Přítomnost.cz | česká politicko-kulturní internetová revue ...



P?ítomnostro?. VII., ze dne 9.1.1935, ?. 1Zlé i dobréTě?ko by bylo klidně debatovat o právě uplynuv?ím roku se zkrachovan?m podnikatelem, s nezaměstnan?m dělníkem nebo ú?edníkem nebo s nositelem oné podivné a p?ed hladem nechránící hodnosti, kterou právě rok 1934 z hlubokosti své tě?kosti a zmatenosti vytvo?il, s ú?ednick?m ?i profesorsk?m aspirantem. Ti v?ichni by nedebatovali, n?br? proklínali. Jsou-li pro ně nějaká slova útěchy, neznám jich, ani se nebudu namáhat, abych je vymyslil. Bylo by nestoudno postavit se p?ed ?ik sedmi nebo osmi set tisíc nezaměstnan?ch a po?astovat je několika frázemi. Neubírejme této době nic z její hr?zy, nebo? ?ím je hrozněj?í, tím pou?něj?í. Jinak se nehnou srdce ani mozky, a ti, kter?m je?tě do bot nete?e, budou dále popírat, ?e se musí stát něco pronikavého, něco neb?valého. Nebojte se, ?e myslíme na revoluci. Myslíme na organi- saci. Ta je také něco neb?valého. Lidé, kte?í se v tomto obecném ztroskotání zachytili nějaké trosky b?valého blahobytu, odva?ují se někdy mluvit o nezaměstnan?ch s cynickou hloupostí, lí?íce je jako lenochy, kte?í o práci nestojí, rozná?ejíce ubohou anekdotu o tom, kterak nějaká dělnice se za podporu v nezaměstnanosti dala naondulovat, a myslíce, ?e se tak s touto otázkou vypo?ádali. To jest po?ínání ned?stojné i pr?měrného rozumu, to jsou lidé, kte?í sobecky na svém je?tě neděravém ?lunku sedí a pomlouvají tonoucí, to jsou temní nep?átelé pravdy. Svět naopak si musí uvědomit v celé ostrosti, co se děje: ?e za jeho dosavadního spole?enského z?ízení je mo?no, aby miliony docela normálně piln?ch lidí bez své nejmen?í viny p?i?li o práci a ?ivobytí a stali se vagabundy. Má-li se něco reformovat, je t?eba d?íve d?kladně vědět, jak je to zlé. Ginu p?edchází poznání, a my právě v zájmu pot?ebné aktivnosti nechceme pat?it k těm, kdo se sna?í něco zatajit nebo okrá?lit. Jestli?e někoho tím vyru?ujeme z klidu, a?. Na klid nem??e v této době ?ádná poji??ovna nikoho pojistit.Rok 1934 nep?inesl ?ádné uleh?ení hmotné bídy, rozseté po světě, které by stálo za ?e?. Na ja?e a v létě se sice zdálo, ?e je o několik stupň? mrazu méně na krisovém teploměru, ?e nezaměstnanost za?íná klesat pozoruhodněj?ím zp?sobem. Optimistické povahy za?aly u? volat: země! Ale podzim nás zahnal témě? úplně zpět do temn?ch poměr? r. 1933. Pro? by v?ak také měla krise ustupovat? Z laskavosti nějakého bo?stva? Je?tě se nestalo nic z toho, ?eho by bylo t?eba, je?tě se státy navzájem potírají krutou a nesmyslnou celní válkou, je?tě se lidé vzpírají my?lence, ?e také hospodá?ství se m??e a musí organisovat, dosud trvá za?arovan? koloběh mezi malou kupní silou mas a malou v?robou, je?tě si někte?í pr?mysloví kapitáni nepolo?ili vá?ně otázku, kdo má kupovat jejich v?robky, byl-li národní d?chod zdecimován, je?tě se neví, ?e racionalisace je zhouba, neprovádějí-li ji lidé se sociálním svědomím. Proto?e máme poměry, jaké jsme měli, máme i jejich pochmurné následky, jaké jsme měli. Kdy bude krise p?ekonána ? Ne d?íve, dokud lidé se nerozhodnou ji p?ekonati, dokud se mnohé a mnohé nezmění, a ne bez oprav tohoto sociálního ?ádu, jej? si někte?í v pozoruhodné sleposti dosud dovolují pokládat za vě?n?. Dáme vám snadn? návod, jak se státi prorokem na rok 1935: pozorujte, budou-li politi?tí a hospodá??tí v?dcové Evropy, kte?í se sejdou v ?enevě nebo někde jinde, schopni dohodnout se o spole?n?ch ?inech a zákrocích proti krisi. Nebu- dou-li schopni, p?jde-li v?e, jak ?lo, popluje-li se dále se shnil?m proudem, jen? nás nese, prorokujte, ?e na konci r. 1935 budou cifry nezaměstnanosti stejně veliké jako nyní, a nem??ete se zm?lit. Nebo? stejné p?í?iny mají v?dy stejné následky.Byl tedy rok 1934, jak se slu?í na ?tvrt? rok krise, pochmurnou, o?untělou, strádáním a vzdycháním nasycenou periodou. Doufejme, ?e to má snad také svou cenu: někdy musí b?t dlouho zle, aby bylo lip, aby se v hlavách rozsvítilo. Rok 1934 rozmno?il aspoň d?kazy, ?e dosavadními prost?edky se k lep?ím ?as?m nedopracujeme. Jaké to byly prost?edky? Nehledí- me-li k prost?edku obecné celní ochrany v takové v??i, v jaké ji Evropa dosud nepoznala, a která sv?mi ni?iv?mi d?sledky pro mezinárodní obchod musí b?ti jmenována mezi hlavními konservátory krise, jsme na rozpacích, o jakém prost?edku bychom se je?tě zmínili, nechceme-li pasivitu nazvat prost?edkem. Lidstvo jen pomalu, p?es p?eká?ky p?edsudk?, dospívá k rozumnosti a nepochybně musí b?t doháněno k pokroku zl?mi zku?enostmi. Nu?e, r. 1934 tyto zlé zku?enosti prodlou?il a rozmno?il, byl dal?ím absolvovan?m rokem názorného vyu?ování. Jiného nároku na na?i vdě?nost tento uboh? rok nemá.Trochu lépe o něm m??eme mluvit, pozorujeme-li jej s hlediska evropské politiky. B?h války několikráte zat?ásl rud?m chocholem a poděsil lidi, ale na konec, zdá se, zalezl do své jeskyně hlouběji, ne? byl na po?átku roku. Je mo?no se odvá?it proroctví, ?e letos se budou lidé bát války méně ne? loni.Snad hlavní otázkou evropské politiky od té chvíle, co Adolf Hitler je prvním mu?em v Německu, bylo, poda?í-li se mu nalézti spojence pro vále?n? podnik. V knize ?Mein Kampf“ rozpovídal se tak up?ímně, ?e ho to nyní a? mrzí, a ?e v ka?dém dal?ím vydání své knihy něco z té up?ímnosti zdefrauduje. Av?ak i v této barbarské knize, ji? psal ve chvílích, kdy ?ádné ze zábrann?ch center v něm nefungovalo, dává Hitler Němc?m na srozuměnou, ?e budou moci vésti válku jen tehdy, naleznou-li spojence. Rok 1934 zaslou?il se o lidstvo tím, ?e Hitlerovi ?ádného spojence neu?těd?il, ?e mu naopak odcizil ty, s nimi? Hitler se odvá?il po?ítati, Anglii a Itálii. To je tedy zcela v?te?ná věc pro mír. Po boku Německa nevidíme nikoho se vyskytovati mimo Polsko, které v?ak hraje nějakou vlastní, sobeckou vysokou diplomatickou hru, a které s Německem do ?ádné války nep?jde, poněvad? jest právě státem, kter? získal v poslední válce nejvíce německého území a kter? ví, co by po vítězné odvetné němeeké válce musil d?íve nebo později o?ekávat.Německo je dnes mnohem osamoceněj?í ne? r. 1914, vyhlídky vále?né jsou proti němu, a to logicky musilo by se zdáti dostate?nou zárukou proti válce. M??eme ?íci, ?e situace je taková, ?e rozumn? Němec války nepovede. Tato p?íjemná vyhlídka je kalena jen tou okolností, ?e nevíme, kdo je a kdo není rozumn? Němec a ?e neznáme poměru rozumn?ch a nerozumn?ch sil v Hitlerově du?i. Nem??eme se proto zaru?iti, ne- ní-li schopen jednoho dne p?ece vrhnouti se do války z nějakého nenadálého mystického nebo zoufalého pohnutí. Míra Hitlerovy rozumnosti je evropskou záhadou, a to je p?eká?kou, abychom je?tě d?vě?ivěji mluvili o zachování míru.Av?ak pozorujme chování Hitlerovo v posledním roce, abychom zjistili, jsou-li rozumové úvahy schopny ho ovládat. Není to pozorování zcela beznadějné. Sěhem roku 1934 podrobil Hitler sv?j zevněj?ek, jen? byl v roce jeho nástupu k moci zcela divok?, mnoh?m zu?lech?ujícím úpravám. Jedná se nyní je?tě o závěre?nou manik?ru: tyg?í drápy, které s oblibou ukazoval, mají b?t ost?íhány a vyle?těny, ?Mein Kampf“ má b?ti tak upraven, aby tu knihu mohli ?isti dokonce i Francouzi bez pocitu urá?ky, Hitler, kter? byl znám jako nejhlasitěj?í bard války, pronesl u? několikráte několik souvisl?ch vět o pot?ebě míru. Za?átek roku 1935 p?inesl, co rok 1934 p?ipravil: úmluvu francouz- sko-italskou, tuto nejpotě?itelněj?í událost v mezinárodní politice za posledních nep?íjemn?ch pět let. Rozpor mezi Francií a Itálií byl p?ímo základem divok?ch plán? T?etí ?í?e. Jestli?e nyní byl urovnán — zajisté z toho pocitu, ?e to, co Francii a Itálii od sebe dělí, není ni?ím proti tomu, co oba tyto státy dělí od hitlerovského Německa — m??eme o?ekávat, ?e Hitler bude je?tě souvisleji mluvit o míru. Nepravíme, ?e mluví o něm rád, ani nepravíme, ?e ne- obm??ií nějakou lest. Pravíme jen, ?e síla poměr?, na ni? narazil, byla taková, ?e ho p?iměla zu?lechtiti se. Co ho donutilo o míru mluviti, m??e jej také do- nutiti mír zachovati. Co to bylo? Vyhlídka, ?e by válku prohrál. Musí tedy evropská politika v p?í?tích letech b?ti vedena s tím hlavním cílem, aby Německu byla stále na o?i stavěna beznadějnost vále?ného dobrodru?ství a p?esila, je? by se proti němu obrátila. Rok 1934 také Hitlera nau?il se báti války — velk? to zisk. M??eme vě?it aspoň tolik, ?e ji nerozpoutá zcela lehkomyslně, poněvad? zná risiko. Do této doby musili jsme se bát i zcela lehkomyslné války.Také vnit?ní posice hitlerismu oslábla, a to je dal?í d?vod, pro? Hitler za?íná mluvit o míru s uznáním. Nevě?í u?, ?e by na?el za sebou jednotn? národ, ba ani jednotnou stranu. Bartolomějská noc 30. ?ervna odhalila p?ekvapenému světu vnit?ní krisi, v ní? se národně sociální strana zmítá. Bude se zmítati ?ím dále tím více, poněvad? Hitler je neschopen splniti své sliby, které ve?ejně ?inil, a plní jen sliby, které u?inil tajně těm, kdo ho financovali. V?voj v Německu je nyní takov?: Hitler pomalu odcizuje se své straně a stává se representantem konservativc? a ?í?ské armády. Blí?í se den, kdy velká vět?ina ctitel? hákového k?í?e pozná, ?e byla tak oklamána, jako snad nikdo v nověj?í historii. To bude pak také den, kdy Hitler se svou gardou praetorián? sotva sta?í násilím ovládat Německo a naprosto bude neschopen násiln?ch zahrani?ních podnik?.Lesk Hitlerovy diktatury v r. 1934 velmi se oslabil, proto?e to byl rok, kdy mělo b?ti splněno něco ze slib?, je? byly tak orientálním zp?sobem rozsévány mezi lid. Roku 1933 mohli Hitler, Goering a Goeb- bels jen ukazovat, jak dovedou mluvit — roku 1934 bylo na nich, aby ukázali také, jak dovedou jednat. Postavte proti sobě sliby a v?sledky a m??ete p?edpovědět, ?e není daleko doba, kdy celého německého národa zmocní se hluboké znechucení. Tu pak tento národ p?estane b?t pro Evropu nebezpe?n?m. Bude mít dost co ?init se sv?mi vlastními zmatky.Hospodá?ská krise a válka — to byla hlavní témata r. 1934. V jednom jsme neu?inili ?ádn?ch pokrok?, v druhém m??eme na jisté pokroky ukázati.F. Peroutka.poznámkyJak si p?edstavuje P. Sta?ek ducha k?es?anskéhoZdá se, ?e nejméně je spokojeno s mocensk?m postavením katolicismu u nás ?eské k?idlo lidové strany. Sem se soust?edili odpadlíci od fa?ismu, odtud p?ed rokem vy?la agitace pro stavovské z?ízeni a tady je po?ád nějaká nespokojenost s místem, je? katolicismu vykázala ?eskoslovenská demokracie. S agitací stavovskou to ne?lo, i byla poslána k ?ertu a do slu?by Boku bylo te? zapra?eno zas jiné, osvěd?eněj?í heslo, toti? ?k?es?ansk? duch“. Zejména se ?ádá, aby tento k?es?ansk? duch sestoupil na ?eskoslovenskou rodinu a na státni ?koly. Velmi zajímav? je oblek, v Dém? se k?es?ansk? duch ukazuje obecenstvu, ?toucímu katolické listy. Kdykoli se toti? má objevit na ve?ejnosti, je katolick?mi redaktory’ pe?livě p?evle?en do roucha iracionálního. Nyní vystupuje zejména v kroji plzeňském a chodském, na kroje moravské je?tě nedo?lo. Tuto konfekci pro k?es?anského ducha má v lidovém hnuti na starosti hlavně pan redaktor Scheinost. Duch sám pak je svě?en pé?i pana kanovníka Sta?ka, jeho? úkol zále?í v tom, aby ob?as sáhl pod kroj a p?esvěd?il se, zdali duch pod ním se skr?vající je je?tě věrojatné katolick? a zdali snad nebyl neopatrn?mi redaktory nahrazen nějak?m jin?m. Po ka?dém takovém sáhnuti pak vystoupí pan kanovník na ve?ejnost a uji??uje, ?e duch katolick?, pota?mo k?es?ansk?, tam opravdu jest a ?e utě?eně vzr?stá. Poslední takov? projev se datuje ze dne 25. prosince 1934, kdy vy?el v ?Lidov?ch listech“. Praví se v něm toto:?Národ musí b?t ve v?ech vrstvách p?ímo prosycen duchem k?es?ansk?m. Musí se za?ít od rodiny a proto na?e hnutí tak neúprosně zápasi proti rozlukovému zákonodárství inniil ifcfnr~ Husí se pokra?ovati ve ?kole, a proto chceme k?es?anskou ?kolu. Nechceme ji v?hradně pro sebe, chceme ji pro cel? národ v jeho vlastním zájmu.“V tom, ?e kně?i nechtějí k?es?anskou ?kolu pro sebe, jim vě?íme na slovo. Obcují s duchem k?es?ansk?m dost ?asto a dost d?věrně, ne? aby v něm je?tě ?kolami musili b?t vzděláváni. Nikoli, jim jde o ?národ“, lépe ?e?eno o to, aby v?chova v?ech dětí bez rozdílu byía odňata rodi??m a civilním u?itel?m a svě?ena katolick?m kně?ím, jin?mi slovy, aby ?eskoslovenské státní ?kolství bylo zklerikalisováno. Takto brutálně se ov?em katolíci je?tě neodva?uji sv?j po?adavek vyslovit, to musíme u?init my za ně. V jejich agitaci se je?tě jeví jakási nesmělost. Z opatrnosti mluví raději o duchu k?es?anském ne? o duchu katolickém, aby se lidé p?íli? nepolekali. P?esně vzato, je k?es?anství daleko ?ir?í pojem ne? katolictví, a svěd?ilo by to tedy u katolík? o vzácném a docela neb?valém sebezap?ení, kdyby své ?e?i o k?es?anství myslili doslova. Ale oni nemyslí, tím bu?me jisti. O povaze toho ducha k?es?anského tedy’ sotva bude pochyba. Neděláme si o něm ilusí a víme, co jest nám od něho o?ekávat, kdybychom dopustili, aby na nás v hojněj?í mí?e sestoupil. Ale p?es to v?ecko se zdá, ?e to, co se v něm skr?vá, je je?tě daleko hor?í ne? na?e ned?vě?ivé o?ekávání. Sta?ek toti? dál vykládá, ?e nezále?í tak na po?tu nábo?ensk?ch hodin, jako na tom, aby byla ?kola skrz naskrz proniknuta zásadami k?es?anské v?chovy, a dodává:?Universita pra?ská, tato matka ?kol, u? to pochopila, a z posledních událostí v jejím st?edu jsme viděli, ?e na ní vládne docela jin? duch ne? na ?kolách ostatních, které musí je?tě doháněti ?as a v?voj.“Tohle je opravdu objev, kter? by měl b?t zapsán do anál? k?es?anského zjevení. Marně se pídíme, co bylo na posledních událostech na pra?ské universitě — ?ím? se zajisté míní in. signiáda — tak nápadně k?es?anského, ?e by to musilo najít zalíbení u katolického sluhy bo?ího. V?ím právem si klademe otázku, jak daleko do?el u? úpadek ?eského katolictví, kdy? nám takovéto události vydávají jeho oficiální p?edstavitelé a církevní hodnostá?i za projev k?es?anského ducha. A? se pak nediví, ?e tohleto nechceme do ?kol a do zákonodárství pustit. Jsme v demokratickém státě, kde má ka?d? volnost a mo?nost, aby si opat?il takovou porci k?es?anského ducha, jakou spot?ebuje. Ale na svou pěst a za své peníze! Státní dodávky tohoto artiklu odmítáme co nejrozhodněji. Z. S.Americká krise a ?enevská konjunkturaNikoho ji? celkem nep?ekvapuje, ?e ve Spojen?ch státech, je? se p?vodně zachovaly k ?enevské Spole?nosti národ? velmi mace?sky, vzr?stá zájem o udr?ení mini pomocí mezinárodní crganisace. Pomalu sice, ale za to naprosto jistě ve?ejné mínění str?ce Sama nab?vá p?esvěd?ení, ?e jeho ?splendid isolation“ je právě tak pro ko?ku, jako je ji? dávno k ni?emu v?borné osamocení Anglie. Technika moderního zbrojení nau?í i Ameri?any lépe chápat a oceňovat mezinárodní solidár- nost, a co nedoká?e dobromyslnému av?ak poněkud sobeckému Yankeeovi technika, doká?e americká krise, hospodá?ská i mezinárodně politická. I ve Washingtonu se p?ijde na to, ?e zbrojení má sice sv?j za?átek, ale i konec, a ?e co nesta?í k zaji?tění vlastní bezpe?nosti pomocí ocele, to je nutno doplnit nějakou mírovou organisací. Proto se v ?enevě témě? ji? p?ipravují na p?ijetí Ameriky do Spole?nosti národ?.Byla by to událost, je? stojí za malou úvahu je?tě d?íve, ne? k ní dojde. Patnáct let Amerika nutila evropské státy k placení vále?n?ch dluh? a dovolila, aby drah? povále?n? mír, organisovan? pracně ze ?enevy, platil kdekdo, kromě Spojen?ch stát?. Patnáct let Spojené státy neznaly v?hod mezinárodní sou?innosti, kromě snad v?hody spole?ného boje v?ech stát? proti opiovému zlu a v tom p?ípadě zásluha o americkou spolupráci nep?ipadne vládám, n?br? prostě starostliv?m Ameri?ankám zralého věku, je? své humánní snahy vybíjejí v boji proti opiu. Ve?ejné mínění v Americe bylo pe?livě informováno o v?ech nep?íjemnostech ?enevské mezinárodní spolupráce a p?i ka?dé p?íle?itosti bylo zd?razňováno, ?e Americe nic není po Spole?nosti národ?, je? je zapracována jen v evropsk?ch konfliktech. Hlavní mezinárodní styk Ameriky s Evropou se omezil na vnucování amerického v?vozu Evropě a vymáhání vále?n?ch pohledávek. Tak dlouho nutily Spojené státy Evropu k placem vále?n?ch dluh? a p?i tom bez uzardění dovolily, aby na p?íklad bezmocná a chudá ?ína platila mír na Dálném v?chodu sv?mi p?íspěvky Spole?nosti národ?.Během roku 1934 Roosevelt a- jeho ?brain trust“ shledali, ?e ?eneva m??e b?t i velmocem k ně?emu dobrá, po p?ípadě i k někomu zlá. Praktick? Roosevelt proto rychle stanovil etapy sblí?ení Washingtonu se ?enevou. Ve?ejné mínění ve Spojen?ch státech bylo obratnou propagandou p?ipraveno na útrat k Wilsonovu ?poblouznění“ a vláda Spojen?ch stát? se chystá itK?íl ?enevy tak, aby za sv?j dolarov? p?íspěvek na ?í?í jeho porci. Podmínky vstupu Spojen?ch slátá do Spate?nosti národ? jsou dnes ji? formulovány tak, aby nebyly p?eká?kou kone?ného p?ijetí Ameriky v ?enevě.Krok za krokem se Amerika p?ibli?uje ?enevě a kone?né splynutí se zdá b?t nevyhnutelné. Roosevelt pot?ebuje ?enevy k tomu, aby pr?myslovou Evropu p?inutil k p?ijetí 40hodino- vého pracovního t?dne, kter? sám doma zavedl. Tím, ?e dostal Spojené státy do Mezinárodního ú?adu práce, dostal Roosevelt Spojené státy jednou nohou do Spole?nosti národ?. Nyní Amerika p?istoupl k haagské organisací mezinárodní spravedlnosti. A kone?ně p?ijde slavnostní nástup, snad je?tě za lěío?ního zasedání shromá?děni Spole?nosti národ?, Rusko ukázalo Spojen?m stát?m cestu a to nejen cestu do ?enevy, av?ak i správn? směr, jím? lze postupovat ú?inněji proti ja- t enskému nebezpe?í. Správně soudí v Moskvě a ve Wash- íngronu. ?e Spole?nost národ? by mohla jinak postupovat p?i ?e?ení japonsko-?ínského konfliktu, kdyby byly v?as v?echny i zajedno. Uplatnění sankcí proti osamocenému státu je hra?kou. A proto tedy snad ji? v dohledné době budou Spojené státy ?Jedním z nejpevněj?ích sloup? ?enevské mírové insti- taoe.“Tenax (?eneva)Nesvádějte to na stranictvíStalo se, ?e notá? v ?stí n. Orl. zneu?il d?věry sv?ch klient?, vybral cizí vkladní kní?ky a zmizel. P?ípad jistě velmi smutn? a je p?irozeno, ?e v prvé ?adě interesuje notá?e; není to p?ípad první toho druhu a proto notá?ské organisace vydaly projev, kter?m chtěly uklidnit! ve?ejnost. Praví se v něm m. j.:?Nedovedeme si tento p?ípad vysvětliti jinak, ne? nějak?m okam?it?m zatemněním nebo pominutím smysl?, snad v d?sledku p?epracování, snad té? v d?sledku povále?né psychosy, která zvlá?tě v nyněj?í tě?ké době — je? pomalu si ji? p?estává vá?iti mravních hodnot a v?e posuzuje jen s hlediska okam?itého osobního nebo stranického prospěchu — se rozlézá jako rakovina do celého na?eho ve?ejného i soukromého ?ivota a projevuje se témě? ve v?ech stavech. Tím ov?em nechceme omiouvati kolegu, jen? se na svém povolání a d?vě?e ob?anstva tak tě?ce proh?e?il.“Zdá se, ?e tento v?klad jest p?íli? slo?it?. Pro? nadhazovat! mo?nost okam?itého zatemnění, p?epracování, pro? ?iroce mluvili o povále?né psychose, která posuzuje v?e jen s hlediska osobního nebo stranického prospěchu, kdy? sta?í v?klad zcela prost?: ?patní lidé se najdou v?ude. Jsou také mezi ú?edníky i dělníky, mezi in?en?ry a notá?i, mezi noviná?i. A jsou-!i tito ?patní lidé v?ude, nebudeme to sváděti na povále?nou psychosu nebo na stranickou rakovinu, nebo? víme, ?e mizerové byli i v dobách, kdy nebylo mo?no mluvili o povále?né psychose a kdy je?tě nebylo politick?ch stran. Zdá se, ?e notá?, kter? se zpronevě?il sv?m povinnostem, utrácel peníze v sázkách, ?e je utrácel se ?enami. Pro? tedy mluviti o stranictví, které jest rakovinou, která nevá?í si mravních hodnot? Stává se u nás u? zvykem, ?e v?e svádíme na stranictví. Jistě není pěkné a jistě má velké vady. Ale prosím: nevysvětlujme p?ípad ka?dého mizery na?ím stranictvím.v. a.Národ odpovídáHodá??v a St?íbrného volební kartel se domníval, ?e si podstatně uleh?í situaci a ?e znamenitě zv??í své vyhlídky na volební úspěch, prohlásí-li se krátce za národ nebo aspoň za jeho v?sadního a v?hradního p?edstavitele. I ?ekli si ostatní strany a mnohé spolky a mnozí jednotlivci, ?e oni jsou také národ a ?e nedopustí, aby jejich jménem si osoboval mluvit někdo, koho k tomu nezmocnili. I ?ekli spisovatelé, st?edo?kol?tí profeso?i, u?itelé, obecní rady a p?erozmanité spolky a organisace, co si myslí. Volební spojenci vyvolávali národ, a národ, jak je vidět, odpovídá. Do ?ady zamitav?ch odpovědí smíme zajisté po?ítat i novoro?ní projev ?eskoslovenské obce sokolské, jeho? některé odstavce nedopou?tějí pochybnosti o tom, ?ím byly vyvolány. ?Ne pust?m ?tvaním, n?br? ustavi?nou prací v prost?edí k tomu ur?eném dosáhneme nápravy,“ praví na p?íklad jedno místo projevu. Jinde se ?íká, ?e sokolové chtějí pracovat ?prosti nenávisti, neznáiice v st?edu svém protiv politick?ch, stavovsk?ch, nábo?ensk?ch nebo spor? stranick?ch“. Dob?e rozumíme, kam tato slova byla namí?ena, a stejně dob?e to pochopili i ti, jim? byla ur?ena. Proto také ?Národní listy“ sokolské provolání potla?ily. Nejlep?í d?kaz, ?e se jejich p?sobnost s míněním národa jaksi nesrovnává.Z. S.Nelson3. ledna byl tomu rok, co na dole Nelson HI. u Oseká do?lo k v?buchu, p?i kterém zahynulo 142 lidí. Po roce není plně zji?těna p?í?ina katastrofy. Vrátíme-li se o rok nazpět, vidíme proti sobě státi v?klady, které si zcela odporují. ?teme tu, ?e na na?ich dolech jest postaráno velmi dob?e o bezpe?nost pracujících, a zase ?teme, ?e na dole Nelson III. nebylo v?e v po?ádku, ?e správa dol? ji? d?íve byla upozorňována na mo?nost katastrofy, ?e je?tě těsně p?ed v?buchem byla správa dolu upozorňována, ?e se v dole něco stane a ?ádána, aby byl dán rozkaz k vyfárání mu?stva. P?ed rokem jsme ?etli, ?e ke katastrofě do?lo v souvislosti se zemět?esením, které bylo někde u Kutné Hory, a hledali se lidé, zda toto zemět?esení nepozorovali. Ale ?etli jsme také, ?e není nutno p?í?iny katastrofy hledati tak daleko a tak násilně; bylo psáno o stínech raeio- nalisace, o bezohlednosti správy, která neu?inila pro ochranu pracujících opat?ení, k nim? byla povinna. ?etli jsme o tom, jak byl omezen po?et lidí, kte?í měli stírati nebezpe?n? uheln? prach; ?etli isme, jak star? haví? ?ekl: naho?e sázely se pán?m akáty pod okny a v ?achtě bylo svinstvo.P: roce není p?esně zji?těna ani p?í?ina katastrofy ani prav? r-mt. Je mo?né, ?e pravá p?í?ina katastrofy se nezjistí zíkdy. Je mo?né, ?e d?l, kter? se stal hrobem 142 lidí, utají E*vidy v?klad o tom, jak tito lidé p?i?li o ?ivot. Ale to nijak E^vyiuénje mo?nost zjistit!, zda naho?e, na světle bo?ím, bylo v?e v po?ádku, zda se tu u?inilo v?e pro bezpe?nost pracujitích.V. G.literatura a uměníKarel ?apek:0 slovenské literatu?e(Několik slovensk?ch román?.)Je to několik děl, která pat?í k sobě: Míla Urbana?iv?biě a Hmly na úsvit e, Petra Jilemnického Pole neorané a Fraňa Král’e Cesta z ar tiba n á. Pravda, nejsou to knihy stejné literární hodnoty; d?kladněj?í znalec slovenské literatury by tu ?adu nepochybně roz?í?il a navázal na díla star?í; ale ty ?ty?i svazky samy o sobě sta?í, aby nám otev?ely aspoň jeden z?eteln? pr?hled do nové slovenské literatury.Jsou to vesměs romány ze ?ivota dědin: pochopitelně, proto?e městsk? ?ivot na Slovensku není je?tě tak vyvinut?, tak kolektivně charakterisovan? jako ?ivot slovenské vsi. Ale u? tady nará?íme na jeden v?zna?n? rys, ?e toti? ty romány jsou vesměs p?íběhy kolektivní; jejich hrdinou je celá vesnice a jejich děj, zahrnující léta, je utkán ze sam?ch episod, ze spousty lidí a lidi?ek a jejich osud?. Ne jedinec se sv?m jedine?n?m ?ivotem; ne jedna rodina uzav?ená ve sv?ch vnit?ních vztazích a svém zevním osudu; ne jedna hromadná událost vyklenutá mezi sv?m po?átkem a koncem; ale nespo?etné a nekon?ité hem?ení ?ivota, které teprve ?eká na nějaké své ur?ení a sv?j smysl. ?ádn? z těchto román? se neuzavírá smrtí ?lověka, nebo? smrt s p?ísností metafysickou ozna?uje svrchovanou individuálnost lidského ?ivota. Kolektivní ?ivot nemá ?ádného kone?ného ?e?ení; proto?e není uzav?en, nemá tvaru; a básník, kter? se chce zmocnit této nekone?né látky, musí se pokusit, aby v ní na?el nebo jí dal nějak? ?ád.?Star? vesnick? román tento ?ád měl. Byl to ?ád folkloristick?. ?ivot vesnice byl formován zvyky, tradicemi a ob?ady; byl krásně a pravidelně roz?leněn podle ro?ních dob, podle polních prací a svátk?, podle hlavních událostí lidsk?ch, jako je narození, sňatek a smrt. V?echny věci byly dobré, proto?e byly pravidelné a ustálené. I tragické osudy zapadaly do toho bezpe?ného po?ádku; nebylo tu toho resignova- ného ??ivot jde dál“, n?br? cosi skoro slavného: ?ivot trvá a je neporu?iteln?.Spisovateli sta?ilo, aby měl na o?ích tento dědinsk? ?ád; tím měl dán hotov? a vysok? základ, na kterém se odehrávaly p?íběhy vlastně u? zu?lechtěné nebo vyv??ené tím, ?e stály na takové substrukci. ?ivot pojat? v ?ádu folkloristickém byl u? sám sebou ?ivot idealisovan?; nebyla to syrová realita, n?br? hotově a cele utvá?ená tradicemi, zvyky a bo?ím po?ádkem. Bylo tu cosi jako pevné le?ení, po něm? se bujně pnul ?ivot idylick?, náru?iv?, zamilovan? nebo zbojnick?, a v?dycky malebn?; ne dědina, ale sama kvetoucí du?e lidu byla hrdinou těchto p?íběh?. Folkloristick? román je v?dycky více méně oslavou vesnice a chvalo?e?ením lidu. Proto b?vá jedním z prost?edk?, kter?m utla?ené a poní?ené národy si uvědomují, zhodnocují a chrání své národní bytí. Román folkloristick? nále?í podstatně k politickému a kulturnímu boji o národ.?Slovenské romány, které jsme uvedli, se z?etelně vyzna?ují rozhodn?m odvratem od folklorismu. Tady vesnice p?estala b?t celkem národopisn?m a je záměrně pojata jako celek demografick?; spisovatel u? nechce b?t okouzlen?m pozorovatelem a chvalo?e?- níkem tradicionální du?e lidu, n?br? ?ímsi jako sociologem dědinského kolektivu. Na romantické Slovensko vniká rázem něco, co bychom mohli nazvat snahou o positivismus. Místo více méně vědomé oslavy vě?ného lidu a národa se dostavuje sociální reportá? o vesnici.Je a? na podiv, co v?echno se ty romány sna?í zahrnout. Krom ?ivého bi?e, kter? se odehrává za války, lí?í se tu pop?evratov? ?ivot se v?ím nov?m, co se tu utkává a smě?uje s vesnickou sta?inou. Selská bída i zaostalost, r?st industrialisace s jejím sociálním neklidem, daně, p?j?ky a exekuce, zákony a fi?kálové, fará?i a ?kola, alkoholismus a vystěhovalectví, ?e?tí ?etníci a financové, domácí politikové i politiká?i, spolky a partaje, subvence, volby, politická korupce, nezaměstnanost, komunismus a lu?áctví, lid a páni, notá?i, okresní ná?elníci, ?idov?tí kr?má?i, procesy a kázání, bohatnutí a chudnutí, zkrátka kdeco; neznám ěeskéh: au:;ra. kter? by si toho tolik nabral, syrového. ka?dodenního, polohotového nebo stokrát omletého. bě?ného jako star? kalendá? nebo aktuálního jako ?erstvé ?íslo novin; ale budi? to cokoliv, je to ?erpáno z plného, z hojnosti látky dosud málo zpracované. se záviděníhodnou chutí a odvahou popadnout toho do rukou co nejvíc. Co nejvíc ?ivota, co nejblí? k ?ivotu: jako bychom se dívali na uvolněn? pramen, nepro?i?těn? je?tě, ale p?ekotn? ve svém nadbytku.A u? ?ádn? folklor, ?ádné radostné fábory, ?ádn? lidov? ornament; ta tam je utě?ená, idylická a jucha- jící malebnost dědiny. D?le?itěj?í jsou daně, hypotéky, v?děle?r.ost. alkoholismus, mo?nost najít práci, pot?eba organisovat se, burcovat lid, zv??it ?ivotní úroveň a tak dále. Hotové buditelství; ale u? ne bu- ditelství národní, n?br? hospodá?ské, politické a sociální: st?j co st?j, t?eba zmateně a bolestně, t?eba za cenu rozvratu se vyrovnat s nov?mi silami, které h?bají světem. Ano, je to literární buditelstvi s jeho celou horlivostí, exemplárností a tenden?ností. Lid musí b?t zachráněn ze své bědnosti; proto je nutno vylí?it jeho ?ivot neoby?ejně ponu?e; je vydírán, o?ebra?ován, przněn od pán?, st?ílen od ?etník?, balamu- cen od sv?ch fará?? a v?dc?, pronásledován tyfem a povodněmi. V?ecko je p?i nejmen?ím zoufalé, stra?né a nespravedlivé; ?tená? si málem odná?í dojem, ?e snad teprve od p?evratu zapadlo Slovensko do mo?e běd a útisk?, jak?ch dosud nepoznalo. Z těch t?í autor? se jen Milo Urban sna?í o pohled objektivněj?í, ale ani jeho zrak nespo?ívá na světl?ch stránkách dědiny; kdy? se jeho oravsk?m Ráztokám vede po p?evratu hospodá?sky lip, zachmu?í se slovensk? básník ihned nad zi?tností a chamtivostí svého lidu. P?ijde-li jeho slovensk? robotník do Prahy, musí mu spadnout na hlavu betonov? d?m; z ?eho? je vidět,slovensk? lid je stíhán krut?m osudem s d?sled- tu-ít; p?ímo děsivou.Uvádím to z d?vod? typologick?ch. Folkloristick??: — i- se toti? vyzna?uje jist?m optimismem; p?es r?echnu svou chudobu a v?echen útisk kvete dědina ;: svém, má svou du?evní pohodu, sv?j bo?í ?ád a p?e- rááí se p?es v?echny pohromy sv?m odvěk?m ryt- zt- Naproti tomu nov? dědinsk? román pracuje s aspektem pokud mo?no temn?m; jeho zrak je nej- tí: poután bídou, konflikty a rozvratem, v?ím, co ně- ak kvasí, co se nějak bortí nebo se nově pro?ezává do ?ivota; nedívá se po tom, co trvá, n?br? po tom, co se děje a p?eměňuje. P?ezírá konstanty a zveli?uje udá- :s?: paíhetisuje dědinu tím, ?e ji lí?í, jako by se usta- .:r.ě svíjela v k?e?ích bolesti a p?evracela s boku na ;; Rozumí se, je to zk?iven? obraz, tak jako folklo- risxick? román byl více méně obrazem idealisovan?m; ; : :;í je svého druhu umělá literární stylisace. V kul- zumím boji o národ je t?eba ukazovat, jak je ten ná- r: d krásn?, ?ist? a svébytn?; v politickém a sociál- zúm boji se naopak jeví pot?eba po?ád a po?ád, i za renu záměrného agravování, demonstrovat, jak je ten i bídn?, zatemněl?, zotro?en?, mu?ednick?, nespo- kcjen? a zoufal?. Tam jde o faktory národní stálostiethnického trvání; tady jde o impulsy sociální p?eměny nebo davové revoluce.??ekl jsem s jakou hojností syrové, aktuální, sku- te?nostní látky pracují tyto romány; bylo by tě?ké ji zvládnout, kdyby se nenarazila na zjednodu?ující, někdy a? primitivní kopyto tendence. Vět?inou tu máte toto schema: Na jedné straně je lid, vesměs běd- n?. vydíran? a sedmibolestn?; z?ásti otroci uja?mení pálenkou, nevědomostí, pověrami, p?edsudky a poní- ěiním; z?ásti jednotlivci, ov?em vysocí jako sosny a snění jako skály, u?lechtilí lidoví hrdinové, kte?í v sobě nesou poselství odboje a spásy. Na druhé straně páni: statká?i a notá?i, advokáti, poslanci, zaměstnavatelé, ú?edníci; sami utiskovatelé a vyděra?i, konán ěníci a nelidové, nad to je?tě nadaní po?itká?stvím, chlípností, v?eho druhu ne?estmi a ov?em i tělesnou o?klivostí. Na oné straně je v?echna bída a ublí?enost; na této straně ve?kerá ?patnost. (U Fraňa Krále to máte - malováno jako barvotisk; Milo Urban je daleko od- —la?něj?í.) Lid a páni: v podstatě je to prastar? a primitivní sociální motiv selsk?ch bou?í. Sedlák, porn i je uzav?en ve své dědině, cítí jako útlak a cizo-lidu v?echno, co p?ichází z města: daně, zákony, p?edpisy, ú?ady i politiku; útisk je, je-li zakázáno pít ; tmrnnovan? líh, útisk jsou celní hranice, útisk je t?e?a i desinfekce na?ízená p?i tyfové epidemii. Nastadiu v?voje se dědina jit?í proti v?emu, co p?-zhází z města nebo dokonce od státu; je lehko si p?edstavit, s jak?m negativismem p?ijal slovensk? Tmkov dalekosáhlé změny, které s sebou p?inesl p?e- —V těch ?ty?ech románech si lid jenom jednou od- v pocitu svobody: kdy? raboval ?idovi kr?mu?iv? bi?). V té chvíli se cítil pánem; ale pak zase pzz?lv ú?ady, někdo zase někde vládl a vydával p?ed- páv— páni; jen?e te? je těch pán? jaksi víc a víc za- sE?.ují do ?ivota dědiny. Vesnice nem??e ztrávit to w?ecko nové, co do ní vniká z Prahy, z okresního mě- Kv. z Továren, z politiky; to v?ecko dělají páni, a pro- *: jsou noví páni, sná?í se to h?? ne? odvěké ja?te;., za které byl lid u? zvykl?. Ten slep?, reptav?, skoro anarchick? negativismus rozru?ené vesnice mluví i ze t?í slovensk?ch autor?, kter?mi se zab?váme.??ekli jsme, ?e folkloristick? román oslavoval star? lidov? ?ád, jej? hledal a nalézal. Proti tomu demografick? román vyslovuje rozvrat, kter? nalézá — a snad i hledá; ale za to také hledá něco, co by jej uspo?ádalo v ?ád nov?. Tento román chce lid spasit, zatím co folkloristick? román jej opěval v jeho kráse a bo?í slávě.Podívejme se, o jakou spásu jde. U Fraňa Krále padají ?upiny naivity s o?í mladého dědinského u?itele, kter? posléze p?ijde ?na poznanie, ?e zdravá, neska- zená, ?estná inteligencia musí ís? s pracujúcim 1’u- dom ruka v ruke v bojoch za kraj?iu, spravedlivěj?iu a dokonalej?iu budúcnos? 1’udstva“. Na?e? u?itel Ba- rica vykro?í pevn?m, odhodlan?m krokem na cestu, kde ?len v dial’ke, kdesi na jej konci jagalo sa usmiate svetielko. ?ervené, milé, nádejné“. Je to ov?em milé, ?ervené světélko komunismu, je to chiliastická spása ?kdesi na konci cesty“ a ?v dálce“. Reálněj?í je Peter Jilemnick?, ostatně daleko vá?něj?í spisovatel. U něho se probouzí k sociálnímu uvědomění mlad? robotník Pavel. ?Ve? ja nechcem ni? iné, len aby sa ?ivot valil vp?ed! Aby ka?d?, kto sa na svět narodil, mal na tom sveíe kus miesta a vzduchu. Aby tí, ?o cel? ?ivot pracují, mali po cel? ?ivot ?o jest’, oblieka? a kde b?vat. Chcem, aby zmizla nespravedlivost’, vykorisfovanie, zúfalstvo, temnota, chcem, aby... aby bolo v?etk?m 1’u?om dobré! Ni? viac. A sná? je to zlo?in. Preto sedím. Av?ak dokial’ bude táto nespravedlivost, dotiaí ja musím by? zlo?incom... p?ed t?mi, ?o ma tu dr?ia.“ Ale abyste věděli, Pavel v?bec není zlo?inec; naopak hleděl zadr?et ně?í ruku, která chtěla hodit kámen po ?etnících, a dostal se do vězení pouh?m omylem. Je to p?ízna?n? sklon k pasivnosti a mu?ednictví: lidé jsou tu je?tě po?ád spí? trpiteli a obětmi ne? ?initeli. P?es to je Pavel daleko věcněj?í sociální ?lověk ne? naivní u?itel Král?v; ale na konci se dostaví zase jenom světeln? efekt: ?tajomné brie?denie neznámého rána“. ?Bolo to e?te len slabu?ké brie?denie — tmavá toňa noci dosial’ sa p?evalovala po dávno neoranom poli — ale na ňom, vzpriamení v ?iro- kom obzore stáli u? orá?i, ktorí vytiahli prvú brázdu k novému dňu.“ Nov? den, tajemn? a slabou?k? zákmit neznámého rána — zase jen chiliastické světélkování, zase jenom naděje místo jistot. Podobně u Milá Urbana: ?Cosi sa robí...“ Nevíme je?tě co, ale... ?Jednako.“ ?Cosi akoby sa bolo za?alo nenápadné, pomaly ?tiepa?, triedi?, deli? a nepozorované odbo?ovat’ na inú, jasnej?iu kol’aj. Cosi akoby sa bolo za?alo vymaňovat z prí?ernej hmly a razit si cestu v iné, svetlej?ie strany.“ To ??osi“ zní po ?ertech neur?itě. ?Kde sa ?lověk obrátil, rozpor na rozpore.. Nedalo sa d?vě?ovat’ t?m ?asom ani na hodinu, ale ... ?o robit’? Zalo?it’ ruky a ?aka?? Nie. T?eba bolo stvo?it nového ?lověka, nov?ch 1’udí, odchovat nezata?enú generáciu a postavit ju chor?m otcom za chrbát. T?eba bolo stava? odrá?ky, hrádze, nové domy, otvorit okná, otvorit du?e doko?án... Vel’a toho bolo. Vela. Ale ke? si to Ile?ko v?etko p?edstavil, tak sa mu pozdalo, akoby sa boly pohly akési ozrutné, osudné, husté hmly, ktoré zahalovaly svět. Tak sa mu pozdalo, akoby sa dvihaly pomaly do v??ky, rozpl?valy kone?ne, mizly a odhalovaly v dial’ke sa rodiaci biely úsvit. Boliileko e?te. Stra?né daleko. Ale bol.“ Tak vidíte, zase :í- úsvit v mlhách a v dálce stra?ně daleké, po?ád ta rs chiliastická. Milo Urban je ov?em slo?itěj?í ne? o?s -’eho druzi; je také rozpoltěněj?í. P?ijde spása ze - ?: nebo od Boha? Vidí víc toho úsvitu lid-= kaplan Ií?ík? Nebo komunista Sedmík, kter? na?i' Krista? Nebo siln? hospodá? a individualista Hlava; se sv?m optimismem budování a pokroku? Nevíra e: zatím nám má sta?it, ?e ?cosi sa robí“; ale Urban ;e nad ty druhé o to kladněj?í, ?e u něho se u? p?estává jenom trpět a vě?it a po?íná se robit skute?ně. ?Tedy několik závěr?: Slovensk? dědinsk? román, jak jej poznáváme v této skupině knih, se vyzna?uje rozhodn?m odvratem od folklóru. To ukazuje, ?e boj o národ, o jeho ethnické uchování a uvědomení je u? více méně cítěn jako vybojovan?; tato literatura je u? plodem národa osvobozeného. Místo zápasu národního nastupuje zápas hospodá?sk? a sociální. Najednou je toho stra?ně mnoho, na? ?alovat a z ?eho chtít vyjít; nahromadilo se toho za staletí útisku, a te? teprve se rozvazují ústa k protestu. Konec konc? není i v tom kus nové a uvolněné svobody? Slovenská dědina se nám u? nezjevuje ve své starobylosti a lidovém svérázu, ale pod aspektem velikého a tě?kého p?erodu; není u? ně?ím, co má b?t uchováno, ale ně?ím, co má b?t p?ebudováno nebo p?ehněteno; je to nová vesnice ne tím, co v ní je, ale tím, ?e u? nem??e z?stat, jaká byla. Za to poznání musíme b?t slovensk?m autor?m vdě?ni i na na?í straně Karpat. Edmond Konrád:Zrcadlo národní tradiceaneb Musíme tam v?ichniBásník má ?erpat z národa .. . I.U’ak, tu?ím, vyjád?il se Karel Kramá? ke sporu o ?pravost“ a ?levost“ v ?eském písemnictví.Jeho ?asopis ?Národní listy“, list Nerud?v (a J. O. Novotného), v tomto sporu vylou?ily z národa ?edesát pět ?i kolik nás dne?ních ?esk?ch spisovatel?. V souru?enství s ?Poledním listem“ Ji?ího St?íbrného vylou?ily nás, ve své vlastnosti jedin?ch oprávněn?ch strá?c? národní tradice kulturní, jako zrádce této tradice, národa a vlasti. Zradili jsme ji, jsouce ?leví“: to jest, sociálně zaujatí spisovatelé, svou nechutí ke stávajícímu spole?enskému ?ádu. Zradili jsme ji nenárodní my?lenkou míru, demokracie, svobody a sná?elivosti.Zahanben a zdrcen sv?mi h?íchy dal se jeden z nás na pokání. Chtěl znova navázat na národní tradici ?eského písemnictví. I ?el se pou?it k jejím klasik?m. Vrátil se ke spisovatel?m nejtradi?něj?ím, nejuznaněj?ím, k bás- ník?m a vlastenc?m na slovo vzat?m, k prav?m hrdi- - . m 2 nositel?m ?eského poslání národního. Jenom po pomě? namátkou listoval v Bo?eně Němcové, Karolíně Světlé. Tanu Nerudovi; v Karlu Havlí?ku Borovském, ve Svatopluku ?echovi, umiňuje si, ?e jindy zase sáhne po Josefu Kajetánu Tylovi, ?e se podívá do Aloise Jiráska. Hle. co na?el uBo?eny Němcové.Andělská proletá?ko, nuzná a milostná princezno lásky i dru?nosti, nevinn? ?ensk? Rousseaue ?esk?, tv?j svět nebyl z tohoto světa. Ve tvém světě kně?ny a hraběnky chodí na radu k babi?kám a bábám, svě?ujíce jim tělesné i citové zdraví sv?ch komtesek. Barun?ina světlá babi?ka vyoroduje ?těstí jedné, Dorlina jadrná chodská bába ve studánce vody ?ivé vrátí zdraví druhé z nich. Za to Kristla i Dorla dojdou svého blaha z dru?n?ch rukou vzne?eného panstva. Hrabě Hanu? B?ezensk?, jen? plukovníka pou?uje, ?e ??lechtic“ pochází od ??lechetn?“, p?ed cizími chlubí se dovedností ?eského ?emeslníka. Demokratick? idealista, ctí vesnického dědou?ka, po cestách na zap?enou sbírá chudé drotary, dělá z nich ?afá?e, kdy? mu zachraňují ?ivot, a padnou-li za něho v romantické záměně osob, dává jim na jejich náhrobek vyr?t slova nade v?e v?mluvná: ?Bratr bratru“.To je svět, v něm? p?edem je uskute?něna socialisace srdce. Net?eba vzpour, p?evrat?, změny z?ízení, kde vládne láska k bli?nímu a zlat? věk podle v?ech p?edpis? autora ?Spole?enské smlouvy“. V takovém světě ov?em i na ruby chu?as vybaví ?lechetně věnem továr- nickou dcerku, v?bec ?chudí lidé“ jsou oslavení hrdinové ?lově?enstva. Zh?e?í-li kdo, něha odpu?tění posléze nad ním zazá?í jako duha míru. Nicméně se zdá p?ízna?- no, kdo v?bec v tomto světě zh?e?í. Nezh?e?í Kristlin mil?, Dorlin Pavel ani Jano. Z panského, prosím, rodu je sv?dce Hedvi?in.Kde v?ak mu?ednici Bo?eně péro ze sna sklouzne a zavadí o sociální skute?nost, tam náhle prapodivně zask?ípe. Jen klop?tne p?es mě??áka, u? zklame v?echny naděje kajícníkovy. V ?Zámku a podzám?í“ s opová?liv?m v?směchem dělí ob?any ve t?i t?ídy, ve veliké zbohatlíky t?ídy prvé, v malé mě??áky t?ídy druhé, v podruhy a podruhyně t?ídy t?etí, s nimi? proti v?em p?edpis?m národní tradice nacionalist? a pravé ví?e ?Národních“ i jin?ch list? okatě sympatisuje. Znepokojen? hleda? vlastenecké pravdy s pohor?ením ?te:?... kdy? pán ráno p?i?el... povídal, abychom si komory provětrávali, abychom nebrali noclehá?e, abychom pr? v?ecku ne?est nesnědli. Ale já jsem vám ho, zlaté ?eny, spra?ila. — I já ?ku: ,Milostpane. my budem jíst raději kus masa a knedlík, ne? kop?ivy, lebedu a brambor — jen nám ra?te tolik platit, abychom si to mohli koupit; bohat? jí, co chce, chud?, co má. Komory bychom provětrávali; nem??em ale otev?ít okna, proto?e, jak rá?íte vědět, jedna tabulka jen je, ta je v rámci zadělaná, rámec p?ibit? ke zdi. Dvé?e otev?eny nechat nem??em, aby nám někdo tu trochu, co máme, nevzal, kdy? cel? den doma nejsme. A ty brambory bychom neměli v komo?e, kdybychom je směli jinde mít. Také si nebudem dr?et noclehá?e, milostpane, kdy? se nám sleví s ?in?e.“ Ani vám ne?ekl: ,My, tvy, pěkně ?el, jako kdy? ho pes kousne“. ..“Co to? Sociální otázka. Ba, sociální odboj. Hrome, není tohle od Ma?ky Majerové? Ne. Je to od Bo?eny Němcové.?... Pro?pak nám tedy nepomohou, kdy? se o nás bojí?“ ?ekla stará.?I, co? myslíte, ?e ?těká pes pro ves, i ne — to pro sebe. Mají strach o svou k??i.“V té povídce toti?, kdyby to v ?Poledním listě“ náhodou někdo nevěděl, se blí?í cholera. I dovídáme se, ?e?Bohá?i dostávali strach.“A ?teme, kdy? komusi z chudiny se milosrdenstvím dostalo potravy, ?e?Nějak? pán z první t?ídy obyvatelstva městského ?el mimo po cestě. Vida, ?e jed! maso, myslil si: ?Ta ?ebrotina! na?íká to, jakoby hladem m?eli, a zatím se to má dob?e. I copak těm je nejlíp, nemusejí se o nic starat?.“A tak dále ?ta celou tu povídku, kajícník, jen? se chtěl obrátit na pravou víru vlastenecké národní tradice v ?eském písemnictví, hluboce zklamán se zamyslil. Hm, o?ie Bo?ena Němcová. Jestli pak by jí tohle dnes otiskli t Národních listech“? P?ece básník má ?erpat z ná-- :?ena Němcová z něho ?erpá zp?sobem z?ejmě ne- T?ízcstn?m. Rozpl?vá se, kdekoli bě?í o lid, podrobně íí : -,í: zajímá, cítí s ním — ale jak zavadí o mě??áka, :-í; se v?ecka zje?í; leda by ten mě??ák v?jime?ně ?el, :?.<; cna. mezi lid, po turgeněvsku: oprostil se. Vizrrr: jejího malí?e, co slovenské dívce z chalupy dá p?ed- - r?eá městsk?mi sle?nami. Nebo? mě??ák —-ií se o jiného dělníka stará — p?jdem na panské. ?lo- ■raké mnoho nedostane, ale za takového ollapka p?ecetanírds“-í:?lechtici Němcovou tak nepálí. V?eckar : : = ;jest jí schopna, mí?í na paní Opr?álkovou, -1 iárry Zavrtalovou, Nemastovou, na paní starostovou i iáíe Je to hotov? pamflet, v Zámku a v podzám?í. Mě?da?ky. by? chodily na vlastenecké besedy, jsou pro Káv-vá spole?nost“, ta slavná malá satirka, kde Frau ?--permeister s pohor?ením vypráví o zábavě u :?-r= :-:i r-mer?-- opravdové a na slovo vzaté7_: :: -; = stíéA Si-.zzimmru — pak jsme ?li také:.:— o : — s.*;; koho vidím za mojí dcerou tancovat!S :o- rexti?í;.- — panskou od Skalick?ch s jedním z těchZ dá se. ?e se poměr k ?literák?m“ v jist?ch kruzích, ir?rrírh tu jistou národní tradici, valně nezměnil.)_Zch sag’s Ihnen... ?e jsem nevěděla hanbou, kde jsem —: t dcera se slu?kou v jednom kole! Já ji také hned vytrhla i r: = ustrojily jsme se a ?ly ?tandepéde dom?. — Jiná paní? e entschuldigovala... ale ona mi je?tě ?ekla do ksichtumoji visitu ?e snadno entberuje... V?dy? jí není rozumět,: mluví ?esky. P?ece ?lověk taky umí dob?e ?esky ...“Opětně se kajícník zamyslil. Zde i jinde, nehledě ani í í v?emu, ?emu se o ní u? ve ?kole u?il, se Němcová jeví rrela z?ejmě jako skute?ná a ryzí vlastenka. Nicméně r.elze pop?ít, ?e se u ní prvek vlasteneck? ne- r : z 1 u ? n ě stoto?ňuje s prvkem demokratick?m a sociálním. Tak aspoň by se málem rdálo, a?Sle?na Lidi zatím sna?ila se ... mluvit co nejlépe ?esky, Eíbot ji pan Dlouh? uji??oval, ?e p?ijde je?tě jednou ?e? ?eská íc módy ...“Ale pozor. Kdy? Herr von Oslova s panem Dlouh?m rvou na tu vlasteneckou besedu,bude p?ece spole?nost nóbl?“ vyzvídala paní purkmistrová, a ?... Pozvou také paní Skalickou? ...“Běda! Sice dí Dlouh?:?, zajisté, ona je paní o na?i vlast zaslou?ilá, kupuje v?ecky ;?ké knihy ..Jen?epaní purkmistrová je ale ?erveněj?í a ?erveněj?í...“?Kde Skalická je, tam já nep?jdu — ani své dcery nedovolím!“ — ?Já také ne — já té? ne — ani já!“ Pan Dlouh? iíděl jako ohrable, nos se mu zdel?il o kolik coul?.A tak se v?bor usnese největ?í vlastenku nepozvat na vlasteneckou besedu, kde sle?na Lidi bude recitovat vlasteneckou báseň. To má Němcová — pardon: Skalická, za tu slu?ku. Zatracen? sociální prvek. Jen?e vida, rak tedy u? Němco — chci ?íci: Skalická byla za něj vylou?ena z národa! Dob?e na ni. Pat?í jí to. Co tak pov??eně, drze a leviěácky ?tve. Ne, ne. Němcová — nove-. omen — to není pravá ?e?ka. To je demokratka, fc -mranitá?ka docela o?ividná, socialistka, zkrátka levá.V ní není té pravé národní tradice, jak jí ?ádají ?Ná- rrx?r-í“, ?Polední“, Kramá?ovy, Nerudovy, Novotného,St?íbrného a jiné naciona-Listy. Podívejme se, vece kajícník, jinam. Nejlépe keKarolíně Světlé.P?ece Karolina Světlá, hergot, Podje?tědí, v?dy? to je na?e hrani?á?ka. A městka k tomu. V?bec, ?K?í? u potoka“ a tak dále, zkrátka, jdeme najisto. Sice se mi zdá, vzpomínám-li dob?e, ten ??ern? Pet?í?ek“ — ?koda, ?e ho tu nemám po ruce. Ale mě asi pamět ?álí. Ne, ne, na Světlou je spolehnutí.Byla-li Němcová beauté ?ange, Světlá, to je beauté de diable. Jen ?tete první stránky, ucítíte závan síly. I v nejjemněj?ím hudebním úhoze dravci post?eh, dravci spár, osobnost. Zde není světa snového. Zde jsou skute?nosti. Zde je lid bez p?íkrasy, selské námluvy ?Ve?era u koryta“, zde je ?Blázínek“, je ?Skalák“ — on ten ?Skalák“, no, fará? tam, pravda, bohaté holce rozmlouvá chudáka. Ale ten chudák je znám? h??il, prostopá?ník, na konec i vrah, a holka s ním ?těstí nedojde, bídně to s ní skon?í za to, ?e rozumovala:?Podle v?eho ... chce tedy svět, aby se hrnulo stejné v?dy k stejnému, bohat? k bohaté, chud? k chudé, mravn? k mravné a nepo?estn? k ni?emnici ... ale sám jste nás u?il, velebn? pane ... a moje srdce mi praví, ?e nem??e b?t takové pravidlo podle v?le jeho (Bo?í), jinak by lhalo Písmo. Neb z něho víme, ?e bohá? zatvrzel? neuz?í království nebeského ... Zdá se mi, kdybychom se v?ichni podle toho spravovali, musila by v?echna chudoba pominout!, i zlomyslnost a h?ích ...“Hni, Trochu zavání marxismem.?... Kdy? p?átelé viděli, ?e neprosí... tu jim to ?lo p?ece jen do hlavy, ?e je dv?r ?na luzích“ hezkou věcí, a ?e by se s jeho vlastnicí nemělo tak nemilosrdně nakládati...“Hm. Hm. Ale to nic. To je?tě není levé. Ono ov?em ?Větrně“, zamilované do vojáka, kter? se chce stát pansk?m mu?ket?rem, se na něho rozho??í, kdy? chce, aby udala chudého podloudníka, jeho? skryla. ?íká sice o vojáku Jeho Apo?tolského Veli?enstva:?Krásné to ?emeslo, st?íleti a sekati do lidí, kte?í ?lověku jak ?ivi nic neudělali!“Ale pro tuhle jednu věti?ku je?tě vlastenku, ?e?ku a Slovanku Světlou, hraniěá?ku z Podje?tědí a městku, neprohlásíme za pacifistku a pora?enku. Ono, pravda, to ?Větrně“ se s vojákem rozejde, ?e ve vztahu k bli?nímu nejsou ?jedné víry“, a vezme si jeho bratra hudebníka, s ním? ?jedné víry“, velmi humanitní, jsou. Ale to m??e kone?ně b?t ne?kodná vlastenecká filantropie. A takov? ?Lama? a jeho dítě“, bohatá lakomá selka proti dce?i dělníka z lomu, nevídáno. To je star? tradi?ní motiv selsk?, konec konc? agrárníci mezi sebou, a nikde ani stopy po nějakém obilním monopolu.Je mo?ná jeden z nejraněj?ích post?eh?, jím? si ?esk? spisovatel v?iml práce dělníkovy, kdy? Světlá popisuje d?inu v lomu:?Láme-li dělník blí?e vchodu, zkusí větrem a vedrem slune?ním, pracuje-li v hloubi, tu je mu zas v zimě úzko od ?pav?ch ze zdi valících se v?par?, a v létě cvaká zuby, jako kdyby stál v lednici. K tomu visí v?ude se stropu kusy skály jako hrozné rampouchy. S mnoh?ch ?ine voda pot??kem, s mnoh?ch kape bahno a prosákne mu oděv a obuv. Je to v?dělek krvav?.“Skoro trochu zolovské, mali?k? úryvek z nějakého ?eského ?Germinalu“. Ne?, nebu?me hnidopichy a s d?věrou se za?těme do románu ?Na úsvitě“. Nepova?ujme za podez?elé, ?e jedná o rousseauovském hrdinovi, na?ichlém jakobínstvím a posléze popraveném Raku?any za to, ?e pe?oval o poddan? lid, jej pou?oval a s ním dr?el. V době válek napoleonsk?ch toto v?e ov?em byla", :ak jí hojně najdeme i u Jiráska, t?ebas v ?F. L. Věkoví“. Tuto levost a její pokrokové sm??lení, víc ne? r: l;t staré, dne?ní pravá tradice národní zajisté p?i- t: _??. Bylo to právě ?na úsvitě“, bylo to proti Rakousko a je tomu u? dávno. Lid neprobuzen? a neuvědo- = se tehdy bránil proti vzdělání sv?ch dětí:Jen kdy? umějí na?i selskou práci ... ?tení, psaní, po?ítání t z: z zány. aby se mohli mezi sebou ?idit a nás utiskovat...“.Páni“ byli cizácká ?lechta, rakousk? absolutismus, Mitterttich. To je jistě se stanoviska pravé národní trail; í nezávadné. Pravda, o starém Martinu vyprávíJim nau?ili jsme se chudobu ctíti a s ní cítiti. Jak ?asto — - z ak vs-.oupla v pozděj?ích létech krev do hlavy, promluvil-li leckdo p?ede mnou opovr?livě o chát?e, míně tím chudobu.Vzpomněla jsem si p?i tom v?dy na Martina a na jiné oso- oy .. vedly ?ivot, o jeho? obětech nemají zámo?né t?ídy ani pojmu. .A k v?li takov?mto lidem, skute?n?m to hrdin?m ... Chátru máme ve v?ech vrstvách a dle mého prostého ?enského roz- a snad právě tam nejméně, kde ji p?edsudek lidsk? v?hradně hledá.“Dle tého? prostého ?enského rozumu se později diví:Na sta lidí ?lo v Praze okolo něho, viděli, ?e je polonah? a p?ec se nete?ně dále ubírali ... P?i pohledu na Pavlovy cáry rodily se mi v mozku názory podivné ... Byla jsem horlivou následovnicí Kristovou a ... blouznila jsem pro my?lenku, aby se v?ichni lidé pova?ovali za rodinu jednu, pomáhajíce cizímu jako pokrevenci... Vytasila-li jsem se někdy s těmito náhledy... v?ichni zku?eněj?í a rozumněj?í prohlásili je za po?etilé sny. Ale já se jich p?ece nespustila. V?dy? viděla jsem tolik zázrak:": lidského ducha kolem sebe ... U?itel nám vypravoval tak ?asto o stavbách více století trvajících... o v?bojích celé národy pohlcujících, o podnicích celé země vysilujících; mohli-li se lidé podrobiti obětem tak velk?m, slou?íce cti?ádosti a sobectví jednotlivc?, pro? by se nebyli jednou spojili v my?lence krásné, v?em stejně prospě?né?...“A tak dále. Rousseauovské osvícenství a jakobínské volnomy?lenká?ství této umíněné hrdinky, jí? se ?te? je?tě dosti trpce vy?ítá, ?e by mohla b?t se sedmdesáti léty trochu moud?ej?í“, a která dí na to:?tvrdím p?ec, ?e zále?í jen na snaze na?í ... aby se nejvzne?eněj?í my?lenka k?es?anství, bratrství a rovnosti mezi námi uskute?nila...“jakobínství a humanitá?ství této hrdinky, pravím, nesporně odhaluje jakousi levost. Ale je to levost historická, byv?í, sotva podez?elá z marxismu, p?es její? ozdobn? pathos pravá národní tradice shovívavě p?ejdi? ml?ením. Hrdinka na konec jako o?et?ovatelka raněn?ch dostane rakousk? ?ád a vezme si d?stojníka (jen? ov?em slu?bu opustí), aby jí nad hrobem popraveného bratra ?ekl:?Se srdcem voln?m pomodli se za bratra ... ?est jeho je zachována. Soud jeho byl ... znova prozkoumán ... Nevinnost jeho se objevila jasně... vytrpěl ale smrt, ?e ?il — na úsvite...Podtrhla autorka. K těmto slov?m skorém trochu zará?ejícím p?istupuje ru?ivá okolnost, jak v této knize, ostatně rysy mistrn?mi, jsou lí?eni bohá?i, mě??áci a malomě??áci: a? kolínsk? ot?ím hrdin?in, jen? s baronem z Tylovy ?Fidlova?ky“ udr?uje národní tradici sňatkov?ch podvodník?, a? ?eskobrodská hysterická ran: teta radní, ?i pan str?c radní, nejprve hrdina pod pantoflem, později odporn?, p?ímo daumierovsk? do- mácí tyran, r.ebo nafoukaná bohatá pra?ská sest?enice Tekla. Humanitá?ské mu?ednictví hrdinovo pak je ne- roziu?ně spojeno s jeho ?e?stvím, láskou k lidu a k jeho ?e?i. Nelze up?ít těsnou souvislost motivu vlasteneckého s motivem sociálním, demokratick?m a humanitním, názvuku dokonce internacionálního. P?es to s d?věrou v ráz pouze krasocitn? těchto znak? otev?me nebojácně velik? román, jen? u? sv?m názvem vzbuzuje na?e nejv?elej?í vlastenecké naděje: ?První ?e?ka“.(Pokra?ování.)politikaJ. E. ?rom:Stalin a T?etí internacionála?echny záva?né kroky sovětské politiky zahrani?ní z posledních let a z posledních měsíc?, které v mnoha ohledech jsou pro vzdáleněj?ího pozorovatele p?ekvapující, jsou ve skute?nosti pouze d?slednou aplikací Stalinovy generální linie komunistické politiky tafa? na ofaor~polhiky Twthrgw??ní. jsou jen dal?ím a roz?í?eněj?ím prováděním these Leninem jen nadhozené a Stalinem vehementně hájené a uskute?ňované, ?e toti? lze i v jednom jediném, jinak isolovaném státě, a speciálně v obrovském Svazu sovět?, prováděti a uskute?ňo- vati i uskute?niti socialismus a ?e není t?eba ?ekati, a? sociální revoluce dobude vítězství je?tě ve dvou ?i t?ech velk?ch evropsk?ch státech, jak se sna?il vy?isti z u?ení Marxova a Leninova na p?. Trockij a jiní komunisti?tí oposi?níci. Stalinova idea: pot?ebuj eme zatím klid.V oboru politiky zahrani?ní je d?sledkem Stalinovy these takové za?ádění státu socialisticky právě reorga- nísovaného do spole?enství stát? jin?ch, nesocialistick?ch, protisocialistick?ch a vysloveně i zd?razněně kapitalistick?ch, které by socialistickému státu v dané etapě v?eobecného sociálniho v?voje p?ineslo co nejméně zahrani?ních obtí?í — nebo? tvo?ící se socialistick? stát má sám se sebou co dělati — a co nejvíce prospěchu a klidu. Tento mezinárodně-politick? utilitarismus, egoismus a oportunismus sovětsk? neodporuje marxismu a leninismu, jak jej Stalin a nyněj?í vedení komunistické strany interpretuje, nebo? marxismus a leninismus není mu pouze ur?itou doktrínou, n?br? také metodou a taktikou, jak v kapitalistickém obklí?ení socialistického státu manévrovati a ur?ité elementární zásady socialismu prováděti, metodou velmi elastickou a tudí? k sobě samému tolerantní, ale tolerantní i k jin?m partner?m, zejména pokud jde o prospěch vlastní a zesílení vlastní posice uvnit? i na venek. Není tedy — jak hlásá Stalin a provádí nyní ji? ?adu let a měsíc? sovětská zahrani?ní politika — ?ádn?m poru?ením zásad marxismu a leninismu, jestli?e na p?íklad nyní, po patnácti letech zápasu a rozho??eného boje proti mě??áckému a kapitalistickému seskupení stát? ve Spole?nosti národ?, SSSR z d?vod? ?istě obrann?ch vstoupí rád a oběma nohama do této, ?ekli bychom, jámy lvové a zahájí politiku pakt? a aliancí se sv?mi ideologick?mi odp?rci z d?ívěj?ka i z dne?ka. Je to pouze oprávněné p?izp?sobení se nově vytvo?ené situaci světové, je to krok nikoliv k zeslabení posice sovětského státu na venek, n?br? naopak ú?eln? a p?ímo?ar? pohyb, lépe ?e?eno manévr, smě?ující k zesílení mezinárodní posice a váhy sovětského svazu. Tímto jednáním dodává se thesi o provádění a uskute?ňování socialismu v jednom jediném a k tomu isolovaném státě nále?ité pevnosti; a za takové zahrani?ní politiky se je?tě nejspí?e zachová mír, ten mír, kter? v nyněj?ím stadiu socialistické v?stavby ve SSSR znamená dal?í a pevn? krok k posílení a dokon?ení této v?stavby. —Toto jest tak asi zhruba my?lenkov? pochod, kter? p?ivedl sovětskou zahrani?ní politiku a tudí? i sovětskou komunistickou stranu na cesty, jimi? jde od dob její první ú?asti na pracích komise pro odzbrojení, na pracích pak na odzbrojo- vací konferenci samé, jimi? jde od dob nedávného vstupu SSSR do Spole?nosti národ? a? k nejnověj?ímu úsilí o uskute?nění t. zv. V?chodního paktu.Nem??e b?ti pochybnosti o tom, ?e také se stanoviska na?eho, nekomunistického a mimokomunistického, je tato zahrani?ní politika opravdu politikou st?ízlivého realismu. Na tuto cestu sna?il se pohnouti sovětskou zahrani?ní politiku ji? dávno ?i?erin a je?tě vice nyněj?í zahrani?ní komisa? Litvinov, ale vliv těchto dvou sovětsk?ch zahrani?ních politik?, kte?í v komunistickém vedení sovětského státu a v konven- tiklu politbureau nehráli p?íli? v?znamnou roli — Litvinov byl teprve na posledním sjezdu komunistické strany zvolen po prvé do ?st?edního v?boru! —nesta?il na radikální usměrnění sovětské zahrani?ní politiky do jejích dne?ních vod. Teprve změna situace v Německu a ?áste?ně i obrat politiky polské, zejména pak Hugenbergovo memorandum, roz?í?ené za konference v Lond?ně a prozrazující německé plány Rosen- bergovy, dodaly úsilí Litvinovovu nále?ité opory p?ed sborem politické kancelá?e ?st?edního v?boru komunistické strany SSSR a měly za následek onu hlubokou změnu zejména v poměru sovětského svazu ke Spole?nosti národ?, která v zá?í 1934 byla korunována vstupem SSSR do ?enevské instituce. M??e se spoléhat na up?ímnost sovět??Nask?tá se nyní otázka: Je tato zásadní změna sovětské zahrani?ní politiky, zejména pokud jde o poměr ke Spole?nosti národ?, ke stát?m v ní zastoupen?m a k p?ípadn?m í mluvním kontrahent?m projevem up?ímné snahy po loyální polupráci a tudí? zjevem trval?m? Bude mo?no na sověty spoléhati tak, jako mo?no spoléhati na partnery jiné? Není ?? ?echno to skute?ně pouze taktikou, která dnes je z d?vod? portunity demokratické Evropě ba i ?ásti fa?istické Evropy (Itálie) p?íznivá a nakloněna, aby, jakmile největ?í nebezpe?í pomine, nastoupila zase svou d?ívěj?í cestu podpory rozkladné politiky T?etí internacionály? Není v?bec tato nová polínka sovětská ně?ím záludn?m, kdy? p?ece víme, ?e intence T?etí internacionály a tudí? i komunistické strany sovětské, která je rozhodujícím ?initelem této Internacionály, smě?ující k zrevolucionování ?irok?ch vrstev lidov?ch a k vyvolání nejprve evropské a pak i světové revoluce sociální? Nep?ichází zde do světového mezinárodního spole?enství stát? vlk v rou?e berán?ím jen proto, aby zesílil, nasytil se, na?el p?í- stupu k věcem, k nim? d?íve nemohl a pak ve vhodn? oka-;:k dal propuknouti své pravé novaze?Na v?echny tyto otázky m??eme odpověděti touto úvahou: Z celkového v?voje sovětského státu, z jeho politiky vnit?ní zahrani?ní vidíme, ?e jen velmi nerad a velmi nepatrně se—v'.uje od doktrín, na jejich? základě byl v revolu?ním roce . ." Leninem vytvo?en a v prvních letech Leninem veden. Mosúue tedy i do budoucna p?ipustiti pravděpodobnost, ?e sawfck? stát a komunistická strana jeho zuby nehty budou k ccceti zásad marxismu a leninismu i teoretického rámce a?erá Marxova a Engelsova. Musíme to p?ipustiti zejména □rtxo. ?e jsme byli svědky zjevu, jak po letech ?nové hospo- ?a?sié politiky“, inaugurované sam?m Leninem, naprosto aóznaly p?edpoklady, ?e sovětsk? stát silou právě Nep-u se ▼, - rce v kva?i demokratick? stát drobn?ch existencí indivi- ásáisích. ve stát drobn?ch vlastník? zemědělsk?ch s mohut- itx: nadstavbou státem ovládaného pr?myslu a státem kon- ~:- c-.?ccvch zahrani?ních koncesí. Nestalo se tak, a a? Nepes? sovětsk? stát v letech 1923—1926 do jistého relativ- ■ blahobytu, byl vliv jeho radikálně zlomen, jakmile se a zm ?e by mohl b?ti komunistické doktríně nebezpe?n?. 3' .i ci? něm nastoupena cesta vskutku sociální revoluce, a ■■fcw-ioa vybojovanou a vítěznou generální linií byly opravdu vytrhávány poslední ko?eny kapitalismu, byla zavedena a prosazena kolektivisace v zemědělství, byla uskute?něna prudká industrialisace a likvidována politika zahrani?ních koncesí. Lenin, kdy? v roce 1921 zaváděl novou hospodá?skou politiku, prohlásil na dotaz sovětsk?ch rolník?: ?Zavádí se s plnou vá?ností, zavádí se na dlouho, nikoliv v?ak nav?dy.“ — ?Na?ím cílem je socialismus ve světovém mě?ítku,“ vyznívalo pak ze v?eho dal?ího, co Lenin ve své tehdej?í ?e?i dodal. Dva roky p?ed Nepem vytvo?il Lenin Komunistickou, nebo-li T?etí internacionálu, které dal za úkol b?ti ?tábem světové revoluce sociální, p?ipravovati ji a smě?ovati k ní i za p?ípadn?ch změněn?ch poměr? mezinárodních. Tím dal jí sice jistou volnost taktiky, ale rozhodně jí nedal takovou volnost, aby v trudn?ch chvílích svého úsilí o uskute?nění kone?ného cíle v?bec zanechala. V komunistické straně platí zásada, vtělená do programu strany, ?e ?lenem jejím je pouze ten, kdo mimo jiné, je aktivně zú?asten prová- děníprogramu strany v některé z jejích organi- sací. Toté? platí i v mě?ítku mezinárodním, tedy i pro ?innost ve T?etí internacionále. Mají-li tedy komunistické strany z?staň opravdu komunistick?mi, nemohou se vzdáti ani jednoho ?lánku svého programu, ba ani jednoho ?lánku, kter? byl p?ijat za Lenina a tvo?í tedy sou?ást t. zv. leninismu. Právě boj o leninismus, to jest o nále?itou interpretaci jeho u?ení, vedl k o?i?tění komunistické strany od v?ech proud? oposi?ních a vedl k vytvo?ení strany od shora a? dol? monolitické. A je nepopiratelno, ?e zejména v tomto monolitismu spo?ívá základní síla komunismu ve SSSR.Ze v?eho toho, zde jen stru?ně uvedeného, je snad dosti názorně patrno, jak strana komunistická a tedy i jí veden? a ovládan? Sovětsk? svaz, se tě?ce vzdává ně?eho, co historicky tvo?í sou?ást oněch ?ideov?ch zavazadel“, jak se u sovět? s oblibou ?íká, s nimi? strana p?i?la k moci.Odstín.Je tedy hlavní otázkou zjistiti, zda boj proti tomu, proti ?emu nyní sověty boj zastavují, to jest zejména proti Spole?nosti národ? a proti politick?m koalicím se státy nesovětsk?- mi, tvo?í nevypustitelnou sou?ást komunistického a leninského u?ení, nebo byl-li snad jen projevem okam?ité taktiky, vysvětlitelné atmosférou doby, v ní? byl prováděn. A tu lze ?íci: Listujeme-li dějinami ideov?ch proud? sovětské revoluce a sovětské politiky vnit?ní i zahrani?ní — bohu?el jen v duchu, nebo? podobného soustavného díla dosud není — p?ijdeme k závěru, ?e velmi mnoho z toho, co se v sovětech i největ?ími autoritami velmi vehementně hlásalo, bylo ceny jen efemerní. Dá se na p?íklad zjistiti, ?e Lenin byl v r. 1918 i později pro dohodu se západní Evropou a cel?m světem — za podmínky okam?itého uzav?ení míru! — a ?e by byl vstoupil do Wilsonovy Spole?nosti národ? t?eba hned p?i jejím utvo?ení. Dá se zjistiti, ?e bol?evici neopustili jen tak beze v?eho spojenectví zejména s Francií a ?e v tomto smyslu Trockij vedl ur?itá jednání. A dalo by se dokázati, ?e sovět?tí komunisté ji? kolem roku 1926 fakticky opustili linii aktivní podpory zahrani?ních komunistick?ch stran a sice v té mí?e, jak byl sovětsk? svaz postupně uznáván státy jin?mi. Není neznámo, ?e ?i?erin velmi usilovně se sna?il ?eliti vlivu p?edsednictva Komunistické internacionály — tehdy v něm rozhodoval Zinověv! — a ?e od okam?iku ú?asti sovětsk?ch delegací v mezinárodních pracích, velmi ochabla ?innost mnoh?ch komunistick?ch sekcí. Kdyby podpora ?innosti Komunistické internacionály sovětskou komunistickou stranou nále?ela k podstatn?m úkol?m sovětské zahrani?ní politiky, jak neobratná by musila b?ti tato politika, kdy? nechala na pospas odp?rc?m takové komunistické sekce, jako byla na p?íklad italská a turecká, později pak ?ínská a zejména ně-Heda? Z těchto negativních zjev? je hlavně viděti, ?e p?es -? e?Leres- vhv, na sosctsiustrana na za-—-. bylo ponecháno■-?. új boj vybojovalysz=v. Ze g kn—■BOéneun flTlí Hindi pro rozum do Moskvy, je *^ee putwean, jd? ie á katolická církevní kní?ata chodí -- c —a A :? e?té ?ím daleko více hmotně pedpen?e na p3dad boj sv?ch věrn?ch v Mexiku, ne? rudá Mndna padjpoeoaaia boj sv?ch p?ívr?enc? v Německu nebo7 — L- rzá bvň ?e?eno, ?e p?es to, ?e konstrukce T?etí ?acerzsociooáív ie dílem Leninov?m a nále?í tedv k leninismu, jen? je pro komunistu a zejména stalinistu noli me tangere, ~i : í- existuje zde jist? odstín, kter? nám ?íká, abychom “? ?ist leninismu nebrali — p?i nejmen?ím prakticky nebrali — za jeho integrální sou?ást.Jak?mi máme b?ti spojenci.Z ? pak plyne: Mezinárodní situace dne?ní změnila se proti let?m d?ívěj?ím do té míry, ?e i tak doktriná?ské státy, jako íe SSSR. musí bráti tuto změnu v úvahu a chtějí-li vésti politiku reální, vyvoditi z ní pat?i?né d?sledky. Sovětsk? svaz je vyvodil tím, ?e zd?razňuje nyní svou tendenci k míru i takov?mi kroky, jaké d?íve byly tě?ko p?edstaviteln?, nebo? nijak nezapadaly do rámce jeho doktrín. Sovětsk? svaz a jeho komunisté sice neradi se vzdávají kterékoliv ?ásti sv?ch doktrín, ale vzdávají se jich p?ece, jakmile okolnosti je k tomu donutí a vidí-li, ?e obejitím dosáhnou beze ztrát cíle, kde?to ?eln?m útokem by si t?eba rozbili hlavu. Je t?eba v?ak míti na paměti, ?e i méně d?le?it?ch doktrín se vzdávají jen pokud je to ú?elno a pokud to umo?ňuje návrat k základnímu programu, jím? bylo, jest a bude zavedení socialismu pokud mo?no v?eobecně. Není tedy t?eba pochybovat! o spojenecké ceně takového partnera jak? je SSSR jen proto, ?e v jeho hlavním městě sídlí T?etí internacionála, n?br? je t?eba sna- ?iti se b?ti partnerem stejně obratn?m, po p?ípadě je?tě obratněj?ím. Spole?ná obrana svádí ?asto k sobě i ?ivly nesourodé, spole?ná cesta ke spole?nému cíli m??e pak i nejnesnadněj?ího partnera usměrniti tak, ?e zanechá mnohého, co se mně d?íve na něm nelíbilo. I ve spojenecké politice zále?í na mé vlastní obratnosti, jak si svého spojence zpracuji a jak jej dovedu pod?íditi svému vlivu, po p?ípadě, jak sám jeho vlivu podlehnu. Mimo to je známo, ?e ?ádné koalice nejsou vě?né. Na? tedv dělati tragedii ji? nyní ze spojenectví, které teprve doba p?í?tí m??e vyzkou?eti?&Je ov?em jedno nebezpe?í a tím jsou poměry uvnit? komunistické strany SSSR právě vzhledem k nové sovětské zahrani?ní politice a k nutnému jejímu d?sledku, to jest je?tě silněj?ímu ztlumení ?innosti Komunistické internacionály. Tato nová sovětská politika zahrani?ní p?edpokládá toti? stabilisaci a pevnost dne?ního stalinsko-litvinovského re?imu. Re?im tento dnes se vskutku cítí pevn? a v??i Komunistické Internacionále si dovolil ji? na p?íklad i to, ?e odro?il několikráte její mezinárodní kongres, kter? ji? dávno se měl konati. Je ov?em otázkou, zda v d?sledku radikální změny sovětské zahrani?ní politiky nevzniknou uvnit? komunistické strany SSSR oposi?ní proudy, které zeslabí posici dne?ního vedení právě poukazem na to, ?e dne?ní stalinsk? ?st?ední v?bor provádí vlastně revisi leninismu, kdy? odhazuje některé věci, které za Lenina pat?ily do komunistické zbrojnice, co její tě?ké kusy. Jak situace nyní stojí, je vznik podobné oposice dnes témě? vylou?en, p?i nejmen?ím jako oposice samostatné. To by se musilo aspoň ukázati nejd?íve ?patné ovoce první sklizně nové koali?ní a zahrani?ní politiky sovětské. Z této strany tedy jsou v?echny obavy zbyte?n?. Ov?em Nep sovětské zahrani?ní politiky, kter? nyní nastává, mohl by p?ivésti uvnit? komunistické strany k diskusi, kdyby za?alo se ve straně v?bec o ně?em diskutovat. Ale ani zde perspektivy na nic podobného neukazují.Summa summarum: Sovětsk? svaz za dané situace je partnerem v mezinárodně-politick?ch a mezinárodně-hospo- dá?sk?ch závazcích stejně spolehliv?m, jako ka?d? partner jin?. Ur?ité v?hrady je t?eba míti sice na paměti, ale ty plynou z celkové vnit?ní struktury sovětské, která nesk?tá pro nás celkem nic neznámého. Této vnit?ní struktury a vnit?ní situace jest v?ak t?eba pe?livě a soustavně si v?ímati, nebo? jedině ona ur?uje hodnotu partnera.Franta Kocourek:Ze sárského boji?těSaarbriicken, 6. ledna 1935.I.U? jen 7 dn?,volají velké nadpisy z prvních stran v?ech zdej?ích list? dne?ního dne. P?í?tí neděle u? p?inese rozhodnutí: toho dne se kone?ně otev?e brána patnáctiletého potupného zajetí a sár- sk? lid se vrátí do země zaslíbené, do Německa, své vlasti. To hlásají ve v?ech tóninách listy Německé Fronty. Je jich mnoho. Tolik, ?e pro ně ostatní ?asopisy není v Sársku ani skoro vidět. Slavn? okam?ik návratu ve?kerého sárského obyvatelstva do l?na vlasti je také námět jediného agita?ního plakátu, kter? Německé Frontě dovolil vyvěsit p?ed plebisci- tem neochvějně p?ísn? a humorn? president sárské vlády, Mr. Knox. Zastavme se p?ed tímto plakátem: mohutn? mu? pra- germánské tvá?e rozvírá oběma rukama obrovská okovaná vrata, za nimi? uprost?ed jasu budoucnosti ji? tak blízké zá?í hákov? k?í?. Je na?rtnut ku podivu jen slabě r??ově a diskrétně, patrně proto, aby aspoň v tomto provedení dosáhl milosti Mr. Knoxe, kter? je humorn?, ale ne v těch zále?itostech, pro ně? sem byl Spole?ností národ? dosazen.?etli jste v novinách, o jaké t?i otázky jde p?i sárském plebiscitu: z?stane-li jako bylo dosud pod správou vládní komise Spole?nosti národ? — status quo, nebo p?ipadne-li Francii, nebo bude-ii p?i?leněno k Německu. Kdybyste, chtěli v Saarbr?ckenu najít projevy francouzského ?ivota, ducha a vlivu, hledali byste skoro marně. Město se 130.000 obyvateli je naprosto německé. Francouzské jsou tu jen peníze — zákonn?ch' platidlem v celém sárském území jsou v?hradně franky — a na ?těstí také ceny. ?Také francouzská měna ustoupí v sárském území brzo měně německé,“ utě?ují své ?tená?e Saardeutsche Illustrierte, v tekstu pod obrázkem obchodu s vyvě?en?mi francouzsk?mi cenami. Informovaněj?í obyvatelé Sárska, ti, kte?í vidí do situace T?etí ?í?e a pod povrch agita?ních hesel, dodávan?ch sem z této ?í?e, vědí, ?e se v tom směru nemají na? tě?it. V sárském území je mnohem levněji ne? v Německu.Heil Hitler!je pozdrav zakázan? v Sársku na?ízením vládní komise. Ale lidé se jím pozdravují, lou?í. Ka?d? jen trochu náro?n? ?lánek v listech Německé Fronty kon?í prolo?en?m Heil Hitler. Ho?i z ?í?e pí?í hoch?m v Sársku: Heil Hitler! Dívky ze Sárska pí?í dívkám v ?í?i o tom, jak se tě?í, a? se vrátí do své vlasti a oslaví p?í?tí vánoce u? doma. Heil Hitler!?Milé kamarádky! V den hlasování bude musit domácí paní opustit d?m. Kdo ji zastane v kuchyni? Kdo se postará o její děti? Kdo poklidí dobytek? Vy! Ne?ekejte, a? vás o to po?ádají.P?ihlaste se samy k práci! Tím p?ispějete k národnímu spole?enství! Alle fur einen — Einer fiir Alle! Heil Hitler! Grete! Pfaff, Ringfiihrerin.“Tvá? a postava v?dce a ?í?ského kanclé?e vyhlí?í do ulic z vět?iny v?klad?. Na obraze, zvět?eném z pohlednice, jsou zleva do prava ?ty?i mu?ové ?í?sk?ch dějin: Bed?ich Velik?, ve svém t?írohém klobouku, kanclé? a kní?e Bismarck, ve vysoké, zá?ivé helmě a zakon?ení imposantním bodlem, vedle něho polní mar?álek a president von Hindenburg ve vojenské ?epici a kone?ně v?dce a ?í?sk? kanclé? Hitler ve své nové ?epici. A pod tím nápis, p?ipomínající na?e ?Co ?i?ka palcátem . ..“Was der Konig, eroberte, der F?rstder Feldmarschall verteidigte, rettete und einigte der Soldát.V papírnictví a obchodě galanteriemi o kus dál, v blízkosti domu Deutsche Front, je skladi?tě a obchod plebiscitními pot?ebami ve velkém i malém. Tisíce prapore?k? s hákov?m k?í?em tu ?eká své kupce, pásky s hákov?m k?í?em na rukáv. tisíce standart a upomínkov?ch p?edmět? s tímto zna- Adolf? Hitleru v nejr?zněj?ím pro- vedeoí. Mna a chlapci, děv?ata a ?eny se tísní u pultu a rozebírají sklad s nad?ením, bez smlouvání. Hákov? k?í? a Adolf Hitler — nejhledaněj?í artikl na sárském území p?ed plebiscítem. Te?, t?den p?ed datem rozhodnutí, balí je?tě toto ??ítězné znamení do papíru, proto?e na ve?ejn?ch místech je zakázáno. Ale o?ekává se, ?e 12. a 13. ledna bude vyta?eno ze soukromí na ulice, bez ohledu na to, co tomu ?íká Mr. Knox a jeho policejní ministr Heimburger.Na francouzsko-sárské hranici.To u? víte z fotografií, ?e Sársko je krásná země. Poj?te na malou v?zvědnou procházku politicko-p?írodní. Do?li jsme k obci Gúdingen, rozpt?lené po obou b?ezích Saary. Na k?i?ovatce silnic u? těsně p?ed hranicí sársko-francouzskou se zcela nenápadně dostávám do hovoru s mu?em, kter? se v d?evěné a německy ?isté Trinkhalle stavil na sklenku piva. Dává si na ní zále?et, stejně jako na tom, co ?íká. Co soudíte o situaci? ptám se neznámého obyvatele Sárska.?Rozhodně to vyhrajeme. V Německé Frontě je p?ece or- ganisován dnes kdekdo, a? na několik lidí. Ale to nejsou Francouzi. Prav? Francouz, ten si ani nep?eje, aby Sársko p?ipadlo Francii nebo z?stalo tak, jak je. Ti vědí, ?e Sársko je německé a musí p?ijít k Německu. Nemyslete si, ?e se > Francouzi nějak ?patně sná?íme. O ne. Ti, kte?í s námi ~'í a znají nás, nás mají rádi a my je taky. ?lověk jako ?lo- ěk. já jsem Němec, ty Francouz, pro? ne kamarádi? Ale scu Lidi, kte?í chtějí, aby to z?stalo tak, jak to je, proto?ez ’.eho mají dob?e. Ale to nejsou ani Němci, ani Fran- to jsou internacionálové, kte?í dělají obchody v?ude. A takoví chtějí nepokoj a válku. My Němci v Sársku ne- thceme válku, o ne. My pot?ebujeme mír, u? dlouho si ho p?ejeme — a zatím je po?ád válka. Ani na?i vedoucí, ani ná? nechce válku. V?dy? prodělal válku jako voják ve ironií a b"1 několikrát raněn. Ten ví, co je válka a proto si jí ne-Mi Hitler v Sársku hodně p?ívr?enc??. Ta?s- u nás je kdekdo pro Hitlera“, praví m?j Neznám? Saar s rostoucím nad?ením. ?To je mu?, kter? zachránil Ně- — í-rk? od zkázy. Je pravda, také udělá sem tam nějakou —-b-L ale kdy? se sv?mi p?áteli vidí, ?e se stala chyba a ?e rejde kup?edu, za?ne znovu a jinak a zkou?í to tak dlouho, * se co zlep?í. A ne jako to dělala d?ívěj?í vláda, po?ád stejně, a t-r-? to bylo od za?átku ?patné. A hlavně: Adolf Hitlerje mlad?. A rozumí mlad?m lidem, p?itahuje mladé k práci. Za? stojí práce, kterou dělají jenom sta?í, u? vypot?ebovaní lidé? ?lověk má pracovat nejvíc kdy? je mlad?, kdy? má chu? a sílu.“?To víte, ?e p?ijede, jen co padne rozhodnutí. ?íkají a pí?í, ?e by tady u nás byl ?patně uvítán. Nesmysl. Jen kdyby p?ijel! Celá země by ho uvítala jako krále, i ti, co jsou dnes proti němu. Hitler je p?ece krásn? mu?, líbí se a získává v?ude, kde se objeví. No, nemám pravdu?“A jak se da?í Němc?m v Sársku? Co ?íkají své situaci??Nemáme se tu dob?e, pane. Odkud jste? Z ?eskoslovenska? Ah, tam p?ece ?ije na ?ty?i miliony Němc?? Sudetsk?ch Němc?, ty po?ítáme bezpodmíne?ně k sobě ... Nemáme se tady dob?e, ?ijeme po?ád pod cizím panstvím, u? tak dlouho. Ale ?eknu vám, ?e je to krásné, b?t Němci, jako my, ?ít v takové zemi a bojovat pro vlast. Ne zbraněmi, ale bojovat. A p?iná?et oběti. ?eknu vám, já taky tou?ím po tom, aby Sársko bylo p?ipojeno k Německu, a nikde to nezaml?uji, p?ed nik?m, proto?e to pova?uji za své svaté právo. Ale a? se mé p?ání splní, snad to u? nebude tak krásné, jako te?, rozumíte?“Kdy? jsem postaven p?ed nějakou novou otázku, ?tu o ní knihy, bro?ury, noviny v?ech směr?, hovo?ím s nejr?zněj?ími lidmi. Ale nejpodstatněj?í věci, to, co není nikde psáno, najdu oby?ejně v hovoru ne s vlivn?mi osobnostmi, ale s oby?ejn?mi lidmi. Neznám? z Gúdingen, kterého jsem vyzpovídal u sklenky piva, vyslovil — podle mého názoru — jedno ze základních tajemství úspěchu německé propagandy v Sársku a německé du?e v?bec: krásn? je zápas, krásn? je boj za něco německého, krásné je hnát útokem k vítězství, opojné je vítězství, ale — to, co p?ijde po něm, je u? vedlej?í. V Němcích je mohutně vyvinut tentjo pud zápasu pro zápas, se zbraněmi v rukou, ale i beze zbraní, jak pravdivě ?ekl neznám? z Gúdingen. A kdo umí tento pud podchytit, m??e s naprostou vět?inou německého národa dělat, co chce, t?ebas i proti stavovskému nebo t?ídnímu vnit?nímu p?esvěd?ení veden?ch. To je paradox, kter? vysvětluje ne na posledním místě úspěch Hitler?v. Jen bojovná hesla! A obecně vlasteneck?, myticky pathetick? a p?edhistorick? i historick? vále?n? obsah! Do boje! K vítězství! Pro velkou věc Německa! Pro svátá práva vlasti! Do boje! O jakou věc Německa, o jaká práva jde, to je v prvním, pro strhnutí mas rozhodujícím období subtilní odstín, na tom tolik nezále?í. A potom? Potom je u? trochu pozdě.Několik argument? Německé Fronty.Její hlavní list, Saarbrúcker-Zeitung, st?ílí den co den z tě?k?ch houfnic na dvě fronty: do těch, kdo jsou pově?eni dodr?ováním neutrality v Sársku, to jest p?edev?ím do ?len? sárské vlády a jejích funkcioná??, pokud se nehlásí stoprocentně k Hitlerovi a pokud nevyhovují bezodkladně po?adavk?m Goebbelsov?ch prost?edník?. Druhá fronta, do ní? pálí sárské usměrněné listy, je slo?itěj?í: jsou to něme?tí socialisté a komunisté, nejaktivněj?í obránci nezávislého Sárska. Ale je?tě vět?í potí?e, zase jiného druhu, vznikají Německé Frontě tvá?í v tvá? mohutnému bloku katolík?, kte?í je?tě nezapomněli, jak za?al Adolf Hitler to?it s jejich církví a duchovními.?Es wird keine glúcklichere Stunde geben fúr dieses neue Deutschland ais die, in der wir die Tore aufreissen konnen und euch wieder in Deutschland sehen“ — citují usměrněné listy v?rok Adolfa Hitlera. ??ádáme spravedlnost! Chceme svobodu, mír, práci!... Konec s podporováním zrádc? německé vlasti! Pry? s emigrantskou sbě?í!... Odstraňte v?echny, kdo zradili sv?j národ a vlast a postavili se dodbrófc Rande! ... Chceme to, co nám právem a cd věk? pat?i! . . Německé je Sársko a německé z?stane!“Co stojí emigranti v Sácskn? ptá seSaarbrúcker Abemdblatt a odpovídá: Je jicfa v Sársku jeden tisíc jedno sto a z nidi devadesát procent dostává podpora, která znamená mědění zmtx?em sáedkého rozpo?tu t?ista tisíc frank? měsíEně. Pry? s emipamy! Piy? se separatisty'! Pry? se zrádci, rea?eňt? Nemryka,?-DeittckeFrontknňsrjestainsquo tímto zp?sobem:í francouzského RfrSefien: le petit Rhin . . . R?na. to je separatist?m marodo. Separatisté to v?ak zaml-infca Ccancanalt?mi franky. .. Pro? ne- i? Proto?e znamená hned Francii, sa v?echny ?asy oddělí Sársko od Německa, a by mohla někdy znovu vrátit ku. Ale zda my v?ichni nechceme mír dohodu s Francii, zda nechceme v?ichni— i peer? rei? ?tinane ano dne 13. ledna, ano, k Německu.A gut- reií ndcáv sana quo.“Neděle 6- iedna — poslední mobilisace.V' prvním jitru dne?ního dne u? h?měly pochody kapel Německé Frontv. která zalarmovala v?echny své p?íslu?níky mi desátou hodinu dopoledne k masovému projevu na le- tSň. Dkxdso ?ekala na povolení vlády, kone?ně se do?kala, i usotem p?ijala tuto zprávu. Den poslední mobilisace p?ed p -: ?? sctecc na obou frontách, na té, jednotné pro Německo i e?neené pro nezávislost.Tiscové a tisícové se valili ulicemi, ovládáni pevnou sárskou c>:ccc. rozmno?enou zahrani?ním? kontingenty a posílenou — ecmáco<iní armádou. Za zpěvu bojovn?ch písní, pod de?í- c?kv. se pohybovala nep?ehledná masa směrem leti?tě.Prapory, vlajky, pozdravy vzta?en?ch rukou, stále nové tisíce lidí se valí ulicemi podle p?esně stanoveného programu. Nástup Jednotné Fronty.Do těchto závěre?n?ch ?ádk? mi otev?en?m oknem zazněla pná hudba, p?ihlásilo se to druhé Sársko, to, o něm? usměrním noviná?i a propagandisté k?i?í, ?e neexistuje, ?e je jen l?i- U? od dvanácti hodin za?ali nastupovat ke svému pro- jevu. ohlá?enému na t?etí hodinu odpoledne, y’yznavaci samostatného Sárska a p?ívr?enci Jednotné Fronty. Jejich vlny, s po?átku skromné a potom stále silněj?í.'"za?aly nará?et na i n;— ? ?'. p.jejich? zbytky se vracely v tu dobu do vniriullio města. Nedojde k srá?ce? Jak p?ijme tyto um smilněné Němce, tyto zrádce t?ikrát denně v tisku Goebbelsové proklínané saarbriickenské obyvatelstvo?PSi a jízdní policie, vzne?ená jako bo?stvo, ovládá bezvadně s bodr?m úsměvem oba nep?átelské proudy, z jejich? malého dotvku by mohl vy?lehnout blesk. Na ulice se sneslo dusné napětí. Ale najednou se ukázalo, ?e vyznava?i tohoto neínderovského Sárska nemají v hlavním městě jen nep?átele. jak se mohlo zdát podle nejr?zněj?ích znamení. Najednal se na chodnících zdvihlo několik rukou^sev?en?ch ?- pěst — pozdrav Jednotné Fronty. A ze zástup? pochodu- ?ach radostně a odbojně, zprvu trochu nejistě, ale potom pevněji a pevněji zaznělo t?ikrát kouzelné slovo: Freiheit! Freiheit! Freiheit!Svoboda!Jak podivně a jak krásně zní toto slovo kousek od hranic T?etí ?í?e. jak ú?asně tě?ké a velké je v ústech Němc?! To ?e jsou zrádci? Tito lidé ?e jsou vydr?ováni francouzsk?mi penězi? To ?e je ksindl?Freiheit! Freiheit! Freiheit!Jejich davy rostou. Nové a nové tisíce proudí se v?ech stran do hlavních t?íd, aby se spojily v jeden proud. Na první pohled nápadn? rozdíl mezi dopolední a odpolední masou: ti zde, bojovníci za samostatné Sársko, jsou vět?inou chudí, chudě a? chatrně oble?ení, proti dob?e oble?en?m ?len?m Německé Fronty. Ud?ení, ohnutí, ale radostní a vě?ící, zdvíhají sev?enou pěst mladí dělníci a studenti, dívky a sta?eny, horníci a lidé z hutí a vrací s nad?ením slovo, poslané jim s chodník? vst?íc: Freiheit.Ano, pochopíte to najednou z těchto tvá?í, plně a ?ivě, stokrát lépe, ne? z ?lánk? a provolání: v Sársku nejde jen o mali?kost. V Sársku nejde jen o presti? jedné nebo druhé strany.V Sársku jde o víc. Je tu opravdu boji?tě. O volnost p?esvěd?ení jde, o svobodu rozhodnutí, o nejdra??í lidské statky, které dnes tak snadno p?icházejí nazmar a padají do rukou diktátor?, proto?e s nimi je?tě jen málokte?í lidé umějí hospoda?it. Ulicemi h?mi bojovné písně naplněné jin?m obsahem, jin?m pojmem vlasti. My chceme zpět k Německu, volají bojovníci Jednotné Fronty, ale ne k hitlerovskému! Es lebe die Freiheit!Jdete se ?iky Nezávislého Sárska, prostoupeni vdě?ností ke v?em, kdo se p?i?inili o to, ?e je je?tě na světě kus Německa, kde mohou Němci svobodně d?chat, myslit, mluvit a zpívat.národní hospodá?Dr. Karel K?í?:1935, aneb jak se nám povedeProrokování po?así byla odjak?iva ?ivnost nevdě?ná, proto?e ?lo o p?írodu, kterou dosud lidsk? rozum nezbadal a která si se zvlá?tní a podivuhodnou vytrvalostí dělá co chce, at jsou lidé s ní spokojeni nebo ne. Prorokování ?in? lidsk?ch a událostí v lidské obci je v?ak daleko nevdě?něj?í, proto?e lidé jako celek jsou hor?í ne? Carmen, jí? nebyl ?ádn? zákon dán. V posledních dvaceti letech, kdy v?e je ve varu a v p?estavbě v lidské spole?nosti, je meteorologie v?ech druh? je?tě riskantněj?í, ne? b?vala. Nehodláme proto prorokovat, n?br? chceme apelovat na zdrav? lidsk? rozum, aby z toho, co bylo, pokusil se odhadnouti, co m??e p?ijít. Dosud ov?em nevy?ly velké hospodá?ské p?ehledy za cel? rok. které vydávají světové ?asopisy jako ?Times“ nebo ?Manchester Guardian“ ?i dokonce Spole?nost národ?.Av?ak z toho, co známe o pr?běhu jedenácti měsíc? uplynulého roku, m??eme p?i srovnávání s v?vojem posledních let a p?edvále?né a těsně povále?né doby dosti p?ibli?ně odhadnout, jak se nám asi v právě po?ínajícím roce povede.Namísto dlouh?ch úvah klademe hned v ?elo tohoto ?lánku mapku Evropy, která názorně ukazuje, jak v jednotliv?ch evropsk?ch zemích poklesla hodnota v?vozu u srovnání s rokem konjunktury 1929. Správně bychom ov?em měli k této mapce dojiti a? po v?eobecném v?kladu evropské politické, hospodá?ské, měnové, cenové a obchodně-politické situace, proto?e barvy této mapky jsou ve skute?nosti trapně logick?m d?sledkem lidského neumělectví v tak zv. národohospodá?ské politice. Polo- ?íme-li ji v?ak poněkud nelogicky hned na toto místo, -?et?íme si mnoho v?klad? a ?tená??m hodně cifer, jich? ostatně na ně zbude je?tě dost.Na mapce jsou znázorněny některé státy ?ídk?mi te?kami, rozset?mi po jejich území. To jsou ty ??astné země, jejich? hodnota exportu r. 1933 poklesla proti r. 1929 nejv??e o polovinu, toti? maximálně o 55%, ?ili obráceně ?e?eno, hodnota v?vozu těchto stát? klesla v nejhor?ím p?ípadě na 45% hodnoty, kterou měl jejich v?voz v nejlep?ím hospodá?ském roce Evropy, v r. 1929. Rozumí se, ?e v?echny v?kyvy jsou ji? na mapce r?zn?mi obvykl?mi statistick?mi metodami vyrovnány. Mezi tyto ???astné“ země první kategorie pat?í, postupujeme-li od západu Evropy k v?chodu, ?trtugalsko, jeho? export klesl o 48% na 52% hodnoty exportu z r. 1929, dále Norsko, jeho? v?voz klesl o 46% na 54% hodnoty v?vozu z doby p?ed ?esti lety, Finsko, které je na tom o jedno procento lépe ne? Norsko, dále Litva, Sovětské Rusko a Rumunsko, které jsou ve stejně v?hodné situaci jako Norsko.Následuje druhá skupina stát?, jejich? v?voz co do hodnoty poklesl o 56% a? 60%, tedy na 40—44% hodnoty v?vozu z r. 1929. Tyto státy jsou ozna?eny vodorovn?mi linkami. Jsou pouze dva: Belgie a Bulharsko. T?etí skupina stát? vykazuje pokles exportu o 61% a? 65%, tedy na 45—49% hodnoty exportu z r. 1929. Sem pat?í Francie, Holandsko, Německo, ?v?carsko, Itálie a Dánsko. Pak u? p?icházíme k velmi vá?ně posti?en?m stát?m, jejich? export klesl o 66% a? 70%, tedy zhruba o dvě t?etiny na jednu t?etinu. Tyto země ?tvrté skup in y jsou ozna?eny hust?m svisl?m linkováním. Je to p?edev?ím Velká Britanie se svou ?ástí Irského ostrova, Polsko, Estonsko, Jugoslávie, Albánie a ?ecko. Kone?ně docházíme k poslední, páté skupině stát?, jejich? export se -men?il katastrofálním zp?sobem asi o t?i ?tvrtiny a poklesl na pouhou jednu jedinou ?tvrtinu exportu, co do hodnoty z r. 1929. Sem pat?í ?panělsko s poklesem o 71% na pouh?ch 25% exportu z r. 1929, ?eskoslovensko a Rakousko : poklesem o 72% na 28% hodnoty exportu z r. 1929 a kone?ně Svobodn? stát Irsk?, Loty?sko a Ma?arsko, ti poklesly v hodnotě svého exportu o 73% na uboh?ch 22% hodnoty exportu z r. 1929. ?erná barva těchto r e mí je barvou bídy, která ov?em není ve v?ech těchto ;-stech stejně intensivní, nejenom proto, ?e pokles exportu je vyvolán r?zn?mi p?í?inami a má r?zné pr?- t óm' zjevy, ale hlavně proto, ?evka?démztěchto s e Eristát?p?ipadalr?zněvelk?dílcelé■ ?ní v?roby na v?voz.1 rlrsóovat tak zvan? ?národní d?chod“ ur?itého ■ácx —směná v?dycky u?ívat dat jen zdaleka p?ibli?-— o. 2f se to ji? děje jak?mikoliv metodami. Někte?í:?t~? národohospodá??tí theoretikové proto v?bec—odhadování ?národního d?chodu“, v něm? si -k— sis star?í národohospodá?ská generace. Lidové ve- ?em-ky ?íkají ?ísl?m, vysloven?m jen tak do vzduchu _?a tsr—e:a“, do jisté míry lze p?ipustit, ?e do této ne- w?óecké kategorie pojm? pat?í i pojem ?národního d?- : t: t - ?eskoslovensk? národní d?chod byl odhadován ? roce 1 52 5 na 80 miliard K? ro?ně. Nyní se asi o pc-. zmen?il. Ná? v?voz ?inil tehdy zhruba 18 miliard 3Zi z proto?e u nás neznáme dosud statistiky celostátní -oěr? —o;'z~. ryla i tato ?národní v?roba“ (slovo ?ná- e p?evzato z angli?tiny, kde ?national“ je to- o _r z: i— se státní“, proto i na?e ?znárodňování“ * aenr-st? p?eklad, má se správně ?íkat ?zestátňová-ní“) tehdy odhadována asi na 40—45 miliard K?. To znamená, ?e snad i p?es polovinu hodnoty na?í celostátní v?roby jsme v r. 1929 vy- vezli do ciziny.Od tohoto roku hospodá?ského bla?enství se na?e poměry silně změnily v ná? neprospěch, h??e a podstatněji, ne? v p?evá?né vět?ině ostatních evropsk?ch stát?. O někter?ch p?í?inách těchto změn jsme psali v loňském cyklu ?lánk? o tragickém v?voji nezaměstnanosti u nás a nem??eme se k nim nyní vracet. Tehdy jsme vyvezli zhruba polovinu a snad i více na?í v?roby, méně ne? polovinu jsme spot?ebovali doma, nyní asi ?ty?i pětinyna?í celostátní v?roby musíme spot?ebovati doma a asi jednu pětinu jsme s to vyvézt i. Rozumí se, ?e i to jsou pouhé odhady, t?ebas sestavené na podkladě svízeln?ch a slo?it?ch kalkulací. Proto?e nyní ?iní ná? export asi 6 miliard K?, dá se soudit, ?e na?e celostátní v?roba nep?esahuje 30 miliard K?. Pokles celostátní v?roby ?iní tedy ro?ně asi kolem 15 miliard K?. Znovu zd?razňujeme, ?e jde o pouhé ?íselné obrazy, o odhady, proto?e nemáme ?ádn? celostátní index v?roby, nemáme s?ítání ve?keré v?roby, jaké existuje ji? v mnoh?ch pr?myslov?ch státech celého světa. Ná? Statistick? ú?ad hodlá k němu p?ikro?it asi a? za dva roky, proto?e ná? pr?mysl dosud hlavně z obavy p?ed po?adavky zaměstnanc? a p?ed kontrolou ve?ejnosti a státu se bránil udávat pravidelně mno?ství vyrobeného zbo?í.Kdy? jsme v ?P?ítomnosti“ p?ed dvěma a t?emi lety psali o Friedov?ch ?láncích v ?í?skoněmecké revui Die Tat, kde byly uve?ejňovány první kalkulace, jak německé hospodá?ství má vypadat za ?autarkie“, soběsta?nosti, jak se má dobrovolně sní?it export a v?emo?ně za?krtit import, kdy? jsme zde referovali o Frie- dově knize ?Die Autarkie“, která vy?la p?ed dvěma roky, netu?ili jsme sami, ?e vlna autarkie zasáhne tou— ércu cel? svět. Dnes u? je Fried je?tě dále a ve své c :slední knize ?Die Zukunft des Aussenhandels“ kreslí nám naprosto ?erně vyhlídky do budoucnosti. Jsou tam cvsem ur?ité tóny, je? upozorňují toho, kdo ?etl jeho d?ívěj?í úvahy, ?e Fried (nebo těch několik lidí, je? kolektivně toto jméno u?ívá) u? vidí stíny této autarkie. V tom v?ak má Fried pravdu, kdy? ?íká, ?e rychl? návrat k mezinárodní v?měně zbo?í v rozsahu r. 1929 za dne?ního politického, hospodá?ského a hlavně psychologického naladění vedoucích lidí ve vět?ině stát? je tě?ko p?edstaviteln?. Je to snad vskutku ?triumf autarkie“, ale vykoupen? strádáním dvaceti milion? nezaměstnan?ch na světě a bídou několika set milion? polozaměstnan?ch a ?patně placen?ch lidí. Tyto ?triumfy“ hospodá?ské války se nebez- pe?ně podobají ?triumf?m“ vojenské války.Z toho, co jsme a? dosud ?ekli, je snad ji? patrno, ?e nelze rozumně o?ekávat nějaké zvlá?tě vydatné zlep?ení evropské a tudí? ani na?í hospodá?ské situace v po?ínajícím roce. Musila by p?íli? rychle pominouti ned?věra mezi jednotliv?mi t?ídami tého? národa, mezi cel?mi národy a cel?mi státy a dokonce i mezi bloky stát? a cel?mi světadíly. Hlavní p?í?inou této ned?věry je několik diktatur, p?edev?ím německá, ve světě pak japonská, nehledě k ned?vě?e stát? k několika jin?m nevypo?itateln?m politick?m moment?m, je? sk?tají v Evropě italská, polská a ma?arská politika. Cím dále tím více je patrno, ?e jsme ji? dnes mohli ?iti na daleko vy??í hospodá?ské a ?ivotní úrovni, proto?e od poloviny r. 1932 je zcela z?etelně patrné zlep?ování ve světovém hospodá?ství, kdyby nebylo těchto politicko-psychologick?ch p?í?in. Revoluce v Rakousku, ve ?panělsku, stávka milionu dělník? ve Spojen?ch státech, zavra?dění Dollfuse, ?ervnoví vra?dění v Německu, marseillesk? atentát 9. ?íjna, nebezpe?í ze sárského plebiscitu, to v?e jsou věci ?istě r-litické, ale p?ece ú?asně zdr?ely hospodá?ské ozdraví-; Evropy. Jsou-li obavy z války, prosperují jenom zbrojovky, ale neprosperuje hospodá?sk? styk mezi nárt dy. nanejv??e ve v?vozu a dovozu zbraní a toho, ?eho je k válce pot?eba, v?etně zlata.V Evropě nastalo uklidnění, informovaní diplomati nás uji?tují, ?e ze sárského plebiscitu válka nebude, ale ?e p?í?tí rok bude opětně pohnut? a ?asto dramaticky nejist?. To nejsou momenty, je? mohou o?ivit d?věru mezi státy, to nejsou d?vody, je? mohou dáti podklad k uklidnění, bez něho? je zmen?ování hospodá?ské krise témě? nemo?né. Vynikal jsem v?dy optimismem, av?ak i kdy? tento optimismus. bez něho? je jakékoliv tvo?ení nemo?né, neztrácím. p?ece jen musím otev?eně ?íci to, co tak jasně ukazují ?íslice a o ?em nás pou?uje pohled na dynamickou mapu evropské politiky.To neznamená, ?e se hospodá?ské poměry evropské i ?eskoslovenské nezlep?ily a ?e nejsou vyhlídky do po?ínajícího roku nadějněj?í, ne? byly p?ed rokem. Jsou. Pro tento názor mluví ?ada ?íslic, je? byly zji?těny jednak národohospodá?skou kancelá?í Spole?nosti národ?, jednak americkou Bureau of Labor Statistics a r?zn?mi vědeck?mi ústavy, je? se na podkladě opatrně sbíraného a posuzovaného materiálu obírají zkoumáním hospodá?ské p?ítomnosti a pravděpodobného hospodá?ského v?voje. Podáme alespoň pov?echn? p?ehled o těchto základních datech, jimi? se podrobněji budeme obírati v p?í?tích úvahách.věda a práceP?íli? málo ?ísel na světěPolo?ili jsme prof. Emilu Schoenbau- m o v i, jen? je z na?ich světov?ch autorit v matematice, laickou otázku, je-li v matematice v?bec je?tě mo?no dojít k ně?emu novému a není-li snad oné krajní meze vědění, jí? je v matematice a pomocí matematiky mo?no dospěti, ji? dosa?eno. Z rozmluvy o tomto tématu rozvádíme několik základních my?lenek.pijeme ve věku vá?nivé matematisace celého lidského dění, matematisace v?ech věd. Platnost matematiky, která se zdá st?edo?kolskému ?lověku jakousi h?í?kou, se roz?i?uje nejr?zněj?ími směry. St?edo?kolsk? ?lověk má sklon dívati se na matematiku jako na jakousi abstraktní zábavu, jako na hru se symboly, která se vym??lí pro kratochvíli někter?ch duch?. To je ov?em omyl; těmi sinusy a cosinusy, které mu v několika t?ídách gymnasia zp?sobily tolik nep?íjemn?ch chvil a probudily v něm tolik rozhodn?ch pochybností o tom, ?e by v?echny tyhle abstraktní v?mysly měly také k ně?emu b?t — tím v?ím není matematika daleko vy?erpána a zejména tím není ur?ena její funkce v moderním ?ivotě. Moderní ?ivot se matematisuje a nad branou stále nov?ch a nov?ch věd se ocitá dnes znám? starověk? nadpis: — Pouze matematik?m vstup dovolen.Snad je tím vinen cel? ná? ?kolsk? systém a cel? zp?sob kulturního nazírání oblasti, vystavené p?eva?ujícím vlivúmst?edoevropskévzdělanosti, ?e o matematice vzniká u laik?, u st?edo?kolské inteligence i u absolvent? vysok?ch ?kol nejr?zněj?ích fakult, nesprávn? názor o v?znamu matematiky. Na rozdíl od zemí západních, kde vyu?ování matematiky je docela jiné ne?li u nás a kde také názor na tuto vědu je zcela rozdíln?, máme ustavi?ně je?tě sklon k jednostrannému p?eceňování věd filologick?ch a duchovních. I ve Franc? je tomu jinak: tam pat?í vzdělání matematické nezbytně k aparatu?e vzdělaného ?lověka a zejména ka?dého, kdo se zab?vá filosofií: Poincaré, Painlevé, Borel, Bergson jsou filosofy matematicky ?kolen?mi. Matematika je podkladem fysiky, a celé dílo Einsteinovo, to je vysoká matematika, to jsou celé skladby matematick?ch formulí a precisních d?kaz? ve formě oněch slo?it?ch systém? zna?ek, které u matematického laika, by? měl o některou otázku i sebe vět?í zájem, ur?itě zp?sobí, ?e hned po prvním nahlédnutí pohor?ené sklapne knihu. Einstein neprovozoval nějak?ch meditativních h?í?ek a neuva?oval neur?itě o nekone?nu a kone?nosti, o vesmíru, o hmotě, o síle neb o relativitě nějak?m mlhově neur?it?m zp?sobem, jak je to bě?nou p?edstavou v?ech laik?. Stejně jsou skoro v?ichni velcí národní hospodá?i v západních zemích matematiky, v Anglii je v?bec nemyslitelno, ?e by nějak? národohospodá? nebo statistik neměl d?kladného matematického vzdělání. U nás se národní hospodá?ství i statistika z rozpak? p?i?adily ke studiu právnickému a v národohospodá?ské vědě, je dosud dosti velk? odpor k u?ívání matematick?ch metod. V anglosask?ch zemích v?ak takov? Irwing Fisher nebo Keynes nebo skoro v?ichni národohospodá?i z kruhuRooseveltova mají d?kladné matematické vzdělání.&Pot?ebujeme ?ísla, ?ísla, ?ísla, máme-li precisně zjistiti souvislost v?ech těch velik?ch dění na?eho nesmírně slo?itého ?ivota hospodá?ského a spole?enského. Tato ?ísla p?edstavují onen empirick? materiál, bez něho? nem??eme jednotlivé slo?ky tohoto dění pozná- vati, studovati nebo na ně p?sobiti. Těchto ?ísel v?ak dosud nemáme, máme málo kvantitativního vědění o nejd?le?itěj?ích otázkách lidského ?ivota. Srovnáme-li stav na?eho vědění o vesmíru se stavem na?eho vědění o věcech hospodá?sk?ch, musíme si p?iznati, ?e v hospodá?ství ?ijeme je?tě daleko v temném st?edověku v dobách p?ed Ty- chonem de Brahe.Astronomie za?ala b?ti vědou asi p?ed t?emi sty lety, teprve tehdy, kdy? v?te?n? pozorovatel Tycho de Brahe, ?ijící v Praze na Rudolfově dvo?e, zdokonalil zp?soby pozorování, dal se do sbírání prvního vědeckého materiálu, polo?il základ k na?emu p?esnému empirickému vědění o tom, co se děje na obloze. P?ed tím se dívali lidé na nebe s myslí nábo?enskou, s meditacemi filosofick?mi, se sklony estetick?mi — asi tak, jak se dnes díváme na r?zná dění v lidském ?ivotě sociálním. Tycho Brahe v?ak se pustil do stra?ně namáhavé práce, do hrozné otro?iny, k ní? tehdy je?tě neměl ani dalekohled?: shromá?dil první p?ibli?ně p?esn? materiál o polohách Marta a jin?ch planet na obloze. Kdy? tento materiál, nep?ehledn? a rmaten?, dostal do rukou jeho p?ítel, vzdělan? matematik Keppler, vyvodil z něho nesmírně v?znamné zákony Kepplerovy. A tak měl ji? p?ipravenu cestu liewton, jen? d?sledky těchto zákon? je?tě zev?eobecnil a odvodil zákony gravita?ní, na nich? je zalo?ena astronomie podnes. Tak vypadala cesta do nového věku v astronomii.V národním hospodá?ství v?ak tápeme je?tě v p?ed- :'chonovském temnu st?edověku, nejsme je?tě ani na zoom prvním stupni, v něm? by byl sebrán empirick? materiál, chybějí nám je?tě v?echna ?ísla. Je t?eba zjistiti, platí-li v této nesmírně slo?ité materii, p?i ní? spolurozhodují i elementy du?evní a jiné, platí-li tu také p?esné v?eobecné zákony. Tyto zákony budou patrně nesmírně slo?itěj?í, abychom je v?ak mohli zjistit, k tomu pot?ebujeme sebrání empirického materiálu ?íselného o v?ech druzích spole?enského dění. A to není obor, něm? by ?lo o slávu nebes :tady jde o chléb, : bídu, o válku, o porody, o nezaměst-= n o s t. Kolem je temno, st?edověk, nevíme nic : tom o v?em. V?dy? my neznáme ani nejd?- Lí?itěj?ích fakt o ?eskoslovenském ná- rodním ?ivotě. V?dy? my neznáme ani statistikuírodní produkce a s malou v?jimkou hornictví a hutnictví nemáme ani tu?ení o tom, co se vyrobiloroce 1931 v na?em textilu, nevíme to ani o ?ádném rzoru jiném. V?dy? my nemáme v?bec ?ádnou stati- =n.ku konsumní, nemáme statistiku v?dělkovou, ne-íme statistiky mzdové. Na v?ech těchto polích tápeme r ? vzduchu a musíme si vypomáhati pouh?mi dohady -r? o náhra?kami ?ádného statistického ?et?ení.A co je nejhor?í: v?dy? my nevíme témě?: o nezaměstnanosti, nevíme kolik je ne- smr éstnan?ch, s bídou konstatujeme sotva po?et ucha- ae? - o práci, nemáme ani zdání o tom, jak jsou neza- aa-smarí ?leněni, jak dlouho trvá jejich stav bez práce, jaké jsou jejich poměry rodinné. Kdy? by se objevil u nás nějak? ?eskoslovensk? národohospodá?sk? Newton, kter? by měl stanovit zákony ?eskoslovenského hospodá?ského dění, jestli?e a pokud podobné zákony v?bec existují, stál by tu p?ed naprost?m nedostatkem kvantitativních fakt?. Tento nedostatek v?ak neztě?uje vědeckou práci pouze na poli národohospodá?ské teorie. Také pro státníka a politika, kter? má vyvozovati praktické d?sledky ze spolehlivého statistického poznání a rozhodovati na jeho základě o d?le?it?ch hospodá?sk?ch otázkách, také pro ně je tento naprost? nedostatek znalosti hospodá?sk?ch fakt? velik?m handicapem. Jednak je to vinou nedostate?ného vybavení ústav?, které by tato pot?ebná ?ísla měly zjistit, jednak vinou toho, ?e jsou silné hospodá?ské zájmové skupiny, které se bránítomu, aby podobné statistické údaje byly publiková- n y. Statistika o zatí?ení soukromého hospodá?ství mzdami, daňov?mi a sociálními b?emeny, která na podnět Engli??v byla u nás po?ízena a která zjistila, jak nízké jsou u nás mzdy, nebyla publikována. P?es úspě?nou ?innost Státního statistického ú?adu nemáme dosud těchto d?le?it?ch vědění. Nemáme ?ísel, a marně voláme matematiky o pomoc na tomto nejd?le?itěj?ím poli lidské ?innosti, kde se bez matematiky nem??eme hnouti s místa.?To je jen jeden z p?íklad? d?le?itosti matematiky v dne?ním ?ivotě. Matematika není daleko je?tě věda hotová: naopak, jen některé z mnoh?ch jejích úsek? jsou detailně vypracovány a dobudovány, jsou tu v?ak celá obrovská pole nevzdělaná, k budově matematiky zb?vá vystavěti obrovská k?ídla i veliké ?ásti centrálních budov. Staví se, skoro jako ve v?ech vědách, bez úst?edního plánu, bez hlavního stavitele ur?ujícího práci, někdo p?idává v?klenek na tom konci budovy, jin? na jiném. ?e?tí matematici mají velice v?znamné světové postavení v tomto budování matematiky, a ve mnoh?ch jejích oborech máme světové odborníky, k nim? p?ijí?dějí jejich kolegové a? z dalek?ch západních stát? na poradu.K tomu, abychom se t?eba zbě?ně dotkli někter?ch nejzajímavěj?ích problém? a v?sledk? moderní matematiky, abychom si v?imli nesmírně d?le?it?ch aplikací matematiky v biometrii, v ekonometrii, abychom se dotkli obrovského v?znamu, kter? dnes má po?et pravděpodobnosti, abychom ukázali, kolik intuice bylo t?eba k jejím nej geniálněj?ím objev?m, k tomu v?emu se vrátíme v podrobněj?ím zhodnocení.?ijeme ve věku vá?nivé matematisace nejr?zněj?ích obor? věd, m??eme dokonce tvrdit, ?e po mnoh?ch stránkách je to i ur?itá matematická epidemiologie. P?es tisíciletou minulost matematiky v?ak nem??eme ani v nejmen?ím tvrditi, ?e by matematika byla vědou ukon?enou a ?e v matematice nebylo nic nového: matematika je věda stále mladá a stále objevující nové a nové světy k obohacení a nesmírně cennému zp?esnění na?ich vědomostí o lidstvu. Matematická metoda nám pomáhá p?esně zjistiti konkrétní fakta, kter?ch pot?ebujeme. Jsme dnes daleko od oné doby, kdy se i astronomické teorie vym??lely logick?mi konstrukcemi bez ohledu na skute?nost, a kdy slavn? německ? filosof, jen? byl upozorněn na to, ?e se jeho spekulativní teorie nekryje s konkrétními fakty, odpověděl: ?T ím h??e pro ta fakt a.“feuilleton.Ramón Gomez de la Serna:Nejoby?ejněj?í ve?ejné podvodyovolujeme si uplatniti své skromné p?esvěd?ení. — Ve?kerá prohlá?ení, která pr? u?inil ministr N. v deníku X. ve svém interviewu, jsou naprosto vymy?lena, a v telegramu, kter? na?í redakci do?el, p. ministr ve?keré tyto v?roky rozhodně dementuje.Snímek zhotoven? ve chvíli nehody.Továrna ru?í za naprostou bezvadnost ka?dé dodané objednávky.Diplomy a zlaté medaille z velik?ch světov?ch v?stav. Akademie krásn?ch umění.?erství kap?i.Zakoupeno.Dvorní dodavatel.Ji? jen několik málo v?tisk? na skladě.Nepovolan?m je zdr?ování se na jevi?ti p?ísně zakázáno. Na?e ?árovka s kovov?m vláknem ELEPHANT je nezni?itelná.Tento depila?ní prost?edek odstraní i nejhou?evnatěj?í vlas nav?dy.Levné spole?enské cesty.Podle ú?edního sdělení nevyskytl se ani jedin? p?ípad tyfu ani ne?tovic.Nic není snaz?ího, ne? dosáhnouti stupňování v?vozu touto cestou.Umělecké p?edměty.Prost?edek proti mo?ské nemoci, jen? je?tě nikdy neselhal.Odstraní v?echny mouchy.Prosí se, aby se personálu zpropitné nedávalo.Druhé patro.Ministr ode?el ze zdravotních d?vod? na do?asnou dovolenou.Zast?elen na útěku.Na dne?ní p?edstavení se volné vstupenky nevydávají. Pozvánka je nep?enosná na jinou osobu.Vrátíme se je?tě podrobněji k posudku této v?znamné kni?ní novinky.Jen jediné p?edstavení.Vrátiv se právě z cesty, nalézám teprve nyní vá? dopis. V?sledek nálepkové soutě?e bude znám teprve po Novém roce. — Prost?edek na vylé?ení rakoviny nalezen.Drahá teti?ko!Nov? prvek nalezen.Vláda má v úmyslu sní?iti celní sazby.Spě?n? dopis.Poctiv? nálezce bude odměněn.Na?emu novému redak?nímu kolegovi p?ejeme v?echno nejlep?í.Ruská k??e.Objeven prav? portrét Shakespear?v.Tentokrát si stát zakoupení tohoto uměleckého díla ur?itě nedá ujít.V?echny ceny byly sní?eny na polovinu.Staro?itnosti.Ná? prost?edek proti vadnutí ňader byl tisíckrát s úspěchem vyzkou?en. Sta děkovn?ch dopis? k nahlédnutí.Denně sklízeli cvi?ení psíci pana Piruliho bou?liv? potlesk.O novém obsazení profesorského k?esla, uvolněného smrtí prof. K. se dosud nejednalo.Od tého? autora je v tisku.Demonstra?ního pr?vodu se ú?astnilo p?es pět tisíc osob. Demonstrace se ú?astnila hrstka hulákajících mladík?. Antiseptick? holi?sk? závod.?istí, dodává vysok? lesk a zvy?uje trvanlivost k??e. Policie je pachateli ji? na stopě.Doplněné vydání.Pour le mérite.dopisyO na?e universityVá?en? pane redaktore,nechci zneu?ivati Va?í laskavosti ani trpělivosti ?tená?? a ?eknu k odpovědi p. kolegy Rádla jen několik slov. P?iznávám se, ?e nevidím věci tak ?erně jako on a nep?ikládám ani demonstrujícím student?m ani prof. Dominoví takov? v?znam jako on. Ale vidí-li prof. Rádi v těchto věcech opravdu tak vá?né nebezpe?í, je tím spí?e povinen ?initi v?e, aby mu ?elil. První místo, kde má ?ádn? profesor university volati po nápravě universitních věcí, je jeho sbor. V lednu je seděni sboru p?írodovědecké fakulty Karlovy university. Tam a? ?ekne, s ?ím je nespokojen a co navrhuje k vyjasnění a zlep?ení situace. V opravdovém zápase o dobrou pověst university nebude osamocen.S prosbou, abyste těchto několik ?ádk? laskavě otiskl, porou?ím se Vám v úplné úctě oddan? _j>r. B. Byd?ovsk?Konec historie fale?n?ch obraz?Mil? pane redaktore,na mou poznámku ve 44. ?ísle P?ítomnosti ze dne 31. ?íjna 1934, kterou jsem vyt?kal Umělecké besedě, ?e z 52 vystaven?ch obraz? je 33 fale?n?ch, ozval se ji? 9. listopadu 1934 ve Venkovu pan P. V. Mokr?, kter? mimo osobní urá?ky — ty nechávám stranou — mi vyt?kal:..?e nikoliv z vlastního názoru, proto?e je patrno, ?e obraz?m a malbě v?bec nerozumím, ale patrně z nějakého cizího podnětu upírám pravost obraz?m, jich? p?vod pravosti jest nesporn?,?e jde vesměs o díla vysoké a nesporně umělecké úrovně, ?e m?j úsudek je neseriosní a p?i nejmen?ím ukvaceny ?ák .?e vystavení těchto obraz? vykonalo velikou slu?bu pro zhodnocení sběratelské práce a milovník?m na?eho star?ího uměni zp?sobilo velikou radost a ?e jen pro tento zájem byla v?stava uspo?ádána a nikoliv pro jin?“, jak pr? já se domnívám ve sv?ch ..v?myslech“.Abych umo?nil v?em p?átel?m fale?n?ch obraz? d?kaz, ?e tyto obrazy jsou skute?ně pravé, ?e jejich obrana je spravedlivá a ?e nemám skute?ně pravdu, podal jsem sám tiskovou ?alobu, kterou se zab?val krajsk? trestní soud v Praze. Bohu?el p?átelé fale?n?ch obraz? nevytrvali a d?kaz pravdy nenastoupili, naopak redakce prohlásila, ?e se s obsahem ?lánku pana F. V. M. neztoto?ňuje a proto ve?kerá v něm obsa?ená tvrzení odvolává.Musím tedy pova?ovat věc soudně za vy?ízenou, ale kdyby páni odp?rci byli tak laskaví a za?alovali mě, pak rád nastoupím d?kaz pravdy a prohla?uji p?edem, ?e já p?ed sporem neute?u.B. Palkovsk?.Vkusné, dobré dopisní papíryIfADEI IZEB I 3L?E0 DDALIA václavské namést! ói, u musea IKA?lSL BvEbSarMEit, raMnA dlouhá tu i 7, u staromést. nám.P?ítomnostiT?ísky a piliny..Kdy? se kácí les, létají t?ísky.“ Lenin. ?Kdy? se hobluje, padají piliny.“ Goering.T?i ' i- komunistické ?asopisy pateticky proti i vystoupily za to, ?e jsme nad nov?mi 119 v—- v Rusku napsali: Stalin vra?dí, Hitler i. my demokraté nevra?díme. Veliká to pr? ne- t?siojno?t! T?i ?eské komunistické ?asopisy prohla- ?e není dovoleno srovnávati, poněvad? pr? Sta- vra?dí jaksi fajnověji, ideověji, více ku prospěchu Lidstva ne? Hitler. V Německu by zase ?ekli, ?e je -rá?ka to srovnávati, poněvad? jejich Fiihrer vra?dí ví skonale fajnověji. Tak je nyní svět pln lidí, kte?í si slavnostně osobují právo zabíjet ve prospěch ve?kerenstva a ka?dému jinému to právo závidí a nev?ejlnTpIh směr?, které si k duchu dějin podaly ?á- dost o monopolní katovskou koncesi. Partaj partaji v?echno upírá — od nosu mezi o?ima a? po revolver v ruce. Komunistická ?Tvorba“ to napsala docela jasně: upíráme fa?istick?m diktaturám i mě??áck?m demokraciím soudit a zabíjet lidi; ?iníme-li tak v?ak my, my, fronta od Stalina a? po Karla Teigeho a Adolfa Hoffmeistra, pak jest to svátá věc. Pokud se vás demokrat? t?ká, nemusí nám ?Tvorba“ právo na zabíjení rvát tak energicky z ruky: nechceme zabíjet, ve pleteme se do konkurence mezi hitler?íky a stalin- : iky, díváme se na to jen z povzdálí a jako nestrann? svědek m??eme ?íci, ?e oba směry katovské ?emeslo vle?ně ovládají; kter? z nich onu koncesi od ducha historie obdr?el, to ov?em nevíme. Ale ne? se tento spor rozhodne, dále asi budou i létat t?ísky, i padat iliny. Lidsk? ?ivot = t?íska — pilina, a kdo o tom pochybuje, kdo by chtěl vidět lidsk? ?ivot v??e oceňován, ten je, jak v?echny t?i komunistické ?asopisy sborem uji??ují, bytost stvo?ená z povrchnosti, slabomyslnosti, nevědomosti, nevzdělanosti a bur- ioasních instinkt?, je zkrátka blízek blbci a padouchu.Devatenácté století by nebylo uvě?ilo, jak se ve dva- : átém století zhanobí ten, kdo neudělá nic jiného ne? ňe se vysloví proti zabíjení odp?rc?.V této mele nesmí ov?em scházeti hlas básníka St. K. Neumanna, poněvad? u? dávno se nestala věc ani tak hloupá ani tak odporná, aby ji aspoň jeden : as nik neschválil, a u? dávno ?ádn? tyran nevra?dil, aby aspoň jeden básník na to neskládal ódy. Pan Neumann udílí nám toto pou?ení: ?byla jednou jedna francouzská revoluce“, a ta také vra?dila; ?ím? je y-ivodu?e a nezvratně dokázáno, ?e také ruská m??e nabíjet V?te?né to pou?ení: proto?e se p?ed sto pa- áesáíi lety vra?dilo, musí se nyní vra?dit také; po- krck je snad mo?n? v jin?ch věcech, ale v této ne. lithii bychom argumentaci Neumannovu je?tě podstatně roz?i?it: byla jednou jedna Svatá inkvisice, ryl jednou jeden hnusn? tyran v Anglii, byl jednou ?sten Napoleon, kter? stál Evropu milion ?ivot?, bylo y-in:u jedno mu?ení, jedno upalování, jedno k?i?o- ?av_ bylo jednou jedno p?edhazování zajatc? lv?m v cirku — ka?d? uzná, ?e Stalin má právo na sv?ch 119 hlav. Nebo?, není-li? pravda, co jednou bylo, to u? v?dy musí b?t, války byly, tedy války budou, lidé jedli rukama a nekoupali se, tedy i dále budou jíst rukama a nebudou se koupat, naopak socialismus nebyl a tedy nebude, nebo? ani není dovoleno, aby z historie něco starého a mizerného zmizelo, ani aby se do ní něco nového vet?elo. Ani se nedivíme, ?e nalézáme p. Neumanna na straně zabíjení; od mládí vz?val satana a jiné abnormální věci a bytosti, v letech devadesát?ch ?inil tak spole?ně s p. F. X. Ho- dá?em, kter? v?ak potom nenadále p?ímo z ?erné m?e ode?el do Svazu pr?myslník?. Pan Neumann u satanismu z?stal. Po?ád je?tě stra?í bur?ou, a ne?ádn? bur?oa ne a ne se leknout.Nazvali jsme hromadné ruské popravy asiat?tinou, a p. Neumann se dom??lí, ?e jsme tak u?inili proto, ?e ?i mezi v?d?ími lidmi v Moskvě jsou snad mnozí, jejich? děde?ek p?i?el z Asie“. Nikoliv, proto ne. Nenará?eli jsme na mrtvého asijského děde?ka, n?br? na ?ivou asijskou du?i. Neúcta k lidskému ?ivotu, kterou vynikalo carské Rusko a vyniká i sovětské, má nejblí?e k asijsk?m, ?ínsk?m poměr?m. Pan Neumann nás upozorňuje, ?e by snad ruské bělogvardějee bylo také mo?no nazvat Asiaty, a b?hví pro? se tvá?í, jakoby nás tě?ce zasáhl. Jsme ochotni po?ínání rusk?ch bělogvardějc?, kte?í nevra?dili o nic méně ne? ru?tí komunisté, nazvat asiat?tinou tolikrát, kolikrát si bude p?át, nebo? je to spole?ná ruská asiat?tina, nad kterou se komunisté nijak nepovznesli. Pu?kin jednou napsal: ?Chraň nás b?h p?ed ruskou revolucí — dostanou se v ní navrch lidé, kter?m je vlastní ?ivot za p?l kopějky a cizí u? docela zadarmo“. To je tedy ta asiat?tina, kterou myslíme, a nezále?í na tom, p?i?el-li děde?ek z Asie nebo byl-li to prav? rusk? ?lověk a prodával něco v Moskvě. Je to prostě věc ruské povahy.Nechci ostatně něco vydávat za své, co není moje, a ochotně vracím slovo asiat?tina tomu, kdo ho o bol?evickém teroru u?il první, aby si to s ním t?i ?eské komunistické ?asopisy a St. K. Neumann vy?ídili. Nechci trpět za cizí viny. Nu?e, mu?, na něho? v této věci je t?eba p?ísně se obrátiti, je Maxim Gorkij, bytem v Moskvě, povoláním spisovatel a ne- m?lím-li se, p?edseda svazu sovětsk?ch spisovatel?. Snadno bude lze ho nalézti. Shledávám, ?e ?Rudé právo“ právě mi doporu?uje: ?a? si Peroutka zaopat?í krásnou knihu, sepsanou spisovateli takov?ch kvalit, jako je Gorkij ...“ A? si ?Rudé právo“ dob?e rozmyslí, co mi doporu?uje, nebo? není to slu?né nejd?íve někomu něco ke ?tení doporu?ovat, a pak ho kárat za to, ?e si z doporu?ené ?etby vzal ponau?ení. Opat?il jsem si ji? dosti dávno jednu z krásn?ch knih Gorkého, napsal ji roku 1918, a vy?la také ?esky pod názvem ?Ne?asové úvahy“, a v ní právě jeho touha po lidskosti a kultu?e ho?í nejjasněj?ím plamenem. V této knize tedy jsem na?el slovo asiat?tina. Hle, co v ní pí?e Gorkij:_Síir:v3sl je rusk?m lidem vlastní ... Od války ?ijeme - ti?kém snu. zesurověli jsme, ze?íleli jsme ... U? p?ed boíáerismem ulice ráda bila; nikde se nebije tak horlivě jako ▼ Rusku... Rusk? národ je náchyln? k anarchii, pa- a?rsi, ale krut?, kdy? má vládu, je ú?asně nep?ístupn?humanitěRusové jsou odporně krut? i nepochopitelnědotarodn?ii? národJak změnila bol?evická revoluce zví?ecí rusk? nmv? Surovosti, které se nyní pá?í, dějí se proietariátzT’: ?ale je to jen vítězství zví?ecího otravu, propuknutí asiat?tiny, i ; i ; i t zas hnije... Dosud nezmizelo nic starého zzz — ------ v; fysická síla se p?emístila: není zá-jedu ne? moc nad lidmi... ?ivot dnes ?ídí lidétínep?etr?ité prchlivosti a podrá?děni.“7; je tedy ta ruská asiat?tina, kterou mají v sobě stejně praví jako leví. Nechtěl jsem vynalézat spe- levou ruskou asiat?tinu. Zdá se mi, ?e po cito-T--,--' tohoto svědectví Maxima Gorkého zasluhuji od t?i i?ik?th komunistick?ch ?asopis? omluvu, nebo ?e-.-.-nadají Maximu Gorkému aspoň tolik jakomně. Nebo?, pánové, kdo to slovo asiat?tina vyna?el, je je?tě více vinen ne? ten, kdo je po něm jen opaku. 7. sveden jeho zl?m p?íkladem.Polo?il jsem v ?elo tohoto ?lánku dva citáty. Neni-li? pravda, podobají se sobě jako vejce vejci. A jak by se také nepodobaly: Goering to témě? doslovné opakoval po Leninovi. Ne?ekan? ?ák se to na?el. Kde jak? evropsk? tyran a tyránek chodí se k rusk?m bol?evik?m u?it nejen teroru, n?br? i zp?sobu, jak jej omlouvat. Nepopírám nic z toho, ?ím rusk? komunismus pracuje o zlep?ení světa. Po té stránce srovnávat Stalina s Hitlerem bylo by mo?ná i urá?livé: hitlerism je svou podstatou ?vindl a nezbude po něm nic ne? mnoho zápachu, kde?to sovětské Rusko zp?sobem u? nezvratiteln?m p?ispělo k pokroku světa. Ale ruská revoluce je jako ruská polévka ??i, o které p?ed osmdesáti lety referoval sv?m krajan?m u?asl? Francouz Melchior de Vogue: plavou v ní věci v?te?né i hnusné. Ani deset ?esk?ch komunistick?ch ?asopis? neodvrátfnásd? f óho, aby- ;lt::v. á::ré věci na ruské revoluci chválili a ?patné baněk. Vedle dobr?ch věcí vniká do Evropy z bol- ?ě?ickéEb Ruska také ?pinavá vlna surovosti a vl?ích zvyk?. Klidné, mlaskavé Hitlerovo a Goeringovo vra?dění nebylo by mo?né bez ruského p?íkladu a bez bol?evick?ch polemik proti humanitě. Bol?evici po- mibab vvtvo?iti ovzdu?í a psychologii hitlerismu. Opojeni svou mocí. posmívají se tam humanitě, kde may vla?e. Ale něme?tí komunisté a dělníci nebyli by *>k refrodně vra?děni, kdyby bol?evism nebyl mttzbt ra tt vynalo?il. aby Evropu odnau?il rozpásám t?e? na;:yn:n: 17 ;e Nic jiného ne? pok?a- ?ovám'^^vSeaiě psychologii a krutosti. Bol?evism ctím z války a dossd nese na sobě stopy svého p?- vodn. Vykládá mnoho o teorii násilí: hlavní d?vod je v?ak. ?e dosud neodvykl vále?né brutalitě; zabíjí xe zvyká zabíjet, i kde toho naprosto není t?eba.Ulovit s komunistou o popravách, které provádí MBfcnaká vláda, je jako k?i?et na sebe skrz tlustou ae? nu:mluv;: ? bytostí s jiné planety o h?ev ?a:by Ne?immmni? se. Hle. co pí?e ?Rudé Právo“:Tak tedy poprava Haarmanna, kter?, pokud vím. zabil asi dvanáct ?en, a K?rtena, kter? zavra?dil p?es dvacet ?en a dětí, je toté?, jako kdy? nějaká vláda prostě pobíjí své politické odp?rce. Ostatně není ani dovoleno ?lověku, kter? se dr?í pravdy, srovnávat soud nad těmito vrahy s paskvilem soudu, kter? rozhoduje nad ?ivoty v Moskvě: p?elí?ení s německ?m; sexuálními vrahy trvalo po ka?dé mnoho dní, byla vyslechnuta sta svědk?, vina byla nezvratně prokázána. Tak se vyná?í trest smrti v Evropě. Jinak v ovzdu?í asiat?tiny: moskev?tí mu?i, kte?í si pro tento p?ípad usurpovali d?stojn? název soudc?, se usná?eli v tajném lí?ení, k němu? nebyli p?ipu?těni ani ob?alovaní, ani jejich obhájci, ani ?ádní svědci; soudcové mohli v?iti za prokázáno, co chtěli, ?ádnou nevinu není mo?no p?ed takov?m soudem dokázat. Proto se vzpíráme mluvit o trestu smrti v Rusku. MT?víme prostě o zabíjení, a jsme mnohem blí?e pravdě. Není to ani zabíjení vinn?ch: je to zabíjení rukojmí — opět vále?n? to zvyk. Není to trest smrti, je to státem prováděn? lynch.Engels, jedna z největ?ích komunistick?ch autorit, napsal: ?V tém?e poměru, v kterém proletariát v sebe pojímá socialistické a komunistické prvky, v tom poměru bude revoluce ztrácet na prolévání krve, pomstě a zu?ivosti.“ Jak máme rozuměti tomu, ?e ruská revoluce tak snadně a lhostejně dosud prolévá krev jako v prv? den? Není v ruském proletariátu dosud dosti socialistick?ch a komunistick?ch prvk?? Nebo jest u?, ale je v rusk?ch v?dcích je?tě více z prvk? Puga?eva ?..Tvorba“ pí?e: ?Kolik kapitalistick?ch stát? p?álo by si míti tak nepo?etnou oposi?ní skupinku?“ Ale St. K. Neumann pí?e: ?Pranepatrná je to obě?, bylo-li jí zabráněno krvavému pokusu o ob?anskou válku.“ ?emu máme tedy vě?it o situaci sovět?? ?Tvorba“ a Neumann nemohou mít sou?asně pravdu, nebo? nepo?etná oposi?ní skupinka nem??e vyvolat krvavou ob?anskou válku uprost?ed spokojenosti drtivé vět?iny. Byla-li to opravdu nepo?etná skupinka,, o? zbyte?něj?í a asij?těj?í bylo ji pobíjet, o? více zde p?sobil mechanick? návyk zabíjení! ?íká se nám, jak silno je dnes sovětské Rusko — bu? není a neví si jiné rady s oposicí ne? ji povra?dit, nebo zabíjí prostě z vrozené mu asiat?tiny, jak jsme u? napsali.?e se ?lověk nemá lehkomyslně zabíjet, o tom ov?em není mo?no podat ?ádné d?kazy, poněvad? je to otázka morální, a tak komunistické ?asopisy i dále budou si moci mluvit co chtějí, t?eba zase o Haar- mannovi a K?rtenovi, co? se nám zdá vrchol podvodu v debatě. Ka?d? z nás ví, jak i o faktech je tě?ko polemisovat — o? nesnadněj?í je?tě je polemika o věci morální! A oě leh?eji se tu ukryje pora?en? do hou?tiny pouh?ch slov!F. Peroutka.poznámkyá vzpomenout, jaké stanovisko zaujímal F. Pmatki, kdy? p?ed lety byli v Německu popraveni Masoni — rl**i vrazi: Haarmann a Kúrten. Měla právo spole?nost se bránit proti těmto asociálním nenapravitel- njso Bdan, neoenit si jejich lidského ?ivota, kter? ohro?oval ficbk? ?ivot tisíce jin?ch nevinn?ch lidí ? Zajisté měla. Ostatně instituce trestu smrti existuje skoro ve v?ech státech. a nestar?í demokratu Peroutkovi roz?ilovat se nad existenci této instituce.“Uspokojení Itálie — i EvropyPodstatn?m ziskem Lavalovy cesty do Itálie je daleko více ne? nějaká místní nebo ?asová dohoda, by? o p?edmětech sebe d?le?itěj?ích: je to psychologick? obrat, osvobození Itálie od toho komplexu, kter? po válce otrávil její du?i a nutil ji stavětí se do pózy ura?eného a radikálního oposi?níka. Vy?la z války neklidná a nespokojená. Její nitern? stav byl mnohem bli??í stavu stát? pora?en?ch ne? vítězn?ch. Nebezpe?í bol?evismu bylo tu také nej- akutněj?í. Pro? to v?e? Itálie nesehrála ve válce a pak i na mírové konferenci tu roli, kterou si p?ála a na ni? měla nárok. Nedosáhla toho, co chtěla a co má, dokonce písemně, slíbeno. A zkrátka nedopadlo to tak, jak si to p?edstavovala. V boji narazila na p?írodní p?eká?ky, v Tyrolsku a v Istrii, ?ch? p?emáhání vy?adovalo docela jin?ch vlastností ne? má její vznětliv? — a tenkrát je?tě v masách národně a politicky u-?svědoměl? — lid. P?i vytvá?ení míru pohlí?elo se na ni, jednk d?sledkem toho, jednak vinou neobratného a v?bec sev?zna?ného zastoupení, hlavně v?ak proto, ?e mravní a poBtieká scenerie se od roku 1915 do roku 1918—19 úplně protanOa, Ako na otázku vedlej?í a faktor druhého ?ádu. S;-? válka za?ínala a Itálie se p?idru?ovala k Dohodě, ?lo í^-?-ě : i- stát? a mocensk?ch sfér, kdy? kon?ila a Itálie: . - ?_ ko?ist, ?lo o osvobození národ? a uznání hotov?ch a-:-z<:-s?; rěkolika revolucí. Itálie dostala znamenité zisky:? - - - - - Trbí?, Terst, Zadar, Valonu, později i Monte Ne- rwsíj siovinsb? Sně?ník) a Kjeku, daleko více ne? co bylo její ?z?etelnou národnostní hranicí“, podle ?trnácti bod? Wllso- a-yv?eh. ale co to bylo platné, kdy? Dalmácii nedostala, Jadran --- nestal ..mare nostro“ a hlavně: kdy? vznikla velká Jugo- i?avie Itálie p?edstavovala si budoucnost jako naprostou p?eváta aa celém jihov?chodě, kde bude jedinou velmocí. Krom táta se sv?m koloniálním rozmachem byla odkázána na oblast kgjealé Eta etaHaasiaě — a zde jí vzniklo nové, mladé, malé, ?4e sSaé taaataHcta Turecko, které p?ivedlo záhy ?ecké ci_?4 í-tsd absurdum. Angli?an! a Francouzové sevtak aatta u? sd?kodnili v oblasti světa arabského, jako si sekmB i cel? koloniální majetek německ?! Kocovina v Itálii syia pochopitelná — i to, ?e se v?echna vina p?i?ítala vlád-y-ci liberální demokracii, která byla ?jen nohsledem Anglie“ i opi?ila se po Francii“. Zde je p?vod fa?ismu.Nacionalistick? dělnick? v?dce Mussolini p?ivedl ke slova, a potom k vládě, docela jiné vrstvy a metody, uvi- áěli jsme docela jinou Itálii, její? rysy nám nebyly ani za mák sympatické a její? snahy ?elily p?ímo proti nám — samo- z?ejmě — nebo? my, kte?í jsme měli je?tě tu drzost semknout se k Malé dohodě byli jsme jako balvan v cestě Itálie na Balkán a do st?ední Evropy.Ná? poměr — a poměr francouzsko-italsk? — nebyl tudí? p?ívětiv?. Pot?kali jsme se p?es deset let prudce a ke konci h?? ne? na za?átku — ale otrkali jsme se. Dnes jsme se nau?ili navzájem správně se odhadovat a také oceňovat, vá?it si jeden druhého, p?es v?echny rozdíly doktrinální i politické, které jsou a z?stanou mezi námi. Co je v?ak nejd?le?itěj?í: Mussolini vrátil Itálii její sebevědomí a u?inil z ni teprve velk?, jednotn?, uvědoměl? a ukázněn? národ. Tím se také teprve stala vhodn?m a spolehliv?m partnerem v jednání. Zbavila se svého pocitu urá?ky a znehodnocení, svého pocitu méněcennosti a vyděděnectví. Zásluha Francie a zejména nyní Lavalova na tom není poslední. Laval dovedl kone?ně p?ijmout Itálii a Mussoliniho takovou a takového jací jsou, lovedl z nich udělat opravdu rovnoprávné mocenské partnery, p?i zp?sobit se jim na tolik jako je p?izp?sobil sobě. Ne?ádal, aby Itálie cokoli zap?ela nebo jakkoli se poko?ila. Vzdal jí uaopak v?echny pocty, zejména poctu oficiální náv?těvy ke konferenci, t?kající se nejd?le?itěj?ích evropsk?ch otázek, nejen franko-italsk?ch otázek, a trvající několik dní. Jen tak, ?e opat?il Itálii hlavně morální dostiu?inění, mohl z toho Laval vyjit materiálně poměrně tak lacino — 100 tisíc km2 saharského písku a 1 tisíc km2 somálského pob?e?í — a získat ta- kov? úspěch ve st?ední Evropě jako je Italská resignace na -ikousk? protektorát a bojovn? revisionismus. A? ji? diplomatické akty, které se teprve vyrobí, budou vypadat jakkoli, pro na?i věc a pro věc míru je rozhodující, ?e Itálie nap?í?tě nebude vystupovat mezi nespokojen?mi a tudí? s nimi, n?br?, ?e dosáhla uspokojení, vy?ídila sv?j zvlá?tní problém a svoji -nemoc“ a chce na p?í?tě b?ti mezi spokojen?mi a s námi.Rudolf ProcházkaKomentá? o Hodá?oviPan poslanec dr. Hodáě mluvil v úter? 8. ledna na ve?ejné sch?zi v Karlině a vyslovil tam několik vět, je? zasluhují, aby ' v pro dal?í pamět zaznamenány. ?iníme tak a p?idáváme sáreveú sv?j komentá?.. >í doby velkého zápasu Mlado?ech? nebylo v na?em ná- -!?:?* -_ik ?ivelného hnutí, jak?m je národní sjednocení“, pravil na p?íklad ?e?ník. — K tomu t?eba poznamenat: ?e Hodáě vzpomíná právě na Mladoěechy, není náhodou. Hodá?ova vzpomínka ukazuje, ?e je mezi mladoěe?stvím a nyněj?ím ?národním sjednocení“ hlub?í spojitost, ne? je oby?ejně v kruzích tohoto sjednocení ochota p?ipustit, a ?e dne?ní kartel národní demokracie a ligy není nic jiného, ne? obnova starodávného mlado?e?ství. To úzké p?íbuzenství ov?em usvěd?uje z nepravdy dal?í Hodáěovu větu, ji? budeme citovat:?Nové je v?dycky nep?ítelem starého“, p?i ?em? se nov?m míní strana Hodá?ova a star?m ostatní strany koali?ní. P?edstavte si — mlado?e?ství, směr star?í ne? v?ecky na?e ostatní strany, a nové! Noví, bujní a celí je?tě pokrytí pelem mladosti jsou Kramá?, St?íbrn?, Mare? a ov?em Hodáě, v?ichni ostatní ?eskosloven?tí politikové pak jsou sta?í, odbytí, byv?í. Z cesty, vy v?ichni koali?ní plesnivci, ustupte těmto ?ty?em jinoch?m v rozpuku mládí!?Na?e síla jest silou my?lenky“, pravil dále dr. Hodáě a hned se chvályhodně pokusil vysvětlit, v ?em ta my?lenka zále?í: ?Máme trojí cíl: 1. práci a zápas za vzr?st národního sebevědomí a sílu národního státu, 2, práci a zápas proti bídě a nezaměstnanosti a za hospodá?sk? rozkvět, a 3. práci a zápas za nápravu ve?ejného ?ivota potla?ením nadvlády politick?ch stran nad zájmy národa a státu.“ — To jsou ov?em veliké a obecné cíle. Ve?ejnost v?ak spí? zajímá, jak?mi prost?edky k nim chce oposice dojít. Po tom se u? dlouho' ptáme marně. Co se tkne bodu prvního a t?etího, viděli jsme ukázku oněch prost?edk? v listopadu minulého roku na pra?sk?ch ulicích a na dal?í podobné ukázky u? nejsme zvědavi. O věci nejd?le?itěj?í, toti? o prost?edcích k dosa?ení bodu druhého, pak nám podnes není nic známo. Hic Rhodus!Jiná věta: ?Jenom velká síla mravní m??e dát národu sílu a budoucnost.“ — V národní demokracii, krátce konstatujeme, projevila se touha po mravním posílení spojenectvím se St?íbrn?m.Ale te? něco pikantního. Hodáě se dovolává — Roosevelta! V této věci jsme ochotni ho vzít za slovo a o?ekáváme, ?e se v nejbli??ích dnech s bou?livou a ?ivelnou naléhavostí, jaká nále?í nespoutané elementárnosti jeho oposi?ního hnutí, vysloví po Rooseveltově p?íkladu pro zavedení pr?myslov?cii kód?, pro zkrácení pracovní doby a pro zvy?ování mezd.Te? v?ak něco p?ímo sensa?ního: ?Jsme proti bezpracn?m d?chod?m vzne?en?ch zahale??.“ — Tohleto zavání u? velik?m socialistick?m radikalismem, ne-li bol?evictvím a petro- lejnictvím. P?átelé, děje se veliká věc! Funkcioná? Svazu pr?myslník? vypovídá válku vrchním deseti tisíc?m, banké??m, rentier?m, st?iha??m kupon? a — sobě! Nebo? i on je toho ?asu po?ivaěem jakéhosi bezpracného d?chodu, jeho? nemalá v??e byla nedávno p?esně zji?těna. Tomuto útoku a po?ínání tedy beze v?ech v?hrad hromové zdar!T?eba se je?tě zmínit o Hodá?ově programu zahrani?ním. Byl na oné sch?zi formulován touto lapidární sentencí: ?Jsme pro velk? slovansk? blok.“ — V?borně! Spojenectví s Jugoslávií u? máme, v tom ohledu tedy ne?eká pana poslance ?ádná práce. Ale jděme dále. Proto?e v kruzích jeho strany se sovětské Rusko nepova?uje za slovansk? stát a proto?e po?ínající dorozumění s ním je podle ní hanba a zrada, musíme o?ekávat, ?e se p?sobnosti národní demokracie v nej- bli??í době poda?í obnovit v Rusku d?evně slovanské samo- děr?avi, nebo, ne-li to, aspoň vládu kadet?. To bude základní kámen Hodá?ova velkého slovanského bloku. Dále bezpe?ně o?ekáváme, ?e se Hodá?ovi poda?í zp?sobit radikální změnu názor? v Polsku, tak?e nám tento dal?í slovansk? stát padne s velik?m nad?ením do náru?í. A kone?ně spoléháme, ?e vyhladí v?ecky vzpomínky na vále?nou porá?ku v Bulharsku a ?e p?iměje i tuto zemi, aby vstoupila, ne-li rovnou do Malé dohody nebo do ?velkého slovanského bloku“, tedy aspoň do balkánské unie. Hodá??v zahrani?ní program je summa sum- marum velik?m a nadějn?m slibem. Budi? i jemu zdar a sláva.Nakonec nesmíme p?ejit ml?ením program kulturní. I ten je docela stru?n? a jasn?: ?Proti kulturní malosti na levici 1 na pravici chceme návrat velk?ch dob velk?ch mu??.“ — Tohleto u? není jen ?in národní, n?br? v?elidsk? s dosahem světov?m, ?in, jen? roznese slávu na?eho jména po v?ech místech obou polokoulí. Rozumíme toti? této větě jako slíbu, ?e Hodá- ?ovo, St?íbrného a Mare?ovo sjednocení se stane jak?msi semeni?těm geni?, objevitel? a talent? vědeck?ch, literárních i uměleck?ch. A? se nám tají dech, kdy? pomyslíme, jak tato skvělá generace povznese sv?m vystoupením slávu na?eho jména a? ke hvězdám.Z. S.Integrální nacionalismus a jeho hrdinaAbychom viděli, jak? je ten národně-demokratick? nacionalismus bez p?etvá?ky a ve svém nejvlastněj?im jád?e, murine mít ?těstí p?istihnoati jej v nest?e?ené chvíli. To se nám poda?í nejlépe ve sloupcích nékterěbo venkovského listu této : --i_ - ? -- ■■ ?-? Li? < c h zapadl?ch t?dení?kujsoa naéaé aritndW, * sadae je be uvidět v nedbalkách.Ti-m národně-demokratick?m podnikán jeat hirnnSck? ^Pusel od ?erchova“. A v nedávném, Briritadn .e- Efsle -- sám dostalo pod ?arou opravdu taHneta* Mariky oaderio Integrálního nacionalismu, ?lánek, t něnsl ne ta stala, ne jmenoval ?Ozvěny, které ?ekejme“. Lí?í ne t něm nandy mndého jiho?eského statká?e Bene?e, ze kte- —; ■— pres toto jméno — udělal hrdinu ?eské národní~y-ijrzjty jak ji rozumí národně-demokratick? nacionalismus. Sa mm? Beneěnvi antor chce dokumentovat!, jak ten dne?ní eedhn. ta .nndfeMěnf Němc?m“, drti národní uvědomení takov? z*ieimrfcratick?ch heroú.H?sirarer±3 dojemná: Pan Bene? byl majitelem statkut? snseněm ěaend. Jeho otec byl legioná?em, ale zem?el u?t Líd íbyla Němka, která sice ?z lásky k choti ulá-rra-Li,iro-ty své v?bojnosti“, a p?ipustila, aby mlad?pna — -,--.dr, v ?esk?ch ?kolách. Jen?e dlouhá nep?í- smuoMK K?ra zp?sobila, ?e Bene? mlad?í byl jen vla?n?m— a sestaral se o národnostní t?enice. Nechápal hned, áe i sec v -zz-Tipi! do legií bez p?inucení; a teprve, kdy? smrt ie.ro - z — a ov?em i úspěch věci, pro kterou otec bojoval — jej p?esvěd?i. ?e m??e b?ti na tatínka hrd?, vzroste v něm ? amco pocitem i láska k národu, kter? této oběti byl scho- Rozmluva s umírajícím otcem z něho u?iní bojovného ?echa. Zalo?í Národní jednotu, vym??e několik men?inov?ch ?kol v okolí.Pravda, p?icházejí naft, jak ?as bě?í, pochybnosti, je-li v této republice v?ecko v po?ádku. Nějak moc se v okrese po válce vzmáhá zlo?innost; v ?elo obcí jsou voleni lidé, kte?í neplatí iini a kte?í — aspoň podle názoru mladého statká?e — nese r?i obecními penězi. ?Byl p?ítelem demokracie, ale demokracie silné,“ praví nám o něm autor, ani? by ov?em vysvětlil, pan Bene? ml. pova?oval za silnou demokracii. Patrně to tehdy tento hrdina sám je?tě nevěděl, a ujasnil si to v sobě teprve tehdy, a? — rozmrzen poměry svého Vystrkova — dal se do cestování. Jel do Německa a ?sly?el hrdá slova lidívoják?, sice zfanatisovan?ch, ale stavících v?dy zájem státu nad sv?j“ a ?cítil, ?e německé veliká?stvi je mu bli??í ne? temnotou tápající demokracie“. Psal tedy varovné dopisy ?nahoru“, ale ti ?naho?e“ ho ?neposilnili skutkem ani nadějí“. ?Zato urá?livě promluvil Mánes“, (?tená? marně vzpomíná, co to ten zatrolen? ?Mánes“ promluvil, ?e pan Bene? mlad?í, do nedávná je?tě národnostně ani ryba ani rak, byl tak nacionálně pobou?en.) Pak p?i?la aféra se státní vlajkou v Mnichově. Noviny se plnily vra?dami. Nedobytné pokladny byly rozbíjeny, ftady ?etník? ?idly, nebo? byli zabíjeni ve slu?bách ?humanity“. Nezaměstnanost stoupala, a s ní úměrně podpory za nic dělání. (?tená?i, zde má? vskutku mistrně a v kostce podanou psychologickou motivaci fa?istického nacionalismu, se v?ím tím hysterick?m p?eháněním ojediněl?ch p?ípad?, a se v?í lajdáckou povrchností!) Pan Bene? kromě toho tr?í i osobní porá?ky, nebo? jeho geniální národně- politické podněty nará?ejí na neporozumění u sam?ch ?len? obrann?ch jednot: tak na p?. neprorá?í s návrhem, aby honebním mezníkem na místě dosavadního 1. listopadu byl nap?í?tě 28. ?íjen; nějak? ?esk? hrani?á?sk? socialista, kter? honebním věcem beztoho nerozuměl, mu na to namítl, ?e pr? taková mali?kost nestojí za to, aby se pro ni drá?dili Němci. A pan statká? nejprve vzplanul spravedliv?m hněvem z tohoto nadbíháni, ale v zápětí ochabl a ?ekl si, ?e to tedy znamená porá?ku, a na? se dále biti. Pak p?i?la aféra insignii, a mlad? Bene? zase o?ivnul: ?Kone?ně se probouzí,“ ?ekl si. Potom ale ?etl prohlá?eni spisovatel?, a poznal, ?e národ ve své ne- svornostl jest právě tam, kde byl p?ed 814 lety.Nyní v?ak musíme ?ito váti doslovně:.Hleděl otev?en?m oknem ven k pohrani?ním les?m, od-knd sem zaléhaly dunivé rány. P?iv?el oěl a jeho citlivé nervy mu p?ednesly tvrd? nástup pru?ácké pěchoty za doprovodu Horst Wesselovy písně.Ne. nechci pat?it! k slaboch?m, abych se jím sám nestal!Něk oHkrátt- se zav?en?mi pěstmi si tuto v?strahu opakoval.Náhle mu hlas poklesl únavou a slzy ho polily. Vzpomněl svého otce. Kdy? se vzpamatoval, po?al plenlti svoji knihovnu, maje po ruce seznam 67 spisovatel?. V?echny knihy těchto spisovatel? byly vyházeny a hned zabaleny, aby putovaly k těm, kte?í je napsali. Pak s násiln?m klidem napsa. národním obrann?m jednotám, ?e vystupuje, a podepsai se: Benesch.“Takto se kon?i ona hezká povídka (p?i ni? ?tená? musí. mimochodem ?e?eno — míti mnoho pochopení pro ?patnou ?e?tinu pana Bene?e; co? by se dalo vysvětlit vlivem statká?ovy německé maminky — pro? to ale nez?e?til lépe vlasteneck? pan autor povídky, ?i dokonce redaktor národně-demokratic- kého t?dení?ku?) Pan Bene? se tedy stal Beneschem. Poněm?il se, proto?e mu ?íznost zfanatisovan?ch prusk?ch veli- ká?? (jak jim sám ?íkával) imponovala více, ne?il na?e demokracie, literatura a umění. Nu, dobrá. Kdyby byl po?kal je?tě nějak? t?den, mohl se do?kati zalo?ení Národního sjednocení pán? St?íbrného a Hodáěe. Byl by v něm patrně zakotvil, a mohl se s touté? orientaci, s ní? se vrátil do l?na německého národa, odkud vy?el po p?eslici, uplatnit! v ?adách na?eho integrálního a jediného ?eskoslovenského nacionalismu.Nestalo se tak; pan Benesch p?i p?í?tích volbách nebude volit tuto stranu, n?br? Henleina. Nebude u? děti sv?ch německ?ch deputátnlk? posílat do ?esk?ch ?kol, n?br? bude patrně kluky a holky sv?ch ?esk?ch deputátnlk? nutit, aby chodili do ?koly německé, aby nebyli ?národem slaboch?“. Nebude dělníky své továrni?ky pobízet, aby se organisovaii v Národním sdru?eni, n?br? za?ene je do odborové organisace p?i Heimatfrontě.Nu, bude dělat, co bude umět. Ale o to te? nejde. Nyní jde o to, jak z tohoto ?lověka národně-demokratick? ěasopejsek dělá hrdinu nacionalismu. ?e toto neurasthenické, t?tinové, malicherné, povrchní národovství povy?uje na vzor národního uvědomení. A jde o to, ?e — t?eba?e by to na sebe neprozradili s up?ímností tak neobratnou, stejnou p?edstavu o silném nacionalismu mají i pra??tí koryfejové ?národní oposice“. Nacionalismus st?ízlivé a vytrvalé práce? Oddanost a věrnost národu za v?ech okolnosti, a? mně z mé lásky k němu plyne radost ěi zklamání, pochopení ?i ned?věra? Ne, takov? není nacionalismus mladého statká?e Bene?e a jeho pra?sk?ch spolubojovník?. Hrdina národné-demokratického t?dení?ku je do ?e?tiny p?elo?en? haknkrajeler, kter? se ale nakonec zase p?elo?í do něm?iny nazpátek.—es.Bez dorostuV posledních letech orgány politick?ch stran p?i p?ijímání nov?ch noviná?sk?ch sil ohlí?ejí se stále méně na to, komu ten ěi onen noviná? slou?il v?era nebo p?edev?írem. Tento zjev — mimo jiné — souvisí s tím, ?e strany nemají vlastního noviná?ského dorostu. Proto jsou nuceny hledati svoje noviná?e i v jin?ch politick?ch farnostech a zavírati o?i p?ed tím, ?e noviná?, kterého p?ijímají, hájil je?tě nedávno zcela jin? politick? názor. Vidíme to u v?ech politick?ch stran. Politické strany a jejich tisk nedovedly si vychovat vlastní noviná?sk? dorost. Lidovci musili p?ijmout! noviná?e, kter? p?ed tím nevynikal sv?m katolictvím. ?Venkov“ p?ijal noviná?e, kter? p?ed tím p?sobil v tisku posl. St?íbrného; ?Národní Listy“ p?ijaly noviná?e, kter? p?ed tím p?sobil ve ?Volné My?lence“. Tisk ?esk?ch socialist? rovně? svoje noviná?ské síly nep?ijímá ze svého dorostu, proto?e takového dorostu není; také tisk sociálně-demokratick? nahlí?í nutnost osobních změn, ale reformy jsou ztí?eny tím, ?e tu není vlastního noviná?ského dorostu. Strany nedovedly v?as si uvědomiti, ?e za generací, která jest u práce, nutno p?ipravovat! ji? generaci, která by mohla nahraditi ty, kte?í jednou odejdou. Nedovedly a nedovedou se starati o druhou garnituru, která by zaru?ila kontinuitu. Podceňovaly genera?ní problém a následky se ji? po?ínají projevovat.V. G-.Bene? o hospodá?ské demokraciiDeníky otiskly dne 12. ledna rozmluvu, kterou poskytl ministr dr. Bene? redaktoru ?asopisu ?Program“. Bene? v ni ??astně formuloval hlavní zásady toho, ?emu se dnes ?íká hospodá?ská demokracie. P?i kritikách hospodá?ského liberalismu upadá se dnes ?asto do opa?ného extrému a v po- státňovacím zápalu se zapomíná na to, ?e demokracie pot?ebuje ur?itou míru svobody ve v?ech oborech, tedy i v hospoda?ení. Nebezpe?í, které se za tím skr?vá, je na první pohled patrno — byrokratism. Bene? je dob?e post?ehl a praví:?Hospodá?ská demokracie p?edev?ím reguluje, diriguje a kontroluje, ale sama ve v?ech odvětvích nehospodá?i; proto?e je demokracií, bude se v?dy sna?it ponechávatl 1 v hospodá?ské oblasti pot?ebnou míru svobody a iniciativy, nebo? ani hospodá?ství nem??e prospívat, je-li potla?ena v?echna svoboda.“Tuto správnou zásadu t?eba doplnit jen tím, ?e zachování rvobody a iniciativy v hospodá?ství neznamená nutnost, zachovávat v?ude princip soukromého vlastnictví. Kapitalisté rádi stra?í tím, ?e zru?ení soukromého vlastnictví zabije iniciativu, co? ov?em není nic jiného, ne? neobratné maskováni vlastních prospěchá?sk?ch zájm?. P?i dne?ní organisaci, kdy kapitál u? jen v?jime?ně nále?í jednotlivc?m a vět?inou spole?nostem, by bylo na ?ase, vymyslit nějakého jiného stra?áka. Prakticky se jistě v ohledu iniciativnosti nic nezmění, bnde-li vedoucí ?lověk odpověden státu a nikoli nějaké správní radě, která se stará hlavně o své tantiémy.Z. S.Hledají se kandidátiV politick?ch stranách se ji? hovo?í o tom, jak budou vypadat kandidátní listiny pro volby do Národního shromá?dění. Ve v?ech stranách se cítí, ?e kandidátní listiny tentokrát jest pot?ebí hodně pozměnit. H??e jest v?ak, zjistí-li poslanec a senátor, ?e tato změna — mimo jiné — bude i v tom, ?e jeho jméno se neoctne na zvolitelném místě. Tu dovede si opat?iti souhlas lidu“. Do sekretariát? docházejí obratem dopisy velmi horlivě ?ádající, aby X. Y. byl znovu postaven na vedoucí místo.Co by poradil prost? voli? politick?m stranám p?i tomto sestavování kandidátek? Asi toto:Provést! poctivě t. z v. omlazení ve vedení politick?ch -Tran, Jest p?irozeno, ?e na tom v prvé ?adě má zájem politická mláde?. Jde nyní o to, kdo má omladiti politické strany v jejich vedeních. O lidi není nouze. Je mnoho mlad?ch lidí — fysicky mlad?ch lidí — kte?í by ni?eho neměli proti tomu, aby byli kandidováni. Ale jejich kandidováním bychom se dostali z bláta do lou?e. Jsou to lidé, kte?í íysicky jsou mladí. Ale tito oficiální v?dcové mláde?e nebo mladí sekretá?i nejsounim materiálem, kter? by skute?ně mohl vnésti něco nového a něco ?ivého do na?eho politického ?ivota. Tito mladí — fysicky mladí — p?edstavují malicherné na?e stranictví bez ?ir?ích obzor? právě tak, jako generace star?í. To není ?ádné ?e?ení genera?ního problému, kdy? místo star?ího zaměstnance strany p?ijde mlad?í. Tito lidé mají za sebou mláde? právě tak málo, jako lidé star?í.Jest pot?ebí kandidovat! méně zaměstnanc? stran, institucí — tak ?i onak — na straně závisl?ch. Jest pot?ebí těmto raměstnanc?m ?íci, ?e svojí vlastní prací mohou vykonati mnoho dobrého a ?e není pot?ebí, aby k své profesi p?ipojovali poslaneck? mandát. Je-li někdo ?éfredaktorem listu, má velmi tito ho mo?ností vykonat něco pro stranu. P?ijme-li pak mandát, - m??e se věnovati dob?e ani jedné práci, ani práci druhé, fest chybou na?ich politick?ch stran, ?e mandáty dávají jako z ri vá?ek k jin?m funkcím. Mandát nesmí b?ti jen odměnou za ?tice vykonané pro stranu a nesmí b?ti funkcí, která jest spojena se ?idlí toho ěi onoho. Na?i poslanci si stě?ují na p?e- ti?ení prací. Dělají to v?ak politické strany tím, ?e mandát fcivají lidem beztak ji? p?etí?en?m. V?sledkem jest, ?e posla- t-i se nem??e věnovati svému mandátu.5. Jest pot?ebí odstraniti lidi kompromitované. Jest pot?eb! : -‘státi s tím: co by se ?eklo, kdybychom X. Y. nekandidovali. V i v celku by se ne?eklo; nejv??e to, ?e strana dostala rozum i zbavila se ?lověka, kter? byl jen balastem.t Jest pot?ebí dbáti odborné kvalifikace poslanc?. Někdo m??e : - iobr?m sekretá?em a velmi dobr?m agitátorem. Aie kva- iSad pro funkci poslance nemusí je?tě míti. Nebude lépe, rv-ad politické strany neupustí od názoru, ?e mandát jest která se dává zaslou?il?m ?inovnik?m strany. M??e i i. někdo velmi zaslou?il?m ?inovníkem strany, ale poslan- m bude ?patn?m, nebo? nároky kladené na dobrého poslance > i zcela jiné, ne? nároky kladené na dobrého funkcioná?estzuy.í Jest zapot?ebí sestavit! kandidátní listiny tak, aby byly ■ - r-azem skute?né v?le voli??. To znamená, ?e mezi voli?stvo * rrezi ty, kdo tyto kandidátní listiny sestavují, se nesmí ■wtihit nikdo, kdo má zájmy klika?ské, osobní, kdo p?eje ■suam ?i onomu, kdo nemá rád toho nebo onoho. Kolem poli- aaefc?ch sekretariát? a vedení strany jest ned?chatelné pro- kterému se vyhne ka?d?, kdo má stranu skute?ně rád. Y?jE tati?. ?e v tomto ovzdu?í se nejedná o prospěch věci, ale i3 osobiěky, o vyná?ení jedněch a klepa?ení proti dru-. aby jepeh váha byla sní?ena. Tu není jiné pomoci, ne? ,? a. ? - sestavení kandidátních listin bude provedeno d?sledně ?“is c-s-ti-ky; to znamená, ?e budou rozhodovati ti, kte?í ni c i sv?m vclbním lístkem k urně. Je p?irozeno, ?e p?i Hbmm sestavování kandidátních listin zmizí mnoho těch,které dr?ely v?konné v?bory a sekretariáty, ale kte?í nemají d?věru ?irok?ch mas. Máme-li v?eobecné, rovné, tajné hlasovací právo, musí b?ti tento princip uplatňován p?i sestavování kandidátních listin.y. Gutwirth.Pra?ské Elektrické podniky kupují obrazya policejní ?editelství státi podzemní dráhu.Sledujeme v novinách s velk?m zájmem, jak obec a nyní její orgán, Elektrické podniky, napravují a dohánějí, co v pozornosti k umění bylo Prahou v minul?ch letech opomenuto. Jak kupují — hned za nějak? stotisíc — obraz?. A sou?asně v novoro?ním ?ísle pra?ského deníku ?teme projev p?edního ú?edního ?initele policejního ?editelství: ?.. .Praze hrozí v nej- bli??í době dopravní kalamita, jedinou záchranou je vybudování alespoň jedné trati podzemní dráhyTedy hned na dvou místech ú?edních pozorujeme velk? ruch. Jistě obecně potě?í, ?e městsk? orgán dělá také něco kulturního, i kdy? není to jeho povinností, a snad — z nadbytku síly — po?ídí najednou hned celou galerii, co zatím poiicejní ?editelství u? — v duchu — vidi, jak se v Praze postaví kus podzemní dráhy. Povzdychujeme si sice, ?e ka?d? z orgán? by měl dost co dělat ve svém vlastním oboru. Jestli?e z těch velik?ch sum, které p?edstavuje obrat Elektrick?ch podnik?, něco málo p?ipadne také jednou na?emu umění, nem??e ?kodit! Ov?em jiná a pová?livá věc je, ?e zatím co Elektrické podniky vybírají obrazy, ohla?uje policejní ?editelství stavbu podzemní dráhy.Byla by to docela pěkná odvaha policejního ?editelství, ta podzemní dráha, jen kdyby to nebyla kone?ně věc obce pra?ské a — ?ekněme hned — tvrd? o?í?ek jejích El. podnik?. Tam o něm dob?e vědí, jen mu ne?íkají podzemní dráha, ale daleko méně nádherně doprava. A a? jakkoli El. podniky ten o?í?ek rozlupují, podzemní dráha, zdá se, z něho nebude. Dob?e, ?e policejní ?editelství si je?tě pamatuje, ?e tato otázka byla p?edmětem ve?ejné soutě?e, která byla na ni vypsána 1930 mimo?ádně v?znamnou událostí pro na?i mladou vědu, obírající se mrtv?m i ?iv?m organismem města a jeho dopravou. Bylo to je?tě p?ed krisi. V době konjunktury. Ale Elektrické podniky tenkrát nekupovaly obrazy, za to věnovaly tomuto problému pra?skému a odměnám za jeho ?e?ení veliké prost?edky, nad milion korun, jistě ve správném vědomí, ?e t?eba tu vynalo?it! mnoho a ?e nelze ?et?it náklady v otázce, kde v budoucnu p?jde o sto a? tisícinásobné náklady v milionech. Soutě? byla znamenitě obeslána, namnoze pracemi, které u?ily úplně nov?ch metod k ?e?ení otázek, jak?mi směry a v jakém poměru ke vzr?stu města t?eba po?ítat s dopravou a jak?mi prost?edky ji zmoci. Obsah soutě?e dal porotě víc jak rok úporné práce. V?sledek nebyl sice jednozna?n? a ne- usměrnil naráz názor o budoucnosti pra?ské dopravy, kter?mi z prost?edk? ji vybudovat (tramvají, autobusy, regulací, podzemní drahou, policejním opat?ením atd.). O podzemní dráze v?ak p?inesl jedno ur?ité: ?e ji navrhovala jen men?ina projekt? a ?e i ty návrhy, které s ní po?ítaly, se v jejím ?e?eni a od?vodnění velmi rozcházely a neprokazovaly její ne- spornost. Av?ak ideov? a podnětn? v?nos soutě?e byl velik? a byl uvítán jako základ k dal?ím krok?m. Měl b?t zpracován Elektrick?mi podniky a nelze o tom pochybovat, ?e se tyto věcí zab?valy a stále zab?vají. Ov?em ve?ejnost by jistě dal?í zprávy, jaká tedy ta doprava bude, co se p?ipravuje, i vedle zprávy o nákupu obraz?, velmi uvítala. Elektrické podniky by si také Pra?any je?tě více naklonily, kdyby daly naději, ?e nedostatky pra?ské dopravy, je? jsou patrny, I kdy? v krisi netrpí p?epětím, budou v dohledné době a zvlá?tě kone?nou úpravou zlep?eny.Proto bylo jistě divn?m p?ekvapením u v?ech, kdo o věci vědí, kdy? rozlehlo se z policejního ?editelství, ?e bude naprosto nutno stavět podzemní dráhu! Zalekli jsme se, ?e snad tě?k? problém byl zatím u? roz?e?en nebo ?e snad policejní orgán sám p?i?el velmi jednodu?e na to, ?jak“ to má b?t, kdy? tolik technik? s problémem tak tě?ce zápolilo a dosud zápolí a nikoli v?dy vítězně. Proto musíme mít trochu podez?ení, ?e na místech, kde se tak rychle podzemní dráha staví, není známo patrně, jak to bylo a je tě?kou otázkou a jak efektní nerozm??lená slova jsou málo na místě. Jsou mo?ná jen proto, ?e soutě? nebyla vlastně publikována. Bylo by b?valo nutno, aby její v?sledek byl odevzdán ve?ejnosti v ?ádné publikaci. Měla by velik? v?znam, nebo? má-li b?t o pra?ské dopravě rozhodnuto, nelze to d?íve, nebude-li soutě? také forem technické ve?ejnosti absolvována. To je, co radost ze zakoupen?ch obraz? ztrp?uje. P?i?ly-li po soutě?i zlé ?asy, bylo lze omlouvat, ?e v?sledek soutě?e nebyl hned vydán, nyní v?ak jsoa peníze na obrazy, a? nebyly p?ed tím na technické do zeda ojedinělé i na světovém torn. Je patrno, ?e i nyní je pnbSkaee t?eba jako otev?ené informace pro ve?ejné míněníba i pro policejní ?editelství.Kdyby tata paHkaee ade byia, patrně by mnozí, kter?m je věc zeete a?ú, se o ní tak lehce nevyjad?ovali. Nebo? bane?aé iefcn aeaf jste — pra?skou dopravu je mo?no ?e?it ?ipnvňri prathdEy t r?zné sou?innosti a kvantitě — ale k '‘... i-t-.i yn-obi'-rmi, není vediej?í, n?br?■araaaea^? ostatafca moment?m. Jaká ?koda, ?e policejní-i_ t?í. c pra?sk? problém tak nepochybně, hned ne- n?ada pHakdani polo?ku do rozpo?tu obce pra?ské, v?dy? jfc i anSekast jedné nebo dvou miliard. Nep?jde jistě o to, kfca?n Ba?mi aejoblíbeněj?íni dopravním koní?kem budeme jafi a mrtit Pra?any jezdit, tak rychle a draho, co? je toté?* aa které ?e?ení obec nejméně, tedy zase obyvatelé — bu- ?-:<a v dopravě doplácet. Nebo? technicky nejlépe vybavená— a timika by to dovedla pohádkově — objednejme ? to jea n na?ich strojíren! — mohou b?t nesmyslem, ne- ma?aosíí. buúou-h drahá a nehospodárná, zatě?ující produk- t?vn ?ivot města. Podzemní dráha, která u? u? zase a s ta- kzvuo lehkou myslí se v Praze staví, nem??e b?t jen ve?er- r?ke-v?m efektem, ale vá?n?m hospodá?sk?m problémem. Kdyby ona publikace existovala, bylo by ?í?e známo, ?e jediná větev podzemní dráhy o sobě je dopravní nesmysl, ?e celá soustava podzemní dráhy by stála miiiardové sumy, ?e by nercz?e?ila pra?sk? problém, kter? je ve zvlá?tní slo?itosti terénu, nestejnoměrném osídlení a ?e je tu je?tě ?ada jin?ch mo?ností, úměrněj?ích pra?sk?m poměr?m a levněj?ích, jimi?, zdá se, Praha vysta?í a hlavně bude muset vysta?it.O pra?ské dopravě se za krise nepsalo, ale zdá se, ?e bude nutno znovu psát. Zatím nelze opakovat nic ne? to, ?e i pal?iv? dopravní problém a oblíbená pokroutka mnoh?ch, podzemní dráha, není víc ne? detailem v hospodá?ském plánu v?stavby Prahy, kter? musí b?t v celku ?e?en; a ?e P r a z e je zapot?ebí daleko d?íve kanaíisaee, vodovodu. dla?eb, chodník?, ?i?tění města, zdravotních opat?ení, osvětlení — ba i bezpe?ím o s t i — a teprve potom a na konec — a? to v?ecko bude m ' — podzemní dráhy. ?ili bylo by lep?ím osudem, kdyby Pra?an byl p?ipraven o p?chu podzemní dráhy a musel snad i pomaleji se dostat do biograf? na Václavském náměstí, ale za to nemusel ?et?it vodou, neumíral víc, ne? je t?eba, na tyfus, neutonul v blátě, ani nelámal si na dla?bě nohy. Lze doufat, ?e snad zatím — ur?itě v?ak leto3 a ani v p?í?tích letech — z temperamentního podnětu policejního ?editelství ke stavbě podzemní dráhy nedojde. A ?e net?eba se bát ani dopravní katastrofy.p, j.Jak se u nás p?ipravují zákonySotva?e byl urovnán mzdov? spor v kladensk?ch ?elezár- Bách. hrozí ca Kiadensku vá?n? spor pro oznámené v?povědi ?:rmk_m Kladenská tě?a?stva ?ádají citelné sní?ení fcornek?ek aaezd a doufají, ?e si slevu vynutí hrozbou roz- aCMBM faopaaMfcL Zprvu se zdála situace pro horníky p?íznivá. Jejich vyjedsavaa se spoléhali na vládní na?ízení, které ■?ia ypdáao páde naodnvaeáho zákona proti zastavování paaana tssánéeh padaBtah a proti hromadnému propou?tění. Ale ta aajBAsaa aaaaffi zaměstnavatelé. ?e se na?ízení ise- vataha?e aa podsfty hand. A vskutku. V na?ízení se mluví Oto ? patonck ^asáraich**. A? stylistick?m nedopat?ením fi a?cím Blajslem byla vyiao?eaa veliká skupina zaměstnanc? a arhranaThs opat?eni, jemu? se p?ipisoval nemal? zásadní v??a?m Bylo z toho na Kiadensku ov?em nesmírné zklamání.Není as?í věcí pátrat!, ?í vinou do?lo k trapnému p?ekvapení. které postihuje existence 2000 rodin. Ale je t?eba se zamyslili nad zp?sobem, jak?m se u nás p?ipravuji zákonné zásahy. Vmluví se zpravidla spě?ně v malém okruhu zájemc?. Zákony a na?ízení jsou u nás vyráběny jakoby v ?eru kouzelnické kuchyně, do ní? smí vkro?iti jen několik zasvěcenc?. V?sledek pak b?vá opravdu kouzelnick? — na denním světle pobledne nádhera efektního osvětlení a kouzlo vyprchá. Je v paměti nezdar pokusu o regulaci margarínové v?roby, nezdar rovn? blamá?i. Vět?ina takov?chto nedopat?ení by němu- sela vzniknouti, kdyby p?ipravované zákonné opat?ení pro?lo ostr?m světlem ve?ejné rozpravy a kritiky. I tu je t?eba více skute?né demokracie.P?ípad je v?ak zajímav? je?tě s jiné stránky. Na p?ípravě na?ízení byly zajisté ú?astny koali?ní odborá?ské úst?edny. Sotva by bylo mo?né podobné p?ekvapení, kdyby mělo odbo- rá?ství zku?ené právníky. Tu se mstí primitlvnost na?eho odborá?ství, které stále nechce pochopiti, ?e s prost?edky z po?átku století se nevysta?í na slo?ité moderní otázky. Odborové organisace a jejich úst?edny jsou dnes uznanou slo?kou ve?ejného ?ivota. Mají tedy povinnost dostáti sv?m úkol?m podle po?adavk? doby. Byla by to u? pěkná ?ádka podobn?ch klop?tnutí v zaměstnaneckém zákonodárství. Pocítí bychom mohli hned u zákona o závodních v?borech, kde ne??astné slovo ?v?roba“ vylou?ilo z p?sobnosti zákona obchodní podniky. Nepatrné na pohled slovo mívá v právním světě nedozírné následky. Na to by mělo na?e odborá?ství více pa- matovati v zájmu svého ?lenstva. Taková chyba se pak někdy dlouho a tě?ce napravuje.Z<1.politikaZdeněk Smetá?ek:Hitler?v zahrani?ní programXTe? padne rozhodnutí v sárské otázce, které patrně ur?í x ' dal?í směr německé zahrani?ní politiky, podívejme se, jak?mi cestami se tato politika posud brala. Vyjdeme p?i tom z jejího programu, jej? polo?il Adolf Hitler ve své knize JJ Mein Ksmpf".Posledním cílem Hitlerova programu je spojení v?ech německy mluvících lidí v jednom státě. V oficiálním programu jeho stranv je to formulováno takto: 1. ?ádáme spojení v?ech Němc? podle práva sebeur?ení národ? ve Velkém Německu.?ádáme rovnoprávnost německého lidu s ostatními národy, zru?ení mírov?ch smluv versailleské a saint-germainské.?ádáme zemi a p?du (kolonie) k v??ivě svého lidu a k usazování svého popula?ního p?ebytku.Spojit v?ecky Němce v jednom státě konkrétně znamená p?ipojit k nvr.éj?í německé ?í?i nová území. P?i tom Hitler netou?í po hranicích z r. 1914. Ty pr? byly náhodné, nev?hodné strategicky a nezahrnovaly v sobě jenom Němce a v?ecky Němce. Tato zásada dává Hitlerovi jistou pru?nost v jednání se sousedy, jak jsme to viděli na dorozumění s Polák v. Na druhé straně jsou ov?em Hitlerovy plány velmi náro?né. a jejich p?vodce se nezastavuje p?ed námitkou, ?e p?i jejich uskute?ňování některému jinému národu uk?ivdí. Je vyznava?em zásady, ?e síla tvo?í právo, a proto mu jde jen o to. abv jeho národ by! co nejsilnéj?í, V?slovně podot?ká:..Zejména také nejsme ochrann?mi policisty poyěstn?ch uboh?ch mal?ch národ?, n?br? vojáky národa vlastního! Cíle německé zahrani?ní po i tiky bude podle Hitlera dosa?eno, a? bude za necel?ch sto let na tomto kontinentě ?iti 250.000.000 Němc?, a to nikoli natla?en?ch na sebe jako tovární kuliové, n?br? jako sedláci a dělníci, kte?í si svou prací budou navzájem pomáhat k ?ivotu!“Jaké prost?edky doporu?uje Hitler k dosa?ení tohoto cíle? Odpově? je snadná: jakékoli. P?i volbě prost?edk? rozhoduje u Hitlera jen jediná otázka — zdali to, co se volí, prospívá vyt?enému cíli. Prospívá-li, budi? toho u?ito, a? je to cokoli. ?Stranická, nábo?enská, humánní a v?bec v?ecka ostatní hlediska p?i tom naprosto odpadají,“ podot?ká V?dce. Lze ?íci, ?e se u Hitlera v p?ebujelé mí?e jeví jen to, na? u? dávno st?ně v?echen německ? ve?ejn? ?ivot, toti? p?íkré oddělování morálky soukromé a ve?ejné. Co by sotva p?ipustil v poměru jednotlivce k jednotlivci, beze v?eho německ? politik p?ipou?tí v poměru národa k národu. V mezinárodní politice je podle této teorie dovoleno prostě v?echno.Sv?j v?eněmeck? program si Hitler dělí na etapy. Má-li b?t k nyněj?í ?í?i p?ipojeno v?ecko zahrani?ní Němectvo, p?edpokládá to postupné rozlo?ení a p?emo?ení několika sousedních stát?, a to se nem??e stát najednou. Zahrani?ní sou- kmenovci nebudou do ?í?e p?ivedeni papírov?mi protesty,durch ein schlagkráftiges Schwert“. Tento me? musí r- - nap?ed ukován doma, to znamená: ?í?e musí nap?ed ~ r?r.ě zesílit. Prozatím je úkolem zahrani?ní politiky, aby jí i — u zajistila pot?ebn? ?as, aby jí nalezla spojence ve r?ezni a opat?ila klid. Vzpomeneme-li v??e uvedené zásady, is v?ecky prost?edky jsou dovoleny, pochopíme, ?e je dovo-německé zahrani?ní politice i klam a uji??ování mírem. Doplníme-li si to zprávami o usilovném německém zbrojení,en??eme se divit, tvrdí-li mnozí, ?e Německo skute?ně po- -_ruie podle tohoto programu a ?e v?ecky mírové projevy e n ? v?dc? jsou jenom promy?lenou ?albou. M??eme k tomu'?ěst jenom tolik, ?e je to ?alba velice naivní, jestli?e nau? nap?ed Hitlerovou knihou v?ecko pověděla. Ale Němci sami u? zajisté s dostatek poznali, ?e nejhlub?ím zdro- ned?věry k jejich slov?m a největ?í p?eká?kou doroz- rrr.ění se sousedy jsou zásady, je? Hitler vyslovil v knize Mein Kampf“.Jak si Hitler vybíral spojence.Po vylí?eni obecn?ch zásad Hitlerovy zahrani?ní politiky se podívejme, co z těchto zásad vy?lo, kdy? jich bylo u?ito -a povále?nou situaci evropskou. Hlavním Hitlerov?m poci- tem v době, kdy psal svou knihu, jistě byla touha, pomstít se Francii. Spekuloval v tomto ohledu na rozpor zájm? francouzsk?ch a anglick?ch a spoléhal na klasickou linii anglické zahrani?ní politiky: nenechat p?íli? vyr?st ?ádnou mocnost na pevnině. Hitler podle toho dovozoval: porá?kou Německa vlastně Britanie ni?eho nedosáhla, proto?e tím automaticky vzrostla moc Francie k dominujícímu postavení. Proto se ze? Anglie zase musí obrátit proti Francii a podporovat Německo. Zájem Francie jest, aby Německo bylo rozdrobené, :esjednocené a tím i bezmocné, kde?to zájem Anglie je opa?- n? — aby Německo bylo právě tak mocné, aby ?achovalo Francii, Z toho závěr: Anglie je po válce p?irozen?m spojencem Německa. Neúprosn?m, smrteln?m nep?ítelem jest německému lidu jen Francie. Vysvětlení, pro? je to právě Francie, spadá u? do oboru hitlerovské mythologie — proto?e je spojena s ?idy a proto?e je rasově zka?ena, poneg?ena. Tím ohro?uje rasovou ?istotu Evropy a musí b?t na hlavu pot?ena rasov?m mesiá?em — Německem.Druh? stát, kter? si podle Hitlera nem??e p?át silné Francie, je Itálie. Jak to vypadá s tímto druh?m latinsk?m státem v ohledu rasové ?istoty, Hitler nepovídá. Docela z?ejmě hodil tentokrát rasové fantasie p?es palubu a dává se vést jen konjunkturou do?asné mocenské konstelace. Z ohledu na Itálii také hned prodal tyrolské Němce — těch 200,000 lidí pr? mu nestojí za to, aby se svá?il se sv?m mo?n?m spojencem. P?ednost má pr? ostatních sedm milion?.Skute?nost ov?em byla daleko za tímto lákav?m obrazem anglo-itaíského spojenectví. Hitler to vysvětlil velmi prostě. Tito p?irození spojenci o Německo p?íli? nestojí, proto?e je slabé. Slabost je p?í?inou solidarity nep?átel. A? bude zase silné, budou si ho ostatní státy vá?it a vyhledávat jeho spojenectví. Dnes se snad u? Hitler p?esvěd?il, ?e tomu je právě naopak: dokud bylo Německo slabé, podporovala je Anglie i Itálie. Jakmile v?ak za?alo hara?it zbraněmi, odvrací se od něho jedna i druhá.Vyú?tování s Francií v?ak není Hitlerovi posledním cílem, n?br? jenom v?chodiskem vět?í zahrani?ní politické akce. Je to jakési krytí zad na cestě za dal?ím zvět?ením ??ivotního prostoru“. Hitler v?ak netou?í po koloniích — v tomto ohledu je rozpor mezi jeho knihou a citovan?mi body z programu strany — n?br? po nějakém území v Evropě, které hrani?í s ?í?í. Kde je hledat? Tuto je Hitlerova odpově?: ?Za?ínáme tam, kde jsme p?ed ?esti stoletími skon?ili. Zastavujeme vě?né germánské tíhnutí na jih a na západ a obracíme zrak k zemi na v?chodě.“ V?chodní země, na ní? spo?inul zrak germánského proroka, je Rusko. Hitler si patrně p?edstavoval Rusko jako ?prázdnou“ zemi, která by se je?tě dala kolonisovat. Politicky spekuloval na rozklad bol?evismu a na zmatky, které p?i tom vzniknou. Po?ítal, ?e s pádem bol?evické vlády padne také rusk? stát, a odtud ov?em nebylo daleko k my?lence, ?e by p?i tom Německo něco mohlo získat, eventuálně i se souhlasem západní Evropy, kdyby na p?íklad bylo pově?eno udělat v ruském zmatku ?po?ádek“. Od?vodnění oné naděje na pád ruského státu je hitlerovsky jednoduché: Rusové jsou slovanská a tedy méněcenná rasa, která si není schopna vládnout. Kdysi tam vládla t?ída germánské krve. Ta v?ak byla v revoluci vybita, a po ní se zmocnili vlády ?idé. Ti se v?ak dlouho neudr?í a a? zmizí, nebude v Rusku nikoho, kdo by byl schopen vlády. Potom tedy bude ?ada zase na Němcích. Hotovo.Jak je na první pohled vidět, st?ně celá tato koncepce smrtelnou nemocí — naivním dileíantismem. Je to dílo nekritického samouka, kter? — t?eba nebyl bez nadání — upletl z nespo?ádané ?etby mnoh?ch knih prost?, ale docela ne?ivotn? program. To neznamená, ?e by v něm v?ecky detaily byly nemo?né. Tak na p?íklad spojenectví s Anglií. Sta?í se jen málo vrátit do historie, aby bylo jasno, ?e takové spojenectví nebylo v?dy vylou?eno. Víme, ?e je za ?as? Josefa Chamberlaina Anglie dokonce sama nabízela. Německo si ov?em v?ecko samo zkazilo. A co se t??e Itálie, nebyla jistě p?edvále?ná episoda trojspolku také jen pouhou historickou náhodou. Ale jde ov?em o to, jaké spojenectví, s jak?m cílem. ?Spolek by dal Německu mo?nost, u?init v klidu ony p?ípravy, jich? by bylo v rámci takové koalice t?eba k sú?to- vání s Francií“, praví Hitler. Tedy spojit se s Anglií k rozdrcení Francie! Jen?e s tímto cílem není na spojenectví s Anglií ani pomy?lení. To byla prostě naivnost a diletantské nepochopení situace. Je charakteristické, ?e Hitler si nijak neláme hlavu nad tím, co by Anglii za pomoc proti Francii nabídl. Není to po prvé, co se největ?í, ?reálněpolitické“ uva?ování objevuje na konec jako největ?í fantastika.Německo má ov?em anglické p?átelství na dosah ruky, ale za cenu míru. Podobně má zaji?těné p?átelství Polska, ale za cenu koridoru, a p?átelství i podporu Itálie, ale za cenu Rakouska. A p?átelství celého světa, kdy? jen mu dá pokoj. Co tedy zb?vá z Hitlerov?ch spojeneck?ch projekt??Tyto fantasie měly tak velk? úspěch — jako cel? ostatní nacionálněsocialistick? program — jen proto, ?e naplno vyslovily to, co ?ilo v nekritické mysli německého lidu. Nenávist k Francii byla obecná, proto?e tento lid dlouho nepochopil prav? imperialistick? smysl války, domníval se, ?e se brání a ?e Francie usiluje o jeho úplné zni?ení. O ?diktátu“ ver- sailleském se mluvilo obecně, v?etně sociálních demokrat? (je znám Scheidemann?v v?rok, ?e musí zd?evěnět ruka tomu, kdo tu hanebnou smlouvu podepí?e). A na Anglii se po za?áte?ním rozho??ení nakonec také spoléhalo jako na pomocníka. Hitler tuto lidovou náladu vyslovil.Od p?evratu do odchodu ze Zenevy.Zb?vá nám nyní zjistit, zdali německá zahrani?ní politika postupovala v posledních dvou letech podle programu vyt?eného Hitlerem. M??eme si její dějiny za tuto krátkou dobu rozděliti na dvě období: první trvalo od Hitlerova p?íchodu do ?í?ského kanclé?ství 30. ledna 1933 a? do 14. ?íjna tého? roku, kdy Německo vystoupilo ze Spole?nosti národ?. Po těchto ?ty?iat?icet neděl ?ije Německo v ilusi, ?e nacionálně socialistick?m p?evratem nastalo také osvobození vněj?í, ?e byly st?eseny okovy, ?e byla zp?etrhána spojení se star?m, shnil?m světem versaillesk?m, ?e nastala práce na vlastní pěst, a ?e se stane, co chce Hitler. Druhé období trvá asi doft1" 1934, kdy v Německu nastává jasno o tom, ?e za- iwjmirni program nacionálního socialismu zatím ztroskotal. Neuskiite?nilo se spojenectví s Anglií, selhala Itálie, Rusko vstoupilo do Spole?nosti národ?, nepoda?ilo se absorbovat P ?I ra.ilju a vytvo?ila se pcotm?mecká koalice. Nakonec je ■ Fra.--.fi: = rá?e snad i nutno odvolávat precfiraacoazské pasá?e z -Mein Kampf*4.Hainan nasoia po oMyní Icandé?skébo ú?adu docela ?áaá práce, ne? jdm s patrně p?edstavoval. Místo uskute?ňována svého CaaOastidBSío programu se musel p?izp?so- bov* dpinHK?H z wtfce^strasse a pokra?ovat tam, kde r-e-,a.;;d;?e — a ?? tomto ovzdu?í zahrani?-oádi fnCaaonS* anhplo právě volno, ukazují dvě novoty, pna se pvhaoóel abept ofiááim ministerstvo: z?ízení zahra- ondbo vnadh p5 onňstické straně a posílání zvlá?tních d?- za hraaňtg-Zásn?ai ónnace je Hitlerovu bouHiváctví s po?átku p?ínos*. NSsaec?p ptáě pro?ívá zklamání a pocit k?ivdy nad - _ -_U? koncem roku 1932-*mri npnolo a vrátilo se na ni teprve po zásadním pnenání rovnoprávnosti z 11. prosince 1932. V 1. odstavci aahoao dnloMeofn bylo sice v?slovně stanoveno, ?e rovnoprávnost nó?e b?t Německu p?iznána jen v rámci obecné flagnáoce bezpe?nosti, ale Němci to p?ehlí?eli a vykládali si dokument tak, ?e faktická rovnoprávnost je podmínkou ka?dého dal?ího jednání a ?e bude provedena, i kdy? k ?ádnému bezpe?nostnímu paktu nebo k ?ádnému positivnímu v?sledku na konferenci nedojde. Jakmile se ukázalo, ?e cizina, a ?ehněna Francie, si věc vykládá docela jinak, zvedlo se rozho??en: a o?ivl pocit, pro povále?né Němce tak typick? — ?e cizí mocnosti Němce klamou a podvádějí. Jakmile v?ak byl Hitler povolán za kanclé?e, stoupla ov?em úměrně také ned?věra ciziny k Německu. Proto se Hitler také netvá?í nikterak bojovně. Hned první jeho projev z 2. února v Kolíně nad R. je naladěn na téma: kdy? svět odzbrojí, nebudeme my musit zbrojit. Jen?e události jsou silněj?í ne? toto konej- ?enú 2". února bo?í Reichstag, 5. b?ezna jsou volby, po nich? z?ízeno ministerstvo propagandy, a Hitlerovi v prvním opojení vyklouzla tato slova: ?Chci bojovat a vym?tit filosofii marxismu a také ideu míru.“ Cizina ov?em takováto slova slvíj zvlá?f dob?e. A co nepovídají slova, ukazují daleko jasněji skutky. Dánsko je brzy nuceno zakázat nacistickou stan na svém území, proto?e tam agitovala pro vrácení se- ruabo Skulu Německu (Dánsko jej dostalo po plebiscitu 1920). ?áby se také rozvíjí agitace protirakouská a první hoafihty s t ArwrAnu vládou. Německo se ustavi?ně sna?í tfit meboo?ené ve?ejně mínění světové mírov?mi projevy. Je v zahrani?ních akcích ku podivu nev?bojné a poddajné. A zvlá?tě dob?e se ohlí?í na Anglii a na Itálii.Také gen. Blomberg upozornil Hitlera, ?e za tehdej?ího stavu německé v?zbroje nem??e nést odpovědnost za německou zahrani?ní politiku, a to patrně, jako? i Rooseveltovo poselství ze 16. května, p?imělo Hitlera k tomu, ?e u?inil 17. května krajně smí?liv? projev, v něm? odmítl válku a p?istoupí! na odklad německé rovnosti ve zbrojení o pět let. Osamoceni.Po celou tu dobu chyběla v?le, rázně vystoupit proti faktickému, více méně tajnému zbrojení Německa. Anglie a Itálie dokonce projevily ochotu, německé zbrojení za jist?ch podmínek uznat. Francie to sice odmítla, ale sama nemohla a — pou?ena zku?enostmi Poincaréov?mi z dob ruhrs* é okupace — patrně ani nechtěla nic podniknout. Tak tedy Německu opat?ování mohutné v?zbroje nikdo vá?ně nep?eká?el. Doma u? dokonce nemělo v tomto ohledu nesnází. Pokud -ad obyvatelstvo mělo nějaké pochybnosti o nutnosti tohoto opat?ení, byly odstraněny jednak apelováním na národní ?est. jednak vyvoláváním psychosy ohro?ení. Jak se to dělá, ukazuje následující p?íhoda. Dne 24. ?ervna 1933 p?inesly německé noviny popla?né zprávy, ?e p?ede?l? ve?er se ukázaly nad Berlínem nep?átelské letouny a ?e shazovaly urá?livé letáky. Cizím zpravodaj?m, jim? byla věc podez?elá a kte?í po ní pídili, se sice nepoda?ilo zjistiti ani jednoho berlínského obyvatele, kter? by byl letadla viděl nebo na?el leták, ale dva dny na to se u? sypaly na sekretariát odzbrojovací konference protesty německ?ch městsk?ch rad, spolk? i soukromník?. Je celkem snadno p?esvěd?it obyvatelstvo kterékoli země, ?e je od zl?ch soused? ohro?eno vále?n?m nebezpe?ím.Po německém vystoupení ze Spole?nosti národ? uvázla na ?as evropská politika na mrtvém bodě. Německo se stálilo do sv?ch hranic, a 26. ledna 1934 p?ekvapilo Evropu desetilet?m mírov?m paktem s Polskem. Projeviv?i takto nezájem na své v?chodní hranici, vrhlo se tím usilovněji do akce proti Rakousku a p?imělo tak Francii, Velkou Britanii a Itálii k vydaní spole?ného prohlá?ení ze 17. února, v něm? se jmenované t?i velmoci postavily za rakouskou nezávislost. Tého? měsíce odjel Goebbels p?edná?et do Var?avy, aby upevnil dobrou v?li s Polskem. Kdy? se potom 14. ?ervna je?tě se?el Hitler s Mussoíinim v Benátkách, zdálo se, ?e je německé nebezpe?í nad Rakouskem na ?as za?ehnáno. V?sledkem této sch?zky toti? bylo jakési gentlemen agreement stran rakouské nezávislosti — Hider slíbil, ?e ji bude respektovat. Kdo na tyto sliby spoléhal — a to byl, jak se zdá z jeho pozděj?ího rozho??ení, zvlá?tě Mussolini — byl ov?em velmi roz?arován ?ervencov?m pokusem o p?evrat v Rakousku, spojen?m se zavra?děním kanclé?e Dollfusse. Z toho, ?e po?ínajíc 22. ?ervencem byly z Mnichova posílány na rakouské hranice oddíly t. zv. rakouské legie, jako? i z p?ed?asn?ch zpráv německého tisku o zda?ilém p?evratu, je vidět, ?e v Německu se o akci vědělo a ?e se tam p?ipravovala. Tím, ?e se povstalc?m ve Vídni náhodou nepoda?ilo zajmout celou vládu, a Musso- liniov?m rozkazem k postupu italského vojska na rakouské hranice se stalo, ?e pokus o p?evrat ztroskotal a s ním na dlouhou dobu, ne-li nav?dy, německé naděje na anschluss.Pangermánské vyhlídky Hitlerovy vlády se je?tě velmi zhor?ily osmiměsí?ní prací Barthouovou ve francouzském zahrani?ním ministerstvu. Barthou dovedl vyu?ít okolností a vytvo?it za tuto krátkou dobu, ne-li smluvně, tedy aspoň fakticky. evropskou koalici protiněmeckou. Po jeho tragickém skonu mohl u? jeho nástupce Laval u?ívat ovoce této politiky a zmírnit trochu protiněmecké ost?í. Mohl u? vyu?ít německého strachu z obklí?ení a isolace i obav o osud Sárska, a p?ipravovat smí?livěj?í ovzdu?í. Tak se koncem roku stáváme svědkv podivného obratu v německém nazírání na Francii. Oficiální místa prohla?ují, ?e někdej?í dědi?n? a smrteln? nep?ítel vlastně není tak stra?n? a ?e po vy?ízení sárské otázky nemá Německo nejmen?í p?í?iny, aby se s ním svá?ilo. Hitler?v d?věrník Ribbentrop projí?dí Pa?í?í a pí?e se u? dokonce o náv?těvě Hessově, zatím ov?em p?ed?asně. Francouz?tí vále?ní vyslou?ilci navazují styky s německ?mi kolegy, a dva z nich, Goy a Monnier, zp?sobi rozruch svou rozmluvou s Hitlerem; dostanou po svém návratu velmi vyhubováno nacionalistick?m poslancem Franklinem-Bouillonem, ale to nep?eká?í velké ?ásti francouzského ve?ejného mínění, aby tyto smi?ova?ky nepodporovalo. Měly úspěch. Dosáhlo se dohody o sárském plebiscitu se znamenit?m vedlej?ím v?sledkem, ?e byla po prvé z?ízena malá armáda pod svrchovaností Spole?nosti národ?. Kdo si změ?í rozpětí mezi někdej?í agitací hitle- rovc? proti Spole?nosti a nyněj?í nutností, podrobit se její svrchovanosti, pochopí, jaké sebezap?ení si musila hitlerovská ideologie ulo?it.Německá zahrani?ní politika v roce 1934 se podobá po- ?nsúm o prora?ení zdi, ji? Evropa postavila pangermánsk?m z Lán?m. Zdánlivě — a je nutno zd?raznit, ?e jen zdánlivě — ■í to poda?ilo na straně polské, ale nikde jinde.Závěry.P?ehlédneme-li dvouletou historii německé zahrani?ní po- j-.iky a srovnáme-li ji s Hitlerov?m pangermánsk?m programem, m??eme směle ?íci, ?e z tohoto programu zatím nebylo 5 patrně ani dlouho nebude uskute?něno nic. P?es v?ecky své velké plány Hitler nedělal vlastně nic jiného ne? to, co dělali a? jeho p?edch?dci — usiloval o uleh?ení b?emene mírov?ch snluv. Jedin? rozdíl je snad v tom, ?e to dělal d?razněji. Viditeln?m v?sledkem této p?sobnosti je německá v?zbroj, ale ? edle ní také prázdná státní pokladna a veliké zhor?ení za- rani?ních styk? se v?emi rozhodujícími mocnostmi. Co je Německu tato v?zbroj platna, kdy? na p?emo?ení nep?átel ?e?tě nesta?í a kdy? p?i dal?ích dostizích ve zbrojení by zemi asi brzy hospodá?sky do?el dech? Na válku za této situace není pomy?lení. Hitler dělal slovy v?bojnou politiku, ani? měl dost sil, aby sklidil její v?hody, ale za to se mu dostalo v?ech jejích nev?hod. Mnohé z toho, ?eho dosáhli jeho p?edch?dci smí?livostí, ov?em ztratil. To nás, doufám, dostate?ně opravňuje k úsudku, ?e jeho politika je s německého hlediska spatná.Máme z toho v?eho usuzovat, ?e z Německa u? nehrozí -ebezpe?í? Naprosto ne! P?edně jsou dvě léta p?íli? krátká doba v dějinách země i revoluce a za druhé, i kdyby Hitler ě?cela ztroskotal, kdyby t?eba slovo za slovem odvolal svou knihu, kdyby t?eba i zmizel, nebylo by nebezpe?í men?í, spí? naopak. Vedle Hitlera a jeho strany trvá a usilovn?m zbroje- -ím Německa je?tě zesiluje a stoupá ve v?znamu jiná, snad nebezpe?něj?í, proto?e tajemněj?í moc, toti? armáda. V Ně- -ecku pokra?uje stará p?edvále?ná historie: armáda tam není nástrojem odpovědné politiky, n?br? samostatnou politickou filou vedle politického vedení a mo?ná, ?e nad ním. To je ? to hor?í, ?e bě?ná politika, i diktátorská, se dělí z?ásti p?ed e?ejností a m??e tedy b?t kontrolována, kde?to armáda je záhadná sfinx. Nikdo dob?e neví, co zam??lí. Nepot?ebuje í sv?m akcím propagandy ani voleb — sta?í jí rozkaz. ?e si --oho nedá od Hitlera porou?et, tím bu?me jisti. Poslechne ■— v tom, v ?em bude chtít. Sama má v?ak tisíc prost?edk?, ak vnucovat svou v?li politik?m. Kdo ví, zdali nebude za- itnátko d?le?itěj?í to, o ?em ml?í generálové, ne? to, o ?em céiiví Hitler.literatura a uměníí dzaond Konrád:Zrcadlo národní tradiceaneb Musíme tam v?ichniii.?První ?e?ka.“V" ílze ?eně vymyslit název národně zbo?něj?í. Nelze popsat ?ízeň, s jakou se kajícník na dílo vrhl, aby ts po t?iceti dvou letech (za která se mu dokonale vy-“ _?ti: z hlavy) znova doslova zhltal. Nelze vyslovit áozozoír.í. s jak?m knihu sklapl za poslední stránkou, wrí?e sv?m o?ím.: ovse pokusil sv?mi slovy zcela stru?ně povědět je : : ;oz. musil by ?íci asi toto: dítě zbohatl?ch pra?sk?ch mě??ák? Schonberg?, v ně? se dávno poněm?ili z chud?ch ?esk?ch ?ember?, dcerka Judita ?ili Jitka, budí rostoucí pohor?ení ve své py?né, hrabivé, pokrytecké, bezcitné a nelidské rodině. Budí to pohor?ení sv?mi proletá?sk?mi sklony. Má ráda ?ebráky, brat?í se s nejchud?ími dětmi, nechápe, pro? se má pěkně oblékat, kdy? ony jsou oble?eny bídně. Proto si pokazí svoje hezké ?aty, proto odmítá mluvit ?e?í bohatc?, to jest: německy, a mluví jazykem ?eské chudiny. Tím i jin?mi vinami p?ivodí si za trest vyhnanství na rodinném panství kdesi v horách, kde? dospěje v pannu. Zatím co se kolem její osoby sp?ádá ohavné pásmo hanebn?ch rodinn?ch úklad?, p?tek, nekalostí a záke?ností, Jitka se zamiluje do dělníka na panství. Ten dělník je písmák, vzdělanec a buditel utiskovaného lidu. A je?to tento lid je ?esk?, Jitka, je? omdlévá hr?zou i rozho??ením, kdy? v panské ?atlavě pozná prost?edky, jak?mi bohatí chudé u?í poslu?nosti — Jitka touto sociální cestou stane se horoucí vlastenkou, objeví skrze sv?j lid sv?j národ, svou vlast a její dějiny. Po mnoh?ch p?íhodách uprchne se sv?m dělníkem a jako jeho ?ena z chudé chaloupky posílá po letech dva syny na barikády roku osma?ty?i- cátého,?aby bojovali za my?lenku, které byla cel? ?ivot sv?j věnovala, za rovnoprávnost lidskou!“Těmto dvěma syn?m ?ehná p?i lou?ení slovy, která by dodnes ve?keré mláde?i i zvlá?tě v?em student?m ka?d? u?itel, profesor i prorektor měl opakovat:?Vy mladí synové na?eho vzk?í?eného národa, kte?í jste právem tak hrdí na jeho du?evní v?voj, na jeho vzr?stající vzdělanost i sílu a s p?chou ?echy se zvete, nezapomínejte nikdy, ?e to byli ti mu?ové v hrub?ch halenách, s tvá?emi osmáhl?mi zlobou povět?í, ji?to po dvě a p?l století věrně a obětavě poklad na?eho posvátného jazyka st?e?ili, národnost na?i zachovávali; a nejsvětěj?í va?í úlohou budi?, abyste odměňujíce se jim, ducha svého te? k tomu pou?ívali, byste je vyprostili z ja?ma nevědomosti a pověr?ivosti a jejich děti ke sv?m dětem povznesli na v?sluní blahobytu a osvěty!“Pod hudebnou bou?í tohoto ryzího, o?istného a povzná?ejícího pathosu, kter? dodnes, a snad právě dnes víc ne? jindy, málem ?ene slzy do o?í, kajícník si vece: tak tedy takhle se zrodila první ?e?ka!Turgeněv, oprostit se. Rusové. Kam posléze vede dráha tohoto opro?tění?Tahle Jitka. ?lověk si bezděky vzpomene na jednu ruskou Jitku, na ?babi?ku revoluce“, na Jekatěrinu Bre?ko-Bre?kovskou, ?lechti?nu. Karoliny Světlé Jitka je městka. Její utiskovatelé jsou mě??áci. Z nich nejcti?ádostivěj?í teprv pr?během románu je pov??en do stavu ?lechtického. P?i hostině, na ní? oslavuje své pov??ení?... Vedle hla?ounk?ch paná?k? ve ?pi?at?ch fracích se zlat?mi knoflíky ... seděli obstaro?ní mu?ové s pudrovan?mi copy ... Chlubili se p?es upejpav? úsměv ?viháck?ch soused?, jak?m zp?sobem byli ku jmění p?i?li, jak byli v mladosti stárkovali, sudy váleli, nebo d?íví plavili, jak ochotně byli Schon- bergovci dcery své za ně provdávali, vidouce jejich vzr?stající mohovitost.Dnes si po?ínali v tomto ohledu hlu?něji, ne? kdy p?ed tím.... Posmívali se v?em titul?m, pln? mě?ec jim ?el nad ka?d? erb, a mě??ansk? stav se jim zdál nej?estněj?ím a nejvhodněj?ím na světě; na v?ecky jiné vrstvy hleděli bu? s opovr?ením neb s podez?ením...“Lze se nadít, ?e by si dnes tohle otiskli v — Listech?Opisova? v?ak v rozpacích se ocitá p?ed dvojím úkolem, p?íli? rozsáhl?m. Jednak se cítí puzen ryze umě-lecky s několika poznámkám na okraj tohoto díla Ka- roliny Světlé a její mohutné, a? běsí osobnosti v?bec: neubrání se na p?íklad dojmu, ?e v na?í ?literatu?e bez běs?“, jak byla nazvána, tato vlastenka Světlá je snad jedin? opravdov? běs, po něm? a? dlouho, dlouho jako druh? se objevuje krásn? démon Salda. Ne? v?ak se pustí do poznámek jin?ch, zděsí se úkolu druhého, tak- ?ka nesplnitelného: p?emíry citát?, záva?n?ch pro po- souzení. do jaké míry i u Světlé a p?edev?ím u ní se s motivem národně vlasteneck?m nerozlu?ně stoto?- ňuje motiv sociální a? revolu?ně. Motiv sociálně revolu?ní je zde povznesen na sám její tv?r?í princip a uplatněn s úto?ností bezohledně b?itkou, na krev bojovně, s temperamentem někde zu?iv?m do jizlivosti, s vírou místy fanatickou na tolika stránkách, ?e by samy citáty vydaly za knihu. Nezbude ne? se omezit na některé za mnohé.Není pochyby, usuzoval kajícník jako laik, jen? není literárním historikem, ?e i zde prapramenem je ?dieses Dreckgenie Rousseau, der illegitime Vater bald veier Jahrhunderte“ (dí nietzscheovec Pannwitz), v?bec Encyklopedie, osvícenství. Ale mohutn?m nárazem p?sobí tu, zdá se, nejen velik? romantick? posuněk Victora Hugo, n?br? i bezohledn? finan?ně kritick? post?eh psychologa a ?léka?e lidské spole?nosti“, Hono- réa de Balzac. Jsou v ?První ?e?ce“ v?jevy, je? mu nezadají prudk?m a směl?m rysem. Jeden z nich ostatně má i obdobu v Tolstém. Bude pak p?íle?itost, v?imnouti si jinde my?lenek, je? skrze Poláka Lelewela a jiné vzaly vznik z Herderov?ch ?Ideen zur Philosophic der Geschichte der Menschheit“. Které?to vzdělané poznámky, zde st?jte? jen proto, aby nikdo nepodezíral pisatele, ?e Karolíně Světlé do jejích slov podsouvá my?lenky p?vodu dne?ního, ?i spí?e, aby si p?ipomněl ka?d? strá?ce tradice, jak staré tyto my?lenky v podstatě jsou a jak hluboko jsou vko?eněny právě do té tradice, kterou proti nim obhajuje. Světlá sama mu odpovídá v p?edmluvě:Pta?a?kot, pravili jste mi ?asto, kdy? jsem mezi vámi sedávala a? se vám zas jednou zachce napsat nějakou tu kro- Z..ZZZ ci~klití.;tí r.l ; r.ás . . . Vykládejte raději o tom, jaká ' ?:;; - - : ta . . . Beztoho si ?íkáme, kdy? p?ijdeme o saaoéa Janě na pou? do Prahy: Jakpak to v těch hrozn?ch éem?jh in—nb byshí vypadá, a jaké mají ti bohá?iVaponaSa. jsem si. vám k v?li, na takov? hrozn? d?m ■ ckň vám vypravovali, jaké v něm měli ti bohá?i my?lenía jaké oso?y....O tom my?leni záhy se do?teme:?Ale tito dnmnívaví mě??an?tí ?lechticové, kte?í p?ihr?ev?e ■z sv?ch vilitnírli skvostn?ch ko?árech v?dy jen opovr?livě dwáky mBSS. hyfi by se zajisté podivili, zaslechnouce, ?e se mem lim chátnm. k ní? ka?dého v?adili, kdo neměl d?m a cams. je?tě více áskiebkú ne? závisti oz?vá.“První Schonberg, ?exnbera, prodával pr? na ulicích viastnona?ně pletené roho?ky. Ale p?i?enil se do krá- mrfku, a to je základ Sch?nbergovského jmění. Jen?e?Bezohledné vystopování zbohatlé rodiny bylo p?í?inou, ?e se tento p?íběh pozapomněl; p?i ka?dém zpupném objevení... p?i ka?dém novém urá?livém d?kazu jejich p?chy ?eptali si lidé o jejich praotci podruhovi a o jejich pramatce, hokyná?ově dce?i..Syn Melichar?v, mal? Bed?ich,..kter? .. . sv?j mě?e?ek ... mezi ?ebráky rozdělil, kter? se vrátil bos a bez kabátu dom?, kdykoli nuzné dítě potkal. ..“má jedinou vadu:?... ?asto i úmyslně zahovo?il si v ?e?i luzy, po ?esku!“Tehdá ve vroucí a krásné vlastenecké pasá?i dí, ?e?... ?ech úplně p?estal ?echem b?ti ... ?ech sám vrhl ka?dého v jeho ?e?i s ním hovo?ícího mezi chátru...“Národní poní?ení je tedy poní?ení sociální. A národní uvědomění, národní vzdor je vzdor i uvědomění sociální. Motivy se naprosto a bez v?hrady stoto?ňují.Bed?ich je plnolet?.?V rodině té ... se údové její dílem z hrdosti, dílem, aby se ve?keré jmění mezi nimi zachovalo, jen mezi sebou ?enili a vdávali ... jen v?hody hmotné měly tu platnosti a váhy, láska byla .. . smě?n?m snem . .. p?ed leskem zlata se rozpl?vajícím.Peníze, peníze: to? byl jedin? ideál ... kterému v srdcích sv?ch oltá?e stavěli, klaníce se mu co jedinému bohu svému .. . Nebylo tedy ?emu se diviti, ?e se celé p?íbuzenstvo o něho (Bed?icha) trhalo ... Netu?il ve své bezúhonnosti, jaké to úklady (?enitba) se za v?emi těmi d?kazy p?íbuzenské lásky skr?vají...“A naletí na mladou ?lechti?nu pochybné pověsti, dceru z hrá?ského a galantního doupěte, které si z?ídil její otec, d?stojník vylou?en? z armády. Ta dcera má dvě vá?ně: cti?ádost a peníze. Chce skrze něho dosíci vysokého spole?enského postavení. Po?estná rodina se jí mamě vzpouzí, mamě ji bojkotuje. Ne??astn? Bed?ich spáse sebevra?du. Nad umírajícím, v nest?e?ené p?ítomnosti jeho mali?ké dcerky Jitky, odehraje se velkolep?, balzakovsk? v?jev zápasu mezi hlavou rodu, radou Schonbergem a vdovskou vet?elkyní, o závět, kterou pak spole?ně zfal?ují, znásilňujíce p?i tom i práva knězova a léka?ova. Zde si ?lověk, nikoli naposled, vzpomene na Tolstého ?Vojnu a mír“, na taha?ku Kuragi- r.ovu a hubené kně?ny o závě? hraběte Bezuchova, kterou Borisova matka zachrání pro Pierra . . . Tento star? Kuragin je kupodivu podoben radovi Schónbergovi, bezohledné u?ívajícímu své moci i k nátlaku na ú?ady. Ten donutí léka?e svědecky podepsat fal?ovanou závět:..Slu?ebnictvo se vhmulo opět do pokoje, na slovo vzat? léka? se nadepsal se dvěma sv?mi kolegy s hlubok?mi úklonami tam. kam jim rada ukázal, kněz udělil bez dal?í námitky tuhému tělu poslední pomazání a omdlelou odnesli mladou vdovu — v?e bylo v nejlep?ím po?ádku! V?ecky formy byly p?ísně zachovány, v?ech p?edsudk? bylo ?et?eno.“Jaká ?ahavá ironie! Jak? ?írav? sarkasmus!Tato vdova krá?í,dined za rakvi, ji? p?ední zástupcové peně?ní ar isto- kracie a? k bráně nesli.“Ta vdova je balzakovská postava: chvěje se o ?ivot své nemocné a nenáviděné dcerky, proto?e dokud on trvá, trvá její vláda nad schónbergovsk?mi penězi, k nim??priklekla ... jako k nějakému bo?ství. Poh?bila svá bílá ramena a? k lokt?m do t?pytících se kup ...“Z jejího klekátka stane se pult ú?tárny. Vdova Gabriela se záhy vypracuje v gobseckovského finan?ního kapitána. Pan rada s obdivem a závistí vzdychá:??e mne má p?ítomnost ducha tenkráte tak zrádně opustila, kdy? se tato ?ábelská ?ena jako stra?idlo za márami vzty?ila! ... Ta poběhlice shrábne peněz za těch deset let...“Dcera Jitka zatím?... se choulila mezi ty staré a mladé mrzáky a nuzáky, jako by mezi ně nále?ela ... Pozorovala tyto nebohé vyvr?en- ce lidské spole?nosti se soucitnou napiatostí...“Pak vyvede to s těmi ?aty, a p?ísná babi?ka její starou ch?vu ká?e:?... kdybys byla dítěti v?típila, ?e je chudoba ?ízení bo?í... nebyl by tak po?etil? nápad v ní vznikl.“Zak?iknutá Jitka po ?ase?... ji? uměla ml?et, kdy? ji srdce nejprud?eji napomínalo, aby mluvila — ji? prznil její bytost znak o t r o- c t v í.“Ml?et — znak otroctví! Děti, to ?e?e do ?ivého. To ?e?e do krve.Ale takhle by se nikam nedo?lo. Dlu?no mnoho p?esko?it. Jitka na té hostině, o ní? byla zprvu ?e?, jako nejmlad?í má od?íkat Ot?ená?. Poněvad? se německy ?patně nau?ila, od?íká ho ?esky. Za to je vyho?těna na to panství. Tam se zamiluje do toho dělníka, kter? si jí nev?ímá, proto?e je sle?na.?... tento Vojtěch ... nenáviděl ji jako ostatní...“poctivou, hlubokou, t?ídní nenávistí. Nebo??... s chud?m lidem to jinak nebude; dokud bude slunce na nebi, v?dy bude bohá? po nich ?lapat! ...“A? potom sle?na spat?í v ?atlavě pouta, pruty, trdlici a?Pry?,“ volala dívka a jako smysl? zbavená trhala si oděv s těla, jakoby ji jeho skvostnost pálila ...Později milému praví:?Ty mně tedy odpou?tí?, ?e pocházím z krve potla?itel??“Je sotva mo?no mluvit bol?evi?těji.?Ji? vím, pro? jsem se p?ed chudinou za sv?j skvostn? oděv hanbívala... Te? teprve vím, mnoho-li kr?pějí krvavého potu lpí na těchto drahokamech... Co vzdech? na pozlacen?ch stěnách otcovského paláce ... mnoho-li lidí musí hlad a bídu trpět, abych mrhati a mnoho-li ve dne v noci pracovati, abych zaháleti mohla! Ale vím také, jak mi jednat slu?í... nevrátím se nikdy více pod st?echu otce svého; neb ka?d? okam?ik tam ztráven? jest h?íchem ...“Není v?bec mo?no mluvit sociálně revolu?něji.Pojezdná zatím se vadí s mu?ket?rem, kter? sle?ně ukázal ?atlavu a tím to v?e zp?sobil:?.. . Co? nevíte, kterak to je prastará lest v?ech pán?, ?e dělají, jakoby nevěděli, jak slu?ebník s poddan?m zachází a p?ed lidmi se tvá?í, ;ako by jim chtěli nebe na zemi p?ipraviti? 3hlukne-li se někdy nějaká nep?íjemnost, je ■?mluva snadná; v?ecko se svalí bez ohledu na na?ince a je-li nějaké oběti zapot?ebí, praskne p?íli? horliv? sluha a panstvo vyjdebryndy bílé jako k?ída!...“Tohle nenapsalo ?Rudé Právo“. Tohle napsala vlas- -enka Karolina Světlá. Omámeného kajícníka p?echází -rak i sluch. Ale potom po?íná zvedat hlavu. Národní tradice ?eského písemnictví, zdá se, vypadá poněkud mak, ne? si p?ipou?tějí dne?ní její strá?cové.Co by si po?al ?Polední list“, kdyby tahle Karolina Světlá za ?První ?e?ku“ dostala státní cenu? Co by si po?al na ■ = d nic i p an Chmelí k, pan Hork? & comp., -ttyby dostala cenu Máchovu?Znova v?ak se kajícník zachmu?í. Vidí se nucen zpy- x ~st svědomí, zda dostate?ně dostál své vlastenecké r; rinnosti k národní tradici: zda toti? kdy u? it t 3 al n ě c o ta k ?1 e v é h o“.V rjtěchovibible .. . byla zdrojem, z něho? se pr??tila jeho láska ? -z t-zim?m a nenávist k potla?ovatel?m ...“Ale není tohle Masaryk?Z této mravní vzpoury proti sociálnímu ?ádu stal se vlastencem:?... dr?í? v rukou dějiny ?eské vlasti, sestro ne??astného lidu, kter? zde v?ude ... pod bi?em surového cizince se svíjí!“K v?kladu o ?esk?ch dějinách, jen? následuje, dlu?no si p?ipomenout zmíněného Herdera s jeho my?lenkou o národním duchu, jako? i ve?keré jím podnícené vědecké teorie slovanské o demokratickém národním duchu slovanském, dále i o domnělém prvotném komunismu slovanském, známém pode jménem ?zádruha“. Proto Vojtěch pou?uje Jitku:?Věz tedy... ?e ustanovil B?h ve své nevyzpytatelné moudrosti, aby ?ech rovnost a bratrstvíp?íkladem sv?mmeziostatníminárodyzachoval. ?ech měl dokázati, ?e nemusí ?lověk hrubě nad ?lověkem vládnout, n?br? ?e svorností nadchnuti, mohou lidé mezi sebou ?iti jako rodina jediná... Ale za těmito horami, které se tak p?ík?e nad námi je?í, bydlel lid tvrd? a surov?, Hospodinem stvo?en?, ab y j ím z kou?e 1 jinénárody. Hubili semezi sebou jako dravá zvě?...“Toto praví vlastenka Světlá ?esk?m ctitel?m hákového k?í?e. A zde tedy jako Vltava s Labem se kone?ně v jedno slévá její sociální vzdor s pojetím státoprávně vlasteneck?m. Zároveň pak vidíme — co by někte?í tak brzy po válce u? rádi zapomněli — star? národní protiklad Cech? a Němc? jako protiklad spole?ensk?ch soustav:?Jin? u nás oby?ej!“ (dí Němec). ?U nás panuje mocn? a bohat?; chud? koná jeho v?li, nejchud?í a nejslab?í, je po- robcem v?ech. Jen bohat??i dávají u nás záko- n y.. .“?e?i podle v?kladu Vojtěchova se dají obloudit touto německou teorií — ó, Karolíno Světlá! Jak varovně zní dnes tv?j hlas! — a.. Siln? p?epadl slabého a vyrval mu skromn? majetek a podléhající v boji nerovném stal se otrokem jeho i s dětmi, i s vnuky... Svr?eny staré zákony země, kde nejmoud?ej?í v rodině byl hlavou a správcem spole?ného jmění...“Zde tedy je ta zádruha, jejím? posledním vědeck?m zastáncem byl, tu?ím, Peisker. Ale ?lověka maně napadá, jak by se tato vskutku Světlá její vyznava?ka dívala, p?ese v?e v?hrady svého demokratického, k?es?anského a humanitního srdce, na skute?nost, ?e zásada spole?ného hospodá?ství o?ila právě ve slovanském Rusku. Není zcela vylou?ena obava, ?e by p?es rozho??ení strá?c? pravé národní tradice viděla v Bene?ovi nositele skute?né slovanské politiky ... V?klad o Husovi a husitství, jen? následuje, je ?istě sociální:?Ale tu zazněl z l?na postr?ené chudiny hlas ... a bohem nadchnut? mu? z její krve po?l? pozdvihl svátá písma... ?ta v?emu lidu, spí?e ?e projde velbloud uchem jehly ne? bohá? zatvrzel? branou nebeskou ... A ... nahnul ke rt?m ka?dého kalich co znak rovnosti a bratrství...“Tedy kalich = symbol sociální.?... Ale ti, co na?ichli duchem cizáck?m, zalekli se, ?e odbila lidovládě jejich poslední hodinka ...“Historicky zajisté nesprávně (jak by vylo?il Josef ?usta), nadmíru v?ak p?ízna?ně vysvětluje Vojtěch Bílou horu:?Hluboce cítili pánové poko?ení své ... ?umně vylítly jim me?e z pochvy..Svobodná budi? ?eská vlast1, volali a lid pozdvihl hlavu a naslouchal dychtivě._3tz soka vládni? v ní ?esk? pán!‘ zaznělo na hradech a městech a nad?eně p?ipínaly sle?ny rytí??m ?ervenobílé fábo- ry k p?ílbicím a ?esk? lev vlál s vě?í a hradeb; ale smutně ml?ely dějiny (snad chyba tískn místo: dědiny? Pozn. opisova?ova); o jejich svobodu nezasadil se nikdo.s? 2d ztram; jí? měl ránám vydobyti poklad. na kb? mb nebylo po<Ehi pop?áno... lhostejně pat?il na vlastní porá?ku. Co mu na tom zále?elo, kdo zvítězí, kdy? mělo po ztrátě a v?h?e vítěz* toté? jho?íji jeho tí?iti!...“Tohoto pojetí, historicky sotva udr?itelného, u?il po- sd?p. aóhoB ??astně, ke své ?Bílé ho?e“ dramatik '-tj'-:ká-=’.e lev?. Ka j ícníkovi ne-xbjrlo ne? a primát, ?e se cítí opětně jednou méně le-Z této jed?aé její knihy zb?vá je?tě vydatná hrst Itoraat?cfc cárit?. Mo?no v?ak ji? národní tradici Karo- Bsy Světlé not a zji?těnu v mí?e dostate?né. Kajícník s uctiv?m ostychem se poklonil obrazu spisovatel?inu, jak z <Bs jejfto znova fivě p?ed něj p?edstoupil, a po-ěvé-.á s ízí veliká paní a básní?ko tohoto na?eho káe iék z nejv?elej?ího srdce. Jinak, je mi líto, jen?e jaká pomoc. Ty také, vzácná paní, pat?í? k nám vyvr?en?—. ven s Tebou z národa, nic naplat. Musíme tam v?ichni.“(Pokra?ování.)Doslov k jedné nakladatelské proh?eTT"onec pra?ského nakladatelství Aventina nastal ohlá?e- n?m konkursem nyní tedy i de jure, de facto neexistovalo ji? p?es rok. Tak mizí opět jedna pop?evratová iluse.?Hle, nové cesty editorské — pr?bojné — moderní — světové“, volali nad?enci, kdy? toto nakladatelství, vedené mlad?m filosofem, ?lo od úspěchu k úspěchu. ?Doháníme Evropu.“ A vskutku: rodila se díla a zakládaly se edice, které byly chloubou na?eho kulturního ?ivota a snesly srovnání se sv?mi západoevropsk?mi vzory, ba i někdy je p?edstihovaly. V?květ moderní ?eské prosy a poesie po?al se shroma??ovat! v této oficině, která nezapomínala ani na staré a star?í ?eské mistry nera a na světovou moderní produkci. V?e vycházelo v dobré, někdy dokonce znamenité grafické úpravě a vazbě. ?ada ?asopis? a obrázkov?ch magazín?, nakladatelsk? ?asopis, propaga?ní sice, ale vkusné a dobré úrovně — luxusně vybavené knihkupectví — v?stavní síň — no?ní recepce — velká encyklopedická díla (Zeměpis — Rostiinopis) a navrch Aventinská knihovna klasik? s Flau- bertem a Stendhalem v ?ele. Ale nebude vydávána, jako a? dosud jinde, tak pomalu svazek za svaze?kem, ne, cel? autor najednou — 15 svazk? po 3-4000 v?tiscích, tedy asi 50.000 v?tisk? v jedin? den. Celostránkové inseráty ve v?ech novinách hlásají tento nov? kulturní v?boj. A jednoho dne je konec. Nezaplacené směnky — exekuce — v?prodeje sklad? — sch?ze vě?itel? — soudní vyrovnání — konkurs.Kulturní ?lověk nem??e jiti kolem tohoto spáleni?tě velk?ch nadějí bez zamy?lení. Není pochyby o tom, ?e Aven- tinum hnulo stojat?mi vodami nakladatelsk?mi. Mladá literární generace, zocelená vojnou a inspirovaná revolu?ní dobou, chystající se k novému svobodněj?ímu rozletu, hledala po válce tě?ce nakladatele. Měla tehdy k disposici dvě, t?i nakladatelství finan?ně nijak dob?e fundovaná. Star?í domy válkou zbohatlé a také zpychlé prováděly právě velké dodávky oficielní literatury ?osvobozen?m“ knihovnám a ?kolám. Mimo jiné se za?izovaly dvě nové university, a kdopak by se tedy staral o rukopisy drobn?ch kní?ek celkem neznám?ch lidi?ek. Na tato nová jména záměrně sázelo Aventinum, sídlící ve skromn?ch poměrech ?i?kovsk?ch, a vyhrávalo. Zasáhlo dob?e a silně pomohlo těm několika jednotlivc?m, kte?í usilovali o lep?í a d?stojněj?í poměr mezi autorem a nakladatelem, o spolupráci s grafiky atd. Povzbudilo několik mlad?ích k zalo?ení vlastních podnik?, jim? bylo vzorem, dodejme, ve v?em dobrém i pochybeném. Této jeho zásluhy budi? vzpomenuto i nyní p?i kone?né bilanci jeho ?innosti, která bohu?el nejen po stránce obchodní kon?í pasi- vem. Ostatně nebylo na ně zapomenuto mnoh?mi, kdo? později měli dosti d?vod?, aby proti majiteli Aventina postupovali p?ísněji, ne? u?inili. Hněv byl p?idu?en vzpomínkou na léta za?átk?.9Kdybychom si tuto úvahu chtěli zjednodu?it, mohli bychom akceptovati thesi mnoh?ch tak zvan?ch ?moderních“ podnikatel? a shodně s nimi pronésti duchaplnou větu o tom, ?e kapitalistick? svět je v krisi a v rozkladu, ?e z toho d?vodu není mo?no věsti v?bec ?ádn? podnik, ne?ku-li kulturní, k úspěchu. Tuto thesi hlásají toti? s oblibou ti, kdo ?ádajíce z ve?ejn?ch prost?edk? podporu pro své zkrachované podniky, sna?í se zakr?ti duchapln?mi větami svoji neschopnost. Budi? po pravdě konstatováno, ?e nad těmito dosud ?ijícími podniky stojí mrtvé Aventinum, které na ?ádn? sv?j podnik nep?ijalo ?ádné subvence a podpory, p?ece jen morálně v??.Zakladatel a majitel Aventina dr. ?torch-Marien, kter? o p?ípadu svého podniku vydal p?ed nedávném tisk s odvá?n?m titulem ??aluji“, svádí po?átek sv?ch neúspěch? na ?duúedky světové finan?ní tísně“, jinak se v?ak sna?í pád Aventina vysvětliti lidskou zlobou a ?patností, která pr? silně aktivnímu Aventinu ve chvíli do?asného umdlení podrazila nohy a jej pak dotloukla. Těmito zl?mi vlastnostmi vynikali pr?’ zejména ?ty?i osoby: jeden z vě?itel?, jeden ze zaměstnanc?, jeden z ru?itel? a jeho advokát. Ale toto vylí?ení skute?nosti neodpovídá, a? zní pravděpodobněji ne? v?mluvy na rozklad kapitalistického ?ádu. Ponechme stranou v?e, co se o prav?ch p?í?inách vypravuje ústy pravdomluvn?mi i nadsazujícími, a p?idr?me se pouze toho, co je vylo?eno sam?m drem ?torchem-Marienem. I toto pro něho jistě ne nep?íznivé vylí?eni sta?í na provedení d?kazu, ?e tento podnik vedl mu? v obchodních věcech p?i nejmen?ím velmi naivní, kter? ve chvíli krise, p?ed kterou není chráněn ?ádn? závod, musel selhati. Pouhé p?e?tení bro?ury ??aluji“ nás p?esvěd?í o tom, ?e pád Aventina by se byl jistě dostavil i bez oněch pr?vodních zjev? rázu osobního a rodinně intimního, které, ohro?ujíce základ ka?dého podnikání, d?věru, v?voj událostí jen uspí?ily.?Krisi a zánik Aventina zavinil p?edev?ím a hlavně rozpor, vznikl? mezi chtěn?m a mo?n?m. Ten chvat, s jak?m jeho majitel uskute?ňoval sv?j sen b?ti prvním a největ?ím, zatím co snaha b?ti jen a jen kulturním podnikem ur?ovala ne- vybo?ovati z rámce men?ího podniku, to je pravá p?í?ina katastrofy. Kdyby si byl uvědomil, ?e jej s po?átku nesla infla?ní konjunktura, která pomine, ?e jsme celkem vzato národ mal?, s chudou inteligencí, bez skute?né kulturní bur- ?oasie, ?e v této zemi k orlímu letu smí startovati jen podnikatel, vyrábějící na v?voz, ?e podnik, odkázan? jen na ?ást domácího trhu, t. j. na oblast ?eského jazyka, musí dob?e a velmi opatrně odhadnouti nosnost tohoto trhu na celá desítiletí kup?edu, byl by musel v?e to, co vyvolal v ?ivot za deset let, rozvrhnouti na padesát. Ani Ulstein, ani Graset, ale Laichter — to měla b?t jeho devisa. Sám ve své bro?u?e-vkládá, ?e za?al s kapitálem K? 100.000.—. Za necel?ch 2 let nato má Aventinum na skladě knih v krámské ceně*3 35 milion? korun. Ro?ní tr?ba Aventina v době, kdy bylo vrcholu své slávy, byla ?est milion?. Vezmeme-li v úvahu knihkupecké rabaty, dále skute?nost, ?e ?ást tr?by, a to ne-?alou, ?inily ?asopisy, knihy vydané jinde, inserce atd., vidíme, ?e z celé jedenáctileté produkce z?stalo le?et na skladě -3—50 procent. To také mělo za následek, ?e oproti 35 mi- -on?m skladu a t?em milion?m pohledávek mělo Aventinum ?.uh? na sedm milion?.Nad těmito ?íslicemi se zamyslil mlad? podnikatel a usou- dil: odhadnu-li sklady pouh?mi dvaceti procenty krámské :eny, representují ony právě tolik, kolik ?iní mé dluhy. Mám tedy ryzího jmění tolik, kolik ?iní mé pohledávky za odbě- rateli, tedy t?i miliony. Hlavní moje aktivum v?ak je ?kulturní ofensiva“. Pro? bych tedy já, mlad? milioná?, nesměl .vydati aspoň osmiprocentní úrok z tohoto svého ?istého tmění“?V této chvíli měl vedle něho stát mu? snad méně znal? iteratury, ale kovan? ve věcech bilan?ních. Ten by mu byl -oklepal na rameno a ?ekl: ?Ba ne, pane, tak dobré to není. Vá? sklad nelze odhadnoti dvaceti procenty krámské ceny. Je jednak vzhledem k chudnoucímu konsumentu p?íli? veli- <v. jeho podstatnou ?ást tvo?i díla nedokon?ená (ZeměpisRostlinopis — Tisíc a jedna noc), nebudou-li dokon?ena,jdou skoro bezcenná, a kdo ví, budete-li mít na jejich do- son?ení v dohledné době peníze. V?dy? si je opat?ujete dnes E? tím nejdra??ím a nejnebezpe?něj?ím zp?sobem, t. j. posypováním ú?t? zálo?nám. Pane, k tomu prost?edku se oby- ?ejně uchylují podniky, kter?m za?íná b?t zle. Máte sedm rílion? dluh?, úroková slu?ba vás bude stát ro?ně nejméně sedmsettisíc korun, t. j. 12 procent va?í celkové ro?ní tr?by. Tato tr?ba je v?ak s 50 procenty podmíněna novou produkcí, cerá vás bude stát nové peníze. A? je na novou v?robu neo?enete, zhroutí se va?e tr?ba jako domek z karet. Prodeja?eho milionového skladu, nesní?íte-li radikálně krámskou ;znu knih, bude v p?í?tích letech velmi pomal?. Jeho po- r. ?!n? prodej nem??e vydělat ani na úrok z dluh? ani nadr?ení normálního chodu závodu. Ne, mlad? mu?i, nejste =3ioná?, kdo ví, máte-li je?tě sv?ch 100.000.—, které jste ;.7 p?vodně do podniku. Je sice pravda, a na to m??ete b?t ard?m, ?e jste dosud od nikoho nic zadarmo nedostal, ale nesníte také nikomu nic zadarmo dávat, proto, ?e byste ne- u al ze svého, ale z cizího. ?íkáte, ?e největ?í va?e aktivum e -kulturní ofensiva“. My, st?ízlivěj?í lidé ú?táren, tomu ?í- <ane morální kredit. Nemáte tak zcela nepravdu, nebo? —; cel?ch jedenáct let ?il a ?el kup?edu nesen d?věrou autor?, wentel?, publika. Je to skute?ně to nejcenněj?í, co jste kdy m3. O tuto d?věru senesmíte p?ipravit, jinak bude zle. To zna-á. ?e nesmíte vydávat pro své potě?ení osmiprocentní_-:-t z neexistujícího jmění t?í milion?, tedy 20.000 K? mě- ■caě. Musí vám sta?it mnohem míň. A hlavně ?ádnou Pa?í?,Benátky, ?ádné no?ní recepce, ?ádné elegantníccelv. Je to trochu ?edivěj?í, ale musíte do ?krabi?ky u nás rděného ?ivotního formátu“. Nebo?, vě?te mi, nic tak ne-j?-í vě?itele, jako kdy? se p?i své patnáctikorunové ve?e?i □cy.-l ?e ten, kdo mu ráno nemohl zaplatiti směnku ji? jed- am govanou, platil odpoledne ú?et nejdra??í ?vadleny i serf právě ve?e?í v luxusní restauraci. Také p?ízeň lidí,na va?e recepce, se okam?itě změní, a? se do- r ěsS. ?e jste je hostil za cizí peníze. No, nevě?te hlavu, bssb slavné podniky, jim? bylo také zle a dostaly se z toho.?í nutno za?ít jednat. P?edev?ím dostat v?e do rozum- : ■ ?ách. st?ízlivěj?ích kolejí. Jděte k vě?itel?m a ?ádejte o mo--—j—_ p?izp?sobte se jejich ?ivotnímu formátu, a oni vy- MoějL Jděte k autor?m a vyznejte se kajícně z poklesk?, které skr?váte na dně své ustra?ené du?e. Oni vám jistě odpustí. Znají také va?e zásluhy a ty nejsou malé!“?Osobnost méně romantická by byla snad v?e zachránila. V takové situaci rozhodují nervy a ne ura?ená d?stojnost. ?N ěkolik blízk?ch lidí mně rádi lo, abych ohlásil vyrovnání. Odmítal jsem rozhodně znova a znova. Aby mně někdo směl vy?ítat i, ?e jsem jej p?ipravil o peníze a ?e jsem nedostál sv?m závazk?m? Jak bych se mohl ostatně vyrovnat, kdy? podnik měl dobré 3 miliony ?istého jmění?“ Tyto věty, vyňaté ze spisku ??aluji“ svěd?í o tom, ?e dr. Storch-Marien ve svém okolí p?ece jen několik rozumn?ch a up?ímn?ch lidí měl, a ty věty ?alují na autora, jak byl hluch?m k těm nejrozumněj?ím radám, jsa zajat utkvělou p?edstavou o svém bohatství. Mysl jeho rozněcovaly také asi názory na soudní vyrovnání, reprodukované spole?ensk?mi romány let devadesát?ch, zdá se, ?e nevěděl, ?e doba, ?ijící ve znamení dvanáctiprocentních bankovních úrok?, u?inila dávno tuto instituci zákonn?m a ?asto jedin?m prost?edkem jak zachrániti podnik p?ed zánikem a zaměstnance p?ed ztrátou práce. Podívat se pravdě v tvá?, k tomu se mu pravděpodobně nedostávalo v?as odvahy. Ke v?emu, co měl prováděti sám a spontánně, byl vlastně dovle?en. V?e, co mělo b?ti k záchraně Aventina jeho majitelem podniknuto, p?i?lo v?dy pozdě, oklikou, p?es podivné ?sana?ní plány“. Ten rozklad, lí?en? drem ?torchem-Marienem, není ?ádná aventin- ská zvlá?tnost. Ten nastává v?ude tam, kde kapitán uká?e se v rozhodné chvíli slab?m. ?e i na umírajícím podniku si někdo chtěl p?ih?át svoji polívku, také není ?ádn? objev od té doby, kdy i z věci tak smutné, jako je poh?bívání ?lověka, u?inili si lidé slu?ně prosperující ?ivnost.*P?ípad Aventina dává pou?ení, ?e ani kulturní v?boje nelze beztrestně podnikat bez nále?itého ohledání terénu, ?e v?bec jednozna?né nakladatelství, to jest podnik, kter? nechce hledati úhradu na podniky ryze umělecké v podnicích, vybudovan?ch na méně kulturních zálibách ?irok?ch mas, bude u nás v?dy závodem poměrně mal?m, jeho? ro?ní produkce se bude pohybovati pod ?íslicí 30 novinek za rok (Aventinum jich v roce 1931 mělo ca 100). Dále ?e velká koncentrace skr?vá v sobě mnoho nebezpe?í jak pro nakladatele tak pro autory, knihkupce atd. Kone?ně, ?e budovat a vésti obchodní podnik v oblasti kultury neni jen věci fantasie, ale také znalosti ?íslic a jejich dynamiky.Red.otázky a odpovědiNámitky na?ich ?tená?? proti Ba?oviV loňském ro?níku, kdy? se jednalo o vydání zákona o správkárnách, uve?ejnili jsme několik poznámek, p?ízniv?ch Ba?ovu podniku. Mnoho na?ich ?tená?? na to obzvlá?tě ?ivě reagovalo, a tak jsme byli zaplaveni spoustou dopis?, které nám oponovaly. Uve?ejňujeme dnes v úryvcích z dopis? hlavní jejich obsah, a po?ádali jsme firmu Ba?a, aby na ně sama odpověděla. Její odpově? otiskneme p?í?tě.Je Ba?a lacin??a?ova agitace v podstatě tvrdí, ?e útok na jeho správ- kámy je útokem na kapsy konsument?. ?e ten argument je opravdu neudr?iteln?m, o tom jsme se měli mo?nost p?e- svěd?iti dostate?ně z obrann?ch projev? strany druhé. Prohlásila toti? okam?itě, ?e ceny obuvi a správek nezv??í, a pozk-u?enostech. je? tato strana v posledních letech získala, — i?e —e vě?it. Není ostatně za daného stavu domácího i svě- trhu surovin, které pro obuvní i ko?elu?sk? pr?mysl r?.tházejí v úvahu, nijak?ch p?í?in zvy?ovati dne?ní ceny.Je dnes jenom klamn?m p?edsudkem, ?e ceny Ba?o/?ch bot a správek jsou nějak zvlá?? nízké a ?e jenom jemu máme co děkovat, ?e je na tuto nízkou úroveň p?ivedl. Kdyby tomu tak bylo, museli bychom b?ti zemí daleko nejlaciněj?ích bot, ale ka?d? z nás ví, ?e i jinde jsou boty laciné a snad laciněj?í na?ich. Firma Ba?a m??e děkovati jen své podivuhodné a obratné reklamě, ?e se tato víra a m??eme ?íci legenda udr?ela a? po dnes.Konsument má jistě plné právo, aby za své peníze obdr?el p?ibli?ně stejnou protihodnotu ve zbo?í. Bylo by jistě ideální, kdyby v sumě jeho v?daj? zaujímala vydání za skute?né hodnoty pokud mo?no největ?í ?ást. Budeme míti je?tě p?íle?itost mluvit o tom, jak dalece je tento ideál splněn právě u bot. Nyní chtěli bychom je?tě d?íve ?íci, ?e p?i posuzování nebezpe?í zv??ení ur?itého v?daje, nutno zvá?iti jeho pr?měrn? podíl na sumě v?daj?. Z toho nám potom vyplyne p?ibli?n? obrázek sní?ení celkové ?ivotní úrovně konsumenta z titulu zv??ení ur?itého v?daje. V na?em p?ípadě jedná se jedině o správky bot. ?ekněme, ?e ka?d? z nás si dává pr?měrně pětkrát opravovati boty a ?e za tyto opravy zaplatí asi K? 80.—, tedy ?ástku, kterou lze s ohledem na sumu v?daj? ka?dého z nás ozna?lti za velmi nepatrnou, ne? aby její event, nějaké malé zv??ení mohlo ohrozit dne?ní úroveň konsumenta.Jest neudr?itelné tvrzení, ?e by do?lo ke zv??ení cen bot a správek. Pouhá prohlídka ?etn?ch pra?sk?ch obchod?, které skoro vesměs mají obuv ve v?kladech ozna?enou cenami, a porovnání těchto cen m??e prokázati, ?e nejenom ostatní tovární v?roby obuvi, ale i obuvníci-?emeslníci dovedou cenově konkurovati. A to i v druzích obuvi dámské za K? 39.— i za K? 159.—, kterou?to cenu také lze ji? nyní ve v?kladech ?Domu slu?by“ na Václavském náměstí shlédnouti. Nelze up?íti T. Ba?ovi zásluhu o zlevnění obuvi po p?evratu, av?ak nyní net?eba míti nejmen?í obavu o slu?bu ve?ejnosti, nebo? o tu se u nás p?i velké v?robní schopnosti na?eho po?etného pr?myslu ko?elu?ského i v?roby tovární i ru?ní obuvi postará nejlépe volná soutě?, která jest u nás velmi ostrá a jistě sama posta?í, aby zabránila ka?dému stoupnutí cen a obstarala také co nejú?inněj?í distribuci. V tomto směru bych neměl té nejmen?í obavy o na?eho nejchud?ího konsumenta, se kter?m to také dob?e myslím.P?edstavte si jen, ?e textilní pr?mysl neměl Ba?u a porovnejte pokles cen textilních v?robk? dnes a v roce 1921 a uvidíte, ?e textilní v?robky bez Bati a bez zvlá?tní racionalisace poklesly více ne? boty. Nesta?í jen papou?kovat, co ně- kchk fanatik? racionalisace stále hlásá a ?ím se ohání, n?br? jest t?eba jiti věci na kloub a v?echno domysleti.Ba?a a ?evci.O? jde ve sporu Ba?a—obuvnictvo? Mají b?t zru?eny tovární správkámy obuvi, aby se tak umo?nilo mal?m obuvník?m aspoň skromné ?ivobytí. O víc zatím nejde, a pat?í k trik?m reklamy, kdy? se uvádělo, ?e jde o zdra?ení obuvi. Kdo nutí firmu Ba?a, aby zdra?ila obuv? Nebo snad vě?íte, ?e největ?í továrny na obuv na světě jsou ohro?eny tím, ?e p?í?tipky na boty bude Vám dělat ?vec u Vás v domě a nikoli iiu Ba?ovy prodejny? Co? pak neohla?oval Ba?a p?ed něko- ?ka lety právě tak hlasitě jako nyní, ?e opravny z?izuje jen r itntteni. proto?e obuvníci (snad nemoud?e) hrozili bojkotem v opravách Ba?ovy obuvi? Co tehdy z?izoval z donucení, t; tyti ;e ?ivotní podmínkou jeho závod???: t t ak t rtt tip svobody podnikání nebyl opu?těn u nás ji? tt ?ka :-b:re:t" Snad je to náhoda, snad je to něco víc, ?e je to pcfaé tom, kde rozhoduje nejmocněj?í politická strana. Pro? neprovede nikdo plebiscit o levn? cukr, pro zlevnění uhlí, pr-tti rt.-a?et; chleba ati. atd. To v?e je mnohem v?znamněj?í ne* opRvy otaví, a ka?d? z nás platí v těchto věcech velk? podH — mkoE aa svobodu podnikání, n?br? naopak na zá- — 4—e t-tettatět? k: r.? : r-r.: ??? aflndi v zájmv ob?anstva provedené. Jsem saatéaeexn soukromého vlastnictví, ale umím pochopi ti i nutnost reglementace ?etn?ch detail? v podnikání. Ale pak tomu rozumím tak, ?e jestli?e na p?. snesu, aby v zájmu a ve prospěch ?eskoslovensk?ch drah byla tě?ce po?kozena, zdra?ena a zhor?ena autodoprava, musím také p?i- pustiti, ?e snad bude posti?ena firma Ba?a, aby byl získán prospěch mnohem v?znamněj?í.Pracovní poměry u Bati.Je ve?ejn?m tajemstvím, ?e ve velkopodnicích je soustavně p?ekra?ována pracovní doba, ?e zákony o podomním obchodě jsou p?ekra?ovány tak, ?e právě v obuvnictví to p?ímo ?ve. Co zejména mne, nesocialistu, ale sociálně velmi citlivého, p?ekvapuje, jest, ?e ani patentovan?m socialist?m nevadí p?ímé omezování ob?ansk?ch základních práv, na p?. právo na organisováni, je? myslím, smí b?ti beztrestně prováděno jen v jediném podniku v ?eskoslovensku. Nemohu vyslovit! jméno, snad by to bylo soudně stíháno (a?-li tyto ?ádky spat?í světlo světa', ale poví Vám to jméno ka?d? dělník a jistě je znáte také dob?e sami. Kde je spravedlivé rozho??ení nad vyděra?sk?m kapitalismem, jen? ni?í a vyssává dělníka prací u bě?ícího pásu. platí prodava?ce ?ebráckou, p?ímo japonskou mzdu, nutě ji pracovat ne osm, ale 14—15 hodin, bez halé?e náhrady, prodava?ky pěkně obléká, ale i na těch pracovních plá?tích vydělává atd. atd. Tyto skute?nosti jsou vpravdě ve?ejn?m tajemstvím — pouze ?eské noviny o nich nevědí.O koho jde p?i zákonu o správkárnách?Pokusíme se zjisti?i, o koho na obou stranách vlastně jde, nebo? je jasno, ?e se na obou stranách s těmito ?ísly v?elijak manipuluje. Tedy na straně Ba?ově by to byli: 1. zaměstnanci správkáren (ú?ední po?et asi 4000 lidí), 2. zaměstnanci docela mal?ch prodejen, 3. tě?ko odhadnutelná ?ást zaměstnanc? Ba?ov?ch továren na boty a k??e, p?ipadající p?ibli?ně na tyto malé prodejny a správkárny. V?po?et posti?en?ch byl by asi úpln?, nebo? nelze p?ibírat také dodavatele firmy Ba?a. Ti toti? budou dodávat prostě jinému — tomu, kdo bude prostě event, kr?t na místě Ba?ově pot?ebu v tom kterém zbo?í.Naproti tomu na druhé straně to jsou:obuvníci-?ivnostníci (ú?ední po?et asi 30.000 lidí),zaměstnanci drobn?ch továren na obuv (kter?m by se zajistil alespoň dne?ní stav; za dne?ního stavu stojí stále p?ed nebezpe?ím, ?e jejich továrna d?ív ?i později bude zav?ena),zaměstnanci továren na usně (o nich? platí toté?, co bylo ?e?eno o zaměstnancích továren na obuv).Pan -veb- si ve svém ?lánku zjednodu?il cel? problém do té míry, ?e tvrdí, ?e ve Zlíně by ztratilo zaměstnání cel?ch 30.000 lidí proti 30.000 ?evc?, kte?í by získali p?í?tipka?ení. Patrně by se nové boty p?estaly v?bec vyrábět, vezmeme-li v úvahu, ?e ve Zlíně je v?eho v?udy v?etně zaměstnanc? prodejen zaměstnáno něco málo p?es 30.000 lidí. Na straně posti?en?ch uvádí dále 15.000 dělník? zlínsk?ch dodavatel?. Nem??eme odhadnouti, kolikrát je tato cifra p?ehnaná, ale rádi bychom věděli, co tato armáda lidí Zlínu pro správky dodává; nebo? o správky se p?ece jedná. My naproti tomu tvrdíme, ?e s těmi ?evci, kte?í ji? zaměstnání ztratili a s těmi, kte?í za nyněj?ího stavu je je?tě ztratí, ztratí zaměstnání oněch 159 ko?elu?sk?ch továren, které z celkového po?tu 284 dnes je?tě pracují. O tom, jak tento zbytek dnes pracuje, ra?te se p?esvěd?it dotazem u Svazu pr?myslu ko?elu?ského, kter? vám také m??e ?íci. kolik lidí tento pr?mysl dnes zaměstnává. Mohli bychom rozvádět ?adu posti?en?ch dále; uvésti p?íkladně zaměstnance dodavatel? těchto ko?a?? atd.Je?tě: Je Ba?a lacin??Chtěli bychom se zmínitl je?tě o tom, jak dalece si p?ichází konsument na své peníze p?i koupi Ba?ov?ch bot. Pan -veb- ve své úvaze toti? tvrdí, ?e censu ment p?i koupi r?zn?ch pot?eb platí věci, do nich? mu v?bec nic není; naproti tomu Ba?ova bota pr? stojí p?ibli?ně tolik, kolik právě stojí. Dovolili bychom si pronésti své pochybnosti o správnosti tohoto názoru. P?ekotná expanse do ’.ácí i zahrani?ní, velkolepá a prost?edky nikterak ne?et?ící reklama, ohromn? tiskov? aparát a r?zné jiné více mó. " reklamní podniky mluví velmi jasnou ?e?í a vyvrací domněnku pana -veb- velmi pádně.Právě v těchto dnech bylo uve?ejněno v jednom ho?ickém ?isopisu prohlá?ení v?robc? pleteného zbo?í, kde se mluvilo ; pochybenosti celé Ba?ovy ?slu?by“; tvrdí se tam toti? p?í- ilsině, ?e pun?ochy, za které Ba?a platí oněm v?robc?m P: 4.50 prodává za K? 9.—. Uvádíme toto proto, abychom okázali, jak jsou klamné domněnky pana -veb-, ?e Ba?ovy Téci stojí p?ibli?ně tolik, kolik právě stoji.A je?tě o pracovních poměrech u Bati.Znám jednoho obchodního in?en?ra. Mluví několika jazyky, prodělal Zlín od bě?ícího pásu a? po organisování prodejen ve ??ech koutech světa. ?íká, ?e Zlín je humbuk, ?e je to h?bitov Siské energie, vymrhané vět?inou zdarma, a ?e je vylou?eno, si tam ?lověk nějaké peníze p?i?et?il. Ka?d? ?e pr? tam m ztratí. Dodr?ují-li se jak? tak? pracovní podmínky ve ?ímsk?ch dilnách, nedodr?uji se v?bec v prodejnách. Kde je to 7 naprostá libov?le. On na p?. prodával po jist? ?as v pánském oddělení ?Domu slu?by“ na Václavském náměsti.Ba?? se pracuje podle p?edpoklad?. To? jeho p?edpoklad =;!. ?e musi prodat za 3.500 K? obuvi denně a za 900 K? ?rohností (krémy, tkanice, obouvací l?íce, pono?ky atd.) Tento r?sdpoklad byl pro letní měsíce. ?íkal mi, ?e stě?í prodá za 900 K? denně v?eho dohromady — tedy bot a drobností. P?i -;n se nastupuje do práce v 7 hod. ráno a odchází se mezi ;—9 ve?er. Nez?ídka je nutno z?stati i déle. Kdo by poukázal ta to ?e je to nezákonné, dostane okam?itě v?pově? s od?-is doty?n? nemá zájem o závod.zjevem, o jeho? pozadí ve?ejnost noví, =■: t pověstné Ba?ovy akce ?Sni?ujeme“. Jak se to dělá? Neuvě?itelně prostě a pro Zlín v?hodně. Prodejnám navalí ze 2 me. zbo?í za p?esně vyzna?ené ceny. ??tem za ně zatí?í ítmtiho prodejny. Stalo se pr? u? nejednou, ?e vedoucíe—ěl zbo?í ani po?ádně nastrkáno v p?íslu?n?ch poli?kách, t?y? ze Zlína p?i?el rozkaz ?Sni?ujeme“ a ?e toto sni?ování ?e t?kalo právě do?lého zbo?í. Celá sleva se zakalkuluje dovedoucích prodejen, nikoliv na ú?et závodu. Toto snad e-7-ovádi ?ádn? jin? závod. P?ed senátem krajského soudu Hradci Králové stál vedoucí jedné Ba?ovy prodejny. ?aloval jej Ba?a proto, ?e si rozprodal sklad a peníze si ponechal na -:et splacené kauce. Tento mu? měl prodejnu. Do za?ízenít?rl pr? 30.000 K? a 30.000 K? slo?il kauce. Sni?ovacími tteeni, jak jsem je popsal, byl vedoucí p?ipraven o témě? sejm kauci. Vida, ?e p?i v?í práci p?ichází o vlastni peníze,* rtt:-dl se, ?e sklad prodá za ka?dou cenu a peníze si podr?í, toy iostal zpět svou kauci. Kdy? měl tolik, kolik do prodejny i =2. odevzdal sklad nejstar?ímu prodava?i, napsal do Zlína,provedl, a porou?el se jim. Ba?a ?aloval. Soud osvobodil ve; ru?ího, dal mu za pravdu. Já si myslím, ?e rozsudek soudu '.ústně potvrzením, ?e Ba?a hospoda?í s kaucemi sv?chZ.U-istnanc?.Ba??v koncern.At si nikdo nemyslí, ?e akc. spol. Ba?a je neviňátko, které ae — uzli se svou konkurencí. Chu? tohoto podniku jest abnor- trasa neust?ihnou-li se mu k?ídla, zaplatí toto opomenutí TB-té mnoho existencí. Ba?a tvrdí, ?e chce jen obouvat lidi tria. Pro? tedy prodává kryty na podlahu a gumové hn?ky? Proto?e továrna na gumu, kterou vlastní, má vět?í :cnost ne?li je toho pot?eba na gumové podpatky a pod- acáfcy. Podle svého programu bude stavět továrnu na umělé x“u:2 které pot?ebuje na v?robu pun?och. Kdo by mu mohl ;=eo.-c??ěti, aby z p?ebyte?ného hedvábí nevyráběl hedvábné Jeden artikl podmiňuje v?robu artiklu druhého. Jestli a* uuro?ních plakátech obuvník? ?teme: ?Budeme míti jenZlín, ale miliony ?ebrák?“, je to pravda.-~r-:se jest taková: Zjistil jsem u pěti obchodník? s mód- i- — rr e?im následující fakta: Od té doby co Ba?a prodává -uiuchy. klesl prodej v jejich závodech na p?vodníhoVezmeme-li v úvahu krisi, nebudeme daleko od ;~v~?y ?e prodají jen polovinu a druhou polovinu ?e prodává ?ats. Po?et personálu klesl o ’/, p?vodního stavu, kuto po-: — : -, Ba?a jistě nezaměstnává. Ba?a vyrábí jen malour é pot?eby v pun?ochách a pono?kách, tak?e z- o padá —: éni o racionalisaci a levné v?robě, a p?ece platí v?ichni tv.---.-.-- módním zbo?ím sv?j tribut Ba?oviravdě-:né uepodnikne-li se nic se strany státu, budo i o .eteny ,i_?. jako byli smeteni malí ?evci. Jestli?e stát mus ti pod sedláky, banky, konsumy, pro? by něm?i omociAtAzj stavu. Dnes to nejsou ji? obuvníci. k‘ r smetl,zeptejte se v továrnách na krém a linoleum, jaká konkurence je pro ně Ba?a. Je jistě omylem, ?e pro stát je Ba?a d?le?itěj?í jako poplatník, ne? tisíce ?evc? a tisíce obchodník?.V?ichni tvrdí, ?e racionalisace u Bati prováděná, p?iná?í jen po?ehnání. Na anketě v ?ivnostenském v?boru konané velmi vysti?ně vysvětlil rub racionalisace pan senátor Johanis. Upozornil, jak v racionelním podniku jsou p?ijímáni do práce jen dělníci mladí, svě?í a zdraví, jsou dokonce roentgenováni, a odmítáni jsou v?ichni nedu?ivci nebo lidé star?í 40 let.Pan generální ?editel Vavre?ka to vyvracel a tvrdil, ?e pot?ebují pro mistrovská místa také star?ích dělník?. Kolik takov?ch star?ích dělník? z těch mnoha tisíc se dostane na mistrovská místa, si m??e ka?d? p?edstaviti. Co má ale stát po?íti s neúplně zdrav?mi a star?ími lidmi? Ty má zaměstnávat! potom jin? pr?mysl a má b?ti s Ba?ou konkuren?ně schopn? ?Myslím, ?e jsme blí?e vysvětlení, podíváme-li se do Německa. Také tam byl st?ední stav rdou?en obchodními domy a jednotkov?mi obchody. Také tam nechtěli vidět papíroví národohospodá?i politické nebezpe?í v rozpětí těchto podnik?. Také tam v potu tvá?i dokazovali, ?e podle v?ech p?íru?ek, mají právo velcí po?írat malé. Také tam odp?rc?m těchto hospodá?sk?ch kolos? se ?íkalo, ?e je to agitace a lovení hlas?. Tak, jako dnes u nás. A konec těchto moudr?ch hlav. Bu?to jsou nyní gleich?altovaní noviná?i u těch, které tolik potírali, nebo v emigraci dokazují, ?e oni měli pravdu. Faktem ale z?stává, ?e tento st?ední stav existen?ně ni?en? velk?mi podniky, je nejpevněj?im pilí?em demokratického systému.Ba?a —-p?eká?ka na cestě k lidskosti?Po v?em tom, co jsem se o Ba?ovi dozvěděl a k ?emu jsem se v mysli na podkladě zji?těného dopracoval, pova?uji Ba?u za ie.dnu ze stra?liv?ch p?eká?ek na cestě pravého ?ivota a vě?ím, ?e světlé stránky batismu nevyvá?i jeho stránek temn?ch. Nezkusil jsem, co je to státi osm hodin u bě?ícího pásu. Pracoval jsem po jistou dobu u stroje, kde bylo pot?ebí mysliti. Na pocit hlubokého zneuctění, kter? mne p?i tom nikdy neopou?těl, nikdy nezapomenu. Pro? pocit zneuctění? Pochopil jsem to a? později. Proto?e kdy? jsem si práci na stroji osvojil, pocítil jsem, ?e snaha o její zdokonalení má své mez.? — ty meze záviseIy na stroji a nikoliv na mojí du?i, je? tou?í po dokonalosti v?robk? a práce stále vět?í. Jednou z nejhrozněj?ích kleteb dne?ní zmechanisované v?roby je právě, ?e bere ?lověku p?íle?itost k mistrovské práci, ?e stroj mu bráni, aby ze sebe vydal v?e, co m??e. Pravda, necítí to v?ichni lidé tak, jako jsem to cítil já. Na druhé straně jsme děti jednoho Otce — také to proto jistě nějak cítí, neuvědomují si v?ak p?í?iny tohoto cítění. Právě zde je nutno hledati hlavní zdroj těch temn?ch sil, je? dnes podemílají ?ivot spole?nosti. Prakticky jde i nespokojeného ?lověka, od něho? dnes nikdo nechce mistrovství, n?br? jen zbyte?ně mnoho bezduché a proto nesmírně vysilující lopoty. A na tu sta?í kde kdo — odtud nová nesnáz — nivelisace. To? tak se dívám na Ba?u.dopisyMatematika a filosofieVá?en? pane redaktore 1V prvním ?ísle leto?ního ro?níku ?P?ítomnosti“ uve?ejnili jste ?lánek ?P?íli? málo ?ísel na světě“ od prof. E. Schoen- bauma. P?esto, ?e tato úvaha neměla snad b?ti námětem k diskusí, vyvolala u někter?ch ?tená?? ohlas. Za jejich souhlasu i za souhlasu několika poslucha?? filosofické fakulty dovoluji si Vás po?ádati o uve?ejněni svého dopisu.Prof E. Schoenbaum dokazuje, ?e ?ijeme ve století mate- matisace a jak d?le?itou roli hrají ?ísla na světě. Zcela správně tvrdí, ?e u ?ur?ité ?ásti laik? i st?edo?kolské inteligence a absolvent? vysok?ch ?kol nejr?zněj?ích fakult vzniká nesprávn? názor o v?znamu matematiky“. Pod zorn?m úhlem pozorovatele mohl by se svět zhruba rozděliti na dva tábory: první z nich by byl p?ívr?encem, druh? odp?rcem mateaanky. Podle zásady ?audiatur et altera pars", budi? -?-iy dop?áno i druhému táboru, aby slovem p?ispěl.P-ádi bychom si osvětlili, je-li skute?ně faktem, ?e u nás se jeví — podle slov autora — ?sklon k jednostrannému p?e- zíiováni věd filologick?ch a duchovních“. Z denního ?ivota cohu?el vidíme, ?e nikoliv p?eceňování těchto věd, ?. 1 e naopak jejich nedocenění má za následek dne?ní chaotick? stav du?evní, hospodá?sk?, politick?, mravní i kulrumí. Ov?em pro vysvětleni nutno p?istoupiti blí?e k jádru věci. Není tím snad míněna pouze praktická pot?eba malostí filologick?ch, podle lidového p?ísloví ?kolik jazyk? : vládá?. tolikrát jsi ?lověkem“, ale v prvé ?adě psychologick? podklad p. prof. Schoenbaumem zmíněn?ch věd filosofick? c h a duchovních. Jest zde toti? zcela z?ejm? odpor v?eho matematického, rozuměj empirického, ke v?emu filosofickému, t. j. ?ekněme duchovně - theoretic k é m u. P?itom v?ak jest dokázáno, ?e velcí filosofové jako Poincaré, Painlevé, Borel, Bergson, jsou filosofy matematicky ?kolen?mi, a ?e k v?eobecné vzdělanosti nutno po?itati i matematiku. Zde nutno v?ak jiti hlouběji k jádru. Nutno v prvé ?adě polo?ití otázku, zda filosof m??e b?ti v?bec matematikem v pravém slova smyslu a naopak p?i- , ?r.kte matematika prav?z: t skute?ného existenciJfe^rve pohle?me tedy na matematiku zblízka. V polomte itatm tm: 3 tamti sum:— ae-li mc?no v mate-maQee dojBi je?t? k sSCma faten a není-li snad oné krajní? m ■ m -; k v matemtt,m i t :m: :i matematiky mo?no JK daoiae* — apottvi cel? problém matematiky. Ifcfcn yqtti, Se nateaMliek& véda ae zab?vá p?eskupováni* fakt daa?ek. Nech? je těchto kombinaci, variaci a pez^^aef tfefaa nehaneEně mno?ství, jest to p?ece jen stále pfakapoeáaL Prosím: ?íslo 32 jest faktem. My rtmarně; . tt ; = t:e tt nazvali ?íslem cel?m. Toto nám ne- ráti: ?.ekt .eme ;est to 30 — 2, dále 2 + 30, mimo to 4 i trne 8 X 4. 15 + 17, 17 + 15 atd. Ov?em t r : ? Z : r u existující fakt u.m jest pouze 32. T; tetměm am ten nejslavněj?í matematik. Proto bychom :: t t— slova p. prof. Schoenbauma, ?e ?matematika neni .eitě daleko věda hotová ..." v tom směru, ?e mo?ná budou je?tě dal?í kombinace objeveny, ale s fakty prostorov?mi bude tě?ko h?bat. Z toho chceme i vyvozovati, jak? jest poměr matematiky k filosofii a tak zv. vědám duchovním. Klasick?m p?ípadem nám m??e b?ti Einstein, tedy p?ípad uváděn? trávě samotn?m prof. Schoenbaumem. Polo?me si nejprve :tanku podle nejprimitivněj?ích základ? psychologie: jak? ;e=t rozdíl mezi vzděláním a inteligencí? (podle slov aut tra pat?i matematika k v?eobecnému vzdělání, co? jistě ;est nesporně). Inteligentním jest ?lověk, kter? chápe, ?e na ; cín tm stole jest kniha a na druhém stole rovně? kniha, p?i i tmi ale nemusí vědět, ?e jedna kniha a jedna kniha jsou dvě knihy. A nyní polo?me vedle otázku, zdali Einstein jest - ouze vzdělan? . . . ? Ponecháváme proto otev?enu otázku, zda Einstein p?i?el na svou theorii proto, ?e jest filosof, t. j. proto?e pou?il du?evního postupu ve filosofii p?esně vymezeného, kter? ho k theorii dovedl, nebo je-li jeho filosofie pouze v?sledkem seskupováni ur?it?ch prostorov?ch fakt? Jest to asi tak, jako bychom p?em??leli o tom, co bylo nejprvněj?im podnětem k tomu, kdy? se ?lověk rozhodl postaviti v Pa?í?i vě? několikráte vy??í, ne? Eiffelova. Byla-li to matematická fakta, ?i bylo-li nejd?le?itěj?í p?ijití v?bec na tu my?lenku postaviti tuto vě?. A i kdyby někdo tvrdil tuto druhou mo?nost, naskytne se nám tedy dal?í otázka: pro? se tedy poznala nutnost roz?í?eni této filosofie z matematicko-empirického pole na pole ?ir?í a vzniká světu nová obsáhlá filosofická theorie??vaha se dot?ká také otázek národohospodá?sk?ch. Iv tomto směru nará?íme na ur?ité tě?kosti v ?e?ení. Vyvozuje-li se, ?e dobr? národohospodá? má b?ti v prvé ?adě dobr?m matematikem, nutno podotknout!, ?e matematika n e- sta?í p?i ?e?ení tak komplikovan?ch otázek jako jsou hospodá?ské. Jest sice pravda, ?e je nutno míti ur?itá ?íselná data o r?zn?ch faktech, jako na p?. o nezaměstnanosti, o v?robě, spot?ebě, v?vozu atd., ale tento empirick? materiál sám o sobě nesta?í k nějakému ?e?ení! V?echna ona ?ísla, statistiky a numerické záznamy slou?í snad jako pouhá diagnosa, slou?í ku zji?těni nemoci. Najde-li ov?em léka? diagnosu, od- hadne-li chorobu, jest jeho první povinností najiti i p r o e t ? e- d e k, kter?m by bylo lze lé?it! Tak jest tomu i v hospodá?ství. Po ?íselné diagnose je t?eba hledati lék. To ov?em by byla samoz?ejmost. Není v?ak mo?no tvrdit, ?e máme pouze málo kvantitativního vědění o nejd?le?itěj?ích otázkách lidského ?ivota. Vidíme jak v ?ivotě tak i v hospodá?sk?ch otázkách, ?e máme nedostatek kvalitativního věděni. V?eobecně platn? empirick? ?íseln? materiál dosud nesta?il! My zji??ujeme p?esně matematicky, kolik ?eho máme a kolik ?eho nemáme, kolik bychom měli mít, a ejhle: zjistíme, ? e nemáme dostatek jídla pro chudé a zjistíme sou?asně na druhé straně, ?e se vyhazuji p?ebyte?né ?ásti potravy (pytle kávy) do mo?e. Není zde tedy nutno jiti hloub a to co nejhlouběji ku zji?tění pravé p?í?iny v?eho co v lidské spole?nosti ?neklape“ ? Zde musíme pohlí?et! spí?e na nedostatek kvality lidského rozumu, i zalo?eni. A tomu snad by bylo mo?no p?i?ístl p?vod ve?kerého zla. Je to nestejná kvalita lidského rozumu, která zp?sobuje v?echny rozvraty, a? jsou jakéhokoli rázu: hospodá?ského, politického, kulturního i mravního. Chléb se sice musí dát lidu, ale to nesta?í! Musí se mu dáti i chléb du?evní. Obojího má stejně t?eba! Kdyby se nivelisovala kvalita rozumová, bylo by na světě lépe. To ov?em jest ideální stav, ale my máme k němu pracovati. ?i nevypl?vá krise politická a mravní v?bec z krise hospodá?ské, nebo jest tomu naopak? Nebo bychom spí?e mohli ?íci, ?e obé má spole?n? p?vod: v nedostatku kvality lidského mozku k zvládnuti daného stavu!Je t?eba, aby se ustálil tedy názor nejen na matematiku, ale i na filosofii. Je t?eba, aby ve filologick?ch a v?ech ostatních duchovních vědách s filosofick?m podkladem nebylo spat?ováno pouze nadpomyslné tápání o záhadn?ch problémech, ale aby v ni byl hledán prost?edek ke skute?n?m v?sledk?m. Nejlep?ím p?íkladem m??e b?ti ná? filosof — Masaryk. Neni nic konkrétněj?ího nad jeho práci a p?ece vy- pl?vátatojedinězjehofilosofick?chnázor?. Nikdy neopomenul tento filosof zd?razňovat i, ?e filosofie byla mu — (a má v?eobecně b?ti) — pouh?m prost?edkem k praktick?m cíl?m. Zále?í? pokrok v boji — proti omyl?m minul?ch generaci! —H. Kl.Vkusné, dobré dopisní papíryKADCI l/rCI I KICD DDALIA václavské náměstí ói, u musea WAVIvCL WCLLlMCIv, rlvAVnAV dlouhá t?. 17, u staromést. nám.P?ítomnostiJako oby?ejně: st?ízlivá úvaha0 v?sledku sárského plebiscitu bylo toho za t?den napsáno ji? tolik, ?e vás v?bec mo?ná omrzelo je?tě něco o tom ?isti. Ale vra?te se na chvíli svou pozorností k této události. Zde toti? mo?no získat dosti dobré pou?ení, co jest to politika, a jak se musí dělat. Také o chladu, s ním? musí b?ti někdy prováděna.Tedy p?edně: ?Hněv je dobr? pomocník, ale ?patn? rádce“, napsal Havlí?ek. Toté? platí i o citech v politice. ?ene-li kdo u? útokem na ?anci nep?ítelovu a smělou rukou sahá po vlajce nep?ítelově, pak ov?em musí rozplamenit své p?ívr?ence, jak dovede. Ale některé věci se právě tak nedají vykonat s vá?nivostí jako jiné s chladn?m rozumem.Kdyby se Francie byla oddala nyní vá?nivosti, nebyla by mohla vésti ?e?ení sárského problému směrem k evropskému prospěchu, jak u?inila. Citem zajisté by byli Francouzi vedeni spí?e k tomu, aby provedli Hitlerovi něco nep?íjemného. Mohli t?eba prosazovat odlo?ení plebiscitu, nebo mohli v?elik?m zp?sobem se pustit s Německem ve skute?n? zápas o Sársko. Chladn? rozum je z toho zradil, a dob?e, ?e zradil.Ani my nemáme ov?em p?í?iny p?át Hitlerovi něco dobrého. D?vody pro?, jsou hojně obsa?eny na ka?dé stránce jeho mnohastránkové knihy. P?i?el do Evropy jako vlk. Je nep?ítelem na?eho národa i na?eho světového názoru. Dosud není nijak vyvráceno, ?e by ?ádil v na?í zemi jako barbar, kdyby mohl. P?es to, kdyby nám bylo svě?eno rozhodování, ani stéblo bychom nepolo?ili p?es cestu, po ní? se Sársko z vlastní v?le vrací k Německu.O? ?lo nám s neněmecké strany? O Sársko? Nikoliv. V?ichni by byli na rozpacích, co po?íti s touto zemi?kou, kdyby Hitler byl prohrál. ?ádn? stát mimo Německo by se necítil neskonale ??astněj?ím, kdyby byl obohacen o toto území. ?lo v?ak o více ne? o několik tisíc ?tvere?n?ch kilometr? a o několik set tisíc lidí. ?lo o tah na ?achovnici, na ní? se hraje slo?itá partie o mír. S tohoto hlediska bylo t?eba varovat se v?eho, co mohlo zv??it napětí v kotli hitlerovského Německa, kter? tak jako tak ot?ásá se vnit?ním tlakem. A zejména bylo t?eba vyst?íhat se v?eho, co by bylo Hitlerovi dalo spravedlivou p?í?inu ke Imě- vu, takovou, kterou by s ním cel? národ snadno sdílet Vě?íme, ?e ve světové válce zvítězila ta strana, u ní? byla pravda, a vě?íme, ?e se tak nestalo náhodou, n?br? hlub?í zákonitostí. Proto i do budoucnosti se starejme pro v?echny p?ípady, abychom v?dy stáli za věcí spravedlivou. Mírová smlouva p?edpisovala, ?e plebiscit v Sársku má b?t proveden za patnáct let. Má-li spravedlnost státi na nehitlerovské straně, tento p?edpis mírové smlouvy musil b?ti splněn a nesměly s tím b?ti provozovány ?ádné, ani obratné triky. Nesmíme za?iti, ?e by Hitler mohl stát p?ed Evropou a po pravdě si stě?ovat na oklamání a bezpráví. Dokud Hitler chová plány, jejich? absurdnost ka?d? nahlédne a jejich? násilnost ka?dého pobou?í, dokud abnormálnost jeho re?imu i jeho ideologie vyvolává ostra?it? rozruch na v?ech stranách, dotud není t?eba se ho je?tě úplně strachovati. Ale běda, dovolíme-li mu, aby z hysterického Pangermána se proměnil v prostého německého vlastence! Běda, po- skytneme-li mu spravedlivou záminku! Ta chvíle by byla je?tě nebezpe?něj?í ne? v?echna jeho dosavadní dravost.Hlub?ím smyslem sárské otázky bylo neposkyt- nouti Hitlerovi morální v?hodu. Byl by ji získal, kdyby mohl dokázati, ?e od Německa proti právu a proti znění mírové smlouvy byl odtr?en kus z?ejmě německého území. Byl by tím mohl rozdrá?dit ka?dého, i klidného Němce. Byl by v té chvíli nikoliv jen usur- pátorem, n?br? skute?n?m zástupcem své země. Trochu se i o tom m??eme pou?it z nedávné historie. Je známo, jak smrtelně nenávidí ruská emigrace bol?eviky. Ale ve chvílích, kdy ?lo o zájem ruského státu, kter? bol?evici hájili a? proti Polsku, a? proti Japonc?m, vět?ina emigrace v?dy se citově postavila za ně.Po v?sledku plebiscitu je z?ejmé, ?e by bylo b?valo mo?no Sársko oddělovat od Německa u? jen nějak?m násilím. Německá země tou?í po spojení s ostatními německ?mi zeměmi s elementární silou — kdyby tomu bylo chytráctvím nebo mocí zabráněno, otev?ela by se na těle Evropy rána, jit?ivěj?í ne? gdánsk? koridor, nebezpe?něj?í ne? problém rakousk?. Hitler není ?patn?m mistrem pathosu — s jak?m pathosem by byl mohl pojednávat o této k?ivdě, kdy? u? proklínáním k?ivd neskute?n?ch strhl na sebe vět?inu národa!Takto ostra?itě p?ipravujíc morální poměry budoucnosti, musila Evropa v sobě p?ekonati i cit, jej? potla?iti nebylo jí lehko: soustrast s b?val?mi odp?rci a budoucími obětmi Hitlerov?mi v Sársku. Nelze pop?ít, ?e se v?ichni trochu stydíme za to, ?e budou vydáni národně socialistické pomstě, která je dostate?ně známa, pokud se t?ká rozsahu i pádnosti. Nová věc p?ibyla k těm na světě, za ně? se ji? rdíme. Av?ak i tato truchlivá a pohnutlivá věc musila b?ti pozorována s rozvá?n?m chladem, i tento cit musil b?ti potla?en. Jak si ten nebo onen národ ustele, tak si lehne, je to vina kolektivní, a Evropa nem??e německému národu zven?í p?est?lat jeho postel. Národ z?stává sám odpovědn?m za své osudy — o odpovědnost v Německu dělí se pravice, která Hitlera chtěla, s levicí, která byla p?íli? slabá, aby mu zabránila p?ijíti. P?es devadesát procent sársk?ch voli?? p?álo si p?ejiti do Německa i s tím risikem, ?e se dostanou pod hitlerovsk? re?im — kde zde zb?vá pro Evropu mo?nost korigovat toto rozhodnutí a jak má uleh?ovat b?emeno, které devadesát procent nabídlo se nésti?íPoněvad?, jako p?i v?ech p?íle?itostech, také p?i této objevují se kritikové, kte?í svou p?evahu moudrosti nad ostatními dokazují skeptick?m pot?ásáním hlavou nad tím, z ?eho v?ichni ostatní se tě?í, ptají se nyní někte?í pisatelé ?lánk?, zda opravdu je mo?nozara?iti, ?e vrárením Sárska Německu byl zachráněn mir. Jsou to p?isni a ned?vě?iví mu?i. Chtějí mít v rukou podepsan? úpis na mír. Ten jim ov?em nikdo vydati nem??e. Hitlerovo Německo i nadále zcela nepochybně z?stane hroziv?m otazníkem, v?bu?ninou. Ale nikdo rozumn? se nedom??lel, ?e vy?e?ení sárské otázky samo je schopno odstranit v?echno nebezpe?í. Zi>?í-li někomu na tom, aby popíral, ?e byla odstraněna jedna p?eká?ka míru, p?ece musí p?ipustit, ?e byl odstraněn aspoň jeden aktuelní d?vod k válce. Vzpomeňme, s jakou nervositou dívalo se na podzim evropské ve?ejné mínění vst?íc sárskému ?e?ení. Jen p?íznivec pesimistického dogmatu m??e popírat, ?e v té věci nastalo vítané uleh?ení. Ventil na kotli byl pootev?en, tlak se zmírnil. Den po plebiscitu mluvil Hitler s uznáním o chování Francie. Zda to není lep?í ne? roz?í?ené obavy odpovědn?ch státník?, ?e jednoho dne Němci v noci vtrhnou do Sárska? Nechceme nic p?eceňovat, zaji?těni míru se m??e státi jen v etapách, a jsme teprve na samém slabounkém za?átku. Ale jsme p?esvěd?eni, ?e jedna etapa byla absolvována s nikoliv nep?ízniv?m v?sledkem pro věc míru.?Prohlí?ejíce hlasy ?esk?ch novin, shledáváme, ?e zdr?elivé chování Francie, která odmítla pustiti se do zápasu o Sársko, bylo nep?íznivě kritisováno jen z: dvou stranách. Jedna je extrémní, druhá nemá v podední době do extrémnosti daleko. V ?Národních ásT?zá*1 národně demokratická ?ena M. Sísová pokárala francouzské mu?e za to, ?e se vzdali politiky moci, nechávajíc si pro sebe, jak? v?te?n? zisk by / jim byl kynul, kdyby se politiky moci nevzdali. A v .Rudém právu“ po cel? t?den obviňovali Francii — z imperialismu. D?vod takového obvinění? Francie vydala Sársko Německu. Jak patrno, p?ed nějak?m zkameněl?m komunistick?m termínem nikoho nic nezachrání. Loni prohla?ovali komunisté Francii za imperialistickou, proto?e trvá na územních ziscích, které jí p?inesla mírová smlouva. Letos ji obviňují z imperialismu, poněvad? se vzdala úsilí o zvět?ení svého území, ke kterému ji konec konc? mírová smlouva opravňovala. V tom a? se tedy někdo vyzná. Jestli?e někdo ba?í po cizím území a jestli?e někdo neba?í, není v tom ?ádn? rozdíl a je v tom stejn? imperialismus, zachce-li se na?emu pí?ícímu komunistovi. Slova imperialismus u?ívají, jak patrno, komunisté stejně záhadně a obnormálně jako slova fa?ista. Jsou to stará jejich slova, s nimi? u? srostli, a ze zvyku jich u?ívají i v situacích, do nich? se z?ejmě nehodí. Jejich terminologie se ?ídí jednou velkou zásadou: jak se nám líbí. Chceme-li, uděláme z tebe fa?istu, chceme-li, imperialistu; ?ádné tvoje chování není schopno tě zachránit p?ed na?í pohanou, kdy? u? na tebe máme ústa otev?ena a ruku nap?a-?enu.Pracovat pro jakékoliv jiné ?e?ení sárské otázky ne? pro jeho návrat k Německu bylo by b?valo p?sobit proti tak velké síle, jako je p?irozená nacionální gravitace, a bylo by to témě? toto?né s vědom?m p?ipravováním války. Sle?na M. Sísová doporu?ila je?tě dodate?ně francouzsk?m státník?m politiku moci. Zda jim v?ak ve skute?nosti nedoporu?ovala zahájiti politiku co největ?í námahy, co největ?ího evropského nepohodlí ? Evropa má věru dost práce s tím, aby obhájila samostatnost Rakouska. Měla si po?ídit je?tějeden takov? problém — dokonce je?tě obtí?něj?í, je?tě v?bu?něj?í? Jak? smysl by mělo rvát Německu z rukou něco, o ?em by pak nikdo nevěděl, co s tím dělat? Snad by to opravdu byla politika moci, jistě ne v?ak rozumu, udělat z tohoto kusu země osu evropské politiky aspoň na deset p?í?tích let, svolávat ka?d? rok ?ty?i konference, aby se na nich slovutní mu?i v úzkostech radili, jak zabezpe?it nezávislost Sárska a jak mu zabránit spáchat státní sebevra?du, po které by jistě tou?ilo. Situace je taková: Evropa si mohla do své domácnosti opat?iti pěkn? sud st?elného prachu, na kter? by musila dávat úzkostliv? pozor; neu?inila tak, a několik podivín?, souvisících s tím nebo s oním politick?m dogmatem, není s tím spokojeno. To? v?e.?Na konec je?tě — ve světle sárského plebiscitu — malou vzpomínku na polemiky, které jsme zde vedli s komunisty od Hitlerova nastoupení k moci. My jsme ?íkali: situace se změnila; nelze u? uhájit mír pouze pacifistick?mi prost?edky; poněvad? nov? soused je nevypo?itateln?, musíme b?ti pohotoví také k obraně zbraní a povolit státu prost?edky k tomu pot?ebné. Na to odpovídali komunisté: tak mluvíte, poněvad? jste imperialisté a vále?ní ?tvá?i. Zeptali jsme se: poněvad? i podle vás, páni komunisté, není dovoleno se spoléhat na Hitlerovu mírumilovnost a poněvad? patrně ani vy byste nechtěli, aby se tento národ dostal pod jeho patu, na? nám tedy radíte se spoléhat mimo na sílu vlastní a sílu spojenc?? Odpověděli mysticky: spoléhejte se na německého dělníka; u? te? stávkoval ve dvou nebo t?ech továrnách pro zv??ení mzdy, a tento hrdina, kter? si dovoluje i v Hitlerově re?imu stávkovat, zabrání válce.Odmítli jsme naslouchat takové ukolébavce. Ptali jsme se, jak zabránil německ? dělník válce v r. 1914 a jak zabránil Hitlerovu nástupu k moci v r. 1933. Ptali jsme se, odkud v?iti tak velkou víru v bytost, která u? dvakráte tak katastrofálně selhala. Nyní, tu?ím, stojíme nad selháním t?etím. Sársko je ze 75% obydleno dělníky, a p?ece více ne? 90% sársk?ch obyvatel hlasovalo pro Hitlera. Kde z?stala pevnost německého dělníka, na něj? se pr? máme spoléhat jako na zá?titu proti válce ? Zabránit válce byl by nekone?ně tě??í a riskantněj?í podnik ne? prostě hlasovat. P?es to německ? dělník selhal i p?i pouhém hlasování. V ?Rudém právu“ vy?lo oznámení, ?e sár?tí katolíci zklamali na 100%. Nebylo tam podrobeno v?ak analyse, na kolik procent zklamali sár?tí dělníci.Znovu se rozhodujeme na německého dělníka se nespoléhat.F. Peroutka.poznámky tehdy zvlá?? bedlivě poslanec Hampl, jemu? do?la na tomto místě oěi??ovatelovy ?e?i trpělivost, i p?eru?il ho v?k?ikem, aby místo pau?álního ostouzení dopis p?inesl a p?e?etl jej s tého? místa, odkud u?inil svou nará?ku. Zahnán takto do úzk?ch, prohlásil pan St?íbrn? neopatrně, ?e uznává právo sněmovny, aby se dověděla p?esnou a plnou pravdu, a ?e dopis do p?í?tí sch?ze p?inese. Sch?ze p?i?la a p?e?la, objevil se na okam?ik pan St?íbrn?, ale dopis nikoli. Sněmovna a s ní celá ve?ejnost marně ?ekaly na slibovaná sensa?ní odhalení. Dotazován, pro? tolik otálí, prohlásil star? parlamentník St?íbrn?, ?e podle informací, jich? v oné druhé sch?zi nabyl od svého politicky mlad?ího kolegy Chmelíka, neměl u? práva hlásit se o slovo. Proto pr? poslal v?ňatky ze svého materiálu (tedy nikoli p?vodní dopis, o něm? mluvil) p?edsedovi parlamentní úsporné komise, posl. Beranovi, aby s nimi nalo?il, jak uzná za dobré. I nastalo nad tím ?iroko daleko podivení veliké. P?edsednictvo sněmovny si pospí?ilo s vysvětlením, ?e p?eká?ka v jednacím ?ádu byla jen domnělá a ?e panu poslanci nic nebránilo, aby se o slovo p?ihlásil a dopis p?e?etl. Od té chvíle byl St?íbrného postup ve ve?ejnosti p?ijímán s projevy velké ned?věry a s kr?ením ramen. Ukázala se proto pot?eba, nějak jej omluvit a vysvětlit. Jednajíce v duchu nově uzav?eného spojenectví, p?inesly tehdy ?Národní listy’1 vysvětlení nejv?? p?ekvapující. Napsaly doslova, ?e St?íbrnému nejde o skandalisování politick?ch odp?rc? ani o stranickou agitaci, n?br? o mo?nost nápravy, a ?e proto volil místo cesty ve?ejnosti raději cestu tajnosti, kterou pova?oval za ú?inněj?í. A? podnes se ov?em marně hledá ?lověk, kter? tomuto vysvětlení, odporujícímu v?í dosavadní práci a metodám St?íbrného, uvě?il.Zopakovav?e tuto historii, ptáme se nyní, po uplynutí více ne? dvou měsíc?, co se s obviňujícím materiálem pana poslance St?íbrného v úsporné komisi stalo. Byli bychom velice neradi, aby se ona mo?nost nápravy, o ní? mluvily ?Národní listy“, ukázala mylnou a aby tak byla zklamána d?věra pana St?íbrného. Zdá se nám, ?e p?itě?ující materiál zapadl jako kámen do vody, i p?áli bychom si, aby se někdo odvá?n?, snad sám pan p?edseda, pono?il do hlubin úsporné komise a vynesl jej zase na povrch. Jsme toti? tentokrát velmi zvědavi, a by? to i byla nectnost, nedovedeme ji potla?it. Mimo to máme dojem, ?e v?ichni ?eskosloven?tí politikové mají trochu právo, aby ona hrst bláta, která na ně byla s parlamentní tribuny sumárně rozhozena, byla podrobněji prozkoumána, p?esněji umístěna anebo vr?ena zpět na svého p?vodce.Z. S.Ve?ejné dopisy J. S. MacharoviB?valí Macharovi ctitelé pí?í te? ?Otev?ené listy“ Jos. Sv. Macharovi, které, zdá se silně, nedojdou na pravou adresu. Také v ?P?ítomnosti“ jeden takov? list vy?el. Pisatelé teskní, ?e Machar není ji? tím v?dcem, kter?m jejich generaci b?val, kdy? nyní p?e?el někam, proti ?emu d?íve s ve?kerou prudkostí svého úto?ného naturelu bojoval. Bolí a zklamává pisatele, ?e někdej?í úderník, kter? tak ohnivě ?turmoval za pokrok a proti povrchnímu vlastenectví mlado?eského typu, proti ?vlasteneck?m kramá??m“, klerikalismu, reakci, politické ne?istotě a fal?i, p?e?el nyní právě do toho tábora, kter? rozvracel, ale nerozvrátil! a je v něm nyní doma a oz?vá se odtud za jeho ideologii a zájmy prost?ednictvím tisku periferie.Jistě je tu ?emu se diviti a ?eho litovati. Ale p?ipus?me, ?e ?lověk se m??e pod tlakem své povahy i pod vlivem okolností, které jsou silněj?í ne? on, od ko?ene p?eměnit a p?edělat, tak se p?evrátit, ?e a? hlásá opak toho, za? bojoval d?íve. J. Sv. Machar ov?em nikde nezd?vodnil, z jak?ch rozumn?ch úvah, z jaké my?lenky, z jak?ch zásadních a neosobních p?í?in do?el tam, kde te? je, a z?stal sv?m b?val?m zbo?ňovatel?m poh?íchu dlu?en jakoukoliv konfesi, která by je mohla p?esvěd?ivě pou?iti, ?e jeho obrat je up?ímn?m a ?ist?m v?sledkem nějakého opravdového ideového procesu. Taková konfese, kde by se J. Sv. Machar p?i?inil dokázati, v ?em se d?íve m?lil, co hlásal d?íve nesprávného, co z toho te? odvolává, kdy je orientován spasitelněji a lépe, by jistě mohla p?inésti sv?j u?itek. Místo toho dává se sly?eti v listech St?íbrného Ligy jen ob?asn?mi satirick?mi ver?íky, epigrámky, jejich? nevrl? obsah b?vá právě pro nedostatek takové konfese z p?evá?né ?ásti nesrozumiteln?, tak?e se jeví spí?e jen jako v?plody ?patné nálady, mrzuté disposice. A s ?ím se nelze, p?i ve?keré úctě k Macharovi, na trvalo tajiti: cítí se p?ece obecně, ?e jsou to ver?íky zna?ně skrovné básnické hodnoty; my?lenkově i formově jsou hodně, velmi pod úrovní někdej?ího básníka a satirika Machara, ba nevybo?ují nijak duchově i umělecky ani z úrovně tisku, kter? jim prop?j?uje své forum.Adresují-li pisatelé své otev?ené listy někdej?ímu básníku a bojovníku J. Sv. Macharovi, není dne?ní satirik z Poledního listu ji? tím prav?m adresátem. Neozve se J. Sv. Machar, ale mrzut? a nevalně dokonal? ver?í?ká? z Poledního listu, kter? s d?ívěj?ím v?dcem a básníkem má spole?né jen jméno.Josef ?apek.Jak dalece postoupilo uskute?nění 40hodinovéhopracovního t?dnePo světové válce do?lo ve v?ech pr?myslov?ch státech k podstatnému zkrácení pracovní doby. Byla zavedena 8hodinová doba pracovní. Tím byl splněn po?adavek dělnictva, za kter? bojovalo celá desetiletí. D?vody zkrácení pracovní doby na 8 hodin denně byly p?edev?ím rázu sociálního a zdravotního. P?i splnění tohoto dělnického po?adavku nemohlo b?ti p?edpokládáno, ?e za několik málo let bude i 8hodinová doba pracovní p?íli? dlouhá. Pro dal?í zkrácení pracovní doby pod 8 hodin denně mluví v?ak p?edev?ím d?vody hospodá?ské. Zme- chanisování a zhospodárnění, ?i jak se v?eobecně ?íká zracio- nalisování v?roby, vy?adilo v ka?dém pr?myslovém státě desetitisíce ano i statisíce zaměstnanc? z v?roby.Dnes ji? se obecně uznává — a to nejen zástupci dělnictva, národohospodá?i a státníky, n?br? i zaměstnavatelsk?mi kruhy — ?e je nutno mannelní práci, která zb?vá pro zaměstnance po zavedení automatick?ch a poloautomatick?ch stroj? a dal?í racionalisaci v?roby, rozdělit! na zaměstnance v?echny, a ?e se tak m??e státi jen zkrácením pracovní doby. D?vody mezinárodní soutě?ivosti, t. j. obavy, aby stát, kter? zkrácení pracovní doby zavedl, neoctl se následkem zdra?ení v?roby v nev?hodě na mezinárodních trzích oproti stát?m s del?í pracovní dobou, tyto d?vody byly p?í?inou, ?e se usiluje o zkrácení pracovní doby na základě mezinárodní dohody. K podnětu italské vlády byla otázka zavedení 40hodinové pracovní doby dána na po?ad mezinárodní konference, práce ji? v r. 1933. Na této konferenci stejně jako na konferenci práce v r. 1934, kdy o věci bylo jednáno znovu, nebyla v?ak p?ijata mezinárodní úmluva o v?eobecném zavedení 40hodinového t?dne, t?eba?e velká ?ada pr?myslov?ch stát? se pro to vyslovila. Hlavním d?vodem tohoto neúspěchu bylo, ?e Německo, které je vysoce pr?myslov?m státem, konferencí těch se nezú?astnilo. Proto pak také Anglie nechtěla se v tom směru vázat a její zamítavé stanovisko mělo vliv na několik dal?ích evropsk?ch stát? a na Japonsko.P?es tento neúspěch na poli mezinárodním razí si zavedení 40hodinového pracovního t?dne nezadr?itelně cestu, by? 1 uskute?ňování této reformy se dálo jen zvolna a se zna?n?mi potí?emi. V?eobecně je zaveden cestou zákona 40hodinov? pracovní t?den jen ve Spojen?ch státech severoamerick?ch. Zákonné p?edlohy byly vypracovány nebo dokonce parlamentu p?edlo?eny v ?adě stát? (na p?. u nás, ve Francii, Dánsku, v Britanii). Podle nejposledněj?ích zpráv uzákonila 40hodinov? pracovní t?den Itálie. Mnoho stát? pak usDo?ádalo podrobná ?et?ení o mo?nostech zavedení a o d?sledcích 40hodinovéhc t?dne. V několika státech je zákonn?mi nebo administrativními opat?eními zaveden 40hodinov? pracovní tvden aspoň pro některá pr?myslová odvětví. Tak na p?. v Německu je zavedena krat?í pracovní doba na?ízením pro ?adu odvětví, pro některá odvětví pr?myslu textilního platí podle na?ízení ministra práce ze dne 19. ?ervence 1934 t?denní pracovní doba 36hodinová. I jinak německá vláda tla?í na zaměstnavatele, aby zaváděli 40hodinov? pracovní t?den. Tomuto p?ání vlády zaměstnavatelé ve velmi ?etn?ch p?ípadech vyhovují. Také německá města pro své zaměstnance zkrátila pracovní dobu na 40 hodin t?dně. V pr?myslu sklá?ském je v ?eskoslovensku, Belgii, Francii a v někter?ch továrnách té? v jin?ch státech zaveden pro továrny na automatickou v?robu tabulového skla systém 4 směn p?i nep?etr?itém provozu a 42hodinovém pracovním t?dnu. Otázka 42hodinového pracovního t?dne v automatick?ch továrnách na v?robu skla byla letos na mezinárodní konferenci práce upravena té? mezinárodně a tím, stejně jako mezinárodní úmluvou z r. 1931 o pracovní době v uheln?ch dolech, která zavádí 73/^hod. pracovní dobu denně, byla p?i mezinárodní úpravě pracovní doby opu?těna dosud platná zásada 8hodinového dne a délka pracovní doby zkrácena. Ve stavebním pr?myslu na?ízena byla 40hodinová pracovní doba vládou kanadské provincie Quebec a 44hodinová pracovní doba ve ?panělsku. V ?eskoslovensku byla na?ízena vládou 40hodinová doba pracovní pro práce podnikané za státní peníze nebo státem subvencované. Pro t. zv. nouzové práce zaveden je 40hodinov? pracovní t?den té? v Belgii, Dánsku a Austrálii.Usnesením zaměstnavatelsk?ch kruh? byla zkrácena pracovní doba pod 48 hodin t?dně i za plné zaměstnanosti závod? v celé ?adě stát? a pro r?zná pr?myslová odvětví. Tak v poslední době v Xovétn Ji?ním Walesu zkrácena byla pracovní dote v?eobeeaě na 44 hodiny t?dně. U nás zavedla 40ho- dinov? t?den firma Bafa na zkou?ku od 9. ?ervence, dále ně- města psn své podniky. Leto?ní porady mezi zaměstna- vatetekvte a zaměstnaneck?mi organisacemi o zkrácení pra- envaá doky na 40 hodin t?dně aspoň v někter?ch oborech ne- v *d?v pj'iMMiim k úspěchu, p?edev?ím pro otázku nezkrácen?ch i- _ pzkrácené pracovní době. V Belgii pracuje 40 hodin t?teé ?ada velk?ch závod?, na p?. automobilka Minerva, stejně tik v Holandsku, na p?. závody Philips a velká továrna na sta- .-tm: nábytek Zaandammu; ve Velké Britanii je zkrácena pracovní doba v chemickém pr?myslu na 89% hodiny, 40hodi- nová pracovní doba platí pro ?adu kovoděln?ch velk?ch podnik? a navázáno je jednání mezi zaměstnavateli a zaměstnanci o zavedení 40hodinové doby pracovní pro ve?keren pr?mysl strojírensk?. Pro v?echny kovodělné závody v Madridu platí také 40hodinov? pracovní t?den. Ojediněle zkrátily pracovní dobu na 40 hodin r?zné podniky té? ve Francií a v jin?ch zemích. V Irsku zavedla továrna na pneumatiky 6hodinov?pracovní den.Zaměstnavatelé, kte?í zavedli jednotlivě ve sv?ch podnicích 40hodinov? pracovní t?den sami doznávají, ?e zkrácení pracovní doby se osvěd?ilo. V?konnost stoupla a tím i po?áte?ní vy??í zatí?ení v?roby p?i nezměněn?ch t?denních v?sledcích bylo v krátké době nahrazeno. Hlas? z ?ad zaměstnavatel? ve prospěch 40hodinového pracovního t?dne stále p?ib?vá a jsou to právě vlivní a odborní ?initelé v pr?myslu, kte?í se pro zkrácení pracovní doby vyslovují. Ve Spojen?ch státech pr?mysl dokonce provedením Rooseveltov?ch kód? sní?il pracovní dobu od b?ezna t. r. oproti ?íjnu 1933 o dal?ích 10% p?i zv??en?ch mzdách o 4.2%, tak?e v pr?myslu americkém je dnes pr?měrná pracovní doba 37.7 hod. t?dně. Automobilov? pr?mysl Spojen?ch stát? zkrátil pracovní do.?u dokonce na 36 hodin t?dně. Právnická komise senátu Spojen?ch stát? vyslovila se dokonce pro 32- nebo SOhodinov? pracovní t?den. Pro takovéto zkrácení vyslovili se i národohospodá?i a zástupci p?edních pr?mysl? americk?ch, jako Alfred Sloan, dále Cheney, Teagl a b?val? ministr obchodu Lamaud.Lze doufat, ?e vstup Spojen?ch stát? severoamerick?ch a Sovětského Ruska do Mezinárodního ú?adu práce dopom??e k vítězství v?eobecnému zavedení 40hodinového pracovního t?dne a ?e brzké uskute?nění této d?le?ité a hospodá?sky pot?ebné reformy bude míti blahodárn? vliv na zna?né sní?eni pracovní doby.Dr. Ji?í Mayer.Kritikové, co jste u?inili sami?P?ed koncem roku byly tro?í?ku zmírněny srá?ky na platech státních zaměstnanc?; skute?n? efekt tohoto zmen?ení se projeví teprve od dubna několika korunami nebo nejv??e několika desetikorunami. Ale v?znam tohoto opat?ení nelze mě- ?ití jen tím. o kolik státní zaměstnanec p?inese prvního dubna dom? více. V?znam jest v tom, ?e k?ivka sni?ování plat? státních zaměstnanc? se zastavila a nyní se pomalou?ku obrací nahoru. Bylo p?i této p?íle?itosti vyt?eno, ?e tato skute?nost nebyla dosti jasně vylo?ena a zd?razněna. Věci se v?ak chopila hned propaganda s druhé strany a sna?ila se, jak jen mohla, v?znam tohoto opat?ení sní?it; ihned vypo?ítala, ?e finan?ní efekt pro státní zaměstnance není témě? ?ádn? a ?e celá věc vlastně nestojí za to, aby si jí státní zaměstnanec v?bec v?ímal. Zejména tak dokazuje tisk ?národního sjednocení“. Jest pravda, ?e finan?ní efekt není velk?, a ?e se projeví teprve od dubna. Ale nutno si polo?ití otázku, co udělali lidé z ?národního sjednocení“, aby vládě dali dobr? p?íklad. Je-li ?národnímu sjednocení“ málo, co p?idává vláda státním zaměstnanc?m od prvního dubna, pak nutno se ptáti, kolik p?idal a od prvního dubna p?idá ?esk? a německ? pr?mysl, jeho? zájmy hájí posl. Hodá?, p?edák ?národního sjednocení“, tak sni?ujícího opat?ení vlády. Jest pot?ebí se zeptati, koúk v posledních dnech p?idal dr. Preis drobn?m zaměstnanc?m v ?ivnostenské bance a dělník?m v pr?myslu koncernu Zivnobanky. Jest pot?ebí také p?ipomenout, ?e pro srá?ky, které se nyní malou?ko zmen?ují, hlasovala národní demokracie, a ?e to byl dr. Preis, kter? doporu?oval svého ?asu srá?ky daleko vět?í, ne? vláda provedla.Také politi?tí ?ivnostníci se pustili do vlády, ?e vlastně pro státní zaměstnance nic neudělala, ?e jim vlastně nic nep?idala a? právě stav ?ivnostensk? má zájem na tom, aby státní ú?edníci byli dob?e placeni. Tu sta?í uvésti malou p?íhodu ze sjezdu Syndikátu ?sl. noviná??, jak ji zaznamenal ?Věstník ?sl. noviná??“:?Byla debata o nezaměstnan?ch. A bylo by se málem dokázalo, ?e socialisté chtějí nezaměstnan?m noviná??m ublí?it, kde?to vlastenci jejich po?adavky chrání. Nejvíce se roz?iloval kolega Ledvinka, kter? dostal od chlebodárceJ.V. Najmana v?pově?. Ale kdy? mu referent K v e r k a vypo?ítal, ?e jako nezaměstnan? bude pobírat měsí?ně asi 600 kordn, ztichl zdě?ením; on toti? dosud dostával jako plně zaměstnan? jen o sto korun víc!“Kuzma.Co ?íká tato historka? Nic jiného ne? to, ?e ?ivnostenská strana, která se tak ujímá státních zaměstnanc?, platila svému noviná?i — 700 K?, sedm set K? měsí?ně. A? bude p. J. V. Najman platit! své zaměstnance lépe, a? jim p?idá, pak teprve má právo zasednout! na soudnou stolici nad vládou, zda p?idala státním zaměstnanc?m dost.V. Gutwirth.Tě?ko jest dělat propaganduJest zajímavé, ?e ten, kdo se chce v tisku informovati o cestě ministra ?rámka do ?íma, musí sáhnout! po moravském listě lidové strany, nebo? ?Lidové Listy“ o cestě ministra ?rámka informují své ?tená?e velmi skoupě. V ?Na?inci“ máme mo?nost se do?isti o tom, ?e ministr ?rámek?měl p?íle?itost poopravit! názory a p?edstavy mnoh?ch*vatikánsk?ch hodnostá?? o ?s. republice a o ?ivotě, práci a rozvoji katolického tábora ?eského. Bohu?el i mnozí kardinálové jsou o nás velmi nesprávně informováni, tak?e ?asto v??i ?s. republice vzniká zbyte?ně mnoho p?edsudk?. To v?e je zp?sobováno tím, ?e na jedné straně docházejí do ?íma o nás informace ze zahrani?ních kruh? nám nep?átelsk?ch, ale jinak ve Vatikáně vlivn?ch, a na druhé straně tím, ?e od nás vynikající a směrodatní politikové jsou v ?ímě hosty velmi ?ídk?mi. P?ijetí do ?íma jednou za 10 nebo 12 let je velmi málo.“Ponechme stranou ?adu otázek, které mohou tyto ?ádky rozvinout!: zda, krati?ké poměrně náv?těvě ministra ?rámka se skute?ně poda?ilo poopraviti názory a p?edstavy vatikánsk?ch hodnostá??, o nich? je známo, ?e velmi tě?ko a pomalu se dají p?esvěd?ovati o jin?ch názorech; zda tato zpráva ?Na?ince“ o mnoh?ch p?edsudcích ve Vatikáně jest ve shodě s ?ast?m uji??ováním tisku lidové strany o dobr?ch informacích Vatikánu o nás a jeho sympatiích k nám. ?Na?inec“, aby zmínil nemil? dojem své zprávy, p?esunuje kus odpovědnosti za to, ?e jsme nechali Vatikán a jeho hodnostá?e bez informací, 1 na oficielní na?i propagandu a oficielní politiku. Jisto v?ak je tolik, ?e sotva kdo jin? m??e propagovat!, vykládat!, hájiti na?e zájmy v st?edisku katolické církve, jako právě na?i katolíci. Právě tak jako sociální demokrat bude nejvíce vě?iti informacím sociálních demokrat?, právě tak katolík dá nejvíce na informace katolík?. Co tedy v ?ímě a? dosud dělali na?i katolíci ?y. q.politikaHubert Ri p k a:Demokrat mezi protidemokraty(Doslovem k náv?těvě ?sl. noviná?? v Rusku.)F)o návratu ze Sovětského svazu polo?il mi Peroutka 1 otázku: ?Ot?ásl pobyt v Moskvě va?ím demokratick?m p?esvěd?ením“. Je to jedna z nejv?znamněj?ích otázek, na kterou se slu?í odpověděti ka?dému demokratu, kter? měl p?íle?itost pozorovat zblízka sovětsk? ?ivot. Chci na ni odpověděti p?ímo: nejen ?e cesta po Sovětském svazu nikterak neot?ásla m?m demokratick?m p?esvěd?ením, n?br? naopak podstatně p?ispěla k tomu, abych se v něm znovu utvrdil a upevnil. Mé demokratické vyznání bylo pozorováním sovětsk?ch poměr? zoceleno. Vylo?ím up?ímně a otev?eně d?vody.?Demokrat miluje svobodu. Není pro něj ideál? vy??ího, není hodnoty cenněj?í nad svobodu. Svoboda je demokratovi podmínkou podmínek rozvoje sociálního a kulturního. Svoboda je mu také podmínkou sociální spravedlnosti. V Sovětském svazu svobody není, nebo p?esněji, je jí tam velmi málo. Svobodně mo?no se tam rozvíjet a uplatňovat jen v mí?e velmi omezené, která je ur?ena pot?ebami diktátorského re?imu. Spisovatel, noviná?, umělec, u?enec m??e psát, kritisovat, tvo?it, jen pokud je v souhlase s oficielními tésemi, nebo nejv??e pokud není s nimi v otev?eném rozporu. Pro lidi politické volnost akce je je?tě omezeněj?í; jestli?e se osmělí jiti dále, ne? je p?ípustno a ne? hoví vládnímu re?imu, jsou nemilosrdně vy?ízeni. Bylo by omylem domnívat se, ?e cel? duchovní a politick? ?ivot je spoután do rámce tak těsného, ?e v něm není pohybu. Veliká, ?irá je ruská země — i ten rámec, povolen? pro duchovní tvorbu a z?ásti i politické usilování, je ?irok?. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by mo?no, aby vznikala skvělá díla literární a umělecká, aby divadlo bylo tak ?ivé a dramatické, jak není nikde jinde, aby se prudce a otev?eně kritisovaly nedostatky a chyby hospodá?ské v?stavby, aby se pilně a radostně pracovalo ve vědeck?ch u?ebnách a technick?ch laborato?ích. Av?ak p?i v?ech těchto nesporně velkolep?ch v?konech demokrat nezapomíná na věc zásadní: uvědomuje si, ?e svoboda individuální ani kolektivní není ceněna a ?e ony znamenité v?kony jsou v?sledkem ú?asn?ch tvo?iv?ch schopností sovětsk?ch národ?, které se prodírají a projevují p?es v?echna omezení, ukládaná diktaturou; uvědomuje si, ?e nad du?evními pracovníky a v?bec nad kter?mkoli sovětsk?m ob?anem stále visí Damokl?v me?, kter? m??e kteroukoli chvíli spadnout a roztít jejich hlavy, a ?e tento pocit trvalé nejistoty ochromu je rozmach v?ech tv?r?ích sil, jejich? dynami?nost v sovětsk?ch národech je ohromná.?Demokrat vě?í v rozum, je proto realista. Pozoruje sovětsk? ?ivot (a chtěl bych zd?raznit, ?e jsme měli více p?íle?itosti k pozorování, ne? by se zdálo p?i cestě rázu tak oficielního, jako byla cesta na?ich noviná??), dospěl jsem k názoru, ?e diktatura byla a je?tě z?stává podmínkou hospodá?ské a sociální p?estavby v Sovětském svazu. Jen diktatura, která ostatně byla tím snadněj?í, ?e navazovala— t?ebas v změněné formě — na tradici carského absolutismu, byla s to, aby p?inutila ruského ?lověka k intensivněj?í práci a k budovatelskému úsilí. Rusko nedospělo je?tě na tu sociální, politickou a duchovní úroveň, aby dozrálo k re?imu tak slo?itému a obtí?nému, jak?m je demokracie. Po pádu carismu bylo pot?ebí nového absolutismu, kter? by spravoval mohutnou ?í?i a udr?el její jednotu. Ale v?echno, co o Sovětském svazu vím a co jsem sám viděl, p?esvěd?uje mne v poznání, ?e sovětská diktatura p?edstavuje osvícen? absolutismus, kter? se jeví jako historicky podmíněné údobí k dal?ímu v?voji. Je to diktatura tvrdá, bezohledná, někdy i barbarská; dopou?tí se ?asto tě?k?ch chyb a ?in?, z nich? mnohé nezbytně pobu?ují, a to tím spí?e, ?e jich není ani t?eba. Mnoho z toho vysvětluje se nedostate?nou administrativní zku?eností a podceňováním hodnoty individuálního ?ivota. Nesporně v?ak v?echny tyto veliké oběti jsou vykupovány budovatelsk?m dílem sovět?. Jen slep? nem??e nevidět, ?e se stále zvedá ?ivotní úroveň nej?ir?ích vrstev.lidov?ch, ?e se jim da?í lépe hmotně, ?e mají stále ?ivěj?í zájem o kulturní hodnoty, pěstovan? ?etbou knih, horliv?m nav?těvováním divadel, biograf?, kulturních a sportovních klub?, ?e vzr?stá pé?e o dítě a o ?kolu, ?e se v nich probouzí ob?anské sebevědomí. Sovětská diktatura je hrozná, ale slou?í lidu a jeho pokroku. ?íkám otev?eně: kdybych byl Rusem, slou?il bych p?es v?echny své zásadní v?hrady re?imu, proto?e bych se chtěl ú?astnit práce pro rusk? lid a pro sovětsk? stát. K tomu by mne vedl politick? realismus. Ale stejně otev?eně a d?razně ?íkám: t?? politick? realismus vede mne jako ?echoslováka, vychovaného v prost?edí demokratické kultury západní, abych ze v?ech sil potíral jakékoli pokusy o uplatňování sovětsk?ch metod a zp?sob? v na?ich poměrech. I kdybych ani nedbal zásadních rozdíl? ideov?ch, prostá rozumová úvaha nutí mne k rozhodnému odmítání bol?evismu v na?em státě, a to tedy prakticky znamená k rozhodnému boji proti němu. Celkové na?e poměry naprosto, ano naprosto se odli?ují od poměr? rusk?ch — jen blázen, nebo nevzdělanec, nebo ?lověk úplně neinformovan? mohl by se pokou?et o aplikaci systému, kter? by u nás dokonale ztroskotal. Jako ?echoslovák, jako p?íslu?ník civilisa?ní oblasti, která oceňuje svobodu, rozumnost a personalitu mohu b?t jen a jen demokrat. Kontrast zvlá?tní skute?nosti a zku?enosti sovětské jen mne upevnil v tomto, ni?ím nevyvratitelném p?esvěd?ení^^.Nejsou to jen grandiosní v?sledky sovětského budovatelského úsilí, které posílily mé up?ímné sympatie se sovětsk?mi pracovníky. P?í?ina těchto sympatií je hlub?í. V Sovětském svazu jde se kup?edu. V?ude lze se názorně p?esvěd?ovat, jak vá?nivá je ?ízeň po pokroku ve v?ech oblastech. Nepochybuji anina chvíli, ?e sověty p?ipravují lep?í budoucnost sv?m národ?m i kdy? — jak je pevn?m m?m p?esvěd?ením — tato budoucnost nebude odpovídat primitivním komunistick?m ideál?m. Soudím, ?e t?ebas v rozporu s oficielní doktrínou v?voj p?inese sovětsk?m národ?m mnoho demokratick?ch hodnot. Nic není zajímavěj?ího nad pozorování, jak vzr?stá záliba uplatňování vlastní osobnosti, jak ka?d? ?ím dále ‘ tím pe?livěji dbá o sebe a hledí vyniknout sv?mi osobními schopnostmi. Spole?nost se nově diferencuje, a se vzru??ájí?ínTblahobytem, nebo p?esněji s umen?o- váním hmotn?ch nedostatk? roste chu? k novému osobnímu a osobnostnímu ?ivotu. Povoluje se i jistá v?měra soukromého vlastnictví, p?i tom v?ak neúprosně trvá se na tom, aby takové vlastnictví nebylo mo?no vyu?ít a zneu?ít k vyko?is?ování druh?ch. Není-li v Sovětském svazu komunism?, je jistě na cestě k socialismu, a ji? mnoho uskute?nil z po?adavk? sociální spravedlnosti. Ji? nyní lze pozorovat zjevy, které osudně povedou k uvolňování diktatury: lidé, kter?m se lépe povede, a zejména lidé vzdělaněj?í, nesnesou, aby se jim jen shora p?ikazovalo — budou ?ádat více svobody; sovětsk? re?im ?eká mnoho, mnoho tě?k?ch úkol?, které budou dány prostě tím, ?e lidé dospívají vy??í hmotné, civilisa?ní a kulturní úrovně. Jako demokrat pozdravuji tento v?voj, proto?e nás bude sbli?ovat se sp?átelen?m sovětsk?mRuskem a proto?e povede v?bec k ?ádoucímu vyrovnávání jeho re?imu s re?imy demokratick?mi.?Je mi ov?em jasné, ?e se bude vyvíjet a p?etvá?et i na?e demokracie. Problém, kter? je nejnaléhavěj?í, je prcblém hospodá?ské demokracie. Osud demokratického re?imu závisí do veliké míry na tom, jak bude umět zvládnout tento úkol. Demokratick? re?im pot?ebuje mnoho hlubok?ch a pronikav?ch reforem i kardinálních změn ve svém administrativním ústrojí a v spole?enském ?ádu: úsilí Rooseveltovo je v?mluvn?m svědectvím. P?i tom m??eme se mnohému nau?it i v Sovětském svazu. Stojí za to, studovat jeho hospodá?ské plánování, jeho propaga?ní metody, dokonce i samotnou soustavu volen?ch sovět? a správní organisaci; a p?em??lejme o tom, jak vzbudit podobně nad?enou víru na?ich lidov?ch mas v ideály demokratické, jakou mají lidové masy v Rusku v ideály sovětské — taková víra hory p?ená?í a umo?ňuje i největ?í hmotné strázně p?ítomnosti. Nedosáhneme toho, pokud ka?dv pracující ?lověk nebude mít pocitu, ?e není vyko?is?ován a ?e je svobodn?m, rovnoprávn?m ob?anem. Není to na posledním místě, ?e mne pozorování sovětského ?ivota je?tě více ne? dosud utvrdila v p?esvěd?ení o naprosté nezbytnosti hospodá?ské demokracie.A tak chtěl bych shrnout: v Sovětském svazu upevní se demokratické vyznání jak tím, co je v jeho ?ivotě negativního a nep?ijatelného, tak tím, co je v něm kladného a hodného následování nebo aspoň pe?livého studia. Nemohu kone?ně nedodat: demokrat v Sovětském svazu pozoruje rostoucí pokrok, zvy?ování ?ivotní úrovně nej?ir?ích vrstev lidov?ch, intensivní tvorbu uměleckou a kulturní, kone?ně i prvky individualismu, p?esněji personalismu, které povedou k tomu, ?e se bude oz?vat volání po vět?í svobodě. Co proti těmto positivním v?sledk?m m??e postavit fa?ismus? ?ovinismus? Ale národně státní vědomí roste i v Sovětském svazu, není to v?ak biologicky primitivní nacionalismus fa?ist? nebo haken- krajcler?. Jsou hluboké rozpory mezi koncepcí bol?evickou a demokratickou. P?esto demokrat, a zvlá?tě demokrat ?eskoslovensk?, cítí se blí?e rusk?m pokrokov?m sovět?m ne? reak?ním fa?ist?m.Franta Kocourek:Sársko pod hákov?m k?í?emSaarbrlicken, 18. ledna 1935.Z prvních dn? osvobozeného Sárska\ 7 ?era odtud odjeli poslední zahrani?ní noviná?i. Druh? den* pr?í. Splihle visí prapory a vlajky, vystr?ené p?ed t?emi dny do ulic v neuvě?itelném mno?ství. Teprve v?era k ve?eru p?estalo hlu?né opojení nad vítězstvím, které byl; p?ekvapením pro obě strany. Také pro v?dce a funkcioná?e Německé fronty: tak vysokou p?evahu ne?ekali, t?ebas o ní ve sv?ch ?asopisech a provoláních uji??ovali. Báli se d?sledk? zpráv, roz?i?ovan?ch tiskem Jednotné fronty a? do dne plebiscitu. Cítili nervosně dvě své největ?í slabiny, církevní a sociální politiku T?etí ?í?e a p?edpokládali, ?e aspoň dvacet procent sársk?ch voli?? vyjád?í p?i tajném hlasování v?li po nezávislosti své země a svobodě svého p?esvěd?ení. P?ekvapení jejich se projevilo nejen jásotem bez míry, ale také shovívavostí, dokonce jakousi dobromyslností v??i zaru?en?m odp?rc?m nebo podez?el?m.Shovívavostí — v první chvíli. V úter? 15., kdy byl v ranních hodinách ohlá?en v?sledek plebiscitu, byl skute?ně národní svátek. Také druh? den, ve st?edu 16. ledna, se je?tě v?ude oslavovalo. A toho dne se u? zastavovali na r?zn?ch místech sársko-francouzské hranice skupiny nejnověj?ích evropsk?ch emigrant?, sársk?ch emigrant?. Zprávy o mstě p?íslu?ník? Německé fronty se u? toho dne pozoruhodně mno?ily. Je?tě p?ed několika dny, je?tě v pondělí 14. ledna nestála ?ádnému noviná?i, kolik jich tu bylo, p?eká?ka v cestě za ově?ením podobn?ch zpráv, t?ebas je pravda, ?e i p?ed plebiscitem byli v nev?hodě ?lenové Jednotné fronty, proto?e místní policie, pokud nebyla p?ímo pod dohledem neutrálního ú?edníka, d?stojníka, nadr?ovala o?ividně Německé frontě. Ale po 15. lednu jsou na sárském území s ově?ováním jakékoliv informace spojeny potí?e. ?ím dál vět?í. Od této doby ne?ekejte ze sárského území spolehlivé zprávy.V ulicích hlavního sárského města i jin?ch měst území vypukly v?prodeje. Pohled na firmu vás pou?í o p?í?ině: majitel-?id ?eká také v Sársku rasové ta?ení vyznava?? ?istokrevn?ch Germán?. Budou se brát pokuty, hnědá pa?e s lomen?m k?í?em hrábne do skladu a do pokladny.Od úterka se marně sháníte po jin?ch novinách, ne? jsou u? dávno usměrněné noviny Německé fronty. Co vás to jen napadlo, ?ekat, ?e se je?tě někdy objeví v rukou sársk?ch kamelot? nebo ve Stáncích ?N e u e S a a r- P o s t“, bojující za ?ímsk? k?í? proti lomenému, nebo ?V o 1 k s s t i m m e“, nebo ?F r e i h e i t“, nebo ?A r b e i- t e r-Z e i t u n g“. Velké socialistické a nezávislé knihkupectví v Trierstrasse musilo zav?ít své v?klady. Ty závěsy se u? nevytáhnou nad knihami, u nich? se p?ed plebiscitem zastavovala sta lidí denně. Jsou ti lidé je?tě v Sársku? Co dělali 13. ledna? Pro? se vzdali tak lehce Hitlerovi ti, kdo tak slavnostně proti němu p?ísahali 6. ledna?P?í?iny porá?kyBylo jich mnoho, sotva je někdy někdo v?echny spo?ítá. Prozatím několik hlavních.Boj proti hitlerovskému Německu nebyl dostate?ně p?ipraven, nebyl ú?inně formulován a také nebyl obratně veden. Abychom pochopili u? technickou nerovnoměrnost, musíme si p?ipamatovat, ?e a? do nástupu Adolfa Hitlera k moci nad Německem, nikdo v Sársku nepochyboval o p?ipojení k Německu a ?ádného sárského ob?ana ani ve snu nenapadlo, aby byl proti tomuto p?irozenému An- schlussu. Tam za hranicí sárského území byla vlast, do ní? se po plebiscitu 1935 vrátí. P?íchodem Hitlera se z této vlastenecky presti?ní otázky stávala otázka vnitropolitická. V?dc?m protihitlerovské fronty v Sársku vyvstal úkol, nad něj? právě u Němc? není tě??ího: p?esvěd?it je, ?e boj proti Hitlerovi a jeho re?imu není bojem proti Německu a ?e se tím nijak nevylu?ují z národní pospolitosti (Volks- gemeinschaft), ani ?e neztrácejí sv?m kritick?m poměrem k dne?nímu Německu svou vlast. Svízelnost a delikátnost tohoto úkolu pochopí zvlá?tě ten, kdo zná zblízka pr?měrného německého ?lověka.Dal?í p?í?ina neúspěchu Jednotné fronty: od za?átku jejího trváni se v ní ujali iniciativy komunisté; vstoupila v ?ivot vlastně pod prapory pěticípé hvězdy se srpem a kladivem a pochodovala po Sársku za zpěvu Internacionály. To jí nemohlo v ?irok?ch vrstvách sárského obyvatelstva prospět, t?eba?e tu ?lo p?edev?ím o horníky a dělníky tě?ce pracující v hutích, ?elezárnách a sklárnách. Nebo? tito proletá?i jsou skoro v?ichni nejenom nábo?ensky zalo?ení, ale také a? bigotní v projevu své zbo?nosti, a? katolické nebo protestantské. A tady právě mohli katolíci Německé fronty, získání sliby Hitlerov?mi a Goebbelso- v?mi, nasadit nejú?inněj?í páku proti Jednotné frontě: rozvraceli ?iky protihitlerovsky naladěn?ch katolík? poukazem na nep?átelsk?, nesmi?iteln? poměr sovětské vlády k církvi. A? do dne plebiscitu byly po celém sárském území rozhazovány letá?ky, v nich? se mluvilo o klá?terech, zapálen?ch nebo zbo?en?ch bol?eviky, uváděn mnohatisícov? kontingent zavra?děn?ch kně?í a znásilněn?ch jepti?ek ...Sár?tí katolíci byli tak postaveni mezi dvě protik?es?anské eventuality: tady stojí Antikrist v tábo?e jejich nov?ch politick?ch spojenc?, tam stojí jin? Antikrist, v hnědé uniformě, s vlídn?m úsměvem, ale nezmění tvá?, a? dostane Sársko do své moci? Sár?tí katolíci dali p?ednost Antikristovi německého p?vodu.V zá?i pochodníJe konec nejslavněj?ího dne nového Sárska, po něm? tato německá provincie za?ije u? jen jeden podobn?, den Hitlerovy náv?těvy. Pí?e se patnáct? leden, Saarbriicke- nem táhnou vítězové v nekone?ném pr?vodu. Od ?ty? let do osmdesáti, v?echny stavy, v?echna povolání, horník vedle pana po?tovního ?editele, maminky, sle?ny z kancelá?í, u?itelé, elektriká?i, obchodníci. Sie haben es doch ge- schaffen.Nic není v sou?asné Evropě tě??ího, ne? b?t spravedliv? k Němc?m. Sársk? plebiscit nás znovu postavil p?ed tuto skute?nost. Není to po prvé, co se jim díváme tak zblízka do tvá?e. A p?ece je nem??eme pochopit, jsou nám svou podstatou tak vzdáleni, ?e je ?asto i p?i nejlep?í v?li k?ivě posuzujeme, ?e je vidíme jinak, ne? jak bychom měli, ?e se v nich nedovedeme vyznat a ?e mezi námi z?stává propast.Nem?lí se notně v?ichni ti, kdo vě?í, ?e za Hitlerem stojí tolik lidí jenom proto, ?e se bojí teroru ? Je opravdu v dne?ním Německu, te?, v lednu 1935, mnoho milion? Němc?, kte?í nenávidí jeho re?im na ?ivot a na smrt a kte?í ?ekají na první vhodnou p?íle?itost, aby se dostali národním socialist?m na kobylku? Je jich mezi ?edesáti miliony Němc? patnáct milion?, kte?í se dívají s nadějí k mo?nosti Hitlerova pádu? Je jich deset milion?? Pět?Nemohu uvě?it, ?e nejsou v Německu lidé jin?ch ideál?, jin?ch metod a jiné mravnosti, ne? jak ji p?edstavuje pr??ez veden? Hitlerem, Góringem a Goebbelsem. Ale je jich nějak málo, soudě podle Sárska. Proto?e teror, o něm? tu v souvislosti s Německou frontou byla ?e?, m??e jen ?áste?ně vysvětlit cel?ch devadesát procent p?evahy. Tady byla provedena p?ímo vědecká zkou?ka, p?ed o?ima a pod kontrolou opravdu mezinárodní a neutrální. Její v?sledek nutí ?lověka, kter? není laděn na Goebbelsovu vysíla?ku, nebo se nedá koupit jeho penězi, k ost?ej?í pochybova?- nosti. ?asto vidíme skute?nosti tak, jak bychom si je p?áli mít. Ale p?edev?ím v politice je t?eba u?it se vidět p?esně, bez antipatie a sympatie, která p?ichází v úvahu teprve potom.Bo?e, tohle jsou báje?ní lidé, ti Němci. S těmi jde dělat v?echno na světě, a patrně i ty nejlep?í věci: to u nich zále?í opravdu jen na kvalitě v?dce.Chvíli ve FranciiSedneme v Saarbriickenu do vlaku, abychom se podívali, jak to vypadá za hranicemi, na francouzské straně, v Lotrinsku. Vorbach. Tady je u? Francie. Chce-li někdo uvidět v deseti minutách dva docela jiné světy a národy, a? si zajede ze Saarbriickenu do Vorbachu.Místní velitel speciální policie vypráví, jak? tady byl pohyb uprchlík? ze Sárska. Asi sedmdesát jich p?eběhlo hranice v den a v noci národního svátku Sárska, ve st?edu 16. u? o něco méně, ale po?ád chodí a prosí o povolení pobytu na francouzské p?dě. A my u? máme dost těch sv?ch nezaměstnan?ch — co budeme dělat s dal?ími emigranty?Po chodnících paplácan?ch ?ern?m sněhem chodí také d?stojníci. Jsou to takovi hrozní, nenapravitelní civilisté, srovnáte-li je nejen s německ?m vojákem, nebo listono?em, ale i s kter?mkoliv z německ?ch mlad?ch mu??, pochodujících s lou?emi v rukou. Je to tu v?echno tak nějak skromné, na první pohled a? nevlídné, ale nějak volně se vám tu d?chá, nikde ?ádné prapory, propaganda ?ádná, kromě plakátu znamenitého aperitivu a biskvit? Petit Beurre, nikdo nek?i?i Francie, Francie nade v?echno, ani Vive le Chef! Nikdo se nedívá, máte-li na rukávě nebo v klopě kabátu jediné a neomylné znamení politické partaje, nemusíte zdvíhat ruku k vítěznému pozdravu, abyste nebyli ozna?eni a zmláceni do krve jako zrádci vlasti —Zkrátka, jste ve Francii a vdechujete volně její vzduch a jste ji ti?e vdě?ni za to, ?e existuje.národní hospodá?Kai e 1 Antonín Rohan:D?vody pro obrat k socialismuAutor této stati má právo naz?vati se v zemi, v které sídlí, princem, a pochází ze známé ?lechtické rodiny. U nás je znám? hlavně svou prací v Unii intelektuál?. Z dopisu, kter?m doprovodil sv?j ?lánek, citujeme:?Sehr geehrte Kollegen,der Wunsch, auch ab und zu dem tschechischen Publikum meine Arbeiten vorlegen zu konnen, hat mich veranlasst, einer Reihe von informierten Persónlichkeiten in Prag die Frage vor- zulegen, in welchem Organ ich wohl Gastfreundschaft finden und dabei die geistig und politisch fiihrenden Schichten der tschechischen Nation erreichen konnte. Von alien Seiten wurde ich nun auf Sie hingewiesen.“Uve?ejňujeme tento ?lánek se zvlá?tním potě?ením. P?i p?vodu autorově je nám dokladem these, kterou zastáváme, ?e pravda o pot?ebě organisovaného hospodá?ství zmocní se na konec myslí bez ohledu na t?ídní p?vod, ?e ?spole?nost jako celek, na konec jako jediná strana, krá?í k socialismu“ (MacDonald), a ?e, jako se kdysi v?echny strany zliberalisovaly, tak se nyní posocialisují.Klam krátké konjunktury.U? toku 1918 poznali lidé s bděl?m vědomím dějinn?m a masy: ?e ?ivotní útvary p?edvále?né pat?í nenávratně minulosti, ?e se hroutí ?ád spole?ensk? a hospodá?sk?, kter? se ostatně naz?vá s matoucí nep?esností kapitalismem, a ?e svět tnusi nalézti cestu k socialismu, p?esněji, knějakému socialismu. Prudká konjunktura, nastávající podle historické zku?enosti po ka?dé válce, zakryla na několik krátk?ch let povrchnímu pohledu vlastní směr v?voje. Pod dojmem americké prosperity uvě?ili i v Evropě mnozí, ?e lze hospodá?ství navrátit soukromník?m. Je p?ízna?né, ?e právě nejlep?í hospodá??tí myslitelé francouz?tí zachovali ned?věru k americké soustavě i v jejím největ?ím rozkvětu a po jejím pádu v roce 1929 první ?ádali, abychom p?ezkoumali i sv?j pojem normálního hospodá?ství; ?e se u? konjunktura let 1925 a? 1929 nikdy nevrátí, tím méně prosperita p?edvále?ná, a ?e se musíme za?íditi na mnohem ni??í úroveň, ne?li jaká bude normální úroveň v budoucnosti. Tak hovo?ili Francouzi, kte?í jsou, jak známo, ochránci individualistické tradice. Pustíme-li se z?etele krátk? sebeklam povále?né konjunktury, jsou dějiny posledního p?ldruhého desítiletí dějinami boje socialism? v?ech odr?d s liberálně individua- listick?mi hospodá?sk?mi p?edstavami star?ích pokolení, ba samotn?ch kruh? hospodá?sk?ch, a dějinami zápolení socialism? navzájem.Socialismus jako zestárnutí nebo omla-zení hospodá?ství.Je více d?vod? pro p?echod světa ze soukromého hospodá?ství individuálního do více ?i méně ve?ejného hospodá?ík, i spole?ného. Nejd?le?itěj?í a nejneúprosněj?í je vynucen? úpadek někdej?í rozpínavosti. Tak jako na rozdíl od dob o?;e-. ch se díváme na zemi a po?ítáme s pevn?mi hra- nicemí m??eme stejně po?itati s více ?i méně poměrně ome- :r-■—: trhy. tvo?íme-li nová za?ízení v?robní. K tomu p?i- scujxije, ?e válka p?inesla i posun ve světové v?robě a ?e p?estaly b?valé v?robně technické v?sady běloch?. Netoliko r-gantick? rozmach japonského hospodá?ství, jeho? jsme v těchto letech svědky, n?br? i vnit?ní hospodá?ská problematika anglické ?í?e, obsahující tolik prvk? kritick?ch, dokazují, ?e u? není Evropa a Amerika jedin?m vládcem moderní v?roby. Jsou ov?em je?tě skoro nekone?né mo?nosti v?vojové na světovém trhu a mo?nosti zvedání civilisa?ní úrovně a tím i spot?ební síly cel?ch světadíl? s jejich nesmírn?mi masami lidsk?mi. P?íklad rudého Ruska nám v?ak ukazuje, ?e národy, rozhodnuv?í se k takovému civilisa?nímu vzestupu, to chtějí a mohou ?initi nezávisle na na?í v?robě vlastní prací a vlastním v?robním aparátem. Tu se ji? setkáváme s dal?í p?í?inou obratu v hospodá?ství z oblasti soukromé do ve?ejné: národy poznaly právě v technické válce v?znam hospodá?ství pro svou vojenskou a politickou moc; vědí, ?e jim je nutně t?eba jak soběsta?nosti zemědělské a surovinné, tak nejmoderněj?ího pr?myslu, aby mohly v?bec mluviti do světové politiky. Tento poznatek p?iměl i malé státy evropské, zejména v Podunají, aby dělaly věci podle vlastního doznání hospodá?sky nerozumné a aby si tvo?ily uměle pr?myslov? v?robní aparát, místo aby spolupracovaly podle zásady dělby práce mezinárodně se sousedními zeměmi pr?myslov?mi. Je tedy u? za námi údobí divoké rozpínavosti, v ní? mohl nadan? továrník kdekoliv na světě vybudovati továrny a v?dy je?tě nalezl trh. To a p?irozená tendence k akumulaci kapitálu má hospodá?ství k tomu, aby se soust?edilo, a nutí je k plánování, nemají-li trvale chybné investice trvale rozru?ovati kapitál. Tato tendence p?ekonati to, co nazval Karel Marx ?anarchií kapitalistického hospodá?ství“, je u? tendence k socialismu, p?esněji, k nějakému socialismu.U? minulé století bylo ovládáno tak zvan?mi ?otázkami sociálními“. Filosofie a politika byly si vědomy nespravedlivosti tehdej?ího ?ádu hospodá?ského a sna?ily se dospěti v?emo?n?mi cestami k poměr?m uspokojivěj?ím. Heslo o t?ídním boji, vyrostlé na p?dě ?lověka ned?stojn?ch poměr? v ?irok?ch vrstvách dělnictva a v tom, jak bylo ponecháno dělnictvo bez ochrany na pospas mechanice a p?íboji konjunktur a krisí, rozdělilo lidi podle jeho argumentace na dva tábory, majetníky a nemajetné, z nich? jen majitelé nále?eli vskutku k mě??anské spole?nosti a byli normálními státními ob?any, co? bylo leckde vyjád?eno z?etelně volebním právem podle poplatnosti. Potom strhla světová válka lidi, zejména rozhodující národy evropské, ve sv?j obrovit? zá?itek, kter? byl s to jako sotva co jiného p?evrátiti sociální my?lení a cítění ka?dého jednotlivce. V zápalu národního nad?ení, av?ak i v němé v?ednosti zákop? poznal ?lověk ?lověka i p?es p?edvále?nou dělící ?áru mezi majetníky a nemajetn?mi, mezi ni??ími a vy??ími vrstvami. Poslední zbytky kastovního vědomí roztály i u nás ve st?ední Evropě v této prvé dlouholeté zku?enosti uskute?něné obecné povinnosti branné. Jestli?e se zdál lidsk? ?ivot tak?ka bezcenn?m, vzniklo p?ece vědomí rovnocennosti voják? v smrti za vlast a ka?d? se dovídal denně, ?e p?es v?echnu p?í?ernou mechanisaci a techniku ve válce zále?í na konec na ?lověku a jeho povaze, naho?e ve vedení jako dole v zákopě. A tak se stala válka, by? to znělo paradoxně, se sv?m hrozn?m vra?děním lidí p?ece vzk?í?ením ?lověka a pramenem zá?itk? pro vzpouru proti tupohlavé mechanisaci. Sociální a socialistické proudění, které vidíme jiti jako vítěze světem, má své ko?eny ve vále?ném zá?itku, rovně? jako poznatek, ?e ?lověk není jen ú?elem, n?br? i nositelem hospodá?ství a v?roby. V okam?iku, kdy u? nebylo pro podnikatele p?edmětem úvahy jen zbo?í, na jeho? zhotovení bylo pot?eba lidské síly, n?br? i dělník, jeho ?ivotní poměry a jeho du?evní i tělesná spokojenost se staly d?le?itou hospodá?skou otázkou, po?íná pr?lom socialistického my?lení v hospodá?ství. Brzy se objevilo, ?e spokojen? dělník pracuje více a lépe ne? nespokojen?, a odtud u? není daleko k politice vnit?ního trhu, ke snaze podporovati vnit?ní spot?ebu vysok?mi mzdami. Jakmile u?inilo omezení nespoutané rozpínavosti zven?í p?ítr? rozmachu evropského a amerického hospodá?ství, mohlo na- stati snadno zkostnatění a zestárnutí na?eho hospodá?ství, nebo? soust?e?ování, plánování a obecná snaha míti spolurozhodující slovo p?i rozdílení kolá?e, kter? se u? nezvět?uje zrovna p?ekotně, ohro?ují velmi pová?livě osobní iniciativu, na ní? dosud spo?íval ná? hospodá?sk? pokrok. Zato probouzejí tyto snahy dělníka z jeho d?ívěj?í situace jako?to p?edmětu hospoda?ení k jeho subjektu, nucená práce otrok? se hledí změniti v radostnou sou?innost rovnoprávn?ch státních ob?an?, nesmírné síly, jejich? omlazující a obnovující p?sobivosti na evropské hospodá?ství nelze ani dosud do- hlédnouti.Rozli?né útvary socialismu.Rusko domyslelo my?lenku t?ídního boje, vyvra?dilo tenkou vrstvu majitelskou, nebo jí vypovědělo, a dělníkovi dalo pocit vlády, ulo?iv?i mu zároveň nevyslovitelné od?íkání. Státní socialismus se v?emi sv?mi organisa?ními nesmysly, se svou drahou byrokracií a s úsilím napínati ?ivot na Pro- krustovo lo?e teorie a v?borov?ch usnesení u zeleného stolu, m??e se v Rusku dr?eti p?es hojné a daleko viditelné nezdary, je?to se stal marxismus, ne-li u? v ruském národě, tedy jistě v diktátorsk?ch vládcích komunistické strany vírou, druhem atheistického nábo?enství. Krajní materialismus je tam reakcí na zt?e?těně metafysicky blouzniv? věk a p?sobí na ruské my?lení odvrácené od pojm? ?nyní“ a ?zde“, jako druh svěrací kazajky, v ní? spěje klusem k technické v?zbroji. Socialistické a komunistické strany evropské ?ly v celku p?es rozli?né taktické a základní rozpory za cílem, jeho? dosáhlo Rusko: socialisace v?robních prost?edk?, státní socialismus, ovládan? politick?m aparátem dělnictva, nebo koalice dělník? a sedlák?, namí?ená proti vy??ím vrstvám.Proti tomuto socialismu marxistické revoluce vystoupil vítězně socialismus protirevoluce. Tu t?eba rozli?ovati mezi st?ední Evropou, chudou na kapitál a suroviny, a mezi atlantick?m hospodá?stvím západní Evropy s dostatkem kapitálu i surovin, Amerikou a British Empire. Nejz?etelněji se r?sují nové útvar}' protirevolu?ního socialismu ve st?ední Evropě, která je Rusku nejblí?e, a tvo?í tak?ka most mezi Ruskem a vysoce kapitalistick?mi zeměmi Západu. Byl-li italsk? p?evrat spí?e politick?, je podmíněn ve st?edoevropském území pr?myslovém a v?chodoevropském území zemědělském p?í?inami hospodá?sky strukturálními. Nebo? tu se za?ral u? po roce 1918 hluboko do hospodá?ství vítězn? marxismus a politická moc majitel?, která byla vále?n?m zni?ením kapitálu skoro na pokraji zhroucení, byla zdola úspě?ně podemleta. K tomu p?istupuje zbytnění státního rozpo?tu, zp?sobené vítězstvím demokracie, které ztí?ilo u podnikatele ka?dou tvorbu kapitálu ve zp?sobě normálního v?nosu. V těchto zemích ?lo zásadně a na dlouhou dobu skute?ně o otázku, kdo má vésti v budoucnosti hospodá?ství: ve?ejn? ú?edník státu a obce v marxistickém státním socialismu, nebo hospodá? dosud soukrom?. T?ídní boj dokázala omeziti na jeho p?irozen? rozsah a zá?itek národnosti vyzvednouti do st?edu politického konání fa?istická nacionálné socialistická protirevoluce, pramenící z vále?ného zá?itku národního spole?enství, a to v těch kapitálově chud?ch zemích, v nich? je kromě několika jepi?ích dobrodruh? sotva p?íli? mnoho bohat?ch lidí, rozhodně v?ak ?ádné bohaté vrstvy. Nauka o prvenství obecného u?itku nad u?itkem jednotlivcov?m, o slu?bě jednotlivcově ve?kerenstvu znamená socialismus bez p?edchozího operativního zásahu do hospodá?ského mechanismu: vlastnictví se stává závazkem, hospoda?ící ?lověk tak?ka mandatá?em národního spole?enství na p?ikázaném místě hospodá?ského organismu; uznává se právo celku za- sáhnouti tam, kde poru?ují jednotlivecké zájmy zájem spole?n?, a tím se tvo?í i dohlédací právo státu na hospodá?ství ve v?ech jeho oborech. V rámci nutn?ch spole?n?ch závazk? mají z?stati nadále jako nositel hospodá?ství osobnost a osobní iniciativa; ale nespo?ívá u? na jednostranném právu vlastnickém, n?br? na vyrovnání práv a povinností osobnosti, která je ve vědomém spole?enském svazku. Tento personalis- mus se stal také v kapitálově siln?ch a surovinami opl?vajících západních zemích thesí protimarxistické, revolu?ní mláde?e, její? socialismus se obrací pochopitelně proti vládě peněz, dnes u? mravně nesnesitelné. Boj, kter? vede Roosevelt s plutokratick?mi re?iséry, kte?í pohybují nitkami amerického ?ivota, budí v mladé generaci těchto zemí snad je?tě vět?í touhu po napodobení ne?li fa?isticky národně socialistická revoluce ve st?ední kontinentální Evropě, právě proto, ?e politická a hospodá?ská struktura těchto zemí se mnohem více podobá americké.Nadmíru v?znamná je v této souvislosti skute?nost, ?e pape? Pius XI. ve velké encyklice ?Quadragesimo anno“ s jasn?m odporem proti marxistickému socialismu, ale i proti liberalismu kromě jin?ch po?adavk? do budoucnosti rozvíjí pojem vlastnictví, kter? je v souhlase se základními skute?nostmi moderního personalismu. V pape?ském obě?níku se m. j. praví:?Je t?eba se tudí? st?íd dvou jednostranností: s jedné strany vede pop?ení nebo oslabení sociální funkce práva vlastnického k individualismu nebo aspoň do jeho blízkosti; s druhé strany pudí neuznání nebo vykotlání jeho funkce individuální ke kolek- tivísmu, nebo aspoň p?ipou?tí, aby bylo pová?livě zasáhnuto jeho stanovisko. Nevěnuje-Ii se tomu pozornost, p?jde to po srázné dráze prudce k onomu mravnímu, právnickému a sociálnímu mo- demismu, na kter? jsme u? s v?strahou poukázali v obě?níku k nástupu Na?eho Pontifikátu. .. ?e p?i u?ívání vlastnictví se nemá mysliti jen na vlastní prospěch, n?br? bráti z?etel i na blaho obecné, plyne samo u? ze zd?razněné dvojitosti vlastnictví, z jeho funkce individuální a sociální. Je věcí státní moci, aby do podrobnosti vymezila vypl?vající z toho povinnosti, kde je toho pot?eba a které nejsou u? zákonem p?irozen?m dostate?ně ur?eny. Stát m??e tudí? v?dycky na?íditi v rámci p?irozeného a bo?ího zákona, s ohledem na skute?né po?adavky obecného blaha v jednotlivosti p?esněji, co vlastníci p?i u?ívání vlastnictví smějí, co je jim odep?eno.“Socialistická prakse.Zesnul? president Mayrisch z Lucemburku, kter? pat?il k nejúspě?něj?ím a nejznamenitěj?ím hospodá?sk?m v?dc?m povále?né doby evropské, kdysi formuloval: ?Pova?uji bol- ?evismus politicky za nesmysl, av?ak instituci monopolu zahrani?ního obchodu budeme muset p?evzíti od Rus? nejdéle do deseti let.“ Deset let je?tě neuplynulo a u? se ukazuje ve v?ech koutech Evropy, zvlá?tě v?ak v kapitálově chudé st?ední Evropě, nutnost státní intervence v zahrani?ním obchodě. Nouze o devisy a zhroucení nejvy??ích v?hod nutí státy, aby p?edpisovaly jednotlivému podnikateli, kolik smí a kam vy- vá?eti, p?ípadně odkud dová?eti. P?esun zahrani?ního obchodu z oblasti soukromé do ve?ejné se stal skute?ností, monopol zahrani?ního obchodu je u? jen otázkou organisace a jména.Politicky zvítězil socialismus potud, ?e ve státech se soustavou jedné strany a s p?íslu?ně omezenou svobodou tiskovou se podstatně sní?il vliv peněz na politické utvá?ení a vedení ve?ejného mínění. V demokraticky parlamentní soustavě více stran musely politické skupiny v úvaze o pokladně strany hledati úto?i?tě u mocí hospodá?sk?ch a tudí? bráti ? z?etel ve své praktické politice na p?ání a zájmy dárc? peněz. To neplatilo jen pro strany p?íznivé majetku, n?br? stejně i pro sociální demokracii, co? bylo kromě pokra?ujícího změ??á?tění dělnictva s dobrou mzdou zároveň d?vod její kompromisnosti. V státě s jednou stranou odpadá toto ovlivňování penězi, umo?něné konkurencí stran, nebo? v?emocnost strany, ovládající stát, ?iní zbyte?n? ka?d? kompromis s nimi — vyjímajíc p?ípady ?iré korupce. Jednotliv? hospodá? i stejně mocné svazy hospodá?ské jsou pod ve?ejnou kontrolou, znemo?něna je d?ívěj?í podpora politick?ch snah ze soukromého pozadí. Omezením svobody tisku platí toté? dalekosáhle o ovlivňování ve?ejného mínění novinami. Jak nutně v?ak je v?voj puzen k socialismu, ukázaly nejz?ejměji bankovní úpadky ve Vídni a Berlíně a obdobné události ve v?chodní Evropě. Ani o spolkovém kanclé?i dru Ende- rovi, ani o ?í?ském kanclé?i Br?ningovi by asi netvrdil dějepisec nyněj?í doby, ?e to byli p?esvěd?ení socialisté. P?ece v?ak byli p?inuceni sanací zestátniti banky a p?evésti tak do ve?ejné oblasti nejd?le?itěj?í ?ást soukromého hospodá?ství, toti? jeho finan?ní soustavu.Evropské národy udr?ují z d?le?it?ch úvah sociálních a vojensk?ch uměle svá zemědělství. Kdybychom měli voln? světov? obchod, dala by se ?Továrna Evropa“ ?iviti produkty americk?ch farmá??. Je?to se muselo z rozhodujících mravních a nacionálních d?vod? od toho upustiti, ?ijeme ve světě cenově a mzdově politicky ur?eném nikoliv tak zvan?mi zákony hospodá?sk?mi, n?br? naprosto politicky. Nebo? p?edev?ím musíme a chceme bráti ohled na existenci stavu vy?ivovacího, zemědělství. V takovéto situaci zní skoro naivně po desítiletí veden? spor o ?ano“ ?i ?ne“ k plánovitému hospodá?ství.Vlastní otázka.Nejde tedy vpravdě u? dávno o socialismus, n?br? o p?iznání k některému z mnoha mo?n?ch socialism?. A zde se r?suje ze souzvuk? thesí západoevropsk?ch, protirevolu?ních hnutí, praktick?ch v?sledk?, nov?ch hospodá?sk?ch útvar? ve st?ední Evropě a z v?voje v?chodoevropského, v podstatě daného agrarismem, celkov? evropsk? obraz, kter? se dá v zásadách shrnouti do těchto vět:V autoritárním státě s jednou stranou p?estává protiva mezi státem a hospodá?stvím, rovně? mezi státem a spole?ností. 2. Hospodá?ství je oblast ve?ejná. Hospodá?, kdysi soukrom?, hospoda?e koná ve?ejnou slu?bu obecnému blahu. 3. Vlastnictví z?stává nadále základem hospodá?ství, je v?ak p?eklenuto státem a v??i státu nepova?uje se za absolutní; zásahy do vlastnictví jsou mo?né, pokud jsou sociálně oprávněné. 4. Stát je sám hospodá?sk?m subjektem jen v hospodá?sk?ch oborech, v nich? toho vy?adují národní nebo sociální d?vody: vykonává v?ak hospodá?skou v?sost nad ve?ker?m hospodá?stvím kontrolou a zásahy, kde je toho t?eba. Hospodá?ství je obstaráváno tedy nikoliv jako ve státním socialismu ve?ejn?mi zaměstnanci n?br? sv?mi dosavadními nositeli, kte?í zatím p?echázejí silněji a silněji z oblasti soukromé do ve?ejné. 5. Konflikt mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je rovně? věc ve?ejného oboru, pro ni? je p?í-sín?nv stát ve své hospodá?ské v?sosti. 6. Plánovité hospodá?ství — éconemie dirigée — wplvvá nutně z naléhavosti, ahy bylo udr?eno národní zemědělství a státní vedení zahrani?ního obchodu. Pokud se m??e roz?í?iti plánování p?es jednotlivé státy na skupiny stát? a vět?í hospodá?ská území, závisí v podstatě na politickém zaji?tění míru, neho? jen ná- rodv. které se necítí ohro?eny sv?mi sousedy, vzdají se hos- r : ; =: ■: - snisace orientované vojensky politicky a na-sroupí shr-..-ti cestu mezinárodní dělby práce. 7. Politika-?? ---=';-—?. více ?i méně konservativní, smě?ující k udr?ení nebo rozru?ení rodinn?ch a kulturních tradic jednotliv?ch sociálních vrstev, vyjád?í se p?edev?ím rozvrstvením daní z majetku nebo obratu. Programní v?rok Adolfa Hitlera: ?Chce-li ?lověk provozovati ml?n, nepostaví jej u pramene, n?br? na dolním toku potoka“, poukazuje stejně na obecnou tendenci v Německu, jako svěd?í ?etná opat?ení fa?ismu o jistém kulturně politickém a sociálním konservatismu v Itálii.Nebo? to je kone?n? nejvlastněj?í a nejv?znamněj?í rozhodnutí, p?ed ním? stojí nově vznikající socialistick? svět: má se dále udr?ovali dějinné dědictví v rase a tradici, nebo chceme jako v Rusku za?ínati s nepopsan?m papírem? Má obdr?eti smysl pro rodinu svou hospodá?skou základnu v dědickém právu, anebo má ka?d? jednotliv? mlad? ?lověk, podobně jak to p?edpisuje americk? puritanismus, za?íti od piky a tak ?íkajíc bez p?edpoklad?? A posléze: mají b?ti moc a bohatství protivy, jak tomu chtěl závistiv? věk demokratick?? Má b?ti vykonávána politická moc jen askety, chud?mi na statky pozemské — to je nejhlub?í these bol?evismu — nebo má naopak, jak tomu bylo v době feudální a odkud pochází 99 procent v?eho ?lechtického majetku, dojiti v?razu vy??í ve?ejná slu?ba a v?kon pro pospolitost i hmotn?mi statky?Tato rozhodnutí, která snad ov?em v sobě nesou rozhodnutí o kone?né hubenosti nebo bohatství budoucí evropské kultury, budou záviseti v podstatě na tom, pokud se poda?í protirevoíu?ním národním socialism?m rozmanit?ch národních ra?eb p?ekonati v pro?ití národní pospolitosti protihisto- rickou povahu materialistického a mechanistického nep?átelského bratra, marxismu, kter? poci?ují jako protivníka, a síanou-li se tedy zplna a zcela nositeli dějinného dědictví svého národa a tím evropské kultury.literatura a uměníEdmond K o ni ád:A co Havlí?ek a Neruda?ni.akto s resignací promluviv k jasnému zjevu básní?ky podje?tědské, ?el kajícník, ne ji? zcela d?vě?ivě, hledat útěchy u národního hrdiny notoricky uznaného, jeho? neohro?ená věrnost se od ?kolsk?ch let vryla ka?dému poctivému ?echu v pamět ok?ídlen?m slovem: ?Slibujte si mně, vyhro?ujte si mně, zrádcem p?ece nikdy nebudu!“ V?ecek národ oplakal tohoto svého bohat?ra a brixenského mu?edníka písní?Spi, Havlí?ku...“Cesta kajícníkova není seminárka, bu?te? mu uspo?eny v?klady politicky i literárně historické. Nadto nepochybuje kajícník, ?e strá?ci pravé národní tradice jsou samoz?ejmě podrobně pou?eni o Havlí?kovi a spisy jeho d?kladně znají, nebude proto nosit sovy do Lutzowovy ulice v Athénách, ani d?íví do ?Tempa“. Spokojí se p?íle?itostn?mi poznámkami k citát?m, je? namátkou vyloví, a loyálně uká?e, jak jest si vědom rozdílu věk? a změny v poměrech. Jinak by p?íli? snadno Havlí?ka, kter? na p?íklad okázale mluví pro ?eskou věrnost Habsburk?m, usvěd?il z raku?áctví: podle metody, velmi oblíbené po p?evratě, kdy ka?dé slovo, p?ed válkou pronesené, se odp?rci bralo na zlaté vá?ky. Nelze ov?em zatajit, co jiného p?edem budilo jisté pochyby v kajícníkovi: nenapravitelná politická st?ízlivost Havlí?kova, jeho positivismus a realismus, jen? doznané měl vliv, z?ejmě neblah?, na T. G. Masaryka, ani? mu na ?těstí p?eká?el potom v revolu?ní práci. P?itě?ující zdála se kajícníku tato st?ízlivost zejména ve zvlá?tním p?ípadě politiky slovanské. Autor ?Kutnohorsk?ch epi?tol“ se poh?íchu jevil v?dy zcela neschopen citového rozně?nění a snivé horoucnosti k carskému Rusku, na jeho? knutu nikdy nezavěsil kyti?ku milostn?ch ?kdyby“. Po této stránce bohu?el nelze od něho nic o?ekávat, naopak s trpkostí dlu?no vzít na vědomí, ?e si ke svému proticírkevnímu ?K?tu sv. Vladimíra“ potupně vyp?j?il za symbol státní reakce právě ruského cara. V době, kdy tento car byl p?irozen?m spojencem Habsburk?, jejich? vděku si zaslou?il u Világo?e, marně by v tom dobrá v?le hledala ironickou masku, jak jí ve válce skvěle dovedl u?ít Viktor Dyk. Pro?, musí se ptát prav? vlastenec, Havlí?ek, chtěje parodovat Rakousko, neoblékl je aspoň do kost?mu ?panělského, jako později Hugo Vavris v proslulém ?Franti?ku Lelí?kovi“? Ve ?panělsku p?ec, podle známého v?roku Rusa Balma?eva, bylo také mnoho klá?ter?.P?esto bude se strá?ce pravé národní tradice rozpakovat, ne? básníka ?Tyrolsk?ch elegií“ prohlásí za ?p. v.“, politisch verdachtig. Podrobme jeho záslu?né rozpaky, je? umíme ocenit, zatě?kací zkou?ce.Roku 1846, náhodou v den 28. ?íjna (jeho? p?í?tí slávu jsi, drah? jeho avantgardisto, netu?il!) konala se na ?ofíně beseda. O této besedě referoval kdosi ve ?Květech“. Tohoto referenta Havlí?ek v ?Pra?sk?ch Novinách“ 5. listopadu ká?e mimo jiné:? ... Druh? poklesek tohoto svrchujmenovaného bli?ního na?eho jest vlastenecké ?osáctví (podtrhuje Havlí- ?ek),které sbarometrem vrucelevé, ase ?i?ko- vicí v pravé v?ude obchází po besedách, mě?íc ve vzduchu poměr, v jakém mluvená ?e?tina k mluvené něm?ině stojí. Nem??e se napsati referát o bále ani o plese bez podotknutí, ?e se tam také německy mluvilo — zastaral? to ji? oby?ej referentsk?.Za onoho ?asu, kde se snad lidi za jazyk ná? styděli, kde se myslilo, ?e po ?esku v lep?í a vy??í spole?nosti mluviti není mo?no, ani dovoleno: tenkrát arci... Ale nyní... ji? jsme dospěli, a proto nám jako?to ji? rozumn?m a dospěl?m povoleno b?ti musí, u?ívati věcí jinak zakázan?ch (t. j. něm?iny), kde toho zapot?ebí . . . roz?i?me ji? poněkud prsa svá a u?me se ?e?i své d?stojně a mu?ně u?ívati, kde slu?no, ne ale nedospěle, dětinsky, s kaprisemi.“Budi? z?staveno literárnímu historikovi, aby zjistil, zda tu Havlí?ek má na mysli pra?sk? Obecní d?m, kde z usnesení městské rady je zakázáno proná?et německé ?e?i, tak?e tam nem??e b?t prosloven německ? projev loyality k ?eskoslovenskému státu a jeho podnik?m. Mělo by se i probadat, není-li Havlí?ek podez?el? z vla?nosti k jídelním lístk?m, k turistick?m tabulkám a jin?m drobn?stkám na?eho boje v území zněm?eném.Je v?bec, p?es mnohé d?kazy svého skute?ného vlastenectví ve věcech, v nich? v?ichni ?e?i a Slováci snad budeme cítění spole?ného, podez?el? z nesprávn?ch p?edstav o vlastenectví. Pisatel vymy?leného dopisu z neznámého ?eského města ptá se ho v ?Pra?sk?ch novinách“ 26. a 29. b?ezna 1846:. ?P?edev?ím neo?ekávejte ode mne zprávu o ?eském bále, neb o ?eském divadle aneb kone?ně o besedě ?eské, o ?esk?ch ?títech, o vlastencích a vlastenkách atd. O v?em tom nevíme ani u nás, co to je, a proto se tuze divíme, ?e se v novinách a ?asopisech tak ?asto o těch věcích dějí zmínky! Jeden mlad? ?vihák z Prahy nám to sice tak vysvětloval, ?e se to ??eské“ jmenuje, p?i ?em se ?esky mluví! Ale my sme se mu vysmáli! To? by se u nás, já?ku, v?ude muselo ??esky“ p?idávat: ?eské ú?ady, ?eské ?koly..atd.A nemáme od nás daleko do Němec: 4 míle od nás je německé město, tam zas mají německé ?koly, německé ú?ady atd.... a kdy? my tam p?ijedeme i my s nimi německy mluvíme. Nebo? nesmíte myslet, pane redaktore! ?e snad jin?ch jazyk? kromě ?eského neznáme ...“(Následuje v?te?n? vtip na německou pov??enost, p?íli? dlouh? na citát, jen? v?ak Havlí?ka osvěd?uje jako up?ímného vlastence.)? ... Ale o těch vlastencích a vlastenkách p?ece je?tě po- savád nevíme s jistotou, co vyznamenávají. Sly?íme o nich tuze ?asto mluvit a mnoho ?teme o nich... a právě ten velik? po?et vlastenc? a vlastenek nám je ?iní jaksi podez?elé a plete nás. V?dycky jsme si a? posud myslili, ?e je vlastenec jenom ten, kdo se pro cel? sv?j národ obětuje, něco velikého, znamenitého, záslu?ného proň podnikne a vyvede, kdo zvlá?tě vyniká velik?mi vlastnostmi nad jiné atd.? Vě?te mně, pane redaktore! takov?ch lidí je málo: mně se zdá, pane redaktore! ?e jich ani v Praze tolik není, aby se bály nimi naplňovati mohly. Prosím Vás tedy, pane redaktore! ra?te nám laskavě vysvětlit, jak to ti lidé myslí s těmi vlastenci a vlastenkami...“Na tento dotaz pan redaktor odpovídá pod ?arou:?Nesnesiteln?, mrzut? dopisovatel! Samá otázka! co pr? to je vlastenec a vlastenka?! ?laka já vím sám: vlastenec je mu?ského a vlastenka ?enského pohlaví. My v?ichni jsme te? vlastenci a punktum.“Dopisovatel pokra?uje:?...My si u nás vlastence zcela jinak p?edstavujeme: u nás má to slovo po?ád vět?í kurs ne? v Praze ... Ná? pan děkan je vlastenec. On má 6000 ro?ních d?chod?, z kter?ch v?ak pro svou osobu a v??ivu jenom 1000 vynakládá: ostatek v?echen obětuje dílem na vzdělání mě??an? a na rozmno?ení zdej?í kněhovny, na zvelebení ?kol, dílem na podporu nuzněj?ích obyvatel?...“Zde nezbude patrně poslanci Roschemu ne? vstát a za takového vlastence prohlásit poslance Hodá?e. Ale jsou mezi vlastenci, jak známo, je?tě mu?i rázu zcela jiného, jich? finan?ní velkorysost do?la uznání nejen ve?ejně, n?br? v samém Národním shromá?dění. Jen?e nelze se déle zdr?ovat oním dopisem, jen? p?ízna?ně za ?iny vlastenecké pova?uje ?adu sociálních a kulturních z?ízení, mimo jiné zajímav? v?bor mě??anstva, kter? mezi sv?mi úkoly má i stíhání ?za neuctivost k ?ádn?m lidem“, a spolek proti t?rání lidí:?...vě?te mně, pane redaktore! ?e se na světě lidi posavad p?ece je?tě více t?rají ne? zví?ata...“P?es tuto vla?nost citovou a neslovanskou, která se právě ve ?Slovanu“ je?tě 28. ?ervna 1851 posmívá:? ... kde jsou nyní v?echny ty zástupy oněch .bo?ích bojovník?’, kte?í za těch ?as? s pe?ím a kokardami za kloboukem, se ?avlemi po boku v rozli?n?ch uniformách a národních krojích naplňovali hrdinsk?mi ?e?mi sv?mi v?echny hospody království ?eského?“P?es tuto politování hodnou nep?ízeň ke krojov?m dru?inám budi? Havlí?kovi mnohé odpu?těno za zlatá slova v ?Národních novinách“ 29. b?ezna 1849:?... ?e my socialisty a komunisty, jmenovitě Cabeta, Proudhona atd. nepo?ítáme k liberálním a ?ádn?m lidem, to? snad se rozumí samo sebou...“Kone?ně mu?né slovo! On ten Havlí?ek p?ece jen je taky ná?.Po prvé vzp?imuje kajícník nadějné své zpocené ?elo. Za tenhle záblesk sh?ry bu? diskrétně vynechána ?ada závadn?ch míst. Havlí?ek nedr?í na cara. Poláky nevlídně zve ?zpan?til?m kmenem slovansk?m“ a nestrká vinu na Bene?e, kdy? tento zpan?til? kmen se k nám chová nezcela bratrsky. Havlí?ek zu?ivě obhajuje parlamentarismus. Ale Havlí?ek, zdá se, p?ese v?echnu svou snahu, aby k nim byl spravedliv?, patrně p?íli? nemiluje ?idy, a socialisty s komunisty nepova?uje za lidi ?ádné, sláva mu.Pravá národní tradice nebude p?es to pova?ovat za ??astné, ?te-li (?Slovan“ 26. ?ervna 1850):?Jedním z podobn?ch stra?idel jest také slovo komunismus, které jest ji? od některého ?asu stra?idlem proti v?elik?m liberálním zásadám. Jak ?asto sly?íme tímto slovem okolo sebe házeti jisté strany, kdykoli se jim o to jedná, aby zohyzdili sna?ení některé jim odporné strany: tito pánové ... myslí, ?e ji? porazili ka?dé liberálněj?í sna?ení, kdy? jen proti němu vy?kli nadávku: komunisté, komunistické choutky...“Kdo by to byl ?ekl, uklouzlo kajícníkovi, ?e u?r.1850 ...?Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné u?ení, ?e nikdo nemá míti ?ádné jmění...“Bravo, Havlí?ek!?... Co vlastně jest jmění? ...otázka nadmíru tě?ká... která nyní nepochybně bude je?tě dlouho h ? - bati světem... poněvad? se ale v?echno to, co ?lověk má, jmenovitě ku p?. co ukradl, neb mocí vzal, neb o? jiné o?idil za jeho jmění neuznává, dalo by se tedy velmi mnoho o jmění jednati...Ka?dého ?lověka jmění se musí hájiti a kdo se cizího jmění dot?ká... jest komunista!... Kdy? ale se budeme této zásady dr?eti, shledáme brzy, ?e komunisté největ?í jsou zrovna na té straně, odkud právě v tuto dobu nejvíce proti komunismu kázati a brojiti sly?íme... zrovna ti, kte?í jiné viní z toho... sami nejméně jmění cizé za svaté dr?í... Pova?me k. p?. absolutní neobmezenou vládu: ona jako první komunista bé?e sobě pod jménem daní neb konfiskací neb expro- priací atd. jmění cizé podle uzdání svého, a nikdo nesmí ani slovem se ozvati proti tomuto nesmírnému komunismu... bé?e celé statky někter?m a dává je jin?m podle své libosti, uděluje někter?m milá?k?m sv?m privilegie, to jest jin?m slovem obírati své ostatní spoluob?any; není to nej rozsáhlej?í a n e j ? k o d 1 i v ě j ? í komunismus? Jak smě?ně musí pak na rozumného ?lověka p?sobiti de- klamace z těchto stran proti komunismu...“Te? jen ?ádné nedorozumění, prosím. Havlí?ek zaru?eně nemá na mysli fa?ismus, nejméně fa?ismus německ?, jen? obírá jen ?idy, dělníky a spisovatele. Havlí?ek má na mysli Rakousko, absolutismus, feu- dály. Je liberál, je pro ?Svobodn? v?rob a svobodn? obchod“. (?Slovan“ 29. b?ezna 1851):. Směr dobr? nyněj?ího věku jest docíliti, aby ka?d? sám v poctivosti u?ívati ovoce práce své ...“a te? to dostanou, nazdar, socani:?... Mnoh? kní?e ... p?ece p?ispívá k provedení pravé demokratie více, ne? leckter? k?ikloun, jen? v o ? u- nělém kroj; popuzuje lid... aby on sám co v?dce takcvého lidu za málo práce u?ívati mohl v?ech v?hod rozené aristokracie...“V?borně! Jen do nich! Vily! Auta na ?undru! 3,-?tc bravo! Havlí?ku, pokra?uj:V?bec za na?ich ?as?... to, co oby?ejně jmenujeme*-.r:*ratií, toti? majitelově velik?ch statk?, mnohem - * - ě jest nebezpe?no ú?el?m pravé a pocti- e demokratie, ne?li jin? druh lidí a sice banké?i, :i 3 r i k a n t i, velkoobchodníci, takzvaná pe- --??aá aristokracie, která nyní jako upír'saje krev z ostatního ?lově?enstva...“Havlí?ku, Havlí?ku, pro? jsi mě opustil?On sám pod ?arou vysvětluje: ?...jmenujíce-:rav vyjímáme ty (jednotlivce), které vyjmutí za- Ale p?es to pí?e dále:?Ti jsou vlastně za na?ich ?as? ta pravá nebezpe?ná aristokrati e, která hrozí zmocniti se celého světa a uvrhnouti na lidstvo mnohem hor?í, mnohem trvanlivěj?í jho ne?li bylo ; ho feudální zemskopanské ?lechty. Toto ho peně?ně aristokratie jest nejvíce proto ? í - e i p e ? n é světu, i e nástroje jeho, ta sít do steré zaplitá ?lově?enstvo témě? neviditelné jsou a jenom ú?inek se teprva vidí a bolestně cítí... Aristokratická libov?le a bezpráví, budou-li provozovány od peně?ně aristokratie, do největ?ího nebezpe?í a nejistoty p?iváděti musí jmění, poněvad? vzbuzují proti sobě co p?irozen? odpor snahy komunistické a hrubě- socialistické a tyto snahy bude-li sejimne- spravedlivostí peně?ně aristokratie více ?ivota dodávati uvrhnou kone?ně jmění v?eliké donebezpe?í a nejistoty... Hlavní známka ka?dé aristokratie jest, ?e zneu?ívá moci státní, zákon? ke svému zisku. Tak i na?i fabrikanti chtějí cla na cizozemské zbo?í zneu?ívati k tomu... aby nám mohli své ?patné v?robky za drah? peníz prodávati... cla se po?alo u?ívati k docela jiné věci, toti? k obhájení domácího pr?myslu (podtrhuje Havlí?ek), jak se ?íkalo, skute?ně a vlastně ale jen k neslu?nému obohacování fabrikant? na útraty a na ?kodu v?ech ostatních ob?an?...“ (Podtrhuje opisova?.)Psáno r. 1851. A ty, Havlí?ku, kter? jsi vynadal Cabetovi i Proudhonovi, vě?ils, ?es liberál. Byls pro ?svobodn? v?rob a svobodn? obchod“, odvolával ses d?myslnou teorií k tehdej?í Americe. ?ím bys, ve tvá?i Americe dne?ní, dne?nímu světu a sovětskému Rusku byl dnes? Pravdu má ta píseň. Spi, spi, spi, Havlí?ku, v svém hrobe?ku.Tak, ale kde tedy vlastně, hergot, je ta pravá národní tradice? Zviklán a schlípl? za?eptal kajícník:?Lasciate ogni speranza“nadJanem Nerudou.?, ?Národní listy“, někdy Nerudovy, zahalte svou tvá?. Zahalte ji ze ?alu a ze studu — rozumí se: ze studu nad Nerudou. Nerudu se vlastně ani nevyplácí zkoumat. Je u? p?edem p?íli? kompromitován ?Právem lidu“, které si ho nedávno vedlo za svědka s jeho pověstnou zdravicí dělnictvu k 1. květnu 1890. Rozhlasem rozk?i?ena byla v?emu národu a v?emu světu jeho hanba, jak se cynicky a pustě posmíval, kdy? ho svého ?asu s jin?mi, v to po?ítaje holubi?ího Hálka, vyhazovali z národa — zase jeden, kter? to u? má za sebou. Ne, milé ?Národní listy“, ke ?houcímu vlastenci, nikoli v?ak — nacionalistovi Nerudovi se raději u? nikdy nehlaste, ve vlastním zájmu. Zadaly byste si. Z národa ho vyhazovali katolíci, va?i dne?ní p?irození spojenci. Nehledě k nějaké té p?edvolební rozmí?ce, byl by naprost? omyl, pro lapálii nějak?ch dávno odlo?en?ch zásad pokrokov?ch a humanitních uvádět va?i národní tradici v rozpor s nástupci ví* tězné protireformace, jim? Neruda věnoval nejednu ze sv?ch nejost?ej?ích stránek, pí?e namátkou na p?íklad o pape?i Piovi IX., kdy? tohoto mocného mu?e r. 1878 stihla smrt:??těstím lidstva bylo, ?e panování Piovo padlo a? do století devatenáctého. Co by byl ?inil as v krvavém st?edověku, kdy? v úplné polovici věku devatenáctého co světsk? panovník malé země dal popravovat, věznit a z vlasti vypovídat své poddané po desetitisících!“Je d?vodná obava, ?e by Neruda nebyl měl nejmen?í pochopení pro boj proti emigrant?m — p?es to, ?e i on, a kousavěji ne? Havlí?ek, na ?idy měl z?ejmě svrchu.?Co by byl ?inil v oněch dobách du?evní temnoty mu?, kter? v osvíceném věku na?em znám?mi sv?mi dogmaty v?dy znovu lidsk? rozum p?ibíjel na k?í?! Co v oněch dobách zápaln?ch hranic a inkvisi?ních muk ?lověk, kter? krve?íznivého, zu?ivého Arbueza prohlásil svát?m! Co tenkráte, kdy bezohlednost byla ?ivotním pravidlem, mu?, jen? v době humanity vyslovil heslo: .Necítím s nik?m!1...“Co by dnes ?inil, kam by psal mu?, jen? p?ed padesáti sedmi lety toto psal a dopis nastupujícímu Lvu XIII. po?al: ?M?j mil? Lví?ku!“, aby mu v něm dal tyto rady:Zaho? syllabus, svlékni neomylnost, oble? se v slune?ní roucho lidského rozumu a k?es?anské lásky. Ka? aristarch?m a hierarch?m o rovnosti lidské a kde kter? národ trpí, pomáhej mu k svobodě. U? vzne?ené lidi k?es?anské poko?e a bázlivou chudinu pravé lidské p??e. Zapuzuj jasn?m slovem ?í?i temnoty a zlatou r??í odměňuj du?evní pokroky lidstva. Proklínej zlobné násilí a ?ehnej lásce mezi lidmi... Dokud ale nebude? takov?m Lvem Největ?ím — prosím, ne?ehnej ?eskému národu nikdy! Ani dost málo, ani je?tě míň. Nebylo by nám to beztoho nic plátno ... Prosím Tě, po?ehnej na?im nep?átel?m! Ostatně... za t?den jsou sokolské ?ib?inky. P?ij? oble?en co .dobr? past??*, nikdo v tom nepozná pape?e! Pusu pantofli...“Tento nesnesiteln? bu?i? by byl skvrnou na ?títě listu, jen? tak ?asto s jemn?m pohrdáním psal o ?hu- manitá?ství“. Tento zu?ivec svobodomyslnosti nedr?í na vrchnosti duchovní ani světské. V ?Balladě t?íkrálové“ mal? Je?í?ek z jesli?ek ?íká:?,... Vy králové jste p?i?li sem, ?e já jsem je?tě dítě,,vy? apo?tol?m svobody se kdys i ukláníte:v?ak a? já ponarostu v cel? mu?,a ?ák? p?jde za mnou houfně u?,hned sestr?íte hlavy své pak v strachu dohromadya budete i tup?ch od bi?ic? bráti rady.Te? p?i?li jste sem s poklonou z té světa někde dáli, a sypete mi zlata lesk a kadidlo i chvály, pak — byste zachovali zlatou svou — mně korunu necháte trnovou,a k poslední mé cestě skalní ku Golgatě z vás t?í se nedostaví ?ádn? — dim to svatosvatě!*Král ?e?ník s ?ela korunu si honem k uchu ?oupnul, rád ?ek’ by něco, neví co, a zdá se mu, ?e zhloupnul.A na to v tajen? se dali ?ept,druh druhu ve královské ucho rep?:,?e z tesa?ky je p?ece jen, on ka?d?m slovem jeví!*To ví se: p?i?li se slávou — jak ode?li, se neví.“Aby v?ak nikoho nenechal v pochybách, jak to myslí, napsal Neruda, p?vodce ok?ídleného v?roku o ?ko?enkovém vlastenectví“, je?tě ?Romanci italskou“ :?Ugo Bassi, mnich a republikán, chycen Raku?any, vydán ?ímu; odsouzen jest k ztrátě posvěcení a pak k smrti v sedmi pu?ek d?mu.Vyvedli ho, ětverhran rozstavili.Katan kněz naň vsko?il jako saně, hrubou cihlou drhnul ?íji jeho, drhnul do krve mu jeho dlaně.,A te? jdi — a klepej na nebesa/ dí pak katan kněz ve pustém smíchu,.nepozná víc Kristus sluhu v tobě, jak ty jeho nepozná? v svém h?íchu!“Pu?ky cvakly. Mnich se náhle vzp?ímil, hrdě na prsa své ruce lo?í —:.Myslí?, ?e se tobě, bídn? cháme, zjevila kdys svátá v?le Bo?í?V?ak mne pozná Kristus, pozná m?ikem, jak já m?ikem jeho, mistra ctného: podle lidstva rek? kolem něho, praporu dle nad ním ?erveného!““Opisova? mínil p?vodně jen ve zkratce citovat Nerudovy ver?e. Netroufá si v?ak neuctivě sáhnout v kovov? spád jejich zvu?né vzpoury. Kajícník pak unaven se vzdává p?emíry doklad?, jimi? Neruda a? p?íli? ?asto se usvěd?il z nep?ípustné levosti. Jako do okolnosti poleh?ující vm??lí se do eventuality, ?e snad Neruda p?es tu pokrokovost, humanitu a lidské bratrství praporem ?erven?m nemínil prapor speciálně socialistick?, n?br? prostě znak revoluce a republiky. Jest v?ak po jeho zmíněné ji? zdravici dělnictvu k 1. květnu 1890 obava více ne? d?vodná, ?e i jemu ?houcí cítění národní se sociálním se stoto?- ňuje a spl?vá. Doklad?m toho nebyl by konec. Jen jako st?ídmá ukázka ?te se na p?íklad v jeho studii ?Na zádu?í“:?,To je statistické faktum,“ míní kasír... ,?e jen chudina má cit. Kdy? jsem p?i?el sem do ú?adu, dělal jsem si ?árky... kdy? pe?iny jsou sfantovány, stěny vlhky, kdy? není paliva, tu pak cítí mráz druh s druhem, p?itulí se k sobě..“ “Kostelník pak vy?izuje vzkaz duchovní správy, ?e kdy? je moc funus?, nemohou pak dát velk? kondukt, to je ?koda.?,... Kdyby se daly takhle chudé poh?by na dopoledne —‘ ,Ano — proto?e má chud? dopoledne nejméně ?asu! A n a ? má b?t chud? i zde postrkován, myslíte, ?e to necítí?“...“Potom p?ijde velmi elegantní mladík, zem?el mu bohat? otec, i objednává syn nádhern? poh?eb. Je?to je to pán bohat?, jedná se s ním němec- k y. Ten sociální krucifix laudonelement — chci ?íci; sociální element ne a ne se dát odtrhnout od národního. Viz i ?Liberec“ (1865):?... tě?ko ur?it, je-li Liberec nyní opravdu bohat, poslední doba v?eobecn?ch továmick?ch úpadk? dosti mnoho mu as ublí?ila. Tolik je ale jisto, ?e jsem nikde, neviděl takové mno?ství otrhan?ch dětí jako v Liberci. Jsou to ov?em jen děti dělník?, pan továrník m??e k v?li těm hadr?m dosti penězmíti!Kde je nepoměrná nadvláda továrnického pr?myslu, kde jsou peníze nej vy??ím ú?elem ?ivota, brávají se ?asto peníze za toto?n? se vzdělaností. Materialismus spokojuje se zevněj?ím leskem a demoralisuje ?asto v ka?dém ohledu...“Zp?sobem p?ímo fatálním tu Neruda urá?livě spojuje, vynechávaje p?ed ním slovo ?historick?“, materialismus ne snad s ?lidstva reky“, a ?praporem ?erven?m“, ale vysloveně s kapitalismem, ten pak-s nevzdělaností. Vypráví v dal?ím o sázce, ?e v dopise jisté dámy nebude chyb pravopisn?ch, jich? pak ?napo?ítali jenom několik“, posmívá se bur?áck?m ?epicím, ?ka po té:?Liberec se honosí ?istě německou kulturou a bude snad ji? za málo desetiletí umět německ? pravopis... ?kolám libereck?m ub?vá. Na reálku p?ichází v?dy méně ?esk?ch ?ák? a německá vzdělanost a německ? obchod mají tolik ?ivotní síly zde do sebe, ?e obchodní ?kola také ji?ji? dechu ztrácí. Podivné to d?kazy vzdělanosti! A skrovné vzdělanosti obecné rovná se d?stojně nevzdělanost politická ...“Libereck? pr?mysl je dnes v ?eskoslovenském Svaze pr?myslnickém a tudí? dle slov poslance Rosche slu?n?mi ?ástkami p?ispívá vládc?m ?Národních List?“ na projevy národně uvědomělé proti haken- krajclersk?m student?m, národně neméně uvědoměl?m, p?i kter?ch? slavnostních p?íle?itostech nedopat?ením ve jménu habsbursk?ch insignií vysoko?kolsk?ch bere za své knihovna ve slovanském seminá?i německé university. Ostal tedy Liberec a kapitalismus i pod vedením ?eskoslovensk?m věren své kulturní linii. ?Národní Listy“ mají pro? se stydět za Nerudu, i pro? b?t vdě?ny katolík?m, ?e ho u? kdysi vyhodili z národa. Jinak by ho dnes musily vyhazovat samy, trapná to věc ve vlastním domě. Takto zajisté jen diskrétně potrestají svého odpadlíka vě?n?m ml?ením, v něm? jeho prokleté jméno z jejich sloupc? prov?dy vymizí. Mají místo něho v J. O. Novotném pravého, vskutku pravého mu?e. —(Dokon?ení.)otázky a odpovědiBa?a odpovídá na námitkyV minulém ?ísle otiskli jsme několik úryvk? z dopis? na?ich ?tená??, zachycujících ?adu námitek proti firmě Ba?a. Zlín vyhověl na?í ?ádosti, aby sám odpověděl a poslal nám ní?e uveden? dopis.Vá?ená redakce!V minulém ?ísle uve?ejnili jste několik dopis?, kritisu- jících ?innost na?í firmy. Zji??ujeme p?edem, ?e ani v jediném z těchto projev? nejsou fakta podána podle pravdy a ?e jde vesměs bu? o vědomé ?i nevědomé omyly; jsme ochotni dokázati to objektivně kontrolovateln?mi skute?nostmi.Pokud jsou v dopisech vysloveny r?zné názory filosofické a sociální, nem??eme se ov?em pou?těti do ob?írn?ch diskusí. Na?e hospodá?ské a sociální názory jsou obecně známé a spo?ívají na těchto prost?ch principech:Svoboda podnikání a svoboda soutě?e.Nejlevněj?í v?roba, nejni??í ceny, nejvy??í mzdy.Slu?ba ve?ejnosti: rozhoduje zájem nejvy??ího po?tu.Stát nech? zasahuje do hospodá?ství jen natolik, aby zamezil zneu?ívání svobod ob?ansk?ch k po?kozování konsumní a v?robní schopnosti ?irok?ch vrstev (cenov?mi kartely, protisociálními dohodami atd.)R-acionelní a úsporné hospodá?ství státu, zemí a obcí, rozumné a plánové investice, prozíravá vnit?ní a vněj?í hospodá?ská politika, ale ?ádn? státní intervendonismus p?i v?robě.Kdo s těmito principy nesouhlasí, ten bude na?í práci v?dy něco vyt?kati a s těmito kritiky polemisovati podrobně nebudeme, nebo? tu pak jde u? o světové názory, o osobní p?esvěd?ení, kde p?estává dokazování.Jen stru?ně chceme proto reagovati na některé v?vody, je? vypl?vají z?ejmě z nepochopení na?ich zásad. Dopis 11 (Ba??v koncern) nám vyt?ká na p?íklad, ?e pr? roz?i?ujeme svoji v?robu o gumové hra?ky, gumové koberce atd. Nikdy jsme nezastírali, ?e vyrábíme v?echno, co p?iná?í s sebou racionelní technika na?ich závod?.Zákony republiky znají jen ur?itá omezení v?roby, které ov?em musíme respektovati jako ka?d? jin?. Kdyby snad zákazníci vyt?kali, ?e vyrábíme ?patné a prodáváme drahé zbo?í, tu bychom cítili povinnost odpovědět a vyvodit z toho d?sledky. Odmítáme v?ak diskutovat o tom, zda máme právo nějaké zbo?í vyrábět nebo prodávat, dokud to děláme v rámci ?eskoslovensk?ch zákon? a p?i tom dob?e a levně. Své právo a svou povinnost vyrábět a prodávat opíráme jednak o zásady, je? jsme ji? naho?e uvedli a pak je?tě o fakt, ?e v na?í republice ?ije kolem 15 milion? lidí, z nich? pak 14 a p?l mil. jsou lidé celkem chudí. Jo povinností těch, kdo to dovedou, tedy povinností podnikatel ?-v ?- robc?, poskytovati těmto milion?m za jejich hubené d?chody co nejvíce dobrého zbo?í a neustatí ani okam?ik v tomto úsilí. Ne?iní-li tak, ztrácejí v dne?ní spole?nosti právo na existencí. Jsme si vědomi toho, ?e se v tomto svém úsilí budeme srá?eti v?dy s ?adou lidí, kte?í v té neb oné formě chtějí jin?m zp?sobem ne? dostupn?mi cenami tě?iti z hospo- dá?skvch poměr?. Nedáme si v?ak v?iti právo, najiti si svou zíjěcia crstn < KJCchehiceiLOaloai 5fHK ▼právníma ?ádu a v dne?ní civi-lisaci, je podle na?eho p?esvěd?ení jediná cesta a spása z n e z a m ě s t n a n o s t i vracio- nelní v?robě a distribuci, v roz?i?ování k o n s u m u. P?imě?ené mzdy a dostate?ná zaměstnanost nejsou jinou cestou dosa?iteln?.Pokud jde o ostatní v?eobecné otázky v dopise dot?ené, bude snad nejlépe, jestli?e stru?ně otiskujeme některá data, je? jsme ve věci správkáren uvedli v ?ivnostenském v?boru poslanecké sněmovny jako závěr k anketě o poměrech ?ivnosti obuvnické. Mimo jiné p?edlo?ili jsme v anketě cifry, které dokazují, ?e hodnota celkového ro?ního konsu- mu obuvi v ?eskoslovensku se zv??ila v posledních deseti letech okrouhle z 600 milion? na 1500 milion? K?. Ve stejném poměru vzrostly samoz?ejmě i mzdy, které obuvnicky obor p?ímo a nep?ímo uvádí do na?eho národního hospodá?ství jednak p?i v?robě obuvi, jednak tím, ?e zaměstnava ostatní pr?mysly, strojírny, závody textilní, chemické a jiné, nebo? nejméně polovina hotov?ch tovar? p?ipadá v?dy na mzdy (kromě v?nosu podnikatelského a kromě plat? do ciziny je v?e mzda).Tak udělily jen Ba?ovy závody v posledních t?ech letech ?eskoslovenskému hospodá?ství tyto zakázky: TOC \o "1-5" \h \z stroinictví, hornictví, hutnictví ......,,textilní pr?mysl a papírnychemick? pr?mysl ?stavební pr?mysl domácí suroviny zemědělské (k??e, d?evo, atd.) .?dopravní podnikyr?zné?31197558542020200,000.000376,000.00085 000.000 70,000.000236.600.000 110 000 00080,000.000200,000.000376,000.00085 000.000 70,000.000236.600.000 110 000 00080,000.000K? 1.157,600.000Ale i jin?mi cestami vrací se vět?ina tr?eb Ba?ov?ch závod? zpět celému hospodá?skému celku republiky. Mzdy dělnictva proměňují se v potraviny a zbo?í, které se neprodukuje ve Zlíně, n?br? v ostatních krajích republiky A pokud jde o úspory zaměstnanc? a kone?ně i o reservy závod? sam?ch, o kter?ch m??e opravdu jen ten, kdo nechápe koloběh hospodá?ského ?ivota se domnívati, ?e tyto ?ástky le?í neplodně ve Zlíně, ?e nepracují v ostatním národním hospodá?ství. O odvodu daní se nechceme ani ?í?iti; tolik lze v?ak ?íci, ?e z ka?dé koruny, ztr?ené za Ba?ovu obuv v republice, vrací se 95 h zpět do koloběhu hospodá?ského ?ivota.Není tedy v?bec pravda, ?e novodob? v?voj v?roby a distribuce obuvi u nás v celku zmen?il zaměstnanost, n?br? prav? opak je pravdou; celková zaměstnanost pr?myslová dík technickému v?voji obuvi a dík v?voji jejího prodeje vzrostla více ne? se to stalo v d?sledku v?voje kteréhokoliv jiného oboru. Mo?no rici, ze obuvnictví dnes ?iví p?ímo i nep?ímo nejméně jednou tolik sil ne? p?ed válkou a je?tě p?ed deseti lety. Tento fakt lze dolo?iti ú?edními statistikami.Tímto v?vojem získaly ov?em zaměstnání síly, které p?vodně nebyly zaměstnány v ?emesle. Po?et sil zaměstnan?ch ?emeslnou v?robou obuvi naproti tomu poněkud poklesl. Av?ak úbytek zaměstnání v ?emesle obuvnickém je s hlediska celkového národního hospodá?ství několikanásobně vyvá?en p?ír?stkem celkové zaměstnanosti ve v?robě pr?myslové. To je nezadr?iteln? v?voj, kter? se neustále odehrává mezi ?ivnostmi a v?robou pr?myslovou a kter? byl je?tě prud?í a je?tě bou?livěj?í v jin?ch oborech. V textilnictví, povoznictví, v oboru osvětlování, konfekci atd. Bez tohoto v?voje měli bvchom dnes mnohem vět?í celkovou nezaměst- ranost a byS bpdbnm pH tom státem a národem zaostal?m, chud?ím.P?irozen? v?voj technick? nem??e se uměle brzditi a nelze uměle udr?ovat! primitivněj?í zp?sob v?roby i distribuce jenom proto, aby byla zachována zaměstnanost ur?itému stavu. Následky takové hospodá?ské a sociální politiky by byly katastrofální pro celek, nebo? celková nezaměstnanost by se zv??ila a brzy bychom se octli na úrovni st?edověku.Omezené místo nám bohu?el nedovoluje, abychom je?tě podrobněji rozvedli svou argumentaci. Uvádíme jen je?tě to, ?e i změna povahy správek (vyhynutí ur?itého druhu správek, na p?íklad správky svr?k?, zavádění nov?ch druh? obuvi, na p?íklad obuvi gumové, nutnost spravovat obuv na p?vodním kopytě atd.) od?vodňuje na?e stanovisko, ?e by zru?ení správkáren ani samotn?m ?evc?m neprospělo, bylo by jen pouh?m gestem, ústupkem heslovité, demagogické agitaci, nikoli seriosním hospodá?sk?m opat?ením.Firma Ba?a p?i tomto svém zásadním stanovisku vítá v?ak ka?dé opat?ení, které smě?uje k tomu, aby se pe?ovalo o osud stav? a jednotlivc?, kte?í novodob?m v?vojem existen?ně utrpěli. Tato pé?e je ov?em p?edev?ím úkolem státu, a to tím spí?e, ?e v tomto p?ípadě jde o obor, kter? státu dává rok od roku vět?í daně. Ne obratové dani odvedl na p?íklad obor obuvnick? státu roku 1924 14 mil. K?, roku 1933 v?ak ji? 45 mil. K?. Bylo by tedy zcela spravedlivé, aby za tento vzr?st p?íjm? — kter? trvá i dnes v krisi — stát vyvíjel pro obor obuvnick? alespoň zlomek oné sociální pé?e, kterou věnuje obor?m a odvětvím jin?m.Ná? závod usiluje o to, aby sám usnadňoval obuvnickému stavu p?echod a p?izp?sobení novodob?m formám v?roby a prodeje obuvi. Zaměstnává, pokud je to mo?no, p?i v?robě obuvi p?edev?ím obuvníky, po ?ivnostensku vyu?ené. P?ijímá je p?ednostně jako obchodvedoucí do sv?ch prodejen. Vedouci správkáren jsou vyu?ení obuvníci s pln?m pr?kazem zp?sobilosti a se ?ivnostensk?m listem, opravňujícím k provozu ?ivnosti. Celkem je v prodejnách a správkárnách zaměstnáno 5286 po ?emeslní?ku vyu?en?ch obuvník?. Dále si vzala firma Ba?a za zásadu, ?e dorost pro své odborné ?koly a továrny bude vybírati p?edev?ím z obuvnick?ch rodin. Kone?ně dala firma podnět k zalo?ení dru?stev obuvnick?ch, které organisují a provozují správká?ství v moderním stylu s velk?m úspěchem. Tato dru?stva mají p?es 1000 ?len? a vzala si za úkol té? podporu p?estárl?ch obuvník?. Kromě toho z?ídila firma i oddělení, které se ujímá jednotliv?ch obuvník?, pokud je nem??e na p?íklad pro invaliditu a podobně za?adit do sv?ch správkáren. Závody Ba?ovy jsou také ochotny ú?astniti se ka?dé opravdu rozumnéakce ve prospěch obuvnického stavu, ?ádají v?ak, aby se otázka zaměstnání a zvelebení stavu posuzovala a ?e?ila objektivně, bez zaujatosti. Firma p?edlo?ila některé své návrhy ?ivnostenskému sboru a je ochotna jednati a aktivně se i zú?astniti v?ech opravdu reelních opat?ení k zlep?ení situace obuvnického ?emesla. Odmítá v?ak v?echny demagogické a konkuren?ní akce.K meritu jednotliv?ch dopis?, pokud obsahují některá záva?něj?í místa, odpovídáme:K projev?m ?íslo 1—4 a 9.(Je Ba?a lacin?? Ba?a a ?evci... Je?tě — je Ba?a lacin??)Správkárnyjsoudnesnezbytnousoucastí distribuce nové obuvi, zvlá?tě u druh? nejlaciněj?ích. V prodejnách nakupují vět?inou lidé chudí, kte?í obuv do poslední mo?nosti obnosili; obují si nové boty a staré nechají na správku. Jen tím bylo nám umo?něno, sní- ?iti cenu lidov?ch druh? obuvi na 29 a 19 K?. Uklidňující poznámky o tom, ?e by zru?ením správkáren nenastalo zdra?ení obuvi nové ani správek, pochází z?ejmě od osob, které na obuvi nemusí p?íli? ?et?it. Prosíme redakci P?ítomnosti, aby se zeptala lidí, kte?í mají ve svém vlastnictví jen jeden, dva páry nejlevněj?í obuvi (t?eba sv?ch kamelot?) anebo aby se dotázala matky několika dětí, pro ni? ka?dá koruna správky je otázkou ?ivotní, co soudí o správkárnách, o ceně správek a o ceně obuvi.Ve které zemi je obuv nejlaciněj?í a relativně nejlep?í? Jsme hrdi na to, ?e je to ?eskoslovensko. D?íve to byla Amerika, kde na jednu hlavu obyvatelstva p?ipadalo 3.75 páru obuvi ro?ně, kde?to ?SR., byla na druhém místě pouze s 3.2 páru na obyvatele. Dnes je ?eskoslovensko na prvním místě se 3.80 páru na osobu a USA. klesly na 2.9 páru. Faktem je také, ?e celníci v?ech sousedních stát? se u cestujících z ?eskoslovenska nejvíce pídí po nov?ch botách.Jsme tomu velmi rádi, ?e dopis ?íslo 2 objektivně konstatuje, ?e obuvníci jsou schopni konkurence s Ba?ov?mi cenami. To je nejsilněj?í argument pro ú?elnost a u?ite?nost volné soutě?e.K dopisu ?íslo 5.Argumentu dopisovatele nelze rozumět jinak ne? takto: kdy? se bez na?eho protestu omezila svobodná konkurence u cukru a u dopravy, a? se je?tě omezí také u obuvi a u správek. ?ili, kdy? u? jsme promokli, sko?me rovnou do vody.K dopisu ?íslu 6.(Pracovní poměry u Bati.)Je obecně známo, ?e Ba?ovy závody ve Zlíně první zavedly 40hodinnou dobu pracovní a pětidenní pracovní t?den. — O tom, jak se pracovní doba ve skute?nosti zachovává! v někter?ch ?emeslech, nechceme se zde ?í?iti, snad si redakce opat?í o tom materiál sama.Není pravda, ?e v Ba?ov?ch závodech je omezeno právo na organisování. Závody se v?bec nestarají o to, jak a kde jsou zaměstnanci organisování; Ba?ovy závody hájí pouze zásadu velmi demokratickou: s dělníkem vyjednávají otev?eně a p?ímo, bez intervence cizích t?etích osob. K tomuto postupu je opravňuje fakt obecně znám?, ?e nikdy nebylo jejich ten- dencísni?ovatimzdy, n?br? ?e naopak sna?í se v?dy vypláceti mzdy co mo?no nejvy??í, podávající se objektivně z nejv??e mo?ného rozdílu mezi re?iemi a prodejní cenou zbo?í. V??e mezd ve Zlíně je obecně známá, je v ka?dé dílně ve?ejně pro ka?dého dělníka a pro ka?d? den vyvě?ena; tato ve?ejná kontrola a kritika ve?ejnosti je nejlep?í zárukou spravedlivé mzdy dělníkovy.Pokud jde o mzdy prodava?? v prodejnách, sjednává je a vyplácí obchodvedoucí; zde se vyskytly p?ípady ni??ích mezd, ne? je standard firmy, a bylo nutno zakro?iti; byla proto za?ízena evidence a kontrola p?íjm? prodava?? a závod zakro?uje, kdykoliv zjistí nějakou nep?ístojnost.Sní?ení cen popisuje autor úplně nesprávně. Ba?ovy závody rozeznávají podstatně t?i druhy sní?ení ceny zbo?í. Je to jednak sní?ení ceny jednotliv?ch pár? obuvi, které se po?kodily vinou ?patného ulo?ení nebo zacházení v prodejně samotné. Toto sní?ení — ale jedině toto platí p?irozeně obchodvedoucí ze své provise. To jsou zpravidla nepatrné ?ástky. Autoru bě?í v?ak asi o ostatní dva druhy sní?ení cen. Je to za prvé sní?ení cen tak zvané sezónní doprodejové obuvi, to jest takové obuvi, která se ji? nebude vyrábět. Sní?ení se oznámí centrálou ?ty?i nebo ?est t?dn? p?edem obě?níkem ka?dé jednotlivé prodejně. Od tohoto dne se prodejnám neexpeduje ani pár sní?ené obuvi; bě?í pouze o to, sní?ením cen usnadniti prodejnám na konci sezóny prodej zbylé obuvi. Poslední druh sní?ení cen je v?eobecné sní?ení cen z konjunkturních d?vod?. Zde se, pravda, expeduje do prodeje nové zbo?í, av?ak pouze na objednávku obchodve- doucích. V ?ádném z posléze uveden?ch p?ípad? nenese obchodvedoucí sní?ení cen ze svého, n?br? nese je centrála.Speciální p?ípad, uveden? v dopise ?íslo 10, měl ve skute?nosti zcela jin? pr?běh. Není pravda, ?e ?soud dal za pravdu“ ?alovanému, nebo? ?lo o věc trestní, o zpronevěru ob?alovaného, kdy soud nerozhoduje o tom, na ?í straně je pravda, n?br? o zavinění; o zpronevě?e nebylo v tomto p?ípadě pochybnosti, pro soud hrála v?ak úlohu otázka v ě - domého úmyslu po?kodit i. Tu jde o odstíny kvalifikace ?inu, kdy soudy v p?ípadech pochybn?ch raději osvobodí ne? odsoudí. Redakce zajisté zná sama mnoho takov?ch p?ípad?.K ?íslu 10. (?A je?tě o pracovních pomě-rech u Bat i.“)Sta?í se podívat na ro?ní v?kazy zlínsk?ch a okolních peně?ních ústav?, abychom mohli posouditi, jak seriosnítvrzení dopisovatele, respektive jeho informátora, kter? r. rdi. ?e je vylou?eno, aby si ve Zlíně někdo nějaké peníze _i;triL K tomu uvádíme, ?e zaměstnanci závodu ukládají své úspory hlavně u zlínské spo?itelny; vklady u tohoto ústavu vyvíjely se takto:v roce1918K?1,349.8511924K?8,768.974991929K?25,229.017991933K?51,233.242991934K?62,150.671Osobní ú?ty zaměstnanc? na?eho závodu stouply od roku 1924 do roku 1934, tedy za deset let existence ?isté ú?asti na zisku z K? 15,186.000 na K? 174 mil. Tyto cifry jsou snad p?esvěd?ivěj?í ne? argumenty kritik?.P?ípad pana in?en?ra je poněkud jin?, ne? jej on lí?í. Pan nt K. (bě?í o in?en?ra vysoké ?koly obchodní) byl u nás nv-?v- v- nejprve dva roky v r?zn?ch odděleních, napo- áes?r ■ exportním. Pak jsme byli nuceni jej propustiti pro která u?kodila zna?ně závodu a jeho zaměstnanc?m. Onen pan in?. toti? nechal le?et po několik t?dn? ve svém stole nevy?ízenou objednávku na mnoho tisíc pár?. ■ Ostatní zaměstnanci vyslovovali r?zné domněnky o souvislosti tohoto p?ípadu s na?í konkurencí.)Po propu?tění se pak in?en?r nes?etněkráte ucházel o zaměstnání v na?em ?h?bitově energie“. Po roce jsme jej opět p?ijali a zaměstnali v pánském oddělení Domu slu?by v Praze. Zdálo se jist? ?as, ?e mlad? mu? p?ekonal periodu nerozvá?nosti a uva?ovali jsme o tom svě?iti mu oddělení pánské obuvi v brněnském Domě slu?by. Na tento úkol si v?ak on netroufal, a se svou prací jako prodava? v pra?ském Domě slu?by rovně? nebyl spokojen. Nezbylo nám tedy nic jiného, ne? se s ním rozejiti. — K cifrám, které dopis uvádí, poznamenáváme, ?e jde o p?edpoklad prodeje, kter? pr?měrně dobr? prodava? v na?í pra?ské, velmi nav?těvované prodejně snadno dosáhne. Na?i nejlep?í prodava?i prodávají daleko více.Uváděn? p?ípad je z těch, jich? je v obchodním ?ivotě na tisíce. V závodě, kde je několik tisíc zaměstnanc?, m??e se v?dy státi, ?e se někomu mimoděk uk?ivdí; uváděn? p?ípad je v?ak p?ípad typického kverulanta, kter? se z?ejmě minul cílem p?i volbě povolání.Odpově? k dopisu ?. 12.Pan senátor Johannis nepochybně ztratil úplně kontakt s praktick?m ?ivotem v továrně, kdy? stále je?tě m??e obcházeli s báchorkou mnohokrát a dávno vyvrácenou, ?e pr? Ba?ovy závody propou?tějí dělníky, jakmile jsou star?í p?es 40 let. Naopak, je známo, ?e závody si star?ích zku?en?ch dělník? neoby?ejně vá?í.Pokud jde o názor pisatele, ?e Německo sv?m postupem proti jednotkov?m obchod?m a obchodním dom?m dává p?íklad, jak se má pracovati k udr?ení st?edního stavu a tím i demokracie, pochybujeme silně, ?e by byl volil p?íklad p?esvěd?iv?.Ostatně jednotkové obchody nelze bez dal?ího srovnávati s prodejnami a Ba?ov?mi závody. Podle na?í ústavy má ka?d? právo ku svobodné v?dělkové ?innosti v mezích platn?ch zákon? a smí tedy ka?d? v?robce své zbo?í také svobodně prodávati. Bylo by t?eba úplně změniti demokratick? právní ?ád, kdyby se mělo zabrániti v?robci, aby hledal p?ímo cestu ke konsumentovi. Opravdovou demokracii zachováme tehdy, dokud nezru?íme základny ob?anské svobody, k nim? pat?í té? svoboda provozu ?ivnosti v rámci zákon?, které ov?em v?robu nesmějí nikdy omezovati tak, aby trpěly zájmy ?irok?ch vrstev.Odpově? k dopisu ?. 13.Názory pisatele prodchnuty jsou ??astn?m idylismem, jeho? snem jsou patrně jakési Ostrovy Bla?en?ch v Ji?ních mo?ích, kde by v?ichni obyvatelé vytvá?eli jakási mistrovská díla, jsouce za to odměňováni asi tamní ?tědrou p?írodou. Nám v?ak bohu?el vyhledal praotec ?ech zemi sice krásnou na pohled, ale tvrdou a chudou. Chce-li se ná? národ udr?et a u?ivit ve st?edoevropské pahorkatině — na p?edělu povodí t?í mo?í, — nechce-li zde nuza?it a nakonec zahynout, musí pracovat, tě?ce pracovat a znovu a znovu pracovat na poli, v lese, v hutích, ve fabrikách a dílnách. To je ná? osud, a jen neodpovědní snílkové mohou p?ezírat tvrdé podmínky holé existence na?eho státu. Pisatel pracoval pr? jistou dobu u stroje, kde bylo t?eba mysliti. Na pocit hlubokého zneuctění, kter? ho p?i tom nikdy neopou?těl, nikdy pr? nezapomene. Patrně pisatel u? u toho stroje pracovat nemusí a na?el si jinou ob?ivu, ?ili jin?, lep?í bysnis. P?ejeme mu to ze srdce. Zdá se nám v?ak, ?e tato ?ivotní změna proměnila jeho srdce v kámen, ?e mu dala zapomenouti i na to, ?e v republice strádá několik set otc? hladovějících rodin, kte?í by s pocitem povznesení se rádi postavili k stroji, kter? ??astněj?í jejich spoluob?an právě opustil pro pocit hlubokého poní?ení.Dopis právě citovan? je p?ízna?n? pro názorov? zmatek dne?ní doby ve věcech sociálních a hospodá?sk?ch. Ka?dému, kdo je v pochybnostech, jak posuzovati v?znam a dosah r?zn?ch událost! a zjev?, radíme jen jedno: aby nemluvil a nekritisoval od zeleného stolu, n?br? aby ?el mezi lid, mezi pracující masy na venkově a v městech, aby mezi nimi konal svá pozorování. Tam nejsnáze nalezne odpově? na otázky, které se mu zdají ne?e?iteln?mi a tam se také dozví, ?eposledním avrcholn?m hospodá?sk?m zákonem je cena statk?, jejich? dostupnost je mírou blahobytu. Snad neděláme v?echno zp?sobem nejdokonalej?ím. Rádi proto vyslechneme rady, pokyny a dob?e míněné kritiky. Necítíme v?ak povinnosti, omlouvat se pro hlavní a vrcholn? cíl, kter? jsme dali své práci: p ? i- zp?sobovati neustále ceny v?robku kupní a konsumní schopnosti ?irok?ch, a i nejchud?ích vrstev.Pisatel?m těchto 13 dopis? bychom patrně mohli vyho- věti zplna jen tehdy, kdybychom bu?to p?estali b?ti prosperujícím podnikem nebo v?bec zastavili práci v na?ich závodech.To nem??eme u?íniti z ?etn?ch d?vod?, z nich? dva uznává nepochybně vět?ina obyvatelstva tohoto státu:z ohledu na 15 mil. na?ich zákazník?,z ohledu asi na 40.000 ?eskoslovensk?ch ob?an?, kte?í jsou ?ivi z práce na?ich závod? p?ímo a s ohledem na dal?í desetitisíce, kte?í z ní jsou ?ivi nep?ímo.Vkusné, dobré dopisní papíryKADEI 1/CI I MED DDALIA václavské náměstí ói, u musea BKMKEL rLELLíMsav/ rKMrBM dlouhá t?. 17, u staromést. nám.P?ítomnostRO?N?K XXIV PRAZE 3 0. LEDNA 1935??SLO 4Musíme si v?ímat agrární stranyBudeme v tomto ?lánku psát o v?voji názor? v zemědělské straně, nikoli o jejich p?evratu, jak by snad někdo o?ekával. Slovo ?v?voj“ má ustálen? v?znam. Znamená takovou sérii změn, p?i ní? měnící se věc zachovává své základní rysy a z?stává stále sama sebou a tá?. Tak je tomu i s názory v agrární straně. Nabyly dnes jiného politického zabarvení, jiného zamě?ení a zaost?ení, ale ve sv?ch základech se nepohnuly. V této věci je t?eba mít jasno a nepodléhat p?epjat?m ilusím. P?es to je v?voj názor? v agrární straně snad nejd?le?itěj?í vnitropolitickou událostí poslední doby, kterou je nutno p?esně znát. Základní názory.Agrární strana měla v jednom směru posici v?dycky zvlá?? lehkou — dr?ela se politicky p?i zemi, nekojila se nadějemi na sekulární hospodá?ské p?evraty, n?br? omezovala se na rozhodné dob?vání dosa?iteln?ch v?hod pro zemědělce. O nějakém hlub?ím teoretickém programu strany není mnoho známo. Stal se sice pokus o sestavení jakéhosi světového názoru, ale nebylo v tom ohledu vykonáno o mnoho více, ne? ?e pro něj bylo vymy?leno slovo ?agrarismus“. U základ? strany odpo?ívá několik liberálních ideí Alfonse ??astného, ale budova, která se nad nimi navr?ila, nese p?evládající znaky organisace stavovské. A dokonce u? v politické praksi byly prvky ideové zatla?eny stavovsk?mi po?adavky.Soukromé vlastnictví pro agrární stranu v?dycky bylo a je podnes mimo diskusi, a hospodá?ská soustava na něm zalo?ená, byla pro ni věcí p?irozenou a p?ijatelnou. P?es v?ecko lpění na p?dě, anebo spí?e právě pro ně, neváhala strana provést největ?í sociální reformu, jakou posud zaznamenaly dějiny této republiky — reformu pozemkovou. To proto, ?e její pojetí soukromého vlastnictví se o znateln? odstín li?í od formy, v ní? se tato zásada vyskytuje na p?íklad v národní demokracii. Ten odstín zále?í v sociálněj?ím zabarvení. Kde?to u národních demokrat? má ona zásada formu konservativní, vě?ící, ?e v?ecko musí z?stat tak, jak to je, a ?e nesmí b?t ve prospěch celku hnuto ani s jedin?m balíkem akcií, jest ona zásada schopna u agrárník? zna?ně volněj?ího v?kladu. V této straně bylo v?dycky organisováno mnoho drobn?ch sedlák?, la?nících po vět?ím kusu p?dy, a nebyli v ní ?lechti?tí velkostatká?i, národně i politicky orientovaní docela opa?ně. Agrární strana musila tuto situaci respektovat. Proto se v ní zásada soukromého vlastnictví vyhranila sociálně: proti feudalismu a proti ztmulému, masivnímu a konservativ- nímu vlastnictví kapitalistickému stojí v ní idea drobného vlastnictví zemědělského.Tím si musíme vysvětlit, ?e se agrární strana nikdy necítila vázána p?íli?n?m respektem k velkému kapitálu finan?nímu. Soukrom? majetek — i kdy? jest ?asto rozsáhl? — nenabyl u ?eského zemědělce onoho anonymního, neosobního rázu, jako finan?ní kapitál. Zemědělec má sv?j majetek konec konc? po?ád na o?ích. Jeho kapitál je nekoncentrovan?. Tento fakt dává straně agrární zna?nou svobodu v??i dne?ní hospodá?ské soustavě, která je ovládána právě zásadami velkého finan?ního kapitálu. Strana si proto m??e dovolit nemalou míru nedogmati?nosti. A tato nedog- mati?nost jí zase dává velkou politickou pru?nost. Její vedoucí zásadou je prospěch zemědělc?v — na prost?edcích, jak se ho dosáhne, tolik nezále?í. P?jde-li to cestou kapitalistickou, bude snad lépe, ale p?jde-li to cestou protikapitalistickou, také dob?e, strana p?ed ní necouvne. Tento p?ípad nastal právě nyní.Jak to dnes vypadá.Věcně, programově se v politice agrární strany změnilo mnohem méně, ne? by se mohlo zdát ze zp?sobu psaní jejího tisku. Její postup je dnes jako d?íve dán situací zemědělství. Je obecně známo, ?e hospodá?ská krise se nejd?íve za?ala jevit jako krise agrární. Dokud nebylo jasno, jak hluboké zkou?ce bude podroben cel? hospodá?sk? systém, hleděla strana pomáhat zemědělství seriemi drobn?ch úlev, o?ekávajíc, ?e p?enesou rolníka p?es nejhor?í doby, ne? se zase v?ecko vrátí do sv?ch kolejí. ?ím déle v?ak krise trvá, tím více svítá i v agrární straně poznání, ?e nevy- b?edneme z bídy bez hlubok?ch zásah? do hospodá?ství. A s tím v ní také vzr?stá porozumění pro situaci dělnictva a ostatního pr?myslového obyvatelstva. Odtud pak vyplynula u??í sou?innost s politick?mi p?edstaviteli tohoto obyvatelstva, zvlá?tě se stranou sociálně demokratickou.V tomto ohledu se ovzdu?í změnilo zp?sobem a? p?ekvapujícím. Sta?í srovnat agrární tisk je?tě s po?átku listopadu minulého roku s tiskem dne?ním, abychom pochopili dosah obratu. Tehdy je?tě ustavi?né p?est?elky a polemiky o oprávněnosti zemědělsk?ch po?adavk?, ukazování na v?hody dělník? v??i rolník?m, na jejich podpory v nezaměstnanosti a pod. ?V městě s 66.000 obyvateli nena?lo se 50 nezaměstnan?ch mladík?, kte?í by za stravu chtěli pracovat“, volá ?Venkov“ velk?mi písmeny 3. listopadu. Dnes se tam pí?e jinak. Nacházíme mnoho sympatick?ch zmínek o tě?ké situaci dělnictva, mnoho starostí ?o osud nezaměstnan?ch, mnoho tvrzení, ?e zájem dělníka a rolníka je spole?n? a ?e je spole?n? také nep?ítel — finan?ní kapitál. V tomto směru agrární strana úplně oto?ila frontu. Je t?eba si vzpomenout, ?e je?tě p?ed ?trnácti měsíci byl u?iněn pokus o dohodu zemědělc? s p?edstaviteli pr?myslu, jemu? se tehdy namnoze sliboval úspěch. Dnes vypadá situace tak, ?e ?Venkov“ m??e p?inést tent?? den jeden ?lánek s nadpisem ?Znárodnili jsme p?du, znárodníme i doly“, druh? s názvem ?Znárodněte doly“ a t?etí s d?razn?m titulem ?Zrada kapitálu“. V oboru nadpis? není dnes socialistick? tisk o nic radikálněj?í, naopak.Co je za tím?Ka?d? svědomitěj?í pozorovatel bude ov?em pátrati pc p?í?inách tak nápadného zjevu. Jsou někte?í malicherní lidé. zvlá?tě mezi politicky posti?en?mi, kte?í se sna?í vykládat nyněj?í postup agrární strany jen s zhledem na volby. Je to omyl. Mnohem blí?e pravdě ;_de tea. kdo projeví názor, ?e v?dcové agrární stra- ny dres prostě vyvozují d?sledky ze sv?ch star?ch v : s:; dánsk?ch názor?. ?Zhodnocení zlata zp?sobilo nam hlavní na?e nesnáze“, praví stru?ně a jasně ?Ven- ?: 16. prosince 1934. V?ecky ?etné protikapitalis- n;ké úvahy a ?lánky tohoto listu nejsou pak ni?ím ;cn?m ne? variacemi na toto téma. Agrární noviná?i ukazují, jaké následky mělo zhodnocení zlata pro zemědělce: sní?ilo mu ceny za jeho produkty, ale zároveň mu zhodnotilo jeho dluhy. To je právě ona nepru?ná slo?ka v?robních náklad?, o ní? ?asto mluví Ergli? a která nejvíce podlamuje rentabilitu ka?dého podnikání za deflace. Naproti tomu banky, kapitál spekula?ní, vě?itelsk?, nab?vají pr? nezaslou?en?ch v?hod: zhodnocují se jejich pohledávky a, pokud jsou umístěny v pr?myslov?ch podnicích, zp?sobují, ?e továrny padají bankovnímu kapitálu do klína jako zralé hru?ky. A kdy? se nevyplácejí, to jest kdy? nevyná?ejí stanovené procento, jaké banka pova?uje za p?imě?ené, jsou bez milosti zavírány a dělníci prostě posíláni na krk státu. To je hlavní v?tka, kterou agrárníci bankám ?iní. Hájili v?dycky názor, ?e se musí peníze p?izp?sobit hospodá?ství, a nikoli naopak. Proto byli také p?edbojníky devalvace. Kdy? se toto opat?ení stalo záminkou k odchodu národní demokracie z vlády, musilo to nutně vést mezi oběma stranami k politickému konfliktu.K regulovanému hospodá?ství.Co jsme uvedli a? posud, jest mo?no nazvat kritikou. ?tená? se v?ak bude ptát, co staví agrární strana positivního proti politice finan?ního kapitálu. Na to lze dnes u? dáti p?esnou odpově?: my?lenku regulovaného hospodá?ství. Stranu vedly k této my?lence logické d?sledky z po?adavku velkorysé pomoci zemědělství. Její p?vod je tedy u agrárník? ?istě empirick? a nedoktriná?sk?. Lze ?íci, ?e se k ní strana p?es v?emo?né subven?ní pokusy do tápala; ale jakmile u ní jednou stanula, je u? vedena logikou věcí k tomu, aby ji p?ená?ela i na ostatní obory národního hospodá?ství. Nejmocněj?ím popudem, kter? obrátil my?lení agrárních v?dc? k regulovanému hospodá?ství, bylo zavedení obilního monopolu. Bylo od za?átku jasno, ?e je nutno regulovat také samu v?robu, nemá-li se celá konstrukce zhroutit. A je nutno doznat, ?e agrární strana ani p?ed tímto opat?ením necouvá. ?Samotná regulace obilních cen nesta?í k definitivnímu vy?e?ení obilního problému v době krise“, napsal ??eskoslovensk? zemědělec“ 9. listopadu. Zásadně je tedy otázka rozhodnuta, a jde ji? jen o to, jak ji technicky provést. V celku se pova?uje za nejprakti?těj?í, zavést dodávkové kontingenty a rozvrhnout je podle pr?měru sklizně z posledních let na jednotlivé oblasti a usedlosti. Je zajímavé, ?e se p?i diskusi o těchto věcech také vyno?ila otázka podnikatelské svobody. ?Bere nám plánování svobodu?“ tá?e se ??eskoslovensk? zemědělec“ 21. prosince a hned na to odpovídá:?Ku podivu málo je zatím stě?ovatel? na omezováni té dosud nedotknutelné svobody sedlákovy. (Obilní monopol nás vlastně na svobodě dosud skoro v?bec nezkrátil.) Pravděpodobně těchto vyznava?? svobody nep?ibude podstatně ani po omezení po?tu plemenic, osevních ploch ?i po kontingentaci odebrateln?ch produkt? — uzná se prostě, ?e to jinak nejde a ?e je to tedy nevyhnutelné“.Regulaci i v pr?myslu.My?lenku regulovaného hospodá?ství za?ali agrárníci brzy p?ená?et i na pr?mysl. Nejsensa?něj?ím projevem v tomto ohledu jest beze v?í pochyby kampaň agrárního tisku pro zestátnění dol?, která se po?ala ?eho?ov?m ?lánkem ve ?Venkově“ dne 9. ledna. Od té doby nemine dne, aby ?Venkov“ nezaúto?il na tě?a?e, na kapitalisty, na procentové vlastence, na libe- ralistickou anarchii atd. P?i tom je t?eba podotknouti, ?e agrární strana trvá beze změny na svém starém názoru, ?e pr?mysl byl favorisován. Ukazuje zejména na to, jak mu bylo pomo?eno zákonem o stabilisa?ních bilancích, kter? sní?il jeho daňové b?emeno a otev?el dve?e zachraňování nezdaněn?ch p?ebytk?, zatím co pr? se nic podobného neudělalo pro zemědělství, jeho? daňová základna z?stala ?íselně stejně vysoká jako p?ed deflací. Hlavní v?ak jest — a v tom je vlastně cel? politick? v?znam agrárního obratu — ?e se v?tky obracejí proti kapitán?m pr?myslu a nikoli u? proti dělnictvu. Ukazuje se na to, ?e kapitáni svalili de- fla?ní b?emeno, jako? i ztráty z krise, ze smr?těn?ch trh? na dělnictvo, ani? ulo?ili stejné oběti i sami sobě.Pro agrární my?lení o pr?myslu je jedna věc velmi p?ízna?ná — ?e si neláme hlavu otázkou v?vozu. Vypl?vá to nepochybně z povahy oblasti, na ni? je politicky omezeno, z povahy na?eho zemědělství, které nem??e pom??let na zápas se světovou konkurencí, n?br? jenom na to, jak by se p?ed ní chránilo. Agrární my?lení je typicky autarkní. Sledujete-li agrární tisk, nalézáte co chvíli v?zvy k nákupu domácích produkt? a protesty proti ?zbyte?nému“ dovozu cizího ovoce, cizích tuk? atd. Pro hospodá?skou politiku z toho plyne p?edev?ím ten d?sledek, ?e strana klade správně d?raz na roz?í?ení vnit?ního trhu a na to, ?e v?voz nás nezachrání, poněvad? za dne?ních mezinárodních poměr? prostě nemáme prost?edk?, jak si k němu pomoci.Zemědělc?m se ov?em lehko mluví o soběsta?nosti. I kdy? v?vozní mo?nosti nep?eceňujeme, p?ece jen nám zdrav? rozum ?íká, ?e vyvá?et musíme, a to jednodu?e proto, ?e se nem??eme obejít bez dovozu. Dovoz nelze jinak platit ne? v?vozem. Nechceme ov?em tvrdit, ?e se agrární strana zásadně staví proti exportním snahám pr?myslu. Poslanec Dubick? se na p?íklad proti tomuto domnění v listopadu ohradil a vykládal stanovisko strany asi takto: proto?e v?voz poklesl a proto?e se proti tomu nedá mnoho dělat, musíme si hledět pomoci doma. V ?em? jest zajisté mnoho pravdy.Bezdě?ní pomocníci.Velikou zásluhu o to, ?e zásada regulovaného hospodá?ství tak rychle v agrární straně prorazila, má nesporně — národní demokracie. Dokud ona p?sobila svou názorovou vete?í a sv?m odporem proti ?uměl?m“ zásah?m v koalici zmatek, nemohlo dojít k ?ádoucímu vyjasnění. Sv?m odchodem do oposice v?ak velice usnadnila v?voj věcí. Opustila dobrovolně poslední posici, z ní? bylo lze klást ú?inn? odpor, a uklidila se do kouta, aby se p?es ni vlna nového hospodá?ského kursu tím snáze p?evalila. Na zp?sobu psaní agrárního tisku z konce minulého roku lze dokumentárně sledovat, jak si idea regulace mezi agrárními v?dci a ?urnalisty tím rychleji razila cestu, ?ím více se stupňovalo napětí a polemiky s tiskem národně- demokratick?m. Chudák národní demokracie si p?edstavovala, ?e si v oposici srovná frontu a narychlo zhojí své politické rány, aby zase rázem dobyla v?eho, co ztratila za dobu trvání republiky. Zatím jen bezděky ustoupila p?ed rukou dějinného osudu, která se u? u? chystala nemilosrdně ji odstr?it. Stejně oklamal duch dějin Ji?ího St?íbrného. Tento mu?, kter? si v?dycky dával pozor na dobr? poměr k agrární straně, spojil se v kritické chvíli za ú?elem voleb se stranou finan?ního kapitálu, která historicky prohrála. To, co dlouho udr?oval s ve?ker?m vynalo?ením osobního p?vabu, najednou zhatil jeho nedostatek pochopení pro hlub?í historické pozadí povrchov?ch politick?ch událostí.V?znam agrární politiky.A? bude jednou historik hodnotit nyněj?í agrární politiku, jistě jí nezapomene p?ipsat za zásluhu, ?e se u nás nejotev?eněji postavila za p?íklad Roosevelt?v, této zatím největ?í naděje světového demokratismu. Nyněj?ím kursem republikánské strany byl u nás hospodá?sky liberalismus kone?ně pora?en i politicky, kdy? u dávno p?edtím prohrál na světovém fóru odborně a teoreticky. V tom musíme beze v?í pochyby vidět v?znam nyněj?í agrární politiky. Dokud byly proti liberalismu jen strany proletá?ské, dělnické (a nelze zaml?et, ?e jejich protiliberalismus byl ?asto neú?inn?, proto?e byl p?íli? negativní), mohl se liberalismus je?tě dr?et. Jakmile v?ak p?istoupila do protiliberalistické fronty nejmocněj?í politická strana, a k tomu strana nikoli proletá??, n?br? vlastník?, jest osud hospodá?ského liberalismu zpe?etěn. Místo volné hry sil stává se i u nás heslem regulace, cílevědomé ?ízení, rozum. Staré liberální u?ení o svobodě se tím jakoby povzneslo do vy??í roviny. Kdysi hlásalo svobodu v?ech p?írodních sil. ?lověk byl jen jednou sile?kou mezi nimi. Dnes se odhodlalo vyhlásit bezv?hradnou svobodu ?lověka. Svoboden u? je jenom ?lověk, nikoli p?íroda. ?lověk vládne, p?íroda slou?í.Republikánská strana u?inila na cestě k regulovanému hospodá?ství slibné náběhy. P?i v?í spokojenosti jich nebudeme p?eceňovat. U?iníme dob?e, nebude- me-li v nich zatím vidět víc ne? organisa?ní podmínky budoucí velkorysé regulace. Zemědělství se těmito opat?eními dostává na organisa?ní v??i pr?myslu. Proti pr?myslov?m kartel?m a koncern?m, které mohou snadno regulovat v?robu a p?izp?sobit se pot?ebám trhu, stálo a? do nedávná atomisované zemědělství, v něm? statisíce drobn?ch vlastník? byly drceny s jedné strany konkurencí racionalisovaného zemědělství zámo?ského a s druhé strany sociálním dumpingem zemí primitivněj?ích. Nyněj?í zemědělské monopoly budou mít mimo p?ímou pomoc rolníkovi ten v?znam, ?e dají na?emu zemědělství organisa?ní páte?, která bude dobr?m nástrojem dal?ího hospodá?ského plánování.Zdeněk smetá?ek.poznámkyOsud emigrant?vIn?en?r Rolf Formls byl ?lenem strany národně sociální dávno p?ed tím, ne? se dostal Hitler k moci. Za hitlerovského p?evratu byl ?editelem vysíla?ky v Miihlackeru a dal se s nad?ením do slu?eb nového re?imu. Ale ji? v prv?ch dnech se dostal do rozpor? s vedením. Formis z?stal celou svou bytostí frontov?m vojákem, typick? subaltern! d?stojník, s vynikajícími schopnostmi pracovními, drsn?, p?ím? chlap, ale naprosto neschopn? udělat kompromis a p?ipustit v?bec mo?nost kompromisu. Tak jej popisují v?ichni, kdo jej znali. Do národně sociální strany ?el se v?ím zápalem pro její program sociální a hitlerovskou revoluci vítal s naprosto neot?esitelnou vírou v její ?istotu a v pravdivost v?ech slib?, je? v?dce i jeho nej- bli??í rozdíleli s takovou ?tědrostí. Rozpory s vedením haken- krajclerské strany rostly měsíc po měsíci. Formis na?el nep?ítele v novém, mladém hitlerovském místodr?iteli, nep?ítele osobního a nebezpe?ného, nadaného vět?í moci. Vědělo se, ?e ?editel miihlackerské vysíla?ky nesouhlasí s tím, co se v Německu děje a ?e se netají zklamáním z toho, jak strana stále víc opou?tí d?íve hlásan? socialismus. To byl dostate?n? d?vod zbavit se Formise a nahradit jej oddaněj?ím a spolehlivěj?ím straníkem. Praví se, ?e pád Forrais?v byl zaran?ován dramatick?m úkladem: p?i vysílání kteréhosi V?dcova projevu náhle umlkla muhlackerská vysíla?ka a p?i hledání poruchy se na?el p?e?ezan? kabel. P?ímá vina Formisova nebyla nalezena a snad ani nebyla hledána. Sta?ilo podez?ení. Formis na několik měsíc? mizí v koncentra?ním tábo?e. Po?átkem roku 1934 prchá a dostává se bez pasu do ?eskoslovenska. Nemá tu p?átel a neví, jak tu bude ?iv. Dostal na krátko podporu od emigrantského komitétu. P?ichází v nevhodnou dobu. Praha je zanlavena emigranty, kte?í jsou v?ichni sociálními demokraty nebo komunisty, nebo jsou vyho?těni z Německa pro sv?j ?idovsk? p?vod. Formis nepat?il ani k první, ani k druhé, ani k t?etí skupině. P?ichází mezi nrvními uprchlíky, kte?í byli hitlerovci a byli vypuzeni z hnutí, k němu? se je?tě nedávno hlásili. V té době je to je?tě naprosto neobvj'klé, a takov? ?lověk budí podez?ení ze ?pionství. Nezapomeňme, ?e bylo je?tě dlouho p?ed 30. ?ervnem, a noví vládci Německa se je?tě navzájem nepo?írali.V Praze ?il Formis v nepopsatelné bídě. Jak sám ?ekl, ?asto celé dny a noci nevylezl z postele, proto?e pr? je lépe hladovět v le?e. Bydlel je?tě s jedním emigrantem u hodné německé paní na Havlí?kově náměstí za pět korun denně. Jak si těch pět korun opat?oval? Bylo to ?asto velmi tě?ké. Pídil se po p?íle?itostech, kde by mohl opravovat a zlep?ovat radiové p?ijíma?e. V?dělek huben? pro ?lověka, kter? neměl známosti a kter? nadto se musel st?e?it vzbudit pozornost ú?ad? tím, ?e by na sebe po?tval koncesované konkurenty. Tak hladověl Formis několik měsíc? v Praze. Koncem jara byl této bídy zrovna ji? syt. Za války b?val d?stojníkem expedi?ního sboru v Turecku a znal z té doby některé mladé turecké d?stojníky, kte?í se za Kemalova re?imu dostali na odpovědná místa. Doufal, ?e jejich pomocí se mu dostane zaměstnání V Turecku. Vydal se na cestu, vět?inou pě?ky, tu a tam u?ívaje p?íle?itosti vykonat kus cesty na nákladním autu, tu ?ebraje a onde p?ijímaje p?íle?itostnou práci. Pomalu se tak dostal a? do Bulharska, ale tady jeho pou? skon?ila policie. Byl zat?en a několik t?dn? vězněn pro podez?ení ze ?pioná?e. A? ji? z toho ?i onoho d?vodu Formis se vrátil do Prahy. Koncem léta se zase vyno?uje ve svém starém bytě na Havlí?kově náměstí. Nějak? ?as je?tě ?ivo?í ve staré bídě, ale brzy se jeho situace podstatně lep?í. P?i?el do Prahy ji? v lep?í době. Není bez p?átel. ?ervnové události vyvolaly nov? p?íliv uprchlík? z Německa, vypuzen?ch někdej?ích p?íslu?ník? národněsociální strany. Formis mezi nimi nachází ?adu sv?ch někdej?ích p?átel. Dostal se do okruhu Strasserovy ?erné Fronty. Názory Formisovy a Strasserovy se p?íli? neli?í. Ten i onen vě?í v sociální program národního socialismu, Hitlerem opu?těn?, ten i onen vě?í v to, co bychom nazvali po ruském vzoru vírou v permanentní revoluci. Revoluce v Německu není skon?ena. Je t?eba ji dovr?it, to se v?ak nepoda?í, dokud nebude smeten Hitler a p?edev?ím dokud nebudou smeteni ti, kdo jej odvedli od p?vodního programu T?etí ?í?e, tě?k? pr?mysl a Schacht. A junke?i a reak?ní k?ídlo armády. Pro tento cíl je nutno pracovat prost?edky, jaké se naskytnou. Mělo se pro něj pracovat v Německu a bude se pracovat i " emigraci. Strasser poznal schopnosti Formisovy, jeho skvělé vzděláni in?ew irské, jeho hou?evnatost a jeho vojáckou věrnost a ?est- n- st a dovedl jich u?ít. Ji? brzy pojali plán, vybudovat někde blízko hranic Německa tajnou vysílací stanici, je? by krátk?mi vlnami zaplavila Německo a ?í?ila propagandu ?erné Fronty. V zá?í odjel Formis se Strasserov?mi instrukcemi tajně do Německa, kde mu hrozilo sice nebezpe?í smrti, kde v?ak bylo t?eba vykonat některé p?ípravy. Formis se nebez- y^Zí nebái. Nebál-li se nebezpe?í cesty do Německa, tím méně ii úklid?. je? mohl o?ekávat od německé ?pioná?e v ?esko- _ To je t?eba ?íci proti prvnímu vysvětlení po nálezu Fsrmsovy mrtvoly v odlehlém hotelu ve venkovské samotě. Neode?el z Prahy ze strachu, ode?el jen proto, ?e jen takové -2-k-r násto mu umo?ňovalo zdar p?edsevzaté práce.Ze zájezdu do Německa se vrátil Formis koncem zá?í. P?e- krwěil hranice v ?elezné Kudě a p?ihlásil se ú?ad?m jako emi- r—??t. právě nyní vypuzen? z Německa. To ov?em nebylo zsravda. P?i návratu si Formis p?ivezl pr? také mnoho sou- -■ástek své budoucí vysila?ky. Tato domněnka není neoprávně- -23 svěd?í pro ni sama nalezená t?í okruhová vysíla?ka. Jsou aa ní některé továrně vyrobené sou?ástky, zejména elektro- ytx-ké kondensátory, takového typu, jak? se u nás bě?ně v ob- efeodě nevyskytuje, jak? je v?ak bě?n? v Německu. A? do Z s: s padu bydlel Formis v Praze a pracoval tu na své vysila?- ?e. ?ivil jej z vět?í ?ásti Strasser, trochu si v?ak p?ivydělal F :rmis sám tím, ?e sestavoval radioaparáty a dával je prodávat někter?mi z emigrant? Strasserovy skupiny.V tom v?em, co se o Formisovi ví, vlastně docela uniká jeho vlastní osobnost. Ví se, ?e byl skromn?, tich?, nenápadn? ?lověk, ne hezk?, ne o?kliv?, spí?e technik ne? politik. Velk?ch nárok? neměl a snad o jediném trochu víme, co vrhá světlo na jeho osobní ?ivot: dal na sebe p?sobit ?enami, ěi spí?e, ztrácel hlavu v jejich blízkosti. To zp?sobilo jeho zkázu.Formisova vysíla?ka byl celkem normální, dob?e udělan? t?íokruhov? p?ístroj na krátké vlny. Některé detaily zapojení byly vlastním nálezem Formisov?m, celkem v?ak je naprosto nesprávné, tvrdí-li se, ?e sama vysíla?ka byla zvlá?tní vynález Formis?v. Byla naladěna na vlnu 49 m a její modulace nebyla p?íli? p?esná, kolísala ?asto tak, ?e se a? p?i poslechu ztrácela. Teprve 11. prosince vyladil Formis lépe okruhy své vysíla?ky po namahavé práci. Svému ú?elu v?ak slou?ila velmi dob?e. Ve spojení s dobrou anténou — podle v?eho stejně dlouhou, jako vysílací vlna — měla zna?n? dosah i p?i poměrně malé v?stupní energii. Poměr délky vlny a délky antény tu byl velmi d?le?it? právě pro tuto nosnost a kromě toho pro mo?nost objevení. Grafikon maxima ?í?ení vln to vysvětluje: anténa o stejné délce, jako je nosná vlna má tu vlastnost, ?e energie se ?i?í témě? v?echna ?ikmo vzh?ru k Heawisideóvě zóně, kde?to p?i zemi, rovnobě?ně s povrchem se ?í?í vlny jen zcela nepatrně. Tím se kryl Formis jednak proti mo?nosti nalezení pomocí goniometrie, jednak dociloval toho, ?e vět?ina u?ité energie se ?í?ila tam, kde ji chtěl mít. I to pot?ebuje vysvětlení. P?i takovém uspo?ádání stanice a antény vzniká v blízkém okruhu kolem vysila?ky dosti ?iroké pásmo témě? hluché, v něm? je vysila?ka velmi ?patně sly?et. Její sly?itelnost po?íná teprve ve vzdálenosti několika desítek kilometr?, kde se ji? vracejí vlny, odra?ené Heavvisideovou vrstvou. To je tedy d?vod, pro? lze vysíla?ku tě?ko nalézt. V nejbli??im pásmu je p?ijímaná energie p?íli? slabá a p?íli? slabě reaguje směrová anténa na vysílané impulsy. Paprsky, odra?ené z Heawisideovy vrstvy pak jsou pro goniometrické mě?ení zcela bezcenné, proto?e jejich úhlová úchylka je ji? prakticky p?íli? velká.Podle pokus?, konan?ch na mo?i, tedy za ideálních podmínek, je mo?no goniometricky najít místo vysila?ky na vzdálenost 85 námo?ních mil p?i délce vlny kolem 50 m. Na vět?í vzdálenost i za těchto podmínek je nalezení ji? nemo?né. Na pevnině jsoa v?ak podmínky daleko nesnadněj?í. P?sobí tu vodní toky, útvar krajiny, silně p?sobí elektrická vedení a minerální lo?iska. To v?e odchyluje směr ?í?ících se vln a úhlová úchylka směrové antény kolísá velmi silně. Tím ov?em není ?e?eno, ?e je na blízko v?bec nemo?no stanici nalézt. Mo?né to je, stojí to v?ak velmi mnoho práce a je t?eba provádět velice mnoho postupn?ch mě?ení. Tato mě?ení patrně n nás po demarchi německého vyslance nebyla prováděna s do- state?nou v?zbrojí. Jen proto nebyl ing. Formis v Záho?í nalez-- v?as. Jak na?li Formisovu vysíla?ku Němci? Z p?edci- -zih o je jasno, ?e v?po?tem to mo?no nebylo. V Německu ji? t-ni v?bec mo?no zachytit tlumenou povrchovou vlnu vy- sila?ky zde p?sobí ji? jen vlny odra?ené. Němci tedy na?li Formise prost?edky jin?mi. Zradou někoho z Udí ze Strasse- rova okolí. Bylo vysloveno podez?ení, ?e vysUa?ku prozradil Dr. Hfldebrant, kter? se roze?el se Strasserem a vrátil se doNěmecka, kde je nyní vězněn. Není to vylou?eno. Pochybujeme v?ak, ?e by toto byl jedin? pramen, ze kterého hitlerovci věděli o Formisově vysíla?ce. Existence vyzvěda?ské slu?by Gestapo v Praze je potvrzena mnohonásobně d?ívěj?ím i nov?m policejním vy?et?ováním. Ani to v?ak není jedin? pramen. Prost?edí Schwarze Front je naprosto podivné. Kolem Strassera se kupí mnoho lidí, jejich? cíle i d?ívěj?í ?ivot jsou naprosto temné. Nikdo, ani sám Strasser neví, na koho z Udí ze svého okoU se m??e spolehnout. Tato spole?nost se stále mění, zrad a odpadnutí bylo ji? v této spole?nosti několik. Strasserovi utíkají i lidé, na ně? se velmi spoléhal, ?asto i jen proto, ?e jsou syti strastí emigrace a hledají cestu, jak se vrátit do Německa. Je to p?irozená cena, kterou po nich Gestapo ?ádá: dovolí jim návrat za cenu prozrazení v?eho, co kajícní uprchlíci vědí o emigraci. Hojnost zpráv o ?ivotě emigrace v ?eskoslovensku, jakou disponuje úst?edí hakenkrajclerské zpravodajské slu?by, není tedy nevysvětUtelná. Zpravodajské slu?bě zále?elo na odkrytí Formisovy vysila?ky více, ne? na ?em jiném, proto?e tato vysUa?ka p?sobila Německu více nep?íjemností ne? kterákoliv jiná propaganda. Jak rychle si tato slu?ba opat?ila zprávy o vysUa?ce, vidíme z demarche vyslance dra Kocha. 25. listopadu se Formis p?istěhoval do Záho?í. NěkoUk dní pot?eboval na instalaci stanice. V posledních dnech listopadu po?al vysílat, a ji? 19. prosince nav?tívil Dr. Koch ministra Kroftu a p?ednesl svou stí?nost. V notě je jmenováno ji? Záho?í, nevysvětliteln?m omylem v?ak je ve zprávě uvedeno, ?e místo je 80 km na jih od Prahy. Záho?í u ?těchovic je vzdáleno jen 30 km, záměna trojky a osmi?ky je snad jen písa?skou chybou.Po demarchi i po jejím opakování 10. ledna se s na?í strany nestalo nic, co by Německo uspokojilo. Ale ji? t?i dny po té, 13. ledna p?ijí?dějí Múller a Kersbachová do ?eskoslovenska, nepochybně s p?ím?m rozkazem odstranit Formise.Děj vra?dy je p?íli? znám. Jen několik poznámek: teorie o chystaném únosu je sotva správná, Pro? by měl b?t Formis unesen? Pro? by si zlo?inci tak stra?ně komplikovali sv?j plán, pro? by se vystavovali sterému nebezpe?í, vezouce v autu omámeného a spoutaného ?lověka? Německu ?lo o to, uml?et vysíla?ku a jejího tv?rce. Nejjednodu??í cesta k tomu byla, zni?it stroj a zabit Formise. Na tolik ing. Formis d?le?it? nebyl, aby bylo t?eba zmocnit se jej ?ivého a vézt jej p?es celé Cechy. V novinách se vyskytla teorie, je? měla podporovat domněnku o chystaném únosu. Tato teorie je v?ak stejně neudr?itelná a romantická. Tvrdilo se, ?e Formis má jak?si vynález na ni?ení letadel ve vzduchu, jakési tajemné paprsky smrti. Bajky o těchto paprscích se vyno?ují ?as od ?asu v tisku jako nástupci ?raloka, po?írajícího u?itelky. Takov?ch paprsk? dosud není a asi dlouho nebude. Na to odpovídá fysika: elektromagnetické paprsky to nejsou, proto?e proti těm je p?íli? jednoduchá obrana — prosté ukrytí chráněného p?edmětu, v tomto p?ípadě leteckého magnetu, do Faradayovy klece — do prostého a lehkého kovového pletiva, je? bezpe?ně chrání proti jakkoliv siln?m paprsk?m. Korpuskulární paprsky to také nejsou, proto?e dosud nedovedeme vyrábět trvale tak nesmírné energie, jak?ch je k tomu t?eba a proto?e, co hlavního, dosud nedovedeme a patrně také je?tě dlouho nebudeme umět tyto paprsky tak usměrnit, abychom je posílali p?esně ?ádoucím směrem a vyu?ili tak opravdu oné obrovské pot?ebné energie. To je jasn? názor vědy a to potvrdil v rozhovoru i ná? nejlep?í odborník v elektrofysice, prof. ?á?ek. Tato teorie tedy neobstojí v?bec.Zlo?in sám a jeho provedení zasluhuje rozboru. Zabití ing. Formise má znaky zlo?inu politického, má v?ak mnoho odchylek od normální politické vra?dy. Je to jeho zracionaliso- vání a zkomercionalisování. Neudivuje tedy na něm ani tak úkladnost a surovost provedení, jako jeho propo?tení do nej- men?ích detail?, poji?těni v?ech mo?ností, p?ímo vědecké sta?ení sítě kolem vyhlédnuté oběti. Odstra?uje hromadění hr?zy a romantiky. Je v tomto zlo?inu něco dekadentního. Je to zlo?in, proveden? naprosto bez vá?ně, a p?i tom pokryt? lacinou romantikou. Vtírá se domněnka, ?e opravdu se tu pracovalo pod tlakem jakési temné mystiky, tak p?ízna?né pro německ? postexpresionistick? dobrodru?n? film. Formise bylo p?ece mo?no zabit stokrát jednodu??ím zp?sobem, bez pll?ivé Kersbachové, bez opakovan?ch náv?těv, bez ?plhání po laně, je? jeden spoluvinník spou?tí druhému z okna, bez gest a bez zastra?ování náhodn?ch svědk? pathetick?m ?Sie haben nichts gesehen.“ Na zlo?in, sám o sobě hrozn?, se navěsilo spousta divadelní hr?zy. Nelze sl pomoci, toto není ??ist? zlo?in“, kter? by bylo mo?no pochopit jako ?patnou, ale p?ece jen zbraň politické Ideologie. A komercialisace: t?i vrahové, z nich? podle nevyvrácen?ch zpráv jeden, Schubert je Standarten-fiihrer úderních oddíl? a druh?, Míiller, agent Gestapo, jsou vybaveni neomezen?mi prost?edky, jaké m??e poskytnout sv?m lidem jen stát. Byli zaplaceni p?ed vykonáním zlo?inu a budou hmotně odměněni. Kersbachová, která je vabidlem, je stejně v placené slu?bě.bt.Umění odejitiMluví se velmi ?asto o něm; zejména v politickém ?ivotě hovo?í se mnoho o tom, jak ?etní politikové nedovedou si uvědomit, kdy p?estává jejich tv?r?í práce, kdy nastává chvíle, ?e nemají ji? co ?íci. Je to velmi smutn? pohled na politika, kter? tu stojí jako ztracená varta, jako ?lověk, kter? kotví daleko v minulosti a nechápe ji? dob?e, co se děje kolem něho. Snad má ochotu jiti s dobou, ale nemá ji? schopností.Na?i politikové ve vět?ině nejsou mistry v tomto umění odejiti v?as. A politické strany nemají p?íli? velk? zájem na tom, aby smysl pro toto umění ve sv?ch ?adách podporovaly. Stranick?m noviná??m jest dovoleno, aby psali o tom, ?e ten a ten p?eslou?ilec v tom a v tom ú?adě u? by měl udělat místo mlad?ím; jest jim dovoleno psáti o tom, jak pensisté ubírají chléb mlad?m lidem. Ale nejsou noviná?i, kte?í takto pí?í, svědky toho, jak ?asto strana má sou?ení s něk?m, koho u? chce poslat! do pense, jak i v politick?ch stranách p?eslou?ilci se zuby nehty dr?í sv?ch míst?Ale kolik jest i mlad?ích politik?, u kter?ch bychom si p?áli, aby měli vět?í smysl pro toto: odejiti v?as. Ale není-li smysl pro to dán jim, měly by tento nedostatek jednotlivc? vyvá?it politické strany vět?í rozhodností. Jistě mnoho bylo těch, kte?í s radostí si p?e?etli zprávu ?Práva lidu“ o tom, ?e poslanec Koudelka se vzdal mandátu. Ale daleko více by byla tato zpráva ú?inkovala, kdyby p?i?la ji? p?ed del?í dobou. Bylo to na Smíchově, na ?upním sjezdu, kde se ukázalo, jak silná jest nálada proti posl. Koudelkovi. Jest pravda, ?e na náladě nelze jen tak stavět. Skr?vá to v sobě nebezpe?í uk?ivdit někomu. Ale tato nálada tu byla a dlouho byla mo?nost vyzkoumat, je-li tato nálada, zlá nálada, opodstatněna. ?e nebyla tak bezpodstatná, ukazuje závěr: Koudelka se vzdává mandátu.Ta strana, která bude míti stále ruce na klice, aby je otev?ela politikovi, kter? ztratil d?vodně d?věru sv?ch lidi, neoby?ejně získá proti těm stranám, které si navykly v?e zatu?ovat v r?zn?ch konventiklech stranick?ch. Legitimace ?ádné strany není talismanem, kter? by bránil stranu p?ed mo?ností, ?e se do ni dostanou lidé, kte?í strany vyu?ívají k svému prospěchu. Nikdo rozumn? nebude viniti politickou stranu, kdy? její jednotlivec se zpronevě?í my?lence. Ale ka?d? rozumn? bude posuzovat! svoji stranu podle toho, jak rázně dovede jednat! v takovém p?ípadě.V. G.D?kaz, ?e aktivita pomáháV sobotu měl valnou hromadu pra?sk? Spolek poslucha?? filosofie, poslední vět?í fakultní spolek pra?sk?, ovládan? levici. Pro? levicí? Pr? tím, ?e filosofové jsou vět?inou z c h u- d?ch vrstev. S tímto jaksi ?marxistick?m“ vysvětlením sotva vysta?íme. V?dy? rozdíly v sociální skladbě poslucha?? na ostatních fakultách nejsou tak veliké, aby od?vodnily opa?n? poměr obou světov?ch názor?. Rozhodují tedy asi vlivy jiné.P?ehlédnouti nesmíme p?edev?im povahu fakulty. P?evaha duchov?ch obor?, podléhajících nadto neustálé změně, udr?uje mnohem spí?e onen plodn? skepticismus, kter? dovoluje vnikat! pod povrch re?írovan?ch efekt? v?ední politiky, ne?li obory bud’ duchovně stati?těj?í (práva) nebo omezující se na zkoumání ?ivé nebo ne?ivé hmoty (léka?ství, technika).Ale je tu je?tě jin? ?initel — akademi?tí u?íte- 1 é. Kdo by neznal blí?e poměry na fakultě, byl by to poznal dostate?ně na valné hromadě. Bylo patrné, kolik vlivu mají na mláde? a jak ?ivou resonanci vyvolávají up?ímná slova profesor? Fischera, Horáka, Kozáka, Nejedlého, Pra?áka. Slova plná ?ivého dne?ka a jeho bolesti jsou p?ijímána vdě?ně mláde?í, která se u? p?ihlásila k základní dynamice doby a nutí mláde? zpracovanou u? d?íve světem star?m, aby se hleděla vyrovnali s otázkami doby. Proto bylo tak p?íjemné poslouchat! programní projev pravicového kandidáta na sta- rcstenstvi spolku Ph. C. Hlavá?ka. Tento projev se li?il na hony formou i obsahem od prázdn?ch ?e?í pravicov?ch student? na valn?ch hromadách ostatních fakultních spolk?, svěd?il také pro názor mnoh?ch, ?e i na studentské pravici Je mnoho student?, s nimi? by byla mo?ná slu?ná dohoda a -ou?innost na ur?itém minimálním základě. Jestli?e se hlásil p?edstavitel ?národní oposice“ filosofské k masarykovské demokracii, jestli?e odsuzoval ?ovinistickou rozpínavost rasové teorie, jestli?e mluvil pro sou?innost národ? republik}-, jestli?e p?iznával kladn? poměr k socialismu a horoval pro sociální spravedlnost, pak je to d?kazem, ?e p?es p?echodné, umělé rozjit?ení mlad?ch myslí zku?en?mi politick?mi praktiky, není vysoko?kolská mláde? tak beznadějná. Ale p?ede v?ím ostatním je to d?kazem, ?e vysoko?kol?tí u?itelé by si měli v?ímati mnohem ?í?e sv?ch poslucha??. Platí to zejména pro u?itele, hlásící se k demokratické levici a k demokracii v?bec. Jen lhostejností demokratick?ch a levicov?ch u?itel? si lze vysvětlili, pro? mohl prof. Domin sv?mi jednoduch?mi hesly strhnouti tolik studentstva. Tam, kde není jiné aktivity, vyhraje i pochybná aktivita. Německo je pro to největ?í doklad. Je vidět, ?e na?im vysok?m ?kolám chybí silná masarykovská individualita, která by dovedla p?es rámec oboru a fakulty nutit! k modernímu silnému proudění duchovnímu.Tu nesta?í omeziti se na vlastní úzk? vědní obor. Stě?ují si také mnohé ?ilé spolky a instituce, ?e je prav? div, poda?í-li se p?iměti vysoko?kolského profesora k p?edná?ce prost?m lidem. Kdo je ve stálém ?ivém styku s ?irok?mi vrstvami obyvatelstva, dosvěd?í ostatně, s jakou v?elou vdě?ností se p?ijímá ka?dé ?ivé, up?ímné a nefrázovité slovo.Id.Národní rada ?nejd?tklivěji“ proti znárodnění dol?Tato ctihodná instituce, o ní? byla tu u? několikráte ?e?, p?i?inila se nyní, aby se stala aktuální. Vydala právě zvlá?tní vydání svého V?enárodního měsí?níku, aby oznámilo stanovisko k p?et?ásané otázce znárodnění dol?. U? to zvlá?tní vydání nazna?uje, ?e má Národní rada naspěch. Zvlá?tní ?íslo je souhrn dotazníkové akce, kterou Národní rada p?ed ?asem uspo?ádala. Obsahuje nejd?íve obecnou úvahu o horním podnikání, dále uvádí ?adu reformních návrh?. Správnost někter?ch je z?ejmá i laikovi, ostatní by posoudil lépe odborník. Nakonec formuluje stanovisko ke znárodnění nebo zestátněni dol?:Zestátnění dol?, t. j. p?evzetí ve?kerého hornického podnikání do majetku a správy státu — státní monopol hornictví — nelze nejen doporuěiti, n?br? je od něho nejd?tklivěji varovat i, i kdyby se co nejp?íznivěji vy?e?il hlavní jeho problém — problém finan?ní. Soukromé podnikáni nehodí se pro stát v?bec a tím méně pak podnikání, spojené s takov?m risikem, s jak?m je spojeno provozování hornictví. Dosavadní státní podniky tohoto druhu jsou p?ímo odstra?ujícím p?íkladem. Je? vět?ina státních dol? vysoce pasivní a i aktivita těch, které aktivní jsou (uhlí, s?l), je velmi problematická. P?i uhlí jsou to vysoké ceny uhlí v?bec a zvlá?tě ceny uhlí ze státních dol?, nucen? odběr tohoto uhlí a jiné v?hody, které jdou na ú?et konsumenta ... Celková prosperita státních dol? je pak jen domnělá. P?ízniv? stav plyne jen z rozpo?tov?ch ?íslic, nikoli v?ak u? z úěetnich uzávěrek, které ukazují prav? opak; rozcházejí se diametrálně s rozpo?tem a jsou d?kazem, jak tě?ké oběti ukládají státní pokladně státní doly. Velké potí?e zp?sobila by také organisace správy tak velkého podniku, jak?m by hornictví bylo, p?i slou?ení v majetku státním.“Dále pak se prohla?uje, ?e by sta?ilo ?ádně vybavlti a věsti báňské ú?ady, aby byly plně uspokojeny státní a ve?ejné zájmy.Názor Národní rady by mohl p?ekvapili někoho, kdo nezná ducha, ovládajícího tuto instituci. Rovně? by mohla p?ekvapili rychlost a vyhraněnost, s ní? tentokrát Národní rada zasáhla do rozpravy. Namítne se ov?em, ?e jsou v ní zastoupeny i socialistické strany. Pak je ov?em tak vyhraněné stanovisko opravdu p?ekvapující.D?vody Národní radou uváděné by zaslou?ily rozboru, na něj? tu není místa. Nebylo by tě?ké, dokázati, pro? mnohé státní doly nejsou v?nosné, kde?to jiné, soukromé, ano — pro lep?i vlastnosti, pro men?í bezpe?nost, pro hor?í nakládáni se zaměstnanci. Snadno by se vyvrátila p?íli?ná starost, zdali se ovládne organisace tak velkého podniku. Ale hlavně by bylo t?eba jasně vytknout! rozdíl mezi soukrom?m a ve?ejn?m podnikáním, ukázali ?asto protich?dnou podstatu soukromého zisku a sociálního u?itku, rentabilnosti a sociální u?ite?nosti, soukromé a sociální kalkulace a bilance. Tu je právě há?ek v argumentaci Národní rady, ?e se soukroméE?ítei? soukromého podnikání p?ená?ejí na národní z?etele Birodnibo podnikání. Je-li záměna bezdě?ná ěí úmyslná, nem??eme rozhodnout!. Ale je p?ece dosti známo, ?e se pro ze- státnění dol? neudávaly naproto d?vody finan?ní n?br? vy??í nepeně?ní d?vody státní pospolitosti. Takto by se mohlo horovati i pro p?evod ?eleznic do soukromého podnikání, a? není tajemstvím, ?e byly i v době konjunktury státy, které se vědomě netrápily pasivitou sv?ch ?eleznic, je?to jimi udr?ovaly aktivitu ostatního hospodá?ství. Národní hospodá?ství jako hospodá?ství národa, není prost?m sou?tem jednotlivec- kych podnik?, n?br? ?iv?m organismem s vy??ími spole?ensk?mi zájmy, pot?ebami a problémy. A právě takovou otázkou je znárodnění (= zestátnění) dol?. Bude Národní rada poslední, kdo to pochopí?Id.Z?i?te německ? rozhlas!U? dva roky se mluví o tom, ?e proti Hitlerově rozhlasové propagandě je pot?ebí u nás z?ídit německou stanici, hlavně s ohledem na ?eskoslovenské obyvatelstvo německého jazyka. P?imlouval se za to sám ministr Spina, zatím marně. Nedávno obnovil tento samoz?ejm? po?adavek poslanec Jaromír Ne?as, kter? nazval proviněním na státotvornostl, ?e necháváme své německé obyvatelstvo na pospas hitlerovské rozhlasové propagandě. To se rozumí, ?e tuto novou zradu na národním rázu na?eho státu odmítly s obvyklou nesmlou- vavostí ?Národní listy“. Německ? rozhlas není pr? t?eba zavádět, proto?e je zakázáno ve?ejně poslouchat ?i?skoně- mecké stanice a i v soukromí pr? je jejich poslouchání zákazem dokonale omezeno. A? pr? vláda místo nové stanice ?zjedná nápravu“ a postará se o to, aby byl zákaz také plněn. Tuto v?bornou radu by bylo t?eba jenom doplniti návrhem na její provedeni. Co se nás t??e, p?edstavovali bychom si věc takto: ka?dému ?eskoslovenskému Němci, kter? si koupí p?ijímací aparát, budi? s nim dodán do bytu zároveň ?etník, kter? by u něho trvale sídlil a dával pozor, aby Němec neposlouchal ?í?sk? rozhlas. V?daje na vydr?ování ?etníka by se kryly p?irá?kou k licen?nímu poplatku. Zatim v?ak, ne? se poda?í sehnat takové statisíce ?etník?, bychom p?ece jen doporu?ovali, aby se v otázce německé stanice něco udělalo. Snad nejlépe to, ?e by se z?ídila a ?e by se z ní německy, anglicky, rusk? atd. povídaly světu rozumné věci o politick?ch zásadách i praksi na?eho státu. Na to, co v tomto ohledu budou povídat ?Národní listy“, se neohlí?ejme. Nebo? co tito nesmlouvaví velevlastenci vyhla?ují ustavi?ně do světa? 2e své Němce dr?íme ve státě jenom policejním terorem. Tuhletu reklamu dělají Hitlerovi s nad?enou ochotou a úplně zdarma. Nedejme nic na rozumy těchto pora?enc? a z?i?me rozhlasovou stanici pro světové jazyky!Z. S.literatura a uměníOtoksr Fischer:Tendence v uměníNejd?íve: ujasnit si otázku.Leckd: by rád sly?el jednozna?nou odpově?: umění má i b?t tenden?ní; anebo: umění nesmi b?t tenden?ní. P?iznám se, ?e mně takové diktátorské estetisování nele?í. Ne snad proto, ?e je ur?ité — kdo?pak by si nep?ál ur?it?ch v?rok? ano ano, ne ne —, ale proto, ?e je simplistní; a ?e na odiv stavěnou prostotou skresluje, co je nejd?le?i- těj?i, toti? skute?nost. Umělecká skute?nost není tak jednoduchá, aby se dala bez újmy zachytit do schématu. V umění zále?í na odstínech, na p?echodech. A tak i pro htinocení uměleck?ch jev? a pro stanovení uměleck?ch zásad nutno mít vedle prst? velmi citliv?ch vědomí v?í slo?itosti, z ní? tvorba vzniká.Pokusme se nejprve jiti cestou, která, jak se mi zdá, k cíli nevede. Postavme proti sobě doporu?ování a zakazování tendence. Není v?bec mo?né, ?eknou jedni, aby umění bylo bez tendence. Nebo? v?echna du?evní ?innost je zaklíněna do podmínek dobov?ch a nelze, aby se intelekt a fantasie vymykaly p?edpoklad?m hospodá?ského v?voje. Ka?d? umělec bu? p?itakává ustálenému ?ádu spole?enskému, státnímu, národnímu, anebo jej neguje: tento klad nebo zápor musí mít své d?sledky v jeho projevech. Umění se neodehrává někde na hvězdách, n?br? mezi námi; kdyby se z?íkalo volní stránky, nechtělo p?iznávat barvu a mít vliv na uspo?ádání lidsk?ch věcí, bylo by měkk??ovíté, bezpáte?né, necharakterní, ba zbabělé a ramená?ské. Tak a podobně se dokazuje a obhajuje nutnost, prospě?nost, krása, tendence a jsou to zlatá slova, bez váhání bych je podepsal.Ale te? prav? opak, argumenty těch, kdo? proti vná?ení tendence do umění brojí: Pravé umění je svéprávná doména, pro umělce je svoboda tolik jako pro rybu vzduch, duchová ?innost nedá se spoutat, ?asto se také p?idává ?Spiritus fiat, ubi vult“, inspirace p?ichází z nitra a nelze ji regulovat, umělcovo podvědomí pracuje v p?lno?ních hlubinách a nestrpí dozoru bdělé v?le. U? dokonce nestrpí umělec, aby se nad ním provádělo policejní inspi- cientství a politické mentorování Umění není pravé nebo levé, umění je jedno a jediné, kriteriem pak, podle něho? má b?t posuzováno, není legitimace stranická, n?br? mě?ítko krasovědy: umění není pokrokové nebo zpáte?ni- cké, umění je dobré nebo ?patné... Správná slova! na těch něco je, na těch je dokonce mnoho, a stálo by za to, aby si je ?lověk vzal k srdci a podle nich se ?ídil!Ale zde se zará?ím, nebo? bych věru nechtěl vypadat jako spisovatel, kter?, aby si to s nik?m nepokazil, pode- pí?e manifest i lev?ch i prav?ch. Jen?e: obě argumentace, které jsem zkratkou p?edvedl, se vespolek nevyvracejí: ony si jenom úmyslně nerozumějí, a slova, o která se vede spor. jsou oby?ejně sloví?ka, kter?mi se zakr?vají rozpory docela jiné a hlub?í. U? to je o?idné, ?e jednou se mluví o tendenci, která vyvěrá z doby a tedy také z těch, kdo v ní ?ijí — ale po druhé se hovo?í o tom, ?e tendence je do tvo?eni z vněi?ka vná?ena. Patrně je slovo tendence mnohozna?né. Bojuje se za ni, ale jde-li se tomu na kloub, uká?e se. ?e tendencí je míněna ur?itost stanoviska, věrnost p?esvěd?ení, závazek boje: a nevím, jak by se mohlo umění odlu?ovat od charakternosti, jak by se mohlo ?ádat, aby zrovna umělec se isoloval ve vzduchoprázdném prostoru, aby právě umělec stál stranou, kr?il se v koutku a ukr?val se jako ta fialinka; to ve dnech, kdy se zápasí o dvojí pojetí světa, o budoucnost jednoho ka?dého jedince i ievu, tedy také a p?ed jin?mi o budoucnost umění. Ale po druhé se bojuje proti tendenci a dává se tomu slovu zcela zú?en?, t?eba i v?smě?n? obsah partajnictví, popírá se v?hodnost umělecké tendence a vlastně se chce dát najevo, ?e neni je?tě umělcem, kdo by dával do ver?? nebo do románu rámcov? program politické frakce. A tu zase je jasné: zver?ovan? Komunistick? manifest z roku 1848 byl by právě tak málo uměleck?m ?inem jako mechanické zběsnění státotvorného programu nebo rozmělňování katechismu vlasteneckého. Umění bude v?dycky něco á part, co se do sítě ob?ansk?ch norem nezachytí.Nejde tedy věru o to, kompromisně spojovat stanovisko proti tendenci a stanovisko pro ni, n?br? o to, aby se ujasnila terminologie a aby se ukázalo, jak se zdánlivé kontrasty prostupují. V?imněme si historické skute?nosti, ?e t?? Havlí?ek, kter? u nás ?ekl to nejpádněj?í pro tenden?nost umění, spolu dal názorn? p?íklad, jak na tenden?ní umění — na vypravovatelství sentimentálního vlastence Tyla — jít polemicky. Anebo z na?í p?ítomnosti: proti poesii Wolkrově. proti zd?razňované jeho tenden?no- sti sociální, jdou nejur?itěji někte?í jeho druzi, kte?í, jako Nezval, politick?m p?esvěd?ením od něho se neli?í. Lvrik, jen? p?ed Wolkrem na?emu básnictví dal impuls kritiky a revolty sociální, Josef Hora, vyzráváním dochází k pro- světlování, ke zvnit?ňování toho, co u něho d?ív bylo p?ímou tenden?ností. P?íklad?, otazník?, v?strah, aby se nesoudilo p?ímo?a?e, je hojně; mají svou naléhavost jmenovitě v oblastech mimoliterárních. Slovesnost operuje slovem, a slovo ani u Poea ani u Verlainea ani u surrealist?nem??e b?t redukováno jen a jen ve svou zvukovou nebo citovou nebo snovou sou?ást, z?stává v pevném svazku se svou stránkou obsahovou, pojmovou, volní. V doméně hudby a v?tvarnictví se p?edstavy umění a tendence rozestupují jasněji. Abstrahujeme-li od slovního doprovodu, bude tendence moderní hudby dosti tě?ko posti?itelná ur?it?m heslem. Nikomu není tajné, ke kterému k?ídlu na?í kulturní obce se hlásí Filla; ale p?ímo tendenci vy?isti lze snáze z obrazu Dortretového, z historického tableau, z pro- tibur?oasního Grosse, v?bec z v?tvor? na daumierovské linii karikatur a spole?enské kritiky, ne?li tam, kde jde o problémy formy, prostoru, barvy. V jednom ka?dém umělci jsou patrně slo?ky obě, jedna, která ho za?a?uje do doby, do spole?nosti, do státu nebo do revolu?nosti, a to ie slo?ka, která jeho v?tvor ?iní tenden?ním; ale spolu ?ije skoro v ka?dém umělci něco, co ho vy?a?uje a isoluje, něco nedru?ného, anarchického, co se hromadné tendenci vzpírá. Spolu vypl?vá dal?í p?edbě?né tvrzení: mezi základními těmi pudy dochází v umělcově du?i a v umělecké tvorbě k napětí, k zápasu. Stupeň toho boje není stejn?, je nodle osobností rozr?zněn a vytvá?í specifickou atmosféru uměleckého charakteru. I tenden?nost i netenden- ěnost p?itahuje tvo?ícího ?lověka, i ta i ona dochází v jeho p?sobení svého nutného proiád?ení. Věc se jen komplikuje zas tím pro?lukl?m slovem tendence. B?ti proti tendenci, znamená zas u? tendenci, by? zápornou.V prvním ?ísle nového ro?níku t?deníku ??in“ ?tu jednoho z ?mlad?ch lidí, kte?í se dívají na svět“: tvrdí-li pr? kdo, ?e něiak? uměleck? směr neslou?í nikomu, ?je na velkém omylu, proto?e takové umění nem??e nikdy existovat. Nebo? neexistuje umění netenden?ní.“ Co? se dokazuje na poli umění hudebního, také hudba má pr? slou?it, arci nikoli choutkám a zábavě, n?br? budoucnosti lidského pokolení; ?není posláním hudby, abv svět popisovala a vykládala, ale aby jej pomáhala měnit.“ A? nehudebník, dovoluji si malou pochybnost, zda funkce hudby není zde nazírána odjinud ne? z cítění umělecky hudebního; ale cenn? je mi ten dokument proto, ?e upozorňuje, kterak i ve sfé?e, zdálo by se, tak asociální, m??e ost?e pronikati pojetí sociologické. Loni, kdy? se hudebníci vraceli z vy?ehradského h?bitova, kde se poklonili památce Smetanově v den padesátého v?ro?í jeho úmrtí, po?ádali debatní ve?er, na něm? se hovo?ilo o budoucnosti jejich umění a na něm? se p?ík?e st?etlo dvo jí stanovisko. — Podle brněnského měsí?níku ?St?edisko“, jeho? vydavatel Bed?ich Václavek chce vybudovat systém literární sociologie, stopuji, jak do referát? o kni?ních novinkách zasahuje hodnocení podle kriterií t?ídních: to? doklad, ?e po?adavky, s nimi? v manifestech a v praxi p?i?la generace proletá?- ská, jsou stále je?tě ?ivé a te? znovu drá?divě. Pozorovati je to té? podle podrá?děnosti, s ní? tábor zastoupen? publicistikou nacionalistickou reaguje na některé nové jew na?eho umění, podez?ívaje kdekoho z úmysl? volebních nebo podvratn?ch. Hlásá se nezbytnost protisociali- stick?eh tendencí také na p?dě umělecké, anebo se ká?e nrmcst odvrátit se od tenden?nosti, ale mí?í se jenom na tenden?nost sociální, kde?to umění vyhroceně a v?bojně národní se za tenden?ní nepoci?uje.Tendence v sovětech.Doba lev?ch i prav?ch diktatur nem??e se p?irozeně spokojit s diktáty jen politick?mi, nutně se obrá?í té? ve v?voji kulturním; tím spí?e, je?to ideologie a poesie namnoze p?ipravovaly p?íchod samovlád státních. Do umění vniká tendence shora; fedruje se literatura jednoho usměrnění; ta, která se mu nepod?ídí, je vymycována, je z vlasti vyho??ována. To neplatí jen o Německu, které se pálením nepohodln?ch knih a ?alá?ováním nepohodln?ch spisovatel? k své nesná?elivosti ve věcech osvětov?ch p?iznává nejbrutálněji, n?br? o mnoh?ch zemích dne?ního světa, ba není snad jediného kraje, aby se tam neobjevovaly aspoň náběhy k takovému násilím prováděnému sjednocování ideí. Co tím namnoze je vydáváno v pospas, je svoboda uměleckého projevu. I nask?tá se otázka: je taková svoboda nutná? je za nyněj?ích poměr? vítána? není v ní snad p?e?itek liberalismu? Je pou?né sledovat, jak se srá?ejí stanoviska jednotliv?ch národních nebo státních literatur na mezinárodním fóru a jak se neda?í, na p?íklad p?i sjezdech Penklub?, nalézti mezi nimi dohodu jinou ne? takovou, je? je sjednávána kompromisem. Je v?ak neméně pou?né v?imnouti si, jak nejenom státníci komandují, n?br? spisovatelé sami proklamují nutnost pod?íditi se jedné jediné, jednotící my?lence, tendenci to, která je smyslem státu, spolu ukazatelkou lidského v?voje a pokroku, tedy té? směrnicí závaznou pro pěstování krásného písemnictví. P?íklad nejpádněj?í: loňsk? srpnov? sjezd spisovatel? v Moskvě a zahajovací ?e? Maxima Gorkého, namí?ená proti svobodě nebo domnělé svobodě individualistick?ch spisovatel? západních, kte?í ve skute?nosti pr? slou?í kapitálu a fa?ismu. U nás narazilo toto kolektivistické horlení na polemiku p?edev?im u Saldy, kter? do ?ela svého nového ?Zápisníku“ polo?il p?iznání k relativní — nikoli naprosté a nepodmíněné — svobodě spisovatelské. Nám je zde Gorkého stanovisko záva?né proto, abychom si uvědomili, co to znamená, kdy? tendence, je? se po desítiletí poci?ovaly jako sou?ást revoluce, nabudou okázalého vrchu, stanou se vládnoucími. Jistě ?e je prozírav?m ?initel?m sovětsk?m vítána kritika někter?ch nezdrav?ch zjev?, jistě ?e je dovolena radikální polemika i satira na v?st?elky nebo na komiku bol?evick?ch osobností a institucí. Ale taková kritika, polemika, satira se p?ec jen musí pod?izovat celkov?m podmínkám státní a spole?enské v?stavby, musí se vpravovat do rámce literatury, která jest a chce b?ti tenden?ní. Manifestují se tu beze sporu vnit?ně ruské pru?iny literární; ale rovně? není pochybnosti o tom, ?e zd?razňovaná a chtěná tenden?nost písemnictví má mezi sv?mi ur?ujícími p?edpoklady marxistickou teorii literární, která prost?ednictvím Leninov?ch i jin?ch spis? ovládla v Rusku rozhodující doktríny umělecké.Nejsem a nikdy jsem nebyl marxista, ale tím spí?e se mohu k marxistické kritice literární postaviti bez p?edsudk? a udati její kladn?, ?asto zaml?ovan? p?ínos do literárního hodnocení. Pokud soudím podle spis? mně znám?ch, zvlá?? podle Mehringovy ?Lessinglegende“, na kterou u nás v sociologickém seminá?i tak d?razně upozorňoval Masaryk, a podle pojednání na stejné linii, bě?í tu o dvojí zásluhu. Socialistická kritika dovedla, co s jin?m akcentem prováděl ve svém positivistickém údobí její protino?ec, Nietzsche: pozem?tit kulturní koncepci, obna?it její lidské, p?íli? lidské, její hmotné, p?íli? hmotné ko?eny. Tak jako Sokrates kdys my?lení sv?ch spoluob?an? svedl s obla?n?ch v??in spekulací metafysick?ch k otázkám a starostem nejbli??ím, tak dovedli p?ívr?enci Marxovi prosvítit i t?eba mystiku a redukovat ji — a zde je obdoba k psychoanalyse — v její pochopitelné pru?iny. Za druhé ukázali, ?e zdánliv? pro?klad hodného umění, ?istě uměleckého, a nehodného umění, tenden?ního, zakládá se na bezdě?ném anebo vědomém klamu. Umění tenden?ní bylo poci?ováno za něco zlého, proto?e usilovalo o něco, co se vymykalo ustálen?m ?ád?m. Hodné umění, netenden?ní, to se v?itému po?ádku němě pod?izovalo. Nepot?ebovalo tedy svou tendenci zd?razňovat a vyk?ikovat, proto?e se mu rozuměla sama sebou. Zrovna svou zdánlivou netenden?ností p?isluhovalo vládnoucí kastě a pran??ován byl ka?d?, kdo chtěl vybo?it z vyje?děn?ch kolejí.Odbo?kou z oblasti jiné tendence ne?li sociální konstruuji p?íklad. Kolem r. 1800, dejme tomu, byli v Praze dva brat?í spisovatelé. Z nich jeden zpíval o hvězdách, o lásce, o nesmrtelnosti — pěstoval zkrátka poesii krásnou, netenden?ní. Ten druh? v?ak linii poetickou poru?il, nebo? horlil proti národnostnímu útisku a blouznil o vzk?í?ení jazyka polomrtvého — vná?el tedy do poesie tendenci. Oba byli ?e?i a oba — jsme v době raného buditelství — psali německy, Tu je nutno se ptát; ten, kter? po něme?kuPhtonmosO^ěrrí? kvítí a hvězdy, ten nebyl ^eriáwněa? ? Oi prostě tendenci vt?dnocň. nt rrm netenden?ním—a—- nurzoval— -*rTt'ri se tenkrát rozuměla. sama se?en: ?e zam? m mrr: . nrykem národa tmn. 7?:= kurá?něj?í.7-?:--ti :n:n>n_ ize sta-ta?anati. Kufeih araahí teadeainost a netenden-ňn:sn rynrt tadeses í teiryňa nrtc t.entenň k tlení.7. ' .-n: mi?..ti Karí Li?bknechtw na?anleB?aha ■■?■?“ tendenci uměleckou,>c ji er sadba ttaráh B?aje vládnoucí t?ída: Za-iw.~hjt.Jt- #tí? "ira .ifcSry se.?aeeBa? tekeaé mmHbcM ?ítvory, které vyjad?ují ná-: =*'?neb: nálady ?revolu?ní“, opo-■M. —haifca míru; ty jsou tém, kdo? vládnou a MSt dtra> JVC. nepohodlné a trapné, jsou tedy vy- kmkery xamm :o tendence ?ádoucí — vlastenecké, nábo- ?ensiě víje?né atd. jsou hodnoceny zcela jinak.“Aru. ?: myslím e-li tuto marxistickou zásadu a poku- sňme-ti se aplikovat ji na prost?edí ruské, kde se kolo tědn p?evrátilo — co m??eme, ba co musíme o?ekávat? 2e také ve věcech kulturních, také v oceňování umělecké tendence, nastane p?ehodnocení. ?lohy se vyměnily, z pro- nisleiovan?ch se stali vládnoucí, z umění potla?ovaného umění favorisované. To, co slou?í proletariátu, není tam p; málu ji? v?bec poci?ováno za tendenci. Naopak bude se tenden?nost vy?ítati v?emu, co má nátěr revolu?ní, vlastně protirevolu?ní, protisovětsk?, emigrantsk?. Komunisté budou takové tenden?ní protitenden?nosti tleskat, proto?e v ní vidí záruku, ?e se podporuje chvályhodn? a vytou?en? postup lidského pokolení. Pokud se v?ak na otázky tendence v umění díváme jako kritici uměle?tí a ne jako politi?tí ?initelé, musíme spolu konstatovat: V Rusku, stejně jako v jin?ch zemích, jako v Italu, jako v Německu, jako v Uhrách a jinde, dostává literatura punc vládnoucí t?ídy. Proti tamní literatu?e mocenské vyvstává — a? v zemi samé, a? v cizině mezi vystěhovalci — tendence protilehlá. A proti těmto tendencím oběma je myslitelná tendence t?etí, zd?razněně protitenden?ní, ale tím sv?m ?proti“ u? zase p?edur?ená k vyslovené záměrnosti.Tendence v Itálii.Je nasnadě námitka: lze srovnávat poměry tak protich?dné, jako jsou v zemi uskute?ňujícího se kolektivismu a v zemi vypiatého individualismu? Myslím, ?e lze. Ji? podle poznatku ?les extremes se touchent“. Umělecké d?sledky mohou i p?i velmi rozdíln?ch p?edpokladech ideově politick?ch b?t analogické. Jmenovitě proto, ?e se musíme rozlou?it s tou málem zobecněnou p?edstavou, jako by italsk? faSásmus byl zjevem typicky povále?n?m. Jako p?i Bteráimdi theoriích bol?evického Ruska, stejně p?i literárních theoriích fa?istické Itálie nutno se ohlí?eti po stsr?tih k:r~ne;'n. 7: se stivesn?cň znak? doprovodn?ch t??e, bvii jsme ji? p?ed válkou zpraveni o tendenci fa?istické, zvlá?? my. p?íslu?níci oné poněkud neústrojné skupiny. která se na ve?ejnosti p?edstavila ..Almanachem P?ehledu na rok 1914“, a která se rozhlí?ela po cizích zástupcích úsilí volnover?ového. V?znamn? byl nám tehdy soubor, jen? vy?el roku 1912 s nártem ?Poeti futuristi“ a uveden by! proklamací Marinettiho z roku p?edtím. Jestli?e dnes ten manifest pro?ítáme, ?ekneme si skoro p?i ka?dé ?ádce: sta?ilo by nahradit slovo ?futurismus“ slo- ti? ismus“, a jsme v atmosfé?e povále?né. S válkou, toti? s válkou tripolskou, vypiat? italsk? nacionalismus souvisel: a jak těsná byla kontinuita mezi poesií a akcí, vypl?vá ji? z toho. ?e ultimatum, kter?m Itálie pohrozila válkou, bylo poctěno epithetem ?ultimatum veramente futurista“ — futuristick?m nad?ením nebyl arci zahrnován socialistick? redaktor Mussolini, n?br? ministr za-hrani?ních věci Dl San Giuliano.Je pak onen verbalisticky nadnesen? manifest, jen? pro- ktimuje kult síly, násilí, válkj' a hrdinství, pran??uje pacifisty a antimilitaristy a vyzvědá na ?tít ?il Panitalia- nismo“, spolu chvalozpěvem na umění tenden?ní, na ten- den?nost v umění. Nám pak budi? v?chodiskem k otázce, co to znamená, kdy? ?levé“ umění je bojovníkem za ?pravou" politiku; a obráceně, kdy? konservativní umění je propagátorem ?levého“ p?evratu. Ka?dá revoluce má v sobě zárodky, ze kter?ch by chtěl povstati nov? klasicismus, a!e mívá takov? směr i sv?m p?edpokladem. Co se pak t??e vztahu mezi fa?ismem a literaturou revolu?ní, je nutno si vzpomenouti, ?e se futurismus obracel proti senilnosti forem, proti tyranii profesor? a archeolog?, proti kultu museí a knihoven, proti byrokracii. Volal po vlastí vojenské, zemědělské, pr?myslové, obchodní, horlil proti passéismu: jin?mi slovy proti ?Annunziovi, proti tomu, kter? mu p?edstavoval minulost, akademi?nost, tradici. Dnes rozdíly jsou do jisté míry vyrovnány, ?Annunzio stal se neméně ?inn?m a bojovn?m propagátorem re?imu své země, Marinetti pak je stejně excelencí jako jeho někdej?í literární sok. Někdej?í revoluěnost literární změnila se i zde v autoritu a v oficiálnost: ale byla to revoluěnost, měla organické pokra?ování v německém levém expresionismu, byla sp?ízněna, a nejen heslem, s oněmi směry, které v Rusku p?es Blokov?ch ?Dvanáct“ vedly k Majakovskému, k Marinettov?m ideov?m protino?c?m.Pravá a levá literatura?Levá, protitradiění, bo?itelská tendence naplnila se v Itálii obsahem zcela prav?m. Tak jako v Německu někte?í expresionisté. dramatik Hanns Johst t?eba a lyrik i essayista Gottfried Brun, dovedli z expresionismu organicky p?ejiti mezi obhájce hitlerismu. ?eklo by se snad, ?e to právě tedy nebyla literatura revolu?ní, n?br? konservativní — ale takové prorokování podle v?sledku je nesprávné a nemístné. Boj proti autoritám, násilné p?eru?ení tradice, drsné odmítání v?eho akademismu, zborcení pravidelné formy ver?ové, odvrat od minulosti — takové a podobné znaky, je? charakterisovaly p?edvále?n? futurismus, jsou p?íznaky literární revolu?nosti: i budi? tento jeden markantní p?ípad vzat na d?kaz toho, ?e oblíbené u nás a docela schematické dělení kultury na tábor prav? a lev? je sice velmi ú?innou zbrani polemickou a noviná?skou, ale p?ed pozorněj?ím rozborem neobstojí. Tak jako slovem ?tendence“, tak ozna?ováními ?lev?“ nebo ?prav?“ zakr?vá se namnoze chtěná nez?etelnost a mnohozna?nost. Paradoxně mohlo by se ?íci: tam, kde se tendence umělecká a tendence politická k?í?í, povstává tvorba nejnapiatě.j?í a také taková, kterou je nejnapínavěji sledovat. P?íklad? jsou tucty. U nás, dejme tomu, Viktor Dyk, o jeho? orientaci bojovně národní, tedy — jak se ?ablonovitě ?íká — ?pravé“ není sporu a kterému by se nicméně dála k?ivda, kdyby se p?i jeho za?a?ování nebral z?etel k tomu, ?e ?ást jeho tvorby, najmě divadelní, nesla na sobě z?ejm? znak oposi?nosti, protestu proti oficiálností, znak tvarového novotá?ství, tedy rysy, je? se obvykle jmenuji lev?mi. Podobné je to s nacionalistou Theerem a jeho protitradiění lyrikou a metrikou. Naopak zas mezi autory, kte?í vy?li s devisou sociální revolty, je leckdy patrn? úmysl — p?íkladem jmenuji lyriku Halasovu — v?lenit se do tradice a potla?it okatou záměrnost.Pohlédneme-li s toho hlediska na na?i literární minulost, poznáme, ?e nutno v ka?dém novém p?ípadě v?dy znovu odhadovati niterné drama v umělcově duchu a osudu. Samo sebou se rozumí, ?e nesmíme spisovatele hodnotit podle hesel politiky, dne?ní politiky, n?br? s neustál?m p?ihlí?ením k jejich vlastní době a k jejich osobnímu uzp?sobení. Jdeme-li pod povrch věci, poznáme, jak bylo to, ?emu jednotícím slovem ?íkáme směr národního nad?ení, v?dycky rozvrstveno, jak se po celé devatenácté století srá?ely zásady pokroku nebo spí?e pospěchu s ulpíváním na tom, ?eho bylo ji? dosa?eno. Nové zkoumání na?ich dějin divadelních, nov? a nepodjat? pohled na osobnosti rázu nejen Havlí?kova i Němcové, n?br? i Nerudova i Smetanova ukazují, co bylo radikálního, oposi?ního, protioficiálního v jejich sna?ení; nesmíme se jen dáti m?liti tím, ?e lecco z toho, v ?eho jméně zvedali své protesty, od jejich dob se uskute?nilo a tedy stalo oficiálním. Kamkoli se rozhlédneme po nejlákavěj?ích pěstitelích tenden?ností v umění, skoro v?ude shledáme se s takov?m dobov?m nebo du?evním dramatem. Největ?í básník, skute?n? básník sociální tendence v Německu byl Heine: ale odmyslete si napětí mezi jeho vědomou tendencí a jeho potencí básnickou, a ochudili jste jeho zjev, normalisovali jste jej, u?inili jste z něho tenden?ního ne básníka, ale ver?ovce. Jsem si vědom, ?e mi lze namítnout, pro? komplikuji prosté věci. Ale jsou ty věci opravdu prosté? ?ím to, ?e Heine, básník takové svrchované tendence v básních jako Potulné krysy a Slez?tí tkalci, -— ?ím to, ?e zrovna Heine napsal nejbásni?těj?í parodii na tenden?nost v básnictví, ?Attu Trolla“? Něco podobného by se dalo dovodit na Shelleyovi, v nové době asi na Majakovském a mnoh?ch jin?ch. Stejně v oblasti tendence národního, messianistického básnictví — p?íklad za jiné: Mickiewicz. A jsem-li u poesie polské, cituji z nedávného spisu Karla Krej?ího o literatu?e ve víru revoluce názorn? doklad o Boleslavu Prusovi, jeho? dílo rostlo v době, ?která tendenci postavila do pop?edí literárních snah“, ale jen? dovedl tv?r?ím procesem uměleck?m ?roztaviti i tendenci, k ní? vědomě smě?oval, a p?izp?sobiti ji tvárn?m princip?m uměleckého díla“.Synthes a.P?íklady by se daly mno?it, ale arci bych velmi nerad, kdyby z mé základní these o mnohonásobném zvrstvení a tedy o slo?itosti jak du?e tak tvorby byl vy?ten princip nezásadovosti, náhodnosti nebo libov?le. Tím, ?e neuznávám za klí? k duchové tvorbě vz?vání nějaké sancta simplicitas, nijak nechci doporu?ovat za?modrchanost. M?m snem o básnictví by bylo bohatství, ale ukázněné; hloubka, ale prosvětlená; prostupování kontrast?, ale zvládnuté. Je?tě ur?itěji: m?m ideálem umění by bylo to, které vyr?stá v p?ísnou zákonnost z ko?en? ne snad desítileté, ale tisícileté tradice — a to je, chcete-li etiketovat, snad ideál ?prav?“; ale tvarovou sev?enost nebo definitivnost p?edstavoval bych si — a to je má tendence ?levá“ — prod?enu největ?í svobodou, nejost?ej?ím protestem proti v?emu hnijícímu a odumírajícímu, nejnadějněj?í vírou sociální. Jestli?e mezi ?tendencí“ a ?uměním“ stanovím neustálé napětí, tedy ji? proto, ?e se tu navzájem k?í?í principv oblastí dvou: tendence je faktor sociologick?, umění je vázáno na imanentní podmínky tvaru. ?íkám tím jin?mi slovy, co vyjád?il Havlí?ek ve sv?ch znám?ch větách:?Na ka?d? zp?sob jest tenden?ní poesie lep?í ne? ne- tenden?ní, proto?e jest víc: jest toti? p?edně poesie a pak je?tě o něco víc. Rozumí se v?ak, ?e musí b?t p?edev?ím opravdu poesie, nebo? ?patná poesie s nejlep?í tendencí p?ece nikdy nebude nejlep?í p o e s i e“.Co to ?poesie“ jest, Havlí?ek poh?íchu ne?íká, p?enechávaje to citu a posouzení individuálnímu. Ale i kdyby to ?íkal, nebylo by to p?i jeho dobové vázanosti a zvlá?? p?i vyhroceném jeho racionalismu závazné také pro dne?ek a závazné pro ka?dého z nás. ?e v poesii, ?e v dobré poesii, velmi, velmi ?asto je tendence, zdá se b?t nesporné, nebo? kategorie tenden?ností je daleko obsáhlej?í ne? se oby?ejně za to má, a zvlá?? u nás umění netenden?ního je pra- pramálo. Ale stejně je jisté, ?e to není tendence, je? poesii dělá poesií. Tendence je d?le?it? funk?ní moment, jím? se umělecká ?innost sbli?uje s ?inností neuměleckou. Aby se od ?innosti mimoumělecké oddělila, k tomu je zapot?ebí docela jin?ch prvk? ne?li těch, které jsou obsa?eny v tendenci. To nejryzej?í, to nejuměle?těj?i po?íná se teprve tam, kde tenden?nost je vst?ebána silami formujícími.A tím se p?ece jen, p?i postupu pokud mo?ná objektivním a ... smím snad ?íci: politicky netenden?ním, dobíráme p?esněj?ího hodnocení estetického a spolu kladného d?sledku, kladného pro tendenci. Tenden?ní umění je na scestí tam, kde tendence p?ichází do díla z vněj?ka, z nahodilosti, pro stupňování efektu, pro zv??ení popularity, tam, kde se autor do tenden?ností nutí, kde ji nadouvá a komolí sv?j záměr. Tenden?ní umění je hodnotné tam a potud, kde a pokud tendence je inspirací, je hnací silou, je v?chodiskem. Tak?ka v?echno na?e umění a? do p?evratu mělo hnací silou touhu po uhájení svébytnosti národní, po zdokonalení mate?ského jazyka, po dosa?ení svobody státní; o ?eském dramatě jsme si nejednou formulovali, ?e jeho vlastním hrdinou je kolektivum, národ — jak? by takové umění bylo mohlo b?t netenden?ní, ale jak? by taková tendence byla nep?ispívala ke zhutnění slova, k prot?í- bení my?lenky, k zintensivnění ú?inku? Vedle té jedné a hlavní tendence byly tu jiné, ?ir?í, zvlá?tě sociální, ty tedy, které se od p?evratu zesílily a zradikalisovaly a které beze v?í pochyby budou nyní opět vystupovat do pop?edí, kdy? se chystají obsáhlé debaty o realismu sociálním a kdy do slovesné prakse bude vnikat leccos plodného, co je tím směrem podmiňováno. Legioná?ská, vále?ná, vzpomínková i utopistická literatura, jak by mohla b?t pěstována bez tendence, nemluvíc ani o literatu?e politické, jí? jest a musí b?ti tak zna?ná ?ást v písemnictví stejně ?eském a slovenském jako v písemnictví tak zvan?ch mal?ch národ?, t?eba Ibsenova nebo Bjornsonova! Pro literaturu velké Francie platí, co úvodem k své stati o básníku a politice krátce p?ed válkou vyjád?il Viktor Dyk: ?Hranice mezi literaturou a politikou nebyla ve Francii někdy p?íli? p?esná a p?ísná; od dob dávn?ch měnívalo se ve Francii pero za me? a me? za pero“. D?le?ité by bylo, aby, jak to krásně vyzna?uje Salda ve sv?ch statích o básníku a politice, vznikala politická poesie a nikoli zbásněná politika. Pak jsou tu arci popudy a cíle nábo?enské, v?chovné a tak dále — a proti nim v?em je tu tak ?e?ená ?istá poesie, Part pour Part a podobně. ?ím více o těch zdánlivě odhmotněn?ch a ne?asov?ch zjevech p?em??lím, tím skepti?těj?í jsem k jejich odhmotnění a k jejich ne?asovosti. Zastavte se u té skute?nosti, ?e mluv?í sociálních tendencí se k své tenden?ností hlasitě znají, a co se nacionalist? tkne, ?e u nás ?Moderní revue“, v Německu Stefan George, ve francouzské literatu?e Maeterlinck, v italské d’Annunzio a jinde jiní vystupovali v postoji uměleck?ch kně?í, ale ?e se v době, je? zna?ila pr?pravu k válce, vyhraňovali v zastánce ideologicky shodné, a? úto?né, a? obranné tendence: to nijak nemluví proti up?ímnosti jejich ideového v?chodiska, to jenom mluví proti tomu, ?e by to v?chodisko bylo b?valo nad?asové; tendence byla v něm patrně ji? skrytě obsa?ena.Dnes není doba p?íznivá tomu, aby se umělci tvá?ili, jako by byli veleknězi, zatím co jsou pracovníky a zápasníky; dnes není doba k tomu, aby si hráli na schovávanou. Je chvíle znát se k svému p?esvěd?ení, nestydět se za svou tendenci, ale nemíti ji v umění za více, ne?li za to, ?ím jest: za věrnou základnu, na ní? vlastní tvorba teprve nastává.Edmond Konrád:Zrcadlo národní tradiceaneb Musíme tam v?ichniIV.Je?tě nikdo“, utě?oval zlomeného kajícníka p?ítel, ?nevyhodil z národa, pokud vzpomínám, pěvce?Sla- vie“, ?Dagmary“ a ?Václava z Michalovic“, pobo?ného poutníka ?Upomínek z V?chodu“ i ctitele slovanského Ruska, ně?ného a vroucího vlastenceSvatopluka ?echa,jen? ?Ve stínu lípy“ symbolicky a d?vě?ivě si hověl, jen? nejen proti Němc?m v?dy mu?ně stál, ale ani ?id?m neostal dlu?en.“..Svatopluk ?ech?“ utrhl se kajícník s opovr?ením, .4 dej mi pokoj s tím bol?evikem!“?Jak?e?“ u?asl p?íteL?Toho,“ rozhorlil se kajícník, ?měli vyhodit z národa nejprv a dávno — co, vyhodit! Svatopluk ?ech u? p?e??;??;. byl zral? pro koncentrák!“?Jako A. M. Tflschová? ‘ zapochyboval p?ítel.?Jako A. M. TQschová!“ dotvrdil kajícník.S .-. M. Tilschovou mi něco nejde na rozum,“: -- ?; rr.a je tedy sociální demokratka, dobrá — ?i i -: zle. A pat?í do koncentráku, dobrá. Ale kdy? vtzme? ty její .Haldy', není ti nápadné, jak tam ten x ; vzdor spl?vá s my?lenkou 28.?íjna?Ona myslila, ?e napsala sociální román, ale vlastně napsala vlaste- r.tck? román, docela v tradici takové Světlé. Jen?e > ; - : A. M. Tilschová pat?í do koncentrá- z — zosipo?nemesKarolinouSvětlo u?“ S Karolínou Světlou, která ?echovi písemně na- vrh orala, aby se ?e?tí spisovatelé dělnického prvního máje (tu?ím 1892) ú?astnili korporativně? Medek je voják, bude si vědět rady. P?edev?ím ten Svatopluk, kter? byl nehoden nosit jméno ??ech“, kter? ?il a um?el ve slávě jako národní básník, a ve kterém jen letmo najde? hned t?icet závadn?ch básní i míst. ?echa u? nijak neomluví? Rousseauem ?i jakobínstvím. Ten u? docela vědomě a nestydatě koketuje s marxismem, pí?e hnusné socialistické básně, m??e b?t a b?vá recitován na kterékoli akademii D. T. J. nebo i F. D. T. J. Národní básník Svatopluk ?ech je jedno z nejabsurdněj?ích národních nedorozumění, jeden z nej?alostněj?ích národních omyl?. Na p?íklad jeho satirická próza, která se b?hví jak?m osudn?m nedopat?ením tak líbila, ?e se její hrdina stal typick?m p?edstavitelem mě??anstva, a jeho jméno ok?ídlen?m slovem — pan Brou?ek! Domácí pán, mě??an pra?sk? — a v?lupek v?í pivní tuposti, v?eho ba?tipánského pohodlí, v?í sobecké ?píny, která ani na tu v?stavu nejde jinak ne? zadarmo! Symbol nevzdělané hrubé omezenosti, odporn? mě??ác- k? ?vejk na ruby — jak to s ním kon?í na té v?stavě?“ ?Pamatuji-li dob?e, nějakou podnapilou v?tr?ností p?i zpěvu národní hymny —“?Prosím. — Jsme ne??astn?, zaprodan? národ. Jak jen u nás někdo umí trochu s humorem psát — u? hr do toho na?eho ubohého mě??áka. Zdá se, ?e na?e spisovatele pr?měrem ?ádn? stav tak neprovokuje k posměchu, jako mě??ák. —A druh? omyl s ?echem má? ?Le?etínského ková?e“. Z toho se ?asem stala jedna z nejnárodněj?ích básní, rak populární, ?e podle ní udělali divadelní hru, hraje ji podnes kdekteré sokolské divadlo. Namalovali podle ní obraz, visí nad bezpo?tem vlasteneck?ch kanapí, v?ak ho zná?: ková? s kladivem proti rakousk?m bo- iákúm. hotov? symbol národního odboje. Zatím, co je ve skute?nosti ?Le?etínsk? ková?“? Báseň sociálního :' : ? írobného lidu proti nenasytné rozpínavosti ka- p rak;úzkého továrního molocha. Ten znám? obraz --r- ková?e ne snad p?i revoluci za národní ne- zz us zxz z e n?i násilném ma?ení exekuce. Poněvad? z?í? - — ?z?.z ke srocení, asistuje p?i ní vojsko, tenkrát "kzzskí Ten kapitalistick? tovární moloch je ov?em německ? Trs se dnes bohudíky poněkud změnilo, a dne?zzí chu?as je. t?ebas na Kladně, utiskován po ?esku, -‘-v-.- zpěvu ?zukék: :. od jitra kde do soumraku v kom?ích bídy. z cár? tkan?ch,?slou?í jemu volní rabi:mu?i rys? potrhan?ch, bledé ?eny kaln?ch zrak?, i sval chor?ch dítek slab?.V potu, slzách, trudu, hladu slou?í tam a? do úpadu zlaté modle, která? ryje tě?kou nohou jejich ?íje krev a mízu jejich ssajíc, v p??e chladné pozírajíc na ty stíny lidí matné; a kdy? některé z kol h?mících, ku slávě ji vzná?ejících, zub sv?j rabu v srdce zatne, rozerve mu mroucí líci: b?h ten s tvá?í odvrácenou hodí gre?li zkrvácenou do siroty bědující!Dobyvatel v na?e strany p?ikva?il ve voze zlatém —“Uzná?, ?e by ?Národní Listy“ ?echovi dnes takovou zbol?evisovanou l?ihumanitá?skou báseň v?ím právem odmítly. Básník má ?erpat z národa. Jen?e takhle mluví KOV??.Znám tu zlata ?e?! Tak sv?dně cinká, takto zpupně na chu?asa b?inká!,Já jsem v?emohoucím světa pánem!* py?ně volá. ,Já jsem bohem doby!“A tak dále. Autor poznamenává, ?e ?Le?etínsk? ková?“, jen? 1883 vy?el v ?Poetick?ch Besedách“, byl konfiskován a pro Sebrané spisy na několika místech upraven. Místa ta se tknou v?dy textu jak národně, tak sociálně choulostivého. A mám ti snad obhajovat ?Písně otroka“ jako alegorii ?istě vlasteneckou? V otroká?- sk?ch d?tkách?Hle! Ten ?emen sluje Vírou, je? vám ká?e: zbo?ně nes jho sv?ch pán?, za trud ?ití v ráji najde? vě?n? ples.Ten zas ?emen zovu Právem, z va?ich vlastních zad je drán, va?í krví na něm psáno, ?e jste rabi a já pán.Zde ten uzel Zvyk je dávn?, onde Mrav, tam Osvěta, ba i Svobody se fra?ka s Po?ádkem zde proplétá.“ atd. a??chcete-li v?ak, vyfintím je hrstkou z brusu nov?ch cet . . .“Protivále?n? antimilitarista po vítězné válce se sousedem?. . . Dál jen padej, bi?i!“ volám. ??e? tu láji víc, které bez bázně smí trapi? v ruce dáti zbraň, která z as e b e m?ít nezná, k jatkám krá?í za ň!“ A bajadé?e?za kus chleba tvému hladu, za cár pestr? tvoji vnadu m??e u?vat jeho chtí?.“To není vlastenectví:?Sly?íte-li? Sly?íte-li?Z blízka, dáli temn? zvuk, jak by poutem za?in?ely m i li 6 n y rabsk?ch ruk.Cel? svět ?ir? vnejzaz?íkout temnou zní hudbou ?elezn?ch pout.Nespo?ís ti, nedoz?íti, conásrab?chovásvět. .?A? hněv milión? vzplane, strá? tvá hr?zou oněmí, okov ruky upoutané v děsnou zbraň se promění.Na lebky kat? v stra?liv? soud stotisíc t?eskne ?elezn?ch pou t.“A co v ?Bou?i“??Zda p?ejde té? tak ona bou?e jiná,je? mraky své ji? nad obzor nám vě?í,zda obrodí jen lidstvo, blaho?inná . .A tak dále a??Mně tu?ení jen dí, ?e bou?i onumoc nezastaví ?ádná na té zemi,ni rachot děl, ni hlaholy v?ech zvon?,ni modlící se kně?í s monstrancemi,ni d?mysl a d?vtip sebe vět?íni vzlet a moudrost nejkrásněj?ích ?e?í . . .. . . kdy? rukavi?ky měkkou ple? vám chráníp?ed jejich ruky drsností a hlínou;ne, nemluvte k nim, zdobn?m rouchem kryti . . .. . . ne, nejezděte v karose tam zlaté jim kázat o Tom, kter? neměl místa . . .. . . d?ív sami za vzor spokojte se s m álem,a v?ichni aby ??astni byli s vámi,bu? nejp?edněj?ím va?ím ideálem! . . .“No, a co ?Evropa“? Národní básník nenapsal jen ?Slavii“, napsal také ?Evropu“:Ba, lidstva hloub se chmurou kalí novou.Ji? nov?ch my?lenek tam hmotní svět . . .———————chasa smutnáJi v době osudné .... ———————porodil města obrovského klín —Dech utajilo lidstvo, vidouc náhle,an div? dav ....pod rudou ?apkou .. .“A dál;?. . . u k r u t n á v 1 a s t, je? v dál je vyhání . .?ili:?Sbohem, vlasti! Na prahu jsi nahé zdvihla dítě, odtédobynasobějsem zdravé neměl nitě.V jesle jsi mi stlala v zimě, v sedmikrásy z jara, chléb mi drobila jak vrabci — lakotnice stará! . . ."Fuj. Takhle ?erpá národní básník z národa.?Na konec jsi uchystala pytel pro mne re?n?; kazajku’s te? z něho st?ihla — díky za dar ně?n?! . . .Nebo??. . . Ne svatost mě?ce, ale bratr syt? . . .“A témě? prorocky ?Evropa“ ztroskotá vlastně o svár evolucionist? a revolucioná?? ?ili o problém jednotné dělnické fronty. Zkrátka hanba a darmo mluvit:?. . . j e n r u d ? m k ? t e m s e z n o v u 1 i d s t v o z r o d í!“Takhle to jde dál: v ?Seká?ích“?. . . v?ak nadarmo se ptáme, kdy nám den p?ijde ?ní; den jasn?,den spasn?,den velk? na?ich ?ní?Ve?er k nohám hodí ?ebráck? nám plat . . .“a v tomhle nenárodním tónu to pokra?uje, a? na konec o kosách,??e ka?dá zvonem zní, a kdy? lip nasloucháme, tu jasně sly?et v ní, ? e j i s t ě,ba jistěden p?ijde na?ich ?n í.“Nu?e, a ?Chaloupka“, ??vadlena“, ?Sumá?ovo dítě* z ?Men?ích básní“? Co ?Svoboda“, ?Podzemní hlas“ z ?Nov?ch písní“? Co,HRDINA BUDOUCNOSTI?Kdy? bloudím za ve?era městskou v?avoumu? zmo?en? se mihne svislé ?íje ve hrubé kytli, je? ho nuzně kryje,já cítím cos, jak bych se sklonit měl p?ed tebou, mu?i povr?en? v?emi.Ty, kter? z p?dy hmo?dí? v potu tvá?i kvas bujn? jin?m, sobě ?ern? chléb, v d?l poh?bí? se, bys jin?m skvost? zá?i a sobě vynes k bídné rakvi h?eb, jen? vrací? se tu v brloh z tě?ké práce, kde jin?m sná??s mramor na paláce, a ?ije? trudněj’ ne?li v ja?mu skot, bys jin?m uchystával zemské nebe:Mně pálí na du?i tv?j hork? pot a jest mi, jak bych odprosit měl tebe.Le? zatím moc, je? ?ídí lidstva děj, v tom davu zhrzeném si skládá sama a za ?in?ení lopat nové drama, za h?motu kladiv jinou epopejTys jeho hrdinou, ó mu?i v prachu, tysbudoucnostivyvolen?rek . . .?, p?ijde ?as, kdy rozprchnou se bludy,nad lich?ch p?edsudk? a ?aleb rumkdy vznese? ty, m?j bohat?re chud?,leb věky povr?enou k nebes?m,kdy ztratí cenu zlato s drahokamyi snění líné s nicotn?mi hrami,kdy oltá? soběckosti rozbijevěk ?lechetněj?í, duté modly skácía diadémem skvoucím ovijeskráň, operlenou potem, skromné ?Práci!“Pěkn? národní básník, ?e? Nedosti na tom, kromě téhle ?Práce“ napsal i ódu na dělnick? pozdrav ?Bu? práci ?est!“ jeho? dnes u?ívají komunisté:?. . . ? krásné heslo, velebné a svaté je? st?ásá s ?íjí rabské ?etězy a rozmetává duté modly zlaté a nad zlobou i ?albou vítězí.Zá? jitra nového nad lidstvem vznítí ta blahá zvěst,a? svorně cel?m světem bude znít i:Bu? práci ?est! . . .uKa?dá poznámka je zbyte?ná. Proletá?i v?ech zemí, spojte se, světová revoluce v ka?dé druhé básni, kdo si p?eje víc?A rozumí se, ?e tenhle rudorud? hroba? Velikého Slovanského Ruska (p?esto, ?e je opěval) je potupn? pora?enec a pacifista. ?V bou?i“ sní o ?enevě:?. . . a hle! te? o pokoji sp?ádám sen, o radě národ?, kde dru?ně, v míru spor mnohověk? bude roz?e?en.Kam zbraní ch?est kdys vábil mladou Musu, z?ím vra?du jen a krev a hnis a hr?zu . . .“Z i:- ?--e ví. zas bol?evickou:JL p?ec, a? ván. ?e jen t o a divou v?avou i s cesta vede k a o v ? — ?ád?m světa, p?ec k - zt : - creative nad starou hlavou ?=ad ar —z óos-úd vzlétá —_ .-y— -zeztíumeně; - : c. z ? ;:z? .vá po světa změně : -i aaas-s stejně jisk?í hledu:? ? e :: . s le? a k?ivdu starou k p?edulZas áňedm ven, kde v?ava tichnout zdá se —’ ; :t; a il?ská, rachot rozléhá se —Z z;ví bou? té? lidstva obzor kalí 1 zat?el hromov? se blí?e valí.J ; e = aroznoumocínsy?ikynové...a i z a z svítí hroty. tzdákulese, at-tat zem se t?ese ?el. koňstva h?moty, v d?m a? v?e halí se — v p?ed nohu sinem . . .“Kam by se proti němu hrabal nějak? takov? St. K. Neumann ?i Olbracht.Ale ov?em, rozumí se, kdy? bě?í o národ a o nacionalismus, tam najednou národní básník pozb?vá v?í národní hrdosti a sebevědomí. Zkrotl? jako beránek míru lká k ?horám odrodil?m“ severně ?ípu:?. . . A p?ece kdyby náhle jak?ms divém nás k v??i vznesl nové moci vznik a já zde viděl v ruchu bojechtivémspět k horám těm sv?ch brat?í zbrojn? ?ik, by násilím je znova opanoval a jaknám soupe??inil po sta let, jej mocí uml?el a v pouta vkoval a cizoty tam v?echny znaky smet — tu na ně, p?ísahámp?ibohu?ivém, bych zvolal hlasem kárajícím: ,Zpět!Zda ?iní dob?e, minulosti vinu kdo k?ivdou p?ítomnosti oplácí??i ma?arské vás pěsti vábí sláva, je? v bratr? hrob námTatry obrací?1“Tyhle ver?e bu?te? citovány se státoprávní v?hradou ?s. republikána, kter? samoz?ejmě ty ?odrodilé“ hory za ?ípem a? po hrani?ní kameny ?eskoslovenské republiky pokládá za její neodlu?itelnou sou?ást a za sv?j nezciziteln? domov.Nezb?vá v?ak ne? uznat národního básníka Svatopluka ?echa za nesmírn? oficiósní bluff ?ítanek a Mal?ch slovesností, schválen?ch samoz?ejmě koali?ními a sociálně demokratick?mi i agrárními ministry národní osvěty. Skute?n? ?ech (Svatopluk, na rozdíl od ?echa národně uvědomělého) je drz?, podl?, pov??en? a hulvátsk? levi?ák, bol?evick? zaprodanec, placen? patrně ?idovsk?mi penězi moskevsk?ch hroba?? a podlézav? l?ihumanitá?sk? hradní vrtichvost.Tak pravil kajícník.P?ítel nesměle se tázal: ?Ale je to děsné. Tak tedy Svatopluk ?ech v?bec nebyl vlastenec.“?Ale jak pak ne — a jak? horoucí! Jen?e holt také lev?, jako Neruda, Světlá, Havlí?ek a Němcová. Nikomu z nich by ani ve snu nebylo p?i?lo na mysl, ?e jejich humanitá?ství, pacifismus, pokrokové sm??lení, národní sná?enlivost a sociální cítění by mohlo b?t v rozporu s cítěním vlasteneck?m. Právě naopak, jim se obojí tak úplně ztoto?ňovalo, ?e sm??lení protihumanitní, vále?né, reak?ní, národně nesná?elivé a protisociální p o c i ? o - valijakoprotinárodníanevlastenecké. Vyhlásili by asi dne?ní integrální nacionalisty za otrocké napodobitele cizáck?ch, najmě německ?ch ?kodliv?ch blud?. To by kone?ně tak nevadilo, záva?něj?í se zdá, ?e jejich my?lenky p?ece jen měly z?ejmě jak?si, ov?em neblah?, vliv na ná? zahrani?ní odboj a na?i povále?nou politiku vnit?ní i zahrani?ní, tak?e se v jistém smyslu a do jisté míry dokonce uskute?nily nebo uskute?ňují ve v?voji, kter? jak?msi nedopat?ením p?edvídaly, ?ím? se na ně, bohu?el a zajisté neprávem, sná?í cosi jako zá?e témě? prorocká.“?Ale kde tedy,“ hlesl zara?en? p?ítel, ?vězí ta na?e pravá národní tradice?“?To ví,“ odvětil kajícník, ?jen B?h a ,Národní Listy'. Ale jest to redak?ní tajemství. Nicméně ta pravá národní tradice jistě existuje. Bohu?el za celé to století na?i národní buditelé a klasikové, ta Němcová, ta Světlá, takov? Havlí?ek, Neruda a ?ech, ne?esk? Smetana, ne?esk? mazal Ale?, studen? neromantick? realista Masaryk — ti v?ichni buditelé a klasikové nám za to století tu pravou národní tradici nadobro zfal?ovali. Tak na konec jen a jedin? prav? na ní bude tenhleten Hank?v a Lind?v ?Královédvorsk? rukopis“.?Ostatně,“ poznamenal p?ítel, ?i ten je v .Libu?ině soudu* trochu podez?ele demokratick?.“?P?es to, Hanka a Linda byli velicí vlastenci. Ti pro národ něco udělali.“?Ano,“ na to p?ítel, ?z toho m??e integrální nacionalismus je?tě dlouho ?ít.“?Jistě,“ p?isvěd?il kajícník, ?nejméně aspoň a? do voleb.“ Dodal zamy?len: ?Ví?, já si nezoufám. Ono to mo?ná s námi vyvr?en?mi není ani tak zlé. Ná? h?ích je vlastně jen dědi?n? h?ích, kter? nám odkázali na?i lep?í a velicí p?edch?dci, buditelé a klasikové na?eho národního obrození. ?e nás za něj z národa vyhodili, je také docela v po?ádku a v?bec veliká ?est. V?dy? je to krásn?, star?, slavn? národní zvyk — vidí?, te? jsem na to teprv p?i?el: to je právě ta pravá národní tradice! Jen to dob?e pochop: a? tehdy jsi z národa vyhozen, kdy? jsi dozrál tak dalece, ?e mu opravdu slou?í?.“ —Leopold Stokowski:Rozhlas zradil hudbuNejznáměj?í dirigent Ameriky, Leopold Stokowski, dlouholet? ?éf Philadelphia Symphony Orchestru, ukazuje ve studii oti?těné v lednovém svazku revue ?Atlantic Monthly“, ?e rozhlas na základě své dosavadní technické neschopnosti deformuje velká hudební díla a p?sobí s hlediska hudební v?chovy spí?e ?kodlivě ne? prospě?ně.TZ teré jsou rozdíly mezi p?ím?m vnímáním symfonické hud- by a jejím vnímáním prost?ednictvím rozhlasu? Nasloucháme-li hudbě v sále, ur?ují ráz tohoto hudebníhodojmu t?i slo?ky. P?edně vidíme pramen zvuku, zpěváka, housle, orchestr. Za druhé vnímáme, ?e mezi pramenem zvuku a na?ím uchem je vzduchov? prostor. Za t?etí si uvědomujeme, ?e na?ím p?ijímacím ústrojím jsou u?i, je? zachycují chvění vzduchov?ch vln, posílají je k na?im mozkov?m st?edisk?m, kde? jsou p?etvá?eny v pocity. Nasloucháme-li hudbě vysílané rozhlasem, nezmění se pramen zvuku a ústrojí vní- mací. Zprost?edkující prostor mezi pramenem zvuku a na?ím uchem u? v?ak neodpovídá na?í vzdálenosti od amplionu: mnoho slo?ek se plete do hry, ne? se p?ená?ená hudba dostane a? k němu.Tyto slo?ky, které pozměňují ráz vysílané hudby, vyskytují se ji? p?i vysílání. Zvukové vlny se mění podle rozměr? sálu nebo studia a podle toho, jak? je povrch jejich stěn a stropu. Mění se podle toho, jaké typy mikrofonu jsou u?ívány, kolik jich je a jak? je poměr mezi hudebními nástroji a mikrofony. Za druhé podléhá hudba změnám p?i p?enosu zvuku. To je problém tak slo?it?, ?e podnes nikdo nedospěl k jeho úplnému vy?e?ení. Ka?d? milovník hudby v?ak m??e snadno pochopiti jednu jeho slo?ku, zesílení. Zesílení zvuku p?i rozhlasovém p?enosu hudby se podobá zvět?ení fotografie. Kdybychom vzali fotografick? negativ a jali se jej zvět?ovati tak, aby některé ?ásti obrázku byly dvakrát vět?í, jiné ?ty?ikrát vět?í, dal?í zase ?estkrát vět?í, neobdr?eli bychom tím p?esnou reprodukci originálu, n?br? měli bychom p?ed sebou deformovan? obraz, jen? by nemohl zajímati ne? milovníky bizarností. A p?ece se takto postupuje p?i zesílení jednotliv?ch ?ástí hudební skladby pro rozhlas. Zesílení je ov?em k p?enosu nezbytné, není v?ak stejnoměrné: některé ?ásti se zesilují intensivněji, některé skupiny zvuk? znějí mohutněji, ne? jiné, ur?ité tóny melodie jsou p?íli? podtr?eny, d?le?ité efekty harmonie nebo svrchních tón? vyjdou brzy p?íli? slabě, brzy p?íli? silně, barva hlas? a nástroj? je změněna, a celá masa tón? je chaoticky deformována. Kone?ně dochází k dal?ím změnám vysílané hudby v p?ijímacím p?ístroji. Aby byl p?íjem dokonal?, bylo by t?eba, aby amplion odpovídal se stejnou citlivostí r?zn?m oscilacím, které mají frekvenci mezi 30 a 13.000 záchvěvy ve vte?ině. P?ijímací p?ístroje, je? nemají této vlastnosti, znetvá?ejí hudbu.Aby p?enos hudební skladby rozhlasem byl adekvátní, je t?eba dosáhnouti reprodukce v?ech frekvencí, je t?eba věrně p?ená?eti intensitu zvuk? a dosáhnouti dokonalé perspektivy poslechu.Pro? je hudebník znechucen.Dnes se dostává zejména symfonická hudba k poslucha?i ve stavu neúplném a znetvo?eném. Je to mo?no docela prostě vědecky vysvětliti. Povaha a jakost hudební skladby závisí valnou měrou na kouzlu harmonie a svrchních tón?. Dne?ní rozhlas v?ak nemá nejmen?í schopnosti vět?inu z těchto svrchních tón? ani zachytit, ani p?enést. Na p?íklad: nedoká?e věrně p?enésti tlumen? zvuk trubky con sordino nebo zvuk hoboje,, Otázka svrchních tón? je pro laika snadno pochopitelná. Zazpíváte-li nějak? tón, sly?íte jen jedin? zvuk, kter? hudebníci naz?vají základní harmonií. Sou?asně v?ak zní t?? tón slaběji o oktávu v??, jin? tón zní sou?asně o pět stupň? v??e, nad tím jin? o ?ty?i tóny v??e, a tak dále. Barva zvuku těchto svrchních tón? je karakterisíickou slo?kou, p?esně ur?ující jakost a timbre zvuku.Aby harmonie orchestrální skladby byla správně p?enesena, je t?eba dosáhnouti frekvence o 13.000 záchvěvech za vte?inu. Dnes v?ak se poslucha?i rozhlasu podává pouze 5000 záchvěv? za vte?inu. Celá ta ?ást hudby, která vy?aduje 5000 a ? 13.000 záchvěv?, je pro poslucha?e rozhlasu bez náhrady ztracena. ?íslo 13,000 záchvěv? nebylo snad vyt?eno libovolně; je v?sledkem hlubok?ch studií dra Harveye Fletcher a, ?éfa laborato?í spole?nosti Bell Telephone, mezi jeho? asistenty jsem měl p?íle?itost s ním spolupracovati.Aby bylo dosa?eno zachycení záchvěv? od 30 a? po 13,000 ve vte?ině, je t?eba:Ponechati vět?í voln? prostor mezi délkami vln vysílacích stanic, které podle dne?ního stavu jsou p?íli? těsně p?i sobě a navzájem si p?eká?ejí.Vysííati hudbu, která by odpovídala frekvenci mezi 30 a 13.000 záchvěvy za vte?inu.Sestavili p?ijímací stanice tak citlivé, aby byly s to p?i- jímati zvuky na celé stupnici rozmanit?ch frekvencí.Pro? je zvuk denaturalisován.To, ?emu hudebník ?íká ?forte“ a ?piano“, naz?vá fysik intensitou zvuku. Tuto intensitu mě?í jednotkami, nazvan?mi ?decibel y“. Je t?eba 85 decibel, má-li se síla zvuku p?i dobré hudbě operní nebo koncertní stupňovati od ?pianis- sima“ a? do plného zvuku celého orchestru p?i ?tutti“. Tato mo?ná intensita má r?zné odstíny podle sál?, divadel, vysílacích studií, podle slo?ení orchestru a dokonce i podle osobnosti re?isérovy.Místo těchto 85 decibel, u?ívan?ch v koncertním sále, u?íváme dnes v orchestru, jen? p?edná?í nějakou skladbu pro rozhlas, jen 30 decibel. In?en?r, jemu? podléhá ?ízení vysílání, komprimuje intensitu zvuku pomocí r?zn?ch p?ístroj?: místy ji zeslabuje a místy zesiluje. Pasá?e ve fortis- simu uvádí na men?í míru a pasá?e v pianissimu pokud mo?no zesílí a sk?tá tím poslucha?i potě?ení, ?e není p?íli? su?ován pasá?emi lomozn?mi, a na druhé straně ?e sly?í i pasá?e méně intensivní, které by jinak byly p?ikryty rozli?n?mi pa- rasitními zvuky, je? vznikají během vysílacího a p?ijímacího procesu. K nim p?istupují i rozli?né lomozy, vznikající v publiku p?i vysílání koncertu, jako ?elest program?, poka?lávání a jiné, lomozy, je? jsou velice zna?né a zejména p?i p?enosu rozhlasem se stupňují.Je?tě jedna slo?ka zeslabuje po?itek poslucha?e hudby rozhlasové ve srovnání s poslechem hudby orchestrální p?ímo. V divadle a na koncertě vstupuje masa zvuk? do na?ich u?í jednak p?ímo, jednak odrazem. Máme sice dojem, ?e vět?ina zvuk? k nám p?ichází p?ímo, ale není tomu tak. Ve vět?ině koncertních sál? je reflektovan? zvuk velice bohat? a pln? a je mo?no zjistit, ?e tento zvuk je intensivněj?í, ne? zvuk zachycovan? uchem p?ímo. Na?e u?i sly?í skupiny rozmanit?ch zvuk? zcela podvědomě, nebo? zvuky nep?icházejí do pravého a levého ucha v naprosto stejném ?ase a v naprosto stejné síle. Nasloucháme-li hudbě, srovnává ná? sluch — ov?em naprosto podvědomě — rozdílnost dojm?, p?icházejících z prava a z leva. Toto ustavi?né srovnávání nám dává pocit akustické perspektivy, auditivní perspektivy.P?i p?enosu hudby rozhlasem nahra?uje na?e ucho naslouchající p?ímo hrajícímu orchestru: mikrofon. Mikrofon je jakési elektrické ucho. Mikrofon sbírá zvuky a posílá je na?im u?ím. Mikrofon v?ak je jen jedin?m uchem a proudové vedení a? k na?emu uchu je také jen jediné. Aby hudba vysílaná rozhlasem měla opravdovou akustickou perspektivu, musil by zvuk b?t zachycován dvěma na sobě nezávisl?mi p?ístroji, musil by k nám b?ti p?iváděn dvěma samostatn?mi drahami a reprodukován p?ed námi dvěma aparáty, ?ím? by teprve bylo dosa?eno obdoby naslouchání oběma u?ima.V?echny tyto základy radiofonie z?stávají pro laika tě?ko pochopiteln?m mystériem. M??eme v?ak sledovati proces ra- diofonického p?enosu, jen? se rozvíjí po?ínaje inspirací (autor) a transmisí (interpreti) a? k recepci (naslouchající amatér) a proměňuje se tu znovu v inspiraci. A m??eme v tomto procesu usilovali o to, aby byl zv??en stupeň p?esnosti, s ní? je nám dodávána hudba do bytu. Teprve tím by tento hudební vzkaz dosáhl své plné ceny.PfífotmiosOotázky a odpovědiMlad? Slovák nám pí?ei.Velacten? pán. redaktor!Vá?ho směru, úprimne hovoriac, ale rád áVa?e ?Lidovky“ a ?P?ítomnost“. Va?e ?lánkyl -Nebyl’ Va?ej úvahy o gen. Stefánikovi,mkiy ;y?h sa. bol o Va?e pisanie, o Vá?u osobu tol’ko zaujímal.H: : :: p?e nás mlad?ch Slovákov ako ?típnutie sr?ňa. ?? ste sice chabé), ale preca na?ich 100% v ná?ho:v na?u p?chu, v na?u hrdost’. Bolí nás to a zostal- faa?ok, flia?ok, ktor? sa nedá benzínom vybrat’.Drúhá vec. ?e ke? o nás Slovákoch uva?ujete, vanie z tohoto evolu?ně po?e?tenie. Viete, ?o t?m ?iníte? Asi ?e me Ke? by ste nás dobré poznal a dala sa Vám tá na?a úprimná slovenská du?a pitvat’, dal by ste nám svát? pokoj, alebo ?ím lep?ie, stal by ste si do radu na?ich priatel’ov a prizniavcov. Prí?te raz medzi nás. Nie ako ?ech. Vydajte sa za Slováka a odlo?te úplné svoj směr, svoje ja. Prí?te ako nějak? nestrann? cudzinec a presved?te sa od korefta ná?ho ?itia. bytia, na?ich ?a?kostí a radostí. Verím, ?e Va?e úvahy by sa skrútily o celú stupnicu. Ve? Vás rád mám v ?lán- kóch, kde sa s námi nezaoberate, kde ste prav?m publicistom demokracie. Pre?o o nás tak triezve nepí?ete, ako o inom a in?ch ? Pre?o sme si tak Vy nám a my Vám proti srsti ? Ve? dobré pí?ete ako dobr? ?ech, ale nie ako dobr? Slovan. V na?ich zále?itostiach i tá Va?a dobrá demokracia pokulhává. V pridr?iavaní sa na?ej 1’ubozvu?nej ?e?i, v osobitosti národ- nej, v na?om mladom ideálnom národnom zápale nám úplné nerozumiete, t. j. porozumie? nechcete, a ke? sa t?ká neja- kej na?ej národněj akcie, hně? na nás celé ?Lidovky“ slintia, podozrievajú, v?etku hanu, sprostost’ a v?e mo?né na nás ky- dajú. Verte mi, ?e t?m ?iní skutok proti?tátny! Je to násilní ctvo nehodné demokrata. Je to kazenie dobrého a úprim- ného sm??Fania o na?ich najbli??ich vzdělan?ch bratoch ?e- choch.Chceme ?i? s Vámi ?o naju??ie spolu v na?ej milej demo- kratickej republike. Ve? ste nám najbli??i. Na koho?e sa máme oprie?, ke? nie o Vás? Len tá na?a mentalita je, och, vel’mi rozdielna — to nás tu?ím vel’mi rozdiela. Ste demokrati triedne, národně v?ak suchí, vypo?ítaví realisti. My zas idealisti. Neprajete na?im citom, svojskej ?e?i. Ej tie ?asy u? za?ly, ke? sa re? kradla. Osobitosti sa my ako i svojej ?i- stej ?e?i nikdy nezriekneme. Věru hrom a peklo — z toho sňatku nebude ni? — k?m nám na?a krv v ?ilách koluje a nie kyslé mlieko. Verte, uznáte-li a doprajete nám na?e národně práva, nebudete-li veri? ?piclom a denunciantom, ako i na?im národn?m defraudantom (teraj?í Dérer, Hod?a, Ivánka etc.), sme my najúprimnej?ou, najvernej?ou a najoddanej- ?ou armádou na?ej spolo?nej vlasti, ?o si nie len nehty, ale i prsty od zlosti obhryzú v Pe?ti ev. i vo War?ave. A nebude t?eba ?alo?ne, odporné a? do zhnusenia denne tisíckrát’ po- tvrdzova?, ?e sme ?echoslováci. Ve? je to samoz?ejmé, a ti, ktori to stále prízvukujú, iste majú p?í?inu stále to a v?dy jedno p?izvukovat’. T?m neverte. Eahko si my poradíme s e?te sem tam kvitnúcim kúkoFom, s poma?ar?enou sobrán- kou star?ich generácií. S t?mi si Vy rady nikdy nedáte. T?ch my máme na pozore. Nás sa boja a nie Vás, lebo my ich velmi dobré poznáme. A námi sa dajú skór presved?i?. ?o vlastně chceme? ?o ná? program?Chceme ?i?, by? a rozhodovat’ sami doma po svojsky. TLeeme ?it svoj zo svojho. V?ak je to spravedlivé, nemó?ete do?ivotně náv?těvou, ?o i v bratskej rodině a chlebik jej trapúva? To o Vás nep?edpokládám. Ke??e platí i u Vás ti ko?ela ne? kabát. Neverite nám a odstrkujete nás a? ttim.- k?m to nek?i?í. Odmefiujete t?ch z nás, ktori sú za ;tklon Vám na oko ga?ulujú a paty li?u. Divím saVi-' Lk; vyspělej?ím. P?ísahám; ?o jeden z nich, to karie- -1-espoFahliv? element, s ktor?m sa poriadnyN:~k tni teshovára. Prestane-li Va?a priazeň, pójdu si po i. . nati; ano i k diablovi.Taíkt ti.t Sltvákom mlad?m, vel’mi ?a?ko. Ve? sme cí- teate ■Misárt? demokratizmus ná? ideál, sme, chceme by? a ; bnňem-e p-rtttm dob?í a nad?eni vlastenci. A teraz kde ?e sa tes ná? směr nch?ti. kde ? — Nemáme vo v?etkom v?ade wphoair jako je u Vás. Socialisticky sm??Fame a socialistické strany nás národně nezastupujú, ba naopak bijú. Sme národovci, máme Hlinku, tam nevidíme generálne krytie socialistick?ch záujmov a demokracie.?o teraz? Najlep?ie vyhovuje preca len ten Hlinka. V národnom ohl’ade sme úplné s Hlinkom. Uctíváme si ho a mal by si ho ka?d? národně uvědoměl? ?ech a Slovák, ka?d?, kto s na?ou republikou úprimne sm??l’a. Jeho boj za ma?arského jarma bol heroick?. lni lietali po svete, on neutékal, on ostal so svojím 1’udom a trpěl. On budil v prospěch ná? — svetovú verejnos?. Jeho práca v?ak po p?evrate je e?te vá??ia, a ani sa nedá dostato?ne oceni?. Túto prácu, t. j. jej v?sledok, nechcete uznat’. Ste dokonca proti nej. Jeho autonomistická, slovenská národná my?lienka zburcovala i t?ch múreninov, ktor?ch by bol ?iadon in? a in? ciel’ nevzbudil k národnému vedomiu. Poznám sám, jak sa bielili, a teraz su dob?i vlastenci. Len a len zásluhou Hlinkovou. Hlinkoví pat?i ?est’ a tá najvy??ia úcta. On pat?i medzi t?ch, ktori sa zaslú?ili o ?tát. Jeho program národn? je na?ím programom, od kto- rého neustúpime za ?iadnych okolnosti. Zazlievame mu v?ak politiku proti Rusku. Ve? ke? tá ba?ta padne, padne i cel? europsk? socializmus — ako padá i humanita. Sú to lajdáci, ti bol?evici, su p?íli? krvaví, ale nie a nesmie padnú? zpa? do predo?lého tmárstva.Tak sm??Fame my mladí Slováci. Písal som, ?o v du?i a srdci, a rád bych bol — ke? by ste pri nás a nie proti nám písali. Ak by ste sa nám chcel zav?a?i?, mohli by ste nám svoju mienku prezradi? o nás — nech je u? to mieňka aká- kol’vek. Verte, ?e v?etko neodvrhujeme.Zna?ím sa s úctouHorniak.n.Vá?en? pane,kdy? jsem Vá? dopis p?e?etl po prvé, dostal jsem zna?nou chu? s Vámi debatovat a tu ?ádanou ?mienku prezradi?“. ?ekl jsem si: takhle p?imo by měli spolu ?e?i a Slováci mluvit, i kdy? si nebudou ?íkat samé zdvo?ilosti. Kdy? jsem jej ?etl po druhé, chu? má zna?ně oslábla, a od- povídám-li p?ece, odpovídám proto, ?e jsem si to ulo?il za povinnost, nebo? by se nemělo dít, aby se Slovák ?echa, na něco mamě dotazoval. Ale — to je p?í?inou oslabení mé chuti — nechápu dosti dob?e, na? se mne vlastně dotazujete. Jsem ochoten na v?ecko odpovědět, pokud o tom něco vím, ale k tomu bv bylo t?eba, abyste kladl, jak my v těch realistick?ch Cechách ?íkáme, konkrétní otázky. Takhle se mi zdá, ?e ten, kdo bude na?i debatu ?íst, najde v ní hrozně málo ur?itého obsahu. Odva?uji se soudit, ?e to nebude mou vinou. Ale snad z toho p?ece bude nějak? zisk, snad se mi poda?í Vás p?esvěd?it, ?e ?e?i a Slováci, chtějí-li se domluvit, musí spolu mluvit o konkrétních věcech. ?Tá na?a úprimná slovenská du?a“, ?ná? mlad? ideálny národny zápal“, ?ste suchi, vypo?ítaví realisti, my zas idealisti“ — to v?echno se za p?edmět dohovoru nehodí, poněvad? to na jednu stranu vypadá jako vychloubání, na druhou zase jako sni?ování. To je monolog, tak se mluví, kdy? někdo od druhého ?ádné odpovědi neo?ekává nebo kdy? mu na ní nezále?í, poněvad? nejraději sám sv?m vlastním krásn?m slov?m naslouchá. Takhle neur?itě, mlad? p?íteli, k nám stále promlouvá také ten Vá? Hlinka, a to je snad hlavní p?í?ina, pro? jsme se s ním dosud po?ádně nedomluvili. P?edstavte si, prosím, ?e by k Vám někdo do bytu p?i?el a ?e by Vám povídal: ?Já jsem taková up?ímná du?e, já jsem idealista, já bych srdce rozdal“ — a kdyby mimo tuto sebechválu u? nic jiného ne?íkal, leda ?e by tu a tam něco satirického proti Vám utrousil. Mohl byste se s nim dohodnout, i kdyby Vám na tom sebe více zále?elo? Asi nemohl. Myslím, ?e byste ?ekl: ?Já vám to v?echno vě?ím a ostatně vás prosím, abyste uznal, ?e ani já nejsem ?patn? charakter a bez idealismu, ale te? mi ?ekněte, jak vám mohu pomoci?“ Vidite, tak se i já musím k Vám zachovati. ?íkám: dobr? den, jsem rád, ?e jste p?i?el, bu?te m?m hostem, na mou du?i vě?ím, ?e ani sám nejste ?patn? ?lověk, ani ?len ?patného národa, ale prosím, ?ím mohu slou?it?Vy Slováci asi od nás Cech? nechcete jen nějaké generální uznání svého charakteru. Máte patrně nějaké politické, hospodá?ské a sociální stí?nosti. Nu?e, o těch je t?eba mluvit, ale Vy jste sepsal jakousi více méně lyrickou pasá?, v ní? neschází ani lyrika hněvu. Máme-li debatovat, musí b?t o ?em debatovat, a k tomu poskytuje Vá? dopis málo základu. Odpus?te tedy, jestli?e Vá? v?el? dopis studeně rozlo?ím na body a opat?ím je ?íslicemi, abychom se oba v tom lépe vyznali. Odpus?te také, jestli?e má odpově? bude se skládat hlavně z otázek. Nebo?, p?ijde-li někdo k někomu a ?ekne mu ?dej mi to“ a nic více, tedy se ho ten druh? nutně musí zeptat: co?Pí?ete: ?Rád bych bol, ke? byste pri nás a nie proti nám písali,“ několikrát to r?zn?mi slovy opakujete, a p?ece nevím, co mám pod tím vyrozumívat. Psát pro Slováky a ne proti nim, to je, vě?te, zásada, kterou má ka?d? ?esk? ?urnalista v krvi a kterou si ani zvlá?? ukládat nemusí, jako si nemusí umiňovat, ?e nebude psát proti ?ech?m. To právě vypl?vá z na?eho stanoviska, ?e se pokládáme za jeden národ, by? nikoliv zcela stejnou ?e?í mluvící. Nikdo z nás tedy proti vám psáti nebude, poněvad? by to bylo toté?, jako kdybv psal proti sobě. O nic jiného se my ?echové nesna?íme, ne? abychom ?stali do radu va?ich priatel’ov a priaznivcov,“ nebo? ka?d? svého prospěchu nejvíce si hledí, a my dob?e víme, ?e vá? prospěch je ná? prospěch, a ?e my nem??eme b?ti silní a zdraví, kdybyste vy byli slabí a churaví. Zlou v?li tedy mezi námi nehledejte, ten, kdo z nás by se k vám blí?il se slep?mi úmysly, byl by perversní, nebo? perverse je ?ezat do vlastního masa. Zlobíte se na ?Lidové noviny“, ?e pr? nějak o?klivě o Slovácích pí?í. Neodpovídám za ?Lidové noviny“, odpovídám jenom za to, co vyjde v ?P?ítomnosti“, ale prosím, ?ekněte, co zlého pí?í ty noviny proti Slovák?m, ?e to zasluhuje tak ostrého pokárání? Rozumějte, proti Slovák?m, proti Slovensku. ?e někdy pí?í proti Pudové straně nebo proti straně Rázusově, to je něco jiného a to rozli?ujte. Pí?í p?ece také proti národní demokracii a proti strani?ce p. St?íbrného, a nikdo rozumn? z toho nebude vyvozovat, ?e pí?í proti ?ech?m. Nem??ete ?ádat, abychom uznali, ?e 1’udová strana sama je Slovensko, nebo? i kdybychom my snad to chtěli uznat, nedbajíce toho, ?e více Slovák? se k 1’udové straně nehlásí ne? hlásí, tu by zase k nám p?icházeli ti ostatní Slováci a velmi a právem by si na nás stě?ovali. To se u nás v ?echách také děje, ?e kdy? se něco napí?e proti národní demokracii, ?íkají národní demokrati, ?e to bylo napsáno proti národu, a také to není pravda. Musím se Vás tedy zeptati: kdy pí?eme proti Slovák?m? a co jest to psáti pro Slováky a ne proti nim??Ej tie ?asy u? za?ly, ke? sa re? kradla,“ pravíte. ..Osobitosti sa my ako i svojej ?istej reci nikdy nezriekne-Věru hrom a peklo!“ S tím hrom a peklo máte pravdu, aspoň to odpovídá i Va?im cit?m, kdy? o této věci máme iioaíovaL Nebo?, věru hrom a peklo, my vám va?i ?e? nebereme a máme toho skoro u? dost, stále se hádat o něco, ?eho neni, nebylo a nebude. ?ekněte, koho jste p?i tom chytili, kdy? vám kradl va?i ?e?, a jak si p?i tom po?ínal? Nemyslíte, mlad? p?íteli, ?e to m??e b?ti jen fráze, by? velmi roz?í?ená fráze, kterou Vy po jin?ch jen opakujete? Podívejte se do svého osobního ?ivota, p?ehlédněte své vlascni zku?enosti a pak ?ekněte: ano, tenkrát a tenkrát ten a ten ?ech se pokou?el mi mou milovanou ?e? uzmout, tohle a tohle dělá vláda, aby nás po?e?tila, tehdy to bylo, kdy mi ?ekli: ty nesmí? slovensk?, tu musí? ?esky. Jen pak o tom budeme moci dále mluvit, poněvad? není d?stoj- no dvou mu??, aby spolu dlouho rozmlouvali o fantomu. Jste idealisti, ale idealismus nesmí b?ti takov? směr, kter? fakt? nedbá. Stě?ujete si, ?e vám nerozumíme, ale ?ekl bych, ?e je?tě více nerozumíte vy nám, domníváte-li se, ?e kujeme takové nějaké pikle. Jestli?e vás ?e?i chtějí zbavit va?í ?e?i, jak hudla?sky si p?i tom po?ínají! Ukládají o sloven?tinu tak, ?e z?ídili na Slovensku slovenské ?koly od obecn?ch a? po university, nez?izujíce tam ?kol ?esk?ch, berou vám ?e? tím z?ejmě nedokonal?m zp?sobem, ?e v ústavě postavili sloven?tinu úplně na roveň ?e?tině a ?e na?ídili, aby Slovák po celém území státu p?ede v?emi ú?ady mohl u?ívat své ?e?i. Dali sloven?tině úplně stejná práva jako ?e?tině, a nyní Vy se vyno?íte z nějak?ch neznám?ch citov?ch hlubin a tvrdíte, ?e vám ?e?i kradou ?e?. Stojím nad tím bez pochopení — prosím sna?ně, vysvětlete mi to. Jestli?e my dva si v této věci neporozumíme, jestli?e my dva se v p?ímém hovoru nedohodneme, co existuje a co neexistuje, jak by si pak v?bec mohli ?e?i a Slováci porozumět? Jsou p?ece věci, je? se dají dokázat; mezi ně pat?í ten vymy?len? problém, zda ?e?i berou Slovák?m ?e?. Tedy opět otázka: co máme dělat, abyste ne?íkali : hrom a peklo, ?e? si od ?ech? ukrást nedáme — ?_ Nejpozorněji jsem za?al ?isti Vá? dopis tam, kde pravíte: ??o vlastně chceme? ?o ná? program?“ Má pozornost byla bohu?el vzru?ena nadarmo. Nic jste potom o va?em programu nepověděl, a?koliv se mi musilo zdát, ?e slibujete tak u?init.Zdá se, ?e ztoto?ňujete Slovensko s Hlinkou a s 1’udovou stranou, a tím by se dalo mnohé vysvětlit. Také u nás mnozí lidé pokládají svou partaj za cel? národ, a není to nic nového. Měl byste sice ?í?e vysvětlit, jak to, ?e Vy, socialista, nakonec jste tak p?ilnul k Hlinkoví, ale to je celkem Va?e věc. Prosím Vás jen, abyste uznal, ?e my ?e?i právě proto, ?e chceme b?t k Slovák?m spravedliví, nem??eme to Va?e rovnítko Hlinka=Slovensko p?ijmout. Mnoho a mnoho Slovák?, dokonce vět?ina jich, by nám to vyt?kalo, a zase oni by ?íkali: běda, ?e?i nerozumějí Slovensku. Kter?m Slovák?m máme vě?it? Vy si p?ejete, abychom nad v?echny ostatní postavili Hlinku. Ale jestli?e něco o nejnověj?í slovenské historii víme (a věděti o ní něco pokládáme za svou povinnost k Vám), jak máme z ní vy?krtnout Hod?u, ?robára, ?tefánika, Osuského, Dérera, kte?í zastávají jin? směr ne? Hlinka? Máme si ze slovenského národa odmyslet t?i ?tvrtiny jeho vlastenc?, jeho vlastních lidí, a teprve pak Vy budete ochoten uznat, ?e rozumíme slovenské du?i a ?e ji neurá?íme? Na Slovensku je —■ jako u nás — několik směr?, a ka?d? z nich se prohla?uje za prav? slovensk? směr. Tu věc si musíte vybojovat sami mezi sebou, tu my rozhodovat nebudeme. Nem??ete chtíti, abychom my ?e?i někter? z těch směr? ignorovali. Ostatně, zdá se mi, ?e toho víte dosti o Hlinkoví, ale málo, méně ne? my, o jin?ch slovensk?ch v?dcích, a ?e jste k nim stejně nevdě?ní, jako ?eská mláde? je nevdě?ná k někter?m ?esk?m v?dc?m. Není-li? pravda, také ?robár, Hod?a a Dérer prodali národ za skleni?ku koňaku? Jenom Hlinka budil Vá? národ? Jenom on za něj trpěl? Hod?a a ?robár na p?íklad ani nebudili ani netrpěli? A kdo běhal po světě, zatím co Hlinka doma stál p?i svém národu? Chcete se tím dotknout snad ?tefánika, kter? jedin? ze slovensk?ch v?dc? ode?el do ciziny ? Hod?a a ?robár seděli v ma?arsk?ch ?alá?ích — pokládáte to za běhání po světě ?Jak, mlad? p?íteli, mám doufat, ?e oceníte spravedlivě nás ?echy, kdy? neoceňujete spravedlivě ani Slováky a kdy? tak málo víte o lidech, kte?í se z historie va?eho národa právě tak nedají vymazat jako Hlinka? Mluvíte ke mně jménem Slovák?. Není blí?e pravdě, ?e mluvíte jménem jediné slovenské strany?F. Peroutka.dopisyZabíjení v době Leninově a v době Stalinově.Ctěn? pane redaktore,?tu Vá? ?lánek ?T?ísky a piliny“ v 2. ?ísle ?P?ítomnosti“, kter? je polemikou proti obhajobě ?eskoslovensk?ch stalinc? Stalinov?ch vra?edn?ch rozsudk? z poslední doby. T?eba?e jde ?lověku věci znalému z této polemiky hlava kolem — tak jako St. K. Neumann pi?e ú?asné nehoráznosti a nestydatosti, aby stalinské zabíjení obhájil (Neumann v své větě: ?Pranepatrná je to obě?, b y 1 o - 1 i jí zabráněno krvavému pokusu o ob?anskou válku“, spojil vlastnosti Stalinova prokurátora s nepoctivou, vyh?bavou, subjektivně pochybova?nou vlastností ?s. komunisty dne?ního polbyrovského typu), tak i Vy spojujete v svém srovnávání nejen bol?evické metody s fa?istick?mi (to se v demokratick?ch polemikách v?dycky dělalo), ale 1 metody stalinské z doby ?socialismu uskute?něného na 90 procent" s metodami revoluce a ob?anské války za Lenina. Zatím v?ak je mezi obdobím Stalinov?m a Leninov?m ohromn? rozdíl, jej? lze dob?e srovnat s rozdílem mezi fa?ismem a bol- ?evictvím.Věci jste se dotkl tam, kde mluvíte o Engelsov?ch slovech: není v ruské spole?nosti dosud dosti socialistick?ch a komunistick?ch prvk?, aby s nimi ub?valo krve, pomsty a zu?ivosti? Ano. v tom je jádro věci. V Moskvě jsou známa jména lidí, v revoluci jinak zaslou?il?ch, kte?í nesměli Leninovi p?ijít na kdy? se dopustili v revoluci katanství. Také o Stalinovi se ví, ?e s ním Lenin p?eru?il ve?keren styk po jeho zásahu v Gruzínsku r. 1923. V revoluci není málo zabíjení, ale Lenin si byl v?dy vědom cíle, ?e s r?stem socialismu ub?vá prolité krve, a ?e ani v boji nesmí b?t lidskou krví pl?tváno. Proto je velmi nemístné smě?ování toho, co bylo za Lenina s tím, co je v SSSR dnes. Dnes lze ?íci, ?e v SSSR je méně socialistick?ch prvk?, ne? bylo p?ed deseti lety, jestli?e to mě?íme kursem lidského ?ivota na velitelsk?ch místech.Na ?vra?dění v Rusku“ se ?asto ukazovalo v tisku bol?evik?m nep?átelském. Takováto polemika vypl?vala ponejvíce z oposi?nosti dvou rozdíln?ch ?ád?, nikoli právních, ale sociálních. Právní argumenty měly tu úkon pouhé zástěrky. Dnes v seskupení mezinárodních sil i situace domácí měl by Vá? ?lánek velik? v?znam v?chovn? pro na?i mláde? levě orientovanou, kdyby v něm ona nespat?ovala obdobu starého kárání mrav? a ukazování ctností. Také oficiální komunisté odpovídají pou?kami z revolu?ních let, co? v dne?ním p?ípadě znamená pust?mi frázemi. Tato jejich frázovitost se z?ejmě cítí, ale musí b?t je?tě zdiskreditována tím, ?e se lidem postaví p?ed o?i to, co se za dne?ními rozsudky a vra?dami v SSSR skr?vá: nikoli strach o sovětsk? ?ád a socialismus, n?br? strach o posici vládnoucího skupenství. Nejprve se 119 lidí popravilo pro spojení s kapitalistic- k?mi agenty, p?i?l?mi z Polska a Rumunska. Potom se odhalilo spojení vinník? atentátu na Kirova s domácí oposicí komunistickou! Radovi ?lenové oposice byli rovně? popraveni, v?dci odsouzeni do ?alá?e.Kdo byl vinen atentátem? 119 pomocník? agent? mezinárodního kapitálu — nebo zinověvovská oposice? Jaké to spojení měla ?stará bol?evická garda" s agenty mezinárodního kapitalismu? Jak se mohlo stát, ?e právě te? po v?ech hospodá?sk?ch úspě?ích, poté, kdy t?ídy v SSSR — jak se oficielně uji??uje — byly ?zni?eny“ a socialistická spole?nost ?vybudována“, jak mohli sta?í bol?evici, nejbli??í spolupracovníci Leninovi, ?lenové ?ádu ?staré gardy“, jak si mohli vytknout úkol obnovy kapitalismu? Má snad Zinověv a Kameněv a ostatní za to, ?e socialistick? ?ád je pro masy nev?hodn?? Anebo snad naopak: ?ekají od kapitalismu osobní v?hody pro sebe a pro své potomky? A jaké to v?hody?Ptejte se, pane redaktore, na?ich komunist? — Vám oni je?tě odpovědí — jak? vztah k obnově kapitalismu v SSSR mělo 15 ob?alovan?ch komunist?: Zinověv, dlouholet? spolupracovník Lenin?v v emigraci, b?val? ?len úst?. v?boru a polbyra, b?val? p?edseda Kominterny a leningradského so- větu; Kameněv, dlouholet? spolupracovník Lenin?v v emigraci. b?val? ?len úst?. v?boru a polbyra, náměstek p?edsedy Rady lidov?ch komisa??, p?edseda Sovětu práce a obrany a p?edseda moskevského sovětu; Zaluckij, jeden z nejstar?ích bol?evick?ch dělník?, b?val? ?len úst?. v?boru, b?val? sekretá? leningradského v?boru, p?edseda první úst?ední komise na vy?i?tění strany; Jevdokimov (jeho? v?pově? byla zfal?ována), jeden z nejstar?ích dělnick?ch bol?evik?, b?val? ?len úst?. v?boru a orgbyra, jeden z v?dc? leningradského sovětu; Fedorov, jeden z nejstar?ích dělnick?ch bol?evik?, b?val? ?len úst?. v?boru, p?edseda dělnické sekce petrohradského Sovětu v době ?íjnového p?evratu; Safarov, jeden z nejstar?ích ?len? strany, kter? p?ijel s Leninem v ?zape?etěném voze“, b?val? ?len úst?. v?boru a odpovědn? redaktor ?Leningradské Pravdy“; Kuklin, jeden z nejstar?ích bol?evick?ch dělník?, b?val? ?len úst?. v?boru a leningradského v?boru; B a k a j e v, jeden z nejstar?ích dělnick?ch bol?evik?, b?val? ?len úst?. kontrolní komise, ?eln? bojovník ob?anské války; dále ?arov, Fajvilovi?, Vardin, Gor?enin, Bulak, Gertik, Kostina, sami sta?í ?lenové strany, podpolní pracovníci, ú?astníci ob?anské války, kte?í zaujímali velmi odpovědná místa ve straně a v sovětech.Zeptejte se, pane redaktore, St. K. Neumanna a anonymních redaktor? ?Rudého Práva“ a ?Tvorby“, vědí-li také, co znamená, kdy? právě o n i prohla?ují tyto oběti stalinsk?ch zastra?ovacích metod za ?oběti pranepatrné“, ?by lo-l i jimi zabráněno krvavému pokusu o ob?anskou válku“ ? Jsou-li opravdu p?esvěd?eni, ?e srovnání s Haarmanny aKtlrteny, s těmito asociálními nenapraviteln?mi lidmi, se hodí opravdu na Stalinovy oběti a nejsou-li blí? pathologii sami co obhájci tohoto zabíjení, v ?ele — s St. K. Neumannem ?Doufám, ?e dop?ejete těmto ?ádk?m místa, jsem s dokonalou úctouyz. Burian.V Brně 21. ledna 1935.(Pozn. redakce. Pisatel tohoto dopisu byl jedním z nejaktivněj?ích ?len? komunistické strany, hrál obzvlá?tě v?zna?nou roli p?i komunistick?ch bou?ích r. 1920. Ze strany ode?el s t. zv. trockistickou oposicí, ?ije od té doby v ústraní a p?ekládá Trockého spisy. Uve?ejňujíce jeho dopis, podot?káme, ?e nep?ijímáme v?tky, které nám v něm jsou ur?eny, pokorně. Jestli?e my pravíme: ?nezabíjejte!“ a jestli?e ?mláde? levě orientovaná“ v tom není schopna vidět více ne? ukazování ctností a nudné moralisování, nebudeme se k v?li této mláde?i měnit a ne?ekneme: odpus?te, nebudeme vás u? tím obtě?ovat. Budeme obtě?ovat. Laskavěj?í duch, ne? je ten, kter? dne?ní historií vládne, rozhodne jednou mezi námi a touto drsnou mláde?í, je-li taková, jak se nám lí?í. Ani od stali- novc?, ani od troekist? nep?ijmeme pou?ení v otázce zabíjení: oba směry reklamují si právo zabíjet pro periodu svou. Má p. Burian odvahu aspoň zhruba udat ú?asné ?íslo popraven?ch za re?imu Lenina a Trockého? Kdyby ji vyslovil, uvidělo by se, pro? ani od něho pou?eni nep?ijímáme. Jinak ov?em souhlasíme s ním v tom, ?e otázka zabíjení vypadá jinak v periodě zu?ivé ob?anské války a v periodě re?imu u? stabiliso- vaného. Co tam se dá je?tě svésti na bojovnou vá?eň, na velikost nebezpe?í, to nevypl?vá zde u? z ni?eho jiného, ne? z chladné krutosti. ?Europáische Hefte" zvolaly k posledním moskevsk?m popravám: ?Ne, ve jménu socialismu, ne!“ A orgán německ?ch socialist? emigrant? napsal na adresu dne?ních vládc? v Kremlu: ?Ani nevíte, jak nám tím ztě?ujete boj proti fa?ismu.“ Těmito dvěma citáty doplňujeme sv?j ?lánek.)Vkusné, dobré dopisní papíryI^ADEI KCI I KICD DG AU A václavské namést! ói, u musea IVMR.CL IvELLINCIx.^ rsCMrlM dlouhá tr. 17, u staromést. nám.PfltomnosORO?NlK XIIV PRAZE 6. ?NORA 1935??SLO 5Rok devalvaceJe známo, ?e devalvace na?í koruny, loni provedená, byla na poli odborném vybojována dr. Karlem Eng- lisem, nyněj?ím guvernérem Národní banky. Jistě je zajímavo zvědět!, jak vlastní autor tohoto opat?ení soudí o něm po celoro?ních zku?enostech. Polo?ili jsme mu proto několik otázek, na ně? nám laskavě odpověděl.Odpovídají v?sledky devalvace o?ekávání, které jste měl, kdy? jste p?ed rokem o ni bojoval?P?edev?ím dlu?no zopakovati toto o?ekávání, proto?e odp?rci devalvace, kdy? vidí nyní neklamně, ?e se jejich námitky a obavy, vyslovované p?ed devalvací. nesplnily, tvrdí alespoň, ?e se nesplnily naděje a sliby, které byly od jejich zastánc? dávány. Nu?e, v ?lánku ze dne 31. prosince 1933 (?Bude rok 1934 u nás po?átkem obratu k lep?ímu?“) v ?Lidov?ch novinách“ napsal jsem závěrem toto:?Pochopíme-li kone?ně sv?j problém, bude p?í?tí rok po?átkem k obratu také u nás. Bude-li znamenati pouze zastavení úpadku, jest u? nejradostněj?ím obratem. Tím nebude práce je?tě skon?ena a mnoho, p?emnoho t?eba je?tě vykonati, i kdy? nebudeme dále násilně sni?ovat! cen, jak by bylo nutno vzhledem k zahrani?ní kupní síle v koruně, ale budeme míti pevné v?chodisko pro svou práci, jeho? dnes nemáme.“Nepot?eboval bych ani dokládati, ?e se toto o?ekávání splnilo. V?vojová linie na?eho hospodá?ského v?voje, charakterisovaná stavem nezaměstnanosti, rozsahem v?vozu, oběhem ?eleznic, ve?ejn?mi p?íjmy, stavem vklad?, cedulovou reservou, rozsahem v?roby pr?myslové atd. vykazovala do loňského roku ?ikm? spád tak, jako se hroutila defla?ně hladina cenová a s ni celá soustava hospodá?sk?ch ?ísel. Byli jsme cále neschopni vyvá?eti, a exportní prémie se staly ?ivotní podmínkou v?vozního pr?myslu; jednalo se u? o jejich zavedení. Tato v?vojová linie se v roce 1934 ve v?ech směrech zlomila, a místo propadávání vykazuje stabilitu s mírn?m vzestupem. Nejen ?e jsme si u?et?ili dal?í propadávací proces, n?br? dosáhli jsme také ve v?ech směrech zlep?ení. O?ekávání, které jame vyslovili p?ed devalvací, se tedy splnilo. Podrobnosti neuvádím, proto?e jsou známy z denního tisku. Získali jsme pevnou a nepropadávající se hospodá?skou základnu měnovou pro hospodá?ství vnit?ní i pro obchodní styk s cizinou. P?irozen? kurs měny, odpovídající vnit?ní hladině cenové, obnovil aktivitu na?í obchodní bilance, zv??il cedulové reservy a posilnil měnu technicky. D?věra v měnu se vrátila, kdy? se objevily v?echny známky obratu k lep?ímu, zejména také v p?íjmech státu. Poda?ilo se obnoviti mobilnost peně?ních ústav? (aby mohly vypláceti vklady) a likvidnost státních papír?. Tím byla zlomena thesaurace (?ivená ned?věrou k měně a k mobilitě ústav? a hodnot), a thesaurovan? kapitál se vrátil na peně?ní trh. Národní bankou byl kapitál rozmno?en o na?e kapitály ulo?ené v cizině a peně?ní trh se zotavil v krátké době nevídanou měrou. Nesmíme v?ak zapomenouti, ?e tato plethora není je?tě následkem vysoké tvorby peně?ních kapitál? (úspor), n?br? následkem mobilisace reserv. Av?ak ani tato mobilisace nebyla mo?ná bez obecného obratu k lep?ímu.Nep?átelé devalvace ve sv?ch polemikách ochotně zapomínají, ?e pouhé finan?ní opat?ení nem??e odstraniti v?echny nástrahy světové krise. Mohl byste nám ?íci, co podle rozumného o?ekávání mohla devalvace vykonati a co nikoliv?Devalvace je finan?ní opat?ení povahy negativní, odstranila disparitu mezi světovou a na?í hladinou cenovou, odstranila na?i nesoutě?ivost na volném světovém trhu, odstranila dal?í násilné sni?ování cen a hospodá?sk?ch ?ísel, tak?e jsme se octli na základně, na které je t?eba teprve positivně budovati. Byla opat?ením národním a proto nemohla odstraniti oněch p?eká?ek, které klade cizina na?emu v?vozu zbo?í. Takov?mi p?eká?kami jsou kontingenty v zemích zlatého bloku, které jsou v podobné situaci, jako jsme byli my p?ed devalvací, a clearing v zemích, které máji potí?e v platebních bilancích. Následkem toho za?li jsme na nové základně hledati v?voz p?edev?ím do zemí voln?ch, a zde byl úspěch největ?í. Proto?e pak krise na?eho v?vozu zp?sobila největ?í ?ást na?í hospodá?ské krise vnit?ní, není p?ed světov?m uspo?ádáním podmínek pro v?měnu zbo?í a kapitál? ani nám mo?no vy?e?iti cel? problém v?vozu a krise, která se k němu poutá. Samoz?ejmě, ?e musíme tím více usilovati positivní prací o to, abychom nahrazovali ztracená odbyti?tě nov?mi. Národní bance se poda?ilo o?iviti my?lenku Exportního ústavu, kter? díky vládě zaháiil právě ?innost.Pokud bě?í o hospodá?ství vnit?ní, zastavila i zde devalvace negativně propadací proces, av?ak na základně, na které jsme se takto octli, je t?eba budovati positivně hospodá?skou obnovu. Devalvace samotná touto obnovou je?tě není a nem??e ji nahra- diti. Ostatně to, co mohla a nemohla devalvace u?i- niti, je nejlépe viděti na tom, co udělala, lépe umo?nila. Bylo-li mo?no na devalva?ní základně dělati více a neudělalo-li se, není vinna základna.Měla devalvace p?ízniv? vliv na stav nezaměstnanosti?Jen kdy? se díváme na nejni??í a nejvy??í body ne* zaměstnanosti v roce 1934 a p?edchozích, vidíme zda jako i ve v?ech jin?ch směrech obrat k lep?ímu. Rozsah nezaměstnanosti, kter? se rok od roku roz?i?oval, co? bylo z?ejmo jak na nejvy??ím stavu zimním, tak na nejni??ím stavu letním, se loni dále neroz?i?oval a po?et nezaměstnan?ch byl v roce 1934 v létě men?í ne?li v roce p?edchozím. Ostatně vybereme-liPfítDirmostuz tělesa nezaměstnanosti dělnictvo pr?myslové, vidící e obraz podstatně p?íznivěj?í, ne?li platí pro celek, a?koliv v roce 1934 byl témě? úplně zastaven stavební ruch. Zlep?ení po devalvaci muselo tedy p?edev?ím vyvá?iti úbytek tento, ne?li se v celku projevilo positivně jako zlep?ení.Nesmíme dále zapomenouti, ?e masa nezaměstnan?ch není kompaktní těleso, které se p?ená?í z roku na rok, n?br? ?e to je ?iv? organismus, jeho? na jedné straně ub?vá v?azováním do v?robního procesu, a na druhé straně p?ib?vá nástupem nov?ch popula?ních ro?ník?. V té p?í?ině bylo v p?edchozích letech v?hodou, ?e byly nástupní ro?níky d?sledkem zmen?ené porodnosti za války velmi oslabeny, která?to okolnost nep?ichází u? v poslední době k dobru.Zkoumáme-li problém nezaměstnanosti jako úst?ední zlo celé krise, musíme těleso nezaměstnanosti podrobiti objektivnímu ?et?ení a analyse, abychom seznali také váhu a v?znam jednotliv?ch slo?ek a p?í?in stavu nezaměstnanosti. Je t?eba věděti, jak se těleso nezaměstnanosti reprodukuje, jak p?echází do v?robního procesu, kolik z dnes nezaměstnan?ch bylo mezi nimi u? v roce 1933, 1932 atd., a naopak kolik e nezaměstnan?ch z roku 1932—33 je nezaměstnan?ch je?tě dnes, jak se toto v?e vytvá?í pro r?zná pracovní odvětví, jak se doplňuje těleso nezaměstnan?ch nástupem nov?ch ro?ník?, jaké jsou majetkové a rodinné poměry nezaměstnan?ch atd. Zkrátka není mo?no ?e?iti problém nezaměstnanosti bez podrobné jeho analysy. Le? to u? vybo?uje z rámce otázky, je? mi byla polo?ena.4- Lze p?i?ítati vzr?stu na?eho obchodu v roce 7954 ?afcé p?ízniv? ú?inek na stav nezaměstnanosti?Ka?dé roz?í?ení v?roby musí zmen?ovati i nezaměstnanost. Nesmíme v?ak zapomínati, ?e jsme měli vedle plně nezaměstnan?ch také nezaměstnané ?i zaměstnané ?áste?ně, a ?e první roz?í?ení v?roby p?i?lo k dobru těmto dělník?m. Ostatně p?esné sledování poměr? ve stavu nezaměstnan?ch a v jeho změně, které?to sledování by bylo, jak ?e?eno, v zájmu lep?í pé?e o nezaměstnané a pro ?e?ení problému nezaměstnanosti velmi ?ádoucí, mohlo by nám dáti také odpově? na otázku Va?i; dnes se musíme spokojiti jen s dohadem.Pro? se nesplnila pesimistická proroctví o vzestupu cen?Prostě proto, ?e jsme se devalvací dostali na úro- veň světov?ch cen, nikoli pod ni. Byl to tlak světové hladiny cenové, kter? tla?il na na?e ceny, kdy? byly následkem vysokého kursu zna?ně nad světovou cenovou, a p?sobil u nás deflaci. Jsme-li nyní na úrovni světov?ch cen, jsme také stále pod jejím tlakem. Míra devalvace byla volena tak, aby tomu tak bylo. Kdybychom byli sní?ili zlat? obsah koruny o více. nebyli bychom se uvarovali zv??ení cen, které by odrovíialo tomu, o? bychom byli více devalvovali. Nesncnn?.-'.; ceny. dostavil se ú?inek devalvace plně. ?c:?ecc en-ccnn::n créncil které byly p?ed rokem a? nevyhnate?ny. odpadla. Nebyly tedy znehodnoceny ani vklady ani mzdy a platy, jak bylo prorokovánoodp?rci devalvace.Lze odhadnout pravděpodobn? v?voj na?eho hospodá?ství, kdyby devalvace nebyla provedena? Kam by byla asi vedla dal?í de fláce?To je otázka velmi správná, proto?e — kdy? se hodnotí v?znam na?í devalvace — srovnává se zpravidla stav, v jakém jsme byli p?ed ní, se stavem, v jakém jsme nyní, kde?to správně musíme srovnávati stav dne?ní se stavem, v jakém bychom byli, kdybychom devalvaci nebyli dělali, proto?e stav p?ed- devalva?ní nebyl dále udr?iteln?. Ze zde byla dispa- rita mezi světovou a na?í hladinou cenovou, je z?ejmo u? z toho, ?e se ?ádaly naléhavě pro pr?mysl exportní prémie. Tuto disparitu, se kterou zápasí cel? zlat? blok, bychom byli museli potla?iti. Abychom se byli dostali do dne?ní mezinárodní hospodá?ské situace, byli bychom museli dále sní?iti — jak nikdo nepop?e — svou hladinu cenovou násilně asi o pětinu. Zda by se to bylo poda?ilo p?i nepru?n?ch slo?kách nákladov?ch, je otázka pro sebe, propadávací proces by v?ak byl nutně pokra?oval se stra?n?mi následky krise. Dal?í sní?ení cen o pětinu by bylo zni?ilo vět?inu dlu?ník?, ot?áslo ve?ker?m peně?nictvím a úvěrnictvím a p?ivodilo na konec moratorium. Smr??ování hospodá?sk?ch ?ísel by bylo dále zu?ovalo p?íjmovou základnu státu, ale v?daje státu by prudce rostly nejen následkem rostoucí nezaměstnanosti, ale také nákladem na nezbytné v?vozní prémie. Finan?ní krise by rostla nedozírně, ale úvěrov? trh by byl úplně podlomen, které?to stavy pravidlem mají sv?j historick? ventil ve skute?né inflaci.Kone?ně jsou zde hodnoty, kter?ch si nev?ímáme, jsou-li v rovnováze, které se v?ak stáva jí nebezpe?n?m ?ivlem, vysunou-li se z ní. Míním tím obecnou psychologii, která nesmí ztratit víru v zít?ek, ale kterou nepodporuje propadávání, trvající po léta bez vyhlídky na obrat. Tato psychologie se zhu??uje v negativní hodnoty politické. Tím, ?e jsme odvrátili dal?í propadávání a dosáhli stabilisace s povlovn?m postupem k lep?ímu, zjednali jsme si tedy je?tě jednu dal?í základnu, a to psychologicko-politickou. Prospěli jsme demokracii. Je t?eba posuzovati věci nikoliv jen podle stavu, n?br? p?edev?ím podle v?vojové tendence. I dobr? stav je pová?liv?, má-li v sobě prvek ?ikmé plochy, a velmi nep?ízniv? stav není zoufal?, má-li v sobě prvek vzestupu.Tím jsem Vám zodpověděl v?echny otázky tak, jak jste mi je p?edlo?il.pr. Karel Engli?.poznámkyK?es?ansk? lid chce míti k?es?ansk? státvolá v nedělních ?Lidov?ch listech“ pan Scheinost, d?íve fa?istick? direktor, nyní katolick? demokrat. My ov?em tuté? pravdu raději vyjad?ujeme poněkud p?esněji: katolická politická partaj chce klerikální stát, — a?koli úplně chápeme, ?e to zni mnohem vzne?eněji, ?íká-li se ?k?es?ansk? lid“ místo ?politická partaj“. Ale velká ?ást politického d?vtipu zále?í prostě v tom, nedat nic na vzne?ená slova a dívat se, co je za nimi. Díváme se tedy pe?livě i na psaní pana Scheinosta, ale nem??eme za ním objevit nic lep?ího ne? to, co jsme v??e sv?mi slovy vyjád?ili. A to je věc tak stará jako nebo?ka rakouská monarchie. Nové je leda to, ?e se pan Scheinost tentokrát pro své klerikální zálusky dovolává — sly?te 1 — také evangelík?. Ani těm pr? nem??e b?t QtosXejao. zAifi jsou radína a ?kolství ovládány bezbo?n?m materiafcraem anebo do- dbán k?es?ansk?m. Doufáme v?ak, ?e se s námi evangelíci sh idnou v názoru, ?e je pro ně neskonale lépe, vládne-li v man?elském a ?kolském zákonodárství nyněj?í ?bezbo?n? materials m“ (tentokrát jsme zase my vzne?eněj?í a ?íkáme tomu de- -kracie), ne? kdyby tam komandovali katoli?tí páte?i. Do- 7: ru?ovaíi jsme u? katolík?m, aby se nespoléhali na politické intriky a aby si raději hleděli kulturní práce. Jen?e od nějaké doby a z p?í?in nám p?esně neznám?ch nejdou u nás tyto věci, toti? páte?i, kultura a dokonce u? práce, dohromady.Z. 8.Je postátnění dol? p?ipraveno?Kdyby se někdo tázal, eo bylo vykonáno pro p?ípravu návrhu na postátnění dol?, bylo by mo?no odpovědět, ?e se sice v této otázce stalo od p?evratu ledacos, nicméně -7 sama p?ipravena není. Tak jako národně-demokratick? - ?edseda vlády tlumo?il my?lenku postátnění dol? v prvním věádnim prohlá?ení, tak také nále?í historickou ironií ná- wwjnfm demokrat?m primát v podání návrhu na zákonnou ápravn této věci. U? i. prosince 1918 podali Viktor Dyk a Rfrfwtan Be?ka návrh (je to ?. tisku 126 Národního shro- mfiSHní revnfeí?iixbo), aby podle pot?eby byla zavedena wxaíidrlr?-h dol?, ?aby zabezpe?eno bylo ?ád-? k J a. ~ - i nhWiw a p?ipraveno dal?í sociálně-politické -7 . Zdá-li se snad někomu tento návrh dost mfv-kua?. af se nem?lí, u? 9. ledna 1919 p?i?li národní demo- tr-ité s dal?ím návrhem (?íslo tisku S21), jím? u? p?imo aby byly postátněny doly a huti a aby s v?robky yjicfc stát obchodoval ve velkém ve zp?sobě monopoiu. Po- teprve p?icházeli socialisté s podobn?mi resolu?nimi ■?vriiy a skute?ně upravené návrhy zákon? na socialisaci ■mefaveh dol? byly podány teprve v prvním voleném Národ- shromá?dění od zástupc? v?ech socialistick?ch stran ■Byl také z?ízen zvlá?tní socialisa?ní v?bor, ale- .--fungoval, poněvad? neměl, co socialisovat. Kasta -? -iisare se zavedly v hornictví závodní a revírní -i.i y a podnikové rady s ú?astí hornictva na zisku. Kdy- ■is ca se dnes chtěli dohadovat, jak se asi stalo, ?e zei ?těch náběh? nebylo víc, bylo by mo?no ?íci, ?e tu -7 _s- bily 1. rozpaky a obava, aby státní hospoda?eni . :: y ?patně nedopadlo (to se projevilo zvlá?? v?razně p?i 77---.é ?esk?ch a německ?ch zástupc? vědy, kterou v roce .-.1-7.Vila Uhelná rada), ale hlavně 2. ohledy na cizinu,i jEBéaa na západní velmoci. Jevilo se dostate?n?m zatí- - zim kreditu nového státu v o?ích západní Evropy to, ?e iryki provedena pozemková reforma. V dobách, kdy Západ ?e (Sval 5 ned?věrou na st?ední Evropu a viděl v ní rostoucí ? :- 7 7- . bol?evisaee, nebylo toto politické zatí?eni malé, a i-7 se nepokládalo za vhodné zvět?ovat je je?tě postát-7-v i — dol?. Dnes ov?em v tomto směru je situace docela j.aá po zku?enostech z fa?istické Itálie a z Rooseveltovy pojítky by těchto obav nyní nebylo. Svét si prostě zvykl na --t?. 77"? ?eho by se byl (zejména v západní Evropě) je?tě v mee l??? velmi a velmi bál. Ale celá ta na?e ?sociali- aa?af s_s7.:ne má dnes jen cenu historické zajímavosti, na te? tee 4aea jea vdě?né studovat, jak se ?asy mění a lidé■■■■. Pra ?eáaň otázky samotné z toho nelze u?ít vlastně tec, aai tehdy aebyta provedena skute?ně věcná p?íprava se rfcni nutn?mi propo?ty a plány. T?eba tedy ?íci, ?e zahájená debata tohoto věcného a nezbytného podkladu je?tě 7 Je zatím otázka, postarají-li se oň agrární navrhovatelé.K.Máme emigranty vydat kat?m?Kdy? byl u nás zavra?děn ing. Formis, neobrátil se tisk .....7.7-7 -dniho sjednoceni“ ani tak proti těm, z nich? vy?el "í?l jako proti těm, z nich? byl zavra?děn?. ?etli jsme rady. ?e nejlépe takové p?ípady pro budoucnost vylou?íme, fcíyi zlikvidujeme emigraci u nás. Ov?em: jen emigraci ně- 77-7jj Posl. St?íbrn? pak napsal: ?vysílací stanice zne-ii“jiící celou ?í?i, to není legrace. Chce-li někdo rozvracetí? nep?átelsk? re?im za hranicemi, musí to ěiniti na v a— -77 odpovědnost a risiko.“ Jin?mi slovy: ing. Formis se stal oběti risika, které bylo spojeno s jeho ?inností. Nic7:e a nic méně. — Jest jisto, ?e z?idí-íi si někdo n nás tajnou, ?ernou vysílací stanici, pou?ti se do věci dosti riskantní. V ?em jest risiko? Jest v tom, ?e ú?ady mu na tajnou vysíla?ku p?ijdou a ?e se dostane p?ed soud, kter? pro takové p?ípady má velmi tvrdé paragrafy. Po této stránce Formis se věnoval práci skute?ně riskantní. Ale stal se oběti jiného risika. P?ijeli vrahové z Německa a zast?elili ho. Vztahují se na toto risiko slova posl. St?íbrného: ?Chce-li někdo rozvracet sobě nep?átelsk? re?im za hranicemi, musí to ěiniti na vlastni odpovědnost a risiko“ ? Máme právo a povinnost usilovati o to, aby emigrace se vyhnula v?emu, co by zasahovalo do ?innosti politické a do poměru státu k stát?m jin?m. Jsme hostiteli emigrace a jest na?í věcí, jak si k ní poměr za?ídíme. Nem??eme v?ak p?ipustiti, aby z ciziny jezdili sem vrahové.Volá se po tom, aby se ?zlikvidovala“ emigrace. Ale: jen emigrace německá. ?íká se, ?e tato emigrace nám ?ujídá“ chléb. Nu?e: nech? tisk ?národního sjednocení“ zjisti, kolik míst zabrala u nás německá emigrace a kolik míst n nás zabrala emigrace ruská. Jděte se podívat do ?eskomoravské, kolik jest tam zaměstnáno lidí z ruské emigrace! A v jin?ch závodech pr?myslov?ch! Na?i národně-demokra- tiěti vlastenci máji tuto emigraci ruskou velmi rádi. Ale to je v?e. Tam, kde jde o hmotnou podporu, nemají pro ni nic jiného, ne? visitky, které jí pomáhají ve státních ú?adech a v podnicích, které ovládají národní demokraté. Německá emigrace nám neujídá chleba. Německá emigrace nezatí?ila státní pokladnu; o ruské emigraci toho nelze ?íci. O ruské emigraci nutno ?íci, ?e stát jí dával to, co nedal svému studentstvu. Nech? tisk ?národního sjednocení“ zjistí, kolik nás stála a? dosud ruská emigrace, a pak bude jasná celá ta demagogie, kterou tropí s tvrzením, ?e německá emigrace nás vyjídá, ?e?tí vlastenci nesebrali na podporu ruské emigrace ani ziome?ek toho, co sebralo socialistické dělnictvo na podporu německé socialistické emigrace. ?ást německé emigrace ani nám není sympatická. Právě tak jako ruská emigrace v Praze, v ?echách ve své velké ?ásti sv?m ?ivotem a my?lením nám dob?e vysvětlila — proti své v?li — pro? to v Rusku tak dopad- nouti musila, právě tak socialistická emigrace německá v Praze ve své rozt?í?těnosti, rozhádanosti, ve svém odtr?ení od skute?né slu?by socialismu, ve svém zklika?eni nám ukazuje, pro? to se sociální demokracií v Rakousku a Německu dopadlo zle. Ale otázka sympatií nebo nesympatií, otázka viny této emigrace na v?voji ve státech, odkud musila utéci, nem??e b?ti spojována s tím, ?ím jest ka?d? civilisovan? stát povinen politické emigraci. Tu jde o otázku prosté civilisace, o to, mají-li státy vydávali politické uprchlíky stát?m, kde je ?eká ?alá?, ne-U smrt. Rada ?likvidujte emigraci“ by musila vésti k takov?m konc?m, a jsou-li u nás politické frakce, které s takovou radou p?icházejí, jest z toho vidět, ?e jde nejen o politiku, n?br? také o mě?eni civilisace a necivilisace.V. G.Zdar Gajdovi, heil Geidl, éljen Gajda!V těchto dnech konal se sjezd Národní obce fa?istické v Praze. Měl se konati na Moravě, ale mezi moravsk?mi fa?isty jest silná nálada proti Gajdovi, a proto byl uspo?ádán v Praze. Velká novinka tohoto sjezdu jest v tom, ?e Národní obec fa?istická bude z?izovati i národnostní sekce, tak?e i Němci i Ma?a?i budou moci rozmno?iti ?ady Gajdovy. Aby to bylo mo?no, byla proklamována dvé hesla: proti marxist?m a proti ?id?m. To jsou hesla, u nich? se m??e sejiti právé tak ?esk? ?lověk, jako ?lověk ma?arsk? a německ?. Otázka jest ov?em, zda mezi německ?mi a ma?arsk?mi stranami není dosti těch, kte?í protimarxistic- kou a proti?idovskou náladu chtějí uspokojili ve vlastní národní domácnosti, zda Němci a Ma?a?i budou chtít bě?et a? na druhou stranu, aby se mohli vydovádět. Národní obec fa?istická pr? po?ítá s tím, ?e (nejméně) v ?esti ?upách má ji? mandáty zaji?těny. Jest zajímavé, jak optimisticky se dívají některé frakce vst?íc volbám. Gajda se chce uchá- zeti je?tě o hlasy německé a ma?arské. Není tu slovanská a národní Praha v nebezpe?í, ?e p?i p?í?tím sjezdu Národní obce fa?istické, nebo — jak se má nyní nově jmenovat — -.arijské fronty“ bude set?en její národní a ?esk? ráz?V. G.Smí se prodávat lacino?V těchto dnách do?lo k rozhodnuti ve sporu mezi jedním pra?sk?m drogistou a gremiem drogist? a materialist?; ?alující toti? ?ádaii, aby soud zakázal prodávati ?alovanému drogistovi t. zv. zna?kové zbo?í pod cenou. ?alovan? prodával zbo?í o 20% laciněji ne? druzí drogisté; dokazoval p?ed soudem, ?e i p?i ni??ích cenách dociloval zisku; dovozoval, ?e se spokojuje se ziskem 20—25%, nejv??e 60%. Dokazoval, ?e i jiní obchodníci prodávají za ni??í ceny, ne? jsou stanoveny firmami, které zbo?í do prodeje dodávají. Drogista ve sporu — kter? trvá několik let — byl osvobozen. A osvobozující rozsudek vyvolává otázku: smí prodávati lacino? P?ípad tento ukazuje, ?e obchodník, kter? chtěl a mohl — ani? prodělával prodávati laciněji, m??e b?ti ?alován a ?e několik let trvá, ne? p?i svou vyhraje. — Sly?íme právě z ?ad obchodník? neustálé protestování proti zasahování státu do soukromého podnikání, protesty proti vázanému hospodá?ství atd. Co jest to jiného, ne? vázané hospodá?ství, kdy? podnik p?esně stanoví obchodníkovi, za kolik smí prodávati ? Kde je svoboda soukromého podnikání? Praxe jest pak taková: obchodníci vyvěsí ve v?kladní sk?íni ceník: vyvěsí tam 1 vyhlá?ku, dle ní? nesmějí poskytovali slev. A tyto slevy vám pak poskytují. Vět?ina radio- obchodník? i obchodník? s fotografick?mi pot?ebami vám ?udělá cenu“, ani? je pot?ebí dvakrát je k tomu nutit. ?ádají ov?em, aby to bylo ponecháno v tajnosti. Jest ?ada obchodník?, kte?í prodávají laciněji; ov?em: pod pe?etí p?ísného tajemství, aby se nedostali do sporu s firmami, které sou?asně se zbo?ím jim dodají ceník, dle něho? mají prodávat. Tito obchodníci neprodělávají a sami doznají, ?e to, co prodávají, bylo by mo?no prodávat za ceny daleko ni??í. Nad nimi pak visí Damokl?v me? ?aloby. Je-li někter? obchodník ?iperněj?í, ne? druzí, pozná záhy, ?e s ?i- pernosíí se daleko nedostane, nebo? v prosté mluvě se tomu ?íká: ?ipernost, ale ?aloba pak zní na: nez?ízenou soutě?. Sta?í, aby obchodník p?i?el na trochu novou my?lenku, jak by na sebe upozornil; za nějakou dobu jest ?alován pro nez?ízenou soutě? a pozná, ?e p?íli?ná ?ipernost se v podnikání nevyplácí. Kde jest svoboda obchodnického podnikání, kdy? obchodník musí prodávati za ceny, které jsou mu nadiktovány, 1 kdy? o nich ví, ?e jsou zbyte?ně veliké ? S jak?mi zisky hrub?mi nebo ?ist?mi se pracuje na p?. v drogeriích, kdy? jest ?alován obchodník, kter? se spokojuje s 20—25%, nejv??e 60% ?V. O.U?kodili bychom sobě nebo Goebbelsovi?Poslanec Jaromír Ne?as znovu rozvinul otázku německého rozhlasu u nás. Uvedl, jaká jest situace německého rozhlasu u nás:?Je velk?m proviněním na my?lence státotvornosti, demokracie i republikánského sm??lení, ?e necháváme své německé ob?any témě? úplně na pospas hakenkreuzlerské agitaci v radiu. Velké zradikalisování německého ob?anstva v ?SR. nutno p?i?ítat hodně této okolnosti. Slu?í té? zd?raznit, ?e samostatn? německ? rozhlas v ?SR. (bu? jedna vět?í stanice nebo několik men?ích regionálních) by byl podnikem hospodá?sky silně aktivním. ?ádn? z prost?edk? moderní propagandy by neprokázal posílení my?lenky demokracie ve st?ední Evropě takovou slu?bu jako z?ízení samostatného německého rozhlasu u nás, vedeného duchem p?ísně demokratick?m a republikánsk?m. Jednou budou se divit ti, kdo p?ijdou po nás, ?e právě v dobách kritick?ch a rozbou?en?ch byly ponechány německé exponované kraje u nás v?anc německé fa?istické propagandě.“Definitivní roz?e?ení německého rozhlasu, na kterém mají zájem nejen na?i Němci jako poslucha?i rozhlasu, ale i stát a demokracie, není myslitelné bez roz?í?ení dosavadní sítě rozhlasov?ch stanic. Otázku německé vysílací stanice rozvinul více ne? p?ed rokem ministr Spina, kter? v p?edná?ce v rozhlase v květnu 1933 ?ekl:?Pomalé a pot?ebám poslucha?? neposta?ující roz?í?ení p?vodní německé rozhlasová ?tvrthodinky na p?lhodinu a pak na t?i ?tvrtí hodiny, vedlo p?irozeně k tomu, ?e německ? poslucha? v ?eskoslovensku p?ich?lil se k těm stanicím, které rozsahem i jakostí v jeho mate??tině mu daly, co chtěl. Ztratili jsme srdce německého poslucha?e tím, ?e odradili jsme jeho ucho. To byla chyba nejen kulturně politická, ale i státně politická, poněvad? rozhlas dnes nesporněpat?í k nejmocněj?ím, nejbezprost?edněj?ím a nejvllvněj?im propaga?ním prost?edk?m, které má technika k disposici k ovlivňování soukromého i národního, ba 1 nacionálního a mezinárodního mínění.“Tehdy (1933) se zdálo, ?e Spinova p?ímluva povede k v?sledk?m. P?ispěla k roz?í?ení německého vysílání, ale více nic. Ztratila otázka sv?j v?znam? Ne. Stala se je?tě naléhavěj?í, nebo? Goebbels, kter? ji? v oposici byl si vědom v?znamu rozhlasu, postavil rozhlas plně do slu?eb hitlerovské propagandy, a od té doby, co Hitler jako ?í?sk? kanclé? v berlínském sportovním paláci promluvil do mikrofonu, stojí celá rozhlasová ?í?skoněmecká sí? ve slu?bách T?etí ?í?e. Rí?skoněmeck? rozhlas nechce p?sobiti jen na Němce v ?í?i. Chce p?sobitl na cizinu, a zejména chce p?sobiti na Němce v cizině, a z těch p?irozeně v prvé ?adě na ty, kte?í ?ijí v sousedství T?etí ?í?e. S touto propagandou vyrovnali jsme se dosud negativně, cestou administrativní, t. j. zákazem ve?ejné reprodukce cizích rozhlas?. Vydáme-li zákaz dopravy novin do ciziny, jest to zákaz, kter? jest mo?no provésti v praxi. Nemáme v?ak mo?nosti za- staviti radiové vlny na cestě k poslucha?i. Je tu — snad — mo?nost ru?iti nep?íjemnou vlnu, ale to je prost?edek, s kter?m se dlouho nevysta?í. Není jiného prost?edku, ne? kladné ?e?ení německého rozhlasu u nás.Stav dne?ního německého rozhlasu u nás neodpovídá po?etnosti na?ich Němc?, jejich síle kulturní, hospodá?ské a politické. Jde nyní o to, jak prakticky splnit! německ? po?adavek, kter? není jen po?adavkem na?ich Němc?, ale věcí, kterou musíme co nejd?íve roz?e?iti v zájmu státu. Je-li německá otázka jednou z hlavních otázek na?eho státu, musíme najiti i formu, jak ji roz?e?iti 1 na poli rozhlasu.Zdálo by se, ?e nejvhodněj?í bude z?ízení vlastní vysílací stanice pro na?e Němce. P?ipus?me na okam?ik, ?e bychom chtěli takovou stanici z?íditi. Hledalo by se nejvhodněj?í místo pro ni. Tu by se p?i?lo na to, ?e nejvhodněj?ím místem by byla Praha. Vysílací stanice pro na?e Němce, měla-li by b?ti skute?ně silnou, musila by b?ti někde v centru ?ech. Nedaleko Prahy. Jestli?e tvar republiky není právě p?ízniv? pro ekonomickou stavbu rozhlasov?ch stanic, jest otázka rozhlasové stanice pro Němce otázkou je?tě slo?itěj?í. Němci bydlí podél hranic. V pásu, kter? nejvíce se roz?i?uje < severních ?echách. Kdybychom v těchto místech postavili německou rozhlasovou stanici, poznali bychom, ?e by uspokojila jen ?ást Němc?; silně by zasahovala do ?esk?ch kraj?, zatím co Němci v jazykov?ch ostr?vcích, na jihu Cech (o Němcích na v?chodě republiky ji? nemluvě) by tuto stanici nesly?eli. Aspoň ne jednoduch?mi p?ístroji. A o to jde.Jest pochopitelné, ?e ka?d? hlas, p?imlouvající se za to, aby Němc?m se v rozhlase vy?lo vst?íc, nará?í na odpor u ?esk?ch ?ovinist?. Tisk ?národního sjednocení“ p?i ka?dé takové p?íle?itosti vyjede a za?ne dokazovat!, ?e ná? rozhlas jest ji? dosti ?po?v?ca?en“, ne? aby bylo pot?ebí vycházetl je?tě dále vst?íc Němc?m. Nikdy jsme ne?etli nějak? kloudn? argument proti německému vysílání, ?etli jsme na p?, v ?Národních listech“, ?e na?i Němci beztak by takov? ?eskoslovensk? rozhlas neposlouchali, ?e budou nadále poslouchat! rozhlas Hitler?v, ?e proto je ?koda ka?dé práce. — I kdy? budeme kritisovati ?innost Radiojournalu, musíme doznati, ?e jest zna?ně poslouchán ve st?ední Evropě. Bude-li rozhlas pro na?e Němce dob?e dělán, bude poslouchán 1 na?imi Němci.Právě tak, jako by nebylo správné, aby ?éfové programu rozhlasu dali se terorisovati několika dopisy nespokojen?ch poslucha??, nebylo by ani správné, kdyby státní rozhlasová politika se dala ovlivňovati pok?ikem ?asopis?, které mají zájem na tom, aby se házely klacky pod nohy těm, kte?í usilují o poctivou spolupráci ?esko-německou. S těmito lidmi nelze v dohledné době po?ítati u vá?né práce. Uspokojení německ?ch po?adavk? v rozhlase m??e naproti tomu p?ispětl k vyjasnění atmosféry. Německ? problém u nás nelze ?e?it! jen negativně. Nesta?í jen rozpou?tět! politické strany. Jest pot?ebí posilovat! demokratické síly v německém politickém táboru a jest nutno ?eliti v?eimi tomu, co by tento ozdravovací proces mezi na?imi Němci ru?ilo. Sotva pak někdo ?ekne, ?e rozhlasov? nápor z Německa na území na?eho státu, které rozhlasově neni kryto, jest v zájmu státu a v zájmu demokracie.V. Gutwirth.Nov? MalthusNedávno bylo vzpomínáno stého v?ro?í T. R. Malthuse-, kter? p?i?el s názorem, ?e vzr?st v??ivn?ch prost?edk? děje se poměrně pomalu — aritmetickou ?adou, kde?to po?et obyvatelstva roste rychleji — ?adou geometrickou; z tohoto ná-zo?u pak dovozoval nutnost zvolnění popula?ního p?ír?stku. Teorie tato byla vyvrácena, ale obraz, v něm? staví proti sobě ?adu aritmetickou a ?adu geometrickou, hodí se i na dne?ní dobu a to i tam, kde nejde jen o otázky popula?ní. Pozoruje- me-Ii zmatek světa, zmatek hospodá?sk? a v?e, co s ním souvisí a z něho vzniká, a srovnáváme-li na druhé straně snahy o zvládnutí tohoto zmatku, pak jest tu poměr ?ady geometrické k ?adě aritmetické. Velmi jest to patrné tam, kde se mluví o technice, na její? p?ekotn? rozvoj se svaluje zna?ná ?ást světové krise hospodá?ské. Schopnost techniky vyráběti, vy- ráběti stroje, které vyrábějí nové zbo?í, roste geometricky, kde?to schopnost spole?nosti jako celku vyrovnat se s tímto tempem techniky roste sotva aritmeticky. V ?adě návrh? sly?íme dosti ?asto rady: omezme tempo techniky, omezme práci stroj?, aby neubíraly práci lidsk?m rukám. Velk? d?raz v těchto snahách vyrovnat! se rychl?m tempem techniky klade se na zkrácení doby pracovní. Jako jeden z prost?edk? v krisi má sní?ení pracovní doby zna?n? v?znam. Ale v celku jest to jen prost?edek z nouze, prost?edek, kter? jádro věci ponechává stranou. Není tomu dávno, co byla zavedena osmihodinová doba pracovní. Byla od?vodňována tím, ?e del?í práce ne? jest osmihodinová p?sobí u námezdně pracujících únavu, ?e p?i del?í době pracovní ji? neroste pracovní v?konnost, a ?e osmihodinová doba pracovní odpovídá starému po?adavku vyjád?enému: t?ikrát osm, t. j. osm hodin práce, osm hodin spánku, osm hodin odpo?inku, vzdělání, rekreace.Po?adavek ?ty?icetihodinové doby pracovní se od?vodňuje tím, ?e práce jest málo, ?e toto málo práce nutno rozvrhnouti do krat?í doby pracovní, aby se mohlo zaměstnat! více pracují:: ca. Ale je?tě není toto zkrácení pracovní doby uskute?ňován:. a ji? sly?íme, ?e bude nutno pracovní dobu zkrátitl je?tě více, na 36 hodin, aby se zaměstnalo více dělník?. Nebude dlouho trvati a budeme ?isti o po?adavku 24 hodin pracovní doby.Technika, technika v?robní dělá mílové kroky, zatím co '?-■eiálně-politická opat?ení, která se mají vyrovnati s d?sledky tec hni sace v?roby, dělají jen malé a namáhavé kr??ky. Jsou lidé. kte?í ?íkají; nem??eme-Ii se vyrovnati s tímto rychl?m tempem techniky, nezbude nic jiného, ne? zvolnit! tempo techniky. K tomu na p?. smě?uje návrh na zavedení dávky, duně z racionalisace. Jest to návrh p?ízna?n?, ale návrh, kter? sotva má naději na uskute?nění. I snahy, aby p?i ve?ejn?ch pracích bylo omezeno pou?ívání stroj?, aby se zaměstnalo více lidí ru?ní prací by zasluhovaly rozboru. Jest na p?. pravda, ?e vylou?í-U se p?i zemních pracích stroj, kter? dovede rváti celé elké kusy země, zaměstná se mnoho lidí tím, ?e namáhavě motykou a r??em budou dělat toté?, co by lehce, rychle dělal stroj. Získá tím celek, kdy? dá práci, kterou by lacině provedl stroj, provést! desítkám dělník? ? Jest pravda, ?e se tím mnoho lidi zaměstná. Ale p?i pou?ití stroj? by se mnoho u?et?ilo a právě peněz takto u?et?en?ch bylo by mo?no pou?iti zase ku prováděni jin?ch prací, p?i nich? by se zaměstnalo mnoho lidí.by? í vedle stroj?.Právě v?voj techniky ukazuje, ?e spole?ensk? rozvoj pokra?uje daleko rychleji, ne? na?e nadání tento v?voj zviád- nouti. fte?ení jest tím obtí?něj?í, ?e nesta?í míti jen p?esn? plán, podle něho? by se měla spole?nost organisovati, ale ?e tato organisace jest otázkou moci. Ti, kte?í mají dobr? plán, nemají moc, aby jej provedli, a ti, kte?í mají moc, pou?ívají ji k tomu, aby udr?ovali stav, kter? jest bez ohledu na to, ?e jest to stav pro celek státní a ?iroké vrstvy ?kodliv?. Technik ve své pracovně jest pánem materiálu, s kter?m pracuje. Jinak jest tomu u těch, kte?í vědí, jakou organisací by lidská spole?nost pot?ebovala. Nemají k tomu moci. V?voj ov?em pracuje pro ně. R?zně ty pojmy, které stále ?teme: organisace v?roby, ?ízené hospodá?ství, plánovité hospodá?ství, dirigované hospodá?ství, regulované hospodá?ství svěd?í o tom, ?e p?esvěd?ení o celkové regulaci hospodá?ského ?ivota stává se stále obecněj?ím.v. a.?ofér gentleman a jiné atrakceSlámě ji? dlouho na srdcí těchto pár ?ádek, k nim? nám tak ?asto dává p?íle?itost denní tisk. Naposledy to bylo, kdy? ?ám ??eské Slovo“ ve svém ranním listě p?edest?elo kursivu . Momentka z ulice“. Její stru?n? obsah je asi tento; Autor korsivky jde pozdě ve?er po Václavském náměstí a kupuje si kamelota za korunu plánek Prahy. Nemá korunu, platí■VseTikomnou a ?eká, a? mu prodava?, kter? neměl drobné a ?el desetikorunu někam proměnit, p?inese 9 K? zpět. Mezitím co kamelot odběhne, ujasní si, ?e nalétl někomu, kdo se s jeho desetikorunou ji? nevrátí. Odchází, kdy? v tom t?? kamelot ud?chan? p?iběhne a vrací mu na dlaň 9 K?. To dopisovatele pohnulo k těmto ?ádk?m: ?Stál jsem, jako bych spadl z měsíce. Bylo to cosi neuvě?itelného, ten chlapec, kter? mohl lehce pláchnout, a on se zatím vrátí s 9 K? ...“Tedy, kdyby ?lo jen o tento ?lánek, odpověděli bychom panu autorovi, ?e je to sice hezké vyrábět ?lánky, které jsou tak cituplné a mají z?ejmě vyrábět ?ivotní optimismus, ale ?ekli bychom mu také, ?e ten kamelot je mnohem lep?í obchodník, ne? za jakého jej má, poněvad? ?ádn? kamelot, a? prodává na Václavském náměstí cokoliv, není tak uboh?, aby mu stálo za to seznámit se pro 9 K? s policejním ?editelstvím a po p?ípadé s kriminálem, ani ne tak hloup?. Udělat to jednou, to nemá v?znam. Udělat to dvakrát, to znamená změnit, po p?íp. dobré stanovi?tě. Udělat to t?ikrát, znamená mít teprve 27 K? a b?ti hotov s existencí kamelota na Václavském náměstí, je? v hodnostních t?ídách pouli?ních prodava?? neplatí právě za nejni??í. Kromě toho m??eme ujistit pana pisatele, ?e to, co mu jako?to naprostá kuriosita zavdalo p?í?inu k témě? ?ty?iceti ?ádkovému sloupku, není pra?ádná kuriosita, n?br? ?e se to děje ne desetkráte, ale stakráte na v?ech ulicích města Prahy a ?e snad ka?d? kamelot kupujícímu spolehlivě opat?í drobné, jen aby udal svoje nedrahé zbo?í. Rozhodně — a tím m??eme zakon?it, pokud jde o ?Momentku z ulice“ — to o co v ní bě?í, není ně?ím neuvě?iteln?m, pro? by bylo t?eba tvá?it se spadl?m s měsíce, n?br? pravidlem. Ale kdy? u? jsme u tohoto tématu: jednou mělo — nevíme zda ??eské Slovo“ ?i jeho ?Ve?erník“ — mezi denními zprávami tu?ně vyti?těnou glosu, v ní? asi stejn?m zp?sobem jako onen kamelot byl vylí?en jako naprosto neuvě?iteln? zjev laskavosti a dobrého srdce elektriká?, kter?, tu?íme, ?e dokonce na kone?né stanici, pomohl z tramvaje a snad i p?es ulici ?eně, která, a? ji? pro vysok? stupeň těhotenství nebo z nějakého jiného d?vodu nemohla sama vystoupit! z vozu. Nechápe pisatel, ?e zvlá?tní noviná?ské vypíchnutí této samoz?ejmosti musí se nep?íjemně dotknout ostatních stejně slu?n?ch elektriká??.??eské Slovo“ a listy p?idru?ené si libují v takovémto glosování toho, co se děje na ulici, ale — jak nevhodn? to zp?sob. V?dy? p?e?teme-li si za sebou několik takov?ch ?lánk?, musíme b?t p?esvěd?eni, ?e ?ijeme tam, kam nás d?íve ne? tento nej?e?těj?í tisk lokalisovaly snad jen zahrani?ní listy nejproti?e?těj?ího ra?ení, toti? v d?ungli obydlené divochy! Na ?těstí se pisatelé glos, s nimi? polemisu- jeme, m?lí. Ten laskav? pr?vod?í tramvaje je stejně pravidlem jako onen poctiv? kamelot. Dělati ze samoz?ejmostí zásluhu, je největ?í psychologicko-pedagogickou chybou p?i v?chově dospěl?ch. A v největ?ích rozměrech se této chyby dopustil ten, kdo zalo?il ve zmíněném tiskovém koncernu soutě? ??ofér gentleman“. Snad jako nápad sám o sobě by tato soutě? nebyla ani tak ?patná, kone?ně, v?dy? odměňujeme (a to ov?em nikoli v?dycky) i zachránce tonoucích, pro? bychom neodměňovali zachránce p?ejet?ch, ale podávat to stejn?m zp?sobem jako nám byly p?edest?eny zásluhy onoho elektriká?e a poctivost onoho kamelota, je velikou chybou v?chovnou. Listy zmíněné skupiny mají v?bec velikou zálibu v otiskování fotografií a? jde ji? o nějakého toho mazlí?ka rodiny, nebo juniora, kter? si v Zadní Lhotě st?elil za 2 roky 50 branek, do toho kone?ně ani nám ani komu jinému nic není, ale budi? nám prominuto, ?e nám nem??e b?t lhostejná v?roba prominent?, kte?í jsou vyráběni z těch, kdo někde na silnici p?j?ili někomu 2 litry benzinu nebo někoho zadarmo pár kilometr? svezli, anebo odvezli do nemocnice někoho, koho jin? p?ejel. Bohu?el jsme neměli ?asu podrobně studovat v?e, co p?inesla tato soutě?, pamatujeme se pouze, ?e kdy? jsme jen o?ima zabloudili na text pod takovou fotografií, ?e se nás zmocnil stud nad tím, jak negentleman- like se sv?m materiálem zachází redaktor, kter? se pov??il na objevitele gentleman?.P?ipou?tíme rádi, ?e jsou věci, které v tomto oboru si zaslou?í zmínky v novinách v r?zn?ch těch ?následování hodno“. Také se obdivujeme nezaměstnanému chudému ?lověku, kter? najde pár set korun ?l víc nebo nějak? ?perk a nalezeně vrátí, ale dávafci punc neuvě?ltelnosti a svatozá? mimo?ádné zásluhy tam,, kde jde o samoz?ejmost, máme mírně ?e?eno za nemístné.Red.politikaF. Peroutka:Lo?ka kamsi do?laOsudem házen, sem tam ?el, sto za?al, nechal věcí, tvá lo?ka byla bez vesel a do?la kamsi p?eci.J. 8. Machar, báseň ..Moudrost podzimku“ v ?Poledním listě.“V ; v.;:.- —sleduje J. S. Machar nejbed- liréji. co se kde o něm nebo proti němu napí?e, a= :::?: ver?ované odpovědi. Snad ani;-.iul<_. 1*.:těchto a jin?ch jeho nyněj?ích ver?? -í—.í nechat zcela stranou, a? by tak bylo lépe,;t :r rttnstns neroz?i?oval. Ale snad je i v tom s-t-tast celého problému. Obávám se, ?e literární historie ?ude míti Macharovi velmi za zlé, ?e nedovedl v prav? ?as umlknout, jako to ve vzácné kázni a sebe- c ?már: dovedli Bezru? a B?ezina, a ?e donutil publiku—. aby dopodrobna sledovalo trapn? děj upadajícítv?r?í síly.?Hana zakousla se do násadky, hned v?ak odtrhla ji, nebo? sle?na několikrát u? jim p?ipomněla, ?e to zlozvyk.“To jsou typické ver?e z poslední Macharovy knihy ?Filmy“, to není náhoda ani nedopat?ení. Témě? není mo?no to ?isti bez zachvění: jak dokonale vyprchala poetická ??áva z tohoto poety! Jaká to tragedie! Básník, kter? takto pí?e, musí cítiti, ?e se ?í?í propast cizoty mezi ním a dne?ním ?tená?stvem a musí b?ti u? také z tohoto d?vodu nespokojen.Ale to není na?e dne?ní téma. Machar v politice je právě tak velk? problém jako Machar v poesii. Josef ?apek napsal do ?P?ítomnosti“ o něm krátkou poznámku a J. S. Machar odpověděl: Pro? do mne bije? snad proto, ?e je to dnes móda? Nezdá se, ?e by byl ?apek do Machara bil. Konstatoval prostě, ?e Machar stojí dnes jinde, ne? kdysi stál, a ?e, jakkoli velk? je to obrat, nepodal o něm ve?ejnosti ?ádného vysvětlení. Jak? obrat to jest, víme v?ichni: p?ítel Masaryk?v stojí v protimasarykovské frontě; krut? nep?ítel ?voucích vlasteneck?ch hrdel dal se mezi ně; bijce politick?ch kup?ík? p?idal se k p. St?íbrnému. Av?ak p?es toto v?e Machar ku podivu necítí, ?e to vzbuzuje ú?as, domnívá se, ?e jen móda velí o něm psáti, necítí, ?e by bylo t?eba roz?í?it ?Konfese literáta“ o d?le?itou kapitolu, vylo?it, jak a pro? do?el k jinému poznání, jak k p?esvěd?ení o fale?nosti sv?ch d?ívěj?ích ideí. Dokud to neu?iní, z?stane záhadou a mnozí budou se pout u?et záhadu tu rozlu?titi, i kdy? ho to obtě?uje. ?Tvá -teka byla bez vesel a do?la kamsi p?eci.“ To? v?e, co 5f t; udáme. Byl kdesi, nyní je také kdesi, cosi nebo kdc-ri ho pohnulo, aby odkudsi se obrátil kamsi. Také ttánt zdá, ?e lo?ka opravdu byla bez vesel, ?e jen tyla uná?ena jak?misi proudy k jakémusi ostrovu, a kdy? se lodník, kter? v ní seděl, rozhlédl, spat?il, ?e ta ht?hu sedí Ji?í St?íbrn? a kroutí si kníry. Sto ze sta hctitel? Macharov?ch a devadesát zesta jeho znritu bylo by se vsadilo, ?e se za ka?te nu bude sna?it uniknout z tohoto prost?edí, a byli by p?ehráli svou sázku. Kdyby byl soukromouosobou, nikomu by do toho nic nebylo. Ale není jí a nechce jí b?ti. Proto, jako ka?d? ve?ejně p?sobící ?lověk, kter? pí?e proto, aby lidi pou?oval a naváděl je k ur?itému zp?sobu jednání a my?lení, musí b?t p?ístupen otázkám po p?vodu svého p?esvěd?ení.M??e ov?em ?íci, ?e raději ml?í — ze ?etrnosti. Ale i kdyby se rozhodl mluvit, pochybuji, ?e by sv?j obrat vysvětlil úplně. Mohl by t?eba dokázat, ?e mu bylo uk?ivděno osobně. Ale ani ti, kdo by mu to uvě?ili, nepochopili by je?tě, pro? by se k v?li tomu změnil ideově. ?ekli by: dejme tomu, ?e vy a nějak? vá? p?ítel jste kdysi něco spole?ně prohla?ovali za pravdu; dejme dále tomu, ?e p?ítel vám potom ublí?il; nem??eme v?ak u? dát tomu, ?e jen pro tuto k?ivdu pravda u? není pravdou a ?erné u? není ?erné.Historie tohoto ublí?ení nebo této k?ivdy je ka?dému aspoň v hrub?ch rysech známa. Za Rakouska zněl ?estn? titul Machar?v: básník frondeur. Kdy? zápas o svobodu byl ukon?en ustavením ?eskoslovenského státu, pochopil Machar, ?e věc, za ni? bojoval, vy?aduje nyní konec frondeurství, ?e bu?i?ství by bylo málo, ?e ve svém se musíme chovat jinak, ne? jsme se chovali v cizím. Byl ochoten odlo?it me? a chopit se pluhu, dát své jméno i své schopnosti do slu?eb konsolidace, postavit se na místo, kam mu bude p?ikázáno, t?eba i ú?adovat, t?eba i u? nepsat. ?estné i nesnadné to rozhodnutí pro básníka. President Masaryk pro něj vyhlédl místo generálního inspektora armády: chtěl tam míti svého d?věrníka, někoho, kdo by mu pomáhal tradici monarchistické armády p?ebudovat na demokratickou. Machar se nejd?íve zdráhal; toto prost?edí se mu zdálo p?íli? vzdálené; ?el tam nakonec jen z pocitu povinnosti. ?Porou?í??“ ptal se. ?Porou?ím,“ sly?el. Poslechl tedy. V ú?adě bylo mu prodělati v?echny trpké zku?enosti, jim? je vystaven ka?d? ve?ejně p?sobící ?lověk. Bili do něj sociální demokraté, proto?e byli antimilitaristé (?Právo lidu“ po jeho odchodu napsalo: ?Machar byl vlastně stíhán proto, ?e vojna je vojna“ — pozdní doznání, ?e byl stíhán nespravedlivě), bili do něj národní socialisté, proto?e byli zapleteni do slo?it?ch osobních intrik v ministerstvu národní obrany, mláde? ho nechápala a posmívala se mu. M??eme beze v?eho p?i- znati, ?e se mu k?ivdilo, ?asto hrubě a drze k?ivdilo, a ?e byl lep?í ne? ti, kte?í nyní nad ním zasedali na soudnou stolici. V knize ?Pět let v kasárnách“ otiskl Machar p?esvěd?ivou sbírku ?urnalistick?ch podlostí, které o něm byly sepsány. M??e-li v?ak jen toto mu?e tak obrátiti k trpkosti? Jin?m nebylo o nic méně sná- ?eti útrapy, jimi? je ná? ve?ejn? ?ivot bohat, a p?ece se k v?li tomu ve sv?ch názorech neobrátili tak o v?echny stupně, které existují, jako J. S. Machar. Na p?. o Bene?ovi bylo napsáno jistě daleko více podlostí. K jaké filosofii by se asi on musil nyní hlásit, kdyby dal tím na sebe tak p?sobit? Patrně k nej?erněj?ímu nihilismu. Musíme i u Machara hledat jiné vysvětlení ne? tuto objektivní skute?nost, kterou jiní leh?eji sná?eli. Snad jest jeho povaha méně odolná, snad byl je?tě ně?ím nadto citelně zasa?en. Víme, co by to mohlo b?t. Domnívá se, ?e byl v rozhodné chvíli opu?těn Masarykem. Ví sice, ?e na jeho odchod z ú?adu generálního inspektora naléhali vojáci, ale zazlívá patrně, ?e ho president dosti nechránil, ?e se nenamáhal ho odvrátit od demise, n?br? ?e ji hned p?ijal, jakoby na ni ?ekal, aby se zbavil nep?íjemností v armádě. Myslí, ?e mu?, kter? mu poru?il do toho ú?adu jiti, měl potom cítiti k němu více ohled? a nepropustiti jej tak lhostejně. Neznáme v?echny d?vody, které p?iměly presidenta, aby se exponoval méně, ne? se mohlo o?ekávati podle starého p?átelství, je? jej pojilo s Macharem. P?ipus?me, ?e někdy b?vá chladně věcn?, skoro tvrd?, a ?e více pozoruje problém sám ne? osobu, která je s ním spojena. Dává někdy snadno padnout lidem, dospěje-li k p?esvěd?ení, ?e nevyhovují. Je to ctnost, kterou by pochválili sta?í ?ímané, av?ak mnozí Masarykovi spolupracovníci cítí se vedle něho neukojeni ve sv?ch sentimentálních pot?ebách. Znám dávného bojovníka za Masaryka, kter? několikráte s lítostí, av?ak s nep?estávající věrností odplí?il se od jeho prahu. Machar není jedin? ze star?ch presidentov?ch souputník?, kte?í necítili se u něho ovanuti oním teplem, ve které doufali. Dovedou v?ak vět?inou věc, o ni? jde, oddělovat od osobní stránky, která je skli?uje. Nebo?, kdyby tak neu?inili, to by, pane, mohl vydávat St?íbrn? krásné a mnoh?mi jmény ozdobené noviny! Kdyby v?ichni měnili své politické p?esvěd?ení podle toho, jak osobně pochodili na straně, ke které se hlásí, to by věru nastalo velké stěhování v na?í politice, a? by se nám v o?ích od toho míhalo, to by p?ibylo loděk bez vesel, které jsou karnsi hnány! Věrnost věci má p?etrvat i zkou?ku osobního zklamání. V této zkou?ce mu?n? charakter se zocelí, av?ak nikoliv tak pevná a věcná, bolesti svého já stále ohledávající povaha se rozvrátí a dojde kamsi. Nucen? odchod z generálního inspektorátu utkvěl v Macharově nervové soustavě jako síp. Tehdy nastal po?átek jeho generální proměny. Zatvrzele odporuje sbli?ovacím pokus?m, které Masaryk od té doby několikráte podnikl: ?byl zapeklit?, vzdoroval a vrtěl starou hlavou“, jak sám napsal o jednom starém ?eském tvrdohlavci. P?ijme, poslouchá, ml?í. To by také byla jeho věc, nebo? ka?d? m??e cítit skute?né nebo domnělé zklamání v p?átelství tak hluboce, jak je k tomu uzp?soben; ka?d? také m??e pro po?ramocení své osobnosti b?ti rozho??en podle toho, jak vysoko se cení. Av?ak tak dokonal? obrat v ?í?i ideové, jak? provedl Machar, není soukromou zále?itostí. ?Je ned?stojno du?e vzne?ené roz?i?ovati zmatek, kter? sama cítí.“ Také osobní rozmrzelost roz?i?ovati a pro ni se tak nohama vzh?ru postaviti není d?stojno. Ov?em, děje se to, a mezi politick?mi tábory pohybují se postavi?ky, putující od jednoho k druhému z osobních d?vod?. Av?ak sná?íme to klidně jen u lidí men?ího formátu, ne? jak? měl J. S. Machar. Zde nem??e se nedostaviti pocit zklamání.Musíme pátrati po podmínkách, které to mohly zp?- sobiti. Nem?lím-li se, jsou dvě: bytostn? sklon k pesimismu a p?ecitlivělost, s ní? se obrací ke v?emu, co se hodnocení nebo postavení jeho osoby t?ká. Tyto vlastnosti v?bec se oby?ejně spolu vyskytují, patrně se navzájem podmiňujíce; u Machara jdou spolu tak ruku v ruce jako u Schopenhauera. V?dy se v něm skr?val sklon k pesimismu. Je?tě mlád pí?e: ?Ka?dá rozko? na světě je d?kazem, jak trapn?m, nudn?m, ho?k?m je tento svět, jeho? jste se rádi up?ímně zbavili, jak ni?emn?m a prázdn?m je ten ?ivot, kde jste ??astn?mi těch několik hodin, co necítíte jeho tíhu.“ Stá?í — nikoho ze sou?asn?ch básník? pocit dostaviv?ího se stá?í tak nevzru?il jako Machara — zvět?ilo tento pesimism skoro a? do neslu?nosti. V?e v Macharovi nyní vzbuzuje o?klivost jako v ?lověku se slab?m ?aludkem. Dává do ver?? ten fakt, kter? sotva zasluhuje zbásně- ní, ?e se dámy potí a ?e je to hnusné. Jeho osobnost je ura?ena národem, je ura?ena Masarykem a nejvíce ze v?eho, zdá se, je ura?ena stá?ím, je? je nejbezohledněj?í a nejnebezpe?něj?í. To není dohad: s up?ímností a subjektivismem, je? si zachoval, promlouvá o katastrofě stá?í témě? na ka?dé stránce sv?ch nov?ch knih. Odneste hodiny, které tak spě?ně jdou, zakryjte zrcadlo! volá. Co má je?tě ?íci světu? Nic jiného, ne?: marnost nad marnost. Vezměte jeho poslední knihu ?Filmy“ a máte dojem, jako byste p?ihlí?eli někomu, kdo v záchvatu zoufalství vzal klacek a v?echno kolem sebe rozt?ískal, i věci, kter?ch si po cel? ?ivot cenil. ?. . . Svlékněmten ?ivot z bl?skav?ch těch háv? a zbudou síly t?i, t?i pouze.To? ?aludek, jen? spojen osou je s genitáliemi — k?vá?? — a kol té osy ?ivot lidstva u? miliony věk? ví?í, a ví?it bude; t?etí síla hlad po moci je, touha vládnout, mít něco, ?emu porou?et lze, co po p?ípadě t?rat mo?no, pes, dítě, ?ena, otrok, národ“.Vymyslil si p?ípad mu?e, kter? raději jde do blázince, ne? aby ?il mezi lidmi:. Hnus mě ?krtí,kdy? na svět myslím. V?ecko, v?ecko jsem nechal v něm. Le? nelituji.Jen obílené smutné hroby.“Jestli?e mu u? zb?vá jediné poetické poselství světu: ?iti v blázinci je méně hnusné ne? venku —, jestli?e tak malomyslně a bez chuti nazírá na první i poslední věci ?lověka, jak by se v této generální katastrofě cit? a ?ivotní v?le mohl zachovat zdrav?m jeho vztah k politice? V tom, ?e J. S. Machar p?es svou minulost pí?e nyní do list? p. St?íbrného, je stejn? nihilismus jako v jeho ver?ích. Je-li v?e marno, pak u? snad rozhoduje jen to, kde ?lověka zatím nejméně urazili. Nebo? osobní rozbolavělost Macharova není o nic men?í ne? jeho rozbolavělost metafysická. Zajisté, ?ivot v?bec je stra?n?, ale o? nep?íjemněj?í je?tě je, kdy? v dubnu r. 1922, jak si v?te?ně pamatuji, napsalo o mně ??eské slovo“ to a to, a kdy? v zá?í roku 1923 uve?ejnily o mně ?Lidové noviny“ posmě?ek! Machar pe?livě schovává v?e, co o něm bylo napsáno, místo aby to hodil do ohně, jak by se slu?elo na mu?e, kter? musí b?t p?ipraven na to, ?e ho na ?ivotní cestě potkají také nep?íjemnosti. V knize ?Pět let v kasárnách“ na cel?ch stránkách znovu otiskoval, co kdysi o něm napsalo ??eské slovo“ nebo ?Právo lidu“, a ?tená?i se ptali, není-li ?koda tak krásného papíru na tak nicotné citáty. Tak tu nyní stojí, takov? pesimismus v hlavě a takové citáty v kapse. Souhrn p?í?in je uzav?en. Lo?ka kamsi doplula.V na?em ve?ejném ?ivotě, zejména v na?í literatu?e nikdy nebylo mnoho mu?n?ch charakter?. Machar vzbuzoval dojem, ?e je jedním z nich. I na jeho poesii bylo v?dy patrno, ?e ji dělá mu? — vzácné to slovo. Jak p?íznivě se odli?oval od papírovosti ostatní na?í literatury! Zachovával si v?dy onu tvrdou jasnost formy i cit?, je? je neodlu?itelna od mu?nosti. Nedomníval se, ?e mu? se musí stát dítětem nebo ně?ím blízk?m ?eně, chce-li se věnovat básnictví. V?dy jakoby ryl do ocele. Av?ak právě jako vzor mu?e Machar nyní zklamal. Zachoval se jako vrtkav? lyrik. Nevydr?el. U? p?ed lety jsme o něm zde napsali, ?emu? se nemá ni?it ani pro jednu ?enu ani pro jednu k?ivdu. Nezb?vá ne? to opakovat. Machar sám v?dy vykládal, ?e nevydr?et je témě? základní vlastností ?eské povahy. Jeho ?Such? ?alm" v?ichni znáte. Napsal to i v próze: ?Kardinální na?e vlastnost: vzplanout jako sláma, házet světlem a jiskrami do v?ech kout? a za chvilinku le?eti jako chvějící se troud, jej? potem ka?dé zavanuti větra rozmetá." Sám věru ne?iní z tohoto pravidla, je? sám stanovil, ?ádnou v?jimku. Po patnácti letech samostatnosti jeví se b?ti troudí-. :í = ?;-j ? :ví:í;V— U? bylo jednouvliteratu?e o jiném básníku napsáno: i p?i?labolest a shledala básníka mal?m.Josef T eickzan:Otec německého aktivismu(K osmdesátinám Franze K?epka.)Trochu v?voje.S*n?~ politiky ob?anského tábora na?ich Němc? po p?evrate ur?ovali dva povahově i programově rozdílní mu?e .é: Franz K ? e p e k, v?dce německ?ch zemědělc?, a dr. Rudolf Lodgmann, p?edstavitel německ?ch radikálních nacionalist?. ?e se tito dva politikové v?bec se?li na spole?né taktické a z?ásti i programové základně, a ?e s po?átku mezi nimi nebylo zvlá?tních rozdíl?, to t?eba p?i?ísli na vrub vlivu doby, kdy se to stalo. První známku této dohody mo?no datovati jí? dnem 7. května 1920, kdy v pra?- ikém německém kasinu do?lo k poradě o utvo?ení Svazu ob?ansk?ch poslanc? německ?ch.Ale ji? zde, p?i této poradě, m??eme tak?ka hmatat, jak se Lodgmann m?lil, kdy? se ji?ji? domníval, ?e jeho negativistické směrnice budou p?ijaty jako program p?ipravovaného Svazu. Ukázalo se toti?, ?e jeho sen po jednotném Svazu německ?ch poslanc? nemá vyhlídky do budoucna. Nebo? nále?elo ke K?epkov?m politick?m vlastnostem, ?e ji? zde se nejprve obez?etně ohlédl, jaké v?hody m??e Lodg- mann?v Svaz pro německé zemědělce vydobyti. K?epk?v ?Bund der Landwirte“ toti? ji? od dubna 1919 tě?ce nesl některé zásady zákona o vyvlastnění p?dy. Pro K?epka Samého pak to bylo jistě utrpení, ?e se na to v?e — vlivem nesmyslného gesta německého vedení po p?evratě — musil dívati se zalo?en?ma rukama. Něco takového se ji? nikdy nesmělo opakovat. Na ne?těstí Lodgmann byl sv?m negativismem tak oslněn, ?e se nijak netajil programem, kter? si pro nastávající boj s ?eskoslovenskou vět?inou ve sněmovně p?ipravil. A to pro m??e rázu K?epkova bylo málo, vlastně: nic. Něme?tí zemědělci nemohli a nesměli b?ti negativisty, kdy? na p?dě tohoto státu měli své usedlosti, své reálné zájmy, pro ně? musili chtě nechtě pracovati. K?epek musil b?ti tedy jistě velmi zklamán tím, co Lodgmann chtěl a navrhoval, a proto je?tě v poslední chvíli mu zcela otev?eně nazna?il, ?e Svaz m??e s německ?mi zemědělci po?ítat toliko ve věcech hájení národních zájm?, ale v hospodá?sk?ch otázkách ?e si chtějí i nadále zachovat volnou ruku. K?epek-radikál.Zdá se, ?e Lodgmann tehdy správně neodhadl rozsah této K?epkovy podmínky, která jeho Svaz velmi ohrozila. Je nepochybné, ?e ?ekal, ?e K?epek a jeho strana budou a? p?íli? hluboko str?eni do víru národnostních zápas?, aby jim je?tě zbyl ?as vymoci něco ze sv?ch hospodá?sk?ch postulát?. Tato jeho domněnka byla pak posílena i faktem, ie K?epek ve sněmovně se skoro nijak neli?il od ostatních německ?ch nacionál?. V?dy? to byl právě K?epek, kter? ji? ve sch?zi dne 2. ?ervna 1920 vystoupil s protestem proti p?edsedovi sněmovny, ?e volal Lodgmanna k po?ádku za slova, ?e něme?tí poslanci neuznávají zákon? usnesen?ch nezvolen?m revolu?ním Národním shromá?děním. A s K?ep- kem bylo pak mo?no po?ítat i p?i v?ech ostatních okázal?ch vystoupeních německ?ch poslanc?, kdykoli si Lodgmann p?ál, aby jejich hlas v pra?ské sněmovně byl sly?en i v zahrani?í, kam dosud smě?ovaly v?echny jeho naděje na obrat poměr? v republice. Tak tomu bylo ji? ve sch?zi 10. ?ervna, kdy K?epek jménem Svazu prohlásil:?A já vám ?íkám, ?e 4milionov? německ? národ a i v?ichni ostatní národové tohoto státu nemohou a neustoupí od svého stanoviska, dokud vy nep?ijdete jim vst?íc od vládního stolce nejen s pouh?mi ?e?mi, n?br? se skute?nostmi. .. V?e ostatni, co jest zde mluveno pro a proti, je mlácení prázdné slámy. Zde jest t?eba p?inésti oběf, pánové, a jako kdysi Luther p?ibil na zámeck? kostel ve Wurtemberku onu tési, tak bych chtěl i já vám p?ibiti na vnit?ní straně sněmovny onen nápis, kter? byste měli p?ed o?ima. Jedno jediné slovo vám v?echno ?ekne. My jsme je nestvo?ili, je vynalezeno od oněch mocn?ch, jim? i vy děkujete za uskute?nění svého dlouholetého snu o svém státě. Je to: Z a- dostiucinenxl Nebo nejste nám, německému národu v tomto státě, povinni zadostiu?iněním? Neznásilňovali jste po celou dobu na?e ú?ady, města, na?e obecní zastupitelstva a na?e obecní ú?ady?“Tak mluvil K?epek a jeho jméno ?teme na v?ech interpelacích, jimi? Lodgmann záměrně úto?il na samé ko?eny ? tohoto násilného státu“. K?epek byl také jeho největ?í oporou a mo?no rici autoritou. O sobe Lodgmann dob?e věděl, ?e se nejednou a tě?ce kompromitoval i v o?ích oné mezinárodní spole?nosti, na její? zásah ve prospěch Němc? spekuloval, ale K?epek? K?epkova pověst byla bezúhonná. K?epkov?mi ústy bylo mo?no ?alovat, dokazovat, bou?it.Ov?em, jsme daleci my?lenky, ?e K?epek, i jako nacionální radikál, nemyslil svou věc poctivě. Ale co bylo hnacím perem této jeho nacionálně-radikální ?innosti, to nemělo ji? te? s Lodgmannov?m negativismem docela nic spole?ného. V?dy? co K?epka tak p?íznivě odli?ovalo od romantického Lodgmanna a v ?em se ji? r?sovaly p?í?iny jejich pozděj?ího rozkolu, to byl jeho nezmarn? positivismus. Nech? v?ichni kolem něho vykládali, ?e je ?koda ka?dého slova pro spolupráci '?ech? a Němc? v tomto státě, K?epek se tím nedal zlákat. Nepodlehl ilusi Lodgmanna a ostatních, ?e tento stát je?tě projde mnoha p?evraty a změnami, a ?e o jeho existenci tedy net?eba reálně uva?ovat. Tak dalece K?epek ne?el. On, zalo?ením naprost? positivista a to i tam, kde zatím positivismus byla snaha kdy? ne beznadějná, tedy aspoň velmi vzdálená, ji? v prvních sv?ch projevech ve sněmovně vztáhl ruku po podílu na moci ve státě a chtěl pracovat:?Pan ministersk? p?edseda zve ve své vládní ?e?i k ú?asti aa státních zále?itostech, na jednáních vládních. Kolega Seliger v? své ?e?i ?ekl, ?e to není otázka aktuální. Já se v?ak nevyh?bám pravdě. ??ast na moci a vládě je aktuální v?dy a pro ka?d? národ.“Kdy? jen s tímto v?rokem srovnáme soudobé projevy Lodg- mannovy, sotva nám ujde skute?nost, ?e K?epek je sic* je?tě v tábo?e radikálních nacionalist?, ale ?e i tento jeho radikalismus ji? dostává svou zvlá?tní a K?epkovi p?ízna?nou podobu.Na cestě k aktivismu.K?epk?v uvědoměl? odklon od Lodgmannovy negativistické politiky byl potom ?ím dál tím víc zjevn?. Nebo? mohl-li se v?dce německ?ch nacionál? spokojiti jen ae dovruPfitDinnosO?inností, pro německé zemědělce to bylo málo vítané ji? proto, ?e tento v celku bezobsa?n? radikalismus jejich stavovské zájmy ji? v lec?ems citelně po?kodil. Německ?m zemědělc?m pak jen sta?ilo, aby srovnali politicko-hospodá?- ské v?hody sv?ch ?esk?ch koleg? se sv?mi, a naráz si udělali jasnou p?edstavu o tom, zda dosavadní politika Svazu je pro ně dobrá ?ili nic.Pro K?epka osobně pak musil b?t Lodgmann?v halasn? radikalismus jen na obtí?. Mohl-li se s ním jak? tak? sejiti po p?evratě, mohl s ním jiti jen a? do chvíle, kdy nebylo zcela jisté, ?e existence tohoto státu je mezinárodně i fakticky zaji?těna. Ale jakmile poměry se ustálily, bylo pro K?epka ji? p?íkazem nutnosti, aby provedl bezohlednou revisi své dosavadní politiky a p?izp?sobil ji skute?nosti.Do?lo k boji, kter? sv?m namnoze skandálním pr?během pak ot?ásl posicemi dra Lodgmanna v německém tábo?e. K?epkovo neo?ekávané vystoupení pro aktivní práci bylo ra?eno ost?e a bez kompromis?. K?epek, snad ?e pochopil, ?e bylo ztraceno p?íli? mnoho ?asu, nyní naléhal na rozhodnutí a sám byl první, jen? pro novou orientaci německ?ch zemědělc? v?ude vystupoval. Lodgmann se proto marně namáhá, aby je?tě v poslední chvíli zabránil rozbití své politické koncepce, jejím? byl Svaz poslu?n?m aspoň p?edstavitelem. Ale K?epek ji? ustoupiti nemohl. Rázně odmítl, a tu Lodgmann navrhuje rozpu?tění Svazu. Měla to b?ti jeho poslední hrozba p?ed bojem, na kter? se také ji? chystal, a bylo podivné, ?e K?epek p?ed ní na okam?ik couvl. Snad ?e se lekl p?edstavy, ?e Lodgmann této záminky pou?ije, aby ho obvinil z viny na rozkolu v německém tábo?e, trval na zachování Svazu. Ale Lodgmannova prudkost rozhodla. Nemohl-li Svazu i nyní u?ívati jako svého ?tábu pro akce německo-nacionální strany, neměl na něm více zájmu a docílil jeho rozpu?tění.Tím v?ak také uvolnil poslední pouto, jím? byl K?epek a jeho strana k němu aspoň formálně vázáni. Od této chvíle m??eme ji? pozorovat K?epka v ?ele samostatné politické koncepce, jejím? základem bylo, domoci se st?j co st?j podílu moci ve státě. Zbaveni v?ech závazk?, které Svaz německ?m zemědělc?m ukládal, mohl te? K?epek spole?ně se Spinou bezohledně odhaliti pochybné zásady Lodgmannovy politiky a to hlavně ve městech, kde Lodgmann dosud po?íval pověsti neohro?eného bojovníka za národní práva. V K?epkově a Spinově podání se ukázala jeho politika jako hlavní p?í?ina v?ech proher, s nimi? se Němci a? dosud setkávali. V Karlov?ch Varech pak K?epek ji? p?ímo prohla?uje, ?e něme?tí zemědělci jsou odhodlaní p?ívr?enci aktivní práce, a to proto, ?e jen tímto zp?sobem mohou vybojovat v?ecko, co Lodgmann zatím jen sliboval. ?Politika je moc a ne hraní na válku, jak to chce strana německo-nacionální,“ pravil.Odtud potom byl jen krok k zalo?ení ?Německé pracovní pospolitosti“, které?to politické seskupení K?epek vyvolal k ?ivotu dne 29. ?íjna 1923. Spole?ně s německou stranou k?esfansko-sociální a německou stranou svobodomyslnou ur?ili si za program dob?ti autonomie pro Němce a to na p?dě parlamentní. Pro Lodgmanna byla to pak poslední v?zva, aby po tomto ?nemorálním“ prohlá?ení ?vsadil v?ecko na kartu zkázy státu, kter? Němci nikdy neuznají“. Ale to také byl ji? po?átek konce Lodgmannovy politické kariéry. Nebof zápas mezi negativismem a aktivismem byl ji? rozhodnut. Zatím co K?epek a Spina sv?m krajan?m ukazovali, o? snadněj?í a také v?hodněj?í bude kladná posice Němc? ke státu, v něm? ?ijí a s ním? jsou také nerozlu?ně spojeni, Lodgmann, propadaje se ?ím dál tím víc v romantické uva?ování o posici Němc? v republice, náhle neváhal prohlásiti, ?e je — beznadějná. Podle jeho p?esvěd?ení bylo ji? v?ecko ztraceno. Osud Němc? mohl b?t ?e?en jen pomocí zven?í, p?i nějaké katastrofě, která by zachvátila celou Evropu . . .Volby v roce 1925 pak daly pádnou odpově? na otázku: Lodgmann nebo K?epek? Byl to zápas velmi krut? a, mo?no ?íci, ?e Lodgmann proti politickému odp?rci u?il zbraně nad sv?j oby?ej sprosté. Jeho politick? zlom je pro vě?né ?asy zobrazen v pověstném letáku ??ly?, německ? sedláku!“, v něm? K?epka obvinil ze zlo?inu podvodu a zlo?inu proti mravopo?estnosti. Ale K?epk?v aktivismus tím poh?ben nebyl. Byl to právě Lodgmann, kter? se musil po této bezp?íkladné vojební kampani jako politik a p?edstavitel negativismu poděkovat.Masaryk — ?vehla — K?epek.Vítězství K?epkova politického aktivismu má na první pohled podobu dob?e uvá?eného boje proti odp?rci, kter? krok za krokem ztrácí odvahu. O Lodgmannovi m??eme ?íci, ?e hlavní p?í?inou jeho porá?ky byly slabé nervy.Nebude zbyte?nou otázka, c o zp?sobilo, ?e K?epek dosti brzo ji? bezpe?ně si uvědomil, ?e jen na p?dě tohoto státu lze pro věc Němc? s úspěchem pracovat, a ?e bez jakéhokoli dojetí zatratil politiku, v které se jen krátk? ?as cítil spokojen. Domnívám se, ?e hlavně tento moment K?epkova obratu je věcí politické historie, t?ebas fakta, která by se měla pro toto zji?tění uvésti, ve skute?nosti neexistují. Ale p?es to v?ecko nejsme zase tak docela bez p?edstavy a dokument?, jak byly v na?em politickém zákulisí budovány první po?átky německého aktivismu a zejména kdo se o to zaslou?il.?Prvním dokladem o tom nám m??e b?ti pokyn presidenta Masaryka ministru vnitra ?vehlovi. Masaryk hned na po?átku existence státu upozorňoval ?vehlu na národnostní poměry v republice a p?ál si jejich smírného ?e?ení. ?e se pozornost těchto dvou mu?? obrátila p?edev?ím ke K?ep- kovi, bylo p?irozené ji? proto, ?e i K?epk?v radikalismus měl v sobě v?dycky dosti místa pro positivní práci ve státě. Byl to p?ece on, kdo je?tě p?ed rozchodem s Lodgmannem prohla?oval, ?e ?echové a Němci musí nejprve zasednouti k zelenému stolu a ?e se musí jako rovní s rovn?mi dohod- nouti o v?em, co je rozděluje. Byla-li v mnoh?ch ?esk?ch stranách tato K?epkova v?zva p?ijímána s ned?vě?iv?mi, ne-ii s odmítav?mi pocity, docela jinak ji chápali Masaryk a ?vehla. Pro ?vehlu pak to musila b?ti nabídka jistě velmi sv?dná, proto?e síly jeho politické dovednosti nemohlo b?ti lépe vyu?ito ne? právě zde, u zeleného stolu, kde ?vehla nakonec v?dycky vyhrával, a? u? jako politik nebo jako ?lověk. Op?en o Masaryka, jeho? p?átelství s K?epkem se datovalo ji? z dob vídeňsk?ch, tím otev?eněji mohl s K?epkem jednat, a K?epek, pou?en v?sledky svého p?edchozího radikalismu, měl nyní na v?li se rozhodnouti pro jinou orientaci.Ministr Spina po letech vzpomněl těchto porad a p?ímo ?ekl, ?e ?besz jakékoli pochybnosti anály dějin budou moci p?ipsat presidentu Masarykovi hlavní zásluhu na tomto v?voji a také mu ji p?ipí?í“. Toto svědectví je pak tím v?znamněj?í, ?e později, kdy? do?lo k utvo?ení ?esko-německé vlády a odpor jisté ?ásti ve?ejnosti byl vyst?ídán velebením tohoto státnického ?inu, vyskytlo se několik politik?, kte?í si tuto zásluhu p?i?etli na vrub své politické dovednosti. Ale sám Masaryk pova?oval v p?íhodné době za nutné ?íci, jak to ve skute?nosti bylo. Mám na mysli jeho blahop?ejn? dopis pětasedmdesátiletému K?epkovi. Masaryk v něm pozdravuje svého druha právě vzpomínkou na jejich práci ve spole?n?ch poradách o mo?nostech a cílech německého aktivísmu, a to p? v době, kdy se u nás tato mo?nost p?ík?e odmítala a její hlasatelé byli v obou táborech za to kacerování. Tedy sám Masaryk se tu hlásí o podíl na tomto díle.Závěr.K?epek, dnes osmdesátilet? nm m??e se s uspokojením aálédnoati na sraa prací, kterou vykonal ve slu?bě spole?né stáraá an?ksáry. Ve chvíli. kdy dílo ?esko-německého do- raramra? bylo dwúeao vstupem zástupc? německého lidu do vlády, 1 il ftd vedrat politiky do rukou svého mlad?ího pfittle a tpolapraoovada dra Spiny, a po ?ty?ech letech ode?el do politického sudutwnL Tím ov?em není ?e?eno, ?e Krepek se vzdává ve?keré politické práce. Nebo? ji? proto, ?e své <flo ndcdy nepova?oval za dokon?ené, dovedl v?dycky v?as a aa pravém aastě pozvednouti sv?j hlas v?dce selského fida, a traso hlas bvl v?dycky sly?en. Sta?í vzpome- : projevu v ?Deutsche Landpost“ v zá?í 1932, Me~ -21-counkt“, aby bylo z?ejmo, ?e K?epek, kdyby : 2: 2 - 2 t?eba, by neváhal znova zasáhnout! do boje pro c--— tenkráte proti negativismu hakenkrajcler?,’: er? p? echázel k útoku. Musil by tak u?íniti i proto, ?e jeho 2. 2 nebylo dítkem náhody, n?br? uvědoměl?m úsilím v?dce německého selského lidu zajistiti mu klidnou budoucnost. Po 2;2o stránce je Franz K?epek v na?ich politick?ch dějinách postavou historickou.národní hospodá?Dr. Karel K?í? :Pro? se nám vede tak ?patně(?ili: obraz bídy evropského obchodu.)\Tej nápadněj?í hospodá?ské změny, které od r. 1929 prodělala Evropa, jsou patrné ve v?měně zbo?í mezi jednotliv?mi státy Evropy i mezi cel?m evropsk?m kontinentem a ostatním světem. Státy, jich? zahrani?ní obchod se zmen?il ?pouze“ o 55% proti r. 1929, jsou pokládány za ??astné, proto?e zahrani?ní obchod vět?iny evropsk?ch stát? poklesl o dvě t?etiny anebo dokonce o t?i ?tvrtiny rozsahu, kter? měly r. 1929, v nejlep?ím roce hospodá?ské prosperity. Jenom státy s p?ístupem k mo?i, s p?evá?ně zemědělsk?m hospodá?stvím a se zahrani?ním obchodem nevalného rozsahu, kter? v jejich národním hospodá?ství hrál nevelkou úlohu a ve světovém obchodu ?inil jenom zlomek procenta, pat?í do této kategorie ???astn?ch stát?“, jejich? zahrani?ní obchod se zmen?il o 55% na 45% jeho rozsahu z r. 1929. Jsou to Rusko,Rumunsko, Finsko, Litva, Norsko a Portugalsko. V dal?í skupině je pr?myslová Belgie a náhodou . Bulharsko s poklesem na 40—44%, kde?to zna?ně pr?myslové státy s rozsáhlej?ím zahrani?ním obchode— jako Německo, Francie, Holandsko, ?v?carsko, Itálie a Dánsko, zaznamenávají zmen?ení zahrani?- níhc c;shodu o plné dvě t?etiny. V p?edposlední skupině jsou Velká Britanie a poloagrární státy, je? rovně? neměly vět?í podíl na zahrani?ním obchodu, kter? nep?esahoval několik málo desítek procent jejich celé hospodá?ské ?innosti, jako Polsko, Estonsko, Jugoslávie, Albánie a ?ecko, jejich? zahrani?ní obchod se zmen?il něco málo pod t?etinu rozsahu z r. 1929.Nejh??e dopadla poslední skupina stát?, mezi nimi? je bohu?el také ?eskoslovensko, jejich? zahrani?ní obchod po?átkem minulého roku ?inil právě jednu jedinou ?tvrtinu zahrani?ního obchodu z r. 1929. Spole?níky v ne?těstí jsou nám na?i sousedé Rakousko a Ma?arsko, co? ukazuje, ?e jde tu skute?ně také o specielní p?í?iny st?edoevropské krise a ?e spolupráce stát? dunajské kotliny by sama o sobě podstatně pomohla k zlep?ení situace posti?en?ch. Stranou v té?e skupině nejvíce posti?en?ch stojí Irsko, trpící hospodá?skou válkou s Velkou Britanií, osamocené Loty?sko a bou?emi zmítané ?panělsko, je? na obchodování nemělo v posledních pěti letech mnoho ?asu.Tak asi vypadá obraz soudobé bídy Evropy, pohlí- ?íme-li na ni s hlediska obchodně-politick?ch styk? mezi státy. Je tedy naprosto z?ejmé, ?e kdyby se v?měna zbo?í mezi státy zv??ila, ?e by hned úměrně se sní?ila nezaměstnanost v takovém poměru, vjakém je podíl zahrani?ního obchodukcelku národního hospodá?ství ka?dého státu. Toto mě?ítko je ov?em t?eba stále míti na mysli, proto?e ?ím vět?í mno?ství zbo?í nebo v?robk? jakéhokoliv druhu stát vyvá?í k poměru ostatního mno?ství v?robk?, je? jsou spot?ebovány uvnit? hranic státu, tím d?le?itěj?í je pro něho zv??ení hospodá?sk?ch styk? obchodně-politick?ch mezi jednotliv?mi státy. V této věci se ov?em odhady zna?ně r?zní, proto?e jen málo v kterém státě je zavedeno p?esné s?ítání v?roby. Ale je z?ejmé, ?e pokles zahrani?ního v?vozu v?dy musí vysoce postihnouti Belgii, která vyvá?ela p?es polovinu své v?roby a nás, kte?í jsme vyvá?eli hodně p?es t?etinu, někdy snad i polovinu, méně v?ak u? je po?kozeno na p?íklad Německo a Japonsko, které p?i ?ty?násobném po?tu obyvatel vyvá?ejí jen asi pětinu své v?roby, o něco více zastihne ka?dá obchodně-poliíická krise Velkou Britanii, která vyvá?ela asi ?tvrtinu a docela nepatrně v?ak americkou Unii, je? vyvá?ela sotva jednu dvacetinu své úhrnné v?roby.P?ijde zlep?ení?Pro posouzení v?vojov?ch směrnic světového a zejména pro nás zajímavého evropského zahrani?ního obchodu je také dosti d?le?ité si v?imnout v?voje zahrani?ního obchodu od po?átku tohoto století a? do r. 1929 a pak několika let krise do r. 1934. Tato v?vojová k?ivka nás pou?í p?esněji o tom, zda m??eme v po?ínajícím roce doufat v podstatn? p?elom krise.Na po?átku tohoto století ?inil světov? obchod co do rozsahu hodnoty, to znamená export i import dohromady, 82 miliardy marek, z nich? na Evropu p?ipadalo 54 miliard marek. Rok p?ed válkou u? byla tato data dvakráte vy??í, tak intensivně tehdy vzr?stala v?roba a oběh statk?. Světov? obchod ?inil tehdy 160 miliard, z ?eho? p?ipadalo na Evropu 98 miliard, ?ili podíl Evropy se proti po?átku století zlep?il. P?i?la válka a první léta povále?ná nelze pova?ovat za mě?ítko pro srovnávání v?voje, proto?e svět tehdy sotva sta?il obstarat nej nutněj?í pot?eby a zna?ná ?ást stát? se zmítala v revolucích. Rok 1928 se po prvé od války zdál b?ti návratem k solidnímu v?voji blahobytu. Sice tu byla mra?na v americké Unii, nejistota, co u?iní Velká Britanie se sv?mi dvěma a p?l milionem nezaměstnan?ch, záhadn? v?voj nového ?ádu v Rusku, ale p?esto v?e p?ipadalo vět?ině lidí, ?e se vracejí ?normální poměry“. Tento v?raz, nic neznamenající, naprosto nesmysln?, proto?e nelze ?íci, co jsou normální poměry, ov?em pro star?í generaci znamená mo?nost návratu do dob, podobn?ch p?edvále?n?m ?as?m. Naprostá po?etilost a sen prchavěj?í ne? stínová hra na plátně biograf?: nikdy se nevrátí pohádka let p?edvále?n?ch, jest nám hledat si ?těstí jinde.Rok 1928 nicméně ukázal, ?e světov? obchod se vzpamatoval z vále?né krise a stoupl proti r. 1913 o 74%, na 279 miliard marek, p?i ?em? podíl Evropy ?inil 147 miliard marek. Evropsk? obchod stoupl tedy proti poslednímu roku p?ed válkou méně, ne? světov? pr?měr, nebo? vykazuje zv??ení o pouh?ch 49%. Tu u? je po prvé vidět, ?eEvropa p?estává hrát v?d?í rolive světovém hospodá?ství.Léta krise, je? p?inesla konjunkturu Ji?ní Americe, Ji?ní Africe a někter?m oblastem Dálného v?chodu a novou epochu v?voje Ruska, jeho? v?robní kapacita se ztrojnásobila od po?átku evropské krise z roku 1929 30. nahnula vá?ky dále v neprospěch rozhárané Evropy, neumějící organisovat své hospodá?ství. Tak koncem roku 1933 vidíme, ?e světov? obchod pokleslv celkem nep?eru?ované sestupné linií od r. 1929 do r. 1934 na necel?ch 100 miliard marek, ?ili na pouhé dvě t?etiny (62%) svého rozsahu z r. 1913. Ale evropsk? obchod opětně je na tom h??e ne? světov? pr?měr, nebo? zaznamenává pokles na 57% své p?edvále?né v??e. Rozumí se, ?e v?echna tato data jsou vyrovnávána r?zn?mi metodami tak, aby bylo mo?no je srovnávat.Kapitalistick? hospodá?sk? ?ád, jak existoval v témě? ?isté formě p?ed válkou, p?edpokládal existenci dvou oblastí, ?istě kapitalistické a nekapitalistické. Kapitalistická oblast zpracovávala levné suroviny, získané z bohaté p?írody a levné lidské práce v nekapitalistické oblasti světa, je? byla tehdy rázu p?evá?ně koloniálního. Sama je distribuovala sv?mi prost?edky íopravními po světě a sama je financovala. Tyto t?i sou?ásti ekonomické ?innosti p?iváděly zisky témě? v?hradně do Evropy a do jisté míry také do americké Unie, je? spole?ně tvo?ily kapitalistickou oblast. Kdy? v?ak po pět let Evropa tuto funkci zanedbala, jsouc zaměstnána ni?ením statk? a lidí, musila ne- kapitalistická oblast se jí ujmouti sama, co? d?íve nemohla u?initi, proto?e nemohla konkurovat s vyspěme a ú?inně organisovanou bělo?skou kapitalistickou oblastí.Za války se evropsk? konkurent v produkci, dopravě a finan?nictví, v rozdělování úvěru, vy?adil sám. Tu byla chtěná a nucená p?íle?itost pro neka- italistickou oblast ?postavit se na vlastní nohy“. To se projevilo tím, ?e tato do války nekapitalistická oblast se stala postupně, s dosud blí?e neprostudo- vanou rychlostí, oblastí kapitalistickou. Podobné procesy odehrály se v d?sledku války i v ?isté politice. Tak na p?íklad Spojené státy neodvá?ily se p?ed válkou roz?í?iti d?kladně své vále?né lo?stvo, z obavy, ?e by mohly vyvolat proti sobě preventivní válku bu? Japonska anebo Anglie. Ale za války americká Unie měla v tomto směru volnou ruku a dokonce její na- áir.í expanse byla uvítána. Dnes u? ji nikdo nem??e v tomto směru omezovat a to je také jedna z p?í?in, pro? obrovsk?m posílením vojenské moci Spojen?ch stát? tak nesmírně vzrostla jejich moc politická a ov?em i hospodá?ská, proto?e sou?asně také tě?ily ze světové války nejenom jako dodavatelé a finan?níci, ale i politicky a vojensky.Proto?e v?ak bez existence těchto dvou se doplňujících oblastí si nelze p?edstaviti ?ádné fungování kapitalistického ?ádu, v jeho? posledním období ?ijeme, ve?el svět do strukturální hospodá?ské krise, je? není odstranitelná jinak, ne? evolu?ním, nebo nep?jde-li to po dobrém, revolu?ním v?vojem soudobého hospodá?ského ?ádu k novému spole?enskému a hospodá?skému ?ádu. Záchvaty autarkie, nesmyslné snahy po soběsta?nosti, v?echny obtí?e ve v?měně statk?, zbo?í a slu?eb, prostě v?echen ten zmatek, v něm? ?ijeme, je d?sledkem toho, ?e jsme v p?echodné fázi, která je dozníváním desorga- nisace a dosud není po?átkem organisace. Změ?íme-li mno?ství statk?, je? má civilisace k disposici a po- zorujeme-li sou?asně bídu milion? lidí ve světě, vidíme, ?e dne?ní stav je v podstatě trefně vysti?en Hamplovou větou: ?Na světě by byl ráj, kdyby byl na světě po?ádek.“ Tato populární diagnosa má věcn? podklad.literatura a nm?niJoseph Hergesheimer:Smutné ?emeslo literárníAmerick? romanopisec, znám? ?Cytherou“, je? vy?la i v ?eském p?ekladu a ?Ve?erním oblekem“, jeho? vydání je také u nás ohlá?eno, jeden z nejjemněj?ích psycholog? a nejrafinovaněj?ích stylist? moderního románu, rozptyluje s neoby?ejnou up?ímností p?edsudky a iluse o povolání spisovatelském.Samovazba.■povolání spisovatelské je asi nejsmě?něj?ím zaměstnáním, jemu? se ?lověk m??e věnovati. Je mu p?idělován dom??liv? v?znam, jen? není mezi v?emi jeho komick?mi vlastnostmi nejpod?adněj?í. Knihy a knihtisk p?sobily nevypo?itateln?mi vlivy na dějiny světa: toto p?sobení bylo ov?em dobré i ?patné. Ale v?echno to, co je na spisovatelském povolání d?stojného a podstatného, le?í poh?beno pod v?emi těmi chybn?mi p?edstavami, které si lidé o skute?ném provozování spisovatelství nast?ádali.Tak je si t?eba p?edev?ím uvědomit, ?e skute?né psaní knih je snad nejnudněj?í ze v?ech prací. Není na něm ani jediné stránky, s ní? by se ?lověk mohl smí?it. Je to nekone?ná práce, která je skoro v?dycky odsouzena ke ztroskotání. V?dy? ani neexistuje nic, co by bylo mo?no nazvati dobrou, lehkou a bez námahy napsanou větou. Je?tě tě??í, ne? věty, jsou ov?em odstavce. Zhotovovati celé knihy je spí?e nemo?né, ne?li obtí?né. Pouh? mechanism psaní je věc tak jednotvárná, ?e ?ivot naplněn? psaním je obda?en změnou nekone?ně méně, ne? ?ivot naplněn? roztloukáním ?těrku.Psaní knih je procesem naprosto nelogick?m, je to smě?n? zp?sob utrácení onoho krátkého ?asu, jen? je ?lověku dán. Podobá se jakési samovazbě, p?i ní? ?lověk není hmatateln?m zp?sobem uzav?en závorami ani m?í?emi, samovazbě, které se ?lověk dobrovolně podrobuje z bezpodstatné naděje.Papír, list po listu.T ak na p?íklad chodím i já rok co rok ka?dého jitra do malého domku, kter? mi pat?í, v západním Chesteru. A tam psávám v pokoji, jen? vlastně měl b?t jídelnou. Pí?i sám a bez p?eru?ení od deseti do jedné nebo do dvou, a? je na papíre asi patnáct set ru?ně psan?ch slov. A pak se vrátím, du?evně tsa w?erpán. tělesně jsa stísněn a podrá?děn, do Dc-- H ?"■_>< Odpoledne napí?i zase denně patnáct set slov.SSrer? ka?dé dopoledne svého ?ivota, od doby, co jsem dc?pěL trávám tím. ?e usednu proti dvěma násadkám. Jedna z - ch je zasazena do st?íbrného stojánku a druhá do ?erného, = r?ed .-Jmi le?í stoh prázdn?ch se?it? ve světlehněd?ch obál- , ith Po pravé ruce mám se?ity ?isté; jakmile je jeden z nich pc-osán. odsunu jej na levou stranu. A at? se namáhám, jak chci. v?dycky le?í p?ede mnou více prázdn?ch se?it?, ne? bvch jich kdy mohl zmoci. Tenk? pramének inkoustu, jen? protéká m?m perem, pochází ze zásoby, které nikdy nevy?erpám.Tato fakta, kter?ch nikdo nem??e pop?ít a která se sama o sobě zdají dosti bezv?znamná, stanou se v?ak ?asem obtí?ná. Není to sice sama o sobě p?esp?íli? velká námaha vésti pero od jedné strany papíru ke druhé, p?sobí to v?ak ru?ivě v p?edstavách. Někdy jsem, nehledě ke v?emu ostatnímu, nucen pozorovati dokonce i hrot pera, jak tu putuje po modr?ch linkách se?it?. Sestupuje ?ádku po ?ádce a? na dolej?í okraj stránky, a? zase náhle vystoupí nahoru na za?átek stránky dal?í.Proti okn?m mého malého salonu, do něho? vidím otev?en?mi dve?mi, je hezká silnice s dlá?děn?mi chodníky, se stromy a proměnliv?m ruchem. Na podzim se listí ?lutavě leskne a odpoledne je naplněno zlat?m slune?ním světlem. Oknem je mo?no jasně poznati, jak vypadá svět tam venku v západním Chesteru: modrá údolí, zelené hory a ?ervené listí, tich? vzduch s jemně kousavou v?ní spalovaného d?íví a s pachem z jable?n?ch lis?. Myslím na tuto krásu a pí?i dále, a? nastane soumrak, barvy pohlednou a den ochladne.Podzim a jaro, ale jen venku.Na ja?e je to je?tě hor?í: okna jsou otev?ena a nes?etné veselé a lákající pok?iky pronikají do domu. ?dolí jsou bílá květy, potoky pění a ?umí, za svítání je v?ude plno jasného vysokého cvrlikání ?ervenek a hlubokého kvákání ?ab v rybnících. ?nava měsíce května le?í v měkkém vzduchu.A já, já tu pí?i sedě za stolem, kter? je pro mne p?íli? nízk?. Levá ruka, kterou jsem nucen dr?et po celé hodiny v té?e poloze, nap?l ztme a prsty pravé ruky jsou docela ztuhlé od toho, jak dlouho svíraly pero. Nemohu vybadat, pro? jsem si nikdy nepo?ídil vy??í st?l. Sh?bám se u? celé t?i roky v nepohodlné a ne?ikovné poloze nad sv?mi listy papíru.V pokoji, v něm? pracuji, není koberce a st?l mi p?i psaní -tá’e uklouzává. Ují?dí pomalu p?ede mnou, má kniha jej p?ed sebou tla?í, a? kone?ně jsem zakotvil u dve?í vedoucích ?? salonu. Ob?as jej podvědomě zadr?ím, a vleku jej zase nazpět na místo, kam pat?í. Pak se dá znovu do své pouti. Uprost?ed podlahy je upevněna mosazná deska se zásuvkou sa elektrické vedení. Obratn?m manévrováním se mi oby- ?eěaě poda?í op?íti jednu nohu stolu o tuto zásuvku: pak je alesncň sa hodinu v?echno kolem v klidu, kromě m?ch my- ?.enek a mé ruky.- e-í hlavy a a?koliv mne ru?í i leccos ji- adm, pS a pS a sleduji sv?j st?l na jeho cestě pokojem. PS v zimě. kdy nefunguje topení a ztmu zimou a nehybn?m sezením, pí?i v létě. kdy je tak horko, ?e se inkoust rozpíjí po papí?e, nasáklém potem mě ruky. Já jenom pí?i a pí?i, a t?den má v kalendá?i jediná dvě data: úterek a patek, kdy se objevuje posluhova?ka, aby tu uklidila.Spisovatel tolik rozumí ?enám.Nechci tím ?íci, ?e snad jiná povolání nejsou jednotvárná a ?e nás nevězní také v pokoji: jsem v?ak p?esvěd?en o tom, ?e spisovatelství je daleko nudněj?í a zdlouhavěj?í, ne? v?echna zaměstnání ostatní. Dokázati toto tvrzení je proto tak tě?ké, ?e lidé v?eobecně vě?í tomu, ?e ?ivot spisovatele je rájem ne?innosti a rozko?í. Nemohu vyzkoumat, jak bych mohl ve dvaceti letech sepsati padesát tě?k?ch knih. Obecenstvo v?ak má o spisovateli p?edstavu, má-li v?bec nějakou, ?e tráví sv?j ?as nakupováním vázanek, pitím ?ampaňského a, abychom to vyjád?ili jemně, zábavou s nejkrásněj?ími ?ensk?mi tvory. Myslím ?asto pln závisti na takov? ?ivot, jak? pr? spisovatelé vedou. Skute?nost v?ak vypadá docela jinak.O romanopiscích v?ude myslí, ?e jsou plni ?chuti k ?ivotu“; to je v?raz, jen? ve Spojen?ch státech znamená toté?, co ?nemravn?“. ?eny o?ekávají, ?e spisovatel román? se k nim p?iblí?í a? p?íli? těsně. Jsou nato p?ipraveny. Kdekoli jde o spisovatele, jsou ?eny na něho zvědavy a neklidně ?ekají, jako by byly p?ipraveny na nejhor?í. Ani kdy? mu lichotí, není to o mnoho lep?í. ?eny mají zvyk spisovateli vypravovat své nejintimněj?í starosti, které ke v?emu je?tě b?vají vět?inou bu? vymy?leny nebo nesmírně p?ehnány. Vysvětlují a omlouvají to tvrzením, ?e jediné spisovatel m??e rozumět ?enám.A zatím jsou tyto starosti v?dycky stejné: ?eny se nudí, ka?dá opakuje slovo po slovu toté?, co ?ekla její p?edch?dkyně. Tisknou ?lověku ruku a vzdychají, a pak si dají nalít sklenku sektu nebo zapálit cigaretu. Pravda o jejich poměru ke spisovateli, je? se ov?em velice zásadně li?í ode v?ech legend, vypadá v?ak takto: ?eny se dívají na spisovatele, obzvlá?tě na romanopisce, jako na tvory docela neosobní. Posuzují je jako neosobní osobnosti.JakoTurek.Kdy? se autor jednou proslavil, nemívá u? oby?ejně zevněj?ek lákav?. ?ivot a zvyklosti p?sobí na jeho tělesné p?vaby oby?ejně zp?sobem ru?iv?m. A kdy? se rozumné a krásné ?eny nasytily jeho chápání a soucítění, vracejí se do tane?ního sálu s mu?i docela jiného druhu. Kromě toho se ka?d? ?lověk, jen? si ?iní sebe men?í nárok na v?znamnost, stane snadno ironick?m. Ka?d? rok, jen? míjí, u?iní ho skepti?těj?ím. A ?eny nenávidí ironii a skepsi mu??.Je?tě obtí?něj?ím je uzav?ít p?átelství s jin?mi mu?i. Vět?ina ?v?znamn?ch mu??“ ?ije z p?itakávání, z positivního jednání a kladn?ch my?lenek. Distancovanost a reserva tv?r?ích spisovatel? v??i v?eobecně uznan?m pravdám, ?lánk?m víry a pravidl?m jednání p?ispívají k tomu, ?e mu?sk? svět b?vá pln pochybností o spolehlivosti spisovatel?. Mu?i i ?eny vě?í tomu, ?e spisovatel ve své podstatě musí b?t nějak neslu?n?m, ?e musí b?t nějaké individuum, které má stejné zvyklosti i prost?edky jako Turek. Nikdo nevě?í tomu, ?e spisovatel opravdu pracuje a ?e jeho práce je o mnoho namáhavěj?í ne? práce jin?ch, a ?e nejen nemá nadbytek chuti do ?ivota, n?br? ?e je du?evního rozpolo?ení spí?e ponurého a tělesn?ch sil opot?ebovan?ch.Normální lidé nepot?ebují rozum.Je tě?ko rozhodnouti, pro? se v?bec mu?i a ?eny zaměstnávají spisováním, a které jsou ony zvlá?tní dary a zvlá?tní pot?eby, umo?ňující jim toto zaměstnání. S po?átku se zdá spisovatelství snadn?m a p?íjemn?m zp?sobem vydělávání peněz — je tomu v?ak naopak. To je omyl pln? radostného doufání, které rychle pomine, které v?ak na chvíli vět?in?autor? dodává chuti ke sná?ení v?ech těch námah. Někte?í vysvětlují literární pokusy i jakousi hlubokou pot?ebou ?lověka projevovati sebe samotného a odpovídati sám p?ed sebou.Provozovati literaturu a? do svého stá?í má za následek, kromě jin?ch neradostn?ch zjev? a stav?, nevyhnutelnou du?evní osamělost, která je hor?í ne? pouhé nesnáze tělesné. Podobn? stav je na hony vzdálen zdraví: a zdravím tu míním pouze co největ?í p?iblí?ení k normálnímu pocitu tělesné a du?evní spokojenosti.Ve skute?nosti nemají normální lidé skoro v?ichni do posledního ani rozum ani fantasii. Vět?ina jich je hrozně hloupá. Na ?těstí je naprosto nic d?razně nenutká k lomu, aby se zab?vali du?evními věcmi. Vět?inou b?vají ctěni a pat?ívají jim velice vlivná postavení, a také bohatnou. Neb?vají v?ak schopni napsati ani jedinou ?ádku povznesenou nad v?ední fakta. Obraznost je nemocí obzvlá?tě mu?ivou.Nikdo o tom sám nerozhoduje.Já sám jsem cítil v?dycky hlubokou nespokojenost s tím, jak? osud je nevyhnutelné p?i??en kráse a vzne?enosti v ?lo- eku- L? odev?dy mne jímala a děsila nespravedlnost v?eho dění. které skoro bezv?jime?ně dostihuje ka?dého ?lověka. Neměl jsem nikdy ani nejmen?í naděje, ?e bych na tom mohlněco změnit. Nenáviděl jsem to v?echno, a to je v?e.Tato konstatování je d?le?ité: vyzna?uje rozdíl mezi reformátorem, spisovatelem tenden?ním, a mezi oním druhem práce, jím? se zaměstnávám já. Nedovedl bych napsati ani jedinou větu o reformovaném světě. Základem mého názoru a mého vzru?ení byla odev?dy hmatatelná skute?nost, ?e se lidská existence nedá zdokonalit. Je ji mo?no u?initi d?stojně ??: jen ojediněl?mi okam?iky odvahy a porozumění a utvá?en p relativně snesitelněj?í. Soucitem. Toto slovo je ve svém ? ?7namu tak podivuhodné, ?e ho pou?ívám jen s váháním.To jsou jen některé d?vody toho, pro? pí?i. Je vidět, ?e to není po?ínání veselé ani snadné. Kdo by se oddal tomuto melancholickému a beznadějnému obchodu dobrovolně? Na st?stí — anebo snad bych měl ?íci: bohu?el? — nem??e o tom jednotlivec rozhodovati nikdy na základě své vlastní volby. Několik lidí bylo vytvo?eno k tomu, aby vyp?edli na papí?e tragedii svého neplodného cítění. Jen několik málo jich, nekone?ně ??astněj?ích, dostalo darem psáti p?íjemnou a uklidňující prózu. Ti ostatní, ohromná vět?ina v?ech spisovatel?, to nep?ivedou v?bec k ni?emu. Snad bychom měli ráviděti spí?e jim, ne? těm několika málo ostatním, kter?m byl ur?en úspěch.(P?el. R.)doba a 11déS t ul t us:Láska a man?elství v zemi socialismuNejsme rodina — jsme lidstvo. J(J. Ole?a.)Dopis dělnice S.Komsomolská ?Pravda“ je list mladé generace. Proto citlivěji ne? jiné sovětské listy reaguje právě v těch p?ípadech, kdy se jedná o proh?e?ení nebo p?ehmaty proti ?ádu, jeho? dítětem je komsomol; je v ?ilém styku se sv?mi ?tená?i a v?bec je listem ?iv?m a ?ipern?m. V posledních měsících otiskla dopis, kter? vyvolal p?íval ozvěn a jej? pro zajímavost citujeme cel?. Byl uve?ejněn pod názvem ?K posouzení ?tená??m. Je m?j p?ípad ojediněl??“?Drazí soudruzi!Chtěla bych polo?ití otázku o komsomolská rodině. Kladu tu otázku dokonce tak: je snad komsomolci t?eba rodiny? Mo?ná, ?e ji v?bec není t?eba, mo?ná, ?e je zbyte?nou p?itě?í, táhnoucí komsomolce zpět nebo stranou od jeho p?ím?ch cíl? a úkol?? Povim o sobě. Jsem ?ena jednoho z komsomolsk?ch organisátor? továrny ?Elektro- ocel“. Nejsem komsomolkou — v tom snad spo?ívá mé celé ne?těstí. Je mi dvacet let. S mu?em ?iji druh? rok. Měla jsem dítě, ale p?ed měsícem mi um?elo. ?ijeme nedob?e. Nevidím mu?e po celé dni. Setkávám se s ním jen v noci, ba i tehdy dokonce vyskakuje někdy z postele a jde do cechu, anebo odchází i na celou noc. Kdy? mu po?ínám ?íkat, ?e tohle to p?ece není ?ivot — ?ít spolu a vidět se jen v noci, ?e snad m??e organisovat, rozt?ídit sv?j pracovní ?as tak, aby věnoval aspoň trochu pozornosti rodině, odpovídá, ?e to je neproveditelné, nebo? musí obsluhovat komsomolce v?ech t?í směn. Nu a tak se ptám: m??e se komsomolec (a k tomu je?tě mající vztah k aktivu) o?enit? V?dy? takov? ?ivot, jak?m my ?ijeme, m??e jen mrza?it lidi, ale v ?ádném p?ípadě ne vychovávat v nich bodrého ducha budovatel? socialismu. P?ed měsícem nám zem?elo ditě. Ditě churavělo velmi dlouho, a po cel? ?as jsem vedle něho byla jen já sama. Mu? mne odb?val jen větami: ?Jsi matka, ty si ho také musí? chovat.“ Nu a tak jsem musela nechávat nemocné dítě, zavírat je samotné a chodit do obchod?, do lékárny. Co? pak po v?em — po nespo?ádaném ?ivotě, p?ldruhá měsíce trvající nemoci dítěte a jeho smrti — mi z?stane lidsk? poměr k mu?i? Ov?em, ?e ne. V?sledkem, podle v?eho, bude rozvod. A co je v tom pěkného?Nejhor?í je. ?e se to v?e odrá?í na poměru k ?ivotu samotnému. Vě?né osamocení (nemám ani znám?ch, s nimi? bych mohla promluvit, ?ijeme zde nedávno, ba ani jsem neměla ?asu uzavírat známosti: práce, dítě) a nelidsk? poměr mne doslova uvádí do ?ílenství. ?asto docházím ve své osamocenosti dokonce k my?lenkám na sebevra?du, a to je — ?ílenství, nenormální my?lenka. ?ít spolu nemá smyslu, rozejit se — nelze: otázka nará?í na byt. (T. j. bytová krise — pozn. autorova.)Je m?j p?ípad osamocen?? Podle mého názoru je takov?ch p?ípad? mnoho. A v?dy? není otázka rodiny mali?kostí. V?dy? nezamítáme rodinu. Ostatně, takovou rodinu jako je na?e je t?eba zamítat. Jakou musí b?t komsomolská rodina?S pozdravem S. Továrna Elektroocel. Moskevsk? okres.“Několik upozornění. 1. Tento dopis si nelze plésti s listy na první pohled podobn?mi, vyskytujícími se v módních ?asopisech a ?ensk?ch rubrikách novin u nás. Není to ?ádné ?Hvězdi?ko, pora? tni“, ?ena, je? je spí?e, je bez pla?tivé interesantnosti pro ?tená?e a nehraje úlohu lakadla pro redakci. Prosí o radu ve?ejnost, která se na v?echny otázky, i osobní, dívá a? dětsky vá?n?ma o?ima kolektivu. 2. S. má pravdu — není to p?ípad ojediněl?, ba více, je to dokument, zachycující vyvrcholení ur?ité fáze ve?ejného ?ivota v SSSR. Poznáváme to podle spousty dopis?, které, jak ji? ?e?eno, p?i?ly jako odpově?, tak?e redakce musela vybrat jen nejzajímavěj?í a zavěsti jako tribunu pro debatéry zvlá?tní oddíl. Z redak?ního materiálu ?Komsomolské pravdy“ o této otázce bylo sestaveno vysílání pro rozhlas, t. j. k ?e?ení otázky byly p?izvány je?tě ?ir?í kruhy ve?ejnosti. Setkáváme se se stejn?m problémem dnes a denně v sovětské literatu?e, a je to p?ece, jak známo, literatura ?socialistického realismu“. V stranick?ch kruzích je dnes zvykem mluvit o man?elství s melancholick?m mávnutím ruku — nu, jaké pak je na?e komunistické man?elství a man?elství sovětské v?bec. To v?e dovoluje usuzovat na krisi a zároveň na obrat v my?lení ruské ve?ejnosti. A proto?e v?e vychází z jist?ch p?edpoklad?, podíváme se nazpět, nebo? 17 let ?ivota SSSR nám dává mo?nost p?ehlédnout cel? obraz.Kdybychom si dali práci a prohlédli aspoň nejv?zna?něj?í díla, napsaná star?mi i nov?mi autory o nemravnosti a zpustlosti lidí jejich doby, vznikl by z toho pěkn? tlustopis. Zkrátka, jak pravil Juvenal:?Dávno u? stalo se zvykem, m?j Posthume, man?elství cizí svévolně ni?it a nedbat, co znamená posvátnost lo?e.“Proto se v první ?adě net?eba dívat na pověstn? sovětsk? pokles mravnosti, o ní? bylo tak mnoho a mravokárně psáno, jako na něco, co tu je?tě nebylo. Jisté věd pod sluncem se nemění, mění se jen p?í?iny. A ty je t?eba hledat.Man?elské zákonodárství v sovětech.Podle dekretu lidov?ch komisa?? z 18. prosince 1917 byl áanstv a dán ?ákem o rozvodu (spojující v sobě■S pojem i rozvodu i rozinky), umo?ňující zru?iti man?el- sr.' -. rrirdnálné krátké lh?tě. Sovětsk? kodex poskytl ob?a- clr- s r sríum: osobní svobodu po velké nesvobodě. V době re", dn?níbo zápalu prvních let myslelo se v?ak ne v?dy tak ca dosah opat?ení, jako spí?e na zásadní zru?ení starého ?ádu ve v?ech jeho podobách. Tak vznikl dvouse?n? §18. man?elského zákoníka, opravňující k p?eru?ení sňatk? i na jed- nostranné p?ání jednoho z man?el? bez udání d?vod?. Mravní ?koda jím zp?sobená není nikterak vyvá?ena ani opat?eními na ochranu hmotn?ch zájm? ?en a dětí, v tém? zákoníku krásně -.'. pracovan?ch. Sovětské anekdoty o man?elích, vraceních se t?? den, co se oddali, do Zagsu, aby se zase rozvedli. nebo? se pohádali v elektrice, byly v prvních letech revoluce nes?etné. Nejpokrokověj?í zákoník světa byl dán do rukou ob?an?m ?í?e analfabet?, ko?ovník? a horsk?ch ná- r?dk?, pro které teprve novou vládou byla vypracována abeceda. P?íli? velká svoboda po nesvobodě a naprostá desorientace. Lehkost uzav?ení a zru?ení sňatku byla ?asto chápána jako mravní právo uzavírat sňatek Xkrát. Ob?ané, nechápající mravní v?znam pokrokov?ch zákon?, bvli zároveň dosti mazaní, aby pochopili, jak se dá zákon o?idit, a ukázali, ?e dovedou ?elit paragraf?m trestního zákoníku. Odtud ten p?íval soudních p?ípad? o nezaplacení aliment? a na druhé straně celá rozvětvená ?ivnost podvod? a vydírání, spojen?ch s k?iv?m svědectvím se strany ?en. Zákon, uznávající absolutní rovnoprávnost obou pohlaví, ale stojící ov?em na straně slab?ího — ?eny (§ 28 o udání otcovství těhotnou ?enou, § 32 — jím? soud ur?uje za otce a ?ivitele matkv i dítěte jednu z osob, je? s ní bvly v pohlavním stvku v době po?etí Btd.)—- zrodil nanejv?? nemravné ?ivobytí. Pro názornost opakujeme p?ípad, o něm? jsme ji? kdysi psali: jistá ob?anka, matka dítěte neznámého otce, udala jistého ob?ana, kterého osobné neznala, ale na jeho? zámo?nost spoléhala, kdy? si několikrát zevrubně prohlédla jeho dobrou ko?i?inovou ?apku. Vinnice a dvě její kamarádky se octly p?ed soudem a? hodně později, kdy? se pohádaly pro nezaplacen? podíl za k?ivé svědectví. Zatím platil ob?an v ko?i?inové ?epici, měl-li ji u? toti?, jako mourovat?. To jsou p?edpoklady právní.?e po době války a prvních let revoluce po?et sňatk? prudce stoupá ie pochopitelné, a kone?ně lze to zjistit i ze zakrněl?ch sovětsk?ch statistik. Spolu s ním stoupají rozvody. dotud ?irok?m vrstvám obyvatelstva nep?ípustné. Lze to ‘nad vysvětlit z?ásti fascinujícím kouzlem nové svobody, z?ásti p?ekotností revolu?ních sňatk?, a kone?ně odstraněním ohromné vlivné a ovlivňující sou?ástky b?valého státu — církve. To, co zavrhovala a zapovídala, se stalo p?ípustn?m a samoz?ejm?m.Léta hezuzdnosti.Lenin definoval situaci takto: zra?ná ?ást mláde?e se pilně zaměstnává revisí bur?oasníhocfcápám ? — zrály v pohlavních otázkách. V ovzdu?í poslední války a zzpcěr. ?. se revoluce se staré ideologické hodnoty hroutí, ztrácejíce svou S: . é hodnoty se krystalisují pomalu, se zápasem. Názory na vztah ?lovéLi k close ku. na poměr mu?e k ?eně se revolucioni- sují, revoinc?oňojí ae i ?ty i my?lenky... A v tuto dobu, kdy se hrouti mocné státy, kdy se roztrhávají staré svazky nadvlády, kdy za?íná hynout cel? spole?ensk? svét, v této době se city jednotlivého ?lověka rychle mění Vydra??ujíci ?ízeň po rozmanitosti v po?itcích nab?vá rychle nespoutané sily. Formy man?elství a obcování pohlaví v bur?oasním smyslu ji? neuspokojují. V oblastí man?elství a pohlavních vztah? se blí?í revoluce, souzvu?ná s revolucí proletáí- skou... Nem??e b?t nic fale?něj?ího, ne? kázat mláde?i mni?sk? asketismus a svatost ?pinavé bur?oasní morálky. Av?ak sotva je dobré, ?e v těchto letech se otázky pohlaví, usilovně stavěné do pop?edí p?irozen?mi p?í?inami, stávají úst?edními v psychice mláde?e. Následky b?vají p?ímo tragické.“Jakkoli je to zvlá?tní, myslívávalo se a snad se je?tě mysli, ?e pohlavní nespoutanost pat?í ke komunismu a je tak?ka ?ástí stranického programu. ?osák revoluce (nebo? také revoluce má své ?osáky), a? u? byl dělníkem nebo nepmanem, si v tom liboval. Chtělo-li se mu ně?eho, prohla?oval, ?e je komunistou bez p?edsudk? a nabádal ke stejné nespoutanosti svou dru?ku nebo druha. Je to prostě ú?asně pohodlné. Známe z dějin sovětského ?ivota p?ípady, kdy obléhaná strana podléhala ze strachu, aby se nezdála bur?oasní. Ale v?sledky b?valy ov?em zrovna tak smutné, jako v prohnilém bur?oasním světě. Zdá se snad divné, kde brali argumenty jak sv?dci pochybné jakosti, tak i nezku?ení mládenci a dívky, planoucí pro ideologii své strany, její? v?dce nejen ?ekl, ?e: ?nespoutanost v pohlavním ?ivotě je bur?oasní: je znakem rozkladu“, ale i prohlásil, ?e ?sebeovládání, disciplina nejsou otroctvím; jsou nezbytné v lásce“. Hledáme-li trochu, najdeme ty d?kazy ve spoustě vulgarisaěních teorií, vyrojiv?ích se na po?átku komunismu. Je tu svého ?asu lansírovan? a p?ekroucen? k tomu freudismus, kter? té? v?udybyl Lenin nazval ?módní choutkou“, p?i ?em?, kdy? mluvil o ní, neopominul r?pnout do rozmanit?ch teorií o pohlaví v?bec (?vypl?vají z osobní pot?eby... a jakkoli bou?livácky a revolu?ně se sna?í projevit, jsou konec konc? úplně bur?oasní“). Je tu zkomolená teorie kolektivismu, vycházející ?asto i z p?edsíně samotné komunistické strany a opovrhující ve své velkorysosti i takov?mi mali?kostmi, jako individuální ?est a osobní ?těstí souseda. A je tu kone?ně ?patně promy?lená nebo ?patně chápaná literatura. Komunistická strana, jako ka?d? spole?ensk? útvar, měla ve své spodině kalnou p?íměs, skr?vající se o?ím vedení v prvních bou?liv?ch letech. Zrovna podobní ?ivlové zastávali ochotně úlohu ?po- pularisátor?“. Takov? ?v?dce“, dosazen? do nějakého Kocourkova, nebo polovzdělan? ?e?ník, jich? se po revoluci najednou tolik vyrojilo, p?edná?ející prostému poslucha?stvu, a na venkově, vykonali zdárně své dílo mezi mláde?í i dospěl?mi.Ba i docela dob?e míněné, ale ?patně vyjád?ené p?esvěd?ení ?kodí. V prvních letech po p?evratu byla hodně populární pí Kollontajová. brilantní, ale té? povrchní ?e?nice. Mluvívala za p?eplněn?ch sál? na venkově i ve velkoměstech, v dělnick?ch klubech a továrnách o ?enské otázce, osvobozené lásce a jin?ch aktualitách (nyní je vyslankvní v jednom ze seversk?ch stát?). Na ní je mnoho viny za zp?sobenou mravní spou??, nebo? ve svém zápalu pro věc děsně ráda p?est?elovala a vyjad?ovala se v?bec ze ?iroka. Na p?íklad: ?Rodina p?estává b?t nutností, jak pro samotné ?leny rodiny, tak i pro stát. B?valá forma rodiny se stává jen p?ítě?í.“ (?Rodina i komunistick? stát“, 1918.) Proto?e h?e?ila té? beletrií á la revolu?ní Verbická, stávala se věc je?tě pová?livěj?í. Dívka v jedné její knize ?íká:?P?ekvapuje vás nejvíce, ?e mám poměr s mu?i, kdy? se mi prostě 1T>?, ne?ekajíc, a? se do nich zamiluji? Vidíte, aby se ?lověk ?zamiloval“, na to je t?eba mít kdy, ?etla jsem mnoho román? a vim, kolik ?asu a sil bé?e zamilovanost. A já nemám ?asu. U nás v rayonu je nyní takové odpovědné období. A v?bec, kdy jsme měli pokdy po celá ta léta? V?dy spěch, v?dy je hlava plna docela jin?ch věcí. Ov?em, stává se, ?e nemáte tolik práce .. . Nu, a tu zpozorujete, ?e se vám někdo líbí... Ale rozumíte, nemám kdy se zamilovat. ..“ (?Láska pracovních v?el“, 1924.)Tato u? sama o sobě pěkná omluva (p?espání bere méně ?asu ne? zamilování), nadto je?tě vytr?ená z kontextu — co? lidé s oblibou dělávají — nab?vá rázu groteskního hesla. Podobné po knihách a p?edná?kách roztrou?ené v?tvory zrodily onen nep?íjemn? druh fale?ně-pathetick?ch pokrytc?, kte?í v?e omlouvají svou ú?asnou zaměstnaností, a k nim? pat?í té? mu? S. z ?Komsomolské pravdy“. Slavná své doby teorie o ?sklence vody“, pr? komunistická, vyvolala zdě?ení a odpor vedení, ale p?esto ?ila a ?kodila. Nejvtipněji, nejv?sti?něji, zahrnuje p?i tom mnoho jin?ch otázek, se o ní vyjád?il Lenin, a tak je nejlépe mluvit zas jeho slovy:?Změněn? poměr mláde?e k otázkám pohlavního ?ivota je, ov?em, ?zásadní“ a odvolává se na teorii. Mnozí naz?vají svou posici ?revolu?ní“ a ?komunistickou“. Myslí si up?ímně, ?e je to tak. Mně, starci, to neimponuje. A?koliv nejméně jsem zamra?en? asketa, jeví se mi tak zvan? ?nov? pohlavní ?ivot“ mláde?e, a ?asto i dospěl?ch, jako odr?da dobrého bur?oasního nevěstince. V?e to nemá nic spole?ného se svobodou lásky, jak my, komunisté, ji chápeme. Znáte ov?em slavnou teorii o tom, ?e v komunistické spole?ností je ukojení pohlavní touhy a milostné pot?eby zrovna tak jednoduché a bezv?znamné, jako vypít sklenku vody. Z této teorie ?o sklenici vody“ se na?e mláde? vzteklá, no zrovna vzteklá. Stala se zl?m osudem mnoha jinoch? a dívek. Její stoupenci tvrdí, ?e teorie tato je marxistická. Děkuji za takov? marxismus, jen? v?echny jevy a změny v ideologické nadstavbě spole?nosti vyvozuje bezprost?edně, p?ímo?a?e a beze zbytku v?hradně jen z hospodá?ské base. Věc v?bec tak jednoduchá. Jist? Bed?ich Engels ji? dávno ustanovil tutopravdu, t?kající se historického materialismu.“Hospodá?sk? základ uvolnění morálky.Nezvyklá blízkost obou pohlaví hrála v otázce také svou nemalou úlohu. Po zavedení koedukace na ?kolách se stávalo, ?e ho?i p?epadli hromadně dívky a zbili je. Mravnostní poměry ve star?ích t?ídách se rychle zhor?ily. V?eobecná rovnost práv a povolání uvedla mnoho ?en do prost?edí jim nezvyklého, do spole?nosti v?hradně mu?ské. Klidné kolegialitě se musí lidé u?it chybami. D?íve byly ?eny, i stavu dělnického nebo selského, p?ece jen odkázány více na p?idělené jim práce a na sebe navzájem. Nyní se dostaly z d?vod? osobních i ve?ejn?ch na frontu, do p?eplněn?ch revolu?ních vlak?, v nich? se těla unavená nekone?nou cestou válela vedle sebe na pytlích mouky nebo krup vezen?ch z krajin méně posti?en?ch bídou. Lidé se octli v napěchovan?ch bytech měst. kam? se soust?e?ovali hnáni hladem, v jednom pokoji, p?epa?eném sk?íní, bydlelo dvě i více rodin. To také nez?stalo bez následk?. Ale tady ji? p?echázíme od v?po?tu d?vod? sociálně-psychologick?ch k p?í?inám hospodá?sk?m.Pokles ?ivotní úrovně p?iná?í úpadek po?adavk? v?bec, i dtovvch, a zvy?uje nevybíravost v objektech i prost?edcích. ?ivot mladého man?elského párku, trávícího líbánky z nedostatku místa za sousedovou sk?íní, není nikterak zá- viděníhodn? (viz z literatury dejme tomu Katajeva). Láska v chy?ce je hezká věc jen v ?Pavlovi a Virginii“, ale dosti kvselá v ?ivotě. Jakkoli je lidsk? párek zabrán navzájem do sebe, do spole?n?ch zájm?, zapálen pro práci, poskytuje ?ivot na dvou ?tvere?n?ch metrech nekone?ně více mo?nosti ke konflikt?m, je-li zvlá?? nepohodlí stupňováno únavou, stáním ve frontách, ?evem petrolejového va?i?e. Tak vzniká jak?si ?bytov? komplex“ protilásky. Pohádá-li se takov? párek kone?ně jednou tak smrtelně, ?e se rozhodne rozejiti se, neda?í se mu to p?íli? dob?e. V nejlep?ím p?ípadě má jeden z man?el? mo?nost odejít do stejného kumbálu ke kamarádce nebo p?íteli a ponechat galantně spole?n? kout b?valému druhovi. Ale i to se komplikuje jin?mi mo?nostmi. S jednou, naprosto bě?nou, se setkáváme v citovaném dopise S. — man?elství dávno zni?ené dr?í se pohromadě bytem a nemo?ností odejít. Z ní ov?em vzniká naprosto nezáviděníhodné peklo. Stává se naopak, a není to nezvyklé, ?e man?elé, trvající za ka?dou cenu na rozvodu, a dosáhnuv?í ho, musí sdílet nadále pokoj i lo?e. Vzniká nesmírně popletená situace, nesvěd?ící nikterak jasnosti, nutné v lidsk?ch vztazích, a matoucí naprosto p?edstavy o nejprimitivněj?í mravní ?istotnosti. Hledá-li mlad? mu? nebo ?ena nového druha, maiícího sv?j pokoj, není spekulace s man?elstvím věru o nic lep?í, ne?, mluvě slovy Leninov?mi — bur?oasní nevěstinec. Dlouho trvající nedostatek zbo?í ?iroké pot?eby, kdy chybí brzo galo?e, brzo některé z potravin, a skoro stále nejnutněj?í ?ásti oděvu a látky je?tě zvy?uje la?nost p?íli? dlouho ?ekajícího na ně ob?anstva. My?lenky ?lověka, jinak ?asto dosti vysoké úrovně, se koncentrují do jednoho bodu, nebof hlad má velké o?i. Trvám, ?e sňatek uzav?en? pro pár hedvábn?ch pun?och, pro lep?í potravinov? p?íděl, pro lep?í byt, zkrátka pro v?echen ten p?epych, zdající se sovětskému ob?anu, ztrativ?ímu pojem úrovně, zá?iv?m a ú?asn?m, nem??e míti ani té pevnosti, jako sňatek uzav?en? ze stejn?ch pohnutek, ale pro vět?í finan?ní mo?nosti ve světě kapitalistickém.Roku 1924 psala Kollontajová:??ím rychleji vzr?stá placená práce ?en, tím rychleji je ni?ena b?valá rodina. Copak je to za rodinn? ?ivot, pracují-li mu? a ?ena v r?zn?ch směnách? Copak je to za rodinn? ?ivot, nemá-li ?ena ?as ani po?ádně p?ipravit oběd? Zaměstnanost ?en v hospodá?ství země stále vzr?stá a tedy, pravda, bourají se staré tvary rodiny. Bylo slíbeno, pravda, ?e v Sovětském Rusku musí b?t ?ivot v?ech pracovnic obklopen tím pohodlím, tím světlem, hygienou, krásou, jaké byly d?íve p?ístupné jen bohat?m. Místo, aby se trápily s va?ením, utrácely poslední volné hodiny na kuchyň, na va?ení oběd? a ve?e?í, budou v komunistické spole?nosti ?iroce vybudovány ve?ejné jídelny, úst?ední kuchyně.“S voláním po těch institucích, s jejich nedostatkem se je?tě setkáme v dopisech z ?Komsomolské Pravdy“. Ukázalo se, ?e na ?eny byla uvalena v?děle?ná práce, ani? by byly p?i tom dostate?ně zbaveny prací domácích s jejich ruskou vysilující komplikovaností. Je toho na ?eny moc. ?A co je to za rodinn? ?ivot, nemá-li ?ena ?asu ani po?ádně p?ipravit oběd?“ Zde máme v hlavních bodech obraz p?í?in, je? vytvo?ily bou?livou a neurovnanou skute?nost sovětského man?elství.Sovětsk? spleen.Lenin viděl jasně, prorokoval dob?e. Následky, objeviv?í se ve v?í síle ji? po jeho smrti, byly tragické. Vlna sebevra?d z omrzelosti ?ivota, p?ivozená nemírn?m u?íváním a vy?erpaností, propukla mezi komsomolci i neorganisovanou mláde?í, poru?ujíc tak p?edstavu o stranické kázni. Vy?lo najevo, ?e nejhor?í zpustlost a nezodpovědnost se p?ikr?vají hesly o odosobnění ?ivota, o věnování v?ech sil i ?asu komunistickému kolektivu. Ukázalo se, ?e i nejlep?í dívky a mladí mu?i propadají alkoholu a orgiím, a to pod vlivem nejdekadentněj?ích literárních p?edstav (Jeseninov?tina!), ?e poměr mu?? k ?enám (a někdy i naopak) sk?tá obraz krutého a vypo?ítavého materialismu, a ?e mláde? ztratila ve?keru míru.Své doby pro?el sovětsk?m tiskem p?ípad velmi názorn?. Komsomolec, aktivní pracovník, chtějící se zbavit ?eny, a lín? u? i na tak lehce dosa?iteln? rozvod (bylo tu nepohodlné pro něj dítě — tedy alimenty) — vědomě a soustavně, jak se pak ukázalo, t?ral ?enu a ?zapomínal“ p?ed jejíma o?ima nabit? revolver. Vědělo se o jeho chování i v buňce a kamarádi klidně p?ihlí?eli jeho po?ínání. Ale krise dosahuje vrcholu teprve p?i pobu?ující události, ?p?i ?ty?iceti“, známé jistě i na?im ?tená??m. Pro jistotu krátce opakuji. V létě r. 1926 p?epadla skupina mlad?ch dělník? z továrny Kooperativ mladou dívku ve st?edu Leningradu. Odvedli ji do parku, surově zbili a znásilnili v?ichni po ?adě. Dívka se nervově zhroutila; p?i léka?ské prohlídce se zjistilo, ?e byla naka?ena pohlavní chorobou. Vláda i ve?ejnost se zhrozily. P?i p?elí?ení, jeho? byl pln? tisk, se zjistilo, ?e mnozí ze zlo?inc? siPfiromiiostani neuvědomují ?patnost svého ?inu, ?e podobné skutky se vět?inou provádějí pod vlivem alkoholu a naprosté nespouta- sosd. Vinníd byli potrestán: p?íkladné p?ísn?m zp?sobem, ale nicméně noviny té doby se p?ímo hem?í p?ípady znásilnění jednotlivá i skupinami brzo v Moskvě, brzo v Baku a jin?ch městech svazu. Nepomáhaly ani p?ísné tresty, ani vylou?ení k strany a bnawanaba. Nebylo snadno uvésti rozpoutané aí.-i u?.t. irr.it mláde? po tolika letech ne- dnripfinawastL Vedení, uvědomiv?i si hrozící nebezpe?í, r?aonio abanimtZB pé?i a pozornost mravnosti. P?i pátráních, íet?eaídt, p?edná?kách a debatách bylo osvětleno mnoho TeAejSch věcí. Tak na p?íklad, ?e mnozí z mláde?e pokládají spo?ádaní rodinní a man?elsk? ?ivot za ostudné malomě??á?tí Strana se chopila věd s chvályhodnou energií. Bylo-li lze ct ? nn d?íve z neopatrnosti a nev?ímavosti k věcem c;-nn: mria net?kajících se p?ímo politiky, pak zároveň se nkázaks. ?e zna?ná ?ást obyvatelstva SSSR je stádem ovd, :oWr?ev?i svobodu, v?ímala si jen jejích neomezen?ch- -n a nikoli mravních omezení, a po?ínala si nanejv?? nezodpovědně. ?i?tění a objasňování trvá dlouho. Jde se na to pohr??kou, ale je?tě více snahou po kulturním pozvednutí ob?an? — a to je pravá cesta. P?ichází pětiletka, hore?né plánování a práce. Teprve v druhém pětiletém plánu, v době . r ?dné v?stavby“ si za?íná uvolněná ve?ejnost v?ímat věcí osobních, ?ivota individuí a jejich vztah?, a to s nov?m, a je?tě vět?ím zápalem. Jsme u na?í doby.(Pokra?ování.)dopisyCo chtějí mladí Slováci,Skalica, 3. U. 1935.Vá?en? pane redaktore!Neupodozrievam Vás zo zlomysdností, len je mi vel’mi podivné a trapné, ke? by mladí Slováci mail posiela? Vám len dopisy, podobné Horniakovmu. Neobdr?el ste dopisy tie? iného obsahu a ladenia? Nechce sa mi tomu veri?, ve? ?P?ítomnost“ ?ítáme my, mladí Slováci, tie?, a myslím, ?e nie je to len niekoTko jednotlivcov, ?o by ich spo?ítal na prstoch ruky. A to ?e by z nás nikto nenapísal ni? iného?Chce len vedie?, nedostal-li ste sná? dopisy, v ktor?ch boly tie? otázky, formulované spdsobom, ?iadan?m vo Va?ej odpovědi p. Horniakovi a ktoré sa dot?kaly věci pozemsk?ch, teda - -litick?ch, hospodá?sk?ch, sociálnych a kultúrnych? Jest-li nie, je to chyba na?a; jestli áno, mal ste odpoveda?, tieto věci si pozornosti zaslú?ia.Horniak myslí, ?e Dérer, Hod?a, Ivánka etc. sú národní defraudanti; iste by sa riadne zapotil, keby to len mal dokázat — nehovo?ím, ?e ne? by to dokázal. Jest-li sú mu nesym- patickí, poradil by som mu, ako na nich. Hlinková Pudová strana chce autonomiu pre Slovensko. V?etci Slováci chcú autonomiu. Je v?ak rozdiel medzi autonomiou, ktorú chce Tu- i: . ? Tirana, a autonomiou, ktorú chcú ostatní Slováci, ktor?ch ;? ?: -ca va?ina národa! Zkrátka povedané: vft??ina nesú- í?isi na 100% s autonomiou Hlinkovou. Nei?lo by to sná? _ar ie by sa Pudová strana dohodla s námi ostatn?mi na toPko, s Sou súhlasíme? Dajme tomu, ?e na pr. na 70%. Proti ■~ r zrinej dohodě národa nebudú vstave odola? — p.Horniak — ani Hod?a, ani Dérer, ha ani ?e?i. Hlinková Pudová strana vraj vedie mláde?; nech preto vstúpi p. Horniak medzi túto mláde? a nech jej to vysvětlí, ako sa věci majú Nebolo by lep?ie, ke??e by sa autonomia uskuto?nila t?eba len z vá??ej ?asti, hoci nie tak neporu?ená a vybrúsená t?ch ?Nástupistov“ ? Jest-li to p?jde ?alej t?m spdsobom ako do- siaP, nebude z autonomie vóbec ni?. Táto dohoda bude ma? z?, následok, ?e ?SR bude znamena? skuto?ne ?esko-slovenskú republiku. Pravda, to by sa nám v?etk?m vePmi pá?ilo; av?ak, nie je ru?a bez trnia, nie je práv bez povinností. A právě, zdá sa tak, je to Pudová strana, ktorá by rada zhabala práva, ale povinnosti pověsila in?m za krk. Viete — p. Horniak — ?e Pudová strana hPadá spojenie s ?Národn?m sjednotením" ? Viete, ?o to ?Národně sjednotenie“ znamená? To je pokus, ako udr?a? národ v jarmě, v ktorom bol dosiaP pekne za- priahnut?, ktoré dosiaP pokorné vlá?il a a? teraz javí chute, pom?c? si z něho? Viete, kdo to je Ji?ík St?íbrn?? Tu máte, pane Horniak, skvělé pole ?innosti; prehovorte mláde? ako som Vám navrhnul, mláde? iste?e donúti stor?eh vodcov, a potom si ti ?e?i nepom??u. Ba ?o, boli by k Slovákom, do- hodnot?m na rozumn?ch po?iadavkoch, sná? i dos? prajní. Ja som p?esvěd?en?, ?e by sme sa dohodli i o tej autonomii s nimi.Ale aby ste si pane redaktore nemyslel, ?e Vám m??eme ukáza? len ?národn? zápal“, ?úprimnú du?u“, prosím Vás, aby ste nás Slovákov, najmá mlad?ch, vyzval k predostretiu věcí, po ktor?ch sa p?táte p. Homiaka: dúfam, ?e Vám budeme m?c? poslú?it s konkrétn?mi po?iadavky, s?a?nos?mi, tú?bami politick?mi, hospodá?sk?mi, sociálnymi i kultúrnyml, Apelujem sú?asne na svojich bratov, aby pisali — v p?ípade, ?e sa uskuto?ní v?měna názorov — právě tak, ?o vyt?ká p. Horniak ?echom: realisticky o zále?itostiach pozemsk?ch, ako ich pro?íváme v skuto?nosti.S prejavom opravdovej úcty Vá? Citáte?P. Z,Zaměstnává Bafa dělníky star?í ne? 40 let?Vá?ená redakce!V ?ísle 3. ?P?ítomnosti" odpovídala fa. Ba?a na námitky ze ?ad zákazník? a jin?ch zájemník? na její zp?sob v?roby, její bohatnutí a zp?sob ?zlevňováni“. Tvrdí o mné, ?e pr? jsem nepochybně ztratil úplně kontakt s praktick?m ?ivotem v továrně, kdy? jsem v ?ivnostenském v?boru tvrdil, ?e závody Ba?ovy nezaměstnávají dělníky a dělnice star?í p?es 40 let, a kdy?, ?e se tak děje jenom v oddělení mistr? nebo ú?edník?. Upozorňuji firmu Ba?a, ?e jsem stále v kontaktu s praktick?m ?ivotem v továrnách a témě? denně jednám se závodními v?bory a jin?mi funkcioná?i dělník?, zejména o otázkách, je? se t?kají dělnického poji?těni. Firma Ba?a tvrdl, ?e mnohokrát a dávno ji? vyvrátila tvrzeni, ?e nezaměstnává v dělnick?ch odděleních osoby star?í 40 let. Tvrzení toto je nepravdivé. Zástupci firmy sice v ?ivnostenském v?boru se pokusili popírat okolnosti, mnou tvrzené, ale bylo jim dokázáno, ?e nemají pravdu. Doporu?uji firmě Ba?a, aby vyvrátila zprávy, ?e nezaměstnává dělníky p?es 40 let, tím, ?e otiskne data, kolik dělník? zaměstnává do 40 let a kolik p?es 40 let. P?i tom nech? firma vypustí mistry a ú?edníky a omezí se jenom na dělnické kategorie. Pokud vím, firma tento v?kaz má a m??e ve?ejnost p?esvěd?iti, ?e zaměstnává a ?e také p?ijímá dělníky a? do 60 let, jako to dělají jiné závody.Senátor V. Johanis.Vkusné, dobré dopisní papíryKAREL KELLNER, PRAHAV?CLAVSK? N?M?ST? 61, U MUSEA DLOUH? T?. 17, U STAROM?ST. N?M.Dr. Milan Hod?a:0 nyněj?í politice agrární stranyPan ministr zemědělství, dr. Milan Hod?a, odpověděl nám na několik otázek, je? jsme mu polo?ili. Uve?ejňujeme otázky i odpovědi.V?ichni demokraté s radostí pozorovali rozhodnost, s ní? se agrární strana postavila za demokratick? re?im v tomto státě. V?ichni demokraté, kte?í si uvědomují, ?e demokracie politická stála by vratce, kdyby nebyla podlo?ena demokracií hospodá?skou, sledují s nemen?ím potě?ením nyněj?í hospodá?sk? kurs agrární strany, jej? jste Vy sám, pane minist?e, nazval ?novou hospodá?skou politikou“. Které vlastnosti agrární strany uzp?sobují ji hráti tuto roli? A mělo poznání, plynoucí z hospodá?ské krise, podstatn? vliv na tuto orientaci agrární strany, kterou, dovolíte-li, pokládáme za novou, nebo aspoň za projevující se v neb?valé síle a ur?itosti?Agrarism evropsk? a p?edev?ím ?eskoslovensk? p?ekonává své v?vojové fáze rychleji ne? je mohl p?ekonávat liberalism anebo marxism. P?vodně byl agrarism hospodá?sk?m hnutím své spole?enské elity. To byli junke?i. Také v starém Rakousku byli německ?mi v?dci agrarismu velkostatká?i. Jim ne?lo o hospodá?skou reformu, nebo? se klidně mohli spokojiti slu?n?m kompromisem s velk?m kapitálem. Nyněj?í agrarism ji? není pouh?m hnutím zájmov?m podle p?edvále?n?ch vzor?. To u? je agrární demokracie. Ji? p?ed válkou octl se ?eskoslovensk? sedlák v hospodá?ském, sociálním a také národním rozporu s velkostatkem, stavěl se proti němu a p?esunoval se na demokratickou linii zemědělského hnutí dánského, ?v?carského, bulharského. Měl je?tě liberální tradici, v?dy? b?val sou?ástkou onoho liberalismu, kter? ru?il poddanství a feudální politické ?ády. Světová válka znamenala pak — aspoň ve st?ední Evropě — revoluci také pro zemědělce. Pozemková reforma vyoperovala zemědělskému celku p?ekrven? orgán, a co po této operaci zbylo, nemohlo b?ti nic jiného ne? demokracie. Je pochopitelno, ?e duchovní nová orientace nep?izp?sobila se v?dy závratnému tempu onoho sociálního a politického p?evratu, kter? ?mahem zdrtil mnohasta- letou ortodoxně-konservativní strukturu zemědělství, ovládanou velkostatká?i v celé st?ední a v?chodní Evropě. P?es tento atavism dovedlo zemědělské hnuti brzy po p?evratu navázati na svou dávnou, v podstatě demokratickou tradici. Nyni, v pop?evratovém politickém v?voji, je zajímavo a také d?le?ito zkoumat, v jak?ch formách se tento demokratism projevoval. V Jugoslávii, Bulharsku a ve státech baltick?ch, tedy v zemích s primitivní industrialisací, znamenal demokratism selské stavovství. V ?eskoslovensku, tedy v zemi dovr?ené hospodá?ské a spole?enské struktury a v její ?iroké demokracii, musel agrarism je?tě mnohem patrněji ne? p?ed válkou p?ekro?iti spole?enské meze selství a rozrostl se na hnutí v?ech demokratick?ch slo?ek zemědělské práce. Jistě, ?e k tomuto roz?í?ení a prohloubení zemědělského demokratismu p?ispěla slo?ka slovenská, je? ve svém p?edvále?ném boji proti ?lechtě měla v?hradně demokratickou tradici.Jistě se ?eskoslovensk? agrarism propracovával ke sv?m nyněj?ím politick?m a hospodá?sk?m ideologiím s vět?í dávkou empirie ne? jakékoli jiné velké hnutí. P?es to, anebo snad právě proto, mohl ve svém spole?enském slo?ení zji??ovat sv?j sociologick? p?vod. Marxism p?edvídal p?ímo?arou dělbu spole?nosti na dva velké tábory, na velkou bur?oasii, soust?e?ující kapitál a v?robní prost?edky v ?ím dále tím méně rukou, a pak na proletariát, rostoucí ?ím dále sv?m mno?stvím i svou vahou. Spole?ensk? v?voj nevedl k tomuto katastrofálnímu dělení lidstva. Mezi Marxov?mi oběma krajnostmi setrval a vzrostl sociální st?ed. V oblasti tohoto st?edu je celá bohatá pestrost r?zn?ch slo?ek, ale i sv?m po?tem i p?írodními i kulturními podmínkami svého sociálního svérázu má v něm zemědělec ohromnou p?evahu. Zemědělec není ani bur?oasii ani proletariátem, není ani pouh?m zaměstnavatelem ani zaměstnancem, nebo? ve své vět?ině spojuje tyto dvě charakteristické ?rty v jedné osobě anebo aspoň v jedné rodině. Není-li v?ak zemědělec ani bur?oou ani proletá?em, nem??e b?ti ani liberálem ani socialistou. Socialistou proto ne, ?e trvale z?stává jeho ?ivotní základnou soukromé vlastnictví a individualism práce. Liberálem proto ne, ?e neomezovanému individualismu staví jeho hospodá?sk? zájem pevné meze. Odmítá-li zemědělec socialisaci p?dy, stejně odmítá nekontrolovan? individualistick? kapi- talism s jeho volnou soutě?í a s jeho t. zv. volnou hrou hospodá?sk?ch sil. Nemyslíme-li na moskevsk? komunism, nehrozí zemědělci ze snah o socialisaci p?dy a jejich plodin ?ádné nebezpe?í. Zb?vá tedy odp?rce, k?e?ovitě lpící na neusměměné volnosti obchodu, pod její? vlajkou zmocnil se finan?ní kapitál trhu v?ech zemědělsk?ch v?robk? bez ohledu na jejich hodnotu, bez ohledu na existen?ní podmínky v?roby, bez ohledu na sociální d?sledky cenov?ch derut, tedy bez ohledu na ochuzení — ?ekněme t?eba zproletari- sování — zemědělsk?ch v?robc?, s jedin?m z?etelem na individuální zisk majitel? peněz. A to není pouze ochuzení hmotné. B?ti bezmocnou obětí obilní anebo jakékoliv jiné spekulace, to? poní?ení, to? mravní degradace, to?, podle pocitu zemědělcova, jakési novodobé poddanství. Jaká pak demokracie — musel uva?ovat zemědělec, vládne-li — p?es v?echny demokratické ?ády politické — nad v?sledkem mé práce někdo jin?, jen? jest silněj?ím jedincem ne? já, ne? my, ne? nás mnoho? Stát zasahuje podle sv?ch finan?ních mo?ností pomocnou rukou do pr?myslu i do osudu jeho dělnictva, tedy i na ochranu slab?ích. Jaká pak demokracie, jaká pak spole?enská rovnocennost, nedovede-li nebo nechce-li zasáhnout také ve prospěch onoho slab?ího, jen? jest zemědělcem, a? právě tentozásah nep?edpokládá pro státní finance ani zdaleka tak tí?iv?ch obětí, jako pomoc slo?ce pr?myslové. Budi? tedy demokracie nejen politická, ale také hospodá?ská. Proto nová hospodá?ská politika, proto p?edev?ím změna mocensk?ch posic. At nediktuje ceny obilí cizí bursa, ani spekulace volného obchodu, a? je v?bec nediktuje finan?ní kapitál. A? je usměrňuje demokratick? stát, kter? svou daňovou a sociální politikou a také ▼ p?edpokladech ur?ité ?ivotní míry sám p?ispěl k podstatnonn zv??ení v?robních náklad?. Jde ?wd?? o p?esun d?chod?. Na ?í ú?et? Na ú?et spot?e- lritd?? To nemusí b?ti. Jde o p?esun d?chod? z nep?imě?en?ch zisk?. Nep?imě?en?ch proto, ?e jejich v??e není ▼ ?ádném poměru k vykonané práci, a? ji? práci rnkon nebo práci mozku. To je v?znam hesla, ie zenizcílem sám sobě, n?br? ?e kapitálni :.n.----- teorie, ale také v praksi v?rob-c c ?ízem a ?e má tudí? b?ti usměrněn se z?e- tAem na zájmy v?robní a sociální. Zku?enosti s obilná? mmwpnirrr dokazují, ?e usměrnění kapitálu — sedm na trim obilním — není ?ádnou utopií.Nebudeme si zapírati, ?e zemědělec ?ekal na zásah demokratického státu s trapnou netrpělivostí. Dokud demokracie neza?ala upravovat trhy, mo?ná ?e tu : tam ztrácel víru v demokracii, upíraje své zraky na sousední diktatury, kde se méně uva?ovalo a více usměrňovalo. To neznamená, ?e by zemědělec byl snil □ diktatu?e. Rozum ho nutil k úvaze, ?e by v?eskoslovenskudiktátorembyíprav- iěpodobně někdo jin? ne? agrárník a ?e je stále je?tě nadějněj?í míti v republikánské demokracii ministerského p?edsedu ne? diktátora, o něm? se neví, coajak. Ale lidstvu nevládne pouze rozum. Rozhodujícím v?dcem lidu jest ned?věra. Anebo pak d?věra. P?ispěl-li obilní monopol k ?ivelnému projevu d?věry zemědělcovy v demokracii, tedy zapla? pánb?h za monopol.Tedy: nová hospodá?ská politika, to? pilí? demokracie. ?e hospodá?ská krise má na orientaci k nové hospodá?ské politice sv?j podíl, jest nesporno. Kdybychom na potírání zemědělské krise v ?eskoslovensku byli vysta?ili cly z roku 1926, byl by b?val p?e- cb:d k hospodá?ské politice mnohem pozvolněj?í. Av?ak jednou musel rozpor mezi liberalistick?m kapi- tzfiamem a zemědělcem propuknouti. Liberalism do- niB sv?j nádhern? dějinn? úkol. V?echno plyne, v?echno stáné. Liberalismu je p?es 150 let. Na?í moderní dfr?ririi 16. Nemohou děti moderní doby nositi odhozené ?atstvo sv?ch děde?k?.Kritisujete ?asto kapitalismus v?bec a finan?ní kapitál zvlá?tě. Které rysy kapitalismu ?iní jej neschopn?m hráti v?d?í roli v díle hospodá?ské c b u?-.u,/ Vě?íte, ?e krise m??e b?t trvale p?eko- bez podstatn?ch oprav na dosavadním spole?enském ?ádu, zejména beá pokroku směrem k regulovanému hospodá?ství?Pro? není schopen kapitalism hráti v?d?í roli v díle hospodá?ské obnovy ? Kapitalism ve svém vyvrcholení je jedním z nejrázovitěj?ích projev? hospodá?ského liberalismu. Po?ítá-li někdo úpadek kapitalistické soustavy jen a jen na vrub hospodá?sk?ch d?sledk? světové války, pak je tento v?po?et správn? jen z polovice. Mezi liberalismem a jeho kapitálem na straně jedné a mezi demokracií na straně druhé prohluboval se rozpor ji? v evolu?ním v?voji p?edvále?ném. Světová válka revolu?ně zkrátila zdlouhav? v?voj k demokracii do ?í?ky i do hloubky a z rozpor? vytvo?il se konflikt.Jako v celém sociálním a mravním v?voji lidstva, tak také v likvidaci liberalismu světová válka novou situaci nezavinila, n?br? prostě dovr?ila a revolu?ně formovala. Sta?í nyní omeziti se v kritice liberali- stické hospodá?ské soustavy na metodu empirickou. Volná soutě? znamená p?edem vítězství silněj?ích nad hospodá?sky a sociálně slab?ími. Ji? proto ji ?iroká demokracie, v ní? ?sociálně slab?í“ jsou velikou vět?inou, nemohla p?ijmouti za svou v?d?í zásadu. Byst?e vycítil ohro?ení sv?ch posic ji? p?edvále?n? liberalism anglick?, kde jeho pokro?ilej?í státníci a teoretikové usilovali o známou synthesi liberálně- sociální. Pokus se nezda?il, proto?e trpěl vnit?ní protimluvou. Av?ak volná soutě? nestala se pouze provokací proti slab?ímu. Jistě má rozhodující podíl na zhroucení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou, mezi v?robou a spot?ebou. Jak m??e liberalistick? kapitalism odstraniti anebo jen odstraňovati hospodá?skou krisi, která se zahrotila právě tím konceptem a těmi metodami, je? byly a jsou jeho podstatou? Svou první porá?ku utrpěl voln? obchod v mezinárodních stycích. A to pochopitelně hned po světové válce. Av?ak je?tě v roce 1926 vyslovil se pro ur?it? druh protekcionismu i anglick? socialism. Nelze tedy vyt?kati socialist?m na kontinentě, ?e nehájili volného obchodu. Evropsk? hospodá?sk? liberalism nechtěl vě?it, ?e je na smrt nemocen. Známá resoluce ?enevského odboru hospodá?ského jest jeho ?iv?m svědkem. Váhavě a stydlivě naz?valy se preference pouh?mi ?v?jimkami z dolo?ky nejvy??ích v?hod,“ a to je?tě i v době, kdy v mezinárodních hospodá?sk?ch stycích u? vládly ?kontingenty“, za nimi? pak s nemilosrdnou p?esností dostavily se ?kompensace“. Via facti ocitli jsme se tedy ji? dávno v usměrněném hospodá?ství, ?lo-li o styky mezistátní. Jak chcete dr?eti voln? obchod uvnit? státu, selhal-li v mezinárodni obchodní politice? A zregulujeme-li hospodá?ství uvnit? státu, jak chcete upraviti podle zásad volného obchodu styky mezinárodní? V?ichni vě?íme, ?e mezistátní vázanost upraví se vhodněji ne? plyne z obchodních úmluv dnes. V ka?dém p?ípadě v?ak jde nejen pro dne?ek, n?br? také pro zít?ek, o systém nov?. Nem??e spo?inout nov? systém na pilí?ích volného kapitalismu, proto?e ji? dnes spo?ívá a jistě je?tě dlouho bude spo?ívati na r?zn?ch obměnách hospodá?ství záměrného. Nov? systém znamená nové zásady, nové zásady v?ak u? plynou a plně vyplynou ze zájm? a zásad nov?ch spole?ensk?ch slo?ek. Spole?ensk?m podkladem hospodá?ského liberalismu byla podnikatelská bur?oasie. Spole?enskou slo?kou hospodá?ství záměrného bude vedle zten?eného vlivu podnikatelské bur?oasie ?iroká demokracie zemědělská a pr?myslová. Jak?m směrem se rozvine nov? systém ze zorného úhlu zemědělcova, o tom jasněji ne? v?echny teorie mluví ?eskoslovenské pokusy o úpravu zemědělské v?roby a zemědělsk?ch trh?. Nalézá-li v p?ítmí krise nové cesty hospodá?ská demokracie zemědělská, jistě je najde, v?dy? je u? nalézá, i demokracie pr?myslová. Vlivy ryze podnikatelské a finan?ní uplatní se v novém systému v tom rozsahu, v jakém rozsahu budou schopny uvésti v?-robu do souladu se spot?ebou a v jakém rozsahu bude kapitál schopen p?eorientovat se s hledisek neod?vodněn?ch zisk?, spojen?ch s velk?m risikem, na zisky, je? odpovídají jeho normálnímu zúro?ení, se sní?ením risika na mo?nou nejni??í míru. Je v tom zpáte?nictví anebo primitivism? Snad je to pouze dieta, jí? léka?i na?izují po h??ení. Dieta, to? usměrněné hospodá?ství.Zd?razňoval jste několikráte souvislost mezi prosperitou zemědělské práce a kupní silou ?irok?ch vrstev, z nich? velká ?ást je utvá?ena zaměstnaností dělnictva a v??í jeho mezd. Nem?líme se, p?i?ítáme-li tomuto poznání velk? vliv na novou hospodá?skou politiku agrární strany?P?edpokladem demokracie politické jest vědomí odpovědnosti za ni a vědomí spole?ného zájmu na nov?ch politick?ch ?ádech. P?edpokladem demokracie hospodá?ské jest také vědomí, ?e jsme si v?ichni navzájem konsumenty. ?ím hlouběji poklesl ná? pr?myslov? v?voz a ?ím chud?í jest naděje, ?e by se nám vrátil t?eba jen v polovi?ním rozsahu, tím nevyhnutelněji jsme odkázáni na domácí trhy. Zemědělská v?roba se sv?mi nepatrn?mi v?vozními mo?nostmi jest odkázána témě? v?hradně na domácí trh. Mluví-li agrárník o hospodá?ské demokracii, jistě u? nemyslí pouze na ?p?imě?ené ceny“. Musí mysliti také na to, aby mu tyto ceny měl kdo platit. Tedy u? ne jen p?esun d?chod? na ú?et nep?imě?en?ch a nezaslou?en?ch zisk? ve prospěch p?imě?ené odměny za zemědělcovu práci. Jde také o p?esun d?chod? v celé národní — v dal?ích d?sledcích také mezinárodní — pospolitosti. P?esun d?chod? na ú?et p?ekrven?ch orgán? spole?nosti ve prospěch těch chudokrevn?ch, kte?í by se zase mohli státi pravideln?mi odběrateli zemědělcov?ch v?robk?, kdyby měli práci a normální p?íjem. Jistě se zásada tato nedá provésti ke stoprocentní spokojenosti, a aby bylo jasno, ji? naprosto ne sociální revolucí, ani ?ádnou revolucí, ale musíme k ní dospěti cílevědomou politikou v?robní, distribu?ní a daňovou. Nemyslím na bezduchou nivelisaci. Jde prostě o to, aby v ?eskoslovensku nikdo ne- hladověl. To je p?íkazem na?í národní cti.Je dne?ní vládní koalice sdru?ením, které je spojováno nějakou aspoň si blízkou ideou, nebo je to celkem náhodné seskupení stran, jeho? některé slo?ky by beze ?kody mohly b?ti vyst?ídány jin?mi? Je v zájmu státu, aby tato koalice se obnovila i po volbách?Vy?aduje-li hospodá?ská reforma ?inné ú?asti spole?ensk?ch slo?ek, které na ní mají zájem, pak jest z?ejmo, ?e také vládní systém se musí opírati o slo?ky, které kompromisem dospějí k sythesi své spole?né hospodá?ské politiky. Vládní systém a jeho slo?ení nestanoví se potají za tě?k?mi záclonami politick?ch klub?. Jistě to byla ur?itá hospodá?ská situace, ze které vyrostla t. zv. ob?anská koalice v r. 1926. Byl-li hospodá?sk?m omylem názor o tehdej?í konjunktu?e, pak byla také politick?m omylem neú?ast celé ?ady politick?ch slo?ek na jejím vládním systému. Nyněj?í situace jest dosti jasnou, aby p?edem vylou?ila ka?d? hospodá?sk? omyl. Proto ka?dá, zejména nová hospodá?ská politika, musí po?ítati na dlouhou dobu, tedy jistě i po volbách, se v?emi slo?kami nyněj?í koalice.?e nyněj?í koalice snese p?ibrání dal?ích politick?ch skupin, budou-li ochotny a schopny ú?astniti se v?stavby nové hospodá?ské politiky, o tom nechci pochybovat.poznámkyEvropa nabízí Německu mírProtokol lond?nské konference z minulého t?dne p?edstavuje — hledime-li na věc v historické perspektivě — opravdovou nabídku míru vítězn?ch spojenc? Německu. ?ekneme ihned: první ?ádnou nabídku míru po ?estnácti letech a teprve kdy? si ji Německo vyvzdorovalo svou soustavnou sabotá?í, sv?m bezohledn?m, p?ímo sebevra?edn?m a pro celou Evropu ni?iv?m pokra?ováním ve válce jin?mi prost?edky! Posílají ji Německu v plném slova smyslu vzbou?enému, odbojnému, Německu hitlerovskému. Není mo?no potla?it my?lenku, co jsme si mohli u?et?it, kdyby se bylo za?alo takto jednat ji? s Německem demokratick?m hned po válce.Tenkrát byly obavy, ?e by nebylo mo?no vítězství nále?itě vyu?ít, kdyby se s Německem za?alo jednat na podkladě rovnosti a kdyby mělo se mu něco odpou?tět jen za tu ?ctnost z nouze“, republikánskou soustavu. Ale pak se ukázalo, ?e vítězství nelze vyu?ít ani v tom ani v onom smyslu, pro rozpory mezi spojenci samotn?mi a ?e Německo nelze nikterak donutit ke splnění mírové smlouvy, kdy? je odhodláno raději zpusto?it svou měnu a hospodá?ství a spojit se s ?ertem i ?áblem, ne? aby se podrobilo. Tak se stalo, ?e demokratick? re?im byl v Německu od po?átku chorobně zatí?en, kompromitován a nakonec zavalen vlnou nacionální demagogie, její? re?im se naopak velmi klidně usadil, osvěd?uje se, a má úspěchy. Německo v odboji nacházelo porozumění, sympatie i spojence, pracovalo s Angli?any i s bol?eviky, s Italy i Poláky, a m??e nyní s opravdov?m zadostu?iněnlm kvitovat definitivní konec diktát? a zahájení éry skute?ně rovného práva v jednání s ?dohodou“, ?as nátlaku a jednostranného ukládání povinností minul. Zato pozorujeme znovu také p?ímo instinktivní seskupování oněch sil, je? Německo v roce 1914 mělo protisobě. S návratem jeho mocenské posice, která bude záhy uznána i formálně v plné mezinárodní platnosti, vrací se i vědomí spole?ného nebezpe?í a nutnost pro v?echny, kdo? se jím cítí ohro?eni, aby odstranili své men?í rivality a soust?edili se jedním směrem. Pokud jde o Polsko, nutno ?íci ov?em, ?e je samo p?íli? nehotov? útvar, s vojensk?m libovoln?m re?imem a nesmírn?mi ambicemi, ne? aby nepodlehlo kouzlu divokého p?ikladu a neohrani?en?ch mo?ností svého sousedství. Zahájilo velkou, hazardní hru s Německem, spoléhajíc, ?e p?ejde-li v?as k jeho prapor?m, bude se s ním moci vyrovnat — na ú?et těch druh?ch. Zdá se, ?e p?i tom dost nedomy?luje konce sv?ch úspěch?. Jak by mu asi bylo, kdyby se jednou opravdu octlo mezi ?osvobozenou Ukrajinou“, podléhající veskrze německ?m vliv?m a p?sobící p?i tom neodolatelnou atrak?ní silou na ukrajinské a běloruské ?ivly v Polsku, dále německ?mi státy baltick?mi, Německu zapsan?m ?eskoslovenskem a v?bec celou germánskou Mittel- europou? — Ale to je jeho věcí. My musíme Polsko jako pasivní polo?ku odepsat z mírové bilance Evropy. Polsko umo?nilo Německu jeho vzdor ve zbrojení, poněvad? bez něho nebylo lze podniknout radikální zakro?ení. Polsko umo?nilo pak také onu koncepci dobrodru?n?ch plán? proti v?chodu a prudkou kampaň proti st?ední Evropě, která za?ala rakousk?m pu?em ?ervencov?m a má se co nejd?íve roz?í?it na na?i republiku.Ale právě tak p?es noc vzrostlé a zaktualisované německé nebezpe?í pohnulo státy více dbalé stability poměr? ke sdru?ení p?es v?echny doktrinální a politické rozdíly, které jsou mezi nimi. A je zajímavé, ?e jsou to zase právě ty ?ty?i velmoci, které u? ve válce musily ?elit Německu a Rakousko- Uhersku: Francie, Anglie, Itálie a Rusko. Sovětsk? svaz, ohro?ovan? krom toho z v?chodu rozpínavostí japonskou, resigno- val na neplodnou oposici proti ?kapitalistick?m stát?m“ na západě a likvidoval svou beztak docela hluchou agitaci na od- zbrojovací konferenci a proti Spole?nosti národ?. Litvinov, kter? byl u? v ?enevě zdomácněl?, a Stalin, kter? je duch veskrze positivní, neměli valn?ch potí?í p?izp?sobiti se mírovému ?ádu evropskému a stali se dnes jistě nejhorlivěj?ími obránci statu quo. Mussolini, kter? ov?em není p?esvěd?en? pacifista a rád by se stal ?rozmno?itelem ?í?e“, chápe nyní dob?e, ?e sl to nem??e dovolit a zaujímá, disciplinovaně své místo v obranné frontě. Anglie, která v?dycky hleděla na Německo ?blahosklonně“, neuchyluje se sice ani dnes od své metody, naopak získává pro ní teprve ?ádně Francii, ale je to zas u? z?etelně jen jiná metoda k dosa?eni tého? spole?ného cíle, stru?ně ?e?eno: zne?kodněni Německa.A z téí? a?vé ateBoat?By a staro-nové kombinace vyr?stá i-.v? 77__- . . 7 :-Tikéh: Není t?eba zapírat, ?e jete lín doeds jta&o ?s± byl versaillesk?, a ?e změnlly-li se jg ktarefe ltaaaéaf (npanee) a mění se nyní vojenské, není tMnEb*afcy se pora?eni zastavovali p?ed po?adavkemrevise tsfcS ldeassí teritoriálních. Ale cel? politick? vtip je --í~. rozhodně u? neklade. Nejde ? iá?í? pa octa. o nějaké povolování práv a povzbuzování psdadavk*. NepstwkBini, sells Jak se skvostně po francouzsku -- - ; i. . .-i.. z- — - k-z: zbrojení se na něm nic ne- ibM a —r*-*--* ae nikterak am úklady proti integritě a ■ezávfetoat? sMMl Me jde u? docela vylo?eně o pouhou _^aaesBs fsetf*. co dělat s hotovou věci a jak nejlépe Celit jejím d?sledk?m. Návratu Německa k pCsdodboCsé mad a v?mnra nelze zabrániti. Právě tak jako ■sBssánd ? mataa nebo zvrácení situace vzniklé roku 1919. Jde s ta, zabránit tamo, aby spolu se stejně sm?álejíefmi (Ma?arsko, Polsko) nemohlo lovit t kaln?ch vodách nově mezinárodni anarchie. Nynd Je paatedaí p?íle?itost zalo?it ten ?ád, kter? p?ed válkou óss?ské Německo odmítalo a na něm? po válce tolik se u? a zame?kalo. Německo má sou?asně se sv?m osvobozením z ..pout versaillesk?ch“ p?ijmouti nov? re?im a zákon, kter? sice bude ji? svobodně sjednán a platn? pro v?echny, proto nebude méně vázat ty, kte?í by byli ??patné mysli“ shtěli úto?it a p?epadat. Evropská konvence o omezeni zbrojení. d: provázená soustavou smluv zaji??ujících aspoň na jistou dobu nejchoulostivěj?i partie, a zakotvená v obecné úmluvě Spole?nosti národ?, znemo?nila by, pokud lidskou inteligenci a v?li lze v?bec co po?ídit v tomto světě, extratury a dobrodru?ství ?sebevědom?ch“ nacionalism?. Poru?ení právního stavu mírov?ch smluv samovoln?m znovuvyzbrojenim Německa, a ohro?ení mezinárodního právního po?ádku v?bec vystoupením Německa a Japonska ze Spole?nosti národ? (p?i ?em? Polsko a Itálie byly u? na skoku) jsou opravdu velmi vá?né věci pro celou budoucnost a zejména na?i, zde na k?i?ovatce Evropy, v postavení tak exponovaném. To u? znamená, ?e zavládá zase právo pěstní, a jak by to v něm vypadalo, vylo?ili nám prozatím nejnázorněji páni Studnicki a ?zwedowski. Naproti tomu udr?ení a vybudování me- zinárodníhoprávního?áduna základech ?enevsk?ch a pod egidou dvou velk?ch konservativních mocí, Anglie a Francie, je? spojeny jsou p?ece jen dosud nep?emo?itelné i zvlá?tě kdy? se k nim ve vlastním dob?e pochopeném zájmu radí Itálie a Sověty), poskytuje zejména zas nám ?echoslovák?m neocenitelnou v?hodu, ?e nikdo si nás nem??e vykrojit z celkového problému evropského míru a evropské rovnováhy, aby nás o samotě r o z p a reel o.v a 1. V těchto kritick?ch chvílích povále?ného t?voje vidíme nejlépe, ?ím je pro nás Spole?nost národ ? a domněle ?abstraktní“ mezinárodní a ?humanitní politika, tolik kdysi zesmě?ňovaná. Kdokoli sáhne na nás, dot?ká se zájm? mnohem vět?ích a ?ir?ích. Nezávislost a integrita ?eskoslovenska je otázkou mezinárodní právě tak jako nezávislost a integrita Rakouska. To je ov?em politická skute?nost, a mohlo by se ?íci, nezávislá na existenci Spole?nosti národ?, zbrojní konvenci a jakémkoli paktu, ale v?echny tyto ?instrumenty“ mezinárodní politiky jsou, jak jejich diplomatické jméno nazna?uje, nezbytné, aby zákon a exekutiva evropské bezpe?nostimohly fungovat.V?znam lond?nsk?ch návrh? je tedy v tom, ?e se nám tu, snad na pohled, otevírá osudná alternativa: bu? bezpe?nost v po?ádku nebo ohro?ení, pro nás p?ímo exi- sien?ní, ve zmatku. Je naděje, ?e v Německu zvítězí roz- ■ .7-7 nad svody divo?iny. Tolik je v?ak ji? na ka?d? zp?sob získáno, díky tomu, ?e rozvaha zvítězila p?edev?ím ve Francii, ?e b?vali spojenci se sblí?ili a zladili p?esně sv?j postup, tak?e jisté minimum organisace míru by z?stalo, i kdyby na druhé straně nebylo dost ochoty ke spolupráci. Flandin a Laval máji nesporně zásluhu, ?e zbavili Francii ka?dého stínu podez?eni z militarismu“ a ?hegemonistick?eh tendencí“ na pevnině a vrátili její politice pru?nost, iniciativu a odvahu k nezbytnému. Dostali ji tak úplně na spole?nou obrannou linii s Anglií, která se své strany u?inila rovně? v?e, ?eho bylo t?eba k jejímu v?asnému zaujetí a upevnění. Snad někdo bude trvatna tom, abychom ji nazvali linii ústupu. V tom p?ípadě je to rozhodně ústup strategick?, kter? byl proveden v po?ádku a kter? je zárukou kone?ného úspěchu.Rudolf Procházka.Po emigrantech na?i?Rada list?, hlavně z ?národního sjednocení“ a lidové strany, polo?ila po vra?dě v Záho?í spí?e d?raz na to, ?e ing. Formis pou?íval tajné vysílací stanice — co? jest nedovolené a trestné — ne? na skute?nost, ?e byl zavra?děn. A tyté? listy projevovaly starost o to, aby německá emigrace se nevmě?ovala do vnitropolitick?ch poměr? v t?etí ?í?i. I tento po?adavek jest v podstatě správn?. Ale: kdo se více vmě?oval do vnitropolitick?ch poměr? jiného státu: Formis nebo vrahové, kte?í z ?í?e p?ijeli na ?eskoslovenské územi, zde zavra?dili ?lověka? Ing. Formise měly právo soudit jenom ?eskoslovenské ú?ady. Dnes m??e b?ti u nás zavra?děn německ? emigrant; je vylou?eno, ?e zitra m??e b?ti zavra?děn ná? státní p?íslu?ník? Ve ve?erníku ?Národních list?“ ?teme tuto zprávu:?V těchto dnech zem?el v Opavě senátor německé sociální demokratické strany H. Jokl. Byl znám?m odp?rcem hakenkrajcler? a pova?ován německ?mi hakenkrajclery za ?k?dce německ?ch zájm? u nás. Na jeho hlavu, jak se dovídáme z míst informovan?ch, byla vypsána úst?edním vedením německ?ch femist? odměna 20,000 marek. To je?tě v době, kdy hakenkrajclé?i byli u nás v módě a rozpuku největ?í slávy.“Byl senátor Jokl německ? emigrant? Ne; byl to ?eskoslovensk? zákonodárce. A na jeho hlavu bylo vypsáno 20.000 marek. Jako prémie pro vrahy. To neni vmě?ování do na?ich poměr?? A jest to p?ípad, kter? bychom likvidovali tím, ?e bychom od nás vyhodili německou emigraci? ?Národní sjednocení“ ?íká, ?e v?e nutno pod?ídili zájm?m národa a státu. V tomto p?ipadě ?národní sjednocení“ velmi selhalo. Státní a národní zájmy pod?ídilo partajnické agitaci.V. G.Pokusy o odcivilisování ?SRMáme takov?ch pokus? u? slu?nou ?ádku a proto?e máme na základě ur?it?ch zku?eností d?vodnou obavu, ?e v zapo?atém úsilí bude pokra?ováno tak dlouho, dokud se nepoda?í p?ivést na?i vlast p?i nejmen?ím na úroveň Bulharska, odhalíme některé z nich. Sta?í, kdy? dne?ní ná? stav srovnáváme s poměry v jin?ch státech nebo s poměry v minulosti. Dnes ua p?. pat?í k bě?nému komfortu i v rodině poměrného chudáka p?ijíma?. Radlo je něco, na? má mít ka?d? lidsk? nárok. Ne tak soudí na?e byrokracie. Uva?ovalo se u? dvakrát o zavedení zvlá?tní daně na p?ijímací aparáty. Náhodou návrh nepro?el. Ov?em neznáte byrokracii; mo?ná, ?e se tento návrh bude objevovat je?tě několikrát. V minul?ch dnech prozradilo ..N. O.“, ?e se chystá zavedení zvlá?tní daně z fotografick?ch aparát?. Dnes pat?í fotoaparát ke kulturním pot?ebám témě? ka?dého inteligenta právě stejně jako radioaparát; ?eskoslovensko pat?i ve fotografii k zemím nej- pokroěilej?ím a také k zemím, kde je fotografování nejvíce roz?í?eno. Na zálibě ve fotografováni je vybudován nejen dnes velmi vyspěl? a konkuren?ně plně zdatn? vlastní fotochemick? pr?mysl, ale také velká ?ada speciálních závod?, které prodávají fotografick? materiál nebo zpracovávají amatérské negativy. Jsou to odvětvi, kter?m se poměrně je?tě slu?ně da?í, a kdyby nebylo tak vysok?ch cel (u kvalitních p?ístroj? dělá clo plnou ?tvrtinu a? i t?etinu ceny!!), jistě by se fotografování roz?í?ilo je?tě víc. Zavedeni daně z fotoaparát? a jejich evidence (k ?emu?) by toto odvětví úplně podvázala. Pochybujeme, ?e by mělo toto opat?ení nějak? positivní v?znam v době, kdy má ka?dému zále?et na tom, aby oběh peněz podle záliby ob?an? byl pokud mo?ná podporován, aby byl voln?, neomezovan?, nebrzděn?.Také daň z gramofon? byla navrhována jako prost?edek k zv??ení blahobytu státních financí. Ale poznalo se, ?e by asi efekt nebyl p?íli? velk?: s gramofonem se oby?ejně u? nechodí ven (to omrzelo) a bez udavaěstvl soused? nebo bez domovních prohlídek by se to asi sotva obe?lo. Kdo má své prost?edky p?íli? omezeny, má své desky tak dokonale obehrány, ?e by se mnoho nerozm??lel nebezpe?n? p?edmět t?eba zahodit 1 s deskami. Několik jednotlivc?, kte?í kupují pravidelně desky ur?itého druhu, by státní pokladně mnoho nepomohlo, a jen by se zvět?ovala zbyte?ná práce berních ú?ad?.Dal?ím p?edmětem pozornosti jsou sportovní lo?ky. ?initelé, kte?í rádi hovo?í o národní zdatnosti, o v?znamu zdraví, síly a odolnosti pro národní celek a pro brannost státu, mají dobrou Inspiraci, aby se zab?vali dal?ím plánem, ke kterému u?inil první krok ?s. plavební ú?ad sv?m na?ízením, ?e od 1. ledna t. r. musí b?t ka?dá lo? opat?ena eviden?ním ?íslem. Aby se zabránilo mylnému dohadu, ?e by se toto opat?ení vztahovalo snad jen na lodi motorové (jako v někter?ch p?ístavních městech), tedy v?slovně se podot?ká, ?e se t?ká také kanoi, kajak?, pramic — prostě ka?dé lodi. Lodi u nás za?ínáme podle velikosti maňasem a kon?íme prozatím vltavsk?mi parníky. ?P?idělené eviden?ní ?íslo musí mít ka?d? napsáno na obou stranách p?ídě lodi, ve velikosti nejméně 5 cm v??ky písmene.“ Kdo má na p?. motocykl, ví dob?e, za? se ú?tuje ?p?íděl zna?ky“. Co to bude znamenat pro na?i mladou generaci (a maňasy, kanoe a kajaky si nekupují oby?ejně děde?ci), co to bude znamenat pro roz?í?ení zdravého sportu, to si m??eme vypo?ítat my v?ichni, kte?í k této generaci pat?íme a kte?í pozorujeme u? po léta, jak se p?ímo záměrně pracuje, aby mlad? ?lověk měl nejen co nejmen?í plat (nebo dělal zadarmo), ale i p?i tom aby jen a jen platil vysoké poplatky, které pro něj znamenají největ?í mo?nou obě? a největ?í mo?né uskrovněni. Kolik mlad?ch lidi nechodí do biografu, nekupuje noviny, nenají se po?ádně jen proto, aby si ve své volné chvíli mohli vyjet na malé Jawě! Toto v?echno pat?í k civilisaci a bude k ní pat?it. Zdá se nám, ?e nejen chystané zdanění sportovních lodí, n?br? i zv??ená daň z motocykl? a mal?ch automobil?, chystaná daň z fotografick?ch aparát? a nevíme je?tě na? kter? sta?ec v ministerstvu financí je?tě p?ijde — je zp?sobilé pová?livě p?ispívat k sni?ování ?ivotní míry, k sni?ování civilisace a kultury, pová?livě ochuzovat zejména mladou generaci, která ani p?i největ?í skromnosti nem??e u?ít toho, na? si chce vydělat, na? by vydělat opravdu mohla, kdyby neustál?m zvy?ováním a zaváděním nov?ch dani mohla aspoň chvíli kalkulovat do budoucnosti.Dnes to jsou lo?ky, fotoaparáty — zítra si m??e někdo vymyslet eviden?ní ?ísla na sáňky a na ly?e, pozít?í se budou ?ádat ?ísla na plavkách (tady by se aspoň zjistila toto?nost, kdy? se někdo utopí, ne? kdy? se chytá parníku), jindy se m??e zavést evidence kolobě?ek. Ukon?eni hloupnutí, o kterém jsme se zmínili, by bylo u? velmi ?ádoucí. Jan MaSek.národní hospodá?Dr. Karel K?í?:Dvě doby evropského obchoduDvě doby evropského obchodně-politického styku jsou zvlá?tě rozhodující pro posouzení soudobé situace. Je to rok 1929, kdy vrcholila hospodá?ská konjunktura v Evropě. a rok 1933, kdy bylo v pr?měru dosa?eno definitivně prvního vy??ího stupně po nejhlub?ím 1932, 33. Názorn? obraz o této situaci podávají dvě mapky úpadku, kter? se dostavil poněkud je?tě nejistě v odbobí E-ropy, které znázorňují hodnotu v?vozu v ?í?sk?ch markách na jednoho obyvatele v Evropě v roce konjunktury r. 1929 a o ?ty?i léta později, v r. 1933, po t?ech letech krise.Roku 1929 je severozápadní a st?ední Evropa zbarvena temně. Je to znamení vysokého v?vozu. Do kategorie největ?ích exportér? pat?ilo p?edev?ím Dánsko, kde na jednoho obyvatele p?ipadalo z v?vozu 514 marek. Co do této intensity zahrani?ního obchodu se nem??e ?ádn? evrop- sk? stát v té době Dánsku rovnat. Export byl tvo?en p?edev?ím zemědělsk?mi v?robky, jejich proud smě?oval vesměs z Dánska směrem severozápadním. Dal?í skupinu vysokého exportu Tvo?í t?i malé státy, Holandsko s exportem 432 marek na obwatele, Belgie s exportem 446 marek a ?v?car-skos exportem 414 marek. Po nich p?ichází s exportem 324—325 Velká Britanie se svou ?ástí Irska i se Svobodn?m státem irsk?m a ?védsko, je? má dokonce o 10 marek na obyvatele vět?í export ne? britské souostroví. Je?tě dva státy pat?í do této kategorie vysoce intensivního exportu a? t?í set marek v pr?měru ro?ně na obyvatele: N ě- m e c k o s exportem 211 marek a Norskos exportem 298 marek. Tím je první velká skupina uzav?ena. I tato data ukalzují dosti názorně, pro? právě v těchto seversk?ch zemích byla ?ivotní úroveň dělnictva a v celku vět?iny obyvatelstva tak neoby?ejně vysoká a pro? st?ední a západní Evropa, p?es sv?j poměrn? blahobyt nemohla se s těmito státy srovnávat. Tato mapka nám ukazuje p?í?iny tohoto solidního severského blahobytu nad jiné názorně, byf s jistou p?ímo?arou primitivností.P?icházíme ke druhé skupině stát? s poměrně velmi vysok?m exportem, av?ak p?esto v pr?měru na hlavu a? o polovinu men?ím, ne? ve skupině právě popsané. Nicméně stále je?tě m??eme o této skupině stát? mluvit jako o zemích rozsáhlého exportu. P?edev?ím do ní nále?í Francie s exportem 196 marek na obyvatele, pak Rakousko se 193 markami, Finsko se 186 a nakonec i ?eskoslovensko se 175 markami pr?měrného exportu na obyvatele. Jak je vidět, jde o rozsah exportu, kter? v nejlep?ím p?ípadě dosahuje polovinu rozsahu exportu vedoucích stát? největ?í exportérské kategorie. P?esto v?ak lze v?echny tyto státy shmouti do ?adyvelk?ch exportér?, proto?e mezi nimi nejsou rozdíly do intensity, uva?ujeme-li také jistou spodní mez, kdy m??eme mluviti o intensitě exportu, tak velké, jako mezi touto skupinou a zb?vajícími dvěma skupinami.Ostatní státy s tohoto hlediska posuzovány tvo?í druhou ?adu. Je to ?ada zemí, kde není státu, jeho? export by p?evy?oval 100 marek ro?ně na hlavu. Jak?si p?echod k této skupině tvo?í pouze dva malé baltské státy, Estonsko aLoty?sko, s exportem 117—118 marek, ale ty nem??eme dosti dob?e za?adit nikam jinam, ne? do této ?ady jako p?edvoj do následující skupiny. Seznam jejích stát? se za?íná M a- (farském s exportem 88 marek na hlas-u ro?ně, následuje 11 a 1 i e s 82 markami ?panělsko se 75 a?ecko se 60. Později si v?imneme, jak s tímto rozdělením kategorií souvisí blahofcvt. kultura a politická vyspělost národa.Kone?né zb?vá _exportérská drobotin a“, která . ::í nemá místa. proteze jde o bezv?znamné pňňy v?venna hlavu jednoho obyvatele. Vedou tuPolsko. Jugoslávie a Rumunsko s exportem 41 a? 44 marek na Uam, po nich jde Bulharsko s Portugalskem s 31—34 markami OAlbaniiaRusku, kde se export pohybuje kolem 20 marek na hlavu, net?eba v této soomiasti mkiv?t. Rozumí se, ?e u státu s velk?m po???— nfaji ulili a i tento nízk? pr?měr m??e znamenat, ?e stát nvicS na světov? trh velká mno?ství zbo?í (na p?. Rus- ? : i > : : — se nechceme zde zab?vat.- t ?zz 1929 se nám tedy Evropa rozpadala zásadně do dvou eiv ch kategorií nebo ?ad, usuzujeme-li podle rozsahu ex- rozpo?ítaného na hlavu jednoho obyvatele. I toto poct -é mě?ítko je velmi pozoruhodné, sledujeme-li některé souvislosti politické, hospodá?ské a kulturní.Vytvo?ily se nám toti? v těchto dvou ?adách, s tohoto hlediska celkem ?ty?i skupiny stát?. Do první z nich pat?í Dánsko. Holandsko, Belgie, ?v?carsko, Velká Britanie, ?védsko, Norsko, které vesměs mají export 300—500 marek na hlavu obyvatele ro?ně. Německo, které zdánlivě se sv?mi 211 markami by je?tě pat?ilo do této skupiny, posuzováno podle hranic ?íseln?ch, nále?í ve skute?nosti skupině druhé, proto?e mezi ním a Norskem s jeho 298 markami na hlavu je p?íli? velk? rozdíl, kde?to mezi německ?mi 211 a francouzsk?mi 193 markami na hlavu je rozdíl podstatně men?í. Do druhé skupiny s exportem 200 a? 175 marek pat?í tedy na prvním místě Německo, pak Francie, Finsko a ?eskoslovensko. Tím je uzav?ena první ?ada stát?, do ní? obě tyto skupiny pat?í.Následuje velká p?estávka, proto?e nyní p?ichází t?etí skupina, státy s exportem 60—88 marek, Estonsko, Loty?sko, které ji sice p?edhánějí, ale nicméně k ní pat?í, stejnou logikou jako Německo ke skupině francouzské; pak je Ma?arsko, Itálie, ?panělsko a ?ecko. Klidně m??eme sem p?i?adit hned ?tvrtou skupinu s exportem 12—44 marek, obsahující Polsko, Jugoslávii, Rumunsko, Bulharsko, Portugalsko, Albánii a Rusko. Tyto státy m??eme ozna?iti jako druhou ?adu.Které státy mají vysok? export?Jak je vidět, pat?í obě skupiny s exportem 175—500 marek k sobě, stejně jako dal?í dvě skupiny s exportem 12—88 marek. V?imněme si několika pr?vodních zjev? vysokého exportu, nech? si ji? vykládáme jejich souvislost a vzájemnou závislost jakkoliv. Státy první skupiny, s exportem 175—500 marek, jsou vesměs státy demokratické. Jsou to státy, politicky posuzovány, vysoce spo?ádané, uklidněné, mírumilovné. je? bu? se světové války nezú?astnily, anebo nále?ely mezi vítěze. Jedinou v?jimku tvo?í Německo, které pat?ilo ke stát?m pora?en?m ataké jediné Německo z těchto stát? opou?tí demokracii o ?ty?i rc-k’.- později, ne? platí data na?í mapky. Jsou to státy vysoké ?ivotni úrovně, velmi civilisované, s kulturní produkcí světového nzaarnu, se sociálně-politick?m zákonodárstvím velmi vyspěl?m. se siln?m hnutím socialistick?m a s rostoucími zásahy státu do hospodá?ství, av?ak prováděn?mi umírněnou formou, klidnou a rozvá?nou, demokratickou a zákonnou.Svoboda, demokracie, kultura, to jsou hlavní znaky, těchto stát? s vysok?m pr?mět- n?mexportemnaobyvatele. Je pravda, ?e ve vět?ině z těchto stát? p?ipadá hlavní podíl na tomto exportu pr?myslové produkci, av?ak nep?ehlédněme, ?e v jejich ?ele stojí zemědělské Dánsko, ?e jsou tu vysoce zemědělsky vyspělé státy skandinávské a st?edoevropské. To ov?em platí i o velmi pokro?ilém a rozsáhlém zemědělství francouzském a do zna?né míry i německém. Nelze tedy ?íci, ?e by ?lo jen o státy pr?myslové, t?eba?e bylo pravda, ?e blahobyt zemědělství v těchto státech mohl vzniknouti jen proto, ?e p?ed ním tu byl blahobyt pr?myslu. Zd?razněme v?ak, ?e tento blahobyt, souvisící s vysok?m pr?měrn?m exportem, s ním? souvisí odpor proti autarkii, ochraná?ství a soběsta?nosti, znamená demokracii, sociální pokrok a kulturu. To je vysoce d?le?ité poznání.Druhá ?ada stát? v nejlep?ím p?ípadě dosahuje t?etiny exportu na hlavu, kter? vykazuje nejslab?í stát první ?ady. A v?imněme si dále, ?e jsou to státy se slab?m pr?myslem, povět?ině státem uměle vydr?ovan?m, tedy s pr?myslem skleníkov?m (italsk? a ma?arsk? p?íklad posta?í, nebof je dob?e znám), silně zemědělské, kdev?ak v země- dělství jebída, proto?e nenítu blahobytu v pr?myslu. Ukazuje se tu v moderní době názorně fale?nost p?ísloví, ?e ?kdy? má sedlák, mají v?ichni“. Sedlák nemá skoro nic, i kdy? má, co m??e nejvíce z milosti vlády p?i protekcioná?ství v?eho druhu ve svém státě dostat. Jenom stát pr?myslově bohat? s velk ?m v?vozem m??e tedy sv?m sedlák?m dop?át zv??ení ?ivotní úrovně. ?ili klesá-li v d?sledku politick?ch zásah? někter? stát se stupně pr?myslového na zemědělsk?, ?ili nastává-li reagrarisace, nastává sou?asně pokles ?ivotní úrovně nejprve v pr?myslu a pak hned v zemědělství. U této druhé ?ady stát? vidíme, ?e jsou to povět?ině státy s diktaturou, politick?mi zmatky, vě?n?m neklidem, nepo?ádkem, sociálními tě?kostmi, s upadající, po?kozenou nebo nevyspělou kulturou, zkrátka také státy sociálně-politicky reak?ní. Není tam svobody, demokracie, kultura je nevyspělá nebo v úpadku. Toto uva?ování do nedávné doby neb?valo p?edmětem náro- hospodá?sk?ch ?lánk?, ale dnes je pou?né si těchto souvislostí v?ímat. O druhé skupině této druhé ?ady stát? platí témě? ve v?ech p?ípadech toté?.Vysok? export v pr?měru na hlavu, demokracie, sociální pokrok a kultura jdou tedy ruku v ruce. Nízk? export naobyva- tele, úpadek politick?, diktatura, zmatky, nesvoboda, nízká kulturní úroveň, to rovně? mo?no p?i?aditk sobě.Změna.Tak vypadal rok 1929 na této zdánlivě prosté mapce, která ukazuje po?et marek, které v pr?měru p?ipadají na hlavu za vyvezené zbo?í. P?ejděme k roku 1933.Jaká to změna! Mapka za rok 1929, plná temn?ch a? ?ern?ch míst, znamenajících vysok? v?voz, velk? podíl exportu na hlavu, je náhle světlá a jasná. Tato světla neznamenají v?ak bohu?el pokrok, naopak, velk? úpadek. Jak vypadá nyní situace, jak se změnily skupiny stát?, jak to dopadlo s oběma ?adami skupin, o nich? jsme právě stru?ně uva?ovali?Ku podivu, úpadek namnoze více ne? stoprocentní udr?el v podstatě skupiny i ?ady tak, jak byly, t?eba?e o mnoho stupň? ní?e. V ?ele listiny jde opětně Dánsko, av?ak jeho export klesl v po?tu marek na hlavu s 514 na pouh?ch 202.P?ítoiimostL-Nicméně i p?esto má největ?í podíl exportu na hlavu ze v?ech evrosk?ch stát?. Následuje Belgie se 194, ? v ? c a - r y se 161 a Holandsko se 150 markami na hlavu. Po?adí tudí? témě? stejné, nastaly sice v?měny míst, av?ak skupina je zachována. Jen?e místo exportu na hlavu 414 a? 432 marek je tu export 150 a? 194 marek. ?padek ?iní tedy p?es polovinu exportu. Následuje N o r s k o se 136 markami, ? v é d- s k o se 127 a V e 1 k á B r i t a n i e se 110. Skupina je opětně zachována, av?ak v mě?ítku 110 a? 136, kde?to ?ty?i roky p?edtím bylo 298 a? 334 marek na hlavu. Pak p?ijde poslední skupina této ?ady, Irsko s 89, je? se na svou ?kodu odlou?ilo od vysokého exportu Velké Britanie, s ní? vedlo z politick?ch d?vod? celní válku, pak F i n s k o s 87, Německo 75 — tu je vidět, jak správně jsme je ?adili do této skupiny, nikoli po bok Anglii a seversk?m stát?m — Francie 71, Rakousko 55 a opětně poslední, ?eskoslovensko, se 49. Správně by témě? u? nemělo do této poslední skupiny první ?ady b?ti za?áděno, av?ak je z?ejmé, ?e stále tam je?tě pat?í.První ?ada stát? je tím uzav?ena. Jen?e, jak? rozdíl, jak? obrat, jaké zbída?ení! ?ty?i léta p?ed tím v této ?adě p?ipadlo na obyvatele 175 a? 514 marek v?vozu. Po pouh?ch ?ty?ech letech p?ipadá 49—202 marek v?vozu na hlavu. Export státu se zmen?il v nejp?íznivěj?ím p?ípadě pod polovinu, někde i o dvě t?etiny, u nejvíce posti?en?ch stát?, mezi ně? bohu?el pat?í i na?e republika, o plné t?i ?tvrtiny, na jednu jedinou ?tvrtinu. Tak p?sobila hospodá?ská krise na blahobyt stát?, tak p?sobila na jejich vzájemnou v?měnu zbo?í, na jejich ?ivotní úroveň a na jejich vzájemné styky. Uzavírání, odlou?ení, nezaměstnanost, bída milion? lidí bez práce, sní?ená ?ivotní úroveň dal?ích milion?, kte?í je?tě práci mají, to jsou d?sledky ?patného ?ízení, poka?eného spole?enského po?ádku, soudobého kapitalistického ?ádu, kter? trpí hore?kou autarkie, je? pod plá?těm vlasteneck?ch hesel, nacionalismu a prázdn?ch frází mezinárodního ?ejdrismu znamená tento neuvě?iteln? úpadek za pouhé ?ty?i roky!Druhá ?ada stát? se nám opětně rozpadá na dvě skupiny a je pozoruhodné, ?e i p?es vnit?ní p?esuny se celkem zachovala mezi nimi hospodá?ská posloupnost. Je tu opětně na prvním místě jako p?edvoj Estonsko s 37 markami exportu na hlavu, sledované těsně Loty?skem se 32 markami, pak jde Itálie s 31 markou exportu na hlavu, Litva s 28, Ma?arsko s 24 — v pr?měru na hlavu tedy pod polovinu na?eho exportu — a ?panělsko s 22. Tuto ?adu opětně uzavírá skupina bezv?znamn?ch exportér?, ji? se stali je?tě méně v?znamn?mi. Rumunskoa?ecko po 19 markách na hlavu, Bulharsko opětně vedle P o r- tugalskas 15 markami, po nich P o 1 s k o sé 14, R us k o klesá na 6 a bezv?znamná Albánie na bezv?znamné 4 marky na hlavu. V první skupině druhé ?ady byl p?ed ?ty?mi roky poměr 60 a? 88 marek na hlavu, nyní, r. 1933, 22 a? 37 marek na hlavu. Pokles tedy ?iní nad polovinu. Také v druhé skupině této ?ady, kde export byl 12—44 marek na hlavu, nastal úpadek na pouh?ch 4—19 marek na hlavu.Máme tu tedy opětně dvě ?ady stát?, jako byly r. 1929. První z nich poklesla z relace 175—514 na 49—202, druhá poklesla 12—88 na 4—37. To je dílo kapitalistického hospodá?ského ?ádu, ekonomického fa?ismu, hitlerismu, nacionalismu, omezenosti rozumové a politické v pouh?ch ?ty?ech letech.Co se as dělo v těchto ?ty?ech létech politicky s první : druhou ?adou stát?? Jak pochodila ?ivotní úroveň, jak de- mckrade, svoboda a kultura? Stojí za pov?imnutí, ?e p?es pokles ?ivotní úrovně se v?emi jejími d?-sledky, ani jeden ze stát? první ?ady neopustil demokraciia v podstatě neomezil svobody ob?anstva a nezaznamenal sní?ení kulturní úrovně. Jediné Německo se tu dobrovolně vylou?ilo a t?eba se hospodá?sky udr?elo v první ?adě stát?, p?e?lo politicky do druhé. V druhé ?adě stát? pak vidíme dal?í d?sledky tohoto úpadku, do zna?né míry jimi zaviněného: revoluce, státní p?evraty, konec svobod a demokracie, st?ídání diktatur. Jak vypadají státy této druhé ?ady si uvědomí ?tená? novin, sly?í-li jejich jména. Jsou to země tyranie, atentát?, země bez demokratické svobody, země ob?ansk?ch válek a nejistoty práva a ?ivota: Itálie, Ma?arsko, Loty?sko, Litva, ?panělsko, Polsko. Ani v těch státech, které tu nejmenujeme, není zdaleka toho po?ádku a svobody, jako ve státech první ?ady.Mnoho a mnoho jin?ch úvah je mo?no promysliti nad těmito dvěma mapkami, je? byly nakresleny proto, abychom si mohli u?initi obraz, jak se nám letos povede.literatura a uměníF. Peroutka:Ruská vzpomínka?Tam dole je v?e stále stejné: Pestré a malé.“ Turgeněv.Loni uplynulo t?icet let od smrti A. P. ?echova, letos je pětasedmdesát let od jeho narození. P?íle?itost zastavit se nad tím, jen? více ne? kdo jin? o?arovával na?e mládí. Jak dovedl lí?it ?ivot! Tepl? letní ve?er — poněkud páchne senem — v zahradě zazpívali Dubi- nu?ku — ?celá p?íroda zdá se jemnocitna i zádum?ivá“ — u b?ezového lesíka sedí mu? a ?ena a uva?ují, jak? bude ?ivot za sto let — ?víte, kdo aspoň jednou v ?ivotě chytil je?díka nebo viděl na podzim p?elétavédrozdy, jak za jasn?ch, chladn?ch dn? vzná?ejí se v hejnech nade vsí“ — ?v noci mi ho?í hlava návalem my?lenek a nemohu spáti“ — ?st?íkal vodotrysk a zrcadlová koule ho?ela tak jasně, ?e bylo bolestno na ni pohleděti“ — ?chvojí vonělo silně a? k udu?ení“ — ?ve staré ovocné zahradě neochotně slab?m hlasem pěla ?luva, také asi sta?i?ká“ — ??asto padaly hvězdy“ — ?zaválo vlhko — nejspí?e je dole potok“ — potom pomalu vy?el měsíc nebo za?alo drobně pr?eti. Sta obli?ej?, sta těl, sta du?í. Jak se nad tím v?ím to?ila hlava, jak se to dot?kalo dychtivého srdce! Jsou jiní, vět?í spisovatelé, dovedli vykreslit mohutněj?í charaktery, ale ?ádn? z nich nevyniká takovou d?věrnou známostí se ?ivotem jako ?echov. ?tete-li jeho lí?ení ?ivota, máte’ pocit, ?e se dot?káte hlubokého sametu. Nikdy nenapsal hubenou větu. Patrně proto byl na?emu mládí nenahraditeln?: nebo? mládí tou?í opiti se pocitem ?ivota. Nic nevadí, ?e ?echov je smutn?, smutněj?í ne? jiní. Mládí vidí i v smutku a tragedii kus hlubokého a vítaného ?ivota. Teprve později jsme poznali, jak tento kouzeln? ?lověk dovede b?t nebezpe?n?.Dnes je ?echov — vzpomínkou. Jeho lidé vyhynuli za nedlouho po něm. Na někdej?ích stojat?ch rusk?ch vodách, jejich? chvění a hru barev on tak neporovnatelně lí?il, pluje dnes koráb pln?mi plachtami k pevně stanovenému cíli. Rusk? ?lověk se probudil k aktivitě. Chtějí dokonce i dávno mrtvého ?echova probudit k aktivitě. ?teme, ?e teprve marxistická kritika pr? objevila pravého ?echova. Nejsem ani zvědav na tento pokus o znetvo?ení, o tento slibovan? v?kon sověto- morfismu. Ze v?ech spisovatel? měl snad ?echov nejméně schopností státi se básníkem pětiletky nebo t?ídního boje. Byl ně?ím docela jin?m — snad největ?ím básníkem marnosti, jak? se narodil. Nad v?ím, co ?lověk m??e vykonati, klene se u něho metafysická marnost, nep?ekonatelná i v?stavbou socialismu. Ne?íkám, ?e je to hezké nebo ?e je nám toho pot?ebí. Ale ?íkám, ?e je to pravda. Len je u?ite?něj?í rostlina ne? ?erná fiala. Av?ak, a? sebe u?ite?něj?í je len, ?erná fiala z?stává ?ernou fialou.?Tolst?, hovo?e jednou o ruské literatu?e, pravil: ?Dostojevsk?, Gogol — to jsou vá?ní spisovatelé, ale Turgeněv, ?echov — lehkomyslní.“ Dob?e p?i?adil ?echova k Turgeněvovi. Tím, co ?ekl, nebylo ov?em míněno, ?e ?echov a Turgeněv psali knihy rozmarné a veselé. V?dy? — tito ?lehkomyslní“ byli zoufalej?í, smutněj?í, bezútě?něj?í ne? sami oni ?vá?ní“. Turge- něvovo ??lechtické hnízdo“ je jistě smutněj?í ne? ..Brat?i Karamazovi“, jako je klidn?, kaln? podzimní den, kdy na stromech nehybně visí ?luté listí, smut- r.éi?í ne? bou?ka s hromy a blesky. Na Ivana Karamazova, hovo?ícího s ?ertem, na potkání Kristovo s velk?m inkvisitorem, na boj dobra a k?es?anské lásky s hezuzdnosti v rozko?i a rozumu, jeho? ději?těm jsou Karamazov?ch, na Mí?u, lekajícího se ?irokosti lidské du?e, která dovede chovati ideál sodomsk? a p?i tem nepopírati ani ideálu Madony — na to v?e nehod; se slovo: smutné. Naopak zase Turgeněvovo ??lech?cké hnízdo“ není ani mohutné, ani nemá v sobě nic ze vzne?enosti zápasu, n?br? je právě celé smutné: smutné jest nesplnění osobního ?těstí, smutná pokles- lost sil a ochablost chuti k ?ivotu, smutn? je Lavreck?, kter? je?tě mlád tu volá: ?Vítám tě, osamělé stá?í! Doho?ívej, neu?ite?n? ?ivote!“ ?echov dále rozvíjí tento turgeněvovsk? svět, jen s tím rozdílem: co je u Turgeněva smutné a marné, je u ?echova je?tě smutněj?í a marněj?í. Shakespearovy tragedie ?Macbeth" nebo ?Othello“ se v?emi vra?dami nejsou tak smutné, jako nehlu?né ?echovovy hry ?Vi?ňov? sad“ nebo ??ejka“, kde není ur?itého zla, a kde měkké, ne?inné lidi nepotkává ?ádné zvlá?tní ne?těstí, odkud se neozve ?ádn? zoufal? v?k?ik a kde se nestane nic srdce- rvoucího, kde v?ak v?e je provanuto tich?m pocitem nudy, marnosti a zbyte?nosti. ?lověk ?ije marně .. . Co m??e b?t truchlivěj?ího? ?Macbeth“ prostě proto není tak smutn? jako ?Vi?ňov? sad“, proto?e u Shakespeara není tolik ?asu zastavit se a poddat se náladě: jde o velké věci, o tr?n a moc královskou. ?echovovi málo zaměstnaní lidé mohou si dosyta pohrávati i s atomy nálady a rozteskniti se také nad tím, ?e má kdosi staré, ohyzdné galo?e. Sedí-li někdo na b?ehu ?eky a v klidu se dívá na plynoucí vodu, p?icházejí na něho my?lenky o prchajícím ?ase a o pomíjejícnosti v?eho, i je smuten. Kdyby v?ak spadl s b?ehu do ?eky a .po?al tonouti, myslím, ?e by p?estal b?t smutn?m, a? by měl k tomu vlastně více p?í?in.Truchliv? je ?echov, truchlivěj?í ne? Gogol a Dostojevsk?, nebo aspoň z?ejměji, okatěji truchliv?. Ve ?Vi?ňovém sadu“ p?edpisuje, aby na jevi?ti ozval se ?vzdálen? zvuk, jako s nebe, zvuk prasknuv?í struny, umírající, smutn?...“ ?echov b?vá smutn? tak, jako by obratně hrál na housle. Ví, kdy má zavanout vítr nebo spustit se dé??, aby bylo smutno, ví, jak doprovázeti truchlivé pocity hudbou, v?ní, tmav?m stromo?adím, ?ídk?m světlem měsí?ním. U?inil z truchlivosti pronikav? efekt literární: je smutno — i líbí se to.Kdy? ?echov vstoupil do ruského písemnictví, byla na Rusi tě?ká a zlá doba, jednohlasn?m svědectvím dokument?, vzpomínek, studií lí?ená jako doba soumraku a ochablosti: bylo po zda?ilém atentátu na cara, po smrti Dostojevského, jen? věstil, ?e p?ijde revoluce a ?e v?ichni stojí u? na samém jejím pokraji: Gar- ?in, mu?en pochybnostmi vlastními i pochybnostmi doby, jel do Jasné Poljany k Tolstému zeptat se, jak ?ít a zda v?bec je?tě ?ít; chvíli — a Gar?ina vezli do blázince; Tolstoj sám, ?tván ustavi?n?m strachem p?ed smrtí, sna?il se vykoupit se prokletím své umělecké minulosti a u?il se poko?e mezi mu?iky. Byla to temná, zlomená léta osmdesátá, na ně? se pak vzpomínalo jako na nejtrapněj?í, nejbezradněj?í ruskou duchovní epochu. Staré národní my?lenky a víry kolísaly, nové p?icházely od západu — a rusk? ?lověk, nervosní, citliv?, stál teskně a nerozhodně mezi obojím, nevě?e ni?emu. Inteligence — naklánějíc se nad duchov?m nihilismem, stála na pokraji psychosy, cifra sebevra?d vzbuzovala ú?as, lidé se zabíjeli ne pro lásku nebo bídu, n?br? pro ni?ím — leda povahou a obecnou situací — zp?sobená muka svého nitra. Do takové situace du?evního bezvládí vstoupil mlad? ?echov, jedin? velk? umělec svého ?asu. A pí?e — humoresky. Citlivěj?í lidé ov?em nad nimi ?íkají: jak je to v?echno smutné! Zajisté, nebo? i humor i smutek ?echov?v rostou z tého? ko?ene: z pohledu na lidskou malost. V tom se nikterak nevyvíjel od své první do své poslední práce. Kdyby nebylo nemocí ruského národního organismu a slabostí lidské povahy, nebylo by ani ?echovova humoru. Jedna z jeho figurek p?ipisuje! do památníku k cizímu podpisu: ?T?eba ty jsi Ivanov sedm?, p?ece jsi hlupák.“ Takov? je to humor: lidská hloupost je kámen, na něm? se vyk?e?e tato jiskra.Ale Tolst? nenaz?val ?echova lehkomysln?m proto, ?e psal také humoresky. Právě tam, kde Turgeněv a ?echov jsou nejzoufalej?í, nejteskněj?í, kde humoresek nepí?í, kde volají: marnost nad marnost! — právě tam p?ipadají Tolstému nejlehkomyslněj?ími. Vidí v tom jen tě?komyslnost lehkomysln?ch. O ?echovovi ostatně napsal jednou i kritik Skabi?esk?, ?e v opilosti zajde za plotem.Jaká to byla základní my?lenka, v jejím? zastoupení bylo mo?no tímto zp?sobem mluviti o ?echovovi? Která slo?ka ruského duchovního ?ivota protestovala zde proti krásn?m, smutn?m, dojímav?m povídkám o zbyte?n?ch lidech, slab?ch povahách, marném a nudném ?ivotě, jen? se bez u?itku rozplyne jako d?m? Stará, slavná ruská k?es?anská my?lenka se tu obrátila proti formálně dokonalému spisovateli, jeho? dílu chyběla. Nesla svou vlnou celou ruskou klasickou literaturu, ?ila v Bělin- ském, Gogolovi, Tolstém, Pisemském, Gar?inovi, Dosto- jevském, S?edrinovi, Někrasovovi. Pravíme-li ?k?es?anská my?lenka ruská“, nemíníme tím víru v pravoslavná dogmata. V ta nevě?il ?ádn? z jmenovan?ch. Víra, praví Tolstoj, není p?itakováním k tomu, co ?ekli ?lověku : ?víra je známost smyslu ?ivota“. Ruská víra byla v?dy spí?e jak?msi druhem altruismu a socialismu a vyzna?ovala se více vírou v ?lověka nebo v pot?ebu mu pomoci ne? v boha. Proto z ní nelze vylu?ovati ani atheisty jako Bělinského. Skládá-li k?es?ansk? francouzsk? básník ódy na Madonu, vyjad?uje se rusk? k?es?ansk? básník spí?e takto:?Uka? mi místo, uka? světnici, kde rusk? mu?ik — kde by netrpěl.“Ruská my?lenka k?es?anská je hledati smysl ?ivota v pomoci ostatním, vě?iti v lidsk? a sociální pokrok. ?echov neposkytuje pátrajícímu oku ?ádn?ch v?zna?n?ch známek takové víry. Jeho poesie je zalo?ena na melancholii, ne na úsilí. Po k?es?anech p?i?el kdo? Snad budhista. Nezapomenutelně podr?el zrcadlo své době a, napojen její mlhou, psal své povídky a povíde?ky, naplněné toliker?m steskem, kolik ho jen m??e unésti povídka a srdce. A kdyby je?tě sto let psal, nedovedl by si nic jiného vymyslit, ani sv?m citem ve světě vypátrat, ne? zase jak se někdo zahleděl do v??e a jak ho potom za nohu stáhli dol?. ?dobí jeho literární vlády nazval Mere?kovsk? koncem literatury ruské. Správně v dvojím ohledu: p?edně ?echovem mizí hlavní dosavadní my?lenka ruské literatury a ustupuje témě? mau- passantovsky zvědavému pohledu na svět; za druhé ?echov je poslední z velk?ch umělc? ruské prózy. Měl dosti následovník?: Kuprina, Na?ivina, Arcyba?eva, Zajceva, Andrejeva. ?ádn? z nich ani zdaleka nedosáhl u?lechtilosti jeho formy. Zmocnili se jeho impresionismu a rozvlékali jej a? do trapné man?ry.Ka?d? p?íběh, ka?dá povíde?ka ?echovova lí?í ně- jak? pád a porá?ku. Nikdo nedosáhne toho, ?eho si p?eje. Vesnick? sta?ík by chtěl potě?it vnu?ku pamlskem, ale ?ni?eho nena?el a mávl rukou“. Sedí lidé a :ou?í jeti do Moskvy — nic více ne? jeti do Moskvy. Ale ubíhá rok za rokem, a oni do Moskvy nejedou. Lidé jdou kolem neznámého state?ku, a pojednou, b?h ’.d pro?, po?ne se jim zdáti, ?e uvnit? bydlí ??astní lidé; z sami pocítí vá?nivou ?ízeň po ?těstí, hledají, av?ak zklamou se. U ?echova v?dy se zklamou. Není v jeho sebran?ch spisech jediného nezklamaného. Mu? má se ?enou u? ?ty?i děti — p?es to je do ní ?ne??astně za- milov?n“. Jediného ?lověka vylí?il ?echov s obrovskou, ??astnou radostí ze ?ivota. Ale potom ukázal, ?e ten ?lověk, profesor psychologie Kovrin, je vlastně blázen. Ve stech povídek postavil malé jevi?tě, na nich? v?dy hrají dva hlavní herci: iluse a skute?nost. Ustavi?ně ukazuje, ?e touha není znalost pravdy, n?br? nervová pot?eba lidská. Jako směs nedopět?ch a p?ehlu?en?ch písní, jako potopen? zvon vábivě, opojivě a — marně hu?í p?edstava bohatého a ??astného ?ivota. Jak ti lidé dovedou tou?it! Star?, mrzut? u?enec p?estává dikto- vati vědeckou práci a dává se se sv?m písa?em do hovoru o tom, jak se na Donu chytají stehlíci. Nikdy ov?em u? stehlíky na Donu nebude chytat. ?etníci vedou tuláka. Je mlha. Tulák nevidí ani t?i kroky p?ed sebe. A tu po?ne sníti o krásném ?ivotě, vě?í, ?e je ??astn?, dobr?, slavn?. V tom do něho str?í ?etníci, aby ?el rychleji. Tulák se rozslzí. V tomto světě nikdo nikdy ni?eho nenalezne, a? vy?el hledati cokoliv, pamlsek nebo něco vy??ího, ?ivotní teplo ?i ideál práce a smysl ?ivota. U koho se u?il ?echov takto rozuměti světu? Nepochybně u Schopenhauera, kter? také Tol- stého okouzlil. Schopenhauerovo pojetí světa jako sváru nevědom?ch sil, které si p?eká?ejí — to je také ?echovovo pojetí. V tomto světě je stejně u?ite?no psáti vědecké dílo jako opíjeti se. V tomto zmatku je jedinou moudrostí nemno?iti chaos, nedivit se a neh?bat. Komusi unesli ?enu; oklaman? se pustil za uprchlíky, a ?echov pov??eně glosuje: ?Abogin jel protestovat, tropit hlouposti . . .“ Jin? oklaman? srazí se s milencem své ?eny, vycházejícím v noci z jejího pokoje. Ne?ekne mu více ne?: ?Jestli?e tomu v?emu rozumíte, pak vám gratuluji.“V nejhrozněj?í věci, kterou ?echov napsal, v ?Oddělení ?. 6“, úplně mizí p?ehrada mezi zdrav?mi a blázny. Ten, koho pokládají za choromyslného, vede si klidně, sna?í se nep?eká?eti, kde?to zdrav? mluví hloupě, hází nohama, obtě?uje jiné a dlu?í si peníze. A léka? takto mluví k bláznovi: ?Kdy? u? existuje blázinec a ?alá?e, musí v nich nezbytně někdo seděti. Ne-li vy, to? já, ne-li já, tedy někdo t?etí. V?echno závisí na náhodě. V tom, ?e já jsem léka? a vy du?evně chor?, není ani mravnosti, ani logiky, n?br? jen prázdná náhoda.“?echov je básníkem p?íli? lidského, a proto není u něho hrdin? ani vy??ích typ?. Nějak? tě?k? trám klesl lidem na záda a p?itla?il je k zemi. A není v?jimky. Mladá ?ena tu sice vá?nivě tvrdí, ?e se ?lověk musí namáhati, do úpadu pracovati, sotva se rozední, ?e se jí chce tak horce pracovati, jako se chce v parném srpnovém dni piti. Ale ráno z?stává o dvě hodiny déle v posteli, aby uva?ovala, jak je t?eba pracovati a namáhati se. V?ichni ti ruinovaní statká?i, nudící se ?eny, opu?tění starci, nenadaní spisovatelé, mladé dívky, které pijí a ?ňupají, p?epracovaní u?itelé, milenci bez lásky nebo milenci, jim? se láska vyplnila, ba i mu?ici — v?ichni jsou zachváceni mdlobou, nervosou, nemohoucností. Lermontov napsal:?Jak plamen hvězdy v noci spadlé jsem v světě nenutn?.“Tento typ zbyte?ného ?lověka rozrostl se u ?echova do v?ech kout? — vzpomínám-li dob?e, také do prole- tá?sk?ch sídel. Jeho lidé se laskají s marností svou i jin?ch. Doktor p?ijde k souboji, kde zabili ?lověka, a nemá co ?íci ne?: ?Unavil jsem se.“ Ptá-li se ho někdo na léka?skou radu, odpoví: ?Na? se ptá?? Nevím to u?, holoubku, zapomněl jsem.“ Nebo jin? léka?, Dorn z dramatu ??ejka“, nechce p?edepsat lékstarému ?lověku: ?Lé?it se v ?edesáti letech, to je, odpus?te, lehkomyslnost“ Je to ostatně něco nového v zemi Oblomova? Na otázku Písma: ?Koho jste p?i?li spat?ití?“ odpovídá ?echov o lidstvu úplněji a neústupněji ne? kdo jin?: ?T?tinu větrem se klátící.“Je d?věrníkem hmoty stejně jako lidí. Zná podrobně její krásnou, ale i její nechutnou stránku. V pokoji u?encově, kter? pí?e velké vědecké dílo, post?ehne ?echov nejprve zbyl? zápach po obědě a skvrny. Jak ?asto ?tete u něho, ?e páchlo ??ím a zelím! Také ?odporně páchnoucí luna“ se u něho vyskytuje. Lidem b?vá tělesně nevolno: ?i nyní spali nepokojně, obraceli se se strany na stranu, mluvili ze spaní, vstávali, aby se napili.“ Hmotné zjevy mění se ?asto ve ztmulou vidinu, kterou nemo?no zahnat: v?ímá-li si cestující vétrn?th ml?n?, pak, af jde kamkoliv, vyvstávají ml?ny stále na obzoru a to?í lopatkami; namane se hloupou?k? nápěv a do ve?era nesejde s mysli; kobylka uhryzla tu?né mou?e b?icho, av?ak tato, nekon?íc a neumírajíc, ber b?icha letěla ke koním“.Jak mohl b?ti tento desilusionista, odhalující ka?d? p?íjemn? trik ?ivota, rusk?m ?tená?stvem tak milován a pokládán dokonce za ?milého ?lověka“? On, jen? nej- zaz?í měrou procítil, co kdysi ?ekl král Lear: ?Je ?ivot povídkou, ji? vypravuje blb“? Je tich?. ?Nikdy nezvy?uje hlasu,“ praví o něm Mere?kovsk?. Nezvy?uje hlasu, ani kdy? je nejzoufalej?í. Je v něm ?klidné zoufalství“, o něm? mluví Alfred de Vigny. To, co chce ?íci, ?íká diskrétně, nikdy vztekle. Musíte jeho stra?nou pravdu hledat v jeho diskrétním podání. Nijak ji ne- plakátuje. Je ve své tvorbě mil? a lahodn?, jako byl v osobním styku. Vě?í, ?e lidé jsou ?slabí a milí“. Nevylu?uje se sám z ni?eho. ?tená? cítí, ?e autor mu ?íká: Jsem z vás. Kone?ně je jeho několik věcí z nejkouzelněj?ího, co kdy bylo v Rusku i na světě napsáno.Také na?e mládí jej milovalo. Ale p?i?el den, kdy jsme si ?ekli: chceme raději chybovati se sna?ícími se, ne? míti pravdu s tímto nehybn?m.doba a lidéStultus:Láska a man?elství v zemi socialismuilI/- omsomolská pravda“ v?e resumovala v pohor?eném ?láň- ku. ?ekla v něm věci velmi záva?né. Na p?íklad, ?e komsomolec, chtějící organisovat jiné, musí b?t organisován sám, a nedovede-li najít ?as pro vlastní rodinu, nenachází ho patrně ani pro ?tení, u?ení, odpo?inek. Dále, je-li jako mu? S. neciteln? k vlastní rodině, je pravděpodobně stejně neciteln? ke kamarád?m a spolupracovník?m. Je l?í, ?e práce pro ve?ejnost si vy?aduje celého lidského ?ivota bez zbytku. ?Komsomol toho nejen ne?ádá, n?br? naopak — u?í tomu, jak se má dob?e a věcně pracovat a ?iti p?itom podle v?ech sv?ch mo?ností, d?chati z pln?ch prsou, ukájeti maximum sv?ch po?adavk?, mezi nimi i osobních.“ A kone?ně citát nejd?le?itěj?í pro ujasnění obratu v ideologii. V disciplinovanosti je ?kultura ka?dé socialistické organisace — od mnohamilionové sírany a komsomoía a? po rodinu, nebo? v na?í zemi je rodina — také socialistickou organisací.“ Je komsomolec odpovědn? za svou rodinu? Cítí to? Jak organisuje osobní ?ivot? S těmito otázkami se list obrací k ?tená?stvu.Komsomolci o sv?ch man?elstvích.?tená?i odpověděli spontánně. Asi p?l druhé hodiny po obdr?ení citovaného ?ísla ?Komsomolské pravdy“ byla v internátu student? Knihovnického ústavu organisována spě?ná diskuse. Vyskytla se nejr?znoroděj?í mínění. Student P. tvrdil, ?e komsomolec nem??e vybudovat rodinu pro r?znost zájm? mláde?e. Jeden se zajímá o techniku, druhá je zaujata hudbou, t?etí chce b?t padákov?m skokanem atd. ?ivot je mnohotvárn? a rodina jej poutá, a musí proto odum?ít. Student M. dokazoval, ?e komsomolec, zabran? do práce, velmi zaměstnan?, m??e p?icházet k ?eně jen na noc, a ?e na tom není nic urá?livého. Jiní ?íkali, ?e studenti se v?bec nemají ?enit, nebo? jim chybí podmínky pro správnou v?chovu dětí. Student Michajlov, jen? listu o diskusi referuje, pí?e: ??ivelně, narychlo uspo?ádaná diskuse jasně ukázala, ?e studenti se zoufale pletou v otázkách rodiny a man?elství. Z p?ítomn?ch nemohl nikdo správně odpovědět na otázku, opravit soudruhy.“Pisatelé dopis? pou?ili ?asto p?íle?itosti, aby promluvili o svém p?ípadě. Tak bezděky osvětlili otázku s r?zn?ch stránek. Dopis nadepsan? ?Má chyba“:?Jsem komsomolec. Je mi 20 let. Vystudoval jsem osmiletou st?ední ?kolu, pak okresní noviná?skou ?kolu. . . Ona není organisována. Je jí 20 let. Pracuje v telefonní úst?edně jako telefonistka. ?ili jsme spolu dva měsíce, a pak jsme se museli rozejít.“ P?í?iny? ?Je ?lověkem, nedovedoucím a nechtějícím chápat na?e úkoly — úkoly strany a komsomolu. Nezajímal ji ani ve?ejn? ?ivot, ani práce a u?ení, ani literatura a umění (kromě biografu), ani fysická kultura a sport. Práce nebyla pro ní nutností, n?br? do?asn?m a nep?íjemn?m zaměstnáním p?ed sňatkem.“ Mladi?k? man?el sna?il se zprvu uvést svou ?enu do kruhu sv?ch zájm?, vzdělat ji, vypravoval o událostech doma a v cizině. ?Ale v?e bylo marné. V její hlavě se nesměstnávaly tak vá?né otázky. Konec konc? ?iti s ní stalo se mi prostě nezajímavé, a jí také. Jako bychom mluvili v r?zn?ch ?e?ech. Má chyba spo?ívá v tom, ?e jsem se o?enil s dívkou, naprosto nevěda, co je to za ?lověka, ?ím ?ije, na? myslí. Znali jsme se p?ed sňatkem jen t?i t?dny.“ Uzavírá: mlad? mu? sovětské země se má o?enit jen s aktivně a ve?ejně pracující dívkou, mající s ním spole?né zájmy. Mají b?t stejné úrovně, nezanechávat práce nebo studia po sňatku. Komsomolec pot?ebuje rodinu, a to rodinu dobrou.Petr Bruskov za?íná dopis resolutně a sebevědomě:?Vrhnou se na mne mnozí komsomolci, a hlavně ?eny, ale chci ?íci, co si myslím. Nevě?ím v ?těstí komsomolské rodiny, p?i nejmen?ím během deseti nadcházejících let... Jsem soustru?níkem. K tomu je?tě komsorg (komsomolsk? organisátor). Kromě toho pracují na vynálezu. Mé dny jsou zaplněny tak,_ ?e nemám ani ?asu vydechnout. Setkávám se se ?enou v noci. ?íkám Lidu?ce: ?Pro mne je komsomol a továrna dra??í osobní spokojenosti, správněji domácí spokojenosti, nebo? komsomol a továrna — to je také mé osobní.“ Lidu?ka plá?e: ?Pro? není u nás v?e, jako u jin?ch^ lidí? Soused, technik jakéhosi trustu, chodí pomalu ka?d? ve?er se ?enou na procházku, do biografu, a u?í se spolu něm?ině.“ ?íkám Lidu?ce: ?Pak jsi se měla vdát za takového ?lověka.“ Bruskov byl poctěn v továrně cenou za jakousi racionalisaci, dávající 10.000 úspory. ?ena ho obvinila, ?e staví své úspěchy na jejím ne?těstí, pohrozila mu odchodem, nebo? se vrací dom? unaven a jen ke spaní. ?Nejsem zví?e. Je mi Lidu?ky líto“, sna?il se vypo?ítat, zda snad ?patně nedělí sv?j ?as. Nabídl jí sv?j pokoj, ?ekl jí, ?e ho trápí, ?e odejde ?ít do internátu. Je t?eba se smí?it s tím, ?e ?ást mlad?ch komunist? nemá rodinného ?těstí. ?Lépe je vskutku se ne?enit, nebo p?edem ?íci dívce: ?Bude? moci pochopit, nebo je ti ta n??e p?íli? tě?ká?“ Jsem-li ně?ím vinen, pak jen tím, ?e jsem se o?enil. Ale mám Li- du?ku rád. Myslíte si snad, ?e se mi s ní nechce b?t, projiti se s ní?... Je t?eba dovésti odpou?tět, ale Lidka nechce nic pochopit... A v?dy? mi není ni?eho t?eba. Nesna?ím se pro sebe. Za prémiové peníze jsem jí koupit kabát, hedvábné ?aty. Sobě jsem nechal jen deset rubl? na drát pro svou práci. Povídá mi: ?Nemám co dělat v tv?ch ?atech“ — a hodila mi je do tvá?e... Soudruzi, ?ekl jsem, co si myslím. Bude se vám to zdát nesprávné, ale nep?esvěd?íte mne o opaku.“?eny odpovídají.Na ?zaměstnané lidi“ se sesypala halda odpovědí, hlavně od ?en. Dvanáct dívek-komsomolek, dělnic z továrny Frunze a stavitelek podzemní dráhy, se obo?ilo na Bruskova a nazvaly ?patn?m komsomolcem autora ?Mé chyby“, obviňujíce jej z lehkomyslnosti a netrpělivosti. ?Co? se ?lověk dá p?evychovat za dva měsíce?“ Jistá Gor?kova ze Skuratova poznamenává kousavě na ú?et Bruskova:?Máme snad co dělat s velik?m mu?em, jen? jménem blaha lidstva obětuje rodinu?“ Asi to tak není. ?Co to znamená — ?e nemá? nikdy ?as? Co? mám ?as já? P?estanou-li se v?ichni ?zaměstnaní man?elé“ starat o rodinu, pak se toho p?ece m??e z?íci i ?ena, nebo? je rovnoprávn?m ?lenem spole?nosti... Dob?e! ?ena se také prohlásí za ?zaměstnaného ?lověka“ a odmítne míti dítě, odvolávajíc se na to, ?e ji to ?áste?ně odtrhne od ve?ejn?ch zále?itostí. Pak se zhroutí rodina. A to nechceme.“Mladá dělnice Kuzněcova z ?Rudé r??e“, je?tě nevdaná, odmítá takové man?ely, jako jsou mu? S. a Bruskov. Sama nechce mu?e, jen? by ve?ejně nepracoval, ale také nechce mu?e jednostranného. Vypisuje, jak si p?edstavuje man?ela, jen? by jí vyhovoval.?Pot?ebuji mu?e, jen? by se mnou hrál voley-ball, s ním? bych ve voln?ch dnech mohla ly?ovat, sedět v divadle, ?isti knihu, p?íti se o ni. ?lověk, jemu? cel? ?ivot zaclánějí these a plány, se nehodí za man?ela. Pot?ebuji mu?e, jen? by měl zkou?ku ?voro?ilovského st?elce“ a pomohl mi státi se mistrem st?eleckého sportu. Pot?ebuji mu?e, jeho? by zajímaly nejen sch?ze a zasedání, n?br? i mé ?aty. Nechci, aby mu bylo lhostejno, jak jsem u?esána a zda jsem u?esána v?bec. Nemyslete si, ?e se zajímám jen o ú?esy a divadlo. Jedno nep?eká?í druhému.“Autorka uji??uje, ?e takového mu?e chce velmi mnoho jin?ch dívek. Podobné, skoro francouzské ?enské credo p?ekvapuje na první pohled u sovětské dívky, zvlá?? uvědomělé. Ale s úrovní ?ivota roste u lidí i pot?eba vněj?ího blahobytu, osobní a intimní vyrovnanosti a harmonie, a zprvu se projevuje ov?em u ?eny. Odtud ?áste?ně rozpor mezi pohlavími, vysvítající z dopis?.M. S. z Moskvy, vdaná pět let, oba man?elé jsou b?valí komsomolci, mají dítě. Nyní je její mu? stranick?m pracovníkem, ona studuje na vysoké ?kole a vede celou domácnost, va?í, pere, stará se o dítě. Pí?e, ?e jakási dívka se jí ptala, zda se má vdát. Odradila ji, poukázav?i na sv?j rodinn? ?ivot, a ?ekla, ?e je lépe ?iti samotné. Tato ?ena prozrazuje velkou zatrpklost, kdy? pí?e:?Mu?, p?icházeje dom?, mnoho ?te — ?asopisy, noviny, beletrii. Obtě?uje-li ho dítě otázkami, zbavuje se ho oby?ejně slovy: ?Nep?eká?ej. Jdi. Máma ti poví.“ Voln?ch dní nemám, v?echny domácí starosti spo?ívají na mne samotné, sotva sta?ím se studiem, sedím dlouho po ve?erech, ale ani ?asopis?, ani vědeck?ch knih ne?tu, nemluvě ji? o beletrii.“ Mu? se jí zdá b?t osobou, o jeho? blaho se man?elky musí starat, ani? jim to opětoval. Tedy lépe se nevdávat.A. z Oděsy pí?e, ?e a?koli se s mu?em ?milují a vá?í“, a?koli pracovali spolu dva roky na stejném díle (v ?kole na Dálném v?chodě) a neměli nikdy ani kolegiátních, ani branick?ch p?í, není jejich ?ivot nikterak vesel?. Mu? neměl pro ni ?asu po celé dva roky man?elského ?ivota. ?Na?í dlouhou dvouměsí?ní dovolenou jsem ztrávila neradostně doma, sama s dítětem, hluboce ura?ená tím, ?e mu?-komsomolec nemá kdy věnovati mně — man?elce a kamarádovi v práci — volnou hodinu.“Upracovaní mu?i.Jako protěj?ek k zanedbávan?m man?elkám se nabízí upra- :: -an? mu? Rakitin, jen? je sice ve stejné situace jako man- :í. S.. ale lituje toho. ?V?echny ?ty?i roky mého man?elského ota jsou plny hádek a skandál?. Má ?ena nebyla dokonce - = poslední t?i roky ani jednou v biografu. Pro?? Pochopíte:dvě děcka.“ A zase následuje v?po?et nekone?n?ch a d?le?it?ch prací. Nemusí tu b?t ani man?elství, ale prostě rodina, aby tak p?epracovan? její ?len p?sobil bezdě?ně bolest sobě i blízk?m. To nám ukazuje mladi?k? svobodn? komsorg z Dněpropetrovsku. Stra?ně rád by se ?enil, je mu to vidět na nose, ale v?as se polekal takového nerozvá?ného ?inu. p?e?ta dopisy v ?Kom. pravdě“. ?ije osm kilometr? od své továrny, kde musí b?t v 8 hodin, na?e? za?íná úmorná práce, ?a? někdy nemám ?as orazítkovat svou kní?ku na chleba a z?stávám bez oběda“. Popisuje své osobní a rodinné nesnáze:?P?ijí?dím ve?er dom?, zl?, ani? bych věděl na koho se zlobím. P?íbuzní se na něco zeptají — bu? neodpovím, nebo ?eknu grobián- ství. Ml?ky uléhám. Ráno zas pospíchám na vlak. A tak ka?dodenně. Nebyl jsem ji? p?es měsíc v biografu a dávno ji? se nesetkávám s dívkou, která se mi líbí. Někdy po práci, unaven?, zacházím do zahrady, vidím, ?e mláde? tan?í. Jak dob?e by bylo zato?it se také v kole, ale nedovedu. U?it se tan?it i se stydím, i nemám ?asu. A tak odcházím ura?en dom?.“Viděli jsme, ?e mezi těmito mlad?mi je mnoho takov?ch, kte?í nejen se na práci vymlouvají, ale skute?ně úmorně pracují, spojujíce povolání, namáhajíce se ze v?ech sil. Jiná otázka je, pro? tak ?ijí, pro? je na mláde? uvaleno tolik na ná? pohled malicherné, ale vysilující práce, kterou p?itom z p?esvěd?ení pokládají za hrozně d?le?itou. Na to odpovídá ?áste?ně studentka L., je? pí?e o práci komsorg?: ?nedostávají ?asto správného, konkrétního návodu. Místo toho jsou p?e- cpáváni v?elijakou kancelá??tinou, ka?dodenními sch?zemi a zasedáními. Tím se stává práce samotného komsorga nepromy?lenou“. Odmyslíme-li si nezdr?enlivost a nevychovanost porevolu?ní mláde?e, je? bohu?el je?tě trvá, její hrabství v??i bli?nímu, a? u? je to matka nebo ?ena, vypl?vající z osobní nedisciplinovanosti (jakkoli se s ní bojuje), vidíme, ?e není to v?dy jen mláde? sama, je? si zp?sobuje nepo?ádn? a únavn? ?ivot. Nikoli stát sám, ale vlekoucí se za ním byrokracie, zasahuje do ?ivota tolika mlad?ch párk?. Mimo to je nedostatek obstojn?ch pracovník? dosud velk?, a ka?d?, kdo za něco stojí, je zavalen prací bez nejmen?ího ohledu na jeho fysické a ?ivotní mo?nosti. Proto napsala A. Sirkenová, neorganiso- vaná ?ena komunisty:?Drahá soudru?ko S., nejste osamocena. Vět?ina ?en byla a je v takové situaci, jako vy, ale r?zně na ni reagují. Kdy? mi bylo 20 let, bylo se mnou toté?. Ale dívala jsem se na to veseleji, na sebevra?du nebylo ani pomy?lení. Kdy? m?j mu? po?al trávit velmi mnoho ?asu v továrně, neurá?ela jsem se. Nu, myslela jsem si, pracuje, neflámuje, a? si! Nastěhovala jsem k sobě sta?enku-matku, aby dohlí?ela na děti (mám dvě), a sama jsem za?ala ?astěji nav?těvovat sch?ze dělnick?ch rodin. Na jedné sch?zi se volili ?lenové konsumní komise. Tu sly?ím, ?e pro mne hlasuje 50 lidí. P?ijala jsem s radostí tento návrh a ji? druhého dne jsem měla denní slu?bu v dru?stvu. Pak jsem vzala je?tě jednu ve?ejnou práci. Konala jsem tuto práci, uchvacovala mne, dělala ?ivot naplněn?m a zajímav?m. To je mnohem lep?í, ne? sedět doma. Jinak leze do hlavy kozel ví co, kdy? se ni?ím nezab?váte ...“Klidné, trochu resignované, energické ?eny, je? jsou lépe situovány, dávají na celém světě podobné rady sv?m mlad?ím soudru?kám. Ale trochu urá?livé pro mladé je, pí?e-li Sirkenová: ?Je vám dob?e ?ít — v?ude je otev?ená cesta, máte to nejdra??í — mládí. Radím vám — vezměte se do rukou, chopte se studia, práce, a v?e p?jde dob?e.“ Tato neorganisovaná ?ena komunisty pat?í z?ejmě k těm lépe situovan?m v sovětském smyslu slova. Vizme — má komu zanechat starost a pé?i o děti a hospodá?ství, její ve?ejné poslání ji neokrádá o povinnosti v??i rodině. Viděli jsme, ?e vět?ina toho upracovaného a nervově zhrouceného mládí nemá ani tolik. Co? nepí?e Komsorg z Dněpropetrovsku: jsem mlád, ale cítím se ji? ?starcem“? Co? ta mláde? nestuduje a nepracuje spolu? Ví, kam bude poslána za několik dní k nové práci, a s k?m nebo kde zanechá nedospělé děti, ?asto kojence? V jeslích a?kolkách není je?tě místa pro v?echny. A pat?í-li věc rovnováhy v sovětském rodinném ?ivotě k osobnímu chování a povaze jednotlivce, pat?í také k otázkám ve?ejného plánování, distribuce, racionalisace, tempa práce atd.Uvedeme ji? jen jeden p?ípad, li?ící se poněkud od ostatních. Komsomolec ?ajev (tajemník komité VLKSM továrny Dze- r?inskéhe) prodělal v?echny rodinné nesnáze ?zaměstnan?ch lidí“. ?ena, ji? jinak měl up?ímně a hodně rád, zprvu dělala scénv. pak si opat?ila náhradníka, pr? nicotného a neseriosního chiapce, jen? ji dostal do ?patné spole?nosti. ?ajev tím hodně trpěl a..mluvil o své ?eně, o svém ?ivotě se stranick?m a komsomolsk?m aktivem, ale nikdo neprojevil ke mně citlivosti.“ Musel se uzav?ít a ?e?it otázku sám. ?Rozhodl jsem se jít na věc jako komsomolec, jako ?lověk. D?íve jsem nikdy ne?etl se ?enou. Kdy? se tázala: co je zajímavého v novinách? ?íkával jsem: vem a ?ti si sama! Prskne a odejde do kuchyně. Nyní jsem ?inil jinak.“ Věnoval se man?elce s vět?í pé?í a jemností. Dopis se kon?í jakousi hymnou na rodinné ?těsti. ..Standard pro komsomolskou rodinu neexistuje a nem??e b?t, ale já, soudruzi, jsem sv?m vystoupením chtěl ukázat na vlastním p?ípadě, jak m??e komsomolsk? aktivista organisovat svou rodinu. Vy, chlapci, kdo? jste je?tě ne?enatí a nevdané, si myslíte, ?e s rodinou se ?ije ?patně? Dob?e! P?icházíte dom? do rodiny, odpo?íváte si, pohrajete si s mali?k?m, promluvíte se ?enou — jak dob?e! Tu ?eknou chlapci, ?e pr?, hle?te, kluk se dal na idylu. Není tu ?ádné idyly, n?br? je to prostě dobré. M??ete jít bod?e do továrny a vá?ně a radostně pracovat. To je v?e, co jsem chtěl ?íci.“?ajev objevil v?chodisko, po něm? jeho soudruzi tou?í. Myslím, ?e je dobré. A jim se objevuje cesta z krise, která tak zbyte?ně kazí ?ivot mláde?e a ztě?uje osobní a ve?ejn? ?ivot.Stará generace,te? se debaty ?ivě zú?astnila, byla zase velmi pohor?ena cho- -,-áním mlad?ch. To, co napsali, se dá celkem shrnout do slov: vy prevíti, zasluhovali byste v?prask. Copak víte, jak se ?ilo nám, a jaké jsme měli my za sv?ch ?as? starosti? A vy se máte, jak se nám za mládí ani nesnilo, a je?tě vyvádíte. Tak asi se vyjád?il i star? neorganisovan? dělník Nikolajev i p?edáci ze staré stranické gardy. Jaroslavsk? ?íká, ?e ?vědomí úplného rovnopráví pohlaví je?tě se dalece neupevnilo u v?ech komsomolc?, u celé na?í mláde?e“. Krupská v jiném ?lánku p?ipomíná názory na věc svého velkého man?ela a podot?ká, ?e je celkem smutné, shrne-li se ve?kerá vynalo?ená práce pro spravedlnost a úsilí o p?ekonání star?ch poměr?, pí?í-li nyní komsomolci slova ?komsomolci, ne?eňte se!“. Upozorňuje na nutnost zlep?iti elektrifikaci, vodovody — v zájmu uleh?ení práce hospodyněk. V stejném duchu se vyjad?uje stará komunistka Stasova, ?íkající drsně ale pravdivě, ?e komsomolec musí b?t ?nejen mu?em v posteli, ale i mu?em v ?ivotě". Zd?razňuje, ?e ?ohromnou pozornost je t?eba věnovat jeslím a dětsk?m ústav?m, organisaci ve?ejného stravování, nebof to do zna?né míry pom??e roz?e?it ?adu otázek, stojících v cestě p?i tvo?ení pevného, dobrého rodinného ?ivota komsomolc?“. A tu jsme zase tam, kde jsme za?ali. Nepsala Kollontajová v roce 1918, ?e trápení ?eny je konec, nebof ?v komunistické spole?nosti budou ?iroce vyvinuty ve- rejné jídelny, úst?ední kuchyně“, ?e ?ka?d? ?lověk má právo na ?těstí“ a proto, vy mladí, nebojte se, ?darujte pracovní spole?nosti nové ob?any-děti“, o ně? bude postaráno. Dnes :i ?? té?e věci obrací k ve?ejnosti vá?něj?í osobnosti, ne? byla= revolu?ní dáma, ale nikoliv ve formě slibu, ale nutného po?adavku. Práce má spole?nost je?tě dost a dost.Je?tě d?vody krise.Uvedené dopisy nám dovolují udělat je?tě několik dodatk? a závěr? k d?íve vypo?ítávan?m d?vod?m man?elské krise v SSSR. Tu jsou.1. ?Bohu?el lze ?íci o mnoha na?ich soudruzích: ?po?krabte komunistu a najdete filistra“. Ov?em, ?krabat je t?eba na citlivém místě —- jeho psychiku v poměru k ?eně ... Staré právo nadvlády mu?e ?ije dále ve skryté podobě. Jeho otrokyně se mu za to objektivně mstí. A té? v skryté po?obe. Zaostalost ?eny, naprosté nepochopení revolu?ních ideál? mu?e zeslabuje jeho bodrost a rozhodnost v boji.“ (Lenin.)Asi roku 1926 ?ekl mi 24let? dělník a za?ínající básník, jeho? jméno dnes lze uvidět v nejp?edněj?ích sovětsk?ch ?asopisech (tenkrát je?tě chodil do továrny): ?Ani nevíte, jak mám svou ?enu rád. To víte, je jí osmnáct, a jsme p?ldruhého roku spolu. Moc hezká je! (Objevila se fotografie sli?né dívky s vyhrnut?m nosem.) Ale takhle mé práci, to ona nerozumí. Víte, ?lověk p?ijde z továrny a hned do psaní. Nebo takhle v noci, le?ím a nespím a tu mne napadne ver?í?ek, hned vysko?ím a napí?u si ho. No, a ?ena se probudí, celá divá, co pr? blázní?, ani v noci nedá? pokoj s tím spisováním!“ Bylo na něm vidět nad?ení za?áte?níka, jen? pochopil, ?e ?e? se dá spoutat r?my a ?e on to dovede, a mali?ko zklamání a ura?enosti. Tady se p?ípad rozdvojuje — v jednom je to, jak ?íká Lenin, pomsta nevzdělané otrokyně svému pánu, v druhém — prudk? skok v?voje. Jakkoli jdou dnes v Rusku ?eny i mu?i stejn?m krokem, tak?e slab?ímu někdy ani nesta?í dech, dociluje mu?, v?era je?tě nádeník a analfabet, vzdělanosti (i polo- vzdělanosti) ve vět?í mí?e ne? ?ena. Ve sňatcích se pak, p?es ve?keré p?esvěd?ení, nevybírá podle znalosti národohospodá?- ství a politick?ch dějin, ale podle záliby a prost?edí, je? bylo je?tě nedávno va?ím. Ale za?íná se nové období.2. Sňatky se v Rusku odjak?iva uzavíraly v pověstně mladém věku. Sověty ur?ily omezení, srovnávající p?ípustnou věkovou hranici man?el? s evropsk?mi státy, a? několik let po revoluci (nyní 18, d?íve 16 let). Z dopis? ?Kom. pravdy“ v?ak vidíme, ?e hranice tato valně nepokro?ila. Dopisy pí?í dvacetiletí mu?i i ?eny, man?elé, ?asto ji? i rodi?e. Pětadvacetiletá dívka se ?asto dosud pova?uje za p?ezrálou a t?icetilet? mu? za d?stojného kmeta. Je v tom vliv rasy, orientované na v?chod, ale i kus ?patné staré tradice. Situace se za?íná pozvolna měnit jen v posledních několika letech. Myslím, ?e není nesprávné, dáme-li z?ásti vinu na ne?těstí nezletilosti těchto mládenc? a dívek, úprkem se ?enících a rozvádějících se pro nic, tragicky se hádajících pro mali?k? rozpor v názorech a z netrpělivosti se nemohoucích p?izp?sobiti povaze druhého. To se stává i u lidí star?ích a vyrovnaněj?ích, vzpomeňme si na ?Annu Kareninu“, v ní? Tolstoj krásně lí?í, jak v prvních měsících man?elství se Levin a jeho ?ena chvílemi prudce nenáviděli. Ale hor?í je, ?e tito mladí s největ?í samoz?ejmostí a klidem, s králi?í rychlostí p?ivádějí na svět děti. Lenin, nará?eje na zmíněnou ji? teorii o ?sklenici vody“, ?íkal: ?Pití vody je vskutku věc individuální. Ale lásky se ú?astní dva a vzniká t?etí, nov? ?ivot. Zde se skr?vá ve?ejn? zájem, vzniká povinnost v??i kolektivu.“ Viděli jsme, ?e stát, p?es svou velkou snahu, nemá je?tě tolik mo?ností, aby se postaral o v?echny děti stejnou měrou, a pomohl tak jim i jejich rodi??m. Poznali jsme, ?e síla spravedlivého zákona a moc rovnoprávnosti, p?es velké uleh?ení jimi p?inesené, nevylu?ují osobních tragedií, a bylo by hloupé spoléhat se jen na ně, a nikoliv také na osobní kázeň a odpovědnost. Ale rodi?e, zahloubaní do sv?ch man?elsk?ch rozpor?, se v?ude a ?asto nestarají o osud dítěte, nebo tak ?iní jen jedna strana. Mladi?ká sovětská matka, zamilovaná po u?i do podvádějícího ji gaunera, kter? jí uniká z města do města, zapomíná na blahobyt a pé?i o dítě, jako mnoho jin?ch mlad?ch ?en po celém světě. Zanechává je v nahodil?ch rukou, u ?patně se o něho starajících p?íbuzn?ch nebo znám?ch. Z pojmu mate?ská láska z?stává jenom slovo. Takové ?eně v jejím honu za unikajícím mil?m ani nenapadne, aby se s ním jen prob?h v zájmu dítěte nerozvedla. Bojí se ho ztratit, nebo po p?ípadě po?kodit jeho drahou kapsu alimenty. Na starost o dítě, a tudí? ?povinnost v??i kolektivu“ není ani ?asu, ani pomy?lení. Takov?ch p?ípad? jsou dosud tucty a protěj?kem k nim jsou páni mu?i typu man?ela S., odcházejícího od umírajícího dítěte s vědomím naprostého klidu a vykonan?ch povinností. Věc vypadá pová?livě bur?oasně a smutně lidsky. Socialistické morálce, ukládající v otázkách mravních velnu mnoho odpovědnosti za sebe a za svě?ené spolu?leny spole?nosti, se musí sovětská mláde? je?tě dlouho u?it.A u nás?U nás m??eme pozorovat jinou věc a porovnávat ji se stavem v Rusku. Roku 1930 bylo v městech ?SR 12.765 neobydlen?ch byt?. V Rusku, jak víme, je bytová krise. V obou zemích nemá párek mlad?ch lidí vstupujících v man?elství kde bydlet, jen d?vody k tomu jsou r?zné. Ná? nezaměstnan? párek, vyhozen? z bytu, je je?tě ubo?ej?í ne? rusk?, nemohoucí spolu ?ít nebo se rozejít. Sta?í se podívat do denní kroniky novin, abychom poznali, kolik lásek, man?elství a ?ivot? u nás zni?ila krise. Roku 1932 jsme měli témer o 300.000 obyvatel? více ne? roku 1929, ale asi o 11.500 sňatk? méně ne? tehdy. Divadelní pracovnice ruská, N. Sa- cová, za svého pobytu v ?SR se udiveně zmínila noviná??m o tom, ?e kade?nice v Karlov?ch Varech jí vypravovala o sv?ch nesnázích — bojí se se sv?m mládencem vzít, kde?to u nás, ?íkala Sacová, je to tak lehké. Věděla dob?e, kam mí?í. Zatím co v Rusku se lidé berou p?ekotně a nerozvá?ně a odná?ejí pak následky toho, nemohou se u nás lidé z jin?ch hospodá?sk?ch a spole?ensk?ch p?edpoklad? vzít v?bec, i proto, ?e se nechtějí navzájem odsuzovat k mizernému ?ivotu a mo?né bídě, z nedostatku zvyku, jako v Rusku, na nízkou úroveň, z faktické nemo?nosti zalo?iti domácnost, z náhlé nezaměstnanosti nebo strachu z ní. Na nenormálnost, ?e dva zdraví a mladí lidé se nemohou vzít, a?koliv by tomu chtěli, si nem??eme a nesmíme zvyknout, stejně jako na man?elství na divoko, existující jen pro strach ze zmen?ení minimálního platu, na bídu rodin nezaměstnan?ch a na v?echny, ty nestv?rnosti, je? p?ivodila krise.otázky a odpovědiPro? nezabránili socialisté ?aspirantskému zákonu“?i.Pane redaktore,promiňte, ?e Vás obtě?uji, ale byl bych Vám velmi vdě?en, kdybyste mi odpověděl na m?j skromn? dotaz.Kdysi jste otiskl v ?P?ítomnosti“ ?alobně dopisy několika aspirant?, tehdy jsem sám také za?ínal, ale nena?íkal jsem. Byl jsem ji? ze studil zvykl? skromnému ?ivotu a proto jsem doufal, ?e ty ne??astné t?i měsíce ji? nějak vydr?ím a potom to ji? snad p?jde lip. Ale dnes po několika měsících vidím, ?e je vylou?eno takhle dál ?iti. To není v?bec ?ivot, hodn? myslícího ?lověka. Měsí?ně dostávám asi 520.— K?. Za byt a stravu a r?zné mali?kosti dám 500.— K?. Koupim-li si m?dlo, pastu a krém, jsem bez halé?e. Koupiti si nějakou knihu nebo noviny je naprosto vylou?eno. V?dy jsem měl nesmírně rád knihy, do divadel p?ímo s vá?ní chodil a te?? Jsem sra?en na úroveň japonského kuliho, kter? ?ije jen proto, aby pracoval, jedl a spal. Nedivte se, ?e někte?í z nás propadají nej?eměj?ímu zoufalství, hrani?ícímu se sebevra?dou. Nejedná se jen o ten trudn? ?ivot fysick?, ale té? o to morální poní?ení. Jak m??e míti ?ák p?ede mnou respekt, kdy? ví, ?e jsem ?ebrák?Pane redaktore, nyní ten dotaz. Ka?d? aspirant a celé profesorské sbory prohla?ují, ?e tím jsou vinni socialisti. Vím, ?e to nezp?sobili jenom oni, p?ipravili to pro nás v?ichni, ale nechápu, jak k tomu mohli socialisté dáti souhlas. K ně?emu tak nelidskému, bezcitnému, antisociálnímu ? V?dy? bylo otázkou jejich socialistické presti?e zabrániti tomu. Co? nechápou, ?e tento souhlas s tímto ko?istnictvím je pro ně sebevra?edn? ? Jen jděte po st?edních ?kolách a uvidíte, ?e celé sbory jsou proti nim. Co je platné, ?e jsou ve vládě, kdy? stejně nezabrání zbída?ování sv?ch p?íslu?ník?? Co? tento zákon není legali- sovánlm Preissova návrhu na sní?ení plat? státních zaměstnanc? ? A na Preisse za to úto?í. Co? mu nevyhověli ? A kde je ten charakter pomoci mlad?m lidem, kter? tento zákon měl míti? V?dy? stejně se p?ijímali profeso?i jen tam, kde jich naprosto nutně pot?ebují a nikoli, ?e by se na jedno místo p?ijali dva kandidáti, jak se stále v socialistick?ch novinách vykládá. Je to prostě teror, páchan? jen na ur?ité vrstvě mlad?ch lidí. Jak se m??e dne?ní vláda honosit! svoji demokrati?ností? Mohla by se je?tě h??e zachovat! ta nejreak?něj?i vláda?Pane redaktore, ?ekněte, pro? tam jsou socialisté ? Co? nemají tam ?ádného vlivu? Nebo nechtějí? — Za Va?i odpově? Vám budu velmi vdě?en.Aspirant.II.Vá?en? pane!Poněvad? nepat?íme k ?ádné z vládních socialistick?ch stran, nejsou nám ani známy v?echny d?vody, pro? dělají to nebo ono. Av?ak jeliko? bychom Vám p?es to rádi opat?ili informaci, po ní? voláte — a uznáváme, ?e oprávněně voláte, po?ádali jsme známého sociálně demokratického noviná?e, aby na Vá? dopis odpověděl.Redakce.ni.Nejsem ani ?lenem vlády, která aspirantsk? zákon dělala, (jde ve skute?nosti o vládní na?ízení na základě zmocňovacího zákona, tak?e na?ízení má povahu zákona; u?ívám jen v?itého termínu, kdy? mluvím o ?aspirantském zákoně“) ani ?lenem poslanecké sněmovny, která vzala toto vládní na?ízení na vědomí. Rozumím docela dob?e, ?e ten, kdo je v tomto okam?iku ?aspirantem“, poci?uje subjektivně sv?j stav jako k?ivdu, av?ak objektivně je mo?no aspirantsk? zákon nejenom vysvětlit, ale za dané situace státní pokladny a na?eho národního hospodá?ství i obhájitRok 1929 byl posledním rokem hospodá?ské konjunktury. Od té doby se poměry ustavi?ně zhor?ovaly. Republika vyvá?ela tehdy za 18 miliard zbo?í, loni vyvezla za 6 miliard. Ztratila t?i ?tvrtiny svého v?vozu, pr?mysl ztratil asi 40% své zaměstnanosti. Zemědělská krise p?ivodila zhroucení cen zemědělsk?ch v?robk?. Pro? se to v?e stalo, jsem zde vysvětloval několikráte. Dělníci dostávali r. 1929 ro?ně na mzdách asi 14 miliard K?, loni asi 8 miliard K?. Státní dluh vzrostl o 5 miliard K?, zhruba tolik dělaly státní schodky, o ně? v?daje státní pokladny p?evy?ovaly její p?íjmy. Z obecn?ch, st?edních a vysok?ch ?kol vycházeli p?i tom v témě? nezten?eném mno?ství mladí lidé do praktického ?ivota. P?i tom jsme měli témě? milion lidí bez práce, nyní jich máme p?es t?i ?tvrti milionu. Jedna t?etina těchto lidí, kte?í po léta platili t?dně desítky korun do odborov?ch organisací, bere t?dně podporu 80 a? 100 K?, ostatní dostávají 10 K? t?dně, jsou-li svobodní, 20 K?, jsou-li ?enatí. T?ikráte byly zv??eny daně z d?chod?, srá?ky z plat? státních zaměstnanc? ?iní a? plnou ?tvrtinu b?val?ch p?íjm?. Bylo zastaveno p?ijímání do státních slu?eb, na?ízeno, ?e 10% systemisovan?ch míst musí z?stat neobsazeno, ka?dé uvolněné místo se smí obsadit a? po p?l roce. To v?e se stalo, aby se u?et?ilo, nebo? státní pokladna byla v situaci, ?e poslední t?den v měsíci ministr financí sháněl po Praze v?dy několik set milion? K?, aby měl na v?platy plat? státních zaměstnanc? a na nejnezbytněj?í pot?eby státní správy.Nebo? státní p?íjmy se nutně zmen?ují, kdy? o 72% poklesl v?voz a o 40% zaměstnanost pr?myslu a p?i tom se zvy?ují vydání na nezaměstnané a na obranu státu vzhledem k nebezpe?né mezinárodní situaci. Vět?ina státních v?daj? je sou?asně p?i tom stálá. Soudy musí dále soudit, policie hlídat bezpe?nost, ?eleznice dopravovat, i kdy? se jejich doprava nevyplácí — poklesne-li rozsah obchodu, poklesne doprava zbo?í a pak i lidí a tím v?nos drah — na ?kolách se musí vyu?ovat, zkrátka státní správa musí nezměněně fungovat dále. P?i tom tato státní správa jě ?iva z národního hospodá?ství, které ztrácí krev a zmen?ilo se snad ve své rentabilitě a zaměstnanosti na polovinu a? dvě t?etiny toho objemu, kter? mělo roku 1929. Státní administrativa v?ak se nemohla propou?těním zaměstnanc?, zav?enim nemocníc, ?kol, soud?, kasáren atd. ve stejném rozsahu p?izp?sobit.Mladí lidé, kte?í vy?li ze ?kol, ov?em trpěli touto stra?nou krisi ve v?ech, směrech. Kdy? chtěli jiti do ?praktického ?ivota", nena?li volného místa, nebo? se propou?tělo, a kdy? je pracně p?ece jen s velkou námahou sehnali, dostali pár set K? měsí?ně. In?en??i a dokto?i pracuji měsí?ně jako za?áte?níci za 500 nejv??e 1000 K?, o těch druh?ch ani nemluvím, proto?e jde tu v tomto p?ipadě jen o aspiranty. Socialistické strany proto ?ádaly, aby se hledala forma, aby p?ece jenom do státní =22.27:t 27 mlad?th inteligent?. Povelk?ch bqjfch * ariaMresa financi a s jin?mi odp?rci byl qjednán koqmh, ?e budou na místo jednoho ?ekatele p?iji- mám dva upnuti, ov?em a polovi?ním platem. To znamená iie ;e lépe míti 51< K? měsí?ně, ne? v?bec nic. (Ostatně2 7-.-nz?'. 7ě:ht; ?é?ek se po?al sám ?ivit. měl platui-:; měsiizě Fre? vi...;-.. l.;é kte?í ?li do státních slu?eb 7 : : ' re 2. ; 22 ; = -.22 ? - 2 = 7 7227:. nedostávali rok v?bec??*i? ptat. Socialistické strany vymohly, ?e aspiranti nemusí ere ní-::e 2222222 r 772 2:startu plat hned, a nebude jn paaději srá?en, jak to mělo p?vodně b?ti. Socialistick? -.22 7 7- 27 Lt-27 2íí p?ijímat absolvované profesorye.eepe? m _:.:e.e 7.2 mesiánské ?koly, a jeho nástupce ▼ této pn?oá pokra?oval Ti, kte?í jsou dnes aspiranty na atfcMhta ftotteh — jejich po?et neni znám, proto?e je p?ijí- = ni nm-si?ednictvím ústav? zemské ?kolní rady,= =m _ - 2:2220 pololetí není dosud ú?ední informace —- měli 2 2 v : 7 = 20 -j, bu? nemít v?bec nic, anebo míti :?i 1-1: 5 vyhlídkou, ?e se z nich p?ece stanou .2 zhledné době profeso?i, ?e se tedy jejich7 laty více ne? zdvojnásobí. Kde to jde, pomáhá se - — také tím, ?e mají soukromé hodiny a pod.Rczumí se, ?e aspirant má bídu. Nikdo neo?ekával nic ji- 2ih: ale soudilo se, ?e je lépe málo, ne? v?bec nic. Zdá se, ?e je to pravda. Ministerstvo ?eleznic na p?iklad je?tě nezavedlo v oraksi aspirantství a věc teprve p?ipravuje. Má v?ak ji? 2= itv?i tisíce ?ádostí, vesměs doktor? a in?en?r?, intervencí a proseb je tolik, ?e se dve?e u lidí, kte?í mají s tím co dělat, netrknou. P?i tom bude obsazeno asi 400 míst! Kromě toho jsou . 2 tisíce ?ádostí maturant? u ?editelství státních drah.To, co stát, resp. vláda a v ní socialistické strany udělaly, abv byl umo?něn aspirantsk? zákon, stalo se s vypětím v?ech sil státní pokladny. Nechci dnes psáti o tom, co v?e zlého z věci někte?í byrokrati chtěli udělat. Jsem p?esvěd?en, ?e aspirantství je bída, ale jsem také p?esvěd?en, ?e aspiranti hrubě k?ivdí socialistick?m stranám, kdy? jim je?tě nadávají za to, ?e se vynasna?ily ze v?ech sil, na úkor jin?ch rovně? naléhav?ch věcí, aby alespoň toto se pro nezaměstnanou inteligenci stalo.Bída není zaviněna ?socialistick?mi stranami ve vládě“, n?br? krisí kapitalistického spole?enského ?ádu, kter? spěje k závěru své poslední etapy, ale dosud desorganisace nep?e?la v nov? po?ádek. Není d?stojno vzdělání aspirant?, jestli?e o těchto věcech objektivně neuva?uji, i kdy? subjektivně touto bídou tak kr?tě trpí.Dr. Karel K?íS.dopisyCo chtějí mladí SlováciI.Vá?en? pán redaktor!Vo ?tvrtom ?ísle ?P?ítomnosti“ uve?ejňujete dopis, ktor? Vám zaslal p. Horniak, a vo svojej odpovědi odmietate sa pustit’ do debaty so zmienen?m dopisom, lebo vraj neobsahuje konkrétné údaje o domněl?ch k?ivdách Slovákov. Dovol’ujem si i ja samozvané sú?astni? sa Va?ej debaty, a sdělit’ Vám nie- kolko svojich názorov o p?í?ině neshody medzi Slovákmi a ?echmi.I. Na Slovensku je v dne?nej době viac ako 150.000 usa- ien?ch ?echov, z nich dobr?ch 80% v ?tátnych úradoch. Je pravdou, ?e tito 1’udia z vá??ej ?iastky p?i?li v době p?evratu, kedy bola núdza o dobré slovenské administrativně sily, a nemo?no zaprie?, ?e tito 1’udia vykonali vel’k? kus konsoli- da?nej práce, a zabránili u nás vypuknutiu anarchie bezhlavej, ale neslobodno p?itom zaml?a?, ?e to boly sily narychlo so- brané, neodborné, nekvalifikované, u ktor?ch ?asto jedin?mdoporu?ením bolo dobré vlastenectvo. T?eba v?ak uznat. íe ?tát po konsolidácii svojich pomerov bezpodmiene?ne po?adoval od t?chto, z nutnosti okam?iku p?ijat?ch úradníkcv slo?enie jak v?eobecne ?kolsk?ch, tak odborn?ch skú?ok. T: ktori pri skú?kách neobstáli, boli z vel’kej vá??iny prepusteni a tí ostatní sa tak v?ili do práce svojho ú?adu, ?e sa s ostatn?mi úradníkmi, neskor?ie p?ijat?mi a u? dokladné odborní vy?kolen?mi, úplné vyrovnajú svojim kolegom z historick?ch zemí.Teda na Slovensku je vlac ako 150.000 ?echov, a p?itom je tam iste pri najmen?om ten ist? po?et nezaměstnan?ch Slovákov. Sú to vysoko?koláci, maturanti, i 1’udia s neúpln?mi st?edn?mi ?kolami, a tito nespokojenci, majúci biedu a hlad, vidia, ?e na po?tě, na ?eleznici, u policie, ?etnictva a finan?nej strá?e, na bemom ú?ade, v súdnictve (?kolstvo nespomínam. lebo v tomto obore zásluhou b?valého ministra ?kolstva dra Dérera nie je jediného nezaměstnaného Slováka), teda v?ade sú ?e?i, a neby? ich, tak mohli by by? na ich miestach. Mali by prácu, plat a ?ivobytie, neboli by na prí?a? rodi?om, boli by samostatní, a iste i ??astní. A t?mto nezaměstnan?m Slovákom mamě bude niekto vyklada?, ?e sme povinní t?mto ?esk?m úradníkom, ?e p?i?li nás chránit v době p?evratu p?ed chaosom; ?e dostali v době nedostatku slovenského úradnictva definitivu v slovensk?ch úradoch, následkem ?oho sú nep?elo?itelní; ?e ústava Republiky zaru?uje ka?dému jej obyvatelovi mo?nost a právo kdekoívek na území ?SR sa usadit. Toto vysvetrovanie bude zbyto?ná a márna práca. lebo íudia zijúci v núdzi a nedostatku sú egoisti, mysliaci v prvej radě na seba, a dávajúci sa bez dlhého uva?ovania do slu?ieb t?ch, ktori sfubujú nápravu zl?ch pomerov. O nápravu t?chto zl?ch pomerov sa usilujú rovnako Dérer, Hod?a, Ivánka, i Hlinka, Rázus. Ale dokial prv menovaní reálne po- ?itajú s dan?mi mo?nos?ami, a nedajú sa strhnú? k nějakému ukvapenému, demagogickému ?inu, dotiaf Hlinka s Rázusom a? do omrzenia opakujú vo svojich novinách ?a? my budeme vo vládě, tak vám v?etk?m dáme prácu a chlieb“, dob?e v?ak vediac, ?e stávajúce zákony Republiky sa velmi ?a?ko menia, a ?e sotva najdú vo sněmovní potrebnú vá??inu, ktorá by im svojím súhlasom ku zmene ústavy umo?nila usku- to?nenie autonomie. A p?itom neslobodno zabudnú?, ?e v r. 1927—29, kedy taktie? boli vo vládě, ni? nevykonali viacej pre Slovensko, ne? ktor?koívek politik centralistického sm??íania. Nezaměstnaní v?ak o t?chto veciach neuva?ujú, veria Hlinkoví, ?e sa mu poda?í ten zázrak zaopat?it’ im prácu, chytajú sa jeho sl’uhov, jako topiaci sa chytá stébla slamy — a preto sa nedivte, p. redaktor, ?e vá??ina slovenskej mláde?e ide tak neochvejne za Hlinkom a Rázusom.Zdá sa, ?e za t?chto okolností neni pomoci slovenskej ne- zamestnanej mláde?i. Nepomó?u jej ani Hlinka ani Hod?a, lebo k??ená pomoc neni v ich rukách, ale mó?e len prijs? zlep?ením hospodá?sk?ch podmienok ostatného světa. A preca, ke? u? vláda nemó?e prinies? pomoci, tak mó?e ukáza? aspoň dobrú vól’u. Sme e?te i dneska na Slovensku svedkami toho, ?e, trebárs i do úplné podriadnycb ?tátnych miest sú p?ijímaní miesto Slovákov ?e?i. Toto samoz?ejmé vyvolává zlú krv, a je nále?íte vyu?itkované autonomistick?mi ?asopismi k proti?eskej propagandě. Nech uká?e vláda svoju dobrú vól’u v tom, ?e nariadi, aby sa na Slovensku p?ijímali do ?tátnych slu?ieb bezpodmiene?ne Slováci, i v tom p?ípade, ?eby sa sná? nevyrovnali svojím odborn?m vzděláním o to miesto sa uchádzajúcim ?echom. Tak ako o p?evrate sa r?chlo v?ili neodborní úradníci do svojho nového pósobi??a. i teraz iste by nastal ten p?ípad. Viem, ?eby sa t?mto po?ínáním moc Slovákom nepomohlo, lebo len málo sil sa p?ijímá teraz do ?tátnych miest, ale psychologicky by málo toto nariadenie velkého ú?inku, lebo by bol podan? dókaz, ?e vláda chce, aby na Sovensku boli v prvej ?ade zaměstnaní Slováci. Tento po?iadavok je jedn?m z hlavn?ch bodov programu Hlinkovej strany, a jeho uskuto?nením by vláda ukázala, ?e nie len Hlinka, Rázus, ale i Hod?a, Dérer vedia hájit’ záujmy Slovenska.II. ?Ej, tie ?asy u? za?ly, ke? sa re? kradla“, pí?e p. Hor- niak. Není to pravdou! ?e?i nekradnú nám na?u re?, ale vermi ?asto ju máj? vo vel’kej nevá?nosti. Dokial’ ktor?- kol’vek mal? drotárik, po p?ípade úradník zaviaty náhodou do ?iech, ?i vysoko?kolák u? v druhom roku svojho pobytu v ?echách slu?né po ?esky sa vyjad?uje, dotial’ velmi vel’ká vá??ina ?eského úradníctva na Slovensku i po mnohoro?nom pósobení v tejto zemi nechcela sa nau?it’ sloven?ině, a úradné aktá vybavuje len v ?eskej ?e?i — a toto pova?ujem za chybu i so ?tátneho hradiska; lebo ke? na pr. na ?i?kove zamietne berná správa niekomu jeho odvolanie proti vysokému v?měru daní, tak si ten zamietnut? nanajv?? povzdychne ?je to ale lumpárna“, a ke? kdesi u Hrdlo?ez nějak? ?etník spokutuje neopatrného ?oféra, tak si ten sná? len povzdychne sakra, je to ale p?ísnost“, ale úplné iná?ej sa majú věci na Slovensku, tam ten poplatník, ak jeho prosba bola zamietnutá ?esky hovoriacim úradnikom (a 60% úradníctva bernej správy sú ?e?; alebo ?ofér, ak bol pokutovan? ?esky hovoriacim ?etní- kom (a 90% ?etnictva sú ?e?i), p?idá si k vzdychu o nespravedlnosti a p?ísnosti úradov iste i nenávistn? poznámku: ?ti zatra- ;ení ?echúni sa ale poriadne roz?ahujú po tom na?om Slovensku (prosím to není vymysel’, túto vetu, a jej podobné, vermi ?asto po?u? na Slovensku). Alebo in? p?ípad: pracuje sa na regulácii rieky, robotníctvo ?iada zv??enie mzdy, ktorá v?ak z úsporn?ch dóvodov nemó?e by? zv??ená, a krajinsk? ú?ad na urovnanie sporu vy?le in?eniera, a preto?e i tam je mnoho ?eského úradníctva, je to pravděpodobně zase ?ech. Spor sa mu poda?í urovnat’, robotnici idú so star?mi mzdami do práce, ale preca len si ufavia ?nám strhajú ti Morav?íci so mzdy, a oni sa tu ?at?m z na?ich peňazi ?ivia“. Skrátka stává sa, ?e sa nenávist’ z jedinca prenesie na národ. Vinu na tomto majú hlavně sami ?eskí úradníci, lebo keby sa bolí ;;to v?as nau?ili správnéj sloven?ině, neuvědomovali by si postihnutí Slováci, ?e s nimi jednajú ?e?i, a zaschnul by jedenprameň nanávisti proti ?echom.Velkú vinu na tejto nechuti k sloven?ině majú ?eské st?edné ?koly. Na slovensk?ch st?edn?ch ?kolách musia sa od tercie a? do oktávy dvakrát’ do roka zo sloven?iny napísa? ?kolské úlohy v jazyku ?eskom, ale na ?esk?ch st?edn?ch ?kolách sa nepí?u slovenské ?kolské úlohy. Pre?o dvojaké mě?ítko? Pre?o musia vedie? Slováci ?esky písa?, a pre?o ne musia vedie? ?e?i po slovensk? písa?!? Vo vy??ích trie- ?ach slovensk?ch st?edn?ch ?kol musia sa ?eské básně a - inky po ?esky rozobera?, nerobí sa v?ak stejnako so slo- ? irsk?mi autormi v ?echách. Je to vel’ká chyba s hradiska iiskoslovenskej vzájomnosti, lebo t?mto zanedbáváním sloven?iny stává sa ona ?echom cudzím zvukom, následkom ; ho neradi ?ítajú potom slovenské ?asopisy a knihy, a ke? náhodou budú osudom zaviati vo svojom mu?nom veku na Slovensko budú tu cudzinci, nechápájúci mentalitu ná?ho Zu?u, jeho sm??lanie a názory. Znám mnoho inteligentn?ch ?echov, ktorí slovenské knihy vóbec ne?ítajú, lebo ■— jako hovoria — nerozumejú im, a ke? k nim prohovo?ím po slovinsk?, tak sa mi smejú ?jak zvlá?tní ?e? je ta sloven?tina“. Tento stav musí prostat’! Nech je v ?echách vyu?ované sloven?ině, právě tak jako sa na Slovensku vyu?uje ?e?tine. Prvej si porozumieme!m.Va??ina na Slovensku usaden?ch ?echov nielen, ?e sa nmzkú?a nau?it’ sa sloven?ině, ale zabraňuje v tom i svojim i e;: m. Rodi?ia b?vajúci na dědinách neposielajú svoje děti slovensk?ch st?edn?ch ?kól, ale dajú ich zapísa? do moravsk?ch a ?esk?ch gymnázií, i ke? b?vajú na hraniciach Pod- karpatskej Rusi. Toto po?ínanie sa dá len z?iastky omluvit t?m, ?e děti sú umlestené u p?íbuzn?ch, vo vá??ine pripadov v?ak to je vyslovené nedóvera k slovensk?m ?kolám, ba, keby bol ?lověk zlomyseln?, mohol by tvrdit’, ?e to je priamo poni?ovanie slovensk?ch dětí, jakoby sa ?eskí rodi?ia báli. ?eby ich děti sa zkazily v prost?edí slovensk?ch ?kolákov. A po maturitě, alebo po ukon?ení vysoko?kolského ?túdia budú sa pravděpodobně chce? tito 1’udia usadit’ v bydli?ti ich rodi?ov, teda na Slovensku, a zase — a?koívek u? sná? na Slovensku narodení — budú to len cudzinci, lebo právě v době svojej mladosti, keby sa mohli najlep?ie p?eformovat’ ak u? nie v dobr?ch Slovákov, tak aspoň v ?echov-Slovákov velmi dobré chápajúcich a p?ístupn?ch k ich tú?bam a prianiam. V záujme lep?ieho sú?itia oboch větví na?eho národa je, aby ?eskí rodi?ia posielali svoje děti na Slovensku do slovensk?ch ?kól.IV. P. Homiak si dává otázky ??o chceme? ?o ná? program?“ Vy, p. redaktor, vo svojom dopise pí?ete, ?e p. Hor- niak si nedává odpovede na tieto otázky. Trúfam si tvrdit’, ?e áno, odpovedá si, a sice slovmi: ?Chceme ?i?, by? a rozhodovat’ sami doma po svojsky. V?ak je to spravedlivé, ne- mó?ete by? do?ivotně u nás náv?těvou“, — teda do?aduje sa (jako aj z in?ch v?rokov jeho to vidie?) Hlinkovej autonomie.?o vlastně prakticky znamená Hlinkov program autonomie? V prvom ?ade je to po?adavok, aby osudy Slovenska boly spravované Slovákmi. Tomuto spravedlivému po?iadavku bude v najbli??ích rokoch vyhoveno. Pomaly — ako postupné bude vymiera? na Slovensku usadené ?eské úradníctvo -— bude nahradzované slovensk?mi silami. P?itom sa bude musie? dba?, aby toto prichádzajúce úradníctvo bolo sm??fania demokratického, pokrokového, socialistického.Nech je demokratické, nadchnuté ideami Masarykovej humanity, lebo Slovensko so svojou jednako silnou katolickou a evangelickou vá??inou, so svojim sil’ne ma?arsk?m pohrani?ím, a po?idov?ten?m v?chodom, musí by? spravované 1’u?mi, mujúcimi v úctě národnost’ a nábo?enstvo druhého. Nech je pokrokové, aby v?etk?mi svojimi silami sa sna?ilo povznies? svoj l’ud k tak vysokému stupni kultúry, aby sa úplné vyrovnal modemému, pokrokovému západu. Nech je socialistické, lebo na?a zem so svojimi velk?mi hospodá?sk?mi kontrastmi pot?ebuje l’udí, ktorí by svojim citom p?e právo a spravedlnost’ věděli donucovat’ 1’udí, nemajúcich tento cit, ku dodr?ovaniu na?ich zákonov.Hospodá?sky po?iadavok autonomie je: budovat’ ?eleznice do okresov od světa od?ezan?ch, stavbami ciest umo?ňovat’ lep?ie spojenie odfahl?ch krajov, stavbami ?kól zv??it’ úroveň 1’udu, sústavnou elektrifikáciou vyu?it’ spád na?ich riek, vyu?it’ nesmierne bohatstvo na?ich lesov, zv??it’ odbyt na?ich tovární — ale je to skuto?ne len program Hlinkov? Ve? o toto sa taktie? usiluje Malypetrova vláda, a len z p?í?in hospodárskej krízy nemó?e svoj program uskuto?ni?. A? vo svete sa zlep?ia hospodá?ské poměry, tak i u nás sa rozto?ia kolá tovární, budú p?íjmy, budú sa platit’ dané, a vláda potom iste dodr?í svoj program.A preto v prvom radě sa musí usilovat’ ka?d? poctiv? Slovák a dobr? ob?an Republiky o zlep?eme ná?ho zahra- ni?ného obchodu. By? pion?rem á la Ba?a. Zlep?ovat’ na?e v?robky, zdokonalovat’ ich zahrani?nú propagandu, hlada? zvá??enie ná?ho odbytu — a a? po tom, a? zasy?ia kotle a zahu?ia stroje, a? potom, a? bude práca a chlieb, mó?eme si dovolit’ ?estn? a nekrvav? boj o autonomiu.Dúfam, ?e som Vás p?íli? neob?a?oval t?mto dopisom, a znamenám sa s úctouGabriel Hoffmann, vysoko?kolákII.Ve?acten? pán redaktor,mladí Slováci s pozornos?ou sleduj? Va?e úvahy v P?ítomnosti. Pova?ujú Vás za ducha kritického, hocí vo v?etkom s Vámi ne- súhlasia. Posledně ?asy za?ínáte ?slovensk?m veciam“ — :?— ven:ví; zas nále?itá pozornost’. V od-povedi _* ’ iir?ni Slovákovi“ ■díirazfiujete nekonkrétnost’ s?a?-V?poCBáw? váetky bolesti by nesta?ilo jedno ?íslo ?P?i- tmaoaU**. Dovalte víak, aby aom Vám ako jeden z mladej í e ze-itz. n.e.-:;?.<: k:n?ré:nych otázok, ktoré nevy- ?etpáia?ú ate podstata slov, nespokojenosti s pomerami, ale . z-~:l -.emerjrav.isaué naáou (t. j. slovenskou) ?ur-nostenském v?boru v?bec néco dokazoval. Neuvedl tam am jediného faktu, ani Jediného konkrétního data, n?br? opakov; tam pouze svá stará tvrzeni, nikdy nedolo?ená a nedokázán z mimo jiné také to, ?e pr? Ba?a obmyslně propou?tí dělníky kte?í jsou star?í ne? 40 let. Ná? zástupce odpověděl tehdy na anketě takto:?Pokud jde o domnělé propou?tění dělník? ve věku po ?ty?iceti letech, tu vám musím prozradit, ?e poci?uji-li Ba ?ovy závody Jak?si nedostatek ve v?běru personálu, tedy v tom, ?e máji nedostatek lidi p?es 40 let, t. j. nedostatek zku?en?ch, s prací srostl?ch, star?ích odborník?. Závody se vyvíjely tak rychle, ?e si je?tě nemohly odchovat kádr star?ch, zku?en?ch pracovník?. P?ed dvanácti lety zaměstnávaly závody asi 2400 dělník?, dnes je jich desetkrát tolik, a je p?irazeno, ?e stará generace není po?etná. Povrchní pozorovatel má proto někdy dojem jednostranného slo?eni zaměstnanc? v Ba?ov?ch závodech, nebo? vidí v?ude p?evahu mlad?ch tvá?í. Ale uji??uji vás, ?e si star?ch dělník? vá?íme více ne? jinde, a z d?vod? jisté reorganisace dílen pídíme se právě nyní s lucernou po star?ch na?.ch dělnících, kte?í p?ed lety ode?li, bu? aby si koupili nějak? statek nebo se osamostatnili a pod. Ov?em, star? dělník u nás nepracuje u jednotlivého stroje, není jen dělníkem, n?br? bu? mistrem, nadmistrem nebo zastává jinou práci, p?i ní? jest t?eba zku?enosti, rozhledu, rozvahy, klidu. Není pochyby o tom ?e mlad? ?lověk je obratněj?í, hbitěj?í a silněj?í a snáze se nau?í nov?m pracovním technikám. U kavalerie mají raději zdravého hocha, kter? Je?tě na koni neseděl, ne? toho, kdo tvrdl, ?e u? umí rajtovat. Ale jen ten, kdo nemá ponětí o pr?myslové v?robě obuvi, m??e tvrditi, ?e ?ty?icetiletého dělníka lze snáze postrádat ne? mlad?ího dělníka. Opak je pravda.“Závody p?ijímaly největ?í po?et dělnictva po r. 1926 a 1927. Je tedy samoz?ejmé, ?e tehdej?í generace má dnes je?tě daleko do ?ty?icítky. V Ba?ov?ch závodech nále?í z mu?ského dělnictva ve věku p?es 20 let do skupiny 251et?ch 17%, do 30 let 34%, do 35 let 26% do 40 let 12%, p?es 40 let 12%. Slo?ení je tedy zcela p?irozené.Chceme zde je?tě upozomiti na zjev, kter? je ka?dému, kdo zná trochu blí?e zlínsk? kraj, doh?e znám, ?e toti? velk? po?et star?ích dělník?, kte?í si nast?ádali ur?ité úspory, se usazuje na blízkém venkově, kde si zpravidla zakupuji pozemky a věnuji se drobnému zemědělství, je? je zde pro snadn? odbyt zemědělsk?ch v?robk? poměrně v?nosněj?í ne? jinde. Tím se zna?ně zten?uje kádr star?ích dělník?. V cizině by se tento zjev hodnotil jako velk? pokrok; v?dy? i ?elní socialisti?tí pracovníci pova?ují takov? zp?sob spolu?ití pr?myslu a zemědělství za nejlep?í ?e?ení sociální otázky. Vláda na?e chce podobn?m zp?sobem ?e?it otázku vnit?ní kolonisace a pr?myslové nezaměstnanosti. Jen právě orthodoxní sta- rověrci nedovedli dosud pochopit změny sociální struktury dne?ního světa a nechtějí tomu rozumět, ?e je pro stát a pro dělnictvo lépe, jestli?e se zaměstnává co nejvíce mláde?e, je-li p?i tom o star?í generaci vhodně postaráno. To je dnes také tendence moderního sociálního zákonodárství, je to obecn? po?adavek ve státní správě, a bylo by nejv?? na ?ase, aby i v politice stará ?kola udělala místo mlad?m lidem, kte?í lépe rozumějí nové době a jejím po?adavk?m.5937258268335Vkusné, dobré dopisní papíryK/A0CI KCI I MED DO A U A václavské náměstí ói, u musea BkMrCEL IkELLIMEK, rlCArlA dlouhá tr. 17, u staromést. nám.Vkusné, dobré dopisní papíryK/A0CI KCI I MED DO A U A václavské náměstí ói, u musea BkMrCEL IkELLIMEK, rlCArlA dlouhá tr. 17, u staromést. nám.V dokonalé úctěBa?a, a. s. Zlín.Technika fémové vra?dyVrahové in?en?ra Formise v Záho?í provedli sv?j zlo?in tak záměrně, obez?ele a odvá?ně, ?e ve?ejnost byla p?ekvapena stejně technikou fémové vra?dy, jako byla rozho??ena ?inem sam?m. I ten, kdo neví ni?eho o organisaci fémové vra?dy v Německu, musel brzy pochopiti, ?e vrahové, soudíc podle v?ech okolností vra?dy, jsou vykonavateli vy??ích rozkaz?. Splnili svě?en? úkol tak plánovitě a jistě, jak to dovedou jen lidé, kte?í byli pro takové p?ípady zvlá?tě vybráni, ?koleni a za schopné uznáni.Jak to za?ínalo.Lze opravdu mluviti o technice fémové vra?dy v Německu.Dějiny fémové vra?dy od r. 1918 jsou zároveň dějinami organizace a technického v?cviku fémové vra?dy v Německu. Fémová vra?da má p?vod v ilegálních a poloilegálních vojensk?ch svazích, jich? u?ívala ?í?ská vláda a? do Kappova pu?e v b?eznu 1920, aby potla?ila komunistická povstání. K těmto svaz?m pat?ily t. zv. baltské oddíly Avalova-Ber- monta, ruského bělogvardějského generála a pr? kní?ete, do- brovolnické útvary L?ttwitzovy, Ehrhardtovy, Lichtschla- govy, Schulzovy, generála Wattera a zejména setníka Ross- bacha. K nim nále?el dále ?Orgesch“ (Organisation Esche- rich), zalo?ená bavorsk?m lesním radou Escherichem, tak zvaní do?asní dobrovolníci a ??erná ?í?ská obrana“. Ve v?ech těchto útvarech slou?ili b?valí císa??tí d?stojníci, studenti a ú?astníci války, kte?í se spojili v pevné dru?iny, jsouce zaujati romantick?mi my?lenkami, odvyknuv?e svému povolání, zdivo?elí několikaletou válkou, vydaní v?anc nejistotě p?i rozpou?tění sv?ch pluk?. Tyto kamarádské svazky byly p?dou, z ní? vzklí?ila nes?etná dobrodru?ství a zlo?iny.M??eme rozli?iti velmi p?esně dvě údobí. První údobí sahá od roku 1919 do 1923 a je vyzna?eno vra?dou Kurta Eisnera 21. února 1919, Landauera 1. května 1919, Erzbergera 26. srpna 1921 a Walthera Rathenaua 24. ?ervna 1922, nepo?í- táme-li ?etné fémové vra?dy v Poru?í, Duryňsku, Sasku, v Bavo?ích a v Berlíně. P?ízna?ná je bezmocnost ú?ad?, ?astá jejich sou?innost a nadr?ování, souhlas justice, která pou?těla vrahy bez trestu nebo, byla-li vra?da p?íli? drzá, uplatňovala poleh?ující d?vody a doporou?ela odsouzené milosti. Vrazi b?vali zpravidla d?ívěj?í d?stojníci nebo studenti- vále?ní dobrovolníci. Jeden z Rathenauov?ch vrah?, von Salomon, vydal v r. 1930 knihu (u Rowohlta), která lí?í bez ostychu bahnisko, z něho? vyrostly mnohé politické atentáty: ?oldáck? ?ivot b?val?ch d?stojník?, jejich boje v Horním Slezsku a Pobaltí, trvající dlouhé měsíce, homo- sexuelní svazky mu??, jejich potě?ení ze spiklenectví, jejich plány na atentáty, jejich desperádství a podobně. I vrah Eisner?v hrabě Arco-Valey, zavra?děn? hakenkreuzlery 30. ?ervna 1934, byl d?íve leteck?m poru?íkem.Druhé údobí po?íná r. 1927, kdy znovu o?ívá Hitlerovo hnutí po p?estávce, vynucené nezdarem pu?e v Mnichově r. 1923. Nová velkorysá organisace SA a SS je te? shroma?di?těm nes?etn?ch ?ivl?, které nále?ely kdysi vět?inou k rozpu?těn?m organisacím, dobrovolnick?m útvar?m, ??erné ?í?ské obraně“ a j. Podrobily se nové kázni a ?ekaly na ?nové Německo“, které u? nebude z?ízeno fémov?mi rozsudky a vra?dami, n?br? tím, ?e Hitler dobude ?legální cestou“ politické moci. Tyto ?ivly v?ak si p?inesly do Hitlerova Hnědého domu celou soustavu fémové vra?dy: svou zku?enost, znalost a zru?nost, své styky s vlivn?mi místy — ?í?skou obranou, vysok?m ú?ednictvem, justicí, pr?myslem. Tehdy byly utvo?eny p?epadací oddíly, t. zv. Rollkommandos, jich? se u?ívalo hlavně v boji s p?íslu?níky Reichsbanneru (ochranné oddíly republikánské) a s Rudou Frontou (komunistické ochranné oddíly) a které vystupovaly ve vra?edn?ch akcích. Několik let p?ed tím, ne?li se Hitler ujal moci, hledal Roehm ochranu u republikánského Reichsbanneru proti vra?ednému útoku, chystanému na něho z Hnědého domu. V procesu pro urá?ku na cti proti Roehmovi v Mnichově p?i?ly na p?et?es tyto věci ? a tehdy byla povyta?ena opona nad organisaci fémov?ch vra?d v Hnědém domě. Ve Hnědém domě byla, jak vy?lo najevo, skute?ná tajná politická policie s úst?ednou pro fémové vra?dy, se zvlá?tními p?epadacími oddíly a s podobn?mi oddíly p?i jednotliv?ch údernick?ch oddílech po celé ?í?i. Svědecké v?povědi p?ed soudem národní socialisté za procesu pop?eli a tropili si z nich posměch, byly v?ak p?ece pravdivé. Nejznáměj?í vrazi.V?dcem této úst?edny pro fémové vra?dy byli tehdy Himmler, prapore?ník z 9. listopadu 1923, a Heiderich, organisátor vra?edné noci 30. ?ervna 1934, kter? je od té doby ?inn? v Berlíně, je?to má pro?, aby se obával pomsty v Mnichově. Kdy? se Hitler ujal vlády, zahájil ihned ?innost aparát fémové úst?edny, kter? se choval do té doby zdr?elivě, aby neohrozil nějakou temperamentní neopatrností politické záměry Hitlerovy. Tato úst?edna u?ívala nyní, a?koliv měla dále sídlo ve Hnědém domě, v?ech mocensk?ch prost?edk? 6tátních a bylo pro ni snadné odstraňovati lidi, ani? o tom ve?ejnost zvěděla, ani? bylo t?eba rozvíjeti na scéně komedii policejního a soudního vy?et?ování pro objevenou mrtvolu. Několik nejnásilněj?ích odborník? v oboru fémové vra?dy, rutinér? s revolverem a chladnokrevn?ch st?elc?, vyzkou?en?ch v nes?etn?ch úlohách p?epadacích, je dnes je?tě vysok?mi funkcioná?i koncentra?ního tábora v Dachau. Uvedu jejich jména: Steinbrenner (majitel obchodu se zbraněmi v Mnichově, Dachauerstrasse), Unterhuber a Kant- schuster. V?ichni t?i mají na svědomí nespo?etně vra?d. Kantschuster je velitelem podzemního ?alá?e v Dachau, kam p?icházejí lidé, kte?í mají na dodacím lístku poznámku: ?Návrat z Dachau není nutn?“. Steinbrenner provedl v nes?etn?ch p?ípadech fémovou vra?du, na?ízenou H i m m 1 e- rem, Heiderichem, nebo komisa?em pro ?í?ské soudnictví Frankem II. Není náhodou, ?e bylo právě v koncentra?ním tábo?e v Dachau zast?eleno tolik lidí ?na útěku“.Steinbrenner zavra?dil mimo jiné vlastní rukou: advokáta Behariona, bratry Arthura a Erwina Kahny z Norimberka, obchodníka Goldmanna z Norimberka, Fritze Dressela, p?edsedu komunistického klubu v bavorském zemském sněmu, spisovatele Altmanna, Mnichov, advokáta dra Alfreda Strausse, komunistického v?dce Leonharda Hausmanna, norimberského advokáta dra Rosenfeldera, policejního majora Hundlingera — v seznamu by bylo mo?no je?tě dlouho po- kra?ovati. Tento v?tah v?ak posta?í, aby jistí politi?tí laici a indiferentní lidé nabyli pojmu o technice fémové vra?dy uvnit? Německa. ?e jde ve v?ech p?ípadech o fémovouvra?du, vysvítá z doklad?, které jsou v kartotéce dachau- ského koncentra?ního tábora. V?ichni tito mu?edníci byli tam dopraveni s poznámkou na dodacím lístku: ?N á v r a t z Dachau není nutn ?.“ Abych zma?il pokusy po- p?íti tyto věci a abych dokázal dobrou informovanost, uvádím je?tě tuto podrobnost: V zásuvce, její? ?íslo souhlasí s kartotékov?m ?íslem majora Hundlingera, jsou: 1. zlaté hodinky zavra?děného, 2. provaz, jím? pr? spáchal Hund- linger sebevra?du, 3. protokolární v?pově? Steinbrennerova o Hundlingerově smrti. Mnoho sv?ch vědomostí o fémové vra?dě v Dachau a o zvlá?tních vra?dách fémov?ch, jako bylo zavra?dění Oberfohrena v Kielu 3. května 1933, mám od fémového vraha setníka Róhrbeina, jen? byl dlouho vězněn v Dachau v podzemním ?alá?i a později byl se mnou ve vězení. Byl kdysi intimním p?ítelem Roehmov?m, později jeho pomstychtiv?m nep?ítelem a 30. ?ervna 1934 byl s ním zavra?děn.Vra?dy mimo Německo.Pro fémové vra?dy, provedené na p?íkaz Hnědého domu mimo Německo, jsou p?ízna?né ?ty?i p?ípady:Vra?da dra Georga Bella, kter? byl spolupracovníkem Hnědého domu a p?ítelem Roehmov?m. Byl odsouzen fémou, proto?e jmenoval katolickému spisovateli dru Fritzovi Ger- lichovi pravé ?há?e ?í?ského sněmu. Byl zast?elen v hostinci Durchholzen u Walchsee (okres Kufstein v Rakousku) 3. dubna 1933 úderníky, kte?í p?ijeli autem a spáchav?e vra?du unikli bez p?eká?ky do Německa. Provedení vra?dy svěd?ilo o surovosti a odvaze, rovně? charakteristická známka, která se objevuje v?dy p?i fémové vra?dě: pokus o únos, snad aby se p?ede?lo politickému skandálu, zároveň mo?ná za ú?elem mu?ení a t?rání oběti. Unos ?lověka, s následující ú?ední zprávou, ?e se unesenému, kter? se ov?em pr? odebral do Německa ?dobrovolně“, da?í dob?e a ?e byl odevzdán ?ádn?m soud?m, p?ispívají k uklidnění světa, jeho? nervy jsou p?íli? otrlé, aby se roz?iloval dlouho nad únosem. P?ízna?ná je dále ú?ast alespoň dvou vykonavatel?. Svědkem vra?dy dra Bella je major mimo slu?bu Hell, jen? byl raněn st?elou do nohy a mohl uprchnouti. ?ije dnes v B. v Itálii.Pokus vra?dy na dru Steidleovi v Innsbrucku. Fémou byli vyhlédnuti dva rutinovaní fémoví vrazi Werner von Alvensleben a Kovali k. Kovalik, kter? vypálil ránu, unikl, Alvensleben byl dopaden, ve Vídni odsouzen na osm měsíc?, brzy dostal milost a byl propu?těn. (Nesmíme jej zaměňovati s jeho p?íbuzn?m Waltherem von Alvensleben, kter? byl zavra?děn 30. ?ervna 1934.)Vra?da Theodora L e s s i n g a. Vět?ina podrobností je známa. Vra?da byla p?ipravena d?kladně v bavorském státním ú?adě bavorského ministra Essera, podnět k vra?dě v?ak vy?el nejprve z Chebska a z Mariánsk?ch Lázní.Vra?da Formisova.Prost?edí, z něho? pocházejí.Psychologické podmínky fémového vra?dění byly, jak u? ?e?eno, v poměrech u rozli?n?ch dobrovolnick?ch útvar? krátce po skon?ení války. Kdy? musela b?ti rozpu?těna armáda generála Avalova-Bermonta na podzim roku 1919, r rzpt?lila se po celém Německu zdivo?elá horda témě? 30.000 mu??. ?oldák? a dobrodruh?, schopná jakéhokoli zoufalého ?inu. Noske, ministr ?í?ské obrany, kter? byl v?dycky ochoten bvti zadob?e s generály, a? ukázali za Kappova pu?e, ?eho jsou schopni, umístil německé d?stojníky a vojíny z baltské armády (známé také jako ?západoruská armáda“) v t. zv. pracovních pospolitostech, které byly rozděleny po nejroz- ii?něj?ích krajinách Německa. Balt?tí se sná?eli, jak se zdá, ?patně s vojáky ?í?ské obrany. Titulovali se navzájem ?baltsk?mi sviněmi“ a ?Noskov?mi psy“, ve skute?nosti v?ak měla ov?em ?í?ská obrana siln? zájem na udr?ení baltsk?ch pracovních pospolitostí proti v?li Dohody. Generál Avalov- Bermont docházel ve své pestré ?erkeské uniformě do ministerstva ?í?ské obrany v Berlíně a ?ádal zpupně velké ?ástky peněz, které se mu také povolovaly. Pracovní pospolitosti v?ak byly z?ídla spiknutí, plán? na atentáty a revolu?ních krou?k?. Zde se da?ilo vrah?m, zde byli na skladě pachatelé atentát? ve v?ech cenách, zde se padělaly bankovky, zde se konaly fémové soudy, zde byly uzavírány mezi homosexuelními lidmi svazky krve a lásky a v?e trpěla vysoká byrokracie, v srdci reak?ní, a ne dosti vá?ně si toho v?ímaly republikánské strany a berlínské úst?ední ú?ady. Mezi ilegálními vojsky nejrozli?něj?ího druhu, Orgeschem, Rossbachov?mi útvary, Ehrhardtovou brigádou atd. byly nejv?elej?í styky, i s ?í?sk?m ministerstvem obrany, které p?ispívalo obrovsk?mi ?ástkami. Byla to podzemní organisace nebezpe?ného rozsahu. Republika to nechápala a? do Kappova pu?e a z?stala i později psychologicky s 1 e p á. Z kruhu těchto nezákonn?ch voják? se formovaly svazky ne?estného, romantického, erotického druhu mezi lidmi, kte?í po léta bojovali bok po boku v zákopech a kte?í za?ili mnohamě- sí?ní dobrodru?ství ve Slezsku, v Klajpedě, Litvě a Poru?í. Odt u d p?icházeli vrahové Erzbergerovi a Rathenauovi, odtud pocházeli Steinbrenner a Kantschuster, tato pohana lidstva, jejich? mentalitu si m??e slu?n? Evropan jen stě?í vysvětliti, nezná-li celou historii, jak se vytvá?ela.Odborná práce.Na technick? v?cvik ve fémové vra?dě do?lo, a? kdy? se rozplynuly jednotlivé fémové organisace v národním socialismu, a k úplné exaktnosti dospěla a? po vzniku ?t?etí ?í?e“. Hněd? d?m nebyl sice v?leněn p?ímo do státní správy, tvo?í v?ak tak?ka druhou kolej vlády. P?edev?ím u?ívá v?ech mocensk?ch prost?edk? státu a podrobuje si, kde je toho t?eba, byrokracii k pomocn?m slu?bám. Proto také má vykonavatel fémové vra?dy v?ecko k disposici: nejrychlej?í automobil, nejlep?í zbraně, bezvadné pasy, neomezené prost?edky finan?ní. Ale nejenom to: je nepochybné, ?e p?i v?pravě do ciziny se zkoumá d?kladně terén a ?e se nap?ed zaji??ují vztahy a pojistky, které se zdají nutn?mi. Z Formisova p?ípadu je známo, ?e pracovaly dvě skupiny: prvá, která vyzkoumala terén, a druhá, vlastní vrahové, kte?í se ujali akce a? tehdy, kdy? odletěl ?len fémové v?pravy do Berlína, aby podal zprávu a p?inesl kone?n? rozkaz. Plánovitá p?íprava vra?dy, prost?edky, je? měli zlo?inci k pou?ití, a bezstarostnost oběti, vysvětlují, pro? se ?in lehce zda?il a pro? se vrah?m povedl útěk. Policie ani jediné země není zvyklá na vra?du, je? by byla provedena s onou technickou p?esností, které lze dosáhnouti jen za podpory státní moci. Oby?ejn?, jednotliv? vrah se dopustí zpravidla nějaké chyby, je? se mu stane osudnou. Bu? nejsou v po?ádku jeho papíry, nebo se mu zachvěje ruka, nebo se mu nedostává peněz na podplacení spolupachatel? nebo automobilu pro zdar útěku. Fémov? vrah se státní legitimací a plnou mocí je u? a priori mistr svého oboru. Féma nevy?le packa?e! Státně legitimovan? fémov? vrah nemá ani morálních rozpak?, je? by mu vnukly nejistotu. Cítí se jaksi technick?m nástrojem politického p?íkazu a nové politické morálky: je to v r a h - i n ? e n ? r. Policie civilisovan?ch evropsk?ch zemí bude nucena, aby pojala do oboru sv?ch v?po?t? a bezpe?nostních opat?ení novou techniku fémové vra?dy. A? dosud brání zákony své země proti prost?edk?m moderní vra?edné techniky neú?inn?mi a zastaral?mi zbraněmi.Techniku zastírací, neomalené vydávání fale?n?ch pas? pro fémové vrahy a reak?ní zlo?ince prováděl po Kappově pu?i v Německu v?zna?n?m zp?sobem jeden mu?: mnichovsk? policejní president P ó h n e r, kter? nabídl v?em nep?átel?m v?marské republikánské soustavy útulek v Mnichově. Tuto metodu povznesla německá byrokracie ke znamenité ?kole. Pro ka?dého reak?ního policejního ?editele bylo brzy p?irozené, ?e pomohl p?ed pronásledováním republiky stíhanému vrahovi, kter? jednal z tak zvan?ch ?vlasteneck?ch pohnutek“. V?ichni měli nepravé pasy: vrahové Erzbergerovi, vrahové Rathenauovi, vrah v?dce separatist? Heinze-Orbise, dr. Edgar Jung, advokát v Mnichově, kter? rovně? pat?í k zavra?děn?m 30. ?ervna 1934, Heines a mnozí jiní. Tichá podpora vra?dy a její schvalování ml?ky se pova?ovaly za dovolen? prost?edek národní politiky. P?esto bylo je?tě daleko od nadr?ování k iniciativě státu samého. Osm dní p?ed zavra?děním Kurta Eisnera rozdíleli mnichov?tí nacionalisti?tí studenti ti?těné provolání, které bylo v?zvou k vra?dě. Kon?ilo citátem: ?Vyrovnej se s nebem, foite, tvá hodina ude?ila! Schiller, Wilhelm Telí.“ Tato proklamace ponechala vra?du, která byla signálem k celé ?adě vra?d v p?í?tích letech, volné m aze hraběte Areo. Rozkaz byl v?ak je?tě anonymní. 3. prosince 1925 napsal b?val? baltsk? d?stojník, zaměstnan? v Siemensov?ch závodech v Berlíně, mnichovskému p?íteli: ..Utvo?il jsem r?m podle znám?ch vzor?: Stresemann, Ver w esemann! ( = mrtvola). Rozumí?! Mám dva d?stojníky, kte?í pomáhají, i financování je allright. To prase musí b?ti zapíchnuto. Je k disposici i letadlo.“ (Ze Strese- mannova ?ivotopisu od Rudolfa Oldense.) Je vidět, ?e za několik let u? bylo dosa?eno pokrok?, které upomínají na metody Formisovy vra?dy: ve financování a v technice. Zdokonalení p?inesl ov?em teprve rok 1933: fémovou vra?du jako chladnou, precisní techniku, německ? ?í?sk? patent.Walter TschuppikpoznámkyCo p?ijde po Lond?ně?Lond?nská jednání mezi francouzsk?mi a britsk?mi státníky byla p?ijata s uspokojením i s obavami. Celá soustava projektovan?ch smluv, o kterou se te? sna?í evropská politika, se to?í od za?átku a? do konce kolem Německa. Je sestrojena velmi obratně. P?istupuje na hlavní ve?ejn? po?adavek Německa. toti? na rovnoprávnost ve zbrojení a na zru?ení vojensk?ch klausulí versailleské smlouvy. P?i tom se cel?m sv?m -my?lem obrací proti tajn?m, nep?iznan?m cíl?m Německa, proti jeho plán?m na velké územní změny. Těmito projekty se Německu kiade zast?enou formou otázka: Chce? uznat územní status quo Evropy, anebo ne? P?istoupí?-li na na?e plány, znamená to, ?e uznává?, a je tedy v?ecko dob?e. Odmít- ne?-U, znamená to, ?e neuznává?, ale pak víme, na ?em jsme, a musíme se v?ichni zabezpe?it, jak nejlépe dovedeme. Jin?mi -lovy: musíme proti tobě uzav?ít obrannou alianci.A? donosud byl stav věci ten, ?e Německo bylo ochotno aznaí status quo na západě, ale nikoliv na v?chodě. Te? mu byla dána p?íle?itost, aby se definitivně vyslovilo. Velmi po- - hvbujeme, ?e by se Francie mohla spokojit se západní leteckou dohodou a nechat v?chodní otázku otev?enu. Zma?í-li Němci v?chodní pakt, znamená to francouzsko-sovětskou alianci, v ní? bychom byli i my. Lond?nské projekty jsou patrně jen pokusem o odvrácení této nutnosti.Hlavní otázka je, zdali by Německo necouvlo ani p?ed risikem aliance proti sobě, jaká bv byla uzav?ena po jeho rdmíTnutí, jin?mi slovy, zdali bude tvrdo?íjné a neoblomné. Lni tato mo?nost není vylou?ena. Německé zahrani?ní mini- j b" ji ov?em asi nerado vidělo a u?iní patrně co bude v jeho moci, aby se Německo ukázalo pru?n?m v jednání. Nebezpe?í neoblomnosti vychází v?ak z kruh? nacionálnésocialistické strany, pro ni? by úmluvy podle lond?nského plánu znamenaly úplně se z?íci dalekosáhl?ch dobyvatelsk?ch plán?. Je tedv jistá mo?nost, snad ne p?íli? velká, ?e by se tyto nacionalistické kruhy nezalekly ani velké protiněmecké koalice, ne ?e by se s ní chtěly pustit hned do války, n?br? proto, ?e jim zb?vá prost?edek nevále?n?, toti? propaganda a rozvracení ?lánk? této koalice zevnit?. Hlavní nápor by asi v takovém p?ípadě smě?oval na nás, jednak pro na?i exponovanou polohu, jednak pro zna?né procento německého obyvatelstva a tedy pro naději v nále?it? ohlas. Poláci by v takovém p?ípadě asi byli Němc?m vydatn?mi a ochotn?mi pomocníky. V?ecko by pak zále?elo na tom, jak velkou míru vnitropolitické stability a obez?elosti by protiněmeck? blok a jednotlivé jeho ?lánky ukázaly. Dojde tedy patrně na Bene?ova slova, ?e leto?ní rok bude pro Evropu rozhodující. Z. S. Pou?ení z FrancieMinul? t?den byl v Praze francouzsk? poslanec Pierre Viénot. Z jeho p?edná?ek a z rozmluv s ním bylo mo?no si u?init p?edstavu o vnit?ní situaci Francie, tedy o věci i pro nás velmi d?le?ité. Od loňského února se nadělalo kolem Francie trochu víc hluku, ne? se zdá p?imě?eno. Byly obavy, jak to tam nakonec v?ecko dopadne, jak? budou změny, které se tam o?ekávaly, mít vliv na mezinárodní situaci a tím i na nás. Obavy byly, jak se zdá, p?ehnány a pocházejí patrně z toho — co? je d?le?ité pou?ení — ?e pozorujeme Francii a v?bec cel? mezinárodní ?ivot p?íli? literárně, t. j. jen prost?ednictvím novin a knih, a málo podle zku?enosti a podle p?ímého styku. Viénot je inteligentní mu?, zná Evropu, je nezávisl? socialista a je zejména aktivním politikem, poslancem, kter? má p?ím? styk s francouzsk?m lidem, nejen s pa?í?sk?m prost?edím. Co je na něm na první pohled nápadné, je klid a d?věra v soudnost francouzského lidu. To je jistě zdravá protiváha proti více méně roz?ilen?m komentá??m politické literatury a zvlá?tě někter?ch francouzsk?ch politick?ch essayist?, jejich? projevy se vyrojily po loňském únoru, ani? bylo dob?e patrno, kam mí?í. Viénot ov?em uznává, ?e nyněj?í pravicová nacionalistická agitace je Francii jist?m problémem, ale nep?ikládá jí ani zdaleka takového v?znamu, jak se namnoze děje za hranicemi. Domnění, které se vyskytlo loni v únoru někde v Polsku, ?e je s dosavadní Francií konec, budí jen jeho úsměv. Doumergueovy projekty parlamentní reformy, jejich? cílem bylo okie?tit suverenitu sněmovny a ?elit někter?m jejím nepěkn?m zvyk?m, zatím usnuly. To znamená, ?e nespokojenost s parlamentarismem je ve Francii jenom technická, nikoli zásadní. Jakmile parlament nabude rozumu a dělá poctivě svou práci, ve?ejné mínění se uklidní a v?tky mizí. Jde o drobné opravy, ale nikoli o základy, na nich? spo?ívá re?im.Dal?í pou?ení, i odjinud u? mnohokrát ově?ené, je toto: německá problematika a německá ideologie mají za R?nem neskonale men?í vliv ne? ve st?ední Evropě. To se u nás ?asto p?ehlí?í. Máme Německo p?íli? na o?ích a mimo to jsme u? od svého obrození vystaveni p?ím?m vliv?m jeho romantiky, tak?e se nám zdá, ?e v?ecko, co se v Německu děje, má světov? v?znam a dosah. Na ?těstí pro nás tomu tak není. Francie a tím spí?e i Anglie stojí na sv?ch pevn?ch nohách a nedají se zmást německ?m zmítáním. Nedejme se tedy zviklat ani my. Nejsme se sv?mi politick?mi zásadami na světě sami.Slovo ?Francie“ znamená v cizině ur?itou politickou koncepci, ur?itou ideologii, tu, která je základem slavn?ch princip? z roku 1789 a kterou by bylo lze stru?ně (av?ak s prosbou, aby tomu nebylo ?patně rozuměno) vyjád?it takto: nap?ed jednotlivec, potom kolektivum. Ve v?chodní, st?ední a ji?ní Evropě byla tato ideologie po válce vystavena tě?k?m zkou?kám. Nutno ov?em p?ipomenout, ?e tam p?ed tím nikdy pevně nezapustila ko?eny. V?ecko, od socialismu a? po na- cionalism, se obrátilo proti ní, a úsmě?k?m nad mě?fáckou demokracií nebylo konce. Dnes ov?em by někte?í socialisté tuto demokracii ?pendlí?kem hrabali. Historická chyba německého socialismu je, tu?ím, v tom, ?e se nedovedl odhodlaně postavit za demokratickou zásadu: nap?ed jednotlivec, potom kolektivum. Nejd?ív komunism, potom fa?ism a nakonec nacionální socialism tuto zásadu úplně obrátily. Rekly; nap?ed kolektivum, potom jednotlivec. Li?í se jenom v tom, co si p?edstavují pod slovem kolektivum: komunisté t?ídu, fa?isté nacionální stát, nacionální socialisté rasu. Shodují se v?ak naprosto v tom, ?e jednotliv? ?lověk je jen jak?msi pr?vodním zjevem kolektiva. To je u?ení nebezpe?né, nelidské, proti němu? se musíme d?kladně stavět. Ale dejme pozor. Veliká povále?ná reakce proti liberální, individualistické demokracii jistě nebyla nadarmo. Ukazuje, ?e tato demokracie chybovala. Kde, to je snadno uhodnout. Tam, kde se tak zvaná individua- listická demokracie za?ala nebezpe?ně blí?it individualistické anarchii. To se projevilo v lokálním mě?ítku na nejrozmani- těj?ich oborech ve v?ech zemích, v někter?ch více, v jin?ch méně, a ve světovém mě?ítku zejména na hospodá?ství. Tento obor se za?al tak velice podobat anarchii, ?e ve skute?nosti u? neměl práva dovolávat se liberálně-demokratické zásady: nap?ed jednotlivec, potom kolektivum. Tato zásada toti? znamená, ?e tol,, co se v kolektivu děje, děje se konec konc? k v?li jednotlivci a k jeho duchovnímu a tělesnému prospěchu. Co se v?ak dělo a děje v kapitalistickém hospodá?ství, je velmi vzdáleno tohoto ideálu. Hospodá?ství p?estalo slou?it lidem a za?alo slou?it sobě. Je t?eba je vrátit jeho pravému poslání. D?le?ité poznání dne?ní doby je toto: slu?ba jednotlivci p?edpokládá dobrou sociální organisaci. Stará liberální demokracie k němu ve sv?ch klasick?ch dobách nedospěla. Domnívala se, ?e slu?bu jednotlivci nejlépe zajistí tím, kdy? zredukuje sociální organisaci na minimum. Napravit tento omyl je nejvdě?něj?ím úkolem na?í moderní demokracie. Je opravdu ?těstí, ?e se to na demokratickém západě u? chápe.Zdeněk Smetá?ek.Nepatrn? rozdílSv?j obvykl? nedělní úvodník věnoval dr Kramá? tentokrát stí?nostem na ?eskoslovensk? parlamentarism. Jako oby?ejně, vychází p?i své kritice z pocit? subjektivních, ?ty?ia?ty?icet let je pr? u? poslancem, ale je?tě nikdy se za to tolik nestyděl, jako nyní. Poslanec v ?eskoslovensku pr? nic neznamená a parlament je vlastně docela zbyte?n?. Vláda jej p?ehlí?í, nezaměstnává jej, a tak pr? se parlamentní ?ivot v na?í republice v?bec nemohl vyvinout. Za Rakouska pr? to bylo mnohem lep?í. Tenkrát parlament něco znamenal, poslanec byl vá?ená osobnost atd. Chceme se blí? podívat na toto srovnání se starorakousk?mi poměry. Zdá se nám toti?, ?e se Kramá?ova chvála Rakouska dob?e hodí do rámce universální zakyslosti, ale ?patně do rámce pravdy. ?e je ná? parlamentarism velmi nedokonal?, s tím rádi souhlasíme. Jestli to dra Kramá?e zajímá, a? si otev?e staré ro?níky ?P?ítomnosti“, a najde tam kritik, kolik mu bude libo. Na rozdíl od Kramá?e bychom v?ak ani tak nedokonal? parlament neprodali za rakousk?. My toti? je?tě vě?íme a tvrdíme, ?e je v ?eskoslovensku demokracie (zajisté nikoli dokonalá), a tato nepatrná okolnost nás pobádá, abychom s chválami starého Rakouska ?et?ili. Nedokonalá ?eskoslovenská demokracie je nám po?ád je?tě milej?í ne? nedokonal? starorakousk? konstitucionalism. Dr. Kramá? je naplněn velk?m rozho??ením k na?í vládě. Zlá vládá zanedbává hodné poslance, oz?vá se mohutně z jeho úvah. Ale snad by neměl tak docela p?ehlí?et, ?e tato zlá vláda vy?la právě ze st?edu oněch hodn?ch poslanc?, ?e je to, slovem, vláda parlamentní, kde?to v Rakousku jsme měli vlády císa?e pána, jim? dělal parlament pro uklidnění lidu a světa dekoraci. To, ?e u nás je zlá vláda ze stejného politického těsta jako hodn? parlament, nás do zna?né míry smi?uje s její existencí. Dokonce máme poku?ení ?íci, ?e se z její existence radujeme. I kdy? jsme s ní v tom i onom nespokojeni, víme bezpe?ně, ?e nejméně jednou za ?est let dojde k voli- bám, z nich? vzejde nov? parlament, a ?e vláda nebude jinak vytvo?ena, ne? shodou hlavních stran tohoto parlamentu. Pokud je nám známo, je to postup ve st?ední Evropě ojediněl?, a získali jsme si jím dokonce ve světě jistou pověst. Pro?e? na ná? parlament nejsme tak velice p?ísní jako dr. Kramá?.Z. S.O jednom odchodu z 1’udové stranyZ psarlamentního klubu 1’udové strany ode?el tajemník dr. ScxBc. Ki rpňvy někter?ch list?, ?e dr. ?ev?ík padl jako ioku. odpověděl ?Slovák“ podrá?děně, ?e ftenik hyi jea xnměstnancem strany' a ode?el nikoliv proHea?€ roap?rj. n?br? proto, ?e dostal v?pově?. Nu?e, je to ?estná v?pově?, její? p?í?iny bude asi nutno p?ece Mednt v oblasti ideov?ch rozpor?, nebo? je známo, ?e po p?evzetí kUbnvnň agendy ?elné osobnosti 1’udové strany poděkovaly drn ?ev?íkovi za jeho slu?by, co? by se sotva stalo, kdyby mani odejfti pro nějaké závady. V?bec je potě- ?itelno, ?e strana a její zaměstnanec se roze?li opravdu v gentlemanské shodě: zaměstnanci bylo poděkováno, a propu?těn? ú?edník dal potvrzeni jednomu ze sv?ch b?val?ch p?edstaven?ch, ?e v?echny politické slu?by, které pro něj konal, konal dobrovolně, na vlastní odpovědnost, ani? byl o to po?ádán. Takové potvrzení má beze sporu velkou cenu; kdyby na p?íklad tomuto poslanci někdo zazlíval, ?e se exponoval pro katolick? blok nebo pro protestní akci proti ma?arskému revisionlsmu, m??e prohlásit: Nikdy jsem nedal dru ?ev?íkovi pokyn, aby pracoval pro politické spojení dvou katolick?ch stran, tento svévoln? sluha organisoval protest proti Jehli?koví bez mého p?i?inění a vědomí! Domnívám se, ?e v ?esk?ch stranách podobná potvrzení sice nejsou ve zvyku, av?ak ná? politick? ?ivot je snad proti Slovensku poněkud zaostal?.Toto propu?tění zaměstnance Pudové stranv ?i vlastně zaměstnance Pudového parlamentního klubu, je zajímavé také po stránce politické. Je známo, ?e dr ?ev?ík byl exponentem poslance T i s a, a je také hodno pozoru, ?e byl propu?těn na nátlak stranického vedení, a to proti v?li ?len? sněmovního klubu. Jin?mi slovy — poslaneck? klub se p o- drobil, a dr Tiso neu?inil pro svého ?lověka nic nebo jen velmi málo. Chápeme velmi dob?e, ?e dr Tiso chtěl zachovat zdáni jednotnosti Pudové strany, je v?ak jisto, ?e by ?ev?íkova věc Pudovou stranu nerozbila a v?echn-' nep?íjemné scény, které by se snad odehrály na bratislavské sch?zi, z?staly by ?ir?í ve?ejnosti utajeny. Oby?ejně Tis?v postup b?vá veleben jako velmi rozvá?n? a opatrn?, Tisovo vy?kávající kunktá- torstvi — jako rozumná jistota. Zde v?ak je nesporné, ?e Tiso ztratil d?le?itou posici a obětoval svého ?lověka. Jsou p?ece okam?iky, kdy ani nejrozvá?něj?í politik nesmí b?ti kunktá- torem, t?ebas u? z p?íkazu pouhé lidské cti. A zdá se, ?e to byl právě takov? okam?ik. Proto je na místě otázka: bylo toto kunktátorství skute?ně p?íznakem rozvahy nebo snad — nerozhodné slabosti ?ABC.Slovo a slovesnostDávno p?ed válkou jsme mívali literární revue, které v?hradně nebo z valné ?ásti slou?ily literární kritice; tehdy byly u nás men?í poměry a byli jsme jako národ chud?í, a p?ece jsme udr?eli ne jeden, ale ?adu orgán? odborné kritiky literární a kulturní. Po válce zhasínal jeden takov? list po druhém, nebyli jsme s to je udr?et; je to jeden z velmi zará?ejících fakt? na?eho nového ?ivota, kter? vysvětlovat by bylo ho?ko a nevdě?no. Jen ?ald?v ?Zápisník“, dílo jednoho autora, se uchoval jako tribuna literárního zkoumání. Proto musíme pozdravit odvahu i organisa?ní iniciativu, se kterou byl zalo?en orirán slovesného v?zkumu daleko speciálněj?ího a vědecky p?ísněj?ího. Jmenuje se Slovo a slovesnost a vydává jej ?tvrtletně Pra?sk? linguistick? krou?ek; má slou?it jazykovědě a vědě literární. Pravda, není to uzou?k? obor; hned v prvním ?ísle se pojednává o struktu?e ?eského ver?e p?ed tisíci lety i o funkci mluveného slova ve filmu; vedle ?aldova nebo Muka?ovského rozboru básnického stylu jde tu i o kodifikaci mluvnickou a o názvosloví hospodá?ské. Víc ne? theoretick? program, ukazuje tato tématická ?í?e nového ?asopisu jeho ?ivé poslání. To v?e je Slovo: ?e? novin i dílo básnické, věta zachycená na ulici i jazyková památka na pergamenu; ?tená? skoro lituje, ?e kritika, toto praktické, aktuální znalectví slova a slovesností, si dala urvat primát V té ?í?ce zájmu i v té odvaze realisovat se podobn?m ?ivoucím podnikem. Ale i to je dobré znamení: ?e, jak se zdá, ve věcech duchovních po?íná vést věda.K. C.Hlas ze Zlína proti regulovanému hospodá?stvíPáté ?íslo ?Zlína“ p?iná?í pod názvem ?Nov? spasitel“ úvahu o plánovitém hospodá?ství, která pokou?í se sní?it v?znam plánovitého hospodá?ství. Trochu obdivu má je?tě pro plánovité hospodá?ství v Rusku, pro jeho plné pracovní tempo, zakladatelsk? elán, závratné cíle a ruch pětiletek, aě i to pokládá jen za úspěchy jednostranné, úspěchy v?roby s neúspěchy distribuce. Je to v?ak p?ece jen ?v?le k moci a k expansi“. Zato u nás touha po plánovitém hospodá?ství vyvěrá z ?v?le mdloby“ a projevuje se p?edev?ím omezením a omezováním v?roby a zvy?ováním cen. To, co se vyrozumívá pod pojmem plánovitého hospoda?ení, mělo pr? by se po pravdě nazvat opat?ením z nouze, po p?ípadě ?plánovit?m omezováním v?roby“. — Stop! To prozatím sta?í, abychom poznali směr větru.P?edev?ím bych si dovolil několik otázek: Je to snad vinou plánovitého hospoda?ení, ?e dnes ve v?ech dílech světa vzrostly nezvyklou mírou h?bitovy prázdn?ch, vybrakovan?ch, ubit?ch dílen a továren? ?e se prováděla racionalisace, která ?plánovitě“ zapomínala na v?robu konsument?? ?e se ve volné soutě?i znehodnocovalo a niěilo národní jmění, nemluvě o ?ivotech jedinc?, o jejich spokojenosti a zabezpeěení jejich ?ivotního minima? ?e se pálila káva a p?enice, niěil chmel, mouka a ovoce? ?e se propou?těli dělníci po tisících a hodnota ?lověka klesla na pouhou statistickou jednotku? ?e cena reáln?ch statk? klesla, ale hodnota dluh? a úspor, co? je vlastně toté?, stoupla? ?e lidé hladovějí uprost?ed nadbytku? ?e ka?d? ?ikovn? peně?ní spekulant m??e rozhoupat hladinu hospodá?ského ?ivota? ?e válka a v?bec jakékoli ni?ení statk? je nejideálněj?ím p?edpokladem konjunktury? ?e silní jedinci zlobí se na slabé, pro? ?e si nedovedou opat?it kupní sílu, aby oni mohli dále ?svobodně“ podnikat a holedbat se svou zdatností? — Nu?e — toto v?e zavinil kdo? Plánovité hospoda?ení? Ale v?dy? toto je teprve ve stadiu tu?eb a p?íprav.V?dy? p?ece i toto plánovitému hospoda?ení vyt?kané omezení a omezování v?roby a zvy?ování cen nenastalo v době prvních pokus? o vnesení plánu do hospoda?ení, n?br? dávno p?edtím, za trvající vlády svobodného podnikání. Vím, Ba??v mluv?í zahrnuje do pojmu plánovitého hospoda?ení 1 celní p?ehrady, je to v?ak omyl, o kterém chci vě?it, ?e je neúmysln?. V?dy? p?ece plánovité hospodá?ství ve svém nejideálněj?ím projevu chce zavést mezinárodní dělbu práce a proti k?e?ím autarkie chce bojovat rozdělením v?robních úkol? mezi národy. M??eme ubezpe?it ?initele Ba?ov?ch podnik?, ?e bychom se pak v?ichni zasazovali o to, aby v?roba obuvi byla p?idělena ?eskoslovensku, nebo? stoupenci plánovitého hospoda?ení neznají mstivosti, ale cení si nále?itého vyu?ití sil a zku?eností.Chceme-li b?t naprosto objektivní, musíme arci p?ipustit, ?e i první kr??ky plánovitého hospoda?ení zabloudily na cesti?ky omezování v?roby, ale jenom proto, ?e tyto cesti?ky byly ji? pěkně vy?lapané a povaha poměr?, soukrom?m podnikáním za?modrchan?ch, svádí k těmto zákrok?m. Není také jin?ch zku?eností. ? kone?ně nejpádněj?í námitka: za trvajícího zp?sobu peně?ního hospoda?ení je i plánovité hospodá?ství pouh?m torsem. Zku?enost na?e reformátory nau?í, ?e i do peně?nictví bude musit b?t vnesen plán. To v?ak je ji? p?edmětem jiné úvahy.Pisatel úvahy ?Nov? spasitel“ uznává jen jeden druh plánovitého hospodá?ství, a to ten, kter? by sl postavil takovéto cíle:?Rodinn? d?m pro ka?dou rodinu.1,000.000 automobilist? do pěti let.Vodovod pro ka?dou obec, lázeň pro ka?dou domácnost. 100.000 km silnic s pevn?m povrchem.Dostatek tepla pro v?echny byty, dostatek másla na ka?d? kus chleba v ka?dé pracující rodině, ?unku s vejci k snídaní v?em, kdo na ni mají chu? a vykonali sv?j díl atd.“Velmi pěkně ?e?eno. O to tu v?ak nejde. Bě?í o něco d?le?itěj?ího. O to toti?, jestli je svobodné podnikání s to tyto cíle uskute?nit. A pakli?e ano, pro? je u? dávno neuskute?nilo.Práce a ?ivot jednotlivce rovně? pat?í do plánovitého hospoda?ení, které pr? je ?plan?m heslem, pojmem, kter? více zakr?vá ne? vysvětluje a jeho? jménem dostává lid prav? opak toho, co od nich ?ekal, co? zpravidla objeví poněkud pozdě“. Tak to stojí ve ?Zlínu“. Bohu?el, pánové ze Zlína, nep?esvěd?ili jste nás o zbyte?nosti plánovitého hospodá?ství. Jsme pro ně cel?m sv?m p?esvěd?ením. Nejsme fantastové. Víme, co nás ?eká. Víme, ?e první doby budou kruté, ?e mnohdy sl i za- hubujeme. Ale my?lenka sama o sobě je dobrá. Je to krok vp?ed na v?vojové linii ?lově?enstva a zároveň p?íprava pro dal?í spole?enské reformy a úspěchy. Nebo? je nám jasno jedno: technicky jsme vyspěli, musíme vyspět i sociologicky. Dosud měl z racionalisace a technick?ch vymo?eností zisk jen svobodn? podnikatel. Nyní se spole?nost pokou?í o to, aby z těchto vymo?eností měl prospěch i pracující ?lověk. Ten pracující ?lověk, kter? chce nejen pracovat z lásky k práci, a pro pohádkové bohatství podnikatelovo, ale i proto, aby mohl ?ít, ?ít.Chtěí bych zakon?it poukazem je?tě na jednu sta? úvahy ve ?Zlínu“. Praví se tam na konci: ?Je t?eba rozvazovat pomalu pouta, je? nám svazují ruce. Nejsou to malá pouta. Jmenují se na p?. svázan? oběh zbo?í, svázan? oběh kapitál?, svázan? trh práce. Západní ?lověk nabude své síly a své p?evahy ve světové konkurenci tehdy, kdy? bude z těchto pout uvolněn, kdy? nabude mo?nosti spolupráce v rámci světovém — ae kdy? k nim p?ibudou je?tě pouta dal?í.“Zde je ov?em vidět, ?e stojíme na zcela opa?ném stanovisku. Podle na?eho názoru je vázanost projevem po?ádku, kde?to uváděné uvolnění a rozvazování je doménou zv?le. Právo, státnost, demokracie — toto v?e je produktem vázanosti. Chceme vázanost i ve věcech hospodá?sk?ch. Vázanost, která bude mít na z?eteli blaho v?ech poctiv?ch, sna?iv?ch a v?bec ?ijících lidí a nikoli prospěch těch, kdo se v rámci zákona dovedli hodně volně uplatňovat. Chceme svobodu, ale závaznou, zabezpe?enou smlouvami a nikoli svobodu postavenou na zv?li t. zv. siln?ch. Tyto svobody, úzkostlivě smlouvami svázané, vybojují nám v?ak ideoví v?dcové a nikoli svobodní podnikatelé. A v?bec: budeme v?dy proto, aby bylo raději svázané hospodá?ství, ne? aby byli svázaní lidé. Tak nám to p?ikazuje na?e pojetí demo- k raci e.Edvard Ma?ka.politikaV. Ková?:Jeho rektorsk? rokprofesor Domin vydal tlustou knihu na pamět svého rektorského roku, jen? p?inesl ovoce v demonstracích studentstva. Je to kniha slepená ponejvíc z novinov?ch v?st?i?k?, nicméně velmi vhodná k tomu (proto?e zahrnuje vět?inu Dominov?ch ?lánk?), abychom se na jejím základě pokusili o politick? portrét jednoho z universitních profesor?. Nic tak p?esně neodhalí politickou podobu ?ásti na?íakademické inteligence, jako tento ?M?j rektorsk? rok“. Domin jako osobnost.Hned p?i vstupu ozdobil Domin svou knihu stránkovou fotografií, pak je tam je?tě jeho lept a dal?í dvě, t?i fotografie jeho Magnificence, na?e? jdou věci ostatní. Domin neodolal na p?., aby neza?adil do své knihy psaní, které mu poslal místní odbor Národní jednoty v P?estavlkách, a v něm? jej bod?í jednotá?i srovnávají s jeho nesmrteln?m p?edch?dcem Mistrem Janem Husem. Domin se dokonce v úvodu k tomuto dopisu ubezpe?il, ?e p?ipi? z P?estavlk ?mluví jistě i za ostatní na?e hrani?á?e“. Je-li podoben Husovi, pak ji? ov?em nic nebrání, aby se neprohlásil za pravé zosobnění skute?ného ?eského nacionalismu a neoddekreto- val, ?e v?echny kritiky, namí?ené proti jeho osobě, ?lánk?m a recem, ?nebyly vlastně namí?eny proti mé osobě, n?br? proti nacionalismu“. Nyní snad u? nep?ekvapí ?ádost, ji? Domin podal, aby se president republiky ú?astnil jeho instalace, a dal?í ?ádost o audienci, v ní? hlavu státu hodlal informovat o ve?ejné sbírce na obnovu Karolina, ?ádost psanou v době, kdy zdravotní stav president?v byl obecně znám. Do této rubriky pat?í Domin?v stesk, jen? se ?te na str. 38 vzpomenuté knihy, ?e ho po dobu jeho ?innosti ?ádn? ministr nepozval na ?aj. A na jiném místě poznámka, ?e rektor polské university má vysoké representan?ní p?íplatky a osobní auto. Mezi svou ?inností nezapomíná Domin ani na 38 ples?, jich? se ú?astnil, ani na uji??ování, ?e v?dy ?el do boje za národní práva odhodlaně a hrdě.Domin nacionál.P?echázejíce od znak? vněj?ích k jeho krédu, vytkněme hned zásadní znak vět?iny jeho projev?. Zará?í jejich sklon k slovní nabub?elosti, ve?erníková květomluva a nedostatek nového pohledu.Nacionální filosofie Dominová je praprostá. V temném dávnověku, nebo a? do 28. ?íjna, byl u nás skute?n? národní duch, bíl? den a plno r??í kolem. Ne? dlením doby, abychom mluvili ?e?í Dominovou, se idealismus národa rozpl?val jako páry nad vodami a na dědi?ném poli národa zrálo místo p?enice b?lí a jedovatá plevel. Místo národní práce sozvedlo hlavu prospěchá?ství, ko?istnictví a ramená?ství. Mu?ové o vlast zaslou?ilí (rozuměj Hodá? a St?íbrn?) a na?e mláde?, zejména vysoko?kolská (rozuměj fa?isté, národní demokraté a klerikáíové), znovu obnovili horoucí lásku k vlasti, postavili se proti re?imu a stranictví. A tak tedy zazněla vítězná píseň ?eského nacionalismu (tento obrat má Domin z jedné rektorské ?e?i Peka?ovy), je? smete v?echno cizo- milství, defaitismus, internacionalismus, ?v?ca?ení a něm?ení Radiojournalu, uh?bání Němc?m a vládu agromarxismu.To je asi tak v?echno, leda je?tě to, ?e nově propukl? nacionalismus je vá?niv?, siln? a hrd? a ?e sjednotí ná? národ. Zatím vystupuje z mo?e nacionalismu (tady se tak naz?vá hitlerovská a ostatní diktatury) na?e republika jako isolovan? ostrov, ale i v ní nacionalismus zvítězí. Co se pak bude dělat, to se ov?em neví. Není to nic jiného, ne? typick? mlado?esk? nacionalismus, nacionalismus bez ?ivého a konkrétního obsahu a programu, směs romantiky, p?eklad? z něm?iny a teplé neur?itosti, je? strhuje citov?m zabarvením i rétorsk?m hara?ením. Je to duté, ot?elou lyrikou naparfumované heslo, p?ijímané jako zázra?n? v?elék v?ude tam, kde se nechce myslet o skute?n?ch bolestech krise. Nadto je tento nacio- 1 ismus omezen p?ísně stranicky, a v soudu Dominově z?stávají na konec národními pouze národní demokraté a ?ejdristé, někdy i katolíci. Ostatní jsou n e n á r o d n í, v lep?ím p?ípadě vla?ní. ?e by a? k tomuto primitivismu, jen? je domoven ve ve?ernících, klesl universitní profesor? Bohu?el ano, jak dokazují stránky 107—136 z jeho knihy. Domin se sám pokládá za vtělení ?eského nacionalismu. Kdo je proti jeho ?in?m, ?lánk?m a ?e?em, je protinárodní. Tuto teorii rozvedl Domin do posledních d?sledk?, a podle toho, jak kter? tisk referoval o j e h o akci, jeho ?láncích a o jeho sch?zích, dostal — známku z vlastenecké spolehlivosti a v?elosti! A tak to má na vzpomenut?ch stránkách rozděleno pěkně na ?ty?i skupiny. Je to nejskvělej?í klasifikace vědně-politická, je? v?bec kdy vy?la z hlavy universitního profesora. A je t?eba dostate?ně vychutnati její kvality: Tisk národní je tedy Fronta, Expres, Polední list, Fa?istické listy, Hlas národní fronty, Vlajka, Národní listy, Lidové listy a — Pivovarsk? obzor. Tisk kolísav? ve věcech národních je na p?. národně socialistick? A - Z e t a Telegraf. (Tyhle noviny toti? jednou Domina pochválily a měly od něho ?lánek, jindy se na pana profesora zlobily a proto tedy Domin neví, zda jsou národní ?i nii.oliv a za?a?uje je do rubriky nacionalist? kolísav?ch.) Sem pat?í také Venkov, podez?el? pro Vraného ?láne?ky proti procentov?m nacionál?m, které byly věnovány panu rektorovi. Ne? dále. Do t?etí p?íhrady pat?í listy nacionálné lhostejné nebo spí?e zakrytě nep?átelské, jako Lidové noviny. (To proto, ?e E. Bass v nich napsal, ?e ?krvácející ranou ?eského vysokého ?kolství nebyl osud Karolina, n?br? osud Masarykovy university“.) A ko- r.e?ně tisk vysloveně národu nep?átelsk? je Demokratick? st?ed, ?in, Masaryk?v lid, Národní osvobození, Nová svoboda, P?ítomnost, Právo lidu, Robotnické noviny a Volná my?lenka.Ka?dv si m??e ově?it, ?e v ni?em nep?eháníme. To je skute?ně Dominová logika.Domin jako myslitel sociální.Neméně pou?ná je kapitolka, je? informuje o sociálním obsahu Dominová nacionalismu. P?edem nás autor ubezpe?uje, ?e se ?neoháněl programem sociálním a hospodá?sk?m, nebof by to byla jen planá hra slov a bl?skání se na venek“. S touto jedinou větou z celé knihy plně souhlasíme. Nebof skute?ně Domin nedovede ?íci ani slovo k hospodá?sk?m a sociálním bolestem dne?ní doby, ani slovo o krisi a o skute?ném ?e?ení bídy na?í inteligence. Jednou napsal ?lánek proti devalvaci. Kdy? mu Vran? pověděl, ?e slou?í kapitalist?m, dal Domin tuto klasickou odpově?: ?B?h ví, ?e nejsem kapitalista, ale p?ál bych si v zájmu na?eho lidu, dělník?, sedlák? a ?emeslník?, aby toho proklínaného kapitálu bylo v?ude co nejvíce.“ M??eme snad jen je?tě dodat, ?e Domin neví o Rusku nic, ne? ?e je jak?msi stra?liv?m dokladem neprovediteln?ch utopií, ?e se mu z neznám?ch d?vod? nelíbí pozemková reforma, a ?e je proti obilnímu monopolu, nebof ten se pr? ner?muje s demokracií. V hospodá?ském vzdělání Dominově je to tedy je?tě hor?í ne? ve filosofickém.Domin politik.V ohledu politickém vypadá vět?ina Dominov?ch ?lánk? tak, jako by jejich autor byl vzdělán a informován jediné bulvárními ve?erníky poslední rá?e, z nich? p?ijímá kdejakou politiká?skou frázi a kli?é bez nejmen?í kritiky. Ve sv?ch ?láncích a ?e?ech se ani jednou nepokusil o hlub?í analysu na?í politiky. Opět v?eobecně a ve?erníkovou květomluvou ubezpe?uje, ?e ?ná? lid je ji? p?esycen frázemi, nebof poznal, kam cílí tato soustava, která chce nedostatek ?in? zakr?t prázdn?mi slovy“. Jednou je Domin proti stranictví v?bec, jindy je mu nutn?m zlem, ?asem pí?e věty, je? by mohly znít jako propagace totalitního státu. Ost?e je proti internacionalismu, jen? se rodí ze zvrácenosti, z ve?erník? si osvojil nadávající termín ?marxisté“, jak soustavně ?íká socialist?m. Je ov?em proti fale?né humanitě a slabo?ství, které neimponuje Němc?m. Jednou je chce vyhodit z vlády, pak je opatrněj?í. Pak dokonce napí?e, ?e ?si neumíme vládnout, ani poslouchat, obému bychom se mohli nau?it od Němc?“. Mluví-li o slovanství, je to opět staré mlado?e?ství, korunované naprostou neznalostí na p?. v?voje na?ich vztah? k Polsku, o něm? Domin zvlá?? se zájmem mluví.Zrada klerika Domina.Domin necítí, ?e by neměl psát na p?. do Poledního listu. Spousty citát? v jeho knize ukazují, ?e nejraději se dovolává novin vysloveně fa?istick?ch, Gajdov?ch a Vrzalí- kov?ch, je? obsáhle cituje, ani? se zarděl za spole?nost, v ní? se ocitl ?nástupce Hus?v“. Ka?d? pravicov? ?mok je Dominoví tak?ka autoritou a je dosti dobr? k tomu, aby se ho rektor se souhlasem dovolával. ?Jménem národní ve?ejnosti,“ pí?e na p?. Domin, odpověděl na hrubé útoky levice v Národě R. Kopeck?. I tento pan Kauders, jen? se p?emetl z ?asu a Národního osvobození p?es Volnou my?lenku a Venkov do Národa, aby se po své bol?evisující é?e veVolnémy?lencejal nyní v Národě vyrábět nacionalismus ve velkém, je panu rektorovi d?le?it?m svědkem, jen? dokonce m??e mluvit ?jménem národní ve?ejnosti“. Kdejak? pisálek z venkovsk?ch plátk?, kdejak? okresní ?vanil ?pádně a p?esvěd?ivě odpovídá“, jestli?e pochválí Domina ?i vynadá levici. A dokonce, kdy? Salda v ?Z á p i s n i k u“ r?pne do dominovské akce, rektor Karlovy university jej ut?e tím, ?e proti němu cituje — Vrzalí- kovu Vlajku. Jaká hanba, ?e ve své zprávě o universitní oslavě Nerudově, na ní? profesor O. Fischer oslavil básníka ?Zpěv? páte?ních“ vroucí a ?istou písní, p?etiskuje Domin i bezmezné sprosté r?mování z fa?istické Vlajky, v ní? se ?te, ?e pr? by dnes Neruda takto glosoval universitní oslavu:Dnes realista jsem; tak vida, vida, as filosemit; pov?dy necha? zblednu, kdy? k oslavě mé vyvolili ?ida.B?t mrtev jen, to národu je málo; mne mrtva Fischer je?tě dorazil.Tuto ni?emnost naz?vá rektor Domin básní.A tak u? sta?í krátk? závěr: Domin je typick? p?íslu?ník Hodá?ova a St?íbrného sjednocení. Zatím co Hodá? si dává velmi zále?et, aby své kompromitující nové spojence dr?el od těla, Domin je mu?em Poledního listu bez v?hrady a do d?sledk?. Jako rektor naplnil rok svého ú?adování politickou agitací pro kartel oposice, ani? se universita dovedla proti jeho politicko-stranické ?innosti ohradit. Rektor Domin nevedl studenty k nacionalismu, ale k stranické podpo?e volebního kartelu Hodá?-St?íbrn?, jeho? ?e?í ve v?ech polohách mluví.národní hospodá?Dr. Karel K?í?:Z nejhor?ího jsme venku?Deprese m??e b?ti pro národy stejně zlá jako krise, trvá-li dlouho.“Woytinsky.Posuzujeme-li v?voj věcí s hlediska světového hospodá?ství, není dnes ji? pochybnosti, ?e období nejhlub?í hospodá?ské krise je p?ekonáno. I kdy? stav světového a zejména evropského obchodu je tak zl?, jak jsme se pokusili na?rtnouti v p?edcházejících úvahách, p?ece i tam je z?ejmé, ?e nyní vstupujeme do t?etího roku pozvolného zlep?ování, t?eba?e jeho rozměry jsou poměrně nevelké a postup od jednoho zlep?ení ke druhému voln?.Daleko patrněj?í je zlep?ení situace ve v?robě pr?myslové v celém světě. Jsou státy, jako Velká Britanie, které ji? p?edstihly sv?m soudob?m objemem v?roby dokonce ,rok 1929, kter? ov?em u nich nebyl tím typick?m rokem konjunkturního vrcholu jako u vět?iny evropsk?ch stát?. Tyto státy mají v?ak p?esto mnoho nezaměstnan?ch. Je to hlavně proto, ?e vědecké ?ízení práce a racionalisace pokro?ily tak ú?asn?m zp?sobem, ?e trvale vy?azují z práce ve světě několik milion? lidí. To je d?kaz, ?e dosavadní hospodá?sk? ?po?ádek“ kapitalismu — jak? po?ádek to je, vidíme kolem sebe — by nedokázal těmto lidem dáti práci. Ti, kte?í se bojí změny ve prospěch pracujících a proti po?ivatel?m bez- p racn?ch d?chod? a proti těm, kte?í vyko?is?ují jeden z v?robních prost?edk?, kapitál, p?irozeně odmítají doklady o tomto rozmachu racionalisace. Tito lidé p?es v?echny své vlastenecké fráze jsou vlastně pro politiku slo?ení rukou v klín a ?ekáni.Svět p?ekonal vrchol hospodá?ské krise v pr?myslové v?robě v polovině roku 1932. Od tohoto okam?iku je patrné zvy?ování rozsahu pr?myslové v?roby. V?voj ov?em ne?el rovnou cestou, vzestupná k?ivka je několikráte obrácena co krátk? ?as dol? a tvo?í tedy jakási údolí. Av?ak dna těchto údolí jsou ji? v?dy v??e, ne? byla dna údolí p?edcházejících vln. Takové v?kyvy zaznamenala v?vojová k?ivka od poloviny roku 1932 celkem ?ty?i, a je p?irozené, ?e ti, kte?í byli mezi posti?en?mi, nejenom nepoci?ovali zmírnění hospodá?ské krise, n?br? naopak byli nakloněni tvrdit, ?e hospodá?ská krise v?bec se nezmen?ila, ba spí?e zv??ila. Světové pr?měry v jednotliv?ch obdobích v?ak mluví jas- z; a ?e?í, která nep?ipou?tí odmluv.?Jak plave h? 1.“Jsou ?ty?i druhy zbo?í, na nich? ve světovém mě?ítku zejména dob?e je mo?no poznat, ?jak plave h?l“, jak ?íkají Ameri?ané. Petrolej, uhlí, zinek a ocel. Nu?e, polo?íme-li v?robu těchto světov?ch obchodních artikl? roku 1929 rovnou 100, vidime, do roku 1932 nastal v nich pokles v?roby — k?ivka se pohybuje p?ímo dol? bez jak?chkoliv zastávek a zatá?ek — u petroleje na necel?ch 90, u uhlí na 70, u zinku na 45 a u oceli na 43. Pokles o 10% u v?roby petroleje, kter? je v celém světě velmi pot?ebn? k pohánění motor? a jako surovina pro v?robu někter?ch nezbytn?ch derivát?, jako na p?íklad benzinu, je velmi zna?n?. Je?tě hlub?í pokles u? by znamenal ochrnování ?ástí produkce a dopravy a je tedy velmi nepravděpodobn?, alespoň do té doby, pokud je petrolej tak tě?ko nahraditeln? a zastupiteln? jinou surovinou.Co se v?ak stalo s v?robou'těchto pozoruhodn?ch ?ty? světov?ch artikl? do poloviny minulého roku ? Nastal rozhodující obrat k lep?ímu. U petroleje v?roba ji? opětně p?esáhla 100, tedy jest dokonce ji? nad úrovní roku 1929. Uhlí dosáhlo 76, ?ili v?roba se zv??ila proti nejhlub?ímu bodu asi o 10%, tedy t?etina poklesu byla nahrazena, u zinku vidíme ?íslo 68, pokles ?iní tedy pouze t?etinu proti roku 1929, a?koliv p?esahoval polovinu. Ocel stoupla na 78, nechybí tedy ani celá ?tvrtina do rozsahu v?roby z roku 1929. Rozumí se, ?e tato data nejsou plně uspokojivá, av?ak nemohou nechati nikoho na pochybnostech, ?e skute?ně objem světové v?roby rozhodně se zvět?il. P?i tom jdou jejich v?vojové k?ivky p?ímo vzh?ru, tak?e tu není nejistoty a kolísání, a je zachována naděje na dal?í zlep?ení.V?eobecně ,lze ?íci, ?e světov? v?voj velkého pr?myslu chemického byl velmi p?ízniv?. Za ním ihned jde tě?k? pr?mysl. Oba tyto obory vykazují ve sv?ch v?robních k?ivkách prudk? vzestup, kter? ov?em souvisí se zbrojením. Nicméně nech? je p?í?ina jakákoli, nastal v uplynulém roce ostr? p?elom, v beztak ji? od druhé poloviny roku 1932 vzestupné linii a produk?ní k?ivka se ,obrací témě? strmě vzh?ru. Několik milion? lidí ve světě se vrátilo v souvislosti s tímto o?ivením ku práci. Podobné d?vody má silné zlep?ení v pr?myslu, vyrábějícím v?bu?né motory, letadla, automobily, jemnou mechaniku a zbo?í gumové. Loni bylo vyrobeno v Evropě p?es milion nov?ch automobil?, kde?to roku 1933 sotva sedm set tisíc. Proti roku 1933 vykazuje evropsk? automobilov? pr?mysl p?ír?stek v?roby o30 procent, kde?to americk? dokonce o 40%.Av?ak nejenom u těchto ?klí?ov?ch“ pr?mysl? (?patn? ?esk? p?eklad anglického ?key-industries“), se světová v?roba zv??ila proti roku 1933. Zaokrouhlíme-li data za rok 1934 u srovnání s rokem 1933, pozorujeme zv??ení v?roby uhlí o 10%, ?eleza o 25%, oceli o 22%, cínu o 8%, zinku o 17%, olova o 12%, umělého hedvábí o 38%, kau?uku o 12%, minerálních olej? o 5%, cukru o 6%. Jsou tu ov?em také některé poklesy, na p?íklad u b a v 1 n y o 18%, av?ak vcelku je vzestupn? pohyb v rozsahu v?roby nepopirateln?. P?i tom sou?asně také zmen?ovaly se světové zásoby, které brzdily nejenom vzestup cen, n?br? i rozmach v?roby. Tak právě u b a - vlny, její? produkce je?tě klesla, sní?ily se zásoby o 29% proti roku 1933, o stejné mno?ství umědi, ukamen- ného uhlí o 5%, u m i n e r á 1 n í c h olej?ol3%, u st?íbra o 4% (Rooseveltovy nákupy st?íbra a boj o st?íbro s ?ínou tu hrají úlohu), u cínu dokonce klesly zásoby o62%,u p?enice o 22%. Rozumí se, ?e v hospodá?ství není to jako v abstraktní vědě, kde v?echna ?ísla jdou jedním směrem a hodí se dohromady, pakli?e ov?em se pokus povedl. Z této ?ady nám vyběhla toti? data o z á - sobách surového hedvábí, které se zv??ily o 6%, patrně proto, ?e p?írodní surové hedvábí je vytla?ováno uměl?m hedvábím, jeho?,produkce opětně o t?etinu vzrostla, dále kau?uku, kde zásoby stouply o 3%, pro- to?e v?robci asi p?eceňovali rozmach produkce nov?ch voz? a ku podivu i z i n k u o 12% a o 1 o v a o 22%, a?koliv jde tu o suroviny, které not?ebuje zbrojní pr?mysl. P?esto v?ak m??eme tuto ?ást na?í úvahy uzav?ít generalisací, ?e nastal v p?evá?né vět?ině v?robk? rozhodn? vzestup u srovnání s rokem 1933.Pov?imněme si nyní,co se stalo s cenami.Pokud m??eme v?bec ?initi jakási srovnání s dobami dávno minul?mi, není snad v?bec v historii obdoby takového obecného poklesu cen ve světovém mě?ítku, jak? nastal ,po posledním roce konjunktury 1929. Uvedeme jako p?íklad jenom několik stát?, aby bylo jasno, jaké problémy sk?tá tento pokles cen, kter? lze ozna?iti jako zhroucení v rozsahu zcela nep?edvídaném. Vezměme nejprve několik stát? se zlatou měnou, jejich ceny ve velkém a ve zlatě roku 1913 polo?me rovny 100. Roku 1929 vykazovala Francie cenov? index 127, Itálie 121, Belgie 124, Holandsko 142, ?v?carsko 141. Jak vidět, nastalo tu jisté uspo?ádání a vyrovná- n í, které bylo p?íznivé v?robní kalkulaci i mezinárodním styk?m, v?měně zbo?í a peněz mezi státy. Ve Francii, Itálii a Belgii témě? stejné ceny a rovně? stejné v drahém Holandsku a ?v?carsku. ?plně podobně vypadaly poměry ve státech s měnou znehodnocenou nebo ?ízenou. Onětně je 1913 základem rovn?m 100, p?i ?em? roku 1929 pak v Německu ?iní cenov? index 137, stejně ve Spojen?ch státech au nás je o dva body ní?e. Ji?ní Afrika se sv?mi dolv a konjunkturním rozmachem za seboii a nov?m p?ed sebou stála v jakési krisi. Dnes se jí ov?em da?í zato znamenitě. Tehdy její cenov? index klesl na 116. P?i tom druh? extrém sk?tala Austrálie s indexem 166, nebo? tehdy se je?tě nenronracovala k ?ízenému hospodá?ství a byla zmítána sociálními a politick?mi zmatky.Tak vynadala u srovnání s p?edvále?nou dobou cenová úroveň v roce 1929, kter? skute?ně měl tvá? normálnosti a sliboval návrat k v?vojov?m tendencím po?átku století. V polovině roku 1934 v?ak ji? vidíme naprost? rozvrat v tomto v?voji a zhroucení cen na neuvě?itelnou úroveň. (Jde o ceny velkoobchodní, za ně? prodává pr?mysl a obchoduje se ve velkém. Vzhledem k organisaci hospodá?ského ?ádu neměly tvto ceny vět?ího vlivu na pohyb cen maloobchodních). Cenov? index ve Francii a v Itálii klesá na 74, v Belgii je dokonce je?tě o ?est bod? ní?e, drahé Holandsko kleslo na 78 a ?v?carsko na 90. Německo náhodou dosáhlo loni v zá?í právě p?edvále?né úrovně 100, na?e republika 84, Spojené státy 98, Ji?ní Afrika klesla na 60, Austrálie na 67. Rozumí se, jde o pouhá mě?ítka, ale na nich je názorně vidět pohyb cen, kter? p?edev?ím bránil prodejní i nákupní kalkulaci, ?kodil produk?ní kalkulaci a prodeji v?bec, proto?e lidé v?dv ?ekají, ?e ceny p?jdou je?tě dol?. podlamoval nejen vzájemné styky uvnit? stát?, ale i mezi státv a z n a ?- ně p?ispěl k zost?ení hospodá?ské krise tím. ?e povzbuzoval kupující ke zdr?elivosti a k odkladu ■'.ákun?. co? nakonec opět vedlo,dále k poklesu cen.V?eobecn? závěr tedy zní, ?e světová krise hospodá?ská je s hlediska pr?myslové v?roby v zásadě p?ekonána, ?e zotavování je (zcela rozhodné a v pr?měru ň:=:i slu?né. Je provázeno klesáním zásob, av?ak brzděno nízk?mi cenami, p?i ?em? jediné zemědělské ceny vykazují v minulém roce zlep?ení i ve svěrovém pr?měru.Tento pov?echn? úsudek si m??eme ově?iti i na bli??ím prozkoumánísituace jednotliv?ch stát?.Je zajímavé, ?e zlep?ení je sice témě? obecné, av?ak má velmi r?zn? rozsah. Také pro posouzení politického stavu jednotliv?ch zemí není nezajímavo si v?imnout rozsahu jejich pr?myslové v?roby. Polo?íme-li si rok 1928 rovn? 100, ?inila roku 1929, v roce nejlep?í konjunktury, ve Velké Britanii v?roby 106, roku 1932 klesla na 88 a v polovině roku 1934 opětně vystoupla na 105. Podobn? skvěl? v?voj zaznamenávají jenom je?tě státy skandinávské. ?védsko ze sv?ch 106 z roku 1929 kleslo roku 1932 na 84, ale opětně bylo ji? loni na 105. Norsko ze 111 kleslo roku 1931 na 87, roku 1932 bylo ji? na 103, p?edhoniv?i tak evropskou zotavovací vlnu o t?i ?tvrti roku a loni bylo ji? na 109. Právě v těchto státech pokra?uje plánovité hospodá?ství i na peně?ním trhu velmi energicky. Proto tyto státy v?etně Anglie, kde tradice a zvlá?tní anglick? duch, kter? se nedá v krisi zlomit v beznadějného pesimistu, stejně jako v konjunktu?e není ?vaniv?m optimistou, tvo?í spole?nou skupinu, která ji? dostihla v objemu v?roby rok 1929. S v?jimkou Ruska a Chile není pro tento v?voj,jinde p?íkladu. Německo kleslo s rovn?ch 100 roku 1929 na 61, roku 1932 a loni .dosáhlo 89. Francie klesla se 109 na 76 roku 1932, o rok později ji? vykazovala v?robu 84, av?ak loni opětně poklesla na 77. Proto,také pozorujeme, jak ve Francii vzr?stá nezaměstnanost a politick? neklid. Itálie klesla se 109 na 73.roku 1932 a dospěla loni 89. Belgie klesla se 101 na 70 roku 1932, zaznamenala roku 1933 mírn? vzestup na .72, av?ak v polovině minulého roku opětně klesla na 69. Polsko s rovn?ch 100 se z?ítilo na 54 roku 1932 a dosáhlo loni pouh?ch 61. ?eskoslovensko pokleslo se 104 na 66 a v polovině minulého roku zaznamenalo 71. Rakousko prodělalo stejn?.v?voj, vystoupilo v?ak a? na 74. Spojené s t á - t y 107 poklesly roku 1932 a? na pouh?ch 58 a loni dosáhly 72. Nutno p?ipomenouti, ?e nemají témě? v?bec stavebního ruchu. Kanada poklesla s úrovně pouze o bod vy??í ne? Spojené státy na 63 a dospěla loni ji? na 81. C h i 1 e zaznamenává prudk? v?voj s 124 roku 1929 na .109 roku 1931, pak na 115 roku 1932 a nyní na 149 roku 1934. Jak vidět, nem??eme je dosti .dob?e ?adit do světové konjunkturní k?ivky — export ledku tu hraje velkou roli a ta je zase podmíněna nes?etn?mi okolnostmi — stejně jako ne Sovětské Rusko, které roku 1929 mělo v?robní index 126, o dva rokv později ji? 203, v době nejhlub?í krise v Evropě, roku 1932, dosnělo ji? na 230, roku 1933 asi na 250 a letos snad ji? se blí?í trojnásobku své v?roby z roku 1929. To v?ak je země, která v?robu neměla a nyní si ji zavádí. Proto m??e se tak prudce zvy?ovat tento objem v?roby, vyráběné pro jinou v?robu té?e země. Západní státy jsou v tě?ké situaci, ?e odbvt zbo?í za soudobého spole?enského ?ádu ur?uje rozsah v?roby, kde?to v Rusku je tomu naopak. Nelze proto dosti dob?e tu o Rusku v?bec uva?ovat, proto?e jeho problém je docela jin?.V?voj pr?myslu by opravňoval ke zna?nému optimismu a tyto podrobněj?í p?ehledy jednotliv?ch zemí ukazují, ?e pov?echn? úsudek o p?ekonání nejhlub?í .periody krise ie správn?. Co selhalo, je v?měna zbo?í, obchodně-politick? styk. Kdyby bvlo mo?no doufat v rychlej?í bourání celních, clearingov?ch, kontingento- v?ch a jin?ch p?ehrad mezi evropsk?mi , státy, kdvby bylo mo?no zabít pověru autarkie, pěstovanou fa?istick?mi a haknkrajclersk?mi diktátory, kte?í mají hlavně na svědomí dne?ní hospodá?skou bídu Evropy, mohla by hospodá?ská krise se zmírnit a ?ivotní úroveň ?irok?ch vrstev lidu se zv??it velice rychle, snad do roka. Ale to je nepravděpodobné. Kdy? isme takto zjistili tendence světového a zejména evropského v?voje, zb?vá nám prozkoumati situaci ?eskoslovenska. Je ji? z?ejmé, ?e za těchto okolností musíme p?ijíti k jedinému správnému názoru: nezalo?it ruce v klín a ne?ekat, ?e obchodně-politická situace brzy se zlep?í, aby v?měna zbo?í byla mo?ná, aby opětně stoupl ná? v?voz, kter? klesl o plné t?i ?tvrtiny, n?br? uvá?it, celou na?i hospodá?skou skladbu a odhodlat se podobně p?estavovat, jak to u?inili v Norsku a ve ?védsku, p?izp?sobit se ov?em na?im poměr?m a odhodlat se k p?ebudování celého na?eho,národního hospodá?ství. Jedině tak je mo?no doufat, ?e se nám poda?í dáti práci v?em na?im ob?an?m.literatura a uměníB. Martin? (Pa?í?):P?e?ila se opera?Místo úvodu se zastavím u vzpomínky. Existuje u nás ur?itá divadelní generace, je? p?ed válkou pravidelně a s láskou nav?těvovala operní p?edstavení Národního divadla. P?i návratu do Prahy ?asto se mi stane, ?e potkám někoho, jej? neznám, ale jeho? tvá? je mi povědomá. Ve vět?ině p?ípad? je to náv?těvník druhé galerie Národního divadla. Tvo?ili jsme jakousi rodinu, ani? bychom se navzájem znali. V?ichni tito známí neznámí náv?těvovali pravidelně divadlo a p?i?li si poslechnouti (zd?razňuji tento termín), tuté? operu několikráte, ?asto nedívajíce se ani na scénu, ?asto nemajíce ani mo?nost ji viděti (byla to galerie ?k stání“), bez únavy. Zády k hledi?ti, ve tmě na sch?dkách dali se uná?eti melodiemi, které ostatně znali zpaměti, jako jsem je znal já. Ani oni, ani já jsme se nep?i?li dívat dvacetkrát i více na nějakou dramatickou zápletku, ve vět?ině p?ípad? ubohou?kou. Libreto mizelo skoro úplně. Nechci mluviti za druhé, ale pro mne samotného nehrálo roli ani slovo, text libreta, kter? jsem poznal ?asto a? p?i nahlédnutí do klavírního v?tahu. (P?i ?em? mne skoro více zajímaly nehoráznosti a ne?ikovnosti textu.) Ale v divadle samém se mi zda?ilo jen sem tam zachytiti nějakou frázi, někdy i jen jednotlivé slovo, a ani to ostatně nebylo pot?ebné, jako asi vět?ině m?ch spolugalerník?. Nebyl to tedy po?itek literární, kter? nás tam sváděl dohromady. A nemyslím, ?e bychom byli ?patně poslouchali. — Tolik úvodem.Sou?asná opera se stala mnoh?m velmi podez?elou a hrozí skon?iti svoji kariéru ve slepé uli?ce. Její forma ocitá se na mrtvém bodě. Ostatně to není ani jinak mo?no, proto?e principy romantické opery p?estávají nám b?ti evangeliem, a ti, kte?í se v?ím úsilím prodlu?ují tyto podmínky, prokazují scénické tvorbě ?patnou slu?bu.Texty.P?ihlédněme detailněji k někter?m slo?kám hudebního scénického díla. Proto?e nyní se klade vět?í d?raz na literární prvek ?inohry, zastavím se nejd?íve u slova a jeho funkce v ope?e a v ?inoh?e. Zastavuji-li se u této otázky, je to právě proto, ?e se p?sobí ur?it? zmatek spojováním těchto dvou forem. Nem??eme ne- viděti, ?e logika i zákony ?inohry nezávisí na t?ch? podmínkách jako u opery. Vezměme funkci slova. V ?inoh?e má p?esn? obsah, v ope?e konkrétní v?znam slova se ztrácí, slovo se stává ?asto i nesrozumiteln?m (ve sboru), ani? to nějak zvlá?tě vadilo. V d?sledku toho opera je nucena nakládati s textem násilně (v poměru k ?inoh?e nebo literární formě) a zdánlivě i nelogicky. Omezuje vlastně text na hlavní schemata, je? rozvádí podle zp?sobu, kter? dovoluje je se zdarem vyplniti hudbou. Rovně? i akce sama je v ope?e oproti ?inoh?e zvolňována jak slovem zpívan?m, které nutně prodlu?uje akci oproti slovu mluvenému, tak i zpěvem sborov?m, v něm? dosahuje za vněj?í scénick? děj napětí hudební. D?kazem jsou dramaticky vypiatá místa v ensembl? nebo sborech, kdy se na scéně neděje vlastně nic.Zastavuji se u tohoto samoz?ejmého problému proto, proto?e se po?ítá nyní za zvlá?tní p?ednost v?iti text ?inohry pro libreto opery ?tak, jak je“. Skladatel musí v takovém p?ípadě pop?íti vět?inu slo?ek hudebních a je nutně tyranisován textem. Zachytí-li ?as od ?asu nějakou mo?nost hudebního rozvinutí, je to oby?ejně v neprospěch rovnováhy formální. V celku se musí omeziti na ?e?ení recita?ní, které je slabá náhrada za p?ímo mluvené slovo a je beze sporu fádní.Otázka dobrého libreta byla v?dy choulostivá. Známe opery, v nich? vliv skladatele i hudební stránky je tak siln?, ?e slabé libreto nepadá ani v úvahu. Známe i opery, v nich? se neděje tak?ka nic, ani? byly proto nudné.Zdr?uji-li se u této otázky, je to proto, ?e mnoh?m směr?m není tak samoz?ejmá, a tyto estetické ?koly zavádějí právě operu do úzké uli?ky mnoh?mi a slo?it?mi v?klady, pln?mi psychologie a metafysiky a p?ivádějí operu na jiné pole, na něm? se stává hudba pouh?m doprovodem nejmen?ích nuancí du?evních hnutí, t. j. popisem, zhudebněn?m libretem a ne volnou kreací. Na hudbě je pak ?ádáno vyjad?ovati i věci, je? není schopná vyjad?ovati.I opera má svoje konvence (i v dobrém smyslu slova) a její funk?ní v?znam není úplně toto?n? s jin?mi útvary scénick?mi. Zd?razňovati literární nebo i jiné (psychologické) stránky díla je obhajitelné jen do té míry, nezaměňuje-li se p?i tom funkce opery s ně?ím jin?m. Víme té?, ?e herecká schopnost zpěvák? má daleko do kapacity herc? ?inohry. (Jedná se u nich také o něco jiného.) Hudba opery má samoz?ejmě mo?nosti stupňovati emoce a dramatick? proud v daleko vět?í mí?e, ale musí to b?ti vyvoláno prost?edky hudbě vlastními. Hudba se nesmí státi pouhou popisnou slo?kou. Nezapomínejme, ?e na ope?e pracují dva lidé, libretista a hudebník, a ?e oba ?asto sledují r?zné cíle, jejich problémy nejsou v?dy toto?né. Nesta?í zachrastit na scéně nějakou sociální nebo vlasteneckou frází, aby u? se stal hudebník skladatelem sociálním a hudba sociální nebo vlasteneckou. Jestli?e z někter?ch frází libretisty se vyvozuje politick? ?i jin? názor skladatele, dojdeme k omyl?m.Zpěv.P?istupme k dal?ím, jak?msi technick?m detail?m: Nejd?íve ke zpěvu. Zhudebniti slovo, frázi, ver? je u? samo sebou tvrd? o?í?ek, myslíme-li na fraseologii, elasticitu a p?irozenost mluvené ?e?i, se v?emi odstíny, jich? je schopna. Mluvená ?e? má vlastně ji? sama svoji hudebnost a mno?ství rytmick?ch i odstínov?ch nuancí, jich? hudba sama v tomto smyslu není schopna. Hudební fráze je ji? něco stylisovaného, stavěna na poněkud jin?ch základech, obsahuje p?i tom je?tě něco jiného ne? samotná ?e?. Mimo stavby věty je tu i stavba hudební. I největ?í p?iblí?ení se mluvené ?e?i hudebními prost?edky je u? něco umělého, něco, co v nás vzbuzuje ur?ité rozpaky.Mluvím hlavně o recitativech. Pozoruhodné je, ?e fráze úplně zpívaná (národní píseň) nás uspokojuje zplna. Zde p?evy?uje hudební stavba slovo a vyplňuje je sv?mi prost?edky, kde?to recitativ z?stane v?dy jen napodobením slova. Ur?ité ?koly estetik? vidí ov?em pravdivěj?í vyjád?ení slova ve zpívaném recitativu, jej? shledávají v?razněj?ím a dramati?těj?ím, schopněj?ím vyjád?iti (s pomocí orchestru) v?echna nejvnit?něj?í hnutí du?e. Dávají vět?í d?raz na slovo a jeho obsah. Dá se to hájiti. Francouz by ?ekl: ?C’est une opinion.“ Ale m??e to vésti k následujícímu: Lyrika hudby ustupuje dramatick?m a dynamick?m prvk?m.Z civ jeho? hudební poesie tvo?ila dlouh? ?as zá- klziní pojem projev? scénick?ch, je schopen drama- ?ckého vzepětí jen do ur?ité hranice, po ní musí b?ti podporován, dublován orchestrem. Ustupuje tedy v tomto nerovném zápase velkému nánosu orchestru, kter? dostihuje nov?ch mo?ností v lí?ení du?evních stav? fa ve vět?ině p?ípad? je to opravdu jen lí?ení, popis). Zpěv sám tedy se stupňuje jak do síly, dynamiky, rak do touhy po vět?í v?raznosti, a? kone?ně vybo?uje z ~?:í hudebnosti, stává se de facto k?ikem, hlukem, ■ r.ém? hodnota tónu ztrácí sv?j v?znam a hudební lze klidně nazna?iti oby?ejnou linkou. V touze po dramatickém vypětí stav? du?e neznají pak u? ani skladatelé ani estetikové mezí. P?íval tón? z orchestru a nutnost zd?raznění d?le?itosti psychologického a dramatického prvku vede zpěváka k forcírování hlasu.Text se p?i tom samoz?ejmě ztrácí, ale zpěv také. Dramatick? akcent (ostatně dosti povrchní) se zvy?uje, hudební se sni?uje. V?sledek a? u? u recitativu nebo dlouhého dramatického vypětí je únava a monotonnost.Ale je?tě jiné d?sledky to p?iná?í. Chtění dramatického vzruchu a chvění vá?ní uvolňuje zákony hudební stavby a od?vodňuje na základě lí?ení stav? vnit?ních volnost, s jakou skladatel s hudební stavbou i tóny zachází. Ochuzuje tím spolupráci hudební partie, a vzniká tak sice hudební proud, ale bez valné ceny hudební, lí?ící jen vzruch, pohyb, pomocí hluk?, rozpoutaného orchestru a bez zvlá?tní kontroly jak skladby tak i zvuku. Listuj ete-li partiturou takové skladby, kde se v?echno svíjí, va?í, kloktá, kde stránka se ?erná notami od flauty a? ke kontrabas?m, projdete několik stran, ?asto i cel? akt, ani? byste na?li něco, co by p?ipomínalo hudební nápad. Nehledě k tomu, ?e jako práce není nic snadněj?ího (hudební nápad se nedoporu?uje, ten by to jen ztě?oval), sta?í vyplňovat linky a hodně ff, trombóny a tympány zachrání sebe dramati?těj?í situaci. Ka?dá ekonomie hlasu i orchestru je zbyte?ná; co na tom, hrají-li hudebníci v orchestru, co se jim uzdá, co na tom, ?e zpěvák s ur?it?m heroismem bojuje na scéně o ?b?t ?i neb?t“. Kdybych byl zlomysln?, ?ekl bych, ?e tenhle dramatick? dyna- mismus je ?asto jen skr?váním ubohosti nápadu, ale p?enechávám to raději k v?eobecné úvaze. Je pochopi- telno, ?e poslucha? po takovém v?konu je spí?e podrá?děn a unaven, ?asto i unuděn. Ani v ?inoh?e nedosahujeme dramatického napětí tím, ?e necháme v?echny ú?astníky k?i?et a? do ochraptění.Estetikové nám vylo?í, ?e hlavní cena těchto projev? le?í v symfonickém proudu, kter? sleduje hnutí du?e kr??ek za kr??kem. Pro mne v?ak p?sobí v?dy trapně, vidím-li, jak zpěvák tě?ce a marně se sna?í udati sem tam nějakou sly?itelnou notu, a marně hledám dramatickou situaci, která by mi ospravedlnila toto p?epětí hlasov?ch prost?edk? i hry v boji p?edem prohraném mezi zpěvákem a orchestrem. A orchestr není ani dost málo py?n? na toto vítězství, o něm? byl od za?átku p?esvěd?en.O tom symfonickém proudu je to také omyl. Sym- forická, tak jako komorní hudba, má svoje zákony = svoje prost?edí, které nejsou toté? jako technika projevu divadelního. Jsou to tvary hudby t. zv. ?isté, vzdalující se literatury, kde?to v ope?e jsme nutně v kontaktu s literárním i jin?m útvarem. Symfonické trvky v ope?e jsou tam, kde jsou samostatné formy hudební (ouvertura, mezihry, píseň). V ope?e vidíme ?asto (i u velk?ch děl), ?e hudba tvo?í jen ornament ke scéně jak? tak? vyplněn?mi takty, do únavy se opakujících pasá?í, je? slou?í za podklad textu. Nesmíme tedy zapomenouti, ?e zde se ?v?echno“ spojuje, jak hudba, tak slovo, gesta, dekorace atd. k jednomu ú?inu, to jest ke scéně.Vidíme tento rozdíl v u?ití1 e i t m o t i v u.Tento se neobjevuje závisle na hudební logice, n?br? na náhodách děje hry, není regulován pot?ebností formálního, organicky uspo?ádaného ucelení. Udr?uje sice jak? tak? jakousi jednotu, ale vlastně velmi levně. Porovnáme-li s tím p?ísné po?adavky symfonické nebo komorní práce s tématem, vypl?vajícím p?ímo z hudby, závislé na vnit?ní organisací díla a ne na vněj?ích okolnostech, uvidíme jasně rozdíly mezi těmito dvěma směry, je? nám ur?itá estetika chce vylo?iti jako jedno a toté?. Nechci tím popírati u?itek leitmotiv?, kter? p?esto spojuje ur?ité partie a? u? formou reminiscence nebo jinou. Jednotu díla tvo?í v?ak jiné slo?ky ne? návrat motivu po krat?ích nebo del?ích p?estávkách a diktovan? mimo to jen ohledem na logiku ?istě hudební. Zd?razňuji-li stále stránku hudební, je to proto, ?e proti ní nejvíce bylo v pozdním romantismu h?e?eno. Není m?m úmyslem stavětí hudební stránku na jediné a první místo, ale na místo, je? jí nále?í. Opakuji znovu, ?e hlavní věcí je divadelní t. j. scénick? v?sledek v?ech slo?ek.I klasická i romantická doba tyto slo?ky i jejich v?raz p?izp?sobovala sv?m zájm?m a svému projevu. Klasické době byla v?chodiskem jednota a v?klad celku, romantické v?klad subjektivní, osobní. I p?es to mnohé vlastnosti klasicismu p?e?ly do období romantiky, zp?sob jejich u?ití byl ov?em jinak osvětlen. Mnohé chybné, někdy i nemocné, mo?no ?íci patho- logické stránky romantismu nejsou dnes pro nás tajemstvím, a i prameny, z nich? tryskala tv?r?í síla, pro nás pozbyly mnoho kouzla. Proto v?ak je nutno se s nimi definitivně vypo?ádati, a budoucí ?ivot opery zále?í právě v této revisi.?Pro?it í.“Chci poznamenati je?tě jedno. P?i v?kladu děl romantické epochy jde hlavně o v?raz bolesti du?e, zápasu atd., v d?sledku toho pova?uje se za základ celého toho systému v první ?adě (a hlavně u nás) vlastní utrpení umělce samého, tak zvané ?pro?ití“. Dá se to hájit, a?koliv to v?dy neodpovídá pravdě. Jako detail upozorňuji, ?e se málokdy mluví o radosti, ta je pova?ována za jaksi méněcennou a uznávána jen jako v?sledek zase nějak?ch bolestí. Docházíme tedy k vlastnímu ?ivotu skladatele, jeho? ka?d? krok, ka?dé slovo, gesto je sledováno a usměrňováno vzhledem k dílu. Umělec sám se stává mu?edníkem, kter? v ?ivotě nedělal nic jiného, ne? se staral o svoje bolesti a dílo. Musí to b?ti v?dy nějaké zvlá?tní bolesti, nep?ístupné oby?ejn?m lidem. Zkrátka se zdá, ?e autor ne?il v?bec mezi lidmi, nesdílel jejich zápas ani radosti, n?br? uzav?en v jakési vě?i se sv?m vědomím ohromného poslání, je? je svě?eno jen a jen do jeho rukou a kterého mohl dosáhnouti jen za podmínky pro?ití onoho romantického pekla bolesti, které známe z knih, o nich? dnes víme, ?e to nebylo zrovna takové, jak se nám to lí?í. P?i umělcích ji? pochovan?ch to je?tě jde dob?e. Ale p?i sou?asn?ch, ?ijících, ?asto i na?ich p?átelích se v?klad komplikuie. Ostatně tento systém se mnoh?m umělc?m dob?e hodil. Jsou to ti, kte?í se neustále prohlí?ejí, stále se litují, svoje boly staví ka?dému na o?i a zdají se sami sobě vět?ími ostatních lidí. Dokud je to jejich privátní zále?itost, nem??e to samoz?ejmě vaditi, ale dojdeme-li k tomu, ?e k ocenění díla musíme znáti i poslední událost, je? se tv?rci p?ihodila, tak si musíme p?iznati, ?e jsme do?li hodně daleko do slepé uli?ky. Zd?razňuji znovu, ?e to v?e není otázka umělce, n?br? otázka estetického v?kladu. Ostatně ani radosti ani bolesti nejsou nějakou doménou umělce, jsou údělem v?eobecn?m. Ani intensita pro?ití nebo reakce neur?uje p?edem stupeň uměleckého díla. Toto bolestinství a nános nuancí romantick?ch musíme ji? za?aditi do jiné p?ihrádky věcí ?tak?ka vy?ízen?ch“. P?edně u? vy?ízeny jsou a za druhé proto, ?e musíme míti normu pro v?echna umělecká díla a nejen pro to, je? se hodí do této p?ihrádky. A uji??uji vás, ?e je jich mnoho a ne z nejmen?ích, které se tam nehodí. V?elijaké vzplanutí vá?ní a heroismu se nám po?íná zdáti podez?el?m. Ani ten vypjat? dramatismus nás nějak neuspokojuje. A v?echny ty systémy, ne zvlá?tě pracně vybudované, se nám zdají papírové. Je t?eba revidovati. ?Toto odbo?ení mne poněkud vzdálilo od vlastního tématu. Chtěl jsem se v tomto ?lánku omeziti jen na několik zásadních rozpor? mezi romantickou a novou operou a konstatoval jsem tedy hlavně slo?ky, je? shledávám bu? chybné, nebo jsou p?e?ilé. Co se t??e formace nového útvaru opery, je to ji? otázka spí?e technická a uve?ejním o ní ?lánek v hudebním ?asopise.?ivot a instituceN. Melniková-Papou?ková :Také v sovětech ?ije pohádka\7ědy mívají jako lidé r?zné osudy. Soudilo se d?íve, ?e ’ podle toho, jak masy, zejména vesnické, vystupují z primitivního stavu, vysychají i jejích tv?r?í schopnosti. Ba víc, za poslední udr?ovatele lidové tvorby se pokládali starci, s jejich? smrtí v?echno to zmizí. Z toho vypl?vala dosti logicky i dal?í these, ?e p?ítomnost a ná? v?ední dne?ní ?ivot v?bec nem??e se obrá?et v lidové tvorbě. A? do poslední chvíle se málokdo zajímal na p?íklad o to, jak soudobé, ba i aktuální b?valy ruské barvotisky, jak se odrá?el ?ivot v ?esk?ch jarmare?ních písních nebo v tak zvan?ch zlidověl?ch romancích ?i posléze v takové nepatrné, zdálo by se, věci, jako byl perník, kde vidíme jasn? odraz napoleonsk?ch válek,mód pozdního biedermeieru a mnoha jin?ch věcí.Ur?itá změna musila nastat, jakmile se zpozorovalo, ?e lidová tvorba nehodlá zem?ít. Nov? materiál dokazoval, ?e ná? ?ivot je tématem pro lidovou tvorbu, jako jím byl ?ivot kní?ete Vladimíra nebo kralevi?e Marka. Sovětská věda p?inesla v etnografii mnoho nov?ch a zajímav?ch dat. Tak bylo posledních t?ech, ?ty?ech letech sebráno mnoho pohádek, na kter?ch je jasně patrno pronikání p?ítomnosti do tohoto ?ánru, o něm? by se zdálo, ?e je nejuzav?eněj?í a nejkonser-vovaněj?í.?R adiosarafa n“.Pro ruskou vesnici není ani po revoluci pohádka pouhou : = ou. Pohádka tam hraje do zna?né míry úlohu krásné literatury se v?emi p?íslu?n?mi funkcemi: estetickou, etickou z sociální. Právě tak jako ve městě se nebude ?íst stále deset, : n i nejlep?ích knih, tak i na vesnici se tou?í po nov?ch pznídkich nebo alespoň nov?ch jejich obměnách, zpest?en?ch bě?n?mi událostmi. V dalek?ch seversk?ch krajích, zapomenut?ch bohem i lidmi, kde ?ivot plyne p?es v?echny p?evraty jako d?íve, b?vá pohádká?, jen? ?asto spat?il nejen hlavní město země, n?br? b?val i ve ?védsku a v Anglii, osobou velmi vá?enou. Karnauochová vypráví v p?edmluvě ku své knize, ?e viděla smlouvu artěle s revolu?ní u? organisací ?Severoles“, ve které byl paragraf, ?e ?pohádká? má po?ívati v?ech práv, ale nésti polovi?ní b?emeno, to jest je povinen ve volném ?ase bavit artěl“. To ov?em není jedine?n? p?ípad, mo?no jej pozorovat na p?íklad také v rybá?sk?ch artělech, kde se volné chvilky vyplňují vyprávěním pohádek. Tak se smě?uje moderní ?ivot s pohádkou a tudí? i s fantastikou. Fantastika a zejména víra v ?erta nezmizela ze ?ivota p?es vítězství komunismu, povinnou ?kolní v?chovu, organisaci a ?ítárny. Ba v někter?ch oblastech, na p?íklad v Piněze, ?ije víra v mrtvé, vstávající z hrob?, domácí ?erty, byf neoficielně, i v komsomolu, jeho? ?lenové varují cestující, aby nechodili na ur?itá místa, proto?e tam ?stra?í“ a ?zjevují se duchové“. Na jiném místě v Piněze zalo?ili komunu, ale jak p?esídlení osob, tak i p?evedení stád bylo doprovázeno zaklínáním a mnoh?mi star?mi ob?ady. Je zajímavo, ?e na mnoha místech vymírá pod vlivem protinábo?enské propagandy k?es?anství, kostely jsou opu?těny, ale po zápisu v Zagsu (sňatkov? a matrikov? ú?ad) se provádí starobyl? ob?ad um?vání nevěsty, kterou ?enich odvá?í na koni p?ímo z komunistického ú?adu a dru?bové jej stíhají rovně? na koni. Nevym?el ov?em ani národní kroj, v ?ensk?ch sovětech zasedají ?eny v ?koko?nikách“ a zlat?ch ?du?egrejkách“ a po sch?zích tan?í chorovody, zpívajíce starodávné písně. R?zné protikladné prvky se smě?ují v ?ivotě, a tudí? i v pohádce, je? souvisí těsně se ?ivotem ruského sedláka, nalézáme stejnou pestrost. Tak nalézáme pohádku, ve které se neshody a nepo?ádky v kolchozu vysvětlují tím, ?e na nebi nebyl zvlá?tní svát? patron koíchoz?, a jakmile ho B?h ustanovil, ?lo v?echno jako po másle. Situaci charakterisoval mimoděk nejlépe sedlák, kter? ?ekl jaksi mimochodem sběratelce Oza- rovské: ?U nás funguje telegraf málokdy, spí?e radiosarafan.“ Nov? pojem radio vnikl u? pevně do ?ivota, ale místo něho p?iná?ejí novinky hlavně babky, oble?ené do tradi?ního sara- fanu. Radiosarafan je symbol smí?ení, je? se děje v ?ivotě i v tvorbě soudobé ruské vesnice, zejména vesnice, vzdálené od centra.Místo gubernátora — v?konn? v?bor.Jak jsme u? několikrát ?ekli, novotá?ství se projevuje v pohádce, ani ne tak ve fabuli, jako ve slohu. Nejlépe je to patrno v p?ípadě, kde byl t?? námět zapsán p?ed revolucí a po ní. Takov? p?ípad je dán na p?íklad u erotické pohádky ??erti v sudu“, kde mu? chytá ?eniny milence a pak je vydává za ?erty, p?i ?em? si ztropí nejen ?ert ze znám?ch, ale je?tě získá peníze. Dialogy v zápisu z roku 1921 mají tuto formu: ?Co to veze?, hej Sergěji?“ ??erfata.“ ?Odkud pak?“ Já je nevypěstil, nachytali se.“ ?Ale kam s nimi?“ ?Ale, telegrafoval jsem do Archangelsku, do v?konného v?boru, na?ídili, aby je p?ivezl — koupíme je.“ A dále: ?Koupil sud, do Archangelska jej p?ivezl; dal inserát — v té a té místnosti toho a toho dne budou vypu?těny ze sudu ?erti. — P?i?la spousta lidu: podívat se jak budou pou?tět ?erty ze sudu. Tu dělá po?ádek v?konn? v?bor, tam zase strá?.“ Variant z roku 1915 se li?í od citovaného jen tím, ?e místo názvu ?v?konn? v?bor“ ?teme v?ude ?gubernátor“. Je z?ejmo, ?e tyto oba pojmy p?edstavují pro sedláka jen jakousi vládu. Někte?í pohádká?i to ?íkají p?ímo, jako by zd?razňovali filosoficky, ?e se situace nezměnila. Tak pohádká? ze Záoně?í prohodí prost?ed děje: ?D?íve se bávali král?, te? se bojí jiné vlády — tak to dopadá stejně.“Ve staré pohádce o soli, kde voják prodá selce beraní zub, uji?fuje ji, ?e jím nahradí drahou s?l, kterou ?asto nelze do- stat. Nov? pohádká? vypráví pohádku v první osobě: ??el jsem z nádeni?iny, musil jsem nocovat v jednom domě. A doma je jen ?enská. P?i?el jsem a poprosil jsem o jídlo. Ale bvlo roku 1922. S?i byly dobré, ale neslané, nebylo soli.“ A pak následuje vysvětlení: ?Pfuj — zatracená revoluce, ani soli není.“pohádce o zlaté kachně, je? je rovně? velmi stará, vysvětluje se odmítnutí blah statká?ského ?ivota touto větou: -My se v?bec iz?íkáme p?dy a chceme ?ít pospolu jako selsk? lid (to je bur?oasní, ot?e!).“ D?ívěj?í konec pohádky, kde ?těstí mělo trvat nekone?ně, mění se podle změněné situace: ..A tu se v?ichni káli, a Ivan carevi? za?al krásně ?ít. A dodnes ?ije krásně, jestli ho nezni?ila rudá armáda.“ D?ívěj?í ?ir?í popisy se ?asto nahrazují stru?n?mi typick?mi slovy, jich? se za?alo u?ívat teprve po p?íchodu nové vlády. Tak v pohádce ?Spor“ vybírá si kupc?v syn p?ítele a pomocníka z nep?íli? bohatého prost?edí, co? se popisuje takto: ?Vzal si druha, druh je takov? seredňak jako já, nep?íli? bohat?, ne chud?.“ Někdy pohádká?i jako by se styděli u?ívat star?ch reáln?ch pojm?. Fantastika a ?ertov?tina jich nelekají, kde?to vyprávět o králích a princích je někter?m u? tě?ké. Tak, vyprávějíc o ?Carevně-zlatovlásce“, pohádká?ka prohlásila: ?Nu má milá, to je zase o králi. Jak chce?. Chce?-li, pi? — a ne- chce?-li, nech b?t. Ted’ nejsou králové v úctě, ale sly?ela jsem to za dávn?ch dob.“Nová slova v pohádkách.Mnohem ?astěji se setkáváme v pohádkách, zapsan?ch, ?ekněme, od roku 1920 do roku 1931, s novotá?stvím slovním. Voják v pohádce, kdy? po?aduje od sta?eny jídlo, nadává ji: ?Hej ty, stará koketo, dej jíst. — Nemáme, povídá, jsme chudí lidé. — Ach ty stará ?ertice, ty koketo vesnická, p?es plot jsem lezl a mundur jsem si rdztrhal.“ Jindy odnesl vítr dívk?, do které byl zamilován hrdina pohádky, na mo?e. ?Mladíku bylo velmi smutno, ale nemohl nic dělat, proto?e v té?e chvíli se ztratila jeho fysická síla, jeho práce.“ Co vlastně mají znamenat tato slova, tě?ko ?íci, je velmi mo?né, ?e ani vypravě? si to neuvědomoval, obdivuje se jen nezvyklé h?e pojm? a zvuk?. V té?e povídce ?P?íru?í a kupcova dcerka“ setkáváme se je?tě dvakrát s takov?mi nov?mi a sedlák?m cizími v?razy: ?Vysvětlil mu svou cestu do poslední censury“, a na konci: ?Městsk? personál je vítá s nad?ením. Oznámili to otci a matce, nechtěli vě?it radosti. Pozvali je do svého kupeckého zámku. Dvě neděle flámovali a hynuli.“jiné pohádce je do ?teremu“, budovy starodávného typu ale obvyklé v pohádkách, zaveden telefon. ?Za?ínají námluvy. Král nemá nic proti tomu a povídá: A co nevěsta? Ptá se telefonicky v teremu nevěsty“ a t. d. V dal?í pohádce ?Ková? Samojlo“ ?teme, ?e ková? ?staví kandidaturu na námluvy s markraběnkou“. Zde jsou dvě neoby?ejná slova, star?í, ale cízí ?markraběnka“, a nové ?kandidatura“, a staví se bez jakéhokoli p?echodu vedle sebe. V pohádce ?Kouzeln? prsten“ praví fantastická hrdinka neméně fantastickému hrdinovi: ?Váňo, jsem dcera dra?ího krále. Ve- změme si dro?ku a je?me do paláce.“ Brzy na to praví po- hátíká?-;Napekli buchet, najedli se, mouku prodali do města; Vaňka si koupil sako s kapsami a matce moderní ?aty s vle?kou, klobouk s kvér— a pe?ím a de?tník. Nu, Vaňkova matka se naparádila do moderních ?at?, nasadila si klobouk ?irokopemat? a ?la za ?eku k palác;. Za?la do sálu, na klobouce se t?ese ka?d? kvíte?ek. Král s královnou sedí, pijí ?aj. A dcera nevěsta si tam ?krobí a ?ehlí věno. — Má úcta, va?e veli?enstvo, pane císa?i.“V jin?ch pohádkách m??eme ?íst, ?e princ le?í na divaně a d?ímá, p?ikryt novinami. Na plese v paláci ?zahrál orchestr. I ech, spustily to párky val?ík.“Tě?ko ?íci, zda se v pohádce, nazvané ?Maírena“, vydává vědomě ?i nevědomě kupci, kter? podnikl mnoho plaveb a obchod? za hranicemi, ?zahrani?ní diplom“. Seve?an?m, kte?í ?asto se ú?astní plaveb p?es mo?e, m??e takové slovo p?ijít prostě na jazyk, ale také m??e b?ti ?e?eno vědomě. Právě takto m??e do staré a ni?ím jin?m nedot?ené pohádky vniknout nejroz?í?eněj?í snad dnes slovo ?soudruh“. Bohat?r se setká v ?irém poli s jak?msi lidmi, kte?í se chystají popravit jiného bohat?ra; i ptá se jich: ?Pro? byste rádi, soudruzi, oběsili bohat?ra?“ Jinde:?Najednou, po p?lnoci za?alo to za ?ekou bouchat, pracuje se na stavbě (duchové staví za jednu noc k?i??álov? palác). Král a královna v rozespalosti sly?í: ?Aby je cholera vzala s jejich něpreryvkou (sovětsk? v?raz pro nep?eru?ovan? pracovní t?den). Hned jsou subbotniki (mimo?ádná práce v sobotu), hned vo- skresniki (mimo?ádná práce v neděli), hned no?ní práce.. .“Tak p?echázíme pozvolna od automatického nebo náhodného smí?ení k úplně vědomému, jako je vysvětlivka, p?ipojená p?i vyprávění pohádky ?O py?né královně“ k obvyklé pohádkové formuli: ?Rychle se pohádka vypráví, ne rychle v?ak je dílo hotovo, ale p?ec jen rychleji ne? na?e p?ímo?ská ?eleznice.“ V této pohádce je zmodernisováno i fantastické p?íslu?enství: místo d?ívěj?ích plachetních koráb?, plujících po modrém mo?i, princ chce mít ?lo?stvo nového systému“.?I palné zbraně byly tehdy ?patné. Tak na?ídil, aby opat?ili nové. Lo?mistr postavil lodi nového systému a princ je nalo?il zbo?ím. A jak?m zbo?ím! Nejvíc pro dámy a pro panny — ovoce a ?aty nového st?ihu.“Tak se d?ívěj?í luk a samost?íl, kter? se nikdy neminul cíle, proto?e byl o?arován, nahrazuje dalekonosn?m dělem, a zlaté jablí?ko a barvené hedvábná stuha zahrani?ním ovocem a témě? pa?í?sk?mi robami. Zna?ně se změnili i pohádkoví hrdinové i hrdinky, kte?í se u? nevyrábějí podle jedné, ustáleně oblíbené ?ablony, ale nab?vají jaksi své individuální psychologie. Tak v pohádce ?Buvoli“ star?í bratr usiluje o kralování, kde?to mlad?í ?pozoroval cel? p?írodní ?ivot, dle! v?dy o samotě, nikdy se neú?astnil ?ádn?ch hostin a vyh?bal se v?em sch?zím“. Takov? zadumaně-sentimentální charakter má i jeho nevěsta, která na otázku, ?ím se zab?vá a co se jí líbí, odpovídá: ?Ni?ím se nezab?vám, u?ívám jen toho, ?ím ?ije bo?í svět.“ Kdy? tyto nové princezny a jejich dvorní dámy hostí rosolkami, likéry a zámo?sk?m ovocem, jedí velmi málo, jen ze slu?nosti, a nevrhnou se na to ?jako na?e vesnické holky“.Nejvíce reálního ?ivota a modernosti v?ak nalézáme v pohádkách humoristick?ch. V ?Kouzelném prstenu“ jsou více ne? pr?hledné nará?ky a podez?elé pokrmy, je? se podávají v nyněj?ích restauracích. Pohádkov? hrdina Vaňka potkává několikrát sedláka, kter? se chystá zabít ko?ku nebo psa. ?Sedlá?ku, pro? mu?íte ?těňátko? — A co je ti do toho? Zabiji a udělám z něho telecí kotlety.“ Po druhé se rozmluva trochu obměňuje, ale dr?í se stejného tématu. ?Sedlá?ku, pro? zase t?ráte zví?e? — A co je ti do toho? Zabiju a odnesu do restaurace.“ Nakonec zachráněná ko?ka a pes pomáhají úplně tradi?ně svému pánu a dobrodinci, a za to dostávají tuto charakteristiku: ?Kdybys nebyl pes, byl bys ministr. Má? státnick? rozum.“Král a sedlák.Nejpodivuhodněj?í pohádkou jak v smyslu komiky nemo?n?ch situací, tak co do srovnávání sou?asnosti s pohádkov?m ?ivotem, jsou p?ímo geniální ?Pozlacené hlavy“. Je tu na jedné straně král a na druhé sedlák, kte?í nejprve kamarádili, a pak se pohádali, i za?ali si provádět navzájem r?zné kousky, p?i ?em? podle tradice vítězí ov?em sedlák. ?eknu rovnou, ?e v?běr citát? je velmi tě?k?, proto?e témě? ka?d? ?ádek je sv?m zp?sobem hezk?. Jděme v?ak po po?ádku.?Soudili se (král a sedlák) pro ka?dou mali?kost. Doná?ejí jeden na druhého. Jak není u krále na dvo?e uklizeno nebo je zanesena jáma na pomyje, sedlá?ek hned k ?tvrtnímu s ná?kem. Tu jednou stojí král u okna a vidí: Kapitoňka se krade po svém dvo?e (bydlil vedle) a schovává do d?íví st?íbrné hodinky. Jistě jsou ukradeny. Král se zaradoval. Po?kej, ta?ká?i! Hned po?lu lístek na milici.“Pak p?ichází popis hloupé rodiny královy, která se skládala ze ?eny, dcery a maminky: ?Cel? den se vykládají v okně, k?vají, na kavalíry mávají a mrkají.“ Kdy? sedlák vyláká ne moud?ej?ího krále z paláce na ostrov pod velmi sovětskou záminkou, ?e se tam vydává cukr, o kter? byla veliká nouze, tu se celá rodina hrozně urazila, proto?e jí bylo zakázáno vycházet ven za královy nep?ítomnosti.?Zase sedět doma. .. Kdybys dal aspoň padesátník na kino, ?li bychom do biografu. Doma je nuda, taková nuda! Král neposlouchá: Nuda? Ach vy koně, vy kobyly! Kdybyste rad?i oh?ály samovar, spustily gramofon a umyly podlahu! Tu je král zav?el v horním poschodí a klí? odevzdal domovnímu komitétu.“Nebudeme podávat obsah celé pohádky, ve které sedlák po králově odjezdu naláká celou jeho rodinu tím, ?e je pozlatí: ve skute?nosti je nama?e smolou a posadí je co nejsmě?něji na balkon. Dověděv se o hanbě, král se rychle vrací dom?. Mnohem zajímavěj?í ne? tato vojenská fabule, jsou slovní man?ry vypravě?ovy. Tak sedlák vychvaluje své zlato těmito slovy: ?Jsem z evropsk?ch měst. Loni jsem pokryl zlatém anglickou královnu a dostal jsem diplom za zásluhy z vlastních rukou a minonosec k dopravě do vlasti. Pak jsem, s prominutím, pozlatil ple? francouzskému presidentu.“ Aby se mohl rychle vrátit, se?ene král ?iditelnou vzducholo?.?Král horempádem na vzducholo?. Za ním ná?elník a delegát.Zvedli se, letěli. Delegát pot?ásá opratěmi, ná?elník to?í kolem, král p?idává páry, p?ikládá d?íví do kotle. Aby nebylo tak hanba p?ed lidem, odvázali zvone?ek. Lid vidí: letí vzducholo?, kou?í se z ní. Jak zaletěli do okna, vysadili okenice, skla se vysypala. Do komory zaletěli, na prádelníku zakotvili.“Charakterem u?it?ch novinek jsou ?Pozlacen?m hlavám“ blízké dvě zlehka humoristické pohádky ?Kouzeln? prsten“ a ?Kuroptěv“, obě p?vodu vojenského. Abychom se neopakovali, uvedu dva p?íklady. Princezna ulo?í svému nápadníku, aby za noc postavil most, ráno p?ekvapen? král p?ímo zko- prní, kdy? spat?í takov? div:?Korunu sem, kabát sem! p?jdu, ohmatám, mo?ná, ?e je to optick? klam. A najednou nov? zázrak. Po mostě jede ma?ina, kou?í se a muzika hraje. Z kajuty vysko?il Vaňka a uklání se králi: Va?e Vysokosti, ra?te vás a va?i cho? nejuctivěji prosit projet se na dar.ém stroji. Zahájit provoz, abych tak ?ekl... Král neví, co dělat. — Chi, che, já nic, ale ?ena — co ta? Královna vyhazuje rukama nohama — nepojedu! Hr?za! Tu ji za?ala p?emlouvat celá suita: Va?e Vysokosti, musíte se projet, dát p?íklad. To by byla ostuda p?ed Evropou!“V ?Kuroptěvovi“, kde voják nem??e najít pokoje, proto?e v ráji mu nedovolují kou?it a v pekle není kostel, aby se pomodlil, ?ertice ho vybízejí, aby se dal zapsat v Zagsu (matrikov? ú?ad, kde se uzavírají sovětské sňatky) a ?erti po?ádají ka?d? den sch?ze.Nov? po h á d k á ?.Změnil se nejen ráz pohádky, ale i pohádká??. Obojí se modernisovalo a tím omládlo. Lidov? umělec nep?ikládá sám takového v?znamu své osobě, jako umělec, dělající vysoké umění, ale biografick? prvek, na p?íklad v pohádce, je zpravidla velmi d?le?it?. D?kazem m??e na p?íklad b?t to, ?e pohádky, vyprávěné ?enami, jsou v?dy tradi?něj?í a ně?něj?í ne? varianty, zapsané u mu??. Tak sběratel Azadovskij uvádí, ?e ve v?ech pohádkách, kde je podána nevěrná matka, kon?í se vyprávění p?ísn?m potrestáním mat?in?m, je? se u? chystala povít svému milenci syna. Ale v ?ensk?ch pohádkách je bu?to tento p?ísn? trest zmírněn, nebo ?asto syn odpou?tí matce. Vinokurova podává formuli takového postupu: ?Není takové právo odpravit matku.“ V?echny novoty v pohádkách nelze ov?em p?isuzovat osobní zku?enosti po- hádká?e, mnoho pochází z celého kolektivu, mnoho se skr?vá v talentu a umělecké individualitě vypravě?ově. Jedni mají velkou fantastiku, jiní jsou schopni vyjad?ovat jen to, co sly?eli nebo viděli. Jedni mají sklon k fantastice, jiní jsou naopak a? do morku kostí realisté, tak?e se sna?í vysvětlit i nejneuvě?itelněj?í episody.Byf bychom se dívali na pohádká?e s jakékoli stránky, nelze neuznat, ?e jednou ,z p?í?in modernisace pohádky je to, ?e se hromadně vyskytují mladí pohádká?i. V nov?ch sbornících nalézáme údaj, ?e pohádku vyprávějí nejen mladí lidé, ale p?ímo děti. Tak Koreněvovi je 6 let, Poznjakové 12 let, Gribanovové a Chramcovové také 12 let, stejně i Suchare- vové a ?emakinové. ?estnáctilet?ch a osmnáctilet?ch je je?tě víc. Nejsou to náhodní pohádká?i, ale svého druhu profesionálové. Tak Chramcovová má své stálé poslucha?stvo, skládající se z dětí jejího věku a patnáctilet?ch a? ?estnáctilet?ch v?rostk?. Je zajímavo, ?e dospělí nejen neznají jejího repertoáru, ale v?bec nemají tu?ení, ?e vypráví pohádky; i její vlastní matka byla p?ekvapena, kdy? se to dověděla. Zdá se, ?e děti dělají z toho vědomě tajemství a zároveň jsou velmi py?ny na svou pohádká?ku. ?Zapsala jste Anisku? Vyprávěla vám Aniska?“ vyptávaly se děti z celé vesnice sběra- telky. Tito mali?tí umělci mají ov?em i svá oblíbená témata a man?ry. Tak Pozn jaková p?es sv?j mlad? věk zachází do erotiky, ?asto nejhrub?ího rázu; kluzká místa pohádky zvlá?tě zd?razňuje, naz?vajíc v?echno p?íslu?n?m názvem, tak?e velká ?ást jejího repertoáru se v?bec nehodí pro tisk.Tito mali?tí, stejně jako v?rostci a mladí lidé, ?ekněme do 30 let, kte?í znali málo p?edvále?n? ?ivot a viděli něco, o ?em se jejich děd?m ani nesnilo, vkládají nov? nebo obnoven? obsah do starodávné pohádky, zděděné po p?edcích. Tak p?estává b?t folklor archaikou, za kterou si ji navyklo pokládat několik p?edchozích vědeck?ch generací.dopisyCo chtějí mladí Slováci14. februára 1935.I.VeTavá?en? pán redaktor!Mil?m p?ekvapením mi bola Va?a láskavá pozornost’, věnovaná mójmu dopisu. Zial’bohu nemohol som Vám ihned’ od- pove?a?, lebo medzi ?asom utrpěl som úraz, a po dopisu pána brata Skali?ana chcel som i sveri? odpově? ?reálnej?iu“ tomuto pánovi. Sná? je lep?ím majstrom slov i pera ako ja, robotník. Ale myslím, ?e tá politika preca není len pansk?m huncútstvom a ?e máme aj my slovenskí mladí fyzickí pracovníci do toho ?o poveda?. Pri tom zápalu a idealizme za to Vieme i reálne sm??l’a?. Pokusím sa teda Vám, nakoíko to zo mňa vysta?í, odpoveda? vecne a kl’udne, lebo ten moj prv? dopis bol, p?iznávám sa, trocha za horúca písan?, pod tlakom miestnych událostí, pri ?om som aj u?il pre na?ich niekto- r?ch národovcov — mrzi ma — urá?livá slova. Chcel somnie?o priMehavého — ale sa mi to v rychlosti len takto poda?ilo.Ne? Vám dla bodov odpoviem, som núten? p?ehlásit’, ?e asi omylom, ale neboli ste v svojej odpovědi d?sledn?. Ke? si po tretíkrát m?j prv? dopis pro?ítáte, najdete tam mnoho, ?o Vám v odpově? m??e by?, i vel'a, ?o ste, p?edpokládám, seprehliadli. Jednoducho ste ma a nás k Hlinkov-::zí aa.-ai.i: aikolvek vyslovujem obavy po sociálnej strán- ;-:í Ksre-ine je jedno. Ke? sme nie tam, m??eme e?te by? a . t: — smyslu i píáem odpově?. Ve? socialistické strany r á?C a as Slovákov sklamaly, soc. demokrati mimo sociál- aaa: pcíátema. úplné sklamali. Dobré t?eba rozume?, ?o sa? l : zrs.-y a mo?nosti umiesti? slovenské pracovně sily. Kme-ine po úleku vedúcich od más v Nemecku a Rakúsku nsjh:r?:=L lase sa a? zhnusili. V Nemecku po útěku vod- za. neprajného re?imu, bez propagandy si súdruhovia zňá; ú -_í; ne? ?estn? po?et voli?ov pri volbách. Na?i ne- msl. — simsárodn? program, stali sa národn?mi. Dobré. Ale nespr-?vá.izali prácu za slovenské pot?eby, a len potrebujú-li ? :bijú hlava nehlava. Neuznávajú slovensk? národ ako samostatn? národ. Agrárníci — to je strana ani b?k ani krava, ?o sa t??e slovenského národného programu. Triedne tam tie? nemáme ?o hlada?. To sú peniaze, panské huncútstvo, pathetické ?e?i a ?e?i?ky, a ?o ?tát z peňazí 1’udu dal, to oni vraj dali. Nár. demokrati, stribmisti a fa?isti, t?ch v?bec ani za zmienku nepova?ujeme do úvahy bra?. Nár. socialisti sú nám dos? sympatickí, ale i tam sú trne. To neuznanie osobitnosti slovenského národa, a píchanie do nábo?enstva. Nie som klerikál, mám svoju p?edstavu o Bohu. No nechajmerad?ej nábo?enstvo bokom. To je zvlá?tna kapitola.No a teraz? Za slovensk? národ, osobnitos? jeho, ?e tak stojíme? V?ak to ná? ideál a i právo máme na to. V rámci na?ej ?s. republiky ?i? s bratmi ?echmi Slováci ako dvaja bratia, oba so svojim ja, volní, radostní bratia. Jeden sa volá ?uro, druh? Ond?ej a nie ?urondrej.Ja pí?em ako pracovník proletá?, tak? povedzme, ak?ch je nás viac ne? menej a vskuto?nom potu tvá?e zarábame ten biedny vezdaj?í chlebík. Pí?em bez fráz a vysokého ?tylu, bez ?ádn?ch my?lienok. No teda k věci. Moja odpově?:k bodu 1.: Nechcete uzna? osobitost’ ?slovenského národa“ a ke? niekto pí?e za túto ideu, tak ?i je to dobré my?lené — (a so stránky Slovákov je to v?dy), vybuchli ste — tak i ?Lidovky“, ako ke? by Vás píchol nie?ím. ?e kedy? kde? já som nemal p?íle?itost’ ich odklada?, v?ak sta?í prezre? si ich, ve? to robia i iné noviny — ?Lidovky“ — som si zvlá?? poznamenal, lebo tie iná? rád ?ítám. Chceme utí?i? zlé jazyky v Pe?ti a Var?avě, tak nás uznajte. Budeme-li uznaní, svoj- právní, som zvědav?, kto sa s ?ím bude chce? múdrova?. I ke? sa ka?leme na kuvikov zpoza hraníc, ostáváme priosobitnosti a na nej trváme.K bodu 2.:Bola nám podfukom reformovaná sloven?ina (prof. Vá?n? at?.), nebolo na to ?asu e?te dos?? V st?edn?ch ?kolách u? nepoznajú len ?eskoslovenskú re? v zneniach. ??ady v?etky a skoro 50% neu?ívajú sloven?iny, len kde to u? k?i?í. Z tej reformácie sú také spleteniny (na pr. plakáty ?SD, ?e to je a? urá?livé. Raz ?zlava", raz ?sleva“, zas ?slievov“ at?. To sú ov?em mali?kosti, ale ich je denne mnoho a mnoho. ?e sne dostali slovenské ?koly. Nu? a ?i sme to pri slobodě nema? ma?? Aká ?e by to bola potom sloboda? Ve? sú i ma?arské ?koly — ?idovské at?. Len my by sme ich nemalí mat ? ?i sme si ich my nestávali? ?i my sme na ich vybudo- vanie ni?ím nep?ispěli? V?ak i teraz v?e i já dávám i v?etci i na men?inové ?koly. Slov. liga — to ni? ? Ak ste nám Vy dali do daru, o tom nemám známost, prepá?te. ?no, tu bez sna?ného prosenia Vám poviem, tak sa věci majú. To Vy tam od Vás preca len cez hrubé okuliare, zle ut?ené pozeráte. Ve? Vám ani vlastně v?etko vyt?kat’ nem??em, lebo v tejto zále?itosti sú hodné i sami Slováci (na ktor?ch mienku Vy rad?ej dáváte) na vine. To bol Slovák — Dérer — ktor? svolal sch?d- zku (vlastně manifestáciu kontra Hlinka-Rázus), kde k?m sohnali, sl’ubovala sa práca, i dali i na vlakové trovy — a potom ni? o práci, ale pertraktovanie o stavbě ?k?l, o fa?izme at?., len o práci ni? a ni?. Ke? by ste věděli, ako nás do toho fa?izmu navozaj ni?. A tie ?koly? to ?iaden pán z vrecka svoj- ho nevystavil, ale z pefiazí 1’udu. Lud si dal a l’ud má, a ke? by sa tí vedúci o to nestarali, na ?o potom tam sú ? Ka?d? pracujeme, tak i oni musia pracovat’. V?ak tá ich práca dobré je plátěná, e?te i sláva a nedaj Bo?e, aby im zabudlo potomstvo sochy postavit. Dobré sa im vyrentovala tá vlastenecká práca. Bo?e uchovaj, nezávidíme im, ka?d? je hodn? svojej mzdy. Nám chutí po ?a?kej práci sná? lep?ie ná? ka?dodenn? chlebík ?iemy, a halu?ka strapa?ka s bryndzou poliatou halu?ko- vinou, a zorka, ako im ka?dodenn? kolá?ik, pe?ienka a ha- vana. Máme aspoň svedomie spokojené.Ad 3: ?o chceme?Chceme uznanie, ?e sme samobytn? ?slovensk? národ“. Chceme, aby v?etky praeovi?tia nám pat?ily. Dos? sa nás vy- s?ahovalo za hranice a e?te v?dy vel’a nezaměstnan?ch. Chváli sa po?etnost’ rodinná — dobrá populácia, t. j. po?etnost’. Odkial’ to chovat’? Sme na málo v?nimiek ?obráci, hlavně priemyselno-robotnícka trieda, malo?ivnostníci at?. Sám som z rodiny, kde devá? dětí. Jeden pracuje na v?etk?ch, druhi cívia doma. V?etko je obsadené a e?te sa obsádza nie námi. Sme skoro v?etci v podobnom polo?ení. Nemáme právo doma pracovat’. Tak kde p?jdem? K ?tátnej správě sa radí i kartelov? kapitál, tak ?o sa t?ká zamestnancov, ako objednávok. Bolo zru?ené mnoho tovární a tie ?o ostaly, chcú kartely ?o ?as preklada? do historick?ch zemí. Máme v slu?bách h?bu Rusov — Nemcov emigrantov tie? na ná? úkor. Lep?ie miesta sú i v robotníckej triede nie námi obsadené. My sme len ako ten vy?aděn? materiál. To v Prahe vy nikdy nepochopíte. Sem sa, sem p?esvěd?it’. Len sa tak hem?ia tu filiálky Va?ich podnikov — my sme dob?í konzumenti pre Vás — vedú ich a zamestnávajú ale vel’mi málo z nás, a? v?nimkou sná? Ba?a. Potom nad námi níekedy zbyto?né urá?livé poru?níctvo — ako s nemluvňatom. Na pr. ja pracujem u jed- ného stroja a kolega ?ech u druhého. Sme dob?í priatelia. Rovnako dobré a spol’ahlive konáme svoje povinnosti. Pride pan ?generální“ — vedie ho závodn?, oba bratia ?e?i. Prídu ku mne a vysvětluje sa postup práce a? i na mňa — Slovák, ale dobr? pracant i dobré rozumí — rozumí. Dobrá. Jdú ku kolegovi no a — ale jó! To je — povedzme — Plzeňák — to se rozumí, samoz?ejmé. ? ? Tak u mňa Slováka — ale dobr? pracant — au kolegu ?echa — to se rozumí. Nad t?m sa ?lověk usmeje, ale vo vnútri to hlodá, bolí. Není teda bli??ia ko?ela ne? ten kabát.My chceme ako i sebelep?í syn svojho otca, chceme si zalo?it’ v rámci na?ej Republiky svoju domácnost’. Chceme svojmu otcovi sa po?akova? za jeho doteraj?iu o?taru a trá- penie. Nechceme ?i? z podpory svojho otca i ke? je to od otca, preca je to len almu?na. Chceme sa zariadi? vo svojej izbietke a samoz?ejmé svoj chlebík pre seba podeli?. Samoz?ejmé, ?e budeme aj na?alej svojho otca ?alej milovat’ a bude-li v nú- dzi, nále?íte ho i podporovat’. S ním úzko ?i?, ako len m??e ?i? syn milujúci svojho otca. Poru?níctvo, t?eba i svojho otca, je pre dospělé die?a niekedy i tyranstvom. Toto vy?adujú na?e poměry a nie len Hlinka. I bez Hlinku, bez Rázusa by sme boli na to p?i?li.K bodu 4:Teda ako socialista takto prechádzam a vel’a vela nás pre- chádza k Hlinkoví. Tla?í nás tam na?a sebazáchrana. Iná? internacionálně partaje húfne opú??ame, a kto nie verejne, to len z úzkosti nad ak?m tak?m chlebíkom. Vnútome je s námi. Va?e poměry nesmiete porovnávat’ s na?imi. Vy ste vyspelej?i a ste pri moci. U Vás sa m??e smele proveda? ?esk? národ — ?esk? ?tát. U nás sú z toho zjan?ení. Jeden povie: som Slovák, p?ed pánmi ?echoslovák at?. Uznajte — je to nie dóstojné vás, tak?to stav vies?. Stojíme teda v národnej idei za Hlinkom, obdr?íme-li ?o ?iadame národně — vy- poriadame si medzi sebou i věci sociálně. Len nám viac dó- verova? a nemyslet na zlé věci. Feudálně Ma?arsko sa nám priamo hnusí a my mláde? u? ani neovládáme tú re?. Sme dob?í vlastenci, len t?eba věci nále?ité usměrnit.HTadel som ?o najvecnej?ie — nestranné — věci súdi?. Mo?ná, ?e vekom mlad? a málo ?kolen?, nie?o po nesprávnej ceste súdim. Nech mi je to láskave preminuté.Dakujúc za Vá?u pozornost’, ktorú ste oferoval na?ej věci, chcem dúfa?, ?e posúdite v?e nestranné, aostávám s bratsk?m pozdravom Vám oddan?Horwiak.II.Clen? pán redaktor!dobu ?ítávám Vá? ?asopis. Viac-menej so spokojno- so: - Nemó?em v?ak nemo p?ijat’ odpově? Vá?u na ?lánok ?Mlad? Slovák nám pí?e“. Pisatel’ ?lánku otvorenou du?ou dává svoje city do pera. My Slováci mu úplné rozumieme. Vy pisatel’a neporozumiete? Chápem to. Redaktor, ktor? svoj ?ivot strávil pri písacom stole, pozná l’ud z knih, trochu historie na?ich dedov a pradedov, sná? i pri párdennom — t??dennom — pobyte na Slovensku pri?iel i do styku s niektor?mi z nás, a tak letmo, povrchné poznal úradn?ch prístupencov, — nepoznal v?ak l’ud, jeho povahu, vlastnosti, cit, — preto nemó?e a ani nikdy nebude chápat’ l’ud slovensk? bez rozdielu, ?i to pí?e privr?enec ?Hlinku, Rázusa“, alebo inej partaje opo- zi?nej, alebo vládnej.Moje riadky neberte ako riadky subjektivného pisatel’a ani na?ej opozície, ale ani vladnej strany. Som mnohom rozmy?leněj?í, ne? by som sa nechal strhnú? heslom volebn?m strany tej alebo onej. K?m strany budú heslá u?ívat’ len k agita?n?m prostriedkom a zabudnú tie splnit’, budú vyu?ívat’ práva statisíce rudí len k povzdvihnutiu svojich hmotn?ch po?iadavok, zaten ?as mnoh? z nás svoje povinnosti ob?ianske odbije sucho, bez presved?enia. Preto nesúhlasím s pisatel’om, ?e vychvaluje Hlinku, ?iasto?ne socializmus. Hlinka? Sná? ideove chce pomóc? Slovensku! Posial’ k tomu dodal málo energie, — omlúvam ho t?m, ?e do existen?ného ?ivota Slovákov nemal mo?nost’ zasiahnu?, a ke?, vá??inou v ich neprospěch. Kto sa opová?il p?ed 5—8 rokmi verejne hlásit’ k 1’udovej straně zo ?tátnych zamestnancov ? A ke?, pracoval ?iemy index a bol straten?. Pravda je, pomohol t?m pár úplné blízko stojacím, ktorí bez zásluh si získali jeho srdce. Kto vie v?ak z t?ch mnoh?ch sto, ba tisíc, ktorí vemí jeho programu p?i?li o svoje zamestnanie a po dnes márne si vymáhajú získat’ neprávom stratené zamestnanie.Vzdor tomu Hlinku odsudzova? nemó?em. Jeho vek a ?ivotné skúsencsti ma k tomu neoprávňujú. Nemó?e mi v?ak zazlieva?, ke? jeho opozi?nú politiku, ktorú dlhé roky pre- vádza, a ktorou je Slovensku len na ?kodu, odsudzujem. On, ktorého p?íroda obda?ila vlastnostmi velikáúov, t?ch pou?it’ nevie, a volí si negatívnos?, ba skoro zalhávajúceho politika. ?o rah?ie ako kritizovat’? Pre?o si věděli od něho mlad?í, neskúsenej?í, bez slovenskej národnej tradicie, vynúti? vel’kú pozíciu pri zelenom stole ministerstiev na?ej vlastí? Pre?o nevie preukáza? vo?i ?echom 100 %nú spol’ahlivost’, ?ím by slovenskému národu a hlavně mladej generácii bol chlebo- darcom? Toto v?etko pisatel’, horliv? ?hlinkovec“, si neuvědomil, ke? sa dal úplné na jeho stranu.Vá?en? pán redaktor! Dovolíte mi, aby som tie? i Vám na Va?e dotazy odpovedal.Ad 1. Nemó?em a nemohol by som Vám dokázat, ?e Va?e ?lánky písané o Slovensku sú namierené proti Slovákom. Naproti tomu se nestoto?ňujem s Vámi, ?e pí?ete o Slovensku len dob?e. V ?om a ?o mó?ete o nás zle písa?? Ak ste len trochu poznal nás povahové, zistil ste, ?e sme národ vo?i in?m ústupní (?o je hlavně na?ou ?kodou), zná?anliví, skromní, a zrodenou trpezlivos?ou necháme na sebe orat’.Stoto?ním sa s Vámi, ?e pí?ete nie proti Slovákom, ale proti stranám. No?e tie strany! Dajte dohromady opozi?ně strany u nás a po?et t?ch sa vyrovná 65% voli?stva Slovenska. T?ch 35% na?ich pokrevn?ch, ktorí volia a tak za- stupujú vládne strany, o ktoré sa opierate, sú regrútovnní z bojácn?ch, k opozícii sa posial’ nep?ihlásiv?ích, ?álej z vypo?ítav?ch, ?e sná? p?i tla?eni vládneho kolesa dostanú sa do popredia a ostatní veriaci demagogie, ?echoslovakizmu, ktor? neexistoval a ani jestvova? nemó?e. Ze sa nesna?ite získat nás ako Va?ich priatel’ov a priaznivcov, to usudzujem z toho, ?e nehradíte (myslím t?ch ?echov, ktorí ?ijú na Slovensku u? 15 rokov) si získat’ na?u dóveru; tú, ktorou ste nás ani jedenkrát za tú dlhú dobu neobda?ili, opa?né, Va?ím tvrdo?íjn?m chováním k nám ste sa nám ako nepriatelia p?edstavili. Eahko sa dóvera tratí, ?a?ko sa vzájomne na- dobúda. Aby som Vás o mojom tvrdení p?esvěd?il, skúste následovně:Prí?te k nám a dajte sa do styku s na?imi. Uvidíte, jak sa ?a?ko medzi námi teplej?í rozhovor rozvinie, o úprimnom v?ak ani ?e?i nebude. P?í?inu toho 1’ahko najdete. Up?ímnost' a dóveru Slovákov mnohí z Va?ich, ktorí tu na?li svoje ?ivo- bytie, vyu?ili, vyvrátili a znadu?ili.Ad 2. Odsloven?ovaniu chvála P. Bohu bolo koniec vzaté. Za?alo to v roku 1919, ke? slovenská re? po?núc od úradov a? k vojsku bola vytlá?aná a nahradzovaná re?ou ?eskou. Kol’ko dalo boja slovenskej opozícii (Rázus, Hlinka, mnohokrát dr. Mi?ura a ostatní) k?m v prospěch u?ivnnia slovenskej ?e?i v ?tátnych úradoch aspoň ?iasto?ne zjednala nápravu? Podívajte sa e?te dnes, na koTk?ch ?tátnych úradoch najdete nadpisy ?eské! Kol’ko tla?iv sa u?ívá v ?e?i ?eskej, v koTk?ch ?tátnych úradoch sa ú?aduje v?lu?né a sná? zásadné len ?esky. Kol’ko ?echov, usaden?ch trvale na Slovensku od 1919 roku, sa sna?ilo osvojit’ slovenskú re?? Posledně historia Matica slovenskej s drom Vá?n?m, ktor? právě slovenské ?lová (nedialektné) chcel prispósobi? ?e?i ?eskej, aby neskor?ie do toho vplynula. Ako to pomenujete modem?m názvom, ke? pisatel’ bolestné vyk?iknul: ?Ej tie ?asy u? za?ly, ke? sa re? kradla.“ Uis?ujem Vás, ako je Vám milovanou re?ou re? ?eská, tak nám Slovákom na?a re? slovenská.Nie som zásadné proti triedeniu a rozporu ?e?i. Sme v tomto ?táte rovnoprávní, preto jednajme ako rovn? s rovn?m. A? budete Vy v ?echách u?ívat’, písa?, na ?kolách u?it’ sa slovenskej ?e?i, my to ochotné Vám budeme láskou opátova?; a tu bude za?ínat úprimné sblí?enie na poli národ- nostnom a hospodárskom. Ak si to budete pria?, ?al?iu polemiku mó?eme nadviaza?.Ad 3. Jak Vám bolo jasné u? zo za?iatku, sa nestoto?ňujem s Hlinkom a t?m menej myslím, ?e Hlinka = Slovensko. Ne- verte, ?o sa t?ká prospievania 1’udstvu slovenskému, ani Hlinkoví, Hod?ovi, ?robárovi at?., lebo t?m dnes málo kto verí. Lud nau?il sa ?lová, heslá politikou brat’ rezervované. Len sa podivajte, ?e ti na?í velikáni, od ktor?ch pracujúci 1’ud v 1918 roku tol’ko o?akával, ktorí 1’udu lep?iu budúcnos? sl’ubovall, ktorí hlásali rovnoprávnost, kde 03tali stát odr : ;h:- programu ? A roztriedili Tudstvo na kasty bohá?ov a na ?oorákov. V demokratickom ?táte, kde medzi fyzicky prácu júcim ?lovekom a ??astn?m vy??ím ?tátnym úradníkom urobili nep?ístupnu priepas?, jak na poli finan?nom, tak i na spolo?enskom. V?etko p?e národ! Pre ten uboh? národ, z kto- r-:.-.: :?.7. :a -;2 ?-.vari z mesa?ného platu odn ? ;? p-::r-:r.é na oboch stranách. Vidíme, ?e u Vás z - ;? na: zako?eněné a od ti a! je prená?ané k nám. I-:-- n .: snarí demagogovia a ?kodcovia národu odstrá- ■ ■ proepejete jak sebe, hlavně v?ak nám, lebo nás posial’ n :: sna:o?ní a dob?í ?e?i opú??ajú, ktori pre dobré spolu- ňne na?eho bratského národa kus práce vykonali a spokojní a du?ou hTadia ?al?í ?ivot medzi svojimi odbyt’. Ten kúkol — ?est' v?nimkám — ktor? na nás Slovákov sa dívá ako na p< ira in? národ, ktor? ni? nevie, s ktor?m mó?e sa naklada? na systém balkánsk?ch národov, ktori sú kariéristi a neod- = na? i sa ?iadnych prostriedkov, hl’adia len jedno, a to do- s-ahnu? pozície ?ím vy??ej, trebárs idú na mrtvolách na ho?e. To je nemocn? ?erv, ktor? zblí?enie zabraňuje, strhne so sebou . na?ich slab?ích, ktori berú ich za p?iklad a svojich tak za-predajú.Budete-li Vy, pán redaktor, ako publicista, ktor? má naj- viac mo?nosti zasiahnu? do ?ivota politického, pracovat’ na odstránení t?chto k?ivd, my si s Vámi skoro porozumieme a nastane doba slávnostná, ke? pobyt ?echov na Slovensku bude vítan?, a ná? v ?echách bude priany navzájom v stejnom mě?ítku právami a úctami.Ostávám s úctou oddan?Vá? p?ívr?enec.III.Vá?en? pán redaktor!Vo 4. ?ísle Vá?ho ?asopisu uve?ejnil ste dopis mladého Slováka, v ktorom si s?a?uje, ?e nesprávné pí?ete o ?eskoslovenskou! pomere, a zároveň p?ipojujete Vá?u odpově?, v ktorej ?iadate, aby Slováci konkrétné poukázali na svoje k?ivdy, a ?e teprv potom bude mo?né o věci debatovat’. Dovolte, aby som tak urobil.Som Slovák, ?tudoval som v Brně, bol som v stálom dó- vemom styku s reprezentantmi slovenského a ?eského Studentstva, a preto sná? sa mi poda?í v úmysle sine ira et studio o ?eskoslovenskéj otázke pojednat’ věcně (aspoň o niektor?ch problémoch jej sa t?kajúcích). Nie som autonomista, ale preca vidím chyby a z nich vypl?vajúce k?ivdy. Nechcem sa poklada? za mluv?ího slovenskej inteligencie, preca sa v?ak domnievam, ?e vel’ká ?as? tejto (?i u? autonomistickej alebo t. zv. centralistickej) sm??Ta podobné.Vo svojej úvahe vychádzam z p?edpokladu, ?e ?e?i sú kultúme a hospodá?sky vyspělej?í ako Slováci, a ?e liberalizmus ako hospodá?sky systém je p?ekonan?.Najprv sa zmienim o tej háklivej otázke, ktorej obsah je vel’mi ?irok?, a ktorá u? toTkokrát bola pretriasaná verejne, o otázke, ?i nám ?e?i ?kradnú“ slovenská re?. U?ívat’ v tomto p?ípade slova ?kradnút“ je sná? tro?ka silné; ale je nepo- pierateTn?m faktom, ?e sú na Moravě a v ?echách pr?dy tie? u niektor?ch Slovákov star?ej generácie), ktoré usilujú : splynu tie oboch na?ich spisovn?ch jazykov. Naproti tomu mladá slovenská inteligencia sa takmer jednomysel’ne vyslovila pre opak (vo Zvolene mláde? agrárna). Stalo sa nu niekoTkokrát pri debatách so Studen tmi z Moravy, ?e se mňa op?tali, pre?o my Slováci sa tak pevne dr?íme tej svoje; ?e?i? ?e oni (Moravania) by podl’a teho tie? mali ma? svo; spisovn? jazyk. Ba dokonca sa p?ihodilo Slovákovi na filo- zofickej fakultě v Brně, ?e mu vysoko?kolsk? profesor vytknul, ?e písomné práce nie je p?ípustné písa? ?v ná?e?í slovenském“. Nechcem generalizova?, ale preca ?i dovolím tvrdit’, ?e uvedené p?ípady plné nasved?ujú tomu, ?e centralistické směry tu existujú.Vo svojom ?lánku p?edkládáte dotaz, ?o vlastně my Slováci chceme? Chceme, aby po demokracii politickej dostalo sa Slovákom aj demokracie hospodárskej. Právě tak ako vláda sna?í sa omedzi? hospodársku diktatúru kapitalistickej triedy, Slováci si ?iadajú omedzi? hospodársku diktatúru ?eského a německého národa. Chceme, aby sa prihliadalo pri hospodá?sk?ch zásahoch na zvlá?tně pot?eby Slovenska, a aby sa nenechávalo na pospas sebe samému v konkuren?nom boji so ?ernami historick?mi. Bohu?ial’ sa tak nedialo, ba naopak. Slovensko málo a má e?te aj teraz v tomto boji vel’ké nev?hody. (Tarify nie sú e?te teraz dostato?ne upravené, monopolně ceny obilia smerom k v?chodu klesajú, cena cukrovky je na Slovensku najni??ia, cena cukru najvy??ia, a pod.) Chceme, aby Slovensko bolo do doby, k?m dostihne kultúme a hospodá?sky zemí historick?ch, protě?ované, a nie naopak. Je v záujme ?tátu, aby nastalo kultúme a hospodá?ské vyrovnáme, a to sa mó?e uskuto?ni? len tak, ke? silněj?í bude podporovat’ slab?ieho.Nakoniec niekoTko slov o najháklivej?ej otázke ?eskoslovenského problému, o otázke zaměstnanosti slovenskej inteligencie, ?o spósobuje najva??ie rozpory medzi ?echmi a Slovákmi. Slovensko nemálo po p?evrate inteligencie a zvlá?? inteligencie s vysoko?kolsk?m vzděláním. VoTné miesta sa obsadzovaly mlad?mi ?echmi, ktori robili na Slovensku veTké kariéry, a dnes stojíme p?ed faktom, ?e v?etky miesta v ?tátnych úradoch sú obsadené, a to tak, ?e na vedúcich miestach Slovákov takmer niet (ponevá? ich nebolo). Bolo by v ka?dom ohl’ade nespradlivé, teraz ?iada? tieto miesta uvolnit’. Sú tu v?ak iné závady, ktoré je nutné odstráni?. Normálny, pri- rodzen? odchod zo ?tátnych úradov na Slovensku nebude, ponevá? v?etko úradníctvo je mladé, a je nebezpe?ie, ?e vedúci úradníci, i ke? sa miesto uvol’ni, budú protě?ovat’ svojich. (Odpustíte, pán redaktor, ?e to p?edpokládám, ale bohu?iaT je ten nemrav u nás v?eobecn?.) Preto chceme, aby bolo mo?né prekladanie úradníkov zo Slovenska do zemí historick?ch (doteraz to nie je, ponevá? ka?dá krajina má svoj zvla?tny ?tatút), tam toti? bude odchod prirodzen?; ?alej ?iadame, aby prijímanie do slu?ieb na Slovensku bolo vhodn?m spósobom upravené priaznive pre Slovákov. Aspirantsk? zákon dotknul sa Slovákov zvlá?? nepriaznivo. Teraz opú??ajú vysoké ?koly prví Slováci, ktori za?ali ?tudovat’ po p?evrate. Teraz vlastně sa za?ína produkovat’ slovenská inteligencia pln?m po?tom, a shodou okolností je jej hně? zvlá?? zata?en? p?ístup do ?tátnych úradov. (Slovákom zvlá?? preto, ponevá? sú hospodá?sky hor?ie situovaní, teda zase musia podTahnú? hospodá?sky silnej?iemu.)Myslím, pán redaktor, ?e k t?mto niekoTk?m otázkám zaujmete stanovisko.s úctou Ludevít Slahor.5778508369935Vkusné, dobré dopisní papíryIAAOCI IZ'EI I KICD DD A U A V?CLAVSK? NAM?ST! 61, U MUSEA KAKcL SCeLLIMEK, rKAnA dlouhá t?. 17, u staromést. nám.Vkusné, dobré dopisní papíryIAAOCI IZ'EI I KICD DD A U A V?CLAVSK? NAM?ST! 61, U MUSEA KAKcL SCeLLIMEK, rKAnA dlouhá t?. 17, u staromést. nám.V Tren?íne dňa 4. februára 1935.Mírov? referátU?inili jsme si zásadou p?iná?eti zde ?as od ?asu zprávy o vyhlídkách míru a války. Doufáme, ?e ?tená? uzná, ?e tato otázka tak velice se ho dot?ká, aby byl povinen snésti soustavněj?í sledování této věci. Nebo?, bude-li mír zachován, m??eme se do?kati ??astn?ch ?as?. Nebude-li, nechybíme mnoho, budeme-li pova?ovati v?e za témě? ztraceno nebo aspoň za nesmírně ohro?eno — ve svém ?ivotě osobním i národním.A?koliv právě tak dob?e, jako ka?d? jin?, známe v?echna velká nebezpe?enství, která hrozí a je?tě dlouho budou hroziti, hlásíme se v otázce míru ke směru spí?e optimistickému. D?vody jsme zde několikráte vylo?ili. P?ehled loňského roku jsme ukon?ili skoro spokojeně: věc míru, referovali jsme, zna?ně pokro?ila během r. 1934. Od za?átku leto?ního roku staly se v?ak ur?ité věci, které mírové vyhlídky staví na pochmurněj?í pozadí. Nikoliv proto, ?e by se bylo zhroutilo něco z toho, co bylo dosud vybudováno, n?br? proto, ?e se vyskytly nové problémy, ve kter?ch je je?tě daleko do ?e?ení. Jednou etapou mírového zaji??ování jsme ji? pro?li, s úspěchem trval?m, jak doufám. Le?í v?ak p?ed námi etapa druhá, snad obtí?něj?í.Na prostého ?tená?e úto?ily v posledním ?tvrt roce v novinách tu?né titulky zejména o t?ech věcech: o ?ímské úmluvě, o lond?nské sch?zce a o v?chodním paktu. Mo?ná, ?e to v?e shledával i moudr?m, bylo-li mu o tom referováno speciální hant?rkou odborník? v zahrani?ní politice. Vě?ím v?ak, ?e se v?e dá srozumitelně vylo?it a ?e je toho i t?eba, nebo? tu jde o věci ?ivota a smrti i kdy? to není ka?dému hned jasno.?ímská úmluva i lond?nská sch?zka znamenají v podstatě tolik: na západě jest odpor proti rozpí- navému hitlerismu ji? organisován; kdyby Německo se pokusilo o dobrodru?ství na západě, najde proti sobě pevně spojeny Francii, Itálii a Anglii. Proto m??eme vě?iti, ?e Německo o dobrodru?ství na západě se nepokusí, poněvad? by se tu setkalo s p?esilou, a proto chválili jsme rok 1934 za jeho pokroky ve věci mírové, jich? bylo dosa?eno sblí?ením jmenovan?ch t?í velmocí. Anglie sice stále je?tě projevuje tradi?ní nechu? k p?esně formulovan?m závazk?m, ale to je spí?e jen chyba na vněj?í stránce dne?ního stavu, nikoliv vada v jeho podstatě. Nezbytnost bv ve válce znovu postavila Anglii po bok Francii právě tak spolehlivě, jako nějaká podepsaná smlouva. Anglie chápe, ?e v Evropě, nad ní? by zvítězilo Německo, nebyla by pro ni mo?nost isolovaného míru. Právě proto u?inil Baldwin sv?j památn? a up?ímn? v?rok: ?Na?e hranice jest na R?ně.“ Existuje-li na západě taková faktická koalice, do ní? také Itálie — jak jsme p?edvídali — byla p?ivedena nezbytností (nebo? hitlerovské Německo d?íve nebo později z ka?dého vy?ene pověru o mo?nosti neutrality vedle něho), nemusíme se chvěti obavami, ?e jednoho dne napadne německ? generální ?táb dáti povel k p?echodu p?es francouzské hranice. Na západě si Německo hlavu rozbíjet nebude, to m??eme témě? zaru?iti, tady socha míru stojí dosti pevně.Tato v?ak, sama o sobě velmi potě?itelná okolnost je, jak nyní vidíme, teprve polovinou nebo jen t?etinou celkového mírového díla, které musí b?ti vykonáno. Bestie války, je? nás ohro?uje, má dvě hlavy: ta, která hleděla k západu, byla useknuta, av?ak z tlamy té, je? je obrácena k v?chodu, dosud ?lehá oheň. ?tená?i je z novin známo, ?e Německo odpírá p?istoupiti k t. zv. v?chodnímu paktu, t. j. k oné úmluvě, která by zaru?ila bezpe?nost a celistvost také v?chodních stát?. U? p?ed devíti lety, v Locar- nu, podobně odmítlo Německo zaru?iti v?chodní uspo?ádání. Není t?eba velké prozíravosti k tomu, aby se poznalo, ?e Německo má na v?chodě nějaké zvlá?tní úmysly. Dodejme, ?e pro jinou povahu věcí jsou to nebezpe?něj?í plány ne? v?echny ty, které by Německo mohlo osnovat proti západu.V zahrani?ní politice německé národně socialistické strany od samého po?átku zápasily mezi sebou dvě koncepce: jedna radila k v?boji na západ, druhá na v?chod. Po Hitlerově nastoupení k moci mohlo se zdáti, ?e koncepce v?padu směrem na západ zvítězila. Pravda, Hitler sám ve své knize dokazuje, ?e jediné skute?né zisky m??e si Německo p?inésti z v?chodu. Pí?e: ?Němci jsou národ bez dostate?ného prostoru a musí si hledati prostor na v?chodě.“ Ov?em, nebo? kdyby i Francie, Anglie a Itálie byly sebe krutěji pora?eny, nevzniknou tam pro Němce ?ádné vět?í osidlovací mo?nosti. Av?ak tyto úvahy byly v prvním opojení národně socialistického re?imu jaksi zatla?eny do pozadí. V?echen hněv a vztek z porá?ky r. 1918 znovu o?il a obrátil se proti tomu, kdo onu porá?ku zejména zp?sobil: proti Francii. My?lenka revanche hárala v německém národě, znovu se obrá- tiv?ím k bojovnosti. Provésti něco zlého Francii, to byla nesmírně populární my?lenka v Německu roku 1933 a 1934. Byla to více nálada ne? plán, více citová politika ne? rozumová, a kdy? staly se z?ejm?mi následky, je? zp?sobila, ono hrozivé semknutí západu, opustilo ji Německo tak velice, ?e pan Hitler ukazuje se ochotn?m vy?krtnouti ze své knihy v?echny v?roky, kter?mi by se mohli Francouzi cítit ura?eni. Ze? na západě ukázala se p?íli? vysokou, o?i hitle- rovc? zatoulaly se na v?chod a domnívají se spat?ovat, ?e ze? tam je mnohem ni??í, ?e je to pouhá zídka proti tomu, co se ty?í na západě. Teprve nyní buduje Německo svou zahrani?ní politiku s in?en?rsk?m rozmyslem a stává se nebezpe?něj?í — lék proti tomuto nebezpe?í bude musit b?t teprve objeven.Německo je nyní nebezpe?něj?í, poněvad? jeho plán útoku směrem na v?chod je zna?ně obratněj?í ne? d?ívěj?í vzteklé hara?ení proti Francii. Pro? je to obratněj?í plán? Poněvad?: 1. neohro?uje tak v?slovně sebezáchovné pudy západních velmocí a spí?e m??e po?ítat s neutralitou aspoň někter?ch z nich ne? jak?koliv útok na západ, 2. je schopen oddělit Franciic?3 Anglie a rozru?it tak nejspolehlivěj?í základnu evropského míru.Německo ji? pochopilo, ?e najde proti sobě západní velmoci spojeny tam, kde by je p?ímo ohrozilo. Strategickou v?hodou jeho v?chodního úto?ného plánu je mo?nost, ?e by se německou v?bojností na v?chodě aspoň některá ze západních mocností — ?ekněme hned. ie ta, která by byla krátkozraká — nemusila ;?_~: -nr:?ena. a mohla by setrvati v klidu. Nap&dne-h Německo Francii, tu p?es to, ?e angli?tí s; Ltuu v reservovaném vyjednávání, omame o?L;. oo vaoi o tom, ?e Anglická vláda, jako r. 1914, po?le své vojáky do Francie. Av?ak, ptají se syni něme?tí diplomati?tí stratégové, je stejně jisto, ?e se Angbe hne, kdybychom napadli na p?. Litvu? A o o-< -. . iaL si hned, ?e je to mnohem méně jisto, o a ?e je to velice pochybno. Nepo?ítají úplně ?patně. Celému světu jsou známy rozpaky, je? prodělává Anglie, má-li v?slovně zaru?it bezpe?nost Francie. O? ?om vzrostly by její rozpaky, kdyby měla zaru?ovat bezpe?nost Litvy? A která anglická vláda, ptají se Němci dále, bude mít dost odvahy p?ed sv?m ve?ejn?m míněním, aby posílala do boje Angli?any za nezávislost země, její? jméno je vět?ině Angli?an? patrně neznámo? A která italská vláda? Tu, po?ítají, bvlo by jim zápasiti jen s osamocenou Francií — mnohem leh?í to podnik.Druhá okolnost, která ?iní německ? v?chodní plán nebezpe?něj?ím: Německo nabízí se dělati bariéru proti komunismu, dává na srozuměnou, ?e kone?n?m cílem jeho útoku by bylo sovětské Rusko, a po?ítá s tím, ?e takov? podnik na západě, kde je také dosti roz?í?ena nenávist v??i sovět?m, by mohl aspoň roz- dvojiti ve?ejné mínění a oslabit bojovn? elán. I v Lon- dvně a v Pa?í?i by mnozí p?áli sovět?m porá?ku a v?e nejhor?í, a zejména konservativní anglické vládě bylo by zatě?ko mobilisovat na pomoc komunistickému Rusku.To jsou okolnosti, které ?iní v?chodní německ? plán podvratněj?ím, ne? bylo v?e, ?ím se Hitler dosud zab?val v mysli. Lék, jak jsme pravili, bude musit teprve b?ti objeven, a jistě potrvá dva a? t?i roky, ne? se poda?í nějak?m zp?sobem také evropsk? v?chod pojmouti do systému bezpe?nosti.Jak se to v?e dot?ká nás? Tak se nás to dot?ká, ?e i mv pat?íme do souboru oněch v?chodních stát?, jejich? bezpe?nost Německo odmítá garantovat. A pak také, jak napsal jeden estonsk? ?asopis: ?Kdyby padl jen jeden stát, kter? chtěl b?ti samostatn?, do?lo by brzo i na ostatní. Proto jsme s osudem daleko od nás le?ících stát? spojeni více, ne? se zdá na první pohled. F. Peroutka.poznámkyChlad mocn?chBylo to nedávno, po prvním provedení ?Podzimní symfonie“ Vítězslava Nováka. Dílo ukázalo, kolik jest stále tv?r?í síly v mistrovi, kter? je na cestě k sedmdesátce, Václav Talich se znova vyznamenal sv?m reproduk?ním a dirigentsk?m uměním. ?eská Filharmonie potvrdila, jaké je to skvělé těleso. Kra nj v r to byl a muzikanti, s kter?mi jsme pak seděli pohromadě, měli o ?em mluvit a debatovat. Kdosi v?ak zavedl ?e? na jedno místo v t?etí větě, kde mu?sk? sbor zpívá o podzimní smi?ující moudrosti, kterou skladatel vykoupil svě zatímní bolesti, a tam jsou tato slova podkladem hudby:?Jak zdá se dávno, co jsme truchlili nad ztrátou bytosti drah?ch.nad zradou p?átel, ?e ztě?i duch unesl bol.Na? te? nep?átel zloby, chladu mocn?ch vzpomínat za dn? vlah?ch.kdy? v rozlitém slunci tolik je krásy nesmírné kol.“Chlad mocn?ch — kdopak nebo copak je to vlastně ? Muzikanti sami, jak se objevilo, nijak zvlá?? se o to nezajímali. Věděli, kdo jsou drazí mrtví, věděli, kdo z p?átel zradil, ale kdo je ten chladn? mocn?, nebo kdo jsou ti chladní mocní, o tom se mínění rozcházelo. Snad Národní divadlo a Ostr?il? Ne, to mí?í v??, aspoň — na ministerstvo. A pak kdosi ?ekl ?e to bude president Masaryk. ?ekl to klidně a lhostejně skoro. Z?stalo jen p?i té domněnce. Někdo namítal, ?e Vítězslav Novák slo?il roku 1918 na uvítanou Masarykovi sbor (na slova Macharova), jin? p?ipomněl, ?e Novák v hudbě první p?iblí?il nám Slovensko, tak jako Masaryk v politice, a ?e jest v tom jistá p?íbuznost du?evní, ale to ov?em nic nedokazuje ani nevyvrací a snad je opravdu mo?né, ?e ta Novákova v?tka ?i jeho postesk na ?chlad mocn?ch“ ?la na presidenta. Nevíme. Uvadly u? jiné a vět?í lásky na světě.P?i té p?íle?itosti uvědomili jsme si v?ak, jak je to zajímavé téma. Není málo hudebník? a malí??, spisovatel? a básník?, kte?í chodějí s podobn?m více méně netajen?m ?alem v srdci a které něco na Masaryka mrzí. Nacházíme pak vliv toho ?alu leckdy v jejich ve?ejn?ch projevech. U Nováka by to bylo tak d?le?ité, ?e to dal i do svého díla. Oby?ejně to b?vají ho?kosti p?vodu velmi osobního. Nějaké zklamání, nějaká ura?enost, nějaké domnělé ?i skute?né ignorování. Někdo nebyl ani jednou pozván na hrad, zatím co jeho odp?rci ?i kolega pozváni byli. Někomu president nep?i?el na jeho v?stavu ?i koncert, kde?to jin?m ano. Někomu president nepoděkoval zvlá?tním p?ípisem za jeho p?íle?itostné ver?e. Někdo nedostal státní cenu, a?koliv p?ed válkou president byl s ním v p?átelsk?ch stycích. Mluvíme tu jen o umělcích, a?koliv toté? je u universitních profesor? nebo politik? a t?eba noviná??. (V Dominově rektorské knize si m??eme p?e?íst, jak tě?ce nesl, ?e nebyl zván dost ?asto na ?aje u ministr?.) Umělci jsou zvlá?? citliví a ned?tkliví a p?i tom nedovedou dob?e rozli?ovat!, tak?e president leckdy to odná?í za nějaké opominutí své kancelá?e nebo za nespravedlivé rozhodnutí některého mi- nisterstva, zkrátka za věci, o nich? ani neví. Protihradní politické ?tvaní padá pak na p?ipravenou p?du v uměleckém srdci, jinak zbo?ném a ?istém, které z osobní citlivosti p?izvukuje útok?m velmi bezbo?n?m a ne?ist?m. B?vají to p?ípady, které p?ipomínají toho skromného ?inovníka z Gogolova ?Bevisora“. Má jen jednu prosbu ke Chlestakovovi: ??ekněte v Petrohradě, Va?e Osvícenostl nebo Excelencí, tam a tam, v tom a v tom městě ?ije Petr Ivanovi? Bob?insk?, jen tak to ?ekněte ...“ Ale ná? Bob?insk? se nikdy nedozví, zdali si ti mocni na něho opravdu vzpomněli. Neukojená pot?eba sentimentality promítá se mu ve zklamané p?edstavě v?eobjímající patri- archálnosti, které postrádá v obraze presidenta. President měl by p?ece vědět, ?e tam a tam ?eká někdo stále je?tě na dlu?né srde?né slovo, na malou pozornost, která by měla pro takové měkké srdce v?znam, měl by vědět, ?e se někomu uk?ivdilo, měl by drobnou laskavostí vysvětlit jakési podez?ení nebo jak?si nejasn? klep, měl by vědět, ?e někomu nedovolila nějaká ú?ední instance p?ístup k němu, měl by — ach, je tolik těch mali?kostí, kter?mi nemohl president v?echny uspokojit, a?koliv se do?il 85 let. Snad by to dokázal ?lověk, kter? by sv?j ú?ad a své poslání omezil právě na takovou slu?bu lidsk?m slab?stkám, citlivostem a je?itnostem, kter? by neměl nic jiného na práci ne? zvát, děkovat, gratulovat a zajímat se o tisíce mali?kostí a ?asto hloupostí, aby se zdálo, ?e vyza?uje ?lidské teplo“ jako radiator. Znali jsme p?ed válkou poslance, kter? ve svém volebním okrese blahop?ál ke ka?dé svatbě a ka?dému narození a ke v?em rodinn?m událostem v?etně změn dr?ebnosti. Lidé, i ti, kte?í jinak vědí toho hodně o Masarykovi, nemají dost fantasie, aby si uvědomili, co president m??e a nem??e. Zdá se, ?e zrovna umělc?m se nedostává této p?edstavivosti k tomu, aby byli zváni k Masarykovi jako ú?ední a representa?ní osobnosti. To nemluvíme ani o tom, ?e takov? Masaryk měl v?dycky sv?j poměr k uměleck?m směr?m a zjev?m a osobám a ?e má právo na sv?j vkus, zálibu, názor a vlastní cítění v těchto věcech. Nelze si p?edstaviti, ?e by se v Pa?í?i mohlo zazlívati presidentovi, kdyby se nep?i?el podívati na ně?í divadlo nebo kdyby nep?i?el si poslechnouti ně?í koncert. U nás by v takovém p?ípadě lidé chtěli, aby se president aspoň omluvil, ?e měl zrovna u sebe italského vyslance nebo jihoslovanského ministra a ?e jen proto nemohl p?ijít.PfitonmosOOnehdy bylo pr? mnoho ?e?í v Národním divadle, kdy? kdosi p?ijel s Berlína, kde má p?íbuzného hakenkreuzlerského kapelníka, a vykládal, ?e Hitler po p?edstavení R?nského zlata v ope?e chodil od jedné ?atny k druhé a vyslovoval osobně uznáni ka?dému ú?inkujícímu zpěvákovi zvlá??. Pova?te si, ?dělal to někdy Masaryk?! Na druhé straně se zase kdysi Masarykovi náramně vyt?kalo, ?e si dal v audienci ukázati ?d Fairbankse jeho filmové triky. Ná? president by měl b?t otecko rodiny a zároveň cosi jako vzne?en? mramorov? pomník. K tomu p?ipo?těte, ?e president nikdy nehobloval tomu, eo bychom mohli asi nazvati ?citovou demagogií“. Neuzavíral se nikdy v úzk? okruh sv?ch vrstevník? nebo b?val?ch spolupracovník? — co tady bylo po p?evratu ura?en?ch je?itností a v?elijak zklaman?ch tvá?i, ale také p?ípad? mu?ného chápáni Masarykovy povahy a jeho intencí. (Nedávno zde na to narazil Peroutka v ?lánku o Macharovi: ?Znám dávného bojovníka za Masaryka, kter? několikráte v lítosti, av?ak s ne- p?estávajícf věrnosti odplí?il se od jeho prahu“.) Tento star? rys Masarykovy neosobní a nesentimentální věcnosti, která si hned s ka?d?m bod?e netyká a dovede zachovat! kritick? odstup i k lidem nejbli??ím, neubírá pranic jeho velikosti. Ale tato chladná a p?ísná věcnost, v ní? v?ak není nikdy nic z rozmar? nebo choutek těch t. zv. opravdu mocn?ch — víme p?ece, jak dovede b?ti Masaryk p?irozeně srde?n?, neformální, nenáro?n? a d?věrně lidsk? — tato jeho věcnost a zdr?elivost neubírá také nic na ceně těm, kte?í snad jí byli někdy ve své pot?ebě nznáni dot?eni nebo ve sv?ch citech potla?ené lásky z?stal nr ukojeni. Musíme se s velk?mi vyrovnávat tím, ?e sami nebudeme mail.KZK.Hora porodila my?PosL St?íbrn? prohlásil, jak známo, na podzim ve sněmovně, ?e má materiál proti někter?m politik?m; i vzal bo za slovo posl. Hampl a po?ádal ho, aby tyto politiky jmenoval a aby materiál svěd?ící proti nim p?edlo?il. Slíbil tedy posl. St?íbrn?, ?e materiál p?edlo?! parlamentní úsporné a kontrolní komisi, ale kdy? byl ?ádán, aby p?edlo?il originály dopis?, poslal p?edsedovi úsporné a kontrolní komise dopis, ?e jest mu ochoten ukázati originály, ?e v?ak není ochoten je dáti s disposici někomu t?etímu nebo nějaké korporaci. Na to úsporná a kontrolní komise se rozhodla dále s posl. St?íbrn?m ae jednat. ?sporná a kontrolní komise jednala formálně správně. ?ádala p?edlo?eni materiálu, a kdy? tohoto materiálu nedostala, usnesla se o věci dále nejednati.Ale je tu otázka: jde úsporná komise na kloub věci? Posl. St?íbrn? prohlásil, ?e má materiál o někter?ch politicích. Jesthoten dáti do něho nahlédnout! p?edsedovi úsporné a kon- trolní komise. Nic víc. Má obavy, ?e snad — kdyby materiál p?edlo?il i jin?m — mohl by se materiál ztratiti. Má k disposici velkou tiskárnu, kde rychle mohou zhotoviti fotografie a z těchto fotografii ?to?ky. Má mo?nost publikovati cel? materiál ve svém tisku. Má mo?nost p?ipojit! fotografické reprodukce, tam, kde by byly pochyby o p?vodnosti materiálu. A? má mo?nost publikovati tento materiál, spokojuje se s tím, ie chce nechati do něho nahlédnout! jen p?edsedu parlamentníúsporné a kontrolní komise. Poslanec St?íbrn? jest jedním i v?dc? ..národního sjednocení“, které hlásá, ?e chce o?istu ve?ejného ?ivota. Posl. St?íbrn? má — jak ?íká — materiáltatn, ?e mnozí politikové se zpronevě?ili zásadě ?istoty ve- ?ejoěbo ?ivota. Pro? tedy posl. St?íbrn? nechá tyto politiky, □ nepublikuje ve?ejně materiál, kter? proti nim má? A tu :: za?íná: nelze, aby u nás se jen tak lehkomyslně proná?ela záva?ná obvinění. Není soukromou věcí posl. St?íbrného, zda ■ jak chce ukázati materiál, kter? má k disposici. P?edstavte B. jak by p?ed soudem vypadala scéna, p?i ní? ?lovék, kter?p?inésti d?kazy o vině druh?ch, by za?al vyjednávat se s - i cm, ?e jest ochoten mu mezi ?ty?ma o?ima ukázati tento ■sateriál, ?e v?ak ho nechce polo?ití na st?l, ahy soud ve?ejně xnohl zjistiti, co jest na věci pravdy? Jsou tu dvě mo?nosti: ho J posl. St?íbrn? takov? materiál má, a potom musi b?ti fc-Qtieen, aby s ním ?el ven, nebo takového materiálu nemá, a li-: nutno to konstatovati tak ve?ejně, jako posl. St?íbrn? své s?rviaéni ve?ejné pronesl. Posl. St?íbrn? má — jak ?íká — Materiál. Jest v těch dopisech, které má, také něco, co by ne- yraspélo jemu ? To jest otázka, která musí vzniknouti, kdy? _ St?íbrn? odpírá materiál ve?ejně publikovat. A jest věcí ru-iimc-ru. aby neumo?ňoval St?íbrnému jen tak ústup. Byli politikové. Jest věcí parlamentu, aby donutil posl.Sc?íbrné?Kj, aby dokázal, co tvrdil.V. G.Katolík rozmlouvá s katolíkem?Lidové Listy“ p?inesly rozhovor s náměstkem vídeňského starosty drem A. K. Wintrem; jest to katolík, kter? má velké, ale i tě?ké poslání: získat rakouské dělnictvo pro nyněj?í rakousk? re?im. To jest úkol velmi tě?k?, zejména ?iká-li dr. A. K. Winter otev?ené svoje osobni credo: jsem monarchista. Hlavním d?vodem jest mu, ?e vě?í, ?e monarchie prohloubí propast mezi Vídni a Berlínem a ?e tak za?ehná nebezpe?í an?iusu. Tento rakousk? katolík nav?tívil Masarykovy domovy v Kr?i a ?íká:?Kdy? jsem viděl v?ecku tu nákladnou a pozornou pé?í, ji? hlavní město Praha věnuje sv?m zestárl?m a chor?m p?íslu?ník?m, nemohl jsem se ubránlti trpk?m my?lenkám. Masarykovy domovy jsou velkou ctí pro cel? ?eskoslovensk? stát a jeho lid.“A dále:?Není vět?ího odsudku německého národního socialismu ne? v tomto praktickém díle k?es?anské lásky a trpělivosti Va?í, je? m??e b?ti vzorem ostatním národ?m ...“Rakousk? katolík nem??e se ubránit! trpk?m my?lenkám, kdy? vidi u nás Masarykovy domovy v Kr?i. Sociální dílo, které velmi ?asto u nás bylo napadáno politickou pravici. ?esk? katolík cítí trpké pocity vídeňského hosta a proto mu ?iká: ?.. s va?im laskav?m svolením obra?me list“. Sly?el ?esk? katolík, hovo?ící s A. K. Wintrem nerad tuto chválu ?eské sociální instituce, kdy? nabízel: obra?me list? Ale katolick? host z Vídně s jedné horké p?dy p?e?el na druhou; po?al toti? mluviti o německém národním socialismu; po?al mluviti takto:?Národní socialismus německ? — to? pathologick? projev ducha, kter? hledá svou cti?ádost v odkopnutí rozumu a v?ech jeho zdrav?ch zásad. Proti tomuto zlu musí se spojit Evropa, nechce-li b?ti vydána na pospas novému barbarství, od kon?in rusk?ch a? po francouzské a anglické b?ehy Atlantiku. Jsou u nás lidé, kte?í pokládají stále za oportunní koketovat! s rakousk?mi národními socialisty, ale v?ichni opravdoví rakou?tí vlastenci vidí poslání své vlastí docela jinde: v jednotné frontě civilisované Evropy proti této hlize, je? ohro?uje zdrávi německého národa, aby zamo?ila svět.“Kdyby takto psal o německém národním socialismu někter? ?esk? list, není vylou?eno, ?e v ?Národních U?tech“, v ?Poledním ?stě“ a také v ?Lidov?ch U?tech“ by byl dán v?raz p?esvěd?ení, ?e není mo?né tímto zp?sobem psáti o německém národním socialismu, kter? jest dnes u moci. Kolikrát jsme sly?eli po vra?dě v Záho?í, ?e si musime ukládat! krajní reservu v kritice re?imu, kter? vládne v Německu? Kolikrát právě ?e?tí vlastenci nám ukládali, abychom psali o Německu velmi zdr?elivě? A tu p?ichází z Vídně německ? katolík, kter? nevybírá slova, jimi? by charakterisoval re?im v ?t?etí ?í?i“. Mluví o ?pathologickém projevu ducha“, o ?novém barbarství“, o ?hlíze, která ohro?uje zdraví německého národa“. Kdyby těchto slov pou?il ?esk? levicov? tisk, bou?ila by se ?eská politická pravice a ?íkala by, ?e není dob?e kritisovat re?im v ?t?etí ?í?i“. ?tená?i ?Lidov?ch U?t?“ oklikou p?es vídeňského katolíka se dozvéděli, jak ost?e katolík odsuzuje poměry v ?t?etí ?í?i“. Kdyby to napsal ?esk? ?lovék, je mo?no, ?e bychom ?etli v ?Udov?ch U?tech“ ?lánek o tom, ?e nemáme kalit poměr k sousedu na severu.V. G.?abomy?í vojnaMezi cukrá?i a peka?i jest velká vojna o to, co smí péci peka? a co cukrá?. Paritní komise omezila trochu bitevní ?áru mezi oběma stavy tím, ?e se dohodla o tom, co smějí péci i cukrá?i i peka?i. Jsou to: kolá?e? koblihy, rohlí?ky a záviny. ?ím? v?ak není vále?ná sekyra zakopána, nebo? je tu dal?í otázka: kdo smí váno?ky? A kdo bábovky? Kdo buchty? Kdo mazance? Tnto základní otázku bude rozhodovat soud Obchodní komory v Praze, a hodně ?asu uplyne, hodně papíru se popí?e, bodně u?en?ch knih, dějin ?emesel se musí prostudovat, ne? bude rozhodnuto, smi-Ii váno?ku péci peka? nebo cukrá?. Mohlo by se ?íci: ?abomy?í válka dvou stav?. Ale taková vojna není jediná. Takov?ch front je témě? bezpo?tu, a ti ideologové, kte?í p?emítají o kráse stavovského ?ádu, v kterém jeden stav bude krásně pracovat vedie druhého, by byli silně zneklidněni, kdyby viděli, jak jeden stav se pere s druh?m. Ka?d? stav se domnívá, ?e si pom??e, kdy? se hradbou co nejvy??í oddělí od stavu druhého. P?i tom v?echny tyto stavy a stave?ky dohromady volají: svoboda podnikám. Po ni?em v?ak tak netou?í, jako po tom, aby měly v rukou papír, kter? by p?esně vy?etl, co smí dělat jeden stav a co smí dělat stav druh?. Smí vám vyvolat film drogista nebo fotograf? O to jest velk? spor, o tom jest pomalu celá velká literatura. Fotografové z povolání tvrdí, ?e drogisté by to nedovedli. Drogisté se jim odměňují zase jin?mi impertinen- cemi. Dojde to tak daleko, ?e k zhotovení jedněch dve?í bude pot?ebí tolik ííi —daílrfi ?e ?lověk nesta?í dve?e otevírat. Tmn! - smí udělat dve?e. Smí je nat?ít? Ne. To jest svaté práv* lak?rníka- Sarf zasadit zámek? Ne; to jest právo zá- ■eň?kx A je-fi ve dve?ích sklo, je tu sklená?, a ?íká: jenomjá a -v-t- jin? — má právo dve?e zasklít. Neuzavírají sejea státy. Neaí antazkie jen ve velkém. SlySíme-li dnes:- -jábudeme sly?eli za t?den: kupujtejea v aaáí pWri A bodeme-li si kupovat! koblihu, budeme ?e?iti : ---.tx—:: ani nám ji po právu prodati cukrá? ? Ci jest to jen T?hmtaí právo peka?e ? Na?e? sl ?ekneme, ?e nejlep?í kobliha jest k;t?iha doma pe?ená. Je v?ak mo?né, ?e cukrá?i & peka?i ae spojí a bodám iádati, aby bylo zakázáno doma péci koblihy. I tato ?alxHnv?í vojna jest myslitelná v na?ich dnech a na?ich poměnek. "V. G.politikaE. Sobota:Na?í ústavě je patnáct letNejstar?í st?edoevropská ústava.Ustavní listině ze dne 29. února 1920 jest teprve 15 rok?, ale u? je nejstar?í st?edoevropskou konstitucí. Není ji? německé v?marské ústavy, není arcidemokratické spolkové ústavy rakouské z ?íjna 1920; z polské demokratické ústavy z b?ezna 1921 nez?stal ani stín; dávno je nebo?kou jihoslo- vanská ústava vidovdanská. Ani v ostatních zemích st?ední Evropy nez?stal z jejich někdej?ích povále?n?ch konstitucí kámen na kameni. S hlediska st?edoevropského je tedy ?eskoslovenská ústava úctyhodného stá?í.To je okolnost, pro kterou sí jí někte?í tím více vá?í, zatím co jiní jí pohrdají. A? tak, ?i onak: nezapomínejme, ?e tato poměrná stálost na?í ústavy není nic osamoceného. Je to zjev, kter? jde ruku v ruce se stálostí celé na?í politiky. Měli jsme u nás nejenom neměněnou ústavu, ale i jen jednoho presidenta; stál? re?im politiky zahrani?ní; t?? systém tvo?ení vládních koalic, by? se slo?kami, které se ?asto st?ídaly. Neběhali jsme — pokud jen o nás ?lo — ani v hospodá?ské politice ode zdi ke zdi. To v?echno jsou zjevy, které pat?í dohromady, a je? nesmíme rozpojovat.Byl zde ústavodárn? duch v r. 1920 ??as od ?asu si ?íkáme, ?e jsme národ obzvlá?tě uzp?soben? pro lidovládu. Na tom je jistě mnoho pravdy, máme-li na mysli svoji sociální strukturu, jako? i tradici své politické práce (ostatně, i tu jde jedno z druhého). Naproti tomu bychom si nalhávali, kdybychom si ?íkali, ?e jsme národ, cbda?en? nadáním pro tvo?ení lidovládn?ch ústav. P?ipus?me si ien docela up?ímně, ?e nemáme v sobě ústavodárného inge- nia. Zp?sob, jak vznikla v r. 1920 na?e ústava, je toho dokladem.Neměli jsme tehdy — p?irozeně — vlastních zku?eností s tvo?ením demokratické ústavy. Tento ná? nedostatek není nic lá?tního: ka?d? národ musí jednou za?ínat, jedenkráte vyrazit na zku?enou. H??e jest, ?e — jak se zdá — ná? náro?ní duch nám nebyl rádcem ani v tom, jak si vybírati ze zku?enes? cizích. Neměli jsme, p?istupujíce k ústavodárné- mu dílu. spole?né p?edstavy o hlavních zásadách, jak má na?e ústava vypadat. ?stavní v?bor revolu?ního národního shromá?dění nebyl nesen ve?ejn?m míněním. Kromě p?esvěd?ení, ?e ná? stát má b?ti republikou, a kromě populárních po?adavk?, nesoucích se k demokratické úpravě volebního práva, nebylo tu ni?eho, ?ím by národ ze sebe podporoval své ústavodárce. V?ecko ostatní musili ústavodárá dosadit ze sv?ch teoretick?ch poznatk? a vědomostí. Nedivme se, ?e za těchto okolností na?e ústava není ani plodem dlouhověkého zrání, ani nevyskoěila z hlavy národního kolektiva jako osobit? typ. Je to dílo p?evá?ně umělé. Kdy? toto pravíme, nechceme ji poni?ovati. Nezapomínáme, ?e i budova, stavěná bez zvlá?tního uměleckého nadání m??e b?t dob?e obydlitelná. I umělá ústava, osvěd?il-li se p?i ní stavitel — ústavní v?bor — m??e poslou?iti národu, kter? sám není obzvlá?tě nadan?m konstitu?ním architektem. I ona m??e mu b?ti vhodn?m domovem, kde by jeho duch tvo?il v těch oborech, pro které nadán jest.O tom, jak jsme tápali v době ústavodárn?ch p?íprav, byla by ?ada doklad?. Sta?í, vezmeme-li do rukou politické programy na?ich stran z roku 1919, abychom viděli ten zmatek a nejistotu. Otázka ?eskoslovenské jednoty (národ ?esk?, ?i ?eskoslovensk??), poměr k men?inám (stát národní, ale moderní ?v?carsko), stát centralisovan?, ěi samospráva; demokracie p?ímá ?i representativní; systém jednokomorov? ?i dvoukomorov?; individuální ?i kolektivní hlava státu, poměr vlády k parlamentu: ve v?ech těchto kardinálních otázkách nebylo — ne jednoty, co? by bylo p?irozené — ale nebylo ani jasnosti.?stavní listina je — dobrá.?stavní listina z 29. února 1920 za těchto okolností byla dílem zda?il?m. Konstatoval to president v poselství o sv?ch 70. narozeninách a v ?apkov?ch ?Hovorech“ to znovu opakuje; ?Myslím, ?e na?e ústava je dobrá, ale ?lo a jde o to, naplnit ji ?ivotem.“ Je spole?n?m dílem právních teoretik?, byrokrat? a politik?. To ji p?i tom zmíněném ji? nedostatku spontánni ústavodámé v?le v národě ospravedlňuje a doporu?uje. Její p?edností jest, ?e si zachovala celkem soustavnou jednotnost, ?e tu není — a? na nepatrné v?jimky — prvk? r?znorod?ch.Vzdáváme-li ústavní listině toto uznání, musime naproti tomu p?ipustit, ?e na?i ústavodárci byli p?i své práci ?asto jen bezděk?mi p?isluhova?i ústavního pokroku, ne jeho cílevědom?mi osnovateli. ?ili, ?e tvo?ili dílo, které se stalo základnou jiného v?voje, ne?li jak? jim tanul na mysli. Tak tomu ov?em b?vá velmi ?asto, ba u zákon? — zejména pak u zákon? dělan?ch na dlouho, jako jsou ústavní — zpravidla: ?e dílo je prozíravěj?í svého tv?rce. Na?i ústavodárci byli p?esvěd?ení, ?etvo?í ústavu vysloveně liberálně demokratického ra?ení; ?e klasickou liberální demokracii je?tě vyvrcho- lují a zdokonalují tam, kde nebyla stoprocentní. Ve skute?nosti, a pod zorn?m úhlem dne?ka, vidíme, ?e je to ústavní útvar, velmi p?izp?soben? dne?ní p?echodné době.P?íklady?Omyl brzd a protivah.Referent ústavního v?boru o ústavní listině v plenu revolu?ního Národního shromá?dění, dr Bou?ek, pravil na jednom místě svého v?kladu: ?Má-li ná? stát bezpe?ně fungovati, je pot?ebí, aby také u nás brzdy a protiváhy v ústavní listině se projevily.“ Brzdy a protiváha, to jest stará demokratická pověra z dob Montesquieuov?ch. A sotva kdo ji tak skvěle vyvrátil z ko?enu, jako Wilson v své knize o americké vládě — tedy autorita pro demokraty jistě povolaná. Podstatou této teorie jest, ?e svoboda ob?an? proti státní moci (nebe? tato pou?ka p?edpokládá, ?e státní moc je nutné zlo, které t?eba omezili na minimum) jest nejlépe zaru?ena, jestli?e státní moc se rozdělí mezi několik orgán?, a to nejen za ú?elem racionalisované, navzájem se doplňující práce, n?cr? proto, aby vzájemn?m zápasením a so?ením druh druha kontroloval a brzdil v p?íli?ném rozmachu.Nu?e, stejně jako v?ude jinde, i u nás se ukázalo v době velmi krátké, ?e p?edstava o brzdách a protiváhách je mylná asi tak, jako kdyby někdo redukoval funkci jednotliv?ch orgán? lidského těla na to, aby druh druha brzdil v jeho v?konu. Ve skute?nosti má se věc tak, ?e v lidském těle jsou v?echny orgány poháněny jednotnou vitální silou celého organismu, a b?vá p?íznakem stavu ji? chorobného, není-li tomu tak a nekoordinují-li se jejich funkce. Moderní demokracie také nespo?ívá na vzájemném zápasu ústavních orgán?, n?br? na jejich spolupráci. Zde, kde ústavní ?initelé nejsou v?lu?n?mi representanty ve?ejn?ch sociálních sil anebo t?íd — jak je tomu tam, kde na p?. král p?edstavuje dynastii, druhá komora feudální aristokracii, a sněmovna poslanc? pracující lid — jsou v?echny orgány ovládány tou?e v?lí. Tuto spolupráci zprost?edkují ?initelé, o nich? se zpravidla v moderních ústavách ni?eho nedo?ítáme, a?koli by jim pln?m právem nále?elo v nich v?znamné místo: politické strany.Uskute?nění ideje brzd a protivah v na?í ústavě spat?oval dr. Bou?ek v těchto institucích: ve dvoukomorové soustavě. ..Poslanecká sněmovna je u nás sice opat?ena obrannou p?ímo mocí, ale p?es to není v?emocná.“ To se jeví v p?sobnosti ;enáau jeho? veto sněmovna m??e p?ehlasovat jen zvlá?tě kvalifikovanou vět?inou. Jinou brzdou je veto presidentovo. Opět jiná, je tuhost na?í ústavy a ústavní soud, kter? m??e prohlásiti zákon, usnesen? Národním shromá?děním, presidentem podepsan? a ?ádně vyhlá?en?, za neústavní a neplatn?. Kone?ně protiváhou je i president republiky, kdy? brzdí ?innost parlamentu, vykonávaje svoje právo povolávati a ukon?iti zasedání Národního shromá?dění, a jeho sněmovny propou?těti.Dvoukomorov? systém z?stal na papí?e.Zp?sob, jak?m u nás do?lo k dvoukomorovému systému, je typick?m p?íkladem pro to, jak se ?vlk na?ere a koza z?stane celá“. Je obecně známo, ?e vládní vět?ina v době zdě- lávání ústavy byla ve své p?evaze proti dvoukomorové soustavě. Ale tlak oposi?ních stran — kter? ostatně doznával podpory i u vládní strany republikánské — byl tak velk?, ?e mu nebylo mo?no odolat. Byl tedy z?ízen vedle sněmovny poslanecké i senát, ale proto?e kromě po?tu sv?ch ?len? a vy??í věkové hranice pro aktivní a pasivní právo volební není v něm proti poslanecké sněmovně rozdílu, z?stal jen jejím věrn?m, ale mdl?m stínem a nevypracoval se ani v korektiv, ani v ?initele sněmovnu doplňujícího. Máme tedy vlastně jedinou sněmovnu o dvou komorách. ?ili: vítězství principu d oukomorového bylo zcela zdánlivé. Prakticky to vyhrál systém jedné komory.V nověj?í demokratické státoprávní literatu?e vítězí stále více stanovisko p?íznivé zásadě jediné rozhodující komory. Mohli bvchom si tedy ?íci, ?e v?voj, p?i něm? u nás bika- meralism z?stal na papí?e, jde t?m? směrem. A ?e, spokojuje-li se senát touto svojí skromnou úlohou, není zapot?ebí zavírati p?ed jist?mi klady jeho existence, na p?., ?e m??e b?ti ?estnou tribunou politick?ch kmet?, jich? poradní hlas je ?dvcky u?ite?no sly?eti, i kdy? nerozhoduje.Skromná funkce senátu vede nejednoho kritika na?í ústavy = ústavní praxe k tomu, aby se domáhal jeho p?eměny tu ?- komoru hospodá?sk?ch zájm?, tu opět ve sněmovnu ne- poiinckvch odborník?. Zdá se, ?e druh? z obou návrh? je nepraktickou utopií, nebof vliv politické v?le, vytvo?ené ve ; -poslanecké, byl by p?i v?běru odborn?ch senátor?npétné směrodatn?, af by je jmenoval kdokoli. A — ostat- ■ ’ — pro? znesnadňovat! politick?m stranám, aby zodbor- áew-sN- kvalitu poslanecké sněmovny, kdy? by se jim odborníci odváděli do senátu? — Komora zájm?, to je ov?em jiná věc. Zde by snad bylo spí?e mo?no najiti jist? korektiv pro politickou v?li poslanecké sněmovny, kdy? by ?lenové této komory byli ur?ováni p?ímo zájmov?mi organisacemi. Ani zde v?ak nelze o?ekávati — a pro demokraty nebylo by to také ?ádoucí — ?e by komora zájm? mohla b?ti vá?n?m konkurentem volené poslanecké sněmovně. I její funkce byla by spí?e jen poradní; politická v?le by i v??i ní byla rozhodující, nebof v moderní lidovládě nemohou b?ti dvě stejně mocné politické v?le.A tak tedy, af bychom reformovali na?i druhou komoru jakkoli, nebyla by nikdy ?brzdou a protiváhou“ sněmovně politické v tom klasickém v?znamu toho slova, v jakém ho u?il i zpravodaj revolu?ního Národního shromá?dění.Veto presidenta republiky.President republiky pou?il svého práva proti zákon?m, usnesen?m Národním shromá?děním celkem jedenáctkráte. Z toho jen ?ty?i p?ípady byly za platnosti dne?ní ústavy, a jen jedin? p?ípad byl po roce 1922 (byl to v roce 1928 zákon měnící p?edpisy o podávání alkoholick?ch nápoj? p?i volbách). ?ím si vysvětliti tento úbytek p?ípad? presidentského veta? V prvé ?adě jistě tím, ?e p?íprava zákonodárné ?innosti se zdokonalila. President b?vá o osnovách vlády zpravován ji? p?edem, a m??e tedy ji? v p?ípravném ?ízení, d?íve ne?li vláda osnovu v parlamentě podá, oznámiti jí svoje námitky a p?ipomínky, pro které — kdyby jich nebylo dbáno — by zákon po p?ípadě nepodepsal. A proto?e iniciativní zákonodárná ?innost Národního shromá?dění poklesla témě? na nulu, proto?e zákony se dnes usná?ejí v naprosté p?evaze podle návrh? vládních, nemá president ani p?íle?itosti, aby vetem zma?il zákon iniciativní, na jeho? zrození neměl vlivu. Vedle toho jistě se i zde projevuje, ?e silná politická v?le, daná vět?inou poslanecké sněmovny, usměrňuje i presidenta, kter? by tě?ko vymáhal na vládě podpis svého veta proti zákonu, na něm? sněmovní koalice lpí jako na svém díle.Zkrátka a dob?e: ani presidentovo veto v té formě, jak je ústava stanoví, není dosti vydatnou brzdou parlamentu. — Nejsa od vlády a sněmovny isolován, n?br? naopak, maje s nimi ka?dodenní styk, president republiky m??e uplatniti svoji v?li ne jako negaci v?le zákonodárcovy, n?br? jako jednu ze slo?ek, které rozhodují u? od za?átku; president je dnes spí?e spoluzákonodárcem ne?li vetantem.?stava tuhá je vlastně ústavou pru?nou.?e zákonodárce nem??e změniti ústavu tak jako mění jiné zákony; ?e k její změně je pot?ebí kvalifikovan?ch podmínek (u nás vět?iny t?ípětinové v?ech ?len? ka?dé z obou sněmoven), tato tuhost ústavy b?vala pokládána za obzvlá?tní záruku lidovlády proti autokracii. Nebo? se tím brání tomu, aby okam?itá prostá majorita, sehnaná po p?ípadě hbit?m a neskrupulosním podnikavcem, zvrátila celé ústavní základy státu, u nich? se p?edpokládá trvání na generace. Tato tuhost je tedy ?brzdou a protiváhou“ moci ústavodárné (t. j. vět?iny kvalifikované) proti moci zákonodárné (t. j. proti prosté vět?ině, minimálního po?tu ?len? sněmovny).Dne?ní demokraté jsou st?ízlivěj?í v posuzování těchto věcí. Vidí, ?e je?tě nikdy nikde ?ádná ústavní tuhost nezabránila p?íchodu autokrata a diktátora, kde proň byly podmínky. Kdy? nic jiného, uspo?ádal si odvá?liv? hazardér plebiscit, kter? lze zpravidla vyhrát, je-li dob?e zre?írován, a kdopak mu potom m??e upírati, ?e moc, kterou na sebe takto strhne na troskách ?tuhé ústavy“, je legitimněji nabytá, ne?li kdyby jí byla usnesla sebe kvalifikovaněj?í vět?ina parlamentu?Na?e ústava je ov?em tuhá. Ale změnil-li by ji zákonodárce bez oněch kvalifikovan?ch nále?itostí; usnesl-li by zákon proti-ínústavní a podepsal-li by a vyhlásil zákon takov? president republiky, nedá se ?íd, ?e by zákon takov? nebyl, ?e by ?ivot bě?el dále, jako by ho nebylo. Zrovna naopak: obyvatelé státu musejí i takého zákona poslouchati, ú?ady a vláda musí i jej vykonávati a soudcové i podle něho souditi. Jest jen jedin? ?initel u nás ve státě, kter? by mohl takov? zákon prohlásit za neplatn?: tím jest ústavní soud, o něm? referent ústavního v?boru p?ed 15 roky mluvil v superlativech. Tento soud v?it nu?e o zákonu rozhodovati jen tehdy, dojde-li ho do t?í rok? poté, co zákon byl vydán, návrh bu? od nejvy?- ? - ::-r re ■ ??ího správního ?i volebního soudu,nebo od některé ze sněmoven Národního shromá?dění, ?i od sněmu Podkarpatské Rusi, aby pochybn? zákon byl p?ezkoumán. Nedojde-li návrh takov?, ústavní soud musil r? :c?u, jak ?protiústavní zákon“ vládne?erni.T o tedy znamená prakticky, ?e zákonodárce by mohl ústa- vu měniti i oby?ejn?mi zákony, a ústavní a politick? ?ivot by se po?e těchto zákon? musil ?ídit zrovna tak, jako by ústava neb via tuhá — pokud by mu tuto hru ústavní soud nezka- r;~ Ale ústavní soud je právě pro toto strá?covství ústavy p?ed zákonodárcem za?ízením tak tě?kopádn?m, ?e o jeho praktické ceně lze vá?ně pochybovati. V?dyf také ústavní soud doposud neprohlásil za neplatn? ?ádn? zákon za cel?ch 15 rok? svého trvání, a?koli jsme sly?eli nejednou i z úst vá?n?ch kritik? na?eho zákonodárství pochybnost o ústavnosti toho ?i onoho zákona.Slovem: ani ta — tolik vychvalovaná, a jindy tolik tupená — tuhost na?í ústavy není ?brzdou a protiváhou“. Na?e ústava je tuhá jen formálně. Prakticky by mohla b?t zákonodárcem p?etvá?ena stejně snadno jako ústavy pru?né. Kde by ji nechránila proti takov?m změnám u? p?edem síla p?esvěd?ení ve?ejnosti, tam by se ochrana ústavního soudu sotva dostavila v?as a dosti ú?inně.?irok? v?klad na?izovací moci.Na?ízeními rozumějí se v?eobecné závazné p?edpisy druhého ?ádu. Podle na?í ústavní listiny na?ízení lze vydávati jen k provedení ur?itého zákona a v jeho mezích. Ejhle, p?ípad toho, jak zákonodárná moc má b?ti ?brzdou a protiváhou“ mod v?konné! O tom, jak dlu?no rozuměti těmto mezím na?izovací moci, bylo u nás mnoho spor?. Jedni vykládali věc tak, ?e zákonodárce musí v zákoně vytknouti v?echny podstatné rysy úpravy věci, o ní? jde, a vládě ?e smí ponechat! jen tolik, aby upravila podrobnosti. Jiní opět tvrdili, ?e zákon m??e pro na?izovací moc polo?ití meze kamkoli, ?e tedy m??e po p?ípadě vládu jen zmocniti, aby upravila látku jakkoli, dáti jí bíl? list.Zákonodárná praxe se u nás dr?ela po dlouhá léta v podstatě prvního v?kladu. Na?e zákony b?valy — a? na v?jimky — obsahově velmi bohaté, propracované a podrobné, a na?izovací moci ponechávaly vskutku jen podrobnosti. Teprve od roku 1933, kdy bylo v ?ervnu vládě dáno zmocnění k mimo?ádné na?izovací mod, je? se od té doby prodlu?uje a roz?i?uje- znamenáme odklon k v?kladu druhému. Tvrditi, ?e by tato praxe byla v rozporu se slovním v?kladem ústavy, se nedá. ?e je v rozporu s p?edstavami a úmysly ústavodárc? r roku 1920, o tom není pochyby. Ale zdali ti z na?ich ?otc? ústa'. kte?í se do?ívají jejího 15. v?ro?í, mají o věd tyté? p?edstaví-, jako tenkráte v roce 1920? Uvá?íme-li, ?e někte?í e nich mají lví podíl na zákonech o mimo?ádné na?izovací mod. soudíme, ?e i oni se změnili. Ostatně u? v roce 1920, hned po usnesení ústavy, vydali tití? ústavodárci zmocňovací zákon, aby vláda pro úpravu mimo?ádn?ch poměr? zp?soben?ch válkou u?ívala na?izovad cesty tam, kde by jinak bylo t?eba zákona. Zákon tento nebyl terminován, u?ívalo se ho hojně po několik rok?, ale posléze se ho u??vati p?estalo, kdy? se poměry zkonsolidovaly. V srdci svém byli ted'- ji? tenkráte ústavodárci toho názoru, ?e mimo?ádné dohy vy?adují mimo?ádného pou?ití na?izovad moci; zmocnění, delegace zákonodárné moci na moc v?konnou. ?e zákonodárce, kter? tato zmocnění dává, není ?brzdou a protiváhou“, n?br? spí?e podněcovatelem na?izovací moci v?konné, je samoz?ejmé.Máme parlament nep?etr?it?.U nás zákonodárci u?inili presidenta republiky ?brzdou a protiváhou“ parlamentu m. j. i tím, ?e mu dali rozhodovati o zasedání Národního shromá?děni. Podle p?edstav ústavodárc? parlamentu i sněmovny, aby se p?íli? nerozběhly ve své ?innosti, měly jednati v omezen?ch sessích na základě pracovního programu p?ipraveného vládou a jejich p?edsednictvy; po vy?erpání programu měl president jejich zasedání ukon?ili, ba, i uprost?ed zasedání mohl je odro?it, kdy? by toho uznal pot?ebu. Aby ale zase president republiky neměl v tomto brzdění parlamentu neomezenou volnost, ústava mu na?ídila svolávat ?ádná zasedání dvakráte do roka, na ja?e a na podzim. Kdyby se byla ukázala naléhavá pot?eba parlamentní ?innosti v době, kdy jedno ?ádné zasedání je ukon?eno a nové je?tě nelze svolati, dala ústava presidentu mo?nost, aby svolal zasedání mimo?ádné; ba, parlament za ur?it?ch, ov?em kvalifikovan?ch podmínek, měl míti docela právo vynutiti si na presidentu svolání mimo?ádného zasedání. Kdyby pak parlament rozběhl se ve svém egocentrismu tak daleko, ?e by se octl v pravděpodobném rozporu s ve?ejn?m míněním země, pro ten p?ípad měl tu b?ti president republiky opět jako brzda a protiváha se sv?m právem sněmovnu rozpustiti, aby se p?ikro?ilo k nov?m volbám. Taková byla asi p?edstava ústavodárc? o vyva?ování mezi parlamentem a presidentem.Tyto v?echny p?edpisy z?staly na papí?e. President republiky nikdy je?tě u nás zasedání sněmovny neodro?il. Utzavírá a svolává ?ádné zasedání jenom formálně, tak, ?e mezi ukon?ením zasedání jednoho a zahájením druhého není témě? odstupu. Proto také nikdy nebylo pot?ebí svolávat zasedání mimo?ádné. Parlament zasedá nep?etr?itě po cel? rok, a ur?o- vati dobu trvání a program jednotliv?ch sch?zí a dobu prázdně jest v?hradní věcí p?edsednictev obou sněmoven (která ov?em, poněvad? jsou ovládána tou?e usměrňující politickou v?lí, je? ur?uje kurs vládní, jednají zpravidla i v této věci v intencích vlády)!Tak tedy máme — namísto zam??leného parlamentu periodického — parlament permanentní, kter? není brzděn ani vyva?ován. Tento v?sledek ústavního v?voje, tak se odciziv?ího ideji brzd a protivah, jeví se také na p?ípadech rozpou?tění Národního shromá?dění. K rozpu?tění p?ed uplynutím volební periody do?lo u nás dvakráte: v roce 1925 a 1929. V obojím p?ípadě president republiky rozpustil parlament (obě sněmovny) vlastně na jeho vlastní ?ádost: na návrh dosavadní vládní vět?iny, a bez odporu u stran oposi?- ních. Rozpou?těcí akt nebyl zabrzděním p?íli? rozbujelé aktivity parlamentu, nebezpe?né lidov?m svobodám a proto pot?ebující p?ezkoumání lidov?m hlasováním, t. j. parlamentními volbami, n?br? naopak, byla to po obakrát vy?ádaná slu?ba, o kterou parlament vlastně sám po?ádal, aby se mohl obnovit a vyjít ze slepé uli?ky.Máme měniti ústavu?5060959479915litlitTo jest jen několik p?íklad?, které nám ukazují, jak se na?e ústava — p?es to, ?e její slovní tekst se nezměnil — organicky krok za krokem pozměňovala a vyvíjela ve své praxi. Jsou u nás někte?í, kte?í volají po tom, aby tyto zvyklosti byly neodkladně formulovány a do ústavy vlo?eny. Aby, jestli?e ná? systém dvou sněmoven se stal pouhou formalitou,byl senát tedy od místa zru?en; aby presidentovo veto bylo ?krtnuto, kdy? se ho nyní témě? neu?ívá; aby byla p?estyh- sována slova o na?izovací vládní moci, a o podmínkách změny ústavy.Jsou ale zase jiní, kte?í oponují tomuto směru, kter?m se na?e ústava v praxi vyvíjí, a kte?í by chtěli změnou a striktněj?ím vypulírováním ústavního tekstu postaviti tomuto p?irozenému v?voji do cesty hráz a vrátiti na?í ústavu zpět na cestu oněch idejí a doktrín, které tanuly na mysli ústavo- dárc?m: my?lence vzájemného antagonismu rozdělen?ch mocí ve státě, p?edstavovan?ch r?zn?mi, na sebe so?ícími a konkurujícími orgány.Nem??eme se zajisté uzavírati zásadně pomy?lení na novelování svojí ústavy. Také ona jest jen prost?edkem národního ?ivota, a kde mu stojí v cestě tak, ?e sebe liberálněj?ím v?kladem nelze tento rozpor p?eklenouti, kde tento rozpor opravdu poutá národní ?ivot, bylo by modloslu?ebnictvím dovolávali se nedotknutelné posvátnosti ústavního zákona.Ale, jakkoli toto v?e je pravda na sto procent, je neméně pravda, ?e osudněj?í, ne?li ústava obno?ená a interpretací uměle nastavovaná, by pro nás bylo stále znovu a znovu s ústavou experimentovati do zásoby; vym??leti nové formulace a nové instituce a? tam, kam dosud nedosahují na?e politické zku?enosti v ?ízení politického ?ivota. Nezapomínejme, co jsme si ?ekli na po?átku této úvahy, po up?ímném rozboru po?átk? na?eho ústavodárného díla: nejsme národ obda?en? obzvlá?tní intuicí a originalitou konstitu?ního tvo?ení. Spí?e naopak. A proto jest nám — více ne?li národ?m jin?m — zapot?ebí dvojnásob, trojnásob mě?iti a plánovati, ne?li ?ízném,A na konec citát.Budeme pokra?ovat!, doufám, krok za krokem ve v?voji caíeho ústavního práva, cestou oby?eje a zvyklostí, prost?edkem poctivého uva?ování sv?ch zku?eností a věcné diskuse. Je více ne? pravděpodobné, ?e na?e ústava z?stane je?tě po dlouh? ?as nezměněna ve své formě; ?e v?ak ji p?i tom budeme p?etvá?eli, jak p?ijde rok za rokem a jak bude do ní generace ob?an? za generací vná?eti prvky staré i nové z bohat?ch zku?eností, které jí p?inesou budoucí politické dějiny.“Tato slova nebyla pronesena o na?í patnáctileté ústavě, n?br? o sedmdesátileté konstituci kanadského dominia; a pronesl je — nikoli v boji o udr?ení ústavního zákona své země — n?br? podávaje jeho klidn? v?klad student?m sousední eemě, Spojen?ch stát?, profesor torontské university W. P. M. Kennedy, dalek? jakéhokoli konservatismu.literatura a uměníSocha?i a kalhotyP?i na?í nedávné diskusi o sou?asném v?tvarném uměni, v ni? jsme poukázali na to, ?e malí?ství i socha?ství se vyh?bá dne?nímu ?ivotu, prohlásil jeden z v?tvarník?, ?e je to vinou toho ?ivota. Lidsk? zevněj?ek je tak standardisován a tak uniformisován, ?e p?estal b?t pro malí?e stejně jako pro socha?e zajímav?m. Polo?ili jame několika znám?m v?tvarník?m otázku, nep?sobí-li jim moderní ?aty obti?e, mají-li je v?tvarně zvládnout. Z rozmluv s nimi p?iná?íme několik my?lenek.Socha? prof. Ot. ?paniel.s? tandardnost dne?ního ?lověka p?sobí jednu z největ?ích k- nesnází ka?dému dne?nímu socha?i. V?ichni lidé nosí <ejně u?ité ?aty podle tého? modního p?edpisu a podle stej- nébo ?urnálu. Nikdo nemá u? odvahy, aby se ?atil indivi- duálně, nikdo si nem??e prostě dovolit ten p?epych, aby se stal tak nápadn?m. Proud smě?ující k uniformitě mu?ského oblékání je tak siln?, ?e se v ka?dém z nás bezdě?ně projevuje odpor proti jakékoli odchylce od bě?né módy, ?e jsme nesná?eliví proti ka?dému, kdo se nechce p?izp?sobit: pred- stavíte-li si, ?e Richard Wagner nosil fialové barety a volné ?ité sametové kabátce, díváte se na to jako na v?st?ednost a pohor?ujete se. Nem??eme si dokonce ani dovolit odvahu b?ti konservativní a nositi ?aty tak, jak se nosily p?ed dobou ani nep?íli? dávnou, kdy se mu?sk? ?at je?tě volně p?izp?soboval tvaru těla a nikoli geometrick?m tvar?m r?zn?ch va- ton? a na?ehlen?ch puk?.Je?tě v době Myslbekově byli na tom socha?i lépe: tenkrát se alespoň kalhoty je?tě ne?ehlily. Dnes v?ak u? sedí na v?ech lidech v?echny ?aty stejně. Socha? nebo malí? ví p?esně zpaměti, ?e dob?e u?it? kabát m??e dnes vrhnouti jen ten a ten záhyb na prsou, m??e se dvakrát nebo t?ikrát zvlnit v rukávě, nic v?ak se u nikoho v ?atu neli?í a nevyjad?uje ?ádnou individualitu. Kdybychom si dovolili odchylku od této uniformy a pozměnili fantasií oblek ?lověka, bude to k smíchu, bude to prostě ?lověk se ?patně u?it?mi ?aty. Jak tu závidíme socha??m minul?ch dob, kdy ?at byl neoby?ejně pru?nou slo?kou p?i komposici celé figury, kdy byl vymezen jen několika v?eobecn?mi p?edpisy, jen v základním tvaru, a ve v?ech sv?ch ?ástech mohl b?t umělcem volně a svobodně p?etvá?en. Ka?dé zavanutí větru, ka?d? sebe men?í pohyb měnil tehdy ?at.D?sledky této standardisace obleku jsou ov?em v moderním socha?ství nedozírné. Celé mno?ství mo?ností v?tvarn?ch ?e?ení, které pro d?ívěj?ího umělce byly samoz?ejmé, se nám dnes uzavírají. P?edstavte si, ?e by dnes měl socha? udělat pomník ?ty? státník? pospolu, kte?í uzav?eli nějakou v?znamnou mírovou smlouvu: to je docela nemo?né udělat ?ty?i panáky vedle sebe, kte?í mají stejně ?itá saka nebo stejné ?akety, stejně ?ehlené kalhoty, stejně ?ité boty, stejné klobouky nebo dokonce cylindry. Co si s nimi po?ít? Taková skupina se prostě dnes nedá dělat. Je to snaz?í, kdyby ?lo o skupinu dělník?, sedlák? nebo lidí z ni??ích vrstev, kde zp?sob oblékání z?stal je?tě individuálněj?í: gentlemani v?ak u? nejsou materiálem pro v?tvarníka. Kdyby se alespoň nosily v?elijaké látky, kdyby si někdo ?il z plátna a jin? ze sametu: v tom u? by byla mo?nost ně?eho nověj?ího, individuálněj?ího, v?tvarně zajímavěj?ího. V?ichni v?ak nosí ?aty ze stejné vlny, a v?echny vlněné ?aty na světě vrhají navlas stejné záhyby.69253109479915lítlítPou?íváme v?elijak?ch trik?, abychom se vyhnuli nebezpe?í této monotonie. Tam, kde modelujeme jenom hlavu, sna?íme se vynechati náznak ?at?, modelujeme mu?ské hlavy bez límce. Toto obna?ení dosahuje ur?itého zvě?nění, jím se vyh?báme v?em uniformujícím slo?kám a podáváme jen zcela individuální rysy ?lověka. Ve mnoha p?ípadech v?ak to je vylou?eno. Je snad mo?no zobraziti některého geniálního velikána bez dne?ního ?atu, staly se i pokusy zobrazovati slavné lidi v ?eck?ch oděvech: k jak pochybn?m v?sledk?m to vede, ukazuje i Klinger?v Beethoven. I kdy? nejde o zobrazení celé postavy, n?br? o pouhé poprsí, je t?eba ?e?iti otázku ?atu s nejvy??ím taktem. Takov? Smetana nebo Mánes by byli lidem p?íli? vzdáleni, kdybychom je zbavili charakteristického st?ihu jejich obleku: Smetana by byl nemysliteln? bez své ?amary. Kdy? jsem dělal sochu Mánesa, vypomohl jsem si tím, ?e jsem mu alespoň le?erně p?ehnul límec kabátu, snad měl v ateliéru právě zimu: tím vznikne ur?it? plastick? motiv a monotónnost standardního pánského obleku je p?ekonána. Kdy? jsem modeloval hlavu biskupa Podlahy, nazna?il jsem mu na ramenou jeho malou pelerinku, v tom u? je více volnosti. Podobná obtí? vzniká také p?i modelování pomník? osob ve vojensk?ch uniformách: takového ?tefánika je prostěnutno zobrazit jako vojáka, tu není prostě úniku p?ed uniformou. Jak? je rozdíl v modelování postav v historickém kost?mu a v oděvu sou?asném, je vidět i na návrzích figurální v?zdoby pro právnickou fakultu: srovnejte postavy ?ímského právníka, Grotia nebo Vsehrda, s postavami t?í moderních právníku. Tam u? nemáme na pomoc zajímavé záhyby tógy nebona ramenou, tam si musíme pomáhat!jmvm prost?edkem: postojem, gestem.V -.-jak dni doAá BaifoanisBCe dne?ního ?ivota: modena ?lověk "?*iná u? skoro gest v?bec, zejména nemá u? vedr? cfa gest. Co tedy zb?vá portrétujícímu socha?i na lidské gniftf? pj^rtrky zajímavého, kdy? celé tělo je p?ikryto uni- fc?—— ?atem a lidé se pohybují jen uniformními gesty a mfmaf co nejv?eobecněj?i postoje? D?íve se zobrazovaly hlavy stát? ve vlajkách korunova?ních plá?tích na bujn?ch, vzecjíricá o?ích. Nic z těchto vněj?ích prost?edk? nemáme pc ruce t?eba p?i portrétování presidenta. President Masaryk zeóěíá ve?kích gest: vyjád?ení vá?nosti hlavy státu u? samo .i j?ití nějakého nezvyklého postoje. Studoval jsempresidenta několikrát a odkoukal jsem, ?e jeho individuální gestikulace musí b?t vyjád?ena v dr?ení jeho rukou. Post?ehl jsem jeho typické dr?ení levé ruky: zavě?ení jejího palce za levou kapsu kalhot. Typick?m gestem pravé ruky je nata?ení ukazováku a prost?edního prstu jako p?i p?ísaze, zatím co ostatní prsty jsou sev?eny. Proto?e president málokdy nosí ?aket, musil jsem ho studovat v tomto obleku, kdy? p?ijímal jednou kteréhosi vyslance: v?iml jsem si, ?e u?ívá tohoto typického gesta, kdykoli něco zd?razňuje. Post?ehnutím podobného karakteristického a v?razného gesta se poda?í p?emoci jednotvárnost moderního mu?ského kost?mu.Někdy nám p?i tom docela pom??e náhoda. Kdy? jsem portrétoval Jana Evangelistu Purkyni, udělal jsem mu nah? krk jako na star?ch sochách a nazna?il jsem mu na ramenou voln? límec ?irokého ?upanu. Dověděl jsem se od Myslbeka, kter? se u?il u socha?e Levého, v tém?e domě ve Spálené ulici, v něm? bydlil Purkyně, ?e Purkyně chodil nerad v ?kaiserrocku“ a kdy jen mohl, bral na sebe ?upan. Ten ?upan se socha?i hodí: dodává bustě rysu monumentálnosti a zase jednu mo?nost vyhnouti se uniformnímu límci mu?ského kabátu.Tím, ?e dne?ní mu?sk? ?at je standardisován, ztratilo v?tvarné umění v?razn? karakterisa?ní prost?edek. Podívejte se na umění kterékoli doby, v?ude najdete, jak se které století v?razně zrcadlí i vněj?ími formami svého ?ivota. Kdy? jsem byl roku 1900 a 1904 po prvé del?í dobu 'v Pa?í?i, zachytil jsem je?tě módu na p?elomu století, onu módu syntetisova- nou u Toulouse-Lautreca v těch v?elijak?ch cylindrech, prou?kovan?ch a carré kalhotách, v r?zn?ch ?aketech. To byla poslední móda, která p?iná?ela je?tě materiál v?tvarnému umění. Srovnáte-li obrazy Degasovy, Manetovy s obrazy z dne?ka, vidíte, jak dne?ní ?at p?estal b?ti v?tvarn?m prvkem. Karak- ter dne?ní doby není vyjád?en v zp?sobu oblékání, leda snad negativně: v nechuti k individualismu, ve snaze schovati v?echny individuální rozdíly lidsk?ch těl pod uniformní a pokud mo?no ?edivou krej?ovskou ?ablonou. V posledních dvaceti nebo i t?iceti letech se mu?ská móda nezměnila: je-li chlopeň kabát? trochu ?ir?í ?i u??í, je-li límec vět?í ?i men?í, to u? jsou jen nod?adné rozdíly. To jsou v?echno u? dávno vymlácené fc tmy, pro v?tvarníka docela neplodné. Děláte-li sochu ?tíhlého nebo hubeného ?lověka, dá se je?tě najít na ?atu něco interesantních detail?; dělat sochu tlou?tíka je v?ak p?ímo zoufalé, ti jsou v dne?ních ?atech jeden jako druh?, docela jen jako nafouknut?- balon. ?enské ?aty z?staly daleko individuálněj?í, v?tvarně zajímavěj?í, zejména te?, co se nosí zase dlouhé sukně, v?iml jsem si, ?e se najdou ve ve?erních ?atech i docela antické siluety. Vět?í barevná zajímavost ?enského ?atu v?ak prospívá spí?e malí??m, ne? socha??m.Zápasíme tedy s uniformností a nezajímavostí dne?ních mu?sk?ch oblek? jak se dá: proto?e nejsou ani typické ani karakteristické, vyh?báme se jim v?ude, kde nejsou nezbytně pot?ebné. A kdekoli je to mo?no, uchylujeme se nejraděj: k oné vě?nosti, kterou je nahé lidské tělo.Oscar Kokoschka.Polo?ili jsme tuté? otázku, její? naléhavost poci?ují malí?i portrt tisté stejně jako socha?i, malí?i Oscaru Kokoschkovi, jen? práv i me?ká v Praze, aby tu portrétoval presidenta Masaryka. Koko?ci,! jeden ze základních zjev? poimpresionistického umění, odpovědě! mezi jin?m:Otázka ?at? těch ?i oněch, to byla otázka d?le?itá pro Gainsborougha, nebo pro jiné akademiky. Já jsem p?i malování lidí se nikdy nestaral o to, co má ?lověk na sobě. Proto jsem si také volil v?dycky sám lidi, kte?í mne zajímali, a nenechával jsem si u sebe objednávat portréty. Maloval jsem v?dycky obli?eje lidí, nikoliv ?aty. Ale to si nedá nikdo rád malovat, nikdo nevidí rád sv?j skute?n? obli?ej. ?íkávají: ano, to je zajímavé takhle malovat bizarního ?ebráka, ale dát se portrétovat takhle pravdivě, kde?pak.Sáty pro mne nejsou problém, to je problém jen pro ?kolu. ?kola maluje patricije, maluje lidi jako Napoleony, s rukou za chlopní d?le?itého kabátu, nad ní obrovská hlava, plná vody.Proto jsem v?dycky tou?il po portrétování presidenta Masaryka: jedin? p?ípad, kdy hlava státu je skute?n?m ?lověkem. ??edníci p?ed tím měli trochu strach. Já jsem toti? je?tě nikdy neměl opravdov? atelier s kulisou: kdy? někoho chci portrétovat, musím d?chat vzduch toho ?lověka, malovat ho v jeho p?vodním prost?edí. Nepot?ebuji, aby mi hodiny ztrnule seděl: musím toho ?lověka cítit, vnímat, a pak z?stat v tom dojmu, v kontaktu s ním. ?ádn? jin? politik mne také je?tě nikdy nezajímal.Problém, ?e se dne?ní malí?ství a socha?ství roze?lo se skute?n?m ?ivotem, netkví v ?atech. ?těk od sou?asnosti: to nedělají jen umělci, to dělá celá spole?nost. V tom tkví krise. Ta u? trvá od oné doby, kdy se stavěly kostely goticky, parlamenty ?eck? a trestnice moderně. Umění musí b?t ov?em uměním doby: umění od doby oddělené v?bec nikdy neexistovalo. Te? se ov?em dělá také takové umění, které vypadá jako kaligrafie, p?ipomíná mi to museum krásn?ch rukopis?, které jsem viděl v Kairu. Bo?e, ono to m??e b?t i hezké. Ale umělec nesmí nikdy ?ít ve vě?i ze slonové kosti. Umění je také nejsilněj?ím prost?edkem, jak mo?no p?sobit na svou dobu. Umění je dnes jedin?m opravdov?m nep?ítelem fa?ismu. Umělec je jedin? nebezpe?n? odp?rce, z něho? má hr?zu diktátor. P?i tom dnes u? nejde o krásné ?aty, n?br? jenom o lidi.Josef Wágner.Ze socha?? se s tím srazí ka?d?, a? u? pat?í ke staré ?kole nebo a? se po?ítá mezi nejmlad?í: dnes se neobléká ?lověk sám, dnes ho obléká krej?í. Dnes neur?uje oblek jeho individualita, n?br? p?edpis modního ?urnálu. ?e se umělci vyh?bají kost?mu své doby, to u? pozorujeme dávno. U? v klasick?ch dobách portrétovali císa?e jako ?ímany, je?tě Napoleon se tak nechal portrétovat.Dnes jsme s módou v je?tě vět?ím rozporu: tělo v ní u? nehraje v?bec ?ádnou roli, stojíme tu bezmocně p?ed dvěma geometrick?mi rovnobě?kami kalhot. Kalhoty a kabáty, které nosí v?ichni lidé docela stejně ?ité, omezily nesmírně plastické mo?nosti p?i práci socha?e. Nemusí to b?t ani m ’ posledních let: stojíme-Ii p?ed úkolem portrétovat! Nerudu.musíme si ji? pomoci z této situace. Pomáhali si z ní v?elijak, je mo?no udělat postavu sedící, p?ehodit jí p?es kalhoty p?ikr?vku.Jeden z těch, kdo? se chtěli s problémem kalhot mu?ně vypo?ádat, byl Guttfreund, pokusil se z toho něco udělat: na p?íklad p?i portrétu Masaryka. Stejné jako s politiky je to i p?i portrétování voják?: jedinou v?hodou je tu, ?e vojenské ??ponovky“ nechávají p?ec jen jasněj?ím obrys těla a jsou plasticky zajímavěj?í.Problém kalhot, to u? je mnoho let ?ivé thema, o něm? se dělaly celé ankety mezi socha?i, i Rodin se takové ankety jednou ú?astnil. Socha?i se také vyh?bají moderním mu?sk?m ?at?m jak jen mohou: skr?vají je za posice, draperie, kulisy. Maillol se tomu vyhnul, kdy? dělal pomník pro Cézanna, tím, ?e místo Cézanna udělal symbolick? pomník mladého děv?ete.Obtí?í moderních ?at? je, ?e jsou mrtvé. Kdy? p?ikr?vala ?aty toga, byla ?ivá: zvlnila se p?i pohybu ka?dého svalu, stále prozrazovala, co se pod ní děje. Dne?ní ?aty vyvatované od krej?ího jsou jako hust? pytel, jak?koli ?ivot pod liimi je zakryt. Socha? v?dycky smě?uje k tomu, aby pod hmotou ukazoval ?ivot, pod hmotou těla prozrazuje jakési du?evní dění: hmota těia tedy v?dycky u? do ur?ité míry zahaluje něco, co se děje pod ní. Polo?íme-li na tělo ?at, je dvojnásob zakryto.Jinou obtí?í moderního ?atu je jeho estetick? úpadek, jen? se projevuje v tom, ?e mno?ství sou?ástí na?eho oděvu nemá ji? funkci n?br? je pouh?m atavismem. Kravata byla d?íve ?átkem, kter?m se skute?ně vázal líme?ek; dnes je pouh?m dekorativním cárem. Mu?i se s hroznou setrva?ností dr?í ve svém oděvu sou?ástí, které měly d?íve smysl a dnes jsou pouh?m p?e?itkem. V?echny takové neú?elné kusy oděvu p?sobí jako neorganické p?ídavky, ru?í. A úpadek je i v celkovém pojetí oděvu: d?íve navrhovali kroje největ?í umělci, jako t?eba Raffael; ?at měl proto kromě logiky i estetické vy?e?ení. Dne?ní mu?sk? ?at naproti tomu není u? ani logick?, ani estetick?. V tom je problém socha?e a kalhot.?ivot a instituceO c c i d e n t ali s:Jak p?i?li na svět ?Sión?tí mudrci“Padělek z politick?ch d?vod?.Le? z?stává l?í, i kdy? si ji někdo vymyslil z jak?chsi1 u?lechtil?ch motiv?. Padělek je ?patností, i kdy? byl ur?en k povznesení národní hrdosti, jak tomu bylo mnohokrát v historii, na?í i cizí. Historie padělk?, které h?baly světov?mi dějinami, by vyplnily hezky obsáhlou knihu. Mezi nimi zaujímají ?Protokoly siónsk?ch mudrc?“, poskvrněné krví tolika tisíc? a tisíc? lidí, místo nikoli nezajímavé. Cte se to jako nejnapínavěj?í kriminální historie, p?íběh o vzniku a ú?incích tohoto literárně politického podvrhu, jen? zase jednou plní sloupce novin celého světa, kdy? se nyní spojily ?v?carské israelitské svazy, aby procesem velkého formátu dokázaly p?ed cel?m světem pomocí nejd?kladněj?ího vědeckého aparátu nepravost této bible evropského antisemitismu.Co obsahují tyto nebezpe?né ?Protokoly“? Nic jiného ne? recept, jím? se pr? ?idé usnesli dob?ti celého světa. Tajné taktické p?edpisy, je? tvo?í nesmírně rafinovan? plán, jeho? postupn?m splňováním by se dostala vláda nad světem a v?emi jeho mocensk?mi prost?edky do rukou israelit?. Co je nejrafinovaněj?ím prost?edkem ?id?? Demokracie, parlamenty a ob?anská práva. To jsou rafinované, opojné prost?edky, je? si ?idé vymyslili, a jimi? obelstí ka?dého tak?e ani nepozoruje, jak zatím oni uskute?ňují svou cestu ke světovládě. V oněch protokolech praví se o tom doslovně (na str. 9—10 německého vydání z roku 1933):?Posta?í ponechati národ po ur?itou dobu tak, aby sám nad sebou vládl, a promění se v chátru bez po?ádku. Od tohoto okam?iku vznikne mezi ním vnit?ní svár, jen? se rychle rozvíjí v krvavé boje jednotliv?ch t?íd proti sobě. V t?ídních bojích se sesují jednotlivé státy, a z jejich b?valé moci zbude jen hromádka popele. Ka?d? takov? stát je nenávratně ztracen, lhostejno, a? u? se vy?erpá vnit?ními p?evraty ?i do- stane-li se pro svou vnit?ní rozvrácenost pod moc vněj?ích nep?átel. Takov? stát je pod mocí nás — ?id?.“Tak zvaná demokracie rozsévá v?ude jen nenávist a rozpory, je ?ábelskou setbou, je? p?inese zhoubné plody. Ne- potrvá dlouho, a nadejde hodina ?idovské vlády nad cel?m světem. ?idovsk? král z domu Davidova povládne pak nad cel?m b?val?m demokratick?m světem, a národ?m u? nebude do smíchu. Tento budoucí Mesiá? nebude nějak?m kní?etem míru, n?br? naprost?m tyranem, jen? bude vy- ko?is?ovati porobené národy k?es?anské.Tajemná zasedání basilejská.Je to snad nějaké proroctví z talmudu? Nikoliv, něco daleko civilněj?ího. Toto mystické proroctví s p?ipojen?m návodem k uskute?nění p?edstavuje pr? docela st?ízlivé protokolární zápisy o docela moderní sch?zi, o 24 tajn?ch zasedání ?idovsk?ch p?edák?, nazvan?ch ?mudrci siónsk?mi“. Tito ?mudrci sión?tí“ toti? tvo?í tajnou sice ale docela regulérně fungující vrchní ?idovskou vládu nad světem, vládu, proti ní? jsou v?echny ostatní politické vlády bezmocné. Tito mudrci nezasedali v nějakém podzemním sklepení, n?br? docela světsky, v Basileji roku 1897, a byli ?leny prvního sionistického kongresu. Na ve?ejnost se kongres radil za Herzlova p?edsednictví o tom, jak by se daly zakládati zemědělské kolonie pro ernigrující ?idy v Palestině. Kromě těchto ve?ejn?ch zasedání v?ak se pr? konaly i dvacet ?ty?i tajné sch?ze, na nich? p?ed?ítal tajn? ?éf tohoto světového ?idovského komplotu sv?j program. Zápis o tomto programu p?edstavuje ony proslulé ?Siónské protokoly“.Chceme-li se s těmito protokoly seznámiti, sáhneme po vydání německém, je? po prvé vy?lo roku 1919 pod názvem ?Tajnosti mudrc? siónsk?ch“ (Geheimnisse der Weisen von Zion) v p?ekladu a edici Gottfrieda zur Beek. Do dne?ka vy?la tato kniha v Mnichově ve ?trnácti vydáních, a druhá edice tého? díla, ?Siónské protokoly“ (Die zionistischen Protokolle) od Theodora Pritsche, vy?la roku 1933 ji? v 75.000 vydáních. Jak se německ? vydavatel pan Gottfried zur Beek dostal k těmto drahocenn?m a tajn?m listinám, jejich? vydání by byl jistě ?idovsk? kapitál celého světa tak rád zma?il? O tom nám vypráví sám poutavou pohádku.Nikdo na ve?ejnosti neměl nejmen?ího tu?ení, ?e se pod rou?kou kolonisa?ního zasedání sionist? v Basileji rozhoduje vlastně o světovládě ?id?, a ?e se dvaceti ?ty?em vyvolen?m uděluje právě neomyln? recept, jak tuto vládu nad světem získati lze. Jen ba?u?ka rusk? car Mikulá? II., jen? věděl v?echno na světě, se do?ichal i těchto tajn?ch sch?zek. I poslal honem tajného agenta do Basileje, aby tam slídil a podplácel a tak získal opis tajn?ch ?idovsk?ch protokol?. Tak se také stalo. Tajn? agent získal opis, p?ivezl jej do Ruska a odevzdal jakémusi profesoru Sergěji Nilovi. Profesor Sergěj Nilus p?elo?il spis do ru?tiny a vytiskl jej v Moskvě. Podle jednoho exemplá?e tohoto ruského vydání pr? p?elo?il pan Gottfried zur Beek svou knihu do něm?iny.Mluví německ? p?ekladatel pravdu?Pan zur Beek nám tu asi nemluví docela pravdu. Něco na jeho tvrzeních není v po?ádku. Podíváme-li se do nej- -.-ě’_?: stírky na světě, do Britského musea, najdeme tu ikureiué ruské vydání knihy, c ni? can zur Beek mluví. Je to v roce 1905 vydaná kniha Sergeje Nila ?Velké v malém ?ili na blízku je postupující Antikrist“, která v tomto s em druhém vydán? má dodatek, obsahující Protokoly s:;-usk?:h muirzú. ?^:an;n: n->dr;:n;st: vydala je carovaDovědSi jame se, áe protokoly byly opsány jí? roku 1897 v B*sSe> a doru?eny profesoru Nilovi. Jak to, ?e tyto ne- ansné d?lefité doknneesty, jejich? ukradení stálo tolik rnznnny i ::?k neniz zety'.y uve?ejněny ihned? Jak to, :e r_ y; run Sergé; neznal od roku 1897 do roku 1905 - r.-e uz ' 7; ;; norinza okolnost, která v nás budí ;?n; znzsn z zzm je-li ran zu? Beek správně informován, zebe mluvd-k nravňu. Na?e pochybnost se v?ak je?tě zv??í, e?y? r?elzezre ;; ran Sergěj Nilus vypravuje o získání ?ě:?:i.-.>:-:zzy:h drkument? sám.Serge; Nidus nozd? musí stejně sv?m ?tená??m nějak ■. z a z i: n:-z protokol? nabyl. I vypravuje o tom do-r Tyrc protokoly byly tajně vybrány z celé knihy rrutzkz?ú Zrnocnil se jich m?j korespondent ze skr??e sio- n ' ■ úst?ední kancelá?e, která se nalézá na francouz- z ú?e.“ Podivno: pan Nilus nám tu tvrdí něco docela jíněn; ne? jeho německ? p?ekladatel Gottfried zur Beek. A?e to není je?tě v?echno. Pan Sergěj Nilus sám zapomněl na tento sv?j v?klad, a kdy? roku 1911 vydal svou knihu t< druhé, napsal v ní docela jinou legendu o p?vodu své knihy. ?teme tam: ?Osoba, která mi doru?ila tyto ruko- pisy mne ujistila, ?e rukopis je doslovn?m p?ekladem opi- su originálních Protokol?. Zmocnila se jich kterási ?ena u jednoho z nej vy??ích a nejvlivněj?ích v?dc? Svobodn?ch zedná?? po jednom tajném zedná?ském zasedání.“ Hle, pojednou je ve h?e jakási ?ena a s ní světová organisace Svobodn?ch zedná??!Ale tím nejsme je?tě u poslední verse. Zmínili jsme se u?, ?e za jinou německou edici Protokol? vdě?íme panu Theodoru Fritschovi, edici, která slou?ila za podklad antisemitsk?ch ?tvanic v celé T?etí ?í?i a která odtud byla ?í?ena i do jin?ch evropsk?ch zemí. V této edici se do?teme v úvodu: ?Ruská politická policie na?la roku 1901 p?i prohlídce ?idovského bytu velk? rukopis v hebrejském jazyku. Jeho p?ekladu se ujal orientolog profesor Nilus.“ Je to poutavé: jeden p?ekladatel tvrdí o p?vodu knihy něco docela jiného ne? vydavatel druh?, a jejich p?edch?dce, vydavatel originálu díla, dokonce posílá do světa o knize protich?dné verse dvě. Musíme bud’ míti za to, ?e jsou na světě vedle sebe mo?né ?ty?i r?zné pravdy, nebo míti za to, ?e tito t?i páni byli v?ichni lhá?i. Z ?eho? je mo?no podez?ívati i pravost záhadn?ch protokol?, o jejich? p?vodu se ani ti, kte?í jim stojí nejblí?e, nemohou shodnouti. Odkud jsou ?Sión?tí mudrci“ opravdu.Jak se v?ak p?esvěd?íme vědeck?m a objektivním zp?sobem o tom, co si o Siónsk?ch protokolech máme myslit, jak zjistíme jejich pravost ?i podvr?enost? Musíme se po?ívat nejprve blí?e na tohoto profesora Nila, jen? nám vypravoval dvě rozli?né pohádky o jejich p?vodu, a jen? nám nijak nedokázal, ?e by byl p?íli? obratn?m v edici rafino- vaného podvrhu. Nem??eme mu v?ak v?iti jednu zásluhu: :z je . .astnim autorem termínu o ?Siónsk?ch mudrcích“.Pr?iváme-li se do knihy, kterou uve?ejnil roku 1901 prvním vydání) pod názvem ?Velké v malém“, knihu, kreri ::sáhuje mnoho mystick?ch nesmysl?, pln?ch ná- h z?enszv; a politiky, nenajdeme v ní ani slova o Protokolech. Podivno, nebo? tehdy Nilus byl p?ece ji? podle tvrzení svého p?ekladatele pana zur Beeka po ?ty?i roky majitelem opisu těchto protokol?. Najdeme v ní v?ak legendu o tom, jak p?ed t?emi tisíci léty, v roce 929 p?ed Kristem, svolal král ?alamoun na hrad Zion v Jeruzalémě mnoho ?idovsk?ch mudrc? a vypracoval tu plán, podle něho? ?idé mohou dob?ti nekrvav?m zp?sobem vlády nad cel?m světem. Zde jsme ji? u prvního pramene, zde se setkáváme po prvé s pojmem Siónsk?ch mudrc?, s pojmem, jeho? vlastním autorem je pan Nilus. To je buňka, z ní? později vyklí?ila celá historie 9 protokoly.Po této legendě je ihned jasno. Kdy? profesor Nilus si vymyslil svou poetickou legendu o králi ?alamounovi a o starověk?ch siónsk?ch mudrcích, nemyslil tím ani v nejmen?ím na moderní sionisty. Teprve pan zur Beek měl nápad spojití tyto siónské mudrce se sionisty, kte?í zasedali roku 1897 v Basileji. Dále je z?ejmo, ?e pan Nilus roku 1901 neměl je?tě nejmen?ího tu?ení o nějak?ch Protokolech a jejich obsahu, poněvad? by je byl ur?itě do rámce své knihy, kam by se mu byly hodily jako nos do obli?eje, pojal. Teprve v druhém vydání této knihy, roku 1905, se objevují Protokoly jako dodatek. Vznik ?Siónsk?ch protokol?“ spadá tedy někam do doby mezi 1901 a 1907. Nilus v?ak má zásluhu, ?e sv?m pojmem ?siónsk?ch mudrc?“ p?inesl heslo plné nebezpe?né romantiky, je? se hodilo jako agita?ní prost?edek pro nevzdělané vrstvy.Odhalení l?i.?Protokoly siónsk?ch mudrc?” byly vydány německy po prvé roku 1919 jako p?eklad z ru?tiny a v této edici se roz?í?ily po celé Evropě. Mnoho lidí vě?ilo v jejich pravost. Mnoh?m vá?n?m ?tená??m byly nápadn? nepravděpodobnosti v nich obsa?ené, nebylo v?ak d?kaz? pro jejich nepravost. Teprve podivn? a náhodn? nález ot?ásl vírou v jejich pravdivost a roz?e?il tuto podivnou hádanku.V Ca?ihradě ?il roku 1921 dopisovatel anglického deníku ?Times“, Philip Graves. ?etl náhodou také protokoly siónsk?ch mudrc? a sám také zapochyboval o jejich pravosti. Jednoho dne se setkal s caristick?m d?stojníkem, jen? uprchl z Ruska, a nabídl mu jako bibliofilskou zvlá?tnost opot?ebovanou francouzskou kní?ku bez titulního listu ke koupi. Aby prokázal úsluhu d?stojníku, jen? byl bez jak?chkoli hmotn?ch prost?edk?, zaplatil Graves po?adovanou cenu za kní?ku, o ni? neměl velkého zájmu. Jednou si ji náhodou p?e?etl a ke svému velikému ú?asu zjistil, ?e tato francouzská kní?ka obsahuje doslova celé stránky, které znal z ?etby Protokol? siónsk?ch mudrc?. Kní?ce v?ak chyběl titulní list a nebylo mo?no zjistit, jak? je její autor a název. I obrátil se Graves se ?ádostí na Britské museum v Lond?ně, v něm? je nast?ádána literatura v?ech národ? a v?ech dob. Tomuto ústavu se brzy poda?ilo zjistiti autora, titul a edici kní?ky.Kniha vy?la r. 1865 s titulem ?Dialogy v podsvětí mezi Macchiavellim a Montesquieuem“ a napsal ji pa?í?sk? advokát Maurice Jolly. Tato kniha byla skryt?m a duchapln?m pamfletem proti politice vlády Napoleona III. Tento francouzsk? panovník toti? p?i své veliké diplomatické obratnosti měl cti?ádost soust?editi ve sv?ch rukou v?echna vlákna světové Dolitiky a u?initi z císa?ské Pa?í?e skute?né politické st?edisko celého světa. Francouz?tí ob?ané nemilovali ov?em velikost daní, kterou vy?adovalo uskute?ňování tohoto velmocenského plánu Napoleona UL, jen? kromě toho naprosto omezil svobodu tisku a p?ísně stíhal ka?d? svobodn? projev. Advokát Jolly, jen? byl odp?rcem této politiky, se nemohl odvá?iti vystoupit ve?ejně proti politice Napoleonově, i zvolil pro sv?j pamflet formu jinotajnou. Napsal v?jev z podsvětí, v něm? dva státníci a filosofové, Floren?an Nicolo Macchiavelli a Francouz Charles de Montesquieu, rozmlouvali o vládychtivosti politik? a smyslu pro spravedlnost. Macchiavellimu p?ipsal Jolly v?echny my?lenky, je? odsuzoval na Napoleonovi HI, a do úst Montesquieuov?ch vlo?il v?echny v?roky, které by byl rád ?ekl Napoleonovi HI. do tvá?e. Francouzská politická policie post?ehla jinotaj, Jolly byl zat?en a odsouzen na p?ldruhého roku do vězení.Kdy? se tohle na základě ?et?ení britského musea Philip Graves dověděl, ujal se srovnání Protokol? mudrc? siónsk?ch a kní?ky Jollyho a zjistil nezvratně, ?e Protokoly jsou skoro doslovn?m plagiátem této kní?ky. Jedin?m rozdílem obou knih je to, ?e v?roky, vkládané do úst Macchiavellimu, jsou v Protokolech p?ipsány ?id?m. Tak docela jednoduch?m zp?sobem se proměnil politick? pamflet, namí?en? proti Napoleonu III., v hanopis proti ?id?m. Philip Graves napsal o svém objevu t?i ob?írné ?lánky dne 16., 17. a 18. srpna 1921 do lond?nsk?ch ?TIMES" a vzbudil tím na celém světě obrovskou pozornost.Car má prsty v?ude.Je p?irozeno, ?e se světu nezdálo u? pravděpodobn?m, ?e by se byli ?éfové ?id?, dychtící po světovládě, tajně se?li roku 1897 v Basileji, aby si tu na dvaceti?ty?ech tajemn?ch sezeních tajně sdělovali obsah francouzské kní?ky vydané p?ed 32 léty, její? obsah by si byl mohl ka?d? z nich snadno zjistiti ve?ejně a její? exemplá?e byly v pa?í?ské Bibliothěque Nationale ve?ejně p?ístupny. Je p?irozeno, ?e se za vydáním receptu na světovládu tak málo tajného patrně skr?val jak?si politick? úmysl. Jak? ?Protokoly vznikly v Rusku, musíme tedy hledati ono ?cui prodest“ kdesi v Moskvě, v době kolem roku 1905, v době prvního ruského vydání Protokol?, ve svém obsahu tak schopn?ch probuditi nenávist k ?idovstvu. Dnes víme jasně, ?e protokoly jsou dílem politické tajné slu?by carovy, v jejích? slu?bách stál i Sergěj Nilus. Hrabě A. M. du Chayla dosvěd?il na nyněj?ím procesu, ?e ?il roku 1909 del?í dobu s S. A. Nilem. Nemá ho za podvodníka, n?br? za neoby?ejného fanatika, jen? byl pevně p?esvěd?en o tom, ?e Antikrist p?ijde co nevidět na svět. Nilus ukázal jednou du Chayovi jak?si rukopis, jen? pr? obsahuje Protokoly siónské. Byl to rukopis napsan? několika autory. Nilus pr? tehdy sdělil du Chaylovi, ?e tyto rukopisy pocházejí od Ra?kovského. Známe toto jméno z historie rusk?ch padělk? a ze jmen carsk?ch ?picl?. Nilus pr? dokonce sám někdy zapochyboval p?i revisi a edici Protokol? o tom, jde-li o pravou památku.Dal?í svědek procesu, rusk? historik Sergěj Svatikov, dosvěd?il, ?e Protokoly jsou rozhodně padělkem a ?e jejich padělatelem je patrně Ra?kovsk?. Poznal toti? roku 1917 v Pa?í?i nejbli??ího spolupracovníka Ra?kovského, Henri Bindta, jen? se p?iznal k tomu, ?e Ra?kovsk? padělal mnoho dokument?. Protokoly po?ídily pr? dva spolupracovníci Ra?kovského, z nich? jeden, Golovinsk?, studoval dlouho v pa?í?ské Bibliothěque Nationale prameny k tomuto padělku. Jin? svědek, Vladimír Burcev, dosvěd?il, ?e podle sdělení ruského generála Glogo?ova je autorem padělku Ra?kovsk?, jen? ?ídil práce p?i jeho po?izování. Dosvěd?il také, ?e objevení protokol? mělo za d?sledek veliké prolévání krve v Rusku: bylo jich toti? pou?íváno jako provokativního prost?edku k vyvolání obrovsk?ch pogrom? v Rusku je?tě roku 1919. Dal?í svědek, Boris Nikolajevsk?, rusk? historik, tvrdí zajímavou okolnost, ?e pr? Nilovo první vydání Protokol? není jejich prvním vydáním, proto?e Protokoly vy?ly v Rusku ji? roku 1903 ?asopisecky v ruském antisemitském ?asopise .JZnamja”.M??eme tedy dnes pokládati za objektivně zji?těn? fakt, ie Protokoly vznikly v Rusku mezi rokem 1903—1905. Rok 1905 je rokem první ruské revoluce, která donutila cara Mikulá?e n. k tomu, aby místo dosavadní despoto :ké vlády se odhodlal k několika ústavním reformám. Tím byli v?ichni ti, kdo? měli prospěch ze staré despotie, jako velkostatká?i, policejní agenti, generálové a jiní sekáni. Vyu?ili v?ech mo?n?ch prost?edk?, aby váhají- :ok: cara p?iměli k tomu, aby upustil od ústavy a od zavedení parlamentu. Sna?ili se také odpor lidu, pobou- ?-rého proti vládě, svésti na ?idy. Prav?m smyslem Protokol? bylo tedy v o?ích carov?ch sní?iti vymo?enosti iemokracie a ukázati je jako věc, je? je pouze interesem - i?. Dále měly b?t protokoly k tomu, aby dokázaly, ?e 2-ié jsou vinni v?í bídou na světě, nebof ona slou?í kaby je p?ivedla k vládě nad lidstvem.ota t?e hmat? caristické vlády byla p?esunuta na 2idy. ?o.?.T-o jak se historie vrací: ?Siónské protokoly“ vycházejí právě dnes v ?adě nov?ch a nov?ch vydání v T?etí ?í?i. Obrovsk? ?v?carsk? proces proti ?Protokol?m“ vznikl z toho d?vodu, ?e se ?v?carské nacionálné socialistické organisace sna?í propagandou pomocí ?Protokol?“ zjednati p?du hitlerismu ve ?v?carsku. Zase jednou re?im, jen? má zájem na tom, aby bída tohoto světa a vina na hospodá?ské krisi byla p?esunuta na ur?itou vrstvu obyvatelstva, pracuje star?m padělkem k dosa?ení sv?ch cíl?. Zase jednou jedna rasová hrdost pot?ebuje ke svému posílení podvodu, jak tomu bylo v dějinách lidstva u? tolikrát. Nikdy z toho pro lidstvo nic dobrého nevze?lo.doba a lidéR. H. Bruce Lockhart:Angli?an se dívá na PrahuTento ?lánek je p?ekladem z nesmírně zajímavé knihy ?Retreat from glory" (?stup ze slávy), její? p?eklad vyjde také v ?e?tině. Autor je britsk?m diplomatick?m ú?edníkem, kter?, prodělav bol?evickou revoluci v Rusku, byl r. 1919 p?idělen anglickému vyslanectví v Praze. Doufáme, ?e na?í ?tená?i shledají lí?ení pra?ského spole?enského a po?ínajícího diplomatického ?ivota tak poutav?m, jako jsme je shledali my.Moje první dojmy z Prahy byly smí?ené. Kdy? se dnes dívám zpět po svém pobytu v ní, témě? sedmiletém, nará?ím na stejnou podivuhodnou nesnáz p?i tvo?ení kone?ného úsudku. Jsou okam?iky, kdy její krása mne dohání, abych vylou?il v?bec v?echna jiná krásná města. Jsou jiné p?íle?itosti, kdy se zdá, jako by jakási neblahá kletba vycházela z jejích pitoreskních uli?ek a kdy její rokokoví chrli?i si cosi vykládají a vysmívají se. Chyba je snad u mne samého. V Praze le?í trosky posledních let mého mládí.P?ijel jsem, ne-li jako vítěz, tedy aspoň ozá?en poněkud slávou vítězn?ch spojenc?. Oné zimy let 1919/1920 ?ivotní podmínky ve st?ední Evropě byly je?tě nepohodlné a neustálené.P?ijel jsem do Prahy pozdě ve?er. Jel jsem do svého hotelu. Na chodnících se hem?ili mu?i a ?eny. Vypadali ??astni, dob?e ?iveni, ale ne vybraně. První m?j dojem byl dojem belgického venkovského města. Za několik minut jsme byli p?ed chladnou, kasárenskou budovou s nápisem ?Hotel Imperiál“. Srdce mi pokleslo. M?j pr?vod?í omluvn?m tónem vykládal, ?e Praha je p?eplněna na prasknutá Nebylo je?tě nov?ch hotel?. Ty, které tu byly, dávaly na v?běr jen ?patné stránky. Druh? den jsme se měli poohlédnout po nějakém domě nebo bytě. Vláda pr? pom??e. Rolety v oknech nefungovaly. Světlo uli?ních lamp a h?mot voz? na ulici pod m?mi okny nedaly mi spát kolik hodin. Byla to neklidná a ne??astná noc.Stará a Nová Praha p?edstavuje tu podivnou směsici slovanského mysticismu a teutonského materialismu, které jsou základem ?eské povahy. Pro mne byly kamenn?m a architektonick?m symbolem vě?ného boje mezi duchem a tělem. V odlehl?ch ?ástech toho starého města jsem byl ??asten a kliden. Za ?ekou, volajíce stále a stále hlasitěji, byly Nachtlokály materialistického moderního města, zpitého vínem své nově dobyté svobody. Za mého pobytu v Praze tento zápas zastínil m?j denní ?ivot a v tomto procesu m?j charakter byl zvá?en na vahách a shledán lehk?m.Na anglickém vyslanectví.M?j vstup do vyslanectví byl vzru?ením. M?j ?ofér zazvonil a vrátn?, star? jako sám Franti?ek Josef, otvíralk-ranc? bránu s laskavou pé?í. Mil?, star? Plach?. U? :r.Tj c? té doby ode?el na SVfSg poslední odpo?inek. ?: sie rici rok nebo dva. z jeko ?iv; ta jsem ho v?ak asi velmi trápil. Nebo? později, kdy? jsem bydlil na vyslanectví jako host Sira George Clerka, vycházelo u? někdy slunce, ne? jsem zazvonil na jeho zvonec. Ale nikdy si nestě?oval. Jenom brn?rratl ?Jesus Marja“. Pak pot?ásá- ?.-<~ t:cté ?:-ú. ran Lókart, tak pozděí-:.nan:r_ acych se poklonil na?emu chargeiikia-’i? d;:d_ Goslíngovi, statnému, hezkému mu?i i . -:z:n. z_ ? yst:.vi.-.im. Za tu krátkou dobu, co jsme_ st :.u v Praze nepoznal jsem od něho nic, ne? laska- vost. brzy jsem objevil, ?e byl nespokojen. Zcela z?ej- —e?e svmpatisoval s ??ern?mi“, jak jsme ?íkalistar?m. feudálním aristokrat?m, kte?í majíce sympatie -- Habsburky a jsouce nyní sra?eni s d?ívěj?í slávy, do ;edn:bc pohrdali Cechy; nep?ekvapovalo, ?e ?echové byli zase naje?eni proti nim — ne úplně bez d?vod?. Jeho hlavním spojencem na vyslanectví byl Basil Coulson, vo- jensk? pridělenec. Coulson byl Skot, katolík a schopn? 1: věk. ?volil rovně? snadněj?í a pohodlněj?í cestu. Udělal si p?átele mezi aristokraty a je?tě daleko více ne? Gosling p?ěkro?oval hranice diplomatické zdr?enlivosti ve sv?ch r; známkách o Ce?ích. Nejschopněj?í ?len vyslaneckého personálu byl John Latter, t?etí sekretá?, kter?, a? nová?ek v tomto oboru, byl jako kat do práce a měl p?íkladnou v?konnost. Jako dobr? voják ponechával si své politické názory pro sebe. Dále pat?ily k personálu vyslanectví Cynthia Seymour (nyní Lady Cheetham) a Irene Boyle, obě sekretá?ky, je? Sir George Clerk p?ijal do sv?ch slu?eb na mírové konferenci. Na?el jsem je ne??astné a nespokojené. Neměly paláce. Bydlily ve dvou ?er?ch pokojích v Hotelu de Saxe, kde za války ?eská Maffie, p?ipravující pád Rakouska, konala sch?zky; Praha, která se je?tě nedostala ze svého t?ísetletého provincialismu a nebyla zvyklá na nějaké sekretá?ky, neuměla je zasadit do svého nového mikrokosmu. Kdy? jsem p?ijel, byla situace taková, ?e Francouzi, representovaní nejen vyslanectvím, ale spoustou generál? a armádou 400 d?stojník?, měli s ?echy ruku v rukávě, kde?to na Britanii se hledělo u vlády s podez?ením, ba s nechutí.Praha, ?ekl jsem si, je místo k seriosnímu studiu a ne ke spole?ensk?m zábavám. Musím si najít nějaké obydlí. Musím pracovat. Musím ?íst historii a hospodá?ství. Musím se u?it ?esky. Zachoval jsem své dobré úmysly právě ?est měsíc?.S hlediska mé ú?ední kariéry Praha stála za dobr? úmysl. Jako zeměpisn? st?ed Evropy byla podivuhodnou politickou observato?í k pozorování bou?kov?ch mrak?, je? mírová smlouva nechala nad Podunajím. Stará ra- kousko-uherská ?í?e se svou mosaikou rozmanit?ch národ? byla hodně spletitá. Nová st?ední Evropa dala světu cel? seznam nov?ch jmen, jejich? v?slovnost bude po léta problémem pro pr?měrného Angli?ana. Za moje ?ty?i léta na pra?ském vyslanectví jsme stále dostávali dopisy i z ú?ední ch míst s adresami: Prague, Yougoslovakia, Prague Zzechoslovenia, Prague Vienna, ba i The Prague, Poland. Tyto omyly byly pochopitelné. Angli?ané mají méně zájmuzahrani?ní věci, ne? kter?koli jin? národ na světě. I dnes devět ?len? Dolní sněmovny z desíti si plete Budape?? s Bukure?ti a lze se klidně vsadit, ?e ani celá polovina ?len? britského kabinetu by neuměla za?adit dne?ni hlavníes ta evropská do p?íslu?n?ch stát?.B?valá ?lechta.Kdy? jsem p?i?el do ?eskoslovenského hlavního města, byla pra?ská spole?nost rozdělena na ?ty?i r?zné skupiny. Nej?etněj?i ov?em byli Cechové, lidé ?etrní, pracující, cti- ?ádostivi, a jako v?ecky národy, které byly v porobě, podezíraví a nebylo snadno je poznati. Pak tam byli ?e?tí Němci, celkem málo, ale zato s vlivem, op?en?m o jejich obchodní postavení; jako v?ichni Němci jen velmi pomalu oceňovali dosah změny ve své posici. Pohrdali Cechy, ale toto jejich pohrdání bylo zna?ně mírněno jejich finan?ními zájmy v nové republice. Ke skupině německé nále?eli pra??tí ?idé, Němci vychováním, podporující německou operu, drama i hudbu a rozdělení svou loyalitou k starému re?imu nebo k novému. Kone?ně tu byli ti ?lenové rakouské ?lechty, kte?í měli veliké statky v Cechách a p?ijali proto ?eskoslovenskou státní p?íslu?nost.Ve ?lechtě byla zastoupena nejr?zněj?í hodnost i bohatství, od milioná?sk?ch velkostatká?? jako kní?e Schwarzenberg se sv?mi padesátit?emi zámky a 750.000 akry p?dy a? k men?ím hrabat?m s venkovsk?mi state?ky. Někte?í, jako Kin?tí a Lobkowiczové, kte?í byli ?eského p?vodu, by byli b?vali asi ochotni pomáhat novému státu, kdyby se jim bylo nabidlo místo srovnatelné s jejich linií p?edk? a s jejich sebevědomím. Av?ak nová republika byla rozhodně demokratická. Její ministersk? p?edseda byl socialista. Její president byl synem ko?ího. V o?ích ?lechty to byl, kdy? ne zrovna bol?evick? re?im, tedy aspoň re?im bol?evickému nejbli??í.Pravda, ?lechtické velkostatky byly nyní podrobeny vyvlastnění a p?i tom vyvlastnění, za které ?eskoslovenská vláda sama ur?ovala náhradu. Za těchto okolností by bylo b?valo p?íli? mnoho ?ekat loyalitu od t?ídy, která p?edtím se tě?ila z práv témě? královsk?ch a která nyní pozbyla ve?keré moci. Ale za své ne?těstí velkostatká?i mohou kárat jen sami sebe. Jako t?ída trpěli vnit?ním chovem. S jejich hlediska ?lechtické znaky byly nekone?ně d?le?itěj?í ne? mozek. Hrdi na linii p?edk?, kterou vedli nazpět a? ke Karlu Velikému kdy? ne zrovna k ráji, nenáviděli Němce, neměli rádi Ma?ary a dívali se shora na Cechy jako vynikající slu?ebníky, kte?í se v?ak nehodí k jinému zaměstnání. Sami byli nejlep?ími st?elci světa a vá?ili si sportovních vlastností Angli?an?. Ale zároveň potají se dívali na na?e peerstvo jako na nepravou ?lechtu pro děv?ata ze sboru a obchodníky, kte?í udr?ovali jeho krev. A kdy? p?i?el do Prahy na náv?těvu vévoda Port- landsk?, ?íkali mu za zády vévoda Cement, patrně proto, ?e se domnívali, ?e jeho titul má něco spole?ného s port- landsk?m cementem.U nich samotn?ch zdrav? rod byl v?hrou. Tam, kde byl, byl oby?ejně zp?soben nějak?m levobo?n?m vlivem. Byla to milá, okouzlující a pohostinná t?ída, a poněvad? poskytovala spole?enské p?íjemnosti, byl její vliv mezi zahrani?ními diplomaty vět?í, ne? by měl b?t. Nebo? p?i v?ech sv?ch v?hodách v?chovy a bohatství dosáhli stadia dekadence, která nutně i bez války d?íve nebo později by byla podemlela jejich privilegované postavení. Ve své v?lu?né existenci se nikdy nest?kali se světem. Ba ani nebojovali za svou zemi, jako něme?tí junke?i. Ov?em i oni byli v uniformě. Ale vět?ina jich byla u ?táb? a nikoli v zákopech. To bylo jejich uznané privilegium. Aristokraté z bo?ího práva, měli v?echnu du?evní lenost ruské ?lechty, bez jediné desetiny jejího talentu. Nyní, kdy? jejich ?ím byl v troskách, p?ed jejich o?ima, jejich snaha pomoci si se omezovala na vzdechy po za?lé slávě habsburské a na laciné úsmě?ky nad nov?mi pány. Ba p?evrat ani nezp?sobil nějaké veliké změny ve zp?sobu jejich ?ivota, s v?jimkou mlad?í generace. Jejich orná p?da se jim měla postupně odebrat. Ale podr?eli své lesy a své cukrovary. Mohli stále po?ádat hony a bavit své p?átele. Nad to pak měli prospěch ze zdravé správy ?eskoslovensk?ch financí. Dopadli nekone?ně lépe, ne? jejich brat?i a bratranci po Rakousku (měli v?ude p?íbuzné). Srovnán s osudem ruské ?lechty, zdál se jejich osud celkem utě?en?. Ve Vídni revoluce zruinovala aristokracii a donutila její syny poru?it nejdra??í tradici a vstoupit na americk? sňatkov? trh. V Praze jedin?m v?sledkem války u nich bylo urychlení procesu dekadence a zni?ení posledního zbytku jejich morální síly.Byli ov?em zábavní a kdy? p?i?li do Prahy, závodili zahrani?ní diplomaté o pozvání k nim. V oněch ?asn?ch dobách hlavním kritikem nového re?imu mezi ?lechtou byl hrabě Vojtěch Sternberg, kvetoucí, poněkud venkovsky vypadající chlapík, kter? by byl mohl hrát úlohu nějakého Winstona Churchilla v rakousko-uherské politice, kdyby nebylo jeho obrovské shovívavosti k sobě samému. Proslul? duelant, skvěl? znalec jazyk?, kter? mohl vésti politickou debatu v ?esti jazycích, historik a poeta, byl znám p?átel?m i nep?átel?m jako ?Mon?í“. Kdy? jsem ho poznal, za?al jeho mozek u? trpět jeho v?st?ednostmi a u? nebylo mo?no ho bráti vá?ně. Ale jeho vtip, nebojácn? a pern?, bavil jeho p?átele, a jeho pověst jako ?pr?ma?e byla evropská. Ve spole?nostech byla proto po něm veliká poptávka. P?icházíval poněkud pozdě a najednou se za?al drbat vzadu. Pak se hluboce poklonil. ?Kně?no“, ?íkával velmi vá?ně, ?musím se omluvit. Byl jsem bez sebe cel? den. Poslední noc jsem spal v Hotelu de Saxe. Spal, jsem ?ekl ? Ani jsem oka nezav?el. Ráno jsem se ptal hotelového z?ízence, kdo to byl v mém pokoji p?edchozí noc. Dověděl jsem se, ?e jeden ?esk? ministr.“ Drbací pantomima se pak obnovila a i malé hraběnky se chichotaly. Jeho hlavní kousek byla jeho visitka, s ní? se vytasil p?i v?ech slavnostních p?íle?itostech. Jak rakouská, tak ?eskoslovenská republika zru?ily tituly a ?ády. Mon?í si dal natisknout zvlá?tní visitky, aby vyjád?il novou situaci. Bylo na nich vyti?těno.Adalbert Sternbergpov??en do ?lechtictví Karlem Velik?m 798, zbaven ?lechtictví Karlem Rennerem 1918.Karl Renner byl socialistick? kanclé? nové rakouské republiky.A?koli Mon?í byl stě?í p?edstavitelem staré ?lechty, jeho chování bylo dost typické pro chování jeho t?ídy po válce. V této atmosfé?e bylo dost snadno pochopit, pro? se monarchie zhroutila. Znamená-li restaurace Habsburk? obnovu moci této t?ídy, nedo?ijeme se takové restaurace. Nejsou to ani tak panovníci, kte?í bo?í tr?ny, jako spí?e dvo?ané, o ně? se tyto tr?ny opírají. P?esvěd?en, ?e nebude násilného zpětného v?kyvu kyvadla, soust?edil jsem svou pozornost na ?echy.?e?i.Moje první dojmy celkem nebyly p?íznivé. Na v?chod od R?na se o ?e?ích ?asto mluví jako o slovansk?ch Ger- mánech. Jistě p?ejali některé germánské vlastnosti ze svého dlouhého sousedství s německ?mi kmeny. Lep?í srovnání v?ak je s dolními Skoty. Jako Skot je ?ech ?etrn?, pracovit? a cti?ádostiv?. Nemá ni?eho z té lhostejné expansivnosti, které se v ru?tině ?íká ??irokaja natura“. Je dost pohostinn?, ?ádají-li to okolnosti, ale nevyhazuje peněz za zábavu jen pro zábavu samotnou. Nau?iv se v letech poroby utajovat své city, smát se, kdy? by se mu chtělo k?i?et a k?i?et, a kdy? se ve skute?nosti směje, není snadno posti?iteln?. Ale kdo jednou pronikne a? do hloubky, najde ryzí state?nost a odvahu. Je jemně stavěn, je z nejlep?ích gymnast? světa a vá?nivě miluje hory a ?eky své země. Pod sv?m prakticko-materialistic- k?m zevněj?kem má du?i vnímající poesii. Jeho láska a porozumění pro hudbu je vrozená, a pro Raku?any není lichotivé, ?e jak Mozart tak Wagner na?li v Praze vět?í pochopení svého genia, ne? ve Vídni.Jeho nejhor?í chyba je sotva jeho vlastní. Okolnosti udělaly z něho ?lověka provinciálního. V roce 1920 byl punc provinciálnosti na v?ech jeho věcech.První anglick? vyslanec v Praze.Smísit starou ?lechtu s novou ?eskoslovenskou demokracií je úkol, na něm? ztroskotal v Praze ka?d? diplomat s jedinou v?jimkou. Někte?í za?ali s dobr?mi úmysly. Jiní, jako Francouzi, byli otev?eně pro ?echy. Jiní zase,kte?í neměli zvlá?tního zájmu o získání ?ech? a kter?m zále?elo na dobrém ?ivobytí, p?i?adili se na stranu ?lechty. Ale Sir George Clerk, m?j nov? ?éf, je jedin?, kdo měl úspěch v udr?ení správné rovnováhy mezi těmito dvěma svá?ícími se stranami.P?ijel do Prahy právě za ?trnáct dní po mém p?íjezdu, a Praha to hned vzala na vědomost. Celé t?dny jeho jméno se objevovalo na prvních stránkách v?ech st?edoevropsk?ch novin. Byl to mu?, kterého Spojenci poslali do Budape?ti, aby vy?ídil bol?evického diktátora Belu Kuna a aby na jeho místo dosadil národní vládu. Provedl tento úkol s pln?m úspěchem. Byl tehdy ve svém ?ty?icátém ?estém roce. Vysok?, st?íbrovlas?, s monoklem, měl postavu, je? byla chloubou jeho krej?ího a p?edmětem závisti jeho p?átel. Dokonal? divadelní diplomat, ?eknete. A pro? ne? Representace je jednou z p?ijat?ch funkcí diplomacie, a ?tíhlá postava i pěkně p?iléhající kalhota je lep?í oporou diplomatického argumentu ne? zlatě premovaná otylost.Kdy? jsem se díval, jak jel nahoru na Hrad?any, aby odevzdal své pově?ovací listiny, jak ?eta Sokol? jela p?ed jeho vozem, jak bajonety ?estné strá?e svítily v únorovém slunci, zmocnila se mne vzru?ující p?cha. Vedle těch zavalit?ch ?eskoslovensk?ch a francouzsk?ch generál? v khaki a v modr?ch kalhotách vypadal jako plnokrevník mezi mno?stvím nájemních koní. S tou nevylé?itelnou vá?ní po napodobování, je? provází mou oddanost těm, jim? rád slou?ím, po?al jsem se po prvé ve svém ?ivotě se zájmem starat o své ?aty. Tento zájem se p?enesl od sekretá?? k ?ofér?m, od ?ofér? k slu?ebnictvu a od slu?ebnictva k poslí?k?m. Za ú?adování Sira Georga jsme byli nejlépe oble?ené vyslanectví v Praze.Tato hlu?ná chvála krej?ovská není tak bez v?znamu, jak vypadá. V Rusku jsem byl svědkem proletá?ské revoluce. Lze ji nazvat jménem v?eho, co kdokoli má rád nebo nerad. Ale byla velkorysá. Nebyla malicherná. Zde jsem se zú?astnil revoluce drobné bur?oasie s celou její dom??livostí a také trochu smě?nosti, ji? nelze odlou?it od ?ádné revoluce drobné bur?oasie. Bylo velmi dob?e, kdy? p?i p?eměně mě??áka v ministra a vysokého státního ú?edníka ?echové mohli mít vzor a rádce.V těchto ?asn?ch dobách v Praze Sir George byl uznávan?m rozhod?ím v etiketě a dobrém tónu. Sám dobr? st?elec a rybá?, ur?il pravidla pro diplomatické hony, je? ?eskoslovenská vláda pro nás po?ádala. Na footballov?ch zápasech u?il ?echy, jak b?t resignován p?i porá?ce a velkomysln? p?i vítězství. Někdy, kdy? na?e ligová mu?stva a obzvlá?? skotské ligové mu?stvo bylo masakrováno na h?i?tích Slavie a Sparty, obou slavn?ch ?esk?ch klub?, t?ásl se st?íbro?ed? knír a jemná barva tvá?e se měnila v popelově ?edou. Pak mi ?íkával, ?e soudcování bylo nep?íznivé (také bylo ?astěji ne? ne), ?e vítězná branka ?ech? byla z?ejmě offside. Konec konc?, byl to Skot, a ve footballu jsou takové věci stejně nemilé, jako jinde. Ale p?ed ?echy to nedal ani slovem znát, a kdy? porá?ka na?ich profesionál? byla úplná, obracíval se k dru Bene?ovi a blahop?ál mu s okouzlující starosvětskou zdvo?ilostí, která by se asi tě?ko napodobila. P?i zápasech o Davis Cup byl ve svém ?ivlu a a? jako soudce nebo jako hrá? splnil své povinnosti a kombinací pevnosti a pr?bojnosti, která tlumila temperamentní p?est?elky místních Tilden? a Perry.Av?ak v těch hork?ch zápasech, které jsme probojovávali daleko od zrak? jakéhokoli diváka na soukromém tennisovém h?i?ti dra Bene?e v ?asn?ch hodinách ranních povoloval v kázni, kterou si sám ukládal, a projevovalo se u něho lidství, které je v nás v?ech. Divoké, úporné zápasy to byly: Bene? a jeden z jeho tajemník? proti Siru Georgeovi a mně. Sir George, p?esn? ve slu?bě a v?konn? v práci, ale poněkud p?íli? vzne?en? v pohybech a p?íli? neukázněn? ve h?e, byl o sedm let star?í ne? Bene?, kter? vedle dobré prakse v tennisu měl v?echnu obratnost úplného abstinenta a neku?áka po cel? ?ivot. V?sledky by'y v?dy podivuhodně vyrovnané. Kdy? jsem p?i?el v?as i: po stele, robustnost m?ch neelegantních útok? oby?ejně obrátila vá?ky v ná? prospěch. Byly v?ak zase dny, kdy jsem p?i?el na tennis p?ímo z nějakého Nachtlokalu a kdy jsem selhával. Tu se m?j partner zachmu?oval. Tichá kletba mu vycházela ze rt?. A kdy? jsem dělal chybu za chybou, podával ní mí?ky a chraptivě mumlal: ??lově?e, seberte se dohromady. P?ece nechcete, aby nás porazili."- ..'.to- Bene?, skákaje jako Borotra a pofeybfiv? jako opice, uměl nevyrovnatelně odrá?et ?.?ot:: ar: mi r.-rr.-ud?ich ran, a kdy? jsem odpálkoval,m.: pteiaktva! bez odrá?ky proti drátěné síti 20 yard? za r.-.? aim liru. Moje kone?né úsilí b?valo p?ijímáno s kamenn?m ml?ením.mmt? Sir George! Měl vynikající mozek a úsudek o lidmi : věcech, kter? se z?ídka klamal. Byl nejlep?ím ?smi- ?ovateiem''. s ním? jsem se kdy setkal ve vy??í diplomacii. Ani n?jior?i jeho nep?ítel nemohl odep?ít chválu jeho ; tram ostí. s kterou si po?ínal ve velmi choulostiv?ch porn i:?:.- v Praze. Byl loyálním p?ítelem ?ech?, kte?í brzo se nau?ili oceňovat jeho vlastnosti a spoléhat se na jeho rady. ?lověk liberálních názor?, uměl vésti ?esk? nacio- miismus na klidněj?í cesty. Jeho osobní vztahy k presidentu Masarykovi a dru Bene?ovi byly intimněj?í, ne? vztahy kteréhokoli jiného diplomata v Praze, a a?koli Francie byla a stále je strá?ná velmoc ?eskoslovenska, ?eskosloven?tí státníci p?icházeli k Siru Georgeovi a ne k francouzskému ministrovi, kdy? byli na pochybách, co dělat. Jeho rada v?dy smě?ovala k umírnění. Uhladil nesnáze mezi Raku?any a ?echy. Zp?sobil, ?e u jeho stolu ma?arsk? lev pil tokajské se slovensk?m beránkem. — Jestli?e nástupní státy ve st?ední Evropě je?tě se nedostaly k té formě hospodá?ské sou?innosti, která je nezbytná pro jejich budoucí blaho a která — v p?ípadě Rakouska — je jedinou alternativou za AnschluB, není to proto, ?e by snad tehdej?í britsk? ministr v Praze nebyl dával v tomto směru p?átelské a taktní rady.Se ?lechtou se mu poda?il úplně uspokojiv? modus vi- vendi. Nedodával jí odvahy v jejích intrikách a v monar- chistick?ch ambicích. Naopak, ukazoval ?lechtě docela z?ejmě, ?e nesympatisuje s restaura?ními plány a ?e existence ?eskoslovenského státu je skute?nost, kterou t?eba p?ijmout. Ale zval je do svého domu, ve?e?el s nimi a pil, hrál i st?ílel. Těm ?len?m ?lechty, kte?í měli ?eskou krev v ?ilách, radil, aby posílali své syny do ?eskoslovensk?ch diplomatick?ch slu?eb. Jeho rady se nedbalo. Opětné smí?ení bylo dílo velmi obtí?né, které musilo postupovat pomalu. Ale kdy? ?lechta poznala jeho stanovisko, respektovala ho a uznávala ho pro jeho vlastní zásluhy. Byl první a na dlouhou dobu jedin? zahrani?ní diplomat, jeho? ?lechta zvolila za ?estného ?lena svého velmi exklusivního klubu. Nakonec mohl ulevit jim v jejich politick?ch tě?kostech daleko více, ne? by mohl u?init nějak? vysloven? obhájce jejich věci, a jestli?e dnes ?eskoslovenská ?lechta se stále tě?í z jistého tuku sv?ch d?ívěj?ích dr?av, je to nep?ímo zásluhou Sira George, jeho? moudrá rada v mnohém oslabila p?vodní úmysly ?eskoslovenského Pozemkového ú?adu.Hostina u Sira Clerk a.Jestli?e ?ádn? z jeho nástupc? neuměl postavit stejn? mos: - zi star?m a nov?m v Praze, musím p?ipustit, ?e také ;?7.: první úsilí v tomto směru se kon?ilo fiaskem. 5—y 7 t svém p?íjezdu do Prahy se rozhodl dávati slav- ncstri ve?e?i, k ní? by byli pozváni v?ichni vedoucí ?initelé ?eskosloven?tí a ?lechta. Měla to b?t jakási gargan- tuovská nabídka míru a sna?ili jsme se s velk?m úsilím, aby měla úspěch. Témě? 100 pozvánek bylo rozesláno. Byli pozváni v?ichni ?lenové ?eskoslovenské vlády a jejich man?elky, p?edsedové poslanecké sněmovny a senátu, v?dci stran a hlavni kní?ata a kně?ny i hrabata a hraběnky z ?ech. Byla najata celá armáda kucha??, ?í?ník? a zvlá?tního slu?ebnictva. Mezi zásobami vína bylo i neocenitelné tokajské, které Sir George dostal od vdě?n?ch Ma?ar? za to, ?e pomohl vyhnat Belu Kuna. S obrovskou pé?í jsme vypracovali zasedací po?ádek pro hosty. V té době ?echové je?tě neměli vypracována pravidla precedence. Jistě to bylo proto, ?e byli a? p?íli? zaměstnáni věcmi d?le?itěj?ími. Musili jsme tedy to udělat sami. Je?to v?ak byla to ve?e?e oficielní, bylo t?eba vyhradit ?estná místa z?ejmě ?len?m ?eskoslovenské vlády. Tato věc byla taktně vylo?ena ?len?m ?lechty u? p?edem.V posledních dnech v?echen personál vyslanectví horlivě pracoval, t?ídil pozvání p?ijatá i odmítnutá a psal lístky na místa. Nebylo to tak snadné. ?lechta odpověděla s p?íkladnou pohotovostí a p?edepsan?m zp?sobem. ?eskoslovenské odpovědi docházely v?emi znám?mi prost?edky moderní komunikace: telefonem, telegramem, lístkem psan?m na stroji. Někte?í minist?i p?ijali za sebe, nezmíniv?e se ani slovem o sv?ch chotích. Někte?í neodpověděli v?bec.M?m p?íspěvkem byl podrobn? stolní po?ádek se jménem ka?dého hosta a jeho oficielním titulem, napsan?m nejpěkněj?ím blokov?m písmem. Podivná jména to byla — ?ty?i nebo pět souhlásek na ka?dou samohlásku. A kdy? jsem tak zápasil s těmi Hrdli?ky, Strimply, Syrov?mi, nepostradateln? Bubela, ná? nadan? a dobromysln? ?esk? tajemník, mi p?ed?ítal ka?dé jméno, písmenu za písme- nou s nekone?nou trpělivostí. Kone?ně se zdálo, ?e v?echny p?ípravy jsou skon?eny. O ?esté hodině jsme provedli poslední inspekci tabule. ?éfové projevili spokojenost a d?věru. ?ampaňské bylo ochlazeno na p?esnou teplotu. Smy?cov? kvartet byl umístěn tak, aby jeho kadence lahodily uchu, ale neru?ily proud zábavy. Květinová v?zdoba byla znamenitou harmonií tmavé ?erveni a bělostí Jídelna, dlouhá a úzká, s vykládan?mi stěnami byla osvětlena stem ví?ek. Na?e námaha nebyla nadarmo. T?i století Praha neviděla něco takového.?el jsem dom? se obléci a v 8.15 jsem zaujal své místo za Sirem Georgem a Lady Clerkovou s ostatním personálem vyslanectví. Byli jsme imponující shromá?dění Ve?e?e měla b?t o p?l deváté. Kdy? bylo za pět minut p?l, p?i?el první host. Byl to ?lechtic. Ne? bylo p?l deváté, p?i?la v?echna ?lechta. O p?l deváté nebyl na místě je?tě nikdo z ?ech?. Mezi p?l devátou a devátou hodinou se objevily v?elijaké nesrovnalosti. M?j optimismus u? za?al kolísat. Zpozoroval jsem zlomysln? úsměv na rtech kně?ny Lobkowiczové. Je?tě hor?í bylo, ?e jsem zpozoroval, ?e bude t?eba provést operaci v poslední chvíli na mém stolním po?ádku. ?echové, kte?í odmítli nebo neodpověděli, p?i?li. Někte?í z nich, kte?í p?ijali i za svou cho?, nechali ji doma. Jiní, kte?í odmítli, p?ivedli cho? s sebou. Mezi devátou a ?tvrt na desátou se objevilo je?tě několik opozdilc?. O ?tvrt na desátou je?tě chyběli dva minist?i. S obavou v srdci jsem se podívaína Sira George. Byl bled?, ale zevně klidn?. Neoby?ejně d?stojná, ale uvnit? se obrovsky bavíc, ?lechta zaujala nejlep?í pozorovací místa, aby mohla v?e dob?e vidět. Já sám jsem se potil. Běhal jsem sem a tam mezi p?ijímacími pokoji a jídelnou v zimni?ném úsilí abych nějak uvedl do po?ádku sv?j zmaten? stolní po?ádek. Vyběhl jsem, abych zatelefonoval pro chybějící ministry. Zatím co jsem volal jako o závod, p?i?el jeden ministr s chotí, kterou neohlásil. K druhému ministrovi jsem se nemohl dostat. Ale kdy? bylo 25 minut po deváté, p?i?el i on velmi rozpa?itě, v?ecek ?erven? a znervosněl?, a jeho nové boty hlasitě vrzaly na parketované podlaze. Moje srdce bylo s ním. Byl bych raději ?elil celé bojovné ?etě, ne? pro?el touto palbou vypoulen?ch urozen?ch o?í.Zasedli jsme k ve?e?i právě po p?l desáté. Ale dopadlo to lépe, ne? jsem si myslil. Jídlo ov?em bylo zka?eno. Polévka byla studená. Sir George to napravoval ?ampaňsk?m a znova ?ampaňsk?m. Na ?těstí ani ?echové ani ??erní“ nebyli abstinenti a po ml?elivém za?átku jazyky se rozproudily zrovna tak jako to víno. Ale ty dvě skupiny se nesmísily, a pokus u? nebyl opakován. Později ov?em Sir George míval veliké úspěchy s intimními obědy pro aristokraty i demokraty, ale po celou dal?í dobu jeho p?sobení v Praze hostiny na vyslanectví byly pe?livě t?íděny na hostiny pro ?echy a na hostiny pro ??erné“.Autor sympatisuje s ?echy.P?i?el jsem do Prahy se sympatiemi k ?ech?m. Tyto sympatie p?etrvaly m?j tamní pobyt. Jsem pro ?echy a? podnes jednak proto, ?e jsem bojovník za práva mal?ch národ?, jednak proto, ?e tak mnozí z m?ch krajan? byli snoby neprávem odsuzujícími ?echy, ani? je poznali, a jednak a hlavně proto, ?e se podivuji ?eskoslovensk?m v?dc?m.?est z nich byli lidé v?jime?n?ch zásluh. Byli to: president Masaryk, dr. Bene?, dr. ?vehla, dr. Ra?ín, dr. Kramá? a pan Tusar. Dostalo se mi v?hody, ?e jsem byl v intimních stycích se v?emi ?esti.Tomá? Masaryk je dnes nejv?razněj?í postava v Evropě.V Platonově republice byli králi filosofové. Zde v Praze je filosof, kter? je témě? králem. Rady knih, dosahující a? k vysokému stropu, shlí?ejí na něho. Jsou psány p?l tuctem jazyk?, ale anglick?ch je nejvíc. President mluví anglicky témě? dokonale. On sám je ?iv?m ztělesněním anglického ideálu vysokého my?lení a prostého ?ivota. Dnes vrcholem jeho materielní ambice je zas jednou jeti na st?e?e lond?nského omnibusu a dívat se je?tě jednou odtamtud na ruch lond?nsk?ch ulic.Je to ?lověk míru a dobré v?le, kter? chce ?ít v míru se v?emi sousedy a je ochoten napravit nespravedlivosti mírové smlouvy. Není ani panslavistou, ani imperialistou, a a?koli jeho smírné dílo bylo ru?eno ?ovinistick?mi ?ivly v jeho vlastním národě, nelze ani dost ocenit hodnotu jeho zmírňujícího vlivu na divok? běh st?edoevropské politiky v posledních 15 letech.Mr. H. G. Wells jednou mi ?íkal, ?e pokládá Masaryka a Lenina za dva největ?í mu?e, s nimi? se kdy setkal. ?eskoslovensk? president je jistě nejvíce inspirující morální síla, s kterou jsem kdy p?i?el do styku. A morální prvek u něho do jisté míry závisí na fysickém. Tělesná zdatnost toho mu?e je podivuhodná. Mám na to velmi ?ivou vzpomínku z té?e knihovny na Hrad?anech. Její podlaha je pokryta cenn?m orientálním kobercem. Je tam p?ítomen jeden indick? maharad?a. Ukazuje nohou na nějakou skrytou krásu tkaniva. S chlapeckou ?ivostí 801et? president se sh?bá a zkoumá tkaninu tak bedlivě a vytrvale, ?e maharad?a za?íná mít obavu, ?e snad se starému pánovi něco stalo a ?e nem??e vstát. President v?ak rozpt?lí Indovy obavy tím, ?e vysko?í velmi lehce. Dlouhá léta tělocvi?né soustavy, kterou sestavil dr. Tyr? a kterou prováděl cel? národ, sílila národního ducha ?ech?. President Masaryk stále provádí Tyr?ova cvi?ení ka?dého rána a i ve sv?ch 80 letech stále dosáhne na své prsty u nohou, ani? ohne kolena. Jeho fysická zdatnost jednak vyplynula z jeho asketického ?ivota — jí st?ídmě a nikdy se nedotkne alkoholu — jednak z jeho vá?ně pro jízdu na koni. Dny mojí jízdy na koni jsou u? pry? a po dobu mého pobytu v ?eskoslovensku kritické vědomí o smě?nosti toho, kdybych si sedl na koně, zp?sobilo, ?e jsem odmítl ka?dé presidentovo pozvání, abych si s ním vyjel.Znám dra Bene?e 15 let. P?i r?zn?ch p?íle?itostech jsem s ním jednal o velmi choulostiv?ch věcech. Jakmile dal jednou slovo, v?dycky bez v?jimky splnil sv?j slib, i kdy? toto splnění zp?sobilo zna?nou nelibost jeho vlastního parlamentu.Dílo, které bylo t?eba provést, bylo obrovské. Celou zahrani?ní slu?bu bylo t?eba utvo?it z materiálu neoby?ejně surového. V ?adách rakousko-uherské byrokracie jen málo ?ech? proniklo na místa druhé ?ady. Na rozdíl od ?lechty v Polsku ?eská ?lechta byla úplně nep?átelská novému státu a diplomatick? sbor bylo t?eba tvo?it z lidí, z nich? jen málo p?ed tím mělo někdy na sobě spole?ensk? úbor. St?ední Evropa také byla ve zmateném stavu, kdy? mlad? ?eskoslovensk? ministr se vrátil do svého města po mírové konferenci. Bol?evická vláda dobyla moci v Ma?arsku. Vídeň, nehybné tělo, zbavené v?ech úd?, le?ela v krvi neschopná a ani sama nechtíc si pomoci. V nástupnick?ch státech, které zplna vyu?ily vítězství spojenc?, plameny vlastenectví, rozněcované vojensk?mi agenty Francie, hrozily státi se po?árem nesmyslné nenávisti. Za několik měsíc? u? se oz?val sk?ípav? hlas pesimist?. V Lond?ně, ba i v Pa?í?i finan?níci, vázaní dlouholet?mi styky s Vídní, dívali se se strachem na hrozící zkázu. Star? ?ád ve st?ední Evropě nelenil vyu?ít této situace a spojene?tí pozorovatelé ee tázali sami sebe s rostoucím neklidem: ?Nestal se tu hrozn? omyl? Jak by mohly tyto nové státy se sv?mi vládami, sestaven?mi z ?ad b?val?ch sluh? a sedlák?, v?bec fungovat?“Je velkou slu?bou dra Bene?e sv?m krajan?m, ?e sv?mi organisa?ními schopnostmi a sv?mi osobními talenty dobyl ?eskoslovensku v radě národ? presti? nepoměrně vět?í, ne?li je jeho rozsah a jeho síla. ?ádn? státník v Evropě se dnes tak dob?e nevyzná ve své věci. Vzpomínám si na jeho první sch?zku s Mr. Baldwinem v roce 1923. Lord Curzon p?edstavoval ty dva mu?e: ?Zde“, pravil, ?je ten mal? mu?, pro kterého si po?leme, kdy? nevíme, kudy kam. A. u Jova, on nám v?dycky pom??e.“Pravda je, ?e dr. Bene? je mnohem lépe vyzbrojen pro diplomacii, ne? mnoh? z amatérsk?ch ministr? na Downing Street, nebo na Quai d’Orsay. Ve h?e zahrani?ních věcí mal? národ je v?dycky v nev?hodě. Jen velmoc si m??e dovolit p?epych, ?e nic neví. Diplomat malého národa musí znát v?ecko, musí mluvit v?emi jazyky a musí studovat jako krásné umění psychologii sv?ch p?átel a sv?ch nep?átel.dopisySocialisté a ?aspirantsk? zákon“,i.Pane redaktore,dovolte i mně, bezpartajnému ?tená?i, abych dotaz 1 odpově? k nadepsanému ?lánku v 6. ?ísle ?P?ítomnosti“ doprovodil sv?mi poznámkami, je? snad také p?inesou trochu světla p?i hledáni pravdy.P?edev?ím k odpovědi dra K?í?e: libí se mi sv?m ?ir?ím hlediskem a svou up?ímností. Podtrhl bych je?tě mravní v?znam nouzového opat?ení, jím? instituce aspirant? nesporně jest. Vím z hojného styku s nezaměstnanou inteligencí, co je morálně p?ímo zdrcujícího i depravujícího v tom, nem??e-li mlad? inteligent polo?ití základy k ?ivotní práci. Z toho jest tedy aspirantství ur?itě vysvobozením. Jen jedna věc mne v odpovědi dra K?í?e zarazila: naprosto nesprávné sdělení, ?e není znám po?et aspirant? a ?e o stavu v tomto pololetí není dosud ú?ední informace. Do jakého světla staví tím dr. K?í? správu státní, specielně ?kolskou? Na?těstí opak jest skute?ností: po?et aspirant? je naprosto p?esně znám ka?d? den (a nejen aspirant?!), a kdo informoval dra K?í?e, sám neměl ponětí o vedení evidence a nedomyslil, ?e ve?ejnost utvo?í si o po?ádku ve státní správě fale?n? úsudek, kter? m??e zhor- ?iti poměr ve?ejnosti k státní správě, ji? tak dost napiat?.A nyní k dotazu neznámého aspiranta profesury. U něho mne zará?í, ?e se ptá, ?pro? byli (domněle) aspiranti profesury opu?těni socialistick?mi ministry“. P?ece ?ádn? ze socialist? není ministrem ?kolství? Net?eba také dokazovati, ?e ministr tento (?kolství) není otcem instituce aspirantské! Jen nelze bohu?el ?í?iti se o tom, jak byla nakonec uskute?něna i ve ?kolství. Ale tolik je jisto, ?e bez zásluh kohokoli cizího dosáhlo ministerstvo ?kolství — a bylo by nespravedlností upírati v tom zásluhy právě ministrovi ?kolství —?e aspirant? profesury bylo p?ijato aspoň t?ikráte tolik.?e? by bylo b?valo dovoleno p?ijmouti ?ekatel? (zatímních profesor?). Je snad je?tě v dobré paměti, ?e po cel? ?kolní rok 1933-34 nemohlo ministerstvo ?kolství p?ijmouti ani jediného ?ekatele, není snad také zapomenut v?nos o nepovolování nov?ch pobo?ek na st?edních ?kolách pro nyněj?í ?kolní rok, vydan? p?ed koncem roku minulého. Kdyby nebylo b?valo mo?no opat?ení ta odvolali, mělo dnes zaměstnání a chléb sotva 70—80 kandidát? místo dne?ních víc ne? t?í set p?ijat?ch nad po?et roku loňského, ov?em v poměru aspirantském;?e kvalifikovan? (zkou?en?) aspirant profesury má zaru?eno. ?e se stane po roce ?ekatelem; z ú?ednick?ch aspirant? mají mnozí ?naději“, ?e budou na to ?ekati i ?ty?i roky;?e velmi mnozí aspiranti profesury (dnes ?estina v?ech) stali se ?ekateli s právní i finan?ní ú?inností hned ode dne svého p?ijetí za aspiranty, tedy od 1. zá?í 1934, nebo? ministerstvo ?kolství vymohlo aspirant?m profesury velmi rozsáhlé zapo?ítávání p?edcházející slu?by. A zase je toto zapo?ítávání v vhodněj?í ne? u aspirant? ú?ednick?ch.Ve?keré tyto v?hody (uvedeny jsou jen nejv?zna?něj?í) vymohlo ministerstvo ?kolství dávno d?íve (v letních měsících 1934), ne? se mohli otázkami bídy aspirantské zab?vati ?initelé jiní. Sta?í v?imnouti si data p?íslu?n?ch v?nos? a p?ipo?ísti p?edcházející dobu, nutnou k projednávání.Shrnuji: stíny instituce aspirantské jsou a? p?íli? známy, a moderní ú?edníci, uvědomující si své posláni sociální, nep?echázejí p?es ně lhostejně k dennímu po?ádku; ale je t?eba, jak správně ukazuje odpově? dra K?í?e, uvědomiti si zlo nutnosti, p?ipustiti i stránky světlé a uznati i snahy dobré a poctivé, které tu snad také mohou b?ti a skute?ně jsou.—fc. II.Pane redaktore!V ?P?ítomnosti" poukázal p. dr. K?í? obsáhl?m v?kladem na to, ?e ?aspirantsk? zákon“ je nutné zlo. To v?ichni uznáváme. Je v?ak t?eba poukázati je?tě na jinou záva?nou okolnost, o které ?ir?í ve?ejnost neví a, jak se zdá, pan dr. K?í? také ne.Z v?kladu jeho si toti? ka?d? musí udělat dojem, ?e bylo po?átkem tohoto ?kolního roku p?ijato asi 300 aspirant? vesměs z nezaměstnaného dorostu profesorského. Proti tomu by za nyněj?í situace ?ádn? rozumn? ?lověk ni?eho nenamítal, i kdy? by v?ichni musili první t?i měsíce slou?it bezplatně a pak cel? rok asi za K? 500.—?? Ve?ejnost v?ak asi neví, ?e mezi těmito aspiranty jsou v?ichni b?valí suplenti, kte?í slou?ili u? i několik rok? s p?edepsan?m pln?m úvazkem a event, s velmi dobrou nebo dobrou kvalifikací. Ti byli v?ichni 31. srpna propu?tění a nabídnuto jim místo aspirantské. Jin?mi slovy, těm v?em byla prostě ?krtnuta polovina p?íjm?. Suplent měl kolem K? 1000.—. A co nejhor?ího! V?em těmto suplen- t?m, i kdy? zatím dokon?ili svoji aprobaci, se do aspirantské doby ze slu?by suplentské nezapo?ítá v?bec nic. A kolik jich slou?ilo i několik let! Mnoho z nich mělo jen dokon?it zkou?ky, které po p?ípadě po několik rok? v r?zn?ch obdobích podle mo?nosti skládali.Pan dr. K?í? by jistě mohl zjistit, kolik z těch 300 aspirant? bylo skute?ně p?ijato nově z ?ad nezaměstnané inteligence profesorské a kolik je jich b?val?ch suplent?, v?pomocn?ch u?itel? (placen?ch podle po?tu hodin) a těch, kte?í u?ili ji? na ?kolách ni??í kategorie (mě??ansk?ch atd.). A kolik je kandidát? profesury, kte?í museli z?stat na mě??ance z hmotn?ch d?vod?, a nep?ijali místo aspirantské, i kdy? si tím témě? zatarasili kariéru st?edo?kolskou?Hlavní v?tku bych adresoval těm kruh?m, které informují ve?ejnost nesprávně. To deprimuje mladé lidi, budí ned?věru a nau?í je nevě?it prostě ni?emu, co se ?shora“ prohlásí. Co si musili myslit v?ichni aspiranti, kdy? bylo v rozpo?tovém v?boru prohlá?eno, ?e si aspiranti p?ijdou na 800—1000 K?, kdy? v?ak vládní na?ízení p?esně stanoví jejich po?itky, které nesmí letos v prvním roce aspirantském p?esahovat okrouhle asi 500 K? (podle míst) ? Těch několik soukrom?ch hodin, nebo i p?espo?etn?ch hodin k tomu mají jen někte?í. Tedy, víc up?ímnosti!Asp. R.HI.Vá?en? pane redaktore,byl bych Vám velmi povdě?en, kdybyste uve?ejnil některé skute?nosti, t?kající se aspirantského zákona.Nedemokrati?nost a nesociálnost tohoto zákona vyvěrá z toho, ?e tento zákon nebyl zaveden pro v?echny ?koly. Byly vybrány pouze ty obory, které budou dělati pravděpodobně mal? odpor. Aspirantství není zavedeno pro u?itele na obecn?ch ?kolách, pro odborné u?itele na mě??ansk?ch ?kolách, pro profesory na pr?myslov?ch ?kolách, zemědělsk?ch ?kolách a pod. Myslím, ?e tato fakta p?ímo mluví. P?edstavme si, ?e by aspirantství bylo zavedeno pro u?itele a jak by se proti tomu postavily v?echny u?itelské organisace. Aspirantství zde by bylo sotva uskute?něno. Zde by socialisté asi více pracovali. U zemědělsk?ch ?kol bylo by to podobně.Na ?kolách samotn?ch aspirantství p?sobí veliké nesrovnalosti. Na p?. profesor-aspirant na u?itelském ústavě za plat K? 520.— u?í ?áka, kter? kdy? absolvuje a nastoupí místo jako u?itel, má plat K? 750.—. U?itel, kter? dále studoval, byl za tuto píli odměněn tak, ?e má nyní polovi?ní plat, ne? by měl, kdyby nestudoval v?bec.Aspirantsk? zákon je vzorem nejasnosti. S vydáním podrobností se nepospíchá. Je skute?ně zvlá?tní, ?e se chce ?et?it hlavně na mlad?ch, kte?í mají do na?eho ?ivota vnésti trochu energie, kter?m se tím otravuje názor na politiku, vhánějí se tím do oposice, a p?i tom se s otázkou zaměstáni man?el? ve státní slu?bě nehne a nehne, nebo se ani nijak neupraví, trpí se p?eslou?ilci, není mo?no star?í ro?níky poslati o dva roky do pense d?íve, cestovné, remunerace a pod. Tímto stavem, myslím,, je vinna na?e státní byrokracie, která se dosud nep?izp?sobila dne?ním slo?it?m poměr?m. Nedovede si nic vy- kalkulovati, informovati se, nerozumí statistikám, nedovede si opat?it! materiál pro nějak? zákon.Josef Zahradní?ek.IV.Vá?ená redakce,?etl jsem v 6. ?ísle ?P?ítomnosti“ stí?nost aspiranta na nemo?né existen?ní poměry a sou?asně také v?tku socialistick?m stranám, ?e p?ipustily provedení aspirantského ?zákona“. Pan dr. K?í? vysvětluje pak onomu aspirantu tě?kou situaci vlády a obhahuje socialistické strany, je? pr? vymohly aspirant?m ?adu úlev. Na p?. pr? vymohly, ?e aspiranti dostanou plat hned a nemusí slou?it t?i měsíce zdarma. Prosím o laskavé sdělení, kdy socialistické strany tuto v?hodu vymohly a kdy byla provedena. Sám jsem slou?il úplně zdarma ne t?i, n?br? ?ty?i měsíce. S úctouAspirant profesury.6026158599805Vkusné, dobré dopisní papíryJZADCI KCI I MED DO A U A václavské náměstí ói, u musea IvAKcL IvXLLfMcK, rKMFlM dlouhátr. 17,ustaromest.nám.Vkusné, dobré dopisní papíryJZADCI KCI I MED DO A U A václavské náměstí ói, u musea IvAKcL IvXLLfMcK, rKMFlM dlouhátr. 17,ustaromest.nám.K celému nákladu je p?ilo?en prospekt na knihu B. Procházky ?LIKVIDACE V?LKY 1919“, kterou vydalo nakladatelství ?Orbis".Jeden vynikající ?esk? politik podal na otázku, pro? se stal Masaryk presidentem, toto jednoduché vysvětlení: byl nejstar?í. Velice pochybujeme, ?e se historie spokojí s takov?m od?vodněním. Kdyby se v?běr k v?dcovství národa ?ídil podle zápisu v matrice, byli by se roku 1918 nepochybně na?li v ?eskoslovensku mu?i v tomto ohledu je?tě lépe kvalifikovaní ne? byl Masaryk. Ale nebyli ani hledáni, a zraky v?ech tehdy spo?inuly na proslulém emigrantu jako na jediném p?irozeném v?dci nového státu. Kdykoli se po letech ohlí?íme na toto rozhodnutí, shledáváme je v?dycky samoz?ejm?m a jediné správn?m. A? jsme o ?emkoli během oněch tě?k?ch po?áte?ních let pochybovali, o tomto rozhodnutí jsme nezapochybovali nikdy. A? jsme cokoli na Masarykovi, na jeho filosofii, na jeho nábo?enství, na jeho jednotliv?ch ?inech kritisovali, nikdy se ani stín nejistoty nep?enesl p?es na?i pevnou víru, ?e pokud ?ije on, nem??e nás vést nikdo jin?, a p?es na?e odhodlání, vlo?it mu v nezlomné d?vě?e ?ezlo vlády v?dy znovu do rukou. I tato víra a toto odhodlání měly ov?em své krise. Byly skupiny, které ob?as protestovaly proti jednomyslnému votu národa, proto?e se v?dycky musí najít někdo nespokojen? s tím, co je rozumné. I proti samému rozumu někte?í lidé protestují.Pro? to tedy byl, musil b?t, právě Masaryk, jeho? jsme si postavili v ?elo??Hledajíce první ?ást odpovědi na tuto otázku, p?ipomeňme si p?edev?ím nápadn? rys Masarykova my?lení — jeho úsilí orientovat se historicky v sou?asné době, uvědomit si postavení své i svého národa v toku událostí a ?asu. V národech, jejich? ?ivot je ustálen a bezpe?ně ulo?en na základech staleté samostatnosti a civi- lisace, to snad není věc tak d?le?itá, tam mohou lidé víc myslit na sebe ne? na své p?edky, proto?e, myslíce na sebe, myslí zároveň na ně a jimi. To je velké po?ehnání tradice. Ale v národě s nevalnou, p?eru?ovanou tradicí a v takovém postavení, v jakém byl a? do války národ ná?, v?ecko p?ímo provokuje myslící lidi k zájmu o minulost, o ka?d? zlomek formy a ustálenosti, kter? by mohl b?ti sebrán, aby dodal ur?itěj?í tvá?nosti sou?asnému národnímu charakteru.Masaryk je ve svém historickém zájmu ov?em také povzbuzován obecn?m rázem 19. století. Nezapomínejme, ?e je to věk Hegl?v, Comt?v, Buckl?v, Marx?v, tedy vesměs myslitel?, pro ně? historie znamenala mnoho, ba v?ecko. Devatenácté století je?tě ?ije pod p?ím?m dojmem a někdy p?ízrakem francouzské revoluce, pod ní? zapra?tělo trámoví feudální spole?nosti a její? jiskry nep?estávaly po cel? věk doutnat pod popelem reakce. A tyto jiskry p?eskakují z revolu?ního západu na trouchnivějící do?ky zaostalého v?chodu, kde se feudalismus a absolutismus brání nejdéle, aby byl docela smeten teprve světovou válkou.Tento historick? proces záhy po?íná pozorovat o?ima sv?ch u?itel?, filosof? dějin, Masaryk. Pod jejich vedením si nejprve tvo?í obecnou koncepci v?voje, ji? vystihuje hesly: od mythu k vědě, od theokracie k humanitě, od aristokracie k demokracii. Tu doplňuje v Praze, po prvním styku s praktickou politikou, studiem ?esk?ch dějin a piln?m sledováním ?ivota západoevropského, amerického a ruského. Masarykovy historické koncepce byly ?asto a nep?íznivě kritisovány. Ale a? jim lze v podrobnostech cokoli vytknouti, nelze pop?ít, ?e se v celku osvěd?ily a ?e nám prospěly, a to zejména v kritickém okam?iku války. Bez nich by byl Masaryk sotva tak brzy pochopil, ?e rozhodnutí ve válce p?ijde ze západu a ?e je tedy podle toho t?eba za?ídit celou orientaci na?í revoluce. Vzpomeňme si jen, jak nejasno bylo v této věci je?tě na samém po?átku války a v jejím pr?běhu, tedy u? po letech masarykovské v?chovy, kolik tu bylo zmatku a ilusí, nechceme-li u? mluvit o letech osmdesát?ch. To tedy budi? první ?ást na?í odpovědi na otázku, pro? to musil b?t Masaryk: proto?e on z na?ich vedoucích lidí nejjasněji viděl, nejrychleji se v kritické chvíli dovedl orientovat a rozhodnout. Jeho historické, sociologické a politické vědění mu v tom bylo pom?ckou, jakou nikdo z ostatních politik? v takové mí?e a ?í?i nedisponoval. P?ipo?teme-li k tomu jeho osobní vlastnosti, vrozenou aktivnost, rozhodnost, nezi?tnost, neomezenou ochotu slou?it věci a my?lence, máme do velké míry vysvětleno, pro? tento mu? vedl a vésti musil.?Kdo se jen trochu p?iblí?il ve?ejnému ?ivotu, ví, jaká je to v něm neocenitelná věc, mít několik, t?eba jen docela málo, pevn?ch zásad a ustálen?ch názor?. Bez nich je politik o málo víc ne? podzimní list, jeho? se zmocní kter?koli vítr. Takov?m mu?em se zásadami a názory byl a jest u nás Masaryk. Jako ?el za hranice s dobr?m tu?ením, kter?m směrem se má nejlépe dáti, tak se po válce vracel do vlasti s programem. ?Nebyl jsem v ?ádné pochybnosti o tom,“ pí?e ve ?Světové revoluci“, ?jaké ná? obnoven? stát pot?ebuje politiky, a byl jsem si jist, ?e ve věcech zásadních a hlavních nebudu a nesmím slevovat nikomu.“ Jak velice nám bylo po p?evratu t?eba této pevnosti! V mnoha oborech spole?enského ?ivota bylo tehdy dob?e mo?no dosadit místo ,p?evra? slovo .rozvrat*. Vydrancované zemědělství, podlomen? pr?mysl, obyvatelstvo zeslabené nedostatkem v??ivy, dělnictvo utla?ené vojenskou disciplinou, odbojní Němci na pokrajích státu, neustálené hranice na Slovensku, spor s Poláky, válka s Ma?ary, tě?ce se organisující armáda ze ?ivl? nesourod?ch a zdemorali- sovan?ch, hrozba komunismu, některé politické strany zcela desorientované — to byl obraz po?átk? na?eho státu. Není to zrovna zázrak politické ukázněnosti, ?e jsme to v?ecko zvládli a p?ekonali, zatím co okolní země jedna po druhé propadaly do anarchie, lé?ené potom vojensk?mi metodami? Jistě nám mnoho pomohlo vědomí, ?e jsme dosáhli samostatnosti a ?e máme ?est, po?ítat se mezi státy vítězné. Ale to samo by bylo je?tě nesta?ilo. Stát tu sice byl a vět?ina obyvatelstvabyla pro něj. Tím v?ak je?tě nebyla vy?ízena otázka, kam jej vést.Nechtějme nikomu ubírat zásluh, ale ?ekněme směle, ?e nejvíc jasna měl v tomto zmatku zase Masaryk. To byl pevn? bod. vypravují politikové; on neztratil nikdy hlavu, ani v npjtě?Sích situacích. Klidně analysoval, uva?oval, diskutovaL Jako zvládl svou autoritou rozma- r.irtrá v ; —rak potom doma dovedl urovnat smésaci poEtick?ch stran. Klidnil extrémy. Kdy? se obrátil se proti levici a ?el se sv?mi -g—y prmn mezi dělníky. Napsal kritickou bro?uru o bol?evisutc. a komunisté mu nikdy nezapomněli, ?e vlr.a ?íkrk rorrrtaohu byla z velké ?ásti zastavena jeho pfgii?ifrn A zase: ohlí?ejíce se po letech na toto jeho zasa?ení musíme ?íci, ?e bylo dobré. Jestli se velice ne- ~. bvli sme a? posud uchráněni fa?ismu také proto,?e sme rrenrodělali bol?evismus. Ale Masaryk ?elil neměně odhodlaně i extrém?m, je? se ukazovaly napravo. Sta?ilo, ?e odmítl politika p?ijmout, a politik ?el. Kdy? národní demokracie dostala kdysi jeden ze sv?ch ob?asně: h záchvat? radikalismu, usly?ela od něho nep?íjemná slova o pathologické ssedlině a, podobně jako komunisté, mu jich nikdy nezapomněla. Deputaci roz?ilen?ch demonstrant?, kte?í — podobně jako roz?ilenci dne?ní — rámusili po ulicích proti .zlo?ád?m“, proti Němc?m a ?id?m, stru?ně oznámil, ?e nep?ijel do ?ech dělat presidenta proto, aby se nechal komandovat ulicí. S politiky sobě blízk?mi se p?el, debatoval, p?esvěd?oval a — dával se p?esvěd?it. Tento u?enec nikdy nepodlehl sklonu primitiv?, dělat ze sebe zjevení nebo orakulum. Jako za profesorsk?ch let ve ?kole, tak nyní ve velké politice vylo?il sv?j názor, a vy te? o tom uva?ujte nebo ?ekněte, co máte proti tomu. A lidé oby?ejně uznali a p?ijali. Demokrat a? do kostí, nikdy se praxí neodch?lil od tohoto svého p?esvěd?ení, nikdy sám nezradil svého politického ideálu. Sám se ho dr?el, proti jin?m jej hájil. Jeho politickou rukovětí byla v?dycky ústava. P?ísaha, kterou na tento pergamen slo?il, byla v?dycky vyplněna do písmene, t?eba?e on sám měl někdy mínění odchylné. Své moci, jak mu byla vymezena, nikdy nep?ekro?il.Jsme zvyklí dívat se na Masaryka jako na p?edstavitele celého státu, k němu? mají stejně blízko v?ecky vrstvy obyvatelstva. A p?ece existuje teorie, která vykládá, ?e Masaryk je vlastně zástupcem mě??anské t?ídy a jejím nejvlivněj?ím a proto i nejnebezpe?něj?ím politikem. Není tě?ko uhodnout, odkud tato teorie pochází. Je komunistická. Polo?ili jsme jednou socialistickému politikovi, o něm? víme, ?e se na věc dovede podívat sv?ma o?ima, otázku, co soudí o této teorii, a dostalo se nám asi této odpovědi: Musili bychom si nap?ed ?íci, co je to mě??anská t?ída, nebo co to znamená, ?ekne-li se, ?e mě??anstvo je v?d?í t?ída spole?nosti. Kdo vedl spole?nost, kdy? Masaryk vstupoval do ve?ejného ?ivota? P?edně císa? a jeho dv?r, za druhé aristokracie, která byla vedle moci politické a? do války i velkou mocí hospodá?skou, za t?etí armáda, za ?tvrté církev a za páté byrokracie. Kapitál ?el z oportunismu s nimi. Vezměte tyto mocnosti jednu po druhé — proti ka?dé z cích Masaryk bojoval. Nebyl politikem ani Staro- ?echú ani Mlado?ech?, ano byl jimi nejvíce nenáviděn. ?eské maloměsto nikdy Masaryka nestrávilo. Jak? pak tedy .mě??áck?- politik? Nikoli, politik ?eskoslovenského lidu! Celá tato teorie o mě??áckosti Masarykovy politiky se nakonec redukuje na prosté faktum, ?e Masaryk není komunista. Samospasitelnému mozku komunisty to ov?em sta?í, aby vynesl ortel mě??áctví, proto?e kdo není komunista, je v jeho o?ích mě??ák. To je celá ta teorie.Nem??eme ne? souhlasit s tímto v?kladem. Zdá se nám opravdu, ?e na málokoho se hodí pojem mě??áka tak málo, jako na Masaryka, i kdy? se vezme ve smyslu sebe u?lechtilej?ím. Jak m??e b?t mě??ákem někdo, kdo byl cel? ?ivot proti liberalismu, této bur?oasní doktríně a kdo byl mimo to v?dycky skute?n?m mě??ák?m solí v o?ích?Pro? to uvádíme? Abychom ukázali, ?e pravda je docela jinde; ?e Masaryk je jedním z mála na?ich lidí, nezatí?en?ch ani t?ídním ani politick?m stranictvím; ?e vidí v?dycky věc a dovede pracovat s ka?d?m, kdo je ochoten jít za t?m? cílem; a ?e si právě pro tuto svoji objektivnost, pro schopnost myslet v rozměrech státu, světa, historie, dobyl d?věry. To není v na?ich slo?it?ch stranick?ch poměrech mali?kost. Také proto se stal Masaryk tak dlouholet?m a oblíben?m presidentem ?eskoslovenska. Mu? nad stranami v nejlep?ím smyslu slova. A právě proto nejlep?í p?edstavitel státu.?Mezi těmi, jejich? d?věry si dobyl, musíme uvést zvlá?? men?iny, na prvním místě největ?í z nich, německou. Je dob?e známo, ?e men?iny se na něho dívají jako na mu?e spravedlivého. On byl z prvních, kdo si hned od po?átku prozíravě uvědomovali, jak? problém a jakou odpovědnost na sebe bereme tím, ?e p?ijímáme do sv?ch hranic tolik cizojazy?ného obyvatelstva, a on také dovedl p?ekonat pochybnosti, které se v tomto ohledu projevovaly u dohodov?ch velmocí. Pod jeho zá?titou vedly na?e vlády v?dycky rozumnou men?inovou politiku, která se nakonec vyplatila tím, ?e m??eme ukázat na spolupráci a spoluodpovědnost men?in p?i vedení státu. Víme, kolika útok?m byl proto president vystaven od těch, kdo v této věci vládnou chab?m rozumem a malou prozíravostí. Ale byla to jedna z těch zásadních věcí, o nich? si p?i návratu dom? ?ekl, ?e v nich povolovat nesmí, a také nepovolil. I tady u?inil dob?e.?Ka?dé posuzování lidí, ?íká se, má b?t objektivní, to jest nemá obsahovat jenom chválu, ale také kritiku. Měli bychom tedy nyní za?ít Masaryka kritisovat. Nu?e, dejte sem jeho filosofii, jeho nábo?enství, jeho literární kritiku, a nepochybně najdeme mnohé, s ?ím nebudeme souhlasit. Ale v tomto ?lánku jsme mluvili jen o jeho základních směrnicích politick?ch ve vedení na?eho státu, a kdy? to znovu p?ehlí?íme, shledáváme, ?e v tomto oboru nem??eme zásadního vytknout nic. Chybil snad v tom, ?e ?el do emigrace ? ?e o?ekával pomoc a rozhodnutí ze západu? ?e byl pro neutralitu k ruské revoluci? ?e organisoval armádu? ?e vystoupil proti komunismu? ?e podporoval lidovou politiku? Ze doporu?oval dobr? poměr k Německu a k domácím Němc?m? ?e se op?el o Francii? ?e polo?il základ k Malé dohodě? ?e byl pro demokracii? Pokud na?e zku?enosti sahají, ukázaly se v?ecky tyto ?iny správn?mi. V?ecky státu prospěly, ?ádn? jej neoslabil. Snad je to poněkud neuspokojující se stanoviska souměrnosti, ale srovnává se to, zdá se nám, s pravdou. Proto dík za to v?ecko.Zdeněk Smetá?ek.poznámkyVěde?tí pracovníci po 963 K?Koncem února konala se v Bratislavě valná hromada Svazu spolk? vysoko?kolsk?ch asistent?. Ka?dému, kdo dosud jasně nevěděl o tom, v jaké hmotné bídě a za jak?ch ?ebráck?ch podmínek jsou nuceni ?ít a pracovat celá desetiletí ti, kte?í mají za několik let representovati vědu na?eho státu, dal tento sjezd smutné informace. Proto?e si denní listy a? na dvě ěí t?i v?jimky tohoto protestu mladé profesorské inteligence nepov?imly, vy?ádali jsme si z jejích kruh? několik informací.Jeden asistent vysoko?kolského profesora, tedy sám budoucí universitní profesor p?írodovědecké fakulty, jen? si absolvoval sv?ch osm let st?edo?kolsk?ch, pět let vysoko?kolsk?ch, slo?il doktorát, napsal vědeckou práci a stojí v polovině sv?ch minimálně osmi, ale mo?ná ?e také ?estnácti let asistentsk?ch, dostává ?istého platu měsí?ně 963 Kě.Jin? asistent, budoucí vysoko?kolsk? profesor, jen? dnes ji? p?edná?í, dostává měsí?ně 1340 K?.Mimo?ádn? profesor Karlovy university, jeho? jméno zaml?ujeme jen z presti?e na?eho vvsokého u?ení, jen? se habilitoval ji? roku 1931, po?ívá měsí?ně 1661 K?.Jeden profesor p?írodovědecké fakulty, autor velkého u nás wdaného vědeckého díla, dostává od státu měsí?ně 1401 K? 50 haLMladv ?ádnv profesor staroslavného u?ení Karlova je placen za svou práci měsí?ní gá?í 2180 K?.Nedomnívejte se, ?e tato ?ísla snad p?edstavují jakési vedlej?í v?dělky, jakési kapesné pro u?ence z některého jiného titulu skvěle honorované: nikoli, to je jejích jedin? p?íjem. Asistentu na vysoké ?kole, jen? pracuje na některém vědeckém ústavě, není dovoleno míti je?tě jiné zaměstnání a nesmí si jinde p?ivydělali, nebo? práce, kterou by vynalo?il jinde, se pokládá za jakoby ukradenou ústavu. P?i tom platy, které tu uvádíme, nejsou nějak?mi k?iklav?mi v?jimkami, n?br? jsou docela bě?n?mi p?íklady gá?í na vysok?ch ?kolách. A? si jindy pov?imneme finan?ního postavení ?ádn?ch universitních profesor?, zjistíme, ?e tyto gá?e nejsou snad jen jakousi trpkou po?áte?ní ?kolou na?ich mlad?ch u?enc? v době jejich ?u?ed- niekveh let“. Zjistíme, ?e po p?estoupení oněch posledních p?eká?ek, které dělí vysoko?kolského asistenta od mimo?ádného profesora a jeho opět od profesora ?ádného, neocitne se snad ná? vědeck? pracovník v nějaké zaslíbené zemi. Najdeme jména profesor?, kte?í vyu?ují na?í universitě ?ty?iadvacet let a kte?í jsou, jak se vzletně ?íkává, ozdobou na?í státní a národní vědy — jim? stát a národ platí měsí?ní gá?i 3901 K?. Nemá tedy ná? huben? asistent d?vodu k optimismu ani k radostnému o?ekávání budoucích tu?n?ch let: z?stane-li na některé na?í staroslavné nebo i mlad?í universitě nejen ?ty?iadvacet let. n?br? dokonce i dvaat?icet let, jak na ní p?edná?í jeden z na?ich nejstar?ích profesor? a representant? na?í p?írodní vědy. bude míti o 1000 K? vy??í měsí?ní gá?i, ne? u?enec. o něm? jsme mluvili.Vvoadá tedy universitní kariéra po stránce hmotné takto: mladv n?enec dostane na universitě p?i nastoupení měsí?ní plat 1150 K?.Kdv? si dokon?í osmiletou práci jako vysoko?kolsk? asistent dostává měsí?ně 1600 K?.Postupné zvy?ování jeho gá?e během osmi let je tedv dáno směl?m rozpětím mezi těmito dvěma ciframi 1150 a 1600.Po tomto noněknd matematicky zabarveném úvodu je patrno, ?e první po?adavek bratislavského sjezdu Svazu spolk? vysoko?kolsk?ch asistent? má z?ejmě jakési oprávnění. Kdybychom chtěli míru tohoto oprávnění vy?et?ovati na r?zn?ch vysok?ch ?kolách na?eho státu, do?li bychom p?íklad?, které by se leckomu mohly zdáti p?ímo anekdotick?mi. Zjistili bychom na p?íklad, ?e jeden docent mimopra?ské vysoké ?koly Je u? děde?kem, a po?ívá stále je?tě po ode?tení p?íslu?n?ch srá?ek ?istého měsí?ního platu 1500 K?.Kdybyste se tázali, pro? tento u?enec z?ejmě pokro?ilej?ího věku z?stává stále je?tě docentem a nevystoupil dosud do ?ady vysoko?kolsk?ch profesor?, narazíte na jinou otázku. Ten postup na vysoko?kolského profesora není toti? nijak závisl? na tom, jak je tento docent kvalifikován vědecky, jaké má jméno jako u?itel ani jak? je jeho věk. Jeho navrhuje profesorsk? sbor té vysoké ?koly, jejím? je ?lenem. A dostane-li ?e t?eba pro nějaké ideové rozpory do ne zcela srde?ného poměru se sv?m profesorsk?m sborem nebo alespoň s vět?í ?ástí jeho ?len?, na?eká se t?eba a? do smrti na své navr?eni i na následující ministerské potvrzení.Tato samosprávná zásada universitní zasahuje do kariéry mladého vědeckého pracovníka u? mnohem d?íve, ne? na p?echodu ke jmenování ?ádn?m profesorem. Pokud je asistentem některého vysokého profesora, podléhá tento mlad? u?enec je?tě jiné, je?tě u??í samosprávě tohoto jediného profesora. Profesor, jeho ?éf, ho musí ka?dé dva roky znovu navrhnouti, nebo? ?ádn? asistent není jmenován definitivně: m??e po- kra?ovati ve své vysoko?kolské dráze nouze na základě tohoto navr?ení svého ?éfa po ka?d?ch dvou dal?ích letech. Je snadno si p?edstaviti, ?e p?i tomto postavení musí asistent ovládati umění zaehovati si oddan? a naprost? obdiv svého vědeckého ?éfa, ?e si nem??e dovolit! p?epych nějakého p?íli? samostatného mínění, podstatně se li?ícího od vědeck?ch názor? p?edstaveného. Tu by se mohlo státi, ?e by po dvou letech k dal?ímu navr?ení vysoko?kolského asistenta u? nedo?lo, a ?e by mohl b?ti okolnostmi donucen pověsiti svou vědeckou kariéru na h?ebík a udělati ?áru p?es léta a léta své práce smě?ující k tomuto cíli. Nebo? ?ádnému sluhovi nebo ústavnímu z?ízenci se nem??e pro jakékoli provinění státi nic hor?ího, ne? zavedení disciplinárního ?ízení. Asistent vysokého u?ení v?ak se nepot?ebuje ani proviniti a m??e se po p?ípadě ocitnout! i po ?ty?iadvaceti hodinách na dla?bě.Je?tě jedna p?eká?ka m??e p?etrhnout! toto skvělé hmotně zaji?tění mladého vysoko?kolského pracovníka: jeho opo?děná habilitace. Není-li po osmi letech asistent habilitován, kon?í se zpravidla ?tastná doba, ?e byl státem za svou vědeckou práci placen, a musí se smí?iti s faktem, ?e nadále musí pracovati bezplatně. Zní to skoro bizarně: ti vysoko?kol?tí asistenti, kte?í této habilitace dosáhli, jsou nuceni dnes resolu- cemi a memorandy putujícími od ministerstva ?kolství do ministerstva financí, odtud do ministerstva vnitra a posléze do presidia ministerské rady domáhati se toho, aby měli nárok alespoň na takov? plat, jak? dostávají profeso?i st?edo?kol?tí. ?adatelé této úpravy platu, jich? není v celé republice ani mnoho, vypo?ítali, ?e uskute?nění tohoto více ne? spravedlivého po?adavku by zatí?ilo stát ro?ně obnosem 225.000 K?.Tato nepatrná platová reforma by odstranila aspoň tu k?iklavou nespravedlnost, ?e mladí vysoko?kol?tí u?itelé, spoluvychovávající p?í?tí u?itele st?edo?kolské, jsou h??e placeni. ne? tito mladí u?itelé st?edo?kol?tí sami. Není to v?ak jediná samoz?ejmá spravedlnost, které se musejí vysoko?kol?tí asistenti domáhati. Nemají dosud ani nároku na tak o?ividné právo, jak?m je zapo?tení jejich slu?ebních let p?i p?echodu do jiného oboru státní slu?by. Stává se toti? někdy, ?e asistent techniky se p?esvěd?í o nemo?nosti ?isté vědecké kariéry a rozhodne se, jsa k tomu donucen hmotně, ?e vstoupí do slu?eb státních drah nebo státních po?t: zaměstnání, pro ně? mlad? in?en?r si svou dosavadní ?inností na technice získal o?ividně zp?sobilost. Stát v?ak není toho názoru. D?íve je?tě mu??m vstupujícím tímto zp?sobem do prakse zapo?ítával cestou milosti léta jejich vědecké práce na wsoké ?kole do postupu. Dnes v?ak tato léta zásadně nezapo?ítává, zejména ministerstva ?eleznic a po?t se vyh?bají této povinnosti.Situace asistenta vysoké ?koly, jen? t?eba po osmi letech chce p?ejiti do některého oboru státní správy, je taková, ?e je dokonce p?inucen k tomu, aby se dobrovolně vzdal po?tu sv?ch dosavadních slu?ebních let, vynalo?en?ch pro tého? zaměstnavatele, pro stát.Asistent, kter? opou?tí vysokou ?kolu, aby p?e?el do jiného oboru státní slu?by ve sv?ch ?ekněme 35 letech, je dokonce je?tě v nev?hodě proti mladému ?ekateli dvacetiletému nebo t?iadvacetiletému, jeho? stát p?ijímá raději, poněvad? se u něho nevyskytne nep?íjemn? po?adavek zapo?tení dosavadních slu?ebních let. Proto se domáhají nyní vysoko?kol?tí asistenti toho, aby jím p?i p?echodu do státní slu?by byla zaji?těna p?ed jin?mi uchaze?i p?ednost, které si zaslou?í pro svou vět?í praksi a lep?í kvalifikaci.Postavení vysoko?kolsk?ch asistent? má b?ti je?tě zhor?eno nov?m projektem, podle něho? i vysoko?kol?tí asistenti mají b?ti d?íve aspiranty. Proto?e fluktuace v těchto místech je nepatrná a proto?e se leckdy stane, ?e ani za 3—5 let nedojde v postavení asistent? k ?ádné změ”ě, m??e se státi, ?e v budoucnu bude míti vysoko?kolsk? vědeck? pracovník vyhlídku na 4 nebo 5 aspirantsk?ch let. Podle dne?ních ustanovení by takov? aspirant, kter? se později stal asistentem na vysoké ?kole a p?e?el pak na ?kolu st?ední — musil si na této st?ední ?kole znovu odb?ti, po druhé, svá léta aspirantská.Tento neutě?en? stav mlad?ch vědeck?ch pracovník? vysoko?kolsk?ch má neutě?ené d?sledky nejen sociální, n?br? i vědecké a politické. Jak je mo?no ?ádati od bídně placen?ch vědeck?ch pracovník? v laborato?ích, v nich? se má zakládat! sláva védy tohoto státu, tu míru idealismu, nad?eni, obětavosti a odpovědnosti, které je v podobném povolání t?eba? Jak je mo?no po?adovati právě od nejnadaněj?ích lidí, aby se zahrabávali na vysoké ?kole do ?ivota plného hmotné bídy, aby na sebe brali b?emeno vě?n?ch materiálních nesnází a du?evních depresí? Jak bude p?sobiti na postavení vědy v tomto státě, jestli?e ti, které mají vychovávat! st?edo?kolské u?itele a jejich prost?ednictvím zase celou národní inteligenci, jsou deklasováni, proletarisováni ?Na tyto otázky si musejí odpověděti ti, kter?m je svě?eno ?ízení věcí v tomto státě. Vedle d?vod? sociálních a vědeck?ch měli by pamatovat! i na politické d?sledky takové ne??astné kulturní a hospodá?ské politiky, která se sna?í dosahovat! úspor ve státní správě automaticky pouze tam, kde je mo?no o?ekávati nejmen?í odpor, co? b?vá právě u pracovník? kulturních a vědeck?ch. Je snad p?ekvapující, ?e se právě v těchto kruzích objevuje nejp?íznivěj?í p?da, v ní? je mo?no rozsévati nespokojenost s ?ádem tohoto státu, v nich? se p?irozeně da?í propagandě politick?ch dobrodruh? slibujících reformy a p?evraty? Bude-li demokracie z automatické pohodlnosti sni?ovati ?ivotní míru pracovník? kulturních, musí se p?ipravili na to, ?e se právě u těchto pracovník? bude projevovati velmi zna?ná ochota vě?iti fa?istick?m slib?m. V?echny fa?ismy za?aly velice rafinovanou politiku rozdáváním slib? právě du?evním a vědeck?m pracovník?m a honosn?m jejich podporováním: jsou si dob?e vědomy nesmírné propaga?ní hodnoty, kterou zaji??uje ka?dému státnímu systému spokojenost právě těchto kruh?. A? si demokracie v?as uvědomí toto nebezpe?í i tuto povinnost.Red.?luté nebezpe?íOd onoho dne svého ?ivota, kdy jsem ?a?al chápat v?znam proná?en?ch slov, setkávám se stále v nejr?zněj?ích obměnách s pojmem ??luté nebezpe?í“. Rozumí se, asijské.Je tu v?ak jiné ?luté nebezpe?í, které se na nás ?ene, ?ím dál tím více, a to nikoli z vln japonského mo?e, n?br? tryská p?ímo z lidsk?ch srdcí. Je to ?lutá závist, je? otravuje ná? ve?ejn? ?ivot a zp?sobuje, ?e velkodu?nost se mění v malichernost, velkostylost v titěrnost. P?sobením závisti se lidská du?e scvrká a vyvolává neblahé sociální zjevy. Bohu?el, p?evá?ná ?ást dne?ní na?í politiky probíhá ve znamení závisti. Závist je zlá jako mor. Ani hloupost není tak zlá. Hloupost dělá aspoň chyby a napravování těchto chyb vede k tv?r?ímu úsilí, kde?to závist v?dy vrhá zpátky a velmi ?asto ni?í. A je nelidská.A ?luté nebezpe?í se ?í?í, stává se epidemií, zasahuje nejr?zněj?í vrstvy. Kdo sleduje stesky mlad?ch Slovák?, m??e vidět, jak i sem byl ji? zasazen bacil ?luté choroby. V?dy? mnohé z toho, co vy?ítají Slováci Cech?m, trápí ve stejné mí?e i ?echy. Bez ?lut?ch br?lí závisti musila by se jim celá věc jevit zcela jinak. Na?íkají si, ?e státní ú?ady nep?ijímají Slováky; ale v?dy? ony nep?ijímají ani Cechy, nep?ijímají v?bec mlad?ch lidí, pokud tito nemají strvěka v nebi a teti?ku na ministerstvu. ?alují trpce, ?e ?ivo?í. Stejně v?ak ?ivo?í i ?e?tí dělníci a ?e?tí inteligenti. Konkrétních p?íklad? mo?no uvésti na tisíce. Tu v?ak nepom??e závistivé ?ilhání po těch druh?ch, ??astněj?ích, oso?ování jich, n?br? je nutno dát v?echen rozum a v?echnu solidaritu dohromady, vypudit ze srdcí závist a spojen?mi silami se pustit do budování lep?ích mo?ností a spo?ádaněj?ích poměr?. P?í?ina netkví v Ce?ích nebo Slovácích, n?br? v systému a proti němu je t?eba namí?it ve?keren reformní nápor.Systém je arci v?tvorem lidí; jest jimi hájen a udr?ován, to? jisto, ale závistí se tu nic nesvede. Závist Spí?e zaslepuje a — oslabuje. Mladí intelektuálové, kte?í, jak ji? samo ozna?ení praví, mají v?e ?e?it rozumem, dávají se strhovat citem a obviňují ze svého tě?kého postavení právě ty, kte?í usilují o po?ádek a zhodnocení ?lověka a p?ikloňují se k vá?niv?m mluvk?m, kte?í slibují nápravu, jestli?e se pop?e právo a ochrana jedince. A Slováci nechávají se ?nahuckat“ od samolib?ch po?etilc? a zlomysln?ch ?k?dc?, kte?í rozněcujíce z á v lstivost poukazem na pod?aděnost Slovák?, sledují vlastně snahy o udr?ení hospodá?ského a sociálního statu quo.Pod ?luté nebezpe?í pat?í arci i rozpory mezi mladou a starou generací. Nelze p?ece dost dob?e tvrdit, ?e sta?í dr?í se ve sv?ch místech jen proto, ?e k smrti nenávidějí mladou generaci. A naopak zase, byl by po?etil?m ten, kdo by chtěl dokazovat, ?e mladí lidé jsou lenochy, kter?m jde nikoli o práci, n?br? o gá?i; (jako by sta?í pracovali zdarma!). Jde tu opét jen o neudr?itelné poměry hospodá?sko-sociální. Jestli?e t?t? budou nále?itě vy?e?eny, odpadne antagonism star?ch a mlad?ch sám od sebe.Kdo nejvíce rozná?í nákazu ?lutého nebezpe?í? Je to sensa?- ní tisk. Rudé titulky jedněch na?ích novin zavinily, ?e tento tisk je naz?ván ?erven?m, aě ve skute?nosti by si spí?e zaslou?il názvu ?lut?. V něm se nejvíce rozněcuje závist a budi nenávist v??i lidem slu?n?m a zaslou?il?m. Je to tribuna malosti a nízkosti a její stoupenci tě?ce nesou v?echno, co se ty?í nad pr?měr. Poctivost musí b?t v něm sni?ována st?j co st?j a mazanost se heroisuje. Mezí ?ádky se ?tená??m vnucuje krédo: ?V?ichni kradou, ka?d? je nepoctiv?, zásluhy jsou nesmysl, moudrost je ne?ádoucí a v?echno je podfuk. Koukejte jen na jejich p?íjmy, na ten klidn?, p?íjemn? a slu?n? ?ivot; — to je v?dy podez?elé, za tím se v?dycky něco skr?vá. U nás je sice ta?ká?ství, ale takové bodré, up?ímné a nefal?ované. Ale tam — dejte si pozor! A hlavně — nemyslí se to up?ímně s národem. Vidíte stále jen zvednut? ukazová?ek, místo, aby se, jak to děláme my, t?ískalo pěstí do stolu ....!“?luté nebezpe?í ?íhá na nás v poslední době z ka?dého kouta a musíme se mu v?emo?ně bránit. Jak? je nejlep?í prost?edek ? Du?evní hygiena. ?istota my?lenek a cit?. Dnes je tím více naléhavěj?í, oě tí?ivěji na nás doléhají tě?ké hospodá?ské poměry. V nouzi jsou lidské ctnosti v?dy více vydány nebezpe?í poku?ení v?eho druhu. Chudoba vyvolává hádky a závist. ?ena, která neví co dát dětem k ve?e?i, je v?dy spí?e nakloněna pohádat se s mu?em, kter? podrá?děn vědomím vlastní bezmocnosti je ji? beztak ochoten rozbít cel? svět. K? div, ?e se sv?mi siláck?mi v?kony za?ne u ?eny, je? v??itkami míru jeho trpělivosti navr?ila. A tak jedna běda plodí druhou, zlo vzr?stá a se ?í?í, ?luté nebezpe?í napadá stále nové oběti.Edvard MaSka.Co s Henleinem?Víc a víc se p?et?ásá otázka, co po?ít s Henleinovon Heimat- frontou, zdali ji registrovat ěi neregistrovat — bude-li na to vydán zákon — nebo zdali rozpustit ěi nerozpustit. Mínění je posud rozděleno. Jedna ?ást na?ich politik?, ta, která je víc napravo, se pokou?í je?tě vy?e?it věc smírně a prost?edkovat. Druhá ?ást, levěj?í, se kloní pod dojmem p?itě?ujících zpráv z německ?ch oblastí k rozpu?tění.Nepochybujeme, ?e vláda, která jistě má informace nejlep?í, u?iní, co bude v zájmu státu. Zejména je t?eba zabránit v?emu druhu morálního teroru, jej? henleinov?tí agitáto?i obracejí na německé obchodníky a j. Je nutno se pe?livě postarat o to, aby nikdo nemusel mít obav proto, ?e se hlásí k straně státu věrné. Právní ?ád a ve?ejná bezpe?nost v ohledu hmotném i morálním musí b?t d?sledně zachovávány.Chtěli bychom v?ak upozornit na to, ?e otázku neroz?e?ímo ?ádn?m policejním opat?ením. To je jen odklad ?e?ení. Nijak nelze se světa sprovodit fakt, ?e v na?ich hranicích ?ije ur?it? po?et nacionalistick?ch Němc?, jejich? sm??lení je p?íznivo Hitlerovi. Jestli tito lidé d?íve ?íkali své organisací nacionálně socialistická nebo nacionalistická strana a jestli jí dnes ?íkají Sudetendeutsche Heimatfront, to na věci samé, na existenci lidí tohoto sm??lení, nic nemění. S tím se musíme nějak poradit. Měli bychom sí polo?it otázku, co jsme posud udělali, a to nikoli na policejních opat?eních, n?br? na pokusech, získat tyto lidi pro ná? stát. Sly?ím ov?em homérick? smích na?ich vlastenc?, kte?í jsou toho názoru, ?e je nejlep?í nedělat docela nic, ale to mne nezm?lí. Zdá se mi, ?e jsme ty německé lidi nechali samy sobě — jistě nejhor?í politika, kterou lze dělat. Bylo snad uspo?ádáno p?edná?kové turné několika vynikajících ?esk?ch politik? nebo u?enc? po německ?ch městech? Bylo na?im Němc?m soustavně a hned po ?í?ském p?evratu vykládáno; Hitler chce to a to, my chceme to a to, posu?te to a dejte nám za pravdu? Bylo něco podniknuto na záchranu tamního pr?myslu? Byly tam ve vět?ím mě?ítku zahájeny ve?ejné práce? A také indiskrétní otázku: kolik na?ich politik? umí německy do té míry, aby mohlo promluvit k německému shromá?dění a diskutovat s jeho ú?astníky? Jak jsme se p?i?inili, aby idea na?eho státu — nebo? aspoň to na?i realpolitikové snad laskavě p?ipustí, ?e taková idea vskutku jest — byla propagována rozhlasem? Na Henleinově hnutí se musí změ?it síla státní idey ?eskoslovenské se silou idey pangermánské. Utíkat od tohoto mě?ení znamená nevě?it v sebe a v to, o ?em ?íkáme, ?e je to pravda, skládat u? nap?ed zbraně a tedy prohrávat.Z. S.Umění se rozejítJednou z dobr?ch vlastností v politickém ?ivotě jest schopnost odejiti v?as. Tato vlastnost a schopnost jest, nebo není dána jednotlivc?m a podle toho to pak dopadá a vypadá. Ale jest je?tě jedna dobrá vlastnost, její? nedostatek cítíme velmi ?asto v na?em v politickém ?ivotě. Ukazuje to velmi jasně p?ípad poslance Slaví?ka, kterého p?edsednictvo národně socialistické strany vylou?ilo ze strany. Nedávno je?tě v tisku této strany — p?i jeho jubileu — jsme ?etli velmi v?elá slova o Slaví?kovi, slova o tom, jak pat?í k těm my?lenkově pru?n?m lidem, kte?í neustrnou na jedné my?lenkové linii. Ale záhy po té ?teme v ??eském Slově“ o tom, ?e posl. Slaví?ek ve sch?zi ?ivnostenské strany sice dovedl kritisovati nepěkně svoji stranu, ale sám pro ?ivnostensk? stav u? dlouho nehnul prstem. Ve ?Ve?erním ?eském Slově“ jest pak uváděn p?ípad posL Slaví?ka jako typick? p?ípad, na kterém lze prokázat, ?e pro některé lidi jedin?m smyslem a ú?elem ve?keré politické ?innosti není bezpochyby nic jiného, ne? poslaneck? mandát.Tedy rozchod velmi zl?. Není sporu o tom, ?e Slaví?ek, kter? slo?il mandát, vstoupí do ?ivnostenské strany, která s ním p?jde do voleb a bude ukazovati: podívejte se, tu máte svědka, kter? vám dosvěd?í, ?e socialistické strany nemají pochopení pro ?ivnostensk? a obchodnick? stav, a ?e jedinou spásou ?ivnostník? a obchodník? jest samostatná politická strana. Vedle ?ivnostenské strany sotva se najde někdo, kdo bude soudit o Slaví?kovi p?íznivě. Odejít ze strany — těsně p?ed volbami a p?ejít d* strany jiné — vystupovat pak jako svědek proti straně, v ní? ?lověk ze?edlvěl, to shledají snad správn?m p?í- ?'.u?nici strany p. Najmana, ale nikdo jin?. Postavit se proti sv é straně v době, kdy se chystá k volbám, to jest věc, kterou sotva kdo shledá správnou. Jistě málokomu se bude líbit rovně? postup tisku strany, kter? p?ed několika dny Slaví?ka chválil a záhy poté ho lí?í jako ?lověka, kter? u? nic nedělal, kter? byl zral? k odchodu, ne-li k vyhazovu. To jest to utahované zlo politick?ch stran. Strany potla?ují zdravou kritiku ve sv?ch ?adách: jest ?ada p?ípad?, které v politick?ch s.ranách by se hladce a lehce likvidovaly za stavu zrodu, kdyby strany si více v?ímaly hlas? vnit?ní kritiky. Strany p?ehnaly ■; zn im kázně stranické. Ka?d? jin? hlas pova?ují za vzpouru proti straně. Ka?d? hlas proti X. Y., pova?ují za útok proti straně, ?ím? se stane, ?e ?ada p?ípad?, které bylo by mo?no vy ?ídi ti hladce, ?e?í se pak obtí?ně a dlouze. Slaví?ek se ne- dovedl rozejiti se svou stranou. A strana se nedovedla rozejiti S ním.Jinak si po?ínali sociální demokraté, v nedávném p?ípadě Koudelkově. Strana nehodila kamenem za sv?m poslancem, a Koudelka, kter? p?i?el o mandát, nehodil kamenem tam, kde se rozhodlo o jeho mandátu; ?ekl, aby jeho lidé se nedali jeho p?ípadem m?lit a z?stali věrni dále straně.Jest někdy otázka, jsou-li nějaké spole?né zájmy a zásady, které by měly pojiti r?zné politické strany. Jednou z nich by byla takováto věc: spole?n? odpor proti těm, kte?í p?es noc p?esedlají. AC jsou to poslanci nebo noviná?i. P?esedlá-li někdo p?íli? rychle jednou, není vylou?eno, ?e p?esedlá i po druhé a po t?etí.V. Gutmrth.Co dělá pr?myslSly?eli jsme v poslední době mnoho projev? shodujících se v tom, ?e jest nutná plánovitá úprava na?eho hospodá?ství. > -které z těchto projev? — na p?. ?e? ministra Hod?i v Brati-lávě — se obracely na adresu pr?myslu, kterému domlouvají. ?e i on se musí rozhodnouíi pro nutnost plánovitého hospodá?ství. Ze strany pr?myslu není a? dosud sly?et nic jiného, ne? odmítání. Z?ásti jest pochopitelné, ale právě jen z?ásti. Ka?dá plánovitá úprava ?ádá si obětí na té ?i oné straně. Jest p?irozeno, ?e se brání ten, kdo by musil oběti p?inésti, ale jest věcí pr?myslového celku, aby nejednal jako onen pacient, kter? se vyh?bá ostrému ?ezu jen proto, ?e by to mnoho bolelo. Pr?mysl tedy odmítá my?lenku plánovitého hospodá?ství. Ale a? dosud jsme nesly?eli od t. zv. kapitán? na?eho pr?myslu, ?e by vyslovili něco, co by se podobalo plánu, co by nazna?ovalo, ?e ná? pr?mysl má vyzna?enu p?ed sebou cestu, kterou chce jiti, aby se — pokud je to v jeho silách — dostal z krise. To jest také nev?hoda na?eho pr?myslu proti zemědělství. Není tísněn jen politickou silou strany republikánské, ale i tím, ?e zemědělství má zhruba ujasněny svoje hospodá?ské směrnice. Ná? pr?mysl témě? v?e vsadil na _ kartu politickou a tona kartu ?národního sjednocení“. Sly?íme velmi ?asto v poslední době posl. Hodá?e. Jest to mluv?í na?eho pr?myslu. Ale v jeho projevech nenajdeme ni?eho, co by svěd?ilo o tom, ?e ná? pr?mysl mánějak? vět?í hospodá?sk? program. Tu jest také p?í?ina, pro? ?ást pr?myslu vá?ně pochybuje, ?e ?národní sjednocení“ bude s to — i kdy? bude ochotno (a o tom není sporu) — hájiti jeho zájmy. To jest také p?í?ina, pro? republikánská strana roz?i?uje sv?j zájem i na pr?mysl, pokud ji? není pod st?echou republikánské sírany. Jistě mnozí z těchto pr?myslník? mají své pochybnosti o tom, do jaké míry strana zemědělská m??e hájiti zájmy pr?myslu. Ale není tu mnoho mo?ností si vybírat. P?ibráním posl. St?íbrného získala národní demokracie agita?ně. Pr?myslnici v?ak mají mnoho d?vod? se ptáti, zda omlazení národní demokracie lidmi posL St?íbrného posílí tuto stranu v schopnosti hájit zájmy pr?myslu. ?Národní sjednocení“ m??e nějak? ?as ?iti z nepro- gramovosti. Ale m??e ?iti pr?mysl bez hospodá?ského programu? V ?Národních listech“ se vede ostrá kampaň proti republikánské straně. Nebylo by v?ak takového zájmu republikánské strany o pr?mysl, kdyby tato strana nevytu?ila a nevycítila, ?e ?národní sjednocení“ vytvo?ilo situaci, které by bylo ?koda nevyu?ít.V. G.Totalita — a co to ve skute?nosti znamenáStoupenci totalitního principu sv?dn?mi barvami kreslí, jak to bude jednou krásné: nebude hádajících se politick?ch stran, nebude jednotliv?ch stavovsk?ch skupin, které by ?ly proti sobě, ale bude krásn? soulad, smírná dohoda, pokoj v?em. V re?imu, kter? naplní totalitní princip, bude pokojně ?ít dělník vedle podnikatele, ?ivnostník vedle ú?edníka, kněz vedle vědeckého pracovníka. Tento princip byl uplatněn v T?etí ?í?i. Není tak daleko od nás, ta ?í?e, abychom nemohli poznati, jak vy?e?ila poměr podnikatele a dělníka, práce a kapitálu, zaměstnavatele a zaměstnance. Nezv??ila reáln? d?chod pracujících. To jí v?ak nutno p?iznati, ?e odstranila t?ecí plochy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Nikoli v?ak tak, ?e by odstranila v?e, co by ru?ilo poměr zaměstnavatele a zaměstnance, n?br? prostě tak, ?e pracující zbavila v?ech práv a postavila se na stranu podnikatel?. T?etí ?í?e odstranila sociální konflikty prostě tím, ?e je zakázala. Sociální choroby spole?nosti ne?e?ila tím, ?e by ?la na ko?en bolesti; p?elepila otev?enou ránu lacinou náplastí. Po?adavky dělnictva vy?ídila tím, ?e je zakázala uplatňovat. Tím se také vysvětluje, pro? nejvíce sympatií má totalitní princip, stavovsk? ?ád v kruzích velkého podnikání a velk?ch bank. Tím se také vysvětluje, pro? totalitní princip jest v rozporu s demokracií. Demokracie stále se rozvíjející musí vésti k roz?í?ení práv pracujících. Koz?í?ení práv lidu znamená oslabení práv hospodá?sky siln?ch. Proto hospodá?sky silní jsou nad?eni totalitním principem. Jeho uplatnění znamená návrat do ?as? p?ed zavedením v?eobecného hlasovacího práva, kdy měl politickou moc jen ten, kdo měl hospodá?skou moc. Ti, kte?í chtějí uplatniti totalitní princip, nechtějí nic jiného, ne? aby politickou moc měli jen hospodá?sky silní. Stoupenci totalitního principu v praxi ne?e?í jednotlivé otázky hospodá?ské a sociální pod zorn?m úhlem prospěchu celku, ale pod zorn?m úhlem skupiny, která nechce ztratiti své hospodá?ské nadpráví. Totalitní princip jest politick?m ?idítkem. Boj proti politick?m stranám není bojem jen proti politick?m stranám. Jest to boj proti demokracii, jejími? jsou politické strany instrumenty. Není proto náhodou, sympatisuje- li u nás německ? pr?mysl s Henleinem: německ? pr?mysl dob?e ví, s k?m má sympatisovati.V. G.Máte děti??teme velmi ?asto, ?e ná? národ by měl míti více dětí; v poslední době pak u?ívá se velmi ?asto argumentu brannosti. Nedalo by mnoho práce dokázati, ?e o nutnosti míti více dětí pí?í bu? sta?í mládenci nebo lidé, kte?í mají jedno dítě. V poslední době se ukazuje na to, ?e státní zaměstnanci mají málo dětí; ?ím? má do jejich ?ad b?ti ?ízena v?tka, ?e nekonají dosti dob?e svoji povinnost v??i státu.Máme málo dětí? Nedávno bylo vypo?teno, kolik jest u nás dětí, kter?m se nedostává existen?ního minima, t. j. základní stravy, oděvu. Ka?d? u?itel z pra?ského p?edměstí by mohl vyprávěti o bídě dětí na pra?ské periferii. A jsou kraje, kde je je?tě h??e. Jsou kraje, kde děti kousek chleba pova?ují za lah?dku, a o kostce cukru se jim zdá jen ve snu. Na HI. dělnické Olympiádě byly děti, které velkou, hranatou buchtu nesly v rukou s pocity snad slavnostněj?ími, ne? sta?í jedno- tá?i sv?j rud? prapor. Máme tisíce dětí, které trpí podv??ivou, nedostatkem základní stravy, ?at? a prádla. Tvrdí-li se, ?e máme málo dětí, mohli bychom stejně tvrditi: máme tisíce dětí, o které se nedovedeme dostate?ně postarati.Brio by dob?e, aby bylo více odvahy podívati se na kloub věci. ?ádn? sebe lépe psan? úvodník, pln? ná?ku nad nedostatkem dětí, nezrodí ani jedno dítě. Věc má své ko?eny hospodá?ské. Vět?ina má málo dětí proto, ?e na ně nemá. Mít děti, to je dnes luxus. Luxus, kter? si nemohou dovolit! ani tl, kte?í by rádi měli dítě. Mo?no ?íci, ?e smysl pro dítě roste. Nikdy nebylo tolik tatínk?, vezoucích ko?árky, vyprávějících s nad?ením o sv?ch dětech, jako v dne?ní době. Po?et těch, kte?í by mohli míti děti a kte?í je nemají, není tak velk?, jak se ?asto má za to. A tyto lidi bychom mohli hledati právě ve vrstvách, jejich? orgány pí?í o vlastenecké povinnosti: mít děti. Ur?itá ?ást bur?oasie zbohatla po p?evratu; s tím p?i?la touha: vy?ít se. A na této cestě děti p?eká?ejí. Jsou to právě bur?oasní vrstvy, které t?etí dítě pova?ují za ne?těstí, a které ohrnují nosí?ek nad po?tem dětí v dělnick?ch rodinách. Právě v těchto vlasteneck?ch vrstvách ?ena, která má t?i děti, jest pova?ována bu? za ne?ikovnou nebo hloupou.D?chod největ?í ?ásti národa není takov?, aby poskytoval dostate?n?ch prost?edk? k v??ivě dětí. V praxi dává se p?ednost lidem bezdětn?m. Jsou lidé, jim? dětsk? plá? je nep?íjemn?, a proto hledají zaměstnance bezdětné. Rozhoduje tu dal?í d?vod: k bezdětn?m zaměstnanc?m není pot?ebí mít tolik ?sociálních“ ohled?. Vyhodit otce rodiny by ?bolelo“. Sta?í sl prohlédnout inseráty denních list?, v nich? ?bezdětní man?elé“ mají p?ece jen vět?í vyhlídku na to, ?e najdou zaměstnání, ne? man?elé s dětmi.V dne?ním hospodá?ském systému volání po zv??ené populaci dozni bez ú?inku.V. G.Spravedliv? plat?Nedávno se hodně psalo o vysokém platu, kter? má posl. Hoda? ve Svazu pr?myslník?. — Po del?í době pokusily se ?Národní listy“ o obranu; ?ekli si, ?e nejlep?í obranou jest útok, a uvedly několik ?ísel, která vyjad?ují platy lidí z druhého politického b?ehu.Nutno ?íci, ?e v této hádce o to, kdo má více, jsou socialistické strany v nev?hodě. Velmi ?asto agitovaly vysok?mi platy, ani? p?ísně a p?esně rozli?ovaly, ?e i vysok? plat m??e b?ti spravedliv?, ?ím? se stalo, ?e socialisti?tí p?íslu?níci velmi ?asto se zlobili na vysoké platy sv?ch lidí a to 1 tehdy, kdy? tyto platy byly spravedlivé. Kádr socialistick?ch stran tvo?í malí lidé; jsou to z vět?iny lidé, jich? d?chod nejde p?es 1000 K? měsí?ně. Tito lidé na platy od 50.000 K? nahoru — abychom uvedli nějaké ?íslo — dívají se zcela jinak, ne? lidé z vrstev, kde platy, které ?iní několik tisíc K? měsí?ně, jsou bě?né. Socialistické strany si zbyte?ně zavíraly za sebou dví?ka. Nedovedly dosti jasně vylo?iti, ?e základním mě?ítkem v??ky mzdy a plat? nem??e b?ti jen absolutní v??ka, ale jeho spravedlivost, jeho zaslou?enost. Jest tu ov?em tě?ká otázka: jak zjistiti, zda ten ?i onen plat jest spravedliv?? Jak zjistiti, zda je zaslou?en ten ?i onen plat, i kdy? dělá slu?nou ?ádku tisíc?, která se míhá p?ed o?ima toho, kter? jest odkázán na podporu v nezaměstnanosti, nebo — v lep?ím p?ípadě — p?inese v pátek nebo v sobotu dom? 150—220 K??Pokud jde o vysoké platy v sociálních institucích, bylo by mo?no ukázati na to, ?e tyto vysoké platy se platí i za souhlasu zástupc? podnikatel?, národních demokrat?, jejich? vliv v sociálním poji?tění sta?il by jistě na to, aby vysoké platy byly upraveny na míru spravedlivou. Mohli bychom ukázati, ?e nejsou to jen socialisté, ale i nesocialisté, kte?í v těchto Institucích mají vysoké platy. Ale to bychom chodili stále okolo. Je-li pravda, ?e ?editel bratrské pokladny v Mor. Ostravě má měsí?ně 14 tisíc K?, dal?í 2 tisíce p?íbyte?ného, auto atd., pak nutno ?íci, ?e tento plat je zbyte?ně velik?, a bylo by zejména věcí socialist?, aby se postarali o jeho sní?ení na míru spravedlivou. Podobně platy ve vedení ?st?ední so-:iálni poji??ovny — jsou-li cifry uvedené Národními listy správné — měly by b?ti upraveny směrem dol?. Agenda sociálního poji?tění není p?ece tak slo?itá, abychom se musili v platech v úst?ední sociální poji??ovně nebezpe?ně blí?it!XW K?. Kolik státních ú?edník?, jejich? rukama prochází agenda velmi odpovědná, má p?es 100 tisíc p?íjm?? Není pot?ebí srá?et! tyto platy na úroveň plat? státních zaměstnanci. ale jest pot?ebí najiti takovou v??i plat?, která by bjla spravedlivá. Na této věci v prvé ?adě mají zájem socialisté. Nebof tato kampaň jest jen ?lánkem v ?etězu agitace proti sociálnímu poji?tění a sociální ochraně pracujících v?bec, a není v zájmu socialist?, aby p?ivíráním o?í tuto kampaň umo?ňovali.V. Gutwirth.politikaHubert R ip k a:Polská politika — jaká vlastně jeCo o nás pí?í.T7 oncem minulého roku se zdálo, ?e se zmirňuje kam- ’ ' paň polského vládního tisku proti nám. Od 10. ledna byla v?ak znovu zesílena. Záměrně byly vyvolány vzpomínky na neblahé tě?ínské události, které se odehrály p?ed patnácti lety. Na manifestaci polsk?ch legioná?? v Tě?íně byl vznesen po?adavek nového plebiscitu. ?No- winy Slonskie“ vzpomínaly 23. února takto ?p?íchodu ?ech?“ na Tě?ínsko:?Jedni p?i?li úlisně jako ko?ky, jiní drze a bezohledně.P?i?li vítězové nikoli dobytého, n?br? ukradeného kraje.S nimi p?itáhlo mnoho zkrachovan?ch ultra?ech? s německ?mi jmény. Po nich p?i?li ostatní. V?ichni ti p?ivan- drovalci dostali dob?e placená místa, i kdy? byli nekvalifikovaní a dohromady nic nedělali. Jejich prav?m úkolem bylo namluviti polsk?m dělník?m, ?e nejsou ?ádn?mi Poláky. Léta míjela, a ?e?i se nemohli pochlubit, ?e si získali polsk? lid. Nenáviděli jsme renegáty a ?títili se jich. ?echy, up?ímně ?e?eno, nikdy jsme neuznávali za rovnoprávné v polském kraji. V hloubi du?e byli jsme p?esvěd?eni, ?e existující hranice jest jen prozatímní, ?e trestající bo?í ruka záhy nás vysvobodí z prokletého tohoto zla.“T?? list psal 9. února:??eská politika nikdy k nikomu nebyla up?ímná: kdo by mohl míti nějak? prospěch z takového spojence? ?e?i jsou mizerové, jim? je t?eba dát p?es hlavu, a Poláci jim také dají co proto, a? bude plebiscit za Ol?í. Nejnověji ?e?i zase dostali p?es hlavu: Francouzi s Angli?any ze strachu p?ed Hitlerem se dohodli ve vzduchu, Litvinova odst?elili, a ?e?i, kte?í se ji? radovali a do celého světa hlásali, ?e s bol?eviky dohromady mají 200 milion? obyvatel, probudili se ze sna, vidí, ?e z toho nic nebude, ?e mohou zase po?ítat jen na sv?ch uboh?ch 6 milion?. Dob?e jim tak, mizer?m!“Katovická ?Polska Zachodnia“ 26. února v parodii na?í státní hymny pí?e, ?e ?e?i zmocnili se území, která nejsou ?eská: Slovenska, Spi?e, Oravy, Podkarpatská, Moravy, Tě?ínského Slezska; ??ech cizí krade, je tedy lupi?.“ V jiném polském listě ?etli jsme, ?e ??e?i jednají podle, hanebně.“ ?Ulustrowany Kuryer Codzienny“ z 3. února psal o pobytu Komenského v Le?ně a vylí?il ho proti historické pravdě jako zu?ivého nep?ítele Polák?. ?Komensk? pr? lhal vědomě a ú?elně, o?erňuje Polsko a Poláky p?ed celou západní Evropou; bylo to sprosté, úmyslné nactiutrha?ství.“Hlasy oficielní.Uvedené citáty mohly by b?t odb?vány jako projevy ?roz?ileného, neodpovědného tisku“; jde ov?em o listy, podporující politiku vlády a vládního bloku. Lze v?ak uvést projevy lidí ?odpovědněj?ích". Právě byla vydána kniha divisního generála na odpo?inku F. K. Latiníka o tě?ínsk?ch bojích r. 1919. Toho roku Latiník velel polsk?m oddíl?m na Tě?ínsku. Rukopis byl p?edlo?en ?éfu generálního ?tábu ke schválení, a ten svolil, aby byl uve?ejněn v soukromém nákladu. Je zajímavo, ?e rukopis byl hotov ji? r. 1925. Vydán byl teprve nyní. V r. 1925 byl poměr polsko-?eskoslovensk? dobr?; uve?ejnění knihy ost?e proti?eskoslovenské nepokládalo se za vhodné. Nyní oficiální ?initelé vydání p?ipustili. Latiník dokazuje, ?e ?e?i vyu?ili nejobtí?něj?í situace, v jaké bylo Polsko v ?ervenci 1920 (za války s bol?eviky) a vynutilo si na velmocích ?e?ení tě?ínské otázky ve sv?j prospěch. ?K?ivdy a rány,“ pí?e, ?které Polsko utrpělo na svém zdravém těle, měly by mu b?ti v?strahou do budoucna a posíliti Poláky v naději, ?e sjednocení v?ech Polák? a jejich mate?ské země jest toliko otázkou ?asu.“ Nemyslí p?i tom jen na Poláky na Tě- ?ínsku, n?br? i na Poláky v slovensk?ch okresích ?ackém, oravském a spi?ském (jen v ?ackém okrese ?ije pr? 36.000 Polák?) ; soudí, ?e ?poněvad? severozápadní ?ást Uher nikdy nepat?ila do státu ?eského, bylo by spravedlivé, aby ?ást Slovenska, ob?vaná Poláky, navrátila se k Polsku“.Uvedeme hlas jiného ?odpovědněj?ího“ ?initele. Poslanec vládního bloku Miedziňski, kter? je ?éfredaktorem vládní ?Gazety Polské“, prohlásil v parlamentní rozpravě o v?kladu ministra Be?ka 1. února, ?e?s polskou men?inou v ?eskoslovensku jest h??e ne? s Poláky v Německu, poněvad? tu není stanoviska vzájemnosti, kdy? v Polsku neexistuje ?eská men?ina. ... Ve chvíli, kdy jsme byli spoutáni na rukou i na nohou sv?mi boji na jin?ch místech, onen stát (?eskoslovensko) p?esilou a lstí ?upravil si“ hranici s námi.“Takové je mínění nejen polsk?ch vládních list?, n?br? i vládních politik?, a právě těch, kte?í vyslovují -*í' ?mě. co oficiální politika jen nazna?uje. Ostatně polská diplomacie — zcela ve smyslu v?kladu Miedziň- ského — argumentuje, ?e jsme dosáhli Tě?ínská ?nepravideln?m zp?sobem“; a vynikající polsk? diplomat, kter? se tě?í zvlá?tní d?vě?e Pilsudského a var?avského zahrani?ního ú?adu, vykládá, ?e by spor mezi námi a Polskem byl hladce vy?ízen, kdybychom Polsku vrátili dva tě?ínské okresy. Za těchto okolností není divu, ?e Var?ava se zdráhá vyhovět ur?itě vyjád?enému na?emu p?ání, aby odvolala pověstného pana Malhomma z Moravské Ostravy, kterému na?e vláda odep?ela dát diplomatické exekvatur.Není pochybnosti: polská kampaň, vedená proti nám od ledna minulého roku, kdy zároveň byl podepsán pakt polsko-německ?, je záměrně vedena a ?ízena oficiální polskou politikou.Nejen proti nám, n?br? i proti Malédohodě.Nejotev?eněji a nejúto?něji vystupuje polská politika proti ?eskoslovensku. Ale stejně málo p?átelsky chová se k Rumunsku. Jsou dostate?ně známy polské pokusy, aby bylo podvráceno postavení ministra Titulesca. Polsk? vyslanec v Bukure?ti neváhal vmě?ovat se p?ímo do vnit?ních rumunsk?ch věcí. S polské strany byla podněcována rumunská fa?istická ?elezná garda, podporovaná wdatně ?í?skoněmeck?mi národními socialisty. (Zaslou?í pozornosti, ?e někte?í pol?tí ?initelé v Praze mají rovně? zvlá?tní sympatie k fa?isujícím stranám a skupinám ?eskoslovensk?m; není nevhodno upozornit, ?e právě zat?en? Milo? Maixner ve sv?ch listech projevoval nad?ení pro polskou politiku a divoce napadal zahrani?ní politiku na?i!) Rumunsk? tisk — podobně jako ná? — chová se stále velmi zdr?elivě. P?es to je nucen vyslovit se ob?as ur?itěji. P?ední bukure?tsk? list ?Ade- verul“ napsal 27. února;?Politika Polska je od několika let v mnoha ohledech velmi záhadná — zejména k dosavadním polsk?m spojenc?m. Záhadnost polské zahrani?ní politiky po?ala od okam?iku, kdy se ujal jejího ?ízení plukovník Beek.“List p?ipomíná dále polské ?iny, namí?ené proti Francii, proti Malé dohodě, sbli?ování Polska s Německem a Ma?arskem, a kon?í: ?V?echny rysy nové polské zahrani?ní politiky staví ji do světla, které je neslu?itelné se základnou, na které byla sjednána spojenecká smlouva mezi Rumunskem a Polskem.“ B?val? státní podtajem- ník ministerstva zahrani?í Grigone Gafencu, kter? do nedávná měl pochybnosti o těsněj?í spolupráci se sovětsk?m Ruskem a zastával se ?p?irozeného spojenectví“ Rumunska s Polskem, napsal 21. února ve svém listě ?Argus“:?Dnes se v?eobecně ?eptá, ?e aliance Rumunska s Polskem nefunguje normálně. ?íká se, ?e Polsko, podněcované Německem, nechce mír a ?e osnuje pletichy a spiknutí proti sovětskému Rusku. Co má dělat za této situace Rumunsko? Rumunsko p?irozeně musí z?stat věrno své mírové politice. Odmítá jakékoli dobrodru?ství, jakoukoli válku. Kdo chce válku, nem??e b?t rumunsk?m spojencem. Cílem spolupráce polsko-rumunské bylo v?dy zabezpe?ení míru se sovětsk?m Ruskem.“Gafencu ?ádá, aby se vyjasnily otázky, znepokojující poměr polsko-rumunsk?.Polská akce proti Jugoslávii.Není lep?í ani poměr jihoslovansko-polsk?. I v něm podstatná změna nastala minulého roku. Do té doby Polsko pokou?elo se rozsáhlou a nákladnou propagandou získat sympatie Jihoslovan? a zv??it sv?j vliv na Balkáně. Zdálo se, ?e by rádo zaujalo na Balkáně podobné postavení, jaké tam kdysi mělo Rusko. Bylo p?ízna?no, ?e v této jeho propagandě stále z?ejměji oz?valy se tóny proti?eskoslovenské a protifrancouzské. P?ed rokem — po únorov?ch bou?ích v Pa?í?i — pol?tí agenti p?esvěd?ovali Jihoslovany, ?e Francie dostává se na ?ikmou plochu vnit?ní rozervaností a ?e bude vy?azena z mezinárodní politiky jako aktivní ?initel (pracovali tak ov?em i jinde, a vyjad?ovali jen mínění rozhodujících polsk?ch ?initel?, které úvaha o nezadr?itelném úpadku Francie hnala ke sblí?ení s Německem). V srpnu minulého roku — bylo to po nacistickém pu?i v Rakousku — sly?el jsem v Záh?ebě, ?e Poláci nabádají Jihoslovany, aby, následujíce jejich p?íkladu, sblí?ili se s Německem; dokazovali jim, ?e an?lus bude proveden, a ?e je tudí? vhodněj?í, aby se s ním v?as smí?ili, a to tím spí?e, ?e Německo bude pak tím ochotněji podporovat je proti Itálii. Pracovali tak v pozoruhodné shodě s agenty německ?mi, kte?í Jihoslovan?m namlouvali, ?e budou-li souhlasit s an?lusem, Němci jim vrátí slovinské ?ásti Korutan. ?tu nyní v rumunském tisku potvrzení tehdej?ích sv?ch informací, které se namnoze zdály témě? neuvě?itelné. ?Adeverul“ v citovaném u? ?lánku napsal:?V Jugoslávii polská diplomacie sna?ila se v té době(v minulém roce) vyprovokovat změnu v dosavadní orientaci tohoto státu a zp?sobit jeho p?iklonění k Německu. Jugoslávie měla b?t pomocí Polska zejména získána pro an?lus Rakouska k Německu.“Zároveň v?ak s těmito manévry dály se jiné polské pletichy, které se dot?kaly p?ímo jihoslovanské jednoty. Někte?í pol?tí agenti podněcovali — ve shodě s ?initeli ma?arsk?mi a italsk?mi — katolické Charváty proti pravoslavn?m Srb?m, chtějíce je zlákat vidinou mocného katolického bloku polsko-ma?arsko-charvátsko- italského, k němu? podle pot?eby a konstelace p?ipojovali také Rakousko. V Bělehradě pozorně si v?ímali těchto machinací, a vím od nejp?edněj?ích jihoslovan- sk?ch ?initel?, ?e jich nepodceňovali. V dvojaké své h?e Poláci nemohli dob?e v Jugoslávii pokra?ovat, kdy? po marseilleském atentátu z?ejmě jevili sklon ujímat seMa?ar?. V Bělehradě p?sobilo nejtrapněj?ím dojmem, ?e den po poh?bu krále Alexandra, kter? ostatně, jak bezpe?ně vím, pozorně sledoval polskou politiku, Var?ava okázale vítala ma?arského ministerského p?edsedu Gómbóse. Jihoslovansk? tisk prudce protestoval proti této polské netaktnosti, jíhoslovanská ve?ejnost var?avské uvítání Gómbóse pojímala jako hrubě urá?livou provokaci. Var?avská politika bez ohledu na to pokra?ovala v ckázalém brat?ení s Ma?ary.tí-tí.2’0 o marseilleském atentátu ve Spole?-r:-:. Nárrd?. Poláci z?ejmě se sna?ili pomáhat Ma- Pokusili se vznést ob?alobu proti ?eskosloven- sku ?e p?echovává a podporuje politické úto?níky, ze- = ukrajinské. Jejich chování v ?enevě vyvolávalo tím vět?í údiv, kdy? se srovnávalo se stanoviskem Itálie: ta. jak bylo patrno, sna?ila se p?sobit na Ma?ary, aby i? — r-. : a prost?edkovat mezi nimi a Malou dohodou. Ma íarsk? tisk se ?adostiu?iněním zaznamenával, jak p?átelsky se k Ma?arsku chová Polsko v této afé?e. Ne- dávtto — 16. února — diskutovalo se o ní ve vilenském Spolku p?átel Ma?arska“. Hrabě Marjan Plater srovnával marseillesk? atentát se sarajevsk?m a dospěl k závěru: ?Zavra?dění krále Alexandra mimovolně dělá dojem, jako by tu byla zasáhla dějinná Nemesis.“ Znám? ma?arofil, rektor vilenské university Zdziechowski, prohlásil p?i té p?íle?itosti:?Jugoslávie ve svém pobou?ení ztratila vnit?ní rovnováhu, celou vinu (za marseillesk? atentát) svalovala na Ma?arsko. Minuly ji? měsíce, ale nenávist stále ?ádí. Vysvětluje se to hromadnou srbskou autosugescí, kterou podněcovali ?e?i a snad i Francouzové. Bylo t?eba vybiti na někom pobou?ení, potrestati domnělého viníka, poznati rozko? msty; byli tedy napadeni Ma?a?i, kte?í jako?to odzbrojen? národ nebudou schopni branného odporu a kter?ch nikdo se neujme. (Toto chování Jihoslovan?) slu?í vysvětlovat primitivností mladého národa, kter? nemá za sebou tradici staleté kultury (jako Ma?a?i), a proto jest bezuzdně inpulsivní ve sv?ch citech. Nep?ítel jest mu toté?, co zlo?inec, stojí mimo právo, net?eba s ním míti slitování.“?Z toho, co jsme uvedli, z?etelně se objevuje, ?e polská politika obrátila se od minulého roku nejen — jak se ?asto mylně u nás soudí — proti ?eskoslovensku, n?br? i proti druh?m dvěma malodohodov?m zemím, stejně jako proti Francii. Nep?átelské podjetí Polska proti nám odli?uje se od jeho stanoviska k ostatním na?im spojenc?m jen prudkostí a otev?eností. Nevyplynulo z nějakého konkrétního sporu polsko-?eskoslovenského, n?br? z celkové jeho nové zahrani?ně politické orientace, ur?ené do veliké míry paktem a sblí?ením s Německem.národní hospodá?Dr. Karel K?í?:Na?e hospodá?ství na prahu roku 1935?eskoslovensko má zvlá?tní politicko-geografickou polohu a zvlá?tní utvá?ení národního hospodá?ství, tak?e na ně p?sobí v?echny události ve světě, necht se odehrávají na jakkoli vzdáleném místě a nech? se zdá, ?e nás nemusí zajímat. Jsme vzdáleni tisíc kilometr? od mo?e, jsme státem ?istě vnitrozemsk?m, kter? zdědil po rozpadnuv?í se monarchii vět?inu pr?myslu, v někter?ch oborech, jako na p?íklad v textilu, zdrcující vět?inu a byl odkázán proto na vysok? export. P?i tom je pozoruhodné, ?ed?sledkyudá- lostí ve světě za?ínají u nás pravidlem p?sobiti oněco později a také o něco později pomíjejí jejich ú?inky ne? v ostatních státech na?ehc druhu. Tato v?eobecná pozorování je t?eba míti na mysli p?i následujících úvahách.U nás bylo témě? nejh??e.Světová krise u nás za?ala p?sobiti v plné síle teprve na po?átku roku 1932, a pohled na mapky exportu, které byly za?áděny do p?edchozích kapitol, pou?oval nás, ?e jsme byli v jejím st?edisku. Se ?panělskem, Irskem, Loty?skem a na?imi sousedy Ma?arskem a Rakouskem máme to smutné privilegium, ?e jsme ztratili 72—73 procent v?eho na?eho v?vozu z roku 1929. U nás nastal rychlej?í a hlub?í úpadek, ne? ?inil světov? pr?měr. ?ádn? jin? stát v Evropě kromě ostatních pěti jmenovan?ch nespadl do hospodá?ské krise tak hluboko, co? u nás vzhledem k daleko vět?ímu procentu národní v?roby, je? bylo vyvá?eno, zna?ilo je?tě hlub?í krisi ne? v těchto státech. Rozumí se, ?e se p?i tom zmen?il také objem pr?myslové v?roby, v někter?ch oborech a? na t?etinu, ale v pr?měru asi o polovinu. Nyní ov?em je situace opětně o něco lep?í, ztráta ne?iní ani 30 procent na?í pr?myslové produkce z roku 1929. O tom se v?ak později zmíníme d?kladněji.P?ed rokem na prvním místě v po?tu nezaměstnan?ch byla Amerika s 10.7 miliony, pak Německo s 3.1 milionu, Anglie s 2.2 milionu a potom hned ?eskoslovensko se 700.000 nezaměstnan?ch. Byli jsme tedy co do absolutních ?íslic po?tu nezaměstnan?ch na ?tvrtém místě. Kdy? uvá?íme, ?e Anglie má t?ikrát tolik obyvatel jako na?e republika, Německo ?ty?ikrát a americká unie osmkrát, m??eme si spo?ítat, jak tě?ká to byla nezaměstnanost. Z po?tu obyvatelstva bylo v Americe nezaměstnáno 8.7%, v Německu 4.9%, v Anglii 4.8% a u nás 4.6%. Rakousko v tomto p?ípadě nás p?edbíhá a staví nás na páté místo, proto?e 5.7% rakouského obyvatelstva bylo p?ed rokem bez práce. Uvá?í-li se celkov? po?et pracovních sil, bylo z nich bez práce v Americe 28.2%, v Rakousku 15.4%, v Německu 14.2%, v Itálii 14.1% a v ?eskoslovensku 14%. ?adu uzavírala Francie s 2.5% celkového po?tu pracovních sil bez zaměstnání. Jak vidět, nech? se data o nezaměstnanosti po?ítala tak ?i onak. stále jsme byli v po?tu nezaměstnan?ch ve světovém mě? ítku na ?tvrtém nebo v nejlep?ím p?ípadě na pátém místě. Za dobu trvání krise ztratilo na?e dělnictvo na mzdách a? dosud asi 15 miliard K?. Ve?keré ve?ejné zadlu?ení u nás p?ev??ilo 150 miliard K?.Kolik jsme dohonili.Dnakrise jsme dosáhli teprve roku 1933, a?koliv ve světovém pr?měru nastal s naprostou rozhodnostíobratklep?ímuji?odpolo- viny r. 193 2. U násopo?dění proti světovému v?voji ?inilo asi t?i ?tvrti roku. Také zlep?ování, které u nás kone?ně nastalo, mělo volněj?í pr?běh, ne? k?ivka světového zotavování. Podle indexu Maiwaldova klesla pr?myslová v?rob a u nás v nejhor?ím roce na?em, 1933, na 61% v?roby z r. 1928. Jde ov?em o pr?měr celé pr?myslové v?roby, rozumí se, ?e u někter?ch obor? byly poklesy i pod polovinu, u někter?ch zase byly men?í. V létě uplynulého roku toto ?íslo stouplo o deset bod?, na 71, tak?e jsme dohnali asi jednu pětinu pr?myslového v?robního poklesu. Do konce roku se projevila ?tvrtá vlna v konjunkturním zlep?ování, co? mělo za následek mírné ochabnutí pod 70.?eskoslovensko tedy v objemu pr?myslové v?roby vyrovnalo asi 20% svého celkového poklesu v pr?myslové produkci. Av?ak ve světovém pr?měru byl v?voj podstatně p?íznivěj?í ne? u nás. V ?ervenci 1934 světová pr?myslová v?roba dosáhla ji? ?ísla 89, zatím co na?e pr?myslová v?roba 71, tak?e o pln?ch 18%, ?ili opětně ojednupětinujsmeseopozdilizasvě- tov?m zotavovacím v?vojem. Je?tě jiné srovnání nás pou?uje o tom, jak jsme v krisi padli hlouběji ne? byl světov? pr?měr a jak p?i zotavování jsme nedo?li tak vysoko, jak světov? pr?měr. Jak jsme ji? ?ekli, zotavování se děje ve vlnách, tak?e p?es základní zlep?ovací tendence stalo se ji? ?ty?ikráte, ?e po několika měsících vzestupu nastane opětné oslabení, t?eba?e nikoliv pod nejni??í p?edcházející bod. To v?ak je t?eba míti na paměti p?i srovnávání ?ísel, jinak by se porovnání zdálo chaotické. Nejni??í bod světové pr?myslové v?roby ?inil 71% v?roby z roku 1928, nejni??í bod na?í pr?myslové v?roby 61%. Byli jsme tedy o 10% h??e posti?eni ne? svět v pr?měru. Nejvy??í bod světové pr?myslové v?roby, v květnu 1934 (rozumí se nejvy??í bod v zotavovacím procesu po roce 1928) ?inil 94% v?roby z roku 1928, nejvy??í bod ?eskoslovenské pr?myslové v?roby 73%. Opětně jsme o celou pětinu pozadu za světem, po?ítáme-li pr?měry. Av?ak postavíme-li v?robu pr?myslovou z roku 1929 rovnou 100, klesla roku 1930 na 89, o rok později na 81, roku 1932 na 64 a v nejhor?ím roce, 1933, na pouh?ch 60. Loni v?ak opětně stoupla na 67, tedy proti p?edloňsku o 12%.V?eobecn? závěr tudí? zní, ?e na?e pr?myslová v?roba co do mno?ství vyrovnala ji? témě? t?etinu svého krisového poklesu, av?ak světová pr?myslová v?roba — bez Spojen?ch stát? — vyrovnala ?ty?i pětiny pr?měrného poklesu pr?myslové v?roby.Pokles na?eho obchodu.Tak vypadá na prahu pátého roku krise stav na?í pr?myslové v?roby v nejhrub?ích rysech. Obra?me se nyní k prozkoumání situace obchodně politické, obychom viděli, zda se rovně? od nejhor?ího poklesu poněkud zlep?ila.Roku 1920 ?inil obrat na?eho zahrani?ního obchodu — v?voz a dovoz dohromady 52.4 miliardy K?. Roku 1929, nejlep?ím roce konjunktury, ?inil 40.5 miliardy K? ve měně podstatně zhodnocené a m??eme ho pova?ovat za vy??í ne? byl těsně po válce. Roku 1933, pro nás nejhor?ím rokem hospodá?ské krise, poklesl obrat na?eho zahrani?ního obchodu na 11.7 miliardy K?. Dovoz ?inil 6.4 miliardy K?, kde?to roku 1933 ?inil 5.8 miliardy K?. V?voz ?inil 7.3 miliardy K?, v roce 1933 pouze 5.9 miliardy K?. Obchodně politické aktivum, tedy rozdíl mezi v?vozem a dovozem ?inil loni 890 milion? K?, p?edloni 21 milion? K?. Obrat tedy stoupl s 11.7 miliardy K? na 13.7 miliardy K?, právě o dvě miliardy K?. P?i tom v?voz pr?myslov?ch v?robk? za loňsk? rok proti p?edloňskému stoupl o 26.4%, v?voz surovin o 31.3%, dovoz surovin stoupl o 18.8% a dovoz pr?myslov?ch v?robk? se zv??il o 13.9%. O zlep?ení tedy není mo?no v?becpochybovat. Celkové zlep?ení na?í obchodní bilance roku 1934 proti p?edloňsku ?iní 20%.Nyní p?imě?me tato data světovému v?voji, kter? ov?em známe úplně jen za první t?i ?tvrtiny roku 1934. Uvedeme proto jenom data za první polovinu roku 1934, je? jsou známa v?echna a která zcela posta?í k podání obrazu, jen? se v?ak v ná? prospěch za cel? rok 1934 zlep?il, proto?e ná? v?voz se podstatně zv??il v druhé polovině uplynulého roku. V prvním pololetí 1932 ?inil světov? v?voz, po?ítán ve zlat?ch dolarech, 6.692 milion?, evropsk? v?voz 3.330 milion?, ?eskoslovensk? v?voz 92 milion?. Roku 1933 za stejné období první poloviny roku ?inil světov? v?voz 5.409 milion? zlat?ch dolar?, evropsk? v?voz 2.843 milion? a ?eskoslovensk? 67 milion?. Roku 1934 opětně za první pololetí ?inil světov? v?voz 5.290 milion? zlat?ch dolar?, evropsk? v?voz 2.722 milion? a ?eskoslovensk? 79 milion?. Jak je vidět světov? a evropsk? v?voz v posledním roce poklesl, ná? v?voz se v?ak zv??il.P?ipomeňme v?ak p?i této p?íle?itosti, ?e toto zlep?ení ?eskoslovenského v?vozu je pro nás vysoce pot?ebné, nebo? roku 1928 ?inil ná? podíl na světovém obchodu 1.92%, kde?to roku 1933 klesl na 1.49%. To znamená, ?ejsmezna?eho podílu na světovém obchodu ztratili pln?ch 22%, ?ili témě? ?tvrtinu. I kdy? se tedy celkov? objem světového obchodu tak stra?livě zmen?il, ztratili jsem i v tomto zmen?eném světovém obchodu ?tvrtinu na?eho obchodu, kter? jsme měli p?ed sedmi lety. Proto musíme alespoň tento úbytek se sna?it ze v?ech sil v?rovnat. Je z toho vidět, ? e vina je p?edev?ím na na?ich pr?myslnících, na na?ich velkoobchodnících a na na?ich exportérech, proto?e jsme ztratili více, ne? ztratili jiní p?i stejně tě?k?ch podmínkách. Nedovedeme-li venku ?elit cizině, nem??e se v?bec spoléhat na ná? v?voz ani v dne?ní oslabené podobě, kdy sotva jedna pětina na?í celostátní v?roby se vyvá?í.Nezaměstnanostklesla v prosinci u srovnání s rokem 1933 o něco méně ne? o jednu desetinu, na 752.328 osob, proti 779.987 osobám v prosinci r. 1933, kde?to rok p?edtím, r. 1932, jsme měli 746.311 nezaměstnan?ch, roku 1931 jen 486.363, roku 1930 pouze 239.564 a roku 1929, v roce nejvy??í konjunktury, 52.809. Kdy? polo?íme rok 1928 rovn? 100, ?iní dnes urás po?et nemocensky poji?těn?ch asi o ctvrtinu méně. Tu je vidět, co bylo vy?áděno lidí ze st ilého povolání.S v?vozem a pr?myslovou v?robou souvisí doprava.Na jejím rozsahu je vidět, jak se da?í národnímu hospodá?ství. Nu?e, nákladní doprava p?i základu 1925 a? 1928 rovném 100, klesla v r. 1933 na 70, pak se během roku zv??ila postupně a? na 77 a v uplynulém roce dosáhla 78, dnes je snad je?tě o něco málo vy??í. Po?et p?istaven?ch vagon? ?s. státních drah ?inil roku 1929 zhruba 6.4 milion? vagon?, z ?eho? na interní pot?ebu dopravní, tedy na dopravu uvnit? hranic republiky, p?ipadalo 5.8 milion? vago- n?. Roku 1930 poklesl po?et p?istaven?ch vagon? na 5.9, roku 1931 je?tě dále klesl na 5.8, o rok později na 4.7, p?edloni na 4.2 milion?. Loni po prvé opětně stoupl na 4.5, z ?eho? na interní dopravu p?ipadá 4.1. To znamená, ?e po?et p?istaven?ch vagon? stoupl proti r. 1933 loni o 5.5%, v interní dopravě o 4.5%.S tím souvisí v?roba surové oceli v ?eskoslovensku, která roku 1922 sice ?inila 2.1 milion? tun, ale roku 1933 jen 747.000 tun. Av?ak roku 1934 opětně stoupla na 973.000 tun. Zlep?ení je naprosto patrné a nepopiratelné. Také tě?ba uhlí mírně stoupla, proti p?edloňsku o 6%, proti r. 1933 jen o 1%.Sna?ili jsme se analysovat situaci docela jasně, p?ístupn?m zp?sobem a u?ívali jsme v?hradně ú?edních dat, pokud ?lo o na?e poměry a dat Mezinárodního ú?adu práce, mezinárodních statistick?ch institucí a uznan?ch ústav?, pokud ?lo o zahrani?ní věci. Ná? úmysl byl objektivně zkoumat hospodá?skou situaci ?eskoslovenska na prahu roku 1935. Nemělo by smyslu lhát si do kapsy. Nu?e, takto vypadá situace za rok 1934 u srovnání s rokem 1933;Pr?myslová v?roba v ?eskoslovensku se zv??ila o12%.Odběr pr?myslov?ch surovinstoupl o11%,V?voz ?eskoslovenské republiky stoupl o 20%. Po?et p?istaven?ch vagon? pro republiku stoupl o4.5%.Po?et vagon? pro vyvá?ené zbo?í stoupl o 5.5%. Nezaměstnanost poklesla o8%.Mo?no tedy zhruba ?íci, ?e roku 1934 se na?e celková hospodá?ská situace zlep?ila proti roku 1933 o10—12%.Zb?vá vysvětlit obrovsk? po?et nezaměstnan?ch, kter? by klesl jistě více, kdyby toto poněkud hrubé mě?ítko platilo v?eobecně, namítne se patrně u těch, kte?í toto zlep?ení nepoci?ují a jich? je p?evá?ná vět?ina. Rozumí se, ?e zlep?ení o jednu desetinu není velké. Má v?ak zásadnív?znam, ?e se dostavilo a?etrvá. Věnujeme jeden ?lánek d?kazu na základě ú?edních dat tomu, jak u nás se rozmáhá stále více a více racionalisace a vědecké ?ízení práce a uká?eme, jaké tisíce lidí vyhání ze za- měsmání Nazna?ili jsme na tomto místě ji? jednou, ?e asi ?tvrt milionu lidí pozbylo racionalisaci trvale práci, i p?i objemu produkce z roku 1929, kter? se ov?em tak brzy nenavrátí.?eská povaha je podivná. Jsou ?e?tí lidé, kte?í nesná?í optimismus a hrabou se úmyslně v chmurn?ch úvahách, i kdy? objektivní zkoumání potvrzuje, ?e se situace zlep?uje. Tito lidé dokonce roztrp?eně ká- ?ou ka?dého, kdo si dá Drá?i, aby hospodá?ské zlep?ení, by? malé a u jednotlivce dosud nepocítitelné, postavil p?ed o?i v?ech. Nedáme se v?ak ?ádn?mi frázemi vlasteneck?ch ?urnál? zradit z touhy po hledání pravdy jak v politice, tak v hospodá?ství. Nebo? bez optimismu, d?věry, práce a energie by nestálo za to ?iti.Poctivost dat, kter?ch jsme u?ili p?i zkoumání na?í hospodá?ské situace a p?i porovnání poměr? v cizině, je povzneseno nad ve?kerou pochybnost. Manipulace, které jsme s nimi podnikli, jsou prosti?ké a ka?d? je m??e opakovati a po?etní v?sledky p?ezkou?eti. Nech? se tedy profesionální pesimisté tvá?í jakkoliv a nech? toto konstatování frázové oposici ?národního sjednocení“ a komunistické jakkoliv se nehodí do krámu, je nicméně pravdivé: na?e hospodá?ská situace se v uplynulém roce s ur?itostí zlep?ila. Zlep?ení nemá velk? rozsah, av?ak je to z?ejm? základ k dal?ímu postupnému zlep?ování. Za neú?asti národní demokracie ve vládě se p?ece jen poda?ilo uskute?niti několik zásadních zásah? do hospodá?ské politiky a bude-li dne?ní koalice míti rozum, odvahu a energii opat?iti v?em na?im obyvatel?m práci, je cesta pro ni otev?ena.Bilance uplynulého roku politicky je pro ?eskoslovensko p?íznivá. Zachovali jsme v na?em státě klid a po?ádek, uchovali jsme demokratick? parlamentarismus, kter? je jedinou státní formou, v ní? m??e ?iti kulturní ?lověk dvacátého století. Nastalo rozumné sblí?ení mezi socialisty a agrárníky, které m??e vrcholiti ve spole?n? hospodá?sk? program a m??e vytvo?iti blok dosti siln?, aby měl v?echny p?edpoklady k p?estavbě na?eho národního hospodá?ství. Hospodá?sky jsme dosáhli prvního jasného a nepopiratelného zlep?ení, stojíme opětně o jeden schod blí?e k zotavení.Mnoho nyní závisí na politickém a hospodá?ském vedení státu. Základní jpolitick? i hospodá?sk? p?edpoklad, klid a moc, jsou k disposici. Na prahu roku 1935 stojíme tedy s jist?mi nadějemi.literatura a uměníIlja E r e nb ur g:O surrealistechTento ?lánek jedná sice o surrealistech pa?í?sk?ch, p?es to je v?ak mo?no i u nás jej ?isti s porozuměním, poněvad?, jak známo, surrealisté pa?í??tí jsou vzory a u?iteli na?ich.Y7e starém Chaplinově filmu ?Pa?í?anka“ je malebná, a?- * koliv trochu nechutná episoda. Hrdina p?ijde do restaurace a objedná si zvě?inu. Není to oby?ejn? jedlík, n?br? jemn? gastronom, a zvě?inu ?ádá pouze v tom p?ípadě, je-li opravdu prohnilá. Odchází do kuchyně, aby se p?esvěd?il, zdali ba?ant dostate?ně páchne. Ba?anti pro podobné milovníky se vě?ejí za krk. Kdy? krk uhnije a ba?ant spadne, teprve tenkráte se hodí péci. Kucha? i pomocníci si ucpávají nos: ani profesionální povinnost není s to p?ekonat podt o?klivosti. Gastronom v?ak je ??asten; chtivě vdechuje zápach hnijícího masa, jako by měl p?ed sebou kytici konvalinek.Nevím, mám-li pa?í?ské surrealisty p?irovnat k ba?ant?m pově?en?m za krk nebo k vynalézav?m kucha??m. Nevím,jsou-fi to lidé nemocní nebo pouze vynalézaví. Jedno v?ak je jisté: ?e jsou labu?níky. Jsou to lidé majetní: kniha básní René Crevella na ?císa?ském japonském papí?e“ stojí 300 frank?, kniha básní básníka Péreta dokonce 500 frank?.?asopis surrealist? má fosforovou obálku, je? ve tmě zá?í. Je ov?em tě?ko vysvětlit, pro? ?asopis se má prohlí?et potmě, ale v?dy? p?ec není o nic leh?í dokázat, ?e shnil? ba?ant je chutněj?í ne? ?erstv?. To je věcí vkusu a také psychiatrie. Mladí lidé se naz?vají surrealisty, to jest ctiteli nadreálného světa. Je docela mo?né, ?e v tomto světě vládnou zvlá?tní mravy. Kdo ví, zdali vedle shnilého ba?anta du?e nepot?e-* buje fosforové obálky? ?asopis v divoké obálce se jmenuje ?Surrealismus ve slu?bách revoluce“. Pa?í??tí snobi mají rádi nejen coctaily a pohlavní zvrácenosti, ale i ?revoluci“. Surrealisté horlivě citují Marxe. Hegela i Lenina a uji??ují svoje polorozumné ?tená?e, ?e ?slou?í revoluci“. P?i tom dokazují, ?e revoluci slou?í pouze oni. Ti fosfori?tí mladíci, zaujatí teorií onanie a filosofií exhibicionismu, dělají ze sebe ?árlivé ochránce revolu?ní nesmi?itelnosti a proletá?ské ?istoty.André Gide vystoupil na komunistickém meetingu, a ti, kte?í podlízavě naslouchali jeho slov?m, hned za?ali otravovat mu?ného spisovatele. Surrealisté jsou proti A. Gtdeovi i pobou?eni: je pro ně málo revolu?ním. Básník Péret, tent??, jeho? knihy na ?císa?ském“ papí?e stojí 500 frank?, věnoval A. Gideovi báseň — tak oby?ejně pí?í v?rostci po stěnách pa?í?sk?ch záchod?. Uvedu nejpitvorněj?í ver?e z ní:Pan soudruh Gide si praví, ?e je ?as vystavit na ukázku svoje b?icho jako rud? prapor.Ano, pane soudruhu Gide, dostanete srp i kladivo: srp — do b?icha a kladivo sníte!Fosfori?tí nestoudníci jsou nespokojeni Sovětsk?m svazem. Jeden z nich pí?e: ?Z SSSR vane vítr kretenismu.“ Co je to ten ?kretenismus“? Je vidět, ?e revolu?ní mládenci neuznávají práce. Jsou pro Hegela. pro Marxe i pro revoluci, ale s prací naprosto nesouhlasí. Mají svá zaměstnání. Na p?íklad studují pederastii a sny. Jsou pobou?eni: ?Jak je mo?no se nadchnout děláním kastrol??“ Udělat něco sami ov?em nejsou schopni. Jeden horlivě projídá dědictví, druh? ?enino věno. Jsou stál?mi hosty americk?ch bar? a fanatiky lenosti. Sovětsk? svaz je pobu?uje proto, ?e tam lidé pracují — to je ten ?vítr kretenismu“. Toté? nedoch?d?e, je? se roz?iluje na ?vítr“, p?iznává dostate?ně otev?eně:..Mnohem více mne pobou?il film ?Cesta do ?ivota“. Rozhněval jsem se na ty mladé... (následovalo slovo nemo?né pro tisk), pro ně? je práce jedin?m cílem, jedin?m smyslem ?ivota, jim? Scboti uniforma pr?vod?ího, a kte?í, p?icházejíce do nevěstince, kde jsou p?i neimen?ím těla a písně, nedovedou nic jiného, ne? se vrhnout s k?ikem na ?eny a ve zběsilosti p?eru?if zá?ivá slova, je? bych rád p?ijal za sv?j program: ,Zde se pije a líbají děv?ata.*“Jejich program je jasn?: po citátech z Marxe v?věsní ?tít ve?ejného domu. P?ehlí?ejí v?robu kastrol? a kuchyňského ná?iní. Co? není jedno, v jaké nádobě kucha? p?ipravuje prohnilé ba?anty? Chtějí jen pít, zpívat a líbat děv?ata. Je to dosti obsáhl? program, ale není v něm je?tě ni?eho nadreálného. Tak se baví desítky tisíc lidí ur?ité t?ídy.Fosfore?ní mladíci jsou ov?em také cti?ádostiví. Neustále se sna?í udělat skandál, o něm? by se mluvilo na v?ech k?i?ovatkách. Jsou to neuznaní geniové a ne??astní nadrevolucio- nári. Co mají dělat? Je ov?em mo?no jít na dělnickou demonstraci. Ale dělníky rozhánějí policisté a ti mají gumové obu?ky. Bob' to a pak to nemá lesku: kdo by mluvil o nějak?ch nezaměstnan?ch? ... Revoluci ti pánové chápou po svém: revoluce je reklama. Za?ali nestoudn?mi slovy. Svoje publikace horlivě plní spí?e slovy hovorov?mi ne?li slovy hodícími se pro tisk. Jsou to slova, pojmenovávající r?zné ?ásti lidského těla. Ov?em, francouzská policie je neoby?ejně liberální, pokud se t?ká o?kliv?ch slov. Nikomu nenapadne konfiskovat fosfore?nou pornografii.Od terminologie p?ejděme k filosofii. Surrealisté se trochu hloupě p?iznávají, ?e jejich programem je líbat děv?ata. Chyt?eji chápou, ?e s tím daleko nedojdou. Děv?ata jsou pro ně jen — oportunismus. Zd?razňují jin? program: onanii, pederastii, feti?ismus, exhibicionismus, dokonce prznění zví?at. Ale v Pa?í?i je i tím tě?ko někoho udivit. Tehdy reálno se stává nadreálnem, na pomoc p?ichází ?patně pochopen? Freud a oby?ejné zvrhlosti jsou pokr?vány rouchem dvojnásobné nepochopitelnosti a tajemnosti. Zajisté, ?e mezi surrealisty jsou skute?ně du?evně nemocní lidé. Ale vět?ina jich du?evní nemoc simuluje, pokládajíc ji za jedinou známku geniálnosti v leto?ním roce. Hle uniforma, která lichotí jejich je?itnosti: ne oblek pr?vod?ího, ale svěrací kazajka.Jeden z této veselé spole?nosti zab?vá se studiem surrealistického obrazu na skle. Za?íná matematick?mi formulemi a pak hlubokomyslně poznamenává: ?Zahalují se hlubinou své ubohosti, kterou jim poskytuje zrcadlo, aby je dovedlo k onanistick?m halucinacím.“ Jin? pracuje jako sadista. Svoji sta? nazval: ?Aktuálnost mark?ze de Sade“. Uji??uje, ?e v?ichni lidé jsou sadisté. Praví: ?Mo?ná, ?e ti, kte?í netrpí tím, co věda oficielně naz?vá ne?estí, budou zítra pokládáni za nemocné.“ T?etí kreslí celou kolekci nepochopiteln?ch p?edmět? nejvíce podobn?ch ov?ímu v?mětu a dává tomu takov? název: ?Nové psycho-atmosféricko-anamorfické p?edměty.“ ?tvrt? pí?e dlouhou sta? o tom, pro? kupuje olejové barvy:?Chtěl jsem kdysi malovat. Moji p?átelé mi v?ak vyt?kali, ?e cel? ?as si s barvami hraji. Lehce jsem smá?kl tubu, vytla?il jsem barvu a rozmazoval ji.. . Brzy se mi to stalo vá?ní. V l??ku p?ed spánkem jsem bral tuby a ?ichal jsem k nim ... Musím se p?iznat, ?e jsem cítil silnou chu? barvy sníst. Zvlá?tě mne vzru?oval ?lut? kadník, kobalt a rumělka.“Milovník tub po p?e?tení surrealistick?ch knih pochopil hlubok? v?znam své zábavy: ?To, ?e jsem s hrdostí ukazoval v?em dvě velké tuby, dokazuje, ?e jsem se oddával symbolickému exhibicionismu, tím více, ?e toté? jsem prováděl dokonce v pa?í?sk?ch ulicích.“Tito ba?anti jsou opravdu shnilí. Zdr?ovati se p?i nich stojí jen za to, ?e pochopíme, jak se baví francouz?tí básníci za na?ich ne právě klidn?ch dn?. P?i tom se mezi nimi setkáváme se jmény básník?, kte?í je?tě p?ed několika lety psali opravdové ver?e: André Breton a Paul ?luard. Zdá se jim, ?e je urá?livo pro básníky b?ti nad?en klempí?skou prací. Nemohou pochopit, ?e ty ?kastroly“ pro sovětské básníky jsou jen jedním z materielních forem ohromného úsilí země, je?, jako ka?dá velká vá?eň, nem??e nechat srdce lhostejn?m. Surrealisté pohrdají hrubou v?edností. Mají mnoho ?asu, vypijí mnoho coctail?, u?ívají mnoho japonského papíru. Chtějí také vá?ně pracovat. Vypisují ankety pro ?iracionální proniknutí v podstatu věcí“.Anketa ?. 1. Skleněné ?těně. Otázky: ?Je ?těně nakloněno lásce? Kter? filosofick? systém vyznává? Kterého je pohlaví? Na kterou ?ást ?enského těla byste je polo?ili? A by- la-li by ?ena mrtva? Jakého zlo?inu je schopno?“ A. Breton uji??uje, ?e ?těně je ?enského pohlaví, ale ?luard tvrdí, ?e je pohlaví mu?ského. Lásky je schopno. Pokud se t?ká filosofického systému — není shody: ka?d? chce vymyslit něco chyt?ej?ího — Hegel, Kant, Herakleitos. V otázce, kami::-ě polo?it, dávají p?ednost nestoudn?m ?ástem ?iv?ch i mrtv?ch osob. ?těně je schopno mnoh?ch zlo?in? od tapsárství a? k vampirismu.Po ?těněti p?istupují básníci ke kousku sametu. Otázky: ..Kter?m jazykem mluví samet? Jeho povolání? Jaké zvrácenosti je schopen?“ Po úvahách p?icházejí básníci k závěru, ?e samet je polyglot. Jeden mu p?ipisuje jazyk irsk?, druh? bulharsk?. Povolání sametu vzbuzuje spory — samet se zab?vá prostitucí, p?ípravou voňavek, pasáctvím, mu?ednictvím sekretá?ské práce a jin?m. Vědecká ?innost pokra?uje. Básníci stra?ně vá?ně se ptají navzájem: ?V kterém místě ur?itého obrazu byste nejraději onanovali?“ Od zeměpisu p?echázejí k historii. Z klobouku vytahují ?íslice. Je vyta?en rok 409. Za?ínají zkoumat, jak? byl ?ivot v r. 409 po Kristu. Kolik, na p?íklad, tehdy bylo v Pa?í?i obyvatel?? Jeden pravá 1857. Druh? se hádá: v?eho v?udy jen 3 lidé. Pak. vrátiv?e se ke svému oblíbenému problému, se ptají: ,.Jak se r. 409 seznamovali mu?i s ?enami?“ Mínění se rozcházejí. Surrealista bez fantasie odpovídá: ?Rozevírali de?tník se slovy: ?Madame, bude te? pr?et.“ Surrealista, pln? herds mu, vidí pravěk? ?ivot jinak: ?Vyhazovali je do v??e a pak je nesli pod pa?í.“K těmto cvi?ením podávají surrealisté vysvětlení: ?Vedli jsme ankety s maximální vá?ností a bez my?lenky na jejich oti?tění.“ O těchto posledních slovech musíme v?ak pochybovat: ti pánové i sv?m zp?sobem chrápou p?i spaní, aby nějak vzbudili pozornost. Kdo ví, není-li jim sam?m o?klivo z těch tub a ?těňat. Ale pamatují na svoje ur?ení — chtějí b?t těmi nejsmradlavěj?ími ba?anty pro nejvzácněj?í znalce. Co?, ka?d? dělá, co m??e. Pa?í? je velké město a jsou v něm nejr?zněj?í zaměstnání. Na?lo-li se zaměstnání pro kousek sametu, na?lo se i pro vybrané básníky. P?i tom v?em dovedou naz?vat sv?j ?asopisek ?Surrealismus ve slu?bách revoluce“. Nevíte, co dělají, kdy? mluví o skleněn?ch ?těňatech? Dovolte: slou?í revoluci! Surrealisté vědí, ?e ?postra?it bur- ?ou“ je te? tě?ko. Se sametem a tubami se nevysta?í. Proto nestydatě p?eru?ují svá cvi?ení citáty z Lenina. Ale mě??ák není tak naivní. Ví, ?e ti fosfore?ní ba?anti nejsou nebezpe?ni. Co se t?ká dělník? — ti ne?tou ver?? na japonském papí?e a ?asopis? ve ?pr?movn?ch obálkách. A kdyby náhodou uviděli ty publikace s jejich oplzl?mi slovy a ?títivostí k práci, bez rozmy?lení by ?slu?ebníky revoluce“ p?i?adili k oby?ejn?m pouli?ním pepík?m.Od Arthura Rimbauda, jen? psal geniální ver?e a jen? se bil za Komunu, a? k těmto uboh?m zvrhlík?m uplynulo ?edesát let, cel? ?ivot jedné t?ídy, cel? osud velké kultury!(Z ?Literaturnoj gazety“ p?el. Jar. Teichmann.)O tt o Rádi:Filmové hvězdy z kalamá?eKreslen? film na vrcholu.Jakmile byla pohybliv?m stín?m němého filmu vlo?ena do úst slova, p?estal film b?ti p?eludem. Laterna m a - gica p?estala b?ti magickou: reprodukovala u? jen fotografie osob, které mezi sebou vedly logické a spo- ?ádané hovory. Normální mluven? film u? v sobě nemá nic kouzelného a brzy ho p?estanete vnímati jako zázrak: stane se samoz?ejm?, jako je pro nás telefon. Vynálezem dialogov?ch film? byly vynalezeny i civilní filmy.Něm? film nebyl naprosto civilní, nebyl ani zdaleka realistick?. Zachovával si snovost i tehdy, kdy děje byly docela naturalistické. Stroheim?v ?Svatební pochod“ je děsiv?m p?eludem, i kdy? lí?í naturalistick? ?eznick? krámek. Chápanovy realistické p?íběhy jsou legendami, i kdy? lí?í útrap-, tuláka nebo psí ?ivot nezaměstnaného. Jakmile zbavíme skute?nost zvuku, proměníme ji ve fantasma. Nafilmujte zblízka pohled na cválající jezdce a reprodukujte mikrofonem dusot kopyt, supění nozder, praskání písku: je to reportá? z derby. Promítněte tent?? obraz na plátno za naprostého ticha, bez jakéhokoli zvuku, něm?. Vidíte p?ed sebou pojednou jezdce z Apokalypsy. Po p?eludnosti, neskute?nosti, po snovosti němého filmu se st?skalo v?em těm náv?těvník?m, kte?í si nedovedli ani jasně vysvětliti, pro? nyní u? nejsou p?i mluven?ch filmech tak spokojeni, jako b?vali p?i něm?ch. St?ská se jim po pohádkách.Byla to revolta fantasie proti banalitě mluvící fotografie, kdy? se krátké kreslené filmy za?aly tě?iti z daleko vět?ích úspěch?, ne? sebe krásněj?í filmy hrané. Byla to touha po neskute?nosti, která právě v době největ?ího zrealisti?tění filmu p?idan?m zvukem dala o?iti docela nov?m svět?m. Svět?m, v nich? nakreslené a pohyblivé figurky za?aly pro?ívati dobrodru?ství neznámá a ne?ekaná, v nich? o?ili hrdinové Ezopov?ch bajek,v nich? ?ibalsk? my?á?ek Micky za?al vyhrávat! nad v?elijak?mi nesnázemi svého lineárního mikrokosmu, v něm? mu za?ala pomáhati v nejrozhodněj?ích chvílích my?ka M i n- n i e. O?ily nové světy a p?i?li na svět noví a noví tvorové. Koko, ?a?ek z kalamá?e, se seznámil s nejp?vabněj?í ze v?ech dívek, milováníhodnou Betty Boopovou, která nemá o nic méně sex-appealu ne? její star?í kolegyně Marlena. A prolhan? námo?ník Pepek se svou nerozlu?nou d?m?i?kou a kotvami vytetovan?mi na mohutn?ch zápěstích za?al vypravovati pestré p?íběhy oněch ?ty?iceti let, kdy jako mo?ská krysa k?i?oval oceány a dostal se do leckter?ch světadíl? dosavadnímu zeměpisu neznám?ch.Jak se to dělá.Není divu, ?e se kreslené filmy, zvané také ?trikfilmy“, dostaly na vrchol své obliby dnes, kdy realistick? mluven? film v?eobecně’ ovládl kinematografickou podívanou. Kreslené filmy p?edstavují romantickou slo?ku kinematografické podívané. Pat Sullivan, Ubb Iwwerks, Walt Disney, Max i Dave Fleischer — v?ech těchto pět p?edstavitel? v?voje americké kreslené grotesky dostalo se teprve za doby zvukového filmu k takov?m mo?nostem, o nich? d?íve jen snili. D?íve vyráběli ?kreslené dodatky“, které se p?idávaly k nedosti dlouh?m program?m film? hran?ch. Nyní teprve se produkce kreslen?ch film? stala docela samostatnou a jsou jí věnovány slu?né sumy: Rozpo?et Dis- neyovy produkce, jen? má sv?j samostatn? atelier, obná?í na p?íklad ro?ně skoro 20 milion? korun, za ně? se zhotoví ro?ně 13 film? ?ernobíl?ch a t?ináct trikfilm? barevn?ch ka?d? o pr?měrné délce 250 a? 300 m. Jak nákladná je tatoP?ítomnostiv?roba vám vysvitne, uvědomíte-li si, ?e ka?d? z těchto 26 kreslen?ch film? bě?í v kinu jen necel?ch 10 minut, ?ili ?e celou onu dvacetimilionovou ro?ní produkci Disneyov?ch atelier? m??ete shlédnouti v kinu asi za 4 hodiny. ?ty?i hodiny filmové podívané, kterou vyrábělo 200 lidí cel? rok ve skvěle vybaven?ch a ideálně specialisovan?ch atelierech.Jak se to vlastně u takov?ch brat?í Disney? nebo brat?í Fleischer? v onom atelieru dělá, zdá se náv?těvníku kina hotovou záhadou. P?i tom v?roba kreslen?ch fi 1 - m ? nemá do sebe nic tajemného: tajemstvím je jen zjednodu?ení a racionalisování v?robního postupu. V zásadě je věc prostá. Na plátně v kinu p?eběhne p?ed divákem 24 obrázk? za vte?inu, jejich? rychlé promítnutí za sebou dá ilusi souvislého pohybu. Těchto 24 obrázk? vzniklo fotografickou cestou. Nakreslíme-li podobn?ch 24 obrázk?, rozkládajících pohyby jednajících osob, vyfotografujeme-li ka?d? z těchto obrázk? na jedno okénko filmu a promítneme-li je za vte?inu, vznikne nám stejně dojem souvislého pohybu.Takov? byl skute?ně p?vodní postup v?roby trikfilm?: ka?dá fáze pohybu se kreslila na nov? obrázek i s cel?m pozadím. Na jednu krátkou kreslenou grotesku se pot?ebovalo asi 15.000 obrázk?: to byla práce dvou let pro dobrého kreslí?e.Pozděj?í v?voj p?inesl zjednodu?ení a zdokonalení. Oddělilo se pozadí se scenerií od jednajících osob. Jednající osoby se po?aly vyráběti jako kloubovité, v jedné plo?e pohyblivé postavy. Tyto figurky se p?ed fotografickou kamerou polo?ily na namalované pozadí a fotografoval se na nich pohyb po pohybu, ka?d? na zvlá?tní filmové okénko. Toto zjednodu?ení nebylo zdokonalením: figurky byly pohyblivé pouze v jedné rovině, pohyb do hloubky obrazu nebyl mo?n?. Cti?ádostiví nad?enci, kte?í viděli v kresleném filmu budoucí umění, na toto usnadnění práce nep?istoupili. Zjednodu?ili si zhotovení filmu p?edně dělením práce: jin? navrhoval figurku a kreslil ji jen v několika karakteristick?ch postojích, jiní vym??leli komické situace, a film se vyráběl tak, ?e vedoucí umělci kreslili jen rozhodné a kone?né fáze jednotliv?ch pohyb?, p?echod zjednoho pohybu do druhého pak p?enechávali k detailnímu vypracování ?emesln?m kreslí??m. Technicky si zjednodu?ili postup zejména tím, ?e místo na papír po?ali kresliti pohybující se figurky na pr?hledné plochy celuloi- d u, tak?e je mohli libovolně klásti na samostatné pozadí, bu? neměnné nebo pohybující se.Náv?těva v atelieru kreslen?ch film?.Nav?tívíme-li dnes někter? z atelier?, v něm? se vyrábějí kreslené filmy, budeme p?ekvapeni tím, ?e se v?robní postup u? skoro v ni?em neli?í od v?roby film? hran?ch. S jedinou v?jimkou, ?e herci jsou nahrazeni kreslí?i, není v produk?ním procesu velk?ch odchylek.Vznik kresleného filmu je dán zadáním dějové s y - n o p s e, v ní? se ve formě souvislého novelistického vypravování popisuje p?íběh, jej? mají kreslené figurky ztělesniti. Tato synopsis bu? p?iná?í látku pro některou ji? existujícífigurku, ?ili pro slavnou ji? star, anebo je vynálezem figurky nové. V tomto p?ípadě navrhující p?ikládá ?adu kreseb s podrobn?mi studiemi fysiognomie této figurky, s ná?rty jejích mimick?ch detail?, s p?esnou karakteristikou jejích vlastností. Nebo? kreslená figurka musí p?esně do- dr?eti svou psychologickou linii jako ?iv? herec, jen? ztělesňuje nějakou postavu. Zejména u hotov?ch ji? filmov?ch figurek, jako u malé Betty s její p?vabnou koket- ností, nebo u my?ky Micky s její kurá?nou odhodlaností, se dbá s velikou p?ísností na naprosto věrné dodr?ení psychologické linie.Takto zadané náměty pro?ítají dramaturgové a pro- debatovávají je s uměleck?mi ?éfy produkce na meetingu, v něm? se sestavuje program produkce. P?ijaté náměty putují do scenaristického oddělení, kde? profesionální scenáristé z nich vypracovávají scenaria. S nimi spolupracují speciálně anga?ovaní ?g a g - m e n i“, to jestlidé, kte?í mají komické situa?ní nápady. Z pe?livé spolupráce vyjde ze scenaristického oddělení hotové scenario p?í?tího kresleného filmu, p?esně ji? psané pro tuto techniku. Scenáristé, kte?í se starají zejména o celkovou v?stavbu historky a dodr?ení linie její ?story“, mají po ruce jiné specialisty, zvané v Americe ?adapter s“, kte?í souvisl? děj adaptuji pro fotografickou techniku tím, ?e jej rozdělují na jednotlivé pasá?e, v?stupy a záběry (?sequences“, ?scenes“, ?shots“).Jakmile je dokon?ena práce na podrobném scenariu, na partitu?e p?í?tího kresleného filmu, p?echází do rukou v?tvarník?. V?tvarná práce na filmu se rozděluje na dvě ?ásti: jedno oddělení p?ejímá práci na jednajících figurkách, druhéPfítDmnost >oddělení zhotovuje malovaná pozadí ?scenic department“). Kreslení figurek p?edchází opět sch?ze hlavních umělc?: na ní si skicují karakteristické pohyby a postoje figurek, sami si p?ehrávají jednotlivé postavi?ky, aby si objasnili, co má na nich b?ti typické, a aby tak sou?asně zachovali jejich anthropomorfick? ráz. Pro speciální pohyby, jako je let pták?, běh ?irafy nebo p?trosa, ch?ze velblouda, plazení housenek nebo had?, po?izují se jako studijní pom?cka skute?né filmové snímky těchto tvor?, studují se na ?adě kopií rozkládané pohyby těchto tvor?, aby specifické jejich pohybování bylo zachyceno.Kdy? jsou tyto základní kreslí?ské typy prostudovány a jejich vlastnosti fixovány, svě?uje se dal?í práce t?em r?zn?m druh?m kreslí??. První z nich jsou tak zvaní ?animator s“. Najdeme je ve velkém atelieru sedící ve dvou ?adách p?i stolech tak, aby mohli b?ti v ustavi?né spolupráci. Jejich úkolem je rozvíjet! v?tvarně v optické, viditelné formě jednotlivé komické nápady scenaria. Oni je?tě nerozkládají pohyb do desítek a do set jednotliv?ch fází, n?br? nazna?ují jej pouze tak, jak se jeví na po?átku a na konci ka?dé jednotlivé akce.Odtud p?echází v?echny jejich nákresy do dal?ího sálu, v něm? pracují tak zvaní ?In-Betweener s“. Jejich úkolem je vypracovati do detailu v?echny p?echodné fáze jednotliv?ch pohyb? a rozvésti je na mno?ství jednotliv?ch obrázk?. Pracují na stolech, opat?en?ch zdola prosvícen?mi deskami z matného skla. Kreslí na lehkém, transparentním papí?e. Jakmile dokon?í jeden obrázek, polo?í na něj ?ist? list pr?svitného papíru a p?ekreslují na něj dal?í, nepatrně se odchylující fázi pohybu. Tato technika umo?ňuje, ?e se docílí naprosto p?irozeně plynulého pohybu.Jakmile tito malí?i dokon?ili své kresby, po?lou se v?echny obrázky do dal?ího oddělení. V něm je zaměstnáno mno?ství k r e s 1 í ? e k, je? prostě p?ekreslí v?echny obrázky na naprosto pr?hledné listy c e 1 u 1 o i d u. Jde-li o film ?erně kreslen?, po?lou se tyto listy s p?íslu?n?mi pozadími, je? po?ídilo ?scenic department“, ihned do oddělení fotografického.Jde-li o kreslen? film barevn?, dostane kreslené obrázky na celuloidov?ch listech oddělení malí?ské, kte?í jsou zváni ?Inker s“. Tito kolorují obrazy jednotliv?ch figurek v lehk?ch svítiv?ch a dokonale pr?svitn?ch barvách.Prosaická v?roba barevn?ch sn?.Takto bylo za dozoru vrchního uměleckého ?éfa, r e ? i- s é r a filmu, zhotoveno v několika odděleních pr?měrně 10 000 kreseb, je? zachycují v?echny pot?ebné pohyby jed- najících figurek. Scénické oddělení, které odpovídá asi malirně velkého divadla, dodalo zatím v té?e době v?e- dmv pot?ebné dekorace, v?echna pozadí pro rozvíjen? děj. Obojí malby p?ijdou do oddělení fotografického.V něm se po?izuje nejnudněj?í oddíl práce: automatické a naprosto monotonní nafilmování jednoho obrázku po druhém, naprosto mechanicky podle po?adov?ch ?ísel. Fotograf, jen? pracuje za kamerou, upevněnou kolmo ve v??i nad vodorovn?m stolem, nemá mo?nost nejmen?ího individu- elního pojetí. Cel? film je ji? hotov v rozlo?en?ch obrázcích, jedinou povinností operatérovou je, zachytit v?echn’. obrázky v bezvadn?ch, správně exponovan?ch snímcích Aby se dosáhlo pot?ebné svítivosti obraz?, prosvětlují se jednotlivé obrázky zdola. Práce postupuje tu velmi pomatu a velice zdatn? operatér je s to nato?ili nejv??e 15 metr? filmu denně. P?i filmování obraz? barevn?ch u?ívá se dnes jako nejúspě?něj?ího technického procesu Technicolor.Exponované filmy jdou do laborato?í. Barevné filmy jsou vyvolávány v absolutní temnotě a vte?inová odchylka zp?sobí ji? změnu v kvalitě barevn?ch tón?. Po ?trnácti dnech práce v atelierech a laborato?ích, zaměstnávajících 200 lidí, vychází po prvé p?ed světlo promítacích p?ístroj? hotov? kreslen? film. Na rozdíl od filmu hraného, kde te? teprve nastoupí hlavní díl práce re?isérovy, toti? sest?ih filmu, p?ichází tu na svět film ji? naprosto hotov?: jen některé délky se st?ihem je?tě korigují. Kreslen? film je hotov — je v?ak něm?.Hotov? a něm? film jde do synchronisa?ních sál?, kde p?echází do rukou hudebního skladatele, v nich? je podkládána orchestrální hudba, a v nich? jednotlivé figurky dostanou své hlasy. Pro my?ku Micky nebo pro Betty Boop jsou anga?ovány skute?né star, které v?dycky mluví jejich part, jindy jsou zaměstnána celá kvarteta a celé herecké soubory pro zpívané nebo mluvené scény. Po dlouhém a únavném nazkou?ení ka?dého v?stupu, p?i něm? je t?eba docílili naprosté shody proná?en?ch slov s hotovou kresbou, je zvuk p?ijat. Tak je sest?i?en zvukov? negativ. Laborato? pak spojením obrazu a zvuku na stejn? filmov? pás dodá první obrazov ě-z vukovou kopii dokon?eného díla. Jsme u konce procesu, film je p?ipraven k premié?e.Pro vět?í p?ehlednost jsme postup v?robní poněkud sche- matisovali, te?, na konci, bude ?tená?i jasno, ?e ?asto typická hudební skladba, je? je základem zvukového a kresleného filmu, p?edchází, a ?e kreslí?i pracují hned od po?átku tak, aby pohyby jednajících osob se p?esně kryly s taktem hudby. Také text písní je dán u? p?edem, a pohyby úst se kreslí p?esně podle taktu a podle toho, jak to vyslovení úst vy?aduje. Rovně? p?i v?robě barevn?ch film? je ov?em ji? od po?átku po?ítáno s barevn?mi efekty ji? p?i kresbě.To je prosaické, neromantické, technické pozadí p?i filmování, oněch kouzeln?ch barevn?ch pohádek, které dnes v?ichni v kinu milujete. Pro? je máte rádi a jaká je jejich podstata, toho si v?imneme jindy.d opi syChlad mocn?chVá?ená redakce!Dokon?iv svoji ?Podzimní symfonii“ — byla to d?kladná práce t?i let — ?ekl jsem si: ?Te? u? bych mohl s klidem um?ít, proto?e jsem splatil nejtě??í uměleck? dluh svého ?ivota.“ Vzpomněl jsem v tomto díle z nále?itého odstupu sv?ch bolestí i radostí, poklonil jsem se ?arovné kráse jeseně usmi?ující a vyrovnávající.Klid — mír — ?ádné — polemiky — a te? vidím, ?e chtě nechtě musím se chopit péra, abych zkorigoval ?lánek v posledním ?ísle t?deníku ?P?ítomnost“, s názvem Chlad mocn?ch. Podivno, ?e pisatel s ním p?i?el témě? a? ?tvrt roku po premié?e mého díla. Není to snad v souvislosti s pre- sidentsk?m jubileem, anebo s programem desátého abonentního koncertu ?eské filharmonie, jen?, jak známo, bude ur?en hlasováním abonent???lánek za?íná pochvaln?mi slovy o díle a jeho provedeni, ale hned na to vystrkuje ?ertovo kop?tko: ?Autor ?Podzimní symfonie“ si povzdechl ve t?etí větě nad chladem mocn?ch! obratem ruky z pluráru stává se singulár. Dohady: snad Ostr?il? — ministerstvo? — ne, kdosi ?ekl: ?to bude president Masaryk. ?ekl to klidně a lhostejně skoro. Z?stalo jen p?i té domněnce.“ Byla sice pronesena poznámka na obranu Novákovu — ale pisateli zalíbil se tento dohad, kterého se p?idr?el jako dokázaného fakta. Mentoruje pak v?echny umělce — nespokojence, kter?m se president Masaryk nezdá dost pozorn?m k jejich dílu nebo osobě. Poněvad? ?lánek je adresován v prvé ?adě mně, musím jej uvésti na pravou míru.Chci tlumo?iti zde stesk nejen sv?j, n?br? i jin?ch, v tomto p?ípadě hudebních umělc? na zmíněn? chlad mocn?ch. Tento stesk je adresován na?im vládnoucím kruh?m, kde zejména pro hudební na?i kulturu, hlavně sou?asnou, není v?bec zájmu. Za ?estnáct let na?í samostatnosti nevzniklo jistě tolik děl mimo?ádn?ch, aby nebylo mo?no věnovati jim trochu pozornosti. Je-li p?i takové p?íle?itosti na p?. Smetanova síň na- piněna i: r : ir.ih:nep?sobí prázdná presidentská lé?eprávě p-:?ě?.Seině ani na pódiu, ani v hledi?ti. Stě?oval jsem a na to jednou p?i ?aji na hradě sek?nímu ?éfovi Sch. z ka- binetni kancelá?e, podotknuv, ?e samoz?ejmě nikdo ne?ádá osobní ú?ast páně presidentovu p?i kdejakém koncertě a p?i ka?dé divadelní premié?e, ale ?e tam měl b?ti alespoň p?i záva?n?ch událostech něk?m zastupován. Na námitku, jak by t?eba on, ?lověk tak nepatrn?, mohl zastupovati pana presidenta, odpověděl jsem: ?Co? nezastupuje ka?d? venkovsk? kaplánek samého Pána Boha?"Právě tak bílou vranou p?i událostech hudebních je někdo z kruh? ministersk?ch, nejedná-li se o ú?ast oficielní. Konstatuji s potě?ením, ?e takovou vzácnou v?jimkou jest nyněj?í ministr ?kolství (nestr?ím-li za to v?tku ?plhounství?). I kdy? umělec cele zaujat? vznikáním svého díla jistě nemyslí, co kdo tomu ?ekne, p?ece jej up?ímně potě?í zájem a uznání mocn?ch tohoto světa. Po premié?e m?ch pantomim bylo mi následujícího dne jedním ministrem dokonce písemně gratulováno. Tuto pozornost mi prokázal — Orazio Podrazzi, italsk? vyslanec.Jinou bolestnou kapitolou je na?e konservato?. P?ed p?evratem měli jsme alespoň pronajat? cel? ?in?ovní d?m kromě ?ady místností v Rudolfinu. Z Rudolfina jsme byli — jak to ?íci — odstraněni, a celá konservato? putovala do Emauz. Za ?estnáct let na?í samostatnosti nena?la se pro nás vhodná budova, ne?ku-li aby byla postavena. Na brněnské v?stavě soudobé kultury bylo mi opravdu do plá?e p?ed fotografiemi nádhern?ch obecn?ch, mě??ansk?ch, st?edních, odborn?ch a j. ?kol za trvání republiky postaven?ch. Nepomohly po dne?ní den ?ádné konference, komise, petice, urgence, ?lánky, inter- viewy, karikatury, ani se nikoho nedotklo, co si asi tak pomyslí distinguovaní umělci z ciziny p?i pramálo representativním vstupu do na?eho vysokého hudebního u?ili?tě Na Slovanech. Sám jsem se jim nejednou jako rektor omlouval, kdy? si mohli na chatrné dla?bě dvora vyvrknouti nohu.Jak patrno, nevzpomínal jsem chladu mocn?ch jen za sebe a dokonce u? ne z nijaké ura?ené je?itnosti, ale za celou hudební obec, kterou tento chlad k na?i vynikající hudební kultu?e tolik skli?uje.Za sebe je?tě: Odrá?ím ji? druh? pokus denunciace u presidenta republiky, kterou se umělci ?ivot neoby?ejně zp?íjemňuje. A? umru, bude asi autor této denunciace psáti o mně v superlativech. Ale a? se má na pozoru! P?ijdu ho v noci strait!i —ttProf. Vítězslav Novák.Zlín a plánovité hospodá?stvíVá?ená redakce,v ?P?ítomnosti“ vybral p. Eduard Ma?ka několik vět z ?lánku ?Nov? Spasitel“ v ?asopise ?Zlín“, jen? obsahoval rozbor toho, co se nyní naz?vá ?plánovit?m hospodá?stvím“. Těchto vět pou?il jednak k polemice se závěry, je? ?Zlín“ netvrdil, a jednak k svému vyznání víry, ?e ?lověk a lidstvo budou spaseni, jestli?e hospodá?ství bude spravovat stát. S vírou diskutovat nelze, nebo? víra o d?kazy nestojí a také je nesná?í. Av?ak pan Ma?ka kromě projevu víry polo?il v ?lánku několik otázek, je? zní jako obvinění a je? si proto zaslou?í kritického rozboru. Pan Ma?ka praví:?P?edev?ím bych si dovolil několik otázek: Je to snad vinou plánovitého hospoda?ení, ?e dnes ve v?ech dílech světa vzrostly nezvyklou mírou h?bitovy prázdn?ch, vy- brakovan?ch, ubit?ch dílen a továren? ?e se prováděla ?racionalisace“, která ?plánovitě“ zapomínala na v?robu konsument?? ?e se ve volné soutě?i znehodnocovalo a ni?ilo národní jmění, nemluvě o ?ivotech jedinc?, o jejich spokojenosti a zabezpe?ení jejich ?ivotního minima? ?e se pálila káva a p?enice, ni?il chmel, mouka a ovoce? ?e se propou?těli dělnici po tisících a hodnota ?lověka klesla na pouhou statistickou jednotku? ?e cena reáln?ch statk? klesla, ale hodnota dluh? a úspor, co? je vlastně toté?, stoupla? ?e lidé hladovějí uprost?ed nadbytku? ?e ka?d? ?ikovn? peně?ní spekulant m??e rozhoupat hladinu hospodá?ského ?ivota? ?e válka a v?bec jakékoliv ni?ení statk? je nejideálněj?ím p?edpokladem konjunktury? ?e silní jedinci zlobí se na slabé, pro? ?e si nedovedou opat?it kupní sílu, aby oni mohli dále ?svobodně“ podnikat a holedbat se svou zdatností? — Nu?e — toto v?e zavinil kdo? Plánovité hospoda?ení?"Na v?echny tyto otázky je jediná základní odpově?: ano. Je to vina ?plánovitého hospodá?ství“, ?e v?echna tato zla, jak je pan Ma?ka vyjmenoval, su?ují lidstvo ji? p?es 20 let Jestli?e v?ak nemyslíme v ?ablonách a v kliché, jimi? se klouzá pouze po povrchu, pak shledáme, ?e t. zv. ?plánovité hospodá?ství“ je pouze v?slednicí a závěrem sil, z nich? vy?lo.Plánovité hospodá?ství vzniklo z války, jako hlavní bojovn? prost?edek. Ve?kerá racionalisace p?i tom prováděná zapomínala ?plánovitě“ na zájmy konsument?, nehledíme-li k plánovitému zvy?ováni konsumu náboj? a granát?, jimi? vál?ící státy vysvobozovaly lidstvo z bídy tohoto slzavého údolí. Plánovité hospodá?ství vále?né rozpoutalo produktivní síly Brazílie, Jávy, Kanady a Spojen?ch stát? tak, ?e kdy? po válce se p?ed proudy jejich zemědělsk?ch v?robk? evropské státy ?plánovitě“ zamkly, musily je tito producenti pálit a házet do mo?e. Plánovité hospodá?ství za války si ve zrychleném tempu (jednak pod tlakem státních p?íkaz? a jednak pod p?ívalem státních objednávek) vybudovalo strojní za?ízení, jimi? tyto p?íkazy a objednávky musilo vy?ídit. Kdy? nemohli pracovat lidé (jsouce zaměstnáni zabíjením), musily pracovat více stroje. Plánovité hospodá?ství sní?ilo ?lověka na pouhou statistickou jednotku, nebo? tam, kde bylo zavedeno v nej?ist?í formě, vzalo ?lověku i právo svobodného konsumu i právo pohybu s mo?ností změnit své zaměstnání p?echodem do jiného podniku a vystěhováním. Plánovité hospodá?ství je vinno, ?e lidé hladovějí, pojídajíce nejv?? dvakrát denně brambory, na p?. i na Podkarpatsku, a? nedaleko lidé bez jejich d?íví mrznou, oh?ívajíce se kravsk?m trusem, v něj? se proměnil p?ebytek obilí, je? tyto krávy musily se?rat atd. ?Hospodá?stv í“, podrobované podvacet rok? diktátu státního plánování, neni hospodá?stvím svobodn?m — takov?m je m??e nazvat jedině ten, kdo z hospodá?ství zná pouze slovo, hraje si s pojmy a nejde věcem na ko?en.Jedin? světlej?í (ale nep?íli? světlej?í) záblesk lep?ího hos- jmdáiského ?ivota a lep?ího obslou?ení konsumenta ?ivoto- ?i—=e v posledních dvaceti letech v krátké r zm?mího návratu k hospodá?ství světovémun Tehdy také byly — jak ukazují sta-- —nezaměstnanost a nejvy??í konsum a nej-Av?ak Ldstvo, jak ukazuje obchodní politika, měnová po- = a politika pracovního trhu, se vrátilo po r. 1929 k vzá- r.é válce v?ech proti v?em. Lidé, sev?eni v politick?ch hran::l;h sv?ch stát? a státe?k? jako v oble?eném městě, vym??lejí prost?edky, jak rozděliti to, co mají doma tak, aby udr?eli holé ?ivobytí (co? je ?plánovité“ hospodá?ství ?,i:n men?ích), nebo jak vyrobit taková za?ízení a nahro- ma?it takové zásoby, aby to sta?ilo bu? na pora?ení souseda. nebo na uhájení se p?ed sousedem, kdyby zaúto?il (co? je plánovité hospodá?ství těch vět?ích). — Nikde na této zeměkouli neuvidíme, ?e by toto hospodá?ství mělo na mysli něco pro ně tak málo d?le?itého, jako je konsument. ?ádné o tom dosud nepodalo nejmen?ího d?kazu. (Rooseveltovo hospodá?ství, jak on otev?eně ?íká, nespo?ívá na plánu, n?br? na experimentu.)Někte?í lidé vidí v tomto du?evním stavu plánovitého hospodá?ství nutné zlo, jakousi káznici a polep?ovnu, je? je pro lidstvo trestem za to, ?e jednak nechce, nebo i nyní nedovede na- lézti cestu k spolupráci. Nezapomněli dosud na p?íklad a zku?enosti století devatenáctého, které i p?i málo rozvinutém zp?sobu světové spolupráce vytvo?ilo obrovské statky civi- lisace a kultury a p?i nejmen?ím prakticky odstranilo nezaměstnanost a hlad ?irok?ch vrstev lidu. Z těchto skute?ností odvozují, ?e stojí za to usilovati o dlouholetou právní jistotu, o vzájemnou v?měnu statk?, o osobní svobodu pohybu, je? umo?ňuje proudění práce tam, kde je jí t?eba (svobodn? pracovní trh), nebo? bez nich dne?ní nezaměstnanost bude trvat ustavi?ně a lidé uvnit? stát? budou mezi sebe plánovité rozdělovat jedině svou bídu.Jiní lidé vidí o?ima své víry a touhy v ?plánovitém hospodá?ství“ státu ?krok vp?ed na v?vojové linii lidstva a zároveň p?ípravu na dal?í spole?enské reformy a úspěchy“, jak to pí?e p. Ma?ka. D?kazy pro oprávněnost této víry a touhy podati nemohou, ba ani ne kone?n? plán pro ?plánovité hospodá?ství“ v ?eskoslovensku a nejméně u? ukázat na p r o- st?edkyalidi, kte?í by tento plán mohli a dovedli provésti.Pan Ma?ka zakon?il svou polemiku proti ?Zlínu“ heslem: ?Budeme v?dy proto, aby bylo raději svázané hospodá?ství, ne? aby byli svázaní lidé. Tak nám to p?ikazuje na?e pojetí demokracie“.Co v?ak ukazuje dne?ní skute?nost? To, ?e svázané hospodá?ství p?edpokládá a vede k svázání ?lověka, ?e jedno bez druhého je nemyslitelné, ?e jedno je sou?ástí druhého. Rusko, Rake i Německo mohou poslou?iti celou variací p?íklad? této svázanosti ?lověka, od nejtu??í, zakazující ?lověku pomocí zvlá?tního pasu a potravní kní?ky vzdáliti se ze svého města a továrny a jiti pracovat jinam, a? po duchovní formu vázanosti, znemo?ňující kritiku, odli?nost názoru a projev jiného mínění a do?adující se mocí zákona i mocí hospodá?ské od- vislosti, slepé poslu?nosti a víry. Od svázaného hospodá?ství k projev?m ustavi?né tyranie je jenom krok, nebo? není zalo?eno na smlouvě, kontrolované t?etím, nesú?astněn?m ?iníte- 1 e m, n?br? na moci, p?i ní? jedna strana je prakticky bezmocná. (Jak mnoho ?moci“ mají na p?. miliony prost?ch voják? změniti sv?j osud, jestli?e jsou v situaci, do ní? ji p?ivedl neschopn? armádní velitel? A co pom??e lidu odstranění hospodá?ského diktátora ?i skupinky diktátor?, kte?í v prováděni plánu zkrachovali a rozmrhali tak v?sledky práce, p?ípadně i kapitálovou podstatu statisíc? nebo milion? lidí?) Dosud si nikdo nedal tu práci, aby zjistil, jak úpadek svobodného badání, svobodné tvorby a právní jistoty nejen jmění, ale i ?ivota a osobní svobody, jdou ruku v ruce se svazováním hospodá?ství. V ?eskoslovensku, kde ?ijeme jako stát teprve necel?ch sedmnáct let, jsme dosud nepoznali to, co Angli?ané v ?estnáctém století, kte?í vynutiv?e si na samovládci — králi (státu) ?power of the Pocket“, polo?ili základy i k dne?ní demokracii i k dne?ní síle Anglie.Pan Ma?ka vlo?il do ?lánku ?Zlína“, s kter?m polemisuje, úplně jiné tendence a proto se dostal k závěr?m úplně nesprávn?m. O? ?lo ?Zlínu“ v ?lánku, lze poznati z jeho závěru, kter? zněl:?Západní ?lověk cítí — a má pro to v historii d?kazy — ?e jemu i státu se da?ilo nejlépe tehdy, kdy? ?ili v poměru kontrahent? a kdy? jejich vzájemné smlouvy (zákony) měly závaznou platnost pro obě strany a mnohaletou stabilitu. Dne?ní západní ?lověk, ?ijící v pocitu právní nejistoty a ve strachu p?ed vrchnostenskou libov?lí státu, je? se někdy naz?vá ?plánovité hospodá?ství“ a jindy zase jinak, ?ije ve stavu pasivní resistence, ponechávaje starost o své hospodá?ské osudy tomu, kdo svázal jeho mo?nosti, aby se staral sám o sebe. Roz?e?it jeho hlavní ?ivotní problém, znamená rozvazovat pomalu pouta, je? nám v?em svazuji ruce. Nejsou to malá pouta. Jmenují se na p?.: svázan? oběh zbo?í (dovoz a v?voz), svázan? oběh kapitál?, svázan? trh práce (?ili svázané vystěhovalectví). Západní ?lověk nabude své síly a své p?evahy ve světové konkurenci tehdy, kdy? bude z těchto pout uvolněn, kdy? nabude mo?nosti spolupráce v rámci světovém — ne kdy? k ní p?ibudou je?tě pouta dal?í."Moderní stát, jak?m chceme mít ?eskoslovenskou republiku, nemá za úkol ani obstarávati pouhou funkci ponoc- ného a strá?níka, ani vykonávati funkci tyrana. Má st?e?iti práva a spravedlnost s celou svojí vahou, jak se k tomu zavázal ústavou, a udr?ovati mezi sv?m obyvatelstvem ducha a mo?nosti správné hry. Změnou pravidel, je? p?edepí?í hrá??m ka?d? krok a poru?ením, ba dokonce znemo?něním objektivity u soudce, se nepozvednou ani úroveň hry, ani v?kony.A. Cekota,redaktor ?asopisu ?Zlín".5448308683625Vkusné, dobré dopisní papíryKAREL KELLNER, P3AHA D LOUHáV?! 17ATsVROM?SL N ^M.Vkusné, dobré dopisní papíryKAREL KELLNER, P3AHA D LOUHáV?! 17ATsVROM?SL N ^M.DO HUMPOLCE, k firmě Prokop Skorkovsk? a syn, obrací se pozornost spot?ebi e ? dobr?ch vlněn?ch látek pánsk?ch i dámsk?ch. Upozorňujeme na letá?ek jmenované firmy, p?ilo?en? k tomuto ?íslu na?eho ?asopisu.Henlein - sfinga bez tajemstvíKraj, kter? tou?í po proroku.jiesk? pohrani?ní prsten, od věk? pln p?írodního bo- hatství, vodních sil byst?inn?ch a ?í?ních, lo?isek kaolinu, rud a uhlí, od posledního sta let pln továren, ?achet, komín? a pr?myslového dělnictva, byl krisi zbaven práce a chleba tak, jako ?ádn? z ostatních ?eskoslovensk?ch kraj?. Je-li jinde nezaměstnáno 10 a? 30 procent dělník?, obná?í procento nezaměstnan?ch na severu a západu ?ech 45 a? 60 procent. V těch krajích u? p?ed krisi bylo a i dnes po?ád je?tě je o pětinu a? ?tvrtinu drá?e ne? v Praze. A krise tam drtí ?ivoty u? ?ty?iroky.A po dva roky tam bu?í do mozk? i srdcí německ?ch dělník?, obchodník?, ú?edník? i mě??anstva bombarde- ment hákové propagandy z ?í?e. Hlásá hladov?m a zmaten?m, ?e jen Hitler, ?e jen diktatura a p?ipojení k ?í?i mohou u?init konec bídě a zmatku.Snad ani b?h by za té bídy neměl ruku dosti jemnou, aby ukonej?il vznícené mysli k rozvaze. Snad ani jeho archandělé by nebyli dosti pevni, aby mohli b?ti tomu zoufalství roz?afn?mi v?dci. Spásy hledajíce a zázrak? o?ekávajíce tou?í tam davy po proroku, kter? by udělal konec tomu o?istci a zavedl lep?í ?ád.Aktivistické strany sudetského Němectva se sna?ily ovládnouti mysli, brániti vlně nacionálního chiliasmu, jemu? propadají hladoví. Chvílemi se v?ak také pokou?ely vyjiti vst?íc vlně, která se proti nim valila, a vy- ?vihnouti se na její nacionalistick? h?eben: ?kdo ví? snad se nám poda?í svézti se s ní o t?i léta dále politickou historií sudetského Němectva?“Potom náhle v?ak obrátily taktiku. Smí?ily se se vznikem nového politického útvaru, kter? se stával nositelem obecné spokojenosti: s SHF, se Sudetendeutsche Heimats-Front. Do jejího ?ela se dostal Konrád Henlein. Korektní mu? vystupuje na scénu.Obrat byl náhl?. Provedla jej nejz?etelněji strana německ?ch agrárník?, Landbund. Vzala Heimatsfrontu a Henleina pod svá ochranná k?ídla. Pro?? Po?ítala, kalkulovala a spekulovala: co? kdyby Henlein dovedl opravdu vytvo?iti hnutí, které by soust?edilo nespokojence? Co? kdyby se tak poda?ilo zap?áhnouti toto hnutí do slu?eb rozumněj?í, to jest aktivistické politiky? Osobní vlastnosti Henleinovy svěd?ily, ?e ta mo?nost není vylou?ena. Ale i kdyby byla vylou?ena: nebylo by chytré nechat Henleina, aby svcu agitací aspoň oslabil v pohrani?í sociální demokracii německou? Aby vedlej?ím produktem jeho pochodu byla porá?ka ?marxismu“?Landbund agitoval pro tuto chytrost v Praze. Radil se s ?esk?mi agrárníky, p?emlouval, posílal Henleina, aby se p?edstavil několika v?d?ím lidem agrárním. A v?d?í lidé, odvodní komise, shledali: schopen. A? to zkusí; ta vyhlídka na oslabení německ?ch sociálních demokrat? ?stojí za pokus“ ...?e věc byla pová?livá, ?e to byl nebezpe?n? experiment? ?e hrozila újma nejen sociální demokracii, n?br? v?emu německému aktivismu a tím i d?le?it?m zájm?m statu? Nesmysl! ?V?dy? se jen podívejte na Konráda Henleina: ta korektnost, p?vabná bezelstnost jeho o?í, neslo?itost mozku, u?itelská subalternost — s tou bude lehké po?ízení, i kdyby se vyvíjel jinam, ne? je t?eba.“?e měli ?e?tí agrárníci za sebou v?stra?n? p?íklad? Svou neblahou episodou s Gajdou, kter? kryt jejich prav?m k?ídlem, podnikl úspě?né agita?ní v?boje v ji?ních i ve st?edních ?echách a na ji?ní Moravě, tak úspě?né v?boje, ?e za?al b?t nebezpe?n? i svému vlastnímu patronu, a? musil p?es palubu? A ?e teprve studená voda isolace od vládní strany ochladila ?ár jeho rozpínání? Co na tom? Henlein není p?ec Gajda...Tak po?alo dobrodru?ství Konráda Henleina, mu?e bezelstn?ch o?í, u?itele tělocviku, sportovně ?tíhlého, skromného, bohem seslaného nap?ed ?v?dce“, pak v?dce a kone?ně V?dce. Marně varovali, kdo? v něm viděli jen sudetskou nutností zmírněné vydání Hitlera. Henlein a Hitler? ?K smíchu!“A tak Konrád Henlein zakládal ogranisace, jezdil, agitoval, ?e?nil. Za t?i ?tvrti roku byl p?edveden u? také několika pra?sk?m intelektuálním salon?m a debatním krou?k?m. To u? byl silou. Osobností. Aspoň v o?ích několika tuct? dám v sukních i kalhotách, které hloubaly o kouzlu, o ?armu tohoto ?aroděje, o podstatě jeho záhadné p?ita?livosti. Znalci se ov?em usmívali. Zprvu augursky, pak trochu nuceně. A? konec konc? je smích p?e?el.To v okam?iku, kdy nejen něme?tí sociální demokraté, n?br? i k?es?an?tí sociálové a kone?ně i Landbund najednou (po sárském hlasování) pocítili, ?e SHF za?íná podr?vat také jejich vlastní posice. To nebylo v plánu! Za?al poplach. Za?alo zkoumání situace. A znalci u?asli: shledali, ?e nejen v ?ivo?ících, zchudl?ch krajích severních a západních ?ech, n?br? i mezi zámo?n?mi sedláky na Litomě?icku a mezi ?ateck?mi pěstiteli chmele (a také mezi německ?mi bankovními ú?edníky v Praze) má Henlein u? své po?etné posice. Jak je to mo?no? ?Co jsme p?ehlédli? V ?em jsme pochybili?“Henleinism je více ne? Henlein.Dnes u? je z?ejmo: chyba byla, ?e spekulace byla vybudována jen na rozboru Henleinov?ch osobních vlastností. Chyba byla, ?e právě v nich byla spat?ována záruka, ?e hnutí nep?ekro?í ?protimarxisticky ?ádoucí“ míry. Chyba byla, ?e k rozboru Henleinov?ch ctností nebyl p?ipojen dostate?ně p?esn? rozbor zevně, z ?í?e do ?ech prolínajících sil, které nutně musily p?sobit pronikavěji ne? Henleinova osobní, politická v?le. A kone?ně i o této v?li mělo b?t po rozboru po?áte?ních jeho pěti táborov?ch ?e?í jasno, ?e jest hitle?ící, ?e Henlein se p?izp?sobuje jen z nutnosti podmínkám legality a demokrati?nosti.Jestli?e spekulují v?dcové Landbundu — (ponecháváme historii, aby zjistila, které hlavy také ?eské agrární pravice jsou svou radou i pomocí spoluodpověd-ny za tuto spekulaci) — viděli s po?átku v Henleinovi jen politisujícího u?itele tělocviku, pros?á?ka, Parsifala, ??istého bláhovce“, mělo je brzy zarazit, co se dělo okolo jeho Grálu. Za ?ty?i měsíce měl kolem sebe u? cel? ?táb star?ch, mazan?ch organisa?ních li?ek, zběh- :německé nacionálněsocafinické. z k?es?ansko-sociální, ba i z něm. soc. demokracie. A tento ?táb vyvíjel desetkrát více aktivityNajal pro úst?edí SHF velk?, hnědě nat?en? (ná- koda) d?m. Nikoli v?ak v Liberci, ani v ?stí n. L., aniTer’.::::h-ii-.:vě nikoli v těchto p?irozen?ch st?edis--?'íkéi: Né—.e::va. v nich? mají svá sídla ostat--1— : 7daleko stranou, v nejzápad-: ;_ Ct:h v C h e b u. Ten cíp je toti? se dvou——sev?en ?ilskoněmeckou hranicí, do p?ilehl?ch st?e- í =- ■ - --.alistické propagandy ie z něho ien skok, a . C - i:. ? e — náhoda — velké ?í?skoněmecké nádra?í i n;;>:německá celnice. Chebské obchodnictvo pak ?ile obchoduje s p?ilehl?mi ?í?skoněmeck?mi kraji a jeho styky ;sou dobr?m krytem politick?m styk?m p?es hranici. (Náhoda .. .)Odtud, z Chebska, pak za?ly rozlévat po německ?ch kraiích statisíce a miliony leták? a novin. Stálo to velké peníze. P?edstavme si, jak dob?e finan?ně musí b?ti dotováno úst?edí, které m??e na p?. ka?dému novému ?lenu dodat několik tuct? leták? pro obchodníky, u nich? bude nakupovat. V letácích pak text: ?Právě u Vás nakoupil ?len SHF! Smíte na dal?í ieho p?ízeň spoléhat jen tehdy, budete-li podporovat SHF! Bli??í informace u okresního v?dce (Bezirksleitera) SHF!“ Odkud byla financována tato nákladná agitace, o ní? si u nás ani ve volebních kampaních neuděláme p?ibli?né p?edstavy? Henlein tvrdí, ?e z vlastních, sbírkami opat?en?ch prost?edk?. Vě?ím, ?e Henlein tomu vě?í. Nevě?ím, ?e tomu vě?í také jeho ?táb.Za letáky ?ly jmenovací dekrety krajsk?m, okresním a místním velitel?m (Leiter) SHF. Formálně je jmenoval Henlein, ve skute?nosti v?ak tyto d?věrníky vybíral zase jeho ?táb. Podmínkou jmenování bylo, aby vyhlédnut? Kreis-, Bezirksleiter atd. dosáhl za minulé války aspoň podd?stojnické hodnosti. (Náhoda ...)Henleinova osobnost.A Henlein zatím jezdil a ?e?nil. Kdo ho znají, dosvěd?í: je to klidn?, sportovní, skromn?, mu?sky nikoli nep?vabn?, u?itelsky vzdělan? mu?. Jeho du?evní obzor je nedalek?. Jeho intelektuální ?kála je úzká. Vlastně jen t?ítónová. Tejí t?i tóny, rozkrájej se t?eba, neo?elo- ?í? do ?e?tiny. Nebo? se jmenují: ?Kameradschaftlich- keit“, ..Manneszucht“ a ?Gesinnungstúchtigkeit“. Ka?d? z těchto pojm? je o sobě celou sbírkou morálkotvor- n?ch norem politick?ch. Sbírkou Wilhelma II., abychom byli spravedliví. Sbírkou norem, vytvo?en?ch stopade- sáti letv nruské tradice nro pot?ebu v?chovy armádních podd?stojník? a subalterních d?stojník? . . . Ty t?i coimy vymezují duchovní rozlohu a politick? radius Henleinovy osobnosti. Kdy? o nich mluví, zá?í z něho lesk p?esvěd?ení a zní z jeho prsou varhany pathosu: ..kamarádství“, ?mu?ná kázeň“ a ?spolehlivost v sm??lení“ ...Kromě nich v?ak Henlein nevytvá?í zvlá?tní p?edstavivosti ani noty ve sv?ch politick?ch projevech. V?ecky věty a odstavce, které se obírají aktuální situací, hesly, návrhy a cílem, zní z jeho úst mdleji, odvozeně. Ale v?dy shodně s formulemi, které hlásí o den d?íve, nebo také s t?denním zpo?děním kontrolní zpravodajství z Drá??an, z Lipska, z Berlína. (Náhoda ...)Uváděny b?vají ty ?e?i projevem loyality k ?SR k demokracii, k legalitě. V poslední době pak nejen Henlein, n?br? i ni??í ?e?nické kasty SHF stereotypně a monotónně ?tou tyto projevy, nahektografované, úvode— ke ka?dé své ?e?i. Zároveň se SHF ?reorganisuje" zprvu jmenovaní Leit?i SHF jsou dodate?ně potvrzováni ?demokratickou“ volbou sv?ch organisací. V poslední době, to jest od okam?iku, kdy ?eské noviny p?inesly zprávu, ?e strany, které mají své d?věrnické sbory nikoli volené, n?br? jmenované, nebudou registrovány a nebudou tudí? smět kandidovat.Henlein roste a vzroste. Jsou, kdo? hloubají o tajemství jeho kouzla a o základě jeho p?ita?livosti. A nejer. Němci. Také někte?í ?e?i. Ti, kte?í nikdy nebyli v poku?ení zam??leti se nad kouzlem, jím? vyrostl Masaryk v ?ivoucí legendu, rádi filosofují o ??armu“, o ?záhadné prostotě“ Henleinově ...Rozlu?tění záhady.A p?ece je lví podíl té záhady tak prost tajemství, ?e je a? úzko. Jen uva?ujme: v zemi, v ní? po patnáct let není tak?ka oposi?ních stran, n?br? jen strany bu? vládní nebo (nacionálně ?i sociálně) irredentistické, v území poměrně nejhor?í bídy a nejintensivněj?í propagandy hitlerovské — a to právě jsou severní a západní ?echy ve srovnání s jin?mi pr?myslov?mi kraji republiky — bylo Henleinovu hnutí dop?áno (nikoli oficielně sic. ale p?ece oficiosně dop?áno) relativně největ?í agita?ní a organisa?ní svobody. Ze v?ech radikalism?, co se jich pokou?elo u nás v letech krise vyvíjet politickou aktivitu (komunisté, ?e?tí fa?isté atd.), se dostalo poměrně největ?í volnosti právě jen Henleinovi, a to právě v místech nejcitlivěj?ích a nejnáchylněj?ích podlehnouti proroku fa?istickému. Jaká tedy záhada? Za těch podmínek, za té bídy a za té svobody, za té nep?ímé oficiosní podpory by byl s to vyvolat vá?né hnutí ka?d? t?iadvacetilet? chlapec, t?ebas fla?inetá?. Ani u?itelem tělocviku by nemusil b?t, ani parsifalsk?m bloudem.Zejména, kdy? se mohl opírat o ?táb tak naprosto ne- parsifalsk?ch spoluv?dc? — ve skute?nosti vlastních v?dc? — kte?í si ho, Henleina, le?tí a ?istí jako legativní v?věsku, jako loyalitní monstranci, zatím co sami udr?ují ?o vlastní újmě“1, ?na vlastní pěst“, ?bez vědomí v?dce“ styky s Německem a vykonávají ony funkce, které s legalitou a loyálností k republice a k demokracii nemají co dělat. Nebo? v?imněme si: v?ecko co dosud bylo ú?ady odhaleno z ilegálních po?in? SHF, bylo pácháno ?za zády“ Henleinov?mi. A zase: vě?ím, ?e si Henlein dosud za ta svá záda opravdu nenahlédl.Dva mu?i, kte?í milují hudbu.Rada shora uveden?ch vá?n?ch indicií je uzav?ena tragikomickou okolností: Adolf Hitler má zálibu v ku- tálce, k ní? chová v srdci svém slabost i Henlein. Co Hitlerovi Frobelinsk? mar?, to Henleinovi mar? hofen- friedebersk? — nebo jak se jmenuje. Nejlep?í agita?ní zbraní, nevinnou a ú?innou, je toti? Henleinovi — dechov? orchestr. Nehraje nic ne? vojenské pochody. Ale kdy? spustí Henlein?v oblíben? mar?, naslouchají mu sudet?tí věrní, stojíce. Slavnostně. S ve?kerou úctou a láskou. Také v Praze, v Deutsches Haus, ve fracích, smokincích, ve ve?erních toiletách. Kutálka a mar?e ?zde“, kutálka a mar?e ?tam“, v Němcích. Nejnevinněj?í ze v?ech indicií.A p?ece teprve ona rozpoutala tíseň lítosti a politick?ch spekulant?. A? kdy? v Praze p?ed ?ty?mi t?dny policejní ú?edník s údivem viděl, jak p?i ?koncertu“ Henleinova ?orchestru“, p?i jakémsi je?tě jednom mar?i hraném v?bornou kutálkou, vstává jako jedin? mu? do pozoru t?ináct set pra?sk?ch Němc? v?etně p?ítomn?ch (také aktivistick?ch) poslanc?, a kdy? marně pátral v paměti po smyslu téhle, ó, tak hudební symboliky — teprve tehdy za?alo svítat v hlavách.O ten mar? se zlomila generální linie politické spekulace Landbundu. Pozdní lítost a spě?ná p?ehlídka Hen- leinem podryt?ch a podkopan?ch posic byly prvním jeho d?sledkem. Druh?m d?sledkem pak je poznání, ?e chybu je nutno napraviti.jak?Co s ním dělat?Komu je trapno prokousávati se tou kupou trapn?ch a o sobě hrozně nezajímav?ch faktík? — duchovním světem Konráda Henleina, zálibou jeho lidí naslouchati kutálce v pozoru, jaká pou??, jak? suchopár! — tomu neu?kodí si uvědomit: politice této země by mohlo b?ti velmi neblahé, kdyby ti z jejích ob?an?, kte?í milují demokratickou polyfonii, si p?íli? dlouho zacpávali u?i p?ed hrozně primitivními zvuky těchto kutálek. Nebo? za kamarádskou mu?nou kázní a zdatnou sm??livostí Henleinovou je skryta dob?e organisovaná, technicky i penězi vybavená irredenta, která je dnes v?ím jin?m, ne? shovívání hodn?m a romantick?m ?ertem. Nebo? dnes ji? je vidět, ?e chce udělati z p?í?tích voleb jak?si sársk? plebiscit, ?e chce pou?iti nadcházející volební kampaně k dal?ímu silnému v?boji, ?e spoléhá, ?e dostane silné zastoupení v parlamentě a tím i nové posice k agita?nímu bombardementu hákovému.Stala se chyba. Henlein jest. Má smět nyní Henlein je?tě kandidovat do parlamentu? Má smět je?tě rozvíjeti prapory své Heimats-, ve skute?nosti Jenseits- frontv i ve volební kampani? To? jest otázka.Za normálněj?ích okolností, kdyby nebylo nejen vnit?ních, n?br? hlavně p?es hranici sahajících mo?n?ch komolikací. bv bylo lze p?es v?ecky obavy tuto otázku zodpovědět jen kladně. Ale dnes nelze. Dnes je nutno i administrativními, i organisa?ními zásahy m?tit, ?emu spekulace uměle dala vyr?st!Ale to není v?ecko. Je t?eba posíliti — organisa?ně, technicky, ideově — ony strany německé, které budou ve volbách stát p?ed úkolem znovu získávat srdce a mozkv německého ob?anstva k spolupráci. Zejména pak je t?eba od?init h?ích, spáchan? spekulací Landbundu na né—ecké sociální demokracii. To je dnes ?eskoslovenská a ?eská, republikánská a demokratická nutnost i povinnost.Dále: pospí?it se z?ízením německého rozhlasu. Odvolat od ’in?ch d?le?it?ch úkol? t?ebas i dvacet schopn?ch, politicky rozvá?n?ch, nadan?ch v?konn?ch mu?? a svě?it jim politickou stránku volební kampaně v tomto rozhlasu. Ty t?i měsíce dobré. t. j. demokratické a mírové propagandy volební se budou dob?e rentovat.Pospí?it s investi?ními pracemi v pohrani?í. ?íci na p?. silni?ním lokálním patriot?m, kte?í vál?í s ministrem ve?ejn?ch prací drem Czechem proti silnicím v pohrani?í. aby laskavě poodlo?ili v zájmu republiky sv?j svár.A hlavně: pou?it se z Henleinovy episody. Selhala v ní jedna stranická spekulace a do?lo v ní k vět?í ?kodě nadstranické, ke ?kodě republiky — jen proto, ?e ně- kolik vedoucích hlav zakolísalo po Hitlerově p?evratu, ?e chtělo vyu?ít protidemokratické konjunktury st?edoevropské k protisocialistické k??e na sucho, ke k??e henleinovské. ?e svou státo?tvornost“ mělo na jazyku, ne v krvi, a hlavně: ne v hlavě.Milo? Vaněk.poznámkyCo p?inesly presidentovy narozeninyMluvíme-li o politick?ch událostech, jsme oby?ejně zamě?eni p?íli? vněj?kově. Pova?ujeme za politiku jenom to, co se d?íve pokládalo za dějepis: války, bitvy, sňatky mezi dy. nastiemi, narození dědic? tr?n?. My k tomu dnes p?idáváme konference, zájezdy státník?, projevy v?dc?, intriky partají, ale to je vlastně po?ád toté?: událost je jenom to, co nadělá hodně hluku a o ?em je u? nap?ed jak?msi politick?m cere- monielem p?edepsáno, ?e se to má za událost pova?ovat. Máme stále je?tě málo smyslu pro to neva?itelné, nehmotné, morální, co p?ichází samo a co p?es to b?vá politickou událostí prvního ?ádu. Ně?ím takov?m, zdá se mi, byly i pětaosmdesáté narozeniny presidentovy. Není to snad politická událost, kdy? se miliony myslí upnou na tuté? věc zp?sobem velmi podobn?m, ba toto?n?m?Autorita presidentova byla tímto jubileem znovu posílena. Pot?ebujeme těchto slavnostních p?íle?itostí, abychom si uvědomili, jak je veliká. Pot?ebujeme jich také, abychom si uvědomili, co tento psychologick? fakt znamená pro pevnost na?eho státu, jak? je to tmel, kter? nás v?ecky vá?e dohromady. Nebo? na ?em jiném konec konc? spo?ívá pevnost státu, ne? na spole?ném sm??lení? Němci dnes, opojeni sv?m panger. mánsk?m mythem, shlí?ejí s patra na demokratické národy, tvrdíce, ?e to jsou rozlo?ené, atomisované spole?nosti a jakési násilné slepence. Stará německá slepota a necitlivost v??i ostatnímu světu, která hned ztrácí v?ecko chápání, jakmile za?ne vidět ?erveně!Je tedy potě?itelná shoda mezi zdrcující vět?inou obyvatelstva státu v tom, ?e Masaryk stát dob?e zalo?il a ?e jej dob?e vede. Hlásíme se k jeho dílu a chceme pokra?ovat v jeho duchu. V tom jsou zajedno v?ichni rozumní ob?ané, jim? pravda a spole?ná věc je víc ne? stranická vá?eň nebo ura?ená je?itnost. Kdo sm??lejí jinak, vy?azují se sami. I spole?né národní dílo má své invalidy. Zajisté smíme v této spojitosti zd?raznit slavnostní projev profesora Peka?e. Hle, tak soudí poctiv? a pravdymilovn? konservativec a nad to jeden z prvních Masarykov?ch odp?rc?. Bude-li mít je?tě někdo z těch invalid? národní věci odvahu znovu oh?ívat spory o v?znam Masaryk?v, nemluvme s ním u? a odka?me ho na Peka??v projev.Tak Masaryk dál a dál sr?stá se v?ím na?ím ?ivotem. Tak u? samo?inně, mimoděk a nechtě hněte dál a dál toto státní spole?enství v celistv? tvar.z. S.Nic Ne? Národ — ale hlavně německ?Spojení mláde?e Národní demokracie, Národní Ligy a Národní Fronty v jednu mláde? mladého Národního sjednocení znamená velk? neúspěch národní demokracie, nebo? mláde? národně demokratická jde tu zcela vlastní cestou a podléhá více agitaci poslance St?íbrného ne? radám Hodá?ov?m. Národní demokracie má d?vody nepospíchat mnoho s formální likvidací, aby splynula s Národní Ligou. Frakce St?íbrného, které je?tě nedávno slou?ení s národní demokracií bylo jedinou záchranou, vyu?ívá situace a regeneruje se na útraty národní demokracie. Sraz mladého národního sjednocení nep?inesl nic nového, co by p?ispělo k poznání, co vlastně tato mláde? chce. Zajímav? byl jen po vněj?kové stránce. Mají-li v Německu hákovit? k?í?, má mladé národní sjednocení u nás velké N. Co? má znamenati: nic ne? národ. Jest sly?et polnici. Nastupuje mláde? s vlajkami. Hlasatel oznamuje, kdo p?ichází. Spojení mláde?e t?í skupin vyjad?uje se odstraněním jejich symbolick?ch zkratek ND, NL, NF, aby se ukázalo, ?e od dvanácté hodiny je u? jen mláde? národního sjednocení, MNS. projevy stru?né, vojensky úse?né. Vněj?í uspo?ádání sjezdu vlastenecké mláde?e jest tedy dokonale ne?eské, ?eskost tu nezachrání ani tón varhan. Sta?í si p?e?isti ?Vol. kischer Beobachter“, abychom poznali, ?e vlastenecká mláde? nep?i?la na nic nového. Toto vojácké vystupování na sjezdu, ty polnice i vyrovnané ?ady mají u? dávno v Německu. A stejn?m zp?sobem vystupuje u nás i Henleinova Heimats- fronta.První srán vlastenecké mláde?e máme za sebou. Mláde? St?íbrného se sméje do hrsti. Dob?e o?idila sta?i?kou národní demokracii. Ale nelze věc ji? napravit. Polnice volá. V. G.Odpově? stoupenci hospodá?ského liberalismuV posledním ?ísle ?P?ítomnosti“ pan A. Cekota reagoval na mé poznámky o Zlínu a plánovitém hospodá?ství. Velmi správně vystihl mou du?evní atitudu, ozna?iv ji jako vyznání víry. Jen bych chtěl podotknout!, ?e celé dne?ní národní hospodá?ství je zalo?eno na ví?e. Vyznání víry je i to, co zastává pan Gekota. Jen?e mezi na?í vírou a vírou stoupence hospodá?ského liberalismu je zna?n? rozdíl. Tedy, v co vě?íme.Vě?íme v naléhavou nutnost p?izp?sobiti dne?ni hospoda?ení změněn?m podmínkám ?ivotním. Vě?íme v nutnou změnu cest i cíl? moderního podnikání. Vě?íme v platnost po?adavku v?roby pro spot?ebu. Vě?íme v plán, organisaci a ?ád, jen? bude po?ítat p?edev?ím s ?lověkem.A nyní dovolte, abych nastínil vyznání víry stoupence hospodá?ského liberalismu. Vě?í v zákon rentability, jen? se ?ídí otázkou: vyplácí se to? Vě?í v ?p?irozenou hru sil“, ?ím? se někdy vyrozumívá, ?e ka?d? smí na poli hospodá?ském ?ádit jak chce, bez ohledu na celek, a někdy také heslo ?kdo s koho, ten s toho“. Vě?í v zdravost a nezbytnost konkurence. Vě?í v nezbytnost utloukáni slab?ch siln?mi, p?i ?em? ú?el světí prost?edky a — ?fiat oeconomia, pereat mundus“. Vě?í ve zlato, je? pr? zabezpe?uje stabilitu zisk? a kapitál?. A kone?ně vě?í, ?e zásady organisace a plánování smějí se v plné mí?e úplato vat pouze v soukromém podnikání; jinak státy jako celky mají b?t pouh?mi h?í?kami p?irozen?ch sil, s nimi? hazardně si pohrávají silní jedinci. Nu?e —? Víra proti ví?e.|liberalismu vdě?íme za to, ?e nás nau?il vyrábět!, ?e nám ukázal, jak organisovat práci a zbavit ?lověka d?iny. Je v?ak nutno jiti dále. Nastupuje hospodá?sk? humanism. Rozko? z vyrábění, po?itek z kulminace v?robních prost?edk? a mo?ností musí ustoupit ryze lidskému po?adavku, jen? velí pamatovat na v?echny.Hospodá?sk? liberalismus dnes sám doznává, ?e st?ně na bezradnost, pokud jde o distribuci. Jak je to s tou distribucí? Na?i nezaměstnaní s osobami na nich závisl?mi ?ítají nejméně dva miliony. To znamená, naléhavou pot?ebu 6,000.000 pár? bot ro?ně, ?ili v?robu 20.000 pár? denně. A nyní: kdo provede takovou distribuci, aby se v?roba pohnula? Zdatn? prodava?? Organisátor? Pr?kopník v obchodě? Nikoli: bez spo- le?ensko-hospodá?ské reformy se to neuskute?ní. I kdyby opět nastala konjunktura z let 1925—1929, po?et nezaměstnan?ch se podstatně nezmen?í. Zde m??e pomoci opravdu jenom plán a organisace.Prosil bych, aby mé ?ádky nebyly chápány jako polemika. Jsem si plně vědom, ?e pan Cekota je redaktorem a mluv?ím na?eho největ?ího pr?myslového podniku, jej? je nutno pokládat za v?květ liberalistického hospodá?ského ?ádu a proto si p?eji, p?esvěd?ovat a nikoli vést neplodnou diskusi. P?ál bych si, aby zásady, které hájím, resp. ?víra, kterou vyznávám“, staly se věcí up?ímého zkoumání. Jde o více ne? jen o nepohodln? názor nějakého idealisty, jen? ?nedovede podat oprávněnost své víry, ba ani kone?n? plán pro plánovité hospodá?ovi“. Tento plán, mimochodem ?e?eno, byl ji? podán a a? to nebyl plán, zalo?en? na zásadách komunistick?ch, n?br? individualistick?ch, p?ece se p?es něj p?e?lo. Edvard Ma?ka.politikaHubert R i p k a:Co chce od nás Polsko?Mnoho cíl? najednou.Jaké jsou cíle nyněj?í polské zahrani?ní politiky?Otázka ta zaměstnává celou Evropu, a to jistě hoví polské samolibosti. Patrně radují se i z toho, ?e není nikoho, kdo by na ni dovedl ur?itě odpovědět. Podle v?eho, co zatím mo?no pozorovat, lze soudit, ?e na polo?enou otázku nedovedl by ur?itě a jasně odpovědět ani Pilsudski. Nechceme tím ?íci, ?e nesleduje jist?ch cíl?. Ale sleduje jich tolik najednou, ?e sám nem??e vědět, kter? by měl a mohl d?íve uskute?ňovat. Hazardní hra (— ano, hazardní je dne?ní polská politika —) provádí se zároveň na několika stranách. Udr?uje se spolek s Francií, ale zároveň se pěstuje p?átelení s Německem, které se na p?íklad projevuje v praktickém nezájmu na an?iusu nebo v odmítání v?chodního paktu, tedy ve věcech, na kter?ch Francii velmi zále?í. Se sovětsk?m Ruskem má Polsko pakt o neútoěení a pod touto záminkou odporuje v?chodnímu paktu, kter? Rusko pokládá za minimální podmínku své bezpe?nosti; mimo to chovají se v temnu plány s Litvou a Ukrajinou, a sovětsk? návrh na zaru?ení hranic baltick?ch stát? je odmítán. Spor s ?eskoslovenskem prohla?uje se oficiálně za lokální, ale rozvíjí se zároveň ?iroce zalo?ená kampaň proti ?eskoslovensku a podněcuje volání po aneksi Tě?ínská, Spi?e a Oravy. Rumunsko je uji??ováno, ?e se trvá na p?átelství s ním, Jugoslávie je získávána pro dohodu s Německem, ale zároveň staví se na odiv sympatie s Ma?arskem a podporuje se jeho revisionismus. Na jedné straně dr?í se doktrína statu quo, na druhé hrani?ní mezníky nepokládají se za nezměnitelné. Polsk? dynamismus.Rozumně nelze rozmanité tyto cíle, z nich? jeden odporuje druhému, zladit ve vyrovnanou jednotu. Ale nad rozumem vítězí v polské politice mnoho iracionálního. Ostatně je tu jeden spole?n? jmenovatel, kter? ji vysvětluje, ?i lépe ?e?eno, ?iní ji pochopitelněj?í: je to vědomě pěstěn? dynamismus. Zajímavě o něm mluvil polsk? ministersk? p?edseda Kozlowski v in- terviewu s bukure?tsk?m ?Adeverulem“. Uvedl některé neměnící se zásady polské zahrani?ní politiky:?První z nich jest, ?e Polsko musí p?edev?ím spolé- hati na vlastní síly; bylo by krásně nebezpe?né spoléhat se na ?cáry papíru...“ Druhou zásadou je, ?e z r?zn?ch d?vod? tato politika musí mít ráz dynamick?, nikoli statick?. Polsko z?stalo věrno sv?m aliancím s Francií a Rumunskem, ale p?i tom dovedlo zlep?it své vztahy s Německem a Ruskem, sv?mi d?ívěj?ími nep?áteli... Nutnost dynamické politiky Polska vypl?vá zejména ze zeměpisné jeho polohy. Polsko má bezpe?né p?irozené hranice jen na jihu. Na ostatních stranách hranice Polska jsou nebezpe?ně otev?eny. ... Vzhledem k této situaci jedinou chytrou politikou, kterou Polsko m??e provádět, jest politická strategie, podobná strategii vojenské. Strategie ve vztazích se západními a v?chodními sousedy, tedy aktivní zahrani?ní politika, která dovede vyu?iti p?íle?itosti k zv??ení bezpe?nosti Polska a k zdokonalení jeho velikosti.“Tato doktrína je pou?ná. Kozlowski správně charak- terisuje polskou politiku jako dynamické úsilí. To slovo známe. Dynamickou chce b?t fa?istická Itálie, dynamick?m chce b?t hitlerovská diktatura, dynamikou se naplňuje Polsko Pilsudského, v něm? vládne diktatura svého druhu. Dynamick?mi chtějí b?t v?echny fa?istické re?imy. Dynamismus je nové slovo pro starou nespokojenost. Nespokojená je Itálie, které se zdá, ?e po válce byla o?izena a zkrácena, nespokojené je Německo, které by chtělo od?init následky své porá?ky, nespokojené je Polsko, které nechce sná?et ?poru?nictví“ Francie ani meze, je? mu ukládá Spole?nost národ?. Dynamismus je jiné slovo pro presti?ní cti?ádostivost a pro veliká?ství, které b?vá d?sledkem pocitu méněcennosti. Dynamismus je slovo, kter?m se zakr?vá vypiaté národní sobectví. Sacro egoismo pěstuje se dnes v Polsku je?tě horlivěji a d?sledněji ne? v Itálii. Do veliké míry nyněj?í polská politika, spějící k velmocenskému uplatnění a spoléhající p?edev?ím na vlastní síly, napodobuje metody italské. Tím lze mnoho pochopit z jejího podivného po?ínání.?Polská reálpolitika.“Kozlowski vyslovil se s pohrdáním o ?cárech papíru“. ?Adeverul“ k tomu poznamenal: ?Teorie o .cárech papíru' jest v ka?dém p?ípadě podivná, vzpome- neme-li, ?e dne?ní Polsko bylo vytvo?eno na základě takového cáru papíru.“ Tato teorie, která právem udivuje u státu, jen? velmi usiloval, aby p?ivtělení v?chodní Hali?e a hranice, stanovené ri?skou smlouvou, byly zaru?eny písemn?mi deklaracemi velmocí, stane se pochopitelněj?í, uvědomíme-li si, ?e nyněj?í polská politika zakládá se vědomě na ?reálpoUtice“; v tom zase napodobuje známé metody německé politiky. V?rokem o ?cáru papíru“ proslul Bethmann-Hollweg, kdy? Německo poru?ilo belgickou neutralitu; zku?enost pou?ila, ?e tato teorie nebyla z posledních p?í?in, které vedly ke katastrofální porá?ce jejích hlasatel?. Polská ?reálpolitika“ projevuje se s otev?enou drsností v??i Francii. Vysloví-li polská oposice obavy, aby p?átelení s Německem neodcizilo Polsku Francii, oficiálně se odpoví, ?e spojenectví polsko-francouz- ské trvá. P?i tom uva?uje se takto: kdyby nás napadlo Německo, Francie byla by nucena p?ispět nám na pomoc — je k tomu povinna podle smlouvy i podle sv?ch zájm?; Francie s námi musí jít, chtíc nechtíc, a? se jí líbí ?i nelíbí — ve své h?e s Německem nemusíme se na nic ohlí?et; v??i Německu Francie nás musí za v?ech okolností podporovat, a? podnikáme ve st?ední a v?chodní Evropě cokoli, t?eba i v dohodě s Německem. O?ividná risika těchto hazardních v?po?t? reálpolitika podceňuje. Ostatně chce je umen?it tím, ?e ma?í v?chodní pakt, kter? by ji jednak vázal, jednak by p?ed útokem zaji??oval Rusko smluvně zaru?enou pomocí Francie a ostatních podpisovatel?. P?i tom si ov?em nep?ipustí, ?e právě takováto politika Francii p?ímo ?ene do aliance s Ruskem.Pohrdání ?cáry papíru“ projevilo se konkrétně v ohlá?ení, ?e Polsko není dále ochotno pod?izovat se re?imu Spole?nosti národ? ve věcech men?inov?ch. Bez ohledu ru?í jednostranně smluvní závazky, které podepsalo. Ost?e by ov?em protestovalo, kdyby Německo poru?ilo své závazky v Gdaňsku, o koridoru nemluvíc. Ale v té?e době, co odmítá mezinárodní ochranu pro své národnostní men?iny, vymáhá na ?eskoslovensku, aby polské men?ině dalo je?tě privilegovaněj?í postavení, ne? jaké ji? od let má. V těchto rozporech je posti?itelná jistá záměrnost, ur?ovaná právě sobeckou reálpolitikou: chce bezohledně prosazovat v?hradně své zájmy, dovolává se smluv, kde se hodí, ru?í je, kde jsou p?eká?kou. S tím je v souladu odpor nyněj?í polské politiky proti Spole?nosti národ? také tu se jeví podoba s politikou italskou a německou). Spole?nost národ? p?edstavuje ur?it? mezinárodní ?ád, kter? zaji??uje práva, ale ukládá také povinnosti. Re?im plukovník? nep?ehlí?í ?enevu jen proto, ?e v ní spat?uje nedostate?nou ochranu mírovou, n?br? : o roto, ?e ?eneva zavazuje k ur?itému respektu platného evropského ?ádu a k mírové sou?innosti. S tím v?ak nejsou srovnateln? cíle polského dynamismu. Těch lze nej jistěji dosáhnouti, pokud v?bec dosa?iteln? jsou, nikoli v míru a ?ádu, n?br? v neklidu a rozvratu.Na slabosti Ruska a Německa.P?i úvahách o polské politice málo se myslí na jednu pozoruhodnou okolnost. Polsko bylo v relativně dobrém poměru s Ruskem, pokud ono bylo vysíleno následky války a revoluce; slabé, rozvrácené Rusko zdálo se Var?avě nejp?irozeněj?ím sousedem, a proto si ve skute?nosti p?ála, aby pokra?oval destruktivní komunismus, p?edstavujíc se zároveň západní Evropě jako hráz proti bol?evickému barbarství. Poměr k Rusku se nyní mění, kdy? Rusko vnit?ně sílí konstruktivní v?stavbou a mezinárodně získává mírovou politikou. K tomuto obratu do?lo témě? sou?asně, kdy? se Německo dostalo do p?evratu národně socialistického. Polsko po?ítalo, ne zcela nesprávně, ?e ot?es oslabí Německo a vyvolá tě?ké vnit?ní krise. Právě s takto oslaben?m Německem pokládalo za vhodno navázat p?átelské styky; vzkázalo do Berlína, aby volil mezi válkou s Polskem nebo p?átelstvím s ním. Hitler v dané chvíli dal p?ednost p?átelství, a to tím ochotněji, ?ím z?ejměj?í byly v?hody, které z něho Německu vyplynou. Tímto zp?sobem Polsko hledělo se zároveň zajistit v??i sílícímu Rusku. Ve Var?avě tvá?ili se vlídně k protirusk?m záměr?m hitlerovc?; velikou radost tam zp?sobilo pověstné Hugenbergovo memorandum, odevzdané na lond?nské hospodá?ské konferenci. Oby?ejně se soudí, ?e Var?ava si troufá na Rusko, proto?e je p?esvěd?ena o jeho slabosti. Je pravda, ?e ve Var?avě mluví s despektem o odolnosti Sovětského svazu, a o jeho nemohoucnosti vykládají tím v?mluvně ji, ?ím víc se rozvíjí jeho sblí?ení s Francií a ?ím aktivněj?í jest jeho p?sobení v evropské politice. Ve skute?nosti Var?ava osnuje protiruské plány, jednou s Berlínem, po druhé s Tokiem, po t?etí s oběma, proto?e se bojí, aby Rusko p?íli? rychle nezesílilo a neupevnilo své mezinárodní postavení: Var?ava, která pozorně sleduje, co se děje za v?chodní její hranicí, dob?e ví, ?e za krátkou dobu Sovětsk? svaz m??e se tak konsolidovat, ?e jeho moci nebude mo?no nedbat; sna?í se tudí?, aby tento v?voj zma?ila nebo aspoň zadr?ovala.Sv?j poměr a své postavení k Německu i k Rusku polská reálpolitika zakládá na jejich slabosti nebo oslabování a rozvratu. To je prakticky tou ?jedinou chytrou politikou“, velebenou polsk?m ministersk?m p?edsedou, která ?dovede vyu?ít p?íle?itosti k zv??ení bezpe?nosti Polska a k zdokonalení jeho velikosti“. Bezpe?nost jeho má b?t zv??ena slabostí jeho soused?. PolskástrategievPodunají.Podobnou ?politickou strategii“ Polsko provozuje v Podunají. Kozlowski v zmíněném interviewu prohlásil, ?e si Polsko p?eje v dunajské oblasti ?pokud mo?no absolutní mír“ a smír Ma?arska se státy Malé dohody, kter? by mohl b?ti na p?íklad uskute?něn po vzoru smíru německo-polského. Jaká je polská politika v dunajské oblasti ve skute?nosti, ukázali jsme v minulém ?lánku na jejím chování k malodohodov?m stát?m. Nutno d?vodně pochybovat, ?e by se touto strategií dospělo v Podunají k absolutnímu smíru a k dohodě Ma?arska s Malou dohodou. Proto?e se Polsko prakticky desinteresuje na otázce An?lusu (kdy? uzavíralo pakt s Německem, vě?ilo, ?e An?lus bude proveden v nejkrat?í době), proto?e podporuje nep?í-PfítOTTlTlOSOmo i p?ímo ma?arsk? revisionismus a zachovává dvojsmyslnou zdr?enlivost ve věci habsburské restaurace, mo?no spí?e se domnívat, ?e si nep?eje, aby do?lo ke skute?né konsolidaci a pacifikaci v Podunají. Nebylo by mu nep?íjemno. aby Německo bylo rakousk?m nepokojem stále zaměstnáno a aby tak usměrňovalo spí? do Podunají ne? k Baltu své úsilí; a Ma?arsko m??e mu =í;_?i: jako figurka v jeho st?edoevropské velmocí-.ski h?e. Nikde se ov?em nevyslovuje ur?itě, ne- se nikde vázat. Tato reálpolitika chce mít volnost jednání na v?ech stranách.Vědomá, tako?ka programová neur?itost a záhadnost pěstuje se záměrně v?ude, také v poměru k ?eskoslovensku. ?ekli jsme u?, ?e oficiální Var?ava prohla?uje spor o polskou men?inu za lokální. Zároveň v?ak ?iní v?echno mo?né, aby spor byl rozdmychován ve velikou otázku politickou. Kdy? vy?la kniha někdej?ího spolupracovníka Pilsudského Studnického, která navrhuje spolupráci s Německem, rozvázání poměru s Francií, úto?nou politiku proti Rusku, ovládnutí baltick?ch stát?, An?lus a rozdělení ?eskoslovenska, odmítl ji jen polsk? tisk oposi?ní. Tisk vládní ozval se k jistému desaveu Studnického teprve tehdy, kdy? ost?e protestoval tisk francouzsk? a kdy? v?bec kniha vyvolala velik? mezinárodní rozruch. Takov? ohlas nebyl by mo?n?, kdyby nebylo dostate?ně d?vod?, op?en?ch o posuzování polské oficiální politiky, k úsudku, ?e Studnick? vyslovil s brutální otev?eností mnoho my?lenek a plán?, kter?mi se zaměstnávají i osoby nejodpovědněj?í, vyst?íhajíce se pe?livě jediného ur?itěj?ího slova.Deset podmínek ?eskoslovensku.Shrneme-li dojmy, které vnucuje chování Polska k ?eskoslovensku, a uva?ujeme-li o něm v souvislosti s celou jeho politikou, m??eme soudit, ?e by Polsku nebylo nep?íjemno, kdyby se postupně uskute?nily tyto věci, málo p?íjemné ?eskoslovensku:Spole?ná hranice s Ma?arskem, které by se dosáhlo p?ivtělením Podkarpatská Ma?arsku. Tím by Polsko získalo p?ím? styk s kotlinou dunajskou a tak i s oblastí balkánskou, a ?eskoslovensko bylo by odtr?eno od Rumunska, a tím by ztratilo p?ímé spojení s Malou dohodou a Ruskem.Odstoupení Tě?ínská, Spi?e a Oravy, ne-li celého severního pásma slovenského Polsku. Tím by se vy?ídila ?pal?ivá otázka“ polské men?iny v ?eskoslovensku.An?lus Rakouska, kter? by ?eskoslovensko hnal do nep?átelství s Německem.Nebo habsburská restaurace, která by uvedla celou st?ední Evropu do napětí, nabitého konflikty.Ostrá politika proti německé men?ině v ?esko-t Slovensku, ?ím? by trvale byl Berlín popouzen proti Praze.?. P?eru?ení styk? s Moskvou.7. Rozvázání spojenectví s Francií.S. Zru?ení svazku malodohodového.S. P?ipu?tění velikého dovozu polsk?ch prasat a jin?ch zemcdělsk?ch v?robk?.Odszranění zahrani?ního ministra Bene?e, kter? se protiví v?em těmto uveden?m po?adavk?m a místo toho osměluje se navrhovat Var?avě pakt vě?ného p?átelství, kter? by zajistil ú?innou mezinárodní sou?innost Polska v rámci celoevropské politiky.Kdyby byly splněny tyto podmínky, Var?ava usmála by se na nás nej vlídněj?ím úsměvem a laskavě by nás p?ijala pod svou vysokou ochranu. Tomuto naprostému pod?ízení ?eskoslovenska zájm?m polského imperialismu dalo by se jméno p?átelského spojenectví, které by se svou povahou podobalo spojenectví italsko-albánskému. Ve Var?avě je proti nám mnoho nevrlé nev?le, proto?e nejsme ochotni stát se polskou Albánií.?Tyto záměry mohou se zdát absurdní. Bohu?el, lze je vypozorovat nejen z toho, co se ?te v polsk?ch ?asopisech a knihách, n?br? i z mnoha soukrom?ch i oficiálních projev? odpovědn?ch polsk?ch politik? a diplomat?. Nyněj?í polsk? ?dynamismus“ zp?sobil, ?e se musíme zab?vat zcela vá?ně mo?nostmi, které je?tě nedávno byly by se pokládaly za po?etilé kombinace. Var?ava nás p?ezírá s v??e sv?ch velmocensk?ch ambicí. Jsme v?ak p?esvěd?eni, ?e pozná, je-li radno, aby se Prahy nedbalo, nebo dokonce aby se z Prahy ?inil ter? lehkomysln?ch útok?. V poslední době kalí se obzor p?átelení s Německem. Objevují se znovu polemiky mezi tiskem polsk?m a německ?m. Polské listy náhle zji??ují, ?e se v Německu pokra?uje v pěstování nep?átelského ducha proti Polsku, zejména na ?kolách a ve v?chově národně socialistické mláde?e. Upozorňují na německé úklady v baltick?ch státech. Jsou známky, ?e se v Belvedere uva?uje o tom, jak navázat nitky s Quai d’Orsay, bezstarostně dosud p?etrhávané. Proti nám kampaň zatím pokra?uje. Dnes máme je?tě méně d?vod? ne? v?era, abychom se roz?ilovali. Víme, ?e kdo chce b?t za dob?e s Pa?í?í, nem??e b?t v nep?átelství s Prahou. Kozlowski v citovaném rozhovoru s rumunsk?m listem prohlásil, ?e se polská politika ?ídí také podle toho, ?e ?praví p?átelé poznají se jen v nouzi“. Tuto zásadu p?ijímáme i pro na?i politiku. Kozlowski by nedokázal svoje tvrzení, ?e národní existence Polska byla v letech 1919—20 ohro?ována r?zn?mi jeho sousedy, mezi nimi i ?echoslováky. Naproti tomu my bychom dokazovat ani nemusili, ?e jsme stáli p?i Francii v dobách dobr?ch i zl?ch s nezlomnou věrností, oplácenou stejnou věrností Francie. Mohou to ?íci Poláci, které Francie zachránila r. 1920 p?ed katastrofou? Majíce na mysli vyt?enou zásadu o poznání p?átel v nouzi, p?ipomínáme, ?e jsme zahájili p?átelskou sou?innost se Sovětsk?m svazem ve chvíli, kdy je ohro?ován na své v?chodní i západní hranici. V tuté? dobu Var?ava se sblí?ila s Berlínem a navázala intimní styky s Tokiem.Poměr Polska k ?eskoslovensku se nezmění, nezmě- ní-li se nyněj?í nejasná orientace celé jeho zahrani?ní politiky. Nejsme-li ochotni plnit aspoň některé z uveden?ch podmínek, p?átelství polské vlády nezískáme. Z?staneme na tom, k ?emu jsme stále ochotni: k p?átelskému vy?ízení uměle vyvolaného sporu o polskou na?i men?inu a k uzav?ení p?átelského paktu, kter? několikráte Var?avě nabízel ná? zahrani?ní ministr. Jinak m??eme jen vy?kávat, a? jak se definitivně polská politika rozhodne. ?ekat m??eme tím spí?e, kdy? o této politice není mezi Poláky samotn?mi jednoty. A i kdy? se bráníme útok?m, podnikan?m nyní proti nám z vládního polského tábora, jsme si stále vědomi, ?e v polském národě máme mnoho dobr?ch p?átel.literatura a uměníEdmond Konrád:Hilar nám ode?ele?te jsme si nesesbírali svého Hilara; je?tě st?epy jeho fysického hlasu k nám doná?ejí popra?ek anekdot, je? na něm ulpěly jako smítka na kabátě; je?tě v na?í mysli nedohasly jeho o?i hrdinské a vypla?ené, velitelské i zoufalé zároveň. O?i vědoucí, jejich? resignace fatálně opakovala, co kdysi ?ekl, uzdraviv se: ?Do padesáti, p?íteli, do padesáti.“ V?bec Hilar není nekrolog, Hilar je kniha. Kdo se do ní dá, bude mít co dělat. Ale její první kapitola mohla by se jmenovatMu? v prav? ?as.Je vrozeno v samu podstatu ?eskému divadlu, ?e vlastně existovalo d?íve, ne? existoval obrozen? ?esk? národ. Básníci, filologové a herci k?ísili jej ze mdlob, kam padl pod tě?kou ranou habsburského kordu.Vzniká-li v ?asech a prost?edcích klasick?ch divadlo z obecenstva, divadlu ?eskému naopak jest obecenstvo teprve rodit, p?edjímat ?ivot, jeho? je?tě není, p?edbíhat spole?enské útvary, je? budou. Tragika tohoto, obráceného postupu dodnes ?eskému dramatickému umění pije krev.Nicméně zdá se jeho posláním.Tyl hraje lidu, aby z něho pomohl udělat národ, ?kroup, nevěda, mu do ne?kodné veselice vkládá nevinnou písni?ku, z ní? ozá?ena slávou vítěz? se vyklube p?í?tí státní hymna. ?eské divadlo p?edbíhá ?eskou věc málem o století.Zrcadlo ?eské existence.Zrcadlo: není to slovo zcela správné. Právě skrze Hilara nám divadlo p?estává b?t zrcadlem, pasivita zrcadlení se p?ero?uje v aktivitu, ?asto deformující. Sám Hilar kdesi praví: ?Dramatik dělá z viditelného světa symboly. Re?isér zase z jeho symbol? nov? viditeln? svět.“ Ale vnit?ním sv?m rodem Hilarovo divadlo a on sám jsou zrcadlo, v něm? vidíme tvá? ?eského kulturního (snad i ?ímsi politického) osudu.Hilar s ním nikdy nep?estane zápolit. Nep?estane sám v sobě p?ek?ikovat ?echá?ka a jenom na nedlouho p?ek?i?í ?echá?ka, jen? tleská se zápalem, ale s postranními my?lenkami. Dokt?rek a dandy. Pra?ská kavárna a dekadence. Pod?ízen? ?tech?v a ?Moderní revue“, maloměstsk? pep? a Péladan. Jak typická kravata pro ?eského p?edvále?ného intelektuála! Nicméně je na tom cosi pravého, ?ich pro veliké vá?ně, oko pro rafinovan? ú?in, orientace k vybranosti. Hilar vyvede mnohou botu. Ale nikdy nezasládne k??em. Na jeho kulturním dandysmu tu a tam lpí mal? ?esk? fóre?ek. Zpod obou v?ak se loupe, nos do větru a ?houcí o?i v?ude, ?iveln?, v?ící chlap.Prapodivná, ryze ?eská várka: pod rafinovaností primitivita a? plachá prostného naivy. Pod fóre?kem geysír síly. Pí?e básně a romány. Jak? by to byl ?esk? intelektuál, aby ně?ím takov?m neza?ínal? Je lektorem ?Moderní bibliotéky“, rozko?ník navinulého vkusu, exotick?ch slov, kulturní macchiavelista v amorální póze renaissan?ní osobnosti. Sní o závět?í universitního knihovníka a p?iplete se do divadelní kancelá?e, Z teoretika literárních hesel se vykuklí ú?asn? praktik, v?eho schopn? jevi?tní kapitán.Násilník snu.Je věc knihy, kterou a? napí?e schopněj?í, zasadit obraz jeho plavby do kulturního rámce souvislostí domácích i cizích. Dnes, v nekrologu se z?íkáme v?kladu o ?eském divadle p?edvále?ném, ur?ovaném prvním moderním re?isérem ?esk?m, Jaroslavem Kvapilem. O v?voji divadla evropského, od Brahma po Reinhard- ta, od Graigha po Stanislavského. Od realismu a naturalismu k neoromantismu a neoklacisismu, od scénické fotografie p?es barevnou náladu k úto?nému tvaru v prohloubeném prostoru. Od dramaturgické konvence k premiérám ?neprovediteln?ch“ her. Hilarem se octlo toto v?echno u nás, od stupně, kam to Kvapil dovedl, znova na stupni varu a v?elo to kolik let jako st?ed ?eského kulturního zájmu, jako projev na úrovni světové a v ně?em i jako její p?edboj. Komu libo, spokoj se zkratkou, ?e se Hilarem probilo ?eské divadlo od obrazu k architektu?e, od vkusu k pronikavosti, od ozdoby k aktualitě. Nelze ve stru?nosti jít v?emi jeho stopami. Vzpomínání by se zatí?ilo v??tem, je? sám o sobě, by? mnoho ?ekl, ?íká p?íli? málo. Zde nehovo?í hodnotící odstup, zde teskní vá?eň o?itého svědka, dojatého a lou?ícího se. Jinak by bylo nutno mluvit o Bahrově ?Pavouku“ s jeho rozko?nou němohrou mezi pánem a kucha?kou, o Gideově ?Králi Kandaulu“, stvo?eném jakoby pro bibliofily, o zrození grotesky ve ?Vesel?ch ?enách windsorsk?ch“ — groteska, také jeden z Hilarov?ch svět?! — o Pierre Louysově ??eně a tatrmanu“, kde jako by se prozrazoval eroticky, napovídaje p?í?tího Lerberghova ?Pana“, o Kleistově ?Penthesilei“, kde se mu ta erotika slu?uje s hrdinstvím, spějícím k pomníkovosti, nadosobnosti. Zde po prvé jevi?tě je boji?těm pohybové strategie, zde po prvé z Hilara duje van síly posupné, drav?í a trpce velké: která je k?těna slovem Nietzscheov?m ?Es gibt auch einen Pessimismus der Kraft“.Kdo by to nevěděl: Hilar je pesimista der Kraft. Je brutální despota jevi?tních klání. Divadelně ?e?eno: jím propuká na ?eském jevi?ti re?isérismus. Diktatura nad hercem i dramatikem. Síla vnucené formy a? do masky, autokracie tvaru a? do deformace. A jako Achilleus si dává od Hefaista zrobit sv?j slavn? ?tít, Hilar pro ?eské divadlo zavádí pojem jevi?tího v?tvarníka, po prvé v?zna?ně v ?Penthesilei“ V. H. Brunnerem, a? pak později objeví největ?ího ?eského dramatika mezi v?tvarníky, Vlastislava Hofmana, jím? ?eské divadlo poznamenává na desetiletí. Roz?i?uje svou hr?zovládu na světlo, proměňuje je v nového herce. Uková v pouta svého rytmu posuněk jedinc?v, zotro?uje v mohutné vlny p?íboj davov?. A ov?em jako na zrak úto?í na sluch.Autor stává se voskem v jeho rukou. Lisuje ho jako hrozen. Operuje ho jako chirurg, dělá na něm plastiku, pomáhá mu do nové podoby — namnoze ho p?i tom ?ině více jím sam?m, ne? byl. Je podivuhodné, jak slo?itě jemn? sluch dovede mít na rachotícím vále?ném:: í - ; ; ? ~; A i:'.: Hof fmeister ho nakreslil, jak re- ?.r_;tv rukr.dikách— ale v boxersk?ch. Jakopod rolama varietního rychlosocha?e z hrud, jimi? ;: = :?:val prkno, se rodí ?ivé podoby: Corneille?vZ. i Ibsen?v ?Peer Gynt“, ?neproveditelná“ Krasiň- ského ,.Nebo?ská komedie“, zahraná po prvé na světě, Dvo?ákovi ..Husité“, Hofman?v jevi?tní k?est ohněm...Neprovediteln?“ Krasiňski a mocnou rukou drama rurgickcu, tak?ka za kolektivní asistence, spolu- _v. o?ení Dvo?ákovi ?Husité“: tu by za?ala kapitola Hilar a bli?ní.Nebylo pro něho slohu ani programu bez náplně ?iv?ch lidí. Jako prav? otroká? stále byl na honbě za lidmi. Nech? cokoli se později vsouvalo mezi ně a jeho: s jeho jménem nerozlu?ně je spojeno herecké pokolení, jemu? na Vinohradech velel, a jeho? jádro se za ním ocitlo v Národním divadle: Vydra je tu p?edstavuj jeden za v?echny. Za vlasy a za u?i kde koho p?iví ékal Hilar do divadla. Jestli?e p?ed válkou kritika někdy vy?ítala Národnímu divadlu, ?e uvádí p?íli? málo novinek (jak nám to dnes p?ipadá absurdní!), Hi- larovi záhy mohla vy?íst opak. Prav? chrli? světového repertoiru, záhy v ?eském divadle rozpoutal tempo tak?ka nesl?chané. A jestli?e p?ed ním ?e?tí dramatikové a? p?íli? právem si stě?ovali na ?eské divadlo, ?e s úmornou liknavostí po léta odkládá p?vodní novinky, aby je posléze autor?m vrátilo jako ?neproveditelné“ — Hilarem se zrodil divadelník, jen? z autor? hry p?ímo tahal. Jen? je p?epadal nabídkami, svody a naléháním: ?ove?e, napi?te mi tohle a tohle; já bych zkusil na va?em místě sensa?ní detektivku; vydělal byste, pane, vy?ízená věc; ?etl jste o tom a o tom procesu? ohromn? sy?é, dejte se do toho.Obchází jako lev ?voucí, hledaje, koho by pohltil. Na úhoru ?eského dramatu doslova spásal, co bylo. Dykovi, jen? se po léta v Národním nedo?kal z celé ?Revolu?ní trilogie“ ne? ?Pora?en?ch“, kte?í v hanebném provedení a nep?íznivém umístění propadli — Dykovi zahrál jeho ?Zmoud?ení Dona Quijota“. Mariovi ?Tristana“. Hilbertovi, jen? byl na Sibi?i, zp?sobem jedine?n?m jeho ?Pěst“, v Rakousku zakázanou. Jeho ?Kolumba“, propadlého v Národním divadle p?ed válkou, mu tam později rehabilitoval, a dlu?no dodat: rekonstruoval.?Násilník snu“, ano, a rozen? dramaturg. Jevi?tní diktátor se zázra?n?m ?ichem pro jevi?tní realitu. ?Já jsem dobréj tierarzt na kusy, pane, vy?ízená věc.“ Autor, vosk v jeho rukách, na jeho kovadlině měl p?íle?itost stát se kovem.Velik? náběh, jen? z?stal náběhem, ?e nebylo, zdá =e. dosti kovu: technika, jevi?tní spár, tajemství dra- matí?nosti nezdá se právě na?ím národním nadáním. Cenou se na těchto kouzlech scénické algebry (termín Hiiar?v) lze nau?it, mohl se, snad po prvé v ?echách, dramatik nau?it ?emeslně prakticky u Hilara. Dvo?ákovi ..Husité“, nakolik známo, nebyli by nabyli plného jevi?tního tvaru bez nátlaku Hilarova, bez prost?ednictví spolupracovník?. Jist? jin? autor, pro?ed utrpením hilarovské kovadliny, po premié?e zakázal hru svou hrát v oné podobě, v jaké ji p?edtím kni?ně vydal (?ím? jistě nemálo potě?il svého nakladatele) : tak se jevi?tní znění, které zvítězilo, od kni?ního li?ilo P?es to se Hilar, tu?ím, od dramatika později nedo?kal p?íli?ného vděku, to nebyl Hilar?v úděl. Ani Dyk, ani Hilbert mu neoplatili právě marnotratně.Zde neodolá o?it? svědek poku?ení, opustit zdr?elivost, s ní? se vyh?bá svému osobnímu podílu na Hila- rově po?ehnání. Není na něm, posoudit, zda sám něco umí. Jisto je mu v?ak, umí-li, ?e bez Hilarovy ?koly by neuměl. A jisto je mu, ?e bez Hilarovy odvahy nikdy by nebyl měl p?íle?itost se u?it, a? u? s úspěchem jak?mkoliv.Nebylo p?vodního díla tak trose?ného, nadání tak kouskovitého, aby to s ním Hilar nezkusil. Měl odvahu ke ka?dému experimentu. Hleděl vydupat ze země moderní ?eské drama. Tou?il po svém pokolení dramatik?.Ironií osudu ?apek unikl jeho vá?ni objevovací. ?Loupe?ník“ i ?R. U. R.“ vyhnuly se Vinohrad?m. ?apek, myslím, sokratick? filosof, si vnit?ně p?íli? nerozuměl s dionyssk?m Hilarem. Se?li se a? p?i památném ?Ze ?ivota hmyzu“.?— I s m y.“Kdyby se ve v?po?tu pokra?ovalo, nutně by bylo vykládat o Hilarov?ch ?—ismech“. O jeho ?eském expresionismu od ?Svítání“ po ?Edvarda II.“, od ?Ba- ladyny“ po ?Romea a Julii“. O jeho komorním divadle od ?Hry o lásce a smrti“ po ?Al?bětu Browningovou“. O jeho civilismu od nezapomenutelného ?Hamleta“ po ?Podivnou mezihru“. O jeho davov?ch inscenacích, o jeho Shakespearech, o jeho, a? tak dim, katedrálních pomníkov?ch re?iích od ?Al?běty Anglické“ po ?Elektru, jí? slu?í smutek“.Ale jeho ?ismy“ v sobě mají procento nezávaznosti. Jeho oslňující teorie kr?pěj estetické reklamy. Jevi?tní kapitán byl i kapitán zákulisní a pokladní. Ne nadarmo napsal svou skvělou studii ?Divadlo jako obchod“. Jeho teorie, ?ivelné ve faktech a post?ezích, měly osobní notu ad hoc v někter?ch sv?ch závěrech. Jeho smysl pro aktualitu ?el někdy a? po mez konjunkturální. Jeho smysl pro scénu místy a? k samoú?elnosti. Tu tam neodolal poku?ení sv?ch nástroj?, svod?m sv?ch prost?edk?. Stopou vněj?kovosti uvízl ob?as na ryzím zdroji tavícího ?áru nálet ?eského fórku. Hilar miloval ma?inérii. Le?ení, reflektor, otá?ecí jevi?tě mu nedaly. V ?Adamu Stvo?iteli“ dělo negace ho pokou?elo instru- mentovat ilusí zemět?esení. Byl by si nejraději vyp?j?il protiletadlové dělo a tou?il po podzemním i nad- stropním h?mění s děsiv?mi nárazy ve zdech. Bylo t?eba ho varovat poukazem na nebezpe?í paniky v obecenstvu. Kdosi velmi kompetentní, ale i velmi p?ísn?, jak?si uměleck? ?eholník, ?ekl o něm jednou: ?To je ná? re?ijní Meyerbeer“. K?ivdil mu. Hilar v?ak netrpěl dogmatismem, jen? rád bere teorii doslova a na zlaté vá?ky. Nezaměňoval sloh s p?edpisem. Autorovi, jen? ospravedlňoval nedostatek motivace ve h?e po?etilou obranou: ?To byl pust? naturalismus!“ odsekl: ?Pane, pane, expresionismus neznamená technické pohodlí! ?ádn? ismus nezbaví autora povinnosti, aby to dělal jinak ne? star? Moliěre: hle, tam p?ichází m?j pán a zdá se b?ti rozzloben. Mohl by mi nabít, uklidím se mu rad?i z cesty.“ A jindy, roztínaje gordick? uzel zápletky p?íli? slo?ité: ??tyl sem, ?tyl tam, na divadle musí jít jedno za druh?m, v?ecky my?i za sebou, ?ádn? k?í?ení a kli?kování, to si pamatujte, divadlo je následnost.“ ?to?il na dramatika velmi odbojného: ?A jaké si tedy p?edstavujete moderní divadlo?“ Dramatik odvětil kategoricky: ?Má b?t kosé a komolé, herci hubení, zlí a potmě?ilí.“ Hilar se utrhl: ?Jo, a nap?esrok zas oválné a klenuté, herci tlustí a dobromyslní!“ Co? mu nebránilo velet Hofmanovi: ?Sem dáme besídku, pokrytou popínavou a kvetoucí rostlinou, na p?íklad bezem.“ — ?Ale bez p?ece není popínavá rostlina!“ — ?Tak? To je chyba. Měl by b?t.“ Bez budi? popínav?: to? Hilar a ?—ismy.“Sem by je?tě pat?ilo ?Hilar a groteska“, i mnoho jin?ch Hilar?. Tato improvisace v?ak se hrozí své délky. Je nejv?? na ?ase pro kapitolu tragickou: Mezníky.Je několiker? Hilar. Ale zhruba dvakrát s jeho drahou se mění jeho profil. Po jarém achilleovském Hilarovi vinohradském nastupuje do Národního divadla Hilar zpolitisovan?, Hilar mezi Scyllou a Cha- rybdou. U? na Vinohradech o něj zavadila politika, po prve revolucí operety, později první nechutí kulturní reakce, záhy se orientující politicky. V Národním divadle povále?ného zemského správního v?boru politika rychle ?ikuje rozpory umělecké, mocenské, osobní, zákulisní, hospodá?ské i hospodské. Hilar po dantov- sku vstupuje do svého o?istce, kde vykoupí ka?dou vte?inu minulého ?těstí. Kde se zachmu?í jeho jarost, otráví jeho vnit?ní jistota, p?epne jeho pru?nost. Ale knize bu?te z?staveny dějiny tohoto divadelního p?ed- peklí, v něm? ani on v?dy nez?stal hrdinou bez hany a bázně. Na podzim svého prvního roku pod st?echou u Vltavy v?ak zahrál, 11. listopadu 1921, Mo- liěrova ?Zdravého nemocného“, tuto geniovu parodii na vlastní smrtelnou chorobu, s bujností, v ní? témě? zanikla sncvě děsivá spodní nota, nenápadná době optick?ch deformací. Zdrav? nemocn? má pokoj rozměr? jakoby hore?n?ch: dve?e z v??i vě?e, kliky tak?ka nad hlavou. Jako by zdrav? nemocn? p?ece jenom byl nemocn?.Je od toho 11. listopadu p?lt?etího roku do 25. dubna 1924. Tehdy kdosi mi zahvízdá pod okny a volá nahoru: ?Hilara ranila mrtvice.“Achilleova pata.Pamatuji-li se dob?e, Hilar nikdy nere?íroval největ?ího dramatika, Bernarda Shawa. Bernard Shaw se sv?m mozkov?m jasem nějak?ch duchov?ch X-paprsk? není autor pro re?iséra s p?etlakem.I v měsí?ném uti?ení ?Hry o lásce a smrti“, i v nejuhlazeněj?í dvorskosti ?Diktátora“ Hilar je svou nejvnit?něj?í bytostí re?isér krve. Ne krve prolité: krve vězněné a dusící se v cévách. Krve, je? tepe o spánky. Krve, je? zpívá a je? rodí sny. Je? srdce ok?ídluje a vzru?uje mysl.Deset let od ?Romea a Julie“ k ?Elekt?e, jí? slu?í smutek“, deset let mezi světlem a chaosem je drama Hilarovy krve: nejdramati?těj?í tragedie zlomeného k?ídla, jím? ochromen p?ece vzdoroval, ?lověk zároveň nenasycen? ?ivota i spolu ji? od něho odvrácen?, vědomí svého achilleovského osudu, poznamenan? jistotou, jí? p?es to ?elil. Raněn? titan, hleděl slábnoucím zrakem p?ec tam, kam věděl, ?e ji? nedojde, vztahoval ruku tě??í a tě??í, témě? bezmocn? p?ec vykonával moc.O 11 o Rádi:Pro? máme rádi hvězdy z kalamá?e?Po?etilé symfonie.Jejich autor, kreslí? Walter Disney, je naz?vá skromně ?Po?etil?mi symfoniem i“. Je to tucet krátk?ch film?, které vypadají jako obrázkové kní?ky pro děti, reprodukované ve světelně zá?iv?ch barvách. M??ete v nich vidět jen prosté dodatky pro p?íli? krátké programy. M??ete v nich nalézti i něco víc. T?eba pohádky, které se nau?ily nové, pokro?ilé a komfortní technice a p?i?ly zase jednou na svět. Tentokrát mezi lomozícími roklemi ulic Nového světa.Pohádka je nezmar, stejně jako vtip nebo anekdota. Najdete obdobné motivy jednou z dalekého orientu, po druhé v negerské vypravovánce a po t?etí v babi??ině pohádce odněkud z Krkono?. Pro? by se nemohla pohádka vyno?it pojednou na Wall Street, v Brooklynu, na Broadwayi nebo v Páté Avenui? Newyorsk? biograf Roxy, největ?í kino světa, měl s Disneyov?mi filmy skute?ně první světov? úspěch. A na fasádě tohoto zábavního mrakodrapu visí také jeden obraz, na něm? je napsáno: ?V tomto domě bydlí my?ka Micky“. Perníkové chaloupky mohou změnit fasádu, nemohou v?ak zmizet se světa.Otec my?ky Micky, Walt Disney, má zásluhu o to, ?e nám ke v?em těm nelidsk?m tvá?ím Ameriky, které u? dob?e známe, dal poznati jednu velice lidskou: její porozumění pro dětinství, pro naiv n os t, pro kouzeln? nesmysl. Nevě?ím, ?e by se v Evropě někdo na?el, kdo by dychtil investovati 20 milion? korun ro?ně za tím ú?elem, aby z nich byly zhotoveny dva celove?erní programy p?vabn?ch kreslen?ch nesmysl?. K tomu je t?eba ohromného mládí, k tomu je t?eba b?t absolutně nezatí?en jak?mkoli historismem. Evropa je filmová země pro ?Napoleony“, pro ?Nibelungy“, pro ?Jind?ichy VIII.“. Amerika ne. Kdy? si dovolí v?let do historie, dovede s ní zacházet rozko?ně naivně, jako na p?íklad De Mille ve svém posledním filmu. Kleopatra Egyptská vítá v této dějinné tragedii vstupujícího Gaia Julia Caesara slovy: ?Hello, Caesar, how do you do?“ (Caesar vysloveno ov?em ?sísr“.) Země, v ní? takové filmy vznikají, je zaslíbenou zemí pro ?Po?etilé symfonie“. Disneyovy pohádky.V jedné z nich, v ?N oemově ar? e“, vidíte americkou parafrázi biblické pohádky o potopě. Lí?í se stavba archy, nástup v?ech zví?at do ní, bou?e a liják, a pak opět odchod v?ech na novou zemi ozá?enou sluncem. Kreslí?i soust?edili v?echnu svou vynalézavost na objevování komick?ch situací p?i stavbě: v?echna zví?ata jsou tu zaměstnána, je vyu?ito jejich karakteristick?ch vlastností. Opice se houpou ve větvích, okle??ují stromy a kácejí je, sloni sná?ejí trámy, nosoro?ec sv?m rohem ?típe trámy na prkna, hroch vykusuje do prken otvorv pro ?palíky a datlové zatloukají h?eby do otvor?, zatím co je?kové na zádech nosí do archy na sv?ch ostnech napíchané ovoce.Tento druh komiky pat?í k nejoblíbeněj?ím motiv?m pohádek a bajek od pradávn?ch dob, a také k nej?astěj?ím motiv?m kreslen?ch film?. P?ijmeme-li bergsonovskou teorii komiky — podle ní? p?sobí komicky ka?dé zmechanisování nějakého ?ivého děje, ka?dá proměna ?ivé akce v akci strojovou — najdeme v ka?dé druhé scéně p?íklady pro ni. Spojování této bezprost?edně p?sobící mechanické komiky s pohádkovou fantasti?ností tvo?í největ?í p?vab těchto Symfonií. Walt Disney vezme jednou německou pohádku o ?K r y s a ? i“, jindy figuru pohádkového ?Starého král e“, nebo jindy anglickou dětskou písni?ku o ?T?ech prasát- k á c h a vlk u“. Poetick? element v?ak pat?í v?dycky k r.e {základněj?ím slo?kám jeho tvorby.Básnick? p?ínos Disney?v si uvědomíme jasně teprve tehdy, srovnáme-li jeho Symfonie s kreslen?mi americk?mi Ezo- p o v ? m i b a j k a m i, je? p?iná?ely groteskní, zábavné a hudebně velice vtipně ?e?ené p?íběhy, jim? v?ak chybělo naprosto Disneyovo poetické kouzlo. Tam jsme viděli v?dy znovu a znovu proměny zví?at v moderní jazz-orchestr, u?ití zví?átek jako sboru revuálních girls, setkávali jsme se s bizarními nápady, jak mo?no vyu?iti pavu?in za harfy, kostlivc? za xylofony, lu?ních květ? za cel? symfonick? orchestr. Zejména Disneyova pohádka o ?N ep t u n o v i“ ukazuje, o? p?iná?í Disney více: postavi?ky, které byly jen statisty pro situa?ní ?erty, jen pouh?mi ?ernobíl?mi stíny, dostávají u Disneye du?i, mají svou psychologii. Vzpomeňte na ona dvě lehkomyslná prasátka, která si stavějí své domky jen ze slámy a z d?íví, a v?dycky si znovu bezstarostně zpívají: ?Who’s affraid of the big bad wolf...“ — p?i tom se v?ak ze strachu p?ed tímto velk?m zl?m vlkem p?i pouhém zaklepání na desku klavíru u? schovávají pod postel. Vzpomeňte na milostné duo strom? v jeho ?J a r u“ nebo na ?ertování ?Neptunovo“ s mo?sk?mi pannami. Disney obohatil grotesku o psychologii. Je?tě něco jí p?inesl nového: malí?ské cítění. Vzpo-T?i prasátka oslavují porá?ku vlkovu zpěvem a tancem. (?Three little Pigs“ od Waltera Disneye.)meňte na obraz, v něm? uvázla archa Noemova v koruně stromu, mo?e opadlo a země se opět probouzí pod slune?ní zá?í k novému ?ivotu: je nezapomenuteln? sv?m v?tvarn?m pojetím. Vzpomeňte na scénu, kde pohněvan? Neptun vystoupí nad mo?skou hladinu a sv?m trojzubcem ji rozmíchá, jako by to byla káva v ?álku, a zp?sobí tím obrovsk? vír, v něm? zahyne koráb pirát?: to jsou kouzelné obrazy. P?i v?jevech bou?ících vln za potopy si vzpomenete na H o k u- s a i e. V?echna tato drobná mistrovská dílka ukazují Waltera Disneye jako skute?ného básníka mezi v?robci kreslen?ch film?, jako jemně cítícího umělce rodícího se barevného filmu. ?N ámo?ník Pepe k“.Dave Fleischer, autor ?Prolhaného námo?ní k a P e p k a“, má stejně v?jime?né postavení mezi autory kreslen?ch film?. Má stejně p?ekypující fantasii. Spojuje ji v?ak s groteskním naturalismem.Disney se pohyboval v pohádkové ?í?i podivn?ch tvor?: af ti? to byl svět my?áka Micky a jeho oddané milenky Mi-nie, nebo svět barevn?ch ?Po?etil?ch symfonií“ — skoro v?cvckv tu jde o p?íběhy r?zn?ch stvo?ení ze zví?ecí ?í?e. Fleischer se pohybuje v Americe mrakodrap?, kr?em, klub?, v kovárně. ve světě, kde malé děti ?vou, v tan?írnách, kde se závod: o cenv. Jeho velik?m objevem je, ?e po v?ech králí?- ach O s v a 1 d e c h, po kocourech F e 1 i x e c h, po ?abáku F 1 i p s o v i, po my?áku Micky a po tvorech E z o p o- v ? c h b a j e k postavil do kreslené grotesky první kreslenou figurku lidskou, námo?níka Poopeye, neboli Pepka.V první sérii asi dvaceti grotesek s dobrodru?stvím tohoto ?Prolhaného námo?níka Pepka“ poznáváme tohoto nekrasavce v?dycky znovu s těch?e stránek. Potloukal se cel? ?ivot po mo?ích, a te? nám v optické formě li?i své vzpomínky na dobrodru?ství mezi lidmi i zví?aty. Nen:divu, ?e se sám zabarvuje poněkud heroick? a ?e upadá co chvíli do myslivecké latiny, lépe ?e?eno do námo?nické latiny. Není naprosto krasavcem, vypadá, jak opelichaná mo?ská krysa vypadat m??e, ve svém srdci je v?ak Fairbanksem, v?dycky dvorn?m hrdinou, v?dycky ochotn?m vzplanouti láskou ke krásce, kterou zahlédl. Nepotrpí si na mnoho slov: zpívá sv?m chraplavě drn?iv?m hlasem svou námo?nickou písni?ku. Jinak ?v?ká jen flegmaticky svou d?m?i?ku.Jedna vlastnost ho ?iní pohádkov?m hrdinou: stejně jako jiní jeho kolegové d?chají na ?arovné prsteny nebo se napijí z kouzelné lahvi?ky, má i Pepek sv?j ?arovn? pokrm, jen? mu dodá po ka?dé v rozhodném okam?iku fantastickou sílu. Není to zázra?ná manna, není to nápoj Isoldin — je to prostě ?penát. Námo?ník Pepek je ?lověkem této země, nevě?í v ?arodějnické kuchyně, vě?í v?ak na ?penát. Kdy? zápasíNámo?ník Pepek zavezl ko?árek na pob?e?í, prchaje z hluku města. (?Sock a Baby“ od Dave Fleischera.)v aréně jako ?T o r r e a d o r“, sáhne do záňad?í, vytáhne v nejhor?í chvíli americkou konservu se ?penátem, a rázem vjede mu síla do ?il. Kdy? se ú?astní tane?ní soutě?e ve filmu ?T ane?ní hvězdo u“, najde p?ed sebou, právě ve chvíli, kdy mu brutální Bluto urval jeho hubenou milenku Olive, na stole porci ?penátu: vidíte na povrchu jeho těla, jak se po po?ití tohoto ?arovného pokrmu Pepkovi rozbíhá atletická síla do sval?. Jí ?penát ?V ?í?i ledu“ stejně jako v ?Boji s Indián y“. Kdy? se stane ?Boxere m“, p?inese mu Olive v rozhodném okam?iku, kdy? v rozhlasu sly?ela o jeho tísni, talí? ?penátu a? na ring: rázem je zachráněn, promění se v mláti?ku, která zdolá odp?rce.Dílo Dave Fleischero- vo m??eme v mnohém porovnati s první epochou díla Ch a p 1 i n o- v a. Jeden centrální hrdina — tam Charlie a tady Poopey — kolem něho stále tyté? figurky. U Chaplina v?dycky tá? hrdinka, Edna Purviance, zde v?dycky tá? vytáhlá, kurá?ná a nehezká Olive Oylová — u ChaplinaOdnesl Betty v mu?ném náru?í°brOVsk/z objeti vln na b?eh. (?Bettyrvac, jeho? zde nahrazujeBoops Lile Guard" od D. Flei-ruskou bradou obrost-schera.)l? Bluto — u Chaplina-.-?dvcky t?? policista, zde stále stejn? manager, flegmatick? kli?as a vě?n? ?rout. Hrdinové jsou ov?em naprosto odli?ní: i kdy? se Poopey ve filmu ?V cirkuse“ dívá stejně me- lancholicky na portrét své kdysi věrné Olive, s ní? mu utekl mu? s vysoké trapezy, jako se díval Charlie ve svém slavném cirkuse za odjí?dějícími povozy, nem??eme tyto dva hrdiny krkolomn?ch p?íběh? srovnávati. Chaplin z oné doby sv?ch obfercubl?ch grotesek v?ak se naprosto shoduje s Poopeyem rázem sv?ch p?íběh?, jejich ?erty, jejich bezdě?n?m herois- mem. jejich ??astn?mi náhodami. Pamatujete se na Chapli- r.?v nápad s vytahovadlem na novostavbě ve ?V ? p 1 a t ě“? Síeiné vytahovadlo, které v?dycky něco v nepravou chvíli jinam p?iveze a něco odveze, najdeme i v Poopeyově ?Z k 1 a- maném hrdinov i“. Ony dávné veselohry i tyto novéS.V?echno se rozprchlo p?i vstupu banditově, jenom Pepek z?stal na místě. (?Blow me down" od Dave Fleischera.)grotesky se odehrávají v tomté? světě. Co? ukazuje, ?e dávná americká groteska, legitimní po?átek svérázné americké filmové produkce, veselohra s ?gagy“, ?e ona divoká situa?ní groteska nezem?ela, n?br? ?ije.Změnila se pouze: d?íve hrávali v groteskách takoví v?elijací hastro?i s nalepen?mi vousy, vystra?ení neg?i, ukrutní rvá?i s k?ovinami na bradě, p?iblblí dědou?kové s kozími bradkami, hrozní tlus?o?i a komi?tí malí chlapíci v knírcích, dnes hrají v kreslen?ch groteskách jejich lineární symboly, stylisované do plo?né kresby. D?íve to byli lidé zbavení lidsk?ch vlastností, lidé podobní figurínám — te? jsou z nich figurinky podobné lidem. Situa?ní a karakterová groteska MacSennetova stala se situa?ní a karakterovou kreslenou groteskou brat?í Maxe a Daveho Fleischera. Komika, která zjemněním a zrealisti?těním filmové produkce byla na ur?itou dobu úplně vytla?ena, objevila se pojednou znovu po malé metamorf ose, na nové svéprávné doméně kreslené grotesky. Nic se na této zemi nedá vyhubit, jenom proměnit do jiné formy je mo?no; ale pravá podstata se zase vyno?í.Naturalistické pohádky.??asn?m je, ?e touto proměnou ?iv?ch lidí v symboly se vlastně docela nic nezměnilo. Smějete se oběma, bavíte se stejně jejich nepravděpodobnou krkolomností a radujete se nad jejich paradoxně ??astn?mi náhodami. P?edstavují ostrov, zalo?en? zcela na stylisaci — uprost?ed mo?e ostatní filmové tvorby, zalo?ené na reportá?nosti.Stejně jako je povále?ná literatura zaplavena repor-Poopey si dal trojitou porci ?penátu a cítil, jak mu nar?stají svaly. (?Dance contest“ od D. Fleischera.)tá?emi, které nahrazují skute?nou tvorbu — dostal se i film posledního desetiletí skoro úplně do reportá?nosti. Vlna historick?ch film? poslední doby nás nesmí másti: p?edstavují pouh? útěk do dekorativnosti a kromě Kordová filmu o Jind?ichu VIII. nezaznamenaly jediného ?inu prvního ?ádu. I z prost?edí těchto reportá?í vznikají umělecká díla — re?isér Henry Hathaway vytvo?il ve svém filmu ?1 ? i bengál?tí jezdci“ p?i v?í úzkostlivé dokumentárnosti a reportá?nosti nejdokonalej?í film poslední doby. Uprost?ed tohoto dokumentalismu.se nám v?ak p?ece jen zastesklo po neskute?nosti, kterou p?inesly filmy Disneyovy a Fleische- rovy. U Disneye jsme ukázali jako základní vlastnost jejich poeti?nost a fantasti?nost; u Fleischera p?istupuje k těmto slo?kám jako velice pikantní p?ídavek jak?si druh naturalismu.Poopeyova vě?ná láska s prozaick?m jménem Olive O y 1 není nymfou ani andělem, je ve filmu ?Shoe in Horses“ prostě majitelkou kovárny p?i americké silnici, jindy je trape- zistkou v cirkusu, jinde hospoda?í v nevzhledné domácnosti, je zaměstnána v atletickém klubu, a v noci chodí náměsí?ně v ko?ili po st?echách.Jejím dokonal?m protikladem je kouzelná Betty Boop, které nále?í docela samostatná serie film?, vydávan?ch paralelně vedle serie Poopeyovy. Betty je koketní sle?na s krásn?mi no?kami, s mal?mi ňadérky, s vlnivou ch?zí a s hezk?mi ?ate?ky. Asi p?ed desetiletím stala se z jedné pa?í?ské revue ve Folies Bergěres populární loutka Gáby, s velikou hlavou, nádhern?ma o?ima, na?pulenou pusinkou, mali?kou bradou a nakade?en?mi vlasy: to je p?edobraz na?í Betty Boopové. Tato Betty na rozdíl od Olive není nikdy zcela realistická: má v?dycky vztah k onomu světu, toti? ke světu za zrcadlem. Není divu, ?e Betty Boopová stejně jako Alice, hrdinka nejkrásněj?í dětské kní?ky ,.A leněin?ch dobrodru?ství“ od Lewise Carroll a, podnikla jednou také v?let do ?í?e div?, do ni? se vstupuje zrcadlem. Jindy se ú?astnila parády d?evěn?ch vojá?k? a za?ila také hodně strachu pod mo?skou hladinou. Její film v ?U h e 1 n é m dole" je rozko?n?m p?ekladem pr?myslového podniku do ?í?e í?at. Její groteska ?Keep in Style“ (Bettyp?ekva- pujesvět) je parodií na hore?ku praktick?ch vynález? a universálních mód, zatím co?Bettyzubníléka?kou“ (Ha. ha, ha,), v ní? se prostupuje dvojrozměrn? svět kreseb s trojrozměrn?m světem hmotn?m, je v základě situa?ní groteskou.Kouzlo v?ech těchto Fleischerov?ch film? spo?ívá v prostupování skute?nosti a snu, fantasie a naturalismu. Pohled na některé ukázky z jeho děl ukazuje, jak v?tvarně dokonalá a malí?sky komponovaná jsou jeho virtuosní dílka, jeho kreslené filmy, tyto novodobé pohádky pro děti i pro dospělé.doba a lidéBed?ich Pile:Diktátor osobně?ar?ista v hlavní úloze.Hitler pat?í k figurám světové historie, je? se stanou nápadn?mi teprve mocí, kterou v sobě soust?edily. Kdyby nebyl pánem nad sedmdesáti miliony lidí, nemělo by smyslu zaměstnávati se jím. Bez pozadí moci by byl z?stal neviditeln?m. Je nic, a p?ece je nekone?ně mnoho. Aféra speciálně německá, je? by byla v této formě v některé jiné zemi sotva mo?nou.Mussolini je postavou, jí? stálo za to věnovati pozornost ji? v roce 1919, ji? p?ed tím, ne? si vymyslil pojem ?duce“. Hitler je mal?m hercem bezv?znamn?ch ?ar?í, anonymní herec venkovské ko?ovné spole?nosti, jen? na sebe strhl v jednom z národních divadel provozování hlavní úlohy. Ne svou silnou v?lí nebo sv?m nadáním, n?br? proto, ?e ostatní byli p?íli? slabí k tomu, aby mu v tom zabránili.A smutná burleska světov?ch dějin nenamítá nic proti tomu, ?e alespoň pro za?átek ho nikdo nevypíská, n?br? naopak, ?e sklízí p?ímo h?ímav? potlesk. Kdesi v ló?i sedí kritici, pot?ásají hlavou. Někter?m z nich u? dokonce p?e?la odvaha vzep?íti se proti tomuto světovému úspěchu. Jak vypadá zblízka.Jak mal? je formát tohoto mu?e, o tom je si mo?no udělat p?edstavu jenom tehdy, ?teme-li jeho knihu nebo na- sloucháme-li jeho ?e?em. Obzvlá?tě z?etelně to pocítí ten, kdo se p?ed něho postaví úmyslně s kritick?m pohledem: ze v?ech zpráv o?it?ch svědk? i ze sv?ch vlastních setkání s ním jsme se p?esvěd?ili o tom, ?e tento mal? formát vy- voiá v?dycky znovu ú?as, ustrnutí. Zdá se, ?e si u něho do- y-kila p?íroda jeden ze sv?ch vtip?, jich? si leckdy dop?ává. ?lověk, jeho? světov? názor je politováníhodn?m zp?sobem chudi?k?, dostal od p?írody taktickou inteligenci a p?ed- vídavost demagoga skoro geniálního.Ve v?em ostatním si dop?ála p?íroda dosti protiklad?: jeho veiiká?ské, naduté ?e?i vycházejí z mali?k?ch úst, která., jak jeden zlomysln? Francouz poznamenal, se jimi p?ece jen nijak nezvět?ila. A nad těmito mali?k?mi ústy ?lověka jen? beze sporu je nejnevtipněj?ím mu?em tohoto století, je upevněn knírek, kter? vlastně pat?í nejvtipněj?ím. Tento ?e?ník je Charlie Chaplin, jen? si usmyslil hráti roli Siegfrieda —- jak dodal t?? Francouz.Ach, tento Charlie v?ak hraje skute?ného Siegfrieda a dokonce měl dosti obratnosti, ?e se mu poda?ilo zabít Hagena a nedal se od něho usmrtit. Tím v?ak bohu?el diváci byli podvedeni. Tento Charlie jim podává s ve?kerou vá?ností onen děj, jen? měl vlastně b?ti ironisován.Tento velik? mu? je i tělesně poměrně mal?. Na jeho ch?zi je pozorovati, jak se sna?í p?sobiti vojá?ky rozhodně. Obli?ej je bezv?razn? a ztrnul? jako maska, leda ?e mluví právě některou ze sv?ch ?e?í k zástup?m. Hlava skvěle se hodí k tomu, aby nosila k?tici takovou, jaká by byla ke cti ka?dému kade?nickému u?edníku. Vlasy jsou starostlivě u?esány, ale p?ece jen ponechány tak, aby pro potě?ení galerie mohla hlavní kade? sjeti do ?ela.O?i, o nich? sní jeho ?en?tí i mu??tí ctitelé, jsou malé a le?í hluboko v lebce. Pohled b?vá vět?inou up?en do nejasné dálky. P?i tom má zálibu znenadání se zadívati na své náv?těvníky náhle a p?ekvapivě, p?iblí?iti k nim tvá? a zahleděti se na ztmule hypnotick?m pohledem fakira. Poznal toti? sv?m neklamn?m pudem, ?e nejstar?í triky jsou p?ece jen neju?ite?něj?í.Zdá se, ?e je mu obtí?no, ne-li nemo?no vésti s něk?m opravdov? dialog. Je zvykl? vésti vět?inou v?dycky jen propaga?ní ?e?i, a proto se mu oby?ejně stává, ?e stiskne chybn? knoflík. Místo aby zapadl do hovorového tónu, spustí oby?ejně jednu ze sv?ch gramofonov?ch desek, které jsou uschovány ve skladi?ti jeho lebky, jsou nerozbitné a kdykoli znovu upot?ebitelné.Diktátor p?i rozmluvě.V této souvislosti nemohu potla?iti vzpomínku na novelu pacifistického spisovatele László, jen? podr?el na v?dycky v paměti obraz jedné bitvy: mrtv? voják měl místo hlavy, je? mu byla utr?ena granátem, gramofonovou desku.B?val? generál ?í?ské obrany napsal ve sv?ch vzpomínkách:?Udělal na mne stra?liv? dojem. Tenhle podivn? světec v?bec nedovede naslouchati hovoru. Musí stále proná?eti ?e?i k dav?m jako na bě?ícim páse. Na jakoukoli otázku odpoví v?dycky jen druhou otázkou, je? naprosto nepochopí jádro věci. Bohatství jeho slov p?edstihne jedině chudoba jeho my?lenek ... P?i tom p?sobí na ?lověka dojmem nejistoty.“Podobně se o něm vyjád?ila i americká ?urnalistka Dorothy Thompsonová, man?elka romanopisce Sinclaira Lewise.Kdy? Hitler nav?tívil po prvé Hindenburga, udělal na generalissima, jen? nebyl nikterak zvykl? na okolí p?esp?íli? inteligentní, dojem naprosto nep?ízniv?. Star? voják byl zvykl? na dvo?any, d?stojníky, nebo snad parlamenta- risty, naprosto v?ak nebyl zvykl? na civilisty bez titulu, kte?í neměli tu?ení o tom, jak se chovati. P?i první náv?těvě u něho byl diktátor z?ejmě ve velik?ch rozpacích. Jeden z o?it?ch svědk? vylí?il tento v?stup:?Vstoupí, pokusí se s neúspěchem o hlubokou úklonu, rozháněje se p?i tom rukama za sv?mi zády, aby zav?el dve?e, je? u? dávno zapadly. Teprve pak, kdy? si pov?iml svého omylu, se zarděl a zamí?il nejist?m krokem k starci, stojícímu uprost?ed místnosti. Hned p?i startu v?ak zakopl o koberec, a podle jeho zu?iv?ch pohled? je mo?no usoudit, ?e má chu? pustit se do ubohého koberce a d?kladně jej zkrotit.Pak namáhavě pokra?uje ve své cestě a kone?ně, kone?ně zakotví p?ed Hindenburgem. Sotva nabral dech k tomu, aby spustil jednu ze sv?ch ?e?í ur?en?ch pro stohlav? dav, Hindenburg ?vihne rukou vzduchem, a on ulekaně ml?í. *Tenkrát, jak je známo, ni?eho nedosáhl. Teprve později se mu poda?ilo získati Hindenburga pro sebe masivním slibem, ?e jeho strana nepodnikne nic ve věci skandálu s ?v?chodní pomocí“. Nedá se ov?em pop?ít, ?e trochu neobratnosti a jakési neobratné vystupování mu zaji??uje je?tě bezpe?něji jeho nimbus malého mu?e z lidu, nimbus, jen? se v?dycky vzná?el nad jeho hlavou jako svatozá?. Z jeho chyb se tím stane cosi jímavého, znamení naivnosti. Snad dokonce znamení dobrého srdce.Němci mají pro podobné zvlá?tnosti svou sympatii: ?lověk opravdu německ? nesmí míti rutinu pohybovati se v salonech. Ná? diktátor, jak mi vyprávěl filmov? herec, kter? se s ním st?kal, rozněcuje kolem sebe celou bou?i skrytého a láskyplného nad?ení pro sv?j zp?sob, jak se neobratně p?i stolku s ?ajem choulí do koutku k?esla.Jak ?ije ode dne ke dni.Komici jsou z?ejmě povinováni tím, aby ob?as dali v koutku oka zazá?iti jisk?e skute?ného zármutku — je jim to po?ítáno za zvlá?tní p?ednost. Lid stejně miluje, aby diktáto?i, jejich? brutálnosti se děsí svět, nebo kte?í podle okolnosti ostatní k brutálnosti vzněcují, ukazovali alespoň p?íle?itostně jemné a dětinné rysy povahy. Ná? diktátor miluje pr? ně?nou láskou děti a psy, a to nejen na propaga?ních snímcích. Bylo mu souzeno, aby s hlubok?m zármutkem p?ihlí?el k tomu, jak jeho milovanou dogu otrávil kter?si politick? odp?rce. Zp?sob, kter?m vede sv?j ?ivot, mu zaji??uje mnoho dní.Miluje ?ivot na venku, nekou?í. Zatím co d?íve míval vedle svého ?e?nického pultu státi nevyhnuteln? d?bánek s pivem — odvykl si v poslední době pití naprosto. Pojí- dati maso zví?at zdá se mu jednak p?íli? brutálním, jednak ?kodliv?m lidskému zdraví: je vegetarián. V?bec se zdá, ?e má v sobě dvojí povahu. Jednu vnímavou a do ur?ité míry podléhající vliv?m, a druhou tvrdou a bezohlednou. Osoby, které ho doprovázely, viděly ho asi p?ed rokem na jednom z berlínsk?ch nádra?í pobledlého a hluboce roz?ileného, kdy? na nechráněném p?echodu p?ejel jeho vlak několik osob.Dokonce ani slzy nejsou u něho nijak silně upevněny. Pat?í k nejoblíbeněj?ím prost?edk?m jeho umění, a dociluje jimi neklamn?ch efekt?.Diktátor plá?e.Mnozí straníci znají tento fakt tak dob?e, ?e ho vyu?ívají vědomě pro své politické spekulace. Ob?as nad tím vtipkují, dokonce i v situacích nikterak komick?ch.Dne 1. května 1923 nastoupila S. A. na Oberwiesenfeldu u Mnichova v plné v?zbroji. Bavorská policie byla tenkrát, dávno, dávno tomu, rozhodnuta rozehnati jejich demonstraci t?eba i násilím. V?dcové strany byli skoro bezradní: nebyli p?ipraveni na zásah tak rozhodn?. Goering tenkrát prohlásil: ?P?et?hnou-li se v?echny provazy, necháme prostě Adolfa plakat. V takové formální dokonalosti a tak jímavě jako on to nedoká?e nikdo druh?...“??inek slz mu?e — to pat?í k tajemstvím lidské du?e. Zdá se, ?e je to vlastností krvela?n?ch mu??, ?e sice jsou lhostejni k v?k?ik?m bezbrann?ch obětí, nebo ?e nad nimi poci?ují dokonce i zvlá?tní sadistickou rozko? — ?e v?ak se dají do té míry pohnouti slzami svého drahého v?dce, ?e se dají pohnouti k ?emukoli, jen aby ty slzy oschly.Z roku 1930 se vypráví o této episodě. Tehdy bylo nebezpe?í, ?e celá berlínská S. A. p?ejde ke komunist?m. Kdy? ztroskotaly v?echny pokusy o uklidnění, odjel Hitler sám do Berlína a svolal tu ?lenskou sch?zi v?ech ?len? S. A. Kdy? vstoupil do sálu, byl p?ijat ledov?m ml?ením. Vystoupil na ?e?nickou tribunu a spustil nejprve jednu ze sv?ch obvykl?ch tirád:?Co? pak nevíte, mu?ové S. A., jak těsně jste p?irostli k mému srdci? Co? nevíte, ?e va?e starosti budou v?dycky m?mi starostmi?“Mu?ové S. A. se mu v?ak prostě vysmáli. I zkusil to jinak. Za?al se sv?mi vojáck?mi hrubostmi a apeloval na jejich pocit pro povinnost. ??inek v?ak byl naprosto jin?, ne? si p?edstavoval. Hnědí ho prostě vypískali. Byl ot?esen a ve své samé bytosti poraněn. Tu mu p?i?la spásná my?lenka. Polo?il tvá? do obou dlaní, propukl v slzy, jeho tělo se zmítalo ?kubavě, klesl na ?idli... a celá partie bylo vyhrána.Zdá se, ?e se podobné v?jevy odehrály ?asto i v u??ích kruzích jeho p?átel.Diktátor a ?eny.Je to divná věc se sex-appealem, Zdá se, ?e mnozí mu?i p?sobí na ?eny právě tím, ?e mají právě radikální nedostatek sex-appealu. Diktátor vdě?í za největ?í ?ást v?ech sv?ch úspěch? p?edev?ím ?enám. Největ?í procento jeho věrn?ch tvo?ily v?dycky ?eny a tvo?í je dosud. ?Kdyby nebylo volebního práva ?en, nedostal by se nikdy k moci,“ ?ekl mi jednou velice bystr? a zlomysln? politik.P?i tom nemá tento v?dce ani jediné z oněch vlastností, je? by ho p?edur?ovaly k p?ímému p?sobení na ?eny. V jeho osobním ?ivotě také ?eny nehrály nikdy ?ádnou v?znamnou úlohu. To mu zjednává v?hodu, ?e se nikdy nezapletl do v?ech těch oklik, komplikací a obtí?í, do nich? se jiní dostávají. Tak získal mo?nost jiti v?dycky jako podle pravítka p?ímo ke sv?m cíl?m. Je to nějak? div, ?e se tak dostává rychleji k cíli, ne? kdyby mu stály v cestě city jeho soukromého ?ivota?Pověst mu ob?as p?ibájí někter? ně?něj?í nebo méně ně?n? poměr, jak to bylo naposled spojováno se jménem filmové here?ky Leni Riefenstahlové. Ob?as se mluvívá i o tom, ?e se snad jednoho dne rozhodne k tomu o?eniti se s paní Winifred Wagnerovou, poz?stalou po Richardu Wagnerovi. Kdyby k tomu skute?ně do?lo, bylo by to patrně gestem z politick?ch ohled?: symbolick? sňatek by tu byl ur?en k tomu, aby svou kulturní zá?í skryl brutálnosti jeho re?imu.P?vod a mládí.Mu?, jen? se vypravil vyhubit marxismus a jen? zatím na této v?pravě sklízí také úspěchy, vynalo?il v?emo?né úsilí na to, aby potvrdil jednu ze základních pravd materialistického světového názoru: poznáme u něho jasně souvislost mezi ideologií a t?ídní situací, věc, která jindy b?vá hodně pochybnou.Tento diktátor, jen? p?ímo p?edstavuje prototyp malomě??áka ve svém chování, projevech i světovém názoru, pochází skute?ně z poměr? typicky maloměstsk?ch. Jeho otec byl celní ú?edník a ?il v Braunau na Innu, v rakouském měste?ku těsně na bavorské hranici, kdy? se ná? hrdina narodil. Rodi?e p?i?li později do Lince, kde on nav?těvoval reálku, a nikoli humanistické gymnasium, jak si p?ál jeho otec. Mladík není ni?ím lákán k politice, naopak, drá?dí ho krásná umění. Nechce se státi ú?edníkem, jak si to p?ejí jeho rodi?e, n?br? malí?em. Kdy? otec i matka p?ed?asně zem?eli, ode?el do Vídně, hodlal se zapsati na malí?ství na akademii; nebyl v?ak p?ijat, patrně pro nedostatek nadání. Poněvad? s natíráním pláten ztroskotal, je nucen zkusit to s natíráním stěn. Protlouká se po několik let ?ivotem jako malí? pokoj?.Je mo?no si p?edstavit, s jak?mi pocity hněvu ?il mezi lidmi, na ně? se díval jako na tvory pod svou úrovní. Je de facto dělníkem, nechce jím v?ak b?t. Jako mlad? mu?, jen? se narodil ?pro něco lep?ího“, cítí se mezi dělníky deklasován. Není divu, ?e se vzep?e proti tomu státi se ?lenem spole?enstva malí?? pokoj? a ?e se dívá na organisace dělník? se stejnou ned?věrou, s ní? posuzuje dělníky v?bec, i zp?sob jejich nazírání a my?lení.Tato jeho ned?věra je ov?em spojena s pozorností: vy- ci?uje jí v?echny slabosti, ned?slednosti, rozpory mezi ideologií a skute?nou praksi. V?echna pozorování a v?echny zku?enosti, je? si tu získal, poslou?ily mu později v mno-Jeho politick? vzestup.Politick?m ideálem jeho vídeňského pobytu je k?es?an- sko-sociální starosta Lueger. Od něho si dal nao?kovati i antisemitism tak hluboko, ?e se ho po cel? ?ivot u? nezbavil. Dva roky p?ed válkou ode?el do Mnichova. Ke konci války byl poraněn. Revoluci p?e?kal v lazaretu.Sv?j politick? vzestup zahájil objevem svého ?e?nického nadání. Kdy? vstoupil do ?dělnické strany“, zalo?ené záme?níkem Antonem ?rechslerem, naskytla se mu první p?íle?itost tohoto talentu vyu?iti. Peníze, které pot?eboval ke vstupu do strany a uhrazení ?lensk?ch p?íspěvk?, získal pr? podporou z toho fondu německé republikánské politic- ke policie, z ní? byli placeni politi?tí ?piclové. V ?ele této policie stál tehdy dr. Frick. Pod jeho vedením se pr? pozděj?í diktátor stal politick?m agentem.Je patrno: slabost německé republiky a její neschopnost nalézti si spolehlivé sily, na nich? by stála — to byla nemoc, kterou si nesla ▼ sobě u? od po?átku. Ve skupině Drechslerové vyvinul Hitler horlivou politickou aktivitu. Skupina se zakrátko dostala zcela pod jeho moc. Bylo to jedno ze skronazdiSC lidí, nespokojen?ch s republikou a 3 versaíHeak?m mírem. financování první vět?í politické susir*. =:ejné jako nákup politického t?dení?ku.Ji? v roce 1920 oznamuje ná? hrdina v tomto kruhu =:raay ni:::ná.lně socialistické, jejím? prvním p?edsedou se seal v roce 1921. Rok 1923 p?inesl známou eci-cio 5 mk o"or.<~ pu?em z ob?anského pivovaru. Toho raku, kdy? se zhroutil pasivní odpor proti francouzskému obsazen: Poru?í. rozplameňovaly se v?ude nacionální i koni un.ee: ke o ou?e. Hnutí bylo nej?ivěj?í v Bavorsku. Vláda ■.om. ustanovila diktátora, generálního státního komisa?e von Kaňra. jen? chystal násiln? pu? proti berlínské vládě.Chytit p?íle?itost za ocas.Ze strachu, ?e by byl Kahrem zatla?en do pozadí, odhodlal se mlad? cti?ádostivec sám k útoku. Provedl p?ekvapiv? kousek. Zajal Kahra i s jeho spolupracovníky, zatím co tento právě mluvil v mnichovském ob?anském pivova?e ve shromá?dění. S nastaven?m revolverem ho p?inutil, aby provolal novou ?í?skou vládu.Jakmile se Kahr dostal opět na svobodu, odvolal, shromá?dil své síly a potla?il vzpouru, k ní? se p?ipojil i Lu- dendorff. Několik tuct? policist? sta?ilo k tomu, aby po krátké,p?est?elce p?i mnichovské Feldherrenhalle rozprá?ilo demonstra?ní pr?vod nacionálních socialist?, jemu? stál v ?ele ná? ?lověk. Ludendorff byl ihned zajat, ná? hrdina se v?ak, jakmile za?ala palba, vrhl na dla?bu. Později mu to vy?ítal nejen jako zbabělost. Ve skute?nosti tím v?ak neudělal nic jiného, ne? co dělaly miliony voják? ve válce v podobné situaci. Hned poté v?ak si s co největ?ím spěchem jako první odtud pospí?il v autu. Po několika dnech ho zatkli ve vile p?ítelově.Mnichov?tí nacionalisti?tí soudcové k němu byli shovívaví, kdy? ho odsoudili k trestu demonstrativně lehkému: ulo?ili mu t?i ?tvrti roku vazby v pevnosti. Této doby vyu?il co nejlépe: napsal za ní svou knihu ?Mein Kampf“. Vedení lidového hnutí pod názvem ?volkische Bewegung“, kter?? název p?evzala v té době zakázaná nacionálně socialistická strana, ujal se zatím generál Ludendorff. P?i volbách do parlamentu roku 1924 získala tato strana 32 mandáty. Stejně rychle se v?ak také rozpadfa, zejména pro nerozvá?nost Ludendorffovu, jen? se pustil do vá?nivého boje s katolickou církví.Tato podrobnost je zajímavá proto, ?e vyvrací nesmyslné tvrzení, jako by o vítězství německé reakce neměl ná? mu? osobní zásluhu. Tehdy se skute?ně jasně ukázalo, ?e měl takticky daleko více nadání ne? mu?ové jeho okolí. Oddělil se od generála, zalo?il roku 1925 znovu svou stranu a vyhlásil ?neomezen? princip v?dcovsk?“: ?Já jsem v ?ele hnutí a nesu bezv?hradnou odpovědnost za v?echno, cokoli se p?ihodí.“?o byl po?átek velikého vzestupu ke kone?nému vítězství.Vkus.Je si snadno mo?no p?edstavit jeho vkus, prohlédnete-li si tvá? a postoj tohoto mu?e. Jeho d?ívěj?í pracovna byla popsána takto:..Celkov? doiem: st?ízliv?, bez jakéhokoli stylu, ale ná- r -.dny. Na psacím stole stojí obraz Friedricha Velkého na pohlednici, hrozná věc v laciném a pestrém barvotisku. Rám se k ni hodí, jak je k??ovit?. Nechybělo u? nic, ne? napsati pod to pod v?echno: Grass aus Braunau ...“Kdy? s nim někdo mluvil, bubnoval na desce stolu tu?kami nebo si maloval malé ornamenty. Nejraději kreslíval návrhy na uniformy a hvězdy ?estn?ch ?ád?.Ve svém oděvu miloval tehdy nejvíce neobvyklé kombinace. Někdy z nepozornosti, někdy v?ak i proto, ?e tím chtěl zp?sobit dojem:?Dnes měl na sobě hornobavorsk? horsk? kost?m s krátk?mi kalhotami, daleko krat?ími, ne? aby dosáhly a? ke kolen?m. Na l?tkách měl vysoké holinky ruského tvare Ráno nosí oblek z ?erného sukna, na krku ?ernou vázanko, na hlavě ?ern? klobouk — a k tomu ?luté polobotky, jaké nosívají horolezci. A ke ka?dému oděvu nosí v ruce b?ko- vec na psy, p?í?tí symbol t?etí ?í?e.“Pozorovatel, jeho? citujeme, p?iná?í zprávu i o dobrodru?ství, p?i něm? se ná? mu? objevil s ?ervenozelenou vázankou. Je tě?ko se p?i tom ubránit úsměvu. Vypravuje s naprostou vá?ností, jak jednoho ve?era roku 1923, kdy? byl pozván v Bayreuthu do domu Siegfrieda Wagnera, vypravil se sice v bezvadném smokingu, ale s onou ?ervenozelenou vázankou, nále?ející do jin?ch sfér. ?Hrome,“ pronesl jeden jeho straník ironicky, ?jakou to máte báje?nou vázanku na krku?“ Ná? mu? se podíval na svou hru?, nepost?ehl ov?em ironii v otázce, nebo?, jak se zdá, nemá pro ironii ani nejmen?ího smyslu. Je z?ejmě hrd na to, ?e jeho vkus byl pochválen a p?izná se, ?e spat?il tuto vázanku nedávno ve v?kladě závodu se sportovními pot?ebami: ?Líbila se mi hned na první pohled. A proto jsem si ji také koupil — pro zvlá?? slavnostní p?íle?itosti. Dnes si ji beru po prvé “Jeho spole?ník v?ak nepopustí. ?ekne opatrně, věda dob?e, ?e u? tehdy bylo radno míti se na pozoru p?ed je?itností tohoto mu?e: ?Ta věc je opravdu hezká. Nevím v?ak, hodí-li se právě ke smokingu a k dne?nímu ve?eru...“ Klasická odpově? na to zněla: ?Pro? ne? Právě v domě Richarda Wagnera mají smysl pro barvy, pro styl a pro individualitu...“Toho názoru se skute?ně také je?tě dlouhou dobu dr?el. Teprve kdy? se jeho spole?ník odvá?il nového útoku a rozhodně ho ujistil, ?e paní Winifred Wagnerová, o její? p?átelství se tak horlivě uchází, by mohla viděti v této vázance p?ímo urá?ku, teprve pak povolil. Vrátil se zu?ivě do pokoje ve svém hotelu, objevil se po dlouhé chvíli v ?erné vázance, nepromluvil v?ak s rádcem, jen? měl nejlep?í v?li, toho ve?era u? ani slovo.Jeho vzdělání.Smysl pro barvy se zdá jeho zvlá?tní d?le?itou slo?kou. P?sobí dokonce i na celé vzdělání tohoto mu?e. Jednou p?i rozmluvě prohlásil, ?e by si chtěl rozhodně z?ídit velikou knihovnu: ?Je to tak hezké dívat se na ty dlouhé, pestré ?ady knih...“První kniha, která na něho udělala hlubok? dojem, byla historie francouzsko-německé války z roku 1870—71. Byla patrně pest?e ilustrována. ?Od toho okam?iku jsem blouznil po v?em, co souviselo s válkou a s vojskem..pí?e o tom sám.Své vzdělání získal, jak se zdá, podobn?m zp?sobem. Ze své vídeňské doby lí?í: ??etl jsem nesmírně mnoho a sice d?kladně. Za několik let jsem si opat?il základy vzdělání, z něho? trávím podnes.“ Co tenkrát ?etl, nám nesděluje. Byly to patrně ony kní?ky pangermanistického a antisemitského obsahu, je? ji? tehdy byly ?iroce roz?í?eny. O d?kladnosti jeho, na ni? nás upozorňuje, svěd?í jeden z jeho v?rok? o marxismu: ?Ob?ansk? svět je marxistick?, vě?í v?ak v mo?nost nadvlády ur?it?ch lidsk?ch skupin (ob?anstvo). Naproti tomu marxism sám se sna?í p?evésti ob?ansk? svět podle p?esného plánu do moci ?idovstva ...“ Toto hlubokomyslné prohlá?ení je podnes v?ta?kem jeho poznání marxismu.Bylo by v?ak naprosto zvrácené podceňovati jeho inteligenci, obzvlá?tě jeho inteligenci taktickou. Jako vět?ina p?edstavitel? německé politiky p?ed ním v?ak je stejně neschopn?m spojití v sobě vědění s ?inorodostí. Neztrá- vená fráze, polovi?ní vědění stává se v jeho osobě nebezpe?ím pro cel? svět.Jako mnoho polovzdělanc?, nemá ani on nejmen?ího tu?ení o tom, co mu chybí do vzdělání. Nejeví ani nejmen?í ochoty alespoň dodate?ně dohoniti to, co d?íve nezískal. ?Neznám ?lověka, jen? by ho kdy byl viděl p?i nějaké opravdu vá?né práci,“ ?ekl jeden z jeho p?átel ve straně. P?i tom je pln sebevědomí, v něm? se cítí nekone?ně nad?azen?m v?em intelektuál?m. ?ekl o sobě a o svém vzdělání: ?V?dy? já jsem nebyl dítětem zámo?n?ch rodi??, nedostalo se mi p?edbě?ného vzdělání vysoko?kolského, n?br? byl jsem vzdělán nejtvrd?í ?kolou ?ivota, bídou a nouzí. Povrchní svět se v?ak neptá nikdy po tom, co se ?lověk nau?il, a nejméně se ptá na to, co ?lověk skute?ně dovede — n?br? bohu?el se stará v?dycky jen o to, co ?lověk m??e dolo?it ?kolními vysvěd?eními. ?e jsem se nau?il více ne? 10.000 intelektuál?, o to nedbal nikdy nikdo. V?dycky se mluvilo jen o tom, ?e nemám ?ádn?ch vysvěd?ení...“ M??eme z toho soudit, ?e alespoň v d?ívěj?í době mu bylo vy?ítáváno, ?e je nevzdělan?. Stalo se tak ov?em dávno p?ed onou dobou, ne? se stal německ?m mythem.dopisyChlad mocn?chMil? Peroutko,prosím, jen pár slov p. prof. Vítězslavu Novákovi k jeho odpovědi na m?j ?lánek Chlad mocn?ch v p?edposlední P?ítomnosti. Ptal jsem se po premié?e Podzimní symfonie muzikant?, co asi tam ten Chlad mocn?ch znamená a padlo slovo, ?e snad president. To mě zajímalo a navázal jsem na to úvahu, kolik kyselostí a ho?kostí vzniká mezi kum?t??i (ne pouze hudebníky), proto?e p. president nem??e chodit na ka?d? jejich koncert, premiéru nebo v?stavu ?i proto, ?e presidentova kancelá? opominula někoho pozvati, poděkovati mu a pod. ?ekl jsem, ?e to b?vá vlastně kus potla?ené lásky k presidentovi, neukojená pot?eba uznání a ?e umělci nemají leckdy dost p?edstavy o presidentově zaměstnání, aby byli p r á v i Masarykovi jako ú?ední a representan?ní osobnosti (bohu?el bylo vysazeno ?zváni k Masarykovi“). A?koli jsem v?slovně napsal, ?e nevím, zdali ten Chlad mocn?ch u Nováka opravdu platil presidentovi a uvedl i námitky proti té domněnce, p. prof. Novák mně vy?ítá, ?e jsem se té domněnky p?idr?el jako dokázaného fakta. Co? tedy není pravda. P?idr?el jsem se jen domněnky, kterou vyslovili sami muzikanti, jako v?chodiska k úvaze o tom, co někdy utvá?í poměr umělc?, t?eba i zbo?ného a ?istého srdce k presidentovi a pokusil jsem se vylo?iti p?í?iny mnoh?ch nedorozumění v této věci. Kdo umí ?íst, poznal, ?e jsem se spí?e sna?il nějakou tu ho?kost kum?t??ovu chápat a bral ho v ochranu. Pan prof. Novák je v?ak tak mil?, ?e to pova?uje za d e n u n- c i a c i. Kdy? u? mne pova?uje za schopna ně?eho takového — co? mu odpou?tím, jen a? se to neoctne v nějaké p?í?tí symfonii! — neměl by aspoň podezírati vás, ?e byste byl schopen denunciaci otisknout. Za druhé se domnívá p. prof. Novák, ?e snad byl m?j ?lánek v souvislosti s nějak?m hlasováním abonent? ?eské filharmonie. Jak? bych já měl zájem na v?sledku takového hlasování, i kdybych byl v?bec měl o něm tu?ení, jako ?e jsem neměl? Tyhle ?karedé zp?soby bezd?vodně někoho podezírat jsou tedy zdomácnělé i mezi umělci? Dokonce mezi takov?mi jako je Vítězslav Novák? Spokojme se jejich hudbou a nechrne jejich texty.Ve věci samé p. prof. Novák ov?em p?iznává, ?e do toho ?Chladu mocn?ch“ zahrnuje také presidenta — nejen ministry, kte?í mu na rozdíl od italského vyslance negratu- lovali a nejen ú?ady, které zanedbávají zájmy konservato?e, v ?em? s ním plně souhlasíme. Chtěl by, aby presidentská lo?e ve Smetanově síni nez?stávala p?i mimo?ádn?ch hudebních p?íle?itostech prázdná. My víme, kolikrát nez?stala prázdná. Tady jsme u? v?ak u toho, co by musela v?echno hlava státu u nás dělat, aby ukojila v?echny citlivosti a zájmy vedle povinností, které zastává, jako málokdo jin?. Pan profesor se domnívá, ?e by měl b?ti pan president p?i záva?n?ch událostech aspoň zastupován. ?Co? nezastupuje ka?d? venkovsk? kaplánek samého Pána Boha?“ To je sice vtipné, ale bo?sky nevědomé. Pán b?h to má asi leh?í ne?li president, o jeho? zastupování platí jisté normy a p?edpisy. A kdyby se pan president dal nakrásně p?i ka?dém koncertu ?zastupovat“ a ten jeho zástupce to měl t?eba napsáno na náprsence, zase by to od někter?ch lidí odnesl president a byl by z toho chlad mocn?ch. Tak te? aspoň víme, co je opravdu za tím.KZK.?e?i odpovídají mlad?m Slovák?mVá?ená redakce!Sleduji v ?P?ítomnosti“ věci, t?kající se Slovenska, se zna?nou pozorností. Těch 16 ?pre?o“ bratislavského Slováka mne vzru?ilo i nahněvalo. Pro?? Prostě proto, ?e jsou tu velmi pohodlně propleteny pravdy s polopravdami i nepravdami. Ta ?pre?o“ by lépe seděla jinému bratislavskému Slováku a to ?Slováku“, orgánu strany Hlinkov?. Ná?ky, útoky, obvinění — ale doklad ?ádn?. —<ad 1. Pí?í-li ?eské listy o ?eském národě a slovenském lidu, tedy je to nesprávné, poněvad? ?esk? národ a slovensk? národ jsou pojmy rázu linguistického a ?eskoslovensk? národ rázu etnografického. Psáti v?ak ?esk? národ a slovensk? lid jest vskutku pro Slováky poni?ující a jest v tom také kus neup?ímnosti, nechci-li ?íci i nevzdělanosti. —ad 2. Tohle ?pre?o“ jest naprosto fale?né. Konstatuji su?e, ?e státní ?koly i jiné ú?ady v Cechách jsou dnes ozna?eny oficiálně zrovna tak za ?eskoslovenské jako na Slovensku. — ad 3. Jak vidno, jest pisateli trnem v oku i to jméno Komenského na bratislavské universitě. Svěd?ilo by to jen o ohromném jeho smyslu pro — malichernost, poněvad? ka?dému kulturnímu Evropanu jest jméno Komenského mimo diskusi. ?e tam profeso?i p?edná?ejí ?esky? Poněvad? jistě lépe ?esk? jazyk ovládají. V?dy? v Brně na technice prof. Hronec p?edná?í slovensk? a nikomu to v ?esk?ch zemích nevadí. A a? se dostane na pra?skou universitu Slovák (tu?ím, jsou tam někte?í u? docenty) a bude p?edná?et slovensk?, tak to jistě zase nebude nikomu rozumnému vadit, jako nám nevadí, kdy? jdeme k doplnění svého studia na vysoké ?koly zahrani?ní a posloucháme p?edná?ky v ?e?i jejich a p?i tom si ji sami osvojíme. Musíme vědět, ?e do Bratislavy dojí?dějí mnozí profeso?i p?edná?et z Prahy, Brna, a tudí? p?i vědecké práci nemají mo?nosti si slovenskou ?e? plně osvojit. Hlavní ale jest, ?e rozumějí svému oboru a zda dob?e své poslucha?e pou?í. A? bude míti Slovensko svého vědeckého dorostu dost,tak p?estanou i tyto bolesti a stí?nosti.ad 4. X tu je té?ká ?e?. Víme p?ece, ?e někter?m nesta?í anito ??s.“, poněvad? pr? by to mohlo znamenat také ??esk?“ a proto pr? nutno psát ??sl.“ — Bratislavsk? ?Slovák“ chce jen ke K? je?tě ?s“, tedy K?s. Správně by měla b?ti zkratka na?í koruny ,,K“, ale dokud byly je?tě staré rakouské koruny, tedy se ozna?ovala na?e K p?ívěskem ,,?“ na rozdíl od star?ch rakousk?ch korun. Dnes toto nebezpe?í není a tak bychom se mohli spokojit oficiálním ozna?ením K a bylo by po k?iku. Nesmíme toti? zapomínat, ?e pro cizinu jsou v?echny takové p?ívěsky k měnovému ozna?ení hodně nesrozumitelné.ad 5. Tohle ?pre?o“ bych mohl obrátit a otázat se, ?pre?o bratislavskí Slováci nechodia na slovenské kusy?“ Je toti? známo, ?e kdyby se v bratislavském divadle nehrály ?eské kusy, tak by to vypadalo s divadlem po finan?ní stránce velmi zle. Těch několik slovensk?ch p?edních rodin ?eskoslovenské orientace v Bratislavě v?echno nezachrání, kdy? z?stanou doma skoro v?ichni z těch, kdo? mají slovenského vlastenectví plná ústa, ale jen na rozleh ulic, aby byli sly?eni od lidí. —ad 6. Domnívám se, ?e p?i stejném stá?í a kvalifikaci mají v?dy na Slovensku p?i ucházení o místa p?ednost Slováci.P?ítomnost >5943608312150Vkusné, dobré dopisní papíryIZADCI l/’CB IDDAUA václavské namést! ói, u museafkMKCk 8vE.kkP8?Kz rKMíiA dlouhátr. 17, u staromest. nám.Vkusné, dobré dopisní papíryIZADCI l/’CB IDDAUA václavské namést! ói, u museafkMKCk 8vE.kkP8?Kz rKMíiA dlouhátr. 17, u staromest. nám.V?dy? moji b?valí ?áci jsou dnes p?ednosty soud? a pod. Jest něco podobného mo?né v zemích ?esk?ch? — Není. Na obsazování soukrom?ch míst mají p?ece vliv jen ti soukromníci a vskutku nevím, je-li to ov?em pravda, pro? by dávali p?ednost ?ech?m p?e i S' ~.Aky kdy? sami jako zaměstnavatelé jsou bu? Súviky anec-; jistě rodáky slovensk?mi.e; * Nevím s; pisatel myslí pod dojmem spravedlivá:*_i p?. 5: dávkách. Snad jen ur?ité procento ze v?ech státní :h ir?ivek. To ov?em nesta?í, ale musel by tu b?ti d?kaz, íe S. zvensk: bylo opominuto, kdy? i v?echny ostatní věci, done, -z.- = e t?kající, byly p?imě?ené. Nesta?í p?ece zadati něco h?mě jenom proto, ?e jest ze Slovenska. Víme, ?e někdy a? neúměrně dostanou státní dodávky i německé firmy, ov?em z republiky, ale tu se prostě nedá také nic dělat, kdy? ?eská anebo slovenská nabídka z těch aneb oněch d?vod? nevyhověla. Vedl jsem na Slovensku Stavební dru?stvo, v něm? byla vět?ina Slovák? a z těch zase byla vět?ina autonomistického zalo?ení a p?ece jsme stavby domk? i dom? zadali jedné ?idovské a jedné ?eské firmě a ?ádné slovenské, poněvad? nám uvedené dvě firmy cenově nejlépe vyhovovaly. Nikoho z dru?stva nikdy nenapadlo dělat z toho nějakou národnostní otázku. Ona teorie a praxe jest p?ece jenom rozdil. — Nejlépe to ?lověk pocítí, kdy? by musel p?i tom sáhnouti sám hlouběji do kapsy.ad 8. Tu jest tě?ká odpově?. Asi ma?arské dráhy mají ni??í dopravní tarify ne? dráhy ?eskoslovenské a tu se nedá nic dělat, poněvad? ka?d? stát si to za?ídi podle svého. On plat ?elezni?á?e ze ?ari?e bude také jin? ne? ?elezni?á?e z Pe?ti. —ad 9. Nevě?ím, ?e by v Praze universitní profeso?i pova?ovali Slováky za Bulhary, Srby, Jihoslovany a ne za Slováky. V tom vidím nejapn? autonomistick? vtip, ned?stojn? ov?em seriosní v?měny názor?!ad 10. Tohle zase není pravda, ?e by ?esk? student nepoznal Hviezdoslava, ?t?ra, Kuku?ina atd. Byl jsem ji? u několika ?esk?ch maturit po svém návratu ze Slovenska a dávám si p?i nich právě po této stránce bedliv? pozor a musím konstatovat, ?e zkou?ející ?e?tiná?i nikdy nezapomínají na slovenské spisovatele. V mnoha p?ípadech b?vá dávána i slovenská báseň k rozboru a její básník jako hlavní básník v?kladu. — Proto takov?mi ?pre?o", jakého tu pou?il pan pisatel, jenom slovenské dobré věci se ?kodí, poněvad? to musí urazit ka?dého, koho se to p?ímo t?ká, kdy? ví, ?e to není pravda, a tedy, ?e se těm Slovák?m nezavdě?í nijak, poněvad? stále hudou svou.ad 11.1 tato otázka, pro? nejsou v Praze 2 procenta Slovák? v centrálních ú?adech, dala by se obrátit: pre?o sa tam ne- hlásia? — V?dy? nedávno s podivem komentovaly v?echny ?eské listy, ?e Slováci nechtějí chodit ze Slovenska do centrálních ú?ad? do Prahy a jedná se tu p?ece v?dy o p?ednostenská a pod. místa, tedy o ?ádná pod?ízená místa. — Tedy tohle ..pre?o“ není h?ích ?esk?, ale slovensk?, mil? Slováku z Bratislavy. —ad 12. ?e by si státní zaměstnanci kupovali ze Slovenska věci denní pot?eby z Plzně, Hradce Král. a pod., tomu -.t stě nevě?ím, poněvad? to neni mo?né. Snad mají některé tCc-trové organisace svá dru?stva a ta ?iní nákupy v zemích ?esk?ch: to jest mo?né. Ale tu myslím, ?e hraje roli otázka csr a jakosti. Ostatně v těch odborov?ch organisacích nejsou jea :=?ú ?lenové, n?br? také sloven?tí a konec konc? i sloven?ti velkoobchodnici, obchodníci a pod. nakupují tam, kde mají lep?i nákupní pramen, tedy také v zemích historick?ch. Z otázek obchodní konkurence nikdy nedělejme ?eskoslovensk? problém, poněvad? pak jsme s ním zásadně vedle.ad 13. ?e by ?e?tí zaměstnanci na Slovensku něm?ili a dokonce ma?ar?tili, to nevím. Snad namnoze pot?ebují znalost téhle ?e?i ze slu?ebních d?vod? a pak jest zcela v po?ádku, ?e si ji osvojují, nebo? jinak by tam museli pak ú?adovat Němci anebo Ma?a?i. Ale ?e by se slovenské sebevědomí — (co to vlastně jest?) — pova?ovalo za ma?aronstvo, tomu nerozumím. Ono ov?em zále?í na tom, co se pod tím sebevědomím rozumí. —ad 14. Na tohle ?pre?o" ?e?i na Slovensku vystoupili z Matice slovenské a pod. dalo by se odpovědít otázkou, pro? je autonomisti?tí Slováci svého ?asu od práce s takov?m bojovn?m elánem vyhodili? -— Odkud mne vyhazují, tam se p?ece nebudu tla?it zpět! Tahle v?tka bratislavského Slováka by také mohla znamenat, ?e se ta ?eská absence v práci Slovenské matice poci?uje, a tudí?, ?e Slovenská matice té ?eské spolupráce pot?ebuje. To by ov?em bylo dobr?m znamením, ale tak to jistě pisatel nemínil. On chtěl asi jen r?pnout a proto také dodal, ?e ?e?i na Slovensku ?ekají, ?e Slováci houfem p?jdou do Sokola. Ani to není pravda. Do sokoloven jsou otev?eny dve?e ka?dému, kdo chce do nich dobrovolně vstoupit. A tuhle zásadu, myslím, ?e Slovenská matice a pod. instituce tou svou ??istkou“ trochu poru?ily — podle mého ke své vlastní ?kodě a nejvíce ov?em na ?kodu dobré věci ?eskoslovenské.ad 15. Filmové politice nerozumím. Vím jenom, ?e nejlep?í slovensk? film udělal ?esk? pracovník na Slovensku. Ale neviděl jsem takového ?eského filmu — málo na ně chodím — kde by byli snad Slováci zesmě?ňováni.ad 16. P?edně nebyl silně odbourán pr?mysl jen na Slovensku, n?br? v celé republice. Tu v Brně na vlastní o?i vidím, jaké trosky nám zde z?staly z ohromného p?ímo pr?myslu textilního. Za to nemohou ?e?i ani Slováci; za to m??e ?patn? stávající světov? hospodá?sk? ?ád, neurovnanost světov?ch poměr? atd. — Pr? se odbourává slovenské peně?nictví ?pa?ra- vos?ou" Legiobanky a comp. — Jaké nerozumné urá?eni. ?i?í z něho p?ímo hrozná nenávist. Radil bych pisateli, jedná-li se mu opravdu o dobrou věc a myslel-li vskutku v?echny své otázky up?ímně a tudí? i tu o těch bankách, aby se obrátil na jednoho ze slovensk?ch centrálních ?editel? Legiobanky, kter? mu jistě vylo?í, kolik slovensk?ch peně?ních ústav? bylo v době známé bankovní krise zachráněno ?esk?mi silněj?ími bankami, kolik neslovensk?ch ústav? se touhle cestou dostalo do správněj?ích rukou, zkrátka kolik dobrého právě s hlediska slovenského p?inesly r?zné ty afilace a podobné transakce i ▼ místech, kde jest jenom velmi slabá slovenská men?ina.A závěrem. Pokusil jsem se poctivě odpovědět na v?ech 16 ?pre?o“. Zd?razňuji, ?e poctivě a prosím také, aby to bylo tak od bratislavského Slováka p?ijato. Mne zná nyní i jménem, já jeho nikoliv. Jsem tedy sv?mi v?roky osobně pod plnou odpovědnosti i kontrolou ve?ejnosti, kde?to on sv?mi ?pre?o“ nikoliv. — Jen o jedno bych prosil. A? bude po druhé sestavovat opět nějaká svá ?pre?o“, tedy a? je sestavuje mnohem konkrétněji ne? tentokráte. -—- Jedná se, myslím, p?ece o to, abychom se dohodli, domluvili, a ne snad o to, abychom do sebe nedolo?en?mi věcmi a jen v?eobecně nadhozen?mi píchali. —Prof. Fr. Loubal.?e?tí historikové o německé otázceZ dopisu redakce ?P?ítomnosti“ ?esk?m historik?m: ?Zdá se nám, ?e o otázce ?esko-německého poměru měl by promluviti jednou také někdo jin? ne? politi?tí profesionálové, kte?í i v tomto problému hledají sv?j stranick? prospěch. Obracíme se proto na nejv?znamněj?í na?e historiky a tedy také na Vás, vá?en? pane, a prosíme Vás, abyste nám laskavě, právě jako?to historik a na základě poznatk?, k nim? jste dospěl sv?m historick?m badáním, odpověděl na tyto dvě otázky:Jak vypadá otázka poměru ?esko-německého s hlediska prospěchu ?eskoslovenského státu?Je mo?no klidné sou?ití ?ech? a Němc? a za jak?chpodmínek?“Odpovědi uve?ejňujeme v po?adí, v jakém do?ly.Pane redaktore,otázku, kterou jste ?esk?m historik?m p?edlo?il, zodpověděl jsem ji? v podstatě v anketě ?Tribuny“ r. 1921. Dovolte, abych z odpovědi té opakoval, co tenkráte jako dnes bylo m?m stanoviskem.Jsem vyk?i?en jako nacionalista a jsem jím vskutku, jsem jím. proto?e jako ?esk? historik vím a vidím, ?e bez ochranné moci nacionalismu byl by ná? národ dávno zanikl, jsem jím, proto?e jsem p?esvěd?en, ?e by p?i zvlá?? nebezpe?né mezinárodní poloze své neobstál bez jeho ochrany ani v budoucnosti. Ale právě proto, ?e jsem ?esk?m nacionalistou, t. j. posuzuji v?echny veliké otázky na?eho ?ivota podle toho, jak? bude míti ?e?ení jejich vliv na prospěch ?eské spole?nosti národní, jsem proti v?em metodám, je? jsme cítili jako k?ivdu, kdy? jich proti nám u?ívalo Rakousko, a je? p?edstavujeme světu jako státní rai- sonu, u?íváme-li jich sami proti sv?m Němc?m. Jsem proti nim, proto?e jsem p?esvěd?en, ?e tyto metody na?í věci neprospějí, n?br? ji po?kodí, snad nenapravitelně po?kodí...Co zdá se mi nejpová?livěj?ím pro psychologii na?eho postupu, je fakt, ?e takov? d?raz klademe na pouhé vněj?nosti. Jen na venek aby v?echno hodně ?esky vypadalo, ?eská jízda národní aby stanula s vlajícími prapory na libereckém náměstí, ?esk? ú?ední jazyk usque ad finem, ?eské tabulky — hlavně a p?edev?ím nápisy a tabulky.O poměru síly ?ech? a Němc? v této zemi — o t o jde, a mně jako ?eskému nacionalistovi jde ov?em také o to, aby ten poměr lep?il se ve prospěch ?ech? — nerozhodnou ani tabulky, ani nápisy na bankovkách, ani zkácené sochy Josefa II. nebo vnucen? ú?ední jazyk, n?br? mravní síly, ?ijící v obou spole?nostech národních, po?et a zdraví jejich dětí, pracovitost, spolehlivost a inteligence jejich dělnictva a ú?ednictva, poctivost a zdatnost v ?emesle, obchodu a pr?myslu a mravně kulturní hodnota jejich ?kol, jejich literatury a vědy. V těchto směrech jsou ?eské podmínky a vyhlídky ?áste?ně p?íznivé, ?áste?ně nep?íznivé — a zde bych viděl hlavníarozhodující pole národní propagandy, zde také hlavní úkoly zdravého, po?ehnaného nacionalismu. V době nesvobody byla na?e spole?nost uschopněna k boji tohoto rázu, tu?ím, dokonaleji ne? dnes; v té době jsme také, neu?ívajíce ?ádného násilí, dobyli pozoruhodné ?ásti ztracen?ch posic v t. zv. uzav?eném území. Tichá a hou?evnatá práce na?ich men?in, smě?ující jen k dobytí práva, vykonala tu dílo úctyhodné.A podobně vyslovil jsem se po desíti letech v anketě ?Národních list?“, nadepsané ??koly na?í inteligence v politice“, inteligence, jí? redakce sama ukládala p?edev?ím, aby st?ehla národní ráz na?eho státu. Sv?j nesouhlas s touto formulací vyjád?il jsem podobně jako v??e: zd?raznění národního rázu svádí k domnění, jakoby nám p?edev?ím bylo usilovat o to, abychom ?esky národními spí? vypadali nebo se zdáli, ne? vskutku byli. Nechci, napsal jsem, upírati na?í obci národní ani státu na?emu právo hájiti státního jazyka v?ude tam, kde je to rozumné a ú?elné, ale proti jednostrannému národnímu rázu kladu d?raz na ?eskonárodní hodnotu, kvalitu, t. j. na ?iv? obsah, ne na vněj?í, ?asto prázdné a někdy ?kodlivé zdání.?Sedm set let ob?vá německá men?ina s námi v této zemi a srostli jsme spolu a prostoupili se místně, hospodá?sky, ba i duchovně, ?e na rozchod není rozumně pomy?lení; spole?n? státní ?ivot staví nás neustále p?ed stejné pot?eby a problémy, tak?e vzájemné dohodování a dorozumívání je nezbytností. Jsme si krví i vlastnostmi a schopnostmi mezi v?emi národy nejbli??í — to v?e zp?sobilo odvěké mí?ení v staletém sou?ití (po?e?tili jsme Němc? více ne? oni nás poněm?ili) a podléhání v?chovnému p?íkladu a vlivu Němc?. To dor?stání k jejich p?evaze ov?em nevylu?ovalo, n?br? spí? podporovalo ?eské nechuti a sou- pe?ství, dané vědomím ohro?eného domácího práva, tradicí, rozdílem jazyka i skute?nostmi hospodá?sk?mi a sociálními. P?es to byla i doba, kdy ve vzájemném poměru měly vrch sympatie a d?věra, ano i doba, kdy něme?tí vědci a literáti se duchovně po?e??ovali pod vlivem mohutné kulturně historické tradice země; i ve st?edověku sna?ili se Němci, beze v?í touhy po politickém uplatnění, osvojiti si tuto tradici — vzpomeňme na p?., ?e si tenkrát, a to dokonce dvakrát, p?elo?ili kroniku Dalimilovu. Změna nastala a? od polovicestoletí, se zrozením národního vědomí velkoněmec- kého a s probuzením politického sebevědomí ?eského, usilujícího o znovudobytí ztracen?ch práv a posic. ?e v boji tom, jen? plnil na?e dějiny a? do světové války, bránili se Němci v?emi prost?edky spravedliv?m na?im po?adavk?m o dobytí pouhé rovnoprávnosti, otrávilo nejvíc poměr mezi oběma národy; po válce bylo to u Němc? vědomí, ?e nová situace jejich je dílem ne?ekané zni?ující porá?ky po zoufalém boji; to jim nedovolilo podati v?as ?ech?m ruku k ?estnému míru a vyrovnání — obojí ta skute?nost vysvětluje p?edev?ím, pro? po p?evratu ?e?il ?esk? vítěz německou otázku v novém státě svém z vlastního rozhodnutí, a to sebevědoměji, ne? by bylo mo?no za jin?ch okolností (sem po?ítám i mylnou thesi zákona Mare?ova, ?e německá universita nemá nárok zváti se také pokra?ova- telkou university někdy Karlovy). Německé pokusyPfitomnost; p?ijatelněj?í formulaci těchto zákon?, po p?ípadě stí?nosti na stranickou praxi p?i provádění jejich ne- ustanou — v?e zále?í na tom, budou-li míti na?i v?d?í ?initelé dostatek politického rozmyslu a dostatek odvahy, aby na?li cestu k ?e?ení, je? by d?vodn?m ?alobám a stí?nostem vy?lo vst?íc a dovolilo Němc?m znáti se bez sebezap?ení k na?emu státu a jeho budoucnosti. Iusticia regnorum fundament?m!Lze stě?í p?edpokládati, ?e by i za takového stavu věcí do?lo rázem (jak se tá?ete) k tichému sou?ití mezi oběma národy. Ale posice na?e by byla jistě nepoměrně silněj?í, nejen doma, ale i v??i cizině. A o to snesitelné sou?ití bylo by se zároveň starati i jin?mi cestami. Velká a snad hlavní úloha p?i tom p?ipadá tisku. Tisk nacionalistick? (vylo?il jsem, ?e není mluv?ím pravého nacionalismu) bude lze sotva pou?iti o pot?ebě obratu: bude dále doporu?ovati ?národní v?boj“ v?emi prost?edky, zleh?ovati německé stí?nosti, generalisovati ?alobně ojedinělé p?ípady a roz?i- lovati se nad provokacemi, v tom t?eba i nad německ?m hovorem v Praze, je? je hlavním městem země, v ní? ?ije skoro t?etina Němc?. Na ?em v?ak zále?í, je, aby aspoň ten tisk, jen? si je vědom vá?nosti problému, měl dosti odvahy takové agitaci ?eliti, ?aloby ned?vodné nebo up?íli?ené uváděti na pravou míru, seznamovati i s ?alobami nebo obranami německ?mi. Pou?n? p?íklad: dnes několik ve?erník? p?ibíjí na pran?? zprávu německého ranního listu, ?e p?i nějaké slavnosti v Německém domě p?ítomní povstali p?i hraní mar?e z doby Friedricha Velkého. Ale ?ádn?, pokud vím, nezmiňuje se o dolo?ené stí?nosti německého universitního studentstva (oti?těné v jiném německém ranním ?urnálu), podle ní? jsou něme?tí studenti zkráceni proti ?esk?m v podporách chudinsk?ch poměrně o 800.000 K? ro?ně.Ty a takové v?zvy t?eba ov?em adresovati i tisku německému — jen tak zajisté by se ?tená?i pou?ili o prav?ch skute?nostech a obě národní spole?nosti byly by vychovávány k vzájemnému poznání. Nebo? p?es to, co bylo pověděno o na?em vzájemném úzkém p?íbuzenství, známe se mnohem víc ze stranného obrazu bojovného tisku (velká ?ást národa snad jenom z tohoto pramene), jen? vychovává namnoze jen k nenávisti, ne? z p?ímého styku a z vlastního poznání; to by zajisté nejeden p?edsudek usvěd?ilo z omylu, nejeden hněv vypudilo z mysli. ?ijeme cize vedle sebe; vzpomeňme na p?. obou pra?sk?ch universit, je? by za poměr? méně neutě?en?ch měly b?ti spolu v ?iv?ch vztazích a tak?ka se doplňovati — soudím, ?e měly jen nepatrn? úspěch mé v?zvy k studujícím historie, aby aspoň jednotlivci zapsali se jako mimo?ádní poslucha?i na některou p?edná?ku na německé universitě: kde ve světě je taková p?íle?itost poznati p?ímo v domově duchovní ?ivot velkého evropského národa a seznámí ti se s jeho stanovisky a pokroky k vlastnímu prospěchu? Dnes poh?íchu je rostoucí měrou tomu na p?eká?ku i neznalost nebo malá znalost něm?iny — tu dot?kám se snad nej?alostněj?ího nedostatku ve v?zbroji na?eho nacionalismu. Tvrdím zajisté, ?e ?es- inteligent, jen? umí dob?e německy je ?echem lep?ím. dokonalej?ím. Sám lituji, ?e jsem septimu nebo oktávu nevystudoval v Liberci — byl bych b?val k obraně ?eského stanoviska mnohem zp?sobilej?í. Kdybv bviy nalezeny cesty a prost?edky, aby jist? po?et nadanvch ?esk?ch student? st?edo?kolsk?ch mohl ztráviti rok dva roky na německém ústavu —- a více versa student? německ?ch na ?eské st?ední ?kole ~ ?- ?ích ro?ník? — znamenalo by to mnoho pro vzájemné poznání a sblí?ení obou národ?.Dobr? poměr k německé men?ině v na?í zemi i dobr? poměr k sousední ?í?i německé musí b?ti zvlá?? d?le?it?m a naléhav?m úkolem na?í politiky. Není pochyby, ?e od ovládnutí Německa Hitlerem se naděje korektního poměru zmen?ily. Ale tu?ím, ?e také na?í vinou, nebo aspoň prozatím ne bez na?í podporv Vidíme, ?e nacionalistick? tisk nerozpakuje se p?ed- stavovati nebezpe?í v?bojné války Německa proti nám tak?ka jako neodvratné a tak naděje v mo?nost smírného sou?ití p?edem vylu?ovati. A na druhé straně je to tisk levice, jen? je proti Hitlerovu Německu rozho? ?en nanejv??; některé listy, zejména ty, v nich? mají vynikající podíl ?idovská péra, plní se soustavn?m bojem proti hitlerovství. T?eba by tyto hněvy bylo lze za dan?ch okolností chápati a snad i omiouvati — nesmí mluv?í jejich zapomínati, ?e zachování sousedsky snesitelného poměru k velmoci německé je pro nás d?le?itostí zvlá?tní; posta?ilo by, aby sna?ili se o podobnou umírněnost, ba i snahu po porozumění, k nim? se sna?í v posuzování sovětského Ruska. Proto také souhlasím se stí?nostmi, je? u nás rozli?ně byly proneseny proti p?íli? blahovolnému poměru na?ich ú?ad? k nerozpa?ité protihitlerovské agitaci německé emigrace na na?í p?dě. Mám za nepochybné, ?e v zájmu na?eho státu t?eba tu nápravy.Josef Peka?.II.O poměru ?esko-německém psal a mluvil jsem ji? tolikrát, tak podrobně, a také myslím i tak jasně, ?e se mi zdá skoro zbyte?né vyjad?ovati se o va?ich dvou otázkách. ?i mám znova vykládat, ?e a pro? jsem p?esvěd?en, ?e rozumnou a spravedlivou úpravu poměru ?esko-německého vy?aduje si prospěch na?eho státu i národa velmi naléhavě? A mám znova psáti o tom, jak si p?edstavuji sou?ití ?ech? a Němc?? Pochybuji arci, ?e toto sou?ití mohlo by b?ti někdy ?tiché“, nebo? soudím, ?e dva národy takové ?ivotní síly a tak mohutného vědomí národního nemohou ?iti vedle sebe ti?e, ?e naopak z jejich sou?ití nutně plyne stálé zápolení, které zpravidla b?valo, b?vá a nepochybně bude velmi úporné a skoro v?dy nemálo hlu?né. Ale myslím, ?e nad tím net?eba prolévati slzy, poněvad? tento stav, celkem p?irozen?, má v sobě také leccos dobrého. Jistě mo?no právě odvěk?m zápolením ?ech? s Němci z valné ?ásti vysvětlovat zna?ně vysokou kulturní, hospodá?skou i sociální úroveň obou národ? této země, na kterou je pomáhala povznésti zdravá snaha ka?dého z nich, nedat se zastínit nebo p?edstihnout národem druh?m. Je toliko t?eba usilo- vati svorně o to, aby toto zápolení opravdu bylo, jak se ?íkává ?u?lechtilé“, aby jeho tvrdost a prudkost byla mírněna smyslem pro právo a spravedlnost, ?ídícím se prostou zásadou, ?e neslu?í ?initi druhému, co nechceme, aby on ?inil nám, ochotně uznávajícím jak p?ednosti a zásluhy druhého, tak své vlastní chyby a nedostatky. Nep?estávajíce vě?iti, ?e národové stejně jako jednotlivci mají se v?dy a v?ude k sobě chovati ne podle někter?ch módních teorií jako dravá zvě?. n?br? — lidsky, měli by cíl svého zápolení viděti v tom, aby jeden druhého p?ekonávali zdatností v práci du?evní i tělesné, v umění a vědě, v ?innosti hospodá?-ské i sociální, a nikoli aby sebe navzájem ubíjeli a? mravně ?i hmotně. Potom by na?e sou?ití, t?eba nebylo nijak tiché, mohlo oběma národ?m p?iná?eti tolik u?itku, ?e by nep?íjemnosti vznikající z nezbytn?ch t?enic mezi nimi nebyly proti tomu ni?ím.Kamil Krofta.III.Vá?en? pane redaktore,p?iznám se, ?e jsem byl otázkami, které jste mi p?edlo?il ve svém dopisu k zodpovědění a kolem nich? se má rozvíjet anketa ?P?ítomnosti“ — jak vypadá otázka poměru ?eskoněmeckého s hlediska prospěchu ?eskoslovenského státu a zda je mo?no tiché sou?ití ?ech? a Němc? a za jak?ch podmínek — poněkud p?iveden do rozpak?. Ne ?e bych se těmito aktuálními otázkami v?bec nezab?val ?i se jim chtěl vyhnouti pohodln?m ústraním t. zv. historického odborníka. Ale dospěl jsem — a to právě po del?ím p?em??lení, které jsem věci ve sv?ch psan?ch úvahách i v p?edná?kách věnoval — k názoru, ?e není to tak dalece problém historik?v, jako spí?e problém aktivního politika, d?kladné obeznámeného s dne?ními poměry a ov?em i nadaného p?íslu?n?m politick?m taktem (?i chce- te-li: instinktem), kter? dovede odhadovat pravděpodobn? v?voj budoucnosti.Historik nem??e — nechce-li upadnouti v zajetí nějaké fale?né demagogické fráze — ?íci v podstatě vlastně nic jiného, ne? ?e ka?dá doba v na?í minulosti zodpovídala si Va?e otázky sv?m zp?sobem a podle vlastních sv?ch disposic. Jinak vypadalo jejich ?e?ení v době ?eského státu star?í doby p?emyslovské, jinak ve stavovském státě, jak? vyvíjel se u nás od dob Václava I., a jinak opět v poloabsolutistickém království pobělohorsk?ch Habsburk? a v absolutistické monarchii habsbursko-lotrinské.Star? ?esk? stát doby p?emyslovské byl p?edev?ím dílem dynastie a její zbrojní dru?iny. Vnit?ní struktura a vnit?ní organisace jeho rostly pozvolna jednak zásobením a rozvojem domácích element? institucionálních a zvykov?ch, jednak recepcí ur?it?ch institucí a zvyk? cizích. Německ? ?ivel měl tu zna?n? podíl na budování ?í?e a to jak p?ímo svou ú?astí v dru?ině p?emyslovské, kam zejména stoupající moc a bohatství ?esk?ch panovník? lákalo hojně rytí?sk?ch bojovník? německ?ch — tak (je?tě více) sv?m spolup?sobením p?i hospodá?ském a organisativním rozvoji jejím. Stavovsk? stát, jeho? rysy za?ínají n nás pronikati za posledních P?emyslovc?, je?tě více pak v po?átcích lucembursk?ch a kter? kone?ně v bou?í:?. husitsk?ch úplně vítězí nad dosavadními formami — byl naproti tomu — zejména ve sv?ch po?átcích — prudkou reakcí proti v?emu německému, vin- dikuje právo na vládu v zemi i na vyu?ití jejích hospodá?sk?ch zdroj? v?hradně pro domácí obyvatelstvo, a p?inesl v tomto směru skute?ně podstatné omezení německého podílu v budování a dal?ích osudech ?eské ?í?e. Teprve později pod tlakem nové situace nábo?enské, hospodá?ské i politické uvolnil v t. zv. zemském vlastenectví, p?evzatém jako dědictví je?tě ze star?ích dob p?emyslovsk?ch a znovu se mocně rozvíjejícím od vstupu Habsburk? na na?i p?du, cestu německému ?ivlu k ú?asti na rozhodování státních osud? u nás. A doba pobělohorská kone?ně vy?la opět elementu německému v ?eském státě tak daleko vst?íc, ?e u?inila jej elementem úplně rovnomocn?m vlastnímu ?ivlu ?eskému, vytvá?ejíc ve svém ?landes- patriotismu“ amalgam, kter? umo?ňoval ??esky cítiti“ i lidem jazykově stojícím jinak úplně mimo kolektivum národní (v u??ím toho slova smyslu) — p?ece v?ak pro hospodá?ské i právní postavení státního celku ne ned?le?it?.Dne?ní situace není jistě — i kdy? snad tím ?i oním rysem p?ipomíná tu ?i onu epochu minulosti — prost?m opakováním toho, co bylo. Naopak: je p?íli? mnoho rys?, které li?í dne?ní ?e?ení otázek Vámi polo?en?ch od ?e?ení, jeho? dostávalo se jim v p?edchozích historick?ch údobích. P?edev?ím sám stát ?eskoslovensk? není jen prost?m pokra?ováním starého státu ?eského, jeho? svébytné rysy za?aly mizeti v monarchii mariotereziánské a josefínské, aby pak dál zanikaly v metternichovském císa?ství rakouském a kone?ně za?ly úplně v konstitu?ní é?e Franti?ka Josefa I. I kdy? zdaleka nejsme ochotni se vzdát své staré státní minulosti, p?ece jen nebudeme popírat, ?e základ, na něm? vznikla republika, nebyl jen historick?, n?br? opíral se i o t. zv. p?irozená práva lidská, jak byla formulována za války a po ní jmenovitě v heslu sebeur?ení národ?. A to dodává na?emu dne?nímu státu docela jiného charakteru,, ne? měl star? stát ?esk?, podlo?en? p?ece jen p?edev?ím nároky právního dr?ení. — Sou?asně v?ak s proměnou ?eského státu změnilo se i okolí, v něm? tento stát dotud byl ?il. Na místo drobn?ch, v podstatě stále je?tě dynastick?ch a takté? p?edev?ím nároky právního dr?ení podep?en?ch státních útvar?, s nimi? hrani?ily staré země koruny svatováclavské v době t?eba lucemburské nebo jagelonské a vlastně a? do svého státoprávního zániku — nastoupily státy, vytvá?ené vnit?ně docela jin?mi faktory — státy p?edev?ím nacionálního charakteru. Jejich vztahy k republice jsou také docela jiné, ne? byly vztahy jejich p?edch?dc? k starému království ?eskému, nebo? jako ur?ité národní koncentrace nemohou tyto státy nep?sobit na stát, v něm? p?ece jen zna?n? zlomek obyvatelstva hlásí se ke kulturní pospolitosti národa jimi p?edstavovaného. A tak v rámci těchto změněn?ch disposic nab?vá i ?e?ení otázek Vámi polo?en?ch docela jiné tvá?nosti, ne? jakou mělo v shora dot?en?ch údobích ?eské historie.?ekl bych, ?e otázka, jak vypadá poměr ?eskoslovensk? s hlediska prospěchu ?eskoslovenského státu, je dnes p?edev?ím otázkou, jak dalece budou Němci ochotni spolupracovati na v?stavbě republiky — jin?mi slovy: jak dalece budou positivním (?i v opa?ném p?ípadě: negativním) elementem v organismu ?eskoslovenského státu. Jejich ú?ast v státě je jistě pro dobr? v?voj republiky dnes nutná. P?es v?echny nacionální t?enice posledních desítiletí p?ed válkou světovou vyrostly na?e země p?eci jen v jednotn? ?ivotní celek, v jednotn? ?ivotní organism, u něho? by rozdělení jednotliv?ch jazykově rozli?n?ch oblastí musilo zp?sobit naprosté ochromení a to nejen ve smyslu hospodá?ském. — Ale p?ece jen jako negativní element, element, kter? by nejen neměl zájmu na osudech státu, ale p?ímo proti němu pracoval, znamenali by Němci znamenitou obtí? a eventuálně i snad katastrofu pro republiku. Má-li b?ti tedy poměr ?esko- německ? vy?e?en kladně a tak, jak jest v zájmu ?eskoslovenského státu, je t?eba, aby byla jim otev?ena cesta k co mo?ná hlub?í (hlub?í ve smyslu oddaněj?í) ú?asti na budování nové ?í?e — a to v rámci právě dot?en?ch změněn?ch poměr?, které li?í dne?ní situaci ?eskoslovenska od situace starého ?eského státu a jejích proměn v minulosti.Jistě, ?e ú?astí Němc? ve vládě ?eskoslovenské, získáním — alespoň ?ásti jich — k vládní odpovědnosti stal se zna?n? krok kup?edu v této věci. Ale nep?eceňoval bych prozatím v?sledk? tohoto faktu, nebo? jsem si dob?e vědom, ?e spolupráce v tomto p?ípade je p?eci jen rázu více méně p?íle?itostného, ie ss ata e jen ur?ité elementy resp. ur?ité (dobové ainera?ní) útvary a ?e m??e b?ti ve vhodném (?i rianhv? vhodném) okam?iku opu?těna. Domnívám se, ?e ■; pevněj?ímu p?ipoutání Němc? k republice je t?eba ?ivotních forem hlub?ích — zejména, pokud by 'ey?.- s to, paralysovati nebezpe?í zvlá?tní situace dne?ní, pro ni? skute?ně není z minula dosti zku?eni stí a která, jak jsem několikrát podtrhl, vy?aduje si svého zvlá?tního ?e?ení. Je t?eba p?edev?ím v onom dvojstranném základu ?eskoslovenské republiky, o ? ?m? byla ?e?, znovu d?razně o?ivit jeho historickou slo?ku: skute?nost, ?e nejsme jen státem ze vzduchu, nvbr? státem s pevn?mi ko?eny v minulosti a ?e právě jako takov? vá?e tento stát daleko hlouběji svoje obyvatele, ne? by tomu chtěla p?ímo?a?e nacionalistická teorie irredentistick?ch ?ivl? německ?ch. Konkrétně myslil bych tu v prvé ?adě na obnovu ur?it?ch historick?ch forem, které byly rozru?eny první ústavou ?eskoslovenské republiky a které p?ece jen mohly slou?iti dob?e jejímu dal?ímu v?voji — v tom p?edev?ím historick?ch zemí, jejich? vzk?í?ení (ne ov?em jako pouh?ch správních celk?) jsem kdysi ozna?il ve svém ?lánku ?Die Erneuerung der Tschechoslowakei“ v ?Europáische Revue“ 1928 jako podstatn? krok k stabilisaci mladého státu. Ale rád bych také v této souvislosti zd?raznil znovu i otázku, kolem které se chodívá u nás oby?ejně jako kolem horké ka?e: otázku toti?, nebylo-li by mo?no získati k spolupráci p?i ?e?ení poměru ?eskoněmeckého u nás i kruhy, je? byly podstatn?m p?edstavitelem starého státu ?eského a jeho tradic: starou ?eskou ?lechtu, resp. aspoň ur?ité skupiny ?i vrstvy její. Domnívám se, ?e bychom v tomto elementu získali faktora jistě ne ned?le?itého pro dal?í v?voj věcí, kter? sv?m ?landespatriotismem“, bohudík, je?tě nevyhasl?m, by mohl spolup?sobit k zd?věrnění obou slo?ek ?eského a ?eskoslovenského obyvatelstva, sbli?ujícího se právě na pevném podkladě historické p?dy.Vedle ur?it?ch vnit?ních p?íprav k zabezpe?ení positivní ú?asti Němc? na budování ?í?e je v?ak nepochybně t?eba i ur?it?ch p?íprav zahrani?ní politiky k tému? cíli. ?kolem na?ím po této stránce je, co mo?ná paralysovat onu mocnou centripetální sílu, kterou p?sobí na v?echny zahrani?ní slo?ky Němectva dne?ní nacionálně ost?e vyhraněn? německ? stát — aspoň pokud se t??e na?í republiky. A tu domnívám se — dovolte mi to kací?ství — ?e není dobré a rozumné s na?í strany, p?i?iňujeme-li se — t?ebas snad neúmyslně a ne p?ímo — o p?iost?ení poměru mezi ?eskoslovenskem a hitlerovsk?m Německem podporou, kterou poskytujeme emigrantsk?m ?ivl?m z ?í?e — a to namnoze i velmi nedemokratick?m. Takovéto p?iost?ování vzájemn?ch vztah? mezi na?ím státem a mezi dne?ním Německem nem??e vésti ne? k re- presáliím: k zesilování německého tlaku na německé oblasti zejména v ?echách, na Moravě a ve Slezsku a k dal?ímu vzr?stu odst?ediv?ch tendencí v jejich obyvatelstvu. Spekulace, ?e získáváme tím proti- nazistické vrstvy u na?ich Němc?, je, tu?ím, dosti pochybná — proto?e p?íli? po?ítá s neproměnné st; dan?ch poměr? mezi nimi a p?eceňuje jejich ideovou odolnost v??i hesl?m, hlásan?m z ?í?e a u nich velmi hluboko p?sobícím. Doporu?oval bych spí? — a? ope: zd?razňuji, ?e nechci prostě srovnávat historické situace navzájem si p?ece jen vzdálené — abychom hledali, není-li mo?no v dne?ní situaci i po této stránce navázat ú?e na tradice historické, a zmírnit tak vnit?ní vír, kter? v na?ich poměrech v?dy z?etelněji a z?etelněji probouzí Hitlerova ?í?e, sblí?ením s ní. pokud v rámci dne?ních politick?ch poměr? je aspoň mo?no.Jsem si ov?em vědom dob?e v?ech p?eká?ek, které stojí v cestě ?e?ení — ?i vlastně m?m námět?m k ?e?ení Va?ich otázek. Nemusím Vám ani vykládati jistě, ?e pod sv?m plánem obnovy star?ch historick?ch forem, jak jsem o něm shora mluvil, nerozumím prostě nějakou primitivní restauraci věk? a poměr? minul?ch: Tomu vzpírá se cel? m?j ho?ej?í tekst, kter? několikrát podtrhl, ?e ?ádná situace v historii se neopakuje. Jde pouze o to, aby se vybralo z dochovan?ch tradic to, co jest schopno dal?ího ?ivota a co se m??e v na?í dne?ní situaci osvěd?iti. A to je arci věc velmi nesnadná. Také nespou?tím s mysli, ?e otázku poměru ?eskoněmeckého v na?em státě není mo?no ?e?iti jako otázku isolovanou, t. j. bez ohledu na ostatní problémy ?ivota státního — a to jak vnitropolitické, tak zahrani?něpolitické — které jsou namnoze stejně pro republiku existen?ně d?le?it? jako ona. A kone?ně nechci náměty, jich? jsem se dotkl, nikterak vy?erpávat mo?nosti v ?e?ení celého problému, jsa si jist, ?e i p?ítomn? ?ivot i budoucnost poskytují a poskytnou je?tě dal?í formy, jich? mo?no vyu?iti v tomto p?ípadě k zabezpe?ení dobr?ch a pevn?ch vzájemn?ch vztah? mezi ?eskoslovenskou a německou ?ástí obyvatelstva v na?em státě. Ale v těchto komplikacích právě po?íná ona úloha politikova, o ní? jsem se zmínil s po?átku: úkol politického taktu, politického instinktu, kter? konec konc? bude v?dy rozhodovati jako nejvy??í instance ve v?ech podobn?ch problémech. Pokud jste se obrátil ke mně jako k historikovi a pokud jako historik jsem měl k otázkám Vámi polo?en?m co ?íci, myslím, ?e jsem u?inil Va?í v?zvě zadost — t?eba?e moje stru?ná odpově? není jistě s to, ne? tlumo?it toliko pov?echné rysy mého stanoviska v této věci.Porou?ím se Vám zdvo?ile.Zdeněk Kalista.poznámkyZas jako p?ed válkouSpěchám rozpt?lit dojem, kter? by mohl z tohoto nápisu vzniknout nedorozuměním. P?es v?echen poplach, nebo právé proto, soudím, ?e není skute?ně vále?ného nebezpe?í. Nejsme tedy p?ed válkou jako konkrétním nebezpe?ím. Jedin?m pová?liv?m momentem v situaci je to Impulsivní a ryze osobni rozhodování nejvá?něj?ích otázek v Německu samotn?m Hitlerem, ?V?dce ?ekl, v?dce se rozhodl, v?dce na?ídili“ Co? kdyby jednoho krásného dne napadlo v?dce v jeho horskt m záti?í na Obersalzberku, kde zajisté ?sly?í hlasy a snad vidí i r?zné zjevy a postavy z německé mythologie, aby se táhlo do války? Takové obavy nelze p?i nyněj?ím re?imu v f?- docela spolehlivě odmítnouti; p?es to, podíváme-li se na dosavadní v?dcovská rozhodnutí s klidem a pozorností, shledán-P?ítomnosti?e naprosto nejsou tak improvisovaná a spontánni, jak na první pohled vypadají. Jisto je, ?e on p?ijímá naprosto osobní odpovědnost a ?e bez jeho v?le a snad p?ímo iniciativy by k lec?emu, co se v posledních dvou letech v Německu událo, t?eba nedo?lo. Ale na druhé straně jsou v?echny tyto akty v?dy pe?livě promy?leny a p?ipraveny’, správně od?vodněny a vykalkulovány, nikdy nestane se nic, za ?ím by celé Německo nestálo a co by nemohlo snést, co by pro ně mohlo mít tragické následky. To platí o vystoupení ze Spole?nosti národ? a zahájení bezohledného zbrojení, stejně jako o sjednání dohody s Polskem nebo o nyněj?ím obnovení obecné branné povinnosti. To nikdy není ?ádn? skok do tmy, p?ekvapeni. Provokace je jenom ve formě. Ve věci samé nem??e b?t pochyby, ?e to druhá strana ztráví a za ?as bude p?ipravena jednati s Německem znovu — po p?ípadě nechat se od něho stavět p?ed hotovou věc.Zdá se, ?e b?valí vítězní spojenci si právě libuji v této pohodlněj?í cestě a ne?ádají si nic jiného, ne? aby je Německo stavělo p?ed hotovou věc. To je ta choulostivá otázka: jak to ?eknu svému dítěti? Vlády v Pa?í?i a v Lond?ně vědí, ?e ur?ité věci se musí stát, ale kdyby je měly Německu povolit, bez nále?it?ch ltompensací, neobstály by p?ed svou ve?ejností. Proto je jim milej?í, kdy? si to Němci vezmou sami. ?e si pak vezmou hned dvakrát tolik ne? ?ím by se byli spokojili, ?ekněme p?ed rokem, nebo p?ed dvěma lety, kdyby se s nimi bylo v?as vá?ně vyjednávalo, to je vedlej?í. A právě touto oestaa Jaae ae dostali a? tam, kde dnes jsme: ra?ím pochodem od povále?n?ch nadějí ve Spole?nost národ? a světové >drbrojeaí a? k těm star?m p?edvále?n?m poměr?m a k té staré anarchii, kdy si nikdo nenechal mluvit do sv?ch posvátn?ch v?sostn?ch práv a staral se sám po svém o svoji bezpe?nost. Poněvad? v?ak ?ádná absolutní bezpe?nost neexistuje, n?br? vypl?vá u ka?dého národa jen z poměru k jeho soused?m, znamená to nekone?né p?edstihování a ?trumfování-4 jednoho vojenského programu nad druh?m, ?ili, pověstné závody ve zbrojení, je? mohou skon?it a? d?íve, ěi později, jen válkou. Co se nyní v?ude kolem děje, neznamená nic jiného, ne?, ?e nastupujeme tyto závody zas s myslí bujarou. jako bychom byli za těch posledních dvacet let nic nezapomněli a nic se nenau?ili.Bylo by marné pou?tět se do dlouh?ch rekriminací. Není pochyby, ?e vlády anglická a francouzská jednaly nyní úplně bona fide, kdy? zavedly jedna zv??ení rozpo?tu, zejména pro letectví, a druhá dvouletou slu?bu vojenskou. P?izp?sobovaly se tím jen stavu vytvo?enému německou odchylkou od vojensk?ch ustanovení smlouvy versailleské, odchylkou, která rostla a o ní? věděly, ?e u? ji mohou jen vzít na vědomost. Ale Hm poskytly p?irozeně Německu záminku, aby odhodilo v?echny rozpaky a masky a vrátilo se rovně? ke své p?edvále?né svobodě. Stav ex lex se tak dlouho prodlu?oval, a? se stal normálním. Mělo-li se od versailleské smlouvy dospět k novému mezinárodnímu ?ádu, nemělo se otálet, zejména jakmile se o tomto p?echodu za?alo oficiálně jednat, svoláním odzbrojovaci konference na po?átku roku 1982. Jinak poskytovala se premie sabotá??m, těm, kte?í nechtějí v?bec ?ádné zákonné úpravy, n?br? nekontrolovanou a neomezenou svobodu zbrojení, návrat pěstního práva.?tená?i tohoto listu se pamatují, ?e jsme v?dy upozorňovali: v?sledek jednání o německou rovnoprávnost m??e b?t jen jeden. Němci jí dosáhnou nebo si ji vezmou. Rozdíl je pouze v tom, uskute?ní-li se směrem dol?, mezinárodní konvencí o sní?ení a omezení zbrojení v?ech stát?, ěi směrem nahoru, tím, ?e Němci sv?m illegálním zbrojením ostatní dohoní. Nebylo toti? pomy?lení, pou?iti jediného ú?inného prost?edku proti Hitlerovu Němeeku: preventivní války. A kdyby se byl i na?el ve Francii proti v?emu o?ekávání chef dosti siln? k riskování války, odpadla tato mo?nost definitivně 26. ledna 1934, kdy Polsko sjednalo s Německem na deset let pakt o neúto?ení. Tím odpadlo druhé rameno louská?ku, kter?m o?ech měl b?ti sev?en. V tom okam?iku byla dohoda o zbrojení uskute?nitelná ji? jen podle plánu Musso- iiniova, k němu? Anglie, t?eba nerada, dávala souhlas a v jeho? rámci po náv?těvě Edenově v Berlíně, se uspokojovaly i po?adavky Německa: ?ádné sní?ení, stabilisace armád tak zv. vysoko vyzbrojen?ch stát? a ur?ité d o z b r o- j e n í Německa. Maximum pro ně p?edvídané bylo 300.000 mu??, slou?ících jeden rok, tedy asi stejn? po?et mu?stva, slou?ícího ve Francii. V?zbrojní materiál t?? jako ostatních armád (vesměs rok slou?ících), kromě nejtě??ích kalibr?, je? během první periody konvence měla, byly zru?eny. Letectvo: t?etina úhrnu v?ech soused? nebo polovina letectva francouzského. Bombardovací letouny měly také b?ti zru?eny, a Německo tudí? na ně pod tou podmínkou resignovalo. Nebylo to slavné jako program odzbrojení, ale bylo to p?ece něco. Byl to za?átek, a hlavně byl to zákon, bylo to právní, mezinárodně platné omezení národního zbrojení, toho svrchovaného, dosud nezadatelného práva národ?, resp. jejich vládc?, zbrojit tak, jak se jim zlíbí, jak se jim, a? bona, ?i mala fide, uzdá pot?ebn?m. Jednání bylo v?ak tenkrát známou Barthou- ovou notou ze dne 17. dubna p?eru?eno — za?alo zvy?ování vlastního zbrojení a hledání aliancí. ?spěch této politiky je vyzna?en p?ibráním sovětského Ruska do Spole?nosti národ?, sjednáním dorozuměni s Itálií, kon- formováním ?dohodové politiky“ frankobritské, ale na druhé straně bylo Polsko zatla?eno dále, ne? snad p?vodně mělo v úmyslu, na cestu plán? německ?ch a ma?arsk?ch (po p?ípadě 1 japonsk?ch), a Německo zbavilo se úplně ohled? jak na starou smlouvu versailleskou, tak i novou, která měla b?t sjednána pod auspicieml ?enevy.eDnes jsme na tom tak, ?e mnozí mohou mít radost z ?konce v?ech ilusí“, t. j. jak?chkoli mezinárodních dohod a pakt? a mohou se domnívat, ?e nezb?vá ji? opravdu nic jiného ne? staré aliance.Prozatím jsme tedy i po té stránce v p?edvále?né situaci volné hry politick?ch sil, a Německo také prozatím nic více si nep?eje. Dosáhlo svého. Není ji? nadále p?edmětem politiky ostatních, není vázáno ni?ím jin?m, ne? oni, m??e s nimi jednat u? opravdu jako rovn? s rovn?mi. Hitler u? v?bec nesná?el, aby se mu citoval versaillesk? mír, by? jen za tím ú?elem, aby byl zru?en. Mo?ná také, ?e sv?m posledním, ?osvobozovacím gestem“ sledoval praktick? ú?el zbavit se kompensa?ních nárok?. Nechtěl za mrtv? papír u? nic dát, zejména na v?chodní pakt, t. j. zárnky pro Rusko. Nyní je tu tedy tabula rasa a jde o to, jak se bude jednat dál. ? e se jednat bude, je jisto, a západní vyjednava?i to dopracovali jen tak daleko, ?e se bude jednat na p?dě Hitlerem zvolené a k jeho ú?el?m p?ipravené. Podobně jako po 14. ?íjnu 1933, kdy ode?el ze ?enevy, nabízí hned po ráně ?věrn? ruky stisk". Chce mír ?jak on mu rozumí“, není pochyby, ?e od té doby, co p?i?el k vládě, dělá se mír stále více podle toho, jak on mu rozumí. Uvidíme nyní, jak se rozvine umění evropské diplomacie na troskách v?eho wilsonovskěho idealismu, co ho bylo v mírov?ch smlouvách, v tom kone?ně zas docela ?istém vzduchu velmocenského imperialismu.Rudolf Procházka.Vzpomínka na německou republiku?aluje se nyní mnoho na pacifisty, proto?e jde světem taková móda, jejím? vlastním p?vodcem je módní salon Hitler?v. Nikoliv zcela rozumní lidé ?iní pacifismus odpovědn?m za p?íchod Hitler?v, a?koliv pravda, jak jednou, doufejme, bude prokázáno, jest právě opa?ná. Věru více rozumn?ch ?alob by mohli pronésti pacifisté. První z nich jest: německé republice nebyla dána chance; evropská politika spojila se s vnit?ními německ?mi silami, aby ji porazila. Pacifisté a demokrati měli stále na mysli základní otázku: je lépe míti vedle sebe německou republiku nebo nějaké jiné Německo, ve kterém se dostanou napovrch v?echny reak?ní a násiinické síly? A pamatujíce na tento problém, ?íkali dále: je t?eba něco pro německou republiku udélat, je t?eba, aby i Francouzi, Angli?ané, Poláci a ?e?i ji posilovali p?ed ve?ejn?m míněním její vlastní země.Tak zvaní nacionalisté ve v?ech zemích opovrhovali takov?m uva?ováním. Vidouce p?ed sebou Německo slabé, jak bylo po prohrané válce, domnívali se, ?e to bude trvati vě?ně a ?e nezále?í na tom, jak? směr v této slabé zemi povládne. Mají nyní co chtěli, a bohu?el my s nimi. Opovrhovali mo?ností dohodnout se s německou republikou a budou se nyní do únavy honit za dohodou s hitlerovsk?m Německem, která bude tě??í a dra??í. Pěkn? to nacionalismus.V knize anglického diplomatického ú?edníka Bruce H. Lock- harta ?Ustup od slávy“, z ní? v?ňatky o pobytu v Praze nedávno tak zaujaly na?e ?tená?e, nalézáme vylí?en? rozhovor Lockhartúv se Stresemannem, oním mu?em, kter? vzal na sebeodpovědnost vésti Německo na cestu evropské dohody. Dovolte nám to citovat!. Je to témě? dojemná vzpomínka na poslední vzdechy německé republiky, na úsilí mu?e, jen? náhle pocítil, ?e ?ije v tragickém osamění. Lockhart lí?í svou náv?těvu u Strěsemanna takto:?Byl jsem p?ijat v ur?en? ?as. Jak jsem vstoupil do místnosti, Stresemann mi p?icházel vst?íc. . Za?ehl německ? dcutník a pono?il se hned do politiky... P?echázeje od vnit?ní situace na zahrani?ní věci, za?al mi vykládat, jak úzce je spojen osud republiky se smí?livou spojeneckou politikou v??i Německu. Stresemann mluvil s úplnou otev?eností. Mluvil také o své karié?e, o sv?ch nadějích a ambicích. Za války byl vlastencem. Pracoval pro německé vítězství a? do konce. Dnes je stále vlastencem. Německo musí mít místo na slunci. Ale kdy? válka byla prohrána, zjistil, ?e d?ívěj?í po?ádek zmizel nav?dy, a dal se do up?ímné práce pro mír a smí?ení mezi národy v Evropě. Podporoval anglo-?rancouzsko-německé dorozumění. Získal 80% německého obyvatelstva pro svou politiku. P?ivedl svou zemi do Spole?nosti národ?. Podepsal Locarno. Stále jen dával, dával, dával, a? jeho krajané se obrátili proti němu. Kdy? mluví o Polsku, dostal se do nervosní vá?ně. Pravil, ?e není Němc?, kte?í by bojovali pro návrat Alsaska-Lotrlnska, ale není ani jedjného Němce, od b?valého císa?e a? do nejchud?ího komunisty, kdo by chtěl někdy uznat nyněj?í ně- mecko-polskou hranici. ?pravou polské hranice by Evropa mohla mít mír na sto let.Jak mluvil, kapky’ potu vystoupily mu pod o?ima. Jeho hlas byl chraptivěj?í. ?Locarno,“ pravil s rostoucí trpkosti. Je tomu pět let, co jsme podepsal! Locarno. Kdybyste mi byli dali jedin? ústupek, byl bych uspokojil lid. Je?tě dnes bych to mohl udělat. Ale nedali jste nic, a nepatrné ústupky, které jste povolili od té doby, p?i?ly v?dy p?íli? pozdě.“?íkal jsem mu, ?e ve?ejné mínění v Anglii se mění.'?Vím, vím,“ ?ekl netrpělivě. ?V soukrom?ch rozmluvách va?i diplomaté a va?i minist?i jsou vlídní a mnoho slibují. Trpělivost, ?íkají, a v?ecko bude dobré. Ale oni nemohou viděti, ?e se mi zde bortí p?da pod nohama.“Vstal se své ?idle a kráěel zvolna k oknu. ?ár mizel z jeho o?í. Byl ve stavu vy?erpanosti. ?Nu?e,“ ?ekl nakonec, ?nic nezb?vá ne? hrubá síla. Budoucnost je v rukou nové generace. A mláde? Německa, kterou jste mohli získat pro mír a pro novou Evropu, jsme ztratili my i vy. To je moje tragedie a va?e vina.“Kdy? jsme si podali ruce, věděl jsem, ?e to bylo naposled. Bylo to 13. dubna 1939. Za ?est měsíc? Stresemann byl mrtev.Byl jsem pod mocn?m dojmem svého interviewu. Nedělal jsem si Husí o Stresemannovl. Věděl jsem, ?e chce to, co chce ka?d? německ? vlastenec — silné a prosperující Německo. Aie vě?il jsem a stále vě?ím, ?e byl ochoten stavět je na základech nového evropského ?ádu, pro kter? mnoho milion? mu?? obětovalo ?ivoty. Bylo také mnoho pravdy v mnohém, co ?ekl. Politika, op?ená o bázeň a silu, mohla mít jenom jeden konec. Nemohla b?t ospravedlněna ani ú?elností. D?íve nebo později musí vést k válce. Témě? jedenáct let uplynulo od války a plápolající ohní?ky nenávisti místo aby byly udu?eny, byly znovu rozdm?chány v plameny.Jedna věc byla jistá. Nová Evropa, kterou jsme doufali, ?e vystavíme, se rychle rozpadávala. Období slávy se skon?ilo. Ani jedin? z problém?, které zanechal mír, nebyl roz?e?en. Německo bylo hnisav?m v?edem. Nejkrásněj?í ovoce lidské inteligence, osvícen? mír, bratrství, spravedlnost, fair play, demokracie, svoboda individuálního mínění, se nechávalo shnít a nikdo je nesbíral. Zdrav? rozum se propadl. Idealismus byl mrtev a v?ude cynikové a zboja?ské firmy p?icházeli na sv?j ú?et. V p?í?tích letech historikové jistě také budou probírat otázku, zda rozdíln? mír a rozdílná politika by byly ustálily demokratickou vládu v Německu. Je to otázka, kterou nelze nikdy dokázat. Ale já sám myslím, ?e republice se ani nedala mo?nost se osvěd?it. Věděl jsem, jako věděl ka?d?, ?e jsou v Nfmecku militarist? — nesmi?itelní militaristé, kte?í chtěli obnovit vládu me?em. V roce 1919 byli diskreditováni, Aie od versaniského míru politika stále jim hrála do rukou. Nem??e b?t míru v Evropě tak dlouho, dokud nějak? Francouz, kter? se odvá?í navrhnout politiku smí?ení s Německem, je pokládán jin?mi Francouzi za zrádce*) a dokud německ?m militarist?m je dovoleno prohla?ovat, ?e německá armáda nebyla pora?ena zbraněmi spojenc?, n?br? zradou německ?ch socialist? a republikán?.“@?) To platí ov?em i o Ce?ích. (B e d.)Co nám zb?vá ne? zeptati se, neprorokovali-li Stresemann a Lockhart dob?e? Je na pacifistech a demokratech, aby se omlouvali? Na jiném místě moud?e praví Lockhart: ??stupky se mají dělat národu slabému, nikoliv silnému.“ Av?ak p?íle?itost ?initi ústupky slabému Německu, jak navrhoval pacifi- stick? směr, byla nav?dy propasena. ?stupky budou se nyní ?init Německu silnému, nebezpe?nému, hitlerovskému. Nejnebezpe?něj?ím německ?m ?ivl?m bude dop?ána sláva, ?e povznesly Německo k rovnoprávnosti; je?tě jednou bude p?ed německ?m lidem na německou republiku uvr?ena hana, ?e ni?eho nemohla docílit.Nebo?, neklamme se, ústupky budou ?iněny. Evropa spolkne zavedení obecné branné povinnosti v Německu. Nebo? tak zvaní nacionalisté sice k?i?eli, ale za jejich k?ikem nebyly p?ipraveny ?iny. Nezále?elo jim na tom, aby německou republiku udr?eli a jejich fráze jsou neschopny zadr?et Hitlera na cestě, kterou si zvolil. Dají Hitlerovi desetkráte více, ne? by byli musili dát německé republice, a budou své po?ínání dále naz?vat reální politikou. Prohla?ovali, ?e nezále?í na dobrém poměru k Německu, a uká?í nyní p?ed o?ima celého světa, ?e nemají sílu zarazit německé zbrojení.Opravdu, méně ne? kdy jindy je t?eba, aby se pacifisté a demokraté styděli za svou politiku, která smě?ovala k podpo?e republikánského Německa.—fp—Kam p?jde lidová strana?Do nedávila se spokojovala lidová strana v koalici rolí pozorovatele. Rolí strany, která ne?íká ani tak, ani onak, ale na její? slova dojde. Ti?e si vyhradila svobodu kritiky, svobodu pozorovatele, kter? se jednání ú?astní, ale do merítorního jednání nezasahuje. V celku se neexponovaia ani tam, kde ?lo o zájmy dělnické — aě ?íkala, ?e se o dělnictvo stará — ani tam, kde ?lo o zájmy zemědělc? — aě také ?íkala, ?e zájem zemědělc? jí le?í na srdci. Vyhnula se v?emu, co by mohlo b?ti pova?ováno za pronikavěj?í iniciativu. Kdy? se něco nepoda?ilo, dávala lidová strana najevo, ?e to vlastně p?edvídala. A kdy? se něco poda?ilo, neopomenula lidová strana zd?raznit, ?e p?i tom byla a ?e se to poda?ilo právě proto, ?e p?i tom byla. lidová strana se prostě pohodlně vezla na sentinelu, kter? jel podle toho, jak se dohodli agrárníci a socialisté.Tato doba jakési idyly pro lidovou stranu se kon?í. Vidíme v jejím tisku, ?e nespokojuje se ji? s rolí pozorovatele v zadní lavici koalice, ale ?e vystupuje se svou ostrou linií. Neúto?í jen na agrárníky. To by byio konec konc? vysvětlitelné — jako odpově? na ?lánky ?eho?e-Vraného, na ?lánky ?Venkova“, které na adresu lidovc? nepí?í ténem právě vlídn?m. Tisk lidové strany jde dále. ?to?í na my?lenku spolupráce zemědělsk?ch a dělnick?ch stran. Vystupuje jako ostr? kritik nejen osnov zákon?, které vymáhá republikánská strana, ale vystupuje také proti ka?dé p?edloze sociálně-polifické. Stanovisko lidoveckého tisku ke zkrácení pracovní doby jest záporné a odmítavé, i kdy? toto odmítání se skr?vá za zájmy dělnictva. V?e, o ?em jednají mezi sebou zemědělské strany a strany socialistické, jest v tisku lidové strany odmítáno, ani? lidová strana p?ichází s kladn?mi návrhy, jak pomoci dělník?m a zemědělc?m. Pozorujeme-Ii takto stanovisko lidové strany, shledáváme, ?e se ěím dále tím více blí?í stanovisku ?národního sjednocení“.Jsou mnozí, kte?í toto < stanovisko lidové strany vysvětlují d?vody a silami hmotn?mi, tedy silami, které tisk lidové strany prohla?uje za materialistické a marxistické. Tito lidé ukazují na hmotnou tíseň lidové strany, která se ji? projevila zna?nou restrikcí tisku lidoveckého, na nesnáze, do kter?ch se strana dostala stavbou paláce na Karlově náměstí; ?e?ení těchto finan?ních nesnází nará?í nejen na nedostatek peněz, ale i na vnit?ní rozpory ve straně. Tyto finan?ní nesnáze jsou také p?í?inou, pro? nedochází k rozhodnutí mezi jednotliv?mi skupinami. Ka?dá z těchto skupin ví, ?e ten, kdo se zmocní vedení strany, bude míti velmi mnoho práce, aby uvedl v rovnováhu rozkolísané finance celého hnutí. Jest známo, ?e tam, kde jest nedostatek peněz, jest vítán ten, kdo má peníze. Ná? pr?mysl — t?eba?e na?íká, ?e se mu vede ?patně — má stále je?tě dosti peněz na politické akce. Jsou pr?myslníci, kte?í nejsou nad?eni Hodáěovou politikou. Ned?vě?ují jeho h?e na ?národní sjednocení“. Ohlí?ejí se jinam. A v té době vycházejí v ?Lidov?ch Listech“ ?lánky, které se velmi mohou líbiti pr?myslník?m a velmi málo dělník?m. Jestli?e tato verse o hmotném pozadí nazírání lidové strany stala se tak bě?nou, m??e se lidová strana za to poděkovat! svému tisku, hlavně v Cechách.mlomnosOSituace lidové strany není r??ová. Z vesnic jest vytla?ována. Dělnictvo si svojí politikou nezískala. ?ivnostnictvo a obchodnictvo si hájí ?ivnostenská strana. Inteligenci lidová strana nedovedla získati. V této situaci jest lidová strana tla?ena do blízkosti ?národního sjednocení“. T?eba?e jest lidová strana stranou vládní, mluví velmi ost?e o republikánské straně a o vládních stranách socialistick?ch. Za to v?ak ?národní sjednocení“ není kritisováno. Naopak; mnohé ?lánky ?Lidov?ch List?“ by od hodiny mohly vyjiti v tisku ?národního sjednocení“.Lidová strana, která v spolupráci socialistick?ch a zemědělsk?ch stran dělaia tichého spole?níka, kter? neměl risika, ale pobíral ?ist? zisk, se to?í k ?národnímu sjednocení“. Jest otázkou, p?jde-li jí to k duhu.V. Gutwirth.Zástupci pr?myslu u ministerského p?edsedyV těchto dnech byla u ministerského p?edsedy deputace Svazu pr?myslník?. Ze stru?né zprávy jest tě?ko souditi, mluvili-li zástupcové pr?myslník? s ministersk?m p?edsedou tónem, jak?m mluví o vládě tisk národně demokratick?, tisk té sírany, která u nás hájí zájmy pr?myslu. Ten lí?í vládní vět?inu a vládu jako v?lupek v?eho zlého, jako souhrn nemravnosti, stranické omezenosti, stranického ko?istnicíví, na které musí p?ijít ?národní sjednocení“, které zbaví národ této vlády a této vět?iny a uvede národ do země zaslíbené. Zpráva o této deputaci pr?myslník? u ministerského p?edsedy spí?e svěd?í o tom, ?e pr?mysl uji??oval ministerského p?edsedu svou loyaíiton a ochotou k spolupráci. Jest tedy vidět, ?e pr?mysl má dvě ?elízka v ohni; v p?edpokojích vládních chová se spole?ensky, v rukavi?kách; na sch?zích ?e?e do vlády klackem.A je?tě jedna zpráva: Svaz pr?myslník? se rozhodl vypracovati hospodá?sk? program, hospodá?sk? plán, co a jak s pr?myslem. S tímto plánem p?ijde Svaz pr?myslník? a? po volbách, a? na podzim. Po?ítá snad s tím, ?e situace po volbách bude taková, ?e Svaz pr?myslník? ji? dnes pova?uje za vhodné sepsati si v?e, co by chtěl? A jak by si to p?ed- stavoval? Nebo máme p?ipu?titi i mo?nost, ?e ve Svazu pr?myslník? si uvědomili, ?e volání po plánovitém hospodá?ství není jen lib?stkou několika jednotlivc?, ale ?e plánovité hospodá?ství jest něco, co visí ve vzduchu??Národní sjednocení“ si poěíná velmi h?motně. Ale p?iblí- ?íme-li se více k tomuto h?mocení, vidíme, ?e je to jen rámus. Nesly?eli jsme nikdy jasně, jak si p?edstavuje ?národní sjednocení“ ?e?ení základních na?ich hospodá?sk?ch otázek. Tato nejasnost jest vědomá a h?mocení, které tuto nejasnost má zakryti, jest také vědomé. Kdyby toti? ?národní sjednocení“ musilo konkrétně formulovat! sv?j program hospodá?sk?, ukázalo by se, ?e tento hospodá?sk? program ?národního sjednocení“ se prakticky neli?í od konkrétních po?adavk? Svazu pr?myslník? a ?ivnostenské banky. Proto také ?národní sjednocení“, které vyt?ká vládě programovou nejasnost, nikdy proti vládě nepostavilo konkrétní program hospodá?sk?. Ti, kte?í stojí za ?národním sjednocením“, po?ítají s tím, ?e lidu sta?í fráze a ?e konkrétní po?adavky Svazu pr?myslník? a ?ivnostenské banky se budou prosazovali jinde, jinak.V. G.V. V. v.Udov? vtip zavedl si novou kategorii státních zaměstnanc?, ?v. v.“ to jsou státní ú?edníci v?konné slu?by. A ti státní ú?edníci ?v. v. v.“, to jsou ú?edníci ve vy?et?ovací vazbě. Jejich ?ada byla v posledních dnech rozmno?ena vrchním odborov?m radou ministerstva obchodu dr. Rathaus- k?m, kter? z presidia svého ú?adu dostal se do vy?et?ovací vazby, zanechávaje osi?el? i st?l národohospodá?ského redaktora v ?Lidov?ch Listech“, zanechávaje osi?elé k?eslo v zemském zastupitelstvu. Dostane-li se vy??í státní ú?edník z ministerstva p?ímo do vy?et?ovací vazby, jest to velmi zlá věc. A zle na ni reaguje i ve?ejné mínění. Ve?ejné mínění lehce generalisuje a lehce na základě několika p?ípad? mluví zle o celku. Bylo ji? ěastokráte uvedeno, ?e na?e politika nedovede pracovati s ve?ejn?m míněním. Tím se pak stává také, ?e ve?ejné mínění podléhá těm, kte?í se mu dovedou vlichotiti. Chyba vět?iny politik? jest v tom, ?e p?echázejí hlas ve?ejného mínění, kdy? se p?esvěd?ili, ?e ve?ejné mínění někdy se dalo ?patně informovat!. Budeme-li pátrati, pro? ve?ejné mínění dospívá k sv?m nesprávn?m závěr?m, pak shledáme, ?e jedna z hlavních p?í?in jest ve zna?né ?asové odlehlosti od zat?ení a? k vynesení rozsudku, Nic by neprospělo věci tak, jako kdyby rozsudek zapadl je?tě do dn?, kdy věc jest ?ivá. Prijde-li rozsudek za několik měsíc?, nep?sobí ji? tím dojmem. Namítne se, ?e rozsudky se nevyná?ejí proto, aby se jim dělal dojem na ve?ejné mínění. Ale není lhostejno, jestli?e ve?ejné mínění pozná, jak rychle za vinou p?ichází trest. Socha spravedlnosti dr?í v rukou vá?ky a proto nem??e dr?et v rukou stopky; justice nem??e jen tak pospíchat!, nebo? spěch justici neprospívá. Ale mělo by se uva?ovati o tom, aby p?ípady, kde stát jest ohro?ován sv?mi ú?edníky, se netáhly na dlouhé lokty.A byla-li ?e? o jednom ú?edníku z ministerstva obchodu, budi? p?ipomenuto i toto: stál p?ed soudem ú?edník ministerstva obchodu, kter? p?ijal od zástupce ?í?skoněmecké firmy Siemens ?ástku hodně p?es 100.000 K?. Byl to odborov? rada dr. David. P?ijetí této ?ástky dr. David nepop?el. Byla to historie velmi slo?itá. Resort, v něm? jest dr. David, dodnes se nevyjád?il o tom, co soudí o této zprost?edkovací akci svého ú?edníka. Stejně ml?í d?sledně na?e lidová strana, kdy? jest dotazována, jak to bylo s radlotovárnou Zenith v P?elou?i a firmou Siemens.V. G.Dopis do NěmeckaZnám? německ? spisovatel, L. Feuchtwanger, ?ijící v emigraci, posílá nám k uve?ejnění tento ?Otev?en? list“obyvateli mého domu v Mahlerstrasse 8 v Berlíně.Nevím, pane, jak se jmenujete a jak jste nabyl mého domu. Vím jenom, ?e p?ede dvěma lety zabavila policie T?etí ?í?e ve?ker? m?j movit? i nemovit? majetek a p?ikázala jej ?í?ské akciové spole?nosti pro konfiskaci majetku politick?ch odp?rc?. (P?edseda dozor?í rady ministr Goring.) Dozvěděl jsem se o tom z dopisu hypotékárních vě?itel?. Vysvětlovali mi v něm, ?e soudnictví T?etí ?í?e rozumí pod slovem ?majetek“ toliko aktiva, bě?í-li o konfiskovan? majetek politick?ch odp?rc?. A?koliv tedy m?j d?m i má bankovní konta, p?evy?ující několikráte hypotéku, byla konfiskována, mám pr? povinnost platiti dále hypotékární úroky zrovna tak, jako německé daně z majetku, kter? teprve v cizině získám. A? je tomu jakkoli, sedíte te? rozhodně, pane X, v mém domě, a já mám platiti podle názoru německ?ch soudc? úroky.Jak se vám libí v mém domě, pane X? ?ije se v něm p?íjemně? Utrpěl hodně st?íb?itě ?ed? koberec na stěnách ho?eních pokoj? pleněním úderník?? M?j vrátn? se utekl tehdy do těchto ho?ej?ích pokoj?, pánové se na něm chtěli od?kodnili, je?to já jsem byl v Americe, koberec je velmi citliv? a ?erveň je silná barva, která se dá tě?ko vy?istiti. Ani gumov? povlak schodi?tě nepo?ítal zrovna s botami úderník?. Byl-li silně po?kozen, obra?te se nejraději na firmu Baahe; t?? povlak je na schodi?ti parník? Europa a Brehmen a dodala jej tato firma.Pochopil jste, na? jsem dal vystavěli polokrytou terasu na st?e?e? Paní Feuchtwangerová a já jsme jí u?ívali p?i ranní gymnastice. Dejte, prosím, pozor, aby nezamr?iy sprchy.Co jste udělal s oběma pokoji, v nich? byla moje knihovna ? Knihy, bylo mně ?e?eno, nejsou p?íli? oblíbeny v ?í?i, ve které ?ijete, pane X, a kdo se jimi zab?vá, upadne snadno do nep?íjemností. Já jsem na p?íklad ?etl knihu Va?eho ?V?dce“ a zjistil jsem zcela klidně, ?e jejích 140.000 slov je 140.000 proh?e?k? proti duchu něm?iny. Pro toto mé zji?tění sedíte te? Vy v mém domě. Někdy myslím na to, na? by se dalo u?iti ve T?etí ?í?i stojan? na knihy. Bu?te opatrn?, dáte-li je vytrhali, aby tím neutrpěla ze?. A nebyla vytrhána p?i plenění kruhová lavice v okenní loggii knihovny ? Rozhodně, pane X, je t?eba v mém domě mnoho věcí obnovili a opět z?íditi. Smím Vám doporu?it!, abyste se obrátil na architekta Sobotku? Je ov?em otázka, zdali m??e tento pán vykonávali v Berlíně své povolání; nebo? není tam mnoho architekt?, kte?í stavětí dovedou, av?ak mnoho stranník?, kte?í stavětí chtějí. Neu?ívejte, prosím, dovolují-lí Vám to Va?e styky, p?esto stranník?, n?br? odborník?. Bylo by ?koda domu.Rád bych věděl, co se st Ao nyní s kruhovou pilou grunne- waldského polesí. Její hluk mně ztrp?oval ?asto radost z domu a jen s velkou námahou jsem dokázal prosadit!, ?e odstranili poruchy. Dnes ov?em se asi sotva poci?uje v Berlíně rámus ru?ivě. P?ece v?ak by bylo od Vás laskavé, kdybyste se nevzdal beze v?eho vítězství, dobytého tuh?m bojem.Jmenuje se ostatně je?tě na?e ulice Mahlerstrasse? Nep?ehlédli pánové Va?í ?í?e, ?e skladatel Gustav Mahler, po něm? byla ulice nazvána, byl ?id, nebo je na to Kichard Strauss upozornil?A co jste udělal s terrariem v okně podélné stěny v mé pracovně? Byly vskutkn pobity mé ?elvy a je?těrky, proto?e byl jejich majitel -cizí rasy'-? A nebyly mnoho po?kozeny zs? : -... kdy? st?ílející úderníci proná-sledovalí zakxadaB na?te sflaSeného a zchromlého vrátného, jak prchal da fe-sa?Neteá se Vtea ostatně p?ece někdy podivné, ?e sedíte v mém drně? Vá? ?Vte?e“ není nijak pova?ován za p?ítele ?idovské Skntay. JSeci teda? podivu, ?e se tak rád p?idr?uje Sta-i< laisaa * Sly?el jsem ho sám, jak cituje s velk?m na- pícte b?aacv?m: ?Oko za oko, zub za zub!“ (?ím? mínil ?vfcm ^bmdteaci majetku za literární kritiku“.) A te? do- káml i aa Vás jak si oblíbil Star? zákon, toti? v?rok: ?Bydliti toie? v domech, které si nestavěl.“Mnectte zpostacoti máj d?m, pane X. Vystavěti jej a z?í- ■ámahj pani Fenchtwangerové a mně. Hospo- dafltf v b?bb a teztevati jej nedá mnoho námahy. Pe?ujte ? tracám |ndB. ?íkám Vám to ve Va?em zájmu. Vá? .siítoil ie y-ho vláda potrvá tisíc let: mám tudí? zato, dohodnouti se se mnou o vrácení domu.S mo>?á?m dobr?m p?áním pro ná? d?mLion Feuchtwanger.P. S- Myslíte ostatně také, ?e moje these, ?e Vá? ?V?dce“ pě?e ?patnou něm?inou, je vyvrácena tím, ?e sedíte v mém feme?Kulturní a sociální plánováníPo ?apkovsku ?e?eno: s nad?ením byly z?ízeny dvě nové umělé libně nadpr?měrn?ch slimák?, ale na pěstování kapusty u? to nad?ení nevysta?ilo. Máme t?i university, nemáme v?ak práci pro jejich absolventy; nejen proto, ?e je hospodá?ská krise, také z jin?ch p?í?in.Nejsme na tom tak dob?e, aby u nás mladí lidé studovali z pouhé dychtivosti; témě? v?ichni studují proto, aby se p?ipravili na práci v povolání, je? jim dá ?ivobytí. To není pop?ení kulturních ideál?, to je prostě fakt. Z?ízení nov?ch vysok?ch ?kol budeme nuceni pova?ovat za veiiká?ské gesto, nezm??eme-li se na systematickou pé?i o p?imě?enou práci pro lidi s universitním vzděláním. Co se dosud v tomto směru děje, p?ipomíná onu p?ebyte?nou kávu, házenou do mo?e, spalovan? chmel a v?ecky ty ostatní charakteristické d?sledky bezhla. véhovolného hospoda?ení, ?i je to něco jiného, nabízí-11 se profesor pro místo ?kolníka a doktor práv pro místo vesnického policajta? Nep?icházejí tu nazmar duchovní a hmotné statky jenom proto, ?e není plánu p?i v?chově a umís?ování ?kolen?ch lidí? Za takov?ch poměr? by úplně sta?ila universita jedna. A p?ece by se dalo mnoho dělat pro zmírnění neblahého dne?ního stavu. Málo se ví o tom, ?e máme kn p?íkladu u soud? nov? druh ú?edník? bez vysoko?kolského vzdělání, t. zv. aktu- ár?, kte?í vy?izují agendu, p?edpokládající universitní studium právní; tím jest a bude vy?azeno mno?ství právník? ze slu?eb soudních. A pak jsou tu pokoutníci ve věcech právních. Advokáti a notá?i marně volají ji? od p?evratu po vhodném zákonu proti nim, ^?koliv jest notoricky známo, ?e se trpěn?m po. koutnictvím zp?sobují veliké ?kody; jednak proto, ?e se ubírá práce povolan?m a kvalifikovan?m právnick?m kancelá?ím, které by jinak mohly zaměstnati jistě více ne? dvojnásobn? po?et dosavadních spolupracovník?, zejména s vysoko?kolsk?m vzděláním (jde o mnoho tisíc lidí!) — ale i finan?ní pokladna tím p?ichází zkrátka: pokoutníci toti? ze sv?ch v?kon? p?irozeně daní v?bec neplatí. O ?kodách, které vznikají obecen- -rvu neodbornou prací, není t?eba zajisté ani mluvit. Kompe- ?cnce ?ivnostník? jest provedena a? do malichern?ch podrob--ti; ?innost vzdělanc? s vysoko?kolsk?m studiem patrně nezasluhuje ?ádné ochrany.Proti pokoutník?m bylo naposledy vydáno na?ízení v roce :. - -57: Uznává se, ?e se do dne?ní doby nehodí, ale p?ece nelze i < íLr: vydání nového p?edpisu. Z osnovy pokoutnického záko. na - stálo asi politikum — na ?kodu ve?ejnosti a zejména ■ ; sok ?kolského dorostu. Kdo se p?i?iní o potírání pokoutník?, ?asl mizí se o konsolidaci na?ich kulturních a sociálních poměr?; bode to za?átek plánování p?i v?chově ?kolen?ch lidí. Nejde tu, prosím. o nějak? odlehl?, sobeck? zájem odborník?; jde o existenci tisíce lidí, o státní pokladnu, ale hlavně také o d?kaz, ?e z?ízeni a udr?ování t?í universit není jenom kulturním posérstvím. n?br? sou?ástí uvědomělé kulturní a sociální politiky.JUDr. Josef Mo?uta.?e?i a Němci v minulém stoletíNěmeck? profesor z Brna, dr. Fr. Krause, autor monografie ? Wenzel Frost, ein vergessener Geistbiinder“, posílá nám zajímav? dokument z ?edesát?ch let minulého století, a doprovází jej tímto dopisem:?Ein biBchen Geschichte 1st immer wieder gut, besonders wenn sie uns zeigt, wle die Menschen einst so ganz anders gedacht, gefúhlt und gewollt haben ais wlr, was uns zur Ueberzeugung fiihren kann, daB auch unser Denken, aus dem dann unsere Gef?hle und Handlungen werden, ein nur vom Zeitgeist — oder Zeit-Ungeíst — bestimmtes und nicht end- g?ltiges sein kann. An dem vorliegenden Briefe Wenzel Frosts, den man in Bdhmen, besonders in deutschen Kreisen. zu Unrecht ganz vergessen hat, sleht man, daB in unseren GroB- und UrgroBvatern noch menschlich-sittllche Krafte vorhanden waren, die uns abhanden gekommen sind, ein ge- waltiges Vertrauen zwischen Mensch und Mensch, auch wenn sie verschiedenen Blutes, verschiedener Sprache waren. Dieses Vertrauen ging einst fiir unser Gefiihl undenkbar weit: So weit, daB tschechische Politiker einen Deutschen anffor. dem konnten, sich in einem ?berwiegend tschechlschen Wahl- kreis wáhlen zu lassen und Ihre, dle tschechische Sache zu vertreten. Und der Deutsche leistete der Aufforderung, tat- kraftig die tschechische Wiedergeburt und Geltung fórderod, Folge und trat, nicht seine Nationalitat verleugnend, sondern sie bekennend, in den Klub der tschechischen Abgeordneten ein, well er deren Sache f?r gut ansah. Wie unglaublich sittlich-sachlich war doch die Gesinnung solcher Menschen, dle nicht nur in tonenden Worten, dle die Taten L?gen stra- fen, sondern in tiefster Ehrlichkeit, kompromiBlos ihre ganze Kraft einsetzend, unparteiisch Gerechtigkeit f?r beide Volks- stamme im Lande anstrebten. In Menschen wie Frost wur. ?elte im innersten Lebensmark die Ueberzeugung, daB Boh- men ein einheitllches Land, dle es bewohnenden Tschechen und Deutschen ein einheitllches Volk seien, trotz zvveler Spra- chen, das der Nationalismus zu seinem Unheil unwlderruflich zerreissen und zerfleíschen m?Bte.Wenige Jahrzehnte haben unsere Gesinnung, unsere Denk- richtung so verándert, daB wir fúr eine Haltung, wie dle Frosts, kaum mehr Pietát, kaum mehr Verstandnis haben, und die gutgemelnten Bem?hungen von Gesinnungsnachz?g- lem, zwischen den lebendigen Tschechen und Deutschen, den wertvollsten Realitaten, den realsten Werten des Landes Frie- den zu stiffen, scheinen, im Sinne Frosts gesprochen, in dem allgemeinen G?tzendienst, vollig’ wirkungslos.“Dopis Frost?v, kter? zde otiskujeme, pochází asi z r. 1861 nebo 1862 a je adresován některému redaktoru ?Národních list?“ té doby. Zní:i?Va?e Blahorodí!Na d?věrnou dne?ní otázku Va?i dal jsem d?věrnou od. pově? tu, ?e pietas k někomu ov?em v sobě nezavírá nutnou stejnost politického sm??lení. R. 1848 já se dr?el hesla slovanského ... Musím tu dodati, ?e zvolen byv v Bělé na návrh p. p. Riegra, Trojana a Hamerníka za poslance do sněmu (od s/s ?esk?ch proti 2/3 německ?ch voli??), p?ihlásil jsem se ke klubu ?eskému těmito slovy: ?Pánové! nepat?ím k Vám dle národnosti, ale pat?ím k Vám dle spravedlnosti va?í věci.“?e v městské radě ?astěji snad vystupovali budu, a Vám co redaktoru lhostejn?m b?ti nem??e, zvěděti nap?ed sm??lení mé: nebudu? co d?sledn? ?lověk tajiti barvy své. Jak?s mu?, jen? po?ívá slavného jména a jest p?ející národnosti Va?í, pravil: ?echoslované mohou míti slavnou budoucnost, pakli se co nejou?ejl spojí s ?eskoněmci — das ist ihre nat?r- lichste und nachste Allianz. Takováto je i politika má... Ka?dá jin?í politika je mimo obor m?j. Povolání mé jest vzdělání mláde?e ve ?kolách vlasteneck?ch, bu? si německ?ch nebo ?esk?ch, které? stejně na srdci mi le?í.Vím pak, ?e snaha má — st?j co st?j národnosti obě spo. jovati — jen tehdá? m??e míti prospěch, pakli spo?ívá na spravedlnosti. Proto? byl jsem, jsem potud, a bohdá ?e z?stanu co ?iv budu spravedliv?m posvátné věci národnosti obojí... ?e pak p?eji národnosti, zvlá?? utiskované, rozkvět v plné mí?e, bolestně mne dojímá v?e, co?koli tuto mou politiku k?i?uje, cokoli se m??e státi klínem mezi ?echoslovany a ?echoněmci ve vlasti, p?ij? si to z jaké strany koli...A právě proto bych se z toho co z největ?ího terna tě?il, kdyby se v tom jakés dorozumění stalo ...V tom jsem Vám, vá?en? pane, vyslovil zjevné sm??leni své, které? ov?em neni nové, ale od té doby se po?ítá, co jsem jako ??esk? kaplan“ 1837 po svém svěcení do M?enap?i?el. M?m heslem jest ?Svornost mezi obojí národností“ — ?Svornost skrze nezvratnou spravedllvost“, a od toho hesla, dá B?h, neupustí Va?i Blahorodí s úctou oddan?Václav Frost.literatura a uměníFiant. Langer:Ztracené téma(Pro? se u? nepí?í vesnická dramata.)Z repertoáru na?ich divadel zmizelo v posledních letech úplně jedno téma: drama z vesnického prost?edí. P?ed dvěma generacemi b?valo vesnické drama stálou sou?ástí divadelního programu. Pravda, právě v těch nejpopulárněj?ích hrách tohoto oboru byla vesnice jen ornamentem. ?íkalo se jim ?ko?enkové“ hry a chtělo se tím nazna?it, ?e podstatnou ?ástí jejich di- vadelnosti je pestrost lidov?ch kroj? a lidového ná?e?í. Vět?inou byl v nich rozmělňován a také spot?ebován barvit? p?vab ?Prodané nevěsty“. Ale p?i v?ech nedostatcích ?ily na jevi?tích. Svěd?ily o úzkém je?tě spojení tehdej?ího města a venkova, o souvislosti tehdej?ích městsk?ch lidí — spisovatele a ov?em diváka — s venkovsk?m ?lověkem. Jejich ?irokou popularitu zp?sobily rodinné i krajinné vzpomínky a národní hrdost na ty furiantsky zdravé venkovské tatíky a str?ce.Skute?n?m vesnick?m dramatem, kde folklor tvo?í jen vítané pozadí dramatick?m děj?m, byla a? Mr?tí- kova ?Mary?a“, dílo ji? jiné generace. Z té doby jest je?tě několik her s venkovsk?m námětem, ale proto?e realismus ji? neprobouzel vzpomínky, které vesnici idealisovaly, ?ádná z nich neutkvěla v divadelních seznamech. Tak vlastně ?Mary?ou“ ?ada venkovsk?ch témat vyvrcholila, ale také se ukon?ila.Potom je?tě snad v ?rámkovi to ?astěji zavonělo rodn?m krajem. Nemluvě o několika pokusech nebo i p?íslibech (Kozák), vídali jsme pak u? jenom hry na venkov lokalisované: ??apk?v ?Loupe?ník“, Scheinpflu- gové ?Madla“ a Werner?v ?Hermelín“. Ale v nich nebě?í o vesnické problémy a atmosféru. Tedy vlastně se venkov ztratil s o?í na?ich dramatik?.Umělecká hodnota nějaké literatury jistě není mě?itelná její dokumentárnosti. Ale ov?em literatura ve svém celku je velk?m dokumentem své doby. Je jím i podle toho, jaká témata si vybírá z celé ?í?e ?ivota. Podle témat na?eho dramatu — s mal?mi v?jimkami — by se zdálo, ?e nej d?le?itěj?ím zjevem posledních ?ty?iceti let na?eho ?ivota bylo utvá?ení a krystalisování městské spole?nosti. Dramatická literatura p?echází od prvotního maloměstského a bonhomního typu k v?květu mě??áctví (Hilbert), které p?edstavuje jeho klasickou podobu a pokra?uje v dal?ím typu, ji? komplikovaném a p?ezrálém, kter? zase dostává titul salonní (Konrád). Dramatici jsou zabráni do města tolik, ?e i kdy? mladí auto?i se obírají socialistick?m tématem, jsou jejich objekty v?dy jen měst?tí proletá?i, ale u? ne sklá? a haví?, kte?í ?ijí mimo hlavní města, a dokonce ne deputátník nebo zemědělsk? nádeník. Tedy podle témat dramatick?ch bylo by mo?no soudit, ?e největ?í změnou v na?em celém ?ivotě za poslední p?lstoletí byla pokra?ující a rozvíjející se urbanisace, a ?e kromě ní snad se nedálo ani nic jiného.Romanopisc?m venkov jako téma nikdy nese?el s o?í. ?apkové, Van?ura, Kopta, Olbracht, Hostovsk?, Du- rych — jmenuji jen namátkou — stále si p?ipomínají za městsk?mi ulicemi lány polí, kraj, vrchovinu, vsi, měst?sky, hlída?ské budky. Máme prosaiky, pro které je vesnice jedinou nebo základní intonací jejich tvorby. Celá mladá slovenská literatura vychází bezmála jen z vesnického tématu. Román tedy plně odrá?í obraz na?ich skute?n?ch poměr?, to jest skute?ného seskupení, rozt?ídění, vzájemn?ch vztah? a závislostí v národě. Kde?to drama toho obrazu neposkytuje. Cizinec, kter? by znal z na?í literatury jen její dramatickou ?ást, usoudil by, ?e jsme národem tak ?istě městsk?m, jako je na p?íklad národ pa?í?sk?.?V?klady pro tento zjev? P?edev?ím se divadlo stalo naprosto městskou spole?enskou zále?itostí. Spisovatelé t?etí městské generace pí?í pro d?kladně asimilovanou t?etí nebo druhou generaci městsk?ch divák?. Ov?em ?e se s ní nejsnadněji a nejú?inněji dorozumívají zkratkami, které jsou zalo?eny na oboustranně znám?ch městsk?ch skute?nostech. A které jsou i dokonale srozumitelné dne?nímu venkovu, pokud jeho obecenstvo se dostavuje do divadel men?ích měst nebo na svá ochotnická p?edstavení. Fysicky se dnes ztratily v?ecky hranice mezi městem a jeho venkovsk?m okruhem. A venkov má dnes dokonce zájem o v?echno městské snad i zvědavěj?í ne? město samo. Autobus a film vykonaly svou práci.Dále je to nápadná souvislost světové dramatické literatury, ?eklo by se její mezinárodnost, která nám ten zjev vysvětlí. Up?ímněji si m??eme ?íci, ?e je to závislost na vzorech, kter?mi je pro ostatní svět na prvém místě francouzská dramatická literatura. Ta je ov?em úplně městská, vytvá?ená pro kompaktní celky milionového městského obecenstva Pa?í?e a pro ty, kte?í do ní p?icházejí hledati zase jen město. Nemluvě o tom, ?e francouzské městské, správněji mě??anské drama je p?ím?m dědicem dramatu feudálního a má tedy na své straně v?echna práva tradi?ní posloupnosti. Ale nalé- záme-li vzory pro moderní drama i jinde, na p?. v anglosaské literatu?e, zase je najdeme p?edev?ím pro městskou oblast. Tak?e s míst, která udávají tón, se je?tě neozvalo vesnické drama jako nové heslo. Sice bychom také my — a nejenom my — nalezli zálibu v novém tématu, jako ji nalézáme v ka?dém novém směrovém proudu nebo v nov?ch formách, jako byly na p?. Zeit- stúcky, reportá?e a biografické hry, které se vyskytly u nás, jakmile jen byly objeveny pro ně dobré p?íklady. Kone?ně se také m??e stát, ?e se prostě změní st?edisko udávající vkus. Stane-li se nov?m st?ediskem t?ebas Berlín, mo?ná, ?e u nás brzy vznikne zájem o dramata dědi?ného statku, stane-li se jím snad Moskva a bude-li je?tě opl?vat kolchoznick?m dramatem — pro? by také u nás nep?i?lo vesnické drama v nějaké podobě ke cti? ?Nep?sobilo by mi ?ádné potě?ení, kdyby někdo proto, ?e stále vyt?kám prost?edí, v kterém se odehrávají konflikty na?í dramatické literatury, chtěl mne vinit, ?e kladu na drama po?adavek, aby se p?ece jen obíralo popisn?mi úkoly. Ne, drama je zasvěceno jediné skute?nostem mravním a vlastní funkce i hodnota dramatuspo?ívá v tom, ?e mravní skute?nosti vyjad?uje tou největ?í mírou v?raznosti, jakou m??e poskytnout scénická realisace.Ka?dého ?ivého ?lověka jistě z těchto skute?ností budou zajímat p?edev?ím ty, které mají největ?í v?znam v jeho ?ivotě, tedy problémy aktuální ne? na p?. metafysické. Pro? tedy, zase na p?., v době, její? nej- aWmlw?j?íra problémem je do?ívání star?ch a tvo?ení nov?ch mravních hodnot, vynechat celou oblast, kde se sséci právě nejtradi?něj?í v nejmoderněj?í? Vesnick? ?ivot pro?ívá u nás po patnáct let takové p?evratné změny, ?e proti němu je v?echna urbanisáce jen pouh?m pokra?ováním b?val?ch poměr?. Vliv venkova mohutní, bezmála celé ?ízení na?í politiky, co? má i jiné bohaté p?íva?ky, p?echází znenáhla do rukou jeho mu?? i ■ i-:'ai_ 2 ví; Vesnice se mění a bude sei-.?it : —t-.: ■ —.z?erni podílovou v?robnu a prodejnu Z—se odlehlosti dálkové i kulturní. Idyla r-err olejov?ch lamp mizí, a la?kovn? vesnick? folkior se uchyluje víc a více na v?chod, a? zbude v dobro- vrln?nh nebo nedobrovoln?ch reservacích.To jsou nové skute?nosti se v?emi d?sledky, o nich? ; e v?a?: městsk? dramatik dovídá jen něco z jejich hos- ccdá?sk?ch a politick?ch ú?ink? nebo z novinov?ch reportá?í. A ov?em nep?ibírá tyto aktuality, aby mu jeho problémy pomáhaly osvětlit. Jedním z na?ich denních problém?, ke kter?m se stále vracíme, je problém har- cígonsk?, p?elo?en? do dne?ní ?e?i, problém soukro- nréno vlastnictví. V městě jej m??eme rozvíjet v p?í- běhu brou?kovského domácího pána nebo ve vět?ím mě?enu na starostech majitele továrny. Jaká monumenta- lita se nám v?ak naskytne v poměru moderního zemědělce k vlastnictví tak hmotnému i duchovému zároveň, jakou je p?da, k ní? má poměr ?lověka XX. století! Nebo — ?te-li dramatik na první stránce novin o obilním monopolu, kter? je u nás zatím vrcholem hospodá?ské plánovitosti, a ?te-li na p?edposlední stránce těch?e novin, jak kdesi dědic chalupy vy?e?il otázku v?měnku p?ímo jako ?lověk neandertálsk? vra?dou zbyte?ného starce — musí cítit, ?e kdesi u nás existuje rozpětí i sou?asnost celého tisíciletí. Rovně? jeden z velk?ch dne?ních problému. Jaké pilí?e a pro jakou dramatickou klenbu! Jaká bohatá nalezi?tě dramatick?ch silok?ivek! A spisovatel, kter? do něho sáhne, kromě radosti objevitele splní je?tě tradi?ní úkol ?eského spisovatele, v něm? národ chce vidět také svého historiografa. Co? vět?inou znamená, ?e chce, aby se autor zab?val jeho aktuálními problémy.?Ov?em, budeme-li mít nebo nebudeme vesnická dramata, závisí na vesnici, dá-li nám toti? dramatika, jako nám ji? zase dává romanopisce. Proto?e k stvo?ení dramatu je nutno pro?ívat, ne okukovat. Vzpomínky z dětství ani poznání z letního bytu na vesnické drama ne- sta?í. Takov?ch pokus? mají dramaturgové na sv?ch stolech mnoho do roka, kde auto?i (autorky) zaklá- c-.ji své hry z venkovského ?ivota na otázce, dostanou-li se T:vi?ek a Pepi?ka, oba pěkní v národních krojích a zpívající národní písně. Cosi mezi ?Dětmi Slova?e“ c ..Mary?ou“. Skute?n? dramatik vesnického děje, ?ekl bych. musí b?t povolán p?ímo od pluhu. Proto?e jeho drama prorazí ne konven?ní dramatickou ohebností, ale vnit?ní opravdovostí. Mo?ná — a není na tom nic tak divného — ?e na?e vesnické drama, které d?íve ?i později se jistě objeví, bude závislé na vnit?ní politice p?í?tích let. Podle ní to bude bu? k?? po vzoru . Svatého Ar.toní?ka“ nebo kus ?estného v?voje na?eho dramatu.doba a lidéW. Tschuppik:Intimní stránka hitlerismusexuální pathologii a sexuální psychologii je doh?e známa souvislost mezi politick?mi psychosami mas a pohlavními vzněty nejr?zněj?ího druhu, od pouhé ?ádostivosti a? k nejhrozněj?ím v?st?elk?m. Svědomité dějiny hitlerovského hnutí v Německu nemohou v?bec p?ejiti p?es tuto souvislost.Pruská morálka.Není sporu o tom, ?e na p?. Berlín byl barnumskou podívanou sexuální pathologic, s ?iv?mi ukázkami v?ech abnormálních sklon?, a ?e byla p?ed kulisami i za kulisami v Berlíně a jin?ch městech neměck?ch nevázanost v sexuálních věcech. Stejně je jasné, ?e právě národ, kter? pro svou autoritá?skou ústavu ?il po generace ?ivotem, jen? byl ?vita praeter náturám“, po katastrofální porá?ce a revoluci si musel vyhoditi z kop?tka. Zavedlo by nás p?íli? daleko, kdybychom sestupovali hluboko do německé historie, abychom vyvá?ili d?kazy, jak silně absolutismus a autoritá?sk? stát vnucovaly spole?nosti ur?ité zákony pohlavního ?ivota, jejich? následkem bylo bu? mravní pokrytectví, nebo abychom mluvili ?e?í sexuálních psycholog?, posunut?, potla?en? nebo zvrácen? pud pohlavní. Spokojme se s několika historick?mi p?íklady, abychom osvětlili zvlá?tní odr?du prusk? protestantské morálky a s ní souvisícího pokrytectví. Je t?eba jen ?isti, abychom poznali Berlín Friedricha Velikého, co napsal Wieland r. 1785:?Necudnost je hlavní v?tka, kterou ?iníme zdej?ímu obecenstvu. Kromě jin?ch zvlá?tností je tu dvanáct a? patnáct nevěstinc?, mladí pánové rozmlouvají se sv?mi dámami bez ostychu o v?pravách do těchto dom?. Kromě toho je v?ak kuplí?em ka?dá sta?ena, ka?d? ?ebrák, témě? ka?d? hostinsk?. I léka?i se zab?vají touto ?ivností. Poptavárny pro slu?ky dodávají ?erstvé zbo?í do soukrom?ch dom? i nevěstinc?.“Toto vysvěd?ení nepodez?eíého Wielanda je p?ízna?né proto, ?e ve v?ech u?ebnicích německ?ch dějin je lícen věk Friedricha Velikého jako zvlá?tě mravn? a cudn?. Blahobytu! a bohatí lámali mravní závory, v kasárnách byla homosexualita a sodomie (znám? je drastick? rozkaz král?v, t?kající se jezdce, kter? obcoval s kobylou: ?To prase p?jde k pěchotě“), jen zchudlému stavu mě??an? a sedlák? se ukládala nejp?ísněj?í, puritánská újma. Pokrytecké reglementování pohlavního pudu pod maskou zbo?nosti a státní po?estnosti trvá v Německu, zejména v?ak v Prusku, po celé 19. století.Základní rozdíl mezi pohlavní svobodou a p?irozeností, jaká byla t?ebas ve Francii po roce 1870, a mravním pokrytectvím v té?e době v pru?áckém Německu, osvětluje u? srovnání několika p?ízna?n?ch skute?ností: zalo?ení nové německé ?í?e vtisklo spole?nosti fale?n? národní a rovně? fale?n? mravní pathos, kter? p?echázel a? v módu. ?Tehdy nastala stydlivost, jí? se snad nedosáhlo v ?ádné d?ívěj?í době.“ (Friedell, ?Kulturgeschichte“.) Ani z poprsí ani z ramen nesmělo b?ti u dam vidět nejmen?í kousek. ?Slu?né dámě“ bylo co nejp?ísněji zapověděno ukazovati l?tka, ba P?ítomnostii jen kotníky; i v lázních bylo t?eba jiti do vody v ?atech od hlavy k patě; nebylo jí dovoleno za ?ádn?ch okolností z?stati o samotě s pánem v pokoji nebo jiti po ulici bez gardedámy; slova jako ?pohlaví“ nebo ?kalhoty“ nesměla se objeviti ve slovníku. Jako doplněk je v?ak t?eba ?isti z této doby statistiku Augusta Bebela o vzr?stu prostituce a o ve?ejn?ch i tajn?ch nevěstincích v jeho knize ??ena a soci- lismus“. Ve Francii se pokra?ovalo od roku 1830 v emancipaci osobní svobody. ?ádná autorita, ani království Ludvíka Filipa, ani diktatura Napoleona III., ani t?etí republika, se neodvá?ily zasáhnouti svémocně do nejintimněj?ích oblastí individuální svobody, ?árlivě st?e?ené, naopak se sna?ily poskytnouti jednotlivci v soukromém ?ivotě tím více svobody, Srn více myslely, ?e mu jí musí up?íti v politice. Doba Napoleona III. s kankánem, Lorettou, s Offenbachovou ?Krásnou Helenou“, s nov?mi typy módy, kopírujícími poío- svět, se spodni?kami a s odhalen?mi ňadry, se zcela nov?m, voln?m, vesel?m stylem ?ivotním, byla opakem berlínské stydlivosti.Rozdíl mezi spole?ensk?mi poměry v Pa?í?i a v Berlíně nezále?e: len v politick?ch formách, n?br? v tom, ?e prusk? puritanismus se musel měniti po zru?ení stars- ch patriarchálních poměr? více a více vpokrytectví. Pa?í? se stala brzy potom v Německu Mekkou v?ech, kdo ?íznili po zábavě. Domnívali se, ?e objevují v ka?dé Loretíě typ lehkomyslné Francouzky a ?e nalézají v zábavních podnicích Monímartru frivolnost Francie. To byl velk? omyl! Pa?í? a Francie byly mnohem mravněj?í, ?ist?í a p?irozeněj?í ne? Berlín, kter? byl u? tehdy největ?ím homosexuálním st?ediskem světa, a zdravěj?í ne?li Mnichov, o jeho? zvlá?tním vvvoii spole?enském bude je?tě ?e?. Obecná nesvoboda v Německu, v?emoc policie, která se vyvíjela a? k slidi?ství v lo?nicích, spole?enská p?evaha d?stojnického sboru, jen? byl silně naka?en homosexuálně, jak odhalil později proces Eulen- burg-Harden, byly v rozporu s obrovsk?m hospodá?sk?m rozmachem ?í?e a jejím náhle zbohatl?m mě??anstvem, je? si chtělo koupiti za své peníze i po?itek. Sexuální chu? blaho- bytného mě??ana, jeho? nutila konvence, aby si hrál na mravného a po?estného otce rodiny, se utíkala do separées s rud?m sametem v nevěstincích, je? se vydávaly za vinárny a varieté. Zároveň v?ak po?ádali strá?níci honi?ku na párky, sedící v objetí na osamělé lavici ve ve?ejném parku. Toto pokrytectví mělo ost?e ra?ené formy, mnohem ost?ej?í ne? v kterékoliv jiné zemi, v ní? se vyskytly kone?ně také puritánské v?st?elky a mravnostní slídi?i. P?i historické úvaze o těchto věcech v Německu v?ak se nesmí ztrácet! s o?í velká linie: asi do r. 1890 nebylo ?spole?nosti“ ve zvlá?tním smyslu slova, nebylo volného, p?irozeného ?ivota, nebylo tudí? ani volné, p?irozené pohlavnosti, ani v man?elství nikoliv, nebo? postavení ?eny v Německu byio naprosto poddanské, bylo diktováno skute?ností, ?e Prusko bylo v?dy státem vojensk?m a pastorsk?m. Nebylo proto, s miziv?mi v?jimkami okolo roku 1830, v Berlíně spole?enského salonu s ?enou v ?ele. Bavorská morálka.V katolickém městě Mnichově byiy poměry poněkud jinaké. Právě tu se projevuje v?znam nábo?ensk?ch rozdíl? v obecné kultu?e. Mnichov byl na rozhraní století ději?těm c. lá?tního boje. Na jedné straně stálo katolictví zvlá?tní ra?bě-: ha?te?ivé, selské, světu cizí, nesná?enlivé, je? pozorovalo s ned?věrou moderní kulturu a její tak ?e?ené ?v?st?elky“ a k:eré s edlo skute?nou válku proti nemravnosti.Na druhé straně libertinismus uměleckého a malí?ského —■ěsta. které se rádo dávalo naz?vati p?ijímacím salonem Ně- csfcka- mělo cti?ádost státi se ?malou německou Pa?í?í“ a satiio v ostrém nep?átelství k hohenzollerskému Berlínu.Mnichov?tí se domnívali, ?e ?ijí v nejsvobodněj?ím městě Německa, a bylo na tom trochu pravdy. Av?ak tato svoboda měla tvá?nost odboje men?iny proti mravnímu slidi?ství vět?iny a vlády. Pohlavní volnost mnichovsk?ch karneval? na p?íklad byla naprosto nelegitimní, v?echna sexuální libertiná? byla trpěna shovívav?mi ú?ady, je?to k tomu radily jakési vy??í zájmy: pověst uměleckého města, strach, aby se p?ehmatem nestaly smě?n?mi, nebo cizineck? ruch. Nikomu v?ak nenapadlo hájiti právo na lásku a pohlavní svobodu jako p?irozené právo. Ovzdu?í v Mnichově bylo proto za ?as? Wede- kindov?ch naplněno pikanterií. Město, které p?sobilo zevně dojmem města sosák?, pijících pivo, měio dvojité mravní ú?etnictví. V jist?ch pensionech v malí?ské ?tvrti Schwa- bingu a ve v?lu?n?ch krou?cích dal se dlouho zotro?en? pohlavní pud mohutnvm zp?sobem cestou nep?irozenou. Zde se vyu?ovalo indick?m uměním lásky, zde nosila ka?dá anglická poslucha?ka akademie umění — bylo p?ízna?né, ?e se ve Schwabingu nau?ilo nes?etně mlad?ch, chladn?ch Angli?anek malování a jin?m uměním — ?pommes ?amour“, zvané také ?ri-no-tama“. Nebylo v lep?ích kruzích mnichovské spole?nosti ?eny ani děv?ete, která by nedovedla pou?ívati tohoto drá?didía i jin?ch prost?edk?; pova?ovalo se to za samoz?ejmost.Zkrátka ?e?eno: byl to protest bohémy proti obecné německé nesvobodě. P?esto byl ?ivot v Bavo?ích mnohem zdravěj?í ne?li v Prusku. Katolictví obracející se ost?e proti ka?dému modernismu, proti nahotě v umění a proti nové literatu?e, bylo ochotno k velk?m kompromis?m, pokud se t?kalo oby?ejného pohlavního ?ivota. Bavory jsou je?tě dnes zemí s největ?ím po?tem neman?elsk?ch porod? na celé pevnině a ne- m?iím-li se, dokonce na celém světě. Zde se projevuje protiva obou nábo?ensk?ch kultur, osvětlují ost?e věci: katolictví odpou?tí h?íchy, jestli?e byl poklesek u? spáchán a je-li tu neman?elské dítě. V protestantsk?ch zemích lpí na neman?elském dítěti po cel? ?ivot skvrna, jemu a matce se h?ích nikdy neodpustí. Velmi zajímavé jest, ?e u? v protestantsk?ch krajích bavorsk?ch — asi t?etina — jsou neman?elské porody ve zna?né men?ině proti ?ástem katolick?m, ?e v?ak ve v?ech rodinách, zejména v pastorsk?ch, je neobvyklé bohatství dětí. Povále?né uvolnění.Dalo by se snadno uvésti mnoho skute?ností, abychom vylo?ili, pro? byio str?eno po prohrané válce v Německu tolik morálních hrází: nebyly právě v?bec morální, byly to pokrytecké masky. Znásilněná ?ádostivost pohlavní se utíkala do ster?ch podzemních kanál? homosexuality, pohlavní rafinovanosti, trihadie, tajn?ch nevěstinc?, prostituce, pestr?ch ne?estí, flageíantismu, sadismu a masochismu. Tato země, která v pr?myslu a vědách měla uznané odborníky, která se dovedla ve vět?ině obor? ve?ejného ?ivota tak znamenitě organiso- vaíi, neměla jediného odborníka pro ochranu jist?ch statk? osobní svobody. Zde se dávali lidé ?ikanovati, zde si dávali líbiti nejdrzej?í vyzvěda?ství policie a soud?, pohovka ani postel nebyly nikdy bezpe?ny p?ed slídiv?mi pohledy ú?ad?.Tyto skute?nosti osvětlí je?tě dva dokumenty, bez nich? nelze pochopiti otázku ?hitlerovství a sexualita“. První dokument, ostatně obludn? komi?ností, je tak p?ízna?n?, ?e lze ?íci, ?e by nep?i?el na světlo v ?ádné jiné zemi světa ne? v Německu devadesát?ch let: v létě 1890 podalo 2.300 německ?ch ?en vrchnímu starostovi města Berlína tuto ?ádost:?Dovolte, Va?e Blahorodí, co nejlaskavěji, abychom vám podaly s nejhlub?ím zdě?ením a o?klivostí zprávu o leto?ní německé spolkové st?elbě, po?ádané od 6. do 13. ?ervence u Pankova. V ?antánech, tinglíanglech a st?elnicích vrhaly se mu?skému světu okolo krku nadmíru dotěrné ?en?tiny. P?íli? vzdu?ně oděné ?í?nice zvaly drze a bez ostychu studenta gymnasia jako otce rodiny, jinocha jako mu?e, se sv?dn?m úsměvem ke ?st?eleckémuc-ipc?mku." A potom hr?za, kterou byli stě?í s to pochopiti prosti ob?ané a ob?anky z provincie: ?editelství slavnosti dovolilo, aby byly zaměstnány ve velkém po?tu bez platu jako sklepnice mladé ?en?tiny. My, německé ?eny, které máme jako man?elky, matky a sestry posdati pro slu?bu vlasti do Berlína své mu?e, syny a bratry, musíme ?ádat: Va?e Blahorodí o taková ú?elná na?ízení, která by nás zbavila obavy z návratu oněch orgií, zejména p?i nastávající oslavě Sedanu.“Asi v té?e době pí?e August Bebel, jen? cituje tento dokument I-?ena a socialismus'1):?Velk? zisk, jej? vyná?ejí v?echny podniky, vypo?ítané na■“ ■■ ■svádí mnoho obchodník?, aby lákali zákazníkynaháftou v?ech rafinovaností. Kdyby mohly mnohé z těchto ve?ejn?ch dom? vy?vadati svá tajemství, uviděli bychom vcházeli a vycházeti miajriy, vysoké d?stojníky, tajné rady, zástupce lidu, soudce atd., vedfe p?edstavitel? ?lechty rodové, finan?ní, ob- dsodro a prámydoeé, am?e, kte?í vykra?uji si ve dne a ve spo- .e-?— ;-í : -. a?r-.ě. co zástupci a strá?ci morálky, po-?á*a, maňefatví a rodiny a jsou v ?ele k?es?ansk?ch dobro?in- r -~ zazzv? a spolk? pro potírání prostituce. Zevně p?etéká v?e v ?maetka morálkou, nábo?enstvím a mravností. V ?ádném v5c= n-eóyío pokrytectví vět?í ne?li v na?em. ?as augur? zetce d-en ze dne.“1 e vidět, na ?em zále?í. Nikoli na tom, ?e jsou ?pi?ky spole?nosti, minist?i, tajní radové a poslanci hosty ve?ejn?ch dom? — to se děje i v jin?ch zemích — n?br? na tom, ?e utajované ukájení pohlavního pudu se dru?í s p?emocnou, nacionálně opentíenou morálkou autokratického re?imu, pastoru a policie. Peníze byly klí?em ke v?em pohlavním chtí??m, velké mase byl v?ak ulo?en p?ísn? p?íkaz morálky sosák? a udava??.Po tom, co bylo ?e?eno, je jasné, ?e po pádu autokratického císa?ství musela se p?evaliti p?es v?echny hráze i nahromaděná pohlavní ?ádostivost mas. Z rozli?n?ch lí?ení známe, jak vzplanula v nejr?zněj?ích zemí světa po ?ty?ech letech světové války radost ze ?ivota a chu? k ?ivotu. Lindsay na p?íklad, v?born? vypravě? o lásce v americkém ?ivotě, vysvětluje změněn?, bezohledn?, egoistick? zp?sob my?lení moderní mláde?e ve věcech pohlavních du?evními p?eměnami po světové válce. V hlavních městech v?ech evropsk?ch zemí nastala po válce taková honba za láskou a po?itkem, jako tomu bylo v dějinách v?dy po dlouh?ch ot?esech, p?evratech a válkách. Německo se zmítalo revolu?ními záchvěvy a to podporovalo je?tě více obecnou anarchii ve v?ech oblastech ?ivota. Av?ak je?tě více padalo na váhu, ?e Německo nepoznalo nikdy skute?né svobody, ?e byla v?dy odep?ena jeho lidu. Kde?to v?sadní vrstvy dovedly u?ívati pohlavní ?ádosti, kázala státní morálka protestantská mase poddan?ch, ?e pohlavní pud je p?ípustn? jen v mezích státní povinnosti a tu ov?em p?ikázán: aby zajistil Německu pot?ebn? p?ír?stek obyvatelstva. A nyní, v listopadu 1918, bylo v?e rozdrceno, v?echno1 se ukázalo ilusí a podvodem. Divoká fantasie pohlavní usilovala o uspokojení a naplnění. Sexuální badatelé oznamují, ?e u? v posledních letech vále?n?ch nab?val sapfismus ve velk?ch německ?ch městech velkého rozsahu, nyní se íegitimo- al prostě anarchií a zna?ně se ?í?il. Tribadie neměla p?vod ien v nedostatku mu?? za války, ?eny u?ívaly prostě své nové emancipace. O erotice a sexualitě v zákopech je rozsáhlá věcí ská literatura. Malé pozornosti do?la v?ak skute?nost, ?e homosexuální kamarádské svazky se staly morální ?ivnou p?dou německé speciality: politick?ch krou?k?, z nich? vze?la vět?ina organisací fémov?ch vrah?. To pat?í do jiné kapitol-. která u? byla oti?těna v tomto listě.Hitler a ?eny.Krátce po revoluci z roku 1918 zapo?al Hitler s agitací. ?ím lépe se uměl zdobiti svatozá?í mu?edníka, obětního beránka, německého spasitele a zachránce, ?ím více kolem sebe shroma??oval p?ívr?enc?, ?ím hust?í byl kolem něho tká= závoj hrdinského mythu uniformami a vojensk?mi p?ívlastky, pouli?ními boji a rva?kami, tím více ?en a dívek mu le?elo u nohou. To jet?ebabrátidoslova, zejména na po?átku druhého údobí jeho agitace, v roce 1926. P?est?elka u mnichovské Feldherrenhalle z roku 1923 vymizela témě? docela z politické paměti, nikoli v?ak — pí?i to s pln?m rozmyslem — ze sexuální paměti jeho p?ivr?enkyň. Místo dlouh?ch sexuálně psychologick?ch v?klad? budi? zde uvedena věta znamenitého ?enského psychologa Laury Marhol- mové:?Právě brutálnost a masivnost a nadutost, a? jako p?irozenost ?i jako póza, je témě? jediné, co p?sobí mnoh?m dámám stejně jako ?eně z lidu ohromení p?ed mu?em, co jim imponuje.“Zbo?ňování, prokazované Hitlerovi a jeho uniformované gardě ?enami a dívkami, mělo sexuální základ. Pach krutosti a pomsty, kter? vanul ze v?ech projev? národních socialist?, byl v tém?e spojení s anormálním libidem, jako lze ?asto nalézti pohromadě krutost samu a pohlavní abnormitu. Abych nezab?edl do rozvlá?nosti, musím tu odkázati na v?zkumy o psychick?ch základech ?enského sexuálního pocitu v souvislosti s jistou krvelaěností, je? podává HavelockEllis. Hle: Stávalo se opět a opět a p?ib?valo těch p?ípad? do roku 1933 s rostoucí Hitlerovou popularitou, ?e se mu ?eny a dívky vrhaly k nohám, opakovalo se, ?e se ?eny bily v kavárně Heckově v Mnichově o ?álek, z něho? pil Hitler kávu. Uctívání hrdin nab?vá někdy povahy, která nem??e nechati bedlivého pozorovatele na pochybách o pravém d?vodu pocit?.Tento psychick? exhibicionismus se dlouho p?ipravoval událostmi p?ede?l?ch let s jejich rozpoutan?m úkojem pohlavní ?ádosti ve spojení s neustál?mi politick?mi nepokoji. Homosexualita ?varn?ch úderník?, honosících se elegantními uniformami, nemohla odpuzovati dívky a ?eny. Nebo? tato homosexualita nebyl psychick? nebo fysick? feminismus nebo dokonce hermafroditismus, ?enám p?ipadal jako druh tajného spolku, jeho? hrd? chlad je drá?dil. Ostatně byli v SS toliko jedinci vysloveně homosexuální, druhá ?ást byla pasivně k disposici, vět?ina byla bisexuální nebo normální Z hitlerovského hnutí p?echázelo na velkou ?ást ?en sexuální fluidum a proudilo opět zpátky. Ka?d? pozorovatel událostí v Německu musel poci?ovati, ?e nejnad?eněj?ími p?ívr?enci Hitlerov?mi byly ?eny a dívky. Jejich zanícenost byla pohlavní hysterie, jí? slou?ilo politické nad?ení za záminku k navázání známostí za ú?elem pohlavní odevzdanosti. Sexuální povaha p?íli? vynikala, ne? aby se dalo mluviti o nějak?ch mezistupních mezi erotikou a sexualitou. Rytí?skost, o ní? praví kter?si sexuální psycholog, ?e je v antagonismu se siln?mi, sexuálními stavy roz?ilení, byla vydána v hitlerovsk?ch oddílech oficielně v posměch. Bojovná devisa zněla v?dy: ?Bez pardonu, bez milosti, a? do úplného zni?ení protivníka“. Jejich du?evní habitus byl tedy brutálnost a pach krve a to bylo právě, co vábilo ur?ité kategorie ?en a dívek.Nebylo by v?ak správné zapomínati na sociální momenty, které hrály zna?nou úlohu v oblasti pohlavnosti v době, kdy bylo ovzdu?í naplněno miasmy masového ?ílenství na základě sexuální a politicky histerické. Ne?li se ujal Hitler moci, měla jen nepatrná ?ást uniformovan?ch p?íslu?ník? SA a SS ony spole?enské styky, po nich? tou?ila jejich cti?ádost; byli toliko ?oldné?i bez prost?edk? a stále je?tě otvíraly peníze ka?d? ráj, i ráj pohlavní radosti. Bez pochyby t?eba spat?o- vati jeden z ko?en? antisemitismu, kter? se vybil sadistick?mi formami, v pohlavní závisti hitlerovsk?ch pretorián?, kte?í museli po léta dávati na povel v sázku svou k??i, zatím co seděli jiní u bohatě prost?en?ch stol? ?ivota a po?ívali p?ízně krásn?ch ?en. Jisté vrstvy blahobytné- ho a pov??eneckého Berlína z roku 1932 nelze zprostit v?tky za chování svrchovaně nepsychologické, indolentní a nep?ed- vídavé. Bez toho, co bylo p?edesláno, nedají se uspokojivě vysvětliíi sadistické v?st?edky po 5. b?eznu 1933, o nich? zvěděl svět toliko zlomek p?ese v?echny zprávy, je? se p?ece dostaly p?es hranice Německa do zahrani?ních novin — pisatel těchto ?ádek má právo na tento závěr, je?to jako Hitler?v zajatec viděl mnoho obětí sadistického zacházení a s nimi mluvil. Jejich jména v?ak neve?la ve známost jen proto, ?e p?e?ili mu?ení.Surovost a sprostota jsou jen vněj?í rou?kou, i masová su- gesce je toliko resonan?ní p?dou hlub?ích pud? a zvrácen?ch základních chtí??. Velk? po?et v?znamn?ch sexuálních psycholog? (Bloch, Eulenburg, Schrenck-Notzing atd.) míní, ?e masochismus a sadismus mají spole?né ko?eny. Němc?m, zejména Prus?m, byl po staletí vtloukán druh otrockosti, poddanství, subordinace a poslu?nosti, kter? jim vězí pevně v krvi. Jako se obrací masochismus v sadismus v otrokovi, kter? smí náhle d?chati vzduch svobody, jako za?íná komandovati sluha, jen? se stal náhle pánem, tak se stal nitern? otrok v surov?ch Hitlerov?ch plebejcích v b?eznu 1933 náhle pomstychtiv?m mu?itelem a katovsk?m pacholkem. Věci jsou mnohem prost?í, ne?li tomu chtějí ob?írné teorie sexuálních pathoíog?, kte?í si lámou hlavu p?vodem sadismu. Schopenhauer to ?ekl zcela p?esně: ?Krutost hledí zmírniti vlastní trápení tím, ?e p?sobí cizí bolesti.“ Nitern? otrok v oněch německ?ch plebejcích, kte?í vra?dili a bi?ovali, má velik? po?et historick?ch p?edk?; jsou to duchové politického útlaku, páchaného po generace na poddaném, jsou to duchové netoliko politického, n?br? i mravního nátlaku.Bude to jednou asi lákav? úkol pro psychologa, aby vysvětlil sadismus v souvislosti s jin?mi znaky hitlerovství, a to s oněmi prap?vodními zjevy, které hrály velikou roli v národním socialismu: s m y t h e m, s germánskou vírou v bohy akre v, s teorií krve a p?dy ?ili ?blubo“ (Blut- und Bodentheorie) a s ostatními p?edstavami pr??tícími z hlubok?ch, tajemn?ch propastí du?e, p?eklenut?ch, jak jsme se p?ed?asně domnívali, pr? civilisaci. Za poznámku stojí toti? teorie moderních p?írodozpytc? a sexuálních psycholog?, ?e sadismus je prvek z prapaměti lidstva. U mnoh?ch p?írodních národ? musí b?ti mu?ové s to dokázati p?ípady krvavé divokosti, chtějí-li se dob?ti lásky děv?ete. Tak ?e?ená neuvědomělá pamě? má asi v?znam u sadist? na?í doby. Sexuální badatel dr. Eberhard praví:..?ím hlouběji je rasa v p?vodním stavu, tím ?astěji nalezneme krve?íznivou bezuzdnost, radost z prolévání krve a z mrza?ení. Mu?ení a odpravování zajatc? je pro mnohé divoké kmeny národním svátkem. Rudá barva zachovala, beze sporu, vzněcujíc! p?sobnost prost?ednictvím neuvědomělé paměti: je to barva krve“.A ?eň:Pro spodní sexuální proudy hitlerovství je p?ízna?ná skute?nost, ?e nával ?en do pracovních tábor?, jak oznamují dob?e zpravení znalci poměr?, byl del?í dobu proto tak velik?, je?to se vět?ina děv?at domnívá, ?e se takto vyvléknou z dozoru rodi?? a ?e budou moci ?iti nevázan?m ?ivotem se ..v?emi pohlavními právy“. Toto ?právo na zdrav? ?ivot pohlavní“ se stalo formulí, která se u mladé generace neustále vrací a je logicky v souhlase s mnoha ostatními národně socialistick?mi ?ideami“, které tíhnou k úplnému rozlomu 5 opatrněj?ími tradicemi. Následky těchto diletantsk?ch pokus? a nehorázn?ch hesel jsou i zde podobné a nep?edvídané jako t?eba v konfliktu nábo?enském. Zde jsou toliko vět?inou druhu nenapravitelného: nákaza mláde?e pohlavními nemocemi je zna?ná. Je to pochopitelné, vnímá- — e-li tón, jej? nasazuje hitlerovská mláde? i v písemném, ve?ejném styku, hovo?íc o pohlavních otázkách. Je to surov? kuplí?sk? tón, kter? osvětluje zdivo?ilost a katastrofální, ple- bejsk? duch, kter? na rozdíl od tupené republiky má ?posíliti mravně německou mláde?“. Citujeme takov? dokument z Reichovy ?Massenpsychologie des Faschismus“ — je to dotaz z pracovního tábora hitlerovské mláde?e ?í?skému vedení německé mláde?e. Jakkoliv surov? je tento dokument, bylo by nesprávné vzdávati se jeho oti?tění jen z tohoto d?vodu; mluví více o dne?ních německ?ch poměrech ne?li co jiného. Dokument zní:?Tá?eme se ?í?ského vedení německé mláde?e: Jak má mláde? ?iti pohlavně? Jsou jen ?ty?i mo?nosti:Zdr?elivost. Má ?iti mláde? zdr?elivě, ?ili zdr?ovati se a? do man?elství jakékoliv ?innosti pohlavní?Sebeúkoj. Má se mláde? ukájeti sama?Homosexuální úkoj. Má se německá mláde? ukájeti sama se stejn?m pohlavím? Jestli?e ano, kter?m zp?sobem? Vzájemnou onanií nebo soulo?í v ?iti?P?irozená láska a pohlavní styk mezi chlapci a děv?aty? Má se německá mláde? vysloviti pro p?irozen? pohlavní ?ivot a podporovati jej? Jestli?e ano: kde se má láska díti? (Otázka bytová.) Jak a ?ím se má zabrániti po?etí? Kdy se má tato láska díti?“Sotva lze nazvati ?erstvou věcnost tohoto projevu jinak ne? barbarskou. Znenáhla poci?ují v Německu i ?eny, kdy? p?e?la první velká vlna pohlavního záchvatu, jakou zhoubu napár chala. V usměrněném ?asopise ?Die deutsche Kámpferin“ se praví: ?Mu? a jeho pohlavně sobecká touha po moci se stala mě?ítkem věci“. A: ?Zena v Německu je dnes strhána do ?píny hanobení, jakému nebyla dosud vydána v ?ádné době německé minulosti.“ A kone?ně se praví v pamětním spise pro Adolfa Hitlera: ?Mu? je nyní vychováván nikoli pro man?elství, n?br? proti němu .. . V?chova ve svazech, kamarádské domy, svazy mu??, sporty hrozí, ?e rozvrátí rodinn? ?ivot. ?ena z?stává ve stínu osamění. P?jde-li se touto cestou dále, omezí se vztah kone?ně jen je?tě na bezduchou pohlavnos t“. Bezduchá pohlavnost, to jest sobě sta?ící, primitivní, ?ivo?i?ná sexualita, to byla základna politické hysterie mas, byla po?átekajehol?konec, kdy? opadla voda rétoriky, hesel, masové sugesce a kdy? ponenáhlu nezbylo nic kromě stabilisovaného násilí.věda a práceKdy? dostane ?esk? vědec náv?těvu...Navazujíce na svou zprávu o ?Vědeck?ch pracovnících po 963 K? měsí?ně“ vy?ádali jsme si informace o postavení těch, od nich? je mo?no o?e- kávati, ?e zítra budou representovati oficielní vědu na?eho státu. Na otázku, co stát ?iní pro vědu a jak se chová k mlad?m u?enc?m, dostalo se nám mno?ství zpráv od pracovník? nejr?zněj?ích fakult v?ech na?ich vysok?ch ?kol: p?áli bychom si, aby tyto informace, je? jsme tu vybrali a ut?ídili, nebyly tak ponuré.Bed.Host do domu.V?ele na?eho státu stojí u?enec. Toto platónské za?ízení vrhá dobré světlo na nás, po celé Evropě, v celém světě. Kone?ně země, v ní? i zevněj?ím zp?sobem je potvrzeno p?esvěd?ení, ?e věda má ?íditi ná? ?ivot individuální i spole?ensk?. Kone?ně země, v ní? badatelská práce rozumu je plně zhodnocena, v ní? věda je postavena na to místo, na něm? ji chtěli mít velicí myslitelé osmnáctého století.Tohle v?echno si ?ekne pozorovatel z povzdálí, mlad? vědeck? pracovník cizí, a rozhodne se, ?e nav?tíví v Ces- koslcvensku kolegu toho a toho, s ním? se seznámil na nějakém vědeckém kongrese. Rozhodne se, ?e pook?eje na t?den v ?eskoslovensku, v této zaslíbené zemi vědy. B?vá to du?evním svátkem pro takového vědeckého pracovníka, nav?tíví-li ho odborník stejného oboru odněkud z ciziny: to je po měsících nebo rocích osamělosti kone?ně jednou tvor, jen? mluví stejn?m jazykem. Sdělují si své objevy, vysvětlují své metody, potvrzují své dohady: ani věda neroste ze samoty, n?br? ze spolupráce lidí. P?edstavte si v?ak situaci na?eho vědeckého pracovníka, kterého ?těstí takové náv?těvy potká.Naskytne se mu potě?ení, ukazovati cizinci vědu svíranou svěráky úsporn?ch za?ízení. Vědecké ústavy, dotované ro?ně necel?mi 20.000 K?, z nich? se platí cel? provoz ústavu, plyn, jen? jde měsí?ně do několika set korun, i knihovnu. Tyhle knihovny: bez cizích ?asopis? obejít se nelze, na odebírání nov?ch v?ak není ani pomy?lení, tak?e nezb?vá ne? pokud na ně peníze sta?í, omeziti se na odběr periodik u? dlouho vycházejících. Nové knihy se kupuji o p?íle?itostech vzácn?ch a slavnostních, o tom r:;a :iu;e ?éf ústavu. P?i této úspornosti si v?ak nelze r?át. aby byly nakupovány knihy, zastupující v tom- *é?jin? názor, ne?li v něm zastupuje tento ?éf,mn: . ie oolet? nebo i 701et?; takové nové knihy se prostě nekupuji. Také specialisované knihy, zab?vající se podrobní nějak?m úzk?m oborem, se nekupují. To jsou v?ak knihy, na ně? jsou mladí věde?tí pracovníci p?ímo odkázán;: nechá-li ho ?éf p?edná?et, nevyvolí mu nikdy ?irok? vědeck? obor, n?br? v?dycky jen nějak? specialisovan? úzk? v?sek. Nezbude tedy asistentovi, jeho? plat během osmileté prakse asistenské na vysoké ?kole se pohybuje mezi 1150 K? a 1600 K?, ne? aby si takové knihy, u nich? cena 500 K? neb?vá nijakou vzácností, kupoval sám. Dělá to resignovaně: zvykl si u? na to, ?e je-li technikem a dělá-li pro vědeckou slávu své vlasti v ústavní laborato?i pokusy, musí si také platiti chemikálie ze své vlastní kapsy.Pro? jenom diktáto?i?Není divu, ?e tento ná? mlad? vědeck? pracovník p?ijde poněkud do rozpak?, ocitne-li se pojednou v situaci, kdy pouhá spole?enská samoz?ejmost ho nutí k tomu, aby cizince, kter? ho nav?tívil, do ur?ité míry pohostil, p?i nejmen?ím, aby zaplatil taxi na cestě z ústav? do ústav?, které u nás neb?vají právě blízko sebe. Taková vědecká náv?těva na t?den zp?sobí oby?ejně, ?e v?echno, co mu po zaplacení ?in?e zbylo na měsí?ní spot?ebu, je vydáno za t?den. Proto?e na to nejsou ?ádné fondy a ve?ejné úhrady, nezbude mu, ne? aby se pokusil v mni?ské chudobě a apo?tolském od?íkání vydr?et nějak do konce měsíce, nebo do 10. p?í?tího měsíce, kdy stát vyplácí gá?e. M??e p?i tom b?t uspokojen, ?e dostál své vlastenecké povinnosti a utě?it se tím, ?e práce pro vlast se neplatí. A m??e tu dnes dokonce nalézti i d?vod k optimismu, jak nám jeden z mlad?ch vědeck?ch pracovník? ?ekl: ?Na ?těstí u? k nám te? skoro nikdo nejezdí. Ale je?tě p?ed několika lety, to o nás měli ohromn? zájem a jezdil k nám kde kdo. Tehdy ka?d? z na?ich asistent? takovou milou cizí náv?těvu musil kompensovati hladovkou .. .“I tomu je kone?ně zvykl?: jak jinak by se mohl do- ?kati toho, aby některá jeho vědecká práce skute?ně vy?la tiskem? Napí?e-li vědecké dílo, m??e se p?ipravit na to, ?e jeho práce bude le?et dva roky v zásuvce. Kde by si sehnal pot?ebn?ch 20.000 K? na její vydání? Je?tě ?těstí, poda?í-li se mu najít pro ni nakladatele v Německu, jak se to stává podnes: pak sta?í, zaplatí-li si své autorské v?tisky, které ho p?ijdou jen na nějak?ch 3000 K?. To se dá vyp?j?it. Napsaná a vydaná kniha se v?ak musí rozesílat do světa odborník?m k posouzení, a k tomu, aby její v?sledky se staly skute?n?m majetkem vědy a daly základ k dal?ím pracím. Je t?eba hradit porto 12—15 K? z kusu. Vědeck? pracovník se tedy musí uskrovnit: nem??e si dovolit podarování více ne? pěti nebo deseti odborník? měsí?ně, jinak by se mu gá?e mcóěúnli na po?tovném.P?i tom styku s cizinou musíme po?ítat stále s — p?ízniv?m faktem, ?e si vědeck? pracovník znalost některého cizího jazyka nebo vět?ího po?tu jich osvojil nň nějakou ??astnou náhodou p?ed tím. Jakmile se je-ňn: u dostal na universitu, není na to u? pomy?lení Kde? pak by si mohl dovolit platit nějaké hodiny konversace. Stejné není ani pomy?lení na kupování beletrie nebo dokonce na placení lístk? do divadla. To jsou pro mladého vědeckého pracovníka zapovězené rozko?e. Zejména kdy? se o?ení: na ?enu toti? nedostane nic, na dítě dostane p?ídavek 150 K? měsí?ně. Tento p?ídavek v?ak se mu vyplít; jen pro první dvě děti: p?epych dal?ích dětí není ?ádoucí ano pravděpodobn?.P?i pohledu na tyto poměry upadají zejména hosté z Německa v poku?ení srovnávati se svou zemi. Asistent se tam dostává fakticky ihned v po?adí mimo?ádného profesora a pobírá na?ich 2600 K? měsí?ně. Jmenování ml- mo?ádn?m_ profesorem u? v Německu nemá faktického v?znamu. Rádn? profesor má minimálně na?ich 10.000 K?. to je dvojnásob ne? u nás. To jsou platy i p?i ohledu na vy??í cenov? index daleko p?íznivěj?í, ne? platy na?e, zejména vezmeme-li ohled na to, ?e zatím co dnes u nás je t?eba po?ítat s minimální cenou dvoupokojového bytu ro?ně 5000 K?, má německ? vědeck? pracovník byt ve státním domě za ro?ních 3000 K?. P?íplatek na děti se platí v Německu na ka?dé dal?í dítě. To ov?em v?echno je ve smyslu propagandistické kulturní politiky diktátor?. Nepot?ebuje v?ak i demokracie stejnou propagandu? Nemusí dnes dělat reklamu i nejkvalitněj?í a nejseriosněj?í obchodník? Demokracie musí podporovati inteligentní rodi?e, aby mohly míti děti, poněvad? se stejně jako v diktaturách i v demokraciích rodí a vychovávají z inteligentních rodi?? inteligentněj?í děti. I demokracie by si měla dovoliti p?epych honosné kulturní politiky. Zejména proto, ?e to je p?epych ne jen z d?vod? propaga?ních.P?epych kulturní politiky.Stát ?et?í. Proti tomu se nedá nic namítat. Nesmí v?ak ?et?it automaticky pouze na tom místě, kde nodle povahy posti?en?ch se m??e nadíti nejmen?ího odporu. Nesmí ?et?it p?edev?ím na ?kolách a vědeck?ch ústavech prostě jen z toho d?vodu, ?e se nedá o?ekávat, ?e by profeso?i nebo u?enci, o nich? je známo, ?e mívají ur?itou nechu? k energick?m zásah?m do věcí ve?ejn?ch a o nich? se nedá s pravděpodobností o?ekávati, ?e by se vypravili s kamením v ruce do ulic.Nesprávn?m ?et?ením na n?íklad je, jestli?e se dvě representa?ní místa vědecká obsazují zásadně jedním ?lověkem, aby po?itky z nich mohly b?ti zkráceny. Tak se stalo na p?íklad nedávno, kdy? ?editel geologického ústavu na technice byl jmenován sou?asně i ?editelem státního geologického ústavu. S hlediska úsporné politiky státní se tak stalo proto, ?e se profesoru, jen? má platu asi 50.000 K? ro?ně, p?idalo asi 20.000 K? ro?ně. Kdyby se obě místa obsadila r?zn?mi u?enci, stálo by to o nějak?ch 20.000 nebo 30.000 K? ro?ně víc. Stojí v?ak tato úspora za to, co je s ní spojeno nev?hod? Tím, ?e i druhé místo bylo obsazeno t?m?, u? jednou znám?m u?encem, zav?ela se jinému, mlad?ímu, naděje na postup. Máme mnoho geolog? a dosti geolog? vynikajících: nebyla tu nouze o osoby. A i s hlediska vědeckého je nesprávné, jestli?e se r?zná autoritativní vědecká postavení, je? mohou slou- ?iti k uplatnění r?zn?ch vědeck?ch názor?, soust?e?ují na tého? ?lověka, jestli?e se vylu?uje pot?ebná vědecká konkurence.Tato nemírná ?etrnost bije do o?í zejména tehdy, jestli?e se na druhé straně p?ímo vyhazují peníze na nep?imě?eně velké a p?epychové stavby. Nov? chemick? ústav v Dejvicích, budova, vyzna?ující se cel?mi kilometry chodeb, je p?íkladem takového p?epychu v na?ich mal?ch poměrech. P?i rozdělování místností pro jednotlivé discipliny do?lo dokonce k nesl?chanému zjevu, ?e místo obvykl?ch zápas? o místnosti nevěděly jednotlivé obory, co s tolika místem. Jen z presty?ních d?vod? se sna?ily jednotlivé obory získati vět?í po?et oken nebo vět?í po?et ?tvere?ních metr?. Jeden profesor dostal dokonce pro sv?j obor na 80 místností. Kdy? podle p?edpisu měly b?ti jednotlivé místnosti na dve?ích ozna?eny tabulkami podle svého ú?elu, nastaly rozpaky, jak v?echny ty místnosti nazvati. Tak najdeme dnes v tomto chemickém paláci p?i jednotliv?ch oborech místnosti k vá?ení látek ozna?ené jako ?Váhovna 1“, ?Váhovna 2“, ?Váhovna 3“. Vět?inou jsou zcela prázdné. P?ijdete do krásného pokoje, obrovské laborato?e, se zavedením plynu, páry, horké vody a v?eho, ?eho je t?eba — jenom ?ivé du?e v ní nenajdete. Dostane se vám vysvětlení, ?e podobné místnosti jsou k tomu, kdyby se snad v budoucnosti někdo habilitoval na nov? obor. Tak p?edimensovaná je celá budova. Proto?e technici trpí na matematické v?po?ty, dali si práci s v?po?tem, ?e p?i normálním po?tu my?ek v budově zaměstnan?ch by jedno umytí v?ech oken a místností si vy?ádalo p?esně rok ?asu.?stav obydlen? pavouky.A zatím jinde r?suje na technice 200 poslucha?? v místnosti, do ní? by se normálně ve?lo 30. A jsou to síně, v nich? je t?eba od ?íjna do b?ezna svítit po cel? den. A zatím by toho nebylo ani t?eba. V Trojanově ulici stojí u? celé t?i roky opu?těn star? technick? ústav, budova dob?e Zachovalá a vystavěná nedlouho p?ed válkou. Je to cel? obrovsk? blok, naprosto liduprázdn? a kromě pavouk? nik?m neob?van?, v jeho? jediné místnosti se dosud konají p?edná?ky. Ve v?ech místnostech je zaveden plyn a v?echno, co je t?eba k vědecké práci. Je to dnes hotová pustina. Státní instance se u? po léta prou, má-li se v té budově umístit konservato? ?i něco jiného. Prozatím to vyhrála hospodá?ská správa techniky a bylo rozhodnuto, ?e v b?valém chemickém ústavě budou uskladněny roho?ky, smetáky, ko??ata a koberce, hadry i jiné pot?eby.Zatím co tato budova je liduprázdná, tísní se d?le?ité ?ásti vysokého u?ení technického po soukrom?ch domech, kde? za jednotlivé objekty platí stát na nájemném a? 300.000 K? ro?ně: geologick? a geodetick? ústav je U Helm? v Lazarské ulici, celé děkanství ?koly stavebního in?en?rství je ve star?ch domech na Karlově náměstí 17 a 19, jiné ?ásti jsou jinde, v mal?ch pokojících a mansardách, za ně? stát platí vysoké nájemné. V jednom z těchto dom? platí stát z 5 kumbálk? ro?ně 60.000 K? nájemného za podkroví. Z těchto peněz by se dalo uhraditi v?e, co je t?eba na adaptaci starého chemického ústavu, a nebylo by t?eba na jedné straně nechávat le?et p?epychové místnosti ladem, zatím co se na druhé zbyte?ně peníze vyhazují.dopisy?e?i odpovídají mlad?m Slovák?mI.Vá?en? pane redaktore,prosím, abyste jako p?íspěvek k slovenské anketě ?P?ítomnosti“ uve?ejnil tyto ?ádky:V ?P?ítomnosti“ vyt?ká ?Bratislavsk? Slovák“ ?ech?m mimo jiné i to, ?e se ?e?tině a ?eské literatu?e úmyslně vymáhá na slovensk?ch st?edních ?kolách d?le?itěj?í postavení ne? jaké má sloven?tina a slovenská literatura na ?kolách ?esk?ch. Má to b?t jeden z ?fakt?“, jimi? se dokazuje nerovno- právnost a útisk sloven?tiny v na?em státě. Prosím, aby ?tená?i sloven?tí i ?e?tí nestranně posoudili, podle fakt vypsan?ch z ú?edních osnov vyu?ovacího jazyka ?eského (vyd. státní nakladatelství 1934) a z u?ebnic literatury pro ?áky V., VL. VII. a VIII. t?ídy ?esk?ch st?edních ?kol (Men?ík, Ertl), do jaké míry se v?tky ?Bratislavského Slováka“ zakládají na pravdě.Osnovy, str. 5, ?ádají: v?cvik v praktické znalosti ?eskoslovenského (ne ?eského!) jazyka slovem a písmem í,t. j. v zemích ?esk?ch té? sloven?tiny, na Slovensku ?e?tiny), odvozené z ?etby.Osnovy str. 8: na vy??ím stupni v?klad hlavních odchylek druhého znění spisovného jazyka ?eskoslovenského (v zemích ?esk?ch sloven?tiny, na Slovensku ?e?tiny), které ?ák poznal dosud cestou praktickou.Osnovy str. 14: pokud bě?í o druhé znění ?eskoslovenského jazyka spisovného, je vyu?ovacím cílem znalost pot?ebná k úplnému porozumění hovoru i ?etbě.... Tato znalost se získá srovnáváním obou znění spisovného jazyka p?i ?etbě.,. ?ák?m ?esk?m na Slovensku je dovoleno psáti polovinu písemn?ch zkou?ek i písemn?ch slohov?ch cvi?ení ?esky. Obdobná v?hoda platí i pro ?áky slovenské na ústavech ?esk?ch.O s n o v y s t r. 21: v zemích ?esk?ch ?te se jedno, na vy??ím stupni aspoň dvě díla slovenská za rok.O s n o v y s t r. 17: na ni??ím stupni se ?ádá ve ?kolní i domácí ?etbě: ve II. t?ídě Kuku?in (?Velkou ly?icou“), Vansová (?Janko a Danko“), v III. t?ídě Chaiúpka (?Spevy“), Podja- vorinská (?Balady“), ve IV. t?ídě Holl? (?Selanky“), Sládko- vi? (?Detvan“), Kuku?in (?Mladé létá“), Kalin?ák, v?bor ze ?oltésové nebo Tajovského.Osnovy str. 22: na vy??ím stupni v V. t?ídě: Král’ (?Balady“), 1 kniha slovenské umělé epiky (na p?. Hviezdoslav ?Hájnikova ?ena“, Sládkovi? atd.), ?oltésová, Podjavorinská, Vansová, ?aják, Nadá?i ?Adam ?angala“. V VI. t?ídě: Sládkovi?, Botto (?Smrt Jáno?íkova“), Tajovsk?, Timrava, Vajan- sk? (?Letiace tiene“). V VII. t?ídě: Sládkovi?, Vajansk?, Kuku?in (?Dom v stráni“), Hviezdoslav (?Herodes a Herodias“). V VIII. t?ídě: 1 nové drama ?eské nebo slovenské, moderní román ?esk? nebo slovensk?, Krasko, Jesensk?, Luká?, Smrek a pod.To je ?etba. Kromě toho zvlá?tní literární v?klad je v u?ebnicích vyhrazen Palkovi?ovi, Bemolákovi, ?túrovi, S. Chalúp- kovi, Sládkovi?ovi, Bottovi, Vajanskému, Hviezdoslavovi, Ku- ku?inovi, Náda?imu,Takov? je ú?edně p?edepsan? stav podle nov?ch osnov z r. 1934. Jak v?ak je tomu podle star?ch osnov? Snad tam aspoň platí v?tka ?Bratislavského Slováka“?V dosavadních literárních rukovětech podle star?ch osnov pro t?ídu V. a? VIII. st?ed, ?kol jsou probráni, zpravidla velmi ob?írně, tito auto?i: T?anovsk?, Ho??i?ka, Krman, Běl, Dole?al, Pálkovi?, Tablic, Bajza, Bernolák, Fándli, Holl?, J. Chaiúpka, odluka ?túrova, ?túr, Hurban, Hod?a, Hattala, S. Chaiúpka, Sládkovi?, Král’, Botto, Matú?ka, Kuzmány, To- má?ik, Kalin?ák, Rimavsk?, slovensk? zápas ve 2. pol. 19. století, Palárik, Záborsk?, Ormis, Podhradsk?, Kubáni, Ferien- ?ík, Zechenter-Laskomersk?, Vajansk? (3 strany!), Hviezdoslav (4 strany!), Bella, Horal, Somolick?, ?oltésová, Vansová, slovensk? realismus, Kuku?in, Podjavorinská, ?aják, Tajovsk?, Náda?i — mladé Slovensko: Krasko, Roy, Jesensk?, Rá- zus, Kr?méry. Nové u?ebnice dosud nejsou vět?inou hotovy, u?í se tedy podle těchto star?ch u?ebnic.Nevě?ím, ?e se po p?e?tení v?ech těchto such?ch fakt najde mezi soudn?mi Slováky je?tě někdo, kdo by vě?il, ?e se ?eská literatura a jazyk vymáhá jen na Slovensku a ?e se ?e?tí ?áci nic nedovědí ani o slovenském jazyku, ani dokonce o největ?ích literárních zjevech slovensk?ch (Hviezdoslav!), jak mě! odvahu tvrdit na tomto místě slovensk? pisatel. Pokud se t??e ostatních v?tek, necht promluví o nich jiní, kte?í mají lep?í p?ístup k p?íslu?n?m fakt?m; nechci jen tvrdit nic, co ne-mohu sám fakty dokázat. Ov?em, taková tvrzení, ?e kter?si ae:a ?ekl. ?e nerozumí sloven?tině, jsou vyvrácena samou existencí slovensk?ch p?íspěvk? v tomto listě i v jin?ch ?esk?ch listech: tvrdí-li něco podobného někdo, a? Cech nebo Slovák, je v tom jistě zl? úmysl kalit vodu. M?j u?itel ?e?tiny na reálném gymnasiu v Praze V lil, kladl velk? d?raz na d?kladnou malost slovenského jazyka i literatury; tak ?iním dnes, po 15 letecb, i já. jeho ?ák, a prosím, aby mi ?Bratislav- Af Slovák** i jeho krajané vě?ili, ?e ?iním je?tě více, ne? péulfárafl áfednf osnovy. Ze záliby (uvádím to jako doklad, ad* na?e stfeAd ?kola u?í sloven?tině a v jaké mí?e) jsem psal 1 aa filosofické fakultě p?edná?ky slovensk?, a je zajímavé psté, ?e kolegové Slováci, kte?í si ony p?edná?ky ode mne vy- p?j?il; nechtěli vě?it ?e nejsem Slovák ...E-iri?e' ;: :vi:í ji? kone?ně oprostili od oné:skenestarající se o fakta, s ni? se v je-;.;ilaser setkáváme; pak by jistě brzy nastalo— a;nén- v e:~ér. ;;;u větví na?eho ?eskoslovenského ná- Dr. Václav Martin?.II.V Bratislavě dňa 22. II. 1935.Vá?en? pán redaktor!V ptslednom ?ase vraciate sa v ?P?ítomnosti“ k slovenskej otázke. Z uve?ejněn?ch dopisov je badat’, ?e najva??ie prianie pisatefov je, aby osudy Slovenska boly spravované Slovákmi. Pán G. H. v 6. ?ís. uvádza, ?e k jeho splneniu by zatial’ sta?ilo akési vládne nariadenie, ustanovujúce, ?aby sa na Slovensku p?ijímali do slu?ieb ?tátu bezpodmiene?ne Slováci, i v tom pripade, ?e by sa sná? nevyrovnali odborn?m vzděláním o miesto sa uchádzajúcim ?echom“. Ide teda stále o ?esk?ch zamestnancov. Navrhované rie?enie je sice jednoduché, mnoh?m by bolo po chuti, ale je pri najmen?om nespravodlivé.Ceskí zaměstnanci na Slovensku vyzna?ujú sa toti? krém in?ch vlastností, viac menej kritizovan?ch a to z najróznej?ích hfadísk, e?te aj tou, ?e majú děti. V páde, ?e sa tieto na Slovensku priam nenarodily, p?i?ly sem v tak mladom veku, ?e sa eelkom ?aklimatizovaly“. Ako p?íklad uvádzam seba. Vo veku 5 rokov som sa na Slovensko dostal, v?etky ?koly od ludovej po vysokú mám slovenské, ?ijem v slovenskom prost?edí, a tak nieto divu, ?e sloven?ina stala sa mi bli??ou ne? ?e?tina. Ba spisovná ?e?tina mi robí zna?né ?a?kosti. Preto Vám pí?em slovensk?. Ba ?o viac, i cel?m svojím sm??laním neli?ím sa od kolegov Slovákov. Pri tom pri v?etkom som si vědom?, ?e som Cech, a ku tomu sa v?dy aj doznávám. A tak?ch, v tomto směru mne podobn?ch je nás velká vá??ina.Nu? ale t?mto p?iznáním sa k ?eskému národu sme automaticky zadeleni do ?náhradnej zálohy“, ktorej Slu?by iba v tom p?ípade budú vy?iadané, ke? síly mlad?ch Slovákov nebudú posta?ovat. To je prianie pána G. H., a verte mi, ?e v tejto tú?be neni osaměl?. Ba ?o viac, v mnoh?ch in?titúciach sa jej splnenie stává skutkom, a je zaujimavé, ?e pri tom majú ?asto rozhod?ie slovo právě Cesi. Ve? na?e pocity si sná? viete p?edstavit’, ke? universitn? profesor, Cech, povie v kolegiu: ?To?, pánové, vezměte na vědomí, ?e u mne bude asistentem pouze Slovák, a jen Slováka budu habilitovat.“ Tu neni divu, ?e asistent-Cech na na?ej universitě je bielou vranou. A potom sa pán G. H. diví, ?e rodi?e posielajú děti do ?kol na Moravu a do Ciech, s tu?bou, aby sa aj tam po vy?kolení uchytily. T?m jedine sa ich děti vyhnú stigmatu menejcennosti, pe?ati Cecha-pri?elca. Nerá?te sa dcm-.:evs: ?e preháňam, poměry sú e?te hor?ie.A ke? uvá?íme, ?e i tí, ktori Sú proti ?esk?m zaměstnán najzatvrdilej?í, predsa uznávajú ich zásluhu, ?e p?i?li akc pomoc v núdzi najvy??ej, potom tento postup v??i ich de?cm je divn?m prejavom v?a?nosti.Jano KovákIII.Vá?en? pane redaktore!Je pravda, ?e po p?evratu nebylo dostatek slovensk?ch ú?edník? a ?e slovenská místa byla a jsou p?evá?ně obsazena Cechy. Bude dlouho trvati, ne? tito lidé tak zestárnou, ?e svá místa p?epustí Slovák?m. Ale byla p?ece p?ed pěti lety konjunktura. Nech? mně nějak? Slovák od ?emeslníka po?ínaje a vysoko?kolákem kon?e, pádn?mi d?kazy potvrdí, ?e Slováci se sna?ili v této době získati míst v ?echách. I dnes máme nedostatek uchaze?? o vypsaná léka?ská místa v ?eském pohrani?í, kam proto se hlásí pohotoví Němci a ru?tí emigranti.Nemyslím jen státní slu?bu. V soukrom?ch slu?bách bylo velmi mnoho míst pro slovenskou mláde?. Na p?iklad v peně?nictví. Filiálky ?esk?ch peně?ních ústav? p?ímo rostly na Slovensku. ?eské ú?ednictvo muselo se tam proto stěhovali, nebo? nebylo pro tato místa dosti zapracovan?ch uchaze?? Slovák?, Slováci nehledali míst v bankách v Cechách nehledali praksi v úst?edích bank. Cekali, a? tato místa na Slovensku spadnou jim do klina. A banky ve filiálkách na Slovensku mohly míti jen zaměstnance, p?edem ji? zapracované v úst?edích — centrálách. Pravidlo není bez v?j-mky Tak, pravda, bylo několik Slovák?, kte?í se hlásili o města v bankách v Praze. Byli p?ijati. Av?ak, kdy? banka je pc zapracování posílala do sv?ch filiálek opět na Slovensko, — s vět?ím platem! — raději s men?ím platem z?stali v PrazePtal jsem se několikráte vět?ích ?ivnostník? i továrník? zda hlásí se k nim u?ňové ze Slovenska. Odpově?: nikde, ale s radostí bychom je vzali.Ze styk? se Slováky, obchodními akademiky, kte?í si na?li místo v Praze, jsem seznal zna?n? rozdíl akademika Slováka a ?echa. Slovák cítil se ura?en, kdy? byl pou?ován, jak má tu neb onu práci vykonat. Cech témě? nikdy. Měl-li Cech, jako akademik, roznésti akvisi?ní letáky po klientech, beze slov to u?inil. Kde?to Slovák to udělati nechtěl, ?ka, ?e studoval ne proto, aby dělal rozna?e?e. Ov?em zapomínal, ?e zaměstnavateli je milej?í ?lověk, kter? se za práci nestydí.I dnes mnohé rodiny dávají své děti do uěení do německ?ch kraj?. Pro? Slovák své dítě nikdy do u?ení do Cech nepo?le ? Hekne si asi: pro? Cech své dítě neposílá na Slovensko? Zapomtíná, ?e to dítě se nemá tam ?emu novému prakticky p?iu?iti, kde?to v historick?ch zemích byl ji? p?ed válkou pr?mysl, bohaté ?ivnostnictvo, ?il? obchod a intensivní zemědělství.5708658763000Vkusné, dobré dopisní papíryIZADE9 SAEB I KICD DD A !LI A václavské náměstí ói, u mucea ft.MK.Cl> ft CLIL ?ní IE ft a rftMrlM dlouhá t?. i z, u staromést. n, m.Vkusné, dobré dopisní papíryIZADE9 SAEB I KICD DD A !LI A václavské náměstí ói, u mucea ft.MK.Cl> ft CLIL ?ní IE ft a rftMrlM dlouhá t?. i z, u staromést. n, m.Velmi dobr?m ?inem je, ?e ministerstvo národní obrany posílá mláde? slovenskou a podkarpatoruskou do pluk? v historick?ch zemích. A tak i slovenská mláde? má jiti do u?ení a na studie tamté?. Není správné, aby Slovák měl zaměstnání jen na Slovensku a ?ech jen v Cechách. Republika je ?eskoslovenská v?em nám dohromady lidem jedné krve a zájm?.Bankovní ú?edník.Jak to vypadá na Tě?ínsku?esk? Tě?ín, 21. b?ezna 1935.TJI.P?ed rokem za?al neklid.Pxvrdí vám to v?ichni, kdo tu ?ijí. Od rozhodnutí o ?esko- slovensko-polské hranici z roku 1920 bylo na Tě?ínsku celkem klidno. Poláci neměli p?í?iny k nespokojenosti. Dc- stali z rukou ?eskoslovenské vlády a jejích ú?ad? tolik vymo?eností, po nich? marně volali za rakouského re?imu. Nějaké ty stí?nosti, bez nich? se nic na světě neobejde, se dnes nepodar; nikomu zve Licit se zpětnou platností tak, aby mohlo b?t pr kizino. ?e u nás Poláci na Tě?ínsku úpěli. Máme vlast- oofii, které by neměly p?ejít do národní tradice, ale znásil- j- — men?in jsme nikdy nezh?e?ili. Nemáme to v povaze, nechceme se tomu ani nikdy nau?it. Polská men?ina, p?edsta- -.-n?h p?l procenta obyvatelstva na?írepu- b 1 i k y, byla zahrnuta do zákona dobré v?le. Na?i se dívali na tě?ínské Poláky jako na kulturní men?inu, která bude moci zachovat v?echno svérázné a p?i tom tvo?it most k polskému národu.,,V?emi silami jsme se sna?ili zapomenout na proti?eské p?e?ir. v někter?ch Polák? z doby p?ed rozdělením Tě?ínská“, uji??uje mě jeden z tě?ínsk?ch ve?ejn?ch pracovník?, prof. Václav P i a c h t. ?S na?í strany nebylo uplatňováno chytráctví, které by si za ústupky vykupovalo polské projevy loyality. Naopak, polské men?ině se dostalo hned plné míry ?eskoslovensk?ch ob?ansk?ch práv. Neuplatňovali jsme p?i tom ani zásady politického obchodování. Plnost ob?ansk?ch svobod a práv byla na?im Polák?m dána bez ohledu na kulturní a právní postavení ?eskoslovenské národní větve, ?ijící v Polsku, zejména na Volyni. Právě ná? sná?eliv? postup umo?nil klidné sou?ití v?ech národnostních slo?ek na Tě?ínsku: ?echoslovák?, Polák?, ?lonzák?, Němc? a ?id?.“Svízelné p?edpoklady agitace proti státu, kde má vedoucí národ takové pochopení pro spravedlnost k men?inám! Ale politikové jsou kouzelníci, kte?í dovedou vydupat ze země, co právě pot?ebují. Za?ali tedy dělat situaci, jak se ?íká. Nápadnv obrat k hor?ímu je star? právě rok. Je to jubileum, jeho? zdej?í na?i lidé nemají p?í?inu oslavovat. V únoru 1934 bvlv ca polském území tě?ínského Slezska uspo?ádány velké ňavansti. smute?ní slavnosti na památku boj? o Tě?ínsko v roce 1919. Hlavním jejich ú?elem bylo o?ivení událostí ji? skoro zapomenut?ch. Koranou, nasazenou okázale těmto aiavnostrm. bvlv v e?ejné projevy 24. a 25. února v Cieszyně, namí?ené p?ímo proti ?eskoslovenskému státu a jeho p?edstavitel?m. Od té doby za?alo soustavné znepokojování Tě- Saska s polské strany. Vzpomínáte, k ?emu do?lo právě těch dn? v mezinárodní politice? K uzav?ení německo-polskéSbramtx.nep?átelství likvidované p?ed patnácti lety, byly sdně propagovány polsk?m tiskem, i vládním. Katovická wsiía?ka se pustila do práce. Rok, kter? se od té deky nad Tmmdcem p?ehnal, byl ve znamení roz?i?ování a stupňování polské ofensivy. K tomu, aby byla zastavena, je t?eba, aby klidně a pevně ?ekly své slovo ú?ady a vláda republiky ?eskoslovenské a promluvily tak, aby byli na?i lidé posíleni. ?eká na to kde kdo z na?ich lidí na Tě?ínsku.Zdr?elivost projevu se strany vlády a ú?ad? je chvalitebná, má-li své d?vody a je-li dob?e uvá?ena. ?íká se tomu ?d?stojně klid“. Na Tě?ínsku nabyla tato zdr?elivost takov?ch rozměru, ?e jí Poláci, dokonce i ve?ejně, ?íkají ?slabost“. Uká?i. jak zna?n? úspěch měla taková propaganda na Tě- ?íasku nejen mezi Poláky a nerozhodn?mi nebo bezbarv?mi Sionzáky, ale i mezi vysloveně na?imi lidmi.Velkov?roba nejistoty.-A jak to vlastně bude s Tě?ínském?“Kudv Poláci po Tě?ínsku chodí, tudy sejí nejistotu, pochyb- Vyrábějí je ve velkém, v nejr?zněj?ím provedení. Ko- likrá* ,-ezhazovali s kazatelen na na?em území toto zrní pol?tí kně?il Kolikrát nazna?ovali, ?e dosavadní stav je jen do?asn?, kolikrát ?ekli bez obalu, ?e Tě?ínsko bude celé polské!Pohrani?ní polské strá?e se ?vyptávají na?ich lidí: ?Tak co, jak se p?ipravujete? U? to bude brzo . ..“ Pol?tí celníci ?íká;; na?im lidem, kdy? chtějí p?ejít na krátkou dobu p?es hranici: ?Jen cho?te, docela volně, v?dy? tady u? vlastně není hranice, tady je u? taky Polsko.“I pol?tí u?itelé a ú?edníci, zaměstnanci na ko?icko-bchu- mínské dráze a jiní Poláci u nás tak mluví v poslední době. Od dohody polsko-německé a je?tě odvá?něji od sárského plebisdtu. ?Také na Tě?ínsku bude plebiscit“, jde cd ?st k úst?m, od Moravské Ostravy a Opavy p?es Bohumín a? k J’bLunkovu. Po?adatelé p?edná?ek, které jsem měl v pěti městech Tě?ínská, mě ?ádali, abych nezapomněl v pr?běhu ?e?i nebo v debatě poslucha??m vylo?it, pro? se nemusí bát piebisatu a jak? je rozdíl mezi Sárskem a Tě?ínském. Právě p?i těchto p?edná?kách ve st?ediscích tě?ínského ?ivota vy- cházeio najevo, ?e nejistota ?í?ená pod dojmem německého vítězství v Sársku znepokojila vá?ně na?e lidi.?eho se vlastně lidé na Tě?ínsku bojí? Války?Někte?í i války. Podle ústního podání, na ně? jste v?ude nará?eli, mělo ke konfliktu dojít 19. b?ezna, v den Pilsud- ského narozenin. Toto datum na?e Tě?ínsko ??astně p?e?ilo bez ot?esu, nechci-li vzpomenout planého poplachu velk?ch rozměr?, v noci z 9. na 10. b?ezen, poplachu, kter? odhalil ned: state?nost na?í v?zvědné slu?by v tomto území. 19. b?ezna měla podle tě?ínského proroctví p?ejít polská vojska na na?e území. Poláci v?echno zaberou, ?íkali si lidé. A od- praví v ?echny, kdo nejsou pro Polsko. V?echny, kdo jsou u? zapsáni na ?ern?ch listinách. S tím se tady úspě?ně stra?í. Onehdv to p?i?lo na hostinského v Sovinci u Karvinné. P?i?li do jeho podniku dva mu?i, poru?ili si něco k pití, a kdy? platili, ?ekli z ni?eho nic hostinskému: ?V?ak vy jste také na ?erné listině.“ Od té doby má neklidné spaní.Snad se usmíváte. Měli byste sly?et zdej?í lidi, kdy? vyprávějí své zku?enosti z doby plebiscitu. To nejsou povída?ky. ?íkali to vá?ní, inteligentní a d?věryhodní lidé, p?ed velk?m shromá?děním. Ka?d? takov? v?rok byl posuzován a kontrolován těmi, kte?í byli také p?i tom. ?My se nebojíme polsk?ch voják?“, odpověděl mi mlad? u?itel p?i debatě, na námitku, ?e by to s polsk?m zabráním Tě?ínská nebylo tak jednoduché. ?Ale my nezapomněli na to, co nám Poláci dělali p?i plebiscitu. Ve dne nic. Ale v noci, to si troufali, ve tmě a zezadu, zatím co jsme spali, rozbíjeli nám okna, zapalovali stavení, házeli do domu bomby, st?íleli po na?ich lidech, p?epadávali. Co? by nesta?ilo, kdyby jen ni?ili ná? majetek.' Ne-sMnninniiiinwBit. sune ta n.>e se, abychom to neza?ili je?tě■saw-*. ~^~z~--'-?z :-, -zizé se pilně trénují ve v?echc 'ta^Bífcooech, by to jednoho krásného dnez* -a, mnu'* wncjestli nikdo z Prahy nedovede za-?mk ?? s polské strany. V?dy? k nám mají od~-p b c ? r a-i i-w- V obecenstvu se vyno?ila hlava asiWirfl: -ň-'- dělníka- ?ádal mne, abych mu vylo?il, jak jez!? :izzt ze mwwtrr kter? se v??i na?í republice chová jako OBUL V.:'-,--’-ne. je ponechán p?es v?echny protestyw? - zzz- ~ a na svém místě. Podal jsem mu se zna?nou di- -MT—— n_ námahou vysvětlení o tomto diplomatovi. Děl- -ás i v? p;znamenal: ?Já si taky myslím, ?e to musí mít ZT--J? ■ w-í?í d?vod, kter? my t?eha nevidíme. Ale na to se : - ■ — samarádú nikdo neohlí?í. Oni vidí chyby, pozorují j?essnapkv takového konsula. Kdy? se ani jemu, ani těm, kdoaa pekou. nic nestane, nedivte se, ?e za?ínáme vě?it i ta- c - - — pos ida?kám, jako je ta o devatenáctém b?eznu a vtrh- m? poiiého vojska k nám. Proto?e se tady u nás proti Po- -iciEa nic nedělá, mají na?i lidé dojem, ?e republika a ú?adyTě?ínském nepo?ítají. Podle toho se také za?izují, p?izp?- se my?lence, ?e Tě?ínsko t?ebas opravdu nebude na?e.“Zaznamenal jsem si slova mladého dělníka z Karvinné. A ? -.?ízu ji je touto cestou lidem, je? měl na mysli, ale k ním? ?ia nedosáhne.Církve — květ?í slávě Polsky.Na dvou reportá?ních cestách Tě?ínském jsem musil ?asto vzpomínat na Sársko. Stejná kulisa: domky neútě?n?ch fasád, nad nimi tovární komíny, d?lní vě?e a vě?e kostel?. Stejně nakysl? vzduch, ?luto?ed? opar v p?írodě poněkud chud?í ne? sársk?. Zvlněné porosty, rozpt?lenost sídel, mnohem hor?í cesty, více mrtv?ch továren, více budov zar?stajících travou, plevelem a rzí. Stejná pobo?nost. A jako to pochopil Hitler a jeho církevní politikové u ?eky Saar, tak to pochopili pol?tí stratégové u Olzy: vyu?ívají lásky k Bohu a ?ivotu nábo?nému pro své cíle světské politiky.Propaganda proti na?emu státu je na Tě?ínsku vedena mnoha zp?soby. Mezi ?tve?ici nejú?inněj?ích pat?í vedle ?koly, rozhlasu a novin nesporně kostel, kazatelna, fara. Pol?tí kně?í, placení na?imi penězi, pol?tí u?itelé, kte?í slíbili věrnost na?í republice, vemlouvají sv?m ?ák?m skrytě i otev?eně ned?věru a nenávist k této republice. Doklady toho vám podá doslova ka?dé dítě na Tě?ínsku. A p?ece se proti tomu s na?í strany nic vá?ného nepodniká.Snad nikde nejsou tak podivuhodné církevní poměry, jako na Tě?ínsku. V pohrani?ních okresech fr??tátském a ?esko- h?lnském je dvacetdevět katolick?ch far. Ve vět?ině z nich bvli kdysi fará?i ?e?i, vystudovaní oby?ejně v olomouckém seminá?i. Na vedoucí místa, do konsisto?e ve Vratislavi, se nedostali a dosud se o to mamě pokou?ejí. Tam vládli a vládnou v?hradně Poláci a Němci. ?eské fary na Tě?ínsku dostávaly postupně polské fará?e a ti se ?inili, aby své farníky t??ooí?tilL Nejúspě?něj?ím nástrojem rychlého a soustavného noocí?íování byly a nadále jsou — zápisy do matrik, k-óen z tě?ínsk?ch pracovník? a znalc? poměr?, Antonín Hc i i nek, o tom vypráví:.. .Z.?3BCY do matriky se děly bu? polsk? nebo německy. Tak e stzc. ?e ?eská jména bvla komolena na polská nebo ně- me?i. lid ve své neuvědomělcsti a netroufalosti ml?ky pri- ?naa. r _-nk. fará?e matri?ní zápis, v něm? jeho jméno bylo . O?ekávali jsme. ?e se pol?tí kně?í aspoň p?izp?sobí -m?- i-iT -aTw "rgn To se nestalo. Pol?tí kně?í si po?ínali a w?aBti. sací aebvfi v ?eskoslovensku. ale v Polsku. ?esk? aamu sací cm tzzvk. nerespektují. ?eské po?adavky na za- ??'Sjeai mrs-í ntookta?eb ?mahem oArérají Podle s?ítánilidu z roku 1930 je ve v?ech polsk?ch farnostech na území ?sl. Tě?ínská kvalifikovaná ?eská men?ina. Je v?ak polsk?mi farními ú?ady p?ezírána. ?eská men?ina nemá v tě?ínsk?ch kostelech ?ádná práva. Bohoslu?by se konají v?hradně v polském jazyce.“Na Tě?ínsku je velk? nedostatek ?esk?ch kně?í. Proto?e chybí ?e?tí kně?í, vyu?ují nábo?enství na na?ich ?kolách kně?í pol?tí. Skoro ?ádn? z nich se nenau?il státnímu jazyku. Pol?tí kně?í, vět?inou odchovanci polského bohosloveckého seminá?e ve Vidnavě, mají usměrněné polské vychování. Aby se v tom směru utvrdili, b?vají o prázdninách umis?ováni v polsk?ch ?lechtick?ch rodinách. A v duchu takto zoceleném pracuji potom — v ?eskoslovensk?ch ?kolách.Je?tě podivuhodněj?í jsou poměry v tě?ínské církvi evangelické augsburského vyznání. Na území na?eho Tě?ínská je sedm evangelick?ch far. V?echny jsou obsazeny a spravovány polsk?mi pastory. Proti?eská politika v evangelick?ch tě?ínsk?ch sborech slaví do dne?ního dne neuvě?itelné úspěchy. Kam p?ijdete, tam si vám na?i evangelíci stě?uji. ?ádosti o ?eské bohoslu?by jsou zamítány automaticky a oby?ejně bez od?vodnění. Pol?tí pasto?i odmítají ?esky k?tít. V nedělních ?kolách této církve .jsou ?eskoslovenské děti vyu?ovány — polsk?. Němc?m se naproti tomu vychází vst?íc s polské strany p?íkladně, i kdy? jde jen o dvouprocentní men?inu, na p?íklad sedm německ?ch rodin v Návsí.Na posvátném místě, ve v?ni kadidelnice, za zvuk? varhan, mezi zpěvem a modlitbou padá do du?í vě?ícího lidu proti?eská setba. V nará?kách a někdy rovnou mluví pol?tí kně?í o pohnut?ch dobách Tě?ínská, o kráse víry v Boha a vlastenectví, o věrnosti v boji. Za těmito velk?mi a obecně uznávan?mi slovy, jako v?plň vzne?en?ch hesel, se objevuje velká a vítězná Polska. Jen trpělivost, drazí vě?ící. Bu?te oddaní a state?ní, odměna se dostaví. Odtud se nejistota ?í?í na v?echny strany, i mezi ty, kdo byli donedávna pevní ?echoslováci.V kostelech se dnes mluví s kazatelen jako v době plebiscitu. Tehdy kázal takov? polonisátor v ornátě p?ed shromá?děním vě?ících ve starém kostele v Karvinné: ?Matka bo?í czenstochowská má na hlavě zlatou korunu. V té koruně je Vzácn? drahokam a tím drahokamem je tě?ínské Slezsko. Dopustí?-lí, lide tě?ínsk?, aby byla Polska o tento drahokam oloupena, bude? proklet.“U starosty Ko?doně.Zajděme na radnici v ?eském Tě?íně. Nová budova stojí na náměstí, donedávna pustém. Také domy a ?in?ákv okolo radnice jsou nové, tato ?ást Tě?ína je viditelně ?erstv á a stále roste. Město ve v?stavbě, hned po Zlíně v na?í republice s největ?ím stavebním ruchem. V radni?ní budově mě p?ijímá ?editel městsk?ch ú?ad?, místop?edseda Matice osvěty lidové, Bohuslav K 1 a c. Je na Tě?ínsku od roku 1909.?Vláda i místní ?initelé se musí starat, aby zneklidňování na Tě?ínsku p?estalo“, ?íká ?editel Klac. Mezi lidem se stále roztru?ují pověsti, ?e na?e Tě?ínsko bude obsazeno Polskem a ?e tu bude uspo?ádán plebiscit. Tím má b?t ot?esena víra zejména ?lonzák? v ná? stát. Pri?iňuje se o to zvlá?tě konsul Malhomme sv?mi v?pravami do vesnic- Pri nich jedná s ?eskoslovensk?mi ob?any polské národnosti, zú?astňuje se i pod?adněj?ích zábav ?eskoslovenskvch spolk?. míchá se do ?kolsk?ch zápisu a po?íná si takovvm zp?sobem. ?e by mu to nebylo dovoleno nikde na světě. Vvstupují tu p?ímo agenti- provokaté?i. Na?i lidé jsou vybízeni. abv si ?eskoslovenské peníze vyměňovali za polské, proto?eco nevidět Poláci. Zp?sob? provokace je víc. S polské strany se o ně pri?i- ňuje nejvíc Legion mlodycfa. vvbojná teroristická organisace, která zasahuje s polského území i k nám.Je p?ed zápisy do ?kol. Zdej?í obyvatelstvo má b?t ot?eseno ve své d?vě?e ve stát. Mají b?t po?kozeny ?eskoslovenské ?koly, strachem z p?íchodu Polák?. Lidé národnostně nepevní mají b?t p?eta?eni do polské ?koly a polského tábora. Terorem má b?t také dosa?eno toho, aby v?sledek voleb byl cifemě jin? ne? v?sledek posledního s?ítání lidu. Na těch dvou věcech Polák?m nejvíc zále?í.“Vstupuje st?íbrovlas? pán, zdravé, robustní postavy, světle modr?ch o?í, osmahl? v usměvavé tvá?i. P?edstavuji vám starostu ?eského Tě?ína, Josefa K o ? d o n ě, zakladatele a v?dce slezské strany lidové, ?lonzácké. P?emítal dlouze o m?ch otázkách, na vá?kách, má-li se ?P?ítomnosti“ svě?ovat nebo -e Ne?li se p?ece jen rozhodne pro, p?ipomeňme, ?e zde na Tě?ínsku ie silně vyvinut regionalismus. Josef Ko?doň jako jeho p?edstavitel měl a má mnoho p?ívr?enc?, zvlá?tě kolem Sko?ova, dnes pat?ícího do Polska, tam p?sobil d?íve jako ?edíte! ?koly. Za plebiscitu byl Poláky zajat a vězněn v Krakově pro své ?echofilské sm??lení. P?sobil pro p?ipojení Tě?ínská k ?SR. a byl povolán jako svědek drem Bene?em do Pa?í?e.Dívá se na mě p?es zlacené br?le a pomalu odpovídá, v ?e?i : -?a kdy? je t?eba zvlá?tě p?es-■ěho l > jji?i ní. i německy. ?Je jasno, ?e se znepokojováním za?afi Poiád. Je nám té? jasno, kam mí?í. Z ?eské strany se tě? ději chyby. Ale musíme mít tolik rozumu, abychom se nedomnívali, ?e by v Polsku měli za mo?né na p?íklad nám sem vtáhnout s vojskem. To v?echno jsou jen taktické manévry. Znepokojují, ale chtějí p?i tom něco jiného ne? ?íkají.“Jak jste tu spokojen?,,S praktického stanoviska máme stí?nosti. Administrativa je pomalá. Nejde se za zále?itostmi, které toho v plné mí?e zasluhují. Klasick?m p?íkladem toho je zále?itost vkladu v Polském Tě?íně. V b?valé spo?itelně tenkrát je?tě neděleného města Tě?ína měli ?eskosloven?tí ob?ané ulo?eno 16,000.000 K?. A těch ?estnáct milion? tam le?í dosud, p?es patnáct let tam le?í, p?es v?echny sliby a nes?etné urgence nebylo dosud mo?no dosáhnout likvidace těchto vklad?. Poláci ?íkají, ?e to je v?echno p?ipraveno, jenom ?eskoslovenská vláda ?e musí tu věc za?ídit. Nem??eme s tím hnout. Tak dlouho se to táhne, ty peníze nám chybí, to víte, ?estnáct milion? není mal? peníz. Na?i lidé na tom tratí, někte?í těmito zamrzl?mi vklady trpí. Jsou i tragické p?ípady, kdy lidé mají tam za Olzou ulo?eny peníze, ale kromě nich nemají nic jiného, a tak je musí na?e obec podporovat. To nám ?kodí, ?íkal jsem o tom u? někter?m na?im ministr?m, dosud mamě. Vyu?ívá se toho k agitaci.“A politicky, pane starosto?..Myslím, ?e málokde v ?eskoslovenské republice byly na pohrani?í tak p?íznivá poměry pro vládu a státní my?lenku, jrfco ■ nás na Tě?ínsku. Nejen ?e?i, ale i Němci a Slezané i velká ?ást polského obyvatelstva byla od samého za?átku postavena z p?esvěd?ení na stanovisku ?sl. státu. ?e by dnes nebylo mo?no tvrdit toté?, to má své p?í?iny ?áste?ně v okolnostech, za ně? nem??e ani vláda, ani jednotlivci. Hospodá?ská krise, která v?ude zp?sobuje nespokojenost. Ale jsou tu i momenty, které podle názoru stojí pod vlivem vlády a které rovně? zatě?ují situaci. Na p?íklad ve?ejná administrativa, o jejím? pomalém chodu jsem vám u? hovo?il. Ne?eská ve?ejnost má dojem, ?e administrativa je někdy ovlivňována neodpovědn?mi ?initeli. Jin? d?le?it? moment: prakse p?i vymáhání daní je p?íli? bezohledná. Trochu benevolence by jen prospělo poplatník?m i státu a jeho financím. Je t?eba více mírnosti, po?ádku lze dosáhnout lid?těj?ím zp?sobem. Ob?an nikdy nesmí mít pocit, ?e ztratil práva. Pozoruji, ?e to na?i ú?edníci neberou v podobn?ch p?í- padecfa jako ú?edníci, ale jako advokáti. Jsou p?esvěd?eni, ?e ka?dv má ?patné úmysly. Neohlí?ejí se na skute?n? stav. A nakonec? Na?i lidé, Slonzáci, necítí ani dnes Drang nach Osten. Cítíme spí?e nechu? k v?chodu a na?e sympatie k západu rostou. Díváme se s plnou d?věrou do budoucna."Franta Kocourek.poznámkyI v poslední p?lhodině je ?asMálokterá demokratická vláda se m??e pochlubit tak p?ízniv?mi pracovními podmínkami jako na?e. Jakmile po volbách zasedne do sv?ch k?esel, ví bezpe?ně, ?e má p?ed sebou ?est let zaji?těného ?ivota, v něm? ji ukázněn? a poněkud ospal? parlament nebude vyru?ovat, v něm? se o ni voli?stvo mimo ne?kodné bru?ení nebude mnoho starat a v něm? ji tisk. vět?inou závisl? na stranách, které ji vytvo?ily, bude podporovat. Casto, p?eěasto v?ak se nám zdá, ?e na?e vlády nedovedou těchto v?jime?n?ch podmínek, za ně? by mnoh? francouzsk? kabinet blaho?e?il osudu, dostate?ně vyu?ít. Jejich vnitrní jednání se oby?ejně nekone?ně vlekou a zpravodajství o vládních úmyslech se ?asto podobá povětrnostnímu prorokování — tak d?kladně b?vá to, co se dnes tvrdí, vyvráceno událostmi zít?ej?ími. Tyto vlastnosti se je?tě zesiluji p?ed \ olbami. V dobách, kdy jinde demokratické vlády hrdinné bojuji o ka?d? dal?í den existence, kdy se sna?í uskute?nit co nepu? ze svého programu, aby mohly p?edstoupit s ?ist?m svědomím p?ed soud voli??, chovají se na?e vlády tak, jako by jim D-zále?elo na ?ivotě, n?br? na tom, jak by se jejich strany eo nejd?íve dostaly od sebe. Málokterému organismu se smrt zdá takov?m vysvobozením jako jim. Strany, které skládají jejich vět?inu, vytvá?ejí ur?it? ?as p?ed volbami dvě tvá?e: jednu seriosněj?í, která se ztrnnl?mi rysy hledí směrem k vládě a která se oby?ejně projevuje v tisku ranním, a druhou rozmarněj?í, která se lákavě obrací k lidu a s oblibou hledá nespoutan? v?raz v tisku ve?erním. Rozdíl mezi oběma tvá?emi se někdy tolik stupňuje, ?e jedna druhou i zapírá. Tehdy b?vá tě?ko rozhodnout, kterou z nich t?eba brát vá?ně.Tato typicky ?eskoslovenská situace se za?ala znovu utvá?et v posledních t?dnech. Není tomu tak dávno, co bylo autoritativně prohlá?eno, ?e koalice se vzájemně dohodla na volbách pod zimních a ?e je odhodlána provést cel? sv?j program. I bylo nad tím zna?né uspokojeni. Ale je?tě ne? nám tato státnická slova odezněla v u?ích, naslinil kdosi v prav?ch oblastech vládni koalice prst a jal se zkoumati politické povět?í Proto?e je shledal pro sebe p?ízniv?m, za?alo se bez ohledu na starou úmluvu psát, ?e volby budou d?íve. P?ihlí?ející obecenstvo su?e konstatovalo, ?e si z něho vláda zase jednou udělala dobr? den, a rychle p?ivyklo my?lence, ?e bude povoláno k provedení v?sostného ob?anského práva co nejd?íve. Ní?e? prohlásil ministr ?rámek, ?e stará úmluva stále je?tě platí. Proto?e se zatím nena?el nikdo, kdo by se v tom vyznal, prosili bychom, aby se s chápavostí lidu zacházelo trochu ?etrnějiObírali jsme se svého ?asu nadějí — a také jsme jí tu dali v?raz — ?e tyto volby budou vypadat jinak ne? d?ívěj?í. Vycházejíce z vědomi, ?e je vá?ná mezinárodní situace, která kategoricky zakazuje myslit na něco jiného ne? na zájem státu, doporu?ovali jsme, aby vláda pracovala a? do konce období a aby u? nyní u?inila vnit?ní úmluvu, ?e po volbách spolupráci zase obnoví na té?e nebo na roz?í?ené základně- Vědouce, ?e koalice sdru?uje hlavni slo?ky obyvatelstva, p?edstavovali jsme si, ?e by volby mohly b?t ně?ím jako manifes- ta?ním potvrzením a obnovením jejího mandátu, které by povzbudivě p?sobilo nejen doma, ale i za hranicemi. Dali bychom tím slavnostně najevo, ?e trváme na hlavních zásadách své dosavadní politiky a ?e hodláme v nezten?ené síle udr?et sv?j vnitropolitick?, demokratick? re?im. Nebo? cizina, nezapomínejme, nevidí drobné nedostatky na?í soustavy, ani nesly?í na?e stranické hádky, n?br? vidí jenom mal? st?edoevropsk? stát, kter?, dokola obklopen nedemokratick?mi a protidemokratick?mi re?imy, zachovává dobrovolnou kázeň a vládu zalo?enou na svobodně projevovaném souhlasu vět?iny lidu. Na mnoha místech se tehdy setkal s porozuměním tento názor, jeho? páte?í bylo p?esvěd?ení, ?e za podobné mezinárodni situace, jako je dne?ní, není strana nic a celek v?ecko. Ale několik lidí p?ece jenom shledalo, ?e by bylo lépe, kdyby to r;lo ■: tracené; ?e demokracie, zájem státu a zahrani?ní efekt mohon jít k ?ertu, bude-li jen ukojen nějak? úzk? zájem ?áste?n?. Duch doby, kter? si te? oblékl ?ernohnědé roucho reakce, naléhavě promluvil k někter?m mu??m na klerikálni a agrární pravici, vyz?vaje je, aby nenechali odejít vzácnou historickou p?íle?itost. Mu?ové dychtivě naslouchali a za?ali se pohybovat podle těchto pokyn?. P?áli bychom si, aby se jejich pohyb nesdílel ostatním. Mají-li chu? popla?eně měnit evá stanovi?tě, nech? ji ukojí osamocení. My tou?íme z?stat tam, kde jsme stáli doposud. Vidíme, ?e na rozhodujících místech je dost rozvahy, aby tato touha byla poci?ována s námi.P?i presidentov?ch narozeninách jsme ?tli vypravování o tom, jak Masaryk pracuje i poslední p?lhodinku p?ed odjezdem a jak ?íká, ?e i tyto p?lhodiny jsou ?as. Bylo by krásné, kdyby si vláda ?ekla, ?e těch několik neděl nebo — smíme snad doufat ? — měsíc?, je také ?as a ?e je t?eba dob?e ho vyu?ít. Volby, nevolby, ?ivot p?jde dál a bude nám klást tyté? úkoly, jaké dává nyní. Chopme se jich hned a po volbách prostě pokra?ujme!Z. S.Agrárníci mezi katolíkyDen ze dne zhor?uje se poměr mezi lidovci a stranou republikánskou. Noviná?i obou skupin s povinnou zu?ivostí polemisují o tom, kdo slou?í zájm?m velkého kapitálu, o zestátnění dol?, oddlu?ení venkova a tak jen zastírají pravou p?í?inu a pravou podstatu sporu. Podíváme se na jeho sku. te?nou p?í?inu.První vět?í rozpory mezi lidovci a agrárníky se projevily ve věci katolického sjezdu. P?edseda poslanecké sněmovny Fr. Staněk na sch?zi v T?ebí?i prohlásil, ?e strana republikánská, jako?to největ?í ?s. strana katolická, sjezd vítá a také se ho zú?astní. Toto prohlá?ení, je? v ústech starého liberála Staňka nepostrádalo poněkud pikantní p?íchuti, vyvolalo obecné p?ekvapení.Lidovci uvítali Staňkova slova o největ?í katolické straně s netajenou nelibostí a rozhodnutí agrárník? zú?astnit se katolického sjezdu — se ?patně zast?enou nespokojeností. Dalo to podnět k mnoha po?klebk?m, ?e katolická strana má strach z toho, ?e v ?eském národě najednou propukne katolictví.Lidovci by snad měli náhlou rekatolisaci agrární strany vítali jako?to dob?í katolíci, nemají z ní v?ak radosti jako hospodá?i, kte?í pe?ují o svou stranu a najednou vidí, ?e jim vedle vyr?stá soupe?, kter? o sobě tvrdí, ?e je katoli?těj?í ne?li lidovci. Vedení lidové strany zplna chápe, ?e agrární ú?ast na katolickém sjezdě neznamená nebezpe?í pro p?í?tí volby. Nebezpe?í pro lidovou stranu je v tom, ?e je to pouze první krok. Proto ?esk? i slovensk? katolick? tisk horlivě zd?razňuje, ?e senátor Vran? je protestant, ?e mezi agrárními poslanci je mnoho evangelík? a lidí bez vyznání, ?e v?bec agrárníci ne?ijí katolicky a nemohou se rozhodně postavit za katolické po?adavky.?Nyní podávám zde hlasy bez hodnocení a komentá?e.Jeden z nejvy??ích ú?edník? lidové strany praví: ?Chápeme velmi dob?e, ?e agrární strana nevede svou akci s katolick?mi hesly jen pro p?í?tí volby. Víme zcela ur?itě, ?e je to věc dalekosáhlá, a chystáme vlastní opat?ení.“Na brněnském sjezdu lidové strany senátor H rub an prohla?uje: ?Kulturní boj je ve stavu latentním. Nech? ta ?největ?í katolická strana“ uká?e ?inem své katolictví. Má p?íle?itost napravit to, co spoluzavinila. Pak se jí teprv m??e vě?it. A? jde s námi ve věcech obhájení katolick?ch ?kol a katolického ?ivot a.“Na slovo p?íslove?ně skoup? msgre ?rámek na tomté? sjezdu prohla?uje: ?Bránit se budeme nále?itě. P?ipravujeme v?ecko, ?ím? otupíme mnohou zbraň proti nám. Projeví se snaha smést s nás prvenství na Moravě. P?i?iníme se, abychom v zemi moravskoslezské z?stali prvními.“Clen v?konného v?boru lidové strany praví toto: ?Z toho agrárního katolictví strachu nemáme. Agrárníci nedovedou v tom chodit. Neznají katolického ?ivota, nemají noviná?e, ji? by dovedli psát o katolick?ch věcech, nemají noviná?e, biskupy? To je?tě nic neznamená. Kně?stvo zná agrární p?edáky, vidí jejich nábo?ensk? ?ivot a ví, pro koho se má rozhodnout. Ostatně je omyl se domnívat, ?e lpíme na dne?ních stranick?ch formách a ?e musíme v?dy z?stat tak, jak jsme. Byli bychom rádi, kdybychom nemusili mít lidovou stranu a kdyby cel? ?ivot se pokatoli?il, tak?e jiné strany by p?ijaly kladné prvky na?eho programu. Z katolického kursu .Venkova* nás hlava nebolí.“Jeden ze t?í neb ?ty? nej v?znamněj?ích republikánsk?ch v?dc?, jeho? jméno nesmím uvést, av?ak názor mám právo citovat: ?To, ?emu ?íkáte katolick? směr v agrární straně, není volebním ?lágrem, je to trval? směr, kter? se rozvine teprve po volbách. Je to míněno vá?ně a opravdově. Formuloval bych to asi takto: Je to pokus o?istit nábo?enství od vněj?ích politick?ch vliv ?.“Kone?ně dlouh? rozhovor s republikánsk?m p?edákem, kter? není v Praze dob?e znám, av?ak s ním? se pra?ská sněmovna po volbách asi ur?itě seznámí: ?Církev pot?ebuje záruk, ?e se v??i ní budeme chovat loyálně. Zplna to uznávám. Av?ak církev katolická musela se od roku 1918 p?esvěd?it, ?e jsme byli v?dy loyálními, a to je dostate?ná záruka a snad lep?í, ne?li ta, kterou jí m??e dát vnit?ně roze- ?tvaná strana lidová. Mezi na?imi ?leny je 95 procent katolík?, a ji? proto nem??eme a nechceme b?t proti katolictví. Jsme největ?í strana a na nás spo?ívá také největ?í odpovědnost. Mezinárodní postavení je nejisté, tak?e nem??eme pot?ebovat, abychom měli nep?átele také ve Vatikáně. Dosud lidovci informovali Vatikán nesprávně. Tvrdili, ?e je to zem Husova, ?e zde jsou nevěrci, kte?í chtějí na ro?ni upálit biskupy a kně?stvo. Tvrdili to, aby zd?raznili vlastní d?le?itost a p?esvěd?ili Vatikán o své nezbytnosti. Pro? to dělali ? Ne?lo jim o pověst republiky, n?br? o zachování vlastního postavení. Vatikán není slep?. Vidí, ?e od roku 1918 nábo?ensk? boj se na?í zásluhou stále zmírňuje, ?e chceme spolu s církví dob?e vycházet, obhajovat její zájmy, poněvad? tyto zájmy se kryjí s p?esvěd?ením vět?iny ob?an?. Chceme nábo?ensk? mír a myslíme to zcela vá?ně. Pracujeme soustavně. Nebylo nahodilé, ?e jsme se ujali k?esfansko-sociální strany a nesaháme na její nezávislost a není také náhodou nic z toho, co je?tě uděláme.“Namítám: ?Nemyslím, ?e, prohloubí-li se vá? katolick? směr, budete jednou nuceni ?init toté?, co dnes ?iní lidovci a ?e tak na konec jim dáte nep?ímé zadostiu?inění?"?Nem??eme nikdy dělat úplně toté?, co lidovci. S tím hierarchie musí po?ítat. Nikdy nebudeme proti stoupenc?m jin?ch vyznání nebo nevěrc?m, t?ebas jich nemáme ani pět procent. Je to selská povaha a je to v na?í krvi. M??eme v hloubi du?e se domnívat, ?e v?echny nábo?enské boje byly marností, ?e na?i p?edkové se zm?lili. Nep?ipustíme v?ak, aby se na jejich památku plivalo. Nech? kně?stvo na to nesahá. I kdy? to bylo omylem, je to na?e. Musíme si vá?itl chyb, na?ich otc?, nebo? v nich bylo poctivé úsilí. Budoucnost si vybudujeme sami a m??eme zcela dob?e vyjít s katolickou církví, osvěd?í-li v??i nám alespoň trochu ?etrnosti a jemno. citu. Chceme nábo?ensk? mír.“V- Vilinsk?.Habura a ?erti?náZprávy o polském vlivu na rozdmychání nepokoj? v Ha- bu?e a v Certi?né vydávají svědectví o ú?asné nevědomosti pra?ské ?urnalistiky o skute?n?ch poměrech na na?em venkově, hlavně v?chodním. Tím spí? mělo by vzbou?ení v Ka- bu?e a Certi?né hnouti svědomím v?ech, kdo poměry na venkově znají. Je nejvy??í ?as.Jde o ná? vymě?ovací, v?běr?í a exeku?ní systém daňov?. Daně se musí platit, to je samoz?ejmé, a nepopírá to ani největ?í zatvrzelec a ani ten nejposledněj?í venkovan. Jde jen o to, aby ka?d? věděl, jak vysoké daně jsou, z ?eho kolik platí, kolik má zaplaceno a kolik má je?tě platit. Jasno tu musí b?t. Ale jděte na?ím venkovem od Prahy a? po Jasinu a ru?ím vám za to, ?e nenajdete jednoho venkovana, kter? by to věděl. ?e je zdanění vysoké, to není pot?eba skr?vat, naopak, je právě pot?ebí, aby to bylo v?em známo.Nemyslete, ?e ná? prost? ?lověk platí daně méně ochotněji ne? t?eba anglick? ob?an. Ta ochota je na celém světě stejná a okolnost sama, ?e zdanění je vysoké, nebyla by nikde p?í?inou nespokojenosti. Ta vyvěrá z jin?ch p?í?in, hlavně z oné nejasnosti a z na?eho nemo?ného systému v?běr?ího (u daní t?kajících se venkovského obyvatelstva).Aby mi bylo lépe rozuměno, aplikuji venkovské poměry na vás, kte?í daň platíte tím, ?e prostě o pár korun dostanete na prvního méně: P?edstavte si, ?e by vám likvidatura daň nesrazila a měsíc za měsícem by bě?el beze srá?ky — já myslím, ?e by se mezi vámi nena?el ani jeden, kdo by hned, kdy? zjistil, ?e srá?ka nebyla provedena, vzal slo?enku a obvyklou srá?ku poslal po?tou bernímu ú?adu. Naopak, měl by radost, ?e mu tentokrát strhlí méně a ?e na daň zapomněli. Pochopitelně, je to lidské. Proto nedivte se venkovan?m, ?e neplatí, dokud nedostanou rozkaz. Ale dále — p?edstavte si, ?e by uběhl cel? rok a likvidatura by vám daň nesrá?ela — a tu najednou uprost?ed měsíce, kdy? u? jste dávno po prvním, byste dostali náhle platební v?měr od berní správy, ?ekněme na 500 K?, s d?tkliv?m upozorněním, abyste zaplatili do 8 dn?. Co by následovalo? Bu? ?e byste (samoz?ejmě s pat?i?n?m proklínáním) někde si peníze vyp?j?ili, anebo byste bě?eli na berní ú?ad, aby vám laskavě po?kal a? do prvního, a? vyfasujete. Ale p?edstavte si, ?e byste pak ani na toho prvního ty peníze nesehnali, p?i nejlep?í své v?li, a ?e by berní ú?ad, p?es v?ecky va?e prosby a ná?ky o poshovění, vedl na vás exekuci a zabavil a prodal v dra?bě — ne va?e za?ízení v bytě — ale va?e systemisované místo, va?i existenci, vá? jmenovací dekret. Dovedete si p?edstavit, co byste potom dělali, i kdy? by berní ú?ad snad str?il za va?e systemisované místo víc ne? kolik dělaly nezaplacené daně, a p?eplatek vám vrátil? K ?emu by vám byly ty peníze, kdy? u? by na va?em místě seděl druh?? A prosím, takové scény se odehrávají po?ád na na?em venkově, zabavuje se kráva, ale nezapomeňte, ?e ta kráva je pro toho venkovana právě tolik, jako pro vás to systemisované místo — je to ur?it? zdroj p?íjmu, v??iva jeho a celé jeho rodiny. Proto se nedivte — ?e p?i provádění exekuce — kdy? má na vybranou, bu? um?ít i se svou rodinou hlady, anebo dát se zav?ít pro (samoz?ejmě beznadějn?) pokus zma?it provedení exekuce, ?e někdo raději volí ten druh? p?ípad, aby aspoň ukázal světu sv?j vztek. To není ?ádná davová psychosa, to je pud sebezáchovy, poslední (t?ebas marn?) prost?edek, jak se ubránit proti dne?nímu nemo?nému vymáhání daní. Jsou i p?ípady, ?e pro dlu?n?ch 20 K? zabavuje se poslední kráva, jedin? ?ivitel rodiny. Pro dvacet korun se odsuzuje ?iověk s celou rodinou k zoufalství —- a to p?i existenci a platnosti zákona o existen?ním minimu!A je?tě něco — na co marně venkované poukazují a o co marně své poslance ?ádají a prosí, aby to v Praze nějak za?ídili. Vy odvedete v podobě srá?ky ?ást svého platu, něco z těch peněz, které na prvního dostanete. Ale venkovan — mám na mysli ty v?elijaké domká?e, zemědělské obyvatele horsk?ch kraj? — nemají jiného p?íjmu ne? v naturáliích -— trochu toho obilí, brambor, mléka od krávy, a pak potah, hn?j, dr?be? a pod. V?echno mo?né, jenom ?ádné peníze! Koruna je na venkově tak vzácná, jako u státního ú?edníka stokoruna. A p?ece berní ú?ad po?aduje daň v penězích, bez ohledu na to, ?e ten venkovan odnikud peníze nedostane, ?e je prostě nemá. A také je p?i nejlep?í své v?li nese?ene, proto?e z toho svého naturálního p?íjmu nemá komu by ?ást odprodal, aby ji směnil za peníze.Pro lep?í pochopení znovu uvádím p?íměr: p?edstavte si, ?e by daně se musely odvádět jenom ve zlatě, ?ili chtěl-li byste jakoukoliv daň zaplatit, musel byste nap?ed za své papírové peníze, které jste na prvního dostal, sehnat nějaké zlato. A te? si p?edstavte, ?e byste byl v místě, kde zlato by nebylo k dostání, p?es v?echnu va?i dobrou v?li a námahu. Co byste dělal? A jak byste se tvá?i! a byl naladěn, kdyby berní ú?ad, pres v?echny va?e prosby a uji??ování, ?e zlato nem?- iete sehnat, ?e jste ochoten mu dát papírové, zkrátka ty, co dostal, p?es v?ecky záruky, ?e to zaplatíte, a? jednou : ?íjen to zlato někde se?enete, kdyby p?es to v?echno;jen provedl exekuci a prodal vám va?e systemisovanéM?st-o a vy proto, ?e stát od vás chtěl nemo?nosti, p?i?el jstese wbrat musí, o tom není sporu, ale jak ne?ikovně to 4Sis?e Místo. abychom vyu?ili p?íle?itosti, jako u zaměst- munct w pfcity, a vybrali daň t?eba i t?denní srá?kou u ven-: obyvatelstva, na něm? nám stejně musí zále?et,platební daňov? rozkaz jednou za rok, oby?ejně c?y? iiá u? je splatná a k tomu je?tě v době, kdy venkovan wcjSěěné u? nic nemá. Vedeme pak exekuce, které jsou p?íěi- —h? zla. Ne vysok?mi daněmi, ale svou ne- * I k ? v n ? s t í p?i jejich vybíráni ?í?íme nespokojenost, ubí- jtone existence, zvět?ujeme bídu.Zemědělci sami navrhují zp?sob, jak zjednat nápravu. Jen mezi ně jděte a usly?íte to na vlastní u?i: 1. V??e daní budi? stanovena tak jasně a srozumitelně, aby ka?d? věděl, kolik a z ?eho se platí. 2. Bu?te? zavedeny daňové kní?ky, v nich? by byly zaznamenány jednotlivé kusy pozemk?, dom? — a daně na ně p?ipadající. 3. Do kní?ek bu?te? vpisovány v?ecky splátky na daně u?iněné, aby ka?d? věděl, kolik u? má zaplaceno a kolik je?tě na daních státu dlu?í. 4. Termín daně pozemkové a domovní (venkovské) budi? stanoven na konec zá?í, tedy po sklizni. 5. Těm, kte?í zaplatí v?as, budi? p?í?tí rok poskytována nějaká sleva, t?eba jen 1%, ale p?ece něco, a budi? v kní?ce vyzna?ována. 6. Těm, kte?í naprosto a p?i nejlep?í v?li peníze na zaplacení daně sehnat nemohou, budi? dovoleno zaplatit daně p?íslu?nou kvotou sv?ch naturálních p?íjm? (obilím nebo dobytkem). Takto vybrané dané v naturáliích bu?te? odváděny nejbii??ím vojensk?m útvar?m, po n?. sociálním institucím pro nezaměstnané, a jejich peně?ní hodnota budi? zú?tována.V?ecko jde, jen probudit se z tě?kopádnosti. Mazurek.Jak se také dělají úvodníkyNěmecké rozhodnutí o zavedení obecné branné povinnosti dalo podnět ke komentá??m vá?n?m i méně vá?n?m. Do této druhé skupiny musíme za?adit pythick? úvodník ?Venkova“ z 23. b?ezna. Pojednává se v něm o vá?né otázce, zdali p?ijde válka, anebo bude-li uzav?en kompromis. Jak ?alamounsky byla věc roz?e?ena, ukazují následující citáty:Bude válka, nebo nebude válka? ... dojde k míru nebo nedojde? Zdá se, ?e ani jedno ani druhé. Nehrozí ani válka, ale není zabezpe?en ani mír. V?ecka jednání... povedou ke kompromisu.“V prvním odstavci, jak patrno, poskytují se nám vyhlídky dost uspokojivé. Ale u? v odstavci druhém se mezinárodní obraz poněkud zachmu?il:?D?sledek zákroku velmocí byl by mo?n? jen dvojí. Bu?Němci zru?í v?eobecnou brannou povinnost, anebo zastaví ú?innost branného zákona, jedno i druhé je nepravděpodobné. Prakticky to znamená, ?e v samotné věci není kompromis u.“Tady se ?tená?i jistě po vzbuzen?ch nadějích sev?elo trochu srdce úzkostí. Na ?těstí autor ve t?etím odstavci zase pozdvihuje jeho náladu:?Jakápak ale dohoda s Němci, kdy? jednostrann? ?in je v dané situaci nemo?no oděinlti. Zájezd anglického ministra zahrani?í do Berlína skon?í kompromisem (tedy p?ece!). Kompromisem, kter? bude znamenati nové a dal?í zbrojení, kter? povede k blokování stát? a k zvy?ováni v?daj? na armádu.“Na tomto místě se ?tená? stává poněkud ned?vě?iv?m, dovídaje se o kompromisu, jen? povede k blokádám. Má u? jen jedinou naději: ?e jde o nějak? nov? druh kompromisu, jej? pro nyněj?í situaci vymyslila bystrá hlava pana úvodniká?e, o jakousi synthesu smírné dohody se sankcemi. Bohu?el, hned v dal?ím odstavci se autor rázně rozhodl, zabít v?ecky nově vzklí?iv?í naděje:?P?jde to do nekone?na? Nikoliv. Jednou nashromá?děná vojenská energie prostě vybuchne, praskne a dostaneme se do světového konfliktu, d?íve nebo později.“A zesiluje tuto zoufalou perspektivu znova na konci ?lánku.?Celkov? dojem? Je málo naděje ve skute?n? úspěch ?imon?v v Berlíně. V Evropě se dnes spí?e dohaduje, kter?m směrem Německo za?ne úto?it... Nesporné je jedno. Diplomaté prohráli nám mír.“Evropská situace, jak patrno, mění se p?ekotně ka?dou minutu. Kdy? za?ne? psát úvodník, je je?tě naděje na kompromis, ale ne? dojde? ke konci, u? je vidět, ?e nashromá?děná energie vybuchne a praskne.Z. 8.Vysoko?kolsk? inteligent uva?uje o cestováníMám p?ed sebou hrst prospekt? světové cestovní organisace Wagons Lits Cook, a tak se usmívají na ?lověka velmi lákavé vyhlídky. Není to jediné Cook — mám na stole rovně? prospekty ?edoku, United States Lines, Holland-America Line, Lloyd Triestino, Severoněmeckého Lloydu, Hambursko-Jiho- americké spole?nosti, Hapagu a jin?ch spole?ností. Je to zájem zeměpisce a cestovatele a tak tro?ku i povinnost inteligenta znát svět. Kone?ně skute?nost, ?e uěí-li ?lověk devát?m rokem na ěs. st?ední ?kole (a má-li 1348 K? měsí?ně) a provozoval-li pln?ch deset let o prázdninách zahrani?ní tramping, a poznal-li t?i kontinenty a celou Evropu, domnívá se, ?e by se mohl jednou také vyspat místo ve stanu nebo za kupou sena v laciněj?ím hotelu — a proto tedy si vy?ádal prospekty zájezd?.se z toho to?í hlava. Tady jsou ?ísla a uva?te tedy, zdali - jáj, s st?edo?kolsk? profesor cestovat jako pr?měrně civí-X* CSCv?/aAV..?Velikonoce ve ?panělsku!“?Dík laskavosti na?ich i ?panělsk?ch ú?ad? se vymohly pro v?echny zájemce na tento zájezd obzvlá?tní neb?valé slevy, které proti cestování jednotlivc? nebo skupin zna?í 60% úsporu.“ Proto se honem díváte na ceny, abyste si rozhodnutí neoddalovali ani o jednu nebo dvě vte?iny. ?Jenom“ 3500 K? — doba trvání od 13. dubna do 2. května. Tedy se ?krtá — ?as by byl, ale 3500 K? není vydání, které by mohl pokládat státní profesor (ná? nov? ú?ední titul) za rozumné pro velikono?ní svátky. On toti? s tím vysta?í v cizině velmi pěkně na celé prázdniny — jak ze zku?enosti ví.Dal?í ?íslo: ?Na velikonoce do Itálie ve dnech 13. a ? 24. d u b n a.“ Program plně vyhovuje. Dělali jej z?ejmě odbornici! Cena 1795 K?. Tedy to je gá?e asi za 1% měsíce! Nejde to — nezbylo by na prázdniny!Dal?í leták: ?Zájezd do Lond?na“. Lond?n znáte, trávil tam ?lověk celé prázdniny a shledal Lond?n a jeho musea zcela nevy?erpateln?mi. Cena 1870 K? — zase nemo?no.Kone?ně ?ecko. To je Balkán, myslíte si, tedy snad i laciněj?í kraj. Ne: zase 1870 K?.Hotov? vysoko?kolák, uva?ující o cestování, p?ichází nad celou velikou kupou prospekt? k tomu názoru, ?e nic z toho není pro něj. Ne ?e by neměl voln?ch pár dní v roce, ale ?e nemá na to peníze. A dochází k názoru, ?e mu tedy zb?vají jen dvě mo?nosti: Bu? bude poznávat drahou vlast se stanem na zádech a s Primusem v torně (proto?e jinak nelze si dovolit na p?. cestu do Tater), nebo stejn?m zp?sobem bude poznávat cizinu. Nebo kone?ně bude slou?it za ?palek, na něm? si budou ?típat d?íví embryonálně nevyspěl?ch hostitelsk?ch zku?eností někte?í na?i ji?ní p?átelé a spojenci.Nedávno jsme se zde do?etli, jak jsou na tom věde?tí pracovníci na?ich vysok?ch ?kol, dílem asistenti, dílem i jejich ?éfové, universitní docenti a profeso?i. Matematikové a logikové nám jistě budou moci v dohledné době sdělit, kdy je mo?no o?ekávat p?esunutí na?í republiky z kategorie stát? kulturně pokro?il?ch, vzdělan?ch, se světov?m rozhledem do kategorie stát? balkánsky zproletarisovan?ch s inteligencí, která nebude sta?it dobrou v?lí, kdy? bude mít omezen? rozhled. Prozatím je nám známo, ?e se p?estávají odbírat zahrani?ní odborné ?asopisy a spisy pro nedostatek prost?edk?. Vysoko?kolsk? inteligent nem??e ?ádně cestovat a je t?eba se smí?it s tím, ?e poznávání cizích kraj? nutně musí vy?e?it trampingem. P?iznejme, ?e jsme si nep?edstavovali ani p?i největ?ím realismu, ?e po desíti letech státní slu?by si nebudeme moci dovolit ani velmi skromn? zp?sob cestování a ?e bude velocipéd nejv?hodněj?ím dopravním prost?edkem ?s. st?edo?kolského profesora a ka?dého jiného vysoko?koláka, kter? poznává civilisovan? svět r. 1935.Jan Ma?ek.Na sto aspirantsk?ch míst pět p?ihlá?ekAutonomisté stále tvrdí, ?e se Slováci nemohou dostat do ve?ejn?ch slu?eb. Je?tě pr? dnes je dávána p?ednost ?echovi p?ed Slovákem, i kdy? jde o místo, které má b?t obsazeno na Slovensku. S tímto tvrzením divně kontrastuje zpráva, kterou v těchto dnech p?inesl slovensk? tisk. 23. b?ezna zaznamenal ?Slovensk? deník“, ?e na sto aspirantsk?ch míst, vypsan?ch 5. b?ezna generálním finan?ním ?editelstvím v Bratislavě, se dosud p?ihlásilo pět lidí. Konkursní lh?ta kon?í 30. b?ezna. Víme, co je to aspirantské místo. Známe jeho bídu. Ale v bídě je i tvrd? chléb dobr?. A aspirantsví není nějakou specificky slovenskou institucí. Dovedeme proto dost tě?ko pochopit, pro? se p?ihlásilo jen 5 Slovák? na 100 míst, kdy? p?ece i sám orgán strany 1’udové p?iná?í tak ?asto nejdrasti?těj?í ukázky bídy mladé slovenské inteligence. Nejsou i tentokráte vinni ?e?i?Dr vh.?idé a israelitéJest pravideln?m zjevem p?ed volbami, ?e z ??id?“ stávají se pojednou a na ?as ?i s r a e 1 i t é“. Pravicov? tisk, kter? velmi ?asto si p?isadil na agitaci antisemitskou, si po?íná ukládat reservu, nebo — také to tak b?vá — sedne si na dvě ?idli?ky: s jedné vykládá o tom, ?e ?esk? ?lověk se musí vyprostit!z osidel ?id?, a s druhé ?idli?ky promlouvá k ?id?m a domlouvá jim: volte s na?í stranou! Post J. V. Najman se vypravil ma Podkarpatskou Bus, a ?teme-li referát o jeho sch?zích v ?N i. - -ívSskík,se/yásv-í v??sviCnf?ay'novtíň o tto?no?- nících a ?ivnostnících israelitech; na?íká nad tím, ?e exe- kuce jdou a? do ?idovsk?ch synagog, ?e v néft?erycú més?ecá byly zabaveny v synagogách pro dlu?né daně i lavice. Je tu dána podkarpatorusk?m israelit?m dobrá rada, aby volili ?ivnostenskou stranu, a ?e se jim pak nestane, aby exekutor chodil do synagog. M??eme ?íci: kdyby u nás byly ?astěji volby, nevěděli bychom ani, co je to antisemitismus. Národně demokratick? tisk velmi ?asto psal proti ?id?m. Nyní pera pí?ící takové ?lánky se zastavila. Zato budou pracovati pera, pí?ící adresy ?idovsk?ch pr?myslník?, obchodník?, kte?í budou ?ádáni: 1. aby p?ispěli na volební fond národního sjednocení, 2. aby volili národní sjednocení, které bude hájiti jejich zájmy. Není vylou?eno, ?e na Slovensku a P. Bu?i bude vydán volební plakát podepsan? drem Kramá?em a St?íbrn?m a ti?těn? hebrejsky. To je toti? dal?í p?edvolební zjev u nás: po?et ?id? roste od západu k v?chodu republiky. Ale i antisemitismus bude p?ed volbami klesat od západu k v?chodu a v nej v?chodněj?ích koutech republiky budou se ?eské strany p?edbíhat v získání p?ízně podkarpatorusk?ch ?id?. Sotva kdy jindy m??e b?ti tak jasně ukázáno u nás, jak nepoctiv?, konjunkturální jest u nás antisemitismus, jako v té době, kdy se blí?í volby.V. G.Glajch?altovan? tiskV Německu silně klesá náklad jednotliv?ch list?, kdysi roz?í?en?ch. Lidé, kte?í d?íve ?etli r?zné noviny, ?tou dnes jen jedny. To proto, ?e politicky jest tisk tak usměrněn, glajch?al- tován, ?e sta?í ?íst jen jedny noviny, aby se ?tená? do?etl, co jest, co smí b?ti psáno i v těch druh?ch. Tak tomu jest i u nás, s tím rozdílem, ?e glajch?altování v Německu bylo vynuceno, kde?to u nás jest dobrovolné. T?ká se to německého venkovského tisku. Poměry v německém novlná?ství se zna?ně li?í od poměr? v ?eském noviná?ství. ?esk? politicky tisk jest silně centralisován a z p?evá?né ?ásti jest v rukou politick?ch stran. Německ? tisk jest silně decentralisován a jen z men?í ?ásti v rukou politick?ch stran. Jsou to t. zv. neutrální listy. A právě ony poskytují v poslední době velmi monotonní pohled. Zpravodajsky ?ijí z toho, co jim dodá Hen. leinova korespondence, t. zv. ?Sudetendeutsche Presse — Brie- fe“. Tato korespondence dodá jim úvodníky, polemiky proti německé sociální demokracii, polemiky s ?esk?m tiskem, pokud není nad?en Henleinovou Heimtsfrontou. Kdo takto p?e?te německ? venkovsk? list, af ji? deník nebo t?deník odkudsi od Krkono?, nemusí ji? ?isti takov? t. zv. neutrální německ? list od ?umavy. V?ude je to jedna a tá? tónina a jen málokdy redaktor napí?e vlastní ?lánek. Politick?ch zpráv se pak ujme hlavně saze?: zprávy z Německa dá na první místo a vysází je s tu?n?mi tituly a zprávy z domácí politiky vysází písmem drobn?m a teprve na druhé a t?etí straně. Leckter? venkovsk? německ? list u nás vypadá tak, jako by byl vydáván a ti?těn na druhé straně ?umavy, Krkono? nebo Budoho?í. Nudno jest ?isti tento tisk, kter? ?íká, ?e jest neodvisl?. Jest glajch?alto- ván ad usum Henleina.V. G.Inflace korespondencíNoviny by musily vycházeti ve velmi siln?ch svazcích, kdyby měly otisknout jen ?ást materiálu, kter? se jim dostane na redak?ní stoly v podobě r?zn?ch korespondencí. Vychází jich v Praze několik desítek. Je jich dlouhá ?ada a také několik stupnic. Jsou to korespondence r?zn?ch podnik? a institucí, které touto cestou chtějí informovati tisk o sv?ch projektech. Jsou korespondence, které kladou d?raz na zprávy politické, jiné zase na zprávy nepolitické, jiné na zprávy z venkova, z v?chodu republiky nebo i z ciziny. Jenom velmi malé ?ásti těchto zpráv denní tisk skute?ně pou?ije. Z velké ?ásti těchto korespondencí málokdy která zpráva spat?í světlo světa. Co? znamená, ?e jen malá ?ást těchto korespondencí má dobrou finan?ní základnu. Tyto korespondence ne?ijí po vět?ině z toho, ?e dostanou od list? zaplaceno za svoji zpravodajskou slu?bu. Tedy musí míti jinou finan?ní základnu. Jejich úkolem jest toti?, aby ?lancírovaly“, dostaly do ve?ejnosti ur?ité zprávy, na nich? má zájem jednou ta ?i ona politická skupina, po druhé někdo na burse nebo někdo v některém pr?myslovém a bankovním podniku. Taková zprávasplni své poslání, i kdy? není právě oti?těna v denním tisku. Dostala se do ur?itého okruhu, kam byla ur?ena, vykonala svoje poslání. Po té stránce mnohé na?e pr?myslové i bankovní kruhy projevují velmi primitivní znalosti na?eho noviná?ského a politického ?ivota. Tvo?í se pomalu politické a hospodá?ské podzemí, v něm? ?ada lidí ?ije z naprosté neinformovanosti kapitán? na?eho pr?myslu o věcech noviná?sk?ch a politick?ch. Toto ?lancírování“ ur?it?ch zpráv stojí podnikatelské kruhy ?asto velké peníze a nic z toho není; nejv?? z toho dob?e ?ije ten, kdo dovede obratně zacházet s lidskou hloupostí.V. G.Obsazují se místaSloven?ti autonomisté si stále na?íkají, ?e p?i obsazováni míst ve ve?ejné správě jsou Slováci úmyslně pomíjeni. Nespravedlivě odmítnut?ch je pr? u? tolik, ?e byl zalo?en ?Spolok Nelzistov“, to jest těch, kter?m ?ádosti byly vráceny s pověstn?m ?nelze vyhověti“. Bylo by marné debatovat se ?Slovákem“, kter? bude tvrdit do nekone?na, ?e je k?ivdou, ne- dostal-li se nějak? 3Slet? doktor práv, kter? hodně pozdě po p?evratu vstoupil do státních slu?eb, je?tě dodnes do 4. platové stupnice, a kter? bude ho?ekovat nad tím, ?e jin? Slovák byl p?elo?en z Prahy do zněm?elého území. Nebo? dokud ?Slovák“ bude tribunou v?ech mo?n?ch klep? a osobních bolestí bude dost tě?ko ?ídit podle něho personální politiku ve?ejné správy. D?le?itěj?í by v?ak bylo, kdyby nyní, kdy se znovu p?ijímá do státních ú?ad?, byly uve?ejňovány seznamy o tom, kolik v tom kterém resortu bude obsazeno míst a kolik z nich je ur?eno pro uchaze?e ze Slovenska.Dobr? p?íklad dala u? po?tovní správa, která uve?ejnila o posledním jmenování tato data: na Slovensku bylo obsazeno 11 st?edo?kolsk?ch míst — 9 Slováky a 2 slovensk?mi Cechy. Z 21 vysoko?kolsk?ch míst v celé republice byla celá t?etina obsazena Slováky. Jde tu o ve?ejnou kontrolu. A kdo má pravdu, kontroly se bát nemusí. —A kone?ně věc snad nejd?le?itěj?í: na?e personální politika lpí dodnes na hesle Slovensko Slovák?m. V tom se ztoto?nila s politikou slovenské strany 1’udové, která si také nic jiného nep?eje, ne? aby Slováci byli umís?ováni na Slovensku a v pra?sk?ch centrálních ú?adech. ?e takováto politika věci ?eskoslovenské neprospívá, je samoz?ejmé. Dnes je nejvhodněj?í doba k tomu, aby tento systém byl změněn. Letos bude p?ijato do státních slu?eb zase jednou hodně mlad?ch lidí. Budou mezi nimi Slováci. Bylo by nejv?? na ?ase, aby tito lidé, kte?í jednou budou u?it slovenského dělníka a sedláka dívat se na ?esk? svět, u?ili se tento svět sami poznávat někde v ?echách nebo na Moravě.Dr. Vladimír Hensl.politikaZdeněk Smetá?ek:Svoboda je jim vlastí(K nyněj?í politice německé sociální demokracie.)Jak to bylo.Via sklonku roku 1918 stáli proti sobě ?e?tí a něme?tí ’ sociální demokraté jako odp?rci. První, jdouce se sv?m národem, pova?ovali tehdy za nejd?le?itěj?í věc ?eskoslovensk? stát, druzí, uchváceni rovně? my?lenkou národní, dovolávali se spolu se sv?mi ostatními krajany práva na sebeur?ení a p?ipojili se k vyhlá?eníDeutschbóhmen. Není to po prvé v historii socialismu, co ?e?i a Němci nejsou spojeni proletá?skou vzájemností. ?eská sociální demokracie z doby p?ed válkou byla na?ím povrchním ve?ejn?m míněním ?asto stig- matisována jako zrádce národní věci. Podnes se jí vy?ítá její protistátoprávní prohlá?ení z r. 1897, kdy měla v ?echách pouh?ch pět poslanc?, a tento krok se pova?uje za ?lánek v celém ?etěze národních zrad, jím? byla ?eská strana ukována k vídeňskému vedení. Zatím v?ak je skute?ná historie právě opa?ná: úplná jednota s Vídní byla jen episodou v dlouhé ?adě národních spor?.Po podepsání mírové smlouvy saint-germainské roku 1919 lou?ili se něme?tí sociální demokraté z ?eskoslovenska velmi neradi s Národním shromá?děním německého Rakouska, jeho? byli a? po tu dobu ?leny. Měli pocit, ?e polo?ením státních hranic mezi oběma zeměmi byli od?íznuti od své ?ivné p?dy, opu?těni, zeslabeni a vydáni velmi nejistému osudu ve státě, jej? nechtěli pova?ovat za svou vlast. Neměli tehdy, zdá se, mnoho d?věry v up?ímnost ?eskoslovenské demokracie. ?asem se v?ak za?ali trochu d?vě?ivěji rozhlí?et kolem sebe, a za deset let je u? nostalgie opustila do té míry, ?e se posadili za vládní st?l. Ni?ím nemohl tento jejich krok b?ti lépe ospravedlněn ne? tím, co se v následujících letech dělo v zemích jejich někdej?ích sn?, v Rakousku a v Německu. Za necelé ?ty?i roky po tom, co se něme?tí socialisté v ?eskoslovensku odhodlali p?ijmout sv?j podíl vládní moci, byli socialisté v ?í?i od vlády potupně odehnáni, a za dal?í rok za?ali z Rakouska p?icházet někdej?í u?itelé a sta?í politi?tí p?átelé ?esk?ch Němc? jako emigranti. S jist?m podivením shledali najednou něme?tí sociální demokraté v ?eskoslovensku, ?e oni, kte?í ?li do nov?ch poměr? s nej?erněj?ími my?lenkami, do?kali se nejlep?í budoucnosti a ?e jsou posledním zlomkem slavné německé sociální demokracie, jemu? je ve st?ední Evropě dovoleno svobodně existovat.Ocenění republiky.Z tohoto poznání se u nich velmi brzy vyvinulo positivněj?í oceňování ?eskoslovenského státu, ne? jakému s po?átku uvykli. Ve světle nové zku?enosti objevili ideové základy ?eskoslovenské demokracie a post?ehli doktriná?ské i politické chyby sv?ch německ?ch i rakousk?ch u?itel?. Jeden z intelektuálních v?dc? strany vypravuje, jak se politickou zku?eností dobral k pochopení Masarykovy ?Světové revoluce“. Kdy? kniha vy?la, ?etl ji bez porozumění. Teprve kdy? ji znovu probral v posledních letech na pozadí katastrofy německé a rakouské demokracie, pochopil. Masarykovo u?ení, uji??oval nás, má dnes na ?eskoslovenské Němce a zvlá?tě na socialisty velk? vliv. Němci se z něho u?í politickému realismu. Poznávají na něm, ?e ?e?i je p?edběhli v politickém v?voji tím, ?e p?ekonali sv?j politick? romantismus u? v devadesát?ch letech, kde?to Němci se za?ínají k tomuto obratu teprve nyní probouzet. Za?ínají k němu pomalu sbírat síly. Jejich vzdělanci obracejí mysl k domácímu prost?edí, neodcházejí u? za hranice a chápou, ?e jejich politick? program musí vyr?st z dan?ch podmínek. Doufají, ?e toto soust?e?ování sil uká?e za nějak?ch deset, dvacet let blahodárné v?sledky.Ale stalo se je?tě víc. Ze v?ech těchto zku?eností a úvah vyvinul se u německ?ch socialist? zvlá?tní druh ?eskoslovenského patriotismu. U? roku 1933 za- ta'.v jejich oslavy 28. ?íjna, a to ne snad na rozkaz pra?ského úst?edí, n?br? na podnět zdola, z organisaci v německ?ch krajích. Pochopili ?adoví ?lenové a pochopili i v?dci, ?e tato republika má velké historické poslání obhájit p?ed st?ední Evropou ideál demokracie a b?t okolním národ?m ?iv?m vzorem a povzbuzením v touze po opětném nabytí svobody.?Jako něme?tí sociální demokraté,“ pí?e jeden z nich, ?bychom nemohli d?chat vzduch v Hitlerově zemi. Ale chceme si zachovat zde onen vzduch, kter? nám umo?ňuje ?ivot... Bojujeme o zachování onoho kusu svobodné p?dy, na něm? se je?tě m??e německ? duch bez p?eká?ky rozvíjet. Jsou vy??í hodnoty ne? národ: svoboda je taková vy??í hodnota, svoboda spojená s lidskostí.“Není divu, ?e lidé takto sm??lející mají ?ivé pochopení pro Masarykovo u?ení o humanitě.V jin?ch úvahách, které mají za ú?el vyrovnat se ideologicky se změněnou politickou situací, oz?vají se je?tě pou?ky marxismu. Dr. Emil Strauss napsal do měsí?níku ?Der Kampf“ ?lánek o demokracii jako?to světovém názoru, kde také dokazuje, pro? je to dob?e, ?e dělníci dnes hájí demokracii. Demokracie, pí?e tam, je ideologie stoupající a je?tě bojující bur?oasie a proto je pokroková, racionalistická, vědecká. Dnes je bur?oasie reak?ní, proto?e u? nepostupuje, n?br? jenom hájí nabyt?ch posic, a proto ani nem??e pot?ebovat demokracie. Je tedy úkolem dělnictva, aby se ujalo této opu?těné politické varty. Tím, ?e to dělnictvo ?iní, koná vlastně revolu?ní ?in. Německá sociálnědemokratická strana v ?eskoslovensku to pochopila jako svou historickou úlohu, kterou chce naplnit spolu se sv?mi ?eskoslovensk?mi soudruhy i ostatními demokratick?mi ob?any. — Pozorujete zajisté, jak se autor dr?í marxistické zásady, ?e demokracie je ideologie p?vodem mě??ácká, ale jak zároveň u? p?ipou?tí, ?e má vy??í platnost a ?e nemusí b?t svázána s osudy jedné t?ídy; ?e má sama v sobě vnit?ní, nepomíjející hodnotu a ?e proto stojí za to, aby ji zas jiná spole?enská t?ída zdvihla na sv?j ?tít a nesla k vítězství.Praktická politika stranynikterak nez?stala za tímto teoretick?m poznáním. Od smíchovského sjezdu, kdy se něme?tí sociální demokraté rozhodli k aktivní sou?innosti s ?eskoslovensk?mi soudruhy a zvlá?tě od jejich vstupu do vlády nemá republika mezi německ?m obyvatelstvem spolehlivěj?ích a oddaněj?ích stoupenc? nad ně. Těch deset let, je? uplynula od jmenovaného sjezdu, znamená dobu usilovné práce strany na p?ev?chově jejího ?lenstva od nacionálního negativismu ke kladnému oceňování a spolubudování na?eho demokratického státu. Tato práce dosáhla, podporována událostmi v německém a rakouském sousedství, tak dobr?ch v?sledk?, ?e dnes v?ecko ?lenstvo, a? na nepatrné v?jimky, pevně stojí za positivní politikou svého vedení. Abychom tento fakt lépe ocenili, v?imneme si nyní, v jakém prost?edí a za jak?ch tě?k?ch okolností dnes strana v německ?ch krajích pracuje. Budeme se za tím ú?elem nuceni ?í?e zab?vatiHenleinovou Heimatfrontou.První věc, kterou si nutno uvědomit, chceme-li spravedlivě posoudit situaci, jest hrozivá nezaměstnanost v německ?ch krajích. Krise na ně, jako?to na kraje pr?myslové, dolehla daleko tí?e ne? na vnitrozemí. U? roku 1933 se udávalo, ?e v německ?ch krajích je 8 21% nezaměstnaného obyvatelstva, kde?to v ?esk?ch jen 3 8%. Jsou některá místa, jako na p?íklad na Kraslicku, kde jsou lidé u? ?ty?i, pět, ba a? ?est let bez práce. Místy ztratilo 70 a? 90% dělnictva zaměstnání. Není tedy, jak vidět, ani dost málo p?ehnáno, mluví-li se o severo?esk?ch krajích jako o pr?myslovém h?bitově. Dívá-li se v?ak zubo?en? dělník na druhou stranu, p?es hranice, co uvidí? ?e se v místech, sousedících s republikou, usilovně pracuje, vedle strategick?ch a j. d?vod? zajisté i proto, aby se na?im lidem ukázalo, ?e v Německu je lépe. Situace by byla celkem snadná, kdyby bylo jen toto zahrani?ní lakadlo. Vedle něho v?ak vyrostl německému dělníku v sam?ch zádech nep?ítel nebezpe?něj?í, toti? pověstná Heimatfronta. Prakticky vzato, je tomuto ire- dentistickému hnutí dnes jedin?m zásadním odp?rcem na místě samém jen německá sociální demokracie. Jen sociálnědemokrati?tí dělníci?vědí, ?e hájí ?ivot své t?ídy tím, ?e bojují za demokracii, za republiku. Nebojují jen ve volbách — ka?d? den jejich ?ivota je boj! Tím lépe budou moci vésti boj volební, ?e jsou na bojování zvyklí“,jak napsal jejich noviná?. Německá strana agrární se za tichého souhlasu své bratrské strany ?eské pokusila o dohodu s Heimatfrontou a něme?tí k?es?an?tí sociálové jsou málo aktivní, nehledě k tomu, ?e po?ítají na jist? p?ír?stek hlas?, kdyby se Heimatfronta nedostala do voleb. Cel? agita?ní nápor Henleinova hnutí se obrací proti sociálním demokrat?m. O tom svěd?í taková ?Rundschau“ nebo humoristick? ?asopis ?Der Igel“ víc ne? dostate?ně. Něme?tí dělníci, zápasíce s touto nevybíravou agitací, mají vědomí, ?e bojují za demokracii, za republiku, za celistvost státu. Jak jim ten stát pomáhá? Jin?mi slovy: jak se my zde, ve vnitrozemí, za větrem, staráme o to, aby ti lidé neměli oslabující vědomí, ?e bojují na ztracené vartě?V této otázce se skr?vá p?edpoklad, ?e Heimatfronta je hnutí ve sv?ch d?sledcích a patrně i ve sv?ch intencích protistátní a protidemokratické. To souhlasně potvrzují v?ichni, kdo hnutí pozorují zblízka. Byla u? minul? t?den ?e? o tom, jak se věci mají se stereotypním prohla?ováním loyality henleinov- sk?ch ?e?ník?. Doplňme to několika pozorováními. Agita?ní úsilí Heimatfronty se soust?e?uje na to, vzbudit v německém obyvatelstvu domnění, ?e p?í?tí volby budou mít t?? v?znam jako plebiscit. Agitáto?i za tím ú?elem obratně u?ívají kulat?ch slov (Volks- entscheidung), doufajíce, ?e Němci i z ostatních stran odevzdají hlasy právě Henleinovi, kter? soust?e?uje nejvíc znak? iredentismu. Hnutí nalézá největ?í ohlas mezi selsk?m obyvatelstvem. Německá vesnice byla Henleinem nacionálné zradikalisována, a d?sledky této nálady odná?í Bund der Landwirte. Odhaduje se, ?e vesnice budou místy volit a? z 50% nebo dokonce ze dvou t?etin Heimatfrontu, p?i ?em? ov?em chyt?e z?stanou organisovány v Bundu. Ten má toti? z?stat ?istě hospodá?skou a stavovskou organisaci, která by hájila sedlákovy drobné zájmy a p?i tom byla politicky v?leněna do Heimatfronty a úplně podrobena jejímu vedení. Tak si to henleinovci p?edstavují. K?epek ?ím dál víc ztrácí popularitu, a obnovují se vzpomínky na Lodgmana, s tím rozdílem, ?e se víc za?íná myslit na Německo, ne? se myslilo za něho.Cel? tento proces probíhá za blahovolné neutrality ú?ad?. Centrální ú?ady nejsou asi dost spolehlivě a p?esně informovány; patrně proto, ?e namnoze selhávají ú?ady okresní, které nemají stejnoměrn? styk se v?emi vrstvami obyvatelstva, zejména s dělnictvem nikoli, a proto jsou zpraveny jednostranně a snad někdy i tenden?ně. Z německ?ch kraj? se na p?íklad po?ádají zájezdy dětí do Saska. Hosté jsou ov?em v sousedství srde?ně p?ijati, poho?těni, p?edvede se jim propaga?ní film a s těmito povzná?ejícími dojmy se vracejí. Kdy? na to byl v jednom severo?eském místě upozorněn okresní ú?ad, ukázalo se, ?e o tom nic nevěděl, a dokonce pr? ani nebylo známo, jak v?prava dostala nebo nedostala pohrani?ní lístek k p?echodu. Tato lhostejnost je patrně zase zesilována tím, ?e pod?ízené ú?ady nedostaly z centra jasné směrnice. Proto?e jistá ?ást agrárních politik? shledala, ?e by poslanecké hlasy Heimatfronty — kdyby se byla poda?ila spekulace na spojení s Bundem der Landwirte — mohly v někter?ch záva?n?ch okolnostech dob?e poslou?it, byla zp?sobena ve vládě nejednotnost, kolísání a tím i desorientace pod?ízen?ch ú?ad?. Z toho zase vznikl dojem u německého obyvatelstva, ?e stát nemá dost autority a ?e se bojí vystoupit, ?ím? je iredentistická nálada je?tě víc posilována.Kapitolou pro sebe je ?í?skoněmeck? rozhlas. Pravidelně v poledne se zab?vá ?eskoslovenskem. Jeho informace jsou velmi podrobné. Hlásí narozeniny letit?ch mu?? i ?en v nejzapadlej?ích hnízdech a p?iná?í hned blahop?ání, hraje kousky u na?ich Němc? oblíbené atd. Tomu se, jak známo, od nás nijak ne- ?elí a ?elit se nebude, proto?e d?evo je d?evo a nepohne se, dokud do něho neuhodí hrom. Jin? p?ípad nep?ímé ú?ední pomoci Heimatfrontě je historie se Sudetendeutsche Volkshilfe. Podnět k jejímu z?ízení vy?el od Heimatfronty a Kulturverbandu, v něm? jsou zastoupeny v?ecky německé strany mimo sociální demokraty, byl tak neproz?eteln?, ?e dal k akci souhlas. Nato daly ú?ady generální povolení ke sbírkám po celé zemi, po ulicích, ba — co? se je?tě nestalo — i ve ?kolách. Pr?myslníci p?ispívají, peně?ní ústavy p?ispívají, a Volkshilfe má prakticky monopol charity v německ?ch krajích. Je t?eba podotknout, ?e Hei- matfronta má zna?nou p?ita?livost pro německé pr?myslníky. D?vod je jasn? — je jim dobrou politickou zbraní proti socialist?m. Je pr? ?ím dál tím tě??í, aby německ? sociálnědemokratick? dělník dostal práci, af je jakkoli dob?e kvalifikován. Zaměstnavatelé pr? vy?adují doporu?ení od Turnvereinu nebo od jiné nacionalistické organisace.Bylo t?eba uvést v?ecky tyto věci, abychom pochopili, co to znamená, mají-li v tomto ovzdu?í něme?tí dělníci odvahu hlásit se otev?eně ke státu. Zdá se, ?e ti politikové, kte?í spekulovali na oslabení ?marxist?“ pomocí Heimatfronty, d?kladně zapomněli pro chiméru stranického zisku na to, kde je skute?n? zájem státní. Uvědomují si politikové, uvědomujeme si my v?ichni, ?e tamhle na severu bojuje za na?i demokracii, za na?i svobodu, za ná? stát německ? dělník? U?inili jsme v?ecko, aby věděl, ?e my uvnit? země stojíme jako ze? za ním? Obávám se, ?e nikoli. Dopustili jsme naopak, aby mu v jeho boji několik politick?ch spekulant? vpadlo do zad.literatura a uměníWalter Tschuppik:Uk?i?ovaná literatura?Zde v?ak se do?íváme následk? onoho u?ení, hlásaného se v?ech německ?ch okap?, ?e toti? stát je nej- vy??ím cílem lidstva: já v tom vidím pád nazpět do hlouposti. Jedna z povinností, je? pro mne platí víc, p?ikazuje, potírat hloupost v ka?dé podobě, tedy také tuto hloupost... V?echno te? slou?í nastávajícímu barbarství, i umění a věda.“(Nietzsche ve své t?etí ?Ne?asové úvaze“: ?Schopenhauer jako vychovatel.“)I.Vá?en? pane Peroutko,svému ?lánku o německé literatu?e od nastolení Hitlerova re?imu musím dáti formu dopisu. Myslím, ?e v dopise mohu nejup?ímněji a nejp?esvěd?ivěji vyjád?iti v?echno to, co musím ?íci, chci-li d?kladněji informovat ?tená?e ?P?ítomnosti“. Nijak jsem si svou práci neusnadnil; informoval jsem se o v?ech knihách, které v Německu vy?ly v posledních dvou letech, prohlédl jsem seznamy nej v?znamněj?ích německ?ch nakladatelství, dal jsem si tu práci a opat?il jsem si a p?e?etl knihy, o kter?ch se tvrdí, ?e je mu s í ?isti ka?d?, kdo si chce vytvo?it p?edstavu o novém německém světě. Ale kdy? jsem se chystal vyvodit úhrnn? závěr ze v?ech sv?ch pozorování, z toho, co jsem věděl ji? d?íve, a z toho, ?emu jsem se p?iu?il, mnohé úvahy mi ustavi?ně vyrá?ely pero z ruky. První z těchto m?ch úvah byla taková: Ti ?tená?i, kte?í míní, ?e národ tak velik?, jako je národ německ?, nemohl ani za nyněj?ích poměr? úplně odvrhnouti svého ducha, budou tě obviňovat, ?e jsi zaujat z politick?ch d?vod?. Musí? se tedy p?i?init o neoby?ejnou objektivnost; zanechej v?e nevolí; nepo?aduj nic zvlá?tního od knih, o nich? má? mluvit; proh?e? se dokonce i proti tomu zákonu, jemu? Schopenhauer p?isoudil v kritice nejvy??í místo: ?V literární kritice je zdvo?ilost zlo?in!“Ale hned po první větě se ukázala nemo?nost tohoto postupu: brzy bych upadl do nebezpe?í jiného podez?ení, toti? toho, jako bych byl na onom zvlá?tním kolbi?ti nové německé literatury u?inil objevy, zasluhující, aby na ně byli upozorněni ?tená?i ?asopisu, kter? má sv?j jasně vyhraněn? názor na evropskou a národní kulturu. Zkusil jsem p?ikro?iti k svému úkolu s chmurnou vá?ností a s truchlivou slavnostností. Marně! Musil jsem se obávati, ?e m?m tvrzením nebude vě?eno. Zkusil jsem to tedy s ironií a satirou; pry? s tím! Je to námět p?íli? odpovědn?, skute?nosti jsou p?íli? drtivé, a pak: v?dy? to není zále?itost jenom německá; je to věc celé Evropy a evropské kultury. Nebo? tento jedine?n? a zvlá?tní zjev, tento ot?ásající a zdrcující úkaz, tento násiln? rozchod s ve?kerou tradicí, to zavr?ení i sebemen?ích nárok? na ducha, kulturu, jazyk a vzdělanost, v?echno to, co se te??—. t ? -:vé německé literatu?e, to v?echno p?ecep?evalit se za německé hranice. Ideje, je? němec- r? sírodní socialismus má v krvi (nebo lépe ?e?eno: pr? má v krvi), jsou p?ece na nejlep?í cestě k tomu, p?ejiti k jin?m národ?m po mostech, je? jim staví surové politické sobectví.?vaha o literatu?e v T?etí ?í?i musí tedy b?ti pojímána nesmírně vá?ně: nebo? zde, v literatu?e, se p?ece jako v zrcadle musí ukázat, jakého druhu je ten nov? německ? duch, doprovázen? tichou sympatií mnoh?ch lidí; zde se p?ece musí zjevit, co je na těch nov?ch my?lenkách pravé a co je bombast a fráze; zde se musí dále odhalit, zdali to v?bec byly nějaké my?lenky, ty schody, po nich? se hitlerismus vy?plhal k moci, nebo zdali si naopak nap?ed politick? teror a potom pouhopouhé despotické násilí nevytvo?ilo tak zvané ideje, aby se jimi mohlo legitimovat jako revoluce a duchovní světov? p?evrat.Pokus o národní kulturu.A o to zde te? jde: co vypravují v?echny ty tisíce knih, vydan?ch v letech 1933 a 1934? Mluví aspoň jedna z nich, jedna jediná, k u?ím celého světa? Ho?í zde aspoň v jedné knize posvátn? oheň, nové pro- metheovské světlo, zá?ící v smrákajícím se světě? Ne, ani jedin? plamen zde v okolní tmě není; ani jediná kniha, ani jedin? duch! Vypo?ítám jména v?ech básník?, kte?í jsou dnes v Německu slaveni, a vyjmenuji knihy, které nakladatelé vychvalují s nestydatou p?e- mr?těností, ztrativ?í v?echnu úctu p?ed tím, ?emu se kdysi ve světě ?íkalo německ? duch.Jestli?e Nietzsche jednou ozna?il státa kulturu jako protino?ce, tragedie německé literární produkce za Hitlerova re?imu se stala nejhrozněj?ím d?kazem toho v?roku, ov?em v jedine?ném dějinném p?ípadě. ?mysl nacionálního socialismu, vytvo?iti tak zvanou ?národní kulturu“, nejen ?e udusil v?echnu spojitost s evropskou kulturou, ale skon?il také smrtí opravdové národní kultury německé. Musíme si p?ipamatovat, co v?echno nále?í k veliké francouzské revoluci — ozna?ované někter?mi adepty nového německého ducha za ko?en v?ech těch ?humani- tá?sk?ch poblouzení“, proti nim? je te? stavěn nacionální socialismus — chceme-li pochopit, ?e tam ?lo o velikou duchovní bou?i s dějinn?m h?ímáním a bl?skáním, zde v?ak jde jenom otlachání, které mělo b?t hudebním doprovodem surového a barbarského p?evratu: francouzská revoluce m??e mezi své p?edky po?ítat Rouseaua a Voltaira, celou Ecyklopedii a cel? filosofick? materialismus 18. stol.Ale ?ím se m??e vykázat hitlerismus? Spengler?v ?Zánik západního světa“ maloval na ze? ?erta nastávajícího césarismu, nikoli v?ak jako radostn? p?íslib, n?br? jako pesimistického stra?áka. Spengler byl bezděky tragick?m upravovatelem cesty pro hitlerismus. Jeho protisocialistick?, protihumanitní, mystick? nacionalismus snil o jin?ch cílech: o spoutání dav? a rozpoutan?ch davov?ch pud? vojenskou monarchií. To vysvítá z jeho drobn?ch spis?, je? sepsal na p?íkaz a za měsí?ní ?old německého tě?kého pr?myslu. O Nietzscheovi, jeho? se hitlerismus tu a tam dovolává, net?eba zde v?bec mluvit. Takové dovolávání je banální nedorozumění; to ví cel? svět. Nietzsche?v pesimismus je prav?m opakem hyperbolickékého, bombastického a frázovitého optimismu národních socialist?. Nena?el by se dnes ?ádn? aktuálněj?í spis proti hitlerismu ne? Nietzscheovo dílo: ?Schopenhauer jako vychovatel“, kdyby toto dílo p?ece jen nep?edpokládalo soka s jistou kulturní úrovní a úctu ke vzdělanosti. Je ú?asn? rozdíl mezi tou bezdu- chovostí, proti ní? Nietzsche vytáhl do pole r. 1874, a vědeck?m, úpln?m rozdupáním — v roce 1934 — ve?keré duchovní tradice a v?eho toho, ?emu se ?íká evropská kultura. Tento rozdíl je dokonce tak velik?, ?e to Nietzscheovo dílo m??eme dnes ?isti jenom s hlubokou melancholií. Nad evropskou kulturou le?ely tenkrát je?tě zlaté ve?erní ?ervánky, a Nietzscheovi sokové, kdy? je mě?íme dne?kem, byli je?tě ob?i, t?eba?e napsal ta prorocká slova: ?V?echno slou?í nastávajícímu barbarství, i umění a věda.“ A do t?etice: je to rozdíl tak velik?, ?e ?lověk, úplně ztrativ odvahu, by nejraději odlo?il pero, kdy? pomyslí na to, co se dnes v Německu tiskne; co v?echno se stalo mo?n?m proto, ?e státní moc udělala z kni?ní produkce ?execirák“, na něm? nejbanálněj?í p?edstavy, pojmy a fráze mají moc komanda! Takové soupe?ství nenále?í ji? do literatury! Nietzscheov?m soupe?em byl David Friedrich Strauss. Tento ?bildungsphili- ster“ Strauss uměl aspoň německy psát a neproh?e?o- val se hrubě proti skladbě a gramatice.Co se dnes v Německu vydává.Ale podívejte se te? na nakladatelsk? seznam některého kdysi vá?eného, ba v celém světě proslulého německého nakladatele, na p?íklad jenského Eugena Diederichse! Na mém stole le?í vedle sebe dvě knihy. První je Diederichs?v nakladatelsk? seznam, vydan? pod názvem ?Německ? ?lověk“, podtitul: ?Tvar a my?lenka“, a t?etí titul: ?Zpráva o vykonané práci“. Druhá kniha je Schopenhauerovo dílo ?Parerga a pa- ralipomena“ s oním slavn?m pojednáním ?O spisovatelství a o slohu“. Schopenhauer tam h?ímá proti potvo- ?itel?m německé ?e?i a vypo?ítává několik set jazykov?ch proh?e?k?. V?echny ty ?jazykové hanebnosti“ — abych pou?il jeho slov — najdete témě? do jedné v kni?ním seznamu Eugena Diederichse. Ale více ne? to: tento seznam neukazuje jenom vandalsky zu?ivé pusto?ení ?e?i, n?br? stra?ně odhaluje také úroveň kni?ní produkce nacionálních socialist?. Vybírám několik typick?ch míst; je jich tam asi tucet nebo dva tucty, ustavi?ně se opakujících; ta místa jsou cel? slovní poklad nacionálně socialistické ideologie; jejich ubohost je nep?edsti?ná; citovaná místa ukazují celou filosofii tak zvaného ?nacionálně socialistického světového názoru“. Je nutné poznamenat, ?e nakladatelství Eugena Diederichse je v jisté mí?e hrdou korouhví nového německého ducha; jeho auto?i jsou nové pochodně, jejich my?lenky jsou nová evangelia. Poslouchejte :V úvodním ?lánku ?P?í?tí léta“, podepsaném jmény Niels Diederichs a dr. Peter Diederichs, stojí:?Kniha dostala dnes jako?to pr?kopník nového světového názoru d?le?it? úkol, kter? má s nejúplněj?í odpovědností plniti p?ede v?emi ostatními p?íslu?n?mi úkoly. Jak rozhodující je úkol knihy p?i té veliké p?eměně národa, kterou pro?íváme, to vyjád?il nedávno ?í?sk? kanclé? Adolf Hitler, kdy? jako druh? stupeň národní revoluce po?adoval v?chovu u německého ?lověka — slova, která dnes stojí nad ka?dou nakladatelskou prací a ukazují jí cíl. Je?tě nikdy v německ?ch dějinách nebylatakto dána mo?nost, aby se kone?ně stát a kultura, moc a duch spojily v p?edstavě nového německého ?lověka v nerozlu?nou jednotu, ani nesměla b?t ?ádná práce, smě?ující k tomuto cíli, tak jasně poci?ována jako soubě?ná s v?lí na?í doby... dílo a stavba, tvar a my?lenka vystupují proti sobě k u?lechtilému soupe?ení.“?e? i tón tohoto programu jsou typické. Je to frázovitá ?e? bur?áck?ch slavnostních pitek, je to klop?tající, packující, v abstraktnostech si libující ?ablono- vitá ?e?, jaká je obvyklá p?i slavnostních proslovech na kasárensk?ch dvorech, jsou to samé módní a oblíbené, stokrát omleté fráze. Co mají znamenat ta slova ?v?chova v německého ?lověka“? Ale poslouchejte dál:?Básnické dílo se nám dnes jeví jenom pravé, kdy? vyrostlo ze skute?né lidové blízkosti, ze svazku krve s p?dou. Ná? seznam uvádí ?adu jmen, jejich? uměleck? v?kon je opravňuje k tomu, aby byla sly?ena jako?to hlasy národa, jako?to hlasatelé nového německého ?lověka ... Kniha se stane p?ímo v?razem dne?ního hnutí, k jeho? objasnění sv?m zp?sobem p?ispívá. Udr?et p?i tom v rámci jediného, velikého německého úkolu vnit?ní rozr?zněnost, prohloubit vědomí o duchovní závaznosti vě?ného němectví, to bude úkolem p?icházejících let.“Za tento uboh? nesrozumiteln? bombast by se v d?ívěj?ích letech byl styděl i nejmen?í nakladatel. Ale tato ?e? odhaluje p?ece svou vlastní nejistotu; nejsou zde v?bec ?ádné v?d?í my?lenky; jenom hrubé zlomky a trosky my?lenek; v?echno je zde neohoblováno a plno rozpor?; sch?zové fráze zde stojí vedle jazyka vále?n?ch zpráv (?prohloubit“), je to brebtání a blábolení, které má p?edstírat hloubku a mystiku a jakési vzne?ené poslání; r?ení ?svazek krve s p?dou“ je noviná?ská fráze, probouzející sv?m vě?n?m opakováním hnus, tak?e dokonce i lid se jí u? směje a vytvo?il si pro ni zkratku ?Blubo“ (z německého znění fráze: ?Bindung aus Blut und Boden“). Snad nic není pro ten barba- rismus tak charakteristické jako okolnost, ?e nov? princip a mystérium, jemu? oficiósní básníci věnují te? v?echnu hlubokomyslnost i slabomyslnost sv?ch knih, je u lidu ozna?ován zkratkou jako nějaké A s o nebo Teta: ?Blubo“! Je v?bec mo?né p?edstavit si některé z těch frází v angli?tině nebo ve francouz?tině, t?ebas to ?v?chova ve francouzského ?lověka“ nebo ?prohloubit vědomí o duchovní závaznosti vě?ného angli?anství...“ ? Cituji je?tě několik vět z toho nakladatelského programu:?Slovu ?německ?“ je zde ze souvislosti s duchovní kulturou severoatlantického ?lověka dáván obsáhl? v?klad.“ (Ustavi?ně se něco ?vykládá“.)?Sbírka chce slou?iti prohloubení na?eho vědomí o německé národnosti“ . . . (Ji? zase ?prohloubení“.)?Bismarck je zde ukazován ve své spojitosti se silami země a p?írody, jak je zako?eněn v ?ivotě svého národa.“ (Ji? zase ?spojitost“.)?V těchto německ?ch hrdinsk?ch románech jde O. Gme- linovi o tu velikost německého světového poslání, která p?etvo?ila dějiny světa . . . Hohenstaufsk? císa? je naplněn vědomím o svém poslání pro mohutnou ?í?i německého národa.“ (?Poslání“: jedno z nejoblíbeněj?ích frázovit?ch hesel!)Karakteristická je spousta superlativních v?raz?. Podobně jako Hitler s oblibou mluvívá o ?tisíci letech“, v?echny nové knihy Diederichsova nakladatelství jsou ?jedine?né“, ?nevídané“, ?úchvatné“, ?prorocké“ atd.Mnohomluvná zmatenina ?O smyslu revoluce“ od jistého E. W. Eschmanna je vychvalována slovy: ?Revoluce se zde jeví jako vykonavatelka staletého p?íkazu.“ Jiná kniha, ?Matka ?e?“ od G. Schmidta- B o h r a, je ?zkrátka zásadní“ (?schlechthin grundlegend“). Také to sl?vko ?schlechthin“, pocházející z nejpotvorněj?ího studentského ?argonu, je typické a p?ízna?né pro naprost? nedostatek úcty k duchovním věcem, pro nedostatek hodnotících znalostí, a karakteristické pro tu směs diletantismu, banálnosti, vypínavosti a sprosté kramá?ské reklamy.Ale kdo se tomu m??e je?tě divit, kdy? v německ?ch nakladatelsk?ch seznamech jsou dnes jako směrodatné uváděny úsudky S. S. — skupinov?ch v?dc? o knihách? Tak na p?. v katalogu Alberta Langena a Georga Múllera v Mnichově je o knize Joachima von der G o 11 z: ?Clerysk? strom“, tento v?rok Maxe Dit- tericha, vrchního skupinového v?dce S. S. : ?Kone?ně kniha, kterou jsme ji? dlouho hledali: duchovní spojení s frontovou generací. A to je jistě ze v?eho nejkrásněj?í na tomto opravdu německém básnickém díle!“ Plukovní rozkaz jako?to literární kompas!Literatura na komando.Německá literatura se dnes rozpadá na dvě kategorie. První je jak?si ?execirák“ nebo turné?ské cvi?i?tě, na něm? diletanti zpracovávají podle komanda politická hesla v romány a v mythologie. Je to něco jako literární bajonetov? útok a cvi?ení v p?írodě, jedna kniha jako druhá, a kdo p?e?etl jednu, ví, co je ve v?ech ostatních. Slovní podklad se skládá asi z dvou tuct? úsloví a ?ablon, po?ád se opakujících: ?svazek krve s p?dou, v?ně země, vlast a rodná hrouda, ?e? krve, němectví, lidovost, hou?evnatost frontového bojovníka, světové poslání u?lechtilé severské krve, zako?enění v rodné p?dě, germánská víra v osud, dědi?n? úděl německého ?lověka, spojenectví se silami země, národní spole?enství, německé poslání, dědictví po otcích, d?mající země, d?mající krev...“ A těchto několik slovních obrat? je rozmícháno v nesrozumitelnou ka?i a v galimatyá?, kter? vystupuje s těmi vět?ími nároky na hlubokomyslnost, německost a národnost, ?ím nejasněji a nesrozumitelněji se tvo?í. To v?echno je n a sto hon? od literatury, ba i od pouhého ?emeslného psaní. Praprosté, primitivní sm??lení je tu povy?ováno na talent, neschopnost na mysticismus.To v?echno je ot?ásající a odporné, proto, ?e to tisknou a musejí tisknout veliká německá nakladatelství. Literární v?plod kdejakého nedouka je prohlá?en za vynikající dílo prostě proto, ?e pan autor má nějakou politickou nebo vojenskou hodnost. Nakladatelé jsou nuceni vychvalovat a doporu?ovat je nabub?el?mi slovy. Literatura této první kategorie není tedy ji? v?bec otázkou literární, n?br? sociologickou a spole?enskou. Následky té skute?nosti, ?e nakladatelé stojí pod politick?m komandem a ?e jsou donucováni ke l?i a p?etvá?ce, si snadno domyslíme: německá ve?ejnost ztrácí pozvolna jak?koli smysl pro rozli?ování, co je pravé a co nepravé, co je dobré a co ?patné, ba i pro rozli?ování ?isté něm?iny od něm?iny zneuctěné, zpo- tvo?ené a bídné. Je témě? smě?né p?ipomenouti v těchto smutn?ch úvahách v?rok La Bruyěr?v: ?Nejvzácněj?í na světě jsou, po schopnosti rozli?ovací a usuzovací, diamanty a perly!“ Rozli?ovací a usuzovací schopnost v dne?ním Německu! T?ch? slov, kter?mi Diederich- s?v katalog mluví o Kierkegaardovi — ?mohutn?, ?ímdál pronikavěj?í vliv Sorena Kierkegaarda, za jeho? neúprosn?m bojem proti ka?dé nábo?enské zpronevě?e stojí bezprost?ední styk ?lověka s Bohem“ — pou?ívá o lecjakém obskurantovi a mazalovi. T?mi? pathetick?- mi a honosiv?mi atributy je bez rozdílu vyparáděn vlivn? diletant a nějak? uboh? genius z d?ívěj?ích dob, zabloudil? do Diederichsova nakladatelství. A mo?ná, ?e nic není pro v?eobecnou prolhanost v Německu a pro obzvlá?tní prolhanost nakladatel? karakteristické tak, jako to, ?e duch je ihned zrazován a prodáván, kdy? to p?ikazuje politick? strach a opatrnost. Diederichsovo nakladatelství má na skladě také díla Tolstého a Bergsonova, ale knihy obou těchto autor? ozna?uje v nejzastr?eněj?ím koutku bez sebe men?ího zdobného a vysvětlujícího sl?vka. Ov?em, nesmí p?ece ?íci, ?e Tolstoj bojoval za svobodu ?lověka, a nesmí p?ece ?íci ani to, ?e Bergson, t?eba?e je to odp?rce in- telektualismu a moderního materialistického mechani- sování, je par excelence duch evropsk?: Evropaje zakázána i svoboda je zakázána a v?echno, co není bezmy?lenkovitě tup?m, halasn?m, krut?m, ná- silnick?m, barbarsk?m a mythick?m nacionalismem, to v?echno je zakázáno!(Dokon?ení.)Stultus:Moskevská debata o veselém filmuRusk? film ?Cel? svět se směje“, p?edváděn? v Praze s velk?m úspěchem u jedněch a se stejně velk?m neúspěchem u druh?ch, má podobn? osud ve své vlasti, kde se stal p?edmětem velké ve?ejné debaty. Snad se zavdě?íme sv?m ?tená??m, bu- deme-li rcprodukovati aspoň úryvky z ní.í^el? svět se směje“ — p?vodně ?Veselí ho?i“ — bě?ící ji? p?es měsíc v Praze, nenále?í nikterak k perlám sovětského filmového umění, ba více, má jist? sklon k neosty?nému ukazování atrakcí, nále?ejících ji? do archivu tohoto mladého umění. ?ertovnou shodou okolností se v tomto názoru schází lep?í ?ást sovětského tisku s vá?n?mi cizími zájemci, zatím co proti nim stojí konservativní francouzsk? ?Temps“, jemu? se film líbil zrovna tak dob?e jako pra?sk?m ?Halo-Novinám“.Vzpomeneme-li si v?bec na dějiny sovětské produkce, uvidíme, ?e filmová veselohra nebyla nikdy její silnou stránkou, a ?e vedle dramatického a tv?r?ího ?Potěmkina“ a jin?ch film? stejného rázu, vytvo?iv?ích epochu, se skvějí p?ihlouplé a nahroublé komedie á la ?Koflík ?aje“ s Iljinsk?m atd., je? na?emu obecenstvu nejsou ani známé, nebo? se s nimi rozumně ne?lo na světlo. Zaujímají ostatně v sovětské filmové v?robě poměrně malé místo, co? je jí ke cti. Teprve loni sou?asně se stoprocentně politick?m ?Capajevem“, se objevila tato nová apolitická veselohra, její? tv?rci jí p?isuzovali pro obnovení ?ánru nesl?chanou úlohu, zatím co je p?ímou dědi?kou star?ch ?koflík? ?aje“ a p?edvále?n?ch filmov?ch historií o tom, jaká to byla psina, kdy? jist? pán po?al najednou sná?et vají?ka.?Něco k jejím krátk?m dějinám: objevila se tehdy, kdy? shora byl dán pokyn vyrobit něco veselého, nebo? pracující ?lověk pot?ebuje se ob?as také zdravě zasmát. Je obdobou opozdilé sovětské záliby v moderních tancích, jazzech a gramofonech, a její ?lágry se velkolepě hodí k nahrání na domácí desky tohoto vytou?eného nástroje, jemu? sovětsk? ob?an ?íká delikátně a s obdiyem ?patefon“. Skvělí sovět?tí humoristé Ilf a Petrof tvrdí, ?e v?robci v SSSR. pokládali donedávna normální moderní gramofon, toti? patefon. za proú- revolu?ní zjev, a za jediné t?ídně vyt?íbené jednání po\ a?o- vali v?robu p?edpotopních zr?d s mohutnou troubou. Na takové troubě musí b?t zobrazen ?varcvaldsk? ml?n nebo podobn? v?jev: není tudí? divu, ?e touha po moderním lehkém ?ánru ka?dého druhu umění byla v sovětském ob?anu vydrá?- děna a? do krajnosti. Film ?Veselí ho?i“ se pr? obecenstvu líbil a byl hodně nav?těvován.Ale sovětsk? tisk není o filmu stejného mínění. Líbí se novinám ?Kino“, co? je celkem pochopitelná odborná záliba, ?Komsomolské pravdě“, representující v tomto p?ípadě asi hlas lidu. Za to v?ak se nelíbí ?Literárním Novinám“, největ?ímu oficiálnímu orgánu spisovatelské ve?ejnosti. Mezi těmito listy zapo?ala velmi prudká debata, p?i ní? se ne- skrblilo siln?mi v?razy. Kone?ně otiskla ?Komsomolská Pravda“ 5. b?etzna ?lánek, v něm? nazvala ?Literární noviny“ ?osáck?mi klepa?i, básníka Bezymenského, kter? v tomto listě proti filmu vystoupil, lhá?em a celou redakci nep?átelského listu zazoban?mi nevzdělanci, obviniv?i ji mimochodem z negramotnosti, pletení termín? a neznalosti filosofie. Na konec ?íká, ?e je pod její d?stojnost v debatě pokra?ovat. Ura?ení spisovatelé odpověděli celou stránkou protestních ?lánk?, v nich? ?Komsomolské Pravdě“ odpovídají ura?ení Bezyměnskij a Kirsanov, a věcn?mi údaii Bruno Jasensk?.O? se hádají? Spisovatel?m nejde jen o ?patnou jakost filmu, ale o zásadu. Obviňují toti? re?iséra Alexandra z věci- obvyklé v americkém a evropském filmu a ponechávané u nás bohu?el bez pov?imnutí, ale poměrně nezvyklé ve filmu sovětském — z plagiátu. Věc s plagiátem hudebním (pochod e ?Vesel?ch hoch?“) je, po pravdě ?e?eno, dosti nejasná. Bezymenskij tvrdí, ?e melodie byla vzata z amerického filmu ?Viva Villa“, jen? byl nyní p?edváděn na filmovém festivalu v Moskvě. Melodii pr? poznalo a uvítalo smíchem celé hledi?tě. Stoupenci filmu pak uji??ují, ?e shoda je jen ve dvou taktech, a ?e je to v?bec věc náhody, nebo? píseň byla napsána r. 1932, t. j. rok p?ed objevením ?Villy“ v biografech USA. Nasvěd?oval by tomu i údaj Kirsanova, jen? měl p?vodně psát pro film texty: ?Soudruh Alexandrov mi zahrál hudbu několika mexick?ch desek, je? se měly stát základem budoucích melodií“.Ale, jak ?e?eno, bou?í Bezyměnskij zásadně. Jde mu, jak ?íká, ?o ?istotu mrav? sovětského umění“, a tvrdí, ?e ?boj proti tomuto filmu je hluboce zásadní“. Hor?í je věc s historií textu filmu. Víme, ?e měl b?ti apolitick?, co? se nechtělo líbit Kirsanovovi. Proto vznikly mezi ním a Ale- xandrovem t?enice, a re?isér za?al pojednou b?t nep?ístupn?m, neviditeln?m, nebylo mo?no dovolat se ho telefonicky, a?, patrně pro Kirsanova, zmizel z Moskvy docela. Zatím se film objevil v biografech. Jako autor slov písní byl na plakátech udán jak?si Lebe?-Kuma?. A tu o?ekávalo zvědavého na film Kirsanova nemilé p?ekvapení. ?íká: ?Ozvala se píseň! V textu jiného autora jsem usly?el lehce pozměněné vlastní ?ádky. Mo?ná, ?e jsem se p?eslechl? Ne! V písni Aňuty (hudba mexické desky) je celá sloka z m?ch skizz k písni. No — tohle je tv?r?í metoda! Jaké prosté a lehké vy?e?ení otázek stylu. ..!“ Na konec odkazuje Kirsanov tv?rce filmu na nau?n? slovník na heslo ?Plagiát“.?Tedy je ta otázka pro sovětské spisovatele věcí cti. Nedivíme se jim. A? u? souhlasíme nebo nesouhlasíme s ideologií sovětsk?ch film?, musíme uznat, ?e byla v?dy p?ísně zásadní, ba zásadní a? p?ehnaně. Bralo se spí? z nich. Tu v?ak vyrobí sovětsk? re?isér filmovou operetu, směs lehkého německého a amerického ?ánru, a literáti, zvyklí na solidnost, vyt?íbenou p?ísnost a po?estnost v p?íbuzném umění, na něm? také hodně spolupracovali, sly?í, ?e je to veledílo. Nebyl to jedin? d?vod k pohor?ení. V posledním období sovětského filmu bylo dáno heslo, jeho? po cel? minul? rok byly plny noviny a odborné filmové ?asopisy — ?spisovatel do filmu!“ To znamená, ?e sovětsk? film pro?íval v posledních letech zna?nou krisi, ?e se z ní hledalo v?chodisko a byla zvolena cesta ne nejhor?í — zapracovat profesionální literáty jako scénáristy a umělecké spolupracovníky do nového oboru. Ka?dému z v?znamněj?ích spisovatel? byla dána úloha a ve své obvyklé velkorysosti a náhlosti nápad? mluvily sověty, ?e zaměstnají ve filmu celou svou literaturu, od Tol- stého a Fadějeva a? po mladého Lapina. Spisovatelé byli spokojeni, věc je zajímala. Dokonce se vyslovoval údiv, pro? se na to d?ív nep?i?lo, kdy? p?ece spolupráce literatury s filmem mohla by b?t tak plodná. Nevím, co se z projektovan?ch scéná?? uskute?nilo nebo je?tě uskute?ní, ale fakt je, jak vidíme, ?e film p?ijal literaturu nevlídně a znep?átelil si ji. P?ípad s Kirsanovem potvrzuje, ?e není t?eba b?t filmov?m re?isérem kapitalistické soukromé firmy, aby se jeho názor na d?kladnost v práci r?znil od názoru spisovatele, vná?ejícího ?asto do v?roby více vá?nosti, umělec- kosti, ale také po?adavky ?istě literární, ne?ádané v?robcem. ?Zaznamenáme p?ibli?ně, podle sovětského tisku, jaké de- fraudace z cizích film? se p?isuzují ?Vesel?m hoch?m“. Jsou to: zamilovaná kráva hrdiny, která za ním chodí a p?sobí v?ude zmatek — je z filmu Bustera-Keatona-Friga. Oblékání klobouku na parohy jsme u? také kdesi viděli. Kráva si lehá do lidské postele — film ?paněla Binuela. Chaplin také tan?í opásán provazem a p?eká?í ostatním, jen?e na opa?ném konci provazu je p?ivázán pes a nikoliv kráva, René Clair v jednom ze sv?ch prvních film? rázu velmi avantgardního a trochu surrealistického, nechá vesele klusat katafalk, do něho? je zap?a?en velbloud. Do katafalku ?Vesel?ch hoch?“ je zap?a?en oby?ejn? k?ň, co? je realismus, kazící situaci a nevytvá?ící té atmosféry komické hr?zy, jako u francouzského re?iséra, nicméně v?ak klusá katafalk Alexandrov?v zp?sobem, jen? nep?íjemně upomíná na dílo jeho cizího kolegy. Tane?ní a zpěvná ?ísla stejného rázu jako jsou ve ?Vesel?ch ho?ích“, najdeme pak do omrzení v jakékoliv bur?oasní filmové produkci. Nem??eme ově?ovat, ale B. Jasensk? tvrdí, ?e ani ryba, padající na plá?i do pánve, ani ?ivé sele na míse, nejsou vlastním vynálezem, ale pocházejí z amerického filmu. Naproti chválám Tempsu, uváděn?m obránci filmu, uvádí Jasensk? p?ísnou kritiku ?asopisu ?Commune“, v ní? spolupracují Barbusse, Gide a jiní. Nebyl jsem v Evropě od r. 1929, ?íká Jasensk?, a ti, co tam byli později, jistě je?tě doplní m?j seznam p?evzat?ch míst. Poukazuje na nevědomost těch, kte?í film hájili a obdivovali se mu, ?nebo? nejsou povinni znát vět?inu cizích film?, íz nich? soudruh Alexandrov ?erpal látku pro sebe“. ?A tak se zdá, ?e ?Veselí ho?i“ byli vyvrcholením diplomatické zápletky mezi sovětskou literaturou a filmem. S velkou vervou zapo?at? útok literát? na kinematografii byl p?ík?e odra?en filma?i, jim? se nehodil. A ?e konflikt je vá?n?, potvrzují je?tě slova Jasenského: ?Soudě podle toho, jak jste nás nepou?těli na vá? festival a nedali nám mo?nost seznámiti se s vět?inou zajímajících nás film?, změnili jste patrně své mínění na úlohu spisovatel? v kinematografii. A to je ?koda.“věda a práceT?etí ?í?e mezi námiMlad? léka?, vědeck? pracovník na medicínské fakultě německé university v Praze, spáchal sebevra?du, Cítil se u?tván k smrti sv?m okolím, pln?m rasové nenávisti. T?eba?e snad tento p?ípad má leckterou slo?ku patologickou, soust?edil zaslou?eně pozornost na ducha, jen? ovládá německé vysoké u?ení v Praze. ?e tento duch nějak neodpovídá rázu demokratické republiky ?eskoslovenské, ukázala nám anketa, její? některé v?sledky tu shrnujeme.Red.T?ikrát duch NěmeckaProfesor dr. Nonnenbruch, internista německé léka?ské fakulty, p?edná?í sv?m poslucha??m o kterémsi p?ípadu rakoviny. Uvádí p?íklad, kdy ?len německého panovnického rodu onemocněl podobnou nemocí. Angli?tí léka?i postavili chybnou diagnosu. Něme?tí profeso?i naproti tomu zastávali mínění, ?e p?ípad je rakovinou. ?len hohenzollernského rodu zem?el. Pitva ukázala, ?e něme?tí u?enci měli pravdu a ?e Angli?ané ni?emu nerozuměli.Na tento bě?n? p?íklad p?ipojuje p?edná?ející velebení německé vědy, německého ducha, německé zdatnosti. Cizina se nikdy nevyrovnala německé spolehlivosti, německé p?esnosti, německé vytrvalosti. Vezměme si z toho p?íklad: neohlí?ejme se po cizině, d?vě?ujme v Německo, které je opět veliké a silné, spoléhejme se na německou vědu a sna?me se osvojiti si onoho velikého a heroického německého ducha.V posluchárně je hrobové ticho. P?edná?ející mluví trochu populárně zabarven?m p?ízvukem dialektu, tak?e v jeho ?e?i není nic akademického a zní je?tě p?esvěd?ivěji, ne? pouh? smysl slov. Vzne?en? okam?ik. Po sugestivní p?estávce, za ní? nikdo ani ned?chá, p?ejde náhle profesor k dal?ímu p?ípadu.V Praze, na podzim 1934.Profesor Tschermak zkou?í na Albertově. — U dlouhého stolu kandidáti u p?ístroj? a mikroskop?. V amfiteátru asi patnáct poslucha??. Profesor je několikrát nervosně p?emě?uje. Vět?inu z nich tvo?í cizinci, ?idé, kter?m numerus clausus v Rumunsku, Polsku, Ma?arsku nedovoluje studovati doma. Na?e p?edpisy jim naprosto znemo?ňují otev?ití si jednou praksi u nás, tak?e nejsou konkuren?ním ?ivlem, n?br? zaji??ují německé universitě slu?n? d?chod ze zv??en?ch tax a zku?ebních poplatk?. Jsou v?ak ?idé, a proto se tu s nimi zachází jako s obtí?n?mi cizinci.Za stolem s kandidáty je chvíli ticho, v ?adách poslucha?? se pomalu zdvihá ?epot. V tom se profesor rozk?ikne :?Ticho tam, vy holoto. Já na vás zavolám sluhu, aby vás odtud vymetl . . . Po?kejte, v?ak na vás také dojde, v?ak tady na vás také dojde . . .“V Praze, v té?e době.?Na kliniku profesora No n ne n b ruchá p?ijde mu? s mno?stvím vnit?ních zranění. Je to uprchlík z Německa jen? udává, ?e byl v koncentra?ním tábo?e tak zbit. Léka? ve slu?bě je Ameri?an, dr. Gold-schmidt. Zapí?e d?vod zranění do p?íslu?né rubriky v ambulan?ní knize. Profesor ?te tento zápis a ztropí lomoz: skandál, jak je mo?no takovou věc zapsati, do toho nám tu nic není, jak se mu to stalo. ?lověk, kter? to zapsal, ihned poletí.?lověk, kter? to napsal, sděluje, ?e věc ihned oznámí americkému vyslanci. Z?stane tedy, byly by z toho jen mrzutosti. Spraví se to tím, ?e se v ambulan?ní knize cel? list s uveden?m zápisem p?elepí.Stalo se v Praze 1935. D?kaz: p?elepená ambulan?ní kniha.Das stark Deutsche.Duch T?etí ?í?e tu vlaje síněmi. O duchu němectví se mluví se sentimentálním zanícením, ideálem je ?das stark Deutsche“. Tento ideál plní některé obory německého u?ení docela oficiálně. Mezi studenty se vypráví, ?e pr? jeden z profesor? den p?ed v?ro?ím prohlá?ení samostatnosti je p?ekvapen tím, ?e zítra se nep?edná?í. ?ekne jako vtip: ?Z toho, ?e je dnes 27. ?íjna, p?ece není mo?no je?tě poznat, ?e by zítra musil b?t svátek.“ Smích mezi ?áky.Sotva jedna desetina student? německ?ch vysok?ch ?kol pr? nepat?í k některému kulérovému spolku. Mají lokály k pití, seniory, tajemníky, ?staré pány“, kte?í u? dokon?ili studium, ale st?kají se s nimi stále je?tě. Mají tuhou kázeň organisa?ní a sm??lejí německy nacionálné. V?těpuje se jim p?esvěd?ení, ?e ?S u d e t s k é N ěmec- k o“ je ?ástí T?etí ?í?e, které jen do?asně je?tě z?stává mimo celek. Stojím p?ed mapou Evropy s německ?m studentem, kter? se dívá trochu ironicky na dne?ní mapu Evropy, objede prstem koso?tverec, kter?m se vtínají ?eské země do kontury Německé ?í?e, pak nakreslí s úsměvem p?ímku od Ratibo?e k Pa?ovu, p?ímku, kterou zavtělí tyto země k Německu a ?ekne trochu jízlivě: ?T a d y se to beztak zítra z a- o b 1 í“.Poslouchá se německ? rozhlas, pouze německ? rozhlas. V?em ?e?em Hitlerov?m se naslouchá kolektivně. P?ivtělení Sárska k Německu se oslavuje up?ímn?m nad?ením. Studenti mají mentalitu dob?e orga- nisovan?ch straník?. A? polo?íte komukoli z nich některou otázku, odpoví ka?d? z nich naprosto stejn?m zp?sobem. To svěd?í o ideologickém drillu. Mal? p?íklad o jejich kázni: studentské organisace německé dávají pokyny, které dílo literární nebo filmové se aprobuje, a které nikoli. René Clair?v ?Poslední diktátor“ není schválen: ani jedin? německ? student jej nenav?tíví. Mezi profesory a ?áky je těsn? kontakt: mezi ?áky se ví naprosto p?esně, kter? profesor je ?spolehliv?“, to je orientovan? k Německu, a kter? je ?nespolehliv?“, to jest podez?el? z loyálnosti k ?eskoslovensku.Debatujete-li s nimi o jakékoli otázce, ?asnete nad tím, jak pevně jim jsou v?típeny jejich názory, jak jim jsou vtlu?eny jejich odpovědi, jak lpějí na sv?ch thesích. Jsou vět?inou absolutně neschopni pochopiti jinou mentalitu, diskuse je absolutně vylou?ena, nemohou prostě porozumět va?emu demokratickému názoru nebo liberálnímu p?ipu?tění názoru jiného. Jsou absolutisti?tí, a nějaká skepse o správnosti svého p?esvěd?ení nem??e se u nich naprosto vyskytnouti. Jeden z na?ich znám?ch historik? se na stránkách tohoto listu p?imlouval za bli??í styky student? ?esk?ch s německ?mi. Byl by to ideální prost?edek sbli?ován: : kdo? se o to pokusili, p?esvěd?ili se v?ak o tom. ?e s německo-nacionálním německ?m studentem jakékoli sblí?ení je naprosto nemo?né, ?e nic ?eského nezná, nezajímá se o ně, pokud nemá v?e ?eské v p?ímé nenávisti. Německ? nacionální student miluje Hitlera, kterého na ve?ejnosti alegoricky naz?vá jménem Henlein.Bur?áci a bardové.Obdiv k T?etí ?í?i dá se jen nesnadno projevovati positivně: dá se jen nazna?ovati v nará?kách. Na straně student? dostává p?ijetí německé ideologie v?raz p?ijetím ?arijského paragrafu“, jen? je zaveden u v?ech německ?ch studentsk?ch organisaci v ?eskoslovensku. ?idé nemají p?ístupu. Rasové stanovisko p?e?lo v?em do krve, stejně jako se ztoto?ňují v celé ideologii s dne?ním Německem. P?ijdete do vědeckého ústavu v Praze a najdete na stole rozev?en?, roze?ten? v?tisk tlusté knihy ?M e i n Kamp f“.V den Hitlerov?ch narozenin se nepo?ádají oslavné p?edná?ky jako v Německu. V tento den se v?ak vyno?í, kde se vzaly, tu se vzaly, vázi?ky s květinami v laborato?ích, na stolech, na oknech. Náhodou.Je?tě jedna kniha se ?te stejně mezi ?áky a profesory : Richthofen?v ?Der rote Kampffliege r“. Heroické p?íběhy německého vále?ného letce, které jsou náhodou nej?teněj?í knihou hitlerovského Německa.Jádro německo-nacionálního hnutí je na léka?ské fakultě pra?ské. Jeho v?chodisko je toto?né s v?chodiskem největ?ího radikalismu rasistického a antisemitského, jen? se soust?e?uje kolem t?í profesor?: Ghona, Schloffera a Nonnenbrucha.Profesor G h o n je sedmdesátilet?, je tedy dobr?m pamětníkem dob slávy německé ?í?e. V?dy? je jedním ze zakladatel? usnesení známého pod jménem ?Weid- hofner Beschluss“, v něm? se kdysi, je?tě hluboko v dobách míru, usnesli něme?tí kuléroví studenti, ?e se nebijí s nearijci a ?e se satisfakce soubojem zásadně nedává ??idovi“. ?e se heroická forma satisfakce ?avlí nedávala jen v oné dávné době, o tom svěd?í rozsekané tvá?e asistent? na jeho klinice, spravované brady, zjizvená ?ela. ?e se něme?tí studenti, sm??lející ?vól- kisch“, cítí u prof. Ghona bezpe?ni, o tom svěd?í jejich chování za tak zvané ?Steinherzovy aféry“ asi p?ed sedmi lety. Tehdy, jak je v dobré paměti, protestovali německo-macionální studenti proti obsazení rektorské stolice ?idem, obsadili jednotlivé ústavy, organisovali bojkot. ?Stosstruppe“ německo-nacionálních student? byla tehdy skryta v ústavě pro pathologickou anatomii prof. Ghona.Profesor Schloffer je teprve ?esta?edesátilet?, jeho pamět dob minul?ch sáhá v?ak stejně daleko. Profesor Schloffer je chirurg dobrého jména, se stránky politické v?ak m??e zajímati pouze to, ?e je bard. Bard, to jest starogermánsk? zpěvák. ?Bardové“ jsou jeden z nejznámněj?ích německ?ch studentsk?ch spolk? pra?sk?ch jeto?Burschenschaf t“, která pěstuje zpěv a souboje a německou heroickou ?est. Bylo by to mo?no pokládat za dětinství, kdyby ve skute?nosti tento bur?áck? spolek nebyl mocensk?m faktorem. ?Bardové“ během posledních let obsadili skoro na v?ech klinikách nejd?le?itěj?í místa sv?mi ?leny._~_tit =-3?r: t/.itnodré jehlice spat?íte na ka?dém kabátu, nosí ji stejně na chirurgii dr. Dock i dr. Wenzel, na interní dr. Schally a dr. Beutel, na gynekologii dr. Traube a dr. Dworschak, na pathologické anatomii dr. Kudlich a dr. Bandhauer. Profesor dr. Schloffer nosí mezi těmito ?bardy“ d?věrn? titul ?s t a r é h o p á n a“. Prost?ednictvím tohoto vlivu ov?em mají ?bardové“ absolutní vliv na ?éfa, na obsazování v?ech míst. Proti ka?dému, kdo nepat?í k této organisací, tvo?í její ?lenové uzav?en? a nep?átelsk? blok. Je mu naprosto znemo?něna práce. Je schválnostmi a p?eká?kami enervo- ván a doháněn k zoufalství, jak to ukázal jeden nedávn? p?ípad, jen? by se beze znalosti tohoto pozadí musil zdáti ojediněl?m. Je v?ak náznakem v?eobecného proudu, dává trochu porozumět tomuto prost?edí, v něm? jsou vedle sebe v?ichni stejn?mi nad?enci pro T?etí ?í?i. Dnes jsou v?ichni ?leny S. H. F.Jak se hospoda?í na státním ústavě.Profesor dr. Nonnenbruch ?ídí t?etí z pra?sk?ch klinik, které jsou naprosto ?judenrein“ na v?ech placen?ch místech. Dva ?idé, kte?í u něho z?stali z doby jeho p?edch?dce se nedali odstraniti jedině z d?vod? politick?ch. Jejich ?éf je teprve osma?ty?icetilet?, a b?val ?Spitalsprimarius“ ve Frankfurtu nad Odrou, odkud byl na základě protekce svého b?valého ?éfa M?llera dosazen do Prahy za ?ádného profesora, rokuJeho syn z?stal německ?m státním ob?anem a pracuje v jednom ?A r b e i t s 1 a g e r“ ve T?etí ?í?i. Profesor Nonnenbruch je dnes dokonce pokládán za hlavního representanta a za v?dce německy nacionálně sm??lejících pracovník? i studentstva.I v profesorském sboru německé university je v?dcem nacionalistické kliky. Spolu s prof. Ghonem byl v?dycky hlavní silou, bránící tomu, aby na universitní místa nebyli povoláváni kvalifikovaní odborníci z ?eskoslovenska, n?br? z ?í?e. Tak se stalo na p?íklad profesoru K u b í k o v i, jemu? znemo?nilo kariéru na německé universitě p?edně jeho p?íjmení, za druhé jeho k?estní jméno Jaroslav a za t?etí jeho sňatek s ?idovkou. To se stalo i o?nímu odborníkovi prof. L ó w e n- steinovi. Odborníci nej skvělej?ích jmen, kte?í dobrovolně opustili T?etí ?í?i, nemají ostatně na p?sobení na pra?ské německé universitě více naděje, ne? ?echoslováci. Prof. Freundlich, astronom a jeden z největ?ích evropsk?ch odborník?, ?inn? d?íve v Postu- pimi, byl na protest z ?ad hitlerovsky sm??lejících pra?sk?ch německ?ch student? p?ed několika dny odvolán z toho d?vodu, ?e, jsa ?idem, nem??e míti dostate?ně ?Volkische Gesinnung“.Co tomu ?eknou v Německu.Několika jednotlivci se dává ovlivniti cel? sbor. Ti, kte?í nejsou iniciátory, souhlasí alespoň s těmi, kte?í se staví v ?elo. Fysiolog prof. T schermak, netají své názory stejně jako dr. Z e y n e k, jen? je ostatně také ?bardem“, nebo prof. G a m p e r z Innsbrucku jeho? p?ivedl prof. Schloffer. Prof. Tschermak se netajil sv?mi sympatiemi k vále?nému heroismu, kdy? dokonce pod úvod své u?ebnice v?eobecné fysiologie ostentativně napsal jako datum ?P?ed m?m druh?m dobrovoln?m odchodem do pol e“. To dosta?í k ilustraci této mentality, je? se nám zdá spí?e sou?ástí jiného státu, ne?li této demokratické republiky. Vyskytne-li se v tomto ovzdu?í Velkoněmc?, rasist? a uvědoměl?ch arijc? ?idovsk? profesor jako dr. Starkenstein, nevystoupí ani slovem proti v?eobecnému proudu, proto?e v?echny jeho farmakologic- ké preparáty jsou vyráběny v Německu a má finan?ní zájem na tom, aby se nedostal do ?patného světla ve T?etí ?í?i.Nebo? to je základem v?ech my?lenek v tomto německém universitním mikrokosmu, o jeho? krevním p?etlaku jsme psali. Pronese-li někdo hlasité slovo, nemyslí na to, jak? vzbudí ohlas v tomto státě, n?br? stará se pouze o to, co tomu ?eknou v Německu. Profeso?i se chvějí, aby se snad nestali ve smyslu národně socialistickém nespolehliv?mi, aby snad na nich neulpěla známka, ?e jsou nápadně loyální k republice. Ka?d? vidí v duchu pokra?ování své vědecké kariéry v Německu a ka?d? se t?ese jenom o to, aby si nějak?m demokratick?m gestem nezkazil dal?í dráhu v ?í?i Hitlerově. První housle v tomto malém orchestru nehrají nejlep?í vědci, n?br? ti, kdo? jsou v Německu nejlépe zapsáni. A zpravodajství mezi Prahou a Berlínem funguje bezvadně, ?ádná podrobnost se touto cestou neztratí a ?ádná informace, která bě?í po této lince, nevychladne.Zmínili jsme se podrobněji o poměrech na medicínské fakultě pra?ské německé university. Je tomu stejně i na jin?ch oborech vysokého u?ení: je znám skandál na pra?ské německé technice, kde se profesorsk? sbor usnesl nav?tíviti studenta, jen? byl v procesu ?V olkssportu“ odsouzen za protistátní ?innost, ve vězení a dáti tím tak provokativně p?íle?itost, aby ve v?em pohodlí na Pankráci mohl slo?ití své zkou?ky. Vedle toho jsou bohudík i některé obory, u nich? stojí skute?ně v pop?edí vědecká práce a o nich? je mo?no opravdu ?íci ?e jsou ?ástmi ?eskoslovenské vysoké ?koly s německ?m jazykem vyu?ovacím. Bude v?ak t?eba, aby se republika p?i?inila o to, aby podobné ústavy nebyly v?jimkou, n?br? samoz?ejm?m pravidlem.dopisy?e?i odpovídají mlad?m Slovák?mI.Vá?en? pane redaktore, uve?ejnil jste docela správně několik dopis? o jejich názoru na věci, t?kající se porci— — -m ircm j. Slováky, a mohli bychom Vám za i: _ii_t — ?s?pbb. z politické prozíravosti. Dovolte nyní, i?sexmohl pronésti sv?j náhled. Nás toti? se taii t*c votně dot?ká, nebo? slovenské poměry jsoa tomec iaunet jn- měry na?imi a budeme to právě my, fysicky mladí, kte?í poneseme jejich d?sledky. Nám na Slovensku zále?í stejně tak, jako na ?echách a Moravě, my jsme si dob?e vědomi, ?e ná? osud je tak úzce spjat, ?e nepozorovat toho, je u? polovi?ní katastrofou.Tedy k věci. P?edev?ím něco o dne?ním kursu na Slovensku a o po?adavku autonomie. Jsem pro ka?dou de- centralisaci a nevím, co bych mohl namítnout proti rozumnému lokálnímu patriotismu. Po?adavek vět?í a vět?í svobody není zajisté v rozporu s po?adavkem autonomismu, naopak: pojmy se zde aspoň ?áste?ně kryjí, a ob?anstvu v kraji dává se mo?nost stejného politického a kulturního vy?ití, jako v t. zv. centrech. Centra mohou b?ti po?átky konsolidace, ale stejně i demoralisace. Jsem p?esvěd?en, ?e se chyby s ?eské strany na Slovensku staly. Prudké novotá?ství, podep?ené ur?it?m centralismem, je ?patnou stravou pro konservativni ?aludek. I největ?í reformátor m??e ?asto mnoho pokazit, nepo?iná-li si opatrně a diplomaticky. A tak se na?li lidé, kte?í bu? více nebo méně demagogicky dovedli ur?it?ch skute?ností vyu?ít. Pravím a zd?razňuji: dovedeme politiku ludové strany pochopit, nedovedeme ji v?ak omluvit. Dne?ní doba — a to zd?razňuji — vy?aduje docela jiné politiky a jiného zamě?ení od největ?í slovenské strany. Zdá se, ?e si p. Hlinka dob?e neuvědomuje zahrani?ně-politické d?sledky svého po?ínáni a dá se velmi pochybovat, ?e by tím prokazoval dobré slu?by státu, s jeho? existenci je rozumově i citově spjat. Jeho po?ínání podobá se po?ínání ?lověka, jen? pod?ezává větev, na ní? sám sedl. Opakuji: Co se hodí snad pro budoucnost, nemusí b?t je?tě dobré pro p?ítomnost. Decentrali- sace zavazuje více lidí k odpovědnosti, je sympatická, ale má i sv?j ?as! Nevidíme rovně? p?í?iny, pro? by v budoucnosti na p?. i sesterská Morava nemohla pro sebe po?adovati více samosprávy, pro? by jí nemohla po?adovati nějaká Lhota a pro? by jim nemohla b?ti dána, kdy? poměry k tomu dozrály. Nejsme proti autonomii kohokoliv z d?vod? zásadních, n?br? pouze taktick?ch a aktuálních.Co je v tom sporu nejméně pochopitelné a ?eho by se ?lověk nejméně nadál, je to, ?e tady existují dokonce ur?itá jazyková nedorozumění. Pamatuji se na jednu p?edná?ku p. ministra Dérera v ?esk?ch Budějovicích. Nikoho ani nenapadlo, ?e by v tom mohlo b?t něco podivného, kdy? pan ministr spustil Slovensky. Dokonce jsme mu byli v?ichni velmi povdě?ni, mělo to pro nás zvlá?tní poesii, sly?et tu měkkou ?e?. Známe, p?átelé, dob?e va?e Urbany, Ni?ňánské, Hviezdo- slavy, Rázuse a j. ?teme je u nás více, ne?li by se vám snad zdálo, a ?teme je rádi. Poznáváme v nich sebe a dokazuji nám, ?e na?e krev je va?í krví a naopak. Ne, tohle nás nejméně rozděluje — a vyskytly-li se u? chyby s na?í ?eské strany, milerádi je p?iznáme a chceme se z nich kát. Chyby se stanou mezi lidmi, h??e je, dokázat zl? úmysl. A ?patné, velmi ?patné by bylo, ?e?it věci s horkou hlavou. Jsme existen?ně k sobě poutáni, proto vzh?ru do spole?né práce, bez p?edsudk?, s cel?m mu?n?m srdcem!Dodávám je?tě toto: Slovenskému lidu se musí dostat spravedlnosti, o ni? ?ádá. Autonomie v?ak ni?eho nezaru?uje. Osud Slovenska je na?ím osudem, neoslabujme se navzájem!Stona?ov u Jihlavy.Franti?ek Hurnler.II.Vá?en? pane redaktore!Sleduji pozorně dopisy mlad?ch Slovák?, které uve?ejňujete ve svém ctěném listě. Obsahují mnoho spravedliv?ch v?tek nám ?ech?m a vzbudí jistě ohlas v ?eské ve?ejnosti, která a? dosud byla velmi málo informována o slovensk?ch věcech.Právě proto je v?ak nutno vyvrátit některá nesprávná tvrzení, jich? p?vod t?eba hledat v mylné informaci pisatel?, ?erpané nejspí?e z tenden?ních zpráv ur?ité ?ásti slovenského tisku. Podot?kám, ?e nechci polemisovati s pisateli a sám v?ele sympatisuji s mladou slovenskou generací (p?sobím na Slovensku t?etí rok jako st?edo?kolsk? u?itel). Proto odpovídám toliko na obvinění, která neodpovídají pravdě.Pán Hoffman tvrdil v svojom dopise, ?e na slovensk?ch st?edn?ch ?kolách musia ?iaci od tercie do oktávy napisa? za rok dve úlohy v jazyku ?eskom a ?e vo vy??ích triedach sa ?eské básně rozoberajú po ?esku. Nie je to pravda. ?e?tina preberá sa na slovensk?ch ústavoch celkom rovnako ako sloven?ina na ?kolách ?esk?ch, ?eské úlohy sa nepí?u a b áfls n e sa vykladajú iba po slovensk?. Slovensk? ?tudent u?í sa len trocha ?esky ?ítat’ a viac ni?. ?iaci ?eskej národnosti mó?u napisa? polovinu úloh do roka ?esky, ale zvá??a tak nerobia, lebo máloktor? z nich vie sa správné ?esky vyjad?ovat’.?alej si dovofujem popre? tvrdenie, ?e by vá??ina ?esk?ch rodi?ov na Slovensku posielala děti do ?esk?ch ?k?l. Stálo by za to zisti?, ktorá úradnická rodina mohla by si dopria? podobn? p?epych. Poznám vel’mi dobré poměry na strednom Slovensku a prehlasujem, ?e neviem o jedinom konkrétnom p?ípade. Sám som vyu?oval v??e trica? ?esk?ch dětí na slovenskom gymnáziu, z ktor?ch ani jedno sa nevedelo správné ?esky vyjad?ovat’. Tieto děti poznajú iba ?kuchynskú" ?e?tinu, ktorú po?ujú doma, ale medzi sebou a s kamarátmi sa shová- rajú Slovensky a mnohé u? teraz sa prehlasujú za Slovákov. Je to celkom prirodzen? zjav, ?e ?e?i na Slovensku sa u? v druhej generácii posloven?ujú, a ke??e ide o děti inteli- gentn?ch rodi?ov, nemusia věru Slováci pohrdat’ t?mto prí- rastkom.Súhlasím, ?e nem?enie a ma?ar?enie ?echov na Slovensku t?eba rázné vykyno?i?. Len toho sa obávám, ?e ?echa, ktor? vie ma?arsk?, bude t?eba hl’adat’ s lampá?om. S něm?ením je to rovnaké, lebo my, mladá ?eská generácia, poznáme německy sotva na tol’ko, aby sme si mohli pre?ita? nemecké novinky.Horko-?a?ko by sa vám dokazovalo, ?e ?e?i vystupovali úmyselne a rádi z Matice a in?ch slov. spolkov. Skorej sa na- zdávam, ?e boli povyhadzovaní, v mnoh?ch pripadoch potú- pení a urá?kami prinútení, aby vystúpili. Mám svědecky po- tvrden? pripad, ?e známy slovensk? skladatel’ pri otváraní turistickej chaty hodil na zem ?eskú zápisnicu a p?ed o?ami niekofk?ch ?esk?ch funkcionárov ju po?liapal. Tito potom vystúpili zo slovensk?ch spolkov. ?udujete sa tomu? Ako byste sa zachovali vy, keby sa vám ten ist? p?ípad stal v ?echách (?o je ale vytvo?ené!) ?Nebudem sa zaobera? ostatn?mi dopisami, lebo sa obávám, ?e moje pojednanie je pridlhé. Jeden z pisatefov volá seba- vedome: ?V ?om a ?o mó?ete o nás zle písa??“ Věru ?e aj my, mladí ?e?i na Slovensku bysme mohli poveda? Slovákom mnoho nep?íjemn?ch věcí a skúseností, aké sme za?ili na Slovensku. Ale o tom sná? inokedy, lebo som nechcel písa? polemiku.Jack.K celému nákladu dne?ního ?ísla p?ilo?en jest prospekt o skvělé knize N. Melnlkové-Papou?kové ?Praha p?ed sto let y“, kterou vydalo nakladatelství Orbis, Praha. V?ele doporu?ujeme.Vkusné, dobré dopisní papíryIZ'ADEI EZEI I MEO DD A U A václavské náměstí ói, u musea SvAKEL s^kELLPaEK.z ríCAnA dlouhá tr. 17, u staromést. nám.P?ítomnostiM??eme se dohodnout s Německem?Od nějaké doby tu a tam někdo udělá v novinách nará?ku, ?e bychom se mohli s hitlerovsk?m Německem vlastně dohodnout, kdyby to někdo nema?il. Ten někdo je oby?ejně na?e levice. Ke v?em bi?ík?m, které na ni u? byly upleteny, má b?ti p?idán je?tě nov?, d?kladn? bi?: zvy?uje pr? nejistotu na?eho mezinárodního postavení. Proto?e je?tě nikdy za existence republiky snad tolik nezále?elo na tom, abychom se nedopustili chyby, jako nyní, a proto?e otázka, do které z ?ikujících se front v Evropě se máme se v?í svou věrností a odhodlaností za?adit, je o nic méně d?le?itá a osudná, ne? byla pro ?esk? národ tá? otázka za světové války, je nejvy??í ?as, abychom se dozvěděli, co na těch proskakujících nará?kách jest, a není-li na nich nic, aby to bylo ve?ejně ?e?eno. Existuje-li mo?nost udělati z Hitlera něco jiného, ne? jest, a ocho?it ten divok? pangermanismus, jakého Evropa je?tě nepoznala, tak, aby spokojeně p?edl u na?eho krbu, nesmí nám b?ti taková mo?nost zatajována. Sem s ní! Zdrtíme ka?dého, kdo se proti ní postaví, nebo?, jestli?e skute?ně je mo?no, aby ná? národ byl vyjmut z onoho nepokoje, jej? T?etí ?í?e vyvolává ve v?ech ostatních evropsk?ch národech, musíme b?ti sobe?tí a usilovat o to v?emi prost?edky. A? se Anglie, Francie, Rusko, Rakousko, Itálie, ?v?cary, Dánsko, Holandsko t?esou — jen kdy? my se t?ást nebudeme. Taková je politika. M??e-li ve světě, chvějícím se nejistotou, b?ti pro nás vytvo?en isolovan? ostrov jistoty, je-li mo?n? ten zázrak, ?e rozpínav? pangermanismus bude si v?ímati v?eho na světě, ale zdr?elivě bude odvracet zrak od na?eho území, a? ?ije ten nebo ti, kdo tuto mo?nost pro nás objevili!Nemluvím zde o vá?n?ch projevech ?esk?ch historik?, kte?í nedávno v ?P?ítomnosti“ vylo?ili, ?e je t?eba usilovat o korektní poměr k Německu, ?pokud je to za dne?ních poměr? mo?no“. P?ijímáme jejich radu s úplnou uctivostí, a chceme se podle ní i za?ídit, zejména potom, a? nám bude podrobněji ?e?eno, co vlastně máme dělat. Je pochopitelno, ?e ?e?tí historikové bedliv?m studiem na?ich dějin dospěli k p?esvěd?ení, ?e p?íli?n?m napětím mezi Německem a námi byli jsme v?dy ohro?ováni na své národní existenci. To jest úplná pravda. Av?ak jak sjednati dobr? poměr k dne?nímu Německu — to u? se nedá z historie objeviti. To musí vynalézti politikové. A o nich zde mluvím, hlavně o těch, kte?í z otázky poměru k Německu udělali by rádi prost?edek vnitropolitického boje.Podivné zajisté jest, ?e právě s těch míst jest nám nyní doporu?ována dohoda s hitlerovsk?m Německem, která nám dohodu s německou republikou co nejp?ísněji zakazovala a za germanofila vyk?ikovala ka?dého, kdo radil pokusiti se o ni v letech 1920—1926, a kdo zejména tvrdil, ?e spravedlivost k německé men?ině ve státě m??e se státi mostem k Německu. Patrně bylo d?íve t?eba, aby Německo bylo zbraněmi a vále?n?m duchem nabito k prasknutí, aby idea smíru s Německem p?estala b?t ger- manofilstvím někter?m lidem. Klidně ?ádáme o posouzení, kdy pravděpodobnost smíru byla vět?í. Dnes je to, obávám se, nic jiného ne? hledání ztraceného ?asu. K dohodě s Německem byl ?as tehdy, kdy německá republika hledala p?du pod nohama a byla by vdě?na za ka?dou poskytnutou jí pomoc. Ten ?as byl propasen za nad?eného souhlasu těch, kte?í na ideu dohody s Německem p?i?li teprve tenkrát, kdy? se tam vlády zmocnil směr, jen? je notoricky dohodě nejméně p?ístupn?. Poněvad? v?ak, jak je v lidské povaze, nemohou p?iznati chybu vlastní, vym??lejí si chyby cizí. D?íve porou?eli pronásti ?as vhodn?. Nyní porou?ejí zkusiti to v ?ase velmi nevhodném.Tyto kruhy si nyní také stě?ují, ?e za vlastizrádce je vydáván dnes ka?d?, kdo ?ekne: dohodněme se s Němci. Kdo, sly?e to, by uvě?il, ?e jsou to ony kruhy, které právě pro ideu smíru s Německem tolik lidí kdysi prohlásili za zrádce! Av?ak nechceme odpláceti zlé zl?m a pravíme: jestli?e by skute?ně někdo p?i?el na zp?sob, jak se s Německem dohod- nouti a jak odstraniti nebezpe?í, je? nám hrozí, ani by nás nenapadlo ho zrádcovatí. Zasluhoval by v?í vdě?nosti. Oslavovali bychom ho jako velkého politického vynálezce a navrhli bychom, aby bylo uznáno, ?e se zaslou?il o vlast. Jistě v?ak neudělíme toto uznání někomu jen za několik nejasn?ch nará?ek.?Venkov“ napsal p?ed několika dny, ?e bylo mo?no obdr?eti od Německa jasné prohlá?ení o historické roli ?eskoslovenska, a zdá se, ?e chce ?íci, ?e tato p?íle?itost byla propasena. Je i mo?no, ?e bylo lze prohlá?ení takové obdr?eti. Ani to by v?ak nebylo vy?e?ilo onen hlavní problém, kter? dne?ní Německo vytvo?ilo, a kter? spo?ívá v tom, ?e nikdo nemá chu? vě?it jeho slov?m. I kdyby Německo nám bylo dalo své nejlep?í slovo, ?e nás nechá na pokoji, kdo mezi námi by radil polo?it se na to slovo jako na podu?ku ke klidnému spánku? Jednu dobu, dokud Hitler se cítil je?tě slab?m, mohl od něho ka?d? dostat prohlá?ení, jaké chtěl. Ale v celém světě je roz?í?ena ned?věra k prohlá?ením dne?ního německého re?imu, a ani Polsko, které nejdále za?lo na cestě smi?ování s ním, nep?estalo proti němu zbrojit pro p?ípad, ?e by zase jednou nějak? německ? státník vzpomenul si ?íci ?Macht geht vor Recht“. Pro? se Německu nevě?í? Poněvad? se pozoruje duch, v jakém se nyní vychovává tento národ. Pravíme prostě: vizte. A ti, kte?í vidí, nemohou se úplně upokojit ani sebe jasněj?ím německ?m prohlá?ením a dále se musí p?ipravo- vati na v?echny p?ípady. Princ Hubertus Lowenstein, ?len b?valého německého centra, tedy ?ádn? radikál, pí?e ve své knize ?Die Tragodie eines Volkes“: ?Nem??e se vyjednávati s německ?m národním socialismem, nebo? není ?ádné p?ísahy, ?ádné smlouvy, ?ádného mravního zákona a ?ádného ?ivota, je? by mu byly svaté.“ Dob?e, ?ekne snad někdo, je to emigrant a tedy utrha?. Ale Hitler věru není ?ádn? emigrant a najdete v jeho knize toté?: úskok a klamjam HE stejně dovolen?mi prost?edky jako ka?d? ?? ;? Lvi Aiiíiirelná hloupost odhalit prav-<ds ? v?ech cílech, dokud na to není ?as. Evropa, -;-o?1 lilu Kampf“, nem??e d?vě?ovati Německu. poněvad? si p?e?etla, s jak?m opovr?ením se Fiih- rer vyjad?uje o ceně mluvené pravdy. Hitler, Goebbels in_n:a:Z:rá:e u? u?inili prohlá?ení o tom,z.imír. Jestli?e to Evropě z?ejmě_ nás by vzal na sebe odpovědnost d?- u. ?e ten re?im splní, co slíbí, a kdo by podle tňtěl za?íditi celou na?i politiku? A? by toto Německo, které vedle sebe vidíme, u?inilo prohlá?ení ; historické roli ?eskoslovenska nebo neu?inilo, zdá se. ?e bychom byli v situaci p?ibli?ně stejné. To je ta otázka, kterou si musíme roz?e?it, ne? se budeme rozhodovat o dal?ím: je mo?no se spolehnout na slovo dne?ního německého re?imu? Je patrno z celého v?voje událostí, ?e Evropa se rozhoduje, ?e spoléhali nelze. Máme my v tomto mo?i ned?věry tvo?it v?jimku, pustit holuba z hrsti a hnát se za tím nejhubeněj?ím vrabcem, jak? kdy poskakoval na st?e?e ?Poněvad? rádi bychom d?vě?ovali, av?ak nem??eme, co tedy zb?vá? Jsme mal? stát, kter? sám by Německu neodolal. Kdybychom my sami, bez p?átel, stáli vedle této velké ?í?e, musili bychom jí ihned postoupiti tolik tisíc ?tvere?n?ch kilometr? svého území, kolik ona by poru?ila, kdyby ji to napadlo po- ru?iti; bylo by dokonce zbyte?né prolévat krev v marném odporu. Z této na?í situace, z tohoto nepoměru sil vypl?vá nutnost u?init se sou?ástí nějakého velkého systému, o kterém je jisto, ?e odolá. Tento systém tvo?í zatím Francie, Itálie, Malá dohoda, Rusko. Anglie se stává ?ím dále tím více ve?ejn?m jeho ?lenem. Tento systém zatím nejlépe, jak za dan?ch okolností mo?no, zaru?uje na?i bezpe?nost. Má snad pro nás někdo nějak? jin?, lep?í, spolehlivěj?í návrh? A nemá-li, pro? se zbyte?ně mate ve?ejnost? Neza?adíme-li se do tohoto obranného systému, kter? pr? Německo drá?dí (nech? nám Němci laskavě odpustí, ?e se chceme bránit), do jakého jiného systému se chceme za?adit?To jsou věci tak d?le?ité, ?e se o nich má mluviti jasně nebo nemluvit v?bec. Nebo? jinak se roz?i?uje zmatek, jak pozorujeme i z toho, ?e jeden z na?ich b?val?ch spolupracovník? v nevysvětlitelné náladě nám napsal, ?e starostlivě pozoruje ?P?ítomnost“ (nem??e starostlivěji pozorovat nás ne? my pozorujeme jeho), která ?se stala jedním z nejnáru?ivěj?ích hlasatel? obkli?ovací politiky. Nehrajme si se slovy“, dodává, ?a ne?íkejte, ?e jste nehlásali obklí?ení, n?br? jen zbrojení, koalice a spojenectví, jedin? prost?edek, jak dr?et Hitlera v ?achu“. V dlouhém projevu tohoto pisatele není ov?em také uveden prost?edek, jak udr?et Hitlera v ?achu jinak; snad se p?edpokládá, ?e se udr?í sám. Pozorujeme proto pisatele tím starostlivěji. Vskutku, nehrajme si se slovy, a dovolme, aby věc byla nazvána sv?m jménem a aby se o tom mluvilo jako o politice obkli?ovací. Nepozorujeme, ?e by Evropa byla u? p?ipadla na jin? zp?sob, jak udr?et mír. Zatím se neví nic jiného, ne? p?ipraviti Německu p?edem vyhlídku na naprostou jistotu porá?ky, kdyby vyvolalo válku, a zatím se neost?cháme ?íci, ?e tím lépe, ?ím obklí?ení bude dokonalej?í i zjevněj?í. Jak jsme tady u? dávno napsali: systém rovnováhy je p?e?it — rovnováha by p?inesla válku; jen naprostá nerovnováha je schopna zachránit mír. Dejme tomu, ?e ten plán má své vady. ale je to jedin? plán, jej? Evropa postupně uskute?ňuje. Ti. kdo kritisují tento plán, nejsou schopni nabídnout nám za něj něco jiného.Av?ak tato obkli?ovací, jak se jí tedy ?íká. politika je jen jednou ?ástí oné metody, s ní? se musí postupovat v??i Německu. Na druhé straně je nutno mu p?i ka?dé p?íle?itosti ukazovat smí?livost a dobrou v?li, a ?ádnou p?íle?itost nevynechat. Je t?eba ?vychovávat dne?ní Německo nejen hrozbou, n?br? i dobr?mi ?iny. Německo má míti p?íle?itost ?estného míru pro sebe, bude-li chtíti po ní sáhnouti. Proto jsme zde tak velice chválili, kdy? Francie osvěd?ila ústupnost na věci Sárska, proto jsme sympatisovali s Angli?any, kdy? p?es v?echny p?eká?ky, které zp?sobil Hitler, jeli do Berlína, aby se tam pokusili p?ímo se domluvit s německou vládou. Zkou?ejme svědomitě ka?dou mo?nost smíru, která se vyskytuje; nabídněme Německu v?e, co mu je mo?né nabídnout!; vedle toho v?ak bu?me p?ipraveni na nejhor?í, poněvad? nem??eme to vylou?iti. Evropa i my musíme nyní dělat také politiku i pro nejhor?í p?ípad: a pro ten není mo?no nic jiného ne? utvo?iti silnou protiněmec- kou alianci.Ví-li někdo o ně?em lep?ím, nech? promluví!Ferdinand Peroutka.poznámkyObchodní smlouva se Sověty podepsánaPo sedmnácti a p?l letech trvání Sovětského svazu. Po ?estnácti a p?l letech existence ?eskoslovenské republiky. Po patnácti letech obchodních styk? mezi Sověty a Evropou. Po t?inácti letech ?ivé obchodně-smluvní ?innosti pr?myslov?ch stát? evropsk?ch se Sověty. Po nejméně deseti letech, během nich? na?i pr?mysloví konkurenti obsazovali na ruském trhu posici za posicí — v?etně oněch bod?, které p?irozeně (dopravně, v d?sledku p?íznivěj?ích cenov?ch, technick?ch a organisa?ních podmínek) měly p?ipadnout ?eskoslovenskému pr?myslu. Kone?ně! Pozdě, ale p?ec!Ode dne?ka tedy nebude v?mluv na neuspo?ádanost a ne- vy?e?enost mezistátního obchodně politického poměru mezi ?SR a SSSR. Nebude těch v?mluv pro ?eské banky, kdy? mají dát úvěry, a pro sovětské trusty, kdy? mají dát objednávky.Nebude v?mluv? Poh?íchu a? teprve p?í?tím podzimem bude moci obchodní smlouva za?ít projevovati p?íznivé d?sledky. Zaspali jsme zase je?tě jeden hospodá?sk? rok tím, ?e smlouva nebyla uzav?ena, jak bylo ?ádoucí i mo?no, u? v minulém podzimu. Aby toti? bylo ?eskoslovenskému pr?myslu vyhrazeno v sovětském nákupním plánu celoro?ním místo, které mu p?íslu?í. Pr?běh zavinili dva ?initelé: banky, které zase je?tě jednou nebyly na úvěrov? v?voz do Ruska ?p?ipraven?“, a obchodní politikové, kte?í chtěli nyní rázem dohonit na poli obchodně smluvním, co bylo zme?káno za patnáct let, chtěli rázem dohonit a do?e?it p?íli? mnoho. Kdyby se byli u? v podzimu odhodlali k uzav?ení rámcové smlouvy, t. j. oné smlouvy, která byla uzav?ena nyní, mohli jsme b?ti dále.Ne v?ak o mnoho. Jen o několik desítek ěi o nějaké sto milion? Kě objednávek. Nebo? co nyní nutno znovu a znovu uvádět na mysl na?im pr?myslník?m, jejich svaz?m, bankám a obchodním komorám, jest poznatek, ?e pravá starost te? teprve vlastně po?íná, ?e ?rusk? trh“ (to jest nejen specielní sovětsko-monopolní organisace zahrani?ního obchodu, n?br? v?bec cel? komplex otázek, které souvisí s na?í v?- chodní a specielně pak ruskou orientací obchodně politickou), jest pro nás, pro CSR a pro její v?vozní pr?mysly historicky zcela nov?m a dosud ne?e?en?m problémem, ?e zde musíme jít po zcela nov?ch cestách nejen proto, ?e v Rusku byla revoluce, n?br?proto, ?e ani p?ed válkou, za Rakouska-Uherska a za j.-i-4h: Ruska, jsme neměli s Ruskem valn?ch ob- ? i ?iaích styk?. Co jsme měli, nedělali jsme sami, n?br?- -inirtvím vídeňsk?ch prost?edník?.7-7 teprve tedy jest otev?ena brána iniciativě, která7 : prvé sepne strukturální nitky ?eskoslovenského i sovět- ?iéfeo hospodá?ství. Kdo se domníval, ?e obchodní smlouva sám pom??e zase navazovat, kde jsme ?kdysi p?estali“, je t cmvlu. Nebylo nikdy p?ed válkou mezi na?imi kraji a rusk?m trhem styk?, je? by za ?eě stály. Cesti?ky, které je rrtno dnes pro?lapávat, budou pro?lapávány po prvé — ze- jaaéna pro na?e spot?ební pr?mysly.Druh? omyl, s ním? se ?asto setkáváme, jest p?edstava, ?e SSSR v d?sledku sv?ch pětiletek nabudoval tolik pr?mysl?, ?e ná? v?voz nemá u? na sovětském trhu vyhlídek. Nejen hi- sícrické poznatky o pr?běhu industrialisací evropsk?ch, ale prsktiekě poznatky z nyněj?í nákupní politiky sovětské uka- zEjj - i po industrialisací bude Sovětsk? svaz pot?ebovat! a men?ích, n?br? naopak vět?ích dovoz? z ciziny, ne? p?ed_adastrialisací.Vědět, v kter?ch oborech, v kter?ch oblastech, v jak?ch ?r?tách a za jak?ch podmínek — to je otázka technická, v?asné, kvalifikované orientace. Mít schopné lidi, pru?né a ?vkonné instituce pro tento úkol — to? první dne?ní starost. Vytvo?it ?adu takov?ch dovozních i v?vozních a finan?ních orgán? za sou?innosti sovětské — úkol dal?i. Rozvrhnout plán, dlouholet? plán paralelisace, vzájemn?ch strukturou obou hospodá?ství dan?ch zájm? hospodá?sk?ch v obchodu i dopravě (Dunaj!) — úkol t?etí.Realisovati pak tento plán, kter? povede k vzájemnému obratu zbo?í v obnosu dvou miliard Kě roěně — to jest toti? zcela reálně dosa?itelná mez, uvá?íme-li v?robní a spot?ební kapacitu a dosavadní povále?nou dovozní a v?vozní praksi obou zemi — úkol celkov?.Na na?ich pr?myslnících, finan?ních institucích a obchodních politicích, ale také na sovětsk?ch hospodá?sky rozhodujících ?initelích závisí, kolik z této dosa?itelné sumy vzájemného obchodního obratu bude dosa?eno v roce 1936, a kolik bude ?ekat na realisaci dal?ích — deset, patnáct, sedmnáct a p?l? — rok?.?ili; obchodní smlouvou nic se je?tě nestalo positivně. Jen negativní slo?ky, jen p?eká?ky byly odstraněny. Ale naplnit rámec smluvní obsahem, u?init, aby smlouva měla smysl, kter? mít má, m??e a musi — to? otázka rozhledu, iniciativy a aktivity osob a institucí na obou stranách. Otázka budoucnosti.Milo? Vaněk.Preissovo vyznání víryNá?elník na?eho nejmocněj?ího finan?ního a pr?myslového koncernu, dr. Jaroslav Preiss, promluvil v Teplicích ve shromá?děni německ?ch pr?myslník? ?eě, za ni? se mu dostalo zna?né pozornosti.Veiméme nap?ed stránku formální. Dr. Preiss je mu? zdvo?il? a proto v německém shromá?děni mluvil německy. Maně vzpomínáme: kdy? kdysi president Masaryk poskytl rozmluvu redaktoru ?Prager Tagblattu“, dostaly ?Národní listy“ záchvat nacionální padoucnice a několik dní se v něm divě zmítaly. Po podobném ?inu dra Preisse zachovávají jejich nervy podivuhodn? klid. Nevíme, ěím si máme tento rozdíl v reagování vysvětlit. Snad udělil duch národa, jeho? v?hradní zastoupení se nachází v Lntzowově ulici, dru Preissovi nějaké zvlá?tní povoleni. Mělo to b?t oznámeno, aby se národně cítící ve?ejnost nestala obětí vnit?ního zmatku a pochybností.Je?tě podez?eleji v?ak věc vypadá — díváme se stále se stanoviska ?Národních list?“ — po stránce obsahové. Kdyby byl dr. Preiss Němc?m jejich mate??tinou po?ádně zah?ímal do du?e, jako ?iní národnědemokrati?tí politikové, kdykoli jsou ..str?eni národním nad?ením“, bylo by to snad je?tě snesitelné. Ale dr. Preiss nejen ?e tohoto neu?inil, n?br? právě naopak mluvil co nejnaléhavěji pro dorozumění obou národ? a pro jejich co nejtěsněj?í sou?innost. Obáváme se, ?e se dopustil národní zrady, a divíme se, ?e ho ?Národní listy“ posud nevylou?ily z národa.O dal?ím u? promluvíme se stanoviska svého. Dr. Preiss ve svě ?e?i podal cosi jako filosof icko-politické vyznání. Jako prav? liberál se dovolával blahodárného vlivu ideí z konce 1S. a za?átku 19. století, pod jejich? praporem se ?esk? národ ssil probojoval k novému ?ivotu. Proto nesmí těchtoidei zradit ?Byl by to h?ích proti kultu?e,“ praví dr. Preiss,?kdyby se do?lo mechanick?m majorisováním k nivelisaci a kdyby se tím odstranilo po?ehnání na?eho sna?ení o osobni uplatnění.“ Dr. Preiss si p?eje, aby liberární idea soukromého podnikání nebyla opou?těna, a tvrdí: ?Není kolektivní odpovědnosti a podnikavosti. Jen ze svobodné práce ducha roste pokrok a úspěch.“Ideje z konce 18. a za?átku 19. století, osobní uplatnění, svobodná práce, pokrok — to zní dob?e! Dr. Preiss mohl je?tě p?idat svobodu, rovnost a bratrství, a znělo by to je?tě lépe. Skoro bychom ?ekli, ?e se dopustil ?inu osobní state?ností. Po celém světě se s ohromn?m nad?ením táhne proti liberalismu a je neomezená ochota vym?tit jeho ideje a? do ko?en?. Jsou pr? to beztak samé p?e?itky, je? si nic jiného nezasluhují a bez nich? nám bude lépe. Kdy? sly?íme tento pok?ik, p?ipadá nám to, jako by někdo, kdo sedí pod pracující v?- věvou, prosil, aby vy?erpávání vzduchu pokra?ovalo rychleji, a jsme ochotni pochváliti ka?dého, kdo má je?tě tolik odvahy, aby prohlásil, ?e si svobody vá?í. Ale v p?ípadě Preisso- vě nám p?ece jen něco p?eká?í v plném souhlasu. Nebudeme te? mluvit o svobodě politické a omezíme se na otázku svobody hospodá?ské. Rozli?ujme doh?e, pokud a kdy se pohybujeme v oblasti ideálu a pokud a kdy ve skute?nosti. Svoboda, osobní uplatnění, podnikavost, odpovědnost — i v hospodá?ství — tisíckrát ano! Hlasujeme nad?eně pro. Jen?e, dejte pozor, to je právě jenom ideál. Pokud pak jde o skute?nost, je otázka dvojí: p?edně, zdali dne?ní hospodá?ská soustava opravdu vychovává a podněcuje osobní Iniciativu a svobodu, a za druhé, zdali je to nejlep?í iniciativa a svoboda nejlep?ích lidí, která se za dne?ních okolností vyvíjí. V obou bodech m??eme s jistotou odpovědět: Ne! Doklady k tomuto odmítnutí m??eme ?erpat jednak z ohromné literatury, jednak z ?etn?ch pozorování. V oboru literatury bychom upozornili na socialistické zji?tění, ?e liberální ideál svobody nebyl nikdy uskute?něn. Liberál?m mnoho zále?elo na tom, aby ?lověk volně a nenuceně mohl vstupovat v pracovní poměr, tedy ha svobodě pracovních smluv. Socialisté v?ak brzy poznali, ?e pracovní svoboda je fikce, poněvad? smluvní strany — zaměstnanec a dělník — nevládnou touté? mocí. Více méně trvalé p?ekrvení trhu práce zp?sobilo, ?e rovnováha mezi nabídkou a poptávkou byla od za?átku poru?ena v neprospěch nabídky, to jest, ?e dělník, nechtěl-li um?ít hladem, musel za svou práci p?ijímat jakoukoli cenu. Je v?bec otázka, zdali se liberalismus nedopustil fatální chyby tím, ?e pova?oval lidskou práci za zbo?í. V tomto ohledu jsou jistě proti- llberální kritiky velmi oprávněny. Dr. Preiss p?elo?il za mlad?ch let s Ra?ínem z něm?iny spis o sociální demokracii. Snad by mohl znovu navázat na sv?j tehdej?í zájem a korigovat sv?j skalní liberalismus v?sledky socialistické kritiky.Z. S.Agrárníci a dolyAgrární senáto?i podali 19. b?ezna návrh na vydání zákona, jím? by se omezovalo p?evádění a zcizování horního majetku. Návrh je proveden p?esně podle vzoru t. zv. záběrového zákona, jím? se po?ala pozemková reforma. Okolnost, ?e návrh nepodává vláda, ukazuje, ?e zájem o doly je, bohu?el, asi soukromou lib?stkou, pro ni? agrární síranu jako celek hlava nebolí. Za těchto okolností má návrh povahu jen agita?ní, a? u? úmyslně ?i neúmyslně, a praktick? v?sledek z něho nebude ?ádn?. To je vidět i z toho, ?e tě?a?i zachovávají naprost? klid. Je toti? dob?e známo, ?e návrh zákona, jej? nepodala sama vláda, nemá naděje na uskute?něni. To vypl?vá p?ímo ze struktury na?eho parlamentarismu. Nestalo se snad je?tě, ?e by se pro návrh, vy?l? ze soukromé iniciativy některého poslance, na?la vět?ina. Ani se taková vět?ina nehledá. Iniciativu má jen vláda, co? zase plyne ? hierarchické organisace na?ich stran. Tam p?ichází světlo jen shora. Vět?iny pro p?edlohy se shánějí ve vládě samé, nikoli teprve v parlamentě, jako se děje na p?íklad ve Francii. Tam vláda ?asto do poslední chvíle neví, zdali její návrh sněmovnou projde. Získávání vět?iny se děje p?ed tvá?í sněmovny a ve?ejnosti, kde?to u nás u? ve vládní konklave. Obojí zp?sob má svoje v?hody 1 nev?hody: francouzsk? nechává vládu ?ít s ustavi?n?m pocitem nejistoty, ale za to posiluje poslaneckou iniciativu, kde?to ná? vládu zabezpe?uje, ale za to prak- ticky vy?azuje parlament. Vláda, poslanci i ve?ejnost u? si na tento stav tak zvykli, ?e se v?bec nestarají o to, zdali nějak? poslanec nebo senátor něco navrhuje nebo ne. Proto jsou takové návrhy, jak? podali agrární senáto?i, pouh?mi ranami do vody.Z. S.P?ítomnostiDevalvace u nás a v BelgiiBelgická devalvace se v lec?ems podobá ?eskoslovenské. Nikdy ov?em, kdy? dva ?iní toté?, toté? to není. Ani Belgie nebyla nucena provésti znehodnocení své měny z toho d?vodu, ?e u? nemohla technicky udr?et její zahrani?ní kurs. D?vody devalvace byly hospodá?ské, hlavně — jako u nás — nesnáze p?i v?vozu. Belgie, která je poměrně je?tě vět?í měrou závislá na v?vozu, hledá, jak by získala opět soutě?ivost na zahrani?ních trzích, jí? nemohla dosíci defla?ní politikou domácí, ani jednáním o usnadnění svého v?vozu na p?íkad s Francií. Právě p?i tomto jednání se ukázalo, ?e tak zvan? zlat? blok, kter? je?tě na podzim minulého roku ohla?oval program vzájemné spolupráce, op?ené o tradi?ní zásady měnové politiky, byl jen fantom, rozplynuv?i se p?i prvém nárazu na sobectví, které je tak p?ízna?né zvlá?tě pro francouzskou obchodní politiku. ?ím se U?í belgická devalvace od na?í, je p?edev?ím rozsah. Belgie snad pod vlivem blízkostí Anglie, u ní? měnové znehodnocení p?esahuje 40 procent, devalvovala daleko silněji ne? my, kdo? jsme provedli devalvací jen o ?estinu. Belgie podle posledních zpráv devalvuje o 28 procent, to je skoro dvojnásobek devalvace na?í. Tento rozdíl je dosti podstatn?, tím spí?e, ?e r?zné propo?ty dokazují, ?e cenov? rozdíl v Belgii a ostatních státech vy?adoval úpravu měny v daleko men?ím rozsahu. ?spěch na?í devalvace byl v tom, ?e vystihla mez, která znamenala obnovu soutě?ivosti na?eho pr?myslu na voln?ch trzích a zachování domácí cenové hladiny. Je nebezpe?í, které se podle někter?ch zpráv u? v Belgii ukazuje — aě jsme si vědomi, ?e tyto zprávy nutno brát kriticky — ?e se ceny v Belgii neudr?í, co? by znamenalo zase zv??ení v?robních náklad? a oslabení ú?inku pro zahrani?ní trhy. Ale zde nejsme si jisti, nemá-li belgická vláda dokonce sama na mysli tento cil, byf zatím hrozila zdra?ovatel?m.Nebo? je?tě v jiném ohledu se belgická devalvace li?í od na?eho měnového opat?eni, provedeného tak?ka podle dogmat ?zdravé finance“. My jsme hned zase p?ipoutali svou měnu ke zlatu, kde?to Belgie ponechává tuto otázku vlastně neroz- ?s?enou. Chce rovně? p?ipoutání měny ke zlatu, ale jen p?i kone?né mezinárodní měnové úpravě, ke které belgická vláda vyz?vá. Mezinárodní měnová stabilisaee je také na?í nadějí, ale my jsme na ni neěekaU. Na?e Národní banka má dále povinnost udr?ovat kurs měny na nové paritě. Belgická cedulová banka bude míti po ruce jen fond, kter? má zabezpeěiti ?ádoucí kurs, ?ili ponechává si mo?nost kursov?ch variací i pro budoucnost. To je zásadní rozdíl proti na?emu postupu. Stejně tomu bude asi i s politikou po deflací. Na venek se zdá 1 tato politika dosti podobná, a? do toho reeakontního ústavu, jeho? z?ízení se v Belgii ohla?uje. Ale bude zále?et na tom, co bude tento reeskontní ústav dělat a co si poěne vláda s pln?mi mocemi, jimi? byla vybavena. Ministersk? p?edseda Zeeland byl v Americe a vrátil pr? se jako stoupenec Rooseveltovy politiky. Belgi?tí socialisté, kte?í, jak se zdá, jsou nejsilněj?í oporou nového re?imu, silněj?í ne? velmi rozpa?ití katolíci a pochybova?ní liberálové, prosazují jistě velké ve?ejné investice, p?- jdou-li cestou sociálních zásah? do v?roby. V této věci je na?e politika, pokud dbá měnov?ch ohled?, jistě velmi zdr?enlivá. Belgick? po?in znamená v?ak v ka?dém p?ípadě nov? spád světové měnové politiky. Je to paradoxní, ?e se z něho radují p?edev?ím finan?ní listy stát?, které u? devalvovaly, aě jim vzniká tím nová konkurence, ?iní tak v?ak proto, ?e vidí blí?e naději na mezinárodní uspo?ádání měnové, ?ili cestu z chaosu,ve ?ífcré jsme. Tato cesta bude jistě i nadále velmi ot?tf?uá.Nebo? povede jen p?es mrtvoly star?ch sobectví, star?ch zásad a — last but not least — také star?ch re?im?.E. V.Fémová vra?da a pra?ská policie?nos ?urnalisty Jacoba ze ?v?car o?ivil vzpomínku na vra?du in?. Formise v Záho?í a nebude proto snad nevhodno ?íci dodate?ně pár slov. Denní tisk, bez rozdílu, odlo?il svoji obvyklou reservu a napadl ost?e zpravodajské oddělení pra?ského policejního ?editelství, do jeho? p?sobnosti pat?í doví- dati se v?as a dob?e o takov?ch akcích, je? by mohly jak?mkoliv zp?sobem ohrozili bezpe?nost státu, a tyto v?as paralysovati. Některé noviny psaly proti pra?ské policii v?eobecně, co? nebylo správné, nebo? pra?ská policie je rozdělena na několik oddělení a lze tě?ko se domnívati, ?e by Formis?v p?ípad byl věcí na p?íklad oddělení hudebního. Ani bezpe?nostní oddělení neneslo viny na tom, ?e cizí agenti mohli v klidu splnili své poslání. Je p?ece jasno, ?e vra?da v Záho?í byla vra?dou politickou a tímto sv?m charakterem pat?ila do zájmu policie politické, t. j. zpravodajské oddělení. Ale nejen ěln sám, ji? p?ípravy k němu byly ěi spí?e měly b?ti p?edmětem největ?ího zájmu tohoto odděleni.Je tedy otázka, do jaké míry skute?ně má zpravodajské oddělení vinu na záho?ském p?ípadě. Toto odděleni je nejmocněj?í z celého policejního ?editelství. Je daleko lépe vybaveno ne? na p?íklad oddělení bezpe?nostní a má také pro svoji práei mnohem více lidí k disposici. Je to zcela pochopitelné, nebo? jeho úkol je nadmíru odpovědn?: stará se o bezpe?nost státu a vede v evidenci jeho nep?átele. Tito jsou dvojího druhu: vnit?ní a vněj?í.V této své práci nemá bohu?el zpravodajské oddělení rovnováhu. Pokud se t??e nep?átel? vnit?ních, vyvíjí ?innost velmi horlivou a není t?eba mnoho k tomu, aby ob?an naprosto loyální dostal kartotékov? lístek a byl veden v evidenci. Do jaké míry jde tato p?íli?ná svědomitost lze souditi z toho, ?e v evidenci zpravodajského oddělení jsou pr? vedeni i p?íslu?níci ostatních oddělení policejního ?editelství, dokonce pr? i někte?í funkcioná?i samotného policejního presidia. Mimo to se zdá, ?e zpravodajské oddělení roz?i?uje svoje eviden?ní lístky, t. j. po?et osob, je? má pozorovati, i na ne?kodné p?íslu?níky politick?ch stran. t. zv. státotvorn?ch, někdy i pro mali?kost, kdy? na p?íklad takov? p?íslu?ník nesouhlasí s ur?it?mi názory své strany, nebo p?ijde s ní do konfliktu, kter?m se komplikuje nějak její ?istě vnit?ní ?ivot. Pozorovati takové p?íslu?níky a v?ímati si jejich názor? je v zájmu jedině politick?ch stran, a dělá-Ii to za ně zpravodajské oddělení, zatě?uje tím zbyte?ně sv?j aparát a poměry na?í vnit?ní politiky beztak ji? dost komplikované pomáhá je?tě více komplikovat!. Tím se mu pak ov?em nedostává ?asu a lidí pro věci, je? jsou ve prospěch na?eho státu daleko d?le?itěj?í.Jakou evidenci má toto oddělení o druhé skupině svého zájmu (nep?átelé vněj?í), prokázal záho?sk? p?ípad. Na tajnou vysílací stanici musel upozorniti sám diplomatick? zmocněnec interesovaného státu. Formis byl d?věrníkem v?dce ??erné fronty“. Nevědělo-li zpravodajské oddělení, ?e se v republice zdr?uje jak?si in?en?r Formis, jistě v?ak vědělo (nebo mělo věděti), co zde dělá Dr. Strasser, s k?m se st?ká atd. Vědělo tedy také, ?e jeho organisace má na území státu tajnou vysílací stanici. Nedovedlo-li získati informace o místě, kde tajná vysílací stanice pracuje a kdo ji ?ídí, znamená to, ?e nemá mezi sv?mi vedoucími funkcioná?i dosti schopné odborníky, kte?í by dovedli zjistiti tyto skute?nosti se stejnou pílí a obratností, s jakou si vedou ve sfé?e svého ú?edního zájmu o věci vnitropolitické povahy.P?ipustíme-Ij eventualitu druhou, ?e zpravodajské odděleni tyto skute?nosti znalo, pak jeho vedení neprojevilo dost obez?elosti, aby dovedlo vycítiti, ?e snadno m??e p?ivoditi tragedii. Nelze se ov?em diviti, ?e noviny neznajíce tyto slabiny na?eho zpravodajského oddělení, p?i?ítaly v?sledek zlo?inu v Záho?í pouze záměrnosti, obez?elosti a odvaze pachatel?. O. G.Hitler?v pacifismusp?sobí chápavosti někter?ch evropsk?ch státník? jisté obtí?e. Nedovedou si vysvětlit rozdíl mezi Hitlerov?mi ?e?mi a skutky. Cel? politick? i v?chovn? systém dne?ního Německa je zcela z?ejmě vypo?ítán na úto?nou válku, ale cizině se to presentuje na ozdobném talí?i uji??ování mírem. Není t?eba si myslit, ?e Německo za?ne válku co nejd?ív, nebo ?e ji za?ne v?bec, aie lze bezpe?né tvrdit, ?e by k ní bez rozm??lení p?ikro?ilo, kdyby mělo bezpe?nou naději vyhrát. Za těchto okolností má německ? ?pacifismus“ povahu z?ejmě konjunkturální. Ukázal na to dokumentárně Karel Radek v ?Journal de Moscou“ u p?íle?itosti nového Hitlerova uji??ování mírem po zavedení branné povinnosti. Jde o květen roku 1933, kdy ?il nacionálně socialistick? re?im v nesmírn?ch obavách z vojenské intervence Spojenc?. Proto Hitler p?ednesl 17. května onoho roku svou známou ?mírovou ?e?“ v ?í?ském sněmu a p?ihlásil se k Macdonaldovu odzbrojovacímu plánu. Byl to ?istě konjunkturální táli, proto?e hitlerove?m nikdy ne?lo o odzbrojení, n?br? naopak o zbrojení. To zase dokazuje Hitler?v otev?en? list tehdej?ímu kanclé?i Papenovi z 21. ?íjna 1932, v něm? Hitler doporu?uje, aby Německo na od?brojovací konferenci ne?inilo nic jiného, ne? ?ádalo odzbrojení Francie. Proto?e Francie na to nikdy nep?istoupí, m??e Německo na ni svalit odpovědnost, opustit konferenci a zbrojit o své újmě. Tohleto, jak víme, se po Hitlerově p?íchodu k moci skute?ně stalo, a je to taktika od té doby u? několikrát opakovaná, tak?ka klasická: nap?ed nemo?n? po?adavek, potom svr?ení odpovědnosti na odp?rce, potom fait accompli a nakonecPfítoranosOz;SfoTání mírem. Povede-li jednou Hitler válku, bude zajisté -hííorat, ?e vpadl do sousedovy země za ú?elem udr?ení B?JWZ. S.polit i k a/. Smulsk? (Lvov):Osobní pozadí polské politikyBylo na po?átku zá?í roku 1921. Lvov, někdej?í hrdá zemská residence p?edvále?né Hali?e, po?ádal sv?j orvní podzimní veletrh. Populárnost města vy?ado- ? 3.2. aby veletrh byl zahájen nejvy??ím p?edstavite- lem mladé republiky. Z Var?avy zajel ke slavnosti tehdej?í ná?elník státu, Josef Pilsudski. Vedle něho zasedl na ?estném místě p?i p?íle?itostn?ch rautech na v?stavi?ti, v radnici i vévodském paláci první mar?álek sejmu Wojciech Trompczyňski. Kdy? ú?astníci =:stí děli ;'e tak v oficiálním spole?enském sty-uvé?cmcvali si, ?e setkali se tu v rozhovoru repre- sintanti dvou protich?dn?ch svět? nejen my?lenkov?ch. ale i politick?ch.Pozorovatelé nebyli tehdy s to zhostiti se rozru?ujícího dojmu p?i pohledu na dva v?dce: na jedné stráni mocn? a tvrd? tv?rce protirusk?ch legií, na druhé pak nejhou?evnatěj?í zápasník za slovanskou vzájem- nost, vysloven? rusofil a neúmorn? protigermánsk? bojovník. Na lvovské p?dě shodně ruku v ruce a bok o o b oku representovali stát, ale individuálně vyzná- - 3 ideologii zásadně rozdílnou. Ale Pilsudski spoke; cval se tenkráte hodností ná?elníka státu a vojenské autority, do politick?ch věcí se rozhodujícím zp?sobem nemíchaje.Věc se vyjasnila, ale valně nezlep?ila, kdy? v květnu roku 1926 mar?álek Pilsudski provedl vojensk? p?evrat a krátce poté vyhradil si osobní vliv i na zahrani?ní politiku. P?edtím sice ?astěji uplatňoval své námitky nebo v?hrady, ale ?inil tak jen p?íle?itostn?mi ?e?nick?mi projevy nebo noviná?sk?mi rozhovory. Po pu?i měl volněj?í ruku a p?ikro?il k upevňování vlastního re?imu. A tu v?dy ?astěji probleskovala ji? nechu? k Rusku i k Francii.Pro? nemá Pilsudski rád Francii?Pilsudski dlouho nemohl se plně osvoboditi od názoru, ?e Pa?í? sna?í se hráti roli protektora Var?avy a chce mu vnutiti politické i vojenské poradce. A mar?álek si rádc? nikdy nep?ál. P?íli? srostl s p?edstavou jutoritativnosti a p?ímo ?árlil na jakékoli vněj?í vlivy. Francouz? neměl rád hned z ?as? p?edvále?n?ch, kdy jejich diplomacii vyt?kal nadr?ování carskému systému a nemohl jim odpustiti, ?e slabě podle jeho názoru p?sobili na Petrohrad ve směru demokratickém. Zalo?ením své povahy, rodinnou v?chovou i ?ivotní praxí byl ?lověkem v?chodu. Evropsk? západ nikdy mu neimponoval. P?ipadal mu p?íli? such?, vyrovnan?, zkostnatěl? a p?estárl?. Na Německu cenil v?dy pr?kopnost, smělost, odvahu, riskantnost a bezohlednost. Ostatně Francouz? ani hlouběji neznal = osobní styky s nimi omezoval na nejmen?í míru. Bylo to zase v souvislosti s jeho protirusk?m stano- viskem. je? nebylo ov?em pouh?m rozmarem, le? pramenilo z dlouholet?ch styk? s carskou byrokracií. Je?tě z roku 1934 je znám jeho v?rok o Barthouovi, ?e je to aspoň jeden po?ádn? Francouz. U jin?ch tu- di? po?ádnosti nepoznal.Domníval se, ?e ve Francii ho neradi viděli u? jako ná?elníka státu a později jako neoficiálního diktátora je?tě neraději. Jest do dne?ka p?esvěd?en, ?e jeho nyněj?í re?im jest p?í?inou ned?věry francouzsk?ch finan?ník? k Polsku, lec do Canossy nikdy nep?jde. Francouzsk? parlamentarismus je mu od základu cizí. Stejně nemohl p?ijít na chu? francouzskému pojetí moderní demokracie. Stalet? dějinn? v?voj Francie jako státu i národa ?el jaksi mimo jeho du?evní sítnici.Je Pilsudski g e r m a n o f i 1 e m?Neuměl se smí?iti s francouzskou zjemnělostí, a více uvnit? obdivuje ?ivelnou dravost Hitlerovu. O sobě vě?í, ?e jest rozen?m státníkem, a byl by stra?ně p?ekvapen, kdyby mu kdokoli tlumo?il pochybnost, nedává-li se snad dnes Hitlerem vésti. Pro svoji osobu je skálopevně p?esvěd?en, ?e on vede a udává tón, ?e Hitlerovy pomoci u?ije k uskute?nění vlastních státnick?ch cíl? a ?e se Německem nikdy nedá oklamati. Stejně neochvějné vědomí má o tom, ?e je nejryzej?ím polsk?m vlastencem, ?e dbá jen a jediné zájm? polského národa a ?e nem??e na své dráze zblouditi. U něho osobně je vyrovnání s Německem historickou nutností. Námitku, ?e by snad mohl b?ti nástrojem v rukou Hitlerov?ch, odbyl by prost?m mávnutím ruky. Dvacátého sedmého února roku 1935 pronesla ve var?avském senátě ?e?nice sociálně demokratické oposice Kluszyňska pozoruhodn? v?rok o tom, ?e dne?ní stanovisko Polska k Německu nem??e ani u oposi?ník? b?ti zásadně odsouzeno, nebo? rozmluvy i s nedobr?m sousedem jsou v?dy lep?í ne? válka, ale ?e síla Německa roste k tomu, aby p?i nejbli??í p?íle?itosti p?e?krtla nyněj?í státní hranice na v?chodě, a ?e p?átelství Němc? nem??e polskému obyvatelstvu vsugero- vati pocit bezpe?nosti. Av?ak Pilsudski se tvá?í, ?e tento pocit má. Jin?mi slovy: vě?í, ?e hraje jako státník dobrou hru, a mimo?ádně souhlasí s nedávn?m tvrzením ?ímského ?Popolo ?ltalia“, ?e nejnověj?í popula?ní politika německá je dokladem hou?evnatosti i ?ivotnosti germánské rasy.Bylo by nesnadno odpověděti kladně ?i záporně na otázku, je-li Pilsudsk? germanofilem. Vě?í v německou zdatnost i sílu, ale ji? vícekráte v ?ivotě dovedl se vzep?íti pruskému diktátu, jakmile se mu stal p?eká?kou p?i uskute?ňování jeho vlastních plán?. Historie legií a pozděj?í organisace pravidelné polské armády by tomu nasvěd?ovaly.Co je?tě má proti Francii.Proti Francii nep?estává v?ak -b?ti rozladěn je?tě z celé ?ady p?í?in, je? sám pokládá za oprávněně. Nemálo ?evnil u? za mírové konference na Romana Dmowského i Marjana Seydu pro jejich osobní vlivy u francouzsk?ch státník?. Nep?íli? byl nad?en také francouzsk?m soustavn?m úsilím o zvednutí mezinárodní pravomoci Spole?nosti národ?, nebo? sám ode dávna dával p?ednost taktick?m dohodám s jednotliv?mi státy, kde by mohl vyu?iti zeměpisné polohy své rodné země a balancovati jako p?íslove?n? jaz??ek na váze. Skromné místo v mnohohlavém sboru mu nevyhovuje. Právo vět?iny se pod?izuje neochotně a jen tehdy, je-li to okolnostmi vynuceno.Trpce zazlívá dále Francii mínění, ?e nikoli on jako vrchní velitel polsk?ch ozbrojen?ch sil, n?br? generálWeygand jako ?éf francouzské vojenské mise vypracoval v srpnu r. 1920 strategick? plán protibol?evické- ho ta?ení a zachránil Var?avu. V tom jest Pilsudsk? nadmíru nedútkliv a hněvá se na Francouze do oprav- dy. A jejich opětné sbli?ování s Ruskem, t?ebas sovětsk?m, s nim? ?ám nzavrel p?ed rokem smlouvu o vzájemném neátoceni, je proň u? docela kamenem úrazu. Soradí. ?e Pa?í? dělá to úmyslně p?es hlavu Polska, ve své evropské politice polskou republiku :'.í nahraditi sovětsk?m svazem. Námitku domácích laik?. ?e Francouzi odhodlali se k tomu teprve r; ;: uvr.utí polsk?ch diplomat? ze závazk? v??i Fran- cii. odb?vá tvrzením, ?e v Pa?í?i o?il prostě star? rusofihk? duch, a Var?avě ?e je p?i tom vyhrazena úloha trpného diváka. A té Pilsudsk? nechce se pod- robiti a brání se jí zuby nehty. Tvrdí, ?e ani obchodně r.elze od Francie mnoho kloudného ?ekat a ?e daleko vl?e kyne v tom směru Polák?m od spolupráce s Německem, u něho? se mu mimo to líbí také protiruská nálada. Není vylou?eno, ?e právě tato skute?nost mocně padla u něho na váhu. Zejména kdy? Pilsudsk? nedá se p?esvěd?iti, ?e německ? pud na v?chod je namí?en nejen na ruské, n?br? také na polské území.Některé vlastnosti Pilsudského.Josef Pilsudsk? procházel od t?icátého do ?ty?icátého pátého roku svého ?ivota nadmíru tvrdou ?ivotní ?kolou. Doma rodinné tradice byly stále je?tě zatě?ovány nedávn?mi vzpomínkami na poslední ne??astné národní povstání, je? zmen?ilo majetek jeho nejbli?- ?ích a vehnalo do vyhnanství tucty zeman? z Vileňska. Hromadné konfiskace ?lechtick?ch statk? a věznění politick?ch provinilc? jako polsk?ch patriot?, útisk lidového hnutí, zat?kání student? a rostoucí nátlak okresních byrokrat?: takov? byl rámec, do něho? praxe vpisovala prvé dojmy mladého potomka starobylého zemanského rodu. Romantického zabarvení nezbavil se Pilsudsk? nikdy. Pozděj?í konspira?ní podzemní ?innost jako organisátora revolu?ního tábora, pak st?elc? a naposled legioná?? v něm onu romanti?nost pouze zesilovala. ?ekl-li kdysi o sobě, ?e jest mu?em risika, charakterisoval tím nejp?iléhavěji svoji osobnost.Pilsudsk? chtěl b?ti st?j co st?j také státníkem a diplomatem, t?ebas se p?ed rokem 1926 tvrdívalo ve Var?avě, ?e by rád p?estal na funkci ministra vojenství a vrchního armádního inspektora. ?asem se v?ak ukázalo, ?e si umínil ?íditi osudy své vlasti i na poli zahrani?ně politickém, a? právě zde měl poměrně nejmíň praxe a osobních styk?. Hledí p?es noc míti z Polska velmoc a nesnese, aby toho jiní neuznávali. Dlouho trpěl právě ve stycích s Francií utkvělou my?lenkou, ?e Pa?í? tohoto velmocenství neuznává a Pilsudského nepokládá za p?edstavitele celého polského národa. Naopak zase Pilsudského velmi trapně dot?kala se ka?dá zpráva o korupci ve Francii. Jeho, kter? od mládí nenáviděl úplatká?ství, kariérnictví a vyu?ívání ve?ejn?ch ú?ad? k osobnímu prospěchu. Jeho, jen? jest znám osobní nezi?tností, spartánskou p?ísností a ?ist?m charakterem. Děje-li se i dnes v jeho okolí cokoli nesrovnávajícího se s tímto jeho povahov?m rysem, on o tom jistě neví. Donesou-li mu o podobném provinění ve?ejn?ch pracovník?, nezná lítosti a bez odkladu sesazuje a odstraňuje. Jsou známy p?íklady, ?e z Belvederu v?emocní páni odcházeli od audience jako spráskaní a nemohli se lidem do o?í podívat. A sly?í-li tento mravní puritán o aférách v Pa?í?i,Lyoně ?i Marseille, namluví si hned, ?e polooficielní Francie je na dno pro?rána korupcí, a ?e trpí marasmem. A on je frontov? voják, kter? m??e chybovat, ale nedá si za nic platit...K??e bylo, kdy? Pilsudsk? obklopil se rodov?mi magnáty a konservativní ?lechtou, která od p?edvále?n?ch let sm??lela germanofilsky. Valná ?ást těchto velkostatká?? měla kdysi rozlehlé dr?avy v zemích, je? z?staly p?i sovětském Rusku. Těch se v duchu stále je?tě nevzdala a tou?í, aby se jí zas vrátily. Ví, ?e dobrovolně jich sověty nevydají, a nerozpakovala by se dob?ti jich i jinak ne? diplomatickou cestou. Od jistého ?asu dnové těchto politisujících magnát? jsou ov?em se?teni, a Pilsudsk? naprosto toho nezapírá, a? jinak romanticky zbarven?ch sn? na v?chodě se v du?i nevzdává.Je tvrd?m autokratem, kter? nestrpí kol sebe odporu. Libuje si zhusta v tom, ?e své prost?edí uvádí prostě v ú?as a p?ekvapuje kde koho. S ni?ím se p?edem nesvě?uje ani sv?m nejbli??ím spolupracovník?m a postaví v?echny p?ed hotovou věc. Po té stránce b?vá a? podivínem. Naprosto nem??e vystáti kritik?. Politické strany a jejich v?dcové nemusí dle jeho mínění na světě b?ti, ale ve?ejné kritiky ozna?uje p?ímo za ?k?dce lidstva. Iniciativa jedincova je mu v?ím. A autorita. Vedle sebe jiné autority nesnese. Ani doma ani za hranicemi (rozzlobil se na Mussoliniho i Stalina, je ?árliv? na úspěchy Bene?ovy ?i Titulescovy, chladně uvítal svého ?asu ve Var?avě Foche a na jeho poh?eb vyslal málo okázalou delegaci). Sám má smělé kombinace, ale v podrobnostech jich ?asto nedomyslí. Pro detail nemá smyslu ani ?asu. P?i tom je krajně umíněn? a mnohdy v?em na vzdory provede riskantní tah na ?achovnici. Z?stává samotá?em, jen? proti p?edsudk?m miluje t?ináctku a jako pozdní romantik pěstuje divadelní gesto. Plukovník zahrani?ním ministrem.U soukromníka mohlo by to v?e b?ti ne?kodnou zálibou, ale u státníka b?vá věc někdy na pová?enou. Zvlá?? kdy? si za nástupce Zaleského zvolil v ministerstvu zahrani?ních věcí plukovníka Be?ka. O tom ustálilo se za několik posledních let ve Var?avě mínění, ?e jest stejně jako jeho mistr v prvé ?adě vojákem a to i v diplomacii. Trochu horkokrevn? a netrpěliv?, jest p?i tom uznáván jako osobně ?il? a pohybliv?, poměrně mlad? a ?inorod? mu?, schopn? i nadan?, ale bez del?í politické praxe a bohat?ích zku?eností. Dovede ?asem b?ti i riskantní, co? se u něho Pilsudské- mu právě zalíbilo. Ve svém novém oboru je piln?m pracovníkem, le? v?dy se sklonem k teoretismu a s umí- něností ideologa. Na ka?dém kroku cítí za sebou autoritu Josefa Pilsudského a na nikoho jiného nehledí. Nezpovídá se sněmovně ani sv?m koleg?m v ministerském kabinetu.Má velkou politickou cti?ádost. Ve Francii se p?ed ?asem jako vojensk? p?idělenec trochu p?íli? rozběhl, aby se vyznamenal, a ve své p?epjaté horlivosti narazil. Od té doby cítí se Pa?í?í neuznán a nem??e jí toho za- pomenouti. Myslí, ?e ve Francii je v?e vypracováno a hotové. A on hledá nové formy a nové pole. Z Německa mu takové pole nabídli a Beck ihned p?esadil sv?j pluh do jeho p?dy, kyp?ej?í ne? na západě.Jeho touha po samostatnosti a novosti, originalitě i odvá?nosti nutí jej jiti proti proudu a nedbati tradic. Je v podstatě v?bojn? a ?asem propadá umíněnosti. Na p?. p?ed jeho posledním exposé v parlamentě hleděliP?ítomnost-^60960012700-- oliti?tí ?initelé p?íměti, aby se aspoň struň-- oliti?tí ?initelé p?íměti, aby se aspoň struň426720221615022... dokud se jim p?ed o?i definitivně nepostaví nep?e- — c?itelná ze?.22... dokud se jim p?ed o?i definitivně nepostaví nep?e- — c?itelná ze?.- - ' o ?eskoslovensku a Malé dohodě, le? nepo-22 2 íV?bec lze ?íci, ?e poměr Beck?v i mar?álk?vjest ve zdrobnělém vydání obdobou jejich -2-222 ku Francii. Kdo oddaně pracuje s Francií, jest -? p?edem vy?azen z politick?ch plán? obou polsk?ch ?*— ■ o nich? ostatně nikdo ani ve Var?avě p?esně - ? . >22222 vlastně smě?ují a jsou-li odhodláni své dne?- sběrnice uskute?ňovat do krajnosti ?i jdou-li jenom 22 taktick?mi. ?e by u nich trvale p?evládl revisio- 22223=2222- nechce se nikomu v Polsku vě?it. A rovně? zdá 2: : 22 22 21; r irstelné, ?e d?íve ?i později jeden i druh? 2-2; - -re- více ne? dosud po?ítati s orientací polské - ; - : ;tí. A ta naprosto nepluje ve vodách němec- rv;h Vědí to mar?álek Pilsudsk? a ministr Beck? ?22n-.ě. ale prozatím je?tě chtějí jiti za vlastní orienta-národní hospodá?Dr. Karel K?í?:Kolik lidí zbavuje racionalisace práce?Zv??ená v?roba a neklesající nezaměst-nanost.T dosavadních úvahách, uve?ejněn?ch v leto?ním ro?níku P?ítomnosti“, jejich? spole?n?m poutem byla otázka, videpsaná nad prvním ?lánkem v prvním ?ísle ?Jak se nám povede“, se nám zda?ilo prokázat na základě spolehliv?ch -ledních dat, ?e světová pr?myslová v?roba, stejně jako i na?epr?myslováv?roba, se za -ok 1934 proti roku 1933 zlep?ila. Ukázali jsme, ?e tento zjev mo?no pozorovat u p?evá?né vět?iny stát? světa a ?e objem pr?myslové v?roby vzrostl podstatně více, ne? — ezinárodní obchod, jeho? rozsah se v?ak také zv??il!Av?ak tato data nará?ejí u ?tená?? i poslucha??, jim? jsou p?edná?ena, na odpor. Kdy? nemohou tvrdit, ?e data jsou -;správná, tvrdí alespoň, ?e ?zlep?ení nelze pozo- r o v a t“. Ten, kdo o nich mluví, je kace?ován jako optimista, poíemisují-li s ním slu?ní lidé, méně slu?ní se na něho dívají jako na podvodníka nebo zaplaceného ?hasi?e“, kter? má '. svolávat lep?í náladu ve voli?stvu. A témě? v?dy je mu polo?ena otázka:Kdy? tedy vzrostla v?roba, pro?nevzrostla zaměstnanost?Pro? neklesl více po?et nezaměstnan?ch?Tato otázka, nebof je to ve skute?nosti jenom jediná otáz- l a. je v?ak z nejtě??ích, kterou mo?no polo?it. Nicméně je nutno do tohoto kyselého jablka kousnout a pokusit se o odpově?.P?í?in je p?irozeně v dne?ním nesmírně komplikovaném svstému velmi mnoho. Hlavní p?í?iny jsou v?ak tri: 1. i za krise ustavi?ně postupovala ma ?inisa ce. Ek T-vm isace a vědecké ?ízenípráce a v?roby a za- = racionalisace dálo se je?tě rychlej?ím ne? za konjunktury; 2. ka?d? rok p?ib?vá něko- i? procent nov?ch pracovník?, kte?í hledají cestu i aaisaěstnání; 3. od po?átku krise zcela ustala nebo tak?ka napnwaj? se zarazila vlna vystěhovalectví, kteráz vět?iny evropsk?ch pr?myslov?ch stát? mí?ila do r?zn?ch zemí americk?ch a koloniálních.M??eme tedy tyto p?í?iny shrnouti ve skute?nosti jen ve dvě skupiny velk?ch p?í?in:1. Stroje a vědecké ?ízení práce nahrazuje lidské ruce ve v?robě stále více a více.2. Popula?ní p?ír?stek a po?et lidí, kte?í p?ed krisi mohli se vystěhovat, tla?í na pracovní trh anebo rozmno?uje po?et nezaměstnan?ch p?ímo ?i nep?ímo.Zab?vejme se nyní těmito p?í?inami poněkud podrobněji. Co je ú?elem racionalisace? Technické zlep?ení v?roby tak, aby stejné nebo vět?í mno?ství v?robk? bylo vyrobeno p?i men?ím po?tu dělník?, aby tak v?robní cena jednoho kusu byla sní?ena. Zavádění nov?ch stroj? a v?robních metod, ?emu? ?íkám ?m a ? i n i s a c e“, j e tedy sou?ástí racionalisace. Ale sou?asně je práce pozorována, vylu?ovány neekonomické pohyby dělník?, lépe urovnán p?íchod surovin, postup v?robk? od ?lověka k ?lověku v továrně a v?bec celé zpracování materiálu i obsluha stroj?. To je vědecké ?ízení práce. A s tím jde soubě?ně úspornost v?ude, kde je to mo?né, zavádění obdobn?ch promy?len?ch zjednodu?ení do ú?ednick?ch prací v továrně, sní?ení v?ech v?robních i administrativních náklad? a co nejd?kladněj?í vyu?ití sil dělník? a ú?edník?.Znamená tedy tento postup s hlediska ryze národohospodá?ského rozhodně v?voj, kter? je tedy nezastaviteln? a správn?. Racionalisuje-li pr?mysl některé země d?kladně v?robu, je tím stát národohospodá?sky (pomyslně) obohacen. To je nepopiratelné, stejně jako obecná zásada, ?e pokrok nelze zastavit a ?e proklínat stroje nemá smyslu. Bastiat ve studii ?Zlo?e?ené stroje“ to ukázal jednou prov?dy.Nyní ov?em p?ijdou k těmto národohospodá?sk?m samoz?ejmostem také úvahy o druhé straně této medaile.Rub racionalisace je znám jako nezaměstnanost, ?ili vypuzování lidí z práce technick?mi zdokonaleními. í to je věc naprosto nepopiratelná, proto?e ?íselně prokazatelná. Proti ?ísl?m, v nich? se zra?í ona plus, která racionalisace se v?emi p?idru?en?mi metodami p?iná?í, proti národohospodá?skému plus, stojí sociální a sociálně-poiitické minus.Jako v?dy, op?eme se o ú?edně a odborně ově?ená data, aby nevznikaly zbyte?né polemiky a pochybnosti. V?eobecné fráze nemají smyslu, ponechme je těm, kte?í jich ?emeslně u?ívají. Na konferenci o nezaměstnanosti, která se konala ve Spojen?ch státech, bylo konstatováno, ?e od roku 1922 do roku 1927, v době americké prosperity, stejně v?ak je?tě více v době poklesu, neoby?ejně postoupila racionalisace v?roby ve Spojen?ch státech. V té době v?konnost dělníka dík pohájiě?sk?m metodám vědeckého ?ízení práce a ekono- misace vzrostla o 3-5%, zisky a d?chody pr?myslov?ch spole?ností o 9%, po?et dělník?, které tyto v?echny americké pr?myslové spole?nosti zaměstnávaly, poklesl o 10%. To je obraz v?sledku racionalisace, pozorován s hlediska sociálně-politického. Dělník?m, kte?í v továrnách zbyli, byly zv??eny mzdy pouze o 2.4%.Racionalisace znamená zpravidla sní?enípo?tu dělnictva, zv??ení v?roby a zmen-?ení úhrnu mezd.Národohospodá? a podnikatel posuzují tedy racionalisaci jako dobr? v?voj. Av?ak ten národohospodá?, kter? se dívá také na sociální stránku, nem??e se spokojit s po-?e?ením pr?myslníka, radostí in?en?ra a trochu omezen?m souhlasem teoretického národohospodá?e kapitalistické národohospodá?ské ?koly. Musí mysliti také na stá t, na p o- platníky, na pracující lidi jak po jejich stránce hospodá?ské, tak i posociálníaipo stránce 1 i d- ? ■ é hn L Dělník ze sebe musí vydat v?echno a?na kast. Jeden ?dk? pr?myslník, stojící v ?ele jednoho z nej- pr?crvsíov?ch podnik? v na?em státě, podniku zná- - -m : . ceáém světě, mi koncem r. 1934 ?ekl, ?e i kdyby -tncňnal dělníky jak?mkoliv zp?sobem, i t - koliv odměnami a i kdyby dělníci -i p?iklad p?i ohro?ení státu nep?ítelem měli i zájemvlasteneck?, není mo?no ?ních do stati v?kon ji? vy??íne? maximálně o 10? i. na docela krátkou dobu pak o 15%. Ale to pr? by znamenalo ji? velmi rychlé, témě? úplné ruinování ?lidského materiál u“.O tom, jak musila v?konnost dělníkova -. zr?stati, jak se zv??ila jeho d?ina, jak se p?i tom zmen?il po?et dělník? a jak p?i tom v d?sledku racionalisace vzrostla p?es to v?e v?roba, pou?uje nás tato tabulka, sestavená pro léta 1919 a? 1928 americk?m statistick?m ú?adem, která je rovně? obsa?ena ve zmíněné publikaci:Po?et dělník? ?hrn mezd Produkce1920 . . . .103(1919 rovná se 100): 1241041921....82124801922 ....90891041923 ....1041131201924 951041171925 951071251926 961091291927 921051261928 89103132Tabulka se z?etelněrozpadá nadvě ?ásti. Prvníz nic!12039604286885(odtud pozorujme tabulku bedlivě!)(odtud pozorujme tabulku bedlivě!)do roku 1924, je první fází racionalisace, je? ukazuje nevyrovnanost, po?áte?ní chyby p?i jejím zavádění, nesnáze a jejich napravování. Od roku 1924 v?ak nov? systém funguje dokonale tak, jak si to pr?myslníci p?edstavovali. Po?et dělník? klesl z 95% jejich p?vodního po?tu na 89%, p?i ?em? v?ak tento zmen?en? po?et dělník? vyrobil 132% mno?ství v?robk?, ne? bylo vyrobeno p?i po?átku racionalisování v pozorovaném období. A jejich mzdy se dr?í na mezi 103 a? 104%. ?ili závěr: po?et dělník? klesl o 10%, jejich mzdy se v?ak zv??ily jen o 4%, ale tito dělníci vyrobili o plnou t?etinu, o 32%, více zbo?í, ne? ho vyrobilo pln?ch 100% dělník?, zisky podnikatele vzrostly o 9%.Volili jsme úmyslně léta p?ed krisí. Za krise pochopitelně se tento racionalisa?ní proces je?tě urychlil. Po?et dělník? je?tě více klesl, jejich mzdy témě? nestouply, v?roba se zv??ila.Někdo mi v?ak namítne, ?e to je v?voj ve Spojen?ch státech americk?ch, u nás je tomu snad lépe. Není to správná námitka, jak lze pozorovat z dat o racionalisaci a jejích v?sledcích v na?em největ?ím pr?myslovém podniku světového jména, ve ?kodov?ch závodech. Je je?tě v paměti, jak v?ichni národohospodá??tí publicisté v létech 1926—30 nabádali na?e továrníky v novinách, aby racionalisaci a vědecké ?ízení práce zaváděli v nej?ir?ím mě?ítku. P?iznávám se. ?e jsem sám napsal mnoho ?lánk? v tomto smyslu, kde jsem zle hartusil na ná? ?pohodln? pr?mysl“. ?mysl, kter? jsme sledovali, byl tehdy up?ímn? a co nejlep?í, p?edpokládali jsme toti?, ?e zv??enou v?robu odbudeme na světovém trhu lépe. kdy? racionalisaci budou sní?eny ceny v?robk?. Mezitím p?i?la krise, zu?iv? politick? nacionalismus se p?enesl do hospodá?ství, vznikla idea autarkie a státy se za?aly isolovat. Světov? obchod se zmen?il na polovinu, ná? na jednu ?tvrtinu. Racionalisace se ukázala v celém svém rozsahu jako stra?livé sociální zlo.?kodovy závody, které poněkud racionalisovaly ji? od r. 1926, provedly velkorysou racionalisaci a? po této ve?ejné noviná?ské kampani — netvrdím, ?e proto, n?br? ?istě ze soukromo-hospodá?ského zájmu — a po?átek této racionalisa?ní éry ve ?kodov?ch závodech spadá do po?átku hospodá?ské krise u nás, do konce roku 1929 a do po?átku rokuNa v?robním obratu, kter? se zvět?il a na po?tu zaměstnanc?, kter? klesl, vidíme, jak tato racionalisace p?sobila.V?robní obrat v mil. K?Po?et dělník? a ú?edník?1926......69020.4641927..... . 81624.4871928......1.09532.3741929......1.52737.3881930......1.63428.191Produkce ?kodov?ch závod? tedy ihned po zavedení racionalisace zna?ně stoupla, po?et dělník? sou?asně klesl o 9000, p?i ?em? jenom úspory na re?ii p?esáhly 70 mil. K?. Podobn? v?voj byl i u ?eskomoravské-Kolben-Daněk, kde po?et dělník? klesl asi o 3000 z 15.000, tedy o 30%, a?koliv pracovní doba byla zkrácena o 27% a p?i tom v?roba podniku vzrostla o 10%. Továrna tehdy je?tě tyto dělníky nepropustila, proto?e byla v rozmachu a zaměstnávala je p?echodně jinak.Rozumí se, ?e v?voj racionalisace pokra?oval za krise je?tě intensivněji. Abychom volili jin? p?íklad na základě ú?edních dat, uvádíme, ?e loni v ?íjnu proti minulému roku stoupl v na?ich kamenouheln?ch dolech po?et odpracovan?ch směn o 12.65%, tě?ba stoupla o 14.31%, ve hnědouheln?ch dolech po?et odpracovan?ch směn se zv??il o 14.1% a tě?ba o 20.59%, ale po?et zaměstnanc? mírně poklesl. Horník i ú?edník musili tedy vykonati daleko více práce, v?roba se zv??ila o pětinu, ale po?et zaměstnanc? nikoliv, jejich mzdy z?staly na stejné úrovni. Za nezměněn? po?etK? dalivíce práce.To je mo?no dokázati také jinak. Roku 1931 ?inila strojová v?roba na?ich kamenouheln?ch dol? 81% ve?keré tě?by kamenného uhlí v?bec u nás, roku 1933 v?ak ?inila strojová v?roba ji? 96.4% ve?keré tě?by. Jak ú?asně rychle pokra?ovala racionalisace, je nejlépe vidět na kladenském uhelném revíru. Tam je?tě roku 1926 byla tě?ba mechanisována (tedy ma?inisována a racionalisována) jen z 0.3%, roku 1928 v?ak ji? 15% a roku 1933 dokonce ji? z 28.8 %. ?ili z a d e v ě t 1 e t v z r o s 11 a ma?inisace tě?by uhlí na Kiadensku z 0.3% na 29%, aneb témě? t?istakrát!P?i tom byl pozorován tento zjev u někter?ch pr?myslov?ch podnik?: nákupporada s racionalisa?ními techniky, která je velmi drahá, a jejich dozor po několik měsíc?, zavedení nov?ch stroj? a nového v?robního postupu, nov?ch vynález? a metod, stálo tolik peněz, ?e ka?doro?ní odpisy na toto nové za?ízení racionalisa?ní byly vy??í, ne? by byl úhrn vyplacen?ch mezd propu?těn?m dělník?m, kte?í v d?sledku racionalisace ztratili práci a jsou ?iveni státem, tedy poplatníky. Jak? smysl má taková racionalisace?Popula?ní p?ír?stek a konec emigrace.V létech p?ed hospodá?skou krisí se z ?eskoslovenska vystěhovalo měsí?ně pr?měrně 3000 lidí, ro?ně tedy asi kolemP?ítomnosti—Tak na p?íklad roku 1922 se vystěhovalo 39.429 aS. z ?eho? 18.291 ?lo do Spojen?ch stát? americk?ch, 2426 c? ;-< = tních americk?ch stát?. P?es polovinu se tedy vystěhovalo do Ameriky. Roku 1923 ?inilo vystěhovalectví ji? o něco méně, 32.341 lidí, z ?eho? na Spojené státy p?ipadalo 6~00. zato v?ak na ostatní americké státy 9154 osob. To je po?átek americk?ch zákon?, omezujících p?istěhovalectví. Emigrace neklesla je?tě p?íli?, n?br? se obracela jinam.Svět se po?al v?ak stále více a více v?eobecně uzavírati p?istěhovalectví, a tak v roce 1929 ji? se od nás měsí?ně pr?měrně vystěhovalo jenom 2347 osob, ?ili ro?ně asi 27.000, proti 40.000 z roku 1922. Takov? byl obrat za pouh?ch sedm let, je? zaznamenávají ustavi?n? pokles po?tu vystěhovalc?, kter? těsně po válce ?inil asi zhruba 40.000 lidí, kte?í se z dne?ního území ?eskoslovenska ka?doro?ně p?ed válkou odstěhovali. Byla to tehdy asi necelá polovina popula?ního p?ír?stku těchto zemí. Nade?la hospodá?ská krise a státy se po?aly je?tě více zavírat p?istěhovalc?m. Roku 1930 se od nás měsí?ně vystěhovala ji? jen t?etina po?tu, jako rok p?edtím, toti? 820, o rok později sotva ?estina, 445, roku 1932 jen 403 a loni 419. ?ili ze 40.000 lidí, kte?í se od nás vystěhovávali roku 1922 a v normálních letech, klesl po?et vystěhovalc? za krise na pouh?ch 5000 lidí!To znamená, ?e jenom od po?átku krise r. 1929 do loňska nám zde z?stalo ?tvrt milionu lidí, kte?í by se byli jinak vystěhovali. ?ekneme-li, ?e 300.000 a ? 400.000 lidí nám p?ibylo od roku 1925, kdy vystěhovalectví bylo omezeno státy, je? d?íve po staletí p?ijímaly p?istěhovalce, je to mírn? odhad. To ani nepo?ítáme emigranty, kte?í se nám za krise vrátili, pro- trie se nemohli v cizině udr?et.T é c h t o 300.000 a ? 400.000 lidí zp?sobuje, ?e nabídka práce za krise neoby?ejně vzrostla. Tito lidé by zde toti? jinak nebyli, byli by se vystěhovali.Obyvatelstvo ?eskoslovenska ov?em vzr?stá porodností, popula?ním p?ír?stkem, kter? je na západě státu ni??í, na v?chodě vy??í. Tento rozdíl mezi ?zeměmi koruny ?eské" a Slovenskem a Podkarpatskou Rusí je tak velik?, ?e za t?icet let nebude ?eskoslovenského problému, nebude vlastně ?eskoslovenská, ale Slovensko?eská republika.VétSna obwatelú bude pocházeti z nov?ch území státu. Roku 1929 ?inil ná? popula?ní p?ír?stek měsí?ně pr?měrně 8398 osob. Zhruba 100.000 lidí ro?ně se u nás narodilo r. 1929. To byla je?tě konjunktura, lidé s ní po?ítali, ?enili se, sňate?nost byla vysoká, a proto rok potom, 1930. je porodnost je?tě vy??í. P?ibylo nám měsí?ně pr?měrně 10.452 nov?ch ob?an?, ?ili asi 130.000 lidí za rok 1930. Krise zp?sobila, ?e od té doby porodnost klesá a ?inila roku 1933 ji? jen měsí?ně pr?měrně 6871 osob, ?ili r. 1933 nám p?ibylo asi 80.000 lidí nově narozen?ch. Porodnost klesla proti roku 1929 tedy v d?sledku krise o pětinu.Za pět let krise nám p?ibylo asi p?l milionu nov?ch ob?an?. ?ekněme, ?e to znamená, ?e 50.000 a? 60.000 nově dospěl?ch mu?? a ?en hledá ka?doro?ně zaměstnání, proto?e p?i?li do let, kdy se mají ?iviti sami. Toto zaměstnání bu? nenajdou, pak jsou bez práce a zvy?ují po?et nezaměstnan?ch, co? je tím tragi?těj?í, ?e jde o mladé lidi, kte?í tak zakusí první stra?livé zklamání v ?ivotě a první velk? ot?es d?věry v ?ivot, stát, demokracii, hospodá?sk? ?ád a celé uspo?ádání spole?nosti, anebo z práce vytla?í jiné.Tedy 50.000 lidí, kte?í ka?doro?ně vs tu p u- jí do ?ivota a 40.000 lidí, kte?í by se byli vystěhovali, ale z?stali zde, ka?d? rok tla?í ?íslice o po?tu nezaměstnan?ch k vzestu- p u. Děje-li se to po celou dobu krise, je p?irozeně tento ú?inek zmnohonásoben. Je to na p?l milionu nov?ch lidí, kte?í hledají práci.Zavedení racionalisace, ma?inisace, ekonomisa- ce a vědeckého ?ízení práce, které právě od r. 1929 se v takové intensitě stupňují, vy?adilo trvale z práce a s i 200.000 lidí. To toti? znamená, ?e i kdyby se vrátila konjunktura z roku 1929, kdyby ná? v?robní index stoupl na 100% z dne?ních 67%, kdyby ná? export z dne?ních necel?ch 7 miliard stoupl opětně nad 24 miliard (vzhledem k devalvaci), z?stalo by asi p?esto v?e 200.000 lidí bez práce.T o také znamená, ?e kdy? po?et nezaměstnan?ch na konci roku 1934 nebyl vy??í, ne? na konci roku 1933, je to ve skute?nosti zlep?ení. P?ipo?teme-li k tomu, ?e dokonce po?et nezaměstnan?ch o 8% poklesl, jde tu tedy skute?ně o zna?né zmen?ení nezaměstnanosti, která v?ak z r?zn?ch p?í?in, z nich? některé jsem nazna?il, není ka?dému a v?eobecně patrné.?Nikterak netvrdím, ?e je tím vy?erpán katechismus p?í?in, pro? po?et nezaměstnan?ch p?i vzr?stu objemu pr?myslové v?roby nestoupl. Jsou to v?ak hlavní p?í?iny, které tento podivuhodn? a zvlá?tní proces osvětlují a je? jsem se touto úvahou pokusil nazna?iti.Analysa světov?ch poměr? hospodá?sk?ch, speciálně pak evropsk?ch, rozbor situace poslední fáze kapitalistického systému, v ní? ?ijeme, ostatní p?í?iny hospodá?ské krise a r?zné zjevy hospodá?ského nacionalismu a hospodá?ské omezenosti nás pak tím více utvrzují v názoru, ?e dosavadními prost?edky hospodá?ské politiky a v dosavadním spole?enském ?ádu není mo?no z krise úplně a trvale vyb?ednouti.literatura a uměníO 11 o Rádi:Na kom zále?í ve filmuDiváci nehledají autora.A? je divadelní re?isér sebe v?razněj?í osob-^"WtSSti, a? si dovolí sebe originelněj?í pojetí kusu, a? p?enese děj do jiného prost?edí nebo do rozdílné doby, at obrátí ideologii dramatu na ruby a naplní je sv?m docela nov?m my?lenkov?m obsahem — p?ece jen se nikdy nestane, ?e bychom pro re?iséra zapomněli na jméno autorovo. I Reinhardt?v ?Hamlet“ ve fraku byl od Shakespeara, i Piscator?v ??vejk“ je od Jaroslava Ha?ka, i Tairovovu ?Salome“ napsal Oscar Wilde, i Meierholdova ?Dáma s kaméliemi“ je dílem Alexandra Dumasa mlad?ího. Ani v dobách nejradikálněj?í re?isér- ské expanse, v období jevi?tního expresionismu, nepoda?ilo se divadelnímu re?iséru odstraniti s cedule jméno spisovatelovo.Ve filmu tomu tak není. Re?isér p?emohl, pohltil autora. ?Bou?e nad Asií“ byla d?íve knihou, ne? ji Pudovkin zfilmoval. Víte něco o jejím autoru Novo- k?enovovi? Tuto kní?ku někdo zpracoval pro film. Jmenoval se O. Brik. Sly?eli jste kdy jeho jméno? Film ?Bou?e nad Asií“ je v?ak ve va?ich p?edstavách nerozlu?ně spojen se jménem V. I. Pudovkina, jen? vedl re?ii.Jak se mohlo státi, ?e spisovatel, jen? na?el novelu, prost?edí, dějovou intriku i filosofickou tendenci této historie, jak se mohlo státi, ?e autor, jen? z ni?eho toto v?echno vytvo?il, z?stal bezejmenn?m?Je to snad bizarní v?jimka? Není. A? sáhnete do filmové historie kamkoli, v?ude se setkáte znovu s tímto zjevem. Víte o tom, ?e oba auto?i jednoho z nejrevolu?něj?ích film? v historii tohoto nejmlad?ího umění, auto?i Wieneho ?K abinetu doktora Calligarih o“, Karl Mayer a Hans Jannovitz, se oba procházejí po Praze? Vzpomněli jste snad p?i kouzelné romantické novele Elisabeth Bergnerové ?D onna Juana“ (v re?ii Czinnerově) na autora Tírsa de Molina, p?i Pu- dovkinově ?K onci Petrohradu“ na scenáristu N. A. Zarchiho? Odhadovali jste snad p?i shlédnutí prvního evropského úspěchu Grety Garbové, p?i ?N e r a- dostné uli?ce“ v re?ii Pabstově, kolik z úspěchu tohoto filmu pat?í i na ú?et autora románu Hugona Bet- tauera a kolik na ú?et libretisty Willyho Haase, dne?ního filmového referenta ?Prager Presse“? Jistě vás okouzlovaly Lubi?ovy americké man?elské komedie, zejména ,.M an?elství v kruh u“. Viděli jste v nich ? zz.zz-r.:rimys'..'.;se alespoň nachvíli nad tán, ?e leccos z toho typického Lubi?e pat?íDá se s naprostou pravděpodobností p?edpokládat, ?e nikdo z vás, inteligentních ?tená??, u nich? naprosto není myslitelno, ?e by ?etli nějakou knihu, nestarajíce se o jméno autora — nikdy ani nep?i?el na my?lenku, ?e ka?d? z těchto dob?e znám?ch film? má také nějakého autora. Mnozí snad neznají ani re?iséra. Film je podnes je?tě v onom stadiu po?ínajících umění, kdy zájem o látku naprosto zatla?uje interes o autora. Je naprosto nemyslitelno, ?e by se lidé ve vzdělané spole?nosti bavili o knihách, uvádějíce pouze jejich tituly a nemajíce ani nejmen?í tu?ení o tom, kdo je jejich autorem. Je v?ak bě?n?m zjevem, ?e podnes vzdělaní lidé budou vzdělaně rozprávěti o právě hran?ch filmech, a ?e p?i tom nebude z nich ani jeden míti ponětí o tom, ?e ?Nana“ je filmem re?isérky Dorothy Arznerové, ?e ?Rotschildové“ jsou dílem Alfreda Werkera,, ?e ?Ca- valcada“ je inscenací Franka Lloyda. Ve filmu je dovoleno b?t je?tě mal?mi dětmi, které se dávají okouzlovali ,,Gulliverem“, nestarajíce se o Swifta, které jsou str?eny ?Robinsonem" bez jakéhokoli zájmu o Daniela Defoě.P?es tuto roztomilou ignoranci ve věcech filmov?ch je mo?no o?ekávat, ?e alespoň polovina inteligentních náv?těvník? kina podr?í v paměti jména alespoň poloviny nejv?znamněj?ích filmov?ch re?isér?. Vedle Chaplina, jen? má ?těstí, ?e podporuje pamě? divák? i opticky sv?m zjevem, zatím co ostatní re?isé?i z?stávají vět?inou jen shlukem tě?ko a problematicky vysloviteln?ch anglick?ch hlásek, pamatují si náv?těvníci kina jistě dob?e Renéa Claira, Fritze Langa, Pabsta, Alexandra Kordu, Sternberga, Stroheima, Lubi?e, a snad je?tě tucet jin?ch. To je dosti: ?ijeme-li uprost?ed nějakého umění, je tě?ko je klasifikovati, hlavně je-li to umění tak zatraceně ?ivé, jako je dnes film. Znáti jména v?ech filmov?ch re?isér? je dnes ur?itě je?tě snobismem. pedantstvím nebo slepou vá?ní.Znáti jména filmov?ch autor? zdá se v?ak ka?dému -i:.m nemo?n?m, nebo dokonce ně?ím absurdním. Pro??Co není film.Jak je to mo?né, ?e autorova práce ve filmu je tak podceňována? ?ím si vysvětlíme, ?e jen re?isér je tím velik?m pánembohem, k němu? nejen cel? produk?ní ?táb, n?br? i cel? milionov? ?táb divák? vzhlí?í s vět?í ?i men?í úctou? Prostě proto, ?e film nemá autora. Jinak ?e?eno: ?e autorem je v?dycky jenom re?isér. Jinak ?e?eno: ?e literární spolupracovník, scenárista, libretista, nebo jakkoli ho nazvete, musí b?t v?dycky také re?isérem, nebo je jeho práce k nepot?ebě.Práci filmového autora není naprosto mo?no srovnávati s prací autora divadelního. Ve své bohaté, u nás je?tě nedoceněné, trochu tě?ko ?itelné knize o ?Estetice dramatického umění“ vychází Otakar Zich z tého? základního p?edpokladu, kter? tu budeme zastávati jako základ estetiky filmové: divadelní hrou, dramatick?m dílem není literární dílo kni?ní, i kdy? je psáno v dialogové formě veselohry nebo tragedie, dramatick?m dílem je pouze to, co vnímáme v divadle p?i skute?ném divadelním p?edstavení. O filmu to platí je?tě daleko spí?e. Filmem není ?exposé“, které nabízí spisovatel producentovi, p?ipojuje k tomu ?ádost o vět?í ?i men?í zálohu. Stejně filmem není román, zadávan? ke zfilmování, t?eba?e ka?d? autor je o tom nezmarně p?esvěd?en, ?e právě jeho román se vyzna?uje ú?asně filmov?mi vlastnostmi. Filmem není ani podrobné ?scenario“, v něm? je na několika stech stránkách navlas popsáno, co v p?í?tím filmu má b?t vidět a co sly?et. Filmem není ani podívaná na to, co se ve filmovém atelieru hraje a zachycuje několika filmov?mi kamerami a několika mikrofony: i kdyby se nám poda?ilo vyvinouti tolik trpělivosti, kolik by jí bylo t?eba k p?etrpení tak hrozně nudné mnohat?denní podívané, je? se naz?vá filmováním, p?ece jen byste nemohli ?íci, ?e jste viděli film. Měli byste o kvalitě filmu stejně nedosta?ující tu?ení, jako byste po pohledu na formi?ky z máslového těsta, na rozsekané ragout ze skopového masa a z hub, na tlustého kucha?e a roztopenou troubu neměli tu?ení o tom, jak bude chutnat p?í?tí vol- au-vent.Filmem je teprve to, co z tohoto v?eho chaosu, z tohoto individuelního materiálu, sest?ihem, montá?í a komposicí sestaví re?isér.Pro? jednodu?e, kdy? to jde i slo?itě.Bude-li film světovou událostí nebo lokální prohrou, o tom rozhoduje jeho re?isér. Re?isér nese odpovědnost za v?echno a za v?echny. Proto je také rozsah jeho pravomoci naprosto nevymeziteln? a neomeziteln?.V osobě re?isérově se uskute?ňuje onen p?echod od produk?ního kolektivu k individuálnímu uměleckému dílu. Filmov? re?isér je jako p?esně brou?ená ?o?ka, do ní? vstupují r?znosměrné a rozpt?lené paprsky, a z ní? vycházejí soust?eděny a usměrněny. Proto je jeho funkce tak nesmírně obtí?ná a vy?aduje tolika nejr?zněj?ích schopností.P?edev?ím psychologick?ch. Ono usměrnění v?ech zú?astněn?ch sil toti? naprosto není nějak?m automatick?m procesem. Tyto síly jsou bojovné, svéhlavé, umíněné, ka?dá z nich je ?ízena jin?m uměleck?m názorem na věc. Producent, autor námětu, auto?i scenaria, architekt, operatér, p?edstavitel hlavní úlohy, hvězda, hereck? ensemble, skladatel písní a hudby spolu s autorem jejich text?: ka?d? z nich si vytvo?il jinou p?edstavu o tom, jak by p?í?tí dílo mělo vypadati. Je mo?né, ?e ka?d? z nich má pravdu. Kdyby ka?d? z ú?astník? mohl a dovedl vytvo?iti samostatn? film, ukázalo by se patrně, ?e v?echny jejich cesty vedou do ?íma: z ka?dého silného osobního pojetí věci m??e vzniknouti jiné dílo, íremě umělecké. Bohu?el se v?ak v ka?dém praktickém r?í-sf: neto?í deset rozdíln?ch film?, neto?í se jeden ň?n. autor?v, jeden film operatér?v, jeden film hlavní p?edstavitelky a tak dále. To?í se film jenom jedin?. Abv ze spolupráce v?ech těchto rozmanit?ch a r?zno- směmvch slo?ek vznikl skute?ně film jedin? a jednotn?, k tomu je tu re?isér.Dělá to!lstí, prosbami, p?esvěd?ováním, urá?kami, argumenty á brachiálním násilím. Zde kolektiv spolupracovník?, individuum re?iséra, zní to trochu nebezpe?ně aktuálně, tak trochu jako ?Fúhrerprinzip“. Nejde tu v?ak o diktaturu individualisty, a?koliv to zní paradoxně, je t?eba ?íci, ?e kolektiv spolupracovník? by byl jen individualistickou, anarchistickou ?eládkou, kdyby jednotlivec, re?isér, sv?m nátlakem na ně neumo?nil uskute?nění díla opravdu kolektivního. Jednotlivec zápasí s kolektivem proto, aby kone?n? v?sledek, film, měl ráz v?plodu skute?ně kolektivně ukázněného.K ?emu tak slo?it? v?robní proces? Pro? nutit re?iséra k onomu stra?ně vy?erpávajícímu zápasu s v?robním uměleck?m kolektivem?Inspirace na bě?ícím pásu.Tuto otázku si u?et?í ka?d?, kdo jen jednou shlédne p?ímo fantastickou komplikovanost v?roby jediného filmu. Jediné Charlie Chaplin měl odvahu si tuto otázku polo?it a odpovědět na ni ?krtnutím kolektivu. Chaplin je největ?í individualista filmové historie. Stejně jako p?i jeho nové a dosud bezejmenné produkci, kterou spat?íme koncem tohoto roku, bylo tomu i p?i v?ech jeho p?edchozích filmech: kromě prvních grotesek, kdy měl je?tě jiné re?iséry, inscenuje si Chaplin v?echny své tragikomické a sentimentální p?íběhy sám. Měsíce si vym??lí jejich námět, natá?í na zkou?ku jednotlivé scény, zkoumá jejich ú?inek na diváky, mění je a za?íná znova. Nalézá si úzkostlivě ka?d? záběr v okénku kamery sám a pokud nestojí p?ímo p?ed objektivem, nehne se od cameramana. P?edpisuje herc?m detaily hry, vyhledává si hudební doprovod, sám si film st?íhá. Chaplin se p?esvěd?il o správnosti starého p?ísloví: dej svému sluhovi zpropitné a udělej si to sám. Vyhnul se zápas?m s uměleck?m kolektivem a dělá si své filmy celé sám. Máme u jeho děl oprávněn? dojem, ?e by nejraději hrál sám i v?echny úlohy.Toto ?těstí, které má Chaplin, v?ak nepostihne v?echny re?iséry. Nemohou si dop?áti pohodlí, aby produkovali jeden film za dva ?i za t?i roky. Jsou hnáni k nep?irozenému spěchu, stejně jako celá filmová produkce. Film? se vyrábí nez?ízeně mnoho: kdyby se pracovalo klasick?mi metodami umělecké práce, ?e toti? umělecké dílo má vytvá?eti jednotlivec, ?e toto dílo má v jeho mysli pomalu zráti a zdokonalovati se, a ?e pak je?tě do roka nemá b?ti vydáno do rukou ve?ejnosti — byla by kina záhy bez film?. P?i obrovském rozsahu filmového obchodu musila se i v?roba film? státi produk?ním procesem, ?ízen?m racionelními metodami, bez ohledu na individuelní inspiraci a na tv?r?í rozmary ú?astněn?ch. Nemusíme se proto na film dívati s nějak?m obzvlá?tním opovr?ením: ka?d? ?urnalista, ka?d? essayista, ka?d? kritik a spisovatel vám dosvěd?í, ?e ani on u? dávno nem??e tvo?iti s respektováním specielních tv?r?ích rozmar?, ?e dnes u? dávno nem??e ?ekati na inspiraci nebo na zvlá?tní osvícení sh?ry. I romány se pí?í v ú?edních hodinách, jak nám to na těchto stránkách nedávno dosvěd?il Ameri?an Hergesheimer a jak u? to dávno víme od Balzaca, Flauberta i od jin?ch.Neni tedy t?eba, abychom filmu upírali hodnotu uměleckého díla jediné z toho d?vodu, ?e jeho v?robní metody jsou absolutně racionalisovány, ?e doba umělecky tv?r?í práce je vymezena p?esn?mi dodacími lh?tami. ?e inspirace se musí dostaviti p?esně úderem té a té hodiny. Není ani t?eba, abychom upírali filmovému re?iséru, ?e je umělcem skute?ně tv?r?ím.P?íjemná práce s ensemblem blázn?.Zastánci tradi?ních názor? na mimopozemskost v?eho umění a nositelé víry v irracionalitu umělecké inspirace upírali rádi divadelnímu re?iséru tuto tv?r?í hodnotu. Byl jim jen jak?msi aran?érem, jak?msi vrchním dozorcem na herce, skute?né umělce, uná?ené po jevi?ti ohněm svátého nad?ení. Re?isér podle tohoto vzne?eného pojímání umění jako vytr?ení z pozemsk?ch sfér byl na jevi?ti dobr?m nejv?? k tomu, aby dbal, aby v tv?r?ím transu se herci nedali unésti a? nad propasti orchestru nebo nevzlétli do v??in provazi?tě. Jestli?e neuznali ani práci jevi?tního metteura en scene za hodnou p?ívlastku práce umělecké, je pro ně ov?em je?tě daleko méně umělcem re?isér filmov?, ?lověk, jen? s mikrofonem v ruce a s pí??alkou u úst sedí v k?esle s nápisem ?For director only“, volá st?ídavě: ?Světla... To?íme ... Stop ...“ a p?ijímá horentní gá?e.Filmov? re?isér v?ak má ve skute?nosti p?es v?echno těsné zápětí do produk?ní pr?myslové ma?inérie mo?nost daleko vět?í tv?r?í svobody, ne? re?isér divadelní. Má daleko vět?í mo?nost individuelních zásah? do spolupráce ostatních spoluzú?astněn?ch umělc?. Pro divadelního re?iséra je skute?ně jeho práce skon?ena ve chvíli, kdy dosáhl precisního nastudování rolí, postavil cel? hereck? ensemble do prostoru, jej? spolu s v?tvarníkem pro tuto hru individuelně formoval, ur?il rytmus a dynamiku díla. Od okam?iku, kdy se zvedla opona, jsou jakékoli korektury vylou?eny: re?isér se musí od toho okam?iku omeziti u? jen na pobíhání z prosceniové ló?e do uli?ky p?ed první kulisou, má právo b?ti roz?ilen a m??e znervosňovati ú?inkující, ve skute?nosti je jim v?ak vydán na milost a nemilost. Divadelní p?edstavení je ?iv?m organismem, jen? od chvíle, kdy p?i?el na svět, ?ije samostatn?m ?ivotem, vyvíjí se, mění, p?etvá?í, podléhá náladám a ?patn?m rozmar?m. Naproti tomu vychází filmové p?edstavení z ruky re?isérovy jako hotov? a neměnn? útvar, absolutně vytvo?en? podle jeho v?le.Re?isér má mo?nost p?i natá?ení filmu v?kon svého herce nejr?zněj?ími mechanick?mi prost?edky formo- vati a deformovati. M??e rafinovan?mi odstíny osvětlení udělati ka?dou tvá? ně?ím zajímavou, m??e z hercovy hry desetinásobn?m umocněním vyzvednouti nejv?razněj?í detaily a p?isunouti je a? p?ed tvá? divákovu. M??e si z deseti za sebou opakovan?ch reprodukcí té?e scény nakonec v klidu vybrati tu, která je nejzda?ilej?í. Nemusí pracovati s v?jevy dlouh?mi, vy?erpávajícími ú?inkující, n?br? technika krátk?ch fotografick?ch záběr? umo?ňuje filmovému re?iséru soust?editi znásobenou pozornost na zcela mali?k? úsek děje a dosáhnouti tím uskute?nění naprosto maximalistick?ch po?adavk? v?raznosti projevu. Vzpomeňte na kter?koli film Elisabeth Bergnerové, z nich? ka?d? je kumulací sta scén, herecky exponovan?ch a? k p?epětí, tak svrchovaně vystupňovan?ch, jak by to p?i souvislé reprodukci na jevi?ti ?ádné lidské nervy nedovolily. Filmová technika dovoluje absolutně diskontinuitní práci, umo?ňuje co největ?í pod?ízení prchav?m náladám histrion? a hvězd. Divadelní ?editelé ?íkávají, ?e pr? herecké souborynejsou ni?ím jin?m ne? ensembly blázn? a hysteri?ek: filmová technika dává re?isérovi do rukou prost?edek, jak s tímto jemnonervním a choulostiv?m materiálem co nejú?elněji pracovati. Proto také b?vá dojem z hereckého v?konu na plátně desateronásobně silněj?í, ne? dojem z tého? v?konu na jevi?ti: p?es to, ?e film p?iná?í pouh? stín reality, pouh? fantom skute?- ného ?lověka, pouhou konservu jeho hlasu, jenom reflex lidské osobnosti, v něm? se ztrácí ono fluidum hereckého v?konu, ztrácí psychologické p?sobení ?lověka na ?lověka osobním stykem.V tom ve v?em je filmov? re?isér ??astněj?í ne? jeho divadelní kolega, z .naivní sle?ny, uká?e prostě na obraze jen její zveli?en? obli?ej.Neoby?ejná ?í?e těchto prost?edk?, jich? se objevuj: stále nové a nové, ukazuje, ?e filmov? re?isér není u? jen oním jednotícím elementem mezi r?zn?mi slo?kami vyráběného filmu, ?e není jen ukázňujícím organisátorem, n?br? i samostatně tvo?ícím umělcem. Jako ka?d? umělec, pracuje s chaosem ur?itého materiálu. T?ídí tento materiál podle ur?itého ?ádu, uvádí v něj po?ádek a rytmus, harmoni?nost, která vyzna?uje umělecké dílo. Nepapou?kuje to, co ofotografoval z vněj?ích realit, n?br? vná?í do zachyceného materiálu nové slo?ky, podle svého uměleckého cítění, podle obrazu své du?e. Tvo?í.Pro? ve filmu Markétka nezakopne.Filmov? re?isér má poru?e i dostate?ně technick?ch prost?edk?, aby podle pot?eby v?kon herc?v i deformoval. M??e dosáhnouti nejr?zněj?ích efekt? ?podto?e- ním“ nebo ?p?eto?ením“ některé scény, tím, ?e zachycením vět?ího nebo men?ího po?tu okének na filmov? pás dosáhne zrychlení nebo zpomalení v?ech pohyb?. Stejn?ch efekt? m??e dosáhnouti i p?i reprodukci lidského hlasu: podle pot?eby jej m??e libovolně zvy?ovat nebo sni?ovat. M??e hovor klepen na ulici proměnit zrychlením v pta?í ?těbetání. Není naprosto odkázán na zrcadlení vněj?í reality. Optika p?ijímací kamery mu umo?ňuje zaujímati zp?sobem pohledu na reprodukovanou skute?nost i morální stanovisko k zobrazené scé-?ací- Obraz sluh?, zachycen?ch v Mamoillianově ironickéoperetě ?Miluj mne dnes v noci“ kolmo zdola, vyjad?uje dostate?ně opovr?ení nad uboh?m krej?íkem Mauricem: tito ne?inní chlapíci se proměnili fotografick?m záběrem zdola p?ímo v kolosální pomníky.Filmov? re?isér má je?tě jednu mo?nost v ruce, která nemá v technice jevi?tní naprosto ?ádné obdoby: je to st?ih a montá? filmu. Po dokon?ení práce v atelieru a v exteriérech má několik tisíc metr? materiálu, slo?eného z krátk?ch situací, z ?totál“, ?p?lcelk?“, ?p?lde- tail?“ a ?detail?“, které?to p?ibli?né ozna?ení dělí nato?ené scény podle toho, jak daleko stála filmová kamera p?i jejich natá?ení. Na filmov?ch pásech jsou jednak snímky cel?ch velk?ch krajin a velk?ch interiér?, dále men?í v?seky z těchto krajin, v nich? jednající osoby vyplňují p?ibli?ně celou v??ku obrazu, dále obrazy, na nich? vidíme jednající osoby jen po kolena, a kone?ně ?detaily“, na nich? vidíme jen jednotlivé hlavy, ruce, oko, ucho, ruku s cigaretou, prsty nervosně ?kubající ?áte?ek. Umění re?isérovo spo?ívá v tom, aby kone?n? film, jen? bude sestaven z těchto r?zn?ch pás?, p?iná?el v pravidelném rytmu a s ponenáhl?mi p?echody st?ídání celkov?ch záběr? a detail?. Toto st?ídání znázorňuje i dynamiku děje: velik? záběr p?edstavuje klid, detaU vzru?ení. Velik? záběr je ?piano“, detail je ?forte“. ?ím ru?něj?í a dramati?těj?í scéna filmu, tím více detail? se v ní st?ídá. A tím rychleji se st?ídají: nebo? re?isérská mo?nost sestavovati k sobě del?í nebo krat?í pásy filmu, a rytmisovati tím nep?etr?it? sled obraz?.Filmov? re?isér má také mo?nost vésti oko diváka právě tam, kam pot?ebuje. Nikdy se mu nem??e státi, ?e by se mu obecenstvo dívalo na travnat? koberec, o něj? Markétka zakopla a kter? se obrátil rubem nahoru, místo na tvá? Markét?inu, je? vyjad?uje oddanou d?věru v galantního cizince. Filmov? re?isér prostě vodí diváka za ruku a nestrpí nepozornosti: uká?e trávník jenom tam, kde toho je t?eba, a jde-li mu o tvá? onéWalter T s c hu p p i k:Uk?i?ovaná literaturaii.Rozmáhá se idyla.Druhá kategorie t. zv. německé literatury je k?oví a plevel kolem ?execiráku“. Jsou to ke?e a ostru?iníky, pampeli?ky a pry?ce; ba mo?ná i několik osaměl?ch fialek, kvetoucích potají, proto?e je je?tě neroz?lápla ?ádná vojenská bota. Tento lem kolem ?literárního execiráku“, to je zahrada, kterou něme?tí nakladatelé hradí a opatrují potají, proto?e v ustavi?ném strachu, ?e budou ocejchováni jako národní zrádci. A tam tedy se shroma??uje nejpo?ívnějá? botanická sbírka. Je tam p?edev?ím několik jmen v?erej?ích, dr?ících se — jako trose?níci na voru z Medusy — Fischerova nakladatelství, kterému je z politick?ch ohled? dovoleno v tichosti ?ít, snad proto, aby se cizině mohlo dokazovat, ?e ti nacisti?tí divo?i p?ece jen jsou také lep?í lidé. V roce 1934 se tam dostali k slovu tito auto?i: star? Gerhart Hauptmann, Thomas Mann druh?m románem své trilogie o Josefovi, Otto Flake, Z uck- m e y e r, Mechthilde Lichnowskáa Anette K o 1- b o v á, Ernst P e n z o 1 d t, Alexander Leme t-H o- 1 e n i a, Oskar L o e r k e a několik cizích autor?.Nu?e, je jisté, ?e ?ádná doba není tak plna základních otázek lidské kultury a lidského ?ivota jako na?e neblahá epocha. Jde o ?ivot nebo o smrt Evropy, o pokra?ování ve dvoutisícileté civilisaci nebo a zánik v anarchii, v úplném rozkladu, v barbarství a plebejismu. Je to doba, kterou lze srovnat — pro toho, kdo je dos? soudn? — jenom s dobou ?eho?e Velikého, a pot?ebovala by nějakého jasnovidce, varov&tele a fcurct- vatele, jako byl onen pape? u smrtelného lo?e staré latinské kultury. Ale co pí?í něme?tí básnící ?. kte?í je?tě mají právo na jméno ?básník“, kte?í -?.;k proto?e mají p?ed o?ima koncentra?ní tábrr nebo is-áz musejí zapírat své pravé povolání :ásr?r_. ?e txi jsou jasnovidci a varovateli? Ne. vyt?kat jaa aebe aňc. leda to, ?e v?bec pí?í. Pí?í idyly, koa?aB paBúdá censura nic nem??e vyt?kat. sní ; ía_:r stmím io za?l?ch, lep?í ?asech, vypran? ?? Hatňecka o květinách. To viechao jaw aáoíty aflaali katovy“: ,.To v?echno smíte psát. pcfcá?ky ctít. aoe-Némecko nebo dokonce rorpcmrét se na h. ropu! Tc potom běda vám!“Vypravuje tedy star? Gerhart Hauptmann ?nepravděpodobnou historii" s názvem ..Mo?sk? div“.Hem?í se to v ní mythick?mi mo?sk?mi tvory, tritony = mo?sk?mi pannami a okultistick?mi p?íhodami. U majitele Nobelovy ceny Thomase Manna by nebylo nevhodné p?ipomnět Victora Huga, jak napsal, kdy? ho diktatura Napoleona III. vyhnala ze země, nejskvě- lej?í pamflet 19. století: ?Napoleon mal?!“, onen ka- tarakt pobou?eného mravního citu, jen? zbyst?il úsudek Francouz? a p?ispěl k pádu Napoleona III. Ale Thomas M a n n obrábí Star? zákon! Inu, nechrne ho, je to německ? básník, p?ece v?ak básník a Evropan! Otto F1 a k e se se sv?m románem ?Mlad? Monthiver“ uchyluje do ?as? p?ed 100 lety, paní Lichnowská popisuje své ?Dětství“ a také jemná, kultivovaná Anette K o 1 b o v á nám ve svém románě ?Houpa?ka“ ukazuje d?m sv?ch dětsk?ch let. A pan Ernst Penzoldt — kdysi mal? bu?i? a rebel — co ten dělá? Popisuje ?ivot dítěte: ?Pozemsk? ?ervík“. Vidíme, ?e něme?tí básníci — z nutnosti — trochu zdětin?těli. Celá tato literatura na obvodu světa — je na v?sost nezajímavá; není prostě mo?né psát pod policejním dohledem. Ale zde je d?le?ité toto: tento útěk v?ech lep?ích 1 i d í do idyly a do resignace je d?kazem, ?e hitlerovské Německo m??e vábit jenom duchy barbarské, kde?to duchy lep?í odpuzuje. Mezi autory Fischerova nakladatelství je také pan Richard Billinger se svou novou knihou ?D?m anděla strá?ného“. Také tato kniha je idyla o lásce velkoměstské dívky k selskému chas- níkovi. Pan Billinger tam popisuje pole, louky, lesy a potoky, ?ně, bou?i, slune?ní i de?tiv? den, měsíc i slunce. Ani to není nikterak zajímavé, zvlá?tě proto, ?e pan Billinger je velmi prost?ední básník.Krev a p?da.Prosím ?tená?e ?P?ítomnosti“, aby se nelekali, kdy? jsem nucen mluvit o tomto panu Billingrovi trochu ob?írněji. Ale je to nezbytné, chceme-li pochopit jist? nov?, německ? typ básník?, nebo lidí, kte?í se za básníky pova?ují. Tento typ je domovem i mezi Němci v ?eskoslovensku a proto je pro nás obzvlá?tě zajímav?.Báspík Billinger se k slávě dostal takto: kdy? r. 1932 národně socialisti?tí banditi a úderníci podnikali útoky na berlínská divadla, proto?e hrála kusy urá?ející ?německého ducha“, podě?ení divadelní ?editelé se rozhlí?eli, kdy by mohli objevit básníka, kter? by byl po chuti nacionálné socialistické ulici. A tu na?li mu?e, kter?, t?eba?e nepsal nacionalistické hrdinské a krava- listické kusy, z?ejmě ze sebe ji? vydával pach nové doby. Ano, Billingrova selská kazajka zaváněla kravsk?m hnojem a starogermánskou vírou v bohy, tyrolsk?m ?arodějstvím, kozlím puchem a kvpící selskou krví, potem a ornicí. ?To je ná? mu?!“ ?ekli si berlín?tí divadelní ?editelé, stra?pytel?tí a snob?tí a proto v?dycky ochotní ?ídit se heslem ?kam vítr, tam plá??“. V Mnichově měl Billinger ji? úspěch. Mnichovské publikum se u Brucknera, Bronnera a Brechta nikdy necítilo docela volně; a tu p?i?el, v bou?emi obtě?kané a krisemi nabité době, beztak ji? p?ikazující novou orientaci a opatrnost, mu? podle jejich st?ihu a náklonnosti. Bylo na něm vidět, ?e rád uzené s knedlíkem, ?e se nijak neupejpá srde?ně zakrkat, ?e je to ?chlap jak se pat?í“, po?ádn? rakousk? selsk? halama a prav? německ? mu?, a k tomu je?tě: mystik. Znalec německé du?e to byl a hlavně selské du?e. Tomu sta?ilo podívat se na sedláka, jak se drbe nebo jak si odplivuje a hned věděl, zdali tého? dne dojde k nějaké té selské tragedii. Z Bil- lingra se tedy najednou stal velik? německ? básník.A německé publikum se mu obdivovalo se slovy: ?Jó, ?idé a povále?ní módní básníci, ti ?holt“ nejsou ?ádní mystici! Jenom s rozumem se nikdo nestane básníkem. To musí mít ?lověk v krvi. Mystika! Mystika německé du?e a německé krve, to je to veliké tajemství!“ Umění billingrovské dramatiky zále?í v tom, ?e v jeho hrách se co nejméně mluví. Tu a tam nějaké to ?sakra“ nebo dupot koňsk?ch podkov, tu a tam nějaké to ?Je?í?mariajozef“, nějaké zachrochtání, zastenání a potom nějak? jadrn? aforismus, t?ebas: ?Ot?e nebesk?, chléb ná? vezdej?í dej nám dnes!“ a opona ti?e padá p?ed venkovskou dívkou, svíjející se v porodních bolestech, nebo p?ed sedlákem, kter? jinému sedlákovi vrá?í n?? do b?icha. Tento Billinger na?el mnoho stoupenc? a ?ák?, kte?í míní, ?e Billinger objevil alchymistickou tinkturu nové německé poesie. Jedním z jeho ?ák? je ?eskoslovensk? Němec pan Multerer, jemu? pra??tí něme?tí ?idé slepě tleskali v Novém německém divadle, proto?e v?bec necítili, ?e je to ?istokrevn? hakenkrajcler. Jedna z jeho selsk?ch her — s hojn?m krkáním, s chrochtav?mi a mlaskav?mi interjekcemi — je s úspěchem hrána na mnoh?ch jevi?tích hitlerovského Německa. Tam diváci ihned poznávají nejvniterněj?í sp?ízněnost s tímto autorem. Ale tlustoko?ci v pra?ském německém divadle se cítí polichoceni, ?e smějí naslouchal melodii arijského krkání, dokud nejsou doprovázena zvoláním ?Saujud!“ To nále?í do kapitoly o ?schopnosti rozli?ovací a usuzovací“.Tendence těchto venkovsk?ch her a v?elijak?ch selsk?ch román? — jedním z nejproslulej?ích nov?ch autor? toho ?ánru je te? v Německu Ernst W i e - chert — je docela jasná. ?lověk, t. zv. moderní, ?lověk civilisovan? se stal nezajímav?m. V?echny národně socialistické these o ?krvi a p?dě“ a o tak zvané ?spojitosti s krajem“ chtějí te? Němci najít potvrzeny u sedláka na venkově. Ale tendence také zde v?echno zesurovuje a skresluje. Skute?ní sedláci jak?ivi nemluví touto novoněmeckou umělou ?e?í, uhnětenou z hlouposti a z mythologie, a opravdu umělecké zobrazení venkovského ?ivota se vzpírá ustavi?nému citování ?tajemství krve“. D?kazem toho jsou ty ?eské, francouzské a ruské romány ze selského ?ivota, které nechtějí odhalovat ?ádné tajemství, ale právě proto jsou tajemněj?í a uměle?těj?í ne? v?echno diletantské a tenden?ní písa?ení. V umění je jenom jeden nejvy??í zákon, a ten zní: P r a v d a a j a s n o s t. To je zákon mistr? v?ech literatur, Francouz? od Bóileaua a? po Anatola France, a je to zákon v?eobecně plat- n ?, nebo? je zalo?en na rozumu a na lidskosti. Boileau to definuje takto: ?Ma pensée partout s’offre et s’ex- pose, et mon vers dit toujours quelque chose“, a France ?ádá: ?Clarté, clarté et encore une fois clarté!“ A je to zákon také Shakespear?v: ??ekni, co ?íci má?, jako?to ?lověk tohoto světa!“ praví Pistol Falstaffovi.Ale německá literatura stojí dnes více ne? kdy jindy ve znamení nejasnosti a úmyslné zatemněnosti: pova?uje za hluboké, co je jenom nezralé a barbarské. Některé drobné Maupassantovy novely jsou záhadou v?eho bytí nabity tak, ?e ani v celé nové německé literatu?e toho tolik není, t?eba?e se tvá?í, jako by úpěla pod tajemstvím krve. Od umění je dělí laciná politická tendence, vnit?ní neup?ímnost a naprost? nedostatek úcty. Ti k?iklouni a extatici v novém Německu a v?ude tam, kde hitlerismus nalézá sympatie a ozvěnu, nemají p?ece ve skute?nosti v?bec ?ádn? hlubok?, vnitern? poměr k tomu vě?ně citovanému ?německémuCovsku". nepoci?ují v?bec ?ádnou lásku k sedlák?m s k jednotlivci z lidu, a to je p?ece také jasné: v?dy? lidskost je jim protivná. Národní socialismus se p?ece hrdě vychloubá, ?e je protihuma-Ka?dé umělecké sna?ení s tím musí b?t v roz- Není prostě ?ádná protihumanitní literatura aTiik?j ? : nem??e, ani kdy? je zde nad?ení pro staré rr ::í zii~i —,y:?.y a hrdinské písně. Ale zrovna tak, ss ? r:í:;i hitlerovského Německa nále?í, ?e by rádo Tyrí?-ic své zbo?í a p?ece se nep?átelsky uzavírá ce- ém . svém. ?e se v něm touha po zisku slu?uje s hrdin- s s — duchem a ?e buduje svá pr?myslová města, zatím :: básníci pěstují fale?nou p?írodní lyriku, zrovna tak zt -.tf tato vnit?ní le? a záludnost projevuje také v německé literatu?e. Mezi diletantismem bojovn?ch nebo hrdinsk?ch knih a ?alostnou idylou se zdvíhá nep?ehledná hora ?kvár?, ?mejdu a bezkarakternosti. Velikost tragického úpadku, toho, ?emu se kdysi ?íkalo německ? duch, nelze ani dostate?ně zhodnotiti. Nejsmutněj?í p?i tom není tak produkce oněch knih, které dovedou odporně lichotit despocii a zároveň s tím spojovat obchod, těch román?, popisujících po?ád válku (Rudolf Binding: ?V?zva Reme?i, aby se vzdala“, Paul Alverdes: ?Ku?árna“, Albrecht Schaffer: ?Generál“, těch mnoh?ch koloniálních román? vesměs z franfurt- ského nakladatelství Rúttenova a Lóningova), pak oněch historick?ch knih, je? fal?ují, ba na hlavu staví dějiny (Hans Friedrich Blunck, Herrmann Wirth, Teudt, vesměs u Diederichse) a je? se z touhy po splnění nacionalistick?ch sn? stavějí proti v?emu, ?emu se dosud ?íkalo věda. Ne, to je?tě není to nejsmutněj?í, nebo? z těchto knih jistě bude jednou smetí a hn?j, ale nejsmutněj?í jsou dvě jiné věci:První je, ?e německá ve?ejnost je na dlouh? ?as oloupena o kritick? úsudek (nebo? za veliké básníky jsou te? prohla?ováni Hans Grimm, Ernst W i e- chert, Robert Hohlbaum a jiní takoví), a druhá, ?e spisovatelé jsou vychováváni ke korupci a fale?nosti. O tom jenom jeden p?íklad: svět zná jméno Willy Hellpach. To b?val jednou pilně pí?ící universitní profesor, léka?, psycholog, historik, biolog, demokratick? ?í?sk? poslanec a kandidát na německé presidentství. Tento mu? vydal te? v drá??anském Reisnerově nakladatelství novou knihu: ?Lé?ivá síla a tvo?ení“. Co dokazuje Hellpach v této knize? Takov? je jeho velik? objev. ?lověk je tvor p?írodní, závisl? na krvi a p?dě! Ale pan Hellpach má sm?lu; p?i?el pozdě. Zatím co jeho tlustá bible je?tě vá?ně spekuluje o ?krvi a p?dě“ (Blut und Boden), berlínsk? lidov? vtip toto spekulování u? zase zesmě?nil sv?m ?Blubo“.?Nietzsche, jeho? h?l jeho prostomyslná a málo soudná sestra E. Fórsterová-Nietzscheová nedávno darovala kanclé?i Hitlerovi, tak?e filosof takto dostal formální sankci a uznání hitlerismu, t?? Nietzsche, kter? se ji? nem??e brániti tomu, co se po jeho smrti děje s jeho památkou, zamával jednou v hněvu a v roztrp?enosti jinou holí: ?Němci jsou pro mne nemo?ní! Německ? duch je m?j ?patn? vzduch; tě?ce d?chám v blízkosti této zpudovělé ne?istoty in psychologicis. V hlavní věci, a tou z?stává kultura, nelze ji? spoléhat na Němce. Tento národ svévolně zhloupl. Zapomnělo se, ?e jenom v?chova a vzdělání jsou cílem, nikoli německá ?í?e!“To bylo p?ed jedním lidsk?m věkem!Dnes by ji? ani Nietzsche, mohutn? v ?e?i i v hněvu, nena?el ?ádná slova, kdyby se byl do?il tohoto děsivého splnění sv?ch nejchmurněj?ích p?edtuch.doba a lidéKarel Scheinpflug:?Národní listy“ v?era a dnesi.Jak tomu bylo.AJárodní listy jsem ?ítal ji? od chlapeck?ch let a -f ’ p?edplácel, tu?ím, ji? od svého osmnáctého roku. Některé jejich tehdej?í ?lánky vtiskly se mi hluboko v pamět. Vzpomínám hravě t?pytn?ch kronik Kuffne- rov?ch, v nich? autor dával sv?m ?tená??m tolik otázek a tak málo odpovědí, i jeho klouzavě hladk?ch kritik divadelních, je? platily tehdy v ?echách za hlas autority; vzpomínám Herrmannov?ch referát? ze soudní síně, někdy bod?e humoristick?ch a jindy v?ele soucitn?ch, i jeho nedělních povídek, na ně? ?ekávali s napětím v?ichni ?tená?i listu; vzpomínám vervních hudebních kritik Foersírov?ch, nad?en?ch literárních referát? Voborníkov?ch, horliv?ch poselství Bohemi- kov?ch k ?esk?m ?ivnostník?m... Humor Nerudov?ch feuilleton? tenkrát ji? odumíral ve spárech tě?ké nemoci básníkovy, ale já jsem je ?ítal více milujícím srdcem ne? soudn?m rozumem a b?val jsem radostně dojat, kdy? se nad smutné, vadnoucí ?ertování mistrovo vypjala ?asem nějaká jeho moudrá, vá?ná úvaha nebo v?zva takovou básní ?JEN D?L!“ je? naplnila v?ecka ?eská srdce věrou v budoucnost. Zato jsem tě?ce sná?el feuilletony Rybovy, ?vanící duchaprázdně o v?em mo?ném v dopisech milé Karly milé Juice.S politick?mi ?lánky N. L. nevěděl jsem si dlouho rady. B?valy psány takov?m lomozn?m, bombastick?m stylem, u?ívaly takové odborné hant?rky a takov?ch starobyl?ch slov, d?tily oheň a síru na rakouské vlády a ?eské Němce, tyto na?e ?odpovědníky“, roz?ilovaly ?tená?e více méně zast?en?mi v?zvami k národnímu odboji, ani? kdy jasně nazna?ily, jak se to má dělat. Ano, vídeňské dopisy politického Paganiniho, Gustava Eima, ?tly se s po?itkem, oslňovaly duchapln?mi obraty a nápady, poutaly lí?ením vídeňsk?ch osob a poměr?, vzru?ovaly dramatick?mi scénami z parlamentu a detektivním odhalováním diplomatick?ch trik?. Ale obsah těch jeho dopis? se ?asto neshodoval s obsahem páně T?mov?ch, An??ov?ch nebo Rybov?ch úvodník?, ?inil slibné nápovědi tam, kde úvodníká?i stra?ili novou pohromou, kreslil osobní povahy státník?, na ně? jeho pra??tí kolegové svolávali kletby, hrál na ?almaje míru, kdy? v Praze vyhla?ovali svátou válku. Nedovedl jsem si to v?ecko srovnati v hlavě a měl jsem tísni- v? pocit, ?e politika je tajuplná věda, jí? nikdy neporozumím.Z této obavy vylé?il mne později Herben?v ??as“, jej? jsem za?al pravidelněji ?íst asi od jeho 3. ro?níku. Seznal jsem z něho, ?e jsou také je?tě jiní lidé, kte?í politice ?Nár. list?“ nerozumějí, a dále, ?e také o politice lze psáti prostou a jasnou ?e?í jako o jin?ch věcech lidsk?ch a ?e je to věda sice velmi slo?itá, ale ?ádné mystické u?ení. A ponenáhlu jsem pochopil, ?e v?razová nejasnost v politické ?ásti ?Nár. list?“ vy- zi?vá z nejasnosti my?lení jejích pisatel?, neur?itost r?sahová z nepevnosti programové, dvojakost názor? r neshod mezi praktick?mi zku?enostmi na?í vídeňské p-lihcké armády a teoriemi pra?ského generálníhoTak jsem ?il několik let jako mezi dvěma nep?átelsk?mi tábory. ?Nár. listy“ byly tehdy jedin? ?esk? denní list, kter? mohl inteligentní ?lověk svobodo- myslného sm??lení ?íst. Ale pro informace o domácí - riitice chodil jsem si do Herbenova t?deníku. A ?ím :l--: tím více také pro informace o jin?ch věcech. _Xár. listy“ stavěly po cel? t?den vzdu?né zámky, a ...?asje na sklonku t?dne rozfukoval: ?N. L.“ pasor ?mí“ své vyvolence na rytí?e, a ??as“ jim strhoval -cttepé: ,.N. L.“ vychvalovaly umělecká a vědeckái a ..?as” objevoval jejich slabiny. Nebyla pro mne :ltato disharmonie, ale u?ila mne p?em??leta usuzovat. Obzvlá?tě trapně na mne p?sobila hrubost t tlemik, jimi? ?N. L.“ potíraly své odp?rce, ano i jen osoby odli?ného sm??lení, tím trapněji, kdy? jsem byl uveden v pochybnost, zdali rozhorlení, které se v nich projevovalo, bylo up?ímné. Kdy? po několikalet?ch útr-rích na Masaryka a realisty, v nich? ?N. L.“ ne- ?et?ily osobních urá?ek, podezírání a zrádcování, byli l~ realisti?tí p?edáci, vstoupiv?í do mlado?eské stra- uy, t?m? listem uvítáni jako vynikající pracovníci a ?estní mu?ové k spole?né práci a spor o pravost ruko- pisú Královédvorského a Zelenohorského odstaven s r rlitického kolbi?tě mezi otázky ryze vědecké, bylo =: hodně o?klivo v mysli a za?al jsem se dívat na rrravdovost politick?ch soud? ?N. L.“ ned?vě?iv?m zrakem.Ve vedení ?N. L.“ nastalo ov?em ?asem několik zá- vL?n?rh osobních změn. Po smrti dra Julia Grégra ujala se jejich ?ízení několika?lenná rada redaktor?; r-kusem o reorganisaci mlado?eské strany, kter? pod- dr. Kramá? se skupinou vysoko?kolsk?ch profesuru s prof. Hlavou v ?ele, p?ibyl ?N. L.“ vět?í po?et sr ;lurracovník? z vědeck?ch kruh?; a kone?ně p?e?ly L. z podnětu Kramá?ova z majetku dědic? Gré- grrvvrh v majetek Pra?ské akciové tiskárny. První r rěuurr změn v?ak ?N. L.“ jakostně nezískaly, naopak sp?fe utrpěly: druhou vzrostl v listě do?asně p?íliv r: :r :u ?linkú někdy zajímav?ch a jindy nudn?ch, *■3 aeanobo změnilo na jejich politické úrovni; t?etí —; iirran:'. a k?iklav? rozpor mezi politick?mi ná- ;; — r-r?;k? ; vi renské redakce a do politick?ch ?lán- us-_LL . uněj?i a moderněj?í sloh. Av?ak i potéto poslední změně podr?ely ?N. L.“ mnoho ze sv?ch On?chni Jejich sáhodlouhé otisky duchaprázdn?ch -i-?. rtríň:; mládr?esk?ch poslanc?, na jejich? mySolgavé bohatství by bylo sta?ilo deset ?ádek, zne- cbacacaSB jej?ch ?etba; některé jejich názory politické mn?elvr:msnu;n:s:i a názory sociální svou za-ztacdostí; jejich boj za v?eobecné, rovné právo hla- :: _ml:el sice na ?as mnoho m?ch námitek, ale demagogická agitace budila mé obavy.Tak mé po?áte?ní sympatie k ?N. L.“ ?ím dále tím v re ochabovaly. Od onoho dne, kdy Herben?v ??as“ ?vi rrrměněn v denní list, zru?il jsem s nimi i svazek odběratelsk?.V redakci ?N árodních list ?“.A r?ece, kdy? jsem byl po p?evratu prost?ednictvím dna Herbena vyzván, abych vstoupil do redakce ?Nár. j?sud ’ p?ijal jsem toto vyzvání s radostí, nebo? ?N. L.“ r; va?ce byly docela jin? list ne? p?ed válkou. V jehoredakci bylo mnoho nov?ch, mlad?ch lidí, nadan?ch a vzdělan?ch, ?irokého rozhledu a pokrokového sm??lení, s nimi? bude radostno pracovat. A práce je tolik pot?ebí na v?ech stranách, ?e ?lověk ani neví, kde nejd?ív za?ít. Bude t?eba vybudovali nov? stát, jen? postrádá tolika nezbytností k ?ádnému ?ivotu, od perfo- rovacího stroje, jeho? nedostatek odnesly tak nuzn?m vzhledem na?e první známky a kolky, a? k Národní bance, která má opatrovati na?i měnu, od slovensk?ch a podkarpatsk?ch ?kol a? k republikánské armádě, a p?edev?ím bude t?eba k tomu v?emu uklidnit zmatené a rozpálené hlavy ob?anstva. Tady je úkol pro literáta, kter? nesmí zanedbat, a tady je k němu nástroj, velk? denní list, kter? má jméno, ?tená?e a dobr? program!S nemen?í radostí a d?věrou chápal jsem se práce i v Státoprávní, později Národní demokracii. A a?koli jsem byl v těchto ohledech později tě?ce zklamán, p?ece si neosobuji právo, abych se tehdej?ím sv?m nadějím dnes posmíval jako plodu bláhové lehkověr- nosti. Mé naděje vyrostly z m?ch zku?eností ?lověka, kter? ?il a pracoval valnou ?ást svého ?ivota na ?eském venkově, v malém městě, v Slaném, kde znal nejen strany, stavy, t?ídy a jiné davy, n?br? také lidi, kte?í je skládali, a díval se proto na ně jin?ma o?ima ne? pra??tí teoretikové. Ob?anstvo města, v něm? jsem p?sobil, mělo úctyhodné kulturní zájmy, ale nové my?lenky politické, je? p?i?ly po mlado?e?ství, nacházely u něho málo sluchu. Stoupence realismu byl by tam spo?íval na prstech, na Herben?v ??as“ shlí?eli mě??ané úkosem jako na ?idovsk? list a na Masaryka jako na u?eného socialistu, kter? ni?í nad?ení mláde?e i lidu studen?mi teoriemi. A p?ece nás několik realist?, kte?í pracovali ve ve?ejném ?ivotě, mělo v kruzích Mlado- ?ech? dobré p?átele i ctitele a jejich nejlep?í hlavy ?ly v mnoha věcech hospodá?sk?ch, kulturních i sociálních za námi a s námi, někdy i proti místním p?edák?m své vlastní strany.Věděl jsem, ?e ve v?ech těch ?ty?ech stranách, je? se spojily v Státoprávní demokracii, je dosti schopn?ch lidí dobré v?le, a v?ecko zále?í jen na správném vedení. A kdo by pochyboval o správnosti toho p?í?tího vedení, kdy? na v?d?ích místech nové strany ?etl jména osob, k nim? měl plnou, o mnohaleté zku?enosti op?enou d?věru?Arci, v ?ele generálního ?tábu nové strany stojí b?val? v?dce mlado?eské strany, proti jeho? politické koncepci jsme my, někdej?í stoupenci pokrokové strany, mívali námitky, a také se stranou radikálně-státo- právní jsme se v r?zn?ch bodech rozcházeli. Ale dr. Kramá? nastupuje své nové v?dcovské místo pou?en zku?enostmi světové války a utrpením rakouského ?alá?e. A v?ichni, a? b?valí p?íslu?níci té ?i oné městské strany, v?ichni tu stojíme p?ed jedin?m, velik?m a krásn?m úkolem vybudování vlastního státu, jen? nás musí v?ecky sjednotit v spole?né práci!Redakce ?Nár. List?“, kdy? jsem do ní vstoupil, byla velik?m sborem, jen? ?ítal více ne? t?icet ?len?, a z tohoto po?tu bylo nás dvanáct spisovatel? ji? více méně znám?ch jmen: Josef ?apek, dr. Karel ?apek, K. M. ?apek-Chod, Vincenc ?ervinka, Viktor Dyk, prof. dr. Otokar Fischer, dr. Ant. Hartl, Ignát Herrmann, dr. Karel Hoch, Josef Pelí?ek, dr. Miroslav Rutte a já. Tehdej?í vydavatelstvo ?N. L.“ hledalo rádo v literárních kruzích své redaktory, a ?e?tí literáti tenkrát rádi hledali své p?sobi?tě v jejich redakci. A? na několikmil: podru?n?ch sil tvo?il cel? tento t?iceti?lenn? sbor dob?e sestaven? orchestr, jemu? v?ak chyběl stejně vynikající dirigent.?éfredaktor.Nevím, pro jaké osobní vlastnosti byl pan Frant. Sis po p?evratu jmenován ?éfredaktorem ?Nár. List?“, od svého vstupu do redakce nabyl jsem v?ak trvalého dojmu. ?e se na tomto místě necítil doma. Sv?m temperamentem a zálibami byl p?ece pan Sis rozen?m generálním tajemníkem politické strany. Chodit ze sch?ze do sch?ze, z porady do porady, p?ijímat náv?těvy, vysl?chat zpravodaje, vybírat kandidáty, vym??let hesla, udílet ústně i telefonem pokyny a rozkazy — to je prav? ?ivot ?lověka jeho rázu. Kde?to ?éfredaktorství — to je sedavá ?innost, du?evní napětí a zkou?ka trpělivosti, je p?i ní nutno ztrávit mnoho hodin u psacího stolu, ?íst, psát, studovat, kontrolovat, opravovat, pamatovat na jubilea ?iv?ch i mrtv?ch, na zahájení parlamentu, za?átek sensa?ního procesu, volby v akademii, automobilové závody, pohostinské vystoupení ?erné tane?nice i sté v?ro?í bitvy u Trafalgaru. P?i tom externí p?ispěvatelé nedodávají objednané ?lánky v?as, ?éfové ú?ad? dělají hrozné tajemství z ka?dé zprávy, náv?těvy zdr?ují v práci, telefon ru?í v p?em??lení a metteur trápí p?ipomínkami, ?e nemá je?tě úvodník. Je to tuhá práce, je? jde na nervy a vy?aduje celého ?lověka, v?ech jeho sil a v?ech jeho hodin. A to tedy nebyla ?innost pro p. Frant. Síse, a, jak se zdá, r?zné orgány strany, je? hojně vyu?ívaly jeho agitátorsk?ch sklon? a prakse, nedop?ávaly mu k ní ani ?asu. Tak trávíval Fr. Sis v redakci ?N. L.“ jen několik málo hodin denně a je?tě i tehdy b?val pro nás redaktory nedostupn?m, proto?e v jeho pracovně seděli stále náv?těvníci. A za dob volebních nebo jin?ch ru?něj?ích akcí strany jsme svého ?éfa t?eba několik dní v redakci ani nespat?ili. Redak?ní crchestr ?Nár. List?“ hrával velmi ?asto bez dirigenta.Jednotlivé nástroje v tomto orchestru byly obsazeny olehliv?mi. samostatn?mi hrá?i, ka?d? redaktor si od- povídal za svou rubriku, do ní? se mu nikdo jin? nepletl. Poněvad? tu v?ak nebylo jednotící síly, která by jejich v?kony spojila v harmonick? celek, stávalo se ?asem p?ece, ?e se v souh?e ozval p?íkr? nelad, kter? zarazilvnímavěj?í poslucha?e.Josef Pení?ek.K první takové dissonanci do?lo v srpnu 1919 vinou páně Pení?kovou. Vídeňská redakce ?N. L.“ byla krátce p?ed tím zru?ena a kolega Pení?ek byl p?elo?en do Prahy. P?ijel se sv?m zchytrale dobráck?m úsměvem, se sv?m titulem císa?ského rady, se sv?mi vídeňsk?mi anekdotami a ministersk?mi doutníky, seznámil se rychle se v?emi nov?mi redak?ními kolegy a brzy si po?ínal v pra?ské redakci jako doma.Jistou nesnáz v?ak mu p?sobilo, aby rychle zdomácněl v názorech a náladách pra?ské politiky. Pro?il velik? kus svého ?ivota ve Vídni, znal v?ecky tamní politické osobnosti, jejich postavy i tvá?e, gesta i bonmoty, jejich soukromé poměry, o ka?dé dovedl na?rtnouti lehkou charakteristiku nebo vysypati veselou anekdotu. A a?koli nyní nacházel politické jevi?tě zaujato zcela jin?mi herci, nemohl se smí ?iti s my?lenkou, ?e by bohat? poklad jeho vídeňsk?ch zku?eností byl pojednou pro jeho ?tená?e bez zájmu a bez ceny. To není snadná změna pro starého ?lověka, ani kdy? je to ?lověk du?evně tak svě?í, jako byl ve sv?ch ?edesáti letech Josef Pení?ek.Po?átkem srpna 1919 p?i?ly z Pe?ti zprávy o novém státním p?evratu, jen? se tam právě udál: komunistick? diktátor Bela Kun uprchl za hranice a na jeho místo zasedl ?len zapuzené dynastie habsburské, arcivévoda Josef. O této události napsal kolega Pení?ek do ?N. L.“ několik ?lánk?, které vzbudily nepokoj, ne-li úlek v ?ásti ?tená?stva.Dne 8. srpna v kterési spole?nosti oslovil mne jeden znám? s vy?ítavou tvá?í:?Poslouchejte, vy u? zase pracujete pro Habsburky? Sotva jsme se té jejich tyranie zbavili, a vy u? ji zase voláte zpátky?“?Kdo vy?“ ptám se.?Národní Listy. Co jiného znamenají ty va?e v?erej?í a dne?ní ?lánky?“Chtěl jsem se tomu vysmát, ale jiní dva p?ítomní mu rozhorleně svěd?ili. Neznal jsem je?tě Pení?k?v ?lánek v dne?ním ve?erníku. Bě?el jsem do redakce a tam jsem si ten ?lánek p?e?etl a znovu ty p?edcházející. Ne, Pení?ek nevolal Habsburky zpátky, v tom mu ti ob?ané k?ivdili. Chválil jen osobní vlastnosti arcivévody Josefa, snad právem, snad neprávem, rozhodně v?ak více, ne? sneslo je?tě ?erstvé rozho??ení ?eského lidu proti této dynastii. A vyslovoval podez?ení, ?e návrat Habsburk? na ma?arsk? tr?n děje se za podpory dohodov?ch mocností, co? arci u nás vzbudilo oprávněné obavy.Druhého dne ráno p?ineslo ?Právo Lidu“ prudk? útok na dra Kramá?e, jej? p?ímo obvinilo, ?e vyslal do redakce ?N. L.“ posla s rozkazy, aby tento list vyráběl nad?ení pro Habsburky ...To bylo první klop?tnutí p. Pení?kovo v novém prost?edí a sta?ilo k jeho p?í?tí orientaci. Stav se pra?sk?m parlamentním zpravodajem, octl se opět ve svém ?ivlu, seznámil se brzy s pra?sk?m politick?m světem, a jeho reliefy z Národního shromá?dění byly uvítány nejen poslanci národně-demokratick?mi, ale i jin?mi. Jeho p?edch?dce, dr. ?elepa, psal své reliefy objektivně, věcně a stru?ně, kde?to Pení?ek svoje subjektivně, dramaticky a v?mluvně. V jeho úvodech nedefilovaly jen strany a návrhy, ale hem?ili se také ?iví lidé, v nich se nepodávaly jen úryvky ?e?í, ale rozdávaly také kyti?ky za orátorské v?kony a státnické ?iny. I poslanc?m jin?ch stran líbily se tyto Pení?kovy ?ivé referáty a mnohému lichotilo, octl-li se v jeho reliefu s p?íjemn?m p?ívlastkem. Eimova noviná?ská ?kola nepozbyla patrně ani po p?evratu své p?ita?livosti na některé ?tená?e.30441908415655100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské N.ól ? DLOUH? T?. 17100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské N.ól ? DLOUH? T?. 17Za několik měsíc? po svém p?íchodu z Vídně vyprávěl ji? Josef Pení?ek také anekdoty o pra?sk?ch politicích a rozdával doutníky od ?esk?ch ministr?.Situace v lidové straněNáhlá sláva.Lidová strana ke své nespokojenosti se stala ter?em1 obecného zájmu. Ji? dávno sice chtěla mít pověst podnětné strany, pro?e? propagovala sjednocenou frontu k?es?anského venkova, stavovsk? k?es?ansk? stát, kter? si s po?átku někte?í lidove?tí noviná?i ob?as pletli se státem podobn?m státu Hitlerovu. Tehdy v?ak její úsilí bylo marné a stavovského státu ani venkovské fronty nikdo si vá?ně nev?iml. Rozpory mezi pra?sk?m a moravsk?m vedením, je? byly ú?edně popírány, vzbudily trochu pozornosti, nikoliv ov?em takové, po ní? by mohl někdo tou?it. Nyní lidovci získali obecn? zájem vlastně jen tím, ?e neu?inili nic zvlá?tního, ?e vzdorují v?em kladn?m návrh?m. Tedy vlastně se proslavili nikoliv skutky, n?br? ne?inností. Jinak v ?echách, jinak na Moravě.Nutno lidovc?m p?iznat, ?e za dne?ní organisace strany snad ani nemohou za některé nedostatky. Zvlá?tě jde o to, ?e lidová strana je politick? útvar, kterému chybí organisa?ní soudr?nost. ?í?sk? sjezd strany, kter? je hlavní institucí a má umo?nit stoupenc?m, aby spat?ili v?echny své v?dce pohromadě, dosud v?bec nebyl svolán. Existuje jen jako pouhá papírová mo?nost, po jejím? uskute?nění netou?í ani ?echy ani Morava. ?í?sk? v?konn? v?bor se schází také poměrně z?ídka, a ?í?ské p?edsednictvo je orgánem p?íli? úzk?m a vzdálen?m vět?ině straník?. Ostatně nutno zd?razniti, ?e vět?ina ?len? lidové strany v?bec nem??e rozhodovat o teoretick?ch a taktick?ch otázkách, poněvad? nikde není tak málo vnitrostranické demokracie jako zrovna u lidovc?. Je to snad autorita kně?stva, která p?sobí i v politice, snad také osobní ?rámk?v presti?, av?ak je jisté, ?e něco jako volná diskuse — neexistuje. Kdysi Jaroslav Durych protestoval proti tomu, aby pojem neomylnosti byl roz?i?ován i na kostelníky — v politickém ?ivotě lidové strany je to zatím bě?nou zvyklostí.?innost zemsk?ch v?konn?ch v?bor? jde vedle sebe, tak?e Morava jen stě?í m??e zasahovat do v?voje v ?echách, i kdy? má v?znam pro celou stranu. Právě proto mohou ?Lidové listy“ zpívat jinou písni?ku ne? brněnsk? ?Den“ nebo olomouck? ?Na?inec“.P?i tak uvolněn?ch svazcích a velmi ?iroké autonomii zemsk?ch v?bor?, m??e ji? z d?vod? ?istě organisa?ních nedostatk? se p?ihodit, ?e ?ty?i v?konné v?bory budou mít poněkud odli?ná stanoviska, co? se také stává, zvlá?tě v otázkách taktick?ch. V lidové straně je ?ast?m zjevem, ?e pra?sk? orgán věnuje celé stránky tomu, o ?em nevrle ml?í moravsk? ?Den“. Uvedeme konkrétní p?ípady: jednotná fronta k?es?anského venkova nenalezla na Moravě nejmen?ího ohlasu. Pra?ské vedení pova?ovalo stavovsk? stát za věc velmi ?asovou — vedení moravské prohla?ovalo, ?e stavovství je v ?eskoslovensku vylou?eno a ?e demokracie je jedin?m p?irozen?m v?chodiskem. Dokonce i v jednání o katolick? blok bylo z?etelně pozorovat nejednotnost: ?echy byly pro rychlou dohodu a dokonce se oz?valy hlasy, p?itakující Hlinkovu po?adavku, rozpustit Mi?urovou frakci; Morava mluvila nikoliv o bloku, n?br? ojednotnélidovéstra- n ě, a slovensk? orgán lidovc? vesele úto?il na Hlinku, jako by v?bec nebylo ani ?e?i o sjednocovacích pokusech. Dal?í rozdíl se projevil t?ebas za pověstné Do- stálkovy osnovy o správkárnách. ?Lidové listy“ byly osnovou nad?eny, moravské lidovecké ?asopisy více pamatovaly na to, ?e Ba?a je na Moravě a ?e Zlín pat?í do volebního okresu poslance Vi?ánka. V?echny tyto nesrovnalosti jsou v?sledkem ?kodlivé organisa?ní uvolněnosti, tak?e někdy vypadá, jako by existovaly ?ty?i samostatné lidové strany.Solidarismus v praksi.K nepevné organisací se pojí ideová neujasněnost. Je to asi toté?, co pozorujeme v nábo?enském ?ivotě: Evangelium je jedno, ale je mnoho v?klad? a proto je tolik církvi?ek a sekt. Ideov? základ lidové strany: k?es?ansko-katolick? světov? názor a solidaristické pojetí vnit?ní a hospodá?ské politiky je ov?em spole?né v?em slo?kám strany.K?es?ansk? solidarismus nutí lidovou stranu, aby zaujala opatrné stanovisko ke ka?dému návrhu, kter? m??e jednostranně prospět jednomu stavu. Jeliko? těmto návrh?m lidovci nemohou zabrániti, nezb?vá jim ne? ulamovat hroty, dohodovat se, ?ádat ústupky. Parlamentní postup lidové strany ?asto vypadá jako smlouvání o cenu a brzdění ka?dého návrhu. Zde základní rozpor zále?í v tom, ?e praxi k?es?anského so- lidarismu, jak ho chápou lidovci, je snadno uskute?ňovat jen p?i monopolním mocenském postavení. Za jednání v koalici je v?dy nebezpe?í, ?e zmizí základní stránka solidarismu a zbude její opak — heslo: Něco za něco. Kdyby lidová strana měla 51 procent poslanc?, její devisa ?Dohodneme se, ?e se dohodném“ byla by neoby?ejně imponující. Nemá v?ak ani 10 procent poslanc?, ?ím? tato dohodovací praxe získala nep?íjemnou p?íchu? a zvrhla se ve snahu, b?ti jaz??kem na váze, rozhodovat za ka?d?ch okolností, i tehdy, kdy my?lenka solidarismu nutně ?ádá protestu nebo naopak iniciativy.O sociální otázce se za?alo ve straně uva?ovat poměrně nedávno, ?s. katolíci jsou v tomto směru daleko za katolíky evropsk?mi, odborná literatura nemá kromě knihy profesora B. Va?ka tako?ka nic, co by alespoň trochu obstálo. Nedá se vá?ně mluvit o tom, ?e sociální intence encyklik Rerum Novarum a Quadragessimo Anno byly dob?e osvojeny a aplikovány na ?s. poměry. Právě proto lidová strana m??e sice někdy snadno brzdit cizí podněty, av?ak je nemohoucná, kdy? musí navrhnout nějaké vlastní ?e?ení. Dovede ob?as uve?ejnit v?bojn? manifest, pln? hesel a zcela obecn?ch po?adavk?, Je v?ak v rozpacích, má-li něco uskute?nit. Cítí se dob?e jen tehdy, kdy? je jaz??kem na váze; p?e?lapuje a otálí, musí-li s ně-;i— prorazit nebo podporovat cizí podnět. Jak b?vá ve svém solidaristickém p?esvěd?ení nepevná, ukazují tyto ?ty?i p?ípady:Chlubí se tím, ?e první formulovala nutnost utvo?ení zemědělsk?ch komor. Nedovedla je v?ak prosadit i? . z roboto návrhu neu?inila opravdu pr?-— r . isvek, za něj? bysepostavilacelou - a b ; o. Operovala raději na venkově nábo?ensk?mi .-; oo?adavky, to jest ztoto?ňovala pot?ebyvosková se zájmy fary, pe?ovala více o orlovny, méně v?ak o dru?stva a nákupny. P?ikyvovala obilnímu mo- nopolu, aby pak mohla v zápětí ústy své zemědělské skupiny prohla?ovat, ?e je s ním nespokojena. Také v otázce ?ivo?i?ného monopolu se omezuje na námitky: pamatuje sice na zájmy ?ivnostník? a p?ekupník?, co? je stránkou kladnou, ale nemá konkrétního plánu, jak by se postarala o producenty ?ivo?i?né v?roby. Noviná?ské ?lánky nejsou p?ece osnovou zákona. V jejím odporu proti pojetí republikánské strany v otázce ?ivo?i?ného monopolu a vybavení venkova z dluh? je jasně vidět snaha, nepodporovat agrárníky a této snaze se obětují i zásady k?es?anského solidarismu: uvá?it dosah věci a zvolit nejmen?í zlo. Prakticky toti? v této otázce zanedbává i zájmy městského lidu.Nelze pochybovat, ?e osnova o zru?ení správkáren měla na první pohled v?echny známky solidari- stického pojetí zákonodárné ?innosti, ale jen na první pohled. Pohled bedlivěj?í by jasně zjistil, ?e zde spí?e ?lo o pokus, vzít vítr s plachet ?ivnostenské straně, a není proto divu, ?e poslanec Najman nebyl Dostálko- v?m návrhem nijak potě?en. Opravdov? solidarismus měl by také uvá?it zájmy těch, kte?í si musí dávat spravovat boty, zájmy Ba?ov?ch zaměstnanc? a snad by nalezl jiné v?chodisko, které by ukládalo velk?m podnik?m podmínku, je? by uvedla v soulad z?izování nov?ch správkáren s poměrn?m zmen?ením po?tu samostatn?ch ?evc?, co? by znamenalo, ?e ?ivnostníci, kte?í ztratí zákazníky, alespoň nabudou zaměstnání. Osnova Dostálkova byla v?ak jen politickou spekulací s my?lenkou solidaristickou.Toté? se zrcadlí v lidoveckém odporu proti zestátnění dol?. Ano, má se p?ihlí?et k zájm?m podnikatel?, ale dalece d?le?itěj?í jsou zájmy horník?, kte?í nemají práce, zájmy spot?ebitel? a státu. Lidová strana má ov?em blí?e k tě?a??m ne?li k haví??m a ostatně nedbá ani na to, ?e nejde o vyvlastnění d?lního majetku bez náhrady, také ov?em zapomíná, ?e p?ijala-li pozemkovou reformu, nemá tedy legitimaci odporovat pokus?m zestátnit doly. S tímto ?istě politick?m odporem nemá solidaristická my?lenka nic spole?ného.Kone?ně snad posta?í vzpomenout na psaní pra?ského orgánu lidové strany v době pověstné aféry uni- versitních insignií — sotva lze vá?ně mluvit, ?e toto ?rvané jedné ?ásti obyvatelstva proti druhé mohlo pramenit ze solidari?tického názoru na poslání katolického noviná?e.Lidová strana pravidelně se ocitá ve dvou situacích. Bu? nemá vlastního plánu, poněvad? si dosud neuvědomila, jak lze pou?ít k?es?anského solidarismu pro dne?ní úkoly, av?ak nechce, aby někdo jin? měl zásluhu na ?e?ení naléhav?ch otázek, a proto oponuje.Nebo chce spole?ně rozhodovat a tehdy za?íná smlouvat, aby něco získala. V obou p?ípadech v?ak oby?ejně seuchylujeod své vlastní zásady — solidarismu. Myslím, ?e má právo na to, aby byla stranou politického st?edu, a ?e agrárníci neprávem ji tuto úlohu upírají. Je v?ak skute?ností, ?e svého práva rozumně nepou?ívá a oby?ejně není ve st?edu, n?br? na politické periferii. Jeliko? nemá, co by ?ekla v otázkách hospodá?sk?ch a sociálních, fedruje po?adavky kulturní, ov?em nikdy k v?li nim neodejde z vlády, jak to kdysi u?inila slovenská ludová strana. Mezi ?lenstvem se tento stav vysvětluje tím, ?e lidová strana sice nem??e mnoho prosadit, av?ak zabraňuje dalece vět?ímu zlu, které by jinak bylo spácháno na katolících. Opravdu je tě?ko uhádnout, jaké zlo chtěla v posledních letech spáchat koalice a ?emu vlastně bylo zabráněno.M??e se to zlep?it?Je-li organisa?ní struktura úplně rozviklaná a není-li solidaristická ideologie v krvi, zb?vá jen jedno pojítko : osobnost v?dcova, jeho? autorita se opírá jednak o stranickou kázeň, jednak o to, ?e je kněz. Kromě poslance Mi?ury, za ním? stojí kanovníci Beňo a Cvin?ek, ostatní t?i v?dcové jednotliv?ch zemsk?ch v?konn?ch v?bor? — ?rámek, Sta?ek a Volo- ?in — jsou kně?í a ve svém kně?stvu mají oporu také jeden proti druhému. Právě proto mohou ?echy hlásat něco jiného ne?li Morava a mít jistotu, ?e z toho nebudou mít zvlá?tních nep?íjemností. Zde toti? vystupuje do pop?edí otázka kně?sk?chmandát?. Je známo, ?e kně?ské mandáty mají b?t odstraněny; poslední ?ímská cesta msgra ?rámka se t?kala právě této věci a jejím v?sledkem bylo, ?e kně?í poslanci zatím sice z?stanou, av?ak místa, je? se uprázdní úmrtím, budou obsazena laiky. To znamená, ?e status quo bude v?emo?ně co nejdéle udr?ován a ?e vnit?ní sjednocení lidové strany, odstraněním někter?ch zvlá?? bou?liv?ch nebo nete?n?ch kně?í-poslan- c? je nemo?né, poněvad? by se tím zmen?il po?et kně?sk?ch mandát?. Je to hlavní d?vod, pro? na p?íklad z?stane poslancem R?par, o něm? je tě?ko tvrdit, ?e má v?jime?né státnické schopnosti. Je to slepá uli?ka, ze které zatím není v?chodiska. Poslanci-laici musí b?t neoby?ejně poslu?ní stranického vedení ji? prostě proto, ?e jejich mandát je d o ? a s n ?, kde?to mandát kně?í do?ivotní.Tento stav neoby?ejně zeslabuje lidovou stranu a deprimuje její ?lenstvo a tisk. ?silí po vět?í jednotě a pr?bojnosti se v?dy rozt?í?tí o pasivní odpor některého ze ?ty? v?dc?, co? zvlá?tě vyniklo za jednání o sblí?ení s lu?áky. Politické postavení Noskovo bylo také ot?eseno tím, ?e chtěl ozdravovat ?echy podle moravsk?ch recept?; kdyby někdo na Moravě napodoboval msgra Sta?ka, skon?ilo by to stejnou porá?kou. Stranická linie bude je?tě dlouho kolísat, a úkolem tajemník? a noviná?? bude, zaml?ovat rozpory a věrně napodobovat své p?edstavené. Proto bude se zároveň mluvit o stavovském státě a demokracii, budou se slu?ovat věci protich?dné a ob?as se uspo?ádá nějak? manifestí?ek, v?let do vnit?ní, zahrani?ní nebo hospodá?ské politiky, kter? pak bude zapomenut a ututlán.V. Vilinsk?.poznámkyKdo získal Anglii?Axsiie je v té p?íjemné situaci, ?e kde kdo stojí o jeji ptas ?srvL Je dob?e známo, ?e je to zhrzená láska Hitlerova. I nKAtnich zemích se zase v?dycky objevuje nervosita, kdy? Ir- .-*, státníci za?nou rozprávět s Německem, a to z obavy, .. s -im nakonec p?ece jenom něco neumlavili. Jestli?e se m-L na Anglii jako na toho, kdo jenom velkomyslně dává, u-L se naopak na státy pevninské jako na ty, kte?í jenom : -.ímaji a pot?ebují. Zejména se tento názor ustálil od doby :r-:;h pokus? o v?chodní pakt o Sovětském svazu — mlu- li jen o státech velk?ch. Sověty jsou na v?chodě ohro- Japonskem, ?íkalo se, a proto na západě tolik stojí o bez-<?To je jistě pravda, ale je t?eba mít na paměti, ?e rpaá míra ohro?ení platí tak celkem asi pro v?echny, i pro AssilL Sovětsk? tisk si dal u p?íle?itosti Edenovy náv?těvy : -id. aby tuto věc d?kladně vysvětlil. Analysoval pe?livě jcitskou situaci a do?el k závěru, ?e Britanie bude jednat jecom v dob?e pochopeném vlastním zájmu, postará-li se i kolektivní bezpe?nost. Ukázal na to, ?e i ona, stejně jako 7.-*ko, je ohro?ena dvěma ?initeli; Japonskem a Německem, i ?e ji tedy zb?vají jen t?i mo?nosti: bu? se s nimi spojit, ifbo se postavit proti nim, anebo kone?ně se p?i?iňovat o ko- riTivní organisací míra. Mezi dru?iou a t?etí mo?nosti je -. : í teoretick? rozdíl, ale prakticky to není daleko od sebe, oěvad? je ka?dému jasno, ?e organisace bezpe?nosti smě- sje vlastně proti mo?n?m úto?ník?m, a to jsou dnes jen a? dva. Karel Radek p?esvěd?ivě vylo?il, jak dnes stará aogScká politika rovnováhy sil u? není mo?ná, proto?e Anglie e? není rozhodující a nejsilněj?í mocností, n?br? jenom jed- nou z několika p?ibli?ně stejně mocn?ch. A to ji ov?em nutí a : zutí, aby se za?adila mezi ně.Trochu jin?mi slovy vylo?il toté? Edenovi ve svém p?ijetím Litvinov. Ukázal na to, ?e nebezpe?í není jen na bratra sovětské, n?br? v?ude kolem Německa. Rusové, jak pa-: . nedají mnoho na Hitlerovo uji??ování, ?e Německo u?7 na západě co hledat, a jistě právem, nebo? místo útoku :-zrtuje za války jen politika, n?br? mnohem spí? strate- peká úvaha vojensk?ch velitel?, nehledíme-li ani k tomu,/ Hitlerova slova, nelze v?bec spoléhat pro jeho známé niíory o prospě?nosti klamu v politice. P?vodci nebezpe?í, --i ;! Litvinov, nebyli a nebudou tak laskaví, aby pověděli, feá? nejd?íve ude?í, a nebyla posud také vynalezena zbraň,rá by st?ílela jen jedním směrem. Tím obratně nazna?il, ae nebezpe?í je právě tak veliké na západě jako na v?chodě i ?e tedy anglick? zájem, jako naopak i sovětsk?, je na obou Rm.áeh a tím i na obou projektovan?ch soustavách úmluv -- jev. Tento argument se nám zdá opravdu bezvadn? a- - ? m??eme doufat, ?e otázka v?chodní bezpe?nosti u? ne- bs?zí s po?adu, ani z okruhu britského diplomatického zájmu.Zdá se tedy, ?e na otázku, kdo získal Anglii, lze odpovědětTakto: pro otev?enou alianci ji nezískal a nezíská nikdo. An she bude v teorii i dále nestranná a bude se prostě dr?et lísec-né linie Spole?nosti národ?, ale prakticky p?jde s ostat- xzzri proti ru?itel?m míru. Kdo to dnes je, nemusíme znovu npuiovat.Z. S.Stále je?tě: co s Heimatfrontou?P weefame stranou otázku, má-li ?i nemá-li b?ti Heimat- — rozpu?těna. To nem??e záviseti na p?ání té ?i oné ? -ízt. Jest tu zákon, kter? stanoví, za jak?ch podmínek zniá* b?ti rozpu?těna politická strana. Henleinova ?Rund- <ts-* dokazuje, ?e v ?e?ech, ?láncích, bro?urách, které jsou ifeietaimi projevy Heimatfronty, nelze nalézti ani p?i velké t -i- - ?Tí ni?eho, eo by od?vodňovalo pou?ití zákona proti S-.zrité. T?? názor vyslovil homo novus Heimatfron-T7 -??L Rosche, jeho? frakce se rozhodla spojití osud sv?j s osu- >---z Heimatfronty. Rosche vydal Heimatfrontě nejlep?í —*v-???ení a postavil svoji obhajobu na citátech z projevu T-c--.=a v ?eské Lípě, na nich? ukázal, ?e Heimatfronta jest nx xsz . -krati?ké, které má kladn? poměr k ?eskoslovenskéP ~. Rosche opomenul si v?imnouti jednoho: pro? věci ?- íak daleko, ?e se uva?uje o nutnosti rozpu?tění Heimat-i st to vinou ?ech?? Mo?no jen tak tvrditi, ?e ti, itisku pí?í proti Heimatfrontě, dělají tak jenze zaujatosti k Němc?m? Nebylo by mo?no dokázat! lehce, ?e ti, kte?í pí?í dnes proti Heimatfrontě, jsou z velké ?ásti horliv?mi stoupenci ?eskoněmecké spolupráce? Nutno tedy míti za to, ?e na aversi proti Heimatfrontě má největ?í ?ást viny Heimatfronta sama. Nezále?í toti? na tom, co ?íká Henlein, co se ?íká v té ?i oné bro?urce. V?dy? sami Němci, pokud nejsou zamilováni do Heimatfronty, po?ínají rozli?ovati mezi Henleinem a vedením Heimatfronty. V tom smyslu se vyjád?il nedávno posl. Kohler, kter? nazna?il, ?e Heimat- frontu nevede Henlein, ale jakási klika. O tom, o jakou kliku jde, ?íká trochu noviná?ská p?est?elka mezi Kama- radschaftsbundem, jeho? jméno jest ?asto vyslovováno v souvislosti s Heimatfrontou, a mezi t. zv. Bereltschaft, za ní? mluví ing. Staffen a dr. Chlumetzky. Jedno jest jisté: spor tento ukazuje, ?e Heimatfronta nevyrostla jen tak z německého lidu, ale má své zákulisí. Velmi ?asto ten, kde jest v?dcem, b?vá jen veden?m.Vznikla-li nálada proti Heimatfrontě, nevznikla z odporu k jejím oficielním projev?m. Vzniká z pozorování její denní praxe. Ka?d? den nám p?iná?í nové zprávy z pohrani?í, dle nich? henleinovci navazují na p?íklad rozpu?těné strany ná- rodně-socialistické. Vedení Heimatfronty ov?em m??e ?íci: promiňte, my za jednotlivce neodpovídáme. Ale je-li těch ?in? p?íslu?ník? strany velmi mnoho, pak nezbude ne? uva?ovat! o dvou mo?nostech: bu? vedení Heimatfronty nemá hnutí, stranu v rukou, a potom nemá smyslu zab?vati se tím, co ?íká, nebo vedení má stranu v rukou, ví dob?e o tom, co její drobní p?íslu?níci dělají, a souhlasí s tím. Ani to by nebylo nic nového mezi Němci. V době, kdy nad na?imi haken- kreuziery visel Damokl?v me? rozpu?tění, pl?tvali p?ímo jejich p?edstavitelé Ioyálníml projevy.V. G.Jak na kitlerismus?Pry? se v?emi vále?n?mi p?edlohami, pry? s p?edvojen- skou v?chovou, pry? s ka?dou militarisací,“ takov?m zp?sobem doporu?il 4. dubna v poslanecké sněmovně komunistick? poslanec Kliment, abychom se bránili proti hitlerismu. ?Od kdy se mír zabezpe?uje militarisací“? tá?e se dál s d?razem a úto?í zejména proti p?edvojenské v?chově, tvrdě, ?e je to ?hromadná v?chova kanonenfutru“. Pan poslanec u?inil je?tě jiná pozoruhodná sdělení. Německ? a japonsk? fa?ism pr? p?ipravují ta?ení proti Sovětskému svazu, a to za tiché podpory Velké Britanie, a jde pr? nyní o to, aby do této proti- sovětské fronty byla zata?ena i Francie a Malá dohoda. V?ecky na?e obranné p?ípravy proti hitlerovskému nebezpe?í neznamenají nic. Jedinou spolehlivou obranou je pr? — hádejte, kdo! — ?komunistická strana ?eskoslovenska, komunistick? svaz mláde?e; v?echen pracující iid, v?echna pracující mláde? nemá jinou cestu, ne? zdvihnouti se do velkého boje, jednotně protestovat, demonstrovat, stávkovat za nové uspo?ádání spole?nosti, za socialismus, za sověty...“ To jc, trváme, program velice jasn?: pan poslanec Kliment doporu?uje, abychom proti milionové německé armádě s jejími letadly, děly a plynem bojovali protesty, demonstracemi a stávkami. Je t?eba poznámek?z. S.Otázka HlinkovíHlinka v ?Národních novinách“ 20. IIL pí?e:,,... Piaristi a iní profeso?i (p?ed prevratom) nám pricho- diii ako vy??ie, nadzemské bytosti. Ve? sa vtedy ni? ne- vedelo o demokracii. U?itel’, profesor bol pochop, posudzo- va? jeho názory nám ani na um nep?i?lo. My sme holdovali zásadě: ?iurare in verba magist?i“. P?ísahali sme na ?lová profesorov. Ich nauka bola p?ed námi svátou a ne- doknuteFnou. ?To povedal pán u?itel’, tak to vykládal pán profesor, to musí by? pravda“. Boly to iné ?asy ako dnes, boli sme vychovávaní Spartánsky v najvá??ej discipline a podriadenosti. Ve?er o piatej alebo deviatej, podFa západu slnka, sme museli doma by?. Profeso?i robili vizity, nav?tívili studentov, aby sa p?esvěd?ili, ?o robia, ?ím sa ve?er zaoberajú. A bolo to dob?e, v profesorovi sme viděli vePk? autoritu, p?ed ktorou sme sa absolútne ko?ili. Blí?it’ sa k profesorovi nám ani na um nep?i?lo. -To, ?o sa deje dnes, sme pokládali za nemo?nost’. Aby si ?tudent sadnul s profesorem v kaviarni alebo v hostinci za jeden st?l, aby si s ním popíjal, ?írngal alebo tancoval, p?evy?ovalo na?e smysly. My sme sa blí?ili k profesorovi s najvá??ou pietou a úctou, ?i to bolo dobré a prospě?né ukazuje dne?ná doba.“PfitemnosCP?táme sa Hlinku, ako sa to sná?a s t?mto jeho názormi ? potrebe a prospě?nosti absolútnej úcty ?tudujúcich k u?ite- r<xn a profesorom, ke? on a autonomisíickí vodcovia v?bec u? v útlej mladosti podnecnjú slovenské studentstvo k nenávisti vo?i ich ?esk?m profesorem a touto ncnávis?ou otráven?m v?rastkom sa pntnm s gustou uverejňujú anon?mne dopisy _Lk:vysmievajú slovenskí ?tudenti ěes-; Es ffme zase citát z jedného takého dopisuv —~á?i ?i ■?*:s-í p?estávky sna?ili sme sa Va?e v?klady presne uíiptskev&f. Oby?ajne v kúte stála skupina ?iakov a smiech s.ítíaf ?iril sa po celej chodbě, lebo ka?d? z nás usiloval sa napodobit toho alebo onoho profesora, ktor? pre svoje nókfeé srdce musel plakat’, kloniac hlavu, stískajúc sa za srdca, bo?ekajúe a apostrofujúc on?ch velk?ch národovcov.“Neuvědomuje si Hlinka, ?e t?mto po?ínáním stavia sa za dvojFaktovú morálku? Plná úcta a autorita nále?ala ma- ?arsk?m profesorom, i ke? u?ili slovenské děti, ?e ich praotec bol Arpád, ktor? nás priviedol do na?ej vlasti cez vere- ?ansk? priesmyk, a ?e sme my slovensk? rozprávajúci Ma?a?i, v?etkej pohany a neúcty od svojich ?iakov slovensk?ch zásluhu jú v?ak ?eskí profeso?i — za to, ?e sa opová?ia vykládat o tak?ch mu?och, ak?m je Hus, Komensk?, Havlí?ek, ktor?ch ozna?ujú aj za slovensk?ch, tedy celonárodn?ch velikánov? Takto sa věru musí postavit otázka.J- Sujan.Pozor s tím Pánem Bohem!Kdykoliv se za?nou lidé domnívat, ?e se jim poda?ilo dosáhnout spojení s nebeskou vysíla?kou a ?e se naladili tak, aby právě mohli sly?et hlas z onoho světa, kter? jim porou?í, co mají dělat, je t?eha si dáti velk? pozor. Nebo? zatím co oby?ejní smrtelníci jsou nuceni spoléhat se jen na rozum ve spojení s normální a p?i tom poměrně ji? dosti vyvinutou morálkou, najde se v?dy skupina lidí, kte?í mají v?e ově?eno sh?ry. Ku podivu, jsou to lidé, směry a strany — jak dále uvidíme — které se chtějí dostat navrch a proto pomáhají Pánu Bohu, aby s jeho pomocí se dostali k moci. Zdálo by se, ?e by se to mělo díti vysíláním modliteb, nanejv?? je?tě p?esvěd?ováním, pou?ováním; ale zku?enost ukazuje, ?e Pánu Bohu je t?eba pomáhati ohněm a me?em, aby jeho království na zemi zvítězilo. Sekne se, ?e je to fale?n? v?klad hlasu z onoho světa. Ale jak pak to, ?e skute?nost nás p?esvěd?uje o opaku? Hle, zde jen několik málo p?íklad? z nedávné doby:Kdy? v ?ervnu 1932 byl v Německu povolán ?lechtic P a- p e n, aby utvo?il novou vládu, obrátil se na v?dce centra preláta dra K a a s e dopisem, kter? kon?il projevem nezvratného p?esvěd?ení, ?e ?p?edpokladem ka?dého ozdravení národa musí b?ti bezohledné uplatňování nezměniteln?ch zásad na?eho k?es?anského světového názoru“. Nebo? nebylo tehdy pochyby o tom, ?e Papen byl Bohem poslán, aby zachránil národ.Ale ji? v srpnu 1932 p?ihlásil se také ve?ejně k nábo?enskému p?esvěd?ení o svém poslání i tehdej?í skute?n? v?dce a vojensk? diktátor generál Schleicher. P?iznal se, ?e i on je nábo?ensky zalo?en, velmi zalo?en, ov?em ne v obecném slova smyslu. Ale kdy? stojí tvá?í v tvá? osudu, má-li u?initi d?le?ité rozhodnutí, uvědomuje si, ?e smrt m??e p?ijít v ka?dém okam?iku a net?eba se báti. Smrt p?i?la od jiného Bohem poslaného v?dce, ale nebyl také Schleicher roku 1932 poslán, aby zachránil národ?Hitlerovství bylo p?ipravováno vysíláním protestantsk?ch modliteb k Hospodinu, aby ji? poslal T?etí ?í?i a s ní r. a onen svět v?echny její nep?átele. Snad není t?eha tyto mod- líttoy opakovat!, kdy? je kdysi ?P?ítomnost“ otiskla. Ale aspoň nj si p?ipomeňme, ?e v Meissen se luteránsk? fará? Krieger p?iznával, ?e ?modlím se ka?d? ve?er ot?ená?, aby tento ko- systém (republika) brzy za?el. Opakuji zde v tomto strsasá?děni, co jsem ?ekl ji? v Zwittau: ?Jen aby pak bylo oprátek“. A druhé, — zbo?n? vzdech fará?e Paperkorna - Wyi a uf Fohr ?postavit finan?ní veli?iny ke zdi a několik pera?ek rukou, ne právě se zpěvníky v rukách, proti nim—“. A '.e VHci p?icházel ji? ?lověk, v něm? p?sobily tyté? síly, jako kdysi v na?em Spasiteli. ?Do Tv?ch rukou porou?íme rvebe dněte, pro Adolfa Hitlera zem?eme rádi.“A modlitbami biskup?, fará?? a snad nejvíce ú?edně doporu?en?m Ot?ená?em ministra dra Fricka?Vater, in deiner allmáchtigen Hand Steht unser Volk und Vaterland.Du warst der Ahnen Starke und Ehr,Bist unsre stándige Waffe und Wehr.Drum mach uns frei von Betrug und Verrat,Mach uns stark zu befreiender Tat,Gib uns des Heilands heldischen Mut,Ehre und Freiheit sei hochstes Gut.Unser Gelubde und Eosung stets sei:Deutschland erwache! Herr, mach uns frei!“se stalo, ?e T?etí ?í?e p?i?la. Nie nepomohly modlitby katolické, katolické bro?ury, psané s vá?ní lidí, kte?í tehdy — tehdy — dovedli rozli?it, co je asi bo?í a co jsou jen lidské v?mysly. Hospodin stál na straně luterán?...A za?átkem února 1933:?Po dnech zrady — na podzim 1918 — odňal V?emohoucí po?ehnání německému lidu. Národní vláda vezme v ochranu k?es?anství, jako?to podklad na?í mravnosti. — Ké? v?emohoucí B?h pop?eje milost na?í práci, ké? posílí na?i v?li, ké? po?ehná na?í rozvaze a dá nám d?věru na?eho lidu“ — modlí se ji? kanclé? Hitler v provolání ?í?ské vlády.Ale nedlouho potom p?i?la k?es?anská krvavá lázeň s pomocí bo?í na v?echny velezrádee v Kakousku... Tentokráte, s pomocí katolick?ch modliteb a spolkového vojska, byly rozst?íleny dělnické ?tvrti a vybudován nov? stát, zalo?en? na k?es?anském solidarismu, na katolické encyklice pape?ské.Nejenom v?ak na západě, ale i na Dálném v?chodě byl, jak jsme ?etli, sbo?ípomocí vybudován nov? stát, Man?ukuo. B?h vystupoval tu v podobě boha japonského. Zbavil, pravda, zemi statisíc? bandit? — ale získal také miliardy tun uhlí, miliardy jen? zlata a j. drahocenné věci tohoto světa — pro? měl i tento japonsk? b?h rád zlato a drahé kamení? J. T.Státní zaměstnanci p?ed volbamiNení jistě tajemstvím, ?e poměr státních zaměstnanc? k politick?m stranám státotvorn?m není právě nejsrdeěněj- ?ím. Jsou ov?em skupiny, jako na p?. ?elezni?á?i, kte?í z?stávají témě? v?ichni věrn?mi p?íslu?níky sv?ch socialistick?ch stran, ale v?eobecně mo?no ?íci, ?e státní zaměstnanci v hloubi své du?e vě?í politick?m stranám po posledních srá?kách platov?ch méně. ?e p?es to setrvávají zna?nou měrou v jejích organisacích má p?í?inu ve ví?e, ?e i kdy? ta ěí ona strana nem??e splnlti jejich po?adavky jako celku, m??e splniti po?adavek jednotlivce, je-li věrn?m stoupencem. Odtud v?dy znateln? p?íliv k té straně, která slibuje b?ti po volbách nejsilněj?í a tím nejvlivněj?í. Proto m??eme v poslední době pozorovati zna?né a stálé rostoucí sympatie pro stranu republikánskou. Tyto sympatie jsou ?mahem od?vodňovány vysvětlením, ?e ?tato strana dělá hodně pro svoje lidi“. Tedy spí?e hmotn? prospěch ne? p?esvěd?ení, dělá v tomto p?ípadě ze státních zaměstnanc? voli?e. Je to ostatně zcela pochopitelné: sní?ením plat? byli p?evá?ně zproletarisováni, a je jim ka?dá koruna dobrá. Zlep?ení jejich situace je mo?né jediné postupem, a ten dnes, kdy byl odstraněn postup automatick?, závisí bohu?el zna?ně od toho, má-li kdo protekci. Nutno si, alespoň zde, p?iznati, ?e v povy?ování, a to hlavně ve vy??ích stupních byrokracie, braje politick? vliv nemalou roli, a jen státní zaměstnanec ví dob?e, jak? zákulisní boj se svádí o ka?dé uvolněné místo. A ví také, ?e to není v?dy kvalifikace, která je p?i takové p?íle?itosti brána v úvahu.A druhá p?í?ina věrného stranictví mezi státními zaměstnanci: jak jinak m??e se brániti pod?ízen? zaměstnanec, za- leze-li si na něho p?edstaven?? Stí?ností, t?eba od?vodněnou? To je úplně vylou?eno, nebo? zde speciáhií psychologie vytvá?í zvlá?tní solidaritu vy??ích a vysok?ch byrokrat?, kte?í se domnívají, ?e vyhověním stí?nosti rozru?ili by nutnou kázeň a ?e by se také proh?e?ili proti kolegialitě hodnostní. Obrana je tedy jen jedna.- politická organisace. Jsou-li p?edstaven? a pod?ízen? v jedné straně, je mo?nost, ?e se najde osoba, která ví jak na pana p?edstaveného jiti, a? ji? po dobrém nebo po zlém; není-li tu spole?né politické organisace, je opět mo?né, ?e nějak? vlivn? exponent strany, v ní? je pod?ízen? organi- sován, nalezne cestu k obměk?ení p?edstaveného.Politick?m stranám bez rozdílu lze vy?isti, ?e se zajímají o státní zaměstnance p?ed volbami více ne? kdy jindy. Také se k nim pozorněji chovají. Zaměstnanci to vyci?ujl a snadno nacházejí p?í?inu toho. Tento vztah není zdrav? pro ?ádnou z obou stran. Jak? rozdíl, jedná-li se o platové srá?ky! Stranyml?í. zapírají, varují p?ed ?neodpovědn?m ?tvaním“.l ■ skrte?nostl znají nap?ed v?sledek, k němu? bez velkého ■ttnfet z-i pot?eby zaměstnanc? snadno lze dojiti metodou, je?:a. t ?P?ítomnosti“ nazvána ?cestou nejmen?ího odporu“.?n pak tisk té, ěi oné strany b?vá p?ekvapen a svaluje ... - stranu druhou. Toto neup?ímné jednání nebylo by?ně kdyby strany nevěděly, ?e státní zaměstnanci je ne- ?iiz p?í?in v??e uveden?ch. Kdy? se jednalo o platov?ch K??fcách, upozorňovali státní zaměstnanci na svoje hmotné-- -▼ a ?ádali, aby byl u?iněn pokus hledati jinde úhradu * ii&iku státního rozpo?tu. Ve sch?zích, intervencích i memo- -Mudech poukazovali na d?sledky p?ipravovan?ch opat?ení:r : l-tari?ování, zmen?ení kupní síly a tím nep?ímo ochuzení ma??rh ?ivnostník? a ?emeslník?. Nebylo jim to nic plátno. Jtiraé poukazovali na svoje zadlu?ení. Museli p?ece na konec svoji ?ivotní úroveň, zvlá?tě p?íslu?níci nízk?ch a nej-:■ z kategorií, a to tak, ?e zbylo právě na tolik, aby bylo : .zz: u? i viti sebe a rodinu. Jejich nyněj?í ?ivot zhrnut?poohé mo?nosti najísti se a vyspati, je ?ivotem spí?e primi- t?ra ne? inteligenta. Nu?e, prosím, není ur?ité nebezpe?í, ?e fcvěk zatla?en? do primitivního ?ivota snadno navyká také ' ?-?zitivnimu my?lení? Má-li ?lověk jedin? zájem, jedinou starost, z ?eho zaplatiti ?in?i, z ?eho obléci rodinu, m??e se ? něho ?ádati, aby projevoval ?ivěj?í zájem o to, kter? směr >zlitick?, jací lidé povedou tento stát? V?dy? do vedoucích :s-zb státu promítá p?í?iny svého zbída?elého ?ivota, a jak mo?no sly?eti, v p?epolitisováni na?eho ve?ejného ?ivota vidí p?í?inu kalamity, která zp?sobila, ?e mu byl sní?en plat. Není zde na místě ohava, ?e bude náchyln? k sympatiím pro to ?nuti, které se dovolává politické primitivností?Lidé spole?ensky degradovaní beze své viny, sev?eni p?i své práei kvalifika?ním ?ízením, zkrácen?m disciplinárním ?ízením dr?í a ml?í. Nejsou v?ak tak klidni, jak se zdá, a ve s ? é bídě jsou sváděni k mystické ví?e, ?e se poměry změní. Ptáte se, kdy ?e to bude? Odpovědi, které dostanete, nelze zapsati. Kdo dovede a hlavně chce vldětl, byl nemile p?ekvapen v oněch dnech, kdy se na ulicích demonstrovalo a bojovalo“ o insignie. V ú?adech se tehdy debatovalo, bylo neklidno. Bylo sly?eti i poznámky: ?u? to za?íná“. Bylo tom více nejasné naděje ne? hrozby. Státní zaměstnanci se domnívali, ?e se tu dává na pochod hnutí, které proto, ?e -pracuje s ostatními politick?mi stranami (rozuměj: s těmi, které sní?ily platy), zdá se jim lep?í. V takovém chaosu my?lení, vyvolaném náhlou událostí p?ipou?těla se i my?lenka, ?e nastává změna situace, její? prvním ?inem bude napraviti k?ivdy zp?sobené státním zaměstnanc?m. Taková p?íle?itost, kdy mo?no nahlédnout! do lidské du?e, je jistě pou?ná. Lze z ní odhadnouti směry a tendence, je? povedou mnohé státní zaměstnance do voleb. Nebude to snad p?ekvapující ?íslo, ale dost mo?ná, ?e bude znáti.O. Gl?clcselig.politikaFranta Kocourek:Jak to vypadá na Tě?ínsku?esk? Tě?ín, 27. b?ezna 1935. II.Z království Báňské a hutní."y ?i stanice osobním vlakem z ?eského Tě?ína je veliké hos-1 podá?ské st?edisko, T?inec. T?inec, to jsou ?elezárny, to znamená Báňskou a hutní spole?nost. Chcete-li cítit pr?my- ? tep Tě?ínská, musíte do T?ince. Do Karvinné, Orlové. V T?inci vládne pan ?editel T h é d r e 1. Němce vyst?ídal dirigování t?ineck?ch ?elezáren Báňské a hutní Francouz. P: p?evratě se pr?mysloví kapitáni obávali změny re?imu. Měli ?patné svědoíiá, jejich tvrdé germanisátorství p?ed vál- ? re a za války bylo v dobré paměti. V generálním ?tábu Báň- a í 2 hutní pochopili nebezpe?í nové doby a hleděli Se p?i-:nov?m poměr?m. Vláda věcí vrátila se do rukous?roda. ca kter? tady na Tě?ínsku měli ode dávna spadeno a jeho? p?íslu?ník?m tu dělal pokud mo?no to nejhor?í ka?d? z těch, kdo měli moc d?íve. Jak to bude dál? ptali se. Budou-li nám ?e?i, kdy? se te? dostali nahoru, mě?it tak, jako my mě?ili jim, kdy? jsme byli naho?e my, sbohem. U? dávno je vládc?m Báňské a hutní jasno, ?e měli strach zbyte?ně. U? dávno jsou zase pevně v sedle a lidé, které nem??eme po?ítat ke sv?m, i kdy? jim stálo za to opat?it si ?eskoslovenské státní ob?anství.Na mnoha místech, nejen tady v T?inci, ale u? Bohumínem po?ínaje, si stě?ovali lidé, ?e Báňská a hutní podr?uje ve sv?ch slu?bách lidi, kte?í proti nám na Tě?ínsku za plebiscitu bojovali. Zaměstnávají tedy lidi, kte?í u? jasně dokázali, ?e jsou vysloveně neloyální a kte?í by jistě selhali znovu, kdyby se naskytla p?íle?itost. To platí o Němcích i Polácích. Zase skute?nost, kterou jsme na Tě?ínsku u? potkali, ve ?kolách, na farách, v ú?adech. Te? ji vidíme v pr?myslu: lidé pracují proti nám — a my je necháváme klidně p?i tom. Kádr ú?ednictva v ?elezárnách je ?esk? na 50 procent. ?esk? ?ivel v in?en?rstvu má silné zastoupení, pra?ské vedení Báňské a hutní toho vyu?ívá ve statistikách o poměru ?esk?ch a německ?ch zaměstnanc?. Sta?ilo by v?ak, aby byla uve?ejněna statistika o rozdělení míst a plat?, hned by bylo vidět drtivou p?evahu německ?ch zaměstnanc? v závodech. Témě? v?echna d?le?itá a v?nosná místa jsou obsazena Němci. ?éfem plánovacího oddělení ?elezáren v T?inci je ?í?sk? Němec. Jeho osobní tajemník — Němec. Nad válcovnami bdí — Němec. ?éfy válcovny jsou dva Ma?a?i. ?éfem dovozního a nákupního oddělení: Němec. Zástupcem ?éfa v ocelárně: ?í?sk? Němec. P?ednosta elektrického oddělení a p?ednosta slévárny ?edé litiny, oba Němci. Poslední t?i in?en??i ?e?i, v T?inci p?ijatí, byli dáni na zcela pod?adná a provisorní místa. Naproti tomu t?i posledně p?ijatí něme?tí in?en??i dostali p?ední místa. Jeden z nich je ?éfem slévárny ocele, druh? ?éfem plánovacího oddělení válcoven a t?etí v provozu elektrick?ch dílen.Aby bylo jasno: nejde nám o vy?ítání zaměstnanosti německ?m spoluob?an?m. Mají na zaměstnání nárok úměrně svému po?tu a sv?m schopnostem. Jde nám o re?im. Je v zájmu státu, aby na odpovědn?ch místech podniku takové d?le?itosti jako jsou t?inecké ?elezárny stáli lidé skute?ně spolehliví. P?edstavte si p?ípad války a v?znam, kter? by měly tyto ?elezárny. P?edstavte si, jak by zále?elo na ka?dém ?lověku, kter? zastává jen trochu iniciativní a v?znamné místo. Vezměme jedin? z uveden?ch p?íklad?: takov? ?éf plánovacího oddělení je mu?, kter? musí nap?ed vědět v?echno, co se bude v podnicích dělat. Musí mít úpln? p?ehled celkového v?robního plánu do budoucna. Myslíte, ?e někdo skute?ně odpovědn? m??e p?ipustit, aby na takovém svrchovaně d?le?itém místě pracoval ?í?sk? Němec? Je?tě v jedné věci musí b?t jasno v této spojitosti. Jsem poslední, kdo by nevě?il v existenci loyálních Němc? v na?í republice. Ale vím, ?e mezi námi ?ijí také Němci neloyální.Vládní komisa? o situaci.Ne? odejdeme z T?ince, zajdeme za nejvy??ím ú?edním ?initelem v místě. Poslechněme si v?ak jednoho z nejinformovaněj?ích místních lidí, Bohumila H u v a r a, p?ed tím, ne? zajdeme k vládnímu komisa?i, vyslechnout slovo oficielní. Setkáváme se s ním v Zálo?ně, kde je st?edisko na?eho ?ivlu.?Z ?ech se tady o nás nikdo nestaral,“ ?íká pan Huvar, jeho? ostatní pova?ují z?ejmě za autoritu. ?Neexistovali jsme tu na Tě?ínsku pro Prahu jako vá?n? faktor. Nikdy nikdo nep?i?el, aby se tu lidí zeptal: kdo je tady ?ech — a aby ho podep?el. Kdo se neodnárodnil, má o to jen vlastní osobni zásluhu. Poláci si tu teprve musili vytvo?it kádr — a daloto hodně práce. Byli zastra?eni po plebiscitu, kdy? p?i?li ?e?i. Te? ná? postup je zastaven. V Polsku nebyla hospodá?ská konsolidace tak velká jako u nás. P?i?la krise. V době konjunktury se u nás ?ádn? Polák neodvá?il mluvit proti státu a jeho p?edstavitel?m. Nebyl by pochodil. V Polsku upadaly obchody, kdy? je?tě u nás kvetly. Ale te? se situace změnila. Poláci mohou pomáhat sv?m lidem u nás, nacházejí pro ně místa. Jdou tak daleko, ?e propou?tějí z míst star?í Poláky v Polsku a obsazují je ?eskoslovensk?mi Poláky, mlad?mi, vy?l?mi z polsk?ch ?kol u nás. Tak se dělá propaganda, bez ohledu na skute?n? hospodá?sk? stav Polska. Musíme si ?íci pravdu: byli jsme zvyklí lehce tady vítězit. Aie te? je t?eba bojovat ost?eji, te?, kdy? sem zasahuje stále aktivněji polské Tě?ínsko, pod vlivem Německa a za vedení konsula Malhomma.“Ze Zálo?ny p?jdeme do budovy, v ní? ú?aduje vládní komisa? Augustin H u 1 v a.?Jak nejlépe by se daly paralysovat proti?eské akce, pane vládní komisa?i?“?O pat?ením laciného a dlouhodobého úvěru. Tentumusímesehnatzaka?dou cenu. Pot?ebujeme ho k tomu, aby na?e peně?ní ústavy mohly vyhovět na?im úvěruschopn?m lidem, kte?í jsou jinak závislí na polsk?ch nebo německ?ch peně?ních ústavech. Pou?ná je na p?íklad historie Městské spo?itelny v Místku. Poláci od ní měli vyp?j?eno mnoho peněz. Takové záp?j?ky od na?ich peně?ních ústav? dělají u Polák? div?. Ale v poslední době jmenovaná spo?itelna tyto záp?j?ky Polák?m vypověděla. Nevě?il byste, co to znamená politicky. Takov? ?lověk, jemu? se p?j?í, p?ijde odtud do vesnice, v ní? bydlí a tam uplatňuje na?e zásady. Máme mnoho lidí, kte?í si postavili domek za peníze z polské reiífeisenky. Ale potom se p?iklonili k ?eské straně. D?íve to neznamenalo casus belli, z polské sírany se to trpělo. Dnes — se v podobném p?ípadě vypovídá z polské strany úvěr. P?icházejí na mě lidé, abych jim pomohl sehnat úvěr. Jsou to ?asto právě ?lonzáci, kte?í se stali Poláky, proto?e dostali p?j?ku na domek z polského peně?ního ústavu, ale z jiného, t?eba také materiálního d?vodu se p?iklonili k ?eské straně a te? posílají děti do ?eské ?koly.Kdy? to Polák?m nezaplatíme, ?íkají, musíme vzít děti z ?eské ?koly. Kdy? je dáme do polské ?koly, nechají nám úvěr. — Tak to máte. Polské peně?ní ústavy na tom byly ?patně, nemohly vyplácet a nemohly nám proto tolik ?kodit, ale v poslední době dostaly zna?né subvence a od té doby polonisace postupuje. Pol?tí u?itelé ve ?kolách na na?em území dostali pokyny, volají se lidi do ?kol, spisují jejich dluhy a získávají materiál do sv?ch ?kol za slib, ?e se postarají o rychl? a levn? úvěr.“Kavalkáda — v re?ii konsula Malhomma.Jak se dělá ú?inná politika v dne?ních dobách a v krajích, iako je Tě?ínsko, to dokonale ví polsk? generální konsul pro na?i republiku, Malhomme. Nic by nebylo chybněj?í ne? vyvozovat z poměr? na Tě?ínsku skute?nost nep?átelství polského národa k ?eskoslovensku. O zaujatosti a projevech a? -ep?átelsk?ch je mo?no mluvit teprve od podepsání smlouvy-polské a jen u p?edstavitel? nyněj?ího polského re?imu a ani v těch kruzích nesmíme zev?eobecňovat, o silnéň nemluvě. Bylo by nespravedlivé zapomínat, ?e takéP:_ platí pravda: mezi duchem státního re?imu a duchemnároda m??e b?t propast. To není jen diplomatick? v?raz naděje do ?eskoslovensko-polské budoucnosti. To je víra zalo?ená na aedávnvch je?tě dobr?ch i nejlep?ích stycích mezi na?imi a polsk?mi pracovníky, na spole?n?ch zájmech obou stát? a na reelním odhadu pravděpodobného dal?ího v?voje jejich nejp?irozeněj?í politiky. Nesmíme se dát obratem vysoké polské politiky a nep?átelsk?m kursem někter?ch jejích p?edstavitel? znervosnit do té míry, abychom zapomněli klad? minulosti a jejich trvalého v?znamu i do budoucna, bez ohledu na pokusnou praksi nyněj?ího polského re?imu.Generální konsul Malhomme, momentálně nejpopulárněj?í mu? na?eho Tě?ínská, by byl jistě nemohl provozovat u nás svou politiku, kdyby nebyla v souhlase s novou generální linií polské vlády. Ale ani tady nesmíme dělat bezv?hradné rovnítko mezi polskou vládou a jejím generálním konsulem u nás. Jako na jeho p?edcházejícím p?sobi?ti v Opolí, kde se ukázal krut?m nep?ítelem Němc?, tak také na p?dě na?eho Tě?ínská spadá jistě mnohé na ú?et Malhommov?ch ryze osobních mohutně vyvinut?ch vlastností a jeho soukromé píle, její? v?sledky se nepochybně zamlouvaly polsk?m ?ovinist?m, ale stejně nepochybně se nebudou tolik líbit p?i kone?né bilanci jeho ?eskoslovenského p?sobení.Osobnost tohoto malého, ale sporého polského diplomata, zaměstnaného te? u? my?lenkami na t?etí, tentokrát pr? berlínské p?sobi?tě, stojí za zvlá?tní kapitolku p?edev?ím s hlediska techniky politické práce. Mnoho se u nás psalo o kavalkádách pana Malhomma. Vět?inou posmě?ně. Dívám se na věc jinak. Pochopitelně se nemohu s konsulem Malhommem shodovat v cíli. Ale metoda, kterou postupuje, se mi zdá znamenitá. Neváhám doporu?it ji v zásadě na?im demokratick?m politik?m a navrhnout za?azení někter?ch jejích zvyklostí do u?ebnice, jí? by bylo na ?ase napsat pro adepty i pokro?ilé v tomto nejd?le?itěj?ím oboru vědy, umění a ?innosti.Skute?nost, kterou mám hlavně na mysli, pat?í mezi bolesti, o ní? se u nás ve?ejně nemiuví, t?eba?e na ni ná? politick? ?ivot tolik st?ně: demokrati?tí ?initelé a p?edáci neumějí zacházet s lidmi ani zdaleka tak obratně, jako to uměli p?edstavitelé vrchnosti, kterou demokracie nahradila. Metoda, zp?sob, kter?m se chápeme práce, zp?sob, jím? se obracíme k lidem, je p?ece v politice stejně d?le?it?, jako idea. Je d?kazem veliké politické nevyspělosti, jestli?e u nás demokratické strany, jejich noviny a funkcioná?i do omrzení vy?erpávají ná?ky, jak?m ?alebn?m a ?ábelsky vypo?ítav?m zp?sobem se zmocňují nep?átelé demokracie voli??, místo aby vynalezli v zájmu demokracie prost?edky aspoň tak dob?e vypo?ítané a ú?inné. Dokud se nedostanou k veslu demokratick?ch stran lidé, kte?í chápou tuto samoz?ejmost, bude to i ta neju?lechtilej?í demokracie u ?irok?ch vrstev prohrávat. Kdo se domnívá, ?e se v tom směru pletu, projevuje neznalost na?eho pr?měrného ?lověka a p?eceňuje skálopevnou demokrati?nost tohoto ?neznámého ob?ana“. Generální konsul Malhomme miluje kavalkády v po?etn?ch skupinách, pány a dámy na koních, pěkné odění, dostate?né zásoby peněz. P?edstavte si oslnivost takové skupiny v kterémkoliv venkovském záti?í na?eho chudého Tě?ínská. Jasn? a siln? psychologick? ú?inek na první pohled, o?ima domorodce, a? mluví německy, ?lonzácky nebo polsk?. Gentleman Malhomme, jeho paní a jiné dámy a pánové, jen po polsk?. Baví se ícu ?e?í, objednávají nápoje, bez ohledu na to, jaké národnosti je majitel podniku, nav?tíveného touto pohádkovou spole?ností. I platit chtějí polsk?mi penězi, jak hostinské upozorňuje herold, vyslan? oby?ejně p?ed panstvem, podle rytí?sk?ch pravidel.Zábavné na této romanci, v ní? feudální gesta slou?í nejmoderněj?ím cíl?m praktické politiky, je pro nás zvlá?tě fakt, ?e v takové Maíhommově spole?nosti b?vají Poláci, pově?ení v na?í republice ú?edními funkcemi.Ale nejen na koni jezdí rád konsul Malhomme mezi na?e, a na těch koních bych p?i doporu?ování na?im politik?mnikterak nerajtovaí, zále?í p?edev?ím na tom, aby v?bec na?i demokrati?tí p?edáci chodili mezi lidi, potem by reportér nesly?el tak ?asto v celé republice, nejvíc v okrajov?ch územích stí?nost, která se v demokratickém státě nemá vyskytovat: ?Pro? se sem mezi nás nikdo z Prahy nepodívá? Pro? nás poslanci nav?těvují jen jednou za dlouh? ?as — a to v?dycky p?ed volbami?“Konsul Malhomme je neustále v sedle, a? na koni, nebo v autě. Jezdí za lidmi, vyhledává je nejen p?i slavnostech, ale i v soukromí. Onehdy zem?ela obecnímu ú?edníku v Karvinné Vaňkovi dcerka; kdo se neobjevil na poh?bu — jako pan Malhomme. Pohovo?í s rodi?i, pohovo?í s lidmi, vyptá se na zdraví, na poměry, ztratí sl?vko, nechá v rukou bankovku, zapí?e si prosbu, zatelefonuje, vysloví soustrast, pozve k sobě, poradí. Někdy to stojí peníze, někdy jen pět minut ?asu, ale v?dycky získá konsul a jeho politika. Opakuji: idea, cíl politiky je věc názoru a diskuse. Ale metoda je správná, nejde to jinak, zvlá?tě jde-li o politiku demokratickou. Pro? se to u nás obecně nepraktikuje? Co? na?i lidé po celé republice netou?í po takovém zacházení? Necítí se ka?d? ob?an posílen vědomím, ?e někomu z těch naho?e zále?í opravdu na jeho osudu, ?e někdo z vlivn?ch se o jeho p?íběh a zále?itosti osobně zajímá?Ve spole?nosti okresního polského inspektora a starosty města Karvinné, dra Oí?áka, objí?dí konsul Malhomme v?echny polské ?koly. Mluví p?i ?kolsk?ch slavnostech. P?ed zápisy do ?kol rozdává jeho cho? dětem boty, látky, sweatry. Za dvacet tisíc korun jednou nakoupila látek k takov?m ú?el?m v ?eskotě?ínském obchodě. Jedinou polskou slavnost neopomene nav?tívit, i p?edná?ky, na nich? zdánlivě nic není politicky záva?ného: evangelíci uspo?ádají ve?er s úvahou na nábo?enské thema, z ú?ad? tam není ?ivá du?e, jen pan generální konsul sedí v poslední lavici a pozorně naslouchá. Neexistují na Tě?ínsku polské sportovní události bez Malhomma. Zdraví s tribuny p?i zápasu mu?stva ?Polonie“, které je v první t?ídě a dostalo se do divise, jak vám neopomenou fanou?ci zd?raznit. Hraje se v?znamn? zápas, Polonia nesmí prohrát. Konsul Malhomme obstará prima náhradníky z Polska. Ale jak je dopravit z Krakova do Brna? Pan konsul obstará letadlo, hotovo.Je hlavní osobou oslavy padesátiletí polské ?koly, která existuje teprve patnáct let — ale to nevadí, víte dob?e, ?e politika má svou zvlá?tní matematiku. Je hrdinou nejr?zněj?ích slavností polského rázu. Organisace takové slavnosti: nejd?ív pr?vod, bohatě vyzdoben?, krakovské národní kroje, alegorické vozy s v?jevy z polské historie. Zahájení ?e?í, která kon?í v?zvou ú?astník? k p?ísaze a zachování věrnosti k národu polskému. Bezpodmíne?ně v?dycky je zlat?m h?ebem programu ú?ast konsuía Malhomma, kter? je vítán pochodem Pilsudského. Po mar?i Pilsudského je Malhomme dále slavnostně vítán, oby?ejně ho zdvíhají opojení ú?astníci na ramena a volají: ?Af ?ije nás tatu?!“.Praha je daleko — B?h vysoko.Ze dvou reportá?ních cest Tě?ínském mám popsan?ch několik blok?, vět?inou stí?nostmi a po?adavky. O p?ání a stí?nosti není nikde nouze, ka?d? z nás je má také a kolik z nich nepova?ujeme za opravdu naléhavé? Ale je také pc-zvda, ?e jistá p?ání nesmějí b?t opomíjena a ?e jsou po- iadavkv. na ně? je ve státním zájmu nutno hned odpovědět. A jsou po?adavky, které jde splnit hned, : : t obtí? í, ?astoibeznáklad?. Hlavně : tikov?ch by se dalo rozhodnout bez a ?íkání atímby se na Tě?ínsku mnohé i a ěn?le pro nás k lep?ímu. Ka?d? nakonec pochopí, ?e nelze ?ádat nemo?nosti. Ale ka?d? ob?an a zvlá?tě ob?an v nouzi nebo nejistotě chce vidět aspoň opravdovou snahu po ?e?ení a kdo ji jen trochu projeví, získá lidi, tak jsou dnes ve své vět?ině skromní a tolik se cítí opu?těni p?i nadbytku politick?ch stran i v p?edvolební tla?enici o mandát.Co by se dalo dělat politicky: zájezd některého v?zna?ného, pokud mo?no nadstrani- ckého politika, kt er? má d?věru. Kdyby na p?íklad nav?tívil T ě?ínsko ministr Bene?, znamenalo by to pro zdej?í na?e lidii pro Poláky za Olzou a p?ed Olzou psychologicky víc, ne? soust?edění celé divise na Tě?ínsko. Nemusil by tu ani p?edná?et, sta?ilo by, kdyby se osobně na poměry podíval, pohovo?il s pracovníky, informoval se. Takové jasné a klidné prohlá?ení, ?e z Tě?ínská nem??eme nikomu dát ani pí?, z d?vod? vnit?ně i zahrani?ně politick?ch, by p?ineslo z úst povolaného a autoritativního mu?e velké uklidnění. Bylo by v zájmu kraje i státu myslit na takov? zájezd co nejd?ív, lidé tu na něco podobného ?ekají u? dlouho. Za druhé: mělo by se ráz- něji postupovat proti provokatér?m a proti v?em z?ejmě ne- loyálním Polák?m. Za t?etí: zesílit stav ?etnictva, policie a finan?ní strá?e. Za ?tvrté: odpovědněj?í osobní politiku p?i obsazování státních ú?ad?. Za páté: zesílením posádek na Tě?ínsku. Byl by jistě pokoj, kdyby se na p?íklad do tohoto území dala jedna brigáda.Na?e vláda, její p?edstavitelé, ministr zahrani?í, ú?ady i obyvatelstvo, v?ichni podali dostate?n? po?et d?kaz? o nej- lep?í v?li nejenom vyjít vst?íc ka?dému spravedlivému po?adavku Polák?, ?ijících na p?dě na?eho státu, ale i d?kazy opravdové v?le k dohodě s Poláky za Olzou. Nikomu z na?ich lidí nejde o po?e??ování Polák? nebo ?lonzák?, ale musí se zabránit tomu, aby nebyli nadále takov?m tempem a v takovém rozsahu dále popol?fováni na Tě?ínsku lidé ?eské, slovenské nebo slezské krve. V tom směru je opravdu t?eba vzchopit se květ?í aktivitě a podep?ít na?e věrné i kolísající protipro- pagandou, v ní? musí zdej?ím ?initel?m pomoci politikové, hospodá?i a organisáto?i, prost?ednictvím osobních zájezd?, místních i pra?sk?ch novin a rozhlasov?ch reportá?í, které by ze stanice mo- ravsko-ostravské i pra?ské a stanic p?ipojen?ch měly b?t vysílány jako pozdní, ale u?ite?ná a nejvhodněj?í odpově?, uklidňující ob?any popla?ené polskou vysíla?kou v Katovicích.Dr. Emil Strauss:Pry? s politickou romantikou!(Zásadní poznámka k politice sudetsk?ch Němc?.)Pisatel tohoto ?lánku je znám? teoretik německé sociální demokracie, ?len ?eského zemského zastupitelstva a autor ?Die Entstehung der tschechoslowakischen Republik“.JVTyněj?ím politick?m poměr?m v německém tábo?e lze po- ’ rozuměti jen tehdy, uvědomíme-li si, ?e velká ?ást s u- detského Němectva tkví hluboko vpolitické romantice. Kde?to Cechové za desítilet?ch boj? o politické uplatnění ve starém Rakousku dospěli k poznatku, ?e politik — t?ebas to i nesouhlasí s jeho citem — musí po?ítali se v?emi hospodá?sk?mi, sociálními a kulturními poměry, mocensk?mi poměry t?íd a národ?, ?e musí b?ti tudí? politick?m realistou, nepo?ítal nikdy s politick?mi rea-Lirami německ? národ Rakouska, zejména jeho mě?fáctvo a maiomě?fáctvo, po?ívající po desítiletí ochrany panovnického rodu. Oddával se pod feti?i dvojhlavého orla p?elud?m a do dne?ka se nau?ila jen jeho nejmizivěj?í ?ást mysleti reálně politicky.Ka?dá mladá t?ída v národě se oddává politick?m p?elud?m, dokud se nenau?í samostatně jednati. I ?eské mě?fáctvo a maiomě?fáctvo provádělo dlouhá léta romantickou politiku. Je?to v?ak bylo záhy odkázáno na vlastní síly a nemělo vysok?ch ochránc?, vy?ly z něho politické hlavy, je? dovedly po?ítati s politick?mi skute?nostmi. Pat?í sem p?edev?ím Havlí?ek. ?etl jsem teprve nedávno podivuhodné Masarykovo dílo o Havlí?kovi a byl jsem p?ekvapen a u?asl jsem nad reálně politickou zralostí Havlí?kovou, projevenou v (revoluci roku 1848. Tyto Havlí?kovy poznatky p?i?ly ?áste?ně nazmar po porá?ce revoluce a ?eské maiomě?fáctvo, p?ípadně je?tě slab?í mladé ?eské mě?fáctvo se odevzdalo v ?edesát?ch letech v ochranu feudální ?lechty, s ní? nemohlo provozovati politiku srovnávající se s havlí?kovsk?m realismem. A? v letech devadesát?ch navázala opět ?eská politika na havlí?kovsk? realismus, a ve zmíněné knize se pova?uje Masaryk tak?ka za pokra?ovatele Havlí?kova. Tento realismus měl na ?eskou politiku od po?átku devadesát?ch let neoby?ejně hlubok? vliv. Jen z této reální politiky se dají vy- světliti rozdílná Masarykova stanoviska ke státoprávně politick?m otázkám ?eského národa na rozhraní století a potom za světové války. Masaryk usiloval ve starém Rakousku o takové uspo?ádání národnostních poměr?, které by se srovnávalo s dan?mi mocensk?mi poměry státními v politice vnit?ní i zahrani?ní, a proto chtěl zajistiti ?ech?m jist? autonomní rozvoj v rámci Rakouska. Toto realistické pojetí věcí najdeme i v Kramá?ově známém díle ?Poznámky k ?eské politice", je? vy?lo v roce 1906. T?m? realismem proniknut, prováděl v?ak Masaryk za války zcela jinou politiku, vystoupil proti v?eslovanské romantice vlastního národa a poznal, ?e státně politické ideály ?eského národa lze uskute?niti jen tehdy, spojí-li ?echové sv?j osud s osudem západních mocností. Klasick?m tak?ka p?íkladem tohoto masarykovského realismu jsou jeho v?klady o italské politice na po?átku světové války v jeho ?Světové revoluci“, kde Masaryk na základě kritiky literárních, duchovních a politick?ch poměr? Itálie nabyl ur?itého poznatku, ?e Itálie nep?jde s Rakouskem.?Dějiny Němectva v Evropě a v Rakousku v XIX. století bohu?el zabránily, aby Němci v?bec a sudet?tí Němci zvlá?tě se dopracovali podobného politického realismu. Rozhodující p?í?inou toho je, ?e oproti Angli?an?m, Francouz?m a ?ech?m neprovedli Němci sami svou revoluci. Kde?to anglické mě?fáctvo se vymanilo z vlivu feudalismu u? v XVII. století, francouzské v XVIII. století a ?eské ve století XIX., nezda?il se roku 1848 německ? pokus z?íditi mě?fáckou velkoněmeckou republiku. Německé sjednocení nebylo provedeno v letech 1870—71 revolucí zdola, n?br? revolucí shora. Nikoliv mě??an?tí hrdinové s barikád — junker Bismarck utvo?il Německou ?í?i. Rovně? politika rakousk?ch Němc? byla v?dy v podru?í zpola absolutistické feudální monarchie. Nikoliv na vlastní síle, n?br? na spojenectví dvora, ?lechty a církve byla zalo?ena politika německého mě??áctva v Rakousku.Toto duchovní ustrojení mělo vliv i na politiku sudetského německého mě??áctva po světové válce. Některé německé strany, jako zemědělsk? svaz a něme?tí sociální demokraté provozují ov?em na?isto positivní politiku, po?ítající s dan?mi mo?nostmi. Kde?to v?ak má tato positivní politika v německé dělnické t?ídě jakési základy ideologické, těká německá inteligence politicky stále je?tě v oblastech romantick?ch p?elud?. Dva p?íklady posta?í: jeden z Německa a druh? ze sudetského Němectva. Jak si vzpomeneme, mluvil kdysi Hitler o tom, ?e je národní socialismus povolán, aby uspo?ádal politické poměry na tisíciletí. Lze si p?edstaviti, ?e by mluvil reálně politicky myslící Francouz nebo ?ech o tom, jak uspo?ádati politické poměry Francie nebo ?eskoslovenské republiky na tisíc let? Ve?kerá politická ve?ejnost by se smála takovému v?roku a ani nejnacionalisti?těj?í ?ech nebo Francouz by se neodvá?il ?íci něco takového. V Německu to mo?né je a lidé tomu tam i vě?í. Podobně p?eludné jsou v?echny ty stavovské teorie, které jsou roz?í?eny v Heimatfrontě a zemědělské mláde?i. Bez p?ezkoumání se p?ejímají tyto teorie od rakouského teoretika Othmara Spanna, ani? si kdo uvědomuje, ?e se tak ?e?ená stavovská z?ízení v Rakousku u? stala fra?kou a ?e stavovské ?lenění sudetského německého národa je nemo?né, dokud jsou v ?eském národě politické strany nositeli mocenské v?le jednotliv?ch vrstev obyvatelstva. I kdyby byl cel? německ? národ dokonale roz?leněn stavovsky, nezmění se nijak v ?eskoslovenské politice osud Němc? v ?SR. Siln? vliv stavovsk?ch teorií na sudetskou německou mláde? je d?kazem, jak romanticky a málo reálně politicky myslí německá politická mláde?. Velik? reálně politick? filosof a státník, jím? se stal Masaryk svému národu, se německému národu je?tě nenarodil.Kdo usiluje s horoucím srdcem o hospodá?sk?, sociální a kulturní pokrok sudetského Němectva, musí napomáha- ti v?emi silami, aby byl zdolán politick? romantismus sudetského Němectva a aby politick? realismus zvítězil i u Němc?. Sudetské Němectvo se musí dopracovati jasného politického p r o grain u, ?ili mělo by si ujasniti, jaké má v rámci ?eskoslovenské republiky hospodá?ské, sociální, politické a kulturní dle, a mělo by si dále polo?ití taktickou otázku, jak a jak?mi prost?edky uskute?ňovati takov? program.Kdo podporuje politickou romantiku sudetského Němectva a nep?ispívá k v?chově sudetského Němectva v poznávání reálně politick?ch sil v ?eskoslovenské republice, dopou?tí se tě?kého h?íchu na budoucnosti sudetského německého lidu.literatnra a nměníMarie Pujmanová:Několik slov o Osvobozeném divadleDenní listy p?inesly prohlá?ení Voskovce a Wericha, které zní dosti melancholicky a p?ipravuje ve?ejnost na změnu v Osvobozeném divadle. Ve chvíli, kdy se zdá, jakoby dvěma hlavním ?initel?m tohoto divadla docházely síly, p?ijmou snad tento projev povzbuzení tak up?ímně, jak je míněn.Voskovec a Werich za?ali svou ?Vest pocket revui“ jako docela mladí ho?i na studentském p?edstavení (b?val?ch francouzsk?ch lyceist?) a hráli si na to, ?e hrajou divadlo, ?arovali z ni?eho, jako děti, které jedou vlakem z ?idlí rovnou do Ameriky. Ten vztah ?to je jako“ k rampě i obecenstvu mají na ?těstí podnes, a odtud úleva a radost Osvobozeného divadla: ta p?edstavení jsou hra na hru, karneval a komedie sou?asně; a pod parodistickou ?i satirickou záminkou bě?í fantaskní pásmo, kde je v?echno mladé, kde to kvete, voní, směje se a zpívá, kde se nic nep?edstírá, kde se nikdo za nikoho nevydává, jen ho právě hraje, kde se p?ehazuje zítra a v?era, kde se nesimuluje t. zv. dramatická skute?nost a neshání se v potu kalamá?e dějová motivace, ?ili omluva, pro? to je: je to proto, ?e je to divadlo, a naprostá umělost útvaru i masky dovoluje Voskovci a Werichovi b?t oby?ejn?mi, up?ímn?mi a takov?mi, jací jsme, kdy? jsme sami sebou a do ni?eho se nenutíme. Voskovec a Werich si stvo?ili do?ista sv?j divadelní svět podivně tajemn? a neporu?en? z dětské obraznosti, která pro?ívá zprávy z ?í?e velk?ch po svém, svět ?íleného nedorozumění, kdy? se zkonfrontuje ?iv? ?lověk s mrtvou pravdou, svět bezmezného ú?asu ze v?eho, co ztuhlo a jako hotové se nám k vě?ení p?edkládá, a? je to ?ítanka, dějiny ?i politika.?Z dětství, toti? z bezprost?edního vztahu k věcem, je?tě nezkrouceného spole?ností, vycházejí ?asto Voskovec a Werich. (Rozumějte: ne snad z hurvínkovské- ho dětství, prosto?ekého, ?altklug“ ?enfant terriblov- ského“ dětství, viděného z po?ilhávání dospěl?ch a p?sobícího v anekdotě dospěl?ch; u Voskovce a Wericha je dětství subjekt, u Hurvínka objekt; u Voskovce a Wericha — humor, u Hurvínka — komika). Sem nejd?ív pat?í klasické v?stupy, kdy se Voskovec a Werich bojí; mohla bych to vidět pětkrát za sebou, tak je to lidsky první a pravé; kdy si namlouvají strach a uji??ují se, ?e to mají v Osiriově chrámu, kde se chystá vra?da, docela útulné, a malá du?i?ka se stěhuje do p?ízvuku a ohlí?ení; kdy za?nou úzkostí mluvit nepatrně s cesty, ne víc, ne? dva páni, kte?í jedou vlakem do Luha?ovic a baví se spolu: ?Svatá pravda, a? je zima, a? je ?ero, kone?ně a? je tro?ku smutno, ale jen kdy? je veselo“; kdy se povzbuzují slovy své ch?vy: ?To tady po?káme raději do rána *— budeme si povídat“; kdy Papullus se zbavuje strachu tím, ?e stra?í Bulvu a vypravuje stra?idelnou historii o děde?kovi — kostlivci. ??e se mně o něm zdálo —“V jiné dětské reakci, v trucování, vězí v ?Golemovi“ vtip v?jevu, kdy Prach a Popel mu?í starého hvězdá?e. P?itahují mu vousy rumpálem. ?Tahá to?“ Nepovím!“ ??e tě tady necháme!“ ?A kdybych se tu měl vyspat, nepovím.“Prach a Popel nastupují jako dumasov?tí ?lechtici, vyměňují dvornosti, poperou se pro klobouk, kter? spadl do studny, a kon?í jako děti, které omrzelo se hněvat a kter?m to p?i?lo líto.?Jste na omylu, cizin?e, viděl jsem tam vklouznouti t?i neblahé stíny“. ?Ha, to je jiná, ?lechtici, p?ipojím se k vám.“ ?Jste mi vítán, baronete, je to slota dne?ní noci, co??“ ?Ba ba, hej, vy tam, je-li vám ?ivot mil?, otev?te.“ Parodie rytírny; a v prachu, kter? z toho vyletuje, slune?ní vidmo; zbyla v tom dobrodru?ná v?ně dob, kdy tím byli jako malí chlapci okouzleni, a takhle dělají Voskovec a Werich v?bec parodie: poetisací a smíchem zároveň. Kdy? dojde k souboji, Prach ne a ne vytáhnout zrezivěl? me? z pochvy; Popel mu bratrsky p omáhá, a staví tím na hlavu dobrou t?etinu drama tické- ho repertoiru oficielních jevi?t. Me? se nakonec zlomí, a Prach má ?al. ?Nepla?te, tak mně propíchnete jindy.“ A co bych vás propichoval, vy jste fajn kluk.“ ?V?dy? a vás mám taky rád.“ ?No vidíte, stoprocentní mu?i jsme, a p?es to jsme takoví opu?tění a zima je nám a klobouky máme dole.“?Taky jsme je tam nemuseli házet.“?Jejich skvostné hádky za?ínají parodistickou pósou, kdy berou vá?né úlohy, je? si p?idělili, a vyměňují herecké posunky tak dlouho, a? narazí na absurdnost a provalí se lidství; a tyhle schválné a dob?e vypo?tené trhliny, to herecké odzbrojení jsou chvíle ?irého humoru a osvobozujícího smíchu, ale, co víc: mravní koupel a sociální ventil. Voskovec a Werich rozto?ili ?ádn? pr?van na jevi?ti a provětrali v?echno, co ztuchlo. Zeln? puch kondelíkov?tiny, srde?nost ?vestkov?ch knedlík?, klovatinu tolika sukní v?ech staropra?sk?ch panen Katinek a Majdalének, a zrovna tak metafysickou zmrzlinu, snobsk? chypre, a ne?ist? dech a propocené kapesníky a nabité prkenice, které nosí vlastene?tí ?e?níci pod srdcem. Jako ka?d? mlad? ?lověk, kter? má kus cti v těle a mozek v hlavě, byli odjak?iva p?i těch, kte?í se mají zle a kte?í se chtějí ze své mizerie vypracovat, p?i Hejrupácích. Ale budi? ?e?eno na jejich chválu, ?e jak?ivi nepropadli ortodoxní ponurosti, které to není v levém umění pranic platné, ?e má pravdu, jakmile otravuje.V ?Světě za m?í?emi“, kde s nimi psal Adolf Hoffmei- ster, pak v ?Oslovi a stínu“ i v ?Katovi a bláznovi“ dělají mravoíi?nou a politickou satiru (p?i tom v?dycky i pohádku) a jsou ost?í a jasní, nikdy ne ho?cí. Nad- leh?ují ?ivot v tě?k?ch ?asech, mno?í radost v teskné zemi, to není malá věc. Jsem p?esvěd?ena, ?e Praha pot?ebuje Osvobozené divadlo p?i nejmen?ím tak, jako sady a h?i?tě a veliká prostranství; nepodceňujte du?evní hygienu. P?átelé antiky, je také katarse smíchem.Jestlipak někdo z lidí, kte?í jdou do Osvobozeného se zasmát, a odcházejí odtamtud lep?í, proto?e ??astněj?í, jestlipak se někdo z nich zamyslil, kolik je v té psině kultury, p?ed tou legrací práce, a za tou slávou nerv?. Voskovec a Werich pí?ou te? své hry a vystupují v nich osm let, a za tu dobu napsali a zahráli: ?Vest pocket revui“, ?Smoking revui“, ,,-si po?ádně za?ádit“ (podle Nestroye), ?Kostky jsou vr?eny“, ?Skafandr“, ?Lí?ení se odro?uje“, ?Fátu Morganu“, ?Ostrov dynamit“, ?Sever proti Jihu“, ?Dona Juana et Comp.“, ?Leona Cliftona aneb pernou noc s Gorilou“, ?Golema“, ?Ceasara“, ?Svět za m?í?emi“, ?Osla a stín“, ?Slaměn? klobouk“ (podle Labiche a Martina), ?Kata a blázna“, ?V?dy s úsměvem“ a te? budou hrát ?Panoptikum“. Mimo to napsali a nato?ili t?i filmy: ?Pudr a benzin“, ?Peníze anebo ?ivot“ a ?Hej rup“.Je r?ení, které mám ráda, jsou i krásné fráze: ?prkna, která znamenají svět“. Tak ti dva mladí mu?i, dnes sotva p?es t?icet, otá?eli p?ed vámi na svém jevi?tí?ku glóbem, okázali vám mnoho zemí skute?n?ch i smy?len?ch a v?dycky probásněn?ch, antick? ?ím i dne?ní ?eckou Abdéru i dne?ní San Panděro, prováděli vás v?emi mo?n?mi ?asy i dne?ní nepohodou, vyvolali na prkna podsvětí, podsvětí bez nimbu a p?ece opalisující, vzk?ísili v?echnu klukovskou ?etbu, Verneovky, detektivky, indiánky, zbojníky, rytí?e, vrha?e las a gangstery. Byli jednou plantá?níci Rak a Kozoroh a jindy ?lechta Prach a Popel a te? u? sestoupili definitivně za ?Bahno velkoměsta“ a ?istí stoky. Dělají si blázny ze v?eho, co je na světě na ruby, a nikdy nejsou sprostí, ar? trapní. Jak bych vám to ?ekla: nikdy se za ně nestydíte, a to divák p?ece mívá leckdy i p?i velmi siln?ch hereck?ch osobnostech. ?lověk se Voskovci a Werichovi směje, kdy? je nedorozumění nebo kdy? se jim neda?í nějaká ?emeslná práce na jevi?ti, dívá se na ně a vidí: v?dy? v?bec nep?ehánějí, prostě jsou.Jejich ?asovost tkví hloub, ne? v ?asové nará?ce. Je nesporně něco, ?emu lze ?íci genera?ní nervy a Voskovec a Werich mají autentické reakce a? do té kritiky slov. Vysloví-li Werich s truchliv?m taktem a s tajemnou a nesmyslnou d?le?itostí ?str?c, ?lakovit? a lazar“, roz?ehtá se tomu gymnasista a není k uti?ení, ne proto, ?e je mu ?estnáct, ale proto?e to dokonale soucítí, kde?to velmi inteligentní pán s rozhledem se chladně podiví, co na tom je.?Za nervy chytá také Je?kova hudba. Nejsem hudební odborník, ale konec konc?, u?i a krev mám také a snad cítím to drsně sladké, slo?ité vznikem a na poslech nevinné Je?kovy hudby. Na jeho melodiích se nesou do světa ?ísla, která by jinak osamocena zanikla; takov? ..Pochod neutrál?“ na p?. Nevím, pro? bych ne?ekla nahlas, jak mám ráda p?ekrásného Juana a snad ze v?eho nejvíc ?Tmavomodr? svět“ z ?Ostrova dynamitu“. Je?ek je pro Osvobozené v?hra, a ten tam p?ece z?stane, i kdyby Voskovec a Werich denně nehráli. Mám také o?i, a viděla jsem, s jakou bohatou obrazností, krocenou vkusem, vypravoval hry Zelenka a s jakou ?istotou te? Feuerstein. A tan?í tu p?vabné Jen?íkovy girls, hraje tu nadan? Plachta, a je tu, zejména, re?isér Honzl, jeho? jméno ru?í za úroveň.O 11 o Rádi:T?icet let filmové re?ieJak nésti nosítka s raněn?m?T) ov?imli jsme si,) ?e filmov? re?isér je osobou, na ní? spadá A umělecká odpovědnost za cel? film. V jeho rukou le?í úkol provésti onu obrovskou p?eměnu slovního abstraktna ve smyslově vnímatelné jevy. Je to obrovsk? úkol. Autor Hemingway napí?e ve svém ?Farewell to Arms“, ?e raněn? Henry je uná?en na nosítkách chodbami lazaretu, kter? byl d?íve klá?terem. Tuto větu p?emění re?isér Frank Borzage ve viditeln? děj: dá vystavěíi v atelieru chodbu, dá jí procházet osobami, zachytí je filmovou kamerou. Na tom v?ak není dosti: tak banální ofotografování o sobě nezajímavého děje ?nesení nosítek s raněn?m po c h o d b ě“ by p?ineslo jen ?asto u? viděnou situaci. Re?isér se nesmí spokojiti tím, ?e slovní p?edpis filmového autora prostě zviditelní. Musí jej zviditelniti ur?it?m, jedine?n?m zp?sobem.P?edpis ?nesení nosítek s raněn?m na chodbě“ bylo by mo?no konkretisovati r?zně. Filmová kamera mohla by p?ihlí?eli tomuto ději zezadu, tak?e bychom viděli vzdalující se nosítka s raněn?m, pomalu se zmen?ující. Mohla by státi také na druhém konci chodby, a p?ihlí?eli bychom pak tomu, jak se nosi?i s raněn?m k nám blí?í a jak se na plátně jejich postavy zvět?ují. Mohla by b?ti umístěna i na vozíku, kter? by pomalu jel kup?edu vedle nosi?? s raněn?m, fotografoval je s boku, tak?e bychom pak viděli ?ádan? děj jako ?jízd u“ (travelling shot). Operatér s kamerou by také mohl státi po boku, asi uprost?ed chodby, kamera na otá?ivém stativu by se dívala nejprve nosi??m vst?íc, pomalu by sledovalajejich pohyb a otá?ela se p?i tom kolem své osy, tak?e bychom jdoucí osoby viděli ponenáhlu s boku, s profilu, a? by po největ?ím p?iblí?ení ke kame?e smutn? pr?vod p?e?el kolem nás a vzdaloval se opět tak, ?e bychom viděli záda nosi?? pomalu zacházejících na druhém konci chodby.Tyto v?echny mo?nosti sk?tá re?isérovi pohodlně technika moderní filmové kamery. ?ádn? z nich by v?ak nebyl nijak zvlá?tě zajímav?m. Originálněj?í obraz by vznikl, kdybychom filmovou kameru p?i tomto posledním zp?sobu ?panorámován í“ umístili velice hluboko p?i zemi a hleděli s ní na p?echázející nosi?e ?ikmo zdola: obraz na plátně by ukazoval skreslené obrovské postavy, p?sobil by dojmem patetick?m, děsiv?m. Opa?ného dojmu by bylo mo?no dosáhnouti pohledem bu? ?ikmo shora, nebo dokonce kolmo shora: obraz nepatrného pr?vodu dole na dně chodby by ukazoval marnost lidského mraven?ího pachtění.Sv?m jemnocitem musí re?isér vytu?iti, kter? ze ?záběr ?“ se pro danou situaci nejlépe hodí: je-li scéna ?nesení raněného na nosítkách nemocni?ní chodbou“ jen podru?n?m p?echodem k d?le?ité scéně dal?í, nesmí jí p?íli? nápadn?m fotografick?m záběrem dodati p?íli? pathosu. Tím by zavinil, ?e b? divák situaci p?ecenil a nehodnotil ji tak, jak je ke správnému pochopení děje t?eba. (Něco podobného si m??e dovoliti jen autor filmové detektivky, jen? úmyslně diváka mate, jen? si hraje s podobn?mi omyly svého publika, jen? fantastick?m záběrem a p?í?ern?m osvětlením uvrhne ve vhodné chvíli bezd?vodné podez?ení na zcela bezv?znamného sluhu, zatím co nám skute?ného pachatele ukazuje zcela nenápadně a civilně, jako by to byl walesk? princ z filmového t?deníku.) Filmov? re?isér z mo?n?ch záběr? smí vybírati jen záběr pro danou situaci p?imě?en?: to jest takov?, jen? divákovi nejp?ehledněji sdělí dějov? obsah v?stupu a jen? mu nejsprávnéji ^vnukne citov? postoj, kter? ke scéně má zaujmouti. Děsivé záběry docela civilních scén, bizarní a afektované pohledy na věci, je? mají p?sobit prostě, fantastické skreslování skute?nosti tam, kde nejde o vyvolání ?ádné neoby?ejné emoce, n?br? kde jde jen o sdělení ur?itého fakta divákovi: to b?vá obvykl?m v?st?elkem horlivosti u za?áte?ník?, kte?í se chtějí st?j co st?j legitimovati svou avantgardností, to bylo základním pochybením onoho Van?urova ?estného ztroskotání ?Na slune?ní straně“. Opak toho, banální a reportérské zobrazování i vzru?en?ch i neobvykl?ch situací, tato stra?ná banálnost bez jakékoli obrazové invence, to bylo základním pochybením vět?iny ostatních a nikoli ?estn?ch, ztroskotání ?eského filmu.Jde-li o scénu velice záva?nou, která se má nezapomenutelně vr?ti do paměti divák?, nespokojí se filmov? re?isér tím, ?e by ji realisoval někter?m ze zp?sob? v p?ede?lém odstavci popsan?ch. Pokusí se nalézti ur?ité, jedine?né ztělesnění p?edepsaného v?jevu. Ve scéně ?nesení raněného po nemocni?ní chodbě“, kterou Frank Borzage realisoval pro film ?Pod cizím praporem“, nalezl zvlá?? ??astné ?e?ení. Je to situace, v ní? raněn? poru?ík Henry, hran? Garrym Cooperem, pro?ívá první dojmy po procitnutí z narkosy. Je je?tě zcela ztrnul? na nosítkách, tak?e nem??e pohnouti hlavou a vidí jen p?edměty, které ubíhají kolmo nad ním. Re?isér nám první styk s vněj?ím světem u ?lověka procitajícího vsugeruje tím zp?sobem, ?e polo?í na nosítka nás samotné, ?e nám ukazuje strop nad námi ubíhající p?i pohledu kolmo zdola, ?e ob?as do na?eho zorného pole dá vstoupiti zdola viděné hlavě vrchní o?et?ovatelky nebo vrátného. Snímek, jen? by! po?ízen tím, ?e fotografická kamera byla umístěna v místech, kam by p?i?ly asi o?i hlavní osoby, vede nás a? do nemocni?ního pokoje, kde je raněn? ulo?en na postel. Tento děj nevidíme opět objektivně, p?i pohledu zven?í, n?br? stále je?tě subjektivně, ?zevnit?“, jak se jeví ze zorného úhlu hrdiny. Kdy? vstoupí do pokoje jeho milá, o?et?ovatelka Kathrin, vidíme ji opět jeho o?ima nejprve jako drobnou postavu ve dve?ích, která bě?í a? těsně k nám: místo její celé postavy vidíme ji? jen tvá?, v?sek tvá?e, jen jedno obrovské oko. Kathrin se nad nás naklonila a políbila nás. Od toho okam?iku je děj opět lí?en klidně objektivně: první nejsiíněj?í dojmy p?e?ly, narkosa p?estala p?sobit, vidíme zase věci civilně a prostě.Tento p?íklad dokonale ukazuje, v ?em spo?ívá umělecká práce re?iséra ve filmu, kolik nesmírn?ch mo?ností mu nabízí technika pro p?etvo?ení slov scenaria v pohyblivé obrazy filmu, a jakého jemného citu je t?eba k tomu, aby re?isér z tisíce r?zn?ch mo?n?ch pohled? na věci a na osoby vybral právě ten pohled, jen? je nejobsa?něj?í, nejhospodárněj?í a nejvíce k citu mluvící pro danou situaci.Pro? spolek ?esk?ch spisovatel??M á j“ nepom??e.Tento okam?ik, kdy se slovo p?ekládá v obraz, je rozhodn?m tv?r?ím okam?ikem p?i vzniku filmu. Moment, kdy re?isér bě?ného a dojímavého p?íběhu Marie Pickfordové nahradil abstraktní autor?v p?edpis, ?e ?Pan Wrigley byl ?lověk neciteln? a tvrdého srdce“ velmi konkrétním obrazem nohou páně Wrigleyov?ch, které vycházejí z domovních dve?í a brutálně odkopnou malého psíka, le?ícího na zápra?í, tento okam?ik jest momentem zrození filmu.Sebe podrobněj?í scenario nechává re?iséru v?dycky mo?nost viděti věc zcela osobně. Podle sebe detailněj?ího scenária by nato?il Eisenstein film naprosto eisensteinovsk?, Sternberg film sternbergovsk? a Innemann film innemannovsk?. Proto je marn?m p?eludem, jestli?e se uprost?ed na?í absolutní bídy o technicky schopné, umělecky tv?r?í a inteligentní re?iséry, roz?i?uje v?dycky zase znova víra, ?e by snad záchranu ?eského filmu mohli p?inésti ?e?tí spisovatelé. Od nich se ?ádá, aby p?inesli hodnotné náměty, oni mají dodati za 15.000 K? nebo i za 20.000 K? děj záva?ného my?lenkového obsahu, oni mají vymysliti náměty typicky ?eské a sou?asně originálně světové. Tato víra, ?e od spisovatele by mohla p?ijití do filmu záchrana, je jedním z nejroz?í?eněj?ích omyl?. Film nedělají spisovatelé, n?br? re?isé?i, a ?esk? film nezachrání ani spolek ?Máj“, k němu?, jak jsme minul? t?den ?etli, kdosi bizarním zp?sobem apeloval o pomoc. ?esk? film nezachrání nikdo ne? jedin? re?isér rázu Griffithova, Chaplinova, Lubi?ova, Pabstova, Langova, Pudovkinova, Clairova nebo Duvivierova.Ka?d? z inteligentních autor? a ze spisovatel? kloudného jména musil se p?esvěd?iti o tom, ?e je naprosto mimo jeho síly, aby sebe hodnotněj?ím námětem dosáhl sám v ?eském filmu nějakého uměleckého vítězství. Tvrdí-li dnes někdo, ?e námět dělá film, je to stejné, jako by vás uji??oval, ?e Goya je proto umělec, ?e maloval detaily z hrozn?ch válek, ?e Cézanne je proto velik? malí?, ?e kolem svého zahradního domku měl mnoho strom? a mnoho oblohy k omalování, ?e umění Picassovo spo?ívá v kytarách, citronech a modelech geometrick?ch těles. P?edpis scenárist?v jest stejně málo d?- íe??t?m sám o sobě, jako ten ?i onen nadpis pod obrazem aa Goghov?m. P?edepí?ete-li ve scenariu v?stup, v něm? ?e hádají dva man?elé, vytvo?í vám z tohoto v?jevu Erik Stroheim jeden z nejdrásavěj?ích obraz? filmové historie: rztí— co ?esk? filmov? re?isér udělá t?eba ze stejné situace i stejného textu triviální scénu mezi p. Pi?těkem a pí Nedo- ?zskou. Posadíte-li ?eského filmového re?iséra p?ed mo?e, asaSmuje vám zase jen velikou lou?i vody, nikdy v?ak vám □erwolá ono děsivé, p?í?erné, nespoutané ?ádění p?írodních ??v Lú. kter?m vás zdrtil Flaherty ve sv?ch ?Mu?ích z Aranu“. Ta malost, která tak zoufale ?ouhá ze v?ech ?esk?ch film?, nespo?ívá v jejich námětech, ani v zobrazovaném prost?edí. ?K o n d e 1 í k a V e j v a r a“ by se mohl státi ve filmu stejně světov?m dílem, jako Chaplinova ?Pa?í?ská maitressa“, film ?Jedna z milióntí“ by mohl b?ti stejně ot?ásající jako ?Dav“ od Kinga Vidora; sta?ilo by, aby jejich ?e?tí re?isé?i byli stejně inteligentní a stejně tv?r?í, jako je Charlie nebo Vidor. ?esk? film není proto tak mal?, ?e jsme národem mal?ch mě??ák? a mal?ch sedlák?, n?br? proto, ?e jsme národem docela mali?k?ch filmov?ch re?isér?.Skute?nost nahá a ka?írovaná.Základní vlastností filmového re?iséra musí b?ti jeho démonicky nebezpe?n? a bezohledn? smysl pro realitu, pro skute?nost, pro pravdivost, pro zachycení nahé věci. Dosud jsme neměli ani jediného re?iséra, jen? by se touto vlastností vyzna?oval. ?eskému filmovému re?iséru nep?eká?í ani tolik chvat práce, k němu? je nucen, ani lhostejnost a povrchní zbě?nost jeho práce, jako naprost? nedostatek oné schopnosti viděti skute?nost nahou, takovou, jaká je. ?ádn? filmov? re?isér nedovede viděti svět kolem sebe tak jasn?m okem a tak realisticky, jak jej viděl William S. Hart, kdy? z naturalistického západoamerického ?w estern-picture“ udělal podívanou pro cel? svět, tak realisticky, jak se tulák Chaplin díval na sv?j ?Psí ?ivot“ s takovou schopností stavětí diváku pravdu p?ed o?i, jako to dokázali velicí Seve?ané Stiller, Sjósíróm, Brunius, Molander, Dreyer. Proto také ?esk? film má p?es dokonalé ateliery a p?es uplatnění evropsk?ch v?robních metod stále tuté? nenapravitelnou slabost a nedokrevnost, proto?e p?iná?í jen sedmkrát odva?enou skute?nost, vidí lidi i situace ?ablonovitě, jedine?né psychologické situace nahrazuje schématy, jedine?ná slova, je? mají p?ekvapivě vyplynout! z nikdy p?ed tím nezachycen?ch okam?ik?, nahrazuje o?oupan?mi větn?mi ?ablonami.Nejvlastněj?í styl filmu.V?echny tyto chronické bolestí ?eské filmové v?roby vypl?vají z jediné základní chyby, z jednoho typického nedostatku v?ech ?esk?ch filmov?ch realisátor?, nedostatku smyslu pro po?adavek ?f otogenic kého naturalism u“, v něm? vidíme základ umělecké techniky filmové. Fotoge- nick?m naturalismem míníme styl, jen? dovede viděti nahou skute?nost pod perspektivou zákon? filmové optiky. Foto- genick?m naturalismem míníme onen spole?n? rys, jen? tvo?í základ uměleckého zachycení skute?nosti v Pabstově ?Západní frontě 1918“ nebo v jeho ?Kamarádech“, v Lupu Pickov?ch ?St?epech“, v Murnauově ?V?chodu slunce“, v Chaplinově ?Kidovi“, v Czinnerově ?Sle?ně Else“ s Bergnerovou, v Pu- dovkinově ?Matce“ a Dov?enkově ?Zemi“, nebo v Ekkově ?Cestě do ?ivota“, v Dreyerově ?Utrpení panny Orleánské“, ve Feyderově ?Tereze Raquinové“, v Cavalcantiho ?Nic ne? hodiny“, v Lloydově ?Kavalkádě“, ve Stroheimově ?Svatebním pochodu“, ve Sternbergov?ch ?Dokách newyorsk?ch“, ve Vidorově ?Hallelujah“, v Le Royově filmu ?Jsem uprchl? galejník“, ve Stahlově ?Back-Streetu“, v Cruzově ?Krytém voze“, ve Van Dykov?ch ?Bíl?ch stínech“, ve Flahertyho ?Moaně“, v Schoedsackov?ch a Cooperov?ch filmech ?Chang“ a ?Rango“. Je to ona vlastnost, pro ni? jsme prve citovali v Praze právě hran? Borzag?v film ?Pod cizím praporem“, a kterou najdeme i v Hillov?ch ?Lidech za m?í?emi“ nebo v Brownově ?Anně Christii“.Pro?teme-li si těchto dvacet pět titul? a jmen vyvolen?ch nikoli namátkou ze světov?ch dějin filmu, uvědomíme si několik d?le?it?ch pou?ení pro dějiny světového filmu. P?edně, ?e pocházejí v?echny teprve z posledního patnáctiletí: filmo--.-í- jszvk je hotov a odromanti?tění filmu je skon?eno teprve po světové válce. Za druhé: p?es vysokou hodnotu film? sovětsk?ch je jich málo v tomto v??tu děl, v něm? po?adujeme od film? naprostou rovnováhu fotogeni?nosti techniky a naturalismu obsahu. Za t?etí: Evropa snad dala filmu více zajímav?ch uměleck?ch experiment?, nov?ch popud?, v?razov?ch objev?, klasickou zemí filmu v?ak je p?ece jen Amerika. Americk? filmov? v?voj by bez evropsk?ch revolu?ních popud? byl snad zab?edl do nudy pouhého realistického reportérství: on v?ak tyto podněty p?ijímal, strávil je, schopné ?íly absorboval a vyu?il jich ke svému prospěchu. Největ?í a nejkrásněj?í revolu?ní zápasy o filmov? v?raz a obsah se odehrály mimo Ameriku: největ?í a nejkrásněj?í filmy, v nich? obsah s v?razem jsou v klasicky zdravé rovnováze, v?ak pocházejí z Ameriky.V?voj světového filmus pta?í perspektivy.Chceme-li se po těchto t?ech v?eobecn?ch pou?eních podívati na v?voj světového filmu, staneme p?ed velik?m chaosem, p?ed pralesem, jím? si musíme sami proraziti orienta?ní cesty. Světová literatura o umělecké historii filmu je dosud hubená. Nedo?lo je?tě ani k sestavení nejhrub?ích chronologick?ch p?ehled?, t?ídících cel? materiál. Stylové směrnice v?vojové nebyly vysledovány. Monografie o jednotliv?ch slohov?ch úsecích nebyly napsány. Není-li kdo d?kladn?m pamětníkem celého filmového repertoáru alespoň posledních dvaceti let, nedohledá se pramen?. Pracujeme tu na zorávání noviny.Kdy? jsme si sestavili materiál amerického, anglického, francouzského, německého, ruského a severského filmu ve chronologické p?ehledy, stáváme se ji? optimisti?těj?ími. V e- liké stylové skupinyv jednotliv?ch zemích se nám po?ínají tvo?iti v materiálu d?íve chaotickém. Nalézáme souvislost od země k zemi, objevujeme vzájemné mezinárodní vlivy, objevujeme stopy v?vojov?ch proud?. Celek ?ty?icetileté historie světového filmu se nám po?íná objevovali p?ed o?ima roz?leněn ve spojité úseky. V jednotliv?ch úsecích jsou ji? pevné krystalisa?ní body; p?ihlédneme-li blí?e, zjistíme, ?e jsou to jména re?isér?.V prvním desetiletí tohoto věku je jmen re?isér? je?tě málo. Ve druhém se objevují velicí dobyvatelé. Ve t?etím je cel? uměleck? vliv na film a cel? stylov? v?voj nejmlad?ího umění ji? bezpe?ně v rukou re?isér?. ?ím podrobněji se látkou zab?váme, tím jasněji si uvědomujeme, ?e dějiny filmového umění nebudou ani dějinami velik?ch herc? a hvězd, ?e historie umění dvacátého století není tvo?ena velik?mi produk?ními firmami ani jmény v?robc?. V?voj světového filmu ur?ují veliké osobnosti filmov?ch re?isér?. Dějiny filmu jsou dějinami filmové re?ie.Re?isér Edwin S. Porter je mu?em, jen? zahájil v?voj této filmové re?ie, kdy? roku 1903 inscenoval první dějov? film v?bec v Edisonově produkci a s titulem ?V elké p?epadení vlak u“, ukon?il tím dobu filmové praehisto- r i e a startoval do filmového st?edověku.Tento st?edověks kaubojsk?mi ?western“ z Divokého západu, s divok?mi groteskami, v nich? se sváděly bitvy koulemi plněn?mi ?leha?kou, v nich? se v závěru jako?to poenta demolovala celá bytová za?ízení a v nich? se jako p?edpově? p?í?tího sexappealu objevovaly první ?bathing-girls“ v trikotech, tento st?edověk spojen? se jménem Maca Senneta, vynálezce obrazové veselohry, vyplňuje celé první desetiletí tohoto století. Některé projevy, usilující o zliterárnění a civi- íise-- ir_í -trmare?ní filmové podívané, jako první ?Ben Hur“ (1907), jako francouzské zfilmování Moliěra a Racina a jako za?átky ?védské produkce, ukazují v této době p?ed rokem 1910 ji? směrnice pro p?í?tí v?voj.Doba po tomto roce a? do konce světové války je periodou raného novověku, ?ekněme renaissance. Evropa ov?em je ji? filmově probuzena, Itálie vyrábí obrovské starověké podívané, Francie veliké detektivky, ?védsko se rozbíhá a Německo produkuje obhroublé podívané — veliké umění razící cestu k p?í?tím jasn?m let?m se v?ak rodí v té době v Americe. Jména Griffith, De Mille a Chaplin jsou pilí?i filmové re?ie, jména Pickfordová, Fairbanks, William Hart a Lilian Gish ukazují vedle ?ady groteskních komik? směr projevu hereckého v tomto období. Z jejich díla se zrodila ve filmové historii nová doba.Doba nová a nej nověj?í.Za?ala se zlikvidováním světové války. Evropa je v této době oslněna dokonalostí a virtuositou americké produkce — a sou?asně v tomto vě?ném v?vojovém dialogu obou světadíl? ot?ese americk?mi jistotami. Proti americkému vypravě?skému realismu p?iná?ejí pojednou evrop?tí Seve?ané sv?j originální sloh p?írodního a selského naturalismu: ?védové Stiller, Sjostróm a Dán Dreyer stojí v ?ele v?voje. A hned druhá reakce: ve zmatcích pora?eného Německa se rodí p?ízraky a fantomy absolutního stylismu, deformujícího expressionismu. Robert Wiene zahajuje geometricky sty- lisující ?ist? expressionism, Fritz Lang a Dupont jsou dekora- tivistick?mi ctiteli chladné obrazové krásy. Skute?nost se v?ak prodírá ji? vá?nivě nad povrch v dílech re?isér? této skupiny u Lupu Picka a Murnaua zd?razňovan?m civilismem, u Pabsta a Czinnera ve směru intimismu s hlubokou obrazovou kulturou. A ji? nov? útok, nové rozdutí sotva poněkud zklidněné stylistické hladiny: jsme v roce 1925, Eisenstein?v první film zahajuje období, kdy sovětská produkce hraje první housle ve světové produkci. Eisenstein, Pudovkin, Dov?enko: Rusové si osvojují fotogenické objevy Francouz? a Němc? a komposi?ní i montá?ní umění Ameri?an? a o?iví techniku nov?m revolu?ním obsahem. Po prvním velikém úderu v?ak brzy ochabují: Preobra?enská a Barnett kotví je?tě ve vesnicích domova, Trauberg, Kozincev, Room a Ocep v?ak se ji? vypravují do Evropy, tou?í po internacionalitě, civilisují se a zev?edňují. Lidé jsou nasyceni látkou a obsahem, p?ichází opět na ?adu úsilí o styl v první ?adě. Kdo jin? má státi v ?ele tohoto směru, ne? Francie se sv?m tradi?ním stylismem, se svou láskou k abstraktní formě. Rok 1927 nám ukazuje Francii v ?ele se svou avantgardou, je? se rázem zmocnila komer?ní produkce v dílech Clairov?ch, Tournerov?ch, Gan- ceov?ch, Feyderov?ch, Cavalcantiho, L’Herbiera a Renoira. Rozvoj němého filmu p?iná?í nejkrásněj?í plody: ?e? ?isté fotogenie je vypěstována k velice jemné v?raznosti, není ji? t?eba ani vysvětlujících titulk? k film?m, film je na nejlep?í cestě státi se aristokratick?m-uměním a pochoutkou pro kultivované po?iva?e nesl?chané nov?ch pohybliv?ch snímk?. K tomu v?ak film není patrně na světě.Nebof toto zjemnění filmu p?iná?í i jeho postupnou steri- lisaci. Filmy za?ínají nudit. Obrovské v?robní koncerny jsou ohro?eny stra?nou krisi, která se vle?e cel?m rokem 1928. Roku 1929 je ?as se rozhodnout: je ?as vytáhnout ze zásuvky vynález, kter? si Amerika u? p?ed pěti léty opat?ila, a kter? dosud dr?ela v zásuvce, jako trumf pro doby nejhor?í. Amerika vyhodila kartu zvukové produkce, a tímto okam?ikem stojíme rázem na prahu doby nejnověj?í.Amerika zase jednou p?inesla techniku, ale neví kudy kam s ní. Evropo, p?ines ducha. Ve chvíli, kdy se zdá, ?e americk? filmov? pr?mysl spáchal obratem na zvukovou produkci ?ílenou sebevra?du, objeví se několik neoby?ejně obratn?ch německ?ch filmov?ch operet a po nich několik velice ?istě pracovan?ch dramat, s velik?m pochopením pro pot?eby nového styíu optoakustického. K Thiel?m a Oswal- d?m p?istupují Froehiichové, Siodmakové, Německo je v ?ele do roku 1930. Francie se rychle p?ipojuje: Clairové, Du- . ?vjerové a jiní zcivilňují filmovou komedii i drama, naplňují je duchem. Amerika, zprvu ohromená, se rychle vzpamatovala. Jen léta 1928 a 1929 ji ukazují uprost?ed chaosu. Od roku 1930 stojí americká produkce ji? opět na pevné p?dě: p?iná?í ?Na západní frontě klid“ a ?Annu Christii“, ?Lidi za m?í?emi“ a ?Maroko“, dal?ího roku ?Světla velkoměsta“, roku 1932: ?Lidi v hotelu“, ?Arrowsmitha“, ?Back-Street“, ?Pod cizím praporem“, ?Kdybych měl milion“ a ?Jsem uprchl? galejník“ a v dal?ích letech veliké filmy dal?í. N ě- m e c k ? soupe? odpadl americké produkci politickou revolucí, je? pou?ila filmu ke sv?m propaga?ním cíl?m a zav?ela tím zahrani?ní trhy i svobodn? rozvoj uměleck?. Z Ruska nov? rival nevze?el: Sovětsk? svaz, soust?eděn? na veliké úkoly industrialisace státu, nevěnuje ji? filmu tolik ?asu, kolik d?íve, Francie se sv?m pr?myslem se dostává stále hlouběji do krise finan?ní i umělecké: spokojuje se filmováním divadelních her. Itálie nep?inesla velik?ch p?ekvapení. ?e?i sklidili několik osobních úspěch? jednotlivc?. Jenom A n- g 1 i e pro?ívá dobu velikého r?stu, Kord?v ?Jind?ich VIII.“ na ni p?ipoutá pozornost celého světa a jediná soutě?í s Amerikou. Primát Ameriky, která znovu dob?vá ztracen?ch evropsk?ch trh?, stojí v?ak roku 1935 ni?ím neot?esen. Tak vypadá v?voj filmové re?ie a? do chvíle, do ní? m??eme dohlédnouti.doba a lidéKarel Scheinpílug:?Národní listy“ v?era a dnesii.Rok shody.První rok v redakci ?Nár. list?“ uplynul rychle v napínavé práci. Byla to doba bou?livého kva?ení v mladém státě, je? div neroztrhala jeho stěny. Němci opovídali státu vá?niv?mi projevy vě?né nep?átelství, komunisté hrozili diktaturou, ?ást Slovák? rozpoutá- vala proti ?eskoslovenské vládě své hněvy, je? nemohla uplatniti proti vládám ma?arsk?m. Slovanské sklony k blouznivé ideologii bujely, denně pr?ely do zástup? ob?anstva ?ervené, zelené a modré bro?urky, p?iná?ející epi?toly neznám?ch prorok? o nevyhnuteln?ch rměnách pro spásu na?í republiky. Také ?eskoslovensk? svět se rodil z chaosu. Bylo věru o ?em psát, pro i p roti ?emu, napomínat, varovat, radit, vysvětlovat, pou?ovat, chválit, povzbuzovat a odrá?et p?íli? chamtivé ruce.Za této ?innosti měl jsem ?astou p?íle?itost p?esvěd?iti se, jakému respektu tě?il se hlas ?Nár. list?“ ve v?ech ú?adech, s v?jimkou státního ú?adu pozemkového. I ú?edníci, kte?í se hlásili k jin?m stranám, jim? v?ak zále?elo na pověsti správn?ch ú?edník?, bránili se proti v?tkám, je? jim list u?inil, písemn?mi i ústními v?klady. Stará tradice ?Nár. list?“ jako největ?ího r raiského deníku zjednávala jim v ?eském světě vliv.Některé z náv?těv, které se dovolávaly pomoci listu -e -.ěci stavovské nebo osobní, byly p?ekvapující. — V b?eznu 1920 p?inesly ?Nár. listy“ m?j ?lánek ?Zapo- —ezutc . v něm? jsem ve?ejnost upozornil na kru?n?osud dvou skupin vále?n?ch po?kozenc?, pensist? a mal?ch d?chodník?, na ně? republika ve sv?ch pomocn?ch akcích zapomněla, proto?e byli bezbranní, nemohouce ani zahájit stávku, ani provádět pasivní re- sistenci, ani jin?mi prost?edky donucovat stát, aby se jich ujal v jejich nezaviněné tísni. Po vyjití tohoto ?lánku p?icházeli do redakce hlou?ky star?ch pán? v od?en?ch svrchní?cích, vyhubl?ch postav a vrás?it?ch tvá?í, a p?iná?eli mi ústní i písemná poděkování r?zn?ch sdru?ení pensist? s takov?m pohnutím, jako by se jim tím ?lánkem byly d?chody hned aspoň o ?tvrtinu zv??ily.Ale jednoho ve?era p?i?li pak t?i pánové, kte?í ee sv?m vzhledem silně odli?ovali od p?ede?l?ch. Cizí typy, markantní tvá?e, p?ímé dr?ení, lep?í ?at, ale pohyby, které prozrazovaly, ?e tento oděv je jim nezvykl?. P?edstavili se jako b?valí rakou?tí generálové a po?ádali mne, abychom se ujali také jich proti kruté k?ivdě, ?e jim republika vyplácí místo generálsk?ch pensí jen plukovnické. Byl to bizarní dojem, viděti tyto t?i Excelence, p?ed nimi? se je?tě p?ed p?ldruh?m rokem t?ásly tisíce lidí, jako ?adatele u stolku ?eského noviná?e, na něho? by byli za své aktivity shlí?eli s pohrdáním.V květnu tého? roku vznikla v ?Nár. listech“ mezi drem Janem Herbenem a prof. Josefem Peka?em polemika o legendu svatojanskou. Zahájil ji dr. Herben 14. května v?padem proti prof. Peka?ovi, k němu? dala podnět ?e? klerikálního poslance z Brna v Nár. shromá?dění, v ní? tento poslanec citoval místo z p?edná?ek Peka?ov?ch na obranu svatosti Jana Nepomucké- ho. Spor se rozvíjel po cel? měsíc, ani? sblí?il názory protivník?, zato v?ak rozdvojil mínění ?tená?stva. Soudil jsem, ?e je t?eba, aby redakce k němu zaujala ur?ité stanovisko, co? bylo snadné ka?dému myslícímu ?lověku, poněvad? oba historikové se shodovali v historick?ch faktech a rozcházeli toliko v úsudcích, je? z nich vyvozovali. Napsal jsem tedy 17. ?ervna k polemice doslov, v něm? jsem projevil souhlas s názorem Herbenov?m. Nebo? se mi nezdálo omylem tak nevinn?m, ?e místo skute?ného generálního viká?e Jana z Pomuka, jen? byl umu?en pro spor král?v s arcibiskupem ve věci církevní administrativy, za svátého prohlá?en Jan Nepomuck?, mistr u?ení pra?ského, utopen? pro zpovědní tajemství, jen? nikdy neexistoval. A mínil jsem, ?e k svato?e?ení ?lověka nesta?í jeho mu?ednická smrt, nebyla-li podstoupena pro víru nebo ideu nábo?enskou.Projevila-li se za tohoto sporu v redakci ?Nár. list?“ dosti p?íkrá r?znost mínění, to mne nikterak neznepo- kojilo, nebo? ?lo o historii a nábo?enství, o věci, v nich? m??e b?t sotva v které politické straně ?ádána shoda názor?. Ale brzy nato propukl v redakci spor politick?, jen? zp?sobil ?irokou trhlinu mezi jejími ?leny a mezi ?ástí jejího ?lenstva a vedením národně- demokratické strany.První rozkol.Dne 12. listopadu 1920 odstranili na?i legioná?i pomník císa?e Josefa II. v Teplicích. To vzbudilo v německém obyvatelstvu někter?ch severo?esk?ch měst pobou?ení, které vedlo k srá?kám demonstrant? s policií i s vojskem, a v Chebu byla zpusto?ena ?eská ?kola, tak?e vyu?ování v ní musilo b?ti p?eru?eno. Na zprá-. které o těchto násilnostech p?inesly ?eské noviny a zástupci ?esk?ch men?in ze severo?esk?ch měst, uspo?ádala Národní jednota severo?eská 15. listopadu r.a Václavském náměstí tábor lidu, na něm? senátor Hrub? a poslanec Sokol pronesli k ?etn?m poslucha??m ob?alobní ?e?i. Pobou?en? zástup táhl pak odtud k Stavovskému divadlu a zabral je pro ?eská p?edstavení, která v něm byla zahájena hned druhého dne Prodanou nevěstou“.Ale rozohněné davy nespokojily se tímto v?bojem, n?br? táhly druhého dne dále, k Novému německému divadlu, v něm? zakazovaly hráti tak dlouho, pokud nebude ?eská ?kola v Chebu znovuz?ízena, a k Německému domu na P?íkopě, jen? byl jakousi ?záborovou komisí“ zabrán pro ?eské studentstvo. Demonstrující zástupy chovaly se zkrátka docela tak, jako za Rakouska, kdy protestovaly proti útisku vídeňsk?ch vlád, zapomínajíce docela, ?e ?ijeme nyní ve svém, ?eskoslovenském státě, kde máme svou vlastní vládu a v?ecky mocenské prost?edky k hájení sv?ch národních práv. Ale kone?ně davy z?ídka věcně uva?ují a zápaln?ch látek bylo ve vzduchu dost; nenávistné projevy ?esk?ch Němc? v Národním shromá?dění i v jejich tisku je?tě pálily v paměti. Pová?livěj?í v?ak bylo, ?e také ?ást ?eského tisku a ?esk?ch politik? si po?ínala stejně, jako bychom ?ili dosud v habsburské monarchii, a tisk strany národně-demokratické v tom hrál prim. ?Odveta Prahy za Cheb. Stavovské divadlo otev?eno po 60 letech zase ?eskému umění . . . Německé kasino obsazeno. Nové německé divadlo v zástavě,“ jásal vítězn? bulletin v ranních ?Nár. listech“ 17. listopadu, nep?ipojiv ani nejslab?í v?zvy k uklidnění, ani nejmírněj?í námitky proti p?sobení samozvan?ch záboro- v?ch komisí v t?etím roce na?í státní samostatnosti a za vlády slo?ené vesměs z ?esk?ch a slovensk?ch ministr?.Kone?ně 17. listopadu se objevilo v ranních listech spole?né prohlá?ení p?edsed? ?esk?ch stran, pode- psané Kramá?em, ?vehlou, Klofá?em a ?abatou, v něm? pra?ské obyvatelstvo vyz?váno ke klidu a v něm? se ?tla tato roz?afná slova:?Jsme národem státním a stát musí míti síly dost, aby zjednal pr?chod na?emu právu a d?stojnosti na?eho národa, ale zrovna tak aby zjednal v?ecka ob?anská práva, zabezpe?il klid a bezpe?nost p?íslu?ník? druh?ch národ? na?í republiky.“Av?ak jakoby na posměch tomuto provolání p?inesl odpoledník ?Nár. list?“ t?? den úvodní ?lánek, v něm? se pravilo, ?e ?kdo posuzuje pra?ské události věcně a klidně, nem??e v nich spat?ovat! nic jiného, ne? samoz?ejmost, nutnost a nejmírněj?í formu odezvy na protistátní německé akty“. A ve?er tého? dne uspo?ádala národní demokracie na Slovanském ostrově sch?zi lidu, ra ní? poslanci strany znovu rozdmychovali oheň, kter? byl ráno provoláním v?dc? ?esk?ch stran ha?en, a na ní? p. Petrovick? pronesl velmi útě?nou diagnosu, ?e pra?ské demonstrace nebyly odvetou za Teplice a Cheb, ?e to bylo probuzení národního citu.Ale skute?n? ú?el, k němu? měly tyto demonstrace národní demokracii slou?iti, prozradila resoluce na té?e sch?zi p?ijatá, je? protestovala proti ?nezdravé, stranické, nenárodní koalici“ agrárník? se socialisty.A demonstrace trvaly a rostly, p?es uklidňující provolání r?zn?ch korporací i p?es pohr??ku primátoraBaxy, ?e pou?ije k obnovení po?ádku nejrázněj?ích prost?edk?. K pou?ití těch rázn?ch prost?edk? opravdu do?lo ve?er 19. listopadu, kdy k nám do redakce p?iběhl hlou?ek lidí do krajnosti roz?ilen?ch ranami, je? pr? utr?ili nevinně od policejních obu?k?. A bylo jim mo?no uvě?iti, ?e byli vskutku pouh?mi diváky nebo mimo jdoucími; byl mezi nimi vysok? státní ú?edník s chotí, u?eň, kter? nesl na rameně tě?ké b?emeno a jiní posti?ení, kte?í sotva tropili nějaké v?tr?nosti.Bylo nás v redakci ?Nár. list?“ více, kdo? jsme byli zara?eni postupem listu. Byli jsme v?ak bezmocní. Pokud ulice bou?ily, nebyly ?Nár. listy“ p?ístupny mírumilovnému hlasu. Teprve 20. listopadu, kdy? mno?ství demonstrant? odneslo bolestné ?rámy a boule, objevila se v listě borgiska ?Ustaňte!“, je? moud?e vykládala, ?e ?ádn? organismus nem??e ?iti v stálé hore?ce, a den na to vy?la má odmítavá kritika oněch neblah?ch událostí, ji? jsem dostal do listu po tuhé debatě s drem Ra?ínem a Viktorem Dykem.Po těchto událostech ?ekli jsme si s Karlem ?apkem, ?e takto nebylo by mo?no dále pracovati, a ?e si musíme zjednati jasno, jak?m politick?m zásadám vlastně máme slou?iti. Sepsali jsme tedy podání k vydavatelstvu listu a k vedení strany, v něm? jsme vylí?ili tě?ké rozpaky, v nich? jsme se my, podepsaní redakto?i ?Nár. list?“ octli v minul?ch bou?liv?ch dnech, kdy si ná? tisk a odpovědné orgány strany po?ínaly tak, jako by strana byla své hlavní zásady p?es noc změnila v opak. ?ádali jsme o laskavé vysvětlení, platí-li dosud pro na?i stranu zásady, ?e ulice nesmí zasahovati do pravomoci ú?ad?, vlády a parlamentu a ?e soukrom? majetek jest nedotknuteln?, nebo jejich opak. Tázali jsme se obou orgán? v?znamné politické strany, nepo- kládají-li za nebezpe?né pro ná? stát takové názory, jaké projevil ná? sestersk? list ?Národní demokracie“, ?e vojáci, kte?í neuposlechli rozkazu vlády, jednali sice proti lite?e zákona, uposlechli v?ak vy??ího zákona, kter?m je hlas lidu. A od?vodnili jsme své podání tím, ?e práce ?urnalistova, má-li b?ti plodná, musí se opírati o pevn? názor a klidné svědomí.Toto podání, datované dne 28. listopadu, p?edlo?ili jsme ve dvou opisech sv?m redak?ním koleg?m a získali jsme na ně 19 podpis?. Ne? jsme je v?ak mohli podati oběma adresát?m, dověděl se o na?í akci dr. Ra?ín a u?inil ihned rázn? krok, aby ji p?ekazil. Soud.Kdy? jsem vstoupil ve?er do zasedací síně, kde jsem měl sv?j psací st?l, byla tato místnost obsazena v?emi ?leny redakce, a Ra?ín, sedící v jejich st?edu, právě mluvil. Vhodněj?í bylo by spí?e ?íci, ?e h?ímal. Opozdil jsem se toho ve?era poněkud a tak jsem p?i?el o to nejlep?í; ale jak jsem se potom dověděl, hlavní my?lenky jeho ?e?i byly, ?e v ?Nár. listech“ porou?í on a nikdo jin?, a ?e nestrpí v redakci ?ádn?ch sovět?.??inky jeho hromování za?aly se hned jevit na někter?ch podpisovatelích na?eho podání. Jeden kolega prohlásil, ?e s tím protestem hned nesouhlasil, ?e jej v?ak podepsal jen proto, aby měl právo ú?astniti se sch?zí oposi?ník?. Druh?, jen? uve?ejnil den p?ede mnou rozumné napomenutí demonstrant?, aby toho u? nechali, vylo?il, ?e to u?inil jen proto, aby komunikace nebyla ru?ena, s politick?mi d?vody demonstrací ?= v?ak plně souhlasí. Dal?í kajícníci u? se ani nena- — lhali vym??lením osobit?ch omluv a ?ekli krátce, ?e po tom ?vysvětlení“, které právě podal pan dr. Ra?í-. cd onoho podání upou?tějí.Na to povstal profesor O. Fischer a prohlásil energicky, ?e na na?em podání v celém rozsahu setrvává, ?e musí, bohu?el, ji? opustit sch?zi pro divadelní premiéru, ?e v?ak nap?ed souhlasí se v?ím, co jménem stě?ovatel? promluvím já. A pak jsem se tedy p?ihlásil k slovu. Vzpomněl jsem Ra?ínovy zásluhy, ?e cd p?evratu v dobách nejneklidněj?ích nikdy ne- ttmdlel napomínati ná? lid k práci a po?ádku, ?e v?ak t ohled do pra?sk?ch ulic minul? t?den pojmu po?ádku sotva odpovídal. Upozornil jsem ho na nebezpe?í, ?e sthváií-li dnes zabírání soukromého majetku anonym- davy z d?vod? národnostních, zítra mohou p?ijíti jiné davy, které budou napodohiti tento postup z d?ro dú sociálních. Pokud se t??e Stavovského divadla, ie jsme v?ichni zajedno, ?e podle historického i p?irozeného práva má na ně 95 procent pra?sk?ch ?ech? mnohem silněj?í nárok ne? 5 procent pra?sk?ch Němci:. ?e se v?ak tato věc měla roz?e?iti zákonodárn?m aktem a ne násilím ulice.Ra?ín mi ov?em odpovídal, ale proto?e jsem mluvil klidné, vytáhl i on u sv?ch varhan méně hlu?né rej- st?íky. Mezitím co jsme spolu debatovali, otá?el se Josef Penízek kolem mne a radil mi hlasitě: ?Vemte oo zpátky!“ — ?Nic nevezmu!“ odpověděl jsem, ?kdo ?ude chtít, m??e ?krtnout sv?j podpis. A my dva s ?apkem to podáme t?eba sami.“Druhého dne dopoledne dotazovali jsme se s Karlem ?apkem v?ech podepsav?ích, jak se rozmyslili. Devět mu?? sběhlo nám od praporu, ale deset jich vytrvalo. Mezi těmi deseti p?ekvapil nás obzvlá?tě p?íjemně ko- lega Vincenc ?ervinka. Byl v?dycky velik?m ctitelem i osobním p?ítelem Kramá?ov?m i Ra?ínov?m, ale na na?i otázku odpověděl rozhodně: ?Copak jsem chlapec? Co jsem podepsal, to jsem podepsal a konec!“Obě listiny jsme odpoledne podali, odpovědi jsme se v?ak nikdy nedo?kali. Uznávám ov?em ochotně, ?e věcná odpově? na na?i stí?nost nebyla snadná.Pardon! Jedna odpově? do?la nás p?ece: za měsíc t o této události, na Nov? rok 1921, dostal jeden ze stě?ovatel?, Josef ?apek, z redakce ?Nár. list?“ v?rové J. Jeho bratr Karel odpověděl na ni ihned svou vlastní v?povědí a oba brat?i opustili koncem b?ezna redakci. A tak Ra?ín?v pokus o ztrestání na?eho od- tc je o inesly nakonec ?Národní listy“ tě?kou ztrátou.věda a práceJfL’Dr. Ji?í ?teíl:Jak pokro?ilo léka?stvív poslední doběH, r: i_: ha u?inila od konce války dodnes po?ádn? krok -’5 ?idu. Obecn? v?znam léka?ství je nesporn?, ale t a?: -t?-o- se tvrditi. ?e by pokroky v medicíně byly zají- -jkj-- — v?dy? mnoho věcí velmi d?le?it?ch (tělocvik) nás tvo-: málo baví, zatím co pro věci pod?adného v?- m.ufi ie rozeh?ejeme se zcela jinou vá?ní (sportovní rekordy). Zdravé lidi v?bec medicína mnoho nezajímá, a nemocní, kter?ch je ov?em méně, interesuje medicína jen potud, aby jí vytkli, ?e nepokra?uje dosti rázně.Podot?kám p?edem, ?e nehodlám podati úplnou historii v?ech objev? léka?sk?ch za poslední dobu, n?br? zmíním se jediné o těch, které pova?uji za nejzajímavěj?í. Některé objevy budou také sv?m po?átkem chronologicky zasahovat! do star?ích dob, ale p?ece sa o nich zmíním, poněvad? jejich u?ite?n? rozvoj dál se v poslední době. V medicíně toti? jenom málo nov?ch věcí je objeveno nebo vynalezeno naráz, vět?ina problém? se vyvíjí poznenáhlu, ?asto u?ite?ná vědomost o nějakém zjevu je dlouho nepov?imnuta a teprve ur?itá doba nov?m směrem badání vynese je na povrch praktické pot?eby. Proto v medicíně ?asto není objev spjat s osobností, nebo? na něm pracovalo mnoho autor? a kone?n? v?sledek b?vá produktem kolektivního úsilí.Vlastní pokrok medicíny odehrává se ve t?ech hlavních směrech: pokrok diagnostiky, pokrok vlastního lé?itelství a rozvoj organisace lé?ebné pé?e.Pokroky v diagnostice.Rozvoj vy?et?ovacích metod je v?eobecně charakteriso- ván v poslední době p?evahou laboratorních vy?et?ování, v nich? se medicína zna?ně zdokonalila. ?ím dále tím méně je chorobn? stav nemocného odhadován, ?ím dále tím více je zji??ován. K tomu p?ispělo zdokonalení roentgenového vy?et?ování ve v?ech směrech a objev eiektrokardiogramu Einthovenem, p?ístroje to, pomocí kterého m??eme zji??o- vati změny srde?ní ?innosti dle elektrick?ch proud?, je? vznikají v srde?ním svalu a ?í?í se k povrchu těla. Dále p?ispěl k tomu rozkvět léka?ské chemie, která nám umo?ňuje zjistiti látkové úchylky v mo?i, krvi a tkáních, vy?et?ování krevní po r?zn?ch stránkách, vy?et?ování moz- komíchového moku. Kdybychom chtěli situaci p?ehnati, mohli bychom ?íci, ?e pacient dnes ?asto ani nepot?ebuje p?ijíti s léka?em do osobního styku. Na klinice se vyhotoví snímek r?zn?ch orgán?, nemocnému se odebere mo? a krev, nabodne se mu mícha a odebere se její mok, sejme se elektrokardiogram, odebere se ?alude?ní a st?evní ??áva k analyse, rovně? stolice, p?ípadně se vy?ízne kousek nemocné tkáně a nemocn? odchází dom?, aby za několik dn? vyslechl soud léka?e, kter? srovnal v?echna hotová vy?et?eni a u?inil z nich závěr, místo osobního dojmu podlo?en? faktick?m zji?těním změn v těle se odehrávajících.Bylo by to ideální pro léka?e-vědce, kdyby to bylo tak jednoduché a ?emeslné, jak jsem to napsal. Ale nezapomínejme, ?e umění léka?e z?stává uměním, nebo se stává je?tě vět?ím uměním právě v tom, které ústroje si zvolí k podrobnému vy?et?ování a jak? kone?n? závěr dovede u?initi. Nelze a není to ani cílem medicíny, p?es to, ?e se to v někter?ch zemích (Americe) tak praktikuje, zji??ovat v?e. Nehledě k vysoké ceně takov?ch vy?et?ení byl by pacient, kdy? by se naráz provedlo v?e, co jsem tu vypsal, nále?itě zdeptán. Nicméně v mnoh?ch nejasn?ch p?ípadech dojde ?ada na nejr?zněj?í vy?et?ování a mo?no ?íci. ?e v poslední době se dělá ?ím dále tím více p?esn?ch diagnos u lo?e nemocného ne? na pitevním stole.Ve vlastním lé?itelství za jeden z nejd?le?itěj?ích objev? pova?uje sevyrobení insulinu,objevené americk?mi badateli Bantingem a Bestem v roce 1922. Insulin je látka (hormon - budi?), která je tvo?ena u zdravého ?ivo?icha ve slinivce b?i?ní vedle trávících ??áv, odkud mízou p?echází p?ímo do krve. Má d?le?it? a nepostradateln? vliv na hospodá?ství s uhlovodany. Je-li slinivka b?i?ní neschopna vyráběli insulin, ztrácí tělo schopnost zadr?ovati uhlovodany, hladina cukru v krvi stoupá a cukr se vylu?uje mo?í. Je to nemoc známá pod názvemaktovka. V nyněj?í době se vyrábí insulin z hovězích sli- ■nck b?i?ních a pou?ívá se jako lék v těch p?ípadech cnkiovky. kde omezením diety se nepoda?í odstraniti cukr z mo?e a zmen?it: jeho mno?ství v krvi.Nejen mnul?, ale iostatní hormonyletech dokonale studovány a mnohé ; mm tr: ei.telství ov?em méně v?znamné ne? insulin, ;; mzmveny syntheticky, t. j. z chemick?ch látek, ni- im z ústroj?, kde normálně vznikají. Tak byl syntheticky t?.t raven thyroxin, hormon ?títné ?lázy, mu?sk? a ?ensk? t-.hlavní hormon, ze zví?ecích ?láz byl vyroben hormon p?i?títn?ch tělísek, hormon k?ry nadledvinek a ?etné horniny mozkového podvězku (hypofysy). O této ?láze je nyní známo, ?e je -jak?msi úst?edím pro ostatní ?lázy, vyrábějící hormony.Objevy na tomto poli jsou nejen prakticky d?le?ité, ale i teoreticky mají sv?j v?znam, nebo? badání objevilo zde ietnak ?innost ?láz namnoze pro ?ivot nezbytnou, jednak "světlilo celou ?adu pochod? ?ivotních v těle se odehráva- jtcích. Lé?ení těmito látkami, neboli hormony, jak jsou od- t; mě naz?vány, je ov?em lé?ení pouze substitu?ní; to znamená, ?e na p?. p?i cukrovce vst?ikovan?m insulinem pouze nahrazujeme jeho nedostatek v těle, kde nemocn? pankreas jej nevyrábí. Chorobu pankreasu ov?em insulinem nevylé?íme, pouze nahrazujeme ?innost této ?lázy a b?vá tedy nutno insulin oby?ejně (nezlep?í-li se nemoc sama) podávati trvale, ano, hor?í-li se stav slinivky b?i?ní nemocného, b?vá zapot?ebí ?ím dále tím vět?ích dávek.Jedním z druh?ch velk?ch úspěch? léka?ství je objev podstaty o lé?ení k?ivice a s tím souvisícíobjev vitaminu D.Nyněj?í stav vědomostí o této nemoci je: chováme-li mladého ?ivo?icha (ssavce) za nep?ístupu světla slune?ního, a to ultrafialové ?ásti tohoto světla a p?i stravě prosté vitaminu D, nevst?ebává se u něj dostatek vápenat?ch slou?enin z potravy a neukládá se toto vápno v kostech. Kosti měknou, a vyvíjí se stav toto?n? s k?ivicí, nemocí, která za p?irozen?ch okolností vzniká u dětí ?ijících v tmav?ch bytech a ?patně ?iven?ch. Vitaminem D, uměle vyroben?m, mo?no nemoc odvrátiti nebo její rozvoj zastaviti. Tého? ú?inku docílíme u někter?ch nemocn?ch oza?ováním ultrafialov?mi paprsky (horsk?m sluncem), je? jsou s to v k??i ?lověka vyrobiti D vitamin. Po továrnicku vyrábí se vitamin D z tukovité látky ergosterolu, získané oby?ejně z kvasnic, ozá?í-li se tato látka ultrafialov?m světlem.Kromě vitaminu D byly p?ipraveny i jiné vitaminy, na p?. vitamin A, jeho? nedostatek vyvolává zv??enou náchylnost k zánět?m, vitamin B, obsa?en? normálně ve slupkách semen, jeho? nedostatek vyvolává zánět nerv?, zvan? beri-beri, a vyskytující se v těch krajích, kde se lidé ?iví jenom loupanou r??í, a vitamin C, obsa?en? v paprice, kysaném zelí, citronech a pomeran?ích, jeho? nedostatek vyvolává kurděje. Teoreticky jsou tyto objevy zajímavé, prakticky nemají kromě D vitaminu ten v?znam, jak? se jim ?asto p?isuzuje. Na?e strava je tak rozmanitá, ?e obsahuje pravidelně vitamin? dost. A nadbytek vitamin? m??e b?ti ?kodliv? — tak na p?. nadbytek vitaminu D mo?no —volatí u pokusného zví?ete arteriosklerosu, zkornatění ?er-en (nadbyte?né ukládání vápna nejen do kostí, ale i do jin?ch ústroj?, na p?. cev, ledvin a pod.)Jiné pokroky.Z ostatních pokrok? medicíny v posledních letech je jmenovati aspoň jen letmo je?tě objev lé?ení zhoubné chudokrevnosti jater, pokroky na poli sérologie, zdokonalován: chirurgick?ch obor?, lé?ení cizími bílkovinami, z fysikál- ního lé?ení lé?ení radiem, roentgenem, lé?ení teplem prováděné diathermií a krátk?mi elektrick?mi vlnami atd.V profylaktické medicíně z největ?ích objev? jsou: objev p?ená?ení skvrnitého tyfu ?atní v?í, co? zamezilo epidemické ?í?ení této nemoci, objev o?kování proti tuberkulose, je? lze bohu?el prováděti jen prvé dny po narození dítěte, a objev o?kování proti zá?krtu, které je ú?inné a? v 80%.Ale nejen tyto zásadní objevy p?inesly u?itek, stejn? úspěch mají i zdokonalené staré zp?soby lé?ení. P?esné hodnocení lé?iv p?ineslo mo?nost spolehnutí na jejich ú?inek, zdokonalení na p?. techniky narkosy a místního znecitlivění, je? zmen?ilo podstatně risiko operací.Na poli organisace medicíny nem??eme odep?i ti pozornostnemocenskému poji?tění,které právě u nás se rozrostlo do největ?ích rozměr? a b?vá s ?etn?ch stran p?ík?e napadáno. I kdy? jsme si vědomi velk?ch stín?, které nemocenské poji?tění má, na p?. ?e je drahé, ?e je ?asto doménou stranického ko?istnictví, ?e je institucí více sociální ne? zdravotní, ?e je ?asto ?patně vedeno, ?e neslou?í dost svému cíli, ?e nivelisuje léka?e i jejich v?kon, musíme mu p?es tuto ?adu nedostatk? p?iznati jeden velik? úspěch. Nemocenskému poji?tění se poda?ilo to, o co se léka?i marně sna?ili po staletí, ano od dob Hippokratov?ch. Pacienti toti? v?dy p?icházeli k léka?i pozdě, musili-li si jej sami platiti. Mamě medicína v?dy zd?razňovala nutnost v?asného lé?ení. Soukrom? pacient vyst?ídal v?dy nejd?íve v?echny domácí prost?edky a pak teprve p?i?el k léka?i. Tuto nesnáz nemocenské poji?tění hravě zdolalo, ob?an musí je platiti tak jako tak, a tedy se sna?í, aby z toho aspoň něco měl. I p?ichází k léka?i, jakmile jej něco píchne, jakmile se mu zazdá, ?e ?patně vypadá, ano obtě?uje léka?e i kdy? mu je?tě v?bec nic není. Nemocenské poji??ovny tuto skute?nost pochopitelně nelibě nesou, proto?e jim p?ijde draho; nejlaciněji by jim toti? p?i?el ?len, kter? by bez dlouhého stonání hned zem?el, ale v této pro pokladny nep?íjemné okolnosti je nejmocněj?í argument pro nemocenské poji?tění. V?asná diagnosa na p?. jedné rakoviny, je? m??e b?ti operací odstraněna, má vět?í cenu, ne? hmotná ?koda zp?sobená dvaceti simulanty.tgtNebylo mi mo?no vypsati zde v?e, co p?ineslo v medicíně posledních několik desítiletí. Ale snad to sta?í k tomu, abychom si polo?ili otázku, zda jednou léka?ství zdolá v?echny nemoce. Up?ímná odpově? zní: nezdolá. Nemoc znamená v?dy zápas mezi tělem a nějakou ?kodlivinou. Jsou-li tyto dvě slo?ky v ur?itém poměru, resp. jsou-li p?ibli?ně rovnocenné, m??e medicína tuto labilní rovnováhu vzájemného zápasu posunovati na stranu p?íznivou ?lověku. Je-li v?ak ?kodlivina, a? u? bakterie, jedovatá látka atd.. p?íli? intensivní, není mo?no ani p?irozeno, aby zde medicína prospěla. Tak na p?. mo?no o?ekávati úspěch od lé?ení spálenin, s pokrokem medicíny bude snad lze lé- ?iti spáleniny ?ím dále tím rozsáhlej?í, ale p?ekro?í-li teplota ?kodlivě p?sobící ur?itou mez, bude medicína v?dy bezmocná. Zuhelnatělou mrtvolu nikdo nevzk?ísí. A tím je rozvoj léka?ství ohrani?en.P?ítomnosti,Zase o NěmeckuPí?eme te? snad p?íli? mnoho o Německu a také toto ?íslo ?P?ítomnosti“ toho bude plno, ale konec konc? o ?em jiném máme psáti? Lidé pod Vesu- vem, chystajícím se k v?buchu, myslí na Vesuv a ne na něco jiného.Musíme referovat ?tená??m, jak dopadla ?Venkovem“ vyvolaná debata o tom, m??eme-li starosti ostatních nechati jejich starostmi a sami se dohodnout s Německem a ?iti klidně a bezpe?ně v Evropě tak rozbou?ené. Odpověděli jsme: je-li to mo?no, jsme povinni v?emi silami se o to sna?iti. Agrární noviny nakonec na?ly v sobě tolik intelektuální poctivosti, ?e napsaly o nabídce, Hitlerem nám pr? u?iněné: ?Jest ov?em jiná otázka, jakou by ta nabídka měla cenu.“ Tím zdá se b?ti tato věc vy?ízena. Nebudeme se p?ece hádati o pytel, o něm? nevíme, co v něm jest, a ve kterém mo?ná není nic. P?ipou?tíme, ?e někter?m na?im v?letník?m do Německa tam někdy někde někdo něco povídal; oficielní nabídka to nebyla, a kdyby i byla, musili bychom ji pozorovat velmi skepticky. V?echny dne?ní evropské děje je mo?no vylo?iti jen tak, ?e Evropa ned?vě?uje ani slavnostním slov?m nyněj?ího německého re?imu. Kdyby d?vě?ovala, nebylo by p?í?in k poplachu. Co? nemluvil Hitler tolikrát a tak pěkně o míru? Také Goring, jen? je jen o málo citlivěj?í a slitovněj?í ne? nějak? krut? star? b?h války, se p?ece několikráte o míru rozpovídal. P?es to, ku podivu, si Evropa neoddychla. Máme snad my jediní b?ti tak podivín?tí, ?e bychom se úplně uklidnili, kdybychom od dne?ního německého re?imu do rukou dostali ?árek papíru? My te? musíme dát v?ichni hlavy dohromady a p?em??let, jakou cenu mají německá prohlá?ení. Jestli?e uznáme, ?e mají cenu, pak bychom musili i hrdost zapudit a po?ádat Hitlera, aby u?inil ono prohlá?ení o ?historické roli ?eskoslovenska“, které pr? podle zpráv někter?ch v?letník? u?initi zam??lel. Agrární tisk nem??e p?estátí na konstatování, ?e ?jest jiná otázka, jakou by ta nabídka měla cenu“, n?br? musí tuto otázku svědomitě lu?titi. Zdá se, ?e ji lu?til a rozlu?til, nebo? debatu náhle p?eru?il.Velmi prosíme, aby, jestli?e někdo někomu jinému se chce dostati na kobylku, zvolil k tomu jin? obor ne? ten, ve kterém jde o to, udr?íme-li své slavné zisky z r. 1918 nebo neudr?íme. Je dosti jin?ch p?íle?itostí, a chce-li někdo na někoho nap?áhnout h?l, a? ji u?ízne z jiného ke?e ne? z tohoto. A p?i tom a? dá pozor, nezpívá-li náhodou nevědomky písni?ku, kterou slo?ili Němci. Nebylo by to nic divného: v Rumunsku a v Jugoslávii pracuje hitlerismus tak, ?e ?tve stranu proti straně, a pravděpodobně se o to pokou?í také u nás. Tomu cíli mají asi slou?iti také zprávy o tom, ?e Hitler byl ochoten u?initi o nás nějaké uspokojivé prohlá?ení. Je?tě jednou pravíme, ?e je to mo?no, poněvad? někdy také úto?ník je ochoten skr?ti revolver za záda, kdy? se blí?í ke své oběti. Ale je na?í povinností b?ti tak prozírav?mi, abychom nepodlehli pouhé intrice, která má v nejd?le?itěj?í věci za?iti rozkol mezi nás. Nejsme pesimisty: i ten rozpínav? pangermanis- mus, kter? se nyní zrodil v Německu, dá se udr?et na uzdě, ale jistě ne chab?mi, dětinsk?mi prost?edky. Noví pánové Německa jsou ctitelé síly a jsou v tom ohledu náramn?mi realisty: dají se udr?et jen pohledem na sílu na straně druhé. Tak dlouho jsme se p?imlouvali za pacifistickou politiku v??i německé republice, a? nás kdekdo naz?val germanofily. Dnes se u? ve Francii uznává, ?e kompromisy s německou republikou jen neprávem byly naz?vány germanofil- stvím. Ale pozdě bycha honit. Nyní máme co ?initi se zcela jin?mi Němci a proto si musíme také zcela jinak po?ínati. Proto dne?nímu pangermanismu pom??e jen za?aditi se do systému, jeho? síla bude zjevná. Hitlerovi není mo?no ?eliti domluvami nebo morálními úvahami. S ka?d?m tak, jak t?eba.Na konci svého posledního ?lánku uve?ejnili jsme v?zvu, aby ka?d?, kdo ví pro ná? stát o lep?ím prost?edku bezpe?nosti ne? za?aditi se do silné protině- mecké aliance, se p?ihlásil a pověděl, jak? je to prost?edek. Dostali jsme několik dopis?, ve kter?ch se praví: tento prost?edek je vyhlá?ení neutrality. Opravdu, kdyby tak jednodu?e bylo mo?no zbaviti se v?ech nebezpe?í, byli bychom povinni to u?initi, i kdyby se snad na?i nyněj?í p?átelé na nás za to dívali jako na zrádce. ?ivot národa je snad t?eba i v??e ceniti ne? jeho ?est: Polsko se nyní pokou?í pohybovati na této linii. Av?ak ani problém neutrality není nic jiného ne? zase ten problém, jak dalece mo?no vě?it nyněj?ímu německému re?imu. Neutralita, jak známo, jako dialog nem??e b?ti vytvo?ena jen jedním, je k ní t?eba dvou. Pokud vím, Belgie byla roku 1914 také neutrální, a ?v?carsko a Rumunsko, a? jsou dnes notoricky neutrální, p?ece opevňují své německé hranice. Poměry jsou tak spleteny navzájem, ?e prost?m vyhlá?ením neutrality není mo?no vysvoboditi se ze zmatk?. Roku 1920, za rusko-pol- ské války, vyhlásila na?e vláda nejp?ísněj?í neutralitu. P?es to nikdo v ní nepochyboval, ?e jestli?e komunistické Rusko povalí Polsko, vtrhne rudá armáda p?es v?echnu neutralitu také na na?e území, aby tu z?ídila vládu rad. Dne?ní pangermanismus není o nic méně rozpínav? ne? tehdej?í komunismus. Nepochybuji celkem o tom, ?e vál?ící Německo by ochotně p?ijalo na?i neutralitu, jestli?e by se ov?em nedomnívalo, ?e na?eho území pot?ebuje jako obilnice nebo jako nástupního m?stku do st?ední Evropy. Mohli bychom obchodovat s oběma vál?ícími stranami, zatím bohatnout a ?íkat si; jak jsme chyt?í! Ale to by byla jen chvilková nádhera. Neutralita by v?echny problémy na?í bezpe?nosti neroz?e?ila, n?br? jen odsunula po tu dobu, co by trvala válka. Pak v?echno, co se nyní viklá, viklalo by se dvojnásob a trojnásob. Kdyby ov?em Německo bylo pora?eno, pak by bylo dob?e, pak jsme jednali moud?e a ?těstí nám p?álo. Jestli?e by v?ak Německo porazilo své odp?rce, dovedeme si plasticky p?edstavit svou situaci vedle této vzpupné, vítězstvím zpité a kru- testi ve válce vyu?iv?í se ?í?e? Pak bychom byli vedle Německa bez pomoci, bez p?átel, opu?těni ode v?ech, bez mo?nosti pustit se s ním do boje, prakticky odkázáni na splňování jeho rozkaz?, i kdyby se t?kaly celistvosti na?eho státu a t?eba i někter?ch stránek na?í svobody. To je ta neutralita. Mohou p?ímluvci neutrality s dobr?m svědomím b?ti p?esvěd?eni, ?e v takové situaci vítězné Německo, které by se stalo v?emocn?m ve st?ední Evropě, nechalo by nás na pokoji? Jestli?e ano, pak nech? se dále p?imlouvají za neutralitu.Věru nám není lehko takto mluviti, kdy? jsme se byli patnáct let up?ímně exponovali za pacifismus. Jsme v?ak p?esvěd?eni, ?e, dokud se německ? re?im nějak neocho?í (doufáme v to), není pro nás zatím jiné politiky, jako ani pro jiné státy jí není. ?e je jen jedna mo?nost a několik ilusí. Trock? ve své knize o ruské revoluci se ptá, pro? poslední car Mikulá? tak velice se podobá ve svém jednání a cítění Ludvíku XVI. Odpovídá, ?e na malou událost mohou r?zní lidé reagovat r?zně, podle své povahy. Jestli?e v?ak je p?itla?í k zemi velká tragedie, zmizí indivi- duelní rozdíly a v?ichni dělají stejné primitivní pohyby. Podobně je mo?no vylo?it a p?edpovědět reakci světa na Hitlera. K německé republice se mohly r?zné státy chovat r?zně, také s nerozumnou vzpup- ností, ale tak velká událost, jako je T?etí ?í?e, p?inutí na konec v?echny reagovat stejn?m, primitivním, sebezáchovn?m zp?sobem. Proto dávno jsme u? p?edpovídali, ?e Itálie a Anglie nakonec, a? zkusí to i ono, stanou se aktivními ?leny fronty, která bude budovat záruky proti německému nebezpe?í. Odva?ujeme se toté? p?edpokládat i o Polsku. Ani zde není je?tě v?ech dn? konec. Itálie dost dlouho se dom??lela, ?e svět je tak idylick?, aby jí dop?ál luxus dvojí hry. Pochybuje dnes někdo o tom, kam se postavila? Rozdíl mezi ní a Anglií je jen v tom, ?e Itálie (po loňsk?ch ?ervencov?ch událostech v Rakousku) dojela rychlíkem tam, kam Anglie jede osobním vlakem a se zastávkami. ??ast Anglie na konferenci ve Strese dostate?ně ukazuje, kam tento stát smě?uje.Angli?tí státníci, aby ?ádnou chanci nezanedbali, rozjeli se p?ed tím i do Berlína k p?ímému hovoru s Hitlerem. Pro?, vrátiv?e se odtamtud, ?li do Stresy a pro? se nedohodli s Hitlerem? Věru by jim to bylo snaz?í ne? nám. Jestli?e oni se nedohodli, vidíme v tom d?kaz, ?e my je?tě méně se m??eme zatím dohodnout. Ov?em, i my vě?íme, ?e na konec dohoda s Německem bude mo?ná, ale dohodnout se s ním bude musit ne ten nebo onen osamocen? stát, n?br? kolektivní, imponující a k obraně p?ipraven? systém. Jaká nehoda pro nás, kdybychom z tohoto systému byli vylou?eni! A jaká tragická hloupost, kdybychom se dokonce vylou?ili sami!?íká se, ?e Německo ideu obklí?ení nesnese a ?e obkli?ování tím spí?e povede k válce. Je to mo?né, poněvad? někdy ten, kdo obm??lí násilí, skute?ně nesnese my?lenku, ?e by se obě? chtěla bránit. Av?ak k válce by obkli?ování Německa vedlo jen v tom p?ípadě. ?e by to bylo obklí?ení slabé. Jestli?e v?ak ne- chcete, není ani t?eba mluvit o obkli?ování. Jde o to, aby politika Spole?nosti národ? kone?ně podlo?ena byla dostate?nou mocí i vojenskou. Chceme dělat ?enevskou politiku, ale pova?ujeme za nezbytno, aby za ní bylo dosti síly. Německu musí dve?e do ?enevy ov?em z?stat stále otev?eny. Musí vědět, ?e tam bude vítáno s potě?ením. Zále?í na něm, jak? poměr bude míti k Spole?nosti národ? a k silám, které za ní budou seskupeny. Na?e protiněmecká aliance neznamená ve sv?ch d?sledcích nic jiného ne? Svaz národ? op?en?, jako byl, o koalici hlavních mocností. V tom okam?iku, kdy Německo rozhodne se vrátit do ?enevy a provozovat politiku, která s ?enevou se snese, nebude se musit pova?ovat za obklí?eno, n?br? bude moci s námi v?emi obkli?ovat nějakého jiného ru?itele míru, kdyby se vyskytl.A je?tě něco: ?ádná cena za zachování míru není p?íli?ná. Aby Evropa se proti německému nebezpe?í sjednotila, musí provozovat v??i Německu rozumnou a v?em pochopitelnou politiku, musí se t?eba odhodlat t?eba i k rozumné revisi mírov?ch smluv. To v?echno za tím ú?elem, aby měla za sebou pravdu a právo. Jaká v?ak ?koda, ?e tato rozumná revise mírov?ch smluv nebyla dána darem ji? německé republice! Nyní posílí je?tě Hitlerovo postavení. Ale to je věc, proti které nem??eme nic dělati. Hitlera, pokud neohro?uje svět, musíme pova?ovati za vnit?ní problém Německa.F. Peroutka.poznámkyCo se stalo ve Strese?Ve Strese samotné nestalo se nic. Aspoň nic hotového. Skute?né v?sledky shledáme a? tak za ?ty?i, ?est neděl, a? vyzrají. Zato dozrálo tu, co bylo p?ipravováno cestami a během cest ?imonov?ch a Edenov?ch v minul?ch ?ty?ech nedělích mezi Pa?í?í, Berlínem, Moskvou, Var?avou a Prahou. V pátek projevilo se to nikterak u? neobvyklou formou sensace po ohlá?ení nového Hitlerova rozhodnutí sirem Johnem Simonem ve Strese: Německo p?istoupí ke kolektivnímu paktu pro evropsk? v?chod, i kdy? některé státy sjednají p?i tom mezi sebou obranné vojenské smlouvy. Je to novinka, která ve věci samé také nová není. Jen forma oznámení a tentokráte zejména p?ijetí, v situaci krajně vyhrocené dodala jí nápadnosti a poskytla novinám p?íle?itost k nasazení znám?ch reflektor?. Jako po berlínské sch?zce vyzdvihovala se tvrdo?íjnost a nenasytnost Hitlerova, tak nyní zas jeho obrat a ústup.Doopravdy není valného rozdílu mezi v?erej?kem a dne?kem, pokud jde o Německo. V?chodní pakt, o něm? se nyní mluví, není t??, kter? se mu d?íve nabízel. Kancelá?e na Quai ?Orsay, ve Foreign Office a Wilhelmstrasse horlivě pracovaly a poda?ilo se jim najít k??enou formuli. Německo, jak známo, odmítalo v?chodní pakt o vzájemné pomoci a nebylo samo. Anglie vzala, zejména po náv?těvě Edenově, vá?n? z?etel k námitkám Polska. Laval v srdci svém nikdy v Barthou?v projekt nevě?il a Litvinov dal si kone?ně ?íci. Tak vznikly minul? t?den na místě v?chodního paktu dvě smlouvy o vzájemné pomoci, franko-ruská a rusko-?eskoslovenská, zalo?ené na bezpe?ně právní p?dě ?mluvy Spole?nosti národ?. Právě proto nedá se te? proti nim nic namítat. Takové smlouvy byly p?ijaty na vědomost také u? signatá?i smlouvy locarn- ské. Tenkrát byla to smlouva franko-polská a franko-?esko- slovenská. Sovětská unie je nyní také ?lenem Spole?nosti národ?. Není nic p?irozeněj?ího, ne? ?e si zaji??uje v?hody ?lánku 16.Německo mohlo ov?em p?esto postavit se proti tomuto postupu a odmítnout za takov?ch okolnosti podpis i onoho oslabeného kolektivního paktu, omezeného na závazek ne- úto?ení a konsultace, kter? siru Johnovi samo nabízelo místo v?chodního paktu podle sepsání Barthouova. Tato tvrdo?íjnost nebyla v?ak p?edem pravděpodobná, nechtělo-li Německo zatla?it Anglii samo na linii sv?ch odp?rc?. A tak tedy skute?ně v pátek ve?er baron Neurath britskému vyslanci potvrdil, ?e Německo nic nemá proti individuálním dvojstrann?m obrann?m pakt?m, budou-li sjednány mimo rámec samotného kolektivního paktu o neúto?ení. To znamená, ?e Spole?nostnárod? — a prakticky Anglie — musí ru?it, ?e pu?ky nespustí samy. Německé stanovisko sice v zásadě nijak nezadává dosavadnímu postupu, p?edstavuje v?ak p?ece jist? pokrok. Lze ?íci aspoň tolik, ?e zavazuje ve sv?ch d?sledcích t?etí ?í?i k návratu do ?enevy.R. P.Slovensko p?ed volbami?Politická situace na Slovensku vyvíjela se v posledních letech hospodá?ské krise směrem k zdravěj?ímu názoru na politiku. Krise p?inesla i jakési vyst?ízlivění z politické frázo- vitosti. Nesta?í u? fráze, nesta?í pouhé heslo, nesta?í ve?ejné shromá?dění s prapory a hudbou — ?ádá se konstruktivní práce a bilance toho, co bylo vykonáno. Na tuto změnu psychologie slovenského voli?e jest nutno klásti velk? d?raz. Jen z ní dovedeme si vysvětliti, pro? ta hesla, pro která kdysi i krev tekla, dnes nep?sobí. A jen z ní dovedeme usouditi na p?í?tí politické rozvrstvení Slovenska.?ekl jsem, ?e hesla v?erej?ka u? netáhnou. Netáhne heslo autonomie. Je ot?epané dlouholet?m oběhem. Není nové. A je prázdné. V první ?adě jest prázdné ve své ?ásti hospodá?ské. Krom slib? nedává ni?eho. A sliby? Těch u? se slovensk? voli? skute?ně p?ejedl. Sliby táhly v době hospodá?ské konjunktury, v době, kdy se ?ilo vesele a snadno. Jeliko? tehdy bylo mo?no mnohého poměrně snadno dosáhnouti, vě?ilo se i slib?m nesplniteln?m. To byla doba hospodá?ské konjunktury, ale i konjunktury hesla autonomie. Proto také — vzpo- mínáme-li let p?ed rokem 1930 — ?ilo se veselej?ím politick?m ?ivotem a ?e?níci, kte?í chtěli strhnouti lid na svou stranu, nemuseli se mnoho namáhati. Vysta?ili hesly a frázemi, je? si p?inesli z ?e?nick?ch kurs?. Kdybychom si chtěli (?ekněme z d?vod? historick?ch) ur?iti poslední mezník oné politické konjunktury, mohli bychom uvésti Nitru. Tam se naposled vesele bou?ilo i jménem autonomie, ale tam — bylo to roku 1933 — byla pochována i doba politické konjunktury. Byl to poslední odzemek, poslední junácké klání těch, kte?í spoko- jovali se ?e?nivostí, vě?íce, ?e politiku sta?í dělati slovy a rozmáchl?mi gesty. ?ivot, kter? následoval po Nit?e, usvěd?il je z omylu.Jen?e tě?ko si odvykati. Máme-li na mysli v této chvíli slovenské Fudáky, musíme se tázati, zda se vzdali své heslo- vitosti ?i nikoliv. Nevzdali. Pochopili sice, ?e s autonomií toho mnoho u? nedosáhnou a proto se chopili jiného hesla. Bylo to heslo protisokolské. Ale tu se l’u?áci chopili zbraně p?íli? zrezivělé. O sokolech a jejich ?hrozn?ch“ ?inech (viz kapitolu vyhazování k?í??, rozbíjení soch svát?ch atd.) se hovo?ilo na Slovensku hned od p?evratu. Utvo?ila se jakási fiktivní pravda, to jest: nepravda, neustále a vytrvale opakovaná, se stala vírou. Vě?ilo se — bez d?kaz?, p?ímo legendárně — ?e sokolové ?rúcali k?í?e“. Ale zase: hovo?í se to u? patnáct let. A jak u? to u legend b?vá: p?vodní elán z toho vyprchal a z?stala právě jen legenda, která bude ?ím dále tím nejasněj?í, rozplizlej?í. A tuto starou, zrezivělou zbraň vytáhli Fudáci do leto?ního p?edvolebního zápasu. Beznadějně. Sokolové rozhodněji se bránili dnes ne? kdykoliv d?íve, ?ádali d?kazy a doklady, a kdy? jich nebylo, strhli onu tajemnou rou?ku s legendy a jednou prov?dy ukázali, ?e pověsti o onom bezbo?ném ?ádění v dobách p?evratu jsou smy?lenkami. Tedy i o tu jednu záva?nou protisokolskou a tím sou?asně i proti?eskou legendu se 1’udáci sami p?ipravili. Chcete-li, m??ete to pova?ovati za plus nyněj?ího p?edvolebného zápasu.Zjevila se tedy druhá zbraň: sjednocení slovensk?ch autonomist? bez rozdílu nábo?enského vyznání. In concreto jde o p?ípad Rázus-Hlinka. Nebudeme zkoumati osobní pozadí této zále?itosti. Jde nám o více. Jde tentokráte o politickou tragedii, která má v dějinách politick?ch hnutí — aspoň u nás — dokonce v?echny nále?itosti tragedie dle ?kolsk?ch u?ebnic: tragick? omyl, zápletku a tragick? pád. Tragick?m omylem, kterého se dopustil Rázus, jest právě ono spojení s katolick?mi 1’udáky. Nejde tu ani tak o nemo?né spojení pro rozdíly nábo?enského vyznání (a?koliv na Slovensku to hraje v?zna?nou úlohu), jako spí?e o násilné ztmelování dvou kulturních hodnot, které v?dy a p?ímo osudově stály proti sobě; jde tu o klasick? p?ípad oněch biblick?ch brat?í, kupujících a prodávajících prvorozenství za hrnec ?o?ovice. Pro pochybné politické v?hody se zde zaprodává veliká tradice slovenského evangelicismu, tradice, která znamenala pro Slovensko slovenskost a modernost, pokrokovost a silu. Z tohoto tragického omylu vyr?stá i ona tragická zápletka, v ní? jde o ?ivot a existenci staré, vlastně jediné p?edvále?né a p?edp?evratové politické strany slovenské, národně. A tato tragická zápletka kon?í pomalu i tragick?m pádem: o rozpoltěné národniary licitují nyní sloven?tí l’u?áci a sloven?tí agrárních My?lenka sjednocen?ch autonomist?, hozená Fudáky do p?edvolebního zápasu, jest a priori kompromitována. Evangeli?tí autonomisté, kte?í mravně měli posíliti posice katolického autonomismu, stali se p?edmětem handlu. Prohráli i morálně.Uvá?íme-li tedy, ?e heslo autonomie takto bylo podlomeno, ?e heslo protisokolské úplně se minulo ú?inkem, vidíme, ?e sloven?tí Fudáci jdou do voleb tentokráte jaksi — neFudácky. Jejich hesla netáhnou.Je tu v?ak heslo v?eobecné, jeho? si musíme také v?ím- nouti. Je to heslo: mladí do parlamentu. Nu?e — hesla jsou hesla a toto bude, aspoň dle p?edbě?n?ch známek, na Slovensku dodr?eno jen do nemnoha procent. Pokud jsou u? dnes známi kandidáti na poslanecké mandáty, nacházíme mezi nimi málo nov?ch jmen a málo mlad?ch lidí. Jestli chceme něco prorokovati s p?ibli?nou ur?itostí, m??eme prorokovati to, ?e těch mlad?ch — aspoň na Slovensku — bude málo.Jsou tu v?ak je?tě Ma?a?i, Co s nimi? Jak dopadnou? Jsou organisováni do dvou politick?ch stran a to stran oposi?ních. Jen?e obě tyto strany trpí chronickou nemocí. ?ijí plně uherskou minulostí, tou?í po návratu star?ch poměr?. Obě tyto strany jsou vedeny lidmi, kte?í vyrostli v minulosti a s p?ítomností se nesmí?í za ?ádnou cenu. Jsou to lidé víry ve velké Uhersko; jsou to beznadějní politi?tí poutníci, o?ekávající zázrak, kter? se nedostavuje. Vě?í v jeho p?íchod, jsou ochotni sepisovali melancholické závěti a odevzdávali svou víru sv?m nástupc?m. Zatím ?ivot jejich vlastních lidí jde svou cestou, která smě?uje ke kladnému poměru k novému po?ádku. Za tohoto stavu věcí jest ma?arská oposice, ideově ztrnulá a neohebná, neustále podemílána ostatními stranami, které jí ubírají p?du pod nohama. Proto vidíme, ?e ma?arsk? venkov se odklání od oposi?ních stran ma?arsk?ch a pomalu, zato v?ak trvale, se spájí s nov?m, ?eskoslovensk?m prost?edím. Proto strana agrární m??e mezi ma?arsk?mi sedláky získati dosti voli??. A proto jde mezi ně.Sledujeme-li dne?ní náladu na Slovensku, nem??eme ne? ?íci, ?e jest hodně klidná a hodně rozumná. Zdá se, ?e celkem si politické strany udr?í to, co mají, ba mnohde u dne?ních koalovan?ch stran se po?ítá a to s pravděpodobností se vzr?stem. Nebude tento vzr?st velik?, mnohde bude snad jen p?irozen?, av?ak na ?ádn? pád nebude v?sledek voleb ukazo- vati směrem do prava. A za dne?ní mezinárodní situace i jen udr?ení toho, co dnes jest, znamená vítězství demokracie — o co? vlastně jde v první ?adě.B. Múller.Kulturní boj?Tisk lidové strany, kdy? pí?e o kulturním boji, tvá?i se tak, jakoby chtěl ?íci: nevhánějte nás do situace, v ni? bychom byli nuceni se tlouci hlava nehlava. Z ?ásti tento hovor tisku lidové strany o kulturním boji mo?no vysvětliti blí?ícími se volbami. Ka?dá strana sna?í se p?ed volbami tvá?iti se bojovně. Proto také lidová strana zavádí ?e? ňa kulturní boj, aby se obklopila zdáním strany za něco bojující.Polo?í-li si lidová strana otázku, má-li b?ti jako strana, hájící katolické zájmy, nespokojena, musí si ?íci, ?e d?vod? k nespokojenosti není. V těchto věcech u nás jest stav, kter? m??e b?ti ozna?en jako snesiteln? pro obě strany: pro ty, kte?í jsou v církvích, tedy i v církvi katolické, i ty, kte?í v církvích organisováni nejsou. Nikomu se nebrání, aby vykonával svoje nábo?enské povinnosti; nikomu se nebrání, aby z církví vystupoval. Jest postaráno o nábo?enské vyu?ování; ten, kdo nechce děti posílat do nábo?enství, nemusí je tam posílat. Jest to stav snesiteln?; nemusí se líbí ti těm, kdo? by na p?. chtěli odluku státu od církve nebo těm, kte?í by chtěli, aby se stát v?slovně postavil za církev katolickou. Katolíci nemají p?íli? p?í?in s tímto stavem b?ti nespokojeni; jest to vidět i z toho, ?e musí hodně zveli?ovati nějakou drobnost, aby násilně vzbudili zdání, ?e se jim děje p?íko?í. Stát dává katolické církvi velmi slu?né prost?edky. P?edstavme si, ?e by se jednoho dne v dobrém roze?la církev se státem a ?e by od něho ne?ádala dal?í hmotné a jiné podpory. Stát by si ?el klidně dále svojí cestou, kde?to organisace církve by ji? za t?den stála p?ed otázkou, kde vzít peníze na platy církevní administrativy. Ale to jsou otázky, které sotva v dohledné době budou upravovány. Skute?n? katolík si m??e ?íci, ?e s dne?ním stavem věcí nemá d?vodu b?ti v celku nespokojen. Pro? tedy stálé vyhro?ování kulturním bojem?Nikdo nebrání na?emu katolicismu, aby ukázal svoji kulturní sBu. Ná? politick? i nepolitick? katolicismus má bez po?et mo?ností ukázat těm druh?m, ?e jest kulturněj?í, ne? druzí. M??e ukázat socialist?m, ?e dovede se o chudé a pracujíc! starati lépe, ne? oni. Má mo?nost ukázati levici, ?e dovede vydati lep?í, hodnotněj?í knihy, ne? ona. Má mo?nost ukázati list?m druh?ch politick?ch stran, co kultury, co národního ?ivota dovede vnésti katolick? tisk. Má mo?nost ukázati v parlamentě, jak dovede se katolicismus starati o v?echny vrstvy národní. Má mo?nost ukázati, jak dovede sblí?iti Cechy a Němce. Má mo?nost ukázati, ?e dovede spojití ?echy a Slováky v jedin? národní celek. Bez po?tu jest tu p?íle?itosti, aby katolicismus ukázal, co dovede. Uká?e-li, nezbude těm druh?m, ne? aby doznali svoji porá?ku. Na? katolíci musí hrozit kulturním bojem, kdy? mají mo?nost prací ukázat, co dovedou?V. G.Jak byl ve Francii zachráněn liberalismusJako v?ecky země, trpí 1 Francie agrární krisi. Její obyvatelstvo nem??e spot?ebovat vypěstované obilí, rostou sklady, ceny letí dol?. V ?ervenci 1933 pokusila se tomu vláda ?elit velice jednoduch?m zp?sobem: stanovila zákonem minimální cena p?enice (1?5 frank? za kvinta!, t. j. za 76 kg). To se rozumí, ?e oena nebyla dodr?ována, mlyná?i nekupovali, a tak to nakonec dopadlo zas jako d?íve; p?enice se prodávala za 60, 70, nejv?? 80 frank?. Nejhor?í v?ak bylo, ?e cena chleba z?stala stejně vysoká, proto?e byla stanovena podle ú?edního kursu p?enice. Mlyná?i a peka?i vydělávali, kde?to sedláci byli biti. Ztroskotání tohoto naivního zákona bylo ov?em znamenit?m argumentem pro skalní liberály. Vidíte, ?íkali, takhle to dopadá, kdy? se zasahuje do ?elezného mechanismu nabídky a poptávky.V prosinci minulého roku ?la na to tedy Flandinova vláda s jiného konce. P?edně omezila zákonem osevné plochy. Nikdo nesmí osít víc ne? pr?měr z posledních t?í let. Sedláci musí hlásit ú?ad?m velikost sklizně, podléhají kontrole ministerstva zemědělství, které jim dokonce — byla-ll produkce veliká — m??e zakázat prodej ?patného obilí. Minimální ceny stanovené d?ívěj?ím zákonem vláda odvolala a zavázala se dále, ?e vykoup! do 1. ?ervence zb?vající zásoby, je? se odhadují na 20—25 milion? kvintal?. Bude ji to pr? stát 1.5 a? 2 miliardy frank?, které hodlá umo?iti do desíti let. Uvalila za tím ú?elem na mlyná?e a na sedláky daň ze semletého obilí. První budou platit 1.50 a? 5 frank? z kvintal?, druzí 4 franky. A hle, tento zákon si skalni liberálové libují! Kone?ně pr? se na?la vláda, která rozumí hospodá?sk?m věcem.Co se na tomto zákoně liberál?m tolik líbí? ?e zru?il vázanost cen. Jakmile stát nediktuje p?ímo ceny, mají dojem, ?e volná vláda zákona nabídky a poptávky byla zachráněna. P?i tom nepozorují, ?e nov? zákon jde za t?m? cílem jako star?, jen?e jin?mi prost?edky. Kde?to první se pokou?el regulovat ceny tím, ?e je autoritativně stanovil, chce je regulovat druh? tím, ?e omezuje v?robu obilí. ?el-li první na věc p?ímo, jde na nl druh? nep?ímo a v?sledek mohl b?t v obou p?ípadech t??. Star? zákon toti? ztroskotal jen proto, ?e byl neúpln?. Chtěl-li, aby se minimální ceny skute?ně zachovávaly, neměl to nechávat dobré v?li mlyná?? a obchodník?, n?br? měl — podobně jako u nás — zavést monopol anebo vykupovat obilí sám. Rozhodně není chyba v tom, ?e se star? zákon proh?e?il proti principu nabídky a poptávky, a jistě nemá nov? zákon úspěch proto, ?e onen princip respektoval. Oba u?inily podstatně toté?: suspendovaly onen slavn? princip, jen?e ka?d? jin?mi prost?edky a jeden neobratně, kde?to druh? obratně. Ale hospodá??tí liberálové jsou dnes skromní, spokoju jí se pouh?m zdáním. Jen kdy? se nesahá p?ímo na ceny. Jinak se m??e dělat ledacos.Z. S.Co je to ?Ideov? sjezd první ?sl. generace“?Je?tě jsou v paměti listopadové kravaly studentské z minulého roku, vyvolané kampaní pra?ského Svazu ěsl. studentstva za vrácení insignií. Tyto kravaly, o ně? se svorně p?i?inili ?ovinisté v?ech odstín?, sice uspí?ily utvo?ení Národního sjednocení, ale mezi studentstvem sjednocen?m neprospěly. Naopak od listopadu vliv Studentského národního sjednocení (SNS) stále klesá. To se projevilo hned ve volbách do fakultních spolk?, v nich? spojené levicové studentstvo získalo pr?měrně 20% proti minulému roku. V lednu ovládli levicoví studenti spolu s agrárníky Sváz slov. Studentstva v Bratislavě. V Praze mají sice národní studenti vět?inu, ale volby ve Svazn musely b?t odlo?eny o t?i měsíce, proto?e se národně sjednocení nemohli dohodnout mezi sebou. Rovně? v ?st?edním svazu ěsl. studentstva museli národní studenti dát ?ty?i zástupce levici, po prvé za celou dobu, kdy ovládají ?st?ední svaz.To bylo t?eba p?edeslati, abychom pochopili, pro? se rozhodl pra?sk? Svaz studentstva oslavovat a? nyní 301eté trvání, kdy? byl p?ece zalo?en r. 1904 a jeho? jubileum se p?ece mělo slavit loňského roku. A zvlá?tě, pro? se rozhodl jubileum oslavitl svoláním ?í?ského ?Ideového sjezdu první ?eskoslovenské generace“ ve dnech 18. a? 22. dubna. Později bylo datum p?elo?eno na 2.—5. května, tedy těsně p?ed volby. Je známo, ?e Národní sjednocení spoléhá p?edev?ím ha úspěch u mlad?ch voli??, a genera?ní sjezd měl ukázati zvlá?tě Praze, ?e ?mláde? je na?e“. Jako referáty byla stanovena témata: 1. Je kultura politická? 2. Státní národ a men?iny. 3. Národ a státní z?ízení. 4. Stav a úkoly sou?asné generace (kulturní osvětlení). — Tedy pro dne?ní studentskou generaci skute?ně mistrně vybráno. Pe?livě se vyhnul P?ípravn? v?bor referátu hospodá?skému.Jako referenti byli najmenováni spolupracovníci ?Modré revue“. Ov?em obsadili si p?ijímací komisi, která o ka?dé p?ihlá?ce měla zvlá?? rozhodovat!. Na takto ?p?ipraven?“ sjezd pak pozvali ostatní studentské slo?ky a politické organisace mláde?e. Ty měly na vybranou, bu?to podmínky p?ijmout, nebo se nezú?astnit.P?ipravovanému sjezdu se v?ak stal malér. Po?ítal sice s tím, ?e snad některá studentská organisace s p?ípravou sjezdu nebude souhlasit, nepo?ítal v?ak s tím, co se stalo. 21 pra?sk?ch studentsk?ch spolk?, politick?ch frakcí, koleji, fakultních spolk? vyzvalo své ?lenstvo, aby sjezdu se nezú?astnilo. Stejné prohlá?eni u?inil i Klub agrárních akademik?. Tim genera?ní sjezd byl dokonale isolován jako podnik Národního sjednocení.Josef Hájek.Jak vypadá ta ?k?ivda“(Slováci a ministerstvo ?eleznic.)P?i ka?dém jmenování ve ve?ejné správě neopomenou lu?áci spustit k?ik, ?e se zase stala k?ivda slovensk?m uchaze??m. Letos toho k?iku je o to víc, ?e je p?ed volbami, a také proto, ?e do státních slu?eb se p?ijímá víc ne? v letech minul?ch. Tak 9. dubna t. r. p?inesl ?Slovák“ velmi roz?ilenou zprávu o p?ijímání in?en?r? ministerstvem ?eleznic. Tvrdí se v ni, ?e sloven?tí ?adatelé nebyli ani povoláni k léka?ské prohlídce, respektive k psychotechnické zkou?ce. K léka?ské zkou?ce do Bratislavy byli pr? povoláni jen ?e?i z historick?ch zemi (i ?e?i ze Slovenska byli pr? opomenuti) a Němci, kte?í ani dostate?ně státní jazyk neovládají. Proti tomuto tvrzení bez ?ísel a p?esn?ch dat, je? jistě p?jde od úst k úst?m mlad?ch slovensk?ch lidí, nezb?vá ne? polo?it p?esná data a vě?it, ?e ti, kte?í dnes dávají víru tvrzením orgánu slovenské strany 1’udové, si jednou zvyknou na zp?sob diskuse, která operuje p?esn?mi daty a ?e jednou budou od redaktor? ?Slováka“ s mnohem vět?ím d?razem chtít p?esná ?ísla ne? je chtějí dnes. —iV ?íslech vypadá postup ?elezni?ní správy takto: ministerstvo ?eleznic se rozhodlo, ?e p?ijme 40 strojních a 90 stavebních in?en?r?. Na těchto 130 míst se se?lo p?es 600 ?ádosti. Z těch bylo 63 ze Slovenska. A to: 36 ?adatel? bylo národnosti slovenské, 14 národnosti ?eské (sloven?tí ?e?i), ostatní byli bu? Ma?a?i nebo Němci. Dva Slováci a dva ?e?i ?ádosti odvolali, tak?e zbylo 34 ?adatel? slovensk?ch a 12 ?esk?ch. Z 34 slovensk?ch ?ádostí: 1. pět nemohlo p?ijít v úvahu pro vady formální (nedostatek osobních dat, nedostatek doklad? atd. Pro zajímavost: u jednoho uchaze?e, za kterého se dokonce p?imlouval jeden Fu?áck? politik, chybí: údaje o prospěchu, údaje o rodi?ích a místo pobytu; 2. jeden nevyhověl léka?sky, tak?e nem??e b?t povolán k psychotechnické zkou?ce; 3. devět uchaze?? nevyhovělo pro nedostatek odborné kvalifikace, t. j. nejsou in?en?ry strojními nebo stavebními Z těchto devíti uchaze?? je 6 elektroin?en?r?, jeden lesní, jeden vodní a jeden hutní in?en?r. Pro léka?skou, resp. psychotechnickou zkou?ku p?ichází tedy v úvahu 19uchaze??národnosti slovenské. Z nich podalo sedm svoje ?ádosti a? v b?eznu 1935. Nebylo je proto mo?no povolat v prvním turnu. Ostatních 12 uchaze?? bylo povoláno k léka?ské prohlídce. Z těch tl, kte?í vyhověli, jsou povoláváni k psychotechnické zkou?ce do Olomouce. Je pravděpodobné, ?e v době, kdy se ?P?ítomnost“ dostane do rukou ?tená??, bude ji? rozhodnuto o jmenováni t?í slovensk?ch ?adatel?. Takto se tedy zachovalo ministerstvo ?eleznic k slovensk?m uchaze??m.O ?ádostech slovensk?ch ?ech? bylo rozhodnuto takto: z 12 ?ádostí jedna nevyhověla pro vady formální a ?ty?i pro nedostatek odborné kvalifikace ?adatel? (dva elektroin?en??i, jeden vodní a jeden hutní in?en?r). P?ichází tedy v úvahu 7 ?esk?ch in?en?r? ze Slovenska. Z nich byli povoláni k léka?ské, resp. psychotechnické zkou?ce t?i ?adatelé. Ostatní ?ty?i podali svoje ?ádosti v b?eznu 1935 a nemohou b?t proto povoláni v prvním turnu stejně jako nemohli b?t voláni Slováci. Ministerstvo ?eleznic nezapomnělo tedy ani na slovenské ?echy. Jen?e poměr povolan?ch je: 63.1% Slovák? proti 25% slovensk?ch ?ech?. — K léka?ské prohlídce do Bratislavy byli skute?ně povoláni také ?e?i ze zemí historick?ch. A to proto, ?e ministerstvo se rozhodlo neobsadit v?echna místa na Slovensku jen Slováky. Kdyby se je?tě ministerstvo ?eleznic rozhodlo povolávat Slováky do Cech, byl by to první p r ? 1 o m do dne?ní ne??astné praxe na?í personální politiky, která po?ád je?tě dělá rozdíl mezi zeměmi ?esk?mi a Slovenskem, a zároveň nejkrásněj?í p?íklad jak se dostat p?i po?eskosloven??ování ?eskoslovenská o krok dál.Dr. Vladimír Henzl.Jak? ?urnalista je u vydavatelstev v oblibě?Nedávn? projev Syndikátu noviná?? upozorňuje na to, ?e poměry v ?eskoslovenském tisku jsou stále méně a méně uspokojivé. ?teme tu, ?e?noviná?i varují p?ed následky tohoto v?voje a odmítají odpovědnost za tyto následky. ?s. noviná?i u? léta marně se domáhají, aby tisk p?ed postupujícím rozkladem byl chráněn zákonem o redaktorském pracovním poměru a zákonem o noviná?sk?ch komorách... Vydejte zákon o pracovním poměru noviná?? a zákon o noviná?sk?ch komorách! Vra?te noviny noviná??m!“Jest vidět, ?e noviná?i, kte?í dělají tu sedmou velmoc, jak je naz?ván tisk, mají mal? vliv, nebo? jinak by byli dávno prosadili svoje po?adavky. Největ?í ?ást na?eho denního tisku jest v rukou politick?ch stran a těm vyhovuje tisk tak, jak jest. Noviná?, kter? si dovede vyhrnouti ruce na politického :-3p?rce, je typ noviná?e, kter? má dnes naději na úspěch. Politické strany usilují o moc. Je to p?irozené; bez politické moci nelze ni?eho dosáhnouti. Ale politické strany staly se zajatci této touhy po moci. líbí se jim lidé ochotní v ka?dé situaci jim slou?iti. S tohoto hlediska hledají také své noviná?e. Takové, kte?í budou hájiti v?e, co se jim k hájení p?edlo?í. Sta?í jim noviná? podpr?měrn?, je-li — poslu?n?, a dovede-li ost?e psáti proti druhé straně, i kdyby je?tě v?era seděl v její redakci. A tak v?voj vede k podivné situaci, ?e ?e?tí noviná?i varují p?ed v?vojem ?eského noviná?ství.V. G.Co jsme udělali s bytovou kulturou?U nás se nyní ?astěji a ?astěji objevuje v denním tisku jedna věta o národě a jeho bydlení. Je tu vyjad?ován po?adavek za?adit stavbu dom? do plánovitého hospodá?ství státu.Jsou-li u nás p?ípady, ?e vy??í ministersk? ú?edník bydlí s rodinou a dorostl?mi dětmi v Praze v bytě o jednom pokoji, musíme se divit, ?e dělník v?bec je?tě bydlí. Usmíváte se, ?tete-Ii o nás v cizích novinách jako o ?orientě“? Není divu. Je mi znám p?ípad, ?e cizinec projí?dějící Prahou a konající náv?těvy ve t?ech doporu?en?ch rodinách, byl ve dvou p?ípadech uveden do lo?nice (pokoj, v něm? byly postele) a jednou do kuchyně. A dá se p?edpokládat, ?e to byly rodiny na slu?ném stupni spole?ensk?ch styk?, tedy i na jistém stupni kultury, ne v?ak bytové. U nás, kde jsme py?ni na své strojírny, je v?tah v domě luxus. Je-li někde instalován, a není-li polámán, pak je korunovou nebo 50halé?ovou prebendou majitele. Vět?ina obyvatel? Prahy a celého státu je více méně p?inucena bydlit tak, ?e je to hanbou. Jen z toho d?vodu je Praha městem kaváren.Ohromn? rozmach a stavební konjunktura prvních let republiky, kdy vzrostla nejen Praha, ale i ka?dá sebe men?í vesni?ka, nep?inesla ?ádného zv??ení kultury bydlení. Ka?d?, kdo měl co dělat se stavitelstvím, plnil si kapsy. Bylo jen několik ?estn?ch v?jimek. Ohled na hygienu bydlení figuroval jen jako dobré reklamní heslo. Ceny materiálu stavebního byly vysoké. Vznikla my?lenka minimálních byt?. Architekti a in?en??i vzali si za úkol vědecké ?e?ení minima prostoru. Bylo dokázáno postupně, ?e jedné osobě sta?í k ob?vání buňka 8 m2, 6 m2, 4 m’. Byly obavy, ?e se teoreticky doká?e a dojde k v?měrám 1 m2, ba 0 m2, nebo snad —1 m2... Zatím co se dělala tato věda, zedni?tí mist?i stavěli celé nové ?tvrti ?luxusních vil“.Zd?razňuji, ?e mám na mysli bydlení ni??ích a st?edních vrstev a? v ?in?ovních nebo isolovan?ch rodinn?ch domech, ní- koli star? pansk? rodinn? d?m, a? ji? ve Francii nebo v Anglii, kde luxus velk?ch prostor? dovoluje adaptací stále p?izp?sobení a zv??ení komfortu.Od?vodňování na?ich stavebních p?edpis? a na?ich zastaral?ch stavebních zvyklostí na?ím drsn?m podnebím je nesmyslné. Máme snad tolik de?tě, mlhy a zimy, jako má Anglie ? Ned?věra na?e k leh?ím stavbám, nov?m stavebním hmotám, je p?ízna?ná úzkoprsostí, která se mstí.Je-li první dojem ze stavitelství v západních státech jakási nesolidnost, spo?ívající v r?zn?ch tenk?ch patentovan?ch stěnách a lehk?ch konstrukcích, pak nesmíme zapomenout, ?e dovolují zvět?ení nebo láci bytového prostoru na úkor snad hor?ího vytopení. Naproti tomu u nás zájem o tepl? byt byl vystupňován do té míry, ?e leckde pojem ?rodinného tepla“ je spojen s pachem oběda, kter? se v poledne v kuchyni va?il a je cítit je?tě ve?er v celém domě.Zd?razňuje-li se, ?e v době povále?né bylo pot?ebí stavět rychle, pro? se nepou?ívalo podle vzor? západní Evropy a Ameriky skeletové konstrukce a lehké v?plňové montá?e, které jsou nejrychlej?í? Poněvad? nevyhovovaly stavebním ?ád?m! Bylo u nás ji? tehdá mnoho návrh?, poukazujících na Ameriku a její stavby s d?evěn?m skeletem. Moderní zp?soby impregnace proti ho?lavosti a hnilobě, moderní isola?ní v?plně jsou u nás, jak se ?íká, nevyzkou?ené, poněvad? se ?mahem odmítají. Zatím co na jedné straně republiky je nadbytek laciného d?eva, které bylo vyvá?eno do ciziny a dnes pro celní obtí?e tam hnije, v Praze vět?í konstrukce d?evěná je pro svou drahotu nemyslitelná. Zde bylo a je místo národohospodá?sky nevyu?ité. Na?e tuzemská v?roba nov?ch stavebních a isola?- ních hmot se neroz?í?ila. Ceny její jsou pochopitelně — pro malou spot?ebu — enormně vysoké. Ve v?em u nás platí r?ení, ?e patrně zeměpisná délka zaviňuje — aě je to proti astronomii — ?e se u nás později rozednívá ne? na západě. Na západě je stál? neklid, v?dy se něco zkou?í, u nás se ned?vě?uje, odmítá.Stalo-li se maso, mléko, obilí pod silou politick?ch machinací dobr?m obchodem, pro? by také bydlení pod heslem kultury nemohlo b?t v?nosn?m obchodem ? Stavebnictví je nutno op?ít o nové zásady. Lidské bydlení nesmí b?t p?edmětem nez?ízené ziskuchtivosti. Právě tato vlastnost zdiskreditovala krásné poslání architektury na stavební spekulaci a pozemkovou lichvu.Ing. Mirko Jení?ek.politikaBed?ich Pile:Zázraky propagandyU t o pista p?edpovídá p?ítomnost.Je známo, ?e ?usměrnění“ pat?í dnes k nejoblíbeněj?ím hesl?m Německa. Pojem usměrnění vznikl ze srovnání s elektrotechnikou: myslící lidé by si vlastně neměli podobné pojmy p?ená?eti na své jednání, proto?e pro ně p?edstavují jakousi urá?ku. Dosud toti? b?valo oby?ejem, ?e se lidská dění oceňovala jinak, ne? dění v drátech vodících elektrick? proud.. Snad se lidé a? dosud m?lili? Dá se snad ?lověku, zejména pokud vystupuje v davech, snadněji udati směr, ne? jsme se dosud domnívali? Je snad mo?no dnes ?lověka libovolně uhnísti do jakéhokoliv tvaru, jako by byl z plastilinu — jen kdy? se ho správně chopíme? Je mo?no ?lověku v?típili libovolnou náklonnost nebo nechu?, je mo?no jeho duchovní suverenitu libovolně vypnouti?Anglick? romanopisec Aldous Huxley si polo?il tuto otázku u? p?ed několika lety a dospěl k podivuhodnému v?sledku. Huxley je vtipn? duch a kousav? ironik. Má ?ivou obraznost a dar vysledovati tendence doby, promítnouti je daleko do budoucnosti. Ve svém románu budoucnosti neukazuje obla?ující proroctví, naopak, podává hodně tesknou perspektivu. Vymyslil si ?ertovskou metodu: lí?í, jak ve velkém sále le?í vedle sebe spící děti, které jsou objektem ?hypnopaedie“, vyu?ování p?i spánku. Děti se vlastně nepot?ebují u? nic u?it. Základní my?lenky spole?enské morálky se jim v?těpují d?kladněji, ne? to dokázal proslul? ..norimbersk? trycht??“ z německ?ch pohádek, jím? se u?enost nalévala do hlavy. Vedle postelí d?ímajících dětí stojí mikrofony, je? opakují tichá slova a ?eptají spícím dětem do u?í stále tatá? slova ve stejném po?ádku. Kdy? dítě procitne, pojalo do sebe jejich obsah tak hluboce, ?e je nav?dy vyzbrojeno sobě v?típen?mi hesly: tyto věty mu sedí v krvi, ?ádná moc světa je z ní neodstraní.Ironik, bohu?el, v tomto p?ípadě věci nep?eháněl. ?koly spánku, o nich? snil, sice oficielně dosud z?ízeny nebyly, av?ak obraz lidstva, jak on je vylí?il, lidstva formovaného a deformovaného ur?itou v?lí a zv?lí, nabyl děsivé aktuality.Demagogie triumfuje. Jak se v?těpují ur?ité mechanické věty v huxleyovské ?kole do mozk? dětí, tak se vlévají u? p?es dva roky do mozk? Němc?. Na rozdíl od Huxleye ne- lehají v postelích, kdy? jsou vystavováni kouzelnému vlivu tisíckrát opakovan?ch stejn?ch mechanick?ch hesel. A tato hesla se jim nev?eptávají, n?br? ?vou se jim do u?í s notnou silou.Demagogie triumfuje.Z těch ze v?ech, kdo se d?íve v Německu zab?vali politikou, ne?etl knihu Huxleyovu jistě nikdo. Ostatně vy?la tato kniha teprve v době, kdy bylo skoro u? p?íli? pozdě.Tak se v Německu nestaral nikdo o zjev demagogické propagandy, jen? měl později rozhodnouti o historii německé ?í?e, a mo?ná i o dějinách evropské pevniny a celého světa. Hesla byla v?těpována ranami kladiva. Ti, kte?í chtěli něco jiného, si toho nev?ímali. V naprosté ve?ejnosti se tu odehrával naprosto tajn? proces. Je?tě měsíc p?ed tím, ne? se Hitler chopil moci, nebylo ve světě vá?né německé publicistiky, skoro ani jediného vá?ného ?lověka, jen? by byl b?val ochoten studovati hitlerovské propaga?ní metody, anebo kdo? by se od nich byl dokonce dal ně?emu p?iu?iti. A na tomto stanovisku z?stali nep?átelé T?etí ?í?e a? dodnes.Semeno v?ak ji? vze?lo, k moci a k vlivu se dostali nes?etní lidé, kter?m ?ablonovitá hesla nacionálního socialismu byla vtlu?ena do hlav. A jejich po?et se stejn?mi metodami ode dne ke dni kvadraticky zvy?uje.Propagandou získané davy.Kdy? Hitler roku 1919 vstoupil do německé dělnické strany záme?níka Antonína Drachslera, bylo metodám jeho propagandy vystaveno jen ?est ?i sedm mu??. Záhy na to zalo?ená strana nacionálně socialistická po?ádala sch?zi po sch?zi, v ní? ?í?ila svou propagandu. Pak získala ?asopis ?Vblkischer Beobachter“, vět?inou za peníze dané k disposici generálem ?í?ské obrany von Eppetn. Nestarali se vlastně o nic jiného, ne? o propagandu. Propagandou bylo vytvo?ení vojensky organisované S. A. (Sturm-Abteilungen), je? slou?ila ov?em i zcela reáln?m cíl?m: byla základem soukromé armády Adolfa Hitlera. Propagandou bylo vystoupení této S. A. ve v?ech sch?zích, kde ka?d? odporující ?e?ník a ka?d?, kdo se chtěl hlásit k diskusi, byl po v?prasku vyhozen.Tato S. A. byla v německém politickém ?ivotě vlastně ně?ím naprosto nov?m. Zdálo se v?ak, ?e Němci na něco takového u? dávno ?ekali. Její násilnosti nep?sobily nijak odstra?ivě: budily pro S. A. mezi Němci pozornost, ?í?ily strach i obdiv, a kone?ně sympatie a p?átelství nej?ir?ích kruh?. Její hesla byla vypo?ítána na snadné p?sobení na davy; tato hesla byla vtloukána do poslucha?? pádn?mi údery. Nes?etné plakáty, bro?ury a tiskopisy byly stejné. Politické sch?ze byly proměněny v lidová povyra?ení, p?i nich? byly po?ádány produkce vojenského rázu a p?i nich? hrála vojenská hudba. Propagandou byly v?echny ?e?i, které v?dcové strany proná?eli.Trvalo to ov?em mnoho let, ne? se dalo v národě konkrétně zjistiti, jak si tato propaganda byla jista sv?m cílem. Pu? z roku 1923 se sice nezda?il, strana v?ak ?ila a? do roku 1928, kdy měla ji? 12 poslanc?. Roku 1930 jich měla 107. V ?ervenci 1932 jich měla 230 z celkového po?tu 607 poslanc?. Po propagandisticky mistrovském kousku po?áru ?í?ského sněmu p?i volbách z 5. b?ezna 1933 měl Hitler ve svém tábo?e ji? 43% v?ech míst ve sněmovně. Sta?ila strana německo-nacionální, aby strana národně sociální ve spojení s ní nabyla dosta?ující parlamentní vět?iny o 52%. Propaganda zvítězila.Je v tom systém.Jak toho mal? mu? se smě?n?m vouskem pod nosem dokázal? Jak?m kouzeln?m proutkem okouzlil miliony lidí? Podmaňuje tak svou osobností? Není mo?no se neusmát této otázce. Je snad tak strhujícím ?e?níkem? Kdo ho kdy sly?el, dosvěd?í ochotně, ?e tomu tak není. Hledíme-li na r?st jeho úspěchu podrobněji, v?ímáme-li si jeho p?íprav a ?teme-li jeho knihu ?Mein Kampf“, — p?esvěd?íme se, ?e má p?ece jen kouzeln? proutek. Sám si ho neuměle vy?ezal, tak jak by to byl dokázal kdekdo jin?. Tento kouzeln? proutek se jmenuje: znalost psychologie dav?, reklamy a politické propagandy.Tímto tématem se zab?val Hitler velmi podrobně. Je groteskní nehodou světov?ch dějin, ?e p?i tom rozvinul tolik psychologické rafinovanosti a tolik ostrovtipu, hodn?ch lep?í věci. Zprvu se mnoho u?il od sv?ch odp?rc?: d?le?itost propagandy si uvědomil po prvé ve válce. Pochopil, ?e Dohoda byla na tomto poli ve světové válce daleko p?ed centrálními mocnostmi. Ona u?inila z propagandy skute?nou vále?nou zbraň, nebezpe?ně ú?innou. Zde se demagog po prvá u?il chápat, ?e vésti cílevědomě propagandistickou kampaň je uměleck?m kouskem. Mě??anské strany v Německu, jak si stě?uje ve své knize, ?nemělyo tomtoumění ani ponětí, a?koliv propaganda m??ev rukou znalce b?ti zbraní skute?ně nebezpe?no u.“ ?e tento post?eh je správn?, dokázal Hitler bohu?el osobně. M??e si dnes někter? politik dovolili to, aby Hitlerovy metody propagandy prostě ignoroval? Kdyby tyto zásady byly tajné, bylo by na?í povinností vynalo?iti v?echno, aby se dostaly na ve?ejnost. Tím spí?e, ?e Hitler o nich mluví zcela ve?ejně a ?e dává sv?m odp?rc?m p?ímo návod k tomu, jak ho budou moci jednou jeho vlastními prost?edky jednoho dne poraziti.Hitler tu neudává kouzeln?ch prost?edk?, p?edpisuje prostě recepty, vyzkou?ené a osvěd?ené. Kdo chce rozuměti dne?ku, musí znáti tyto recepty. Deset let měli státníci německé republiky mo?nost p?evzíti tyto metody, kdy? u? nebyli dosti byst?í, aby je vynalezli. Nev?ímali si jich v?ak. Dr?eli se hou?evnatě oné metody, která se oby?ejně p?edpisuje ptáku p?trosu. Chceme-li se u nás chovati jako oni, chceme-li zavírali o?i místo toho, abychom je otev?eli, budeme tím jen provokovati stejn? osud, jak? se stal údělem byv?ích německ?ch demokrat?. Je skute?ně mo?no dostati se k moci nad sedmdesáti miliony lidí podle pouhého receptu? Je mo?no v?znam propagandy tak nesmírně p?eceňovati? Nemyslím, ?e by to bylo p?eceněním, Hitler ukázal, ?e jeho propagandistické metody jsou znamenité.Francouz p?em??lí o tom, jak p?sobitina davy.Hitler ov?em není vynáldzcem davové filosofie. Ovládá ji ka?d? dobr? agitátor. O její teorii napsal Francouz Le Bon dokonce u? p?ed ?ty?iceti lety velice d?le?itou kní?ku. Le Bon, jen? b?val d?íve chemikem, toti? vypozoroval, ?e spojováním dvou ?i vět?ího po?tu prvk? m??e vzniknouti něco nového, co nep?edstavuje jen sou?et slo?ek oněch p?vodních prvk?. Obdobn? zjev na?el i p?i pozorování dav?. Za u?it?ch okolností, jak zjistil, m??e nab?ti shromá?dění lidí nové povahové vlastnosti, naprosto se li?ící od vlastností jednotliv?ch ú?astník?. Osobnost ka?dého jednotlivce p?i tom vyprchává, jeho city a my?lenky jdou stejn?m směrem jako my?lenky ostatních. Vytvá?í se du?e davu, je? má vlastnosti naprosto samostatné.Nepoznali jsme v?ichni za světové války tuto ?du?i dav?“? Pokusíme-li se otázku této sfingy rozlu?titi, nevrhne se do propasti, jak to u?inila Sfinx z ?ecké báje, p?ece v?ak obda?í toho, jemu? se podnik poda?il, vládou nad celou ?í?í. Kdy? se Hitler dověděl otázky sfingy, poradil se s rasismem. Ale i v tom byl Le Bon jeho p?edch?dcem: podle jeho nálzoru prozrazuje du?e dav? to, co je v?em lidem spole?no a co lidi navzájem k sobě p?ipodobňuje. A? jsou jednotlivci sebe rozdílněj?í, jsou si p?ece jen podobni ve sv?ch instinktech, vá?ních a citech a ve v?em, co p?ichází z podvědomí. Obratn? p?írodopisec měl nápad fotografovati obli?eje padesáti osob jedné spole?nosti a vykopírovati je p?es sebe tak, ?e v?echny zvlá?tnosti zmizely a zbyl jen spole?n? základní typ obli?eje. Stejně i Le Bon se sna?il zachytiti typ du?e davu. Zkoumal pak, které vlastnosti lidem spole?né se tímto zp?sobem objeví a v nich poznával ty rysy, které vyzna?ují rasu.Spole?n?m znakem této ?áme collective“ jistě není inteligence: Le Bon správně zjistil, ?e ?lověk v davu ztrácí schopnost vnímati p?edstavy zprost?edkované rozumem. Naproti tomu reaguje tím více na v?e, co apeluje na jeho obraznost a jeho city. V davu ub?vá jasnosti vědomí, stejnou měrou, jakou zvlá?tní vlastnosti jednotlivcovy ustupují pr?měrn?m hodnotám celku. Oslabuje se i pocit osobní odpovědnosti. ?lověk se prostě proměňuje, projevuje ochotu vzdáti se, dáti se strhnout, obětovati svou vlastní v?li, která jindy byla p?chou jeho vezdej?ího ?ivota. U? nemá touhu odli?ovati se od ostatních, n?br? tou?í se p?ipodobniti okolí, napodobovat! je. Myslí, cítí a ?iní toté?, co ?iní lidé kolem něho: je dán v?anc tisíckrát znásobené sugestibilitě, ochotě, dáti na sebe p?sobit. Sta?í, abys tohoto podivného tvora, tuto ?áme collective“ s rozhodností oslovil, abys se mu up?ené zadíval do o?í — a bude tě následovati naprosto bez vlastní v?le, jako slabá ?ena jde za hypnotisérem.Hitlerovy recepty.To Hitler správně pochopil. Neváhal vyu?iti svého poznání tak, jak to měl za správné. Mu? z Braunau se vypravil, aby se zmocnil německé du?e dav?, aby ji podmanil tak, jako fakir podmaňuje hada. A to se mu poda?ilo jediné proto, ?e znal v?echny podvody, jich? p?i tomto podniku bylo t?eba u?ít. Tyto podvody v?ak byly v?sledkem r?zn?ch poznatk?. Jeho my?lenky o této věci, uve?ejněné v jeho knize, jsou zcela prosté: ?ekl bys, ?e ka?d?, kdo se zab?val propagandou, musil by na ně p?ijíti také. Je podivno, ?e k tomu dojde tak z?ídka: nějak? nejasn? p?edsudek brání mnoha lidem i mnoha politik?m v tom, aby se zamyslili nad otázkou propagandy. Je to snad jak?si pocit slu?nosti? Nějaké p?ehnané, p?íli? vysoké mínění o ostatních lidech? Jak?si strach, ?e by ?lověk hodnotil ?lověka p?íli? nízce? ?i doktriná,rní individualism nebo nějaká mystická víra v inteligenci lidí a jejich chápavost? Podivn? optimismus, jen? se domnívá, ?e sta?í vysloviti jen správné my?lenky, a není u? t?eba dbáti toho, jak?m ú?inkem budou p?sobiti?Zab?vati se psychologií dav? neznamená v?ak naprosto, ?e by jednotlivec byl podceňován. Zji??ují se jí pouze ur?ité změny, je? za ur?it?ch p?edpoklad? p?sobí na jeho du?evní suverenitu. Těmito změnami je t?eba se zab?vat: o tom svěd?í nejen úspěch Hitler?v, n?br? i úspěch v?ech ostatních velik?ch agitátor?. Hitler dokázal, zab?vaje se těmito otázkami, ?e je německ?m ?lověkem. Vnesl do nich systém. Z histo- ricko-psychologiekého zájmu ocitujeme několik my?lenek, je? měly zejména praktickou cenu. Jsa dokonal?m demagogem, poznal Hitler, jak? v?znam má slo?ka ?dav“: to není věcí naprosto nějak samoz?ejmou. Neupadl v omyl, ?e by hlásal stanovisko, ?e jakási svrchní vrstva vzdělan?ch lidí musí b?ti v politice d?le?itěj?ím faktorem, ne?li dav, jen? b?vá nikoli bezd?vodně naz?ván ?bezhlav?m“. Hitler se nepokusil p?esvěd?ovati lidi agitací od osoby k osobě, n?br? smě?oval k ú?inku do ?í?e. Hitler mluví o ?nesl?chané moci“, kterou ve v?ech dobách měl dav jako?to nositel ?revolu?ní síly“. Z tohoto d?vodu odhadl v propagandě sv?j nejd?le?itěj?í nástroj k vedení boje. Propaganda je jedin?m prost?edkem, jím? je mo?no uvésti dav do pohybu.Jak se hypnotisuje cel? národ.??iroké davy národa se neskládají z diplomat? ani z u?itel? státovědy“, jak konstatuje tento moudr? demagog banálně a správně, ?dokonce ani ne z lidí rozumn?ch a schopn?ch logického úsudku, n?br? z lidí váhav?ch a majících sklon k pochybnosti i nejistotě.“ Proto musí ka?dá davová propaganda b?ti populární a zejména dbáti zákona, jej? si Hitler uvědomil velice správně: ?Ka?dá propaganda musí p?izp?sobit svou du?evní úroveň vnímacím schopnostem nejobme- zeněj?ích z těch, na ně? se chce obraceti“. Její du?evní v??e musí b?ti tím ni??í, ?ím vět?í má b?ti dav, na něj? chceme p?sobit. Jde-li v?ak t?eba p?ivésti cel? národ pod vliv ur?ité propagandy, jako v p?ípadě, kdy je t?eba vydr?eti nějakou válku, je t?eba u?ívati se zejména velkou opatrností v?echny d?vody, které by kladly jen poněkud vy??í p?edpoklady na du?evní vzdělání.Tento ?zákon troglodyt a“, jak bychom to mohli nazvati, se osvěd?il skvěle. ?lověk by si z něho v?ak neměl tropit p?ed?asně smích. Ne?íká nic o du?evním standardu davu, mluví jen o formě, jí? je t?eba se davu blí?it, chceme-li jej strhnouti. Aby to objasnil, u?ívá Hitler na jiném místě své knihy srovnání s plakátem: pln?m právem. I tento v?rok, pln? stilistick?ch neobratností a chyb, tu uvedeme:?Umění plakátu le?í v obratnosti toho, kdo jej navrhl, upozomiti dav formou i masou. Plakát umělecké v?stavy na p?íklad má ukazovati jen na umění této v?stavy. Má zprost?edkovati davu p?edstavu o v?znamu v?stavy (?Vorstellung von der Bedeu- tung der Ausstellung“), naprosto v?ak nemá b?ti náhra?kou tam nabízeného umění. Kdo se chce zab?vati uměním samotn?m, musí studovati o něco více ne? plakát, pro něho nedostaěí ani projiti v?stavou. Od něho se m??e o?ekávati, ?e se zahloubá v d?kladném zadívání do jednotliv?ch děl a pak si pomalu vytvo?í správn? úsudek. Podobně je tomu i u propagandy: jejím úkolem je ukazovati na fakta a dění, jejich? v?znam teprve tím je posunut do zorného pole davu. Proto?e její ú?inek spo?ívá v upozorňování a nikoli v pou?ování, musí b?ti namí?enav?dycky spí?e na cit, a nikoli na tak zvan? rozum. Vědecké pou?ení je tu v?ak jenom pro inteligenci, propaganda není vědou ve svém obsahu, stejně jako plakát sám o sobě není uměním.“Tato — promiňte — zlatá slova by pat?ila do zápisníku ka?dého politika, zejména proto, ?e se ukázalo, ?eho komunisté sv?m opa?n?m principem dosáhli: je o nich dostate?ně známo, jak se namáhají v?típiti i poslednímu nezaměstnanému zásady marxistické sociologie, p?i ?em? se ani v nejmen?ím nenamáhají ani o to, aby zjednodu?ili terminologii.P?sobiti na cit a ?íkat stále toté?.P?sobení na cit je jedním z jeho hlavních recept?: ?Lid je ve svém celku zalo?en ?ensky. Jeho my?lení ur?uje daleko méně st?ízlivá úvaha, ne? cit. Tento cit v?ak není slo?it?, je prost? a uzav?en?. Nemá velké diferenciace, je v něm jen právo a bezpráví, pravda a le?, láska a nenávist. Proto pokládá Hitler jakoukoliv objektivitu v propagandě za nebezpe?nou.?Propaganda nesmí na odp?rci ponechati nic, pranic dobrého.Musí ho ukázati jako ?erného mu?e a zlého ?ábla. Nesmí ani p?ipustiti uva?ování, na které straně jde o spravedlivěj?í věc, nebo? tím by bylo mo?no rozt?í?titi a oslabiti jednotné stanovisko poslucha?ovo.“?ím primitivněj?í jsou citová hnutí, s nimi? po?ítá, tím vět?í bude úspěch propagandy. Podle tohoto receptu byla uspo?ádána celá volební propaganda nacionálních socialist? a z?stala takovou podnes. Od hesel novin ?Vólkischer Beobachter“, je? v?dycky vyvolávala pomstychtivost ?tená??, a? po krvela?nou ?e? p?ed shromá?děn?mi davy — v?dycky bylo v?e v tomto jednotném slohu. P?i tom bylo t?eba boje- chtivost v?dycky teprve uměle vyvolávati a povzbuzovati, stejně jako u homérsk?ch hrdin?.Násilnosti, na ně? si nacionální socialisté tak hojně stě?o- vávali zapomětlivé ve?ejnosti, za?ali sami. P?ed pěti lety bychom byli neuvě?ili ú?innosti krvela?n?ch hesel jejich novin; dnes u? se jen ot?eseme.Dal?í bod: do hlavy ?lověka je mo?no v?típiti několik stereotypních formulek, které v ní pak utkvějí. ?Dav je tě?kopádn?. Pot?ebuje ur?itou dobu, ne? projeví ochotu v?iti na vědomí existenci nějaké věci. Teprve kdy? tisíckrát opakujete nejprost?í pojmy, zapamatuje si je kone?ně. Proto musí b?ti na konci ka?dé úvahy ur?ité heslo (?Schlagwort“). Hitler je proto i proti změnám v propagandě; usilují o ni jen nenávidění blaseovaní estéti.?Změna je smrteln? nep?ítel jakéhokoli davového hnutí politického. Af je propaganda uspo?ádána sebe geniálněji, nedojdeme jí úspěchu, nebudeme-li bráti stále stejně ostr? z?etel na zásadní pravidlo: propaganda se musí omezovati na málo vět, které musí ustavi?ně opakovati. Prvním a nejd?le?itěj?ím p?edpokladem úspěchu je tu, jako u tolika věcí na světě, vytrvalost. Několik málo bod? je t?eba opakovati jako hesla, a? si i poslední z divák? pod těmito hesly p?edstavuje to, co si p?ejeme. Obě- tujeme-li tuto zásadu a chceme-li se státi v?estrann?mi, rozpt?lí se ú?inek, poněvad? dav nebude moci nabídnutou látku ani strávili, ani podr?eli. Tím se dosavadní ú?inek oslabí a p?ivede vnive?.“Prost?edky propagandy.Hitler těchto zásad skute?ně u?il s ú?asnou d?sledností a v?emi prost?edky. Nejosvěd?eněj?ím z nich je ?e?. ?ádn? německ? státník p?ed ním toho tolik nenamluvil a nestál p?ed tolika lidmi. Nikdo neoslovoval Němce tak p?ímo a tak naléhavě. Nikdo z ministr? ani v?dc? neměl odvahu k tak cynické demagogii. Nabyl tím vět?í moci, ?e Němci v tomto období na podobn? typ p?ímo ?ekali. Jejich politické nad?ení padlo tomuto ?e?níku nad?eně kolem krku. Po?ítal tedy správně i po této stránce: ?e d?vě?oval více mluvenému slovu ne? psanému. Po?ídil si k tomu teorii, je? má jen relativní správnost: ?V?echny skute?ně velké historické p?evraty byly vyvolány nikoli psan?m slovem, n?br? byly jím jen provázeny.“Slovem p?sobil p?edev?ím na davy: po celé roky mluvil po Německu a ?íkal vět?inou stále toté?, a? do onoho vrcholu roku 1932, kdy podnikl propaga?ní let, jen? mu umo?nil zahrnouti Němce hotovou bubnovou palbou ?e?í. Mluvil v někter?ch městech i několikrát denně. My?lence propagandy pod?ídil v?e ostatní: politické i osobní chování, z něho? vznikl v?dcovsk? mythus, v?echna gesta i ve?ejně známá jednání, úzkostlivě vyvolené symboly hnutí, a kone?ně i hlaholná slova, je? se v?em v?típila.??ty správné a nesprávné.Ukázal se psychologem osudně jasnovidn?m. Největ?ího ú?inku dosahoval brutálními v?roky a pohr??kami, o nich? jeho odp?rci myslili, ?e musí straníky odstra?it. ?Hlavy se budou kouleti . . .“, k?i?el roku 1930 krátce po tom, co od- p?isáhl v soudním procesu svou legalitu. ?Zvítězí-li nacio- nájně socialistické hnutí ve svém boji, p?ijde i nacionálné socialistick? soud, a ?íjen 1918 bude od?iněn ... A pak se budou i kouleti hlavy.“ Tak zvan? kulturní politik Dr. von Leers to v ?Angriffu“ ve?ejně nazval podivuhodn?m slovem, je? bylo nám v?em mluveno ze srdce, vzne?en? p?íslib od?inění. Stejně se na věc dívá dnes statisíce Němc?.Demagog dne?ka ví, ?e jen jedna věc je pro něho nebezpe?nou: stane-li se lhostejn?m. Po této stránce se podobá i oné druhé stejně problematické figu?e dne?ka: filmové hvězdě. Sensace je jeho elementem a p?edpokladem jeho p?sobení. ?ím brutálněji vystupuje jako siln? mu?, tím méně poci?ují jeho diváci k němu odpor: je tomu stejně jako u boxera. Nacionální socialisté dovedli v?dycky rozplameno- vati nad?eni a pobou?ení. Roku 1931 padly sociálně demokratické vládě v Hessenu do rukou stra?né plány taměj?ích nacionálních socialist?. Byl to ak?ní plán pro p?ípad revoluce. Státní moc měla p?ejít na S.-A. Odstavec po odstavci se jednotvárně kon?il jednotvárn?m: bude zast?elen . . .Bylo zajímavo pozorovati skute?n? ú?inek tohoto dokumentu. Na levici se domnívali, ?e tato listina p?inese snad konec nacionálné socialistického p?evratnictví. P?i nezávislém pozorování v?ak bylo ji? tehdy mo?no poznati, ?e tyto zlé hrozby nejen nepolekaly, n?br? daleko spí?e fascinovaly. Toho si patrně nacionální socialisté p?áli, a to se krylo s linií jejich propagandy.Velká linie.V?echen rozmanit? ú?inek podobné propagandy by se patrně rozplynul vnive?, kdyby se nekonala podle generálního plánu. Hitler skute?ně v?dycky zd?razňoval, ?e jednotná linie propagandy je nade v?e d?le?itou.??ím vět?í bude linie této propagandy, tím psychologicky správněj?í musejí b?ti p?edpoklady její taktiky.“Má pravdu v tom, naz?vá-li propagandu nejnebezpe?něj?í zbraní a povzná?í-li ji sou?asně na v??i umění? V?dycky znovu zd?razňuje, ?e propaganda za války ?znamenala poslední chléb nezaměstnan?ch politik? a ulejvák?, a?koliv má ve skute?nosti b?t polem ?innosti lidí právě nejschopněj?ích.Aby zajistil souvislost a ú?innost propagandy i pro budoucnost, z?ídil ono propaga?ní ministerstvo, jemu? podléhají v?echny publicistické projevy, rozhlas, divadlo i film. Tím stala se z něho centrála pro p?sobení na lid. ?e se tam uplatňují stejné propaga?ní principe?ky, s nimi? se Hitler dostal k moci, pro to je nes?etně p?íklad?. Jak soustavně se tam pracuje, je mo?no poznati z jedné podrobnosti. Jedno z nejd?le?itěj?ích oddělení, je? má na starost ?slavnosti, slavnostní pochody a plakátové kampaně“, je ?ízeno reklamním odborníkem Egertem, jen? byl pov??en na ministerského radu. ?e k tomu do?lo a ?e nestojí v ?ele státu filosofové, n?br? reklamní ?éfové, to je jakoby apokalyptickou visí nějakého zr?dnělého, apokalyptického amerikanismu.Felix Burger:Kdo bude stát v ?ele německé armádyJe to zajímavá shoda: v okam?iku, kdy prochází tiskem zpráva, ?e Hitler povolává zpátky generála von Seeckta, témě? u? 70letého, aby jej postavil v ?elo nového německého generálního ?tábu, je uná?en z Basileje a postaven p?ed lidov? soud noviná? Berthold Jacob, onen fanatick? odp?rce německého zbrojení. Náhoda?Málokdo ví, ?e to byl Jacob, kter? p?ispěl k pádu Seecktově v lednu 1926. Jeho korespondence uve?ejnila zprávu, ?e s vědomím Seecktov?m slou?í v ?í?ské obraně dobrovolně hohen- zollernsk? princ. V zápětí p?i?la rozho??ená dementi z Ben- dlerstrasse; Jacob setrval pevně na svém tvrzení a dokázal, ?e u 7. pě?ího pluku slou?í Hohenzollern jako d?stojník, udal místo, a Seeckt musel sk?ípaje zuby to doznati. Koncem aféry byl odchod generála von Seeckta. Zu?e, ode?el do ústraní. Nyní se vrací, a Jacob je ve spárech re?imu.69 let se musel do?iti ?lesvi?an, a? dosáhl kone?ně mety, o ni? usiloval s cel?m zaujetím více ne? 40 let. Jeho ?ivotní dráha je p?ímá. Kadet, prapor?ík u alexandrovského pluku granátník?, d?stojník, akademie — potom povolán do generálního ?tábu. Je?tě p?ed vypuknutím války se stává ná?elníkem ?tábu 3. armády. V této funkci je p?idělen r. 1914 armádě Kluckově, velí posi?ním boj?m na Aisně. Roku 1915 v bojích u Soissonu dob?vá prvého z?ejmého osobního úspěchu. Mackensen je upozorněn na mladého d?stojníka generálního ?tábu a prosadí, aby byl p?idělen kil. armádě. Zde p?ipravuje hore?né ta?ení na frontě hali?sko-ruské. Pr?lom u Gorlice je jeho dílem. Potom odchází do Srbska a Turecka.Zhroucení úst?edních mocností v roce 1918 ho zastihuje na v?chodě. Dává se jako Hindenburg a Groener k disposici nov?m pán?m. Není pu?istou, je to chladně odva?ující po?tá?. Sna?í se zabrániti pokusu nadporu?íka Rossbacha, jen? chce ukrásti ?í?i armádní sbor. Posílá do Tyl?e k Rossbachovi majora Hesse, ná?elníka ?tábu v?ch. Quastovy armády. Tu dojde mezi nimi 30. ?íjna 1918 k historickému rozhovoru. Hess zap?ísahá Rossbacha, aby setrval v rámci loyality, av?ak Rossbach prohla?uje: ?Podrobíme se jen násilí!“ (A je později kopírován neschopn?m republikánsk?m ministrem.) Rossbach ov?em odtáhl se sv?mi lidmi do Pobaltí, Seeckt ho nemohl zadr?eti. Seeckt se dostává do ?í?ského ministerstva obrany.Za republiky.Stal se Seeckt p?esvěd?en?m republikánem, on, jen? slou?il 40 let monarchii??Generálové republiky jsou ve svízelné situaci. Vy?lí vět?inou z monarchie, kde byl panovník i nejvy??ím velitelem, jen? měl nejv?elej?í porozumění pro úkoly svého generálního ?tábu, jsou nuceni náhle se p?eorientován, musí se státi politick?mi generály, kte?í uměj! vyjednávali s mluv?ími ve?ejného mínění. Musí p?ed- stírati úctu k parlamentní vládě, je? je jim do du?e protivná, odporuje jejich vzdělání, jejich kázni, jejich světovému názoru, ba musí se p?izp?sobovati i demokratick?m mrav?m, ú?astniti se i jednání parlamentu, a p?átelsky hovo?iti s poslanci a pány tisku. Na?? Ma?ení ?asu a zbyte?ná ztráta práce. Z vojensk?ch a technick?ch věcí nerozumějí tito pánové vět?inou ani sl?vku.“Tak na?rtává Wilhelm Herzog situaci francouzsk?ch d?stojník? generálního ?tábu p?ed propuknutím Dreyfusovy aféry. A tato slova se hodí navlas i na situaci generálu mladé německé republiky. Ani Seeckt se nestal p?esvěd?en?m republikánem jako snad generálové Reinhordt, Deimling, Schoe- naich. Pova?oval toliko za u?ite?né v zájmu obnovy armády, aby se p?izp?sobil ?demokratick?m mrav?m“. Uvidíme hned, jak se choval v rozhodujících hodinách republiky.Doba pu??.Gustav Noske byl ?í?sk?m ministrem obrany, Baur ?í?sk?m kanclé?em. Tu p?icházejí Jobovy zvěsti o pu?i Ehrhardtovy brigády, je? vpadá do Berlína a chce zajmouti vládu. Za?ene ?í?ská obrana věrná p?ísaze pu?isty palbou kulomet?? Noske si zavolá své generály. Generál von Seeckt, s nezbytn?m monoklem, vyzáblá úzká lebka, a generál Reinhardt, generálové von Owen, v. Oldershausen, admirál von Trotha, major von Gilsa, novope?en? sociální demokrat, Rauscher a z politického oddělení major von Schleicher: zasedají v rozhodné noci p?ed propuknutím Kappova pu?e za p?edsednictví Noskova. Generál Reinhardt je jasn? a jednozna?n?: konflikt mezi p?ísahou na prapor a kamarádství, je kru?né zajisté jednati; p?esto musíme vystoupiti proti povstalc?m se zbraní v ruce. Není neutrality pro ?í?skou obranu ... Po ?e?i Reinhardtově tísni- vá pomlka. Potom mluví von Seeckt. Zrak up?en na Noskeho, sk?ípav? hlas, poněkud chraptiv? vzru?ením: ?Nem??e p?ece b?ti ?e?i o tom, aby bojovala ?í?ská obrana proti ?í?ské obraně.“ P?ík?e a p?ímo se obrátí na Noska osobně: ?Máte, pane ?í?sk? minist?e obrany, úmysl nechati dojiti u braniborské brány k bitvě mezi vojsky, která zápolila p?ed p?ldruh?m rokem rámě na rameni s nep?ítelem?“ Neodvá?il se p?íli? daleko? Nespustila sfinga ?krabo?ku? U? uh?bá, prohla?uje věrnost vládě, odmítá energicky vládu pu?ist?, av?ak — otev?en? boj je pr? nemo?n? . . . Seeckt zp?sobil rozhodnutí v této poradě. A? na majora von Gilsu a Reinhardta s ním v?ichni souhlasí, a ráno opou?tí vláda Berlín, prchá do ?tut- gartu. Seeckt z?stává seděti s klidnou du?í v Bendlerstrasse.Sedm dní trvá sláva Kappova. Nikoliv ?í?ská obrana, ale obecná stávka dělnictva, aktivita republikán? zahání pu?isty. Místo aby vyplenil mohoutnou silou monarchistické b?lí, propou?tí Ebert vzpouzejícího se Noskeho, povolává místo něho za ?í?ského ministra obrany demokrata Geeslera, kter? u?iní Hanse von Seeckta ná?elníkem armádního vedení. ?Mnohem nebezpe?něj?í ne?li tajemná ?innost reáln?ch politik? v generálním ?tábu je pokrytectví mě??áck?ch republikán?, je ml?enlivost jejich tisku a úmyslná nekriti?nost jejich parlamentních zástupc?. Jejich povinností jako?to zástupc? národa by bylo b?valo, nechtěli-li b?ti jen frázovit?mi mluvky pacifismu, aby ?ádali vysvětlení o tom, co se dělo v generálním ?tábu . . . Nikdo nic nechtěl, nikdo neprotestoval.Seeckt se stal neomezen?m pánemv Bendlerstrasse.Co je jeho programem, co chce? 18. b?ezna 1920 vydává jako nov? ná?elník armádního vedení první provolání d?stojnickému sboru. Stru?né věty, av?ak mnoho ?íkající, t?ebas nikoli mnohozna?né. ?D?stojnick? sbor ?í?ské obrany pro?ívá osudovou hodinu. Jeho chování v nejbli??í době rozhodne o tom, podr?í-li vedení v novém vojsku ?i nikoliv. Zároveň se tím rozhodne, zda?í-li se ?í?ské obraně zachovati z minulosti, co je cenného do ?inné p?ítomnosti pro jasnou budoucnost.“ Tohle je jeho program: ?co je cenného z minulosti“, pruská tradice, obecná branná povinnost a ?jasnoubudoucnost“ nelze vylo?iti jinak, ne?li jako obnovu toho, ..co bylo cenného z minulosti“. Vyz?vá d?stojnick? sbor k rozvaze a chytrosti. ?Z ?etn?ch p?íznak? vyrozumívám, ?e si mnozí p?íslu?níci ?í?ské obrany je?tě neujasnili situaci, do ní? jsme se dostali b?eznov?mi událostmi, ?e musíme nésti následky, je? napáchala — politická krátkozrakost.“ Tu vidíme. jak je Seeckt dostatek chytr?, aby odhadl poměr sil a aby - ■- . - d?stojník?m: je?tě nejsme tak daleko. Proto hoaru nenapadá, aby trpěl nebo dokonce zapomněl takové udá- Icsd. Zná v?ak tíseň a starosti v?ech.Za?íná tichá práce na budování. Seeckt pova?uje za svou úlohu, za německ? plán to, co se te? splnilo a co pochází z jeho hlavy: vybudovati ?í?skou obranu jako stín velké německé armády — kostru, do ní? narukují kádry, a? věc dospěje tak daleko. Generál Barthélemy, kter? p?sobí v Berlíně u mezispojenecké vojenské kontrolní komise, pozná tento plán zrovna tak jako anglick? generál J. Morgan:?Zdá se jasné, ?e byl vypracován plán, jak zma?iti hlavní zásady smlouvy a podle tohoto plánu lze souditi, ?e za nim stojí neoby?ejně schopn?, bystr? duch.“Tak pí?e Morgan vy??ímu ?lenovi anglické armádní rady a p?ipojuje roku 1924:?Dnes není pochyby o tom, ?í duch to byl — a jest. Je to generál von Seeckt, mu?, kter? je asi s to vrhnouti je?tě do p?í?tích pěti nebo deseti let mocn? stín na tvá?nost Evropy.“Naz?vá jej ?nov?m Moltkem“, ?mu?em silného charakteru“, vynikajícím vojákem, jeho? postup za války byl stejně bezp?íkladu rychl? jako zaslou?en?. V něm spat?uje ná?elníka onoho velikého generálního ?tábu, kter? měl po válce zaniknouti, a uzavírá své úvahy o Seecktovi:?Kdybych byl Němec a vlastenec, sklonil bych se p?ed generálem Saecktem jako p?ed ?největ?ím ze v?ech jejich ?íman?“. Schamhorst sám byl mal? ve srovnání, nebo? jeho úloha byla nesrovnatelně prost?í. Kdy? obrátil od?brojovací klausule tyl?ské smlouvy v Napoleon?v neprospěch, měl mnohem leh?í úlohu ne?li Seeckt, kdy? obracel od?brojovací klausule versailleské smlouvy.“Seeckt utvo?il ?ernou ?í?skou obranu (illegální útvary ?í?ské obrany), a mohl se pochlubiti roku 1922, ?e nemá nikdy potí?e s ?í?sk?m ministerstvem financí. ?í?ská obrana se vyvíjela za jeho vedení v stát ve státě. Seeckt byl skute?n? ministr obrany. Metodicky budoval, co rozbila versail- leská smlouva. Upadaje ?asto v neporozumění u mlad?ch nacionalist?, získal si sympatie prvního ?í?ského presidenta Eberta. Kdy? pravil Ebertovi jeho straník, jakou má ned?věru v??i tomuto staropruskému typu, jako je Seeckt, odpověděl pr? Ebert: ?Ale, co chce?? Je v??i mně naprosto loyální.“Boj o Poru?í p?ivedl ?í?i na pokraj propasti. Inflace bi?ovala masy. V ?íjnu 1923 byla odevzdána po prvé na základě ?lánku 48 ?í?ské ústavy ve?kerá státní moc do rukou ?í?ské obrany. Generál plukovník von Seeckt se staldiktátorem Německa.Zjednal rychle po?ádek. Ale ne tam, kde by to byl měl u?initi. Konflikt Bavorska s ?í?í rozlu?til tím, ?e zahnal saské a duryňské socialisticko-komunistické koali?ní vlády z jejich ú?ad?, ?e dal v Berlíně zabaviti letáky proti hrozícím ?idovsk?m pogrom?m. Av?ak proti Bavorsku netáhl. Pod generálním státním komisa?em von Kahrem se ustavila diktatura bavorsk?ch partikularist?; v Kest?íně se pokusil o pu? major Buchrucker, velitel ?erné ?í?ské obrany, kter? byl nyní, pov??en na plukovníka, rovně? p?ijat do nové organisace vojenské. Proti němu na?ídil Seeckt, aby táhl plukovník Gudo- vius. Buchrucker se musel podrobiti, byl odsouzen na deset let na pevnost, z ?eho? si odpykal ?ty?i léta.Seecktovo jednání zmátlo V?eněmce. Měli pocit, ?e je von Seeckt zradil, nebo? 24. zá?í 1923 se dostavil k tajuplnému generálovi soudní rada Claass a pokusil se ho získati pro sv?j pu?. Seeckt poznal nevhodnost zrovna tak jako p?i pu?i Kap- pově. Odmítl a hrozivě dodal za rozhovoru, ?e bude st?íleti do posledního náboje i proti pravici. Tak do?lo na po?átku roku 1924 k pokusu atentátu na Seeckta, kter? se stal tímto zp?sobem, docela neprávem, mu?edníkem republiky. Atentát se nezda?il, pachatelé byli zat?eni.Rozbou?en? rok 1923 pobo?il Seeckt?v plán.?erná ?í?ská obranase u? nedala zapírati. Její pevnou organisaci prozradil major Buchrucker ve spise, kter? vy?el roku 1928 v berlínském nakladatelství Kampf pod názvem: ?Ve stínu Seecktově, dějiny ?erné ?í?ské obrany“. Ná?elník armádního vedení, jim? nebyl nikdo jin? ne?li generál pěchoty von Seeckt, měl dva odborné spolupracovníky, jednoho pro ú?ad vojensk?ch těles, to byl podplukovník von Schleicher, a jednoho referenta pro ?ernou ?í?skou obranu, to byl hejtman Ott. A tak tomu bylo i dále u skupinov?ch velitelství, u velitelství brann?ch kraj? atd. Jen u velitelství branného kraje III. měla ?erná ?í?ská obrana sílu 18.000 mu??.V souvislosti s ?ernou ?í?skou obranou byly fémové vra?dy, které byly vyta?eny na svědo ve?ejnosti podd?stojníkem ?erné ?í?ské obrany, pozděj?ím noviná?em Karlem Merten- sem a Bertholdem Jacobem. Seecktovi nebylo mo?no se v této době p?iblí?iti. I kdy? Jacob napsal do Weltbúhne: ?Schulz má nárok na ?ádného soudce, ten v?ak nesmí pustiti se z?etele, ?e nadporu?ík prováděl toliko rozkazy a ?e by bylo t?eba vedle něho posaditi na lavici ob?alovan?ch aspoň hejtmana Keimera a plukovníka Bo?ka, pravděpodobně v?ak i plukovníka von Schleichera a generála v. Seeckt a.“ Tehdy nepodal Seeckt, jedin? z napaden?ch d?stojník? trestní oznámení. 2. b?ezna 1926 musel Gessler fémovému v?boru ?í?ského sněmu kone?ně podati pamětní spis o ?erné ?í?ské obraně a zastati se Seeckta. Pamětní spis se sna?il p?i- krá?liti události, ale major Buchrucker byl rozho??en nevěrou generality ?í?ské obrany a na?epoval ?í?skému sněmu ?istého vína. Nestalo se nic, leda ?e do?lo k mno?ství fémov?ch proces?, v nich? byli odsouzeni vykonavatelé, av?ak p?íli? mírná republika a mocná ruka Seecktova uvedly tyto ?závodní úrazy“ brzy zase do po?ádku. Ubohé stv?ry, zkrachované existence byly obětí fémov?ch skandál?.Seeckt se plámu nevzdal. Jestli?e to ne?lo s ?ernou ?í?skou obranou, utekl se k dobrovolník?m, a? klopítl o malého hohenzollernského prince. Roku 1926 byl propu?těn se v?emi poctami.?Seeckt, kter? vylo?il ve své knize ?My?lenky vojákovy“ své názory o staroprusk?ch vojensk?ch ctnostech, o nutnosti, aby byly ?hodnoty minulosti zachráněny pro světlou budoucnost“, byl naz?ván v?chodně orientovan?m ?tábním d?stojníkem. Podle domnění bylo to mo?no dolo?iti tím, ?e z?ídil v Rusku opěrné body pro německ? vále?n? pr?mysl. Jestli?e v?ak dnes poslechl Hitlerova zavolání, lze z toho souditi, ?e je orientován toliko německy, ba velkoněmecky. Parlamenta- rismus mu byl proti mysli. Dal se sice roku 1930 zvoliti do ?í?ského sněmu jako ?len německé lidové strany, av?ak v tomto prost?edí, kde v?echno nebylo poslu?né, kde se mělo de- batovati s protivníkem, cítil se naprosto ne??asten. Vzdal se mandátu a vyhověl pozvání do ?íny, aby tam reorganisoval armádu.Seeckt je typ konstruktivního ?tábního d?stojníka, Obnova německé armády je jeho nejvlastněj?í zásluha. Vět?ina d?stojnického sboru mu porozuměla. Neupadl také jako Schleicher do chyby, ?e by chtěl v?iti do rukou otě?e politického osudu země, jeho krátké údobí parlamentní ho pou?ilo, ?e by na parlamentním parketu sklouzl. Dnes vidí dokon?eno to, co vyjád?il 18. b?ezna 1920 tak slibně ve svém provolání. Své tehdej?í domnělé odp?rce, své úto?níky a své pora?ené vidí te? pochodovali sjednocené za lomen?m k?í?em. Z?stal ur?itě jako Hindenburg monarchistou, av?ak nad státní formu — to dokázal roku 1918, kdy? p?e?el k nov?m pán?m — je mu německá armáda, jí? zasvětil, jak ?íká, sv?j ?ivot. Lze-li se dívati na jeho návrat jako na vzpruhu nebo brzdu války, kdo by to dovedl ?íci u Seeckta? Chladn? po?tá? bude zkoumati vojenské síly, jejich? vrchní velení je mu svě?eno a jako v oné no?ní konferenci z 12. b?ezna 1920 oznámí jasně, věcně, po d?kladné úvaze sv?j názor. Strategie v?ak, jako u mnoha generál?, i u něho, toho je se t?eba báti, zvítězí nad politick?m rozumem.literatura a uměníD r. Jan Lówenbach:Hudba p?ed plátnemNedávno vylo?il tu B. Martin? své názory o dne?ní ope?e a ukázal, ?e opera se m??e vymanit z tí?ivého a epigonského podru?í Wagnerova a ?e není nutno, aby se operní hudba spokojila dosavadní slu?ebností symfonickou nebo psychologickou. Její postavení m??e b?ti úplně samostatné, ani? tím opera jako útvar scénick? je znemo?něna. Ve svém díle ?Hry o Marii“, které zatím provedlo Zemské divadlo v Brně, Martin? skute?ně také podal praktick? a zda?il? d?kaz, ?e své názory dovede vtěliti ve slohově ?ist? a sou?asné poslucha?e uspokojující uměleck? ?in.Byl bych jednou rád sly?el, a to nejraději od skladatele jasně uva?ujícího, jako je Martin?, jak si p?edstavuje funkci hudby ve filmu. Nyní v?ak mohu ?íci, ?e vlastně my?lenky, které Martin? rozvedl, d?sledně provedeny a aplikovány na film, musí vésti také k ujasnění, jaké asi úkoly a poslání má hudba ve filmu. První, co by si tu skladatelé měli uvědomiti, je, ?efilm není opera._ Hudba, které bylo u?íváno v němém filmu, byla po vět?ině h?e?ením proti duchu svátému. Ka?d? kapelník v biografu k filmu, kter? právě bě?el — a? jeho námět byl jak?koli — vybíral si prostě ze zásob své ?kinothéky“ k té neb oné scéně skladbu, kterou podle svého vkusu pova?oval za nejvhodněj?í. Praskni oko nebo sluch! Tak jsme t?eba za?ili, ?e p?i bojích na západní frontě zněla ze salonního orchestru Wagnerova jízda valk?r, p?i mo?ské bou?i téma ze Smetanovy ?Vltavy“ atd. Nemluvím ani o tom, ?e v místech tane?ních (jich? bylo, jest a, bohu?el, je?tě i bude ve filmech dosti) byl zpravidla rytmus v hudbě protich?dn? k rytmu ve filmu. Takov?ch p?ímo fysicky bolav?ch míst b?vala p?i něm?ch filmech celá ?ada. Hudba k němému filmu závisela tedy v po?átcích (a byly dlouhé!) od vkusu ?i nevkusu kapelník? a od jejich náhodn?ch archivních zásob. ?e jsme p?itom za?ívali nej groteskněj?í situace a nejhr?zněj?í útrapy, net?eba doli?ovati.O malé poznání se situace zlep?ila, kdy? jednotlivé v?robny filmové za?aly u? za vlády němého filmu p?edpisovati nebo doporu?ovati pro ur?ité scény té? hned doprovod ur?it?ch skladeb. ?e i tu docházelo k nemo?n?m kombinacím, je samoz?ejmo, nebo? v?robci a jejich rádcové rovně? sami zpravidla neměli pro věc lep?ího pochopení ne? kapelníci. Ostatně jest p?edem zavrhnouti pro film u?ití hudby vzniklé za docela jin?ch p?edpoklad? a k docela jin?m ú?el?m. Trvalo velmi dlouho, ne? si filma?i i skladatelé uvědomili, ?efilm si ?ádá hudby svéprávné.Tím není ?e?eno, ?e hudba pro film musí odmítnouti v?ecky své dosavadní zákony a v?boje a p?izp?sobiti se hodně hluboko po?adavk?m statisíc? neznám?ch filmov?ch náv?těvník?, t. j.. státi se co mo?ná populární a vulgární, sentimentální a ?lágrovitou. Ale znamená to, ?e skladba, která m??e b?ti dobrá v ope?e, v koncertě nebo v intimním kruhu komorní hudby, nemusí a někdy ani nem??e b?ti k pot?ebě ve filmu. (V této souvislosti net?eba se zajisté ?í?iti o tom, ?e pro film jest zásadně neupot?ebitelné prosté p?evedení operní hudby jevi?tní, jako se u nás na p?íklad stalo s ?Prodanou nevěstou“.) Proto tu i tam filmoví v?robci k film?m objednávali zvlá?tní hudbu a dokonce se na?li — zejména v cizině — i vá?ní skladatelé, kte?í s men?ím ?i vět?ím zdarem (Hindemith, Auric) se pokusili o nov? hudební doprovod něm?ch film?.Pou?ívání star?ích a zejména t. zv. oblíben?ch skladeb z?stávalo v?ak pohodln?m pravidlem. Tyto snahy vyvrcholily ov?em v po?adavek stejně zbyte?n? jako nesplniteln?: aby skladatel slo?il hudbu, která by od A do Zet doprovázela cel? film. Vznikly tak skladby stejně úctyhodné jako v praxi neú?inné a tě?ko pou?itelné (u nás na p?. Nedbalova a K?i?kova hudba k filmu ?Svat? Václav“), poněvad? jednak improvisovaná synchronisace není v praxi dosa?itelná, jednak ani není ?ádoucí, aby cel? film měl hudební doprovod. ?Musik wird stbrend oft empfunden, zumal sie mit Gerausch verbunden.“ I ml?ení je krásná věc, zejména ve filmu. To platí o hudbě stejně jako o dialogu.Nověj?í produkce filmová také brzo pochopila, ?e se s tímto po?adavkem jakéhosi ?symfonického“ filmu dostává na scestí. Ale obrátila se hned na cestu, která je snad je?tě hor?í. Spokojila se jedním, dvěma ?ísly — nej?astěji ?lágry — pro cel? film a vrhla se na v?robu filmov?ch operet, dosud nejhor?ího a nejhloupěj?ího genru, kter? úpadkov? film mohl vytvo?iti.V?echny tyto typy filmové hudby byly vlastně ji? zde a z?staly na programu filmové produkce i nadále, kdy? se objevil a pole ovládl jako technická novota zvukov? film, kter? v?ak p?inesl novou obtí?:problém zvukov?.V?ecko, co v tomto listě nedávno napsal Stokowski o vadách reprodukce rozhlasové, platí ve zv??ené je?tě mí?e o reprodukci filmové. Film něm? jako v?robek chemicko-optick? má za sebou dlouh? p?ípravn? v?voj a jako produkt plo?n? a dvojbarevn? roz?e?il ji? své technické chyby a problémy. Jakmile v?ak p?istoupil zvuk se sv?mi slo?it?mi chemicko-elektricko- magneticko-opticko-akustick?mi problémy bezvadné-hc p?íjmu a ?isté projekce, nastaly nové úkoly, které dosud je?tě ani zdaleka nejsou roz?e?eny. Vzpome- r.eme-li si dnes na první zvukové filmy (?Singing Fool“ a ?Show Boat“) a na toporn? fla?inetov? zvuk jejich hudby, seznáme, ?e sice zvukov? film témě? bezvadně roz?e?il otázku synchronisace, ?e v?ak zvuková stránka reprodukce je dosud vlastně tam, kde byla ve :po?átcích. Zvukov? film prostě je?tě nedovedereprodúkovati zvuk skladby tak, jak byla napsána, a po ríto stránce je na tom je?tě h?? ne? rozhlas. Nejen?e vrchní tóny nezní, nejen?e zní celá ?ada tón? a ?ramot? vedlej?ích, ale co je hlavní: barva jednotliv?ch nástroj? jest úplně skreslena a nedá se dosud bezvadně zachytit. Jen zvuk někter?ch nástroj? podává se v p?ibli?ně stejné barvě, ale v celku lze ?íci, ?e filmová reprodukce hudby je dosud nedokonalá, ?asto groteskní skreslenina p?vodní skladby. Někte?í v?robci a skladatelé to pochopili a pou?ili této vlastnosti filmové reprodukce právě p?i v?robě kreslen?ch grotesek (hlavně v Americe), které dosud skute?ně p?inesly nejlep?í typ hudby filmové. Tato skupina film? sna?í se karikovaného zvuku vyu?iti nejen jako zmocňujícího doprovodu groteskních figurek a situací, n?br? zbavila film protivné sentimentality a nep?e- cpává jej hudbou zbyte?nou. A hlavně: dostala hudbu a film na spole?ného jmenovatele, a tím jestfilmov? rytmus.Nezapomínejme, ?e vte?ina ve filmu trvá pro diváka mnohokráte déle ne? v divadle a aspoň ?edesátkrát tak dlouho jako ve skute?nosti. Bezvadná synchronisace rytmu optického a melodického je základním po?adavkem filmové hudby — a to nejen u filmu groteskního, n?br? i u film? vá?n?ch. Druhé, co pochopila filmová groteska, je to, ?e pou?ívá — zpravidla dost vtipně — té? stylisovan?ch zvuk? nehudebních jako vhodného kontrastu a v?bec si uvědomila zákon kontrastu a st?ídání jako nezbytn? prvek i zvukové stránky filmu. Jako v jin?ch směrech, tak i zde evropsk? film by se mnoho mohl je?tě u?it od filmu amerického. Kromě několika zda?il?ch pokus? francouzsk?ch (zejména Clair?v ?Milion“) nemáme v evropské produkci nic hodného pozoru, co by se dalo po hudební stránce postaviti po bok někter?m americk?m groteskám filmov?m.Zejména filmy německé a, bohu?el, i mnohé filmy ?eské, se svojí p?ehnaně odpornou sentimentalitou a vulgárností jsou odstra?ujícími p?íklady filmového zbahnění i v oboru hudby.V dosavadní filmové praxi máme dostatek p?íklad?, ?e co se t??e hudby,absolutní kvalita a filmová hodnotanejsou pojmy, které by se v?dy kryly. Zmínili jsme se svrchu o Nedbalově a K?i?kově hudbě k ?Sv. Václavu“. To není hudba o sobě ?patná. Naopak: některé pasá?e jsou dokonce velmi zda?ilé. Ale je jí p?íli? mnoho, jako celek je p?íli? vá?ná, zdr?uje filmové tempo, a pro tento film je jí ?koda. Smetanova ?Prodaná nevěsta“ je hudba jistě z nejcenněj?ích a nám nejmiléj?ích. Ale pro zvukov? film byla pou?ita nevhodně a její podstatná chyba byla, ?e v p?vodní podobě se ukázala elementem p?evá?ně zpomalujícím. Taková scéna jako na p?. ?Věrné milování“ je filmově nemo?ná. Divák seděl jako na jehlách a p?esvěd?il se, ?e věrné milování m??e b?ti někdy hodně nudné. Naproti tomu jsou filmy s hudbou filmově velmi vhodnou (zase se vracím hlavně ke Clairovi, dále na p?. Weillova hudba k ??ebrácké ope?e“ — oproti p?vodní ope?e ov?em z gruntu p?epracovaná!), jejich? absolutní kvality nejsou nijak nadpriiměrné. Hlavní zásadou musí b?t, ?e hudba nesmí filmov? charakter díla ru?it a tempo filmu zdr?ovat. Rytmická místa musí rytmus vyzdvihovati, u míst klidn?ch musí se hudba spokojit p?edev?ím funkcí zvukové kulisy a vyst?íhat se zpomalujícího rozvíjení protifilmového.Byly doby, kdy vá?ní ?e?tí skladatelé pova?ovali pod svou d?stojnost psáti hudbu pro film a p?enechali úplně pole ?lágrist?m a hudebním kasa??m. Zdá se, ?e nahlí?ejí ji? oni i někte?í v?robci svoji chybu a některé pokusy z posledních let (Martin?, Je?ek, ?kvor, Burian) nasvěd?ují, ?e mlad?í generace si uvědomuje své úkoly a povinnosti i v tomto oboru.Co ?íkají filmoví estetikové.Dosavadní literatura o filmu obírá se hudební otázkou dosti chudě. Nicméně lze leccos z toho, co bylo právě nazna?eno, i v ní ově?iti. Béla Balázs ve své poněkud feuilletonistické knize ?Der Geist des Films“ obírá se na několika stránkách funkcí zvuku a hudby ve filmu.Ale Balázs podceňuje prozatím (1930!) technickou nedokonalost zvukové aparatury a domnívá se, ?e problémy zvukového filmu vznikají z ne?kolenosti na?eho sluchu. Ostatně i Balázs uznává, ?e dosavadní neuspokojiv? stav vypl?vá ?áste?ně té? z nezvyku a ?e po?áte?ní obtí?e nejsou je?tě nep?ekonateln?mi p?eká?kami. Dob?e post?ehuje, ?e technické mo?nosti zvukového filmu mají za následek i ?adu uměleck?ch mo?ností takové speciální p?sobivosti, jaké v jin?ch oborech nelze docíliti. Ov?em domní- vá-li se Balázs, ?e doprovodní funkce hudby ve filmu je skon?ena, jest na omylu. Naopak: zde teprve pravá úloha hudby za?íná, a jestli?e Balázs konec konc? dospívá k názoru, ?e hudba m??e ve filmu míti funkci nikoliv ji? jako pouh? doprovod obrazu, n?br? naopak, ?e sled obraz? bude ?asto spí?e doprovodem hudby, je v tom jistá ned?slednost autorova, i kdy? s tímto v?sledkem mo?no plně souhlasiti.Pro toto zásadní stanovisko nezavrhuje sice Balázs t. zv. hudebních vlo?ek, ale dob?e usuzuje, ?e stoprocentním zvukofilmov?m motivem je jen takov?, kter? je mo?no vyjád?iti a rozvinouti právě jen ve zvukovém filmu a v ?ádné jiné formě.Několik správn?ch post?eh? má také Arnheim v knize ?Film ais Kunst“. Také on ukazuje, ?e pro hudbu filmovou musí se ?asem vyvinouti zvlá?tní technika, která by se p?izp?sobila ?asoměrn?m po?adavk?m filmu a jeho rytmu, hudba, kterou bych sám nazval ?náznakovou“ oproti hudbě psychologisující a otrocky doprovodné. Arnheim nezavrhuje doprovodnou hudbu zúplna, ale ?ádá od ní p?edev?ím, aby neru?ila, n?br? aby byla pokud mo?no nepozorována a aby její funkce vedla ke zintensivnění ?ivlu optického. Arnheim p?irozeně vě?í, ?e jsou a je?tě se najdou skladatelé, kte?í dovedou napsati prostou hudbu, zd?razňující rytmus a náladov? obsah filmu, ani? by se vzdávali uměleckého p?vabu. Zd?razňuje nutnost u??í spolupráce mezi re?isérem a hudebníkem, její? podmínkou ov?em jest, aby akustická kalkulace ji? od prvopo?átku byla vzata v úvahu jako podstatná podmínka a sou?ást celého filmového utvá?ení.Je vidět, ?e teoretikové nedospěli sice je?tě p?íli? daleko za základní post?ehy a po?adavky, ale ?e p?iznávají hudbě ve zvukovém filmu daleko vět?í mo?nosti a d?le?itěj?í funkce, ne? jí dosud se strany v?robc? a skladatel? byly p?iznávány.doba a lidéKarel Scheinpílug:?Národní listy“ v?era a dnesni.Proti hradu.Po v?povědi brat?í ?apk? byl jsem chvíli na vahách, neměl-li bych se také ohlédnout po jiném místě. P?í?in k nespokojenosti bych měl více ne? jen onu srá?ku pro pra?ské listopadové bou?e. Ji? del?í dobu znepokojovala mne nep?íjemná tendence, je? se ?asem projevovala v ?N. L.“ od propu?tění vlády Kramá?ovy. Míním zaujetí listu proti presidentu Masarykovi a ministru Bene?ovi.Nejprve, jako by zkou?ela p?du, tato zaujatost se projevovala drobn?mi nará?kami ironického rázu, pak nejasn?mi nápově?mi, budícími r?zná podez?ení, pak se osmělovala k p?ím?m, ostr?m v?tkám a kone?ně si zabou?ila v divok?ch útocích. Rozumí se, ?e bych se nebyl pozastavoval nad věcnou kritikou zahrani?ního ministra, je? musí b?t v demokratickém státě dovolena i proti nejzaslou?ilej?ím státník?m, ba ani nad ideovou kritikou projev?, jimi? president Masaryk zasahoval do na?eho ve?ejného ?ivota; ale zde se to dálo oby?ejně anonymně a ?asto formou nevěcnou i neslu?nou, posměva?nou, sni?ující. V??i panu presidentovi se s po?átku p?ece je?tě zachovávalo jakési dekorum, v r. 1920 i 1921 p?iná?ely ?N. L.“ v den jeho narozenin oslavné úvodníky a feuilletony, v nich? oceňovány jeho zásluhy a uznáváno, ?e je Uavním tv?rcem na?í republiky. Proti ministru Bene?ovi postupovalo se v?ak hned od za?átku bez rukavi?ek. O jeho ?innosti diplomatické mluvilo se bu? odmítavě nebo pohrdavě, jeho zásluh o na?e osvobození vzpomnělo se tuze z?ídka, zato se na něm velmi pilně objevovaly chyby, ?asto domnělé. Od jeho francouz?tiny a? k jeho d?vě?e v Spole?nost národ? nic na něm neuspokojovalo diplomatické kritiky ?N. L.“. Kdy? někter? v zeměpise chab? cizinec umis?oval na?i republiku na Balkáně, byla tím ov?em vinna Bene?ova neschopnost propaga?ní; na úpadku na?eho v?vozu měla arci spolu- vinu Bene?ova zahrani?ní politika; kdy? v?ak zahrani?ní ministr projevil úmysl obnoviti v zájmu na?eho zahrani?ního obchodu diplomatické styky se sovětsk?m Ruskem, uvrhl na sebe podez?ení ze zrady slovanství. Jeho obrana proti divok?m útok?m cestovatele Fri?e byla v ?N. L.“ potla?ena, ale jedno tvrzení z této uml?ené obrany bylo v zápětí ozna?eno v odpo- ledníku listu za nepravdu. A o jeho procesu s majorem ?e?ensk?m bylo referováno zp?sobem tak stranick?m, ?e to u informovan?ch ?tená?? mohlo podkopati v?bec d?věru v zpravodajství listu. Jako kolektivní ozna?ení presidenta Masaryka a ministra Bene?e ra?eno slovo ?hrad“. A to slovo ?hrad“ nebo ?hradní“ mělo v?znam tak hanliv?, jako málo jin?ch slov v novém slovníku ,N. L.“.Spor o Tě?ínsko.Soustavná nep?átelská akce se v?ak rozpoutala proti ministru Bene?ovi v ?ervenci 1920, kdy spor o Tě?ínsko mezi na?í republikou a Polskem dospíval k roz?e?ení. Dob?e vedená radikální agitace pro zachování celého území mohla b?t tehdy zajisté jakousi oporou na?eho zahrani?ního ministra p?ed sborem rozhodujících diplomat?, ale o takovou podp?rnou akci bohu?el tenkrát iniciátor?m kampaně v ?N. L.“ ne?lo, n?br? o honbu na nemilého ?lověka. ?toky nebyly namí?eny p?edev?ím proti dobyva?nosti Polák?, n?br? soust?edily se na hlavu na?eho ministra zahrani?ních věcí. D?vody těchto ob?alob byly pová?livě vratké, ale poněvad? trvaly skoro dva měsíce, u?ly rozpory jednotliv?ch ?lánk? snadno pozornosti ?tená??. V jednom ?lánku se ministru Bene?ovi vyt?kalo, ?e v?bec vstoupil s Poláky v jakékoli jednání o toto území, je? pat?ilo po staletí k ?esk?m zemím, a?koli podnět k takovému jednání vy?el ji? od pra?sk?ch politik? p?i květnov?ch slavnostech v r. 1918 a zahájeno bylo mezi slezsk?m Národním v?borem a tě?ínskou Radou narodowou hned po p?evratu a a?koli v jiném ?lánku sám dr. Kramá? doznával, ?e jako ministersk? p?edseda nemohl tohoto území proti polskému vpádu mocí uhájiti, proto?e ná? ministr národní obrany měl k tomu ú?elu jen 70 vyzbrojen?ch voják? pohotově, na?e legie byly za hranicemi a na několika místech republiky vypuklo povstání Němc?. V jednom ?lánku bylo Bene?ovi vy?ítáno, ?e svolil, aby se o tomto na?em území rozhodovalo plebiscitem, a v druhém bylo rozhodnutí konference velvyslanc?, ?e s plebiscitu sejde, ozna?eno jako hotové národní ne?těstí. V jednom ?lánku Bene? obviněn, ?e nehájil v??i Dohodě dosti rozhodně na?eho historického státního práva, a v jiném citována smlouva z 28. zá?í mezi vládou republiky Francouzské a ?sl. Národním v?borem, v ní? bylo toto historické právo Francií uznáno. Bene??v v?klad, ?e upustil od konání plebiscitu proto, ?e by jinak bylo do?lo v sporném území k prolévání krve, odb?val se i s jin?mi jeho d?vody pau?álně p?íslovím, ?e omluva je hor?í ne? pomluva, a?koli dr. Kramá? v ?lánku z 18. ?ervence napsal, ?e chystan? plebiscit na Tě?ínsku vzbudil v?ecky vá?ně a domorodé obyvatelstvo bylo vydáno v?em hr?zám agitace, v ní? ?lo o ?ivoty a statky atd.Postup v tě?ínské otázce byl prohlá?en za jednu z nej smutněj?ích polo?ek v bilanci na?eho zahrani?ního ministerstva, jakási energická dáma, Míla Liscová, hrozila, ?e sliby a podpisy ministra Bene?e nebudou závazn?mi pro národ, a jin? p?ísn? kritik mínil, ?e by mělo b?t uva?ováno, nedopustil-li se Bene? tě?kého p?e?inu proti národní cti. Takové ?lánky objevovaly se v ?N. L.“ denně je?tě ?trnáct dní po rozhodnutí, a k jaké vá?nivé nenávisti vydrá?dily ?tená?stvo proti Bene?ovi, je z?ejmo z toho, ?e paní Bo?ena Viková- Kunětická usoudila na jakési sch?zi, ?e Tě?ínsko nesmí b?t roztr?eno, ale roztr?en by měl b?t ministr Bene?.?Tyto nep?íjemné vzpomínky na události, je? mi ztrp?ily mnoh? den mé redaktorské ?innosti v ?N. L.“, nahrnuly se mi po vylí?ené srá?ce s vedením listu a strany do vědomí a zesílily ve mně pochybnost, budu-li za těchto okolností moci v redakci pracovati dále. Alejsem v sobě tuto pochybnost potla?il. Znal jsem ze zku?enosti ve ve?ejném ?ivotě tolik p?ípad?, ?e dobré snahy vzaly za své, proto?e byly p?ed?asně opu?těny pracovníky, kte?í se dali odraditi prvním neúspěchem nebo první mrzutostí. Ne, v politice je t?eba vytrvalosti v práci i v zápase, chce-li ?lověk něco vykonati. Je nás tu hrstka lidí stejného sm??lení, která by podstatně zeslábla ka?d?m odchodem, nesmím jich A ten poměr k presidentovi a Bene?ovi se zajisté d?íve nebo později upraví. Vyplynul z pocho- - zelného rozho??ení dra Kramá?e, jen? byl zp?sobem □pravdu velmi ne?etrn?m zbaven své funkce minister- ského p?edsedy a pokládá obě jmenované osobnosti právem neprávem za spoluviníky tohoto bezpráví; ale vá?n? mu? a státník Kramá?ova jména nepovle?e p?ece takov? pocit osobní k?ivdy cel?m sv?m ?ivotem a ve?kerou politikou republiky! A potom: chystá se změna vedení ?N. L.“, na?e redakce dostane nového ?éfa. T?eba vy?kati, kdo jím bude, a mo?no doufati,?e to bude změna p?íznivá.Pod nov?m kapitánem.Koncem r. 1920 p?esídlil ?éfredaktor Fr. Sis do Pa?í?e, a sice, jak se prosl?chalo, aby se tam p?ipravoval k ?innosti diplomatické. V redakci ?N. L.“ nastalo několikaměsí?ní mezivládí, za něho? jednoho dne povolal dr. Ra?ín do své ?editelny dra Karla Hocha, t. ?. externího ?lena redakce, a nabídl mu místo ?éfredaktora.Dne 1. dubna 1921 nastoupil dr. Hoch místo ?éfredaktora. Byl jsem tomu rád a se mnou i jiní kolegové. V ?elo listu vstupoval tu vzdělan? mu?, velmi dobr? ?urnalista a k tomu b?val? ú?edník universitní knihovny — tedy ?lověk, u něho? lze o?ekávati, ?e má smysl pro po?ádek, a toho bylo v ?N. L.“ velmi pot?ebí. Ten lep?í po?ádek v redakci se také hned objevil v pravidelné p?ítomnosti ?éfově, ve vhodněj?ím rozdělení redak?ní práce, v ?ilej?í slu?bě informa?ní. A já jsem si pro sebe lep?ího redak?ního ?éfa nemohl p?áti. Nikdy mi v m?ch ?láncích nezměnil ani slovo bez vzájemné dohody, nikdy mne neomezoval ve volbě témat m?ch úvodník? a nikdy nezasahoval do mé feuilleto- nové rubriky. Ale zaujatost ?N. L.“ proti presidentovi republiky a proti ministru zahrani?ních věcí ani za Hochova re?imu nezmizela — patrně ji udr?ovaly velmi silné ruce.V druhém roce Hochova vedení postihla náhle ?N. L.“ tě?ká rána, která silně ot?ásla v?vojem jejich i strany národně demokratické: dne 5. ledna 1923 byl ministr Ra?ín st?elen fanatick?m anarcho-komunistic- k?m mladíkem do páte?e a po ?estinedělním trapném zápase o ?ivot podlehl svému zranění v Podolském sanatoriu.Ra?ín.Ra?ínovu smrt poci?oval jsem nejen jako tě?kou ztrátu národní, ale i osobní. Měl jsem ho rád, ji? proto, ?e byl tak skvěl?m exemplá?em onoho vzácného druhu tvor?, kte?í jsou hodni titulu mu?. Byl to ?lověk, kter? se nikoho a ni?eho nebál, ani mocn?ch jedinc?, ani nespokojen?ch dav?, ani kletby nepopulárnosti, stál v?dycky pevně za sv?m p?esvěd?ením a stavěl se proti ka?dému odp?rci celou ?í?í sv?ch prsou.Ra?ín?v portrét, jej? podal Ferdinand Peroutka ve svém ?Budování státu“, je v?sti?n?, zachycuje v?ak pouze tvrdé rysy jeho osobnosti. A on měl také své měkké, a my, redakto?i ?N. L.“, jsme měli ?astěji p?íle?itost je seznati. Tento mu?, jen? byl v dobách svého finan?ního ministerství tak zavalen prací, ?e by jiného byla udusila, na?el si skoro ka?d? ve?er volnou chvíli, aby si za?el je?tě do redakce ?N. L.“ vy?ídit své ?editelské úkoly a popovídat si s redaktory. Tu si usedl v místnosti národních hospodá?? a bavil se p?átelsky s nimi i s námi, kdo? jsme p?icházeli za ním. Tyto rozhovory s ním měly pro nás velkou cenu, nebo? nás ?asto informovaly o věcech, o nich? bychom byli jinak stě?í nabyli spolehliv?ch zpráv. Sám p?i tom dychtivě zachycoval kde jakou praktickou zku?enost, kterou jsme p?inesli my redakto?i, u?e se v?ude, jako u?il jiné. Za těchto rozhovor? někdy zabo?il do svého ?ivota soukromého, do sv?ch zálib turistick?ch a houba?- sk?ch; a tu jeho orlí profil náhle změkl a jeho tvá? se rozzá?ila láskou milovníka p?írody.Jak Ra?ín tuze zápasil o ka?d? v?daj z pokladny státní, nejevil se tak neústupn?m, kdy? ?lo o lépe situovanou pokladnu podniku, kter? spravoval. V roce 1920 usnesli se redakto?i ?N. L.“, ?e budou ?ádati o úpravu sv?ch plat?, a zvolili mne a kolegu T?mu vyjednava?i. A tu jsem byl p?ekvapen poměrnou hladkostí vyjednávání s Ra?ínem. Vyslechl klidně na?e v?klady, prohodil sem tam nějakou námitku a potom ohlásil s úsměvem: ?Nu, nebojte se, upravím vám platy tak, ?e budete v?ichni spokojeni.“ A upravil. Ale zvlá?tní p?ídavky na děti neuznal. ?Platím ka?dého za práci v redakci, ale za práci, kterou koná doma na posteli, neplatím,“ ?ekl, a tím to bylo odbyto.A?koli byl v otázkách hospodá?sk?ch tak p?esvěd?en?m a neoblomn?m individualistou, ne?inil námitek proti tomu, ?e jsem v úvodních ?láncích referoval a uva?oval o r?zn?ch teoriích sociálních na?ich i cizích autor?, jejich? ocenění se tak někdy dostávalo v ?N. L.“ ?elněj?ího i rozsáhlej?ího místa ne? v listech socialistick?ch. A — v?jime?n? rys u praktického politika — Ra?ín si p?ál, aby se vedle věcí politick?ch a hospodá?sk?ch věnovaly úvodní ?lánky i věcem kulturním a byl by velmi rád viděl, kdyby takov? kulturní úvodník byl napsal ?asem také Karel ?apek.Redakci i redaktory bránil Ra?ín energicky proti vněj?ím vliv?m a sekretariát ani poslanci strany nesměli za jeho ?editelství zasahovati do práv redakce.Noviná?skou schopnost Ra?ínovu, myslím, Peroutka ve svém zmíněném spise podceňuje. Vě?ím sice, ?e kdyby se vydaly kni?ně Ra?ínovy noviná?ské ?lánky, ?e by neoslňovaly ani bohatstvím my?lenek ani skvě- lostí formy; ale Ra?ín byl p?edev?ím mu?em ?inu a péro mu bylo také jen jedním z nástroj? jednání. Měl v?ak několik vlastností, je? tvo?í nejsilněj?í ctnosti noviná?e: pohotovost a hbitost v práci, znalost p?edmětu, umění soust?edit se na své téma, jasné vyjad?ování a p?ím? postup k cíli. Své ?lánky diktovával, procházeje se po své pisárně, red. Horákovi, stenografovi, jen? byl zároveň jeho censorem a upozorňoval ho, kdy? u?il p?íli? lapidárního v?razu.Zato jako ?e?ník p?sobil Ra?ín více vahou své osobnosti ne? sv?m v?konem. Věty se z něho dob?valy dosti tě?ce, opakoval se a jeho styl byl prost sugestivních obraz?. Ale síla jeho p?esvěd?ení, ?ivost jeho temperamentu, ráznost jeho úse?ného gesta pravicí a plameny jeho pohled? zapalovaly jeho poslucha?e a zjednávaly mu vítězství i nad v?mluvněj?ími ?e?níky.B?val lí?en jako p?ítel kapitalist?, a on na ně uvrhl tak tvrdé daně a dávky, ?e pod nimi stenali. A chystal se do boje proti v?st?elk?m ochraná?sk?ch snah pr?myslu. ?Jen co urovnám trochu ty státní finance, pak se do toho pustím,“ ?ekl si jednou. ?A nejd?ív do fabri- kant? automobil?, kte?í nám sv?mi nemo?n?mi cly ztě?ují zahrani?ní obchod.“Jeho poměr k ?hradu“ byl je?tě lep?í ne? Kramá??v. S po?átku proná?el sice lecjaké kritické poznámky o ministerstvu zahrani?í — myslím, ?e p?átelství s Kramá?em vzbudilo v něm jistou zaujatost proti Bene?ovi. Ale jako reáln? politik nedovedl si zakr?vati o?i p?ed skute?nostmi. Kdy? se vrátil z janovské konference, na ní? byl několik dní pozorovatelem, vyslovil se s uznáním o respektu, jemu? se Bene? tě?í mezi evropsk?mi diplomaty. A jednou jsem byl svědkem, kdy? se pohor?oval nad ?lánkem Fr. Síse, v něm? jeho autor vyslovoval my?lenku, ?e na?i legioná?i měli se vraceti dom? p?es západní hranici Ruska, jako vítězové nad bol?evickou revolucí. ?e p?es to trpěl některé ty nespravedlivé útoky na presidenta a Bene?e, lze vysvětliti p?átelsk?m ohledem na dra Kramá?e, p?ítele, jej? zatla?il od ve?keré politické moci, soust?ediv ve sv?ch rukou funkce ministra, ?lena pětky i ?editele ?N. L.“.Kdo zná p?ímo nadlidskou autoritu, jaké se tě?í dr. Kramá? ve své straně, pochopí, jak siln? byl mu?, kter? ho dovedl zatla?iti do ústraní. Ale tento siln? mu? měl také jednu svou slabost: a?koli se opravdu nikoho nebál, strachoval se, ?e by mohl b?t něk?m podezírán z bázně. Proto se stavěl tak neústupně za nepopulární opat?ení; proto odpovídal tak vyz?vavě pohněvan?m dav?m; proto nedovedl na námitky sv?ch 19 redaktor? odpovědět jinak ne? hrozbami a snad i ta v?pově? Josefu ?apkovi měla b?t d?kazem v?le, která jde do d?sledk?; a proto kdy? generalisováním jednoho jeho ostrého v?roku, namí?eného proti jednotlivc?m, do?lo k jeho politování hodné srá?ce s legioná?i, jejich? zásluh si on vá?il jako málokdo jin?, pokusil se urovnati věc takov?m chladn?m dopisem a nedovolil nikomu, aby v?elej?ím projevem zprovodil se světa tento zbyte?n? konflikt a rozpt?lil poněkud ty mraky vá?ní, které se mu kupily nad hlavou. Nikdo si nesmí mysliti, ?e on, Ra?ín, se ?ehokoli bojí! Místo smí?livého slova nosil u sebe k své obraně revolver, kter? mu byl tak málo platen, kdy? nep?ítel se p?iplí?il od zadu...věda a práceIng. A. László:Jak se pracuje v Ruskui.Pracoval jsem v Rusku jako cizí in?en?r více ne? ?ty?i léta, a? do za?átku roku 1934. Omezuji své poznámky na tě?k? pr?mysl. Musím se p?edem omluviti, ?e je mnoho věcí, o kter?ch nemohu poskytnouti informací. ?il jsem a pracoval jsem v Rusku, na specielní studium ruské otázky neměl jsem v?ak nikdy ?asu. Ne? jsem odejel do Ruska, byl jsem zaměstnancem v na?ich státních ?elezárnách v Pod- brezové. V Rusku jsem pracoval na pětiletém plánu pro ?elezá?ství, na typov?ch projektech pro celou ?í?i.Slu?ební podmínky.Pragmatika a definitiva? V Rusku nemají ani jedno ani druhé. Dodr?uje se v?povědní lh?ta 14denní bez od?kodněni. Ur?ité práce jsou ukon?eny, ur?itá organisace ztratí sv?j v?znam a b?valí zaměstnanci musí si prvého následujícího měsíce hledat novou práci. 'Není to tak tragické, málokdo hledá déle ne? dva t?i dny. V Rusku jest nedostatek pracujících.Slu?ební postup do vy??ích hodnostních t?íd nemají. Vedoucí, kte?í udělají chyby nebo nedocílí dobr?ch v?sledk?, jsou p?elo?eni na zcela pod?ízená místa. Mladí lidé, jsou-li schopní a politicky spolehliví, dostanou se na vedoucí místa. Je normálním zjevem, ?e p?ednosta z loňského roku je letos pod?ízen svému b?valému asistentovi. Diagram úspěch? slu?by ruského in?en?ra není nikdy p?ímo?ar?.V?ichni lidé jsou v Rusku státními zaměstnanci. Ka?d? ?lověk musí pracovat na tom místě, na které byl postaven. M??e b?ti p?elo?en do libovolné ?ásti ohromné země a nemá práva zdráhati se. Nikdo nesmí změniti svoje povolání anebo nalézti si práci v jiném podniku, jestli?e to ú?ad anebo podnik, kter? jej doposud zaměstnává, nepovolí. O studentech je ji? p?edem ur?eno, kde mají pracovati, a? budou in?en?ry, tak, jako se u nás odveden?m voják?m ur?í prapor, kde mají slou?it.Disciplinárnímu vy?et?ování podléhá ka?d?, kdo pracuje. Ka?d? ?lověk má svoji pracovní knihu, ?trudo- vuju kní?ku“. Do této se zapisuje ka?dá d?tka a ka?d? p?estupek proti slu?ební disciplině. Udělují se ?vigovor“, ?stro- gi vigovor“ a také ?vigovor s predupreděněm“. Poslední znamená nebezpe?í propu?tění. Toho se v?ak v Rusku nikdo nebojí. Bojí se ale ka?d? toho, ?e za svoje chyby m??e b?ti postaven p?ed soud.Slu?ební odpovědnost je v Rusku ohromně veliká. ?asto tě?ko najiti ?lověka na místo vedoucího oddílu anebo ?editele továrny. Lidé se bojí ohromné odpovědnosti, která je s takov?m ú?adem vázána. Hlavně v době prvé pětiletky bylo v Rusku velice tě?ké pracovati technicky na vedoucím místě. V?kony a lh?ty byly p?esně p?edepsány a musely b?ti dodr?eny bez ohledu na tak zvané objektivní p?í?iny. Na ně se odvolávat, byla skoro kontra-revoluce. Neuznávané objektivní p?í?iny, kter?mi se ironicky pohrdávalo, byl nedostatek kvalifikovan?ch zaměstnanc?, nedostatek dělník?, nedostatek nástroj? a surovin atd. Prav? bol?evik musel se dostati p?es ve?keré p?eká?ky k cíli. Jestli se mu to nepoda?ilo, odnesl to osobně. U nás odpovídá soukrom? podnikatel sv?m majetkem. V Rusku není majetku a není podnikatele. Vedoucí zaměstnanec odpovídá tím, co má, svobodou a ?ivotem.Technické v?sledky. Z?stává faktem, ?e technick? v?voj byl v posledních osmi letech v Rusku velice pozoruhodn?. Ov?em, Rusové dělají věci rádi americk?m zp?sobem. Pou?ívají také americké reklamy. V?stavba Prahy v povále?n?ch letech byla aspoň tak velkolepá, jako v?stavba ruského města na základě pětiletého plánu. Ostatně v?stavba rusk?ch měst p?ed válkou musela b?ti ?asto také velice rychlá a velkorysá. Vidíme to t?ebas v Leningradě, anebo v Oděse, kde celé ?tvrti nosí na sobě znaky toho, ?e byly vystavěny v posledních p?edvále?n?ch letech. Dne?ní technick? v?voj Japonska musí b?ti také zázra?n?, a?koliv Japonci o tom neroz?i?ují zprávy do světa. Rusové v?ak starali se o to, aby cel? svět věděl o jejich technickém v?voji. Byli k tomu nuceni, museli si dělati propagandu, aby potírali v?eobecnou propagandu protibol?evickou.Prohlí?íme-li technické v?kony sovětského Ruska v posledních letech, shledáváme, ?e jejich v?kony nejsou technicky p?vodní. Za?ízení ?elezáren je koupeno v Americe,za?ízení strojíren pocházejí vět?inou z Německa, plány nej- vět?ícfa podnik? pocházejí z ciziny. Vyrábějí Fordo vy automobily International a Fordovy traktory, americké lokomotivy a americké tramvajové vozy. Jejich program jest: dohnat a p?edehnat zahrani?ní techniku. Zatím pracují na uskute?nění prvé ?ásti hesla.Sovětskému Rusku vlastní je v?ak velkolepost a jednolitost ujíiHiibjr. Jedna v?le tvo?í pr?mysl tam, kde ho d?íve ne- bvlo, podle jednotného plánu. Je to jedine?ná p?íle?itost pro tv?r?í síly in?en?rské, která se nebude opakovat.Cizí technici v sovětském Rusku.Chci se zmínit o technické ?innosti cizích in?en?r? v Rusku, do které?to ?ady jsem pat?il sám.První stupeň v?voje. Koncesioná?i. Viděl jsem iich je?tě mnoho v jediném elegantním moskevském restaurantě koncem roku 1929. Koncesioná?i byli kapitalisté, kte?í vedli v Rusku podniky jako sv?j soukrom? majetek. Roku 1930 a 1931 nebyly ji? dány nové koncese, staré nebyly obnoveny, kdy? vypr?ela smlouva. Dnes v Rusku u? není koncesioná??.Druh? stupeň v?voje. Vysoko kvalifikovaní cizí specialisti. V posledních pěti letech a? do za?átku minulého roku, mělo mnoho velik?ch firem, hlavně z Ameriky, Anglie a z Německa, smlouvu se sovětsk?m Ruskem o technickou pomoc. V oboru ?elezá?ství na p?íklad měla smlouvu firma Freyn z Chicaga, pomáhala v plánování ?elezá?ství a p?i stavbě velk?ch sibi?sk?ch ?elezáren v Kuzněcku. Firma Mckee z Clewelandu p?ijala ú?ast v projektování a stavbě magnetogorsk?ch ?elezáren. In?en?r Puppe se skupinou d?sseldorfsk?ch in?en?r? pracoval na vyu?itkování ?elezn?ch rud v Ker?u. Firma Demag z D?s- seldorfu měla smlouvu o tom, ?e dá Rus?m k disposici ve?keré svoje archivy v?kres?. Je zajímavé, ?e Freyn je p?vodem Pra?ák. Puppe je Němec ze Slezska, byl ale několik let ?editelem vítkovick?ch ?elezáren. V?echny tyto firmy dostaly za svou technickou pomoc velice vysoké odměny, tak vysoké, ?e firma Freyn mohla na p?íklad platiti je?tě v minulém roce sv?m in?en?r?m v Leningradě pr?měrně 1000 dolar? měsí?ně. Cizí poradní firmy měly zajisté zásluhu na tom, ?e technick? v?voj se odehrával v Rusku tak rychle. Následkem zna?n?ch finan?ních náklad? sna?ili se v?ak Rusové pou?ívati této pomoci jenom tak dlouho, pokud toho bylo nezbytně zapot?ebí.Koncem roku 1929 a také v roce 1930 bylo do Ruska zavoláno mnoho vysoko kvalifikovan?ch cizích in?en?r?. Byli to vět?inou lidé, kte?í mívali d?íve v zahrani?ním závodě technicky vedoucí postavení. Byli dob?e placeni v cizích penězích. Tenkráte je?tě nebyla světová krise a tito in?en??i, kte?í nebyli komunisté, nep?i?li by do Ruska, o kterém kolovaly tak stra?livé zprávy, kdyby tam nevydělávali dosti peněz.T?etí stupeň v?voje. Cizí technici pr?měrné kvalifikace. Nastala světová krise a nezaměstnanost na západě. V Rusku byl po?ád nedostatek technick?ch sil. Rusové vyu?ili proto a p?ijali ze zahrani?í mnoho tisíc konstruktér?, mistr? a odborn?ch dělník?. Tito lidé byli doma nezaměstnáni anebo jen ?áste?ně zaměstnáni. Neměli co ztratit. Rusové je platili a platí sovětsk?mi rubly a to asi stejně, jako své vlastní in?en?ry.Vysoko kvalifikovaní cizinci u? opustili sovětské Rusko. U? v roce 1931 a 1932 bylo v?jimkou obnovení smlouvy s platem cizí valuty. Nabízeli jim z?stati v Rusku za plat jenom v sovětsk?ch rublech. P?evá?ná vět?ina nep?ijala tuto podmínku a odejela. Lidé st?ední kvalifikace z ciziny jsou dodnes v Rusku.Práce cizinc? v Rusku. Ze za?átku byl pracovní v?kon cizinc? nepatrn?. Scházela jim znalost ruského jazyka. Scházela dále d?věra k cizinc?m, kte?í nepodléhali rusk?m zákon?m. Cizinci dávali jenom rady. Někte?í, hlavně ti, kte?í uměli ji? d?íve nějakou slovanskou ?e?, nau?ili se rusk?. Vět?ina cizinc? v?ak vykonávala svou práci pomocí svého p?ekladatele; dnes je v Rusku celá generace dobr?ch p?ekladatel?.Konstatuji fakt, ?e in?en?r? z ?eskoslovenska nebylo v Rusku skoro ?ádn?ch. Vzpomínám aspoň padesáti znám?ch Ameri?an?, aspoň sta německ?ch in?en?r?, aspoň dvaceti z města Vídně, vzpomínám desítky ?véd?, Nor?, Francouz?, Ital?, Angli?an? a jin?ch. Pamatuji se ale jenom na dva lidi z ?eskoslovenska. Jeden z nich, lesní in?en?r, pracoval ve Vladi- kavkaze, druh?, ?len komunistické strany, obstarával z centra technické spojení s cizinou. P?í?iny nejsou mně dostate?ně známy. ?esk? in?en?r mohl by od za?átku svého p?sobení v Rusku vykonávati více, ne? in?en?r z jin?ch zemí, poněvad? během dvou, t?í měsíc? umí mluviti rusk?, aspoň tak, aby se s ka?d?m dorozuměl. Hrála asi s obou stran svoji úlohu politika. Rusové nedávali na?im lidem v?hodné podmínky a neusilovali o jejich získání následkem nevyjasněného politického poměru. Ze stejn?ch d?vod? zdráhali se na?e in?en??i p?ijmouti místo v Rusku. Snad bude te? tomu jinak.Nejlépe ze v?ech cizinc? uměli se uplatňovati v Rusku Ameri?ané. Rusové jsou nad?eni pro americkou v?robu ve velkém mě?ítku, zamlouvá se jim také americk? zp?sob osobních styk? bez roz?ilení, s chladn?m, ale zdvo?il?m úsměvem. Up?ímn?, ale nezdvo?il?, ?asto hrub? zp?sob jednání, jakému jsme my zvyklí v na?ich st?edoevropsk?ch závodech, zlá slova, kter?m nep?ikládáme ?patného v?znamu, takové na?e zp?soby mají jenom odpuzující vliv na ruského in?en?ra a komunistu.Cizinci, jak poradní firmy i jako jednotlivci in?en??i, p?iná?eli do sovětského Ruska západní techniku. Jenom s jejich pomocí mohli Rusové tak rychle p?ekonati technickou dekadenci, v které ?ili. V blízkosti cizinc? vyrosda nová generace, mlad?ch, pracovit?ch a odhodlan?ch rusk?ch in?en?r?. Bez pomoci cizích in?en?r?, mistr? a dělník? by b?vali neuměli zahájiti provoz sv?ch nov?ch, hypermoderních továren. Dnes slou?í cizinci také jednodu?e k tomu, aby zmen?ili nedostatek odborn?ch dělník?, mistr? a in?en?r?.Bez cizí pomoci. U? v roce 1932 za?ali hrdě o tom psáti v novinách, ?e tam a tam vystavěli něco nového, anebo uvedli v chod za?ízení z ciziny bez ?inostranej pomo??i“, t. j. bez ú?asti cizinc?. Rusové do?li ji? tak daleko, ?e sami za?ali poskytovati technickou pomoc hlavně do Turecka a Persie. Tak vede cesta západních technick?ch civilisaci prost?ednictvím sovětského Ruska do Asie.58737512700DOMDOM1706245241300DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBY100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhá t?. 17P?ítomnostiF.OCNlK XIIV PRAZE 24. DUBNA 1 935ClSLO 15WVNěmec pí?e ?echovi a Cech NěmciDva u?itelé, Němec a ?ech, pro?ili spolu kus světové války; ba, i kus svojí ?cesty zpátky“, a kdy? se potom roze?li do ?ivota, jeden na ?kolu do severo?eského měste?ka, druh? u?it ?eské děti na pra?ském venkově, neopustil je zájem o ve?ejné věci. Erich se politicky vzná?el v?dycky více doleva, Václav ?el tě?ce p?i zemi. Svoje názory si vyměňovali v ob?asn?ch dopisech. Poslední z jejich dopis?, nejnověj?ího data, zde uve?ejňujeme:es.I.Mil? Václave,obávám se, ?e v mu?i, kter? Ti pí?e tento list, nepozná? svého starého Ericha. Ach, chvílemi se mi zdává, iako bych sám sebe nepoznával! A jak rychle ta moje proměna pokro?ila! Mohu Ti ?íci, ?e první její p?íznaky mě p?ímo děsily. Bylo mně, jako tomu doktoru Jekyiiovi, kdy? shledává na prstech rukou, ?e se proměňuje v Mr. Hydea. Ale dnes shledávám toto p?irovnání zcela nep?ípadn?m. Nebo? dnes jsem nabyl ji? jistoty o tom, ?e bytost, v ni? jsem se p?evtělil, není nic obludného a nepravého, n?br? právě naopak: ?e teprve nyní jsem na?el to, v ?em je povznesení, jistota a klid. Ví?, ?e jsem si v jednom ze sv?ch někdej?ích dopis? postě?oval, jak se cítím osamocen, jak mravně malomysln?, kdy? jsem pro budoucnost na?í mláde?e chtěl věci, které nechtěl z m?ch zdej?ích krajan? témě? nikdo se mnou, a jejich? uskute?nění nebylo mo?né bez obětí, které bych se byl i já sám zdráhal p?inésti.Nu?e, dnes jest tomu jinak. Dnes nejdu p?ed ostatními ani mimo ně; dnes jsem atomem masy, která se sama valí. Vě? nebo nevě?; je to tak krásné, ne- ur?ovati se, n?br? b?ti ur?ován. Za ?ím se ?ineme, to pro nás prozatím není věcí hlavní. Prozatím spí?e tu?íme, ne?li víme, sv?j směr. Tím méně je nám jasn? ná? cíl. Jak jsem b?val bláhov?, kdy? mě znepokojovala my?lenka, zda v budoucí spole?nosti moje děti budou pracovat ?ty?i nebo ?est hodin denně; bude-li v ní jaká vláda, a bude-li tato vláda mít právo, aby jim ur?ovala zp?sob a obsah jejich zahálky; bude-li za padesát let v této republice kantonální z?ízení ?i nikoli. Dneska jsem klidn? p?esto, ?e nejen nevím, co bude zítra, ale nevím p?esně a konkrétně ani, co budu zítra po?adovati, a co ostatní masa se mnou. Jsme prostě lavinou, a já jsem v ní zrnkem sněhu. Ví? ji? asi, na? biji, co se se mnou stalo a v ?em ta změna. Jsem ?lenem S. H. P.Vidím ji? na dálku, jak jsi se asi zatvá?il, kdy? jsi p?e?etl tato slova. Vidím Tvoje zklamání a nev?li. Stal jsem se tímto p?iznáním v Tv?ch o?ích politicky nespolehliv?m? Mil? hochu, st?káme se spolu p?es patnácte rok?, a ví?, ?e jsem — kdykoli p?i?la ?e? na věci politické — v?dycky bu? mluvil pravdu anebo ml?el. Nikdy jsem v?ak nelhal. Stejně jest tomu i dneska. Vy ?e?i nám je?tě nerozumíte, a budete se musit teprve u?it nám porozumět. Nezazlívám vám, ?e jste si u?inili tak prostomyslnou p?edstavu o ?ádoucí loyalitě ?eskoslovensk?ch Němc?, a ?e v?ecko, co se nekryje va?í strohou formulí, ozna?ujete ji? podrá?děně za protistátnost. Není to va?e vina, n?br? na?ich aktivist?, ?e legální němectví v tomto státě je redukováno na pouhou jazykovou zále?itost; na zále?itost ur?itého kvanta ?kol, subvencí, státně- zaměstnaneck?ch posic a dodávek; na věc prostou v?í mohutné dynamiky, jakou se ?ine vp?ed uvolněná prasíla. Ka?d? jin? partner na?ich zemědělc? a marxist? by nutně dospěl k té?e pohodlné p?edstavě o sudetoněmectví, nebo? je?tě nikdy nikdo si v politice ne?inil sv?j úkol obtí?něj?ím a slo?itěj?ím, ne?li jak mu jej stavěly okolnosti a druhá strana.Ale loyální a státu p?átelské němectví v tomto státě nemusí b?ti — a u? nikdy nebude — tak jednoduché. Ono chce b?ti, jako takové, politickou individualitou, nejen ?ádkou podru?n?ch ?zále?itostí“. Vy ?e?i a republika budete mít s ním co ?initi — abych tak ?ekl — v jiné politické dimensi ne?li dosud. Musíte vstoupit s námi, probuzen?mi sudetsk?mi Němci, do této jiné dimense a v ní nalezneme syntesu a vyrovnání, o jakém se ani nezdálo konjunkturálním a zájmově motivovan?m loyalist?m z ?ad dne?ních německ?ch aktivist?. Dovol, abych se u?inil srozumitelněj?ím malou historickou paralelou. S na?í republikou to má? jako se ?v?carsk?mi kantony p?ed Velkou revolucí ve Francii, za jejich patricijského z?ízení. Bylo zásluhou této revoluce, jejím? nositelem byla francouzská men?ina ve ?v?carsku, ?e — by? v p?echodné formě helvetské ústavy, ale s trval?mi dal?ími d?sledky — zahájila novou, pokro?ilej?í politickou etapu ?v?carsk?ch dějin, ve prospěch nejen ob?an? francouzského jazyka, n?br? i ?v?carsk?ch Němc? a celé konfederace. Ov?em, ?e se ?v?car?tí Němci musili vyzouti ze st?eví?k? úzce chápaného provinciálního vlastenectví a pochopiti starou ideu Sp?íse?enectva v podání p?izp?sobeném nové době, aby se tato veliká věc poda?ila.Mil? Václave, i my sudet?tí Němci pod vlajkouS.H. F. p?icházíme naplnit zákon a ne jej zru?it. P?iná?íme republice novou, vy??í jednotu — nazvi to t?ebas novodob?m p?emyslovstvím; a dovol, abych Ti tu co nejstru?něji vypsal karakteristické rysy toho duchového p?ínosu, se kter?m p?icházíme:1. P?edev?ím p?iná?íme totální politickou koncepci proti atomistickému pojetí va?í dosavadní formální demokracie. Va?e stranictví rozkrájelo stát na ?adu neorganick?ch slo?ek — ?adu, která se stále je?tě mno?í a dále rozpadává; ka?dá ?ástice myslí na svoje díl?í zájmy a va?i mechanisti?tí státovědci vám namlouvají, ?e v?slednice slo?ek je zájmem celku. Ale to je sebeklam. Jakpak vyvodíte postuláty na p?. pro brannou politiku státu ze slo?ky agrárnické a dělnické, ?i dokonce ?ivnostenské nebo klerikálni? Z nich m??ete vyvodit na p?., ?e mladé dědice zemědělsk?ch usedlostí dlu?no osvobozovat od vojenské slu?by, ?e za války ve zmilitarisovan?ch továrnách má b?ti vedoucí d?stojník pod kontrolou závodních v?bor?; ?e vojenské dodávky se mají zadávat malo- ?emeslník?m spí?e ne? velk?m trust?m — ale pochybuji, ?e tyto programové prvky, kter?mi jest s to p?ispět k organisací vojenství atomisovaná demokracie, státu a jeho p?esti?i prospějí. My jsme pro to, aby státní organisace spo?ívala na celcích p?irozen?ch a organicky sěleněn?ch, které jsou samy o sobě dány a osudem k sobě postaveny: a to jsou národní kmeny v sobě ujednocené, které skládají stát jako vy??í spole?nou jednotku.Z toho u? vidí?, jak se díváme my Němci v tomto státě na sebe: nejsme men?inou, nebo? po?etn? poměr neznamená nic, jakmile hranice mezi těmito jednotkami je pevně daná a neměnná, a tak je tomu mezi národními kmeny. Men?ina má jenom tehdy povinnost b?ti skromnou a vy?kávavou, jestli?e má vyhlídku vzr?sti ve vět?inu. Je-li to v?ak men?ina p?irozená a nezměnitelná, je-li to celek sám v sobě, má nárok na rovnoprávnost a stejné zacházení; rozuměj. ne jen její jednotliví ?lenové jako jednotlivci, n?br? ona jako celek, kolektivum.Kdy? rovnoprávnost, tedy stejn? politick? vliv ve v?em v?udy. I v nejintimněj?ích státních zále?i- tostech? Ano, i v nejintimněj?ích státních zále?itostech. I ve věcech zahrani?ně politick?ch? Ano, i ve věcech zahrani?ně politick?ch. Snad se Ti to zdá p?íli? náro?né, kdy? Ti toto ?íká Němec, kter? — up?ímně to o sobě pravím — nesdílí plně onoho opovr?ení v??i dne?nímu re?imu v sousedství, je? se stalo v Evropě takovou módou. Ale, Václave, co bys ?ekl p?ed 15 roky ?lověku, kter? by Ti tehdy byl pro republiku doporu?oval nejintimněj?í vojenskou a diplomatickou alianci s bol?evick?m Ruskem? ?asy se mění. P?ipou?tím, ?e na orientaci na?í republiky by se musilo změniti mnohé, co se dnes zdá jejím bytostn?m rysem. Ale p?estalo b?ti Polsko Polskem, kdy? se dohodlo s Německem lomeného k?í?e? A p?estane jím b?ti. jestli?e, dejme tomu, svolí ke zpětnému návratu Gdanska a po p?ípadě i koridoru k Německu? Mezi na?í republikou a Německem není — a? snad na nepatrné Hlu?ínsko — teritoriální sporné otázky. ?e by pro tuto mali?kost, která ani pro nás ani pro ?í?i není ni?ím podstatn?m, mohlo trvat vě?né napětí mezi oběma zeměmi? ?e by ?eskoslovensko pro ni nedovedlo najít své pravé a sebe d?stojné místo v st?edoevropské konstelaci? Co?pak na?e země nebyly po tisíciletí platn?m a p?ev?znamn?m ?lánkem tohoto prostoru, i kdy? jsme se svátou ?í?í ?ímskou německého jazyka neměli ?ádn?ch spor?, ba hráli v ní d?le?itou roli?A na konec: Jsme pro ?zobjektivisování“ hospodá?sk?ch otázek v politice. Politika je p?eekonomiso- vána. Chce?-li, ?eknu: zmaterialisována. Hmota zatomisovala ná? politick? svět v neorganické st?epy; a tyto st?epy — strany — zaujímají chtěná a umělá extrastanoviska p?ed ka?d?m hospodá?sk?m problémem, i tam, kde vlastně k tomu není ani nejmen?í p?í?iny, jen aby v?dy znovu a p?i ka?dé p?í- le?itosti ukázaly, ?e jejich zvlá?tní a oddělená existence je od?vodněna. — Nedávejme? hospodá?sk?m věcem místa více, ne?li zasluhují. (Místo, jeho? zaslu- hnjí. je skrovné a pod?ízené.) A na tomto místě a ?? těchto rozměrech ?e?me je tak, jako kdy? pracuje chtmrg. Věcně a objektivně. Vě? mi, ?e věcné a ob- jektivnt ?e?eni bude v?dy jen jediné.To jsou. mil? p?íteli, na?e hlavní hlediska, jak já se na to dívám. Asi ?e se Ti toho zdá málo; ?e se Ti to zdá málo ur?ité a konkrétní. Má? pravdu. Ale my, kte?í vě?íme, ?e ne?ídíme světa běh, n?br? ?e jsme ve slu?bě ?ivl?, máme právo b?ti neur?itěj?í, ne?li ti, kdo vě?í, ?e vzali milému Pánubohu po?ádek věcí z rukou, a ?e na světě nic nevznikne a nic se nepohne, co oni neudělají anebo nepostr?í.Ale, a? je to t?ebas i trochu chimérické; nem??e? pop?ít, ?e to jest nové; a m??e? snad pochybovat, ne v?ak apriorně vylou?it, ?e to je p?ínos, kter? nemusí ohrozit na?i republiku; kter? ji m??e — dodávám já — posunout do nové polohy; do polohy, o ní? vě?íme, ?e bude ??astněj?í, p?irozeněj?í a klidněj?í, ne?li je situace dne?ní.Hled’, Václave, p?ipou?tím, ?e jsem Ti v d?ívěj?ích sv?ch dopisech napsal o svém politickém sm??lení leccos, co je na k?í?ku s m?m dne?ním v?levem. Ale nikdy jsem neměl pocit, ?e pí?i tak opravdu z nejhlub?í hloubi svého srdce, jako tentokrát. Myslím, ?e jsem se na?el, spolu se sv?mi ostatními krajany, a v nich. A nikdy jsem Ti také nepsal pravdivěji a up?ímněj?í. Moje du?e je taková, jaká jsou moje slova.Má? na to stisk mojí sudetoněmecké ?j Erich.b?ezna 1935.II.Mil? Erichu,p?edev?ím se nestrachuj: poznávám v mu?i, od něho? jsem dostal Tv?j mil? dopis z 20. m. mM svého starého Ericha okam?itě. Opravdu, po?ád t?? romantik, kter? létá raději nad oblaky ne?li p?i zemi. Jestli?e jsi jindy v té svojí bezpe?né odlou?enosti od v?edních věcí vezdej?ího ?ivota vypo?ítával, kolik kalorií poskytne budoucí socialistická spole?nost svému pracujícímu ?lenu za ?ty?hodinovou pracovní dobu; a jestli?e mi dnes chce? z této své my?lenkové stratosféry namluvit, ?e hospodá?ská otázka — dejme tomu otázka nezaměstnanosti těch sklá??, jejich? děti u?í? — se dá ?e?it objektivně jen jedin?m a nejin?m zásahem (ne?ekl bys laskavě, jak?m?), pak je to stále t?? Erich, kter? mně posílá svá politická psaní?ka v?dycky daleko sh?ry. Ale nezlob se, mil? brachu, za ten kousek ironie. Má? se mnou své zku?enosti, abys věděl, ?e není cynická. A nyní vá?ně:P?edev?ím jsi mě potě?il tím, ?e vidím, kterak z Tebe, i kdy? jsi v nové spole?nosti, mluví duch jednoty na?í země. Nemusil’s mě uji??ovat, ?e mi nesel?e?. Vím, ?e bys raději ml?el, kdybys mi nechtěl ?íci pravdu, která by byla jiná, ne?li ta, co’s mi napsal. Ty tak opravdu sm??lí? o loyalitě svého nového směru. V?ichni, kdo? s Tebou jdou v jedné ?adě, tak nesm??lejí. O tom mám svoje dohady. Ale nebudu je namítat proti Tvé thesi. V?dy? Ty mně — p?irozeně — netvrdí?, ?e loyalita nutně vypl?vá z va?eho vy??ího nacionalismu, n?br? ?e on ji toliko bez újmy p?ipou?tí.O státoob?anské loyalitě se toho mnoho namluvilo v prv?ch letech na?í republiky, ne?li prorazilo, kone?ně a bohudík, obecné p?esvěd?ení, ?e ji je zapot?ebí prokazovat skutky. Proto?e toto p?esvěd?ení tak zobecnělo, nic se nediv, ?e nové hnutí, které dosud nemělo ke skutk?m p?íle?itosti, budí ned?věru. ?e se od něho po?aduje, aby svoji státotvomost ze svého programu vyvodilo podle obecně p?ístupn?ch zásad logiky — alespoň jako d?sledek mo?n?, ne-li jedině nutn? — a ne ji jen tvrdilo. Nu?e, budi? Ti ?e?eno ke cti, ?e Ty’s z nemnoh?ch ?len? S. H. F., je? znám, kte?í se o to pokou?ejí. Vět?ina jich se jenfrítamnostA?isahá a div, ?e nedokazují svoje katónské ob?an- s?? ctnosti ú?edním vysvěd?ením o zachovalosti.Ty mě tedy chce? p?esvěd?iti, ?e právě S. H. F. : 2á nahraditi ?konjunkturální“ a ?díl?ími zájmy:tvovanou prostátnost dosavadních aktivist?“ p?í- z :eem, kter? dá státní jednotě na?í republiky nov? smysl. Abys tato p?íli? kulatá slova p?ece jen trochu: nkretisoval, podává? mi analogii ze ?v?carsk?ch ?énn. Erichu, my ?e?tí ?tená?i sudetoněmeck?ch úvah : ; zslední doby za?ínáme míti plné zuby té va?í argu- xentace analogiemi a podobenstvími. To není na nás ňLnné. Kdy? mi ?ekne ma?arsk? sedlák na Slovensku, ?e je pro republiku, proto?e získal pozemkovou re- :: — : z anebo proto?e tu p?enice několikráte více ; ir.. ne?li za trianonskou hranicí, dívám se sice na :::: vlastenectví s reservou, ale s touto reservou je srozumitelné, ftekne-li mi ná? spole?n? p?ítel a Tv?j krajan Konrad St. z H., ?e je pro republiku proto, ?e si zde m??e v klidu ?isti svého Manna, kterého mu v Berlíně spálili na asfaltu, vidím i zde meze tohoto vlastenectví, ale vidím je jasně a ?i?e. ftek- -v-1: mi vá? Otto Sch. z D., ?e sudet?tí Němci, kdyby ▼ r. 1918 byli b?vali od?íznuti k ?í?i, by byli jen ?í- sAn?m v?mern, kde?to zde v republice mají své specifické poslání kulturních zprost?edkovatel?, jakého by neměli nikde jinde, tedy v tom je logika stejně jasná jako rozeh?ívající. — ftekne?-li mně ale, :e jste loyální tak, jako byli po?átkem minulého sto- sn loyální ?v?car?tí Francouzi, to? mě v Tvé ?e?i p?esvěd?uje jen to, ?e’s poctiv? Erich; ale ne Tvoje argumenty. A kdy? mně někdo z vás, koho neznám i o kom nevím, ?e je poctiv?m Erichem, za?ne vy- kdidat, ?e jabloňová větev, která p?erostla ze? cizí zahrady, bude své plody sypati rovnou pod sebe a ne nazpátek obloukem p?es zed’ ke starému kmeni; a ?e p rávě tak sudet?tí Němci věnují své síly tomuto státu itd.... pak, mil? hochu, mám takov?ch ?e?í hnedle hrst. a jdu se raději podívat na zahrádku, co dělajíaé v?ely.Ale tedy, Ty jsi pro jednotu na?í spole?né vlasti, ;an; jsi pro ni byl d?íve, ne?li Tě schvátila ta nová lna: jsi pro ni alespoň potud, ?e ji pokládá? p?es r?echny zdánlivé odpory za eventualitu — snad nejen?e mně j?í — pro své soukmenovce. Vě?, ?e mě to nkkdňuje, Erichu. Pro na?e p?átelství, ale i proto, ts z toho vidím, jaká je síla této na?í země. Jak tarrittism, kter? k ní chováme, zvládá ná? nacio- nahsm. i kdy? tento nacionalism nab?vá forem, které : nás mohly rozvésti!v star? Erich ov?em ve svém dopisu apo?toluje, ;aaz v?dycky. Apo?tolovával rád, dokud se ?cítíval saznteen?“; kterak by neapo?toloval dnes, kdy se atomem masy, pro ni? apo?tolování jest toliké?, z nám nenáro?n?m lidem jídlo a pití. Co S. H. Front- zr to apo?tol. To jsou ti vyvolenci, kte?í nau?í nejen své spolunárodovce v sudetsk?ch zemích milovati sv?j kmen, jako ho dosud tady ?ádn? z Němc? nezni: val, ale od kter?ch odkouknou i ?e?tí lidé, co to ;est duch solidárního nacionalismu, v něm? se v?echny nzsnáze ?e?í samy sebou. Ejhle ?p?ínos“, věno, které z na?ich sudetsk?ch Němc? udělá spoluzakladatele z.a:n — reorganisovaného ov?em podle jejich — tak .sak: ňmokratick?m liberalismem se zaslou?ili fran-:: nn?ti ?v?ca?i o moderní konfederaci!Nn??. o tom p?ínosu si, Erichu, povíme, a? námH F. rozbalí sv?j ideov? rane?ek. Zatím jím jen py?ně mává nad hlavami a o tom, co je v něm, sly?íme jen nápovědi, zpravidla negativní. ?Nejsme b?rgerlich. Nejsme rasoví. Nejsme protinábo?en?tí“ atd. Co ?jsme“, uvidí se asi po volbách, a? budeme musit za?ít s pravidelnou politikou. Mám velké nutkání ?íci, co tu?ím: ?e se toti? z toho rane?ku vybalí obsah velmi podobn? (s dobov?mi a kmenov?mi obměnami ov?em) na?emu p?edvále?nému mlado?e?ství. ?e by pan Henlein spěl k tomu, b?ti Kramá?em probuzeného národa sudetsk?ch Němc?? Uká?e-li se to, pak ov?em to znamená, ?e S. H. F. je pro nás Cechy apo?tolem minulosti, po jejím? návratu zrovna netou?íme. ?e jest o nějakou tu desítku rok? za námi v politickém dospívání. A ?e éra politického realismu, kter? by pustil ?ilou jejich nez?ízenému romantismu, na ně teprve ?eká.Nechci nechat bez odpovědi ani ty ?nejstru?něj?í karakteristické rysy“ va?eho směru, o nich? mně pí?e?. Jsou to opravdu jen vněj?í obrysy va?eho rane?ku, které jeho nitern? obsah dávají jen zdáli tu?it, ale neprozrazují ho. Hle, co o nich soudím:1. O té va?í totalitě. K tomu je zapot?ebí zase jen vás, německ?ch romantick?ch hlav, abyste konfrontovali ?stranictví rozkrájev?í stát na ?adu neorganick?ch slo?ek“ s ?organicky s?leněn?mi celky“. Kdo by p?i takové kontraposici nevolil totalitu proti anarchii? Jen?e, jaká je skute?nost? Na?e stranictví opravdu nebylo takového rázu, aby pro ně nejvlastněj?í zájmy státu, zejména ony oblasti vládnutí, v nich? my?lenka státní jednoty nejvíce se uplatňujezahrani?ní a branná politika — byly zkráceny právě jím. Byly-li ně?ím zkracovány, byly to nevra?ivosti a jiné slabosti, klika?ské, osobní — ale co?pak neu?í nás dvouletá historie nejtotálněj?ího re?imu v sousední ?í?i, ?e tyto sabotující protitlaky pracují i tam? Nikoli, politické stranictví jako instituce nezatla?ilo u nás stát na slepou kolej. Spí?e se obávám, ?e by jej tam postavila va?e politická filosofie, která stát nenad?a?uje, n?br? koordinuje, jako jeden ze ?stav?“, jin?m spole?ensk?m grupám: kmen?m, hospodá?sk?m t?ídám atd., ani? nám p?i tomnechce-li p?ipu?titi diktátora, jak se neustále, aspoň pro poměry této země, zap?ísaháte — ?ekla, kdo je bude uváděti v soulad.?initelem, kter? kdy v lidsk?ch dějinách jedině dovedl opravdu ?totalisovat“, opravdu ?glaich?alto- vat“ země a národy, b?val v?dycky nějak? sociální ideál, jestli?e jej sdílela a v něj vě?ila p?evá?ná ?ást obyvatelstva. K?es?anství, liberalism, kdy? opravdu vládly du?ím lidí, byly takov?m faktorem. Dnes lidé této víry prozatím nemají, ?i lépe ?e?eno, mají prozatím mnoho takov?ch r?zn?ch věr, které se navzájem potírají. Proti této situaci, která je zkou?kou pro nedo?kavého ?lověka ?patn?ch nerv?, není jiného prost?edku, ne?li byst?e sbírat zku?enosti, kolektivně o nich myslit a je hodnotit, a? z této zdlouhavé práce ducha nás v?ech zase se zrodí spole?n? spole?ensk? ideál p?evá?né vět?iny kulturního lidstva. Bude to zítra, za generaci, později? Je bláhové myslit o tom s hodinkami v ruce. Ale jest je?tě bláhověj?í chtíti nahradit tento nezrozen? dosud ideál, kter? p?ijíti má, nějak?m mechanick?m surogátem, totalitou ad hoc zorganisované fronty. Je-li tento surogát provázen donucovací mocí, jakou má na p?. lomen? k?í? v Německu, m??e mít do?asn? zevní úspěch, m??e aspoň pomocí nevolník? a pro ně postavit potěmkinskou vesnici namísto opravdové obce nového ?ádu. Nemá-li v?ak této exekutivy, jako jí nemá Va?e SHF., nepostaví ani takovou kulisu, a v nejlep?ím p?ípadě dovede nanejv?? na okam?ik promítnout bludné karavaně sv?ch věrn?ch mámivou fata morganu neur?itého snu ?totální jednoty pro jednotu“. Tím stra?něj?í pak ale procitnutí ?ízniv?ch, jestli?e fata morgana není oasou. Takto vypadá ve skute?nosti to, co nám SHF. nabízí namísto demokratického stranictví, které — pravda — není ?ádn? ideál; ve kterém je stálé nebezpe?í bujn?ch novotvar?. ale které alespoň lze viděti, ohmatati, klestiti, pro?ezávati a v?bec po?ádati tak, aby bylo slu?n?m nástrojem obstarávání ve?ejn?ch věcí, i kdy? víme, ?e není toho ?asu oním spasitelem, na kterého ?ekáme.Opravdu nejste, vy sudet?tí Němci, men?inou v tom smyslu, v jakém jí jest na p?. parlamentní ptxsme, která zítra m??e vyr?sti na vládní majorito Tt také nikdy nikdo o vás netvrdil. Celá institute ochrany národních men?in, kterou máme vtělenu ti na?í ústavy, vychází z toho, ?e národní men?iny jsou minority konstantní, které se nemohou státi vět?inami. Kdyby se jimi stát mohly, nepot?ebovaly by těchto garancií, nebo? pak by si vybojovaly ve státě volnou konkurencí sil tolik práv, kolik by chtěly. — ?e ten stupeň ústavní a mezinárodní ochrany národnostních men?in, kterého se u nás dosáhlo, pokládáte za nedostate?n?, a ?e s vámi si p?ejí i někte?í ?e?tí lidé, aby byl polo?en v??e, nemění ni?eho na podstatě této instituce; na tom, ?e vychází ze správného, ale ne nového rozpoznání, ?e národnostní men?iny jsou něco jiného ne?li men?iny jen politické.?e by ale u? z této skute?nosti samotné pro národ- r ostní men?iny vypl?val nárok na rovnoprávnost, to se m?lí?. Kdyby ?SR byla světem pro sebe, osamocenou planetou, měl bys asi pravdu. Na?e republika je v?ak jen ?lánkem evropské organisace stát?, které témě? v?echny jsou národnostně smí?ené, p?edstavujíce v tomto koncertu ka?d? p?edev?ím jeden ur?it? národ, národ vět?inov?. — Pamatuji se, jak jsi mi v jednom dávném dopise, kdy? jsi byl je?tě velmi levi- ?áck?m intelektuálem, vychvaloval sovětské ?e?ení národnostní otázky. Mám ten dopis po ruce. Napsal jsi tenkráte: ?Tak to je spravedlivé, tak to má b?t: Ukrajinci jsou rovnoprávní s Rusy v Sovětském svazu, ale nejsou rovnoprávní, jsou jen — ov?em ?e ?iroce — chráněni v Ruské federální republice.“ Dalo by se tedy ?íci: Němci jsou rovnoprávní v evropském koncertu národ?; ale nejsou rovnoprávní, n?br? jen chráněni v Polsku, ?SR atd.... P?i ?em?, opakuji, jsem velmi pro to, aby tato jejich ochrana byla co největ?í.Rovně? do toho va?eho zajetí gotick?ch st?edověk?ch relikvií za vámi, S. H. Frontisté, nep?jdeme. Jdi k ?ípku s va?í Svatou ?ímskou ?í?í! Ano, její my?lenku nutno uchovat a o?ivovat, ale dnes p?ece nejsme tak st?edověky provinciální, abychom ji mohli uvězniti mezi Jeseníky a Vogesami. To bylo mo?no v době, kdy potuln? mnich vá?il po ?adu měsíc? cestu mem těmito dvěma h?ebeny. Dnes, kdy ji bystr? pT:t urazí v několika hodinách, jest tato prostora těsutn klecí pro my?lenku lidské kulturní jednoty, je? byla základem Svaté ?í?e. Dnes na?i Svatou ?ímskou ?í?í jest Spole?nost národ?; a P?emyslovci, kdyby tu dnes byli, by provozovali politiku nikoliMitteleuropy, n?br? ?enevy. Na?e kurfi?ství jest v tom, ?e b?váme zastoupeni v Radě Spole?nosti. Tv?j omyl o Polácích Ti nemusím ji? vyvracet. Vyvrátil jej p?i hlasování v Radě Spole?nosti o protiněmecké resoluci onehdy polsk? zástupce sám. Kdy? Goebbelsova propaganda namlouvá Němc?m v ?í?i, zbaviv?i je nejprve evropského rozhledu, ?e Poláci pro krásné o?i Adolfovy resignují na Gdánsko a koridor, m??eme jen litovati klamané, ne v?ak jim zazlívati. ?e v?ak Ty si sám dobrovolně nasazuje? br?le mámení, Erichu, — Ty, kter? m??e? vidět ostatní svět, jestli?e jen chce?, — to je, odpus?, nemu?né. Stejně jako ?e si’s dal něk?m namluvit, ?e mezi námi a dne?ním re?imem v Německu není sporné otázky kromě Hlu?ínska. Tato otázka právě není sporná. Sporné jest pro onen re?im svobodné ?eskoslovensko.A nakonec to ?zobjektivisování“ hospodá?sk?ch otázek. ?Objektivně“ lze snad ?e?it ?hospodá?skou“ otázku, kudy vésti novou silnici, za? se má v obci koupit hasi??m st?íka?ka. Ale není ?objektivního“ ?e?ení těch velik?ch hospodá?sk?ch otázek, o ně? skutku jde: jak opat?iti lidem práci, jak rozto?it kola atd. Tu ka?d? národ, ka?dé ?e?ení je ur?ováno ?subjektivním“ názorem na d?stojnost lidské osobnosti. Komu ?lověk jest jen ú?elem, tak jako jím mu jest koňská síla nebo kilowatt, bude navrhovat jiné ?e?ení ne?li ten, komu je lidsk? ?ivot a lidské blaho ú?elem sam?m o sobě. A tito dva se nikdy nesejdou v ?ádné frontě k definitivnímu a jednomyslnému roz?e?ení ekonomické reorganisace.Ti dva — vě?, hochu — mohou spolu postavit silnici, a koupit pro hasi?e st?íka?ku; ale pro veliké hospodá?ské otázky, kdy? ti dva je mají ?e?it, nebude nikdy nalezen plán, kter? by jim oběma dával za pravdu.Hle, to jsou, Erichu, moje poznámky k Tvému poslednímu dopisu. Bude nedo?kavě ?ekat na Tvoji odpově?. Doba pracuje rychle, a Ty jsi obzvlá?tě citliv? k vliv?m a změnám, kter?mi p?sobí na sou?asníky. Nebyl jsem, vě? mi, tuze p?ekvapen, sdělením o Tvé nejnověj?í politické orientaci k SHF. Ale jsem, na mou du?i zvědav na to, jak to s Tebou bude ode dne?ka za p?l roku. Nebo? to jest, tu?ím tak obvyklá lh?ta mezi Tv?mi dvěma dopisy.Sestup k zemi, Erichu. Zde je má ruka. Podr?í?-li ji chvíli ve své, stáhnu Tě opět jednou k sobě. Já stojím pevně na tvrdé?j Václav.20. dubna 1935.poznámkySvatá aliance 1935Neost?chejme se nazvat věc tak, jakou skute?ně jest. Opakováni fráze, ?e návrat k tak zvan?m p?edvále?n?m aliancím povede k válce, je právě tak nesmyslné jako r?ení, ?e aliance samy vedly p?ed rokem 1914 ke světovému po?áru. A dnes máme situaci mnohem jednodu??í: po?et stát?, tou?ících po válce jako po prost?edku k dosa?ení nějakého politického cíle, jest poměrně mnohem men?í ne? skupina stát?, je? usilují o zachování mini a statu quo. Kone?ně dostali jsme se dnes ji? i p?es ono údobí mezinárodní ned?tklivosti a vzájemného klamání vlád, které politickou situaci v Evropě ?inilo lond?nskou mlhou, tak?e kromě povinnosti máme i mo?nost ?íci sl jasně a otev?eně, ?e bez o?ivení svaté aliance bychom se v Evropě nikam nedostali. Aspoň k pevné organisaci míru, o kteréa je? se nikdy na obzoru evropské politiky: nikdo v Evropě neohro?oval obklí?ením, jím? Otenu d?piomaeie manévrovala, kdykoliv chtěla rozbít po- casFr ■ jedaotu západních velmocí. Komplex obklí?ení byl vy- wsc J-? v Berlině. Politika obklí?ení by znamenala, ?e sku- ittEiic4?n Německa by aktivní politikou obklí?ila Ně-■e?> tak. ?e by mu znemo?nila nejen v?echen pohyb, av?ak ?mctery orniální styky se sousedy, zbavila by ho mo?nosti ??!> -e?tě?e a odsoudila by ho k osamocení, neustupujíc ani ntar: ~ ú-?T-.Tni prost?edky p?i provádění takového plánu. Za ■rá?i mkotností, objektivně vzato, je situace obrácená. Ně- cr- í: sjoao vedlo v?echnu akci, Německu bylo v?echno dovo- JC9B. nu: kiadlo nep?ijatelné po?adavky na Odzbrojovaní kon- -o--J: tuto novou konferenci míru, pokusilo se za-,í. l - ň ě- : 2 ránu i Spole?nosti národ?. Nikdo proti Němec- d > afina dobu probouzející se nové politiky berlínsk?ch M au r- ;-:-inikl. Plané ?e?i a ?lánky, osamocené diploma- b ... . : .i.---, chabé pokusy o zkrocení probouzejícího se Ně- -e- ?j v rámci paktu ?ty? velmocí, dopro?ování se Hitlera, b i s- vrátil do ?enevy, to v?e nelze nazvat snahami o obklí- ~ n Německa. Proti tomu ?í?sk? zákon z 16. b?ezna o zavedení vojenské povinnosti v Německu byl jist?m zname-■■■?■. ?e program z Hitlerovy knihy ?Mein Kampf“ za?íná b?t isfczíeě?ován. Tu pak jsme kone?ně, jak se zdá v?ichni, France, Italové, ?echoslováci, Belgi?ané, Rusové i Angli?ané Twe?K-piii. ?e slovo aliance a podstata tohoto pojmu jsou mno- p?íjemněj?í prvky mezinárodni politiky ne? evropská válka* probouzejícím se* Německem. Pochopení skute?né situace, .e: jest obecné, dospělo tak daleko, ?e nyní bychom v Evropě m?fi snad jen Dánsko ?i jin? neutrální, proto?e p?íli? p?estra- ?ec stát, kter? by váhal navléknout Německu svěrací kazajku t i :-? o vzájemné pomoci.7--.im je nové vydání aliance opravdu svaté. Zásada otev?e- - A dve?í pro Německo je brána vá?ně. Evropa má dobrou A ponechat Německu mo?nost k návratu do evropské poH- t?tié spole?nosti Historie neopomene poznamenat, ?e německá átiomacie v letech t?icát?ch byla úplně bezduchá nebo úplně-ztální, jestli?e se německá vláda rychle nezachytí této p?íle- ??tosti a neuvede sv?j poměr k Evropě trochu do po?ádku. Ne- s?iní-H tak, riskuje, ?e moderní svátá aliance bude mít del?í t—. íní, ne? spolek proti Napoleonovi. Nyněj?í v?voj v evropské politice p?ekonal p?edsudky proti aliancím.Konference ve Strese, nedávné porady v ?enevě a nastá- vající vyjednávání jednotliv?ch vlád, p?inesou upevnění bez- pe?nosti na t?ech choulostiv?ch místech Evropy. Letecká do- kterou hodlají uzav?ít na základě bilaterálních úmluv Anglie, Itálie a Francie, po p?ípadě s Německem, ale té? — t p?ípadě nutnosti — proti Německu, prakticky doplní locarn- skou smlouvu. Bude nadále vylou?eno, aby Německo pom??lelo aa mo?nost v?padu na západě Evropy, kde kromě belgického, f-incouzského a po několika fémov?ch aférách i ?v?carského p -vnění bude vojenská letecká aliance dr?et Německo na uzdě. Bilaterámí dohody mezi Ruskem a Francii a Ruskem a ?eskoslovenskem, je? se stanou skutkem poměrně brzy, vytvo?í '..klad v?chodního Locaraa. Nelze toti? vě?it, ?e by ruská iáda z?stala dlouho u bilaterálních pakt? o vzájemné pomoci, podmíněné rozhodnutím Rady Spole?nosti národ?, je? zp?sobí okam?iku napadení nejméně 36 hodin ztráty diplomatick?m vjednáváním v ?enevě. Proto nutno p?edpokládat, ?e dne?ní?chodni pakt bude roz?í?en, a to územně i do hloubky, p?i ?em? chování se Německa věc uspí?í, nebo oddálí.T?etí, av?ak v dané chvíli z?ejmě nejd?le?iíěj?í ?ást novodobé svaté aliance jest st?edoevropská dohoda o zaji?tění nezávislosti Rakouska. Pro tento pakt nebylo dosud nalezeno vhodné jméno, jeliko? dunajsk?, st?edoevropsk? nebo rakousk? pakt nijak nevyěerpává skute?né mo?nosti celého podniku. Nelze p?edbíhat událostem, av?ak nebudeme p?ekvapeni, jestli?e slovo aliance najde v st?edoevropském dorozumění největ?í své uplatnění. Rakousko, kde nebezpe?í německého útoku zven?í i uvnit? jest největ?í, dozrálo; je s to, podrobit se pokus?m o uplatnění sankcí, o kter?ch t?i ?tvrtiny ?lensk?ch stát? spole?nosti národ? dosud nechtěly ani sly?et. Dne?ní rakouská vláda nazírá, ?e úloha mor?ete je sice krajně nep?íjemná, ale jediná, kterou Rakousko m??e dnes v Evropě hrát, chce-li z?stat na ?ivu. To bylo vzato ve Strese i v ?enevě na vědomí, a st?ední Evropa se brzy do?ká uskute?nění prvního kolektivního paktu o vzájemné pomoci, kter? se zatím omezí na ochra- bu Rakouska. Opět bude zále?et jen na Německu, jak dlouho z?stane tento pakt jen ochranou Rakouska.Taková se zdá b?t situace po prvním nepokrytém, vyz?vavém poru?ení versailleské smlouvy.Tenax.Nové odsouzeníResoluce o německém branném zákoně, kterou dne 11 dubna odhlasovala Rada Spole?nosti národ?, byla Německem pochopena jako nová mravní diskvalifikace. Není pochybnosti, ?e tento mravní osten a? u? versailleské smlouvy nebo kteréhokoli pozděj?ího dokumentu, kter? se o ni logicky opíral, drá?dí Němce nejvíc. V jejich pojmu ?rovnoprávnosti“ se ustavi?ně oz?vá rozho??ení nad tím, ?e Německo bylo po válce postaveno do druhé ?ady s vypálen?ch cejchem ha ?ele. Odtud také ten zvlá?tní rys německé politiky povále?né a zejména dne?ní — vzdorování celému světu, ura?enost, pocit k?ivdy a vzbou?ení. Této ?bezprávnosti“ odhodlal se Hitler u?init konec. Jeho v?klad je tento: Po ?estnáct povále?n?ch let ?ilo Německo poko?eno a zneprávněno. Domáhalo se v?emo?n?mi prost?edky, aby z tohoto stavu vyb?edlo, plnilo smlouvy, hledalo porozumění u sv?ch někdej?ích odp?rc?. Marně. Proto nyní vzalo své právo samo do rukou a uskute?ňuje je bez ohledu na ostatní.Hitler se domnívá, ?e tímto zp?sobem bezvadně ospravedlnil i brann? zákon ze dne 16. b?ezna. ?Volkischer Beobachter“ po nyněj?ím ?enevském rozhodnutí napsal:?Německ? národ je p?esvěd?en, ?e m??e bez obav p?edstoupit p?ed soudnou stolici nějakého mezinárodního fóra, jeho? vedoucím heslem je vskutku pouze spravedlnost, ani? se musí obávati odsouzení pro sv?j krok ze dne 16. b?ezna.“Je otázka, kde Němci budou toto forum hledat, kdy? v podobě Rady Spole?nosti národ? bylo ji? nalezeno. Nedá se jistě p?edpokládat, ?e by ?panělé, Argentinci, Mexi?ané a Turci, abychom uvedli jen ?leny rady od Německa hodně vzdálené, byli hlasovali pro resoluci, kdyby se byla p?í?ila jejich právnímu cítění. Proto?e to nejsou p?ímí sousedé Německa, lze si jistě myslit, ?e nejednali z pohnutek prospěchu nebo ze zaujatosti. To se rozumí, ?e ?ádné hlasování samo o sobě nezaru?uje pravdy a práva. Ale je projevem právního sm??lení. Jestli?e v tomto sm??lení je ?irok? a dalek? svět tak podivuhodně sjednocen, měli by se nad tím Němci p?ece jen trochu zamyslit a zeptat se sami sebe, zdali jejich vláda nechybila. Nemohou p?ece zap?ít fakt, ?e západní velmoci byly ochotny jejich zbrojení i úpravu vojenské slu?by schválit, ?ili uvést ve skutek ono zásadní uznání německé rovnoprávnosti z prosince 1932, ale ?e oni nov? brann? zákon honem vyhlásili, ne? mohlo dojít k jednání.Prohla?ují-!í Němci o hlasování Rady Spole?nosti národ?, ?e není d?kazem práva, m??eme my zase prohlásit o Hitlerov?ch h?motn?ch plebiscitech, ?e ony nejsou d?kazem práva německého. U? pr? se zase kdosi v Německu vyslovil, ?e by p?i novém lidovém hlasování o zahrani?ní politice stálo te? za Hitlerem nikoli 90, n?br? 99 procent Němc?. Kdyby to bylo i pln?ch sto procent, nep?ivedlo by to svět z míry. Tyto slavné plebiscity nejsou toti? ni?ím víc, ne? odpovídáním na stanovené otázky. Kdo ty otázky stanoví a upravuje? Německá vláda. O kom se lid má vyslovit? O německé vládě. Kdo lid p?ed hlasováním informuje? Německá vláda. Takhle se ov?em lehko hlasuje. Nechte sly?et i druhou stranu, zave?te svobodn? tisk, zaru?te kritiku vládních rozhodnutí a potom dejte hlasovat. Potom by patrně svět dal na va?e hlasování trochu víc ne? dává te?.Právní my?lení hltlerovc? je skute?ně podivuhodné. Nejd?ív s velk?m d?razem prohlásili, ?e od te?ka si budou dělat, co sami budou chtít, pra?tili dve?mi odzbrojovaní konference a Spole?nosti národ?, a te? ?alují na cel? svět, ?e jim k?ivdi. Tohle je, jak ka?d? uzná, trochu tě?ká rozprava. Z. S.Velká doba — malé stranyV politick?ch stranách jest v těchto dnech velmi ?ivo. Nejvíce práce a největ?í trápení mají ti, kdo sestavují kandidátní listiny. Jak to udělat, kdy? kandidát? je na tucty a zvoliteln?ch míst v ka?dé ?upě i u vět?ích stran je jen několik? P?i posledních volbách jsme nevěděli, do ?eho jdeme. Nevěděli jsme o hospodá?ské krisi, nevěděli jsme, co se bude díti v celé Evropě. Dnes víme, resp. bychom měli vědět, v ?em jsme. Z toho by plynula povinnost vyzbrojit se a p?ipravit co nejlépe pro ka?dou eventualitu. Polo?me si otázku: sestavují politické strany opravdu svoje kandidátky opravdu pod tím zorn?m úhlem, aby p?í?tí parlament měl kdisposici nejlep?í síly, které mo?no v politick?ch stranách sehnat ? Sotva na tuto otázku mo?no dáti odpově? kladnou. Jako p?i posledních volbách, tak i p?ed leto?ními volbami reservují se mandáty pro r?zné okresní veli?iny, které sice map zásluhy o organisaci strany, ale které pro funkci zákonodárce se v?bec nehodí. Lidem, kte?í selhali, se ponechávají mandát)- dále, jen proto, ?e je měli a? dosud. Ponechávají se mandáty lidem, kte?í neměli co ?íci ji? v tomto parlamentě, a kte?í tím spí?e nebudou chápati smysl doby v parlamentě p?í?tím. Zdá se, ?e politické strany se dívají na situaci velmi klidně a optimisticky a ?e jejich hlavní zásadou jest: nějak byio, nějak bude. Bolesti minulého parlamentu z velké ?ásti souvisely s pr?měrností a podpr?měrností posla- ■eeUhs a senátorského materiálu. Sly?eli jsme na p?. velmi ?a-sto, jak senát si stě?oval, ?e nemá autority, ?e nikdo nedáj jebo míněni. A dnes jsme svědky toho, ?e politické strany""f-aji svoje lidi do senátu s vědomím, ?e je posílají na trval? a zaslou?en? odpo?inek. Kdyby si politické strany pro?ly po?adím kandidát?, na kter?ch se po velikém tahání jak? tak? dohodly a kdyby si polo?ily odpovědně otázku: dáváme na ?elná místa kandidátek skute?ně lidi, kte?í mají schopnosti b?ti dobr?mi zákonodárci, musily by si doznati, ?e u vět?iny kandidát? tomu tak není. Nad pot?ebou, aby do parlamentu p?i?li lidé s velk?m obzorem, vítézí stranick? obzor. Odměňují se lidé za vykonané slu?by; lidem, kte?í u? mají mnoho funkci, se p?idává funkce zákonodárce jako cetka, která má dodati lesku funkcím p?edchozím.V. G.Stranická byrokracieV Liberci prohlásil Konrad Henlein, ?e sám nebude kandidovat! a ?e se postará o to, aby mandáty, které dá jednotlivc?m jeho hnutí, nebyly zaměstnáním. Henlein dob?e vycítil, co se lidem nelíbí. Ve?ejné mínění jest zaujato proti politickému profesionaiismu a proti stranické byrokracii. Jest tě?ko dokazovati ve?ejnému mínění, ?e politick? profesionalism sám o sobě není nic zlého a ?patného. Povaha demokratické politiky vede k nutnosti politick?ch profesionál?. Zále?í na toma v tom je jádro věcí — zda tito politi?tí profesionálové dělají svoji práci dob?e. Politika jest tak slo?itou věcí, ?e se nevysta?í jen s politick?m amatérstvím. Je mo?no a nutno, aby lidé se politické práci věnovali jako svému ?ivotnímu a existen?nímu povoláni. Není hanou, vydělává-li si někdo sv?j chléb z práce politické. Směrodatné jest, jak svoji práci dělá.Strany p?ed volbami se tvá?ily tak, jako by svoje parlamentní delegace chtěly radikálně omladit. Mnoho mlad?ch lidi do parlamentu v?ak nep?ijde, zato vidíme, ?e jednotlivé strany posílají do parlamentu více sv?ch sekretá??, více lidí na straně závisl?ch. Nemusí jiti v?dy o bezprost?edního zaměstnance strany. M??e to b?ti zaměstnanec odborov?ch organisaci. Jest p?irozeno, ?e tito lidé tam, kde by ?lo o rozhodnutí, mají-li hájiti zájmy voli?? ?i mají-li jiti s vedením strany, jeho? postup ne v?dy musi se kr?ti s míněním voli?? a p?íslu?ník? strany, p?ikloní se spí?e k vedení strany, na něm? jsou existen?ně závislí. Byrokratisace politick?ch stran jest na postupu. Pro politické strany bude to znamenati zjednodu?ení práce. Parlamentní politiku strany budou dělat zaměstnanci strany. Tato byrokratisace politick?ch stran nutně povede k jejich ustrnuti. Bude-li i parlamentní delegace v rukou lidi závisl?ch na politick?ch stranách, bude snadno mo?no uml?et! ty, kte?í, i kdy? mají svoji stranu rádi, nejsou ochotni spolknout! v?e, jak se jim to podává. Ji? dnes ti, kter?m jde o to, aby se ▼ politick?ch stranách vice myslilo, uva?ovalo, nará?ejí na odpor stranické byrokracie. Stranická byrokracie má zájem na tom, aby ve stranách byl svát? pokoj. Zejména v socialistick?ch stranách je tato byrokratisace strany věcí, kterou by se měly socialistické strany zab?vati poněkud vá?něji ne? dosud.V. G.Komu udělit Nobelovu cenu míru?Do konce května budou podávati r?zné světové, korporace presidentu Nobelova komité v Oslo návrhy, kdo by podle je?ích názoru měl obdr?eti Nobelovu cenu za to, ?e se zaslou?il nejvies o světov? mír. Které korporace tyto návrhy smějí p?ed kláda ti, je p?edem ur?eno ve zvlá?tních stanovách komi- tětn. Kte?í kandidáti smějí b?ti navrhováni, o tom zvlá?tní stanovy napsány nejsou, a nestojí také nikde psáno, m??e-li Nc-beloTU cenu míru obdr?eti jediné někter? obecně uznan? representativní politik některého z velik?ch stát? evropsk?ch, ?i mi? —1. toto vyznamenání p?ipadnout! i pouhému spisovateli o mír zaslxt?ilému, nebo snad dokonce jen pouhému publicistovi ?i pouhému noviná?i. P?es to p?ese v?ecko m??eme klidně o?ekávati, ?e Nobelova cena míru i letos potvrdí pouze něco, co u? dávno známe, a odmění nějakou zásluhu, o ní? je stejně málo mo?no pochybovat!, jako o tom, ?e, polijete-li si kalhoty inkoustem, z?stane na nich skvrna. Nobelova cena míru nep?inese p?ekvapení; je to pr? lep?í, poněvad?, p?inesla-li Nobelova cena literární kdy nějaké p?ekvapení, bylo to v?dycky p?ekvapení jen nep?íjemné. Nobelova cena míru se tedy neudělí mírovému neprofesionálovi ani nijakému mírovému outsiderovi; neudělí se tudí? ani Carlovi von Ossietzky, t?eba?e o to po druhé usilují mu?i, kte?í mají jména jako Wiekam Steed, Romain Holland, Upton Sinclair, Arnold Zweig, Lion Feuchtwangler, Thomas Mahn a podobná.Rozvá?ná komise v norském hlavním městě neudělá ?in tak nerozvá?n?, aby cenu míru udělila mu?i, jen? b?val ú?inn?m pacifistou u? p?ed válkou v císa?ském Německu, jen? po zhroucení monarchie organisoval v letech 1920—1923 v Berlíně ony obrovské manifestace ?Nikdy u? válka..jen? v listech jako ?Das Tagebuch“ a jako ?éfredaktor ?W el tbiihne“ se bil s odvá?nou nekompromisností za mír, — jen? se nebál demaskovati v Německu ministerstvo vojenství a dokazovati mu soudně, ?e vědělo o fémov?ch vra?dách a trpělo je shovívavě, — jen? se nebál ve svém listě odhaliti, ?e německé ministerstvo dopravy má tajnou sekci leteckou ?M“, která chystá tajně vojenskou v?zbroj, — jen? odhaloval tajná zbrojení, jen? s drz?m ?elem stál proti lipskému vrchnímu soudu, jen? u? tehdy proti právu proti němu vyná?el politick? rozsudek, jako proti obránci demokracie a zastánci poctivého dodr?ování mírov?ch smluv, — jen? se dal ?alovati berlínsk?m ministerstvem národní obrany za to, ?e prav?m jménem nazval válku vra?děním. Odvá?il se tehdy tvrdit v Německu, nad ně? n? se ukládal p?edhitlerovsk? soumrak, p?ed státním soudem, ?e válka neznamená nic heroického, n?br? ?e p?iná?í lidstvu jenom hr?zy. Kdy? p?edseda soudu namítl tehdy (citujeme z protokolu):Es kann jeden Tag der Fall eintreten, dass der Soldát wieder in die Lage kommt...... Zu morden, wollten sie sagen, Herr Vorsitzender...Nebi, das wolte ich nicht sagen, sondem Menschen z u toten...Ossietzky bohu?el neměl tolik právnického cítění, aby odstiňoval tak jemné nuance mezi dvěma pojmy, a odsuzoval zkrátka zprovozování lidi se světa. Kdy? p?i tomto pamětném procesu za plamenné ?e?i státního zástupce náhle za- zněla zdola na ulici ?ízná hudba pruského vojenského mar?e, dovolil si Ossietzky je?tě poznámku, ?e tu ?pan státní zástupce patrně poznal hlas svého pána“. To mu ov?em nedodalo obliby. Ossietzky byl odsouzen na 18 měsíc? do ?alá?e pro ??pioná?“ za to, ?e jako odpovědn? redaktor kryl ?lánek jiného autora ve svém listě uve?ejněn?. Dostal se sice je?tě p?ed vánocemi roku 1932 na chvíli na svobodu a na své místo ?éfredaktora, kdy? v?ak byl dne 27. února 1933 uspo?ádán v Berlíně onen pamětn? ohňostroj s iluminací ?í?ského sněmu, kdy? se obloha ozá?ila rud?m svítáním T?etí ?í?e, byl Ossietzky hned první noci zat?en; mohl sice je?tě v?as odjeti do ciziny, odmítl v?ak rady sv?ch p?átel, a?koliv věděl, co ho o?ekává.Ze zpráv jeho spoluvězň?, kte?í se z citadel a koncentra?ních tábor? dostali na svobodu, víme jen to, ?e byl uvězněn ve sklepích, ?e jeho zdraví je podlomeno, ?e nejosvěděeněj?í mu?i S. A. ze slavn?ch ?Mordsturm?“ ho bili a t?rali, proto?e p?es sv?j ?istě ?arijsk?“ p?vod pro ně ka?d? pacifista byl zásadně také ?Judensau“. Zakou?el, a?koliv nemocen, execírky na vězeňském dvo?e, celé protokoly vy?ly ji? tiskem o tom, jak mezi v?emi kamarády musil zakou?eti nejvíce zejména on v koncentra?ním tábo?e sonnenburském, kde po celou noc bylo sly?eti k?iky t?ran?ch obětí. Svědci prokazují, kolikrát byl surově zbit za to, kdy? p?i?el z Anglie lístek od jeho dcery, jak se s ním nakládalo za tě?k?ch prací v ra?elini?tích. Du?evně z?stal nezlomen, nevydal ?ádné prohlá?ení, které by T?etí ?í?e byla tak ráda od něho dostala, neodvolal sv?j pacifism a sv?j odpor proti tomuto systému, tělesně v?ak hyne stále více.To není parádní representant pro velikou mírovou cenu; ?lověk, jen? svému zápasu pro mír obětoval v?echna svá léta a celé své zdraví, jen? kdesi v Meklenbursku v noci mrzne a ve dne píchá ra?elinu, to není vhodn? kandidát pro rozvá?né Nobelovo komité v Oslo. Nesdílíme proto viru Ossietzkého politick?ch a literárních p?átel celého světa, ?e se jim poda?í získat! pro tohoto opravdového bojovníka za mír onu cenu, kterou by si zaslou?il spí?e ne?li kdo jin?. Osl?tí otcové jsou p?íli? opatrní, aby si pohněvali do?asné representanty některého národa vyznamenáním jejich odp?rce a jejich vězně. Celá kampaň, která se pro toto vyznamenání Ossietzkého vede, zdá se nám p?edem ztracená.Jímá kampaň v?ak ztracenou není: kampaň, která by se s? p?edem obracela na p?í?tího oficielního nositele le- ?mbi Nobelovy ceny míru. Kampaň, která by propagovala m?eckn, aby kdokoli bude velikou cenou norského továrníka sa ?ysamit letos odměněn, vzdal se jí sám dobrovol- i . v e prospěch Carla Ossietzkého. Kampaň, kte- -i :y mo? a znovu ukazovala na to, ?e pro ka?dého poli- tfca nebo spisovatele, jen? bez risika a v bezpe?í hlásá ideje, je ti ně sv?m státem placen a sv?mi nakladateli honorován, e ?zikíi ?inantním ponechati si jako protikandidát Ossietzkého ir. >:q, kterou by cel? kulturní svět Ossietzkému z celého ■nftee p?ál Kampaň, která by u?inila otázku cti v?ech p?átel tncT3 na celém světě z toho, aby Nobelova cena míru nebyla kladnou dekorací na prsou, nosících desítky dekorací ji. i h. n?br? aby se stala skute?n?m bojovn?m prost?edkem provokativním prost?edkem míru, úto?n?m prost?edkem wrx Postoupí-li leto?ní laureát Nobelovu cenu míru Carlu ‘issuetzkému, uká?e tím, ?e proti surovosti politické dikta- která se ?pinavě mstí na ?istém ?lověku za to, ?e se nastával poctivého jména svého národa a demaskoval ty, kte?í . ? poru?ovali jeho mezinárodní závazky, — ?e proti hru- >icm násilí koncentra?ních tábor? a proti nejdokonalej?í --ranisaci brutální p?emoci je mo?no na tomto světě prosaditi vítězn? manifest ducha a ideje.Red.politikaBed?ich Pile:V?robce Odolum??e pou?it demokraty(Zázraky propagandy. II.)P?edch?dce Adolfa Hitlera.VTejd?le?itěj?ím p?edch?dcem Adolfa Hitlera byl beze x ' sporu onen mu?, jen? pochopil, ?e reklama sama o sobě je d?le?itěj?í ne? jakost v?robk?. Tento p?edch?dce Hitler?v neobchodoval umocněn?m nacionalismem, n?br? jenom ústní vodi?kou. Onen mu? p?ijal za svou u? celá staletí známou skute?nost, ?e vypláchnutím úst pitnou vodou, do ní? je p?idáno něco máty peprné a něco jin?ch ne?kodn?ch chemick?ch prost?edk?, se docílí na ur?itou dobu vonného dechu. Jeho vlastním vynálezem je obrovské reklamní ta?ení, které vypracoval v takovém rozsahu, jak ho st?ední Evropa do té doby nepoznala. Cel?m mno?stvím cílevědom?ch útok? na pozornost spoluob?an? se mu poda?ilo dopomoci opravdu ke světové slávě svému v?robku, jen? nebyl ni?ím jin?m ne? oby?ejnou pramenitou vodou s p?ísadou máty peprné. V?sledkem jeho kampaně bylo, ?e ?lověk z kteréhokoliv konce světa si zcela automaticky vybavil jméno jeho v?robku, jakmile jen mu p?i?la sebevzdáleněj?í p?edstava, ?e by si měl vypláchnouti ústa. Mu?, jen? p?i?el na toto d?myslné spojení pramenité vody, máty peprné a reklamní propagandy, stal se ov?em bohá?em, ohromn?m bohá?em, tak?e si dokonce mohl dovoliti nadále vystupovati jako vychovatel lidstva a jako bojovník za pokrok hygieny. Kdy? zem?el, zanechal po sobě v několika milionech hlav sv?ch spoluob?an? jméno svého v?robku jako vě?n? pomník. Nemluvíme o tom, ?e mu kromě toho byl postaven i skute?n? pomník z mramoru. Tohoto pomníku si toti? plně zaslou?il, jsa mistrem psychologické strategie, co? znamená, ?e měl stejn? druh nadání, jako jiní slavení vojev?dcové světov?ch dějin. Tento p?ípad má daleko ?ir?í v?znam v dějinách lidstva, v?- znam, jen? p?esahuje p?sobení ústní vodi?ky.Tento mesiá? ústní vodi?ky má jednu zásluhu: měl odvahu po prvé p?ekro?iti hranice slu?nosti, s nimi? se do té dobv po?ítalo p?i vychvalování ústní vodi?ky, měl dobyva- te?s?é sebevědomí, byl imperialistickou povahou, která se nedala ni?ím zastra?iti. Proto?e nebyl ani plach?, ani úzkostliv?, nestal se jen pion?rem vyplachování úst, n?br? i pion?rem nov?ch metod, jak p?sobiti na davy. Jeho propagandistické kampani se poda?ilo zp?sobiti ur?itou změnu v mezku lidstva: a?koliv nezp?sobil válku, ani revoluci, poda?ilo se mu p?ece soust?editi na sebe na ur?itou dobu ur?itou malou ?ást lidského my?lení. Tím u?inil opravdov? skutek, razil nové cesty na poli praktické psychologie. Dosáhl obrovského úspěchu proto, ?e se první vá?ně zamyslil nad podstatou a u?ite?ností reklamy.Básník H. G. Wells filosofuje o reklamě.Anglick? romanopisec H. G. Wells vzal si podobnou my?lenku za základ jednoho ze sv?ch nejzajímavěj?ích a na?í době nejbli??ích román? s titulem: ?Svět Williama Clissolda“. Ukazuje v něm, jak my?lenka na vyu?ití reklamy v ?lověku nejprve vyklí?í, pak roste a zmocňuje se ho celého. Uvědomujeme si p?i tom, jak podivuhodn? je tento zjev, jeho? jsme si p?edtím skoro ani nepov?imli, zjev, kter? se nám stal zcela samoz?ejm?m. Wells tu rekonstruuje a zobrazuje s velikou plasti?ností zrození reklamy z ducha dvacátého století, proces, jen? se odehrává p?ed námi ji? několik desítiletí, ani? jsme mu věnovali dostate?nou pozornost.Tento román lí?í osud dvou brat?í z anglické spole?nosti, z nich? jeden si zvolí zcela nezvyklé povolání: stane se odborníkem v reklamě. Jeho cílem není jen vydělává ti co nejvíce peněz, n?br? p?edev?ím ho láká osvojiti si kouzlo davové sugesce, nau?iti se jeho metodám a chce je zdokonaliti. Tento pan Clissold nav?tívil jednou v devadesát?ch letech minulého století se sv?m bratrem v?stavu technick?ch vynález?. Vystavené p?edměty nejsou nijak nevídané. P?i pohledu na r?zné drobné u?itkové p?edměty v?ak v mysli páně Clissoldově po?íná klí?iti my?lenka o vzájemném poměru techniky a propagandy, my?lenka, která se nám dnes zdá naprosto samoz?ejmá. ?ekne si: ?Mělo by to nějak? smysl vynalézati nové věci, kdybychom nep?inutili sou?asně lidi nějak?m zp?sobem k tomu, aby jich skute?ně pou?ívali? V ?ádné věci nejsou skryty peníze, nep?esvěd?íme-li ve?ejnost o její u?ite?nosti. Pro v?echny tyto nové věci je t?eba nap?ed získati odbyt. Je t?eba lidem v?típiti, ?e jich nutně pot?ebují. ?ím je toho mo?no dosáhnouti? Jedině reklamou. Reklama v?ak dosud vězí jen v dětsk?ch st?eví?cích, je t?eba ji rozvíjeti. ..“Pan Clissold je od té chvíle p?ímo posedl? touto my?lenkou: vym??lí si, jak by měly vypadati nejp?sobivěj?í inse- ráty, vynalézá nové zp?soby ve?ejn?ch oznámení a hledá nejú?elněj?í metody reklamní. Najde spojení s továrnou na hodinky: jeho metodám se poda?í dopraviti statisíce Milionov?ch st?íbrn?ch hodinek do kapes sv?ch spoluob?an?. Tento úspěch je pro něho úpln?m osvícením. Od toho okam?iku vidí sv?j ?ivotní cíl v tom, probouzeti v lidech touhu po zbo?í, po něm? a? do té doby ani trochu netou?ili. Vidí sv?j cíl v tom, upozorňovati své spoluob?any na to, ?e kterékoliv p?edměty denní pot?eby jsou bezcenné, nejsou-li opat?eny právě ochrannou známkou toho ?i onoho v?robce.Clissold v?ak se neuspokojí tím, ?e propaguje Miltonovy st?íbrné hodinky. Chtěl by se p?esvěd?iti i o tom, vykoná- vá-li svou prací nějak? u?ite?n? spole?ensk? úkol. Dospěje k názoru, ?e jeho funkcí je, p?ispívali p?i p?etvá?ení spole?enského ?ivota, ?pomáháme k tomu, aby se uskute?nila syn- thesa, aby na místě d?ívěj?ího rozt?í?těného a beztvárného individualismu dospělo lidstvo ke sjednocené a plánovité spolupráci“. Od těchto my?lenek dospívá Wells?v hrdina rychle k poznání, ?e reklama je druhem davové sugesce, její? pomocí je mo?no dosáhnouti hlubok?ch p?evrat? nejen v ?ivotě hospodá?ském, n?br? i v ?ivotě celé spole?nosti.Proroctví, které se osvěd?ilo.Pan Clissold si uvědomil, ?e reklama p?sobí stejně ú?inně, af propaguje p?edměty Lidstvu prospívající, nebo p?edměty lidstvu ?kodící. M??e se tedy reklama státi i nebezpe?nou. V Anglii bylo tehdy stejně jako dnes u ná? roz?í?eno obrovské mno?ství patentních lé?iv?ch prost?edk?, fantatsrirky ú?inn?ch lék?, které zp?sobují vzr?st nejbujněj?í k?tice i na do?ista holé lebce. Tyto prost?edky byly ov?em dr. a?ovány obrov skou reklamou. Proto?e tyto léky jsou bezcenn?mi, dochází pan Clissold k velice puritánskému a morálnímu patetickému názoru, ?e hlas reklamy je hlasem bo?ím, a ?e je na?í povinností bdíti nad tím, aby její hlas zněl bo?sky, pravdivě. V?echna reklama má podléhati xontrole státní reklamní spole?nosti a ka?dé zneu?ití reklamymá b?ti stíháno státním zástupcem.Tato pot?eba jakési úst?ední kontroly nad reklamou se nám ujasňuje zejména dnes, kdy reklama se sv?mi sugestivním: propaga?ními metodami p?e?la s pole obchodního na pele politické. Tato kontrola bezohledné reklamy, propaguje ?í?ení du?evních jed? mezi nic netu?ící naivní ?tená?e, odběratele novin a prochaze?e po ulicích ukázala se nezbytnou zejména te?, kdy mist?i demagogie ve spojení s reklamním ?éfy, kte?í pracovali d?íve pro veliké berlínské obchodní domy, po?ali těmito clissoldovsk?mi propaga?ními metodami ?í?iti ideologii T?etí ?í?e.Politická propaganda, kterou dnes provozuje Německo, a která nov?m pán?m dopomohla k moci, není toti? nic jiného, ne? plánovité u?ití moderních reklamních trik? ve stranické politice. Pan Clissold ve své bystrozrakosti ji? podobné vyu?ití reklamy sám p?edvídal, kdy? dospěl k názoru:?Uplatňovali jsme svou metodu dosud na prodeji ho??ice a automobil?, na sam?ch vedlej?ích věcech. Je ?as, abychom ji pou?ili pro věci d?le?itěj?í. Co je reklama? Reklama je v?chovou, je moderní v?chovou, není o nic více a o nic méně. ?kolometi a profeso?i se daleko p?eceňují. Myslí si, ?e oni jediní tu na světě mohou lidi ně?emu nau?iti. My je nau?íme desetkrát více . . .“Na tomto místě p?echází ná? hrdina ke kritice nejrozmanitěj?ích druh? vyu?ování a p?sobení na lidi s hlediska reklamy.??ím je vyu?ování ve ?kole ve své podstatě, podíváme-íi sc na ně p?esněji? Není to nic, ne? staro?itná a primitivní reklama, která se tu dělá ústně mezi ?ty?mi stěnami. Takov? u?itel, jen? tu ?ve ve t?ídě, je dnes vlastně stejně p?ekonanou věcí, jako prodava?, jen? vyvolává zbo?í na ulici.“??ím bylo dvanáct apo?tol?? Byli lovci zákazník?, nesháněli nic ne? zákazníky. Obchodní artikl, s ním? cestovali, byla spása du?í. Byli to cestující, kte?í zaváděli novou obchodní bran?i. Pro? se Pavel ujal slova v Athénách? Proto?e neměl megafon. Zázraky, které apo?tolově prováděli, to byly lahvi?ky na zkou?ku. Reklama, nic ne? reklama, tenkrát stejně jako dnes. Co znamená krucifix, stojící na rozcestí? Reklamu pro k?es?anskou víru. A co dělají v?ichni k?es?an?tí kně?í? Reklamní ta?ení. Je t?eba k lidem mluviti, je t?eba jim ?íci v?echno. Jinak by nemohla lidská spole?nost existovati.“?Ti chlapíci na universitách si namlouvají, ?e ?lověk má seděti v koutku s opovr?en?m úsměvem, kdy? tam venku někdo tropí povyk. Má-li v?ak někdo my?lenky, jak zlep?iti svět, musí je lidem ?<??. itli ti. Musí dokázati, aby lidé po jeho my?lenkách tou?ili a musí ukázati, jak se svět dá zlep?iti. Pak je mo?né, ?e si lidé c něho jednoho dne objednají takovou tisiciletou ?í?i, stejně, jako s dnes objednávají ur?ité radiolampy, holicí no?íky nebo jin? tas?ád. Nezále?í na p?edmětu reklamy, jde jen o její metodu.“Stejně za?ínal i Hitler: jen?e mu tehdy ne?lo tak o zlep?ení světa, jako o zlep?ení jeho nevalného postavení. Máme dnes mv prz-. ; ? p dáti se těchto metod, chceme-li hlásati u?ení u?letfaciej?í a lid?těj?í? Máme právo se vyh?bati podobné propagandě, proto?e je ?sprostá“??Má-li moderní reklama na sobě něco ,sprostého“, je to jen vlivem toho, ?e se zab?vá tolik pilulkami, m?dlem a brakem na vzr?st vlas?. To je v?ak jen p?echodné v?vojové stadium. Kter? ?lověk, která t?ída, které nábo?enství nechce dělati reklamu, nemá schopnosti k ?ivotu. Ukazují, ?e nemají sami víry v sebe. Chtít existovat a nijak svou existenci nepropagovati, to je je?tě hor?í ne? sprosté.“Propaganda pomáhá p?i porodu.V?marská republika německá za?la na svou vnit?ní slabost. Snad by se jí v?ak bylo poda?ilo po ur?ité době, jako se to poda?ilo republice francouzské, nab?ti po nejhor?ích dobách nejistoty zase nov?ch sil. Její odp?rci v?ak si na ni ukuli nejnebezpe?něj?í zbraň: propagandu. Jejich propaganda měla daleko vět?í cenu v boji ne? tisíc strojních pu?ek a vrha?? plamen?. Pumy, která vrhala, nezasahovaly jen budovy nebo zdi, n?br? zni?ily celou stavbu demokratické civilisace v Německu. Zasáhly německou demokracii na tom místě, na něm? byla vybudována a kde i po prohran?ch zápasech bylo t?eba znovu upevňovali její základy: propaganda zni?ila německou demokracii v mysli milion? německ?ch lidí. Snad tento názor vzbudí u leckoho podobn? odpor, jak? vzbudila v románu Weílsově ?e? jmenovaného pana Clissolda na banketu lond?nsk?ch reklamních odborník?, kdy? pravil:?Nám a jenom nám naslouchá ucho světa. My rozhodujeme o tom, co má vejiti ve známost, a co nikoliv, co má existovati a co ne. My m??eme vychovávali, nebo p?ivésti ke zkáze. My m??eme chváliti dobré a odstraňovati ?patné. My, lidé reklamy, m??eme b?ti filosofem, v?dcem a p?ítelem dobrého ?lověka . . . P?i- jde-íi někdo na nové my?lenky, nemá velik? dav lidí mo?nost nned se s nimi seznámiti. Nové my?lenky neproniknou a? do davu, jsou zadu?eny my?lenkami star?mi. A? p?ijde někdo, kdo promluví k dav?m správné slovo, a? někdo vyvine vá?né úsilí, pak teprve se po?nou porodní bolesti, pak teprve je ?as, aby p?i?li mu?ové propagandy a mu?ové reklamy, kte?i p?i tomto porodu p?ispějí ku pomoci. Jejich úkolem je, aby se chopili věci a p?ivedli na svět nov? po?ádek.“Tyto my?lenky páně Clissodovy a my?lenky páně Welíso- vy se zdají naprosto samoz?ejmé a logické. Reklama je tu, je t?eba jen vyu?iti jejích zku?eností a s její pomocí je mo?no získati novou vládu nad lidstvem. Chce-li někdo dosáhnouti porozumění u velkého davu a nalézti straníky, musí dokonce těchto metod nezbytně vyu?iti. Pro? se tomu vá?ní lidé podnes v?ak vyh?bají? Anglick? ministersk? p?edseda Baldwin promluvil p?ed nedávném o ?nezdravé“ politické propagandě, které podléhá ?ást anglického národa. Mínil tím patrně anglické fa?isty. Nevyjád?il se v?ak jasně o tom, nelíbí-li se mu obsah jejich propagandy, ?i metody jejich reklamy. Je pravděpodobné, ?e anglick? státník chtěl projeviti nechu? proti politick?m hesl?m, proti nemotorné jednozna?nosti demagogick?ch frází, proti celé té soustavě zjednodu?ení a ohloupení, která je p?edpokladem jakéhokoliv p?sobení na ?iroké davy. Snad z něho promluvila jeho láska k jemnosti a k du?evní samostatnosti, jeho nechu? ke hrubému zev?eobecňování, jeho individualismus) mající zálibu v du?evním postoji, vlastnosti, které si Anglie valnou měrou do dne?ka zachovala. V tomto Angli?anovi vzep?el se aristokrat proti demagog?m.Tento protiklad se objevuje v celém na?em kulturním ?ivotě. Se stejn?m rozporem setkal se jednou Masaryk: pí?e o demagogii na jednom místě své ?Světové revoluce“ a p?iznává se tím, kolik musil sám p?ekonati p?edsudk?, ne?li se dopracoval ke zdravé lidovosti a k onomu prostému zp?sobu mluvy, jeho? je t?eba p?i politické agitaci. Masaryk ozna?uje tyto své p?edsudky ?intelektuálními“, p?edsudky ?lověka, kter? je zvykl? na akademick? a theokratick? ko- thurn. Na jiném místě mluví Masaryk o tom, ?e spisovatelé, kte?í odmítají jakoukoliv formu demagogie, p?íli? lpějí na p?e?il?ch aristokratick?ch formách. To v?echno ukazuje, ?e v Evropě existuje kulturně-politická tradice, která p?ímo od--_-_í demokratické p?ibli?ování k lidu, tradice, která podnes ie ve vy??ích spole?ensk?ch vrstvách udr?uje. Projevem oné tradice je ostatně i ono obvyklé podceňování filmu, rozhlasu 2 ve?erník?, které někte?í vzdělaní lidé tak rádi dávají najevo.Tito lidé jsou zvyklí na jiné metody propaga?ní. Oni jsou tcemky oněch vzdělan?ch st?edověk?ch vrstevník?, kte?í měli pro sebe vyhrazenu latinu jako?to ?e? vzdělanc?, kte?í si zakládali na tom, aby se st?kali jenom sami mezi sebou, kte?í rozhodovali o v?ech věcech veliké politiky. Mezi podobn?mi lidmi nemělo ov?em úspěchu podnikati propagandu ob- hroubl?mi metodami dne?ní reklamy. Zp?soby, jak p?sobiti na politiku, musely b?ti voleny individuálně. Zp?soby, jak jpoutávati tyto vzdělané lidi, vyrostlé ze star?ch tradicí, musily b?ti voleny podobn?m zp?sobem, jak to ?inil jeden ? elik? propagandista ve slu?bách svého malého národa za dob světové války.Propagandista Masaryk.Masaryk zd?raznil, ?e v psychologii propagandy je t?eba dbáti jedné věci: ?lověk si nesmí mysliti, ?e si získá stoupence pro politick? program energick?m a nad?en?m jeho hlásáním a vysvětlováním jednotliv?ch bod?. Jde o to, pro- buditi u lidí o na?i věc zájem, lhostejno ?ím, t?eba také nep?ímo. Je t?eba mluviti o tom, co druhého zajímá: o umění, o literatu?e a pod. Myslící lidé se dají politickou agitací ?asto spí?e odraditi a z?stanou nep?esvěd?eni. Někdy sta?í pronésti p?i vhodné p?íle?itosti jedinou větu. Zejména v soukrom?ch rozmluvách je dob?e varovati se p?íli?né ob?írnosti. Podobná propaganda musí ov?em míti za základ vzdělání, rozhled politick? a spole?ensk?, takt a znalost lidí. Rozumná a poctivá propaganda, jak Masaryk dále po?aduje, má b?ti podporou rozumné a poctivé politiky. Je omylem domnívati se, ?e propagátor musí v?echno své vychvalovati. To dělají jen pr?měrní obchodní agenti. To dělají i nadpr?měrní něme?tí demagogové, bylo by mo?no doplniti. Podle Masaryka musí b?ti propaganda poctivou, poněvad? p?ehánění a l?i v ni?em neprospívají. I u nás se na?li jednotlivci, kte?í viděli v politice umění, jak lidi napalovati, a kte?í se sna?ili roz?i?ovali vlastenecké nepravdy . . .Od té doby, kdy Masaryk napsal tuto větu, byly ov?em v onom umění, jak napalovati lidi, u?iněny hrozivé technické pokroky. A nikdo se nena?el, kdo by jim to, jak Masaryk na onom místě praví, ?zarazil“.Masaryk p?ikládal velikou cenu ve?ejnému mínění a proto se obracel zejména na jednotlivce, kte?í měli styk s ve?ejností, jako na spisovatele a ?urnalisty. Sám v?ak nejednou zd?raznil, ?e je t?eba u?ívati naprosto jin?ch prost?edk?, kdykoliv stojí ?lověk tvá?í tvá? k davu. Masaryk vypráví, ?e sám p?ed válkou se dosti ?asto stavěl proti fangíi?ká?ství, ?e v?ak se v Americe o tom p?esvěd?il, ?e v této věci p?ehnal. Na cestě s pr?vodem v Chicagu vzpomněl si Masaryk na v?rok známého anglického hlasatele Spurgeona, jen? prohlásil, ?e by se t?eba postavil na ruce, kdyby tím upoutal pozornost k nějaké dobré věci.Masaryk vyslovuje tuto my?lenku jen tak mimochodem 5 poněkud stranou. Je to v?ak stejná my?lenka, kterou najdeme i v románě Weílsově. Ve chvíli, kdy v?ak jde o to, upoutati celé davy, nezb?vá nic jiného, ne? uznaíi tyto zá- Le Bonovy a chovati se podle nich, a nezapomínati, ?e Hitler získal tak obrovské p?evahy jediné ovládáním těchto propaga?ních zákon?. Masaryk sám poznal, ?e pro- taga?ní metody lidí, kte?í se stavějí na hlavu, aby upoutali pozornost, není mo?no nazvati zcela poctiv?mi, ani zcela mvmi. P?ece v?ak se zdá, ?e lidé, jakmile vystupují v da- _ z:mohou snésti pohled na rozum a ?e v?echno, co je logické, je jim naprosto lhostejn?m. I rozum musí se p?evlé- kati, aby byl respektován: a ?aty rozumu nesmějí b?ti dnes o nic méně pestré, ani o nic méně nápadné ne? ?aty blár. novství, které se vedle něho vypíná.Antipatie kultivovaného a jemně vzdělaného ?lověka proti velik?m davov?m akcím je jistě hodna úcty: je symptomem smyslu pro svobodu. A p?ece se nesmí p?ehlí?eli, ?e davy dnes se vyzna?ují oněmi protiindividualistick?mi vlastnostmi, je? charakterisoval Le Bon a ?e davov? ?lověk, jen? vstoupil dnes na jevi?tě ?asu, je slo?kou, bez ní? není mo?no vy?e?iti ?ádn? po?etní úkol dne?ka.Věk pro demagogy.Tyto davy se dostaly dnes rozmanit?mi vlivy do zvlá?tního stavu vzru?ení a zv??ené podmanivosti. Prost?ednictvím filmu, rozhlasu a ve?erník? ú?astní se davy v?eho světového dění, jsou v trvalém neklidu, ustavi?ně na ně dorá?í proud velik?ch i nepatrn?ch událostí. Zatím se stává jednotlivec stále pasivněj?í. V?echno se mu p?iná?í na st?l u? hotové: zprávy, my?lenky i umělecké v?kony. A? jednoho dne se jeho zatla?ená aktivita vzbou?í a exploduje na politickém poli, tím vět?í silou. Zdá se, jako by v?echno jenom ?ekalo na tento okam?ik, jako by elektrická jiskra měla nakupené v?bu?né látky p?ivésti k v?buchu.?ijeme v době, kdy politická demagogie nalézá zase jednou tak plodnou p?du, jako ji dávno u? neměla. A není divu, ?e ka?d?, kdo si uvědomuje tyto znaky dne?ka, a ka?d?, kdo pou?ívá demagogick?ch prost?edk?, zdokonalen?ch zku?eností moderní reklamy s p?íslu?nou bezohledností — nab?vá dnes nesl?chané politické moci. Je podnes nejisto, dá-li se tento pathologick? proces omeziti na jednotlivé země. Jsou jistě některé národy zvlá?tě predisponované k tomu, aby se staly obětí prohnan?ch demagog?. Je v?ak tě?ko p?edpověděti, dá-li se jin? národ proti podobn?m záchvat?m slabosti zachrániti nějak?m trvale p?sobícím o?kováním lé?iv?ch látek hou?evnatého individualismu.Na politick?ch horizontech u? se vyno?ují jiné postavy hitlerovského ra?ení. Zdálo se, ?e i Ameri?an?m chyběl skute?n? demagog, a proto si opat?ili pana Hueyonga ve státě Louisiana, jen? si sv?mi propagandistick?mi metodami získal u? malou světovou pověst. Jeho p?ízvisko ?Kingfish“ je ji? pověstné a zp?sob, kter?m tento americk? senátor úspě?ně operuje velik?mi kulat?mi slovy, p?edstihuje v lec?ems dokonce i jeho kolegu Hitlera. Slibuje sv?m p?ívr?enc?m. ?e odstraní chudobu, ?e ka?d? Ameri?an bude míti majetek nejméně 5000 dolar?. To je prosté, to je srozumitelné, to je populární. Ameri?ané ze státu Louisiana se stejně tě?í, jak se tě?ili Němci, kdy? jim jejich demagogové malovali v oblacích nejkrásněj?í hospodá?ské sny. Mu?, kter? slibuje, je v?dycky ?ádoucí a zdá se, jako by dnes lidé pot?ebovali opojn?ch nadějí je?tě daleko více ne? kdykoliv jindy. Naproti tomu je ka?d?, kdo p?ed sv?mi bli?ními kalkuluje, co je mo?né a co nikoli, podez?el? z pesimismu. To vidíme ve ve?ejném i soukromém ?ivotě. Mu? z Louisiany, jen? se zá?ivou tvá?í tu hlásá okouzlující nesmysly, má pr? u? p?l t?etího milionu p?íslu?ník?. ?íká se o něm, ?e je cti?ádostiv?m v?dcem bez jak?chkoliv skrupulí, ?e je ?lověkem, schopn?m hitlerisovati celou Ameriku. Naz?vají ho ?parním válcem, jen? se rozbíhá“. A zatím německ? parní válec lisuje v plném běhu a drtí pod sebou jak?koliv pokrok a jak?koliv v?voj lidstva k lep?ímu.A zatím, co davy jásají vst?íc těmto demagog?m, bylo by snad na místě, abychom se trochu ne?asově zasnili . . . Snad to není ani tak ne?asové, jak si leckdo myslí . . . Je-li dovoleno panu Kingfishovi a panu Hitlerovi sváděti celé národy pouh?mi nadějemi, nevyh?bejme se ani my tomu, poslatié naděje naproti do zít?ej?í ?í?e mo?ností . . . Demagogové se '- vno?ují, strhují lidstvo, dosahují nesl?chané moci. Co? kdyby jednou povstal poctiv? a velik? politik, jen? by v?echnu tuto moc ?ivého slova, v?echnu tuto rafinovanost moderní propaga?ní techniky postavil do slu?eb politické my?lenky skute?ně humánní a humanistické . . . P?ivítali bychom v něm politického mesiá?e onoho lep?ího zít?ka, v něj? p?ese v?echno vě?íme.R. Dupuis a A. M ar c :Mláde? EvropyDva mladí francouz?tí publicisté se podjali ankety v největ?ích státech Evropy, jejím? ú?elem bylo zjistiti, jak vypadá mladá generace v r?zn?ch zemích. Vedle mláde?e sovětské, italské, německé, anglické, francouzské, belgické, rakouské a uherské podávají portrét i mláde?e na?í. Zatím co jejich pohledy na mladou generaci jin?ch stát? vypadají s hlediska demokracie dosti pesimisticky, lí?í oba auto?i ve své k- ?p ?Jeune Europe“ na?i mláde? jako optimistickou, vě?ící ve vítězství volnosti, rovnosti a bratrství, jaksi v duchu roku 1848. Doplňkem k na?í anketě z loňského roku, která zji??ovala, jak ?ijí u nás dvacetiletí, p?iná?íme několik ukázek z této knihy, jak dvacetiletí a t?icetiletí sm??lejí jinde.Red.I.Mladí v zemiVelké charty.V Anglii neznamená pojem mladé generace toté?, co na evropské pevnině: nep?edstavuje mladé lidi mezi 18 a t?iceti lety. V Anglii mezi osmnácti a t?iceti lety mladí lidé nep?em??lejí ani o politice, ani o ideách pohybujících světem. Zab?vají se sportem, formují své tělo, sv?j temperament a povahu daleko spí?e ne?li svou inteligenci.Za laman?sk?m pr?plavem nemají v úmyslu vychovává ti si mladé myslitele nebo intelektuály. Jde jim o to, vytvá?eti mladé ?inorodé lidi, kte?í dovedou správně a instinktivně reagovali v jakékoli situaci, a? je sebe nezvyklej?í, nelogi?těj?í a nep?edvídatelněj?í.Na rozdíl od francouzské civilisace, která je věcí inteligence, která je kulturou, je civilisace anglosaská civili- sací instinktu, ?istě lidského a nikoli animálního instinktu. Proto také je Francie zemí radostného pesimismu a Anglie zemí nevrlého optimismu.V Rusku, v Itálii a v Německu se shroutila stará Evropa spí?e p?sobením vliv? psychologick?ch a hmotn?ch ne? z v?le lidí. Proto také byly revoluce bol?evická, fa?istická a nacionálně socialistická tak brutální a více méně krvavé, plné hrozn?ch omyl?. V Anglii, stejně jako ve Francii, v?ak je nechu? k p?evrat?m. V Anglii se rodí nov? svět ponenáhlu, nové se zavádí vedle tradice, fungující u? po celá staletí, v této ?vitální“ zemi, kde staré elity ustupují samy své místo nově p?íchozím ve chvíli, kdy se cítí opot?ebovány a kdy odhadují, ?e nové generace jsou dosti vyzrálé k tomu, aby jim byla ?poskytnuta jejich p?íle?itost“.Anglie byla sice bolestně p?ekvapena válkou, byly jí vyrvány tě?ké oběti, pro?la tě?k?mi zkou?kami po válce, má nezaměstnanost, která se nezastavitelně rozvíjela, do- se témě? oddělila od mate?ské země, Irsko ukázalo zemi. jak chutná p?íchu? ob?anské války, libra, dlouho- ier? symbol anglické moci, ztratila velkou ?ást své hodni ;y aby. a?koliv v zemi je mnohde veliká bída — p?ece jen ": p?ese v?ecko nedosáhly mezi mláde?í extrémnísměry úspěchu. Ani sir Oswald Mosley, v?dce anglického :a-i . nesporn? politick? talent se zna?nou sociální presti?i ne-iisáhl hlub?ího ani trvalej?ího vlivu na v?voj ar.zr:..r;sy. Krmunistická strana ?ítá mezi mláde?í e-?r.a <k:..k e:;vek ?len?, kte?í jsou snad je?tě vět?inou snobové, jejich? elegantní intelektuální bol?evism pat?í ke kultu jemné perversity a estetické rafinovanosti: tato mláde? mluví o Leninovi s oxfordsk?m akcentem. V Anglii nemá intelektuální politická propaganda nejmen?í vyhlídky na úspěch, ani u mláde?e: Anglie se pohne pouze ve chvíli, kdy je t?eba opravdu jednati.Mláde?, která nekritisuje sv?ch otc?.Zatím co ve vět?ině evropsk?ch zemí má mláde? p?irozenou tendenci kritisovati r?zná z?ízení, ideje a v?ité oby?eje, zatím co jinde zásadně popírá v?e, co vytvo?ila generace p?edchozí (opírajíc se p?i tom oby?ejně o tradici generace je?tě o něco star?í), a reaguje ?ivě proti prost?edí, v něm? vyr?stá — je mladá generace anglická zcela jiná. Mlad? Angli?an instinktivně tíhne k tomu, aby si osvojil názory otcovy, v?eobecně uznané ideje svého kraje, názor;.- svého města. V Birminghamu, jen? je lénem strany konservativní, volí celá mláde? také konservativně a nenamáhá se ani v nejmen?ím analysovati sv?j vlastní politick? názor anebo zdr?ovati se hledáním politického v?razu sobě více p?imě?eného.Mlad? Angli?an je p?edev?ím zaměstnán tím, ?e si pěstuje sv?j karakter a p?enechává své rodině a svému milieu, aby a? do okam?iku, kdy se stane gentlemanem, za něho myslili. Zále?í velice na tom, absolvoval-li ?kolu soukromou ?i ?kolu ve?ejnou: podle toho budou vypadati jeho názory i jeho kariéra.Absolvoval-li ?kolu soukromou (ku podivu nazvanou ?Public School“) je po jejím absolvování pokládán za ?gentlemana“ zcela automaticky, a na základě toho udělá také ■ur?itě kariéru: ?ivot je pro něho otev?en, spole?nost mu poskytuje naprostou d?věru a úvěr. Absolvoval-li mlad? Angli?an obecnou a st?ední ?kolu státní, musí si vytvo?iti své postavení teprve osobní zásluhou a prací, musí se sám prosaditi, musí p?emoci p?edsudek a bezvadně dokázati sv?m chováním, ?e je také ?gentleman“. V obojím p?ípadě v?ak mlad? Angli?an p?ijímá své politické ideje jako inventá? od rodiny a jako s inventá?em s nimi bez námitek souhlasí, zatím co mlad? Francouz právě naopak my?lenky sv?ch otc? z tého? d?vodu zavrhuje, ?e je pokládá za pouh? inventá?.Proto také mladého Angli?ana politické projevy a manifestace pramálo p?itahují. Odporuje-li zděděn?m názor?m, ?iní tak nejprve ve svém nitru, pak v svém soukromí, pak ve svém povolání, a pak teprve ve svém městě. Tam, kde by radikální mlad? Francouz ur?itě p?edlo?il reorganisa?ní návrh celé lidské spole?nosti, navrhne mlad? Angli?an několika sv?m p?átel?m, aby zalo?ili s ním klub pro studium otázek nábo?ensk?ch a sociálních: věci nábo?enské jsou toti? v Anglii vět?inou neoddělitelně se sociálními spojeny. Tento nově za?ízen? klub se bude na p?íklad starati o zdraví nezaměstnan?ch ve svém místě. Proto také jakékoli revolu?ní hnuti v Anglii musí nakonec p?ejiti ve vybudování nového ?ádu: Angli?an nemá nejmen?ího pochopení pro ?změnu pro změnu“.Jako mezi dospěl?mi Angli?any, tak vyvolávají politické události i u anglické mláde?e pramálo rozhovor?. Na ulici ?lověk nemluví o politice skoro v?bec. Ve?ejné mínění se neo?iví nikdy, leda?e je nějaká sportovní událost vyburcovala z jeho lhostejnosti. Po?adí footballov?ch klub? se dot?ká citového ?ivota ka?dého uvědomělého ob?ana, a nějaká ne?ekaná porá?ka ?Arsenalu“ zanechá hlub?í dojem ne? hospodá?ská zkáza. Nedávno napsal jeden anglick? ?urnalista -— ov?em ironicky — ?e se ve?ejné mínění jeho země nem??e rozptylovati událostmi tak málo v?znamn?mi, jako je na p?íklad triumf Hitler?v. Náhodou toti? nastoupení Hitlerovo k moci bylo v té?e době, kdy byla celá anglická ve?ejnost upoutána vá?nivou a nesmírně d?le?itou polemikou mezi novinami anglick?mi a australsk?mi pro jak?si památn? match cricketov?. Kromě toho jsou Angli?ané toho názoru, ?e mluviti hlasitě o vá?n?ch problémech se p?í?í dobrému tónu.Nové proudy.Proti tomuto tradi?nímu proudu anglickému v?ak vznikl v posledním desetiletí siln? protiproud. Revolu?ní p?eměna klasického anglického nazírání se v?ak neodehrává na fóru; ?ňckém, hospodá?ském a sociálním, n?br? na fóru mo- intelektuálním, du?evním. Pohlédneme-li pozorně xa t?e?ní mladou Anglii, vidíme tu pod tradi?ním povrchemTíifi? zmatek moderní anglické du?e.?.'s rozdíl od viktoriánského konformismu uvedla mladá Anglie v proud veliké zup?ímnění a zpravdivění morální. Anrorita rodiny, je? se d?íve podobala absolutní monarchii, - ni? platily jen dva zákony: ?Little children should be ? -~r znd not heard“ (Malé děti se smí jen vidět, ale nikoli sly?et? a ?Thou shalt not“ (To nesmí?) — byla zvrácena. 3 p zdem autority rodiny dostalo se v pohyb prudké a d?- iiňzé hnutí sexuální emancipace mlad?ch lidí: pohlavní ?ivot. jen? byl do války tabu, téma zakázané jednou pro tíít, se uvolnil, staré názory byly vymeteny hrub?m ko?tě- tem. a nov? poměr mlad?ch mu?? a ?en k sobě a jejich vzájemn? poměr k lásce zasadil mnohou tvrdou ránu puritánskému svědomí staré Anglie.Tyto změny v du?ích mlad?ch Angli?an? byly zp?sobeny hlavně t?emi okolnostmi. P?edně zavedením obecné slu?by vojenské: a? do světové války toti? byly války anglick?m státem ob?as vedené obchodním podnikem státu, do něho? národu nic není; liberální Anglie měla hr?zu z vykonávání vojenské slu?by. K?ehkost v?ech dávn?ch lidsk?ch ilusí otrátsná v masakry, věda soust?eděná v umění zabíjeti, nábo?enství ?ehnající zbraním: to v?echno zvrátilo libera- listickou světovou víru Anglie. Druhou okolností, je? změnila nazírání Anglie, byl pokles jejího v?znamu: o moc nad oceány se musila rozděliti ?í?e se Spojen?mi státy, své víry v p?irozenost svobodného obchodního podnikání se musila vzdáti p?ed hrozn?mi nov?mi celními hradbami hospodá?sk?ch autarkií, a kone?ně i vliv anglického ?ivotního ideálu na Evropu poklesl, naopak, mladá generace anglická se kontinentalisovala, p?ijímá standard pevniny. A kone?ně za t?etí změnil od základu anglick? světov? názor úpadek anglického obchodního liberalismu (free trade), kdy? se i vlastní dominia uzav?ela proti dovozu z mate?ské ?í?e. Ostrovní Anglie (?těte o ní knihu Cohena-Portheima: ?Anglie, neznám? ostrov“) se p?iblí?ila evropské pevnině a její úsilí od války smě?uje k tomu, aby Anglie pomohla organisovati hospodá?skou a politickou Evropu tak, aby bylo nav?dy za?ehnáno nebezpe?í nové války.Dívá-li se Angli?an na Evropu, obětoval by ze srdce rád v?echny ty rozmanité duchovní a historické rozdíly jejích mal?ch zemi?ek. Politické skupiny nejmlad?í Anglie, jako na p?íklad skupina ?New Britain“ se sna?í uplatniti vliv Anglie na kontinent ve snaze p?ivésti Evropu k federa- lismu. Vě?í, ?e by bylo mo?no vybudovati Evropu solidní, trvalou, ?ivou a sjednocenou nikoli pop?ením národnosti, n?br? uskute?ňováním nadnacionálního federalismu, nikoli internacionalismu.Tato snaha je typická pro Anglii, která je sotva kde lépe karakterisována ne? ve v?roku lorda Melbourna:?Zále?í hrozně málo na tom, co ?íkáme, hlavní jenom je, abychom ?íkali v?ichni toté?.“Du?evní p?eměnu mladé Anglie karakterisuje i mladá literatura. Mladá generace se odvrací od díla Wellsova, nemá smyslu pro povrchní a náro?n? humor Shaw?v — naproti tomu hltá v Anglii zakázaného Joyceova ?Ulyssa“, jen? typicky ztělesňuje rozklad starého mě??anského světa, iílo, které ve své absolutní negaci dosahuje p?ímo velikosti, stejně jako se mnoho ?te Aldous Huxley, jen? okouzluje mladé intelektuály svou jemnou zatrpklostí, sv?m jasn?m iuchem a kultivovaností sv?ch jemn?ch náznak?. Mladou Anglii karakterisuje hlubok? skepticism, jej? Bertran Rus- sel nazval ?bezv?hradnou beznadějí a jej? Galsworthy formuloval ve svém posledním románu: ?Není mo?no vě?it v rit- jako v naprostou jistotu, a není mo?no vě?it ani těm, kte?í tvrdí prav? opak.“ Radikální pesimism mladé anglické generace formuluje Clifford Bax slovy: ?Ná? du?evní úpadek je z?ejm?: nemáme u? ani morálky, ani metafysiky, ani vnit?ního ?ivota.“(Dokon?ení.)věda a práceO 11 o Rádi:Zázrak roku 1935(Radiovise.)"Ma podnět Mezinárodního ústavu pro v?chovn? film se' konal právě v Nizze sjezd francouzsk?ch, anglick?ch, italsk?ch, německ?ch a americk?ch pracovník? v oboru televise. Tento ?Permanentní v?bor pro televisi“ zasedal za p?edsednictví Louise Lumiěra a hlavním jeho ú?elem bylo vymeziti zájmové sféry t?í nestejně siln?ch, ale stejně zaryt?ch konkurent?: starého pr?myslu filmového, mladého pr?myslu radiotechnického a embryonální televise. V?sledkem mezinárodního jednání bylo roz?afné usnesení, ?e pr? film, rozhlas a televise jsou t?i věci r?zné, ?e si nebudou konkurovati, n?br? doplňovati se navzájem, a ?e tudí? p?íchodu televise na svět nemusí u? nic bránit.Televise, (?ili radiovise, ?ili vidění na dálku, ?ili p?ená?ení pohybliv?ch obraz? na dálku) — televise je toti? u? dítětem dono?en?m a schopn?m samostatného ?ivota. Není u? otázkou laborato?í, n?br? stala se otázkou pr?myslového vyu?ití. Vysílání pohybliv?ch obraz? bylo zahájeno slavn?m pokusem spole?nosti Marconiho v ?íjnu minulého roku, kdy p?íjezd vítězn?ch lond?nsk?ch letc? byl v Mel- bournu zfilmován, film p?enesen televisi do Lond?na, kde za ?ty?iadvacet hodin mohl ka?d? náv?těvník kina shléd- nouti jako ?erstvou aktualitu událost, je? se sběhla v?era u protino?c?. To bylo dosti jasnou demonstrací, ?e televise je hotova ke praktickému vstupu mezi ka?dodenní skute?nosti tohoto světa. Anglie, Německo a Francie u? dokonce ohla?ují uskute?nění pravidelného vysílání pohybliv?ch obraz? je?tě během tohoto roku, kter? ve smyslu technického pokroku byl nazván ?rokem zázra?n?m“.Francouzsk? stát staví vysílací stanici, je? bude fungo- vati koncem leto?ního roku. Berlín má u? jednu vysíla?ku obraz? v provozu a je pr? na ni p?ipojeno u? 60 abonent?. Lond?n vystaví podle sdělení ministra po?t a telegraf? Kingsleye Wooda svou vysíla?ku do konce tohoto roku nákladem 18 milion? K?, odevzdá její provoz Britské rozhlasové spole?nosti, která bude ka?dému svému abonentu bez jakéhokoli dal?ího p?íplatku vysííati i obrazy. Vysííati se bude na p?ístrojích Bairdov?ch a Marconiho, jejich? spole?nosti se navzájem dohodly a vylou?ily tak konkuren?ní boj, a p?ijímati se bude na levn?ch rodinn?ch p?ístrojích, které co nevidět u? budou dány do prodeje v ceně po 5000 a 8000 K?. Později budou vystaveny vysílací stanice i v jin?ch anglick?ch městech.To v?echno zní velmi optimisticky. ?ímsk? Institut v?chovného filmu v tomto smyslu také věnoval televisi celé poslední ?íslo svého měsí?níku ?Intercine“, jemu? vdě?íme za technické a historické informace tohoto ?lánku: zab?vá se tu ji? velice podrobně estetikou televisního p?edstavení, jejím vyu?itím v pedagogice, jejím p?evratn?m vlivem na ?urnalistiku zít?ka. To zní je?tě optimisti?těji. ?íká se ustavi?ně, ?e pr? televise má k nám prakticky daleko blí?e, ne? barevn? film i ne? plastick? film. A p?ece tu někde v pozadí něco vázne. Někde se brzdí. Někde se vkládají do hry neviditelné síly obrovsk?ch finan?ních skupin, které mají zájem na tom, aby se televise uskute?nila raději později ne? d?íve.Tyto neviditelné síly jsou uváděny do pohybu pr?myslem filmov?m a pr?myslem radiov?m.Kdo se tu bojí o ?ivot?Estetici a teoretici to naz?vají dětinstvím: ten nepochopiteln? strach majitel? r?zn?ch dnes v?nosn?ch rozhlasov?ch patent? a r?zn?ch světov?ch v?roben filmové podívané je pr? naivním. Filmové ?urnály pr? nezabily noviny, kina pr? nezbavila chleba divadelní podnikatele, a stejně také mo?nost viděti doma filmy a divadelní hry na pro-PfítemnosLx;~k;m desce radiovisního neboli televisního p?ístroje pr? nezmen?í oblibu biograf?. Tyto r?zné druhy podívané pr? budou nadále, i po absolutní popularisaci a po zlevnění radiovise, existovati vedle sebe, a v?voj ka?dé z těchto r?zn?ch mechanick?ch reproduk?ních technik p?jde sv?m směrem.Dívati se na film sám nebo s rodinou doma je něco docela jiného, ne? seděti v krásně za?ízeném kinu a smáti se sou?asně s mnoha jin?mi lidmi. Toté? pr? nás u?í zku?eni =: s rozhlasem: náv?těva koncert? a zájem ?ir?ích vrstev o ně dokonce je?tě stouply, a gramofonov? pr?mysl, jen? se hrozil svého zni?ení vlivem rozhlasu, dokonce je?tě na něm vydělává a prodává dnes t?ikrát tolik desek, ne? d?íve. Z teoretik? ukazuje zejména Rudolf Arnheim na r?znost po?itku soukromého, jej? bude sk?tati radiovise, a po?itku kolektivního, jej? sk?tal film:?V?imněme si protisociáiního rázu rozhlasu a televise. Lidé sice mohou naslouchat! v?ichni sou?asně nékieré vysílané světové události: to je v?ak něco docela jiného, ne? naslouchati nějakému vysílání v?ichni pohromadě. Rozhlas sice vnesl do ve?ejného ?ivota ráz jakési familiámosti, na druhé straně v?ak zbavuje jednotlivce nutnosti. aby chodili na slavnostní události, veliké poh?by a jiné manifestace, aby se dívali o? tu jde, aby tleskali, aby se radovali, aby kritisovali. V tom spo?ívá jeho protisociální stránka. T?eba?e dnes je mo?no pokládati divadlo nebo koncertní sál jen z?ídka za místo vhodné k tomu, aby tu náv?těvník vnímal ?kolektivní imprese“ — proto?e ?lověk tu sedí vedle ?lověka, a ka?d? se dívá a naslouchá na sv?j ú?et, poci?uje p?ítomnost souseda spí?e jako nep?íjemnou. A t?eba?e divadelní premiéra nebo gala koncert m??e zají- mati spí?e ?vadlenu nebo redaktora spole?enské rubriky v novinách, ne? ?lověka zjemnělého — p?ece jen p?i v?ech těchto p?edstaveních obecenstvo spole?ně reaguje, je nad?eno, protestuje, směje se, plá?e a ú?astní se podívané. V ?ádném z těchto p?ípad? rampa nep?edstavuje ?áru, je? by od sebe oddělovala aktivitu od pasivity; jednotlivci tvo?í dohromady dav, a mezi nimi se rodí cosi, co se nedá nahradit p?i p?enosu elektrickou jiskrou, co stejně cítí poslucha? i divák, herec, ?e?ník i profesor.Televise bude je?tě podporovati tento stav tělesné nep?ítomnost: p?i pozorovan?ch dějích: pr?plavy, je? od sebe odděluji jednotlivce odtr?ené od kolektiva, se je?tě roz?í?í. A pocit du?evní rovnováhy na ka?dém z těchto ostr?vk? bude pro poslucha?e je?tě silněji pasivní: bude se k nim dopravovati mnoho vzácn?ch věcí s celého světa, budou tyto věci stravovati a nebudou míti mo?nost uplatniti opa?né mínění. Poněkud groteskní v?voj tisícileté revoluce, je? se po?ínala tím, ?e cel? kmen b?val shromá?děn kolem táborov?ch ohň?, na tr?i?ti nebo v aréně p?i hrách, p?i tancích nebo p?i poradách a kon?ila tím, ?e z publika se stával ponenáhlu jen jedin? divák — povede snad a? k takov?m konc?m, kdy ?lověk bude seděti jako poustevník ve své cele, bude p?ihlí?eti a naslouchati divadlu vzdálenému od něho sta a tisíce kilometr?, a nebude moci ani zatleskati, aby si nep?ipadal smě?n?m sám sobě ...“.A?koliv tedy je něco nesporně docela jiného dívati se na film v kinu nebo na film na svém no?ním stolku, p?ece jen se zdá, ?e se filmoví pr?myslníci nechtějí dát tak snadno p?esvěd?it o ne?kodnosti nové radiovisní podívané pro biografy. Uva?ují patrně správně, ?e radiovise svou novostí bude strhovati i pilné náv?těvníky kin a bude je sváděti k ternu aby si koupili na splátky p?ístroj, jen? se rychle t.t r: To znamená finan?ní zatí?ení diváka: v?robce film? mi v?ak pochopitelně zájem na tom, aby divák zatě?oval sv;-u r-tkladnu nákupem vstupenek do biografu. To zname- ~i ; ?r?lkávání diváka, podporování jeho vrozené lenosti: rkttt na dlani nebezpe?í, ?e divák, jen? má nechu? k ; t?t ittym úkon?m jako k oblékání ?atu pro ve?erní vyta im-m k vtibě programu, k nákupu vstupenek a k ch?zi ?: kma t?eba ve ?patném po?así — ?e tento divák p?ece ;en ratt? z?stane doma u svého radiovisního p?ístroje a bude ň?.?tvat; ttmtk?m pustě individualistick?m, t?eba?e mu nepaaftjtaoa plného, u?lechtilého kolektivistickéhoUSpO&OjcIll.Radiov? pr?mysl je stejně neochotn? k novému p?íchozímu: nákupy patent? k vysílání zvuku stály obrovské sumy, mo?nost jejich dal?ího, mnohaletého, automatického amortisování je náhle p?e?ata. Sklady továren a obchod? jsou plny v?robk?, plny rozhlasov?ch p?ístroj?, které se stanou rázem bezcenn?m brakem, jakmile p?ijde na trh první p?ístroj na zachycování obrazu i se zvukem a jakmile státní vysíla?ky v?eobecně za?nou vysílati i obrazy. Celá produkce těchto p?ístroj? je ji? racionalisována po nesmírně nákladn?ch investicích: bylo by t?eba za?ídit se docela nově na zcela nov? provoz, po?izovati nové stroje, poslati k ?ertu v?echno, co tu je dnes.Je pochopitelnou zásadou soukromého kapitalismu: ne- p?icházeti g nov?m v?robkem na trh, pokud jde je?tě star?. Vzpomeňte si na historii s nerozbitn?mi gramofonov?mi deskami. Není nejmen?í pochybnosti o tom, ?e tyto desky jsou stejně dokonalé jako dne?ní desky rozbitné. Mají v?ak tu vadu, ?e jsou jen po 3 K?, zatím co ty rozbitné jsou po 15 K?. Továrny gramofonov?ch desek nemají chuti sní?iti své obraty na pětinu. Neprojevily ani ochotu vyhodit své milionové a milionové světové sklady rozbitn?ch desek na smetí. Proto spole?nost His Masters Voice spěchala pro sebe zakoupiti patent na v?robu nerozbitn?ch gramofonov?ch desek, a proto ji ani ve snu nenapadne, aby tyto desky kdy po?ala vyrábět, a prodává raději dále své pětkrát dra??í desky rozbitné. To pat?í k moudr?m zásadám kapitalistického hospoda?ení. Proto se také za vlády těchto zásad dostane nadějné dítě radiovise jen velice tě?ko na svět.Dítě v?ak p?i?lo na svět.Radiovise v?ak p?ijde. Stejně jako p?i?el mluven? film, jen? se prosadil proti stra?livé p?esile sdru?en?ch obrovsk?ch americk?ch filmov?ch koncern?, které skoupily v?echny patenty a dr?ely je dlouhá léta v zásuvkách sv?ch psacích stol?. V?ichni magnáti světového filmu byli tehdy odhodláni, ?e zvukov? film nesmí na svět. Do roku 1926 jejich ?ady nebyly prolomeny. Tehdy v?ak jedna z firem, je? si schovávala patenty, firma Warner Brothers, byla p?ed hrozn?m krachem, byla v situaci, kdy se ?lověk dlouho nerozm??lí, má-li udělat ze zoufalství kozáck? kousek. Firma Warner Brothers nato?ila svého ?Jazzového zpěváka“ s AI Jolsonem jako první mluven? a zpívan? film. Filmov? svět v tom viděl ?ílenství a dr?el se do konce roku 1927 zarytě star?ch zásad: ale první zvukov? film dosáhl takov?ch fantastick?ch v?dělk?, ?e nebylo mo?no ?ekat. Pojednou se vrhla celá filmová Amerika v ?ílené panice na zvuk, vyhazovala staré kamery, staré projek?ní p?ístroje, bourala staré ateliery, vyhazovala d?ívěj?í hvězdy, autory, instalovala mikrofony, ?ílela po zvuku, zvuku, zvuku.Stejně dojde i k uskute?nění radiovise: ?ádn? koncern světa není tak siln?, aby mohl nav?dycky potla?iti nějak? technick? vynález, jemu? pat?í p?irozeně budoucnost.První krok k praktickému vyu?ití televise byl ji? u?iněn. P?ená?ení fotografií na dálku bu? telefonem nebo rozhlasem stalo se u? v Evropě i v Americe bě?nou věcí. Na dvacet velk?ch evropsk?ch denník? má ji? stál? p?ijímací p?ístroj na dálkové p?ijímání fotografií a p?enosné vysílací stanice. Obrázky poh?bu krále Alexandra, je? byly v?em novinám do Pa?í?e a Lond?na rozeslány z Bělehradu je?tě tého? dne telefonickou linkou p?es Vídeň, byly znamenité. Proces je naprosto dokonal? a vysílací aparatura je celá umístěna do dvou mal?ch kuf?ík?. Telefotografie je tedy u? zde.Druh? krok, skute?ná televise neboli radiovise, nedá na sebe dlouho ?ekat. Není technicky problémem o mnoho obtí?něj?ím, ne?li je vysílání zvuku na dálku, a je vlastně jen jak?msi náhodn?m rozmarem v?voje, ?e bylo d?íve vynalezeno p?ená?ení zvuku do dálky ne? p?ená?ení obrazu do dálky. Problém je zcela prost?: obraz, to jest ?ada bod? r?zné světelné intensity — světlo se p?eměňuje na elektrické signály — tyto signály neboli impulsy se p?ená?ejí na dálku bud’ po telegrafním drátu nebo bez drátu — tam se elektrické signály opět p?emění na světelné body r?znéjejich? souhrn tvo?í opět p?vodní obraz. P?ená- seri obraz? na dálku bylo v zásadě vynalezeno, kdy? p?ed ;a.iesáti lety Nipkow sestrojil disk na rozkládání obraz?. Z - e; děje se vysílání tím, ?e celá plocha obrazu se rozkládá vodorovn?ch rovnobě?kách — fotoelektrická buňka vyvo- tví elektrick? proud odpovídající světelnosti ka?dého bodu ra?de této rovnobě?ky — tento proud se proporcionelně sesílaje a vysílá do dálky. P?ijímání obrazu spo?ívá v tom, áe proud se opět p?eměňuje na světlo, je? bod po bodu oza- ?_;e projek?ní plochu světeln?mi body r?zné svítivosti, ve veliké rychlosti za sebou. Tento nekone?n? po?et světel- bod? se neobjevuje na p?ijímací desce sou?asně, n?br? ;eien po druhém: děje-li se to v dostate?né rychlosti, dá tím lidské oko oklamati, tak?e máme dojem, ?e vidíme p?ijímací desku ozá?enou sou?asně na v?ech místech a rrvale. Tímto zp?sobem je mo?no p?ená?eti na dálku bu? pohled na ur?ité p?edměty nebo osoby, nebo pohled na pouhou dvojrozměrnou fotografii ?i obraz. Umístí-li se p?ed vysílacím p?ístrojem negativní fotografická deska a p?ed p?ijímacím p?ístrojem citliv? fotografick? papír, p?enesli jsme fotografii na dálku telegrafickou cestou. Z tohoto pokud mo?no laického v?kladu je patrno, ?e princip p?ená?ení obraz? na dálku je zcela jednoduch?: cel? obraz se p?ená?í jedinou elektrickou linkou, na jedné vlně, na ní? p?ená?etí sou?asně vedle sebe obraz i zvuk k ně-■mj?". ani? se jakkoli vzájemně ru?ily (zvukováteterise ?ili viditeln? a sly?iteln? rozhlas).Tak vypadá tento zázrak leto?ního roku, tento vynález,: něm? jeho nejvy??í autorita, permanentní komise, je? zasedala za?átkem leto?ního dubna v Nizze, oficielně prohlásila, ?e je absolutně hotov a p?ipraven k v?eobecnému pr?myslovému vyu?ití — poda?í-li se mu umístit se prakticky vedle dne?ních mocností filmov?ch a rozhlasov?ch.Místo ?slepého rozhlasu“ —?rozhlas viditeln?.V ?em jsou tyto mocnosti ohro?eny? V ?em jim radio- vise konkuruje? Zjistíme to snadno z tohoto malého p?ehledu.Pouh? obraz: něm? film.Pouh? zvuk: radio.Obraz a zvuk: zvukov? film.Obraz a zvuk: radiovise (televise).Z této tabulky se dá usoudit, ?e stejně jako p?idání zvuku zabilo ?něm?“ film, zabije patrně i p?idání obrazu (televise) d?ívěj?í ?slepé“ radio. Je z ní patrno i to, ?e dosavadní monopol zvukového filmu, jen? p?iná?el jedin? sou?asnou reprodukci pohyblivého obrazu se zvukem, je zlomen: radiovise p?iná?í stejně synchronní mechanick? p?enos obrazu i se zvukem na dálku. Mají tedy rozhlas i zvukov? film pravdu, ?e se cítí ohro?eny. Jaké jsou vyhlídky ka?dého z těchto dvou napaden?ch?O dosavadním ?slepém“ radiu m??eme bez lítosti p?edpokládati, ?e bude skute?ně vynálezem radiovise zabito. Pro dne?ního p?evá?ně visuelního moderního ?lověka v tomto konstatování nebude d?vodu k lítosti. M??eme si to ?íci nyní up?ímně, ?e ona podivná akrobacie, ze sly?eného ?evu divák? a zachycovaného popisu hlasatelova si p?edstaviti vzdálen? footballov? zápas, ?e tato akrobacie nebyla ni?ím p?íjemn?m. Ono hore?né p?ekládání akustick?ch vjem? na optické p?edstavy bylo věcí hrozně namáhavou a vy?erpávající. P?iznejte si poctivě, ?e ono dívání se na neviditelné opery, neviditelné slavnosti a pr?vody, a kdo? ví na co v?echno, nebylo ?ádn?m potě?ením a musilo vás po krátké době naplnit bezmocnou zlostí. Plnilo mne v?dycky dravou chutí roztrhnout tu bezbarvou záclonu hlasatelova povídání, protrhnout ten únavn? závoj a pohlédnout kone?ně vlastníma o?ima na to, o ?em ten chlapík tak nesnesitelně ?vaní. Chutí nenechat si tyto dojmy p?edkousávat, n?br? —imati je kone?ně sám, bez toho protivného prost?edníka. Moci ho kontrolovat, neb?t bezmocně odkázán na to, vě?iti mu, moci ho usvěd?it jednou z planého p?ehánění a po druhé z ubohého nedostatku fantasie a bídy o ta nejkrásněj?í a nejv?razněj?í slova. Radiovise protrhla tento závoj — kone?ně budeme viděti. Onen hrozn? pocit stísněnosti, ji? musí ka?d? ?lověk s normálně vyvinut?mi smysly poci?ovati p?i poslouchání ?slepého“ radia, má doslovnou obdobu s něm?m filmem: p?i v?ech ?patn?ch něm?ch filmech měl ?lověk nep?íjemn? dojem, ?e je hluch?, nebo? jenom geniální re?isé?i se dovedli tak p?enésti do sféry ?isté obrazovosti, ?e v ní vyjad?ovali v?echno pouh?mi optick?mi prost?edky a udělali si z bídy němého filmu jeho stylistickou ctnost. ?Slepé“ radio v?ak takov?ch geniálnieh re?isér? nikdy nemělo, nedostatek visuelnosti nahrazovalo bezcenn?mi popisy, z ?mluvení slepému o barvách“ si udělalo stylov? princip, hrozně hloup? stylov? princip: budi? ?est těmto jeho nezda?en?m snahám a pokoj jeho památce; za deset let bude dne?ní ?slepé“ radio bizarní rekvisitou minulosti.Tomu, kdo si zít?ej?í vysílání obrazového rozhlasu nedovede jasně p?edstaviti, p?iná?íme nov? p?íklad p?enosu footballového zápasu ve vylí?ení Conrada Pavoliniho:?Na h?i?tě se dostavili dva reporté?i: jeden obstarává p?enos obrazu, druh? mluven? doprovod. Oba pracují v těsné dohodě. Ten z nich, jen? zachycuje obraz, neni jen dokonal?m znalcem kopané, n?br? je ?kolen i ve filmové fotografii. Dr?í v ruce p?ijímací p?ístroj opat?en? hledá?kem, jako fotografick? p?ístroj, a zabírá co nejzajímavěj?í pohled na h?i?tě. Stiskl knoflík, p?ijímá se: ukazuje nám kolkolem pohled na diváky shromá?děné na stupních stadionu. Obrazy jim zachycené vidí p?ed sebou ji? reprodukovány v obdélném rámci p?ístroje jeho p?ítel hlasatel, sedící ve skleněné zvukotěsné budce na vyv??eném místě tribuny: sou?asně sleduje i pr?běh hry na h?i?ti a podává k p?ená?en?m obraz?m pot?ebné vysvětlení, lí?í technick?mi v?razy a v ru?ném tempu celkov? pr?běh, udává jména jednotliv?ch hrá??, jak se objevují na obraze. Vysila? obraz? se zatím pohybuje po h?i?ti, pomocí r?zn?ch optick?ch za?ízení st?ídá celkové pohledy s detailními záběry, a sna?í se podati divák?m v?echny dramatické momenty hry i zachovati jim rozhled o jejím celkovém pr?běhu ...“.Kdo je?tě pochybuje o tom, ?e tento zp?sob vysílání footballového zápasu Itálie—?eskoslovensko z ?íma je zajímavěj?í a p?íjemněj?í ne? zp?sob vysílan? ?slep?m“ rozhlasem? Kdo pochybuje je?tě, ?e ?slep?“ rozhlas si zaslou?í toho, aby byl vyst?ídán rozhlasem viditeln?m?A jak tomu bude s filmem? Bude zabit radiovisí stejně dokonale ?Dá se film zabít?Konkuruje radiovise zvukovému filmu skute?ně? Ukázali jsme o ní, ?e dovede v principu toté?, co zvukov? film: p?ená?eti mechanicky na dálku sou?asně i obraz i se zvukem, kter? k němu pat?í. Je to skute?ně dvakrát toté?? Neni. Rozdíl tkví v tom, ?e cel? děj, kter? se televisní technikou p?ená?í na dálku, musí se odehrávati sou?asně v té?e době p?ed p?ijímacím p?ístrojem, jeho? místní pohyblivost je technicky omezena. Cel? děj, kter? vidíme p?ed sebou ve zvukovém filmu v?ak se mohl odehráti v r?zn?ch okam?icích a v libovolném po?adu, mohl míti nejrozmanitěj?í p?írodní pozadí a p?ená?eti se p?es světadíly i oceány: filmov? st?ih a montá? sestavily teprve z těchto na r?zn?ch místech nato?en?ch filmov?ch prou?k? jeden celek. Tento celek má sv?j rytmus, je stavěn podle komposi?ních zákon?, pe?uje o harmonické st?ídání v?sek? p?ijíman?ch z r?zné vzdálenosti, je to zkrátka kus skute?nosti umělecky formovan?. Naproti tomu z?stane děj p?enesen? televisí na dálku v?dycky jen souvisl?m dějem na zp?sob divadelní hry, koncertu, zápasu nebo slavnosti, dějem vázan?m na jedno místo, jen? se umělecky formovati ji? nedá. Technika televise z?stane na nedohlednou dobu pouhou technikou reproduk?ní, z?stane technikou reportá?e — zatím co technika filmová je skute?nou tv?r?í, je uměleckou, proto?e není odkázána na to, skute?nost jen opakovati, n?br? m??e ji záměrně deformovati.PfítDmnosOJíó?ekinematografické podívané bude radiovisís?iiíí-??n a mo?ná ?e úplně p?ekonán: je to reproduko- '-r-v?ch aktualit. Politické manifestace, oslavy, re- eepce, boxerské, tennisové nebo footballové matche, vojen- ské parády, p?íjezdy mocná?? a hodnostá??, spou?tění lodí na vodu, to v?echno se dá radiovisí p?ená?eti do celého světa dalek- rychleji ne?li filmem. Rudolf Amheim lí?í ol Btopistick? pohled na cel? svět, jak se nám bude jev-.: obdélném rámci televisního p?ístroje:V- .e davy lidstva shromá?děné na velikém náměstí iUsvuiho města. Vidíme, jak mluví ?éf vlády sousedního stánu Vidí me boxery, kte?í se za oceánem spolu utkali : světov? championát. Vidíme a sly?íme anglick? jazz-band, italskou sopranistku, německého u?ence, roz?havené trosky rozt?í?těného vlaku, ma?karní kostymy na karnevalu. Podivujeme se s paluby letadla alpsk?m ledovc?m, letíce nad oblaky. Pozorujeme okénkem ve stěně podmo?ského ?lunu podmo?ské rostlinstvo. Doprovázíme ledoborce prolamujícího si cestu mezi ledovci polárního mo?e. Podivujeme se slunci nad Vesuvem a hned vte?inu nato světeln?m reklamám p?lno?ního New-Yorku. Není u? t?eba popisujících slov, hranice rpznám?ch cizích jazyk? byly prolomeny a svět v celé své --.^mírnosti vstoupil me?i ?ty?i stěny na?eho pokoje ...“.Televise se v?ak patrně nespokojí s touto svou funkcí reportá?e. Bude míti cti?ádost p?edkládati sv?m abonent?m i hrané p?íběhy a fiktivní děje. Bude se sna?it zap?áhnouti film do sv?ch slu?eb a nep?ená?eti na dálku jen hrané nebo sledované děje, n?br? p?ená?eti radiovisí prostě hotové filmy. A na tomto poli se odehraje onen obrovsk? zápas milionov?ch kapitál?, jeho? si pov?imneme p?í?tě..Ing. A. László:Jak se pracuje v Ruskuii.?e?tí in?en??i do Ruska?Mluvíme-li o práci cizinc? v Rusku, naskytne se otázka, která nás zajímá nejvíce, umístění na?ich in?en?r? v Rusku. Chci se omeziti na několik poznámek.Vy dělává ti hodně peněz a dostávati ?ást svého platu v zahrani?ní valutě, mohou te? jenom v?jime?né osobnosti, jako na p?íklad vedoucí in?en??i s dlouholet?mi docela specielními zku?enostmi. Konjunktura pro in?en?ry hornické a hutnické, jako? i pro stavitele, je ji? věc minulosti. Jsou jenom některá odvětví, jako na p?íklad v?roba rour, v?roba tenkého plechu, v kter?ch jsou Rusové do dne?ka ?áste?ně odkázáni na cizinu. Do dne?ka pot?ebují strojních in?en?r? a chemik? se specielními dlouholet?mi zku?enostmi. P?ichází te? ?ada na specialisty z oboru textilu, z oboru sklá?ství atd., poněvad? te? se vybuduje lehk? pr?mysl, kter? byl v době prvé pětiletky zanedbán. Takov?ch lidí máme snad jenom o málo víc, ne? sami pot?ebujeme. P?ípady jejich odjezdu do Ruska jsou individuelní a v?jime?né. ?ím vět?í je plat v cizí valutě, tím pravděpodobněj?í je, ?e smlouva, která se uzavírá zpravidla na jeden a? dva roky, nebude obnovena.Pr?měrní in?en??i s několikaletou praksi asi do Ruska ne- odjedc-u. U nás mají zaměstnání, v Rusku by je mohli dostat také- ale platili by je jenom v sovětsk?ch rublech. Velk? pat -? sc-. ětsk?ch rublech má men?í cenu ne? 1000 a? 2000Mladí trt?ettv?i. kte?í ukon?ili vysokou ?kolu po za?átku -? ěto-. * krise. jsou na tom u nás nejh??e. Jsou ?asto neza- městnára a Mohli nah?-ti praktick?ch zku?eností jenom velmi málo. Pro tv mladé lidi je rozhodně lépe, ?iti a pracovat v Rusích, ne? seděti doma jako nezaměstnaní. Rusové v?ak o tyto lidi obzvlá?tě nestojí. ?kol mají dost, v poslední době spí?e u? p?íli? mnoho. V Rusku tak?ka ka?d? studuje na in?en?ra. Mlad?ch nezku?en?ch in?en?r? je proto v Rusku mnoho. Rusové jsou kdykoli ochotni p?ijmouti mladé in?en?ry, techniky a odborové dělníky ze západu. Mohly by odjeti do Ruska tisíce na?ich mlad?ch technik?. Měli by ale v Rusku stejná práva s rusk?mi in?en?ry. To jest, dostávali by plat jenom v sovětsk?ch rublech, bydleli by a byli by zásobováni jako Rusové. Na dovolenou mohou do ciziny, ov?em jenom v p?ípadě, jestli jim ze zahrani?í po?le někdo na to pot?ebné peníze.Bylo by mo?no podniknouti akci a umístiti na?e mladé, nezaměstnané technické síly p?i technické práci v Rusku. Takoví in?en??i nemají v?ak valného v?znamu a mohou proto p?sobiti jen málo ve prospěch ?eskoslovenského pr?myslu. V?echno, co mohou vykonat, je to, ?e Rusové budou věděti více o ?eskoslovensku. M?lí se v?ichni ti, kte?í myslí, ?e na?i lidé by mohli míti na Rusko morální vliv. Pojedou-li od nás lidé do Ruska, nestanou se tam ani komunisty, ani nebudou míti vliv na politick? v?voj Ruska a neudělají z Rus? p?íznivce kapitalistického systému.Zkrátka, vystěhování do Ruska zmírnilo by nezaměstnanost na?ich inteligent?, pomáhalo by do ur?ité míry navázáni technick?ch a pr?myslov?ch styk?, a nic více.Rusové jako in?en??i.Mnoho západních Evropan? ?ilo v sebeklamu, ?e Rusové to bez nich nikdy nikam nep?ivedou, poněvad? nemají technick?ch schopností. Rusové mají skute?ně specielní náklotn- nosti, snad i specielní neschopnosti. Jsou velmi dob?í v matematice. Do ?ísel jsou p?ímo zamilováni i nejjednodu??í lidé. Ameri?ané mají rádi peníze, Rusové mají rádi ?ísla, mnoho ?ísel a mnoho tabelárních sestavení, t?ebas nep?esn?ch. Rusové jsou filosofové. Pr?měrn? rusk? ?lověk je ?patn?m mechanikem anebo montérem. Prvky, kter?mi pracovali do nedávná, byla země a d?evo z nekone?n?ch les?. Tě?ko ?íci, scházejí-li prostě praktické, technické tradice, anebo mají-li od p?írody málo náklonností. ?asto bylo mo?no pozorovati u rusk?ch in?en?r?, ?e mají málo praktického citu. Nesmíme v?ak zapomenout, ?e jejich dosavadní ?innost se omezovala na ?kolu a na projektování. Jenom málokter? z nich b?val na závodech p?i v?robě. Rusové myslí s ostrou logikou, která je velice jasná a cílevědomá. Pí?í-li ?lánky do ?asopisu, tak postupují p?i tom je?tě systemati?těji ne? Němci. Jsou nejlep?ími ?e?níky mezi v?emi národy Evropy a Ameriky. Je tě?ko povídat, mají-li ?e?nick? talent od p?írody anebo je-li to následkem nekone?ného ?e?nění na v?ech mo?n?ch sch?zích. V?echno to vztahuje se na mladého sovětského in?en?ra. Sta?í in?en??i z carské doby jsou velice inteligentní, starají se o representaci a jsou velice formální. Následkem svého stá?í zmizí pomalu z provozu závodu.Rusk? in?en?r pracuje velice mnoho. Aspoň jedna ?tvrtina rusk?ch in?en?r? pí?e technické ?lánky do ?asopis? a knih. Je málo zemí, kde by bylo tolik technick?ch pojednání uve?ejněno, jako v sovětském Rusku. Jediné ohrani?ení je v nedostatku papíru.Uspokojení z práce u nás a v Rusku.Na?e poměry technické a jiné jsou, povídáme to stále, malé. Jsou jiné země, jako Amerika a Rusko, kde se pracuje v ohromném mě?ítku. Zdá se p?irozen?m, ?e technika práce v Americe a v Rusku musí b?ti velkolepá a uchvacující. Pokud se mohu spolehnouti na vlastní zku?enosti a dojmy, není tomu v?dycky tak. Měl jsem, pravda, ur?itou radost a snad i p?chu z toho, ?e jsem prosadil své návrhy, které slou?ilyzáklad pětiletého plánu rourového pr?myslu. Vím sice, ohromné závody na 2 a? 4 800tunové vysoké pece, s oce- aczami a válcovnami, které vyrábějí jenom ur?ité rozměry irour, se stavějí na daném místě a dan?m zp?sobem,zraoěvad? jsem to tak navrhl. Je také pravda, ?e jsem po nneia bojích prosadil stavbu největ?ích továrních jednotek. Zjsem zavedení americk?ch v?robních metod.Ale práce jednoho ?lověka jest zde v?dy omezená. V p?í-styku m??e b?ti jenom s omezen?m po?tem lidí. Aby z . postaveny ohromné závody, k tomu je zapot?ebí, abyjejich plánech a stavbě pracovalo velice mnoho lidí a 3-?snisací. Ka?d? z těchto lidí a organisací změní něco na p?vodních plánech. Zdálo se mi ?asto, ?e to u?inili . poněvad? nerozuměli dostate?ně p?vodní koncepci. 1 d ale marno a bez v?sledk? pokou?eti se o to, aby byly odní návrhy naprosto respektovány. Stavětí se energicky i á?siedně na obranu p?vodních technick?ch ideí dělá jenom nep?átele, a je-li jich na konec mnoho, prosadí, aby vá? vliv ?eně: více v?znamu. Rusové uznávají individuelního vezoucího jen na nejvy??ích místech a starají se pe?livě o to, aby men?í stromy nerostly a? k nebi. Autorem, jak oni po- vádajU projektu a plánu, jako? i vedoucím staveb nemají b?ti ■a trvafe jednatfivci, n?br? kolektiv, ve kterém se v?znamwJaacfivcn stále mění.lak pes tupém ?asu se zlep?ovala organisace práce, byla-t z tvo?ivé technické práce stále men?í a men?í. Nebylo í? zapot?ebí něco nového vym??leti. Stával jsem se stále ? .ze a více pouh?m administrátorem. Hlavní práce byla s ontrola správnosti a souladu prací, které byly vykonányz r?zn?ch místech. Je to sice práce dosti v?znamná a ve-á. není v?ak, snad proti o?ekávání, nikterak zajímavá. Velké závody se dostavují, a já, kter? jsem tyto práce sám za?al, nemám ji? ani morální oprávnění k tomu, abych, t?eba jenom sám sobě ?ekl: ?Hle, plody mé tvo?ivé práce“. Mluvím z zěchto osobních reakcích, poněvad? jsem p?esvěd?en, ?e toté? zakusili i jiní.Oproti tomu stojí práce u nás v malém mě?ítku. Pracoval jsem kdysi v rourovně Podbrezovsk?ch ?elezáren. Ro?ní v?roba nebyla vět?í ne? 10.000 tun. A v Rusku jsem měl vliv na zp?sob v?roby více ne? 1 milion tun rour ro?ně. P?es to mám ?? íce vnit?ního zadostiu?inění z mal?ch technick?ch změn a a z mal?ch zlep?ení, které jsem docílil v malém provoze. Kreslil jsem to sám, modely zhotovili ru?ně moji modelá?i, odlili to moji sleva?i, vyzkou?el jsem to osobně, viděl jsem ka?dodenně, kdy? jsem ?el kolem, jak se to osvěd?uje, znal jsem osobně ty lidi, kter?m tento zp?sob v?roby umo?ňuje dal?í práci a existenci. Znal jsem ka?dou cesti?ku a ka?d? ?? rch, kde otni ?ili. Ve státní administrativě bylo velice tě?ké a zdlouhavé docíliti, aby byly povoleny investice a technické -zněny. Tím vět?í byla ale radost, jestli se p?ece poda?ilo něco nového prosaditi. Z p?sobení ve skromném mě?ítku a ?? e skromném závodě z?stalo pro mne to vnit?ní morální zadostiu?inění, ?e jsem některé a dobré věci udělal já sám. Tato radost z vlastní práce, kterou zajisté znáte v?ichni, kte?í pracujete v mal?ch poměrech, schází úplně, jestli pracujete t?eba na vedoucím místě a tvo?ivě v takovém eldorádě technického v?vinu, jak?m je dnes sovětské Rusko.In?en?rské kariéry v Rusku.Zatím je kariéra in?en?ra plna neo?ekávan?ch změn.In?en?r, syin carského generála, se vrací do Ruska, je ?editelem ?elezáren a staví. Nové agregáty nedocilují p?edepsaného v?konu, posadí jej do vězení. Za dvě léta je znova direktorem, za dal?í rok pí?í o něm v?echny ruské noviny jako o hrdinovi nové sovětské techniky. Docílil více ne?Ameri?ané. Za dal?ího p?l roku, kdy? to prasklo s p?íli? napnut?m provozem, je p?elo?en za trest a ie ?editelem malého zastr?eného závodu na Sibi?i.Jin? p?ípad, star? in?en?r z carské doby. Kdy? jsem ho poznal, byl p?iveden na na?e technické porady z vězení pod p?ísn?m dozorem. Vykonával tak jako mnozí jiní in?en??i technické práce ve vězení. Za rok se s ním scházím znovu. Je stále pod dozorem, ale bydlí v dobrém hotelu. Za dal?í rok ptají se na jeho mínění p?i d?le?it?ch rozhodnutích. Te? je plnoprávn?m vedoucím ohromn?ch podnik?.Syn urálského dělníka, zdrav?, sna?iv? mlad? ?lověk. Umí d?stojně vystupovati a jednati s lidmi. Jeho technické nadání je pr?měrné. Kdy? pracoval u mne p?ed pěti lety, věděl jenom to, ?emu jej nau?ili na vysoké ?kole v Sibi?i. Dnes je ?editelem skute?ně ohromného zálvodu. Není mu je?tě t?icet let.Lidé se stále mění. Objevují se a ztrácejí se jako komety. Málokter? direktor dr?el se v na?em podniku déle ne? deset měsíc?. Někte?í postupovali v??e a druzí se ztráceli v bezv?znamnosti.Zkusil jsem to také na vlastní k??i. P?ijel jsem na Ural projektovati a stavětí rourovnu. Bylo to v mé smlouvě. A viděl jsem, jak tu práci ji? dělá někdo jin?. Tak se rozhodli, abychom projektovali o závod. Moje práce byla uznána za lep?í a ten druh? cizí specialista odejel ze SSSR. Pak jsem hrál d?le?itou úlohu v Leningradě v poradách a v kongrese vedoucích in?en?r? z rusk?ch rouroven. Největ?í kapacity z ciziny jsou volány, aby daly dobrozdání o m?ch projektech. Potom odjeli v?ichni. Urálská projek?ní organisace, která mne vyslala do Leningradu, zastavila projek?ní práci rouroven. Velká organisace v Leningradu, která mne nechtěla pustit zpátky na Urál, dostává nového direktora. Najednou zapomínají na roury, nemám co dělat, a radí se o tom, jak se mne zbavit. Vzájemné roz?ilení, povídání si pravdy do o?í, a ji? děláme pětilet? plán. Pracujeme ve dne v nod. Direktor d?vě?uje ji? m?m znalostem a schopnostem, v?echny mé návrhy jsou p?ijaty. Pětilet? plán v?roby rour je v Moskvě schválen. — Jsem pově?en, abych organisoval projektování rouroven. Mám pod sv?m vedením 20 in?en?r?, vět?ina jich je star?í ne? já sám. Pracuji s mlad?m zápalem ve dne v nod, jsem snad trochu tyransk? v prosazení sv?ch technick?ch koncepd, p?i nákupu d?le?it?ch stroj? a p?i reorganisad závod?. Osobních nep?átel mám stále více a více. Samoz?ejmě, dělám i chyby. Některé práce neskon?ím v krátkém termínu, kter? jsem sám nazna?il a p?ijal. Podepisuji prád sv?ch pod?ízen?ch, ve kter?ch objeví jiní potom malé nep?esnosti. Je sly?eti stále více hlas?, hlavně in?en?r? z Ukrajiny o tom, ?e je nesprávné, aby vedoucí d?le?itého kontoru byl cizinec. Já sám se tě?ím z toho, ?e moje projekty budoucí největ?í rourovny světa byly p?ijaty a ?e se stavba ji? za?íná podle nich. A tu dostávám dekret, kter? chválí moji dosavadní práci a sou?asně mne osvobozuje od administrativních starostí, abych se mohl plně věnovati technické práci. Prost?mi slovy stal jsem se pod?ízen?m b?valého svého pod?ízeného. Vykonával jsem nějakou dobu práce men?ího technického v?znamu a sna?il jsem se pokud mo?no nevyvolati technick?ch neb osobních spor?. Cítil jsem v?sledek, ?e mne po?ínají pova?ovati za p?ebyte?ného. Pustili se do zásadních změn m?ch r?zn?ch typov?ch projekt? a staveb závod?, které byly je?tě podle m?ch projekt? v za?áte?ních stadiích. Pova?oval jsem tyto změny za technicky pochybené a vy??í instance mi povolily, abych provedl vět?í technické práce a srovnání investi?ních a provozních náklad? podle obou zp?sob?. V posuzování správnosti m?ch technick?ch prací p?ijímají ú?ast na ve?ejn?ch sch?zích v?ichni zaměstnanci organisace. Jsem je?tě jednou rehabilitován. Nabízejí mi znovu vedoucí místo, které nep?ijímám.Tento poněkud zjednodu?en? a zkrácen? popis mého ?ty?letého p?sobení v Rusku je dosti typick?m p?íkladem nestálosti a proměnlivosti technické kariéry v Rusku.Hlavní ruská hesla v pr?myslu.Omezuji se na vy svědění několika hesel, která jsou dosti směrodatná p?i práci.Plán. ?loha plánu je ur?iti p?edem, co má b?ti vyrá- Plán se sestavuje ka?dého roku pro celostátní hospoda?ení, pro ka?dé město, pro ka?d? podnik, závod a pro ka?d? spolek. Plán v?roby a práce, kter? schválily centrální ú?ady v Moskvě, jest od okam?iku schválení zákonem. Uvá- dí-li někdo objektivní p?í?iny o tom, ?e plán není reální a ?e jej nelze prakticky uskute?niti, m??e b?ti za takové v?roky potrestán jako kontrarevolucioná?. Plán musí b?ti vyplněn v ka?dém p?ípadě. Někdy je v?ak tak vysok? a podmínky provozní a ?ivotní tak tě?ké, ?e se jej nepoda?í p?es největ?í námahu vyplnili.P r o t i p 1 á n, rusk? se jmenuje ?stre?n? plán“. Je to více méně spontánní rozhodnutí sil v ur?itém podniku zaměstnan?ch, ?e udělají více a rychleji, a to za méně peněz ne? je v pláně p?edepsáno. Je nepsan?m zákonem, ?e ka?dá organisace musí vypracovati stre?n? plán, t?eba?e v?sledky, které slibuje stre?n? plán, jsou jen o málo lep?í ne? po?adavky p?vodního plánu. Je to dobrá psychologie. Zaměstnanci p?ijmou a podepí?í stre?n? plán. Tento osobně dan? slib je více závazn? morálně pro ka?dého ne? plán, kter? byl vypracován neznám?mi lidmi v centrálním ú?adě.Termín. Pat?í k plánu a je zrovna tak svát? jako plán sám. Je-li termín blízko a není-li práce je?tě skon?ena, pracuje se ve dne v noci bez ohledu na pracovní dobu, aby termín byl dodr?en.Odstranění ?uravnilovk y“. Je p?e?inem proti základním princip?m soudobého sovětského Ruska, jsou-li lidé. kte?í nevykonávají stejně mnoho aneb stejně hodnotnou práci ve v?stavbě státu, jeho pr?myslu a hospodá?ství, p?ece stejně odměňováni. V?ichni lidé pracují v úkole, in?en??i také. P?edem se ur?í cena ka?dé technické práce podle norem a směrnic, bez ohledu na to, kolik ?iní nominální měsí?ní plat těch in?en?r?, kte?í tuto práci dostanou k provedení. P?edem ur?ená suma je po provedení práce vyplacena bez ohledu na to, kolik ?asu bylo k jeho provedení zapot?ebí. Základní platy jsou také silně odstupňovány podle jakosti a v?znamu práce. Jsou lidé, kte?í dostávají jenom 75 rubl? měsí?ně, jsou mnozí in?en??i, kte?í vydělávají po 3000, je mnoho umělc?, kte?í vydělávají a? 15.000 rubl? za 1 měsíc.Disciplina. V Rusku musí ka?d? bezpodmíne?ně vykonávati tu práci a na tom místě, jak mu bylo rozkázáno. (Ka?d? ?lověk má svoji pracovní kní?ku, do které zapisují v?echny jeho obzvlá?tě dobré v?kony, v té?e kní?ce jsou ale také zvě?něny v?echny jeho p?estupky proti p?edpis?m, disciplině a tempu práce. Odpovídá to asi slu?ební kvalifikaci na?ich státních zaměstnanc?.) Do práce se nesmí nikdo opo- zdit ani o minutu. Nikdo nesmí bez dovolenky aneb bez p?edem ’.vstaveného ú?edního léka?ského vysvěd?ení scházeti . práci. Nikdo nesmí podle vlastního p?ání vystoupiti z jedné slu?by a p?ijmouti zaměstnání jinde. Tyto p?estupky se pokutují propu?těním z místa, anebo propu?těním a postrkem na dalek? venkov.Obezli?ka. Tak se naz?vá snaha, která se vyskytla v posledních letech. Je to boj proti zev?eobecnění. Rusové nyní chtějí, aby věci zachovaly svoji individuelní tvá?nost. Dělník je majitelem ur?itého jemu p?iděleného stroje bu?to sám, aneb spolu se dvěma továry?i na odpolední a no?ní směně. Na lokomotivě je velká tabule se jmény strojv?dc? a topi??, kter?m tato lokomotiva pat?í. V bance, na po?tě a v obchodech jsou tabule se jmény zaměstnanc?, se kter?mi p?ichází obecenstvo do styku. Na ú?tě restaurace je uvedeno jméno obsluhujícího sklepníka.Socialistické soutě?e, po rusk? socialisti?eskoje sorevnovanje. Ur?it? podnik aneb ur?itá skupina zaměstnanc? rozhodne se o tom, ?e vykonají více práce, aneb ?e zlep?í jakost své práce a vyz?vají jin? podnik anebo jinou skupinu, aby dokázaly stejné zlep?ení. Stává se, ?e nějaká ková?ská dílna vyz?vá akademii nauk na soutě?, ale v Rusku jsou ji? takov?m věcem zvyklí. Jest to americká snaha po rekordech a záliba v sázkách a pomáhá k tomu, aby lidé měli z nezajímavé a napínavé práce trochu radosti.Pod?éfné závody. Velké závody mají malé závody pod sv?m otcovsk?m neoficielním vedením. Závody mají pod?éfné ?koly, ?koly mají pod?éfné vojenské útvary, vět?í administrativní orgány mají pod?éfné kolchozy. Sv?m pod?éfník?m p?icházejí pomáhat po práci, darují jim staré stroje, p?iná?ejí jim knihy a noviny, chodí k nim ve voln? den na v?let atd. V této souvislosti se zmíníme aspoň několika slovy otě?kém pr?myslu.Nové závody. Jejich za?ízení je to nejlep?í, které je nyní za peníze k dostání v Americe anebo v Evropě. Bylo mnoho uve?ejněno o tom, jak ?patně pracovali Rusové se v?ím tím za?ízením, kolik závod? bylo ochromeno následkem neodborné obsluhy nov?ch stroj?, bylo ?kodolibě poukazováno na to, jak malé v?roby je fakticky dosa?eno a jak pod?adná je jakost v?robk?.To je v?echno pravda. Kdo mohl v?ak spravedlivě o?ekávati něco jiného? V krajích, kde d?íve nebylo ?ádného pr?myslu, chtěli za pět let ?dognati a pregnati“ Ameriku. To vy?aduje nadlidské námahy mlad?ch sil, a resultátem jsou dětské nemoci. Něco se zni?ilo, vět?ina za?ízení a závod? v?ak vyvázla a rostla. Ov?em mohli si to dovoliti jenom Rusové.?Sovětské Rusko je země v dynamickém rozvoji a v?vinu. Není mo?no proto udělati nyní ur?it? závěr. Provádí se tam největ?í změna, a? ji? k dobrému anebo k zlému, která se v p?ítomné době děje na zemi. Není m?m cílem ovlivňovati va?e názory v tom neb onom směru. Pod nátlakem doby odehrává se ale i v ?eskoslovenské republice ur?it? v?voj a ur?ité změny. Jest v?dy u?ite?no seznámiti se s tím, co vykonali druzí ne? p?istoupíme sami k práci. Rusové jsou nejvelkorysej?í a nejsmělej?í experimentáto?i nové doby. Oni ztratili více lidsk?ch ?ivot?, lidského ?těstí a hmotného bohatství za dlouhá léta revoluce ne? kter?koliv jin? národ. Proto zaslou?í dne?ní sovětské Rusko, aby jeho v?voj sledovali v?ichni ti, kte?í chtějí ve své vlastní zemi prováděti změny, anebo zavésti instituce nové.54102012700DOMDOM1659890247650DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBY100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm * 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ° Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak iemn? a representa?ní dopisní papír _* Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PR HA ? václavské n. ói ? dlouhá t?. 17P?ítomnostiROCNlK XIIV PRAZE 2. KV?TNA 1935??SLO 17Prázdné lístky?Qly?el jsem a ?etl jsem, ?e p. Fr. Kocourek v p?edej ná?kách, s nimi? objí?dí republiku, dává poslucha??m nyní tuto radu: odevzdejte p?i volbách prázdné lístky! Ov?em. To je první nápad, na jak? oby?ejně p?ipadne ?lověk netrpěliv? a v politice nezku?en?, jestli?e ve ve?ejném ?ivotě nejde v?e tak, jak by si to — mo?ná ?e i správně — p?edstavoval. Pan Kocourek se na sv?ch cestách p?edstavuje jako politick? spolupracovník ?P?ítomnosti“. Nechci mu upírat právo na tento titul, ale nerad bych, aby někte?í lidé uvě?ili, ?e rada ?odevzdejte prázdné lístky“ je politické poselství ?P?ítomnosti“ p?ed volbami, a ?e nic lep?ího poradit neumíme. Velmi d?tklivě naopak radíme, aby v této věci nikdo p. Kocourka neposlouchal. Jestli?e v?ak někdo p?ece do volební umy vhodí prázdn? lístek, nech? na něj hned p?ipí?e: ?dělejte si se mnou co chcete“ nebo ?mouchy, snězte si mne“ ?i ?mně není nic do toho, co se děje“. Nebo? to bude prav? smysl jeho demonstrace: pasivita. Vím, ?e ka?d? takto jednající by nám navrhl, abychom jeho jednání pova?ovali spí?e za projev vzne?enosti a abychom obdivovali jeho nekompromisnost v??i skvrnám, které se vyskytují v politickém ?ivotě. Nu, obdivovat sotva budeme. Nemáme rádi vzne?enost, která, kdyby se roz?í?ila, by byla schopna vésti k vládě velmi veliké a trapné ne- vzne?enosti. V kterém asi koutě se nyní shroma??ují vzne?ení lidé tohoto druhu z Německa? A jak oni, kte?í nemohli sná?et skvrny malé, sná?ejí nyní skvrny veliké?A? si v těchto ?asech nikdo nemyslí, ?e m??e politice uniknout. Jestli?e někdo se nechce s politikou ?pinit, nemá je?tě zaru?eno, ?e politika nedá nic na jeho neutralitu a d?razně nepo?piní jeho. Je mnoho lidí, kte?í by docela rádi nechali politiku na pokoji. Ale je málo lidí, které politika je ochotna nechat na pokoji. Vkládá-li někdo do volební umy prázdn? lístek, m??e snad mít na tu minutu, co trvá tato ?innost, ilusi, ?e se vyhnul politice. Av?ak kdyby se chtěl úplně vyhnout v?í politice, nesměl by u?, a? se od volby vrátí dom?, ani obědvat. Nebo? cena masa, které pojídá, a cena mouky v jeho kolá?i u? má vztahy k politice, někdy velmi spletité vztahy. Cena buchty m??e vás témě? tak spolehlivě jako volební statistika pou?it o tom, kolik hlas? p?i posledních volbách dostali agrárníci. I velmi vzne?ení lidé by měli vědět, ?e cenu mouky nyní ur?ují politikové, a ?e ten, kdo rád mou?níky, se politick?m následk?m nevyhne, dělej co dělej. Jestli?e pak ná? od politiky abstinující ob?an, aby se zotavil od útrap, je? jeho citlivé du?i zp?sobil volební akt, rozjede se odpoledne autem na v?let, politika jede s ním: cena benzinu, kter? koupí u první pumpy, mu to citelně p?ipomene. Za?ne-li pak motor prskat a nebude chtít chytit, i to p?ivede my?lenky na politiku: lihobenzinová směs není prvek, líh a benzin se nesmísily samy, n?br? smíchali je politikové. Daňov? p?edpis, kter? ka?d? z nás dostal do ruky, je nejen v?sledkem uvá?ení berních ú?ad?, n?br? také v?sledkem politického zápasu. Kdyby se dělala jiná politika, vypadal by jinak, snad lépe, snad h??e. Vy, kte?í jste státními zaměstnanci, víte dob?e, ?e politika rozhoduje o v??i va?eho platu. Máte chu? ?íci: mně do politiky nic není, já jsem se nad ni pov??il —? Va?e kapsa se nad ni nepov??ila. Peníze, které zaplatíte na daních, jí podléhají. Je vám jedno, co se s nimi stane? Někter?m lidem a někter?m stranám to bude jen vhod. ?tika má ráda kolem sebe kapry. Prohlá- síte-li, ?e tak velice opovrhujete politikou, ?e se raději chcete státi trpn?m materiálem, ne? abyste prokázal politice tu ?est, abyste mezi stranami a lidmi rozli?oval, stanete se milá?kem v?ech dobrodruh?, kte?í jdou do politiky ko?istit. Dáváte-li najevo, ?e vás mouchy mohou sníst, bude-li jim libo, v?dy se najdou nějaké, které to zkusí. Dejme tomu, ?e je mezi námi ministr, kter? státními dodávkami obohatil sebe a svou rodinu, kter? pak byl se své posice sra?en a zase se v?í mocí chce na ni vrátit: ten právě pot?ebuje takov?ch lidí, kte?í tvrdí, ?e v politice je do té míry v?echno jedno, ?e je lépe odevzdat prázdn? lístek.Vybírám p?íklady z demokratick?ch zemí, kde útrapy, p?sobené politikou, jsou poměrně mírné, poněvad? z?stává sféra ob?ansk?ch svobod, do nich? se ?lověk m??e uch?lit. V zemích diktátorského re?imu umí politika je?tě pevněji dr?et ?lověka v klepetech. Myslím, ?e také v Německu byli lidé, kte?í byli p?esvěd?eni, ?e demokrati?tí poslanci konají málo práce za plat, kter? dostávají, a roztrp?eni tím odevzdali raději prázdn? lístek. Snad by si to dnes rozmyslili, kdyby mohli. Hitlerovsk? re?im odstranil demokratické poslance s jejich vadami a, jak nutno uznati, posadil na jejich místa poslance, kte?í se ?ádn?ch chyb nedopou?tějí. Nechybují z toho prostého d?vodu, ?e ten, kdo nic nedělá, nem??e se dopustit ?ádné chyby — kromě ov?em té generální chyby, spo?ívající v nicnedělání. Hitlerovi poslanci jsou svoláni jednou za rok k tomu ú?elu, aby zatleskali ?e?i, kterou p?ed nimi pronese V?dce. Více se od nich ne?ádá a více ?initi jim ani není dovoleno. Za tuto primitivní a psov- sky poslu?nou ?innost dostávají něme?tí poslanci vět?í plat ne? ?eskosloven?tí. Pěkně si tedy pomohli ti Němci, kte?í raději odevzdávali prázdné lístky. Vyměnili si normální vady ka?dého lidského z?ízení za vady p?ímo belzebubské. ?ehrali také na sociálně demokratické bonzy, ?e se povy?ují. Povy?ovali-li se opravdu, tedy v normálních lidsk?ch mezích. Av?ak noví vládci Německa se povy?ují nenormálně: Goe- ringova svatba byla provedena s takovou státní pompou (i berlín?tí dělníci byli donuceni p?ispět na svatební dar), ?e je na místě úsudek, ?e od ?as? Nero- nov?ch se u? jen dva nebo t?i lidé tak povy?ovali jako nyní Goering. To je pou?né: nebu?te p?íli? p?ísní na malé chyby, abyste nepomohli těm, kdo zavedou daleko vět?í, a? zvítězí, a zamezí také kritiku.Nikdy není ?ádné zlo tak velké, aby nemohlo b?t nete?ností je?tě zvět?eno. Odevzdat prázdné lístky — to je právě nete?nost. Ka?d? z vás vidí v na?em ve?ejném ?ivotě nějaké zlo, jemu? by nerad dop?ál vítězství. Ale sv?m prázdn?m lístkem dlá?dí cestu, -; které by zlo mohlo p?ijíti. Mnozí z těch, kte?í nasít utkali p. Kocourkovi, zajisté by pokládali témě? za nesnesitelné, kdyby na p?. p. St?íbrn? měl se zase domoci nějakého oficielního postavení. Ale prázdn? lístek je proti tomu ?patná obrana. Není to jen prázdn? lístek; je to zhodnocení lístk? jin?ch. Tento za- hozen? hlas ?iní ka?d? hlas, odevzdan? pro p. St?íbrného, o nějaké procento ú?inněj?ím. ?ím více prázdn? ;h lístk?, tím vět?í váhu budou mít jeho hlasy. Sto tisíc slu?n?ch lidí, kte?í si ?eknou, ?e nebudou hlasovat, pootvírají tím u? v nějakém ministerstvu dve?e, jimi? budou vcházet tajemní nebo p?íbuzen?tí dodavatelé. Myslím, ?e na p?edná?ky p. dra Kocourka chodí lidé, kte?i by p. St?íbrného za ?ádnou cenu nevolili. Co by tedy asi udělal p. St?íbrn?, kdyby z nich p?ece chtěl mít nějak? prospěch ? Poslal by k nim agitátory, aby k nim mluvili stejně jako mluví, bohu?el, dr. Kocourek: ?lověk si nevybere, odevzdejte prázdné lístky.V klidn?ch dobách by mohla demokracie beze ?kody snésti takové demonstrace. Av?ak dnes je velmi t?eba, aby ten, kdo je demokrat, to ve volbách také dal najevo tím zp?sobem, ?e odevzdá sv?j hlas nějaké demokratické straně. Nemyslete, ?e se demokracie udr?í, bude-li p?íli? mnoho lidí pokládat za zbyte?né jí pomáhat. ?ádná ?títivost nemá lidem bránit v p?iznání k demokracii, sice jejich ?títivostí budou brzy ulo?eny daleko vět?í zkou?ky.Jestli?e je t?eba volit, tedy koho máme volit? Na tuto otázku odpovíme p?í?tě, nikterak nezapomínajíce, ?e nepat?íme k ?asopis?m, které agitují pro tu nebo onu stranu. p. Peroutka.poznámkySong bulvární krysyM?j tě?n? d?l je hloupost lidská, má metoda je politická, má firma ?te se: ?pína.O?kubu zazobané trubce, kupuji zneuznané hlupce, ryba má vodu, a já rmut.Kupuji fráze, klepy, pověry, sensace, vra?dy, man?elské nevěry, koupím a prodám hned.Sedejte na m?j lep.Já nejsem revolver, já jsem kanón, v baru mi sedí na klíně Manon, ferbla si dávám v bohatém klubu: já na to mám, ?e drzou mám hubu.Já se dám t?eba s oslem oddat a prodám v?ecko, co lze prodat, kdo prodá, také koupí.Já v?ecko mám a v?ecko dodám, stávku jsem prodal, národ prodám, tam vlast, kde k?eft, tam ?est, kde zisk. Prodávám l?i a prádla ?pinavá, prodávám luze hesla ho?lavá, koupím a prodám hned.Sedejte na m?j lep.Já nejsem revolver, já jsem kanón, v baru mi sedí na klíně Manon, ferbla si dávám v bohatém klubu: já na to mám, ?e drzou mám hubu.Já nejsem ?tika, já jsem candát, mně blbci v?dycky dají mandát, a papir v?ecko snese.Mně stra?ně se chce diktatury, to se ví, ?e jen oné sh?ry, je? deptá lid a chrání ?ok.Chci vládnout silnou rukou, pa?átem, chci se mstít za to, ?e jen gauner jsem, za jeden mluvím svět:Sedejte na ná? lep.V baru mi ?íká spanilá Manon:Ty nejsi revolver, ty jsi kanón.V?ickni jsme tací v tom na?em klubu.O náplast ?veme na drzou hubu.St. K. Neumann.Jedná Anglie správně?Hitlerovy narozeniny padly letos do ?as? politicky velmi pohnut?ch. Německo bylo opět jednou světem ve?ejně pokáráno a kdekdo bou?il nad jeho opová?livostí. Mezi mnoha jin?mi pa?emi tahala za německé ucho zvlá?? citelně pravice britská. Ale sotva?e taháni skon?ila, podala Anglie německému bratránkovi cukrátko v podobě gratulace anglického krále k Hitlerov?m narozeninám. Jeden teoretik v?chovy hlásal, ?e trestané dítě má b?t v?dycky také rozumově p?ivedeno k tomu, aby nahlédlo oprávněnost trestu. Zdá se, ?e Angli?ané jsou stoupenci této teorie. Chtějí Němce p?esvěd?it, ?e je to pro jejich dobro, kdy? ob?as dostanou za vyu?enou. My na kontinentě podobná gesta tě?ko chápeme. Zdá se nám, ?e je v nich málo hrdosti. Sami Angli?ané to cítí a někdy se sna?í to vysvětlit. W. R. Inge k tomu napsal ve své knize ?England“ tuto historku:?Vlastnost, která nále?í, jak se zdá, celému národu bez rozdílu t?íd, je zdravá rozvá?nost a prakti?nost, která věc cti ochotně pod?izuje u?ite?nosti. Dobr?m p?íkladem je historka o vévodovi z Wellingtonu za ?panělské války s Napoleonem. P?ipravoval velkou operaci a po?ádal ?panělského generála o pomoc. Tento hidalgo odpověděl, ?e se nesrovnává s jeho d?stojností, aby vyhověl ?ádosti anglického velitele, dokud ten o ni nep?ijde po?ádat na kolenou. Vévoda potom vysvětloval, ?e mu ?lo o věc a ?e mu ?erta zále?elo na tom, zda klekne na kolena. ,Tak jsem sebou tedy plácl*. ?ádn? francouzsk? nebo německ? generál by byl takto nesní?il svou d?stojnost, a operace by pravděpodobně byla zma?ena,“dodává k tomu, nikoli neprávem, Inge. Je to jistě pou?ná p?íhoda. Těmto lidem jde o věc a proto jsou odhodlání ledacos p?ekousat. Tentokrát jde o mír, i zkou?ejí to v?emi prost?edky — hrozbami i chlácholením. A? si pánové vyberou, ?ím na sebe chtějí dát více p?sobit. Jejích hrdost je poněkud jiná ne? na?e. Slab? v??i mocnému v?dycky dbá p?edev?ím toho, aby si nezadal. Mocněj?í je v?ak p?esvěd?en, ?e neu?kodí, dá-li v??i méně mocnému ob?as také najevo blahosklonnost nebo dobrou v?li. ?e by si tím mohl zadat, to ho ani nenapadne, nebo? je p?íli? p?esvěd?en o své vlastní znamenitosti. Zdá se, ?e smysl anglického gesta je asi tento: Pánové, prosím vás, dejte světu pokoj, abychom se s vámi nemuseli bít. Z. 3.Spoléhejme jen na sebe?Národně sjednocená a fa?istická pravice p?i ka?dé p?íle?itosti tvá?í se silácky a pobádá, abychom nespoléhali na ?ádné pakty, na ?ádnou Spole?nost národ?, abychom spoléhali jen a jen na svoji sílu a pak ?e to dob?e dopadne. Jest dob?e spoléhat na sebe. Je to dokonce nutné. Kdyby nás Evropa i h??kala — nedělá to — nebylo by to nic platné, kdybychom se sami nep?i?iňovali. Ale jsme jen ?ásti Evropy a to ?ástí velmi exponovanou. Takov? stát musí udr?ovati kontakt s demokratick?mi silami Evropy. Mo?no se dívati skepticky na r?zné pakty a dohody. Není v?ak jiné cesty. Není jiné cesty, ne? se zapojit do evropského systému, aby demokracie evropská poznala, ?e má zájem na demokratickém ?eskoslovensku. Jest lehko sni?ovat práci a v?znam Spole?nosti národ?. Vidí-li v ní někdo organisaci, která by poslala nějaké svoje vojsko na pomoc tomu, komu se ubli?uje, velmi se m?lí. Ukazuje jen svoje primitivní nazírání na zahrani?ní politiku. Musíme spoléhat! nejen na svoji skute?nou sílu, ale i na svoji zahrani?ní politiku, jak dovedla dokázati, ?e osud ?eskoslovenské republiky není garantován jen její silou, ale i solidaritou stát? jin?ch. Jsou státy daleko vět?í a daleko mocněj?í, ne? my, a p?ece nespoléhají jen na sebe. Sna?í se, aby svoji věc zajistili také dohodou se státy, které v celku mají zájmy podobné, kteréw celku se dtvajl shodně na pot?eby Evropy. Pro? na p?. Eden projel slu?n? kousek Evropy? Nemohla by Anglie daleko vět- gm právem ?íci: spoléhejme na sebe a nestarejme se o to, co se děje ve světě, nedělejme ?ádné dohody, nev?ímejme si Spole?nosti národ??V- &?Také oposice m??e mít někdy pravduDne 21. dubna p?ineslo ?Národní Osvobození“ pod titulem -Padly sněmovní návrhy pod st?l?" lokálku, ve které poleml- ? _je s oposiěním tiskem, jen? sděloval, ?e ?jsou to jenom aávrhy agita?ní a ?e padají pod st?l a jednati se o nich nem??e“. ?Národní Osvobození“ polemisuje s tímto konstatováním sice stru?ně, ale tak lapidárně, ?e jeho v?vody je dlu?no rilovati doslova. Praví:?Není to pravda. Zákon stanoví, ?e president republiky m??e prohlásiti, ?e práce sněmovní se p?eru?uji; tím by ve?keré věci, o nich? sněmovna ji? p?ed tím neu?inila kone?ného usnesení, p?estaly b?ti p?edmětem jednání sněmovny. President republiky v?ak nep?eru?il v dekretu práce saěmovní, n?br? jen sněmovnv rozpustil. V pracech sněmoven nastává tedy jen p?estávka. V?echny v?bory mohou v novém zasedání pokra?ovati o sv?ch pracích. — Iniciativní návrhy p?ikazuje sněmovna v?boru iniciativnímu. Ten je povinen rozhodnout! o nich do 30 dn?. Bylo-li zasedání mezi touto lhútou skon?eno, po?ítá se nová lh?ta ode dne, kdy po?ne nové zasedání."Pe p?e?teni těchto ?ádek ?lověk nem??e ne? b?ti zdrcen. Autor —bán—, si z?ejmě spletl pojem ?skon?ení zasedání“ ? ..rozpu?tění sněmoven“. Dovolíme si mu tedy jen stru?ně s laicky vysvětlit o? jde. Sněmovny se scházejí ke dvěma ?ádn?m zasedáním v roce, jarnímu a podzimnímu. Tato zase- i?ni se kon?í prohlá?ením presidenta republiky. Kdy? presi- i-nt v dekretu, kter?m prohla?uje zasedání (pozor: zasedání, lisoliv volební období, nikoliv sněmovny, n?br? pouze jarní zefco podzimní zasedání) za ukon?ené, neprohlásí, ?e se práce sněmovní p?eru?ují, pokra?ují sněmovny p?i novém zasedání, jarním nebo podzimním, ve sv?ch pracích podle stavu, v jakém kyty p?í ukon?ení zasedání. P?estávka mezi skon?en?m a nora zasedáním m??e a nemusí b?t, p?edseda sněmovny pouze: hlásí skon?ení zasedání a vstup do nového. Je to ústavně právní detail, kter? ve?ejnost ani nepost?ehne, také k tomu sení d?vodu. Pan —bán— jej na ne?těstí post?ehl, a vidíme, to dopadlo. Nevzal na vědomí, ?e poslanci p?estali b?t poslanci, senáto?i senátory, sněmovna sněmovnou, senát se-■átem, ba naopak má dokonce odvahu svolat někdy po 19. kv ítnu neexistující v?bory a ulo?it neexistujícímu v?boru iniciativnímu, aby do 30 dn? rozhodl o návrzích, jich? se tak v?ele zastal.Chvba je chyba. Ale velká chyba je, dávají-li se ?tená?stvu tik?'.-to informace v roce, ve kterém jsme oslavili patnáctileté trvání ústavy. Pan —bán— pustil se do správného tvrzení oposi?-ního tisku patrně proto, ?e oposi?ní tisk nesmí mít pravdu ani tenkráte, kdy? tvrdí, ?e bílé je bílé.Red.Pro? ne sekretá?i?Na sjezdu zastupitelstva sociálně demokratické strany ??kl se posL Hampl poznámek v někter?ch ?asopisech o tom, t? na kandidátních listinách ?s. sociální demokracie jsou také sekretá?i a pravil:^Postavení tajemníka je u nás jiné ne? v někter?ch jin?ch straiiach; oni nemohou b?t pova?ováni za slu?ebníky, n?br? za d?věrníky pracujících lidí, kte?í jsou na?imi ?leny a voli?i. P?i volbě sekretá?? p?ihlí?í strana k jejich poctivosti, svědomitosti a pracovitosti a není proto d?vodu, aby byli pova?ováni za méněcenné. Ostatně je navrhovaly na kandidátní listiny samy ?upní organisace.“Jest pot?ebí vysvětliíi jedno nedorozumění: o té t zv. méněcennosti sekretá??. Jsme-li pro to, aby politické strany n-posílaly do zákonodárn?ch sbor? svoje zaměstnance, jest to p ?ání. které nemá nic spole?ného s nějakou méněcennosti za- aaéstaanc? politick?ch stran. Uve?me p?íklad: vzali jsme vo- jik?m pasivní i aktivní volební právo. Chtěli jsme vtisknout voják?m nějak? cejch méněcennosti? Jistě ?e ne. Bozhodo- Ti?y ru d?vody zcela jiné. Bli??í analogii najde v obcích i jinde. Tu zaměstnanci nemohou v ur?it?ch p?ípadech b?ti voleni. Tu proto, aby se nestalo, ?e by sou?asně byli sami sobě nad- men?mi i pod?ízen?mi. Bylo toto opat?ení u?iněno proto, ?e tu byl nějak? názor o méněcennosti těchto zaměstnanc? ? Jistě ?e ne. Zaměstnanci strany jsou lidé jako jiní. Jsou mezi nimi lidé, které máme rádi i lidé, které nemáme rádi. Zrovna tak, jako jinde. Je-li v?ak zaměstnanec strany a hnutí sou?asně poslancem, jest to slu?ování dvou funkcí podstatné odli?n?ch. Není vylou?ena (nejen teoreticky, ale i prakticky ) mo?nost konfliktu mezi těmito dvěmi funkcemi. M??e na r ? v poslaneckém klubu zcela svobodně hlasovati poslanec, kter? ví, ?e jest zaměstnancem strany? M??e dob?e hlasovati proti lidem, kte?í jsou jeho zaměstnavateli? A jest tu dal?í d?vod: nehromadit funkce; dobr? tajemník má více ne? dost práce, a víe ne? dost mo?ností slou?iti dobré věci; nemusí b?ti proto je?tě poslancem. A zase: poslanecká funkce vy?aduje celého ?lověka. Hromadí-Ii se v politick?ch stranách v jedněch rukou několik funkcí, z nich? ka?dá sta?í na ?ivotní práci jednotlivce, vede to k tomu, ?e pro jednu funkci nem??e politik vykonávati funkci druhou. Toto hromadění funkcí vede k tomu, ?e lidem nezbude dosti ěasu k hlub?ímu kontaktu s voli?stvem, které zastupují. Nepochybujeme o tom, ?e tajemníci stran jsou lidé svědomití, pracovití atd. Ale takov?ch lidí .najdou strany i mimo svoje sekretariáty. A vidí-11 tito svědomití, pracovití a poctiví lidé, na nich? spo?ívá tíha denního organisaěního ?ivota politick?ch stran, ?e p?í sestavování kandidátek se chodí hodně do sekretariát?, vzniká tu roztrp?ení. XT někter?ch snad proto, ?e by byli rádi na místě sekretá??, kte?í jsou kandidováni. U jin?ch nerozhodují tyto osobní momenty.Nejsem z těch, kter? se ohání líbiv?m po?adavkem, aby socialistické strany kandidovaly na ?eln?ch místech jen dělníky z továren. Vysoko?kolsk? profesor m??e b?ti lep?ím socialistou, ne? dělník. Ale i tak jsem p?esvěd?en, ?e socialistické strany by skute?ně v továrnách na?ly aspoň tolik dobr?ch poslanc?, jako ve sv?ch sekretariátech. Majorita p?íslu?ník? socialistick?ch stran ?ije, pracuje, myslí mimo sekretariáty. Jest proto pot?ebí, aby tato majorita měla v parlamentní delegaci socialistick?ch stran svoje nále?ité zastoupení.y. (j.Henlein dále mluví nejasněKonrad Henlein zahajuje volební boj. Tak shodně dává německ? tisk nadpis projevu Konrada Henleina v Chebu. Dalo by se ?ekat, ?e p?i této p?íle?itosti v?dce Heimatfronty jasně vylo?í poměr Heimatfronty k demokracii a ?eskoslovenské republice. Marně hledáme v projevu Henleinově by? i jen nejmen?í zmínku o těchto otázkách. Henlein se znovu vyhnul v?emu, co by mohlo b?ti nazváno jasn?m programem. ?teme tu jen o ?domovině, která jest a musí z?stati německá“. Ne?teme v něm nic o republice, n?br? jen o ?sudetském němectví“. Ne?teme v něm o demokracii ale jen o ?nové národní my?lence“; ne?teme tu o programu, s kter?m Heimatfronta jde ?o voleb; ?teme tu jen o tom, ?e p?í?tí volby budou znamenati ?velké rozhodnutí“. Kone?né heslo: ?B?h s námi k vítězství pro na?i domovinu a pro budoucnost na?eho národa“. Ten, kdo jest zvědav, jaké jest stanovisko Henleinovo k demokracii, eo chce dělat Henlein po volbách, jak si p?edstavuje konkrétně poměr k Cech?m, co a jak bude dělat Henlein v parlamentě, zji??uje, ?e Henlein ne?ekl nic konkrétního. Naproti tomu hakenkreuzle?i, kte?í p?i?li do Heimatfronty, kdy? jejich strana byla pro protistátní ?innost rozpu?těna, mohou ěístl projev Henlein?v s uspokojením. Ne?ekl nic, co by se jim nelíbilo a do nejasn?ch slov Henleinov?ch si mohou vlo?it! to, co cítí ve svém srdci. V. G.Národní sjednocení se skute?ně p?iznává, ?ím jeNa jedné sch?zi prohlásil dr. Navrátil, kandidát ?národního sjednocení“:?A vyt?kají-li nám, kte?í hrdě a py?ně stojíme ve slu?bách obrozeného ?eského a slovenského nacionalismu, ?e jsme sběrnou nespokojenosti — ano, pak ale sta?í jen domyslit! a p?iznati, ?e musíme b?ti nejsilněj?ími a největ?ími, nebo? nespokojenost jest jedin? artikl, kterého v?ude u nás od ?umavy a? k Jaslně jest takov? nadbytek a taková nadv?roba, ?e by pod její katastrofální tíhou měly v?echny za tyto d?sledky odpovědné politické strany zaplakat a dáti se kone?ně na opravdové pokání.“Jest tu tedy ?e?eno: jedin? artikl, kterého je u nás nadbytek, jest u nás nespokojenost. Není tím ji? dána cesta, kudy se má bráti ?národní sjednocení“? Nemá se chopiti tohoto artiklu, kterého jest nadbytek?Pan dr. Navrátil by sl mál jednou zajít na dělnickou sch?zi. Setkal by se tam s funkcioná?i, kte?í ji? velmi dlouho jsou bez práce a kte?í ne?ijí, n?br? ?ivo?í. A tito lidé, kte?í by měli bezpo?tu d?vod? b?ti nespokojeni, a kte?í také nejsou spokojeni, by se velmi klidně a rozvá?ně postavili proti tomu, aby strana se jen p?ilepila a p?i?ivovala na nespokojenosti. Tito lidé velmi dob?e vědí, ?e nespokojenost sama o sobě nic neni; nic není pohodlněj?ího a nic není také laciněj?ího, ne? vemluviti se v p?ízeň lidem nespokojen?m. Chce-li b?ti ?národní sjednocení“ sběrnou nespokojen?ch, jest to program velmi chudi?k?. Kdybychom rozebírali sociální postavení lidí v ?národním sjednocení“, zjistili bychom, ?e tito lidé nejvíce nespokojení jsou vlastně lidmi velmi dob?e situovan?mi. P?es to pospíchají, aby sbírali po vlastech ?esk?ch artikl, kterému se ?íká nespokojenost.V. G.Tisková opravaObsah ?lánku ?Svoboda je jim vlastí“, uve?ejněného v ?ísle 13, na stránce 188 n. ?P?ítomnosti“ ze dne 27. b?ezna 1935 opravuji co se t??e odstavce o ?Henleinově Heimatfrontě“, ve smyslu § 11, zák. ?. 126 33 sb. z. a n. takto:?Neni pravda, ?e strana Sudetendeutsche Heimatfront jest hnutím Lredentistickym. Není pravda, ?e Heimatfronta jest hnutím ve sv?ch intencích protistátním a protidemokratick?m“.Konrad Henlein.národní hospodá?V?dy s úsměvem(Reportá? z hlubin berního ú?adu.)Po p?íhodách v ?erti?né a v Habu?e, kde obyvatelé obou vesnic násilím zma?ili daňovou exekuci a byli jen s největ?í námahou uklidněni ?etnick?mi bajonety, vydalo ministerstvo financí obě?ník berním ú?ad?m, ve kterém se ú?edník?m doporu?uje vlídnost a p?ívětivost v jednání s poplatníky. Obě?ník je velmi ob?írn? a ?je prodchnut hlubokou láskou a porozuměním k obtí?ím poplatník?“. Ihned dostal obě?ník jméno. Nikdo mu ne?ekne jinak, ne? ?v?dy s úsměvem“. To je zatím v?echno, co finan?ní ú?ady svedly. Obě?níky dostaly ?íslo v registraturách berních ú?ad? a padá na ně prach. Daně se te? p?edpisují s úsměvem, rekursy se budou v ?ervnu zamítat s úsměvem a exekuto?i chodí a budou chodit také s úsměvem. Ale pro jistotu chodí ji? po ?adu měsíc? také s ?etníkem. A raději se dvěma. Proto?e b?t exekutorem je ten nejhor?í osud, jak? m??e koho potkat. Je to je?tě o trochu hor?í, ne? b?t sparring- partnerem prvot?ídního boxera.Exekutor jde do vesnice.Exekutor je ú?edně koncesovan?m hromosvodem finan?ních ú?ad?. Zatím co berní ú?edník si pozve rozkaceného poplatníka, jemu? zamítá rekurs, p?ece jen pod st?echu berního ú?adu, kde je chráněn pomysln?mi i skute?n?mi mocensk?mi prost?edky a jedná v?dy jen s jedním ?lověkem, exekutor je poslán p?ímo do boje. A nejen to, exekutor jde provést poslední, tragick? akt dramatu daňového p?edpisu, jde sebrat poslední krávu nebo poslední svrchník. Exekuto?i byli a jsou, a musejí b?t lidé, které nedojme slza vdov a plá? sirotk?. Mají vyvinutu profesionální necitel- nost, ?asto snad a? p?íli? silně. Ale nelze se tím dát m?lit. Exekutor je ú?ední osoba, jako ú?ední osoba vystupuje a jako ú?ední osoba podléhá slu?ebním p?edpis?m a discipli- rámi— ■_ ?ízení Je tedy pro něho lep?í, zbaví-li se v?as p?ebytku cit? které by mu znemo?nily v?kon ú?adu. Známe z nejosobněj?í zku?enosti tuto profesionální mentalitu ú?edních osob u policist?. Pr?měrn? strá?ník je dobr? táta, roz?afn? a témě? v?dy hovorn? a p?íjemn? ?lověk, s ním?, máte-li k tomu p?íle?itost a ?as, je milé a u?ite?né se zastavit na obch?zce a poklábosit. Tohoto tátu a dobráka nepoznáte v demonstracích.P?ed p?lhodinou jste se jej na k?i?ovatce ptal na cestu a byl k vám zdvo?il? k informaci p?idal jistě několik dobráck?ch slov a t?eba vás sám p?evedl p?es k?i?ovatku. Za p?l hodiny se p?ipletete mezi demostranty a nepoznáte svého strá?níka. Jediné, co je ochoten pro vás udělat, je p?itla?it po?ádně pendrekem na va?e záda. Jen ?patn? psycholog by se nad tím podivil.Podobně je s exekutorem. Koná svou povinnost. Někdy snad ji koná p?íli? tvrdě — ale musí ji vykonat. Ostatně vsa?te se, ?e raději zabaví va?e piano nebo va?i krávu klidně a bez roz?ilování, jednáte-li i vy s ním klidně. Jen?e ov?em i exekutor m??e tě?ko ?ádat klid na ?lověku, kterému bere poslední. A tak je tedy sve?ep? exekutor, kter? v doprovodu ?etníka vyrve poslední majetek chudák?v, aby jej dal prodat v dra?bě pro pár korun dlu?né daně. Jsou ov?em i exekuto?i nelítostní, kte?í na dluh deseti korun zabaví prase, a?koliv by se mohli spokojit kohoutem. Ale proti tomu stojí p?ípad, kter? se stal ne p?íli? dávno. Kdesi na Moravě tu?ím, spáchal sebevra?du exekutor a zanechal dopis, z něho? bylo z?ejmo, ?e se nedovedl smí?it s tím, ?e je nucen konat tak zlověstné zaměstnání.Platí? daně podle toho, kde bydlí?.Od konce p?ejděme k za?átku. Daňové zatí?ení není rovnoměrné. Podle druhu zdanění a podle místa, kde poplatník bydlí, kolísá suma p?ím?ch daní, které ze svého p?íjmu a majetku, at je jakéhokoliv druhu, zaplatí ?eskoslovensk? poplatník, mezi 9—18% d?chodu. Z toho jen ?ást a ?asto vlastně malá ?ást je daň, zaplacená p?ímo státu. Vět?inu tvo?í p?irá?ky obecní, ?kolní, okresní a zemské. V někter?ch p?ípadech, má-li poplatník to ne?těstí, ?e bydlí v obci a okrese silně zadlu?eném, je daň, placená státu, jen sotva osminou nebo sedminou úhrnného daňového p?edpisu. Odium z tohoto p?edpisu padá ov?em na berní ú?ad, jako?to orgán státu. Obec, která sv?m hospoda?ením a sv?mi závazky zvy?uje daňové zatí?ení, ujde poplatníkovu soudu a hromy kleteb odnese státní ú?ad.V?měr za 4 minuty 18 vte?in.Jak to vypadá v praksi? Vezměme na p?íklad pr?myslov? okres v Cechách. Je tu celkem okrouhle 46.000 zapsan?ch poplatník?, na které podle rozpo?tového rozvrhu je nutno rozvrhnout p?edpokládan? v?nos p?ím?ch daní celkem na 130 milion? K?. P?ed ?esti lety, za konjunktury, tu bylo p?edepsáno daní asi za 140 milion?. Jen?e — tehdy bylo na okrese 40 poplatník?, spole?ností i jednotlivc?, kte?í p?iznali více ne? milion ro?ního v?nosu. V roce 1934 p?iznalo milionov? v?nos jen sedm poplatník?. V podobném poměru jsou i d?chody ostatních poplatník?. Berní ú?ad v?ak musí p?edepsat tolik daní, kolik se p?edpokládá v rozpo?tu, odchylka smí b?t jen malá.Berní ú?ad tu má sedm ú?edník?, z nich? jen ?est prakticky p?edpisuje. V poslední době teprve dostal jednoho aspiranta, ten v?ak spí?e zatím provoz zatě?uje, ne? aby pomáhal, proto?e zabavuje ú?edníka, kter? jej má zau?it. Těchto ?est lidí musí zvládnout p?ibli?ně 30.000 p?iznání, je? jsou slo?it?mi elaboráty, a k tomu vypracovat fase dal?ích 16.000 poplatník?, kte?í z toho nebo onoho zákonného d?vodu nejsou povinni podat p?iznání sami. Lh?ta na tuto práci je od po?átku dubna do 22. ?ervna, kdy musí b?t odeslán poslední v?měr. Z toho plyne, ?e ú?edník dostane na st?l ráno stodeset p?iznání, z nich? musí za osm pracovních hodin vypracovat v?měry. Prost?m po?etním v?konem si spo?ítáme, ?e na jeden v?měr má ?as 4 minuty 18 vte?in, za p?edpokladu, ?e po cel?ch osm hodin nevstane se své ?idle.Mluvíte s berním ú?edníkem. ?ekne vám: ?rád bych prováděl svou práci dob?e, nejsem lajdák z p?esvěd?ení. Je p?ece lep?í pro mne samého, udělám-li svou práci dob?e a mám jí odbytou, ne? udělám-li v?měr tak ?patně, ?e to ?ve, a dostanu na něj samoz?ejmě rekurs, se kter?m se budu muset pot?kat v ?ervnu. Ale co mám dělat, kdy? vím, ?e zdr?ím-li se p?i jednom v?měru o minutu déle, musím jiutrhnout z práce na dal?ím? Dělá se to tedy tak, ?e se prolétne p?iznání nebo jiná pom?cka p?edpisu, srovná se s loňsk?m rejst?íkem a vynese se do v?měru ?íslo od oka, podle p?ibli?ného srovnání s loňsk?m stavem a leto?ním p?iznáním. V?měr pak odejde k poplatníkovi. Sna?íme se ú?adovat bez zbyte?ného psaní, ale i tak, jak je v?e zjednodu?eno. je psaní po?ád hrozně mnoho a na vlastní konceptní práci, úvahu o daňové nosnosti a v??i v?měru ji? ?asu nezbude.“Pr?měr ?ty? minut na v?měr je teoretick?, proto?e jsou poplatníci, jejich? p?iznání zahrnuje několik daní a jejich? ?ase je hustě popsána na v?ech stránkách formulá?e a jejich? p?edpis je stejně pestr?. To nelze udělat za ?ty?i minuty, i kdyby se po celé ?ty?i minuty jen psalo. Tak to tedy odná?í kvalita práce. Není t?eba ?íkat, ?e od poloviny května si berní ú?edník nosí ve?er co ve?er dom? aktovku plnou fassí.Zdaněn? kasa?.22. ?ervna jsou stoly ?isté, v?měry mají poplatníci v rukou a na berním ú?adě je ?as krátkého oddechu. Exten- sivně byla vykonána práce obrovská. Pro laick? rozum je někdy skoro nepochopitelné, do jaké ?í?e tato práce dospěla. jaké v?emo?né d?chody zachytila a zdanila. Je zdaněn ú?edník jako podnikatel, koňsk? handlí? i prostitutka (daň v?dělková), rentier i majitel selské usedlosti. Vedle takov?ch ?ádn?ch profesí se vyskytne ?asto exotick? v?měr. Kdesi na p?íklad zdanili kasa?e. V ji?ních Cechách chytili a odsoudili kasa?e. Dostal asi pět let, byl tedy notorick? a měl na svědomí hezkou ?ádku rozpáran?ch pokladen. ?etníci mezi jeho věcmi zabavili i vkladní kní?ku na 24.000 K?. P?i p?elí?ení svěd?ila kasa?ova man?elka a prohlásila, ?e vkladní kní?ka je její a do protokolu udala, ?e vkladní kní?ka je její, ?e pr? si peníze uspo?ila podomním obchodem s krajkami. Krajsk? soud pak poslal v?pově? bernímu ú?adu, v jeho? obvodu kasa?ova ?ena bydlela. Berní ú?ad ji u?il jako p?iznání a berní ú?edník vypo?etl, ?e p?iznan? v?tě?ek 24.000 K? se rovná témě? ?tvrtmilionu hrubého zisku a p?lmiliónovému obratu, a vymě?il daně bezmála tolik, kolik bylo na kní?ce úspor. ?ena rekurovala a ú?edník si ji p?edvolal k v?slechu. Hájila se. ?e soudci musela ?íci, ?e peníze si uspo?ila obchodem, proto?e jinak by byl soud vkladní kní?ku zabavil. Nic plátno, rekurs byl zamítnut a kasa?ova ?ena zaplatila daň z p?lmiliónového obratu a ?tvrtmilionového hrubého zisku, jistě nejvy??í daň ?podle vlastního p?iznání poplatníka“, jakou kdy podomní obchodník zaplatil. Konec konc? měla aspoň tu útěchu, ?e jí p?ece zbylo pár stovek z peněz, je? zachránila p?ed soudem. Tak byl ?ádně zdaněn kasa?.Rekursy.V druhé polovině roku není záplava akt? v berním ú?adě men?í. P?icházejí rekursy a po?íná defilé poplatník?, p?ed- volávan?ch k jednání. Na rekursy je u? víc ?asu a je tu také vědomí, ?e rekurs je ji? p?edposlední instancí jednání a poslední instance, nejvy??í správní soud, je nedaleko, a je obávaná. Berní ú?edník vysvětluje: ?ani te? nemám tolik ?asu, kolik bych pot?eboval na svou práci. Nemohu jít za věcí, abych si byl jist sv?m p?edpisem. Musím po?ítat s tím, ?e je slu?né procento poplatník?, kte?í mne chtějí napálit. Někdy nemám ?asu, abych jejich rekurs prozkoumal a na?el, ?ím napalují. Musím je pustit, a?koliv cítím, ?e nemají pravdu, jen proto, ?e nemám ?asu jejich podvod odkr?t. ?astěji v?ak se stane, ?e zamítám rekurs, a?koliv nakonec podvědomě vím, ?e k?ivdím. Zase proto, ?e nezb?vá ?asu na podrobné zkoumání. ?asto i v?měr o re- kursu musím udělat tak rychle, ?e by akt u nejvy??ího správního soudu neobstál. ?těstí je (pro mne), ?e málokdo k nejvy??ímu správnímu soudu jde. Raději p?ece zaplatí, ■ebo se nakonec dá exekvovat. Tam, kde cítím, ?e poplatník jistě k nejvy??ímu správnímu soudu p?jde, tam ov?em je t?eba akt postavit se v?í právnickou finesou. Kdy to ? V ú?edních hodinách ne, to ?as není. Nad takov?m rekursem se sedí v noci.“A? dosud jsme mluvili o daních s hlediska berního ú?edníka. Pohled s druhé strany bude temněj?í. Zdanění je pr?měrně velmi zna?né a dnes je pro vět?inu poplatník? tím tě??í je zaplatit, proto?e d?chody se obecně sní?ily. Ani te? v?ak obecná daňová morálka není ?patná. Lidé si uvědomují, ?e platit daně je povinnost, a jsou ochotni tuto povinnost splnit v mezích mo?nosti.Na praksi berních ú?ad? to vidíme nejlépe. Pr?měrn? drobn? poplatník platí pokud m??e a pokud mu star?í nedoplatky a jiné závazky nep?erostou p?es hlavu. V?le zaplatit se nejlépe jeví na tom, jak poplatníci p?i dani, je? p?esahuje jejich okam?itou likviditu, ?ádají daňové splátky, je? témě? bez v?jimky dodr?ují.Pro? je p?es to tolik daňov?ch exekucí?Největ?í vinu tu má nejednotná prakse minul?ch let a liknavost ve vymáhání daní v dobách, kdy se poplatníku i státu je?tě vedlo poměrně dob?e. Z této doby z?stává je?tě velmi mnoho nezaplacen?ch daní, a? zna?ná ?ást daňov?ch nedoplatk? byla systematicky vymáhána. Na vrub této staré daňové prakse také padá největ?í ?ást daňov?ch splátek, rozvr?en?ch ?asto na ?adu let. Platit v?ak daně, vymě?ené podle mzdy nebo v?nosu z let 1928-30, z dne?ních sní?en?ch v?nos?, znamená prakticky ?asto dvojnásobné i vy??í daňové zatí?ení. Pak u? stoupá daň tak vysoko, ?e skute?ně je b?emenem, je? ohro?uje existenci podniku i hospodá?ské bytí poplatníka. Ten je si p?i tom vědom, ?e zatím co platí daň z v?nosu dávno spot?ebovaného a pohlceného dosazováním v době krise, je?tě mu nar?stá stále nová daň, ni??í sice ji?, ale p?ece jen ne nízká, a doba, kdy kone?ně vyrovná sv?j daňov? dluh, dluh, kter? opravdu vyrovnat chce, se odsunuje stále dál. Nakonec p?ijde chvíle, kdy poplatník nedodr?í splátky a p?ijde exekuce.Do této kategorie pat?í ony k?iklavé p?ípady, o nich? se praví, ?e fiskus proti svému nejvlastněj?ímu zájmu zni?il poplatníka. I kdy? tyto p?ípady nejsou jistě ka?dodenní, svou tragikou se stávají agita?ním prost?edkem protistátním a podlamují berní morálku i v?ech ostatních poplatník?. Zvlá?tě některé druhy poplatník? a některé okresy, silně posti?ené nezaměstnaností, ale svou strukturou posti?ené siln?m zdaněním (máme na mysli hornické obvody kde velké procento horník? zcela nebo ?áste?ně nezaměstnan?ch má ze star?ch ?as? drobn? domovní a pozemkov? majetek, postihovan? stále daní), jsou zdaněním a hlavně daňovou praksi stále jit?eny a radikalisovány. P?ipo?těme je?tě k v??i zatí?ení, je? je ji? tak zna?ná, je?tě praksi p?edpis?, o ní? jsme se zmínili na po?átku, a dostaneme tragick? obraz neklidného prost?edí, hrozícího otev?ením nepokojem. Ka?d? p?ehnan? v?měr znovu jit?í a víme, ?e ve chvatu a pod tlakem diktovaného preliminá?e je procento takov?ch v?měr? velmi vysoké. Z toho vzniká nechu? k bernímu ú?adu, je? se p?ená?í i na stát a dostaneme se na p?du, krajně p?íznivou komunismu i radikalismu jakéhokoliv jiného druhu, jen je-li ochoten dát slib lep?í budoucnosti.Těmto věcem je t?eba pomoci. Z Prahy se nálada ve venkovsk?ch okresech jeví p?íznivěj?í ne? ve skute?nosti je. Mnoho se p?ipisuje agitaci, a? tato agitace by neměla naděje na úspěch, kdyby nebyla ?ivena hlubok?m zoufalstvím a nespokojeností. Kdo v Praze ví, ?e p?ed několika t?dny v okresním městě, vzdáleném od Prahy sotva hodinu jízdy vlakem, jen s největ?í námahou ochránila policejní asistence berní ú?edníky v samém ú?adě p?ed návalem nespokojen?ch poplatník? a ?e bylo nutno v ú?adě ponechat ?etnickou pohotovost po ?adu dní, ne? se neklid uti?il?Staly se v?ak p?ípady je?tě tragi?těj?í. Koncem loňského roku proběhla tiskem zpráva o nevysvětlené smrti berního ú?edníka v severov?chodních ?echách. Jeho mrtvola byla nalezena v lesíku se st?elnou ranou. Vrah nebyl a patrně ji? nebude nalezen. V kus?ch a rychle umlknuv?ích zprávách se nikdo nedověděl, ?e tento ú?edník, p?ed nedávném do města p?elo?en? a pověstn? tvrd?m vymáháním daní a zamítáním rekurs?, dostal p?ed smrtí několik v?hru?n?ch dopis?. Po t?dny ú?adoval s otev?enou zásuvkou psacíhostolu, v ní? měl revolver. Kone?ně byl p?ece zast?elen ze zálohy ?asně zrána, kdy? jel na kole do svého ú?adu.Tento p?ípad je ojediněl? svou tragikou. Není v?ak ojedinělé, ?e ?adu berních ú?edník? musí provázet ?etník nebo policista na cestách z ú?adu a do ú?adu. Toto jsou věci velmi vá?né a je nutno, aby zmizely. Jistě nelze ?krtnout dané = o pot?ebuje. a nebude nikoho, kdo by měl od- vaha to ?ádat zvlá?tě dnes. Je v?ak t?eba a je to mo?né, rň:k:na_: a mění; daňovou praksi tak, aby zmizel pocit lejt.-uvsiúcsú a neúměrnosti daně a hlavně pocit nerov- - --'a-ntka. To se nezachrání v?nosem o p?ívětivém jednání s poplatníkem. Berní ú?edník nejedná s poplat- niem tvrdě pro své osobní uspokojení, takov?ch lidí není, existují jen ve fantasii radikálních agitátor?. Bernímu ú?edníku je v?ak nezbytně nutno dát tolik ?asu, aby mohl svou práci provádět po?ádně, bez chvatu. Jen tak dosáhneme toho, ?e daňové v?měry p?estanou b?t právními i fiskálními p?ehmaty a jen tak se m??e zlep?it poměr mezi berním ú?adem a poplatníkem a tím i mezi státem a jeho ob?anem.Zákon o aspirantech v?ak ve finan?ní slu?bě z?stává stále neproveden, zde jasně ke ?kodě státu, kter? nedostane to, na co má právo, a nejen to, pozb?vá i d?věry ob?an?.bt.?ivot a instituceS t u 11 u 8 :Sovětská ?kola dnesi.Jak to bylo.Vzpomeňme její minulosti, nebo, pamatuje-li se snad někdo je?tě, ?Pokolení, je? nezná pomeran?“. Doba vále?ného komunismu, za?átky revoluce. Je zavedena v?eobecná Stolní povinnost, koedukace. Docházení do ?koly je věcí problematickou — je nedostatek otopu, ?atstva pro ?áky, hladové roky, v?pravy za chlebem, celková nemo?nost organisace z historick?ch p?í?in, je? snad net?eba vysvětlovat. Doba NEPu. Pozoruje se nesl?chan? pokles discipliny, situace v městech se poněkud lep?í, ale je tu ob?írn? a nep?ehledn? venkov, a zem je ochuzená. Jak se má ?ák u?it, kdy? není papíru, ?kolních pot?eb a pom?cek. Pí?e se na se?itech ze star?ch akt?, na zbytcích star?ch ú?edních spis? a v?e to se musí kupovat na trhu. Ceny za právě ?p?epychové“ ?kolní pot?eby nám udává ?asopis ?Narodnoje Pro- svě??ěnije“ v době ji? dosti pokro?ilé — 1924. Podle jeho záznamu stojí sedláka jeden se?it pět liber ?ita, jedna tu?ka 10 liber. Slabiká? stál v té době v Gomelské gubernii 1 pud ?ita, krátk? dějepis 3 pudy ?ita atd. Ostatně, selské obyvatelstvo se chová k otázkám v?chovy a vyu?ování lhostejně, ba někdy odmítavě, nebo? má jiné hmotněj?í starosti. Zatím je chud? rozpo?et osvěty stále ten?í a vy?erpává se, a místo aby se otvíraly nové ?koly, vy?adované p?ílivem ?actva, musí 9e leckdy zavírat i ji? existující. Tého? r. 1924, vezmeme-li p?íklady namátkou, musely se zavírat ?koly v Saratovské gubernii (zmen?ení o 25%), ve Vologodské, v Sama?e, Simbirsku, Leningradu, a dokonce v Moskvě, její? ro?ní rozpo?et na ?koly se rovnal celé /y rozpo?tu lidové osvěty pro RSFSR. Otvírání nov?ch nouzov?ch ?kol se zdá b?t Osvětě mo?n?m jen v p?ípadě, ??ádá-li obyvatelstvo naléhavě otev?ení ?koly a poskytuje-li se své strany dostate?né záruky pro její obsluhování“. Poněvad? je p?ece jenom rozdíl mezi nav?těvováním ?kol ve městech a na venkově fra- pantní — tak v jist?ch okresech leningradské gubernie rovná se náv?těva 20—25% celku, toté? je na Urale a na mnoha jin?ch místech — volá se po nouzové oběti — po zvět?ení ?kolské sítě na venkově na ú?et města.Do stejné doby spadá jiné opat?ení — rozt?ídění ?actva podle sociálního p?vodu. V praxi to znamenalo velmi p?ísn? v?běr, zesílen? obtí?n?mi zkou?kami p?i p?ijímání ?ák? do ?kol podle t?ídní gradace — na prvním místě stála selská chudina a městsk? proletariát.V tě?ké situaci vskutku nebylo mnoho prost?edk? nazbyt. Zavinilo ji hlavně na?ízení o v?eobecném povinném vyu?ování ve ?kolách prvního stupně (t. j. ?ty?ech, posléze pěti t?ídách t. zv. ?jednotné sovětské pracovní ?koly“) a ov?em také nep?ipravenost ?kolního systému, zanechaného carsk?m Ruskem pro tak radikální p?evrat v lidové osvětě. Náhl? katastrofální vzr?st ?actva, i p?es daleko je?tě neúplnou v?eobecnost docházení, měl své okam?ité následky a neodpo- mohlo mu ov?em ani pou?ití pro ?koly vyvlastněn?ch budov, vět?inou se nehodících. Děti se musely u?it v b?val?ch ?in?ácích, v empirov?ch pansk?ch palácích, sestávajících dole z nep?ehledn?ch sál?, naho?e pak z dusn?ch a nízk?ch ?obytn?ch“ mansard. Vzduch a prostor kolem ka?dého jednotlivého ?áka se stla?il. R. 1919 stanovila komise, utvo?ená Oddělením Jednotné ?koly p?i St. Museu Sociální Hygieny Narkomzdravu (kom. zdravotnictví) minimální normy t?ídní plochy, a to 4 ?tvere?né ar?íny na ?áka (ar?ín asi 40 centimetr?). Ji? r. 1920 zjistilo se p?i s?ítání, po?ádaném ?st?ední statistickou správou, jak vzrostla p?eplněnost ve ?kolách (bě?í o evropskou ?ást RSFSR). 64% ?ák? ?kol prvního stupně se vyu?ovalo ve t?ídách, v nich? na jednotlivce p?ipadalo méně ne? 2 ?tvere?né ar?íny, a méně ne? 9 krychlov?ch ar?ín? vzduchu mělo 65% ?kolních dětí, z nich? 42% mělo méně ne? 6 krychlov?ch ar?ín?, t. j. dvakrát méně, ne? podle normy p?edvále?né.R. 1924 bylo vypo?teno (?st?ední sí?ovou komisí), ?e RSFSR bez autonomních republik podle nejchud?í ?hladové“ normy má ?kolní plochu jen pro 3,013.080 ?ák? a ?e je t?eba zajistit je?tě plochu pro 5,223.379 dětí. K tomu, aby bylo zabezpe?eno vyu?ování v?ech dětí jen v RSFSR a docíleno p?i tom minimálně slu?n?ch norem, bylo by t?eba zv??it existující tehdy plochu 5krát. Stálo by to, p?i tehdej?í chudobě, drahotě a nedostatku stavebních látek 1200 mil. zlat?ch rubl?, t. j. asi v?echny p?íjmy státního rozpo?tu SSSR na r. 1923-24. Nemo?nost takového rozmachu byla z?ejmá a odborníci té doby pesimisticky dodávají, ?e něco podobného lze uskute?nit snad během dvou, t?í a snad i více desetiletí.?kolsk? plán.Nemálo zmatku vneslo rozt?ídění st?edních ?kol na devíti- t?ídní (odpovídající zhruba na?im reáln?m gymnasiím, ov?em jen p?ibli?ně) a sedmit?ídní, sestávající z 5 povinn?ch t?íd a 2 dodate?n?ch, dávajících právo k provozování povolání u?itelského, nebo k nastoupení cesty odborníka se st?edním vzděláním, ov?em po prodělání p?íslu?n?ch kurs?. 15—171etí ?koláci, které o?ekávaly je?tě dva roky studia, měli se náhle rozhodnout pro vědeckou nebo praktickou dráhu, pro obor, kter? si nez?ídka p?edstavovali velmi mlhavě; netu?ili, ?e ubrání dvou let vyu?ování bylo vynuceno hlavně nedostatkem pracovních sil aspoň trochu gramotn?ch ve v?ech oborech. Bylo o tom v?em psáno v ?Pokolení, je? nezná pomeran?“, ale p?ece jen opakuji, ?e i p?eskakování z jednoho systému na druh?, zavádění Daltonova plánu, zatím co na venkově se je?tě u?ilo podle star?ího p?edná?kového systému, zru?ení takové vyu?ovací látky jako dějiny, a po jistou dobu i sest?ihování na minimum cizích ?e?í, p?ecpávání dětsk?ch hlav stranicky podávan?mi politick?mi naukami, zatím co ?áci neznali nejjednodu??ích dějinn?ch fakt pro jejich po- diopení nutn?ch, ?e v?e to bylo nelogické a zhoubné. M??e >e ?íci, jakkoli drsně to zní, ?e sovětská nesjednocená a ne- plánovitá ?kola nejen dávala naprost? nedostatek vědomostí, ale p?ímo odnau?ovala soustavně a metodicky pracovat.V?znamn?m vládním na?ízením Sovnarkomu SSSR a úst?edního v?boru strany ze 16. května 1934 byl udělán konec tomu zmatku. Na?izuje se ? .. . stanovit pro cel? SSSR spole?né typy v?eobecně vzdělávacích ?kol: po?áte?ní ?koly, neúplné st?ední ?koly a st?ední ?koly“ (a to 4-, 7- a lOt?ídní). Tímto na?ízením, podepsan?m Stalinem a Molotovem, bylo zru?eno v?echno formální novotá?ství, nic v podstatě neměnící, pohrávání si s d?le?itě znějícími názvy a podobně — ?skupiny“ byly nazvány zas t?ídami, ?nulové“ skupiny, existující v někter?ch ?kolách (pro sedmileté), se staly zas jako kdysi p?ípravn?mi t?ídami, troskám Daltonova plánu, t. zv. ?toulav?m skupinám“ (p?echázejícím ?z laborato?e do laborato?e“) bylo na?ízeno zanechat potulky a usadit se ve t?ídách tak, aby ka?dá t?ída měla sv?j stál? pokoj. Ba více, zavádí se studium tak dlouho odstrkovan?ch dějin, a to se zachováváním chronologického po?adu a bez b?val?ch p?eskok? a dělení pouze podle t?ídního a neosobního hlediska (feudální období, rozkvět bur?oasie a podobně), které, jak ?íká na?ízení, ?zaměňovalo spojit? v?klad ob?ansk?ch dějin abstraktními sociologick?mi schématy“. Such? a pro mlad?í t?ídy ?asto nepochopiteln? hospodá?sk? zeměpis, vykládající o trzích a pr?myslu, ani? ?áci dovedli obstojně zacházet s mapou a vyznali se ve fysickém zeměpisu, ?následkem ?eho? vycházejí ?áci ze ?koly, nemajíce nez?ídka základních zeměpisn?ch znalostí“, byl likvidován. Na?ízení zd?razňovalo, ?e b?valá pestrost typ? ?kol vedla k zmatku, ztě?ovala správné rozdělení vyu?ovací látky podle ro?ník?, p?ecpávala program. Tím se za?íná nové období sovětské ?koly.Komposice.Asi r. 1927 padla mi do ruky skupina se?it? s komposicemi ?ák? 6. t?ídy, psan?ch p?i zkou?ce do vy??ího stupně. Dojem byl pová?liv?, tím spí?e, ?e věc se odehrávala v Moskvě, stojící jako velkoměsto na vy??í úrovni ne? venkov. Pravopis a stylisace komposic z ru?tiny prozrazovaly nev?ední zaostalost, negramotnost a neschopnost se vyjad?ovat. Obzvlá?? utrpěl v tomto nerovném boji Ev?en Oněgin Pu?- kin?v, téma pro ruské ?koly nejobvyklej?í a nejakademi?těj?í. V jednom ze se?it? stálo, jako nov? p?íspěvek k charakteristice Tatjany asi toto:?Vona ale Tatjana byla moc vá?ná a s holkama sy nic nehrála. Pak se ale polekala mysy. A pak p?ijel Oněgin a oni spolu mluvily a furt mluvily, a? zas Oněgin s ní mluvit p?estal a bacil Lensk?cho a von zem?el a vona pak byla moc ne??astná.“Dnes je pokolení, které takové perly plodilo, ji? vystudované a někdej?í ?ák 6-A, kter? kdysi bacil Pu?kina, je nyní snad kdesi u?itelem mlad?ích t?íd, a sám se namáhavě dou?uje, snad v?běr?ím daní nebo letcem, b?hví, mo?ná, ?e i in?en?rem, a, a? za to nem??e, neví mnoho věcí, které by mu jistě ne?kodilo vědět. Tady se u? nedá nic dělat a ?lověk si jen pomyslí, ?e poreformní ?koláci budou snad vzdělaněj?í, ne? jejich popletení p?edch?dci. Ale ?íslo leto?ních novin (?Komsomolská Pravda“) nás p?esvěd?uje o opaku a zní jako milá vzpomínka ze ?kolsk?ch let. — ?Nu, tento, jak pak se jmenuje, Oněgin, tedy, jel do vsi, nu a tak tedy, a tam mu zem?el strej?ek“ — to odpovídá p?i hodině literatury ?ákyně 8. t?ídy. Takové a jiné nefal?ované p?íklady ze ?koly dodala redakci ?ákyně Moskevské ?koly, je? zapsala do listu pohor?en? dopis o ?kolní ?e?i, o tom, ?e . 95: . ?ák? nedovede slo?it větu, nedovede vyjád?it svou — ; Henku, opakovat sv?mi slovy p?e?těné“. Pí?e o tom, ?e ?áci star?ích t?íd u?ívají nadávek, jaké se neusly?í ani na ulici, ?e mezi dívkami a hochy je roz?í?en tak zv. ?blat“, co? není ?ádnou nevinnou ?kolskou hant?rkou, ale nejsprost?ím rusk?m zlodějsk?m ?argonem. Stě?uje si, ?e iak profeso?i, tak v?dci pion?rsk?ch skupin si toho absolutně nev?ímají, a ?e o ?istotu ?e?i musejí ?áci bojovat sami.Podíváme se, jak vypadánové vyu?ování,jak je popisováno ve stejném listě. ?kola v městě Artě- movskě, kam se redaktor podíval. Hodina zeměpisu v 6. t?ídě. Mají právě Evropu. Hoch odpovídá fádně a unuděně na otázku, co ví o Rumunsku, ?e je to bezpochyby kapitalistická země. Na otázku, co Rumunsko vyvá?í, odpovídá nejistě, ?e u?ite?né nerosty. Dialog: A co jsou to u?ite?né nerosty? — V?e, u?ite?né, co lze vykopat ze země. — Jsou brambory u?ite?n?m nerostem? — Ov?em! Ve t?ídě zavládne lehk? hluk, někte?í ?áci se smějí. — Hodina dějepisu. ?ák vypravuje velmi ?iperně: ?Obchodní zájmy Karthaginy ho nutily vésti války za ovládnutí trh? a... Byl p?eru?en jednoduchou otázkou: S ?ím obchodovalo Karthago? Chlapec se spletl a zmlkl. Nevěděl. Kdy? pak jsem se s ním rozpovídal, ukázalo se, ?e i boj o trhy si ten nezletil? marxista p?edstavuje velmi mlhavě. Tr?ní náměstí, jako v Artěmovsku. ?ímané p?icházejí sem se ?títy a Karthagiňané p?icházejí sem se ?títy. ?ímané sekají Karthagiňany, Karthagiňané sekají ?ímany. Ten, kdo p?eseká jiného, si také zabírá náměstí, staví tu své Stánky a obchoduje kysel?m mlékem a otroky.“ ?áci měli zapsáno v se?itech, ?e — Katilina byl bohat? ?ímsk? nobel. Nikdo nevěděl,, co to je. Jen jedin? ho?ík vyslovil p?edpoklad, ?e Katilina obchodoval s petrolejem. Pro?? ?Viděl jsem sám v Mu?ketově velké nádr?e s petrolejem a na v?ech byl nápis: Nobel.“ Ptají se ?ák? po náhledu na r?zné otázky z Marxe-Engelse. ?Odpus?te mu — poznamenává spravedlivě rozho??en? redaktor — je mu dvanáct let. Není je?tě aspirantem komunistické akademie.“?áci o ?kole.Pravda je, ?e p?í?inou nezájmu ?ák? je z vět?í ?ásti nuda. Stě?ují si na ni hromadně, obzvlá?tě star?í t?ídy. Vskutku — sovětsk?m dětem bylo slíbeno mnoho, dáno málo, a to budí zklamání. Tisk byl na to upozorněn zas dopisem, napsan?m ?Kom. Pravdě“ skupinou ?ák? desetileté ?koly stanice Jasi- novaté, a posléze i jin?mi. Pí?í, ?e je to do ?koly netáhne, ?e se ji? dostávají do věku, kdy se u ka?dého za?ínají vytvá?et ur?ité zájmy, plány o budoucích oborech. — A ?kola nám nepomáhá vyznat se v tom... Chceme pracovat a ?ít v kolektivu. Kdo nám pom??e najít si své místo ve ?kole, a pak i v ?ivotě? — Komsomolská organisace, v?leněná do ?koly, je? má pracovat s sebou a vést mlad?í, pracuje ?patně, jak pí?e ?ák 9. t?ídy Kaminskij z Moskvy a dosvěd?ují i jiní, a nepomáhají více ne? profeso?i. Dvě sestry, ?ákyně 5. at?ídy si stě?ují, ?e se jim za jarních prázdnin chtělo jedné do Tretjakovské obrazárny, kde nikdy nebyla, druhé do Historického musea. Měly dokonce svou iniciativu a navrhly to, ale v?dce pion?rského oddílu odpověděl, ?e je to zbyte?né, ?e to v?ichni viděli. A tak sedí děti o prázdninách doma a nudí se. Za p?estávky jsou děti ponechány samy sobě. V Ro?tově, jak sděluje dopisovatel K. P., viděl za p?estávky profesory a v?dce mezi dětmi jen ve t?ech ?kolách. V ne??astném Ro?tově, zvlá??, zdá se, zanedbaném, má ze 17 ?kol jen 13 dvory. ?Asi pět z nich lze snad nazvat ?ist?mi, v ostatních jsou hromady smetí, popela, rozbit?ch cihel, uhlí, jámy, hrboly.“ Zanechány sobě, baví se děti za p?estávek jak mohou: nacpávají sirkami klí?e a st?ílejí z nich, hrají si na honi?ku, a ho?i, kdy? do?enou dívky, starostlivěie p?i tom mlátí. Po?ádají se rva?ky. — Jak vidět, nezměnily se zábavy sovětsk?ch ?kolák? za několik let v ni?em. Sovětská ve?ejnost právem p?edpokládá, ?e její děti musejí mít za prázdnin rozumné rozpt?lení. Jinak o tom sm??lejí ti, kdo? se jim o zábavu musejí postarat. V té?e Voroně?i nabídli dětem p?i jarních prázdninách referáty o v?sledcích t?etí ?tvrtiny ?kolního roku a jin? o úkolech dopravy. Kone?ně byl jim slíben biograf s dětsk?mi filmy. Nastala tla?enice, fronty, správa biografu pustila některé ?koly zadním vchodem, vybírajíc p?i tom od dětí vstupné, jiné ?koly musely odejít pro nedostatek míst dom?. ?Mlad? Leninec“ pí?e, ?e pion?ry vyhánějí za letních prázdnin ze zahrady, nepou?tějí do klubu. ?e?ník slibuje ?kolák?m hory doly — hry, divadelní p?edstavení. Dětské hlasy ho p?eru?ují: ?nevě?íme, nevě?íme. Loni jste to slibovali také.“ V jisté ?kole vznikla mezi ?áky debata o tom, co by to mohl b?t ?epitet“. Nikdo nemohl odpovědět správně. Nikoho ale nenapadlo obrátit se na profesora: ?áci nejsou zvyklí dostávat od nich odpovědi na otázky.M??eme se právem obdivovat ?ivosti a nápad?m jist?ch vysílání sovětského rozhlasu. Ale ukazuje se, ?e to je jenom pro dospělé. Děti musejí poslouchat stále stejné, ot?epané a omrzelé relace. Redakce ?Komsomolské Pravdy“ se obrátila na Sekci Dětského Rozhlasu s otázkou, co chystá pro ?koláky. ?Ukázalo se, ?e ?ádného zvlá?tního, promy?leného plánu vysílání o prázdninách není, a sotva na to někdo myslel.“ A jejich p?ání jsou zatím tak skromná. Sdělují o nich svému, snad jedinému zastánci — tisku. Jít do biografu. Nau?it se v?em lidov?m tanc?m SSSR, udělat s holkami lidové kroje z papíru. Rozhodně plavat spole?ně v ba- sénu a prosit, aby je provezli podzemní drahou!Ka?en.Jako p?irozená reakce po dlouh?ch letech neukázněnosti a rozpustilosti mláde?e jeví se nyněj?í snaha sovět? v?típit dětem pojem slu?nosti, po?ádnosti, upravenosti, také vněj?í kultivovanosti. Objevilo se, ?e hrubost, nadávky, opovrhování formou u dětí z nich ku podivu ne?iní dobré ob?any. Ale napravit věci tak dlouho zanedbávané není lehko, ?koláci jsou stále je?tě podobní tlupě bezp?íst?e?n?ch. Redaktor Bermont z ?K. Pravdy“ se otázal jistého t?ídního, pro? na to nedává pozor. T?ídní se urazil. ?Nejsem holi?. Nejsem vychovatelka. Copak jim budu zapínat knoflíky? Má věc je dávat pozor na kázeň.“ Co tedy pokládáte za kázeň? Místo odpovědi vyjímá t?ídní z ta?ky se?it s nápisem ?pokuty“.Není tvora suchopárněj?ího a byrokrati?těj?ího ne? sovětsk? profesor. Snad jim p?ita?ení kázně posledních let dalo je?tě vět?í mo?nost k jalovému formalismu, lhostejnosti k ?ák?m, nepodnikavosti a p?ehlí?ení v?eho, co není p?ím?m p?íkazem orgán? osvěty. Mnoho p?ípad? svěd?í, ?e po skon?ení hodiny p?estává pro ně ?ák existovat. Ano, takhle uskute?nit do puntíku nějak? geniálně absurdní nápad, jako zakázat ?ák?m zpívat pochod z ?Cel? svět se směje“, oblíben? nyní u dětí celého SSSR, nebo násilně ost?íhat dívky, to je jejich. P?ípady stojí za zmínku. Historii s pochodem zatelefonoval do redakce ?Komsomolské Pravdy“ ?ák moskevské ?koly, doprovázeje ji otázkou: ?ekněte, prosím, m??eme píseň zpívat ?i nikoli? V redakci nastal zmatek a údiv — myslelo se, ?e se jedná o nedorozumění. Ale po ově?eni se ukázalo, ?e pochod je vskutku zakázán ve v?ech ?kolách Moskvy. Od?vodnění odpovědné za to osoby: Me- lodie se mi nelíbu Není ji t?eba zpívat ve ?kolách. — P?ípad s násflnvm st?íháním se odehrál na dvou r?zn?ch místech: v BoL?evé a v Gorkém. Místní oddíly osvěty a zdravotnictví daly direktivu st?íhání, jak bylo delikátně ?e?eno, -za ú?elem provedení ve ?kolách sanitně-profylaktické práce“. Dovolíme si neskromnou domněnku, ?e v té historii s profylaktikou byly v?i. Kdy? se dívky star?ích t?íd vzep?ely násilnosti, byly vylu?ovány ze ?koly, nepou?těny na hodiny a v Gorkém dokonce záludně vlákány do pokoje, v něm? byly za vedení ?editele ?koly násilně ost?íhány.Osudy dětí.Zato je podobn?m pán?m patrně zcela lhostejno, co se stane s dětmi, co je ?eká, jakmile vykro?í ze ?kolní budovy. ?Pomocnici v domácnosti“ Doro?enkové zmizela hol?i?ka, kterou svě?ila pé?i dětského domu v Krolevci. Alarm zapo?al tenkráte Zo??enko v ?Izvěstijích“ a ?el, nebyla to od něho veselá kachna, ale velmi vá?n? ?ert. Lena Doro- ?enková byla hledána jako jehla v pralesech r?zn?ch dět- dom? a kone?ně p?ece byla slavnostně doru?ena matce za pomoci redakce. Dítě bylo posláno sv?mi vychovateli k ?p?íbuzn?m“, p?i ?em? mu byl koupen lístek jen do Moskvy, místo a? do Leningradu a zanecháno svému vlastnímu osudu. Zjistilo se také, ?e stejn?m zp?sobem bylo z dětdomu vypraveno 30 dětí ve věku 6—12 let, jejich? jména se zachovala díky pe?livě zapsanému do akt dětskému ?atstvu. Ale pobyt dětí nelze zjistit. Stejn?m zp?sobem zmizelo neznámo kam a kdy 14 dětí z ?ernigovského ?kollektoru“, místa, kam? byly sbírány děti z ulic. Vychovatelé jsou schopni jediné odpovědi: děti jsou ztraceny.Bylo-li za d?ívěj?ích let mo?né a stávalo-li se, ?e ?áci zmlátili profesora, nebo v internátech pro bezp?íst?e?né děti i bodli vychovatele kudlou do zad, ohnula se nyní h?l, jak se zdá, na opa?nou stranu. Jsou zde p?ípady, ov?em nikoliv bě?né, ale ukazující na nep?ípustné metody ?vychovávání“, praktikované na někter?ch sovětsk?ch ?kolách. Skorém se zdá, ?e zavedení vět?í p?ísnosti bylo jistou ?ástí pedagog? pochopeno jako návrat k takové temné minulosti, o jaké ji? dnes nemají ponětí ?koláci nejkapitalisti?těj?ích zemí. Jist? voroně?sk? kantor, komsomolec Skripnikov, zavedl ve ?kole nové tresty za neprospěch a neposlu?nost — dává ?áky do kouta a nechává je bez oběda. Skupina pedagog? Leningradské ?koly pracovní v?chovy ?. 1 (pro b?valé bezp?íst?e?né) poslala ?Komsomolské Pravdě“ protestní dopis o chování ?editele ?koly Tichomirova. Zprovokoval pr? vzpouru chcvanc?, aby ukázal ?éf?m svou horlivost. Děti, jako odpově? na hrubosti, odmítly jíst a vyjiti z pokoje. ?Tu byla povolána hasi?ská dru?ina. Hasi?i po?ali polévat děti z hadic. Děti byly zbity.“ Pedagogové, kte?í se sna?ili proti zvěrskému zacházení s dětmi protestovat, dostali od ?editele okam?itou v?pově?. Existující ve ?kole komsomolská organisace chová se k ?editeli podlízavě a v ni?em mu nebrání. Dva komsomolci, sna?ící se Tichomirova kritisovat, byli organisací vylou?eni z komsomolu. P?ípad by mohl b?t pova?ován za osamocen?, a ani ne tak pová?liv?, kdyby se nevědělo, ?e Tichomirova neustále protě?oval leningradsk? ?editel okresního oddělení osvěty, tedy ji? osoba velmi odpovědná, ?e vykonával v?echna jeho p?ání, a ?e byl na jeho pokyn mnohokráte odměněn cenou. Ba víc, Lidová Osvěta komandovala nyní Tichomirova do Kujby?evského kraje, aby tam jako povolan? pracovník organisoval ?koly pracovní v?chovy. Konec historie nám není znám. A kone?ně je?tě jeden p?ípad, na něj? poukázal p?i vystoupení v Moskvě tajemník úst?edního v?boru komsomolu Kosarev. Mluvil o nacházejících se na pedagogické práci ?fe?ácích- don-juanech“, ?lupi?ích srdcí“ dívek-?ákyň star?ích t?íd! Poukázal, ?e ?rozkládají u?ebně-v?chovnou práci a vyrá?ejí z kolejí mnoho studujících“. Jako ilustrace k jeho slov?m: V Ta?kentu se otrávila lóletá studentka Olga Aganjanzová. Ve zmateném lístku z nemocnice prozrazuje, ?e p?í?inou její smrti je profesor tělocviku Bondarev. P?esto, ?e Bon- darev byl ve ?kole znám pod jménem ?hol?i?ká?“, ?e ?editel věděl o jeho drzém chování s ?ákyněmi, nebylo proti němu zakro?eno. Jeho obětí se stala i Aganjanzová.doba a lidéKarel Scheinpílug:?Národní listy“ v?era a dnesIV.o ne??astném atentátu v ?itné ulici tu?il jsem ihned, ?e politické poměry v národní demokracii i v ?Nár. listech“ se zhor?í. Vlády nad stranou i ?lenství v parlamentní pětce po dru Ra?ínovi ujímal se dr. Kramá? a na ?editelské k?eslo ?N. L.“, uprázdněné Ra?ínovou smrtí, usedl Fr. Sis, jen? se vrátil z Pa?í?e. ?ra politického romantismu nastávala a guerilla proti hradu zesílí A hlou?ek lidí pokrokového sm??lení se ustavi?ně ten?il. Po bratrech ?apcích ode?el z ?N. L.“ v roce 1922 dr. Herben pro neshody se ?éfredaktorem, drem Hochem, o témata sv?ch ?lánk?, a v roce 1923 prof. Ot. Fischer, jemu? nespokojenost s politick?m v?vojem strany ztrp?ila spolupráci v listě. Z p?edsednictva zemského v?konného v?boru, v něm? jsem byl několik let ?inn?m, vystoupil dr. Schieszel po volbách do Nár. shromá?dění, v nich? byl v druhém skrutiniu p?i??en poslaneck? mandát strany nár. dem. Viktoru Dykovi, a?koli dr. Schieszel měl vět?í po?et hlas?. A poněvad? dr. Matou?ek změnil od války své někdej?í sm??lení, z?stal jsem po odchodu Schieszlově ?asto sám proti t?em b?val?m ?len?m strany radikálně státoprávní, Karlu Stanislavu Sokolovi, dru Ant. Hajnovi a Viktoru Dykovi, kte?í se vytrvale sna?ili strhnouti celé p?edsednictvo do svého politického směru.Poněvad? posledně jmenovan? byl vedle své ?in-: nosti poslanecké také vlivn?m redaktorem ?Nár. list?“ pokusím se tu podati také ná?rt jeho portrétu, jak se mi zachytil v paměti.Viktor Dyk.Kdy? jsem vstoupil do redakce ?N. L.“, Viktora D?ka jsem tu nezastal. Trávil tehdy ji? del?í dobu ve Vinohradské nemocnici, a jeho nemoc byla tak tě?ká, ?e se jeden ?as pochybovalo o jeho uzdravení. Av?ak jeho siln? organismus odolal, a za několik neděl vrátil se Dyk do redakce tlus?ou?k? a usměvav?, a tak jsme se seznámili.Jeho siln? básnick? talent znal jsem ov?em ji? dávno z jeho děl, nyní se mi v?ak dostalo p?íle?itosti podivo- vati se lehkosti jeho tvo?ení a jeho ú?asné schopnosti ver?ovnické. Pracovali jsme oba v t. zv. ?kulturně“, v zasedací síni správní rady, kde byly umístěny stolky osmi redaktor?. Poněvad? tito redakto?i mívali ve ve?erních hodinách je?tě také hosty, hu?elo to tu někdy jako v úle, a zejména ?apek-Chod, jen? si sem ?astěji p?i?el popovídat, h?ímal sv?m jadrn?m hlasem forte, neohlí?eje se ani dost málo na to, ?e u vedlej?ích stol? sedí kolegové poh?í?ení v práci. Mezi těmi pí?ícími byl někdy také Viktor Dyk. Seděl u svého stolku a pra- ccval, jako by mu ten ?esti- i osmihlas? dialog za zády pranic nevadil, ale někdy se napolo oto?il a vhodil do rozpravy vtipnou poznámku, která svěd?ila o tom, ?e ví, co se povídá. A u? psal zase dále, pohvizduje si oby?ejně ti?e p?i práci. Psal tak rychle, jako by něco na?isto opisoval; a najednou odhodil pero, vstal, zamnul si ruce a nesl sv?j rukopis do sazárny. A byly to ver?e, r?mované ver?e, lehkonohé, bystré a ?asto vtipné.Tuto schopnost lehkého a hbitého ver?ování a vtip- nost a vervu polemickou oceňoval jsem jako nejsvětlej?í stránky jeho noviná?ského nadání. Jeho politické ?lánky i feuilletony o otázkách dne trpěly chudobou námět?, která svěd?ila o omezenosti jeho politick?ch zájm?. Jsou to bu? p?íle?itostné vzpomínky na minulé politické události, poslanecké poznámky o imunitním nebo branném v?boru, ?i o jednacím ?ádu, nebo letmé úvahy o národním pesimismu, o pot?ebě vládní kritiky, o národní tradici, o nebezpe?í pacifismu a jin?ch obecn?ch otázkách, o nich? by bylo mo?no mnoho ?íci, o nich? v?ak on povídal velmi málo, podáním neprojevujícím ani teoretické studium, ani hlub?í promy?lení otázky. Témat?m hospodá?sk?m a sociálním se vyh?bal, to byla p?da, na ní? se nedovedl pohybovati. Je?tě méně v?znamná byla jeho ?innost poslanecká, v ní? nep?ispěl nikdy věcnou znalostí v nějakém oboru, ba vím jen o jedné jeho parlamentní ?e?i, v ní? se zab?val otázkou kulturní. Zlato vlasteneckého citu, které zá?ilo v jeho nacionalistick?ch básních, měnilo se v jeho politick?ch ?e?ích v kamení agita?ních útok?, a jedinou jeho báseň ?Země mluví“ nedal bych za celou jeho mnohaletou ?innost poslaneckou.V osobním styku byl Dyk p?íjemn?m spole?níkem, u něho? nebylo nikdy nouze o vtip a jen? sv?m ?iv?m temperamentem udr?oval náladu spole?nosti; v politice byl v?ak nesná?eliv? fanatik, jen? i umění a vědu hodnotil mě?ítky svého politického nacionalismu. Jednou napsal Ot. Fischer do ?N. L.“ p?ízniv? posudek o vynikajícím francouzském básníku Romainu Rolandovi. Dyk se naň v nejbli??ím ?ísle tého? listu vrhl vá?nivou polemickou glosou, proto?e Romain Roland byl jedním z oněch francouzsk?ch literát?, kte?í vydali na po?átku světové války pacifistick? manifest. A ohlásil Ra?ínovi, ?e vystoupí z redakce, bude-li prof. Fischerovi dovoleno, aby mu v listě odpověděl. Zakro?ili jsme tehdy s drem Karlem ?apkem u dra Ra?ína a vylo?ili jsme mu, ?e není p?ece mo?no zakazovati napadenému ?lověku, aby se bránil, a Ra?ín D?ka ukonej?il, aby snesl repliku.Mně provedl Dyk tou? věc v únoru 1921, kdy? na m?j úvodní ?lánek ?My a Slováci“, v něm? jsem varoval p?ed tím, abychom se z up?íli?en?ch ohled? na slovenské konservativce vzdávali sv?ch pokrokov?ch názor?, odpověděl ostr?m polemick?m úvodníkem. A také já jsem si musil vymoci právo k obraně proti jeho útoku p?es Ra?ínúv pochopiteln? zákaz, aby redakto?i ?N. L.“ spolu v úvodnících nepolemisovali.Mne jako b?valého realistu pokládal Dyk v?bec za osobu politicky podez?elou, ji? je nutno ustavi?ně hlídat, a jakmile jsem se p?ihlásil na sch?zi některého sboru strany o slovo, p?ihlásil se okam?itě také on, aby mohl se mnou polemisovat, a?koli někdy je?tě ani nevěděl, o ?em budu mluvit. Nejtě??í spor měl jsem s ním na brněnském valném sjezdu strany v r. 1925, kde jsem se postavil proti resolu?nímu návrhu politického referenta, podle něho? měli b?t něme?tí obyvatelé republiky vylou?eni z ú?astenství ve vládě. Byl to ov?em nevdě?n? úkol mluviti v tomto shromá?dění proti tomuto radikálně nacionálnímu návrhu, jej? Dyk vá?nivě bránil, ale ku podivu, m?j návrh resoluce dostal vět?inu hlas?politické sekce a v plenu byl uhájen proti Dykovu minoritnímu votu sam?m drem Kramá?em.Sv?mi názory politick?mi i kulturními byl Dyk v letech, kdy jsem se s ním st?kal, ?lověk silně konservativní. Byl p?esvěd?en, ?e jen v katolicismu m??e ?esk? národ uhájit své bytí. Hájil pravost Rukopis? námitkou, ?e v době jejich vzniku jsme neměli ?ádného tak naděného básníka, kter? by je byl mohl napsat. Atd.Ve své nenávisti k presidentu Masarykovi, kterou choval ostatně ji? k profesoru Masarykovi, za?el kone?ně tak daleko, ?e v posmě?n?ch ver?ících p?irovnal Masarykovu revolu?ní ?innost za války k podvodu jakéhosi ?pa?ka, jen? tvrdil, ?e p?eplaval Laman?sk? pr?liv, a?koli se v jeho vodě sotva omo?il. Nemen?í nenávistí pronásledoval i Bene?e. Typ realisty, jej? si sestrojil v dru Hilariovi svého ?Konce Hackenschmidova“, byl jedním ko?enem této nenávisti. Druh?m, myslím, byla ?árlivost, ?e právě hlavně úsilí těchto dvou p?edstavitel? politického směru, kter? potíral jako národu nebezpe?n?, se poda?ilo dosáhnouti pro národ toho, o? sc jeho b?valá strana radikálně-státoprávní marně namáhala jako o sv?j nejvy??í cíl.Jinak byl Dyk ?lověk p?ím? a nebojácn?, jen? ?inil v?ecky své v?pady proti osobám i my?lenkám s otev?en?m hledím, a jeho? jsem viděl jen jedenkrát zpronevě?it se na chvíli svému p?esvěd?ení, tenkrát, kdy? o prvním valném sjezdu národní demokracie p?ijal volbu mluv?ího deputace, která ?la vyslovit presidentovi projev úcty a oddanosti.Za nové vlády.Je?tě za Ra?ínovy nemoci za?al dr. Kramá? docházeti do redakce a udr?oval s ní pak stálé, ponejvíce telefonické styky. První strana ?N. L.“ od té doby zpoliti?tě- 1a v u??ím slova smyslu: úvahy hospodá?ské, sociální a kulturní ustupovaly na ní s prvního na druhé a t?etí místo, proti tomu rozvíjely se na úvodním místě t?eba retrospektivní ?lánky o Rusku, psané v několika pokra?ováních. V ?láncích o vnit?ní politice za?ala se klásti vět?í váha na shodu se stranou lidovou. V zahrani?ní politice zd?razňovala se my?lenka slovanského spojenectví, ji? bylo tak tě?ko uskute?nit p?i nesmi?itelném odporu strany ke komunistickému Rusku a p?i faktu imperialistického Polska, je? nám odňalo kusy Tě?ínská a Spi?ská a usilovalo i o Javorinu.Kramá?ovo jednání s redaktory bylo, alespoň podle m?ch zku?eností, vlídné a uhlazené, a p?ece jsem v stycích s ním a s Ra?ínem vyci?oval zna?n? rozdíl: Ra?ín z?stával i ve své ob?asné drsnosti demokratem, s ním? bylo mo?no diskutovati, kde?to i z úsměv? Kramá?ov?ch mluvilo p?ání velmo?e, nezvyklého jak?mkoli námitkám.Já jsem chlad této velmo?nosti pocítil nemile v květnu 1923, kdy? mi dr. Kramá? na zakro?ení dvou nár.- dem. ?len? pra?ské úst?ední správní komise potla?il uve?ejnění mého ?lánku, v něm? jsem v zájmu pra?ské obce ?inil námitky proti zadání stavby nové obecní plynárny. pokud nebudou oferujícími firmami podány nabídky vyhovující po stránce technické i cenové. Dr. Kramá? po dodate?né informaci uznal sice správnost m?ch d?vod?, bohu?el v?ak vynesl rozsudek ji? p?ed ?ízením, slíbiv, ani? mne vyslechl, ?len?m zmíněné deputace, ?e ,,N. L.“ ji? nesmějí v duchu nep?íznivém jejich stanovisku psát. Odmítl jsem následkem toho zú?astniti se konference o stavbě plynárny, ji? dr. Kramá? svolal několik dní potom do své vily, a oznámil jsem ?éfredaktorovi ?N. L.“, ?e se nap?í?tě vzdávám referování o pra?sk?ch obecních věcech.Ale to byla jediná nep?íjemnost osobního rázu, kterou mi dr. Kramá? sv?m autoritativním zakro?ením zp?sobil; hor?í zklamání a starosti mi zp?sobilo, kdy? za?al vahou své autority zjednávati v straně a v listě p?du fa?ismu.První náběh k tomuto směru udál se v na?í republice ji? koncem r. 1921 a dal si název Národní hnutí, druhá fáze si ?íkala ?ervenobílí a teprve t?etí, ze vedení Gajdova, se p?ihlásila správn?m jménem k svému italskému vzoru, bez italsk?ch poměr? a s v?dcem, kter? měl sv?m politick?m talentem jistě daleko k Mussolinimu. Provolání Národního hnutí z listopadu 1921 nep?ineslo jediné nové my?lenky, jen po?adavky nejvypjatěj?ího nacionalismu, jen? shledával, ?e ná? stát ?jest jen t?ídně orientovanou, národně obojetnou, k nejbor?ím nep?átel?m na?im slabou, ideologií cizích internacionál orientovanou republikou, státem jen podle jména a mírov?ch smluv národním“, a chtěl jej proměniti v ?mohutn?, siln?, nep?átel?m na?im stra?liv? stát národní“. Na provolání bylo podepsáno sedm jmen v politickém světě neznám?ch, ale z d?razu, kter? kladlo na hodnocení du?evní práce, bylo z?ejmo, ?e za akcí stojí studovaní lidé.První referát o Národním hnutí podal v r. 1922 zemskému v?konnému v?boru poslanec dr. Lukavsk?, ani? p?ipojil nějak? ur?it? návrh, jak se má nár. demokracie k této organisaci postaviti. Z jeho chladné, objektivní úvahy bylo v?ak z?ejmo, ?e není nad?en pro nějaké spojení. Vyslovil jsem se ihned proti jakékoli podpo?e tohoto hnutí, a proti mně ov?em povstal Viktor Dyk. Ostatní p?ítomní z?stali lhostejn?mi, a po této sch?zi jsme měli s touto otázkou del?í dobu pokoj. Kdy? pak ji jednou v p?edsednictvu obnovil kter?si ?len, tu?ím ?e ?editel Sis, bylo po krat?í debatě usneseno pozvati do p?í?tí sch?ze některého z ná?elník? Nár. hnutí, aby nám vylo?il jeho poměry a záměry. Pozvan? p?i?el, drobn?, mírn?, uhlazen? pán, z jeho? zjevu naprosto nevyzírala ta stra?livost p?í?tího ?eského státu, a odpovídal ochotně na dotazy. Kdy? pak na v?ete?nou, ale ú?elnou otázku dra Ant. Hajna, kolik má hnutí ?len?, odpověděl delegát po malém zaváhání, ?e hnutí roste p?ímo lavinovitě a ?e má ji? v samé Praze p?es 3000 ?len?, oddechl jsem si spokojeně. T?i tisíce — jak nepatrn? to zlomek ?len?, kte?í se hlásili v Praze k nár. demokracii! V?sledek rozmluvy nebyl oslňující, i doufal jsem, ?e nebezpe?í jest za?ehnáno.Tu se v?ak dostavil jednoho dne do sch?ze p?edsednictva dr. Kramá?, jen? tu b?val ?ídk?m hostem, a za?al p?ímo o Národním hnutí. Vyzdvihl jeho d?le?itost, vyt?kal nám, ?e toto hnutí ignorujeme, a?koli na?í povinností jest zú?astniti se ho a postavit se mu v ?elo. Odporoval jsem. Národní hnutí nemá jiné my?lenky ne? kult nacionalismu, národní demokracie jest v?ak také strana národní; je ná? nacionalism hor?í ne? jejich? Na?í straně stojí v ?ele zku?ení politikové, a Národní hnutí vedou politi?tí za?áte?níci; lze o?ekávat, ?e několik tisíc lidí pod vedením nějakého nová?ka doká?e pro rozvoj na?ebo národa více ne? mnohonásobn? po?et pod vedením dra Kramá?e? P?íslu?níci na?í strany se nám v Národním hnutí jistě neztratí, a p?íslu?ník? jin?ch stran, pokud tam jsou, nezískáme. Atd. Po této sch?zi ?ekl mi jeden z ú?astník?: ?Dob?e jste mluvil, docela jsem s vámi souhlasil.“ — ?Ale nepodep?el jste mne ani jedin?m slovem,“ vy?etl jsem mu. — ?Prosím vás, víte p?ece, ?e doktoru Kramá?ovi se neoponuje,“ odpověděl pokr?iv rameny.A měl pravdu: neoponuje se, a to je ne?těstí národní demokracie i dra Kramá?e. S v?jimkou několika lidí neviděl jsem ve vedoucích sborech mnoho nad?ení pro fa?istické hnutí. Ale ?Roma locuta, causa finita“ — tak se my?lence fa?istické otev?ela brána, aby se stala sou- odpověděl, pokr?iv rameny.K?ivé zrcadlo.?e se tyto poměry obrá?ely tu a tam v hlavním listě strany, rozumí se samo sebou, ale obrá?ely se skresleně jako ve vypouklém zrcadle. Kdy? ?etl ?tená? ?N. L.“ takové ?Zapla? Pánb?h za fa?ismus!“ měl dojem, ?e za tímto p?áním stojí celé vedení strany; kdy? ?etl v listě otisk známé berounské ?e?i Kramá?ovy, v ní? se v?dce strany od?íkal odluky církve od státu, nevěděl, ?e tu ?lo o soukrom? názor ?e?ník?v; a kdy? dr. Kramá? v slabé chvíli obětoval podmínku spojitosti mezi sociálním poji?těním dělnick?m a osob samostatně ?inn?ch, z?stalo ?tená?i utajeno, kolik nespokojenosti ve vedoucích sborech strany toto pochybení v?dcovo zp?sobilo. A p?ece v prvním p?ípadě byla ohro?ena jedna z hlavních zásad strany, v druhém poru?en záva?n? bod jejího programu a ve t?etím obětována cenná taktická vymo?enost.?tená?stvo ?N. L.“ ?tlo r?zné ty ob?aloby a útoky proti ?hradu“, ale nikdy se nedovědělo, jak tě?ce nesli mnozí vynikající straníci tento neladn? poměr mezi v?dcem nár. demokracie a presidentem republiky i ministrem věcí zahrani?ních, a jak se namáhali o jeho zlep?ení. V mladé generaci strany vedl se tuh? ideov? boj mezi pokrokov?m a konservativním k?ídlem, o něm? se ?tená?stvo listu nedovídalo. Mezi zemsk?mi v?konn?mi v?bory ?esk?m a moravsko-slezsk?m vzr?stalo napětí, o něm? ?tená? N. L. se nedověděl nic podstatného. Vedení strany patrně myslilo, ?e nep?íjemné věci zmizejí se světa, kdy? se zaházejí hlínou ml?ení nebo odpraví guillotinou stranického referátu. Snad nemělo ani samo potuchy, jak to ve straně v?e, a bylo stejně p?ekvapeno jako ti neinformovaní ?tená?i jeho list?, kdy? pojednou p?es noc vznikla v srpnu 1925 Národní strana práce, která odvedla Národní demokracii v několika dnech ?adu nejschopněj?ích pracovník? a o t?i měsíce později, v listopadov?ch volbách, dostala na sto tisíc hlas?, z velké ?ásti z ?ad dotud věrn?ch stoupenc? národní demokracie.věda a práceO í t o Rádi:Viděti kolem světa(Radiovise II.)Neviditelná boji?tě.17 kázali jsme, ?e televise neboli radiovise bude h??kan?m ' dítětem zít?ka. Je s to p?ená?eti v té?e době, kdy se viděn? děj na jiném místě odehrává, jeho obraz na dálku. P?ená?í jej nebarevně a neplasticky na malou reproduk?ní desku se v?emi pohyby. Je-li tento p?enos kombinován s rozhlasem, docilujeme ?zvukové televise“: p?enosu ur?itého děje s jeho slo?kami zrakov?mi i sluchov?mi. Těmito sv?mi schopnostmi je zvuková televise dokonalej?í ne? dne?ní ?slep?“ rozhlas, nebo? má na více slo?ku zrakovou, a je dokonalej?í ne? zvukov? film, nebo? p?ená?í ur?it? děj na dálku sou?asně v té době, kdy se na jiném místě odehrává. Pro tuto konkuren?ní schopnost bylo by radiovisi v s o u b o j i s r o z h 1 a s e m a se zvukov?m filmem souzeno naprosté a bezv?hradné vítězství — kdyby se tento souboj odehrával pouze ve vědecké laborato?i nebo v my?lenkov?ch konstrukcích estetikov?ch.Zápas radiovise proti rozhlasu a zvukovému filmu se v?ak odehrává v tomto materiálním světě, kde s ka?d?m d?sledkem technick?m a estetick?m je spojena ?ada d?sledk? hospodá?sk?ch. Proti estetick?m d?sledk?m nikdo nebojuje, ty jsou ne?kodné. Proti technick?m d?sledk?m nového vynálezu se bojuje jeho podzemním potíráním, skupováním patent?. Proti hospodá?sk?m d?sledk?m se vede zápas nejvá?nivěj?í, boj o ?ivot ?i o smrt velik?ch pr?myslov?ch koncern? a mocn?ch finan?ních interesent?. Tento t?etí zp?sob zápasu je nejstra?něj?í, proto?e je naprosto neviditeln?, záke?n? a podzemní. Zasáhnout! do tohoto boje je mimo na?e síly: jako v?echny veliké pr?myslové boje, jako boj proti mluvenému filmu, bude i tato válka rozhodnuta náhodou. Není pochybnosti o tom, ?e to bude ve prospěch nové a dokonalej?í techniky: televisi pomáhá sám v?voj, jen? smě?uje k reprodukci skute?nosti stále naturalisti?těj?í, stále věrněj?í a úplněj?í.Nakládání reality do konserv.Od lineární kresby vyryté do stěny jeskyně jde reprodukce skute?nosti p?es r?zné druhy kresby stínované, a r?zné druhy malby a? k tomu fenomenálnímu okam?iku, kdy byla vynalezena fotografie. Od toho okam?iku s e naturalism reprodukce skute?nosti stále stupňuje. Ve dvou obrovsk?ch v?vojov?ch komplexech smě?uje reprodukce skute?nosti dvojí cestou k tému? cíli: k reprodukci obrazu v pohybu, s barvou, plasticky a se zvukem.První komplex shrnuje v?echny druhy mechanické reprodukce skute?nosti, je? je konservující, tak?e skute?nost m??e pak b?ti znovu evokována na jiném místě za kteroukoli dobu. Jsou to:Pouh? obraz: fotografie.Pohybliv? obraz: něm? film.Konservování pouhého zvuku: gramofonová deska nebo záznam zvuku na filmu pomocí fotocely.Pohybliv? obraz barevn?: barevn? film.Pohybliv? obraz se zvukem: zvukov? film.Pohybliv? obraz barevn? se zvukem: barevn? zvukov? film.Pohybliv? obraz plastick?: (ve stadiu pokus?).Pohybliv? obraz plastick? barevn?.Pohybliv? obraz plastick? barevn? se zvukem: (ve stadiu pokus?).Druh? komplex reproduk?ních metod se vyzna?uje tím, ?e není konservující, ?e se skute?nost p?ená?í na dálku, m??e se zmnohonásobovati, z?stává v?ak prchavou: rozhlasovou zprávu m??ete sice zachytiti na druhém konci světa, okam?ikem vyslání je v?ak nav?dy ztracena a nedá se automaticky opakovati a znovu vyslechnouti. Stále naturalisti?těj?í reproduk?ní stupnice tu vypadá takto:P?enos zvuku po drátě nebo bez drátu: telefon a radio.P?enos zvuku s obrazem: radiovise.P?enos zvuku s barevn?m obrazem: barevná televise.P?enos zvuku s barevn?m a plastick?m obrazem: (dosud ne- realisován).Na tomto posledním stupni dochází ke spojení v?sledk? obou metod, barevná a plastická televise se spojí s barevn?m a plastick?m zvukov?m filmem, tak?e nedostatek televise, ?e nemá vlastností konservujících, je tím odstraněn.Uskute?něním radiovisního p?enosu barevného a plastického zvukového filmu — nebo zfilmováním barevného, plastického a zvukového p?enosu radiovisního dosáhneme krajní meze věrnosti p?i reprodukování skute?nosti, jejím sou?asn?m roz?í?ením do v?ech míst světa i kon- servováním pro v?echny doby budoucí. ?e tato vrcholná technická reproduk?ní mo?nost bude míti d?sledkem vznik nového druhu umění, o tom není nejmen?í pochybnosti. Jaké budou umělecké principy tohoto umění barevn?ch a plastick?ch rozhlasov?ch her zít?ka, to klidně p?enecháme zít?ej?ím umělc?m i kritik?m: af je z této barevné, plastické a sly?itelné hr?zy bolí jejich vlastní hlavy. Na nás doléhá dosti bolestí dne?ních a vysoce aktuálních.Technick? v?voj světa je p?eexponován, technika je p?ekotněj?í ne? ?ivot, kter? se nesta?í p?izp?sobiti nov?m formám, je? vytvo?ila. V?voj technick?ch mo?ností je daleko rychlej?í ne? v?voj umění: je?tě d?íve, ne? si umělci vytvo?ili z jedné reproduk?ní techniky vhodn? vyjad?ovací prost?edek, je?tě d?íve, ne? se nau?ili mluvit jednou ?e?í, ji? je tu ?e? nová a slo?itěj?í. Fotografie statická si je?tě ani neuvědomila, ?e její věcí není jen opakovati vněj?í skute?nosti, n?br? vytvá?eti skute?nosti nové — a ji? tu byla fotografie pohyblivá. Re?isé?i a operaté?i něm?ch film? si sotva z nedostatk? své tiché kamery vytvo?ili ctnost vynálezem onoho krásného jazyka něm?ch film?, objevením zákon? fotogenie a objevem mo?ností optické symboliky, zákon?, montá?e a st?ihu, sotva vytvo?ili ze své bídy ctnost, to jest styl — ji? zah?měl do jejich tich?ch svět? zvuk amplion? a v?echny jejich stylové objevy byly u ?erta. Je t?eba vytvá?eti nové uměni, objevo- vati zákony stylu opto-akustického. Je t?eba: dosud na tomto poli nebylo vytvo?eno v?bec nic, dosud jsme neviděli jediné ryze optoakustické filmové dílo, které by nebylo něm?m filmem tu a tam doplněn?m a několik napad? zvukov?ch — ani divadlem, filmovan?m ob?as ve volné p?írodě a ob?as s vět?í volností pohybu, ne? to dovolovala stará scéna.Je t?eba ?ekat, ?ekat, ?ekat, a? se umění, které je hrozně pomalé a konservativní, a které má nechut k nov?m jazyk?m, urá?í vstoupiti do nového ?atu. Umění pot?ebuje ke sv?m proměnám ?as, ?as, ?as, jako veliké duby a obrovské topoly. Dosavadní ?slepé“ radio nemělo je?tě ani kdy na své vlastní umění pomyslit: ti chudáci rozhlasoví auto?i a re?isé?i se toho musejí do sv?ch nenasytn?ch a ?rav?ch mikrofon? tolik vynasílati od rána do poledne, od poledne do ve?era a od ve?era do noci — ?e neměli ani dosud kdy, aby si uvědomili, ?e rozhlas by měl b?ti ně?ím víc, ne? ?patnou náhra?kou za náv?těvu p?edná?kové síně. Radio se nedostalo je?tě ani na krok dále od vyjad?ovacího zp?sobu, jen? nám zprost?edkuje dojmy slepce p?i pobytu v hledi?ti, na footballovém zápase, p?i zahájení parlamentu: rozhlas se je?tě ani nepokusil o to, aby nám podával sluchové dojmy tak zajímavé, abychom úplně zapomněli na to, ?e máme v?bec o?i. A ji? je s tímto rozhlasem, kter? neměl ani v onom desetiletí vyhrazeném jeho existenci, kdy, nau?it se mluvit svou vlastní ?e?í, ji? je s ním zú?továno. Ji? je tu r a- d i o v i s e, ji? jsou v prodeji p?ístroje za lidové ceny, ji? se objevuje v jejich p?ijímacích plochách kmitavé a t?epotavé světlo, zobrazující tvá?e lidí a věcí, ji? se vychovávají noví diváci, stejně jako se p?ed několika lety za?aly vychovávati poslucha?i, aby se z nich záhy stali vá?niví stoupenci umění je?tě mlad?ího, ne?li nejmlad?í.Ka?dá kráska má své chyby.P?ehlédneme-li dne?ní technické nedostatky, je? budou záhy p?ekonány, p?iná?í si technika radiovise ve vínku tyto vlastnosti, jimi? je umělecky handicapována proti zvukovému filmu:Televise p?iná?í obrazy malé. I kdyby během v?voje byla p?ijímací plocha sebe více zvět?ena, nedosáhne nikdy vět?ího rozsahu, ne? dne?ní domácí kino. Není ani pomy?lení na to, ?e by kdy mohly b?ti vysílány televisí obrazy ve velikosti blí?ící se dne?nímu plátnu v biografu. Velikost formátu je v p?ímém poměru s psychologick?m ú?inkem na diváka: film, jen? vás na malé projek?ní plo?e ve zku?ební místnosti sotva ot?ese, strhne vás v p?imě?eně velikém formátu v kinu. Naprosto tu neplatí zásada, ?e snad p?iblí?ením k malému obrazu dosáhnete p?ibli?ně stejného ú?inku, jako z obrazu velkého, od něho? jste dvacet metr? vzdáleni: to věděl dob?e Abel Gance, kdy? pro svého Napoleona ztrojnásobil projek?ní plochu, to věděl Raoul Walsh, kdy? sv?j film ?Big Trail“ (Veliká v?prava) lí?ící monumentální v?pravu pion?r? na kryt?ch vozech na Divok? západ, nato?il na film ??irokého formátu“. Omezení na mal? formát vylu?uje veliké davové scény, vylu?uje ?totály“, to jest záběry velik?ch celk? z vět?í dálky, nutí televisního operatéra p?ibli?ován se k p?edmět?m co nejblí?e. Detailní fotografie p?iná?í s sebou volbu jiného obsahu, volbu látek specialisovan?ch, ur?it? druh ?komorní“ podívané.Televise je odkázána na hry v základě statické. Bude vysílati hry s jevi?tě, vypraveného obdobně jako dne?ní studia rozhlasová. Změna ději?tě bude vy?adovati p?estavby. I kdy? budou vymy?leny r?zné v?pravné triky, i kdy? ubíhající namalované pozadí bude nalhávati pohyb hrajících osob, i kdy? promítání filmového krajinného pozadí k televisní scéně se bude sna?it vzbudit v divákovi p?edstavu, ?e je v ují?dějícím vlaku, autu nebo parníku, p?ece jen statick? charakter televisních her tím nebude nikdy zcela p?ekonán. Poctivá televisní technika bude dokonce musit udělat z této stati?nosti svou ctnost, sv?j styl, stejně jako udělalo francouzské divadlo svou zásadou jednotu děje místa a ?asu, p?izp?sobujíc se nedobrovolně své bídě. V ?ádné televisní h?e neuvidíte takovou oslnivou scénu nekone?né panoramující jízdy kamery, jaké se Alexandrov ve svém ?Cel? svět se směje“ nau?il z Charellova ?Kongres tan?í“: děj bude p?ipoután k pevnému ději?ti alespoň do té míry, jak tomu je na dne?ním divadle.Televise p?iná?í v sobě charakter kulisové ?ablo- n y. Pokud bude vysíláno ze studia a nikoli z p?írodního exteriéru, nebudou se hrající osoby pohybovati v reálném okolí, n?br? na jevi?ti p?edstírajícím byt, ?ekárnu, kajutu, restaurant nebo snad i zahradu — ale v?dycky jen v prost?edí ka?írovaném a ne naprosto reálném. A z atelieru bude vysílána vět?ina televisních her, nebof budou vysílány v?dycky ve spojení s radiem, které vy?aduje nákladné a obtí?né instalace, a trpí nedostatky zvukové isolace, kdykoli se pustí pod ?iré nebe. V?dyf i zvukov? film se ze sam?ch ohled? na mikrofon neodva?uje p?íli? ?asto do ?irok?ch voln?ch prostor?. U televise tomu bude je?tě h??e: televisní spole?nosti omezené na daleko men?í finan?ní fondy, spole?nosti, které si nebudou moci dovoliti statisícov? v?daj za jedinou exteriérovou scénu, se budou dr?eti ateliérového vysílání zuby nehty. To bude mít za následek, ?e televisní hra nebude moci p?sobiti nikdy tak svě?ím p?írodním dojmem, jako film se sv?mi plá?emi, palubami, skalami a roklemi, dalek?mi horizonty a vodopády.Televise má charakter reportá?ní tím, ?e její p?edstavení se vysílá v kontinuitě, souvisle. Jednotlivé ?ásti filmu mohou b?t natá?eny v r?zn?ch zemích a za r?zn?ch ro?ních po?así. Děj televisní hry musí b?t omezen na minimum ?asov?ch a místních rozběh?. Filmov? operatér se během natá?ení někdy ke hranému ději p?ibli?uje, natá?í v?razné detaily, jindy se oddaluje—natá?í p?ldetaily, p?ltotály, totály, veliké celky. Ka?dá změna fotografického záběru vy?aduje p?eru?ení hry na zna?ně dlouhou dobu: vy?aduje p?enesení lamp, nové umístění mikrofon? a podobně. Laick? filmov? divák si není ani vědom toho, ?e krátká, desetiminutová scéna filmu má dvacet, t?icet r?zn?ch fotografick?ch záběr?, které teprve montá?í a slepením r?zn?ch nesouvisl?ch prou?k? filmu p?sobí dojmem, jako by se film nep?etr?itě odvíjel. Tyto změny záběr? teprve p?sobí zajímavost a ?ivost filmového podání: bez nich byl by film nudn? jako divadlo. Byl by nudn?, jako televisní hra, kromě ur?it?ch změn záběr? dosa?en?ch rychl?m za?azením jiné optiky do p?ijímacího p?ístroje, nebude disponovati velk?mi mo?nostmi zpest?ujícími p?edehrávanou scénu. — To znamená pro televisi i ztrátu velik?ch uměleck?ch prost?edk? stylisa?ních. Uměni filmové kamery spo?ívá právě v této její vyběra- vosti a těkavosti, v tom, ?e svou pohyblivostí demaskuje neznámé a skr?vané tvá?e skute?nosti, umění filmu spo?ívá v tom, ?e se naprosto neomezuje na fotografické opakování reality, n?br? v tom, ?e k ní zaujímá rozmanit? odstup, glosuje ji, zaujímá k ní kritické stanovisko. V?echny tyto umělecké prost?edky budou televisi vzaty.Drahá podívaná.V?echny tyto námitky proti televisi by se daly odstraniti rázem: sta?í jen televisi p?ená?eti místo hraného divadla ji? hotov? film, a rázem bude stati?nost obraz? vyst?ídána volnou pohyblivostí, kulisové ?ablony budou nahrazeny svě?í realitou, pasivní reportá? skute?nosti bude zaměněna za realitu ji? volně umělecky formovanou. Nic není snadněj?ího. A nic není nesnadněj?ího.Zb?vá toti? odpověděti na jednu otázku: kde má televisní spole?nost v?iti pot?ebné filmy? Kde jinde, ne? od filmov?ch p?j?oven. P?j?í některá filmová v?robna sv?j film k tomu, aby byl obehrán p?ed miliony rozhlasov?ch divák? a ztratil tak rázem svou p?ita?livost? Ani ji nenapadne. Na tuto stránku televise poukazuje zajímav? ?lánek v ?The New Statesman and Nation“:?Ani jediná filmová spole?nost nedovol!, aby její film byl vysílán televisi, pokud tento film není obchodně ji? docela mrtev, docela obehrán. Budou-li se tedy televisovati filmy, musí se ti, kdo? sestavují program, spokojiti filmy zastaral?mi. Proto?e by se podobné programy musily st?ídati ve?er co ve?er, byla by jejich zásoba záhy vy?erpána. Tyto ji? hotové filmy by tedy nesta?ily poptávce a bylo by t?eba vybudovati organisaci, která by vyráběla filmy speciálně pro televisi. Odhadneme-li náklad podobného filmu, jen? by bě?el jednu hodinu, p?ibli?ně na 500.000 K?, a po?ítáme-li s pot?ebou 300 těchto film? do roka, dojdeme k ro?nímu nákladu 150,000.000 K? za jedinou ?ást programu, která zabere pouze jednu hodinu denního vysílání.Aby byl po?ízen pest?ej?í a zajímavěj?í program trvající t?i hodiny denně, bylo by t?eba po?ítati s nákladem asi pětinásobn?m, vezmeme-li z?etel na pot?ebn? kvalifikovan? ensemble a na v?daje vysílání. K tomu je t?eba p?i?ísti poplatky licen?ní a autorské“.Obnosy zde uvedené odpovídají filmovacím náklad?m v Anglii. I kdy? by se filmovací náklad u nás sní?il na polovinu. nejsou to stále je?tě ?íslice, jimi? by se u nás v praksi dalo po?ítati, ani pak ne, kdyby dosavadní těsn? rozsah televise dosahující okruhu jen 40 km od místó vysílání byl roz?í?en na ne celou ?í?ku na?eho státu. Podobně je tomu i v Americe, a?koliv tam filmová produkce je zradonaliso- vána do nejvy??í mo?né míry. Americk? in?en?r Dr. A. N. Goldsmith poukázal nedávno ve studii o nákladnosti rozhlasu filmové v?roby na to, ?e:?Ro?ní v?roba film?, jejich? promítání trvá celkem 800 hodin (400 hodin film? celove?erních a 400 hodin film? krátk?ch) vy?aduje v Americe ro?ního nákladu 120,000.000 a? 150,000.000 dolar?.Ro?ní programy radia obsahují p?ibli?ně 40.000 a? 50.000 hodin vysílání, jejich? náklad obná?í celkem 100,000.000 dol. Je tedy skoro 50.000 hodin rozhlasu za 100 mil. dok, zatím co je 800 hodin filmu skoro za 150 mil. dol.“Tento v?po?et ukazuje, ?e pou?ití film? pro televisní vysílání by zdra?ilo provoz televisních stanic skoro stonásobně, proti provozu dne?ního rozhlasu. K tomu p?istupují náklady pot?ebn?ch nov?ch instalací. Podle citovaného ?lánku ?asopisu ?The New Statesman and Nation“:?Odhadnut? náklad na instalace, pot?ebné pro vypraveníSpojen?ch stát? televisi, ?ítá 100 mil. liber sterling?.“V na?ich korunách p?edstavuje to je?tě dal?í stonásobek. Místop?edseda a generální ?editel americké Radio Corporation Dr. W. R. Baker udává tyto ?íslice náklad? za?ízení televise:?Kdyby celkem 700.000 osob vydalo po 300 dolarech, aby si za ně po?ídili televisní p?ístroj, tvo?ilo by to celkem v?daj 210,000.000 dolar?. K tomu je t?eba p?i?ísti dal?ích 40,000.000 dolar? pro instalaci vysílací sítě. Náklady vysílání a amortisace by obná?ely ro?ně 58,000.000 dolar?.“P?es fantastickou v??i těchto obnos? v?ak nepochybují tito technici a národohospodá?i o tom, ?e v?eobecné roz?í?ení televise je mo?né a pravděpodobné. Jedno se nám v?ak zdá jisté: i kdy? jednou televise pohltí a nahradí vět?inu program? rozhlasov?ch, p?ece jen nikdy nebude moci ani hospodá?sky vytla?iti, ani umělecky nahraditi film. Televise a rozhlas mohou existovati vedle sebe jen potud, pokud získání pot?ebn?ch finan?ních zdroj? nedokonalej?í ?slep?“ rozhlas nenahradí zcela radiovisí. Radiovise a film v?ak budou existovati v?dycky vedle sebe, neohro?ujíce se navzájem konkuren?ně.Svět se mění p?ed na?ima o?ima.Televise je tu a vzala jednu slávu zvukovému filmu: m??eme dnes směle ?íci, ?e zvuková radiovise je největ?ím vynálezem po knihtisku, nikoli u? zvukov? film. Po?ítá-li se od vynálezu knihtisku novověk, budeme mo?ná od vynálezu radiovise po?ítati léta epochy je?tě nověj?í. Televisi se svět mění a my s ním.Filmov? estetik Rudolf Arnheim ukazuje ve své chystané knize o televisi na r?zné slo?ky této změny moderního ?lověka pod vlivem televise.?Je?tě více ne? dopravní prost?edky, je? nám poskytlo minulé století, mění televise ná? vztah k samotné realitě. Po prvé v historii na?eho vnímání světa odnímá televise událostem, které se odehrály sou?asně, karakter následnosti, jej? jsme jim v?těpovali p?i pomalosti svého těla a krátkozrakosti sv?ch o?í. To, co jsme az do tohoto okam?iku pouze věděli, to ode dne?ka vnímáme a pro?íváme p?ímo. Uvědomujeme si, ?e místo tohoto světa, na něm? ?ijeme, není ne? jeden bod mezi tolika jin?mi. Stáváme se skromněj?ími a méně egocentrick?mi.“Toto simultánní vnímání světa, které s sebou p?iná?í radiovise, p?sobí na vytvá?ení nové p?edstavy osvětě. Televise je nové velké vítězství na?ich smysl? nad prostorem a ?asem a neoby?ejně obohacuje svět na?ich smvslá. Vítězíme nad prostorem, proto?e pouh?m oto?ením knoflíku m??eme bezprost?edně viděti i sly?eti událost. odehrávající se od nás desítky nebo sta kilometr?, vítězíme nad ?asem, proto?e p?edbíháme zít?ek, pozít?ek nebo p?í?tí t?den: nejsme ji? odkázáni na to, dověděti se o pr?běhu té a té události teprve zítra z novin nebo spat?iti ji teprve za t?den ve filmovém t?deníku. Snad toto vědomí mo?nosti sou?asného pro?ívání ?ivota a událostí spolu na to rúznvch místech p?ispěje k tomu, ?e si lidstvo kone?ně lépe uvědomí, ?e pro?ívá spole?ně tent?? jedin? a zázra?n? L-. v něm? je tolik věcí d?le?itěj?ích ne? v?roba děl a krásněj?ích, ne?li chtivá národní p?cha.Televise pat?í do moderního světa také proto, ?e p?ispívá k na?emu smyslovému obohacení: bezprost?ední a p?ímé smyslové vnímání reality je jedním z nejzákladněj?ích znak? dne?ní epochy, epochy fotografie, filmu, radia a televise. ?kola si osvojila nejr?zněj?í metody, kter?mi by poskvtla ?ák?m p?ímé, smyslové poznání skute?ností tohoto světa. Jsme lidé visuelní, nespokojujeme se ji? tím, ?e v .Aristotelovi je v?echna skute?nost světa popsána, chceme ji ka?d? sám o sobě p?ímo vnímati, a to zejména zrakem. V tom v?ak je jedno veliké nebezpe?í:?Nedovedeme si ani p?edstaviti, o? konkrétněj?í, obsáhlej?i a bezprost?edněj?í je p?edstava moderniho vzdělaného ?lověka o světě. Nezapomínejme v?ak p?i tom na to, ?e sou?asně postupu smyslového vnímáni odpovídá sou?asně i ústup mluveného a napsaného slova, a tudí? i ústup my?lenky. ?ím snaz?í a p?ístupněj?í se stávají prost?edky vedoucí k p?ímému smyslovému poznávání, tím více se v nás zako?eňuje mylná p?edstava, ?e viděti je toté? jako poznávat i. Televise je novou a tě?kou zkou?kou, jí? se vystavuje lidsk? duch: ... je mo?né, ?e jejím vlivem duch zleniví a bude vy?azován...“Pot?eba popisovati spat?ené vedla k vytvo?ení lidské ?e?i, dala vznik nejd?le?itěj?ím prost?edk?m p?ispívajícím k v?chově lidského ducha. Kdo popisoval, musil p?echázeti od jedine?ného zjevu ke v?eobecnosti, musil formulovati my?- lenkv. srovnávati, mysliti. Nastoupí-li místo ka?dého popisu p?ímá demonstrace, je mo?né, ?e ústa oněmí:..Smyslové vnímání je tv?r?í jen pro toho, kdo je dovede vyu?iti. Dobr? vyu?ovací film toti? nesk?tá náhradu za p?ím? názor, n?br? p?iná?í látku ji? spo?ádanou a zpracovanou. P?vodní látka tu ji? pro?la mezi ml?nsk?mi kameny ducha: proto je také stravitelná. Naproti tomu pouhá mechanická reprodukce reality, jak ji slibuje televise, má pot?ebu komentá?e, má-li p?inésti nějak? prospěch nejen ?lověku zvyklému myslit, n?br? i oby?ejnému diváku. Proto televisní p?ená?ení v?jev? podle skute?nosti nebude ne? mechanickou reprodukcí skute?nosti: jedině ti, kdo? dovedou mysliti a dedukovati, odvodí si z tohoto názoru plodné my?lenky. Naproti tomu v?ichni ti, kte?í to nedovedou, budou zcela zaujati jedině viděním a neodvodí si z něho nic u?ite?ného. Budou bohu?el i tímto pouh?m viděním zcela uspokojeni, jako jsou zcela spokojeny ony stárnoucí sle?ny, které se po dlouhé cestě kolem světa vrátí do svého města, jsouce docela nezměněny, jsouce docela stejné, jako kdy? ode?ly.“Hlubiny bezpe?nosti jsou skryty.Arnheim ukazuje, jak cel? svět stává se stále pro vět?í po?et lidí viditeln?m, zatím co vlastní podstata ?ivota se stává stále méně viditelnou. Srovnává moderní kulturu se ?patn?m a povrchním hercem, jen? sice ukazuje divák?m do sytosti rvou tvá? plnou stále se měníních po?klebk? a grimas, zatím co jeho nitro z?stává skryto:filmové t?deníky p?iná?ejí málo prospěchu, není to v?aoa námět? nebo vinou nás divák?. V?echno to, co karak- ter?snje moderní světovou situaci, jako hospodá?ská krise, forma moderaiho sátu, nedá se poznati bezprost?edně pomocí smysl?, nic z toho se nedá zjistiti tak, jako povaha ?lověka podle rys? jeho obli?eje. K ?emu slou?í poznání vněj?ích symptom?, není-li ?lověk léka?em? Abychom poznali dne?ek, bylo by t?eba mluviti s drobn?mi lidmi, t pr?myslníky, ?isti zprávy diplomat?, a stajin?ch věcí. Chce-li nám televisní p?ístroj pomoci k poznání světa a nespokojiti se jen jeho ukazováním, bude t?eba, aby k obraz?m, tón?m a lomoz?m byla p?ipojena je?tě slova neviditelného komentátora. Je t?eba, aby on p?ipojil taková slova, je? by nás povznesla ke v?eobecné my?lence, zatím co p?ed sebou vidíme jen obraz jedine?ného p?ípadu, je? by nám vysvětlila p?í?iny, zatím co pozorujeme jen následky.“Tak p?iná?í televise se svou stra?livou záplavou visuelnosti a optického poznávání povrchu tohoto světa na jedné straně roz?í?ení na?eho poznání reality, na druhé straně zplo?tění na?ich p?edstav o světě, jejich zpovrchnění. Je?tě jedno nebezpe?í p?iná?í televise.Radiovise je dal?ím stupněm ke standardísaci, ni- velisaci vzdělanosti. Prvním obrovsk?m nebezpe?ím kultury byl ji? film, jen? p?edstavuje standardní, v?em srozumitelnou, v?em p?ístupnou a nikoho neurá?ející podívanou pro diváky města Oklahomy stejně jako Norrkoepingu, Pelh?imova jako Kapského města: aby mohl b?ti v?ude stejně p?ijímán, musil se film uch?liti k nejv?eobecněj?ím lidsk?m cit?m, apelovati na nejprimitivněj?í a nejvulgárněj?í reakce divák?, musil se státi banální, neoriginální, krotk? a ?ablo- novit?. Světov? film stal se velik?m esperantem lidské prost?ednosti, stal se v?eobecně srozumiteln?m jazykem pr?měrn?ch divák?, stal se hlasitou, náro?nou a arogantní glorifikací standardního náv?těvníka, to jest pod?lověka. V?echno to, co ?iní z umění hybnou slo?ku lidského my?lenkového v?voje, nesmí do filmu: ka?dé skute?né umění musi odporovati bě?nému ?ádu, ka?dé skute?né umění musí b?ti sou?asně spole?enskou kritikou, ka?d? velik? román a ka?dé drama bylo sou?asně ?inem revolu?ním. Standardní světov? film musí v?ak b?ti opakem my?lenkového novotá?ství, musí b?ti apoteosou bě?ného ?ádu, musí lichotit blahobytnému sebevědomí pana poddiváka. Druhou světovou glorifikací tohoto pana podposlucha?e stalo se radio: ochotně se vulgarisovalo ve v?ech zemích, ?ídilo se v?ude p?áními a dopisy sv?ch poslucha??, v?ude byl jeho odběratel jeho pánem: úroveň rozhlasu je ve v?ech zemích ur?ována v?slednici ?patného vkusu největ?ího po?tu nejnáro?něj?ích poslucha??, nikoli v?slednicí vybraného vkusu mizivé inteligentní men?iny. S televisí bude tomu stejně: bude si libovati v lehké efektnosti a v povrchu věcí. Mohlo-li se slovo ..slepého“ rozhlasu státi p?ece jen ob?as nebezpe?n?m, vyskytne se toto nebezpe?í p?i optické televisi daleko méně ?asto: svod obrázkovosti, líbivosti hezk?ch tvar?, formální efektnosti je u televise je?tě daleko silněj?í, ne? tomu bylo u rozhlasu d?ívěj?ího.Nebezpe?í tkví i v tom, ?e stejně jako rozhlas bude i televise dále zatla?ovati ?etbu. ?lověk minul?ch století ne?etl více z vět?í vědychtivosti, n?br? z vět?í nudy: byl nucen své volné chvíle vyplňovati sám my?lenkov?m poznáváním, osvojoval si tím my?lenkové bohatství, nalézal cestu k my?lenkám v??in, k my?lenkám osaměl?ch myslitel?, které ho vedly k chápání podstaty věcí a ?ivota. Ve voln?ch chvílích si ?lověk osvojoval filosofii, která ho ozbrojovala proti ?ivotu. Dne?ní ?lověk u? nemá voln?ch chvil: jsou vyplněny rytmickou hudbou nebo konven?ním povídáním z radia. Zít?ej?í ?lověk nebude míti na my?lení ani tolik kdy, kolik dnes bylo mo?no p?em??let p?i vzdálen?ch zvucích jazz-band? a orchestr?: bude se opíjet podívanou na vě?ně proměnlivé a hezké obrázky, p?i nich? voln? ?as bě?í je?tě rychleji.Umělecká díla se p?es to nelíhnouurychleně.Kone?ně bere na sebe standardisace televisní podívané je?tě jednu tvá?: tvá? oficiálnosti. Televise, jako rozhlas, podléhá censu?e a m??e b?ti bez nejmen?ích obtí?í kontrolována státem. Byla censura kni?ní: bylo v?ak snadno, aby se nebezpe?né, bu?i?ské a veliké knihy p?edstihující svou dobu p?ece jen dostávaly na svět z tajn?ch tiskáren a ?í?ily se v opisech. Byla censura filmová: hranice její moci nebyly v?ak tak neprody?né, aby se na p?íklad filmy sovětské nedostaly i do liberálních kapitalistick?ch stát?, nehledě k tomu, ?e leccos se dalo zast?ít tak, ?e chyt?ej?í divák postihoval ?asto správnou tendenci lépe ne? hloupí censo?i. Rozhlasové a televisní censu?e v?ak nepro- klouzne nic, co by se nekrylo s oficiálním my?lením některého státu. Bude-li kdo míti ne?těstí ?iti ve státě spravovaném diktaturou a ?ízeném exklusivní ideologií některé politické strany, nebude mít nejmen?í naděje, ?e by zaslechl kdy prost?ednictvím televise některou my?lenku, je? by odporovala oficiálnímu názoru. Proto?e v televisi stejně jako v rozhlasu je obsa?ena silná tendence ke v?eobecné expansivnosti a vytla?ování ostatních druh? ?í?ení my?lenek, je v této kulturní centralisaci a snadnosti dirigování my?lení milion? lidí z jediného úst?edního místa obrovské nebezpe?í pro skute?nou kulturu v budoucnosti.?Tak doplácíme na v?echno, co jsme na jedné straně získali. P?eléváme kulturu do stále vět?ích nádob: vět?í po?et lidí si v ní smo?í, kultura v?ak ?ídne. Film, rozhlas, televise mohou p?ispívati jen k povznesení kultury na ur?it? standard: tento standard se v?ak nem??e dostati nikdy nad pr?měr kultury největ?ího po?tu jejich konsument?. Skute?ná vzdělanost a opravdové my?lení bude se nadále ?í?iti jin?mi cestami, jimi? se ?í?ilo posud. Film, rozhlas a televise mohou p?ispěti i k roz?í?ení a znásobení umělecké tvorby: konsu- mují takové mno?ství uměleck?ch produkt?, ?e si vynucují zhotovování uměleck?ch děl na bě?ícím páse. Tato e x t e n- sivnost umělecké produkce pro nové reproduk?ní techniky v?ak z?stává opět bez vlivu na vznik skute?n?ch uměleck?ch děl. Ro?ně se vyrábí na světě dva tisíce film?, ro?ně se vysílá ze sta vysílacích stanic po 365 rozhlasov?ch her a bude se jednou vysílati stejn? po?et televisních p?edstavení: na světě budou p?ece jen nadále vycházeti také jen dvě veliká umělecká díla ro?ně, je? p?ejdou do vě?nosti. A ve ?patn?ch letech jen jedno.feuilletonT?etí ?í?e v anekdotáchVyňato z knihy ?Deutsche Fliister- witze“, vydané karlovarsk?m nakladatelstvím ?Graphia". Je to sbírka vtip?, které se nyní ?eptají po Německu.Od kdy musíme zdravit ?Heil Hitler“?Od té doby, co nemáme ji? ?ádn? Dobr? den.?Ve Stuttgarte nastoupilo nedávno dobrosrde?né ?váb- ské děv?e do elektriky a pozdravilo takto své spolucestu-. í: ?Dobr? den, lidi?ky, a také Heil Hitler, těm jinak sm??lejícím.“?Mal? Goebbels se ptá p?i ve?erní spole?nosti svého otce: co je to vlastně fa?ismus?“ Papá Goebbels odpo-?-dí rozzu?en: ?Dr? hubu a dělej jen to, co se ti ?íká.“?Jf ' Pánb?h prop?j?il německému národu t?i vlast- chytrost, poctivost a nacionalismus, ale nejsouv?echny t?i u jednotliv?ch Němc? najednou k nalezení, n?br? v?dy jen dvě pohromadě. Němec je budí chytr? a nacionalista, ale pak není poctiv?. Nebo je poctiv? a nacionalista. Pak není chytr?. Anebo kone?ně je chytr? a poctiv?. Ale pak není nacionalista.?K Hitlerovi se dostavila pochybova?ná deputace sedlá kii a p?ednesla mu prosbu: ?Velk? v?d?e, vysvětli nám, co to je nacionalismus“. Hitler to chtěl vysvětlit co mo?ná nejjednodu?eji. Ukázal z okna: ?Vidíte tam ten komín? Kou?í jich je?tě málo, ale brzo jich bude mnoho. To je nacionalismus.“ V té chvíli jel kolem na ulici automobil ?Vidíte tam to auto?“ tá?e se Hitler dále. ?Je jich je?tě \málo, ale brzo jich bude mnoho. To je nacionalismus.“ Velmi uspokojena vrátí se deputace na vesnici a podává ve ve?ejné sch?zi zprávu o své cestě. Ale jak má vysvětlit sedlák?m, co je to nacionalismus, zde, kde není továrních komín? a kde není aut.Tu jde kolem oken místnosti, kde se koná sch?ze ?ebrák. ?Vidíte tamtoho ?ebráka,“ ptá se ?e?ník. ?Je jich je?tě málo, ale brzy jich bude mnoho. To je nacionalismus,“ ?e?ník ukazuje dále na hroby blízkého h?bitova. Zvy?uje hlas a praví. Vidíte tam ty hroby? Je jich je?tě málo, ale brzy jich bude mnoho. To je nacionalismus.“?Goeringova nová uniforma je co mo?ná nejjednodu??í. Naho?e úzk? límec se t?emi st?íbrn?mi pruhy. V?e ostatní je zcela prosté zlato.?Hitler nav?tívil divadlo v Bayreuthu. P?i jednom p?edstavení Lohengrina z únavy usnul. Pojednou jej probudí zvuk fanfár. Rozespal? vidí na jevi?ti Lohengrina v st?íbrné uniformě a zamumlá: ?Goeringu, kde jsi zase tuhle uniformu zbalil?“?V Německu je te? nová jednotka váhy, nazvaná Goering. Jedno Goering je sou?et plechu, kter? unese mu? na sv?ch prsou.?Vzorn? Německ? mu? má b?t:tak velik? a statn? jako Goebbels, tak světlovlas? jako Hitler, tak skromn? jako Goering a tak mu?n? jako Roehm.?Jmenujte t?i největ?í fotografy světa.Mussolini, Hitler, Goebbels. Mussolini vyvolává, Hitlerkopíruje a Goebbels zvět?uje.Hitler, Goebbels, Goering a Roehm chtěli se vmísili mezi lid. Jednou se jim to poda?ilo. Nikdo je nepoznal, a?koliv cel? ve?er seděli ve st?edu jedné velké berlínské kavárny. Jak je to mo?né? Nu, Hitler byl v?jime?ně rozumně u?esán, Goebbels ml?el, Goering byl v civilu a Roeh- movi seděla na klíně sle?na.?Majitel jedné továrny se dozvěděl, ?e je na ?erné listině nacist?, ?el k panu okresnímu ná?elníkovi, aby mu mezi ?ty?ma o?ima nazna?il, ?e by byl ochoten naplniti tobolku (pana ná?elníka), kdyby jeho jméno z listiny zmizelo. ?Jako národní socialista“ pravil s p?ísn?m obli?ejem pan ná?elník: ?musím va?í nabídku co nejost?eji a nejrozhodněji odmítnout. Jako ?lověk ale se vás ptám: ?Kolik chcete zaplatit dobrovolně?“?V?era jsem zase platil tolik daní, a? jsem se proh?bal, vypravuje ve spole?nosti pan M., takto nearijec.?Co. platil daně?“ diví se arijec F., ?jako ?id? Copak to smíte ?“....'A provádí razii v berlínské západní ?tvrti. Hledají pro- vokaiéry a nep?átele státu. Jedna patrola o deseti mu?í:r. p?ivedla dva zajatce k sběrnému autu a hlásí v?dci úderné roty: ?Oddíl Paschulke se dvěma zat?en?mi ?idy.“?Dobrá, co udělali, ti chlapi?“ ?Poslu?ně hlásím, oni se drze t?ásli.“?O jedné ?idovské rodině se tvrdí, ?e psala sv?m p?í- buztt?m do c*2ňty dopis tohoto znění:Jjo?í se ~.dm dob?e. ?ádnému ?idovi nese?el ani vlas ? -.-s . .. Hitler nás vede lep?í budoucnosti vst?íc. Moric,; r-.-ii; opak, bude mít poh?eb pozít?í.“?Německ? národ se rozpadá na dvě ?ásti. Ti jedni pochodují, ti druzí sedí.?.Jakou to nosíte stu?ku v knoflíkové dírce?“ ptal se cizinec p?íslu?níka T?etí ?í?e. ?To je stu?ka ?elezného k?í?e.“ ,2a co vám byla udělena?“ ,/Za state?nost p?ed nep?ítelem.“ ?A pro? ji nosíte nyní?“ ,/Ze strachu p?ed sv?mi krajany.“?Jednoho dne tloukli nějakého léka?e na ulici.?Pomoc, vra?da“, k?i?í doktor.?Prosím, nemluvte tak hlasitě o politice,“ rozkazuje vyskytnuv?í se policista.?V západním Německu si lidé vypravují:P?ed mimo?ádn?m soudem v Essenu stojí t?i ob?alovaní, kte?í pr? stloukli SA ?lena. Rozsudek byl tak mírn?, ?e to ka?dého a? p?ekvapilo: Ka?d? dostal dva roky ?alá?e. Mírnost trestu vysvětluje se v?ak v rozsudku, nebot tam stojí: ?S ohledem na skutek zavr?ení hodn?, byl by jistě na místě tvrd?í trest. Soud v?ak vynesl rozsudek mírněj?í proto, ?e nemohl b?ti ob?alovan?m trestn? ?in za ?ádn?ch okolností dokázán.“?,Jak se vám vede?“?O, báje?ně, to víte, T?etí ?í?e ...“?Co tím chcete ?íci?“,/Toté?, co chcete ?íci vy!“?Pro Krista Pána, to musí z?stat mezi námi!?Na to se m??ete spolehnout.“?Heil Hitler!“?Heil Hitler!“?Za nov?ch poměr? není právě docela bezpe?né míti domácí zaměstnance. ?lověk musí b?ti opatrn?. Jak se vypravuje, dali si zvlá?tě opatrná lidé do jednoho berlínského ?asopisu inserát:?Starousedlí man?elé hledají za dobrou mzdu hluchoněmou slu?ebnou.“T Berlíně chtějí postavit národní pomník T?etí ?í?e.Má ztělesňovat Neznámého spokojeného.?Jak se vám da?í?“?Děkuji, te? poněkud snesitelně: odhlásil jsem rádio.“?O?i?tění filmového pr?myslu od ?kulturně bol?evick?ch“ ?ivl? mělo pronikavé následky. ?éfové produkce, pokud je?tě existují, rvou si zoufale vlasy. Nep?icházejí ani po- r.ikzd snesitelné manuskripty. 0 ?éfu Ufy se vypravuje, ?e jel nedávno ve svém osmicylindrovém autu do Oranienburku. U koncentra?ního tábora zastavil a zvolal p?es ostnat? drát: ?Holá, pánové, nemáte snad náhodou pro mně několik libret?“?berlínsk?ch divadlech budou pr? pově?eny v?stra?né tabule s nápisem: ,/Zívání pod trestem smrti zakázáno.“?T?etí ?í?i — aby mohli p?ekonat v?echny neúspěchy — ú?adují te? u? t?i zahrani?ní minist?i: Neurath, Rosenberg, Ribbentrop. Kdy? p?i?la zpráva, ?e Spole?nost národ? jedná s Ruskem, seděli ti t?i vedle sebe a byli velmi rozmrzeni.?Nevím, co na to ?íci...“ ?ekl Neurath.,/Nechápu...“ ?ekl Ribbentrop.?Jsem roz?ilen...“ ?ekl Rosenberg. Sotva jsme osvobodili Evropu od bol?evismu, tak u? má bol?evismus osvobodit Evropu od nás...“?,/Kdo je nejlep?ím elektriká?em Německa? — — — Jak?e, vy to nevíte? Nikdo jin?, ne? sám Adolf Hitler. Poda?ilo se mu za krati?kou dobu isolovat celé Německo."?Nedávno ?ekl pr? Hitler cizinc?m, kte?í pochybovali o jeho lásce k míru: ?Jen se rozhlédněte po Německu. Národ je pod nejost?ej?ím dozorem; nosí ?aty z náhra?kov?ch látek; kávy, ?aje a kakaa je málo; u?ívání gumy, kovu a podobně je silně omezeno; je zavedena nucená práce; a vra?díme také — na? tedy pot?ebuje je?tě Německo války, kdy? u? má tohle v?echno v míru?“?Od té doby, co je b?val? ?éf SS Roehm v nebi, nosí andělí?kové fíkové listy v zadu...?koncentra?ním tábo?e v Oranienburku baví se dva vězni, jeden starousedlík a druh? z nové dávky o ?istce z SO. ?ervna 19S?.Ptá se prv?: ?Cos to vlastně provedl, ?e jsi sem p?i?el?“Druh? povídá: ?Nadával jsem na v?dce SA. A pro? jsi tady ty?“Ten prv? povzdychl: ?Chválil jsem v?dce SA.“?Po ?plebiscitu“ z 9. srpna 193b, kter? měl ?potvrdit?' Hitlera v ú?adě ?í?ského v?dce, kter? si u? p?ed tím p?ivlastnil, vysvětlovali si lidé p?í?inu, pro? p?ibylo hlas? NE, takto: Den p?ed ?volbou“ bylo v budově ministerstva propagandy provedeno vloupání. P?i tom byly ukradeny hotové volební v?sledky. Jen proto bylo odevzdáno tolik hlas? NE.“??éf ?tábu SA, Lutze, vrátil se dom? k své ?eně cel? bled?.?Musím ihned uprchnout do ciziny. Hitler oslovil mn? dneska ty..?Ale to je veliká ?est, proto nepot?ebuje? p?ece prchat:?Jen si vzpomeň na Róhma. Tomu také nabídl tykáni z krátce potom byl mrtev.“Tvrdí se, ?e Goebbels pí?e knihu, které na název ?Odkaz národu.“ Podle jeho p?ání má b?t kniha uve?ejněna a? po Goebbelsově smrti.6076958464550DOMDOM17259308647430DOPISN? papírDENN? POT?EBYDOPISN? papírDENN? POT?EBYVe?ejnost tou?ebně ?eká, a? kniha vyjde. Goering se pr? postará o to, aby kniha vy?la s největ?ím urychlenin.Koho nevolit?V leto?ní volební kampani se udála pamětihodná věc: patnáct let se mluvilo o koali?ní loyalitě a patnáct let ji nikdo neviděl. Nyní po prvé se vládní strany p?ed volbami roze?ly — bez podlosti. Po prvé nezměnilo vypsání voleb také vládní tábor v ko?ík jedovat?ch, sy?ících a po sobě chňapajících had?. Koalice z?ejmě vystupuje ve volebním zápase jako celek více méně spo?ádan?. Co se to stalo? Stalo se tolik, ?e od vále?n?ch dob po prvé zase p?i?lo na ?esk? národ velké nebezpe?í. A jako v?dycky ve chvíli nebezpe?í také tentokráte se sjednocujeme. V klidn?ch dobách z nás anarchii nikdo nevy?ene. Ale máme, zdá se, tolik politického talentu a tolik strachu o republiku, ?e si dovedeme podat ruce, ude?í-li vá?ná chvíle. Hitler vedle nás a hospodá?ská krise mezi námi — této situaci se poda?ilo, ?eho nedocílily v?echny morální domluvy, jich? za patnáct let nebylo málo. Dokud byl klid, horlivě byla hlásána nesná?e- livost. Kdo to nedělal, p?i?el v podez?ení, ?e má vodu v ?ilách místo krve. Mnoho znám?ch politik? dlouho po?ínalo si tak dětinsky, ?e nechtělo uznat ani pot?ebu kompromisu, bez něho? se demokratická politika neobejde. Dnes je situace taková, ?e ?ech v ?echu zase instinktivně hledá p?ítele a pomocníka.Z tohoto obrazu vylu?ují se ov?em dvě slo?ky: jedna vá?ná oposice, druhá nevá?ná; komunisté a ti, kte?í rozbíjení národa, je? podle sv?ch sil provozují, dali v návalu groteskní vtipnosti název národního sjednocení. Snad bude lépe, jestli?e d?íve ne? o tom, koho budeme volit, se rozhodneme, koho volit nebudeme.Tak tedy komunisté. To je ov?em star? a znám? problém a není t?eba znovu se o něm roz?i?ovat; v?echno u? bylo ?e?eno. Je to vlak, kter? patnáct let se rozjí?dí a po?ád je?tě nejede. Pozorujeme chvat na peronu, pobíhání, pískání, mávání rud?m praporkem, volá se ?nastupovat k revoluci“ — ale nejede se. A te? je to dokonce je?tě méně schopno se rozjet ne? d?íve. Kdo by rád se zdál odvá?n?m a p?i tom neporu?il klid sv?ch dní, kdo se rád oddává nejvy??í ne?innosti po záminkou nejvy??í ?innosti, m??e si sednout do některého kupé v tomto vlaku na slep?ch kolejích, spokojeně tu ob?ansky klímat a doufat, ?e ty věci, na nich? mu zále?í, za něho obstarají jiní. Nikomu nepom??e, nikomu neu?kodí. Kdo d?ív komunisty nevolil, má dvakrát více d?vod?, aby nyní tak opět ne?inil. Revoluce je vzdáleněj?í ne? kdy byla, vlak u? p?imrzl, a jediná skute?ná role, kterou komunismus v západní Evropě je?tě hraje, je zeslabování demokracie v jejím nesnadném boji proti fa?ismu. Mimo to vsází nyní ná? komunismus tvrdo?íjně sv?j státnick? věhlas na podivínské tvrzení, ?e nejúěinněj?ím prost?edkem proti útoku Hitlerova Německa je odzbrojit, a vy?azuje se tím z okruhu lidí, kte?í jsou je?tě schopni myslit pot?ebně a tak, aby národ a stát neutrpěly nenapravitelnou ?kodu, kdyby se na jejich my?lení spolehly.Nov? problém je Národní sjednocení, druhá to skupina, která stojí proti vládní koalici. Shledávám, ?e jsem to ozna?il za nov? problém: hle, jak ?lověk nikdy nemá své my?lenky docela v po?ádku. Nebo? co nového jest na tom, ?e národní demokracie to p?ed volbami zkou?í s oposici? Zkou?ela to u? dvakrát. A co nového je na tom, ?e p. St?íbrn?, kter? byl s vlivného postavení svr?en, v?í mocí a pod tisícerou záminkou hledí se do něho znovu vecpati? Tohle je novinka stará sedm let. Co nového je také na tom, ?e se tak děje ve jménu vlastenectví? Nové je jedině to, ?e se tentokráte národní demokracie a p. St?íbrn? spojili, uvá?iv?e, ?e jeden má vět?í hubu a druh? více peněz.O ideové hodnotě Národního sjednocení není t?eba dlouho badati. Je to takováto ideová podstata: světová hospodá?ská krise mnoho existencí zni?ila a mnoho jin?ch zpusto?ila a odsoudila k od?íkání; z to? o nepochybně vzniklo ve světě mnoho nespokojenosti; co? abychom zkusili udělati z toho pohonnou látku do svého volebního motoru? Proto?e nespokojen?ch je více, ne? spokojen?ch, staneme se pravděpodobně velkou stranou (jednu chvíli jsme si dokonce troufali stát se druhou stranou co do velikosti), jestli?e jen dovedeme nespokojené na sebe upozorniti a ?íci jim, ?e jsme p?ipraveni, aby na na?í hrudi vylili své hněvy a lítosti. Za to vybereme jen poplatek několika mandát?. Pro? je kdo nespokojen, je nám jedno: u nás je místo i pro toho, kdo na?íká, ?e za obilí se málo platí, i pro toho, kdo ?ehrá, ?e chléb je drah?; námi bude uvítán i ten, kdo si se slzami stě?uje, ?e podpory v nezaměstnanosti jsou malé, i ten, kdo sprostě nadává, ?e podpory v nezaměstnanosti se v?bec vyplácejí; nespokojen? dělník a nespokojen? kapitalista, ten, koho trápí tlou??ka, i ten, koho trápí hubenost — není nikoho, ?í hlas bychom odmítli. ?e tato naděje v konjunkturu nespokojenosti je jediná ideová podstata Národního sjednocení, to zcela jasně p?iznávají jeho v?dcové sami. Pí?e p?ece p. Ji?í St?íbrn?:?A? do omrzení budu opakovati: kdo jsi spokojen, vol koali?ně. Kdo volá? po nápravě, kdo cítí?, ?e takto u? to dál jít nem??e, vol Národní sjednocení!“Témě? t?mi? slovy to ?ekl v?dce s druhého konce, p. poslanec Je?ek:?Jestli je ?eskoslovensk? ob?an s politick?mi, národními, hospodá?sk?mi, sociálními a kulturními poměry spokojen — a? volí opětně dne?ní koalici! Není-li, pak musí voliti oposi?ně!“Jak rafinované a jak démonické — ov?em jen v tom p?ípadě, potkají-li se tito v?dcové s úpln?m pros?á?kem! Je-li ná? dělník nespokojen proto, ?e ztratil zaměstnání, m??e ov?em volit oposi?ně. Dána jevo hněv a pravděpodobně si uleví. Jiná otázka ov?em jest, m??e-li Národní sjednocení, i kdyby v?echny mandáty získalo, mu zaměstnání opat?it. Zajisté nem??e, poněvad? není v moci nikoho z nás, donutit ty státy, které od nás zbo?í odebíraly a te? u? pro svou chudobu nebo i pro celkovou anarchii světové v?roby a obchodu nechtějí odebírat, aby změnily své sm??lení nebo své konsumní mo?nosti. Také rolník.kter? trpí pod vysok?m úrokem a je proto nespokojen. má pr? volit, právě proto?e je nespokojen, Národní sjednocení. U?iní-li tak, dá sv?j hlas na to nejfale?něj?í místo, na jakém se m??e ocitnout, nebo? jemu pom??e sni?ovat moc bank a nikoliv ji zvy?ovat: a zv??í ji zcela ur?itě, dá-li sv?j hlas hnutí, jeho? videové stojí p?ed Masarykem s kloboukem na hlavě, p?ed ?editelem ?ivnotenské banky ale s kloboukem v ruce. Nespokojen? spisovatel, kter? je nespokojen proto, ?e nic neumí (agituje takov?ch pro Národní sjednocení dosti), ov?em a? klidně volí p. St?íbrného a Hodá?e; pro jeho bolest není ve vesmíru léku, a tito dva mu?i mu ve věci samé právě tak nepomohou, jako ostatní; rozhodně — ?ídká to v?jimka — nem??e hlasování pro Národní sjednocení svou osobní věc pohor?iti, n?br? dokonce, jak musíme uznati, i zlep?it, nebo? ?Národní listy“ a ?Polední list“ u? nám dostate?ně p?edem daly najevo, ?e jestli?e jejich partaje to v?hra jí, budou nám ony p?edpisovat, kdo má b?t uznáván za dobrého spisovatele a kdo nikoli. Nikomu neradím, aby Národní sjednocení volil, ale mám v sobě tolik poctivosti, ?e na p?. p. J. O. Novotného, kritika ?Národních list?“, a známého dědice Nerudova, od toho ani slovem zrazovati nebudu. Je to jediná chance v jeho ?ivotě, a nikdo jí nemá b?ti zbaven.Pro ostatní, nikoliv tak v?jime?ně interesované voli?e, jsou leto?ní volby témě? zkou?kou inteligence. Dvě strany tu p?edstírají, ?e jsou nadstranick?m hnutím. Jeden nejstar?í, jeden nejoportunisti?těj?í a jeden nejkompromitovaněj?í politik (Kramá?, Hodá? a St?íbrn?) se spojili, aby zalo?ili hnutí mlad?ch, hnutí radikální a o?istné. Kdyby hostinsk?, ?ezník a majitel koloto?e k vám p?i?li a tvrdili, ?e spolu zalo?ili vege- tariánsko-abstinentní hnutí s programem nejezdit na koloto?i, ?ekli byste asi, aby si ?li tropit ?erty o d?m dále. V politice jsou snad v?ak lidé lehkověrněj?í ne? v soukromém ?ivotě. P?es v?echnu nepravděpodobnost vyskytují se lidé, kte?í vě?í, ?e p. St?íbrn?, jedin? politik, jen? byl v?rokem sněmovny uznán za podez?elého, je vhodn? mu? k o?istnému dílu. Opravdu, kdyby ti lidé provozovali své obchody a zaměstnání s takovou po?etilostí a neznalostí osob, jako politiku, dávno by byli na mizině. Lituji, ?e v ?P?ítomnosti“ fotografií reprodukovat nem??eme. Reprodukovali bychom tu pou?nou fotografii p. St?íbrného z prvního máje, jak jde v ?ele pr?vodu, jeho? heslem bylo ?Nástup mlad?ch“, a nic bychom u? nemusili dodávat. ?varn? to mladík vyskytl se v ?ele mlad?ch! Typické pivní b?icho vede mladé a sportovce. Na duchovním poli je situace stejně katastrofální: vydavatel a zakladatel ?Sejdrem“ vede inteligenci a universitní profesory. Jak jednoduché je dělat politiku mezi hloup?mi lidmi! Sta?í zastr?it národní vlajku do několika ro?ník? ??ejdrem“ a tvrdit, ?e se tady a u? nikde jinde shroma??uje národ, a u? to má jak?si ohlas.Kdo nau?il Národní sjednocení vě?it, ?e politika je tak jednoduchá a ?e v?dy je mo?no pevně spolehnout as hloupost lidu? Velk? u?itel těchto věcí te? vyvstal. Jmenuje se Hitler. V jeho knize je to v?e ?erné na bílém Hitler sepsal d?kladnou práci o tom, jak obloudit masy. a organisáto?i a v?dcové Národního sjednoceni. vidouce v?sledky, jich? on docílil, p?estali ?íst ..Babi?ku" a ..Páte?ní zpěvy“, k ?emu? jsou sv?m nesmlouvav?m vlastenectvím zavázáni, a s chtivostí ?tou ..Mein Kampf". doufajíce, ?e to, co se povedlo jednomu, m??e se pověsti i druh?m.Nad ?Mein Kampf“ nebyla je?tě snad napsána kniha, v ní? by bylo obsa?eno vět?í opovr?ení k soudnosti lidu. A nad volební kampaň Národního sjednocení, která je cele vybudována na pou?kách, získan?ch z ?etby této knihy, nebylo u nás vět?ího politického podvodu. Hitler pou?il pány, ?e lid je hloup? a ?e na konec uvě?í v?emu, je-li mu to dosti ?asto opakováno. Proto tedy opakuje Národní sjednocení tak ?asto: na?e vítězství zachrání národ, na?e vítězství od?iní následky světové hospodá?ské krise. Hotoví blani?tí rytí?i. Schází jen, aby ?ekli je?tě, ?e po jejich vítězství u? nikoho ani hlava nebude bolet a ?eny ?e budou rodit bez bolestí.Je na ?eském voli?i, aby ukázal, je-li opravdu tak méněcenn?m volebním materiálem, aby sta?ilo krátce p?ed volbami p?ed ním provésti několik obrat? a lehounce se namaskovat a u? aby ?esk? voli? vě?il, ?e dr. Kramá? je nad stranami, profesor Mare? ?e je mlád, ?e dr. Hodá? je nekompromisní radikál, p. St?íbrn? ?e odstraní korupci a p. dr. Preiss ?e usiluje o zlep?ení plat? státních a soukrom?ch zaměstnanc?. Zejména o ?eskou inteligenci v tomto volebním boji jde. Chápu, ?e státní zaměstnanci jsou po několikerém sní?ení plat? rozho??eni a ?e by to rádi oplatili někomu, o kom se domnívají, ?e to zp?sobil. Jestli?e takov? státní zaměstnanec tedy nyní odevzdá hlas pro Národní sjednocení jen proto, aby si nějak ulevil, aby vyjád?il sv?j hněv a jestli?e jinak od Národního sjednocení nic ne?eká, dob?e, snad se to v politice také dělá, a takov? státní zaměstnanec je?tě neztratil sv?j rozum. Běda v?ak pověsti jeho rozumu, jestli?e vě?í, ?e Národní sjednocení je ochotno mu skute?ně pomoci, jestli?e tuto kandidátku volí více z p?esvěd?ení ne? z hněvu. Zapomněl u?, ?e těchto t?ináct rukou, které te? na náměstích provádějí cosi podobného fa?istickému pozdravu, se ve sněmovně také zdvíhalo, aby odhlasovalo sní?ení plat?? Jsou to tyté? ruce, a jestli?e dnes by chtěly odmítnouti odpovědnost, tedy je t?eba citovati to, co nyní p. posl. Je?ek tak ?asto pí?e do ?Národních list?“: ?Kdo schvaluje, nese odpovědnost.“Poněvad? klamu v?dy má se projevit opovr?ení, není tak tě?ko se rozhodnout, koho nevolit. Dávno u? nebyla tato negativní stránka volebních úvah tak z?ejmá jako letos. Zb?vá tedy stále je?tě ?íci, koho volit.F. Peroutka.poznámkyMájové pr?vody, jak se dělati nemajíPět politick?ch stran spěchalo prvního května dokumentovat! to, co jsme rozvedli ve dvou ?láncích o politice a propagandě krátce p?ed prvním květnem. Kdybychom byli chtěli některému cizinci podati názorn? obraz toho, v jak?ch formách se pohybuje na?e politické stranictví, nebylo mo?no voliti dokument názorněj?í, ne? byly ony májové pr?vody. Popis těchto pr?vod? a zp?sob jejich aran?ování je s to ?íci o vněj?ích zp?sobech na?ich politick?ch stran více ne? dlouhá studie.P?edev?ím byla patrna spole?ná vlastnost v?ech na?ich politick?ch stran bez rozdílu, od pravice a? po levici: jsou nudné. Zp?sob, kter?m na?e politické strany p?edkládají sv?m vě?ícím svou doktrinu, je zdlouhav? jako katechismus. Zp?sob, kter?m na?e politické strany po?ádají své manifestaění projevy, je také zdlouhav?. Tato nudnost na?ich politick?ch projev? se pramení z obvyklého pramene nudy: z nedostatku nápad?. Druhou vlastností, která v?echny strany stejně karakterisovala, je v souvislosti s prvou: p?edstavuje nedostatek odvahy něco udělat, nedostatek iniciativy p?inésti něco nového, nedostatek kurá?e p?ijíti s ně?ím, co se nedělalo ji? roku 1890. Prapory, praporky, standarty s nápisy a nějaká kapela. T?etí vlastností je nedostatek stru?nosti, neschopnost krátce se vyjád?iti, nezp?sobilost raziti heslo. Socialistické strany vlekly s sebon standarty se t?í?ádkov?mi nadpisy, tak d?myslné psané, ?e diváci po pravé straně ?palíru mohli ?isti jen za?átky těchto t?í ?ádek, zatím co diváci na straně druhé mohli na vzdut?ch pásech ?isti konce v?ech t?í ?ádek. Byli jsme svědky úpln?ch hádanká?sk?ch d?chánk?, jimi? si trpěliví diváci krátili nudu p?ihlí?ení. Nebylo to zcela bez humoru, p?esto v?ak se nám nezdá, ?e by první květen p?ed volbami byl právě nejvhodněj?í dobou ke zkou?kám dňvtipnosti.?Pr?vod národního sjednocení“ měl se sv?mi ?í?sk?mi vzory spole?nou jen ?usměrněnost“: v?echny prapore?ky, tabulky, tvary písma a vlajky měly stejn? formát, v?echna pohor?ení i v?echny sliby vyráběla jedna fabrika za stejné peníze, stejně sériově a se stejn?m nezájmem. Tento pr?vod se vyzna?oval tím, ?e byl nejjednotváměj?í. Hitlerovské pr?vodové aran?má, p?ekvapivost a názornost naciovsk?ch pr?vod? měli daleko spí?e ?ivnostníci, ne? ti, kte?í p?edstírali ?sjednocení“. ?ivnostníci ukazovali staré ?asy ?ivnostenské slávy a ?ivnostenského odporu, ztělesněné neorganisovan?m ?ivnostníkem Le?etínsk?m ková?em s plnovousem z vaty, ukazovali krisi v podobě prázdného vozu a krásné ?asy nepasteurisovaného mléka v podobě vozík? ta?en?ch pejsky: to bylo názorné, konkrétní, vulgárně srozumitelné, nevkusné i dob?e my?lené zároveň. A to je mnoho: nebo? leto?ní májov? pr?vod vzbudil v divácích oprávněn? dojem, ?e ?ivnostníci tu byli jediní, kte?í v?bec něco myslili. — Komunisté jako obvykle nemyslili: oni si zalo?ili v?echno na citu. Měli ?usměrněné** pok?iky, proti jejich? sug- gestivnosti sta?il docela prost? zdrav? rozum nejpr?měrněj?ího z divák?: prosím vás, koho u? m??e dnes pohnouti sebe ukázněněj?í a sebe hlasitěj?í pok?ik, kdy? nemá nejmen?ího obsahu. Jak? má smysl získávati pouli?ní diváky na svou stranu portrétem Stalina, kdy? nám Stalin nepom??e proti Henleinovi ani nevnukne více politické rozvahy dru Kramá?i. Jak? má smysl provolávat! demonstrativně na pra?sk?ch ulicích slávu Sovětskému svazu, kdv? vláda tohoto státu si s representanty tohoto Svazu v ?e?ení spole?n?ch otázek podává svorně ruce a kdy? nikoho ani nenapadne, Sovětsk? svaz o jeho slávu zkracovati. Komu z divák? by mohli namluviti, ?e skute?ně pom??e ?rudá pěst nroti fa?ismu“, kdy? se dosud ka?d? na vlastní o?i a u?i p?esvěd?il, ?e rudá pěst pomáhala v?ude u soused? fa?ismu do sedla. Po stránce re?isérské v?ak byl komunistick? pr?vod nej- lep?í: neměl kapel, standarty tu vyr?staly p?ímo z proudícího d-vu, měl pomal? rytm, měl jakousi emotivnost. Udělat pr?vod, to je toti? jediné, co na?i komunisté v?bec kdy dovedli, v ?em se vy?erpává celé jejich odbornictví i jejich cti?ádost: ?e v?ak ne z pouh?ch cit? ?iv jest ?lověk, ale i z chleba, o tom svěd?ila -■kolnost, ?e leto?ní komunistick? pr?vod byl chud?í ne? loňsk? j je?tě chud?í ne? p?edloňsk?.Státotvorn?ch stran socialistick?ch si musíme pov?imnouti zvlá?tě. P?edně sociálních demokrat?, kte?í z leto?ního pr?vodu i ostanou pětku. Pak národních socialist?, kte?í z něho dostanou ?ty?ku. D?vod b?ti na něj hrdi nemají ti ani oni. Dvě z nej- sítoěj?ích vládních stran, které si nedovedou ani zre?írovati sv?j maufesta?ní májov? pr?vod, dvě strany, které p?ece ze sv?ch májov?ch pr?vod? kdysi ?erpaly celou svou sílu. Byl to nevděk k minulosti pohled na to, jak se uzou?ké trojstupy ?c<iálních demokrat? klikatily od musea dol? po levé straně Václavského náměstí p?i chodníku, v ?ásti ulice, vykázané koň- ?kě dopravě, jak se vyh?bali automobil?m, jak byli stísněni fiváky, zatím co uprost?ed nádherná jízdní dráha byla volná. T-prve v polovině Václavského náměstí p?ipadli p?ední po?a- éatelé na my?lenku, ?e by jejich pr?vod mohl jiti také st?edem ■áměstl. Trvalo to hodně dlouho, ne? si prorazili cestu mezi skupen?mi diváky, kte?í byli strkáni brzy s chodník? do st?edu a brzy zase od st?edu k chodník?m, tak?e nemohli míti . -. tu?ení o tom, co se od nich vlastně ?ádá. Ale i ve spodní iásti Václavského náměstí se klikatila sociální demokracie těsné mezi klikat?mi ?palíry divák?: nebylo to majestátní ani z-inifesta?ní. — S ?eskoslovensk?mi socialisty nebylo o mnoho iěoe: tísnili se po pravé straně Václavského náměstí a nebylo jediného místa, s něho? by byl po celém pr?vodu opravdu efektní rozhled. Co plátno, ?e bylo z pochodujících ?ad patrno, ? zo jsou ?ady zocelen?ch straník?, co plátno, ?e dávali najevo ízízeú a opravdové p?esvěd?ení, co plátno, ?e representovali věc t- édomitou a my?lenku poctivou.Marně se ptáme, jak je podobná chaotická improvisa?nost ěd tak v?znamné, jako je p?edvolební májov? pr?vod u socia- hstkk?ch stran, v?bec mo?ná. Pro? se proboha neporadili na?i we?alisté se Sokoly, kte?í jsou p?ece nedosti?ní odborníci na taés?e aran?ované pr?vody? Jak je to mo?né, ?e si dovolí vy- Kozpiti tak nep?ipraveně a tak staro?itně právě dnes, kdy na ■Hath stranách, a? na Rud?ch náměstích, a? na Tempelhofsk?ch nebo na ?ímsk?ch fórech v?echny nep?átelské politickéstrany strhují diváky právě svou skvělou p?ípravou, svou efektnosti, svou nedosti?nou re?ií? Kdyby ve T?etí ?í?i někdo aran?o. val slavnostní nástup strany tak, jak jej aran?ovala nám neznámá dvojice jednoho sociálního demokrata a jednoho národního socialisty pro st?edu prvního máje 1935. dostal by se do koncentra?ního tábora. Kdyby si dovolila některá soukromá firma vyhazovat! peníze na tak neschopnou propagandu, jako na?e dvě socialistické státotvorné strany, ocitla by se brzy v bankrotu. Nezdá se nám, ?e by právě tento zp?sob propagandy měl stranami, na jejich? rozkvětu nám zále?í, b?ti adoptován. Bylo by t?eba, aby nám tyto strany je?tě p?ed volbami i po volbách kone?ně ukázaly, ?e pochopily, ?e u? ne?ijeme v idyle devadesát?ch let, kdy politické nad?ení bylo naka?livé jako spalni?ky. Dnes nesta?í u? jen idea, dnes je t?eba umět tuto ideu také p?edat druh?m.Red.K ?emu pr?tahy p?i smlouvě se SovětyMnozí p?átelé nerozuměli tomu, pro? a na? se dělalo v posledních t?dnech tolik potí?í p?i smlouvě Francie se sovětsk?m Ruskem a pro? ?eskoslovensko nedalo tu dobr? p?íklad a nesjednalo svou smlouvu d?íve, kdy? na Quai d’Orsay se k tomu nemohli dostat. Německo jde bezohledně p?es v?echny smluvní závazky a vystoupilo dokonce ze Spole?nosti národ?, z její? mravních odsouzení si tropí z?ejmě ?erty a my se úzkost, livě ohlí?íme, jen abychom neohnuli nějak? ten paragraf a nezav?eli pán?m Němc?m cestu zpět do civilisované spole?nosti — kdyby se jim to p?ece jednou uzdálo vhodn?m. Ale tento rozdíl se dá lehko vysvětliti. Německo poru?uje zákon a rozbíjí mezinárodní ?ád, poněvad? v tom vidí sv?j prospěch, myto neděláme a nem??eme dělat, poněvad? bychomsi tím ?kodili. Němci dosahují poru?ováním smluv sv?ch bezprost?edních cíl? (neplacení, znovuvyzbrojení atd,), ale ne jen to: obnova mezinárodní anarchie, návrat p?edvále?né d?ungle je pro ně ideálem, to je prav? jejich ?ivel. My máme docela p?irozeně opa?n? zájem. Němci si myslí, ?e v divo?ině najdou v?dy ko?ist a p?íle?itost k lovu. Najdou i pomocníky a p?í?ivníky. My naopak pot?ebujeme kázeň a ?ád Evropy a světa, abychom udr?eli německou (a t?eba i jinou) divokost v mezích. Kdo by se chtěl spokojovat nějak?m dvoj?lenn?m nebo troj?lenn?m spolkem proti němu, p?epo?ítal by se ohavně. O tom nám světová válka podává pádná svědectví.M??e se ov?em namítnout, ?e u??í, ale pevné a spolehlivé spojenectví je lep?í ne? nějaké universální pakty á la Kellogg a t?eba i Spole?nost národ?. To by platilo, kdybychom si problém mohli libovolně isolovat, ale dnes u? v?e spolu souvisí a nic nebude nap?í?tě u? jen konfliktem mezi dvěma nebo t?emi. V?ichni ostatní musí se do toho d?íve ?i později namíchat, ba ji? tím, z?stanou-li po nějak? ?as neutrální, mohou vyvolat d?sledky nedozírného dosahu. A jestli ?ú?ast v?ech je nutná“ a jestli my zvlá?tě ji pot?ebujeme, musíme dbát, aby jejich ú?ast na na?í straně byla aspoň mo?ná nebo pravděpodobná. Druh? spolek s Ruskem nám, ryze po?etně vzato, nesta?í, a p?i tom technicky v?bec sám o sobě nem??e fungovat. Teprve spolu s ostatními ?initeli, s jich? ú?astí po?ítáme a kte?í zde také nutně mají své slovo, lze jej uplatniti. Rusko nemá spole?n?ch hranic s Německem, a i kdy? teoreticky p?ipustíme, ?e mohlo by je zasáhnout p?es Rumunsko a nás, aspoň letecky, je to prakticky, pokud nebude zaji?těno Ma?arsko a Polsko, velmi riskantní, podstatně neú?inná operace.Francie a ?eskoslovensko pot?ebují, aby Polsko z?stalo v tom spojeneckém poměru, ke kterému se stále je?tě hlásí, t?eba?e se podle toho nechová, aspoň jak my si spojeneck? poměr p?edstavujeme. Polsko cítí se velmocí a chce dělat s sebou jenom tu politiku, která s ním byla smluvena, a to není tak docela bezd?vodn? nárok. Rozhodně nelze proto je?tě tvrdit, ?e se zapsalo Německu. Posledním hlasováním v ?enevě dokázalo, ?e se m??e rozhodovat svobodně — a ?e se m??e rozhodovat i proti Německu, kdy? jeho vlastní zájem a evropská konstelace na to ukazují. A vlastní zájem nem??e Polsko nikdy svádět k nějakému protiruskému dobrodru?ství s Německem. Nemohou si prostě zvát Němce do země, poněvad? by je potom u? odtud nedostali. Zde platí dvojnásob, co sami uvádějí o Rusech proti v?chodnímu paktu. Nad Polskem není tedy t?eba dělat k?í? a ponechávat je dobrovolně Německu, co? by se stalo, kdybychom se Sověty sjednali v?lu?n? spolek. T?eba brát věci jak jsou. Polsko má tradi?ní i zájmově velmi reelně podlo?enou ned?věru k Rusku. Ale z toho p?ece neplyne, ?e by mělo d?věru k Německu! Polsko je s to dělat evropskou politiku — dá-li se mu k tomu p?íle?itost. A zde je a bude ur?ující stanovisko anglické. Podobně jako pro Itálii. Proto Francie trvá na spolupráci s Anglií, na Locarnu a Spo-leěoosti národ?, co? je jediná p?da, kde s Anglií lze spolupracovat. Anglie na ?ádnou v?lu?nou alianci nikdy nep?jde, ani sama, ani ráda neuvidí, takovou alianci u jin?ch. I kdyby ji p?ipustila v ur?ité situaci jako nutné zlo, bude se stále sna?it roz?í?it ji ve sméru k organisaci kolektivní, universální, zahrnující ne jen stejně interesované ?leny, n?br? i p?edpokládané odp?rce, jako je tomu právě v úmluvě locarnské a v ?enevském paktu Spole?nosti národ?, nebo? jen tak se zaji??uje mír. Tím druh?m zp?sobem (aliancí) se zaji??uje nanejv?? v?sledek války.Smlouva s Ruskem, jak byla nyní Lavalem sjednána a po- depsána. splňuje v?echny podmínky, aby mohla b?t registrována v ?enevě, je ?pouh?m“ prováděcím paktem pro základní ustanoveni úmluvy Spole?nosti národ?. Tím je vylou?eno jeji zneu?ití ve smyslu ofensivním a isola?ním. V?echna práva a v?echny mo?nosti porady a smír?ího ?ízení Spole?nosti národ? jsou zachovánj’. To znamená prakticky ?as a p?íle?itost pro zásah Anglie a podle ní se orientujících ostatních stát?, které se nenechají stavět p?ed hotové věci. Je to nev?hoda pro rychlou akci, ale pová?íme-li, ?e rychlou akci pot?ebuje p?edev?ím úto?ník, shledáme, ?e to není nev?hoda pro nás. A zejména ji? ne pro Rusko, které z Německa nem??e b?t nadále vá?n?m, tím méně rozhodujícím zp?sobem zasa?eno.Rudolf Procházka.Krásné rozlou?eníProjev, kter?m se lou?í b?val? poslanec Lev Winter se sv?mi voli?i na lounské ?upě, by měla krásně vytisknout státní tiskárna, aby ho p?edsednictva poslanecké sněmovny i senátu mohla polo?it na lavice poslanc? a senátor?, kte?í po volbách p?ijdou do Národního shromá?dění. Měli by ho míti po ruce i mnozí funkcioná?i politick?ch stran. Jest to projev politika, kter? svoje voli?e zastupoval celá desítiletí, kter? je zastupoval dob?e. Jako d?vod, pro kter? si nep?eje, aby byl na p?í?tě kandidován, uvádí svoji nemoc, ale uvádí také dále: ?Myslím, ?e bych upustil od kandidatury do poslanecké sněmovny, i kdybych byl úplně zdráv.“ A shrnuje svoje zku?enosti v tuto radu:?Poznal jsem sněmovny v ?esti r?zn?ch slo?eních. Nabyl jsem p?esvěd?ení, ?e mají ve sněmovně velk? v?znam zku?enosti, kter?ch získal politik za dlouholeté ?innosti parlamentní. Ale ?e sněmovna pot?ebuje také poka?dé zna?né v?měny osob, abyne- u strnula na stup ni, na jak? byla p?ivedena zku?eností star?ích. V parlamentech, zvolen?ch ve volbách z okres? jednotliv?ch k?esel, se taková v?měna provádí automaticky; v parlamentech, zalo?en?ch na poměrném zastoupení, je? je nezbytné spojeno se soustavou listin více méně vázan?ch, je nebezpe?íztrnulosti vět?í.Chci odstoupením, je? na mně nebylo ?ádáno, umo?niti v?měnu. Doporu?il jsem, aby byli do poslanecké sněmovny kandidováni lidé mlad?í, kte?í budou moci věnovati sv?m nov?m funkcím svě?í síly a ?inorodost mládí.“Mluví tu politik, kter? vzdává se svého mandátu. Mluví tupolitik, kter? vymezuje i funkci zku?eností, kter?ch mnozí v politick?ch stranách se dovolávají, kdy? jest jim proti mysli, ?e na jejich místa by mohli p?ijíti jiní. Jest tu ?e?eno, ?e i zku?enost m??e ustrnout. Někdy jest to je?tě hor?í: ?íká se tomu zku?enost a ve skute?nosti jest to ?emeslnost, která dávno ji? ztratila kontakt se skute?n?m ?ivotem. Politik, kter? má za sebou dlouhou a dobrou ?innost, radí: vyměnit lidi. Jeho projev by měli dostat do ruky lidé ze v?ech politick?ch stran. Jako projev ?lověka, kter? dlouho mezi nimi pracoval.V. G.Zapla? Pán B?h ?. II.Reportér ?Poledního listu“ se vypravil za dr. Kramá?em, aby zjistil, jak se mu líbila manifestace ?národního sjednocení“ 1. května.?My dva sta?í páni,“ prohlásil (dr. Kramá?) s úsměvem,?s prof. Mare?em jsme měli opravdu ohromnou radost, proto?e jsme viděli — podle toho, ?eho jsme byli svědky — ?e zapla? Pán B?h zase u nás, a? se proti tomu dělá co chce, roste vědomí národní solidarity a naděje, ?e to je jediná cesta, abychom se dostali z toho tě?kého stavu, do kterého jsme zab?edli vítězstvím stranictví nad zájmy státu.“Dr. Kramá? ?íká tedy: zapla? Pán B?h za to, co viděl na Václavském náměstí s balkonu ?roubkova hotelu. Viděl tu pr?vod ?národního sjednocení“, v jeho? ?ele krá?el Ji?íSt?íbrn?. Viděl tu, jak po Václavském náměstí putuje něco, co jest kopií hitlerismu. Viděl tu zbytky své strany, které mu kamsi do neznáma odvádí Ji?í St?íbrn?. ?ekl za to v?e: zapla? Pán B?h. ?ekl to u? po druhé. Po prvé děkoval Pánu Bohu za ?esk? fa?ismus. Dopadlo to tak, ?e Kramá?ovo ?zapla? Pán B?h“ stalo se politick?m ok?ídlen?m slovem, kdy? se chtělo mluviti o lidech, kte?í si nevidí na ?pi?ku nosu, o lidech, kte?í Pánu Bohu děkují za něco, co pozít?í ji? bude ohlodá- vati jejich stranu. Ji?í St?íbrn? ?el v ?ele pr?vodu a Kramá? ?íkal: zapla? Pán B?h? Kdo na to doplatí?V. G.Dr. Goebbels to umíOd změny státního re?imu v Německu to jde s německ?m filmem s kopce. Je?tě p?ed nedávném, v prvních létech zvukového filmu, byl německ? film nesporně na vrcholu uměleckého sna?ení. Obsahově i formálně ve sv?ch vrcholn?ch projevech umělecky pr?bojn?, ve svém pr?měru ?emeslně dokonal?, zvolna, ale jistě vytla?oval svou kvalitou, alespoň v evropsk?ch zemích, v?emocn? americk? filmov? pr?mysl.Po honosn?ch projevech p?edních ?initel? nové vlády a p?ekotně ?se usměrňujících“ úst?edních organisaci německého filmu, hned v prvních dnech hakenkrajclerského re?imu — zejména tu nutno vzpomenouti pověstné ?e?i ministra propagandy dra Goebbelse ve Sportpalastu, v ní? tento nejvy??í pán a vládce německé kinematografie okázale zd?razňoval nutnost zv??ení úrovně německého filmu na stupeň umělecké v?znamnosti Eisensteinova ?K?i?níku Potěmkina“ — o?ekával ostatní svět se samoz?ejm?m zájmem, jak?m zp?sobem si dr. Goebbels vynutí toto jím po?adované zv??ení umělecké úrovně německé filmové produkce. Nejenom ?e nebyl vytvo?en ani jedin? umělecky záva?n? ?i alespoň záva?něj?í film, schopn? representovati filmovou práci ?probuzeného Německa“ doma a p?edev?ím v cizině, ale i bě?n? obchodní pr?měr naprosto zklamal v?echna o?ekávání. Noví lidé, vět?inou zneuznané veli?iny z let minul?ch, nevnesli do německ?ch filmov?ch ateliér? ani nov? duch ani nov? um. ?ili a tyli jen ze star?ch námět? a ze star?ch forem a dodnes se nedostali dále ne? k vě?nému opakování a rozmělňování vídeňsk?ch operet a spole?ensk?ch veseloher. Není proto divu, ?e vytrvale klesá zájem ciziny o toto umělecky i obchodně stále méně lákavé německé zbo?í. V?znam německého filmu ve světovém filmovém obchodu stále upadá. Na o?ivení tohoto ochabujícího zájmu ciziny o úpadkov? německ? film si nyní vymyslel v?dy agilní dr. Goebbels Světov? filmov? kongres (obvyklé ozna?ení ?mezinárodní“ se zdálo b?ti asi slab?m), uspo?ádan? koncem dubna v Berlíně.Tento kongres je dnes ji? skon?en a 1000 oficiálních delegát? ze zahrani?í a 200 zahrani?ních noviná?? se ji? zase rozejelo do sv?ch domov?. Av?ak zástupci Anglie a Holandska v poslední chvíli své p?edem ji? ohlá?ené oficiální delegace odvolali. (Amerika svou delegaci v?bec nep?ihlásila a Sovětsk? svaz nebyl pozván.) T?i země s největ?í a jistě i nejzáva?něj?í filmovou produkcí se tedy berlínského filmového kongresu neú?astnily, ?ím? se tento ?světov?“ kongres rázem mění na zále?itost lokálního v?znamu, jí? dělalo ?tafá? 25 oficielně zastoupen?ch zemí, vět?inou jen zemí filmy konsumujících bez v?znamněj?í vlastní produkce, bohu?el v ?ele s 39 delegáty francouzsk?mi a — 67 delegáty z ?SR. Zástupci ?sl. kinematografie, tito vě?ní vasalové filmového Berlína, jeli tedy na tento Goebbels?v propaga?ní podnik ve skute?ně ?imposantním“ po?tu a byli zde nejpo?etněj?í delegací. Z na?ich filmov?ch pracovník? a filmov?ch obehodnik? m??e mít opravdu Hitler radost: nejenom, ?e poctivě zkonsumujeme 95 procent hakenkrajclerské filmové produkce, nejenom, ?e se rádi i ve vlastní filmové produkci p?izp?sobujeme směrnicím, diktovan?m berlínsk?m ministerstvem propagandy (arijsk? paragraf pro německé verse), ale my rádi p?i ka?dé p?íle?itosti co nejnápadněji projevíme berlínsk?m pán?m i uctiv? obdiv a nad?en? potlesk, a to i tehdy, kdy? se v o?ích ostatní ciziny i samotn?ch Němc? dokonale zesmě?níme.O samotném kongresu jen mal? citát zpravodaje ?Filmové politiky“ (odborného orgánu ?Filmové Unie“ ?sl. filmov?ch pracovník?) ?úspě?ného“ herce, autora filmu ??ivot vojensk? — ?ivot vesel?“, v?udyp?ítomného agilního ?representanta“ ?sl. kinematografie na filmov?ch festivalech a kongresech, ?spolupracovníka“ sovětského re?iséra A. Dov?enka. prvního a dosud jediného ?sl. filmového stipendisty atd. Ladislava Broma:? ... ve své nádherné ?e?i... ministr dr. Goebbels neúprosně a up?ímně prozradil, jak? není sou?asn? evropsk? film, pro informované hlavně film německ?. Udivil nás podrobnou znalostí a strhl 3000 filmov?ch odborník?.kte?í p?i?li na slavnost zakon?ení kongresu, několikrát k bou?livému souhlasu. Tich?m hlasem a koncentrovaně evokoval své zralé názory a v deseti minutách pou?il v?echny konference a komise, které se pachtily a pracně se lepily se sv?mi memorandy.“Za tento referát si jistě zasluhuje pan Ladislav Brom p?iznání titulu ??estného úderníka“. Musíme mu v?ak b?ti vdě?ni i my, kter?m tak jasně vylo?il smysl berlínského filmového kongresu. O sna?ivé protektory sv?ch pochybn?ch filmov?ch produkt? má tedy dr. Goebbels u nás nanovo dostate?ně postaráno. ?roveň dne?ní německé filmové produkce je dostate?ně jasně osvětlena tím, ?e ze t?í na kongresu p?edveden?ch film? ?tak zvané vrcholné německé produkce“ (slova pana Broma) byl jedním filmov? dokument sjezdu národně socialistické strany, kter? je (opět podle Broma) ?tak tvrd? v k?í?i, ?e dovede uchvátit! pouze pr?měrného diváka“, druh?m teatrální ?Svatá Johanka“ a t?etím podpr?měrná filmová veselohra s Anny Ondrákovou — ?Velk? úklid“ — o její? ?kvalitách“ se m??e i u nás kdokoliv p?esvěd?iti, chce-li na to ov?em obětovati nějakou tu korunku.Francouzi mohou svou nerozvá?nou ú?ast na berlínském filmovém kongresu omluvit! ?áste?ně alespoň tím, ?e se ú?astnili po?etn?mi delegacemi, veden?mi rovně? p?edsedou jejich svazu filmového obchodu Charlesem Dellacem i loňského filmového festivalu v Benátkách a nedávného filmového festivalu v Moskvě; jsou tedy jaksi nestranní. Na?i lidé hledají ov?em spásu jen v Berlíně!Jar. Bro?.Německá vysílací stanice a co má dělatSotva?e tiskem pro?la zpráva, ?e má b?ti z?ízena německá vysílací stanice, u? p?ispěchala ?Bohemia“ s d?raznou radou, ?e tato vysílací stanice musí b?ti p?ísně nepolitickou. ..Bohemia“ p?ipou?tí, aby taková stanice informovala na?e Němce o ?eskoslovensk?ch poměrech, kdyby v?ak?měly b?ti kritisovány nebo dokonce sni?ovány instituce a poměry v cizích státech, bylo by nutno p?ed takov?m po?ínáním d?razně varovati. Takové věci si m??e dovoliti Francie jako velmoc se sv?m ?trasbursk?m vysila?em, ne v?ak ?eskoslovensko, jeho? zahrani?ní politika, jak stále sl?cháme z povolan?ch míst, má pouze jeden cíl, toti? ?iti se v?emi sousedy v míru a p?átelství. Není pot?ebí zvlá?tního bystrozraku, abychom si uvědomili, ?e nevlídnosti tohoto druhu byly vráceny stejnou mincí na halé? a na pfenig.“Jistě nová rozhlasová stanice pro Němce nebude úto?iti na státy sousední. Ale i pro německou stanici bude platiti to, co ?ádáme od celého na?eho rozhlasu: aby si uvědomil svoji povinnost k demokracii a státní demokratické my?lence a aby sv?m dílem a sv?m zp?sobem p?ispěl k dobré a ú?inné propagandě. Na tomto poli ?eká ná? rozhlas je?tě velmi mnoho práce. Ale zdá se, ?e právě tato práce by se ?Bohemii“ nelíbila. Nesly?eli jsme nikdy, ?e by ?Bohemia“ kdy psala proti ?í?sko- německému rozhlasu, ale sly?íme ji ji? pro budoucnost a do zásoby protestovati proti tomu, aby p?í?tí německá vysílací stanice ujala se propagandy demokracie i mezi na?ím německ?m obyvatelstvem. Proto prohla?uje ?Bohemia“, ?e ?politika m??e b?ti v rozhlase jen p?ídavkem, kter? se smí podávati poslucha??m jen v mal?ch dosách“.?Bohemia“ tu neradí k ni?emu jinému, ne? aby ná? německ? vysila? podával německ?m poslucha??m demokracii jen po ?dibe?kách, pokud mo?no nejmen?ích. Za ?Bohemií“ stojí p. posl. Roscbe a ten v poslední době se svou skupinou p?e?el k Henleinově Heimatsfrontě. Rí?skoněmeck? rozhlas velmi věnuje pozornost Henleinově H-imatsfrontě. ?Bohemii“ nikdy nebolelo, ?e ?ískoněmeck? rozhlas se tak stará o na?e Němce. Jest v?ak nervosní, kdy? si pomysli, ?e nová rozhlasové stanice u nás by promlouvala k Němc?m o demokracii. V. G.Automobil na pra?ské uliciOb?as ?ítáme v novinách statistiky vzr?stu ?eskoslovenského automobilismu. B?vá nad tím ohromná radost, kdy? za rok p?ibude nějak? ten tisíc voz?: ?eskoslovensko se mo- torisuje, volá se nad?eně, a vjm??lejí se v?emo?né argumenty, aby se dokázalo, ?e to je?tě daleko nesta?í. S hr?zou bezbranné oběti ?ekám den, a? se opravdu zmotorisujeme tak, jako západní státy, nebo? mi nezbude nic jiného, ne? nadobro opustit Prahu. Jak?msi záhadn?m ?ízením osudu toti? u nás ji? dávno proniklo poznání, ?e rozvoj automobilismu p?edpokládá rozvoj dobr?ch silnic, ale docela v plenkách z?stalopoznání, ?e velké mno?ství automobil? pot?ebuje i rozmach dob?e upraven?ch a ?ist?ch ulic. ?isté a bezpra?né ulice v Praze stále je?tě nemáme a jistě nebudeme mit ani za dvacet let, proto?e se tak brzy nedá dohnat to, co jsme zanedbali S ka?d?m nov?m vozem stoupá utrpení pra?sk?ch chodc?. Pro?? Proto?e auta ví?í hrozné mno?ství prachu. Pro? je na ulicích prach? Proto?e je nedostatek vody a proto?e ulice vypadají v podstatě jako p?ed padesáti léty — jezdí se po ko?i?ích hlavách. Pro? je nedostatek vody a pro? je technika pra?ské úpravy ulice daleko za jin?mi civilisovan?mi městy, nedovedu ?tená?i vysvětlit. ??ední vysvětlení by patrně uvedlo nějaké finan?ní, technické a snad i metafysické p?í?iny. My jsme positivisti?těj?í a hledáme je zpravidla v nějaké osobní neschopnosti. Zdali se ta neschopnost nachází jen v hlubinách pra?ského magistrátu ?i zdali by bylo t?eba p?i jejím hledání badat i v ústrojí státních ú?ad? a politick?ch stran, nechceme rozhodovat. Faktum je, ?e máme hrbolaté ulice a na nich plno ne?istoty. Ta není patrna uprost?ed jízdní dráhy, kde ji automobily pe?livě rozví?í do vzduchu, n?br? p?i kraji, tedy právě v těch místech, kam nedosáhné ?ádné strojní ko?tě — toto p?í?erné pra?ské za?ízení — ale jenom voda. Běda chodci, je-li někter? v?z nucen zajet a? ke kraji chodníku! Na?e silnice nám pr? dělají p?ed cizinou málo cti. Lep?í toto málo ne? ono nic, které nám v oboru cti p?sobí pra?ské ulice. Ty jsou tak pr?kazn?m dokumentem na?í technické zaostalosti, ?e cizinec, kter? má smysl pro spojitosti, u? dál nepátrá. Snad by v nyněj?ích volbách mohla některá strana v Praze kandidovat na program úpravy ulic. Mo?ná, ?e by to nebylo tak ?patné heslo.2.Ministr m. sl.Byl jsem p?ed několika dny svědkem roztomilého v?jevu. V jisté korporaci p?e?tena byla zpráva pro noviny, zmiňující se o ?lenu korporace sch?zi p?ítomném, kter? b?val ministrem. Ozna?en byl ve zprávě jako ministr mimo slu?bu. K tomu dot?en? pán podotkl: ?B y 1 jsem ministrem, ale u? jím nejsem; jsem tím, ?ím jsem b?val d?íve. Prosím, abyste ozna?ení ?ministr m. sl.“ vynechali.“ Stalo se ov?em podle jeho p?ání. Kone?ně se tedy na?el mu?, kter? nestojí o titul, rovnající se t. zv. sklepnickému doktorátu — kdo toti? p?ijde na universitu, b?vá v kavárnách a restauracích oslovován ?pane doktore“. Pán, o něho? jde, se ani nepod?ekl obratem ?jsem jenom tím, ?ím jsem b?val d?íve“. Ne, pěkně to pověděl: ?Jsem tím, ?ím jsem b?val d?íve.“ P?esto, ?e byl jedním z na?ich nejlep?ích ministr?, necenil si své ministerské funkce v??e, ne?li svého vlastního povolání. P?i v?í skromnosti ve zp?sobu, jak?m ministersk? titul odmítl, projevil sebevědomí mu?e, kter? se p?i?inil, aby v ?ivotě ně?ím byl a ne aby se ně?ím stal...Ozna?ení ?ministr m. sl.“ je kus starého raku?áctví. V Rakousku ministr byl ?pod pensí“, byl tedy po svém propu?těni pensiovan?m ministrem, a proto?e si císa? v propou?těním vlastnoru?ním listu vyhrazoval jeho ?Wiederverwendung“, byl skute?ně mimo slu?bu, ú nás v?ak je ministr smluvním ú?edníkem, kter? si po odchodu z ministerstva m??e sice dáti natisknout! na své nav?tívenky ?b?val? ministr“, ale mimo slu?bu není.V ústavním v?boru byl jsem proti názvu ministr a navrhoval jsem podle anglického vzoru název ?sekretá?“. Znám na?i titulní mánii, které jsme podle německého vzoru propadli, a p?edvídal jsem, ?e u? pompésní ozna?ení ?ministr“ bude p?í?inou velkého shonu po něm. Nebo?tík Prá?ek mi sarkasticky namítl: ?To u? navrhněte titul ?adjunkt“, aby nás nerozeznali od nějakého lesního adjunkta.“B?val?ch ministr? běhá u nás p?es padesát. Viděl jsem i nav?tívenku ?cho? ministra m. sl.“ — zní to slavnostněji ne?li na p?íklad cho? mistra truhlá?ského nebo krej?ovského, t?eba?e ten mistr byl dobr?m ?emeslníkem, kde?to jako ministr snad nestál za nic. Kdy? u? jsem u těch titul?: Pro? se vět?ina ?len? Národního shromá?dění p?edstavuje ?poslanec nebo senátor X“? Co? pak mají p?í?inu styděti se za své ob?anské povolání? ?lověk, aby se teprve ptal — a ja jsem tak zlomysln?, ?e se v?dycky hned zeptám — ??ím jste takto?“ Bo?í?ku, jak se to z někter?ch tě?ko dostává! Měl jsem p?íle?itost setkati se s několika anglick?mi poslanci, ale ?ádn? se mi nep?edstavil jinak ne?li Mr. Thomas nebo M. Jowitt. A Jowitt byl Attorney General, tedy nějak? pán! Kdyby se u nás poslanci cítili stále tím, ?ím byli p?ed sv?m zvolením, nelou?ili by se tak tě?ko s mandátem, jako se lou?í dnes. Kdy? jsem ode?el z Národního shromá?dění, ani mi ve snách nep?ipadlo, ?e bych byl ně?ím méně, ne?li kdy? jsem byl jeho ?lenem. ?lověk si musí zakládati na sobě a ne na titulu.Dr. V. Bou?ek.7232651463040Drzhy paxe redaktore,Drzhy paxe redaktore,25673051405255Pa?í?, v dubnu 1935,Pa?í?, v dubnu 1935,politikaMilo? Vaněk:P?ed volbami — o volbách: - jste. abych napsal pro ?P?ítomnost“ ?íkání o volbách s : izaz?ch kandidátkách. Okolnosti dovolily, abych Vá? ptdn?t realisoval, jak vidíte, z Pa?í?e. Ze země, která má ires za sebou ?edesát let t?etí republiky, ?edesát nep?e- tr?it?ch let parlamentní soustavy. To mi uspo?ilo inspiro- vat se jen ideologií a poti?těn?m papírem. Kladu toti? Va?e otázky zdej?ím lidem, kte?í pro?ili kus francouzské demokratické a socialistické politiky, sekretá??m, publicist?m a poslanc?m. A zde máte pr??ez jejich odpovědí:Francouzské zku?enosti s vázáními s nevázaností.Monsieur, u nás v ?echách je spousta lidí, dobr?ch lidí a p?esvěd?en?ch demokrat?, kte?í se domnívají, ?e demokracii schází nějak? jin? a lep?í zp?sob volení, dokonalej?í zp?sob v?běru poslanc? . . .U nás jsou takoví lidé také.Zejména je u nás plno nálad proti vázan?m kandidátkám.U nás zase proti nevázan?m kandidátkám. Ale té náladě propadají hlavně mladí; ze star?ch jen ti, kdo? mají krátkou pamět.Jak to?Inu prostě: měnili jsme od roku 1875, co platí dne?ní ústava, volební ?ád u? ?ty?ikráte. Vyzkou?eli jsme princip majorisování v individuálních volbách, r?zné volební geometrie a vázané kandidátky, zkou?eli jsme r?zné soustavy a kombinace ve volbách parlamentních i obecních, a v?sledek je v?dycky t??: ne? uplyne deset ?i patnáct let, v?dycky se nahromadí v jednotliv?ch politick?ch skupinách tolik roz?arování z onoho volebního ?ádu, kter? je zrovna v platnosti, ?e zase zapo?ne agitace pro nějak? nov? ?ád, pro novelisaci, pro obrat, pro spásu, pro — novou ilusi . . .A co byste tedy doporu?il Francii nyní? P?ál byste si změny volebního ?ádu?Na?e reforma z roku 1919 zavedla majorisaci p?i relativně vázan?ch kandidátkách, to jest: poměrné zastoupení bylo p?iznáváno jen v těch okresech, v nich? některá strana nezískala absolutní vět?iny. Měla-li vět?inu absolutní, hlasy men?iny se v?bec nepo?ítaly. Tento mechanism zp?sobil, ?e ve volbách roku 1919 zvítězila drtivě pravice a ?e roku 1924 zvítězila neméně drtivě levice. Roku 1928 byla pak zase znovu zavedena individuální volba.Jaké jsou v?hody vázanosti a jaké jsou v?hody individuální volby?Vyjád?il bych to tak: oba zp?soby jsou demokra- ucko-republikánské. V teorii se ov?em zdá, ?e vázanost íjej-- p?í?inou je vlastně umo?nění co nejspravedlivěj- sih:. to jest poměrného zastoupení men?in) je demo- ±mau?tě;?í ( podle zásady: v?ecko, co politické nohy má,i sebe nepatrněj?í strana, měj? svého po- = .s--:í v parlamentě . . .). V teorii se dále zdá, ?e naopak mmvtduálm volby umo?ňují, aby se dostalo mandátu schopněj?ím individualitám.Alé v praksi?V praksi je tomu jinak. V praksi vázanost vede k tomu, ?e volební zápas individualit je p?elo?en z ve?ejnosti do zákulisí stran. ?e o po?adí na kandidátkách, t. j. o tom, kdo se dostane do parlamentu, rozhodují jen v?koné v?bory stran, t. j. prakticky jen jejich vedoucí trojka ?i pětka — úst?ední tajemník, p?edseda a někdo z ?vedení“ strany. ?e volby osob jsou z devíti desetin hotovy u? měsíc p?ed volebním termínem a ?e sám volební akt u? nerozhoduje, které osoby budou poslanci, n?br? jen kolik která strana bude mít poslanc?. To je ta byrokratisace stran, to je stav, kdy poslance sice volíme p?ímo, tajně a v?eobecně, ale pro ně samy bychom měli znovu vybojovávat p?ímé a tajné hlasovací právo, aby byli poslanci ve svém rozhodování v parlamentě stejně svobodni, jako jsou voli?i ve svém v?konu práva volebního.A co nevázanost, individuální volba?Je vět?inou jen zdánlivá. Bez podpory strany kandidát jen z?ídka m??e zvítězit. Individuální volby jsou zase jen volbami stran — s v?jimkou několika velk?ch a autoritativních mu??, kter?m strany stejně uhnou, a s dal?í v?jimkou několika kandidatur, které sice si uchovají nezávislost na stranách, ale za to se propadnou do závislosti na finan?ních velmo?ích — na bankách a pr?myslu. Volby jsou otázkou aparátu a peněz, ?ím dále tím více aparátu a tím více peněz — na sch?ze, auta, letáky, rozhlas, tisk, agitaci — ěím více techniky na sdělovacích spojích, tím více peněz je t?eba. Je to vidět v Americe, v Anglii, u nás — a snad u? i u vás v ?eskoslovenské republice?Ano. Ale vy zde ve Francii máte dnes individuální zp?sob volby. Není p?ece jen lep?í ne? jiné zp?soby? Není volební zápas jasněj?í a ?ist?í, kdy? v něm musí ka?d? mu? sám zápasit o svou autoritu? Není to p?ece jen demokrati?těj?í zp?sob? Jistě máte pravdu, ?e v individuálních volbách je kandidát odkázán na podporu stranického aparátu, ale po volbách, ve své parlamentní ?innosti p?ece jen není tak svázán a má mo?nost roz- hodovati se podle vlastního svědomí?Snad. Jen?e kdo pak je zkrácen, je — republika.Jak to?Individuální a nemajoritní volby nám sice uvolnily poslanecká svědomí, ale zato nám rozbily slo?ení parlamentu na takovou spoustu drobn?ch frakcí, ?e b?vá tě?ko sehnat nějakou vět?inu, která by vládla. Vě?né starosti o vět?inu. Vě?né kupování vět?iny. Nevím, jistě republiku nestojí víc po?ítáno v milionech frank?, mu- sí-li vláda vykupovat ka?dé d?le?ité hlasování (rozpo?et atd.) koncesemi na ú?et státní pokladny, to jest na ú?et poplatník?, ne? kdyby vládly strany. I korupce by snad byla men?í.Jak si to p?edstavujete?Korumpovat celá vedení stran je p?ece v?dycky nesnadněj?í, ne? korumpovat jednotlivce.Kdo vlastně u vás ve Francii nejvíce tou?í po zavedení vázan?ch kandidátek?Krajní pravice. Ta by mohla vázaností trochu zv??it po?et sv?ch mandát?, kdyby ov?em vázanost nebyla spojena s principem majorisace a byla p?ísně poměrná jako v ?SR — nebo? bohat?ch a reak?ních je v?dycky men?ina. A také komunisté. Těm zase se líbí, ?e by mohli vázan?mi kandidátkami leh?eji zmáhat své p?íli? individualistické úchylká?e.U nás je pravice teoreticky, proti vázan?m kandidátkám.Vě?ím, ?e opravdu jen teoreticky. Prakticky asi jen hledí vyu?ít nálady voli?stva, která se nashromá?dilau vás proti vázanosti proto, ?e máte ten systém u? oatnáct let, a jinak ve skute?nosti je naopak vázan?m kandidátkám ráda, jako ka?dá partaj?Soustru?í se kop?tko k botám ji?hotov? m?Zajisté. Rozumím-li vám dob?e, jste p?esvěd?en, ?e není absolutně lep?ího ?i správněj?ího zp?sobu volby schopn?ch politik?, ?e obě soustavy, vázané listiny i individuální volby, mají své p?ednosti i vady a ?e p?ibli?ně za patnáct let se u vás v?dycky vznítila ?ivelná oposice proti onomu zp?sobu, kter? právě byl v platnosti? Jsou to tedy jen v?kyvy nálad? Nebo snad je to hlub?í zákon?Obojí. Mám-li se pustit na pole teorie, ?ekl bych, ?e to u? je v samé povaze demokratického z?ízení, ?e je to jakási zákonitost demokratické dynamiky v?vojové.Aha, chápu, objevili ji u? p?ede dvěma tisíci lety ?ímané: rerum novarum cupiditas? pouhé ba?ení po novotách? jen touha po změně? A nic víc?Neberte to tak zlehka. Konec konc? m??e b?t toto staro?ímské subjektivistické dějinně filosofické schema, mluvící o vě?né touze lidského rodu po ně?em velikém, novém, pro na?e uva?ování o ?jediné demokratickém volebním ?ádu“ zrovna tak plodné, jako kterékoli jiné kopyto, na ně? jsme se kdy pokou?eli nará?eti boty lidského konání . . . Nebo snad by vám byla milej?í ko- p?tka objektivistická? Snad dialektická? Heglova nebo Marxova? Nebo snad heterogonie ú?el? starého Pico Verulamského ?i Wundta?Prosím, ra?te nejlépe podle vlastní volby, nejsem zdej?í . . .Děkuji, volím tedy jako schema vysvětlení ?touhu po novotách”, o ní? se zmínil jist? star? ?ímsk? pán u? p?ede dvěma tisíci lety. V generálním patentním ú?adě světa, kter? — doufám — bude jednou z?ízen v ?enevě, by se objevila hrozná vět?ina v?ech ideí, které pova?ujeme za nové, jako plagiáty. Zejména to platí o ideách politick?ch. Kolektivní vědomí lidstva podr?í v paměti men?í události deset měsíc?, a velké — osm ?i deset let. To je maximum. V?imněme si, ?e první filmy, zobrazující aspoň trochu realisticky světovou válku, se nesměly objevit na evropsk?ch i americk?ch plátnech d?íve ne? roku 1926 — d?íve toti?, za ?erstvé paměti by jich byly nervy ú?astník? v?bec nesnesly. P?i tak dobré paměti, ;akou má dne?ní pr?měr civilisovaného lidstva, je po- chopitelno, ?e nálady, p?edstavy a iluse politické se dosud nejen st?ídají, n?br? také opakují. Zvlá?tě pak vydatně podporuje to opakování onen zp?sob na?í inspirace z dějin, kterého se dostává soli země, na?í inteligenci, ve zp?sobu vyu?ování dějepisu ve ?kolách. To je p?ímo vybran? zp?sob uspávání demokratické paměti, která ; y měla b?t citlivá aspoň pro posledních stopadesát let evropsk?ch dějin — od na?í revoluce . . .Souhlasím. U nás také.V?imněme si, ?e v?bec nemáme srovnávacích dějin demokracie evropské i americké, ?e sociologicky orien- : zvan? dějezpyt je bu? ve psí nebo v rukách sarlatan?, ?e neexistují slovanské dějiny demokratick?ch revolucí, ?e existují jen více ?i méně improvisovaná tápání v hes- le-ch. která se stávají v?d?ími — a vy se za těchto okol-;:? nechcete spokojit vysvětlením starého ?ímského : ráva ? A p?ece je v něm víc, ne? se zdá na první pohled. Nebo? kdo ba?í po novotách? Ten, kdo má stále touhu ravět v?dy znovu. Kdo nemá paměti, kdo nepoznává, ?e jeho úkolem je dobudovat, nikoli po?ád znovu kopat základy, kdo ví, co u? má definitivně hotovo a kde je t?eba jen nového patra, p?ístavby, v?tahu, spoj?, vnit?ního za?ízení.Jde o v n i t ? n í ? i v o t d em ok r a t ic k? c hinstitucí.Prosím, vynechme vnit?ní za?ízení! Pat?í k němu snad také klubovky a auta, věci nepopulární . . .A to zrovna nejde! V?dy? právě ono je jádrem mého p?íměru — v?dy? jde nejvíce o ten ka?dodenní, mezivolební, stál? ?ivot uvnit? demokratick?ch institucí, uvnit? stran, uvnit? ú?ad?, uvnit? university, uvnit? spolk?, uvnit? odborov?ch organisací — tam je nejvíce t?eba dbáti ?jediné demokratického zp?sobu“! Nebo?, bude-li tam dbáno, ideální volební ?ád bude nám p?idán tak?ka u? samo?inně . . .Snad ne?Ale ano. Chtěl jsem sv?m odbo?ením do dějinné filosofie ?íci, ?e dokonalej?í zp?sob volby sv?ch zmocněnc? zákony uznávajících budeme míti tehdy, a? je?tě vět?í ?ást, silněj?í vrstva lidského pr??ezu, ne? je tomu dnes, bude odolněj?í proti náchylnosti, s ní? propadá dnes rozvrat?m do star?ch pověr a ilusí a absolutismu. A? dovedeme myslit konkrétněji o tom, co dělat, méně katolicky, méně totalitámě, n?br? právě konkrétně: kdy? dělat, tak co, kdo a jak má udělat a v jakém ?ase, a co a kdy se mu stane, zneu?ije-li moci mu svě?ené, a udělá-li něco jiného, jinak a později. .Je to opravdu jen tak jednoduché?~ Jednoduché? V?dy? to? p?ece věc ze v?ech nejtě??í a nejslo?itěj?í: jak organisovat kontrolu a jak odpovědnost v demokracii, kontrolu konkrétní a odpovědnost konkrétní.Bylo snad leh?í organisovati tuto kontrolu a odpovědnost d?íve, za absolutismu?Netva?te se tak naivně, pane kolego, — ach, promiňte, u? rozumím: to je otázka technická? pro ?tená?e? Nu, budi?, odpovím: v tom právě p?ec spo?ívá absolutism dědick? i plebejsk? (z milosti bo?í i z v?le diktá- tor?), ?e není v?bec kontroly a odpovědnosti, n?br? jest jen v?le, zv?le a pak, po letech, bankrot, katastrofa, ?ili nová revoluce.Odpus?te, tentokrát se ?echoslovák vrací k věci méně globální: máme tedy změnit sv?j volební ?ád?Jen dvě věci: lid a stát.Máte jej u? dlouho? Patnáct let? Tak změňte. Ale vězte p?i tom: ?ád sám nerozhoduje. Po dal?ích patnácti letech jej budete měnit znovu. V demokraciích na?eho století se konec konc? zredukují v?ecky ideje o uspo?ádání věcí obecn?ch na dva základní pojmy a na dvě organisace: démos a republika. Lid a stát. Demokraté a republikáni. Lidská práva a psaná práva. Nováto?i a konservativci. Podívejte se na Ameriku: tam jsou vlastně jen dvě politické strany, demokraté a republikáni, lid a stát — pokud mám na mysli krystalisaci idei, krysta- lisaci politick?ch p?edstav. Obě ty strany mají ov?em své skupiny vládnoucích banké?? a sv?j sekretá?sk? aparát, kter? ur?uje jejich cíle a taktiku, ale mne v této souvislosti zajímá jen co obě strany samy o sobě lidu tvrdí, mají-li naprostou jeho obraznost k sympatiím, k p?ivr?enectví, k akcím, k politické spolupráci. Co jim zbylo tvrdit, kdy? opustily sv?j b?val? totalitní, katolick? zp?sob my?lení? ?e jsou jen dva partne?i v mc-děrní politice, na jejich blahu zále?í: lid a stát. Lid a jeho stát. Jeho? Stát je leckdy v svém rozhodování lidu tak cizí, jako by byl z Martu, z Měsíce, z jin?ch kon?in nezemsk?ch. Ale jen zdánlivě. Jen tenkrát, kdy i demokratick? stát porou?í, aby lid umíral v jeho slu?bě. Kdy lid má pochybnost, zda slu?ba státu — v?etně té smrti — ie opravdu slu?bou sobě samému, to je zase iidu.— Znám i jiné p?ípady, kdy stát je v svém rozhodován: lidu ?mar?ansky cizí“?Na p?íklad?Má-li sice demokratick? parlament, ale starou vrchnostensky sm??lející správu, byrokracii.Aha, myslíte na povále?né Německo, na Rakousko?Opravdu? Inu, nebylo by divu. Ani my, Francouzi, nejsme je?tě hotovi s budováním opravdu demokratické správy státní. V?dy? je?tě od roku 1898 jsme bojovali desetilet? zápas o dreyfusiadu, zapas s feudální a reak?ní byrokracií — stodeset let po své veliké revoluci — a ideje roku 1789 je?tě po?ád nejsou dosti d?sledně zakotveny ve v?ech odvětvích na?í správní inteligence.— Pěkná vyhlídka pro nás, nemyslíte?Která vyhlídka?Va?ich stodeset let. Kdybychom i my měli tak dlouho ...Ne. Pro? byste měli? Jste země daleko pr?myslověj?í, ne? jsme byli my je?tě roku 1898. Jsou jen dva velcí demokratisáto?i světa — kromě velk?ch demokratick?ch mozk? — a sice: mo?e a pr?mysl. Velk? oceán s kolonisací a velk? pr?mysl — to jsou dva veliké pracovní úkoly, které nutí k sebedisciplině, která je první podmínkou jakékoli samosprávy ...A k racionálnosti a my?lení a k mravnosti kolektivní ...vAno. I k té mravnosti, to jest odpovědnosti. A take k vět?í dávce racionálního my?lení — t?ebas i v tom v?běru poslanc? — k men?í pověr?ivosti, ilusivnosti, k men?ímu podléhání demagogii a hol?m tvrzením hesel a slib?. Ale v tom i nás i vás o?ekává je?tě hodně práce. Nebo? p?edstavme si: kdyby ?lenové stran byli bli??í ideálu, byly by blí?e ideálu i jejich, a? jakkoli vázané kandidátky. Kdyby pr??ez ob?anstva byl bli??í ideálu, byli by bli??í ideálu i jeho poslanci, volení volbami individuálními. ?ili: nikoli zp?sob volení, n?br? schopnost volit jest nám zlep?ovati.Není v tom p?íli? nevíry v dne?ní demokratická z?ízení, toti? v dne?ní schopnosti lidu v?bec?Není. Demokracie je také nejen vládou lidu, lidem a pro lid, n?br? formou zrání, stále intensivněj?ího zrání k sebesprávě, formou, z ní? nete?e krev a’ která nepl?tvá i hmotn?mi statky k jin?m ú?el?m ne? k blahu v?ech. V?ecky jiné formy, formy absolutism? ?jsme“yzkou?eli u? v p?edcházejících staletích, ba tisíciletích — byly co do krve i peněz relativně dra??í, hrozně dra??íAle jak chcete stupňovat ?schopnost volit“ p?i sou- íT2vě vázan?ch kandidátek, kde v?běr provádí jen stranická byrokracie?..Schopnost volit“ musí znamenat nejen ú?ast na volebním aktu jednou za t?i ?i za ?est let, n?br? vy??í míru poliúcké aktivity v?ech schopn?ch a inteligentníchv ?: .; -?civciební, ve stranách, v ú?adech, ve ?kolách, v samosprávě, v?ude, kde jde o věci obecné. Jen slu?ba a boj, stálá slu?ba a stál? boj. . . Není jiné cesty. Nem??e b?t jiné cesty — v demokracii.R. Dupuis a A. M ar c:Mláde? Evropy ii.politicky vyjad?uje se tato nevíra mladé anglické gene- race několika nov?mi proudy ideov?mi. Mladí Angli?ané unikají v?em nástrahám kultu dav? i v?í mystice rasové, jim? podlehla mláde? ruská, italská a německá. Velkého zájmu se do?kaly názory Harolda Laskiho, jen? ve své právní teorii zd?razňuje poslání státu ve slu?bách jednotlivému ?lověku, naproti bě?n?m evropsk?m ideám etati- stick?m: zd?razňuje zájem o skute?ného ?lověka a zájem o ?ivot vzne?eně pojíman?. ?ivé jsou i snahy o sociální pomoc ve formě nábo?ensky zalo?en?ch organisací Pod vlivem D. H. Lawrence je silné hnutí proti industrialismu, je? se sna?í znovu vybudovati p?ím? styk ?lověka s p?írodou prost?ednictvím renesance ?emesel. Zní to trochu naivně, ?teme-li, ?e tito mladí lidé se u?í sami tkáti, vyrábějí si hrnce z hlíny, vy?ezávají ze d?eva: získávají tím pr? styk se základními realitami ?ivota. Podobn?m duchem jsou vedeny noclehárny pro mláde? ?The youth hostel association“, tábory pro nezaměstnané ?Grith Fyrd Camps“, které organisuje ?Order of Woddnaft Chivaly“ a pod.Oswald Mosley vyvolal povrchně politické hnutí, je? svádí mláde? rozněcováním instinkt? imperialistick?ch, no?ením uniformy s ?ernou ko?ilí, symbolem ?ímsk?ch svazk? — zatím co v?dce ko?il zelen?ch, major Douglas, se sna?í postaviti spole?nost na nov? základ reformou platidel. Skupina mláde?e je organisována pod heslem ?New Britain“ a vydává úspě?n? t?deník stejného jména a ?tvrtletní revui ?New Europe“: jejich snahou je p?eklenouti rozpor mezi jednotlivcem a kolektivem, spojití snahy individuální se sociálními, egoistické s altruistick?mi. Kter?m směrem povede cesta mladé anglické generace ze v?ech těchto ideov?ch kvas?, je tě?ko mo?no ?íci.Giovinezza, Giovinezza.Po této ukázce, jak ?ije a zápasí mladé generace ve státě nejstar?í demokracie, v?imněme si problém? mlad?ch ve státě první evropské fa?istické diktatury._ Podíváme-li se podrobně na mláde? sovětskou, p?esvěd?íme se, na rozdíl od v?eobecného kli?é, ?e tato mláde? není revolu?ní, n?br? konformistická, a ?e není internaciona- listická, n?br? nacionalistická. Mláde? italská není o nic méně konformistická, je v?ak je?tě nacionalisti?těj?í. Kromě toho je zaujata proti západní Evropě ze stejn?ch d?vod?, z nich? byli kdysi sansculoti zaujati proti Evropě monarchistické: mláde? italská toti? má názor na ?lověka, spole?nost a cel? ?ivot naprosto protich?dn? modernímu typu západnímu, názor naprosto se p?í?ící ?evropskému duchu“. Teprve v posledních letech byl tento protiklad poněkud oslaben vlivem zahrani?ní italské politiky orientované nyní k Francii.Proti doktríně, je? ovládá mláde? italskou, a je? byla formulována v revui ?Anti-Europa“, chovala se Evropa dlouho s opovr?liv?m nep?átelstvím a s posmě?nou ned?vě?ivostí traktovala ?obrozenou“ Itálii: Itálie oplácela stejně ?sklerosní“ liberalistické Evropě a obracela se sympaticky spí?e k mladému Turecku nebo mladému hitlerovskému Německu. Teprve v posledních letech tato isolace italské mláde?e mizí: sou?asně p?ib?vá i na?í mo?nosti poznati my?lení mládí v této zemi, která se mláde?i p?ímo zaslíbila.?Itálie má v?li b?ti mladou“ je jedno ze základních dogmat fa?istického re?imu, jen? skute?ně v mláde?i na?el nejsilněj?í oporu. Cel? stát byl zbudován na mytu a na kultu mládí a jednou ze slo?ek vnit?ní italské politiky je dodávati tomuto mládí stále novou stravu, je? by udr?ovala jeho enthusiasm; k tomu v?echny ty manifestace pod ?ir?m nebem, ty parády, ty h?motné a slavnostní ob?ady. Kromě toho, ?e stát probouzí nad?ení své mláde?e, p?i?iňuje se ze v?ech sil i o to, aby kypivé síly tohoto mládí sev?el do hrází co nejpevněj?ích. Disciplina musí b?ti naprostá. To nám ukazuje ji? jednu slabost: p?es v?echno vněj?í zdání se tato disciplina manifestuje v?dycky jen vněj?kově a smě?uje v?dycky jen ke vněj?kov?m projev?m. Kategorické imperativy k mlad?m lidem jsou slabé právě tím, ?e nemají odstín?. Stát, Sociální po?ádek, Centralisace, Autorita a Disciplina, to v?echno se stalo v Itálii ú?elem samo o sobě: ka?dá z těchto kategorií se stala ně?ím absolutním, místo aby byla jen posuzována jako prost?edek smě?ující k nějakému cíli. Sám Národ se stává v tomto pojetí ztrnu- l?m blokem, tvrd?m kolektivem, p?ipomíná spí?e p?ísnou hierarchii ne?li duchovní spole?enství, v něm? by ka?d? mohl nalézti uprost?ed spole?ného dynamismu mo?nost vyjád?iti svou vlastní osobnost, tu osobnost, je? nikdy neměla b?ti posuzována jako pouh? prost?edek.Proto?e fa?ism podepsal s mláde?í, nemaje jiného v?chodiska, tento faustovsk? pakt, stala se v Itálii p?irozeně v?chova a vzdělání stejně jako v SSSR. věcí eminentně státní — jenom s tím rozdílem, ?e systém italsk? je nesmírně subtilněj?í ne? systém sovětsk?. Podle Gentileho, zakladatele nové ?koly fa?istické, sna?í se ?kola pr? ?osvoboditi osobnost mladého Itala“: tato osobnost se v?ak smí rozvíjeti jen konformě se striktní oficielní doktrínou. To je jedin? rozdíl od brutálně p?ímé metody, kterou uplatňuje sovětsk? ?diamat“ (dialektick? materialism). Fa?istická Itálie jako SSSR. vyrábějí stejně sériově mladé lidi, zde ?mladé ob?any socialisty“, tam ?mladé fa?isty“ zít?ka. Nebezpe?í pro fa?ism ?íhá právě v této konformistické v?chově, v materialismu základních institucí, ve ztrnulosti v?ech rámc?. Lidská p?irozenost obsahuje v?dycky něco, co se nedá vésti, ale vedle toho má i sklony, které se nedají vésti nik?m: v?chova tohoto druhu musí jednou vésti k odporu siln?ch individualit, vzpírajících se vněj?kovému formování, usilujících o svou vlastní v?chovu, k osudné revoltě proti konformismu, jen? není s to ani pr?měrné du?e na dlouhou dobu uspokojiti. Nebylo by divu, kdyby se vlivem podobné reakce zanedlouho u mlad?ch ?Ballilas“ nebo ?Avantgardisti“ objevila fáze nové spole?nosti. Je v nich p?íli? vnit?ních protiklad?: jednou bude t?eba vo- liti mezi Nietzschem a Hegelem, mezi hlásan?m individualismem a desindividualisa?ní praksi.Mladí jsou v?ude.Nehledě k tomu, zdá se dne?ní Itálie pro mládí zaslíbenou zemí. Mládí vládne. Mláde? pronikne v?ude, i do ministerstev a akademií, v nich? nejednou zaujímají místa sek?ních ?éf?. Dodávají této vládě rys radostnosti, jeho? si v?imne ka?d? turista. Mussolini si vysnil, snad z obavy p?ed vlastním stárnutím, pro Itálii vě?né mládí: ?Roku 1950,“ prohlásil hrdě, ?bude míti Evropa hluboké vrásky, bude stará a se?lá: jedinou zemí mlad?ch bude Itálie.“ Giovinezza, gio- vinezza, primavera di belezza...Stát tedy nále?í mlad?m: mladí v?ak zato nále?ejí státu. Podle ultrajakobínské prakse se ?ídí tito úhlavní odp?rci v?eho jakobínství: jedině stát tu má právo formovati du?i dítěte. ?e tento kult mláde?e vede někdy a? k smě?n?m d?sledk?m, o tom svěd?í kniha fa?istického pedagoga Pa- dellara, jen? fa?istickou lásku k mláde?i odvozuje a? od tradice starého ?íma, jen? byl také zalo?en dvěma mal?mi chlapci, jen? pr? bojoval s Karthagem za to, ?e se v tomto státu upalovaly ?ivé děti jako obě? zl?m boh?m...Tato ?ímská tradice je zd?razňována ve v?em; projevuje se pr? kultem rodiny, posvátností krbu, ideálem venkova (Vergilius), kultem venkovského světce, sv. Franti?ka. Ustavi?né exkurse do minulosti souvisí patrně s italsk?m smyslem pro karnevalová p?estrojení: i moderní policejní strá?níci mají helmy podobné helmám centurion? a písmena S. P. Q. R., jsou symbolem stále ?iv?m.Naproti dialektickému materialismu, jen? ovládá mláde? sovětskou, je mláde? italská ?ízena jako?to oficielní filosofií zásadním idealismem. Fa?ism ?postavil proti nárok?m ?aludku práva a povinnosti rozkazujícího ducha“. Kdy? Mussolini mluvil ke dvěma st?m tisíc?m mlad?ch lidí na náměstí Kapitolu, pravil:?Neslibuji vám pocty, ú?ady, beneficia ani hmotné v?hody. ?ádám od vás jen, abyste se zcela oddali slu?bě ideálu a povinnosti...“Spole?ně s kolektivismem fa?istické v?chovy mláde?e, doléhá na mladou generaci jako tě?ké záva?í bezpodmíne?n? etatism, kult státu jako svrchovaného posledního ú?elu v?eho. Nacionalistická a etatistická víra fa?istické Itálie na?la svou tradici ve v?roku Mazziniho z roku 1832: ?P?edchozí epocha byla obdobím velik?ch mu??: na?e doba bude epochou velik?ch národ?“. Ve skute?nosti v?ak kult státu jako skute?né existence, jako vtělení bo?ství, jako pramene v?í spravedlnosti a morálky, má italsk? fa?ism od Hegela. Fa?isté, kte?í ohnivě bojují proti ?zhoubn?m vliv?m germanismu“, ?erpají sv?j ideál hegelovské totality od německého filosofa, exaltují se pro ideu pru- ?áckého státu ...Ve svém pověstném ?lánku o fa?istické doktríně v Enci- clopedia Italiana napsal Mussolini, ?e pr? stát má vědomí sebe a svou autonomní v?li: ve slu?bách tomuto státu musí mlad? fa?ista napnouti v?echny své síly, aby byl hoden toho nále?eti k fa?istické elitě, ?je? si u?inila z he- roismu své poslání“. Za tímto nad?ením pro aristokratickou men?inu vidíme vyvstávati stíny Georga Sorela a Friedricha Nietzscheho, po Hegelovi dodává fa?ismu ?lánky víry druh? zaryt? nep?ítel: Zarathustra.Tyto ?lánky víry v?ak nejsou ve fa?ismu zastávány v?echny stejně rigorosně, naopak, fa?ism si zakládá na své ur?ité empirické pru?nosti. Proto se vnuká mladému fa?istovi i úcta k nábo?enství a k církvi, její? moc se p?ijímá jako neměnn? fakt. P?i tom v?ak církev nemá p?íle?itost p?sobiti na mladé chovance hlub?ím vlivem: mladí Italové jsou toti? vedle ?koly a university zcela postaveni pod bezv?hradn? vliv mocn?ch organisaci mláde?e. Obdobou ?rud?ch pion?r?“ a ?komsomolc?“ jsou organisace mláde?e ?Balillas“ a ?Avantgardisti“ pro chlapce a ?Pic- cole e Giovane Italiana“ pro dívky. ??elem těchto organisaci je p?sobiti na mláde? plodn?m vEvem zd?razňujícím jejich disciplinovanou p?chu. Dnes je v těchto organisacích zapsána polovina v?ech mlad?ch Ital? a Italek mezi osm?m a sedmnáct?m rokem ?ivota. Podléhají rozkaz?m d?stojník? milice a jsou vychováváni v duchu vojenském a nacionalistickém.Je tě?ko p?edpověděti, jak?m směrem se bude vyvíjeti tato miEtarisovaná mláde? italská v budoucností Jisto je, ?e vnit?ní rozpory této v?chovy vyjdou jednou najevo; ?lenové ?Balillas“ jsou pod?azováni tvrdé Ebov?E a osobnímu nátlaku, celá mláde? italská budí dnes dojem obrovského ú?ednického tělesa. Kdokoli do něho vstoupí, musí se z?íci své osobnosti ve prospěch svato?e?eného konformismu. Kult vojáka, kult hrdiny m??e degenerovati snadno v miEtarism. ItaUe, je? ze strachu p?ed změk?ujícím pacifismem vede své mladé lidi ke kultu vojáctví, m??e v nich vychovávati sou?asně i vá?né nebezpe?í pro mír. Ruku v ?uce s tímto imperialismem vojensk?m jde i nov? italsk? imperialism pr?myslov?, produktivistické veliká?ství, je? vidí sv?j ideál v amerikanismu.Základní chybou fa?ismu, jí? také mladá generace nejvíce trpí, jest postavení ?lověka naprosto do slu?eb ?ádu. Bu? fa?ism vyzraje, p?ekoná dne?ní období ?mytu vě?né mladosti“ a uskute?ní nov? ?ád ve slu?bě ?lověku, ve slu?bě duchu, nebo ztroskotá právě v této mláde?i, její? ku?, tak vá?nivě p?edstírá.?ivot a tnstltcceFrank Warschauer:Goliá? proti Davidovi(Dva roky německého bojkotu proti ?id?m.)’ Německu ?ije 65 milion? lidí. Jen jedno procento z nich jsou ?idé. Ve vědomí 30 milion? ze v?ech Němc? vyrostlo toto nepatrné procento v obrovského, tisícihlavého nep?ítele. Je tomu podobně jako u ?lověka, jen? trpí děsiv?m snem: prsty, které le?í náhodou na ?alude?ní krajině, se v jeho snech proměňují v obrovsk? balvan, jen? ho hrozí zadusiti. Německ? Goliá? bohu?el pozbyl svého jasného vědomí, a máme málo naděje, ?e by se v dohledné době opět probudil. Sténá te? ve sv?ch děsiv?ch snech, má dojem, ?e ho balvan zadusí, a blábolí ze svého sna o?klivé nadávky, je? se vyno?ují z nejhlub?ích spodin jeho minulého ?ivota. Bohu?el v?ak tento německ? obr nele?í ti?e někde v nějakém zákoutí teutoburského lesa, n?br? pozvedl se a zasahuje v?echno kolem.Ti, kte?í stojí kolem, p?ihlí?ejí napjatě, jak tento zápas skon?í. A?koliv Goliá? ustavi?ně uji??uje, ?e nechce nic jiného, ne? zahubit tohoto malého Davida, neve?í ?ádn? z pozorn?ch pozorovatel? těmto jeho slov?m. Vědí dob?e, ?e je na světě je?tě mnoho mal?ch Davidu, a ?e tito malí národové a tyto malé men?iny mají málo naděje na dal?í ?ivot, zvítězí-li v zápase tentokrát pan Goliá?.Konec iluse.Něme?tí ?idé se p?ed tím, nez Hitler nastoupil k moci, obecně domnívali, ?e antisemitismus u? v?dcové nacionálně socialistického hnutí neberou vá?ně. Odkud brali odvahu k podobn?m ilusím, není jasno. U? v létě 1930 stal se ?ivot v někter?ch krajích Německa pro ?idy hodně nep?íjemn?m. Systematicky byli bojkotováni, spole?nost se jim vyh?bala a docházelo i k tělesn?m p?íko?ím, zejména na v?chodě a v Bavorsku. Dokonce i na berlínsk?ch ulicích se úto?ilo na ?idovské chodce. Z této nálady se vyvinulo několik t?dnu po Hitlerově nastoupení k moci soustavné pronásledování ?id?.Signál k pronásledování dal po?ár ?í?ského sněmu. Z lidí, zat?en?ch po 27. únoru 1933, byla sice vět?ina jiného vyznání ne? ?idovského, ale nastalo pátrání po ?idovsk?ch mu?ích, kte?í ?v pozadí pohybovali drátky figurek“. Mezi 15. a 20. b?eznem do?lo k vrcholu proti?idovsk?ch útok?. Tento útok na skupinu lidí pro jejich rasov? p?vod byl posuzován po celém světě jako znásilnění men?iny. ?ivá agitace v anglosask?ch zemích tento úsudek jen posílila. V?raz tomu dal zejména v debatě anglické sněmovny 13. dubna 1933 sir Austen Chamberlain slovy: ?Novoněmeck? nacionali- stickv duch je nejhor?í prusk? imperialismus, jen je?tě su- rověj?í a pln? je?tě nesnesitelněj?í rasové p?chy.“Nacionální socialisté záhy post?ehli, jaké nebezpe?í vzdaází pro jejich zahrani?ní politiku z této nálady. ?ást >e s-a?ila p?emoci cizinu je?tě silněj?ím tlakem na německé ?idy. Goebbels byl mluv?ím této skupiny.Jak vznikl bojkot.Goebfeeis na*, ?tívil dne 27. b?ezna 1933 Hitlera v jeho venkovském sídle u Berchtesgadenu a navrhl mu, aby dal souhlas k bojovné oslavě, jaká dosud nikdy uspo?ádána nebyla. V?ichni zaměstnaní ?idé Německa měli b?ti velkolep?mi teroristick?mi opat?eními bojkotováni a zbaveni sv?ch míst. Tento bojkot měl zprvu trvati neomezeně dlouho. Proti tomuto plánu v?ak vznikl siln? odpor dra Schachta; i vyslanectví velmocí varovala. Pod jejich nátlakem Hitler rozhodl akci zkrátit.Něco bylo t?eba dav?m poskytnouti:?Wenns Judenbluí vom Messer rinnt, dann geh?s noch mal so gut.. .“ zpívali toti? nacionální socialisté po dlouhá léta ve své písni k poctě Horsta Wessela, je? se stala dnes národní hymnou. Hitler byl u? ?ty?i t?dny u vlády. ?idovská krev sice p?íle?itostně tekla s no??, p?ece jen jí nebyly tak velké proudy, jak to o?ekávali p?íslu?níci nacionálních socialist?. Jejich p?ání se nedala uskute?niti. Proto se odhodlal ke ?chladnému pogromu“, jen? se od té doby provádí s ?eleznou d?sledností, jen ?e s r?znou intensitou. Bojkot na zkou?ku.Oficielní bojkot 1. dubna 1933 byl jen první akcí. Trval jen jeden den. P?ed obchody ?idovsk?ch obchodník? a kancelá?í stáli mu?ové S. A. a ?ádali ka?dého náv?těvníka, aby se od obchodu vzdálil. Kdo neposlechl, byl odstraněn násilím. Na oknech byly nápisy: ?Nekupujte od ?id?“ vedle mnoh?ch nadávek. Nacionální socialisté si vymyslili je?tě jedno poko?ení: zna?né náklady této akce musili zaplatit sami majitelé těchto ?idovsk?ch obchod?. Nav?tívili je mladí mu?i S. A. a vyinkasovali pot?ebné obnosy. Kdo neplatil, měl vyhlídku, ?e zmizí v koncentra?ním tábo?e. Po tomto prvním dnu nebyl bojkot odhlá?en: do 5. dubna v?ak nebyl praktikován. Neustanou-li do té doby v cizině ??tvavé zprávy o Německu“, měl b?ti znovu obnoven. Oficiálně v?ak nebyl u? obnoven. V?dce akce Streicher prozradil v deprimované ?e?i, ?e se bohu?el kapitulovalo p?ed ?idy celého světa: ?Já sám teprve p?i bojkotu zpozoroval, jak silně mezinárodní ?idé jsou spolu sp?a?ení.“Arijské zákony.Hitlerovci jsou umělci v nahrazování neúspě?né bojovné metody jinou. Kdy? poznali, na jak? odpor nará?í bojkot ?id? v cizině, volili jinou cestu. Spustili stroj svého zákonodárství, jen? se osvěd?il zp?sobem d?kladn?m a stra?n?m. S největ?ím urychlením byly vydány ?ty?i zákony, je? zabránily p?ístupu v?ech ?nearijc?“ ke v?em d?le?it?m povoláním. Rozhodn?m byl paragraf 3. v Zákoně o znovuz?í- zení ú?ednictva z povolání ze 7. dubna 1933:???edníci, kte?í nejsou ?istě arijského p?vodu, bu?te? dáni na odpo?inek. Pokud zastávají ?estn? ú?ad, bu?te? ze svého slu?ebního poměru propu?těni. To se nevztahuje na ty ú?edníky, kte?í byli zaměstnáni u? 1. srpna 1914, nebo kte?í bojovali ve světové válce za německou ?í?i nebo její spojence na frontě, nebo ztratili ve světové válce své syny. Dal?í v?jimky mohou p?ipustit ?í?sk? ministr vnitra v souhlase s p?íslu?n?m ministrem odborn?m nebo nejvy??í zemské ú?ady, pokud se to vztahuje na ú?edníky v cizině.“Poslední věta p?edstavuje zvlá?tní úpravu pro ú?edníky v diplomatické slu?bě, proto?e jich mnoho spadalo pod pojem ?nearijskosti“. V tom se vyzna?uje zvlá?tní postavení zahrani?ního ministerstva, je? se po nějakou dobu v hitlerovském státě je?tě udr?elo.První prováděcí na?ízení vydané ji? 12. dubna definovalo pojem ?nearijce“ takov?m zp?sobem, jak to o?ekávali jen znalci hitlerovské ideologie, zp?sobem, jím? celá ve?ejnost byla p?ekvapena. Praví se tu:?Nearijcem je ten, kdo je z nearijsk?ch rodi?? nebo prarodi??. Sta?í, byl-li jeden z prarodi?? nearijcem. To platí zejména, nále?el-li jeden z prarodi?? ?idovskému vyznání. — ??edník, jen? nebyl je?tě na svém místě 1. srpna 1914, musí dokázati, ?e je arijského p?vodu, nebo ?e bojoval na frontě, nebo ?e jeho otec nebo syn padl ve světové válce pro Německo.D?kaz se provádí p?edlo?ením listin. — Je-li arijsk? p?vod pochybn?m, je t?eba p?edlo?ití dobrozdání odborníka pro rasové zkoumání od ministerstva vnitra.“Dále rozhodly instrukce ministerstva vnitra z 30. ?ervna 1933, ?e ka?d?, kdo má b?t ustanoven státním ú?edníkem, musí dokázati arijsk? p?vod své man?elky, stejně jako ka?d? ú?edník, jen? se chce o?enit. Tomuto zákonodárství podléhají i země, obce a jiné ve?ejné korporace. Zákony ty se vztahují i na ostatní neú?edníky, zaměstnané p?i ve?ejn?ch podnicích. Podobně byla upravena otázka ?idovsk?ch advokát? a léka?? nemocensk?ch pokladen. Na soukromé právní poměry podobná ustanovení s po?átku aplikována nebyla. Av?ak i v ?Německé pracovní frontě“, úst?ední organisaci v?ech zaměstnanc?, nejsou uznáváni ?idé za ?leny. Tímto zp?sobem se tla?í i na ?idy zaměstnané soukromě, proto?e povolení k nastoupení některého místa bylo závislé na ?lenství v této ?Pracovní frontě“.V?jimky jsou jen do?asné.V?jimky, p?ipu?těné zákony, mají b?ti jen p?echodn?m stavem. Kone?n?m cílem je: Odstraniti ?idy ze v?ech povolání svrchu jmenovan?ch a ponenáhlu i ze v?ech ostatních. P?i tom se národnímu hospodá?ství povolovalo v?jime?né postavení.Ze nebylo mo?no provésti celou akci jedinou ranou, probudilo nevoli mnoh?ch zvlá?tě horliv?ch nacionálních socialist?. Pro ně byla ur?ena ?e? ?í?ského komisa?e pro spravedlnost, dra Franka, pronesená dne 4. května 1933 ve velké sch?zi soudc? a právník? berlínsk?ch. Uklidnil své poslucha?e takto:?Vliv ?idovstva v německém právu jsme p?ed nedávném zlomili. Mnohému se bude zdáti, ?e jsme postupovali p?íli? pomalu. Tempo revoluce v?ak ur?uje ná? Fiihrer. I kdyby to je?tě chvíli trvalo, od svého po?adavku, ?e ?idé musejí bez v?jimky z celého na?eho právního ?ivota v jakékoli formě, Svaz nacionálně socialistick?ch právník? v?ak nikdy neupustí.“Hitlerovo od?vodnění arijskéhoparagrafu.Hitlerovo ospravedlnění tohoto zákonodárství je jasněj?í, ne? m??e b?ti nacionálním socialist?m milé. V proslovu z 8. dubna 1933 pravil deputaci svazu zaměstnanc? a zaměstnavatel? ve zkrácené formě toto:?Brzk?m vy?azením (Ausmerzung) ?idovsk?ch intelektuál? z celého kulturního a du?evního ?ivota Německa, je t?eba spíniti spravedliv? po?adavek Německa, na zp?sob du?evního vedení, p?imě?en? německému rodu (arteigene geistige F?hrung). Kdyby bylo p?ipu?těno poměrně p?íli? vysoké procento lidí jiného kmene, mohlo by se to vykládati za uznání du?evní nad?ízenosti jin?ch ras. Něco podobného se musí rozhodně odmítnouti.“Z těchto slov mluví obava, ?e by Němci mohli b?ti pokládáni za du?evně méněcenné: v psychologii Freudově i Adlerově podobná obava je ji? vykládána za symptom komplexu méněcennosti.Advokáti, léka?i, profeso?i.Podle s?ítání roku 1925 bylo ve státních a komunálních místech jen 2000. Roku 1933 jich bylo nejv?? 2500, poněvad? během posledních let v?bec p?ibylo ú?ednictva. Jen mal? po?et jich si uhájil svá práva.Lépe se da?ilo německ?m právník?m. Roku 1933 bylo ■ Německu 4500 právník?, kte?í byli pokládáni za ?idy. Z nich bylo p?ipu?těno 61%. Nesmějí v?ak b?ti ?leny ad- okátní komory. P?edstavu o jejich osudu je si mo?no u?i-z obě?níku dússeldorfské advokátní komory:?Je nehodno stavu p?ijímati mandáty od nep?ipu?těn?ch advokát? nearijc? — zaměstnávati b?valé nearijské advokáty jako spolupracovníky nebo pomocníky — vstupovati s nimi do jakéhokoli poměru p?i v?konu povolání. Má-li kdo spole?nou iram- celá? s nearijcem, je povinen ihned toto spole?enství zru?iti. Je nehodno stavu pěstovati jak?koli ú?ední i neú?ední styk s b?val?mi advokáty nearijci, kte?í dále provozují praksi právních konsulent?.“Asi 2000 ?idovsk?ch léka?? bylo zbaveno své prakse u nemocensk?ch poji??oven. Nadále se ?idé k podobné praksi nep?ipustí. Zákon o aprobaci v?ak v?bec znemo?ňuje ?idu, aby nabyl práva otev?ití si praksi léka?skou, lékárnickou nebo praksi zubního léka?e. Frankfurter Zeitung z 15. dubna 1935 o tom uve?ejnila tato ustanovení:?Léka?ská aprobace se poskytuje jen ?í?skému p?íslu?níku, jen? obstál zkou?kám a p?edpis?m o jednoro?ní praksi. Ke zkou?kám a jednoro?ní praksi a k udělení aprobace v?ak se nep?ipou?tí nikdo, o něm? jsou pochybnosti o této jeho nacionální nebo morální p?íslu?nosti.“?id se nem??e státi ani zubním technikem. Vládní na?ízení ustanovuje, ?e se ke zkou?kám p?ipou?tějí pouze osoby arijského p?vodu, s jedinou v?jimkou pro bojovníky ze světové války. Z Německa odcestovalo asi 700 léka??, z?stalo v Německu je?tě 6500 ?idovsk?ch léka??, zubních technik? a lékárník?, kte?í si bu? hledají nová povolání, nebo hladovějí. Své místo ztratili ov?em i v?ichni ?idé zaměstnaní mezi pomocn?m personálem, jako o?et?ovatelky a pod.Po?et universitních profesor?, kte?í musili opustiti Německo, uvádí lond?nsk? Academie assistance Council po?tem 730. Kolik z nich je ?id?, se nedá p?esně zjistit. Podle odhadu je mezi nimi ?id? asi 75%. Podle nové zprávy komisa?e p?i Spole?nosti národ? pod titulem ?Krise v universitním světě“ bylo jich jen 248 v kulturních státech světa zaměstnáno. Z toho p?ipadá na samotnou Anglii 40 profesor?. 360 je do?asně zaměstnáno do?asn?mi vědeck?mi pracemi, 170 jich je Anglií ho?těno: podle zprávy komisa?e toto pohostinství bylo více ne? dostate?ně německ?mi u?enci splaceno. Ji? dnes vdě?í Anglie německ?m u?enc?m mnoho v?znamn?ch vynález? a cenn?ch p?íspěvk? badatelsk?ch.Jak se vedlo umělc?m.Ve svobodn?ch povoláních, zejména v umění, byl sice velk? po?et ?id?, o ?idovské p?evaze se v?ak naprosto nedá mluvit. P?ed Hitlerem bylo ze v?ech německ?ch spisovatel? a redaktor? jen 8% ?id?. Malí?? a socha?? bylo 4.6%. Herc? a hudebník? bylo 3.4%. Mezi 593 re?iséry Pruska bylo 65 ?id?.Vy??í ú?ast na německém kulturním ?ivotě, ne? po?etně, v?ak měli ?idé kvalitativně. T?i nejznáměj?í re?isé?i Německa byli ?idé. Po několik desetiletí byli p?ímo zákonodárci na poli divadelní re?ie: Reinhardt, Jessner a Bamowsky. V ?ele pruské akademie umění stál po dvanáct let ?id, malí? Max Liebermann, jen? se je?tě ve svém posledním roce ?ivota do?kal toho, ?e mu dal?í práce byla zakázána.Velkému mno?ství ?idovsk?ch umělc? se v?ak ji? kromě těchto ?prominentních“ u? p?ed Hitlerem vedlo ?patně. ?editelé divadel toti? jako by p?edvídali vítězství ?nacionální revoluce“ a po?ali propou?těli ?idy u? p?ed tím. T?kalo se to zejména divadel státních a městsk?ch, jich? bylo asi 70%. Ze 3000 ?idovsk?ch hudebník? a herc? bylo u? koncem roku 1932 celkem 1000 bez místa. Po nastoupení Hitlerově byli ?idov?tí herci ranami vyhnáni z divadel. ?idovsk? in- tendant Vratislavského městského divadla byl hrozně mu?en a ubit k smrti. Jen mal? po?et ?idovsk?ch umělc? směl je?tě krátkou dobu ve?ejně vystupovati. Na?ízení propaga?ního ministra Goebbelse v?ak polo?ilo za podmínku ve?ejného vystupování p?íslu?nost k ?í?ské komo?e. Tím byli rázem smeteni v?ichni ?idé se v?ech jevi??, nebo? nearijci nebyl povolen p?ístup do této komory. Dnes smějí ?idé vy- stupovati v Německu jediné v ?idovském kulturním svazu, jen? po?ádá p?edstavení jediné pro ?idy. Tím byla poskytnuta nepatrná pracovní p?íle?itost jen několika ?idovsk?m umělc?m; ostatn: jsou v?ichni bez místa.Toté? platí i o ?idovsk?ch spisovatelích a noviná?ích. P?es p?ísná ustanovení zákona o ?éfredaktorech, namí?en?ch proti nearijc?m, udr?eli se do nedávná někte?í ?idé v redakcích. Byli to hlavně b?valí bojovníci na frontě, kte?í byli z tohoto d?vodu ponecháni je?tě ?áste?ně ve sv?ch star?ch postaveních, pokud nebyli ?inni politicky. Nyní v?ak byli odstraněni i tito. Stejně ost?e se postupuje i proti svobodn?m spisovatel?m tohoto druhu. Následkem toho je blízká doba, kdy nearijec v Německu nebude moci uve?ejniti ani ?ádku v novinách, ?asopisech, knihách ani bro?urách. Jen ?istě ?idovská nakladatelství smějí vydávati podobná díla.Následky bojkotu v německémhospodá?ství.Minist?i Hitlerovy vlády mnohokrát opakovali, ?e ve volném hospodá?ství není ?ádn?ch omezení a ?e v něm není ?e?i o arijském paragrafu. Ve věcech hospodá?ství pr? zákon chrání ?idy stejně úzkostlivě, jako arijce s ?istou krví. Ve skute?nosti v?ak stojí celá ve?ejnost pod tlakem národních socialist? i na poli hospodá?ském. ?idé byli propu?těni ze Svaz?, ?ím? byli zbaveni i mo?nosti nastoupiti někde práci, byly organisovány r?zné drobné bojkotní akce, jimi? byli vytla?eni ?ide z r?zn?ch obor? svobodného hospodá?ského podnikání.Oficiální zákony toti? slou?í jen k tomu, aby uklidnily pobou?ené ve?ejné mínění světa a bránily bojkotu německého zbo?í. Hospodá?ské organisace vedou tak zvan? ?legální“ zápas, jím? je nejtí?e posti?en ?idovsk? proletá?, dělník, nebo zaměstnanec.Nesedejte na jiné ?idle ne? na arijské.Arijsk? paragraf na?el takovou oblibu mezi straníky, ?e byl aplikován v?bec na v?echny hospodá?ské svazy a spolky: zavedli jej i obchodníci obilím, mlyná?i, obchodníci chmelem, kniha?i a jiní. Dosavadní zaplacené p?íspěvky ?idovsk?ch p?íslu?ník? těchto r?zn?ch spolk?, které se vypo?ítávají asi na 50 milion? K?, byly tímto zp?sobem naprosto ztraceny. ?istota rasy se dokonce po?aduje i od bursovních maklé?? a ?ezník?.poslední době u? ?idé dokonce nemají ani práva zhoto- vovati ?idle, jich? by se dotkl arijec ?ásti svého těla. V b?eznu mělo b?ti v Berlíně propachtováno právo na postavení ?idlí na městsk?ch pozemcích na dobu jednoho roku: ve vyhlá?ce okresního starosty bylo napsáno, ?e uchaze?i musejí ú?edně p?edlo?ití sv?j ú?ední v?kaz arijského p?vodu.Bojkot je bojkotován.Taktická metoda nacionálních socialist? p?ipustila, ?e ?ást ?id? skute?ně ve svém povolání je?tě mohla dále pracovati. Někter?m z nich se dokonce nevede ani ?patně. Mnozí ?idov?tí léka?i a advokáti na p?íklad měli p?es v?echno ztí?ení plné ruce práce. Jejich klientely neubylo, n?br? naopak, roz?í?ilo se- Co se stalo?někter?ch p?ípadech nenávist nacionálních socialist? proti ?id?m u ?ásti obyvatelstva, nenále?ejícího ke straně, zvrátilo se dokonce v pověre?nou d?věru. Pln?m právem si myslí, ?e mali?k? David musí míti asi neoby?ejné nadání, bé?e-li ho obrovsk? Goliá? tak vá?ně . . .P?edev?ím v?ak na?li odp?rci re?imu v tomto bojkotování bojkotu jedinou p?íle?itost k demonstrativnímu projevu své oposice zp?sobem, jen? je nem??e p?ivésti ihned do koncentra?ního tábora. Nebylo mo?no vyvě?ovati ?erno-?erveno- zlaté barvy republiky, ani prapory rudé. Naproti tomu se nedala zakázati náv?těva ?idovského léka?e, ?idovského obchodního domu: o tom se smělo dokonce i ve?ejně mluvit. Tak se stalo, ?e se ur?ité kruhy ?idovské náhle tě?ily neoby?ejné oblibě. V p?edsíních ?idovsk?ch léka?? a advokát? se setkávaly aristokratické dámy, německo-nacionální ú?edníci, p?íslu?níci zbytku mě??ansk?ch ?idovsk?ch kruh? a dokonce i oposi?níci z S. A. Byla to pestrá spole?nost, je? sice nevedla k ?ádné akci proti re?imu, je? v?ak p?ece jen je v?razn?m gestem. Zde se dalo p?ehlédnouti, v jak ?irok?ch kruzích je roz?í?ena nenávist k dne?nímu re?imu: zde si dávali sch?zku v?ichni neusměmění a neusměrnitelní, kte?í tu ostentativně, ale beze slova dávali najevo sympatie k ?id?m.Podobně se dálo na mnoh?ch místech i u ?idovsk?ch obchodník?, také i v men?ích městech, kde ov?em podobné náv?těvy byly věcí daleko nápadněj?í ne? ve velkoměstech a kde tyto tiché demonstrace vyvolaly daleko vět?í rozruch. Tím bylo dosa?eno kone?ně ú?elu.Bojkotní ta?ení posledních t?dn?.Kdy? se ukázalo, ?e dosavadní formy bojkotu nesta?í, do?lo k nov?m pokus?m, jak odstraniti poslední nearijce z hospodá?ského ?ivota. Nebojuje se u? jen proti ?id?m, n?br? proti ka?dému, kdo se s nimi st?ká spole?ensky a obchodně. V ?ele této nové akce stojí opět ná?elník antisemit? pan Streicher, norimbersk? intimní p?ítel německého ?í?ského kanclé?e. Ve svém ?asopise ?Der Sturmer“, jen? je dnes roz?í?en po Německu v po?tu 200.000 v?tisk? a je v?emo?ně oficielně podporován, stavějí se v poslední době na pran?? v?echny ?eny, které udr?ují poměr s ?idy. Kromě toho se tu uve?ejňují pravidelně jména v?ech arijsk?ch Němc?, ?Volks- genossen“, kte?í se odvá?í nakoupiti v ?idovském obchodě nebo zajiti k ?idovskému léka?i. I denní listy uve?ejňují denně zprávy o nov?ch opat?eních. Z nich je typick?m tento p?ípad:???edník dovolil ?idovskému obchodníkovi, aby si uschoval na p?dě jeho bytu kufr se zbo?ím. Strana se o tom dověděla z udání. ??edník byl p?edvolán p?ed trestní komorou slu?ební. Byla mu tu udělena v?straha a bylo mu pohro?eno, ?e nap?í?tě bude za ka?d? podobn? projev sympatie k ?id?m, p?ísně potrestán.“Na p?du ?istého arijce zkrátka nepat?í ?ádn? ?idovsk? kufr. Je tě?ko zaehovati p?i podobn?ch historkách vá?nost. Smát se jim v?ak m??e jenom ten, kdo má ?těstí ne?iti v ?í?i Hitlerově.Nové bojkotní ta?ení je namí?eno v?emi prost?edky proti ?id?m, kte?í se je?tě v nějakém povolání udr?eli. Dne 17. b?ezna 1935 vydal odborn? poradce nacionálné socialistické strany Franken na?ízení o dodávání dobytka pro norimberské trhy, v něm? praví:?Od sedlák? se o?ekává, ?e budou prodávati sv? dobytek jen arijsk?m obchodník?m a spole?enstv?m a ?e se definitivně vyhnou v?em ?idovsk?m obchodník?m.“Kromě p?átelské rady v?ak tu byla i rozhodná hrozba, ?e se zakro?í mimo?ádně rázně proti v?em, kdo? se pokusí toto ustanovení nějak obejiti.P?i zahájení leto?ního jarního veletrhu kolínského prohlásil státní rada Grohe, ?e je zradou německého hospodá?ství, nakupuje-li dnes je?tě někdo v ?idovském obchodním domě. Kone?ně je t?eba vá?ně odmítnouti jak?koli nákup u ?id?: to je úkolem st?edních stav? i ú?ad?, v?em ?idovsk?m podnik?m co nejrychleji zakroutit krk.Je?tě z?etelněji to vyslovil jeden denní list v ?lánku ?Nakupujte jen v německ?ch obchodech“, v něm? lituje toho, ?e jsou stále je?tě ?idov?tí podomní obchodníci, ?kte?í se je?tě mohou udr?eti na ?ivu, t?eba ?e bídně“ (wenn auch notdúrftig). List p?i tom cituje ?Wer vom Juden frisst, der stirbt daran“. V Gdaňsku byly letos v noci na 1. dubna v?echny ?idovské obchody polepeny listy s nápisem: ?Kdo koupí u ?ida, je zrádcem národa“.Není pochybnosti o tom, ?e toto nové bojkotní ta?ení bude míti úspěch a pomalu vytla?í v?echny ?idy je?tě z posledních míst, v nich? se udr?eli. Prozatím zvítězil v souboji Goliá?.Co proti Goliá?i podnikl mal? David, to uká?eme v druhém ?lánku.doba a lidéKarel Scheinpflug:Národní Listy v?era a dnesv.Po roztr?ce.0 vzniku Národní strany práce a odchodech z národní demokracie zvěděl jsem 29. zá?í 1925 na ?eskoslovenském vyslanectví v Bruselu. Byl jsem tenkrát ji? ?est neděl na cestách, ne?etl jsem po celou tu dobu ?ádn?ch ?esk?ch novin, i byl jsem těmito událostmi p?ekvapen a nikoli p?íjemně. Tu?il jsem ov?em, ?e mezi pra?sk?m a brněnsk?m vedením národní demokracie dojde jednou k rozluce z ideov?ch d?vod?, ale i p?edvídaná rána zabolí. Te? bude na del?í dobu po nadějích na nápravu ve straně!Vracel jsem se z té krásné cesty v o?klivé náladě, která se po p?íchodu je?tě zhor?ila. Tam jsem ji? nalezl obě rozlou?ené strany ve volebním boji. ?N. L.“ psaly o spiknutí, zradě, o ráně d?kou do zad, a podrá?dění vedoucích politik? národní demokracie bylo tak veliké, ?e dr. Kramá? odpověděl dru Adolfu Stránskému na jeho dopis, jím? ohlásil své vystoupení ze strany, listem pln?m jizlivosti a pohrdání, a na sch?zi na Mělníce vyjád?il se o jednom odstavci provolání strany práce slovy: ?To je uli?nictví!“ Bylo to zlé.Kone?ně, ?ekl jsem si, to jsou volby a to se p?e?ene; ale jak bude po nich? Je nejisté, dobude-li strana práce nějak?ch mandát?, kdy? se ustavila teprve několik neděl p?ed volbami, ale jisté jest, ?e národní demokracie vyjde z voleb oslabena. Po někdej?ím odchodu ?ivnostník? nyní odchod soukrom?ch ú?edník?... To v?ak by nebyl ten nejhor?í v?sledek, hor?í bude ideov? úpadek strany: pokroková slo?ka odchází a zbude jen kádr Mlado?ech? s p?íměskem Staro?ech? a radikálních státoprávník?, spojen?ch fa?istick?mi tendencemi. Bude mi je?tě mo?no v tomto prost?edí politicky pracovat?Rozhodl jsem se rychle. ?editel Sis po?ádal mne p?ed ?asem, abych se ujal redigování Literární p?ílohy ?N. L.“. Váhal jsem tehdy, nyní mi v?ak p?i?lo toto úto?i?tě vhod. Po krátkém zdráhání zprostil mne pan Sis psaní politick?ch ?lánk?, a já jsem se stáhl do sv?ch beletristick?ch rubrik.Ale i ve feuilletonu uve?ejnil jsem 1. prosince 1925, tedy v době ji? rozhodné fa?istické orientace vedení strany, sv?j ?lánek ?Diktatura a demokracie“, v něm? jsem napsal, ?e ?za ka?dou diktaturu, jak u?í dějiny, podá doba drah? ú?et. Velmi ?asto platí jej diktáto?i, národové v?dycky.“?Nu, co?,“ ?ekl jsem si v duchu, ?také ve sv?ch feuil- letonech m??e? pověděti ?tená??m leccos u?ite?ného, a ti ?tená?i, by? se klonili jin?m ideám politick?m ne? ty, jsou ?ástí ?eského národa.“Bene? hromosvodem.Nenávist z tohoto volebního ta?ení neutuchla v srdcích národně-demokratick?ch v?dc? ani po skon?eném boji, jejich hněv nad ztrátou t?etiny mandát? nebylo s to usmí?iti ani vědomí, ?e strana práce vy?la z voleb s prázdn?ma rukama. Jen?e nyní obrátila se tato nenávist plnou silou proti ministru Bene?ovi, jemu? byla p?i?ítána vina na vzniku strany práce, jako v?bec na v?ech nehodách, které postihly národní demokracii, národ nebo republiku od p?evratu. Ostr? tón z doby volební zachovával se v tisku strany i dále a postupně se je?tě zost?oval. Deník ?Národní demokracie“, jen? vykonával do té doby hrub?í politickou práci pro stranu, splynul v ?íjnu 1925 s ve?erníkem ?N. L.“ v divok? ?Národ“, jen? drsností svého tónu a vá?nivostí sv?ch útok? je?tě p?ed?il svou p?edch?dkyni. A v ?elo sekretariátu strany postaven koncem zá?í pan Frant. Hlavá?ek, politick? bojovník, jemu? v boji proti ?Hradu“ ?ádn? zákon nebyl dán. Dosavadní guerilla strany proti presidentovi republiky a ministrovi zahrani?í změnila se v urputnou vyhlazovací válku.Hned ve sv?ch prvních ?íslech v ?íjnu 1925 volal ?Národ“ presidenta republiky k zodpovídání pro interview, kter? poskytl berlínskému noviná?i. V únoru a b?eznu 1926 rozvíjely ?Národ“ i ?N. L.“ vá?nivou agitaci proti uznání sovětského Ruska, p?i ní? ov?em ministr Bene? dostal po?ádn? díl projev? rozho??ení. Dne 7. ?ervence zavinil ministr zahrani?í podle ?Národa“ stra?liv? skandál, ?e mezi diplomaty, kte?í p?ihlí?eli s tribuny u staroměstské radnice defilé sokolského pr?vodu, seděl také zástupce ruské vlády. Dne?ervence poh?bíval ?Národ“ fale?nou legendu o nepostradatelnosti dra Bene?e dokazováním, ?e v?ecky evropské státy jsou proti Bene?ovi zaujaty a ?e nám tedy ná? ministr zahrani?í více ?kodí ne? prospívá. Za t?den na to otiskuje v ranním listě Gabriel Moudr? sv?j slavn? ?lánek ?Unaven“, v něm? podrobuje nejen jezdecké umění páně presidentovo, ale i jeho du?evní schopnosti nep?íznivé kritice. Ve dvou ?íslech ve?erník? ze 17. a 31. srpna mluvilo se o Bene?ov?ch p?íjmech a jeho jmění takov?m zp?sobem, ?e napaden? pocítil nutnost vydati v provolání, roz?í?eném ?TK, ve?ejnosti ú?ty o vzniku a rozsahu svého majetku.Aféra Gajdova.Ale zvlá?? vítanou p?íle?itost p?inesla úto?ník?m trapná aféra Gajdova, je? propukla po?átkem ?ervence tého? roku. Kdy? se nyní probírám jejím v?vojem, potvrzuje se mi m?j minul? dojem, ?e tehdej?í na?e vláda a zejména ministerstvo národní obrany nepo?ínaly 'si obratně, kdy? nechávaly po měsíce ve?ejnost beze zpráv o d?vodech, z nich? byl Gajda p?elo?en na p?ed?asn? odpo?inek. Je sice pravda, ?e disciplinární ?ízení s ú?edníky nebo vojáky je d?věrné ú?ední jednání, o něm? se ve?ejnosti nepodávají zprávy — ?asto v zájmu vy?et?ovaného; av?ak v tomto p?ípadě ?lo o mu?e tak populárního, ?e nebylo mo?no ignorovati zájem ve?ejnosti o jeho osud, jakmile o zahájenémpronikly zprávy do denního tisku a vznikla pochybnost o motivech tohoto ?ízení. To patrně uznal president republiky a zpravil ve?ejnost sám v známé rozmluvě s redaktorem ?Prager Tagblattu“, kdy? to opomenuly u?initi p?íslu?né ú?ady.Ale jak nemo?ně se v tomto p?ípadu choval národně- demokratick? tisk i vedení strany, z toho je ?lověku p?i ?etbě novin z oné doby je?tě dnes, po tolika letech, horko. Kdyby národní demokracie byla tehdy naléhala seriosním zp?sobem na uve?ejnění d?vod? Gajdova pensionování, a bu? tyto d?vody uznala nebo se vá?ně pokusila o jejich věcné vyvrácení, mohla prokázati slu?bu klidnému v?voji republiky nebo obraně spravedlnosti. Z celého pr?běhu aféry je v?ak z?ejmo, ?e této straně ?lo o jiné cíle: o podporu ?eskoslovenského fa?ismu a o povalení ministra Bene?e.Hned první zpráva ?Národa“ z 10. ?ervence 1926, kdy o pr?kazním materiálu proti Gajdovi nemohlo b?t je?tě nic spolehlivého známo, proto?e vy?et?ující komise ministerstva nár. obrany byla teprve tého? dne jmenována, mluví směle o komplotu proti Gajdovi, a druhá zpráva z 12. ?ervence prohla?uje p?ímo, ?e jde o útok na na?i armádu, a?koli v ?ele ministerstva nár. obrany, které vy?et?ování vede, stojí legioná? generál Syrov?, jen? p?ece nikdy nedal podnět k podez?ení, ?e by chtěl rozvrátit ?eskoslovenskou armádu. Na Gajdovy soudce hledí ?N. L.“ p?sobiti velebením zásluh vy?et?ovaného, o něm? snad p?ece jen s trochou nadsázky hlásají, ?e vykonal ?ohromné ?iny, jaké jen tě?ko naleznou p?íkladu v historii“. Dne 29. ?ervence p?iná?í ?Národ“ odhalení bro?ury dra J. Karlíka, ?e p?vodcem pronásledování Gajdova je ministr Bene?, kterému? ?odhalení“ p?ikládá ov?em ihned plnou víru, a?koli o informovanosti tohoto svědka svěd?í, ?e prohla?uje za báchorky tvrzení o Gajdově ?domnělém poměru k fa?ismu, jeho? jest rozhodn?m odp?rcem“. V tém? ?ísle vyz?vá list ministerského p?edsedu, ?aby do této hnusné, bídn?mi prost?edky vedené kampaně zasáhl a ostr?m me?em roz?al gordick? uzel ni?emn?ch, darebáck?ch pomluv“, a?koli vy?et?ování zmíněné komise není dosud skon?eno. Den na to po?ádal ministr Syrov? pozvané zástupce tisku, aby si a? do ukon?ení vy?et?ování po?ínali zdr?elivě, a sami poslanci t. zv. národních stran projevili toté? p?ání. ?Nár. listy s ..Národem“ to v?ak vydr?ely jen t?i dny. ?Celé Slovensko za Gajdou!“ hlásaly 3. srpna a 5. p?inesly jako velikou sensaci nové romantické odhalení p. Karlíkovo, ?e v r. 1923 měl b?t Gajda na popud ruského agenta najat?m d?stojníkem sprovozen se světa.Dne 8. srpna p?ichází zpráva ministerstva národní obrany o skon?eném vy?et?ování proti Gajdovi, která by mohla trochu zchladiti rozpálené hlavy jeho obránc?: ?Nebyla prokázána skutková podstata soudné stihatelného trestného ?inu. Dnes podal generál Gajda ?ádost o zavedení superarbitra?ního ?ízení. Této ?á- dosti bylo vyhověno.“ Ale ?N. L.“ vidí v této zprávě -Fiasko ta?ení proti gen. R. Gajdovi“, ani? se pozastav: vály nad tím, ?e mu?, kter? je si vědom své ne- viny p?. ímá po nálezu vy?et?ující komise své odsouzení k odchodu z ?inné slu?by._Názod sice hned následujícího dne oznámil tu?n?mi literami, ?e. jak se mu z kruh? naprosto informovan?ch sděluje, zpráva o ?ádosti gen. Gajdy o superar- bitra?ní ?ízení není správná. Na ne?těstí Gajdov?ch obránc? se ty jejich naprosto informované kruhy ukázaly málo věrohodn?mi, a to? se ta Gajdova prohra musila p?ikr?t nějak?mi květinami. Gajdovi po?ádají se ovace v Rovensku, po?ádá se proň manifestaění ve?ejná sch?ze v Ko?icích, po nich? následují hrozby ?Národa“ bou?liv?m zasedáním parlamentu, a několik set slovensk?ch obcí zasílá presidentovi republiky telegramy, v nich? se vyhro?uje: ?Nesniesli by sme s kiudom, jestli nebude mu ponechané jeho pósobi?te, s ktorého ?iel na dovolenú.“A v Praze po?ádali národní demokraté a fa?isté na Slovanském ostrově ve?ejné sch?ze, na nich? generál, tajemník Hlavá?ek, poslanec Dyk a jiní p?edáci národní demokracie vrhali oheň bou?liv?ch ?e?í do myslí poslucha??. Vá?nivostí nálady a drsností v?rok? ?e?nick?ch i v?k?ik? poslucha?sk?ch p?edstihovaly asi tyto sch?ze v?ecky hromadné projevy politické od p?evratu s v?jimkou komunistick?ch. Tady padl zlomysln? v?rok, ?e ministrem zahrani?í musí b?t ?lověk schopn?, ale ne v?eho schopn?. Tady byla vr?ena do rozjít?eného zástupu bojovná v?zva: ?Násilí se nelekám, na trochu krve mi nezále?í,“ jako bychom stáli na prahu ob?anské války. Zde se provolávala t?mi? ústy sláva Gajdovi a Kramá?ovi jako hanba Bene?ovi. Zde se zrodilo krásné ozna?ení pro ná?elníky na?í zahrani?ní revoluce: ?L?ihumanistická paká?“.Jméno Bene?ovo bylo sm?káno novinami, sch?zemi i ulicemi. On nastrojil komplot proti Gajdovi, to bylo jisto od první chvíle beze v?ech d?kaz?. Kdy? v?ak z interviewu p. presidentova vysvitlo, ?e Bene? zvěděl o kárném vy?et?ování proti Gajdovi na své dovolené teprve za deset dní po jeho zahájení, obrátí se h?l proti němu jednodu?e druh?m koncem: jakého to máme ministra zahrani?í, jen? není zpraven ani o takovéto vnit?ní věci ministerstva národní obrany!Aféry bez konce.Ale pro p?ípad, ?e by aféra Gajdova Bene?ovi nezlomila vaz, je brzy pohotově druhá, aféra oktrojová. Její p?vod vy?el rovně? z detektivního talentu páně Karlíkova, jen? odhalil ve své zmíněné bro?u?e, ?e dr. Bene? chystal p?evrat, ale St?íbrn? mu to p?ekazil. Později se zase dovídáme od p. Schwarze, ?e Klofá? sváděl Gajdu k oktroji, ale také Gajda hrdinně odolal. Těmito obviněními pronásledují úto?níci dra Bene?e v novinách i na sch?zích a jejich pr?kazn? materiál byl věru báje?n?. V dopise Klofá?ovi napsal Bene? v zá?í 1926: ?Vzpomínám je?tě oné nekvalifikovatelné kampaně, ?í?ené z tého? místa o tom, ?e jsem měl nějaké plány oktrojové. Podle toho, co jsem zjistil, vznikla patrně z mé rozmluvy s poslancem St?íbrn?m 9. dubna t. r.“ To sta?í ?Národu“ 22. zá?í na d?kaz, ?e dr. Bene? o oktroji jednal a mluvil. V ?asopise ?Národní práce“ vzpomínal dr. Herben, jak v prvních letech republiky mnozí lidé vzhledem k vládnoucím rozháran?m politick?m poměr?m volali na presidenta republiky, aby za?al vládnout diktátorsky, ale jak Masaryk v?ecky takové hlasy rozhodně odmítal. I z téhle vzpomínky ukuli si na?i sofisté d?kaz, ?e ministr Bene? chtěl v roce 1926 provést oktroj nové ústavy.Stejně bez d?kaz? hleděli úto?níci p?isouditi Bene?ovi p?vodství záhadné aféry Klofá?ovy proti St?íbrnému, opírajíce se o domněl? v?rok prof. Tr?ba, kter? se svědectvím Tr?bov?m rozplynul. Bene? ?il se St?íbrn?m v politické neshodě — to sta?ilo ně-kter?m jeho nep?átel?m k obvinění z tak stra?né intriky!Tyto t?íměsí?ní ?tvanice na dra Bene?e byly jednou z nejohavněj?ích politick?ch kampaní, jaké jsem v ?echách i v na?í republice kdy za?il. Pro národní demokracii i její chráněnce skon?ily vesměs neúspě?ně: Bene? z?stal na svém místě, Gajda, jen? by byl b?val jinak jen pensionován, byl degradován a pozbyl ?ásti svého v?slu?ného, postavení St?íbrného v jeho straně bylo naprosto ot?eseno. A také horlivá agitace p. Sí- sova a někter?ch jin?ch p?edák? proti vstupu Němc? do vlády selhala, nebo? 12. ?íjna poda?ilo se ?vehlovi utvo?iti vládu z politik? ?esk?ch, slovensk?ch a německ?ch. Národní demokracie octla se následkem sv?ch opětn?ch prohlá?ení, ?e s Němci do vlády nevstoupí, mimo vládní vět?inu, a pověstné její heslo: ?Němci do vlády, my do revoluce!“ bylo zavr?eno sam?m drem Kramá?em, jen? 21. ?íjna p?iznal ve své ?e?i v poslanecké sněmovně: ?Na ka?d? zp?sob v?ak mo?no ?íci, ?e je to pro demokratickou politiku na?eho státu jedním z nej skvělej?ích vysvěd?ení, ?e zástupcové německého národa vstoupili — doufám beze v?ech v?hrad — na p?du tohoto státu.“ A je?tě d?razněji bylo toto heslo vyvráceno pozděj?ím vstupem národní demokracie do vlády s německ?mi ministry.Kdo by v?ak byl soudil, ?e strana i její tisk změní po těchto neúspě?ích svou taktiku na rozumněj?í a slu?něj?í, byl by se velice zm?lil. V aférách i aférkách se pokra?ovalo i v roce 1927, a kde jich neposkytla p?íznivá skute?nost, tam je dodala bujná fantasie.Na rozhraní obou oněch let byla tu aféra s inter- viewem, kter? poskytl pan president redaktoru Pe- ní?kovi a jej? redakce ?N. L.“ hodila do ko?e. Odhalení této neoby?ejné ne?etrnosti poskytlo dru Kramá?ovi p?íle?itost, aby presidentovi republiky udělil v ?N. L.“ ve?ejnou lekci, ?e tento zp?sob jeho politick?ch projev? je podle ústavy nep?ípustn? a ?e dr. Kramá? se opětovně proti němu vyslovil. Toto poslední tvrzení bylo pravdivé, jen?e nechtěl-li se rozhovor uve?ejnit, neměl se ani zahajovat. Redaktor Penízek zachoval se v této p?íhodě nepěkně; ve své obhajobě v ?N. L.“ tvá?il se, jako by ho kancelá? presidentova byla o tento rozhovor naléhavě prosila a on vlastně prokázal presidentovi ochotu svou náv?těvou.Dne 18. ledna zahájena v ?N. L.“ nová aféra pod lákav?m nadpisem ?Man?ry z Hulvátova“, je? se zab?vala silvestrovskou zábavou ve vile Karla ?apka. ?apek pozval krou?ek sv?ch p?átel-literát? na Silvestra k ve?erní zábavě, ji? poctil svou náv?těvou také pan president. T?i pra??tí herci p?ednesli na tomto ve?írku ver?ovanou koledu t?íkrálovou, kterou napsal Karel ?apek, a v této koledě shledaly ?N. L.“ ú?asné zesmě?ňování dra Kramá?e, jen? pr? byl v ní p?edstavován jako ?nacionální zabedněnec“, kter? proná?el ?duté, om?elé, smích vzbuzující fráze o nacionalismu, kter?mi byla zesmě?ňována národní my?lenka a slovansk? idealismus“. Z této l?ivé zprávy se vyvinula vleklá polemika, v ní? v ?N. L.“ ranních i ve?erních nebylo ?et?eno siln?mi v?razy jako ?kulturní sprostota“ a voláno dokonce po ú?edním zakro?ení. I tato ?aféra“ skon?ila blamá?í úto?ník? p?ed trestním soudem, jím? byly ?N. L.“ odsouzeny pro urá?ku Karla ?apka na cti, a za jeho? p?elí?ení vy?lo najevo, ?e ta ?hulvátská“ silvestrovská koleda byla nevinná písni?ka, a ty protinárodní a protislovanské fráze, které zpíval herec, jen? pr? p?edstavoval dra Kramá?e, zněly, ó hr?zo: ?Já kadidlo v svém ?ose mám a pod- ku?uji sobě sám.“Na ja?e vytáhly ?N. L.“ ze svého arsenálu k ú?asu vědeckého světa svou nejrezavěj?í zbraň, obranu rukopis? Královédvorského a Zelenodvorského, jí? mávali proti odp?rc?m pravosti těchto padělk? tak zu?ivě, ?e prof. H?sek, jejich mnohalet? literární spolupracovník, byl nucen zakro?iti proti tomu v listě samém rázn?m ohrazením. Nejhrub?í pohany z p?edvále?n?ch dob byly vyta?eny z hrobu a v referátech o po?etilé Mare?ově knize o rukopisech naz?ván prof. Masaryk a realisté ?intelektuální avantgardou rozvratného bol- ?evictví“.To byla u? p?edehra k volbě presidentské, sou?ást agitace proti novému zvolení Masaryka, proti němu? se nár. demokracie stavěla dle v?roku Dykova na sch?zi v Mě??anské besedě z vá?n?ch d?vod? státních, národních, politick?ch i hospodá?sk?ch. Také tato kampaň byla prohrána. Zato se poda?ilo vedení strany dob?ti jednoho vnit?ního vítězství: mladá generace strany, je? byla v poslední době v rukou pokrokového k?ídla, které nebylo spokojeno s politikou p. Hlavá?kovou, byla zachráněna z tohoto nebezpe?í.Aféra Gajdova pomalu dobou?ila, a její hrdina, jen? byl bezpochyby dobr?m vojákem, zaplatil ztrátou své veliké vojenské kariéry své bláhové sympatie s politikou ?esk?ch fa?ist?. Jak nemo?ná to byla politika, ukázala je?tě v srpnu tého? roku sensa?ní událost v Sázavě, kde byl p?epaden pěti mu?i, ozbrojen?mi revolvery, byt ministerského rady dra Vorla, a hledány v něm násilníky ú?ední spisy, t?kající se kárného ?ízení proti gen. Gajdovi. Tenkrát ?Národ“ prokázal fa?ist?m je?tě p?átelskou slu?bu, ?e se sna?il vysvětliti p?epadení jako nastrojenou komedii protivník? Gajdov?ch. Za ?est neděl na to ji? zastupitelstvo strany zakázalo ?len?m strany ú?ast na fa?istickém hnutí, proto?e toto podalo samostatné kandidátní listiny p?i obecních volbách.Proti proudu.Ten rok 1927 jsem ji? v Nár. listech nepro?il: dne 1. b?ezna vystoupil jsem z jejich redakce. P?esto jsem s hlou?kem nespokojenc? pokra?oval je?tě v snahách o nápravu ve straně. Skupina ?Demokratického St?edu“ s drem Chytilem v ?ele ve svém listě, zalo?eném p?vodně na obranu programu národní demokracie a jejího politického poslání, vystupovala stále p?íměji proti poklesk?m vedení strany. Já jsem na sjezdu zastupitelstva dne 20. února 1927 podrobil politiku generálního tajemníka Fr. Hlavá?ka a p. Sísovo zaklínání, ?e na?e strana nikdy nevstoupí s Němci do vlády, ostré kritice a ozna?il p. Hlavá?kovu ?innost p?ímo za ne?těstí strany. Na sch?zi úst?edního v?konného v?boru dne 20. května mluvili jsme dr. Chytil, dr. Fousek a já proti kandidatu?e dra Kramá?e na ú?ad presidenta republiky a pro volbu Masaryka. Na 31. ?íjna svolali jsme d?věrnou sch?zi ?len? a funkcioná?? strany, které jsme pokládali za dobré národní demokraty, k poradě o poměrech ve straně. Na této sch?zi bylo p?ijato podání k úst?ednímu v?konnému v?boru, v něm? jsme protestovali proti podporování fa?istického hnutí, proti zpravodajské neseriosnosti a hrubému tónu tisku strany v posledních aférách a proti politické ?innosti generálního tajemníka Hlavá?ka. Na toto podání, podepsané asi 40 národ, demokraty, namnoze v?znamn?mi pracovníky ve straně, nedostali jsme v?ak odpovědi.Na zmíněné sch?zi byl zvolen ak?ní v?bor, jen? za p?edsednictví ?ed. Václava ?těpánka vykonal ?adu p?ípravn?ch prací k svému cíli, jím? bylo pozvednutí strany z jejího mravního i politického úpadku. Kdy? jsme v?ak seznali bázlivost někter?ch sv?ch spolupracovník? a trpkost jin?ch, vzdali jsme se, ?ed. ?těpánek a já, dal?ího marného úsilí o nápravu poměr? ve straně a vystoupili jsme z národní demokracie.Odchod z redakce ?N. L.“ nebyl mi lehk?m. Vzdal jsem se po válce pr?myslového podniku, v něm? jsem byl ?inn?m t?icet let, abych se mohl oddati ?urnalistické ?innosti a p?ispěti tak nějak?m kaménkem k v?stavbě na?í republiky, a p?estup do jiné redakce neb?vá v na?ich politick?ch poměrech snadn?m pro ?lověka, kter? neumí st?ídati své zásady jako své kravaty. Sociální poměry v ?N. L.“ byly p?íjemné a ke cti v?ech sv?ch p?edstaven?ch v tomto podniku musím ?íci, ?e mi nikdy neprojevili ani sl?vkem nelibost s m?m opo- si?ním postupem proti vedení listu nebo strany. A m?j poměr k ?tená?stvu listu byl nejlep?í, jakého si mo?no p?át. Byl jsem zahrnován sympatick?mi dopisy ?tená?? a někte?í z nich obraceli se ke mně o radu i v nejd?věrněj?ích věcech.Ale nebylo mo?no p?ihlí?eti klidně k stál?m koza?i- nám listu, zejména jeho ve?erníku, jen? měl sice jiného ?éfredaktora i spolupracovníky, av?ak stejn? nadpis. A ?ádná oposi?ní ?innost v politické straně ne- uchrání ?lověka p?ed tím, aby nebyl nezasvěcen?mi straníky a bezohledn?mi odp?rci ?iněn odpovědn?m za v?ecky její ?iny — a?koli, vě?te mi, je mal?m hrdinstvím bít do nep?átelského tábora, a tuze svízelná věc i mírně odporovat vlastním generál?m.dopisyO jednom prázdném lístkuPraha, 5. května 1935.Vá?en? a mil? pane,jak vysvítá z Va?eho úvodníku v poslední ?P?ítomnosti“, sly?el jste a ?etl, ?e v p?edná?kách, s nimi? objí?dím republiku, radím poslucha??m, aby odevzdávali p?i volbách prázdné lístky. Je to opravdu p?edvolební ?lágr a plně chápu, ?e se vám hodil jako podklad ve?ejné v?zvy proti argumentu tak nebezpe?nému v tak pohnut?ch dobách. Jenom?e já na sv?ch p?edná?kách ani v tisku ani v soukrom?ch rozhovorech nikdy nikoho nevybízel k odevzdávání prázdn?ch lístk?.Mám tisíce svědk? na to, ?e vám pí?u pravdu a ?e to není jen uh?bání nebo zastírání v?roku, kter? jsem uplatňoval vzdálen Prahy. Těmito svědky jsou poslucha?i m?ch p?edná?ek. Měl jsem za poslední rok t?icet pět p?edná?ek v jedenadvaceti městech republiky. Zvali mě k nim vět?inou akademi- k: vé. u?itelské jednoty, osvětové sbory. Nav?těvovali je p?íslu?níci v?ech politick?ch stran, politi?tí funkcioná?i, soudcové advokáti, profeso?i, ú?ednici, d?stojníci, vojen?tí hodno- s: i-, v civilu i uniformě. Myslíte, ?e bych p?ed takov?mi lidmi, kdy? u? byste nespoléhal na vět?inu poslucha?stva bez funkcí a bez titul?, mohl mluvit neodpovědn?m zp?sobem ? Je pravda, ?e podle hesla nejvy??í autority tohoto státu jsem se p?i sv?ch p?edná?kách nebál, mluvil jsem otev?eně a kriticky, pokud jsem skute?ně informován, na v?echny strany, bez ohledu napravo, ale také bez ohledu nalevo, ?ím?, jak je vidět, jsem se neoby?ejně provinil. Mluvil jsem o politice, jak ji vidí nezávisl? reporter, za hranicemi, ale i u nás. Lidé mají u? dost pravd, upraven?ch podle stranick?ch pot?eb. Chtějí sly?et informace a mínění ?lověka, kter? se nik?m nedal svázat. Dovolte, abych poznamenal, ?e se mi zdá poněkud bizarní, kdy? jsem dnes nucen p?ipomínat to Vám, pane redaktore, mu?i, kter? mi umo?ňoval cel?ch jedenáct let, abych v jeho listě psal věren této směrnici. Mluvil jsem na sv?ch p?edná?kách v?dy up?ímně, nestranicky, ale loyálně. Tak, aby se nikdo z p?ítomn?ch nemusil stydět za to, ?e je ú?astníkem mého projevu. Bylo mezi nimi hodně ?tená?? ?P?ítomnosti“. Dovolávám se proto touto cestou jejich svědectví.Podklad k tvrzení, proti jeho? meritu právem vystupujete a je? bylo roz?í?eno s pozoruhodnou ochotou několika levicov?mi pra?sk?mi listy, je v odpovědi, kterou jsem dal v d e- b a t ě po své p?edná?ce jednomu poslucha?i v Novém Ji?íně na Moravě. Zeptal se mně, jak já se zachovám po své kritice p?i volbách a které straně odevzdám sv?j hlas. Proto?e jsem nep?ítelem vázan?ch kandidátních listin a proto?e jsem si p?i nahlí?ení do zákulisí politick?ch stran utvo?il své pevné mínění o jejich demokrati?nosti, odpověděl jsem, ?e za svou osobu nemohu jednat jinak, ne? odevzdat prázdn? lístek. Ani sl?vkem jsem nedoporu?oval p?ítomnému shromá?dění něco podobného, doufám, ?e uznáte mé soukromé právo na takovou odpově? a povinnost odpovědět tak, jak skute?ně sm??lím. Na ?ádné jiné p?edná?ce nepadlo o volebním lístku ani sl?vko.Nikdy jsem nemluvil proti politick?m stranám. Pova?uji je za nástroj demokracie a zd?razňuji, ?e nov?m lidem nesmí jít o jejich rozbíjení, ani jednoho p?íslu?níka net?eba z politické strany odvádět. Ale je na?í povinností kritisovat praksi stran, neúprosně odhalovat a bít ve stranách lidi ne?estné a neschopné a pomáhat vp?ed lidem poctiv?m a pro demokracii schopn?m. Politické strany jsou a budou nástrojem demokracie, ale jen tehdy, budou-li skute?ně věrny demokratick?m zásadám.Právě ?tená?i Va?í revue a poslucha?i m?ch p?edná?ek vědí nejlépe, ?e se na mne nijak nehodí v?tka pasivity, kterou mi Vá? ?lánek p?i?ívá. Bude-li Vás blí?e zajímat, jak mluvím ve?ejně o politice, usly?íte, ?e zále?itost, jí? věnuji hodně ?asu a námahy, je otázka nutného zaktivisování jak lidí, otráven?ch nebo uspan?ch v politick?ch stranách, tak obrovského — a stále vět?ího — po?tu duchem i věkem mlad?ch ob?an? a ob?anek tohoto státu, stojících mimo politické organisace, bez vlivu. Ani v?tka ?n e t r p ě 1 i v o s t i“ — ji? mi adresujete, není oprávněná. Trpělivost dokázalo se mnou statisíce, miliony ob?an? a ob?anek tohoto státu ji? s dostatek. Do jisté míry m??e b?t trpělivost ob?anskou ctností a povinností. Nad tuto míru — a ta je po?ádně vysoká — se stává trpělivost h?íchem a mění se v politickou spoluvinu.Prosím Vás o oti?tění odpovědi, dovolávám se u Vás tohoto práva s d?věrou ve spravedlnost a ve smysl pro fair play.5937258312785DOMDOM17151358529320DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBY30200608416290100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhá t?.iz100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhá t?.izSrde?ně Vás zdravím!Franta Kocourek.Koho volit?tená?i dali si ji? dvě a dvě dohromady, shledali, ?e je to ?ty?i, a dopisují nám: poněvad? ani neradíte odevzdávat prázdné lístky, ani neradíte volit oposici, je zjevno, ?e nám v posledním ?lánku poradíte, abychom volili některou koali?ní stranu, poněvad? ?ádná jiná mo?nost nezb?vá. Tu a tam někter? temperamentněj?í ?tená? dodá: hle, jak jsi se poní?il, svobodn? ?lově?e, te? dělá? hlídacího psa u koali?ního stáda! pěkně jsi to dopracoval se svou svobodou!Skute?ně, z dosavadních dvou ?lánk? nem??e vy- plynouti jin? závěr ne?: volte koalici! — a je to také ten závěr, k němu? jsme'se Chtěli dostat. Já vím, ?e je to náramně v?ední a oby?ejná a snad i nudná rada. Vím také, ?e je to rada, na kterou je mo?no s mnoh?ch stran úto?it a ukazovat její nedostatky. Skepsi ke koali?ním stranám a lidem nás nikdo věru vyu?ovat nemusí. Vsadil bych se, ?e o chybách, nedostatcích a nep?ístojnostech, které se v koalici vyskytují, toho vím aspoň tolik jako p. dr. Kocourek, jej? jeho citlivé svědomí pudí vlo- ?iti do volební urny prázdn? lístek. V?echny me- fistofelské otázky, které nám mohou b?ti polo?eny, dávno jsme si sami kladli, mnohé z nich jsme dokonce sami vynalezli, a ona nevá?ná oposice, která se s prominutím v?í skute?nosti odva?uje naz?vat Národním sjednocením, si vyp?j?ila velkou ?ást argument?, jich? jsme u?ívali, kdy? jsme na koali?ních stranách ?ádali nápravu.Vím tedy, ?e pra?ské kavárny budou spí?e zívat po tomto ?lánku. Ale to nevadí. Nikdy nebylo na?ím cílem vzbuzovat p?íjemné rozechvění v kavárnách. Sta?í nám, bude-li — t?eba později — uznáno, ?e jsme napsali něco pot?ebného, ?e jsme p?ispěli trochou ?těrku na stavbu silnice, po ní? se ubírá ná? národ. Pot?ebu sensa?ní politické ?etby m??e te? ?tená? snadno ukojit na jin?ch stranách. V?dy? te? u? i pp. poslanci Hodá? a Kut, o nich? by to byl p?ed krátkou dobou vzhledem k známé suchosti jejich ducha je?tě nikdo nevě?il, dali se mezi sensa?ní politické spisovatele a spisují o koalici, jejími? ?leny byli tak dlouho, dokud se neroze?la s ?ivnostenskou bankou, takové bro?urky a ?lánky, ?e vnímavému ?tená?i mohou vstát vlasy na hlavě. P?eje-li si někdo je?tě dobrodru?něj?í ?etby, m??e vy?kati, a? vyjde kniha p. Karla Kuta (patrně s p?edmluvou dra Karla Kramá?e na památku spole?n?ch boj?), ve které vylí?í, jak redaktor ??ejdrem”, nejhnusněj?ího ?asopisu, jak? u nás kdy vycházel, p?i?el k ?těstí b?ti jedním z prvních v?dc? reformního národního hnutí a jak si to ur?it? po?et voli?? nechal líbit.Mezi těmito zp?soby svobody, je? t?eba si osvojit, je také svoboda v??i spisovatelské je?itnosti. Jsou spisovatelé, kte?í jsou snad svobodní v??i v?emu na světě, ale stra?ně otro?í své touze zdáti se zajímav?mi, stále státi v pochmurné póze na nějakém romantickém skalisku. Takov? spisovatel by si dal ov?em raději jazyk vyrvat, ne? aby ?ekl něco tak oby?ejného, jako ?e je t?eba volit koalici. Bude hledat v?echny mo?né formy úniku — od komunismu p?es prázdn? lístek a? po zaspání voleb. Nic by nás nestálo také se p?ed těmito volbami zatvá?iti nějak démonicky a sklidit za to pochvalu u lidí, kte?í hledají rozruch, nebo mohli bychom konec konc? také záhadně ml?et — ale měli bychom dojem, ?e pro mali?k? osobní zisk jednáme podle. Nade v?ím tím pestr?m zmatkem, kter? nás obklopuje, nep?estává státi hlavní, vá?ná, osudová otázka: dovede tato generace zachovat, co jí minulé generace vybojovaly; umí tento národ rozumnou a opatrnou sebevládou uchovat si svobodu? V tomto boji, kter? trvá u? od roku 1918, nechceme poskakovat mezi frontami jako spisovatelsk? Ka?párek, n?br? pova?ujeme za svou povinnost k některé frontě se p?idati. Nemyslím tím frontu té nebo oné strany, od ?eho? nás zatím bohyně svobody uchovej, n?br? starou frontu rozumu a nerozumu. Jsme na této frontě u? star?mi vále?níky. Co ?P?ítomnost“ vychází, ?ídila se v?dy dvěma zásadami: bojovat pro ocenění zdravého rozumu a bojovat proti demagogii, Nyní, kdy? nerozum a demagogie úto?í vá?nivěji ne? jindy, měli bychom z?stat ve stanu? Někdy je hrozně málo zírat s potě?ením na vlastní ?isté ruce a nic jiného u? nedělat.eDostali jsme dopis s otázkou, jestli pr? si s Karlem ?apkem neukládáme na bedra p?íli? tě?ké b?emeno, kdy? tak vystupujeme pro koalici, a jestli pr? u? ?erné p?estalo b?t ?ern?m a bílé bíl?m. Je pravda, ?e si na sebe nakládáme dosti tě?ké b?ímě st?ízlivého my?lení, ale ?erné z?stalo pro nás ?ern?m a bílé bíl?m, jako v?dy b?valo. V ni?em, v ?em jsme koali?ní strany kdy hanili a kritisovali, je ani te? p?ed volbami nechválíme. Ani nás nenapadá ?ádat, aby ?lověk d?íve zav?el obě o?i, ne? za?ne politisovat. Máme v?bec trochu divn? osud. Noviny koali?ních stran nás dlouho prohla?ovaly za lu?avku a neodpovědn? ?ivel. Takov? p. Moty?ka na p?íklad, kter? vydává krajinskou korespondenci pro národně sociální noviny, po v?echna poslední léta p?ecpával svou korespondenci polorozumn?mi ?lánky, z nich? se mohlo zdáti, ?e není v tomto státě vět?ího nebezpe?í nad ?P?ítomnost“. A p?ece nyní my, svobodn? ?asopis, zápasíme se svobodn?mi voli?i o to, aby volili koalici, a oni se z?ásti zdráhají. Nezdá se z toho, ?e praxe koali?ních stran měla luěavkovitěj?í ú?inek ne? na?e psaní, jestli?e my, neodpovědn? ?ivel, musíme dnes u mnoh?ch napravovat, co odpovědné ?ivly napáchaly?Ale jsme toho názoru, ?e zásada fair play má b?ti zachována i v??i koalici. Ov?em, jestli?e někdo se dnes rozhlédne po zastaven?ch a travou zar?stajících továrnách, po davech nezaměstnan?ch, jestli?e v posledních letech ?astěji ?etl onen sloupec v novinách, v něm? jsou ohla?ovány úpadky, a jestli?e je tak slabého ducha, ?e si to nedovede za?adit do světové souvislosti a jestli?e z toho v?eho nepopiratelného rozvratu viní koalici, pak si ov?em musí ?íci: k ?ertu s touto vládou, a po?ehnán bu? den, kdy zmizí! Alepravda. která musí b?ti vyslovena, je jiná: k ?ertu 5 rakov?m hlupákem! Národnímu sjednocení ov?em zále?í na tom, aby se vyskytovalo co nejvíc takov?ch hlupák?, i napomáhá vzr?stu této hlouposti, jak m??e: z jeho tisku te? p?ed volbami v?bec ku podivu vymizela slova ?světové hospodá?ské krise“, jako by se po této největ?í události zem slehla. Ten tisk se tvá?í, jako by p?ed námi nebylo nic jiného ne? vláda a její chyby. Defrauduje rozumu sv?ch ?tená?? pojem a ú?inky světové krise. Opova?uje se tvrdit, ?e sta?í, jestli?e volby dopadnou tak, aby redaktor ??ejdrem“ p?i?el ■do parlamentu a ?il? bratr nejúspě?něj?ího dodavatele zase do ministerstva — a v?e ?e m??e b?ti napraveno. Voli? má b?ti ov?em politicky tak vzdělán, aby věděl, ?e ?ádná na?e vláda nem??e sama ze sv?ch sil odstranit ú?inky světové hospodá?ské krise, která u nás jako ve státě exportním nejvíce^ ?ádí. Je to světová krise a je t?eba světové nápravy. ?ádná vláda je?tě nevládla v ?ase tak zlém jako tato. Proti ?ádné je?tě neetál nep?ítel tak mohutn?. Nemyslím Tím ani p. Hodá?e ani p. St?íbrného, nebo? to nejsou ?ádní mohutní nep?átelé. Myslím psychologické následky hospodá?ské krise. Dnes, v tomto rozjit?eném ovzdu?í, kdy existence na?ich lidí je ni?ena proto, ?e státy od Anglie po Bulharsko nechtějí kupovat na?e v?robky, opravdu ka?d? hlupák m??e provádět oposici, a, pokud vidíme, také ji skute?ně provádí. Oposi?ní ?emeslo nikdy nebylo leh?í, apel na nespokojenost nikdy snadněj?í.Kdo stojí proti sobě v těchto volbách? Na jedné straně skute?n? systém se v?emi oby?ejn?mi a p?irazen?mi vadami, jaké se na skute?n?ch systémech vyskytují, systém s nezaviněn?m ?ern?m pozadím svě?í ? -1:: úpadku — na druhé straně prázdné slibování a r-c-dvz ? ?Kdo je nespokojen, a? volí proti koalici!“ v?dcové Národního sjednocení ?a? do omrze- r: . jak sami p?iznávají. Nedivím se, ?e to tak ?asto zraku ji. Je to jejich nejú?inněj?í a nejlaciněj?í heslo. Je mnohem pohodlněj?í ?innost takto volatí ne? sám wm??leti nějak? program. Kdyby koalici měl volit jen ten, kdo je nyní, v době nejhlub?í hospodá?ské krise, sookoien, tu by ov?em koalice nedostala skoro ?ádnvch hlas?. Ale nejde o spokojenost nebo nespokojenost, n?br? o to, je-li slu?ná naděje, ?e lidé, kte?í proti koalici tak bou?í, jsou schopni něco napravit. Známe je, nejsou to nepopsané listy, a uka?me aspoň na jednom p?ípadě, je-li mo?no od nich o?ekávat nápravu.Koalice, jak známo, několikráte sní?ila platy státních zaměstnanc?, ov?em ne dne?ní koalice, n?br? ta, ve které také národní demokraté je?tě seděli. Chá- peme, ?e státní zaměstnanci jsou tím roztrp?eni; nikdo nedovede s klidem p?ihlí?eti, jestli?e se mu cel? ?ivot takto se?něrovává. Sami jsme koalici p?ed tím varovali a ?ádali, aby d?íve vyzkou?ela v?ecky jiné mo?nosti. Koalice (i s národními demokraty) zvrhla takov?mi radami. To se tedy stalo. Co má z ni u?initi státní zaměstnanec? Tohle má u?initi: má si dáti dobr? pozor, aby, je-li mu protivno, ?e mokne. nedostal se z de?tě pod okap. Nech? si roz- vám m;; nrostá fakta: koalice sni?ovala platy, pou?. zí? prováděla defla?ní politiku; nejneústupněj- ?im hlssmeiem deflace byla národní demokracie, za- jisté pro své vztahy k ?ivnostenské bance, nebo? je cílem finaněmho kapitálu, aby peníze, které ovládá, měly co největ?í hodnotu. Na po?átku r. 1934 nastala taková situace, ?e bylo nutno bu? je?tě jednou ?ní- ?iti platy nebo z?íci se deflace. Koalice opustila ?e- flaci a národní demokracie opustila pro to vládu. Koalice postavila se tedy proti dal?ímu sni?ování plat?, národní demokracie v?ak zastávala naprosto neústupně politiku, která by k tomu byla vedla. Nyní tá? národní demokracie, jen povrchně maskovaná jako Národní sjednocení, skládá nejvíce nadějí právě do státních zaměstnanc? a proto?e slovo nic nestojí, kárá koalici za to, ?e platy sni?ovala. To je právě jeden z d?vod?, pro? pravíme, ?e v těchto volbách stojí na jedné straně systém se v?emi p?irozen?mi vadami a na druhé stojí podvod. Co tedy u?iní státní zaměstnanec se sv?m hlasovacím lístkem? Měl by se zaehovati d?stojně. Měl by těm, kte?í cel? sv?j volební plán zalo?ili na domněnce, ?e státní zaměstnanec je osel, dokázat, ?e to není pravda. Měl by si polo?it tuto hlavní otázku: mám podporovat návrat deflace, její? následky pro sebe znám? V?e ostatní je mumraj, rej masek.eJeden z ?tená?? nás ?ádá, abychom d?íve, ne? se rozhodne, jak má volit, mu odpověděli na tuto tě?kou otázku: ?Jak? nejhlub?í argument pro demokracii má mít ten, kdo ztratil víru v ?lověka a kdo nevě?í v nesmrtelnou du?i?“ Nech? odpustí, jestli?e v té krátkosti ?asu, která do voleb je?tě zb?vá, s ním tyto metafysické otázky nebudeme rozbírat. Obracíme se zatím na lidi, kte?í víru v ?lověka je?tě neztratili, a doufáme, ?e jich z?stala vět?ina.Kle, kter?ch věcí osud je svázán s dal?ím trváním této koalice:Pro koho má pojem demokracie je?tě nějakou cenu, bude vdě?en koalici, ?e v nesnadné době dovedla demokracii zachránit; kdo nad demokracii staví své zájmy hmotné, necha? rozumně uvá?í, pro? by mu měl nějak? jin? ?ád, ve kterém by porou?el jedin? ?lověk, hmotně spí?e pomoci ne? demokracie; tento jedin? porou?ející oby?ejně b?vá p?ítelem a politick?m vykonavatelem nikoliv lidu, n?br? bohat?ch a mocn?ch, kte?í ho financovali. Diktatura proletariátu zmizela u nás z ?ady skute?n?ch mo?ností. Kdo z dne?ních strádajících vě?í, ?e by mu pomohla spojená diktatura pr?myslového a finan?ního kapitálu? Vede-li se nám hmotně ?patně, nem??e to v?bec b?ti napraveno, jestli?e místo lidovlády bude nastolena vláda několika cti?ádostivc?, spí?e zhor?eno. Zlep?ení na?í situace závisí na obnovení světového obchodu.V bou?livé době koali?ní politika nám zachovala klid a ob?anstvu jistotu. Víte, jak je to velká věc? Mo?ná, ?e jste naslouchali demagog?m a máte fantastické p?edstavy o mo?nostech. Ale v této zmatené a ?erné době je u? klid dosti velik?m ziskem. Sv?m hlasem volíte bu? pokra?ování v klidu nebo p?ípravu nějak?ch zmatk?.Tato koalice svou zahrani?ní politikou opat?ila na?emu státu v mezinárodní krisi nejspolehlivěj?í základ bezpe?nosti, jak? v?bec opat?iti jest mo?no. Uzav?ela spolek uvnit? Malé dohody, spolek se západními velmocemi a se sovětsk?m Ruskem. Nikdo jin? u? nem??e b?ti získán pro to, aby, chráně sebe, ochraňoval také nás p?ed Německem. To je jediná realistická zahrani?ní politika. Situace je taková, ?e nyní v zahrani?ní politice ?ádn?ch chyb se dopustiti nesmíme. Co místo tohoto systému by p?ineslo Národní sjednocení? Nejpust?í diletantism v zahrani?ní po-PfítonmosOlitice — něco, co si nyní naprosto dovolit nesmíme. O jednom v?dci Národního sjednocení, p. St?íbrném, je známo, ?e je?tě nikdy se mu nepoda?ilo si o zahrani?ní politice něco pomysliti. Druhému v?dci, dru Kramá?ovi, poda?ilo se pak pomysliti jen jediné: ?e nás zabezpe?í toliko spolek s obrozen?m slovansk?m Ruskem a v?e ostatní ?e nestojí za nic. Jen ten, kdo je p?esvěd?en, ?e ná? národ má dosti ?asu ?ekati se svou bezpe?ností, a? se zase objeví nějaké slovanské Rusko, a kdo chce postaviti ná? osud na tuto, jak se ukazuje, docela prázdnou naději, jen ten je schopen nalézti, pokud se nejvá?něj?ích a skoro tragick?ch otázek na?eho státu t?ká, nějak? prospěch v tom, pom??e-li sv?m hlasem, aby takov? diletantism pronikl v na?í zahrani?ní politice.?Mezi koali?ními stranami nech? se ka?d? rozhodne, jak sám nejlépe umí. Jen jednu poznámku k tomu u?iníme.Politické zásluhy agrární strany o klidn? v?voj ve státě jsou né?porne. Její síla "a cílevědomost nepo- chybnémnoKym budou imponovat. Bude také — jako lidová strana — sběrnou těch voli?? ob?anského sm??lení, kte?í spolek dra Kramá?e s pp. St?íbrn?m a Kutém nesnesou. Bude zase největ?í a nejsilněj?í stranou a poněvad? se u? mnohokráte osvěd?ila v kritick?ch chvílích, naposledy tehdy, kdy? ?lo o demokracii, není toho ani t?eba litovat. Kdo není socialistou a nevidí nebezpe?í v dal?ím roz?í?ení agrárního vlivu, komu je lhostejno, ?e jedna strana zmocní se p?evá?né vět?iny funkcí a ú?ad? a skute?né moci, bude asi volit agrární stranu. Jestli?e v?ak někter? voli? bude uva?ovati o poměru zemědělství a pr?myslu a uvědomí si, jak nepoměrně silněj?í politické zastoupení u? nyní zemědělství má a jak osud obyvatelstva tohoto státu aspoň z poloviny z?stává svázán se zdarem pr?myslu, takov? voli? bude se rozpakovat, vydat pr?mysl na milost a nemilost stavovsky zemědělské strany, která s pr?myslem necítí. Takov? voli?, kter? bude jasně míti p?ed o?ima hospodá?skou strukturu ?eskoslovenska, bude se rozpakovat, má-li sv?m hlasem je?tě posíliti prvenství agrární strany. F. Peroutka.poznámkyMist?i kultury — nemist?i v politicePět spisovatel? — St. K. Neumann, Ivan Olbracht, M. Puj- manová, Vladislav7 Van?ura a Vít. Nezval — vyznává v ?Halo- novinách“ pod nápisem ?S k?m jdou ?mist?i kultury“, ?e bude volit (a vyz?vá voli?e, aby té? volili) — komunisticky. Z nich Ivan Olbracht a Vlád. Van?ura byli kdysi vylou?eni z komunistické strany.Dobré je, ?e v těchto volbách mist?i psaného slova sestupují s Parnasu do ní?in volebního zápolení. Zlé v?ak je, ?e nenalezli ani jediné z demokratick?ch stran, k ní? by se p?ich?- lili, ?e agitují svou autoritou nro stranu komunistickou — p?es pochybnosti, ?které mo?no míti k ú?elnosti toho kterého denního politického obratu nebo k v?běru osob“ komunistické strany, jak uzavírá sv?j projev Ivan Olbracht. Lze-li soudit z tohoto náznaku Olbrachtova, ?e jisté pochybnosti zde v?bec byly, tedy se t?kají jen ?těch kter?ch“ denních obrat? nebo v?běru osob. Net?kají se generální linie, jí? jest revolucionism, n?br? jen denní taktiky a jen v?běru osob.Je divno, ?e mist?i kultury necítí těch pochybností tam, kde jde nikoli jen o taktiku a o osoby, n?br? o strategii, o generální linii, o úhrnn? pohled na na?i politickou situaci ve světě a o závěry z této situace. V těchto generálních směrech necítí mist?i kultury ?ádn?ch pochybností, n?br? jen a jen samé jasno. Sta?í?základní skute?nost, ?e jest svět v zásadě rozdělen jen na dva tábory: kapitalistick? a proletá?sk?. ?e st?ed jest něco velmi málo skute?ného, ?e jest ?ímsi vratk?m, vě?ně se k?vajícím, ?e jest ?áste?ně p?e?itkem minulosti, ?áste?ně v?pomocí z nouze, ne-li ?asto jen my?lenkovou a organisa?ní sběrnou lidí neujasněn?ch...“ (Ivan Olbracht.)Uboh? st?ede, p?e?itku vratk? a rozk?van?, sběrno ne- ujasněnc?, jak taje? pod zá?iv?mi paprsky tohoto jasna! Jak ?asne?, ty bědná v?pomoci z nouze, naslouchajíc mistrovskému slovní, je? ká?e dále:?Svět kapitalistick? na?el nejjasněj?í formulaci (tak a nejinak! — M. V.) ve fa?ismu. Svět proletá?sk? jedinou jasnou formulaci (!) v komunismu. Povinností lidí kulturně pracujících, to jest sna?ících se o největ?í jasnost, jest postaviti se za jeden z nich.“ (Ivan Olbracht.)Tak a nejinak hlásá Ivan Olbracht: bu? musí? b?t komunistou nebo fa?istou. Nic t?etího není p?ipustilo, proto?e není dosti — ?jasno“. O, té touhy po ?vyjasnění“, je? mluví z takového chápání sou?asn?ch dějin. Té touhy po zjednodu?ení, jeho? si p?ejí v?ichni, jim? je dne?ní svět a demokracie v něm věcí p?íli? slo?itou! Zda? není tato touha podobna oné snaze, je? v na?em sousedství prohla?uje za ?bol?evism“ v?ecko, co stojí nalevo od Hitlera, je? jako ?bol?evické“ svorně pálila knihy i Thomasa Manna, i II. G. Wellse, i Ivana Olbrachta, a je? jako ?bol?eviky“ stejně t?rala i demokrata Ossietzkého, i pacifistu Kurta Hillera, i komunistu Thálmanna?Věru, nic není neujasněněj?ího ne? tento Olbracht?v projev. Chybí mu vědomí v?znamu politické demokracie pro svět proletá?? i pro svět st?edu. Schází mu jasno o ceně parlamen- tarismu, o vztahu demokracie k socialismu. Chybějí mu politické závěry z dějin sovětského Svazu pro strategii i taktiku evropského proletariátu. Zato v?ak opl?vá projev v?lí nemo?ně zjednodu?ovat! sou?asnou politickou a sociální strukturu do dvou extrém?: zde proletariát, tam kapltalism, zde komunism, tam fa?ism. Jen v těchto extrémech je ?jasno“. Co? mezi nimi le?í — is nejlep?ími a nejdrahocenněj?ími kusy evropské politiky, vědy a umění — je jen ?málo skute?né, vratké, rozk?vané, je sběrna...“ zkrátka je to p?e?il? st?ed.A? úzko je mi p?i pomy?lení, ?e bych měl v této souvislosti ocitovat, co ?O tom st?edu nebo politice papírové a politice reálné“ ?íká osudnou shodou právě v stejn?ch dnech mu?, kterého ?Halo-noviny“ u? p?estaly citovati jako mistra kultury — F. X. Salda. ?e bych měl citovat, co ?íká o maxima- lismu revolu?ních ochotník?, o pedantick?ch snech ak?demic- k?ch radikál?, o habituální ?eské náladové anarchii a o ?politice st?edu, která je jen neutuchající pozornosti a prací na sobě i na druh?ch, je nejiníensivněj?í a opravdu tvo?ivou spoluprací s ?asem a jeho v?vojem...“ Nechci citovat ta tvrdá slova, a?koli mne u? dávno znepokojovalo poznání, jak cizí je ?esk? svět a jeho demokracie nejiep?ím sv?m prosaik?m, jak se z něho utíkají a? k látkám exotick?m, ?do na?eho Konga, do Podkarpatské Ku?i“ ... A odhoálal-li jsem se napsat těchto několik poznámek, tedy jen proto, ?e i dnes, ve volbách, se znovu projevuje tento útěk p?ed tvo?ivou spoluprací v na?em ?asoprostoru, tentokráte do fikce, do zjednodu?ení politického. Neuvědomují si, ?e co pro?íváme dnes ve st?ední Evropě, je zápas nikoli komunismu s kapitalismem, n?br? boj demokracie s restaurací.Milo? Vaněk.Co je typické na p?ípadu prof. DominikaNeznám prof. Dominika osobně. Nechci tu psáti o jednotlivostech p?ípadu jeho p?estupu od sociální demokracie rovnou k fa?ismu. Chci se zamyslili nad tím, co je na něm typického pro tápání ?kolené inteligence v dne?ní krisi demokracie. Toto tápání není nic specificky na?eho. Ve v?ech lidov?ch státech, ?i v zemích, které jimi byly, lze najiti takové zjevy.Fa?ismus je pokus o návrat do p?edvále?né a p?edrevolu?ní minulosti. Národové, kter?m do?el dech, aby dokonaly tu etapu pokroku, které Masaryk ?íká ?Světová revoluce“, mají se vrátit! tam, kde byly prve. Fa?ismem mají b?ti emancipované masy zatla?eny zpět do rámce, ve kterém byly p?ed válkou. V?zna?n?m znakem tohoto p?edrevolu?ního rámce, kter? má b?ti takto vzk?í?en, bylo také privilegované postavení ?kolené inteligence jako hromadné spole?enské skupiny, jako ?stavu“. Tento stav byl ?honorací“. P?ed zavedením v?eobecného rovného hlasovacího práva ?honorace“ (státní i jiní ve?ejní ú?ed- nej d?stojnici, dokto?i a magistrové, ?editelé ?kol, u?itelé, profeso?i a duchovní) byli voli?i u? na základě svého postavení, kde?to ostatní ob?ané jen tenkráte, jestli?e byli ur?itou měrou poplatní. Za tohoto stavu ?kolená inteligence byla jak?msi prost?edníkem mezi státní mocí a bezprávn?m lidem, zejména dělníky a sedláky. Z lidu povět?ině vze?la, nad něj se povznesla nejen sociálně, ale i politicky: k vlivu na statni moci. Budi? ?e?eno ke cti na?ich p?edk?-intelektuál?, ?e ve svém celku, jako spole?ná skupina, tuto funkci plnili povět?ině na prospěch bezprávného lidu, k jeho pokroku a povznesení. Nebyli ve své vět?ině pouh?mi nohsledy nasycen?ch patrici?; alespoň v oblasti ryzí politiky a politiky kulturní získaly si tyto na?e, dnes u? vym?elé ?honorace“ nepochybné zásluhy. Pozvolná de- mokrstisace volebních ?ád?, zp?ístupnění vzdělání nej?ir?ím vrstvám tomuto v?voji nejenom nebránily, n?br? povět?ině mu napomáhaly. V oblasti politiky sociální, zvlá?tě kde bylo zapot?ebí vět?ího zásahu do hospodá?sk?ch poměr?, k tomu ji? ov?em neměli dosti iniciativy.Ale p?i?la ?světová revoluce“, která nejenom p?inesla v?eobecné hlasovací právo v?ude tam, kde ho dosud nebylo; n?br? odevzdala skute?nou a nezten?enou státní moc orgán?m, které vycházely, p?ímo ?i nep?ímo, z voleb na základě tohoto hlasovacího práva. Lid se u? nedělil o moc s nik?m, kdo by ji byl měl bo?í milosti“. V?ichni, kdo státní moc obdr?eli do sv?ch rukou, mají ji ?z milosti lidu“. A tento p?evrat znamenal také konec ?honorací“. Konec zprost?edkovatelské funkce ?kolené inteligence, jeho t?ídy. Dělnictvo, selsk? lid, chudí ?ivnostní?kové, u? nepot?ebují míti u stupň? tr?nu orodovníky. Jsou na tr?ně sami, se v?ím lidem své země. ?kolená inteligence dohrála v politice svoji úlohu ?honorací“. Jaká politická úloha jí z?stává nadále? ?ádná, máme-Il na mysli tuto inteligenci jako politicky uzav?enou spole?enskou slo?ku. Veliká úloha ov?em, myslime-li na inteligenci jen jako na pohotovou zásobu odborník? a nic jiného. Proto?e, kdy? toto pravím, vydávám se nebezpe?í, ?e mého v?roku bude s r?zn?ch stran zneu?ito, ?eknu je?tě několik slov na vysvětlenou.P?edev?ím: netvrdím, ?e ka?d? p?íslu?ník t. zv. ?kolené inteligence: právník, in?en?r, historik, filosof nebo národohospodá? je zásadně neschopen b?ti politick?m v?dcem a ?e jeho úkolem jest, aby byl v politice jen expertem. Myslím, ?e politick? smysl intelektuál?v nemusí b?t v?dycky sváděn k jednostrannosti více ne?li politick? smysl dělník?v nebo sedlák?v. Rozhodně v?ak mu jeho ?kolenost politického smyslu nep?idává. V?k?ik, kter? se ozval p?ed lety na jedné sch?zi státních zaměstnanc? s vy??ím vzděláním a jeho? autor, opat?en? z mlad?ích let jak?msi vysvěd?ením, se ot?el o politick? um nebo?tíka ?vehly pro jeho sedláctví, tento v?k?ik nebyl, le? ?alná ozvěna ura?ené a je?itné ?honorace“.Za druhé: netvrdím rovně?, ?e ka?d? ?kolen? inteligent je zral?m expertem pro pot?ebu politick?ch v?dc?. Známe v na?em parlamentě rozpo?tové referenty, kte?í jsou selfmademany a kte?í i v nejodborněj?ích závitech státního bud?etování dovedou p?etrumfnout mnohého právnicky vzdělaného ministerského ú?edníka. Ale ?e ?kolení a speciální vzdělání — v?eobecně vzato — dělá z neodborník? odborníky a ?e je z nich dělá rychleji a hromadněji, ne?li sebevzdělání, to musime p?ipustit, nechceme-li celou na?i ?kolskou soustavu odsoudit jako bezcennou.A posléze: netvrdím, ?e intelektuál, kter? není politick?m v?dcem, n?br? expertem, má b?ti jen nevolníkem politick?ch v?dc?; ?e celá jeho úloha se vy?erpává jen tím, aby opat?il materiál a propracoval motivy pro po?adavky těch politick?ch v?dc?, s nimi? sdílí politickou víru. Tak jednoduché to není. Odborník, i kdy? pracuje jako expert pro politick? směr, jemu? vě?í sebe vá?nivěji, z?stane v?dy také odpovědn?m jednotlivcem, kter? dovede politické vedení své strany varovati p?ed tím, o ?em jej jeho odborné zku?enosti p?esvěd?ují, ?e nevede k dobrému. Není inteligenci ke cti, vidíme-li, kterak se dnes v Německu historikové, sociologové a léka?i mohou p?etrhnout, aby snesli argumenty pro rasovou thesi pětadvaceti bod?, usnesen?ch v únoru 1920 v mnichovském dvorním pivovaru jako my?lenkov? základ německého národního socialismu.V?e, co tvrdím, tedy jest, ?e inteligence v demokracii pozbyla nenávratně svojí funkce, b?ti — jako uzav?en? stav — zprost?edkovatelem mezi lidem a státní mocí. Fa?ism a směry s ním sp?ízněné se z?ejmě sna?í mimo jiné i o to, aby ?kolen?m vrstvám v té ěi oné formě opět poskytly postavení takov?ch _hoooraci“. A demokrat-intelektuál, odvrátí-li se od demokracie k fa?ismu, dopou?tí se — to je to typické — zrady na demokracii hlavně proto, ?e usiluje — a? u? vědomě ěi nevědomě — o to, aby zatla?il lid opět do té pasivní role, ve které byl, kdy? pot?eboval, aby ?honorace“ mu dělaly prost?edníka.Dr. Emil Sobota.Leták v poslední chvíliNe vagony, ale desítky vagon? rota?ního papíru probíhají nyní rota?kami, aby vznikl: agita?ní volební materiál politick?ch stran. Ka?dá strana jest ochotna voli?ovi vtisknout! do rukou ne jeden, ale celou ?adu leták? a bro?urek. Voli?, kter? ji? ví, kterou stranu bude volit, odolá tomuto agitaěnímu náporu. A indiferentní? Z války jsou statistiky, které ?íkají, kolik v?st?el? bylo vyst?eleno nazda?b?h, ne? jedna rána stihla cíl. Není a nebude asi statistiky o tom, kolik leták? trefilo do ?erného a kolik skute?ně pohnulo váhajícího, nerozhodného voli?e, aby volil právě tu a ne jinou stranu. Mno?ství agitaěního materiálu, kter? dirigují strany do ulic, do byt?, na venkov, po?tou i sítí sv?ch organisací, stává se stále více otázkou presti?e. Ka?dá strana chce se ukázati na ulici i v domácnostech více ne? strana druhá. To se projevuje i v tom, ?e strany více ne? jindy pracují nálepkami. Objeví se nálepka s pismenou: N. Do ve?era se nad tímto N objeví jiná nálepka, ne právě sympatisujieí s Ji?ím St?íbrn?m. A na dotvrzení toho p?elepí za chvíli, za ?era velké N malou umrl?í hlavou s nápisem: jed. Za chvíli p?ijde někdo jin? a p?ilepí: ?íslo 2 nebo ?íslo i. Za chvíli někdo u? pracuje ?ablonou na chodníku nebo na zdi. Objevuje se mal?, rud? nebo ?erven? nápis, hrubě ?ezan?. Koho získá tato agitace, aby volil ?íslo 2 nebo 4, nebo koho získá písmeno N? Sotva kdy nám kdo podá v?klad, jak se rozhodují t. zv. indiferentní v poslední chvíli. A tak sotva kdy bude mo?no op?íti statistick?m materiálem tvrzení, ?e politické strany by mohly vydati klidně jen t?etinu svého agitaěního materiálu a p?ece volební v?sledek by se nijak nezměnil. A ?lověk, v duchu si p?edstavující ten po?et rota?ek, které pracují jen proto, aby voli? v posledních dnech p?ed volbami byl zaplaven papírem, kter? z velké ?ásti ne?te, se ptá: kolik skute?né politické v?chovy bylo by mo?no provésti, kdyby strany jen ?ást těch náklad?, s kter?mi jdou do voleb, věnovaly v dobách, kdy volby nejsou, na cílevědomou, ú?elnou a dob?e organisovanou v?chovu sv?ch p?íslu?ník? ? Nevystavují tim vlastně strany voli??m v celku ?patné vysvěd?ení politické v?chovy, kdy? se o nich domnívají, ?e v poslední chvíli se rozhodnou pro tu politickou stranu, která jim dovede str?it do kapsy nej?ikovněj?í leták?V. G.Literatura a uměníJ. F?rth (?editel firmy Fr. Borov?):Nakladatel o krisi knihyTVfálokdy bylo tak naléhavě zapot?ebí podívati se skute?nosti tvá?í v tvá?, jako právě v dne?ní době.' Václav Mikota, neúnavn? p?edseda Kmene a znamenit? ?inovník Svazu knihkupc? a nakladatel?, polo?il tuto větu v ?elo své bro?ury ?Krise knihy a krise stavu“. Obsah a v?znam této publikace byl zhodnocen pery povolaněj?ími. My pak, vycházejíce z práce Mi- kotovy, chceme se pokusiti jeho my?lenky, ur?ené p?edev?ím kruh?m odborn?m, doplniti pro ?ir?í okruh ?tená??, nebo? budoucnost ?eské knihy a její cesty od autora k ?tená?i nepova?ujeme jen za věc papíren,tiskáren, nakladatel? a knihkupc?.Mluvíme-lio krisi knihy,nemáme nijak na mysli krisi duchovní. ?e?tí auto?i nepí?í knih hor?ích ne? kdy jindy. Nemám sice práva proná?eti jak?koliv soud v této oblasti, ale tolik snad smím ?íci, ?e duch, kter? d?íve ovládal ?eské spisovatele: slou?it svému národu, ?í?it jeho jméno ve světě, slou?it u?lechtil?m my?lenkám v?elidsk?m, ovládá, p?es některé nepěkné povále?né zjevy a kazy, jejich vět?inu doposud. Politické pracky, a nebyly to v?dycky pracky pravice (vzpomeňme jen vylou?ení ?ady znám?ch spisovatel? a básník? z komunistické strany), které sáhly kdy do tohoto ohně ducha, se dosud v?dy popálily. ?eská kniha proniká za hranice v mí?e dosud neb?valé, statistika mi dá jistě za pravdu, ?e v letech 1934—35 bylo sjednáno nejvíce smluv o p?ekladech na?ich knih, zahrani?ní kritika pěje někdy vět?í chválu ne? domácí. Ledy nezájmu a nechuti tají u? i v zemích nám politicky nijak nakloněn?ch. To jsou zjevy povzná?ející.To, ?emu ?íkáme krise knihy, jsou obtí?e její distribuce, obtí?e organisa?ní a obtí?e odbytové — hospodá?ské. Obtí?e posléze jmenované souvisí nerozlu- ?itelně se světovou hospodá?skou depresí, kterou pro?íváme. Sklady, vyrobené v době konjunktury, bez plánu, bez zkoumání v?voje a mo?ností trhu, vyrobené ?asto s optimismem mlad?í generace podnikatelské, ner.alézaií dostate?ného po?tu kupc?, poněvad? d?- :'n;?v těchto podstatně poklesly. Hlad po knize není men?í, ale není peněz mezi těmi, kdo chtějí kupovat. Kniha byla posti?ena krisi snad víc ne? ostatní obory: její nejlep?í konsumenti — drobná inteligence, ú?edníci, u?itelé, profeso?i — byli nuceni p?i omezeném rozpo?tu ?et?it p?edev?ím na kulturních pot?ebách, zmen?ené dotace knihoven ve?ejn?ch situaci je?tě zhor?ily.?eská bur?oasiea literatura.K tomu v?emu p?istupuje zjev s hospodá?skou krisi nesouvisící, zjev, kter? lze pozorovati od p?evratu: stoupající nezájem zámo?ného mě??anstva, které p?ed válkou a za války bylo jedním z nosn?ch pilí?? nakladatelského podnikání. Vidíte to nejlépe na mimo?ádně silném poklesu odbytu knih autor? star?ích a konservativněj?ích a také zejména na sestupné v?vojové linii velk?ch nakladatelsk?ch dom?, jich? edi?ní programy s touto ne ned?le?itou slo?kou národa po?ítaly. Ostatně v?po?et zanikl?ch anebo upadajících d?le?it?ch ?asopis? p?edvále?n?ch by na?e v?vody jen podep?el. Toto nelze vysvětlit hospodá?sk?mi d?vody, nebo? tato vrstva co do po?tu i co do majetku zásluhou republiky vzrostla. Dnes máme více ?echoslovák? ve správních radách bank a továren, víc ?editel? a prokurist? bank a pr?myslov?ch závod?, víc velkostatká?? ne? p?ed válkou, kdy vět?ina těchto míst byla vyhrazena ?lechtě a Němc?m. D?vody tohoto nezájmu vystopujeme v oblasti politické, kdy? si v?imneme, jak byly tyto vrstvy svojí politickou stranou a sv?m tiskem soustavně strhovány z oblastí duchovních do oblastí v?edních po?itk? a nízk?ch pud?. Ve zkratce by se to dalo vyjád?it větou: ?eská bur?oasie nebyla vedena k Masarykovi, ale k St?íbrnému.Odstraniti tyto obtí?e není věc lehká. Obtí?e p?vodu hospodá?ského mohou se zlep?iti ?i zhor?iti úměrně k hospodá?ské obrodě nebo k dal?ímu celkovému úpadku. Obtí?e mravního rozkladu budou odstraněny tehdy, a? místo tábora sveden?ch mě??an? v kulturním ?ivotě zaujme jiná vrstva národa. Nehledíc k nadějím, kladen?m do ?irok?ch vrstev, dávají některé světlé zjevy mezi mladou agrární a katolickou inteligencí právo k optimismu. To, co lze daleko leh?eji ?e?iti, je ona ?ást problém?, kterou jsme nazvali: obtí?e organisa?ní.Sni?ování cen.Nadprodukce knih a poklesl? odbyt zanesly do ?ad nakladatel? a knihkupc? neklid, rozvracející celkem dob?e disciplinovanou organisaci kni?ního obchodu. Základnou této organisace byla pevná krámská cena knihy, její? v??i ur?uje nakladatel. Zamrzlé sklady a zhroucení vět?ích podnik? zp?sobily, ?e některé firmy sáhly k akci sni?ování cen star?ích a méně prodejn?ch knih, co? znamenalo pr?lom do zásady pevné ceny a vyvolávalo nelibost a pocit nejistoty u knihkupc?, jim? sni?ovací akce znehodnocovala sklady, kdysi draho nakoupené. Opatrněj?í nákup novinek, kter? nastal se strany knihkupc?, měl pak za následek stupňování po?adavk? vy??ích knihkupeck?ch provisí (zde p?sobilo zase publikum, ?ádající slevy i u knih nov?ch), co? zase rozvracelo nakladatelskou kalkulaci. ?ada nakladatelsk?ch a knihkupeck?ch outsider? rostla úměrně s postupujícím chaosem. Lí?ili jsme úmyslně tuto situaci v ?ase minulém, chtějíce tak nazna?iti, ?e údobí organisa?ního rozvratu bylo p?ijetím někter?ch reforem rázu obchodního a erga- nisa?ního zatím zastaveno.?ekli jsme zatím, nebo? jsme shodně s Mikotou p?esvěd?eni, ?e rozvrat bude pokra?ovati, nebude-li této chvíle oddechu vyu?ito k tomu, aby pomocí v?ech dosavadních v krisi se osvěd?iv?ích institucí byl nepolo?en základ k hospodá?ství rozumněj?ímu.Nadprodukce je nep?ítel produkce.Uva?uje se ve světě stále o tak zvaném plánovitém, usměrněném nebo ?ízeném hospodá?ství. Je-li kde mo?no zvolati: Hic Rhodus, hic salta, pak je to v oblasti nakladatelského podnikání. Je k tomu p?edev?ím zapot?ebí, aby nakladatelé, kte?í vezmou na sebe závazek p?ísn?ch ?ád? své organisace, byli zákonem chráněni p?ed zá?kodnictvím outsider?. M??e-li stát zákonem a vládními na?ízeními z d?vod? fiskálních chránit organisovanou v?robu někter?ch pr?myslov?ch v?robk? (cukr, líh, ocet), m??e také chránit z d?vod? kulturních organisovanou produkci kni?ní. Takto zabezpe?ená organisace nakladatel? a knihkupc? byla by pak ov?em p?edev?ím povinna kontrolovati v?robu a zamezovati nadprodukci.Jsme země tiska?sk?ch orgií. V samotné Praze vychází 36 samostatn?ch deník? a ve?erník?, zatím co na p?íklad daleko vět?í Var?ava jich má jen 17. Pokud jde o ostatní periodické tisky, nepo?ínáme si nijak rozumněji. Také v oblasti nakladatelsko-knih- kupecké tkví ko?en v?eho zla v neregulovaném, bez- plánovitém nakládání knih, jejich? po?et, je?tě dnes po zna?ném poklesu novinek, je neúměrn? kupní síle ob?anstva a jejich? nutnost vydání je, mírně ?e?eno, problematická. Mnohé spat?ily světlo světa jen proto, ?e se jejich v?robci mylně domnívali, ?e na nich vydělají. Stane se na p?íklad, ?e má úspěch kniha, její? děj je vzat z ?idovského prost?edí. To ji? sta?í k tomu, aby několik jin?ch nakladatel? p?ikro?ilo ihned- k vydání p?eklad? dal?ích několika knih tého? ?ánru, které z?stanou pochopitelně le?et, proto?e zájem ?tená?? aktualit byl mezitím obrácen jin?m směrem. Profesionální p?ekladatelé a cti?ádostiví redakto?i r?zn?ch románov?ch sbírek mají mnoho na svědomí.Budi? zde jasně ?e?eno, ?e domácí tvorba literární nemá a také nesmí míti ?ádného omezení. Ostatně stále vypisované románové soutě?e svěd?í o tom, ?e je o dobré p?vodní práce stále je?tě nouze. Co v?ak pot?ebuje nutně kontroly, je nákup p?eklad?. V roce 1932 bylo u nás vydáno je?tě 645 p?eklad? do ?e?tiny a sloven?tiny, v roce 1933 637 p?eklad?, a to jsou ji? léta krise. P?ekládáme mnoho a ?asto zbyte?ně. Dopou?tíme se u? i takov?ch po?etilostí, ?e p?ekládáme t?? francouzsk? nebo německ? román zvlá?? do ?e?tiny a zvlá?? do sloven?tiny, platíce ov?em do cizin}7 dvojí autorisaci, jako bychom aspoň na tomto poli, z d?vod? státní presti?e a také z d?vod? hospodá?sk?ch, nemohli provozovat d?slednou politiku ?esko-slovenské jednoty. To, ?e jsme zemí, která nejvíce p?ekládá, na?í pověsti nijak neprospívá, spí?e ?kodí, nebo? národ, kter? takto hladoví po my?lenkách cizích, budí dojem vlastní duchovní chudoby. Odtud také z?ásti pramení ta ned?věra ciziny k na?í literární tvorbě. Víc národní a státní hrdosti je zde zapot?ebí.Nakladatel a knihkupec.Dal?í úkol organisa?ní je zlep?ení distribuce. Mám na mysli pomě? knihkupce k nakladateli. Máme sice p?es tisíc knihkupc?, ve skute?nosti je jich nejv?? dvě stě padesát. Ti ostatní jsou dr?itelé koncesí, provozující obchod s knihou jen jako vedlej?í zaměstnání. Proje- dete-li ?adu ?esk?ch měst, vidíte ve v?kladech knihkupeck?ch ?asto v?echno mo?né, jen ne knihy, a kdy? hrstku knih, pak jsou to oby?ejně tiskoviny ?ádané, nikoliv ?ádoucí.Vedle vzdělané knihkupecké elity evropské úrovně, která je v men?ině, je zde vět?ina pouh?ch sběratel? nahodil?ch objednávek bez jakéhokoliv vztahu k snahám, cíl?m a program?m ?ádn?ch nakladatel? a bez jakéhokoliv vztahu k dobré knize. Knihkupecká koncese měla b?t zabezpe?ením pracovní oblasti, z tohoto privilegia vypl?vá ov?em povinnost systematické práce. Stává-li se v?ak koncese ochranou ne?inností a p?eká?kou nástupu ?ilej?ích, vzdělaněj?ích (vě?íme na p?íklad, ?e mezi tisíci nezaměstnan?mi filosofy na?la by se hezká ?ádka knihkupeck?ch talent?), nutno se nad tím v zájmu stavu i knihy zamyslit. Ale není zapot?ebí experimentovat nebezpe?ně se v?it?mi institucemi. Jsme v ??astné situaci, ?e na Slovensku platí dosud ma?arsk? ?ád, podle kterého zde není zapot?ebí knihkupecké koncese jako v zemích ?esk?ch. Máme tedy mo?nost porovnávat, zkoumat, ohledávat obojí systém, a z klad? obou vytvo?iti synthesu moderního ?eskoslovenského knihkupectví.Starost o dorost je ov?em povinnost neméně d?le?itá. Hledá se práce, aby se mohla uplatnit mladá inteligence. Je úkolem vychovatel?, aby jí vysvětlili, ?e stát se po maturitě knihkupeck?m praktikantem, později p?íru?ím a knihkupcem, je stejně d?stojné, jako b?t oficiálem u berní správy. Je zde dále otázka nakladatelsk?ch zástupc?, hle, nov? zp?sob ob?ivy pro vzdělaného ?lověka, kter? se tak m??e státi velmi d?le?it?m kulturním ?initelem, nebo? dobr? zástupce má b?ti d?věrníkem a poradcem milovníka knihy. To ov?em p?edpokládá vym?cení v?eho toho, co dnes tak ?asto jako nakladatelsk? zástupce vystupuje, aby se slu?n? ?lověk za tento titul nemusel stydět.Co se star?mi knihami?Odmítavé stanovisko Mikotovo, které tlumo?í oficielní názor organisace k zlevňovacím akcím star?ích sklad?, nesdílím. Jsem jen proti nepromy?lenému a lavinovému sni?ování cel?ch sklad?, ale jinak se nemohu ztoto?niti se stanoviskem, ?e beru knize její morální hodnotu, kdy? sní?ím její hodnotu materiální. Hodnotná kniha (která se neprodává proto, ?e vy?la z módy, nebo proto, ?e její grafická úprava ji? nevyhovuje, nebo proto, ?e vy?la mezitím znovu v definitivním souboru sebran?ch spis?), tlící ve skladi?ti nakladatelově, av?ak mající v jeho katalogu zanesenu p?vodní krámskou cenu, není o nic vět?í kulturní statek, ne?li tatá? kniha ve v?kladní sk?íni s cenou sní?enou, která umo?ňuje, ?e si ji m??e dnes koupiti ten, kdo na to neměl, kdy? stála jednou tolik nebo je?tě více. Není také t?eba padat do mdlob, vidíme-li knihy v ko?i p?ed antikvariátem. V zemích se star?í kulturní tradicí, v Anglii a ve Francii, to dělají s úspěchem po staletí. Méně cecha?ství a méně stroh?ch německ?ch vzor? je nám zapot?ebí. Bez regulovan?ch v?prodej? neúspě?n?ch, ale ?asto hodnotn?ch knih a zestárl?ch sklad? se ná? trh neobejde. Kdo nepe?uje o regulaci ?ek, b?vá ?asto p?ekvapen, někdy smeten povodní.Zb?vá se je?tě stru?ně zmíniti ove?ejn?ch knihovnách.Nenakupují tak, jak by měly a chtěly, proto?e jim chybí peníze. Ne?lo by v jejich prospěch zdanit literární brak, hlavně p?ekladov?? Zdá se, ?e by se tím zabily dvě mouchy jednou ranou, nebo? literární brak konkuruje dobr?m knihám, p?edev?ím svou lácí (autorisace levná, p?eklad ?patn? a proto levn?, papír ?patné kvality a proto levn?). P?ísná a nezávislá celostátní komise nech? ur?uje, co je literatura a co není. To, co literaturou není, nebudi? do ve?ejn?ch knihoven v?bec p?ipu?těno.To ov?em nejsou úkoly proveditelné obratem ruky, ale doba je zlá a ne?innost její nejlep?í p?ítel. Krise zp?sobují o?i?tění. Vidíme ji? jeho d?sledky: lidé men?í kupní mo?nosti dávají p?ednost kvalitě. V?ichni knihkupe?tí odborníci vydávají svědectví o tom, ?e knihy vá?né jdou nyní na rozdíl od let konjunktury poměrně daleko lépe na odbyt ne? zábavná pololiteratura. Také díla nauková a ?asopisy popularisující vědu jsou v dobrém kursu, rovně? tak ?e?tí a ?ím?tí klasikové a spisy duchovědné (vzpomeňme jen pronikavého úspěchu ?ilková ?Nového zákona“). Tato hromadící se světla nech? nám dodají chuti k dílu ne zbyte?nému, nebo? to jest nanejv?? nutné, aby nás lep?í ?asy, v jejich? p?íchod vě?íme, zastaly p?ipraveněj?ími a rozumněj?ími.doba a lidéKarel Scheinpflug:?Národní listy“ v?era a dnesví.Nov? ?éf redakce.aké dr. Karel Hoch opustil koncem roku 1926 místo ?éfredaktora Národ, list? pro neshody s vydavatelstvem a vrátil se do svého d?ívěj?ího ú?adu. Místo ?éfredaktora z?stalo po cel? rok neobsazeno, a jeho funkci zastával zatím ?editel Fr. Sis. V kruzích noviná?sk?ch vzbudilo jisté p?ekvapení, kdy? po?átkem roku 1928 jmenován byl ?éfredaktorem ?N. L.“ redaktor Ant. Pimper, národní hospodá?, jeho? ?lánky z hospodá?ské prakse tě?ily se zna?né oblibě ?lená?stva, jen? se v?ak nikdy nezab?val politikou. Soudilo se z toho, ?e si vydavatelstvo listu schválně vybralo nepolitika, aby se sv?mi vlastními názory co nejméně stavěl do cesty vedení strany. Ale Ant. Pimprovi poda?ilo se hned p?i vstupu vymoci v?znamnou změnu, ?e byl obnoven ve?erník ?N. L.“ v b?valé podobě a rvav? ?Národ“ od nich odlou?en jako samostatn? list, ?ím? úroveň ?Národních list?“ nemálo získala. A v?bec se sna?il zavést opět do listu slu?něj?í tón, ne? jak? se z něho oz?val v p?ede?l?ch dvou letech. Co? se mu dosti poda?ilo, ov?em také s pomocí únavy, která p?irozeně následovala po divok?ch náporech oněch p?edcházejících let.Ona léta 1926 a 1927 byla dobou nejvá?nivěj?ích útok? proti ?hradu“ a nejprud?ího rozdmychání nesná- ?elivého nacionalismu, jemu? byl dán, tu?ím, ?e ?editelem Sísem, p?ívlastek ?integrální“. Ta integralita tohoto nacionalismu spo?ívala patrně v tom, ?e v?ecky strany socialistické byly ozna?ovány jako beznárodní a ?e v slohu noviná?sk?ch ?lánk? byly obnoveny ctihodné metafory historické ceny, jako ?kydání hany“ (na zbo- rovského hrdinu), ?zdeptání“ (generála Gajdy), ?záke?ná d?ka skr?vající se v p?ítmí“, ?nezdravá krev, která vytekla z těla“ (rozuměj odchod moravské oposice z nár. demokracie) atd. V květnu 1927 byly v ?Národě“ za?aty ?lánky o záhadě tragické smrti generála ?tefánika, z jejich? temn?ch nápovědí ubírali se mnozí d?vtipní ?tená?i listu vy?lapanou cesti?kou k novému pěknému podez?ení.Je p?irozené, ?e po této dlouhé a zu?ivé ofensivě nastala do?asná ochablost, zejména, kdy? v?ecky útoky pa celé ?á?e byly odra?eny.V únoru 1928 p?ekvapil dr. Kramá? ve?ejnost svou ?e?í na sjezdu národně-demokratického studentstva, v ní? vyslovil, ?e ?ideov? nacionalismus nedovede si v?bec p?edstaviti jin?m ne? demokratick?m“, a v ní? hájil ú?ast na vět?ině a vládě, ve které jsou zastoupeni také Němci, kte?í se postavili na positivní stanovisko k na?emu národnímu státu. ?tená?i referátu o této ?e?i se asi hodně divili rozporu mezi těmito názory v?dcov?mi a názory, je? jeho nejbli??í d?věrníci projevovali dvě léta na sch?zích a v tisku.Star? v?dce strany.Zato v jiné ?e?i Kramá?ově, ji? promluvil 28. ?íjna v pra?ské Lucerně, uvítali zase staré známé melodie. Tam dr. Kramá? pronesl, ?e na?e osvobození provedly národní v?bory v Praze, Brně a Tur?anském Sv. Martině bez programu, bez washingtonsk?ch deklarací a pittsbursk?ch úmluv. Politická práce na?ich zahrani?ních revolucioná?? i boje na?ich legií ponenáhlu kamsi zmizely a v?ecky vav?íny odnesly jen t?i na?e národní v?bory . . .Duch vedení strany nedal se trvale spoutati ?ádn?mi snahami o mírněj?í tón a ji? v roce 1929 vzná?el se zase pilně nad vodami. V úvodním ?lánku z 2. února vy?etl dr. Kramá? presidentovi republiky, ?e ?vehlu zbavil po láměsí?ní chorobě ministerského p?edsednictví a jmenoval na jeho místo Udr?ala. ?Netou?ili jsme po tom, p?evzíti ze starého Rakouska tradici habsburské nevdě?nosti.“ Referát ?N. L.“ o dubnovém sjezdu strany, na něm? se dr. Kramá? vyslovil tak urá?livě o mravnosti Bene?ov?ch politick?ch metod, měl za následek jednání p?ed zvlá?tním smír?ím soudem, p?ed ním? Kramá? se sv?mi d?kazy neobstál, a?koli oba rozhod?í byli národní demokraté. A ve své olomoucké ?e?i v ?íjnu tého? roku udělil dr. Kramá? presidentovi republiky zvlá?tě ostrou d?tku za to, ?e rozpustil Národní shromá?dění p?ed projitím funk?ního období. D?tku spojenou dokonce s pohr??kou, ?e bude-li se to opakovati, tedy se presidentovi jeho právo rozpou?těti parlament jednodu?e oklestí.Uboh? president! Mluvit s noviná?i nesmí, proto?e to nemá ústavou povoleno, a rozpou?tět parlament nesmí, a?koli to má ústavou povoleno! Národní demokraté projevili tak ?asto sv?j obdiv pro Mussoliniho, jen? mluví, jedná a vládne sám jménem ?ty?iceti milion? lidí; ale presidenta ?eskoslovenské republiky u?inili by nejraději němou a bezmocnou loutkou — a?koli jest jím právě jeden z nejmoud?ej?ích státník? Evropy a mu?, kter? má o na?i republiku také jakési zásluhy.S tímto nep?átelsk?m poměrem k presidentovi kontrastuje ost?e Kramá??v soucit se ?vehlou, jemu? má b?t ponechána vláda státu za jakkoli dlouhé nemoci, a?koli ji pro tě?kou nemoc nem??e vykonávati, a také shovívavost, s ní? ?N. L“ i dr. Kramá? p?ijaly ?vehl?v názor o parasitismu mě??ák?, li?il se nápadně od p?ísnosti, s ní? oba tito ?initelé posuzovali nep?ízniv? úsudek president?v o fa?ismu.A kolo se to?í.Novou vítanou p?íle?itost k potírání ministra Bene?e poskytlo ?Národním list?m“ po?átkem roku 1930 ukon?ení mezinárodní konference v Haagu. Její v?sledek byl lí?en jako tě?ká porá?ka na?í zahrani?ní politiky a skvělé vítězství Ma?arska. Ve skute?nosti byla nám povinnost k náhradě za postoupené státní statky, která hrozila neur?it?m, mnohamilionov?m b?emenem, úplně ?krtnuta, poplatek za osvobození byl nám sní?en s p?vodních 750 milion? zlat?ch frank? na 200 milion? a také na?e spojenecké dluhy Itálii a Francii byly podstatně sní?eny. A po?adavky ma?arsk?ch optant? byly d?kladně omezeny, t?í?lenné rozhod?í soudy, z?ízené na jejich ochranu, zru?eny a s nároky sv?ch ob?an? na náhradu za statky zabrané nástupn?mi státy Ma?a?i odkázáni, aby je od?kodnili ze sv?ch repara?ních plat?. Tak vypadala ta ?eskoslovenská prohra a to ma?arské vítězství. A kdo by se chtěl p?esvěd?iti, jakou měrou mě?ívá vedení národní demokracie skutky r?zn?ch ?eskoslovensk?ch státník?, nech? si p?e?te v ?N. L.“ z 24. ledna 1923 ?e? dra Ant. Hajna v smíchovské organisaci, kde tento ?e?ník pravil: ?P?íspěvky tyto (za v?daje spojené s na?ím osvobozením, obná?ejí 1509 milion? zlat?ch frank?. Dík energickému zakro?ení dra Kramá?e máme platit jen 750 milion? zl. frank?, ale ov?em i tato suma je zna?ná.“ Tedy kdy? se dru Kramá?ovi poda?ilo sní?iti p?vodní po?adavek náhrady na polovi?ku, uzná se právem jeho zásluha, ale kdy? se Bene?ovi poda?í sní?iti tento po?adavek dále na pouhou sedminu, odsoudí se to jako prohra na?í zahrani?ní politiky!V zá?í tého? roku do?lo v Praze k pouli?ním demonstracím proti provozování německ?ch film? v někter?ch kinech, p?i kter?ch?to projevech staly se mnohé násilnosti : vytloukána okna kin, kaváren, hostinc? a obchod?, o nich? se v?tr?níci domnívali, ?e nále?í německ?m obchodník?m, a také okna německého divadla. ?Národní listy“ octly se ihned ve svém obvyklém rozja?ení jako star? vojensk? k?ň, kdy? zaslechne tureckou muziku. Popouzely proti vládě za její p?íli?nou mírnost v??i Němc?m a mluvily o vyz?vavosti dvou právě p?edváděn?ch německ?ch film?, z nich? jeden ?Dvě srdce ve t?í?tvrte?ním taktu“ byl zcela ne?kodná vídeňská operetka, na ni? se proudy národních demokrat? chodily několik měsíc? se zálibou dívat. A odpovědnost za provozování německ?ch film? v Praze p?isouzena — komu byste ?ekli? Ministru Bene?ovi, nebo? on pr? podepisuje obchodní smlouvy s cizími státy! P?i ?em? se ?lověk nem??e zdr?et smíchu, vzpomene-li si na pozděj?í opat?ení o dovozu cizích film?, která u?inil národně demokratick? ministr obchodu a je? dala německ?m film?m v na?í republice p?ímo monopol.Da capo al fine.A tak to jde dále po v?echna ostatní léta a? podnes. Ka?dého, kdo se staví nep?átelsky proti presidentuMasarykovi a ministru Bene?ovi nebo proti jednomu : nich, ka?dého berou vedení národní demokracie a ..Národní listy“ v ochranu, a? je to Gajda, St?íbrn? nebo Pergler, a? jsou to lu?áci nebo fa?isté. Kone?ně, ka?d? ob?alovan? má právo na svého obhájce, i nemohl by nikdo ?Národním list?m“ ani jejich patron?m vyt?kat, ?e se ujímají pronásledovan?ch, kdyby dovedl; na jejich obranu uvést nějaké vá?né d?kazy, nějaké poleh?ující okolnosti. ?ím v?ak p?ispěly ?Národní listy“ k obraně poslance St?íbrného kromě útok? n= jeho skute?né i domnělé ?alobce? A dr. Kramá? usoudil ve své sněmovní ?e?i dne 26. ?ervna 1931 o této afé?e:?Jako ka?d?, a myslím, ?e aspoň stejně ost?e, jsem odsuzoval a odsuzuji, ?e poslanec St?íbrn? jako ministr nezabránil vybírání provise. Ale p?ece jen pro posuzování jeho viny jsou vá?né motivy jeho ?inu.“Jaké to zastírání fakt?! ?e ministr St?íbrn? nezabránil — je to v?ecko? Ale komu nezabránil, kdo tu provisí bral — to u? nic neznamená pro posouzení jeho jednání? A co je míněno těmi motivy, je? jsou vá?né pro posuzování jeho viny? Má-li to snad b?ti okolnost, ?e z oněch provisí, je? ministr St?íbrn? nezabránil vybírati, dostala nějakou ?ást také jeho politická strana, to bychom si vypěstili pěknou ve?ejnou morálku!jak vá?nivě a zaujatě ?N. L.“ hájily Gajdu v době jeho disciplinárního vy?et?ování, tak rozpa?itě ho opustily, kdy? nemo?nost jeho dobrodru?né politiky byla ji? kdekomu zjevná. ?Postava tragického omylu a také tragické viny, ale jeho ?alá?ování není dobr?m vysvěd?ením pro demokracii a u?kodí dobré pověsti státu“, napsaly 2. února 1932, kdy? Gajda nastupoval trest dvouměsí?ního tě?kého ?alá?e. Tedy, p?iznává se, vina tu byla, av?ak neměla by se trestat z ohledu na dojem, jak? to zp?sobí v cizině! To je likvidace celého toho trapného p?ípadu, p?i ní? v?ak byla p?ehlédnuta jedna d?le?itá polo?ka, toti? psychologick? ú?inek, jím? nesoudná obrana ?N. L.“ p?ispěla k smutn?m konc?m politisujícího generála.Ale ani tato zku?enost nevylé?ila ?N. L.“ z jejich slabosti pro fa?ismus. ?Uli?nick? p?ípad z fa?istické ?erné kroniky“, nadepsal tento list dne 23. ledna 1933 svou první zprávu o t. zv. ?idenickém fa?istickém pu?i a p?ipojil blahovoln? v?klad, ?e ?pro soudného ?lověka nem??e b?t pochybnosti o správnosti úsudku ministra Bradá?e, kter? v kousku fa?istick?ch v?tr?ník? vidí zt?e?těnost sveden?ch lidí“. Av?ak zpráva, kterou podal t?? den ministr Bradá? v rozpo?tovém v?boru, nesvěd?í nijak o tom, ?e by ministr národní obrany byl pohlí?el stejně shovívavě na tento fa?istick? ?kousek“, nebo? ministr Bradá? podle zprávy tého? listu z následujícího dne pravil: ?Po vy?et?ení vzru?ujícího p?ípadu brněnského jsem toho názoru, ?e jde o zlo?in, kter? by ve sv?ch d?sledcích mohl ohroziti základy státu.“Nelze se diviti, ?e list, kter? vidí v p?epadení vojensk?ch kasáren padesáti ozbrojen?mi mu?i, p?i ?em? byl jeden ?lověk usmrcen a ?ty?i vá?ně zraněni, pouh? uli?nick? p?ípad, a sázavské p?epadení ministerského ú?edníka se pokou?el vysvětliti jako nastrojenou komedie protivník? Gajdov?ch, projevuje takovou zálibu v pouli?ních demonstracích politick?ch, p?i nich? docházívá k r?zn?m násilnostem a k poty?kám s policií — ov?em projevuje ji jen v tom p?ípadě, jsou-li to demonstrace nacionalistické. Pra?ské demonstrace z konce minulého roku, vyvolané sporem Karlovy university s universitou německou o insignie, jsou toho posledním dokladem, jen? je dosud v ?ivé paměti, A také toho, ?e ?N. L.“ neváhají je?tě te? obviniti kteréhokoli ?echa z nevlastenectví, nesouhlasí-li se v?emi v?st?elky takov?ch demonstrací, na p?. s vytloukáním oken v domě ?esk?ch umělc?.Nesmi?iteln? odpor proti uznání sovětského Ruska, jen? byl tak dlouho jedním z podnět? k pronásledování ministra Bene?e, obrátil se nakonec i proti Spole?nosti národ?, kdy? p?ijala tento stát za ?lena. ?Má v?bec Spole?nost národ? je?tě nějak? smysl?“ tá?e se dr. Kramá? v úvodníku dne 16. zá?í loňského roku, a ihned odpovídá záporně: ?Udr?eti mír nedovede, a p?edstavitelkou toho, v ?em posud lidé nezka?ení povále?n?m materialismem viděli ochranu sv?ch ideál?, p?estala b?t, kdy? p?ijala zástupce sovět? jako rovnocenného do svého st?edu.“Nová strana.Dne 1. února 1933 odstoupil Ant. Pimper z funkce ?éfredaktora Národních list? a byl vyst?ídán V. Hole?kem. Za ?ízení tohoto ?éfa nenastala podstatněj?í změna v politickém směru ?Národních list?“, leda v jejich poměru k Národní lize Ji?ího St?íbrného. To v?ak je změna, která nemohla byst?ej?ího pozorovatele politick?ch děj? p?ekvapit. V únoru 1932 otiskly sice ?N. L.“ zpráva ?Národa“, ?e v Národní lize propuklo hnutí k odstranění St?íbrného z vedení a nahrazení ho Perglerem, kter? po?ívá daleko vět?í d?věry a popularity ne? St?íbrn?, a je?tě v b?eznu 1933 zdálo se tému? listu smě?n?m, ??e pod větrnou korouhvi?kou p. St?íbrného se má soust?editi nacionalistická mladá generace“. Ale později za?ínají váti vlídněj?í větry alistopadu 1934 vychází v ?N. L.“ z pera Kramá?ova úvodník ?Národní sjednocení“, v něm? autor horuje velk?mi slovy pro sjednocení v?ech, jim? jest stát nade v?e. Nazít?í vychází v?ak najevo, ?e těmi v?emi jsou zatím jen t?i strany, toti? Kramá?ova Národní demokracie, St?íbrného Národní liga a Mare?ova Národní fronta.Dva hlavní bodyy programové, které tyto t?i strany spojují, jsou: i. nep?átelství k presidentu Masarykovi a ministru Bene?ovi a 2. ?í?ení radikálního nacionalismu, kter? byl d?íve naz?ván integrálním a nyní totálním a ve skute?nosti není ni?ím jin?m, ne? obdobou italského fa?ismu. Dr. Kramá? nás sice opětovně uji??oval, ?e toto hnutí musí z?stati demokratick?m, ale pro nás, neromantické politiky, je demokratick? fa?ismus zatím fantastická p?edstava jako studen? oheň nebo suchá voda.Národní demokracie p?iná?í si do sjednocení svou touhu po soust?edění v?eho Slovanstva s vylou?ením sovětského Ruska, Liga sv?j odpor proti vázan?m kandidátním listinám, proti nim? za celou dobu svého trvání nic po?ádného nevykonala, a Fronta své nad?ení pro staré rukopisy, je? budou asi musit b?ti prohlá?eny vládní autoritou za pravé.Doslov.Národní demokracie skon?ila sv?j ?ivotní běh, a tyto kapitoly o jejím hlavním listě jsou zátoveň jejím nekrologem. ?lověk se ohlí?í smuten po jejím krásném za?átku, kter? vzbuzoval tolik nadějí, a po jejím postupném úpadku, jím? na?e mě??anstvo, je? tolik vykonalo pro národní kulturu a hospodá?sk? vzestup a je? p?ineslo udr?ení na?í samostatnosti tak tě?ké oběti, pozbylo bezmála vlivu na správu státu. Re- quiescat in pace! ?Národní listy“ v?ak vcházejí do nového údobí. Nep?ál bych jim, aby se splnily obavy mnoha jejich ?tená?? b?val?ch i nyněj?ích, ?e v nich ovládne duch vydavatele ?Poledního listu“, ?Expresu“ a ??ejdrem“. Nep?ál bych jim to pro některé dob? v jejich minulosti, kdy prokázaly ?eskému národu i ?eskoslovenské republice cenné slu?by. Nep?ál bych jim to pro zdrav? v?voj na?eho státu. A také proto, ?e je v nich ulo?eno osm let mé noviná?ské práce.Occidental is:Lynch a co s ním souvisíTJojem ?Man-hunters“ nepat?í někam do Polynesie nebo na -*■ ostrovy ?Lovc? lebek“. ?Lovci lidí“ jsou institucí největ?í demokracie světa, Spojen?ch stát? severoamerick?ch. ?tvanice na ?lověka, stíhaného desítkami, stovkami nebo tisíci jin?ch lidí, odst?elovaného nebo dopadeného, obě?eného nebo mu?eného po celé dny stra?liv?mi mukami s lámáním kloub? a utrhávání jednoho ?lánku prst? po druhém — to v?echno se děje uprost?ed velikého civilisovaného státu, uprost?ed největ?ích technick?ch pokrok? dne?ka. Zajímá-li dnes více ne? kdy jindy ?Du?e davu“ Gustava Le Bona, soust?e?uje- me-li dnes v politice i kultu?e s novou pozorností sv?j zájem na problém kolektiva a jeho psychologie, pov?imneme si s nov?m zájmem i problému davové justice americké, ??tvanic na lidi“, amerického ?lynchování“.Bylo-li v posledních ?ty?iceti letech uprost?ed moderního kulturního státu zprovozeno se světa na ?ty?i tisíce lidí (od r. 1890 do r. 1930 celkem 3724 osoby) bez rozsudku, jedině na pau?ální obvinění davu, a, jak se později zjistilo, v dobré polovině p?ípad? nevinně — pak je to p?íklad, jej? davov? psycholog nem??e p?ejiti bez pov?imnutí. Zjistíte-li, ?e ?ty?i pětiny těchto ne??astník?, usmrcen?ch sv?mi spoluob?any bez rozsudku pod ?ir?m nebem bylo p?íslu?ník? jiné rasy ne? bílé (2936 americk?ch ?ernoch? bylo zabito bělochy) — pak je to otázka, kterou nesmíme p?e- hlédnouti ani s hlediska rasismu, jen? se po?íná uplatňo- vati i v evropské politice posledních let jako faktor.?teme-li zprávy o stra?liv?ch krutostech, které páchali lidé proti lidem za ruské ob?anské války, zdá se nám jak?msi probuzením ducha asijsk?ch ukrutník?, v?jime?n?m p?ípadem, nepat?ícím do evropské civilisace. ?teme-li v Malaparteho autentickém svědectví o fa?istické revoluci (v knize ?Státní p?evraty, jak se dělají a jak se jim zabraňuje“) o sarzanském povra?dění z roku 1921, kdy padesát ?ern?ch ko?il bylo povra?děno, zranění zardou?eni na nosítkách p?ed nemocnicemi, sto jin?ch, kte?í se rozběhli po venkově, bylo pronásledováno po lesích ?enami ozbrojen?mi kosami, ?teme-íi o těchto epi- sodách pln?ch ?zu?ivosti a násilí“, kdy tisíce a tisíce ozbrojen?ch mu??, ?asto patnáct a? dvacet tisíc se vrhalo na města, venkovské krajiny a vesnice, v nich? nebydlil nikdo jin? ne? také Italové, v nich? rudé gardy, které neměly kdy utéci byly zdecimovány, p?evráceny a rozprá?eny — ?teme-li vylí?ení těchto krutostí ?lověka proti ?lověku, tu jsme u? trochu na rozpacích, kterému atavismu na ú?et máme p?ipsali tyto skutky lidsk?ch dav?. A vezmeme-li zprávy o 30. ?ervnu 1934 v Německu, v zemi, v ní? sídlila ji? tolik desetiletí ona pověstná ?Kultur“, ?teme-li o chladnokrevném odst?elování generál? a jejich ?en uprost?ed ob?ansk?ch pokoj?, o chladnokrevn?ch vra?děních p?íslu?ník? té?e politické strany p?i jejich sch?zkách v soukrom?ch bytech, ?teme-li oficiálně o 74 zavra?děn?ch bez jakéhokoli rozsudku a o nějak?ch 400 dal?ích vra?dách oficiálně nep?iznan?ch, — tu si zara?eně p?iznáváme, ?e ve sv?ch psychologick?ch schématech o moderním ?lověku, dobrém ?lověku, civilisovaném ?lověku a ukázněném ?lověku nemáme rubrik pro takovou bezednou nenávist a takové bezp?íkladné krutosti ji? je s to chladně spáchati proti svému bli?nímu.Chceme-li si p?es to ově?iti existenci tohoto temného, barbarského nitra v dne?ním ?lověku, m??eme se uch?liti pro materiál k p?ípadu p?ímo laboratornímu. V oné obrovské lidské nádr?i Spojen?ch stát? nep?sobí jistě ?ádné historické reminiscence a neobjevují se d?sledky ?ádné kr?tě komunistické ani kr?tě fa?istické ideologické propagandy moderní — a p?ece se v ?inech pověstn?ch ?man-hunters“ projevuje tatá? lidská p?irozenost. V ideální isolaci od jak?chkoli zahrani?ních vliv? m??eme pozorovati uprost?ed Spojen?ch stát? d?sledky tohoto rozpoutaného jednání dav?.?erifové mají práci.P?ed nedávném ?etli jsme tuto zprávu Reuterovy kancelá?e ze Selbyvilíu ve státě Tennesse, z 20. prosince 1934:?Zástup lidí pokusil se dob?ti soudní síně, aby se zmocnil negra, jen? byl obviněn, ?e pr? p?epadl mladou bělo?ku. Mnoho osob bylo p?i tom poraněno. Dav byl pomocí slzotvorn?ch pum zahnán nazpět, kdy? se pokusil vniknouti do vězení, v něm? byl ?ernoch uzav?en. Jedna z osob, zraněn?ch p?i tomto útoku, zem?ela, dvě dal?í byly smrtelně zraněny. Kdy? se dav později pokusil vyhoditi soudní budovu do povět?í, byl ob?alovan? negr p?evle?en a automobilem odvezen. Národní gardy usmrtily dva z úto?ník? a pět jich poranily v?st?ely a bodly. Po odjezdu negra se dav ponenáhlu rozpt?lil.“Na tomto p?ípadě máme zastoupeny skoro v?echny slo?ky v?ech oněch ?ty? tisíc p?ípad? ?davové justice“, lépe davového teroru. Na jedné straně ?ernoch, méněcenná rasa — na druhé dav běloch?. ?ernoch je obviněn z násilí na bílé ?eně — státní ú?ady ho zatkly — dav v?ak ne?eká na vy?et?ení p?ípadu, na usvěd?ení domnělého pachatele, n?br? chce vykonati popravu ihned a na místě. Státní ú?ady v tomto p?ípadě zakro?ují velmi energicky, nebo? jsme v Americe 1934 pod osvícenou diktaturou Rooseveltovou, jen? proti davovému teroru vystupuje s naprostou p?ísností a bezohledností. O několik let d?íve tomu tak nebylo, jak uvidíme později. Jin? p?íklad:meste Port Arthuru v Texasu ohro?oval dav na ?ivotě negra, , jen? byl obviněn z několika nedávn?ch pokus? násilí na bíl?ch ?enách. ?éf místní policie se sv?mi lidmi zachránil obviněného z rukou davu a zachránil jej tím, ?e jej z cely ve druhém pat?e dopravil větrací ?achtou z věznice a ?e jej odvezl pod zadním sedadlem svého auta. Na p?l tuctu Iyn?a?? se dovědělo o tomto pokusu o záchranu a zasko?ilo v?z; musily proti nim b?t u?ity plynové pumy. V?z ujel z Port Arthuru a dojel do města_ Beaumontu, vzdáleného 22 mil v rekordním ?ase 16 minut. ?erif ozbrojil své lidi a dal negra do vězení. První noci byl podniknut útok na toto vězení acetylenovou pochodní, jejímu? v?buchu bylo v?as zabráněno tím, ?e ?erif p?est?ihl doutnák. Dal?í noci se poda?ilo rozehnati dav teprve pou?itím hasi?sk?ch st?íka?ek. Dav, jen? se shroma??oval ve?er co ve?er, se roze?el teprve pak, kdy? ?erif srazil k zemi boxerskou ranou námo?níka, jen? organisoval tlupu, která se měla zmocniti negra. Na pomoc p?ispěly i texaské petrolejové rafinerie tím, ?e se zavázaly ?erifovi, ?e ka?d? ze zaměstnanc?, jen? by se ú?astnil násilností, bude ihned propu?těn . . .Zde poznáváme jinou d?le?itou slo?ku těchto davov?ch akcí: dav se rozejde, kdy? ?erif, jen? jakoby z filmu vypadl, dob?e mí?enou ranou pod bradu ?oddělá“ inspirátora podniku. Je z toho vidno, ?e p?i tak zvan?ch davov?ch akcích nikdy nejedná cel? dav, n?br? v?dycky ur?it? jednotlivec, ?e dav asistuje jako divák, jen? úto?níka rozohňuje a sou?asně se jím dává strhnouti. Jiné p?íklady:?V Huntsvillu, v Alabamě, byly povolány národní gardy na ochranu negra, jen? byl obviněn, ?e zavra?dil bělocha v jeho domě. Zesílen?m gardám se kone?ně poda?ilo p?emoci rozzu-?en? dav. Po několika t?dnech byli usvěd?eni z tohoto zlo?inu syn zavra?děného se sv?m p?ítelem a negr, jeho? nevina byla dokázána, byl propu?těn na svobodu.“?V městě La Grange v Georgii, byl ob?alován padesátilet? ?ernoch, ?e se pokusil znásilniti dvě bílé ?eny. Dav se ihned seskupil. Ob?alovan? negr byl rychle dopraven do vězení v Atlante. Soudce a státní zástupce zjistili, ?e by bylo nerozvá?n?m projednávati p?ípad u místního soudu. Pod ochranou policie, která ho ochránila p?ed davem, byl negr p?evezen na jiné místo, kde? byl souzen. Byl usvěd?en a odsouzen na ?ty?icet let do vězení.“..Do Svlvanie v Georgii byl dopraven negersk? chlapec, jen? byl p?isti?en v jiném městě p?i pokusu loupe?e. Byl p?ivezen p?ed zdej?í soud, proto?e existovalo nebezpe?í lynchování pachatele. Soudce se ?erifem na?ídili okam?ité no?ní zasedání soudu. Chlapec se p?iznal. Byl odsouzen soudcem na ?ty?icet let do ?alá?e a dopraven do ?alá?e v jiném kraji.Jsou to r?zné p?íklady, kdy z podnětu bu? skute?ně nebo jen domněle spóchmého zlo?inu vybuchuje náhle skrytá ne- ist ds-.-j. Dav jedné rasy, jen? cítí za sebou obrovskou p?e-silu své vět?iny, se vrhá na ojedinělého p?íslu?níka jiné rasv. aby jej usmrtil. Je to skute?ně jen touha pomstít onen ;ien? je ?ernochovi kladen za vinu? Není jednánídavu diktováno jin?m druhem nenávisti?jako ve st?edověku.?e tu nejde o potrestání pachatele, o od?inění smrti smrtí, n?br? o uha?ení jakési závratné, děsivé nenávisti, o tom svěd?í tento p?íklad, jak nelidského jednání je schopen lidsk? zástup:?James Irwin v městě Osedla byl reku 1930 obviněn z násilí.Po celou noc byl ?tván stovkami ?lovc? lidí“. Kdy? byl z jitra chycen, byl zajat spole?ně s negrem i ?erif a oba byli davem vle?eni na místo zlo?inu. Obviněn? ?ernoch byl pově?en za pa?e na gumovník, tak vysoko, ?e se sotva houpal nad zemí. Déle ne? hodinu jej dav mu?il. Do úst mu byl vra?en roubík. Prsty na nohou mu byly ulámány, kloub po kloubu. Stejn?m zp?sobem mu byly utrhány prsty na rukou. Jednotlivci z davu mu vytrhali zuby kle?těmi na drát. Po dal?ích znetvo?eních, kter?ch nem??eme popsati, bylo je?tě ?ijící tělo negrovo polito gazolinem a zapáleno. Jakmile tělo vzplanulo, bylo do umírajícího vpáleno na sta ran z revolver?. Během celého dne p?icházelo na tisíce lidi z celého okolí, vzdáleného několik mii, podívati se na zbytky oběti. Kdy? se setmělo, odvezli policisté poz?statky a zahrabali je.“To není vylí?ení z nějakého sensacechíivého ve?erníku. To není zpráva nějaké bulvární tiskové agentury. To je protokol z nesmírně chladné a nesensa?ní vědecké studie v?eobecn?ch nález? ji?ní komise pro vy?et?ování lynchování: ?General Findings of the Southern Commission on the Study of Lynching“ (vydáno v Atlantě, Ga. nákladem této komise). To nepsali bezejmení ?urnalisté s ohnivou fantasií, n?br? lidé s doktoráty, mezi jejich? povoláním najdeme p?edsedu atlantské university, presidenta státní koleje georgijské, profesora sociálních věd na universitě, nakladatele církevních publikací, presidenta Furmannovy university a Ji?ní Babtistické konvence, ?éfy vědeck?ch ústav?, profesory, advokáty, p?edsedu komise pro mezirasovou spolupráci, a mnoho jin?ch mu?? se seriosními tituly. Tito pánové podep?i ve své publikaci také tento p?ípad:několik dni byly rozná?eny po Shermanu ukrutné zprávy a Lasers: detaily o domnělém zlo?inu jakéhosi Georga Hug- hesa. Dav obléhal vězení noc co noc. Onoho rána, kdy se mělo ko&z? hlavní p?elí?ení, byla soudní budova oble?ena obrovsk?mi davy - celého okolí. Bylo u?iněno několik pokus? vyvléci ob- ?alovaného negra ze soudní síně: dav v?ak byl omámen plyno- v?mí bcKrátce po poledni byla soudní budova vyhozenado povět?í. Soudní ú?edníci a ?ty?i zlo?inci z Texasu uprchli z oken druhého poschodí. Obviněn? negr, jen? byl uvězněn ve druhém pat?e, byl dopraven do veliké klenuté místnosti, kde p?e?kat zatím co soudní budova vyho?ela a? do základ?. Dav zabránil p?ístupu k vodní stanici a p?ekazil oddílu hasi?? hasilipo?ár. K ve?eru byla malá skupina milice od soudní budov, poslána k vězení. Později vět?í oddíl milice, jen? právě p?i?el z Dallasu, byl nucen upustili od ochrany vězení. Krátce p?ed p?lnocí byla vyhozena do povět?í stěna s oknem ve druhém poschodí pomocí acetylenové pochodně a vysoce explosivních v?bu?nin. Negrovo tělo bylo shozeno dol? davu. Bylo p?ijato hlasit?m potleskem tisíc? lidí, kte?í se tísnili na náměstí p?ed soudem. Policie ?ídila dopravu na ulicích, zatím co tělo negra bylo vle?eno davem k bavlnikov?m plantá?ím, kde bydlili neg?i. Tam bylo spáleno a? na se?kva?ené kosti. Několik negersk?ch usedlostí v ceně 50.000 dolar? a také 100.0000 dolar?, bylo spáleno a hasi??m nebylo dovoleno na?erpat! vodu. Jenom na ochranu bělo?ské usedlosti, vzdálené pouh?ch 15 stop od ho?ícího negerského domu, bylo dovoleno polo?ití hadice. Dav byl rozpt?len teprve krátce p?ed svítáním, kdy? dorazilo několik set mu?? milice z Dallasu.“Tady je ji? jasně patrn? element rasové nenávisti, vedle elementu sadistické krutosti, stejně jako v dal?ím p?ípadě:?V městě Honey Grove byl uvázán George Johnson roku 1930 za nohy k zadní ?ásti nákladního auta tak, ?e se tvá?í sm?kal po zemi. V této poloze byl sm?kán na trati pěti mil ven z města a zase nazpět, a kone?ně spálen naproti ?erno?skému kostelu.“Jsme tu v roce 1930, nikoli v temném st?edověku. Jsme v?ak uprost?ed země, která z historick?ch a hospodá?sk?ch d?vod? vypěstovala sv?j rasov? problém. Je to zlo, které se ponenáhlu v?těpuje do myslí: kdy? v?ak jednou je v nich p?edsudek zahnízděn, nedá se vyplemenit. O ?ádném z těchto p?ípad?, je? protokolovala na?e komise, se nedo?tete v americk?ch novinách. Amerika se stydí za svou rasovou otázku, je to zatla?ená p?edstava, komplex, o něm? se v Americe nerado mluví. Nezajímaly by nás podrobnosti této vypěstované rasové nenávisti a rasového podceňování, kdybychom ne?ili v Evropě, v době, kdy se něco podobného lavinovitě rodí. Kdyby v Americe vstoupil negr do lep?ího restaurantu a usedl za st?l, nebude mu servírováno. V dobrém hotelu pro bělochy nedostane pokoj. Dospějeme také tak daleko v zálibě dnes vychovávaném rasovém problému ?idovském? Není to nemo?no. Francouzské noviny p?inesly jednou jako pikantní zprávu informaci, ?e na jakési veliké slavnosti, jí? se ú?astnila i Josefina Bakerová, se kterou tan?ilo mno?ství evropsk?ch diplomatick?ch osobností, odmítl americk? vyslanec ?erné Josefince tanec. Patrně v úvaze, ?e by ho to mohlo státi jeho místo. Podobn? p?ípad je dnes zcela mysliteln? s vyslancem T?etí ?í?e. Slavn? negersk? herec Paul Robeson nemá v New Yorku p?ístup do spole?nosti vzne?en?ch běloch?: teprve v Anglii s ním zacházejí jako rovní s rovn?m. V té?e Anglii, kde zacházejí jako s rovn?mi i s ?idovkou Bergnerovou a se ?idem Kortnerem. Poměry ?id? v Německu se ji? mnoho neli?í od postavení negr? v Americe. Německo v?ak na těchto poměrech buduje svou národní hrdost, zatím co se Amerika za pal?ivou rasovou otázkou tajně stydí. Moderní politické sírany se ji sna?í vy?e?it, spisovatelé jako Dreisser, se stavějí na stranu negr? stejně, jako mladí intelektuálové a básníci. ?Jsem pro tebe jen kucha?, cidi?, ?ofér, um?va?, vrátn?. Myslí? si p?i tom na zví?e, ?pínu, stroj, věc bez du?e, a ?ekne? jen: nigger. Tvá k??e je bílá a má je ?erná, proto...“ (Louis Hafner). Ne?li v?ak bude rasov? p?edsudek odstraněn zcela, uplynou desetiletí a desetiletí. Do té doby v?ak. . .Rozhoduje soudce Lynch.Také v Americe je za rasov?m problémem skryt konkuren?ní rozpor hospodá?sk?. D?vod nenávisti proti ní je ten, ?e ?erno?ská rasa pracuje laciněji a ubírá bíl?m práci. Jako v Německu slou?ila rasová le? jenom k tomu, aby se zdánlivě zlep?ila hospodá?ská situace a aby se vykázaly nějaké úspěchy nového re?imu tím, ?e mno?ství schopn?ch jedinc?, ozna?en?ch ur?itou rasou bylo ozna?eno a zbaveno sv?ch práv, sv?ch postavení a svého jmění, ve prospěch straník? nového systému, dychtiv?ch postavení a p?íjm?. Také v Americe dochází k rasov?m boj?m ve formě lyn- chování jenom tam, kde je negr? velká men?ina: ?ím více se bělo?ská vět?ina men?í, tím více ub?vá p?ípad? lyncho- vání. V krajích Black Beltu, kde je ?ernoch? celá polovina obyvatelstva, jsou neg?i proti lynchování nejbezpe?něj?í. Domnívali bychom se naivně, ?e ?ím více negr?, tím vět?í musí b?t rasová nenávist: je to omyl, nebo? rasová nenávist stoupá naopak pouze tam, kde si m??e dovolit s men?ím risikem kurá?něj?í vystoupení. Tent?? zjev, jej? jsme viděli v Německu. V místech, kde ?ilo ?id? nejvíce, jako v Berlíně, uhájili relativně lépe ?ást sv?ch postavení, zatím co trpěli tím více, ?ím méně v men?ích městech byli usedlí.Na ospravedlnění v?stup? proti negr?m se uvádí, ?e pr? jsou národem zlo?inněj?ím ne?li bělo?i. Ameri?tí sociologové, jako dr. T. J. Woofter, v?ak ukazují, ?e v místech, kde je obyvatelstvo v?hradně negerské, jako na ostrovech St. Helena, Islang v Ji?ní Karolíně, jsou zlo?iny fakticky neznáme. V?ude tam, kde se ?erno?i mísí se spodinami bě- lochň, stoupá zlo?innost negr? do vysokého stupně. P?sobí anfatSň h z v?chova; na v?chovu negersk?ch dětí se pfaai p?rf?zne sedmkrát men?i obnos ne? na v?chovu bí- l?di. Pirtí tu vlivy z doby otroctví. P?sobí fakt, ?e po?et '■^zaměstnan?ch ?ernoch? je nepoměrně vět?í ne? běloch?.iiv má i to, ?e ?erno?i necítí dosti mravní odpovědnosti k soud- nictví ?bíl?ch lidí“, které posuzuje p?estupky negr? nepo- mémě p?ísněji ne? zlo?iny běloch?. Podle americké statistiky z deseti ji?ních stát? bylo mezi rokem 1930 a 1931 potráveno 57 negr? pro vra?du, 8 pro loupe?, 3 pro vloupání, zatím co v té?e době bylo pro loupe? odsouzeno 20 negr? k do?ivotnímu ?alá?i a 23 negr? k do?ivotnímu ?alá?i pro: upání a jiné trestné ?iny. Rozsudky proti běloch?m za stejné zlo?iny jsou nepoměrně mírněj?í.jak mají ?erno?i vě?iti bělo?ské justici, kdy? byl roku 1930 ve státě Georgia lynchován S. S. Mincey jedině z toho d?vodu, ?e projevil p?íli? aktivnosti v politické propagandě proti organisaci republikánské strany ?Bílé lilie“? Jak mají míti úctu k bíl?m soud?m, kdy? Lauy Mitchell byl lyncho-án v Georgii z toho d?vodu, ?e byl hlavním svědkem proti dvěma běloch?m, kte?í byli odsouzeni pro znásilnění ?erno?ka?Také tvrzení, ?e neg?i mají vět?í sklon ke zlo?in?m sexuálního rázu ne? rasa bílá, je nesprávné: jedině v ?estině?ech p?ípad? osob lynchovan?ch v posledních ?ty?icetiletech, byli lynchování obviněni z násilí proti bíl?m ?enám. P?i podrobněj?ím vy?et?ení těchto p?ípad? se pak zjistilo, ie vět?ina z nich se zakládá jen na klamném p?edstírání do- --ě zh ?ensk?ch obětí. V mno?ství p?ípad? p?iznaly se :a dívky, je? byly domněl?mi obětmi negerského násilí,ie měly poměr s bělochem, kter? chtěly zakr?ti, jindy se p?iznaly dívky k tomu, ?e chtěly p?ed rodi?i ospravedlniti rasedky lásky domněl?m násilím nějakého ?ernocha. Ve veJkém mno?ství p?ípad? pak ?lo jen o pouhou chtivost ?en,vo?ati sensad, státi uprost?ed pozornosti: podobné p?ípady p?edstavují v Americe hotovou psychosu. V této zemi ne- cnce?n?ch ?ediv?ch dav?, je velik? skandál jednou z oblí- Sen? ch cest, jak na sebe upozorniti, jak upozorniti noviny -1 é jméno, jak vzbudili zájem fotograf? o sebe, jak získati zdroj v?dělku.V e mnoha p?ípadech, kdy ?lo o domnělé zlo?iny ?ernoch?, se pciději zjistilo vy?et?ováním, ?e ?in spáchali bělo?i s na- tvá?í a v ?ern?ch gumov?ch rukavicích. Mezi gangstery nebyl ani jedin? ?ernoch. Mnohalet? a?ej&odek v?ak v?típil l?iv? názor, jakoby ?ernoch byl rozen?m zlo?incem a smysln?m netvorem, ?íhajícím na bílé ?eny. I soudci podléhají této mentalitě, pokud neodsuzují ?ernochy prostě ze strachu o to, aby nepo?kodili svou kariéru v?rokem proti obecnému sm??lení. Uvádí se ?ada p?ípad?, kde soudce, aby zabránil lynchování, musil slíbit rozlícenému davu okam?ité odsouzení obviněn?ch ?ernoch?: proti v?em soudním zásadám je musil také během jediného sezení dát odsoudit a advokát z obavy p?ed davem, nesměl pou?ít svého práva odvolacího. Ameri?ané mají pro podobné p?ípady pojem ?legálního lynchování“.To v?echno v?ak jsou p?ípady speciálně americké, které ukazují, jak daleko mohou d?sledky vko?eněného p?edsudku dospěti. Nás tu zajímají spí?e p?ípady velik?ch davov?ch akcí, p?ípady davového teroru, je? nám sk?tají tak d?le?it? materiál pro studium psychologie dav?, jedné z hybn?ch slo?ek dne?ní evropské politiky.Dav jedná.Vedle díla Gustava Le Bona, které jsme tu nedávno v jiné souvislosti citovali, bylo by t?eba k vysvětlení davov?ch hnutí, namí?en?ch proti ur?ité rase, jak tomu je v p?ípadech lynchování, sáhnouti ke knihám Augusta Tardeho, Levyho Bruhla nebo Durheima, nebo k americk?m knihám o té?e otázce, jako je ?Chování dav?“ (Behavior of Crowds) od E. D. Martina nebo ?Mentalita zástup?“ (Group Mind) od Williama Mc. Dougalla, obě vydané v New Yorku roku 1920.Ze soupisu p?ípad? lynchování bychom tyto teoretické poznatky mohly doplniti o mnoho nov?ch poznatk?. Na p?íklad o poznání, ?e dav má sklon vě?iti jak?mkoli zprávám, je? podporují jeho p?edsudek, bez jakékoli pochybnosti a jakékoli kontroly. Naprosto neově?ené zprávy se ?í?í od úst k úst?m s velikou zálibou pro zvlá?tě kruté podrobnosti. Léka?sk?m spis?m, které vět?inu krutosti domněle spáchan?ch na ohledan?ch obětech vyvracejí, se nesk?tá víra, naopak, nekriticky se p?ijímají v?echna sensa?ní nová tvrzení. I v p?ípadech, kdy byl jasně pozděj?ím vy?et?ováním dokázán omyl davu a bylo zji?těno, ?e byla lynchována osoba jiná, ne?li spáchala zlo?in, trvá dav neústupně na tom. ?e trest lynchování stihl skute?ného pachatele. P?i podez?ení davu se naprosto nehledí na to, ?e proti pachateli není ani jediného skute?ně usvěd?ujícího d?kazu. Jakmile je do některého p?ípadu zapleten rasov? rozpor, uká?e se neuvě?itelná d?vě?ivost v?ech zú?astněn?ch a naprostá neschopnost posuzovali p?ípad objektivně a chladně.Násiln? skutek davu se ospravedlňuje tím, ?e pr? soudy jsou pomalé, drahé, a v?sledek procesu je nejist?: negru se pr? prokazuje zbyte?ná ?est, staví-li se p?ed soud. Od dob otroctví je hluboce v?it názor, ?e bíl? mu? je bíl? mu? a má tudí? nepopiratelné právo na ?ivot ?ernocha. Tradice vzájemné pomoci a snadného p?ístupu ke zbraním podporuje násilné skutky. Pro diváky, kter?ch b?vá veliké mno?ství, se osvěd?uje lynchování jako drá?divá podívaná. Zejména dostávají se p?i podobn?ch akcích ke slovu elementy, spodiny, chátra, která pojednou pro páchání násilí a zlo?inu, pro vykonání vra?dy nalezla heroick? motiv: ze surovce se stává hrdina, jen? ochraňuje bílou ?enu, jen? ochraňuje existenci i ?est bílé rasy proti méněcenné a zlo- ?inné rase druhé.Aplikujeme-li toto v?eobecné poznání ze surov?ch podnik? soudce Lynche na podniky leckter?ch politick?ch akcí dne?ní Evropy, ?ízen?ch stejnou rasovou hrdostí a vedoucích ke stejnému beztrestnému páchání zlo?in?, bude nám leckterá vlastnost ?tverno?ce hominis méně záhadnou a méně neb?valou.?ivot a instituceBnnBnB9B5a0EBBaHB?BS?@gS3agSBSBraBaSSanESSBBBffia?B33BSa^S@gg9gaH?Stultus:Sovětská ?kola dnesii.Jak ?ijí u?itelé.Jak v?ak ?ijí ti, kdo? jsou skute?ně povoláni vychovávat mláde?? Nechovají se k ní se zlo?innou lhostejností a ne- dopoo?tějí se protizákonn?ch skutk?? Sovětskému u?iteli a profesorovi se ne?ije lehce, zvlá?tě je-li vzdálen od úst?edí, a m??e se ?íci, ?e, pracuje-li k tomu svědomitě — vykonává r?m hrdinskou osvětovou práci. 26. února se v Saratovském kraji otrávila u?itelka obecné ?koly T. Jermaková, komsomolka. 18letá dívka se stala obětí ?tvaní vedení kolchozu, v něm? u?itelovala. Sna?ili se jí zbavit nejnevybraněj?ími prost?edky: nechali ji ?ít po celou zimu v nevytopené místnosti, obvinili ji v místních novinách z kráde?e ?kolních potravin. Nevydr?ev?i kolchozního ?tvaní, otrávila se a po celé 3 dni jí nebylo poskytnuto nejnutněj?í první pomoci, a bylo odmítnuto dát koně na její dopravu do nemocnice. Zem?ela 11. b?ezna, a komsomolská tajemnice, vědouc o p?í?inách její sebevra?dy, nedala o tom vedet straně. Věc vy?la najevo az později.Mlad? pedagog Ogněv ze Stalinsku ?ije ji? asi 8 měsíc? v koupelně, jiní mladí místní profeso?i rovně? nemají p?iděleny byty, a jeden z nich, komsomolec Sud?anov bydlí po dva roky v chatr?i, vzdálené 7 kilometr? od místa práce. Ve Voskresenském okrese nedoplatili u?itel?m Loba?evské ?koly plat — 221 rubl? za p?espo?etné hodiny a slu?né za únor leto?ního roku. Chléb jim kolchoz odmítá dávat. V krajské osvětě Gorkovského kraje le?í 192 u?itelsk?ch ?alob. Nedaleko Arzamasu, ve velké vsi Novyj Usad pracuje 22 pedagog?. Plat jim byl stále zdr?ován, chléb, jak jim vysvětlili po zru?ení chlebenek, mohou si kupovat na trhu. A tak chodí denně blátem a sněhem do Arzamasu (8 km) pro chléb. A tak je v?ude — tu není potravin, tam peněz nebo petroleje.?kola v pětiletce.Od dob, kdy sovětská osvěta se hrozila, ?e bude muset zav?ít ?ást ?kol, kdy její chudoba byla zp?sobena chudobou celostátního rozpo?tu, uplynulo ji? p?es deset let. Srovná- me-Ii nyněj?í stav ?kolství, jeho budování s minulostí, pozorujeme p?es ve?keré nedostatky pokroky obrovské. Ale ?asem rostou pot?eby a, hlavně, děti. Na podzim roku 1932 měla sovětská osvěta ji? p?es 21 milion? ?actva, z něho? děti ve věku po?áte?ního ?kolství byly podchyceny ?kolou asi na 96—98% pro cel? SSSR, jin?mi slovy, program povinného v?eobecného vyu?ování byl proveden. Nejbii??ím úkolem pro druhou pětiletku v osvětě byl pián v?eobecného vyu?ování v rozsahu 7t?ídní ?koly. Z materiál? vydan?ch Gosplanem (státní plánovací ú?ad) m??eme soudit, ?e procento ?ák?, pokra?ujících ve svém vzdělání po povinn?ch letech skute?ně vzrosti. Druh?m úkolem, neméně pro zemi d?le?it?m je, za- bezpe?iti v druhé pětiletce ?koly dostate?n?m po?tem pedagogu s wsok?m a st?edním vzděláním a ?stabilisovati“ u?ebnice tak. abv na ka?dého ?áka p?ipadl jeden cel? komplet nutn?ch íi-; pom?cek. To by znamenalo konec trapného u?ení t?ú ?tv? ; sice ?ák? z jedné kní?ky.Po těchto uspokojiv?ch zprávách nahlédněme do nejbli??í minulosti — prvních měsíc? tohoto roku. Sovět lidov?ch komisa?? SSSR a ?st?ední v?bor strany probraly po?átkem b?ezna otázku budování ?kol a jejich stavu. Po?et ?ák? vzrostl zatím ji? na obrovskou ?íslici 24 milion? a ?kol je 167 tisíc. Na stavbu bylo vydáno p?es miliardu rubl?. P?es to se ?kol nedostává, hlavně ve velk?ch městech a pr?myslov?ch st?ediscích. Poněvad? v SSSR nejsou dodnes ?kolské budovy normalisovány, nevyhovují mnohé stavby ú?elu: v novostavbách bylo fakticky věnováno u?ebnám jen 30—35% celé plochy. Dvě i t?i vyu?ovací směny a? do 11 hod. v noci, stará bolest sovětského ?kolství není vylé?ena dodnes a děti nemají stál?ch t?íd. Uznávajíce tento stav za nep?ípustn?, na?ídily jmenované orgány p?edev?ím bezpodmíne?né zru?ení t?etí směny ve lh?tě do podzimu 1936 a dvousměnného vyu?ování do roku 1938. Jin?m d?le?it?m paragrafem na?ízení je návrh komisariátu Sovětského svazu o racionalisaci typ? ?kolních budov, tak, aby t?ídy byly umístěny na 60—65 % plochy ?kol, a zákaz stavět netypové ?koly bez schválení Rady lidov?ch komisa??. Následují té? d?le?ité body o financování ?kolního stavitelství a správném dodání stavebních materiál?. Ráznost a v?znam na?ízení se snadno pochopí po nahlédnutí do dvou úvodník? ?Izvěstijí“. Pí?í, ?e je hanba, stojí-li vedle krásn?ch nov?ch továren mizerné a mali?ké ?kolní budovy, ?e na ?kolní budovy, dokonce v Moskvě se dodávají velmi nepo?ádně ?patné cihly. V Gruzínsku vydali peníze assigno- vané na v?stavbu ?kol, na komunální stavby, které v plánu nebyly a v Pěrmi vystavěla městská obec místo ?koly hotel. Místo 2515 ?kol projektovan?ch k po?átku leto?ního ?kolního roku vystavěla jich Osvěta v RSFSR jen 416. Pí?í kone?ně, ?e je nedostatek u?ebnic, psacích pot?eb, dokonce i lavic a ?kolního nábytku.Děti mimo ?kolu.Děti se dodnes, jako za mraziv?ch let po?átk? revoluce, kdy? se ?koly nevytápěly, ?asto ve t?ídě nesvlékají, a sedí v kabátech a galo?ích, nebo? není ?aten. ?Komsomolskaja Pravda“ zjistila, ?e na novostavbách není cementu, prostě proto, ?e organisacím, které ho měly dodat, zapomněli sdělit adresy novostaveb. Děti, mající domov a rodi?e, nejsou na tom je?tě tak zle, ale h??e se mají bezp?íst?e?ní. ??ad, jen? se o ně má starat .,Sociáině-právní ochrana nezletil?ch“ musí, na p?. v Oděsse, volat ka?dodenně milici, aby ho ochránila p?ed bezp?íst?e?n?mi dětmi, úto?ícími a? po padesáti na SPON a ?ádajícími si místa v dětsk?ch domech, internátech a práci. ?stav není s to poskytnout jim nic z ?ádaného a nevalně se mají i ji? p?ijatí chovanci.Co se t??e v?stavby ?kolek a jeslí, nebylo pro ně dosud vytvo?eno sebemen?ího plánu. Denně ?teme, ?e si pracující matky stě?ují na sv?j ?ivot, ve zprávách jako je tato: ?Na?e jesle jsou těsné, vlhké. Dohled ?patn?. Děti churaví. Dob?e, má-li kdo někoho doma, aby dohlédl na dítě, sic aby ?lověk zanechal továrny“ (vypravováno komsomolkami matkami, dělnicemi z továrny v Ivanovu.) Nebo: ?Kolonie Gorkovského autozávodu má nyní kolem 6000 dětí ve věku jeslí. Zatím má továrna jen velmi mal? po?et jeslí, v nich? m??e b?t umístěno pouze 300 dítek.“Celá situace s dětmi unavuje a mate sovětské matky. Zmítají sebou mezi rodinou, v?chovou dětí a pracovními povinnostmi, nebo? nezapomínají stále ra?eného hesla, ?e ?ena má pracovat, ?e dělnice a kancelá?ské ú?ednice, pracovnice v?eho druhu mají vykonávat své ob?anské povinnosti a rovnoprávně pomáhat mu??m ve v?stavbě země. Vidí v?ak, ?e jejich děti, vyr?stající bez dohledu, vymykají se jejich vlivu, nebo? podléhají vliv?m ?ivl? z ulice, ?patné spole?nosti a tráví ?as po ?kole naprosto nevhodně, proto?e jim chybí vhodné podmínky pro správnou v?chovu. Vědí také bezpochyby o sakramen- tálním slově tak jednoduchém, a vy??eném p?ece a? po tolika letech, ?e ?je kone?ně t?eba, aby rodi?e cítili odpovědnost za své děti“. Matky jsou na rozpacích. Nedávno vypravovala jedna ?ena, z?ejmě dobrá matka a ob?anka, redaktorovi listu,jak vychovává své děti. Vychovává je dob?e, u?í poslu?nosti, zachází s nimi jemně a vá?ně. Je dlouholet?m ?lenem strany, hodně spolupracuje se ?kolou a pomáhá jí. Není v?ak nikde zaměstnána. Nakonec dodala v rozpacích, ?e je snad neuvědomělá, kdy? se věnuje cele dětem a nep?evezme ?ádné zaměstnání, a? pracovních rukou je tolik pot?eba. Ale, dodala, jako by na omluvu, — chci, aby mé děti byly dobr?mi bol?eviky. A ?kola sama, podle mého soudu, dnes na to nesta?í.Uvědomělé pochopení v?chovy není v?ak u rodi?? je?tě pravidlem. Dostane-li ?ák, syn dělníka, ve ?kole nedostate?nou nebo provede-li něco, ?ekne jistě profesor zavolanému otci vinníka — domluvte mu, jak chcete, jen ho nebijte. Co? jsou ov?em jen slova. Ten ne?ád dostane ?asto nejen bě?n?ch pár pohlavk?, ale i star?, tradi?ně rusk?, otcovsk? v?prask, ?asto úd?m nebezpe?n?. Rodi?e bijí děti bohu?el je?tě hodně a bojovat s tím, jako s rodinnou zále?itostí je tě?ko. ?Kom. Pravda“ otiskla velmi hezk? feuilleton ?M?j bratr“ o zacházení star?ích sourozenc? s mlad?ími, o nev?ímavosti k nim atd. Tato na první pohled malicherná otázka nab?vá v Rusku vět?í d?le?itosti a ?ádn? sovětsk? list, v tom mu lze vě?it, neza?ne p?et?ásati zále?itosti, t?kající se ?ivota ob?anstva, nejsou-li opravdu vá?né. A s hlediska Sovět? není rozhodně mali?kostí, ?ekne-li star?í bratr matce, aby mlad?í táhl ke v?em ?ert?m, t?ebas na ulici, proto?e k němu p?i?la známá dívka a dítě jim p?eká?í. Ka?dému uvědomělému sovětskému ob?anu musí b?t nep?íjemno, nepozoruje-li star?í bratr po ?trnáct dní, ?e jejich Kolka není doma.Děti a nestálost rodiny.Vedle tě?ké otázky v?chovy dětí, stojí tu je?tě problém radikální p?ev?chovy rodiny a rodi??. Tu stojí na prvním místě zas nestálost sovětského man?elství, v něm? pro lehkomyslnost a sobeckost rodi?? je dítě ?asto jen p?eká?kou. V konfliktech rodi?? je nejvíce trpící stranou v?dy dítě. Odbornice v pedologii Iljina pí?e o tom v ?Izvěstijích“. Potvrzuje, ?e za?íná-li se ?ák ?patně u?it, stává-li se nervosním a nezveden?m, nebo vstupuje-li na ?patnou cestu drobného zloděje, nezletilého loupe?níka, stává se tak ?asto jen dík vlivu domácího prost?edí, rozvodu a opětného sňatku rodi?? atd. Uvádí názorné p?íklady a dodává, ?e neuvědoměl? vztah k dětem pozorovala i v kultivovan?ch rodinách, u komunist?, dobr?ch pracovník? a straník?. Jin? p?ípad — rodi?e si p?ih?bají. Jsou stra?ně p?ekvapeni, kdy? hoch za?íná krást. Iljina ?íká p?ímo, ?e děti se nej?astěji stávají nervosními a neklidn?mi, jsou-li neuspokojeny a hledají v?chodisko v rodinách s nevlastními otci a matkami.Ilustrací k tomu je sdělení hocha Borise Derjugina o svém kamarádovi Dulněvovi, jen? se stal tulákem a utekl z rodiny pro surové zacházení ot?íma, jen? ho stra?livě bil, a vlastní matky. Redakce ?Kom. Pr.“, kam? byl dopis adresován, zjistila, ?e ot?ím hocha, ?len strany Vagner, hocha mu?il, ?e mu ?nedovolovali obědvat v p?ítomnosti rodi?? a ubytovali ho v tmavé kom?rce bez oken, a?koli Vagner bydlel ve t?ech pěkn?ch pokojích ... V 16 létech vystudoval Volod’a jen t?i t?ídy ?koly. Nedali mu více se u?it. Od rána do ve?era byl zavalen ?pinavou prací v domácnosti.“ P?emlouval dlouho matku, ?e bude ?ít a pracovat jakkoli tě?ce, jen odejdou-li spolu od ot?íma. Utekl, kdy? neposlechla.Jiná věc — rozchod rodi??. 12letá Luněva napsala redakci ?Pravdy“ dopis, v něm? si stě?uje na otce alkoholika. Bije ji a matku v noci, kdy? p?ichází opil? dom?. Nikdo jim nepomohl, matka Luněvé jí ?ekla, ?e to dál nevydr?í a spáchá sebevra?du, a děv?e se rozhodlo napsat je?tě do listu, s poslední nadějí na pomoc. Věc je ta, ?e matka Luněvé je s mu?em rozvedená, a formálně (zas bytová krise!) mají soudně rozdělen? pokoj. Jakmile je to ú?edně vykonáno, nenapadne nikoho z byrokrat?, jim? si ?ena a dítě chodí stě?ovat, ?e opilec nepo?ítá metry soudem pro něj vymě?ené a není jim nic do toho, ?e rozvod a rozdělení jsou jen v?směchem. Nemohou se pr? míchat do rodinného ?ivota.Jen za posledních několik měsíc? proběhlo sovětsk?m tiskem několik soud? nad rodi?i, pro zlo?inné zacházení s dětmi. Uvedeme: soud nad ob?ankou Bětjevou, t?rající své dítě: bila ho a vyháněla v noci z bytu. Proces o sebevra?dě 1 lletého Volodi Derevenského, zaviněné jeho otcem, macechou a její matkou. P?í?ina sebevra?dy: surové zacházení: hocha mo?ili hladem, hrozně bili. Tentokrát byli odsouzeni nejen rodi?e, ale i u?itelka, nebo? p?es to, ?e hoch vynechával hodiny, byl otrhan? a ?pinav?, stě?oval si ve ?kole na surové zacházení, neza?la nikdy k němu do bytu a neprojevila o p?ípad sebemen?ího zájmu. Sebevra?da ?a?ky T. Goměňukové. Otec odevzdán soudu pro ?zlo?inn? poměr k v?chově dcery“. Soud nad ob?anem Malcevem, nelidsky mu?ícím ?enu a děti. Dopustil se zlo?inu vra?dy na svém synu a dce?i. V?echny uvedené procesy se konaly během leto?ního b?ezna a po?átkem dubna.Pro děti se staví zahrádky a h?i?tě, městské obce a domovní v?bory se musí starat o to, aby trávily sv?j voln? ?as mimo ?kolu a domov rozumně a zdravě. Sanitní inspekce měst dohlí?í na ?istotu ve dvorech. 16. dubna otiskla ?Kom. Pr.“ dopis skupiny moskevsk?ch dětí, volajících o pomoc.?V domě . . bydli 102 ?kolák?. V?echen ná? voln? ?as trávíme ve dvo?e. Nyní se stala velká nep?íjemnost: v domě chtějí otev?ít továrnu na zmrzlinu. Ji? p?ijely vozy, zaplňují cel? dv?r a jsme nuceni po cel? den poslouchat nadávky ko?ích. Tě?k? zápach ?í?í tovární jámy na pomeje. Nezb?vá na nás ve dvo?e místa. Proto běhají kluci na ulici, jezdí na hácích nákladních aut. Ná? dv?r je k nepoznání. Ji? skoro nez?stalo zeleně, továrna ji vytla?ila sv?mi skladi?ti ... ?éf sanitní inspekce Moskvy soudru?ka Larina zakázala otvírání továrny. ?éf stí?nostní kancelá?e Moskevské rady je také proti továrně. Ale ?editel si nev?ímá těchto zákaz? a rozkázal zni?it voley-ballové h?i?tě.“Podepsáno 84 dětí. V daném p?ípadě se jistě zakro?í a něco pro děti udělá. Ale kolik je jich je?tě, hlavně na venkově, jejich? ?ádosti le?í v místních ú?adech a nenachází si cesty do Moskvy. Z této bezradnosti je pro děti jen jedna cesta, tam, kde je více méně nikdo neutla?uje, nebije a neurá?í, kde po?ívají volnosti, ale postrádají dohledu — na ulici.Děti — chuligáni.Redaktor Bermont z ?Kom. Pr.“ se otázal hoch? star?ích t?íd, co dělají ve?er. Odpově?: ?Chodíme po hlavní t?ídě a obtě?ujeme dívky! Jako za d?ívěj?ích let je i nyní mezi ?koláky vyvinuto kou?ení, pití, hrubé nadávky. Ru?tina má staré slovo anglického p?vodu, do evropsk?ch ?e?í nep?elo?itelné, jak lingvisticky, tak pojmově — chuligán. Mnozí jistě vědí, co znamená, — profesionálního rvá?e, p?epadajícího ?eny a klidné ob?any, ?asto k tomu zloděje nebo lupi?e, nikoliv ov?em z povolání, n?br? spí?e pro legraci. Ale málo kdo pochopí hr?znost a nebezpe?í toho typu lidí pro Rusko a psychologii toho sociálního zjevu. Vzniká ov?em ze zatemnělosti, pro? v?ak ti zatemnělí mají takovou radost, rozbijí-li okno nebo lucernu, nebo bodnou-li v noci z ni?eho nic chodce kudlou? Je mnoho primitivních národ?, nebaví se v?ak v?ichni takov?m zp?sobem. Lze tedy pouze p?edpokládat, ?e chuligánství v Rusku vze?lo z nesmírného pok?ivení ducha, zanedbávání a utla?ování, provozovan?ch na lidu po staletí. S chuligánstvím, stojícím na pokraji zlo?inectví, bojuje sovětská vláda ji? mnoho let a dosud ho je?tě nezmohla. Je?tě hor?í je, ?e pouli?ní styk p?sobí na děti a mláde?, nemající, jak vidět, dostate?ného dohledu ani doma, ani ve ?kole, a vede je p?ímo k banditismu. Krátké zprávy o p?epadeních a kráde?ích spáchan?ch dětmi ?teme v sovětsk?ch novinách denně. Na ulici města Kabakovska oloupila skupina dětí za dne ú?ed-e ia Byli to ?áci dvou místních ?kol. Dvanáctilet? Sorokozer- ?: ? -.-'--pá?il mat?inu truhlu, ukradl jí 400 rubl?. ?ák I. t?. Kostromitín ukradl rodi??m 20 rubl?, koupil si za ně vodku a cigarety. Je v tom z po?átku jistě hodně indiánské a cow- bojské romantiky, hry na lupi?e; ostatní p?ichází později. Není mo?né, aby děti si nehrály na lupi?e, válku, nebo nyní na ??apajeva“, někde v boudě, ve dvo?e, s rozpracovan?m plánem vále?n?ch akcí a ú?asnou vá?ní. Ale ?patné je, ?e nejsou p?i tom ochráněny p?ed nezdrav?mi vlivy a dojmy, ?e ve dvo?e a na ulici sly?í staré ruské pornografické nadávky, na které si stě?ují v?echny matky. Nelze bránit; aby se kluci nepop?áli, ale je něco jiného hromadná a surová rva?ka několika ?kol, doprovázená antisemitsk?mi v?k?iky a vedená ne?koláfey, nezletil?mi recidivisty. Opakovalo se to za poslední dobu několikrát v Oděsse a je to tam pravidlem, právě tak ?ako v Sevastopolu. Pochopitelná věc— jsou to p?ístavní města. kam se v?dy hrnuly podez?elé ?ivly, tedy i bezp?íst?e?ní a nezletilí zloanci. Není o mnoho lépe ani v jin?ch městech.ti z ' oroně?e pí?í: — prosíme městskou milici, aby dob?e c-gankovala dohled na h?i?tě a místa, kde se shro-ma?Jují děti, a nenechala nás urá?et chuligány.P?ízna?né je, ?e domovní v?bor, domovníci atd. se k dětem chovají pobu?ujícím zp?sobem. Děti dom?, kde ?ije ?ást dělník? moskevského vodovodu se nudí, nemají si kde hrát a tak se potulují po ulici, obchodují cigaretami. ?ly ke správci dvora prosit ho o pokoj ke hraní a práci. Byl opil?, vysmál se jim a vyhnal je. Děti pí?í ?ten rud? koutek pro odpo?inek dospěl?ch se jen jmenuje ?rud?m koutkem“, ale v?dy se tam flákají opilí.“ A dodávají smutnou větu: ?Prosíme p?es ?Komsomolskou pravdu“, na?e rodi?e, aby nám pomohly.“Ano, není to ojediněl? p?ípad, zanedbané, zlajda?ené děti jsou uvědomělej?í ne? dospělí a cítí, ?e jejich ?ivot není správ- nv. Rovně? tak ?ily děti domu ob?vaného dělníky z továrny .. 1 rechgomaja“. Nadávaly, praly se, vystavěly si ve dvo?e jakous: chaloupku, jí? si nikdo z dospěl?ch nev?ímal a kde se zab?valy nep?íli? zdrav?mi rozmluvami erotického rázu. Jedna desetiletá ?kola?ka napsala devítileté kamarádce ano- nvmní pornografick? dopis. Rodi?e dětí jsou vět?inou lidé málo vzdělaní, musí se sami p?evychovávat. ?ivot této mláde?e za?ala organisovati hol?i?ka, pion?rka Nina za pomoci místních pion?rsk?ch novin. Jistá obyvatelka dvora dala dětem k disposici sv?j byt, nebo? je to jediné místo, kde se mohou scházet. U?í se tam a hrají a jejich chování se velmi zlep?ilo. ?Otázali jsme se dětí, pro? se věnovaly d?ív chuligánství. praly se atd.? Odpověděly, ?e se nudily. Ale rády by mé:v ?achy a jiné hry a nikdo jim je nekoupí.“Ba více, dospělí, nikoliv zlo?inci, ale lidé pova?ovaní za ?ádné ob?any p?ispívají ke ka?ení dětí, místo aby jim pomohly. Komsomolec Nefědov z Moskvy pí?e o dětech dělnické kolonie:?V na?em domě se za?aly ?asto po?ádat ve?írky. Zajímalo mne, kdo na ně chodí. Objevilo se, ?e jsou to vět?inou děti ?kolního věku a ?koláci. ?ast?m náv?těvníkem těchto ve?írk? je Ilja Suchov. Jak se vypátralo, podněcuje ho k pití otec, hostí ho sám vínem, těch ve?írcích b?vají i dívky. U?í se v?ichni ve ?kolách. ?Za- to dělník a kandidát strany Isajev.“ V?dy? dospěl ísajev k ta- it -i podlosti, ?e pronajímá za plat pokoj pro ty dětské ve?írky apozoruje klidně v?echny odehrávající se tam neslu?nosti.“A . dedkv: v noci 9./10. února byl na ulici Radi??eva i R jzzaň) zabit ?ák 6. t?. ?těpa. Zabil ho ?ák 5. t?. 13let? Lozň?rv. syn komunisty. Sta?il u? po vra?dě bodnout no?em do ruky Otljabrenka Smirnova. Noviny pí?í, ?e zranění hxBon se v Pj—-t-í-rh ?kolách stala bě?nou věcí. Tisk volá k oc^xwědnosci otce malého zlo?ince, jako mravního p?vodce jeho chování. Typicky komickou podrobností v této tragické historii je, ?e po vra?dě bylo komsomolem mezi Rjazansk?mi dětmi po?ádáno kolem 60 sch?zí, kde byla událost posuzována a ?e podobn? meeting byl dokonce v mate?ské ?kolce!V poslední době u?inila sovětská vláda t?i opat?ení r?zného v?znamu a dosahu, je? v?ak lze spojili, nebo? mají v?echna vztah k dětské otázce. První je nov? zákon o no?ení zbraní a jeho? cílem je boj s chuligantvím (byl oti?těn 30. b?ezna). Zakazuje se jím v?roba, p?echovávání, obchodování a no?ení v?eho druhu se?n?ch i bodn?ch zbraní bez dovolen? komisariátu války stanovenou cestou. Poru?ení zákona se. treátá podle p?íslu?ného § trestního zákoníka a konfiskací zbraní. Net?ká se to ov?em kraj?, v nich? no?ení těchto zbraní pat?í k lidovému kroji (Kavkaz!), n?br? podvratn?ch ?ivl? pou?ívajících toho, ?e zákon si dosud nev?ímal d?k, kudel a pověstn?ch ?finek“ (finsk?ch no??), podobn?ch trampsk?m, a neomezoval jejich no?ení. Ale finku mě! nejen ka?d? dospěl? chuligán a zlo?inec, n?br? pracovali s ní hlavně i bezp?íst?e?ní nezletilí recividisté. Ka?d? po?ádn? ?kolák po ní tou?il a poněvad? mu nebyla svou cenou nep?ístupna, lehce si ji opat?il. No?ení finek bylo a, jak se zdá, je i te? velmi roz?í?eno mezi ?kolní mláde?í; touto nebezpe?nou, krátkou a nenápadnou zbraní bylo spácháno z neopatrnosti a nerozvahy mnoho ?kody mezi dětmi. A tak zakro?uje nov? zákon nejen proti dospěl?m zlo?inc?m, ale i vyrve n?? z dětsk?ch rukou, do kter?ch nepat?í. Se zako?eněn?m zlozvykem bude tě?ko bojovat, ho?i jsou zvyklí dělat si finky domácím zp?sobem ze starého ?eleza, ale to také p?edvídala ?ást zákona, mluvící o v?robě zbraní; v ka?dém p?ípadě je základ k boji s tímto zlem polo?en.Jin?m prost?edkem, namí?en?m p?ímo proti zlo?innosti nezletil?ch je na?ízení ?st?edního v?konného v?boru a Rady lidov?ch komisa?? SSSR ze 7. dubna 1935. Zní: nezletilí, po?ínaje 12. rokem ?ivota, usvěd?ení z kráde?e, páchání násilí, ublí?ení na těle, tě?kého po?kození na těle, vra?dy nebo pokusu o vra?du bu?te? souzeni trestním soudem s pou?itím v?ech v?měr trestního zákona.Tímto drastick?m na?ízením, mluvícím o vá?nosti situace se p?irozeně ru?í 8. ?lánek ?Základ? trestního zákoníka SSSF“ o podmíněnosti trest? pro neplnoleté zlo?ince, existující ve v?ech pokrokov?ch zákonodárstvích. P?íkrost opat?ení se vysvětluje snahou ochránit masu mláde?e p?ed poměrně malou skupinou nezletil?ch zlo?inc? a jejich vlivem. Za to velmi ?asov?m je druh? ?lánek na?ízení o osobách povzbuzujících nebo svádějících nezletilé k zlo?inu, nebo nutících je k ?ebrotě, prostituci, spekulaci atd. Zákon vymě?uje za to vysoké tresty (5 let vězení nejméně) a zvy?uje i odpovědnost za děti rodi??, vychovatel? a v?bec pe?ujících o ně osob. Státní zástupce SSSR Vy?inskij v rozmluvě se zástupci tisku obzvlá?? zd?raznil d?le?itost tohoto bodu a podotkl, ?e d?ívěj?í tresty byly, jak se ukázalo, nedostate?né. Tak dostávali rodi?e, nutící děti k ?ebrotě, 300 rubl? pokuty a a? 6 měsíc? nucen?ch prací, zatím co, jak ?íká státní zástupce, je t?eba aktivněj?ího a ú?inněj?ího p?sobení. Na druhé straně zd?raznil Vy?inskij, ?e na?ízení o soudní odpovědnosti nezletil?ch není namí?eno proti dětem, ale proti oné skupině zlo?inc? nezletil?ch, kte?í ohro?ují ve?ejnost a s nimi? t?eba bojovat ?rozhodně a kr?tě“.Je tu v?ak ale jedno. ?Izvěstija“ otiskly úvahu k na?ízenídubna ilustrovanou p?íkladem. Jistého moskevského ob?ana zastavil v peka?ství lllet? hoch, a, zjev pr? obvykl?, poprosil ho o chleba. To je ?ebrota. Ob?an byl citliv? a zjistil ?e hoch je pion?rem, jedním ze 4 dětí vdovy, vydělávající p?íli? málo, ne? aby mohla u?ivit rodinu. Posílá tedy děti do peka?ství a k ve?eru si něco nasbírají. Ob?an zakro?il: ze za?átku u milice, která ?ekla, ?e to není její věc, pak v oddělení lidové osvěty a aby si ově?il ú?inek, zatelefonoval za 10 dní do hochovy ?koly. Děti dostaly zesílenou stravu, nejmlad?ího dali zadarmo do ?kolky a matce 100 rubl?. Zjistila se ale p?i tom zajímavá433070265430podrobnost — matka dětí pracuje jako uklize?ka ve stejné ?kole, v ní? se u?í její lllet? hoch. P?es to pro zlep?ení situace rodiny bylo t?eba pomoci cizího ?lověka. Kdyby se věc odehrála po na?ízení ze 7. dubna, praví list, pykala by za ?ebrotu dětí matka. Nau?ení: je nutno zlep?iti práci ?kolních pracovník? a odborov?ch sdru?ení a jejich informovanost o stavu rodin, aby tíhu trestu nenesli někdy rodi?e, ani? by za to mohli, nebo? i jim má b?t p?i plnění povinností pomo?eno.Posledním a nejkladněj?ím je projekt zákona o trestnosti v?ech pokus? vyhnouti se placení aliment?. Psali jsme ji?, ?e je to v SSSR velmi bě?n? zlo?in, a ?e skute?nost po takovém zákonu volá ji? dávno. Vskutku, co mohla dělat ?ena, její? man?el odjel jako by do lázní na dovolenou, nebo na ú?ední cestu a od něho? dostala za pár dní dopis ?abíonovitého obsahu. — Milá, zlatá, ji? se k tobě nevrátím. Mám se hezky a p?eji ti to také. Polib děti. — P?i rozměrech SSSR a těkavosti pracovní síly mizejí stopy takového dobrého otce témě? nenávratně a hledání stojí ú?ady ?ílené peníze. ?Pravda“ (11. dubna) pí?e, ?e ji? je zhruba vypo?ítáno, p?i ?em? je ?íslice patrně men?í skute?nosti, ?e takov?ch dětí, zanechan?ch jejich otci bez podpory v rukou bezradn?ch matek je v zemi více ne? 200 tisíc. Kolik je na druhé straně matek, je? nedovedou pro své děti zakro?it a jsou odsouzeny k ?ivo?ení s celou rodinou. Je to vlastně první pramen v?eho zla: bezp?íst?e?nosti, nesprávné v?chovy, podv??ivy, neprospěchu ve studiích a mnoha jin?ch věcí. A tak prohlásila zástupkyně státního prokurátora RSFSR Nurina v rozmluvě s tiskem, ?e podle nového projektu mohou b?ti p?e i alimenty vedeny nejen utrpěv?í stranou (jí? jsou v?dy matky) nebo státním zástupcem, ale i soudem poru?ensk?m nebo odborov?m sdru?ením.eV SSSR se za?íná velk? boj o děti a jejich ?koly. Je to boj s nevzdělaností, zpáte?nictvím a byrokracií a mluvě o něm nelze opominout nejlep?ího pomocníka vlády p?i této ?innosti. Kdesi v sovětsk?ch novinách nám padla do o?í věta nejlépe to vystihující: — p?ízna?n?m rysem na?eho tisku je jeho vá?nivost. — Ano, ujímá se vá?nivě dětí, zastává se jich, dává poci?ovat jejich bídu a nespravedlivosti na nich páchané nekone?nou ?adou konkrétních p?íklad?. Ale zápas je tě?k?.podrobnost — matka dětí pracuje jako uklize?ka ve stejné ?kole, v ní? se u?í její lllet? hoch. P?es to pro zlep?ení situace rodiny bylo t?eba pomoci cizího ?lověka. Kdyby se věc odehrála po na?ízení ze 7. dubna, praví list, pykala by za ?ebrotu dětí matka. Nau?ení: je nutno zlep?iti práci ?kolních pracovník? a odborov?ch sdru?ení a jejich informovanost o stavu rodin, aby tíhu trestu nenesli někdy rodi?e, ani? by za to mohli, nebo? i jim má b?t p?i plnění povinností pomo?eno.Posledním a nejkladněj?ím je projekt zákona o trestnosti v?ech pokus? vyhnouti se placení aliment?. Psali jsme ji?, ?e je to v SSSR velmi bě?n? zlo?in, a ?e skute?nost po takovém zákonu volá ji? dávno. Vskutku, co mohla dělat ?ena, její? man?el odjel jako by do lázní na dovolenou, nebo na ú?ední cestu a od něho? dostala za pár dní dopis ?abíonovitého obsahu. — Milá, zlatá, ji? se k tobě nevrátím. Mám se hezky a p?eji ti to také. Polib děti. — P?i rozměrech SSSR a těkavosti pracovní síly mizejí stopy takového dobrého otce témě? nenávratně a hledání stojí ú?ady ?ílené peníze. ?Pravda“ (11. dubna) pí?e, ?e ji? je zhruba vypo?ítáno, p?i ?em? je ?íslice patrně men?í skute?nosti, ?e takov?ch dětí, zanechan?ch jejich otci bez podpory v rukou bezradn?ch matek je v zemi více ne? 200 tisíc. Kolik je na druhé straně matek, je? nedovedou pro své děti zakro?it a jsou odsouzeny k ?ivo?ení s celou rodinou. Je to vlastně první pramen v?eho zla: bezp?íst?e?nosti, nesprávné v?chovy, podv??ivy, neprospěchu ve studiích a mnoha jin?ch věcí. A tak prohlásila zástupkyně státního prokurátora RSFSR Nurina v rozmluvě s tiskem, ?e podle nového projektu mohou b?ti p?e i alimenty vedeny nejen utrpěv?í stranou (jí? jsou v?dy matky) nebo státním zástupcem, ale i soudem poru?ensk?m nebo odborov?m sdru?ením.eV SSSR se za?íná velk? boj o děti a jejich ?koly. Je to boj s nevzdělaností, zpáte?nictvím a byrokracií a mluvě o něm nelze opominout nejlep?ího pomocníka vlády p?i této ?innosti. Kdesi v sovětsk?ch novinách nám padla do o?í věta nejlépe to vystihující: — p?ízna?n?m rysem na?eho tisku je jeho vá?nivost. — Ano, ujímá se vá?nivě dětí, zastává se jich, dává poci?ovat jejich bídu a nespravedlivosti na nich páchané nekone?nou ?adou konkrétních p?íklad?. Ale zápas je tě?k?.věda a práceBa?a a Corbusier si povídajíNedávno byl znám? francouzsk? moderní architekt Corbusier ve Zlíně náv?těvou a hostem u chefa závod? J. A. Bati. Bylo tu mnoho zajímavého hovo?eno. Rozhovor jednoho ve?era — velmi otev?eně Ba?ou zapo?at? — se zde pokou?íme zachytit.pjJak prosím vás, pane Corbusier, vy, architekti, nám radíte a děláte nízké místnosti, a podívejte se, tady je taky taková malá v??ka, tady ta místnost má jen 3 metry. Ale vě?te mi, ?e je mně pod ní někdy těsno. Víte, rozpoznal jsem, ?e dokud jsem pravidelně fysicky v továrně pracoval a hodně se pohyboval, tak mně ta malá v??ka doma ani nep?i?la, ale te?, co se tak nepohybuji a jsem jen samá kancelá?, mám nějak zapot?ebí daleko vět?í v??ky. ?ím méně se pohybuji, tím víc. A vlastně, kdy? se p?epo?ítá, co ?lověk pot?ebuje vzduchu, po?ádné vydechnutí a vdychnutí je p?l druhého litru, za minutu ?edesátkrát, ?i ne? no tak tedy dvacetkrát, to máte t?icet litr?, za několik hodin je to několik kubík?, to je nějakého vzduchu zapot?ebí!“?Ale k tomu, pane Ba?o, nemusí b?t veliká místnost,sta?í i malá, jen kdy? se v ní vzduch stále vyměňuje. Postavil jsem nedávno d?m, kter? nemá v?bec ?ádná okna, jen pevné skleněné stěny, neotvírací. Bydlí v něm lidé a vzduch se jen do v?ech místností dodává, ov?em uměle vy?i?těn? a p?ih?át?. Lidé nejd?íve tvrdili, ?e se tam dusí, ale kdy? pak byla venku slota, vich?ice s prachem a zima a dé??, jsou docela spokojeni, mají za ka?dého po?así stejn?, ideální vzduch. Je dokonalej?í ne? ten, kter? dostáváme okny z ulic a? v Pa?í?i, v Praze nebo jinde.“?Ale dejte mně svát? pokoj s uměl?m vzduchem! Není nad p?írodní!“?A co? voda, pane Ba?o? Copak pijeme v městech nějakou p?írodní vodu? Ta je p?ece také umělá!“?No, s vodou máme ve Zlíně potí?e, dala nám práci, aby byla k ?emu.“?Tak vidíte! Vy, pane Ba?o, p?ece tolik vě?íte na stroje, v?ecko jimi chcete udělat! O, právě strojem jde udělat vzduch dokonalej?í, ne? je v p?írodě. Dá se podle pot?eby vlh?it nebo zbavovat vlhkosti, ozoni- sovat, ba i myslím na to, ?e by se vzduchu měla dávat p?íchu?.“?Hm, to máte vlastně pravdu, my taky myslíme na to, ?e v na?ich továrních místnostech musíme udělat nějak p?íjemněj?í ovzdu?í a budeme ho mo?ná navo- ňovat. Víte, vlastně pozorujeme, jak vzduch, i kdy? je zbaven ji? prachu, ?pí-li ně?ím trvale — to víte, k??e, laky, lepidlo — zmen?uje pracovní chu?. Radio máme u? v?ude v továrně zavedeno, chceme monotonnost, jednotvárnost vzduchu alespoň v někter?ch pracovnách ně?ím naplnit a pak snad je?tě, aby vzduch měl lep?í chu?.“?Ano, pane Ba?o, vzduchu umělou cestou jde dát docela zvlá?tní charakter, t?eba hor, lesa nebo mo?e; bude se vám doma tak dob?e d?chat, jako byste tam skute?ně byl.“?To bych mohl věru pot?ebovat, tam já se beztoho nedostanu. Tak mo?ná máme oba pravdu, já s tím p?írodním vzduchem a vy s tím uměl?m.“? í ?Ale to nejsme ani je?tě u konce, ve francouzské se-I? věrní Africe u? se bude dělat i umělé po?así. Není k tomu zapot?ebí nic ne? nějakou vě?í nebo vysok?m rouro- | vodem spojit kontrasty ovzdu?í p?i zemi a vysoko nad ní, kde se tvo?í oblaka.“?Ale kdy? u? tak v?ecko p?eděláváte, co budete dělat se světlem? Vy jste — ?íkali mně architekti — proti lustr?m? Co ?íkáte tady tomu rozpt?lenému světlu, jak mně to tady doma ten architekt udělal? Kdy? myslíte, ?e to není dob?e, co se má tedy s tou elektrikou dělat?“ ?To je právě to, co je?tě nevím. Tento problém nemám je?tě roz?e?en. ?e elektrické světlo je, to, pane Ba?o, je?tě neznamená, ?e s ním umíme svítit. My máme v Pa?í?i velk? v?zkumn? ústav pro elektrické světlo, posílají nám spousty u?en?ch tabulek, ale já jsem je?tě neměl na to ?as a ?íkám, ?e elektrickému světlu je?tě nerozumím, co s ním. Ale rozhodně lustry jsou omyl. Lustry toti? nesvítí, pocit světla máme jen tím, jsou-li tu p?edměty, na nich? se světlo odrá?í. A tu za?íná problém prostoru a barev. Kdyby byly stěny ?erné, v?bec^bychom neviděli, i p?i největ?ích lampách. Co v?ak dnes je jisto, je to, ?e by mělo b?t víc pamatováno na slunce, celé město by mělo b?t jen podle něho organisováno. I ve Zlíně byste měli stavět tak, abyste slunce co nejvíce vyu?ili.“?Ale v?dy? my tady ubytováváme a chceme ubytovat v?ecky na?e lidi v rodinn?ch domcích! Myslíme, ?e tam;.?:-u mít nejen nejvíce slunce a vzduchu, ale také 77:5::ru kolem sebe. A lidé jsou tam spokojeni. Jsou v továrně tak moc vedle sebe a tak kolektivně, ?e myslíme, ?e by měli b?t doma co mo?no individuálně a podle rodin isolováni. Vy ale ov?em rodinné domky neuznáváte?“..Nejsem nep?ítel rodinn?ch domk?, ale jsem p?e- svěděer.. ?e se jimi spot?ebuje p?íli? mnoho p?dy. Vy stavíte svoje domky tak ?etně vedle sebe, ?e mezi nimi r.ezb ude místo na nic ne? na trávu, trochu ke?? a něja- s? ten strom. Ale budete muset obyvatel?m dát hned zde místa pro pohyb, pro hry, pro sport. Zkracujete pracovní dobu! M?j Bo?e, co mají lidé s tím ?asem dělat? Musíte jim to dát co nejblí?, aby nemuseli za zábavou daleko chodit, aby se nemusili na tu zeleň jen dívat!“?Právě, ?e pracovní doba je krat?í a bude krat?í, chceme, aby se pracující ?lověk měl doma co nejlépe.“?Va?e rodinné domky, to je pěkn? systém, ale budete muset myslet na to, dát lidi i do vět?ích dom?, nebo i velk?ch dom?, abyste nejen u?et?ili místo, ale abyste je zbavili v?ech těch prací, které ?ádá rodinn? d?m. To není mali?kost, co má taková hospodyně na starosti. Nejen vnit?ek, ale i vněj?ek domu! Kde?to velk? d?m umo?ní mnoho méně p?íjemn?ch prací vykonat kolektivně a odborně pro v?echny. Musíte myslit, ?e proti mu?i, kter? bude pracovat ji? jen ne osm, ale snad ?est hodin denně, bude revoluce ?en, které nebu- dou chtít pracovat osm a? deset hodin denně!“?Ale v?dy? jste sám ?íkal, ?e lidé nebudou mít co dělat, ?e se bude muset pro ně něco vym??let a nějak je zaměstnat. Ubereme-li jim domácí práci — já bych proto byl — ale co s tím ?asem potom?“..Ano, kolektivní sou?ití, a p?edev?ím město, to je, pane Baío. hora problém?. U? jsem se o tom tolik na- myslel. rozkládal jsem to na prvky a slo?ky, zase ;sem skládal vedle sebe, nad sebe, hledal p?í?iny, následky. souvislosti a vztahy biologické, fysikální, hmotné. pohybové, sociální, psychické, za?al jsem to psát, je toho po?ád víc, u? je toho dvaa?ty?icet kapitol, mnoho set stránek a po?ád tomu není konec. Je toho mnoho, z ?eho a pro? město roste. Je tu opravdu mnoho problém? a záva?n?ch!“..My ale ve Zlíně ?e?íme takové problémy docela jednodu?e. My jednodu?e stavíme a stavíme. A kdy? se uká?e, ?e tomu něco chybí, nebo ?e si něco p?eká?í, ?e to není dob?e — zbo?íme to! Problémy nemáme! Nemáme toti? na ně ?as.“dopisyJak dělati májové pr?vody?Vá?ená redakce!V -.--'-lni ?P?ítomnosti“ oti?těna byla p?ísná kritika pr?- ■ :xu socialistick?ch stran v den 1. května. V této kritice ~ leiména pr?vodu sociálně demokratickému vyt?ká, ?e postupoval od Mezibranské ulice klikatě, raze si cestu mezi ?adami divák?, a ?e teprve v polovině náměstí se po?adatelé rozmyslili a uvolnili si dráhu tělesem pouli?ní dráhy. Bylo z tohoto faktu odvozováno, ?e po?adatelé pr?vodu neovládají a nechávají bez pov?imnutí moderní směry po?ádáni projev?, jak se s nimi ve?ejnost setkává v Německu a sovětském Rusku, ?e jsou tedy bez nápad? a dobré snahy. ?P?ítomnost“ jest známa objektivními úsudky. P?ekvapuje proto, ?e se neinformovala u po?adatel? d?íve, ne? svou kritiku otiskla. Redakce by se dozvěděla,?e si policie vzala na starost vykliditi celé Václavské náměstí. Uvádí-li redakce, ?e sokolské pr?vody vyhlí?ejí spo?ádaněji, neměla zapomenouti, ?e p?i těchto slavnostech policie vyklízí celou plochu náměstí a ?e teprve tím, kdy? pr?vod pochoduje ve volném prostoru, vroubeném a? na chodnících ?palíry divák?, m??e se jeho barvitost a obrazová pravidelnost uplatniti. Pr?vod HI. Dělnické olympiády jest d?kazem, ?e není zapot?ebí hledati pou?eni u sokolsk?ch po?adatel?. Policie slibu svému nedostála, a kdy? ?elo sociálně demokratického pr?vodu v sjednanou hodinu vstoupilo na Václavské náměstí, na?lo celou plochu jeho a zejména dráhu, kterou se pr?vod měl ubírati, zcela zaplněnou diváky.Oslavy májové a pr?vod byl smluven tak, ?e ve stejnou hodinu a na stejné v??i vstoupí do vyprázdněného Václavského náměstí pr?vod sociálně demokratick? a ?esk?ch socialist? najednou, ?e jeden bude pochodovat! drahou pro rychlojlzdu po pravé straně a druh? po levé straně. Tím by byl vytvo?en ladn? a esteticky bezvadn? obrazec obou pr?vod? blí?ících se k sobě v horní ?ásti Václavského náměstí, jako? i po celé délce jeho a také na M?stku, kde oba pr?vody měly se od sebe oddělovati. Měla b?ti zároveň manifestována síla socialismu oproti z cel?ch st?edních ?ech soust?eděnému Národnímu sjednocení. Z tohoto smluveného plánu musilo sejiti opět proto, poněvad? policie nedostála svému slibu a nejen nevyprázdnila plochu náměstí, ba ani neuvolnila dráhy pr?vod?. Kdyby po?adatelé byli věděli, ?e na tento úkol policie nedosta?í, byli by si plochu náměstí vyklidili p?ed vstupem pr?vod? sami.Redakce ?P?ítomnosti“ se domnívá, ?e po?adatelé v ?ele pr?vod? neměli na starosti nic jiného ne? organisovati klidnou a uspo?ádanou procházku po Václavském náměstí. Zapomněla, ?e nejen Václavské náměstí bylo zaplněno diváky, ale ?e mezi nimi umístěna byla hnízda v?k?ikov?ch odpor? ur?ené k tomu mláde?e Národního sjednocení. Po?adatelé měli tě?k? úkol nikoliv jen uvolniti dráhu pr?vodu a vytla?iti tisíce divák?, ale zatla?iti také tyto demonstrující skupiny odp?rc?. To nez?stalo beze srá?ek a incident?. Redakce měla spravedlivě napsati, ?e na 1. máje policie nedovedla zvládnouti ulici a ?e tímto neovládáním neoby?ejně ztí?ila úkol po?adatel? obou socialistick?ch stran, kte?í pak ov?em neměli ěas na to, aby, p?ihlí?ejíce k vzor?m ciziny, usměrňovali pr?vod esteticky a zajímavě, ale musili napravovati to, co policie zanedbala. Ostatně nebyla to jediná chyba, které se v tento den policie dopustila. Bylo jejím zaviněním, ?e do?lo k zhu?těn?m provokacím mláde?e Národního sjednocení u Národního divadla. Policie je nep?edvídala a nezabránila jim uzav?ením mostu Legií a na?ízením odchodu z tábora na St?eleckém ostrově p?es Smíchov.5975358537575II?IAJI DOPISN? PAP?RUUlil DENN? pot?ebyII?IAJI DOPISN? PAP?RUUlil DENN? pot?eby30270458659495100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ■ Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhá tR.17100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ■ Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhá tR.17Sociálně demokratick? po?adatel.426085328930Co se stalo?i.Qtalo se — mnoho a nie. V těchto volbách jako by se byla republika rozestoupila na dva světy, z nich? ka?d? ?ije sv?m vlastním ?ivotem. Na té národnostní hranici, která odděluje od sebe ?echy a Němce, měly by stát tabulky s nápisem: tady se myslí jinak, hier wird anders gedacht. Jsou to německá území, kde se stalo mnoho, a jsou to ?eská a slovenská, kde se nestalo nic, mimo ony málo v?znamné p?esuny mezi stranami, na ně? je t?eba b?t p?i ka?d?ch volbách p?ipraven. Kdybychom pozorovali události toliko v ?eském tábo?e, mohli bychom ?íci: bude, jak bylo.Av?ak pokud se t?ká německého tábora, zde nebude, jak bylo. Nep?i?lo to ov?em jako úplné p?ekvapení: v celé Evropě vy?azují se nyní Němci dobrovolně a skoro s nad?ením z politického a my?lenkového spole?enství s ostatními národy; u nás se stejně vy?adili. Po té stránce byly volby věrn?m obrazem celkové evropské situace: v?ichni dohromady — a Němci stranou, se sv?mi zvlá?tními my?lenkami, se sv?mi vlastními cíly. Němec a Evropan stali se sobě cizinci. Trhlina, jdoucí Evropou a oddělující Němce od v?ech ostatních, jde také na?í republikou. Tato situace nevznikla u nás, vznikla v Evropě, a my jsme ji po Evropě podědili. Nebudeme ji asi také sami ?e?iti. Celá Evropa ji musí ?e?it.Pohle?me, jak docela r?zně byla p?ijata my?lenka diktátorství a v?dcovského principu mezi ?echy a Němci. U na?ich Němc? sta?ilo, ?e se objevil mlad?, do té doby neznám?, sympaticky vypadající mu?, kter? prohlásil: já jsem v?dce — a u? mu to v?ichni uvě?ili a s velkou ochotou se?adili se za ním. Tento mlad? mu?, kter? jedin? měl nápad naz?vati se v?dcem, rozbil s tímto jedin?m nápadem (a ov?em s podporou generálního pozadí pangermanismu) na kusy a kousky v?echno, co dosud v politice na?ich Němc? existovalo; jednu ?ást star?ch a znám?ch sudetoně- meck?ch politik? donutil, aby p?ed ním padli na kolena a ucházeli se o jeho p?ízeň, druhou zni?il s vět?í nebo men?í d?kladností.Několik dní p?ed volbami prorokoval p. dr. Kramá? na sch?zi v Lucerně, ?e Národní sjednocení, jeho? je tv?rcem (bude to dnes ?íkati s men?í hrdostí ne? tenkrát), smete koali?ní strany jako kdysi Mladc?e?i smetli Staro?echy. Toto proroctví tlí nyní v hrobě, kde hnije u? tolik ostatních fale?n?ch proroctví tohoto apartního ?e?níka. Je to u? masov? hrob. A p. Ji?í St?íbrn? kolísal se sv?mi úsudky od názoru, ?e Národní sjednocení bojuje o první místo v republice, k shovívavěj?ímu názoru, ?e bojuje o druhé nebo o t?etí místo. Dnes sami stoupenci p. St?íbrného pokládají tyto úsudky za z?ejmě slabomyslné a odpou?tějí si jen pokládat za slabomyslné také sebe za to,Co se stalo?i.Qtalo se — mnoho a nie. V těchto volbách jako by se byla republika rozestoupila na dva světy, z nich? ka?d? ?ije sv?m vlastním ?ivotem. Na té národnostní hranici, která odděluje od sebe ?echy a Němce, měly by stát tabulky s nápisem: tady se myslí jinak, hier wird anders gedacht. Jsou to německá území, kde se stalo mnoho, a jsou to ?eská a slovenská, kde se nestalo nic, mimo ony málo v?znamné p?esuny mezi stranami, na ně? je t?eba b?t p?i ka?d?ch volbách p?ipraven. Kdybychom pozorovali události toliko v ?eském tábo?e, mohli bychom ?íci: bude, jak bylo.Av?ak pokud se t?ká německého tábora, zde nebude, jak bylo. Nep?i?lo to ov?em jako úplné p?ekvapení: v celé Evropě vy?azují se nyní Němci dobrovolně a skoro s nad?ením z politického a my?lenkového spole?enství s ostatními národy; u nás se stejně vy?adili. Po té stránce byly volby věrn?m obrazem celkové evropské situace: v?ichni dohromady — a Němci stranou, se sv?mi zvlá?tními my?lenkami, se sv?mi vlastními cíly. Němec a Evropan stali se sobě cizinci. Trhlina, jdoucí Evropou a oddělující Němce od v?ech ostatních, jde také na?í republikou. Tato situace nevznikla u nás, vznikla v Evropě, a my jsme ji po Evropě podědili. Nebudeme ji asi také sami ?e?iti. Celá Evropa ji musí ?e?it.Pohle?me, jak docela r?zně byla p?ijata my?lenka diktátorství a v?dcovského principu mezi ?echy a Němci. U na?ich Němc? sta?ilo, ?e se objevil mlad?, do té doby neznám?, sympaticky vypadající mu?, kter? prohlásil: já jsem v?dce — a u? mu to v?ichni uvě?ili a s velkou ochotou se?adili se za ním. Tento mlad? mu?, kter? jedin? měl nápad naz?vati se v?dcem, rozbil s tímto jedin?m nápadem (a ov?em s podporou generálního pozadí pangermanismu) na kusy a kousky v?echno, co dosud v politice na?ich Němc? existovalo; jednu ?ást star?ch a znám?ch sudetoně- meck?ch politik? donutil, aby p?ed ním padli na kolena a ucházeli se o jeho p?ízeň, druhou zni?il s vět?í nebo men?í d?kladností.Několik dní p?ed volbami prorokoval p. dr. Kramá? na sch?zi v Lucerně, ?e Národní sjednocení, jeho? je tv?rcem (bude to dnes ?íkati s men?í hrdostí ne? tenkrát), smete koali?ní strany jako kdysi Mladc?e?i smetli Staro?echy. Toto proroctví tlí nyní v hrobě, kde hnije u? tolik ostatních fale?n?ch proroctví tohoto apartního ?e?níka. Je to u? masov? hrob. A p. Ji?í St?íbrn? kolísal se sv?mi úsudky od názoru, ?e Národní sjednocení bojuje o první místo v republice, k shovívavěj?ímu názoru, ?e bojuje o druhé nebo o t?etí místo. Dnes sami stoupenci p. St?íbrného pokládají tyto úsudky za z?ejmě slabomyslné a odpou?tějí si jen pokládat za slabomyslné také sebe za to,■ ?e jim vě?ili a ?e pro tuto víru byli schopni provozo- I váti r?zné hlouposti vnit?ní i vněj?í, které je na dlouho zneuctily. Jak ka?d? u? ví, nedělní volby nep?inesly nic, co by se nej vzdáleně ji podobalo smetení Staro?ech? Mladoěechy. Voli?stvo dokonce s úctyhodnou inteligencí odhalilo největ?í podvod těchto voleb: ?e toti? jediní nyněj?í Staro?e?i se vydávali za Mlado- ?echy. Za to v německém tábo?e opravdu Staroněmci v?ech odstín? byli rozdrceni Mladoněmci. Henlein zdvihl ruku k v?dcovskému pozdravu a zvítězil, a?koliv neudělal u? mnoho jiného, a?koliv si zejména ani ?ádn? program nevypracoval.Jak víme, také někte?í ?e?i p?i?li na nápad (vlastně na něj nep?i?li, n?br? jej odcizili odtamtud, odkud byl p?j?en Henleinovi), ?e by mohli zdvíhat ruce k velitelskému pozdravu a naz?vat se v?dci a zkusit tak své ?těstí p?ed voli?stvem, v jeho? zpitomělost, zaviněnou následky dlouhé krise, pevně d?vě?ovali. Je zajímavo pozorovat, jak zcela rozdílně na toto jednotné a po Evropě u? sériově vyráběné gesto reagovali voli?i ?e?tí. Tady nenastal ?ádn? shon lidu za tím, kdo na náměstí zdvihl ruku k nebi. Tady naopak ka?d? takov? ?loví?ek byl podroben náramně skeptickému zkoumání a o?ichávání. Tady se lidé ptali: k jakému tělu pat?í tato pa?e?, kdopak vlastně jsi?, kde byla tvá pravice, kterou te? zdvíhá?, je?tě nedávno? nevězela náhodou ve věcech, které ti nepat?ily? nepat?í tato vzta?ená ruka k tělu, jeho? no?ka ?oupala uctivě p?ed cizím vyslancem a jeho? ústa uctivě drmolila p?ed t?m? mu?em prosbu o peníze? a není tato, nyní hrdinná a napjatá pa?e snad ?ástí onoho organismu, jeho? mozek dlouho vym??lel pornografické obrázky a texty?, a není tahleta jiná vzpa?ená nika, která se vydává za mladou, t?aslavá stá?ím?, není to, co by rádo vypadalo jako mladick? odboj, ve skute?nosti sta?eck? vzdor?Následky takov?chto skeptick?ch a realistick?ch otázek, které si ?e?tí voli?i kladli, byly pro hnutí vzta?en?ch pravic katastrofální. Mu?i, kte?í po dva měsíce dělali toto gesto, stojí nyní p?ed námi jako nejkomi?těj?í figury leto?ní volební kampaně. V neděli se volilo, a v pondělí ráno nebylo po celé Praze u? ani jediné zdvi?ené pravice. Gesto nepomohlo, rychle k ?ertu s gestem. Pan dr. Hodá? u? má zase obě ruce v kapsách, jako je v?dycky měl, kdy? doná?el vzkazy od pr?myslu vládě a od vlády pr?myslu, pokud je ov?em nyní nepot?ebuje, aby jimi bouchal do stolu p?i bou?livém jednání o sv?j mandát, kter? má dostati z druhého skrutinia. Myslím, ?e te? dlouho ne- povznese ruku nad hlavu: vzbudil by v sobě tím pohybem nejhor?í vzpomínky svého ?ivota. Visí-li po Praze je?tě onen plakát, kter? v barvách, je? dosud byly obvyklé na poutích, p?edstavuje p. dra Hodá?e s rukou nad hlavou, jděte se p?íle?itostně na něj podívat: je to poslední p?íle?itost, vidět tohoto pr?mys-l;vého kapitána v této posici. P?í?tě se u? posadí p?ed malí?e nebo p?ed fotografa jinak. A p. St?íbrn? také u? ov?em nemá ruce naho?e, n?br? si zase je bode sna?it um?t, nebof rozhodnutí voli?stva neu?inilo defensi o jejich ?istotě ani zbyte?nou ani ne-. ? tedy rozdíl mezi oběma tábory: u Němc? v?edn? roce z?staly naho?e, u ?ech? slétly rychlostí t'esku. Henieimsm je skute?n?m německ?m národ- -hnutím. Národní sjednocení nebylo více ne? jeden z ?etn?ch nezda?en?ch pokus? národní demokracie vy?ebrat si pod r?zn?mi záminkami u voli?stva o několik mandát? více.V té-chto volbách podrobily se hlasování nejen stra- n .. nvbr? i sama na?e demokracie. Dopadlo to tak, ce haine nebezpe?í pro demokracii se v?bec neukáza- : Z?staneme demokratick?m státem, jím? jsme byli. Z rozdílu mezi ?echy a Němci v otázce samosprávy - : éděl Masaryk p?ed válkou na vídeňské ?í?ské radě tuto, snad historku, snad anekdotu: v jednom bavorském měste?ku měli rozbit? most; poněvad? p?es něj musili jezdit, trápila je chatrnost mostu velice; nemohli se v?ak stále odhodlat jej opravit; teprve kdy? u? most hrozil spadnout, odhodlali se k ?inu: poslali deputaci ke kní?eti, kter? měl v městě záme?ek, se ?ádostí, aby kní?e pán p?ikázal jim most spravit. Kní?e tak u?inil a oni skute?ně pak most spravili.V?sledek voleb znovu ukázal, ?e ?e?i z?stávají v onom tábo?e lidstva, kter? si své mosty dovede spravovat sám, bez rozkazu vrchnosti. Leckter? star?í a mohutněj?í národ, ne? jsme my, uznal u? za nezbytno, dosaditi si nad sebe policajta, aby mu rozkazoval. ?e?i a Slováci nemají k tomu o nic vět?í chu?, ne? měli p?ed deseti a patnácti lety. Po této stránce p?inesly volby úplné uspokojení.U? odhodlání, provést volby, samo bylo odvá?n?m podnikem demokratického p?esvěd?ení. Mnoh? jin? re?im v okolí velmi by si nyní rozm??lel uspo?ádat svobodné volby. ?echoslováci neváhali, a?koli ?as je zl? a ka?dé vládě nep?ízniv? a a?koliv snadno by se na?la záminka, pro? odlo?it hlasování lidu. Právě ta okolnost, ?e se záminka nehledala, je nejznamenitěj?ím svědectvím o demokrati?nosti tohoto státu. Vláda vykonala volby, a?koliv se tím mohla vystaviti velk?m nep?íjemnostem a nebezpe?ím, kdyby zdrav? rozum mezi voli?stvem byl méně roz?í?en. Byla to zlá situace, ve které ?la do voleb: pět let následk? nejtě??í hospodá?ské krise má ka?d? v kostech i v nervech; 800.000 nezaměstnan?ch, v?ichni se zoufalstvím v srdci; spousta zni?en?ch existencí; státní a soukromí zaměstnanci po několikerém sní?ení plat?; bacil my?lenky diktátorské bloudí světem; jsou p?ipraveni ko?istníci, jejich? jedin?m skute?n?m programem je tě?iti z p?irozené nespokojenosti. Demo- krae?e ulo?ila si projiti touto zkou?kou a obstála ví- TfiiZTfC.. ?5olík mandát?, které ?eskoslovenské vládní strany ztratily, získaly jiné ?eskoslovenské demokratické strany, v?dy ochotné doplnit vládu. Jak nepatrn? to posun v době, která vedle, v Německu a v Rakousku, úplně zni?ila demokracii! P?esuny ve volbách r. 1925 a 1929 byly vět?í. P?ed dvěma lety, kdy? obavy byly největ?í a kdy i leckter? d?stojn? mu? se t?ásl a hleděl, jak by si pokorností a podlízavostí p?edem zajistil blahov?li a snad u? i místo u budoucího fa?istického re?imu, prorokovali jsme zde: ?ádné strachy! demokracie se u nás udr?í. Je t?eba to je?tě zvlá?tě opakovat po těchto volbách??Pokud se v?sledk? jednotliv?ch stran t?ká, budou zajisté ka?dého, kdo se zájmem sleduje star? zápas pravdy s podvodem a demokrat? s demagogy, zajímat na prvním místě v?sledky Národního sjednocení. Jsou to v?sledky takové, ?e morální cit m??e b?t uspokojen a ?e tisk Národního sjednocení po volbách v?bec odmítá mluviti o tom, jak jeho strana dopadla, a ?ádá, abychom v?ichni raději mluvili o Henleinovi. Byli jsme p?edem zvědavi, do které díry Národní sjednocení po porá?ce zaleze. Tedy do této. Ov?em, o Henleinovi budeme mnoho mluviti a uva?ovati, ale ?ádost, abychom milosrdn?m ml?ením zahalili blamá? Národního sjednocení, se ze zásadních d?vod? zamítá. Jestli?e demagog někdy se sv?m ?emeslem ?alostně poho?í a dostane, co mu pat?í, je t?eba d?kladně to p?ed ve?ejností rozebrati, jednak proto, aby demagog měl sv?j trest, kterého nejvíce se bojí — hanbu a smě?nost, která zabíjí —, jednak proto, aby to bylo v?strahou demagog?m p?í?tím. Pan dr. Hodá? klesl tak hluboko, ?e na nás vlekl u? svého Goeringa. Schopnosti státi se ?esk?m Goeringem objevil v p. Kutovi, na něm? my ostatní jsme oceňovali jen schopnosti b?ti redaktorem nestydatého plátku. A o porá?ce této spole?nosti bychom nyní měli ml?eti? Kdybychom to my byli prohráli tak, jak v to Národní sjednocení se v?ech sil doufalo, o?ekávalo by nás věru mnohem více nep?íjemností ne? pouh? rozbor p?í?in na?í porá?ky. Nikdy nevíme, jaké hr?zy se mohou p?ihrnout, kdy? redaktor pornografického ?asopisu dostane nějakou ? moc do rukou.P?ívr?enci Národního sjednocení o?ekávali v pondělí něco podobného p?evratu. To je pravda, která musí b?ti vyslovena, aby se pochopilo jejich nyněj?í zklamání. Do té míry je Hodá? a St?íbrn? ohlu?ili a ohlupili. Témě? ka?d? měl u? vyhlédnuto místo, na které se chtěl posadit. P?ímo trapno je, jak hloupou se ukázala zejména ?ást pra?sk?ch léka??, tedy akademicky vzdělan?ch lidí. Prostému ?lověku lze snáze odpustit ne? vzdělanému. Tato vzdělaně-nevzdělaná ?ást pra?sk?ch léka?? tedy mluvila o pondělku po volbách jen s pěnou u úst. Jistě i jim je dnes trapno vzpomenout si na nesmysly, které mluvili. Zdá se, ?e v p?ípadě vítězství byl by dr. Hodá? na?el více kandidát? na goeringov?tinu ne? jen svého milého Kuta. Tito páni dokto?i, u nich? politická vá?eň byla podněcována ziskuchtivostí, p?edstavovali si, ?e hned v pondělí ráno vtrhnou do nemocensk?ch pokladen, vyházejí, co tam dosud sedělo, a zmocní se v?ech zisk?, které z těchto institucí plynou. Národně sjednocení advokáti byli skute?ně sjednoceni, více v?ak touhou, aby byli zbaveni poloviny sv?ch konkurent?, ne? národním citem. Pan St?íbrn? se neost?chal ve?ejně psát, ?e p?í?tě budou továrny smět zaměstnávat jen ty dělníky, kte?í se k němu hlásí. Pan J. O. Novotn?,81280063500- Národních list?“, měl za mo?né, ?e ú?edně ( mokracie spoustu slu?n?eh voli?? a zahnal je k ob?an- ;~.;eno na bezbrann?ch a v?í pomoci zbave- sk?m stranám jin?m. Tím, ?e p. Hodá? uzav?el pakt iemokratech, aby ho uznávali za dobrého spiso- se St?íbrn?m, zp?sobil sám vítězství ?ivnostník? a- Národních list?“, měl za mo?né, ?e ú?edně ( mokracie spoustu slu?n?eh voli?? a zahnal je k ob?an- ;~.;eno na bezbrann?ch a v?í pomoci zbave- sk?m stranám jin?m. Tím, ?e p. Hodá? uzav?el pakt iemokratech, aby ho uznávali za dobrého spiso- se St?íbrn?m, zp?sobil sám vítězství ?ivnostník? avatele. Pan Cassius, hlavní r?mující bard Národního sjednocení, viděl blí?iti se den, kdy kone?ně bude uznáno, ?e je lep?ím básníkem ne? St. K. Neumann, co? se zdá b?ti tou?ebn?m snem jeho ?ivota.Na Václavském náměstí rozk?i?el se v neděli jeden mu?: ?Pane Vonásek, vy si neumíte p?edstavit, co zítra p?ijde!“ Jen a? si ten pan Vonásek zachová sv?j blahodárn? nedostatek p?edstavivosti. Nebo? co ve skute?nosti p?ineslo pondělí? Náhodn? pohled oknem do jednoho ze sekretariát? Národního sjednocení nám ukázal, ?e se tam dva mu?i dr?í za krk a ohnivě sebou cloumají. Jeden z nich pat?il k b?valé národní demokracii, druh? k b?valé Lize. Pro? se rvali, nevím ur?itě, ale nepochybně ?ivě diskutovali o p?ídělu mandát? z druhého skrutinia a o tom, ?í podíl na ostudě je vět?í. To by si byl pan Vonásek opravdu nedovedl p?edstavit.Pana J. O. Novotného tedy po neděli nebude nutno uznávat za dobrého spisovatele, po té stránce mohou b?ti demokrati?tí znalci literatury klidni. Nech? sná?í state?ně tento osud. Vzne?eněj?í lidi z jeho strany potkal osud podobn?. Nikdo na p?. — ani z národních demokrat? nikdo — nebude po neděli ochoten uznat p. Hodá?e za dobrého politického stratéga. Na sv?ch procházkách, k nim? nyní po nějakou dobu bude si vybírat zastr?ené uli?ky, nech? dále pěstuje úvahy o politické taktice a nech? uvá?í zejména také, ne- mohla-li by to národní demokracie jednou zkusit také se slu?ností. Byl by to experiment, kter? by stál za to. S neslu?ností to tentokráte zkusila po t?etí, a opět se to nepoda?ilo. Pan dr. Hodá? udělal toté?, co v národní demokracii r. 1926 udělali pp. Sis a Hlavá?ek, s tím snad rozdílem, ?e pp. Sis a Hlavá?ek si otvírali ústa vlastní, kde?to p. Hodá? si p?ijednal velké huby je?tě z tábora St?íbrného. Dr. Kramá?, jeho? strategick? rozmysl také není v po?ádku, schválil ochotně podnik o. Hodá?e, jako kdysi schválil podnik pp. Síse a Hlavá?ka. Oba podniky se pohybovaly na samém kraji fa?ismu. Pány Síse a Hlavá?ka stál neúspěch celou politickou kariéru. Co bude stát asi p. Hodá?e?Jeho neúspěch je nesporně je?tě vět?í. Poněvad? bude nutno dodr?et závazky k ?len?m strany p. St?íbrného, vejde tentokráte národní demokracie do sněmovnv s devíti a? desíti mandáty, co? Národní shromá?dění je?tě nespat?ilo. Vskutku geniální to strategie. Velmi úspě?n?m politick?m obchodníkem se za to objevil p. St?íbrn?. Nyní, kdy? Gajda kandidoval samostatně a nikoliv ve spojení se St?íbrn?m, objevilo se, ?e hlasy, které Liga r. 1929 získala, pat?ily Gajdovi, nikoliv St?íbrnému. St?íbrn? p?i?el k národním demokrat?m s prázdn?m pytlem, ale poněvad? se umí dob?e nafukovat a poněvad? rozum jeho partner? není na v??i, na ní? by měl b?t, prodal to nic, které p?iná?el, pp. Kramá?ovi a Hodá?ovi za sedm a? osm mandát?. Národní demokracie klesla na daleko nejmen?í ?eskou stranu. Porazil ji St?íbrn?. Jednak tím, ?e pro nic za nic z ní vyloudil témě? polovinu jejích mandát?, jednak tím, ?e jako mu?, kterého sněmovna i soud u?naly za podez?elého, odradil od národní de-Gajdovo. Ma narok na jejich diky. Témě? nep: chybné je, ?e, kdyby národní demokracie kandidovala sama. bez podez?elého mu?e, byla by získala o pět a? o ?est mandát? více, které takto se rozplynuly mezi ?ivnostníky, lidovce, agrárníky a fa?isty, proto, ?e i ob?anské voli?stvo odmítalo volit mu?e, o jeho? po?estnosti mají nejvy??í instituce pochyby tak vá?né. Zdá se, ?e kdy? p. dr. Hodá? chybí, chybí hodně.Chyby^dra Kramá?e ov?em nejsou o nic men?í. Po nedělním v?sledku m??eme mluvit p?ímo o záhadné politické netalentovanosti tohoto mu?e. V revolu?ním Národním shromá?dění měla národní demokracie 46 mandát?, nyní jich bude míti asi deset. To je obraz politické kariéry dra Kramá?e v republice. Tu?íme také, ?ím asi jeho politická netalentovanost vzniká: je zaslepen osobními nechutěmi; nep?em??lí o ni?em jiném tolik, jako o tom, jak by se dostal na kobylku presidentovi a zahrani?nímu ministrovi. ?patn? to v?dce, kter? tolik myslí na sebe! Máte-li námitky proti slovu ?patn?, podívejte se na v?sledky, k nim? to dopracoval. Fakta mluví. Dobr? v?dce by nemohl srazit národní demokracii na po?et pouh?ch desíti mandát?. Politick? věhlas Kramá??v je v troskách. To je kone?ně jeho věc. Ale republika je v tak vá?né situaci, ?e musí t?eba i drsně ?ádat, aby p. dr. Kramá? p?estal otravovat ná? ve?ejn? ?ivot sv?mi osobními problémy a aby proto, ?e má někoho nerad, nepodporoval u? p?í?tě ka?dé srocení, které se vyskytne.Srovnejme osud dvou politick?ch v?dc?: Kramá?e a v?dce ?ivnostník?, p. J. Najmana. Jaká nerovnost byla mezi nimi! Na po?átku republiky byl dr. Kramá? v?dcem 46 mandát?, p. Najman v?dcem pouze sebe samého. ?ivnostensk?ch poslanc? nebylo. Dr. Kramá? vstoupil do politiky bohat, vá?en a vzdělán. V?echny dve?e mu byly otev?eny. Po p?evratu byl pokryt slávou a byl jedním z těch, kte?í si mohli ?init nárok na titul otce národa. V té době p. Najman je?tě v pra?ském p?edměstí prodával dětem kouzelné obálky. Do těchto voleb ?el dr. Kramá? s finan?ními prost?edky, s nimi? prost?edky ?ivnostník? v?bec nemohou b?ti srovnávány. Stál za ním pr?mysl i banky. Měl v rukou mohutn? tisk. Tvrdil, ?e provádí sjednocení celého národa. Pan Najman neměl nic z toho v?eho, a tvrdil skromně jen, ?e za ním jdou ?ivnostníci. V?sledek je pro dra Kramá?e ot?ásající: deset národně demokratick?ch poslanc? potká se ve sněmovně se sedmnácti ?ivnostensk?mi. Kter? z těchto dvou v?dc? zdá se míti více politického talentu ? Obávám se, ?e kapitola ?dr. Kramá?“ je v politickém ?ivotě republiky definitivně uzav?ena.Nikdo to neví lépe ne? pr?mysl a banky. Byly ochotny zkusit to s fa?isujícím hnutím a s neloyalitou k vládě. Ale u? v pondělí poru?il dr. Preiss, aby tajná chodba, která vede od ?ivnostenské banky k vládě, byla uklizena, nebo? chystá se jí projít a znovu nabídnout vládě svou loyalitu. Poněvad? ka?dá vina má míti sv?j trest, nesmí se p. dru Preissovi tento obrat poda?itve v?í tajnosti: ov?em musí b?ti jasno, ?e na- sto?pil cestu do Cáftossy. (Dokon?ení.) F. Peroutka.poznámky 'Po Henleinově úspěchuVolební v?sledky německ?ch stran hrozí naplniti zklamáním v?ecky, kdo? pěstovali my?lenku a praksi ?eskoněmecké spolupráce v koalici. Aktivisté z?stali z valné ?ásti na boji?ti, je? opanoval ze t?í ?tvrtin Henlein. Je to bezp?íkladné vítězství nacionálního mysticismu. Varovali jsme p?ed ním v ?P?ítomnosti“, dokud byl je?tě ?as mu zabránit. Doporu?ovali jsme ?adu politick?ch i hospodá?sk?ch opat?ení, která mu měla ?elit. Nic z nich nebylo uskute?něno, a v?sledek p?ekonal v?ecky obavy: Henleinovci jsou dnes druhou největ?í ??eskoslovenskou“ stranou ...Jak to, ?e mezi lidem ?eskoslovensk?m a německ?m je tak p?íkr? rozdíl v posuzování demokracie a socialismu? Budeme ?íst o tom v těchto dnech leckterou úvahu, která bude hloubat o ústrojenství národní psychy a o rozdílnostech národní povahy ?eské a německé. Dejme v?ak pozor, abychom se nepono?ilí p?íli? hluboko do této filosofie a abychom pro p?emíru meta- fysiky nep?ehlédli reáln?ch, hmatateln?ch p?í?in Henleinova vítězství. Vypo?etli jsme je zde v?ecky u? dávno p?ed volbami. Ukázali jsme na bezměrnou bídu pohrani?ního prstenu, v něm? nejprud?eji ?ádí pr?myslová krise. Zjistili jsme, jak lehké bylo za té bídy a za toho zmatení myslí budovati hnutí ?ivené fluidy víry i organisa?ních prost?edk? z Němec. Konstatovali jsme, ?e ?ást vedoucích mu?? ?eské strany agrární nese spoluodpovědnost za Henlein?v vzr?st, nebo? mu p?ála, jsouc vedena postranní touhou, aby podlomil sílu německé sociální demokracie. Tato vypo?ítavost měla úspěch. Stra?n? úspěch. Německá sociální demokracie byla opravdu zredukována na polovi?ku. Ale s ní také dvě jiné, nesocialistické strany. A také velk? kus státního zájmu.Nemá dnes mnoho smyslu badati o vinnících. Jsou známí, a jejich odpovědnost je zji?těna nade v?i pochybnost.Má v?ak smysl zd?raznit jejich odpovědnost právě v těchto dnech. Henleinovo vítězství by toti? mohlo mít pro cel? ná? vnitropolitick? v?voj neoceniteln? v?znam, ba dokonce stejnou cenu, jako vítězství ?eskoslovensk?ch stran demokratick?ch a socialistick?ch. Tehdy toti?, budou-li z něho pro budoucí politiku sigráraí strany vyvozena pou?ení, která jsou v něm obsa?ena.&Ta pou?ení jsou dvě:První, ?e nelze beztrestně provozovat ?demokrati?nost na v?pově ?“, ?e nelze z d?le?it?ch zájm? demo- kraticko-republikánského z?ízení ?init p?edmět stranické pletichy, nelze zároveň dr?et potají palec r?zn?m formám fa?ism? a sou?asně slou?it republice a demokracii. Ké? toto pou?ení posílí a naplní sebevědomím i pr?bojností onu vět?inu mu?? v agrární straně, kte?í to myslí s obranou demokracie d?sledné a vá?ně!A druhé: v Henleinově volebním vítězství hrál rozhodující roli pr?myslov? h?bitov, severo- a západo?esk?, severomoravsk? a brněnsk?. Je to velk? d?vod, aby agrární strana podrobila revisi svou praksi obchodně-politickou, sv?j jen a jen zemědělsk? protekcionism.Bude-li dbáno těchto pou?ení v p?í?tím zákonodárném období, m??e Henleinovo vítězství b?t oním — poměrně nejleh?ím z mysliteln?ch katastrof — ot?esem, jeho? je agrární straně t?eba, aby mohla se zdarem hrát úlohu, kterou hrát chce: úlohu v?dce ve státě, jeho? struktura je v rozhodujících sídlech politické moci i kulturního sna?ení pr?myslová.Milo? Vaněk.Jasné smlouvy, dob?í p?áteléK ?emu nebylo mo?no dospět v mě?ítku vnitropolitickém, to jest k slu?nému vzájemnému poměru mezi demokratismem a socialismem na jedné straně a komunismem na straně druhé, k tomu se te? dospívá v mě?ítku mezinárodním. Kdy? p?i?lo nacionálně socialistické hnutí, bylo ka?dému myslícímu ?lověku jasné, ?e je to docela nep?irozené, aby se tvá?í v tvá? tomuto spole?nému nebezpe?í svá?ily socialismus s komunismem. Bylo dále docela jasné, ?e spole?nou základnou, na ní? se měly oba směry sejít, jest demokracie. Sekce komunistické internacionály tuto prostou politickou pravdu nikdy nepochopily. Následky této nechápavostí jsou známé. Pochopila v?ak sovětská vláda a sv?m vstupem do Spole?nosti národ? se postavila na onu demokratickou základnu. Zvlá?tní obranné smlouvy Ruska s Francií a s ?eskoslovenskem dovr?ují tento blahodárn? v?voj. Dospíváme kone?ně s velik?m komunistick?m státem k jasnému a slu?nému poměru. Neustupujeme v ni?em z vlastních vnitropolitick?ch princip?, jako z nich neustupují ani sověty. Respektujeme navzájem svá politická z?ízení a spojujeme se v mezinárodní politice k jasně vymezen?m cíl?m. Tak měla u? dávno vypadat politika jednotné fronty.Z. S.Rozhovor s inteligentním ?lenem HeimatfrontyNajděme si někoho z nich, s k?m se dá rozumně promluvit a pohovo?me si s ním v klidu, jako rovn? s rovn?m, jako dva spoluob?ané, p?íslu?níci tého? státu. Ná? informátor je akademick? ob?an, zběhl? ve slově i písmě, má světov? rozhled a v?elé srdce, je? se dovede zanítit pro ka?dou u?lechtilou my?lenku. Bude také hrát zna?nou roli ve straně. To jest jeho legitimace k tomu, abychom jeho slova mohli bráti vá?ně a dát se jimi informovat i Inspirovat.?Volební provolání Heimatfronty vyvolalo mnoho zlé krve. Vyt?kají se mu dvě věci: ?e mluví o ?V o 1 k s e n t s c h e i d e n“, za ním? se tu?í skryt? v?raz pro plebiscit, a za druhé není v něm ani zmínky o ?es iioslovensku a demokracii. Jak? je vá? názor na tuto věc?“?Pokud dovedu ?íst v ?esk?ch novinách a jejich volebních provoláních, také tu nacházím obraty, jako?e hlasovacím lístkem projeví lid sv?j názor, rozhodne o demokracii, upevní po- sice státotvorné strany a pod. Ka?dé volby jsou takov?m ?Volksentscheiden“, nevím, pro? by se to zrovna Heimatfrontě mělo vykládat ve zlé. Jistě je vám známo, ?e Němci si obzvlá?tě libují v květnat?ch v?razech, a Němci Heimatfronty jsou mladí lidé, kte?í holdují romantismu, jej? hlavně ti vzdělaněj?í ?erpají od slavofila Herdera. Nemyslím, ?e by bylo taktické cedit slova jako komáry. Nesmíte zapomínat, ?e nám jde o vyzvednutí nov?ch směrnic. Je to boj mlad?ch proti star?m, to jest proti starorakouské generaci a její mentalitě, jen? jako ?ivelné zásadové vzepětí má se projeviti lidov?m hlasováním.“?Chcete tím tedy ?íci, ?e Heimatfronta je loyální? Prakticky v?ak svou Ioyalitu dosud nijak neprojevil a.“?Znáte tu anekdotu o mu?i a ?eně, kte?í se prali, kdy? v?ak chtěl do jejich p?e zasáhnout soused, oba mu spole?ně natloukli? Nechci tvrdit, ?e by poměr ?ech? a Němc? v tomto státě byl v ka?dém směru také tak ideální, nicméně budu v?dy protestovat proti tomu, aby pracovní elán, snaha o pospolitost, smysl pro solidaritu a kritické stanovisko k ur?it?m věcem byly pokládány za neloyálnost. V době, kdy té po?adované loyality je tak málo, spo?ívá no mém soudu loyalita ji? v tom, ?e si ?íkáme, ?e je nezbytná, ?e se musí vybudovat. Ov?em, s na?í strany se pohlí?í na věc s hlediska vzájemnosti a o?ekává se loyalita také s ?eské strany. Nesmíte se na nás dívat jen s hlediska národnostního. Vezměte v úvahu také na?e poměry hospodá?ské a sociální. Máme spoustu nezaměstnan?ch pr?myslov?ch dělník? a poměrně velmi mnoho nevydělávajících inteligent?. Máme doktory a in?en?ry, kte?í ?ijí s dvěma sty korunami měsí?ně, a to jsou je?tě obětavé p?íspěvky jejich ??astněj?ích druh?. Spojuje nás namnoze tato obětavost, smysl pro solidaritu. Máme v na?ich ?adách 400.000 nezaměstnan?ch, tolik co celá Francie. M??ete se divit, ?e s tímto stavem nejsme spokojeni a ?e se odva?ujeme proná?et v té věci demokratickou kritiku? Stejně nespokojeni jsou v?ak i mnozí mladí ?e?i, kte?í jsou podobně posti?eni. Máme snahu a dobrou v?li pracovat na změně těchto poměr? a chceme na této změně spolupracovat s vámi, jako rovni s rovn?mi.“?To zní skorém jako pod v?tkou skryt? ?1 i e b e s a n t r a g“. Má to snad b?t p?iznání k aktiv i s m u?“?Máte-li na mysli onen aktivismus, jak se mu bě?ně rozumí, v onom smyslu, jak se tento pojem v?il pro ozna?ování dosavadní ?innosti, anebo lépe ?e?eno ne?innosti t. zv. aktivistick?ch politick?ch stran, pak raději ?eknu ne. Pod pojmem ak- tivismn nechceme vyrozumívat pouhé k?vání a p?itakávání k tomu, eo se anonymně ?ekne, dohodne a rozhodne. Chceme v?ak pěstovat tv?rěí aktivismus v tom smyslu, ?e si p?ejeme smět naz?vat sv?j kraj svou rodnou zemí a ve státě, kter? je také na?ím státem, té? spolurozhodovat.Ná? aktivismus vyvěrá ze z?etele na nyněj?í novou situaci a její po?adavky. Chceme se odpoutat od politického negativismu z rakouské éry, nechceme také pěstovat stranick? aktivismus, jak se na německé straně dělo dosud, n?br? vycházíme ze stanoviska, ?e rozli?nost jednotliv?ch skupin a jejich zájm? nesmí vésti k boji, n?br? ke kladné a tv?r?í soutě?i69100709345295???5???5vosti a v?dy se z?etelem k celku. Jde o aktivismus nikoli zá- jmov?ch skupin, n?br? celého lidu a jde také o spolupráci ?eského ?lověka s německ?m ?lověkem a nikoli jednoho stranického funkcioná?e s druh?m. A to je mo?né jen tehdy, p?e- vezme-li stát funkci regulátora a tak zp?sobí, aby politika nebyla jen stranickopolitickou, n?br? státně politickou.Dnes se obecně zapomíná, ?e v na?em státě by ji? nemusilo věnováno tolik z?etele k funkci hlídací jako spí?e rozví-Politick? a hospodá?sk? majetek neni dnes ani tolik ohro?en jako zanedbán. Pouze zaji??ovat je málo, je pot?ebí zároveň rozvíjet a zhodnocovat to, co je nyní na?ím vlastnictvím. V?dy? kvalita ?lověka spo?ívá p?edev?ím v jeho tv?r?í rriei a iniciativě a nikoli v pouhém hlídání. Je tomu asi tak jak: zta statku, kde star? majitel věnuje v?echnu pé?i stavění rk ri a zdi kolem sv?ch polí, kde?to jeho syn usiluje o zhodno- ■ p?dy. p?i ?em? vysoké zdi otcovy mu jen p?eká?ejí. Jdep?edev?ím o tvo?ivost a rozmach..'Ctrvilo se ve va?em tisku velmi mnoho o rozpu?tění Hei-matíronty. Oni politikové v?ak, kte?í se postavili proti tomu, prozradili jen dobr? státnick? smysl, kdy? se nedali strhnout zbyte?nou panikou. Uva?te jen toto: Kdykoli byly zakázány na?e sch?ze v některém místě, mělo to za následek hromadné p?istupování k Heimatfrontě. Zákrokem, jen? se poci?oval jako k?ivda, byli jen získáni i ti nejvla?něj?í. Německá mladá generace nebojí se dnes zákrok?. Je rozhodná, proto?e nem??e u? vice ztratit. Chceme pěstovat aktivismus, ale nikoli takov?, jak?m se honosí doposud na?i aktivisti?tí dědou?kové, n?br? skute?ně aktivní, tvo?iv?, ?inorod?, z plného vědomí odpovědnosti vyvěrající aktivismus.“..To by tedy znamenalo, ?e stojíte na p?dě demokracie. Va?e po?ínání jeví v?ak některé nedemokratické sklony. Zdá se, jako kdybyste byli okouzleni principem v?dcovstv í.“.Ani demokracie nepopírá v?dcovství, ba naopak, volá po něm. Stojíme za demokracií, musíte nám v?ak dovolit vidět pravou demokracii v ně?em v?znamněj?ím a záva?něj?ím, ne? v pouhém stranictví. Pod dojmem v?dce nevyrozumí- váme nějakého anonymního komandanta, n?br? jedince, majícího autoritu a uvědomujícího si plně svou odpovědnost. Jsme proti ka?dé anonymitě, proti skr?vání se ?initel? za stranu. Ná? spole?n? president T. G. Masaryk správně hodnotí smysl demokracie, le? v bě?né praksi pokládáte za odp?rce demokracie ka?dého, kdo není ochoten sklonití hlavu p?ed stranickou rozbujelostí a uplatňováním jejích partikulárních zájm?. Máme v?ak o té věci poněkud vy??í mínění. Ná? z?etel se neupíná ke straně a jejím zájm?m, n?br? k zájm?m státu.Po mém rozumu nem??e se demokracie vy?erpávat pouhou mo?ností volit a pak u? ml?et. Demokracie má mít stálou ka?dodenní mo?nost také kontrolovat. Podle Masaryka má se v demokracii nikoli vládnout, n?br? spravovat. A správa p?edpokládá p?ísnou kontrolu těch, kdo mají nejen právo, ale i povinnost b?ti podílníky na této správě, rozhodování i odpovědnosti. ?ím více práv, tím více odpovědnosti. V praksi uplatňujeme princip demokracie tak, ?e po?adujeme od ka?dého odpovědného ?initele v??et o jeho ?innosti a ?e trváme nekompromisně na tom, aby nesl odpovědnost za svou ?innost podle zásady: Jednej jak za nejlep?í uzná?, ale bu? p?ipraven kdykoli skládati ú?ty ze svého konání. Ná? postulát nechce v?ak b?ti pouze teorii, uvádíme jej ihned v ?ivot a to, co jsem uvedl, po?adujeme p?edev?ím od sv?ch lidí. Ka?d? ná? poslanec, jako v?bec ka?d? funkcioná? stojí pod p?ísnou kontrolou, musí se zavázat, ?e bude podávat v??et o sv?ch p?íjmech. Jeho ?upa ponechává si pak právo sankcí.?Povězte mi v?ak, jak chcete slou?it uplatnění demokracie s pojmem totality, jen? se zra?í v někter?ch va?ich psan?ch i mluven?ch projevech?“?Stranickopolitickou totalitu v?bec neuznáváme. Nám jde p?edev?ím o totalitu dobré v?le. V tomto pojetí lze ji velmi dob?e slou?it s roz?í?en?m anebo lépe ?e?eno správn?m pojetím demokracie. Dosud se uplatňoval v?dy pouze souhrn lidí. Pro? by se nap?í?tě nemohl uplatňovat souhrn jejich dobré v?le? Demokratická volba plus kontrola plus vědomí odpovědnosti plus smysl pro lidskou solidaritu plus loyálnost nez?íkající se kritiky m??e dáti dohromady jakousi státně etickou totalitu, je? i s nejp?ísněj?ím pojetím demokracie tvo?í souladnou synthesu. Tak jako se rozhoduji pro léka?e, advokáta, zpovědníka mohu se rozhodnouti i pro zatímního správce spole?n?ch věcí ve?ejn?ch, věnovat mu svou do?asnou plnou d?věru a svě?it mu sv?j i spole?n? osud.“T- ?íkáte, je velmi ideální; já v?ak ne- e k t j ::!?misovat, n?br? do?aduji se informaci Rád bych jen věděl, jak chcete do toho vsunout je?tě stavovsk? princip, jen?, jak se domnívám, rovně? probleskuje va?imi pro- jev y.“?Dovolte, abych vám to nejd?íve nazna?il obrazně. Pot?e- buje-li obec postavit novou lávku, není k tomu pot?ebí politické rozprávky. Srovnání v?mol? v polní cestě lze stanovit bez p?ikládání mě?ítka nějaké světoborné politické ideologie. To jsou prostě zájmy ur?itého celku, kolektiva, anebo, mutatis mutandis, stavu, ífceknu to je?tě konkrétněji: jedna politická strana bojí se dát sv?j souhlas k provedení rozsáhlé osidlovaní akce, která by z?ejmě velice prospěla a po ní? tisíce nezaměstnan?ch tou?ebně volá, jen proto, ?e by uskute?něním této akce získala jiná politická strana ?adu nov?ch stoupenc?. Nám v?ak nejde o to, vyvy?ovat jeden stav na úkor druhého, ani je ?tvát proti sobě, ale p?imět v?echny stavy k spolupráci.Jednu z mo?ností, jak toho dosíci, vidíme v doplnění parlamentu druhou komorou, jen z nedostatku lep?ího ozna?ení ?eknu stavovskou, která by měla jednak iniciativu a jednak by si udr?ovala sv?j vliv ve smyslu obecné hospodá?ské prospě?nosti p?ihlí?ejíc k tomu, aby z věcí celostátního anebo úsekového hospodá?ského zájmu se nedělalo jednostranné politikum. Je chyba, ?e se z ur?it?ch pojm?, jako zrovna z my?lenky stavovství dělá stra?ák, p?i ?em? se zpravidla genera- Iisuje. Je v?ak stavovství a stavovství. Na?e pojetí, pojetí, je? je míněno v rámci ústavy a demokracie, pokusil jsem se vám v uvedeném stru?ně a názorně podat. Doufám, ?e k va?í spokojenosti.“?Zajisté. Tím v?ak nechci ?íci, ?e tyto názory bezv?hradně p?ipou?tím. Opakuji, ?e nechci polemisovat.“?Chápu. Dovolte mi p?i této p?íle?itosti zase s mé strany podotknouti, ?e vám tu vykládám pouze své rozumy a nestavím se snad jako oficiální mluv?í Heimatfronty. Upozorňuji, ?e bychom z toho mohli mít oba nep?íjemnosti.“?To nemyslím. Spí?e by mne zajímalo vědět, jestli to, co jste dnes pověděl mně, ?íkáte také tak sv?m stoupenc?m?“?Samoz?ejmě. Pochopitelně, ?e forma je odli?ná. Je? p?ece více tv?r?ích a rozhodujících sil, které hnutí formují, ale jádro je stejné. Hnutí je ve v?vinu, program roste tím, jak se provádí, krystalisace jednotliv?ch jev? děje se p?eměnou teorie v praksi. A pak — mluvíme k tě?ce zkou?en?m soukmenov- c?m, domáhajícím se sv?ch práv a své plné, oprávněné rovnoprávnosti ve v?ech směrech. Dlu?no také vzít! v úvahu, ?e Heimatfronta mává praporem mládí, a tudí? pou?ívá tomuto programu odpovídajících obrat? my?lenkov?ch i slovních, kter?m tak tě?ko rozumějí na?i i va?i sta?í pánové, libující si ve star?ch, vyje?děn?ch cestách. Stá?í je zaji?těno, mládi má jistu jen svou nejistotu, myslí tudí? jinak. Jsem p?esvěd?en, ?e va?e mláde? by si s na?í brzy porozuměla, pochopila by na?e bolesti, které v mnohém jsou i jejich bolestmi a snáze by na?la cesti?ku k dorozumění a spolupráci. A o to jde p?ede, v?ím.“?O tom nepochybuji. Av?ak tato cesti?ka k dorozumění musí b?t i na va?í straně u?iněna p?ístupnou. Vidíte, ?e máme dobrou snahu sly?et i vá? názor, va?e vyjád?ení, o?ekáváme, ?e v odvetu pokusíte se podobn?m zp?sobem zaznamenat! odezvu z ?ad va?ich.“ E. Ma?ka.A?sk? pangermanismusO pravé podstatě Henleinova hnutí nemá na?e ve?ejnost posud dost jasn?ch p?edstav. Snad jí proto pom??e k ujasnění ?lánek Waltera Branda, ?Die Idee des sudetendeutschen Stam- mes“, v prvním se?itě ?asopisu ?Volk und F?hrung“, kter? za?al vycházet v Praze.Kdo je Walter Brand? Jeden z ideolog? hnutí, redaktor t?deníku ?Rundschau“, jeho? vydavatelem je sám Konrad Henlein, a ?éf tiskové kancelá?e strany. Tedy osoba zajisté dost v?znamná, aby se z jejích projev? daly vyvozovat závěry o ideové podstatě hnutí. Jak se ukazuje v Brandově ?lánku, je ta podstata ?istě pangermánská. Brand tam vysvětluje, jak ?lenové jěhoT?róu?ku p?vodně do?li k pojmu ?sudetoněmeckého kmene“, jak se tomuto novému pojmu s po?átku ?patně rozumělo, a co ten pojem vlastně znamená. Nesmí pr? se mu rozumět tak, ?e by sudet?tí Němci byli nějak? samostatn? národ. Jsou pr? naopak jenom ?ástí jednotného Němectva. Slov : ?kmen“ nebere Brand ve smyslu rasovém, n?br? spí? ve srny-’- politickém. To spole?né němectví je vy??í, metafysická jednota, jak?si ?duch“, a jednotlivé německé kmeny jsou jeho projevy.Jtakov? kmen duchovně odpadne od té vy??í jednoty, mmená to jeho konec. Vadne a hyne. Na pangermánskou podstatu této ideologie ukazuje to, ?e Brand pova?uje za takové odpadlé a vadnoucí kmeny Burgundsko. Flandry, Holandsko, ji?ní Tyroly. Německé ?v?cary jsou pr? tě?ce ohro?eny, ale zatím je?tě ne ztraceny.Nesmí nás m?lit, ?e Brand to vy??í německé spole?enství vykládá ve smyslu kulturním. Je zajisté dost p?ízna?né, ?e tu mluví o kulturním spole?enství jeden z v?dc? hnutí ?istě politického. To samo sta?í, aby nás pou?ilo o pravé povaze této kulturní vzájemnosti. K tomu dlu?no je?tě p?i?ísti fakt, ?e ani Brand ani ostatní henleinovci se nesna?í odli?it se nějak od dne?ní německé kultury. Nikdo je?tě od nich nesly?el, ?e by jedin?m slovem odmítli hitlerovskou ideologii. Kdo ml?í, souhlasí, praví staré p?ísloví. Máme tedy plné právo soudit, ?e Brand si pod slovy ?německá kultura“ p?edstavuje dne?ní ?í?skoněmeckou kulturu rasistickou, pangermánskou.Za zmínku stojí také jeho poznámka o aktivismu ?eskoslovensk?ch Němc?. D?tklivě upozorňuje na to, ?e slovo ?aktivismus“ má u heinlenovc? jin? v?znam ne? na p?íklad u Spiny. ?e?i pr? si je?tě dost neuvědomili, ?e mezi star?m a nov?m aktivismem je ?víc ne? jeden velik? rozdíl“. Nov?, henleinovsk? aktivismus pr? se zakládá na ?nové politické v?li“ mláde?e. V ?em tato nová v?le zále?í, vypl?vá z toho, co Brand ?íká o cíli sudetoněmecké politiky. Je to star? Henlein?v cíl: sjednotit sudetské Němce pod jedním politick?m vedením, aby měli ve státě velkou politickou váhu a aby si tak vynutili — co? To nám zatím nebylo ?e?eno, a ne?íká to ani Brand, Domněnkám a fantasiím nej?ir?ím a nejdivoěej?ím je necháno volné Pole.Z. S.US. mezinárodní fotografick? salon???elem salonu jest soust?editi fotografické obrazy umělecky hodnotné a bezvadně technicky zpracované a podati ?eskoslovenské ve?ejnosti p?ehled sou?asné světové fotografické t v o r b y“. Tak zval k ú?asti po?adatel salonu Svaz ?sl. klub? fotograf? amatér? fotografick? svět, a nep?ekvapuje proto, ?e pra?sk? salon se stal dostavení?kem oné mezinárodní fotografické spole?nosti, obesilajicí a vyplňující v?stavní prostory v?ech salon?, je? mají za úkol ukazovati ve?ejnosti ?umělecky hodnotné fotografické obrazy“.Mezinárodní fotografické salony tak jak jsou po?ádány a organisovány jsou vhodnou p?íle?itostí k uplatněni osobního koní?ka jednotlivc? po celá desítiletí plnicích síně mezinárodních fotografick?ch salon?. Organisovaná umělecká fotografie stala se během let úto?i?těm jednotlivc?, kte?í d?íve tvo?ili kádry amatérsk?ch malí?sk?ch spolk? a spoleěk?. To je základ fotografick?ch mezinárodních salon?; proto nejsou obesílány fotografy, kte?í pohlí?ejí na fotografii jako na prost?edek nanejv?? ú?eln?, rozumn? a praktick? a dávají fotografii jin? smysl, ne? je poslání ?t v o r b y“ a dělání obraz?, ?jejich? cena nad jiné vyniká“.Tím v?ím si vysvětlíme ráz takového fotografického mezinárodního salonu, jako byl i salon pra?sk?, umístěn? ve v?stavních síních Mánesa. Nebylo v něm fotografie, fotografie prosté a jednoduché v pojetí, v my?lence, ale byl p?ehlídkou oné pověstné fotografické estetiky, je? se jmenuje honosně pictorialismns a je? ve fotografii znamená tendenci umělec- kdtfí^WíS- vě skute?r.Osti .je to zeela oby?ejná ?ablona, podle ní? se dělají fotografické obrazy v celém světě. Tento foto- grafí?E^F~pictorialismus je doznívání dob, kdy profesionální fotografii vedli malí?i, ponejvíce b?valí ilustráto?i, kdy fotografie znamenala pro fotografa nev?slovně technicky tě?k? problém a kdy byla vázána vznikem ňa dlouhou exposici a opravdově tě?k? zp?sob pracovní. Ale dnes, kdy je po stránce technické tak dokonalou a kdy zhotovení snímku je prací tak jednoduchou, je nepochopitelné, ?e právě na fotografick?ch salonech se schází tak konservativni svět, kter? se s nelibostí odvrací od sou?asného světa a ?ije ve světě svém vlastním, ve světě v?tvarnické koncepce a v?tvarnického pojetí. Svět mezinárodních fotografick?ch salon? je svět sám pro sebe, kter? se je?tě odva?uje vystavovati fotografická abstrakta a docela i eroticky zanícenou Helenu Trojskou a nebo Elán, náhon to kle?ící ?enu a zvrácenou nazad, a? p?i tom je z?ejmo i nefotografickému laiku, ?e o elán se vlastně nem??e jednati, n?br? naopak o velmi dlouhou a mu?ivou p?ípravu k zhotovení nerozumné fotografie.Kromě nah?ch ?en fotografuje obesilatelsk? svět fotografick?ch salon? s oblibou zamrzlé pot??ky, ojíněné větévky, délá rád v?elijaké grotesky, symboly, anonymní krajiny, bojí se konkrétního a dokumentárního námětu a i názvu a sna?í se st?j co st?j buditi zdání umění a vznosnosti. Dává fotografii veliké ?ile, pobádá ji k nmění a skute?nost mu uniká a s ní i fotografická ú?elnost. Salónov? svět nedbá o fotografii,' je mu lhostejno její pou?ití, p?ehlí?í sou?asnou reklamu, po?adavky tisku, nepova?uje fotografii za informativní prost?edek a dokument. To v?e těmto salónov?m fotografiím je nevítáno a ?ekněme up?ímně, ?e by tento svět pova?oval p?ímo za bagatelisaci fotografie.Salon neposkytl ve?ejnosti pou?eni; jeho fotografie nemluvily, neinformovaly. Pokou?ely se ?buditi pocity krásna“ a v tom je tragika tohoto jistě pracně a namáhavě dělaného lidského po?ínání.Nás zajímá, ?e tento osud stíhá, a? na několik v?jimek, i exposici ?eskoslovenskou, která na ?těstí není úplnou, nebo? v ní postrádáme právě ta jména, je? znamenají ú?elnost, co? znamená ve fotografii slu?bu ve?ejnosti.Zajímavě pro ?eskoslovenskou fotografii mluví ?ísla. Na salon do?lo celkem 1926 o b r a z ? od 535 autor?, z ?eho? bylo 720 obraz? od 186 autor? ?eskoslovensk?ch, ?ili 1206 obraz? bylo od 349 autor? zahrani?ních. Jury vybrala celkem 460 obraz? od 329 autor?, z ?eho? bylo 115 obraz? od 97 autor? domácích. Vystavovalo tedy 232 cizích autor? 345 obraz?. To znamená v procentech, ?e p?ed jurováním bylo 43% obraz? ?eskoslovensk?ch a 57% obraz? cizích, kde?to po jurování bylo vystaveno 75% obraz? cizích a jen 25% obraz? ?eskoslovensk?ch. To je ov?em neradostn? fakt ji? proto, ?e se z největ?í ?ásti domácí exposice ú?astnili fotografové amaté?i organisovaní. To zji?tění ukazuje jak v?chova i po stránce ryze formální a i po stránce fotografické v?bec, pot?ebuje u nás základní změnu názoru na poslání fotografie a tím i změnu v?chovné metody. To je poznáni in. mezinárodního pra?ského fotografického salonu.Ji?í Jení?ek.politika Rudolf Procházka:Jak Evropa hledá bezpe?nostNav?chod?inazápad? Na pevnině?inamo?i?Adolf Hitler nep?icházel k vládě jako nepopsan? list papíru. Postaral se svou knihou konfesí ?Mein Kampf“ dokonale o to, abychom věděli, co chce. A t?eba?e se leckte?í chtěli utě?ovat, ?e to bude jinak vypadat ve státnické odpovědnosti ne? z tribuny demagoga, musili si i ti záhy p?iznat, ?e zde nemáme co ?init s pouli?ním agitátorem, n?br? s fanatikem velkého slohu, kter? sice dovede z taktick?ch d?vod? tu a tam ustoupit a hlavně dovede ?ekat, poněvad? po?ítá na desítiletí — ale ve věci samé se nemění a od základních směrnic se neodch?lí ani o krok. Nu?e, z ?Mein Kampfu“ se m??e do dne?ka ka?d? p?esvěd?it, nebo? nebyla z něho odvolána p?es mnohé sliby dosud ani ?ádka, ?e Německo sice nemá co pohledávat na západě, poněvad? tam jsou staré, p?ezrálé země, ale ?e se bude rozpínat na v?chod a na jihov?chod, kde jsou země mladé, nevyspělé a namnoze volné, p?ístupné německé práci a kapitálu, kde také ji? jsou velké německé men?iny. Zde je místo pro rozpětí a vládnutí, a? p?ímé ?i nep?ímé, a? anexe ?i proslulá ?pénétration pacifique“. P?i tom zejména nemohlo b?ti pochybnosti, ?e spojení ?obou německ?ch stát?“, Anschluss Rakouska na Německo, je sou?ástí základního programu T?etí ?í?e. Pro historika bude v?dy záhadou, jak Mussolini se mohl o tom klamat, a jak celá fa?istická ?urnalistika mohla po léta sympatisovat s hnutím Hitlerov?m a p?át si jeho vítězství v Německu.S po?átku ka?d? je?tě ze setrva?nosti se domníval, ?e expanse k v?chodu projeví se nejd?íve náporem na polsk? koridor, poněvad? to se pokládalo za místo nej-PfítDmnosO■ í;í?: :?::r: Němci od podpisu míru versailles- ak&o ptárě proti tomuto ?roztrhání ?í?e“ nejhorlivěji orccestovali, a kde kdo se také domníval, ?e toho sku- ■í:zí -emohou snésti. I Polsko samo v první chvíli rssCIZo svou posádku na gdaňské Westerplatte. Ale to bylo psychologicky docela chybně my?leno. Tak zvan? koridor byl místem nejlab?ího odporu proti Němc?m, pokud pom??leli na revisi míru versailleského. Ale revisionismus jako právní proces je zbraň slab?ch, dobr? tak pro Ma?arsko. Hitler mínil pracovat jin?mi metodami. ?ádné petice a návrhy u Spole?nosti národ? : ukázat sílu a po p?ípadě, za vhodné p?íle?itosti, jí i pou?ít. K tomu ú?elu pot?eboval dvojí: 1. v?zbroj morální i materiální, udělat z Německa jeden ozbrojen? tábor, jeden ocelov? sval, zejména z mláde?e ; 2. spojence. Hitler není slep? fanatik. Takoví nejsou nebezpe?ní. Hitler v?ak vidí dob?e sv?j cíl p?ed sebou a vidí, co? je stejně d?le?ité, i prost?edky, jimi? lze ho dosáhnouti. Uvědomuje si velmi dob?e, ?e vilé- movské Německo ztroskotalo na své v?pravě za světo- vládou, poněvad? si nezajistilo p?edem dostate?ně svou evropskou situaci, poněvad? právě naopak p?ed tím rozbilo velkolepé dílo Bismarkovo.Hitler chápe znamenitě, ?e není mo?no honit dva zajíce najednou: p?evahu na kontinentě a panství námo?ní. A volí velmi ur?itě: kontinent, ne mo?e. Anglii musíme mít na své straně, nebo aspoň v neutralitě. Francii musíme zni?iti, poněvad? nám stojí v cestě a nechce dovolit, abychom se zdvihli. To bylo ov?em psáno v době zoufalého zápasu v Poru?í, ale na věci se tím zas nemění nic. Francie má b?ti zni?ena proto, ?e dr?í Německo p?i zemi a ?e mu p?eká?í. Kdyby chtěla Německo pustit nahoru a do ?ir?ch rovin v?chodních, vzal by ji na milost. Kdy? ?asem se zdá, ?e Francie povoluje, jako na p?. posledně v boji o Sársko, je Hitler k ní p?ívětivěj?í a byl by ochoten za jist?ch podmínek své o?klivé místo z ?Mein Kampfu“ vy?krtnout. Ale ty podmínky? To je prostě likvidaceve st?ední a v?chodní Evropě, opu?tění Malé dohody, ignorování Ruska. Jak patrno, karty jsou na stole, a nikdo si nem??e stě?ovat, ?e by Hitler svět klamal nebo své záměry maskoval. V?e se děje s nejbrutálněj?í otev?eností. ?asy strese- manovského ?finessieren“ jsou dávno ty tam.JakpostupovalHitler.Hitlerovské Německo za?alo podle toho také nejprve s dob?váním rovnoprávnosti, lépe ?e?eno rovnocennosti ve zbrojení a nezdr?ovalo se ji? dlouho ani naléháním na odzbrojení ostatních; prozradilo rychle, ?e mu jde o ozbrojení vlastní. Je tomu právě dva roky, co musil americk? president témě? osobní intervencí zadr?ovat Hitler?v úmysl spustit v?eobecné zbrojení. Nebylo to ostatně na dlouho. V ?íjnu 1933 opustil odzbrojovaci konferenci i Spole?nost národ? samotnou, co? znamenalo vypovězení války smlouvám, u? ne pouhou sabotá?, n?br? vzdor a v?zvu: dělejte si, co chcete! Sou?asně ov?em adresoval Hitler rozhlasovou nabídku v?em, která obsahovala mír na v?pově? a podmíne?ně. Německo chce sjednati mír — na v?pově? a podmíne?ně. Německo chce sjednati pakty se v?emi sousedy se závazkem neúto?ení na deset let — v?hradně mezi dvěma, co? znamenalo prakticky: dejte mi prozatím pokoj, já vám jej dám také — pokud se mi to hodí a jak budu chtít a komu potom budu chtít. Poda?ilo se mu opravdu na ?as svět zasko?it a zmást. Spole?nost národ? a velmoci, zastoupené v její Radě a podepsané na mírov?ch smlouvách, které mají povinnost hájiti mezinárodní závazky a ?ád, chápaly, ?e p?estala doba slov, ale nevěděly, jak?ch ?in? se chopit, resp. nechtěly se chopit těch, o nich? věděly, ?e by byly nutné a jediné by měly ú?inek.Preventivní válka.P?edstava války preventivní ovládala nějak? ?as mysli. V generálních ?tábech myslilo se na ni u? d?íve, ale bez tě?ké provokace se strany Německa nebylo lze pohnout pokojné národy, aby se do války vrhly, a sami odpovědní státníci nepokládali to ani psychologicky za mo?né, ani historicky za omluvitelné. Ani proti?enevské gesto Hitlerovo samo nesta?ilo vzburcovat Evropu. Zejména Anglie a Itálie nebyly pro trestné sankce ve věci, v ní? meritorně tak dlouho Německo p?ímo podporovaly: Němci demonstrují a budou nyní zbrojit otev?eně — ale nedalo se to ?ekat? Co dělat?Zkou?í se pakt ?ty? velmocí.Zatím na druhé straně Polsko p?ímo ?lo na v?zvu Hitlerovu a za?alo v obecném zmatku a bezradnosti starati se o sebe. To byl kritick? okam?ik povále?ného v?voje, kterv hrozil státi se zase v plném slova smyslu p?edvále?n?m. Polsko mělo ke svému malému soukromému vyrovnání s Německem ov?em pádné vlastní d?vody, zejména právě ten, ?e mu za jeho ?koridor“ v Evropě nikdo neru?il a ?e právě p?ed nedávném Mussolini v návrhu paktu ?ty? chtěl jej dáti Německu jako tu?né sousto na uklidnění jeho hladu.Pakt ?ty?, to byla u? také taková pobídka: vra?me se prostě k p?edvále?n?m osvěd?en?m metodám mocenské politiky a koncertu největ?ích, nechrne ne?ivotn? idealismus americké provenience a ?enevskou Spole?nost, toto svobodné rejdi?tě mal?ch národ? a demokraticko-pacifistick?ch agitátor?. — Jak patrno, nebyl Hitler sám a p?icházel do situace politicky a psychologicky v Evropě ji? zna?ně p?ipravené, nehledíc ani k ranám, které Spole?nosti národ? a my?lence kázně a ?ádu mezinárodního v?bec zasadilo u? Japonsko a zasazovala i Ji?ní Amerika. V této krisi zachránila mír a nové konstruktivní mo?nosti, je? právě spějí k realisaci, jen neschopnost pro timíro- vé a proti?enevské fronty dospět k zájmové shodě, nebo aspoň k nějakému věcnému vyrovnání. Mezi Německem, Itálií a Polskem byla shoda v cítění a metodě, chu? a v?le k moci, ale p?edměty tohoto bujarého úsilí, jemu? právní nebo dokonce altruistické ohledy byly cizí a nep?íjemné, si p?ímo odporovaly.Rozchod Německa s Itálií.S praskotem a sr?ením jisker se tento náraz v?lí ukázal zejména po improvisovaném ?záletu“ k a n- clé?ověkDucemudoBenátekv ?ervnu 1934. Zde se Mussolini kone?ně dověděl, ?e Hitler neupustí od Rakouska. Chtěl Němce sytit na v?chodě, ale Poláci mu vlastně mistrně vrátili mí?ek, kdy? na rozhraní let 1933 a 1934 si sjednali s Němci desetileté p?ímě?í pro své pohrani?í — za cenu desinteressementu na Rakous^ ku. Poláci tu úmyslně p?esunuli německou expansi na jih a jihov?chod, vyu?ívajíce v?eněmeckého cítění a p?ímo raku?anství Hitlerova na rozdíl od pruské tra-l;:í dosavadních dr?itel? moci v Německu. Mussolini se nyní tvá?í v tvá? smutné skute?nosti, ?e mu;eho mil? ?ák p?erostl p?es hlavu. Je v tom konfliktu cosi tragického. Dva nacionalismy, spojené nenávistí proti internacionalismu, shledávají ve sv?ch nejvlast- ’■něj?ích a nevyhnuteln?ch tendencích d?vod ke srá?ce: musí si b?ti nep?áteli! Za pár t?dn?, kdy? rakou?tí hakenkrajcle?i vyrazili ke svému smělému a málem úspě?nému podniku, objevili se na Brenneru Italové, p?ipravení k válce s Němci. Co dělat v takové situaci? Nic jiného, ne? sblí?it se s Francií, sblí?it se s těmi, kte?í mají zájmy spole?né. A tím paradox vrcholí. Národy, ideologicky si cizí, ba protich?dné, li?ící se dosud p?ík?e v otázkách politického i hospodá?ského spole?enského ?ádu, jsou nuceny se spojovat, poněvad? jejich reální zájmy se shodují, poněvad? se cítí ohro?eny spole?n?m nebezpe?ím a musí hájit stejné posice.Ohro?ení se sbli?ují.D?sledek německé ofensivy proti odzbrojovací konferenci a Spole?nosti národ?,, a p?esněji p?ímo d?sledek úspěchu této ofensivy je tedy dvojí: Německo získává Polsko — aspoň jeho neutralitu — a m??e proto beztrestně zbrojit. Sankce, to jest vlastně válka preventivní — vzhledem k morální a u? i materiálně zna?ně pokro?ilé v?zbroji — jeví se nemo?né. Německá isolace není úplná a je tu dokonce vyhlídka — po uskute?nění Anschlussu — na spole?nou v?boj- nou politiku polsko-německou ve st?ední i v?chodní Evropě. Ale právě proto tato nová síla a tyto nové směry expanse Německa vyvolávají nutně reakci. Itálie sbli?uje se s Francií a Malou dohodou na hájení Rakouska. Anglie sbli?uje se s Francií na omezení německého zbrojení. Rusko sbli?uje se rovně? s Francií, aby se chránilo proti plán?m na kolonisaci Pobaltí a Ukrajiny. Fa?istická Itálie, komunistické Rusko, republikánsko-monarchistická Malá dohoda, demokraticko-pacifistická Anglie, libe- rálně-bur?oasní Francie, její? nacionalismus vykazuje siln? vliv vojenského my?lení a generality, musí se spojit pod diktátem německé hrozby — a nakonec zaváhá i Polsko z?stávat trvale a nápadně po boku Německa, v?em podez?elého, v?emi hlídaného.Laval sjednává na po?átku roku dohodu sMussolinim (7. ledna 1935 v ?ímě) nejen o vyrovnání italsk?ch nárok? koloniálních ve st?ední a v?chodní Africe, n?br? i o spole?né politice st?edoevropské, která ov?em p?edpokládá, aby také dunajské státy samy, uváděné bě?ně pod titulem klientely francouzské nebo italské, se dorozuměly. Poněvad? ono ozna?ení neplatí právě doslova ani o Rakousku a Ma?arsku, tím méně o jednotné moci Malé dohody, není to tak snadné. Zde se zase staví jednotlivé národní zájmy proti sobě. Pe?? sna?í se udr?et aspoň minimum sv?ch nadějí, chce si reservovat budoucnost, italská diplomacie má za úkol p?ivésti ji k rozumu. Poněvad? je tu z?ejmá hierarchie zájmová, zájmy vy??í a ni??í, zájmy vět?í a vět?ího po?tu proti zájm?m ojediněl?m a slab?m (rakousk? legitimismus, ma?arsk? revisionismus), není pochyby, ?e se vyrovnání poda?í na nízké procento. V únoru sjednávají FrancouzovéaAngli?anéspole?n?pro- grambezpe?nostiaodzbrojení (prohlá?ení ze dne 3. února 1935), kter?m se Německu nabízí obecná, rovnoprávná dohoda, omezující zbrojení i politickou zv?li jednotliv?ch stát? na místo dosud platn?ch ustanovení mírové smlouvy.Německo, jemu? u? ?ádná koncese ve zbrojení nesta?í, které si nep?eje rovnosti, n?br? chce volnost a ov?em právě proto také se nemíní vázat ?ádn?m paktem o vzájemné pomoci a? na v?chodě nebo ve st?ední Evropě, odmítá a prohla?uje si samo obecnou brannou povinnost a po?izuje si velkou armádu vzdu?nou a lo?stvo a ohla?uje dokonce i stavbu ponorek. Polsko, které mu ji? pomohlo ve zbrojení, pomáhá mu znovu tím, ?e odmítá rovně? v?chodní pakt a neprotestuje proti poru?ení páté ?ásti mírové smlouvy versailles- ské. Angli?ani p?esvěd?ují se cestou ?imonovou a Edenovou o vlastních cílech Hitlerov?ch (první etapy) a také o stanovisku sovětském, var?avském a pra?ském.Nakonferencive Stresevzniká pak ji?novásrde?nádohodat?í, která podává Berlínu jist? druh ultimata. Sir John Simon ptá se p?ímo z konference, jak se míní Německo zachovat k obrann?m (p?irozeně proti němu) smlouvám jednotliv?ch stát?? Bude reagovat bojovně ?i chce p?ece jen nějak sv?m zp?sobem p?ispět k uklidnění světa? Němci neodva?ují se spálit poslední mosty. Baron Neurath prohla?uje, ?e Německo nebude dvoustranné defensivní smlouvy pova?ovat za casus belli a precisuje své stanovisko (nazna?ené ji? v rozmluvách Hitlerov?ch se Simonem a Edenem) v ten smysl, ?eNěmeckojeochotno sjednat obecn? v?chodní pakt, omezí-li se na závazky neúto?ení, nepodporování útoku a porady v?ech ú?astník?. To znamená kapitulaci, ale p?ece jen u? uznání, ?e na v?boj nelze pom??let vzhledem k dokonalé organisaci odporu.Smlouvy s Ruskem.V zápětí dochází ku dvěma takov?m dvoustrann?m defensivním smlouvám, franko-ruské a ?eskoslovensko-ruské, které neznamenají pouhé alian?ní svazky, nestavějí sílu proti síle a blok proti bloku, n?br? zachraňují a posilují znovu princip kázně a ?ádu v Evropě, my?lenku, cíl, práci a organisaci Spole?nosti národ?. To je právě to největ?í a nejslibněj?í na v?sledcích obranné politiky proti hrozbě hitlerismu: ?e se poda?ilo nejen ?eliti jí a omeziti ji nále?it?mi mocensk?mi prost?edky, n?br? ?e se p?i tom poda?ilo p?ekazit i útok, neveden? ostatně jen a teprve z Berlína, na ?enevu a pokus uplatnit znovu tendence a metody mocenské anarchie v Evropě. Nebo? t?eba?e se zde scházejí my?lenkově nejr?zněji orientované prvky, vítězí úhrnem ideologie ?enevská. Jen v té mohou toti? nalézt vyrovnání spojenci tak r?znorodí, jen na p?dě Spole?nosti národ? se mohou v?echny tyto státy sejít: Francie, Rusko, Itálie, Anglie, Malá dohoda, Polsko — a kone?ně i Německo. Nesmíme si tajit, ?e komunistick? Svaz sovět? také není a priori nakloněn ?enevě a nevě?í v její ideje ani metody. Dalo to dost práce, ne? uznal, ?e musí vstoupit — a musí se dostat — do Spole?nosti národ? (ministr Bene? by mohl o tom něco vypravovat), a nyní zas Laval měl mnoho práce, ne? mu dokázal, ?e pakt o vzájemné pomoci musí se dr?et v rámci ?mluvy a zakládat na jejím ?lánku ?estnáctém. Sovětsk? komisa?, jak ho u?í dějinn? materialismus, nevě?í ni?emu ne? pouhé síle, a pohlí?íPfítemnosOtudí? i na ?enevskou ??vanírnu“ a na v?echny ty ?pacifické pastory a baby“ s jist?m cynismem. Se ??raloky kapitalistick?ch stát?“ nedá se jednat jinak, ne? zase ostr?mi zuby.Proto bylo v celém jednání o franko-rusk? pakt nejlep?í porozumění právě mezi lidov?mi komisa?i a francouzsk?mi generál?tábníky, mezi sovětsk?m vyslancem Potěmkinem a katolicko-vojensk?m noviná?em Perti- naxem.Obtí?e proti?eské fronty.Ale zde nejde o to, uvě?í-li v?ichni hned v církev ?enevskou. Jisto je, ?e bez ní se nedá spole?ně pracovat. Francie m??e s Ruskem sjednat alianci na boj a odboj — ale nem??e ji pak zároveň sjednat také s Polskem, Itálií, Jugoslávií a Anglií. Zde jsou jisté věci, které se vylu?ují. A Francie a věc míru pot?ebuje tyto v?echny ! Pot?ebuje nakonec právě i Němce samotné, kte?í musejí uznat, ?e se nelze bít — nechtějí-li zase naletět hlavou na ze? — ?e nutno jednat, vyjednávat, p?izp?sobovat se, podrobovat se mezinárodní kázni, p?ijímat její ?ád. Nebo? nejde jen o to, opat?iti si do?asnou, t?eba zdrcující p?evahu jednoho bloku nad druh?m, nejde také o to, vyhrát válku, kterou bychom sami musili hned spustit, n?br? o to, zajistit si klidn? v?voj a bezpe?nost do budoucnosti. Co by nám to bylo plátno spojit se s Rusy, kdybychom tím nahnali Poláky p?ímo do tábora německého? Nebo spojit se s Italy a ztratit Jihoslovany? Sjednat automatickou pomoc proti Německu a narazit na britskou záruku locarnskou, na r?nsk? pakt??eneva je pomalá a vede ke kompromis?m, ale nenj pochyby, ?e v?echny státy, zde zastoupené, a to je ohromná p?esila, p?ejí si míru a jsou odhodlány jej bránit, je t?eba dát jim jen vhodnou p?íle?itost a prost?edky k tomu. Je t?eba doplnit obecnou organisací a zásadní pakt pakty regionálními, je? sdru?í státy, mající bezprost?ední zájem na té které oblasti a tudí? také ochotně anga?ovat se do d?sledk? v konkrétních p?ípadech. Toto svrchovaně v?znamné dobudování organisace a aparátu Spole?nosti nár?d? p?iná?í nám právě aktuální stadium mezinárodní politiky. Poda?í-li se nyní p?ivést jednání k dobrému konci, co? s energickou podporou Anglie, k ní? se kone?ně odhodlala, jeví se rozhodně pravděpodobné, bude mo?no nejen spoléhat na periodu světového klidu a nové prosperity, n?br? mít i blahé vědomí ur?itého pokroku v organisací lidské spole?nosti, kter? se ji? neztratí.literatura a uměníO 11 o Rádi:Konec revueV divadle se zase naslouchá.Konec nejkarakteristi?těj?í pra?ské mladé scény, ?Osvobozeného divadl a“, jeho? ?ízení p?e?lo z rukou svého zakladatele Ji?ího Frejky postupně na Jind?icha Honzla a kone?ně na Ji?ího Voskovce a Jana Wericha, je koncem jedné kapitoly ?avantgardního divadelnictví“ na?í generace. Je koncem jednoho oddílu v historii politicky bojovného a satirického divadla. Je v?aktaké zakon?ením existence jedné jraifc? <ne tnS scény umělecké úrovně.Konec revue je v?eobecn?m eTmcskyn r ■- St—_r. v něm? p?ed patnácti lety divadelní prsir .n -rděli útvar budoucnosti, ukazuje po jtazzim .raa nese vitality ne? p?edvále?né operety o 2 : . l - : - y ::: princeznác h“, ?Podzimních m a n e i r * i- nebo ?Hrabatech z Luxemburg-2: z—~pevné jevi?tní formy, je? bylo prohlá?eno za jedin? n ran? tvar dne?ního a zít?ej?ího divadla, se ukázni;? ?asně zastaral?m a divadlo se dobrovolně svírá zase a: pevn?ch forem. Music-Hall se sv?mi volně a peszi? se st?ídajícími ?ísly, v něm? poetisté viděli jedinou misi — formu starého divadla, vypadá dnes vedle ?inoher ; nulého století jako prastr??ek s plnovousem vedle ~2- ních vnou?átek. V Sovětském svazu, v něm? T a ; n : t rozbíjel v?echny hranice dramatu i operety, v ní? Meier- c h o 1 d je?tě p?ed pěti lety ve svém ?Oknu do v s : proměnil jevi?tě v jarmare?ní náves, na něm? trakror a hospodá?ské stroje hrály stejně d?le?itou úlohu jako lidé — v Sovětském svazu dnes tent?? Meierchold hraje staro?itnou ?D á m u s k a m e 1 i e m i“ s její klasickou francouzskou formou. Tento návrat k divadelní formě je dokonce tak siln?, ?e jej mohutně cítíme i v sovětském filmu: jedno z umělecky nejmohutněj?ích dramat poslední produkce, ?Panstvo Golovljev?ch“, podle románu Saltykova ??edrina, je ve filmu dokonal?m p?íkladem renaissance Stanislavského naturalismu ryze jevi?tního ra?ení. V?imněte si ostatně i u nás, ?e jediné ?moderní“, ?mladé“ divadlo poslední doby, nedávno otev?ené ?Nové divadlo“ ve St?blově paláci dosahuje opravdového úspěchu tím, ?e zahajuje tradicionální jevi?tní komedií Shawovou ?S pravdou ven“, hrou, její? cel? základ spo?ívá jenom ve slově, ve vtipu, v bonmotu. Na divadle se opět mluví a naslouchá. Ta obrovská záplava opti?nosti a visuelnosti, kterou nám prorokovala revue, se p?es nás p?enesla.Zrození revue.Moralisté mohou uji??ovati, ?e konec revue znamená návrat světa do normálních kolejí: revue, která se narodila po světové válce, pro ně p?edstavovala p?edev?ím vlnu mravního uvolnění, je? se rozlilo po světě po letech askese, vlnu po?iva?nosti po letech upoutan?ch k vá?nosti politick?ch děj?, vlnu luxuriézní rozma?ilosti a záliby v p?epychu po bídě a od?íkání Ponecháme-li mcra- listické hledisko stranou, uvidíme v náhlém rozkvětu revue po válce p?edev?ím vystupňovanou ?ízeň po visuel- ních po?itcích, po o?ní pastvě: stejn?m krokem s tím ?la nechu? k my?lence a únava ze slova.Cím vyhrávala revue? Právě touto opti?nosti. Revue byla nevybíravou politickou stranou, která p?edstupovala p?ed obecenstvo nej demagogi?těj?ími a nejosvěd?eněj?ími prost?edky. S demagogick?mi politick?mi stranami dne?ka měla spole?né i to, ?e nechtěla p?inésti nic nového, nechtěla p?ivésti k platnosti ?ádnou novou my?lenku, n?br? tou?ila jedině po nalákání co největ?ího po?tu publika, ?íznila jedině po úspěchu a její auto?i, re?isé?i a manage?i si nep?áli nic jiného, ne? uplatniti se, tak jako v?ichni demagogové. A jaká to byla mistrná demagogie, s ní? táhla revue do boje proti v?em dosavadním formám divadla: nevynalezla nic nového, osvojila si v?echno, co odkudkoli bylo mo?no v?iti s bezpe?nou nadějí na líbivost. Z velké opery vzala orchestr mohutného obsazení, jen? se podle pot?eby mohl ihned p?eměniti na mondénně tane?ní a zvukově exotick? orchestr jazzov?: jak odolati tomuto pikantnímu cocktailu, smí?enému z ouvertury k ?Mistr?m pěvc? m“ a ze stra?ně smutného blues o ?Malém baru na bulváru“? Velké ope?e dlu?ila revue i mohutné balety: p?átelé Meyerbeera, triumfálních pochod? a slavnostních pr?vod? z r?zn?ch egyptsk?ch ?A i d“ mohli b?ti revuí stejně okouzleni, jako p?átelé lehou?kého a pikantního baletu operetního bu? s gázov?mi sukénkami nebo ?astěji bez nich. Z ?inohry si vyp?j?ila nenáro?né a ost?e vypointované ske?e, ze zpěvohry árie, dua i recitativy. Kabaret jí poskytl konferenciéra nebo konferenciérku, dodávajícího vtipy a aktuální nará?ky. Variété dodalo akrobatická a artistická ?ísla. I kino bylo p?ip?a?eno k tomuto pr?vodu v?ech světsk?ch p?vab? a dodávalo filmové vlo?ky. Revuální divadlo bylo ochotno proměniti se na pět minut na koncertní sál a p?edváděti v bizarních a zvukově i dynamicky efektivních úpravách jednou Liszta a po druhé Wagnera.Tak vypadala po formální stránce tato nová jevi?tní podívaná: byl to proměnliv? a r?znotvárn? salát smíchan? ze v?eho mo?ného, co u? tu bylo. Nov?m rysem byla u revue právě její pestrost a stru?nost. Revue byla strakatá jako jarmark, p?ekvapivá jako panoptikum, elastická jako obrázkov? ?asopis: sta?ilo jenom se dívat, dívat a dívat, pest?e jako barevná sklí?ka, r?znotvaré st?ípky a t?pytivé perli?ky kaleidoskopu p?echázel obraz v jin? obraz v?stup ve v?stup. Byl to kaleidoskop pro nejnetrpělivěj?í a nejrozmazleněj?í děti, které se nedovedou soust?editi, které neumějí vynalo?iti ani minimum du?evní námahy na svou hru. Proto měla tak prudké tempo: pět minut trvalo obrovské tableau ?Ve?e?e u B o r- g i ?“ ve Folies Bergěres, a za těchto pět minut se p?ed vámi musila mihnout ve zkratce celá smyslnost renaissance i celá vilnost dávn?ch věk?.Revuální Pa?í? a Lond?n.Tím p?icházíme k erotické struně revui. Po této stránce se neodva?oval ani nejrafinovaněj?í z moderních demagog? slibovati sv?m voli??m splnění jejich nejtajněj?ích tu?eb, jak se toho odvá?il revuální manager. P?edstihl na tomto poli i samotného Mahomeda, jen? p?ece slíbil sv?m věrn?m, ?e pro ka?dého z nich p?ipravil p?i vstupu na onen svět t?icet osm panen k jeho v?hradní slu?bě: re?isér jevi?tní revue poskytl ka?dému náv?těvníkovi okam?itě potě?ení z 36 Tiller Girls, z 40 Jackson Girls, z 50 Carrolls Most Beautiful Girls of the World, ze 100 Samuel Ziegfeld Girls, z pěti set kdo?víjak?ch je?tě dívek, které nahrazovaly nep?ítomnost oné jediné kardinální ctnosti Mahomedo- v?ch sle?en v?emi ostatními ?ensk?mi p?vaby světa. Re?isér divadelní revue byl nejnestoudněj?í obchodník obna?ovanou i pozastíranou ?enskou krásou, jak? se odvá?il po válce vystoupit s drz?m ?elem ?uměleckého podnikatele" na ve?ejnost. To, co bylo kdysi věcí obscénních rokokov?ch divadélek nebo obskurních ?antán? minulého století, stalo se pojednou legitimní slo?kou nového scénického druhu, jemu? udělili placet i sváte?ní estetikové. Nestoudn?m vyu?itím v?ech lakadel ?sex appealu“ vytla?ila revue během několika měsíc? v?echno, co jí kde konkurovalo.S pa?í?sk?m skoro ji? klasick?m revuálním divadlem M oulin Rouge, které dnes u? dávno divadlem není, závodilo elegantní Casino de Paris, music-hallov? Empire, trochu u? periferní Gaité Rochechou- art i Mayol, se sv?mi ?Revuemi nov?ch ?en“, Fo- 1 i e s Bergěres se sv?mi r?zn?mi variacemi titul? jako ?Folies de Femmes“, ,,Femmes en Folie“, ?Folies de Nuit“, ?Folies du Jour“ a tak do nekone?na, sk?tala pastvu o?ím stovkami nah?ch ?en, Music Hall na Champs Elysées hrál v kubistick?ch revuích vybrané revue s inteligentní hudbou, zatím co Olympia a Palace h??ily v p?epychov?ch podívan?ch. Lond?n byl ve sv?ch revuích decentněj?í: je zajímavo, ?e teprve po roce 1930 je mo?no pozorovati v lond?nsk?ch divadlech operetních i ve v?pravn?ch hudebních filmech vět?í míru svobodomyslnosti: odpovídá to onomu velkému uvolnění mrav? ve staré Anglii po světové válce, v něm? se rozplynulo staré puritánství. Anglické revue v?ak si v?dycky zachovaly míru ur?ité decentnosti, dávaly p?ednost v?pravné fantasii a pestré variaci historického kost?mu p?ed nuditami a p?es to, ?e Anglie je zemí nejdokonalej?ích jazzov?ch orchestr? světa, zachovala si anglická divadla podivně sentimentální lásku ke starovídeňsk?m val?ík?m a rokokov?m obrázk?m s levandulovou v?ní.?emu se ?íká ?Folies“.Proto?e z Pa?í?e je letadlem jen několik hodin do Lond?na, p?j?ovala si lond?nská a pa?í?ská divadla snadno své nejznáměj?í artisty, tak?e jste mohli spat?it hned na tomto b?ehu kanálu a hned na druhém ?ernou Josefinku Bakerovou i nikdy nestárnoucí Mistinguette s p?eludem jejích nejkrásněj?ích l?tek Francie, Yvonnu Valléovou i s jejím do?asn?m man?elem Mauricem Chevalierem, kteroukoli dvojici světoznám?ch a ov?em ?e i neprav?ch sester, jako jsou Dolly Sisters nebo americké Sisters G., Earla Leslieho i Rogera Fer- réola, Lydiu Johnsonovou jako Jenny Golderovou, anebo dvě kouzelné mulatky-tane?nice, dlouhonohá Jessie Craw- fordová a jí na vlas podobná Allegretti Andersonová. Bylo by t?eba p?ipojit na sta jmen klaun?, stepa??, konferenciér?, komik?, akrobatick?ch tane?ních pár? a eska- motér?.Kolik je tu techniky uprost?ed tohoto mrtvého uměleckého druhu. Kolik je tu zaměstnáno jmen na ka?dém p?edstavení, a? vezmeme kteroukoli ze slavn?ch revui star?ch, nebo nejnověj?í novou květnovou revui pa?í?sk?ch Folies Bergěres, je? nese ?ty?jazy?n? mnohoslibn? titul: ?Femmes en Folie. — Women gone crazy. — Frauen im Wahn. — Mujeres en delirio“, je? v?ak není ?ádnou freudistickou studií sexuálních komplex?, jak by se z tohoto vstupu zdálo, a nemá na ?těstí s titulem pranic spole?ného. Tato pa?í?ská revue 1935 s podtitulem ?aerodynamická revue“ má producenta, dva autory, re?iséra, devět hudebních skladatel?, choreografa a anglickou choreografku, ?editele a inspicienta, jednoho v?tvarníka na závěsy, pět na kostymy, t?i na dekorace, jednoho na masky a kartoná?e, má umělce strojmistra, odborníka na světelné efekty, na paruky, na st?evíce, na ?alouny a nějak?ch dvacet dodavatel? nejr?zněj?ích druh? jevi?tních pot?eb od gumov?ch st?evíc? a? po parfum Mimosas, jím? je v jedné scéně zaplaveno celé hledi?tě. Kdyby nevkus byl smrteln?, musili bychom vě?it, ?e se tímto p?edstavením skon?í nav?dy a ?e s ním skon?í i revue. Ale deset dal?ích bláhov?ch p?edstavení z Ulice Past??ky během p?í?tích deseti let nás patrně p?esvěd?í o tom, ?e revue m??e existovati i ve stavu mumifikovaném je?tě dal?ích deset let, jako existovala u? patnáct let p?edchozích. Co? nás nep?esvěd?í o tom, ?e snad není pravda, ?e revue je mrtva.Vidíme tu ?Poslední dobrodru?ství krále Pausola“ s cel?m harémem nah?ch krásek s okouzlujícím názvem ?Les Bluebell’s Beautiful Ladies“, vidíme ske?e, zápasy val?íku proti fox-trottu, dále celé serie slavn?ch o?iven?ch obraz? jednou od Manety, po druhé od Ticiána, Velasqueze, Fragonarda, Boldiniho, a? po Marii Laurencinovou. Je?tě jednou tu o?ivne Faunovo odpoledne, je tu obrovská scéna ?Hollywoodské svatby“, zase jednou se svlékají krásky za oponou ozá?enou ?erven?m a zelen?m reflektorem a zase tisknou diváci k o?ím br?li?ky se ?elatinov?mi sklí?ky, aby se okouzlovali ilusi zdánlivé plastiky. Z ?Ostrova mimos“ v ?zemi rozko?e“, na něm? se svrchu jmenované beautiful ladies v rolích amazonek stávají obětí ?estnácti pirát?, hran?ch skupinou ?Les 16 colle- giens ?Eton“, se rozlévá sladce mdlá v?ně do hledi?tě, po?átek olfaktick?ch vjem? na divadle. Nechybí komedie s venkovany, kte?í si spletou divadelní lo?i s hotelov?m pokojem a udělají si v ní ve?erní pohodlí, ne?li ?The Altar for Wamps“ monumentálně uzav?e v?echnu tu banální nádheru. Ano, revue je mrtva, t?eba?e se pokou?í v ?ísle ?Vive la France“ o ?ivěj?í politickou satiru, v ní? si tane?níci na tvá?ích s maskami francouzsk?ch státník? podávají republiku s ru?ky do ru?ky a t?eba?e v?stup ?Zakazuje se“ je zábavnou satirou na policii francouzskou, německou, americkou a anglickou. Revue je mrtva.Amerika na?la svou podívanou.Jedině A-meriKa. nevě?í je?tě zcela tomuto fa.lv tn. Ttevne se vyvinula v Americe v jak?si druh autochtonní podívané: na?la tu domovské právo a do?la skute?né obliby. Zatím co pa?í?ská revue byla v?dycky jen artiklem pro cizince dychtivé sensací, zatím co Francouz a Pa?í?an nezná nov? program v ulici Bergere ani nov? program Moulin Bleu, zdá se revue Ameri?an?m v Americe nesmírně vítanou stravou. Americk? smysl pro ?b i g s h o w“, pro velkou podívanou, a americk? smysl pro rekordy i v jevi?tní technice a pro jejich stálé p?edstihování, to v?echno p?ispělo k obrovské karié?e dvou největ?ích americk?ch revuálních podnikatel?, nedávno zesnulého pana Ziegfelda i dosud ?ivého pana Carrolla.Stalo se pravidlem, ?e nejslavněj?í americké revue a revuální operety po?ínaje ?Broadway í“, ,,B r o a d- w a y Melody“ ?i ?Show of Show s“. Velká revuální podívaná se stala prost?edkem, v ní? ka?dá filmová spole?nost podávala ro?ně jednou p?ehlídku v?eho toho, co dovedla nejnákladněj?ího a nejskvělej?ího ukázati: nebylo jediné hvězdy, kromě docela nedostupn?ch meteor? jako Marlena Dietrichová a Greta Garbová, je? se neukázala v takové ?big show“ ve svém ?ísle. ?K ing of Jazz“ s hudbou i s osobním vystoupením Paula Whi- temana, první film cel? nato?en? v barevné technice a s u?itím barevn?ch reflektor?, byl svého ?asu vrchol tohoto druhu podívané, v poslední době je?tě p?edsti?en? v?elijak?mi těmi ?42 S t r e e t“, ?Fox F o 11 i e s“, Big Broadcastings“ a jin?mi zázraky ateliérové ma?inérie obchodující sex-appealem za doprovodu fantasticky dokonalé jazzové hudby.Revue ?Murder in the Vanities“ (Od ve?era do p?lnoci) je prvním p?íkladem podobné podívané, která se k nám v této sezóně dostane. Je to opět na stokrát na jevi?ti opakovaná revue Earla Carrolla, která byla tak, jak stojí a le?í, zfilmována. Je lep?í ne? jiné revue tím, ?e mu skute?n? děj ve trochu násilném kriminálním p?íběhu vra?dy dvou mlad?ch ?en za scénou obrovského revuálního divadla na Broadwayi: krev zavra?děné detektivky, le?ící na m?stku v provazi?ti, tu pomalu kape dol? na nahá ňadra jedné z nejkrásněj?ích dívek světa, p?edstavující fantastick? květ, inspirovan? ?lascivními květinami“ Féliciena Ropse. Onen rozko?n? bluff s ?Nejkrásněj?ími dívkami světa pat?í k samé podstatě revuální podívané: pan Earl Carroll si dal toti? opravdu tu organisa?ní práci, ?e sehnal 60.000 fotografií hezk?ch dívek z celého světa, ?e z nich dal zvlá?tními odborníky vybrati 5000 těch nejhez?ích, a ?e pak z těchto pěti tisíc pak nejv?? osobně vyvolil padesát těch docela nejkrásněj?ích, Ameri?anek, Australanek, Angli?anek, Fran- couzek, Mexi?anek, Rusek a děv?at jin?ch národ?. To je akce, kterou si mohla dovoliti právě jen americká revue, je? se hraje t?i roky nep?etr?itě po v?ech velk?ch městech kontinentu a je?tě dal?ích pět let ve filmu po v?ech krajích světa.Je to ov?em nabito ?enskou nádherou. Ale v?echny americké ?big show“ p?es to p?ese v?ecko nemají v?bec slo?ky erotické. ?eny jsou tu v?dycky jen podívanou, nikdy neprobouzejí vá?eň nebo ?ár. Je to p?íkladem jakési pubertální eroti?nosti Ameri?an?: americk? sex- appeal uznává v?dycky velice ochotně, ?e jsou jakési pevné meze p?edepsané slu?nosti, kter?ch není mo?no p?ekro?it. I nejsmyslněj?í americké revue a filmové revue povolují smyslnosti uzdy jen tak daleko, pokud by to nebylo na úhonu mláde?i ?kolou povinné a pokud by nekazilo r??ové iluse dospívajících dcerek z vy??ích rodin. Je to také nevkusné, ale jen ně?ně nevkusné, zatím co Francouzi dovedou b?t ve sv?ch revuích nevkusní p?ímo brutálně. Viděli jsme p?ed ?asem v pa?í?ském Moulin Bleu revui s ?íslem ?První h?ích“, v něm? nahá Eva mohutného vzr?stu svedla Adama k tomu, aby ?trhal jablka“ tím zp?sobem, ?e se postavila za strom poznání a vlo?ila svá ňadra v jeho koruně do dvou zvlá?? k tomu ú?elu vymě?en?ch kulat?ch otvor?. Tímto skandálním nevkusem nebyla je?tě exhibice skon?ena: za chvíli se dostavilo je?tě dvanáct girls a opakovalo toté? s pou?itím ?ty?iadvaceti otvor? v kulisách k nemalému potě?ení jak?chsi rajsk?ch dvanácti faun?, o nich? bible nemluví.Toho byla americká revue v?dycky daleka: spí?e jen ohromovala velikostí své ma?inérie, po?tem ú?inkujících, fantasti?ností v?pravy a strhovala skvěl?mi chansony. V základě v?ak se nedopracovala ani ona nikdy umělecké úrovně a neprojevila skute?n? ?ivot.Co směla revue v Německu.Ukazovala-li francouzská revue hravou pikanterii, anglická cudné kostymní podívané, americká piktoralistické komposice slo?ené z krásn?ch ?en, měla revue v Německu ve sv?ch po?átcích ráz vysloveně pornografick?. Dostala se do Berlína teprve po válce, náhradou někdej?ího fried- richstadtského Metropoítheatru, v něm? triumfoval kdysi vídeňsk? Rudolf Gianpietro vedle baletek, které směly vystoupili teprve tehdy, a? jim policejní ú?edník u ka?dého kost?mu p?emě?il délku sukénky. V císa?ské ?í?i byly p?ísné mravy.Po válce to p?estalo. Ukázala se pojednou fantastická konjunktura pro pornografickou literaturu. Pseudově- decké erotické publikace zaplavovaly kni?ní trh, pseudo- vědecké ?Sexuelle Aufklárungsfilme“ plnily kina, bylo t?eba dáti i divadlu konkuren?ní schopnost s těmito druhy zábavy. I uvedl ?editel James Klein do své Ko- mische Oper první berlínské revue. Divadlo mělo centrální polohu ve Friedrichstadt a Klein byl ?lověk, jen? měl smysl pro konjunkturu a věděl co chce. Jeho girls byly méně elegantní ne? pa?í?ské, jejich l?tka měly vět?í objem, ale revue na jeho divadle spojovala velice úspě?ně operetu, balet a varieté a se sv?mi v?pravami od vynikajících malí?? sk?tala v?e, ?eho si obecenstvo mohlo p?áti.Druh? stupeň v německé revui p?edstavuje Eric C h a r e 11: representuje pompésní revui v?pravnou, ?ízenou uměleck?m vkusem a zbavenou vedlej?í funkce erotické. Adaptoval si cirkus Busch, kdysi p?ed válkou zbudovan? Reinhardtem pro obrovské národní divadelní podívané, ?divadlo pěti tisíc“: systémem stalaktit? poda?ilo se p?i p?estavbě u?initi obrovsk? amfitheatr velice dob?e akustick?m. Hrál tu veliké revue a operety v revuálním slohu: od ?T?í mu?ket?r?“ a? po ?Bílého koní?ka“, byly to tane?ně skvěle nastudované a kostymně velice efektivní podívané, p?i nich? rozvíjela fantasie jevi?tního ma?i- nisty v?echny nevídané zázraky techniky: v ?Koní?ku“ na p?íklad proměnil Charell celé obrovské hledi?tě v tyrolskou vesnici a dal tryskati se skály skute?n?m vodopád?m.T?etí stadium ve v?voji německé revue p?edstavuje ?malá literární revue“: jedin? positivní p?ínos tohoto druhu, jen? měl co dělat s uměním. Nelson pěstoval tento druh na Kurfúrstendammu, Hollaender v ?Tingl-Tanglu“, Reinhardt p?ijal tento revuálně uvolněn? styl do inscenace sv?ch ?Artist?“, zatím co Marcellus Schiffer spolu s Mí?ou Spoljansk?m pěstoval tento druh v Theater am Kurf?rstendamm. ?e tento druh měl v Německu skute?ně uměleckou tradici, o tom jsme se p?esvěd?ili p?ed nedávném, kdy znovu otev?en? ?T i n g 1-T a n g 1“ ?ízen? D?rrkoopem se skvěl?m konferenciérem Walterem Hollandem a s hudbou Edmunda Nicka si dovolil i uprost?ed t?etí ?í?e v rámci revue velice odvá?nou politickou satiru, vkusnou a vtipnou: o její skute?né úrovni svěd?í nedávná novinová zpráva, podle ní? se s kurá?n?mi i mlad?mi lidmi, ohnivou Ery Boss, skvěl?m Aribertem Mogem, Elisabeth Lennartzovou, Gúntherem Lúdersem a Herthy Kirschne- rovou z valné ?ásti dostali do koncentra?ního tábora. O stra?livém zápase divadla proti nudě.Tak vypadá nedlouh? ?ivotní běh revue v několika v?zna?n?ch evropsk?ch zemích. Snad by si nezaslou?ila ani-erívdové pozornosti: nebyla nikde poctivá a její laciná spekulace na oslnění o?í a zaslepení smysl? p?eva?ujícím sex-appealem ji v?dycky deklasovala. Revue v?ak je v?vojovou fází dne?ního divadla a je svědectvím jeho beznadějného zápasu: zápasu proti nudě.Není pravda, ?e divadlo v posledních dvaceti letech zestárlo o sto let. Pravda je, ?e ostatní druhy zábavn?ch podívan?ch v posledních dvaceti letech se dostaly o sto let kup?edu. Divadlo neustrnulo na mrtvém bodě: vyvíjelo se i v tomto století stejně vá?n?m a nep?ekotn?m tempem, jak se vyvíjelo ve stoletích p?ede?l?ch. Jeho konkurenti se v?ak vyvíjeli v na?em věku rychlostí v p?ede?l?ch staletích naprosto neznámou a nevídanou. Divadlo není vinno tím, ?e je nudné; ti druzí jsou vinni tím, ?e na zápas proti nudě soust?edili v?echen sv?j vítězn? d?mysl. A? v?ak u? le?í vina kdekoli, v?sledek je p?ece jen jeden: divadlo v posledních dvaceti letech je o sto let pozadu proti sv?m konkurent?m.Divadlo je zabíjeno nejnemravněj?ím a nejnemilosrdněj?ím slovem z kritického arsenálu: slovem ?nudné“. Je to slovo, je? se dostalo do hledi?? z ulic a z domov?, nikoli z kritick?ch rubrik denních list? pozemsk?ch a měsí?ních revui nadzemsk?ch. Kritika se tomu slovu sice dnes u? také nau?ila, ale teprve nedávno, teprve po válce. Slovo ?nudn?“ svěd?ilo p?ed válkou o nízkosti a neodu- ?evnělosti a kritik, prodchnut? vědomím vzne?enosti svého poslání, by je nebyl vypustil z úst, nebo alespoň z pera. P?edvále?n? kritik se nudil p?ímo ex professo, ale nikdy by nebyl p?ipustil, ?e něco je nudné: tím se právě odli?oval od bě?n?ch pozem??an?, kte?í si neosvojili k tomu pot?ebnou du?evní akrobacii a zívali p?i tlust?ch knihách s p?írodními popisy, otvírali tajně ústa do dlaní p?i ver?ovan?ch tragediích a klímali p?i Richardu Wagnerovi, pokud je pozouny nebo lesní rohy nějakého fatálního Leitmotivu nep?ivlekly nazpět do neútě?né skute?nosti.Slovo ?nuda“ se dostalo do kritick?ch rubrik teprve po válce, kdy? z těchto rubrik pomalu vymizeli kritici. Kritici b?vali d?íve vybíráni na základě archaistick?ch p?edsudk?, je? od nich po?adovaly nesmírnou u?enost, sklady vzdělanosti, vědomosti o v?em, co se děje na světě dnes a d?kladné kartotékové p?ehledy o tom, co se na tomté? světě dálo v?era. Tento kulturní p?edsudek se rozplynul: kritik dnes místo vědomostí pot?ebuje u? jen informovanost, místo d?kladnosti u? jen ?ipernost. Ji? dávno dnové tlust?ch monografií ti tam jsou. Ta tam je i odolnost kritikova proti nudě. Kritik má dnes právo p?ivoněti ke květince zde a ke květince tam a zajít si pak unaveně do kina pro osvě?ení. Kritik smí ocliutnávati umělecká díla tak, jako sle?na v baru s lehkou blaseovaností usrkne cockteilu. Kritik smí dnes ?íci: to je nudné. I divadelní kritik se smí dnes v divadle nudit. To vzalo divadelní nudě poslední zbytek presti?e. ?íkat o nudn?ch p?edstaveních, ?e jsou zajímavá, to b?valo v?hradou v?erej?ích snob? v divadle.Proti tomuto stra?livému nep?íteli, proti nudě, o ní? dnes mluví stejně kritik jako prost? divák, vede divadlo dnes sv?j zoufal? zápas. Zachraňuje se jednou inscenacemi star?ch her v sou?asn?ch kost?mech, po druhé vsazením kus? do v?tvarně bizarních rámc?, hraje jednou st?edověké hry ve fraku a po druhé ?lověka ve fraku st?edověké pa?ije, ?Revuální uvolnění pevné jevi?tní formy“ bylo jednou z forem divadelního zápasu proti nudě. Velicí re?isé?i dne?ka, mezi nimi na p?íklad u nás i Hilar, viděli v revuální formě vá?ně záchranu dne?ního divadla. K této záchraně v?ak nedo?lo.Revue, p?es krátké p?echodné období, které jí v historii dne?ního divadla bylo vymezeno, p?sobila na formu moderního dramatu. P?edur?ilo i formu moderní rozhlasové hry. Rozvinula do ?í?ky v?echny mo?nosti moderní jevi?tní techniky: vy?ila se v?ak. Za?la na svou demagogickou podstatu: na nedostatek ducha, s ním? chtěla porazit v?echny.doba a lidéJohannes Urz i d i 1 :?í?sk? Němec dobré v?leATěmeck? vyslanec Dr. Koch opou?tí sv?j pra?sk? ú?ad, kter? zastával skoro patnáct let. T?ináct let z toho sdílel jsem s ním jako jeho nejbli??í spolupracovník jeho politické, ?asto také jeho soukromé starosti. Zatím co se lega?ní radové a sekretá?i v pravideln?ch lh?tách st?ídali, z?stával -tiskov? attache vedle vyslance jedin?, stále na svém místě. Po Saengerovi, prvním ?í?sko-německém zplnomocněnci, chytrém, essayisticky myslícím demokratu, p?i?el Koch, věcná a konkrétně myslící hlava, která na?erpala ze svého mnohostranného a na zku?enosti bohatého ?ivota vědomosti a zásady, je? jí ve styku s lidmi a p?i zaujímání stanovisek k r?zn?m událostem prospěly.Za?al v saské policejní slu?bě, pokra?oval ve slu?bách drá??anské obecní správy, byl banké?em, p?edsedou kuratoria saské Akademie umění, zreformoval později jako ú?edník ministerstva vnitra saské daňové zákonodárství, ?ídil v??ivu a zásobování Saska za války, stal se ministrem vnitra za vlády krále Friedricha Augusta, pak zástupcem Saska v Národním Shromá?dění v?marském a vyslancem u ?í?ské vlády v Berlíně, odkud byl vyslán jako?to zplnomocněn? ministr německé republiky do Prahy.Dr. Koch byl ?lenem německé strany lidové (Strese- mannovy) se siln?m sklonem k demokratick?m tendencím. Bohatství jeho velik?ch odborn?ch znalostí ?inilo jej schopn?m jasn?ch úsudk?, a poněvad? znal pot?eby a touhy malého ?lověka právě tak dob?e jako zvyky a slabiny mocn?ch tohoto světa, věděl v?dy zcela jasně co z politick?ch my?lenek, plán? a návrh? dá Sě uskute?nit a co nikoliv. Ke v?emu tomu je Koch mu?em hlubok?ch uměleck?ch sklon?. Nepoznal jsem u?ence — o diplomatech nemluvě — kter? by tak dob?e znal antické spisovatele a filosofy a mohl je citovat podle libosti v originále.Uprost?ed politick?ch rozhovor? upozornil pojednou na ?Epistolae obscurorum virorum“, bohatství světové literatury, nebylo mu nikterak cizí, zejména pak církevní spisy nazely v něm znalce znamenitého. Dovedl se po celé hodiny baviti v?kladem jednoho místa Genese. Toto skvělé vzdělání doplňovala pak znalost hudby. Ve h?e komorní hudby a jako flétista nemá Koch mezi amatéry v?bec snad rovnocenného soupe?e. Světovou hudební literaturu ovládá v celé její ?í?i. Hraje na kontrabas a kontrafagot a jenom tehdy, kdy? byl nemocen, se stalo, ?e sv?j pracovní den nezahájil bachovsk?m praeludiem na harmoniu, jeho? silné rejst?íky se rozléhaly vyslanec- k?m palácem. Jako myslivec pro?el ?esk?mi lesy. Jeho lovecká vá?eň je v?ak spí?e hluboké uctívání p?írody. Dovedl s pu?kou na rameni procházeti celá p?ldne krajinou, pozorovati zvě?, ani? by jí zp?sobil bolest. Na poli znalosti mot?l? vyniká jako vá?niv? odborník. Rád vypravoval jak procházeje se po Pra?ské t?ídě v Drá??anech, objevil na jedné v?kladní sk?íni sedící vzácn? exemplá? mot?la. Strhnuv rychle s hlavy klobouk, pan ministr vnitra, uprost?ed p?ekvapen?ch chodc?, chytil tohoto vzácného a drahocenného mot?la a odnesl dom?. Zemi a lidu chtěl v?ude porozuměti osobní znalostí a zku?eností. Bude málo těch, kte?í jako on s tlumokem na zádech pro?li pě?ky'po území jazykové hranice ?esko- německé, aby se pou?il vlastním poznáním, o vyvíjejících se tam poměrech.*Po svém p?íchodu do Prahy sna?il se seznámiti se s ?ivotem ?eského národa. P?ikro?il ihned k tomu, aby se nau?il ?esky, a i kdy? se mu tě?ce da?ilo tuto ?e? plynně ovládati, p?ece jen dovedl se písemně dob?e ?esky vyjad?ovati. ?asto jsem dostával od něho, kdy? byl na dovolené, del?í dopisy, které byly psány ?esky. ?etl nejd?le?itěj?í ?eské autory, p?irozeně v originále. Za?al s ?esk?mi klasiky minulého století, znal Palackého a Nerudu a doplňoval svoje znalosti a? dodoby p?ítomné. Dovedl mluviti o knihách Karla ?apka, o díle Otokara Fischera, ?etl politické publikace Ferdinanda Peroutky a zab?val se s oblibou historick?mi pracemi Peka?e, Krofty a ?usty. ?e znal d?kladně knihy T. G. Masaryka a Edvarda Bene?e, je samoz?ejmé. Pat?ilo k m?m úkol?m informovati jej denně o kulturním ?ivotě ?ech?. Kdy? byla presidentem Hindenburgem zalo?ena v roce 1932 Goethova medaile za zásluhy o kulturu, zaslalo ihned vyslanectví do Berlína návrh, aby toto vyznamenání bylo uděleno té? vedoucím duch?m ?eského kulturního ?ivota. Na této listině stála jména nejp?edněj?ích osobností ?eské vědy a ?eského umění. Tento návrh, kter? byl míněn jako u?lechtil? ?in, zmizel bezprost?edně na to za národně-socialistického re?imu v politickém propadli?ti.Je také samoz?ejmé, ?e Koch jako hudebník věnoval největ?í zájem ?eské hudbě. Nikdy, nezme?kal d?le?it?ch koncert?, a jak skladatelé, tak i v?konní umělci na?li v něm poctivého obdivovatele, plného pochopení. Tyto positivní a duchovní vztahy k ?e?ství spojené s p?esn?mi znalostmi země a jejích dějin umo?ňovaly mu ?initi objektivní závěry o problémech ?eskoslovenského státu, zejména pak o sou?ití ?ech? a Němc?, co? ov?em se mnoh?m nacionalistick?m hork?m hlavám ?asto nelíbilo. Nikdy se Koch neztoto?nil s některou ?esko-německou politickou stranou, poněvad? stranickou politiku pova?oval za vnit?ní zále?itost, do které se vmě?ovati nep?íslu?í akreditovanému vyslanci. P?irozeně byl vlastenecky sm??lejícím mu?em. Ale bylo to vlastenectví, které se snoubilo s reálně politickou rozvahou a s humanitou, co? mu v?dy bránilo dívati se na jiné národy s vrchu a jejich v?kony zleh?ovati. Vzhledem k mezinárodně-politické konstelaci a vzhledem k tlaku, kter? byl vykonáván ji? nacionalistick?mi skupinami je?tě demokratického Německa, bylo pro něho někdy nezbytné, zabarviti svoji ?e? ost?ej?ím nacionálním zvukem. Kdo v?ak znal vnit?ní aparát vyslanectví a zpravodajství Kochovo tak dlouhou ?adu let, jako já, ten věděl, kolik ostrostí bylo jím zmírněno a kolika mezistátním konflikt?m soukromou cestou zabráněno. Tuto ?innost vněj?í svět ov?em oceniti nikdy nemohl. Ten se dozvěděl v?dy jen to, co se vyvinulo v demar?i. Vyslanectví a jeho funkcioná?i byli nuceni ?asto v?iti odpovědnost za to, co jim sice bylo p?ipo?ítáváno k tí?i, co ale nijak sami nepodnítili, n?br? co pocházelo z celkové politiky Německé ?í?e. Spojitosti nelze ve?ejnosti nikdy vysvětlovati.Koch pova?oval ?eskoslovensk? stát v celku za realitu, její? struktura a historick? zrod odporuje nástupu velko- německé romantiky. Zastával p?irozeně stanovisko, ?e se sudetskému Němectvu tohoto státu má dostati v?ech práv a mo?ností vlivu, které mu podle jeho síly a v?znamu nále?í. Viděl v dosa?ení tohoto maxima rozumn? prost?edek k tomu, aby mezi Německem a ?eskoslovenskem mohl vzniknouti, p?átelsk? souzvuk. Cel? problém ?eskoslovensk?ch Němc? shrnul v otázku: Které ?e?ení je pro budoucnost a bezpe?nost německého státu nejp?íznivěj?í? Je jasné, ?e odpově? na tuto otázku vylu?ovala jakoukoliv katastrofální politiku, a ?e lidé, kte?í by b?vali tuto katastrofální politiku rádi viděli a vyvolali, na?li u Kocha zav?ené dve?e. Sudetsko-německ? problém jevil se mu ne v malé mí?e jako sou?ást fran- couzsko-německého poměru. Ka?d? vá?n? pokus o německo-francouzské sblí?ení pozdravil nejen jako ?í?skoněmeck? státník, ale také jako německ? vlastenec také proto, ?e si od toho sliboval podstatné zmírnění napětí situace Němc? zahrani?ních.Koch byl ?lověk lidsk? a dobro?inn?. Ne?inil ?ádn?ch rozdíl? národnostních, rasov?ch a nábo?ensk?ch, posuzoval ka?dého podle charakteru a v?konu. V tom je jedním z nejlep?ích typ? německého vzdělance. Nikdy se neskr?val se sv?m p?esvěd?ením. Měl v?dy dosti odvahy své stanovisko zastávati. Poněvad? byl ú?edníkem staré ?koly a sv?j úkol ú?edníka viděl v bezpodmíne?né slu?bě státnímu celku, neodrá?ely se stranicko-politické události Německa v jeho ú?edních v?konech. Slou?il státu. Co p?i?lo od státu jako celku, zastupoval plnou vahou své osobnosti. V tom p?ípadě pova?oval za správné, jako disciplinovan? Němec odsunouti osobní pocity do pozadí. Nepamatuji se, ?e by byl kdy dal p?ednost nějaké osobě, nebo věci v zájmu některé strany.Jestli?e jsem se pokusil p?edvésti zde obraz Waltera Kocha, neu?inil jsem tak jen proto, ?e jeho odchod z Prahy dává k tomu p?íle?itost, spí?e se mi Koch zdá b?ti mu?em dokonalé ra?by toho dobrého němectví, které si od nepaměti dobylo neomezené úcty světa a jeho? základní vlastnosti samy p?edstavují onen fond, ze kterého m??e němectví obnovit sv?j star? věhlas.P?elo?il -th.?ivot a instituceFrank Warschauer:?spěchy bojkotu proti NěmeckuDavid proti Goliá?ovi.Ff idovská men?ina v Německu mohla se v samotné ?í?i brá- niti zbraněmi pouze morálními. Bylo by nesprávn?m podceňovati tento morální zápas. Je v?ak tě?ko ?íci, byl-li by tento boj sám o sobě tak úspě?n?m, jako boj David?v, jen? mal?mi oblásky p?emohl surového obra Goliá?e. ?idovská men?ina v Německu se sv?mi mravními po?adavky na právo ?iti za stejn?ch ?ivotních podmínek, jako v?ichni ostatní ob?ané, nez?stala osamělá. Antisemité tvrdí, ?e ?idé celého světa, kte?í pr? jsou nesmírně solidární a aktivní, této men?ině spěchali na pomoc. Jsou pr? k tomu cíli organisováni takov?m zp?sobem, ?e se ani světová ?í?e britská nem??e honositi tak velikou mocí. Zk?iví-li se pr? některému p?íslu?níku tohoto světového spole?enstva jen vlásek na hlavě, ihned je pr? uveden do pohybu ú?asn? mechanismus, jen? toto bezpráví ihned pomstí. Zejména něme?tí antisemité vě?í v tuto organisací v?ech ?id? světa neot?esitelně a ani rozsudek ve známém procese o ?protokoly mudrc?siónsk?ch“ je neot?ese.Německ?m ?id?m nep?i?la na pomoc ?ádná tajná mezinárodní ?idovská organisace. P?ispělo jim faktum, ?e lidstvo u? p?ece jen dospělo po dlouh?ch k?e?ích a blouděních k tomu v?vojovému stupni, v něm? se i mal?m a slab?m p?iznává toté? právo na ?ivot, jako mocn?m. ?id?m p?ispě-la. ie wBá vět?ina dne?ního lidstva se rázně vzpírá proti tomu, aby jednou dosa?ená vy??í úroveň lidského sm??lení zase padla nazpět. Tak dochází k podivnému dějinnému paradoxu, ?e velká vět?ina se dává do boje ve prospěch malé men?iny. P?esto p?ese v?ecko nem??eme ur?itě ?íci, nebylo-li oněch pět hladk?ch oblásk? Davidov?ch p?ece jen jistěj?ím prost?edkem.Jsou ?idé jednotní?Kdyby proslulí ?mudrci sión?tí“ skute?ně existovali a dr?eli ve sv?ch rukou moc nade v?emi ?idy světa, byl by boj za práva ?id? v Německu poměrně snadn?. Bylo by sta?ilo, aby se tito mudrci usnesli na tom, ?e Německo bude hospodá?sky zni?eno. Nebylo by b?valo t?eba nic jiného, ne? aby ?idé celého světa rychle spěchali tento rozkaz provésti. Bohu?el ?mudrci sión?tí“ neexistují. Mo?ná, ?e v nově vystavěném palestinském Zionu by se na?li i moud?í mu?i, alé ti mají plné ruce jiné práce, ti jsou zaměstnáni v?stavbou ?idovské vlasti v Palestině a nepom??lejí na to, dávati instrukce celému světu.Kdy? Hitler nastoupil sv?j ú?ad, pozvedli se skute?ně ?idé velké ?ásti světa, zatím co v jiné ?ásti světa, toti? v sovětském Rusku nebyli je?tě dávno ochotni dívati se na politické události v Německu ze správného stanoviska. ?idé, ?ijící v Rusku, jsou zaměstnáni sv?mi vlastními ?ivotními otázkami a ani v oné době neměli mo?nost projeviti, ?e ohledně boje proti Německu stojí v jiném stanovisku, ne? sovětská vláda. Rusko se bohu?el nepostavilo oficielně ve prospěch uti?těn?ch německ?ch men?in, ani pokud něme?tí ?idé nále?eli vrstvám proletariátu a s jeho strany nebylo mo?no o?ekávati pomoc. Zb?valy jiné státy evropské, v nich? skute?ně vzru?ené ?idovské kruhy se postavily na odpor proti Německu. O jednotné akci v?ak nemohlo b?ti ?e?i, nebof chybělo jakékoliv úst?ední ?ízení. ?idé nemají dosud ?ádného světového zastoupení, ani ?ádné úst?ední korporace, která by v této věci byla mohla se na ně?em usnésti a své rozhodnutí uskute?niti. Tím horlivěj?í byla snaha podobné úst?edí vytvo?iti.Stanovisko sionist?.Jediná organisace, je? se vztahuje na ?idy celého světa, je organisace sionistická. Tato organisace je v?ak vystavena velice prudk?m útok?m valné ?ásti ?id? a není sto representovati celé ?idovstvo v jakémkoliv p?ípadě, jen? nespadá do jejího nejvlastněj?ího pole p?sobnosti, jím? je v?stavba ?idovské vlasti v Palestině. Sionisté se dívají na antisemitismus, jeho? d?sledkem byl ?idovsk? bojkot v Německu, jako na historické faktum. Sionismus ve své podstatě se v?bec nesna?il světov? antisemitism popírati, n?br? spí?e se mu vyh?bá, sna?il se umo?niti co největ?ímu mno?ství ?id? usídlení v Palestině.rámci sionistického hnutí je ov?em nacionalistická skupina, je? vyvozuje z nacionálního pojetí ?idovství co nejrozhodněj?ích d?sledk? a do?aduje se jejich uskute?nění. Touto skupinou jsou revisionisté, seskupení kolem Vladimíra Jabotinského, jen? na posledním sionistickém kongresu v Praze r. 1933 p?edlo?il resoluci, za ní? stojí velik? díl ?idovstva.Revisionisté se do?adují bojkotu.této pra?ské resoluci revisionistické skupiny sionist? se praví:?Kongres slavnostně protestuje proti tomu, ?e ?idov?tí ob?ané v Německu byli proti v?em zákon?m a po?adavk?m lidské spravedlnosti zbaveni v?edi práv. Kongres prohla?uje, ?e politick? systém, jen?, se dostal v Německu k vládě, je s to, ohroziti, existenci v?ech ?id?, a? ?ijí v kterékoliv ?ásti světa. Z tohoto d?vodu není mo?no se dívati na tuto otázku jako na věc, t?kající se V?hradně Německa, n?br? je tó otázka, je? se t??e ?id? celéhosvěta. Je povinností ?id? celého světa reagovati p?imě?en?mi prost?edky spravedlivého obranného boje proti tomuto zhoubnému ta?ení, namí?enému proti světovému národu ?idovskému. Kongres vítá spontánně rozhodnutí ?idovsk?ch mas v?ech zemí, ?e nap?í?tě budou vynakládati svou kupní sílu a budou vyu?ívati svého hospodá?ského vlivu pouze ve prospěch těch stát?, které zásadně uznávají naprostou rovnoprávnost ob?an? ?idovsk?ch s ostatními. Kongres vítá, ?e sionistická hnutí je ochotno ka?d? vá?n? pokus, jen? by se vyskytl za ú?elem v?stavby a organisace této obranné akce ?idovského národa aktivně a energicky podporovati. Kongres dále prohla?uje, ?e znásilňování ?idovsk?ch ob?an?, vládnoucím systémem v Německu, odhaluje takov? druh politického nazírání, jen? je největ?ím nebezpe?ím pro blaho v?ech národ?, pro světov? mír a pro zachování lidské d?stojnosti. Kongres prohla?uje, ?e je povinností v?ech ?idovsk?ch kruh? obraceti co nejost?ej?í pozornost v?ech mocensk?ch faktor? kulturního světa na toto nebezpe?í.“Tóny, které zaznívají z této resoluce, jsou vět?ině v?ech ?id? cizí a po?aduje se tu soudr?nost a zp?sob spolupráce, které v této formě dosud nejsou mo?né. Proto také tato resoluce na pra?ském kongresu sionist? neprorazila, n?br? byla prozatím p?ijata resoluce jiná, je? pozvedá jen slavnostní protest proti tomu, ?e ?idé v Německu byli zbaveni sv?ch práv a je? praví v závěru:?Osmnáct? kongres pokládá za svou povinnost prohlásiti, ?e sionisté celého světa neustanou d?íve, ne? se skon?í zbavení práv a zneuctění ?id? v Německu... Je samoz?ejm?m po?adavkem sebezachování národa, aby zápas proti zbavení ?id? jejich ob?ansk?ch práv v Německu byl veden jako spole?ná věc celého národa.“Obtí?e v uskute?ňování.Národní stanovisko, ?e ?idé celého světa tvo?í jednotu, je v?ak velké ?ásti ?id? r?zn?ch zemí naprosto cizím. Valná ?ást jich se ochotně p?izp?sobuje assimilaci a nebrání se tomu, aby ?idé ponenáhlu splynuli s ostatními vrstvami národa v těch zemích, v nich? právě ?ijí. Kromě toho jsou ?idé tak za?leněni do hospodá?ského ?ivota rozmanit?ch zemí, ?e ani netou?i po tom, prováděti hospodá?skou politiku na vlastní pěst. Kromě toho vět?inou ani nemají tak velik?ch mocensk?ch posic, je? by jim umo?ňovaly uskute?- ňovati usnesení, namí?ená specielně proti jediné zemi.P?esto byl u?iněn je?tě na jiné straně pokus propagovati hospodá?ské bojkotování Německa, jako věc, t?kající se v?ech ?id?. Ukázala se toti? d?le?itost, aby ?idé měli úst?ední zastoupení, je? by mohlo jednotně rozhodovati o otázkách, t?kajících se ?id? v r?zn?ch zemích světa.Usnesení světové konference ?idovskév ?enevě.Německé události p?ispěly k tomu, ?e se po?al p?ipravovati světov? kongres, na něm? by byli representováni skoro v?ichni ?idé celého světa. Tento kongres se má po?ádati je?tě v roce 1935. P?ípravou k němu byla ?ada světov?ch konferencí, z nich? poslední se konala v ?enevě v srpnu 1934. Na ní se usnesla ?ada zástupc? ?idovsk?ch organisaci a vynikajících jednotlivc?, jim? v?ak chyběl ur?it? zastupitelsk? mandát, na resoluci, v ní? my?lenka bojkotu byla znovu potvrzena:?D?vody, které vedly k proklamaci bojkotu, trvají ve stejném rozsahu i nadále. Konference konstatuje, ?e bojkot nacionálně- socialistického Německa u?inil velice v?znamné pokroky, zejména díky tomu, ?e se bojkotního hnutí ú?astnily i veliké mimo?idovské organisace, jako na p?íklad: Mezinárodní hnutí dru?stevnické, dru?stva a Labour Party Velké Britanie, americká Federation of Labour, a v?bec ?iroké vrstvy ob?anstva nejr?zněj?ích zemí. Konference se obrací s d?tkliv?m apelem na ?idy celého světa í na v?echny kruhy ob?anstva, které bojují za svobodu, spravedlnost v?ech ras, nábo?enství a národ? — aby se v?í d?sledností a energií bojkot organisovaly a v něm pokra?ovaly.“Je t?eba v?imnouti si nejv?? d?le?ité okolnosti, ?e bojkot německého zbo?í není dnes naprosto snad otázkou specielně ?idovskoú; Vlastní- bojkotní frontu proti Německu vlastně teprve vytvo?ily rozsáhlé mimo?idovské kruhy celého světa a organisace, ?ítající statisíce p?íslu?ník?.Kdo bojkotuje Německo.Nejd?le?itěj?í konference, která měla rozhodnouti o proti- německém bojkotním hnutí na celém světě, konala se na podzim roku 1934 v Lond?ně. Na ní byly ur?eny směrnice pro jednotn? bojkot německého zbo?í na celém světě. P?edev?ím byla celá akce postavena na velice spolehliv? základ praktick?. P?i tehdej?ích poradách se toti? zjistilo, ?e pro realisaci podobného podniku nesta?í jen sama politická v?le, n?br? ?e je nezbytně t?eba studovati a organisovati v?echny praktické cesty, jimi? by v?eobecn? bojkot německého zbo?í mohl b?ti uskute?něn. Rozhodn? krok kup?edu byl u?iněn tím, ?e byly ustaveny komise, jich? úkolem je, udávati pro v?echny hospodá?ské obory jiné prameny, z nich? by zbo?í mohlo b?ti odebíráno na místě z Německa.K velk?m organisacím, které se p?ipojily k bojkotnímu hnutí, pat?í ve Spojen?ch státech vedle Federation of Labour, je? je největ?í dru?stevnickou organisací dělnickou, i ?ady velik?ch spolk? konsumních. Jiného d?le?itého spojence nalezl tento hospodá?sk? zápas proti Hitlerovu Německu v organisadch církevních. ?e se vět?ina jak katolick?ch, tak i protestantsk?ch organisací p?idala k bojkotnímu hnutí, porozumíme teprve tehdy, uvědomíme-li si, v jak těsné spolupráci vystupují v anglosask?ch zemích nábo?enství k?es?anská spolu se ?idovsk?mi. V oněch zemích se dívají lidé, zalo?ení nábo?ensky, na ?idy jako na starozákonn? národ, jeho? existence je dána ji? samotnou biblí. Právě tyto názory p?ispěly za války k usnesení anglické vlády, aby Palestina byla oficielně uznána za vlast ?id?.Po?et lidí, nále?ejících k bojkotní frontě, se udává ?íslicí 45,000.000 obyvatel. Uvá?íme-li, ?e ve Spojen?ch státech ?ije jen 4 a p?l milion? ?id?, z nich? nemalá ?ást se staví dokonce proti bojkotu, bude nám jasno, ?e bojkot je z veliké ?ásti veden kruhy mimo?idovsk?mi. Tak velik? po?et lidí, soust?eděn?ch v r?zn?ch organisacích ov?em m??e uplatniti sv?j vliv rozmanit?m zp?sobem.Zajímav? p?íklad bojkotu najdeme v nedávném rozhodnutí jednoho amerického soudního dvora. Majitel obchod- ního domu chtěl anulovati smlouvu, uzav?enou s německ?m dodá-. atelem. odvolávaje se na to, ?e v dne?ní době musí po?ítat: s tím. ?e německé zbo?í je v Americe v?eobecně bojkotováno a ?e by je nemohl prodati. Uplatňoval tu tedy tent?? d?vod, jen? byl vyu?íván v Německu p?i odstraňování ?idovsk?ch zaměstnanc? a osob, stojících v hospodá?sk?ch, exponovan?ch podnicích. Německ? dodavatel podal v Americe ?alobu na dodr?ení smlouvy. Byl v?ak odmítnut s od?- vodněním, ?e vzhledem ke změně v?eobecn?ch hospodá?- sk?ch poměr?, kterou v době uzav?ení obchodu nebylo mo?no p?edpokládati, je mo?no smlouvu pokládati za nezávaznou a zru?enou.Bojkot v Anglii.V Anglii vypadal bojkot podobně jako v Americe z toho d?vodu, ?e ?idé nestojí naprosto v jeho ?ele. ?idé, organisovaní v Board of Deputies of British Jews a v Anglo- 1 ewish-Association sice pokládají provádění bojkotu za věc své cti, rozhodnou pro ú?ast bojkotu je v?ak i v Anglii ú?ast dru?stev, která se ho ú?astní ve formě stávky nakupujících. Z posledních zpráv anglick?ch se dovídáme, ?e se tam vytvá?í nové protiněmecké bojkotní hnutí, které navazuje na konferenci nedávno zalo?ené organisace protinacistické. Toto beiotní hnutí li?í se od p?edchozích tím, ?e bojuje proti Německu v?eobecně proto, ?e dne?ní vláda Německa zbavila ?e?í národ jeho politick?ch práv a ?e podnikla surov? útok proti k?es?anské ví?e.Kromě Anglie jsou rozděleny bojkotní v?bory, dozírající na soustavné provádění bojkotu po v?ech ostatních zemích Evropy. Naprosto stranou od bojkotní fronty stojí jedině ?eskoslovensko, ?v?carsko a Rakousko. Ve Francii. Holandsku a nordick?ch zemích a Belgii provádějí bojkot dru?rr- a. ?idovsk? vliv na bojkotní hnutí je nejpatrněj?í v těch zemích, v nich? vědomí ?idovské spolunále?itosti je poměrně nejvyvinutěj?í, toti? v Polsku, na Litvě a v Loty?sku.Jak se provozuje bojkot v Polsku.Polsko vyvá?í do Německa d?íví, husy, máslo a vejce a p?ijímá z něho celulosu, papír, chemikálie a stroje. Roku 1933, v posledním roce polsko-německé hospodá?ské války, vyvá?elo Polsko do Německa za 168 milion? zlot?ch a dová?elo z Německa zbo?í za 148 milion? zlot?ch. V první polovině roku 1934, kdy hospodá?ské poměry obou zemí byly normalisovány, bylo do Německa dovezeno za 90 milion? zlot?ch a z něho vyvezeno pouze za 70 milion? zlot?ch. Z toho je z?ejmo, ?e i po likvidaci hospodá?ské války a po politickém sblí?ení Polska s Německem se hospodá?ské styky obou zemí nezlep?ily ve prospěch Německa. Z toho je mo?no usouditi na úspě?nost německého protibojkotního hnutí. Je v?eobecně známo, ?e nikde na světě protiněmeck? bojkot nebyl proveden s takovou d?sledností, jako v Polsku. V Polsku je veliké procento celého obchodu v rukou ?id?, jejich? vliv je pozoruhodn? zejména v těch obchodních odvětvích, která v obchodních stycích polsko-německ?ch zejména p?icházejí v úvahu. ?idovsk? dodavatel tam prostě německé zbo?í nevede. Je to nápadné zejména v oboru rozhlasov?ch p?ístroj?: firma Telefunken je v?bec vylou?ena z obchodu, a?koliv nabízí své p?ístroje o ?tvrtinu laciněji, ne? továrny polské. Stejně d?sledně byl proveden v Polsku i bojkot německ?ch film?, jejich? dovoz je v?bec zakázán. Provádění bojkotu je v o?ích ?idovského obyvatelstva otázkou cti a ka?d?, kdo by se pokusil bojkot prolomiti, je pokládán za ?k?dce a zrádce. Byl sestaven zvlá?tní v?bor, jen? kontroluje sklady zbo?í v?ech ?idovsk?ch obchodník? a zkoumá, není-li snad v nich nabízeno k prodeji zbo?í německého p?vodu pod fale?n?m ozna?ením. Najde-li se u některého obchodníka německé zbo?í, uve?ejní cel? ?idovsk? tisk Polska jeho jméno, co? znamená jeho naprostou hospodá?skou zkázu. Dokonce byli podobn?m zp?sobem pran??ováni i v?ichni ?idé, kte?í se ú?astnili kolektivních v?let? do Německa, k nim? nebylo t?eba zvlá?tního visa. Bojkot se podle spolehliv?ch pramen? provádí v Polsku i tam, kde p?sobí i skute?né hospodá?ské ztráty. ?idé Polska mají snahu ukázati celému světu, ?e pro ka?dou zemi musí vésti antisemitism k hospodá?ské zkáze.Palestina se neú?astní bojkotu.?e Palestina stojí mimo bojkotní hnutí, je d?kazem toho, ?e ideové motivy bez hospodá?sk?ch z?etel? nará?ejí p?i realisaci na veliké obtí?e. V Palestině je ov?em největ?í ani- mosita proti styku s Německem, je? vedla k r?zn?m praktick?m v?sledk?m: Svaz ?idovsk?ch léka?? nap?. uskute?nil d?sledn? bojkot německ?ch lé?iv. Tento bojkot mohl b?ti prováděn pouze proto, ?e Palestina disponuje ji? továrnami, kde se zhotovují ve?keré chemické v?robky stejně dokonaleji a levněji, ne? v Německu.V?eobecně v?ak export německého zbo?í do Palestiny je velmi zna?n?: Německo stojí dokonce v obchodní bilanci Palestiny hned na druhém místě, p?ímo za Anglií. Vliv na to má tak zvaná dohoda o ?transfer“ podle ní?, zámo?ní ?idé mohou emigrovati do Palestiny i s velikou ?ástí svého jmění, které ov?em smějí vyvěsti pouze ve formě německého zbo?í, nikoliv v hotov?ch penězích, a? na obnos 1.000 liber. Tímto zp?sobem se poda?ilo Německu alespoň na ?as si vynutili■.vvoz do Palestiny. Tento druh v?vozu ov?em bude za ?as úplně zastaven.Nacionalistické revisionistické skupiny v Palestině odporují proti této dohodě o ?transfer“ velice radikálním zp?- sobem a nalézají rozhodnou podporu i u jin?ch kruh?. Světová komise ?idovská pově?ila zvlá?tní exekutivy ?e?ením této otázky, aby problém ?idovské emigrace do Palestiny byl uveden v soulad se v?eobecn?m bojkotním hnutím protiněmec- k?m.Také Rusko prolamuje bojkotní frontu.Daleko d?le?itěj?í ne? neú?ast Palestiny na bojkotu Německa je ochota Sovětského svazu, nakupovati německé zbo?í. Rusko touto svou hospodá?skou politikou bohu?el musí míti ?kodliv? vliv na bojkotní hnutí ostatních stát?. Roku 1933 Sovětsk? svaz sice sní?il sv?j dovoz z Německa o cel?ch 48.3 procenta. Toto sní?ení v?ak nebylo diktováno bojkotem, n?br? dálo se v rámci v?eobecné restrikce dovozu zbo?í do Sovětského svazu. Pokles německého dovozu je dokonce men?í, ne? pokles dovozu z jin?ch stát?.Tento dovoz, jen? měl za následek sní?ení německého dovozu do Ruska, v?ak byl ukon?en smlouvou, uzav?enou dne 11. dubna 1935 mezi Sovětsk?m svazem a Německem. Podle této smlouvy zavázalo se Rusko dovézti z Německa zbo?í za 200 milion? marek, na ně? poskytla pětilet? úvěr skupina německ?ch bank. Touto smlouvou nemají dosavadní dodávky b?ti nijak dot?eny. Německo se na druhé straně zavázalo dovézti z Ruska zbo?í za 150 milion? marek. Je oprávněná obava, ?e tato dohoda se Sovětsk?m svazem p?ispěje z velké ?ásti k o?ivení pomalu se ses?chajícího světového trhu t?etí ?í?e.Jak se Německo brání.Smlouva s Ruskem je jen ?ástí v?eobecn?ch opat?ení se strany Německa, jejich? cílem je ?eliti světovému bojkotu. Prvním krokem proti bojkotu byl dumping, jen? v zahrani?í podstatně zlevnil německé zbo?í pomocí ?sperrmarky“. ?spěch těchto opat?ení nebyl sice tak zna?n?, ?e by mohl b?ti ozna?ován za ?fiasko stávky nakupujících“, jak se to dálo, p?ece jen v?ak má sv?j v?znam. Tímto dumpingem je si mo?no vysvětliti, ?e německ? v?voz, jen? v únoru roku 1933 poklesl a? na jednu t?etinu dovozu ve srovnání s minul?m rokem, dostoupil ji? v zá?í roku 1933 cel?ch 97.6% dovozu minulého roku.Bojkot je ztě?ován také tím, ?e veliké mno?ství německ?ch továren má filiálky v německ?ch zemích. Bojkot těchto továren není mo?no z toho d?vodu d?sledně provésti, ?e by tím bylo po?kozeno i hospodá?ství těchto mimoněmeck?ch zemí. Kone?ně je mo?no i p?vod jakéhokoliv zbo?í zast?íti takov?m zp?sobem, ?e ho není mo?no ani zjistiti. Je zajímavo pov?imnouti si v této souvislosti nedávné zprávy anglick?ch novin, ?e Němci mají v úmyslu vybudovati v Lond?ně a Manchesteru 18 nov?ch textilních továren, proti jejich? v?robk?m by ov?em nebylo mo?no vyhlásiti bojkot, jako proti v?robk?m, pocházejícím z Německa.Hospodá?ské v?sledky bojkotu.Podle ?íslic z konce roku 1934 poznáme, ?e německ? v?voz během deseti let poklesl na nejhlub?í úroveň. Stojí o 25% ní?e, ne? německ? v?voz z roku 1932 a o 18% ní?e, ne? v?voz z roku 1933. Je v?ak tě?ko zjistiti, kolik z tohoto poklesu v?vozu je mo?no uvésti jako úspěch bojkotního hnutí. Spolup?sobily tu z?ejmě i jiné momenty. Velik? v?znam tu má i v?pově? skoro v?ech obchodních smluv a zavedení nov?ch ochrann?ch cel zemědělsk?ch, na ně? odpověděla cizina zavedením nov?ch cel na dovoz pr?myslov?ch v?robk? z Německa.Jin?m prost?edkem ke zkoumání ú?innosti bojkotu je zji?tění, o? stoupla ?i klesla ú?ast Německa na dovozu do jednotliv?ch evropsk?ch zemí. Zkoumáme-li s tohoto hlediska statistiku roku 1933, v něm? do?lo k prvnímu radikálnímu bojkotnímu hnutí, dojdeme k těmto v?sledk?m: Ve Francii, Belgii a ve ?v?carsku do?lo k absolutnímu poklesu dovozu z Německa. P?i tom v?ak ve srovnání s ostatními dová?ejícími zeměmi ú?ast německého dovozu do těchto zemí dokonce i stoupla. Podobn? zjev pozorujeme i v Anglii, kde v roce 1933 dovoz z Německa stoupl ze 4.17% na 4.79%. V Holandsku, kde byl bojkot veden velice energicky, je mo?no v té?e době pozorovati mal? pokles německého dovozu s 30.9% na 27.41%. Stejně poklesl německ? dovoz do Spojen?ch stát? s 5.72% na 5.12%, a?koliv roku 1932 německ? dovoz do Spojen?ch stát? stoupl z 5.45% na 5.97%.Abychom porozuměli v?znamu těchto ?íslic, musíme si uvédomiti, ?e do těchto zemí dovoz z Německa sice absolutně stoupl, ?e v?ak Německo procentuelně se jen slabě ú?astnilo onoho lehkého o?ivení, k němu? do?lo roku 1933 v celém světovém obchodě. Tento relativní v?sledek je patrně d?sledkem hospodá?ského bojkotu Německa.Jaké má bojkot dal?í vyhlídky?Je patrno, ?e p?i podobném hnutí, jako je hospodá?sk? bojkot Německa, by relativně největ?í úspěch musily míti první akce. Jejich základem je toti? politick? efekt jen? sice trvá i nadále, ale u? je daleko men?í intensivně. Je známo, jak rychle si lidé zvykají na nová politická fakta. V?sledek dal?ího pr?běhu závisí na tom, jak? hospodá?sk? úspěch získají ti, kte?í bojkot prováděli. Uká?e-li se, ?e zbo?í, které p?i?lo na místě německ?ch v?robk?, je stejně dobré a stejně levné, udr?í si toto zbo?í patrně i v budoucnosti sv?j odbyt. V?ude tam v?ak, kde bojkot je pro budoucnost spojen s ma- terielnimi obětmi, jistě během ?asu povolí a bude se omezovati na stále men?í hospodá?ské kruhy.Nebylo by v?ak správn?m p?i této otázce si v?ímati jenom hospodá?sk?ch d?sledk?. Světov? bojkot, jako k němu do?lo p?i nyněj?ím bojkotu německého zbo?í, je velice v?znamné morální gesto. Je v?razem politického sm??lení, zako?eněného ve statisících lidí, politického sm??lení, je? má takovou sílu, ?e se uplatňuje i v oněch nesmírně d?le?it?ch a drobn?ch úkonech ka?dého dne a je? si z?etelně uvědomuje nezbytnost potírati vládu vybudovanou na podobn?ch ideov?ch základech, jako je Hitlerova vláda v Německu. Právě po této stránce bylo Německo nyněj?ím hospodá?sk?m bojkotem zasa?eno ve své hrdosti na nejcitlivěj?ím místě a právě po této stránce bojkot své poslání naprosto splnil a bude je plniti tak dlouho, dokud na místo zv?le a teroru nenastoupí opět respekt k demokracii a lidsk?m práv?m.67945012700R O HH dqpisní pAp!bO Olli DENN? POT?EBYR O HH dqpisní pAp!bO Olli DENN? POT?EBY100 list? normalisované velikosti 210X297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak Jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhá t?.izcP?ítomnostiRO?N?K XIIV PRAZE 29. KV?TNA 1935ClSLO 21Následky fale?ného vlastenectví(Co se stalo, II.)TVTyni p?icházíme k tomu nejhlavněj?ímu, co se ve -í ’ volbách stalo, k Henleinovu vítězství. Henleinovci první stranou v ?echách a na Moravě — není to pěkná věc. I kdy? nás dnes mnohem více zajímá to, co máme nyní dělat, ne? kdo tuto nep?íjemnost zavinil, p?ece jen otázku viny nem??eme p?ejiti zcela ml?ením, nebo?, je-li pravda, ?e chybami se ?lověk u?í, je to pravda jen v tom p?ípadě, ?e si ?lověk své chyby po?ádně uvědomí. Nikdo se nic nenau?í ze sv?ch chyb, jestli?e je pokládá dokonce za p?ednosti.Tak tedy o chybě první. U ní není mnoho nebezpe?í, ?e by ji její p?vodci dále pova?ovali za p?ednost, poněvad? docela jasně jest jim cítiti, jak tím bi?íkem, jím? si pohrávali, sami sebe p?etáhli p?es záda. Proto?e jsou to citlivá a vzne?ená záda na?í největ?í strany, skoro bych ru?il za to, ?e to neudělají po druhé. Nebo? následky jsou nemilé. Krátce p?ed volbami vymyslila si agrární strana zákon, kter? měl její mohutné postavení ka?dému hned p?ivádět na o?i: kandidátní listiny stran dostanou po?adová ?ísla podle po?tu hlas?, jej? obdr?ely v posledních volbách. Proto obdr?ela kandidátní listina agrární strany vzne?ené ?íslo 1. Krátká to radost! Do p?í?tích voleb p?jde agrární strana se zk?iveněj?í ?íslicí, ne? jsou rovné a prosté tahy jedni?ky. Hned v prvních volbách vyrval Henlein agrárník?m tuto cifru, která se na agrárních volebních plakátech tak pěkně vyjímala. To je ten ?vih p?es záda, docela ne?ekan? ?vih, poněvad?, jak agrární stranu známe, nikdy by nenavrhovala takov? zákon, kdyby tu?ila v?sledek.V ?em byla chyba? V tom, ?e se nad státní zájem postavila teorie, ?e je t?eba nad hlavou socialist? ustavi?ně práskati nějak?m bi?em a chovat ve chlívku nějaké zví?e, které je zlé na socialisty, a podle libosti to zví?e z chlívku vypou?tět a zase je do něho zavírat. Tak si agrární strana tentokráte chovala medvěda a medvídka, Henleina a Gajdu. Ale u? medvídek se vzep?el a nep?jde zpátky do chlívku. Gajda nesplnil o?ekávání — leda své vlastní — a proti v?em chytr?m v?po?t?m získal ?est mandát?, vzav polovinu hlas? k tomu pot?ebn?ch agrárník?m a druhou polovinu Národnímu sjednocení, kde také jsou lidé, kte?í tohoto medvídka dlouho hladili a ?esali. A co? teprve medvěd! Agrární strana je te? v situaci jako někdo, komu o?ivlo ná?adí ve vlastní mu?írně.Ale to konec konc? je chyba men?í, chyba v politické taktice, a agrárníci si ji asi odpykávají v??itkami svědomí. Tuto chybu lze snadno nahlédnouti a nejsnáze se jí z?íci. Je tu v?ak chyba druhá, slo?itěj?í a nebezpe?něj?í proto, ?e dále m??e něk?m b?ti pokládána za p?ednost. Henlein nevyrostl jen pan- germanismem a napodobováním hitlerismu. Vyrostl tak velice také proto, ?e Němci jsou skute?ně nespokojeni, a proto, ?e i nikterak hitlerov?tí Němci by si rádi některé věci s ?echy vy?ídili. Zdálo se jim, ?e by Henlein byl schopen to vy?íditi, a dali mu k tomu tak rozsáhlou plnou moc, jakou je?tě ?ádná ?eská strana od voli?stva neobdr?ela. Na tom má vinu ona ?ást ?eské ve?ejnosti, která, naslouchajíc lidem málo prozírav?m nebo takov?m, kte?í v politice se nad nejni??í stupeň demagogie je?tě nepovznesli, od samého p?evratu se chová a i na jin?ch vynucuje, aby se chovali tak, jakoby bylo zcela lhostejno, co si Němci myslí a jsou-li spokojeni ?i nespokojeni. Která jménem národa zakazuje vá?něji se zajímati o to, co se s na?imi Němci děje, a která kone?ně vyk?i?ela za germanofila ka?dého, kdo, vyvodiv d?sledky z toho, ?e sami jsme do sv?ch hranic chtěli p?ijmouti t?i miliony Němc?, pova?oval za pot?ebno i prospě?no ve státním zájmu starati se také o ně a p?ipravovati jejich spokojenost, je-li to mo?no.Dejme z poslední doby p?íklad — doufáme, ?e dnes u? zcela jasn? — toho, kam vede taková pov??ená lhostejnost k sm??lení Němc?. Kdy? se Hitler v Německu dostal k moci, ocitla se na?e německá území v pravé bubnové palbě rozhlasu T?etí ?í?e. V?ichni víme, jak? je to rozhlas a co dovede a ?e ?ádné st?ední tóny nezná. Rozumní lidé na ?eské straně si ?ekli, ?e je krajně nebezpe?no, jestli?e na?i Němci budou vystaveni tomuto bombardování a u? ni?emu jinému, a ?ádali, aby ná? stát vybudoval německou vysíla?ku, kterou by p?sobení ?í?skoněmeckého rozhlasu para- lysoval a ná? stát a jeho z?ízení mezi na?imi Němci propagoval. Pane bo?e, to byl kraval! Kraval ku podivu nedělali pangermáni, kte?í by k tomu byli měli nejvíce p?í?in, n?br? ?e?tí vlastenci. Snad pangermáni ml?eli proto, ?e pevně d?vě?ovali, ?e se na hloupost a vliv jisté lomozné odr?dy ?esk?ch vlastenc? mohou spolehnout. Rozumní ?e?i nerozumné dlouho prosili: bu?te tak laskaví a dovolte nám z?ídit německou vysíla?ku, aby se stát mohl mezi na?imi Němci propagovat! Ale nerozumní nebyli tak laskaví. Za ?patného ?echa prohlásili ka?dého, kdo na něco takového pom??lí. Marně jsme kladli r?zné úpěnlivé otázky. Marně jsme ?íkali, ?e, poněvad? ?lověk na?í doby je tvor poslouchající radio a poněvad? jako fakt musíme p?ijmouti, ?e mnozí Němci ?esky neumějí, vyrábíme takto uměle poslucha?e Goerin- govi a Goebbelsovi. Marně jsme dokazovali, ?e ani jedinému ?echovi nebude z?ízením německé vysíla?ky ublí?eno a ?e ani jedin? ?ech tím nebude zkrácen ve sv?ch právech. Byl postaven proti nám mystick? pojem národní cti, poněvad? nic jiného nemohlo proti nám b?ti postaveno. Tato ?eská národní ?est by pr? byla ura?ena, kdyby německá vysíla?ka byla z?ízena; jestli?e Němci ?eské radio poslouchat nemohou nebo nechtějí, a? jdou hrát karty nebo ku?elky nebo se baví nějak?m jin?m ne?kodn?m zp?sobem; my ?e?i nebudeme tak chabí ve své národní hrdosti, abychom Němc?m nadbíhali; konec konc? m??eme ke ka?dému p?ijíma?i v německ?ch krajích postavit ?etníka, kter? bude kontrolovat, co se tam poslouchá, nebo. kdybychom tolik ?etník? neměli, a? si na?i Němcii- klidně poslouchají svého Goebbelse; stejně na :;m nezále?í; jsme vítězové a dost!Tohleto nebylo nic jiného ne? chrápání na uvada- jicím vav?ínu. Ve skute?nosti ty ?asy, kdy nám stálilo pokládat se za vítěze, u? uplynuly. Z jednoho vítězství je mo?no ?iti tak nejv??e deset let. Ale po de- sátém roce je u? nutno toto vítězství tě?ce znovu svávat a potvrzovat. Na staré vítězství nikdo zi: nedá. Nová bitva je v proudu, a ten fakt, ?e jsme te p?ed sedmnácti lety vyhráli, stále více ztrácí na -.-známu. Zase musíme b?t chyt?í a obez?elí, a máme dokonce o jednu starost více: aby nás vítězství ne- ohlupilo a neu?inilo lehkomysln?mi. Chrápání ?esk?ch vlastenc? p?ehlu?ilo v?ak hlas rozumu, německá vysíla?ka z?ízena nebyla, a nyní nepochybně musíme sná?eti následky: zde máte v?sledky toho, ?e ?e?tí Němci poslouchali Goebbelse, proto?e nic jiného ani poslouchat nemohli, zde máte plebiscit poslucha?? ?í?sko-německého rozhlasu! Němci ne?li hrát ku?elky ani karty. A radikální ?esk? vlastenec, do té doby chrápající na svém kousku vav?ínu, se nyní probudil a stra?ně se znepokojil: k?iste pane, tenhle Henlein! a tolik Němc? je u nás! zatracená vláda!Ne, vláda nebyla zatracená, vláda věděla, co se má dělat. Vláda byla jen nestate?ná. Věděla, co je ve státním zájmu, ale ustoupila p?ed demagogií, která se pěstuje na ?irokém prostoru mezi drem Kramá?em a St?íbrn?m. Věděla, ?e tato spole?nost, chtivá mandát?, beze v?í svědomitosti bude se sna?it uplést pro ni smy?ku z ?ehokoliv, a zalekla se. A ti lidé, kte?í vládě zabránili v tomto rozumném ?inu, ti, kte?í na?e Němce bez ochrany vystavili soust?eděnému útoku německé rozhlasové propagandy, ti nám te? budou dávat rady, co máme dělat s Henleinem! Jak dlouho je?tě budou slepí osobovat si právo vésti vidoucí ?Obávám se, aby se nyní nepotvrdilo to, co ve své chytré knize napsal Bruce Lockhart: ?stupky národ?m mají se ?initi, kdy? jsou slabí, ne kdy? jsou silní. Evropa zvykla si na nějakou dobu jednati se slab?m, pora?en?m povále?n?m Německem, a stojí te? p?ekvapena a ?asto bez rady, kdy? Německo zesílilo. Ti, kdo od samého za?átku p?edpovídali, ?e Německo zase zesílí a ?e podle toho je t?eba rozumně s ním jednati, je?tě kdy? je slabé, byli u nás jako ve Francii pomlouváni z germanofilství. Skoro ka?d? prozírav? ?lověk p?i?el u ?ovinist? do podez?ení, ?e je nerozumně zamilován do Němc?. Henlein není nic jiného ne? odlesk Německa zase silného. Po válce, kdy? Dohoda měla v?echny zbraně a Německo ?ádné, p?evládl názor, ?e není t?eba se o Němce starati: a? se u?kva?í na vlastním sádle. Také o na?ich Němcích soudili na?i vlastenci: a? se zalknou ve své bezmoci! Kdy? po osmi letech trvání republiky na?i Němci z?ekli se p?vodního odporu proti státu, do něho? byli versaillesk?m mírem za?azeni, a p?ihlásili se k loyali- tě a spolupráci, kdy? kone?ně za?ali vyslovovat dobrovoln? souhlas se svou p?íslu?ností k nám, po?etilá a krátkozraká odr?da na?ich vlastenc? byla tím nikoliv potě?ena, n?br? rozzu?ena a za?ala k?i?et: Němci do vlády, my do revoluce! Pro? tak ?inila? Poněvad? stále je?tě vě?ila, ?e není t?eba se starat o to. jak Němci sm??lejí, poněvad? tisíckrát a jednou oddekretovala, ?e ?ádn? německ? problém neexistuje. Bude je?tě nyní soudit, ?e německ? problém neexistuje?Dovolávám se úsudku v?ech Cech?, schopn?ch rozumného sm??lení: nezkrachovala po 19. květnu 1935 na celé ?á?e tato politika, zalo?ená na p?esvěd?ení, ?e ?ech se jen zbyte?ně poskvrňuje, kdy? o německém problému p?em??lí a sna?í se jej ?e?it? Byla je?tě některá jiná teorie tak d?kladně pora?ena? Snad jen ta teorie, která ov?em vycházela z té?e spole?nosti: ?e Národní sjednocení bojuje o první a? t?etí místo v republice.Nestarati se o na?e Němce bylo jak? tak? mo?no jen do té doby, dokud oni neměli v zádech za sebou silné Německo, a?koliv u? tenkrát bylo moudré p?ipravovat budoucnost. Dnes, ?ím je kdo lep?í ?esk? vlastenec, tím více se bude o německ? problém starat, jestli?e ov?em pat?í k tomu druhu vlastenc?, kte?í chtějí udr?et stát v dne?ních jeho rozměrech. Jestli?e v?ak někomu na tom nezále?í, budou-li pohrani?ní k?ly p?eneseny někam k Látomě?ic?m, pak ov?em m??e pova?ovat za rozumnou tu politiku, kterou dělat doporu?uje sbor zvlá?tních vlastenc?, naz?vajících se dnes — po několika proměnách — Národní sjednocení. Jsou to takoví vlastenci, ?e, jak víme, ani prohlá?ení Národní rady nemohou otisknout ve sv?ch ?asopisech a musejí z něho vynechávat. Tak speciální jsou to vlastenci, ?e se bojí otisknout nezkrácen? projev nejvy??í vlastenecké instituce, poněvad? i ten by je obviňoval.Nyní tedy mo?ná, pánové, kone?ně budete mít, co jste chtěli a pro co jste kde komu vyhro?ovali: vládu bez Němc?. Vá? ideál se p?iblí?il. Jste povinni se radovat. Nyní tedy ti něme?tí aktivisté, kter?m jste se tolik naposmívali a kter?m nastavovati nohu stále jste doporu?ovali, byli pora?eni. Dejte si pozor, abyste sami tou?ebně nep?ivolávali minulé ?asy zpět! Bohu?el asi u? za krátkou dobu budeme si moci s úplnou jistotou ?íci, co bylo lep?í.Z Henleinova vítězství vypl?vá pro nás veliká otázka, kterou si zásadně musíme rozhodnouti: je t?eba se te?, po Henleinově vítězství, více starati o německ? problém — nebo méně? Starati se — to znamená i hospodá?skou pé?i o německé území, to znamená i úzkostlivou spravedlnost v??i Němc?m. Poněvad? vláda bohudík není tak rozumu zbavena jako páni z Národního sjednocení, nepochybuji o tom, jak si na tuto otázku odpoví. ?ekne si, ?e je t?eba je?tě vět?ího zájmu a je?tě vět?í pé?e a vystihne tím pravdu na sto procent. Ale musí své otázky je?tě roz?í?iti a rozhodnouti si je?tě něco jiného: hodlá-li strpěti, aby se jí v této tě?ké a odpovědné práci pletli pod nohy ti známí demagogové, kte?í mimo své mandáty na nic jiného nepom??lejí a kte?í chtivě ?ekají na ka?dou nesnáz vlády, i jí nezaviněnou. Tito demagogové obviňovali u? na?i vládu z následk? světové hospodá?ské krise a dokázali tím, ?e jsou schopni v?eho. Klidná a úspě?ná práce vlády není mo?ná bez p?ísnosti k této ko?istnické spole?nosti. Bude-li k?i?et, toho nedbejte, nebo? kdy nek?i?ela? Bude-li se dovolávat Havlí?ka a svobody tisku a bude-li drze mluvit o censu?e, tedy jí p?idr?te p?ed o?i jen ten fakt, ?e ona sama ve sv?ch orgánech cen- suruje i provolání Národní rady, a více s nimi nemluvte. Doba je taková, ?e p?estávají ?erty a shovívavost.Národní sjednocení samo proti Henleinovi jinou radu nevymyslilo ne? tu, aby ?e?tí voli?i co nejvíce volili Kramá?e a Hodá?e, St?íbrného a Kuta. Pak pr? bude po nebezpe?í. Kdo tomu vě?í, a? se p?ihlásí. Bude vystaven jako nejnaivněj?í bytost v tomto státě. Od tak neúspě?n?ch lidí, kte?í jako pp. Kramá? a Hodá? svou vlastní stranu p?ivedli na pokraj zkázy a tedy ani o vlastní domácnost postarati se neumějí, zajisté nebudou p?ijímati rad, pokud jde o ?ízení celého státu.Vá?ná doba je p?ed námi, a první povinností je neztratit nervy. Jestli?e nám je někdo chce kazit, tedy ho za?eňme!F. Peroutka.poznámkyHistorie jednoho t?dne(V hlavni roh dr. Hodá?.)..Neodvolatelně poslední dva dny se vytahujeme...“(Z volebního letáku.)Rozhodnutí teprve p?ijde!Jednáni o sestavení nové vlády je rozvinuto. Jako v?dycky, vyskytují se p?i tom mnohé otázky osobni, mnohé nesnáze, mnohá váhání i mnohé cti?ádosti. Vyskytuji se v?ude, kde- máme cokoli ?initi s věcmi lidsk?mi. P?áli bychom si jen, aby nám tentokráte nezastíraly prav? smysl nyněj?í situace, podle něho? se musí v?echna jednáni ?ídit a jemu? se musí podrobit v?ecky osobní pocity. Mu?i, kte?í jsou v tom zú?astněni, nech? si uvědomí, ?e volby samy rozhodnutí nep?inesly, n?br? jen polo?ily základy k tomu, co se má stát. Jsou jen politick?m p?edpokladem, z něho? politikové musí odvodit d?sledky, a to u? jen na svou osobní odpovědnost.O jakém rozhodnutí mluvíme? O tomto: v p?í?tím zákonodárném období se rozhodne, zdali i v ?eskoslovensku zvítězí politická a sociální reakce, anebo zdali se nám poda?í ji trvale odvrátit. Takto nech? se na věc dívají jednající politikové. Na nich jest, aby zvolili vhodné prost?edky k cíli, jej? dala tak jasně na jevo vět?ina ?eskoslovenského voli?stva: ?e si p?eje, aby demokracie byla zachována a dále budována. Je nutno chopit se rázně a odhodlaně tohoto projevu lidové v?le. Lid, kter? s takovou oddaností a s takov?m sebezap?ením schválil p?es v?ecky nesnáze doby vládnoucí re?im, nesmi byt zklamán ve svém o?ekávání, ?e vedoucí mu?ové promění jeho obecné schválení v tvrdou minci politick?ch a hospodá?sk?ch opat?ení. Opat?ení politická musí smě?ovat k odhodlanému pot?ení reak?ního extrémismu, opat?ení hospodá?ská k rozhodnému zápasu s nezaměstnaností. To lid o?ekává a toho se mu musí dostat, nemá-li b?t zviklán ve své ví?e a věrností. U mu??, v nich? lid vidí své politické v?dce, z toho vypl?vá povinnost nevyh?bat se odpovědnosti a vzít moc, kterou jim lid podává, s celou rozhodností do rukou. A s celou rozhodností jí u?ívat. To platí zejména o vnit?ní správě, o financích a o v?ech hospodá?sk?ch ministerstvech, ale také o ú?adu tak d?le?itém, jako je p?edsednictví sněmovny, a pod. V ohledu vnitropolitickém nezapomínejme, ?e zejména správní aparát pot?ebuje, aby byl nap?ímen a aby nabyl poznání o směru vládní v?le. Nezapomínejme, ?e d?ívěj?í kolísavost a p?ivírání o?í nad reak?ními tendencemi mohly v jeho orgánech vzbudit v tomto ohledu pochybnosti. Nyní je t?eba dát mu jasně a nedvojsmyslně najevo, ?e p?estávají ?erty s ka?d?m, kdo ?ene útokem na demokratické instituce, kdo podr?vá d?věru, klame ve?ejné mínění a vzbuzuje dojem, ?e se blí?í jakési politické zemět?esení. Co se tkne politiky finan?ní, je t?eba, aby nová vláda pamatovala, ve jménu ?eho vedly koali?ní strany, a zejména ta největ?í, volební kampaň. Ta ú?inná hesla proti vlivu bankovnímu kapitálu byla voli?stvem p?ijata jako slib. Tento slib nesmí b?ti zklamán, nemá-li tě?ce utrpět cel? demokratick? re?im. Ve ve?ejném mínění byly touto kampaní utvo?eny p?edpoklady k úzké spolupráci strany republikánské se stranami socialistick?mi. Jde nyní o to, aby hesla byla naplněna poctiv?m obsahem a aby potom následoval rázn? ?in. Bylo lidu nazna?eno, ?e by se dalo mnoho dělat. Jde o to aby se skute?ně dělalo. To plati o v?ech oborech hospodá?ství, které podléhají státnímu vlivu. A které to dnes nejsou?Nejd?le?itěj?í je, aby politikové neztratili s mysli vy??í souvislosti. Aby věděli, ?e hlavní otázkou doby je zápas demokracie s politickou a sociální reakcí a aby proto p?i ka?dém opat?ení, je? hodlají provést, uva?ovali, zdali jím pomohou tomu, co chtějí hájit, to jest demokracii. Ten zápas jde celou Evropou a nezastavil se na na?ich hranicích. Vlna reakce se zatím nejvíc vzedmula v tábo?e německém. Jsme právem hrdi na to, ?e ?eskoslovensk? lid pevně odolává a z?stává věren sobě, ale musíme b?t p?ipraveni na to, ?e německá reakce bude podporovat reakci i na straně na?í a ?e tento vliv bude zesilován momentem nacionálním. Tady je velké nebezpe?í dal?ích let, jemu? bude lze ?elit jenom ráznou, odhodlanou, velkorysou politikou, bezohledně zatla?ující v?ecky osobní pocity a zájmy a v?ecku v?ední malichernost. Na vládě a na nás v?ech bude le?et velká odpovědnost, p?ed kterou nikdo nesmíme uh?bat. Lid musí cítit, ?e vlo?il politickou moc do pevn?ch rukou. V?ichni mu?i na palubu! Bitva je patrně rozhodující.Z. S.Kdo také prohrálSkoro bychom chtěli ?íci: opět prohrál, kdyby se p?ece jen velká ?ást této v?znamné spole?enské skupiny nebyla n? dávno vymanila z oné politické a zejména citové slepé uli?ky, do ní? se po p?evratu s p?íchodem demokracie a se ztrátou svého privilegovaného politického postavení dostala. Mluvime toti? o ?kolské inteligenci. Nicméně v?ak ?ást této t?ídy je?tě z?stala tam, kde posud byla a kde má nejméně vyhlídek na zdravé uplatnění — ve zkomírající národní demokracii, pohlcené neméně zkomírající ligou St?íbrného, která si v?ak p?i zdravotním stavu jinak neutě?eném zachovala aspoň dobr? ?aludek. Slovo ?inteligence“ znamená v západních jazycích rozum nebo chápavost. U nás by se ho mělo spí? u?ívat jako v?razu pro nechápavost se zvlá?tním ohledem na politiku. Nebo? toto chování není u oné ?ásti inteligence, která umíněně jde za Kramá?em, i kdy? ten je ve spole?nosti St?íbrného, a která p?i tom po?etile myslí, ?e zachraňuje národ, toto chování není ni?ím víc ne? p?íznakem toho, ?e se ona inteligence nedovedla smí?it s demokracií. Chce sjednocovat národ a p?i tom se z něho vylu?uje, ?ekajíc, ?e národ pokorně p?ijde za zlomkem, kter? ne?iní ani desetinu jeho po?tu. Nedovede sevymanit ze vzpomínek na doby staro?eské a mlado?eské, kdy ?iroké vrstvy lidu byly politicky pasivní a dlouho ani neměly politick?ch práv a kdy se proto mohlo zdát, ?e ?kolská inteligence je opravdu národem. P?es své v?pady’ a ?ehrání na politické strany pro jejich stavovství nebo t?ídnost je to nej- v?to?něj?í stavovská skupina. Proto?e za ni oněch devět de- m !!■ Beg?adbásí a tflijde. stává se ?ím dál zatrpklej?í a propadá CsHadjUnn radikalismu. Ne? volby schladily její M&eCBé ■oděje, utě?ovala se tím, ?e za ní jde mláde?. Ano, yi- ,á-:: jde za v?emi ostatními stranami, ale není to ani zda- fcia v?ecka mláde?, je to jen mláde? ur?itého druhu. Jsou to p?; Vv-im pra??tí mládi páni, co? je spole?enská species do- eefa svého druhu, a potom ?ást mláde?e vysoko?kolské, která propadá náladám sv?ch otc?, pova?uje se za spole?ensky degradovanou a hledá p?í?iny toho v sociálních institucích dělnick?ch. ?ije také ve velik?ch omylech a ilusích o pravé povaze svého vzdělání. Domnívá se rozumět politice jen proto, ?e pro?la osmi semestry vysoké ?koly, kde se jí dostalo v?cviku úzce odborného a kde se nepamatuje a ani není ěasu no politické a obecné vzdělání. Nedovedu pochopit, ?e dělník, kterv' pro?el dlouhou v?chovou své strany, má ?asto vět?í politick? smysl a vědomosti ne? mnoh? ?kolsk? inteligent. Dívá se na své ?kolení ?asto docela kapitalisticky: investoval jsem do svého studia tolik a tolik desítek tisíc, chci, aby se mi to potom rentovalo, t. j. abych automaticky, mocí svého vysvěd?eni, měl nejen hmotně, n?br? i politicky privilegované postavení. Tato studovaná mláde?, jdoucí za fa?istick?mi a polofa?istick?mi hesly, není tedy ni?ím víc ne? úsekem v celkovém problému st?edního stavu, kdysi privilegovaného a v demokracii svá privilegia' ztrativ?ího. Je to zvlá?tní, ?e právě t?ídě, která si ?íká inteligentní, to dá nejvíc práce pochopit demokracii.Z. S.Jak volilo Slovensko?Do voleb v roce 1929 bylo odevzdáno na Slovensku 1,428.024 hlas?. Ve volbách roku 1935 vzrostl tento po?et na 1,625.486 hlas?. To znamená, ?e na Slovensku tentokráte volilo o 13.8% (p?esné procento jest 13.80662) ob?an? více ne? v roce 1929. Chceme-li tedy posuzovati volební v?sledky, musíme v?dy míti na mysli ono procento vzr?stu, kter? nazveme vzr?stem p?irozen?m.V?echny’ t?i socialistické strany na Slovensku získaly nad p?irozen? p?ír?stek. Celkov? vzr?st socialistick?ch stran nad p?irozen? p?ír?stek je 69.488 hlas?. Ob?anské strany s v?jimkou ?ivnostník? ztratily, a to, po ode?tení zisku ?ivnostenské strany, 61.820 hlas?. Ma?a?i ztrácejí nad p?irozen? p?ír?stek 27.534 hlas?.U agrárník? ?ekal se na Slovensku v?eobecně vzr?st. Proto skute?ná ztráta 30.570 hlas? je mnohem zna?něj?í, uvá?íme-li, ?e agrárníci tentokráte sna?ili se získati pro sebe i hlasy ma?arsk?ch sedlák? ze ?itného ostrova a postavili proto v kraji novozámském na prvé místo ma?arského kandidáta Csomora. Také volební metody strany agrární tentokráte byly neoby?ejně ostré a ne?et?ilo se ani penězi, ani sliby. Ba sám dr. Hod?a v humennském kraji dopustil se — ?eho? up?ímně litujemedemagogie, sna?e se svrhnout! vinu za události v ?erti?né a Habure na strany socialistické. Tvrdil, ?e socialisté to jsou, kte?í mají v rukách finan?ní a berní ú?ady a ?e tedy za vymáhání daní jsou odpovědni socialisté. Není tajností, ?e notá?i a okresní ná?elníci byli zap?a?eni do volební korte?a?ky strany agrární. P?ece v?echny tyto metody zklamaly. Agrární strana na Slovensku ztratila. XJ? z toho je z?ejmo, ?e dne?ní slovensk? voli? nedá se uchvátiti pouhou demagogií. Srovnává me-li ztrátu agrárník? se ziskem komunist?, docházíme k zajímavému poznatku, ?e ?íslice jsou si neoby?ejně blízky’. Agrárníci ztratili 30.570 hlas? a komunisté získali 30.189 hla-j. Nelze ov?em z toho dedukovati, ?e by komunisté byli získali na ú?et strany agrární, nedá se v?ak pop?íti ta skute?nost, ?e na Slovensku celá ?ada obcí ?istě selsk?ch volila tentokráte k-mv-?stěrky. Pravděpodobně na znamení protestu proti ne- d; s-.v-k? -m obilního monopolu, proti daním a exekucím. Ztrátu agrárník? musíme v?ak i mravně pova?ovati za silněj?í, uvědomíme-li si. jak této straně zále?elo na vítězství. Tak se zdá, jakoby p?edvolební úmysly, ovládnou ti republiku za ka?dou cenu, nebyly jen pouh?mi dohady. Na Slovensku v?ak voli?stvo odolalo a ukázalo, ?e smě?uje spí?e do leva ne? do prava.Strana sociálně demokratická si nejen uhájila posice, ale je?tě získala. Získala dobr?m organisa?ním aparátem. Strana národně socialistická získala, ale její zisk není úměrn? jejímu programu a jejímu celostátnímu poslání. Zde se projevil nedostate?n? organisa?ní aparát na jedné straně, na druhé straně nedostatek programov?. To jest: nedostatek programov?, upraven? pro zvlá?tní pot?eby Slovenslta.Ma?arské oposi?ní strany ztrácejí p?es to, ?e se spojily s Němci do Wahlblocku. Tento úpadek má pro nás ten podstatn? v?znam, ?e ukazuje pozvoln? pokles ma?arského obyvatelstva u nás, které p?es rozli?né snahy z Ma?arska jest odsouzeno k pomalé smrti. S velik?m uspokojením mo?no konstatovat!, ?e sjednocení (16) na Slovensku byli — dovolte, abych pou?il v?razu z ve?erníkov?ch novin — rozdrceni. Strana národně demokratická sv?m neohebn?m programem, specielně na ?eské, a k tomu je?tě p?edvále?né poměry koncipovan?m, nikdy na Slovensku nenalézala p?dy. Po spojení se St?íbrn?m nastal takov? odklon, ?e tato strana, která je?té v roce 1929 (ov?em spolu s národniary) uhájila si 55.579 hlas?, klesla letos na 25.490 hlas?. S p?irozen?m p?ír?stkem ztratila tedy celkem 37.750 hlas?. Zatím je?tě poznámku o fa?istech (13), kte?í — a hlavně na západním Slovensku — dostali 32.602 hlasy’. Je to skupina nespokojenc?, nejednotná v sobě, která u? do zemsk?ch voleb jde rozdělena na fa?isty Gajdovy a fa?isty slovenské. Jsou to ute?enci z národní demokracie, poblázněni dělnici a jiné politické smetl.Zb?vá nám nyní autonomistick? blok, kter? musíme podrobiti trochu pe?livěj?ímu rozboru. Autonomistick? blok sestával ze slovenské strany’ Pudové Hlinkov?, z autonomistick?ch núrodniarú (Rázus), autonomistick?ch Polák? (Wolf) a v?chodoslovensk?ch a podkarpatorusk?ch kur?akovc?. Roztahuje svoje k?ídla do ?ech i na Moravu a do Slezska a rovně? tak a? na Podkarpatskou Rus. Na Slovensku samotném má k disposici stranu Pudovou a velikou ?ást slovenské strany národně, na v?chodním Slovensku kuríakovce a na severu něco Polák?.Samotná slovenská strana Pudová v roce 1929 měla (bez ?u?íka a jeho moravsk?ch věrn?ch) 403.681 hlas. P?irozen? (13.8%) p?ír?stek ?iní u této strany 55.722. Měla tedy slovenská strana Pudová na Slovensku získati 459.403 hlasy, získala v?ak 489.583 hlas?, tedy o 30.180 hlas? více. Jest těchto 30.000 hlas? Pudáck?ch anebo ne? Národniari, kte?í se spojili s Hlinkou, tvrdí, ?e této straně dali 53.000 hlas?. Snad je to trochu mnoho. V roce 1925, kdy? ?la slovenská strana národná samostatně do voleb, získala na Slovensku 35.446 hlas?. V roce 1929 spojili se národniari s národní demokracii. Tehdy obě tyto strany získaly asi 53.700 hlas?. Letos dostali sjednocení (národní demokracie se St?íbrn?m) 25.490. Mo?no tedy sílu slovenské strany národně odhadovati asi na 30.000 hlas?. Toto ěislo není nijak p?ehnané. Mo?no tedy ?íci, ?e právě těchto 30.000 hlas? národniarsk?ch dalo Fudák?m mo?nost, aby dosáhli v leto?ním bloku ?íslice 489.583. V?imněme si hned také úbytku sjednocen?ch v leto?ních volbách. Ztratili 37.750 hlas?. Vidíme, ?e na ?íslici 30.000 pro národniary se tedy m??eme zastaviti. Jen?e jsou tu je?tě v?chodosloven?tí kur?akovci, kte?í nevolili na Podkarpatské Rusi, ale na Slovensku, a to na blok autonomistick?. Tvrdí se, ?e těchto hlas? na v?chodním Slovensku bylo na 30.000. Jestli?e jest tomu skute?ně tak, tedy zde u? tyto hlasy jdou na úkor slovenské strany Pudové a tedy slovenská strana Pudová sama pro sebe na Slovensku ztrácí. Bli??í objasnění mohou nám po- skytnouti ?íslice zisk?, respektive ztrát autonomistického bloku podle volebních kraj?. Tak Trnava získává plus 485 auto- nomistick?ch hlas?, Nové Zámky minus 3226 hlas?, Tur?. Sv. Martin minus 823 hlasy. Naproti tomu Báňská Bystrica, kraj národniarsk?, vykazuje pro autonomistick? blok plus 12.709 hlas? (tam dostal té? Rázus mandát a to p?ímo), Lipt. Sv. Mikulá? (zase kraj národniarsk?) vykazuje plus 4613. V?chodní Slovensko má dva volební kraje a to ko?ick? a pre?ovsk?. Ko?ice p?iná?ejí autonomistickému bloku pius 6900 hlas? a Pre?ov, kraj kur?akovsk? plus 10.746 hlas?. Vidíme tedy, ?e ná? odhad minimální ztráty slovenské strany Pudové ve v??i 30.000 hlas? jest postaven na reální basi a odpovídá skute?nému stavu. Vycházejí tedy Fudáci z posledních voleb z vlastními 17 mandáty proti 18 mandát?m (bez ?u?íkova) ve volbách v roce 1929 a proti 23 mandát?m z roku 1925. Jeví se tedy na Slovensku trval? odklon od autonomistické politiky. To jest, r- ; ■ im, nejd?le?itěj?í poznatek z leto?ních voleb, aspoň pokud jde o Slovensko.M??eme tedy klidně ?íci, ?e Slovensko obstálo v posledních parlamentních volbách dob?e. Ukázalo, ?e základnou jeho politického ?ivota je pé?e o drobného ?lověka (program hospodá?sk? a sociální) a smysl pro státotvornost (idea ?eskoslovenská). Slovensko nemá sklonu k p?evrat?m á la Henlein. P?i svědomité práci, mající na z?eteli specielní pot?eby Slovenska, p?jde Slovensko pevně, t?eba pomaleji, ke kone?né ?esko-slovenské symbiose. Ideové i politické.B. MiíllerStará bázeňBylo zajímavé pozorovat reakce ?eského ?lověka po tom, kdy? se roznesla zpráva o velikém úspěchu Henleinovy strany. Chodili i dob?í lidé, kter?m ani zdaleka nenapadlo agitovat pro kartel Kramá??v a St?íbrného, a starostlivě vykládali, jak se nám te? Němci v?ude budou tla?it na nejvy??í místa, ?e zas budou rozhodovat v armádě, v ú?adech a v?bec v?ude, ?e ?e?i budou zase vy?azováni, utiskováni a pod. Co je nápadné na těchto bezpodstatn?ch obavách? ?e si ná? ?lověk je?tě dost neuvědomil svou sílu. Neosvojil si je?tě a? do těch elementárních citov?ch reakcí poznání, ?e u? není v Rakousku, n?br? v ?eskoslovenské republice, kde je národem prvním a rozhodujícím a Němci teprve druh?m. A ?e se proto m??e stát jenom to, k ?emu dá souhlas a k ?emu p?ipustí, Z. S. Itálie opět proti Spole?nosti národ?Presti? diktátorského re?imu v Itálii postavila Spole?nost národ? p?ed trapn? problém: zakro?it proti této evropské velmoci. Stalo se to dokonce v okam?iku, kdy italská vláda soudí, ?e ?etné evropské stjáty, s v?jimkou Anglie, musí b?t Itálii vdě?ny za rozmach, ke kterému italská vláda a diplomacie p?ispěly ve v?voji evropské organisace bezpe?nostní. Mnozí Italové jsou skálopevně p?esvěd?eni, ?e Evropa jest mravně povinna dát Habe? Itálii za ústupky, je? Itálie u?inila v minul?ch několika měsících v doktríně i v praksi své zahrani?ní politiky.Spor Habe?e a Itálie se dostal p?edlradu Spole?nosti národ? za velmi Inep?ízniv?ch okolností pro Habe?. Nedávno Itálie podepsala s Francií leteckou dohodu, o které se Italové domnívají, ?e z?stane na dlouho p?edmětem francouzské vdě?nosti. Kromě toho italská diplomacie se domnívá, ?e Francii i Anglii, nehledíc k ?eskoslovensku a jin?m ?len?m rady Spole?nosti národ?, u?inila zna?n? ústupek p?ijetím nového ?e?ení nezávislosti Rakouska a st?edoevropské politické organisace. Itálie ztratila podle svého p?esvěd?ení mo?nost p?ímého mandátu nad Rakouskem a p?ipustila sou?innost v?ech dunajsk?ch stát? na zachování rakouské neodvislosti. Itálie se kromě toho rozkmot?ila s Německem, co? jest opět argument, uplatňovan? italskou diplomacií jako ústupek Francii. S Anglií jest Itálie ochotna uzav?ít podobnou leteckou dohodu jako s Francii. Italské vládě se tudí? zdálo b?t naprosto samoz?ejmé, ?e v?echny evropské státy p?imhou?í obě o?i, jakmile Itálie p?ikro?í k civilisaci Habe?e, jediného to samostatného státu, kter? evropské civilisaci a panova?nosti jak? tak? odolal. Italská diplomacie tudí? o?ekávala, ?e lokalisace konfliktu, jediná to mo?nost dobytí Habe?e, bude umo?něna tím, ?e evrop?tí ?lenové rady se p?ikloní k tvrzení Itálie, ?e rada Spole?nosti národ? nemusí vyhovět stí?nosti a ?ádosti habe?skěho krále a ?e v?bec není pro ?e?ení tohoto sporu kompetentní.Jistá zdr?elivost Francie jest pochopitelná, jeliko? Francie má v Africe právě dost kolonií a na Habe?i jí ani hospodá?sky, ani politicky nezále?í. Proto také ministr Laval se poměrně snadno dohodl v lednu v ?ímě o tom, ?e Mussolinimu bude por- nechána ur?itá volnost jednání s Habe?i. Proti tomu Anglie má mnohem vět?í zájem na udr?ení samostatnosti Habe?e. P?edně z celé transakce italsko-francouzské v?bec nie nemá a nad to m??e ztratit v?echny své hospodá?ské zájmy v Har be?i, jakmile v Habe?i p?estane bojkot italského zbo?í a Habe? se p?edstaví jako italská kolonie. Nikoliv na posledním místě stojí mezi anglick?mi argumenty, nep?íjemn?mi Itálii, prost? strach o po?kození autority Spole?nosti národ?. Anglie toti? v několika minul?ch letech skládá zna?nou ?ást své zahrani?ně politické koncepce do zásad paktu Spole?nosti národ?.Situace se zdá b?t poněkud slo?itěj?í, pokud jde o Itálii a st?ední Evropu. Nedovedeme si p?edstavit, ?e by st?edoevropské vlády, pokud mají smysl pro jakousi mezinárodní mravnost, mohly prodat mravní a politické záruky, které jim vypl?vají z paktu Spole?nosti národ?, za ochotu Itálie k dunajské dohodé. Nelze p?ece skreslovat skute?nost a schvalovat názor, ?e Itálie ?iní nějaké ústupky, zú?astní-li se reorganisace politického Podunají s ostatními fet?edoevropsk?mi státy na základě rovnosti v?ech. I kdyby ?lo o nějak? ten problematkk? ústupek velmoci, je? snad mohla za ur?it?ch okolností uplatňovat práva silněj?ího, nevyplatilo by se nám, St?edoevropan?m, prodávat Habe? za mísu ?o?ovice, poněvad? by se mohlo stát — kdyby se taková v?měna stala zvykem — ?e bychom se my sami stali Habe?any, a? by si ta která velmoc t?eba právě v Africe vyjednala ur?itou transakci na ú?et evropsk?ch stát?. Problém není 'tudí? jen mravní, n?br? jde i o hmotn?, praktick? zisk, kter? se v?dycky někde objeví, dodr?ujeme-li mravní zásady mezinárodní politiky.Boj byl v ?eněvě tuh?, hlavně mezi Angli?any a Italy. Ostatní státy se celkem nedostaly k p?ímému slovu, iav?ak o názorech jednotliv?ch ?len? rady nebylo pochybnosti. Itálie ?la tak?ka proti v?em, p?i ?em? obecn? odpor proti obcházení nebo znásilňování paktu Spole?nosti národ? se projevoval někde radikálně, jinde ti?e a opatrně, ale byl obecn?. Nelze se pak ubránit pocitu jistého dostiu?inění, ?e Spole?nost národ? to tenkráte vyhrála, ani? by p?i tom padla ta ?i ona obě?. Vlk se na?ral, a tak dále. Jenom?e ka?d? takov?to konflikt, za kterého ji? h?mí děla, a kter? jest smírně vy?ízen, a?koliv ?lo o zájmy velmoci a o k??i malého státu, jest jak?msi pevn?m paktem a zárukou vět?í bezpe?nosti pro v?echny malé státy. A to nás udr?uje v p?esvěd?ení, ?e ná? boj v ?enevě není zbyte?n? a ?e lze ze Spole?nosti národ? p?ece jen postupně, tvrdou v?chovou a trpělivostí vybudovat mírové dílo.Tenax (?eneva).Po Hodá?ově porá?ceNovému ministru sociální pé?e — nevím je?tě, kdo to bude — nask?tá se ?estn? a lehko provediteln? úkol. Udělat po?ádek .v nemocenské poji??ovně soukrom?ch ú?edník?, která je vinou politiky národní demokracie ji? po ?adu let v neklidu, jen? stojí její poji?těnce mnoho peněz. Nemocenská poji??ovna soukrom?ch ú?edník? je největ?ím ústavem svého druhu v na?em státě. Národní demokracie vystihla dob?e, ?e p?ldruhého statisíce poji?těnc?, sdru?en?ch zde k pé?i o zdraví, znamená s rodinami dvojnásobn? po?et voli?? a proto se rozhodla za?adit poji??ovnu do oblasti sv?ch politick?ch zájm?. Pro tento plán měl dr. Hodá? k disposici nejen celou skupinu zástupc? zaměstnavatel?, p?edstavujících polovinu ?len? správy, ale i zástupce zaměstnanc?, kdy? hlavnímu tajemníkovi jejich organisace kynulo místo ?editele poji??ovny se stotisícov?m platem.V roce 1932 proveden p?evrat, jeho? jedin?m ú?elem bylo dosaditi na vedoucí ú?ednická místa Hodá?ovy d?věrníky. Proto také nebyli vybíráni kandidáti z odborník? sociálně poji??ovacích, ale sáhnuto k odborov?m tajemník?m, z nich? jeden pat?il organisaci zaměstnavatel? a druh?, jak v??e ?e?eno organisaci zaměstnanc?. Ani? povolané instance potvrdily správnost tohoto postupu, povolalo vedení poji??ovny p?ipravené kandidáty na ?editelská místa. Platy jim smluvně zaji?těné p?evy?ují o 100% v??i plat? vysok?ch státních ú?edník?: 20 let do postupu a do pense, která daleko p?evy?uje nároky nejzodpovědněj?ích ú?edník? republiky, svěd?í o záměrné ?tědrostí.Jeden z b?val?ch vedoucích ú?edník?, jeho? největ?ím h?íchem, jak se zdá, byla p?íslu?nost k socialistické straně, se nespokojil s p?íkazností, do ní? byl dán a později s nabízenou tu?nou pensí jako odbytné, po?ádal o provedení disciplinárního ?ízení, chtěje se p?ed povolan?m sborem ospravedlniti z vyt?kan?ch ú?edních nesprávností. Tato ?ádost měla tím více oprávnění, ?e provedené trestní ?ízení proti němu, které mělo potvrdit! p?íkr? postup poji??ovny, skon?ilo úpln?m nezdarem pro inspirátora procesu. Le? disciplinární ?ízení se nehodilo do rámce politické re?ie, nebo? byla obava, ?e v?sledek nep?ispěje k vyjasnění poměr? a hlavně ne k upevnění posic Hodá?ov?ch lidí. Byl sice na rychlo p?ijat pro p?ípad disciplinárního ?ízení do slu?eb poji??ovny pensionovan? vrchní prokurátor pra?ského státního návladnictví, s platem, za něj? by byl vdě?en mnoh? z po?etné armády nezaměstnan?ch kva- hfíkos an?ch právník?, ale ani jeho bohatá soudní prakse ne- : via dostate?nou zárukou, ?e politick? odp?rce podlehne v tomto svém nerovném zápase. Proto správa poji??ovny, ?ízená nyní lidmi blízk?mi politickému táboru dne?ního Národního sjednocení, podala civilní ?alobu, ve které se domáhala zru?ení povinnosti provésti disciplinární ?ízení. Proti v?em pravidl?m o závaznosti sjednan?ch úmluv tvrdila, ?e závazky slu?ební smlouvy odporují dobr?m mrav?m a ?e smlonva tato, deset let bez námitek plněná je neplatná. Byl to spor pro poji??ovnu p?edem ztracen?. Jedin?m jeho ú?elem bylo získati ?as k upevnění politick?ch posic. Spoléhalo se toti? na naprosté vítězství Národního sjednocení, od něho? si mnozí slibovali, ?e vynutí zákon na definitivní odstranění nepohodln?ch ú?edník? a potvrzení dosazen?ch d?věrník?. Ti toti? ú?adují neoprávněně, nebo? nebyli jmenováni V?eobecn?m pensijnim ústavem ani potvrzeni ministerstvem sociální pé?e, jak to p?edepisuje zákon. Spor o platnost slu?ební smlouvy onoho ú?edníka byl v těchto dnech rozhodnut s kone?nou platnosti nejvy??ím soudem a to tak, ?e smlouva byla uznána za mravnou a závaznou.Volební porá?ka Národního Sjednocení a soudní prohra zk?í?ila plány na upevnění Hodáěovy posice v největ?í ne- mocenské poji??ovně. V sázce bylo mnoho. Hodá? dob?e ví, co znamenají seznamy poji?těnc? ú?ednick?ch kruh? ve volební kampani. Měl je ji? jednou k disposici, kdy? kandidoval v mladoboleslavské ?upě. Ví také, jaká je síia v instituci, která má mo?nost povolovati podle svého uvá?ení lázeňské lé?by a r?zné p?íspěvky a náhrady. Zná mentalitu sv?ch voli??, kte?í dovedou projeviti vdě?nost za nemocenskou pozornost.??ednická poji??ovna má netu?ené mo?nosti dobré odměňovat a zlé trestat.Odchod Hodá??v z politiky by měl znamenat také revisi v?eho toho, co souviselo s jeho záměry a plány s Nemocenskou poji??ovnou soukrom?ch ú?edník?. Spory, vyvolané jeho lidmi, stály ji? poji??ovnu statisíce. To nejsou peníze Hodáěovy, ani Svazu pr?myslník?. To jsou peníze soukrom?ch ú?edník?, nast?ádané pro p?ípad nemoci. Vydávat je je?tě dále na zbyte?ná palmáre advokát?, vydr?ovat z nich dob?e situovaného pensionovaného státního návladního a nezabránit, aby se nikdy nemohly stát oporou zkrachovaného Národního sjednoceni, bylo by projevem neodpovědného hospodá?ství. Pokud byl dr. Hodá? v?dcem národní demokracie, s ní? se politicky po?ítalo, byla respektována nepsaná dohoda, nevmě?ovati se do poměr? v ú?ednické poji??ovně a nechat jejím lidem volné ruce. Dnes, kdy se poměry změnily, ohled na politiku dra Hodáěe, doufejme, ?e p?estane. Udr?ovat v sociální instituci soukromého ú?ednictva vliv mu?e, kter? slou?í Národnímu sjednocení, by nebylo moudré. To znamená volat p?edev?ím k odpovědnosti vládního komisa?e, v jeho? rukou je soust?eděna pravomoc, jinak vyhrazena p?edstavenstvu a dozor?ímu v?boru. Vládním komisa?em je ú?edník pra?ského magistrátu. Ten je za svoji ?innost odpověden nad?ízen?m ú?ad?m, v poslední instanci ministerstvu sociální pé?e. Je v zájmu ve?ejném, zkoumati zda vykonal v?e, ?eho bylo ve prospěch poji?těnc? v souhlase s jeho povinnostmi, vyt?en?mi zákonem, zapot?ebí. Je dále záhodno, aby byl vypsán ve?ejn? konkurs na místo ?ádného vedoucího ú?edníka a obsaditi je zdatn?m odborníkem, dosavadními pletichami nekompromitovan?m, tak, aby v ústavě nastaly kone?ně normální poměry, zaru?ující, ?e jeho ?innost bude smě?ovati jedině k pé?i o nemocné ú?edníky.Red.Komunisté a HradByly doby, kdy fa?isté, národní demokraté a lidé p. St?íbrného stra?ili svoje stoupence Hradem. Jejich, nyní témě? odlo?enou teorii o Hradu, kter? tajupln?mi prost?edky diriguje ?eskoslovenskou politiku, p?evzali — komunisté. Tak v jediném f lánku ?Haló novin" ?teme hned trojí tvrzení:?e zalo?ení ?eské pravicové strany děje se pod protektorátem Hradu,?e i p?ipu?tění německ?ch nacionál? se děje pod vlajkou Hradu a?e pravicová koalice by po?ítala i se spoluprací národních socialist?, nebo? poměry je?tě nedospěly k vylou?ení Hradu.Hrad a nic jiného ne? Hrad, to jest ideologie na?ich komunist?. Kone?ně: kdy? se jednou stalo, ?e ?éfredaktor ?Rudého práva“ na ráz p?e?el k fa?ist?m, pro? by i dne?ní komunisté nemohli p?evzíti tro?í?ku argument? od fa?ist??V. G.Detektivové kousla zbaveníSlovo ?detektiv“ má pro mnohého laika romantick? zvuk. Zaslou?il se o to hlavně Conan Doyle a Edgar Wallace. Skute?nost je v?ak jiná. Zaměstání detektiva, hlavně policejního, není sice prosto v?í romantiky, ale p?ece jen obsahuje hodně prosy, která ?iní toto povolání méně líbiv?m, ne? jak b?vá podáno v románech. Nevím, jak a za jak?ch podmínek pracují detektivové v jin?ch státech, ale znám dob?e pracovní podmínky na?ich policejních detektiv?. Ve?ejnost je zná málo, pouze ?tená?i denních a r?zn?ch zpráv. Tam v?ak jsou zaznamenávána fakta t. j. v?sledky práce, ?asto i podrobnosti o pr?běhu pátrání, málokdy v?ak něco o tom, za jak?ch ?patn?ch, ba neuvě?iteln?ch podmínek na?i detektivové pracují.?Svaz civilní strá?e bezpe?nosti v R. C. S.“, stavovská organisace policejních detektiv?, domáhá se ji? léta zlep?eni sv?ch poměr?, ale marně.A nyní několik fakt?:Ke krytí v?loh spojen?ch se slu?bou kriminální a zpravodajskou, t. j. ku placení d?věrník? (konfident nedělá v?dy jen práci ne?estnou, nebo? upozorniti detektiva na chystanou loupe?, kráde? a pod. je jistě záslu?né, a bez d?věrník? se ?ádná policie neobejde), k opat?ování pom?cek a ke krytí v?ech jin?ch v?daj?, byl stanoven rakousk?m ministerstvem vnitra ze dne 14. XI. 1895 t. zv. ?indaga?ní p?ídavek“, kter? ?inil 200 korun rak. ro?ně. Tento p?ídavek nebyl dosud upraven tak, aby odpovídal dne?ním poměr?m a tak je?tě dnes má detektiv, na shora uvedené v?daje, k disposici ro?ní ?ástku 200.— korun ?sl., t. j. měsí?ně K? 16.66 hal.Na slu?ební cesiu je takov?to mimo?ádn? p?ídavek:obvodní inspektor v I. a II. plat. stupnici: stravné . . K? 4.— p?ídavek . ?15.—nocle?né . ?5.—K? 24.—policejní agent ve líí. plat. stupnici bere K? 28.—Mimo?ádná slu?ba, a? trvá sebe déle, není honorována více ne? K? 2.— za hodinu a nesmí p?esahovat! celkem K? 10.—; z této ?ástky platí detektiv svoji útratu, p?ivede-li ho mimo?ádná slu?ba na p?. do baru, nebo do restaurantu á la Esplanade. Je-li tam nucen b?ti t?eba celé odpoledne, a nechce-li se státi v místě, kde si ka?d? ?dop?ává“ nápadn?, doplácí na svoje ?h??ení ex offo“ ze své kapsy.Kdo by myslel, ?e detektivové mají mo?nost pou?iti těch dopravních prost?edk?, jak?ch pou?ívají zlo?inci, bude zklamán, doví-li se, ?e jen někte?í detektivové mají na p?. volné iístky na tramvaj. Ostatní platí jako ka?d? jin? pasa?ér, i kdy? právě pou?ijí tramvaje za slu?ebním ú?elem.O tom, jak ?patn?mi a nevhodn?mi st?eln?mi zbraněmi jsou detektivové opat?eni, svěd?í fakt, ?e témě? v?ichni nosí zbraň koupenou z vlastních prost?edk?.Je je?tě více stín? povolání na?ích detektiv?, ale uvedené snad sta?í ku poznání tí?e jejich povolání. O. Gltiekselig.politikaE. Sobot a:Zku?enosti ze ?ty? voleb parlamentníchMěli jsme u nás celkem u? ?tyry velké parlamentně volební kampaně: v r. 1920, 1925, 1929 a letos. Ve v?ech těchto p?ípadech byl to v zásadě t?? systém, podle kterého se volilo. Systém, kter? není jen nástrojem volebním, n?br? vtiskuje typické rysy i celé organisaci politické práce po volbách, tvo?ení národní v?le, zp?sobu, jak?m vláda se ustavuje, doplňuje a odchází.Systém poměrnosti — o ten zde toti? jde — ve svém jád?e znamená, ?e ka?dá politická slo?ka, p?eroste-li ur?ité minimum, dostává se do parlamentu — hrubě vzato — v té?e asi síle, v jaké má svoji posici ve ve?ejném mínění. Hrubě vzato, ov?em. Viděli jsme právě p?i těchto volbách, ?e poměrnost není absolutní: rozdíl několika desítek tisíc? hlas? zp?sobil hned rozdíl několika mandát?, ba strana men?í měla i více mandát? ne?li strana vět?í.; To je zp?sobeno tím, ?e volební ?íslo není ve v?ech krajích stejné, a ?e i v?voj populace není v?ude stejn?, zatím co jednotliv?m volebním kraj?m jsou mandáty p?iděleny nepru?nou cifrou volebních ?ád?. Ale tyto odchylky a nesrovnalosti nedosahují zdaleka nesrovnalostí, s nimi? se setkáváme v zemích vět?inového volebního práva. (Jiná je věc, ?e tam ony nesrovnalosti mají zvlá?tní ú?el, mají zam??len? a nezakr?van? smysl: posíliti silného, u?initi z vět?iny relativní ve voli?stvu vět?inu absolutní anebo kvalifikovanou v parlamentě, aby mohla vládnout a vésti sama o sobě, na vlastní odpovědnost.)Tedy: u nás parlamentní volby slou?í k tomu, aby z nich vy?la jakási mapa — co mo?no věrná — ve?ejného mínění. Sněmovny jsou jen mikrokosmem ve?ejnosti. Parlament = ob?anstvo v poměru (circa) 1:25.000. Tato skute?nost má ov?em mnoho dalekosáhl?ch d?sledk?.V olby nejsou plebiscitemoaktualitách.Strany jsou sekty.Jaké d?sledky? P?edev?ím: v na?í republice volby neb?vají plebiscitem o ak?ním programu vlády pro povolební období. Otázky, které se záhy po volbách stávají osou parlamentního a vládního jednání; neb?vají zpravidla vlastním p?edmětem p?edvolební diskuse a agitace. Ta se zab?vá spí?e spory o ?vě?né pravdy“, a ne-li o ně, tedy alespoň o poslední cíle toho kterého politického směru. Strana proti straně, odp?rce proti odp?rci neagituje tím, ?e zam??lí po volbách u?init to ?i ono opat?ení. Konkrétní otázky daňové reformy, vojenské slu?by, poměru k tomu ?i onomu státu, nebyly u nás nikdy klí?em p?edvolebních spor?. ?lo nanejv?? o boj ?kapitalist?“ proti ?těm, kdo? chtějí ruinovat státní pokladnu“; o boj ?pacifist?“ proti ?militarismu“; o agitaci ?slovansky věrně sm??lejících národovc?“ proti ?bol?evik?m“ — jak se ?íkalo d?íve — a ?marxist?m“, jak se ?íká nyní.Ani? bychom rozhodovali, co z obého je p?í?ina a co následek, konstatujme, ?e s touto věcí p?ímo souvisí, ?e na?e politické strany nejsou pru?n?m nástrojem parlamentní politiky, n?br? ?e mají ráz stroh?ch církví; motivem pro p?íslu?nost k politické straně není p?esvěd?ení, n?br? víra. Diskuse mezi nimi není věcí argument?, n?br? kace?ování. ?lověk, kter? změnil politickou stranu, neode?el, n?br? zradil. Je pravda, ?e toto pojetí politického stranictví jsme měli u nás ji? p?ed válkou, kdy nebylo je?tě poměrného zastoupení. Tenkráte p?í?inou jeho nepochybně bylo, ?e rakousk? parlamentarism nebyl opravdov?m parlamentarismem; ?e dob?ti moci a vlivu v něm neznamenalo je?tě dob?ti moci ve státě, proto?e moc spo?ívala a? do posledku v?dycky v rukou panovníkov?ch, kter? mohl v?le parlamentu nedbati, a vskutku jí také nedbal, kdykoli se mu zdála nevhodnou a nepohodlnou. Parlament bylo místo k manifestacím, demonstracím a proklamacím, ne k dělné práci a k ?in?m. A proto také politické stranictví byly u? tehdy stranictvím maximálních program?, stranick?ch dogmat a adventistické víry.Po p?evratu u nás ov?em parlament se stal skute?n?m st?ediskem' moci. Neměli jsme a nemáme dosud, bohudíky, jiného ?initele, kter? by byl zdrojem moci ve státě, kromě něho. Na tom ni?eho nemění, ?e parlament postupem ?asu p?ená?í stále více v?konu této moci na exekutivu, na vládu. Konec konc? jest to v?dycky otázka, lze-li v parlamentu pro vládu opat?it majoritu, která rozhoduje o tom, zda se vláda — a? je její p?sobnost sebe ?ir?í — dostane k veslu, z?stane u něho, ?i odejde-li. Zdálo by se tedy, ?e v republice nade?la doba, aby politické strany staly se takov?mi zcela světsk?mi prost?edky praktické parlamentní roboty, jak?mi byly v liberálně demokratick?ch parlamentních demokraciích po desítiletí. Nedo?lo v?ak k tomu. Pro?? Jednou z p?í?in jest jistě poměrné zastoupení, vtělené do volebních ?ád?, které petrifikovalo dr?avy politick?ch stran, a tím je u?et?ilo těch pohnutek a p?íle?itostí k opětovné revisi sv?ch stanovisek, toho ponoukajícího vlivu politick?ch aktualit, kter? se dostavuje tam, kde — za soustavy vět?inové — dochází k náhl?m p?esun?m stranick?ch posic; kde rychleji se to?ící kolo osudu nutí politické ?initele, aby si více p?ivykali k tomu, co tyto náhlé změny zp?sobuje — a to jsou právě politické otázky dne. — Ale formální p?edpisy volebních ?ád? nemohou b?ti p?ece jen jedinou, ba ani ne hlavní p?í?inou tohoto setrvávání. Kdyby byly tak zcela na odpor na?im skute?n?m pot?ebám, jistě bychom s nimi nebyli vysta?ili tak dlouho. Byli bychom je ji? dávno odvrhli. A p?ece v nich setrváváme. A p?ece jsme velmi ned?tkliví k jakékoli snaze, aby byly odstraněny. Dá se s námi mluvit o té ?i oné jejich reformě v podrobnostech. Ale na zásadě poměrnosti lpíme hou?evnatě.Má to jistě p?í?inu hlub?í. Jsme uprost?ed hlubokého my?lenkového p?erodu; jsme ve1 víru mnoha politick?ch věr, které zápasí nejenom mezi námi, n?br? i uvnit? nás, a ?ádná z nich doposud není tak naprosto p?evá?ná,, aby si dovolila majorisovati, ?i docela potla?iti ty druhé. Liberalistická víra ve spontánní v?voj není je?tě poh?bena, a t?eba?e dnes by se nikdo neodvá?il naivně potírati ve?keren zásah státní moci do spole?enského ?ivota nad meze prost?ch policejních opat?ení ; jsou p?ece mezi námi liberálové, kte?í takové zásahy toliko tolerují jako p?echodná opat?ení, vě?íce, ?e jejich laissez faire není je?tě mrtvé, n?br? spí. Jsou u nás stoupenci mírného hospodá?ského plánu, a jiní plaidují pro tuhoú spole?enskou reglementaci. Jsou realisti?tí socialisté, jsou komunisté. Jsou ale také víry jiné, které nevidí úst?ední úkol v reorganisaci hospodá?ské, n?br? v tom, aby mysl byla odvrácena k jiné oblasti, vě?íce, ?e toto v?e nám bude p?idáno. To jsou integrální nacionalisté, to jsou katoli?tí stoupenci ?rerum novarum“. (?e hesel, která odvracejí mysl voli?ovu od problému hospodá?ské reorganisace, u?ívají ?asto ti, kdo? p?i tom mají velmi hmotné hospodá?ské zájmy, je ov?em známo. Stejně jako zase to, ?e hospodá?sk? plán m??e míti motivy velmi mravní a nernaterialistické.)A jestli?e v tomto víru a změti nikdo nestrhuje v?echny ostatní sv?m směrem, jestli?e ?ádná z těch věr není tak absolutní, aby p?evá?ila v?echny ostatní dohromady, pak ov?em z?ízení, které neuspí?uje uměle tento proces, které neposiluje mechanicky jednoho:=~s:a proti druh?m (proti ?emu? jsou v?ichni stejné ?árliví), jest vítáno v?emi stejně. Princip poměr- nosti zaru?uje těmto protich?dn?m konfesím modus vivendi, proto?e jinak by nastal vyhlazovací boj v?ech proti v?em. A to jest ta hlavní, nejhlub?í p?í?ina, pro? se dr?í ná? stranick? systém; pro? setrvává dne?ní ka- rakrer politick?ch stran jako církví a sekt; a pro? má rak tuh? ?ivot i volební systém spo?ívající na zásadě poměrnosti.Z voleb u nás nevychází je?těvládní vět?ina.Podle toho, co bylo právě ?e?eno, volby v soustavě, ako je na?e, znamenají toliko, ?e byl zji?těn poměr, v jaké navzájem jsou ve ve?ejném mínění ob?anstva jednotlivé politické konfese. V?echny tyto v?znamněj?í konfese ve?ly do sněmoven, ?ádná z nich nez?stala za dve?mi. Ale jsou tu, a nic více se nestalo. Zejména volbami zpravidla neb?vá ?e?eno, jak má b?ti utvo?ena vládní vět?ina. Slo?ení parlamentu, jaké vychází z poměrn?ch voleb, dovoluje pomyslně, aby bylo utvo?eno několik r?zn?ch vládních majorit. Vezměme si p?íklad ryze laboratorní; podle zásady poměrnosti do lOO?len- né sněmovny bude zvoleno 20 ?len? "bíl?ch, po 15 ?ern?ch a ?erven?ch, po 10 zelen?ch, ?lut?ch, fialov?ch a modr?ch, a po 5 zlat?ch a ?ediv?ch. Vět?ina m??e b?ti utvo?ena z ?ty? stran nejsilněj?ích: bílé, ?erné, ?ervené a zelené; ale t?ebas i z 6 nejslab?ích, k nim? se p?idají ?ervení; anebo ze skupin prost?edně siln?ch: z ?ern?ch, ?erven?ch, zelen?ch, ?lut?ch a modr?ch. A tak dále. Ze samotného slo?ení sněmovny nevidíme je?tě, kdo povládne. A z voleb, které vedou jen k tomu, aby zkonstatovaly toto slo?ení, nevychází také je?tějedin? mo?n? resultát vládní vět?iny.Proto také v poměrn?ch parlamentech jest velmi snadné, aby se vládní sestavy měnily za trvání tého? parlamentního období. Ani? bylo nutno sáhnout k nov?m parlamentním volbám, m??e se utvo?it na základě tého? volebního v?sledku tu taková, tu onaká koali?ní vládní sestava; tu takov?, tu onak? — t?ebas i protich?dn? — re?im. Volby samotné —- u? z toho jest to patrno — nedávají jedině mo?nou a nezvratně ur?ující směrnici pro odpově? na otázku, jaká má b?ti vládní vět?ina.Kdo tedy dává tuto směrnici? Kdo ur?uje odpově?? Nikdo jin? ne?li politické vedení ve státě. U nás formálně tímto ?initelem jest, pravda, president republiky. Ale president není tu svobodn? ve svém rozhodování. President ?asto dává jen kone?né placet. Tak jako presidenta nelze ?initi věcně a mravně odpovědn?m za obsah zákona, kter? podepisuje; stejně tak nelze jej ?init — nejen formálně, co? je ov?em samoz?ejm? d?sledek jeho ústavní neodpovědnosti —■ ale ani věcně odpovědn?m, v?dy a na sto procent za to, jakou vládu jmenoval. President se u nás p?i jmenování vlád omezoval v?dy více na v?běr osob, a uplatňoval sv?j vliv spí?e v této věci, ne?li p?i sestavování parlamentních slo?ek v koali?ní vládní vět?iny. Tím nemá b?ti ?e?eno, ?e by jeho ústavní právo nesahalo dále; ?e by podle litery ústavy president nesměl zasahovati u? tehdy, kdy? se vět?ina teprve tvo?í. V?dy? u? designace vedoucího politika!, kterého president pově?uje ustavením listiny kandidát? na vládní k?esla, m??e b?ti takov?m zásahem. Doposud president zpravidla pově?il tímto úkolem osobnost, kterou mu pro to presentovala největ?í ?eskoslovenská parlamentní strana. Teprve, kdy? takového návrhu nebylo, rozvinul president republiky ?ir?í aktivitu v této věci.P?i sestavování vládních koalic uplatňují se tedy tvo?ivě p?edev?ím v?dcové politick?ch stran. Oni zji??ují mezi sebou, které slo?ky mají k sobě v dané chvíli nejblí?e, které je?tě musí neb mohou p?ibrati, aby sta?ili na vět?inu, po p?. jdou i nad prostou po?etní majoritu proto, aby koalice byla lépe — jak mají za tc ti z nich, kte?í mají rozhodné slovo — vyvá?ena. Ov?em, ?e i tito vedoucí politikové nejednají jen podle osobních chutí a p?ání; i oni jsou determinováni. ?initelem, kter? je determinuje, jest ona nedefinovatelná, nehmotná — a jen politick?m ?ichem posti?itelná — veli?ina, kterou bychom nazvali ?atmosférou chvíle“. Nelze vy- lou?iti, ?e tato atmosféra jest v té ?i oné době tak silná, ?e p?sobila u? i na voli?e p?i volbách. (Tak se na p?. zdá, ?e p?i leto?ních volbách ji? byli ve své vět?ině i voli?ové sami determinováni, kdy? volili, pro to, aby v této chvíli z?stala p?i práci v podstatě tá? vládní sestava, která tu byla p?ed volbami, a ?e tedy ?initelé, kte?í v ten smysl novou vládu sestavují, mají ji? pro to jak?si pokyn od vět?iny voli?stva.) Ale nemusí tomu b?ti v?dy tak. A nejedenkráte se stalo, ?e taková atmosféra, která zde byla v jedné chvíli, a pod jejím? vlivem byla sestavována vládní koalice v jednom okam?iku na?ich nedlouh?ch politick?ch dějin, vyvanula; ?e se zrodila atmosféra jiná, v ní? se koali?ní sestava stala anachronismem; a — ani? do?lo k nov?m parlamentním volbám — tato nová atmosféra si pak vynutila novou koali?ní sestavu.Co zp?sobuje u nás nové volby.Z toho v?eho, co zde bylo ?e?eno, u? vysvítá, ?e to neb?vají nové politické aktuality, které p?ivozují nové volby. Nové aktuality mohou b?t ?e?eny po p?ípadě i beze změny koalic, jestli?e vládní strany se jim dovedou p?izp?sobit; po p?ípadě změnou vládní sestavy — tu radikálněj?í, tu méně radikální (na p?. jen odchodem některé koali?ní slo?ky) — ale není zapot?ebí, a zpravidla tomu tak neb?vá, aby se jim ?elilo nov?mi volbami, aby se lid bral p?ímo na potaz. Lid, voli?stvo by také p?ijalo dosti nevlídně takovou v?zvu, aby byl rozhod?ím o aktualitě. Diskusi o ní změnil by lid patrně velmi brzy v p?edvolební diskusi o sv?ch základních ?láncích politické víry.Nové volby u nás zp?sobuje a rozpu?tění parlamentu si vynucuje okolnost, která jest neméně subtilní a ne- zva?itelnou morální veli?inou, jako ona atmosféra, o které jsme psali naho?e, ?e rozhoduje o koali?ních sestavách. Touto okolností, která p?ivádí ná? lid k volebnímu osudí, jest onen pocit znejistění, vnit?ního ot?esu, kter? se zpravidla dostavuje — d?íve ?i později — ve druhé polovině funk?ní periody na?í poslanecké sněmovny; padne skoro najednou na v?ecky politické strany — mezi stranami vládními a oposi?- ními neb?vá pak v tomto punktu oby?ejně rozdílu. Je?tě v?era měly vládní strany dalekosáhlé plány; je?tě v?era ta nebo ona oposi?ní strana spekulovala na to, ?e donutí vládu k demisi a ?e se jí poda?í vyst?í- dati některou z koali?ních slo?ek a dáti takto vládě nov? směr. Je?tě v?era dával v?dce jedné koali?ní strany jinému svému vládnímu partnerovi najevo, ?e by mu sta?ilo k?vnouti do tábora oposice prstem, aby tam na?el ochotněj?ího a vlídněj?ího spolupracovníka.To bylo v?era. Pojednou v?ak v?ichni tito závodníci mají pocit, jako by se v nich cosi sesunulo. Pojednou vidí druh druhu a? do du?e, na jejím? dně se chvěje v?em stejná otázka: jsem je?tě dosti silen, abych vládnul, oponoval, zkrátka, abych tu byl s tím podílem — p?ímé nebo nep?ímé — politické moci, kter? dr?ím v ruce? Nepat?í mně snad více, anebo méně? A v?ichni, anebo témě? v?ichni, v nej dojemněj?í a jediné naprosté shodě, kterou zná ná? politick? svět, odevzdávají sv?j p?í?tí osud volebnímu osudí.V této chvíli, kdy v?echny autority pohasnou, aby zazá?ila autorita voli?ova, lidu, promlouvá k nám nejvíce duch na?í ústavy. P?ese v?echny delegace, p?ese v?echny posuny, odklony nakonec jest to p?ece jen voli?, kter? dodá nové síly a nové vá?nosti, ale i nového sebevědomí těm, kte?í se zdáli jich pozb?vati. Ne proto, ?e by voli? byl zvlá?tě osvícen?, ?e bychom jej zbo?ňovali jako kolektivní bytost, nad nás v?ecky povznesenou, jako něco, co je mimo nás; nic z takového romantického pojímání. Ale proto?e pot?ebujeme autority, a proto?e nechceme a nem??eme míti — takoví ji? jsme — autority jiné.K nov?m volbám p?ivádí nás v?dycky tedy to, ?e parlamentní ?initelé náhle pocítí, ?e se u? p?íli? vzdálili voli?e; ?e jest to u? p?íli? dlouho, co si od něho nedali vyznati víru a potvrditi legitimaci.*To, co jsme si tu v?eobecně shrnuli jako karakteristické znaky na?í politické soustavy, ilustrujme si nyní na tom, co p?edcházelo jednotliv?m ze ?ty? parlamentních kampaní; 'jaké tyto kampaně byly, a co jim následovalo.(Dokon?ení.)lite ratura a uměníAndré M auiois:Angli?tí spisovatelé dne?ka(Huxley a Mansfieldová.)Oblíben? francouzsk? essayists a romanopisec, jemu? vdě?íme za několik velk?ch historick?ch monografií anglick?ch autor?, za knihu ?Anglick?ch studií“ i za nedávno vydané ?Anglické stezky“, vydal právě soubor ?A ngli?tí spisovatelé dne?ka“ s podrobn?mi studiemi o Wellsovi, Chestertonovi, Shawovi, Stracheyovi, Conradovi, Mansfieldová, D. H. Lawren- covi a Huxleyoví. P?iná?íme několik ukázek z těchto studií o spisovatelské generaci, její? charakteristické rysy spat?uje Mau- rois v ?odporu proti v?mluvnosti, hr?ze z fale?n?ch cit?, v up?ímnosti, stupňující se a? v cynism a v cynismu jsoucím a? do krutosti“.Aldous H u x ley, intelektuál proti své v?li.TA dybychom si p?edstavili mladého Francouze, jeho? dě- de?kem by byl z otcovy strany Marcelin Berthello a jeho otcem Alfred Croissett, pradědem s mat?iny stranyGuisott, str?cem Sainte Beuve a tetou George Sandová — p?elo?ili jsme si tím do francouzsk?ch pojm? p?ibli?ně správn?m zp?sobem rodokmen Aldouse Huxleye. Je skute?ně vnukem Thomassa Huxleye, jednoho z největ?ích u?enc? a nejsilněj?ích duch?, kte?í se kdy v Anglii narodili. Jeho otec Leonard Huxley vyu?oval ?e?tině na skotské universitě Saine-Andrews. Vzal si za ?enu vnu?ku ThomassaArnolda. Leonard Huxley a Julia Arnoldova mají syny: Juliana Huxleye, mimo?ádně nadaného biologa, essayist? a básníka a Aldousa Huxleye. Aldous Huxley pro?il tedy mládí mezi lidmi vybrané kultury, neoby?ejně rozsáhlé. Je t?eba ?íci, ?e originalitu jeho nadání p?edur?uje kombinace básnické povahy s vědeckou kulturou. Je?tě více ne? chuf k experimentu, je? by z něho byla u?inila u?ence, má zálibu ve vědeckém jazyku stejně jako ve Francii Valéry. Stejně jako jeho děd Thomas Huxley aplikoval vědecké metody na v?echny ?ivotní problémy. Jako jeho prastr?c Matthew Arnold má i on rozsáhlé francouzské vzdělání, z něho? na něho p?sobili nejvíce Anatole France, André Gide a Paul Valéry. O jeho ?ivotopise víme jenom to, ?e studoval v Eto- nu a Oxfordu a pak podnikl ?etné cesty po Itálii, Francii, Belgii, kde se o?enil. V sedmnácti letech ztratil matku, na?e? ho p?ijala skoro za syna paní Humphry Wardová, velká liberální spisovatelka román?, jeho teta se strany mat?iny. Psal u? ve svém mládí básně a brzy na to ukázal neoby?ejné nadání.Jeho první romány byly typu, jen? je francouzskému ?tená?i dob?e znám. Vidíme v nich uprost?ed anglického venkova vzdělané osoby, sexuální a mírně smě?né, je? autor ?ídí se své v??e, je? proná?ejí v?roky vhodné Jeron?ma Coignarda, nebo pana Bergereta. Tento Huxley?v Bergeret je v?ak spí?e léka? ne? filolog a studoval spí?e na p?írodovědecké fakultě, ne? aby byl profesorem filosofie. Svou fantasií a literární dovedností a sv?m p?vabem p?edstavují knihy ?C r o m e Y e 11 o w“ (Chromová ?lu?) a sbírka novel ?Limb o“ celkem velmi pozoruhodn? debut, t?eba?e jim chybí hloubka. Jeho romány ?A n ti c H a y“ a zejména první ?ást románu ?T hose Barren Leaves“ byly méně psány v konvenci francouzského dialogu. Ale ji? se sv?m dal?ím románem ?Point Counterpoint“ (Kontrapunkt ?ivota) pronikl Aldous Huxley do vy??ího pásma. Tato kniha není, jak tomu bylo u klasick?ch román?, souvisl?m vypravováním ?ivota jednoho ?lověka, nebo více lidí. Není to ?román — ?eka“, n?br? spí?e sumární román, ?román — sou?et“. Je to pr??ez intelektuálním prost?edím. Jsou tu popisováni spisovatelé, u?enci, malí?i, lidé velkého světa, a v?echny ostatní slo?ky a jejich prost?ednictvím se nám p?edvádějí formy víry, sentimentální reakce, i smě?né stránky ur?ité vrstvy britské inteligence kolem roku 1926. Francouzsk? ?tená? poznal v ?Kontrapunktu“ Anglii takovou, jakou neznal: cynickou, anarchistickou, brilantní. Byla to jen malá skupina osob, která dnes u? je rozpt?lena. Estéti kolem roku 1890 v?ak byli stejně malou skupinou a jejich vliv byl obrovsk?.Od té doby p?inesl Huxley několik cestopis?, z nich? byl p?elo?en ?Jesting Piláte“ (Pilát?v ?ert), dále knihy essay? ?M usic at Night“ (Hudba v noci) a ?D o w h a t You Will“ (Dělej, jak chce?), mezi nimi? je obsa?ena velice zajímavá studie o Pascalovi, psaná s hlediska p?ibli?ně stejně p?ísného, jako studie Valéryova. Kromě novel ?D vě ?i t?i Grácie“ napsal znamenit? utopistick? román ?Brave New Worl d“.Vědec, básník a humorista.Huxleyovo intelektuální vzdělání je podivuhodné: mluví jednou jako technik, jindy jako odborn? biolog. Nejsme nikterak p?ekvapeni tím, p?izná-li se nám, ?e jeho nejoblíbeněj?í ?etbou je ?Encyclopaedia Britanie a“:?Kdykoli odjí?dím t?eba jenom na den z domova, neopominu si v?iti s sebou někter? z jejích svazk?. Je to kniha knih. Listuji její stránku, hrabu se v zásobách jejích nesmírně pestr?ch fakt?, jak je sdru?ila náhoda abecedního uspo?ádání a hovím tak své mentální ne?esti.“Mentální ne?est... P?icházíme ob?as p?i ?etbě Huxleye p?isvěd?ili této autokritice, nebo? v jeho románech se stává, ?e některou jímavou scénu, v ní? nemají co dělat, zaplaví encyklopedické znalosti. Víme v?ak velice dob?e, ?e tu Hux- lev úmyslně p?etíná na?i emoci a p?edkládá nám jiné téma. Má v?ak k ■■*—-■ právo? Byl by u?inil něco podobného Tur- gí-J?echov? Huxley neodolá poku?ení p?edlo?itícío o?i wh?ení koncertu kurs fysiky a fysiologie. Vidíme k_. ?e tento postup ie relativně snadn?:Sci - y-ná věta — a ji? jsem uvr?en do rozpravy o historii,Eno?sn a v?ech vědách. Pravdou je, ?e celá historie vesmíru je mpoote obsa?ena v ka?dé jeho ?ásti. Uva?ující oko nem??e pcjrocovati ?ádn? jednotliv? p?edmět, ani? se p?i tom nedívalo skrze něj jako skrze okno na cel? svět“.To je pravda, stejně v?ak pravdou je i to, ?e není umění bez -- 'Séru a ?e pro ducha huxíeyovského typu je t?eba for- — i?váti problém románu asi takto: Mohu uvésti do svého ■ ? tm. ování dojem oné světové symfonie, jí? jsem posedl?, i kdv? se dívám na sebenepatrněj?í zjev tak, aby se to dálo jednak bez pedantství a jednak abych nebyl sváděn ke skládání knih nekone?ně roztáhl?ch? Na tuto otázku odpovídá Huxley někdy zp?sobem zcela uspokojiv?m a alternováním námět? kosmick?ch a námět? lidsk?ch dosahuje reálné, ironické a bolestné poesie. Tato směs vědy a poesie je ov?em u Huxleye kombinací zcela úmyslnou a vědomou. Věnoval celv essay studiu otázky, jaké technické v?hody mohou spisovateli p?inésti vědecké znalosti. Je toho názoru, ?e protikladem dvou r?zn?ch náhled? na tuté? lidskou událost, protikladem názoru popsaného ?istě vědeck?mi termíny a názoru druhého, psaného slovy vá?ně, je mo?no dosáhnouti zvlá?tní disonance, která je nová a m??e b?ti krásná.Vědeck? sklon Huxley?v se projevuje i v tom, ?e ustavi?né p?iná?í srovnání a u p?íle?itosti jakéhokoli zjevu vy- buduje hned celv systém. Tyto jeho teorie vyvolávají leckteré námitky, ale jsou p?ijateln?, jsou rozdíln? inteligentně a ■ p?esn?ch termínech a mají dialektickou precisnost, je? nás p?ekvapuje tím více, ?e v díle Huxleyově je mo?no nalézti tisíc jin?ch teorií, z nich? v?echny jsou vylo?eny se stejn?m nadáním a ?asto si ostatně navzájem odporují.Y prvních knihách Huxleyov?ch tato záliba ve v?eobecn?ch my?lenkách byla zavla?ena humorem. Pracoval meto- dou Anatola France: p?iná?el ?ertovné náměty, traktované doktorsk?m tónem. Později projevil Huxley ?ivěj?í komick? smysl v portrétech dickensovského rázu a ve znamenité sati?e. P?i tom ie velik?m umělcem slova. Své knihy nejen dob?e pí?e. ale i staví, a to ne ve smyslu flaubertovského ro- mánu, n?br? ve smyslu hudebnickém. To, k ?emu smě?oval v ?K ontrapunktu ?ivot a“, jet orchestrální zpracování několika témat. P?i tom měl Huxley ?těstí (nebo obratnost), ?e se zaměstnává problémy, o ně? mají interes ne i inteligentněj?í z na?ich sou?asník? a ?e s nimi zachází tím tónem, jak si to lidé dne?ka p?ejí. Nemá romantického ani sentimentálního slovního arsenálu. Pí?e prost?m a tvrd?m tónem biologa. Nebojí se my?lenek. Jeho zájem o sexuální otázky p?ipomíná zájem sedmnáctého století o erázky nábo?enské. Jeho klidn? cynism má povále?né ra?ení, Wildeovy epigramy ra?ení roku 1890:..?iti moderním zp?sobem znamená ?iti rychle. Nem??ete se v době, jako je dne?ní, vléci skálou plnou ideál? a romantiky. Cestujete-li aeroplánem, musíte nechat hrubá zavazadla doma. Stará du?e v?erej?ka se velmi dob?e hodila k lidem, kte?í ?ili pomalu, je v?ak p?íli? tě?kou pro lidi dne?ka. Není pro ni místa v na?em aeroplánu. — Ani pro srdce? — Je to mo?ná ?koda, milujete-li v?ak rychlost, nesmíte s sebou nosit zavazadla“.Zklamání z inteligence.Je to spisovatel dokonale inteligentní, v?evědoucí, kdykoli chce velmi zábavn?, velk? umělec slov a vět, d?mysln? obnovitel románové v?stavby, kritik vkusu vyhraného a mo?ná ?e a? p?íli? jemného, paradoxní a brilantní essayista, v?dycky p?esně informovan?. ?lověk se mu podivuje a poci?uje p?i jeho ?etbě neoby?ejně ?ivou rozko?, nebo? si je jist, ?e nikdy ne?ekne nic plochého. Hraje si s touto svou jistotou, uspokojuje a okouzluje nás, zasypává nás sv?mi dary ...A p?ece je v této dokonalosti něco, co zklame. ?tená? to cítí. V ?Kontrapunktu ?ivota“ potkává ?tená? osoby, je? v?echny proná?ejí pozoruhodné v?roky, ?tená? sly?í zá?ivé rozpravy o velice d?le?it?ch tématech, ale ?ádná z těchto osob nezastaví na chvilku své ?e?i a svou brilantnost, aby také ?ila, aby se nám podobala, aby trpěla. ?asto bychom si praG,' aíj?lTiixíey p?ipojil do svého díla trochu ticha a mnoho sensibility. V jeho knihách nám chybí jediná bytost, a tou je oby?ejn? ?lověk, jedin? d?le?it? ?lověk, na něm? zále?í, jak ?ekl Chesterton. Edmond Jaloux napsal o tom:?V jednom ze sv?ch nov?ch svazk? essay! mluví Aldous Huxley s ur?it?m opovr?ením o vulgaritě velkého mno?ství romanopisc?, speciálně o vulgaritě Dickensově. Kdykoli ?tu Huxleye, kladu si otázku, pro? vlastně p?i v?em tom svém mimo?ádném nadání dosahuje tak nesnadno onoho stupně ?ivotní intensity, bez ní? se neobejde romanopisec. Velk? romanopisec má p?edev?ím povinnost b?ti vulgárním, proto?e ?ivot jest vulgárním a proto?e lidé jsou vulgární a proto?e nám romanopisec p?edstírá, ?e reprodukuje ?ivot. Právě tato vulgarita chybi v Anglii, Virginii Woolfové nebo ve Francii Jeanu Giraudouxovi, je v?ak základní vlastností Balzaca, Dickense nebo Dostojev- ského.“Huxley se neú?astnil dosti vulgárních cit? a vá?ní, spole?n?ch v?em lidem, proto?e se sv?m sklonem vzdělaného u?ence projevuje v?dycky snahu hledati u p?íle?itosti ka?dé lidské vá?ně její vědecky p?emě?itelné p?í?iny, které by ji dovolily za?aditi mezi zjevy ji? známé. Hr?zu P a s c a 1 o- v u vysvětluje fysiologicky jeho nemocí, úzkost B a u d e- 1 a i r o v u ozna?uje jako obvykl? stav h??iv?ch lidí ve chvíli procitnutí. Huxley ostatně analysuje takto objektivně, p?íli? objektivně nejen mechanism cizích cit?. Je stejně nelítostn? i v??i sobě. Generalisuje se stejnou zálibou i svoje vlastní vá?ně. Jeho politické p?edsudky jsou spí?e demokratické. demokracie v?ak není vědeckou, a proto je odsouzena. ?asto bych si p?ál, aby měl méně d?věry v cenu pseudo- vědecké teorie, aby projevoval v??i statistick?m údaj?m p?íslu?né opovr?ení a aby uznal realitu vá?ní s vět?í srde?ností, nebo? ona je ■ také faktem. Stalo se bě?n?m r?ením tvrdit, ?e Huxley je p?íli? inteligentní. Je v?ak i p?íli? inteligentním na to, aby byl p?íli? inteligentní. Dál se ob?a- lovává:?Zdá se mi, ?e úloha racionalistova je a? p?íli? snadnou k sehrání.“ — ?Uvědomuji si nyní, ?e skute?n?m p?vabem intelektuálního ?ivota je jeho lehkost, jeho nahrazování slo?it?ch zjev? reality prost?mi rozumov?mi schématy, nahrazování ohlu?ivého a ví?ivého ?ivota klidnou a formální smrti. Je nesrovnatelně snaz?ím věděti mnoho věcí na p?íklad o dějinách umění a míti hluboké my?lenky o metafysice a sociologii, ne?li znáti lidi osobně a intuitivně, ne?li ?iti v uspokojivém poměru se sv?mi p?áteli, svou milenkou, svou ?enou nebo sv?mi dětmi.”Tímto zp?sobem projevuje Huxley intelektuálně svou ned?věru k iníelektualitě: p?iznejme si, ?e intelektuál nemá jiné cesty, jak by tuto ned?věru projevil. ?lověk, jen? p?íli? mnoho pro?ívá svou inteligencí, je povinen znovu si objeviti instinkt pomocí neoby?ejně slo?ité intelektuální operace.V jeho tvrdé up?ímnosti je mnoho odvahy a mo?ná ?e je v ní i rys rozko?nického masochismu. V někter?ch větách Huxleyov?ch najdeme du?evní vztahy Baudelairovy. V?echny baudelairovské rysy: inteligenci, smutek- a touhu, která p?edstavuje útěk ze smutku a z my?lenky, plnou kruté smyslnosti, najdou se i u Huxleye. Jimi p?edstavuje Huxley s mimo?ádn?m leskem onu periodu jasné beznaděje, která následovala po válce:??isté pocity krásy, rozko?e, utrpení i lásky, intuice mystiky i smrti, v?echny základní věci, které mají nejhlub?í v?znam pro lidského ducha, dají se pouze procítiti, nedají se v?ak vyjád?it!. V?dycky a v?ude je nakonec ml?ení. To, co kromě ml?ení dovede nejp?imě?eněj?ím zp?sobem vyjád?iti nevyslovitelné, je hudba. A v?imněte si, ?e ticho je nejd?le?itěj?í sou?ástí ka?dé dobré hudby.“Teprve, kdy? jsme se smí?ili s my?lenkou, ?e svět 'není ani prost?, ani zcela pochopiteln?, za?ínáme světu rozuměti. Poznáme na studiu díla Katheriny Mansfieldové, ?e pouze sou?asn?m chápáním tragiky i smě?nosti, v?jime?nosti i v?ednosti je mo?no dospěti k mystickému poznání vesmíru a lidského ?ivota.Rodinn? mysticism Katheriny Mansfiel-dové.-Ach. ?echov... pro? jen zem?e!... pro? s ním nemohu rozmlouvat! nave?er, ve velkém poněkud ze?e?elém pokoji.. .?Těmito slovy vyvolává KatherinaMansfieldová ve svém deníku jedno z neuskute?niteln?ch setkání, po nich? tolik tou?ívá, setkání s lidmi, s nimi? se nikdy neseznámíme a kte?í byli stvo?eni k tomu, aby byli na?i p?átelé. Tak litujeme i my, kdykoli ?teme deník Katheriny Mansfieldové, pro? není mo?no, abychom kdesi na terase v Provenci nebo v Toskaně nave?er rozmlouvali s ní o umění psáti, které chápala podobně jako ?echov, a o umění ?ivota, kter? milovala s beznadějnou vá?nivostí. Zem?ela v ?asném mládí a nezanechala po sobě z dokon?en?ch děl ne? několik sbírek krátk?ch novel. A p?ece je velik?m spisovatelem, jedním z těch, kte?í dodávají moderní anglické literatu?e co nejvíce hluboké pravdivosti. Nebo? ona věděla, ?e p?irozenost a up?ímnost je daleko up?ímněj?í, ne?li lesk slov, podivnost pocit? a novost my?lenek.Jmenovala se Kathleen Beauchampová a narodila se na Novém Zélandě. Z jejích povídek si snadno p?edstavíme prost?edí rodiny v kolonii, je? z?stala silně anglickou, se t?emi sestrami a mlad?ím bratrem. Dnes, kdy se m??eme do?isti v ??ivotě Katheriny Mansfieldové“ od Rutha Mantse a Middletona Murryho, jak opravdu vypadala rodina Beau- champov?ch. víme, ?e Kate?ina ji ve sv?ch novelách sotva pozměnila. Trvalo to jen del?í dobu, ne? získala od Nového Zélandu a od svého dětství pot?ebn? odstup, jen? jí dovolil milovati je, chápati jejich krásu a vylí?iti je. ?Umění je emocí, na ně? se rozpomínáme v klidu“. A Katherine Mansfiel- dová nebyla děv?átkem, ani klidn?m, ani ??ast?m. Její otec se rozhodl opustiti velké město Wellington, aby ode?el do malé vesnice Karori. Tam byla vychována a vychodila obecnou ?kolu s dětmi peka?e a pradleny. Doma o ní ?íkali, ?e je líná a pomalá: p?ece v?ak se ji? od té doby pokou?ela psáti. Je?tě v raném mládí slo?ila román ?Julie“, v něm? popisovala své záchvaty hněvu i své smutky.Pouta, která k sobě spojují jednotlivé ?ásti britského Impéria, jsou spí?e citová, ne? politická. Rodiny, ?ijící v osadách jako rodina Beauchampova, si zachovaly vzpomínku z Anglie, která pro ně z?stávala st?edem jejich civilisace. Kdy? Kathleen bylo t?ináct let, rozhodl se pan Beauchamp, poslati ji se sestrou na studium do Lond?na, kde? vstoupila do Queen’s College na Harley Street. Byla samotá?ská, jako její p?íbuzní. Snila. Ob?as také psávala. Její dopisy byly nápadné svou vá?ností a sv?m pronikav?m smyslem pro krásu světa. Vykonala v?ak málo soustavné práce. ?ídila Magazín, kterv vydávala její t?ída a psala mnoho ver??, je? se nám zachovaly a jsou plny k?ehkého p?vabu. Byla p?esvěd?ena, ?e musí tou ?i onou uměleckou formou, a? hudbou, poesií, nebe romány, vyjád?iti ten zvlá?tní zvuk, jej? ?ivot měl právě pro ni a pro nikoho jiného, nebo? od toho okam?iku měla d?věru v sebe. Nade?el v?ak ?as, kdy otec ji vzal nazpět na Nov? Zéland. Cítila, ?e od té doby nem??e u? ?iti bez Lond?na. ?A? tam budu,“ prohlásila, ?zase na Novém Zélandě, budu tak protivná, ?e mne budou musit poslati nazpět.“ A tak ji vidíme znovu ve Wellingtonu, nebo? pan Beauchamp se znovu odstěhoval do města.Absurdní román ?ivota.Bydlí ve velkém domě. Její otec se stal vlivn?m obchodníkem, ?editelem banky a p?ístavu. Za nedlouho bude z něho Sir Harold Beauchamp. Chápal velice dob?e, ?e jeho dcera se chtěla státi spisovatelkou: miloval ji, měl smysl pro její jemnost a její inteligenci, zdála se mu v?ak slabou, vzdálenou ?ivotní reality a celého světa. ?ijíc u protino?c?, myslila ustavi?ně na Lond?n, p?edstavovala si, ?e jde z divadla, tou?ila po spole?nosti lidí, s nimi? by byla mohla mluviti o básních, o knihách, o citech. Tam daleko ve Wellingtonu byl ?ivot ponur?, bez obraz? a bez knih. Co? tu byl někdo, kdo by kdy byl sly?el mluviti o Rossetim?Psáti? Ano, cítila se stvo?enou pro psaní. Ale jak, a co? Popsala nes?etné se?ity sv?mi poznámkami. Ale nic z toho, co psala, ji neuspokojovalo:. Nedovedu nic napsati. Mám mnoho my?lenek, ale neznám nic ?ádn? námět. Sna?ím se psáti ver?e, ale ony nep?icházejí. Ráda bych psala něco, co by bylo trochu tajemné, ale opravdu krásné a nové.“Je to dojímavé, tato zmatená p?edtucha, ji? má velk? umělec o svém p?í?tím umění v době, kdy d?ímá je?tě uprost?ed zá?e opravdového citu. To, co psala, bralo na sebe s velikou lehkostí formu krati?k?ch povídek, které naz?vala ..vinětami“. Její otec jí první zp?sobil radost tím, ?e některé z nich dal otisknouti v melboumském ?asopise. Kdy? ji redaktor po?ádal o ?ivotopis, napsala podobně jako kdysi Byron:?Ptáte se mně na několik podrobností o mně samotné? Jsem chudá, neznámá, je mi osmnáct let a mám dravou chu? do v?eho a zásady stejně lehké, jako je má prosa.“V té?e době si s láskou opsala do svého deníku větu Oscara Wildea: ?Nechci si vydělávati sv?j ?ivot, chci ?ít“. Byla plna pevné v?le, ?e se stane umělkyní. Katherina Mans- fieldová na?la v sobě vnit?ní sílu, pomocí ní? si udr?ela svou rovnováhu a poda?ilo se jí kone?ně i p?emluviti svého otce, jen? se rozhodl vypláceti jí rentu. Kone?ně povolil, aby opustila Nov? Zéland a odjela a nikdy u? se nevrátila do svého rodi?tě. Usadila se v Lond?ně. Chtěla obětovati sv?j osobní ?ivot, aby tím obohatila své umění. Jednoho dne toho měla litovati: ?Nebyly to zku?enosti, ale také mrhání a ni?ení“. Tak pro?ívala absurdní román. Vymyslila si, ?e by se mohla vdáti za mu?e bez p?edsudk?, jen? by ji chránil a sou?asně respektoval její právo na ?ivot svobodného umělce. Na?la profesora zpěvu, jen? p?ijal tuto podivnou úmluvu. Vdala se za něho, zjistila, ?e je groteskní a opustila ho za několik dní. Následovala období velké osamělosti a hlubokého smutku. Její zdraví bylo chatrné. Neměla krbu a marně hledala zákoutí, do něho? by se uch?lila. Matka ji p?ijela nav?tí- ? do Lond?na, ale nerozuměly si. O?ekávala narození dí- :i:e. které neměla od svého man?ela. Byla nucena skr?ti toto těhotenství i porod v cizině. Poslali ji do německého měste?ka, kde napsala sérii drobn?ch povídek, z nich? vznikla její první kní?ka: ?V německém pensionu“. Byly to realistické ?rty, dosti kruté, plné brzy p?irozeného humoru, brzy naplněné cynismem a ho?kostí. P?iná?ela rase anglosaské reakce a lí?ila Německo v karikatu?e a bez líbivosti, slo?ené ze směsi sentimentality a ?routství, p?chy a chudoby.V době, kdy psala tyto povídky, otiskovala je v t?deníku . The New Age“. Pak se vrátila do Lond?na, ?ila sama, pracovala. Jednoho dne obdr?ela dopis od mladého spisovatele Johna Middletona Murryho, jen? ji po?ádal o spolupráci v malé literární ?evni, vydávané v Oxfordu. Setkala se s ním a na?la nad?eného a v?mluvného studenta. Vídali se ?asto a brzy se rozhodli vydávati spole?ně novou revui ?Rythme“. Navrhla Murrymu. aby si pronajal pokoj v jejím bytě. P?ijal. ?ili tak po dlouhou dobu těsně jeden vedle druhého napros:.samostatn?m ?ivotem. Kone?ně se za něho provdala. Váhal dlouho, proto?e byl ch?d, zatím co ona dostávala trocha peněz z domova. Jeden ani druh? si nevydělávali nic. ?asopis ..Rythme“ zem?el, jako umírají skoro v?echny mladé revue. Katherina Mansfieldová, je? tu otiskla několik povídek, nevěděla, kam by dále psala. To, co v té době psala, bylo dobré, ale poněkud p?íli? dob?e napsáno a chyběl tomu právě onen rys pravdy, kter? si p?ála zachytiti. Nena?la v té době je?tě pramen sv?ch nejsilněj?ích dojm?, jím? bylo její mládí na Novém Zélandě.Smrt a domov.Vypukla válka. Mlad? bratr Katheriny Mansfieldová p?ijel z Nového Zélandu do Anglie, aby nastoupil vojenskou slu?bu. Byl to tvor, jeho? milovala na celém světě nejvíce. P?inesl jí vzpomínky na spole?né mládí. Dík Katherininu deníku je vidíme, jak se spolu procházejí v lond?nském parku. Minulost p?ed ní vystupovala, zá?ivá, ?ivoucí a náhle tak drahá, a?koliv v době, kdy ji pro?ívala, jí byla tak trapnou. Bratr Katherinin jí ?ekl, ?e si je jist tím, ?e se vrátí z války. .Byla to u něho podivná, av?ak absolutní jistota. Odjel a byl ihned usmrcen. To bylo velikou událostí jeho sestry. Opustila nav?dy ?ivotní realism a oddala se celá evokaci onoho malého světa minulosti, jen? se v jejích vzpomínkách a ve spojení s obrazem jejího bratra stal ?arovn?m světem.Propukla u ní nemoc, na ni? měla záhy zem?íti: plicní ture rkulosa. Odjela do ji?ní Francie a později do ?v?carska. Man?el ji zprvu doprovázel, ale musil se dosti rychle vrátiti do Anglie. Ona ostatně tou?ila po samotě, aby mohla uskute?niti práci svého posledního roku, práci, je? byla stejného rázu, jako Proustova, byla doháněním vzpomínek, byla hledáním ztraceného ?asu. Je mo?né, ?e nejkrásněj?í umělecká díla vy?adují tohoto naprostého odpoutání a tohoto úmrtí p?ed vlastní smrtí.Kdy? Katherine Mansfieldová vydala první ze sv?ch no- vvch povídek, rozeznalo jen málo kritik? jedine?nou hod- - ::u díla. je? p?ed nimi le?elo. Jako tolik lidí po válce zamě- i oni podivné za krásné. Katherina Mansfieldová se zdála p?íli? prostou. Na ?těstí po?ala se jí podivovati malá skupina velice v?znamn?ch lidí, mezi nimi? byl Lawrence a r-r —?-h? spisovatel Stephen Hudson, p?ítel Proust?v. A kromě toho ono opravdové ?tená?stvo, je? daleko spí?e ne? proíeáooábyvé je v?dycky plno vnímavosti k p?irozenému projevu. ji objevilo a bylo jí okouzleno. Její první sbírky novel ?B 1 i s s" a ?G arden Party“ do?kávaly se skute?ného knihkupeckého úspěchu.Zatím churavěla ?ím dále tím více a bloudila na terasách Provence a po horách ?v?carsk?ch. Zdálo se jí, ?e slabost, je? jí p?eká?ela ve psaní, nebyla jen fysickou. Vě?ila, ?e k oné svrchované objektivitě, je? byla jejím literárním ideálem, dospěje jedině naprost?m odlou?ením, jedině potla?ením v?eho egoismu své bytosti.Bylo t?eba, dosáhnouti naprostého o?i?tění, ne?li se mohla dostati kup?edu, ne?li se cítila hodnou, vyjád?iti úplnou pravdu. Vstoupila tudí? ve Fontainebleau do ?duchovního bratrství“, je? bylo zalo?eno několika Rusy a v něm? doufala nalézti celkovou regeneraci. Ztrávila tam t?i měsíce a po?átkem roku 1923 po?ádala Middletona Murryho, aby tam p?ijel za ní. P?ijel dne 9. ledna:Je?tě nikdy jsem nespat?il a nikdy u? neuvidím někoho tak krásného, jako byla ona toho dne. Zdálo se, jakoby její neoby?ejná dokonalost, jí? se v?dycky vyzna?ovala, ji nyní prostoupila celou. Abych mluvil jejími vlastními slovy: Zmizely poslední stopy pozemské degradace... Ztratila sv?j ?ivot, aby jej zachránila. Kdy? ?la po schodech do pokoje, zachvátil ji ka?el a zem?ela.“To v?echno bylo nezbytně t?eba věděti o ?ivotě Katheriny Mansfieldové, ne?li si pov?imneme jejího díla. Zdá se mi, ?e cel? tento ?ivot se svou krátkostí, se sv?m narozením u protino?c?, se sv?m mládím stejně melancholick?m jako pohádkov?m, ?e tato směs humoru a poesie a kone?ně onen dlouh? dialog umírající mladé ?eny se stínem a kone?ně tato smrt, p?icházející po vrcholném úsilí, dosáhnouti ?istoty, zdá se mi, ?e to u? je uměleck?m dílem.?ena mezi ?enami.V novelách ?Garden Party“, ?Preludium“ nebo ?At the Bay“ (V zálivu) volí si Katherine Mansfieldová ur?itou rodinu, milieu, u?iní pr??ez v ur?itém ?ase a popisuje impresse jednotliv?ch bytostí ve vyvoleném okam?iku. Li?í se od Francouz? tím, ?e si nevybírá pro sv?j pr??ez okam?ik krise: vybírá si pro svou studii banální den, vyzna?en? jen nepatrnou rodinnou událostí, jako je p?estěhování, garden-party, cesta k mo?i. Emoci vyvolává právě intensivnost tohoto banálního dne, stejně jako někte?í malí?i ve vás vyvolají pocit krásy světa tím, ?e namalují několik kus? ovoce a bíl? ubrus. Krátká novela m??e obsahovali a vsugerovávati tolik pravdy o světě, jako dlouh? román: dokázal to ?echov a Merimée, pro ně? má Katherine Mansfieldová vá?niv? podiv. ?ím více se ve svém umění vyvíjí, tím více se zbavuje pověry o v?znamnosti sujetu. Její stru?nost jí pomáhá. P?i jejích povídkách vzpomínáme na ony neúplné sochy, které se nám zdají tím krásněj?í, ?e ná? vlastní genius povzbuzen? a o?iven? geniem umělcov?m modeluje jejich hlavy a údy.Je to tedy umění impresionistické. Je t?eba doplniti: je to impresionism ?eny. Vesmír Katheriny Mansfieldové je p?edev?ím vesmírem ?eny. ?eny a její rozmary, jejich tajné kom- ploty proti mu??m, onen zvlá?tní tón, s ním na ve?er mluvívají jedna s druhou, ony dlouhé rozhovory matky s dcerou, podivné sp?íznění ?eny s ur?it?mi p?edměty .. . Nikdo nemluvil o těchto věcech nikdy lépe, ne?li ona. Virginia W oolfová něco podobného popsala stejně dob?e a ?Paní Dallawayová“ byl snad jedin? román, kter? mohla napsati Katherine Mansfieldová. Virginia Woolf ová v?ak miluje my?lenky: porá?í mu?e na jejich vlastním terénu, a je sou?asně jedním z nejlep?ích dne?ních anglick?ch kritik?. Colette se ?asto p?iblí?ila ve Francii tomu, co hledala Katherine Mansfieldová a ona to dob?e věděla:?Právě jsem do?etla ?Pouta“. Myslím, ?e Colette je ve Francii jediná ?ena, která by něco takového dokázala.“Domníváme se, ?e v?ak svět Colettin nebyl pro vkus Katheriny Mansfieldové, je?tě dosti zbaven aventur.Je v?ak jisto, ?e Colette, geniální ?ena, byla první nebo skoro první spisovatelkou, je? se odvá?ila napsati knihu skrz naskrz ?enskou. P?ed tím u? byly znamenité ?enské spisovatelky: av?ak paní de Sévigné i paní de la Fayette si hrály na mu?e a imitovaly styl mu??. Romány paní de Stael, George Eliotové nebo George Sandové jsou zajímavé, jsou to v?ak hybridní díla, nap?l ?enská a nap?l mu?ská. Kdy? vy?la kniha Emilie Bran- teové, myslili nakladatelé, ?e je to mu?. Kdo v?ak by vě?il po p?e?tení některé pasá?e od Coletty nebo Katheriny Mansfieldové, ?e to psali mu?i?Bylo by tedy mo?no definovati dílo na?í autorky jako velice jemné pr??ezy ?ensk?m vesmírem, impresionisticky a familiárně malované. Tuto definici je v?ak t?eba doplniti: cenu těchto vyprávění p?edstavuje stejně jako jejích pravdivost také jejich poesie. Více ne? cokoli jiného dot?ká se jí krása světa. V onom dokonalém ?těstí, které je jí s to poskytnout! p?íroda, je něco ryze anglosaského. Je podivno, ?e do tohoto intuitivního ?těstí b?vá p?imí?eno něco teoretického pesimismu. Jak? je úkol umělce p?ed podivuhodn?m a stra?liv?m divadlem ?ivota? Malovati toto divadlo s dokonalou p?esností a naprostou up?ímností. K ?emu lhát? K ?emu hledati efekty? ?kolem umělce je napsati něco, co by bylo hodn?m vycházejícího měsíce, onoho bledého světla: úkolem je b?ti prost?m, tak prost?m, jak ?lověk bude p?ed Bohem.filosofie a psychologieSigmund Freud:Revidovaná nauka o snechV zimě roku 1915 konal Sigmund Freud, jemu? v podstatě, i p?i ?etn?ch omylech, vdě?íme za revolu?ní obohacení moderní psychologie, své ?Forlesungen zur Einf?hrung in die Psychoanalyse“. Skoro po dvaceti letech p?iná?í druhou ?ást těchto p?edná?ek, kterou sice nikdy ve?ejně nekonal, poněvad? mu chirurgická operace a vysoké stá?í v tom zabránily, které v?ak vydal pod titulem ,,Neue Folge der Vorlesungen“. (Nákladem Intemationaler Psychoanalytischer Verlag, Wien). Z knihy, která p?iná?í doplňky a zajímavé změny jeho názor?, jako? i polemiky proti jeho chybn?m vyklada??m a následovník?m ?freudov?těj?ím“, ne?li ?Freud“, p?iná?íme zkrácenou ukázku jeho nově soustavně vylo?ené nauky o snu. ?Revision der Traumlehre“.Red.V?echny sny nejsou sexuální povahy.Nauka o snu zaujímá v dějinách psychoanalysy zvlá?tní postavení: s ní u?inila analysa krok od psychoterapeutického procesu ke psychologii hlubin. Mně samotnému byla tato nauka o snech bezpe?nou oporou v tě?k?ch dobách, kdy nepoznané zku?enosti u p?ípad? neurosy uváděly m?j nezku?en? úsudek ve zmatek. Kdykoli jsem po?al pochybovati o správnosti sv?ch vratk?ch poznatk?, obnovila se v?dycky znovu má d?věra, jakmile se mi poda?ilo p?evésti nesmysln? a zmaten? sen v pochopiteln? du?evní proces. Má proto sv?j zvlá?tní zájem, sledovati právě na této nauce o snu, jak?mi změnami pro?la p s y- choanalysa v pr?běhu posledních dvaceti 1 e t.Analytikové se chovají, jakoby o snu nebylo ji? nic mo?no nového ?íci, jakoby nauka o snu byla u? uzav?ena. Dostaneme v?ak málo uspokojující odpově?, otá?eme-li se, co si z na?eho zp?sobu vysvětlování sn? osvojili lidé, stojící poněkud opodál: P?edně nes?etní psychiat?i a psych otherapeutové, kte?í si va?í na na?em ohni svou polív?i?ku, ani? ostatně projevují p?íli? vdě?nosti za toto p- dě tinství — a pak v?ichni ti vzdělaní lidé, literáti a ?ircké obecenstvo, kte?í si oby?ejně osvojují v?sledky vědy. De v?eobecné známosti se dostalo několik formulek, m e z i- tím zejména takové, kter?ch jsme nikdy nehlásali, jako na p?íklad věta, ?e v?echny sny jsou sexuální povahy. Zejména se zdá, ?e dosud stejně málo proniklo do v?eobecného vědomí, stejně jako tomu bylo p?ed t?iceti lety, poznání, ?e je t?eba zásadně rozli?ovati, jak? je ?manifestní“ obsah snov? a jaké jsou za tímto obsahem skryty tajné snové my?lenky — poznání, ?e naprosto není ?ádného rozporu mezi existencí sn? ze strachu (Angsttraume) a mezi vlastní funkci snu, jí? je touha po splnění ur?itého p?ání — poznání, ?e je_ nemo?no vysvětliíi ně?í sen, neznáme-li, jaké jsou associace, je? v něm jeho snové p?edstavy vyvolávají — a kone?ně poznání, ?e základní věcí na snu je proces snové práce.Musíme se rozhodnouti o zásadní otázce. Bu? je sen, jak nás o tom uji??ují neanalyti?tí léka?i, pouh?m znamením toho, ?e snící ?lověk ?patně spal, ?e v?echny ?ásti jeho mozku se nedostaly ke stejnoměrnému odpo?inku a ?e jeho jednotlivé ?ásti dále pracovaly pod vlivem neznámého podrá?dění a ?e v tomto stavu jejich práce byla jen velice nedokonalá. Je-li tomu tak, pak se právem nebudeme dále zaměstnávati snem, jen? není ne? psychicky bezcenn?m produktem no?ního vyru?ení. Nebo?, co bychom mohli nalézti pot?ebného jeho vy?et?ováním?Anebo platí druh? názor, pro něj? jsme se od po?átku rozhodli. Podle toho jsme si u?inili p?edpokladem — p?iznáváme se, ?e docela libovoln?m a jako postulát jsme prohlásili, ?e sen, t?eba?e je nesrozumiteln?, musí b?ti pokládán za psychick? akt, kter? má plnou platnost, smysl i cenu a ?ě tohoto akt? m??eme pou?iti v analyse stejn?m zp?sobem, jako kteréhokoliv jiného sdělení. Poda?í-li se nám proměniti sen v takové cenné sdělení, máme vyhlídku, ?e se tím dovíme něco nového a ?e dojdeme poznání, které by nám jinak bylo z?stalo nep?ístupn?m.Jak najdeme smysl snu?Co podnikneme, abychom p?eměnili sen v takové normální sdělení? Jak si vysvětlíme, ?e ?ást pacientov?ch projev? na sebe vzala tuto formu stejně nesrozumitelnou pro něho, jako pro nás? První krok, kter? u?iníme, jest, ?e p?ijmeme dva nové pojmy. To, co se populárně naz?valo snem, nazveme textem snu nebo manifestním s n e m. A to, co hledáme, a co tu?íme, ?e je za tímto snem skryto, nazveme latentní snovou my?lenkou. Na?ím úkolem je, p?eměniti sen v latentní a zjistiti, jak?m zp?sobem latentní sen v du?evním ?ivotu snícího ?lověka dospěl k ur?itému v?razu. První ?ást na?í práce bude úkol praktick?: bude vysvětlením snu, k ?emu? bude t?eba ur?ité techniky. Druhá ?ást na?eho úkolu, je teoretická a má vysvětliti proces snové práce: tato ?ást m??e b?ti pouze teoretickou. Obě slo?ky musíme nově vytvo?iti — i techniku, vysvětlování sn? i teorii snové práce. Za?něme technikou vykládání sn?: bude to plasti?těj?í a u?iní to na vás ?ivěj?í dojem.Pacient vám tedy vypravoval sen, kter? mu máme vylo?iti. Klidně jsme p?i tom naslouchali a sna?ili se neuvá- děti p?i tom své my?lenky slovy. Nejprve se vynasna?íme co mo?ná málo se starati o to, co jsme sly?eli, toti? o děj snu. Tento sen má ov?em r?znou povahu: M??e míti scu-- :íí. uhlazenou komposici jako básnická skladba, nebo m??e bvti nesrozumiteln? a zmaten?, skoro jako blouzněnídeliriu. M??e obsahovati absurdní slo?ky, nebo i vtipy azdánlivě duchaplné v?vody a m??e se zdáti snícímu ?lověku jasn?m a p?esn?m, nebo kaln?m a spl?vajícím. Obrazy snu —c_-.:n rk::-:;: smvslovvch vjem? nebo mohoub?ti stíny a jen nejasné nadechnuty. V tomté? snu je mo?no. ie se naleznou nejrozmanitěj?í charaktery, rozdělené -n r-nz??na místa. Sen m??e projevovati bu? indiferentní ná- , nebe m??e bvti provázen co nejsilněj?ími radostn?mi -: ?< trapn?mi vzruchy. Tuto nesmírnou bohatost slo?ek manit farního snu oceníme později. Prozatím si jí nebudeme -. 1 -nati, n?br? p?jdeme p?ímo hlavní cestou, která smě?uje k v?kladu snu. To jest: vyzveme ?lověka, kter? snil, aby se naprosto oprostil od vlastního manifestního snu a soust?edil se na iednotlivé slo?ky snového obsahu a aby nám po ?adě_1 1 jaké associace, jaké jiné p?edstavy a vzpomínky z jeho vlastní zku?enosti mu napadnou, podíváme-li se na ka?dou z těchto slo?ek zvlá?tě.Zbytky v?erej?ího dne.Jděme dále. Jaké bude po?adí, v něm? budeme probírati s pacientem jednotlivé slo?ky jeho snu? Několik cest je nám otev?eno. Bu? m??eme jiti prostě chronologick?m po?ádku ni. jen? byl dán vyprávěním snu. To je nejp?ísněj?í klasická metoda. Nebo m??eme po?ádati pacienta, aby ze snu n; prve vyhledal zbytkyp?edchozíhodne. Zku?enost nás toti? pou?ila, ?e se skoro do ka?dého snu dostal nějak? zbytek vzpomínky anebo nará?ka na nějakou událost z p?edchozího dne, ?asto i nará?ka na několik událostí. Sleduje- me-li, jak sen navazuje na tyto zbytky p?edchozího dne, na?ii jsme ?asto bezprost?edně p?echod, vedoucí od zdánlivě nedostupného snového světa pacientova k jeho reálnému ?ivotu. — Je v?ak také mo?no, abychom nejprve vyzvali pacienta, aby nejprve věnoval pozornost těm slo?kám snového obsahu, které mu jsou nápadné svou obzvlá?tní z?etelností a smyslovou silou. Víme toti? ze zku?enosti, ?e jeho associace, jeho sdru?ené p?edstavy, se v těchto p?ípadech vybaví obzvlá?tě snadno. V celku na tom nijak nezále?í, kter?m z těchto t?í zp?sob? se p?iblí?íme k jeho hledan?m associacím.Tímto zp?sobem jsme se dostali a? k associacím. Obsahují nejrozmanitěj?í slo?ky: vzpomínky na v?erej?í den i na doby dávno minulé, úvahy, diskuse, p?i nich? snící ?iověk zaujímá stanovisko bu? pro nebo proti, obsahují . ? znání i dotazy. Mnohou z těchto associací pacient vychrlí, p?ed jinou chvíli zaváhá. Vět?ina z nich ukazuje z?eteln? vztah k některé slo?ce snu: není divu, nebo? z těchto slo?eks cházejí. Stává se v?ak také, ?e pacient je uvádí se slovy: ..Zdá se, ?e to se snem nemá ani nic spole?ného, ?íkám to ien proto, ?e mi to právě napadá.Nasloucháme-li tomuto bohatství nápad?, post?ehneme -----■. ?e jsou ve velice blízkém vztahu k obsahu snu. Vrhají p?ekvapiv?m zp?sobem světlo na v?echny ?ásti snu, vypl- ň_;. mezery mezi nimi zející a ujasňují jejich zvlá?tní vztah, i r;Tl nám vzejde jasno o poměru mezi nimi a obsahem Sen se rám objeví jako zkrácen? v?ta?ek z t ě c h t o associací, jako v?ta?ek, jen? byl po?ízen podle pravidel. která jsme dosud neprohlédli. Slo?ky snu nám p?ipadají jako by byly vze?ly z ur?ité volby, jako by r -- - representanty ur?itého mno?ství. Nebude pochyby o tom. ?e jsme touto technikou dospěli k tomu, co vlastním satm bylo ma?eno a nahrazeno. Dospěli jsme k tomu, v ?em je mo?no nalézti vlastní psychickou cenu snu a co u? se nevyzna?uje oněmi podivn?mi zvlá?tnostmi snu, onou ci- zokrajností a zmateností.Skryté my?lenky.Nepoddejme se v?ak omylu. Snové associace nejsou je?tě tajn?mi my?lenkami snu. Tyto vlastní, skryté my?lenky jsou obsa?eny v těchto associacích jako v louhu, p?ece v?ak v nich nejsou obsa?eny bez zbytk?. Tyto associace toti? p?iná?ejí na jedné straně o mnoho více, ne? pot?ebujeme k formulaci latentních snov?ch my?lenek: obsahují toti? v?echny v?vody, p?echody a spoje, které doplnil pacient?v intelekt, kdy? se nám sna?il p?iblí?iti my?lenku snu. Na druhé straně se tato associace ?asto p?ed vlastním obsahem snu právě zastavila: p?iblí?ila se mu pouze a dotkla se ho jen v nará?kách. Na tomto místě musíme sami zasáhnouti do pacientova vyprávění, doplňujeme jeho náznaky, vyvozujeme d?sledky a vyslovujeme to, ?eho se pacient ve sv?ch associacích pouze dotkl.I kdy? p?i vysvětlování snu závisíme p?edev?ím a v?eobecně od associací pacientov?ch, p?ece jen máme mo?nost zaujímati k někter?m slo?kám jeho snu zcela samostatné stanovisko, zejména v tom p?ípadě, kde oby?ejně associace selhávají. Ji? záhy jsme poznali, ?e to b?vá v?dycky tent?? obsah, u něho? dochází k tomuto selhání. Těchto míst není mnoho a po dlouhé zku?eností jsme se pou?ili o tom, ?e tyto v?dycky se vracející slo?ky sn? je t?eba pokládati za s ym bjxl y, které znamenají něco jiného a které je t?eba vykládá ti. Zatím co jiné slo?ky sn? jsou proměnlivé, m??eme prohlásiti, ?e tyto symboly mají pevn? a v?dycky se znovu vracející stejn? smysl. Tento smysl sice nemusí b?ti jednozna?n?, p?ece v?ak jeho rozsah je ur?ován zvlá?tními pravidly. Proto?e dovedeme tyto symboly p?ekládati, co? pacient sám neumí, je mo?no, ?e smysl snu se nám ujasní je?tě d?íve, ne? podstoupíme v?echny námahy k jeho vysvětlení, a pokud pacient sám p?ed sv?m snem stojí jako p?ed hádankou. O symbolice sn? a jejich problémech jsem ji? vyprávěl tolik, ?e to dnes zde ji? nepot?ebuji opakovati. Je mo?no vykládati sny?Tak tedy vypadá na?e metoda v?kladu sn?. Vyskytne se oprávněná otázka: ..Je mo?no pomocí této metody vyklá- dati v?echny sny?“ Odpově? zní: nikoli, v?echny sny ne. ale p?ece jen tak veliké mno?ství sn?, ?e si m??eme b?t jisti u?ite?ností a oprávněností této metody. Pro? není mo?no vykládati v?echny sny? Proto?e na?e úsilí vysvětliti sen nará?í na ur?it? odpor, jen? někdy je nepatmv. jindv v?ak skoro nep?ekonateln?. Tento odpor se nám projeví p?i celé na?í práci. Na někter?ch místech se nám poddávají assocís-e bez váhání a prv? nebo druh? nápad ji? p?inese úplné vysvětlení. Na jin?ch místech pacient váhá a nechce s místa a ne? vysloví svou associaci, je ?asto t?eba naslouchati dlouhému ?etězu nápad?, ne? obdr?íme něco pot?ebného pre porozumnění jeho snu. ?ím del?í je ?etěz associací a am del?ími oklikami se ubírá, tím vět?í je odpor. Tento cdpc r proti objasnění podstaty sn? se projevuje zapomínár í sn?. ?asto se p?ihodí, ?e se pacient p?es ve?keré námahv nem??e na své sny rozpomenouti. Kdy? jsme v?ak analv- tickou praksi odstranili tu p?eká?ku, která bránila pacientovi na jeho cestě v analyse, vyno?í se náhle cel? sen ze zapomenutí. ?asto se také p?ihodí, ?e ?asto chybí s po?átku jen kus některého snu, kter? pak je p?ipojen jako dodatek. I to je mo?no vykládati jako pokus, tuto ?ást snu zapome- nouti. Zku?enost nás u?í, ?e právě tato ?ást snu je nejd?le?itěj?í. P?edpokládáme, ?e sdělení této ?ásti se stavěl do cesty silněj?í odpor, ne? sdělení jiné ?ásti.Z toho v?eho m??eme souditi, ?e tent?? odpor, kter? se nám staví do cesty p?i vykládání snu, p?sobil i p?i vzniku samotného snu. Je mo?no rozeznávati dokonce sny, je? vznikají pod mal?m odporem a sny, je? vznikají pod odporem vysok?m. Tlak tohoto odporu se mění i na rozmanit?ch místech tého? snu: on je vinen tím, ?e souvislost i sebekrásněj?ího snu mohou p?eru?iti mezery, nejasnosti a zmatky.I ve snu pracuje censura.Kdo se tu staví na odpor? A proti komu? Tento odpor je bezpe?n?m p?íznakem konfliktu. Je p?íznakem, ?e je tu nějaká síla, je? chce něco projeviti, a síla jiná, je? se zdráhá tento projev p?ipustiti. To, co se uskute?ní ve formě mani- T?^mího snu, je v?sledkem, v něm? se zhustil zápas dvojího protich?dného úsilí. Na některém místě se poda?ilo jednomu úsilí prosaditi svou v?li, na jiném místě se poda?ilo protich?dné instanci zam??lené sdělení úplně zast?íti anebo nahraditi ně?ím naprosto jin?m. Nej?astěj?ími a pro tvo?ení sn? nejcharakteristi?těj?ími jsou ty p?ípady, v nich? v?sledkem konfliktu bvl ur?it? kompromis: sdílné instanci se sice poda?ilo ?íci to, co chtěla, nemohla to v?ak prozradili plně, n?l?I jen zp?sobem zmírněn?m, znetvo?en?m a tě?ko pozná tetirtim. Z toho plyne, ?e v?ude tam, kde sen neprodukuje věrně skrytou snovou my?lenku, v?ude tam, kde je t?eba ur?itého vysvětlování, aby se p?eklenul most mezi těmito dvěma slo?kami, m??eme pozorovati ur?it? úspěch instance brzdící, omezující, stavějící se na odpor. Pokud pozorujeme sen jako zjev isolovan? a pokud jej studujeme nezávisle na psychick?ch útvarech, snu sp?ízněn?ch, naz?váme tuto instanci snov?m censorem.Víte u? dávno, ?e tato censura není nějak?m z?ízením charakteristick?m jen pro ?ivot snu. Psychick? ?ivot v?bec ovládá konflikt dvou du?evních instancí, které nep?esně ozna?ujeme jako slo?ku neuvědoměle zatla?enou do pozadí : jako slo?ku vědomou. Víte, ?e odpor proti vysvětlení snu, projev snové censury, není ni?ím jin?m, ne? tímté? odpo- . kter?m proti sobě p?sobily ony obě du?evní instance. Je vám známo i to, ?e ze stejného konfliktu vzcházejí za ur?it?ch podmínek i jiné du?evní v?tvory, je? jsou stejně jako sen v?sledkem kompromis?. Porozuměli jste tomu, ?e -: -: patologick?m produktem, ?e je prvnímr ankem v ?adě, je? vede od hysterického symptomu vnuce- r.ou p?edstavu a? k ?ílené idei. Od těchto sv?ch druh? li?í se sen svou prchavostí a tím, ?e vzniká za podmínek, nále- ?ejících k normálnímu ?ivotu. Nebof ná? ?ivot ve snu není nic jiného, jak to formuloval ji? Aristoteles, ne? zp?sob, ja- ■ — pracuje na?e du?e během spánku. Spánek p?edstavuje :od reálného vněj?ího ?ivota a tím je dán p?edpoklad? tomu. aby se rozvinula ur?itá psychosa. Prostudujeme-ti pe?livě vá?né p?ípady psychosy, poznáme, ?e právě tento rys je pro stav choroby nejcharakteristi?těj?í. Ne?kodná psychosa snová je následkem zamy?leného, ale pouze do?asného vzdálení se z vněj?ího světa. A proto také mizí v okam?iku, kdy znovu vstupujeme ve vztah k vněj?ímu světu.Sny mají ú?el.Zde se nám nask?tá otázka, má-li sen nějakou funkci, je-li mu dán nějak? u?ite?n? úkol. Naprost? klid, zbaven? jakéhokoliv podrá?dění, k němu? by měl ?lověk ve stavu spánku dospěti, je ohro?en se t?í stran. P?edev?ím spí?e ná- hodnvm zp?sobem, vlivem vněj?ího podrá?dění za spánku, pak denními zájmy, které se nedají p?eru?iti a kone?ně ne- msycen?mi a do pozadí zatla?en?mi pudov?mi hnutími, které ?íhají na to, kde se jim naskytne p?íle?itost k projevu. Toto trojí ohro?ení by mohlo zp?sobiti, ?e klid spánku by byl ustavi?ně p?eru?ován. Proces snov? v?ak zp?sobuje, ?e v?echny tyto vlivy spole?ně vús?ují v ne?kodně haludna- torní zá?itek a zabezpe?ují tak trvání spánku. Fr: funkci snu není námitkou, vzpomeneme-li si, ?e sen ?asto probudí spá?e vlivem strachu. Je to spí?e signálem, ?e strá? pokládá situaci ji? za p?íli? nebezpe?nou a nevě?í ji?, ?e by ji mohla ovládnouti. Nez?ídka se v?ak stává, ?e je?tě p?i spánku se nám dostává uklidnění, je? chce zabrániti na?emu probuzení: V?dy? to je v?echno pouh? sen.Jak vznikají viditelné obrázky snu?Tolik jsem vám chtěl ?íci o vykládání snu, jeho? úkolem je p?ivésti nás od zdánlivého snového děje a? ke skryté snové my?lence. Jakmile toho bylo dosa?eno, pohasne vět?inou zájem praktické analysy o sen. Za?adíme sdělení, jeho? se nám dostalo ve formě snu, mezi sdělení ostatní a analysujeme dále. Máme v?ak zájem o to, z?stati u sn? je?tě déle. Láká nás studovati vlastní proces, jak?m se skryté snové my?lenky proměňovaly v ma- nifestní sen. Tento proces naz?váme snovou prací.Proces snové práce je ně?ím nov?m a podivn?m, o ?em se d?íve nevědělo. Poskytl nám první pohled do takov?ch děj?, je? se odehrávají v systému podvědomí a ukázal nám, ?e tyto děje jsou zcela jiné, ne? ty, je? známe z na?eho my?lení vědomého. Proto musily se ve srovnání s procesy vědomí zdáti nesl?chan?mi a myln?mi. V?znam těchto nález? byl zv??en tím, ?e se poznalo, ?e tyté? mechanismy, je? proměnily latentní snovou my?lenku v manifestní sen, jsou ?inn? i p?i vytvá?eníneurotick?ch p?íznak?.Musím to vyjád?iti poněkud schematicky. Vezměme si p?ípad, v něm? se nám poda?ilo u ur?itého pacienta po provedení v?kladu snu nahraditi manifestními my?lenkami v?echny my?lenky latentní, nabité vět?í nebo men?í affektiv- ncstí. P?i těchto objasněn?ch my?lenkách bude nám nápadn?m ur?it? rozdíl. Pacient skoro v?echny z těchto my?lenek pozná a uzná. Nebude popírati, ?e tak skute?ně myslil anebo ?e dnes ?i zítra mohl mysliti takov?mto zp?sobem. Pacient se v?ak bude zdráhati jednu jedinou z těchto my?lenek uznati za svou. Tato my?lenka je mu cizí, dokonce snad odpornou. Je mo?né, ?e ji ve vá?nivém vzru?ení od sebe odmítne. Zde se nám objasní, ?e v?echny ty druhé my?lenky jsou ?ástmi jeho vědomého my?lení, p?esněji ?e?eno, jeho ji? d?íve vědomého my?lení. Mohly b?ti my?leny i v jeho bdělém ?ivotě a pravděpodobně se vytvo?ily během dne. Naproti tomu ona zapíraná my?lenka, nebo správněji ?e?eno, ono zapírané hnutí, je dítětem noci. Nále?í do spá?ova podvědomí a proto ji popírá a opovrhuje jí. Tato my?lenka musila ?ekati na noc, ne?li se dostala k ur?itému v?razu. Její v?raz je ov?em zeslaben?, znetvo?en? a maskovan?: bez procesu v?kladu snu bychom ji v?ak byli v?bec nena?li. Pouze ve spojení s jin?mi snov?mi my?lenkami, proti nim? není námitek, poda?ilo se tomuto podvědomému hnutí proklouznouti v nenápadném p?evleku mezi závorami censury. Naproti tomu ony snové my?lenky, o nich? snící věděl ji? d?íve, dostaly se do sn? a do jeho du?evního ?ivota za spánku pouze proto, ?e jsou s tímto hnutím v ur?itém spojení. Nebo? nemáme nejmen?í pochybnosti o tom, ?e právě toto podvědomé hnutí je vlastním tv?rcem snu a ?e ono opat?ilo pot?ebnou psychickou energii k vytvo?ení snu. Jako ka?d? jin? pud, nemá toto hnutí cílem nic jiného, ne? dosáhnouti svého uspokojení A na?e zku?enost ve vykládání sn? nás p?esvěd?uje o tom, ?eto právě je smyslem v?eho snění. V ka?dém snu má b?ti ně- iaké pudové p?ání zobrazeno jako uskute?něné. No?ní uzav?ení du?evního ?ivota proti realitě a tím umo?něná re- sresse k primitivním mechanism?m zp?sobily, ?e toto ?ádané uspokojení pudu je v halucinaci pro?íváno jako p?ítomné. Vlivem té?e regrese se ve snu p?etvá?ejí p?edstavy ve visuelní obrazy, tak?e skryté snové my?lenky jsou dra- matisovány a ilustrovány.Jako ve filmu.Sny tedy vznikají takto: úvodem je touha po spánku, úmyslné odvrácení od vněj?ího světa. Toto odvrácení má dvojí následek pro du?evní aparát ?lověka: P?edně umo?ňuje, ?e v něm vystupuje do pop?edí star?í a primitivněj?í zp?sob práce, ?ili ?e dochází k regresi — a za druhé zp?sobují, ?e odpor, jen? zatla?uje do pozadí na?e podvědomí, se zmen?uje. D?sledkem tohoto zmen?ení odporu je mo?nost vznikán? sn?, které vyu?ívají a na kterou p?sobí vněj?í vnit?ní drá?divě podněty. Tak vzniká sen, jen? je útvare- kompromisním. Sen má dvojí poslání. P?edně slou?í na?emu já tím, ?e vyhovuje ú?elu spánku a ma?í drá?divě . smě?ující k probuzení. Za druhé p?sobí sen, ?e se pudovému hnutí, zatla?enému do pozadí, dostává p?íle?itost uspokojení ve formě p?eludu, halucinace. P?esto v?ak tento proces tvo?ení sn?, kter? spící ?já“ dovoluje, je kontrolován censurou: tato censura je representována zbytkem zatla?ující síly, je? z?stala v ?innosti. Prostěji tento postup bohu?el nedovedu popsati, nebo? není o nic prost?í.Podívejme se nyní na skrytou my?lenku, obsa?enou za snem. Její nejsilněj?í slo?kou je hnutí pudu, je? bylo zatla?eno do pozadí, je? si v ní opat?ilo v?raz, zmírněn? a maskovan?, jen? se opírá o náhodná podrá?dění a o zbytky dojm? z v?erej?ího dne. Jako nutí nějakého pudu, smě?uje i toto hnutí k uspokojení ve formě jednání. Fysioíogick? stav spánku v?ak mu zamyká cestu k projevu nějak?m pohybem. Proto se musí toto hnutí obrátiti sv?m p?sobením nazpět a musí se uspokojiti pouhou halucinací. Tímto zp?sobem se skryté snové my?lenky p?eměňují pouhou halucinací. Tímto zp?sobem se skryté snové my?lenky p?eměňují ve slet smyslov?ch a visuálních v?jev?. Tímto zp?sobem nab?vají oné formy, je? se nám zdá tak nevídanou a cizí. Ve snovém v?razu chybějí v?echny v?razové prost?edky ?eěi, jimi? se vyjad?ují jemněj?í vztahy p?i my?lení: spojky a p?edlo?ky, změny, deklinace a konjugace, nebo? pro ně chybějí v?razové prost?edky. Ve snech se vyjad?ují pouze surov? materiál my?lenky, podobně jako v primitivní ?e?i bez gramatiky: abstrakta se p?ivádějí nazpět na konkréta, z nich? vze?la. To, co z toho vze?lo, m??e se snadno zdáti nesouvisl?m. Je v?ak zcela ve smyslu archaické regrese v du?evním ústrojí, jako ve smyslu p?sobící censury, ?e ve snov?ch obrazech jsou hojně pou?ívány symboly, kdykoli je t?eba zobraziti ur?ité objekty a děje, je? vědomému my?lení se staly cizími.Hlavní formy snové deformace.Daleko d?le?itěj?í jsou jiné změny, k nim? dochází ve smi s podlo?enou my?lenkou. Takové my?lenky, je? mají něiakv vzrv?n? bod, b?vají zhu??ovány v nové celky. P?i p?ekládání my?lenek v obrazy dostávají ty obrazy z?etelně p?ednost, je? p?ipou?tějí podobné zhu?tění a slo?ení. Zdá se jako by ve snu p?sobila jakási síla, je? vystavuje v?echen materiál ur?itému tlaku a zhu?tění, Následkem tohoto zhu?tění je, ?e jeden prvek manifestního snu m??e odpovídali celé ?adě prvk? skryté snové my?lenky. Naproti tomu m??e také jedna snová my?lenka b?ti ve snu zastoupena mnoha obrazy.Je?tě podivněj?í je proces posunování neboli p?esouvání p?ízvuku, jen? ve vědomém my?lení jest znám jen jako logická chyba, nebo jako prost?edek komiky. Jednotlivé p?edstavy, obsa?ené ve snov?ch my?lenkách toti? nejsou stejně hodnotné, n?br? jsou provázeny afekty rozmanitě siln?mi a proto je úsudek oceňuje jako d?le?itěj?í nebo méně d?le?ité, jako více nebo méně hodné zájmu. Ve snu v?ak se tyto p?edstavy odlu?ují od afekt?, je provázejících. Afekty se objevují samy o sobě, mohou b?ti p?esunuty na někter? jin? zjev, b?ti zachovány, proměniti se, anebo v?bec se ve snu neobjeviíi. D?le?itost p?edstav ve snu se projevuje tím, jakou smyslovou sílu jednotlivé obrazy ve snu mají. P?i tom v?ak pozorujeme, ?e ve snu tento p?ízvuk p?echázívá z prvk? v?znamn?ch na prvky indiferentní, tak?e se zdá, ?e ve snu vstoupilo do pop?edí jako hlavní věc něco, co v my?lenkách hrálo jen pod?adnou úlohu. Naopak, to, co v my?lence je podstatné, nalézává ve snu zobrazení je p?ibli?né a velmi z?etelné. Právě tato vlastnost snové práce p?sobí, ?e sen se spá?i zdá tak cizím a nepochopiteln?m. Toto p?esunutí p?ízvuku je hlavním prost?edkem snové deformace, které si snová my?lenka vlivem censory musí dát líbit.Po těchto r?zn?ch vlivech nabyl sen témě? své definitivní formy. P?istupuje ji? jen poměrně nestál? moment tak zvaného sekundárního zpracování, k němu? dochází tehdy, kdy sen se stal pozorovacím objektem jasného vědomí. Zacházíme s ním tak, jak jsme zvyklí zachá- zeti se sv?mi vjemy v?bec. Vyplňujeme v něm mezery, vkládáme spojky a tím se dosti ?asto vystavujeme hrubému nedorozumění. Tato radonalisujicí ?innost je? dodává snu uhlazenou fasádu, která se k jeho skute?nému obsahu ani nem??e hoditi, v?ak někdy odpadá v?bec a sen pak vystupuje se v?emi sv?mi trhlinami a skoky. Dále se nesmí zapomenouti na to, ?e práce ve snu není v?dycky stejně intensivní. Někdy snová ?innost deformuje jen ur?ité ?ásti snov?ch my?lenek, zatím co jiné smějí vystupovati ve snu naprosto nezměněny. Pak se zdá, jako by ve snu byl ?lovék prováděl nej jemněj?í a nejslo?itěj?í intelektuální operace, jakoby byl p?em??lel, vtipkoval, rozhodoval se a ?e?il problémy. To v?echno v?ak není ne? v?sledkem na?í normální du?evní práce a m??e se p?ihodit stejně dob?^ve snu, jako den p?ed tím: s vlastní snovou prací to nemá nic spole?ného a nep?iná?í to ani nic pro sen charakteristického.To v?echno bych vám byl mohl ?íci ji? p?ed patnácti lety a zdá se mi dokonce, ?e jsem vám to tenkráte ji? ?ekl. Chtěl jsem tu snésti jenom to, co mc; tsusg ?asem ár teorie snu p?ibylo nového a co v ní bylo obměněno.100 list? normalisované velikost: 210 X297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.—KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhát?.17P?ítomnostiStrany ve volbách(Co se stalo IIL)Va?něme s nejvzne?eněj?í. Nejvzne?eněj?í v na?ich poměrech znamená nic jiného ne? největ?í, a tou ov?em mezi ?eskoslovensk?mi stranami jest a dlouho z?stane agrární strana. D?íve jsme ?íkali prostě: největ?í. Nyní musíme ?íkati opatrněji: největ?í mezi ?eskoslovensk?mi stranami. Tato změna v terminologii, vynucená znám?mi událostmi v německém tábo?e, je nepochybně jednou z p?í?in oné stísněnosti, která charakterisuje chování i tisk agrární strany po volbách. Je?tě 19. května ráno nebylo mezi agrárními v?dci ani jediného, kter? by bylvá?ně vě?il v mo?nost ztráty prvenství.Jsou ostatně i jiné p?í?iny stísněnosti, vypl?vající v?ak ne z toho, ?e se agrární straně ve volbách něco zvlá?tě zlého p?ihodilo, n?br? z toho, ?e se nedostavilo ono zvlá?tě dobré, ve které doufala. Agrární strana p?íli? d?vě?ovala ve svou ??astnou hvězdu, jinak by nyní také ona vyzna?ovala se onou skromnou spokojeností jako ostatní koali?ní strany, které své mírné ztráty pova?ují za daň, ji? bylo nezbytno od- vésti tě?ké době. Podrobují-li se vládní strany hlasování lidu po ?esti letech vládnutí, z nich? pět bylo p?ecpáno pochmurn?mi následky nejtě??í hospodá?ské krise, jakou svět poznal, nemohou o?ekávati, ?e budou p?ivítány se spontánním nad?ením a ?e dav květy bude vyst?lati cestu, po které krá?ejí. Nebo? ony, poněvad? vládly, byly orgánem, jen? musil lidu ukládat omezení. Ony musily provádět v?echna nepopulární opat?ení. Z jejich úst p?ijímalo obyvatelstvo zprávy o v?elik?ch nep?íjemnostech. Musí tedy takové vládní strany, jim? p?ipadla vláda v době nejtě??í, b?ti spokojeny, jestli?e rozhodující vět?ina lidu dá jim sv?m hlasováním najevo: hle?te, chápeme va?e tě?kosti a jsme tak rozumní, ?e nesedneme na lep demagog?m; umo?ňujeme vám zase ?est let klidné práce. To také se stalo, a z toho je t?eba se tě?iti. Vedle toho musily ov?em b?ti vládní strany p?ipraveny na to, ?e p?irozená nespokojenost projeví se p?echodem nějakého po?tu hlas? k oposici.Zdá se, ?e agrární strana, pokud jí samé se t?kalo, na nic takového se vnit?ně nep?ipravila. Naopak, o?ekávala dal?í vzr?st a dal?í zv??ení skvělosti svého postavení. Domnívala se, ?e nějak?m zp?sobem bude vyjmuta z p?irozeného osudu v?ech ostatních vládních stran. P?ipravovala se v?iti vládní otě?e je?tě pevněji do rukou. Kdy? jí v?sledek voleb k tomu nedal p?íle?itost, je viditelně rozmrzena, a?koliv ji nepotkalo nic hor?ího ne? tolik, ?e její dosavadní vzr?st byl zara?en, a ?e se ukázalo, ?e i zvět?ování její velikosti a vlivu jsou polo?eny p?irozené meze.Je t?eba, abychom se i my ostatní mrzeli? Nem??eme p?edstírati, ?e je nám osud agrární strany lhostejn?. Zejména v době tak kritické je t?eba, aby tato solidní a demokracii se zaslíbiv?í strana podr?ela svou sílu. Z jejího rozvratu by pro stát nemohlo vzejiti nic dobrého. Pozorujeme-li tedy, ?e agrární strana zachovala svou sílu, jsme se státního hlediska spokojeni. Aby svou p?evahu dále zvět?ovala a? k mo?nostem diktátu, na tom u? nebyl ?ádn? státní zájem.?Sociální demokracie také se projevila b?ti solidně zalo?enou stranou, a?koliv byla ve zna?ně tě??í situaci ne? strana agrární. Nebo? není nezaměstnan?ch sedlák?, ale je p?es 700.000 nezaměstnan?ch dělník?, a cena dělnické práce není tak ú?inně chráněna jako zemědělská práce obilním monopolem. P?es to nepotkalo sociální demokracii ve volbách nic více ne? zcela nepatrn? pokles, vysvětliteln? u v?ech vládních stran. Zdá se, ?e dělníci dovedou se na politiku dívati realisti?těji a snad i inteligentněji ne? jiné vrstvy, které by měly k inteligentnosti věru více p?í?in. Sly?eli jsme p?ed volbami bezuzdně na?íkati továrníky, domácí pány a inteligenty. Vě?íme ochotně, ?e se jim nevede tak dob?e, jak se jim vedlo, ne? nás krise nav?tívila — ale v těchto vrstvách zp?sobila krise jen ?rámy. P?es to si po?ínaly bezuzdně v stí?nostech, ná?cích a hněvu. Mezi dělníky nep?sobila krise jen ?rámy, tu ?ádila jako dělové koule v sev?en?ch ?adách. Odvá?í se někter? z p?íslu?ník? oněch vrstev, o nich? mluvíme, konkrétně srovnávati sv?j osud s osudem nezaměstnaného nebo polozaměst- naného dělníka? Zajisté, ?e se neodvá?í, nebo?, kdyby tak u?inil, nezbytně by musil sní?it v??ku a piskla- vost sv?ch ?alobn?ch tón? i ohnivost svého oposi?ního naladění. Sám by si musil ?íci po provedeném srovnání svého osudu s osudy jin?ch: jsem rozmazlen?. Kdyby dělníci tak povolovali sv?m pud?m a své podrá?děnosti, jako si to dovolují p?íslu?níci vrstev lépe situovan?ch, musili by se z devíti desetin p?ihlá- siti k tomu názoru, kter? je jim také nabízen: ?e poslední továrník má b?t u?krcen st?evy posledního okresního hejtmana.Sociální demokracie sklidila v těchto volbách, nejobtí?něj?ích, jaké dosud prodělala, nepochybně ovoce st?ízlivé v?chovy, jí? systematicky podrobuje své ?lenstvo. Vychovala kádr svého voli?stva tak rozumně, ?e není obav, ?e by ji opustil, nedopustí-li se velk?ch chyb. V této souvislosti je t?eba uvésti jméno mu?e, kter? se o to zejména zaslou?il: je to p?edseda sociální demokracie Hampl. Po rozchodu s komunisty a? dodne?ka neústupně opakoval: nikdy ji?, za ?ádn?ch okolností, demagogii. S potě?ením pozorujeme, ?e to m??e b?ti také prospě?ná zásada.Mimochodem nás napadá, abychom se poohlédli také po v?sledcích boje proti marxismu, jej? vyhlásilo Národní sjednocení po berlínském a vídeňském vzoru. Sociální demokraté a komunisté mají dohromady 69 mandát?, Národní sjednocení 17. Dávno u? nebylo něco tak jasno, jako nyní ta okolnost, ?e smetení marxismu se nepoda?ilo.Poněkud h??e ne? tyto dvě koali?ní strany pochodila strana lidová, a je?tě o jeden mandát více ztratili národní socialisté, kte?í musí b?ti pova?ováni za onu koali?ní stranu, je? volbami utrpěla nejvíce. Z ?ásti je to pochopitelno, av?ak z ?ásti to musí b?ti káráno. Dne?ní politická krise p?edstavuje se po celém světě jako boj o st?ední stav, kter? má v sobě nejméně politické pevnosti: poněvad? národní socialisté soust?edili u sebe nejvíce st?edního stavu, jsou nyní vedle lidovc? ze v?ech koali?nich stran ztrátám a p?esun?m nejvystaveněj?í. Av?ak, obáváme se, ?e to nevysvětluje v?e. ?el se podívat na pra?skou p?edvolební sch?zi ná- r: iu.: a socialist?. Nebylo mo?no nepozorovati, ?e z této strany nebezpe?n?m zp?sobem vyprchává elán a ?e se toto shromá?dění chovalo, jak by se bez nebezpe?í mohlo chovat jedině shromá?dění konserva- tivc?. Kdo se pozorně podíval na některé postavy, sedící na p?edsednickém stolci nebo v sekretariátu, mohl si aspoň ?áste?ně vysvětlit vychládání teplého srdce, které kdysi bilo v organismu této strany. Je velmi nebezpe?no na p?. pro národní socialisty, jestli?e své mláde?i vnucují za v?dce mu?e, které u? ani s velkou shovívavostí nelze nazvati mlad?mi a kte?í t ak z k?esla v?dce mláde?e — nebo? pro ně vésti mláde? znamená míti k?eslo a seděti v něm — jdou rovnou do senátu. Je dále nebezpe?no pro tuto stranu, která celou svou tradicí je stranou citovou, jestli?e ji ovládá sbor několika politick?ch praktik? beze v?eho ohně, jen? se zaměstnává hlavně otázkou moci ve straně a dáváním pozoru, aby je někdo popularitou nebo schopnostmi neohrozil. Tato strana pot?ebuje nov?ch lidí — ale několik v?dc? v ní nemá z ni?eho tak velk? strach jako z toho, ?e by opravdu noví lidé mohli p?ijíti, a jsou-li ji? nuceni někoho pustit dop?edu, dávají bedliv? pozor, aby to byl ?lověk bezv?znamn? nebo aby ho aspoň do bezv?znamnosti stla?ili. Ka?dá jiná strana by si to mohla spí?e dovolit ne? tato. Nerozhodnou-li se národní socialisté jednati jinak, nebudou jejich ztráty v těchto volbách poslední.?Kdyby na světě byla nějaká spravedlnost a kdyby se oceňovaly zásluhy u toho, kdo je má, měla by te? po volbách ?ivnostenská strana poslati děkovnou adresu dru Hodá?ovi. Ten p?enechal ?ivnostenské straně s neoby?ejnou laskavostí ono v?hodné místo, na kterém mohla seděti národní demokracie, místo st?ízlivé oposi?ní strany, která by byla p?irozenou sběrnou nespokojeností, je? se docela p?irozeně vyskytuje mezi v?robními, obchodními a je?tě jin?mi st?edostavovsk?mi vrstvami, po pěti letech krise, která se neobe?la bez omezení a nezdar?. Kdyby se národní demokracie byla omezila na tuto posici, byly by jí volby musily p?inést zcela úctyhodn? zisk, jej? by si byla mohla vyměnit za lep?í postavení ve vládě. Av?ak p. dr. Hodá? měl to, co nyní po volbách sám pan St?íbrn? ozna?uje jako ?poněkud velké o?i“. Dr. Hodá? ?el se zeptat ducha doby a ten pr? mu ?ekl, ?e ?as pracuje pro něj, a aby se tedy nespokojoval s málem. Zavlékl tedy dr. Hodá?, jeho? naděje neznaly mezí, svou stranu do opi?ení po Německu tak d?kladně, ?e kde kdo u? starostlivě se vyptával, jak? je její poměr k demokracii ; strhl ji do volebního zápasu a gest, je? svou bou?livostí tak odstra?ily st?ední v?robní vrstvy, p?ející si klidu, ?e rovnou utíkaly k ?ivnostník?m, aby se zachránily p?ed zmatky; spojením pak s J. St?íbrn?m odehnal od strany dal?í vrstvy, které nechtěly volit mu?e tak kompromitovaného. Sám jsem někdy pochyboval, bude-li boj dra Stránského proti p. St?íbrnému ú?inn? a je-li tu mo?no kone?né vítězství kdy? panu St?íbrnému tak se poda?ilo splésti otázku své po?estnosti s otázkami jin?mi. Dnes dr. Stránsk? si zaslou?í satisfakce. Není u? pochyby o tom ?e St?íbrného porazil a sice tak d?kladně, ?e byl pora?en i ten, kdo se s ním spojil. Je rozhodnuto: voli?stvo se dívá na Ji?ího St?íbrného jako na mu?e tě?ce kompromitovaného a dalo to ve volbách tak d?kladně najevo, jak jen mohlo. Po zku?enostech z těchto voleb nebude u? p. St?íbrn? pro nikoho vítan?m spojencem. Zdá se, ?e svou politickou roh dc- hrál. Poslední chyby, která s ním mohla b?ti udělána dopustil se p. dr. Hodá?, zcela popleten? studiem Hitlerova ?Mein Kampf“. Cena, kterou za to národní demokracie musila zaplatit, je u? známa: ministerství obchodu dostalo se do rukou ?ivnostník?. Za tento v?kon nebude asi pr?mysl dru Hodá?ovi vdě?en.?A Gajdovi f a ? i s t é? To je spí?e chyba v rozpo?tu mocn?ch, ne? vlastní vítězství. Je dostate?ně roz?í?ena známost o tom, ?e by ?est Gajdov?ch poslanc? v parlamentě nebylo, kdyby agrární strana d?íve byla pojala vá?né podez?ení, ?e se tam mohou dostat. Takto v?ak Gajda se ?ivil z drobt?, které padaly se stolu agrárník? a Národního sjednocení a u?ivil se tentokráte dob?e. Domníváme se ov?em, ?e kdy? se ukázalo, ?e figurína m??e o?ivnout, nebude tento experiment u? opakován.?Komunistická strana sklidila ve volbách v?sledky dvojaké, nepotě?itelně dvojaké. Mizerné i velmi dobré. Jiné mezi Němci a jiné mezi ?echoslováky. V německ?ch krajích byla pot?ena ne méně ne? ostatní nehenleinovské strany. Co tu v?ak ztratila, nahradila si mezi Cechy a Slováky do té míry, ?e p?ijde do nového parlamentu s nezten?en?m po?tem mandát?, s nezten?enou v?ak také bezmocností a neohebností, s jakou vysedávala v parlamentě starém. Tento v?sledek naplnil komunisty hrdostí, její? oprávněnost musí b?ti d?íve prozkoumána, ne? se p?ed ní skloníme. Nějací komunisti?tí studenti z Prahy byli v?sledkem tak rozradostněni, ?e pova?ovali za pot?ebno nás na něj upozorniti zvlá?tním dopisem, ve kterém nás ironicky nazvali ?neohro?en?mi bojovníky za zachování dosavadního spole?enského ?ádu“. Nic ve zlé. Je lépe, kdy? se mladí lidé cvi?í v ironii, ne? kdyby se cvi?ili v hrubostech.Av?ak, milí komunisti?tí studenti, nemáte se ?ím chlubit, tentokráte je?tě méně ne? jindy. Sami si ty své v?sledky rozeberte. Jak vám známo, od Hitlerova nastoupení k moci proklamuje va?e strana ka?d? den dvakrát boj proti fa?ismu. Jestli?e někdo se o boji proti fa?ismu toho tolik namluví, musí dovolit, aby blí?e bylo zkoumáno, jak se on sám v tom boji osvěd?uje. Odpus?te, ale v?sledek zkoumání m??e b?ti jen poznání, ?e bojujete podle oné proslulé hanácké strategie: nebudou-li tam, hrr na ně, budou-li tam, couvnem. Hezk? to boj. Ka?d? vidí, ?eHerleiaovo hnutí se sv?mi metodami i svou ideologií - i: se hnutí Hitlerovu jako vejce vejci; ?e ?ije tajné sice, ale d?věrné shodě s fa?istickou T?etí ?í?i; ?e odtud vychází největ?í nebezpe?í fa?ismu pro republiku; ?e tady je jeden z kanál?, jimi? se tímeck? fa?ismus hodlá roz?i?ovat do světa; ?e tady ? německ? fa?istick? imperialismus obratně p?ipravuje p?du pro zahrani?ní v?boj; tady ?e rostou lidé, t ?ipravení p?i prvé p?íle?itosti chytit dělníky a demokraty za hrdlo; ?e tady je onen Rhodus, na kterém by zejména komunisté si měli po?ádně zaskákat.Nezaskákali si. Právě tady jsou chromí. Právě zde. kde je skute?né nebezpe?í, selhali, právě zde jejich bojovnost a uvědomení se rozplynuly, a zde ztratili polovinu hlas?. To, jak ka?d? uzná, není generální útok proti fa?ismu, n?br? generální ústup p?ed ním, to je likvidace. P?ívr?enci hnutí, které takto se odpoutalo od nep?ítele, věru nemají ?ádnou poctivou p?í?inu posílat nám ironické dopisy.Za to ov?em v demokratickém prost?edí ?eském a slovenském, kde, jak volby znovu potvrdily, ?ádného vá?ného nebezpe?í fa?ismu není, komunistická strana vzrostla, a?koli toho právě s hlediska boje proti fa?ismu bylo daleko méně zapot?ebí. Tady, v závět?í komunistická rostlina skute?ně bují, tady je plno state?n?ch lidí, jich? mnohem více by bylo t?eba v německém území. Skoro se zdá, ?e komunismus ke svému vzr?stu a zdaru pot?ebuje skleníkovi- tého ovzdu?í, které mu dovede p?ipravit demokracie. Kde se dostane na drsněj?í povět?í, zachází. Za ty dva roky, co se německ? fa?ismus stal světov?m problémem, máme s komunisty u? t?etí smutnou zku?enost. Celkem dob?e pok?ikuje za zády demokratické vlády, na fa?isty; to beze v?eho uznáme, proto?e je to pravda. Ale je je?tě jiná, osudněj?í pravda: 1. Po patnáct let vyz?vala komunistická strana v Německu k otev?enému boji a t?ídní válce; po patnáct let p?ivolávala rozhodnutí; kdy? kone?ně r. 1933 k onomu vytou?enému otev?enému boji do?lo, vzdali se něme?tí komunisté bez jediného pokusu o odpor; po patnáctiletém ?vanění o rozhodujícím zápase vyletěly jejich ruce p?ed Hitlerem a Goerin- gem s takovou ochotou vzh?ru, ?e se tomu cel? svět podivoval. 2. Hlasování v Sársku — tady ?lo jen o hlasování, ale něme?tí komunisté neukázali se o nic odhodlaněj?ími, ne? tam, kde ?lo o to, skute?ně obsadit nějakou barikádu; t?i ?tvrtiny německ?ch dělník? hlasovaly pro p?ipojení k T?etí ?í?i, 3. Volby v ?eskoslovensku — také zde ne?lo o více, ne? jen o hlasování a také tu selhali něme?tí komunisté na celé ?á?e.Poněvad? ze v?eho má si ?lověk získat nějaké pou?ení, musí si je formulovat také po této trojí zku?enosti. Jaké m??e b?ti jiné ne? toto: komunistická strana není spolehlivou zárukou proti fa?ismu, a?koli se ustavi?ně za takovou vydává; k obraně proti fa?ismu je t?eba daleko ?ir?í fronty; na německého dělníka, kterého na?i komunisté vystavují jako záruku proti vále?nému nebezpe?í, se nikdo spoléhat nem??e, nebo? nyní zklamal u? po t?etí.Je?tě poznámku. Komunisti?tí studenti nás ironicky nazvali ?neohro?en?mi bojovníky za zachování dosavadního ?ádu“. V jistém smyslu se k tomu opravdu hlásíme, a trochu neohro?enosti je snad k tomu také pot?ebí, poněvad? od samého po?átku se vyskytujeme na proskrib?ních listinách v?ech radikálních prav?ch i lev?ch hnutí. Děkujeme tedy za uznání. Pokud pak se zachování dosavadníh; ?ádu t?ká, my bychom opravdu dosavadní ?ád po ur?ité stránce rádi zachovali, a sice po stránce demokratické. Jak by u? i komunisté mohli vědět, ve st?ední Evropě není nyní ?ádná jiná změna dosavadního ?ádu aktuální ne? změna k fa?ismu, a té se opravdu bráníme. Nechceme tento ?ád vyměniti za ?ád, ve kterém se vyskytují koncentra?ní tábory, stínání hlav sekerou a zabíjení tisíc? lidí bez soudního rozsudku. V tomto smyslu dosavadní ?ád skute?ně zachováváme a komunisté jsou nám ve skrytu srdce vdě?ni za to, ?e tak ?iníme, poněvad? jde také o jejich k??i. Ve?ejně se k tomu p?iznají teprve tenkrát, a? dostanou z Moskvy jiné instrukce.F. Peroutka.poznámkytgnMMBMBBaaBMMMBBMMnMMMBgaanaflagMMr t i ran ■ i imi i nVláda znám?ch tvá?íNe? vyjde tento t?den ?P?ítomnost“, bude jmenována nová vláda. Nová? Kdo v to vě?il, bude zklamán. Nic nezále?í na tom, kdo bude mít jak? resort, kdy? v nové vládě ne?lo o nic jiného, ne? jak resorty znovu mezi strany rozmíchat. Nezále?í u? ani na tom, ?e ministr, pod jeho? vedením byly záhadně prostavěny desítky milion? na Dyji, zasedne snad znovu do tého? resortu, nesejde ani na tom, ?e některá ministerstva byla i v této nové vládě vydána v plen jediné straně po cel?ch ?estnáct let. ?kody jsou daleko vá?něj?í, a kdo vidí dál ne? na nějaké dva t?i roky, tomu se ty ?kody r?sují u? v celé své velikosti.Věc, nad kterou se musí ka?d? zamyslet p?i pohledu na novou listinu ministr?: kdy kone?ně se u nás za?nou zacvi?ovat mlad?í lidé? Garnitura nějak?ch dvaceti politik?, i kdy? by si p?ála b?t nesmrtelná, p?ece jen nesmrtelná nebude. Stojíme nejen na prahu nového volebního období, ale také na prahu let, kdy tyto vedoucí osobnosti p?icházejí do let p?ezrá- l?ch, někte?í do let kmetsk?ch. Kdo na jejich místa? Nikdo nebyl dosud p?ipu?těn touto generací k práei, nikdo nemohl ukázat, co umí a neumí. Vizme na p?íklad na sociálně demokratické straně, jak se rozm??lela poslat do kabinetu někoho z mlad?ích, i kdy? jsou to u? lidé dávno bradatí. Mluvilo se o profesoru Mackovi, mluvilo se o in?en?ru Ne?asoví. Nakonec měl jít do vlády vyzkou?en? a zaběhan? Srba. Kromě nového agrárního poslance Machníka, poměrně mladého, nevidíme v nové vládě, jak byla ohlá?ena, jediné nové tvá?e, jediného slibu do budoucnosti. ?íká se, ?e ve stranách není lidí. Snad není, ale jen proto, ?e ?estnáct let minist?i a Pětky vládli a poslanci, dr?íce jazyk za zuby, hlasovali. Není znám jedin? p?ípad, ?e by se poslanec postavil v klubu na odpor ministrovi. Ministr podá referát a ka?dá ?e? poslanecká musí za?ínat: Děkuji panu (soudruhovi, kolegovi, bratrovi a jak si ve stranách ?íkají), děkuji panu ministrovi za zajímav? referát a kdyby dovolil, upozornil bych ho, ?e v mém okrese pot?ebujeme subvenci na opravu silnice... Tak a nejinak vypadají debaty poslanc? s ministry v poslaneck?ch klubech a p?edsednictvech stran. V takovém prost?edí ov?em nevyrostou v?d?í duchové, lidé samostatní a odpovědní. Největ?í ne?těstí se m??e stát právě v tomto volebním období, ?e i těch několik málo opravdu mlad?ch poslanc? mezi t?icítkou a pětat?icítkou, kte?í se tentokrát pod tlakem ve?ejného mínění dostali do sněmovny, za pár měsíc? ztratí také sv?j elán a klesnou na úroveň těch, kte?í od roku 1920 nebo i déle jen děkují panu ministrovi za zajímav? v?klad. V sázce je qelá p?í?tí vládnoucí generace, a to není snad málo.Kone?ně nikdo nem??e b?t ani nad?en tím, jak byla tato vláda sestavována. U? se toti? zase zapomnělo na v?echny ty stí?nosti a sliby, které padaly jako zralé hru?ky, dokud sestavování vlády nebylo v?bec aktuální. Uznalo se u nás jednou u? skoro docela oficielně, ?e jsme v?jimkou v demokratické Evropě. V?ude jinde si toti? ministersk? p?edseda vybere do vlády lidi, kte?í se mu hodí a o nich? vě?í, ?e s nimi bude moci spolupracovat. U nás jako jinde se sice dohodnou mezi sebou strany, které jsou ochotny utvo?it vládní majoritu, ale te? se ministerskému p?edsedovi prostě nadiktuje, koho si musí do vlády vzít. Urěí si to v?konné v?bory anebo je?tě u??í a je?tě méně odpovědné instance ve stranách. Ministersk? p?edseda nesmí ani ceknout, ?e by toho a onoho politika nechtěl vidět ve své p?í?tí vládě. V?konné v?bory a presidia stran p?idělují ministerská k?esla ne podle toho, jak by se kdo na ně hodil, nebo jak se kter? ělen parlamentu na nich osvěděil, n?br? podle úzk?ch hledisek stranick?ch, závazk? osobních a ohled? sentimentálních, jako ?e tenhle má tě?ce nemocného ?lena rodiny a támhletomu nelze k?eslo vzít, poněvad? by ho jistě ranila mrtvice. To je na?e mě?ítko ?eskoslovenské, bohu?el u? tradi?ní.Shrnuli jsme zde jen několik spí?e re?ijních ne? zásadních poznámek na rub ministerské listiny. Nejsou to r??ové v?hledy do budoucnosti. Uvidíme je?tě, s jak?m programem p?ijde vláda.T. T.Ani slova o kultu?eSkoro dva měsíce tvo?ily volební letáky a volební provolání stran na?í duchovní stravu. Ale ani v jednom z těch leták?, a? byly bílé, ?erné nebo r??ové, zelené ?i rudé, ani v jednom jsme ne?etli slovo kultura. Stojí to aspoň za malou p?ipomínku.-Jediná ze stran ne?ekla v těchto volbách, ?e se po nich bude starat o národní vědu, která je ve psi. Nikdo nesliboval, ?e bude podporovat ?innost badatelskou, je? je na takovém stupni bídy, ?e experimentáto?i si sami ze své kapsy kupují mor?ata, k?ivule a kdo co právě pot?ebuje. Nesly?eli jsme ani slova o tom, ?e některá partaj dá najíst vědeckému dorostu, zmírajícímu na skoro neplacen?ch asistentsk?ch místech. Nikdo si nevzal do programu vybavit vědecké ústavy a knihovny. Nikdo neslíbil, ?e koupí gram jáchymovského radia na lé?bu rakoviny. ?e zvedne s dla?by venkovské herce a umo?ní jim hrát ve stál?ch krajinsk?ch divadlech. ?e nám někdo zajistí ?eskou filharmonii, postaví novou obrazovou galerii, zabezpe?í sbírky Národního musea p?ed se?lostí věkem a úsporn?m systémem. Je tisíc a jedna kulturní věc, po kter?ch v těchto volbách nikdo ani nevzdechl. Nedosáhli jsme ani toho, ?e by některá strana byla slíbila, ?e se věnuje po volbách na?emu podpr?měrnému a politicky nemo?nému rozhlasu — nejlidověj?ímu nástroji národní kultury.Nic. Nezájem. Je?tě tak trochu se mluvilo o ?kolsk?ch věcech, ale to jen proto, ?e organisace u?itel? p?i jednotliv?ch stranách se ozvaly a upozornily na to, ?e u?itel je také voli?. Věda a uměni, z nich? vyrostio na?e národní probuzení i národní osvobození, tentokrát byly jaksi oficielně vy?krtnuty z programu, kdy? o rok d?íve byly skoro vy?krtány ze státního rozpo?tu.eve.Men?inovou politikou proti Henleinovi?Henlein?v úspěch p?sobí i na ?eské lidi; někte?í z nich ?íkají: musíme dělat men?inovou politiku, musíme provádět kolonisaci v německ?ch krajích, musime dostat ?eské lidi do severo?esk?ch pr?myslov?ch podnik?, musíme posílit ?esk? ?ivel ve smí?eném územi. Jest jisto, ?e ?esk?m lidem na severu od té doby, co Heimatsfronta silně rostla, se nevede lépe, ne? d?ivé. Jest také hodně pr?myslov?ch podnik? na severu, kde ?e?tí lidé by se mohli postarati o to, aby zaměstnávány byly domácí síly, aby nemusili b?ti zaměstnáváni lidé z Německa, kdy? máme dosti domácí kvalifikované inteligence a dobrého dělnictva. Ale to by znamenalo mluviti na p?. s ?ivnostenskou bankou. Men?inoví pracovníci se odvolávají na Henleina a ?íkají: te? teprve vynikl smysl men?inové práce. Musime se jistě starati o to, aby ?esk? ?lověk na severu byl chráněn proti náporu sudetoněmecké strany. Ale to platí i o německ?ch demokratech. I ty jest pot?ebí chrániti p?ed terorem sudetoněmecké strany. Německé podniky nejen?e nerady p?ijímají do práce ?eské lidi; nerady také p?ijímají dělníky, kte?í nejsou ?leny Henleinovy strany. V ?adě německ?ch podnik? to vypadá jako v někter?ch ?esk?ch podnicích: ?esk? podnikatel nutí dělníka, aby se organisoval v Národním sdru?ení, a německ? podnikatel nutí dělníka, aby vstoupil do Henleinovy strany. Vidíme, ?e tu nejde jen o men?inovou politiku. Jde tu — vedle jin?ch věcí — o to, aby pracující nebyl ve svém politickém p?esvěd?ení znásilňován sv?m zaměstnavatelem. Bylo by nerozumné se do- mnívati, ?e bychom mohli men?inovou politikou jít nějak ú?inně proti Henleinovi. Musíme dělat více, musíme dělat rozumnou politiku celkovou. To znamená: jest pot?ebí hájit autoritu demokracie, autoritu její administrativy; jest pot?ebí jasně, tvrdě a spravedlivě ukázati, ?e ten, kdo se dostane do konfliktu s paragrafy, ponese si své následky. Jest pot?ebí si v?imnouti hospodá?sk?ch a sociálních otázek kraj?, kde bydlí Němci. Jest pot?ebí si v?imnouti, ?e německé území republiky, kde zvítězil Henlein, jest zhruba toto?né s územím s maximální nezaměstnaností. Nezaměstnanost nebyla jedinou p?í?inou, pro? Heimatsfronta tak rychle a tak zna?ně rostla. Ale byla ?ivnou p?dou, na které se Heimatsfrontě velmi da?ilo. Dovedeme-li aspoň z?ásti roz?e?iti bolesti německ?ch pr?myslov?ch kraj?, dovedeme-li dáti lidem práci, dovedeme tam dob?e organisovati státní administrativu tak, aby dala státu, co? jeho jest a německému obyvatelstvu právě tak jako ?eské men?ině to, co jim po právu pat?í, p?jdeme na ko?en bolesti d?kladněji, ne? kdybychom uposlechli rad men?inov?ch pracovník?, kte?í otázku vidí jednostranně. Byl to na p?. orgán Národní jednoty severo?eské ?Hrani?á?“, kterému velmi ?asto bylo vyt?eno, ?e podléhá názor?m národně- demokratick?m. Men?inová politika má sv?j smysl, ale nesmi b?ti dělána tak diletantsk?, tak politicky jednostranně, s dut?m vlasteneck?m pathosem, jak to dělá vět?ina na?ich men?inov?ch korporací. Henlein?v problém nevy?ídí v?bory men?inov?ch spolk?; tu nepomohou zájezdy, posílání starého ?atstva a prádla; tu pom??e jen rozumná politika státní, rozumná politika sociální a hospodá?ská.V. G.Politikové a odborníciPodnět — ne nov? — aby některé resorty byly obsazeny odborníky, narazil leckde na ostr? odpor. Politikové vidí v hovoru o nutnosti odborník? jakési votum ned?věry; myslí, ?e se jim tím ?íká: hle, na správu toho ?i onoho resortu vy, politikové, nesta?íte; proto musí b?ti obsazen mu?em nepolitick?m, odborníkem, kter? tomu resortu dá, co jest pot?ebí. Jsou politikové, kte?í p?íchod odborník? za?ehnávaji dovoláváním se demokracie. Bylo by chybou demokracie, kdyby ustrnula na ur?ité p?edstavě, jak demokracie má vypadat. Vláda, v ni? několik resort? jest obsazeno odborníky, nemusí b?t o nic méně demokratická, ne? vláda, v ní? v?echna k?esla jsou obsazena politiky.Diskuse o odbornících by byla úplně zbyte?nou a sotva by někdo p?i?el s podněty, aby ten ?i onen resort byl obsazen odborníkem, kdyby — politické strany měly dostatek odborník?. Ji? p?ed válkou Masaryk ?ádal, aby ka?dá vět?í strana měla mezi sv?mi poslanci odborníky pro v?echny resorty ve?ejné práce. Tento po?adavek v na?ich stranách jest splněn jen z men?í ?ásti. Prakticky se to neprojevuje tím, ?e resorty se obsazují odborníky, nepolitiky; prakticky to v?ak vede k tomu, ?e strany nemohou dob?e kontrolovat ?innost jednotliv?ch resort? ve?ejné správy. Byrokracie — p?i nedostate?né kontrole se strany parlamentu — má pak vět?í vliv, ne? jí pat?í. Byrokracie v mnoh?ch státních ú?adech by jednala zcela jinak, kdyby v ka?dé straně byl odborník, kter? by viděl do ?innosti toho kterého resortu, kdyby byrokracie věděla, ?e její ?innost jest stále kontrolována, a ?e v rozpo?tové debatě a p?i jin?ch p?íle?itostech bude její ?innost kriticky rozebrána. Po té stránce nutno poděkovati úsporné komisi, ?e zv??ila autoritu zákonodárn?ch sbor? v??i administrativě, ?e ukázala, ?e parlament nehodlá p?ijímati návrhy resort? tak, jak jsou mu p?edkládány, ale ?e má názory svoje, vlastní. Jest pot?ebí, aby politické strany měly více odborník?. A jest pot?ebí také, aby i vedoucí ú?edníci ve?ejné správy měli správn? názor politick?. V tom je také p?í?ina, pro? to v administrativě neklape. Na vedoucích místech v administrativě mají majoritu ti, kte?í v lidu mají men?inu. Velká ?ást vy??í byrokracie pat?í k ?národnímu sjednocení“ a od těchto lidí sotva lze o?ekávat, ?e budou podporovat zákonodárné sbory v jejich- ?innosti. A to jest zase věcí politick?ch stran. Nejde o to, aby pomáhaly do státních ú?ad? ?sv?m lidem“. Jde o to, aby usilovaly o to, aby na?i administrativu vedli lidé vzdělaní, lidé nezávislí na politick?ch stranách, lidé, kte?í něco chtějí. Pak také nebude obavy, n?ijde-li z této byrokracie někdo na k?eslo ministerské.V. G.politika?. Sobota:Zku?enosti ze ?ty? volebparlamentních(Dokon?ení.)Parlamentní volby 1920.TD rvni volby v na?í republice, v dubnu 1920, nebyly ov?em x nic náhlého a neo?ekávaného. Nespadly s nebe. Spí?e lze ?id. ?e p?i?ly v nejzaz?í mo?né chvíli. Revolu?ní Národní shromá?dění bylo u? p?ijalo ústavu a v?ecky zákony s ní souvisící;1 o hranicích republiky — a? na jednotlivé úseky — nemohlo b?ti spor?, ani tam, kde nebylo je?tě dokonan?: h smluv; zákonodárně dílo pozemkové reformy bylo hotové a exekutivní její orgán vybaven tak, ?e v?sledek voleb na něm nemohl ji? mnoho změnit. ?eň p?evratu, pokud X lze v?bec sklidit parlamentními akcemi, byla svezena do stodoL Pro p?í?tí zákonodárnou práci byl ?ist? st?l. Naproti psychologické napětí z neově?en?ch dr?av bylo ji?Vdiv byiy vypsány za?átkem b?ezna. Na volební agitaci iy.i :e?y vymě?ena doba ?esti t?dn?. Uvá?íme-li, ?eiasmě p?ípravou voli?stva k této p?íle?itosti do zna?né míry byl ji? boj o ústavu, vidíme, kterak se tehdy poklá- ?ialo za samoz?ejm? p?ívlastek demokracie, ?e p?ed volbami má b?ti k agitaci dáno ?asu co nejvíce. Bylo to tím pová?livěj?í, ?e za této bujné v?měny názor? Národní shro- má?dění a? do posledka hore?ně pracovalo. T?den p?ed volbami na p?. národní demokracie obstruovala ve sně- movně -ikon o volebním ?ádu do ?up, kter? vláda chtěla .s?:ě bonem prosaditi. Zákonodárná práce se dělala p?i j-ev?en?ch oknech a dve?ích.Politické strany po?aly chrliti volební prohlá?ení kon- cem b?ezna. ?ivnostníci byli první: Volali po ?sociální spravedlnosti“, ?rovnoprávnosti“, proti teroru, pro ?hospodá?skou samostatnost a soukromé vlastnictví“, ale proti ?velko- kapitalismu“. Sociálně demokratické provolání byl kabi- netní kousek smi?ování dvou protich?dn?ch ?ivl?, které jenom vyhlídka na volby dr?ela je?tě pohromadě. Pro své po?adavky dovolává se tu strana jedním dechem Marxe, Komenského a Masaryka. ?Republika na?e není je?tě republikou socialistickou“ — to bylo ?e?eno jistě jménem v?ech směr? ve straně; co v?ak ?initi, aby jí byla, o tom bylo lze mluviti jen slovy pov?echn?mi, jako jest ?zabírání lichevních zisk?“, ?socialisace dol?, tě?kého pr?myslu a bank“ atd. Odluka církve a státu a podr?ení vázaje v: hospodá?ství, to byly celkem nejkonkretněj?í postu- lí:y sociálních demokrat?, stejně jako ?esk?ch socialist?. Lí?ovcí tehdy v sociálním radikalismu svého provolání ne- : otelí z?stati daleko za socialisty; ozna?ili sice soukroméi = :m;:ví za ?p?irozené lidské právo“, ale p?ipustili jaké- k: b jeho omezení ?kdy? se jedná o !to, aby to spole?nosti lidské pomohlo“. Ve věcech církevních byli ov?em pro kon- k-ordát. Národní demokraté byli pro ?národní stát“, propevnou vládu“, ?slovanskou zahrani?ní politiku“, ?odluku mrkve na základě samosprávy církví se z?etelem na státní nájem“. ..pokrokovou ?kolu“; pro ochranu sociálně slab?ch, s e pro zru?ení vázaného hospodá?ství; byli ?i pro zestátněni a zesodalisování podnik? k tomu zral?ch“, ani? bylo ?e- ?sn: které to jsou. — Republikáni hlásali ?vítěznou ideu ?eeinsi tvenské p?dy“ v cchraně soukromého vlastnictví i f:t: vině socialismu byli ze v?ech ob?ansk?ch stran nej- se&evě?amějáí a ?li nejp?íměji proti. — Citujeme-li tato hesla z provolání, z nich? mnohé bylo velmi ob- s —e. ne-t zstridajíc ani historick?ch retrospektiv, ne- mnasBe mhmmti ve ?tená?i dojem, ?e v nich nebylo v?bec m tchmcmét?hAle ani tyto podrobnosti nebyly vybírány s ohledem na aktuální stav věcí, bvlo to jako kdyby někdo, s ním? se chceme poraditi o cestě do Francie, nám vykládal, jak se cestuje po Anglii a Americe, a na Francii do?el a? nakonec, pakli v?bec.P?i volbě bylo tehdy zvoleno 74 ?s. sociálních demokrat?. Nejsilněj?í strana získala tedy něco p?es ?tvrtinu mandát?. Republikáni získali 40 míst, co? je od té doby p?ibli?ně pevn? jejich standard, národní socialisté 24, národní demokraté 19, lidovci s lu?áky 33, něme?tí sociální demokraté 31; v?ech německ?ch míst dohromady bylo 72.Za volebního zápasu nebylo front. ?li celkem v?ichni proti v?em ve snaze, aby ka?d? vy?el vzhledem ke druh?m co nejlépe. Nejenom tedy program povolební parlamentní práce, ale ani její prost?edek, vět?inová sestava, nestála za p?edvolební úvahy. Rudozelená Tusarova vláda podala dva dny p?ed volbami demisi, a volby provedla pouze o zatímním pově?ení.Ji? 29. dubna se?lo se zastupitelstvo největ?í strany, sociální demokracie a vyslovilo souhlas (41:11 hlasy) s tím, aby Tusar p?ijal pově?ení k sestavení nové koali?ní vlády. V?sledek voleb neudával mu bezpe?né direktivy, kam má sáhnouti pro své spolupracovníky. Tusar jistě ji? tehdy pom??lel na p?evzetí někter?ch německ?ch stran. Národní demokracie jistě nejprve o?ekávala, ?e p?jde do vlády. Fr. Sis v Národních listech 1. května, vítaje usnesení soc. dem. zastupitelstva, to napověděl. Nakonec ale Tusar v podstatě z?stal p?i slo?ení p?edvolebním. Sám o tom pravil v exposé, které nově jmenovaná vláda podala, ?e pro krátkost ?asu nebylo mo?no p?edbě?n?m vyjednáváním p?ipraviti definitivní konstelaci parlamentní (sc. vládní). Opora ve stranách dosavadní koalice jest pr? ?zatímní“, ani? se chce kdokoli p?edem vylu?ovati ze spolupráce. Národní demokrat Engli? vstoupil do kabinetu za!svoji osobu, jako odborník; strana si v??i němu, jako v??i celé vládě, vyhradila volnou ruku. Vládní prohlá?ení jest u? ov?em programem mnohem aktuálněj?ím ne?li volební prohlá?ení stran.V tomto svém slo?ení byl povolební kabinet Tusar?v vládou minoritní. Ale i vlastní jeho vládní tábor nebyl je?tě tak disciplinovan?, jak tomu b?valo později v ?s. parlamentě. Soc. dem. levice se za?ídila hned po volbách na vlastní pěst, vydala vlastní provolání a odep?ela hlasovat pro vládní prohlá?ení. Také krajní pravice agrární, s Prá?kem v ?ele, se uvolnila. Proto?e pak krise v největ?í straně rychle vyhrocovala, a v zá?í toho roku vyvrcholila, Tusar?v druh? kabinet nebyl s to, aby prosadil cokoli ze svého pěkného programu. Vyst?ídal jej první ú?ednick? kabinet ?erného.Tyto události z voleb r. 1920 nám velmi dob?e ukazují a potvrzují, co jsme si zde ?ekli minule v?eobecně o charakteristick?ch rysech na?eho politického systému: Volby nebyly plebiscitem o tom, co a jak dlu?no ?e?iti po nich. Byly jen odp?isáhnutím v?eobecn?ch zásad, ur?it?ch politick?ch věr; rozhodly jen, jak? jest mocensk? podíl mezi nimi. Pro sestavení vlády nedaly direktivy, a? snad na to, ?e vedoucímu politiku strany, které dosáhla relativní vět?iny, svě?en úkol sestaviti listinu nové vlády pro presidenta. To se stalo od té doby tradicí, ?e president s tímto politikem za?íná. Teprve, kdy? by se mu úkol nepoda?il, volí si jiného. Kdy? pak úsilím politick?ch v?dc? byla sestavena vláda, vláda vědomě prozatímní; a kdy? tato vláda vnit?ním ot?esem — ne útokem zven?í — se zhroutila, nep?ivodil její pád nov?ch voleb. Byla utvo?ena vláda nová, nejprv vláda neparla- mentních odborník?, parlamentem toliko tolerovaná ?i někter?mi stranami p?ímoi patronisovaná; ta byla za rok, v zá?í 1921, 'vyst?ídána parlamentní vládou Bene?ovou, nesenou koalicí v?ech ?eskoslovensk?ch stran, která se zatím po zotavení sociální demokracie a poté, kdy? naděje na spolupráci Němc? na ten ?as pohasly, zorganisovala; pak — opět po roce — p?i?la první vláda ?vehlova, politicky obdobně zalo?ená, je? vládla a? do voleb 1925. Tyto v?ecky vlády — v?eobecně vzato ?— staraly se o to, aby základ vybudovan? revolu?ním Národním shromá?děním byl co —; ?ná uchován. Spravovaly jej. Byl to oddech, nikoli ov?em reakce. Ale z dalekosáhl?ch p?edvolebních prohlá?ení z roku 1920, ba ani ze st?ízlivého vládního prohlá?ení Tu- sarova, u?iněného po volbách, v jejich práci mnoho nezbylo. Parlamentní volby 1925Na podzim 1925 byla politická situace velmi nejistá. Nikoli beznadějná. Vy?ízení domácího sporu o odchod pape?ského nuncia, kter??to spor p?ed prázdninami zp?sobil krajní napětí v koalici, zp?sobilo úlevu. Ale během parlamentních prázdnin se nast?ádalo mnoho nov?ch, věcn?ch i osobních, uzlík?. Nikdo ov?em nevěděl, ?e to znamená konec parlamentního období. Teprve v ?íjnu, kdy? se jednotlivé slo?ky koali?ní po?aly navzájem sabotovati: kdy? socialisté zabrzdili osnovu o státně zaměstnaneck?ch po?itcích, aby donutili národní demokraty upustiti od po?adavku kapitulace p?ed starousedlíky ve věci obecního statku, nastalo zhroucení. Byl je?tě narychlo promrskán státní rozpo?et a poté parlament byl rozpu?těn 16. ?íjna, volby se konaly 15. listopadu. Pro p?edvolební kampaň vymě?ena tedy s moudrou skoupostí minimální doba 4 t?dn?.Jak se měly p?edvolební diskuse k povolební ?innosti? Volební provolání stran projevují sice jist? pokrok v tom směru, ?e jsou konkrétněj?í, ale nedá se ?íci, ?e by byla mnohem aktuálněj?í ne?li p?ed 5 roky. Nedá se ?íci, ?e by strany ?ly p?ed voli?e s návrhy bezprost?edních opat?ení, které hodlají podniknouti, a pro ně? ?ádají voli?ovo votum. Takov? programov? aktuální moment probleskuje ji? tu a tam, jako na p?. kdy? národní demokracie slibuje s:i:ním zaměstnanc?m p?inésti platov? zákon, kter? ov?em nebyl v koalici věcně, n?br? jen takticky sporn?. Jinak ale jde opět o hesla ?v?enárodnosti“, ?soukromé vlastnictví“, o boj ?proti zedná??m“, ?pro rodinu“ a pro ?nábo?enskou ?kolu“; ?pro t?ídní boj“ a ?proti t?ídnímu boji“; ?pro slovanské Rusko“ a ?pro sovětské Rusko“. P?i tom je zajímavo, ?e strany pravicové mají provolání silně protiněmecké. I lidovci jsou ?pro národní vládu“ a národní demokracie je proti ú?asti Němc? ve vládě. V p?edvolební kampani prohla?uje Fr. Sis, ?e ú?ast Němc? ve vedení státu nebude dlouho aktuální, co? pr? je věc velmi zásadní. A Viktor Dyk uve?ejňuje epigram:?Pro Němce místo; pro dva, pro t?i, ?ty?i.Nechtějí vstoupit? To nás neklame.Snad ?e se jednou s tímto vozem smí?í, jestli?e z něho nár. dem. vyndáme.“ —Pokud jde o postavení front ve volebním zápasu, nedá se ?íci, ?e by se zde byly postavily strany pravé solidárně proti lev?m. Bojovaly opět celkem v?ichni navzájem. Národní demokracie ?la ost?e proti lu?ák?m na Slovensku. Stejně republikáni. ?e?tí socialisté měli v ko?ichu stranu práce, a sociální demokraté byli v k?í?ku hlavně s komunisty.V?sledek voleb znamenal ov?em zna?n? p?esun na právo: Sociální demokracie klesla s 55 míst, které podr?ela po roztr?ce v r. 1920, na 29. Komunisté stoupli z 19 na 41, co? pro posici levice v parlamentě nemělo v?znamu. ?sl. nár. soc. stoupli o jedin? mandát. Zato z pravicov?ch stran byli biti jen národní demokraté (ov?em nemálo) ;< kde?to agrárníci, lidovci, ?ivnostníci a hlavně ludovci velmi posíleli. Podobn? proces nade?el v tábo?e německém, kde kromě toho aktivisti?tí pravi?áci pot?eli pravi?áky velkoněmecky negativníJest zajímavo, ?e p?es tento markantní posun nebyly z volebních v?sledk? vyvozeny bezprost?edně d?sledky pro vládní vět?inu. Shledáváme se zde s t?m? zjevem, jako v r. 1920, ?e stará p?edvolební koali?ní sestava jeví tendenci p?e?iti volby. Tehdy by se jí to bylo poda?ilo, s jist?mi doplňky ov?em (snad získáním paralelních ?ivl? německ?ch). kdyby vnit?ní rozkol vedoucí strany nebyl b?val p?erval tento organick? v?voj. Tentokráte, r. 1925, nemohl míti takov? pokus del?ího trvání, nebo? skute?n? v?znam těchto voleb byl, ?e podvrátily podmínky v?enárodní ?eskoslovenské koncentrace: rovnováhu mezi pravicí a levicí, a negativism Němc? a slovensk?ch autonomist?. (Toto setrva?né z?stávání p?i p?edvolební konstelaci pro první dobu po volbách jest jednou z nejcharakteristi?těj?ích zvyklostí na?eho parlamentarismu. Opakovalo se dosud ve v?ech p?ípadech, tu s krátkodob?m, tu s trvalej?ím úspěchem.)Jednání o povolební vládu v r. 1925 bylo dosti svízelné, p?es to, ?e nakonec nep?ineslo valn?ch změn skladebn?ch, n?br? jen osobní. ?vehla dokonce tehdy slo?il úkol sestavení ministerské listiny pro presidenta, a byl povolán ?rámek. Teprve, kdy? ani ten neměl úspěchu, vrátila se iniciativa do rukou ?vehlov?ch, jen? posléze 9. prosince — t?i t?dny po volbách — vládu sestavil. Vládla jen ?tvrt roku, na?e? u?inila místo druhému neparlamentnímu kabinetu ?erného. A teprve za dal?ího p?l roku — skoro rok po volbách z roku 1925 — sestavena vláda ?vehla ?L, první vláda ?esko- německá, a první vláda jednostranně orientovaná, jak to je v parlamentně spravované zemi za normálních poměr? zvykem: pravicově. Tato vláda teprve odpovídala sv?m slo?ením logicky v?sledku volebního zápasu; ba odpovídala mu vlastně teprve po dal?ích 4 měsících, kdy? toti? v lednu 1927 vstoupili do ní i dva minist?i lu?á?tí. Naprosto v?ak nebyla v?datkem p?edvolební diskuse a agitace. Dyk?v epigram na p?íklad byl jí tě?ce desauován. Bezprost?edním podnětem, kter? ji p?ivodil, byl zápas o zemědělská cla, kter? v tom rozsahu, v jak? se vyvinul, nebyl za p?edvolební kampaně v?bec p?edvídán.A tak tedy i volební p?íle?itost z r. 1925 potvrzuje ná? v?eobecn? rozbor ?eskoslovenského politického systému. Ani zde volbami nevotoval voli? o aktualitách. Ani zde volby rázem nevynesly na povrch vládní sestavu, n?br? vyst?ídalo se na jejich podkladě vlád několik: v?enárodně koncentra?ní, ú?ednická neutrální; ?eskoněmecká konservativni, a ?esko-německo-slovensky autonomistická. Tato poslední sestava vydr?ela dva a p?l roku. Zhroutila se po parlamentních prázdninách r. 1929.Parlamentní volby 1929Kdy? se kon?ila v r. 1929 parlamentní letní prázdeň, bylo sice ka?dému jasné, ?e mladistv? elán pravicové koalice z let 1926 a 1927 jest tentam. Ale ?ivo?it se s tím zbytkem p?ec je?tě dalo. Tím spí?e, ?e oposice nebyla netrpělivá, Oposice si myslila — a nebyl to kalkul ?patn? — ?e hlukem a kvaltem ni?eho nezíská. Kromě toho měla své vlastní obtí?e a nedodělávky : vyú?tování v ?adách komunist? mezi oposicí a polbyrem, p?ípravy k u??ímu sepětí socialistick?ch stran, taktická dohoda mezi ?s. a německou soc. demokracií — to v?ecko bylo teprve v proudu.V této chvíli pravicov? re?im s p?ekvapující energií se rozhodl ukrátiti sám sobě dal?í ?ivot. Po v?sledku ooecních a zemsk?ch voleb bylo jistě i pravicov?m v?dc?m jasné, ?e ve?ejné mínění ode dvou let jde nalevo. Musili po?ítati s tím, ?e tento v?voj dále pokro?il, a ?e volby parlamentní p?inesou konec vládnoucí kombinace. Jestli?e se p?es to pro ně rozhodli, byl v tom kus mistrné taktiky: chtěli vyjít osudu vst?íc na p?l cesty. Chtěli p?ipravit levici vítězství malé, aby později jí nespadlo do klína vítězství vět?í. Mluvíme-li takto o v?dcích pravice, vypadá to, jako by v?ichni spole?ně byli b?vali pojali takov? státnick? záměr. Tak tomu jistě nebylo. Naopak: Lidove?tí politici, kte?í vlastně zp?sobili, ?e míra vzájemné shody p?etekla a jich? ruka vlila tu pověstnou poslední kapku do ?í?e, nepo?ítali patrně s takov?mi konci, i kdy? k nim pracovali.Tou kapkou, tím nepatrn?m ?uknutím, pod ním? se zhroutila stavba vládní sestavy, byl spor o k?eslo ministra Národní obrany. Je?tě ve druhé polovině zá?í koali?ní osma konala p?ípravy pro podzimní parlamentní práce. V té v?ak do?lo k tomu, ?e ministersk? p?edseda Udr?al dosáhl jmenování dra Vi?kovského na toto k?eslo, je? a? dosud sám spravoval. Premiér snad nesplnil v?echny vnitrokoali?ní p?edpoklady; presti? lidovc?, druhé největ?í koali?ní strany, byl dot?en, poněvad? pr? nedali p?edem k věci souhlas.Věcně nemohlo b?ti proti nároku agrární strany námitek. Kdyby se byla domáhala v?dycky jen věcí tak spravedliv?ch a tak nesporn?ch, jako byla tato věc! Mohlo jiti nanejv??e o kompensace za to pro druhé partnery. Lidovci, zvedajíce odpor proti jmenování, měli patrně také na mysli jen takovou nějakou směnitelnou hodnotu. Ale ?li p?íli? daleko, a dali jen agrární straně p?íle?itost, aby otev?ela propadlo pod koali?ní tribunou, ani? by odium bo?itel? pravicové spolupráce bylo na ní.Dne 25. zá?í byly sněmovny rozpu?těny. Volby vypsány na 27. ?íjna, na samém prahu státního svátku. Volební kampaň byla velmi ru?ná. Koali?ní fronta se v ní nadobro roze?la. Národní demokraté nejvíce odporovali tomu, ?e volební perioda parlamentu byla zkrácena. Lidovci se s věcí rychle smí?ili, o?ekávajíce mravní posilu od svatováclavské jubilejní p?íle?itosti. Ludovci s elánem, kter? se naprosto nehodil pro stranu o dvou ministrech, agitovali nez?ízeně proti soudu, p?ed ním? se právě ch?lilo ke konci hlavní p?elí?ení s prof. Tukou; a?koli znovu slibovali, ?e se pokloní autoritě soudu, později vyhro?ovali radi?evstvím pro p?ípad, ?e dojde k odsudku. Kdy? pak k němu vskutku do?lo, vzali docela Tuku na ?tít volebního boje a dali jej v ?elo kandidátky. A jest opravdu kuriósní ilustrací jejich politického profilu, ?e měli zprvu z?ejmě za to, ?e p?es tento tah budou moci z?stati ve vládě, a ?e musili b?ti teprve konfrontováni s celou protismyslnosti této situace, aby pochopí: jeji neudr?itelnost a aby jejich minist?i opustili svá k?esla. Ale nejen ?e se postavila strana proti straně: i uvnit? vládních stran nastalo t?ídění. Ve straně lidové odpoutalo se k?ídlo Cu?íkovo, a prop?j?ilo se Hlinkovc?m k úloze jakési retorse v ?esk?ch zemích za mi?urovskou agitaci lidovc? na Slovensku. Od Hlinky se odpoutali Juriga a Tománek. Obě tyto frakce nakonec nesklidily sice úspěchu. Ale ve svém okam?iku byly p?ece jen p?íznakem zmatk? a nejistoty v katolick?ch stranách; zatím co v tábo?e oposi?ním nastávala konsolidace. Strana práce p?e?la na ?sL národní socialisty a komunistická oposice se p?i?adila k sociální demokracii.Volební provolání byla opět ve sv?ch prospektech plna neaktuálních v?eobecností; jen jejich ?ásti retrospektivní byly konkrétněj?í a ur?itěj?í. Socialisté velmi ur?itě kritisovali správní, berní reformu, celní sazebník, kongruu, platov? zákon, sociálně poji??ovací novelu atd. Ale positivně, kam a? chtějí jít po volbách v revisi těchto akt?; ?ím je nahradit a pokud, o tom se bylo lze do?isti málo hmatateln?ch slov. Co? je sice p?irozené, uvá?íme-li, ?e nemohli p?edvídat, do jaké míry zv??í sv?j vliv po volbách. Ale to je právě to. co je typické pro ná? politick? systém. Za systému vět?inového strana ví, ?e bu?to vyhraje, a pak bude ovládat stát; a ?e tedy bude moci politicky, t. j. pokud to realita prostého ?ivota dovolí, plnit své sliby na sto procent. To ji zavazuje, aby je vyslovila velmi ur?itě. U nás strana, i kdy? zvírézi. bude jen — více ?i méně — politicky spoluur?ovat běh věci Tu je obtí?no ?íci p?edem, jak co bude dělat. — Také strany do té doby vládnoucí v?ak měly svá prohlá?ení hodně — :ovitá, pokud ?lo o budoucnost.Volezní v?sledek znamenal zna?n? odklon do leva; Agrární strana sice získala ke sv?m 45 mandát?m jeden dal?í. Ale lidovci klesli z 31 na 25, ludovci z 23 na 19; v německém tábo?e byli oslabeni zemědělci. Tím v?ím klesla dosavadní koali?ní autorita na těsnou men?inu v poslanecké sněmovně. Socialisté v?ak nezískali jenom tyto ztráty pravice, n?br? posíleli i na úkor zahálejících a nezu?itkovatel- n?ch míst komunistick?ch; sociální demokraté se sv?mi 40 mandáty stali se druhou stranou v republice. Něme?tí sociální demokraté pak mezi sudetsk?mi Němci stranou první.Tento v?sledek ov?em nemohl z?stati bez vlivu na v?voj re?imu. Ale zase vidíme tu hou?evnatou setrva?nost: p?es to, ?e stará koalice byla v troskách ji? p?ed volbami; p?es to, ?e socialisté od první chvíle dali najevo svoji pohotovost k vládě, trvalo to ?est t?dn?, ne?li do?lo k novému p?esku- penL V?ecky eventuality byly prozkou?eny a prodiskuto- vány: od obnovení p?edvolební skladby, p?es ?esko-německou rudozelenou koalici; p?es tuto koalici s katolick?mi stranami dohromady, a? posléze k veliké koncentraci ?irokého st?edu s vylou?ením krajnosti. To byla Udr?alova druhá vláda st?edu ze dne 7. prosince 1929, sestavená z agrárník? a sociálních demokrat? ?eskoslovensk?ch i německ?ch, ?es. národních socialist?, národních demokrat?, německ?ch demokrat?, ?ivnostník? a lidovc?. Proti své p?edch?dkyni znamenala tato vláda zna?né oslabení politického katolicismu, nebo? jak něme?tí k?es?an?tí sociálové, tak ludovci z?stali venku.V poradách o tuto vládu se zdálo, ?e socialisté vymohou, aby tentokráte byla smluvena pevná programová linie, aby byla zakopána do země proslulá formule ?dohodneme se, ?e se dohodneme“. K poh?bu v?ak nedo?lo. Za úmorného, dlouhotrvajícího jednání o reorganisaci vládní vět?iny zájem o kodifikování pracovního programu vyvanul. Tradi?ní formule p?e?ila svou krisi.Na podzim 1929 ?ili jsme je?tě v době doznívající konjunktury. Katastrofální hospodá?ská krise se je?tě nep?ihlásila prav?m jménem. Za těch okolností mohlo se zdáti, ?e p?íli? ?iroce zalo?ená, a proto nejednolitá koalice znamená v organisací politick?ch sil u nás krok zpět oproti své p?edch?dkyni, která — a? jí kdokoli cokoli vyt?kal — byla p?ece jen směrem; měla program, t?eba?e nenapsan?. Proto také se tento kabinet pokládal témě? v?eobecně za provisorium. Ale p?ikva?iv?í hospodá?ská tíseň a mezinárodně politické napětí prodlou?ilo mu ?ivot ne?ekaně. Pod jejich vlivem jsme si u nás ?ekli, ?e vláda státotvorné koncentrace má svoje od?vodnění. A? to bylo správné, a? to byl blud — ?ili jsme v tomto p?edpokladu (se ztrátou německ?ch liberál? a ?esk?ch ?ivnostník? v r. 1932) a? do loňského února; tehdy pro stanovisko, je? vláda zaujala ve věci devalvace koruny, a pro dozrávající dohodu se Sověty, opustila koalici národní demokracie, od které?to chvíle koalice byla nesena agrárníky, socialisty a ?esk?mi katolíky a? do leto?ního jara.Tedy: také p?íhody z voleb r. 1929 ově?ují na?e these o trval?ch rysech na?eho parlamentarismu. Onen ne?ekan? ot?es, nevyvolan? p?ímo pro nějak? pracovní po?in. Volební boj, kter? je bojem v?ech navzájem, nikoli bojem o ur?it? nov? re?im, ?i o podr?ení dosavadního. Fakt, ?e po volbách se postavily problémy ne?ekané, jich? ani str?jci voleb, ani voli?ové nemohli dob?e tu?it, neot?ásl volebními v?sledky. Tomuto faktu se jen pozvolna, velmi zdlouhavě p?izp?sobovala skladba vládní vět?iny; tento fakt v?ak neuspi?oval volby. Je zajímavé, ?e p?es to, ?e v tomto posledním parlamentním období od r. 1929—1935 sběhly se u nás a kolem nás události, je? sv?m v?znamem daleko p?evy?ují v?e, co se událo od let 1918/19; ná? parlament právě v těchto letech absolvoval svoje nejdel?í funk?ní období. Scházely mu jen ?ty?i měsíce, aby se Národní shromá?dění do?ilo svého p?edepsaného, maximálního ?estiletí.Parlamentní volby 1935Leto?ní parlamentní volby: v?e, co jim p?edcházelo, jejich pr?běh a jejich d?sledky, které se z nich vyvozují, jsou zá?itkem je?tě p?íli? nedávn?m, ne?li abychom o nich mohli proná?et soudy. Je jisto, ?e v některém ohledu se li?í nemálo od sv?ch p?edch?dkyň. I kdy? i letos volební okam?ik, jako v letech 1925 a 1929, ?spadl s nebe“, i kdy? i letos vláda pro jarní období po Novém roku chystala je?tě s nejlep?ím úmyslem ?adu dalekosáhl?ch politick?ch i hospodá?sk?ch osnov, i kdy? se vedoucí politikové du?ovali, ?e není zapot?ebí, aby volby byly d?íve ne?li na podzim, jak ústava ká?e;1 ani? tím zabránili tomu, aby se za?átkem dubna dostavil znám? ?vnit?ní ot?es“, a u?inil náhl? konec v?em těmto plán?m; i kdy? toto v?e nastalo s tradi?ní pravidelností, některé odli?nosti tu jsou. Vládní strany shledaly, ?e jim do?la zásoba sebejistoty. Parlament byl rozpu?těn 18. dubna a volby vypsány na 19. květen. Ale do volebního zápasu ne?li tentokráte v?ichni proti v?em. Na jeho po?átku vedení koali?ních stran prohlásilo pevn? úmysl setrvati i po volbách ve spolupráci. A p?i volebním zápasu vládní strany mezi sebou navzájem ne- zápasily, n?br? obrátily ost?í svého boje směrem k oběma oposi?ním krajnostem. To jest v dějinách na?í politické soustavy novum. Novum celkem vysvětlitelné, nebo? pod zorn?m úhlem st?edoevropské demokracie vedoucí ?lánky oposice; národní sjednocení, Henlein a komunisté (tito méně ne?li jindy) postavili se p?ímo do existen?ního boje proti celé dosavadní politické soustavě. Vládní koalice nebojovala jen za sebe, n?br? za koali?ní systém proti systému totalitnímu. To je srazilo v jedin? ?ik.Proto?e p?edvolební koali?ní sestava tentokráte neztroskotala p?ed volbami jako jindy; proto?e ?la do voleb pohromadě, a v tomto postoji slu?ně obstála; proto její obnovení po volbách v novém vydání t?etího Malypetrova kabinetu nelze viděti jen ono mechanické doznívání a setrvávání staré, volbami p?ekonané skladby, jak tomu bylo v r. 1920, 1925 a do jisté míry i v r. 1929. Opakujeme: nechceme b?ti proroky, zejména v dne?ní době pro jaké- k;li prorokování tak nevdě?né, kdy se co chvíle vyno?uje na p rvreh politického dění nov? ?initel, kter? mate a p?ehazuje v?echny dohady a propo?ty. Av?ak, pokud jest v lidském dohledu, dá se ?íci, ?e ?initi pro r. 1935 bez dal?ího p?ímo?aré analogie z oněch t?í minul?ch volebních p?íle?itostí a jejich d?sledk?, bylo by ukvapeněj?í, ne?li kdy? se tomu bráníme.Slováci varují Prahu p?ed HlinkouZ kruh? aktivních politik? slovensk?ch dostáváme tento ?lánek, kter?, jak jsme uji?těni, nevyjad?uje toliko názory pisatelovy, n?br? názory v?dc? v?ech ?eskoslovensk?ch stran na Slovensku. Je-li tomu tak, myslíme, ?e máme povinnost tento hlas uvésti ve známost ?eské ve?ejnosti, ke které se obrací. V podstatě je to varování Prahy, aby ludová strana nebyla brána do vlády. P?iznáváme se, ?e sami jsme se na vládní ú?ast ludové strany nedívali tak odmítavě, jak od ?ech? ?ádá tento ?lánek. Podle na?eho mínění o vstupu Iu?ák? do vlády rozhodne mezinárodní situace — p?iost?í-li se je?tě, rozroste-li se nebezpe?í henleinismu je?tě do vět?ích rozměr?, není podle na?eho minění vylou?eno, ?e si to vynutí nejrozsáhlej?í soust?edění ?eskoslovensk?ch stran. P?es to máme za svou povinnost tuto informaci ze Slovenska ?esk?m politik?m p?edlo?ití.V jistém velmi roz?í?eném pra?ském ve?erníku vy?el nedávno úvodník, charakterisující bě?né nazírání pra?ského publika na politické poměry slovenské. ?lánek měl nadpis v tu?n?ch písmenách: ?Slováci p?jdou do vlády?“ a byla v něm projevena radost nad zprávou ?z Ru?omberoku“, ?e ludová strana, která získala ve volbách nov?ch 135.000 hlas? (!), není neochotna vstoupit do vládní koalice. Podle ?lánku je to věc potě?itelná, vhodná sblí?it Slováky s ?echy k vět?ímu prospěchu národního státu ?eskoslovenského.Podle těchto názor? je vedlej?í věcí, ?e ?eskoslovenské strany na Slovensku získaly mandátovou p?evahu nad lu?áky, spojen?mi s národniary a kurtyakovci; 23 ?eskoslovensk?ch (nepo?ítaje v to národní sjednocení a fa?isty) proti 20 lu?ácko-národniarsk?m. Rozhodující okolností pro publikum pra?ské jest to, ?e v jeho p?edstavě Slováci jsou ztoto?ňováni s lu?áky, ?e v jeho p?edstavě vládní Slováci, mezi nimi dva sloven?tí minist?i, nejsou vlastně Slováky, ani Hod?a ani Dérer, aspoň ne těmi prav?mi Slováky. Bě?n? názor pra?sk? je ten, ?e Slováci jsou jen ti, kdo? pobíhají po republice jako dráteníci, anebo ti, kdo? doma mluví mezi sebou ma?arsk? a p?i tom nadávají otev?eně na ?echy.T?eba konstatovat, ?e tato Praha, takto sm??lející Praha u?inila Hlinku velk?m.Hlinková minulost.T?eba v?ak také konstatovat, ?e Hlinka, ten p?edp?evratov? Hlinka vlastně nikdy neměl velk?ch zásluh slovensk?ch. V?echny skutky, kter?mi se stal znám?m, slou?ily v?lu?ně jeho osobě. Skute?nost byla tato:Pověstné ?ernovské vra?dění, které svého ?asu zp?sobilo tak zna?n? rozruch ve světě, bylo vyvoláno jediné z osobní cti?ádosti Hlinkov?. Hlinkoví farníci v ?ernové postavili se proti bodák?m ma?arsk?ch ?andár? proto, ?e církevní vrchnost nově vystavěn? ?ernovsk? kostel nedala vysvětit Hlinkoví, ale děkanovi Pazúrikovi. — Hlinka byl pro vzep?ení se v této věci stoli?nému biskupovi ob?alován v ?ímě, a ?ím dodnes nezapomněl tuto neposlu?nost Hlin- kovu. Aspoň d?sledně v?dy ?krtl Hlinku z ?ady kandidát? na biskupství, kdykoliv jej vláda ?eskoslovenská navrhla k jmenování.Hlinka vyh?bal se buditelské práci národní.Hlinka to byl, kter? za světové války se ostentativně vyh?bal spole?nosti slovenské.Hlinka to byl, kter? proti usnesení slovenské strany u?inil pakt s ma?arskou vládní stranou p?i volbách do ?upy liptovské proti kandidátu, kterého podporovala strana slovenská.Hlinka to byl, kter? v ?upním v?boru liptovském napadl slovenské ?leny jeho, kte?í navrhli, aby ve smyslu národnostního zákona uherského ?upa se usnesla na tom, aby byla p?ijímána ?upou a jejími ú?ady podání nejenom v ma?arském, ale i v slovenském jazyku. Hlinka prohlásil, ?e nebude hlasovat pro takov?to návrh.Za tyto své skutky dostal se Hlinka na index zrádc? slovenského národa a Slováci odmítali podat mu ruku.Je pravda, ?e Hlinka dostal se, více méně nahodile, p?ed ma?arsk? soud, kter? ho odsoudil a uvěznil. Ale vězněn byl vlastně ka?d? po?ádn? Slovák (Juriga, Ivanka, ?robár, Valá?ek, Rohá?ek, Hurban-Vajansk?, ?kultéty atd. atd.). Nedělali jsme si z toho ?ádné zásluhy. Kdy? na p?. sta?i?k? v?dce Slovák?, Pavel Mudroň, v procesu hromadném, vedeném pro demonstra?ní uvítání z vězení se vrátiv?ího slovenského ?urnalisty a pro zpívání slovenské hymny p?i té p?íle?itosti, svěd?il, ?e i on zpíval hymnu, tehdy ma?ar?tí svědkové svěd?ili, ?e on, sta?ec, nezpíval. Mudroň v?ak ?ekl, ?e hymnu zpíval v duchu. Byl odsouzen a uvězněn. Ne?el v?ak do Prahy, aby se tam dal oslavovat jako mu?edník národní, jak to u?inil Hlinka.Toto je věrn? obraz Hlinky z doby p?edp?evratové.Hlinka dostal se do revolu?ního Národního shromá?dění. Nevě?il v?ak v trvání nového ?eskoslovenského státu. Vybral se tajně pod fale?n?m jménem Berger a s polsk?m pasem spolu se zrádcem Jehli?kou do Francie, aby tam ma?il práci na?í mírové delegace. Pro tuto zradu slovensk? klub Národního shromá?dění jej jednohlasně (i hlasy Jurigy, biskupa Kmefku, kanovníka Budayho atd.) vyhlásil za zrádce a zbavil mandátu. P?ece v?ak byl Hlinka p?es to v?echno rehabilitován. Ale vyzdvihuji, ?e nebyli to Slováci, kte?í jej rehabilitovali, n?br? ?e?i.Stí?nosti ?echoslovák?.Politická linie Slovák?-nehlinkovc? z?stala v stě?ejní věci státní politiky zásadně tá?: vybudování skute?né národní jednoty ?eskoslovenské. Otázkou z?stává v?ak, jak reagovala pra?ská politika na toto úsilí slovenské.Pamatuji se, ?e u? v dobách p?edvále?n?ch, na p?. na sch?zích ?ech? a Slovák? v Luha?ovicích v r. 1911 a 1912, bylo jedinou obavou na?í, zda ?eské politické kruhy pochopí na?e snahy, zda tehdej?í státoprávní program ?esk? nebude nezdolatelnou p?eká?kou ?eskoslovenského sjednocení. Tehdej?í oficielní pra?ská politika nep?ispívala k tomu, aby se nám tehdej?í politi?tí v?dcové stali — i v pozděj?í době — blízk?mi a drah?mi. Tak na p?. v?zna?ná politická osob-Pfít?mnosL>nost dr. Kramá? m??e míti své kouzlo pro větev národa na?eho v historick?ch zemích, ale nikdy nem??e jej míti na Slovensku. Na Slovensku m??e mít oddanost a lásku Masaryk, jen? se zab?val námi u? dávno p?ed válkou a porozuměl nám, rovně? Bene?, kter? během zahrani?niho odboje, v pozděj?í své ?innosti tolik porozumění měl pro nás a věnoval tolik pé?e bezpe?nosti Slovenska. Je to věc p?irozená.Obavy, které jsme si sdělovali v Luha?ovicích, nejsou, ?el, ani dnes úplně rozpt?leny.V revolu?ním Národním shromá?dění k v?li té stě?ejní, zásadní věci, jednotě, pokrokoví Slováci obětovali i své pokrokové po?adavky. Byl to sociální demokrat, Ivan Marko, i?. jen? p?i projednávání na?í ústavy jménem celého slo- venského klubu prohlásil, ?e Slováci budou hlasovat i proti odluce církve od státu, jen kdy? budou zru?eny země a kdv? bude zavedeno ?upní z?ízení, a tak zmizejí hranice, dělící nás od historick?ch zemí. V tom smyslu byla pak ústava schválena a byl p?ijat té? zákon o ?upním z?ízení.A zde právě se pak na?e luha?ovské obavy ukázaly b?t opodstatněn?mi. Zákon o ?upním z?ízení byl proveden pouze na Slovensku, kde se osvěd?il, nikoliv v?ak v zemích his- tor.Tak se zdá. ?e zde p?ed?il zájem lokální anebofsc?n? zisem celonárodní. Těm pán?m, kte?í ze zmíněn?ch dfcrodá nep?áli ?upnímu z?ízení, p?i?la velmi vhod okolnost utvo?ení ob?anské koalice za ú?asti hlinkovc?. ?upní z?ízení bvío zru?eno, Slovensko se stalo zemí, a tak byl postaven materiální základ pro slovensk? separatism.Poml?ím o truchlivé epo?e, kdy lu?áci byli ?leny vládní koalice. O epo?e, kdy se jejich hlasování vykupovávalo od p?ípadu k p?ípadu penězi a dával se tak p?íklad korupci ve velkém, kdy lu?áci ?tvali mezi lidem proti těm zákon?m, pro které ve sněmovně hlasovali.A k tomu v?emu i v Praze muselo se věděti, ?e ludová strana je dirigována ze státu nám nep?átelského. Muselo se ?? ědéti, ?e skute?n?m v?dcem této strany byl mazan? ma?arsk? profesor Tuka, kterého si neschopn? Hlinka zvolil za svého hlavního poradce. A pra?ská politika váhala tak?ka po cel? rok vyhověti ?ádosti státního zastupitelstva o vydání Tuky k stíhání pro zlo?iny spáchané proti bezpe?nosti státu a proti na?í armádě.Mohla to b?ti jenom tato nemo?ná shovívavost pra?ské politiky, ?e se stala následující věc. P?i trestním p?elí?ení proti Takoví dostavil se k soudu i Hlinka v pr?vodu dvou ministr? a lu?á?ky ch poslanc? a senátor?. P?ed soudem ostentativně prohlásil, ?e o v?em, co Tuka konal, věděl, ?e to v?e schvaloval a ?e kdy? sedí Tuka na lavici ob?alovan?ch, tak by měl tam sedět i on, Hlinka. Takováto troufalost se dá pochopit jenom tím, ?e Hlinka dob?e věděl, jak nerozhodnou, váhavou je pra?ská politika vládní. Jak víme, p?ed soudem byla vina Tuková plně prokázána a Tuka byl odsouzen na 15 let do ?alá?e.;P?es to, anebo snad právě proto Praha i nadále p?ijímala Hlinku a jej velebila. Sta?ilo Hlinkoví si jenom v Lucerně p?ed pra?sk?m publikem za?e?niti, a bylo v?echno v po?ádku. Potlesk a p?íznivá recense je?tě i ve vládních listech. Snad sou?asně, kdy? si Hlinku v Praze pochvalovali, závodili jeho lidé na Slovensku v nadávkách proti ?ech?m. Hlinka stával se takto v o?ích pra?ské ve?ejnosti tím prav?m, rázovit?m a ne?kodn?m Slovákem, a v t?ch?to o?ích stávali se v?ichni nehlinkovci na Slovensku bu?to pot?e?těn?mi anebo konjunkturálními lidmi, kte?í, zanedbávajíce tu ?slovenskou rá- zovitost“ sv?m horlením proti lu?ák?m zle slou?í národu.Situace jedine?ná! Je pochopitelné, ?e musí míti i svoje d?sledky na Slovensku, a musí p?ivoditi pová?livé proni- kání hlinkovského a ma?arského separatismu je?tě i do administrativy státní.Takováto situace se p?iost?ovala zejména tehdy, kdy? prost?edí pra?ské cítilo se b?t ohro?ováno nějak?m bli??ím mu nebezpe?ím. Pak ov?em platilo: získejme íu?áky t?eba jen k formální ú?asti v zabezpe?ení na?í státní existence, o Slovensko se ji? b?h postará. P?irozeně, ?eskoslovenská věc na Slovensku musela se takto octnouti mezi Scyllou a Charybdou. A nikdy se neuvědomovala skute?nost, ?e není vět?í nenávisti k ?eskému národu u nikoho ne? u Hlinky. V o?ích Hlinky je je?tě i ten ?esk? klerikál nenáviděn?m husitou. Hlinka se spojí v boji proti ?ech?m s ka?d?m. Dal se vést ma?arsk?m exponentem Tukou, spojil se s Poláky, s kurtyakovci, a kdy? nadejde chvíle, nebude váhat spojití se také s Němci. Nebezpe?í, které je v tom, ?e Praha váhá definitivně vypo?ádati se s lu?áky, nevidí snad nikdo tak dob?e, jako na?e kruhy vojenské.Klasick?m p?íkladem v?ak pro krátkozrakost pra?ské politiky byly slavnosti Pribinovy v Nit?e. Tyto slavnosti měly za oficielní d?vod ten fakt, ?e u?? p?ed 1100 roky byl v Nit?e postaven k?es?ansk? chrám, první na území republiky a na Podunají. V podstatě v?ak v du?ích ma?arsk? sm??lejících lidí na Slovensku byla to oslava prvního odbojníka proti na?í národní jednotě, nitranského kní?ete Pribiny. Tyto slavnosti staly se slavnostmi státními a ú?ast oficielní brali na nich ?lenové vlády na?í v ?ele s ministersk?m p?edsedou, ?lenové episkopátu katolického v ?ele s arcibiskupem Pre- ?anem, polsk? kardinál-arcibiskup Hlond, evangelick? biskup a zástupcové v?ech politick?ch stran na?ich. Nikdy v?ak a v ?ádné zemi na světě nestala se vět?í pohana státu a státní autority, ne? na těchto slavnostech revoltujícími lu?áky. Viděl jsem dojem, kter? se zra?il v tvá?ích ?len? vlády i biskup?. Tehdy vláda sama vybídla slovenské zákonodárce, aby proti nebezpe?í lu?áckému vypracovali návrh na ú?inná opat?ení vládní. V 22 bodech podali sloven?tí senáto?i a poslanci takov?to návrh, kter? byl ve v?ech bodech jednomyslně schválen ministerskou radou.A nyní do?lo k novému zklamání. Jen nepatrná ?ást elaborátu byla uskute?něna, v?e ostatní z?stalo neprovedeno. Slovensko po?alo volněji d?chati, kdy? bylo oznámeno, ?e nastane u? jednou v této zemi klid a po?ádek, jistě i v lu- ?áck?ch vesnicích se tě?ili, ?e p?estane boj v rodinách roze- ?tvan?ch lu?áckou demagogickou agitací.V nedlouhém ?ase po Pribinov?ch oslavách z vlivné strany ve vládě, p?es hlavy slovensk?ch ministr?, po?alo opět navazování styk? s Hlinkou, a tento ?lověk byl Prahou opětně rehabilitován.?Ov?em v první ?adě nutno zde obviniti také politické strany. Praha dr?í v rukou otě?e nad stranami. Je to chyba. Na Slovensku je poci?ováno, ?e ?eskoslovenské strany nemohou boj na Slovensku vésti svobodně, n?br? v?dy pod komandem ?initel? v Praze, ?asto neinformovan?ch, někdy i lhostejn?ch.Tím se ov?em p?esunuje politick? vliv na Slovensku na stranu ludovou. Je?tě i ti národniaci, málo po?etní, troufají si dupnout, a zdá se, ?e mají v Praze zna?nou váhu. Tyto metody jsou záhubné pro ideu jednotného státu. Sekretariáty v pra?ském prost?edí vychované, slovenské poměry základně neznající, troufají si diktovat taktiku stranického boje na Slovensku. Hloupost, která se kr?tě mstí v první ?adě na stranách sam?ch. Není p?ípustné, aby pra?ská úst?edí stran mohla za nyněj?ích okolností vésti slovenské frakce stran tak, jak se to děje. Je to nesmyslné, nebezpe?né a nikdy nevede k cíli. Vě?íme, ?e roz?í?ení ?esk?ch stran na Slovensko bylo d?le?it?m krokem k národnímu sjednocení a ku konsolidaci. Na tom měniti něco by bylo h?íchem. Pra?ská politika a? si v?ak uvědomí, ?e stranické rozvrstveníS'e-izi podle ?esk?ch stran jde ve směru diagonálním. ?e stein v po?et stran v zemích historick?ch musí p?ivoditi i?v a za ka?d?ch okolností minoritu slovensk?ch zástupc? v pat?i?n?ch stranách. Slováci se mohou uplatňovati v těchto stranách v?dy jen jako minorita, a dokud věd nepokro?ily ?- p?ed. jest nutno k těmto okolnostem p?ihlí?eti. Pou?ení po této stránce m??e nám poskytnouti Rumunsko, vlastně jeho ?ást. nále?ející k Uhrám. Zde nebylo nikdy sporu o národní ednotu rumunskou a p?ece se opatrně pokra?ovalo v stranické politice.Je nutné v zájmu celého na?eho národa, abychom měli na z?eteli tyto věci. Pak se nau?íme vládnout ve svém státě.?Kon?ím tuto svou úvahu tím, ?e jsem ji poslal k uve?ejnění po zásadním souhlasu p?edních ?initel? ?eskoslovensk?ch vládních stran na Slovensku.literatura a uměníKarel ?apek:Kdy? u? to ?ekl pan ministr...\T posledních ?Literárních novinách“ má pan ministr ’ osvěty dr. Kr?má? v?klad o p?ítomnosti a budoucnosti Národního divadla. Z jeho ?lánku budi?citováno:15271754486910rteicfírteicfí55181556121305?ry?-c-x-* se sLeccawt se *5?ry?-c-x-* se sLeccawt se *14478005941060,-3U**DO SO,-3U**DO SObS i jiné bolesti, rázu ne tak záva?- r?ch bylo promluveno (t. j. vyplnění i Ewabry a vyrovnání v?dajového st: - nítitmé. Zejména ?inohra - a místa. Ze se provozuje p?íli? je ?asto poměry vynucená slabina ■l Ale d?sledky jsou truchlivé. Ze . nema?e konati, proto?e zaměstnané je?tě v jedné nebo dokonce ve dvou , nem w?A mwt ?e se novinka zkou?í e docela bě?né. Ale ?e se re?isér a jevi?tě ke zkou?ce nejv??e t?i a? razící se ?mírou, to u? je ?míra, a ísí divit, ?e to je?tě jak? tak? klape, zapzavit zlep?ením dramaturgického tra ... Trpíme tedy na státní scéněBudil ?e?eno p?edem, ?e bychom proti mínění pana nuňtia nepova?ovali reproduk?ní úroveň Národního t.viti: zz :<líét c: dru?něj?í ne? je, dejme tomu, potí? ;ak obsadit místo uměleckého ?éfa ?inohry. Sebe lep?í ?éf ?inohry toti? neudělá dobré divadlo z podniku. kde se studovan? kus dostane ?nejv?? t?ikrát nebo ?ty?ikrát“ k prozkou?ení na jevi?ti. A víckrát se na ně dostat nem??e, pokud se bezmála t?dně chrlí do světa novinka za novinkou a pokud (následkem odpoledních p?edstavení) je jevi?tě k disposici plné pracovní zkou?ce jenom ?ty?i nebo pět dní r dnu. Pan ministr nazval s úctyhodnou up?ímností tento pracovní systém na?í státní scény, jí? on sám stojí v ?ele, ?míra?ením. To slovo z úst odpovědné oscby je p?íli? vá?né, aby nebylo nutno se jím pozorné zab?vat. Kdyby, ?ekněme; ministr ve?ejn?ch prací prohlásil, ?e jeho ú?ad vydává chatrné, technicky nedokonalé plány a kolaudace, ?ekli bychom asi. ?e tady bude nutno udělat po?ádek v osobách i v metodách. Oznámí-li ministr, odpovědn? za státní scéna ?e se na ní ?míra?í, je si jistě vědom, ?e tím nep?idá divadlu d?věry ani p?ita?livosti; a neuvádí-li jiné vyhlídky, ne? ?e ?leccos se tu snad dá napraví t, ale v?echno sotva“, pak m??eme soudit, ?e bu? se u? oddal naprostému pessimismu, pokud jde o osud Národního divadla, nebo ?e jaksi nazna?uje varovn? v?k?ik, aby se dovolal nápravy poměr?, které ohro?ují existen?ní smysl státní scény a nejsou ke cti ani státu, jen? p?evzal Národní divadlo jako demokratick? patron kulturního tvo?ení.?Tady jde o největ?í bolest ?eského divadla — a nejenom Národního; jde toti? o jeho b?ti. Divadlo prohrává a toho ?asu prohrálo sv?j zápas o obecenstvo. Nezájem obecenstva o divadlo se p?i?ítá jednak hospodá?ské krisi, jednak ochablému vědomí kulturnímu. Ale je tady je?tě dal?í faktor, a sice konkurence filmu. Na jedné straně film je?tě víc ne? divadlo hledí vyhovět vkusu publika hlavně v jeho ?patn?ch stránkách; na druhé straně v?ak podává hereck? i kolektivní v?kon daleko lépe p?ipraven?, vybrou?en?, opticky i ?ivotně bohat?í ne? divadlo. Ve srovnání s bě?n?m filmem je bě?né divadelní p?edstavení na?ich scén snad (aspoň někdy) duchovně náro?něj?í, ale technicky daleko ubo?ej?í, nehotověj?í ve své kone?né realisaci: ani herc?m ani re?iséru není dán ?as k dokon?ení jejich díla, z?stává se p?i chvatné, ?asto jen ?emeslné improvisaci, ?patně prozkou?ená souhra se napo?ád rozkli?uje: a sotva herci pod p?etlakem premiérového napětí odehrají první p?edstavení, kterému se nedostalo ani t?etiny nutné a soust?eděné p?ípravy, u? zase musejí drmolit uchvátané zkou?ky na dal?í novinku, p?edaň odsouzenou k tomu, aby spat?ila světlo světa jako nedope?en? polotovar. Pan ministr neu?il slova zcela p?esného; toto neni ?mí- ra?ení, je? m??e mít aspoň p?vab primitivnosti, n?br? utkloukáni divadla nebo cosi jako Raubwirtschaft. Umění se nedá dělat na bě?ícím pásu — ale tohle není ani bě?ící pás, n?br? ud?chaná, bezhlavá a více méně mamá práce. Dnes má publikum mo?nost srovnávat tc. co se mu podává na divadle, s tím, co se mu nabízí ve filmu s pou?itím prost?edk? nekone?ně vět?ích. ?e v té soutě?i to musí prohrát divadlo, za?ízené na hore?nou v?robu scénického poloproduktu, musí b?t jasno ka?dému; jen na?i divadelníci se nechtějí odhodlat, aby z toho vyvodili kone?n? d?sledek: ?e bu? se bude divadlo dělat po?ádně, nebo musí zajít jako p?e?itek, kter? se nedovedl p?izp?sobit změněn?m a tě??ím ?ivotním podmínkám.?etli jsme nedávno, ?e v Moskvě jsou fronty u biograf? — a fronty u divadelních pokladen, kde se prodávají lístky na t?den p?edem. Hrají se tam ov?em lep?í filmy, ne? jsou ?eské; a dělá se tam lep?í, dokonalej?í divadlo ne? u nás; není to jen zásluha obecenstva a poměr?, n?br? také zásluha dob?e dělané práce. A tady jsme u jádra věci: p?es v?echnu hospodá?skou a kulturní krisi m??eme s jistotou p?ijmout, ?e lépe hrané, dokonaleji p?ipravené divadlo vyvolá víc zájmu a najde víc obecenstva ne? divadlo hor?í. Lidé se nechodí do divadla koukat na státní administrativu, n?br? na dobr? kus a dob?e hrající umělce. Konec konc? i v tomto h?í?ném světě je to jen lep?í práce, co se na trvalo vyplatí. Hospodá?ská otázka divadla je: aby se v něm co nejlépe hrálo. Shodou okolností je to i jeho hlavní otázkou kulturní. A kryje se to i s úkolem státu, kter? p?ijal patronát-a i srátní scénou jako svou vysokou povinnost kul- r_-L Stát si nesmí dovolit, aby ji plnil ?patně.*Tedy prakticky je situace tato: Rok co rok chrlí na?e divadlo do světa zbyte?ně mnoho kus?; ?ím víc kus? se hraje, tím víc je mezi nimi dramatického ?míza a jevi?tních potrat?, které po t?ech nebo pěti reprisách musejí zmizet a b?t nahrazeny jinou divadelní jepicí. Ka?d? takov? kus se studuje ?nejv?? t?i neděle ; ale opravdové, celé práce se mu dostane zpravidla o hodně míň; na jevi?ti je zkou?en t?ikrát á?ko ?ty?ikrát, v?etně s hlavní a generální zkou?kou, kdv se re?isér musí starat víc o rekvisity, světlo a v?pravu ne? o herce. Obecenstvo je otráveno, sk?ípe-li nebo zklame-B potom provedení hry; je otráveno, má-li jít do divadla t?icetkrát za rok; na konec nad tím mávne rukou a ?ekne si, ?e není naprosto jeho kulturní povinností vidět v?echno, co se mu v divadle servíruje. V pra?sk?ch divadlech dohromady je rok c: rrk na ste novinek: kdo se má na ně na v?echny jít dSwat? Je-li v ulici p?íli? mnoho hokyná??, dělají vScfam Spatné obchody; stejně je tomu s nadbytkem *mt víc her tím méně repris; u? p?edem se hraje5 t::.ttm efemémosti a marnosti. Herec i re?isér je — ien za dnem nucen k práci více méně ?emeslné, k pouhé rutině. Herec, kter? se musí za rok oblékat i: deseti nebo patnácti rolí, je nucen si p?ivydělávat tím. ?e hraje po venkově; ale tím, jak praví pan mi- ntstr. trpí i úroveň státní scény. Dramaturg musí vy- bírat kusy t?eba méněcenné, jen kdy? by ?lo je stu- t: at sou?asně s jin?mi; ta trocha habituálního pu- ruka. které na ně p?ijde, si potom ?ekne, ?e to je zase jeden ztracen? ve?er... To tedy není bě?ící pás práce, n?br? bludn? kruh... ve smyslu uměleckém i hmotném.To v?echno bylo psáno u? mnohokrát; vidí-li nyní sám pan ministr, ?e se p?i tomto systému, jen? je ?eskoslovenskou specialitou, na?e divadlo stává ?mí- rou, m??eme snad doufat, ?e se s tímto stavem nemíní smí?it. To by také byl h?ích na obecenstvu, na divadle i na tom kousku státního a národního presti?e. Bludn? kruh se nedá flikovat; musí se z něho kone?ně jednou vykro?it. Má-li se na?emu divadlu pomoci hospodá?sky i umělecky, nem??e se to stát setrváním ve směru, jej? sám ?initel nej odpovědněj?í ozna?il p?íkr?m slovem ?míra.O í f o Rádi:Historie Osvobozeného divadlaNa konci jednoho období.T’zav?ením Osvobozeného divadla, k němu? právě do?lo, kon?í se jedna z nejdramati?těj?ích period na?eho moderního divadelnictví. Je na ?ase, rozhlédnout! se po onom desetiletí pokus? a zápas?, je? p?edstavuje ?innost této scény ve v?ech jejích ?asov?ch i ideov?ch proměnách. Nebo? Osvobozené divadlo bylo v tomto desetiletí ně?ím více, ne? pouhou scénou, vyhrazenou pro pokusy na poli nové divadelní techniky.Osvobozené divadlo bylo-st?ediskem, kolem něho? se :::lá jedna umělecká generace. Osvobozené divá il; p?edstavuje ur?it? st?ed i tam, kde vyvolalo sobě reakci a kde negativně p?ispělo k zalo?ení r.v-.pvh?ích scén jin?ch, reagujících bu? ideověnebo osobně na jeho snahy. A kone?ně stalo se Osvobozené divadlo, jeho? v?voj se po?al v dadaistickém ?ertu, úto?i?těm jediného svobodného satiricky za- hroceného a politicky pokrokového projevu na na?ich scénách. Věc studentská vyvinula se během desetiletí na věc národní. Z divadelní laborato?e, ur?ené pro intelektuální experiment a ze svéhlavého podniku, jeho? prvním cílem bylo ohromovati mě??áky, stalo se svého druhu ?národní divadlo“.Tento krátk? v?voj deseti let je p?ece jen dosti dlouh?, aby zp?sobil, ?e ta nejmlad?í generace, která pat?í právě k nejnad?eněj?ím propagátor?m této scény, nemá u? ani tu?ení o tom, ?e se tento podnik kdysi rodil někde jinde, byl tvo?en něk?m jin?m a vypadal nějak jinak. To v?echno láká k retrospektivě na tuto revolu?ní a konec konc? vítěznou divadelní episodu.Na po?átku je Frejka.Chceme-li nalézti dělítko, podle něho? bychom si rozdělili do p?ehled? v?voj tohoto období avantgardních jevi?tních pokus?, mohli bychom postupovati t?eba kroniká?sky a chronologicky. Do?li bychom k poznání, ?e je?tě dva roky p?ed tím, ne?li si skupina mlad?ch divadelních adept? a ?ák? dramatické ?koly pra?ské konservato?e dala do záhlaví sv?ch plakát? a program? heslo Tairovovy knihy o ?Osvobozeném divadle“ — existují ji? náběhy pod jin?mi jmény, ale v podstatě se stejn?m materiálem personálním. P?esvěd?ili bychom se, ?e vlastní ?Praosvo- bozené pradivadlo“ vzniklo u? 15. května 1923, kdy v Mě??anské besedě v Praze ?Volné sdru?ení poslucha?? dramatické konservato?e pra?ské, hrající s laskav?m svolením rektorátu“ sehrálo v Mě??anské besedě v Praze po úvodním slově ?Cesty za divadlem“, proneseném Zdeňkem Kalistou a kdy byla po prvé a patrně naposled uvedena na scénu ?pseudokomedie“ Ji?ího Frejky: ?Kithairo n“. Re?ii této hry, odehrávající se v bizarním prost?edí nedoch?dn?ch a zmrza?en?ch dětí, které Athéňané, dbalí o zdraví své rasy. pohazovali pod skálu Kithairon, vedl Frejka, na programech byl z taktick?ch d?vod?, aby bylo získáno svolení rektorátu, uveden jeden z poslucha?? konservato?e. V?pravu navrhl i zhotovil vlastnoru?ně autor a mezi podivn?mi papírov?mi cáry a hranoly proplétaly se na mali?kém jevi?ti, mezi ?áste?ně udiven?mi a ?áste?ně spravedlivě rozho??en?mi náhodn?mi náv?těvníky hlavní p?estavitel^ jimi? byli Ella Posnerová, Fr. Salzer, Václav Trég? Ji?í Schettina, O. a B. Rádi a sbor ?esti poslucha?ek konservato?e v rolích ?těňat.Kdybychom se chtěli dr?eti chronologického postupu, zjistili bychom, ?e tato scéna adept?, je? byla vedena Miloslavem Jare?em, poslucha?em dramatické ?koly, a poháněná"JTFímTTrejkou na pole experimentu, hrála postupně na r?zn?ch periferijních scénách, jako na p?íklad na jevi?ti ?Legie m a 1 ? c h“ v Praze VII. nebo v ?M asarykově síni“ na ?i?kově. V těchto r?zn?ch ve?erech ?eské i cizí poesie a v?elijak?ch silvestrovsk?ch, dobro?inn?ch a jinak p?íle?itostn?ch p?edstaveních seskupil se ponenáhlu cel? ensemble, jen? tvo?il základ p?í?tího ?Osvobozeného divadla“. Byli to vedle Frejky a Jare?e, Miroslaya Holzbachová, Bio?ena Malypetrová, Bohumil Závodsk?, Václav Trégl, skladatel I?a Krej?í, Světla ?vozilová, Lola Skrbková, S. Vnou?ek, Stanislav Neuman, Vlasta Pe- trovi?ová, arch. Heythum, brat?í Rádiové a Josef Grus.5". :b Těchto r?zn?ch podnik? byl r?znorod?, eklek- úck?: pohánějící silou souboru byla organisující vytrvalost Jare?ova, podnětné novotá?ství Frejkovo a několik velice v?razn?ch mlad?ch hereck?ch talent?.těchto r?zn?ch podnicích minul rok t?iadvacát?, ?ty?iadvacát?, a? v ?íjnu roku 1925 po prvé vystoupil ensemble jako ?Osvobozené d i v a d 1 o“.?O svobozené divadlo“ je na světě.Dne 17. ?íjna 1925 najdeme soubor rozdělen? na dvě místa a na dva r?zné programy: na Bratislavu a na Teplice-?anov. V B ratislavě ohla?uje toho dne Spolok pre stavbu nemocníc na Slovensku v Bratislavě vo vládnej budově program, kter? sehraje ?Osvobozené divadlo - Praha“, sestaven? z p?edná?ky, recitací, hudby a tance. Eklektick? program p?iná?í vedle Wolkera, Seiferta a Kalisty ji? t?i básně Nezvalovy, a to: ?Kláru“, dialogické ?Srdce hracích hodin“ a programatickou ?Abecedu“. Ve své úvodní p?edná?ce ?Moderná senzibilita a moderně umenie“ zd?raznil Frejka pot?ebu v?chovy nového ensembl? a nového publika pro nové divadlo, je? nemá napodobovati denní ?ivot, n?br? usiluje o vytvo?ení světa nového, ryze jevi?tního, ?ízeného zákony fantasie, nikoli zákony ka?dodenního ?ivota:?Herec nového divadla dává znovuo?i? staré radosti za hry, kter?mi nahrazuje hlbokomyselne pasivné v?íva- nie sa do da?evn?ch stavov fiktívnych osob.“ — ?Opaku- jem. herec je nmenie sdělit, nie len za?it. Sdělit priamo ?yxicio<ick?ni cpraobom, aby bol divák zachyten? srdcom, o??Ma. i ModifcoM. Divadlo neznázorňuje do?evné stavy, yresafc vihec ■esBásorihije, divadlo vytvárá nov? ?ivot, Mvé rfbsMsCaosti. ?ivot promieňajúcí diváka v spolu?len :?.?-;r> = = hnít s~.e;e. hr.e? hněvá, vyci-Caje hsidSfvae ?istá cadocC, ?ist? pohyb, ?istú my?lienku S bars*?* — Jii flrinwirtirkej scéně v?eraj?ka, kde sa yaáaAávals aa fivotaon ibssenosfoa, i?lo o napodobenie toocCej Metody lyrikovej, ktor? rovnako po?ítá s jedin?m s osaměl?m pczorovatelom. Divadlo je v?ak kzlefeivna rozko?, ako sport, kde rovnako pósobí psychika siesta, dáa a vzru?ivosti okolia Nie je mo?né hra? divadlo p?e jediného diváka.“Frejka formuloval tu teoreticky své zásady, je? na Skladě materiálu svételn?ch nbraz? demonstroval mo?aca? také prakticky. Dochází k poznání, jaká je vlastně cena skute?ného pohybu na scéně. Herec nemá as jevi?ti p?iná?eti svou civilní ch?zi nebo ukazovati kroky, které odpozoroval někde ve spole?nosti. Jeho pohyb je do jisté míry tancem, ur?en?m vnit?ní dy- rtamikou dramatu. Divadelní svět je stupňováním reality, nikoli imitací vněj?ího světa. Hereck? projev nemá tu své jevi?tě u? v mimice obli?eje, jak tomu bylo v divadle starém, n?br? v pohybové v?raznosti, v tempu a dynamice sv?ch pohyb?. Film probudil v di- vácích zálibu v sledování pohybu, jen? má sv?j zvlá?tní lyrism: tuto pohybovost nesmí divadlo kopírovati, n?br? musí ji p?inésti na jevi?tě svou vlastní metodou.tomto pohybu dostává se do úzké souvislosti s hereck?m gestem a slovem hereck? projev akrobatick? a tane?ní Frejka zd?razňuje, ?e jeho snahou je p?e- áev?ím —chovati si hereck? soubor technicky dokonaly a na základě dobrého nového divadelního ?emesla, dávajícího v?raz novému pojetí divadelního umění, získati si nové a lep?í obecenstvo.T?? den, 17. ?íjna 1925, objevuje se po prvé záhlaví .Osvobozeného divadla“ je?tě na jiném p?edstavení té?e skupiny, p?i inscenaci Langerovy ?Pgjiferie“ v nové krásné budově divadla tep 1 f?í.é h o. Zatím co v Bratislavě toho ve?era vystoupili Frejka, Miroslava Holzbachová a Lída ?tvrte?ková, vedli re?ii a inscenaci Langerovy ?Periferie“ na konstruktivní scéně B. a O. Rádi za herecké spolupráce Vnou?ka, Svozilové, Skrbkové a jin?ch. ??elem tohoto p?edstavení bylo ukázati aplikaci nového ?biomechanické- ho“ hereckého projevu na moderní naturalistické h?e a vyu?iti dokonalé jevi?tní ma?inérie architektonicky v?stavné a osvětlovací k evokaci ?ady jedine?n?ch v?jev? pomocí sam?ch abstraktních divadelně technick?ch prvk?.V základě v?ak oba tyto podniky, p?i nich? po prvé se objevuje na ve?ejnosti jméno ?Osvobozeného divadla . nejsou sv?m rázem representativní. Jsou to dvé náhodná p?edstavení, dva z oněch zájezd?, které bezplatně hrajícím ?len?m souboru měla p?inésti jak?si nepatrn? p?íjem. To, co tvo?ilo uměleck? program Frejkova ?Osvobozeného divadla“, bylo ji? jasně formulováno v několika hrách jin?ch, je? tvo?ily první slo?ky repertoiru této první nekonven?ní divadelní skupiny ?eskoslovenské.? >—?ilí ho?i.Tyto programní inscenace byly Moliér?v ?Ji?í D a n din f ? i i O ? á lény man ? e 1“, dále ?P o- ji?těn: p t ; t i sebevra?dě-' od Ivana Golla a Jevrt= ..Veselá smrt“. Byly uvedeny nascénu běhetn1925 několikráte, zejména v sálekonservato?e Na Slovanech a v ?i?kovské Masarykově síni. Ohlédaeae-U se dnes na p?ímo smě?ně nepatrné technické prost?edky, s nimi? tito osmnáctiletí a? dvaadvacetiletí rcafiaovali své hry na nemo?n?ch jevi?tích. bez jak?uhkoh finan?ních fond?, mezi látkov?mi závěsy. snesen?mi z domova i odjinud, na jevi?ti z praktikábl?. hrub?ch latí. vlastnoru?ně sbit?ch konstrukcí, ?eb?ík? a lan a v noci p?ed premiérou pomalovan?ch papírov?ch kulis. — ■neubráníme se p?ekvapení, ?e tyto diletantské pokusy, realisované bez nejme-?: zku?enosti re?isérské i herecké, mohly nalézti poměrné ?irok? ohlas. V?echny nedostatky uměni a nedostatky zku?eností nahradil tu onen oheň. s ním? se tato mláde? vrhala do práce, ono nad?ení, s ním? p?iná?ela do na?ich pokojn?ch divadelních poměr? néco z brusu nového. Ani oficiální divadelní kritika s dlouh?mi vousy se neubránila zna?nému p?ekvapení.Není divu, nebof p?edstavení ?Ji?ího Dandin a“, je? vylákalo do ?i?kovského ?kolního sálu, jen? kdysi slou?il také za tělocvi?nu, hust? p?íval pra?ského literárního a uměleckého obecenstva, ?vymykalo se z oby?ejn?ch na?ich divadelních pojm?“, jak konstatoval Jind?ich Vodák, jen? jevi?tní techniku tohoto p?edstavení popsal s velikou d?kladností takto:?P?edstavení změnilo klasického ?Ji?ího Dandina" v ?C i rku s D andi n“, jeho? v?věsní tabule k?i?ela s jevi?tě velk?mi ?erven?mi písmenami do hledi?tě. Ne??astn? klaman? man?el, sedlák Dandin, musel vystupovati v podobě clowna s ?irokou bílou bundou a ?a?kovskou ?epicí, Clintandre se ustrojil za koso?tvercovaného Harlek?na s port?rsk?m kloboukem, pan ze Sotenvillu narazil si ?ed? letní cylindr ke kabátu rakouského majora, paní ze Sotenvillu se oblékla jako d?stojnice z Armády spásy a sluha Lubin se stal zrzav?m pra?sk?m Pepíkem z b?valého Podskalí. Jen paní Anděla a rudohlavá, ?elmovsky bujná Klaudina sl. Horákové se směly upraviti aspoň trochudobově, aby v?echen ten masopust nebyl zcela bez laho- d:::ho p?vabu. Ale to není v?e. Aby cirkus byl skute?ně cirkusem, musily osoby zprava p?icházeti vzduchem p?es prkenn? m?stek, s něho? slézaly po strmém ?eb?íku a d?m Dandin?v byla jen holá prkenná k?lna, na její? st?echu se musil co chvíli, někdo zadem drápat, aby mluvil s v??e nad hlavami ostatních.“To, co bylo kriticky p?ipojeno k tomuto popisu, bylo ov?em u Jind?icha Vodáka stejně odmítavé jako u Josefa Kodí?ka, jen? ironicky nazval Osvobozené divadlo ??il?mi hochy“ a konstatoval, ?e ?mládí si smí v?echno dovolit, i nic neumět“. Mno?ství místa, které noviny nejr?zněj?ích směr? p?es své odmítavé stanovisko p?edstavení věnovaly, v?ak ukazuje, ?e i zastánci konservativního divadla byli unaveni tím, co se jim na v?ech ostatních scénách sk?talo. Dnes, kdy oficiální divadlo není v lep?í situaci, ne? bylo roku 1925, kdy je stejně nezajímavé i nudné, zdá se nám, unaven?m experimenty stejně jako passéismem neuvě?itelnou ona radost, s ní? se vítala inscenace Jevrei- novovy comedie dell’ arte ?V eselá smrt“ jako první pokus. Vítězslav Nezval napsal tehdy do novin:..V ?echách, kde není dosud ?ádné moderní scény, vítáme tyto zajímavé a odvá?né pokusy mlad?ch adept? a sejeme p?edem se v?emi, kdo? by je chtěli souditi s -t?t.ári-.tu akademickou hyperkriti?ností, poněvad? jeder. opravdově moderní experiment znamená pro v?voj více. ne? v?echna oficielní rutinérská kultura. Setrvá-li toto sdru?ení ve svém moderním p?edsevzetí, ?eká je spousta krásn?ch a nov?ch uměleck?ch mo?ností divadelních.“V Gollově o ji?tění proti sebevra?dě“ p?ijí?děli herci na scénu po ?ikmém prkně jako po skluzavce, nedbajíce toho, ?e to ne?lo v?dy hladce. Hotel p?edstavovaly dve?e, postavené do p?lkruhu, opat?ené ?ísly. Postel Harlek?nova ve druhé h?e byla namalovaná pouze na ?ikmé podlaze. V?echno to bylo tehdy nové a nevídané. Jméno Frejkovo stalo se rychle populárním v divadelních kruzích a zájem o mladou skupinu rostl od p?edstavení k p?edstavení.Devět i více sil.Jednoho dne nav?tívil ?éfa této mladé a ji? úspě?né divadelní skupiny, vzniklé ve staré kavárně Slavii u okna. Ji?ího Frejku, protektor a propaga?ní ?éf revolu?ních směr? v ?eskoslovensku, KarelTe^yre. Pozval Frejku, aby s celou svou skupinou vstoupil do Devětsilu, jeho? p?edsedou byl tehdy Krejcar. Frejka si vyhradil, ?e Osvobozené divadlo bude naprosto samostatnou sekcí této umělecké skupiny, ?e bode míti svou vlastní uměleckou správu n samostatné finance, co? v?echno mu bylo zaru?eno pásc?m anlouvou. Tak vy?lo Osvobozené divadlo ze stadia peípsavn?ch experiment? a dosáhlo jakési representativnosti a jakési oficiality jako podnik ne u? několika lidí, n?br? podnik ?generace“.Dosavadní periferní sály byly vyměněny po prvé za divadlo stálé. Bylo to v té době nově postavené d i- vad lo Na Slupis dosti moderně vy?e?en?nTspo- jením jěvi?tF sTriedi?těm, ale s velice mělkou scénou a bez provazi?tě, tak?e neilusivní zp?sob inscenace byl tu vlastně jedin?m mo?n?m zp?sobem, jak montovati hry. P?edstavení v divadle Na Slupi byla zahájena Frejkovou inscenací ?Fra?ky o mistru ív idú- m o v i“ za v?tvarné spolupráce Mrkvi?kovy a inscenací ?Masti?ká?e" v re?ii Jihoslovana Nádvor- níka. jen? divadelní skupině Osvobozen?ch poskytl z nejasn?ch d?vod? svou patronanci a po dvou hrách byl z podniku vylou?en. Tehdy tvo?ily ensemble Osvobozeného divadla Horáková, Petrovi?ová. Holz- bachová, Svozilová, Skrbková, Voznicová, Neuman, Trégl, Schettina a Rádi. První t?i p?edstavení po?ádala se je?tě pod patronanci Vzdělávacího sboru vy?ehradského jako?to ?Divadlo Mlad?ch", od 8. února 1926 v?ak se hrálo ji? opět pod záhlavím ?Osvobozené divadlo, sekce S. M. K. Devět s i 1 u“.Tak se za?al rok 1926, jen? byl nejplodněj?ím, nejpodnětněj?ím a nejja?ej?ím rokem ?innosti této mladé scény. V této době byl inscenován největ?í po?et zajímav?ch her od Aristofana, p?es Gozziho a Moliěra a? po Apollinaira, Ribemont a-D e s s a i - gnese, Jevreinova, Kurta Schwitterse a? po Ji?ího Mahena a Víta Nezvala. Hrálo se a? do prázdnin pouze ?ty?ikrát nebo pětkrát měsí?ně a po prázdninách je?tě ?id?eji, ale ka?d? ve?er Osvobozeného divadla byl událostí. K vyprodan?m premiérám sjí?děl se do slupského divadélka cel? pra?sk? literární a uměleck? svět a obrázkové ?asopisy s ochotn?m údivem p?iná?ely na?e fotografie podivn?ch a fantastick?ch scén z latí, pytlovin, lan, rákosov?ch koberc?, sítí, balónk? a nejr?zněj?ích, do té doby na scéně neznám?ch materiál?.Mezi ensemblem panovala tehdy je?tě svorná dohoda. Z re?isér?, kte?í později dávali podnět k nov?m a nov?m rozkol?m a k vytvá?ení se nov?ch, od?těpen?ch scén, pracoval vedle mladého Frejky i zna?ně star?í Jind?ich Hon z 1, jeho? dosud pouze poněkud suchopárného teoretika- pustil, tehdy Frejka k samostatn?m inscenacím. Z v?tvarník? pracovali vedle sebe Heythum, Mrkvi?ka, ?íma, Zelenka i Teige. Tane?ní a. choreografické práce po?izovaly jednou Jarmila Kroschlová, jindy Mira Holzbachová nebo Mil?a Majerová. Z hudebních skladatel? p?i?el tu k platnosti vedle Satie, Poulence a Polovinkina zejména I?a Krej?í, E. F. Burian a Jaroslav Je?ek. Jako herci objevili se na scéně jednou i Karel Teige a Vít Nezval a po druhé t?eba Vladimír Wur?er, hrála tu Jarmila Svatá, Věra Hlavatá, a z mu?? Vnou?ek, Vacín, Bohá?, Slípka, Nedbal, Antonín Novotn?, Nálevka a Ku?era vedle ostatních ?len?, které známe ji? z p?ede?l?ch p?edstavení. I filmová here?ka Jarmila Vacková hrála p?i několika p?edstaveních. Byl to idylick? rok, pln? idealismu a dilentatismu, ale onoho plodného diletantismu, jen? posunuje v?voj kup?edu tam, kde profesionálové ztrnuli v pohodlné rutině.Tento ráz si zachovalo ?Osvobozené divadlo“ po cel? rok 1926 i po první měsíce roku 1927. Toho roku do?lo dne 15. dubna k provozování improvisované studentské revue s podivn?m názvem ?W e s t p o - c k e t re v u e“. Napsal ji a hrál vníJanDólan, za ním? se kryl Ji?í Voskovec, b?val? ?len Devětsilu, vylou?en? z tohoto spolku pro svou, podle názoru Devětsilu znehodnocující ú?ast v ?eském filmu ?Pohádka máje“ a s ním objevil se tehdy po prvé ve ve?ejnosti neznám? jeho spolu?ák J. W. Rich, alias Jan Werich. Jejich revue, o ním? nikdo z ?len? OsvobozenéBa, divadla neměl valného sm??lení, byla tehdy z finan?ních d?vod? za?azena do repertoiru divadla. Jak vypadaly technicky a ideově hry Osvobozeného divadla do tohoto data a jak vypadaly p; něm, pov?imněme si p?í?tě.Igor Stravinsk?:Z mého ?ivotaJako je Picasso základním sloupem moderního malí?ství, tak je dílo Stravinského základem moderní hudby. Jeho ?Ohniv? pták“ (1910), ?Petru?ka“ (1911), ?Posvěcení jara“ (1912) a ?P?íběh vojáka“ (1918), v minul?ch t?dnech v Praze p?edveden?, tvo?í mezníky v hudbě p?itomnosti. Z právě vydané zajímavé knihy Stravinského ?ChroniquesdemaVie“ (Denoel et Steele, Paris 1935) p?iná?íme několik ukázek, informujících o osobnosti Stravinského i o jeho názorech na hudbu p?ítomnosti.I.Doba.?Adjel jsem r. 1917 s Diaghile wem do ?íma, kde se N' měla po?ádati sezóna ?rusk?ch balet?“. Byl tam Bakst, Picasso, s ním? jsem se tehdy seznámil, Cocteau, Balia a mnoho jin?ch osob. Sezóna byla zahájena v divadle Costanzi, galap?edstavením ve prospěch italského ?erveného k?í?e. Bylo to nazít?í po ruské únorové revoluci. Car podal demisi a v ?ele Ruska stála prozatímní vláda. V normálních dobách by bylo b?valo p?edstavení zahájeno ruskou národní hymnou. Nyní v?ak by bylo sotva co b?valo tak nemístn?m, jako zpívati ?Bo?e, cara chraň“. Bylo proto t?eba najiti něco jiného. Tu měl Diaghilew nápad, izahájiti p?edstavení ruskou národní písní. Vybral známou Píseň plavc? na Volze. Píseň v?ak měl hráti orchestr a my jsme ji neměli in- strumentovanou. Diaghilew mne prosil, abych se do toho ihned pustil. Musil jsem povolit a po celou noc p?ed slavnostním p?edstavením jsem seděl u klavíru v bytě Berner- sově a instrumentoval tuto píseň pro orchestr. Diktoval jsem harmonisaci, akord po akordu, interval po intervalu Anserme- tovi, kter? psal. Orchestrální partitura byla rozepsána, tak?e jsem nazít?í ráno p?i zkou?ce mohl ji? sly?eti svou instru- mentaci. A ve?er p?i slavnostním p?edstavení, p?i něm? jsem dirigoval ?Ohnivého ptáka“ a ?Ohňostroj“ v zá?iv?ch dekoracích Ballov?ch, bylo zahájeno p?edstavení po prvé ?Písní plavc? na Volze“, na místě ruské národní hymny.Doba ke konci roku 1917 byla z nejtvrd?ích mého ?ivota. Byl jsem hluboce deprimován několika úmrtími, která mne stihla v! nejbli??ích kruzích. Kromě toho byla má finan?ní situace co nejneutě?eněj?í. Vítězná komunistická revoluce v Rusku mne zbavila posledních p?íjm? z m?ch děl, které jsem ze své rodné země ?as od ?asu je?tě dostával. Stál jsem, abych tak ?ekl, tvá?í v tvá? nicotě v cizí zemi. Musil jsem st?j co st?j se pokusiti zajistiti snesiteln?m zp?sobem existenci své rodiny.Celou první polovinu roku 1918 jsme pracovali vytrvale na ?Historii vojáka“, její? premiéru jsme projektovali pro p?í?tí léto. Zejména cennou mi byla má stálá spolupráce s Ramuzem, a na?e p?átelství stále těsněj?í a solidněj?í zp?sobilo, ?e jsem s vět?í odvahou mohl sná?eti kruté období, kter?m jsem procházel. Byl jsem zoufal? z obludného míru v Brestu Litevském a byl jsem hluboce poko?en ve sv?ch vlasteneck?ch citech. Mír brestsk? mne uvedl stejně jako tolik m?ch krajan? do nejv?? trapné situace. P?ekvapil Diaghilewa s jeho skupinou ve ?panělsku. Byli po cel? rok doslova uzav?eni, proto?e v?ichni Rusové bez v?jimky se stali v?ude ne?ádoucími a byly jim p?sobeny nes?etné obtí?e, kdykoliv chtěli opustiti jednu zemi a odejiti do jiné.Hudba.P?i zprávách s boji?tě jsem byl hluboce dojat a ?ivě jsem v sobě cítil ú?ast se svou zemí. Smutek, ?e jsem z ní byl vzdálen, byl ?áste?ně kompensován radostí, ji? mi p?iná?elo zahloubání do ?etby národních rusk?ch písní. To, co mne na těch ver?ích okouzlovalo, nebyly ani epické p?íběhy, které ?asto jsou kruté, ani p?vabné a nep?edvídané obrazy a metafory, n?br? zp?sob, jak?m se v nich spojují v ?etězy slova a slabiky a také jejich kadence, které p?sobí na na?i sensi- bilitu podobn?m dojmem jako hudba.Nebo? nalézám základ hudby v tom, ?e je neschopna cokoliv vyjad?ovati: ani city, ani postoje, ani psychické stavy, ani p?írodní zjevy, ani co jiného. Vlastní podstata hudby nezávisí nijak?m zp?sobem na ně?em, co má vyjad?ovati. Zdá-li se, jak tomu skoro v?dycky b?vá, jako by hudba p?ece něco vyjad?ovala, je to pouhá iluse a nikoliv skute?nost. Je to prostě jen jakási p?idaná slo?ka, kterou jí na základě němé a zastaralé konvence prop?j?ujeme, kterou jí ukládáme a p?ipevňujeme na ni jako nálepku, p?ipojujeme k ní protokol. Je to jen, krátce ?e?eno, jak?si oblek, kter? bu? ze zvyku nebo z nevědomosti zaměňujeme za vlastní podstatu hudby.Nedovedl bych dojem, zp?soben? hudbou, nijak lépe pre- cisovati, ne? srovnáním s dojmem, kter?-v nás vyvolá pozorování architektonick?ch tvar?. To pochopil správně Goethe, kdy? pravil, ?e architektura je zkamenělou hudbou.Opi?árna v Bayreuth u.Pracoval jsem klidně na ?Posvěcení jara“, kdy? mne z mého klidu vyru?ilo pozvání Diaghilewovo, abych k němu p?ijel do Bayreuthu a poslechl si tam na onom posvátném místě ?Parsifala“, jeho? jsem je?tě nikdy neviděl na scéně. Musil jsem se tomuto návrhu zasmáti a jel jsem tam s velk?m potě?ením. Zastavil jsem se na jeden den v Norimberce, jeho? musea jsem nav?tívil a nazít?í jsem byl p?ijat na nádra?í v Bayreuthu sv?m drah?m a tlust?m p?ítelem. Ihned mne p?ivítal prohlá?ením, ?e patrně ztrávíme noc pod ?ir?m nebem a krásn?mi hvězdami, nebot} v?echny hotely byly p?eplněny. P?es to se nám stě?í poda?ilo ubytovati se v pokojích pro slu?ebné.Podívaná, které jsem se v Bayreuthu ú?astnil, by mne dnes u? nezlákala, ani kdybych dostal pokoj zadarmo. P?edně, celá ta atmosféra v divadle, rámec p?edstavení a celé okolí mně p?ipadalo poh?ebním. Bylo to jako v krematoriu, kde se ?ekalo, a? se objeví pán v ?ern?ch ?atech, pově?en?, aby pronesl slavnostní ?e?, vychvalující p?ednosti nebo?tíka. Znamení k p?estávce se dávala fanfárou a ceremonie za?ala. Docela jsem se scvrkl a znehybněl. Za ?tvrt hodiny u? jsem to nevydr?el. Mé údy byly ztmulé a musil jsem si sednouti nějak jinak. Prask... u? je tu ne?těstí... Má ?idle zapraskala, co? mi získalo sto zu?iv?ch pohled?. Znovu se scvrknu, a nemyslím u? na nic, ne? na konecjednání. které ukon?í mé utrpení. Kone?ně p?i?la pausa a od- — ěnil mne párek a sklenice piva. Sotva jsem si zapálil cigaretu, u? se znovu do?aduje fanfára, abych se sebral. Je?tě jedno ?ě - . k p?etrpění... A já myslím zarytě jen na svou ciga- rtm. ii? i sem měl kdy vlo?iti jen jednou do úst. P?etrpím tento akt. Potom kone?ně zase párky a zase pivo a zase fanfára a nové soust?edění, je?tě jeden akt, je to poslední.Konec.Nechci se tu dot?kati ani hudby ?Parsifala“, ani Wagne- rovy hudby v?eobecně: je mi to dnes p?íli? vzdáleno. Co mne na tom celém podniku pobu?uje, je onen duch celého podniku. onen princip, ?e umělecké dílo je postaveno do jedné rady s posvátn?m a symbolick?m úkonem, jen? p?ed- scy-mje bohoslu?bu. Co?pak není celá ta bayreuthská komedie se sv?mi smě?n?mi ob?ady jen prostě podvědomou opi?árnou nábo?enského ritu? Bylo by u? kone?ně na ?ase, sk ?iti iednou pro v?dycky s tímto hloup?m a svatokráde?- r.vm pojímáním umění, jakoby bylo nábo?enstvím a nazíráním na divadlo, jakoby bylo chrámem. Tato politováníhodná estetika je věci docela absurdní.T?i města.Sla pevni cesta z Ruska byla namí?ena do Berlína. Vzpo- acán si na p?edstavení, jeho? se ú?astnil Kaiser, císa?ovna, ■ d-.-?r. Hrála se ?Cleopatra“ a ?Petru?ka“. Celá sym- pcne císa?e Viléma ov?em byla věnována ?Cleopat?e“. Skládá. Diaghdewovi poklony a prohlásil mu, ?e po?le své egypto- na toto p?edstavení, aby se tam ně?emu p?iu?ili. Byl— p?esvěd?en o tom, ?e koloristická fantasie Bakstova ■r -:r-í historickou rekonstitucí a pot-pourri hudební par- tnurv se mu ov?em zdálo hotov?m zjevením antické hudby : i ppta. P?i jiném p?edstavení, na něm? byl p?ed- esáea -Ohniv? pták“, jsem se seznámil s Richardem Stricissem. P?i?el mne nav?tíviti na jevi?tě a projevil ?iv? rt a o partituru. Mimo jiné mi ?ekl něco, co mne velmi- Vv c ?ilte jednu chybu v tom, ?e za?ínáte svou skladbu sete-. Tc vás obecenstvo nebude poslouchati. Na za-□óa e trees obecenstvo p?ekvapiti kusem skladby s velikou mAobb. To zp?sobí, ?e vás poslouchají a pak u? si m??ete—Sun. iiCrú?- *Ki-měl p?íle?itost po prvé sly?eti hudbu v u, jen? mne pozval na p?edstavení pierotta“. Nebyl jsem naprosto nad?en iia, je? se mně zdálo návratem do za?l?ch ; ■ s Naproti tomu nepopírám, ?e instru- je pode mého názoru rozhodně zda?ilá, psce nav?tívili potom, zanechala ve mně xneáne města. Lidé v něm jsou velice tem- p?jde dokonce tak daleko, ?e budou z?ejmě sabotovati zkou?ky a proná?eti docela hlasitě hrubé poznámky, jako na p?íklad ?schmutzige Musik“. Ostatně, tak nep?átelsky se chovala celá administrace. Nep?átelství bylo namí?eno zejména proti intendantu dvorní opery Pru?ákovi, jen? pozval Diaghilewa s jeho skupinou, co? naplnilo zu?ivou ?árlivostí cel? vídeňsk? císa?sk? balet. Kromě toho v té době se Rusové netě?ili v Rakousku veliké p?ízni, proto?e politická situace byla ji? velmi napiatá. P?edstavení ?Petru?ky“ v?ak bylo p?ijato bez jak?chkoliv protest? a do?kalo se dokonce i jakéhos úspěchu, a?koliv vkus Vídeňák? je zastaral?. Neo?ekávanou útěchu mi poskytl dělník na scéně, zaměstnan? vytahováním a spou?těním opony. Stál jsem náhodou po jeho boku. Kdy? viděl, ?e jsem dot?en nep?íjemností, je? zp?sobily neshody s orchestrem, poklepal mi tento star? dobrák s licousy ve slohu Franti?ka Josefa p?átelsky na rameno a ?ekl mi: ?Nebu?te tak smutn?. Já u? jsem tu padesát let. To se tady nestalo po prvé. S ,Tristanem‘ to bylo docela stejné.“?tvrté město: Pa?í?.?Rusk? balet“ zahájil jarní sezónu v divadle na Champs Elysées. První p?edstavení bylo zahájeno reprisou ?Ohnivého ptáka“. Dne 28. května ve?er se hrálo ?Posvěcení jara“. Nebudu ani popisovati skandál, kter? vyvolalo. U? se toho o něm namluvilo dosti. Partitura byla velice slo?itá a vy?ádala si velikého mno?ství zkou?ek, které ?ídil Monteux se svou obvyklou pé?í a pozorností. Jak bylo provedeno p?edstavení na jevi?ti, o tom nemohu souditi, proto?e jsem ihned po prvních taktech p?edehry ode?el ze sálu. Hned od po?átku vyvolala p?edehra smích a posmě?né poznámky. Byl jsem tím pobou?en. Tyto zprvu ojedinělé manifestace záhy zev?eobecněly a vyvolávaly na druhé straně projevy sympatie, tak?e se v hledi?ti brzy! rozpoutal stra?liv? povyk. Z?stal jsem po celé p?edstavení v kulisách po boku Ni?in- ského. Ni?insk? stál na ?idli a k?i?el bez sebe na tane?níky: ?estnáct, sedmnáct, osmnáct... To byl jejich zvlá?tní zp?sob po?ítání takt?. Ubozí tane?níci z toho p?irozeně nic nesly?eli, proto?e v sále byl tak velik? lomoz a proto?e sami také dupali. Musil jsem dr?eti Ni?inského za kabát, proto?e byl vztekl? a proto?e byl p?ichystán vsko?iti ka?d?m okam?ikem na jevi?tě a ztropiti tu skandál. Diaghilew se sna?il zastaviti projevy lomozu tím, ?e dával elektriká??m st?ídavě rozkazy, hned aby rozsvítili světla v sále, hned, aby je zhasili. To je v?echno, co mi z?stalo z premiéry v paměti. Bylo to podivné, nebo? p?i generální zkou?ce bylo jako obvykle p?ítomno mnoho umělc?, malí??, hudebník? a literát?, kte?í p?edstavovali nejvzdělaněj?í ?ást spole?nosti a kte?í vyslechli p?edstavení v největ?ím klidu. Byl jsem proto na deset mil vzdálen toho, p?edvídali, ?e by ve?erní p?edstavení mohlo zp?sobiti takové rozpoutání ?ivl?.Kdy? v dubnu rok poté byly provedeny balety ?Procitnutí jara“ a ?Petru?ka“ v Pa?í?i po prvé na koncertním pódiu za ?ízení Monteuxova, byla to pro ?Posvěcení jara“ po skandálu na divadle na Champs Elysées skvělá rehabilitace. Sál byl p?eplněn. Obecenstvo nebylo ji? rozpt?leno jevi?tní podívanou a naslouchalo mému dílu se soust?eděnou pozorností. Tleskalo s takov?m nad?ením, je? mne dojalo a je? jsem naprosto neo?ekával. Někte?í z kritik?, kte?í ?Posvěcení jara“ rok p?ed tím ztrhali, doznali up?ímně sv?j omyl. Toto dobytí publika mi ov?em dalo hluboké a trvalé uspokojení.(Dokon?eni.")dopisyZe slovensk?ch volebRedakci t?deníku ?P?ítomnost“ v Praze.?tu v posledním ?ísle ?P?ítomnosti“ v ?lánku ?Jak volilo Slovensko", ?e jsem se ?v humenském kraji dopustil demagogie sna?e se svrhnouti vinu z události v ?erti?né a Habu?e na sírany socialistické“. Tvrdil jsem pr?, ??e socialisté to jsou, kte?í mají v rukách finan?ní a berní ú?ady a ?e tedy za vymáhání daní jsou odpovědni socialisté“. Konstatuji, ?e jsem nikde nikdy nic podobného netvrdil, ?e jsem ani v kraji humenském ani nikde jinde o ?erti?né a Habu?e nemluvil. Prosím o uve?ejnění této opravy.V dokonalé úctě Dr. Milan Hod?a.Po Hodá?ově porá?ceVelevá?en? pane redaktore!V ?ísle 21. ?asopisu ?P?ítomnost“ oti?těn? ?lánek ?Po Hodá?ově porá?ce“ obsahuje ?adu nesprávností, a poněvad? Va?í revuí jde samoz?ejmě jen o správnou informaci ?tená??, dovolujeme si Vám sděliti následující:Za?átkem roku 1932 proveden byl v Nemocenské poji??ovně soukrom?ch ú?edník? opravdu ?p?evrat“, zále?ející v?ak pouze v tom, ?e byli z vedení ústavu odstranění dva vedoucí ú?edníci, o nich? vy?lo najevo, ?e se dopustili r?zn?ch nesprávností a ?e zp?sobili poji??ovně ?kodu, jdoucí do mnoha set tisíc korun ?sl. P?irozeně musily b?ti na jejich místa povolány jiné osoby, o jejich? velice dobré kvalifikaci pro ?editelské místo nemá ani ministerstvo sociální pé?e, vzhledem k jejich theoretickému vzdělání a dosavadní odborné ?innosti nejmen?í pochybnosti. Pokud pak se t??e plat? těchto nově ustanoven?ch ?editel?, prohlásilo samo ministerstvo sociální pé?e, ?e platy ty odpovídají hospodá?ské situaci a velikosti ústavu jimi ?ízeného.Pro nesprávnosti, jich? se odstranění vedoucí ú?edníci dopustili, bylo proti oběma svého ?asu zavedeno disciplinární ?ízení. Toto ?ízení není dosud skon?eno a potrvá vy?et?ování vzhledem k vět?ímu po?tu poklesk?, které se oběma odstraněn?m ú?edník?m za vinu kladou, je?tě nějak? ?as.Proti oběma těmto ú?edník?m bylo v roce 1932 zahájenou krajského soudu trestního v Praze trestní ?ízení, a ?e toto ?ízení mělo vá?n? podklad, vypl?vá nejlépe z toho, ?e samo státní zastupitelství v Praze se rozhodlo podati na oba ob?alobu pro zlo?in podvodu. Oba ú?edníci byli sice soudem ob?aloby zpro?těni, je?to soud v zji?těné jejich ?innosti neshledal subjektivní skutkovou podstatu trestného ?inu, nicméně v d?vodech rozsudku uvedl, ?e oba obvinění na základě objednaného fingovaného ú?tu p?ijali a sobě rozdělili ?ástku K? 18.913.10, z ní? polovici jeden vrátil, druh? v?ak a to právě ten, o něm? se v ?lánku praví, ?e jeho ?největ?ím h?íchem, jak se zdá, byla p?íslu?nost k socialistické straně“, peníze, které na fingovan? ú?et, o jeho? fingování věděl, p?ijal, dodnes nevrátil. Trestní soud sám tuto ?innost obou ú?edník? v d?vodech rozsudku v?slovně ozna?uje jako ?trestn? ?in disciplinární". Tímto konstatováním v rozsudku nebude se zajisté ?ádn? z těchto ú?edník? chlubiti.Pokud se t??e civilní ?aloby na uznání neplatnosti slu?ební smlouvy, byla na?e poji??ovna nucena ji podati, je?to celá ?ada vynikajících osobností nemohla pochopiti, jak je mo?no, ?e lidem, kte?í takové ?kody ústavu zp?sobili, se jejich po?itky neru?eně dále vyplácejí. Je?to pak poji??ovna byla i z kruh? poji?těnc? vyz?vána, aby v tom směru ?alobou zakro?ila a bylo odpovědn?m orgán?m poji??ovny i nazna?ováno, ?e by se jinak vystavovaly nebezpe?í, ?e se jim bude dávati jednou vina, ?e zájm? poji??ovny ?ádně nehájily, pova?ovala poji??ovna p?ímo za svou povinnost vystoupiti v zájmu poji??ovny ?alobou, zvlá?tě kdy? se vyskytly i pochybnosti, zda právě onen sporn? odstavec smlouvy o disciplinární komisi byl ujednán ?ádn?m zp?sobem. Je tedy úplně nesprávn?m tvrzení, jako by ?aloba ta podána byla z d?vod? politick?ch a za ú?elem získání ?asu.Z uvedeného vylí?ení stavu věci rá?íte jistě jako osobnost naprosto nep?edpojatá uznati, ?e v?tky v ?lánku proti poji??ovně vznesené nejsou od?vodněné a doufáme, ?e proto v zájmu objektivní pravdy a dle zásady audiatur et altera pars své vá?ené ?tená?e budete o celé věci správně informovati.Děkujíce ji? p?edem za Va?i laskavou ochotu, znamenámes projevem nev?ední úctyNemocenská poji??ovnasoukrom?ch ú?edník? a z?ízenc? v Praze.?st?ední kancelá?.IP?ES 43 MILIONY Kěp?ipravila na v?hrách v hotovostia beze srá?ky 33. t?ídní loteriePO??N? 18. ?ERVNA 1935459740596900DODOZaru?uje ?těstí v?hry v 50 pro?.Na horké p?děJevi?těm těchto záznam? je severozápadní pohrani?ní pásmo ?ech od Liberce k Chebu. Jejich pramenem rozmluvy s aěmed?mi politiky a noviná?i. Zpravodaj se v tomto pásmu pohyboval pět dní a sna?il se b?t podoben fotografické desce. P?iHmal co no?ná věrně dojmy a vyh?bal se hodnotícím soodnni. Ponechává ?tená??m, aby si ony dojmy, ?asto dost rozmanité a sobě odporující, porovnali jak umějí.Sladká domovina ?ili die Heim at.Kolem Liberce stromy koncem máje je?tě neodkvetly. Stojí bělostné nebo nar??ovělé p?ed malovan?mi německ?mi chalupami. Stoko <Weko se táhnou po kopcích zelené louky a lesy. v?ecko d?chá ??ávou a svě?estí. Kdy? vidí? tento utě?en? obczz, znocmje se té idylická nálada a za?íná? chápat, knBt notě citovosti je vlo?eno do romantického slova ?die Heňnar“- Konec konc? je i politika z?ásti uměním vm??let se do lidí a krajin — proto nejsou ani takovéto poznatky bez u?itku.Jazyková hranice za?íná p?ibli?ně právě v těch místech, kde se p?da zdvíhá do vrch? a hor. A? potud je úrodná, zemědělská, trochu zaprá?ená, neladná, utilitární a proto ?es- ká krajina vnitrozemní; odtud se po?íná kopcovatá, lesnatá, svě?í. pohledná, romantická a proto německá kon?ina hra- ni?uí. Kon?ina s lidem horsk?m, d?eva?sk?m, ?emesln?m a pr?myslov?m. Kdy? si vezmeme jazykovou mapu státu a putujeme o?ima po okraji sudetsk?ch zemí, vidíme s nevelk?mi v?jimkami v?ude toté?. Nepochybně je to d?le?ité zeměpisné. národopisné a tím i politické faktum. Pro tento základní rozdil obou oblastí postihují nepochybně rozmanité vlivy hospodá?ské i my?lenkové ka?dou z nich jinak. Nepochybně se pt?:t budou or.v oblasti tě?ko navzájem dorozumívat. Nepochybně budou jedna druhou tím více obviňovat, ?ím méně bodce o sobě vědět.Co pomohlo Henleinovi?Na??n pro: ěj?kem je znám? politik německé mě??anské V-.-;.;kv. váir.v utu? importujícího vzez?ení. Sedí za ■ - pst--. societu 5-. é pracovnv a s trpkou resignací na na?e otázky. S resignací, jakou tu vidíme u v?ech star?ích politik?, jepeh? posice byly podkopány, ne-li rázem odplaveny haatim mlad?ch fidí, strhnuv?ích na sebe mohutněn a?láma v?eho sadetského Němectv a. Tento zdr?enliv? ma? dává snénm zklamání probleskovat jenom v tónu ?e?i. Jiní budou sdílněj?í a otesrroe nám srdce tak, ?e nezast?eně poznáme jeho vrchov atou míru.Na otázku po p?í?inách Henleinova rozmachu uvádí bez váhání t?i věci: bospodarSonKdu. ?pendlíkovou politiku pra?ské vlády (mají tam pro to ustálen? název ?Nadelstich- pohtikifjr á vlivy zahrani?í. Budeme se dr?et jeho schématu a probereme fydw Jy jed?n po druhém.Kdy? jsem odjí?děl z Liberce, po?ítal jsem chvíli namátkou tovární komíny, které jsem právě uviděl. Napo?ítal jsem jich osmat?icet. Kou?ilo se z pouh?ch pěti. To je názorné vodítko pro toho, kdo si chce u?init ?ivou p?edstavu o tom, ?emu se ?íká severo?esk? pr?myslov? h?bitov. ?Reichenherger Zei- ttmg" p?inesla v ty dny p?edná?ku pr?myslníka Liebiga o p?í?inách úpadku textilního pr?myslu. Bylo v ní uvedeno, ?e v okresech libereckém, jabloneckém, friedlandském a turnovském bylo — patrně nav?dy — zav?eno 62 textilních továren. Je?tě h??e to pr? vypadá v okrese wamsdorfském (25 zav?en?ch továren) a v rumburském (jenom v Cvikově je z 21 továren zav?eno 18). Jak to za těchto okolností vypadá se zaměstnaností dělnictva, ukazuje názorně mapa ■vystavená na nyněj?í liberecké krajinské v?stavě, zobrazující pr?měrnou nezaměstnanost roku 1934:Vidíme z ní, ?e hustota nezaměstnanosti je daleko vět?í v krajích německ?ch ne? ?esk?ch a ?e se toto rozhraní velké a men?í nezaměstnanosti opět zhruba shoduje s hranicí jazykovou. s hranicí hor a rovin, pr?myslu a zemědělství. Na oné v?stavě je je?tě nakreslena k?ivka, která nazna?uje míru úpadku severních ?ech podle odhad? subjektivních. Znázorňuje vlny rozkvětu a úpadku tohoto kraje během století. Její nejni??í bod spadá do století sedmnáctého, do doby moru. Pokles, nastávající po vrcholu p?edvále?ného rozkvětu, dosáhl u? oné morové ní?iny a pokra?uje v dne?ních dnech je?tě dále. Lze si podle toho p?edstavit, s jak?mi pocity se obyvatelé onoho kraje dívají na své nyněj?í postavení, kdv? je porovnávají s dobou morové epidemie. A kdyby nebylo v?stavních v?kres?, potvrdí vám to rozmluva s k?mkoli, koho potkáte. ?Praha nemá ani ponětí, v jakém hnoji (Dreck) tady ?ijeme"4, ?íká nám ?ivnostník. Lidé nemají peněz, prodáte-li jim ze soucitu na dluh, nikdy nedostanete zaplaceno. Na dětech z vesnic u? je vidět podv??iva. Z mu?e, kter? nám to vykládá, mluví up?ímné a nelí?ené zoufalství. A Praha? — oz?vá se jako refrén — Praha nic nevidí, nic neví, o nic se nestará. Divme pr? se potom, ?e lidé uvě?í agitaci, která vykládá, ?e ?e?i úmyslně chtějí Němce nechat vyhladovět a vym?ít, aby v?ecka místa obsadili sami. V nej?erněj?ím lí?ení této bídy se shodují v?ichni Němci bez rozdílu politického vyznání. Mluvte se stoupencem volebního bloku nebo se sociálním demokratem nebo s henleinovcem, v?dycky usly?ítetoté? — d?kaz, ?e základní faktum je v?ude viděno stejně a ?e se li?í jen politické reakce na ně.Píchání ?pendlíkem.Zklamání a roztrp?ení pora?en?ch aktivist? je veliké. Devět let, budou vám vypravovat v?ichni do jednoho, a? mě??áci ?i agrárníci nebo socialisté, pracujeme poctivě a loyálně na zlep?ení poměr? obou národností. Za těch devět let jsme na \ ládě nevymohli ani co by za nehet vlezlo. Devět let jsme chodili p?ed své" voli?e s prázdn?ma rukama, a? je kone?ně proti nám po?tvali agitáto?i heimatfronty tím, ?e jsme Němce prodali ?ech?m. Dnes jsme vyhlá?eni za zrádce, po p?ípadě za prasata (jak ?ekl star? noviná?, necouvající p?ed drastick?m v?razem). Co se bude dít dál, o tom nemají jasné p?edstavy. Někte?í se dívají na Henleinovo volební vítězství jako na po?átek národní zkázy ?eskoslovensk?ch Němc?. Ti Hen- leinovi mladí lidé pr? neudr?í disciplinu, podrá?děn? dav někde v Broumově stropí nějakou v?tr?nost a potom běda námi ?e?i budou mít záminku a nasadí ostr? perseku?ní re?im.Nemohu to, co jsem viděl, nazvat jinak, ne? tragedií německého akíivismu. Tito lidé — jejich? existenci na?i ?ovinisté stálé je?tě popírají — ?ijí s pal?iv?mi pocity potupy a opu?těnosti. Vlastní lid, jemu? svou loyálností chtěli prospět, je s nadávkami opustil, a ?e?i ni?ím neprojevili pochopení pro jejich situaci. Opu?těni doma, opu?těni v Praze, vzpomínají truchlivě na nevyu?ité mo?nosti: kdyby byla vláda na podzim r. 1933 něco udělala, mohla b?t situace zachráněna, tvrdí jeden. Kdybychom byli něco dostali je?tě loni na podzim —■ byla tak dobrá nálada p?i oslavách 28. ?íjna — mohlo to docela jinak vypadat, ?íká druh?. Na?eho Němce koupíte za kousek perníku, jenom ho podat, dodává t?etí. ?echu poslouchajícímu tyto v??itky p?estane b?t brzy volno u srdce.Stí?nosti na nerozumnou, drá?divou politiku ?ech? t?kají se dvojího oboru, hospodá?ského a národnostního. Z prvního uve?me tento markantní p?íklad. Obce nemají peněz a p?es to by rády něco podnikly pro o?ivení hospodá?ství. Proto si v Liberci pomohli zavedením tak zvané směny bez hotov?ch (bargeldloser Verkehr). Vydali obecní poukázky, s nich? se p?i ka?dé směně srá?ela 2% ve prospěch obecní pokladny a jimi? chtěli ?financovat“ některé obecní práce obecné u?ite?né. Národní banka se postavila proti tomu, p?i?el zákaz, ale místo projektovan?ch prací se nedělalo nic. V?sledek rzát? — roztrp?ení. Nebo: stát se kone?ně rozhoupe a peAAne nějakou práci. Ale zadá to firmě t?eba někde od PjuMwc, ta á p?iveze své stroje a lidi a místní ?ivnostník z=_~_ ns-:._;n; \ ?sledek — nové roztrp?ení. To se dějeca mnoha místech.Jsou to hitlerovci?To je otázka, která u nás ?ech? visí na v?ech ústech. Mnozí z nás na ni odpovídají stru?n?m a pádn?m: Ano. Ale podíváme-li se na věc blí? a pokusíme-li se analysovat ji, vidíme brzy, ?e jde o jednu z nejslo?itěj?ích politick?ch otázek. Bylo by pot?ebí dlouhého studia a pozorování, abychom na ni mohli p?esně odpovědět. P?edev?ím je t?eba rozeznávat mezi Němci. Ná? ?lověk s ulice dělá zejména tu chybu, ?e si p?i vyslovení slova ?Němec“ vyvolá p?edstavu ně?eho urputného, surového, pánovitého. Mám ze svého styku s Němci mínění jiné. ?ekl bych, ?e podstatou jejich povahy je loyalita. Proto b?vají dobr?mi vojáky, i v na?í armádě, jak je známo. Proto jsou tak rozbolestněni nev?ímavosti a ne- uznalostí Prahy. A proto také není tak lehké rozhodnout otázku, zdali jsou na?i Němci hitlerovci. Spor mezi v?eně- mectvím a ?eskoslovenskou státností je jim tě??í, ne? se nám zdá.Pomozme si politick?m dělidlem. Socialisté, jak z věci samé plyne, jsou Hitlerov?mi úhlavními nep?áteli. U mě??an? u? se potkáme v někter?ch bodech se sympatiemi, t?eba v tom, ?e Hitler opustil Spole?nost národ? a uskute?ňuje německou rovnoprávnost. Tady u? mluví tak zvané nacionální uvědomění spo?ádaného Němce, i kdy? se jinak jeho nositel k Hitlerovi nezná, bu? proto, ?e pova?uje jeho po?ínání za v?st?ední (tu zas promlouvá mě??ansk? konservatismus), anebo proto, ?e je p?esvěd?en?m demokratem (jsou, bohu díky, takoví i dnes). Nějak podobně tomu bude u k?es?ansk?ch sociál? a agrárník?. Ale henleinovci jsou v tomto ohledu země neprozkoumaná. Vyptával jsem se ?eského soudce. Vypravoval mi své zku?enosti ve svém tehdej?ím p?sobi?ti z doby, kdy byla rozpu?těna nacionálně socialistická strana a kdy vystoupil Henlein. Znal funkcioná?e rozpu?těné strany osobně. Jakmile p?i?el zákaz, vzdali se politiky a za?ali vést bezúhonn? ?ivot soukromník?. Do politického pop?edí vystoupili noví, do té doby neznámí lidé. M?j informátor se subjektivně kloní k mínění, ?e mezi starou a novou organisací spojitost byla, ale objektivních známek pro to nemá.S tímto bezúhonn?m povrchem sudetoněmecké strany poněkud nesouhlasí projevy zvlá?tní p?edvolební nálady v německém lidu. Mnohé byly zaznamenány v na?em tisku a ani sami stoupenci strany je nepopírají, odmítají jen odpovědnost za ně. Je tě?ko ?íci, zdali ?lo o zjev obecn?, o jakousi davovou psychosu, anebo jen o osamělé p?ípady politického zmatení. Ze tu bylo opravdu prost?edí psychologicky v?jime?né, na to ukazují u? samy volební úspěchy Henleinovy, ale kam se nálada nejvíc obracela, není tak lehko zjistit. Naprosto nepochybné je vzplanutí davové nenávisti proti sociální demokracii. P?íslu?níci této strany byli na ulicích napadaní nadávkami, v?hr??kami a posmě?ky. Jejich plakáty byly str?eny, jakmile byly nalepeny. V Karlov?ch Varech se po celé dny potloukal p?ed domem, v něm? bydlí znám? sociální demokrat, dav dětí a v?rostk?, kter? spustil ?ev, jakmile se někdo z rodiny ukázal v okně. Oble?ení vycházeli jen ve?er a děti nechávali spát u p?íbuzn?ch. ?Rud? bonz“ a aktivista byli v?bec hlavním ter?em volební palby.A co v?dcové Heimatfronty?První a hned p?ekvapující dojem z nich je jejich mládí. P?ijdete mezi ně a vidíte samé hochy. Mimoděk se ohlí?íte, brzo-li otev?e dve?e nějak? vousat? pán. Pracují s vá?ností v pohybech i v o?ích. Je to německá vá?nost — der tiefe deutsche Ernst. Vtírá se nám na mysl tento v?raz, jej? jsme tolikrát ?etli v politické literatu?e nového Německa.Dáváme si vypravovat něco z historie hnutí. Je celkem jednoduchá, aspoň v tomto podáníf Po?átky strany spadají do roku 1933. Tehdy byl proces s Volkssportem a poměry v německém tábo?e pr? zoufale rozvrácené, neutě?ené, beznadějné. (V duchu si dáváte do závorky, ?e toho roku se dostal k vládě Hitler.) Za?alo se proto mezi německ?mi stranami jednat o dohodu a o zalo?ení Volksfront. Bylo to koncem srpna a za?átkem zá?í. Jednání se zú?astnil také Konrad Henlein, do té doby neznám? mu? a ná?elník turner?. Snahy o dohodu ztroskotaly. Henlein se tehdy vrátil z Prahy, do?el k poznání, ?e se star?mi stranami a v?dci není politická obroda Němc? mo?ná, a rozhodl se, ?e bude jednat na svou pěst. Ani? se s k?mkoli z dosavadních politick?ch v?dc? poradil, vydal své provolání z 1. ?íjna, v něm? ohlásil nové politické hnutí a vyzval v?ecky Němce, aby se k němu p?ipojili. Dne 8. ?íjna podal o svém kroku vysvětlení zástupc?m tisku v Praze v hotelu ?U modré hvězdy“. Policie tehdy tuto sch?zku rozpustila. První místní organisace nové strany byla zalo?ena v Karlov?ch Varech a první davová sch?zeza ú?asti asi 6000 lidí se konala 12. listopadu v Liberci. V tu dobu byli zat?eni někte?í p?edáci strany, jako Brand, Sebe- .; - sfcv a jiní, a dr?eni t?i měsíce ve vazbě. Z jara 1934 rc-enikl Henlein první agita?ní cestu. Strana za?ala vzr?stat. Dnes má p?es 300.000 organisovan?ch ?len?. Její směrnicí z?stává to, co Henlein pověděl zástupc?m tisku a na loňské sch?zí v ?eské Lípě. Je ochotna positivně spolupracovat, a? ve vládě ?i v oposici. Je odhodlána zahodit staré nectnosti parlamentní techniky, jako je obstrukce a pod. Nebude reagovat na insulíy a pomluvy. Bude se ve v?em ?ídit p?esně podle zákon? a p?edpisu. Bude v parlamentě podávat návrhy. Jejím jedin?m cílem je blaho sudetského lidu.Tá?i se. pro? se Henlein nedal zvolit poslancem. Odpově? zní asi takto: Mezi na?ím lidem byl poslaneck? mandát zdiskreditován — byly p?ípady korupce, potom neúspěchy aktivismu atd. Henlein uva?oval, zdali má na sebe vzít tuto nepopulárnost. Po zralé úvaze se rozhodl, ?e poslancem nebude, n?br? ?e bude jako pově?enec (Treuhander) lidu bdít nad tím, aby poslaneck? ú?ad byl ostatními správně a poctivě vykonáván. P?edstavuje si, ?e on sám osobně ru?í lidu za to, ?e se poslanecké ?emeslo nezvrhne. M?j informátor podot?ká, ?e chápe, jak nám jsou takové p?edstavy cizí. Opravdu jsou.Ptám se dále na vztahy sudetoněmecké strany k pr?myslu a na úlohu, jakou v ní hodlá hrát dr. Rosche. Dostávám velmi rozhodné a p?ímo oficiální prohlá?ení, ?e strana nemá k pr?myslu ?ádn?ch závazk?, ?e nehodlá dělat politiku ka- pitalistkkouj n?br? antikapitalistickou (nechtějí- pr? u?ívat slova^socialisíick?“) a ?e dr. Rosche p?i?el sám, dobrovolně, bez p?edchozího jednání. Volby pr? financovali hlavně z p?íspěvk? sv?ch straník?. Dlouho na ně vybírali a ?et?ili a jistou sumou se pr? i zadlu?ili. Beru na vědomí.Skute?nost a legenda.Kdy? jsme vyslechli tento pragmatick? v?klad, pohybující se v oboru hmatateln?ch skute?ností, odbo?me do oblasti skute?ností méně ur?it?ch. Otev?eme druh? se?it ?asopisu ?Volk und F?hrung“. Nalezneme tam protěj?ek k tomu, co jsme právě poznali jako st?ízlivou skute?nost, tedy legendu. Jmenuje se ?Kampfstationen der sudetendeutschen Jugend" a po?íná se rokem 1914. Sudet?tí Němci táhnou do války, aby splnili povinnost a p?inesli obě? (obě slova jsou zd?razněna). Během dal?ích let v nich vznikají pochybnosti o smyslň a nutnosti těchto obětí. Nicméně slou?í věrně dál. Je ?estněj?í slou?it ne? utíkat, i kdy? chybí cíl a vedení.Osmadvacár? srpen 1918. V malém jiho?eském hostinci je zábava. Raku?ané a sudet?tí Němci. Poslední spole?ná zábava. Netu?í, ?e se blí?í chvíle vzájemného odtr?ení. Tu stojí mu? v polním d?stojnickém plá?ti. Kolem něho opálené tvá?e mlad?ch vojáku. Mu? praví: ..P?átelé, ne? p?ijde zima, Rakousko se rozpadne. Temná je německá budoucnost, je?tě temněj?í na?e vlastní. Ale af se stane cokoli, musíme zachovat německ?m to, co je německé.“ Ode?li do pole a vrátili se z války, ponechávajíce osud domoviny ?cizímu apo?tolu spravedlnosti“ (míněn patrně Wilson). Nebylo je?tě v?dce.?est? leden 1919. Rytí?sk? sál na St?ekově. Je tam shromá?děno asi t?icet mu?? z celé země, mezi nimi onen mu?, kter? promluvil za srpnového dne. Povznesl sv?j hlas i tentokrát: ?Chceme obnovení Němectva. Na?ím pracovním polem je Bohmerland. Neznáme stran, n?br? jen Němce. Ve ve?ejném ?ivotě mají vést osobnosti, bez ohledu na stav a stá?í . . .“ atd. Opět se roze?li aby o samotě zápasili o ujasnění. Politické projevení se je?tě nedostavilo.Rozhodující v?voj se odehrál v desetiletí 1923—33. Z fronty a rozvratu p?inesli si mladí vojáci poznání, ?e ?ádná fronta nem??e zvítězit, nemá-li za zády úplně sjednocen? národ. Ale této jednoty nelze dosáhnout ?jednomysln?mi“ re- solucemi stran a kompromisy. P?mesli jsme si dále frontové kamarádství, které staví kamaráda vedle kamaráda bez rozdílu stav?. Jenom z těchto mu?? fronty pr? se mohli stát pion??i nového národa. Jenom oni mohli polo?it základy k ?mannschaftliche Zucht des ganzen Volkes". Jen ; nňá mohla vyr?st nová politická v?le. V tomto desítiletí se ve stínu stranick?ch zápas? shromá?dila ?die erste sudetendeut- sche Jungmannschaft“. Sytila se ver?i Stefana Georga, v tich?ch lesích domoviny si opakovala slova Nietzscheova o tvrdé v?chově mlad?ch srdcí, poznávala zákony politiky na Bed?ichu Velikém, na svob. pánu von Stein a na Bis- marckovi. ?Frontsoldatentum und gl?hende Jugend wuchsen ineinander in unverbr?chlicher Freundschaft und bereit zu gemeinsamen Dienste und jedem Opfer f?rs Volk.“ Tato mláde? kone?ně poznala, ?e jde jen o jedno, o sjednocení Němc? — um die Einheit der Deutschen. Nebo? německ? osud se rozhodne jen v srdcích vlastního lidu.Kde jen, kde jsme tohleto sly?eli? Tajemn? mu?, pivnice, frontové kamarádství, korupce partají, Dolchstoss — aha, u? to máme! Ti rozbití a zoufalí bojovníci vracející se z fronty, těch sedm prvních spasitel? v mnichovské hospodě — — v?dy? to je legenda o po?átcích nacionálního socialismu. I na?í zemi byhTledy souzeno, aby ze sebe vydala tento mythus, i tady se kone?ně zjevil duch zrazeného frontového bojovníka.Nepovídají někdy legendy víc o duchu a sm??lení lidí ne? pragmatické v?klady, upínající se jen na hmatatelné skute?nosti? Nejsou tyto skute?nosti pono?eny do neznatelného fluida, které jim teprve dodává pravé chuti, barvy, p?ízvuku, smyslu?A závěry?Tě?ko ?init je u? te?. Je jisté, ?e jsme politicky i psychologicky prohospoda?ili velk? fond německého aktivismu, kter? se shromá?dil kolem roku 1926, jeho? během dal?ích let ub?valo a z něho? zbyly ?alostné trosky roku 1935.Co bude dělat a jak se bude vyvíjet sudetoněmecká strana, o tom nemá dnes nikdo tu?ení. Mnoho závisí na mezinárodní situaci, to je z?ejmé. Pro ná? lid a na?e pol itické v?dce je existence této strany jedine?nou zkou?kou politické vyspělosti a vládního uměni. Co a? dosud pozorn;eme na chováni tisku a stran, je vět?inou zmatek. Vzpomeňme si na rozli?ení, je? jsme v??e podali. Pamatujme, ?e nám bude v p?í?tích letech bojovat nikoli proti hmatateln?m skute?nostem, n?br? proti tě?ko posti?iteln?m fluid?m. Vzácného politického umění by k tomu bylo t?eba, takového, obávám se, jaké ovládají jen Angli?ané. Vedoucí jeho zásadou by mělo b?t: suaviter in modo, fortiter in re — hladk?mi zp?soby obhajovat velké věci. Nic by nebylo nerozumněj?í, ne? v nedostatku velk?ch provinění tla?it toto nevykva?ené, ale ?ivotné hnutí malichern?mi ?ikanami ke zdi. Vedou je lidé mladí a proto nezku?ení i poddajní. V tom je pro nás v?hoda i nebezpe?í. V?hoda v tom, ?e na ně budeme mít jistou míru vlivu, budeme-li to s nimi umět. Nebezpe?í v tom, ?e podlehnou jin?m, nebudeme-li s nimi mít a udr?ovat styk. Ze by se nám chtěli uzavírat, jsem nepozoroval, právě naopak — hledají, dorozumění. Nechtěl bych tvrdit, ?e jim republika p?irostla zvlá?? k srdci, ale tak rozumní jsou, aby věděli, ?e stát se nedá zbo?it za rok a ?e se do něho tedy musí nějak za?adit- Co a jak budou dělat, to jim zatím není jasné. Vědí a ?íkají, ?e to bude do velké míry záviset i na nás. Jsou to mladí u?edníci praktické politiky, mladíci, kte?í dostali neo?ekávaně do rukou zna?nou politickou sílu. Jaké dobrodru?ství!Bezpe?ně si v?ak m??eme ?íci, ?e tak lehké, jako jsme to měli minul?ch devět let, u? to mít nebudeme.Zdeněk Smetá?ek.poznámkyH?ích ze v?ech největ?íVládě, která byla po volbách tichounce poh?bena, vy?ítá se bezprogramovost, loudalství, slabost a nicnedělání. Není to tak zlé, jak se to v oposi?ních listech snadně pí?e. Ta vláda udělala mnoho a p?i nesourodosti stran, je? ji tvo?ily, udělala ?asto i mal? zázrak. Ale věci, které draze vykoupila nekone?n?mi poradami a nervy sv?ch ?len?, nedovedla prodat. Mnoho věcí zapadlo a ve?ejnost se o nich ani nedověděla, nebo jí byly podány nejsu??ím a nejneohrabaněj?ím ú?edním slohem. Do tohoto slohu po?ítáme nejen ú?ední zprávy z ministerské rady, stylisované patrně jakousi vysu?enou byrokratickou mumií, aby v nich nebylo ani kapky ??ávy, ale také projevy koali?ního tisku a těch několik docela málo rozhlasov?ch projev? na?ich ministr? v rozhlase. Koali?ní noviná?i, pravda, mají ?asto tě?k? úkol psát zábavně a populárně o věcech such?ch a o tom, o ?em se málo dověděli, nebo? nikde nejsou minist?i tak skoupí na slovo i ke sv?m vlastním noviná??m jako v ?eskoslovensku. Ale mohli to v těch několika rozhlasov?ch projevech zachránit je?tě minist?i. Nikdy v?ak ne?vala z amplion? na?eho rozhlasu tak nuda, jako právě p?i projevech na?ich ministr?. Jedenkrát jsme sly?eli z úst Maly- petrov?ch mu?ské a a? trochu ??avnaté slovo — ale toho jako by se celá vláda tak polekala, ?e své dal?í projevy dávala vydělat do ko?elu?ny nejko?eněj?ích byrokrat?.Kdesi bylo ra?eno slovo, ?e není h?ích, co vláda neudělala, ale je h?ích neodpustiteln?, co nedovedla pro sebe vyu?ít z těch dobr?ch a záslu?n?ch věcí, které udělala. Je to tak asi doslova pravda. V tom se dopou?těla chyb soustavně. P?edev?ím potla?ila několikrát svobodu slova. Jednalo se na p?íklad o monopolech — a redakce dostaly d?věrné aviso, ?e bude konfiskováno v?e, co se o monopolech napí?e. Jednalo se o tak zvan?ch tukov?ch kontingentech — a redakcím bylo pohro?eno konfiskacemi. Tak se stalo, ?e vláda neměla ani tu?ení, co ve?ejnost o projednávan?ch otázkách soudí. Odcizila se tak sama lidu a byla mu dvojnásob odcizena, kdy? měla p?ed lid p?edstoupit a ?íci jasně a mu?ně: Ob?ané, my jsme udělali ve vá? prospěch to a ono. Vláda dále úplně zapomněla na rozhlas. Aby se radio nestalo orgánem v?ech stran a celé koalice, aby snad některé straně nep?ipadlo v rozhlasov?ch programech o pět minut víc ne? straně druhé, rad?i se nechal rozhlas zahálet.Vláda také zapomněla, ?e má d?le?it? propaga?ní ú?ad, tiskov? odbor presidia ministerské rady. Ten nechala po smrti p?ednosty Blocha neobsazen jenom proto, ?e se několik agrárních byrokrat? (také z Pozemkového ú?adu!) nem??e rozhodnout, mají-li se o toto vysoké místo ucházet. Zatím tam v tiskovém odboru samotném sedí několik schopn?ch lidí, otráven?ch tím, ?e je má zase někdo protelc?ní p?esko?it v po?adí, a nad to je?tě je tiskov? odbor skoro beze zpráv o tom, co vláda dělá a co by teprve z toho měl takov? tiskov? odbor udělat v novinách, v ú?edním zpravodajství a v rozhlase.Kdy? byly v Praze bou?e pro insignie a vládní tisk se sna?il neb?t zpravodajsky závisl? na panu Dominoví, kter? si v demonstracích vysluhoval poslaneck? mandát, ani o tom, co si dá německá universita do ?Bohemie“ nebo do ?Prager Tag- blattu“, odkazovali minist?i koali?ní noviná?e na pra?ského policejního presidenta. Nejen ?e tehdy vět?ina ministr? odjela na neděli z Prahy, ale ti, co tu z?stali, nabízeli informace o politick?ch událostech a pro politické komentá?e prost?ednictvím pra?ského policejního presidia. To je asi nejk?iklavěj?í p?ípad, jak vláda zachází se sv?m vlastním tiskem. Poněvad? se nezměnili lidé, obáváme se, ?e se nezměnil ani systém. Minist?i, kte?í nám vládli d?íve a kte?í zasedli ve vládě znovu, pova?ují trvale noviná?e a v?echny nástroje moderní propagandy ne za své pomocníky, ale za dotěrná a zvídavá individua. Těm je nejlep?í pohrozit censurou — ne jim moud?e a vě?ně vylo?it podstatu věcí a jak ji popularisovat mezi lidmi. Byi by to h?ích ze v?ech největ?í, kdyby ani v tom se nedala nová Malypetrova vláda pou?it. Zdá se, ?e někter?m odpovědn?m ?initel?m, kte?í léta sabotovali z?ízení německé rozhlasové stanice, svitlo v hlavě. Byl by to h?ích ze v?ech největ?í, kdyby vlád,: nepochopila, ?e musí radikálně změnit sv?j poměr nejen k německé ?ásti obyvatelstva, ale hlavně k vět?ině oby vatelstva ?eskoslovenského.Trs.?ty?denní pracovní t?denP?ldruhého roku se u nás jedná o zavedení 40tihodinového pracovního t?dnu pro dělníky, a nejsme dnes dál, ne? jsme byli p?ed p?ldruh?m rokem. Zato máme jeden obor ?innosti, v něm? je zaveden, ba skoro normalisován dokonce t?den nikoliv pětidenní, ale docela ?ty?denní. Myslíme tím na minulou vládu a pí?eme-li tyto ?ádky, chtěli bychom jim dát podobu bubáka na vládu novou. Pracovní t?den minulé vlády vypadal takto: Pondělí dopoledne je?tě rekreace a weekend. Pondělí odpoledne porady u ministerského p?edsedy. V úter? toté?. Ve st?edu se nedělá, poněvad? minist?i pr? musí b?t ve styku s vlastní stranou. Ve st?edu tedy zasedají p?edstavenstva koali?ních stran. Ov?em jen odpoledne, a minist?i v nich skládají ú?ty z toho, co se od minulé st?edy udělalo. Ve ?tvrtek porady v odborn?ch komitétech a v pátek odpoledne ministerská rada. V sobotu odjezd na letní byt nebo na ly?e. Vezme-li se to p?esně, trval ministersk? pracovní t?den jen t?i a p?l dne (pondělí odpoledne, úter?, ?tvrtek a pátek), nepo?ítáme-li v to sch?ze stran. To je ov?em málo a zde máme klí?, pro? se některá jednání vlekla tak nekone?ně. V pátek ve?er se zdálo, ?e je věc dojednána, ale poněvad? nebyla ihned odhlasována, do pondělka si to nejméně jedna z koali?ních stran rrmuysSfa a za?alo se nanovo. To klí? ?vehl?v, ten pověstn?, kter? podle známé anekdoty schoval ministr?m, aby nemohli do jisté místnosti a spěchali s hlasováním, byl jistě rozumněj?í.Bude t?eba více aktivity. V Anglii a ve Francii, v nejvyspělej?ích demokraciích Evropy vy?krtli pro politiky a ministry neděle z kalendá?e. Jakmile je nějaká vá?ná státní věc, o ní? je t?eba rozhodovat, není ?ádn?ch weekend? a rybá?ské pruty s golfov?mi holemi stojí někde zapomenuty v koutě. Také u nás se bude muset myslet na racionálněj?í zacházení s ministersk?m ?asem. Víc iniciativy parlamentu, víc pravomoci v dohadování jednotlivostí parlamentu, ale také více pracovních dní ve vládě. Je-li jeden den v t?dnu vyhrazen stranám, musí b?tdruh? den v t?dnu vyhrazen v?em ministr?m, aby jej mohli cel? ztrávit ve svém ú?adě a opravdu ú?adovat. ?ádné deputace, náv?těvy a intervence, ale akty. Tisíc a jeden dobr? podnět minulé vlády nebyl proveden jen proto, ?e se o jejich provedení páni minist?i neměli kdy starat. Byla dokonce v?znamná usnesení vlády, která padla pod st?l byrokracie jen proto, ?e byrokracie si byla jista tím, ?e u? se nikdo nebude starat o jejich provedeni. Tedy: ministr musí mít eel? jeden den pro sv?j resort. Aby si mohl dát p?edlo?it v?echny akty, z nich? uvidí, co se za t?den stalo s věcmi, na nich? vládě politicky ?i hospodá?sky zále?í (na p?íklad stále váznoucí investice). V tom nepomohou ?ádné investi?ní a odborné komise byrokrat?. Ka?d? ministr sl musí jít za svou věcí sám a nepustit ji s o?í, dokud se papír nepromění v ?in.Ale to vy?aduje ?esti pracovních dn? v t?dnu a ne tradi?ních t?í a p?l, nejv?? ?ty?. Je u nás jeden ministr, kter? od roku 1915 pracuje nejméně ?trnáct hodin denně a od té doby u? dokonale zapomněl, ?e t?den od t?dne je oddělen nedělí. ?spěchy, které má ve svém oboru, měly by spí?e ne? k závisti svádět k napodobení.u&O několika státních nezbytnostechPoznáváme, co je státní nezbytnost, zpravidla teprve tehdy, a? nás o tom pou?í nějaké nemilé p?ekvapení. Tak se stalo i s německou rozhlasovou stanicí. Co se toho o ní napsalo! Teprve kdy? volby p?inesly mezi Němci malé zemět?esení, uznává její nezbytnost snad i ten nejzabedněněj?í nacionál. Jedním z prvních úkol? této stanice bude, pou?it na?e Němce o smyslu a cílech ?eskoslovenské zahrani?ní politiky. Kdo měl p?íle?itost ohlédnouti se trochu v německ?ch územích, ví, jaká neznalost a jaké nesprávné p?edstavy tu panují. Je samoz?ejmé, ?e otázka ?eskoslovenského poměru k Německu je pro na?e Němce zvlá?? ?ivá. Tu je p?ece t?eba těm lidem vylo?it, pro? děláme právě to, co děláme, a nikoliv to, k ?emu nás vyz?vá Hitler. Za ka?dou rozhlasovou ?e?í z ?í?e má p?ijít německá ?e? v na?em rozhlasu, která má reagovat, i kdy? t?eba nep?ímo, na v?ecko, co se z ?í?e hlásá. Jinak bude německé obyvatelstvo zmateno a p?ijme znenáhla hitlerovské argumenty.Musíme si poctivě p?iznat, ?e jsme zaspali politick? v?voj na?ich Němc?. S otázkou, jak se seznámit se zásadami zahrani?ní politiky, souvisí také otázka, jak je seznámit s národy, s nimi? máme spojenecké smlouvy, p?edev?ím s Francií. Stálo by za to spo?ítat, kolik jsme za těch patnáct let poslali do Francie německ?ch stipendist?. Nemysleme si, ?e by tam ne?li. U Litomě?ic existuje na p?íklad ?Freie Schulgemein- schaft“, svobodná soukromá ?kola, o ní? byly nedávno nep?ívětivé zmínky v na?ich novinách, myslím, ?e ne docela spravedlivé. Tato ?kola podnikla velké cesty do Francie a do Anglie a ú?astnila se p?ímo vyu?ování ve francouzsk?ch a anglick?ch t?ídách. (Chtěla toté? udělat i u nás a p?ipojit se k vyu?ování na nějaké ?eské ?kole — nebylo jí to dovoleno.) Z toho je vidět, ?e je mezi Němci víc up?ímné touhy po poznání cizích národ?, ne? si myslíme, a ?e by tedy ka?d? sbli- ?ovací pokus s na?í strany měl úspěch. Pochopíme kone?ně tyto primitivní zásady?Druhá věc: pro německé území je naprosto nutno něco udělat hospodá?sky. M??eme b?t sebe liberálněj?í v ohledu národnostním, nep?ineseme-li německému pracujícímu ?lověku kus chleba, nedáme-li mu mo?nost pracovat, je v?ecko marné. Na druhé straně hranic se pracuje, dokonce demonstrativně. Co postavíme proti tomuto argumentu ad hominem, ne-li také práci? Němci si stě?ují, ?e se jejich území zanedbává a ?e se tam dost neinvestuje, ?e se na p?íklad nestaví a neopravují silnice. Odtud pak vznikají pověsti jako tato: ?e u? to ?ech?m nestojí za to, proto?e brzy p?ijde Hitler, a ?e by byli blázni, kdyby tam je?tě strkali peníze. Myslíte, ?e je to jen fantasie? Vypravoval mi majitel rodinného domu ze severo?eského města, ?ech, ?e na sv?j objekt, kter? má v?ecky pot?ebné podmínky, nem??e dostat od ?eského peně?ního ústavu hypotéku. V Praze mu bylo p?ímo ?e?eno, ?e by ji dali, kdyby to bylo někde jinde, ale tam... ? Není-li víra a sebed?věra na ?eské straně, jak má b?t na německé ? Co tam lze jiného dělat ne? ve?ejné práce? Tady je p?íle?itost pro Národní banku, aby posuzovala státní zájem také s tohoto stanoviska.Kone?ně je nutno, aby ?lenové vlády jevili ?ilej?í osobní zájem o německé území. V Liberci si na p?íklad stě?ují, ?e jen jednou byl ministr obchodu p?i otev?ení libereckého veletrhu, a?koli je po ka?dé zván. Pova?ují to za p?ehlí?ení a podceňování. ?íkají: ?Ustavi?ně sly?íme, ?e ?eskoslovensk? stát nem??e existovat bez Němc?, ale kdy? jde o to, aby vláda ukázala skutkem, ?e opravdu pova?uje na?e kraje za tak d?le?ité, neudělá nic.“ Je to pravda. Snad by to nikoho nezabilo, kdyby se ob?as projel dvě nebo t?i hodiny automobilem na sever nebo ňa západ.Je to skute?ně tak, jak to nedávno ?ekl poslanec Jaksch. Po p?evratu jsme po?ad natahovali u?i, aby nám neu?lo nic, co kde poví nějak? revisionistick? k?ikloun na Slovensku nebo v Ma?arsku, zatím co jsme německou otázku skoro ani nevzali na vědomí.Z. S.Pomohla by německá vysila?ka??Lidové listy“ dokazují, ?e německá vysílácí stanice, která má b?ti z?ízena, jest úplně zbyte?nou:? ... prohla?ujeme otev?eně: kdybychom byli Němc?m tu vysila?ku dali, na v?sledku voleb jsme tím nezměnili ani chlup. Vysila?ka vysílá. Kdo nemá p?ijíma?, tak o tom vysílání nic neví. A kdo p?ijíma? má, poslouchá, kdy chce, a, co? je nejd?le?itěj?í: co chce. Kdy? na?i Němci budou chtít poslouchat Reichssender, kdo jim v tom zabrání? A pak: éra krystalk? je za námi. Kdo má p?ijima?, má lam- povku. A ten si tím spí? bude poslouchati, co se mu líbí a co chce. Dále: udělejte anketu mezi ?esk?mi poslucha?i na?eho Radiojournalu: poslouchají Prahu a Stra?nice? Poslouchají je alespoň — z patriotismu? Ani je nenapadne! Kolik tisíc jich dává p?ednost cizině! I tomu Konigswusterhausenu. Poslucha? radia hledá, co se mu líbí. Nedá si nic vnucovat. A je technicky nemo?no zabránit mu v tom. Tedy: vysíla?ka by to byla také nespravila...D?vody Henleinova úspěchu jsou jinde. Jsou, p?iznáme to, hlub?í. Tím spí?e nesmíme si chtít pravdu zatajovat nebo skreslovat.S někter?mi v?vody nutno bez v?hrady souhlasiti. Nutno uznati, ?e má pravdu, kdy? tvrdí, ?e vysila?ka vysílá. Nikdo v?ak a? dosud netvrdil, ?e by vysila?ka dělala něco jiného. Rovně? nutno potvrditi správnost názoru, ?e kdo nemá p?ijima?, tak o tom vysílání nic neví. Tyto názory o rozhlase nem??e pot?íti ani nejvá?nivěj?í odp?rce katolicismu. Jsou pr?zra?né jako voda ve studánce. — Rovně? nutno varovati p?ed optimistick?m názorem, ?e po z?ízení německé vysílací stanice budou se Němci ?mahem od?íkati Henleina a po?enou se do německ?ch vládních stran. Podobně nutno souhlasiti s názorem, ?e d?vody Henleinova úspěchu mo?no a nutno hledati i jinde, ne jen v tom, ?e jsme v?as nez?ídili německou vysila?ku nebo dobr? německ? rozhlas. Ale lidé, kte?í byli p?esvěd?eni o tom, ?e německ?m poslucha??m rozhlasu má se dáti to, co jim v rozhlase a od rozhlasu pat?í, zastávali tento názor v době, kdy je?tě nebylo ni?eho sly?et o Henleinovi, o Heimatsfrontě. Otázka německého rozhlasu byla aktuální p?ed p?íchodem Henleina. Byla aktuální proto, ?e něme?tí poslucha?i (— a také: lidé, kte?í p?ispívají k vydr?ování rozhlasu —) mají právo na to, aby jim rozhlas dal to, co jim pat?í. Mají-li Němci právo na své ?koly, mají-li právo na to, aby vyhlá?ky byly — za dan?ch okolností — vyhla?ovány německy, mají-li právo na to, aby jednali — za dan?ch okolností — s ú?ady německy, pak mají právo i na to, aby moderní komunika?ní prost?edek, rozhlas, vzal na vědomí, ?e jsou tu Němci.A zájem státu jde dále: není na?ím státním zájmem, aby na?i Němci byli informováni o tom, co se děje mezi nimi od A?e k Trutnovu, prost?ednictvím ?í?skoněmeckého rozhlasu. Máme zájem na tom, aby na?i Němci byli informováni o tom, jak pracuje republika, co dělá vláda, co dělají ?eské politické strany, jak se ?e?í hospodá?ská krise, co pí?e ná? tisk. Tu jest ov?em jedna námitka: budou Němci, na?i Němci, tento ?eskoslovensk? německ? rozhlas poslouchat? Budou ho ur?itě poslouchat mnozí v Německu; rozhodně si p?i tom nepostaví amplion do okna a rozhodně stlumí amplion tak, aby soused nic nesly?el. My v?ak v prvé ?adě máme zájem na na?ich Němcích. Jestli?e p?ed nedávném německ? tisk volal po německé vysíla?ce, sotva bude po ní volat dnes, kdy z největ?í ?ásti slou?í sudetoněmecké straně Henleinově. Sotva tato strana bude míti zájem na ?eskoslovenském, německém a — demokratickém rozhla- s e. Moderní technika, zejména tam, kde se jedná o rozhlasu, o televisi atd., pracuje tak, ?e leckomu se tla?í na jazyk slovo: zázrak. Ale tam, kde se jedná o propaga?ní mo?nosti rozhlasu, lze ?ekat v?e jiné, ne? něco, co by se podobalo z á- zraku.Po?áte?ní úspěchy německého rozhlasu nebudou velké. Máme proto upustiti od stavby německé vysílací stanice, od kladného ?e?ení německého rozhlasu ? Kdo sledoval politick? ?ivot na?ich Němc? těsně po p?evratu, neměl mnoho naděje, ?e by se za několik let mohli sejiti ?e?i a Němci u zeleného stolu, v Kolo- vratském paláci. A p?ece k tomu do?lo, a to poměrně brzy. Roku 1926. V?e zále?í na tom, jak tento německ? rozhlas bude dělán. Mají pravdu ?Lidové listy“, kdy? ?íkají, ?e i na?i poslucha?i poslouchají cizinu. I ?e?tí poslucha?i poslouchají ?í?skoněmeck? rozhlas a na?i komunisté poslouchají rozhlas z SSSR. I na?i Němci budou poslouchat ná? německ? — bude-li dobr?. Dovede-Ii si poslucha?e získati. Dosavadní německ? rozhlas u nás nem??e b?ti vzorem a proto ani ne základem p?í?tího německého rozhlasu u nás. Dosavadní německ? rozhlas u nás je rozparcelován mezi několik interesent?. Jsou v něm p?edná?ky podpr?měrné i pr?měrné, ale schází jim to vědomí, co je dnes hlavním posláním tohoto rozhlasu. Rozhlas pro na?e Němce je právě tak státní nutností jako nejtvrd?ím o?í?kem, kter? dostali ti, kte?í vedou ná? rozhlas. Ná? rozhlas odmítl ?ádost Konrada Henleina, aby mohl promluviti p?ed mikrofonem rozhlasu. Ná? rozhlas musí v?ak sv?m dílem p?ispěti k ?e?ení německé otázky u nás, jak se znovu a d?razně p?ihlásila Henleinem a jeho 44 poslanci.V. Gutwirth.Podivn? ústavV Praze je státní ústav těsnopisn?, kter? stojí ro?ně 110.100 K?. Ale je tu také Svaz ?s. těsnopisn?ch spolk?. Tento Svaz ?ádá zru?ení státního těsnopisného ústavu a dokazuje, ?e státní těsnopisn? ústav rozvoji těsnopisu neprospívá, ale ?kodí; nabízí se, ?e tu práci, kterou státní ústav těsnopisn? provádí za tak vysokou ?ástku, bude prováděti zdarma, bez jediného halé?e ze státní pokladny.Je to velmi podivn? p?ípad: kdo jin? by měl míti zájem na státním ústavu těsnopisném ne? ti těsnopisci? A p?ece ?íkají: tento ústav jest zbyte?n?. ?sporná komise, a? se znovu sejde, by měla provolat ?s. těsnopisc?m t?ikrát sláva. Měla by jim poděkovat za to, ?e jsou stavem velmi up?ímn?m; ?e nechtějí, aby na státní útraty byl vydr?ován ústav, o jeho? zbyte?nosti jsou p?esvěd?eni.Na?e? by úsporná komise se měla vydati na malou studijní cestu po r?zn?ch na?ich ústavech. Máme u nás hotovou inflaci r?zn?ch ústav?. Domníváme se, ?e jdeme k jádru otázky, kdy? pro její ?e?ení uděláme ústav. Tento ústav pak dostane tajemníka, dostane několik pomocn?ch sil, a ti největ?í ?innost vyvinou tehdy, kdy? by jim někdo p?i?el na to, ?e takov? ústav je zbyte?n? a ?e celou věc by ?lo upraviti a vy?íditi bez velkého ústavu. Takov?ch ústav? má velkou ?adu na?e zemědělstvu. Některé mají sv?j smysl, některé ?ijí z toho, ?e jest mnoho laik?, kte?í nechtějí ?íci, co si myslí: ?e ten a ten ústav je zbyte?n?. U?itel starého ra?ení, u?itel ze staré ?koly, kter? byl v?ela?em, kter? sázel stromky, u?itel, kter? dovedl ?iti se zemědělsk?m lidem na vesnici, kter? mu by! dobr?m rádcem.PfltonrnosOudělal pro ?eské zemědělství daleko více ne? leckter? zemědělsk? ústav. Je pravda: doby se změnily, věda se rozvinula a specialisovala. Ale zemědělci ve svém vlastním zájmu měli by si polo?ití otázku, zda z této inflace zemědělsk?ch ústav? mají skute?n? prospěch. Neplatí to jen o ústavech zemědělsk?ch. Na?la by se ?ada ústav?, které jsou zralé pro úspornou komisi.V. G.národní hospodá?Gustav Stern:Jak ?isti bilanceozumět bilanci obchodního nebo pr?myslového podniku není snadná věc. To nejen proto, ?e podniky mají zájem na největ?í stru?nosti bilance, n?br? také, ?e podkladem ka?dého v?kladu bilance musí b?t dobrá znalost podniku samotného anebo aspoň oboru, v něm? pracuje. Oby?ejně si v?ímá ve?ejnost jen bilancí akciov?ch spole?ností, kde?to sebevět?í podnik, je-li v rukou jednotlivce, ujde pozornosti. Proto také statistika, která se opírá o bilance, jest velmi neúplná a tato neúplnost jest hlavní p?í?inou toho, ?e nelze zachytit pro celé hospodá?ství cifry o produkci, rentabilitě, poměru mzdy k ceně suroviny atd. T?eba?e jest mo?no dosáhnouti někter?ch statistick?ch údaj? bu? p?ímo dotazníkovou akcí nebo nep?ímo zpracováním jin?ch údaj?, jest pochopitelné, ?e hospodá?ská statistika z?stane v?dy kusá a nespolehlivá.Omezen? a kus? v?znam bilance akciové spole?nosti pochopíme teprve, kdy? si vzpomeneme, ?e tu jde o stav podniku v jedin? den, to jest oby?ejně 31. prosince, ?e tedy z obrazu naprosto statického máme dojiti k v?kladu děj?, tedy k ně?emu dynamickému: ?isti v bilanci znamená posouditi zaměstnanost, likvidnost, v?nosnost a kone?ně fundovanost podniku. Ur?itou korekturu nedostatku, jen? le?í ve statice ka?dé bilance, provedeme tím, ?e porovnáme bilance několika posledních let navzájem a ?e si v?imneme d?le?it?ch změn. V době hospodá?ské krise musíme si v?imnouti posledních dvou nebo t?í bilancí p?ed krisí a v ? e ch bilancí během ní.St?ední Evropa je kapitálově slabá.; ?títě í—.í aspoň k povrchnímu porozumění, kdy? vezmeme k ruce bilanci st?edního podniku a projdeme ji od polo?ky k polo?ce. Na straně pasiv nalezneme v první ?adě akciov? kapitál. Abychom si udělali kapitálov? obraz podniku, musíme ihned v?iti v úvahu dlu?níky a vě?itele. Cifra, která nám udává vě?itele, rozmno?uje kapitál podniku. Sou?tem kapitálu a vě?itel? dostaneme se zhruba k cif?e, která nám ukazuje, kolik kapitálu v podniku pracuje; ov?em je to jen zpravidla kapitál provozovací, k němu? p?istoupí také kapitál investi?ní, jeho? v??i vy?teme z cifer udávající hodnotu budov, stroje, za?ízení atd. Bohu?el, na?e akciové podniky nevykazují v polo?ce vě?itelé zvlá?tě dluhy obchodní a dluhy bankovní. K posouzení rentability a stavu podniku jest t?eba věděti, kolik dlu?í za dodané zbo?í a kolik si vyp?j?il od bank. Do ur?ité míry m??eme usuzovati na finan?ní zadlu?ení podniku z polo?ky pasivní úroky, to jsou ony úroky, které podnik platí bankám anebo jin?m vě?itel?m za vyp?j?en? kapitál.Ve?keré st?edoevropské podnikání se vyzna?uje nep?ízniv?m poměrem mezi vlastním kapitálem a kapitálem vyp?j?en?m a ?ím dále jdeme na v?chod a jihov?chod, tím se tento poměr zhor?uje. To jest charakteristika v?ech kapitálově slab?ch zemí a p?ednost zemí západních, kde povět?inou vlastní kapitál pracuje a kde bankovní záp?j?ky mají docela jin? charakter. Hlavní rozdíl mezi finan?ními transakcemi na?ich bank a bank anglick?ch, holandsk?ch a francouzsk?ch je v tom, ?e na?e banky p?j?ují podnik?m provozovací kapitál a financují je trvale, kde?to na západě banky financují jednotlivé nákupy surovin; financují tedy konkrétní obchody pr?myslového podniku (vět?inou nákupy) a úvěr automaticky kon?í v stanovenou lh?tu po p?evzetí nákupu (dovozy z ciziny, ze zámo?í atd.) anebo po zpracování zbo?í ze suroviny bankou financované. Snad tato věc nepat?í do ?lánku o bilancích, av?ak jest tak d?le?itá pro pochopení naprosto rozdílné struktury hospodá?ství a zcela rozdíln?ch úkol? bank na západě, ?e jsem měl za vhodné zde na to upozornit. Nepoměrně mal? vlastní kapitál na?ich podnik? v poměru k pot?ebnému pro- vozovacímu kapitálu p?ivodil trvalé financování podnik? bankami; tím se stalo, ?e p?i tě?ké krisi p?eleje se velká ?ást ztrát z pr?myslu a obchodu na banky a ?e odolnost na?ich obchodních a pr?myslov?ch podnik? právě pro jejich zadlu?enost jest malá. V krisi zner- vosní vě?itel, ?ádá zaplacení právě v době, kdy jest pro pr?myslového dlu?níka nemo?né, poněvad? obchod jde ?patně a prost?edky se zten?ily.Zase naopak akciov? kapitál se stává p?íli? velik?m a ztě?uje rentabilitu podniku v krisi, kdy? rozsah obchod? se podstatně zmen?il a likvidita stoupla; takov? podnik splácí nejd?íve bankovní dluhy, pak nakupuje za hotové, aby stla?oval ceny sv?ch dodavatel? a nakonec p?ece bude nucen sní?iti akciov? kapitál, kdy? by se ukázalo, ?e zmen?en? obrat je trval? a ?e není naděje na návrat k p?vodní v??i. P?i krisi tak intensivní jako je nyněj?í, je mo?n? je?tě jin? p?ípad, kdy kapitál se stane p?íli? velk?m: nastane-li tak ohromn? pokles cen, ?e zvět?en? obrat nem??e plně zaměstnati kapitálovou substanci, t. j., ?e úhrnná cena vyrobeného anebo obchodovaného zbo?í i p?i stejném mno?ství jsou podstatně men?í, ne?li bylo p?ed krisí.Nutnost utajen?ch reserv.Reservní fondy v podniku jsou zjevn?m zaji?těním proti kritick?m dobám. ?íkám zjevn?m proto, ?e ka?d? dob?e veden? podnik má také reservy utajené, to jsou takové, které ukazuje bilance jenom zasvěcenému, a které odedávna byly p?í?inou spor? mezi podnikáním a berní správou. Tajné reservy jest mo?no z?íditi tím, ?e podnik zvolí vysokou kvótu od- pisovací na strojích, budovách a za?ízeních; dále, ?e ocení nízko zásoby, které měl k bilan?nímu dni; opatrnost ká?e, aby dlu?níci nebyli pojati do bilance naplno, poněvad? mohou z nich povstati ztráty a v této kvótě dubios m??e si podnik udělati slu?nou tajnou reservu. Otázka oceňování skladu (hotového zbo?í nebo surovin) se stala jednou z nejd?le?itěj?ích obtí?í, pod ní? trpí nejvíce bilancování prvních dvou let krise. Nastane-li tak ohromn? úpadek cen, neví podnikatel, jak má oceniti své zásoby k bilan?nímu dni. ?ekněme, ?e nakoupil surovinu za 30, dnes v?ak jest pr?měrná cena 15. Má zásobu pojmouti do bilance za 15? V?dy? dnes ani neví, nebude-li dal?ího poklesu. Během této krise se ukázalo, ?e není ?n e m o ? n ě“ nízk?ch cen, ?e není ceny tak nízké, aby nemohla b?t je?tě ni??í. Jest spravedlivé, aby celou ztrátu na surovině vykázal podnik za jedin? rok? P?i stoupajících cenách suroviny jsou podobné obtí?e. Nakoupil za 20 a dnes stojí 30. Ocení-li své zásoby za 20, jak nakoupil, dopou?tí se chyby, ?e a? je nebude mít, bude musit kupovat a tedy vyrábět daleko drá?e. Vidíme, ?e v neklidn?ch dobách jest bilancování a hlavně oceňování zásob velmi obtí?ná věc.Zmínil jsem se o daňové stránce tajn?ch reserv. Ve skute?nosti znamená ka?dá tajná reserva p?echodné sní?ení daňové povinnosti, nebo? tajná reserva jest vlastně zisk, kter? nebyl vykázán. P?esto má stát zájem na tom, aby podniky takov?ch tajn?ch reserv měly, nebo? bez nich nemohou p?etrvat ?ádnou prud?í krisi. To platí hlavně p?i dne?ních hodně vysok?ch daňov?ch sazbách, které do zna?né míry odssávají soukromé zisky a p?evádějí je do státních pokladen. Není v?dy v zájmu v?eobecného hospodá?ství, aby zisky podnik? byly tu?né, av?ak jest rozhodně prospě?né, aby podniky samy byly tu?né, aby měly dosti sádla, z něho? v tě?k?ch dobách mohou dosazovat. Tu?nost podniku jest obsa?ena v jeho tajn?ch reservách, to jest v tom, o co hospoda?il lépe, ne?li vykazuje jeho bilance. Pro toho, kdo chce své peníze ukládat a nikoliv akciemi spekulovat, le?í právě bonita podniku v tajn?ch reservách, které nast?ádal z tu?n?ch let. Co podle litery berního zákona jest zatajování daní, jest ve skute?nosti velmi d?le?it? p?edpoklad ka?dého dobrého podniku. ?as od ?asu v dobách nep?etr?ité konjunktury stává se toto sádlo podniku nep?íjemné a zbavuje se ho r?zn?mi zp?soby, p?i ?em? berní správa dostane se pak ke svému.Na straně pasiv nalezneme dále vě?itele, o nich? jsme ji? mluvili. U b an k se stará finan?ní správa o to, aby ?tená? bilance jasně viděl, jací to jsou vě?itelé, odkud si finan?ní ústav opat?uje kapitálové prost?edky; komu je tedy co dlu?en. V na?ich krajích je u bank nej d?le?itěj?í v??e vklad?, dále peníze vyp?j?ené z ciziny, krátkodobé peníze domácí atd. Ka?dá tato kategorie má sv?j vlastní charakter, av?ak v?znam se mění podle okolností. Jestli?e p?ed krisi bylo známkou mezinárodního v?znamu a bonity banky, kdy? jí p?j?ovaly zahrani?ní finan?ní ústavy, stala se tato okolnost v době mezinárodní krise, kdy bylo nutno co nejrychleji vrátit vyp?j?ené peníze do ciziny, ohro?ením slab?ch valut a zneklidněním domácího finan?ního aparátu.Povále?ná doba u?inila z?izování valutov?ch reserv nutností pro v?ecky pr?myslové podniky, které pracují s cizinou, a? u? dovozem nebo v?vozem. Stoupnutí nebo úpadek valuty v ur?ité zemi nejenom ohro?uje dal?í mo?nost obchodu, n?br? m??e b?ti p?í?inou mnoha ztrát na pohledávkách; stoupnutí valuty m??e zv??iti nákupní ceny zámo?ské suroviny a tě?ce ohroziti v?robu. Proti takov?m ztrátám není mo?no si pojistiti valutovou reservu, která stojí v bilanci na straně pasiv; ta oby?ejně sta?í jen na krytí ztrát ze zahrani?ních pohledávek.Obtí?e p?i oceňování aktiv.Aktiva podniku, hlavně pr?myslového, vykazují jako nej d?le?itěj?í polo?ku nemovitosti, továrny, stroje a za?ízení. Oceňování těchto polo?ek pat?í k nejd?le?itěj?ím úkol?m bilancujícího podnikatele v?ude tam, kde jde o rozsáhlé v?robní budovy a o nákladné stroje. P?i velké peně?ní hodnotě těchto polo?ek má nejen jejich po?áte?ní cena velk? viiv na bilanci, n?br? také procento umo?ování. Jestli?e je mo?no stanovit se zna?nou p?esností v?robní hodnotu podle nákupní ceny stroj? anebo náklad? na budovy, je daleko obtí?něj?í otázka umo?ování hlavně u stroj?; zku?enost sice pomáhá, ukazuje oby?ejně do jaké míry se stroje opot?ebují, av?ak to není v?echno. V dne?ní době rychlého technického pokroku zastarají stroje daleko rychleji ne?li d?íve; to není otázka módy, n?br? velmi d?le?it? problém v?robní kalkulace, nebo? zastará-li stroj, vyrábí oby?ejně drá?e a snad i kvalitativně h??e ne?li moderní stroj. D?íve bylo mo?no pracovati na strojích zcela ur?itě tak dlouho, dokud nebyly umo?eny, oby?ejně v?ak je?tě daleko del?í dobu. Dnes, hlavně v ur?it?ch pr?myslov?ch oborech, je t?eba v?iti zna?ně vy??í umo?ovací procento, chceme-li b?t jisti, ?e stroj bude v knihách odepsán na nulu d?íve, ne?li bude nutno koupiti nov?, moderněj?í. Tato okolnost má ?asto velk? vliv na rentabilitu podniku a nez?ídka se stává p?edmětem nevlídné kritiky berní správy, která nechce p?ipustit vy??í procento odpis? na strojích.Je?tě o?ehavěj?í se stane otázka odpis? v p?ípadě, kdy ?ást továrny nebo ?ást stroj? le?í ladem, jako tomu jest ?asto za dne?ní doby. Je logické, ?e normálně továrna a stroj si musejí vydělat na sv?j úmor; jak v?ak je mo?no ?initi odpisy na strojích, které nepracují? Nutnost vydělávati na úmor celé továrny p?ená?í se na její pracující ? á s t, z ?eho? vzniká zna?n? bilan?ní tlak na rentabilitu podniku, zvlá?tě pak v dobách, kdy cenová base se tak zna?ně zú?ila. Zásada, ?e je nutno odpisovat bez ohledu na zaměstnanost, není proveditelná v tak tě?ké krisi.Ná? pr?mysl je p?íli? zadlu?en.Z toho, co jsme konstatovali o nedostate?né kapitálové v?zbroji celého st?edoevropského pr?myslového podnikání plyne, ?e i v normálních dobách celá na?e v?roba je zatí?ena pasivními úroky do velké míry, t. j. zúro?ením cizího, oby?ejně bankovního kapitálu, kter? pracuje v na?em pr?myslu. Málo podnik? vykazuje ve sv?ch ve?ejn?ch bilancích tuto polo?ku tak jasně, abychom si mohli o ní u?initi jasnou p?edstavu a p?ece pro porozumění pr?myslové struktury jest tento fakt velmi d?le?it?. ?ím tě??í krise, tím více hledí slab?í podnik zpomalen?m placením sv?ch nákup? opat?iti si takto na ?erno cizí kapitál, kter? vypomáhá v jeho podniku. Jestli?e toti? strojírna z?stává měsíce dlu?na za dodané ?elezo, z něho? vyrobila a prodala stroje, opat?ila si tím oby?ejně bezúro?n? úvěr od svého dodavatele, kter? se stal nedobrovoln?m vě?itelem. Tento stav stává se v hospodá?ské krisi velk?m nebezpe?ím pro celé hospodá?ství, zpomaluje platbu, ru?í rovnováhu ve v?robní posloupnosti a nakonec vlévá se ru?ivě do konsum- ního tělesa.V poslední době dob?e fundované akciové spole?nosti rozdělují ve sv?ch ve?ejn?ch bilancích své dluhy na pohledávky finan?ních vě?itel? a na dodavatele, chtějíce tak ukázati sv?m akcioná??m, kolik ?iní kapitálová ú?ast jin?ch na podniku.Nejjednodu??í zkou?ka jakosti bilance, jakési zlaté p r avid lo, je v tom, ?e se?teme polo?ku bankovních pohledávek, hotovosti, dlu?ník? a zásob zbo?í na straně aktiv a porovnáme ji s cifrou vě?itel? na straně pasiv. Zmíněná aktiva musí ve zdravém podniku p?e- sahovati zadlu?ení, nebo? podnik pracující s v?tě?kem, musí v těchto cifrách b?ti aspoň v rovnováze. P?i tom je nutno pamatovati na eventuální ztráty u dlu?ník?. Bankovní bilance.Studium bankovních bilancí je snadněj?í z toho d?vodu, ?e ná? stát p?edpisuje velmi podrobně schema, podle něho? banky jsou nuceny uve?ejňovati své bilance. Jest jasné, ?e otázka tajn?ch reserv tu hraje je?tě vět?í roli, ne?li v podnicích pr?myslov?ch, nebo? p?i na?í konstrukci bank a jejich nepoměrně vysoké p?ímé ú?asti na pr?myslovém podnikání, se stávají cedníkem, na něm? v dobr?ch dobách z?stává hodně zisk?, v dobách kritick?ch v?ak nesou velkou ?ást ztrát. Ka?dá reforma st?edoevropského bankovnictví se musí zab?vati touto nejvlastněj?í podstatou na?eho bankovnictví; jejím úkolem je p?etvo?iti na?e banky z ústav? financujících v?robu, na ústavy financující jednotlivé obchody. P?i celkem malé kapitálové potence na?eho hospodá?ství, je to úkol nesnadn? a ve?keré snahy musí b?ti velmi obez?etné, aby neporu?ily dne?ní organisaci, která je v dobách krise sice nebezpe?ná, ale pro kterou není náhrady.Ani zdaleka jsem zde nevy?erpal problémy, p?ed které nás staví otázka, jak ?isti bilance a ?emu nás bilance u?í. Zab?vati se bilancemi podnik? není suché studium, je to velice ?ivotné a zajímavé odvětví praktické ekonomiky. Bohu?el, málo akcioná?? dovede vy?isti z bilan?ní zprávy spole?nosti něco pro ocenění akcií, ze kter?ch st?íhá kupony. Mám zato, ?e akcioná?ské spolky, které ?asto ?ijí z neplodné kritiky na valn?ch hromadách, by měly se vá?ně zab?vati kritikou bilancí a sv?m ?len?m ukazovati na praktick?ch rozborech, jak se orientovati o bonitě a rentabilitě podniku z uve?ejněn?ch bilancí.literatura a uměníO 11 o R á d 1:Historie Osvobozeného divadlaii.Místa a roky.RokuC1925j>viděli jsme první t?i inscenace Frejkovy a první t?i p?edstavení pod záhlavím ?Osvoboze- ného divadla“. Roku 192fekonalo se ji? sedmnáct p?edstavení a roku 192^ konalo se a? do vystoupení Voskovce a Wericha p?edstavení osmnáct, po jejich p?ístupu sedmdesát sedm, tedy celkem devadesát pět. To byl vrchol ?ivotnosti, jak? kdy která mladá scéna s avantgardním uměleck?m programem projevila, to byl největ?í úspěch, jeho? si kdy mladé, ochotnicky ?ízené divadlo, slo?ené z neprofesionál?, mohlo kdy p?áti.Rok 1925 p?iná?í definitivní zcelení herecké skupiny s Frejkou v ?ele, formulování programu jevi?tního konstruktivismu a ukázky prvních d?sledn?ch p?edstavení v praksi. Rok 1926* p?inesl oficielní spojení této skupiny s uměleckou skupinou ?Devětsilu“, p?i zachování samostatné administrativy i uměleckého vedení, a ?adu p?edstavení s d?sledn?m spojením moderního projevu hereckého, re?iserského a jevi?tně v?tvarného s projevem tane?ním a hudebním. Rok 1927 pokra?uje v prvních ?ty?ech měsících v té?e linii. V květnu dochází k veliké změně: ke skute?n?m úspěch?m finan?ním zásluhou ?Vest-Pocket-Revue“ a záhy ke zprofesionalisování Osvobozeného divadla.Roku 1925 a"*á^8 vidíme tyto mladé herce v sále konservato?e hudby na Slupi, v ?Legii mal?ch“ v Hole?ovicích, v ?Masarykově síni“ na ?i?kově, v Bratislavě, v Teplicích a kone?ně v místech, na ně? se bude později vzpomínati jako na v?chodisko nového jevi?tního směru, v Divadle na Slu pí a v M o z a r- teu v Jungmannově t?ídě. Roku 1922;jsou u? pevně usazeni v technicky dosti konvenujícím, ale polohou zna?ně nev?hodném divadle slupském. Toho í?oku I v b?eznu se rozdělí skupina na dvě. P?vodní ?OsvbT* .bozené divadlo“ s Frejkou a vět?inou ensembl? ode?lo do ?U m ě 1 e c k é Besedy“ na Malou stranu pod názvem ??-?A, kde? také dne 29. a 30. dubna 1927 uspo?ádali studenti Voskovec a Werich první dvě ve?ejná p?edstavení ?Vest-Pocket-Revue“. Skupina Honzlova z?stalas názvem ..Osvobozenédivadlo“. Obě skupiny je?tě tého? roku sí prohodily svá. p?sobi?těm Honzl, k němu? se pak teprve p?idali Voskovec a Werich, p?e?li do Umělecké Besedy, zatím co Frejkovo a Burianovo DA-DA ode?lo na scénu na Slupi. Voskovec a Werich p?e?li koncem ?ervna 1927 do ??vandova d i v a d 1 a“, ?ízeného Léblem, od podzimu hráli v?ak opět v Umělecké Besedě. Na podzim 1928 zahájili sezónu na Václavském náměstí v divadle ?Adrii“, z něho? se později stalo Kino Juli?. Od p?í?tí sezóny 1929-1930 je nalézáme v nově otev?eném divadle v paláci ?U Novák ?“, jemu? z?stávají věrni a? do jara roku 1935.Vedle těchto scén ?ije pokusné divadlo ur?itou dobu v tak zvaném ?M ahenově Studiu“ na Moravě, z něho? se vytvo?í později Gamzovo ?Umělecké divadlo“ v Besedě, — v brněnském S t u d i u E. F. B u- rianaavLegii Mal?ch v p?edstaveních M. Jare?e.Lidé a skutky.V?echny tyto emigrace nebyly diktovány věcn?mi ohledy na mo?nosti nové scény nebo na nedostatky scény staré. Ur?ovaly je, jak tomu u mlad?ch, uměleck?ch skupin b?vá, p?echodné osobní sympatie a antipatie v?dc? jednotliv?ch skupin. Těmito nejv?razněj?ími osobnostmi, je? se stěhují se scény na scénu a podle nějakého existen?ního zákona mal?ch scén se objevují s novou sezonou v?dycky v novém p?sobi?ti, byl Ji?í Frejka, Jind?ich Honzl, Emil F. Burian, Ji?í Voskovec a Jan Werich, a kone?ně Vladimír Gamza a Miloslav Jare?.J i ? íJFX9. j k a byl, jak jsme minule ukázali, iniciátorem. Zatím co r?zné proletá?ské scény, zejména Zor?v ?Dědrasbor“ (Dělnick? dramatick? sbor), se pokou?ely vět?inou diletantsk? a v úzkém rámci strany o divadelní p?edstavení naprosto odli?ná od dosavadní jevi?tníkonvence, pokusil se Frejka první o samostatn? scénick? projev avantgardní bez závislosti na politice. S do- mnou neobratností teoretika, zatí?eného tě?kou abstraktní dikcí, jak ji známe z jeho kni?ní studie ??lověk, "kter? se stal hercem“, spojoval Frejka velice ??astn? dar osobní roztomilosti a sdílné kamarádskosti ve spolupráci s hercem. P?i tom byl Frejka v?dycky stále pln? podnět? a nápad?: jeho p?edstavení se podobala skicám, nebyla nikdy propracována a dostudována do posledních detail?, byla v?ak mladá a plná podnět?.Frejkova cesta od ?Scény adept?“ p?es ?DA-DA“, ?Moderní studio“ a? po Národní divadlo ukazuje postupn? v?voj od nápadu k technice.Jind?ich /Ho n z 1 měl v?echny vlastnosti, které Frejkovy chyběly, kromě Frejkova divadelního nadání. Honzl p?iná?el p?edstavení precisně nastudovaná, vtěsnaná do schémat p?edem vykombinovan?ch, d?sledná a slohově jednotná, jim? nechybělo nikdy nic ne? ?ivot. Jeho osudem bylo?p?iná?eti na svět v?dycky jen mrtvé děti. Kromě inscenací revuí Voskovce a Wericha, jejich? vitalitu nemohlo p?emoci ?ádné sebe chladněj?í pedantství, p?iná?el Honzl v?dycky jen p?edstavení zajímavá, nikdy ne strhující, plná intelektuálně vykombinovan?ch p?edstavení, p?i nich? v?ak divák v?dycky podr?el klidnou distanci zdvo?ilého chladu. Honzl?v expresionism, jen? se v po?átcích projevoval strnul?mi postoji a geometricky tane?ními pohyby herc?, pozbyl ponenáhlu charakteru sokolského nebo vojenského cvi?ení, stal se civilněj?í, pru?něj?í, nezbavil se v?ak nikdy jakési strojové ob?adnosti. Honz- lovi herci, a? u? to bylo na malé scéně diletantské nebo jednou na velké scéně první, se nikdy nemohli zcela vyprostit z dosahu neviditelné rákosky svého re?iséra, b?valého u?itele mě??anské ?koly: i jeho fantasie má v sobě v?dycky něco ?kolometského. Honz- lovy inscénace zanechávají po sobě v?dycky dojem ?ehosi vymudrovaného, jakéhosi d?myslného a vy- umělkovaného stroje, jak? by sotva kdo jin? vymyslil, jeho? podivn? mechanism ve vás v?ak v?dycky vyvolá pocit podivné neuspokojenosti a otázku: k ?emu tohle v?echno vlastně bylo vymy?leno. K tomu komplikovaly dráhu Honzlovu vě?ně osobní rozpory: jeho p?íchod do Osvobozeného divadla měl kone?ně za následek odchod Frejk?v, jeho p?íchod do Brna podobn? odchod E. F. Buriana, jeho p?íchod do Nového divadla pra?ského odchod jednoho z na?ich nejnadaněj?ích herc? a neoby?ejně zku?eného re?iséra Ferdinanda Harta. Po podobném vyú?tování s konkurenty neměl re?isér Honzl u? nikdy dosti energie a schopností, aby vybudoval ?ivotaschopnou scénu sám.A r s e n á 1.i 1 RJBur ian je jeho prav?m protipólem: je to duch vytvá?ející ensembly, zcelující, naplňující sv?j soubor nad?ením, vytvá?ejícím za nejnep?íznivěj?ích podmínek, bez jak?chkoli materiálních prost?edk?, z materiálu hereck?ch individualit druhého a t?etího ?ádu opravdu ?ivotaschopné divadlo. P?vodně absolvent komposi?ního oddělení konservato?e hudby spolupracoval s Frejkou ji? na Slupi, ji? roku 1926 objevil se na scéně jako herec v ?Prsech Tire- siov?ch“, v jin?ch hrách interpretoval klavírní doprovod. Po roztr?ce Osvobozeného divadla v b?eznu 192^zalo?il Burian spolu s Hojazlem divadlo DA-DA, je? kromě pokra?ování v avantgardních inscénacích si vzalo za program vytvo?ení moderního kabaretu v revuální formě pod názvem ?Visacího stolu“, se stál?mi figurkami (pan Pak Tedy, hran? Burianem, Ku?e ztělesněné Slípkou, Miss Czechoslovakia, hraná Lolou Skrbkovou, a Malé Pivo, vytvo?ené Trojanem) a standardními typy na zp?sob Commedie dell’ Arte. Nov? směr v jeho tvorbě zahajuje sestavení reci- ta?ního sboru pracujícího nov?mi melodick?mi a rytmick?mi efekty na zp?sob techniky jazz-bandu, jej? Burian nazval ?Voice-bandem“. V době mezi léty 1927 a 1928 nastudoval s tímto sborem Burian mno?ství básnick?ch děl, poslední Wolkerovu ?Nemocnici“, je? p?edstavuje jeho p?echod k inscénacím divadelním. Byl pozván do Brna za ?éfa nově zalo?eného Studia. Zde, v profesionálním divadle, poznal Burian nutnost zcela jiné práce, uvědomil si, ?e nové divadlo musí bráti z?etel na pot?eby a mo?nosti hospodá?ské, a p?es nep?íznivé podmínky zaznamenal za rok práce v Brně mnoho hezk?ch úspěch?. Sou?asně v?ak se v něm utvrdilo p?esvěd?ení, ?e ?Studio“, jeho? ú?elem je studovati mo?nosti nov?ch technik, nosnost nov?ch inscéna?ních princip?, není mo?né p?i velké scéně a s herci sou?asně pracujícími na oficielním divadle. Burian podnikl s Voice-bandem dvojí zájezd do Itálie, první na hudební festival do Sienny v létě 1929 a druh? do Milána, Turína, Benátek. P?i tom recitoval Voice- band ?esky, italsky, francouzsk? a německy Nezvala, Seiferta, Appollinaira, Kastnera, Schwitterse a Meh- ringa. Burian?v soubor p?e?el do Frejkova ?Moderního .studia“, po jeho? zániku provedl E. F. Burian s padesáti?lenn?m souborem po prvé Mách?v ?Máj“ a Wolkerovu ?Nemocnici“. Anga?má ke komponování hudby k ?eskému filmu p?ivedlo Buriana po brněnském a olomouckém období opět do Pr^hy, kde? zalo?il v paláci ?. T. K. v Lútzovově ulici kabaret, ??ervené Eso“, jen? uprost?ed kulturní i politické de- présě* dosáhl obrovského úspěchu inscénací revue ?Lo? ?iv?ch“. Poté zalo?il Burian své nyněj?í divadlo ,fD. 34“, měnící se během ?asu na ?D. 35“, v něm? se sv?ffu inscénacemi Moliěrova ?Lakomce“, Kástnero- v?ch a Nickov?ch ?Písní z dne?ní doby“, Shakespearova ?Kupce benátského“, ?alomounovy ?Písně písní“, Máchova ?Máje“ a Ha?kova ??vejka“ postavil se Burian v ?elo divadelního pokroku ?eskoslovenského a získal si pověst nejlep?ího ?eského divadelního organisátora a re?iséra dne?ka. Tuto pověst si zaslou?í: Burian pat?í svou uměleckou tvorbou do kategorie svát?ch nad?enc?, neznajících mezí technick?ch nebo fysick?ch mo?ností. Jeho p?edstavení jsou nastudována do poslední precisnosti, není v nich jednoho jediného zakolísání, v?echno je jednozna?né a jednotné. Burian podlo?il v?em sv?m posledním inscénacím odvá?ně jednotn? ideologick? světov? názor: staré pojetí klasik? p?i tom bé?e za své, v?ude v?ak se Qbjevuje pod povrchem star?ch vět nov? ?ivot.^^l a d im íj G am z a, p?ed?asně zesnul? mlad? re?isér ?Mafienova studia“, jen? se svého ?asu pokusil o několik inscénací v ?Tylově divadle“ i o herecké uplatnění v Městském divadle vinohradském, je p?edch?dcem E. F. Buriana ve svém poměru k herecké práci. Také zde viděli jsme p?edstavení neoby?ejně jednotná a precisní, a? se hrál Bouhélier?v ?Dětsk? karneval“ nebo Bloková ?R??e a k?í?“, v?dycky se pracovalo bez nápovědy v absolutně bezvadném nastudování. A? Gamza uváděl na scénu hry ve slohu expresionisticky dekorativního zjednodu?ení a pohybového zmechanisování, jako v Bérencově ?Rodinné fantasii“ nebo nastudoval hru v intimním realistickém slohu Stanislavského, jako v Dickensově ?Cvr?ku u krbu“ nebo a? kone?ně hledal novou formu pro francouzskou klasickou fra?ku v Moliěrově ??kole man?el?“, v?dycky se mu poda?ilo dosáhnouti naprosté slohové jednoty re?ie, v?pravy a hereck?ch projev?. Gamzovo ?Umělecké studio“, je? roku 1927 se st?ídalo v Umělecké besedě několik dn? v t?dnu s Osvobozen?m divadlem, bylo sice ve slohu eklek- tické, bylo to v?ak první na?e avantgardní divadlo, je? dělalo poctivou divadelní práci. Bylo znamenitou ?kolou pro herce. Zatím co Osvobozené divadlo je?tě v devětsilovsk?ch intencích ukazovalo na scéně akrobacie herc?, kte?í byli neakrobaty, stepování artist?, kte?í neuměli stepovati a artisty nebyli, recitace mlad?ch lidí, kte?í se je?tě nenau?ili, jak se na jevi?ti otevírají ústa, — nau?il Gamza, ?ech ruského p?vodu, pod moskevsk?mi vlivy sv?j ensemble práci opravdu zbo?né a oddané.V této souvislosti je t?eba se zmínit i o re?iséru Miloslavu Jare?ovi, z jeho? p?edstavení v hole?ovické ?Legii Mal?ch“ vy?el skoro v?echen ná? hereck? dorost s Jarmilou Horákovou v ?ele. Jare?ovi chyběl teoretick? program a jednotná stylová linie, p?iná?el v?ak dob?e nastudovaná p?edstavení a zejména záslu?né hry s dětsk?mi ensembly moderního slohu. Byla to divadelní p?edstavení na okraji velkoměsta, opravdu ?ivá a vdě?ně p?ijímána.Staré a nové.Ji?íVoskovec aJanWerich mají zásluhu o to, ?e tuto historii ?Osvobozeného divadla“ v?bec pí?eme: bez jejich zasa?ení by i tato scéna nebyla patrně ni?ím, ne? jedním z nes?etn?ch, dob?e míněn?ch a h??e prováděn?ch pokus? o zrevolucionisování divadelního slohu, jak je s oblibou provádějí mladí literáti a herci bez anga?má. Je pravda, ?e vlivem těchto dvou studentsk?ch herc? ochotník?, autor? ochotník? a divadelních podnikatel? ochotník? bylo záhy mladé ?Osvobozené divadlo“ zbaveno své p?vodní kosmopolitické osvobozenosti. Objevily se sice i je?tě po premié?e ?Vest-Pocket-Revue“ premiéry Hofmeisterov?ch dvou her ?Nevěsta“ a ?Park“ (25. května 1927), Van?ura dostal se po prvé na jevi?tě sv?m ?U?itelem a ?ákem“ (14. ?íjna 1927), byly nastudovány dvě hry Mahenovy ?Trose?níci“ a ?Robinson a Pátek“ (6. ledna 1928), stejně jako ?Mys Dobré Naděje“ od do té i od do té doby neznámé autorky ?ke?íkové, hrálo se Souppaultovo ?Ra?te“ (11. května 1928) i Cocteau?v ?Orfeus“ (11. zá?í 1928). Z ?esk?ch autor? p?i?li k slovu v avantgardních inscenacích je?tě Nezval svou ?Depe?í na kole?kách“ (16. ?ervna 1928) i Van?ura svou ?Nemocnou dívkou“ (26. zá?í 1928) a z cizích Alfred J a r r y sv?m ?Králem Ubu“ (14. listopadu 1928), Lun z hrou ?Mimo zákon“ (7. ledna 1929), Marinetti sv?mi ?Zajatci“ a Romains ?Jiskrou“ (29. dubna 1928), ale hrám těchto deseti autor? bylo dop?áno jen po dvou ?i t?ech reprisách, zatím co cel? repertoár ?Osvobozen?ch“ zaplnily zábavné revue. Je pravda, ?e literární ambice Osvobozeného divadla, b?ti representantem divadelní avantgardy evropské, je? se a? do roku 1929 uspokojovaly, záhy p?jgj?,.jeho nové ?editele. Místo literárních p?edstavení avantgardních zaujal st?ídavě s pravideln?m repertoárem Ka?párek Merten.. Po této stránce znamená zasa?ení Voskovce a Weri?Ka úmělécké minus. Oba student?tí ochotníci, kte?í pro jakési v?ro?í ?Spolku b?val?ch ?ák? ?eskoslovensk?ch oddělení na francouzsk?ch lyceích se sídlem v Praze“ napsali a zahráli ?Vest-Pocket-Revui“, v dubnu 1927 se záhy proměnili v divadelní podnikatele, ?ídící se zásadami rozvá?ného hospoda?ení a ?krtli pasivní polo?ku avantgardního repertoáru ze sv?ch p?edstavení. Omezili se na revue. V nich v?ak p?inesli své nové, ?ím? nahradili v?echny ztráty star?ch avantgard.Jejich v?boj jde od ?psiny“ k sati?e. Jejich divadlo, je? vyrostlo je?tě uprost?ed evropské prosperity z roku 1928, se pomalu p?izp?sobovalo evropské hospodá?ské krisi p?í?tích let tím, ?e p?iná?elo romantickou ilusi a zapomenutí na v?ední dny, a p?izp?sobovalo se později i rostoucí politické reakci tím, ?e se z p?vodní nepolitické klaunerie po?alo promě- ňovati v politicky bojovn? a úto?n? prost?edek boje za ?pokrok. Do prvního období pouhé ?psiny“ pat?í prvních ?est revui: ?Vest-Pocket-Revue“, ?Smo- king-Revue“ (1928), ?Si po?ádně za?ádit“, ?Gorila ex machina“, ?Kostky jsou vr?eny“ (1929), ?Premiéra Skafandr“ a ?Lí?ení se odro?uje“. Druhé období romantického útěku z dne?ka do dálky exotické nebo do kouzla minulosti p?edstavuje dal?ích ?est revui: ?Fata Morgana“, ?Ostrov Dynamit“ (1930), ?Sever proti jihu“, ?Golem“, ?Don Juan“ a ?Robin Hood“. Obnovení Labicheovy fra?ky ?Slaměn? klobouk“ tvo?í p?echod k poslednímu období Voskovce a Wericha, p?iná?ejícímu orientaci politicky úto?nou. Pat?í sem posledních pět revui: ?Caesar“ (1934), ?Osel a stín“, ?Kat a blázen“, a po divadelních bou?ích zeslabené, ale je?tě stále politicky ve stejné linii vedené hry ?V?dy s úsměvem“ a ?Panoptikum“ (1935).Jak? je p?ínos Frejk?v, Honzl?v, Burian?v, Voskovc?v a Werich?v do v?voje na?í divadelní techniky, jak? byl jejich vliv na rozvoj nové divadelní formy a jak pronikalo jejich p?sobení a? do oficielních a representa?ních divadel v?imneme si někdy jindy.Igor Stravinsk?:Z mého ?ivotaii.Několik hudebník? p?ítomnosti.T/-dy? jsem p?ijel do Pa?í?e k zahájení sezóny u Diaghilewa, -*■ sly?el jsem mezi jin?mi skladbami skvělou partituru Maurice Ravela ?Daphnis et Chloé“, s ní? mne skladatel seznámil ji? p?edtím, p?ehrávaje mně ji na klavír. Jest to snad nejlep?í dílo Ravelovo a sou?asně jedna z nejkrásněj?ích skladeb francouzské hudby. — Nem?lím-li se, sly?el jsem tého? roku také po prvé v komické ope?e jiné veliké dílo francouzské ?Pelleas a Melisanda“ spolu s Debus- s y m, jen? mne pozval k sobě do ló?e. Viděl jsem tehdy Debussyho ?asto a hluboce si mne získal sympatiemi, které projevoval pro mne a pro mé skladby. Byl jsem p?ekvapen jemností jeho úsudk? a jemu mimo jiné vdě?ím za to, ?e peznal hudební d?le?itost oddíl? ?Tour de passage“ v baletu -Petru?ka“, kter? p?edchází těsně p?ed závěre?n?m tancem .mek v prvním obraze. Tehdy si toho málokdo jin? pov?iml. — Debussy mne ?asto k sobě zvával a jednou jsem se u něho setkal s Erikem Satie m, jeho? jsem ji? podle jména znal. Líbil se mi hned na první ráz. Byl to jemn? chlapík. Byl pln? zchytralosti a inteligentně zlomysln?. Z jehd díla se mi líbí zejména ?Sokrates“ a některé stránky z ?Parády“.Debus syho balet ?Hry“ jsem ur?itě sly?el bu? p?i generální zkou?ce, nebo p?i premié?e. Měl jsem tuto hudbu velice rád. Debussy mi ji p?edtím p?ehrál na klavír. Jak ten ?lověk dovedl dob?e hrát... Elán a verva této partitury si zaslou?í věru v?elej?ího p?ijetí od obecenstva, ne? se jí dostalo. Na choreografii toho baletu se v?ak ji? v?bec nepamatuji. Za dlouh?ch t?dn? své nemoci mi projevovali p?átelé ?ivou a dojímavou ú?ast. Velice ?asto mne nav?těvoval Debussy, de E a 11 a, Ravel, Florent, Schmitt, Casella a skoro denně Diaghilew, jen? v?ak nikdy nevstoupil do mého pokoje, proto?e se bál nákazy. Tato jeho bázeň měla v sobě skoro něco pathologického a p?átelé se mu proto stále posmívali. — V ?ímě jsem se seznámil také s Pr oko f ie v em, jeho? sem Diaghilew pozval z Ruska, aby si poslechl skladbu baletu, kterou od něho objednal. Znal jsem ho u? z Ruska, ale teprve za ?ímského pobytu jsem měl p?íle?itost p?ijíti do bli??ího styku s tímto v?znamn?m hudebním skladatelem, jeho? vysokou hodnotu dnes uznává cel? svět.P?átelství s Picassem.Také s Picassem jsem se seznámil v ?ímě, v době ruské únorové revoluce. Z ?íma jsme odjeli do Neapole s Diaghilewem, Picassem a Massinem. Ansermed tam p?ijel ji? d?íve, aby tam p?ipravil Diaghilewova p?edstavení. Pou?il jsem voln?ch chvil k procházkám po městě, vět?inou ve spole?nosti Picassově. Zejména nás lákalo slavné akvárium. Z?stávali jsme v něm po celé hodiny. Proto?e jsme oba byli stejně vá?niv?mi obdivovateli star?ch neapolsk?ch gua?í, podnikali jsme za na?ich ?etn?ch vycházek1 hotové razzie ve v?ech mal?ch knihkupectvích a staro?itnick?ch závodech. Z Neapole jsem se vrátil do ?íma, kde jsem ztrávil p?íjemn? t?den u lorda Bernerse. Kdy? jsem se vracel do ?v?carska, stala se mi na hranicích u Chiasa p?íhoda, na ni? nikdy nezapomenu. Odvá?el jsem si s sebou sv?j portrét, kter? Picasso v ?ímě nakreslil a kter? mi daroval. Kdy? vojenské ú?ady p?ipadly na tuto kresbu, nechtěly mne s ní za nic na světě propustiti. Ptali se mne, co to p?edstavuje, a kdy? jsem jim ?ekl, ?e je to m?j portrét, nakreslen? znamenit?m umělcem, nikdo mi nechtěl uvě?iti.?To není portrét, to je vojensk? plán,“ tvrdili mi.?Ano, to je plán, ale plán mého obli?eje a ni?eho jiného,“ odpovídal jsem jim. Nepoda?ilo se mi v?ak tyto pány p?e- svěd?iti. Nedorozumění s nimi zp?sobilo, ?e jsem zme?kal vlakové spojení a musil z?stati v Chiasu a? do zít?ka, a sv?j portrét jsem musil poslati na britské vyslanectví v ?ímě, lordu Bernersovi, jen? mně jej později spolu s diplomatickou po?tou poslal do Pa?í?e.S Picassem, s Diaghilewem a Massinem jsem měl ?etné porady v Pa?í?i, kdy? Picasso navrhoval v?pravu pro m?j balet ?Pulcinella“. Premiéra tohoto baletu byla z oněch vzácn?ch p?edstavení, ]5?i nich? v?echny slo?ky: námět, hudba, choreografie a celková hudba tvo?ily jedin? souvisl? a homogenní celek. Picasso tu udělal hotov? zázrak a nemohu ani ?íci, co mne na jeho v?pravě více okouzlilo: zda to byla jeho barva, jeho smysl v?tvarn? a plastick?, ?i ohromující pochopení pro divadelní ú?iny, které v sobě má tento neoby?ejn? mu?.Petru?ka.Ne?li jsem za?al ?Posvěcení jara“, jeho? uskute?nění mělo b?ti dlouhé a pracné, chtěl jsem se pobaviti orchestrální skladbou, v ní? by p?eva?ující úlohu měl klavír, jak?siKonzertstúck. Kdy? jsem tuto hudbu skládal, měl jsem p?esnou p?edstavu náhle zdivo?elého tatrmana, jen? kaskádami sv?ch ?ertovsk?ch arpeggií napíná trpělivost orchestru k prasknutí, zatím co mu( orchestr odpovídá vyhr??n?mi fanfárami. Je z toho stra?livá v?ava, která se kon?í, kdy? dosáhla paroxysmu, bolestn?m a ?alostn?m zlomením ubohého tatrmana. Kdy? jsem dokon?il tuto bizarní skladbu, procházel jsem se po b?ehu ?enevského jezera a hledal po celé hodiny titul, jen? by vyjad?oval jedin?m slovem karakter té hudby a tím i ráz mé hlavní osoby.Jednoho dne jsem radostně vysko?il.Petru?ka .. . Vě?n? a ne??astn? hrdina v?ech v?ro?ních trh? ve v?ech zemích .. . To bylo to pravé, na?el jsem sv?j titul ...Diaghilew mne p?i?el brzy nato nav?tíviti v Clarensu, kde jsem tehdy bydlil. Byl velice p?ekvapen, kdy? místo ná?rtu ?Posvěcení jara“, kter? si p?ijel poslechnouti, p?ehrál jsem mu skladbu, ji? jsem právě dokon?il. Byla to skladba, z ní? se brzy nato stal druh? obraz ?Petru?ky“. Skladba se mu tak líbila, ?e od ní u? nechtěl upustit a po?al mne p?emlou- vati, abych rozvinul téma ?a?kova utrpení a udělal z něho choreografické p?edstavení. Za jeho pobytu ve ?v?carsku jsme ve hlavních liniích vypracovali námět hry a její intriku na základě my?lenek, je? jsem mu sdělil. Tak jsme se dohodli o místě děje, o tr?i?ti s davem lidstva, s boudami, s tradi?ním divadélkem, s kejklí?em a jeho ta?ká?sk?mi kousky, s o?ivením jeho loutek. Petru?ka měl b?ti jeho rivalem, pak tane?nice a vá?nivé drama, je? vede ke smrti Petru?kově.První dějství jsem dokon?il v Beaulieu-sur-Mer, kam jsem odjel na zimu s rodinou. ?asto jsem se st?kal s Diaghilewem, jen? bydlil v Monte Carlu. Pak odjel do Petrohradu, kamP?fOnmosOmne na vánoce pozval. V Petrohradě jsem p?ehrál p?átel?m první dva akty a za?átek t?etího. Nemyslil jsem tehdy, ?e jsem své rodné město viděl naposled. Kdy? jsem se vrátil do Beaulieu, p?eru?ila mou práci nep?edvídaná tě?ká nehoda. Vá?ně jsem onemocněl otravou nikotinem. Tato nemoc mne p?inutila na cel? měsíc ke klidu, co? mne hrozně znepokojilo, proto?e jsem nevěděl, jak? bude osud Petru?ky, jen? se měl na ja?e hráti v Pa?í?i. Na ?těstí jsem během p?lt?etího měsíce mohl práci dokon?iti. Koncem dubna jsem odjel do ?íma, kde Diaghilew po?ádal na mezinárodní v?stavě svá p?edstavení: tam jsem dokon?il poslední stránky.Viděti hudbu.V ?Historii vojáka“ jsem umístil orchestr na scéně. K této zvlá?tě lákavé my?lence jsem dospěl tím, ?e jsem si uvědomil, jak zajímav?m pro diváka je viděti hrající hudebníky, z nich? ka?d? má svou úlohu. Měl jsem toti? v?dycky hr?zu p?ed nasloucháním se zav?en?ma o?ima, bez jakékoli aktivní ú?asti oka. Viděti gesta a pohyby v?ech rozmanit?ch ?ástí onoho tělesa, je? hudební skladbu provozuje, je jednou ze základních nezbytn?ch slo?ek, p?ispívajících k tomu, aby ?lověk mohl pochopiti hudební skladbu v celé její nádhe?e.Jakákoliv hudební skladba pot?ebuje nezbytně exteriori- sace, aby ji poslucha? mohl v?bec zachytiti. Jin?mi slovy: hudba má zapot?ebí prost?edníka, má pot?ebí někoho, kdo ji provozuje. To je nezbytnou podmínkou, bez ní? by hudba nemohla dospěti a? k nám: pro? bychom tedy tuto slo?ku hudby ignorovali nebo pro? bychom se tvá?ili tak, jako bychom jí neznali? Pro? bychom zavírali o?i nad tímto faktem, je? pat?í k samotné povaze hudebního umění? ?lověk ov?em raději odvrátí nebo zav?e o?i, kdykoli vám hudebník p?ehnanou nebo zbyte?nou gestikulací p?eká?í v soust?edění auditivni pozornosti. Jestli?e v?ak jeho gesta jsou diktována jediné tím, co hudební skladba po?aduje, a jestli?e se nesna?í p?sobiti na poslucha?e mimouměleck?mi prost?edky, pro? bychom pak nesledovali o?ima ty pohyby, které usnadňují na?e auditivni vnímání hudby, stejně jako vidíme-li pohyb pa?í hudebníka, houslisty nebo trombonisty. Ve skute?nosti ti, kdo? p?edstírají, ?e nemají z hudební skladby pln? po?itek, nezavrou-li o?i, nesly?í hudbu o nic lépe, ne? i o?ima otev?en?ma. Vylou?ení optick?ch vjem? v?ak jim usnadňuje oddati se snílkování za kolébav?ch zvuk? hudby: - j poslucha?i, kte?í toto snění mají raději ne? samuUmění staré a moderní.K;-.:: ?..Vojáka“, slo?il jsem skladba, je? sace n?a skrovné rozměry, byla v?ak v?znamn?m doldadem mluv, jakm cfantí www* naplnil v té době jazz, jen? tak oaJiMv?m zp?sobem vytryskl hned po skon?ení Na mou ?ádost mi pudUi celv stoh takové hudby, je? time okouzlila svou opravdovou lidovostí, svě?estí a dosni neznám?m st?ihem, sv?m rytmem, jazykem, jen? z?ejměprozrazoval ?erno?sk? p?vod.Tyto dojmy mi vnukly my?lenku na?rtnouti portrétní ná?rt takové nové tane?ní hudby a dodati jí d?le?itosti koncertní skladbou, tak jako kdysi sou?asníci star?ch to ?inívali s menuetem, val?íkem nebo mazurkou. Proto jsem slo?il ?Ragtime“ pro jedenáct nástroj?: nástroje dechové, strunné, bicí a uhersk? cymbál. O několik let později jsem sám dirigoval první provedení v pa?í?ské ope?e na jednom z koncert? Kussevického.Měl jsem ji? v?dycky sv?j názor o vztahu mezi hudbou starou a hudbou moderní. Jsem p?esvěd?en, ?e ?lověk své doby je naprosto neschopn? zcela pochopiti umění některé star?í epochy, zcela si osvojiti její smysl, skryt? pod zastaral?mi vněj?ími formami a vyjád?en? jazykem, jím? se u? nemluví — nemá-li ?lověk ?iv? cit a skute?né porozumění pro aktualitu, neú?astní-li se s pln?m vědomím toho ?ivota, jen? jej obklopuje.Jenom ti jsou opravdu ?iví, kdo? dovedou objeviti skute?n? ?ivot v těch, kte?í jsou ji? ?mrtví“. Proto se domnívám, ?e i s hlediska pedagogického by bylo daleko rozumněj?ím za?ínati v?chovu ?áka porozuměním toho, co je aktuální a teprve pak stupeň po stupni sestupovati do minulosti.Jaképak uznání si zaslou?í úsudek těch lidí, kte?í se dostávají do extase, setkají-li se s někter?m velik?m jménem minulosti, zatím co p?ed díly dne?ka projevují jen ponurou nete?nost, ne-li z?etelně vět?í sympatii pro věci pr?měrné a pro loci communes?dopisyJe t?eba vyst?íhat Prahu p?ed Hlinkou?i.Ctěn? pán redaktor!Ke? nenávist’ inspiruje, vtedy niet divu, ?e pisatel’ odbo?í vědomě i nevedome od skuto?nosti. A ?e ?lánok v 22. ?ísle P?ítomnosti (?Slováci varují Praku p?ed Hlinkou“) diktovala nenávist’, to net?eba dlko dokazovat’. Kto napí?e, ?e sa Hlinka vyh?bal buditel’skej práci národnej, ?e sa Hlinka za světověj vojny ostentativné vyh?bal slovenskej spolo?nosti, ?e sa Hlinka dostal na index zradcov slovenského národa, ?e není va??ej nenávisti k ?eskému národu u nikoho ne? u Hlinku, ?e je 1’udo- vá strana dirigovaná z nepriateiského ?tátu, ten je privel’mi zlomysel’n?, ne? aby sme ho mohli poklada? za objektivneho ?lověka, s ktorého ?lánkom vraj zásadné s?hlasia p?ední ?ini- telia ?eskoslovensk?ch vládnych stráň na Slovensku. Ale po?- me pekne po poriadku.Zpráva, otla?ená svojho ?asu vo ?Ve?ernom ?eskom slově“ pod nadpisom ?Slováci p?jdou do vlády?“, skuto?ne vel’mi dobré charakterizuje mentalitu vá??iny ?eskej politickej ve?ejnosti, ktorá za Slovákov pokládá predov?etk?m stúpencov Hlinkovej 1’udovej a slovenskej národnej strany. Toto na věci nemení, ale je to zjav zaujímav? a pozoruhodn?.Hlinková minulost’ je o vel’a svetlej?ia, ne? ju vylí?il pisatel’ ?lánku ?Slováci varují...Na sedem bodov, na sedem ?hriechov“ Hlinkov?ch je nie ?a?ko odpoveda?. Prosím:?ernovská masakra bola vraj spósobená osobnou cti?ia- dos?ou Hlinkovou. Pisatel’ toto tvrdenie ni?ím neodóvodňuje. My v?ak naproti tomu vieme, ?e si sami ?erňovania priali, aby kostol v ?ernovej vysvátil ich rodák Andrej Hlinka.Hlinka sa vraj vyh?bal buditel’skej práci národnej. Naproti tomu vieme, ?e Hlinka po ?ernovskom krvipreliatí pred- ná?al po cel?ch ?echách a na Moravě a upozorňoval na slovenské bolesti. Vieme, ?e ?emovská masakra a s ňou spojená Hlinková cesta po ?echách a Moravě mala vel’kú ozvěnu i v cudzine (Watson, Bjórnson), ktorá bola upozorněná na bezprávie, ?iněné Slovensku. ?alej: Andrej Hlinka zakladal potravně a úvěrné dru?stva a bol po tejto stránke jedn?m z prv?ch priekopníkov dru?stevníckej otázky na Slovensku. Andrej Hlinka vydával pre 1’ud noviny so slovenskou národ- nou tendenciou, písal do nich a vykonal t?m zna?n? kus práce na poli slovenskej iudov?chovy. Takto v praxi uplatňovalHlinka svoje politické sna?enia. To je nie buditeTská práca národná ?Andrej Hlinka sa vraj za světověj vojny vyh?bal slovenskej spolo?nosti. Bolo by tu t?eba vysvětlit’, koho myslí pisatel’ pod slovenskou spolo?nos?ou. Ak Dérera a Markovi?a, vtedy je táto v?tka opodstatnelá. Inak nie. Má v?ak vieme, ?e Hlinka na sklonku vojny, ale e?te dávno p?ed 28. októbrem 1918, a to 24. mája 1918 na poradě márodn?ch pracovníkov v Tur?. Sv. Martine najv?rtaznej?ie vyhlásil, ?e je za orientáciu ?eskoslovenská. Tento revolu?n? akt je len mal?m dokumentom slovenského i ?eskoslovenského cítenia Hlinkovho.?tvrt? a piaty bod vy?ítá Andrejovi Hlinkoví, ?e svojho ?asu bol urobil pakt s ma?arskou vládnou stranou pri volbách do liptovskej ?upy proti slovenskému kandidátovi a ?e v ?up- nom v?bore liptovskom nehlasoval za to, aby boly podania p?ijímané ?upou v slovenskom jazyku. Zvlá?? posledná v?tka je velkou pochú?kou ministrovi dru Dérerovi, ktor? ju u? niekolko rokov do únavy a do omrzenia servíruje slovenskej ve?ejnosti. Ak? vraj bol Slovák Andrej Hlinka, ke? pri hlasovaní za slovensk? návrh vyhlásil ?nem szavazom“? Na po- hlad je to nedbanie slovensk?ch záujmov. Kto v?ak pozná k?ivolaké chodníky politiky (i dne?nej, a tobó? ma?arskej predvojennej politiky!), ten 1’ahko uverí, ?e Andrej Hlinka t?mto svojím taktick?m obídením hlasovania poslú?il viacej slovenskej věci, ne? tí dvaciati ?tyria, ktori kladn?m hlasováním proti v??e trojnásobnej vá??ine (80 hlasov) podnikali* ceznádejn? a predom p?ehran? boj.Za tieto skutky sa vraj Hlinka dostal na index zradcovslovenského národa. Toto kon?tatovanie je novum. Je objavom -1935. My naproti tomu vieme, ?e Hlinku dosial’ ani jehoney-ei?í protivník nemenoval zradcom slovenského národa.M:ino. ?e dr. Jehli?ka a Dimitrijevi?. Ale ich ?vyhlásenia“ sú nie smerodajné.)Hlinka sa vraj dal v Prahe oslavovat’ ako národn? mu?e- ník. Spomenuli sme u?, ak? v?znam pre zahrani?ie mala Hlinková cesta po ?echách. To je tedy kladná stránka Hlinkovej cesty. A ?e si Hlinka získal i osobn?ch sympatií po?as svojho pobytu v ?echách, to není hriechom. Mó?eme tu v?ak zazna?it’, ?e e?te i tak? Václav Cháb, ktor? napísal svoju knihu (?Andrej Hlinka, ?ivot a politika,“ 1934) s t?m zámerom, aby vraj ukázal, ak?m je nebezpe?ím Andrej Hlinka pre národ a ?tát, uznává, ?e v době p?ed ?emovsk?m krvipreliatim a po ňom reprezentoval Andrej Hlinka nespome kladná slo?ku v dějinách ?eskoslovenského poměru.?e Hlinka v svojom ?ivote chybil, to je pravda. (Kto je bez ch?b?) Pri p?evrate sa vel’a pochybilo. Chybil ?robár, Hod?a i Hlinka. Hlinková ukvapenos? pri ceste do Parí?a, neprezreteinos? pri v?bere prof, dra Tuku, jeho prenáhlenos? a ráznost’ vo veciach, ktoré si vy?adovaly pomal?ieho v?voja, to v?etko mu mo?no vyt?kat’. Ale oso?ovat’ Hlinku z hunga- rizmu, separatizmu, z nenávisti vó?i ?echom, to je zbraň vel’mi záke?ná, podlá a ne?estná. ?primnos? Hlinkov?ch snáh musí re?pektova? i ten protivník, ktor? nesúhlasí so spósobom Hlinkovej politiky.Na Hlinkovu prácu sa mo?no diva? kladné i záporné. ?ech i Slovák mó?e autonomiu Slovenska schvalovat’ i odsudzova?. O autonomii mo?no diskutovat, ?i by ona znamenala hospodá?sky a duchovn? úpadok a ?i povznesenie Slovenska. Jesto dóvodov pro i contra. (Po tejto stránke t?eba pochválit’ pred- vlaňai?iu debatu v klube ?P?ítomnost“ v Prahe.) Ale na Hlinku hiade? ako na nebezpe?ie pre Republiku, hl’adet na něho ako na zrádc? Slovákov i nepriatel’a ?echov (para- ?oxon!), to objektívnemu ?lověku nemo?no. Lebo je iste nie nepriatel’om ?echov ten, kto chce, aby boli Slováci v Republike spokojní, a hl’adá pri tom inú cestu ne? tú, ktorá je po chuti vládnucemu poriadku. Pre túto cestu, pre túto metodu, ktorá je sná? na prv? pohl’ad nie vhodná, nemo?no Andreja Hlinku odsudzova?. Ale akoivek, 1’udia slu?ní a Slovensku rozumejúci v?dy budú úsilie Andreja Hlinku pri najmen?om re?pektova?.P?ipomínám, ?e som túto úvahu nenapísal z nějak?ch stranick?ch pohnútok. Nepredpojat? Slovák (a ?ech znal? slovensk?ch dějin) ?iti, ?e je Andrej Hlinka vefkou postavou slovenskej historie, a ?e ten, kto ho p?edstavuje v tako-m svetle, ako sa to stalo v minulom ?ísle ?P?ítomnosti' nielen fal?uje historiu (ako to bolo vy??ie anal?zou 7. bodov dokázané), ale aj urá?a jedného z t?ch, ktori p?ipravovali dvaciaty ósmy október. Bol to dr. Milan Hod?a, ktor? povedal (na predná?ke v Ban. Bystrici dňa 8. decembra 1933), ?e bez slovenského nacionalizmu by nebolo 28. októbra 1918. A my ? vieme, ?e právě Andrej Hlinka je v?zna?n?m reprezentantom p?edp?evratového slovenského nacionalizmu. Niet p?í?iny vyst?íhat p?ed Hlinkom tú Prahu, ktorá Andreja Hlinku u? v ?ase na?ej národnej poroby nad?ene vítala a jeho poctiv?m úmyslom s plnou vá?nos?ou porozuměla.A. E., Banská Bystrica,n.Vá?en? pane redaktore!Vláda stojí p?ed otázkou, zda má b?t Hlinka p?ibrán do vládní vět?iny anebo nikoli. Sloven?ti vládní politikové se tomu brání, kde?to ?e?tí jsou zásadně pro to. Slovensk?m aktivním politik?m se zatím poda?ilo uplatnit sv?j odpor, ale cítí to p?íli? dob?e, ?e nestojí za nimi ?eské ve?ejné mínění, a proto asi dávají v ?P?ítomnosti“ na p?et?es tuto d?le?itou otázku.Cítím pot?ebu p?ihlásiti se k slovu v této diskusi. Není tomu tak dávno, co jsem tu uve?ejňoval své ?lánky, v nich? jsem od?vodňoval pot?ebu p?ibráni hlinkovc? do vlády. Ale pro?? Proto, ?e jsem to pokládal od ?eskoslovensk?ch stran za takticky nesprávné, jestli?e v době hospodá?ské krise nechávají v oposici vyu?ívat ve?keré nespokojenosti neuvědomělého slovenského lidu proti sobě, proti ?eskoslovenské jednotě a nakonec i proti státu. Se stanoviska ?eskoslovenské jednoty nemohlo b?t opravdovému ?echoslovákovi lhostejné, jak hlinkovci v oposici postupně o?ividně pro sebe získávali sympatie celého Slovenska. Kdyby byli b?vali ve vládě, v?eho toho jsme mohli b?t u?et?eni a mo?no ?íci, ?e sotva která strana by te? byla p?i volbách tak hluboce upadla, tolik hlas? ztratila, jako strana Hlinková.Sociální demokracie se obávala, ?e by v p?ípadě Hlinková vstupu do vlády byla b?vala ona vytla?ena do oposice a s ní i německá sociální demokracie, a ?e by vládní politika byla dostala nátěr protisocialistick?.Stojíme zase p?ed otázkou, co s hlinkovci te?. Mají b?t ve vládě anebo mimo vládu ? Vy, pane redaktore, soudíte, ? e o tom rozhodne mezinárodní situace a to vzhledem k Henleinovu nebezpe?í. Snad bych tak soudil také, kdybych byl i nadále v Praze a z Prahy se díval na situaci na Slovensku. Ale tu jsem te? poznal (a mám k tomu tu nejlep?í p?íle?itost), ?e pra?ská obava z Hlinky se stanoviska mezinárodního neni opodstatněna. V Praze se p?íli? bojí ma?arského nebezpe?í a zdá se mnoh?m, jakoby Hlinka napomáhal v oposici tomuto nebezpe?í, le? Hlinka nesmí, kdyby i chtěl, dělat v oposici nějakou tajnou politiku v prospěch Ma?arska, prostě z toho d?vodu, ?e vlastni jeho voli?i by ho za to odsoudili, v?dy? mysleme na to, ?e vět?ina mladé slovenské inteligence jde za ním — a p?edev?ím v jejím existen?ním zájmu je, aby Slovensko nikdy nep?ipadlo Ma?arsku, A pokud ?lánek ur?itého vládního politika v ?P?ítomnosti“ ?iní jakési nará?ky na od?vodněnost takov?ch obav, nutno to odmítnouti a pochybuji, ?e by takto o Hlinkoví sm??leli v?ichni vedoucí vládní sloven?tí politikové. Kdysi jsem se obával, ?e Hlinkovo ?tvaní proti Cech?m a na?í národní jednotě by mohlo vést k tomu, ?e by v p?ípadě války jím zdema- gogisovaní lidé sotva byli dobr?mi vojáky. Ale zbyte?ná je i taková obava, poznal jsem to také — na vojně. Mladá slovenská generace je republice tělem i du?í oddána, i ta auto- nomistická, a to p?edev?ím, jak u? ?e?eno, v zájmu vlastním. Kone?ně není se t?eba bát ma?arského nebezpe?í ani proto, poněvad? na Slovensku není ?ádného ma?arského henlein- nismu.Praha se Hlinky bojí proto, proto?e ho nezná a poněvad? nezná také slovenské věci. Jen proto si maluje ?erta na stěnu. A jedině ze strachu, ?e Hlinka v oposici bude dělat politiku Ma?arsku u?ite?nou a na?emu státu v mezinárodní politice ?kodlivou, chce Praha, aby Hlinka byl ve vládě.To je s námi te? tak jako s cestujícími na lo?ce. Jestli?e si jedna ?ást cestujících myslí, ?e je lo?ka porouchaná, p?íli? jí zále?í na tom, aby ti druzí se chovali také ti?e a nedělali ?ádné hlouposti. Le? není t?eba si to myslit, lo?ka, na ní? plujeme, je zdráva a m??eme si to dovolit, aby se ten méně rozumn? vybláznil. Má-li b?t Hlinková strana p?ijata do vlády jen z d?vod? zahrani?ně-politick?ch, neni toho t?eba.Uva?ujme tedy o tom, zda Hlinka má b?t p?ibrán do vlády z vnitropolitick?ch d?vod?. Mohli by lu?áci prospět vládě p?i ?e?eni hospodá?ské krise? Mohla by demokracie jejich p?ibráním b?t posílena? Ani jedno ani druhé. Hospodá?sk?m věcem v?bec nikdo u nich nerozumí a demokracie také není jejich zvlá?tní láskou. ?stupky, které si na vládě vynucuji, jsou naopak s to, zhor?iti na?e poměry hospodá?ské a po?koditi také věc demokracie. Jde jim p?edev?ím o to, aby své lidi mohli dostat na p?ední místa, zvlá?tě v administrativě. A p?i tom ani nedbají na schopnost anebo neschopnost doty?n?ch osob. V této tě?ké době moc zále?í na dobré administrativě, zvlá?tě na Slovensku, kde máme je?tě obecní a obvodní notá?e a kde je tedy i obecni samospráva v rukou ú?edník?. Te? v tomto oboru je moc zlo?ád?, a jak by to bylo, kdyby hlin- kovci p?i?li tu k moci víc ne? dosud? Sociální a hospodá?ská stránka administrativy by měla je?tě víc tě?kostí a p?eká?ek ne? te?. A právě o tyto věci te? jde. A jde také o opravdové uplatnění demokracie ve správě a ve?ejném ?ivotě v?bec, na nedostatky tohoto druhu trpíme na Slovensku, trpí tím hlavně chud? slovensk? lid. Lu?áci, jejich p?ívr?enci mezi inteligencí, ú?ednictvem, by tyto nedostatky jen zvy?ovali.P?ed volbami nám mohlo a mělo jít o získání l’udák? do vlády z taktick?ch d?vod?, aby se nemohli p?ed voli?stvem ukázat jako neodpovědní za sou?asné poměry, te? v?ak, kdy? je po volbách a je t?eba myslet hlavně na to, jak poměry opravdu napravit a máme na to do nastávajících voleb ?adu let, je t?eba pracovat bez 1’udácké p?ítě?e. Takto 1’udáci a autonomisté v?bec budou nuceni dělat plodnou oposici. A teprve, kdy? ?asem proká?í, ?e by mohli b?t ve vládě také u?ite?n?m partnerem, a? jsou do vlády p?ibráni. Ji?í Sujan.Knihkupec se hájíPan ?editel Fiirth ve svém ?lánku v 19. ?ísle ?P?itomnosti“ vyslovil se o několika p?í?inách krise knihy, jak je vidí nakladatel. Já pova?uji za u?ite?né pro věc k jeho v?vod?m p?i?i- niti několik poznámek jako knihkupec (sortimentá?), aby in- teresenti sly?eli obranu toho malého ?jen ochodníka s knihami“, kter? asi nepat?í do po?tu oněch ??ádn?ch“ 250 z tisíce.V prvém odstavci se pan Fiirth zmiňuje jen tak mimochodem o knize, jako?to hodnotě duchovní. K tomu bych rád poznamenal, nemaje úmyslu p?isuzovati si právo soudce, jen tak se stanoviska obchodního, ?e na odklonu nej?ir?ich vrstev lidov?ch od knihy p?ece jen asi na?i auto?i nejsou docela tak bez viny. Krátce ?e?eno: myslím, ?e nemáme dnes spisovatel?, kte?í by dovedli ?íci svému lidu své ideály takovou formou, aby jim rozuměl. Nemáme takov?ch Bene??-T?ebízsk?ch, Rais?, ?imá?k?, Jirásk? atd., kte?í psali zámyslně pro lid a kter?m ten lid také rozuměl. Dne?ní auto?i pí?í vět?inou jen o spodině lidské, o takov?ch prostitutkách, zlodějích, finan?ních upírech a uvědomíte-li si, ?e toto téma je zpracováváno v novodobém románě ji? snad p?es 50 let, nebudete se divit, ?e lid je ji? dávno tím nasycen. Hlavně myslím, ?e by na?i auto?i měli jiti více mezi lid, s nim rozprávět o knihách a tak by poznali jeho du?i. Shledali by, ?e takové slu?ebné, kontoaristky, u?edníci, dělnici, ustarané mámy několika dětí vyhledávají romány, lí?ící ?ivot veselej?í, ne? jest jejich, ?e a? jsou dospělí, chtějí ?íst pohádky ??astně kon?ící. Jako klasick? vzor povídky pro lid stále je?tě z?stává Němcové Babi?ka. Nechci tím ?íci, ?e by spisovatel měl hově ti vkusu a zálibám lidu, n?br? vyslovuji jen své vlastní p?esvěd?ení, ?e na?i spisovatelé by mohli se pokusit o hodnotn? román psan? pro nejprost?í ?tená?e.?V?tka nyněj?í bur?oasii není nic nového. To se jí vyt?kalo ji? dávno a nejen u nás. A je lhostejno, jak viděti, jedná-li se o bur?oasii nacionální, nebo s nátěrem internacionálním.Neoprávněná je v?tka, ?e knihkupci jsou ze t?í ?tvrtin jen sběratelé objednávek. Tím chce p. Fiirth nazna?it, ?e my knihkupci jsme vět?inou obchodníky, ?ili, ?e pou?íváme svého povolání jen ke své ob?ivě. Ani? bych chtěl ostatní sni?ovat, myslím, ?e toté? je u právník?, léka??, u?itel?, lékárník?, profesor? (i vysoko?kolsk?ch) a pod. A p?ece tato povolání tě?í se u ve?ejnosti vá?nosti a úctě. Pro? tedy kydat hanu jen na nás? Snad pan ?editel neměl p?íle?itost b?t blízko takovému jen sběrateli objednávek, a proto neví nic o jeho potí?ích. ?e lze najít v na?ich men?ích městech také knihkupce, kte?í mají obchod se v?ím mo?n?m a knihy mají ?také“ ve v?kladu, je dokladem, ?e by ?isté knihkupectví takového obchodníka asi neu?ivilo. A nemusí to b?t bráno tak tragicky. Vedle v Německu, kde není koncese knihkupecké, je to zjevem obvykl?m a ve Francii asi také. Ale pan ?editel si nevzpomněl, jak tě?kou posici má takov? chud? knihkupec i v samotné Praze dnes, kdy? mu bé?e mo?nost prodati dobrou knihu p?edně jeji poměrně vysoká cena. Jak m??e takov? chudák, kter? neví, bude-li moci zaplatit p?í?tí ?in?i, dělat nějakou velkou agitaci s knihami literárně cenn?mi, kdy? ka?dá taková objednávka, kterou dostane, zní: po?lete na ú?et, na splátky. Kde má na to brát? To, co se prodá za hotové, je velmi malé procento. A te? si ra?te p?imyslit, ?e knihkupec má zlou konkurenci v knihkupectvích stran politick?ch a stavovsk?ch. Ve?ejnost snad ani nechápe, ?e sortimentá? nemá pomalu ani komu prodávat, nebo? knihy nabízí sv?m p?ívr?enc?m strana soc.-dem., nár.-soc., agrární, polovládni Orbis, svá knihkupectví mají církve katolická, ?eskoslovenská, evangelická, stavy in?en?r?, léka??, u?itel?, profesor?, d?stojník?, student?, právník?, legioná??, umělc? (Manes), volnomy?lenká??, korporace turist? a sokol? a b?hvíkdo je?tě. Tato v?echna knihkupectví existují a aby mohla existovati, musí docílit existen?ně nutného obratu. A o tento obrat p?ichází knihkupec, kter? maje p?irozeně takéP?ítomnostiMBM^HBOanBBIIBnn^BHBBnaaMBaMeaBnaaBnKDBaaBnBI^raSaMBBBHBaBMiBaaBaWBSHBBItouhu existovat, musí hledět docílit toho obratu, jak se dá. Kdyby pan Fiirth znal, jak se dělá tě?ko obchod s na?imi ú?ady, kde uchaze?i dají najevo, ?e ?víte, on pan ministr je p?íslu?níkem té neb oné strany a my máme pokyn, nezapomínat na jejich knihkupectví“, ve ?kole pak kdyby sly?el, ?e Státní nakladatelství ?nám to nabízí levněji“ (ne? m??e kupec dát) u ostatních pak podobné v?vody, nedivil by se, ?e tolik knihkupc? je, jak pí?e, pouh?mi sběrateli objednávek. Jak jsem ?ekl, objednávek za hotové je poskrovnu a ty na splátky nem??e vy?ídit proto, ?e p?i nejlep?í v?li není s to konkurovat nakladatel?m, kte?í poskytují úvěr a? t?ílet?.Tisíc knihkupc? nem??e najit ob?ivu v odbytu jen knih hodnotn?ch. ?e to je pravda, sta?í se zeptat takového Srdce, Petra, Sou?ka a ostatních asi 5—7 knihkupc? v Praze, kte?í se specialisovali na prodej hodnotné literatury. Ti asi by Vám potvrdili, ?e úplně posta?í kr?t spot?ebu. Ale p?edstavme si, ?e by skute?ně i ostatních asi 100 jen pra?sk?ch knihkupc? se věnovalo propagaci jen těch dobr?ch knih. P?edpokládejme, ?e dosud těch 5—7 prodá dohromady za dva miliony knih (kolego Sou?ku, a? Vás neraní mrtvice, je to p?íklad, kter?, vím to, je hvězdá?sky nep?esn?). Usilovnou agitací nás v?ech by se tento obrat dal zvět?it, ?ekněme opět p?ehnaně, o polovinu, tedy na 3 mil. K?. Následek toho by byl, ?e dosavadních 5—7 knihkupc? docilovalo 300 a? 400.000 K?, kde?to potom by tento obrat bylo nutno rozděliti na knihkupc? 100, ?ili jeden by měl pr?měrně 30.000 K?. A to by byl zánik i těch pion?r? dne?ních. Jedině nakladatelé oné literatury by měli z toho zisk — a proto snad p?ece jen kampaň se nevede?Nakonec si dovoluji upozornit na mnohem vět?í nebezpe?í pro mravnost lidu a sice na akci lihovarník?, kte?í se chystají uvádět na trh levnou, pr? národní vodku. A to, prosím, v jubilejním roce, kdy ná? president se do?il 85 let. To jest jejich dárek k jubileu mu?e, kter? má největ?í zásluhy o potla?ení ko?ale?ního moru. Je nepochopitelné, ?e vzdělavatelé na?eho lidu nezdvihli bou?i odporu mezi v?emi ?initeli, aby tomu zabránili. Copak asi je p?í?inou, ?e je takové ticho po pě?ině? Koalice ? Peníze ?Knihkupec.(O moderní fotografiiVá?en? pane redaktore!Dopis pana J. Jení?ka o III. fotografickém salonu, jak byl uve?ejněn ve 20. ?ísle ?P?ítomnosti“, by mohl ?tená?e tohoto listu uvésti v omyl. Dovolte laskavě i jinému náv?těvníku salonu a fotografu amatérovi pronésti sv?j názor.Je mo?no fotografovati krajiny, osoby, zví?ata a v?bec v?echno, co vidíme, ba i to, ?eho nevidíme. Existuje fotografie infra?erven?mi paprsky, fotografie roentgenov?mi paprsky,' mikrofotografie, fotografie hvězdá?ská atd. atd. Reklama u?íva~pro”’sv?j ú?el "slévá p?aíBhó"' mluveného, obraz?, figurín, zvuku, r?zn?ch v?hod a slev pro kupce, a p?irozeně také i fotografie. Z celého velmi obsáhlého odvětví fotografie a z c e 1 é velmi obsáhlé a stále a stále po novotě sahající oblasti reklamy vybral si pan Jení?ek velmi úzk? v?sek a hlásá, ten ?e témě? samospasiteln?. Zvlá?tě v?ak se dopou?tí nespravedlnosti, kdy? ve jménu tohoto svého koní?ka zatracuje poslední fotografick? salon jako podnik pochybné hodnoty, ba v?bec v zásadě pochyben?.Fotografie tak, jak ji pan Jení?ek ?ádá pro salon, by byla na svém místě v exposici PW, kde by opravdu ?ila plníc své poslání a dělajíc některé věci reklamu. V Americe dávali Fausta. Markéta neseděla pr? u kolovratu, ale u ?icího stroje, a světelná reklama hlásala, která americká firma dodává nejlep?í ?icí stroje. I ameri?tí poslucha?i byli p?ekvapeni, tím spí?e náv?těvníci evrop?tí. Podobně by byl b?val p?ekvapen náv?těvník fotografického salonu, kdyby na v?stavě mezi vystaven?mi věcmi nalezl t?ebas fotograficky provedenou reklamu pro v?robky Ba?ovy, nebo Schichtovo nebo Procházkovo m?dlo. T?ebas byla taková reklama velmi pozoruhodná se stanoviska reklamního, mezi vystaven?mi fotografiemi na salonu nebylo její místo.Měly snad takové fotografie ukázati mo?nosti fotografické práce? Pak fotografie hvězd, jejich mlhovin, fotografie provedená jednou milióntinou vte?iny nebo fotografie infra?erven?mi paprsky by to byla ukázala je?tě lépe, a p?ece by byl náv?těvník salonu p?ekvapen, kdyby je byl na v?stavě na?el.Fotografick? salon je ozna?ení pro úzk? v?sek ?innosti fotograf? amatér?. Jako to dovede básník slovem, malí? ?tětcem nebo tu?kou, tak dovede někter? pro krásy svého prost?edí vnímav? ?lověk objeviti a zachytiti krásy svého okolí také fotografick?m aparátem. Tato krása se m??e jeviti i na nejprost?ích p?edmětech okolí, ale není pravda, ?e by jen sta?ilo stisknouti spou?? a vznikne pozoruhodná fotografie. Tohle pan Jení?ek také velmi dob?e ví, a je s podivením, jak se sv?m tvrzením mohl jiti p?ed ?irokou ve?ejnost. Tento úsek fotografie ?ije a bude ?iti stejn?m právem, jako ?ije fotografie reportá?ní, mikrofotografie, jako ?ije v literatu?e lyrika, dramatika atd.?P?ítomnost“ doporu?uje ?tení hodnotné literatury. Ona dob?e ví, ?e stenografick? zápis soudního jednání nikdy nenahradí hodnotného spisu od spisovatele umělce na stejné théma, t?ebas byl stenografick? zápis dokumentem. Z podobn?ch d?vod? má nárok na doporu?ení ?P?ítomnosti“ i kter?koliv po?ádan? Mezinárodní fotografick? salon.Pan Jení?ek je ?lenem korporace, která mezinárodní fotografick? salon po?ádala. Měl mo?nost i povinnost, aby jako ?len svou my?lenku p?ednesl ve spolkové sch?zi nebo uve?ejnil ve spolkovém orgánu. Ka?d? zajímav? návrh je oceněn, bylo by se tak stalo i nyní. Takto v?ak po?kodil svou subjektivní a nespravedlivou kritikou věc svého spolku a to právě tehdy, kdy? měl mo?nost pomocí spolku uvésti jinak sv?j zajímav? nápad v ?ivot za okolností tomu odpovídajících.Rudolf Svoboda.Z domácnosti soukrom?ch ú?edník?Praha, dne 6. ?ervna 1935.I.Vá?en? pane redaktore,v dopise úst?ední kancelá?e Nemocenské poji??ovny soukrom?ch ú?edník?, kter? jste uve?ejnil jako odpově? na poznámku ?Po Hodá?ově porá?ce“, je, bohu?el, pouze osobní útok na dva vedoucí ú?edníky, kte?í a? do konce roku 1931 ?ídili administrativu jmenované poji??ovny. Poněvad? jsem jedním z nich, pova?uji za svou povinnost některá nesprávná tvrzení tohoto dopisu opraviti. Vyh?bal jsem se a? dosud noviná?ské diskusi o afé?e, která opravdu zneklidnila soukromé ú?ednictvo, chtěje vy?kati v?sledku mnou vy?ádaného disciplinárního ?ízení. Cekám trpělivě na zahájení ji? ?tvrt? rok. P?edpokládám, ?e v?sledek vnese dostatek světla do spleti r?zn?ch událostí, které nasvěd?ují tomu, ?e provedené osobní změny nebyly diktovány zájmem o ústav, ale spí?e pot?ebami ur?ité politické skupiny. Kdybych tvrzení poji??ovny neopravil, mohli by b?ti ?tená?i ?P?ítomnosti“ uvedeni v omyl a uvě?iti nepravdám, které jsou záměrně ?í?eny, a to nebylo jistě Va?ím úmyslem.Byl jsem odstraněn z poji??ovny d?íve, ne? bylo na mne uvaleno podez?ení, ?e jsem po?kodil poji??ovnu, a dosud mi nebylo nic takového prokázáno. Obvinění, která byla p?edmětemzahájeného trestního ?ízení, je?, jak známo, skon?ilo pro mne osvobozujícím rozsudkem, byla opat?ena teprve dodate?ně (stálo to poji??ovnu 56.500 K?), kdy ji? na mé místo byl p?ijat d?věrník b?v. poslance dra Hodá?e, vybran? nikoliv z ?ad sociálně poji??ovacích ú?edník?, ale z tajemník? národně demokratick?ch organisací. Rozsudkem soudu bylo mi dáno vysvěd?ení, ?e jsem ?správně a poctivě pro Nemocenskou poji??ovnu pracoval“, a jen z v?povědi spoluob?alova- n?ch soud nabyl p?esvěd?ení, ?e jsem věděl o vystavení nesprávného ú?tu, jeho? valuta byla ur?ena, jak zjistil soud, k podpo?e úsilí o zalo?ení tiskárny p?i Jednotě soukrom?ch ú?edník?, a ?e zde nebyl ?ádn? úmysl poji??ovnu po?kodit. Soud kvalifikoval toto jednání jako ?nesprávn? postup p?i pou?iti peněz, které měly slou?iti k ú?el?m pojí? ? o v n y“ a ozna?il to za trestn? ?in disciplinární. Svědectví o tom, ?e jsem o vydání nesprávného ú?tu věděl, vydali dva spoluobvinění, z nich? jeden z?stal je?tě dlouho po tom, co poji??ovnu po?kodil, jejím dodavatelem, a druh? se pak v jiném mém sporu p?ed soudem doznal, ?e některá obvinění u?inil pod nátlakem a z obavy p?ed stejn?m osudem, jak? byl p?ipraven pro mne. P?ed nepravdomluvn?mi svědky není nikdo ov?em chráněn. To, co o nesprávném ú?tu uvádí dopis poji??ovny a co vydává za obsah rozsudku, v rozsudku v?bec není. V tom směru klame úst?ední kancelá? poji??ovny ve?ejnost. Nevěděl jsem o vyhotovení nesprávného ú?tu, nep?ijal jsem z něho ?ádné peníze a proto jsem je nemohl také vraceti. Zdali z mé ú?ední ?innosti vznikla poji??ovně statisícová ?koda, jak tvrdí její úst?ední kancelá?, uká?e teprve v?sledek dal?ího sporu, kter? vedu proti poji??ovně p?ed civilním soudem, jemu? nechci sv?mi p?edpově?mi p?edbihati. A? dosud mi nikde nebylo prokázáno, ?e bych byl poji??ovnu po?kodil. Snad by i poji??ovna mohla po?kat se sv?m odvá?n?m tvrzením a? na kone?n? v?rok soudu.V dokonalé úctě Vá? Miroslav Grégr.n.Doslov.S dopisem poji??ovny, uve?ejněn?m v minulém ?ísle, do?el i vyti?těn? rozsudek I. instance civilního soudu, kter?m byly ?áste?ně uznány kompensa?ní po?adavky poji??ovny proti M. Grégrovi, kdy? p?ed tím byla poji??ovna odsouzena Nejvy??ím soudem doplatiti mu zadr?ené po?itky. Poji??ovna ví, ?e rozsudek pracovního soudu není v právní moci, nebo? bylo podáno odvolání, a jest proto míti za to, ?e tímto dosud neplatn?m rozsudkem, rozesílan?m redakcím, ovlivňuje p?ed?asně ve?ejné mínění, pravděpodobně s úmyslem, odvésti pozornost od vyt?kan?ch poměr? v poji??ovně.Debatu o nemocenské poji??ovně soukrom?ch ú?edník? kon?íme. Slovo má nyní její správa a dohlédací ú?ady. ?P?ítomnosti“ nejde o nic jiného, ne? o nápravu těchto pobu?ujících zjev?, jejich? existenci ani dopis poji??ovny nevyvrací:Disciplinám! ?ízeni s M. Grégrem, zahájené p?ed víc ne? t?emi roky, je uměle oddalováno vyvoláváním zbyte?n?ch civilních spor?, které stojí poji??ovnu ?ástky jdoucí do desetitisíc?.Poji??ovnu vedou ji? t?i roky osoby, dosazené z v?le jedné politické strany a sekretariátu jedné ú?ednické organisace, pa- tronisované drem Hodá?em, nepotvrzené ani pensijnim ústavem, ani ministerstvem sociální pé?e.Pokladna platí těmto provisorním ?editel?m neúměrně veliké platy (vy??í o 100% platu státních zaměstnanc?) a je nucena, proto?e disciplinární ?ízení se neukon?uje, platiti zkrácen? plat i svému b?valému tajemníkovi. Platí tedy nyní místo dvou, t?i vedoucí ú?edníky. Tvrzeni správy pokladny, ?e ministerstvo sociální pé?e s tímto hospoda?ením souhlasí, je nutno p?ijímati s reservou, nebo? existuje zákon, kterého se ostatně poji??ovna v civilním procesu se sv?m b?val?m ?editelem a jeho zástupcem dovolávala, kter? zakazuje poskytovati zaměstnanc?m ve?ejn?ch sociálních ústav? víc, ne? zákon p?iznává státním ú?edník?m.Definitivní ?e?ení se uměle oddaluje a protahuje, proto?enyněj?í správa si není jista, zda disciplinární ?ízení skon?í tak, jak si její politick? protektor p?ál, a hlavně proto, aby se nyněj?í její ?editelství tak v?ilo, ?e nebude nutno vypsat na místa vedoucích ú?edník? ve?ejn? konkurs mezi ú?ednictvem poji??ovacích ústav?. ?e je to k?ivda páchaná na tomto ú?ednictvu, kdy? se p?i obsazování tak d?le?it?ch míst nebere z?etel na ú?edníky s dlouholetou slu?ební ?inností v poji??ovacích ústavech, o tom nebude jistě sporu mezi lidmi, kte?í zájmy ú?edník? nemají jen v ústech.Red.Odol a reklamaVelevá?ená redakce!?lánku ?V?robce Odolu m??e pou?it demokraty“, se?it ?. 16 ?P?ítomnost“ pí?ete:?Nejd?le?itěj?ím p?edch?dcem Adolfa Hitlera byl beze sporu onen mu?, jen? pochopil, ?e reklama sama o sobě je d?le?itěj?í ne? jakost v?robk?.“a dále:?Cel?m mno?stvím cílevědom?ch útok? na pozornost spoluob?an? se mu (v?robci Odolu) poda?ilo dopomoci opravdu k světové slávě svému v?robku, jen? nebyl ni?ím jin?m ne? oby?ejnou pramenitou vodou s p?ísadou máty peprné.“Dovolujeme si k těmto větám podotknouti toto:?e na světovém úspěchu ?Odolu“ — po dobu 40ti let —reklama má zna?n? podíl, jest zajisté správné. Reklama jest k velkolepé propagaci a zv??ení odbytu prost?edkem vesměs oprávněn?m a uznan?m. Stylisace citovan?ch vět mohla by v?ak vyvolati dojem, jako by pouze reklama byla zp?sobila tento úspěch obzvlá?tě v souvislosti s tvrzením, ?e ?Odol“ není ni?ím jin?m, ne? oby?ejnou pramenitou vodou s p?ísadou máty peprné. Nikdy reklama samotná, by? by byla je?tě velkolepěj?í, nem??e pro ur?it? v?robek prosaditi uznání u obecenstva a b?vala by nemohla zabrániti tomu, aby ?Odol“ byl zatla?en jin?mi v?robky. ?e si ?Odol“ zachoval oblíbenost u obecenstva, vdě?í sv?m vlastnostem, které jsou v?sledkem dlouholeté a stále obnovované vědecké práce. ?e ?Odol“ není pouze vodou s p?ísadou máty peprné, naopak je v?robkem slo?it?m, m??e zjistiti lehce ka?d?, kdo ?Odolu“ pou?ívá nebo jej zkoumá.Prosíme Vás, abyste v zájmu pravdy uve?ejnili tyto ?ádky.5842008667115DOPISN? PAP?R UUlvI DENN? pot?ebyDOPISN? PAP?R UUlvI DENN? pot?eby30130758621395100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm *100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhá t?.17100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm *100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhá t?.17dokonalé úctěFirma ODOL.Prohrál...TZdy? se po 19. květnu noviny sna?ily p. Ji?ímu St?í- brnému objasnit, ?e prohrál, bylo to vlastně zbyte?no. On sám nejlépe ví, jak prohrál, poněvad? on sám nejlépe ví, co chtěl. Myslím, ?e p. J. V. Najman se cítí zcela ??asten v ?ele sedmnácti mandát?. PanGajda je pak nepochybně u vytr?ení nad tím, ?e jich získal ?est. Byl by si tedy také p. St?íbrn? konec konc? mohl ?íci, ?e je jedním z v?dc? sedmnácti mandát? Národního sjednocení a pokra?ovat ve své politické karié?e, spoléhaje se na to, ?e dr. Kramá? je stár a dr. Hodá? ?e se snadno dá oklamat. Av?ak s ?ím se spokojují Najman a Gajda, to není nic pro p. St?íbrného. Vzdal se mandátu a a?koliv se to je?té sna?í ozdobit slovy o ?prostém vojáku v ?adě", je jasno, ?e prostého vojáka v ?adě nebude a ?e je to konec. B?ti oním pověstn?m prost?m vojákem v ?adě — k tomu měl právě Ji?í St?íbrn? v?dy nejméně chuti. Po pravdě ?e?eno zcela ?ádnou. Jeho ?ivot byl bojem o moc a o to, aby se stal generálem nebo dokonce generalisimem daleko p?ed ?adami. Kdo to neví, nem??e nic pochopit z ?innosti Ji?ího St?íbrného v republice.Je pravda, ?e odhodlání vzdáti se mandátu bylo p. Ji?ímu St?íbrnému uleh?eno v?tkami, které se na něj sesypaly po prohran?ch volbách z úst ?len? Národního sjednocení, kte?í teprve nyní pochopili, ?e vydali se do boje o p?ízeň lidu v ?ele s mu?em, kterého lid pro r?zná podez?ení odmítá. Ale p. St?íbrn? není mu?, kter? by pro nějaké v?tky a kritiku z boje uprchl. Nikdo by ho nebyl donutil k odchodu, kdyby on sám nechtěl odejiti. Oceňujeme na něm nep?íznivě vět?inu jeho vlastností mimo jeho v?li. Nikdy ne- svolil, aby takové věci, jako je na p?. stud, bránily mu v rozvíjení jeho v?le. Sklí?ené Národní sjednocení mohlo by se na něho je?tě více zlobit, on by z politiky neode?el, kdyby v něm samém se nebylo něco zlomilo. V onom prohlá?ení, v něm? ohla?oval, ?e odejde z politiky, jestli?e Národní sjednocení nedobude p?es dvacet mandát?, pravil v?znamně asi toto: ?Ve sv?ch 54 letech nemohu ?ekat..Po celou dobu republiky si p?edstavoval, ?e ho jeho 54 let zastihne u zcela jin?ch met ne? u té, u ní? ho skute?ně zastihlo: b?ti jedním z ?adov?ch d?stojník?, s jednou nebo dvěma hvězdi?kami na límci, v malé straně. Tak ho politika nebaví. Nemá v sobě oné d?věry západních politik?, kte?í po?ítají s politickou kariérou a? do osmdesáti let svého ?ivota. ?Te? anebo nikdy!“ stálo na jednom z leták? Národního sjednocení. Nevím, jestli ten nadpis vymyslil p. St?íbrn?, ale vyjad?uje dokonale pocity, s nimi? ?el do voleb. A kdy? se objevilo, ?e te? nikoliv, ?íká si: je pozdě. Nemá u? d?věry, ?e mu ?as a síly sta?í, aby se s onoho skromného místa, na ně? byl postaven hlasováním lidu, povznesl do oné v??e, o ní? snil. ?íkalo se o něm v?dy, ?e je v politice hazardérem. Hazardér, jak známo, vsadí v?e na jednu kartu a, ne- vyjde-li. jde dom?. Ji?í St?íbrn? tedy odchází.Nemírné ba?ení po moci mívá dvojí v?sledek: bu? svého mu?e skute?ně vynese nebo ho zni?í. Ji?í St?íbrn? je druh? p?ípad. Kdyby si nebyl své cíle vytkl p?íli? vysoko, mohl dodnes setrvávati ve spole?nosti uznávan?ch v?dc?; byl by b?val nezbytnou sou?ástkou v?ech vlád. Ale jeho celá politická ?innost byla hrou o moc, a moc má s kapitalismem tu spole?nou vlastnost, ?e se nespokojuje státi na jednom místě, n?br? stále sna?í se roz?i?ovat a zvět?ovat. B?ti jedním ze stál?ch ?len? vlády bylo p?íli? málo pro cti?ádost Ji?ího St?íbrného. Jeho chybou bylo, ?e z?ídka dovedl co sml?eti. Tak ?ekl v prvních dobách republiky dokonce na ve?ejné sch?zi, ?e se cítí povolán zastávati i nejvy??í místa ve státě. A tu je klí? k pochopení toho, co jinak by se zdálo nepochopiteln?m.Ji?í St?íbrn? byl jedním z těch lidí, kte?í milovali moc pro moc. Nenajdete — a?koliv je to jistě podivné — my?lenku, ke které by byl p?ilnul. Byl odhodlán zvítěziti pod kter?mkoliv praporem a z ?atny republiky vyp?j?oval si hned ten, hned onen prapor a mával jím po nějakou dobu. Mohl b?ti vá?niv?m socialistou i vá?niv?m protisocialistou, podle toho, jak foukal vítr. Nehledal své my?lenky v sobě, n?br? na ulici, v její náladě. Nikdo, kd: se pamatuje na onoho mu?e, kter? mával rud?m praporem r. 1918, nepoznal by v něm onoho mu?e, kter? t?ímal prapor Národního sjednocení r. 1935. Byl hygroskopick? jako s?l. Zvlhl okolní náladou. Pohle?me na něj, jak se choval ve dvou revolucích. Ruská revoluce — nasákl. Hitlerovská — nasákl také. R. 1918, kdy? do st?ední Evropy nejintensivněji zaléhaly ozvuky ruské revoluce, zvlhl rudě. Proti odporu velké ?ásti národních socialist? p?ipravoval slou?ení se sociálními demokraty; mluvil uctivě o marxismu; pomohl rehabilitovat dra ?merala, uzav?ev s ním spolek. Tehdy se mohlo zdáti, ?e tu vyr?stá velmi radikální socialista. Podívejme se v?ak, jak reagoval, kdy? se v sousedství objevila revoluce Hitlerova a kdy? nálada na ulici se obrátila. Opět d?kladně zvlhl. Tentokráte v?ak vyhla?oval vyhlazení marxismu a spoustu jin?ch věcí, které je zbyte?no zvlá?tě uváděti, poněvad? se na ně v?ichni dob?e pamatujete. Nikdo jin? nebyl tak málo posedl? nějakou my?lenkou jako on. U?íval my?lenek jako pouh?ch nástroj? u zámku pokladny republiky, v ní? byla uchována moc. Jestli?e nějak? nástroj se nehodil, odhodil jej bez lítosti.V prvních letech republiky provázela ho samá p?íznivá znamení. Rychle se vylé?il z choroby dema- gogi?nosti, kterou prodělával jako oby?ejn? národně socialistick? agitátor. Tehdy mohl b?ti mezi socialistick?mi ministry dokonce pokládán za jediného snad mu?e, kterému demagogie je odporná a kter? dovede sv?m p?ívr?enc?m ?íci trpkou pravdu do o?í. Pochopil, ?e cesta k v??i bude jen tenkráte pro něho volná, dovede-li podati ukázky státnickosti, a za?ídil se zcela na podávání takov?ch ukázek. S jistou okázalostí exponoval se pro nepopulární věci. Kdy? národní demokracie provozovala nacionalistickou demagogii p?i jednání o ústavu, dovedl se se svou stranou proti tomu odvá?ně postavit, a?koliv to nebylolehké pro stranu, která vyrostla z nacionalismu malého ?lověka na ulici. Politikové i jin?ch stran vydávají tehdy o něm samá p?íznivá svědectví. U? na mírovou konferenci psal dr. Ra?ín dru Bene?ovi, ?e St?íbrn? je jedin? ze socialistick?ch ministr?, kter? se osvěd?uje. Chválil jeho energii. Také tisk ob?ansk?ch stran mu vzdával uznání. Zdálo se, ?e on, jako ?vehla, roste v politika, kter? nebude míti d?věru toliko své strany. Dvakráte z r?zn?ch p?í?in podal demisi, a dvakráte mu president poslal na rozlou?enou list, ve kterém projevoval naději, ?e se s ním nelou?í na dlouho. Děkuje mu dokonce za ?velmi úspě?né vedení Va?eho resortu“. Masaryk ne?inil ?ádnou v?jimku v oceňování schopností St?íbrného. R. 1925 několikrát se vyslovuje k r?zn?m lidem, ?e po ?vehlovi je u? jen jedin? schopn? kandidát ministerského p?edsednictví — St?íbrn?. Zatím byl St?íbrn? zástupcem ministerského p?edsedy ve vládě a za ?vehlovy choroby ?ídil státní věci za něj. Také tuto jeho ?innost pova?oval president ve svém listě za pot?ebno zvlá?tě pochválit. St?íbrn? byl stál?m ?lenem Pětky a jedním z nejvlivněj?ích lidí ve státě. Tehdy v?ak také jed moci po?al u? viditelně roze?rávat jeho du?i.Od konce r. 1924 po?al vehementně tla?it se do pop?edí, maje za to, ?e ?as pro něho u? uzrál. Jeho nejbli??ím cílem byl ú?ad ministerského p?edsedy. R. 1925, po demonstrativním odjezdu pape?ského nuncia z Prahy, za?al jeho velk? zápas o vliv ve ve?ejnosti a ve straně. Tentokráte to zkou?el s proti- ?ímskou agitaci a pro chování nunciovo podal demisi, zajisté také s tím tajn?m úmyslem, aby podkopal posici dra Bene?e ve straně, v něm? spat?oval nejnebezpe?něj?ího konkurenta v cestě za nejvy??ími místy ve státě. Poslanci strany p?ed ním le?eli na b?i?e. Tehdy u?inil o něm poslanec ?patn? sv?j znám? v?rok, kter? a? do dne?ka ?ije v na?í paměti jako ukázka nejvyspělej?í devotnosti: ?Co Hus slovem Zi?ka palcátem, Havlí?ek perem — to Ji?í St?íbrn? ?inem.“Byl na vrcholu své moci, ale nevěděl, ?e tato moc je u? podkopána a ?e nevydr?í tě?kou zkou?ku. P?ímo z něho sr?elo, co chce. ?vehla mu byl vzorem. Chtěl b?ti takov?m pánem jako on. Léta 1925—1926 pro?ívá v intensivních záchvatech cti?ádosti. O ni?em jiném nep?em??lí tolik, jako o tom, jak by osobně pronikl kup?edu. Zahrává si i s diktátorskou my?lenkou. Konferuje s generálem Gajdou a ptá se ho, je-li ochoten postavit se s vojskem na obranu ústavy — ne?íká v?ak jasně, ?ím ústava je ohro?ena. Mluví o ?diktatu?e republiky“, vym??lí reformy volebního ?ádu, jimi? by moc koalice a jeho vlastní byly utvrzeny nav?dy. Jeho ?urnalisti vyslovují v té době obdiv i k bol?evickému volebnímu ?ádu, uvádějíce, ?e umo?ňuje silnou vládu. Kdy? r. 1926 byla na několik měsíc? nastolena ú?ednická vláda, zákulisní usilování St?íbrného dosahuje vrcholu. Nevě?í, ?e je mo?no sesraviti vládu s Němci a skoro s potě?ením pozoruje vratké postavení ú?ednické vlády. Ostatně sám podniká v?e. co m??e, aby její posici podkopal a v?echny kczflikty vyhnal na ost?í no?e. Napsal ministerskému p?edsedovi ?ernému list, v něm? mu vypověděl pod- ; tru strany i osobní styk. Myslí, ?e ú?ednická vláda byla poslední mo?ností demokracie a potom ?e u? m??e p?ijití jen oktroj, kterému on bude státi v ?ele. Tvrdil. ?e ?vehla pot?ebuje odpo?inku.Zklamal se. ?vehla a Hod?a rozmno?ili po?et vládních mo?ností, dohodnuv?e se s Němci. P?i?lo v?ak i zklamání vět?í, ba, jak se ukázalo, definitivní prohra. Nenadále. Poslouchaje devotní ?e?i poslanc? jako je p. ?patn?, myslil St?íbrn?, ?e je neomezen?m pánem strany a bez rozpak? p?ijal boj proti Klofá?ovi a Bene?ovi, kdy? se p?íle?itost~k němu vyskytla. Av?ak objevilo se v tomto boji, ?e St?íbrn? sice, jsa ?lenem Pětky, byl jedním z nejvlivněj?ích lidí ve státě, av?ak opomenul si zajistiti solidní spojení se stranou. Sblí?il se v Pětce s v?dci jin?ch stran, av?ak ?lenstvu vlastní strany se nebezpe?ně oddálil. ?lenové Pětky se mezi sebou velmi sblí?ili osobně. Kdy? se potom projednávaly korup?ní aféry St?íbrného, podivovala se ve?ejnost, pro? ten nebo onen v?zna?n? v?dce nevystupuje proti němu tak ost?e, jak by se ?ekalo. Bylo to z d?vod? sentimentálních. Spole?né dílo spojilo ?leny Pětky citov?mi pouty. Jeden z nich ?ekl: ?Máme tolik spole?n?ch vzpomínek na dobu, kdy jsme se témě? sami bili o stát, ?e, i kdyby St?íbrn? pro vra?du stál pod ?ibenicí, bych ?el a podal mu ruku.“ Ale tyto sympatie v?dc? jin?ch stran nemohly pomoci St?íbrnému ve straně vlastní, naopak, zost?ovaly podez?ení proti němu. V Pětce navykl si St?íbrn? chovati se ke straně pansky a pohrdlivě, dávat jí p?íkazy a projevovat netrpělivost, kdy? neposlouchala dosti rychle. O cílech strany zvykl si pak mluviti i cynicky. Byl si tak jist svou posicí, ?e nedbal opatrnosti. Jednou promluvil cynicky ke straně i k Zemínové. To ho stálo v?echno. Nebo? věrnost ke straně p?ev??ila v mysli Zemínové věrnost k Ji?ímu St?íbrnému. P?idala se k jeho odp?rc?m. Ve straně národně sociální vypuklo vzbou?ení proti St?íbrnému, vedené mláde?í. Bylo to vzbou?ení mal?ch lidí, kte?í nesná?eli zpan?tělé a diktátorské zvyky svého v?dce. V?sledek byl ten, ?e na podzim r. 1926 byl St?íbrn? ze strany vylou?en.Ztratil tím v?e. Musil za?íti od za?átku. Kdo jin? mohl b?t tímto pádem tak zdrcen jako on, jen? tak ?íznil po moci? Nyní byl jen pánem dvou ?asopis?, jednoho neslu?ného a druhého p?ímo pornografického. Ale byl hou?evnat?, jako musí b?ti ten, kdo bojuje o moc. Jeho v?le i v této periodě poní?ení zasluhuje pochvaly. Je to v?ak to jediné, co pochvaly zasluhuje. V?ichni je?tě se pamatujeme, jak?m zp?sobem bojoval, aby se povznesl. Nebylo demagogie a úskoku, aby se jich ?títil. Za tuto dobu dal nejhor?í p?íklady politik?m i ?urnalist?m. ?eská ?urnalistika dlouho je?tě se nezbaví následk? toho, ?e také Ji?í St?íbrn? se dal mezi noviná?e. Ve volbách r. 1929, spojiv se s Gajdou, získal nepatrn? úspěch, kter? tak tak sta?il, aby se dostal do parlamentu. Kdyby se nebylo stalo nic mimo?ádného, byl by za?el zdlouhavou politickou smrtí.Av?ak něco mimo?ádného se dostavilo. Jakkoliv velké spousty v existencích napáchala světová hospodá?ská krise, Ji?í St?íbrn? ji p?ivítal s radostí. Tu viděl mo?nost politického o?ití pro sebe. Te? myslil, ?e ?as sám ho vynese. Viděl, kterak na v?ech stranách roste nespokojenost. Vě?il, ?e k velikému vítězství sta?í postaviti se jí prostě v ?elo. Pozoroval obtí?e vlády a ?íkal si — ti?e i hlasitě: te? vás mám. Dovedl tak sugestivně mluvit o volbách v údobích krise, ?e zcela omámil Kramá?e a Hodá?e. Naděje na 35—40 mandát? — to bylo dílo St?íbrného a jeho v?mluvnosti.-Periferie nás volila“ — to bylo to jediné, co - lily ..Národní listy“ poněkud vítězoslavně oznámit volbách. Také to bylo dílo Ji?ího St?íbrného.Spojil národní demokracii s periferními ?ivly, mí?íme s du?evně periferními ?ivly. Poněvad? jeho ú?ast v Národním sjednocení v?ak odpudila mnoho ?ivl? neperifemích, nebyl v?sledek o nic lep?í, ne? na jak? by byla sta?ila národní demokracie sama. Pe?e? podez?ení ve věcech poctivosti, kterou St?íbrnému vtiskly na ?elo sněmovna i soud, p?sobila. Ji?í St?íbrn? pochopil nyní, ?e po této zkou?ce, kterou s ním podnikla národní demokracie, nem??e u? p?í?tě nikomu b?ti ?ádoucím spojencem. Pochopil, ?e je1U__JSlOELgC.Cti?ádost, jako ka?dá vá?eň, je dobr? sluha, ale zl? tán. Ji?í St?íbrn? prohrál politickou kariéru pro nic jiného ne? pro nez?ízenou cti?ádost. Ta ho vehnala do situací, které byly silněj?í ne? on. Dovedou si z toho jiní politikové v?iti pou?ení ?F. Peroutka.poznám k yCo budou dělat henleinovci?Dali jsme na tuto otázku ji? z?ásti odpově? v minulém ?ísle. Dues podáváme některé doplňky podle toho, co pí?e poslední se?it měsí?níku ?Volk und Fuhrung“.Autor, kter?, jak se zdá, tlumo?í oficiální stanovisko sudeto- němeeké strany, vychází ze zásady, ?e sudet?tí Němci nejsou pres ú?ast ministr? Spiny a Czecha've vládě zastoupeni.P?i jednání o sestavení vlády vzbudila pozornost odmítavá odpově? německé k?es?ansko-sociální strany a její od?vodnění. Prof. Hilgenreiner napsal tehdy ministerskému p?edsedovi, ?e ú?ast na vládě je podle mínění jeho strany národní věcí su- detsk?ch Němc? a nikoli věcí p?ání nebo cti?ádosti jedné strany, ?e pro národní ú?ast na vládě nejsou dány podmínky a ?e se proto strana nepova?uje za oprávněnou'do vlády vstoupit. ?esk? tisk vylo?il tehdy tuto odpově? jako projev ohledu na postup strany Henleinovy. Z {citovaného ?asopisu se nyní dovídáme, ?e Henlein poslal tehdy dva stejně znějící dopisy dvěma německ?m stranám, o jejich? vstup do vlády se jednalo, toti? agrární a k?es?ansko-sociální. V těchto dopisech bylo doslova r: co potem odpověděl Hilgenreiner ministerskému p?edsedovi. Něme?tí agrárníci v?ak na dopis v?bec neodpověděli.Podle citovaného ?lánku se zdá, ?e Henleinově straně není ?pasifw p—tav; ní nevhod. Autor ?lánku docela rozumně podot?ká. ?e poefaUKi strany, a? na t?i staré parlamentníky, se badm faprine musit u?it pohybovat se na parlamentní p?dě, k ?emu? je oposice nejvhodnéj?í. Potom pr? bude t?eba p?izp?sobit organisací strany parlamentním úkol?m, zejména utvo?it odborné v?bory pro v?ecky otázky sudetsk?ch Němc?, které by podporovaly práci parlamentního zastoupení. Oposice strany bode konstruktivní, t. j. bude podporovat v?ecko, co prospívá sodetsk?m Němc?m, a bode bojovat proti v?emu, co jim ?kodí. Hlavním cílem strany bude dosíci spravedlivé úpravy národnostních poměr? ve státě podle zásady rovnosti. Nesta?í pr?, ?e ústava zaru?uje ka?dému státnímu ob?anu individuálně rovná práva, n?br? je t?eba zaru?it tato práva i německé men?ině jako celku. Strana si uvědomuje, ?e toho nem??e dosíci jen vlastní silou, n?br? ?e je k tomu pot?ebí Cech?, respektive státu jako partner?. Musí pr? se proto ?e?i odhodlat k otev?ené odpovědi na tento po?adavek bu? ano nebo ne. Strana vě?í, ?e tuto věc nebude lze ?ádn?m taktisováním obejít. Jako konkrétní p?íklad oné rovnosti uvádí autor po?adavek, aby ve státní slu?bě a ve státních podnicích byli p?ijímáni zaměstnanci podle národnostního klíěe.Strana bude pr? podporovat v?e, co posiluje svrchovanost parlamentu. Autor kritisuje nyněj?í praxi vládních na?ízení s mocí zákona a vidí v nich poru?ení d?sledné demokracie. Strana pr? podá konkrétní návrhy na zlep?eni parlamentního a senátního jednacího ?ádu. Je si v?ak vědoma, ?e na parlamentní p?dě mnoho nezm??e, a proto bude obracet vět?í pozornost na tělesa samosprávná, obce a okresy, a bude usilovat o roz?í?eni jejich pravomoci podle zásady decentralizace.Strana bude ?ádat, aby stát dával vět?í sumy na německé kulturní pot?eby. V ohledu hospodá?ském bude podporovat v?ecko, co smě?uje k potírání krise, na prvním místě provádění ve?ejn?ch prací. ~Takové jsou tedy směrnice sudetoněmecké strany. V mnohém ohledu je to něco jiného, ne? se u nás o?ekává, a neváháme ?íci, ?e v tomto programu jsou některé věci docela rozumné. Bude dob?e, p?ipraví-li se na?e parlamentní frakce na to, ?e jim sudetoněmecká strana nebude snadn?m a vdě?n?m p?edmětem hlasit?ch polemik a bagatelisování. Zako?enila se u nás p?edstava — dík zejména neobjektivnímu psaní někter?ch novin — ?e jde o pokra?ování starého v?eněmectví, jak jsme je znali p?ed válkou. Podle toho se reaguje. Není tomu tak. V?eněmectví sudetoněmecké strany se li?í od p?edvále?ného a proto s ním nelze zacházet podle staré ?ablony. Je positivněj?í a nehodlá se vy?erpávat jen národnostním bojem. Budou-li s ním chtít na?e strany úspě?ně soutě?it, musí spoléhat také na sv?j mozek a nejen na své plíce. O?ekáváme, ?e henleinovci vystali i jejich demokratismus mnohé tě?ké zkou?ce. Bude pro na?e strany d?le?ité, aby se p?i tom ukázaly opravdu demokratick?mi a aby nevzbudily dojem, ?e utíkají od zásad, jakmile si toho ?ádá stranick? prospěch.Hlavní chyba, kterou henleinovci ?iní, je ta, ?e ?ádají, aby je ?e?i uznali za jediné oprávněné zástupce německého obyvatelstva. Je to nemo?n? po?adavek. Zajisté uznáváme {jako demokraté v?ecky poslance, které nám německé obyvatelstvo poslalo do parlamentu. Ale ono poslalo nejen henleinovee, n?br? i sociální demokraty, agrárníky atd., t?eba?e v po?tu men?ím. Spor henleinovc? s těmito stranami je vnit?ní stranick? spor německ?, do něho? my nem??eme p?ímo zasahovat. To si musi vy?ídit Němci sami mezi sebou. V tomto ohledu je na?ím p?íkazem jistá neutralita. Musíme bdít nad tím, aby se tento spor mezi Němci odehrával na p?dě ústavních p?edpis? a podle pravidel demokracie. Stát musí chránit v?ecky Němce stejně. Stát má závazek v??i německé men?ině jako celku. Pro něj je ělen této men?iny p?edev?ím Němec a teprve potom henleinovee, sociální demokrat a podobně.Z. 8.Prázdniny — po jaké práci?Naplní-li se p?edpovědi denních list?, sejdou se nové sněmovny jen k tomu, aby si podebatovaly o vládním prohlá?ení. Vláda jim chce usnadnit práci tak dokonale, ?e i v?echny zákony, které by pozbyly v letním termínu platnosti a pot?ebovaly by prodlou?ení, obstará sama pomocí zmocňovacího zákona. Jen aby sněmovny mohly jít na letní prázdniny.Prázdniny jsou k zotavení po práci. Nebude tedy divu, ze- ptá-li se prost? voli?, jakou práci vlastně poslanci a senáto?i vykonali, ?e jdou na prázdniny? Ano, pracovali, ale zatím jen ve volební kampani, pro sebe, sv?j mandát a pro svou stranu. Práci pro stát a jeho obyvatelstvo jsme je?tě ?ádnou neviděli — a do podzima neuvidíme.A p?ece by té práce bylo tolik! Podle ústavy je parlament kontrolním orgánem nad vládou a nad administrativou. Toho bychom pot?ebovali právě nyní nejvíc. Mluvilo se p?ed volbami o pěti miliardách korun, které opat?ila vláda na ve?ejné investice a na zmírnění nezaměstnanosti. I kdy? ani ?lenové vlády tak docela nevě?ili astronomick?m v?po?t?m ministra po?t, kter? je vynálezcem těchto pěti miliard, je tu opravdu hodně peněz uvolněno na ve?ejné práce, ale práce váznou. Statistika o nezaměstnanosti za měsíc květen je tak hrozivá, ?e by měla vzpamatovat ka?dého, kdo má eo s nezaměstnaností a ve?ejn?mi pracemi dělat. Tato statistika ukazuje, ?e tu není něco v po?ádku. Pravděpodobně to bude administrativa, ministerstvo ve?ejn?ch práci, zemské ú?ady a okresní ú?ady, kdo bude usvěd?en, ?e nedělal, co bylo jeho povinností anebo vykonával svou povinnost hlem??dím tempem. Tu právě by bylo t?eba úplné aktivity t?í set poslanc? a sto padesáti senátor? ze v?ech kraj? republiky. Kdyby si byli vědomi toho, co slibovali a ěím jsou zavázáni voli?stvu, odmítli by jít na letní prázdniny. Sněmovna by se měla scházet pravidelně aspoň jednou za ?trnáct dní i v letních měsících — ba právě v letních měsících. Aby tu zákonodárci mohli energicky vymáhat pot?eby sv?ch kraj?, upozorňovat vládu a donucovat státní správu k rychlej?ímu tempu. Poslanec a senátor by měl v tomto roce nejúporněj?ího boje s nezaměstnaností celé léto jezdit po své ?upě a na vlastní o?i se p?esvěd?ovat, kde se chybuje, kde práce vázne, kde ji sabotují malicherné spory ú?ad? o pravomoc, měl by viset celé létoa> telefonní ?ň??e, urgovat, popohánět, intervenovat, p?icházet s nov?mi náměty. A jednou za ?trnáct dní nejméně by mel zaru?eno, ?e m??e ve?ejně ze sněmovního ?e?ni?tě pran??ovat ten ú?ad nebo toho ministra, kter? nekonal svoji práci dost dob?e a p?edev?ím dost rychle. ?tvero ro?ních po?así se nedá vykloubit ze své pravidelnosti proto, ?e se chce ?eskoslovenskému pariamentu zasedat a? za podzimního' chládku. ?as vhodn? k ve?ejn?m pracím uplyne rychleji, ne? sněmovny zahájí práci a pak u? nebude ?as na práce pro lid a nezaměstnané.seTisk a volbyI p?i volbách 19. května se potvrdila známá ji? zku?enost: politické strany, které mají k disposici siln? tisk, nezískávají po?et hlas?, kter? by jen z?ásti odpovídal síle jejich tisku, a zase naopak: mnoho hlas? mají strany, které mají slab? tisk. V prvé ?adě jest to vidět na ?Národním sjednocení“. Mělo k disposici ?Národní listy“, ?Národ“; to jsou listy, které nemají mnoho vlivu, ale do politického koncernu ?Národního sjednocení“ nutno také zapo?ítati ?Národní politiku“, vedle ?Ve?erního ?eského slova“ nejroz?í?eněj?í ?esk? list. ?Národní politika“ poslala tentokráte do voleb svého národohospodá?ského redaktora dra Navrátila, aby se za ?Národní sjednocení“ ucházel o d?věru v ji?ních ?echách. Také o prof. Nikolauovi z ?Národní politiky“ jest dostate?ně známo, ?e zápasil za ?Národní sjednocení“. ?Národní sjednocení“ mělo k disposici tisk posl. St?íbrného, ?Polední list“, ?Pra?sk? list“, ?Express“ atd. Mělo k disposici celou sí? venkovského, krajinského tisku, ?adu deník? v ?echách, na Moravě i na Slovensku. A p?ece: tento tisk nedovedl p?esvěd?iti voli?e. Kdyby byli volili ?Národní sjednocení“ v?ichni ti, kte?í odebírají a ?tou ?Národní politiku“ nebo ?Polední list“, nemusil b?ti smutek prof. Hodá?e po 19. květnu tak velk? a poslanec St?íbrn? nemusil vykládati, ?e měl trochu ?veliké o?i“. ?Národní politika“ podobně jako tisk posl. St?íbrného pat?í k tomu typu tisku, kter? se sice ?te, ale jeho? vliv politick? není ú?inn?. Ov?em: ?Národní politika“ m??e věc vykládati tak, ?e nebyla a není listem stranick?m, ale listem v?enárodním. U?iní v?ak dob?e, uvědomí-li si, ?e 19. května voli?ové hlasovali tak trochu i proti tomuto ?v?enárodnímu listu“.Nejsilněj?í tisk má Melantrich. ?Ve?erní ?eské slovo“ má statisícov? náklad. Také jiné listy, t?deníky, které vycházejí z Melantricha, mají statisícov? náklad. Kritisuje-li někdo ?Ve?erní ?eské slovo“, musí se p?ipraviti na to, ?e jeho kritice budou podkládány docela jiné úmysly, musí se p?ipraviti na to, ?e mu bude nazna?eno: víme dob?e, odkud se pramení va?-- kritika: není to nic jiného, ne? bledá závist, ?e náklad na?eho ve?erníku jde od statisíc? ke statisíc?m, zatím co jiné ve?erníky mají radost z ka?dé stovky nov?ch ?tená?? a odběratel?.?sl. strana socialistická ztratila několik mandát? právě ve volbách, jim? p?edcházel obrovsk? p?ímo rozmach tisku Melantricha. ?asopis?, zejména ?Ve?erního ?eského slova“, se tisklo o statisíce exemplá?? více. A p?ece: strana ztratila. Lidé ..Ve?erník ?eského slova“ kupují, ?tou, ale — kdy? dojde k volbám — voli si ka?d? jinou, svoji stranu. Komunista volil ?ty?ku, sociální demokrat dvojku atd. ?Ve?erník ?eského slova“ se sice ?te, ale na politické sm??lení sv?ch ?tená?? podstatného vlivu nemá. Jeho obchodní úspěch jest velk?. Jeho politick? vliv mal?, nebo? strana, k ní? má blízko, p?i volbách ztratila.V?etně jiné p?íklady: komunistická strana má velmi slab? tisk. A p?ece p?i volbách pochodila dob?e. Podobně jest tomu n sociálně demokratické strany. Tato strana má organisaci, kázeň, straníky, které jí právem ostatní strany závidějí. Má silné odborové organisace, Dělnické tělocvi?né jednoty, dru?stva atd. Tisk má slab?; toho jest si také tato strana vědoma. Dovedou-li její lidé splnit dob?e svoji stranickou povinnost ve volbách, nebude asi p?í?ina toho, ?e tisk této strany není jejími lidmi tak ?ten a odebírán tak, jak by si strana p?ála, j e n ve stranickém, ale také — a to hlavně — v tisku; pot?ebuje reformy a této reformě tisku se soc. dem. strana nfevyhne. Ale i tak jest na této straně vidět, ?e strana se slab?m tiskem m??e mít dobré posice ve volbách.Komercialisace tisku se projevuje i p?i volbách. Statisí- cové náklady nep?ivádějí statisíce voli??. Pokud jest tisk dělán jako věc ?istě obchodní — p?ípad ?Národní politiky“ — jest snad tento nedostatek vlivu na masy nep?íjemn?, ale jest vyvá?en vysokou dividendou. Hor?í je ov?em p?ípad u těch, kte?í chtěli míti sv?m tiskem vliv na voli?e, a kte?í poznávají, ?e voli?? nep?ib?vá, a?koliv listy jsou ti?těny v nov?ch a dal?ích statisících.V. G.A je?tě volbyTentokráte o?ima reklamy.Nutno rozli?ovati propagandu stran demokratick?ch odpovědn?ch za vládu minulého volebního období a propagandu stran oposi?ních.Koalice tentokráte postupovala, na rozdíl od svoji minulosti hodně spole?ně a uvědoměle v tom, ?e hlavní nep?ítel je napravo. Zku?enosti z Německa a Rakouska ji nau?ily, ?e je nutno protidemokratické tendence odmítnouti, ji? v zájmu svém vlastním. To se jí kone?ně také za men?ích obětí poda?ilo.Agrárníci. Měli ?urnalisticky dob?e dělan? tisk, pou?ívající socialistick?ch hesel, někdy snad je?tě radikálněj?ích, které po volbách stě?í by bylo mo?no splnit. Okle?tění moci mamutích koncern? je po?adavek v dne?ním hospodá?ském ?ádu nesplniteln?. Agitovalo se imponujícím ?íslem jedna (1) a ?velilou. Zna?ná agitace prováděna i ve městech. Celkově propagace dobrá, a? snad p?íli? sebevědomá.Sociální demokraté. Propagace celkově nedostate?ná. Jediné mláde? intensivně agitovala sv?mi hesly ?Rozto?te kola“, ?Chceme ?ít“ a soutě?ila Národnímu sjednocení v lepení nálepek a obětavou a ?ivou protipropagandou.Národní socialisté. Propagace zastaralá, nevystihující dne?ní lidovou psychologii. Dnes je krajně nep?esvěd?ujícím agitovati krojov?mi dru?inami a plakáty s Fráňou Zemínovou, Frankem a Tu?n?m. Vět?í je?tě neúspěch zmen?en jistě neúnavnou propagandou ministra dra Edvarda Bene?e, mírové politiky Spole?nosti národ?, spoluprací a uznáním Sovětského svazu.Něme?tí sociální demokraté. Bránili se state?ně Henleinovi, ?e neodolali, není jistě jen jejich vinou, ale i zásluhou politiky ?eského vedení. Jejich propaganda byla d?sledně demokratická a protihitlerovská, co? samo o sobě je nevdě?n? úkol.Propaganda německ?ch agrárník? byla p?íli? defensivní u vědomí henleinovského nástupu, ni?ím nebrzděného.Lidová strana. Agitovala k?es?ansk?m státem, ?ást strany staví se za hesla korporativního státu.Celkově byla propaganda demokratick?ch stran hodně nedostate?ná, nesoust?eděná, slabá. ?e byl odra?en nápor pravice, dlu?no děkovati jen uvědomení ?irok?ch vrstev, jejich opatrnosti, konservatismu a instinkt?m. Pou?ením z toho je, aby ka?dá strana měla vlastní propaga?ní centrálu, kde by její propaganda byla soust?eděna.Doposud mláde?, ?eny, odborá?i atd. konají propagandu na vlastní pěst a mnohdy s hesly si odporujícími. Volební boj vy?adoval by soust?eděné propagace demokratick?ch socialistick?ch stran. O spole?né propaga?ní centrále demokratick?ch stran nelze uva?ovat pro rozdílnost je dělících rozpor?, dan?ch r?zností a protich?dností jejich světov?ch názor? a dnes hlavně stanovisky k hospodá?ské p?estavbě spole?nosti. A nyní Národní sjednocení.Prokázalo, ?e po propaga?ní stránce se hodně nau?ilo, a to hlavně od Hitlera. Její v?znam pro svoje cíle pochopilo dokonale. Dnes jest ov?em jejich situace tím tě??í, ?ím více vy?erpalo obsah a mo?nosti hesel a slib?. Jejich celkov? boj zamí?en byl jen na dobu voleb. Hesla ?Te? — anebo nikdy“ utkvívají v paměti a nelze jen tak snadno je revidovati. Vzniklou ned?věru lze stě?í odstraňovat. Jistě jim chybělo, ?e nebyli dostate?ně informováni, neprovedli analysu voli??. Spokojovali se náladou ?ásti pra?sk?ch student?, kaváren, Václavského náměstí a sch?zí. Jejich shromá?dění, vypo?tená na efekt, měla do ur?ité míry strhující charakter. Sch?ze v p?edve?er voleb na Slovanském ostrově měla masov? ráz. Jen spole?n?, nutno dodati spontánní, neorganisovan? nástup socialistick?ch stran a komunist? v poslední den v Praze dodal ur?itého sebevědomí sklesl?m. I tu psychologicky p?sobila dob?e hesla jednoty, hesla dvojky, trojky, ?ty?ky a za?até pěsti protifa?ist?.Vedení ublí?ilo Národnímu sjednocení hodně. Hoda? — ?len Svazu pr?myslník? — a demagogické plakáty o sedmnáctiletém díle socialist? u vyhasl?ch továren nejdou dohromady. Lidé p?ec uva?ují a srovnávají a neodpustí spoluodpovědnost za vládu straně, která vět?inu pop?evratov?ch let v ní seděla. Byl to vzor ?istě v Německu okopírovan?, kter? ?inil socialistické dělníky odpovědn?mi za nedostatek objednávek a omezování pr?myslové produkce. A dále: p?íjmy Preissovy. Nedostate?ná kvalita St?íbrného, známého sv?mi aférami, redaktor Kut a zji?těná fakta jednání o finan?ní podporu cizí velmoci, Kramá? a Mare? jako v?dci-ntvl?.-h. To v?e bylo v rozporu s hesly. Touha po diktátor- ‘iém - ?imii nenalezla ohlasu, boj proti presidentu je dnes ; h i ně vy?eptal? a proti zahrani?ní politice Bene?ově právě období úspěch? byl d?razně odmítnut...Vlicí jdou miliony,“ ?ekl si ka?d?, kdo viděl tu záplavu papíru a materiálu ?estnáctky. V?e ostatní se v ní také ztrácelo. Co jen trochu p?sobilo — bylo zapra?eno do slu?eb akce. Auta, která bez plánu zaplavovala ulice papírem. Snad i ta p?emíra papíru p?sobila, ?e v?ichni drobní ú?edníci, z?ízenci, dělníci byli ned?vě?iv?mi a ptali se, co ?e to je za zdroje peněz. (V Německu podobné boje vzplály za peníze ?ásti tě?kého pr?myslu, z jejich peněz placen tisk, razící sociálně revolu?ní hesla, jich? dne?ní opakování se trestá koncentra?ním táborem. Prameny nebylo tam snadné objeviti.) A nyní nálepky. Bylo jich tolik, ?e zasypaly celé Národní sjednocení. Jejich záplava byla vysvětlitelná i tím, ?e lepili je lidé dob?e placení.Neúspěch Národního sjednocení nebyl tedy v propagandě, ale v p?í?inách jin?ch. Prokazuje se tím také dostate?ně, ?e propaganda sama o sobě nesta?í a ?e jsou ?initelé je?tě dal?í, které rozhodují.?ivnostenská propaganda byla hodně zastaralá. neodpovídající pr?myslovému období spole?nosti. Dnes nesta?í propaganda s Le?etínsk?m ková?em a pruty svor- nosti syn? Svatoplukov?ch. Jejich úspěch dán hlavně ur?itou taaservativností lidovou, daňov?m a berním zatí?ením st?edcích vrstev a rozvratem národní demokracie.. -.Národního sjednocení se mohl rovnati jediné■nfcá. kter? p?esaě prováděl německou hitlerovskou propa- . _ - : .. . -v propagandě sovětské.■MUirtá Jsou ?áky sovětské propagandy a komu- ■iMSdk?ek agitpropo- Hesla slibující, tvrdá, p?esvěd?ivá — 7?. aci- a prací, pádu a svobodu, proti fa?ismu, hladu i válce, ca ■?věty. A hlavně agitovalo se SSSR, jeho giganty, archi- íefetarou a dostatkem práce a chleba. Pou?ívali s úspěchem kresby, satiry a karikatury.Celkové po propaga?ní stránce jsme mnoho nového nevi- dWi. Penězi se ne?et?ilo. Hlavním poznatkem, a to nenov?m, ?e nejp?esvěděivěj?ím a nejp?sobivěj?ím ?initelem jsou A ta ur?ují ka?dou propagandu a její úspěch. Mnozí ? e -ph: pili a budou jistě za to pykat.1 P?esvěd?ili jsme se, ?e propaganda musí b?ti pravdivá, ?íkám. musím splnit. Neodkazovat lidi na zít?ek. Po vol- - j c Potopa po nich nenastane. Lidé v?ak stále, p?ed nimi po nich, s men?ím neb vět?ím úspěchem budou uva?ovat a porovnávat.Provádět analysu vrstev, jich? zájmy hájím a na ně? chci propagandu zamí?it.Míti poměr k obsahu. Neagitovat ?íslem, které nic ne?íká. ale obsahem věci.1. Nepl?tvat penězi.5. Kontrolovat v?sledky a nové směrnice ur?ovat podle c<_~r- :s7i. Vésti stále statistiku voli?? a nálady lidu. Chá-Propagaci soust?edit. Vytvo?it vlastní propaga?ní oddě- ?-?_ kter?m musí ka?d? návrh projít.’ í t se dělat reklamu. Dnes je k tomu p?íle?itosti dost. ia se i podle cizích vzor?, ale na na?e poměry aplikovat jen ?ěd i: brě, a to po d?kladné revisi.*. C?ívat méně textu. Je to lep?í ne? dlouhé povídání. Ne- tamráié bro?ury, leták a plakát nikdo ne?te. Pou?ívat obráz- .rj Keni ráhodon, ?e neviděli jsme ani jeden po?ádn?,- :■> liiiát A nechtít mluvit k v?em — tím se nejsnáz mamě. ae aemámrí? k nikomu.Josef Dvo?ákliteratnra a nmění.4 - <? r é M 3 a r o i s ■Angli?tí spisovatelé dne?kan.Lytton Strachey, dějepisec-umělec.Z’ nejpozoruhodněj?ích p?ípad?, jejich? rozboru se tu vě- I Blijeme, je p?ípad Lyttona Stracheye. Je to ku podivu ěě jen? se stal slavn?m v době, kdy vládnou lite- : — světem, jak se zdá, romanopisci, a jeho? slávu za- kxěy pouhé t?i knihy z dějin. Snad by nás to tolik ne- udivovalo, kdyby úspěch tohoto dějepisce byli zalo?ili dějepisci: vysoko?kol?tí u?itelé v?ak naopak byli po dlouhou dobu nep?áteli Stracheyov?mi, proto?e sice projevoval úctyhodnou u?enost a sice měl vá?nivou zálibu ve vysli?o- vání podivuhodn?ch detail?, -— p?ece v?ak popíral, ?e by dějepis byl vědou a pokládal za sv?j úkol p?ivésti nazpět Clio, Musu dějepisu, mezi ostatní Musy. To se mu ov?em snadno zda?ilo, poněvad? byl velik?m umělcem a pravděpodobně nejlep?ím anglick?m prosaikem tohoto století. Na?ím úkolem bude najiti d?vody, pro? tento dějepisec, jeho? náměty samy o sobě se nezdály p?edur?en?mi probu- diti zájem ?irokého obecenstva, dosáhl tak rychle velkého úspěchu.O ?ivotě Stracheyově toho nem??eme mnoho pověděti. Dějiny tohoto dějepisce dosud nikdo nenapsal. Snad se jednou najde ?ivotopisec, hodn? tohoto mistra ?ivotopisu. Poznamenáváme jen, ?e se narodil roku 1880 jako syn Richarda Stracheye, velikého správce anglické Indie. Studoval v Cambridgi. Roku 1912 vydal ve sbírce, shrnující v?sledky v?ech věd, dílo ?V?vojové stupně francouzského písemnictví“, je? p?edstavuje skvělou a vtipnou p?íru?ku. V té?e době psal do anglick?ch ?asopis? ?lánky o francouzsk?ch otázkách. Málokdo v té době v?ak o něm věděl, ?e je velik?m kritikem. A? se kolem Stracheye seskupil v Lond?ně krou?ek jemn?ch duch?, kte?í se skoro v?ichni později proslavili: spisovatelka román? Virginia Woolfová, uměleck? kritik Clive Bell, národní hospodá? Keynes a nedávno zesnul? okouzlující Francis Birrell. Roku 1918 v?ak sláva Stracheyova nesahala mimo obvod Bloomsbury. Vynikající mu?ové doby Viktoriiny.Roku 1918 v?ak vy?la jeho kniha, je? zp?sobila mnoho povyku: ji? název této knihy byl v?zvou: ?Vynikající mu?ové doby Viktoriiny“. Osoby, které tu autor lí?il, jako kardinál Manning, Florence Nightingale, doktor Arnold nebo general Gordon byly pokládány a? do té doby vět?inou Angli?any nejen za vynikající mu?e doby Viktoriiny, n?br? dokonce za osobnosti skoro posvátné, které byly ji? nabalsamovány legendou. Strachey v?ak nep?ijímal legendu. Raději vyhledával pod ob?adn?mi postoji dějinné mumie vzpomínky na ?ivou bytost, která se také m?lila. Ukazoval, ?e tyto vynikající osobnosti byly také uboh?mi lidmi, nejedním sv?m rysem povahy blízké obecné úrovni svého plemene. Mnoho duch? trpělo v té době tím, ?e historická konvence tak dlouho dr?ela svou ruku nad mu?i doby Viktoriiny. Pro ně p?edstavovala kniha Stracheyova osvobození, je? bylo vychutnáváno s tím vět?í zálibou, proto?e v jeho díle byla ironie zahalena pod zdánlivou up?ímností, a zlomyslnost, s ní? byly vykreslovány jednotlivé rysy povahy, se skr?vala pod vybran?m slohem.Strachey byl v této knize stejně p?vodní zp?sobem své dějepisné práce jako sv?m slohem. V Anglii bylo psaní ?ivotopis? zejména v devatenáctém století a? do knihy Stracheyovy věcí dosti tě?kopádnou. P?íslu?níci rodin ka?dého ze slavn?ch mu?? doby Viktoriiny měli ve zvyku vyvoliti po jeho smrti některého ctihodného u?ence, svě- ?iti mu v?echny papíry a doporuěiti mu, aby zachoval rozvá?nost. U?enec byl ??asten v záplavě těchto listin jako krab ve své lou?i, vytiskl co mo?no nejvíce dopis?, dosud nevydané ?ásti rukopis?, ukázek z deník? a spojil jak? tak? v?echny tyto ukázky v?kladem. Kdy? dokon?il tuto práci, byl p?esvěd?en, ?e vykonal ?vědecké dílo“. Strachey v?ak se nedíval na snesení r?zn?ch ?ástí dějinné látky jako na sv?j cíl: byl to pro něho pouh? prost?edek k cíli. Obvyklé dlouhé ?ivotopisy, neobratně psané, stranické a zatí?ené mno?stvím událostí, stanou se pro něho hotov?mi doly, z nich? bude vybírati jednotlivé slo?ky svého vypravování. Uvědomil si, ?e i co nejvíce ploché z těchto chvalozpěv? obsahují, i kdy? taj jejich spisovatelé nezam??lejí, bohaté kusy pravdy a podrobnosti, které p?ímo volají po sati?e. Proto se pustil s nesmírnou trpělivostí k vyhledávání rys? povahy k portrét?m mu?? doby Viktoriiny v knihách sv?ch p?edch?dc? a jal se je po?ádati, p?ibli?ovat: na?í3Vati jako velik? umělec.Malí? moderních podobizen.Osvě?ovati? Snad by bylo lépe napsati: retu?ovati. Anebo je?tě lépe by bylo ?íci, ?e Strachey tyto postavy pono?il znovu do ml?in historie, bez nich? ztratí svou pravou tvá?. P?ed ním, nev?ímáme-li si geniálních autor? pamětí jako byl Boswell, kardinál Retz nebo iSaint-Simon, zdály se historické charaktery p?íli? prost?mi. Strachey v?ak kreslí své hrdiny jako velik? romanopisec: pozorně dbá ka?dého pohybu jejich těla, podtrhuje právě bezdě?né fráze a ka?d?m jejich rysem se p?ibli?uje o kus k jejich skute?nému ?ivotu. P?e?teme-li si na p?íklad onen neoby?ejn? portrét Lorda Hartingtona, pozděj?ího vévody z Devonshiru, v něj? anglick? národ měl tak dlouho absolutní d?věru, poznáme, ?e tento portrét je daleko bli??í zp?sobu lí?ení La Bruyěrova, nebo dokonce Proustova, ne? snad Macau- layova. Stejně také v knize ?Al?běta a Essex“ portrét královny Al?běty je tak subtilní, ?e se zdá, jakoby ka?dá věta se vracela k ně?emu, co nazna?ila věta p?edchozí, a? se dostaneme tímto voln?m postupem k celkové, komplexní p?edstavě pravdy. Sloh Strachey?v je takov?, ?e jemnostmi sv?ch odstín? jde místy a? k p?ejemněl?stká?- ství. Klade p?ed nás ná?rty, pokusy, vymazává, co na?rtl, a klade p?es to kresbu druhou. Je na vrcholu svého umění v?ude tam, kde lí?í neur?itost, anebo v?sledek mnoha r?znotvárn?ch vliv?, slo?itost. Nejdokonalej?í z jeho portrét? jsou ty, je? m??e a musí malovati ?edivou barvou na ?edivém pozadí: jako podobizna prince Alberta, nebo Roberta Cecila, Lorda Bacona nebo Gladstona. Skoro ka?dá z těchto analys se kon?í nikoli jasn?mi závěry, n?br? otázkami. Jeho oblíben?mi slovy jsou ?subtle“, jemn? a ?perhaps“, mo?ná. Kdykoli dospěje tak daleko, ?e se lou?í s některou svou povahou a nemá ji? odvahy zab?vati se s ní je?tě dále, vyci?ujeme z jeho slov je?tě lítost a v??itky. P?ipojuje k tomu poslední odstavec, jen? ?asto za?íná slovy ?and yet...“, a p?ece ... V tomto odstavci s podivuhodn?m uměním uvolní v?echny klouby své je?tě nové konstrukce, ji? právě s takovou trpělivostí dokon?il.Vyslovil jsem ji? jednou jméno Proustovo. Musíme skute?ně p?i ?etbě Stracheye vzpomenouti na Prousta pro jeho zálibu v nekone?n?ch detailech, kdykoli lí?í vá?ně nebo lidské povahy. S Proustem má rovně? spole?nou onu neoby?ejně vzácnou a neoby?ejně jemnou vlastnost slohovou, v ní? sdru?uje familiámost s dokonalostí a nonchalanci s rázností. A kone?ně je stejně, jako Proust, p?edev?ím velik?m básníkem, toti? ?lověkem, jen? dovede prost?ednictvím nov?ch obraz? znovu stvo?iti svět, jen? kdysi ?il. Umění ?i věda?Sv?m rozborem jsme dosud poznali historika, jen? pí?e podivuhodn?m zp?sobem a sna?í se p?inésti do dějepisného díla v?echna kouzla krásného slohu a básnické skladby. Ne?-li v?ak postoupíme dále, musíme se zastaviti na okam?ik p?ed problémem historie. Cím má b?ti? Není nejmen?í pochyby o tom, ?e dějepis je pro Stracheye uměním. Mnoho dějepisc? by v?ak proti tomu odporovalo. Pro ně je dějepis vědou, a dokonce nadto je?tě nemá b?ti ni?ím jin?m, ne?-li vědou.Debatu o tom obnovil ve Francii Paul Valéry:?Historie je nejnebezpe?něj?ím v?plodem, jej? p?ivedla na svět chemie intelektu. Její vlastnosti jsou dob?e známy. Podněcuje ke sněni, opájí celé národy, v?těpuje jim fale?né vzpomínky, p?ehání jejich reakce, udr?uje p?i ?ivu jejich staré stí?nosti, trápí je ve chvílích odpo?inku, p?ivádí je do veliká?ského deliria nebo do bludn?ch p?edstav, ?e jsou pronásledovány a ?iní národy zatrpkl?mi, nesnesiteln?mi a marniv?mi. — Mají dějiny v sobě alespoň trochu jistoty, aby měly právo diktovati národ?m, jak se mají chovati? Nemají. Je naprosto nemo?no poznati nějakou historickou jistotu. Dějepisci francouzské revoluce se mezi sebou sho- i právě tak málo jako Danton s Robespierem. Rozdíl tkvi jediné v tom, ?e d?sledky jsou méně rázné a ?e na ?-.ěstí dějepisci nemohou sami disponovati guillotinou.“ P?esto v?ak se vyskytují historické události, o jejich? pravdivosti se dějepisci shodnou. Karel 'Vy jsou ti?koru- Vnován za císa?e roku 800 a bitva u Marignanu byla vybojována 15. zá?í 1515. Máme po ruce texty smluv, písemné p?íkazy a protokoly o shromá?děních. To je v?echno pravda. P?esto v?ak nutnost v?běru mezi těmito událostmi a těmito listinami umo?ňuje, aby dějepisec vypravoval historii zcela podle sv?ch p?edsudk? a podle svého stranického zaujetí. Z historie je mo?no ospravedlniti cokoliv se nám zlíbí. Dějiny nás neu?í v?slovně ni?emu, nebo? obsahují v?ecko a poskytnou p?íkladu pro cokoliv. Podle názoru Valé- ryho není nic smě?něj?ího, ne? mluviti o ?pou?ení“ z dějin. Z historie je mo?no vyvoditi v?echny politické zásady, v?echny morálky a v?echny filosofie. Stejně ?ivě jako Paul Valéry zaujal postavení proti nazírání na dějepis jako na vědu i Lytton Strachey:??e bylo mo?no nejen polo?ití otázku, je-li dějepis uměním, n?br? ?e bylo mo?no o této otázce i vá?ně diskutovati, to je jistě jednou z nejneoby?ejněj?ích zvlá?tností lidského bláznovství. Cím jin?m by dějepis mohl b?ti, ne? uměním ? Je p?ece jasno, ?e historie není hromaděním fakt?, n?br? ?e je vypravováním o nich. Události, které mají vztah k minulosti, nakupené bez jakéhokoli umění, p?edstavují pouhou kompilaci. Kompilace v?ak beze v?i pochyby m??e b?ti u?ite?nou, není v?ak historii, stejně jako trochu másla, vajec, salátu a petr?ele nep?edstavuje je?tě zeleninovou omeletu.Které vlastnosti musí míti dějepisec? Není pochyby, ?e tyto t?i: schopnost nassáti do sebe události, schopnost tyto události vylo?iti a schopnost zaujmouti stanovisko. Tyto poslední dvě vlastnosti pat?í k sobě, nejsou v?ak naprosto nerozlu?né, profesor Gardiner na p?íklad dovedl do sebe ab- sorbovati dějinné události a uměl je vylo?iti, nedovedl v?ak se postaviti na ur?ité hledisko. V?sledkem toho je, ?e jeho kniha o nejvá?nivěj?im období anglick?ch dějin se nepodobá ni?emu tak nápadně jako ohromné hromadě pilin. Postaviti se na ur?ité stanovisko, co? zd?razňujeme, nikterak v?ak nep?edpokládá, ?e by dějepisec musil s něk?m sympatíso- vati. Skoro bychom mohli ?íci, ?e tím míníme prav? opak. Je rozhodně mo?no se p?esvěd?iti o zajímavém faktu, ?e velik? po?et historik? si vy?el proti období, které zpracovávali, s tasen?mi no?i. Gibbon, svobodomysln? mu? s vysokou kulturou, ztrávil dvacet let svého ?ivota tím, ?e psal o barbarech a o p?edsudcích. Michelet byl romantik a republikán a p?ece jsou jeho ?Dějiny st?edověké Francie“ a jeho kniha ?Revoluce“ daleko pod úrovní jeho velikolepého obrazu klasicistick?ch a despotick?ch století.“Umělec Strachey.Strachey pravil, ?e první vlastností historika je schopnost nassáti do sebe události. Av?ak které události? Strachey jich sná?í nes?etné mno?ství. Má neoby?ejnou zálibu pro podrobnosti. Ob?as si ov?em dovolí p?edlo?ití celkov? obraz, velkou malbu celého období, p?edev?ím v?ak jest pozorn?m ?tená?em pamětí a vyhledává drobné a pravdivé detaily.?Osud na ?těstí chtěl tomu, aby Musa historie Clio byla na sv?ch slavnostních poch?zkách provázena jak?misi opi- ?áck?mi tvory, mal?mi ?áblíky, kte?í kolem ní pobíhají, dělají dlouhé nosy a ohro?ují úctyhodnou dámu tím, ?e pozvedají její sukně. Ob?as dokonce pozvednou někter? cíp jejího plá?tě a odhalují tak docela skandálním zp?sobem její spodní prádlo. Těmito zlomysln?mi tvory jsou auto?i deník?, pisatelé dopis?, klepálkové a ?urnalisté minulosti, v?ichni ti Pepysové a Saint-Simonové, jejich? jedinou vá?ní je, odhaliti nám drobné rysy, které velcí lidé skr?vají a sou?asně nám p?ipomínati, ?e historie b?vala kdysi skute?n?m ?ivotem.“Není nic rozko?něj?ího, ne? vyjeti si p?i psaní ?ivotopis? nebo historické knihy na lov za těmito ?iv?mi podrobnostmi, obsa?en?mi v knihách pamětí a dopis?. Někdy ?lověk p?e?te sta stránek a nenajde nic, ne? v?eobecné my?lenky, a? náhle se v jedné větě objeví kus svě?ího ?ivota a ?lověk si ji s radostí podr?í. Strachey je p?esvěd?en, ?e historie se skládá spí?e z těchto podrobností, ne? z velik?ch úmysl? a rozsáhl?ch plán?. Tím vět?í radost má, m??e-li z některého zcela drobného detailu udělati symbol. Tím se z historie stává historická báseň. Je to okouzlující, je si v?ak t?eba uvědomiti, ?e ?asto m??e b?ti obětována i hluboká ;n má-li b?ti takov? efekt nále?itě vyzvednut. Někdy ? =: ?r: ?e podobná karikatura evokuje historickou prav- :. a někdy tato karikatura m??e vypadati pravdivěji, ne? zra-rda sama. Ti drobní ?áblíkové, kte?í se smíchem do- rr; váze ji Musu dějepisu Clio a pozvedají sukně té ucty- iotíré dámy, jsou jistě tvory velice zábavn?mi. Nejlep?í auto?i pamětí a dopis? nám sk?tají ?ivou estetickou roz- ko?. Fustel de Coulanges v?ak má pravdu, kdy? ned?vě?uje pravdivosti minulé doby, která byla rekonstituována tímto zp?sobem. Strachey byl skute?ně, jak jsme se p?esvěd?ili na někter?ch místech, je? jsme studovali po něm, vět?ím umělcem ne? historikem. M??eme ?íci, ?e sběratel historick?ch detail? Strachey je podivuhodn?m svou rozsáhlou s?etlostí a sv?m svědomit?m studiem, ?e v?ak jaká. si záliba v posmě?né ironii a p?íli? ?iv? smysl pro epigrame tické vylí?ení ob?as zp?sobily, ?e dal p?ednost pobavenít ?e-i historickou prostotou a p?edností.?lověk.Jako umělec je Strachey podivuhodn? prostotou svého vyprávění a svou hr?zou z v?mluvnosti. Kromě rétoriky nenávidí v historii nejvíce vná?ení morálky. Proust pravil p?ibli?ně: ..Není velkého slohu bez obraz?, nebo? jediné metafory jsou s to pono?iti ducha do reality.“ Strachey se nebojí vio?iti do sv?ch vyprávění z historie podobné smělé oiray, je? ?tená?i náhle ozá?í situaci. Ve své snaze u?initi t ntstznte ňii: umělecké a básnické jde Strachey, podobně jako Proast, tak daleko, ?e hledá témě? hudební efekty t?tnavt-.ánim témat, jejich vracením, mí?ením, prodlu?o- y?nrm a opětn?m u?itím. Stanovisko, které Strachey vná?í i: je?tě zcela viktoriánské Anglie, p?edstavuje my?lenkov? svět i tón Francouz? osmnáctého století. Po této strán- ee p?edstavoval Strachey v Anglii proti Carlylovi a Glad- sscnovi a vykonal o mnoho více ne? pouh? ?ivotopisec. Odvrátil celou jednu generaci od emfase a to jak od emfase slohu, tak i od emfase srdce. Bylo by skoro mo?no ?íci, ?e byl voltairiánem anebo je?tě p?esněji, ?ák Anatola France. Nenáviděl mysticism. Posmě?ky, které si tropí, jsou méně p?ímé, ne? posměch Voltair?v. Voltaire má esprit, Stra- chey má humor. Pro puritánsk? národ, bázliv? a vá?niv?, jak?m je národ anglick?, byl humor bezpe?něj?í formou komiky, proto?e byl skrytěj?í. Humor nemohl nikoho po- hněvati, proto?e jím nebylo ?e?eno nic nevra?ivého. Pouhá imitace nem??e nikoho uraziti. A m??e snad se někoho dotknouti pouhá citace? P?ihází se velice ?asto, ?e Strachey tam, kde chce někoho zni?iti, spokojí se pouh?m jeho citováním. Na druhé straně je anglick? humor ?asto zcela nassát sentimentalitou. Těmito rysy z?stává Strachey, jen? sv?m slohem a někter?mi sv?mi p?edsudky je voltairiánem, — ve své podstatě nesmírně anglick?m. Jeden z mistr? cambrid?sk?ch pravil, ?e nejd?le?itěj?í událostí anglické biografie bylo dobytí Lyttona Stracheye královnou Viktorií.Znal jsem Lyttona Stracheye. P?ijel v létě na několik dn? do Abbaye de Contigny. Viděli jsme, ?e se věrně podobá svému portrétu v Tate Gallery. Prvního dne nás jeho dlouhá postava, jeho dlouh? vous, jeho nehybnost a jeho ml?enlivost docela poděsily. Kdy? v?ak mluvil sv?m chvějiv?m falsetov?m hlasem, proná?íval ve dvou ?i t?ech slovech kouzelné epigramy. Naslouchal na?im ka?dodenním debatám s mírn?m a zdvo?il?m opovr?ením. Pocházelo odtud, ?e byl p?íli? Angli?anem a ?e se nedovedl zajímati o nic jiného, ne? o konkrétní problémy a věci skute?né? Nebo snad jeho p?íli? lenivé a k?ehké tělo nechtělo vyna- 1o?iti pot?ebnou námahu, aby se p?ipojilo k debatě? Ci snad byl p?íli? delikátním, ?e na?e my?lenky mu p?ipadaly p?íli? málo subtilními a nemohly ho zajímati? Kdy? se :l:věk na něho díval, měl dojem témě? bezmezného opo- Tr?ení, úmyslného spánku, odmítnutí... A p?ece... A p?ece ob?as na několik vte?in zazá?il za jeho br?lemi tak ??r? pooled, ?e ?lověk zapochyboval, nebyla-li v?echna ta re: ~ i o oso jea pouhou maskou ?lověka plného zájmu, vá?ni-: l angli?těj?ího, ne? kdokoli jin?.Julius Schmitt:Filmová situace optimistickyPolo?ili jsme obch. radovi Juliu Schmittovi, jednomu z nejznáměj?ích v?robc? ?esk?ch film? a dovozci anglick?ch Londonfilm?, několik otázek o situaci na ?eskoslovenském filmovém trhu p?l roku po obnovení amerického dovozu. ?esk? film, o jeho? existenci po boku americké produkce byly vyslovovány obavy, podle názor? Juila Schmitta nejen neztratil své ?ivotní mo?nosti, n?br? naopak získal.rdím, ?e situace ?eského filmu není dnes naprosto ?patná. Mluvím ov?em jako zásadní optimista s oním optimismem, jeho? je t?eba ke zhotovení ka?dého ?eského filmu. V?robní podmínky se v?ak proti loňskému roku neoby?ejně zlep?ily. Bě?né ceny za pronájem atelier? klesly velice podstatně, je mo?no ?íci, ?e jsou sní?eny o 25% i o více. Je pravděpodobno, ?e tyto ceny budou sní?eny je?tě dále. Ateliery A-B tak neu?inily zcela nedobrovolně. Byly ke sní?ení sice ?áste?ně donuceny konkurencí, u- snadnily v?ak v?robu ?esk?ch film? i samy ze své újmy s ohledem na to, ?e ?eská produkce m??e existovati jenom tehdy, bude-li se vyráběti levněji ne? d?íve. Ateliery A-B jsou po této stránce velmi citlivé na v?echny úkazy, jevící se na trhu ?eského filmu a samy vy?ly v?robě rychle vst?íc. V d?sledku toho m??eme dnes v?robu ?eského filmu kalkulovati podstatně levněji, ne? tomu bylo loni. Sní?ení pot?ebovaly by je?tě některé polo?ky mimoatelierové: honorá?e uměleck?ch spolupracovník? dal? by se k jejich vlastnímu prospěc?? vy?e?iti velice p?íznivě na základě kolektivní spolupráce a k o 1 e k t i v n í ú?asti na z i sTí u. Tímto zp?sobem, jak?msi spolufinancováním v?roby v?emi uměleck?mi spolupracovníky, mohla by b?ti zaji?těna v?robní kontinuita jednotliv?ch firem a bylo by zaji?těno i trvalé anga?má pro umělecké spolupracovníky firmy. Jsem p?esvěd?en, ?ě k podobnému druhu produkce co nejd?íve dojde.Zatě?ují v?robu ?eského filmu je?tě tak vysoké licen?ní poplatky, odváděné do Německa za u?íváni zvukov?ch patent??Licen?ní poplatky klesly od 1. května leto?ního roku na polovici, tak?e se z v?roby ka?dého ?eského fiknu odvádí spole?nosti Tóbís-Klangfilm u? jenom 12.500 K?, místo loňsk?ch 25.000 K?.Jak vysoká je státní podpora ka?dému ?eskému filmu, udělovaná z v?nosu dovozních poplatk?, odváděn?ch za dovoz ka?dého filmu cizího??esk? film dostává dnes dvojí .podporu, jednu p?ímou a druhou nep?ímou. Tato nep?ímá podpora, které ?esk? film dosud nepo?íval, vypl?vá z nové dovozní prakse. Podle ní toti? je zaru?eno dovozci cizích film?, ?e po dovozu ka?d?ch osmi film? cizojazy?n?ch neněmec- k?ch smí dovézti jeden cizí film bu? německy mluven?, nebo německy dubbovan?. Toto ustanovení má chrániti ná? filmov? trh proti p?íli?né záplavě německy mluven?ch film?, p?icházejících odjinud, ne? z Německa. Dovoz osmého filmu německého a tudí? u nás pro vět?í srozumitelnost něm?iny obchodně v?hodněj?ího pokládá se za jakousi prémii dovozci, jen?, zaplatil do dovozního fondu za dovoz uveden?ch osmi film? celkem 160.000 K?. Podobná prémie byla nyní po 1. dubnu povolena i ka?dému v?robci plnohodnotného ?eskéhoto znamená, ?e ka?d? film, kter? má umělecky -.akvysokou úroveň, ?e mu poradní sbor p?i ministerstvu obchod? povolil z registra?ního fondu plnouv?rob- ní podporu ve v??i 140.000 K?, smí dovézti jeden film německ?. Toto právo na dovoz jednoho německého filmu bude patrně p?enosné a má v tom p?ípadě finan?ní hodnotu asi 4 0,0 0 0 K?. V d?sledku toho m??e ka?d? v?robce ?eského filmu, dostate?ně umělecky hodnotého, obdr?eti subvenci v hodnotě 180.000 K?.Jaká je za těchto nov?ch poměr? hospodá?ská situace atelier? A-B?Nejsem ji? ?lenem správní rady této firmy, tak?e mohu mluviti jen jako pozorovatel zpovzdáli. Ateliery A-B jsou dnes technicky dokonale vybaveny a ukázalo se, ?e s nimi druh? atelier soutě?iti nem??e. Hospodá?sk? stav filmov?ch továren A-B bude snad v tomto roce o něco hor?í ne? loni, je v?ak dobr?. Práce jev atelierech dosti a bude jí je?tě více, proto?e zájem o druhé ateliery spole?nosti Host, které je?tě loni spole?nost A-B. konkuren?ně ohro?ovaly, byl nyní úplně ztracen v několika ?patn?ch filmech, z těchto atelier? vy?l?ch. Tyto ?patné filmy nebyly ov?em zaviněny Hostem, ateliérové firmy v?ak tu s nimi spolutrpí za svou snahu p?ijmouti i takovou práci, která nedává ?ádné záruky za úroveň. Po této stránce úrovně jsou ateliery A-B opatrněj?í i ??astněj?í. Firma A-B má mo?nost vykonávati i ur?it? vliv na úroveň produkce tím, ?e poskytovan?mi produk?ními úvěry za ateliérové a laboratorní polo?ky se vlastně nep?ímo ka?dé produkce ú?astní. Tímto zp?sobem má firma mo?nost vybírati si vhodné producenty, a tím bylo i dosa?eno ur?ité ochrany této firmy, nebo? pokoutní produkce, které není mo?no v ?ádném státě zabrániti, netroufá si dnes jiti do A-B.Jak to, ?e za těchto daleko p?íznivěj?ích podmínek úroveň ?esk?ch film?, zhotoven?ch v prvním pololetí leto?ního roku, je podstatně hor?í, ne? tomu bylo p?edtím?Mám dojem, ?e tento pokles úrovně je prozatímní. Je nyní pozorovati u nás zejména velkou vy?erpanost v?ech uměleck?ch slo?ek filmové v?roby. O hodnotné re?iséry, zaru?ující dokonalé technické provedení filmu, se zachováním ur?ité'umělecké úrovně ve volbě v?razov?ch prost?edk? a jejich? díla by Inadto je?tě odpovídala mentalitě ?eského diváka — takov?ch re?isér? máme stále stejně málo. Dokonale filmov?ch námět? nemáme skoro v?bec a kde se nějak? mimo?ádn? námět vyskytne, vyvolá strach u producenta. ?eská produkce trpí tím, ?e velv?ech posledních letech staví sv?j repertoir pouze na veselohrách. Veselohry realistického ?ánru, které jsou u nás v oblibě, se velice rychle vy?erpají. Takové ?ánrové obrázky a maloměstské komedie ze ?ivota lidu ve stylu Nedo?ínské a Pí ?těká upadnou p?íli? rychle do nebezpe?í ?ablony a mo?nost, p?inésti na tomto poli něco nového, skoro neexistuje. To v?e p?sobí, ?e ?eská produkce v posled- nioh měsících nemá originálních děl. V těchto prvních měsících amerického dovozu p?sobil také na na?e v?re oce strach p?ed tím, aby divák p?íli? neporovnával dokonalost amerického filmu, s ?esk?m: proto někte?í z na?ich stál?ch producent? se zatím v?roby v?bec je?tě zdr?eli. V celku >vadí nejvíce ?eské produkci ne- dostatekinvence. Dovozní komise se sna?í ?eské v?robě v těchto jejích nedostatcích prospěti a úroveň ?esk?ch film? definitivně pozvednouti na základě nyněj?í kone?né úpravy p?i schvalování námět? a udělování podpor.Jak vypadá tato d o y o z ní ko mi se se sv?m poradním sborem?Dovozní komise skládá se z ?len? ú?edních a ze zástupc? filmov?ch zájemc?. Z ú?edních zástupc? je tu za ministerstvo obchodu dr. P i s k a ?, jen? za nefungujícího p?edsedu Rathauského je sou?asně p?edsedou filmového sboru, za zahrani?ní ministerstvo je tu referent E l b 1 a za ministerstvo ?kolství alternují dr. Ko- v á ? a dr. M a t u 1 a. Za filmové zájemce jsou tu zastoupeni za: Svaz p?j?oven: major Pr??a, Běda Heller a dr. O r t h; za Svaz kinomajitel? dr. K u s ?, V. W o- koun ap. Sirotek; za Svaz filmového pr?myslu a obchodu ?editelé Milo? Havel, J. Reiter a J. Schmitt. Kromě toho má poradní hlas i Filmová Unie, zastoupená Binovcem, Jaurisem a Bro?íkem.Pro? nebyla p?ibrána do poradního sboru v?bec ?urnalistika? V neinformovanosti, s jakou poradní sbor zakazuje dovoz někter?ch film? umělecky v?znamn?ch, jako nedávno filmu Lubitscho- va, je patrn? nedostatek zastoupení některého teoretika nebo informovaného kritika.Syndikát denního tisku byl vyzván, aby vyslal některého svého zástupce, jemu? ministerstvo bylo ochotno uděliti poradníhlas. Noviná?i v?ak ?ádali pro sebe hlas pln?. Z tohoto d?vodu pozvání nep?ijali a absentují. Měli by v?ak se ú?astniti práce v komisi, poněvad? poradní hlas platí p?i jejím rozhodování jako pln? a via facti by byli plného hlas? nabyli.Snad měli i p?esto pravdu: co by byl platn? jeden estetik mezi tolika . . . obchodníky. Nesli by pak marně na své hlavě spoluodpovědnost za na?i neúplnou filmovou svobodu. S hlediska umělecké svobody toti? s dosavadní ?inností dovozní komise nem??eme b?ti uspokojeni.Pro zv??ení ?úrovně ?esk?ch film? v?ak dovozní komise ji? podstatně p?ispěla a o?ekávám, ?e je?tě více prospěje v budoucnosti. Stalo <se sice dosud leckdy, ?e subvence ?esk?ch v?robc? byla vypl?tvána ve prospěch děl, která si toho nezaslou?í. ?asto se některému v?robci udělila celá podpora jenom ze z?etele na jeho osobní spolehlivost a dobrou v?li, i kdy? si momentálně to které jeho dílo podpory nezaslou?ilo. V poslední době se v?ak i stalo ?asto, ze i cel? námět filmu, kter? se je?tě p?edtím, ne? za?al se vyráběti, p?edkládá ke schválení, byl komisí zamítnut. O ?ádné filmové náměty stará se v poslední době Filmové studio, které chce formulovati ideologii ?eského filmu a' nalézti jeho nejzdravěj?í směr. Je tě?ká ?íci, jak se mu to poda?í. Podle mého názoru musí b?ti znakem ?eského filmu ?án- rovitost a lyri?nost, co? jsou i znaky ?eské hudby, ?eského umění v?tvarného a znaky slovanského umění v?bec. Je ur?it?m pokrokem proti d?ívěj?ku, ?e podpora, udělovaná ?esk?m film?m je odstupňována a v plném rozsahu se uděluje jen díl?m umělecky zcela zda?il?m.*.= druhou slo?ku ?innosti dovozní komise, na po- to-ování dovozu film? cizích, v?ak ?ítáme nejednu stí?nost. A?koliv je známo, ?e dovozní komise byla zalo?ena z toho d?vodu, aby byl znemo?něn do-, voz f il m? s ideologií nebezpe?nou a odporující demokratickému z?ízení tohoto státu —' p?ece pozorujeme, ?e dovozní komise si osobuje funkci regulátora dovozu i z d?vod? mimo politick?ch. Zatím co u nás povolované a hrané německé filmy mají stále ?alostněj?í úroveň k???, bylo pod nejr?zněj?ími záminkami za- kázánoji?asil5film?americk?ch, jediné z toho d?vodu, aby americk? dovoz byl brzděn. ?ím je ur?ována tato politika dovozní komise, zákazu jící p?edev?ím filmy americké?Já nevím, já to nesleduji. Mně zajímá nejvíce otázka, jak se chrání ?esk? film a v ?em m??e b?ti poradní sbor ?eské filmové v?robě prospě?n?m. Filmov? poradní sbor v poslední době velice pom??lí na dramaturgii ?eské filmové tvorby. Z těchto úvah by mohl ?asem vzniknouti ú?ad dramaturga ?eského filmu, kter? by mohl b?ti d?le?it?m orgánem, slou?ícím nejenom ?eskému filmu, ale i státu.Není tento podnět inspirován nedávn?m v?letem mnoha ?esk?ch kinematografist? do T?etí ? í?e, kte?í, jak známo, byli vztahováním pravic úplně o- kouzleni a kte?í na?li patrně zálibu v německém ú?adu ?í?ského filmového dramaturga? Snad zapomněli, ?e právě tato tuhá koncentrace ideová zni?ila německ? film. Měli si dáti v Berlíně p?edvésti film ?N u r ni c ht weich w e r- d e n, S u z a n n e“, kter? je dílem ?í?ského filmového dramaturga, aby poznali, co z podobného ?usměrnění produkce“ m??e vzejiti.Tento námět není v ?ádné souvislosti s ?e?ením německ?m. Dnes je v?ak viděti, ?e se z na?í filmové tvorby musí vylou?iti její dosavadní náhodnost.Myslím, ?e od teoretické ?innosti poradního sboru, kter? v poslední době se dostal ji?* tak daleko, ?e dokonce sám doporu?uje náměty, které by měly b?ti zfilmovány, nebude daleko do prakse dramaturgického usměrnění ?eské filmové v?roby. Snad se to stane ve spolupráci s firmou A-B, která dnes jediná pracuje. Snahou této firmy je, vytvo?iti svou vlastní produkci úkolovou, to jest: sama vytvá?eti pro p?j?ovatele film od A a? do Z a pak mu nabídnouti film hotov?, s námětem, obsazením i titulem, dokon?en? od prvního metru a? do po- sledního^ Tento zp?sob produkce byl by d?sledkem toho, ?e u nás málokdo produkci rozumí a ?e jsou v?robci, kte?í rádi se vzdají i vedení produkce i vlivu na volbu námětu a na rozpo?et, jen kdy? tímto zp?sobem se vzdají sou?asně i produk?ního risika. Dá se o?ekávati, ?e firma A-B se chopí tohoto podnětu, proto?e pochopitelně tou?í po plné zaměstnanosti sv?ch atelier? a proto?e je v základě podnikem tak naddimenso- van?m, ?e musí nalézti nějak?iprost?edek, kter? by jej udr?el v rovnováze. Tento druh úkolové produkce byl by rovně? jedním z projev? po zv??ení kvality ?eského filmu, která dnes je nejzákladněj?í tendencí filmového poradního sboru.doba a lidéOccidental is:Goe a GoMoc prost?ednosti.A 7stoupíte-li do úst?edny moderní elektrárny, p?epadne vás ’ dojem p?ímo stra?ideln?. V rozsáhl?ch a mohutn?ch prostorách spat?íte obrovské stroje skoro bez lidí. Tu a tam ?lověk, jen? rozkazuje fantastick?m silám. ?lověk v?erej?ích dob by byl patrně p?i vstupu do podobn?ch místností pocítil pověre?nou hr?zu. Byl by se patrně domníval, ?e je k tomu t?eba nadlidské rozumové síly, porozuměti ?e?i v?ech oněch rozvě?en?ch desek a ?íslic na cifernících, ?ádně provésti r?zná p?epojení proudu a správně obslou?iti titanské stroje. Ve skute?nosti lidé, kte?í v těchto síních pracují, a? u? jsou to in?en??i nebo prostí dělníci, mají sice odborné vzdělání, úroveň jejich individuálního my?lení v?ak nestojí v ?ádném poměru k onomu stupni sil, které jsou v jejich rukou. Jsou to lidé jako ty a já, kte?í se nau?ili ur?it?m věcem a dovedou je. Síly, které ovládají, jsou v?ak nekone?ně mocněj?í ne? proud ?ivota, obsa?en? v nás v?ech. Moderní technika vede k tomu, ?e pr?měrní lidé, kte?í stojí v technick?ch centrálách, mohou míti ve sv?ch rukou neuvě?itelnou moc. Sta?í vypnutí jediné páky a dvacet měst některého kraje bude rázem zbaveno v?eho elektrického světla, nebo bude tímto světlem obdarováno. Tak je tomu i v politice.Kdo se zmocnil pomocí ur?it?ch technick?ch prost?edk? vlády nad centrálou, m??e ovládati celé země a m??e elektrické světlo rozumu těmto zemím podle libosti dodávati nebo vy- pnouti.Goebbels a Goring, dva mu?i, kte?í dnes fakticky ovládají Německo, jsou pozoruhodní pouze tím, ?e velice d?kladně studovali a modernisovali techniku, jak nastoupiti k moci. Na tomto poli jsou odborníky. A jestli?e se někter?m divák?m nejen v Německu, n?br? i za hranicemi zdají jak?misi polo- bohy, není to ne? omyl naivního náv?těvníka obrovské elektrárny, jen? se dívá na mu?e, ovládajícího páky. První z těchto technik? je německ? propaga?ní ministr Dr. Goebbels. Upírati mu jakékoli nadání jen z politického zaujetí bylo by ně?ím úzkoprs?m a kromě toho nejv??e nebezpe?n?m: znamenalo by to, ?e jsme upadli do známé chyby německ?ch antifa?ist?, kte?í ze svého odp?rce udělali pouhého stra?áka na děti, místo aby mu?e kolem Hitlera brali vá?ně a viděli v nich p?i v?í jejich obmezenosti a frázovitosti p?ímo ?ábelsky nebezpe?ného nep?ítele. Na druhé straně je ov?em stejně nebezpe?no p?eceňovati figury těchto mu?? a p?eceňovati tento uboh? typ pouh?ch technik? státního p?evratu a virtuos? v p?sobení na davy. I ti, kte?í je podceňují, i ti, kte?í je p?eceňují a hodnotí je pouze podle jejich do?asn?ch úspěch? a nikoli podle vlastní jejich podstaty, nebudou nikdy s to pochopiti dynamiku moderního státního p?evratu.Goebbels i Góring pat?í oba k typu, v Německu zvlá?tě ?astému. K typu odborník?, kte?í jsou nezbytni na svém úzce vymezeném poli, kte?í v?ak naprosto nejsou schopni u?initi za základ svého jednání velikou koncepci ?ivota politického nebo ?ivota v?bec. Oba jsou krátkozrací, vidí jen to, co jim stojí nejblí?e, s velikou z?etelností, zatím co jim je v?bec nemo?no dívati se do dálky. Je to tragedie německého národa, ?e rodí skoro v?dycky jen dvojí typ mu??: dalekozraké, kte?í vidí z?etelně pouze cíl, le?ící ve veliké dálce a jsou naprosto zaslepeni pro události kolem nich — a krátkozraké, kte?í nevidí na světě nic z toho, co je v dálce, co je ve v??i, co je jasn?m cílem lidského v?voje. Ti krátkozrací v?ak p?íli? snadno v Německu v?dycky triumfovali nad dalekozrak?mi doktriná?i, kte?í vym??lejí jen nejkrásněj?í plány a nedovedou z nich uskute?niti ani sebe nepatrněj?í ?ást. A proto se opakuje v dějinách tohoto národa zase jednou stejn? děj: politika, je? ve svém celku je bláhová a podpr?měrná, je uskute?ňována ve sv?ch detailech s obrovskou měrou discipliny a inteligence. Není ani pot?eba, abychom v této souvislosti p?ipomněli podobné doby světové války.Na tomto pozadí vyr?stá p?ípad Goebbels?v. Je to jeden z mu??, kte?í vynakládají maximum d?myslu na to, aby dosáhli cíle maximálně neinteligentního.Spisovatel Goebbels.Jak plané je my?lení tohoto ?lověka, o tom si uděláme nejlépe p?edstavu, vezmeme-li do ruky některou z jeho knih. Doktor Goebbels je toti?, jak známo, publicistickou hlavou nacionálně-socialistického hnutí a vydával po několik let jeho vedoucí ?asopis ?Der Angriff“, nehledě k několika knihám, které napsal. Jeho poslední kniha má nadpis ?Vom Kaiserhof zur Reichskanzlei“. (?Kaiserhof“ je znám? berlínsk? hotel, v něm? hitlerovci do roku 1933 oby?ejně zasedali). V této knize lí?í Goebbels jako v deníku v r?zn?ch ná?rtcích dějiny nastoupení hitlerovc? k moci. Marně bychom tu v?ak někde hledali, t?eba jen pouh? náznak toho, jaké jsou vlastní cíle tohoto hnutí: jsou tu jen se?azena ur?itá data a jsou sestavena v takovém po?ádku, jak se zdají propaga?nímu ministrovi ?ádoucími pro p?í?tího historika. Jsou tu i v?elijaké anekdoty a je tu i dosti osobních podrobností, kolik jich je t?eba k uspokojení psychy německého ?tená?e. A nesmí tu chyběti ani autorova mati?ka, která v rodném městě tohoto velikého mu?e, v r?nském městysi Reydtu trpělivě ?eká na onen den, a? její syn vtáhne do města, jsa provázen zá?n?m t?pytem propagandy, aby v té chvíli nav?dy zapomněla v?ech starostí, které pro něho vytrpěla. A co takov? synek z lásky k mati?ce v?echno neudělá . . . Pí?e o tom v tomto díle:?Toto obrovské p?ivítání ve svém rodném městě jsem na sebe vzal jen ke cti své matce, která po dlouhá léta v tomto měste?ku byla pomlouvána, zneuctívána a pronásledována, a která tím v?ím musila nesmírně trpěti. V?dyf víte, jak to v podobn?ch p?ípadech v malomě??ansk?ch kruzích chodívá: byla spole?ensky ignorována, t. j. zasa?ena na samém nervu ?ivota . . .“I jinde vypráví Goebbels soukromé zá?itky, t?eba?e jen v ?etrn?ch dávkách. Hlavní obsah knihy spo?ívá ve variaci Goebbelsova p?iznání:?My, nacionální socialisté něme?tí jsme k?i?eli a tropili randál,(randalierten), bili jsme se fleuretty i tě?k?mi ?avlemi, st?íleli jsme z hmo?dí?? i otráven?mi ?ípy. A tak jsme se dostali ponenáhlu do v??e ... ?ím méně nás bylo, tím horlivěji jsme jednali (jeweniger) wir waren, desto dicker taten wir). — A na konec jsme p?ece vyhráli.“Proti tomu by se kone?ně nedalo nic namítat, kdyby za tím v?ím stála nějaká my?lenka anebo t?eba jen nějaká tnv?lene?ka. Ale ze v?eho toho zde je zcela jasno, ?e se zde netou?í po ni?em jiném, ne? po moci o sobě, moc je tu sama ú?elem a není prost?edkem k uskute?nění nějak?ch velik?ch cíl?. Na v?ech místech této knihy se lí?í s velikou p?esností fáze, jak bylo moci dosa?eno, autorovi v?ak ani nep?ipadne my?lenky, aby tuto ?ízeň po moci, která posedla jeho a jeho p?átelé, nějak ideologicky zd?vodnil, t?eba jen na jediném místě. M??e b?ti něco typi?těj?ího, ne? takovéhle vyprahlé nakupení fakt? Je to dokument veliké ceny, t?eba?e jiné ceny, ne? jí p?ipisuje propaga?ní ministr.Germán, kter? se smrskl.Je známo, ?e Hitlerovci mají ve zvyku hlásati my?lenky, které jim ani nenapadne uskute?ňovati. Kdyby v Německu byla realisována my?lenka, ?e ?prospěch celku je nad prospěch jednotlivce“, vypadalo by to p?ece v ?í?i zcela jinak. Ani rasovou teorii není mo?no uplatniti na nejp?edněj?í v?dce nazistického hnutí. Marně bychom mezi nimi hledali t?eba jen jednoho u?lechtilého, ?tíhlého, dlouholebe?ního Germána, zá?ícího ve své plavovlasé nádhe?e, jak to hitlerovské rasové teorie s takovou chválou vypsaly. Ve srovnání s tímto ideálem pochodí i sám Goebbels jistě nejh??e. Tento tmavovlas? zakrsl? mu?í?ek je je?tě vzdáleněj?í od rytí?ského ideálu germánského st?edověku i germánského nového st?edověku: p?íroda ho ověsila zchromlou, ztrnulou nohou. Je to pro něho ?těstí, ?e my, svobodně cítící lidé Evropy, si nedovolujeme tělesnou vadu ozna?ovati za defekt celé osobnosti, jak to honosně ?iní hitlerovci. V Německu skute?ně vznikly celé státní teorii nesmírné obtí?e právě proto, ?e tento mu?, jen? ji spoluvytvá?el a fantastick?m zp?sobem roz?i?oval, se jí v nejnápadněj?í slo?ce naprosto p?í?í. Bylo t?eba p?ibrati mno?ství vysoce vá?en?ch universitních profesor?, kte?í si musili lámati hlavu tím, jak by se dal zevněj?ek uvésti v souhlas s teorií o vysokém ?tíhlém Germánu: nebo? bylo p?ímo ?ivotní otázkou hnutí, aby tento mu?, jen? bojoval v?dycky p?ímo v nejp?edněj?ích ?adách rasov?ch teoretik?, mohl b?ti sám reklamován mezi ?istokrevné Germány. Vymyslili si to, ?e je mo?no ideologicky nezávadného Germána, jen? naprosto nedosahuje pot?ebné vojenské míry, prostě prohlásiti za men?í vydání Germána, za typ, jeho? nazvali ?Schrumpfgermane“. Poda?ilo se jim dokonce sehnati d?vody toho, pro? se takov? Germán někdy smrskne a poda?ilo se vysvětliti i to nepatrné p?ehlédnutí, ?e tento Germán je náhodou ?ernovlas?. Německá věda se uspokojila tím, ?e i Goebbelsovi p?edkové byli rozhodně plavovlasí, a ?e on sám pouze nepatrně ?potemněl“ (nachgedunkelt).Mu? od péraJe dostate?ně známo, ?e nikdo nedovede lépe bojovati proti některé spole?enské skupině, ne?li ten, kdo z ní sám vze?el.Je bez po?tu renegát?, kte?í měli v historii úspěch. Také doktor Goebbels se d?íve velice namáhal ve prospěch těch?e vrstev, které dnes potírá. Kdy? byl mlad?m mu?em, sedával u nohou jednoho z nemoud?ej?ích ?id?, kte?í kdy vyu?ovali na německ?ch universitách: Goebbels byl v Heidelbergu ?ákem slavného literárního historika G u n d o 1 f a, jen? vy?el z kruhu Stefana Ge o r g a a z?stal a? do konce jeho p?ítelem. Nezachovala se pra?ádná zpráva o tom, ?e by u?ení tohoto ?ida bylo vyvolalo v mladém Goebbelsovi nějak? zvlá?tní odpor: naopak, je známo, ?e u něho po prvé poznal aristokratickou nauku Stefana Georga, je? po mnohé stránce navazuje na aristokratismus Nietzsch?v. To mu umo?nilo těchto poznatk? později vyu?iti osudn?m zp?sobem politick?m a znetvo?iti je podobně, jako jeho mistr Hitler znetvo?il ?ást my?lenek Nietzscheov?ch. Později se ov?em ucházel Goebbels zcela marně o p?ízeň Stefana Georga: básník neodpověděl ani slovem na oslavné telegramy novope?eného ministra propagandy a a? do smrti provozoval proti tomuto svému ?áku rozhodnou protipropagandu. Na?ídil toti?, aby byl poh?ben nikoliv v Německu, n?br? ve ?v?carsku, co? se skute?ně stalo: největ?í lyrik, jen? se narodil v posledních generacích německ?ch, toti? nechtěl z?stat i v zemi Goebbel- sově a Hitlerově ani po smrti. Je to tím vá?něj?í, poněvad? Stephan George nebyl jen lyrikem, n?br? i duchem prorock?m a pokládal za sv?j úkol p?sobiti na ?ivot sv?ch vrstevník?.I později, kdy? minula doba na heidelberské universitě, st?kal se Dr. Goebbels s literárními kruhy, p?i ?em? mu nevadil ani nearijsk? rodokmen redaktor? ani marxistick? směr jejich ?asopis?. Není tudí? bez pikantního nádechu, ?e ?í?sk? propaga?ní ministr Dr. Goebbels otiskoval mnohé ze sv?ch ?lánk? právě v ?Berliner Tageblattu“, kter? se později pro něho stal ztělesněním v?í odpornosti, hanebnou ?Judenzei- tung“. Dokonce se v tomto listě ucházel o místo redaktora. Napoda?ilo se mu to v?ak. Zato ho p?ijali roku 1934 za redaktora malého nacistického pláte?ku v Elbefeldu.Mal? mu? dělá kariéru.V těch letech hrál velikou úlohu v nacionálné socialistické straně později zavra?děn? Gregor Strasser. P?vodně dosahovali nacisti?tí propagandisté úspěchu pouze v Bavorsku. Gregor Strasser v?ak úspě?ně roz?í?il nacionálné socialistickou stranu i po severním Německu. On právě získal dra Goebbelse pro věc strany a získal v něm oddaného spojence a? do bamberského zasedání roku 1926. Goebbels byl dokonce se Strasserem spoluspiklencem a spole?ně s ním usiloval o to, aby Hitler byl zbaven své absolutní moci. Kdy? v?ak Hitler pou?il rozhodnutí straník? k tomu, aby rozdrtil tuto oposici, p?ivinul se Goebbels rychle po bok Hitlerovi. Jeho p?átelé v tom viděli nesl?chanou zradu, ale on se tím p?íli? netrápil, poněvad? slovo zrada se v nacistick?ch kruzích nebralo nikdy p?íli? vá?ně. Hitler si ho absolutně získal tím, ?e mu udělil místo v?dce berlínského okrsku. Sou?asně ho u?inili samostatn?m v?dcem stranické propagandy. Brzy vy?lo najevo, ?e Goebbels daleko p?edstihuje Hitlera mno?stvím sv?ch propagandistick?ch nápad?, ?e v?ak se mu naprosto nem??e vyrovnali sv?m p?sobením na ?iroké masy.Berlín z roku 1926, do něho? se venkovsk? redakt?rek Goebbels tehdy dostal, pro?íval právě období zdánlivého kulturního rozkvětu. Tato kultura byla ov?em parvenuovská, od literárních salon? a? po ?místa zvrhlé rozko?e“, jak u? to kíaio tradici talmiové nádhery hohenzollerské. Ne- r" ? snadné zmocniti se tohoto Berlína. Tehdy neměla ani dteiigence, ani dělnická t?ída chuti na hitlerovsk? mysti- oan. Nikde neměl nikdo chu? brát vá?ně onen olejnat? pathos, dopravovan? sem z rakouského venkova. V této situaci si vzal Goebbels za úkol dob?ti Berlína zespoda, po?ínaje v jeho podsvětí literárním a zlo?inném. Ve svém denním listě ?Angriff“ p?ipravil směs fale?ného expresionismu a bezuzdné demagogie. Jeden z jeho nadpis? v té době zněl ?Dominanta ulice je ?ekatelstvím na moc ve státě“. O Hin- denburgovi psával tehdy: ?Stá?í nechrání p?ed hloupostí“. To, co Goebbels ve sv?ch knihách neměl, sna?il se alespoň imitovati: populární jazyk. Byl z toho v?ak p?íli? patrn? jeho úmysl. Pou?íval naprosto bezuzdně nejvulgárněj?ích v?raz?, jak jen to ?inívají literáti, kte?í chtějí p?edstírati lidovost. Goebbelsovi se v?ak skute?ně poda?ilo za několik let posíliti postavení nacistické strany v Berlíně. Pomáhala tu demora- lisace stále rostoucích ?ad nezaměstnan?ch. Jeho p?íslu?níci byli rekrutováni z ?ad zanedbané mláde?e, z proudu venkovan?, které p?iplavila nouze do velkoměsta, z ?ad student?, kte?í byli nuceni za?ínati svoje studium v naprosté beznaději, ?e jim k ně?emu prospěje.Goebbels si p?edev?ím uvědomil, jak obrovská je propaga?ní hodnota mu?ednictví. On první vyu?il tohoto poznání nejbezohledněji a bez jak?chkoliv studií: mu?edník? bylo nezbytně t?eba, ka?dé smrti bylo t?eba vyu?ít k propagandě, kdo vlastně um?el, o to v?bec ne?lo. S po?átku k tomu bylo t?eba hodné dávky otrlosti vyu?iti nějaké vra?edné aféry z berlínského podsvětí k politick?m cíl?m. Leckdo by se byl neodvá?il u?initi z ?emeslného pasáka národního hrdinu. Dr. Goebbels v?ak riskoval podobné eskamotá?e a měl s nimi úspěch. A poda?ilo se mu i to, ?e onen mlad? mu? se stal skute?n?m národním hrdinou a p?i písni, o něm slo?ené, p?i písni o Horstu Wesselovi, upadají je?tě dnes zástupy Hitlerovc? v nad?ení.Pod úspě?n?m vedením Goebbelsov?m po?alo se ?ílení pouli?ních bitek, byly p?epadány dělnické ?tvrti a skrytá ob?anská válka, je? kone?ně vedla k událostem roku 1933, byla zahrocována k nejost?ej?ím protiklad?m.Mal? mu? má úspěch.Dne 14. b?ezna 1933 byl Goebbels jmenován ministrem. Aby se uplatnil jeho zvlá?tní talent, bylo vytvo?eno ?í?ské ministerstvo pro propagandu, které v novém Německu hraje tak d?le?itou úlohu. Jemu p?ipadly rozmanité kompetence, je? p?vodně pat?ily do pravomoci jin?ch ú?ad? a ministerstev. Ministerstvu věcí zahrani?ních odňal věci tiskové, ministerstvu po?t odňal rozhlas, od ministerstva vnitra p?evzal film a od pruského ministerstva vyu?ování si p?isvojil vysokou ?kolu věcí politick?ch. Je mu t?eba p?iznati, ?e do svého ú?adu p?i?el dokonale p?ipraven: V?echny plány k vytvo?ení podobné centrály na v?robu ve?ejného mínění ji? měl dlouho vypracovány do nejmen?ích podrobností. U? s po?átku roku 1933 dal Hitler souhlas k těmto projekt?m a slíbil, ?e je uskute?ní. Goebbels záhy p?istoupil k tomu, aby si zajistil v?echna postavení, která měla nějak? v?znam pro jeho obor: jmenoval se presidentem ?í?ské kulturní komory, aby v tomto postavení mohl provozovati vlastní kulturní politiku, ?ím? ov?em se dostal do velmi silného soupe?ství s ministerstvem vnitra, které obsadil Goring a s nacionálně-soci- alistick?m Kulturbundem, kter? ?ídil Rosenberg. Ten mu velice zazlíval, ?e oslavoval básníka Gerhardta Hauptmanna, kterého p?ece objevil Zid Brahm, jeho? spisy vydával ?idS.Fischer a kterého oslavovala německá republika. U Rosen- berga narazil Goebbels na odpor, kdy? kryl svou protekcí p?e?ilé expresionisty jako Noldena a Barlacha, kte?í byli pra- vověrn?mi Nazi ozna?ováni za po?idov?tělé kulturní bol?eviky.Revolucioná? uhlazené spole?nosti.Goebbelsovy stolní ?e?i, proná?ené p?i kdekteré p?íle?itosti, li?í se po formální stránce od obhroublého tónu, obvyklého mezi nacistick?mi v?dci. Sv?mi uhlazen?mi ?e?mi získává ?urnalisty i lidi od filmu, dokonce i zahrani?í. Má ve zvyku mluviti o ?ú?asné, ocelové romantice dne?ní doby“ a umís?o- vati efektním zp?sobem podobné laciné lyrismy, aby se tím ponenáhlu vehrával do úlohy revolucioná?e v dobrém tónu. Tento mu? je toti? ve své podstatě daleko spí?e doma ve fiktivním světě filmov?ch reflektor? a rota?ek, ne?li v bájn?ch okresích, hitlerovci vyná?en?mi za ideál pod heslem ?Blut und Boden“. Goebbels cítí se ve své podstatě naprosto doma ve světě ?idovské ?urnalistiky, naz?vané ?Die j?dische Journaille“ a světě Kurfúrstendammu a jeho polosvěta, ne? kdokoliv jin? z jeho druh?: V podstatě není Goebbels nic jiného, ne? jeden z oněch ?asfaltov?ch literát?“, které by rád vyhubil ze světa. Kdy? se stal ministrem, dostal se do těch spole?ensk?ch kruh?, které oficielně v?dycky potíral, po nich? v?ak tajně v?dycky tou?il. Stejně podivné je to i s jeho antisemitismem: aby se ukázal ?lověkem dokonale vyr?stajícím ze své p?dy, dokonale ?bodenstandig“, mluví Goebbels je?tě o stupeň opovr?livěji, ne?li ostatní. A p?ece to není naprosto p?esvěd?ivé: zdá se spí?e ztroskotan?m filosemitou ne?li up?ímn?m antisemitou. A právě pomocí těchto sv?ch vlastností dosáhl toho, ?e se vet?el tiskem, filmem a rozhlasem do kruh? té spole?nosti, kterou potíral.Pán nad novinami.Dne 4. ?íjna 1933 p?edlo?il Goebbels zákon o ?éfredaktorech, kter? sám vypracoval podle italského vzoru, podle něho? m??e b?ti redaktorem pouze ?lověk, zapsan? v odborném 'seznamu, ?ízeném obligatorní ?urnalistickou organisaci.Aby někdo mohl b?ti do tohoto seznamu zapsán, musí míti r?zné vlastnosti du?evní a morální a musí se naprosto podrobiti autoritě vedoucích míst strany. Kromě toho musí míti odborné vzdělání a b?ti ?arijského p?vodu“.Goebbelsovi se poda?ilo p?ekvapivě rychl?m zp?sobem odstraniti pomocí několika podobn?ch ustanovení svobodu tisku. Cel? ob?ansk? tisk německ? se dal usměrniti ve sv?ch vedoucích místech: dokonce k tomu nebylo ani t?eba tak ?asto měniti osoby ?éfredaktor?, jak by to s up?ímně demokratického hlediska bylo b?valo ?ádoucí. Nesmíme v?ak zapomenouti na to, ?e odpor proti tomuto systému vznikl? v jednotliv?ch redakcích, neumlkl ani dodnes.,Poh?eb tiskové svobodyDokonce nás p?ekvapuje, ?e dr. Goebbels pokládal za nutné motivovati zásadním zp?sobem pot?ebu odstraniti tiskovou svobodu. Tato truchlohra usměrnění se p?ece odehrála v onom Prusku, v něm? stejně jako dnes vládli p?ed tím Junke?i, tití? Junke?i, kte?í nikdy neměli valného mínění o novomódních vymo?enostech, 'jako je parlament nebo svoboda tisku, proti nim? v?dycky zásadně bojovali. V?dy? nacisté vlastně jen p?evzali jejich recepty a pan von Olden- burg-Januschau, jen? kdysi pohrozil celé sněmovně tím, ?e ji dá zatknouti jedin?m lajtnantem a deseti mu?i, byl nejvlastněj?ím p?edkem dne?ního systému. P?esto dr. Goebbels nám p?inesl k odstranění tiskové svobody toto teoretické od?vodnění:?Princip tiskové svobody byl ji? dlouho p?eceňován a ztrácí dnes svou presti? na celém světě. Svoboda musí b?ti omezena v?ude tam, kde hrozí nebezpe?í, ?e by neomezen?m u?íváním svobody mohl b?ti po?kozen stát a cel? národ v uplatňování sv?ch práv nebo povinností. Neomezená svoboda tisku odpovídá libe- ralistickému názoru na stát, bylo v?ak zji?těno, ?e v rámci demokratického státu vyrostlo z tiskové svobody ponenáhlu velké nebezpe?í pro ve?ejné zájmy.“Ministr propagandy nám z?stal dlu?en nějak? d?kaz pro toto své tvrzení: nebo? to, co by svoboda tisku v dne?ním Německu mohla ohro?ovati, nebyl by patrně ve?ejn? zájem, n?br? pouze zájem vládnoucí strany. Za to nám v této souvislosti d?. Goebbels p?inesl je?tě pou?ení o svobodě jednotlivce:?Svoboda jednotlivce musí b?ti v?dycky závislou na svobodě, které se tě?í v ur?ité době národ jako celek. ?ím vět?í nebezpe?í hrozí celému národu, tím více musí b?ti obmezována svoboda jednotlivcova, a mně se zdá, ?e je?tě nikdy nehrozilo Německu ani Evropě tak veliké nebezpe?í jako nyní.“Bohu?el, zapomněl propaga?ní ministr uvésti, ?e d?vodem tohoto hrozícího nebezpe?í nebylo nic jiného ne? zbrojení, na něm? se jeho vlastní vláda usnesla. Pan propaga?ní ministr ov?em také rozhodně zamítal jakoukoli individuální kritiku někter?ch sv?ch opat?ení anebo kritiku celé vlády:?Je sice mo?no, ?e by se vláda v některém svém rozhodnutí m?lila: je v?ak naprosto vylou?eno, ?e by po této vládě mohlo p?ijít je?tě něco lep?ího a z tohoto d?vodu nem??e národně uvědoměl? ob?an ?initi nic prospě?něj?ího, ne? p?ijímati v?e, na ?em se tato vláda rozhodne.“Je vidět, ?e vlastním d?vodem k potla?ení tiskové svobody je dogma o naciovské neomylnosti.Goebbelsova propagandaGoebbels má neomyln? instinkt pro udr?ení moci, kter? ho vedl také k tomu, ?e se postaral, aby jeho propaga?ní ministerium nebylo jen pouhou hlavou bez úd?, jako tomu b?valo s mnoh?mi ?í?sk?mi ú?ady. U? v srpnu 1933 rozdělil ?í?i na 13 ?zemsk?ch oddíl?“, v nich? z?ídil 18 ?zemsk?ch míst propaga?ních“, pro ně? ka?dé byl z?ízen zvlá?tní ?éf se dvěma referenty a pomocn?m personálem. U? roku 1933 byla oficielně ur?ena suma 14.2 milion? marek ku krytí v?daj? ?í?ské propagandy, obnosy, které za tímto ú?elem byly vydány, v?ak jsou nekone?ně vy??í: v?eobecně se vě?í, ?e pot?ebné peníze na propagandu se braly z nejrozmanitěj?ích pramen?, zejména z t. zv. ?zimní pomoci“. Co nejradikálněji zasáhla Goebbelsova propaganda do rozhlasu, kter? byl ve spolupráci s ??í?sk?m ?editelem vysílání“, Ha- damowskim, úplně p?eorientován. Na v?echna v?znamná místa byli dosazeni funkcioná?i nacionálně socialistické strany. Goebbels v?ak dovedl vybudovati rozhlas na velice ?irokém osobním podkladě a získati pro něj v?echny osoby, které pro něj mohly míti nějakou cenu, i kdy? nebyly samy p?ímo ?inn? ve straně. Propaga?ní ministr získal neoby?ejně tím, ?e p?edchozí vláda byla ve věcech rozhlasu naprosto indolentní a neměla o jeho v?znamu nejmen?ího tu?ení. Nebylo k tomu ani t?eba p?íli? veliké bystrosti, uvědomiti si, ?e by mělo b?ti politicky vyu?ito rozhlasu, jemu? ka?d? m??e naslouchat. Vláda demokratického Německa v?ak neměla ani tuto nepatrnou ?petku bystrozrakosti. Goebbels po?al programně roz?i?ovati rozhlasem v?echny slavnosti, v?echny vyhlá?ky a ve?ejné ?e?i a obrátil se specielním druhem propagandy i na samotnou cizinu. V?echny ?e?i a zprávy, které byly ur?eny pro cizinu, vysílají se ve t?ech a? ?ty?ech světov?ch jazycích.?spěch ?i neúspěch?Bylo by nerozumné p?íli? rychle vyslovovati sv?j úsudek o tom, dosáhl-li Josef Goebbels svou ?inností úspěchu, ?i nikoliv. Prozatím prokázal své straně slu?by velice dobré a a svému národu slu?by neoby?ejně ?patné. P?ijde chvíle, kdy se ve?ejně zjistí, ?e technické a organisa?ní p?ednosti, jak jimi disponuje tento mu?, nesta?í samy o sobě k tomu, aby vytvo?ily politika. Ji? dnes se dosáhlo v Německu toho, ?e naprosto dokonalé usměrnění tisku a rozhlasu dosáhlo u ?ásti obyvatelstva zcela opa?ného ú?inku, ne?li se zam??lelo — prostě u? se nevě?í ni?emu, co se oficielně hlásí. Noviny i rozhlas staly se naprosto bezcenné jako informa?ní prameny ve chvíli, kdy v?echno zpravodajství bylo unifikováno. Obrovské umírání novin, které v Německu se je?tě neskon?ilo, nebylo naprosto vyrovnáno vět?ími náklady ?urnál? hitlerovsk?ch. Z toho je mo?no konstatovati, ?e propaganda Goebbelsova sice doisáhla ve sv?ch po?átcích uniformity ve?ejného mínění, jak to bylo pro diktaturu ?ádoucím, ?e v?ak nep?ímo vystupňovala i protitlak opa?n?ch sil, které ji mohou jednoho dne p?ivésti k pádu.Portrét leteckého generálaVedle Goebbelse, jen? v sobě spojuje specificky německou směs psychologické rafinovanosti a surov?ch barbarsk?ch pud?, p?edstavuje generál Góring brutální typ vládce, jen? v sobě ztělesňuje tradici pruské armády, t?eba?e sám se nenarodil v Prusku. Narodil se toti? v bavorském městě s poetick?m jménem Rosenheim. V jedné p?íru?ce ?í?ského parlamentu charakterisoval sám sebe tím, ?e jedin? ze v?ech poslanc? za sv?m jménem uvedl v??et v?ech ?ád?, které si během svého ?ivota získal. Tato je?itnost Góringova stala se mezi tím tak pověstnou, ?e není t?eba, abychom o ní uváděli dal?ích podrobností. Je známo, ?e na rozdíl od Hitlera, jen? se sna?í v?dycky p?sobiti zevněj?í prostotou, co? se mu skute?ně da?í, Góring vystupuje ustavi?ně v nov?ch uniformách a vy?erpává na tomto poli svou zvlá?tní fantasii. V té?e p?íru?ce o ?í?ském parlamentu najdeme je?tě jednu poznámku o tomto mu?i, d?le?itěj?í, ne? kterákoliv jiná: vy?el toti? ze sboru kadet?. Góring je daleko méně zajímav? jako jednotlivec ne? jako typick? produkt této kadetní v?chovy.Kadetlistopadu 1918 byla zru?ena forma d?stojnické v?chovy kadetní, proto?e zastánci republiky v této v?chově právem spat?ovali pa?eni?tě vojenské reakce. Ze stejn?ch d?vod? tuto v?chovu dnes nacionální socialisté v Německu v poněkud pozměněné formě zase zavedli.Sbor kadet? byl p?vodně z?ízením typicky prusk?m: teprve po roce 1870 se roz?í?il po celém Německu. Je to instituce, z?ízená prusk?m generálem Friedrichem Vilémem I., jen? byl fantastick?m systematikem a nechtěl pé?i o dorost svého d?stojnického sboru p?enechati pouhé náhodě, jako to ?inila jiná kní?ata oněch dob. Sbor kadet? nebyl my?len jako ?kola, n?br? jako ?ást armády. Stejně jako v armádě, znali tu jen dva v?chovné prost?edky: execírák a v?prask. Vzdělanost v jakékoliv formě íonen zakladatel Pruska nenáviděl. Vypráskal jednou korunního prince Friedricha, kdy? ho zastihl nad latinskou gramatikou. Proto si ani nep?ál, aby se jeho kadeti ně?emu u?ili. V?znam vzdělání m??eme posouditi podle platu jednotliv?ch instruktor?. Stájmistr, jen? vyu?oval kadety jízdě na koni, disponoval voln?m bytem a ro?ním platem 1000 tolar?, zatím co ?kolmistr měl ro?ně jen 48 tolar?. Bylo to p?esně o jeden tolar měsí?ně více, ne? dostávala ?isti?ka paruk.této soustavě nebylo místa pro nic du?evního, ani pro nic duchovního, jako bylo nábo?enství. Jedin?m cílem v?chovy bylo zlomiti vlastní v?li chovanc? a p?inutiti je k bezpodmíne?nému plnění v?ech rozkaz?. Tohoto cíle bylo dosahováno nejrozmanitěj?ími brutálními prost?edky. Ji? devítilet?m a desítilet?m chovanc?m byl v?těpován protiklad poddaného a nad?ízeného s takovou d?razností, ?e po cel? ?ivot ji? nedovedl mysliti jinak, ne? v těchto dvou kategoriích. Naprosto brutálním a krut?m zp?sobem byla zaváděna sub- ordinace i mezi kamarády: ka?d? mlad?í byl sluhou star?ího, musil pro něho konati i nejni??í slu?by a byl naprosto bezbrann?m proti jakémukoli ubli?ování. Vybudoval se cel? systém z toho, ?e nad?ízen? mstil se na sv?ch pod?ízen?ch za to, co on kdysi od sv?ch nad?ízen?ch musil vytrpěti.Z ?eho vyrostlo NěmeckoVe sboru kadet? byla instituce, která hrála tak v?znamnou roli v povále?ném Německu v dobách, kdy se národně socialistická strana po?ala vytvá?eti: bylo to za?ízení soudu fémového. Po celé p?lstoletí svého trvání bylo obvykl?m trestem mezi kadety no?ní zbi?ování ka?dého, kdo se pokusil nějak uplatniti vlastní v?li, aby se tím uplatnila bezpodmíne?ná vá?nost sboru.Nejhlub?í opovrhování jak?mkoli du?evním vzděláním mělo po celá desetiletí v tomto prost?edí svou tradici. Kdy? první německ? císa? byl je?tě prusk?m princem, vyjád?il se o této otázce:?Kdyby vzdělání bylo p?eceňováno, vná?elo by to do armády nebezpe?í zcela jiného ducha, ducha, kter? by naprosto nep?ispíval k její slávě a jejímu rozkvétání.Je jasno, ?e lidé, kte?í úspě?ně pro?li touto v?chovou, musili b?ti obmezení a musili b?ti naprosto zvlá?tního sm??lení. Odtud vze?li ti mu?ové, pro ně? jakákoli revolucionisující my?lenka byla prostě projevem insubordinace, kterou t?eba co nejrázněji potla?iti. Jen z tohoto ducha je si mo?no vysvětliti ony v?roky, je? nyněj?í prusk? ministersk? p?edseda Góring p?ed ?asem pronesl ve ve?ejné ?e?i a později v?slovně potvrdil ve své knize, jimi? ospravedlnil chování proti odp?rc?m re?imu:?Dal jsem nejost?ej?í instrukce. Po?adoval jsem naprostou bezohlednost a vynalo?ení v?ech osobních sil k potla?ení ?ivl?, nebezpe?n?ch státu. Naz?vá-li se tohle vra?dou, ano, pak jsem vra?dil. K tomu ke v?emu jsem dal rozkazy. A tyto rozkazy kryji cel?m sv?m jménem!“Nem??eme ne? potvrditi, ?e tak mluví jen rozen? v?dce tajné státní policie. Osud jej p?ivedl na to místo, pro ně? byl p?edur?en.Jak Góring stoupalZa války se vyznamenal nyněj?í leteck? generál Góring jako velitel stíhacího roje, svobodn? pán von Richthofen. Po válce ode?el do v?slu?by v postavení hejtmana, aby byl dále ?inn?m v soukromém letectví, ov?em ?e nikoli v republikánském Německu. Roku 1919 ho vidíme jako letce a leteckého poradce v Dánsku, roku 1920 a 1921 jako leteckého ?éfa ?védské dopravní spole?nosti. Pak ode?el do Mnichova, kde? se velmi aktivně ú?astnil Hitlerova pu?e. Kdy? se pu? zhroutil, byl Góring zat?en, byl v?ak propu?těn na svobodu, kdy? dal ?estné slovo, ?e se nevzdálí. Zlomil v?ak své ?estné slovo a uprchl do Innsbruku, kde? pr? ?il tak h??ivě, ?e tím vzbudil i pohor?ení uprchl?ch straník? Hitlerov?ch.Roku 1925 p?ijel do ?védského sanatoria a podrobil se tam lé?ení odmorfinisování. Morfinistou stal se pr? ve válce, kdy si navykl svou zdatnost p?i leteck?ch bojích stupňovati po?íváním morfia. Podle údaj? německé Hnědé knihy, byl Góring roku 1925 internován ve ?védském ústavě pro choro- myslné, Langbro, kde pr? měl tak prudké v?buchy zu?ivosti, ?e bylo nutno ho uzamknouti v oddělení mezi nejtě??ími p?ípady. V té?e knize, jí? p?enecháváme odpovědnost za spolehlivost této informace, je oti?těn i písemn? dokument, podle něho? jeho ?ena, Karin Focková, mu upírala schopnost b?ti poru?níkem svého syna z d?vodu, ?e je mor- finista, co? dokládala léka?sk?m dobrozdáním soudního léka?e Lundberga.Z ústavu pro choromyslnéna p?ední místo státuBrzy na to se po?ala Góringova velká kariéra. Roku 1928 se stal poslancem ?í?ského sněmu, koncem 1932 vystoupil silně do pop?edí, kdy? jeho konkurent Gregor Strasser se spojil s generálem Schleicherem a zbavil se vyhlídky na místo kandidáta pruského ministerského p?edsednictví. A pak se dostalo Góríngovo jméno do v?ech zemí, kdy? po po?áru ?í?ské sněmovny byla p?ed cel?m světem proti němu vznesena tě?ká ob?aloba.Mezi postavami T?etí ?í?e má Góring nejméně ve zvyku haliti své reak?ní sm??lení nacionálními a sociálními frázemi. Je representa?ním mu?em velkého pr?myslu a velk?ch agrárník?. Tyto kruhy ho také uvedly dne 9. ?ervence 1933 do Pruské státní rady, kterou sám p?etvo?il. On si vynutil v?emi prost?edky obrovské vzduchové zbrojení Německa, a jemu projevuje německ? zbroja?sk? pr?mysl svou vdě?nost za obrovské zakázky, za ně? vdě?í pouze jemu, tím, ?e ho povolává za dozor?ího radu, jak na p?íklad u?inil Thyssen. Góring se zaru?il Junker?m za to, ?e se stát neodva?uje ve v?chodním Zálabí ?ádn?ch ?experiment? s osídlováním“, a ?e naprosto nerentabilní obrovsk? pozemkov? majetek 13.000 v?chodolabsk?ch Junker? z?stane naprosto nedot?en. Góring sám si dal darovati bavorskou státní doménu o rozsahu 100.000 ha. Za fantastického rozvinutí vněj?ího lesku a obrovského nákladu po?ádal p?ed nedávném svou svatbu s here?kou Emmy Sonnemannovou. A pat?í to k hádankám německé psychy, ?e tím jeho popularita nejen nic neutrpěla, n?br? dokonce je?tě podstatně stoupla. To v?e se děje v té?e zemi, v ní? p?ed několika lety za dob republiky byl vystaven starosta hlavního města ?í?e nejpust?ím útok?m za to, ?e daroval své man?elce ko?e?inov? kabát, o něm? nebylo dostate?ně jasno, z jak?ch peněz jej koupil . . . Zdá se nám, ?e tento leteck? generál zp?sobí Evropě je?tě nejednu ?patnou noc.?ivot a instituceA 1 e k s e j e v (Moskva):Zlo?innost v Ruskulo?innost v SSSR je u srovnání s jin?mi státy poměr- n ě malá. Musíme si ov?em odmysliti p?ípady, které souvisí s cel?m sociálním p?erodem státu. Abych to objasnil na p?íkladu: nebude jistě nikoho, kdo by na p?íklad rozkrádání úrody kolchoz?, které jsme viděli p?ed dvěma lety, pova?oval za normální kráde?, mo?no-li o kráde?i u?ít v?razu normální. Vylu?uji tyto p?echodné zjevy.Vlna zlo?inu.Le? v poslední době zvlá?tě v Moskvě byl SSSR posti?en velk?m a rychl?m vzr?stem zlo?innosti. Byly p?epady za bílého dne na ulici, byly loupe?né vra?dy. Rozrostly se nesmírně bytové kráde?e. Několik k?iklav?ch p?ípad? vzbudilo pozornost tisku, po jeho? kampani jsme nyní svědky reorganisace bezpe?nosti.P?edev?ím byla vydána nová na?ízení pro policejní slu?bu v Moskvě. O bezpe?nost moskevsk?ch ob?an? stará se GUM, gorodskoe upravlenie milicii, krátce ?e?eno milice. Po tiskové kampani ná?elník GUMu byl pozván, aby dal ú?ty z práce milice. Poukázal na to, ?e podle dosavadních na?ízení milicioná?i nesta?í chránit bezpe?nost moskevsk?ch ob?an?, a dosáhl toho, ?e p?edpisy byly změněny. Byly rozmno?eny hlídky, na periferii města a k nádra?ím byly komandovány hlídky jízdní. V úsecích kde b?vala bezpe?nost nejvíce ohro?ena, byly umístěny dvojité hlídky. V?ude tam, kde je velik? ruch, a kde dosud uniformovan? mili- cionér ?ídil světeln?mi signály dopravu, byl k němu p?idán je?tě jeden milicionér, starající se v?hradně o věci bezpe?nostní. Byl vydán zákaz no?ení nezavírajících se no??, finek, t. j. finsk?ch no?? a kin?ál?, jako? i jejich prodeje. Od nyněj?ka je k jejich no?ení i koupi zapot?ebí povolení tak jako k no?ení revolveru.V těchto dnech p?inesly noviny ?lánek nového státního zástupce Vy?inského o právu daném soud?m, aby i p?i souzení nedospěl?ch a mladistv?ch mohly p?isuzovat nejvy??í v?měry trestu. Opat?ení svrchovaně pot?ebné, proto?e v poslední době zlo?innost mladistv?ch za?ala r?st do pová?liv?ch rozměr?. Kone?ně t?etí opat?ení nebylo u?iněno ve formě zákona, n?br? ve formě pokynu soud?m, aby za vra?dy a jiné sprosté zlo?iny, budou-li p?itě?ující okolnosti, trestaly nejvy??í v?měrou, p?ípadně trestem smrti. Několik v poslední době vynesen?ch rozsudk? to potvrzuje.Kráde?e.Rozmno?ení mili?ních hlídek p?ispěje valně k potla?eni kapesních a bytov?ch kráde?í. Kapesní kráde?e jsou umo?něny hlavně tím, ?e v Moskvě, jak jen vyjdete na ulici, hned se ocitnete v tla?enici. Ulicemi tekou stále ?eky chodc?. Vedle takové Petrovky s jejími dvěma proudy vypadá Václavské náměstí idylicky. Na ka?dé zastávce tramvaje a autobusu stojí ?ada lidí, ?ekajících ve frontě (v o?eredi) na sv?j dopravní prost?edek. V tramvajích a autobusech, zvlá?tě v době, kdy se vět?ině obyvatel kon?í práce, od 4 do 7 hodin jedou lidé nama?káni. Na nádra?ích je v té době velik? nával, proto?e mnoho lidí bydlí za městem a odjí?dí tak zvan?mi prigórodsk?mi vlaky dom?. Ve v?ech obchodech prochází mno?ství lidí, kte?í ani ni?eho nekupují, ale prostě ze zvědavosti se jdou podívat na vystavené zbo?í. V obchodech, kde se prodávají gramofony a desky, je tě?ko se prodrat ke stolu k prodava?i. V?echny ty tla?enice jsou ov?em vhodn?m prost?edím pro kapesní kráde?e. Jednomu z m?ch znám?ch sebrali hodinky, jinému peníze, jinému celou aktovku, zkrátka, na?el jsem tu málo lidí, kte?í by je?tě nebyli okradeni. Nejhor?í v?ak je, ?e zloději, aby se dostali k tobolce, pro?íznou ?iletkou, její? úlomky si obratně vsazují za nehty, látku na kabátě a zkazí tak cel? oděv.Bytové kráde?e jsou v Moskvě trochu znesnadněny tím, ?e málokterá rodina má pro sebe byt, v jednom bytu v několika světnicích bydlí v?dy té? několik rodin. Tak ode jdou-li jedni, druzí jsou doma. Na druhé straně zase napomáhá kráde?ím v bytech to, ?e v?echny domy jsou po celou noc otev?eny.V sovětském zákonodárství jsou tresty na první p?estupky velmi mírné. Sovětské zákonodárství vychází ze zásady, ?e není takového zlo?ince, kterého by nebylo mo?no napravit prací a v?chovou. Le? soudy pou?ívaly mírn?ch trest? i u notorick?ch násilník?, podvodník? a zloděj?, p?ímo je tak nabádajíce k jejich zlo?inné ?innosti. Srovnáme-li na p?íklad tresty ustanovené na kráde?e s tresty na p?estupky a zlo?iny politické, uvidíme, jaké je tu rozpětí.V r a ? d y.Nedávno zatkla milice v Moskvě t?i mladíky a dívku, která jim ukázala, kde ?ije osamělá sta?ena, kterou oni potem podle p?edem p?ipraveného plánu zast?elili a oloupili. Dívka a ten z nich, kter? p?i v?st?elu utekl ode dve?í, byli odsouzeni na deset let ztráty svobody, dva vrahové na smrt. Ten, kter? st?elil, měl zaměstnání a pot?eboval peníze na kino a jiné zábavy.Hned nato byla v Moskvě v samém st?edu města spáchána jiná vra?da. Bylo to v p?l jedenácté ve?er, kdy? na 3. Tverské Jamské obtě?ovalo několik mladík? dvě děv?ata. Kdy? tato odmítla jejich nevítané pozornosti, jeden z nich, kter? si ji? nap?ed u druhého vyp?j?il finsk? n??, jednu z dívek, lóletou komsomolku Andrianovou pobodal tak, ?e za chvíli zem?ela. Vrahem byl 18let? mladík Korjagin. Zajímavé je zji?tění milice, jací to byli mladící. Dva z nich, Jerochin a Mukovnin, byli vylou?eni ze ?koly pro neposlu?nost, nehledali si zaměstnání a prodávali po ulicích cigarety- T?etí, Platonov, b?val zaměstnán v automobilce, ale práce se mu zmrzelá, proto z továrny ode?el. Korjagin b?val zaměstnán v gará?i, ale byl propu?těn, proto?e se ve slu?bě opíjel. Ukázalo se, ?e mají za sebou ji? znásilnění dvou děv?at a jeden nezda?en? pokus. Korjagin po vra?dě Andria- nové zbil na jedné z nej?ivěj?ích ulic mimojdoucí ?enu, a pak ho milice zadr?ela. V?ichni ?ty?i byli několikrát zadr?eni, odevzdáni milicí komisi pro pé?i o mladistvé, a ta je propustila a dopsala rodi??m, aby je potrestali. Rodi?e měli trestat 18leté mladíky, kte?í se odva?ovali jít a? k vra?dě. Za?ala vzpomenutá ji? noviná?ská kampaň proti zlo?innosti, po ní? si i vrahové z 3. Tverské Jamské odnesli p?ísn? trest.Budete-li ?íst v novinách krátkou zprávu, ?e v SSSR byl někdo odsouzen na smrt, a ?e rozsudek byl vykonán, vzpomeňte si na uvedené p?ípady. Dále si uvědomte, ?e jde o opat?ení mimo?ádná, ku kter?m se sovětská justice p?echodně uchyluje, aby dala odstra?ující p?íklad. Podle úsudku znalc? rozmohla se poslední dobou zlo?innost zvlá?tě v Moskvě hlavně proto, ?e soudy, jmenovitě soudy první instance, trestaly p?íli? shovívavě.Tak jako se rozmohly vra?dy, p?epady, kráde?e, tak se rozmohly ipodvodyv?eho druhu. Zde jeden typick? na ukázku. Stalo se to v městě Gorkém. Tam byl na automobilce ?éfem obchodu se zeleninou jak?si Jarockij. Ukradl z pokladny svě?eného mupodniku dva tisíce rubl?. Kdy? se na zpronevěru p?i?lo, Jaro- tě?il z toho, ?e v SSSR ?lověk m??e kdykoliv najít nové zaměstnání. Stal se t?? den ?éfem obchodu s vínem, kde hned vzal z pokladny ?ty?i tisíce rubl?, dva zanesl vítězoslavně do; schodu se zeleninou a dva proh??il a jinak utratil. D?ív, ne? se na kráde? p?i?lo, změnil místo, stal se vedoucím konsumu Zagotzema. Vzal z pokladny osm tisíc, ?ty?i vrátil do poklad- nv obchodu s vínem, ?ty?i utratil. Schodek v pokladně byl objeven, ale v době, kdy se psala ?aloba, Jarockij změnil místo, stal se ?éfem v obchodě se zeleninou Sojuzplodoovo??a. Tam ???al z pokladny ?estnáct tisíc, osm vrátil pokladně Zagotzema, a po obdr?ení stvrzenky soud ho odsoudil k roku nucen?ch prací ?po městu slu?by“, co? znamená ?e Jarockij z?stal na svém místě, jen p?íjmy se mu zten?ily na minimum. Hor?i bylo, ?e nyní u? na něho dávali pozor. Právě kdy? chtěl změnit místo, aby vzal t?icet dva tisíce, zatkli ho, proto?e byl objeven ?estnáctitisícov? schodek v pokladně Sojuzplodoovo??a.Alkohol is m.Největ?ím nep?ítelem sovětského re?imu je vodka. Orgány vlády i strany u?inily mnoho pro kulturní povznesení úrovně obyvatelstva. Zten?ily na mal? po?et analfabety. Udělaly ze sovětsk?ch divadel nejlep?í divadla na světě. Soustavně desítkami film? ukazují lidem rozdíl mezi kulturním a nekultur- ním ?lověkem. Posely stát sítí museí, knihoven, ?ítáren, klub?. Denně se koná tisíce p?edná?ek a kurs?. S tím mocně kontrastuje roz?í?ené pití vodky. Nejsem abstinent, má tedy m?j úsudek věcn? v?znam v tom, ?e nep?eháním. Jdete-li ve?er po moskevské ulici, zvlá?tě p?ed v?chodn?m dnem, zdá se s ám, ?e opil?m nebude konce. Zde se jeden válí v blátě, tam jin? vrávorá p?ed autem v jízdní dráze, tam se jin? svalil na chodníku do cesty chodc?m. Kdy? byly letos v zimě veliké mrazy, jedna zpravodajská kancelá? dala novinám zprávu, ?e v Moskvě zmrzlo mnoho lidí. Zapomněla dodat, ?e to byli vět?inou opilci, kte?í se svalili někde v zákoutí, na ulici, ve dvo?e, nebo v sadu a tam nik?m nezpozorováni zmrzli. Ve zprávě té kancelá?e to vypadalo tak, jakoby to byli lidé bez p?íst?e?í. Sám jsem jednou u Severního nádra?í zachránil jednomu takovému ?ivot, kdy? opil? na mol zalezl do novostavby a tam v bezvědomí spal. Jen noha mu z jeho úkrytu vy?nívala. Mráz byl tehdy 36 stupň? Celcia. Na?el jsem ho, chtěje si v závět?í zapálit cigaretu.Tohle jsou tedy opilci, kte?í nemírn?m pitím ?kodí sami sobě. Le? je je?tě jedna sorta, mnohem hor?í. To jsou chuligáni. Jsou to lidé, kte?í jakmile se napijí, ohro?ují druhé, st?ílejí a bodají na potkání. Asi p?ed p?l rokem takov? chuligán p?epadl v Oděse tureckého konsula, a zranil ho v?st?elem z revolveru. ?iji v Moskvě p?l roku, tedy poměrně velmi krátce. Za tuto krátkou dobu p?epadli mne dva chuligáni, a musil jsem se uch?lit k nejhrub?ímu násilí, abych se jich zbavil.?ádění opilc? je zaviněno shovívavostí, s jakou s nimi nakládá milice. Opilci nesmějí jezdit v tramvajích a autobusech. Vsedl jsem jednou do autobusu, do něho? vstoupil, vlastně vpotácel se opil?. Konduktér ho vykázal, le? tomu ani na mysl nep?i?lo, aby poslechl. Konduktér zadr?el stroj a zavolal milicionéra. Ten p?l hodiny mírně a zdvo?ile p?emlouval opilého, aby vystoupil, a po celou tu dobu ostatní cestující, z nich? vět?ina jela k vlaku na nádra?í, museli ?ekat, a? milicioná? p?esvěd?í opilce, ?e by měl vystoupit.Boj proti nemírnému pití je tě?k?. P?edev?ím propaganda nebyla je?tě na plno zap?a?ena do tohoto úkolu. Nepochybn? o tom, ?e by zde dovedli na p?íklad mnoho udělat proti tomuto zlu propaga?ními filmy. V?dy? jsou zde lidé, a nejsou vzácní kte?í svou mzdu propijí do kopějky, a rodinu nechají hladovět. Zavést prohibici by situaci jen zhor?ilo, proto?e by lidé pálili samogonku. Myslím, ?e by pomohlo zv??ení cen vodky a sní?ení obsahu alkoholu (jeho? je tam 40 a? 50 stupň?), jako? i prodej dobrého piva. I toho ?patného, chutnajícího jako ho?ká nedobrá limonáda, se zde prodá dost. Kdyby bylo dobré pivo, mnoho lidí by p?e?lo od vodky k tomuto mírnému alkoholu.novinách byl vylí?en p?ípad, kdy opilec, kter? ohro?oval své okolí, byl vzat na milici, a vrátil se za několik hodin, pochvaluje si, jak se s ním tam zacházelo. Vykoupali ho, prospal se, i zablácené ?aty mu vy?istili. Ani protokol s ním nesepsali. Ukázalo se, ?e ten ?lověk, kter? ji? po léta z opice nevycházel, je strá?cem na ?eleznici. Zde i vidíme p?í?inu ?ast?ch ?elezni?ních a automobilov?ch ne?těstí. Byl p?ípad, ?e vlakvedoucí projel návěst na st?j, a vykolejil vlak. Byl ov?em na mol opil?. Závěr skoro ka?dé zprávy v novinách o automobilovém ne?těstí v Moskvě je takov?: ?ofér byl opil?. Nedávno opil? ?ofér Nikolajev rozbil dvě nákladní auta a zranil p?i tom ?ty?i lidi. Uspo?ádal, aby ho nechytili, ?ílenou jízdu městem, kdy mohl pozabíjet desítky lidí. D?íve pr? byla na opilce p?ísnost vět?í. Dnes se milicionér ve slu?bě odvrátí, aby opilce ani neviděl, a pokud se nevrhá s no?em v ruce na chodce, neinteresuje se o něho.Stal se p?ípad, kdy dva opilí ?ádali chodce o papirosu. Chodec je odmítl. Nevím, co se zjistilo, snad, zdá se mi. to byl neku?ák. Jeden z opilc? mu rozpáral b?icho no?em. Pak ?li dál, a poctili tak je?tě dva mimojdoucí. Byl p?ípad, kdy opil? pr?vod?í shodil p?ímo s jedoucího vlaku hocha, pro kterého jeho otec z neznalosti nekoupil lístek. Vlak ujel chlapci obě nohy.poslední době chuligán?m za jejich zábavy hrozí smrt. Tak byl zast?elen kapesní zloděj Fedorov, kter? opil? vrhl se na ulici na mimojdoucí úplně mu neznámou ?enu a pobodal ji finsk?m no?em v obli?eji. Byl p?ed tím ji? dvakrát trestán, v?dy v?ak od nucen?ch prací uprchl.Ten ?lověk a mnoho jin?ch by nemusilo ke zdi, kdyby soudy první instance, zvané narsudy (narodnyj sud) netrestaly tak, ?e to musí b?t potrestan?m k smíchu. Ty soudy zneu?ívají svého práva trestat p?i prvních p?estupcích mírně, aplikujíce to na zatvrzelé p?estupníky, kter? se p?estupnost stala ?emeslem nebo zábavou. Jak?si ?eljukanov, notorick? pijan a násilník, byl narsudem odsouzen k — pokutě 50 rubl? za tyto zábavy: zbil na ulici chodce, kter? mu nic neudělal, upravdomu, to je správci domu, kde bydlí vytrhl vousy, a jiného chodce kousl do nohy. Tento ?lověk, potrestan? mírnou pokutou, je ukazatelem, po jak?ch cestách se p?ichází k finskému no?i.Zmínil jsem se onucen?ch pracích.Ve fa?istickém tisku celého světa se psalo o nucen?ch pracích, jak na nich lidé od práce a hladu padají a umírají. Nedaleko Moskvy se staví pr?plav Volga-Moskva. Několikrát jel jsem kolem té stavby, na které pracují trestanci. Zkrátka, nucené práce. P?ipomínám, ?e chodím a jezdím volně kdy chci a kam chci, nikomu nic nehlásím, nikdo se mnou nebo za mnou nechodí. I u nás je je?tě roz?í?eno mínění, ?e za ka?d?m cizincem v SSSR stále chodí t?i lidé z GPU. Nejméně t?i. Není to pravda. Tak nikdo nevěděl, ?e jedu ve vlaku, kter? projí?dí mimo ten pracovní tábor. Na tom místě, proto?e se tam pracuje také na trati (bude tam most p?es ten pr?plav), jede vlak velmi pomalu. Viděl jsem, ?e ti pracující poku?ují papirosy, ?e někte?í pracují v pomalém pohodlném tempu, jiní odpo?ívají. Lidé nejsou vyhublí, do práce je nikdo nehoní, jak napsali v německ?ch novinách, knutou. Nechci generalisovat, a pí?i v?dy jen o tom, co jsem viděl. P?ijde-li mně po postavení toho pr?plavu někdo s pohádkou, ?e tam padali lidé od práce, ?eknu mu, ?e l?e.Sovětské soudnictvínutně volá po zlep?ení materiálních podmínek. Pak budou také soudy lip pracovat. O organisaci soudnictví napí?i jindy. Le? p?ipomněl jsem zde soudy první instance, narsudy. Jen tak mimochodem se zmiňuji o tom, ?e v Moskvě jsou tyto soudy specialisovan?, tak?e na p?íklad jeden posuzuje jen věci bytové, spory mezi nájemníky, jin? kráde?e a jiné trestní věci a tak dále. Místnosti jsou nedostate?né. U mnoh?ch soud? není oddělené místnosti pro svědky, kte?í ?ekají na ulici, nebo v síni, kde se koná jiná p?e. Soudce vysl?chá strany v mali?ké místnosti, kde je 20 m plochy, a s ním tam pracuje t?eba je?tě osm jeho koleg?. Strany p?edná?ejí mu své věci do malého okénka, jako jsou okénka pokladen na ?eleznici. P?ed okénky tla?í se spousta lidí, ?ekajících a? na ně dojde. Místnost pro zákonníky a soudní spisy má málokter? soud i v Moskvě. Ob?alovanému je na p?íklad dáno právo, opsat si ?alobu, není mu v?ak dáno míste?ko, kde by to mohl udělat. Procesy je ?asto nutno odkládat, proto?e po?ta nedoru?uje p?edvolání. Takov?ch, z této p?í?iny odlo?en?ch p?í je ?asto u jednoho soudu denně a? deset. A není to jen v Moskvě, kde je taková nouze o místnosti, v ?eljabinsku na p?íklad nedávno elektrárna vyhodila prostě souJu jeho věci z místnosti a zabrala ji pro sebe. Soudce násilím vyvedli od zapo?até p?e na ulici. Podle zprávy p?edsedy vrchního soudu SSSR bylo takov?ch p?ípad? za poslední dobu zaznamenáno více.Z uvedeného materiálu vysvítá, ?e je nutno podniknout tuh? boj se zlo?inností. Změnila se v poslední době struktura celého státu, vytvo?ily se nové poměry. Bylo na p?íklad nutno změnit ustanovení o trestání mladistv?ch, a to má hluboké ko?eny. Ukázalo se, ?e dobrovolná spolupráce komsomola (organisace komunistické mláde?e) se ?kolou nesta?í, v této věci mo?no mluvit o fiasku. Zde bude t?eba nové tuhé organisace, kontrolované osobně odpovědn?mi lidmi, ne jen dobrovolné sou?innosti. Pro p?echodnou dobu bylo nutno zavést p?ísněj?í tresty pro p?estupnou mláde?. Teprve pokra?ování uká?e, bude-li boj se zv??enou zlo?inností úspě?n?. Vytvo- ?ily se nové poměry a to logicky vy?aduje změny v organisaci celého spole?enského ?ivota státu. Tedy i změny v soudní, trestní a zákonodárné praksi, i v materiálních podmínkách,dopisySlováci varují Prahu p?ed Hlinkoux.Vá?en? pane Peroutko,rád bych u?inil dvě poznámky k ?lánku ?Slováci varují Prahu p?ed Hlinkou". První poznámka se t?ká tvrzení, ?e Hlinka se vyh?bal buditelské práci národní. Autor ?lánku z?ejmě nechce vědět, ?e Hlinka je p?edsedou obrovského slovenského katolického nakladatelství Spolok sv. Vojtěcha, jeho? kulturní zásluhy o Slovensko je tě?ko popírat. Hlinka zakládal tiskárny i listy, dosud ?inně se zú?astňuje ka?dého katolického kulturního podniku a jeho jméno je těsně spiato s kulturním slovensk?m v?vojem. Nelze také zapomínat na jeho slovenské p?eklady nábo?ensk?ch spis?, které po?izoval ve vězení. Tvrdit, ?e Hlinka buditelsky nepracoval, znamená prostě ignorovat kulturní ?innost slovensk?ch katolík?. Hlinka byl a je kvasem, kter? podněcuje kulturní katolick? ruch na Slovensku.Druhá poznámka se t?ká věty, ?e pribinovské slavnosti se staly největ?í pohanou státní autority.Byl jsem tehdy v Nit?e a dosud jsem p?esvěd?en, ?e lu?ácké projevy ani v nejmen?ím nebyly zahroceny proti státu. Prostě tehdy ?eská ?urnalistika se ukázala b?t nesmírně krátkozrakou a později u? nemohla ustoupit. Mám ve svém archivu vět?inu noviná?sk?ch ?lánk? z tehdej?í doby — je to trapné ?tení, nebo? je vidět, jak byla tehdy mlhavá linie vládních list?. Pribinovské slavnosti se měly konat témě? bez Iu?ák?, nebyl brán ohled ani na to, ?e Hlinka je p?edsedou svatovojtě?ského spolku, kter? se nejvíce p?i?inil o propagandu nitransk?ch oslav. Podle ú?edního návrhu Hlinka měl mluvit jen p?ed 30o ú?edníky na sch?zi v budově okresního ú?adu — nu?e není divu, ?e si lidov? tribun vynutil slovo. Za celé lu?ácké demonstrace nepadlo ani slovo proti státu — lze mluvit o ú?elnosti a vhodnosti nitransk?ch událostí, ale je nemo?no mluvit o pohaně státu. Také ani církevní autorita nebyla ani v nejmen?ím po?kozena: demonstranti p?ece zpívali pape?skou a státní hymnu — lze v?bec mluvit o potupě? Vláda snad byla na rozpacích, ale tyto rozpaky nep?ipravil jí Hlinka, n?br? místní pod?ízení ?initelé, kte?í dávali do Prahy dobrozdání o tom, ?e za ka?d?ch okolností bude pr?běh slavnosti klidn?. Mohl jistě b?t klidn?, ale nikoliv za ka?d?ch okolností — zvlá?tě nikoliv za úplného ignorování Hlinky.Nebudu se ?í?it o jin?ch tvrzeních ?lánku, jej? pova?uji za velmi jednostrann? a nep?esn?. Zajisté sami Slováci dají naň lep?í a úplněj?í odpově?. Ale o těchto dvou tvrzeních jsem nemohl ml?et, poněvad? ?lo o p?íli? hrubé skreslování skute?nosti.Vá?V. Vilinsk?.II.Pane redaktore!?lánkom Slováci varují Prahu p?ed Hlinkem, uve?ejněn?m v ?P?ítomnost“ 5. ?ervna zasadili ste na?ím ?echofágom ci- telnú ránu a nedivte sa preto, ?e v poslednom ?ísle ?Slováka“ reagujú na věcné a pravdivé, pravda, velmi ostré ?lová písatela ?lánku priamo posedlí zúrivos?ou. Nevyvracajú uvedené v ?lánku skute?nosti, ale dopú??ajú sa tak?chto v?rokov: ?Ma?aronstvo a ?echoslováctvo jedno j e s t.“ ?echoslováci vraj pí?ú teraz tak, ako písali p?ed pre vratom ma?aronské listy, sú zapredaní ?echom, zradili Slovensko. ?My oproti tomuto v?etkémutvrdíme opátovne, ?e ?echoslovák je taká istá pliaga národa, ako bol ma?aron. Odrodilstvo, zrada národná, nenávist’ k velk?m mu?om národa a ich ?inom p?ed t?m sa volala ma?aronstvom, dnes sa volá ?echoslováctvom.“6007108373110DOMDOM17132308592820DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYKBnaonBMnMHinnsaaaaaBcwKflaEaDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYKBnaonBMnMHinnsaaaaaBcwKflaEa30238708528685100 list? normalisované velikosti 210X297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ’Václavské n.ói ? dlouhá t?. 17100 list? normalisované velikosti 210X297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ’Václavské n.ói ? dlouhá t?. 17Z t?chto slov vychádza na javo, ?e v?etci budovatelia ?eskoslovenského ?tátu, medzi nimi na prvom mieste: generál M. R. ?tefánik, V. ?robár, M. Hod?a, I. Dérer, Igor Hru?ovsk?, A. ?tefánek, Pavel Blaho, dr. L. Okánik, F. Houdek, Fr. Vo- truba, biskupi Kme?ko, Zoch, ?obrda, ?alej Gregor Tajovsk?, J. Botto, Mi?ura, Karol a Ludevit Medveck?, V. Fajnor a celá rada mlad?ích Slovákov boli a sú zradcovia národa, rovnocení s b?val?mi ma?aronmi. V?etci boli alebo sú ?echoslováci. Sapienti sat.Slovensk? poslanec.Vyznava?i staré víry(Ke katolickému sjezdu.)Q jezd vyznava?? ?ímské církve byl svolán v době, kdy posice katolické víry ve světě jsou lep?í ne? b?valy kdy po válce. Dvě věci zejména katolictví posilují: únava evropsk?ch lidí z ustavi?n?ch změn, revolucí a nebezpe?í a obratná politika Vatikánu. Nyněj?í pape? zajisté prokázal své organisací dobrou slu?bu tím, ?e se sna?í ji odpolitisovat anebo aspoň u?init v ní politiku méně viditelnou. Dovedl leccos vytě?iti, a? u? v p?ímém, to jest mocenském, anebo nep?ímém to jest morálním smyslu ze v?ech situací, p?ed nimi? se katolická církev po válce ocitla. Pochopil, ?e je nav?dy konec se světskou vládou církve, a proto se sna?í ji usměrňovat k vládě duchovní. Nepostavil se bez v?hrad za ?ádn? z nyněj?ích politick?ch re?im? a odolal i p?íle?itosti tak skvělé, jako byl p?evrat rakousk?, do něho? by byl katolík starého, klerikálního typu bez rozmy?lení vklouzl jako ryba do vody. Vyu?il p?íle?itosti k politickému kompromisu s italsk?m fa?ismem, jen? mu vynesl principielní obnovení pape?ského státu a nemalé od?kodné, ani? co slevil se zásadního katolického stanoviska k vládě tohoto druhu. Dovedl se pokusit o dohodu i s takov?m pohanstvím, jako je německ? nacionální socialismus, s úspěchem politicky sice men?ím, ale zato tím vět?ím morálně. Dorozuměl se i s vládou na?í o provedení modu vivendi. Nakreslil znatelnou ?áru mezi oficielní církev a mezi politické strany katolické a sna?í se vzdalovat kněze politiky. Nikdo neup?e, ?e je to politika se stanoviska církve rozumná. Má u? dnes pro církev p?íznivě ú?inky, zmírnila protikatolické napětí v mnoh?ch zemích a m??e mít celkem vědomí, ?e pro katolictví u?inila v?ecko, co bylo v dne?ním světěmo?no.?Nem??eme se v?ak vyslovit se stejn?m uznáním také o na?em katolictví domácím. I ono je sice znatelně lep?í ne? b?valo p?ed válkou, ale toto zlep?ení je spí? v?sledek poměr? ne? v?sledek jeho vlastní snahy. Republika tím, ?e znemo?nila star? klerikalismus a spoléhání na politickou pomoc Rakouska, pomohla katolicismu nábo?ensky a morálně. Ale nem??eme ?eskoslovenské katolíky zbavit v?tky, ?e z této situace mohli vytě?it daleko víc, ?e se mohli p?izp?sobit daleko rychleji a zejména, ?e mohli vykonat mnohem více positivní nábo?enské a kulturní práce. P?es v?echen oportunismus a p?es v?ecku dobrou v?li leckterého katolického politika nedovedl podnes ?eskoslovensk? katolicismus nalézti úplně kladn? a bezv?hradn? poměr k republikánství a k demokracii. Co chvíli se opakují staré záchvaty, co chvíli jsme svědky toho, jak politisující katolíci se chtějí spojovat tu s nacionalismem, tu s fa?ismem, a to jen z bláhové naděje, ?e lze politick?mi prost?edky dob?ti zpět kus té staré a zapadlé slávy z dob spojenectví ?avle a kropá?e. Na?e katolictví si jistě nem??e stě?ovat na nedostatek sná?enlivosti. Pokrokoví vzdělanci jsou v??i němu naladěni celkem smí?livě, ne-li blahovolně. Co jim v?ak musí ?init ?eskoslovensk? katolicismus nesnesiteln?m, to je právě to jeho ob?asné st?e?ko- vání z nábo?enské slabosti a z nedostatku politické soudnosti.Budi?, ozve se námitka, ale toto platí o katolictví politickém, p?edstavovaném lidovou, 1’udovou nebo německou k?es?ansko-sociální stranou, ale net?ká se to katolicismu nepolitického, pracujícího ti?e v literatu?e, v kostelích, v klá?te?ích. Dobrá, uznáváme, ?e v tomto oboru vy?el po válce z katolického prost?edí leckter? pozoruhodn? zjev. Ale ?ím to, ?e tyto zjevy mají tak mal? vliv na celkovou úroveň katolického a v?bec nábo?enského ?ivota? Jak to, ?e v celku ni?ím nep?ispěly k vět?í nábo?enské vroucnosti, která — má-li za něco stát — musí se konec konc? nějak projevit v praktickém ?ivotě? Máme k těmto záhadám vysvětlení. Zdá se nám, ?e nevalná ?ivotnost leckteré té literárníjiebo vědecké chlouby ?eského katolicismu má p?í?inu v tom, ?e jde v podstatě o katolisující este- tismus, a? u? literární ?i naukov?, a nikoli o silnou, zemitou, opravdovou víru k?es?anskou. Kdybychom ?li na ko?en této slabosti, na?li bychom jej patrně v tom, ?e na?e mladé kulturní katolictví navazuje stále je?tě na ?eskou protireformaci, která — ?íkej si kdo co chce? — byla nábo?ensky slabá a zamě?ená p?edev?ím politicky. Nic, co z této p?dy vzejde, nem??e b?t obda?eno strhující silou, hlubokou vá?ností a ?ivotní opravdovostí.Nic lépe neukazuje na skleníkovou povahu tohoto malého katolického estétství, ne? jeho nedostatek vyznava?ské horlivosti a neschopnost sejiti se v jednotě víry s katolíky ostatních národností. Máme ve státě vedle katolick?ch ?ech? katolické Němce, Slováky, Ma?ary, Poláky — kde a jak k sobě nalezli cest?? Katolické k?es?anství je p?ece jedna z nejstar?ích internacionál — jak to, ?e pro mezinárodnost mají více smyslu historicky mlad?í komunisté ne? katolíci, kte?í by ji p?ece měli mít v krvi? ?e politické strany katolické nedovedly vytvo?it jednotn? blok, tomu se nedivme, proto?e u nich právě p?evládají otázky politické nad nábo?ensk?mi, ale ?ím to, ?e katolíci nedovedli vytvo?it mezinárodní prost?edí ve věcech kulturních? Katolick? sjezd ?iní chvalitebnou věc, ?e je po?ádán pro v?ecky národnosti státu, ?e se na něm bude mluvit v?emi zdej?ími jazyky — ale byla tato vzájemnost d?ívěj?í prací nějak hloub p?ipravena, budou si ti lidé opravdu vá?ně vědomi toho, ?e je p?es v?echny národnostní a politické rozdíly spojuje jednota víry? Zdá se nám, ?e tady mohl ná? katolicismus nalézt po válce pravé pole své p?sobnosti a ?e by tímto nep?ím?m zp?sobem mohl i politicky vykonat mnohem víc kladné a u?ite?né práce ne? vykonal v tradi?ních kle- rikálních stranách.?Jsme v??i katolicismu jenom pozorovateli a zajímají nás tedy jen jeho d?sledky ve ve?ejném ?ivotě,zejména politickém. Co od něho m??eme v tomto ohle- du ?ekat v budoucnosti?I kdyby se katolicismus nábo?ensky sebe víc vzpamatoval, i kdyby se sebe víc vnit?ně reformoval a rozpomněl na své duchovní úkoly, politicky bude tak ?i onak p?sobit v?dycky. V jakém směru? V ?ádném jiném ne? v konservativním. Mějme to v?dycky na paměti. Konservatismus je toti? zalo?en hloub ne? v historickém stá?í a vy?ilosti katolické církve, je zalo?en v samé katolické doktríně. Katolictví hledá v ohledu sociálním a politickém tak zvan? ?p?iroze- z.y ?ád ?ivotní. Hledá spole?nost hierarchicky uspo?ádanou, u?leněnou podle stav? a povolání, kde ka?d? v poko?e a bázni bo?í pracuje na místě proz?etelností mu p?ikázaném, tak jak to ustanovil stvo?itel a jak to bylo v?dycky. Ka?d? zásah rozumu a programu do tohoto ?p?irozeného” koloběhu ?ivota katolicismus v?dycky pova?oval a bude pova?ovat za vzpouru proti nebes?m a nikdy se s ním nesmí?í, leda z donucení. Kdo by chtěl hledat p?íklady v historii, najde jich, kolik mu bude libo. Odtud jeho nesmi?itelné nep?átelství k liberalismu, kter? byl nastolen revolucí ve jménu rozumu, a k socialismu, kter? se rovně? dovolává rozumové plánovitosti, a? u? se hlásí k směru evolu?nímu ?i revolu?nímu. Základem konservativnosti je právě zd?razňování ?p?irozenosti” v tomto smyslu, jinak ?e?eno tradi?nosti, toho, jak to bylo a proto jinak b?t nem??e. Ke konservatismu se lidé budou v?dycky vracet, budou-li p?íli? unaveni novotami v?- bojného, rebelantského rozumu. Ale jenom na ?as!Zdeněk Smetá?ek.poznámkyCo je lep?í?Na pevnině je pobou?ení nad uzav?ením separátní anglo- německé dohody o námo?ní v?zbroji. V?tka nesoiidárnosti s ostatními mocnostmi, která se Anglii ?iní,' je* oprávněná, je to prostě fakt. Je v?ak t?eba také uva?ovati o pohnutkách, které asi Anglii k této nesoiidárnosti vedly. Není nikterak jisto, ?e to byly pohnutky docela ?patné a neomluvitelné. Mo?ná, ?e Angli?ané uva?ovali asi takto: Pokusy o kolektivní zbrojní dohody s Německem byly posud marné. Naskytuje-li se tedy nyní p?íle?itost uzav?ít dohodu u??í, pro? jí nevyu?ít? Lep?í je v?bec nějaká dohoda a nějaké smluvní vymezení v?zbroje aspoň mezi dvěma státy, ne?li dohoda v?bec ?ádná a tedy úplná libov?le. Kdyby se bylo jednalo mezi v?emi námo?ními mocnostmi, nebylo by podle dosavadních zku?eností pravděpodobně k ?ádné dohodě do?lo a Německo by bylo podle svého vyzkou?eného zp?sobu potom ohlásilo, ?e má tedy naprostou volnost a ?e u?iní, co uzná za dobré. Proto Anglie raději riskovala, ?e pozlobí Francii a Itálii, a uzav?ela dohodu o své újmě. Právem m??e spoléhat, ?e rozladění Francie a Itálie nep?jde do nejzaz?ích d?sledk?, ?e tyto státy budou i potom vyjednávat a ?e se nakonec nějak p?izp?sobí skute?nosti. Je to úvaha, proti ní? lze stavět vá?né námitky, ale jí? nelze up?ít jisté oprávněnosti. Jejím největ?ím stínem je to, ?e potvrzuje thesi německé zahrani?ní politiky, ?e nejsou mo?né dohody mezi v?emi nebo mnoha, ale jen mezi dvěma — von Volk zu Volk, a ?e se jí v německém lidu znovu vzbudí mylné zdání, jako by Anglie stála za ním a ml?ky schvalovala v?ecky jeho tu?by. Nejvíc bude jistě znepokojen Sovětsk? svaz, proto?e celá tato německá taktika po?ád z?ejměji ukazuje, jak Německo pova?uje za tě?i?tě sv?ch v?bojn?ch tu?eb v?chod a jak se v?emi prost?edky sna?í o zaji?tění na západě. Němci jsou jakoby hypnotisováni v?chodem. V?elik?mi historick?mi legendami o německém ?lověku, puto- vav?ím se zrakem up?en?m do dálek a s pluhem a me?em v rukou do nedozírn?ch v?chodních kon?in, ?iní se z těchto fantasií lidová nálada.Z. 8.Staví se Němci a komunisté kladně ke státu?Rozprava o vládním prohlá?ení, která byla minul? t?den zahájena v poslanecké sněmovně, p?inesla několik záva?n?ch projev?. Zaznamenáváme z nich prohlá?ení Henleinovy strany a projev komunistického poslance ?vermy.Mluv?í sudetoněmecké strany opakoval oficiální p?iznání strany ke státu a k jeho z?ízení. Znělo takto: ?Sudetoněmecká strana vidí v ústavě základní státní zákon, kter? zavazuje stejnou měrou vět?inu i oposici. Jsouc ochotna vzít na sebe v?ecky povinnosti v??i státu, státní formě, zákonu a politické morálce, ?iní si zároveň nárok na v?ecka práva, která jsou zaru?ena ústavou a nále?ejí sudetsk?m Němc?m.“ Potom ohlásil, ?e Němci budou legálně usilovat o národní samosprávu, a zd?raznil nezlomnou pokrevní spojitost s ostatním německ?m národem (Gesamtvolk.)Máme za to, ?e by nebylo moudré, provázet tato opakovaná prohlá?ení ustavi?n?m podezíráním z neup?ímnosti. Ne snad proto, ?e by je ten ?i onen Němec opravdu nepova?oval jen za prost?edek k odvráceni ?eské pozornosti a k uspání odp?rce, n?br? proto, ?e se negativismem nic nevy?ídí. Co si pom??eme tím, budeme-li ustavi?ně ?íkat: My vám nevě?íme? Ciní-li odpovědní zástupci strany taková prohlá?ení, jsou si jistě vědomi toho, ?e se tím politicky zavazují a ?e nám dávají do rukou politickou zbraň proti své eventuální neloyálnosti. P?i nejmen?ím je jisté, ?e s těnňto prohlá?eními stojí a padá politická existence nyněj?ích v?dc? strany, p?edev?ím také Henleinova. Budeme-li ustavi?ně tato prohlá?ení odmítat, dáme tím Němc?m do rukou jenom znamenit? prost?edek pro zahrani?ní propagandu. Nutno ov?em ?íci, ?e sami henleinovci toto podez?ívání vydatně ?iví, a to ne tak tím, co dělají, jako tím, co zanedbávají. Zanedbávají zejména kritiku ?í?sko-německého re?imu. Chápu, ?e je to pro r,ě věc delikátní a ?e tu p?i z?ejmé p?íbuznosti své politické ideologie s hltlerovsívím mají tě?kou posici. Kdy? u? nechtějí kritisovat praktickou politiku německé vlády, mohli by ?íci, co je od Německa dělí v ohledu ideovém. Souhlasí na p?íklad s rasov?mi teoriemi? Souhlasí s německ?m antisemitismem? Souhlasí s diktaturou a potla?ením parlamentu? Tu nesta?í ?íci, ?e to jsou vnit?ní věci ?í?e, po nich? jim nic není. Základní nesnáz je v tomto: z vnit?ních p?edpoklad? politické ideologie Henleinovy strany nelze dob?e odvoditi zásady parlamentní demokracie. P?iznání henleinovc? k ní je rázu spí?e oportunistického; je dán tento stát, víme, ?e se na tom nedá nic měnit, proto se podrobujeme jeho ústavě. Právě tento moment podrobení, nedostatku vnit?ní spontánnosti, ?echy drá?dí a pobádá k ned?vě?e. ?e?i v?ak dělají chybu, vykládají-li to hned jako neup?ímnost a záludnost. Je to prostě rozpor, kter? je dán jednak onou ideologií, jednak povahou německého ?lověka. Ideologie nesporně mí?í směrem protidemokratick?m, kde?to německá povaha se zase vyzna?uje zvlá?tním konformismem, trpnou p?izp?sobivostí, ochotou podrobit se dané autoritě. Odtud vzniká vnit?ní rozpor, jej? musíme chápat a jej? musíme Němc?m pomoci p?ekonávat. Apriorní ned?věra a volání jen po policejních prost?edcích je vlastně známkou nevíry v na?e p?esvěd?ení a v jeho schopnost p?sobit i na jiné lidi a národy. Chraňme se takového negativismu a sna?me se pracovat positivně ve v?ech ohledech!Novinkou v komunistické politice je jistě projev ?verm?v. Dovídáme se z něho, ?e komunisté jsou ochotní podporovat socialistické strany ve v?em, co je podle komunistického mínění ve prospěch dělnictva a v neprospěch kapitalist?, ?e jsou pro demokracii, a to i mě?fáckou, ?e ne?iní rovnítko mezi ní a mezi fa?ismem a ?e ji chtějí udr?et, proto?e dovoluje dělnictvu organisovat t?ídní boj. Komunisté pr? podávají ruku v?em skute?n?m demokrat?m a v?em skute?n?m proti- fa?ist?m v této zemi k jednotnému postupu. Poznání, ?e demokracie a fa?ismus nejsou toté? — p?es ?vermovo uji??ování, je to u komunist? novinka, proto?e v?dycky tvrdili prav? opak — m??eme vítat jako záblesk rozumněj?ího postupu komunistické strany. Stejně tak ochotu, podporovat socialistické strany a v?ecky demokraty v jejich politice. V jejich politice? To je právě ta otázka. Od platonického prohlá?ení k praktické sou?innosti je toti? daleko. Jde o to, co je a není opravdově demokratické, protikapitalistické, co je a není ve prospěch dělnictva. Kdo o tom má rozhodovat? A? dosud v tom komunisté propadali naprosté samospasitel- nosti: uznávali za správné jenom to, co si sami vymysleli, a ?ádali, aby to po nich dělali v?ichni ostatní. To byl a jest jejich recept na jednotnou frontu. Obáváme se, ?e se posud nevzdali sv?ch zvlá?tních p?edstav. Skute?ná sou?innost jejich? artaCsty a demokraty by mohla za?ít teprve tehdy, kdyby ■ " - -pektovat také mínění a argumenty těchto ostat- t?eba vzájemnosti.á.nikoli jednostrannosti. Do- w?ar-??llS? komunisté k poznání této zásady? Zdá se nám, ar e k Tomu je?tě daleko. Aspo?Ltfl, cp vykládal Sverma ye?rt ?e?i z obora hospodá?ství, bylo napojeno takovou prlnjl- i Tak nedot?eno ják?mkolí hlub?ím studiem, ?e je artrtnějak se atím dnhffdnen*"'-z. StVzkaz kardinála InnitzeraKxnSsál Innitzer, arcibiskup vídeňsk?, vzkázal katolík?m i -.f-nské republiky, ?e jsou nejzaz?í p?ední strá?í proti■Bbezpeěs, které pro k?es?anské nábo?enství a katolickou ? znamená ?největ?í slovanská velmoc, Rusko“. Jest za- ?e německ? arcibiskup mluví o SSSR jako o slovan-?- - í Imoci, a? na?i vlastenci tvrdí, ?e dne?ní Rusko nemá se ? utstvim nic spole?ného. Innitzerova slova p?icházejí v do- se. , — ?eskoslovenská republika má sv?j dobr? poměr k sole ;-ié.TW Rusku a kdy ?eskoslovensk? ministr zahrani?í vrá-se ze SSSR, kde byl srde?ně uvítán.S tomu, aby někdo hlásal, ?e jest pot?ebí země v Evropě, fcstrá by byla ochrann?m válem proti SSSR, není pot?ebí ka- tofika. Tuto roli si dnes p?isvojuje t?etí ?í?e Hitlerova, která p?i své praksi velmi málo k?es?anské dovolává se marně sympatií Evropy tím, ?e vystupuje v roli státu, kter? evrop- sk? západ chce uchrániti p?ed p?ívalem bol?evismu. Jedinou ? hranou proti bol?evismu jest rozumná politika, která má na mysB zájmy lidu. Dobré, rozumné ?e?ení sociální otázky, ze- —?r.a pak otázky dělnické, jest jedním z hlavních prost?edk?, mohou ú?inně ?eliti komunistické agitaci. Stát, kter?±i sv?m lidem práci a chléb, nemusí se báti komunismu.V zemi, z ní? p?ichází Innitzer, nebyla komunistická strana -ilná. V této zemi nebylo bezprost?edního komunistického nebezpe?í. A v této zemi do?lo k potla?ení dělnického hnutí -ociálně-demókratického, které vyneslo re?imu, jen? p?i?el k moci, krajní nesympatie. Tyto nesympatie provázejí i kardinála Innitzera, jeho? jméno p?i únorov?ch událostech bylo ?asto vyslovováno. Velmi ?asto tam, kde se mluví o nutnosti boje a obrany proti komunismu a bol?evismu, se provádí hra se slovy. Mluví se o komunistech a bol?evicích a myslí se na to, jak omeziti vliv dělnictva a jeho politick?ch stran. Jsou r?zné názory o tom, jaké je poslání ?eskoslovenské republiky v Evropě. Koncepce Innitzerova není z těch, které by byly p?ijateln? pro ?eskoslovenskou demokracii. Zdá se také, ?e Innitzer zapomenul, ?e celostátní sjezd katolick? jest akcí — nebo má b?ti — akcí nepolitickou.V. G.Strany a lidéProhlí?íme-Ii v?sledky voleb z 19. května ne podle úhrn- -?ch v?sledk?, ale tak, jak se volilo u jednotliv?ch uren, nebo v jednotliv?ch městech, měste?kách a vesnicích, poznáme ?asto nápadné rozdíly mezi v?sledky jednotliv?ch stran, a to rozdíly, které nelze vylo?it jin?m sociálním, hospodá?sk?m a kulturním prost?edím. Jest na p?íklad vesnice, kde fa?isté nezískali ani jeden hlas. A vedle je vesnice, kde fa?isté sehnali celou ?adu hlas?. Jsou vesnice, kde lidová strana dostala velmi málo hlas?, a zase vedle je vesnice, o které mo?no tvrditi, ?e se neli?í sv?m ?ivotem od vesnice p?edchozí, a lidovci sehnali v ni dosti hlas?. Toté? platí i o socialistick?ch stranách. Někde — v prost?edí, které se v podstatě nezměnilo — získaly a někde zase ztratily. Vysvětlení těchto velk?ch rozdíl? nutno hledati v místních pracovnících politick?ch stran. Lidé sice volili do Národního shromá?dění, ale p?sobilo na ně jednání mal?ch funkcioná?? politick?ch stran v místě. Sta?ilo, aby v ?ele malé vesnice stál neoblíben? agrární starosta — a u? ?el nahoru po?et fa?istick?ch hlas?. Sta?ilo, aby bydlil v místě neoblíben? socialistick? v?dce, a u? ?el po?et socialistick?ch hlas? dol?. Tyto místní rozdíly ukazují v?ak, .jak silně rozhodují místní poměry a tak zv. domácí lidé.V. G.Socialistická agitaceJosef Dvo?ák dal v posledním ?ísle ?P?ítomnosti“ propa- zandě sociálně-demokratické strany známku ne valně pěknou. Napsal:..Propagace celkově nedostate?ná. Jediné mláde? intensivně agitovala sv?mi koly ?Rozto?te kola“, ?Chceme ?ít“ 3 soutě?ila Národnímu sjednocení v lepení nálepek a obětavou a ?ivou protipropagandou.“V celku nutno doznati, ?e propaganda a agitace socialistick?ch stran není na v??i doby. To vědí i sociální demokraté. Tu mo?no citovati ?Sozialdemokrat“, úst?ední orgán německé sociálně-demokratické strany:?Jest pot?ebí: p?ezkoumali agitaění metody, nebof nesporně nás v tom mnozí na?i politi?tí odp?rci p?edhonili. Nesmíme p?ehlí?et, ?e mentalita lidí, k nim? se obracíme, jest v dne?ní době podstatně jiná, ne? tomu bylo d?íve; jsou tu roztrp?ení a ?asto zoufalí lidé, kte?í jsou p?íli? utlu?eni, ne? aby se ptali, kdo se postaral o to, aby úplně nepropadli ke dnu.“Sociální demokracie v celku — pokud jde o agitaci — ?ije, ze zásob, které nast?ádaly p?edchozí generace. Nového nebylo p?idáno mnoho. Tím se pak stává, pro? se strana nedovede dohovo?iti s indiferentními, s těmi, které by měla a chtěla získati. Nutno v?iti na vědomí, ?e strana s lidmi, kte?í svoje mládi pro?ili za světové války, kte?í socialismus viděli p?i jiné práci, ne? p?ed válkou, se nedohovo?í p?edvále?nou frazeologií. To platí zejména o letácích. Tyto letáky po vět?ině pí?í lidé, kte?í ustrnuli na p?edvále?né frazeologii.Bylo by pot?ebí, aby ti, kdo stojí v ?ele strany, chodili více mezi svoje lidi. To jest p?ání, s kter?m se setkáváme krok za krokem. Námitka : ?chodili bychom rádi, ale nemáme ?asu“. Pochybuji, ?e tento nedostatek ?asu jest skute?ně velk?, aby jednou za ?as se vedoucí lidé nemohli podívat mezi svoje lidi. Pro?el jsem ?adu sch?zí, okresních zábav, ve?ejn?ch a jin?ch cvi?ení DTJ, r?zn?ch slavností, velk?ch i mal?ch, dobr?ch i nevyda?en?ch; viděl jsem, jak velk? kus práce vyr?stá skoro z ni?eho. A v?dy t?? obraz: nikdo z těch, kte?i vedou tyto lidi, se nep?ijde na tuto práci podívat. Neni divu, ?e sly?íme pak trpká slova proti v?dc?m.Kdy? zvítězil Henlein, radily některé listy, aby ?e?tí politikové jezdili do německ?ch kraj? republiky, aby v sedmnáctém roce republiky se u?ili poznávat na?e Němce. Je pot?ebí něco podobného p?ipomenouti i socialistick?m v?dc?m: aby více chodili mezi svoje lidi. To jest: aby více s nimi ?ili. Aby s nimi pro?ívali jejich malé i velké starosti, aby svoje lidi viděli nejenom kdy? tito je p?icházejí prosit o intervenci, ale aby je viděli také p?i jejich zábavách, p?i jejich sch?zích, aby je viděli, jak si upravují svoje h?i?tě DTJ, jak si za?izují konsum ?Rovnosti“ atd. P?jdou-li mezi lid, poznají také, ?e dosavadní propaganda socialistick?ch stran nena?la ten prav? tón, aby se domluvila s lidsk?m srdcem a mozkem.Co jest platna nejlep?í práce, kdy? není dob?e populariso- vána, kdy? není vylo?ena a obhájena! Lidé myslí a ?ijí dnes zcela jinak ne? p?ed lety. Typ sch?zí i styl organisa?ní práce se musí od základu změniti. Lidé dnes chtějí jin? typ sch?zí, jiné referáty. Do administrativy socialistick?ch stran i do jejich tisku musí p?ijít nov? duch, noví lidé.Propaganda socialismu selhává; nedovede p?esvěd?iti lidi o tom, ?e ve vlastním zájmu by měli b?ti socialisty. Nedovede se s lidmi dohovo?iti o p?í?inách hospodá?ské krise a o závěrech, které nutno z ni vyvoditi. Nesta?í to, ?e socialisté mají pravdu. Je o tom pot?ebí p?esvěd?iti ty druhé. Ale socialistická propaganda ustrnula a zpohodlněla. Propaganda, která se osvěd?ovala roku 1888 nebo 1905, se míjí ú?inkem roku 1935. Dne?ní socialistické strany nedovedou svoji agitaci a propagandu vyvoditi z prost?edí, v něm? ?ijí. Dovedou snad udr?eti v houfu ty, kte?í jsou ji? p?íslu?níky strany, ale nedovede získati indiferentní a lidi z druh?ch farností. Ji? tím jest potvrzeno, ?e tato propaganda jest pochybená. Proto musí b?ti nahrazena jinou, lep?í, ?asověj?í. Hitlerismus, fa?ismus, atd. zavedly nov? styl agitace: zavedly propagandu, která nepo?ítá s mozkem a rozumem jednotlivce, ale s du?í davu; nep?sobí p?esvěd?ivostí d?vod?, ale hlu?ností hesel a v?razností symbol?; socialismus nem??e od těchto směr? p?ejímati agita?ní metody, ale musí si uvědomiti, ?e proti jin?m metodám odp?rc? socialismu nutno postaviti i jiné, lep?í, nověj?í, mlad?í, agita?ní a propaga?ní metody.V. Gutwirth.Boj v automobilismuJde o boj demokratické vět?iny organisovan?ch ?eskoslovensk?ch motorist? s mocí jednoho klubu — pra?ského automobilového klubu republiky ?sl. (AKR?S.), s mocí, spo?ívající na finan?ních prost?edcích, plynoucích z pově?ení ú?ad?. Tedy o boj v?le demokratické vět?iny proti hospodá?ské moci, op?ené byrokracií. Tím se stává problém zajímav?m pro nej?ir?í ve?ejnost — zároveň se v?ak také stává politick?m.Hospodá?ská moc Autoklubu republiky ?eskoslovenské plyne p?edev?ím z v?nosu mezinárodních cestovních dokument?. Jsou to jednak dokumenty policejní, jednak celní, a jejich ú?elem je umo?nltl cestování do zahrani?í. Motorista, opou?tějící stát, oba druhy dokument? nezbytně pot?ebuje. Policejní dokumenty jsou státní pr?kazní papíry pro vozidlo a ?idi?e, a měla by je vydávati politická správa. Celní dokumenty — je? jsou z oboru ministerstva financí — jsou záru?ní listinou za clo, které jinak na vozidlo p?ipadá, tedy zárukou, ?e dovezené (cestující) vozidlo bude z cizího státu zase vyvezeno. Mezinárodní praxe se vyvinula tak, ?e státy pově?ují těmito funkcemi některé své motoristické organisace. Proto?e jsou dva druhy světov?ch organisací motoristick?ch — jedna soust?e?uje typ autoklub? (A.I.A.C.R.), druhá typ turistick?ch organisací (A.I.T.), po?etně daleko silněj?í ne? typ první a velmi v?znamná zejména pro cizineck? ruch — b?vají p?enesenou funkcí pově?eny dvě motoristické organisace, aby byly zastoupeny obě mezinárodní větve. V ?eskoslovensku pou?il AKRCS. po p?evratu p?íle?itosti opat?iti si pově?ení v?hradně pro sebe, a kdy? si dokonale uvědomil materiální v?hody z toho plynoucí, za?al systematicky pracovat na zaji?tění svého monopolu. A proto?e je AKKCS. organisován mezinárodně jen v A.I.A.C.R., dovedl díky pomoci vysoké byrokracie znemo?nit, aby také druhá větev, A.I.T., měla v ?eskoslovensku samostatné zastoupení prost?ednictvím některého svého samostatného ?lena (Ligy ?s. itootorist? nebo Klubu ?s. turist?). Tak ov?em vznikly a trvají velké ?kody na cizineckém ruchu, nebo? Alliance Internationale de Tourisme po ?adě marn?ch mezinárodních intervencí p?irozeně nemá pot?ebného zájmu o ?eskoslovensko. Do pokladny pra?ského Autoklubu ov?em plynou milionové zisky. Lze je odhadnout jenom z titulu pově?ení vydávati mezinárodní dokumenty ro?ní ?ástkou pr?měrně asi 3 mil. K?, tak?e od p?evratu vydělal AKRCS. na v?ech cestujících ?s. motoristech p?es 30 mil. K?. Je nutné podati tento odhad, proto?e není p?esn?ch ?ísel, kdy? AKR?S. těchto peněz nikdy ve?ejně nevyú?toval — dodnes se brání ?ádostem, prováděti ve?ejné zú?tování. Je to v?ak odhad st?ízliv?, a AKR?S. je?tě nikdy proti této cif?e neprotestoval.Tak nabyl pra?sk? Autoklub moci, ji? si chce udr?et. Se vzr?stem ?sL motorismu vyrostly zatím vedle AKRCS. orga- ■aaaee i po?etně, prací a administrativou silněj?í ne? sám AKR?S. a vznikla p?irozeně pot?eba utvo?iti ze v?ech pracovní úst?edí, nebo? je mnoho ve?ejn?ch úkol? spole?n?ch — k ?áste?né úhradě náklad? má právě slou?it v?nos z dokument? — je? lze splnit ekonomi?těji a lépe spoluprací. Organisace, vyrostlé vedle AKRCS., se mnohokrát pokusily vytvo?iti tuto sou?innost s AKRCS., kter? by se byl ov?em musel vzdát sv?ch monopol? ve prospěch celku. AKRCS. si v?ak p?ivykl na zisky, které nemusel vyú?továvati, a viděl v chystaném úst?edí jen svého nep?ítele. Proto u?íval v?ech prost?edk? k tomu, aby znemo?nil utvo?iti demokratické úst?edí. Tak vyvolal boj, do něho? ?el s v?hodou velk?ch peně?ních prost?edk?, jich? také bezohledně u?íval proti organisacím, které pracovaly a ?ily jen z p?íspěvk? svého ?lenstva. Pokus? a jednání o spole?né úst?edí bylo mnoho — AKRCS. je p?ímo nebo nep?ímo v?echny rozbil, spoléhaje se, ?e svou hospodá?skou p?evahou druhé organisace rozvrátí. O tom v?em jsou v archivech organisací dokumenty.AKRCS. v?ak zapomněl, ?e otázka ?st?edí motoristick?ch organisací je problémem, kter? s v?znamem motorismu pro hospodá?sk? ?ivot nab?vá v?znamu pro ?irokou ve?ejnost. Tento v?znam se projevil p?i projednávání zákona o jízdě motorov?mi vozidly, kdy obě komory Národního shromá?dění věnovaly se jak p?i svém jednání, tak ve sv?ch projevech otázce ?st?edí motoristick?ch organisací a rozhodně se vyslovily pro zalo?ení tohoto demokratického úst?edí z dosavadních organisací. Prohlásily ?s. automobilov? svaz, Ligu ?s. motorist?, Klub ?s. turist? a AKR?S. za rovnoprávné vrcholné organisace a vyzvaly vládu, aby nap?í?tě svě?ila ú?ední pově?ení jen úst?edí z nich vytvo?enému. Vá?nost otázky projevila se tím, ?e sněmovna chtěla tuto stylisaci vsunouti p?ímo do zákona a ustoupila od změny návrhu zákona pro nutnost jeho rychlého projednání s ohledem na chystané volby, kdy? za vládu p?ítomn? ministr vnitra dr. ?ern? u?inil prohlá?ení, ?e vláda je shodného stanoviska, ?e bude p?sobiti k okam?itému utvo?ení úst?edí a nep?ipustí monopolní postavení ?ádné organisace díl?í. Charakteristické je, ?e Liga ?s. motorist?, ?sAS. a K?ST. se bez v?hrady tomuto rozhodnutí podrobily, kde?to AKR?S. se de facto proti rozhodnutím postavil a zahájil akci proti provedení tohoto rozhodnutí. Nej?erstvěj?í ukázkou jeho akcí je skute?nost, ?e na poradách svolan?ch Zemsk?m ú?adem z podnětu ministerstva vnitra opět AKR?S. nep?istoupil na návrhy úst?ední motoristické organisace, po dané K?ST., Ligou ?s. motorist? a ?sAS. zcela ve smyslu rozhodnutí parlamentního i směrnice vládní, je? ostatně pra?sk? Autoklub svému ?lenstvu ani neoznámil ve svém tisku.AKR?S. se z?ejmě sna?í degradovati v?znam resoluci a prohlá?ení vlády a spoléhá na své styky s vysokou byrokracií. Motoristická ve?ejnost tyto věci v?ak pozorně sleduje, proto?e v resoluci vidí politick? a morální závazek parlamentu a vlády. Je jí z?ejmé, ?e otázka ?st?edí motoristick?ch organisací se stala i otázkou politickou. Motoristé vědí, ?e proti jejich právu stojí finan?ní mo?nosti AKR?S., a ?e jde tedy o konflikt moci se spravedlností a ?e na tomto úseku jde o boj demokracie proti násilí.Motoristé, sdru?ení v Automobilovém svazu, v Lize ?s. motorist?, Klubu ?s. turist? a s nimi ?ir?í ve?ejnost pracují loyálně na zalo?ení úst?ední organisace, spokojují se ve svém organisa?ním návrhu i s paritou, a? representují naprostou vět?inu. Ne?ádají ni?eho pro sebe, n?br? pro cel? ?s. motorismus, ?ádají ve?ejné ú?tování a kontrolu hospodá?ství za p?ímého dozoru zástupce vlády a za sou?innosti rozhod?ího, za něho? ve svém podání navrhli ?ed. národohospodá?ského oddělení ministerského presidia arch. Bittermana. Problém jednotné organisace je ji? dokonale zral? a proto lze v obecném zájmu vítat, ?e do něho zasáhne podle zmíněn?ch směrnic vláda, aby co nejd?íve bylo mo?né uvolniti motoristické síly ke kladné práci odstraněním léta trvajících organisa?ních boj?. Zalo?ením demokratického úst?edí budou uvolněny zisky z mezinárodních dokument? pro sv?j p?vodní ú?el: ve prospěch celku, na p?. na zna?kování silnic, na mapy, informaci cestovní, pro věci silni?ní, pro cizineck? ruch a mnoho jin?ch úkol?, které AKR?S., zejména zapomínající na Slovensko a Moravu, plnil nedostate?ně nebo neplnil v?bec, u?ívaje peněz ji? zmíněn?m zp?sobem. Bude jich u?ito i k pratickému zalo?ení slu?ebních míst tam, kde je jich nutně pot?eba (na p?. v Tatrách a j.), kde?to AKR?S. zatím zcela neekonomicky a vlastně jen ve smyslu svého organisa?ního boje z?izoval sekretariáty i v místech, kde ji? byly star?í a zavedené organisace, jako na p?íklad v Brně a Bratislavě, a? tam byly ji? i 4 jiné, schopné plniti své poslání ve slu?bách úst?ední organisace. Je vhodné poznamenat, ?e v ?ervnu se pro ?st?ední organisací motoristickou ve smyslu návrhu Svazu, Ligy a K?ST. vyslovila i sch?ze motoristick?ch, turistick?ch a cizineck?ch organisací, svolaná z podnětu Národohospodá?ského ústavu pro Slovensko v Bratislavě, mezi nimi? byli i zástupci slovensk?ch odbo?ek AKR?S., které jsou tedy jiného názoru ne? jejich centrála v Praze. Lze pochopiti, ?e i na Slovensku motoristé kritisují skute?nost, ?e pra?sk? Autoklub si v Praze postavil palác za víc ne? 16 milion? K? z peněz ur?en?ch ve prospěch v?eho motorismu, tedy za ?ástku, za ni? se daly po?ídit! vhodné domy motoristické slu?by i v Brně a Bratislavě, kdy? by jich bylo pot?eba.Jan Syk.Dopis Natalie Ivanovny TrockéTento dopis, rozesílan? ?enou Trockého evropskému tisku, je sice zajímav? ji? jako osobní dokument, má v?ak také v?znam politick? tam, kde odhaluje r?zné stránky Stalinovy diktatury. Pova?ujeme za loyální v??i strachující se matce otisknout tento dopis, jen? nám byl zaslán s ?ádostí o uve?ejnění.V poslední době se roz?í?ila zpráva, ?e si Stalin tentokráte zvolil za objekt pomsty na?eho nejmlad?ího syna Sergeje. Na?i p?átelé se nás tá?í, je-li to pravda. Ano, je to pravda: Serjo?a byl na za?átku tohoto roku zat?en. Byla-li s po?átku naděje, ?e jeho zat?ení je náhodné a ?e hoch bude dnes nebo zítra propu?těn, je dnes jasno, ?e to se zat?ením bylo míněno daleko vá?něji. Je?to mnoho znám?ch a p?átel má opravdovou ú?ast na nové ráně, která postihla na?i rodinu, bude lep?í, kdy? vysvětlím celou věc v dopise, ur?eném ve?ejnosti.Serjo?a se narodil roku 13j>8. Za ?íjnové revoluce mu bylo devět let a vyrostl v Kremlu^v rodinách, kde rodi?e jsou plně zabráni politikou, děti se ?asto od politiky odvracejí. Tak tomu bylo také u nás. Serjo?a se nikdy nezajímal o politické otázky a nebyl ani ?lenem Komunistického svazu mláde?e. Ve ?kolních letech byl nad?en pro sport a cirkus a stal se vynikajícím sportovcem. Na vysoké ?kole soust?edil cel? zájem na matematiku a mechaniku; jako in?en?rovi bylo mu uděleno u?itelské místo na technické vysoké ?kole, kde v posledních letech vyvíjel rozsáhlou ?innost u?itelskou. Nedávno uve?ejnil je?tě s dvěma kolegy odbornou práci: ?Lehké plynové generátory typu autotraktorového“. Dílo, vydané vědeck?m autotrak- torov?m institutem, získalo sympatick? ohlas mezi nejznamenitěj?ími odborníky.Kdy? jsme byli vypovězeni do ciziny, byl Serjo?a je?tě student. Dr?itelé moci dovolili ?len?m na?í rodiny, aby ?li bu?? mní - ebo aby z?stali v SSSR. Serjo?a se rozhodl z?stati?i isfrrě. aby nemusel zanechat! práce, je? vyplňovala cel?: in Kt- Jeho hmotné ?ivotní podmínky byly velmi tě?ké, ale snz - ? -é li?il od velké vět?iny neprivilegované sovětské mlá-Nehorázná na??ení, která neustále chrlil sovětsk? tiskL. D. Trockém a jeho p?átelích stejně sm??lejících, musela : nrezeně zp?sobovati Serjo?ovi du?evní utrpení. Toho se v?ako. d : haduji. Moje v?měna korespondence s ním omezila sena ..neutrální“ v?ední otázky a politick?ch otázek a zvlá???ste?ních podmínek na?í rodiny jsem se nikdy nedotkla (zdet?eba je?tě podotknouti, ?e i tyto dopisy p?icházely jen v?ji- aae?ně i. Leon Davidoviě v letech vyhnanství si v?bec se synem medopisoval, aby nedával dr?itel?m moci ani nejmen?í p?í?inu k jeho pronásledování nebo nějak?m nep?íjemnostem. A sku- w?iaě mohl Serjo?a po dobu ?esti let na?í emigrace pokra?o-bez vyru?ení ve vá?né vědecké u?itelské ?innosti.S/tnaee se změnila po zavra?dění Kirova a po procesu protiEaMvěvovi a Kameněvovi. Korespondence byla úplně p?eru-- - Serjo?a byl zat?en. ?ekala jsem den za dnem na nové biv j-zánl korespondence. Nyní je tomu v?ak ji? p?l roku, co —'?i Serjo?a ve vězení. Lze se proto domnívati, ?e se Serjo?ou se něco vá?ného děje.Je mo?no p?ipu?titi, ?e ná? syn se p?iklonil vlivem událostí, které se v poslední době p?ihodily, k oposi?ní ?innosti? Tě?ilo by mne, kdybych tomu mohla vě?it, je?to za těchto okolností by Serjo?a sná?el ránu, která na něj dolehla, daleko leh?eji. Tiková domněnka v?ak nás nesmí v?bec napadnouti. Z mnoha p ramenú vinie dost dob?e, ?e Serjo?a se stranil politiky v po- s: dních letech jato d?ívek Já osobně naprosto nepot?ebuji po- tvrzení toho druhu, nebof znám moc dob?e jeho psychologii a jeho intelektuální zájmy. A v?dcové, se Stalinem v ?ele, to také moc dob?e vědí, kdy? vyr?stal Serjo?a v Kremlu, jak jsem ii? ?ekla, byl Stalin?v syn ?ast?m hostem v pokoji na?ich dětí; G. P. U. a universitní ú?ady měly ho dvojnásob na z?eteli, nejd?íve jako studenta, potom jako profesora. Nebyl zat?en pro r.ě jakou oposi?ní ?innost (ta u něho neexistovala a nemohla ?le v?ech okolností existovat), n?br? jediné proto, ?e je synem Leona Davidovi?e a aby byla rodině zp?sobena rána. To je jediné mo?né vysvětlení.V?ichni p?átelé si vzpomenou, jak se G. P. U. pokou?ela vplésti jméno L. D. Trockého do aféry se zavra?děním Kirova: litevsk? konsul, kter? financoval ten teroristick? ?in, navrhl zároveň terorist?m, aby mu p?edali dopis pro Trockého. Cel? v?mysl byl p?esto p?ed?asně odhalen a zkompromitoval jen organisátory procesu. Proto právě v?ak jsme sl ?asto po procesu mezi sebou ?íkali: ?Oni nez?stanou jen p?i tom; budou si muset někde něco nalézt, aby zast?eli blamá? s konsulem.“ O tomto názoru psal L. D. Trocklj ve svém ?lánku v ruském Bulletinu. Nevíme jen, k jakému prost?edku sáhne tentokráte G. P. U. P?esto nem??e vzniknouti ji? nyní ani stín pochybnosti o tom: zat?ením a měsíce trvajícím vězněním Sergejov?m na věci zcela nezú?astněn?m, sleduje Stalin jasně a nepochybně cíl, jak zkonstruovati nov? ?amalgam“. Proto musí na Sergejovi vylákati k tomu ú?elu vhodnou v?pově? nebo aspoň ..z?eknutí se“ otce. Nebudu se zmiňovati o prost?edcích, jak?ch Stalin pou?ije, aby získal p?íslu?né v?povědi. Nemám o tom ?ádn?ch znalostí. V?echny okolnosti v?ak mluví samy za sebe...To, co bylo v tomto dopise ?e?eno, je snadno dokazatelné: sta?ilo by na p?íklad vytvo?iti mezinárodní komisi z vá?n?ch a opravdov?ch lidí, samoz?ejmě z osvěd?en?ch p?átel SSSR. Taková komise by měla prozkoumati v?echny represalie, souvisící se zavra?děním Kirovov?m; vedle toho by měla p?inésti pot?ebná vysvětlení o věci na?eho syna. Na takovém návrhu není nic neoby?ejného nebo nep?ijatelného. Kdy? r. 1922 se korali proces proti sociálním revolucioná??m, kte?í organisovaii atentát na Lenina a Trockého, dovolil ?st?. v?bor za vedení Lenina a Trockého, aby se zú?astnili soudního lí?ení jako zástupci ob?alovan?ch terorist? Vandervelde, Kurt Rosenfeld a statní odp?rci. To se dálo proto, aby nebyly nejmen?í pochyb- - o právním podkladě procesu ve ve?ejném mínění mezi- ’.ního proletariátu. Nemohli by Romain Rolland, AndréSafe. Bernard Shaw a ostatní p?átelé sovětského Svazu dáti :■ <- ■ k zalo?ení takové komise se souhlasem sovětské vlády?T : byl nejlep?í prost?edek, jak prozkoumati ob?aloby a po- s-r?-zr velmi roz?í?ené v masách dělník?. Sovětská byrokracie --tcr- b?ti pov??ena nad ve?ejné mínění světového proleta- -asi. Zájm?m dělnického státu by jen prospělo takové vá?né ry?etrrricL Takové vá?né komisi dala bych k disposici-tmé zprávy a dokumenty, které se t?kají méhosyisi..Zve?ejňuji-11 po dlouhém uva?ování zále?itost mého syna, ne?iním tak proto, ?e to je m?j syn: takov? argument by byl pro matku dosta?ující, nesta?il by v?ak pro to, aby byla vyvolána politická iniciativa. Událost se Sergejem v?ak potvrzuje z?eteln?, jednoduch? a nesporn? fakt o vědomé a zlo?inn xte- v?íi, fakt, kter? je mo?no lehce prozkoumati: byrokratické ?pt?l??^utiskují a t?rají loyálního, úplně nevinného, vysoce kvalifikovaného sovětského dělníka — jenom aby byl ukojen nej- ni??í pud pomsty, je toti? zcela jasné, ?e fysické rány vedené proti synovi nemohou míti vliv na směr politické ?innosti otcovy, na ?innost, ke které Sergej neměl nikdy ani nejmen?ího vztahu. Proto si dovoluji b?ti toho názoru, ?e zále?itost mého syna zaslou?í ve?ejné pozornosti.Francie, 1. ?ervna 1935.NataUja Ivanovna Trocká.Pivovary se dívají na HenleinaV ?Pivovarském obzoru“ ?teme toto stanovisko k v?sledk?m voleb:?Ob?anské strany získaly a leváci se i u nás pomalu zatla?ují, jinde to ?lo p?es noc a podle zásluhy. Nejvíce získala německá strana Henleinova, která jest ob?anskou a bude velik?m jaz??kem na politické váze v parlamentě, nech? jest to komu milo neb nikoliv. ?e nebyl zleva na právo vět?í p?esun, není nic divného, má v té demokracii ka?d? volební právo, i ti, co se na ně 15 rok? d?eme a bé?ou podporu — ti p?ece nep?jdou s pravi?áky, kte?í jim to jednou musí v?iti v zájmu morálky, vlastním i celého státu; ale to musí jiti jin?m zp?sobem, zatím dosavadním po?ádkem bude brzy dokonalá rovnost, budeme ?ebrotou v?ichni.“Neuvádíme toto stanovisko proto, ?e by politické stanovisko na?ich pivovar? tu projevené vynikalo hloubkou nebo p?vodností pohledu. Na?e pivovary jsou v obchodním styku s ?esk?mi hosp?dkami, kde od let ?ije zvlá?tní typ ?eského vlastenectví. ?íká se mu: pivní vlastenectví. Není jen ?eské pivní vlastenectví. Mají je i na?i Němci a u? někte?í ?iperové mezi Němci hodlali vyrábět pivní sklenice s inlciálkami sudetoněmecké strany; kancelá? Konrada Henleina v?ak vyhlásila boj tomuto národnímu k??i. Toto ?eské pivní vlastenectví nedívá se na Henleina tak nesympaticky; ?íká si: i kdy? je to Henlein, je p?ece jen jeho strana ob?anská. To je nesocia- listická a protisocialistická. A je-li Henleinova strana ob?anská, nesocíalistická a protisocialistická, pak jí ?eské vlastenectví hodně promine. V zaplivan?ch ?esk?ch hosp?dkách, kde se zkonsumovalo dosti piva, kdy? se zapíjel smutek nad nezdarem ?národního sjednocení“, byl Henlein p?ijat na milost. V?dy? je to ob?anská strana; tedy: v?dy? Henlein je na?inec. To jest filosofie ?eského pivního vlastenectví. V. G.politikaStanislav Y e s t e r :Co víme o dne?ní německé armáděVále?ná hrozba nep?estává b?t hlavním tématem nasch dn?. Mysliti na válku — to znamená, mysliti na Německo a jeho armádu. Po?ádali jsme známého vojenského odborníka, aby pro nás shrnul dosavadní informaci o německé armádě, nebo? její síla nebo slabost na konec rozhodne o válce. Vedle toho ov?em také mezinárodní konstelace. ?lánek, kter? jsme dostali, zab?vá se historií německé armády od světové války, abychom minulost mohli srovnati s p?ítomností a tedy také zku?enosti minulé s vyhlídkami budoucími.I.Romantikové ve válce.V Německu posledním mocn?m nep?ítelem politické ro- ’ maníiky byl Bismarck. Německá mocenská romantika p?ed r. 1914 byla povrchní, pestrá, h?motná a hrubá. Vykládala o německém národě, kter? je p?edur?en jako nejlep?í k ovládnutí světa. Nechtěla se spokojit mocí hospodá?skou.nvbr? tak, jako Karel Velik? ?í?il k?es?anství, chtěla také ?í?it německ? jazyk. Mluvila o rozbíjení lebek, o otrock?ch národech. Tato mocenská psychosa v německém národě se zaslou?ila o utvo?ení Dohody. Romantické plány li?í se od v?po?t? tím, ?e uva?ují pouze o p?íznivěj?ích mo?nostech a spoléhají na dobrou hvězdu. Romantika je také v osobním sebep?eceňováním.Vále?né plány německého hlavního ?tábu p?ed válkou světovou byly romantické. Bismarck nikdy nechtěl vál?it na dvě fronty: sou?asně proti Francii a Rakousku, nebo sou?asně proti Francii a Rusku. Sebevědomí německ?ch voják? p?ipou?tělo tuto mo?nost. Star? mar?ál Moítke po?ítal jako voják správně s tím nejhor?ím, tedy také s válkou na dvě fronty sou?asně, ale neviděl v tom ?ádné ?těstí.Po zku?enostech ve Francii v í. 1870/71 pro p?ípad války na dvě fronty, doporu?oval vrhnout se nejprve proti slab?ímu z nep?átel a porazit jej a pak s ním hned sjednat v ?- hodn? p?átelsk? mír a pak se obo?it p?i dob?e zaji?těn?ch zádech proti druhému. Prakticky to znamenalo nejprve se vrhnout na Rusko a francouzské armády zatím dr?et p?ed r?nsk?m postavením, dokud nebude ruská armáda pora?ena; pak s Ruskem sjednat mír, v něm? by toto nic neztratilo a po té se vrhnout v?emi silami na Francii. P?i oceňování sil a slabosti protivníka hleděl star? Moltke nejen k vojenské, n?br? také k vnit?ní politické síle stát?. Politicky pokládal na konci XIX. století za chatrněj?í Rusko ne? Francii.Tento plán se v?ak nelíbil německ?m pr?myslov?m kurfi?t?m. Tě?i?tě německého pr?myslu bylo právě v Por?ní a v těchto oblastech Moltke chtěl p?echodně, ne? se vypo?ádá 5 Ruskem, dopustit okupaci francouzskou. První úder proti Rusku měl také hluboké od?vodnění vnitropolitické, poně- ?? =d? dělnictvo pod prapory obracel proti carskému absolutismu. Do Ruska ?el německ? dělník osvobodit ruského dělníka, ale do republikánské Francie u? nemohl p?inést více svobody. Proti Francouz?m byl by ?el německ? dělník jen v tom p?ípadě, kdyby p?ímo ohro?ovali jeho chleba v Německu, tedy v tom Por?ní, kam je na ?as chtěl Moltke pustit. Ale také zahrani?ně politicky byl prv? úder proti Rusku v?hodněj?í, poněvad? zaru?oval neutralitu Anglie, která rozhodně raději viděla boj, kter? se rozhodne mezi Francii a Německem dále od jejího pob?e?í.Na poru?ení belgické neutrality oba sta?í stratégové Bismarck i Moltke ani ve snu nepomyslili, poněvad? věděli, ?e postaví po bok Francie Anglii. Rozpor Německa s Anglií znamenal od?íznutí Německa od ostatního světa, kam vedly cesty jen po mo?i.Bismarck se obával evropské války, Moltke prohlásil, ?e p?í?tí válka m??e b?t sedmiletá, ale i t?icetiletá. Jen německ? tě?k? pr?mysl a jeho diplomacie, něme?tí velkostatká?i a jejich generální ?táb se evropské války neobávali a nevě?ili, ?e bude dlouhá.Německ? plán za světové války.Autorem německého opera?ního plánu na ovládnutí Evropy byl skromn? podivín, generál Schlieffen, kter? měl to ne?těstí, ?e za cel? ?ivot vlastně neviděl po?ádnou válku. Tu francouzsko-pruskou, která za něco stála, proseděl jako ná?elník ?tábu pob?e?ní obrany v severním Německu.Německo ?ekala válka se dvěma velmocemi pozemními (Francií a Ruskem) a s největ?í velmocí námo?ní (Anglii). Byl to zápas proti p?esile jak na sou?i, tak na mo?i. Schlieffen jej chtěl vy?e?it kvalitou vojsk a originalitou manévru. Kvalita byla v tom, ?e německá armáda dostala nejlep?í v?zbroj. Men?í ?ást německ?ch vojsk spole?ně s rakousk?mi měla krok za krokem ustupovat pomalu p?ed Rusy, zatím co německé hlavní síly se obo?í na Francii. P?i tom opět na francouzsko-německé hranici men?í ?ást bude krok za krokem ustupovat pod tlakem francouzské armády, zatím co hlavní síly armád, ur?en?ch proti Francii, propo- chodují Belgií a napadnou francouzskou armádu ze severu, aby jí od?ízly ústup k Pa?í?i a p?itla?ily na ?v?carské hranice. Podle Schlieffenov?ch v?po?t? měla b?t Francie v ?esti t?dnech na kolenou. Pak se německé armády měly rychle p?evésti na v?chod.O nějaké mobilisaci pr?myslu a dal?ím v?cviku záloh za války a budování nov?ch jednotek nebylo uva?ováno ani v Německu ani v druhém tábo?e. Jaké pak p?ípravy, kdy? válka bude skoncována v několika t?dnech, nejv?? měsících? Proti dlouhé válce mluvily v?echny německé hospodá?ské autority. Nesta?í pr? na ni peněz. Proto v r. 1914 ?ekl císa? Vilém II. v blahé ví?e sv?m voják?m, ?e budou opět doma, ne? opadá listí.P?edstavovalo-li si Německo, ?e s Dohodou bude mít lehkou práci, pak na straně dohodové to byla prvá Anglie, která se za?ala za?izovat od po?átku na válku dlouhou, poněvad? věděla, ?e s Německem bude práce tě?ká. P?ipravovala se k obtí?né válce hospodá?ské, vidouc, ?e Německo s Rakouskem p?edstavují obklí?enou pevnost, které se po ur?ité době nebude dostávat voják?, potravin a surovin.S jak?mi silami ?lo Německo do ' světové války?Zmobilisovalo r. 1914 na po?átku srpna 121 d i v i s í pě?ích a 11 divisí jezdeck?ch. Skoro na vlas stejně silnou armádu (122 divise pě?í) po?ídilo si r. 1914 v srpnu Rusko. Kdyby b?valo mělo Německo v r. 1914 jen co ?init s Francií, Anglií a Belgií, pak opravdu mělo práci snadnou, poněvad? mělo proti sobě 92 divise francouzské, 6 anglick?ch a 6 belgick?ch. Mělo tedy p?evahu 17 divisí, která byla p?i tom násobena neoby?ejně mohutn?m německ?m dělost?electvem. Německá armáda v srpnu 1914 ?ítala 7300 děl lehk?ch a 2100 děl hrub?ch a tě?k?ch, zatím co Francie s Anglií a Belgií měly jen asi 5300 děl lehk?ch a jen kolem 800 děl hrub?ch a ?ádná tě?ká. Je zajímavé, ?e německ? náskok v hrub?ch a tě?k?ch dělech Francie nemohla dohonit během celé války.Známe star? poznatek vále?n?, ?e materiál se dá nahrazovat krví a lidé materiálem, ?e to, co se p?idá na materiálu, se u?et?í na krvi. P?i rovnováze ?iv?ch sil a p?i p?evaze německého materiálu je nám jasné, pro? Němci v srpnu 1914 získali tolik prostoru na spojeneckém území a pro? na západě po skon?ení bitvy na Marně spojenecké ztráty p?evy?ovaly německé. Německá p?evaha materiálu musila b?t vyrovnána popou?těním prostoru a nadbyte?nou krví obránce.Po celou válku pozorujeme, jak Němci obratně ?et?í lidsk?mi zálohami a jak obratně bojovníka nahrazují materiálem. Němci, nejen ?e dobyli a dr?eli zna?n? terén na území Spojenc?, n?br? ?e oni tento v?boj získali a udr?eli se ztrátami na mrtv?ch a zem?el?ch o 30% men?ími ne? Spojenci. Podle franc, pplk. Larchera obě strany měly ve světové válce 8.75 milion? mrtv?ch a z toho německ? blok 3.4 milionu.Vra?me se v?ak zpět k osudu německého vále?ného plánu. Německému velení se nejen nepoda?ilo vynutit si rozhodnutí na západním poli do 6 t?dn?. Nepoda?ilo se mu to ani dokonce roku 1914. Jedin?m v?sledkem pětiměsí?ního zápasu bylo, ?e Německo s Rakouskem se proměnily v pevnost, obklí?enou Dohodou.V?echno, co následovalo v letech 1915—1918, nebylo se sírany německého bloku ni?ím jin?m ne? ?adou pokus? o pr?lom touto obrněnou blokádou na sou?i. Porá?kou Ruska a Rumunska se zdálo, ?e kruh je u? prora?en, ale místo Ruska objevil se Němc?m nov? nep?ítel: Amerika, kter? uplatňoval své síly mnohem rychleji ne? Němci mohly vyu?ít ony zdroje, které nalezly v surovém stavu v pora?eném Rusku.Německ? pr?mysl ve světové válce.V?kon, kter? podal německ? pr?mysl za světové války, p?ekonal v?echna o?ekávání doma i u nep?ítele. Ukázali jsme tu, ?e Němci hned od po?átku války měli technickou p?evahu nad Dohodou, hlavně v dělost?electvu. Kdy? Němci v květnu 1915 p?i zahájení ofensivy proti Rus?m u Gorlice během ?ty? hodin odpálili kolem 700.000 granát? nejr?zněj?ích rá?í, prohlásili francouz?tí a angli?tí odborníci, ?e zde vypí?tvali v?echny své zásoby a ?e německ? pr?mysl není s to podobné mno?ství st?eliva opět opat?it.Německ? pr?mysl od prvého dne války vyráběl denně 40.000 granát?, zatím co anglick? zmohl se jen na 10.000 granát?. Francouzové chtěli vyrábět po ?estit?denních p?ípravách denně 14.000 granát?, ale v ?íjnu 1914 se vyrábělo jen 12.000 granát? denně. Také v letectvu, o kterém se tvrdilo, ?e Němci kulhají za Francií, záhy podal německ? pr?mysl vynikající v?kony a zajistil i tu Němc?m na dlouhou dobu p?evahu v?roby.4400554910455NěmeckoFrancieAnglieItálieUSAKulomety14.0005.0005.0001.30014.000Granáty12 mil.8 mil.6 mil.1.5 mil.2.5 mil.Letadla2.0003.0002.7001.0001.500Letec, motory 2.0004,0002.0001.0004.000Vidímeohromnoup?evahuSpojenc?hlavně vev?roběNěmeckoFrancieAnglieItálieUSAKulomety14.0005.0005.0001.30014.000Granáty12 mil.8 mil.6 mil.1.5 mil.2.5 mil.Letadla2.0003.0002.7001.0001.500Letec, motory 2.0004,0002.0001.0004.000Vidímeohromnoup?evahuSpojenc?hlavně vev?roběAle u? r. 1916 se z?etelně ukázalo, ?e Německo bude i na pr?myslové frontě pot?eno. Spojenci v pr?myslu bezpe?ně dohánějí a p?edhánějí Německo. A tak v r. 1918 maximální měsí?ní v?roba u bojujících stát? na obou stranách vyhlí?ela takto: letecké. Německo vyrábělo ro?ně 24.000 letadel, zatím co jen Francie 36.000. Spojenci v posledním roce války vyráběli 2.5krát více pu?ek, o 50% více kulomet? a granát? a 2—3krát více trhavin ne? Německo. Na konci války měli spojenci o 50% více lehk?ch děl ne? Němci a o 100% více děl hrub?ch a tě?k?ch.Německo prohrálo světovou válku také na poli hospodá?ském. I kdy? si dlouhou dobu zachovávalo v poli p?evahu technickou, dělo se to na ú?et hospodá?ské síly nitra země. Německo u? po prvém měsíci války ztratilo nad spojenci p?evahu opera?ní v jednotkách, p?evahu technickou si zachovalo je?tě rok, pak do?lo k stále stupňované rovnováze na obou stranách, která v roce 1917 byla poru?ena ve prospěch Spojenc?.Francouzsk? generál Serrigny v knize ?Réflexions sur Part de la guerre“ napsal: ?Jako v?dy, vítězí se p?evahou na rozhodujícím místě. Ale toto místo u? nebudou Pracenské v??iny (u Slavkova) ani postavení u Saint P?ivát (ve válce r. 1870). Tím ?místem“ mohou b?t stejně dob?e továrny vyrábějící granáty, jako ?eleznice a eskadry dopravující ?ivou sílu a materiál, bez něho? dne?ní armáda je odsouzena k bídě.“Světová válka na Německu ukázala, ?e k válce není t?eba v prvé ?adě peněz, peněz a opět peněz, n?br? uhlí, ?eleza, oceli a nafty. Ka?dá metalurgická továrna vydala za jeden armádní sbor. Ukázalo se, ?e opera?ní armáda musí odpovídat v?konu pr?myslu a naopak zvy?ování v?konu prúmvslu bez lidsk?ch záloh, ?e je pl?tvání materiálem a ochuzování obv- vatelstva a státu.Nastupuje Hitler.Cesty nové německé politiky.Povále?né Německo se rozlou?ilo s politikou, která honila několik zajíc? najednou a která neodpovídala strategick?m a hospodá?sk?m mo?nostem státu. Jako prv? úkol postavila si německá zahrani?ní politika po r. 1920 odstranění následk? mírové smlouvy a povinností 'z ní vypl?vajících. Poda?ilo se zru?it povinnost repara?ní, povinnost omezeného zbrojení. Nyní p?istupuje k nové politice mocenské, která v mnohém obnovuje platnost zásad Bis- marckov?ch, pokud bě?í o to, ?e v?boji musí p?edcházet vnit?ní stmelení státu a obnovení rovnováhy mezi v?robou a spot?ebou tím, ?e se opat?í pro rozsáhlou ?í?i v Evropě nov? trh.Hlásání hladu po p?dě se znova opakuje. Hitler mluví zcela otev?eně. Sta?í jen ?íst jeho ?Mein Kampf“. Tam na str. 153 ?íká:?Pro Německo je jedinou mo?ností zdravá politika p?dy získané v Evropě . . . Kolonie je?tě dlouho nebudou moci tomuto ú?elu slou?it . . . Tohoto cíle se dosáhne jen pomocí zbraně.“O stránku dál ukazuje Hitler, kam se s tou zbraní má německ? národ obrátit a s k?m se p?i tom musí spol?it:?Chce-li někdo v Evropě pozemky a p?du, m??e si to po?ídit jen na ú?et Ruska. Proto musí nová ?í?e pokra?ovat v postupu po cestě b?val?ch ?ádov?ch rytí?? a pomocí německého me?e opat?it národu úto?i?tě a jeho denní chléb.Pro takovou politiku je v Evropě jen jedin? spojenec — Anglie. Jen s Anglií m??e se s kryt?m t?lem zahájit nové ta?ení Germán?. Právo k tomu není men?í ne? bylo právo na?ich p?edk?. ?ádn? z na?ich pacifist? se nerozpakuje jíst chléb z v?chodu, a? pr? pluh se zde jmenoval ?me?“.K získání náklonnosti Anglie není ?ádná obět dost velikou. Mělo se upustit od kolonií a námo?ní moci a anglickému pr?myslu se nemělo konkurovat.Jen jediné stanovisko jasné mohlo vést k tomuto cíli: vzdání se světového obchodu, kolonií, vále?ného lo?stva a soust?eděni v?ech mocensk?ch prost?edk? státu na pozemní armádu.To znamenalo okam?ité omezení, ale p?i tom velikou a mocnou budoucnost . . . S anglickou diplomacií se tento obchod mohl poda?it, poněvad? je p?íli? chytrá, aby nevěděla, ?e bez odvetné úsluhv se nedá nic dělat.Dovedeme si jen p?edstavit, co mohla znamenat obratná německá zahrani?ní politika v úloze Japonska 1904. Stě?í se dá odhadnout, jaké následky to mohlo pro Německo znamenat. Nikdy by bylo nedo?lo k ?světové válce“. Krev prolitá 1904 mohla uspo?it desetinásobek z let 1914—18.Spolek s Rakouskem byl tehdy nesmyslem. Tato státní mumie spojila se s Německem ne proto, aby probojovala válku, n?br? k zachování vě?ného míru, kter? chytr?m zp?sobem měl zvolna vést k bezpe?nému vyhubení němectví v monarchii.“Jin?mi slovy: ?ádné spojenectví na zachování míru a ?ádné spojenectví se státy, které mají sklon podporovat v?voj jin?ch národností, ne? je právě německá. Tyto závěry velmi jasně jsou dolo?eny v 13. kapitole nazvané ?Německá spojenecká politika po válce“. ?koly vnit?ní a zahrani?ní německé politiky udává Hitler takto:Potla?ované země nebudou vráceny do l?na spole?né ?í?e plamenn?mi protesty, n?br? me?em p?ipraven?m k úderu. Ukování tohoto me?e je úkolem vnit?ní politiky národa a zaji?tění této ková?ské práce ahledání druh? ve zbrani je úkolem politiky zahrani?ní.“Nová německá ?í?e se tedy musí vytvo?it me?em. Zahrani?ní politika má hledat pro toto dobrodru?ství spojence na podílko?isti. Hitler znovu probírá mo?nosti německé politiky a ?íká:i..Správnou u? tehdy byla jen ta t?etí cesta: posílení kontinentální mod ziskem nov?ch území v Evropě. P?i tom právě mohlo dojít k pozděj?ímu doplnění koloniálního území p?irozenou cestou. Tato politika se mohla dělat jen ve spojení s Anglií nebo p?i nenormálním vypětí vojensk?ch mo?ností, které by byly ňa ?ty?icet nebo padesát let zatla?ily do pozadí kulturní úkoly. To se dalo velmi dob?e zod- povědíti. Co bylo odňato kulturním pot?ebám p?íli?n?m zbrojením, to se bude mod později bohatě vynahradit ... Z nouze persk?ch vypu?ela doba Perikleova a po starostech punsk?ch válek ?ímské stát- nictví postavilo se do slu?eb vy??í kultury.Poslední cíle francouzské diplomacie vě?ně budou v rozporu se snahami britského státnického umění.Zku?enosti u?í, ?e spolky k hájení negativních cíl? v?dy trpěly vnit?ní slabostí. Osudy národ? budou skovány jen vyhlídkou na spole?n? úspěch ve smyslu spole?ného v?boje a zisku, krátce vyhlídkou na roz?í?ení moci.“Jak se získá takové souru?enství, na to je tu také recept:?Umění vedoucího státníka je právě v tom, aby k -uskute?nění vlastních pot?eb v ur?itém údobí nalezl partnery, kte?í p?i sledování vlastních zájm? jdou stejnou cestou . . . Jestli?e vycházíme z tohoto stanoviska a hledáme-li evropského spojence, m??e jít jen o dva státy: Anglii a Itálii... Francouzská vojenská p?evaha p?íli? tla?í na srdce anglické světové ?í?e.(Str. 700) P?i posuzování podobného spojenectví nesmějí se p?ehlí?et t?i faktory. Jeden je u nás, zb?vající závisí od stát?, které p?icházejí v úvahu. M??e se někdo spojovat s dne?ním Německem? M??e mocnost, která pot?ebuje pomoc k ofensivnímu dosa?ení cíle spojovat se státem, jeho? v?kony léta poskytovaly obraz bídy, neschopnosti . . . ? V na?í dne?ní spojenecké neschopnosti tkví nejhlub?í a poslední p?í?ina solidarity nep?átelsk?ch lupi??.“Dne?ní Německo neplatí u? reparace, ani nedodr?uje závazky omezeného zbrojení. Dal?í etapou německé politiky je tedy získání ztraceného území. O tom ?íká Hitler toto:?V tom si musíme b?t jasni, ?e získání ztraceného území nepoda?í se slavnostním voláním k Bohu nebo bla?enou naději ve Spole?nost národ?, n?br? pouze me?em.“Na str. ”15 ?teme modlitbu mladého Němce:..V?emohoucí Bo?e, po?ehnej na?im zbraním! Bud’ tak spravedliv?, jak jsi byl v?dy a rozhodni nyní, zda si zaslou?íme na?í svobody! Pane, po?ehnej na?emu boji!“Aby ukázal Anglii, jaké v?hody jí kynou ze spolku s Německem, Hitler rozvíjí tyto perspektivy:?Chápeme, kdy? Anglie dnes starostlivě zkoumá stará spojenectví a kdy? anglické státnické umění s úzkostí hledí vst?íc okam?iku, kdy u? nebude platit: ?Anglie nad oceány“, n?br? ?Mo?e Unie americké“. Gigantickému státnímu kolosu Ameriky s nezměrn?mi bohatstvími panenské země lze se obtí?něji p?iblí?it, ne? stísněné německé ?í?i. Kdy? zde jednou budou kostky vr?eny k poslednímu rozhodnutí, bude Anglie osamoceně stojící zasvěcena zániku. Proto sahá ?ádostivě pc ?luté pěsti a p?ijímá svazek, kter? rasově je snad neodpovědn?, ale státnicky jedinou mo?ností k posílení britského světového postavení proti vzr?stajícímu americkému kontinentu.“Hitler p?edpovídá srá?ku anglicko-americkou a nabízí se místo Japonc? za anglického zbrojno?e. Ve 14. kapitole uva?uje o ?v?chodní orientaci a v?chodní politice“.?Jen dostate?n? prostor na zemi zaji??uje národu svobodné bytí. (Str. 728).Kdyby b?valo Německo v r. 1914 mělo jin? poměr mezi obyvatelstvem a plochou p?dy, mohlo b?t světovou mocí a válka mohla p?íznivěji skon?it. (Str. 729).Státní hranice jsou tvo?eny lidmi a lidmi je také mění. (Str. 740).P?í?tí německá politika nesmí b?t vedena v?esvětovou p?ecitlivělostí. Hlavně nebudeme ochrannou policií pro známé ?ubohé, malé národy“, n?br? vojáky svého vlastního národa. (Str. 741).Německo bude bud’ světovou mocí anebo nebude v?bec. K tomu, aby bylo světovou mocí, pot?ebuje velikost, která by mu dala pot?ebn? v?znam a jeho ob?an?m ?ivobytí. (Str. 742).Proto my národní socialisté vědomě děláme ?krt p?es p?edvále?n? směr na?í zahrani?ní politiky. Budeme pokra?ovat tam, kde se p?estalo p?ed ?esti sty lety. Nastupujeme vě?n? pochod němectví na jih a v?chod Evropy a hledíme k zemím na v?chodě. Vzdáváme se koloniální a obchodní politiky p?edvále?né a jdeme do budoucna politikou p?dy.“Mluvíme-li dnes v Evropě o p?dě, m??e se jednat v prvé ?adě jen o Rusko a jemu pod?ízené okrajové státy.Osud nám tu ukazuje sv?m prstem. Tím, ?e Rusko sáhlo po bol?evismu, urvalo německému lidu jeho inteligenci, která tento státní útvar vytvo?ila a zaji??ovala. Organisace ruského státu nebyla toti? plodem státnick?ch schopností slovanství v Rusku, n?br? podivuhodn? p?íklad germánského státotvorného elementu uprost?ed méněcenné rasy. Tak byly utvo?eny nes?etné mocné ?í?e na zemi. Ni??í národové s germánsk?mi organisátory a pány jako vedoucími, ?astěji ne? jednou vyrostli v mocné státy a z?stanou jimi, dokud rasov? ko?en státní tv?r?í rasy se zachová. Staletí Rusko trávilo z germánského ko?ene své vedoucí vrstvy. Dnes je v?ak tento skoro beze sledu vyhuben a udu?en. Na jeho místo p?i?el ?id. Jako se Rusové nemohou zbaviti jha ?idovského, tak je nemo?né, aby ?id mohutnou ?í?i trvale zachoval. Není prvkem organisa?ním, n?br? je to ferment dekomposi?ní. Ohromná ?í?e na v?chodě je zralá k zhroucení. Konec ?idovského panství v Rusku bude také koncem Ruska jako státu. Jsme osudem vyvoleni b?t svědky katastrofy, která bude mocn?m potvrzením správnosti rasové teorie. (Str. 743).Bismarck se spojil s Itálií, aby likvidoval Rakousko, pro? by se v té politice nepokra?ovalo? . . . Otázkou není co Bismarck udělal, n?br? co by udělal nyní. Na tuto otázku se dá snadněji odpovědět. P?i své politické chytrosti nikdy by se nespojil se státem, kter? je p?edur?en k zániku.“Poněvad? Rusko je p?edur?eno k zániku, nem??e se s ním mladé Německo spojovat. Hitler vystupuje jízlivě proti těm, kte?í p?edpovídali pád anglického panství v Indii a v Egyptě. Rusko neuznává za mo?ného spojence Německa v jeho p?í?tím boji, jak by si to na p?íklad p?ál generál v. Seeckt. Pí?e na str. 748:?Cistě vojensky vzato (tady Hitler stratég) v p?ípadě války koalice německo-ruské proti západu Evropy, ale pravděpodobně také proti celému světu, by to skon?ilo katastrofálně. Boj by se neodehrával na ruském, n?br? na německém území, bez nějaké ruské pomoci.“Hitler ukazuje, jakému nebezpe?í by p?i tom byly vydány pr?myslové oblasti západního Německa. Pí?e na konci této kapitoly politickou závě? německému národu pro věci zahrani?ní:?Netrpte nikdy, aby povstaly v Evropě dvě kontinentální mocnosti. Pozorujete-li na německé hranici druhou vojenskou mocnost se organisovat, t?eba jen v podobě státu schopného stát se vojenskou mocí proti Německu, pokládejte nejen za právo, n?br? za povinnost v?emi prost?edky a? do pou?ití ozbrojeného násilí zabránit vytvo?eni takového státu a kdy? u? by takov? byl, tedy jej rozdrtit.Politické kombinace s Anglií a Itálií Hitler doplňuje úvahou vojenskou. Slibuje si toti?, ?e sblí?ení s Anglií a Itálií nevyvolá válku v nevhodnou dobu, poněvad? jedin? stát, kter? by jí mohl p?ivodit, Francie, bude na to slab?:?Tento spolek v?ak umo?ní Německu, aby v klidu ukon?ilo p?ípravy, které v rámci této koalice budou tak jako tak nutné pro vyú?tování s Francií. (Str. 755).Zákon iniciativy bude v rukou nového spolku německo-arfglicko- italského a ne v rukou Francie.Dal?ím d?sledkem tohoto spolku bude, ?e Německo rázem se dostane z nep?íznivé strategické situace. Nejmohutněj?í ochrana boku s jedné strany a naprosté zaji?tění potravinami a surovinami s druhé, bude vítězn?m d?sledkem nového po?ádku mezi státy. (Str. 756).Největ?í moc světa a mlad? národní stát budou evropské válce dávat jiné p?edpoklady ne? nemohoucí státní mrtvoly, se kter?mi se Německo spojilo za poslední války. (Str. 756).Ne orientace západní nebo v?chodní je nejbii??ím cílem na?í zahrani?ní politiky, n?br? v?chodní politika ve smyslu zisku p?dy pro ná? lid. Poněvad? je k tomu t?eba síly, o kterou nás smrteln? nep?ítel na?eho lidu, Francie, olupuje, musíme p?inésti ka?dou obě?, která povede k zni?ení francouzské hegemonie v Evropě. Ka?dá moc je dnes na?ím spojencem, která shledává nesnesiteln?m dne?ní francouzskou nadvládu v Evropě.“Snad těchto několik ukázek posta?í k ilustrování dne?ního směru německé politiky zahrani?ní. Hitler se nabízí Anglii za likvidátora dvou nebezpe?í pro Anglii v Evropě a jednoho na mo?ích. Slibuje, ?e zni?í francouzskou hegemonii a ?e rozdrtí rusk? stát. Chce od Anglie odměnou jen právo na ovládnutí st?ední a v?chodní Evropy. Dostane-li se Anglie do sporu s Amerikou, německé rámě je také pohotově chopit se me?e za anglickou věc, pro kterou pr? bude v?hodněj?í spojení s Germány ne? s Mongoly. Hitler neuznává nějaká práva mal?ch národ?. Slovany prohla?uje za pod?adnou rasu, neschopnou vytvo?it mocn? stát.Kenworthy ve sv?ch úvahách o p?í?tí válce a o p?í?tí anglické politice napsal: ?Anglie nikdy nedopustí, aby do?lo k vojenskému spolku německo-ruskému. ?ádná cena nebude jí dost vysokou, aby tomu zabránila.“ Tou nejvy??í cenou je anglické spojenectví, které mohlo b?t tedy nabídnuto bu? Německu nebo Rusku. P?i Hitlerově p?evratě mnoho se hovo?ilo o jistém anglickém plukovníku, kter? se v té době poblí? hnědého domu vytrvale pohyboval. V německém hlavním ?tábu za Hitlera byla od vlivu vzdálena skupina generál? a d?stojník? tak zvané orientace v?chodní, ruské, jako byl na p?íklad generál v. Seeckt.Ruská moc roste, naděje kladené na sabotá? a neschopnost ruského ?lověka selhaly. Mezi Evropou a jihov?chodní Asií je dnes velik? stát s dobr?m pr?myslem, kter? do desíti let bude p?edstavovat po Americe nejmocněj?ího politického ?initele ve starém světě. Anglie mu sama ?elit nem??e, kdyby zbrojila jak chtěla, ale její peníze mohou jí opat?it spojence, a jak se zdá, opat?ují.Politik?m a národohospodá??m je nepochopitelné, jak m??e Německo snést ono hospodá?ské vypětí v dne?ním zbrojení, ani? se to odrazilo na jeho měně. Jsme dnes svědky mohutného útoku na měnu francouzskou. Není bez zajímavosti, ?e nápor ?finan?ní spekulace“ proti franku za?al právě v okam?iku, kdy Francie podepsala spojeneckou smlouvu s SSSR.literatura a nměníF r. Glaser :Německá divadla v ?SR.Representují kulturní politiku?P?es obrovskou soutě? p?edstavení optick?ch i akustick?ch, kterou v tomto století postavily proti divadlu film a rozhlas, nep?estala b?ti divadla p?edstaviteli kultury ur?itého národa. Nemají sice u? ten v?znam, kter? měla v minulosti, kdy p?edstavení Beau- marchaisovy ?Figarovy svatby“ těsně p?ed v?buchem francouzské revoluce tvo?ilo dějiny stejně jako provedení Verdiovy opery v Itálii v době p?ed sjednocením, kde obecenstvo nad?eně aklamovalo jméno skladatelovo jen z toho d?vodu, ?e náhodou tvo?ilo iniciály p?í?tího krále ?Vitorio Emanuele Ré DTtalia“. Ale p?ece jen z?stalo je?tě jevi?tě chrámem Mus, na něm? vyr?stá stále svě?í b?e??an skute?né národní kultury. A i tam, kde méně produ?evnělá mláde? se odvrátila ve své p?evá?né vět?ině ke sportu, jsou divadelní scény hodnoceny jako representativní st?ediska kultivované zábavy a jako místa kulturního povznesení.Divadlo má u kteréhokoli národa, pokud není pouhopouh?m divadlem pro zábavu, v?dycky toté? posláni : má propagovati du?evní krásu ve h?e vá?né anebo veselé, krásu, její? ideály se mohou pozměňovati, ne- ňají se v?ak úplně zap?íti, krásu, která je hodnocena jako něco ?vy??ího“ a která je spole?n?m majetkem vybran?ch vrstev celého du?evního lidstva. A? do roku 1932 bylo toto kulturní poslání německého divadla ně?ím nepopirateln?m. I kdy? rok poté německá ?í?e p?ervala své spojení s du?evními vybran?mi vrstvami lidstva, z?stala Němc?m, ?ijícím mimo tuto ?í?i, v Rakousku, ?v?carsku a ?eskoslovensku, mo?nost, vésti dále ve cti velké jméno a tradici německého divadelnictví. Nejsnáze se to ov?em poda?ilo ve ?v?carsku, jeho? Němci u? po celá staletí se cítí svobodn?mi ob?any ?v?carsk?mi. Zde byl politick? i citov? separatismus od ?í?e proveden ji? dávno a tak d?sledně, ?e ve chvíli p?íchodu T?etí ?í?e nebylo ani t?eba zvlá?tní du?evní hradby. V Rakousku byla situace nesnadněj?í, proto?e mnohaletá propaganda politického p?imknutí k ?í?i, která se prováděla po prohrané válce, p?e?la ji? lidu v tělo a krev a proto?e měla za následek, ?e se po?adovalo kulturní usměrnění, odpovídající ideám vítězného nacionálního socialismu. V Rakousku udr?elo se vídeňské divadelní umění, které od sam?ch po?átk? stálo daleko v??e, ne?li ?v?carské, jenom za pomoci kompromisu, zejména proto, ?e vlivem nového státního absolutismu, kter? na?izoval zd?razňování vlastenecky separatistického raku?anství, bylo divadlo podporováno ve v?ech sv?ch charakteristick?ch zvlá?tnostech. Podobn? úkol p?ipadl i ?eskoslovensku s jeho velikou men?inou: p?ipadla mu ?ást ochrany německé divadelní tradice. ?kolem tu bylo zd?razňovati kmenové zvlá?tnosti těch Němc?, kte?í ob?vají na historickém území republiky, navazovati na slavnou divadelní tradici v?eobecně německou, na její? v?stavbě byla ?asto právě Praha v prvních ?adách spolu?innou, zd?razňovati demokratickou svobodu a zachovávati p?íznivé mo?nosti kulturní vzájemnosti mezi němectvím a mezi svě?ím slovansk?m ?e?stvím.Jaké tu má německé divadlov?znam?Pokud existovala stará monarchie rakousko-uher- ská, byl politick? v?znam v ?echách, na Moravě i ve Slezsku nepatrn?. Duch těchto divadel byl zcela v?eobecně rakousko-německ?, stejně jako byly ?koly, a jeho znak byl p?evá?ně negativní: projevovalo toti? trestuhodn? nezájem pro v?echny kulturní otázky ne- německ?ch národ?, ?ijících ve stejném státě. Zejména Pra?ské německé divadlo bylo v době svého nejv?- znaměj?ího ?editele Angelo Neumanna (1886—1911) nápadné tím, ?e na něm nebylo v?bec pozorovati, ?e pat?í do rámce, v něm? slovansk? ?ivel měl obrovskou p?evahu. ?e tu dva národy ?ly kulturně bez pov?imnutí vedle sebe, bylo ov?em ?áste?ně také vinou ?eského Národního divadla, které jako by se bylo a? do za?átku tohoto století dohodlo s německ?m divadlem o tom, ?e p?enechá Němc?m v?echny velké opery z kulturního okruhu germánského a věnovalo samo v?hradnou pozornost díl?m slovansk?m a po p?ípadě i románsk?m. Podobné kulturní ohrani?ení je absurdností.Německé divadlo v Praze mělo v té době s kulturně centralistického německého hlediska v?znam jazykové ba?ty, a p?iná?elo mnoho zajímav?ch premier. Dále bylo toto divadlo nádr?í nov?ch umělc? a v?chodiskem jejich kariér — neu?inilo v?ak pranic pro kulturní v?měnu mezi dvěma národy, k ní? svou polohou bylo p?edur?eno. Brněnské divadlo trpělo p?íli?nou blízkostí ?í?ského hlavního města Vídně, jeho zámo?né 2 silně německy nacionálné cítící obyvatelstvo v?ak je _i?;;válo na slu?né v??i umělecké. Venkovská jevi?tě ?ídila sv?j repertoir skoro v?hradně podle Vídně a jejich umělecké soubory byly v?dycky stejně v?znamn?m nalezi?těm nov?ch jmen pro velká německá divadelní města.Podle hospodá?ské konjunktury kolísal zájem německého obyvatelstva o divadlo. Byly doby, kdy, je?tě dávno p?ed vznikem ?eskoslovenské republiky, Stave vské divadlo jako?to druhá budova pra?ského německého divadla stálo cel?ch pět dn? v t?dnu prázdné. pokud nepo?ádalo z nedostatku divadelních náv?těvník? vlastenecká a lidov?chovná p?edstavení kinematografická. Není tedy p?es v?echnu soutě? rozhlasu a filmu a p?es stál? pokles německého obyvatelstva v Praze dne?ek naprosto tak nep?ízniv?m německému divadelnictví, poněvad? je p?ece jen mo?no dnes udr?ovati nep?etr?ité provozování her jak ve velké budově v Hooverově ulici, tak i na malém jevi?ti na Havlí?kově náměstí.Vznik ?eskoslovenské republiky změnil ji? poněkud tvá? německého divadla a zp?sobil, ?e se po?alo p?ece jen ponenáhlu seznamovati s kulturním tvo?ením ?ech?. Teprve Hitlerovo nastoupení k moci v Německu v?ak zp?sobilo, ?e toto divadlo musilo radikálně p?iznati barvu. V tomto okam?iku stalo se za ?í?skou hranicí divadlo věcí politickou, svoboda uměleckého tvo?ení byla zlomena ostrou diktaturou a místo ryze uměleck?ch mě?ítek po?ínají b?ti p?ikládána na díla i na umělce mě?ítka usměrněné ideologie ..?isté rasy“. V tomto okam?iku ukázalo se nad jiné d?le?it?m, aby si německá divadla v ?eskoslovensku uvědomila sv?j úkol a stala se demovem svobodného německého divadelnictví.Splnila divadla své mravníúkoly?Na otázku, dostála-li německá divadla v ?eskoslovensku tomuto svému mravnímu úkolu, nem??eme ani bezv?hradně p?isvěd?iti, ani pop?íti. Je jisto, ?e neodstranila se sv?ch jevi?? v?echny ty autory, které T?etí ?í?e postavila na pran??. Je jisto, ?e tato divadla neprovedla ani d?sledn? bojkot v?ech nearijsk?ch umělc?, t?eba?e podobné úsilí u několika vět?ích venkovsk?ch scén se p?ece jen také z?etelně projevilo. Rozhodně v?ak není repertoir německ?ch scén ?eskoslovensk?ch takov?, ?e by se v něm bylo vyjád?ilo pobou?ení nad v?emi těmi nelidskostmi, které strhly na sebe vládu za hranicemi ?í?e. Divadla se v?eobecně vyh?bala v?emu, co by bylo aktuálním anebo co by aktuálně p?sobilo: na venkově dálo se tak proto, ?e německé obyvatelstvo těch kon?in nebylo v mysli nikterak nep?átelsky nakloněno proti metodám T?etí ?í?e, zatím co v Praze se nedostalo na scénu nic aktuálního na p?ím? nátlak policie, která hrozila p?i ka?dém aktuálním podniku zákazem hry pro domnělé ru?ení ve?ejného po?ádku, jako se stalo na p?. u p?í- ie?ítosti nastudování Brucknerov?ch ?Rass“, které se nikdy nedo?kaly premiéry. Je to bohu?el p?ikladen toho. ?e ná? stát měl vět?í strach z toho, aby snad ?í?sk? vyslanec nebyl donucen k formální demar?i, n.t 2 toho. ?e by demokraticky cítící Němci v ?es- kosítvensku mohli b?ti oslabeni.Je jasno. ?e nedemokratické ?ivly mezi německ?m du.u beln.t _bl:ken. nakloněn?m hitlerovskému Německu. byly p?i kdekteré p?íle?itosti p?ichystány ru?ivě vystoupiti. Tak jsme sly?eli s po?átku sezóny 1934/35 i v hledi?ti pra?ského německého divadla hvízdání s galerie, kdy? v ope?e ?Ptá?ník“, odehrávající se za doby spor? mezi Němci severními a ji?ními, asi p?ed sto padesáti lety, padl vtip, ?e ?Hlupáci pat?í do Berlína“. Proto také zakázala policie p?edstavení Brucknerovy hry ?Rassy“ i na malo?idovské scéně brněnské ji? den po premié?e, a?koliv tu p?ece nebylo pra?ádného nebezpe?í, ?e by ?istě ?idovské náv?těvnictvo tohoto divadla ru?ilo ve?ejn? po?ádek právě p?i této h?e. Proto také snadno porozumíme tomu, ?e německá divadla v ?eskoslovensku i tam, kde jeho obecenstvo mělo více zájmu o hry, naplněné nov?m duchem, nechtěla b?ti odvá?něj?ími, ne?li sám stát. Pra?ské německé divadlo se v této situaci ob- mezilo na to, ?e projevilo svou ?neusměrněnost“ hrami ?idovsk?ch skladatel?, jako Myerbeer, Halévy nebo Offenbach, ?e hrálo ?Nathana moudrého“ od ?ida Lessinga, ?e inscenovalo Schillerovo drama svobody ?Wilhelm Telí“ stejně jako jeho ?Dona Carlose“, kter? je v T?etí ?í?i postaven na pran?? pro sv?j v?stup o svobodě my?lení. Proto také pra?ské německé divadlo inscenovalo nakonec i Búchnerovu ?Smrt Dantonovu“, hru autora, kter? ji? roku 1833, tedy p?esně sto let p?ed po?árem ?í?ské sněmovny, musil pro své socialistické sm??lení opustiti německou vlast. Revue Renata Morda ?Hoch klingt das Lied vom bra- ven Mann“, hrála se s velk?m úspěchem na pra?ské Kleine Búhne asi p?edev?ím proto tak ?asto, ?e tu je sesmě?ňována obmezenost poddaného mě??áka, kter? nedovede nic, ne? poslouchati — hra, která vedla ustavi?ně k tomu, aby se poměry srovnávaly s T?etí ?í?í. Německé divadlo nemohlo ov?em ani pomysliti na to, ?e by nastudovalo hru ?Profesor Mannheim“ od Friedricha Wolfa, která dosahovala v Curychu vyprodan?ch dom?, ani na Sloninského ??istou rasu“, s její polskou persiflá?í nacistického rasového ?ílenství, se ?ádná německá scéna republiky neodvá?ila.Zásadně li?í se od německ?ch scén v ?í?i ?eskoslovenská německá divadla pouze sestavením sv?ch uměleck?ch soubor?. Pokud v nich byli zastoupeni typi?tí ?í?skoněme?tí herci, byli vět?inou nuceni vrátiti se do ?í?e. ?ada umělc? prvního ?ádu, kte?í jsou ?eskoslovensk?mi státními ob?any, na jejich? anga?ování na ?eskoslovensk?ch scénách by p?i zdej?ích nízk?ch platech jinak sotva bylo mo?no pomysliti, vrátila se do ?eskoslovenska vlivem německ?ch, arijsk?ch paragraf?“. Jenom tak je si mo?no vysvětliti, ?e pra?ské německé divadlo m??e zaměstnávat ?adu herc? a zpěvák? prvního ?ádu, zaměstnan?ch d?íve v Hamburku, Mnichově, Berlíně, Dússeldorfu, nebo v Kolíně, a?koliv jeho nejvy??í gá?e nep?evy?uje ro?ních 60.000 K?.Ro?ní smlouvy a pracovnísouru?enství.Celoro?ní smlouva umělcova, která by vlastně měla b?ti existen?ní samoz?ejmostí, zmizela v d?sledku hospodá?ské krise ze v?ech německ?ch scén v republice. V Praze bylo Německé divadlo poslední, které v sezóně 1933/34 je?tě anga?ovalo umělce celoro?ní smlouvou. Minulého roku a pro p?í?tí rok vydávají se ji? smlouvy jen jedenáctiměsí?ní, které po desítiměsí?ní sezóně poskytují umělci je?tě jeden měsíc placené dovolené. Není to stav radostn?; a p?ece jsou to p?ímo rajské poměry ve srovnání s platov?mi poměry na venkovsk?ch divadlech. Tak na p?íklad hraje německé divadlo v Moravské Ostravě, které platí je?tě relativně slu?né gá?e, pouze od ?íjna do dubna. V době mezi tím jsou umělci : ;z v?dělku a jsou ??astni, poda?í-li se jim nalézti ob- iivu v nějakém lázeňském sezónním divadle v Mariánsk?ch Lázních, Karlov?ch Varech nebo Franti?kov?ch Lázních. Německá divadla v Moravské Ostravě, Opavě, Mostě nebo Liberci se svou zaru?enou ?esti nebo sedmiměsí?ní sezonou mají v?ak ideální podmínky ve srovnání s divadly, která jsou vedena ve formě ?pracovních souru?enství“. V Brně a v Jablonci, kde bylo mo?no udr?eti divadelní provoz jen v této formě, dostávali v někter?ch měsících herci sotva ?edesát procent z toho, co jim zaru?ovaly jejich smlouvy. Bída těchto herc? dá se sotva popsati.Podobn?m pracovním souru?enstvím je i ?Sudeten- búhne“, o její? udr?ení usilují v?echny německé nacionální spolky. Soubor tohoto putovního divadla, kter? hraje i v takov?ch městech, v nich? je stálé německé divadlo, je ?ízen podle ?v?dcovského principu“. V?dce této scény je podporován ka?d?m, komu up?ímně zále?í na tom, aby se co mo?no konkurovalo ?liberalistic- k?m“ scénám ostatním.Bude míti vítězství henleinovc?vliv na divadla?Velké volební vítězství, kterého dosáhla Sudetsko- německá strana, ukazuje Němce v ?eskoslovenské republice s nové stránky. Proto?e v?ak německá divadla nebyla naprosto ?ízena nijak pod vlivem lev?ch politick?ch směr?, dojde v repertoiru sotva k nějak?m podstatn?m změnám. Je tu ov?em t?eba věnovati pozornost antisemitismu Henleinov?ch lidí, t?eba?e se k němu ve?ejně nep?iznávají. Libereck? divadelní ?editel Oskar Basch, jen? je pok?těn? ?id, mohl by leccos vyprávěti o tichém bojkotu, kter? proti jeho divadlu inscenovali Henleinovi lidé ji? v minulé sezóně. A kdy? p?edseda spolku německ?ch herc? v ?eskoslovensku, pra?sk? zpěvák Adolf Fuchs, nav?tívil během sezóny některá venkovská jevi?tě, bylo mu nejednou vysvětleno, s prázdného hledi?tě, ?e německé publikum se ml?ky dohodlo o bojkotu toho ?i onoho ?idovského umělce, proto?e není ?bodenstándig“. V pra?ském německém divadle se p?ed nedávném informovala delegace kulturní sekce Henleinovy strany, mohla-li by tato strana p?i zaji?tění náv?těvnického kontingentu 4000 osob míti vliv na volbu her i na jejich obsazení. ??ast ?id? na německém kulturním okruhu, která se stala ji? historick?m faktem, mohla by b?ti i u nás tímto zp?sobem na jevi?tích vylou?ena.Německ? ?Búhnenbund“, jen? rozhoduje o tom, bude-li některému cizímu umělci uděleno právo, na- stoupiti anga?má v ?eskoslovensku, má ov?em v této své funkci také mocn? prost?edek, jak se postaviti proti rasistick?m pokus?m o usměrnění divadelních ensembl?. Nebo? je to jedině vlivem německ?ch poměr?, ?e se uchází dnes relativně vy??í po?et ?idovsk?ch herc? o anga?má na německ?ch scénách v ?eskoslovensku ne? tomu bylo d?íve, zatím co ka?d? německ? herec, jen? se m??e vykázati arijskou babi?kou, zajede si raději do T?etí ?í?e, kde? ho o?ekává nepoměrně vy??í gá?e. Německé scény v ?eskoslovensku mají tedy mo?nost udr?ovati si vysoce hodnotné a p?i tom i levné herecké soubory, ov?em, pokud se vyvarují v?ech hitlerovsk?ch praktik. A voli??m Konrada Henleina se i na tomto poli nask?tá krásná p?íle?itost, aby dokázali. ?e jakékoli protidemokratické terorisování v rámci vlastního kulturního okruhu ?eskoslovensk?ch Němc?, k němu? tu a tam ji? smě?ovali — jim je věcí na míle vzdálenou a nep?íjemnou.?ivot a instituceFelix Burger:B?t ob?alovan?m a vězněmv T?etí ?í?iTak? ú?el m??e míti trest? Udělat z provinilce zase u?ite?- ného ?lena lidské spole?nosti, nebo se provinilci ?ú?edně“ pomstít a pou?iti v?ech prost?edk?, je? má v rukou státní moc, proti bezbrannému, o zákon klop?tnuv?ímu vězni, aby byl zni?en? Tento druh? názor slavíval triumfy ve st?edověku, kdy b?valy zloději u?aty ruce, pomlouva?i vyrván jazyk, lupi?i lámány údy, a kdy nevěděli, jaké v?elijaké ukrutnosti by si měli je?tě vymyslit, aby ubohého lidského tvora dopravili na onen svět co nejtr?znivěji a co nejzdlouhavěji. A? se potom z (Holandska, z Anglie a z Ameriky ozvaly hlasy volající po reformě těchto krut?ch metod. Pozvolné ubíjení v mu?írnách, nebo? právě to se nejvíce protivilo novému světu, bylo vyst?ídáno donucovacími pracovnami, v nich? trestanci byli p?ísně p?idr?ováni k tvrdé práci. Tak vznikla káznice. T?eba?e to zní groteskně, byl to ú?asn? krok v oborutrestnictví.V Anglii vzniklo nad?ené úsilí o reformu státních věznic.Sira Johna Howarda, kdy? r. 1750 cestoval po Anglii, potkala nehoda. Omylem byl vsazen do vězení. Jeho tehdej?ím zá?itk?m děkuje Anglie za reformu sv?ch ?alá??. On první vyslovil my?lenku, ?e vězeň má b?t polep?en, ?e má b?t p?iveden nazpět do lidské spole?nosti. Friedrichovské a vilémov- ské Německo se vzpíralo v?em reformám, i nejskromněj?ím. Věznice byla peklo, trestanecká lavice a metla nejd?le?itěj?í a neju?ívaněj?í nástroje. A? do roku 1918. Zásady o v?konu trestu z 16. května 1897 ur?ovaly na po?átku tohoto století zacházení s vězněm. Jako v?d?í princip je v nich stanovena: odveta. Vzpomeňte si na Zuckmayerova ?Hejtmana z Kop- níku“; p?edvádí v něm na jevi?tě několik v?jev? z vilé- movsk?ch věznic. Tenkrát v?bec ne?lo o to, uvésti ve spravedliv? poměr provinění a trest; ?lo jenom o to: pomstít se.Po roce 1918 do?lo v Německu za krátkého republikán-ského období k několika reformám v oboru trestního práva.Durinsku, později také v Sasku a v Prusku vznikly pokrokověj?í my?lenkové proudy také do názor? na v?kon trestu.pruském ministerstvu spravedlnosti studovali tenkrát velmi horlivé v?echny novely v oboru trestního práva, zaváděné v jin?ch zemích.Vzk?í?ení star?ch metod.Zatím slaví v Německu vzk?í?ení zase princip odvety. Ji? 3. srpna 1933 prohlásil tehdej?í ministr spravedlnosti Dr. Frank, ?e v trestnictví se ?musí zase jasně projevit my?lenka odvety“. Vězeň ?e musí odpykat spáchané bezpráví. ?P?ísné odpykání trestu zjedná pat?i?n? d?raz p?íkazu právního ?ádu.“ Ve smyslu Frankovsk?ch projev? je ú?edně vyhlá?en princip odpykání: ?Uvěznění má b?ti takové, aby se pro vězně stalo citeln?m zlem.“ — ?Vězni mají b?ti p?idr?ováni ke kázni a k po?ádku, mají b?t p?ivykáni práci a plnění povinností a mají b?t mravně upevňováni.“ O tyto cíle má b?t usilováno ?s vá?ností a se spravedlivou p?ísností“.Právě proto byli co nejrychleji zru?eni vězeň?tí poradcové. Taková kontrola by nedělala dobrotu. Vězni je odňat jak?koli styk s ostatním světem; k nikomu se nem??e uch?lit o podporu. Není ji? ?ádné organisace, která by se zab?vala pé?í o vězně.Nové na?ízení o v?konu trestu je v?dycky v ka?dé věznici doplněno je?tě domácím ?ádem. Základní ustanovení lze volně vykládat; tak na p?. ustanovení o vyu?ování, o vězeňské knihovně, o vězeňsk?ch novinách atd. Víme ji?, co to znamená, kdy? vězeňsk? domácí ?ád praví: ?P?i v?běru u?ebné látky bude usilováno, vychovat vězně k vlasteneckému a právnímu sm??lení . . .“ Nebo: ?Smysl pro národ a stát bude rozvíjen ?ádoucími ob?ansk?mi vědomostmi . . .“ Jak ?? ypadá taková věc v praxi?Vězení je peklo.V lichtenburském vězení je několik ?emesln?ch zlo?inc? v t. zv. zaji??ovací vazbě. Podle zákona o nebezpe?n?ch ?emesln?ch provinilcích mohou b?ti vězňové, odsouzení jako nebezpe?ní provinilci, vsazeni do t. zv. zaji??ovací vazby, která trvá tak dlouho, jak toho vy?aduje její ú?el. Vězňové v Lichtenburku jsou podle zpráv W. Langhoffa (v jeho knize ..Die Moorsoldaten“) uvítáni tím, ?e jsou po několik hodin blátem a lou?emi honěni po dvo?e, po?ád dokola, kdy? byli p?ed tím od dozorc? do krve ztlu?eni. Langhoff ?íká o tomto mu?ení lidí, ?tvan?ch tam na smrt, ?e je to ?pekelná vise“. Hlavu tam ka?dému oholí a v?ecko se to dělá s ?ílen?m chvatem; je-li p?i tom s?íznuto také několik kousk? masa, na tom nezále?í. Potom je vězň?m p?e?ten domácí ?ád, onen, v ka?dém vězení jin? doplněk zákona. ?Jedno zapísknutí, dvojí zapísknutí, trojí zapísknutí znamená poka?dé něco jiného. Vyjít z cely, stát v pozoru, obrátit se tvá?í ke zdi, p?ijít do um?várny atd.“ Tito ?emeslní provinilci nesměli dostávat balí?ky. Kou?ení i rozhovory byly úplně zakázány. Ani pracovat nesměli tito vězňové v první ?as; musili ne?inně d?epět v celách a stále jenom execírka, stát v pozoru, vyrovnat ?ady, ve ?ty?stupech pochodem pochod, do leva, do prava, poklusem poklus, d?epy! Tak vypadá v Lichtenburku v?chova k vlasteneckému a právnímu sm??lení.Cel? ?ivot vězň? byl okle?těn. P?iost?ené domácí tresty podporují kázeň a po?ádek. Písemn? styk je podroben p?ísnému dozoru, právo stí?nosti je omezeno, v?hody, na p?. dovolení kou?it, balí?ky k narozeninám, k vánoc?m atd. jsou zru?eny. Tak se p?ed nedávném vyjád?il první královeck? státní návladní dr. Scháfer.Vězeňsk? ?ád v koncentra?ních táborech.Nově vyhlá?ená praxe o udělování milosti nep?ipou?tí v ?ádném p?ípadě zkrácení trestu. To má tento následek: v prusk?ch vězeních bylo místo 30.000 vězň? v r. 1924 — 64.033 vězň? v r. 1934. Jenom v královeckém okrese stoupl po?et vězň? z 1638 v r. 1929 na 3217 v r. 1934. Tím je p?edvále?n? stav z r. 1913 (53.700 vězň?) je?tě p?edsti?en. V?echny pokusy o to, aby se ?lověk ji? trestan? mohl vrátit do ob?anského ?ivota, jsou znemo?ňovány. Neíítostnost a p?ísná kázeň a zni?ení ka?dého provinilce jsou v?d?í zásadou. Není ji? rozdílu mezi zlo?incem a vězněm politick?m a onen v?eobecn? táborov? ?ád, jak jej pro koncentra?ní tábory vydal brigádní v?dce Eicke jasně ukazuje, jak rozta?itelná jsou v T?etí ?í?i zákonná ustanovení, co je jimi zam??leno a co v?echno je dnes mo?né v rámci ?domácího“ a táborového ?ádu. Tímto táborov?m ?ádem a domácími tresty v něm vypo?ítan?mi bylo na p?. v dachauském koncentra?ním tábo?e posti?eno ?edesát procent vězň?.P?edstavte si to, prosím: t?emi dny p?ísného domácího vězení je tam potrestán, ?kdo po ranním budíku ihned nevstane a nepoklidí ve světnici“; kdo si bez dovolení vyzdvihne dvě porce jídla nebo ?kdo vyfasované ?atstvo nebo věci úmyslně po?kozuje, ne?istí a neudr?uje v po?ádku“, ten dostane 8 dní p?ísného vězení; a několik t?dn? práce za trest dostane ten, ..kdo se vyh?bá práci“ nebo ?simuluje“. (Rozumí se, ?e simulují v?ichni vězni, a to tak dlouho, dokud nejsou pochováni.) Nebo kdo bez rozkazu opustí pracovní místo nebo dílnu, nebo kdo do ní p?ijde p?ed?asně. V § 6 je 8 dní p?ísného vězení a po 28 ranách holí na za?átku a na konci trestu p?ipraveno pro toho, kdo dělá ?nějaké posmě?né poznámky o p?íslu?nících SS“, ?kdo úmyslně (?) opomíjí p?edepsané projevy úcty“ nebo kdo nějak jinak sv?m chováním dává najevo, ?e se nemíní podrobovat kázni a po?ádku. Nejstar?í vězňové ve světnici, ur?ení za dozorce, nebo v?dce pracovních oddíl?, kte?í p?ekro?í svou pravomoc, jsou trestáni stejně. Co se t?ká trestu bitím, vyjád?il se ministersk? rada Rietzsch takto:Zavedení trestu bitím ú?ední komise nenavrhla. Za hlavní trest se bití nehodí, proto?e se nedá uvést v soulad s ostatními tresty. Z d?vod? mravních by bití ú?inkovalo mnohem silněji ne? vězení a ?alá?. Ale trest trvající jenom krátce je nevhodn?. Zku?enosti v cizině (!) mluví proti trestu bitím. Zdali ho má b?ti pou?íváno jako domácího trestu, to net?eba ur?ovat v zákoníku.“Taková je tedy teorie! U vězň? posti?en?ch Eickov?m na?ízením, ?e podle domácího ?ádu, platného v koncentra?ních táborech, lze vězně bít, nejde o bursovní podvodníky, o pe- nězokaze, o obchodníky s děv?aty, n?br? o lidi, kte?í měli odvahu ?p?em??let o utvá?ení světa“. V dal?ích ustanoveních je 14 dny p?ísného domácího vězení potrestán, kdo na p?. bez dovolení změní postel nebo po?le moták; a 25 ran holí k tomu dostane, kdo se bez dovolení p?idru?í k oddílu, kter? jde do práce, nebo kdo v dopisech napí?e nájaké poznámky o tomto re?imu. Ka?d? pokus o nějaké organisováni vězň?, o peně?ní sbírky nebo dokonce o popouzení k zjevnému protestu je trestán 21 dny p?ísného vězení nebo také trvalou samovazbou — a? do zast?elení.Sekyra a kat ve fraku.Tento táborov? ?ád provádí prakticky to, co chtělo nové na?ízení o v?konu trestu ze 14. května 1934. Ale to má z?stat v platnosti jenom tak dlouho, ne? nabude platnosti nov? zákon o v?konu trestu. Zmíněn? ji? ministersk? rada Rietzsch se podrobně vyjád?il v ú?edním návrhu na novou soustavu trest?. Tento návrh znovu zost?uje ú?edně v?echno to, co jsme zde ji? zaznamenali o hnědém v?konu trest?. Trest smrti stojí v ?ele nové soustavy trest?, v ní? ?naprostá nadvláda celku nad jedincem dosahuje svého nejúplněj?ího, nej- vá?něj?ího a nejslavnostněj?ího v?razu“. Aby p?i v?konu trestu smrti byla ?vyjád?ena jeho vá?nost, jeho ?symbolick? v?znam naprosté p?evahy státu a d?stojnost národa jako?to celku“, budou odsouzenci popravováni sekyrou, kterou se rozmáchne kat ve fraku.Proto?e podle Rietzsche v hakenkrajclerské ?í?i u? není ani jeden ?slu?n? zlo?inec“, není v p?í?tí soustavě trest? p?edvídáno pevnostní vězení. ?P?ání zost?iti trestní v?kon je reakce na doby, kdy tresty ztrácely vá?nost ?ím dál víc a kdy podlehly p?íli? veliké shovívavosti“, a v?znamně se praví (viz Eick?v táborov? ?ád): ?Zost?ení trest? lze dosáhnouti správní cestou.“Vedle domácích trest? má b?ti ve zvlá?tních p?ípadech mo?nost pou?iti je?tě zost?ení, na p?. ?samovazby, tvrdého lo?e, temnice, odnětí světla ve ve?erních hodinách nebo sní?ení odměny za práci.“ P?i tom se Rietzsch, aby návrat do minulého století demonstroval obzvlá?tě nápadně, odvolává na zákony a návrhy zákon? z let 1871, 1892 a také 1909. Te? by v?ak p?i těchto zost?eních trest? nic nezbylo na domácí tresty. Chyba lávky! Rietzsch vypo?ítává: temná cela, ne?innost p?i p?ísné samovazbě, zákaz ?etby, a skromně to naz?vá ?prost?edky, vhodné k tomu, aby vězně p?ivedly k p?em??lení a sebezpytování“. Potom navrhuje jako dal?í tresty: ?vybudovat nucenou práci (robotu) jako tí?ivé ?b?ímě“, dání do klatby (takov? psanec musí obzvlá?tě silně ?elit v?konu? ??.?! — je?tě silněji cítit?), ?symbolick? pran??“, ?zabavení tku", ?policejní dozor“ a ji? zde zmíněnou ?zaji??ující. azbu"; v?emi těmito tresty má b?ti provinilec v hnědé ?í?i .-?iněn ne?kodn?m“.Tato teorie ukazuje cestu praxi, proti ní? lze Dantovo peklo nazvat p?íjemn?m pobytem v lázních. V?echno lidské je ve ézni ubíjeno, ka?dému svévolnému a libovolnému v?kladu jeho skutk? jsou doko?án otev?eny dve?e. ?lověk, vězněn? pro své p?esvěd?ení, je t?rán stejně kr?tě jako zlosyn. Známe dnes jistě jenom nepatrn? díl útrap, je? v hněd?ch ?alá?ích sná?ejí trestanci a p?i tom máme p?ece jistou Mezinárodní komisi pro v?kon trestu, jist? Mezinárodní ?erven? k?í? a snadtaké nějaké svědomí světa!?eV T?etí ?í?i nejen ?e byl rozhojněn trestní zákon, zv??ena v?měra trest?, zbarbarisován v?kon trestu a upraven cel? tak, aby ?lověka zni?il, ne, ale také ob?alovan? p?i své obhajobě byl zkrácen ve sv?ch právech. ?etné procesní p?edpisy, které měly zabezpe?it zji?tění pravdy a rozsudky co mo?ná bezvadné, byly zru?eny nebo změněny, tak?e, kdy? ?teme v?echny ty stra?né rozsudky, v?dycky musíme pamatovat, ?e ?lověk, odsouzen? někter?m německ?m soudem, nemá ji? ochrany, jak ji stanovil d?ívěj?í procesní ?ád a ?etné vedlej?í zákony. Justi?ní omyly, jak jsme je d?íve znávali z?ídka, p?ece v?ak je?tě dost hojně — vzpomeňte si na p?ípady Meister, Dujardin, Jakubowski, Dielingen nebo Fechenbach, Buller- jahn — jsou dnes mo?n? mnohem snadněji, a tragické na nich je, ?e jejich náprava se stala témě? nemo?nou.Zglajch?altování porotc?.Zrovna nedávno zaujal státní tajemník Freisler stanovisko k otázce porotního soudu a uznal, ?e porotní soud zru?en? r. 1924 ?í?sk?m ministrem spravedlnosti Emmingerem (sní?ení po?tu porotc? z 12 na 6, radících se tak?ka se soudci) je i nadále ?ádoucí, ale o v?běru porotc? ?ekl:?Systém jejich prohlá?ení za soudce byl konec konc? systém, mající zabezpe?it co mo?ná úplné vylou?ení rozumu. Jeho ú?elem bylo vylou?it jak?koli vliv, proto?e zde stále byla obava, ?e takov? nějak? vliv by mohl ?kodit objektivnosti úsudku o sporném p?ípadě. Tak bylo mo?né, ?e soudci se stáli laikové, naprosto neschopní pro tento ú?ad, a ?e nejednou lavice porotc? znamenaly jakousi oposici p?ímo v organismu soudního aparátu . . . Rozum a veliká odpovědnost v soudnictví p?ikazují, aby ka?d? jednotliv? soudce byl vybírán co nejpe?livěji a aby mu jeho ú?ad byl svě?en teprve po vyzkou?ení jeho karakteru, jeho názoru na nacionálně- socialistickou vládu a jeho usuzovacích schopností.“Tak tedy p?ichází ob?alovan? ji? p?ed soud sestaven? podle zásad kabinetní justice, nebo? íji? podle zákona o nov?ch volbách porotc? (ze 7. dubna 1933) byl nově ustaven p?íslu?n? volební v?bor a tomuto v?boru bylo snadné sestavit porotu ve smvsiu Freislerov?ch v?klad?._N ezávislost“ soudc?.Am nezávislost wd***. drého stavu není zaru?ena, i kdy? dr. Frank ve své královecké ?e?i dne 2. ?ervna 1935 p?ed Svazem národně-socialistick?ch německ?ch právník? nezávislost soudc? prohlásil za znamení, ?e Hitler?v stát má ?isté svědomí. Tak úplně ?isté to svědomí jistě není, proto?e dr. Frank se správně komentuje, kdy? ?íká, ?e ?ov?em“ jedním z hlavních p?edpoklad? je, aby právníci a strá?cové práva v T?etí ?í?i ?sami byli representanty národně-socialistického světového názoru“.Advokát je p?isluhova?.Svobodná obhajoba je v dne?ním Německu témě? nemo?ná. Advokáti podléhají ?í?ské advokátní komo?e, která je povinna posílat o nich pat?i?ná dobrozdání ministerstvu. Podle zákona ze 7. dubna 1933 byli ?idov?tí a t. zv. ..marxisti?tí'1 advokáti vyhnáni ze sv?ch měst; podle zákona o p?ipu?tění k advokacii jsou osoby, které byly ?inné ?v komunistickém smyslu“, vylou?eny a záznamy ji? u?iněné musily bít zru?eny. V prováděcím na?ízení k tomuto zákonu byio toto ustanoveni komentováno tak, ?e obhajoba nebo zastupováni p?íslu?ník? komunistické strany má b?ti za ?innost ?v komunistickém smyslu“ pova?ováno jenom tehdy, ?kdy? je to oprávněno zvlá?tními okolnostmi, zvlá?tě hojností takov?ch zastupování nebo obhajob, zp?sobem jejich vedení nebo okolnostmi, za nich? byly zastupování nebo obhajoba p?ijaty“. Podle § 1 tohoto prováděcího na?ízení má jenom ?í?sk? ministr spravedlnosti právo ur?it, kdo je hoden b?ti obhájcem, t?eba?e podle na?ízení z 1. ?íjna 1933 advokáti, kte?í z?stali ve svém povolání, měli podr?et v?echna svá práva. Z na?ízení pruského ministra spravedlnosti o p?ipu?tění k advokacii (z 20. list. 1933) je zjevné, jaké vlastnosti musí mít obhájce p?ed hněd?m soudem. Ka?d? uchaze? musí k ?ádosti p?ilo?it prohlá?ení, zdali je p?vodu arijského nebo nearijského a zdali byl někdy ?inn? komunisticky, marxisticky nebo nějak jinak nep?átelsky proti státu. President vrchního zemského soudu dá potom zjistit hlavně to, zdali ?adatel je p?vodu arijského nebo nearijského a zdali byl někdy ?inn? komunisticky. Je-li to nearijec nebo zdá-li se, ?e je mo?né — proto?e se dost nehrbí — vtisknout mu pe?e? komunisty nebo marxisty, není prostě p?ipu?těn k advokacii.Zde musíme vsunout, ?e okle?tění ohajoby p?ed národním soudem zachází tak daleko, ?e soud musí dát k obhájci souhlas (§ 3: ?K volbě obhájce je t?eba svolení p?edsedy soudu. Svolení m??e b?ti odvoláno.“) Ve vysvětlivkách k tomuto ustanovení se praví, ?e v?znam trestních věcí projednávan?ch p?ed národním soudem a p?ed zemsk?mi soudy první instance opravňuje k tomuto opat?ení. ?Na zásadách procesního práva o nezávislé a ni?ím nebrzděné obhájcově ?innosti se tímto p?edpisem nic nemění“. Tento zákon lze ozna?it jenom jako postupn? v?směch ob?alovanému.Zatím byl advokátní ?ád změněn v neprospěch v?ech ob?alovan?ch tím, ?e do něho bylo vsunuto kau?ukové ustanovení, podle něho? p?ipu?tění k advokacii z?stává odep?eno, kdy? osobnost ?adatelova ?podle jeho dosavadního chování“ neposkytuje záruku, ?e by spolehlivě konal své povolání a ?e by svědomitě plnil advokátní povinnosti.Podle prováděcího na?ízeni k zákonu o nebezpe?n?ch ?emesln?ch provinilcích (z 24. listopadu 1933) smí b?ti k zji?těni v?ech okolností na?ízena tělesná prohlídka ob?alovaného, i odnětí krevních zkou?ek a jiné takové zásahy jsou dovoleny bez souhlasu vy?et?ovaného ?lověka. Na?ízení k tomu má vydat soudce, ale, je-li ?nebezpe?í v prodlení“, mohou to na?ídit také policejní ú?edníci, fungující v tomto p?ípadě jako pomocní ú?edníci státního návladnictví. Toté? platí o fotografování a otiscích prst?. To v?echno je mo?né i proti v?li ob?alovaného.Tajná státní policie.Tajná státní policie má nade v?emi ob?alovan?mi v T?etí ?í?i ú?asnou moc a to podle v?nosu ministerstva vnitra z 26. dubna 1933;?Tajná státní policie m??e v?echny úkoly, které ú?ad?m a ú?edník?m policejní a bezpe?nostní slu?by nále?ejí podle ustanovení trestního procesního ?ádu, p?evzít v rámci své p?íslu?nosti a m??e je vykonat vlastními ú?edníky.“Nejvy??í prusk? správní soud rozhodl zrovna p?ed nedávném, ?e ka?dé odvolání proti opat?ením, je? tajná státní policie u?iní p?i vykonávání sv?ch funkcí, je vylou?eno. Má tedy tajná státní policie moc zakazovat periodické tiskoviny, na?izovat omezení majetkov?ch práv, osobní svobody. spolkového práva, má mo?nost poru?ovat listovní, po?tovní, '.tle graf ni i telefonní tajemství, a není zde nad?ízené instance, která by mohla napravovat p?ehmaty.V trestním ?ádu bylo zru?eno několik d?le?it?ch formálních p?edpis?, na p?. p?i doru?ení rozsudku sta?í te? úplně oby?ejné oznámení a ihned po?ínají bě?et r?zné lh?ty, stanovené v trestním ?ádu: lh?ty pro námitky, ohlá?ení odvolání atd. V trestních věcech p?íslu?n?ch ?í?skému soudu m??e b?ti ka?d? ?len kteréhokoli německého soudu a ka?d? libovoln? soudce povolán za vy?et?ujícího soudce. P?i trest- - věcech u ?í?ského soudu není ji? prováděno p?edbě?né -o?et?ování, kdy? je skutková podstata jasná a kdy? podle názoru vrchního ?í?ského návladního, jen? zastupuje ?alobu, p?edbě?né vy?et?ování není ?ádoucí pro p?ípravu hlavního p?elí?ení. Podle § 10 na?ízení o zradě na německém národěatd. platí to také pro zemské soudy.V?bec byli ob?alovaní z velezrady postaveni pod zkrácené zvlá?tní soudní ?ízení. Vzpomeňme si, jak se Hitler choval za potempovské vra?dy koncem r. 1932, a srovnejme : tím na?ízení ?í?ského presidenta o urychleném soudním ?ízení s velezrádci (z 18. b?ezna 1933) a na?ízení ?í?ské ? lidy o z?ízení zvlá?tních soud? (z 21. b?ezna 1933), jako? i zákon o změně p?edpis? trestního práva a trestního ?ízení.Zrekapitulujme si, ?e podle § 1, na?ízení z 18. b?ezna 1933, t?eba?e tresty byly nesl?chané zost?eny a bylo by proto tieba dvojnásobného zaji?tění proti chybn?m rozsudk?m, p?ece není t?eba ?ádného usnesení o zahájení hlavního lí?ení. Jakmile p?edseda uzná, ?e zákonné p?edpoklady jsou dány, ihned prostě ustanoví hlavní p?elí?ení. Je v?emohoucí. Rozhoduje o na?ízení nebo dal?ím trvání vy?et?ovací vazby. Trestní ?ízení je zkráceno tím, ?e podáním ?alobního spisu nastupují v?echny ú?inky, které jinak jsou vázány p?ed?ítáním zahajovacího usnesení. V těchto ustanoveních je zjevné, ?e soudcové jsou obzvlá?tě pozorně vyhledáváni.Zvlá?tní soudy.Podle na?ízení o zvlá?tních soudech jsou zvlá?tní soudy p?íslu?né také tenkrát, kdy? nějak? zlo?in nebo p?estupek, nále?ející pod jejich p?íslu?nost, splňuje zároveň skutkovou podstatu nějakého jiného trestného skutku. Podle § 9 tohoto soudu, slo?eného jenom ze t?í soudc? (z p?edsedy a ze dvou p?ísedících), není ?ádného ústního jednání o zatyka?i, tak?e zku?ební termín úplně odpadá. P?edseda soudu sám rozhoduje o stí?nostech ve vlastní věci, p?edbě?né soudní vy?et?ování ?ádné není a v ?alobě mají b?ti jen podstatné věci z toho, co bylo zji?těno. Obesílací lh?ta, která podle § 217 trest. ?ádu ?iní jinak 8 dní, musí b?ti zkrácena na 3 dny a m??e b?ti zkrácena na 24 hodin. Zvlá?tní soud je suverénní také tenkrát, kdy? se během p?elí?ení uká?e, ?e ob?alovan? v?bec nepat?í p?ed zvlá?tní soud, t?ebas proto, ?e jde o zlo?in nebo o p?estupek, kter? má b?ti souzen u ?í?ského nebo zemského soudu. Kone?ně není nutné zapisovat v?sledky v?slech? do protokolu o hlavním p?elí?ení, tak?e ka?dá budoucí obnova procesu je tím tak?ka úplně znemo?něna.Národní soud.Ob?alovan?, kter? p?ijde p?ed národní soud, m??e do soudní dvorany vstoupit jenom se slovy ?zanechte ve?keré naděje!“ Podle § 2 zák. o změně p?edpis? trestního práva a trestního ?ízení jmenuje ?leny tohoto soudu a jejich zástupce na návrh ?í?ského ministra spravedlnosti Adolf Hitler na pět let. Tento soud je p?íslu?n? pro v?echny zlo?iny velezrady, pro útok na ?í?ského kanclé?e a pro v?echna jiná v?jime?ná ustanovení na ochranu národně socialistického státu. M??e v?ak do sv?ch p?elí?ení p?ibrat také jiné p?estupky a zlo?iny, kdy? to uzná za ?ádoucí. Volba obhájce závisí, jak jsme ji? ?ekli, na svolení p?edsedově. P?edseda má stejně jako u zvlá?tních soud? moc neobmezeně rozhodovat o trvání vazby. Není zku?ebních termín? ani p?edbě?ného vy?et?ování; to m??e b?ti na?ízeno dodate?ně, kdy? to p?edseda uzná za vhodné. Jmění m??e b?ti zabaveno ji? u trestní věci, která teprve má b?ti projednávána u národního soudu, jakmile byla podána ?aloba nebo vydán zatyka?. Dokonce i státní návladnictví m??e na?ídit zabavení jmění; soud ov?em musí takové na?ízení do t?í dn? potvrdit. V?echny procesní zabezpe?ující p?edpisy byly v zájmu urychlení trestního ?ízení zru?eny. ?í?sk? soud byl ze v?ech politick?ch proces? vy?azen v neposlední ?adě proto, ?e vynesl osvobozující rozsudek nad Lubbem, Torglerem, Dimi- trovem atd. Rozumí se samo sebou, ?e proti rozsudku národního soudu není odvolání. Tento soud, sestaven? podle intencí Frankov?ch a Freislerov?ch, je revolu?ním tribunálem národně socialistického státu. Zde je prováděna Hitlerova, Góringova a Goebbelsova v?le proti oposici!Hitler uděluje milostP?edpisy o udílení milosti byly ztí?eny pozděj?ím na?ízením. Hitler má u trest? smrti a u trest? za velezradu a země- zradu a také u trest? proti voják?m osobně udělovat milost, a pokud bylo dosud zji?těno, je?tě ?ádnému z obviněn?ch, je? lidov? soud poslal na mnoho let do káznice, nebyla udělena milost.D?íve b?valo poci?ováno jako veliké bezpráví, ?e ?í?sk? soud soudí ve velezrádn?ch procesech jako první a poslední instance, a víme, jak je tě?ké, dosáhnouti zru?ení mylného rozsudku. Viděli jsme, jaké nev?slovné útrapy musí vytrpět ?lověk, kter? upadl do stroje německé justice, ne? dosáhne zase svobody. Dnes jsou skrovné za?átky reformy tak nezbytné na několik desítiletí zahrabány. Kdo dnes — af z d?vod? kriminálních nebo politick?ch — upadne do spár? hnědé justice, stojí p?ed děrav?m trestním ?ádem a p?ed nacionálně socialistick?m stranick?m soudem. Ob?alovan? je tomuto soudu vydán úplně na pospas. Bude-li p?ipravovaná mezinárodní komise trestního práva zasedat v dohledné době v Berlíně a bude-li debatováno právě o soustavě trest?, sotva bude moci ml?ky p?ejiti kolem skute?ností zde zaznamenan?ch, nebo? znamenají vpád barbarství do trestního práva.dopisyDebata o Hlinkoví a lu?ácíchPán redaktor!Andrej Hlinka má na Slovensku vá?niv?ch privr?encov i vá?niv?ch odporcov. Je pochopitelně, ?e v?roky a úsudky jejich nemo?u by? v jednotlivos?ach i v?eobecne v?dy objektivně. Nemo?no sa preto dozvědět’ ani zo ?Slováka“, ani ?Slovenského deníka“, ?Robotníckych novin“ atd’. ?istú a nestranná pravdu, hoci nutno uznat’, ?e vá?nivos?ou a priamo hitlerovskou nenávis?ou proti v?etkému ?eskému a ?eskoslovenskému sa vyzna?uje najviac ?Slovák“ a sám Hlinka so svojim zamilovan?m redaktorem Sidorom, k?m na?e orgány ?eskoslovenské sa preca len usilujú by? miernej?imi i vó?i autonomistom.?P?ítomnost“ dává Slovákom i ?echom mo?nost ku objek- tivnej diskusii o Hlinkoví a jeho směru. Pou?ívám preto i ja p?íle?itosti, ako star? Slovák, ktor? som s Hlinkom pracoval p?ed prevratom, a mó?em poveda? v?eli?o o jeho vlastenectve, ?echofilstve i ?echofobii, o jeho charakteru, a duchovnej i mrav- nej hodnotě i menejcennosti. V celku mal autor úvahy: ?Slo- ívarují Prahu p?ed Hlinkou“, pravdu. Slohové bych sice ---=1: vál t?ch 7 ob?alohn?ch bodov inak a trocha miemej?ie, ale podstatě je pravda, ?e niekoíko dní p?ed odchodom Hlinko- ~?m na Moravu (bolo to bezprostredne p?ed ?ernovskou kal- váriou) nav?tívila Hlinku deputácia Cernovanov, ktorá bola p atom aj u dra Vavra Srobára a povedala, ?o im Hlinka riekol a nakázal robit’. Boly ?asy, ke? sa Hlinka ostentativné vyh?- ; a: spolo?nosti slovenskej a menovite evanjelickej, ke? sa chová: tak, ?e sme t?pli priamo nad jeho skutkami. Faktum je, ie po?as vojny nep?elo?il krí?om slamy v prospěch na?ej věci, k?m celá rada takzvan?ch ?echoslovákov sedela v ?alároch, a lebo m?ela na frontách. V?etky tieto p?edp?evratové v?kyvy Hlinkové by bolo záhodno súdne zisti?. Nebolo by od věci, keby Hlinka ?aloval pisatel’a horenazna?eného ?lánku, aby sa verejnos? dozvěděla skuto?nú pravdu. Polemikami sa tu nedá ni? vykonat’, lebo, Hlinka má vel’mi zlú pama?. Svedkov i do- kumentov písomn?ch jesto dos?, ktoré by zasluhovali sankcievadného a spravodlivého sudcu.Len tak by sa svět mohol dozvědět’, v ?om sa Hlinka v minulosti vyznamenal, kde kedy spáchal hriechy, ba priamo -k?tky proticirkevné a protinárodné. Pre?o sa nemó?e sta? 'ciskupom, pre?o nemo?no na jeho slovo a sluhy p?isahat’, v ?om je sila jeho demagogického postoja medzi 1’udom, pre?o sa Apia na něho individuá, ktoré nepatria do slovenskej spolo?- nosti, pre?o panuje v politick?ch kruhoch vo?i němu nedóvera, ba averzia.O tom není pochyby, ?e Hlinka je roden?m Slovákom a ?e sa v mnohom vyznamenal ako dobr? slovensk? národovec. Mám zato, ?e autor ?lánku ?Slováci varují Prahu p?ed Hlinkou“ netvrdí, ?e by Hlinka nemal ist?ch zásluh o sloven?inu ... Ale pravda je, ?e Hlinka bol a je a bude a? do smrti svojej nevypo?itateln?m a nebezpe?n?m politikom slovensk?m, ktor? slovenskej věci viac ?kodí ne? oso?í. Nebezpe?ie Hlinkovej polívky je dnes t?m vá??ie, ?e ?eská verejnos? a zvlá?? Praha vemó?u dobré rozume? jeho charakteru a dósledkom jeho prá- V skuto?nosti vlastně nerobí politiku vo svojej straně Hlinka, ale celá rada ?ikovn?ch osobností, ktoré nemajú minulosti slovenskej a slovanskej a ktorí zru?né vyu?ívá- jú popularity a slabin ?junáckeho“ Andreja v prospěch svoj alebo v prospěch ?isté kleni k á 1 n y. My star?í politikovia slovenskí známe osoby a jejich vlastnosti. Preto sa bráníme hú?evnato proti tomu, aby sa dostal Hlinka v nevhodná dobu do vlády. Nevadí nám jeho katolicky směr, ve? ?rámkova strana nenimenej klerikálnou ako je Hlinková strana.Nespolehlivost’, náladovost’, nervózna v?bu?nos?, malichernět’. panova?nost’, vrtkavos? a nedóslednos? sú malou sbier- kou charakterov?ch vlastností Hlinkov?ch, ktoré nevylu?ujú kvasné záchvaty jeho nepokojnej a stále bojovnej du?i v dobrem slova smysle. Málo kto zná Hlinku v ?echách a neznajú n: menovite na?í slovenskí evanjelici, nemajúci poúatia o psy- eiologii katolického fanatika. Hlinka dovedie milovat’, ale na- i:v?etko trvale a hú?evnate nenávidět’. Kto mu nepariruje a neklania sa mu v dobrom i zlom, toho odkopne nemilosrdné ; zni?í p?ipadne i existen?ně. Netrpí pop?i sebe rovnocenného yk:návatel’a vlády nad stranou alebo úradom. Jeho spolupra- ; r. : v fud. straně, vo sv.-vojte?skom spolku, na ru?omberskej fire. v Budověj banke v Ru?omberku by mohli v?eli?o zaují- ma-Aho o tom poveda?. Mohol by som vyměňovat’ na tucty kňaz 3 národovcov, ktorí pat?ili v minulosti k jeho najintim- r-AArr rriatel’om a rozi?li sa s ním pre jeho nespratnú povahu, i re-sAie jeho súru?enstvo s Rázusom, Van?om a Skrovinou ::: mu?i Národ, strany) nebude ma? dl’h?ieho trvania.Znmn sfrvensk?ch pomerov a 1’udí neverili na toto spojenectvo -ň rrei v-’bami. Hlinka nestrpí rovnoprávn?ch mu?ov pop?i sebe. Dané slovo, smluvu, dohodu, ?o akokoívek presne a jasné uzavretú, interpretuje v?dy dl’a svojej slabej pamati. On ne- re?pektuje ani len biskupská autoritu nad sebou. On sa ?iti by?, obrazné ?e?eno, pápe?om na Slovensku, ba v celom ?eskoslovensku. Ak p?idám ku tomuto stru?nému charakter;!: g;;- kému obrázku e?te to, ?e Hlinka nemá dostato?ného v?eobecného a zvlá?? politického vzdelania a vtipu, ?e posudzuje velké politické otázky povrchné a so zorného uhlu ru?omberskej fary, vidíme jeho politické kvality a ?a?kosti spolupráce s nim a jeho stranou.Osobnos? Hlinkovu, neobmedzeného vládc? jeho strany, by bolo záhodno pre?tudova? psychologicky. Je to mu? mimo- riadnych vlastnosti dobr?ch i zl?ch. Kniha Sidorova a C h á b o v a nevystihujú charakter tohoto mu?a. Sidor je mlad? redaktor a nevniknul do charakterologie Hlinkovej. Z p?í?in snadno pochopiteTn?ch skresluje osobnos? i vykonaná prácu jeho. Václav Cháb je objektivněj?í, ale nezná Hlinku z autopsie. Jedine V. ?robár a niktorí star?í kúazi katolickí, ktorí ?ili a pracovali spolu s Hlinkom p?ed prevratom, by mohli podat’ objektivněj?í posudok o du?i a in?tinktoch Hlinkov?ch. K?m tito nepovedia svoje slovo, musí nám sta?i? i v?eobecná charakteristika, ktorá vyznieva asi tak, ako som to nakreslil sám zo svojich skúseností a vědomostí, ktoré sa- hajú a? do roka 1899.S hl’adiska praktickej politiky t?eba uvá?it’ jedno: Hlinková antipatia proti ?echom je zalo?ená na katolíckom konzervatizme. Som pevne p?esvěd?en?, ?e keby ?esk? národ alebo va??ina jeho bola takého sm??- 1’ania klerikálneho, ako je on, ?e jazykové a nacionalistické roz- diely ?eskoslovenské by pre něho nemal? valnej ceny. Ov?em pod jednou podmienkou: Hlinka by musel by? vo vládě alebo musel by by? v dobrom pomere s ňou. Andrej Hlinka neráz vyslovil svoje opovr?enie filologom a teoretikem. O jazyko- spytcoch a filozofoch nemá dobrej mienky. Jeho teraj?ia ?etoo- fobia datuje sa teprv od roku 1919. Ale behom posled- n?ch 15 rokoch sa z něho vyvinul dokonal? proti?esk? ?tvá? a zúriv? separatista. Keby ?eská verejnos? věděla, ?o v?etko proti?eského, ba priamo proti?tátneho Andrej Hlinka napísal, nare?nil, napisa? v ?Slováku“ a v in?ch ?asopisoch dovolil, tak by Hlinkovu kauzu neposudzovala tak 1’ahkomysel’ne a povrchné, ako to od rokov ?iní. Je to priamo tragické, ?e si ?iadna vláda nevie poradi? s t?mto ?lovekom, ?e ho nevie ani získa?, ani z ve?ejného ?ivota odstráni?.Dnes vlastně u? neide o samého Hlinku, ale o celú generá- ciu, ktorú vychoval svojou proti?eskou demagogiou. Neby? Hlinku, nemuseli by sme ?omra? na star?ch p?edp?evratov?ch ma?arofilsk?ch profesorov na kňazsk?ch seminároch na Slovensku, ktorí vychovávajú mlad? dorost kňazsk? v duchu ne- bars ?tátu vernom. Táto mladá kňazská generácia sa vyznamenává mimoriadnym elánom a ona vlastně vyhrála i posledně vol’by na Slovensku.’Podobné by sme nemuseli by? nespokojní s pánom Filkornom v bratislavskom Svorádeume (katolicky internát vysoko?kolsk?), keby sa nevzná?al nad ?tu- dentami duch Hlinkov a jeho tiskovin. A tak by sme mohli ís? na dědiny a skúma? v?chovu mladej generácie a zvlá?? ?enskej. V?ade rozhoduje v katolick?ch obciach Hlinkov proti?esk? směr. Je sice pravda, ?e církevní u?itelia a zvlá?? Státní sa na mnoh?ch miestach bránia íudáckemu vlivu, ale va??ina u?iteístva je bu? pasívna alebo 1’udácká. Agrárníci i socialisti, dokonca i 1’udáci sa usilujú ?elit’ hlinkizmu. Majú sorganizo- vanú zna?nú ?ást mláde?e. I Sokol a Tel. jednoty dělnické at?. pracujú dobré. Jednako t?eba věnovat’ v?chove mláde?e veíkú pozornost’. Nebe?í tu o vá??i ?i men?í vliv klerikálny, ale o ?tátu a demokracii věrn? směr. A nadov?etko nutno zlomi? alebo ú?inné paralyzovat’ ?echofobn? směr, ktor? hrozí pre-~ sa pomaly na rasov? boj Slovákov a ?echov. Tu vá?í netezpe?ie najvá??ie.Toto nebezpe?ie rastie v posledn?ch rokoch, ?o sa poda?ilo HTnkovi a jeho tajn?m evanjelick?m pomaha?om ovládnut ilaticu slovenskú. U?enie o samobytnosti a íre?itosti slovenského národa, o naprostej odli?nosti sloven?iny od ?e?tiny, ; nebezpe?í po?e?tenia Slovákov a zániku sloven?iny i slovenské; rasy sa pestuje dnes v tomto ústave vedecky a s velk?m aparátom ?tátom a krajinou slovenskou podporovan?ch mla- ;. :b ucencov. Hlinkov klerikálny směr, ktor? v podstatě svoje; nemá ni? spolo?ného s nacionalistick?m v?bojom, sa stává národn?m heslom a získává podpory a sympatie u ka?dého, kto sa z nějak?ch p?í?in hněvá na ?echov. ?tátná my?lienka, vláda, demokracia, parlament, ?tátné ú?ady sa stávajú ?isté ?eskou a preto nám Slovákom nepriatel’skou dr?avou. I veda ?eská a v?etky Tudomilné, ?kolské, charitativně a technické nstanovízne, nakol’ko nepracujú v duchu slovenského nacionálí zrnu ru?omberského a martinského, sú vlastně protislovenské.Z tohoto rezidua vyviera t??ba po autonomii Slovenska. Na tomto základe pracoval po celé roky ?tie? vedecky“ Vojtech Tuka, Fr. Jehli?ka, potomci ?eskej krvi. Hlinka si sná? nebol ani vědom? toho, kam ho vedú tito u?enci a premnohí z t?ch mlad?ch ambicióznych juristov a hlavně filologov nevedla, ?e pracujú proti ?tátu a oslabujú systematicky národnú jednotu ?eskoslovenská, ktorá je základom na?eho ?tátu. Na ??astie neni Hlinka a jeho spolo?nos? pánom Slovenska. On reprezentuje silu velikú, ale po?et t?ch, ?o vidia nebezpe?ie rasového boja ?eskoslovenského, vyvierajúceho z k??eného r.ualizmu a postupného odcudzovania sa ?echov a Slovákov, sú vo vá??ine. Jednako neslobodno podceňovat’ situáciu a ?eskí politikovia na zodpovědn?ch miestach by si mali slovenskej otázky bedlive v?ímat. Demokracia, to neznamená robit’ kompromisy za ka?dú cenu a vo v?etkom. V základn?ch otázkách ?eskoslovenského bytia a ?itia neznám ?iadneho kompromisu. Je to haňba a ke- renskovská slabost na?ich úradov, súdov a ministerstiev, ?e na Slovensku mo?no beztrestné tupit, poni?ovat’ vá??iu polovicu ?tátneho národa, ?e strachúňstvo a obozretníctvo a p?íslove?né viedenské fortwurstlerei sa uplatňuje na ka?dom kroku ná?ho ve?ejného ?ivota. Viacej rozumu, energie a citu zodpovědnosti vo?i ?tátu je nám, t?eba.Konkrétné ?e?eno, neide teraz o ni? iného, ako o to, primát Hlinku, jeho stranu a národniarov, aby p?estali vo svojom proti?eskom ?tvaní, aby pochopili, ?e s hl’adiska ?tátne- politického predov?etk?m nutno posudzova? ka?dú politická ?innost v republike. Dnes vidí i ka?d? poloslep? politik, ?e nábo?enské a cirkeyné programy a ?iadosti nemó?u by? p?eká?kou vstupu 1’udovej strany do vlády. Ale strana, ktorá pracuje s heslom ?Von s ?echmi“, so separatizmom a nenávis?ou vo?i ?echom, nemó?e by? vo vládě. Kto tvrdí, ?e Hlinka a jeho strana niesú takí, ako som ich opisal, ten tvrdí vědomě alebo nevedome nepravdu. ?Slovák“ bol skonfiskovan? v posledn?ch rokoch stokrát preto, ?e tupil ?echov a medzi t?mi skonfi?kovan?mi ?lánkami bolo mnoho ?lánkov vlastnoru?ně pisan?ch sam?m Hlinkom. Ja sice viem, ?e Hlinka je vstave zajtra hovo?it a písa? prav? opak, ?e v Prahe zase vystúpi a povie, ?e Slováci a ?e?i sú si pokrevní bratia, ?e medzi sloven?inou a ?e?tinou niet vlastně rozdielov. (Upozorňujem na jeho poslednú re? na Svob. ?kole politick?ch náuk). Len?e prost? 1’ud a mladá generácia neberú jeho pra?ské ?e?i na známost a dr?ia sa toho, ?o doma pí?e a vraví.?ijeme v dobách zl?ch a nebezpe?n?ch, ale v tak zl?ch ?asoch ne?ijeme, ?e by sme museli zúfa? nad zdrav?m rozumám v?etk?ch ?tátne a slovansky cítiacich ?echoslovákov. Pat?ím medzi optimistov, ktorí veria, ?e v?etko dobré skon?í.—y.Praha, 21. VI. 1935. II.Vá?en? pán redaktor!?lánkom ?Slováci varuji Prahu p?ed Hlinkou“ zahájil ste debatu, ktorej sa v 24. ?ísle zú?astnil tie? p. Vilinsk?. Svojimi riadkami obhajuje Hlinkovu buditeTskú prácu národnú: ?... je p?edsedou obrovského slovenského katolického nakladatelství Spolok sv. Vojtěcha, jeho? kulturní zásluhy o Slovensko je tě?ko popírat. Zakládal tiskárny i listy...“ Ba nie, tieto vzpomínané kulturně zásluhy dajú sa velmi 1’ahko popiera?. Jaká je ?innost tohoto spolku? Vydává ludové kalendá?e, obsahujúce ?ivotopisy niektor?ch svát?ch a majúce niekolko podpriemer- n?ch básní a poviedok, v ktor?ch v?dycky chudobn?, ale zbo?n? Mí?o zbohatne a majetn?, v?ak bezbo?n? Jano vyho?í, a nádavkom k tom,u si e?te aj nohu zlomí. Pre slovensk?ch ochot- níkov vydává divadelně hry, ktor?ch vrcholnou scénou je oby- ?ajne v?jav, ?e nevylie?iteine chor?, marné hiadajúci pomoc u najlep?ích lekárov, vykoná pú? do Lourdes, Maria Zellu alebo Czenstochowej — a hl’a, stal sa zázrak, razom je vylie?en?. Pre náro?něj?ích sa vydávajú romány, jak v pohanskom ?íme boli mu?ení prví kres?ania, jak dob?í veriaci odkázali klá?torom svoje majetky, jak Indiáni si za ?iva piekli úboh?ch misioná- rov at?., at?. A len, aby sa nerieklo, vydá sa ob?as nějaká hodnotnéj?ia literatura. Toto věru neni kultúma ?innost’!Ano, Spolok sv. Vojtěcha v?borné upevňuje katolicismus na Slovensku, ale kultúrne ná? 1’ud vóbec nepovzná?a. E?te malá ukázka z ?inností tohoto spolku. Ist? u?itel’ mi rozprával, ?e pri dejepise vysvětlil svojim ?iakom ?ivot a smr? M. J. Husa. Ke? sa o tom dozvěděl kaplán, napísal Spolku sv. Vojtěcha, a tento mu ihned’ zadarmo zaslal kní?ky, ktoré boly rozdávané spomenut?m ?iakom, a v t?chto kní?kách bol M. J. Hus opísan? ako neznaboh, kací?, právom si zasluhujúci svoju po- tupnú smr?. A zakládanie tiskámí a listov nemusí e?te znamenat zv??enie kultumej úrovně 1’udu. Ji?í St?íbrn? tie? zalo?il ?Tempo“ a ?Polední list“ ...O Hlinkom vyvolan?ch udalostiach pri pribinovsk?ch oslavách v Nitre p. Vilinsk? pí?e, ?e neboly zahrotené proti ?tátu a nepo?kodily jeho autoritu. Len si pre?ítajme e?te raz polské a ma?arské ?asopisy z tej doby a uvidíme, jak ?kodoradostne pí?u o rozkole medzi Slovákmi a ?echmi, a s jakou dychti- vos?ou o?akávalo sa vypuknutie nepokojov u nás. Ale vóbec p. Vilinsk? o t?chto oslavách pí?e, tak jakoby sa bola Hlinkoví urobila veliká k?ivda t?m, ?e sa mu nedovolilo zare?ni?. Ve? bolo usnesené, ?e slávnosti nebudú ma? ráz politick?, ale budú celonárodně, a preto nemali ?e?nit’ politici jako Hlinka, Hod?a, Dérer, ale slavnostn?m re?níkom mal by? reprezentant celého národa, p?edseda vlády Malypetr. A Hlinka potom preca len urobil z tejto celonárodnej oslavy manifestáciu pre svoje politické ciele, p?ed zrakom v?etk?ch cudzich vysok?ch hodnostárov, novinárov a domácích ú?astníkov oslavy vysko?il na tribunu, p?eru?il Malypetrovu re?, a sám za?al ?e?nit’ — věru neni tu p?í?iny ho hájit’ pre tento husarsk? kúsok.6216658327390DOMDOM17341858537575DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBY30448258458200100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak iemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhátR.17100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak iemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhátR.17G. H., ?tudent.Hledá se osvobozující slovoSjezd německé sociální demokracie.yvěmecká sociální demokracie měla v Brně sv?j - ' sjezd. Po velk?ch volebních p?esunech mezi ?es- k: slovensk?mi Němci to byla d?le?itá událost. Nevím, zdali se jí dostalo pozornosti, jaké by za těchto okol- -ostí zasluhovala.Ministr dr. Czech podal velk? v?klad o situaci a : politice strany. Proto?e strana byla ve vládě a její s?edseda aktivním ministrem, byla to vlastně obha- joba jejího postupu. Czech?v v?klad lze shmouti do jediné věty: Udělali jsme, co bylo v lidsk?ch silách. V tom mu lze vě?it na slovo. Kdo má dost fantasie, aby si dovedl p?edstavit tu vy?erpávající d?inu ?eskoslovenského ministra, kter? chce za dne?ních poměr? iopravit lidem k úst?m kus chleba, udělí mu bez váhání politickou absoluci. Také se proti práci, kterou zástupci strany ve vládě vykonali, neozvalo ani slovo p?ímé kritiky. Právem to zd?raznil W. Niessner. Zato bylo tím více kritik nep?ím?ch, a ne-li kritik, :edy aspoň p?ání. Dala by se shrnout pod tato hesla: aktivisace strany, za?azení mláde?e a formulace dosa?itelného cíle.Debata byla po této stránce velmi pou?ná. Na první pohled je to podivné, ?e debatující delegáti projevují ;bavy, p?ání a nespokojenost, zatím co skoro bez v?hrad schvalují ?innost sv?ch vládních zástupc?. W. Niessner na tento rozpor s velkou rozhodností ukázal a vyvodil z toho domnění, ?e ti, kdo projevují nespokojenost, pokou?ejí se p?ih?ívat svou osobní polív?i?ku. Zdá se nám, ?e tímto zp?sobem nelze projevené pochybnosti jen tak zhola odb?vat. Jestli?e skoro v?ichni debatující se shodují v tom, ?e je t?eba něco u?init, nějak stranu o?ivit, omladit, postavit lidem na o?i viditeln? cíl, je nutno s tím po?ítat jako s faktem p?i nejmen?ím psychologick?m, ukazujícím, jaká je nálada v ?lenstvu.Ve skute?nosti má tato nálada velmi reálné p?í?iny. Stru?ně ?e?eno, je to stav myslí, kter? se zmocní ka?dé strany p?vodně revolu?ní, je? se dala na posi- tivní politiku a která tomuto obratu dostate?ně nep?izp?sobila starou ideologii. Z toho vzniká rozpor mezi teorií a praksi. Straníci, vychovaní starou teorií, nedovedou potom dost ocenit v?sledky v?ední prakse. To se v tomto p?ípadě je?tě komplikuje tím, ?e jde ; stranu německou, men?inovou, která musí také zápasit s národnostními p?eká?kami.Kone?n?cíl a drobná práce.Mám dojem, ?e ?e?níci, kte?í se ú?astnili debat na 5;ezdu, a to nejen nejvy??í v?dcové, jsou stále je?tě z Mí? zamě?eni na starou ideologii. Jeví se to zejména ?m, ?e stále rozli?ují mezi tak zvan?m kone?n?m :iem a mezi tím, co strana dělá prakticky nyní, za dan?ch poměr?. Kone?n? cíl, to je ten prav? socialis- ?-_s kter? jednou v budoucnosti p?ijde; to, co se dělá nyní práce ve vládě, je jenom prozatím, jakási práce na okraji skute?ného a nutného dějinného v?voje, kter? vede ke kone?nému cíli. Jak pak mají b?t straníci nad?eni, kdy? se jim s vedoucích míst strany ustavi?ně opakuje, ?e to, co se dnes dělá, není to pravé ?U? dlouho mám pocit, ?e v tomto místě je slabina sociálně-demokratické politiky. Na na?í straně to není tak vidět, proto?e byla u? od po?átku méně dogmatická a jinak se vyvíjela ne? strany německé. U německ?ch stran v?ak je to slabina velmi z?etelná. Pochází podle mého zdání odtud, ?e v sociální demokracii nebylo dost odvá?n?ch teoretik?, kte?í by se byli odhodlali k d?kladné revisi marxismu. Marxismus byl daleko více p?izp?sobován ne? revidován. To platí i o tak zvaném revisionismu. Pomarxov?tí teoretikové měli cti?ádost, b?ti pouh?mi vyklada?i svého mistra a netou?ili po tom, postaviti proti jeho autoritě vlastní silnou my?lenku. Musím v?ak blí?e vysvětlit, co mám na mysli.Marxismus spoléhal na automatismus dějinného v?voje. Liberální hospodá?ství vede ke koncentraci kapitálu, ta zp?sobuje proletarisaci ?ir?ích a ?ir?ích vrstev lidu, ta zase ?í?ení socialistické my?lenky, a? to jednou dospěje ke chvíli, kdy proti tenké vrstvě vlastník? bude stát ohromná masa proletá??. Socialisté budou mít naprostou vět?inu a p?evezmou v?hradní politickou moc. Tato my?lenka byla páte?í socialistické propagandy. Její pomocí se poda?ilo zalo?it veliké marxistické strany. Má tedy o socialismus velikou zásluhu a je v ní leccos pravdivého. Má v?ak také velik? nedostatek — ?e nep?edvídala demokracii, toti? chvíli, kdy bude dělnictvo politicky osvobozeno a kdy jeho strany chtíce nechtíce budou nuceny vstoupit do praktické politiky. To, ?e teorie na tento krok nepamatovala, vedlo potom sociálně-demokratické v?dce k tomu, ?e jej v?elijak omlouvali a vymlouvali. Tvrdili v podstatě, ?e jím nikterak nep?ejudikují marxistické teorii, ?e kone?n? cíl p?ijde tak, jak to p?edpovídal Marx, a ?e oni chtějí jenom prozatím trochu nadleh?it b?ímě proletá?ského ?ivota. Tím si sami podkopávali p?du pod nohama.Nerad bych vzbudil nedorozumění. Nechci tvrdit, ?e to, co nyní socialistické strany dělají, je maximum dosa?itelného a ?e se socialismus má vy?erpávat p?ízemní praksi. ?e nemá mít vysokého ideálu, jím? by mě?il nedokonalou skute?nost. Naopak. Je v?ak nutno, aby to, co se dnes dělá, bylo chápáno jako nezbytn? a logick? p?edstupeň toho, co má p?ijít v budoucnosti, aby to bylo pova?ováno za nutn? ?lánek ve spění za kone?n?m cílem. Místo toho byla socialistická positivní politika vykládána jako práce okrajová, dobro- volnická, která by snad ani nemusela b?t a bez ní? by historick? v?vojov? pochod k socialismu v podstatě o nic nep?i?el.Vím ov?em, ?e je tě?ko pova?ovat podpory v nezaměstnanosti a vy?ivovací p?íspěvky za socialismus. P?íslu?níci socialistick?ch stran cítí tu velikou vzdálenost mezi p?ebudováním spole?nosti a mezi zachraňováním holé existence. Jen?e nejsou jen tato nouzová::: at?ení. Socialisté jsou ve vládě zejména proto, aby chránili politické svobody a udr?eli demokracii. To také ?lenové stran, jak ukázal i brněnsk? sjezd, dob?e chápou. Je t?eba politickou a hospodá?skou stránku socialistické ú?asti na vládě spojit a dát jim logick? smysl v celkovém usilování o kone?n? cíl. Nebo? na tom, zdali to straníci pochopí, závisí politick? osud socialistick?ch stran. Kdyby straníci pova?ovali tu drobnou práci socialistick?ch ministr? za vedlej?í a nepodstatnou, odvrátili by se od sv?ch stran. A kdyby nebylo těchto stran, co by se stalo se sam?m kone?n?m cílem socialismu?Co o?ekávají mladí?V německé sociální demokracii je mu?, kter? si pot?ebu programové obnovy uvědomuje velmi ?ivě. Je to poslanec Jaksch. Jeho projev na sjezdu je po mnohé stránce potvrzením toho, co jsme právě pověděli. Citujeme z něho:..Pot?ebujeme obnoveni socialistického světového názoru.?ijeme stále je?tě z duchovního odkazu takového Kautského.Viktora Adlera, Rennera, Seligra. Nesmíme toto dědictví spot?ebovat, ani? bychom nakupili nové bohatství socialistického ducha. Tím nechci nic ?íkat proti slavné tradici hnutí, ba jsem hluboce p?esvěd?en, ?e věrnost star?ch byla nejsilněj?ím ko?enem, kter? udr?el kmen na?i strany v minul?ch bou?ích vzp?ímen?. Musíme tuto tradici zachovat, ale musíme p?ekonat konservatismus ve sv?ch ?adách.“Poslanec Jaksch upozornil je?tě na jinou věc, která je velmi d?le?itá i pro na?e socialisty. Nezdary socialismu a jeho porá?ky fa?ismem b?vají nej?astěji vykládány hospodá?sk?mi p?í?inami. Zproletarisoval se st?ední stav, hledá za sv?j úpadek vinu na dělnictvu a sna?í se násilím dob?t zpět své staré slávy. To je nejbě?něj?í socialistick? v?klad fa?ismu. Zase je v něm mnoho pravdy, ale nikoli pravda celá. Jaksch to vyjád?il touto větou: ?V?ichni dohromady dnes víme velmi málo o tom, co se děje v du?i německého lidu.“Jin?mi slovy ?e?eno: socialistická ideologie se zpozdila za kulturními i politick?mi událostmi nejnověj?í doby. Nereagovala dost ?ivě na to, co dnes zaměstnává mysli lidí a aplikovala na nové události vět?inou jen staré formulky. Tím se odcizila zejména mláde?i, která jí u? nerozumí, proto?e roste z jin?ch zá?itk? a zku?eností, ne? z jak?ch rostli budovatelé marxistické teorie. I na to Jaksch velmi správně upozornil slovy, ?e?nové socialistické sm??lení, jeho? pot?ebujeme musí b?t ?erpáno ze zá?itk? pracujícího ?lověka z doby po válce a z doby krise.“Jakschovy v?roky podle mého zdání nazna?ují velmi dob?e, co mladá socialistická generace od sv?ch v?dc? o?ekává. Stru?ně ?e?eno, ?eká od nich osvobozující slovo a p?jde za tím, kdo to slovo bude umět vyslovit. Neobviňujme dosavadní v?dce, ?e se jim to nepoda?í?. Vykonali a konají svou povinnost věrně a vytrvale. Je na mlad?ch, aby si uměli poradit sami. Nemá smyslu na?íkat, ?e jsou odstrkováni a ?e o její??? práci nikdo nestojí. Sami si musí vybojovat místo, na ně? si ?iní nárok. A vybojují si je jen tenkrát, bu- dou-li opravdu mladí a noví. Zasednou-li na v?dcovská místa stíny otc?, nic se na nyněj?ím stavu nezmění, leda to. ?e tam místo někdej?ích mu?? z masa a z kostí budou právě jenom stíny. Zdeněk Smetá?ek.poznámkyNá? fa?ismus a na?e armáda? ... Nete?ně chopil se lid zbraně, jí? měl pán?m vydo- b?ti poklad, na něm? mu nebylo podílu pop?áno... lhostejně pat?il na vlastní porá?ku. Co mu na tom zále?elo, kdo zvítězí, kdy? mělo po ztrátě a v?h?e vítěz? toté? jho ?íji jeho tí?iti!...“Takto vykládá Karolina Světlá v ?První ?e?ce“ Bílou horu. Po ní tohoto v?kladu ve své ?Bílé ho?e“ u?il, nikoli ??astně, Arno?t Dvo?ák. Je to v?klad historicky asi nesprávn?. Jestli?e v?ak pro minulost neplatí, dne?ního ?eskoslovenského ?lověka mohl by se varovně dotknout. V národě bez ?lechty, lidovém a chudém pod vrstvou nep?íli? silnou lidí bohat?ch jen poměrně, ne v?ak ve srovnání se světov?m pr?měrem — v takovém národě je?tě podstatněji ne? jinde (vyjma snad Rusko) lid je jádrem armády. V?ím sv?m p?vodem na?e armáda je lidová. Legie byly sám lid, vedli je studenti, u?itelé, ten onen advokát ?i léka?. Vrchním velitelem armády, která nám vydobyla onoho pokladu, míněného Světlou, byl universitní profesor, syn ko?ího. Jako on, vět?ina vy??ích i pod?ízen?ch velitel? pocházela ne-li p?ímo z lidu, tedy nejv??e ve druhém, ve t?etím pokolení. Pokud laikovi známo, nebylo v ní jediného ?lechtice. Bohaté synky v ní pak byl bys asi spo?ítal na prstech. Ne nadarmo si tato armáda libovala v symbolech a v duchu své národní p?edch?dkyně, lidové armády husitské. Je p?ízna?né pro v?ecek národ, ?e ráda sněmovala, ?e za to postrádala pochopení pro vojáctví p?edvále?n?ch císa?sk?ch armád. Rakousk? generál ?i prusk? junker sotva by jí byli se svého stanoviska vojenského p?iznali nárok na název armády.Praví-li v?ak generál Bláha ve své knize ?Branná politika a demokracie,“ ?e Německo válku prohrálo proto, poněvad?, dle Niemanna, ?německ? národ byl jednostranně vojensky poslu?n?“, ale politicky zaostal? a neuvědoměl? — tedy politického uvědomení byly legie plny.Za ?estnáct a? sedmnáct let po válce se sociální slo?ení na?í armády ani povaha státu, jemu? slou?í, nezměnila. Jak stát, tak i armáda jsou a ostávají ve?kerou podstatou lidové. Není pochyby, ?e v jejích z?ízeních se tato a v?bec na?e národní povaha zrcadlí hodně z?etelně. P?ed málo léty německ? publicista si dal práci srovnávat polskou národní povahu a ducha armády polské s duchem a povahou armády i národa ?eskoslovenského. Shledal, ?e povaha polská a vlastenectví polské je panské: víra v py?ně velmocensk? v?znam národa. Vlastenectví ?eskoslovenské shledal konkrétní a realistickou láskou k dané zemi, k dan?m skute?nostem. Ducha polské armády shledal ?lechtick?m a vojáck?m. Duch armády ?eskoslovenské jevil se mu prakticky st?ízliv?m. Pravděpodobně se v ni?em nem?lil.Nu?e, ptá se sám sebe laik, jak by na takovou armádu, jako na?e, p?sobila nějaká ?eskoslovenská odr?da toho, co se v Itálii, ale p?edev?ím v Německu projevilo jako fa?ismus? Máme te? skryt?ch ?i neskryt?ch nápodob, zvlá?tě vzore?ku německého, slu?n? v?běr. Proti italskému, jen? pokra?uje v monarchické tradici a má velmocensk? program, proti německému, jen? má program dobyvatelsk? a pokra?uje ve v?ité tradici vojácké, je ?eskoslovenské spí?e cítění ne? my?lení fa?istické v nev?hodě. Nemá tradice monarchistické ani vojácké, programu velmocenského ani dobyvatelského. Musí se spokojit ?národní hrdostí“, to jest nesná?elivosti k men?inám, nechutí k demokracii a nenávistí k socialismu. Ani tu trochu toho antisemitství nem??e myslit docela vá?ně. Místo velkolepé divadelní scény hitlerovské s imitacemi císa?sk?ch insignií nezb?vá jí, ne? se spokojit fra?kou s habsbursk?mi insigniemi universitními. Místo revise má Královédvorsk? rukopis.?íkává se, ?e fa?ismus pozvedá ducha vojenského. Podle generála Bláhy právě tento duch zp?sobil německou porá?ku. Av?ak dejme tomu, ?e by duch fa?ismu ?eskoslovenského byl zanesen do ?eskoslovenské armády. Ve jménu ?eho by k této armádě mluvil? Byly a jsou oprávněny stesky, ?e na?e republika p?íli? skoupě pamatovala, jako na státní zaměstnance v?bec, i na své d?stojnictvo a podd?stojnictvo. Tvrdí- vají-li znalci poměr?, ?e nespokojenost mezi státními zaměstnanci budí náchylnost k fa?istickému cítění (co? zkoumat se vymyká těmto ?ádk?m), lze se obávat, ?e by pro ně byla p?da i v chudém d?stojnictvu, je? za svou tě?kou práci a trudn? ?ivot v mal?ch garnisonách se m??e cítit hmotně~ -3vně nedoceněno spole?ensky i sociálně nedosti odmě- ■?. I jemu p?es to by sotva sta?ily ?eské jídelní lístky na?.--.?■no?ich, universitní insignie a okenní tabule v ?Mánesu“, ■fry se za ně bilo. P?es to dejme tomu, ?e by znalo pro sebe konkrétněj?í. Lze se v?ak domnívat, ?e by se bil ?esko-nsk? ?adov? vojín, sám podstata i jádro armády jak ná- —■ii. za pravost Královédvorského rukopisu? Dlu?no se obá- -íí. ?e mu Slavoj a Záboj budou citelně lhostejněj?í, ne? :e;me tomu Němc?m plav? Siegfried. ?eskoslovensk? ?adov? 7 : .in, st?ízliv? realistick? ?lověk ?eskoslovensk?, tak nevo- jfrck? sv?m odporem k nastrojen?m okázalostem, bude sejako se bil, hrdinsky a zoufale jen za svobodu. Za na?i i za svou svobodu, na ní? chce mít sv?j podíl, ?ím vět?í Inde ten podíl, ?ím vět?í politicky i kulturně, hospodá?sky a s vidině: ?ím více na?e svoboda bude svobodou jeho, tím lépe *e bude bít. Ba pravděpodobně se bude bít jen tehdy, kdy? --bude ?po ztrátě a v?h?e vítěz? toté? jho ?íji jeho tí?it“. Nemá v jak? vě?it velmocensk? v?znam národa, v jak? pro- gram dobyvatelsk?, v jakou monarchickou a vojáckou tra- <Sei. M??e jen konkrétně mít pro? realisticky milovat danou zemi, dané skute?nosti. Proto v na?í armádě ná? fa?ismus by znamenal d?stojnictvo snad fa?istické, je? by záhy velelo mu?stvu jistě komunistickému. Víc ne? kde v ?ivotě politickém, fa?ismus v na?í armádě byl by protinárodní.Edmond Konrád.Nic se nestaloAspoň v poměru vlády k parlamentu se opravdu nic nesta- L: Po těch několika sch?zích, které Národní shromá?dění p?ed letními prázdninami absolvovalo, lze ?íci, ?e ve sněmov- ně samé se změnilo mnoho. P?i?lo tam skoro 150 nov?ch-Lancii a tato polovina nov?ch lidí dívá se na sněmovnu r.ak, ne? ti vyslou?ili profesionálové, kte?í se tam u? nevrá- ? Ji v?bec, nebo z ?ásti p?e?li do senátu. Je to také nepopira- telná zásluha Henleinovc?, ?e zv??ili úroveň plenárních sch?zi sněmovny svou ukázněnou presencí v lavicích, ?ím? nutí : slánce vládní vět?iny, aby se také zdr?ovali víc v zasedací síni ne? v kuloárech, klubech a na interveněních lovech. — Fdr?í-li se tento zájem i na podzim a v budoucích ?esti le- iech, bude se moci ?íci, ?e ná? parlament p?ekonal vrchol vnit?ní krise. (Pom??e se snad také mechanicky, to jest, nov?mi megafony, které budou sly?itelné na v?ech lavicíchve sněmovně, tak?e to samo upoutá zájem.)Ale v poměru vlády k parlamentu se nezměnilo nic, docela nic. Pro?ili jsme právě ve sněmovně vysoce politickou rozpravu o vládním prohlá?ení. Není p?ehnáno, ?ekne-li se, ?e z politick?ch ministr? nebyl této debatě nikdo p?ítomen. Je to a? groteskní, sedí-li p?i politické rozpravě ve sněmovně st?ídavě odborník dr. Trapl a odor n í k dr. Kr?má?, dva minist?i bez politického slova, kte?í do parlamentu docházejí jen proto, ?e jsou tam vládou komandováni.Bez ú?asti vlády se parlament z krise nedostane. Nejen rra musí vláda dát více iniciativy a více p?íle?itosti ke sku- í-<nému rozhodování a ne pouze k hlasování, ale musí b?t ú?astna na jeho jednání. Parlament zatím pochopil, ?e musí b?t jin?. Vláda nikoliv. Vysedá nad malichernostmi a ?asto rtartajnimi p?tkami v kolovratském paláci v nekone?n?ch poradách, zatím co ve sněmovně jí utíkají velké věci. T. T.První vystoupení Henleinovy stranyV parlamentě se p?edstavila p?ed prázdninami nová ně- raecká strana, která v poslanecké sněmovně má 44 poslanc?, íiká je bilance tohoto nástupu? Jest velmi pravděpodobné, ?e rmoh? z těch 44 poslanc?, kdy? se v poslanecké sněmovně ?biédí. si ?ekl: tam venku, p?ed 19. květnem to ?lo daleko lépe, z,-i to p?jde nyní na p?dě parlamentu. V poslanecké sně-vně tvo?í sudetoněmecká strana blok 44 lidí z 300 lidí. To ie situace, v ni? nutno jednat jinak, ne? p?ed 19. květnem.' j?>slanecké sněmovně zále?í na tom, jak se těchto 44 uplatní ■u?tí 300.F. zebíráme-li projevy sudetoněmecké strany v parlamentě,: '? ? áme k poznání, ?e jsou to projevy, které velmi málo -z —-T-sjí pro toho, kdo by chtěl ?e?iti otázku národnostní ■ frnfcé bolesti, které nás tí?í. Je-li pravda, ?e na prvním--.77-ni mnoho zále?í, pak nutno ?íci, ?e toto první vy- <s- Henleinově straně nevyda?ilo. Nep?i?la s iniciati-?>■-_ v.nic konkrétního o tom, jak si p?edstavujez . -,i ?ech? a Němc?; [nep?i?la táké s iniciativou, 17 st skute?ně pomohlo německ?m kraj?m, které jsou aOně >:?íí?-?fly nezaměstnaností. Nep?i?la s plánem, jakopat?iti peníze na produktivní investice, na produktivní pé?i o nezaměstnané. Nep?i?la s plánem, jak ?e?iti otázky zemědělské, jak pomoci ?ivnostník?m, jak státním zaměstnanc?m. Hovo?ila o mnohém; hovo?ila v?ak v?eobecně; ne?ekla nic ur?itého a konkrétního. Opakovala stará slova o tom, ?e se nesmi pomáhati jedněm na úkor druh?ch; mluvila proti fa- vorisování t?íd a stavovsk?ch skupin.Z?etelná byla jen tam, kde dávala najevo svoji aversi proti t. zv. marxist?m. Dávala najevo sympatie ?esk?m agrárník?m. Prohla?ovala, ?e bude dělat ?konstruktivní oposici“. Ale v jejích projevech nebylo ni?eho, z ?eho by bylo mo?no konstruovat něco kloudného. — Nedovedla ?íci ni?eho jasného k hospodá?sk?m problém?m. D?vod !je jasn?: kdyby se postavila za zájmy německého pr?myslu, nerozuměli by tomu něme?tí dělníci. Kdyby se p?íli? exponovala za zájmy německého dělnictva, narazilo by to na odpor německého pr?myslu, kter? ve volbách i p?ed nimi měl kladn? poměr k Henleinově straně. Nedovedla ?íci, jak si p?edstavuje vyrovnáni zájm? pr?myslu a zemědělství. To je věc, na které v prvé ?adě mají zájmy na?i Němci, nebo? v jejich krajích je německ? exportní pr?mysl, kter? má zájem na tom, jak se upraví poměr: zemědělství — pr?mysl. P?ed 19. květnem ukázala Henleinova strana, ?e dovedla agitovat. Na p?dě parlamentu v?ak zatím ukázala málo iniciativy a schopnosti vyu?iti kapacity 44 poslanc?. Jestli?e p?ed volbami se v německ?ch krajích ?íkalo: p?ijde den..., pak tento den rozhodně nep?i?el, kdy? Henleinovi lidé p?i?li do parlamentu.V.G.Pro německ? rozhlas?asopis ?Svět mluví...“ uspo?ádal anketu na téma: na? německy vysila? ? Se?la se ?ada odpovědí na otázku: souhlasíte zásadně se stavbou specielního vysila?e pro německé ob?any a jak si p?edstavujete ?innost a uspo?ádání programu nové vysílací stanice? Z 28 odpovědí 24 se vyslovují pro z?ízení německé vysílací stanice. V p?esvěd?ení, ?e německá vysílací stanice je nutná, se?el se ?esk? socialistick? noviná? s německ?m noviná?em, redaktor dělnického rozhlasu s německ?m pr?myslníkem, německ? katolík s ?esk?m spisovatelem, ?esk? radiokritik s b?val?m německ?m katolick?m ministrem atd. A z těch 4 odpovědí, které jsou proti, jen 2 znějí velmi ost?e odmítavě. A právě tyto ost?e odmítavé odpovědi jsou zajímavé. Otázka německého rozhlasu se vle?e u? dosti dlouho. Svěd?ilo by to tedy o tom, ?e ti, kte?í s věcí nepospíchají, mají dosti d?vod?, kter?mi proká?í, ?e německá vysílací stanice není nutná.Kdo tedy v této anketě se vyslovuje proti samostatné německé vysílací stanici? Jaké d?vody uvádí? Tyto odp?rce my?lenky z?ízení samostatné vysílací stanice v této anketě zastupuje: Národní obec fa?istická a Slezská odbo?ka Národní rady v Opavě. Fa?isté ?íkají:?V principu jsme si vědomi, ?e by rozhlasová stanice, vysílající denně program jazykem německ?m mohla plniti ur?ité propaga?ní úkoly, av?ak p?i zku?enostech se stávajícími ji? rozhlasov?mi stanicemi ve slu?bách Radiojournalu nelze nám p?edpokládati, ?e by v?hradně německ? program vysílan? touto novou německou stanicí plnil sv?j úkol propagátora národních a státních zájm?. Proto nemáme zájmu na kladném nebo záporném ?e?ení této otázky“.Fa?isté tedy projevují v této otázce nezájem, apatii. Dělejte si co chcete, my na tom nemáme zájmu. Co? je také stanovisko. Hlouběji do věci jde Slezská odbo?ka národní rady v Opavě:.?Má-li b?ti ú?elem německé vysílací stanice a německého rozhlasu v?bec státní propaganda u na?ich Němc?, pak se mine úplně sv?m cílem. Právě volby ukázaly, ?e Němci nebudou p?ístupni jakékoli propagandě, by? by se prováděla v jejich mate?ském jazyku, poněvad? nemají a nebudou míti pravého porozumění pro státní zájmy. Postavení vysílací stanice pro německé ob?any v Karlov?ch Varech bylo by proto úplně zbyte?né a bezú?elné“.Zde mluví úzkoprsé stanovisko, které tak ?asto sly?íme, kdy? promlouvá Národní rada ?eskoslovenská. Vychází prostě z toho, ?e Němci byli, jsou a budou nep?áteli státu, ?e nikdy nikdo s nimi nic nesvede a proto ?e nejlépe s Němci nejednat. Zde promlouvá stanovisko, které na?e Němce pova?uje za ztracen? p?ípad. Ti, kte?í jsou proti německému rozhlasu, proti německé vysílací stanici, nemají d?vod?, které by obstály p?i rozboru.Anketa o německé vysílací stanici ukázala, ?e rozumní Bdě bez rozdílu národnosti a politického p?esvěd?ení uznávají jeji nutnost. Ale anketa ukázala, ?e nesta?í jen stanici postavit, ale ?e je pot?ebí ji? dnes se starati o to, aby její programová ?innost byla zaji?těna tak, aby měla naději na úspěch.V. G.Sudetoněmecká strana a ?le..?eské Slovo“ zjistilo, ?e poslanci sudetoněmecké strany nosí ?le, resp. ?k?andy“; napsalo pak m. j. toto:..Nu?e, jeden z těchto pangermánsk?ch nad?lověk? seděl klidně ve sněmovní restauraci, pojídaje vep?ovou s knedlíkem a p?es prsa a p?es záda se mu pnuly docela oby?ejné ?k?andy“. P?átelé, p?edstavte si v k?andách Napoleona, zav?ete o?i a chtějte si vsugerovati v?dce hákového k?í?e, jak dělá revoluci opásán místo ?emenem s d?kou a revolverem k?í?em krá?em se vinoucím pruhem látky (pokud mo?ná s vy?íváním: Ihrem Liebling seine Grete), aby mu nespadly kalhoty! Neuvě?itelné, co? Nebo? plati devisa: Lidé, kte?í nosí ?le, nedělají révo 1 n c i. A proto spěme v pokoji. To nejsou nad?lově- kové, to jsou spiessburg?i“.Hle: u? máme zbraň proti Henleinově straně: jeden z jejích lidí pojídal vep?ovou s knedlíkem a p?es záda měl ?k?andy“. Co? tedy znamená, ?e sudetoněmecká strana jest pro nás vy?ízena. Máme se bát lidí, kte?í jedí vep?ovou s knedlíkem a nosí ?le? V?dy? lidé, kte?í nosí ?le, nedělají revoluci. Co se v?ak stane, na?ídí-li Henlein sv?m věrn?m, aby nosili pásky? A co se stane na podzim, a? nastanou chladna, a Henleinovci u? nebudou chodit v letním oděvu, a my nebudeme vědět, zda mají ?i nemají ?le, t. j. chtějí-li ěi nechtějí-li dělat revoluci? Nevím, zda jest to skute?ně pravda, ?e lidé, kte?í mají ?le, nedělají revoluci. Knihy o revolucích a revolucioná?ích si této věci dosti nev?ímají. Ale pokud jde o sudetoněmeckou stranu: pova?ujme ji p?ece jen za trochu d?le?itěj?í státní problém, ne? abychom se s ní vyrovnali zji?těním, jedí-li její lidé vep?ovou s knedlíkem a nosí-li ?le.V. G.Na adresu paní Natalie Ivanovny TrockéCho? sovětského vyhnance Leona Davidovi?e Trockého obrací se na světov? tisk otev?en?m listem, kter? otiskla také minulá ?P?ítomnost“, aby se dovolala spravedlnosti pro svého syna Serjo?u, jen? byl sovětskou vládou uvězněn pro podez?eni z ú?asti na zavra?dění Kirova. Mat?ino srdce bylo zasa?eno v citech, které jsou vesměs v?em matkám spole?né a nejsnáze se rozezvu?í. Dokazuje nevinu Serjo?ovu a vyz?vá svět, aby poslal do Sovět? Romain Rollanda, André Gidea a Bernarda Shawa, kte?í by tuto nevinu prokázali a Serjo?u vyrvali ze sovětsk?ch kriminál?.Paní N. I. Trocká zároveň v otev?eném listě doznává, ?e, dokud ?ila se sv?m man?elem v Kremlu, politicky pracovala a málo se starala o v?chovu svého Serjo?y. Co znamenala tehdy politická práce v Sovětech, tehdy, kdy? vládcem nebyl je?tě Stalin, ale Trock?? Tehdy p?ece také zavírali lidi do ?alá?? na pouhé podez?ení nebo anonymní denuncíaci. Tehdy kvetla GPU nejkrvavěj?ími květy, a domníváme se asi správné, ?e jedním z nej?astěj?ích zaměstnání Leona Davidovi?e bylo podepisovat rozsudky smrti. Ti, kdo byli popravo- váni po v?roku soud? nebo odpravováni jen po sklepích, kdo byli vězněni a du?evně i tělesně mu?eni, kdo byli posíláni na Sibi? a za polární kruh, ti p?ece také byli ně?í otcové a synové. Pro ně p?ece také plakaly Natalie Ivanovny. O nich byly také jejich matky p?esvěd?eny, ?e byli popraveni neprávem, proto?e byli nevinní! ?ekne se, ?e to bylo za revoluce. Revoluce v Sovětech není skon?ena ani dnes, i dnes zavírají v Rusku, proto?e je to za revoluce.Cynik by mohl nad dopisem paní Natalie Ivanovny Trocké ?íci: Kde byla tehdy, kdy? umírali z rozkazu Leona Davidovi?e stovky Serjo??, jen?e Serjo?? jin?ch matek? Volala tehdy Natalie Ivanovna do Kremlu Romain Rollanda, André Gidea a Bernarda Shawa, aby se p?esvěd?ili o jejich vině nebo nevině? Cynik by mohl také obrátit situaci: Kde by byl dnes syn Stalin?v (má-li jakého), kdyby Stalin byl ve vyhnanství a Trock? v Kremlu? Dovedla by ho osvobodit komise t?í velk?ch duch? Evropy?Ne? zavrhněme otázky cynikovy, z nich? by srdce mat?ino musela obcházet hr?za. Ve?ejnosti nep?íslu?í, aby si hrála s mate?sk?mi city paní Natalie Ivanovny. Musí si v?ak v?imnout, jak rychle se poevrop?tilo nazírání této revolucioná?- ky, sotva ?ije mezi námi ve vyhnanství několik let. Boj o moc nad zemí zmítanou revolucí se jí jeví dnes s docela jiného a ?ekli bychom evrop?těj?ího hlediska. Nejen proto, ?e se dotkl jejího syna Serjo?y, nejen proto, ?e Leon Davidovi? v něm byl pora?en, ale proto, ?e v Evropě z paní Natalie Ivanovny vyprchal revolu?ní zápal a smysl pro revolu?ní metody. Je to do jisté míry triumf evropské humanity, kter? d??e z otev?eného listu paní Trocké, humanity, která snad i v Leonu Da- vidovi?i p?erostla víru v moc, násilí a v?e, ?emu se eufemis- ticky ?íká revolu?ní taktika. Dne?ní vládcové Ruska po?ítali dob?e, kdy? poslali Trockého za hranice do vyhnanství. Věděli, ?e bude nejen bez moci, ale ?e bude také nahlodán evro- panstvím, demokracií a humanitou. Takov? Trock? je jim méně nebezpe?n? ne? Trock?, rubající d?íví kdesi za polárním kruhem. Man?el ?eny, která se dovolává evropské spravedlnosti pro svého Serjo?u proti revolu?ním metodám Ruska, ten u? asi nebude nebezpe?n?m partnerem v boji o moc.nnNezávislí soudcové zmlkliMinul? t?den mluvil ve sněmovně dr. Kramá?. Z jeho plá?e nad prohranou minulostí byla záva?ná jen ta slova, která pronesl na adresu na?ich soud? a soudc?. Pan dr. Kramá? se pr? nediví, ?e se na?li censo?i, kte?í konfiskovali ?Národní listy“, poněvad? censor je ú?edník podléhající politickému vlivu vlády. Ale dr. Kramá? se diví — a to opakoval několikrát — ?e se na?li soudcové, kte?í tyto konfiskace, podle jeho názoru nesmyslné a protiprávní, potvrzovali. Nem??e to pr? b?t jinak, ne? ?e soudy jsou ovlivňovány vládou.Nebudeme se tu zab?vat tím, jak náhle u dra Kramá?e propukl cit pro svobodu tisku od chvíle, kdy byl zkonfiskován první jeho ?lánek, a?koliv to není tak dávno, co byl dr. Kramá? nad?en?m obhájcem nejreak?něj?í tiskové novely Ji?ího St?íbrného a Antonína ?vehly. Ale musíme vzpomenout jiného, tak zvaného útoku na nezávislé soudce, kter? byl p?ednesen ve sněmovně a proti němu? se vzep?ela organisace soudc?. Aby se rozumělo záva?nosti toho, co proti soud?m ?ekl dr. Kramá?. Byl to dr. Jaroslav Stránsk?, kter? s parlamentní tribuny kritisoval nikoliv soudní v?rok, ale jen disciplinární v?rok soudu nad fa?istick?m soudcem Chlubnou. Upozornil tehdy Národní shromá?dění, ?e u soud? není něco v po?ádku, kdy? soudce fa?istick?, kter? se hrdě hlásil ke sv?m protistátním i proti- vládním projev?m, byl disciplinárně soudem ?anován. Byl to ov?em pan St?íbrn? a Kramá?ov? ?Národní listy“, které rozpoutaly proti dru Stránskému tiskovou kampaň, ?e napadl soudcovskou nezávislost a byla to organisace soudc?, která vydala proti poslanci dru Stránskému prohlá?ení.Dnes, zdá se, je tato organisace méně citlivá. ?ekali jsme cel? t?den, ozve-li se. Neozvala se. Tehdy volala na poplach, a?koliv vy??í instance dala dru Stránskému za pravdu a zru?ila neudr?iteln? disciplinární v?rok nad Chlubnou a fa?istického soudce suspendovala. Organisace soudc? se dnes neozvala, a?koliv tehdy dr. Stránsk? se zab?val jen disciplinárním ?ízením, kde?to dnes dr. Kramá? napadl soudy pro ?adu soudních v?rok?.Nepochybujeme o tom, ?e na?e soudy a na?i soudcové jsou zcela nezávislí. Konfrontací toho, jak postupovala organisace soudc? po ?e?i dra Stránského a jak ml?í po ?e?i dra Kramá?e, chtěli bychom v?ak polo?it otázku, je-li tato organisace nezávisl?ch soudc? tak nezávislá, jak se slu?í na organisací odborovou ?—hPresidiumKdy? se mění vláda a kdy? se mění politické barvy v jednotliv?ch resortech, mo?no skoro s ur?itostí ?ekati v novinách jízlivou zprávi?ku o presidialistovi, kter? s p?íchodem nového ministra — z jiné politické strany — jest ochoten změniti svoji politickou legitimaci a svoji politickou barvu. Tě?ko ?íci, kolik takov?ch lidí jest. Jisto je, ?e autory těchto zprávi?ek o lidech v presidiích mo?no hledati mezi ú?edníky toho neb onoho resortu, kte?í tímto zp?sobem se chtějí svézti po presidiu. Je toti? velmi málo státních ú?ad?, kde by presidium bylo ú?ednictvem milováno. Jest v?ak mnoho resort?, kde od let je tichá válka mezi presidiem a odbory nebo odděleními.Zákon, podle něho? rostlo v mnoh?ch ú?adech presidium, byl t??, jako zákon r?stu resort? sam?ch. P?ebíraly na sebe agendu pod?ízen?ch instancí, co? vedlo k tomu, ?e ?lověk, kter? si svoji zále?itost vy?ídil d?íve poch?zkou do okresního města, musí dnes v rozsáhl?ch budovách centrálních ú?ad? hledati referenta, kter? by jeho — v podstatě drobnou věc — vy?ídil. Podobně presidia se zmocňovalanp?tr která pat?ila jednotliv?m odbor?m; presidium pak . ? jen tim místem, kde se v?e sbíhalo, ale které po-Tr-aiivxlo ka?dému odboru samostatnost; stalo se místem, txnritv v?e musí projít, ne? se dostane do rukou referent?. ?—na sebe strhovala moc. Stávala se státem ve státě.?iperně vyu?ít skute?nosti, ?e málokter? ministr měl ?asu. aby se mohl věnovat resortu. Ministr byl odkázán b? své presidium. To bylo spojkou mezi ministrem a jednotli- - —- referenty a dovedlo z této situace tě?iti. Stala se z nich Eiri. která svojí velikostí a tí?í není úměrná rozměr?m je-?ri: tliv?ch resort?. — Mluví se o nutnosti reorganisace ve- fci r - st rávy. Bude-li ?eě o vnit?ní technice pracovní v jednot- : — a t?adech, pak by se mělo mluviti o tom, aby i postavení v jednotliv?ch ú?adech bylo znovu upraveno. Snad iaby tam byli ú?edníci, kte?í by p?edstavovali v?běr?-1 - ú?adu, kter? by do malého svého presidia dával ????<?>z nejlep?ích. Dosud tomu tak není, a proto tent,-a xágus odbor? a presidia.V. G.politikaOb?ánku, co ví??Tyae> m je ti jedno, kdo vlastně zapálil berlínsk? paribanenL Kde je konec berlínskému parlament? Sto?- se od těch ?as věci —! Kde je konec Roeh- a Stolticherovi? Kde Dollfussovi? Kde Bárto: : o: ví a králi Alexandru ? To jsop vlastně ty jediné,- tnt'.: je tak nazvat s úsměvem poněkud sardo- ní:k?m. positivní jistoty: zast?elen, zast?elen, zast?elen. Takhle kon?ila ka?dá věta v rakousko- ohersk?ch ?Kriegsartiklech“, které ti, ob?ánku, po odvodu p?i p?ísaze ?etli.Jen kdyby svět, v něm? tohle jsou ty jediné positivní jistoty, nebyl tak zatraceně nejist?.Dokumenty.Ale kdo tedy zapálil berlínsk? parlament? Rozumí se. ?e ne komunisté. Zcela patrně ti druzí. P?izp?sobil ses obecnému mínění a s pochopením o tom poslouchá? anekdoty. Ostatně vy?la v Lond?ně sbírka dokument?.Berlín arci praví, ?e ty dokumenty jsou podvr?ené.Veliká chyba, ?e u? tolik dokument? ve světě bylo podvr?eno. Je?tě vět?í, ?e u? tolik prav?ch dokument? bylo za podvr?ené prohlá?eno. Náramná chyba, ?e u? tolik ú?edních dementi bylo nesprávn?ch. Je?tě náramněj?í, ?e těm správn?m u? nikdo nevě?í! Je dnes, prosím, fotografie nějak? doklad? Je faksimile nějak? doklad? Moderní věda v?ecko vyrobí. ?ijeme v době nesl?chaného pokroku. Mo?nosti jsou neomezené. Na konec t?ebas je to zrovna pravda, tvá ob?anská zku?enost, ob?ánku, tě varuje posléze i p?ed tvou vlastní ned?věrou. Neměli vlastně v Lond?ně ty dokumenty rad?i vydávat. Co se netvrdí, nedá se pop?ít. Je lépe popírat ne? tvrdit. Neb je dnes daleko snaz?í nevě?it ne? vě?it. Dějiny se skládají z fals a z legend. Ob?ánek je od kolébky vychováván k neví?e. U? v dětství byl pou?en Královédvorsk?m Rukopisem. Dnes na něm lidé u? pomalu ?ádají, aby nevě?il ani v to, ?e Rukopisy jsou nepravé. A ob?ánek pomalu bude málem s to jim vyhovět. Jsme tak kriti?tí, ?e u? nevě?íme ani v kriti?nost. Co Rukopisy: záh?ebsk? proces. Jen?e zase, kdy? se vezme aféra ?vihová, měl pravdu Masaryk, ?i mají pravdu jeho odp?rci? Ob?ánek, chce-li vědět jistě a nepochybně kus pravdy, aby mezi Zdeniě?in?mi spalni?kami a p?iznáním k dani d?chodové — kterému zas berní správa nebude vě?it — si sedl a odborně studoval Na to nemá ob?ánek pomy?lení ani kdy. Beztak by na konec byl z toho jelen. Je pohodlněj?í ni?emu nevě?it. Je?tě pohodlněj?í, mávnout rukou: je to v?ecko lumpárna. Inflace. Krise. Deflace. Obilní monopol. Benzin a líh. Jsou ti socialisté a marxisté opravdu takoví vlastizrádci? Je ten St?íbrn? vskutku takov? tento? Je to pravda, ?e si Bene? kupuje u? t?etí velkostatek ? Dělali mu v Rusku docela vá?ně takové ovace? Nebo je to jen takov? vládní bugr? Kdo pak se v tom vyzná.Bude vojna? Nebude?To u? se na?inec doví sotva kdy, kdo tedy zapálil ten berlínsk? parlament. Ale kolik jin?ch věcí se nedověděl od těch ?as, co vyho?el! Nepochopeny, ba jedva na vědomí vzaty, valí se, ob?ánku, dějiny mimo tebe, valí se na tebe, p?es tebe — jde ti o k??i, a ty nemá? zbla ponětí, pro?. Tv?j obch?dek, tvá kancelá?, tvá existence, tvá rodina, tv?j ?ivot i její visí na nitce. Letadla, plyn, morové bacily, neviditelné paprsky, Anglie se dohodla s Německem o námo?ní zbrojení, Francie zneklidněna, co p?inese lord Eden. Mussolini pr? se k v?li Habe?i sbb?uje zase s Německem, změní se v Polsku něco smrtí Pilsudského? Japonci jsou v Pejpinu. Pro? vláda v?as nerozpustila toho Henleina? M??e b?t Praha ze vzduchu za p?l hodiny rozbita? Jsme v?bec p?ipraveni? M??eme se bránit? Kdyby ?lověk aspoň něco věděl. Kdyby věděl. Kdyby věděl, co po?ít. Ob?ánku, co te??Kde jsou ty ?asy, kdy se tě net?kala Habe? ani Japonsko, kdys mohl ve v?em pohodlí a bezpe?í p?i d?bánku o ní politisovat, jako tvoji p?edkové o Turku. Dnes je svět mal?, dostal jsem na Mallorce v lékárně Odol, a ?árovka, kterou mi v Palmě na?roubovali do baterky, byla japonská, dumpingová. Ostatně praskla za málo dní, je to brakové zbo?í.Tvoje obvyklé informace, ob?ánku, namnoze také tak praskají, b?vají také dumpingové, také brak. Ty to neví?, ale podezírá?. Proti filosofovi, kter? věděl, ?e nic neví, jsi v nev?hodě: neví?, jestli něco ví?. Dva pocity ti otravují ?ivot: pocit nejistoty a pocit bezmoci.Vyjma jist? po?et zasvěcenc?, ostatně z?ásti asi jen zasvěcenc? domněl?ch, ob?ánek ?ije ve vleklé panice ned?věry, která má p?íli? málo prost?edk?, aby se o ?emkoliv spolehlivě p?esvěd?ila. Je?tě méně prost?edk?, aby do ?ehokoliv spolehlivě zasáhla. ?ije v obrovském mechanismu mocí, sice plném jmen, ale p?ece anonymním. Ví, dejme tomu, co ?ekl Eden, ale neví, co tomu ?ekl Basil Zaharov. Je s to nevědět v?bec, ?e, a kdo je Basil Zaharov. Ale nejspí?e má o něm jen matné a nedosti děsivé ponětí. Ví, nakolik z novin vy?etl, co ?íkají t?ebas Hitler nebo Goring. Ale nikdy se nedoví toho hlavního: eo kdo ?ekl jim. Jeho osobní pud sebezáchovy, jeho pravěk? brann? posuněk st?ehu marně bdí, marní mí?í do prázdna, p?eplněného fantomy. Tu?í jen, ?e skute?nost je a? za nimi.Ochrnut? nerv.Kdy? Německo vystoupilo ze Spol. národ?, jeden ?esk? intelektuál nesnesl déle ne?innost. Zdálo se mu. ?e nelze trpně ?ekat, a? bude postaven ke kulometu, aby se pokusil post?ílet z něho co nejvíc úto?ník?, ne? bude od nich zast?elen. Byl toho názoru, ?e nejen p?íli? málo, ale i p?íli? pozdě co po?ídí s kulometem. Jeho pud sebeobrany si ?ádal zbraně ú?inněj?í a d?íve upot?ebitelné. Díky okolnostem tento intelektuál měl p?íle?itost si takovou zbraň najít. Ale spoustě ob?ánk? taková mo?nost není dána. Ur?itou zásobu této sebe- záehovné energie podchycuje organisace brannosti. Vět?ina jí patrně p?ijde nazmar. Pud sebeobrany tone v nejistotě a bezmoci, a? ztrne. Nerv st?ehu, ochrnut? marn?m napětím, ochabne. Zma?enou zásobu pohotovosti patrně by podchytila nějaká organisace pravdy.Nebo? pravda vítězí.Jin?mi slovy: organisace d?věry. Oprávněné d?věry. Bylo tisíckrát zneu?ito v?ech prost?edk?, je? zaru?ují pravdu. Proto sta?í ka?dé obvinění, aby se mu vě?ilo, ka?d? d?kaz, aby se o něm pochybovalo. Vyjma fakta tak stra?livě holá, jako: Barthou a Alexandr jsou zavra?děni — vyjma tyto kone?né v?sledky pravd neznám?ch a utajen?ch, ?i h??e: pravd zpola znám?ch a utajen?ch neúplně, vyjma tyto ?alné v?sledky jen sportovní zprávy jsou p?ijímány s obecnou d?věrou. Jaké truchlivé svědectví pro dějiny zpravodajství! V?ude jinde ob?ánek ?te mezi ?ádky, ?te namnoze ?patně a bez p?esvěd?ení, co namnoze ?patně a bez p?esvěd?ení bylo pro něho napsáno.Ochrnut? nerv sebeobrany. Kdo by se divil!Organisace nepravdy.Bu? vynechána nejabsurdněj?í forma zprost?edkování ob?ansk?ch pravd, kterou vynalezl úpadek roboto věku: forma ve?erníková, kde tak?ka v?e je do nemo?nosti zkráceno, zleh?eno a znetvo?eno, od nepochopen?ch historick?ch skute?ností, nesprávn?ch kulturních údaj?, skreslen?ch vědeck?ch objev? a smyslu zbaven?ch vynález? pro situaci politickou. Tato forma, s ode?tením p?edstav nábo?ensk?ch a p?i?tením dvacetihalé?ové mystiky okultní, spiri- tistické, telepatické nebo exotické, nezadá nejtemněj?ímu ústnímu podání nejpo?etilej?ích st?edověk?ch pověr.Právě tato forma b?vá ob?ánkovi denní stravou. V námaze své nejistoty nakloněn my?lenkovému krátkému spojení, právě jí nejspí?e je ochoten ne tak uvě?it, jako spí?e bezděky nasáknout.Jak by ne. kdy? je ot?esena a rozvrácena jeho víra v něco. co b?valo zárukou pravdy, úheln?m kamenem jistot, hlubinou bezpe?nosti: víra ve statistiku a víra v zákon. Nikdo nevypátrá, za?alo-li to fale?n?mi bilancemi ?i fale?n?mi statistikami: ale Je ot?esena, jak? paradox, víra v ?ísla. Komu by nebyl, se vztahem k ú?edním ?i jin?m ve?ejn?m ?ísl?m, znám bě?n? pra?sk? v?raz ?hausnumero“ ?Ob?ánkovi dnes, u? od vále?n?ch dob, kdy se ú?edně vynikalo v údajích ztrát a zajatc?, ka?dé ve?ejné ?íslo je hausnumero, vyjma Slavie—Sparta 1:0. Sta?í mu takové ?íslo ?íst, aby mu bylo podez?elé. Není pochyby, ?e k tomu nejednou p?ispěla ?ísla sama stejně, jako ti, jim? byla nepohodlná ?i naopak p?íli? pohodlná. Od těch ztrát a zajatc? po nezaměstnané vyváděla se s ?ísly kouzla, a sváděly se o ně dialektické turnaje. Jeden a t?? státní rozpo?et, jeden a t?? volební v?sledek, jedna a tá? ?ada ?ísel vypadala jinak zprava a jinak zleva, jinak shora i zdola, ani odborníci na slovo vzatí neváhali, podle místa, na něm? stáli, nad jedinou stejnou statistikou optimisticky plesat ?i naopak ronit slze. Ob?ánek ví, ?e statistika m??e a) b?t v?elijak vykládána, b) v?elijak sestavována, c) v?bec fale?ná. Vě?í někdo statistikám nezaměstnanosti a zaměstnanosti v T?etí ?í?i? Na?ly se nicméně listy, které si ji v?kladem — a zvlá?tě stru?n?mi v?tahy — je?tě ozdobily. Fanou?kové sovětského Ruska nejednou se opájeli statistikami. V?mluvnost cifer byla ceněna v??e ne? jejich p?esn? smysl. Statistika nebyla statistika, byla to propaganda. Nebudi? tvrzeno, ?e jen diktatury takto pracují s ?ísly. Víme, ?e i demokracie tak ?inily. Diktatury v?ak, jsouce bez kontroly, pochopitelně jsou tu ve v?hodě.Jsou ve v?hodě i tehdá, kdy? bě?í o zákony. Jejich zákony se po ví?e neptají. Ov?em je to v??i ob?ánkovi v?hoda pochybná.Ale i ob?ánek demokratick? viděl zákony ad hoc, zákony s blízk?m, pr?zra?n?m ú?elem, zákony pro sezónu a s novelisací v kapse. Je lehko mu s té ?i oné strany namluvit, ?e ten ?i onen zákon je ?lumpárna“. Stává se pr? dokonce někdy, ?e je to pravda. ?astěji, tu?ím, se stává, ?e je to zákon vadn?, pochyben?, neobratn?, neú?eln? — co? já vím, co? ví ob?ánek. Pravda nesrozumitelná.Co? ví ob?ánek. On toti? těm zákon?m nerozumí. Nerozumí namnoze ani jejich ve?ejn?m v?klad?m, v?klad?m nejednou odli?n?m, a? protilehl?m ?i v?bec jdoucím mimo. Pisatel těchto ?ádk? vyhrál jak?si zásadní spor s jist?m státním ú?adem. Rozhodnutí, jím? spor byl vyhrán, bylo nemo?no v novinách otisknout: bylo p?íli? dlouhé a neprávníku zcela nesrozumitelné. Zprávy, je? o tom noviny uve?ejnily, byly dle názoru právník? chybné. ?ada ?tená?? tyto chybné zprávy zas je?tě chybně ?etla, a pisatel je zaplavován nejabsurdněj?ími dotazy. Dobrá, v p?ípadě tak úzce odborném snad nelze ?ádat od ob?ánka ani od novin, aby plně porozuměli. Zpráva p?es to vykonala svoji povinnost, ob?ánek zájemce se na jejím základě obrátí k odborníkovi, a pravdě se dá pr?chod.Ob?ánek zájemce se stále obrací k odborníkovi. Ob?ánek zájemce nem??e bez odborníka pochopit Stresu ani Habe? ani Bene?e v Moskvě. Odborník p?es tyhle věci sedí, ?i má sedět, v novinách. S tímhle odborníkem ob?ánek má tě?kou práci. Má tě?kou práci u? se zprávou samotnou. ?te-li teksty úmluv ?i proslov?, udělá se mu z nich v hlavě mlha. Diplomaté, jak známo, pí?í a hovo?í ?ínsky. Jinak ?e?eno, hant?rkou. Hant?rka ta je ov?em nevyhnutelná. Dodnes podle slova Talleyrandova u?ívá jazyka k tomu, aby my?lenky neprojevila, n?br? skryla. Ve světě moci to patrně nejde jinak. Ale na těch hladk?ch a kulat?ch slovech visí posléze ob?ánk?v osud, snad i ?ivot. I obrací se k odborníkovi, aby mu je vylo?il, to jest, chopí se novin, aby si p?e?etl úvodník.Ale chopí se jich s podez?ením. Ví, ?e i ony jsou sány jak?msi polo?ínsk?m ná?e?ím. Tu?í, ?e jim ude rozumět jen zpola, u? proto, ?e si nem??e pamatovat v?echny ty Moskvy, Berlíny, Dohody, Stresy, Locarna, Trianony a Versailles. Tu?í kromě toho, ?e mu v nich neznámo co bude p?ibarveno, p?ist?i?eno, deformováno, zatajeno. Je tu tlusté sklo pisatelovo, brejle strany, náhubek censurní. Nemusí to b?t v?dy censura státní. ?etl-li kdo svého ?asu v berlínsk?ch novinách, ?e Bene? tuze nerad vidí sblí?ení italsko-s?ivské. poněvad? ohro?uje jeho nadvládu v Malé ? :2 2 jisté to bylo usměrnění censurou státní.: 2 22 22uji-li správně, tedy o pobytu Bene?ově Ifcskvé se ?tená? ?Národních list?“ v?bec nedo-: - ne? a? ze závěre?ného ?lánku Kramá?ova, a do-??aS se o něm ov?em jako o národním ne?těstí. >222222 ?tená? ?Národních list?“ ?ije v?bec v úzkos- t h vět?ích, ne? jiní ob?ánkové. ?ije v p?esvěd?ení, 2- se sv?mi sedmnácti mandáty poslední ?ech, nestihni ostatní jsou vlastizrádci, zaprodanci Něm- ci 22 d? a marxist?. Zdá se velikou úlevou pro v?echny -■ 2 222? up?ímné vlastence, ?e podle v?sledk? voleb- 2_ 2 je těchle zoufajících ob?ánk? tak málo. Men?í zdá se, ?e je stále je?tě hojnost nejchud?ích :??ánk?, kte?í z ?Rudého práva“ sice vědí, jak byl Bere? vlídn? ke Stalinovi, ne v?ak, jak Stalin byl 2 22 y k Bene?ovi. A kte?í sv?m postojem nadále s: 2 iriha Stalina desavuují. I jim je jakási pravda : 2 ?: anale nesrozumitelná, tak jako je nesrozumitelná ;e~2ch spolutrpitel?m z ?Národních list?“.Censura.O její existenci ob?ánek ví. Proto je p?esvěd?en — 22k oli zcela neprávem — ?e se mu v?dycky něco tají. Cc? ov?em podporuje jeho sklon, vě?it pokoutním nesmysl?m. P?i?lo by se ze stého do tisícího, kdyby se tu mělo psát o vysoké kvótě ned?věry, kterou v ob?ánkovi budí censura. Samou svou podstatou tensura pat?í k tomu, co ob?ánek ví o světě záporného, a co zvy?uje jeho pocit nejistoty. Censura by . něho nabyla autority, kdyby věděl: ?e potla?uje pouze zprávy nepravdivé. Nebo dokonce, ?e nedovo- 22je — na p?íklad oposici — zaml?et zprávy pravdivé. ?e nedovoluje nesprávné citáty. ?e nedovoluje vynechávat.Censura by měla hlubok? smysl, kdyby bděla nad pravdou. Kdyby k ní nutila zpravodaje.Ob?ánek ví, ?e censura tohle nikdy dělat nebude.Má ob?ánek právo na pravdu?I jo, to je otázka. Teoreticky zajisté má plné právo 22 plnou pravdu. A? slou?í ke zdraví. Prakticky, kdozda by o ni stál. V ?Prodané nevěstě“ zpívá Jeník Ma?ence: ?Tak tvrdo?íjná dívko jsi, ?e nechce? pravdu zvědět...“Mnoho censor?, generál?, právník?, politik?, ná- 2:iohospodá?? tvrdí, ?e ob?ánek pravdu nechce zvě?i:. Je?tě víc jich tvrdí, ?e ji nesmí zvědět. ?e by ji neunesl a nesnesl. ?e by ho zni?ila. Ba dokonce, ?e by zni?il on ji. Kdosi kdesi pronesl: ?Nejde to. Vláda :é a té země dnes ku p?íkladu p?esně ví, jak? bude 22 t?i roky její poměr k té a té zemi sousední. Ale kdyby to věděla ve?ejnost, byl by ten poměr za t?i roky docela jin?.“ Jeden z jeho poslucha?? na to yyhrkl: ?Oni p?esně vědí, jak? bude jejich poměr k sousedovi za t?i roky? Tak mi tedy padá kámen se srdce.“ Onen zasvěcenec odpověděl s úsměvem: No vida, tomu hned padá kámen se srdce! Taková je ve?ejnost.“Takov?, dí odborníci, je ob?ánek.Kdo je ob?ánek?V: 2 e méně v?ichni jsme ob?ánkové. Budi? p?ipome- 2.-2 ?eskoslovenská skute?nost, ?e je méně ob?ánk? t pchrice domácí ne? zahrani?ní. ?e procento p?í- 222222 pravdy v politice domácí je vy??í, ukázaly, rrysiím nesporně poslední volby. P?ese v?echnu nejistotu, p?ese v?e obluzení ob?ánek nenaletěl. Volil v podstatě správně.A dlu?no p?iznat politice zahrani?ní, jí? ob?ánek tuze málo rozumí, ?e tu p?ece jenom na něho měla vliv. Je pisatelovo osobní mínění, ?e by národní socialisté byli ztratili více mandát? ne?li ?ty?i, nemít na své kandidátce Bene?e. Ve své nejistotě ob?ánek hledá, kom u by vě?il. Hledá, kdo by ho mohl provést skrz tu světovou ?lamastiku. A a? se v té zahrani?ní politice tuze nevalně vyzná, p?ece jenom nejspí?e dá na toho nenáviděného Bene?e, chytá se ho za ?os. Rozpoznává spí?e pudem: tenhle tomu asi nejvíc rozumí a patrně to se mnou nemyslí zle, on asi nemá postranní záměry.Ob?ánek vě?í, ?e lidé druhu Bene?ova mu poskytují co nejvíce pravdy. ?e mu ?íkají p?ibli?ně to, co musí vědět. Cítí u takového Bene?e, ?e nejvíce, snad nejnadaněji, má na mysli celek, stát, republiku. Je-li pak v ?elo této kapitolky vepsána otázka: kdo je ob?ánek — tedy odpově? (je? snad měla stát hned na za?átku tohoto rozjímání) se vymezuje těmito dvěma póly: pot?ebou nejvy??ího mo?ného procenta pravdy — a to vzhledem k prospěchu, k bezpe?í, k budoucnosti této republiky, s ní? ob?ánek p?ese v?i svoji nespokojenost, p?ese v?e svoje nadávání srostl.Je? ob?ánek ten p?em??liv?, rozumn? a trochu ustaran? ob?an, kter? nemá tolik politického nadání ani vá?ně, aby se v rámci některé strany vět?í nebo men?í ?inností p?ímo ú?astnil politického ?ivota. M??e p?i tom b?t i t?ebas organisován. Oby?ejně neb?vá. Je-li v?ak, tedy jen proto, ?e mu p?íslu?enství ke straně je prost?edkem, jak ?ivěji p?íslu?et k národu a ke státu. P?ed volbami ?ada lidí, znám?ch i neznám?ch, vystupovala ze staré národní demokracie a ohlí?ela se, kde by hlavy své slo?ila. Podle temperamentu a zalo?ení ?li tito lidé bu? k lidovc?m, nebo k agrárník?m ?i k národním socialist?m. Naopak zase bylo mo?no si v?imnout mezi někter?mi odvěk?mi voli?i sociální demokracie, ?e ?li volit národní socialisty. Ne ?e by opou?těli ?svou“ stranu. ?íkali, sociální demokracii se nic nestane. Ale nesmí se stát nic Bene?ovi. Jaksi jen odsko?ili jemu na pomoc. Nepochybně onen pud sebeobrany, kter? tak se namáhá rozpoznávat, v nich byl získán Bene?ovou kvótou pravdy.Valná ?ást těchto lidí byli ob?ánkové: lidé, jim? politika jako taková není pot?ebou, ani zálibou. Kte?í stranám nenále?ejí z pudu fanou?kovského. Kte?í se o ni nestarají víc, ne? majitel do?kové st?echy o stav obecní st?íka?ky. A kte?í se o ni za?ali zajímat teprve tehdy, kdy? jim po?ala p?sobit starosti.Ob?ánek je pasivní politik, tak jako obecenstvo ?i ?tená? je pasivní umělec. Ale jeho estetické potě?ení z politiky je nepatrné. Po p?evratě namnoze se mu zhnusila. Je to ten, jemu? v?echny strany bez rozdílu vy?ítaly, ?e se politice vyh?bá. Vskutku měl málo pochopení pro její pěstní zápasy. Nevyznal se v její v?avě. Nelíbily se mu její pok?iky. Necítil se do jejích ?pav?ch afér. Nepova?oval valnou ?ást toho, co se dělo, za nutnou ani za správnou. Ale necítil se kompetentní ani schopen, strkat do toho nos. Pravděpodobně representuje v?ak, ne-li vět?inu, tedy velmi zna?nou ?ást ob?anstva.První náraz krise v?ak vzbudil jeho pozornost. Od té doby zostra?itěl a shledal, ?e má pro? si politiky v?ímat. Pocítil, jak nep?ímo, ale ?ím déle tím p?í-mě ji zasahuje do jeho vlastního osudu, i kdy? t?ebas nenále?el do ?ádné z největ?ích skupin stavovsk?ch, je? jsou politicky organisovan?: nejsa dělník, ?ivnostník, statká? ani pr?myslník ?i banké?. Ob?ánek nepat?í k těm ?irok?m t?ídám, je? jsou sv?m ?ivotním zaměstnáním a stavem v první palebné ?á?e hospodá?ské a politické bitvy. Ale ov?em i mezi těmi b?vá. Neb?vá kavámíkem, holi?em, horníkem. M??e b?t majitelem fotografického atelieru s uměleck?mi nároky. Hercem. Soudcem. Venkovsk?m léka?em. Je to někdy hloubav? sedlák, jindy soukrom? ú?edník. Najde se, uprost?ed své bídy, mezi nezaměstnan?mi. Ob?as je to intelektuál, evangelick? kazatel, p?írodovědec specialista, ale i ?ofér dálkového autobusu, pilot, kresli?, velmi ?asto u?itel, p?íru?í v knihkupectví, hudebník. Také saze?i, korekto?i, d?stojníci, vojen?tí akademikové, ov?em hojně studenti, nejednou jejich otcové, listono?i na pensi, ?kolníci, na?ichlé od ?kamen, se najdou jako nejryzej?í p?edstavitelé typu ..ob?ánek“. S p?ibarvením stavovsk?m, t?ídním, politick?m je ob?ánkem snad ka?d? druh? ?i t?etí z těch, kdo? se politikou z vá?ně i z povolání nezab?vají: právě tak v?tvarn? kritik ?i knihovník, jako brusi? skla, kter? je?tě má trochu práce, u?itel nebo dozorce na koupali?ti. Je-li ducha spí?e konservativního, volíval je?tě v po?átcích republiky národní demokraty. Za?al o nich pochybovat, kdy? úto?ili na presidenta. Opustil je definitivně, kdy? se spojili se St?íbrn?m. Je-li spí?e novotá?, prodělal mo?ná svou éru komunistickou. Ale z?stal p?íli? zdemístní, aby mu nebyla Praha bli??í ne? Moskva.Nebo? ob?ánek, ani? se bez v?hrad ztoto?ňoval s tou kterou stranou, bezděky a podvědomě se ztoto?ňuje s jejich úhrnem jako celkem. Má osobní pi-átele mezi jejich ?leny, hez rozdílu barvy. Nesou- hlasívá s nimi, ale respektuje je. On je to, jen? se mrzí. neobrozu je-li se vedení sociálních demokrat? mlad?mi silami, jen? se naivně ptá, pro? vlastně oni a národní socialisté se neslu?ují. Nebo? v?echen jeho politick? zájem pramení ze dvou dějinn?ch zá?itk?: z války (a? u? ji viděl p?ímo ?i nep?ímo, zblízka ?i zdáli) — a z 28. ?íjna. Do hloubi du?e se mu v?típil div osvobození. O tento zázrak nechce p?ijít. Mnohdy na něm získal existen?ně. Mnohdy jen citově. Zakotvil rád v zázraku nové, by? tvrdé skute?nosti. Je jako star? man?el, jen? se o?enil z lásky. Líbánky u? jsou dávno pry?. Vyst?ízlivěl věkem i zku?eností. Ví. ?e tato republika není med. Nedělá si o ní iluse. Ale za nic by se nedal rozvést se svou mrzutou, zo?klivělou svobodou: ?e?eno bez květnat?ch p?irovnání — jeho roz?í?en? sebecit se ztoto?nil, bez pathosu a s minimem frází, s politick?m faktem na?í samostatnosti. Děj p?irozen? a vlastně samoz?ejm?. Ka?dé ?já“ se více méně ztoto?ňuje s nějak?m ..my“. Ob?ánek, bu?si katolík ?i volnomy?lenká?, své katolictví i sv?j protiklerikální pud si uvědomuje po ?esku, po ?eskoslovensku. Vnímá chtěj nechtěj po ?eskoslovensku, se v?emi p?ednostmi i vadami, pojetím i mezemi, ?ivot a svět.Co nejvíce pravdy!Nu?e, tento ?ivot a tento svět ?ím dál tím víc ho plní starostmi. Jeho ?já“ u??í se s tím ?ir?ím cítí v nebezpe?í. Má strach o své nej?ir?í ?my“. Vidí rozto?ené kolo dějin a nesta?í sledovat jeho obrátky. Nepochopeny, ba jedva na vědomí vzaty, valí se na něho. Rychlost, vymo?enost století, se mstí hr?zou kalného pohledu. Ne? se ně?eho ?ádně doví?, u? to zas není pravda — byla-li to v?bec pravda. Rychlost je s to, mimo jiné zastaralé skute?nosti zni?it i pravdu. Gutenberg?v vynález, u?tván telegrafem, telefonem a radiem, za?íná, zdá se, b?t p?íli? tě?kopádn? k zachycování, zprost?edkování a uchovávání my?lenek, najmě pravdiv?ch. Je?tě u?tvaněj?í, je?tě pomalej?í a tě?kopádněj?í jeví se pro dne?ní let ?ivota i lidská vnímavost a chápavost. Nemajíce mozek dost hbit?, ?ijeme ve stavu chronické nezralosti, v kolice neztráven?ch poznání. Dostojevského podobenství o ruské trojce, je? se zběsile ?ítí neznámo kam, pová?livě platí dnes pro cel? svět.Ob?ánek ví, ?e se ?ítí. Ptá se zpráv: kam? A ty zprávy jsou mu namnoze nesrozumitelné. Letí mimo něho jako světla neznámého města mimo okno no?ního rychlíku. Ob?ánek pot?ebuje v?kladu. Hledá své zpravodaje a pr?vodce. Hledá své Havlí?ky. Havlí?ek mimo jiné vynikal v umění v?kladu. Měl charakterní a hrdinné tajemství pravdy neúchylné a srozumitelné. Ob?ánek ?ízní po této pravdě. Je p?íli? málo zpravodaj?, kte?í mají její tajemství. Pravda, svět byl tenkrát jednodu??í a pomalej?í. Pravda, zpravodaj havlí?kovsk? v?ude nepronikne. Pravda, organisace l?i a polopravdy je technicky p?ivedena na sv?j vrchol. Ale zkuste organisovat pravdu. Co nejvíce pravdy. Ob?ánek, jen? vě?í v Masaryka, ví, ?e pravda vítězí. Spoléhá dnes na Bene?e, jako spoléhal, strana nestrana, na ?vehlu. Uka?te mu, ?e a kde má na koho spoléhat. Ve?te ho ke v?em, na ně? m??e spoléhat. Bu?te jisti, ?e ti, na ně? bude moci spolehnout, budou dvojnásob moci spolehnout na něho. Zbavte jeho pud sebeobrany ochrnutí. Organi- sujte pravdu, zorganisujte d?věru. Potom bude z ob?ánka ob?an.Stanislav Y e s t e r :Co víme o dne?ní německé armádě ii.Odzbrojené Německo.Německo nebylo mírovou smlouvou versaillskou odzbrojeno po prvé. Po katastrofě, která stihla pruskou armádu u Jeny, r. 1806, Napoleon p?edepsal Prusku veliké sní?ení po?t? v armádě a p?inutil je vydat v?echny d?le?ité pevnosti, které dostaly francouzské posádky. To ov?em nevadilo, aby doplňování armády a v?cvik se neděly a tak u? po sedmi letech, 1813, má Prusko v poli vět?í armádu ne? jakou ztratilo r. 1806 a s mnohem kvalitněj?ím velitelsk?m sborem.Německ? povále?n? brann? zákon z 23. b?ezna 1921 byl upraven podle podmínek mírové smlouvy. ?í?ská obrana německá podle tohoto zákona ?ítala 4000 d?stojník? a 96.000 voják?, celkem tedy bylo tu 100.000 mu??. Branná povinnost byla zru?ena. Armáda se (doplňovala z dobrovolník?, kte?í se zavázali k dvanáctileté slu?bě jako ?adoví a k 25leté slu?bě jako d?stojníci.Vrchním velitelem byl president republiky jak nad armádou pozemní tak nad lo?stvem. Ministr ?í?ské obrany měl velitelskou pravomoc nad pozemní armádou. Jemu byli bezprost?edně pod?ízeni také velitelé armádních skupin. ?éf armádního velení (ná?elník hlavního ?tábu) nále?el k ministerstvu (d?íve byl pod?ízen p?ímo panovníku) jako po-a zástupce ministra ?í?ské obrany ve věcech vojen- *??? ale?né Německo nemělo ani generálního ?tábu,sa ■ ..'h sbor? obrany státu, sestaven?ch z odborník? ccíiúku.Z-íaaě byla rozdělena na 7 brann?ch obvod? a tyto ob- na dvě armádní skupiny. Po skupiny západní (2.) sac?-?v 3 obvody (pohrani?í francouzské), do skupiny v?- —>:?==: (1.) 4 obvody (pohrani?í rakouské, ?eskoslovenské ■ cciske).Německá branná moc podle mírov?ch smluv ?ítala 7 di- -js pě?ích a 3 jezdecké. Z toho v západní skupině byly 3 z- pě?í a 1 jezdecká a ve v?chodní 4 divise pě?í a 2 jez- z- íj j V pě?í divisi byly 3 pluky pě?í, ka?d? o 3 praporech,; _? lehkého dělost?electva a 1 prapor pion?r?. V jez- jke?? divisi bylo 6 jezdeck?ch pluk? a 1 oddíl dělost?elec- - z Celkem ?ítala německá branná moc 21 pluk pě?í a 18 Tinr? jezdectva.Německá armáda podle mírové smlouvy nesměla mít polní sěiké dělost?electvo, tanky a vojenské letectvo. Zakazovaly *e jí mobilisa?ní zálohy jak v ?iv?ch tak v materiálních silách. Nebylo vále?né ?koly. D?stojníci se vychovávali ve botách p?ísfazsr.vch zbraní (pěchoty, dělost?electva, jezdec- r a. ; : - . t_Jakvkoli vojensk? v?cvik mimo rámec armády? .. mrovoa smlouvou zakázán, rovně? byly Německu zá?i za?: v arsenály a státní továrny na zbraně, dále budování : pes není. Prostor na levém b?ehu R?na a 50 km pásmo v cfaodně R?na byly demilitarisovány, to znamená, ?e tam émecko nesmělo udr?ovat vojenské posádky a po?izovatojenské stavby v?eho druhu.Pokud jde o vále?né lo?stvo, mírová smlouva dovolovala Německu 8 ?adov?ch lodí, 8 k?i?ník?, 32 torpédoborc? a : rpedovky, ale ?ádné ponorky. Celkem ?ítalo německé námo?nictvo 15.000 mu??.Od r. 1922 jsme v?ak v Německu svědky podobného r ranného procesu, jak? se odehrával v Prusku v údobí rok? 806—1813. Německé velení hledí v?emi zp?soby zvět?it své branné síly. Nejprve se z?izuje kasernovaná policie v síle .00.000 mu?? (Schutzpolizei), která je vyzbrojena kulomety, obrněn?mi auty a děly a která je vycvi?ena stejně pe?livě jako ?í?ská obrana.K tomu p?istupuje masov? v?cvik dobrovolník? mimo rámec ?í?ské obrany v r?zn?ch spolcích b?val?ch voják? a politick?ch stran. Komunisté měli rudou gardu, sociální demokraté tak zvanou ?í?skou korouhev a pravice Ocelovou p?ílbu. Pomalu za?ínají se tvo?it také vojenské organisace národních socialist?, úderné a ochranné oddíly (SA a SS).Místo nedovoluje, abychom se zde podrobně obírali postupn?m v?vojem německého zbrojení. Posta?í, kdy? si v?imneme my?lenky, kterou sledovalo německé vrchní velení v osobě Chefa der Heeresleitung, kter?m po léta byl generál von Seeckt.Německému hlavnímu ?tábu, kter? po válce i p?es mírové smlouvy nep?estal existovat, ?lo v prvé ?adě o zachování branného ducha v národě, o zaji?tění vále?né v?roby a velitelské kádry. Ostatní, jako v?cvik a zásobování, dalo se hravě dohonit. Hlavní bylo, aby ob?an si zachoval lásku k vojenskému povolání a d?věru v německé velení, aby pr?mysl byl p?ipraven na stisknutí knoflíku zahájit chrlení v?zbroje a v?stroje.Pokud ?lo o branného ducha v národě, kter? se nedal nacvi?it a nadresírovat v několika měsících, německé velení vycházelo z poznatk? osvobozeneck?ch válek proti Napoleonu I. Tehdy se musil ?ert vyhánět Belzebubem, francouzsk? nacionalismus nacionalismem německ?m, francouzsk? imperialismus imperialismem prusk?m. Gneisenauova a Scharn- horstova zeměbrana budovaná na zásadách mili?ních za německ?ch osvobozeneck?ch válek, byla stihána opovr?ením v?ech ?vojensk?ch odborník?“. Kdy? tehdv chtěl Hardenberg se dovědět co Scharnhorst zam??lí tajn?m zbrojením, dostal tuto odpově?: ?Budeme se p?etva?ovat, iako kdybychom se rozhodli k neutralitě, abychom mohli v pravou chvíli Francii napadnout. Není sporu, ?e je tu také vyhlídka na zánik. Ale rozpoutá-li se síla celého národa a po- m??e-li nám Anglie, musíme bojovat a B?h nám vítězství neodep?e!“ P?i tom Scharnhorstova zeměbrana velmi p?ipomínala dne?ní vojenské formace německé národně-socialistické strany. Jeho snahou bylo, potírat cizí ideu takovou ideou, která bude p?ijata jako evangelium cel?m národem. Musil to b?t ústupek revolu?ním my?lenkám, musilo tu b?t zlep?ení postavení malého ?lověka a roz?í?ení jeho svobod.Podobně se chovalo německé velení po světové válce. Hledělo v?echny formy provést v zájmu státní brannosti cestou co nej?ir?í demokracie. Sáhlo i po rudém praporu (do něho? se vsunul ?ern? lomen? k?í? v malém bílém poli). Ale svobody malého ?lověka se nemohly více roz?i?ovat, ne? umo?ňovala demokracie. Poněvad? nebylo pomy?lení na zestátnění pr?myslu a jeho socialisaci, musil se dav?m dát jin? ideál. Místo nenávisti ke kapitalist?m nenávist rasová a místo povznesení hmotného povznesení rasové, mesiá?ství.Tvo?ení ozbrojen?ch organisací pod politick?m vedením bylo údobím p?echodn?m, etapou na cestě k cíli, kter?m byla v?eobecná branná povinnost. Vojenské spolka?ení mělo pouze vrátit německému ?lověku lásku ke staré armádě, ale odtud bylo je?tě velmi daleko k ?ádné armádě. Milice, kterou by tvo?ily politické branné oddíly, nevyhovovala po?adavk?m moderní války. To se ukázalo také v sovětském Rusku, které se musilo rychle zbavit tak zvan?ch ?rud?ch gard“, utvo?en?ch podle zásad milice a volitelnosti velitel?, jakmile chtělo úspě?ně ?elit nep?átel?m. Rudí velitelé musili dostat pot?ebné vzdělání a ur?ení na velitelská místa shora, ne zdola.Nov? velitelsk? sbor se získal pe?liv?m v?běrem d?stojník? a voják? do malé nájemné armády. Velmi v?konn? vále?n? pr?mysl se získal spoluprací technicko-politickou, kde program vládnoucí strany politické zaji??oval pr?myslu bezpe?nost proti divok?m politick?m ideám a nov? brann? duch opět naděje na nové vále?né zisky. Voják?m se poda?ilo politickou aktivitu národa svést do dob?e hrazen?ch vojensk?ch koryt ani? ochabla a p?ivést ji do souladu se zájmy pr?myslového podnikání.?lo tu o starou politickou linii generála Schleichera: o z a- ji?tění vlivu voják? na vnit?ní a zahrani?ní politiku, likvidaci fa?istick?ch organisací vojensk?ch a upravení poměru mezi dělnictvem a zaměstnavateli. ?e v?echno ne?lo hladce p?i vyu?ití Hitlera, jako prost?edku, je na bíle dni. Ur?itou dobu trval zápas mezi politick?m p?edákem veliké strany a mezi vedením armády. Jeden druhého chtěl zdolat. Nakonec v?ak z?stala moc generál?m.Zajímav?m dokumentem o těchto obtí?ích je ?Modrá kniha Reichswehru“, kterou vydal v Pa?í?i Branting a která pr? obsahuje pamětní spis německé generality o poměru armády k národnímu socialismu a o krvav?ch událostech 30. ?ervna 1934, kdy Hitler nechal bez soudu popravit několik set p?íslu?ník? své strany ale i armády (generála Schleichera).Hitler s po?átku chtěl proti ?í?ské obraně pou?ívat sv?ch SS formací (ochrann?ch oddíl?), které byly vyzbrojenaki?emety. tanky a letectvem, ale nakonec musil se spokojit vybudováním divise SS, která byla pod?ízena armádnímu elení. Ale toto se nespokojilo tímto kompromisem a ?ádalo plnou likvidaci SS oddíl?.V ?í?ské obraně mezi generály je pr? několik směr?. Jeden ?ádá u? nyní likvidaci v?ech zbytk? ?národně sociální revoluce”, jin? to prozatím pokládá za p?ed?asné. Proto se stále ?eká dal?í pogrom nad lev?mi elementy v národně- soe .41 ní straně. Monarchisté se tě?í, ?e nakonec dojde k monarchii v ?ele se synem korunního prince, Ludvíkem Ferdinandem. Cesta k restauraci monarchie povede pr? několika údobími: nejprve se likvidují zbytky radikál? v národně- socialistické straně, pak bude krátká diktatura ?í?ské obrany, kde Hitler z?stane ?í?sk?m kanclé?em a nakonec dojde k restauraci opět s Hitlerem jako ?í?sk?m kanclé?em. Tak prv se ?iroké vrstvy národně-socialistické zcela nepozorovaně p?evedou z ?í?e T?etí do ?í?e Hohenzoller?.Pokud jde o zahrani?ní politiku, není v ?í?ské obraně ta- -; ■ á názorová jednota jako o politice vnit?ní. Skupina generála Schleichera odmítala Hitlerovu západní koncepci. ?ádala spojenectví s SSSR. V ?Modré knize“ ?teme: ?Jen takov?m zp?sobem m??eme zabránit pro Německo nebezpe?í války na dvě fronty. P?i tom se nesmíme obávat ur?itého risika v ochladnutí na?ich vztah? k Polsku. Podle na?eho názoru — pí?í gen?tábníci — spojenectví s Ruskem a Itálií má b?t uheln?m kamenem na?í zahrani?ní politiky“. Tuto orientaci doporu?oval německé vládě p?ed osmi lety také nadan? strategick? teoretik Hentig.Nad autory tohoto memoranda, které mělo b?t po Schlei- cherově vra?dě p?edlo?eno Hindenburgovi, dr?el ochran- r.ou ruku ná?elník německého hlavního ?tábu, generál Fritsch, kter?- na ú?ad německého ministra války kandidoval místo generála Blomberga (orientace anglické), generála Hammer- steina (orientace ruské).Pa?í?sk?- list ?Figaro“ uve?ejnil p?ed ?asem úvahu nějakého b?v. wsocepostaveného hodnostá?e německého o vztahu nár. socialist? k ?í?ské obraně. ?To v?echno bylo mo?né — pi?e autor — jen proto, ?e po Hindenburgově smrti v ?ele armády se octl generál Fritsch, nep?ítel Hitlera, kter? se jej bál sesadit proto, poněvad? se bál ?í?ské obrany a poněvad? v?dy se vyh?bal otev?en?m rozpor?m. Spoléhal se cele na oddanost svého ministra Blomberga a na jeho hlavního spolupracovníka, generála Reichenaua. Ale tyto v?po?ty zkla- maly. 3. Listopadu 1934 poslal Reichenaua a Goebbelse ke generálu Fritschovi, aby mu nazna?ili, ?e má opustit své mísro. které dostal od Hindenburga a ne od Hitlera. Fritsch odpověděl, ?e odstoupí jen kdy? mu to ?ekne Hitler osobně. Po té 18 generál? ?í?ské obrany p?edlo?ilo Hitlerovi reseiud, kde ?ádalo, aby Fritsch z?stal na svém místě. Od těch dob Blomberg a Reichenau jsou jen ú?edníky. Je nyní otázka, rozhodne-li se Fritsch podporovat Hitlera. Nejbli?- ?ími spolupracovníky Fritsche jsou generálové Rundstádt, mdersheim a kone?ně b?val? vrchní velitel ?í?ské obrany, generál Hey. Poslední ?ádal na Blombergovi kategoricky vy?et?eni Schieicherovy vra?dy. Fritsch a jeho 18 generál? velí armádě 300.000 mu??. Hitler nem??e stanovit nástupce ge- nerála Blomberga.“ Podle autora úvahy z ?Figara“ Hitler mu?e spoléhat ien na svou osobní strá? 5000 mu??, ale i tam je nespokojenost. Fritsch pr? ?eká jen na p?íle?itost, aby vy- /. stanné právo a pak bude Hitler pln?m zajatcem ?í?skéobranv. V?voj p?jde tak, ?e se utvo?í direktorium. Star? stát se ob ne. i. zákony poutající svobodu slova se odvolají, stejně jako pronásledování ?id? a politick?ch stran. Bude svolán ?í?sk? sněm. Nová vláda vrátí Německu d?věru ci-zinv.Vidíme, ?e poměry v povále?ném Německu, proměněném v T?etí ?í?i, nejsou valně jasné a vyrovnané. To, ?e za Hitlera vládne v p?ítmí německ? generální ?táb, je v?ak zárukou, ?e Německo se nepustí do ?ádného nepropo?ítaného dobrodru?ství a ?e donkichotiáda po?ádaná v politice vnit?ní ne- rozest?e se také do politiky zahrani?ní.Obnovování strategické síly Německa.Právě p?ed rokem v ?Revue ?Etude Militaire“ byla oti?těna velmi zajímavá úvaha o stavu německého zbrojení. Probíral se tu v?voj německ?ch vojensk?ch opat?ení od r. 1920 a? do konce r. 1933.?ekli jsme, ?e prvou starostí německého velení bylo zajistit si dostate?n? kádr velitel?. Jak to udělali? Od r. 1922 propou?těli z ?í?ské obrany místo p?edepsan?ch 5% ka?d? rok 15 a? 20% voják? a d?stojník?. Tak se získal znamenitě vycvi?en? sbor 60.000 velitel?, kte?í byli instruktory ve vojensk?ch organisacích politick?ch. Vedle toho se specialiso- valy některé jednotky tak, ?e se staly v?cvikov?mi st?edisky, hlavně technick?ch zbraní. Koncem roku 1933 je v plném chodu v?cvik v pracovních táborech z?ízen?ch na podkladě ?dobrovolné pracovní povinnosti“ v?nosem z 19. ?ervenceTěchto tábor? bylo 540 a koncem roku 1933 měly na 270.000 p?íslu?ník?, kte?í se denně ?ty?i hodiny podrobovali speciálně vojenskému v?cviku.Otázku v?cviku st?edních a vy??ích velitel? vy?e?ili v Německu takto: ka?d? ?adov? voják v ?í?ské obraně, je p?ipraven tak, ?e m??e velet ?etě, dokonce i rotě. V ka?dém pluku je velik? p?ebytek podd?stojník? (1 podd?stojník na 1 ?adového). Podobně je s d?stojníky. V ka?dém pluku je 5 a? 6 nadpo?etn?ch plukovník?. Tím, ?e rychle se vy??í velitelé dávají do v?slu?by, získává se veliká záloha mlad?ch generál?. Tak od 1. května 1928 do 1. května 1929 bylo dáno do v?slu?by ze 42 generál? celkem 15. V údobí mezi 1. květnem 1930 a 1. květnem 1931 dokonce ode?li do v?slu?by 22 generálové. D?stojníci generálního ?tábu se cvi?í ve speciálních kursech. Německ? generální ?táb ?ítal roku 1933 na 980 d?stojník?, zatím co v německém generálním ?tábu v r. 1913 bylo jen 619 d?stojník?.Organisace mírov?ch jednotek byla provedena tak, aby umo?ňovala jejich několikanásobné rozmno?ení za války. Ka?d? t?etí prapor v pě?ím pluku má trén soumarov?, v ka?dé t?etí ?etě pě?í roty je ?eta spojovací pro prapor. V t?etí ?etě kulometn?ch rot jsou kulomety protiletadlové. V ka?dém pě?ím pluku byl dělost?eleck? oddíl o 2 bateriích po 3 dělech. Podobně je to u jezdectva a dělost?electva. Z vozatai- sk?ch jednotek se utvo?ilo dělost?electvo, auto?ásti a moto- risované ?ásti. V autovojsku, které podle mírové smlouvy ?ítalo 7 oddíl?, jedna t?etina je změněna v roty tank?, druhá v roty obrněn?ch aut a t?etí v roty motocyklové.Jak bylo postaráno o materiál? P?ed odvoláním mezinárodní kontrolní komise (1928) Německo si opat?ovalo zakázaní vále?n? materiál objednávkami v továrnách, které si z?ídilo v cizině (ve ?v?carsku, Holandsku a ?védsku). Po roce 1928 za?alo se vyráběti také v Německu. Podle zprávy Spole?nosti národ? Německo v r. 1928 vyvezlo zbraní za 150.000 liber ?terlink?, ale v r. 1930 u? za 1,765.000 liber.Aby se ukojily materiální pot?eby ?í?ské obrany, německá vojensk? rozpo?et prodělával r?zné proměny, hlavně ve vyú?tování p?ebytk?. Tak na udr?ování jednoho kulometu v ?í?ské obraně bylo poukazováno 10.680 frank?, zatím co ve francouzské armádě se povolují ro?ně na udr?ování kulometu jen 42 franky. Polo?ky na ?udr?ování zbraní“ z roku 1927 do 1932 umo?nily ?í?ské obraně získat na 240.000 pu-21736052837815mu?? (z toho 160.000 ?zálo?ník?)JJmu?? (z toho 160.000 ?zálo?ník?)JJHHk.c?<snet? a 1800 dél. ?len francouzské nejvy??ínHKxé rady, generál Debeney v roce 1933 upozorňoval na ?a?rvzr?st německého dovozu vále?n?ch surovin.Sletí'--.' ?eleza se dovezlo v r. 1932 170.000 tun, ale v prvé r. 1933 u? na 270.000 tun.’? icce 1933 za?íná se hore?ně budovat německé vále?né ?r —. o. Staví se letadla celokovová, která nepot?ebují han- cara. p?evá?ně typy bombardovací. Generál Debeney usou- a3 v r. 1933, ?e v r. 1934 německ? leteck? pr?mysl by mohl dosáhnout v?robních po?t? ze světové války, t. j. 2500 stroj? měsí?ně. V r. 1933 konaly se veliké německé manévry na ?ece Od?e, ve kter?ch se objevily vedle letectva také tanky, veliké mno?ství obrněn?ch aut, motorisované dělost?e- lectvo s děly hrub?mi a tě?k?mi veliké donosnosti. Podle ge- □erála Culmanna, koncem roku 1933 německá armáda ?ítala:?í?ská obrana 360.000 státní policie200.000městská policie 100.000 ?etnictvo40.000selská policie60.000ochranné oddíly SS 200.000 úderné oddíly SA 800.000 autosbor nár. soc. 70.000 Stahlhelm150.000pracovní povinnost 250.000U? p?ed rokem, podle úsudku franc, generála Culmanna mohli Němci postavit v prv?ch dvou t?dnech 25 divisí x?ích a jezdeck?ch z ?í?ské obrany, 20 divisí druhého ?du z vojensk?ch svaz? vycvi?en?ch ?í?skou obranou, 21 á-visí pohrani?ního krytu (Grenzschutz) zesílenou kádry sátní policie (Schupo). Z toho 45 divisí m??e b?t pohotově x? v prv?ch dnech. V prv?ch měsících války německé velení postaví pr? na 120 divisí s 20.000 děly. Tak tedy soudili :'-ancouz?tí odborníci o vále?né moci Německa p?ed rokem.Za p?l roku poté, tedy koncem 1934, za?al sovětsk? vo- jnensk? deník ?Krasnaja zvězda“ seriál úvah o postupu ně- - íckého zbrojení. Zde je patrn? nov? ohromn? skok, kter? tal během roku. Podkladem je tu ob?írná studie Doroty Woodman: ?Hitler pobízí k válce“, která vy?la koncem roku '.934 v Anglii a ve Francii.Zmínili jsme se zde u? o tv?rci nové německé branné moci, o generálu von Seeckt. Jeho program prosadil v němec- ? é národně-sociální straně plukovník Hierl u? v r. 1929. Podle tohoto programu p?íprava ?iv?ch i materiálních sil -xblsí umo?ňovat německému velení, aby se s nep?ítelem vypo?ádalo jedin?m mocn?m úderem. ?Horizon- -;’-ií postup“ pozemní armády má b?t provázen ?vertikálním □cekem“ letecké armády. P?ípravy k tomuto úderu musí b?t ■ klidu ukon?eny. Proto t?eba zlep?it komunikace uvnit? země (autostrády, ?eleznice, silnice) a opevnit p ohrani?í. Nebudou to opevnění jako mají Francouzové, n?br? soustava mal?ch dob?e vybaven?ch a ukryt?ch opěr- n?ch bod?, které budou velikou p?eká?kou pro postupujícího nep?ítele. Tyto úkoly p?ipadly veliké organisací německé, rvané ?Technická pomoc v nouzi“, která má statisíce ?len?. Goodman po?ítá, ?e v Německu v p?li 1934 bylo na 7.5 mi- ncnu mu??, kte?í mají dobr? vojensk? v?cvik, z toho na : miliony mu?? má v?cvik dokonal?, vyhovující moderní wóke.Nesta?í v?ak jen p?íprava opera?ní armády pro ; : 1 e. je t?eba také p?ipravit pracovní ar mádu v t ?- _ ?ekli jsme ji?, ?e ?ást této pracovní armády p?ipravuje zpevnění, ochranu proti leteck?m útok?m, ale vět?í její ?ást p?ipravovat v?robu. O to je, jak později uvidíme, dostate?ně postaráno.listopadu 1934 pí?e ?Matin“, ?e Německo m??e postavit v několika dnech 90 pě?ích a 8 jezdeck?ch divisí. které spole?ně s pohrani?ními jednotkami by tvo?ily armádu o 2 milionech mu??, tedy armádu podobnou, jakou Němci mo- bilisovali 1914.Nejpozoruhodněj?í je v?ak úvaha mar?ála Petaina, kterou uve?ejnil na po?átku 1935 v ?Revue de deux Mondes“. kde hodnotí německou sou?asnou armádu a mo?nosti budoucí války. Mar?ál Petain tvrdí, ?e na po?átku 1935 německá ?í?ská obrana ?ítala ji? 400.000 mu?? u?leněn?ch do 21 divisí. To znamená, ?e koncem roku 1934 německá ?í?ská obranaseztrojnásobila, ?eze 7 divisí vzrostla naP?i tom je tu je?tě militarisovaná policie, ?ítající na 200.000 mu??. Mar?ál Petain tedy u? na po?átku r. 1935 odhaduje německou ?í?skou obranu na 600.000 mu??. Německ? brann? aparát u? na po?átku 1935 podle mar?ála Petaina byl s to během t?í dn? postavit na hranice 50 divisí krycích a k tomu polní opera?ní armádu ve dvou skupinách: jednu v síle 25—30 divisí ihned a druhou z polovojensk?ch organisací. Celkem mar?ál Petain soudí, ?e Němci mohli na po?átku 1935 postavit do pole 85—100 divisí. V r. 1936 ?eká mar?ál, ?e Německo bude mít ohromnou leteckou armádu z nejdokonalej?ích moderních stroj?.Ale v?echny kalkulace, t?kající se po?t? a sil dne?ní německé armády ukázaly se nedostate?n?mi. Mar?ál Petain na rozhraní 1934/35 tvrdil, ?e Německo má místo 7 divisí mírovou armádu o 21 divisi. Ale ne? minul měsíc po uve?ejnění jeho ?lánku, ohla?uje kanclé? Hitler budování 36 německ?ch mírov?ch divisí. Na to v sovětské ?Krasnoj zvězdě“ navazuje K. Dmitriev a podává asi tento obraz německé branné moci na po?átku 1935, tedy je?tě do zavedení v?eobecné branné povinnosti.Německé území je rozděleno na 12 sborov?ch oblastí. Ka?dá německá divise (3 tvo?í sbor) ?ítá 3 pluky pě?í, 2 dělost?elecké, z toho jeden tě?k?, technick? prapor, spojovací a zvědn? oddíl a prapor tank?. Na po?átku 1935 měla tedy ?í?ská obrana 36 lehk?ch dělost?eleck?ch pluk? (2000 děl), 36 tě?k?ch dělost?eleck?ch pluk? (1300 děl) a 36 tankov?ch prapor? (1800 tank?). Vedle toho je tu protileta- dlové dělost?electvo a hlavní dělost?elecká záloha s dělost?electvem sborov?m, které nesporně existují, jako v ka?dé jiné armádě. M??eme klidně po?ítat, ?e dělost?elecká záloha hlavního velení a dělost?electvo sborové ?ítají dal?ích 30 hrub?ch, tě?k?ch a nejtě??ích pluk? o 1000 dělech. To ?iní celkem na 4500 děl bez protiletadlov?ch. Uvá?íme-li, ?e v r. 1914 měla německá armáda na 10.000 děl, pak na po?átku 1935 má u? ve sv?ch mírov?ch jednotkách za?áděnu právě polovinu děl s nimi? ?la p?ed 20 lety do pole.souvislosti s rozmno?ením pě?ích divisí je také vzr?st divisí jezdeck?ch. Poněvad? ve V?chodním Prusku bylo na po?átku 1935 zji?těno budování nové jezdecké divise, soudí Dmitriev, ?e v Německu na po?átku 1935 mají u? 5 jezdeck?ch divisí po 6 plucích. Jinou kapitolou je budování mo- torisovan?ch formací. Zmínili jsme se, ?e strana nár. socialist? má vojensky organisovan? autosbor. Budování motori- sovan?ch jednotek v ?í?ské obraně dělo se zcela tajně. V prv?ch měsících 1935 měli Němci t?i tankové brigády mimo tankov?ch prapor? v?leněn?ch do pě?ích a jezdeck?ch divisí. Dmitriev na rozdíl od mar?ála Petaina soudí, ?e na po?átku 1935 Němci mohli u? v prv?ch dnech války vyslat do pole 72 divise pě?í a 5—-6 divisí jezdeck?ch, mimo jednotek mo- torisovan?ch a mechanisovan?ch. Zálohy pro mobilisaci poskytují vojenské formace spolkové, které Rusové hodnotí v??e ne? Francouzové. Dmitriev soudí, ?e k 1. dubnu 1934 v Německu byly tyto vycvi?ené zálohy:pě?í oddíly úderné (SA)2,000.000mu??pě?í oddíly ochranné (SS)200.000??motorisované oddíly SS a SA260.000autosbor národ, socialist?100.0005?jezdectvo SS a SA40.000JJPracovní povinnost300.000Celkem2,900.000mu??.?adovou ?í?skou obranu odhaduje na 460.000 mu??, vojenskou policii na 211.000 mu??. Má-li v míru ?í?ská obrana 56 divisi, pak stejn? po?et divisi tvo?í také ozbrojené mimo- crmádní formace. V r. 1935 Němci mají jen z ?í?ské obrany na 600.000 vycvi?en?ch zálo?ník?. Dobr? v?cvik má za sebou ve vojensk?ch formacích dal?ích 900.000 mu??.Do těchto po?t? se nezahrnují vojenské kádry letecké, které v Německu podle ?Gazety Polské“ ?ítaly u? 1. května 1934 na ”500 kvalifikovan?ch pilot? a 60.000 kandidát?, cvi?en?ch v 16 ?kolách. Německé letectvo odhadl anglick? ministr Baldwin v listopadu 1934 na 700 stroj?, z?ejmě velmi nízk? odhad. V únoru 1934 Góring ?ekl dopisovateli ?Daily Mail“, ?e Německo pot?ebuje 30—40% letadel, které mají Francie, Polsko, Belgie a ?eskoslovensko. To by znamenalo asi 2400—3900 stroj?. Ale 9. b?ezna 1935 u? ?Berliner Tageblatt“ roz?í?il pojem ?vzdu?n?ch soused?“ také na Anglii, SSSR, Itálii a Jugoslávii. Po?ítá, ?e těchto 8 stát? má na 16.200 stroj? a v takovém p?ípadě, ?e Německo tedy pot?ebuje 5400 co? je právě těch 30%.Rusové soudí, ?e tyto cifry odpovídají skute?nosti a ?e německ? pr?mysl mohl je během roku 1934 také splnit. Na ja?e 1934 podle Woodmana německé letectvo ?ítalo 1750 a? 2100 letadel vhodn?ch pro vojenské ú?ely. Nebudeme tedy daleko od pravdy, kdy? p?edpokládáme, ?e na ja?e 1935 plán ?Berliner Tageblattu“ byl splněn.Zmínili jsme se o po?tech, které má p?edepsáno německé lo?stvo mírovou smlouvou. Tato praví, ?e vále?né lodi se mohou nahrazovat nov?mi, ?adová lo? a k?i?ník po 20 letech, men?í lodi po 15. Na po?átku 1935 německé lo?stvo staví 3 nové ?adové lodi a 1 k?i?ník vedle ?ady ponorek.literatnra a nměníO 11 o Rádi:Babel jazyk?K ?emu se ve filmu mluví.TAialog ve filmu má trojí funkci. P?edně je funkce dialo- -L' g? citpya: abychom se dověděli, jaké jsou city Tiry — Mae We?tPVé k jejímu tlustému náv?těvníkovi ve druhém díle filmu ?Im no Angel“, projevuje Tira bez jak?chkoli slov svou profesionální smyslnost nejkrásněj?ími hrdelními tóny a r?zn?mi citoslovci, pro ně? není fonetické transkripce. Jinde musí man?el, kter? dopadl ?enu s milencem, zvolati: ?Ha . . .“ a milenec, jeho? man?el dopadl, zvolati ?óh . . .“. Druhá funkce dialogu je vyjád?iiy^l o k á 1 n í ko 1 o r i t : Ve filmu ?Lives of a Bengál^Lancer“ musí Gary?obper, volaje na ?oféra, ?íkati: ?Gari wallah . . .“ a Mohammed Khan, jen? dává rozkaz k bitvě, vyk?iknou- ti: ?Ourushka taiar bulun . . . Bulun . . .“, abychom se dověděli, ?e jsme skute?ně v Indii — zatím co ve filmu ?Thirty day Princess“ mluví král podivného království Taronie jak?msi divn?m jazykem mytick?m, kter? se nepodobá ?ádnému jazyku světa, aby ?ádn? stát světa neměl d?vod b?ti ura?en.Za t?etí je ú?elem dialog? jejich sdělnos t : Mohammed Khan ve filmu ?The Lives of aHSengaí Lancer' ‘ námmusí sděliti v ?estém dílu, ?e pozít?í odjede, abychom se dověděli, ?e má v úmyslu zmocniti se dodávky munice kterou Angli?ané posílají Emirovi gopalskému. Jindy se musíme dověděti, ?e filmov? hrdina ?patně studoval na st?ední ?kole anebo, ?e revuální zpěva?ka p?ed t?iceti lety spáchala ve Vídni vra?du vydírajícího milence.Dialog citov?.Citové dialogy, i kdy? obsahují del?í věty v ur?itém jazyku, jsou v?eobecně srozumitelné, poněvad? vypl?vají z citového zabarvení situace. Ukazuje-li obraz v?jev dvou milenc?, nebrání nic filmovému ú?inku na cizího diváka, neznalého jazyka filmu, nerozumí-li jejich vroucím ?epot?m a vá?niv?m zap?isáháváním, jako je tomu v jedné z nejkrásněj?ích scén, láska světového filmu v Borsageově ?A Farewel To Arms", mezi Garym Cooperem a Halen Hayesovou. Stejně v Geringově filmu ?Jennie Gerhardt“ nepot?ebujeme rozuměti úzkostlivému blábolení Sylvie Sidneyové ve chvíli, kdy její dcera umírá ve vedlej?ím pokoji. Z podobn?ch scén, mezi ně bychom musili za?aditi největ?í v?jevy nejkrásněj?ích světov?ch film?, je patrno, ?e i v mluveném filmu citová situace z?stává jeho nej- v?mluvněj?í slo?kou a ?e i v situaci, jako je ve filmu ?A Farewel To Arms", kde scéna je spojena s mistrovsk?m dialogem Hemingwayov?m, uká?e se zvuk i smysl slov daleko slab?ím, ne? scéna sama.Emotivnímu dialogu nemusíme tudí? ve zvukovém filmu klásti ?ádn?ch mezí. Je naprosto internacionálně srozumiteln? a sv?m úryvkovit?m charakterem se neoby?ejně dob?e p?izp?sobuje obrazovému st?ihu. Objeví-li se v King Vidorově filmu ?The Street Scene" paní ve druhém poschodí náhle v okně se stra?liv?m k?ikem, jeho? slov?m nemusíme rozuměti, víme jasně, ?e se vrátil do pokoje její man?el a ?e zabil jejího milence, a?koliv tuto situaci v interiéru p?ímo v?bec nespat?íme. Emotivní dialog nebo monolog je tedy naprosto p?ípustn?, a neiíT proti němu ?ádn?ch námitek z d?vod? estetick?ch, ani z po?adavku mezinárodní srozumitelnosti.Dialog v jazyce místa.Druh? druh dialogu v jazyce místa, jen? má ú?el ukázati jeho kolorit, byl by vlastně nejp?irozeněj?ím po?adavkem, odpovídajícím filmové technice: osoby ve filmu, af mluví v?dycky t?m? jazykem, jím? se mluví v zemi, kde se děj odehrává. Tento po?adavek nemá naprosto obdoby v technice divadelní. Je-li Hamlet kralevicem dánsk?m, nenapadne p?esto nikoho od něj po?adovati, aby na scéně mluvil dánsk?, ve Shawově ?Caesaru a Kleopat?e“ nebude nikdo ?ádati, aby Kleopatra mluvila se svou otrokyní arabsky a s Césarem latinsky. Goeth?v ?Torquato Tasso“ nemusí mluvit italsky a Verhaeren?v ?Filip H.“ ?panělsky, Drinkwaterovi hrdinové p?ed Trojou nemusejí mluvit ?eck? a ve h?e Gerhardta Hauptmanna, odehrávající se v domorodé Americe, nemusíme sly?eti její p?vodní ná?e?í. Naprosto nic nás neru?í v plném po?itku divadelní hry, sly?íme-li kterékoli z těchto dramat anglicky, francouzsk?, rusk? ?i italsky.Naproti tomu neubráníme se pocitu, ?e je tu něco v nepo?ádku, sly?íme-li cara Petra nebo carevnu Kate?inu ve Sternbergově filmu ?Scarlett Empress" mluviti anglicky, anebo naopak, tě?ko se smí?íme s tím, sly?íme-li v Pudov- kinově filmu ?Dezertér“, ?e v?ichni obyvatelé Hamburku mluví rusk?. Tento protiklad m??eme si vysvětliti jediné tím, ?e divák, dívaje se na film, má v mysli podvědomě v?típen? p?edpoklad, ?e to, co se ve filmu ukazuje, se skute?ně někdy odehrálo. Filmová camera a mikrofon zvukového filmu jsou tak naturalistick?m nástrojem r e produk?ním, ?e divák nikdy nemá pocit, ?e p?ihlí?í pouhé fikci, jako tomu je v divadle. Ka?d? film má v sobě chtěj nechtěj ur?it? charakter reportá? n o s t i. P?ispívá k tomu ov?em zp?sob reprodukce v kinu. Zatím co v divadle divák ustavi?ně vidí kolem sebe lo?e a ?ady balkon?, nikdy ne úplně setmělého hle- _s~ě a. zatím co v divadle plní v?dycky svou náv?těvou ir-mou funkci spole?enskou, kterou si i během p?edsta- max ;:ile uvědomuje, ocitá se v kinu uprost?ed naprosté zry vidí p?ed sebou pouze veliké ozá?ené okno ekranu,— í—se dívá do nějakého vzdáleného světa, jsa zcela ptf- i: ?en v tuto podívanou, nemysle na ?ádnou p?ehlídku toa- sc v p?estávkách a na ?ádné náv?těvy v sousedních lo- ne?. Nad to spl?vá (kromě několika největ?ích star?) he- -e: ve filmu daleko těsněj?ím zp?sobem se svou úlohou, : ?ňuje se s ní daleko úplněji, tak?e vět?ina pr?měrn?ch i_vsk? nezná ani jmen jednotliv?ch cizích filmov?ch herc?, l?br? identifikuje je úplně s p?edstavovan?mi charaktery. Zatím v?ak v divadle zná divák herce v?dycky podle jmé- za zná je ze spole?enského a ka?dodenního styku, vidí je- y;h tvá? v?dy znovu a znovu, tak?e p?i p?edstavení po?izuje p?edev?ím v?dycky pana Takatak v úloze té a té, i nevidí místo něho banké?e, vraha, nebo detektiva. D?sledkem těchto rozdíl? v struktu?e divadla a struktu?e filmu jest, ?e filmové p?edstavení je pojímáno v?dycky daleko naturalisti?těji, ne?li p?edstavení divadelní. Míra reálné věrnosti, která se od filmu po?aluje, je také daleko vy??í: proto se ve filmu bezdě?ně ?ádá i od Angli?an?, aby mluvili anglicky, od ?íňan?, aby blábolili cosi, co by mohlo b?ti ?ín?tinou, zatím co italsk? gondolier musí zpívati rozhodně italsky. Poru?ení lokálního koloritu jazyka.Tento po?adavek, aby ve filmu byl věrně zachován ?son local“ stejně jako je zachováván ?couleur local“ je tak siln?, ?e divák velice rázně odmítá dubbování film?, pokud jím po?adavek dialogového koloritu je hrubě poru?en. V Praze na p?. u obecenstva absolutně propadl film Fedora Ozepa ?Amok“, kter? byl velice dokonal?m zp?sobem ?esky dubbován: diváci se prostě ve svém nitru nemohli smí?iti s tím, ?e by kolonisté a domorodci v malajské d?ungli mohli mluviti ?esky. V?ichni dob?í re?isé?i si také pot?ebu zachování jazyka místa naprosto uvědomují. G. W. Pabst nechal ve filmu ?Kameradschaft“ mluviti německé horníky německy a francouzské francouzsk?, Victor Tri- vas dal ve filmu ?Niemandslancf“ dokonce mluviti p?íslu?ník?m ?ty? r?zn?ch národ? německy, francouzsk?, anglicky a rusk?. Re?isér Van Dyke nechal ve svém eskymáckém filmu, i eskymáck? dialog, stejně jako Duvivier ve filmu ?Haló Pa?í?, zde Berlín“ nechal mluviti Němce německy a Francouze francouzsk?. Podobn?ch p?ípad? je nes?etně a svěd?í o tom, ?e zásadu místně správného dialogu není mo?no poru?ovati bez velké- honebezpe?í, ?e tím sou?asně dojde i k poru?ení iluse: kdo si neodnese z anglicky mluveného filmu ?Scarlett Pim- pernell“ z produkce Kordov? dojem, ?e se v Pa?í?i za francouzské revoluce pohybovali jen sami Angli?ané?Je?tě více bije do o?í poru?ení po?adavku zachování dialogového koloritu v?ude tam, kde film byl dubbován. Docházívá tu k nejbizarněj?ím rozpor?m. Pokud jde o kon- versa?ní hru, odehrávající se ve spole?enském prost?edí, které je dnes ve vět?ině kulturního světa uniformováno a pohybuje se ve stejn?ch formách, potud nevzcházejí p?i synchronisaci filmu veliké obtí?e. Salonní hra, nebo p?íběh o lásce a nevě?e, odehrávající se mezi lidmi ve smokingu a ve?erních toaletách, mohou b?ti mluveny anglicky, francouzsk? ?i italsky, ani? tím jazyk p?ijde do jakéhokoli rozporu s látkou a prost?edím. Jinak je tomu s osobami vedlej?ími, s ú?edníky, policisty, s pánem v okénku ?elezni?ní pokladny, s ?oférem taxíku, nebo s domovnicí, u nich je ji? t?eba dbáti o zachování jazyku místa. Byl-li synchro- nisován italsky mluven? film ?esk?m dialogem a p?íběh se odehrává v ?ímě a ve Florencii, m??eme si konec konc? docela dob?e p?edstaviti, ?e by hlavní hrdinové, jejich? historie lásky se tu lí?í, byli náhodou ?e?i, ?ijící v ?ímě a ve Florencii. Jakmile v?ak promluví konduktér ve vlaku, jen? nese italské tabulky a jede italskou krajinou, ?esky ?jízdní lístky, pánové“, jakmile by ?í?ník nádra?ní restaurace, bě?ící po peronu volal ?horké párky . ..“ anebo t?eba jen ?zmrzlina“, jakmile kterákoli osoba, která neb?vá právě polyglotem, jako vrátn? hotelu nebo pr?vod?í cizinc?, po?ně mluviti nějak?m národním jazykem, jen? je v rozporu s jazykem místa, oz?vá se v obecenstvu smtt?. Sna? tu ?áste?ně spolup?sobí i okolnost, ?e dubbovan?cň f?m- je relativně velice málo a ?e se tu je?tě nevytvo?ila z t?ebná konvence: v zásadě v?ak smích divák? vychází z toho, ?e divák je v nitru p?esvěd?en, ?e filmem zobrazen? p?íběh se skute?ně někde odehrál, ?e tu jde o pouhou reportá? a ?e divák je k tomuto domnění na základě naturalistické reproduk?ní techniky filmové také oprávněn. Konec mezinárodní idyly.To v?echno jsou ukázky nov?ch otázek, které dnes je t?eba ?e?it v rámci jazykov?ch problém?. P?eměnou filmové produkce na zvukovou se skon?ila idyla filmové mezinárodnost i. Skon?il se onen p?íjemn? stav, za něho? bylo mo?no vyrobiti film bu? v Kodani nebo v Hollywoodu a promítati jej v Kapském městě nebo Yoko- hamě po v?měně několika metr? titulk?, několika metry titulk? jin?ch. P?eměnou němé filmové produkce na zvukovou vzal úplně za své jeden nov? jazyk, nejmlad?í světov? jazyk, jen? se obe?el beze slov a p?ece dovedl skoro v?echna slova vyjád?iti zp?sobem srozumiteln?m na v?ech místech země. A do filmové tvorby slavilo vítězn? vpád sto pět ?i dvěstěsedmnáct r?zn?ch jazyk? jin?ch, pou?ívajících mnoho slov, a p?ece jimi vyjad?ujících tak málo. Krásná idyla v?eobecné mezinárodní srozumitelnosti filmu vzala roku 1929 nenávratně za své.Bylo by naivním oplakávati staré doby němého filmu. Byl to prostě fakt v?voje. Bylo by zbyte?n?m tou?iti po návratu ztracen?ch dob filmu pouze visuelního. Ony doby, o nich? sní p?átelé ??isté fotogenie“, jsou ty tam. Musíme uznati, ?e ony doby, je? nutily filmového re?iséra, aby p?ekládal v?echno, co chtěl filmem divákovi vyjád?iti, do sféry pouhé zrakovosti, vná?ely do filmu automaticky vy??í míru umění. Nem??eme pop?íti, ?e tehdy, kdy filmov? autor byl nucen ke stylisaci celého filmového díla na útvar ?istě optick?, bylo nebezpe?í, ?e sejde s pravé cesty, men?í, ne? v dobách, které po této němé idyle pouze optického filmu měly p?ijíti. Z tohoto d?vodu nem??eme popírati, ?e něm? film byl vět?inou ?uměle?těj?í“, ne?li film zvukov?: nebezpe?í, ?e re?isér odbo?í od nejadekvátněj?í techniky němého filmu, bylo men?í. Populární a obvyklé konstatování ?o vět?í uměleckosti“ němého filmu má tedy ten smysl, ?e udělati ?uměleck?“ film zvukov? je daleko obtí?něj?í, ne? udělati ?uměleck?“ film něm?. Nalézti správné proporce mezi tím, co jest t?eba vyjád?iti a tím, kter?mi prost?edky se to vyjad?uje, bylo snaz?í v dobách němého filmu, kdy tyto prost?edky byly pouze optické, ne? v dobách zvukového a mluveného filmu, kdy tyto prost?edky jsou optické a akustické a je?tě jiné. M??eme tedy oplakávati krásné doby němého filmu pouze z toho d?vodu, ?e to byly doby snaz?ího filmování, ?e to byly doby pohodlněj?í techniky a jednodu??ích estetick?ch zákon?, ne?li jsou dne?ní doby filmu mluveného.Lidské jazyky, které vtrhly do filmové produkce po zavedení mluveného filmu, mají devadesátpět r?zn?ch zvuk? a sto?edesátsedm r?zn?ch barev. A p?ece je problém filmového jazyka na celém světě stále jen jeden a t??. D?íve jsme stáli p?ed problémem filmového jazyka ?istě visuelního, dnes stojíme v?ichni, a? u? vyrábíme ve Twickehamu, v Buenos Aires, nebo ve Var?avě v atelieru ve Wolské ulici, p?ed problémem filmového jazyka optofonetického.Otázka srozumitelnosti.Nalézti správn? poměr mezi tím. jak rozsáhlé místo má b?ti p?i realisaci filmu vyhrazeno v?razov?m prost?edk?m optick?m a jak velké místo má b?ti vyhrazeno ?e?i, to je jedna stránka onoho problému, jej? m??eme nazvati ?jazykov?m“ problémem ve filmu. Populárně m??eme to formulovati: kolik má a smi b?cive ftímu mluveno, aby akustická slo?ka nenabyla p?íli?né c revahy nad slou?kou optickou a aby tím vnit?ní umělecká rivnováha mluveného filmu nebylá poru?ena.Jin?m projevem tohoto ?jazykového problému ve filmu“ je otázka, kolik má a smí b?ti ve filmu mluveno, a b y mezinárodní srozumit ě I n ost filmu byla co neméně poru?ena. Ale tato druhá otázka je rázu p?edev?ím praktického a tím se od oné první otázky, p?edev?ím teoreticky estetické, zna?ně li?í. P?i jejich bli??ím zkoumání v?ak dospějeme k p?ekvapivému faktu, ?e obě tyto otázky spolu vzájemně souvisí. P?ijdeme k poznáni. ?e vy?e?iti otázku druhou, otázku, kolik má b?ti ve filmu mluveno, aby film byl v co mo?no největ?ím po?tu zemí srozumiteln?m. —- m??eme teprve tehdy, a? jsme uspokojivě vy?e?ili otázku první, toti? otázku, jak? musí b?ti vzájemn? poměr mezi tím, co vyjad?ujeme opticky a tím, co vyjad?ujeme akusticky, jak? musí b?ti vzájemn? poměr mezi obrazem a slovem. P?ijdeme k poznání, ?e o tom, jak vrátiti filmu ztracenou internacionalitu, m??eme uva?ovati reprve tehdy, a? zhojíme jeho dne?ní tě?- k o u chorob n, v aa-í-k-l-o-a-- - z—dLsiip r o p o?e e o b>razi^^taBj^jjy|4g__w"Odpověděti v celé rozsáhlosti na první otázkuovzá- jemném poměru slova a obrazu v mluveném filmu vy?adovalo by napsati celou estetiku zvukového filmu. Nezbude nám tedy, ne? omeziti se pouze na několik základních konstatování. Omeziti se na několik poznámek, tak jako se na ně omezujeme u? od sam?ch po?átk? filmové estetiky, která je?tě nikdy neměla p?íle?itosti, aby se rozvinula v cel? systém. Po?ínali jsme si právě uvědomovati podstatu němého filmu a po?ínali jsme psáti první ná?rtky k u?ebnicím onoho krásného jazyka pouze visuelního filmu, kdy? tento jazyk byl náhle opu?těn, ukázal se nepot?ebn?m, proměnil se v mytick? jazyk minulosti. Po?ínáme si právě vyvozovati ze sta a sta nov?ch a nov?ch experiment?, je? ka?dého roku representuje produkce nejr?zněj?ích zemí, základní estetické zásady filmu zvukového a mluveného, — a ji? opět se objevují na dosah ruky nové technické p?evraty filmu barevného, plastického, barevného a plastického sou?asně a kdo? ví jaké je?tě. Uprost?ed tohoto stálého kvasu a stále nového vznikání musíme se vzdáti vyhlídky na mo?nost vybudování logick?ch estetick?ch a systém? těchto umění mlad?ích ne? nejmlad?í, musíme se spokojiti úlohou estetick?ch glosátor?, kte?í na okraj p?ekotného v?voje poznamenávají jen ve chvatu několik v?eobecn?ch poznatk?. Kolik dialogu?Odpově? na první otázku, na otázku, kolik místa má b?ti ve filmu vyhrazeno dialogu, kolik místa smí b?ti vyhrazeno, aby jeho rozsah nep?eva?oval nad optick?m základem filmu, nebudeme konstruovati z teoretick?ch p?edpoklad?, n?br? budeme ji hledati p?ímo ve filmech, v nejdokonalej?ích a nejharmoni?těj?ích dílech zvukové produkce, je? nám mohou platiti za vzor ??astného vy?e?ení této otázky. Teoreticky v?imneme si jen několika poznatk?.P?edev?ím rozdělíme to, co se ve filmu vyjad?uje zvukem, na dva r?zné elementy: na jednu stranu postavíme v?echny zvuky, které vydává ?lověk sv?m mluvícím organismem, to jest logickou ?e? — anadruhéstraně ponecháme v?echny citové projevy, projevující se v?k?iky, stenáním, smíchem, v?echny zvuky ostatní, to jest zvuky hudebních nástroj?, zvuky zví?at, zvuky padajících p?edmětu. zvuky ch?ze zví?ecí i lidské, zvuky p?írodních zjev?, vichru. bou?e, vody a pod. Srovnáme-li obě tyto skupiny zvuk? s tím, co d?íve dovedl vyjád?iti sv?mi nejvlastněj?í- mi prost?edky něm? film, p?esvěd?íme se, ?e pouze jejich první ?ást. spadající pod spole?n? pojem lidské ?e?i, stojí v protikladu k v?razov?m prost?edk?m ?istě optick?m. V?echno to, co jsme za?adili do skupiny druhé mezi r?zné zvuky, vznikající ch?zí zví?at nebo lidí, mezi pasivní zvuky věcí, zvuky hudby nebo p?írodních děj?, — v?echno to obrací se bezprost?edně ke s m y s 1 ? m diváka, stejně jak: v?echno to, co se dálo v ?istě optickém filmu němém, se obracelo k jeho smyslu zrakovému. Naproti tomu obracejí áe v?echny akustické projevy skupiny první nejen k jeho smyslu zvukovému, n?br? prost?ednictvím tohoto smyslu k divákovu intelektu, k jeho úsudku, k jeho schopnosti logické.M??eme ihned konstatovati v?eobecn? poznatek, ?e ve zvukovém filmu nic nebrání tomu, aby zvuky skupiny druá hé, toti? zvuky rázu ?istě smyslového byly u?ívány v libovolném mno?ství a bez jakéhokoli obmezení. Tyto zvuky se nedostávajPpo ?ádné stránce do konfliktu s opto-akustic- kou podstatou zvukového filmu, proto?e jsou v?dycky provázeny paralelně a stejnozna?nou akcí obrazovou, proto také jsou v těsné spojitosti s jeho ?ástí ?istě visuální. P o- cit estetické n e r o vn o v á h y s e d o s t a v u j e u zvukového filmu pouze tehdy, p?evá?u- je-li v něm element lidské ?e?i ve funkci logicky sdělené. Pouze tam, kde p?ímá visuelní akce je nahrazena meditací, a? u? ve formě monologu nebo dialogu, stávají se diváci nervosní a po?ínají se neklidně vrtěti na sv?ch sedadlech. Pouze tam, kde p?ímo zobrazení nějakého p?íběhu je nahrazeno jeho slovní transkripcí, zmocňuje se nás nep?íjemn? pocit, ?e tu kino p?estává b?ti kinem a film po?íná b?ti degradován na pouhou mechanickou reprodukci divadelní hry. Z toho je jasno, ?e jádro této otázky tkví v rozhodnutí, jakámábyti funkce dialoguvezvukovémfilmua ?ím se tento dialog musí li?iti od jevi?tního dialogu divadelního.I cizím slov?m porozumí?.Odpovíme-li si na tuto otázku, najdeme tím sou?asně i odpově? na otázku druhou, ke které tu upínáme sv?j zvlá?tní zájem, na otázku ztracené internatio- nality mluveného filmu, kterou bychom rádi znovu nalezli. Nebo? i p?i pouhém povrchním pohledu na to, ?eho jsme si v?imli v p?ede?lém odstavci, uvědomíme si těsnou souvislost jeho ?istě estetick?ch otázek s praktick?m po?adavkem, usilujícím o dosa?ení co mo?no největ?í mezinárodní srozumitelnosti mluven?ch film?. V?echny zvuky, které jsme uvedli ve skupině druhé, jako nejrozmanitěj?í projevy lidsk?ch emocí, v?k?iky, sténání, smích a jako v?echny zvuky ostatní, zvuky hudebních nástroj?, zví?at, vichru, bou?e, tryskajících pramen? a pod., v?echny tyto zvuky jsou v základě internacionální, jsou v?em lidem stejně srozumitelné a jejich p?ibráním neutrpěla v ni?em mezinárodní srozumitelnost zvukov?ch film?. Filmy staly sě nesrozumitelné pouze tam, kde p?evládlsděln?dia- 1 o g, pouze tam, kde dialog nebo monolog slou?il k intelektuální transposici konkrétních děj? do abstraktní formy, pomocí slovních symbol? některého národního jazyka. Populárně ?e?eno: v?ude tam, kde zvukov? film p?estal b?ti filmem, v?ude tam p?estal b?tii mezinárodně srozumiteln?m.Na základě tohoto zji?tění m??eme se ji? odvá?iti p?edpokladu, ?ep?evá?ná?ástmezinárodnísrozu- mitelnostizvukovéhofilmu bude znovu získána tam, kde se zvukov? film stane opět skute?n?m filmem, to jest tam, kde bude sděln?ch dialog? u?íváno jen v takové mí?e, aby optická, visuelní podstata filmové techniky byla zachována neporu?ena. Rozhodně v?ak není cestou k mezinárodní srozumitelnosti film? jejich dubbování.Dubbovati nebo raději ne?Shrneme-li p?i této p?íle?itosti ve?keré námitky proti dubbování a uvá?íme-li jeho v?hody, musíme se vysloviti s hlediska uměleckého i s hlediska komer?ního proti d u b b in g u. P?i největ?í pé?i, která se dubbování technicky m??e“ věnovati, není mo?no nikdy tento proces úplně mechanisovati a nutně se p?i něm v?dycky vyskytnou ur-.'i neprecisnosti. Hospodá?sk? prospěch, kter? se : ?íkivá od dubbování film?, mo?nosti zaměstnati domácí iré?ery alespoň ur?it?m druhem dodatkové práce, a po- -?ypnouti domácímu filmovému pr?myslu ur?itou mo?nost ?jespoň paexisten?ní — tento prospěch je v celkovém .-acre; státního hospodá?ství nesmírně nepatrn?: vyvolává c i ?a k ?ivotu jeden z bezkrevn?ch a uměle p?i existenci : ?ňován?ch pr?mysl? národních, které jsou nutně jednou iso uzeny k zániku. ?3 politického hlediska bylo dub- ojvání film? v někter?ch státech p?edepsáno z ohled? naiv ?itních: s hlediska pot?eby vzájemného mezinárodního sní?ení, mezinárodního dorozumění a poznání, které je eminentně umo?ňováno právě pomocí vnikání do cizího jazyka, budeme spí?e apelovati na to, aby filmy byly uvá?ily v originálních jazycích a slou?ily tak za v?born? ja- r tov? pedagogick? prost?edek. S hlediska uměleckého je c e vá?něj?í námitkou proti dubbování film? okolnost, ?e. ?c?ing ru?í ilusi: zejména poněkud inteligentní disk si ustavi?ně uvědomuje, ?e vidí p?ed sebou film p?- :íně mluven? v jazyce jiném a ustavi?ně je strhován k tomu, aby kontroloval dokonalost tohoto technického procesu, aby konstatoval jeho p?ekvapiv? úspěch aneb ma- iě nezdary, ?ím? od vnímání uměleckého díla je odváděn ustavi?ně svou pozorností na sledování ur?ité technické eskamotá?é, která nemá s uměním nic spole?ného. Zásadně neuměleck? je ka?d? dubbovan? film i tím, ?e r oztr hu-; e jednotn? tv?r?í proces ve dvě separátní slo?ky: z jediné inspirace hercovy vyrostl jako jednotn? tv?r?í ?in projev mimick? i slovní. Oba tyto nerozlu?ně spojené projevy jsou uměle pro?íznuty, v?echno, co se pro- jevuje hlasem, je virtuosně odoperováno a nahrazeno kusem těla úplně cizího, je nahrazeno slovem a hlasem cizího herce, jen? nikdy nem??e tvo?iti roli ze stejné inspirace, jen? v?dycky z?stane jen pouh?m akustick?m dodatkem, troto?e bude upoután svou pozorností na nejr?zněj?í slo?ky technické, na precisnost nasazení a trvání jednotliv?ch slov, jen? bude ustavi?ně nucen pom??leti na zp?sob otvírání sv?ch úst, zatím co du?e bude ztracena. Mo?nost dubbování film? je také zna?ně omezena: Jak jsme ukázali v p?ede?lém odstavci, je mo?no dubbovati filmy pouze tam, kde to neru?í pot?ebu místního koloritu. Kromě toho je mo?no dubbovati pouze hry s ensembly méně znám?ch herc?: nikdo z divák? neakceptuje, bude-li Greta Garbo mluviti polsk? jako nikdo se nesmí?í s tím, bude-li film ?istě národního charakteru, jako .na p?íklad japonsk? film, dubbován herci evropsk?mi, budou-li samurayové a gej?i mluviti pathe- tick?m ?Búhnendeutsch“. V?eobecn? p?edpis dubbování film? p?sobí v kone?n?ch d?sledcích ?kodlivě i s hledisek obchodních: inteligentní vrstvy, t. j. vrstvy lépe platící, -dmítají dubbované filmy: dubbovan? film má vět?í úspěch pouze ve venkovsk?ch kinech u publika platícího minimální vstupné. V?imneme-li si zku?enosti, kterou s dubbová- tcím film? u?inilo na p?íklad ?eskoslovensko, poznáme, ?e cel? ?eskoslovensk? filmov? obchod, i domácí filmov? pr?mysl se staví proti dubbování: produk?ní firmy a spole?nosti, které jsou majitelkami atelier?, mají zájem na tom, aby se natá?ely celé filmy v domácím jazyce, majitelé p?j?oven mají interes na tom, aby dovoz film? cizích, za- cc?eny ji? vysok?m dovozním poplatkem, nebyl ji? dále zdra?ován a obecenstvo odmítlo stejně svorně ?esky dubbo- vanou versi Fejosovy ?Marie“, jako Ozepova ?Amoka“, nebo několik bě?n?ch film? cowboysk?ch.V?chodisko z nouze.V dne?ní situaci mezinárodně neorganisovan?ch nacio- n ?íních filmov?ch produkcí nezbude nic jiného, ne? hleda?e prozatímní ?e?ení v r?zn?ch technick?ch procesech, umo?ňujících srozumitelnost dialog?, veden?ch v cizím jazyce. Odpadá-li mo?nost dubbování, p?ichází v úvahu iaí velíce nedokonal? a levn? zp?sob paralelního promí- zdní mluven?ch dialog? na zvlá?tní podlouhlé plátno umístěné pod obrazem pomocí diapásek ?Diaschleifen“ . nebo vsazováním p?eklad? dialog? p?ímo do promítaného filmu bu? vkopírováním titulk?, nebo tam kde není k disposici negativ, ra?ením těchto titulk? d: filmové emulse.Za tohoto provisoria bylo by záhodno, aby film.--.-' re?isé?i a operaté?i ji? po?ítali s tím, ?e p?i ka?dém uvedeni jejich film? do cizí země bude t?eba na spodní okraj ka?dého obrázku vlo?iti světl?m písmem titulek, jen? bude ?iteln? pouze tehdy, bude-li plocha za ním temná. Někte?í re?isé?i, jako Josef v. Sternberg, mají ve zvyku ji? kom- ponovati ka?d? jednotliv? obraz filmu tak, aby okraje obrazu z?staly temné a v?echna světla se soust?edila do jeho st?edu: touto náhodnou souvislostí se stává, ?e jedno?ádkov? titulek, vsazen? co nejní?e do spodního okraje obrazu, je dokonale ?iteln? a p?i tom z?stává na svém temném podkladě úplně oddělen od ostatních světl?ch plocb obrazu, tak?e co nejméně ru?í obrazovou komposici. Tento náhodn? zp?sob měl by se státi re?isér?m, kter?m zále?í na tom, aby jejich film p?i uvedení v cizině nebyl vkopí- rovan?mi titulky ve své obrazové komposici absolutně rozt?í?těn a znehodnocen, pravidlem p?i komponování ka?dého jednotlivého obrazu.Tato věc dala by se vy?e?iti i definitivně za?azením zvlá?tní clony p?ed film v kame?e, která by filmov? obrázek na jeho dolej?ím okraji sní?ila a po?ítala ji? s tím, ?e do tmavého pruhu takto vzniklého bude později vsazen filmov? titulek. Tato novinka nebyla by ni?ím revolu?ním, poněvad? v americkém filmu je ji? v?eobecně u?ívána, ov?em ?e k jinému ú?elu. Ameri?tí technici toti? ve snaze, aby docílili stejn?ch obrazov?ch proporcí, které měl kdysi něm? film, sní?ili filmové okénko o 1.5 mm naho?e a o 1.5 mm dole, tak?e mezi jednotliv?mi obrázky amerického filmu je dnes temn? pruh o ?í?i 3 mm. Uvedenou clonu bylo by mo?no posunouti tak, aby tento cel? temn? pruh byl cel? na spodní stránce obrázku, kde? by úplně sta?il k tomu, aby do něj byly vkopírovány jedno?ádkové titulky. Ka?d?, kdo v úpravě filmu pro p?edvádění se vkopírova- n?mi titulky má poněkud praksi, p?esvěd?il se o tom, ?e jedno?ádkové titulky k p?ekladu ka?dého filmu naprosto dosta?í a ?e nadto je?tě zaru?ují nejsnaz?í ?itelnost.Perspektiva.Jde tu ov?em o pouhé ?e?ení provisorní. Do jde-li k nor- malisaci v?eobecného evropského hospodá?ství, dojde-li k uvolnění dne?ních nep?estupn?ch celních p?ehrad, do- jde-li znovu k volnému mezinárodnímu obchodu za něho? jedině evropsk? pr?mysl m??e existovati na zdrav?ch základech, — bude i evropsk? film, natá?en? dnes ve dvanácti r?zn?ch jazycích, nucen nalézti si v?chodisko z tohoto jazykového Babelu. Natá?ení ka?dého filmu v několika versích se ukázalo p?íli? nákladn?m a bylo od něho v?eobecně upu?těno. S produkcí v r?zn?ch národních jazycích je t?eba i pro bu- doucnostpo?ítati, jedině silné národní filmy mohou osvě?ovati internacionální produk?ní ?ablony, vlévati do ní svě?í krev, p?iná?eti nové podněty. Re?isé?i těchto film?, vyr?stajících z prost?edí malého národa, jeho? jazyk není v?eobecně srozumiteln?, budou patrně míti sami dostate?ně smyslu pro to, ?e chtějí-li po?ítati s mezinárodní srozumitelností svého díla, nesmí se zpronevě?iti zrakové podstatě filmové techniky, nesmí p?ená?eti podstatu svého díla do sděln?ch dialog?, nesmí v?edně shrnovati slovy to, co se dá p?ímo viděti originálními obrazy, musí dialog soust?editi p?edev?ím tam, kde jde o projevy emocí, stejně srozumiteln?ch u ka?dého národa, at jsou vyjád?eny jak?mkoli zvukem slov a tam, kde dialog vyjad?uje místní kolorit a tvo?í barvitou slovní kulisu, stejně evokativní, jako je obraz. To v?echno nejsou po?adavky, které by snad film nutily násiln?m zp?sobem do jak?chsi forem jemu cizích: v?echny tyto po?adavky vypl?vají organicky ze samotné optoakustické podstaty mluveného filmu. Podíváme-li se na nejdokonalej?í díla, která zvukov? film, věren této své podstatě, dodnes vytvo?il, p?esvěd?íme se, ?e mezinárodní zvukov? film ?ije ji? dnes.dopisyCo ?kodilo vládním stranám ve volbáchVá?ená redakce!Zdá se mi, ?e jste ve sv?ch volebních poznámkách nevy- ?erpaii v?echny p?í?iny ur?it?ch neúspěch? vládních stran. Byly bity v?echny a v?echny ztratily po 3 mandátech a nár. socialisté nejvíce, a to 4. Agrárníci ztratili jeden efektně, jeden museli dát posl. ?u?íkovi a jeden ma?arskému svému kandidátu, co? znamená, ?e hlasy těchto kandidát? zlep?ili trochu své vět?í vlastní ztráty. Soc. demokraté vedle jednoho tíektivně ztraceného dali dva zástupc?m ?idovské skupiny, která jim ve volbách také pomohla pro ve?ejnost ukázati men?i ztráty. ?Na?e Doba“, jejím? redaktorem jest soc. iem posl Macek, to také mu?ně p?iznala. Tedy ztratila koa- lice ve svém celku snad vice ne? po?ítala, poněvad? víme, ?e agrárníci po?ítali dokonce se zna?n?m zv??ením sv?ch mandát? (jejich agitáto?i mluvili a? o 60) a ostatní koali?ní ?eské strany po?ítaly aspoň s udr?ením posic dosavadních. Nestalo se tak. Pro??Některé p?í?iny byly tu ji? dob?e objasněny, a já tu chci upozorniti na jednu, velmi vá?nou a to velmi vá?ně. Koalice se toti? neodhodlala k velké v?měně sv?ch lidí. Hodně se o tom psalo, mluvilo, agitovalo p?ed volbami, ale v?sledek p?i sestavování kandidátek dopadl uboze. Pr?měr padesátník? se v parlamentě sice o něco sní?il, ale jen nepatrně. Koali?ní strany u?kodily v?ak p?íli?n?mi citov?mi ohledy — o jin?ch by se p?ece dalo tě?ko mluvit ■— jen samy sobě. Kdybychom si probrali jednotlivé ?upy a sledovali tamní volební v?sledky, tedy bychom viděli, ?e v?ude tam, kde byli sta?í kandidáti, to jest kandidáti-poslanci a nebyl na vedoucím místě nikdo nov? a z mlad?ích, tedy byly ztráty. Tam v?ak, kde byla odvaha postaviti v ?elo dokonce nového ?lověka a p?i tom p?irozeně schopného, ?lo se hlasově nahoru. Tak na p?. národní socialisté udělali v pra?sk?ch ?upách velkou chybu, ?e nedovedli postaviti na zvolitelná místa nové kandidáty z mlad?í generace. Voli?stvo p?ece mohlo p?ed volbami ve ?Ve?. ?es. Slova“ denně ?isti, ?e se musí mladí lidé dostati v novém Nár. shromá?děni ke slovu, a kdy? pak ty mladé lidi hledalo na kandidátní listině této strany v některé ?upě pra?ské, tedy mamě. Kandidát mlad?ch se kr?il a? někde na osmém místě a p?i tom sám nemá ji? také léta zrovna mladá. To na Moravě národní socialisté poslali do Nár. shromá?dění dva poslance (jedním jest ?ena) za politické vedení a nikoliv za mláde?, a jsou, prosím, nejmlad?ími poslanci parlamentu. Tedy nejsou v?dy nejmlad?í, kte?í jsou za mladé ozna?ováni.Tak se zdá, ?e heslu mlad?ch mnohem lépe porozuměla Morava a Slovensko ne? ?echy, a proto v?echny koali?ní strany obstály v těchto zemích — a? na agrárníky na Slovensku a lidovce na Moravě i na Slovensku — mnohem lépe ne? jejich strany v zemi ?eské. Zdá se, ?e Henlein?v úspěch ve volbách byl mimo jiné zaji?těn také tím, ?e postavil skoro vesměs na kandidátky nové lidi, to jest lidi neopot?ebované.Tuto v?hodu měli i fa?isté a zdá se, ?e také tu je potkalo >_= úspěchu vedle nepoda?ené spekulace vedoucí politické strany Nejlépe na?e diagnosa o nov?ch lidech dá se dokázati zase st straně národně socialistické. Jest to pro tuto stranu charakteristické, ale správně charakteristické, poněvad? její citovost nejlépe zapadá do ?eskoslovenského prost?edí a tudí? se ta--- v?echny v?chvěvy a nálady voli?stva p?edev?ím u ní uká?í, ?asto velmi nemile. Tak na p?. víme, ?e vedle ?up pra?sk? ch měli národní socialisté velké ztráty v ?upě lounské. Kdo jest trochu zasvěcen do zákulisí, tedy ví, ?e sem byl kandidát prim; vnucen (posl. Hatina) a v?sledek toho se dostavil. Naproti tomu v ?upě moravskoostravské byl postaven v ?elo kandidátky nov? a mlad? ?lověk (u?itel Uhlí?) a za ním rovně; nov? ?lověk a v?sledek toho byl, ?e strana národních socialist? měla právě v této ?upě z celé republiky největ?í p?ír?stek hlas?, a to nejen relativní, ale také absolutní. Na Moravě také agrárníci v mnoh?ch sv?ch ?upách provedli ?ádné p?eskupeni a postavili hodně nov?ch lidí a následek toho byl, ?e měli právě na Moravě z celé republiky největ?í zisky. Pomíjím tu ov?em i pová?livost jejich agita?nich metod, které s hlediska politické morálky této právě neprospěly. Také komunisté stavěli hodně nov?ch lidí, dokonce v moravsk?ch ?upách a? z Prahy a p?ece, ?e to byli noví lidé, tedy jaksi nepopsan? papír, měli i tu úspěchy nesporné.Co tím v?ím chci ?íci? ?e strany by si z toho měly v?iti pro budoucnost pou?ení a vedle osvěd?en?ch pracovník? parlamentních, bez nich? by se chod parlamentu a vlády neobe?el, stavětí na zvolitelná místa nové a p?i tom p?irozeně schopné mlad?í lidi, kte?í ji? svou dosavadní ?inností, a to nejen stranickou, ale také jinou, jsou ve?ejnosti známi jako slu?ní lidé a tudí? pak jsou kandidáty, od nich? m??e voli? něco o?ekávat. V?echny politické úst?ední sekretariáty by si měly nyní sestavit své volební v?sledky podle ?up, podívati se, kdo tam kandidoval a jak to dopadlo. P?i tom neháti se ?íci těm, kdo? tak namnoze snad lpěli na tom mandátě a díky této hou?evnatosti se tam dostali, co straně p?i tom zp?sobili. V?měna generací jest něco zcela p?irozeného a kdo se hráni této v?měně, ?kodí tim nejen straně, ale ?kodí také státu. Ostatně kdybychom si srovnali zemské volby a okresní volby s parlamentními, kde namnoze do?lo k mnohem vět?í v?měně osobností ne? p?i volbách do Nár. shromá?děni, tedy bychom viděli, ?e v těchto volbách pochodily koali?ní strany mnohem lépe ne? v parlamentních. Tu mnohé koali?ní strany zaznamenaly proti posledním samosprávn?m volbám i zisky. Dokonce na p?. národní socialisté vzrostli na Moravě o jeden mandát, tak?e tím sní?ili ?eskou ztrátu dvou mandát? jen na jeden mandát. Tedy ztráty daleko men?í ne? p?i volbách parlamentních. A kdo? ví, zda v ?echách p?i jiném je?tě sestaveni by b?vali ztratili národní socialisté i ty dva mandáty!5937258266430DOMDOM17119608458200DOPISN? papírDENN? POT?EBY■c—e—BCI-HI mim ■ mammaaoDOPISN? papírDENN? POT?EBY■c—e—BCI-HI mim ■ mammaao30226008415655100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhát?.17100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhát?.17Ale tu?ím, jsem ji? dostate?ně ukázal fakt, kter? nebyl v dosavadních posudcích o volebních v?sledcích dot?en a to fakt velmi vá?n?. V budoucnosti ta strana, která se bude chtíti uvarovati vět?ích ztrát aneb velk?ch ztrát, pom??e si jedině zdrav?m omlazením sv?ch kandidátek. A právě v dne?ní době, kdy k b?val?m hospodá??m na?eho státu nebyla d?věra zrovna největ?í a namnoze jaksi nucená, b?vala by ka?dé straně jen prospěla odvaha, kdyby b?vala provedla radikálněj?í v?měnu politick?ch osobností. — ?el — nestalo se tak a v?sledky se dostavily!Pov.Jedná Francie správně?Právě p?ed rokem uve?ejnil jsem na tomto místě ?lánek, v něm? jsem uva?oval, zda Francie jedná správně. Bylo to po Barthouově notě, kterou se p?eru?ovalo mezinárodní jednání o obecné zbrojní konvenci. Britská vláda otázala se tenkrát Pa?í?e, jaké jsou její p?esné po?adavky stran zaji?tění a kontroly zbrojení, které by bylo ?enevskou konvencí zákonitě omezeno ua podkladě rovného práva, platného pro v?echny státy. Konvence sama byla ji? úplně p?ipravena. Potě vad? se v?ak p?i tom p?edpokládalo, ?e stav německé armády (a ostatních pora?en?ch stát?) bude zv??en, zatím co stav armády francouzské (a ostat- rieh vítěz?) bude omezen tak, aby nastalo jisté vy- rovnání sil, ?ím? dosud platné poměry podle mírové smlouvy nahrazovaly se nov?m právním ?ádem, fran- ? tuzská národní vláda odmítla. Barthou zahájil pak spolu s Litvínovem politiku zabezpe?ení soustavou pakt? o vzájemné pomoci p?i neomezeném zbrojení. Touto politikou chtěla vláda Doumergue-Barthouova ?elit Hitlerovu zbrojení t?mi? prost?edky. Tvrdil jsem, ?e to znamená ?návrat (?i postoupení?) do p?edvále?ného světa mezinárodní anarchie a pěstního práv a“, a tázal jsem se, zda nám to m??e b?t u?ite?né. Je-li pravda, ?e Německo zbrojí do války, je tím jen nutněj?í udr?et Spole?nost národ? a praktickou spolupráci v?ech, kte?í chtějí a pot?ebují mír. Vezměme Německo 'za slovo, aby jeho věrolom- nost p?ípadně zas tak vynikla, jako v roce 1914 a p?ivedla zas na na?í stranu pomoc největ?ích demokracií světa!Za stavu věcí, jak? se vytvá?el, byla po mém soudu mezinárodní konvence, omezující a kontrolující zbrojení obecně, právě nejú?inněj?ím bezpe?nostním opat?ením. Nám, kte?í válku nechystáme, nem??e ?ádné omezení a ?ádná kontrola zbrojení vadit. Francie, která nem??e ji? udr?et dosud platn? právní stav, musí hledět vytvo?it na jeho místě jin?. Je to snad nep?íjemná pravda, ale je tomu tak: ?Anglie, Amerika ani Itálie nepova?ují stav, vytvo?en? p?ed patnácti lety, za udr?iteln? fakticky, právně ani mravně. Nem??eme najít nikoho, kdo by nám pomohl od?init zbrojení, které nechceme legalisovat — co? znamená trvání ilegality, demoralisaci”. Naproti tomu ?v?ichni nám pomohou vytvo?it a udr?et novou, obecnou, p?esně vymezenou a kontrolovanou konvenci o zbrojení — co? znamená nov? zákonn? stav a nedozírn? pokrok světov?.”Hledal jsem také d?vody francouzského jednání proti těmto zásadám a nalézal je ve dvojím klamném spoléhání: 1. ?e Německo bude opakovat p?edvále?né chyby; 2. ?e Anglie není správně representována vládou Mac Donaldovou — co? obojí vedlo k d?vě?e, ?e An- glie se konec konc? v kritické situaci octne v?dy po boku Francie. Vláda Doumergue-Barthouova, je? po této stránce byla nesporně representa?ní pro francouzské stanovisko, o?ekávala tedy od Hitlera divo?iny, které popudí cel? svět a donutí jej, to jest p?edev?ím právě Angli?any, postavit se chtě nechtě do jednotné fronty s Francouzi a v?emi ostatními posti?en?mi proti němu. Naproti tomu soudil jsem, ?e Hitler?v re?im bude postupovat s vypo?ítavou umírněností a p?ívětivostí v??i tomu i onomu a m??e si ?dovolit věci, o nich? se re?im?m s parlamentní závislostí ani nesní”. — ?Německo bude zbrojit jen v mezích, pova?ovan?ch neutrálním ve?ejn?m míněním za oprávněné a m??e docela dob?e dospěti s Anglií k separátním úmluvám o omezení zbrojení na mo?i a ve vzduchu.” — To bylo napsáno a vyti?těno dne 13. ?ervna 1934. Ka?d? si to m??e srovnat s vlastní zku?eností za posledních dvanáct měsíc?, a zejména s dne?ní situací po Hitlerově ?e?i se t?inácti body ze dne 21. května a po anglo-německé námo?ní úmluvě ze dne 18. ?ervna.P?edstavme si nejprve, co jsme loni zamítli a postavme proti tomu nejen co je dnes u? hotovou věcí, n?br? zejména to, co si dnes sami p?ejeme, s ?ím se tedy spokojujeme. ?mluva v roce 1934 budovala se obecně, na podkladě ?enevském, a zahrnovala sověty a Turky stejně, jako Němce a Ma?ary. V podstatě ?lo je?tě o schema MacDonaldova plánu, kter? byl podán na odzbrojovaci konferenci na ja?e 1933 a p?edvídal paritu brann?ch sil Německa a Francie na úrovni 200.000 mu??, slou?ících po jeden rok, p?i ?em? v?ak Francie mohla mít v koloniích (to jest hlavně v blízké severní Africe) je?tě jednu takovou armádu, tedy celkem 400.000 mu?? pod prapory. V?zbroj měla b?t rovně? jednotná, s maximálním kalibrem děl 15 centimetr?, letectví pro velmoci omezeno na 500 stroj?, p?i ?em? Německu se je?tě povolovati nemělo, v p?edpokladu, ?e dojde postupně ke zru?ení vojenského letectví v?bec. H i t- 1 e r po?adoval naproti tomu za první náv?těvy Edenovy v Berlíně jen zv??ení německého presen?ního stavu na 300.000 mu?? atyté? zbraně, je? nebudou hned v první odzbrojovaci periodě zru?eny u ostatních stát?. Tedy celkem tak zv. leh?í defensivní v?zbroj. V letectví měla to b?t stíhací letadla. Později, kdy? se ukázalo zru?ení vojenského letectví naprosto utopick?m, uváděly se německé po?adavky: polovina francouzského nebo t?etina v?eho okolního letectví (Francie plus ?SR. plus Polsko). Pokud jde o kontrolu, p?ijímal Hitler v?echno, co bude platit i pro druhé.To tedy loni padlo. Zbrojení nebylo omezeno ?ádnou obecnou konvencí. Z?stávalo ov?em pro některé státy titulárně omezeno mírovou smlouvou versaillskou. Ale to neznamenalo nic jiného, ne? ?e státy slabé budou zbrojit dále tajně, a stát den ze dne silněj?í a odvá?něj?í i ve?ejně. Zlep?ení vojenské organisace a ur?itá modernisace na?ich vlastních armád, zatím provedená, má ov?em svou hodnotu, ale ta je relativní v poměruke kvantitě a kvalitě nové v?zbroje německé, ma?arské atd. Co bylo vykonáno diplomaticky ke zv??ení na?í bezpe?nosti, to jsou 'zejména smlouvy o vzájemné pomoci s Ruskem, p?episující staré obecně platné závazky XVI. ?lánku ?mluvy Spole?nosti národ?. Ty jsme mohli sjednat, kdybychom toho shledávali pot?ebu, také po p?ijetí obecné odzbrojovací konvence s p?íslu?n?mi kontrolními a sank?ními opat?eními, je? nám Angli?ani nabízeli.Barthouovou my?lenkou bylv?chodní pakt,svírající německou dynami?nost ?elezn?m kruhem spojenc?: Francie, Itálie, ?eskoslovenska (Malé dohody), Polska a Ruska, p?i ?em? Anglie měla zachovávat blahovolnou neutralitu. Anglie zaujala sice po nezdaru její iniciativy obvyklé vy?kávací stanovisko, ale to ne?íkalo, ?e by souhlasila nebo se vzdávala. Právě jen ?ekala: na p?íle?itost, na zku?enosti, na obrat francouzské politiky samotné. — Nedal na sebe dlouho ?ekat, poněvad? v?chodní pakt se prostě ukázal neprovediteln?. Nikoli pro odpor německ? nebo anglick?, n?br? pro odpor p?edev?ím polsk? a pro nutné vnit?ní rozpory mezi jednotliv?mi ?leny této slo?ité soustavy. Polsko kategoricky odmítlo stavět se do jedné ?ady s Ruskem (p?i ?em? bol?evictví hrálo pod?ízenou úlohu). Je zbyte?no rozebírat na tomto místě zvlá?tní d?vody Polska. A? to byly opravdu vlastní z?etele na bezpe?nost země, kterou by měly procházet cizí armády, ?i z?etele na německého souseda, s ním? se Polsku poda?ilo p?ed tím sjednat v?hodné vyrovnání, jisto je, ?e Polsko nechtělo v?chodní pakt a bez něho nedal se uskute?nit. Tím padla u? loni také Barthouova koncepce bezpe?nosti, kterou stavěl proti Anglické my?lence odzbrojovací. Nebylo k tomu ani t?eba dal?ích nesnází, zejména mezi Itálií a Jugoslávií, je? ru?ily druh? regionální pakt, dunajsk?, doplňující pakt v?chodní. Barthou skon?il v gloriole tragické smrti po boku krále Alexandra, ale ve skute?nosti je?tě p?e?il svou politiku. Bylo to patrno z toho, ?e Doumergue sám povolal hned jako jeho nástupce L a v a 1 a, p?edstavitele docela jiné tendence a metody, osobnost cel?m temperamentem i politickou mentalitou diametrálně odli?nou. Laval likvidoval nejen poslední p?e?itek staré francouzské r?nské politiky, politiku sárskou, n?br? i v?chodní pakt v p?vodní versi, tak?e v Moskvě vzbudil nejprve zna?nou ned?věru. Docela neprávem. Lavala nikdy nenapadlo jít na německé nabídky p?ímého dorozumění — jeho? cena je známa: volná ruka v Evropě st?ední a v?chodní. Tento chytr? sedlák je pouze prost ilusí a sn?, jim? podléhají namnoze právě nejkultivovaněj?í francouz?tí státníci. Laval mě?í v?e správnou mírou a ur?uje ka?dé věci ve svém plánu správné místo. Proto r e 5 i g n o v a 1 na tak z v. samostatnou a iniciativní francouzskou politiku, je? aspirovala na jistou diktaturu v politice mezinárodní, ;hoéla jin?m stát?m p?edpisovat aspoň programa- o;;ky jejich místo. Laval dovede se znamenitě vmyslit nejen v to. co jiní myslí a chtějí, n?br? i v to, co po- r?ebují a musí chtít a neo?ekává tudí? od nich více, ne? mc hou dát. Jeho program znamená kooperaci, ale nejen v tom lidském, p?íli? lidském smyslu; p?jdeme s vámi, p?jdete-li s námi, nebo souhlasíme, chcete-li toté?, co my. U něho je to objektivně vyrovnání na st?ední linii, vzájemné ústupky a shoda v jednom podstatném a v?em u?ite?ném.V tomto smyslu se Laval dohodl u? v prosinci minulého roku se sověty a s ?SR. (?enevsk? protokol), v lednu t. r. s Itálií, v únoru t. r. s Anglií. Z toho vy?elprogram ze dne 3. února,kter? obsahoval zru?ení V. ?ásti mírové smlouvy versailleské a stavěl na její místo obecnou konvenci o omezení a kontrole zbrojení s pakty bezpe?nosti v rámci regionálním, ale na podkladu a v duchu ?enevském. Le? ? a s je rozhodující faktor v ?ivotě lidském a dění světovém. Co v roce 1934 znamenalo je?tě obě? s na?í strany — která by se byla vyplatila — znamenalo v roce 1935 ji? nabídku, která byla p?edsti?ena skute?ností a tudí? vlastně po?adavek — kter? druhá strana odmítla. Německo nemohlo ji? pot?ebovat povolení armády o 300.000 mu?? s lehkou v?zbrojí a slab?m letectvem, kdy? mělo ji? v?e p?ipraveno pro armádu dvakrát tak velikou, kterou mu dodá prosté obnovení obecné branné povinnosti. Krom toho dovedl německ? pr?mysl improvisovat za dobu těch dvanácti měsíc? v?zbroj a letectví v takovém mě?ítku a v?konnosti, ?e aspoň Anglie, která do poslední chvíle zadr?ovala závody ve zbrojení, byla tím postavena úplně do stínu. 16. b?ezna t. r. Hitlerova vláda vzala si záminku nejprve z anglické Bílé knihy o zbrojení a pak z prodlou?ení vojenské slu?by ve Francii na dvě léta — (poněvad? p?i jednoleté by hubené vále?né ro?níky ve Francii nevydaly ani polovi?ku toho, co ro?ník německ?) a ohlásila jednostrann?m rozhodnutím zavedení obecné branné povinnosti. To byla ov?em zv?le, roztrhání V. ?ásti míru versailleského, je? zasluhovalo odsouzení. Ale opět m?lil se ka?d?, kdo by byl soudil, ?e Spole?nost národ?, to jest velmoci, b?valí spojenci, proti Německu něco podniknou. To by bylo b?valo d?kladně opo?děné. I morální rozho??ení mělo ji? silně fale?n? zvuk. Ka?d? se ji? vyrovnal sv?m zp?sobem se známou věcí. Bohu?el, ka?d? jinak.Francouzské ve?ejné mínění usoudilo nyní, ?e po takovém d?kazu zlé v?le Německa — kter? následoval právě po d?kazu dobré v?le francouzské — uzná Anglie, ?e s Německem nelze jednat a zaujme to místo v jednotné frontě obrany, které je jí vyhrazeno. Na útok, na skute?né ztrestání Německa ji? ani ve Francii nikdo nemyslil. Ale co to znamenájednotná fronta obrany?Je mo?no Německo obklí?it a vě?ně hlídat, aby nikudy nevyrazilo? To by p?edpokládalo je?tě ve vy??í potenci to, co se u? Barthouovi nepoda?ilo. Je nep?edstavitelné, aby státy trvale odstavily v?e ostatní, co je dělí a tr?ely jako hypnotisovány na jedno nebezpe?í.Bylo vyhrazeno nejprve velkému realistovi nebo chcete-li cynikovi soudobé politiky Mussolinimu, aby nás o tom pou?il. Odmítl p?ímo státi se fossilní hlídkou na Brenneru a pustil se do volného lovu ve v?chodní Africe. Jakmile shledal, ?e Rakousko mu nepadne za ko?ist, nejprve u? pro ná? odpor, zejména jihoslovansk?, pak pro zesílení Německa technicky i politicky, za?ídil se podle toho. Ztratil úměrně zájmu na st?ední Evropě a nabyl jej na Habe?i. Tam rozhodně odpor ani konkurence nebudou tak veliké. Pro nás p?ichází tu v úvahu právě jen ta okolnost, ?e ne jn -?zo mravní— to bychom u? p?edpokládali—e?eU na?eho problému — n?br? faktická a mo--_- ?i situace rozhoduje. Německo vypadá morálně i se? Lni. ale mocensky a tudí? i diplomaticky je :. -: - nesrovnatelně lépe. Loni je?tě ?ádalo něco, i ni - Ao nesporně právo — ale co se mu tudí? mohlo a□ en— letos s i vzalo, na? mělo nárok — a na-n ; snatním vyrovnání za podmínek, které se ov?em i :-± p?edev?ím jemu a ti druzí pospíchají, aby se s ním ~ t : vnali, pokud v tom je?tě mohou najiti také pro s- nějakou v?hodu. To za?al právě Mussolini, jen?e : -;: spěl tak rychle k v?sledku, jako na p?íklad Angli- ?izn kte?í měli zvlá?? snadnou hru. Mussolini brání posici a musí od Německa dosáhnout aspoň i -?:ňého minima uznání a záruk. Je v podstatě v tom?e ;<-ěru k Německu, jako jsme my. Ale Mussolini . ? : o p u j e, podle toho, co je o německo-italském r ?inávání stran dunajského paktu známo, velmi ; _oé Smlouva od po?átku měla b?t na rozdíl od paktu ■ Aodního pouh?m paktem konsultativním se zá- Tiikem neúto?ení a nevmě?ování se. Tedy Německo :y se vázalo prostě, ?e do Rakouska nevtrhne a ne- : . i? *u podporovat podvratnou agitaci a pu?e. Za to ňs. ňá v?ak, aby také Itálie se nevmě?ovala, ?ili z Ra- í;_ska vypadla. Poněvad? d?sledky takové radikálníěuy se jeví docela jednozna?ně, je shoda arci ob- riná. Za to vyhovuje se ji? Německu v námitkách ;::bilaterálním smlouvám vzájemné pomoci mezi i?mi. které měly b?ti vojensk?mi zaji??ovacími snlouvami o p?ípadné intervenci. Má se z?stat jen o?i konsultaci. Takové ?e?ení mohli jsme v?ak ver.?elní Evropě i na v?chodě mít u? dávno. Nelze ne- -yslit na obchod Tarquini?v s knihami Sibylin?mi.Nejnápadněji se ov?em jeví hlubok? pokles úrovně lezinárodního jednáníseparátní dohodou Anglies Německem: zbrojení námo?ním, kterou neprovedl pacifista a rermanofil MacDonald, n?br? ji? konservativec 5 A d w i n, autor hesla o anglické hranici na R?ně. P?i tom Anglie z?ejmě nemohla jednat jinak, ne? jed-lA. Bylo by to neodpustitelné nejen s jejího soukro- -ého hlediska, n?br? i s hlediska obecného zájmu na unezení zbrojení a generální úpravě politick?ch po- -ěr?. kdyby byla zamítla velkolepou nabídku Hitle- * vu uznat britskou superioritu na mo?i a spokojit se v-rale s 35% její toná?e, p?i ?em? je?tě se ponechává Ltzd?nu na rozhodnutí, jakou kvótu chce p?iznat -.ar?m ostatním. Zároveň jeví se v?ak znepokojení ve Francii jen tím d?vodněj?í, ?e do?lo k takovému v?- o;drému vyrovnání mezi Německem a Anglií, v the- —aru. které je tradi?ně pro ni nej?ivotněj?ího v?zna- “ a Není ani t?eba ?íst znovu závěre?né partie knihyMain Kampf“, aby ka?dého p?ímo trklo, pro? je Ně- náhle tak skromné. Hitlerovci rozhodně nejsouBr arbonové. Mnoho zapomněli a mnoho se skute?ně ?_akí nau?ili z historie posledních Hohenzoller?. N ě- n ?:ko tedy u? nebude rivalisovat : Anglií, jeho budoucnost není u? nas.; ? o je zase na sou?i jako za dob velk?ch rozmno- ňn.eA ?í?e směrem k v?chodu a jihov?chodu. Anglie ??~?eni bude se v?dycky stavět proti válce. Tak, jako K - právě dnes, kdy jde o válku ve v?chodní- Ale bude mít na Rakousku, ?eskoslovensku, Bi?nu Ukrajině, někdy v?bec takov? zájem jako má aspoň na Habe?i? A bude tu v?dy Spole?nost národ? a její úmluva, na nich? by měla takov? zájem, jak? projevuje dosud?Pová?livost známek, které se jeví v nyněj?í meziná- rodní situaci, spo?ívá v rozkladu toho, ?emu jsme mohli ?íkat spojenecká jednota, poněvad? to bylo toté? jako spole?enství v?ech stát?, které měly zájem na udr?ení a organisaci míru. Cel? rozdíl mezi dne?kem a v?erej?kem je v tom, ?e d?íve, v ?enevské periodě, za od?brojovací konference, pracovalo a zápasilo se o mír spole?ně, nyní hledí ka?d? zachránit svou k??i nebo obstarat své interesy na vlastní pěst. Nech? si ka?d? udělá sv?j úsudek o tom, za kter?ch podmínek m??e se lépe da?it na?im vlastním zájm?m, a? ji? slovo ná? pojímáme v u??ím ?i ?ir?ím smyslu, jako Francii a její kruh, ?i speciálně ?eskoslovensko.Kritická otázka zní nyní, zda se Lavalovi poda?í obnovit spojeneckou jednotu, která se nedá vytvo?it a praktikovat jinak, ne? na p?dě Spole?nosti národ?. Anglie nezná alian?ní politiku. Nebude-li moci pracovat v ?enevě, vrátí se prostě ke své houpa?ce vyrovnávání sil v Evropě, a jmenování sira Samuela Hoarea ministrem zahrani?í svěd?í jen, ?e má k tomu ji? zna?nou náklonnost. Z vněj?ku jeví se to pak jako ramená?ství a poskytuje posti?en?m, jimi? jsou jednou ti, po druhé oni, p?íle?itost k nadávání na perfidnost Albionu. Na věci se tím arci nic nezmění. Baldwin prohlásil nedávno, ?e válka s Francií je nemyslitelná, ale ?e je ?ádoucí dospět ke stejnému p?átelství s Německem. To znamená, ?e na Anglii lze spolehnout jen v politice míru. V p?ípravách k válce je nevypo?itatelná. A na?e kalkulace nevychází bez Anglie dob?e ani ve válce ani v míru.Rudolf Procházka.poznámkyPou?ení z katolického sjezduCo se vy?ídilo?Na zp?sobu, jak?m ve?ejnost reagovala na katolick? sjezd, byla jedna věc velmi nápadná: nikdo se p?íli? nestaral o to, ?e toto shromá?děni katolík? z celého státu bylo my?leno jako pracovní sjezd, kter? koná sch?ze, debatuje, na něěem se usná?í a hledí něco vy?ídit ve ve?ejném ?ivotě. Nejen nezú?astněné obecenstvo, ale ani katolíci sami, zdá se, po této stránce mnoho neo?ekávali a snad jim ani nenapadlo, ?e by v?bec mohli o?ekávat. Zajímali se víc o manifestace a o pape?ského legáta ne? o pracovní sch?ze. Stejně zhodnotila sjezd ?urnalistika, a? u? mimoděk ?i vědomě. ?tli jsme dlouhé referáty o stránce manifesta?ní, ale ?ádné referáty o stránce pracovní. Patrně tu nebylo o ?em referovat. Konaly se sice veliké sch?ze, ale dovedeme si p?edstavit, jak to na nich vypadalo: vystoupila vynikající katolická osobnost a vě?ící zbo?ně poslouchali. Není známo, ?e by se byl potom ujal slova nějak? Slovák v kroji a pověděl, jak to podle jeho mínění s vírou vlastně je a co by se její pomocí mělo za?ídit. Na ka?dém jiném sjezdu je v?dycky mnoho starostí o debatu, zdali jaká bude, jak dopadne, kter? směr to v ní vyhraje. Tady takov?ch starostí nebylo. Nebo? je v postatě katolicismu, ?e se nedebatuje. Ne?íkám to proto, abych tento velk? katolick? podnik sni?oval. Konstatuji prostě fakt, ?e skoro nikoho nenapadlo, aby se zajímal o věcn? v?sledek sjezdového jednání. Jedni se divili, ?e katolíci takov? sjezd v?bec dali dohromady, druzi v něm viděli zajímavou podívanou, t?etí jej oceňovali se stanoviska politického a vě?ící v něm viděli p?edev?ím p?íle?itost k povznesení a upevnění mysli. Nepochybně měli katolíci největ?í radost z toho, ?e mohli samii jin?m ukázati, ?e jsou tady a ?e je jich mnoho. O nic jiného jim celkem ne?lo.Bylo ov?em vydáno poselství ?eskoslovenského episkopátu, je? by bylo lze p?i jisté shovívavosti pova?ovat za program, kdyby i ono nebylo tak typicky katolicky jednoduché. Zále?í v podstatě ve v?zvě, aby se v?ichni lidé obrátili ke Kristu. Pak pr? bude v?ecko dob?e. Je tam zvlá?tní zmínka o dělnictvu, jemu? se slibuje, ?e biskupové budou podporovat jeho oprávněné po?adavky, bude-li se jich dělnictvo domáhat cestou spravedlností a nikoli cestou t?ídního boje. Je to hezky ?e?eno, ale tě?ko si p?edstavit, co je tím p?esně míněno. Má snad dělnictvo vystoupit ze socialistick?ch stran a svě?it starost o své zájmy pán?m biskup?m? Snad by bylo lépe konkrétně ?íci, které po?adavky pova?uje episkopát za spravedlivé a které nikoli, a rovnou se ?aty spravedlivé postavit, a? u? se jich dělnictvo domáhá ve jménu ?ehokoli. Spravedliv? po?adavek se nestane nespravedliv?m, nalepí-Ii se na něj viněta t?ídního zájmu a nespravedliv? se zase nezmění ve spravedliv?, byl-li pokropen svěcenou vodou. Proto opakujeme: v?znam sjezdu nebyl v positivní stránce pracovní a programové, n?br? v manifestacích a v někter?ch okolnostech pr?vodních. Které to byly?Německo v pozadí.Je d?le?ité, ?e ke sjezdu do?lo ve chvíli, kdy se v Německu odehrává zápas mezi vládním re?imem a mezi katolick?m nábo?enstvím. Někte?í pozorovatelé na místě samém praví, ?e posice katolicismu v Německu se p?eceňují. Tvrdí, ?e lid je v celku na straně re?imu, kter? dovede mistrně vyu?ívat katolick?ch p?ehmat?, jako byl na p?íklad pokus o tajn? v?voz valut někter?mi ?ádov?mi p?íslu?níky, a ?e si kně?í i vysoká hierarchie smějí dovolit jenom velice málo. Pravděpodobně je tomu tak. Ale zdá se nám d?le?itěj?í, ?e v tomto zápase, i kdy? je sebe tě??í a i kdy? má zdánlivě sebe méně v?sledk?, má německ? katolicismus sympatie světa na své straně. Pokroká?i a socialisté za hranicemi a jistě i v hranicích Německa zapomínají na to, co je od katolicismu dělí a obracejí víc pozornost k tomu, co je s ním v této chvílí spojuje, to jest obrana proti p?epjatému nacionalismu a rasové v?lu?nosti. Ukázalo se, ?e katolictví, socialismus a demokracie mají p?es v?ecky veliké rozpory také jednoho spole?ného jmenovatele, toti? v?elidství. Jsou poselstvím pro cel? svět a pro v?ecky lidi, kde?to nacionální socialismus jenom pro jedno plemeno, domněle nejvy??í a povolané vlád- nonti ostatním. O těchto věcech se na pra?ském sjezdu otev?eně nemluvilo, ale zajisté je v?ichni cítili. Jak by jinak bylo mo?né, aby si p?edsednictvo sjezdu vyměnilo tak srde?n? pozdrav s ?idovskou nábo?enskou obcí, s těmi, na ně? lidov? katolicismus — není to tak dávno — k?i?el, ?e uk?i?ovali Krista Pána?A co pokrokov? tábor?P?ed sjezdem i p?i něm jsme se neustávali ohlí?et na pokrokov? tábor, to jest také na sebe. Co dělal, jak se choval, jaké pou?ení si odnesl? V ohledu chování máme vysvěd?ení od sam?ch katolík?, kte?í uznali, ?e si i odp?rci po?ínali naprosto slu?ně. Děkujeme tedy za dobré zdání a vypro?ujeme si po této stránce vzájemnost.Tato korektnost neznamená v podstatě nic víc, ne? ?e pokrokoví lidé berou demokracii doopravdy. Dr?íce se této zásady, nebudou mít nic proti tomu, aby si katolíci postavili po druhé na Václavském náměstí k?í? t?eba dvakrát tak vysok? jako byl ten minul?. Mají k tomu v?ecku svobodu a dostane se jim stejné zdvo?ilosti a ochrany jako tentokrát. Mohou zmobilisovati v?ecky církevní zaměstnance, světit vozidla v?eho druhu, mohou kázat, agitovat a p?esvěd?ovat, pokud se jim zlíbí a pokud je lidé budou poslouchat. V?e, ?eho si v tomto ohledu ?ádáme, jest, aby nám bylo bez p?eká?ky dovoleno toté?. Neradi bychom, aby o tom nyní, po poměrném úspěchu sjezdu, vznikly u katolík? nějaké pochybnosti. Chceme proto znovu ?íci, jak v tomto směru rozumíme demokracii.Pokud jde o nábo?enství, znamená nám demokracie konfesijní neutralitu státu. To není nep?átelství k nábo?enství. Stát musí nábo?enské vyznání sv?ch ob?an? respektovat a chránit, stejně jako respektuje a chrání jejich p?esvěd?ení politické, pokud není namí?eno proti ústavě. Nesmí v?ak, nebo aspoň nemá podporovat jedno na úkor druhého. Stát je nad stranami i nad církvemi. To znamená, ?e v?ecko státní má b?t mezistranické a mezicírkevní, jin?mi slovy, ?e to má stejně slou?it stranám i církvím v?em. Jako nemohou b?t zvlá?tní ú?ady pro katolíky a pro evangelíky, tak nemají b?t ani zvlá?tní státní nebo státem podporované ?koly pro to ?i ono vyznání. Pokud si kdo chce za?ídit takovou ?kolu soukromě, není proti tomu námitek, splní-li jisté zákonité p?edpoklady. Nesmí v?ak ?ekat, ?e tato ?kola bude mít stejn? v?znam a platnost jako ?kola státní, podobně jako nesmi ?ekat od soukromého ú?adu to, co mu m??e opat?it jen ú?ad státní. Stát je jen jeden a církví je mnoho, ?ím? je ?e?eno, ?e se církve nesmějí sna?it nahrazovat stát. Víme, ?e katolíci s námi nebudou v této věci souhlasit a ?e se budou dovolávat zásady, která zní asi takto: církev má vládnout státu. Prosíme je v?ak, aby uvá?ili to, co ?ekneme dále.Stát totální a liberální.Názor, kter? jsme vyslovili v??e, ?e stát má b?t pro v?ecky církve spole?nou neutrální základnou, je v podstatě názor liberální. Znamená, ?e funkce státu má b?t omezena jen na pot?eby v?em obyvatel?m spole?né, ?e se stát nemá míchat do osobního p?esvěd?ení a ?e má prostě regulovat vztahy, je? pocházejí z rozmanitosti názor?, povolání, pohlaví, nábo?enství atd. Toto není názor katolické církve. Ta naopak potírá tuto liberální neutralitu a reklamuje právo — aspoň tam, kde mají její p?íslu?níci vět?inu — na úlohu vedoucí. P?eje si ur?ovati kulturní a morální ?ivot obyvatelstva a ?ádá, aby jí v tom stát sv?m správním aparátem slou?il. Jak známo, vymyslily pro to katolické noviny název ?kulturní demokracie“, aby to znělo ?eskému uchu p?ijatelněji. Ale je to prav? opak demokracie, jak jí rozumíme my.To, co katolická církev takto ?ádá, není nic jiného, ne? jistá forma totálního státu. Také r?zné denominace fa?ismu táhnou do boje proti liberálnímu státu a nechtějí nic vědět o jeho neutralitě — tentokrát v??i politick?m stranám. Nacionální socialisté něme?tí mu posmě?ně ?íkají ?Nachtwách- terstaat“, chtějíce tak nazna?it nicotnost úlohy, na ni? se tento stát omezuje. Také oni nejsou ochotni spokojiti se s postavením jednoho z mnoh?ch a soutě?iti pokojně na neutrální p?dě státu s ostatními politick?mi směry. Také oni reklamují vedení ve v?ech směrech a zap?ahají stát do slu?eb svého programu.Prosíme te? katolíky, aby na okam?ik p?estali myslit na své touhy a obrátili pozornost na tyto dvě mo?nosti: stát liberální a stát nacionálně-socialistick?, a aby si rozmyslili, v kterém z nich by se jim ?ilo lépe. Tato úvaha má zna?nou praktickou cenu. Zdá se nám toti?, ?e se dnes nerozhoduje mezi liberalismem a totalitou katolickou, n?br? mezi liberalismem a totalitou fa?istickou. Doba není taková, aby mohl katolicismus dosáhnout v?eho a za?ídit se zcela podle svého. Bude proto nucen zvolit men?í zlo, to jest takov? re?im, kter? sice neuspokojuje v?ecky jeho po?adavky, ale kter? mu p?i tom dává velkou volnost a mo?nost svobodného p?sobení. Spoléháme na katolick? d?vtip, ?e uhodne, kter? re?im to je.Zd. Smetá?ekObratnost nic nestojíPsali jsme tu p?ed katol. sjezdem o obratné politice nyněj?ího pape?e. Ukázala se i na tomto sjezdu a p?inesla ovoce. Její prost?edky byly velmi jednoduché. P?edev?ím bylo krátce p?ed sjezdem ukon?eno zdlouhavé jednání o provedení modu vivendi, zp?sobem pro ná? stát jistě velmi uspokojiv?m, ale zároveň takov?m, p?i něm? Vatikán nic neztrácí, n?br? získává. Jestli?e Vatikán svoluje, aby se hranice diecesí kryly s hranicemi republiky, je to jistě potě?itelné uznání na?í územní stability od mocnosti staré a stále je?tě v?znamné. Ale jaká je to ve skute?nosti zásluha, p?inést toto uznání po sedmnácti letech na?í státní existence? Je to pouhé uznání u? dost starého a v?itého faktu, které Vatikán stálo asi takovou námahu jako kohokoli z nás stojí vyslovení soudu, ?e v Japonsku existuje Tokio. Nicméně to byl soud vysloven? v pravou chvíli a proto zaň Vatikán sklidil vdě?nost. Je to velmi pou?né pro poznání o tom, jak v politice zále?í na volbě pravého psychologického okam?iku i pro věci jednoduché, které by za jin?ch okolností ani nevzbudily pozornosti. Máme ostatně p?íklad ze svého nedávného uznání Ruska. ?estnáct let se o tom u nás debatovalo, bojovalo a ?estnáct let se to odkládalo pro odpor znám?ch ?initel?. Ná? pr?mysl to stálo mnoho peněz a nás v?ecky mnoho nep?íjemností. Nakonec jsme uznali Sovětsk? svaz jedni z posledních a neu?inili jsme tím o nic víc, ne? letos Vatikán, kdy? uznává na?e hranice. Dovedli jsme v?ak rovně? zvoliti prav? okam?ik, kdy mezinárodní nebezpe?í dalo této manifestaci nále?ité ovzdu?í, a tak jsme místo formálního diplomatického aktu měli velikou politickou událost, z ní? vze?lo p?átelství, náv?těvy a letos kone?ně i spojenecká smlouva.ia Vatikánu bylo to, ?e poslal na katolick? iegáta, a ?e k tomu vybral francouzského krcer? měl zaru?eno p?átelské p?ijetí u? proto, ?e w. z p?átelského národa. Vida, co znamená mezi- au-s>±3? politika i pro pape?e, a jak je dob?e, umět vyu?ít -- --.skych politick?ch vztah?! Kardinálové jsou p?ece v?ude fvěté a se stanoviska nábo?enského je to jedno, p?ijede-li nebo ?paněl. Ale není to jedno se stanoviska nálady sieT?ího obyvatelstva a jeho psychologie. Byl tu na p?íklad íaz?inál polsk?, ale o toho se jednak nikdo nezajímal, a se tento hodnostá? také zdr?el jen tak dlouho, co by n? ?as p?estoupit z rychlíku var?avského do rychlíku ví- ■e?ského. P?ijel tedy z Francie zvlá?tní pape??v posel k ná- - husit?, nevěrc? a rebelant? a hle! Národ husit? je vdě- ári. polichocen a spokojen. Ledacos, ?emu se tento národ do i.na smával, u p?íle?itosti této náv?těvy o?ivlo: pra?ské milostné jezulátko, pape?sk? prapor, udílení odpustk? . ;< ?ehnání, ?tení pape?ské bully a pod. Někte?í ?ilí kně?í . - ipili situaci a za?ali narychlo podávat svátost oltá?ní t světit automobily. Milost církevní hierarchie se proudem -iii?vala nad hlavním městem národa kací??. A národ ka- a?ň se tomu ne vysmíval, neprotestoval a choval se velmi ws?ně. Jak pou?né pro celou psychologii na?eho kací?ství! Je něm, p?esně vzato, víc pocitu méněcennosti ne? skute?ného i?ství. Opravdoví a zap?isáhlí kací?i by si patrně ne?těkli na to, ?e jim pape? neudělal kardinála, a jistě by se íikě z daleka ?iroka nesběhli, aby se podívali na pape?ova r .tniho posla. Kdyby byli ?ím?tí pape?ové tuto psychologii :.<in>pili d?ív, byly by, mo?ná, dějiny dozvuk? ?eské re- ■ c-mace o hodně krat?í.Z. 8.\ ecné poznámky k posledním akt?m britské politikyBylo by to jistě naprosto zbyte?né a neu?ite?né po?ínání : -kt advokáta anglické politice, která se pramálo stará osádek ciziny, a ?eskoslovenské stanovisko k n á m o ?- : : dohodě (1.) nebo habe?ské otázce figuruje jistě a? na posledních místech v ?adě referát?:osn?ch diplomatick?ch orgán?, které jinak konají svojiu-í?i jistě svědomitě. Ale je v na?em vlastním zájmu vidět asně do souvislosti věcí a neztrácet ani ve zmatcích boje ysl pro správnou informaci. Tedy ad 1. Jisto je, ?e se-. .-jiní dohoda s Německem je nepěkn? kousek, kter? Vxrlie zahrála sv?m p?átel?m ze Stresy. (Na jiném místě kládám, pro? k tomu do?lo.) Z toho v?ak neplyne, ?e věc suna je ?patná, a to nejen pokud jde o Anglii, n?br? i s hle- obecného. ?patné je, ?e Německo se Anglii zavdě?ilo,- si ji získalo. Ale to je jiná otázka. A myslím, ?e bylo sa?i starostí dbát, aby k tomu nedo?lo, ne povinností Anglie i tlí tat ka?dou německou nabídku, nebrat od nich nic, anico p?ed válkou nebylo lze dostat za ?ádnou cenu.Ue v?imněme si věci samé. ?íká se: Anglie schválila po--=?ení versailleské smlouvy. Nikoli, vzala je pouze na vědomí i . .aila z toho d?sledek: nahradila ji jinou smlouvou, za da-- okolností neméně v?hodnou. Tomu se ?íká realistická, i ?ekněme p?ímo, rozumná politika. Kdy? Německo ohlásilo Já ve?ejně, ?e se V. ?ástí mírové smlouvy necítí dále vá- —' bylo mo?no provést jen dvojí: bu? donutit je k poslu?-st, i válka) nebo se tomu p?izp?sobit (nová smlouva). Prvni ?iia-dlo, ergo? — Dobrá, pak ale bylo t?eba sjednat dohodu -i- - ”.011, namítá Pa?í?. Zcela správně, ale ukázalo se, ?e siei??nou dohodu nelze ujednat, poněvad? to p?edpokládámnoha stran o mnoha věcech. Nejen o v?ech druzích -lttí n?br? i o paktech, v?chodním a dunajském. Mezitím sn* nestojí. Němci zbrojí na zemi, ve vzduchu i na vodě. Má se proto, ?e nelze sou?asně zarazit vzr?st jejich moci na h polích, odmítnout jeho zara?ení 1 tam, kde je to mo?né?V-rlie povoluje Německu velké lo?stvo. Místo dosavad- mex 150.000 tun, bude mít 400.000 tun. Pardon, podle smlouvy mit 100.000 tun, ale tu, jak známo, u? vypovědělo, a. - ? se nes jednala nová, mohlo by si postavit co by chtělo.Německo nedodr?í ani novou smlouvu! — To se uká?e. 5.: -y zhom se to chtěli domnívat p?edem, nemělo by smyslu jrs ním ani v ?enevě. Ostatně aktuálně se na situaci t, ir-měni. Německo stavělo a m??e stavět dál, jen s tímai-:-ie nyní jsou rozsah a forma jeho staveb pro ka?d?? mamry. — Namítá se, ?e Francie a Itálie musí nyní sta-mtt* ?e se tím rozpoutávají závody ve zbrojení. Co??tněmeckém zbrojení by stavět nemusily? Co?4MB. ■? *1. ni omezuje německé zbrojení na 35% anglic-heáB —-.i situace zhor?uje? Francie sama dnes udává?? . I, euu ;omér k Anglií na 55%—60%! To znamená,?e se po lond?nské smlouvě stává více ne? o 50% silněj?í ne? Německo, a? p?ed válkou byla o 30% slab?í! Kdyby Francie chtěla nyní je?tě zlep?ovat sv?j poměr k Německu, donutila by tím jen Anglii, aby také zvy?ovala, p?i ?em? by Německo zachovávalo stále stejně svou relaci k Anglii (35%), tak?e by se právě Němci a Angli?ani stávali spojenci a my dosahovali jen toho, ?emu se chceme vyhnouti! Nikdo p?ece nemohl o?ekávat, ?e Němci kdy a kde (snad na odzbrojovací konferenci), p?ijmou je?tě vět?í omezení svého lo?stva? Diaboli?nost německé politiky spo?ívá právě v tom, ?e se na mo?i tak uskrovňuje a ?vrá?í klín mezi spojence“, ale zde francouzské diplomacii nezb?vá, ne? aby se chytila za nos (ona toti? se Anglické admiralitě nikdy nezavdě?ovala, viz zejména otázku metody globální ?i podle kategorií a odstranění ponorek) a ne aby ten klín, kter? Hitler tak chyt?e na trhlinu anglo-francouzské spolupráce nasadil, horlivě dále vrá?ela.Podobné neporozumění projevuje se ve věci habe?ské. Je nesporné, ?e světová moc Anglie má svoje zájmy v Habe?i (jako je měla a má v Mand?usku a ?ině), ale z toho je?tě neplyne, ?e by se její zájem na Spole?nosti národ? měl pova?ovat za licoměrn?, nebo dokonce, ?e by se ohromná odpovědnost ?enevy v této věci mohla popírat a zavírat o?i p?ed smrteln?m nebezpe?ím, v něm? se ocitá. To neznamená, ?e my bychom se měli zas tak exponovat jako proti Japonsku, ale exponuje-li se někdo jin?, zejména je-li to Anglie, a ?iní to tak jak jsme viděli na pokusu Edenově, není to hodno podez?ívání a zesmě?ňování. Smě?ná je spí?e námitka stran konkuren?ního po?kození p?ístavu a dráhy v D?ibutti odstoupením anglického území Habe?i, jakoby italské plány na úplné ovládnutí Habe?e francouzské obchodní zájmy tam nepo?kozovaly. My jsme nuceni a budeme nuceni, ukládat si krajní reservu, i kdy? se věc bude projednávat znovu p?ed Radou S. N., ale to neznamená, ?e bychom měli naopak napadat úsilí smě?ující k záchraně mezinárodního právního ?ádu a jeho institucí. Rudolf ProcházkaPro? jsme vlastně volili?Dne 26. května byla zvolena zemská zastupitelstva ?ty? zemí, na ně? je ?eskoslovensko rozděleno. A?koliv zákon striktně na?izuje, ?e zemská zastupitelstva musí b?t svolána do t?iceti dn? po dni voleb, dosud ?ádné ze ?ty? zemsk?ch zastupitelstev svoláno nebylo. Vláda dokonce je?tě ani nejednala o v?běru lidí, které má podle zákona povinnost jmenovati za ?leny-odborníky. V tom je právě há?ek a je to há?ek, kter? se nám jednou zle vymstí. TJ nás je u? toti? trval? zjev, ?e v?echno ztroskotává na osobní otázky. Jednou je to jmenování vlády, po druhé jmenování státních tajemník?, volba ?len? ústavního soudu nebo jmenování odborník? do zemsk?ch zastupitelstev.Nejde dnes u? ani o klí?, podle něho? se má jmenování provést. Jde opravdu jen o osobnosti, osoby i os?bky, o vnit?ní nesnáze jednotliv?ch koali?ních stran i koalice celé. Pro několik nev?znamn?ch okresních politik?, kte?í aspirují na bezv?znamné funkce v nev?znamném a spí?e dekorativním ne? pracovním sboru, se tu oh?bá zákon. Nikdo se proti tomu ani neozve, jako by nedodr?ování zákona byla u nás u? věc bě?ná. Vláda, která si svoji funkci administrativní dala zmocňovacím zákonem změnit ve funkci zákonodárnou, měla by mít odpovědnost zákonodárcovu p?edev?ím. Ona dnes vydává zákony (v podobě na?ízení), a jak? respekt má mít ob?an k jejím zákon?m, kdy? ona sama z malichern?ch d?vod? a z nedostatku pracovní re?ie nezachovává zákon, ulo?en? jí k provedení parlamentem? Jídlem roste apetit a bylo by nezdravé neozvat se, kdy? je znásilňován zákon ve formalitě, aby jednou nebyl ohnut zákon záva?něj?í v zásadě.Ob?an chce vědět, pro? musel volit, kdy? zvolenému se nedostává práva? Ob?an je zvědav, pro? bylo tolik spěchu s volbami, kdy? zvolení budou ?ekat od května do zá?í, aby jim bylo dovoleno ujmout se volbou nabyt?ch ú?ad?? Ob?an, kter? byl poslu?n? volebního zákona a vykonal správně svou ob?anskou povinnost u volební urny, má právo dostat odpovědi ha svoje otázky.eveNekone?ná historie p?ejezdu u ChuchleChuchelská silnice k?i?uje se se ?elezni?ní tratí. Po této trati jezdí denně asi 100 vlak?. ?elezni?ní závory jsou na ur?itou dobu p?ed p?ejezdem vlak? spou?těny a teprve po odjezdu znovu uvolňovány a ji? od p?evratu zab?vají se zú?astněné ú?ady projektem z?ízení podjezdu. Touto zále?itostí se ji? pro ?adu rok? zab?vají městská rada pra?ská, státní regu- te?ní komise, zemsk? ú?ad v Praze, ?editelství státních drah v Praze, ministerstvo ve?ejn?ch prací a ministerstvo ?eleznic. Proto?e k rozhodování o této zále?itosti je p?íslu?n?m p?íli? mnoho vysok?ch ú?ad?, nem??e zále?itost dospěti k ?ádnému roz?e?ení, a tak denně p?ed odjezdem ka?dého vlaku stojí po obou stranách ?elezni?ních závor mnoho motorov?ch vozidel, ?ekajících a? se závory zvednou a je vysvobodí p?ed dal?ím ?ekáním. Ji? od roku 1930 vede se dosud bezv?sledné jednání mezi zú?astněn?mi ú?ady o vy?e?ení této zále?itosti. V roce 1930 ?ádala městská rada pra?ská u ?editelství státních drah o z?ízení podjezdu. ?editelství opat?ilo projekt, vykonalo o něm roku 1931 politickou poch?zku, ale teprve 10. X. 1932 sjednalo s ministerstvem ?eleznic a ve?ejn?ch prací, ?e jej provede roku 1933 ze silni?ního fondu a ?e obec pra?ská p?ispěje jednou desetinou nákladu, nejv??e do K? 177.000.—. Teprve za dal?í dva a p?l rok, t. j. dne 16. b?ezna 1935, svolalo ministerstvo ?eleznic informa?ní poradu o změněném projektu, kter? zaslalo státní regula?ní komisi v Praze k vyjád?ení, av?ak ta vypracovala vlastní návrh. Ten byl nyní zaslán ministerstvu ?eleznic a ve?ejn?ch prací a ?editelství pro stavbu vodních cest k dal?ímu jednání. Dal?í vyjednávání mezi zú?astněn?mi ú?ady o této samoz?ejmé zále?itosti potrvá pravděpodobně je?tě mnoho rok?. Kdyby po obou stranách ?elezni?ních závor ka?dodenně stála auta od Prahy a? ke Zbraslavi, nep?inutí nikdo zú?astněné ú?ady, aby tuto samoz?ejmou zále?itost rychle roz?e?ily.Podobně je tomu se z?ízením nadjezdu u k?i?ovatky kolejí bu?těhradské dráhy se zbraslavskou silnicí v Hlubo?epích. Městská rada pra?ská opat?ila projekt nadjezdu v těchto místech i vodoprávní ?ízení o mostě p?es Dalejsk? potok, kter??to most by byl nutn?, a p?edlo?ila tento projekt dne 24. ledna 1930 ministerstvu ve?ejn?ch prací i s rozpo?tem na 3,880.000 K?. A? vy?ízení urgováno 11. ?ervna 1931, vrátilo ministerstvo ve?ejn?ch prací teprve za 3 roky k doplnění projekt a? 14. února 1933, kdy rada městská, chtíc zamezit o?ividné úmyslné odklady státních orgán?, postoupila projekt zemskému ú?adu, aby jej sám doplnil podle po?adavk? ministerstva ve?ejn?ch prací. Od té doby ?ádn? ze zú?astněn?ch orgán? ve věcí ni?eho nepodnikl. Teprve 7. ?ervna 1935 státní regula?ní komise p?i jednání o podjezd u Malé Chuchle p?edlo?ila několik variant ?e?ení, jim? p?ítomní zástupci ?editelství státních drah vyt?kali velk? náklad. Proto v této poradě usneseno, aby státní regula?ní komise vypracovala nové ?e?ení, které pak p?edlo?í ?editelství státních drah k dal?ímu jednání. Kolik je?tě uplyne rok? a kolik bude po- dobo?cfc porad ne?li se p?ikro?í k stavbě tohoto nadjezdu?Zatím eo v?echny státy dnes hore?n?m zp?sobem a velkoryse ?e?í otázky souvisící s automobilovou dopravou, na?e ministerstva a jiné ú?ady ú?adují hlavně pro registraturu, nikoli v?ak pro pot?eby obyvatelstva. Jistě by ani v ?ádném orientálním státu nebylo mo?no, aby podobné naléhavé a samoz?ejmé otázky nebyly roz?e?eny ani za mnoho rok?.Tento zp?sob ú?adování je p?íli? ?ast? a je pro na?e ú?ady p?ízna?n?; je to systém, kter? má nemalou vinu na dne?ní veliké nezaměstnanosti.Dr. LangerSjezdy o?ima ulicePrahl prodělala v krátkém intervalu jednoho t?dne dva velké sjezdy: katolík? a legioná??. I ten, kdo se nezú?astnil ?ádné z oficielních události těchto dvou sjezd?, ani pontifikálni tu?e na Masarykově stadionu, ani manifesta?ního pr?vodu legioná?? Prahou, m??e si udělat obraz, jacílidésetěchto dvou sjezd? ú?astnili. Sta?ilo mít otev?ené o?i p?i ch?zi pra?sk?mi ulicemi.Bude to znít p?ehnaně, ale není v tom ani stínu nadsázky, ?ekne-li se, ?e venkov?tí ú?astníci katolického sjezdu byli maximum tělesné i du?evní bídy, kterou pra?ské ulice hostily. Neporovná ve jme ty zástupy venkovan? s ú?astníky a náv?těvníky sokolsk?ch slet?. Sokol, to je ve vět?ině ?lověk hospodá?sky lépe postaven?. Du?evně je to elita. Sokol jde za ideou, ú?astník katolického sjezdu jel s panem fará?em zadarmo do Prahy. Vrstva ob?anstva, která by nejsnáz mohla b?t porovnán., s katolick?m sjezdem, jsou dělníci p?i Dělnické olympiádě. To jsou p?ece také v naprosté vět?ině ob?ané sociálně vel-n slabí lidé, kte?í si tak ?íkajíc utrhli od úst poslední krajíc. aby mohli jet do Prahy. Ale tělesně i duchovně p?es to representuji ?eskoslovensk? lid jak? je, statn?, zvídav?, vzdě- bs? a snadno zápaln?. Proti nim ú?astníci katolického sjezdu byli houfem bez krve a nad?ení, bez zájmu a bez vzdělanostní úrovně. Srovnání s fe?áck?mi, i kdy? hodně u? zestárl?mi a hospodá?skou bídou zkru?en?mi legioná?i, ú?astníci katolického sjezdu v?bec nesnesou. A? dělníci p?i Olympiádě, a? legioná?i p?i sjezdu, ti obojí p?ijeli do Prahy něco Praze ?íci, dobrovolně a sv?m rozumem se rozhodli manifestovat pro nějakou my?lenku. Poznáte to nejen podle elánu, jím? pochoduji Prahou, ale i podle zájmu, s ním? procházejí ulicemi. Náv?těvníci Prahy p?i katolickém sjezdu chodili slepě za sv?m fará?em nebo kaplanem, a vytrhlo-li je něco v?bec z du?evní nete?nosti, byla to zastávka p?ed nějak?m kostelem. Na nich bylo vidět, ?e cesta do Prahy je pro ně slu?ba, kus práce, kterou jsou povinni panu fará?i za to, ?e si je vybral a do Prahy zadarmo dovezl. Tu nebylo jisk?iv?ch pohled?, vesel?ch po- ? zdrav?, pocitu dru?nosti a sounále?itosti k jedné spojující my?lence. Zatarasili sice pra?ské ulice, ale Praha jimi nebyla plná, ne?uměla jimi a neomládla jimi, jako legioná?i nebo ?leny D. T. J. Bylo to hromadné procesí, jen p?ed?íkáva?i chyběli, ale nebyl to projev ducha, síla my?lenky, která by chytila i nezú?astněného diváka, jako dovede zapálit ka?d? projev, za ním? lze vycítit vnit?ní plamen.Tím ani nechceme ani nebudeme ubírat na státním i mezinárodním v?znamu katolického sjezdu. Ale je t?eba ?íci si pravdu do o?í, chceme-li vědět my a chce-li vědět církev, koho to u nás katolictví vlastně vede. Katolíci politi?tí rádi operují p?i sv?ch kulturních akcích statistikami, v nich? tvo?í stejně mrtvé ?íslo katolíci matrikoví, jako katolíci opravdoví, vě?ící a církevních úkon? se ú?astňující. Katolick? sjezd nám na pra?ské ulici, mimo sv?j oficiální rámec, ukázal, kdo se dá katolicismem církevním i politick?m vést a komu je lhostejn?, t?ebas je v matrice jako ?ímsk? katolík zapsán. Katolík?m o sjezdu neselhali ti, kdo se skute?ně dali vést a v pravém slova smyslu na sjezd dovézt. Lidé, kte?í ?li za ideou, stvo?enou staletími. Chyběla úplně inteligence, st?ední stav a dělnictvo. Zato inteligenci a st?ední stav vidíme v?ude, kde se manifestuje pro ideje, je? inteligence se st?edním stavem a s dělnictvem sama vytvo?ila. Pro katolicismus církevní je to zjev patrně znám?. Pro katolicismus politick? byl katolick? sjezd vlastně porá?kou. Nedovedl strhnout nikoho jiného ne? ty, kdo u? dávno, ze zalo?ení své povahy a z prostoty du?e za katolictvím ?li.nnpolitikaDr. J. S c h i e s z 1:0 německé vysíla?ce a státní propaganděrpaké jsem se zlobil na ty, kte?í nestavěli pro Němce -*? vysíla?ku, aě se podle zákona mají starat o ná? rozhlas. Zdálo se mi to b?t samoz?ejmou jejich povinností, poněvad? je to spravedlivé, aby p?es 3 miliony Němc? u nás usedl?ch měli svou vysíla?ku a poněvad? je to nutné pro státní propagandu mezi nimi. P?iznám se, ?e jsem tehdy ná? německ? rozhlas znal velmi málo. Vysílá se u nás německy mezi 18.—19. hod., tedy v době, kdy velká vět?ina pracujících lidí nemá ?as poslouchat. To byl také asi d?vod, pro? byl německ? rozhlas na tuto dobu odkázán. A? letos mně nemoc dala p?íle?itost poslouchat del?í dobu také německ? rozhlas. Moji nespokojenost vyst?ídala velká starost, zvlá?tě kdy? blí?ící se volební kampaň p?sobila ve ve?ejnosti z?ejmě na zmírnění odporu proti německé vysíla?ce a za?alo se o ní mluvit ji? i na oficielních místech.Jak? je obsah dosavadního německého vysílání? O?ekávali byste, ?e hodina, na kterou p?ibli?ně je německ? rozhlas odkázán, bude vyplněna takov?m programem, pro kter? právě se po samostatné německé vysíla?ce volá. ?e tedy usly?íme státní propagandu. V?dy? hudby německé na p?. mohou sly?et Němci dost i v ?eském vysílání a není tedy t?eba zatě?ovat jí i bez tak omezen? ?as německého vysílání. A zatím hudba zaujímá zna?nou jeho ?ást. Vím, ?e je nutno dát i německ?m umělc?m p?íle?itost. To je v?ak mo?né- rinnci ?eského vysílání, zvlá?tě nejde-li o zpěv. I ~ : i by zbylo trochu hudby, uvolnil by se ostatní ::: program vzdělávací, zábavní a propagandu. Z - :srav je v?ak ten, ?e jakousi státní propagandu-u :i=e jen v německ?ch zprávách ?sl. tiskové kance- Jinak sly?íme témata naprosto neutrální: lite- -i —cestopisná, pou?ná, na p?. o padácích, v?robních irrcesech a pod. Nedosáhli jsme tedy ani toho, aby se ? rámci, t?ebas velmi omezeného německého vysílání, rasZc pr?měrně nějak?ch 10 minut denně pro státní -: r agandu. V ?em to vězí?Z de bude ú?elno odbo?it a promluvit si trochu : státní propagandě v?bec. Sly?íme toti? stále v?tky = c vládě, tak Radiojournalu, ?e nic nedělají pro stát, ani pro vládní re?im. P?i tom je po?ád strkáme, aby : r odívaly na vynikající ukázky propagandy v re?imech diktátorsk?ch. Tito mento?i neuva?ují konkret- - i Není nic snaz?ího, ne? dělat propagandu v re?imu nsměměném. Vyberou si k tomu lidi my?lenkou v?dco- ; u zanícené, kte?í mluví k ve?ejnosti vět?inou stejně zaníceně. Tu je mo?né nechat my?lence i úst?m voln? rcrlet, není nutno na nikoho se ohlí?et, ?ím vět?í na- ??ení, a? up?ímné ?i strojené, tím vět?í úspěch.Ale u nás! Ano, kdybychom si vystavěli sedm vysi- la?ek pro ka?dou koali?ní stranu jednu a dali ji p?íslu?né straně také do provozu, byla by ihned situace -ná. Vysíla?ky by nemusily mít také ?ádn?ch ohled? = dělaly by propagandu (ov?em stranickou) tak dob?e, ?e by straníci byli s ní stejně spokojeni, jako jsou se sv?mi ?urnály. Ku podivu, ?e tento po?adavek dosud ?ádná ze stran nevznesla. Dokud v?ak pro vzájemnou konkurenci stran vysíla?ky jim slou?it nemohou a musejí se spokojit jen slu?bou státu, sly?íte sice ze sv?ch p?ístroj? snahu vyhovět vy??ímu rozkazu a propagovat stát, ale tu propagaci nesly?íte. Noviny to vysvětlují tak, ?e nemáme lidí, kte?í by to dovedli. Nevě?te tomu. Le?í to ve věci. A? někdo z těch karatel? napí?e jednu jedinou rozhlasovou p?edná?ku, která by chytla (to by bylo je?tě mo?né) a sou?asně se líbila také censoru. (Nep?ikládejme jemu vinu, censuruje v p?enesené p?sobnosti.) Anebo a? vypí?e cenu na tahovou p?edná?ku. Má-li p?edná?ka chytit, musí za ní stát ?lověk, kter? vě?í tomu, co ?íká, musí h??t mezi ?e?níkem a poslucha?i stejné naladění (jako v té cizině. kterou nám dávají za vzor). P?edstavte si, ?e by mluvil propaga?ní ?e? na p?. agrárník a ?e by aparát, ze kterého ji poslouchá ve svém bytě t?eba socialista, nebyl majetkem jeho samého, n?br? p?edná?ejícího. Jak by to ?asto skon?ilo? Namítnete, ?e nevoláte po r ropagandě věcí stranick?ch, n?br? státních, v?em spole?n?ch. Ano, jsou takové věci, ale i ty vidíme v r?zném zabarvení podle p?íslu?nosti politické. Na p?. armádu, jednotlivé otázky zahrani?ní politiky a p.?Se státní propagandou máme ostatně ?patné zku?enosti i jiné, a sice z t?ch? p?í?in. Měli jsme oficielní, szátem vydávan? deník. Neoficielní deníky stranické rak dlouho jej honily, a? jej na konec uklovaly. Také zo vysvětlovaly neschopností ?urnalist? v tomto listě. Neprávem. Napsat ?lánek, aby v něm na?el elán p?íslu?ník ka?dé z koali?ních stran, snad se poda?í jednou za rok, ale napsat takov?ch ?lánk? několik ka?d? den, ;e nemo?né. Chtít, aby vládní list, kter? musí dbát slu?nosti a pravdy, konkuroval u ?tená?e zvyklého na sensa?nost na?eho denního tisku, s tímto tiskem, je nesmyslné. Máme ostatně je?tě jeden orgán, polooficielní, kter? má ulo?enu státní propagandu pro cizinu. A? je volněj?í a má velmi dobré vedení, musí mít sv?j elán trvale u ledu a zab?vat se hodně věcmi nedohledné budoucnosti, kdy? nem??e mluvit o otázkách naléhavé p?ítomnosti. A p?es to musí vyslechnout hodně v?tek, ?e — není dost objektivní. Ostatně vzpomínám si, abych se vrátil k rozhlasu, ?e někdy v zimě měl p. ministersk? p?edseda do rozhlasu velmi věcnou programovou ?e?, dob?e uvá?enou, aby mu nikde zbyte?ně neztí?ila beztak ji? tě?kou situaci, a p?ece byla dost kritisována. Něco jiného je ve star?ch demokraciích, kde se odchyln? názor vyslechne tak, jako souhlasn?. Tam v?ak, kde sekretariáty a listy politick?ch stran ?árlivě st?e?í protivníky, aby mu nějak?m projevem neodvedli nějakou ove?ku, je nutno na státní propagandu resignovat. Není prostě mo?ná a ?ádné mluvení a psaní o její pot?ebě nám nepom??e.?Jak to bude nyní s vysíla?kou německou? Dělat státní propagandu mezi Němci jest úkol několikanásobně tě??í. Vět?ina nás ?ech? posloucháme — i kdy? kriti- sujeme — se zájmem, proto?e sly?íme věci od ?ech? koncipované, ?ech?m ur?ené, jich ?ivotních zájm? se t?kající. V diskusi, právě absolvované, uvědomovali si sice ú?astníci, ?e je nutno se starat o program německé vysíla?ky, ale — pokud jsem informován — ne?ekli, co to konkrétně znamená. Rozhlas musí mít k disposici velk? po?et pracovník? tv?r?ích i reprodukují- cích. Tito se je?tě se?enou, ale o první je velká nouze i v takové Praze. Jak je bude shánět Liberec nebo Karlovy Vary? Technicky je sice jistě mo?no spojit celé německé území a Prahu s vysíla?kou, ale snese na?e ve?ejnost, bude-li provoz německé vysíla?ky dra??í ne? ostatních? Ale hlavní: kdo a kde jsou ti Němci, kte?í dovedou propagovat ?sl. republiku mezi Němci, kdy? to nedovedou ?e?i mezi ?echy? ?i si myslíme, ?e Němci budou poslouchat a podlehnou propaga?ním ?e?em ?echy ?esky napsan?m, do něm?iny p?elo?en?m a německ?m hlasatelem ?emeslně od?íkan?m? Anebo p?edná?kám koncipovan?m t?eba Němci, kte?í v?ak jsou za tím ú?elem jako státní ú?edníci anga?ováni? My m??eme po?ádat a sly?íme z aparátu svého presidenta, ?leny vlády, rektory vysok?ch ?kol, vynikající vědce, umělce, politiky atd. I oni jsou sice (a? dobrovolně, a? nuceně) censurováni, ale mezi sv?mi. Budou p?i známé mentalitě mezi Němci jejich vynikající lidé, jejich rekto?i, jejich spisovatelé, politici atd. ochotni mluvit do radia? Nebude se to u nich pova?ovat docela snad za zradu na německé věci? V?znam anonymních p?edná?ek rozhlasov?ch je nepatrn?. Poslucha? je zklamán, sly?í-li p?edná?ku vynikající osobností napsanou, ale ne jí samou, n?br? něk?m jin?m ?tenou. Dát německé vysíla?ce k disposici jen ú?ední aparát by byl velk? omyl. To ji raději nestavět.Plán s německou vysílací stanicí m??e se jen tenkrát zda?it, bude-li proveden po up?ímné a loyální dohodě s Němci. (Je v?bec v na?em velikém zájmu, abychom si jako samostatn? národ navykli jednat se v?emi sv?mi a? vnit?ními, a? zahrani?ními partnery otev?eně.) Je pot?eba, abychom si sami vypracovali plán programu, abychom promyslili velmi bedlivě otázku jazykovou, abychom vysíla?ce p?ipravili p?du mezi sv?mi hrani?á?i, kte?í budou nejp?ísněj?ími jejími nejen kritiky, ale i censory, abychom měli jasnou p?edstavu; z:—. jak bude organisováno vedení vysila?ky a jak?; _;e jeho poměr k německé ve?ejnosti, t. j. konkrétně ke v?em kulturním, politick?m a jin?m orgán?m jejich ve?ejného ?ivota. A? budeme mít tento plán hotov, p?edlo?me jej Němc?m s tím, aby p?edev?ím zodpověděli otázku, jsou-li oni sami pro to, aby stanice byla z?ízena, a zodpoví-li ji kladně, jsou-li ochotni a za jak?ch podmínek spolupracovat. Nesta?ilo by obrátit se s dotazem na obě vládní politické strany. Daleko d?le?itěj?í by bylo získat v?znamné organisace vědecké. umělecké, v?chovné, sportovní a j. Věc se nedá dělat s byrokratickou úzkoprsostí, je t?eba odvahy a velkorysosti, ov?em na obou stranách. P?i tom si musíme b?t vědomi, ?e svou vysíla?kou nezabráníme Němc?m, aby poslouchali stanice cizí a ?e je m??eme zlákat, aby poslouchali stanici svou jen tak, bude-li schopna konkurence.Otev?eně a s dobrou rozvahou musejí jednat takéNěmci. Zakr?vat své pravé my?lenky je mo?no nějakou doba (ne dlouho) v politice, zde by to jnebylo mo?nc snad ani jeden den.T e tedy ve v?eobecném zájmu nespěchat a rozhodnutí dob?e p?ipravit.Stanislav Yester:Co víme o dne?ní německé armáděni.V?eobecná branná povinnost.Do těchto v?ech úvah a p?edpoklad? o německ?ch vále?n?ch silách 16. dubna 1935 p?i?lo zavedení v?eobecné branné povinnosti v německé ?í?i. S po?átku byly r?zné dohady o provádění tohoto branného zákona, kter? a? 21. května byl ministerstvem ?í?ské obrany p?edlo?en německé vládě ke schválení.?lechtic Ribbentrop sdělil 19. b?ezna dopisovateli ?DailyMail", ?e vojenská povinnost v Německu bude upravena asi takto: V prvé ?adě podrobí se povinnému ?estinedělnímu v?cviku v?echno mu?ské obyvatelstvo státu od 30—35 let. To jsou ro?níky, které u? nebyly povolány po skon?ené válce k vojenské slu?bě. V r. 1918 bylo toti? dne?ním pětat?icátník?m 18 let. To tehdy byla domobrana jen krátce cvi?ená. Potom budou povoláni k ?adové slu?bě mu?i ve věku od 25 do 30 let, kte?í u? prodělali v?cvik v úto?n?ch oddílech. Ti budou slou?it p?l roku a teprve po té budou do armády po- volány ro?níky mlad?í, t. j. od 1910. Ti u? budou slou?it rok. Také letectvo se bude doplňovat v?eobecnou povinností. P?i tom z?stává pro v?echnu mláde? v platnosti jednoro?ní pracovní povinnost jako p?edvojenská p?íprava.Sou?asně s uzákoněním v?eobecné branné povinnosti p?ikro?ilo Německo k reorganisaci armády, která byla roz?í?ena na 36 divisí (z dosavadních 21) organisovan?ch ve 12 sbor?.Statistika narozen?ch v Německu ukazuje, ?e patnáct ro?ník?. které mají se podrobit v?cviku v nejbli??ích letech, zahrnuje celkem 8.5 milionu mu??, ?ili 17% v?eho obyvatelstva. Jin?mi slovy, v Německu chtějí v několika letech moderně p?ecvi?it kolem 20 ro?ník?, tedy právě tolik mu?stva, které za celou světovou válku bylo v?bec povoláno pod prapory. Nejzajímavěj?í p?i tom je, ?e p?icházejí v úvahu jen ro?níkv. které nebyly v poli a nepoznaly tedy, jak pravá válka chutná. Kdo válku zná jen z poslechu, je toti? pln romantiky a nad?ení. To je ten nejlep?í materiál: vále?ní fanou?kové. Sta?í veteráni by p?iná?eli jen rozklad. Vidíme, ?e ?ádná evropská armáda nebude mít v budoucnu tak dokonale a moderně vycvi?ené zálohy, jako právě německá.Jsou-li uve?ejněná data pravdivá, tedy ka?d? z p?í?tích rok? tímto podzimem po?ínaje, by v Německu byly povoláni pod prapory:pravideln? ro?ník (letos 1915) star? ro?ník (letos 1910) pracovní povinnost (letos 1916)5982335549275350—400350—400350-^100350—400350—400350-^1006548755549275tisíc mu??? ?tisíc mu??? ?Tyto t?i ro?níky ?eká slu?ba 1 rok. Je to celkem 1,000.000 a? 1,200.000 mu??. Není jasné, zda také ro?ník 1911, kter? bude nap?esrok povolán k ?adové slu?bě, nebude si musit p?edem odb?t také jednoro?ní pracovní povinnost. V tom p?ípadě by konaly pracovní povinnost sou?asně 2 ro?níky (1916 a 1911), celkem 700—800.000 mu??. S 2 ro?níky ?adové slu?by (1915 a 1910) by to bylo 1,400.000 a? 1,600.000 cvi?enc?. Ale to není v?e. Mimo t?i nebo ?ty?i ro?níky slou?ící rok, bude t?eba v p?í?tích letech povolat 5 ro?ník? (1909 a? 1905) na pololetní v?cvik, jestli se mu ji? nepodrobily v údern?ch oddílech a nakonec je?tě 5 ro?ník? (1904—1900) na v?cvik ?estinedělní.P?edpokládáme-li, ?e ro?ník 1911 nebude podroben pracovní povinnosti, pak místo něho se dají v p?í?tím roce procvi?it za sebou dva ro?níky (1909 a 1908), t?i ro?níky zb?vající (1907—1905) by byly procvi?eny do po?átku 1938. V té době by také skon?il v?cvik jednoro?ní ro?ník? 1912 a? 1914, poněvad? s ohledem na slabé po?ty ro?ník? 1916 a? 1919 bude mo?né p?i stejn?ch po?tech mírov?ch povolat ro?ně k ?adové slu?bě z roku 1912—1914 více mu?stva z ro?ník? 1912—1914.Vypo?ítali jsme, ?e t?i ro?níky (1910, 1915 a 1916) budou ?ítat 1,000.000 a? 1,200.000 cvi?enc?. P?ípo?ítáme-li k tomu ve dvou p?lletích za sebou k p?lletní slu?bě ro?níky (1909 a 1908) je to dal?ích 300—400 tisíc mu??. V celku bude se v p?í?tích t?ech letech v Německu cvi?it v ?adové armádě kolem 1,400.000 a? 1,600.000 branc?. K jejich v?cviku bude t?eba dal?ích 300.000—400.000 cvi?itel? z b?valé nájemné armády. Zdá se tedy, ?e německá mírová armáda bude ?ítat od leto?ka po?ínaje kolem 2 mil. voják?.To je tedy síla z m o b i 1 i s o v a n é armády z r. 1914. Ve skute?nosti věc bude v?ak vyhlí?et jinak. V Německu jak se zdá uzákoňují to, co u? je dávno ?dobrovolně“ provedeno. Z ro?ník? 1909—1900 vět?ina mu?stva je u? vycvi?ena. Rovně? veliká ?ást ro?ník? 1910 a? 1914 má u? ?adovou slu?bu za sebou. Nesmíme také zapomínat, ?e v Německu nebudou opakovat omyly z let p?edvále?n?ch, ?e by se udělovaly podd?stojnické hodnosti dělník?m, kte?í od prvého dne války budou zaměstnáni v t?lu, na ?eleznici nebo v továrně. Tito lidé dostanou jen v?cvik náhradní zálohy. P?es to v?ak budeme v Německu svědky mírové armády, která je dvakrát vět?í ne? byla p?ed r. 1914.?ekli jsme, ?e letos 21. května německá vláda schválila nov? německ? brann? zákon. Tento zákon rozeznává t?i slo?ky německ?ch brann?ch sil: pozemní armádu, vále?né lo?stvo a letecké síly. Formálně vrchním velitelem této branné moci je ?í?sk? kanclé? Hitler, ale ve skute?nosti vrchním velitelem nad v?emi těmito t?emi slo?kami je ministr války. Podle zprávy ná?elníka ?tábu v?ech ozbrojen?ch sil generála Reichenaua v novém min. války, které zaměnilo staré ministerstvo ?í?ské obrany ka?dá moc: pozemní, námo?ní a vzdu?ná má svého vrchního velitele, kter? je p?ímo pod?ízen ministru války. U pozemní armády je tím vrchním velitelem generál Fritsch, u letectva generál Góring. To znamená vlastně veliké vítězství ?í?ské obrany nad Hitlerem a Góringem i kdy? v ?ele nového ministerstva války je záhadn? generál Blomberg, kter? si ?a za r.í?einíka ?tábu generála Reichenaua, o kterém se r —d- ie je stoprocentní hitlerovec.Pc"5-cmO5t vojenská vztahuje se na v?echny německé :Ale za války se roz?i?uje také na ?eny. Jak kdojode vojenskou povinnost konat, rozhoduje ministr války, ? ocSehají jí v?ichni mu?i od 18 do 45 let. Za války v?ak ati? hranice m??e b?t roz?í?ena pouh?m na?ízením mi- zsterstva války.Branná povinnost dělí se na aktivní (presenění) slu?bu a scSn na dovolené. V aktivní slu?bě jsou: ka?d?, kdo? do- ’ 20. rok?, v?ichni d?stojníci a podd?stojníci aktivní, g-y?i z?stali dále slou?it po splnění branné povinnosti, vo- jea?d ú?edníci, kte?í po vykonání vojenské slu?by byli p?e- ?;ni do zálohy, v?ichni ze zálohy povolaní na cvi?ení zebo z jiné p?í?iny. Osoby propu?těné z ?adové slu?by se za?azují do zálohy, kdo nekonal ?adovou slu?bu je za?aděn do náhradní zálohy. V záloze a náhradní záloze z?stává ka?d? do 35 let a pak se p?e?a?uje do zeměbrany a po dosa?ení 45 let do domobrany, která m??e b?t povolána podr rapóry na rozkaz ministra války.V míru vojáci zálo?ní (náhradní zálohy, zeměbrany) svolávají se ka?doro?ně na cvi?ení. Presenění slu?ební doba, ejí? délku ustanovuje ?í?sk? kanclé? byla nyní vymezena na 12 měsíc?, ale námo?nictvo a letectvo budou doplňovány en z déle slou?ících, kte?í se zavá?í ke ?ty?leté slu?bě.Německé území je nov?m zákonem rozděleno na 9 oblastí, zatím co 10. tvo?í Hamburk. V ka?dé oblasti je několik doplňovacích inspektorát?, v ka?dém inspektorátu několik doplňovacích obvod?. V demilitarisovaném prostoru por?n- ském jsou z?ízeny 3 obvody. Veliká města mají své inspektoráty. V Berlíně je 10 obvod?. Celkem má dnes Německo 24 doplňovací inspektoráty a 223 doplňovací obvody.Pozemní německá armáda se dělí na t?i skupiny, jejich ?táby jsou v Berlíně, Kasselu a v Drá??anech. Vojenské letectvo se dělí na 6 leteck?ch oblastí, jejich? ?táby jsou v Královci, Berlíně, Drá??anech, M?nsteru, Mnichově a Kielu. Námo?ní síly se dělí na lo?stvo baltické s úst?edím v Kielu a lo?stvo Severního mo?e s úst?edím ve Wilhelms- hafenu.P?edvojenská v?chova je obstarávána pracovní povinností, o které zákon praví: ?Odbytí pracovní povinnosti je nezbytn?m p?edpokladem pro vstup do ?adové slu?by ...“ O tom je?tě v b?eznu 1935 ?ekl ?editel pracovní povinností major Hierl: ?Tábory pracovní povinnosti stávají se p?ípravnou ?kolou pro armádu. V minulosti v?chova v armádě omezovala se jediné na vojenské zaměstnání... Na?ím úkolem je udělat z mladého Němce národního socialistu p?ed vstupem do armády.“Pokud jde o hodnosti v armádě podle nového zákona, m??e jich dosáhnout pouze mu? p?vodu arijského. Zákon praví, ?e armáda jen u ?adového vojáka m??e dělat v?jimku a p?ijat do sv?ch ?ad nearijce, ale nikdy se nearijec nestane velitelem. Zákon také zakazuje p?ijímat do armády osoby obviněné z ??innosti nep?átelské státu“. Osoby ?ijící v cizině mohou dostat odklad nástupu vojenské slu?by, v někter?ch p?ípadech mohou b?t od této slu?by osvobozeny. Ale neosvobozují se od vojenské povinnosti. Zajímav? je odstavec zákona o vojenské povinnosti Němc?, kte?í mají dvojí státní ob?anství. P?ed světovou válkou tento zákon umo?ňoval rozest?ení německé v?zvědné sítě po celé zeměkouli. Nov? zákon dovoluje osobám, které mají dvojí státní ob?anství slou?it v cizích armádách, ale neosvo- bozuje je od vojenské slu?by v německé armádě za války.Sou?asně s nov?m brann?m zákonem byly uve?ejněny p?edpisy, podle kter?ch lze dosáhnout hodnosti zálo?ního d?stojníka, Ka?d?, kdo vykonal ?adovou slu?bu, ale i osoby,které ji nekonaly, ale které měly dokonalou vojenskou p?ípravu, v?ichni d?stojníci staré armády a ?í?ské obrany, kte?í mohou zajistit svou rodinu i sebe existen?ně. Tentokrát se ne?ádá od zálo?ního d?stojníka plné st?edo?kolské vzdělání. To lze vysvětlit tím, ?e je snaha co nejd?íve si po?ídit dostate?n? kádr zálo?ních velitel?, hlavně z b?val?ch vojín? ?í?ské obrany, kte?í prodělali 6—121eteu slu?bu. P?edpis p?ímo praví, ?e v?ichni b?valí podd?stojníci ?í?ské obrany, kte?í nedosáhli 45 let se p?e?a?ují do sboru zálo?ních d?stojník?. D?stojníci staré armády musí nejprve ne? dostanou cenu zálo?ního d?stojníka prodělat ?ty?nedělní informa?ní v?cvik.Dne?ní německ? vále?n? pr?mysl.Ukázali jsme, ?e iza světové války německ? pr?mysl zmo- bilisovan? pro vále?nou v?robu, měl celou ?adu nedostatk?: pracoval nepru?ně, jeho mobilisace byla dost dlouhá, neměl p?ipraveny kádry pracovník? a dělník? pro maximální v?konnost a kone?ně mu chyběly ur?ité suroviny.Neue Zúrcher Zeitung nedávno studovala otázku německého zbrojení a německého pr?myslu a ukázala, ?e vět?ina vále?n?ch objednávek neprovádí se pod rozpo?tem vojensk?m, n?br? pod rozpo?tem ve?ejn?ch prací. Rozpo?et německ?ch ve?ejn?ch prací v tomto roce ?iní 3.5 miliard marek. Mimo to na 7 miliard marek se utratilo na hospodá?ské vybavení státu, co? není nic jiného ne? podpora a stavby vále?ného pr?myslu a vále?ná opat?ení.Z toho jen ?ástka 1.5 miliardy marek byla věnována na p?estěhování d?le?itého vále?ného pr?myslu z pohrani?í do vnitrozemí. Bylo zji?těno, ?e celá ?ada závod? p?esídlila z Por?ní do Durinska, Saska a Anhaltska. Jinou známkou koncentrace německého pr?myslu ve vnitrozemí je neoby?ejn? vzr?st města Dessau, jeho? obyvatelstvo v r. 1934 stouplo ze 73.000 na 86.000. To se jen ?áste?ně vysvětluje roz?í?ením leteck?ch továren Junkersov?ch, kde v ?íjnu 1934 pracovalo na 10.000 dělník?.r. 1934 stoupla v Německu v?roba oceli proti r. 1933 o 56% a v porovnání s r. 1932 o cel?ch 107%. V poměru s 1933 za 1934 vyrobilo se o 72% více cementu a o 114% více ne? 1932. Autov?roba vzrostla v 1934 proti 1933 o 64% a o 240% v porovnání s r. 1932. Je zajímavé, ?e od jisté doby německá státní statistika p?estala uve?ejňovat data o dělnictvu zaměstnaném v autopr?myslu.Od 1932 do 1934 dovoz vále?n?ch kov? (niklu, volframu a chrómu) se zdvojnásobil a ztrojnásobil. V 1932 se těchto kov? dovezlo za 13,3 milionu marek, v r. 1934 za 33.2 milionu marek.rozpo?tu T?etí ?í?e pro p?í?tí dva roky je ur?eno na ve?ejné práce 8 miliard marek. Vět?í díl této ?ástky bude pou?it samoz?ejmě na vále?né zmohutnění země.Do vyhlá?ení v?eobecné branné povinnosti Německo stále popíralo, ?e se p?ipravuje k válce. Od b?ezna tohoto roku německ? tisk u? hovo?í mnohem z?etelněji o vále?n?ch p?ípravách a pot?ebách. V celku dnes u? bě?í německ? pr?mysl podle Hindenburgova ?zlep?eného“ programu. Německé dělnictvo nemá práva stěhování. Ve vojensk?ch továrnách jsou zavedeny osobní pasy. Zákon o zemědělsk?ch pracích vysílá dělnictvo nuceně na vesnice. V?roba ?eleza a oceli dosáhla letos v??e z let 1913 a 1929. Vět?inu dovozu tvo?í nyní vále?né suroviny (v lednu 1935 celkem na 52%, v únoru 58% a v b?eznu 62%. Dovoz minerálních olej? a pohonn?ch hmot zna?ně stoupá. Poněvad? se touto cestou nedá ukojit bě?ná i vále?ná spot?eba, německá vláda hledá metody v?roby z domácích surovin. Jen v květnu byly věnovány 4 miliony marek na vrtání domácí nafty. Textilní pr?mysl pro bě?nou pot?ebu pracuje s uměl?mi vlákny, ale v?sledky nejsou zcela uspokojivé. V autopr?myslu v prvém ?tvrtletí 1935 bylo vyrobeno -“.500 lehk?ch aut, v 1934 v tomté? údobí jen 23.000. V prvém ?tvrtletí 1934 vyrobilo se na 5.500 nákladních aut. Letos v tomté? ?tvrtletí u? 8.000. Autobus? se vyrobilo 1934 celkem za prvé ?tvrtletí 435, letos v?ak 656.Podobn?m zp?sobem vzrostla v Německu také v?roba letadel. Mnoho automobilek se specialisovalo bu? na v?robu motor? nebo na sestavování sou?ástí. V?echno v zájmu armádní motorisace, která pot?ebuje jednotné typy, se uniformuje. Goering 4. května zcela otev?eně ?ekl zástupc?m zahrani?ního tisku, ?e se vzdal postupu pomalé v?roby v?zbroje, poněvad? p?i něm hrozilo nebezpe?í, ?e v kritickém okam?iku by letecká v?zbroj nebyla p?ipravena. Proto pr? musil sáhnout k maximálnímu v?konu pr?myslu. Z toho m??eme soudit, ?e hlavně budování německého vojenského letectví postupuje hroziv?m tempem. U? 10. b?ezna prozradil Goering dopisovateli ?Daily Mail“, ?e vět?ina německého letectva je p?ipravena k válce.Pokud bě?í o chemickou v?robu, 'podle dat koncernu I. G. Farben-Industrie, tato ohromně vzrostla. V chemickém pr?myslu koncem 1933 pracovalo 113.000 dělník?, na konci 1934 135.000. O v?voji německé chemické v?roby napsal v Pa?í?i vydávan? Das neue Tagebuch, ?e tento koncern sám ji? ohromn? zvět?il své v?robny za státní podpory v posledních letech o 50%. Koncem 1935 dostanou se do provozu nové továrny postavené na státní rozkaz v hodnotě 300 milion? marek. P?i tom t?eba vzít v úvahu, ?e základním kapitálem tohoto koncernu je 680 milion? marek. V 1934 na roz?í?ení jeho závod? se věnovalo 77 milion? marek a na obnovení 130 milion?, vedle toho chemick? koncern vypracoval nov? stavební plán za 120 milion?. Tyto v?daje nem??e od?vodnit pot?eba vnit?ní ani pot?eba v?vozu. Jde v ka?dém p?ípadě o roz?í?ení vále?né v?roby chemické. Je zajímavé, ?e p?i tak prudkém stoupání k?ivky vále?né v?roby v Německa klesá v?roba bě?n?ch pot?eb. V b?eznu 1935 p?i porovnání s b?eznem'1934 vidíme tu úbytek 8 procent.Tempo německé letecké v?roby nejlépe zjistíme, kdy? porovnáme zprávy, které o něm měla cizina v roce minulém a které má v roce leto?ním. Anglick? tisk tvrdil na p?íklad, ?e 1. dubna v minulém roce měli Němci ?ji? 174 bombardovací letadla“ a ?e továrna Junkers vyrábí denně 1.8 letadla a ,?e Německo má na 7.600 pilot?. Ale 29. dubna leto?ního roku pí?e ?Daily Mail“, ?e Německo má ji? na 10.000 letadel pou?iteln?ch vojensky a ?e t?dně k nim p?ib?vá 400—800 nov?ch.Revue de France pí?e, ?e německá vláda po?ítala, ?e budování vojenského letectva vy?ádá si del?í doby, proto 1933 se rozhodla militarisovat letectvo civilní. V Lufthanse se soust?edilo celé státní civilní letectví a v Deutscher Luftsport- verbandu v?echen v?cvik leteckého dorostu. Tento spolek soust?edil v 15 obvodech na 4000 sportovních letc?, kte?í měli na 1.500 stroj?. V té době ujal se Goering budování německého vojenského letectva. Tehdy také ?ekl lordu Ede- novi, ?e cílem Německa je vybudování obranného letectva v hodnotě 50% letectva francouzského, které podle Goeringa mělo 1933 ?ítat na 4.500 stroj?. V?echny německé automobilky dostali rozkaz p?ipravit a zahájit v?robu leteck?ch motoru. Po z?ízení ministerstva letectví bylo dělnictvo v automobilkách zvět?eno o 100—130%. Firma Adler ve Frankfurtě zastavila v?robu aut a věnovala se stavbě t?í typ? leteck?ch naftov?ch motor?. Autounion v Kamenici také vyrábí letecké motory. Daimler-Benz vyrobí letecké naftové motory o 1.000 HP. Firma BMW na ja?e 1934 vyráběla měsí?ně 84 naftov?ch motor? leteck?ch, v minul?ch letech jen 48 benzinov?ch. P?echod na naftové motory u letectva vysvětluje se tím, ?e Němci zprávám o vynalezení paprsk? p?eru?ujících funkci magnetu v motoru p?ikládají velik? v?znam a proto se za?izují na motory pracující bez magnetu (Dieselov?).Francouz?tí specialisté soudí, ?e dne?ní německ? leteck? pr?mysl m??e vyrobit ro?ně 24.000 letadel a 48.000 motor?. V polovici 1935, soudili, ?e Německo má ji? vybaveno 50 perutí a ?e v dohledné době je zdvojnásobí. Peru? obsahuje 4 letky, letka 10—16 stroj?.P?í?tí válka je válkou motor? a motory t?eba krmit pohonn?mi látkami. Německo z vlastních zdroj? m??e kr?t jen ?tvrtinu své mírové spot?eby pohonn?ch látek, zatím co ta vále?ná bude dvoj- a? trojnásobná. Proto v Německu se zim- ni?n?m spěchem zkoumají otázku v?roby tekut?ch pohonn?ch látek z uhlí. Vynález chemika Bergiuse dává 50—70 procent tekut?ch pohonn?ch hmot z uhlí. Vedle toho se zavádějí auta na d?evit? plyn, hlavně nákladní a autobusy. Pracuje se také na vhodném parním pohonu pro auta a traktory, pou?ívá směsí lihov?ch, naftalinu, benzolu. Motory ur?ené pro tanky jsou naftové, ?eká se zde také pou?ití motor? parních. Rusové soudí, ?e se Němc?m poda?ilo otázku pohonn?ch hmot za války uspokojivě vy?e?it.V motorisa?ní technice v?eobecně Němci udělali zna?né pokroky. Poda?ilo se jim zkonstruovat hlavně velmi dobré motory se vzdu?n?m chlazením, které mají vojensky velik? v?znam.Tato velkorysá motorisace p?edpokládá ov?em také k o- m u n i k a c e, na kter?ch by se tyto statisíce motor? mohly rychle a bez velikého opot?ebování p?emis?ovat z jednoho koutu ?í?e na druh?. Jde tu o autostrady, které se v Německu za?aly stavět p?ed dvěma roky. 19. května letos byl otev?en prv? úsek autostrady spojující Hamburk s Frankfurtem nad Mohanem a s Basilejí. Ukon?en? úsek spojuje nyní Frankfurt s Darmstadtem. Zajímavé je, ?e v prvé ?adě se staví autostrada rovnobě?ně s německou západní kranicí. Podle uve?ejněn?ch dat pracuje nyní na stavbě autostrad 93.000 dělník?. Během leto?ního roku má se tento po?et zv??it na 120.000. Jak? v?znam bude mít nová německá komunika?ní sí? vypl?vá z v?konu, kter? podal v r. 1932 auto- sbor národně socialistické strany. V 17 hodinách v prostoru Tempelhofu v Berlíně na 20.000 autech dovedl soust?edit 200.000 mu?? ze v?ech kon?in Německa. Z toho plyne, ?e nová komunika?ní sí? umo?ní německému velení p?esunout z jednoho konce státu na druh? po vlastní ose veliké motori- sované jednotky ve 14 a? 16 hodinách. Trasa nov?ch silnic se po ?ímském vzoru nap?imuje. Vzdálenost Lipsko—Hamburk mě?ila 360 km, zlep?ením trasy se zkrátila na 310 km, tedy o 14%. Na silnici dne?ní dá se jet rychlostí 40 km. Cesta z Lipska do Hamburku se vykonala za 9 hodin, ale po autostradě p?i st?ední rychlosti 80 km pouze u? za 4 hodiny. Tyto veliké rychlosti ov?em p?edpokládají zcela jinou konstrukci autoparku. Na berlínské autov?stavě 1935 byl autobus s dvěma motory po 145 HP, kter? měl hodinovou rychlost 120 km. Krupp tu vystavoval nákladní 6.5tunové auto o 120 HP s rychlostí 70 km v hodině. Materiál horní vrstvy na autostradě byl volen tak, ?e jeho sjízdnost je stejná za sucha i za de?tě. Celkem chtějí Němci postavit 6.900 km autostrad. Nyní se staví tra? 1500 km, z ní? bude 1935 hotovo 400—500 km. Po?ínaje 1936 bude se ka?d? rok stavět 1000 km autostrad.Válka je politika síly.Německo bylo k světové válce ?patně p?ipraveno politicky, hospodá?sky a také vojensky i kdy? se to zdá divné. Politicky si nezajistilo strategickou p?evahu, která souvisela s p?evahou hospodá?skou a vojensky nevyu?ilo dokonale v?ech sil země pro prv? rozhodující úder, kdy? u? chtělo vést válku krátkou.Saadba HEsierova spojit se s nejmocněj?ím státem světa*jaeS- sEjé?nje k získání strategické p?evahy, velik? zbrojní a - cn" ?r:-?-=— ukazuje, ?e německ? hlavní ?táb nepo-z - k válce na mobilisaci postupu, n?br?, is - z iést opět válku krátkou, ve které hned s po?átku se-'v vsadí do hry.Oě ekam?iku, kdy se dostali k vládě národní socialisté ' jí-dn-j 1933) jsme svědky ohromn?ch pokrok? a v?kon? ?es txxi budování německé branné síly. Ve světové válce bylok plné mobilisaci vále?ného pr?myslu 12—18 měsíc?, v slu? e Německo s touto postupnou mobilisaci zapo?alo na -jetí 1933, pak dnes u? je dávno dokon?ena. Zprávy, které se jfcwcávají na venek o v?konech německého zbrojního pr?- in sin. jsou velmi kusé a z?stávají daleko za skute?ností. P?ed■ -nésíci ?ekl Hitler, ?e pot?ebuje ?ty? let k odstranění hos- amáá?ské krise a k odstranění nezaměstnanosti. Z toho údobí -- uplynuly t?i pětiny. ?as opravdu letí. Na cifrách zákona : Neobecné německé branné povinnosti jsme ukázali, ?e pravé na ja?e 1937 m??e b?t ukon?en moderní v?cvik ně- -<ch vojensk?ch mas, které ?ítají na 8 milion? mu??.. edv cifru, kterou povolalo Německo do zbraně během svě-*'-'ě ? álky. Pro tuto masu dovedlo během prv?ch t?í let války rv?ídit pot?ebnou v?zbroj, která umo?nila utvo?ení 240 di-Po?ítáme-li, ?e léta 1933 a 1934 vy?ádala si reorganisaci a mobilisaci německého pr?-v s 1 u, pak léta 1935 a 1936 p?edstavujíd o b í vále?né v?roby pro oněch 240 d i- v i s í, které i tentokrát Německo postaví do pole.V roce 1933 doplnilo v?zbroj sv?ch prv?ch divisí (21 radov?ch a 50 krycích). V r. 1934 za?aly se budovat moto- risované jednotky a roz?i?ovat o nov?ch 50 po?et divisí ?adov?ch. Koncem 1934 mělo tedy Německo k disposici u? 70 divisí ?adov?ch a 50 krycích. S postupem v?cviku star?ch r o?ník? m??eme ?ekat, ?e tempo budování ?adov?ch divisí poroste a ?e během tohoto roku bude mít Německo p?ipraveno dal?ích 50 divisí, z toho bude nejméně 10 divisí moto- risovan?ch. Bude tedy na po?átku 1936 schopno vypravit do pole armádu 120 divisí hodně prosycen?ch motorisovan?mi prvky a z toho 10 divisí dokonale motorisovan?ch. Kromě této opera?ní polní armády bude mít k disposici 50 divisí armády krycí. Během 1936 bude dokon?ena v?zbroj pro poslední jednotky, tedy pro zb?vajících 70 divisí. A tak tu na ja?e 1937 bude ta síla, kterou Německo mělo v r. 1918, ov?em mnohem kvalitněj?í.Z b?val?ch 240 divisí pě?ích m??e b?t 25—30 dokonale mechanisováno a motorisováno, dal?ích 18—20 bude leteck?ch a 12 jezdecko-mechanick?ch. Ode?teme-li 20 divisí obrany protiletadlové, zbude nám 160 divisí pě?ích pro opera?ní armádu. P?epo?ítáme-li to na sbory o t?ech divisích, m??eme tedy ?ekat v r. 1937 německou opera?ní armádu ?ítající 50 sbor? pě?ích, 10 sbor? moto mechanick?ch, 4 sbory jez- decko-mechanické, 6 sbor? leteck?ch vedle celé ?ady dělost?eleck?ch jednotek armádní zálohy, jednotek technick?ch a jin?ch a jin?ch.Po?ítáme-li na ka?d? sbor jen 500 děl r?zné rá?e, je to na 20.000 děl mimo zálohu hlavního velení. Po?ítáme-li v letecké divisi jen 500 stroj? a letecké sbory o 3 divisích, pak vedle tu bude na 10.000 letadel v 6 sborech mimo hlavní zá- lohv stroj?, která klidně m??e b?t 100%. Pro 150 pě?ích db isí po?ítejme 150 prapor? tank? a dal?ích 150 prapor? tanku ve 14 motomechanicko-jezdeck?ch sborech. Po?ítáme-li tankov? prapor jen po 50 strojích bojov?ch, bude to 15.000 tank?.Krátce německá opera?ní armáda v r. 1937 m??e ?ítat na 200 divisí pozemních (z toho 50 ,.rychl?ch") a 20 leteck?ch. V těchto jednotkách bude na 5 milion? mu?? v?etně těles armádních a záloh hlavního velení, dále 25.000 děl. 20.000 letadel a 15.000 tank?.Nesmí se v?ak zapomínat, ?e dělo není jako dělo, letadlo jako letadlo a tank jako tank. Lidé se po?ítají a porovnávají snadněji ne? stroje. Tě?ké letadlo se ?esti?lennou posádkou, opat?ené dělem a 3 kulomety je ně?ím jin?m bojově ne? letadlo zvědné se dvěma mu?i a jedním kulometem. Ve vále?ném lo?stvu se po?ítá síla podle hmoty, kterou odpálí děla v?ech lodí s jednoho boku. P?esněj?í míra by byla, kdyby se p?i tom po?ítala také rychlost st?elby. Podobně se bude postupovat p?í?tě p?i hodnocení bojové síly pozemních jednotek.Vra?me se v?ak k Německu. Za 30měsí?ní vlády národních socialist? poda?ilo se tam vybudovat brannou moc, která se dnes rovná německé armádě mobilisované r. 1914. Dne?ní Německo m??e u? vyslat do pole na 120 divis, za zb?vajících 20 měsíc? pot?ebuje si je?tě po?ídit těch dal?ích 100—120 divisi.Není sporu, ?e toto zbrojení německ? stát hrozně hospodá?sky vy?erpává, ?e tato v?zbroj nesmí u? ve skladech rezivět, aby nezastarala. Na ja?e 1937 tento hrozn? nástroj bude tedy ?ekat jen na povel k vy?ícení. To v?ak neznamená, ?e se nem??e dát do pohybu d?íve. Pochybujeme v?ak. Sousedé Německa nepodniknou proti němu preventivní válku; proto iniciativa zahájení operací z?stane na straně Německa a to tě?íc z trapn?ch zku?eností v minulosti nepodnikne nic nep?ipraveného a nep?edlo?eného.Vzr?st německé branné moci pokra?uje mílov?mi kroky. Je?tě p?ed t?emi lety odborníci nevě?ili, ?e Němci jsou s to po?ídit si 30 ?adov?ch divisí. Dnes vidíme, ?e jich mohou u? vypravit do pole ?ty?ikrát tolik. Je?tě p?ed rokem dne?ní anglick? ministersk? p?edseda Baldwin prohlásil, ?e Němci mají kolem 200 bombardovacích letadel. Za rok po té tvrdí francouzsk? ministr války generál Maurin, ?e v Německu se denně vyrábí 15 letadel a ?e tímto tempem jen během roku 1935 získá Německo na 4500 nov?ch stroj?. Uvá?íme-li, ?e ?tvrtina z toho jsou tě?ké stroje bombardovací, vidíme, jak ministr Baldwin se prostince na věc p?ed rokem díval. Rovně? tak bylo s německou motorisací. Dnes u? ka?dá německá divise má prapor tank?, to je tedy 36 prapor? ve vy??ích jednotkách. Vedle toho podle sovětského generála Tucha?ev- ského má u? dnes německá armáda 12 prapor? tank? hlavní zálohy, celkem tedy 48 prapor?. V německé armádě jsou zji?těny jedna motorisovaná divise a 4 motorisované brigády, kde bude také kolem 20 prapor? tank?. M??eme tedy směle tvrdit, ?e německá armáda má u? nyní na 70 prapor? tank?, ne-li 100. Podle polsk?ch zpráv dne?ní německá motorisovaná brigáda ?ítá 3 prapory tank?, z toho 1 lehk? a 2 st?ední (50 lehk?ch a 100 st?edních voz? a 20 obrněn?ch aut). Neuděláme chybu, kdy? budeme odhadovat dne?ní stav německ?ch tank? na 3000—4000. V?roba tank? je mnohem rychlej?í, ne? v?roba tě?kého dělost?electva. Dá se tedy p?edpokládat, ?e dne?ní německá armáda má u? organické dělost?electvo pro sv?ch 100 a? 120 divisí, ale zdá se, ?e ji je?tě chybí ?ást dělost?electva hlavní zálohy. Neuděláme chybu, kdy? odhadneme dne?ní Německo na 7000 děl lehk?ch a 1500—2000 tě?k?ch a hrub?ch. Jsme u ?ísel s po?átku světové války.Mohli bychom věnovat je?tě obsáhlou kapitolu úvahám o dne?ní německé opera?ní doktríně, o mo?n?ch plánech německého velení proti soused?m, o pr?běhu mo?n?ch operací. Ale to by ‘z této essaye mohlo vést k celé knize. Snad jindy. Doufáme, ?e se nám poda?ilo podat obraz německého zbro-jdi od r. 1914 a v ?íslech názorně ukázat, jak a kam se ■■ ?í ?na ta hrozná a p?esně organisovaná ?innost nezadr?itelné nese.Kdybychom chtěli zbrojit v podobném tempu jako zbrojí Německo, musili bychom s ohledem na to, ?e máme právě ?tvrtinu obyvatel a snad i ?tvrtinu německého pr?myslu, uva?ovat o těch koncích r. 1937. To by znamenalo, ?e bychom měli mít pohotově nejméně 50 divisí, 6000 děl, 2500 tank? a 5000 1 e t a d e 1. A to v?echno na ja?e 1937.Někdo se bude ptát pro?? Za star?ch ?as?, do kter?ch mu- - me za?adit také po?átek světové války, bylo ?elezn?m zákonem. ?e v okam?iku, kdy soused za?al mobilisovat, musili sme mobilisovat také, aby se zachovala opera?ní rovnováha. ?v?cary nechtěly vstoupit do války, ale jakmile kolem nich se za?alo mobilisovat, mobilisovaly také a ?v?carská armáda celou světovou válku stála na hranicích, poněvad? stále se trousily pověsti, ?e chce skrze jeho území projít tu armáda německá, tu opět armády francouzská a italská.Ale po světové válce p?estal udávat tempo branné hotovosti ten, kdo za?al první mobilisovat vojska, n?br? ten, kdo d?íve spustil do chodu mobilisaci pr?myslu. Německo, které to nyní udělalo, na?lo v?mluvu, ?e staví brannou moc. Mluvil-li v?ak Goering kdesi o tom, ?e Německo pot?ebuje 18.000 letadel, nejde tu u? o budování mírové letecké armády a mírové branné moci, n?br? o mo- bilisaci materiálu, kter? zmobilisován nesmí zahálet. Postaví-li si Němci opravdu 18.000 letadel, tedy tyto stroje nemohou stát déle ne? 2 roky ne?inně ve skladech, jinak zrají pro staré ?rzení na?eho ministra zahrani?í, ?e v budoucích dvou letech p?jde vá?ně c zachování míru, odpovídá pravdě a dne?nímu tempu v?roby německého zmobilisovaného pr?myslu.Jedin?m prost?edkem proti mase vále?n?ch stroj? a lidí, která od p?í?tího léta bude v Německu ?ekat na rozkaz k po- hvbu. je jediné: dobrou zahrani?ní politikou získat nad nepokojn?m Německem p?evahu strategicky, to jest ve zdrojích, surovinách a zálohách. A p?i tom hledět stále udr?ovat s Němci opera?ní rovnováhu. Jin?mi slovy: utvo?it takov? blok spojeneck?, kter? by v Evropě byl s to hned na po?átku 1937 také postavit těch 200—240 di- isi s 25.000 děly, 20.000 letadly a 15.000 tanky.Poněvad? Němci více jednotek stě?í budou moci poslat do pole, budou mít sv?j strategick? potenciál vy?erpán hned na po?átku ta?ení a pak, kdy? by měli neúspěch, budou jen slábnout. Protiněmecká koalice pot?ebuje také na po?átku ta?ení těch 240 divisí, aby docílila po?áte?ní opera?ní rovnováhy. Ale vedle toho musí tato koalice mít v záloze ? ?echno, co umo?ní vytvo?ení strategické p?evahy, tedy prost?edky k dal?ímu budování vojsk v době, kdy Německo u? nebude mít z ?eho budovat, z ?eho doplňovat.V míru musíme tedy hledět zachovat opera?ní rovnováhu; napnout síly stejně, jako je napínají Němci. Na ka?dé nové něme-cké dělo musí se odpovědít nov?m dělem u těch, které Němci ohro?ují.Dokud německ? hlavní ?táb hovo?il o rovnoprávnosti ve zbrojení, vojensky to mělo ráz defensivní, ale dnes u? v Německu nejde o rovnoprávnost, n?br? o p?evahu, která má ráz ofensivnL Pak o té rovnoprávnosti musí hovo?it jeho sousedé a proto si tito sousedé musí po?ídit stejné vále?né prost?edky, jaké má Německo. Cím d?íve je budou mít pohromadě, tím lépe pro mír a na?e děti.?ivot a instituceFranta Kocourek:Lidé v automatuálokdy si uvědomíme, jak rychle a jak dalece se mění svět kolem nás. Jeden z podstatn?ch rys? lidské p?irozenosti: zapomínat, jak to bylo, je?tě nedávno, t?ebas v?era — a p?ijímat i velké změny dne?ka jako samoz?ejmost. V celé ?í?i ?ivota bychom mohli prokázat tuto vlastnost od oblasti nejvy??ích v?boj? ducha p?es záslu?né politické ?iny a? do tak zvan?ch ní?in hmotn?ch zájm?. Ty bez v?jimky u ka?dého za?ínají a u p?emnoh?ch také bohu?el kon?í u nejd?le?itěj?í instance lidí a jejich dějin: u ?aludku.Instance, u ’ní?, co svět světem krou?í, se musili v?ichni zastavit. Ka?d? z nás, pro sebe sama, ale také pro jiné, pro v?echny, kdo chtějí den co den sv?j kus chleba. Jednotlivci, kte?í se starají jen sami o sebe, otcové rodin, zaměstnavatelé, zaměstnaní, jeden vedle druhého, jeden proti druhému bojuje o ka?dodenní sk?vu. O ni p?edev?ím usilují politikové, o její velikost a pomazánku. O ni lámou zuby své moudrosti národohospodá?i v?ech vyznání, na ni nará?ejí jako na nejzáludněj?í úskalí vá?niví demokraté i po zuby ozbrojení diktáto?i, vybaveni v?emi zmocňovacími zákony, je? si vládcové dovedou vymyslit. O sk?vu chleba, ?asto i bez pomazánky, ztroskotávají stejně snílkové, smělí básníci, mocní myslitelé, a? neuvě?itelní proroci nebo vynálezci a jiní tv?rci lidsk?ch hodnot.Z rozsáhlé kapitoly my?lenek, vyuález?, pokus? a za?ízení, otá?ejících se kolem lidského ?aludku, si tu vybíráme instituci, která pat?í mezi nejpozoruhodněj?í v tomto oboru od konce světové války. Jídelní automaty. Tato instituce, ryze velkoměstská, nevznikla z teorie, o ni? by se p?eli odborníci v anketách, jejich? v?sledky a d?sledky jsou p?edem ur?eny a p?ipraveny. Jídelní automat je dítětem ?ivota, oby?ejné, chcete-li p?ízemní obchodní prakse.Také tomuto ?inu p?edcházela my?lenka. Ale ani tady nesta?il k uskute?nění a úspěchu jen nápad, t?ebas v?born?. Svědectvím toho je zánik myslím prvního pra?ského automatu. právě v místech — dnes nejvíce nav?těvovaného pra?ského automatu, Koruny na Václavském náměstí. Musila p?ijít hospodá?ská krise, musila se roz?í?it na více vrstev velkoměstského obyvatelstva, aby se dostavil obecn? úspěch. Jídelní automat je p?edev?ím dítětem své doby. A jejím zajímav?m zrcadlem.Podívejme se do něho.Velkoměsto v kostce.To se nedá ?íci o jin?ch spole?ensk?ch prost?edích velkoměsta, to neplatí o kavárnách, ani těch nejlaciněj?ích, o restauracích, ani těch nejvíc lidov?ch. Pokud jde o lidi, uvidíte v automatech opravdu velkoměsto v kostce. Setkáme se tu s p?íslu?níky v?ech vrstev, s vlastníky nejr?zněj?ího kapitálu, padesátihalé?em po?ínaje. Také věkově nejbohat?í stupnice: proti kavárně, restauraci, nebo uzená?ství je mezi zákazníky automat? i mnoho dětí, p?icházejících samostatně, bez doprovodu rodi??.,P?ipomeňme také, ?e se nedá o ně?em podobném pra?sk?m jídelním automat?m mluvit v jin?ch evropsk?ch velkoměstech. Svou roz?í?eností, oblibou a za?ízením jsou automaty pro Prahu stejně p?ízna?nou institucí, jako kavárny, je? sv?mi témě? vědeck?mi zásobami novin a vysedáváním za?ínají mít u? světovou pověst. Spolu s kavárnami mohou i pra?ské automaty b?t za?azeny do vlastenecké sbírky pod titulem ?Coiíít? ?eskoslovensko světu“. Marně byste pátrali na p?íkladBerlíně po ně?em takovém, nepo?ítáme-li Aschingerovy a- podobné prodejny, p?edstavující co do v?běru i cen jen -.iSeh k na?im automat?m. Jak si vysvětlit, ?e se automaty Mjjaly ve ?ty?ikrát vět?ím hlavním městě Německa, a?koliv tam pro jejich vznik a udr?ení p?edpoklady zdánlivě e?te mnohem p?íznivěj?í? Je p?í?inou vět?í pohodlnost Němc? a?i jídle, nebo jejich hluboce zako?eněná p?íchylnost k ná- --^ní instituci, zvané ?Stammtisch“? Existence automatu =s?im nejpodobněj?ího, ?Quisisana“ na Kurf?rstendammu, zas eděného nejvíc na americké zmrzliny, limonády a cock- íiily, potvrzuje pravidlo jako slabá v?jimka: je to drah? podnik.Ani v Pa?í?i se nepoda?ilo automat?m pra?ského typu zahustit ko?eny. Z několikalet?ch zku?eností vzpomínám na pokusy toho druhu jednak v těsné blízkosti Bursy, jednak v Latinské ?tvrti, na bulváru Saint-Michel, ve v??i medicínské fakulty. Oba podniky si hleděly pomoci reorganisací, ale nepochodily: zákazníci, na ně? po?ítaly, v jednom p?ípadě bursovní, v druhém studentsk? proletariát, chodili o?álit sv?j hlad kolem jejich obratn?ch reklam a nápadn?ch portál?, do podnik?, které v Pa?í?i plní úkol na?ich automat? ne tak dob?e, ale s poměrn?m úspěchem: myslím jednak na restauranty, nazvané podle pevn?ch cen za menu ?prix-fix“ — ale tam stojí oběd nebo ve?e?e v nejhor?í kvalitě a nejchud?ím vypravení s nejmen?ím zpropitn?m ?ty?i franky. Za druhé jsou v Pa?í?i náhra?kami na?ich automat? v?echny kavárny. I v největ?ích z nich si kdokoliv m??e p?ijít k pultu kovem pobitému a obloukovitě stavěnému a tam si dát bez zpropitné- ho a ve stoje vypít lacinou a podle libosti bílou kávu, sníst suchou, nebo máslem nebo pa?tikou mazanou nebo ?unkou oblo?enou housku, p?ípadně i levné a dobré na tvrdo uva?ené vejce. I p?i nejmen?ím vydání 75 centim? za ?álek kávy a rohlík m??e skrovn? strávník nab?t dojmu, ?e posnídal. A p?i vydání dvou frank? za kávu nebo mléko, tenk? sandwich s máslem a plátkem ?unky a vejcem na tvrdo se m??e domnívat, ?e se naobědval. Za stejnou cenu po?ídí náv?těvník pra?ského automatu víc jídla a lep?ího.Francouz lne ke své tabuli snad je?tě více ne? Němec. A m??e-li si to jen trochu dovolit, zasedne aspoň dvakrát denně k nále?itému jídlu s mnoha talí?ky a s lahví vína. Láska k domácí tabuli a poklidnému, neuspěchanému jídlu se v?ím p?íslu?enstvím je dostate?ně proslavená u Angli?an?, ne? abychom se mohli divit skute?nosti, ?e nemohl typ jídelních automat? zapustit ko?eny v Lond?ně. Tam vycházejí vst?íc pot?ebě levněj?ího stravování vedle ?ady drobněj?ích jídelen, hlavně restauranty p?ístupn?ch cen, z nich? je nejroz?í?eněj?í podnik ?ABC“ s filiálkami po celém Lond?ně.Po malé zahrani?ní vycházce se vra?me do Prahy a jejích automat?.Opravdu, velkoměsto v kostce. Od ?asného rána hluboko do noci, oby?ejně také a? do rána. V?echny sociální vrstvy v neustálém st?ídání, v něm? p?i bedlivěj?ím pozorování odhalíte ur?it? zákon, rytmus. Jiní lidé sem p?icházejí ráno, jiní dopoledne, jiní v poledne nebo odpoledne, jiní ve?er a zase jiní v pozdních hodinách no?ních.Trhovci, studenti, kte?í si d?íve doma va?ili na lihovém nebo petrolejovém va?i?i svou snídani nebo si nosili dom? svou ve?e?i v hnědém papí?e, ale te? p?i?li na to, ?e se to — kolem dokola vzato — nevyplatí. ??edníci, snídaně, kterou podávala doma bytná, jim u? p?estala chutnat a zvyk ka?dodenní ranní náv?těvy kavárny za?al lézt do peněz, jednoho dne se rozlou?ili s novinami jako se zdánlivě bezplatn?m p?ídavkem k ?álku kávy a rohlíku. Od jisté doby je m??ete vidět u pult? se zá?iv?m p?ístrojem Expresso nebo u stolk? automatu. Haldu domácích i zahrani?ních novin, je? opustili v kavárnách, nahrazuje jedin? ?asopis, za dvacet, nejv?? t?icet halé??. ?lověk zvykne na v?echno. A tak se po nějakém ?ase uskrovnělému ?tená?i zdá, ?e jeho list za dvacet halé?? informuje docela tak dob?e, jako v?echny ty ?asopisy, které kdysi ?ítával, aspoň v neděli.Skupina chlapc? vnikla do automatu a prodírá si state?ně cestu davem k pultu se zmrzlinou. O kus dál polykají chvatně sv?j oběd dívky z blízk?ch i vzdáleněj?ích kancelá?í. Noviná?i, policejní reportér a jeho fotokolega jsou od rána na nohou, honí pro sv?j list p?ípad, je?tě nesnídali a na oběd by se sotva dostali, kdyby n^usili do restaurace. Ale na takovou rychlou posilněnou do buffetu se dá odsko?it i v největ?ím spěchu.Chodí sem obědvat ve t?i nebo ve ?ty?i odpoledne ti, kdo mají do p?l t?etí kancelá? nebo kdo pravidelně skon?í svou práci o dvě hodiny později, ne? zam??leli. Hle, kone?ně zvítězili nad ?asem a usmívají se bla?eni nad talí?em polévky, z ní? se nep?estane kou?it, jak je den dlouh?. Na opa?ném konci automatu si pochutnávají znalecky na kávě dvě dámy v ?atech nejnověj?ího vzoru, dámy, jim? by bylo patrně je?tě p?ede dvěma, t?emi lety spole?ensky nemo?n?m, zajít p?ed o?ima v?ech k pultu a odb?t svou sva?inu ve stoje.Lidská d?stojnost za 1 K?.Automat je místo, kde se m??ete setkat s ka?d?m bez obavy, ?e z toho budou vyvozovány závěry o va?í finan?ní situaci a podle ní ur?ovaného va?eho postavení na p?í?kách spole?enského ?eb?íku. Lidé, kte?í si v tomto směru potrpí na svou pověst, nemohou jít do ka?dé restaurace. Musili by se strachovat, co tomu ?eknou lidé. V automatu jsou plně zbaveni těchto vá?n?ch starostí. Nikdo tu nem??e utrpět na osobní presti?i. S klidem si m??e objednat svou sví?kovou nebo vídeňsk? ?ízek pan ?éf u stejné prodava?ky, jako si objednaly svou polévku se dvěma chleby stenotypistky z kancelá?e, v jejím? ?ele stojí. Mohou stát nebo sedět u stejného stolku a po?ádat své rozdílné menu bez nemil?ch nebo dokonce trapn?ch pocit?. Jídelní automat je lo?, kde nejsou r?zné t?ídy: na její palubě jsou si aspoň na pohled v?ichni rovni — as ka?d?m, kdo má t?ebas jedinou korunu v kapse, tu zacházejí stejně.Není vylou?eno, ?e se vám bude toto zd?razňování zdát zbyte?n?m. Ale to jen proto, ?e jste si u? zvykli na automaty. Jejich novou sociální platformu jste u? p?ijali za svou, s onou samoz?ejmostí, o ní? byla ?e? hned na po?átku. D?kazem, ?e to snad ani pro vás nebylo v?dycky tak jednoduché, by se mohla stát va?e vlastní vzpomínka na dojmy z prvních ?as? stravování systémem sebeobsluhy. V takové jídelně YMCY nebo YWCY, kdy? jste se postavili do fronty podél zábradlí se sv?m plechov?m podnosem a p?íborem zabalen?m do papírového ubrousku. Nepocítili jste náhle, ?e to je tak trochu revoluce proti va?im d?ívěj?ím restaura?ním zvyklostem? Ne- p?istihli jste — t?ebas jen zákmit — ně?eho podobného studu?Pokud jde o tu druhou věc, myslíte, ?e i v jin?ch jídelnách, ne? automatech je docela samoz?ejmé stejné zacházení se v?emi zákazníky, jednou K? po?ínaje? Je?tě p?ed prahem restaurantu se naskytne základní potí?: jedna koruna tu v?bec nic neplatí. Nesta?í ani na vstup. Po celé Praze neexistuje restaurace bez zpropitného. A nejlaciněj?í restaurace, lákající do sv?ch místností pod ?títem kosa nebo drozda, nabízí menu za t?i koruny padesát, s nejmen?ím zpropitn?m a bez nápoje zále?itost nevyhnutelně ?ty?korunová. Vá?ím si neoby?ejně p?átelství několika vrchních a ?í?ník? v pra?sk?ch kavárnách i restauracích — a nerad bych si kteréhokoliv z nich pohněval. Ale v zájmu pravdy, jí? musíme vytrvale pomáhat k vítězství, musím konstatovat, ?e ani v Praze neni málo vrchních ?í?ník?, kte?í s vámi zacházejí laskavě, vyhovíte-liv?em jejich sugestivně kladen?m otázkám, ale zakaboní se zjevně. odmítnete-li mou?ník nebo zdráháte-li se dokonce objednat si něco k pití. Zákazník, kter? se nem??e z národohospodá?sk?ch d?vod? odvá?it t?etího chodu nebo nápoje, musí ?asto pocítit z pohledu, gest nebo úse?ného hlasu obsluhujících veli?in, ?e se provinil proti p?edpoklad?m, ustálen?m v těchto místech.Slv??te jistě se mnou námitky restauratér?, kte?í je?tě nesní- ??i ceny nebo nep?eměnili své podniky na automaty. Vysvětluji — někdy i p?esvěd?ivě — velkou re?ii, vysok? nájem, ne- pc— ěmě vět?í pohodli a jiné v?hody i nev?hody u porovnání - automaty. I silněj?í argumenty by byly slabé proti automat?m v nepolevující krisi.Jsou to hlavně levné ceny, je? dopomohly automat?m k rvchlému roz?í?ení a v?nosnosti. Ale nejenom ceny. O ně- kter?ch jin?ch d?vodech jsme u? mluvili: velk? v?běr, snadná p?ístupnost, nep?etr?itá slu?ba, zru?ení zpropitného.Jiné d?vody isme jen nazna?ili. Jeden z nich stojí za rozvedení. le to otázka lidské d?stojnosti p?i jídle.?lověk, kter? nám tu vystupuje do pop?edí, je zastoupen v ka?dém automatu, a mnohem po?etněji, ne? abychom nad tím mohli mávnout rukou jako nad v?jimkou, nebo abychom mu sami mohli nějak ú?inně pomoci. Není to po prvé, co ho sjedujeme, byl anonymním hrdinou vět?iny na?ich reportá?í v tomto listě, zvlá?tě v obrazech bydlení a ?ivota na pra?ské periferii. Jednoho z nich jsme vyvolili z davu a dali jsme mu jméno: Jaroslav Jechl.A? p?jdete do automatu, rozhlédněte se kolem sebe. Uvidíte lidi, o ně? nám te? jde. Budete-li mít naspěch a hlavu plnou praktick?ch my?lenek, nebudou vám ni?ím nápadní. Zaost?íte-li na ně svou pozornost, m??ete vy?íst z jejich ?at?, tvá?e, nebo pohyb?, ?e stojí nad propastí. A ?e automat, v něm? se — doufejme — bezstarostně ob?erstvujete p?ed divadlem, nebo po biografu, je pro tyto lidi u? bezprost?edním okrajem propasti.P?ed nějak?m ?asem, snad u? dlouh?m, dostali v?pově?. Nějak? ?as zápasili o své nové za?azení do v?robního procesu, mezi zaměstnané, u?ite?né tvory. Po marn?ch pokusech se vzdali. Jedni si uchránili s nadlidsk?m zapíráním je?tě nějakou stokorunu z doby zaměstnanosti. Druzí u? dávno nemají nic. Pro jedny i druhé je automat vlastně jedin?m úto?i?těm je?tě lidsky d?stojn?m. Posledním pruhem pevné p?dy pod nohama.Ti, kdo dosud mají nějaké ty úspory, t?ebas sebemen?í a odsouzené v nejbli??ích dnech k zániku, stejně jako ti, kdo u? mají jenom korunu, kterou vy?ebrali po deseti a dvaceti- halé?ích, mají je?tě p?ístup na palubu, kde bylo za vstupné opravdu minimální zru?eno rozli?ování majetkov?ch t?íd.Tady si ka?d? za svou korunu m??e p?inést ke stolu svou porci polévky — a někde k ní pat?í i krajíc chleba. Proto, ?e má jen jedinou vy?ebranou korunu, nebo dokonce dvě, mu nikdo neodep?e ani ?ist? talí?, ani slu?n? p?íbor. Kdy? sytí na chvilku sv?j hlad, nemusí mít nikdo trapné pocity — pokud jimi je?tě trpí — ?e to na něm někdo pozoruje. Pro- st?edí automatu zp?sobuje, ?e se ni?ím jeho sycení neli?í od cení ostatních, těch, kte?í jsou na tom s kapsou lépe. M??e se i nimi cítit rovn?m, zále?í-li mu na tom, nemusí se odhalit a wstavit nejbolestněj?ímu zranění, zranění lidské d?stoj- _ Ne?íká někdo ze ?tená?? něco o p?ekonaném, sentimentálním stanovisku?Ne. tím to nelze odb?t. Ka?d? z nás, a? to p?izná nebo nt. lpí n své lidské d?stojnosti a bojuje o její zachování, Tato mocná snaha je nerozlu?ně spjata s pudem sebezachování. Proto je .tak nebezpe?n?m p?íznakem, zlomí-li ?lověka bída do té míry. ?e resignuje na svou d?stojnost.Dívám-li se pod takov?m zorn?m úhlem na trose?níky v automatu, zdají se mi nejtragi?těj?ími herci své doby. Obklopeni do světové války nevídan?m p?epychem jídel a nápoj?, elektrick?m a neonov?m světlem, rozhlasovou hudbo? a zprávami ze v?ech díl? vysoce civilisovaného a nadmíru kulturního světa, udr?ují tito moderní hrdinové s napětím posledních sil rovnováhu lidské, spole?enské d?stojnosti, balancujíce nad propastí hladu a bídy.Za skleněnou stěnou, jí? je automat oddělen od pasá?e, stojí mu?, kter? byl donucen kapitulovat1 nedbá u? o masku d?stojnosti. Nesna?í se oklamat správkou ?at? Spole?nost, ne- nalhává ostatním dob?e oble?en?m, ?e se mu vede ?patně. Jeho oděv je rozbit? stejně jako jeho boty. Jeho o?i jsou magneticky p?itahovány k divadlu hodování tam, na druhé straně stěny. Nem??e odolat, aby se nep?iblí?il co nejvíc. P?itiskl neoholenou tvá? ke sklu a civí dovnit? nenapodobiteln?m pohledem hladového.Je tomu několik měsíc?, stál tam u stolku docela tak, jako ti pánové a dámy. Objednával si. Jedl a pil. Ob?as potom mohl p?ijít s vy?ebran?mi penězi. Dnes nic nesehnal. Neměl na vstupné.Musil z?stat na druhé straně.Sociální instituce?Nesporně.Automat je sociální instituce.Bez jakéhokoliv dobro?inného úmyslu zakladatel? a podnikatel?, bez subvencí. Pohnutka jejich vzniku nebyla nijak vzne?ená, ani u?lechtilá: co největ?í zisk, co nejv?hodněj?í zúro?ení investovaného i získaného kapitálu. Podnikatelé, vzdáleni jakékoliv sociální my?lenky, vytvo?ili sociální instituci. Není to ojediněl? paradox v národohospodá?ském ?ivotě.Bylo tu ji? ?e?eno, ?e nápad sám o sobě nesta?il. Musil se do?kat své doby. A kdy? tato doba p?i?la, setkal se automat jako instituce s rychl?m porozuměním. Jeho podnikatel?m a majitel?m se za?alo vést znamenitě, proto?e se lidem za?alo vést ?patně. Stále ?ir?í je okruh zákaznictva, je? mu z?stane tak dlouho věrno, dokud se kola trochu opravdověji neroz- to?í, abychom u?ili oblíbené vládní metafory.Automat je sociální institucí z několika d?vod?. Zp?sobil radikální pokles cen stravování ve velkoměstě. P?edev?ím jeho vlivem se ?ada pra?sk?ch restaurací p?izp?sobila aspoň do jisté míry oslabené kupní síle nej?ir?ích vrstev zákaznictva. ?ada jich se proměnila na ?lidové jídelny“, proto?e název ?restaurace“ za?al mít zvuk odstra?ující splasklé kapsy. Ale tato z p?inucení demokratická proměna nepomohla, jak od ní bylo o?ekáváno. Konkurence automat? byla a je mnohem silněj?í. Ohro?uje i nadále v?echny pra?ské restaura?ní podniky, pokud nepo?ítaly s finan?ně slabou a nejslab?í klientelou. Stla?en? a v?elijak se?krtan? rozpo?et je a bude i nadále rozhodujícím d?vodem pro automat, proti restauraci, i levné.Nepopiratelná láce, zvět?ovaná je?tě zru?ením zpropitného, není jedin?m sociálním d?vodem. Neméně siln? d?vod jsme uvedli v p?edcházející kapitolce o lidské d?stojnosti, kterou lidé v automatu mohou za nepatrn? peníz zachovat p?ed jin?mi i sami p?ed sebou, co? je někdy je?tě d?le?itěj?í. Mnohé z nás automaty zbavily nep?íjemností sice men?ích, ale citeln?ch: někdy z ?asov?ch, jindy z peně?ních d?vod? nemohou lidé zajít do restaurace na oběd nebo na ve?e?i. V?chodiskem z takové situace b?vala p?ed objevem automat? uzená?ství, v p?ípadech nemajetněj?ích pojídání ně?eho koupeného z uzená?ství někde v ústraní, v parku, nebo zapadlej?í uli?ce. V ka?dém ?lověku, kter? se vyskytuje ve vět?ích houfech, jako ve velkoměstě, je ulo?en pocit studu, má-li se sytit p?ed ostatními, na ulici. V tomto pocitu je vedle prvku spole?enského zú?astněn prvek estetick?, od spole?enského neodlu- ?iteln?.Ajc í-?cě jeden siln? d?vod pro za?azení automat? mezi sóji.. - stíníce: kdo jde na polévku do některého z pra?sk?ch ? me —_ pat?í mezi vy?aděné, ka?d? to na něm vidí. Stejně je ■ta — -■ án ?lověk, kter? ?ádá na udaném místě o polévku i ; rěd s poukázkou některé oficiální sociální instituce. Je ^■EEzaenán, kdo jí v některé z nocleháren, je? jsme spolu i-irrc-?-ii. Je poznamenán, kdo obědvá v jídelně Armády (Ti: ?. kde není zvlá?? lacino. I lidé odb?vající nebo masku- * _ Fv?j oběd nebo ve?e?i v mlékárně, jsou v nev?hodě proti i—. kdo jdou do automatu.~ ten, kdo má méně peněz, ne? je t?eba na oběd v Armádě . i ten, kdo má jedinou korunu, je v automatu stejn?m parnem jako ostatní. Nikdo na něm nic méněcenného ne- -i —i Nikdo na něm ne?ádá legitimaci nebo poukázku nebo ■aé znamení sociálního pádu. Se svou korunou v kapse je sle?nami v úhledn?ch ?epe?cích partnerem rovnocen-— komukoliv. Nemusí se cítit poní?en?m, zavázan?m, ne- xqbb b?t vdě?n?m a tvá?it se pokorně nebo prosebně, jako c zemi p?i?lápnut? tvor.?e je automat podnikem sociálním proti své v?li, shodou bc : -ostí, je nejlépe vidět na tom, jak jejich majitelé platí sersonál. Bylo o tom ji? mnoho psáno v denních listech. Zopakujme to hlavní jedinou větou: měsí?ní plat prodava?ek e pohybuje od jednoho sta padesáti do t?í set korun, ke <ravě — ale to není strava, kterou podávají zákazník?m: scu to jednak zbytky, jednak zvlá?tní strava, hor?í kvality a -: r?í p?ípravy, i zvlá?tní, laciněj?í buchty se pe?ou pro per- < nál. P?i rychl?ch obrátkách velkoměstského ?ivota a veliké, stále stoupající frekvenci v automatech je to práce vysilující.Automat je ov?em sociální institucí jen v jistém slova —vslu. Neznamená p?es v?echny chvály, které jsme tu p?i-ali, nějaké podstatné ?e?ení ?alude?ního úseku sociálního □roblému. Není vlastně ni?ím jin?m, ne? jednou ze záplat, _-j? se na ?as ucpávají trhliny v trupu ohro?ené lodi. Je kromě toho zajímav?m p?íkladem, z něho? by si mělo vzít pou?ení mnohem rozvětveněj?í, soustavněj?í a p?ece v cere v?ch v?sledcích méně úspě?né lidové dru?stevnictví, socia- jistické nevyjímaje.Z p?írodopisu automat?.I kdy? z?stáváme na p?dě Prahy, p?esněji ?e?eno jejího ;entra, není to mal? svět, svět automat?. Nahlédněme v této závěre?né kapitolce do jejich p?írodopisu. Je to d?ungle dosti -□letitá, snad se poda?í nazna?it to, i kdy? nelze pou?tět se ts- do podrobněj?ího rozboru.V Praze je asi dvacet pět automat? velk?ch a vět?ích, těch men?ích je mnohem víc. Podle jakosti jídel, podle jejich druh?, cen a uzp?sobení se rozdělují na několik kategorií. Nem??eme je uvádět ve spojení s ur?it?mi firmami, proto?e by se zdvihly k právnick?m protest?m proti na?emu oceňování jejich t?ídy v jídle i zákaznictvu. Vedle několika málo prvo- :ridních automat?, jejich? jména vá? zku?en? jazyk jistě uhodne, jsou podniky druhého, t?etího i ni??ího ?ádu, takového, ?e není radno, aby se v nich pokou?eli o nasycení majitelé málo odolného ?aludku.Jsou automaty, kam chodí jen tak zvaní lep?í lidé a kam ien náhodně zapadnou nevěstky, pasáci a jiní synové pra?ského podsvětí. A jsou automaty, kam zase naopak jen náhodně p?ijdou p?íslu?níci majetněj?ích a uhlazeněj?ích t?íd. To nemusí znamenat, ?e se v automatech oblíben?ch podsvětím ?patně jí. Jeden z nich, blízko Pra?né brány, m??e v jakosti potravin a nápoj? klidně soutě?it s jin?m, spole?ensky renomovan?m automatem, také blízko Pra?né brány. Jsou automaty, kam chodí ve dne slu?něj?í obecenstvo a chudáci, kte?í nemají na zpropitné — a ve?er po biografu je tu zastoupeno jen podsvětí, náhodou také z okolí Pra?né brány.Do někter?ch automat? chodí s oblibou trhovci, do jin?ch studenti a ú?edníci, jinam nejchud?í nevěstkv. a zase jinam ty lépe a nejlépe placené, na první pohled nerozeznatelné od spole?ností distinguovan?ch dám a pán?.Mezi kmenové obecenstvo jist?ch automat? pat?i ?ofé?i ze ?tafl?. A kdy? nem??ete narychlo sehnat autotaxi na ?ísle stanovi?tě, zatelefonuje s d?věrou na p?íklad do automatu naproti Masarykovu nádra?í, nebo do Rokoka na Václavském náměstí, kde také rádi svla?ují svá vyk?i?ená hrdla kameloti. Naproti Masarykovu nádra?í najdete v automatu ráno snídat lidi, kte?í jezdí za prací. Byly doby, kdy sem chodívali flamend?i po flámu, ale u? p?estali: zmizeli jako ponorná ?eka. Jsou automaty, kde by p?i volbách dostali naprostou vět?inu ovocná?i a zeliná?i, v jin?ch by to vyhráli mu?i spojení s Bursou. V někter?ch automatech mají speciality: tady kávu, na p?íklad v Koruně, jinde polévky — nejvíc a nejlep?í se dostanou u Beránk?, kde lákají také jin?m magnetem, deset deka mastné sekané za bezkonkuren?ní cenu ?edesáti halé??. Měli byste vidět ty obrovské návaly v poledne a ve?er! Tady na p?íklad správa netrpí hladové, kte?í nemají ani těch ?edesát halé?? a okukují ?ádostivě zbytky, je? v jin?ch automatech — také ne ve v?ech — nechávají na pospas těm nejubo?ej?ím.Odborníci, zasvěcení do ?ivota pra?sk?ch automat?, mají je?tě r?zná jiná dělítka. Jedno z nich rozli?uje automaty na takové, kde je vylou?eno něco vzít, právě jako u Beránk?, kde vzhledem ke zmíněn?m nával?m zavedli te? trojnásobnou kontrolu placení. Za druhé automaty, kde je p?i jistém d?myslu a obratnosti mo?no doufat v ur?itou ko?ist. Pochopíte, pro? nebudu jmenovat tuto druhou, ani t?etí kategorii, kde jsou hladoví a trochu slu?ně oble?ení chudáci p?ímo sváděni, aby si trochu p?ilep?ili, jako v jistém podniku na P?íkopech. Do jistého automatu, nav?těvovaného pro jeho poměrnou drahotu zámo?něj?ími zákazníky, chodí také někte?í sta?í páni proto, ?e z jeho galerie mohou okny pozorovat ruch na plovárně a hezká děv?átka v plavkách. Galerie tohoto skvělého automatu je toti? umístěna nad basinem. T?i automaty jsou specialisovány na rybí jídla, nejlaciněj?í polévkou po?ínaje a nejdra??í lah?dkou kon?e. Na Václavském náměstí, kde je soust?eděno nejen nejvíc biograf? a kaváren, ale také automat?, mají v jednom automatu za korunu imposantní porci brambor, v jiném topinky nebo cmundu, syrové brambory opékané na ?esneku, v jiném bramborové placky a gulá?ové polévky, jinam se putuje za vrchovat?m talí?em ?o?ky nebo hrachu. To v?echno se dá po?ídit za ?edesát halé?? a? za korunu. Vzpomeňme p?i této p?ehlídce, ?e byl ve Spálené ulici blízko kostela automat, kde ka?d?, kdo si objednal ?álek kávy, dostal k němu zdarma jedny noviny. Věnujme tu posmrtnou vzpomínku také Elektroautomatu v Panské ulici. Ten, inspirován pr?myslovou racionalisaci, prodával obědy na bě?ícím pásu.Do automatu Lucerna, uvnit? — tam byly po prvé zavedeny píchací lístky — se chodí na ?unkové flí?ky a opékané párky, ale to jsme u? ve vy??ích finan?ních polohách, od koruny padesát za porci knedlík? se zelím nebo omá?kou k t?em korunám padesáti za maso s p?ílohou a dál a v??. A ?ím v??, tím více ztrácíme zájem na pozorování, proto?e tady za?ínají u? restaura?ní ceny. Ba?a chtěl podávat v automatu, umístěném v nejvy??ím pat?e svého obchodního domu, nejlaciněj?í pra?ské obědy za dvě koruny. ?íká se, ?e mu paragrafy znemo?nily uskute?nit my?lenku.Snad jsem nezapomněl nic podstatného. A tak se m??eme rozlou?it se světem pra?sk?ch automat?, kter? sahá od Beránk? s prejtem deset deka za ?edesát halé?? — a? k Lipper- tovi, jemu? denně dová?ejí lah?dky letadlem z Francie a odjinud.dopisyK debatě o Hlinkoví a SlovácíchVá?ená redakce!Nejcenněj?í p?i zatímní v?měně názor? o Hlinkoví a ludá- cích jest, ?e se ponejvíce ozvali Slováci a pak lidé, kte?í dob?e Slovensko znají a také jednotlivé tamní osobnosti. Proto správně odmítl star? Slovák názory Vilinského, které velmi ?asto ve slovensk?ch věcech pokulhávají. Sám si ka?dé takové debaty bedlivě v?ímám, poněvad? jsem za devět rok? svého pobytu i práce na Slovensku něco zkusil a také poznal. Zdálo se mi, ?e Slovák z parlamentních kruh?, kter? vlastně debatu zahájil, trochu ost?e razil své soudy o Hlinkoví, co? dob?e vystihl star? Slovák, kter? v?ak v zásadě se sv?m p?edch?dcem vyslovil souhlas. Smutné jest, ?e na vyjasnění problému Hlinková v minulosti a za války se volá soud. Co? není na Slovensku odvá?ného mu?e, kter? by objektivně ty doby dovedl ve?ejně pérem posoudit? Opravdu musí v?e b?ti na Slovensku vyjasňováno soudem, kter? má zastoupiti zatím objektivního historika aneb kritika? Vskutku dosud se tak na Slovensku dálo a to jak v dobách minul?ch tak také po válce. Na p?. klepy s fal?ováním Martinské deklarace byly opravdu uvedeny na pravou míru a vyjasněny soudem a to dokonce několika soudy, ale nejpádněji a to definitivně za procesu Tuková.Domnívám se, ?e soud o Hlinkoví, pokud se t?ěe jeho politického postoje, jak ho vyjád?il star? Slovák, jest správn?. Jeho politika jest ur?ována mnohem více citem ne? rozumem. Jen tak mohl míti na Hlinku vliv Jehli?ka, jen tak mohl b?ti v o?ích Hlinkov?ch Tuka v?ím a jen tak jest nyní oblíbencem Hlinkov?m K. Sidor, kter? si ve své proti?eské zaujatosti mnoho nezadá ani s Jehli?kou a ani s Tukou. Snad nedosahuje zatím v??e jejich intelektu a také odvá?né smělosti. Jest opravdu zajímavé, ?e právě takoví mu?ové dovedli si získati na Hlinku velk? vliv. Jen se podívejme, kdo v?echno od Hlinky na Slovensku postupem ?asu odpadl, by? byl kdysi i na vedoucích místech strany? V?echno to byli — a? na malé v?jimky — mu?ové, kte?í nechtěli stavět ludáckou politiku na nep?í?etné proti?eské nenávisti aneb zaujatosti, zatím co na druhé straně a? do nemo?nosti dr?el Hlinka ty, kte?í právě na té proti?eské nenávisti zalo?ili v?e, a? zjevně aneb tajně. Jest opravdu pro posouzení Hlinková profilu zajímavé, jaké osobnosti p?ijal a p?ijímá do své strany a to hlavně pokud se t??e minulosti těchto lidí. A Hlinka pln?mi ústy se za ně bude dnes bít, vydávat je za správné Slováky, ale p?i tom nepova?uje za Slováky ani Hod?u, Dérera, Hru?ovského, Ivanku atd., t?ebas jsou to vesměs mu?ové, kte?í ji? v minulosti slovenské něco znamenali a kte?í také pro svou slovenskost p?ed p?evratem i za války leccos riskovali.Jest opravdu hodně temn?ch a nejasn?ch míst v politickém a národním ?ivotě Hlinkově. Ale já se domnívám, ?e jsou to období, kdy Hlinka podlehl tomu aneb onomu vlivu oportunist?, kte?í byli kolem něho a kte?í mu tak anebo onak radili. Kdy? na p?. p?i?el na martinské shromá?dění v ?íjnu r. 1918, tu se i ostal do prost?edí zcela jiného, které také hned mělo na jeho zvěst velk? vliv. Správně soudí také star? Slovák, ?e Hlinka se va?uje za v?dce Slovák? a chce jím ji? z?stati, poněvad? ví, ?e nic jiného mu ji? nezb?vá. Církevních hodností, po nich? kdysi a? neúměrně tou?il, ji? nedostane a tak mu z?stává jen politika, která mu dodává pat?i?né smělosti v??i v?em a to jak v??i sv?m církevním nad?ízen?m hodnostá??m tak také v??i nad?ízen?m vládním hodnostá??m. Kdy? Hlinka m??e jedněm anebo druh?m ukázati svou mocenskou superiotu, op?enou o jeho nespornou popularitu mezi lidem, tu jest asi na vrcholu bla?enosti. Tak tomu bylo p?i pribinovsk?ch oslavách — lépe ?e?eno ostudách — v Nit?e a tak tomu jest v?ude i jinde, ba i na katolickém sjezdě. Hlinka p?ed sjezdem i za sjezdu vystupoval v?ude hodně samostatně a nerad se dostával do stínu r?zn?ch sv?ch nad?ízen?ch hodnostá??. S tim se musíme ji? u Hlinky smí?it jako se musíme s lec?íms smí?it na p?. u dr. Kramá?e a jin?ch star?ch lidí, kte?í jsou na stará kolena hodně umíněni a neústupní.A jak tedy jest to s tou ludáckou vládností? Pova?uji za správné, ?e nebyli ludáci p?ibráni hned do vlády a ?e sloven?tí vládni ?initelé radili, aby byli dáni trochu k ledu, kde by se zchladili. Sloven?tí ludáci musí dojít k p?esvěd?ení, ?e to jde i bez nich a ?e v tom p?ípadě, kdy? by měli b?ti ú?astni na vládě, musí si uvědomit, ?e musí s ostatními spolupracovat a ?e nesmějí b?ti vládními v Praze a oposi?nimi na Slovensku, jak tomu bylo v jejich vládni é?e za doby panské koalice. ?koda v?ak, ?e ve straně ludové ve volbách byli zatla?eni do pozadí aneb v?bec vytla?eni politikové, kte?í byli rozumní a kter?m zále?elo na dobré ?eskoslovenské spolupráci. Misto nich p?i?li do sněmovny se Sidorem lidé, kte?í budou chtíti v?dy ka?dou ?eskoslovenskou spolupráci ma?it. V?dy? Sidor ve?ejně p?ed volbami napsal, ?e raději ?estnou smrt ne? ?echoslováctvi. A prosím ani Hlinka a ani Vilinskij ho za to nepokárali. ?i snad o tom nevěděli?Na slovenskou politiku musíme se dívati reálně a p?edev?ím beze v?eho romantismu, i kdyby nás k němu krásné slovenské hory sváděly sebe více. Slovensko pot?ebuje zdravé, rozumné a cílevědomé politiky, která by u?ila slovensk? lid, jak se musí dívati na stát a jak se musí dívati na národ a p?edev?im na ty, kdo? ten národ p?edstavují aneb chtějí p?edstavovat. Dobrá vládní politika musí sv?mi po?iny posilovat i ve straně ludové p?edev?ím ty ?initelé, kter?m zále?í na dobré ?eskoslovenské spolupráci. Jinak pikle takov?ch Sidor?, kte?í mají nesporn? vliv na Hlinku, nebudou tlumeny. Dobrá vládní politika musí na Slovensku posilovat p?edev?ím ty směry, které mají radost, kdy? se něco poda?í a nikoliv ty, kdo? mají největ?í radost z ka?dého ?eskoslovenského vládního i jiného neúspěchu. Takov?ch lidí by se měla slovenská politika bez rozdílu co nejd?íve zbavit. ?el ?e právě ve straně ludové jest takov?ch politik? nejvíce; nemohu si pomoci a musím ?init za to odpovědna právě A. Hlinku. — Správně mu to nep?ímo nedávno napsali ameri?tí Slováci, kdy? si stě?ovali, jak jsou Slováci tu u nás doma p?epolitisováni a nedbají kultury a hlavně kulturních styk? se Slováky americk?mi, k nim? p?icházejí jen s politikou a to ?tvavou a pro peníze. Jinak jich neznají!Fr. LoubdlK dne?nímu ?íslu jsou p?ilo?eny ?ekové vplatní lístky po?tovní spo?itelny. P. T. odběratele, kte?í ji? p?edplatné poukázali, prosíme, aby si vplatní lístek uschovali pro p?í?tí poukaz.Administrace62357012700DOMDOM1739265229235DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBY100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA - václavské n.ói ? dlouhá t?.17P?ítomnosti■ : ; ?;1k xiivprazeu. ?ervence 1935?íslo 23Kdo má pravdu?(Co se děje v na?í finan?ní politice.)X ' vzňati se v pralese teorií a názor? o vlivu peně?ní * ; rganisace na hospodá?ské poměry vy?aduje nejen ■?ňcm?ch znalostí, ale je t?eba b?t tak trochu znal- eezú mnoha jazyk?. Nebo? jsme svědky jakéhosi zma- - m jazyk?, které nedovoluje, aby jeden rozuměl dru- a? v?ichni u?ívají témě? stejn?ch slov. Ale sú T_má slova nejsou je?tě stejné pojmy. Mnoh?m slo- mm rozumějí jen ti, kdo? jich u?ívají (nechceme-li: <;nce tvrditi, ?e ?asto ani oni ne), ?astokrát se .mvá jednoho slova v ?asovém odstupu (t?eba velmi -miúkém) v jiném v?znamu, a nez?ídka se vyu?ívá polemikách vědomě skresleného v?razu soupe?ova, my bylo jej mo?no leh?eji poraziti nebo zesmě?ni ti.Níbo? nechybí jen porozumění, chybí i dobrá v?le.2ijeme v době, kdy se hledá peně?ní .strojí, které by vyhovovalo nyněj?í . ;bě p?echodu. Ale právě proto, ?e je to doba t?vchodu, kdy kapitalistická automatika byla poru- ?ena a socialistické hospodá?ství je?tě nebylo nasto- Ano, je to úkol velmi tě?k?. Proto také ten zmatek, proto ten prales pojm?.Pokusíme se sestavit malého pr?vodce, aě víme, ?e- tato nevdě?ná práce nem??e se setkat s uznáním, "?ichni, jejich? názory se pokusíme vylo?it, budou nespokojeni. V?ichni budou moci tvrditi, ?e jsme skreslili jejich pravdy. Nebo? pokusit se dostat je v?ecky na stejného jmenovatele, znamená nejen set?ít osobní p?vab jejich v?vod?, ale i dát jasn? slov- ni v?raz nejasn?m pojm?m. A? jsou v?ak názory a v?razy jakékoli, v jednom je zajisté shoda, ?e peníze jsou organisa?ní nerv celé hospodá?ské soustavy. Je-li churav, nem??e b?t hospodá?ství zdrávo. Ale ;aké peníze jsou zdravé? That is the question!Stanovisko oficiální.Je tě?ko najiti zp?sob, jak jasně rozli?it jednotlivé skupiny. Snad u?iníme nejlépe, kdy? do st?edu postavíme na?i nyněj?í oficiální finan?ní a měnovou politiku a vylí?íme postupně hledisko těch, kte?í jsou s ní nespokojeni zprava i zleva. Právě nedávno dostalo se nám formulace této peně?ní politiky, která se provádí shodou ministerstva financí s Národní bankou. V ?Hospodá?ském Rozhledu“ vy?el na více ne? 12 sloupcích ?lánek, z jeho? obsahu i formulací lze soudit na osobu pisatelovu, t?eba?e není pode- psán. Jde o praktické problémy na?í peně?ní politiky, které se po historickém úvodu, polemick?ch odstavcích a v?vodech o nutnosti regulace úvěrového hospodá?ství lí?í takto (ur?itá místa vyzna?ujeme my):,V blízké době p?jde nepochybně o záměrnou regulaci úrokovou, sazeb kreditních i debetních a nepochybně také o regulaci úrokov?ch sazeb z cenn?ch papír? pevně zú- ro?iteln?ch v?eho druhu, zvlá?tě o regulaci úrok? ze státních zapír?. Mají-li tato opat?ení míti úspěch trval?, t. j. usi- lují-li o opravdové ?e?ení problému, pak musí ruku v ruce jiti opat?ení organisa?ní s opat?eními materielní úpravy úrokové. Radu ustanovení proveden?ch právě v období aktivity bude zapot?ebí nejen ponechati, ale i vhodně prohlou- biti (úrokové sazby, Reeskontní ústav, jako? i zákaz z?izo- vati nové ústavy a pod.). P?jde tu o postupné ovládání úvěrové politiky suverénní mocí státní nejen u ústav? někter?ch (na p?. u bank, po?ívajících jak?chkoli podpor ve?ejn?ch), ale u ústav? v?ech a cel?ch jejich kategorií. Zásah musí b?ti roz?í?en horizontálně i vertikálně. P?i tom nem??e b?ti namítáno s ?ádné strany, ?e jde o zásahy nep?ípustné (s hlediska etického, nikoli formálního), ?e se poru?ují práva nabytá atd. Nelze tvrditi, ?e peně?ní ústavy mají volné právo hospoda?iti úvěrov?mi prost?edky a ?e jim do tohoto práva nikdo a ani stát nem??e zasahovati. Nutno p?ece uvá?iti, ?e právě nejde o vlastní prost?edky, ale o prost?edky svě?ené, o národní majetek a ?e jest nutno v?leniti tento majetek pevně do slu?eb celého národa. Nutno pracovati k tomu, aby tato politika stala se nezbytn?m postulátem. Nelze ov?em míti za to, ?e ?e?ení p?jde tak jednodu?e a rychle, jak se s někter?ch stran p?edpokládá. Zprávy denního tisku o konversníeh plánech jsou jistě p?i nejmen?ím p?ed?asné (na p?. ?Prager Tagblatt“ z 28. ?ervna 1935). P?jde tu patrně spí?e o dohady v ?e?ení otázek, o kter?ch se ostatně stále diskutuje. Nelze zapomí- nati, ?e jest zde — pokud jde o státní papíry — velk? dluh krátkodob?, jeho? konsolidace by měla b?ti prvním úkolem kreditní politiky státní. Jak?mi cestami p?jde v tomto směru státní politika, nelze dnes je?tě bezpe?ně odhadnouti.Záměrná politika kreditní ve shora nazna?eném směru bude zp?sobilá i pro politiku oddlu?ení. Nelze v?ak míti za zcela jistě prokázáno, ?e s hlediska národohospodá?ského problém oddlu?ení jako?to d?sledek deflace jest tak naléhav?, ?e by z něho hrozilo nebezpe?í vá?n?ch ot?es? pro celé národní hospodá?ství. Bylo-li by tomu úplně tak, pak by v?roba, organisovaná na podkladě vlastního kapitálu, měla zlaté ?asy. A p?ece to nijak zvlá?tě nepozorujeme. Kromě toho nutno li?iti d?le?itost problému podle jednotliv?ch hospodá?sk?ch slo?ek. Byla-li na p?. v zemědělství provedena obilním monopolem a ?ivo?i?n?m syndikátem stabilisace cen zemědělské produkce na slu?né úrovni, byla tím p?i nejmen?ím tí?ivost problému oddlu?ení ze zna?né ?ásti odstraněna. Ve st?edním stavu — ?ivnostech, obchodu a men?ím pr?myslu — nep?icházelo by ?e?eni v ?ádném p?ípadě bez u?itku, ale v podstatě pozdě, poněvad? podniky deflací skute?ně posti?ené byly ji? vy?ízeny více méně bezohledn?m zp?sobem tim, ?e bu? upadly do konkursu, resp. se vyrovnaly a po?aly v?robu na novém základě. Zde oddlu?ení by p?ineslo úlevu podnikáni, které se ji? p?evá?ně p?izp?sobilo nov?m poměr?m. Ze statistiky také m??eme pozorovat, jak po návalu konkurs? a vyrovnání v d?ívěj?ích letech krise se zase pomalu vracíme do normálněj?ích kolejí. Ostatně i zde by bylo mo?no hledati jiné cesty, jak by bylo vhodn?m zp?sobem ?eleno tomuto patologickému zjevu národohospodá?skému. Zbude tu vět?í a velk? pr?mysl a velkoobchod, kter? jest stále je?tě ohro?ován. Otázkou v?ak z?stane, zda v takov?chto p?ípadech redukce úrokov?ch sazeb a p?ípadné prodlou?ení amortisace vy?e?í d?sledky deflace. V ka?dém p?ípadě p?inese v?ak úlevu a ji? to znamená mnoho. P?ípady zvlá?tě naléhavé bylo by ?e?iti individuálně za pou?ití někter?ch prost?edk?, které byly uvedeny v ?innost v období aktivity (státní záruky, p?ím? úvěr u Národní banky a pod.), je? by se doporu?ovalo vhodn?m zp?sobem je?tě prohloubiti a doplniti. Za tohoto stavu věci nebylo by nutno prováděti radikální protidefla?ni politiku úvěrovou. Taková radikální politika nemohla by se nesporně zastaviti u sní?ení úrokov?ch sazeb a prodlou?ení umo?ovací doby. Musila by vésti bu? ke zv??ení cen, provedenému cestou měnovou nebo k p?ímé redukci dluhové, a to mírou odpovídající defla?nímu procentu. Zv??ení cen cestou měnovou znamená sociální boje soukrom?ch a ve?ejn?ch zaměstnanc? za zv??ení plat? a mezd, hospodá?sk? neklid, zhor?ení rozpo?tového stavu státních financí se v?emi nep?ízniv?mi d?sledky. P?ímá redukce dluhová by znamenala administrativní problém, o jeho? rozsahu si zatím nelze u?initi p?edstavy. Kromě toho úhradu pro tyto úlevy bylo by pak nutno hledati bu? v nové sanaci peně?ních ústav?, nebo v krácení vklad?, zvlá?tě p?edkriso- v?ch. ?e by takováto opat?ení nará?ela na velk? odpor jak politick?, tak u ?iroké ve?ejnosti, jest jistě mimo pochybnost. Jest si jen p?áti v zájmu celého státu, aby období aktivity v kreditní politice nebylo vyst?ídáno obdobím klidu, ale obdobím aktivity zv??ené, ve kterém by na zapo?até stavbě bylo budováno dále podle plánu v zájmu celého ?s. národního hospodá?ství.“Citujeme tak obsáhle proto, ?e v těchto větách je obsa?eno témě? v?e, co podněcuje odpor proti na?í oficiální peně?ní politice na tolika stranách. V?imněme si jen vysloveně protiliberalistického pojetí úkol? na?eho peně?nictví a jasnou zásadu, ?e musí b?ti ovládnuto státem, aby bylo usměrněno k pot?ebám celého hospodá?ství. Ale porovnejme hned opatrnou formulaci ur?it?ch praktick?ch problém? nejbli??í doby a? po podmíněnou formulaci ?nebylo by nutno prováděti radikální protidefla?ní politiku úvěrovou.“ Spojme to s odmítnutím oddlu?ovacích snah (a také s od?vodněním, které je provází), a pochopíme, pro? je nutno bojovat na tolik stran.Oposice konservativc?.P?edev?ím jsou mezi odp?rci nyněj?í peně?ní politiky tvrdo?íjní a konservativní národohospodá?i, jejich? p?edstavitelem je prof. dr. C. Horá?ek st. Uvádí se o něm p?íběh, kter? pr? není anekdotou. Kdy? zkou?el kteréhosi kandidáta, dal mu otázku, co jsou peníze. Kandidát, ?ák Engli??v, rozvíjel moderní teorie peněz, ale profesor Horá?ek ho hněvivě p?eru?il. Sáhl do kapsy a ude?il kovovou mincí o st?l: ?To jsou peníze a nic jiného.” P?íběh je trochu star? a nevíme, reprodukujeme-li jej správně. Ale je?tě dnes cinká prof. Horá?ek zlatém o st?l, neuznávaje jin?ch peněz, a p?irozeně ani jiné peně?ní teorie ?i prakse. Je?tě 4. ?ervence t. r. pí?e (v ?Nár. listech):?Dílo Ra?ínovo, na které právem jsme byli hrdi a pro které jsme nesli tak tě?ké oběti, nemělo, bohu?el, z?stati trval?m. Ji? od po?átku mělo jednak skryté, jednak zjevné odp?rce z ?ad ?moderních“ teoretik?, kte?i osvěd?enou zásadu, ?e jedině kovov? základ zaru?uje stálost měny, pokládali za p?e?itek. Kdy? propukla světová hospodá?ská krise a kdy? v jin?ch zemích, zejména v Americe, ur?ité vlivné kruhy po?aly této krisi na základě myln?ch doktrín i ze sobeck?ch zájm? ?eliti mezi jin?m i r?zn?mi experimenty měnov?mi, nabyli i u nás v?elicí finan?ní reformáto?i odvahy a zahájili zprvu rozpt?leně a ost?chavě, pak v?ak soust?eděně a p?ímo publicistickou a parlamentní kampaň proti dotud uznané měnové politice Ra?inově. V únoru roku 1934 byla ve?ejnost p?ekvapena náhlou devalvací na?í měny p?es odpor, kter? z mnoh?ch národohospodá?sk?ch stran se proti tomu oz?val a p?es nesouhlas tehdej?ího vedení Národní banky, které pokládalo za svou ?estnou povinnost funkcí sv?ch následkem toho se vzdáti a ústoupiti vedení novému, z jeho? podnětu k devalvaci do?lo. Brzy po provedené devalvaci po?aly se oz?vati ze znám?ch kruh? hlasy, ?e dosavadní stupeň devalvace nesta?í, ?e hlavního jejího ú?elu, to- ;i? stoupnutí cen (a?koliv právě p?vodně bylo tvrzeno, ?e stoupnuti cen nesmí nastati) nebylo dosa?eno a ?e se tedy musí v devalvováni koruny pokra?ovati. A zároveň s tím v?robo se celé hejno jin?ch po?adavk?. ?ádá se liberálněj?í úvěrová politika Národní banky, zakupování státních dluhopis? touto bankou (t. zv. operace na volném trhu), financován; miliardov?ch investic a j. v. Nové vedení Národní banky projevovalo s po?átku dosti ochoty někter?m takov?m nárok?m vyhověti. Poskytovalo ?těd?e úvěry na obilní zástavní listy, záruky exportní, zálohy Reeskontnímu ústavu, eskonto- valo bony za státní dodávky na vojenské pot?eby atd. Ale kdy? tyto po?adavky p?evy?ovaly miliardové meze, musilo nyněj?í vedení na?í cedulové banky zaujati správné stanovisko, ?e nem??e b?ti jejím úkolem financovati dlouhodob?m úvěrem t. zv. investice, nemá-li otev?eno b?ti volné pole skute?né inflaci se v?emi jejími zhoubn?mi d?sledky.“Vidíme odpor proti ?jak?mkoli měnov?m experiment?m“ do v?ech d?sledk?. V ?lánku v?ak nalézáme sice v??itky ??patné“ minulosti p?edstavitel? na?í měnové politiky, ale zároveň jistou obranu jejich nyněj?í prakse, v ní? vidí dr. Horá?ek s dostiu?iněním, ?e nepodléhá svodu inflace.To je asi také stanovisko na?eho bankovního světa v??i oficiální politice. Sna?í se nev?ímat si, pokud mo?no, jejích regulátorních opat?ení, a ne- lze-li jinak, podrobuje se navenek ochotně, ve skute?nosti v?ak s vnit?ním odporem. Tento odpor nalezl v?raz bojem o ka?d? zlomek procenta, o něj? se měl zlevnit ve?ejn? úvěr, o ka?dou sebe nepatrněj?í posici, o kterou soukrom? zájem musel ustoupit ve?ejnému a bankovní monopol ozdravění celého peně?nictví. Av?ak o těchto věcech ve?ejnost neví, poněvad? s této strany je nyní sly?et jen v?elé obhajoby nyněj?í měnové politiky, obhajoby, které spí?e podněcují k útok?m se strany druhé. ?teme o vy?erpan?ch úvěrov?ch mo?nostech Národní banky, p?i ?em? se spo?ítají v?ecky p?ísliby, jejich? uskute?nění není prakticky v dohledu. Tak jako p?ed devalvací se malovali ?erti na ze?, tak i nyní se mluví o nejhor?ím, aby se na?e peně?ní politika obrátila na cestu ctnosti, to jest, aby se odvrátila od jakékoli úvěrové expanse. I ?Obzor národohospodá?sk?“, kter? je p?i formulaci svého stanoviska nejkriti?těj?í, po?ítá úvěrové závazky (nikoli skute?né úvěry) na 4% miliardy K? a tvrdí opatrně, ?e ?za dne?ních poměr? nebylo by s ohledem na danou měnovou reservu, prakticky nezv??itelnou, mo?no vstoupiti na dráhu ?iroké úvěrové expanse."Nechceme v tomto ?lánku se obírati správností ?i nesprávností jednotliv?ch stanovisk, chceme je pokud mo?no jen vylo?iti. Nu?e, toto stanovisko p?edstavuje názor oné teoreticky konservativní, ale prakticky obchodně velmi pru?né ?ásti b?val?ch odp?rc? nyněj?ího vedení měnové politiky, kte?í si ?íkají, ?e je nejlépe plout s proudem. Devalvace, která s této strany byla nejúporněji odmítána, je u? zapomenuta, také jim p?inesla —t?eba tě?ko p?iznávan? — prospěch, je tedy jen o d?vod víc k formální loyalitě.Jiná oposice.Ale chvála s této strany je argumentem pro druhou skupinu, které je dosavadní peně?ní politika málo expansivní. P?edev?ím je tu tábor těch, kdo? pokládají stupeň devalvace za nedostate?n? a p?áli by si devalvaci druhou. Je mezi nimi i ?ást pr?myslu, která je zklamána tím, ?e devalvace poskytla pouze vyrovnání soutě?ních podmínek a nikoli dumpingovou prémii. Toto zklamání je tím bolestněj?í, ?e devalvace p?edev?ím neznamenala uvolnění dovozu zru?ením nejd?le?itěj?ích omezení, na druhé straně, ?e v?vozní mo?nosti byly znesnadněny r?zn?mi administrativními opat?eními jin?ch stát?, tak?e volné trhy, na kter?ch se mohly plně uplatniti ú?inky devalvace, se stále více zú?ují. Pr?myslník A. Muhlí g pí?e v ?Prager Tagblattu“ p?ímo: ?M??eme získati ztracená odbyti?tě jen tehdy, jestli?e svoji■fen vrátíme p?ibli?ně na onu relaci k anglické li- Spí * i které byla na podzim 1931, kdy? Anglie opus’i zlatou základnu“.Hlasy od agrárník?.Vedle těchto nespokojenc? je dal?í skupina na 11: i r n í straně, které rovně? devalvace nesta- ; . i. a je? by viděla ráda devalvaci druhou. Argu- z : ' této skupiny jsou namnoze shodné s argu- r .o na?eho německého pr?myslu. Dr. R. Bro? ?e ve ..Venkově“ p?ímo dovolává zprávy generálního i. -nika hlavního svazu pr?myslu v CSR dra K. .*. -; -.-ského, ?e na?e ceny jsou o 20—25 procent vy??í z : světové ceny tr?ní. A vyvozuje:NaSe velkoobchodní ceny jsou v poměru k na?im v?rob- -...z. základ?m p?íli? nízké, ale pro mezinárodní obchod p?í- rysoké. Pot?ebujeme k hospodá?skému o?ivení dvojí v t která ve skute?nosti pramení z jediného pramene: po- z?zujeme v zemědělství a v někter?ch oborech pr?- ■ -?lov?ch zv??iti velkoobchodní ceny, aby byly -.zp?sobeny vysok?m náklad?m v?robním, ale sou?asně■.?ebujeme sní?iti na?e velkoobchodní ? ny pro cizinu, abychom byli schopni mezinárodní ?■: -tě?e.“Jak bylo by mo?no zároveň zv??iti zemědělské ir.y a umo?niti exportní prémii pr?myslu? Novou : evalvací, která by se nespokojila mírou, je? zachovala dosavadní cenovou hladinu beze změny. 7 Bro? je zároveň odp?rcem zlaté měny _ b e c a blí?í se tak k?ídlu stoupenc? ?manipu- .zvané měn y“.Av?ak je tu je?tě jiná skupina agrárních ?initel?, eze?í posuzují problém prostěji, s hlediska zadlu?enosti venkova a hledají měnové ?e?ení, z zré by mělo za následek p?ímo?aré oddlu?ení. Je- zh kritika ?deflace“ je venkovsky pádná, jejich pozvi vní návrhy v?ak kolují spí?e od úst k úst?m, ne? zby je bylo mo?no nalézt jasně formulovány v tisku, nebo? i oni mohou pro inflaci provádět agitaci ;en nep?ímou. V?znam této skupiny je ne tak v je- ;ich argumentech, jako v její politické váze, která je tím vět?í, ?e se ?asto schází — aspoň v kritice — se sociálně demokratick?mi odp?rci nyněj?ínenové a peně?ní politiky.Skupina sociálních demokrat?.Zahrnujeme-li do jedné skupiny v?ecky ty, kdo? ze strany sociálně demokratické neschvalují nyněj?í měnovou politiku — abychom jmenovali vedle prof. Macka, Zd. Fierlingera, Pistoria, K?í?e, Maura, Maiwalda a j., — musíme upozornit p?edem, ?e jsme si vědomi jemn?ch i méně jemn?ch nuancí, které mezi nimi jsou. Spojuje je v?ecky p?edev?ím tá? tribuna, věcně pak konstatování, ?e se u nás n e- zaměstnanost podstatněji nesní?ila a vinou toho ?e je nedostate?ná politika úvěrová. Tato skupina je zajisté odp?rcem inflace, ale tvrdí, ?e ur?itá měnová ?expanse“ by nemusila míti infla?ní ú?inky. Vyt?kají, ?e se neu?inilo dost pro sní?ení úrokové míry, ?e zvlá?tě se neprovedla, ba ani nep?ipravila konverse státního dluhu, ?ádají naproti tomu, aby Národní banka p?evzala financování dlouhodob?ch ve?ejn?ch investic a aby operacemi na volném trhu ?zasytila“ hospodá?ství dostate?n?mi a levn?mi penězi. Prakticky se nyní dovolávají ?védského vzoru, teoretickou oporou je jim prof. Keynes, jeho? teorie se z?etelně obrá?í v názorech prof. Macka, jak je formuloval ve své první ?e?i v nové poslanecké sněmovně. Pravil:?Bylo by si p?áti, aby peníze si vyp?j?ovali soukromí podnikatelé v?ech obor? v?robních a obchodních. Ale je mamo kázati to soukrom?m podnikatel?m, kdy? nevidí naděje na zisk aspoň tak velik?, aby vyvá?il risiko, do kterého se pou?tějí. Proto je nutno dostati do oběhu peníze ve?ejn?m podnikáním. Ov?em zde nará?íme na velik? problém, zdali je slu?no v této tě?ké době dělati dluhy. Je úplně vylou?eno vybrati na daních tolik, aby se ve?ejné práce mohly z daní fi- nancovati, a tak nezb?vá, ne? vyp?j?ovati si, aby v lep?ích dobách bylo oplaceno, co se dnes podniká na záchranu obyvatelstva a státu. Není mo?no lí?iti lidi, kte?í doporu?uji státní p?j?ky za tímto ú?elem jako marnotratníky, kte?í nemají svědomí. To je mírně ?e?eno pomluva, podceňování rozumu i svědomí lidí, kte?í si troufají krisi ur?it?m zp?sobem lé?iti. My dělati dluhy musíme, nebo? jsme v situaci ?lověka, kter? bez svojí viny p?i?el o prost?edky k ?ivobytí. Kdo ?íká, ?e kdy? se nepostaví silnice za 100 mil. K? a nechají se hladovět lidé, kte?í by tuto silnici postavili, ?e státu z?stane u?et?eno 100 mil. K?, ten se osudně m?lí. Kdy? lidé nepracují, národ nezbohatne o 100 mil. K?, n?br? zchudne o tyto silnice, které by měly cenu 100 mil. K?, kdyby se bylo dovolilo je postaviti. ftíká se, ?e vyz?váme Národní banku, aby tiskla kapitál, kdy? ?ádáme, aby se podnikaly investice na dluh. Co v?ak je ten kapitál? Máme kapitálu — továren, stroj?, vozidel atd. — a? nás z něho hlava bolí. Kapitál tisknout v tiskárnách ov?em nelze, ale na?ím úkolem jest kapitál i práci lépe organisovat, aby obé spolupracovalo a obohacovalo ná? stát. Jde o v?robu blahobytu, kter? někte?í pánové v tomto státě nechtějí za blahobyt uznat, pova?ujíce za něj pouze to, co mají na svém bankovním kontě, anebo ve slo?ce na pozemkové knize. Ignorují kolektivní blahobyt, o něm? chceme, aby rostl a slou?il v?em lidem. Doporu?ování velk?ch ve?ejn?ch prací v chudém národě jest pr? toté? jako nasytiti statisíce lidí pěti chleby a dvěma rybi?kami. Ctihodní národohospodá??tí politikové, kte?í toto tvrzení proná?ejí, dělají věci tak, aby na trhu nikdy nebylo těch rybi?ek víc ne? dvě, a kdy? se jich v mo?i uloví víc ne? dvě, na?izují hoditi je zpět, tak jako na?izují omezení v?roby chleba, aby zde z?stal ?problém pěti chleb?".Vedle prvku ned?věry, kter? ur?uje do zna?né míry stanovisko k na?í peně?ní politice, se zde z?ejmě socialistick? postulát srá?í s peně?ní soustavou, danou dne?ním hospodá?sk?m a sociálním ?ádem. A nemajíc dosti síly k p?eměně tohoto ?ádu, usiluje se aspoň o pr?lom do peně?ní soustavy.Vedle těchto směr? je je?tě mnoho utopistick?ch plán?, reformních návrh? a fantastick?ch organisací, u nich? zdravé jádro poznání nedostate?nosti dne?ní hospodá?ské organisace je obaleno nánosem zmaten?ch poznatk?, fale?n?ch p?edpoklad? a nelogick?ch závěr?. Hospodá?ství bez peněz je asi osou těchto plán?, které se velmi ochotně vyh?bají skute?nostem, je? by mohly zvrátiti jejich ?pravdy“. Proto je také zbyte?ně se jimi zab?vat.Zd?razňujeme je?tě jednou v závěru: Ne?lo nám zatím o kritické zhodnocení jednotliv?ch směr?, které se propagují v na?í peně?ní politice. ?lo nám spí?e o jejich reprodukci a konfrontaci, o malou galerii směr? a stru?ného pr?vodce po ní. Jsme p?esvěd?eni, ?e kdyby byla v?dy ochota si rozumět a dorozumět se, odstranilo by se mnohé nebezpe?í a p?i nejmen?ím uspo?ilo by se mnoho nadarmo vypl?tva- né energie. Lidem by se pak u?et?il zmatek, ve kterém se nyní marně ptají: To? kdo má pravdu ? E. V.pozná mkyPoměr vlády k tiskuStalo se zase něco, co by se v demokratickém státě dít nemělo, a co by mělo b?t zcela vylou?eno ve státě, v něm? vláda má k tisku a ve?ejnému mínění v?bec nějak? poměr. Aspoň nějak? poměr, kdy? u? se ani neodva?ujeme myslet na poměr dobr?. Vládní censor toti? zabavil zprávu a v?klad o tom, ?e ministr financí ode?el na zdravotní dovolenou. Samoz?ejmě, ?e censura fungovala ?patně, tak?e tato zpráva ne- konfiskovaná, pro?la v několika listech a v listech zabaven?ch se prodávala na pra?sk?ch ulicích, dokud strá?níci listy nesebrali. Teprve z konfiskace vznikl poplach, jemu? měl patrně censor zabránit. Citlivá a v?dy trochu hysterická bursa, která se po první zprávě o zdraví ministra financí jen trochu zachvěla, po konfiskaci zakolísala jako ruěiěka seismografu v ohnisku zemět?esení. Konfiskací nabyla zpráva o poru?eném zdraví dra Trapla politické a bursovní sensaěnosti.?To jen na ukázku z nejposledněj?í doby. V této konfiskaci je jakoby v kostce cel? poměr vlády v?ěi tisku. P?ipomínáme to proto, ?e z volebních úbytk? byl také obviňován koali?ní tisk, t?eba?e koalice ke svému vlastnímu tisku měla poměr, jak? má pěstitel květin k divizně, je? mu nezasa?ena, neo- ?et?ována a nevítána, vyrostla na smeti?ti. Na?i minist?i si dokonce zakládají na tom, ?e si nechávají svoje nejlep?i my?lenky pro sebe — zatím co jejich tisk tápe. Vypravuje se dokonce o jednom z ministr?, ?e vítá dotazy ze své stranické redakce stereotypními. Co mně zase obtě?ujete??Je v tom u? kus ?eskoslovenské tradice, je? se za?ala vládami ?vehlov?mi. Antonín ?vehla byl velk? p?ítel noviná??, pokud s nimi byl v osobním styku. Bod?e jim tiskl ruce, je?tě bod?eji je poplácával po zádech, ale nikdy ?ádnému noviná?i nic ne?ekl. Nejv?? rudnul zlostí, dostalo-li se z jeho kuchyně p?ece něco do novin. V praksi snad nedal noviná?i jediného interviewu, naopak v praksi provedl tuhou a reakění tiskovou novelu a tak zvan? náhubkov? zákon. ?vehl?v osobni tajemník, co jich bylo, měl hlavní úkol — nemluvit s noviná?i. A ?vehl?v tiskov? ?éf v presidiu ministerské rady znal sice nevy?erpatelné mno?ství vtipn?ch historek, které ?vehla vyprávěl a si vym??lel, ale politicky to byl nejméně informovan? noviná? v Praze. ?kolem tiskového ?éfa ve v?ech státech na světě je, aby informoval a ovlivňoval vládní tisk. ?vehl?v tiskov? ?éf p?i ka?dé koali?ní potí?i vyzvídal v koali?ních redakcích, co je nového. Nástupce ?vehl?v, Franti?ek Udr?al, pova?oval se i v poměru k tisku jen za ?vehlova místodr?ícího. Udr?al, kdy? byl jednou po?ádán o interview, cdpověděl: Víte, on to ?vehla neměl zavedeno a tak já to také zavádět nebudu!“?Docela zvlá?tní studie měla by se věnovat Janu Malypetrovi a jeho poměru k tisku. Poněvad? je?tě ?ádn? minister, p?edseda nepot?eboval tolik sou?innosti tisku, jako ten, kdo byl pově?en vládou v této době. Na ?ádného p?edsedu vlády se je?tě tolik netla?ila propaganda zven?í, jako na Malypetra Je?tě nikdy nebylo ?eskoslovenské ob?anstvo ohlu?ováno megafony z Berlína, Moskvy a ?íma (kone?ně 1 z Vídně a Budape?ti) tolik, jako v těchto letech, ?ádn? ministrpresident neměl ve sněmovně ?ty?ia?ty?icet Henleinovc?. A v ?ádné z d?ívěj?ích dob nerozleptávala vleklá hospodá?ská krise, hlad a bída 3tátní loyalitu ob?anstva a koali?ní sounále?itost voli?stva tak nebezpe?ně, jako v dobách, v nich? se ujal vlády Jan Malypetr.Jak? je v?ak poměr Malypetr?v k tisku? Dokud byl Malypetr p?edsedou sněmovny, mohl se po?ítat jedin? k těm p?edsed?m, kte?í jsou úplně bez styku s parlamentními zpravodaji. A? za ú?adování Malypetrova nástupce vkro?il snad první noviná? do ú?adovny p?edsedy sněmovny. V kolovrat- -kém paláci není znám jedin? p?ípad, ?e by byl ministersk? p?edseda p?ijal ?urnalistu. Ve sněmovních kuloárech byl viděn p?edseda vlády jen jednou ve st?edu hlou?ku ?urnalist? (kolik takov?ch fotografií známe z Francie a Anglie!) a to byln snad naposledy. Tehdy se noviná?i ptali, bude-li volba presidenta republiky provedena v budově sněmovny nebo ve Vladislavské síni na hradě. ?Bude tam, kde bude!“ odsekl tehdy p?edseda vlády, a od té doby pr? se noviná?i u? ani nesna?í ve sněmovně se s ním zastavit. I kdyby se nedalo uvést p?íklad? víc, jako na p?íklad to, ?e p?edseda vlády zakázal rozhlasu pokra?ovat v poutavém cyklu p?edná?ek ?Kam krá?í?, ?eskoslovensko?“, poněvad? byly p?íli? aktuální a politicky konkrétní, sta?ila by tato Malypetrova setkaná s noviná?i úplně ke karakteristice jeho poměru k tisku. Uve?me je?tě, ?e Malypetr od ustavení své nyněj?í vlády, to jest od voleb, nemluvil s noviná?i ani na povinné zdvo?ilostní sch?zce (noviná?e sice pozval, ale potom nep?i?el!) a máme obrázek úpln?.?Na politické levici u sociálních demokrat? a národních socialist? není poměr k tisku lep?í. A?koliv dne?ní socialisti?tí minist?i a v?dcové vyrostli z ?urnalistiky, ?ádn? z nich ne?urnalisuje a ani nevykonává vlivu na tisk. P?íklad za v?echny p?íklady by mohl b?t poslanec, titulární ?éfredaktor ?Práva lidu“. U národních socialist? nemají mezi politiky ani takového tituiárního redaktora. Z ?Práva lidu“ ani z ??eského Slova“ také nep?i?el do nového parlamentu ani jedin? poslanec, a?koliv schopn?ch kandidát? bylo několik. Tak málo měli socialisti?tí politikové d?věry ke stavu, z něho? vy?li. Jejich poměr k tisku je omezen na v?klady post fest?m o tom, co se napsat nemělo a jak se co mělo psát. Tito v?dcové dali si vzít pod rukama i v?echny posice v tiskov?ch a rozhlasov?ch ú?adech, které socialistické strany měly nebo mohly mít. Rozhlas je agrární, tiskov? odbor presidia ministerské rady je agrární a socialisti?tí v?dcové jen fňukají, ?e pr? nemají schopn?ch lidí. Ptala se v?dy agrární strana, kdy? sv?m ?lověkem obsazovala nějaké místo, je-li schopn?? Ptala se p?edev?ím po v?znamnosti tohoto místa a po tom, jakou mocenskou posici urve. A věděla, ?e svého ?lověka, uká?e-li se neschopn?m, nahradí lep?ím, ale ?e p?edev?ím si musí ono místo zajistiti.?Jako poslední ilustrace by mělo zde stát zahanbující faktum: Vláda nechává po měsíce neobsazeno místo ?éfa tiskového odboru presidia ministerské rady, místo, které by mělo b?t ka?dé vládě ú?adem nejd?le?itěj?ím. Vláda po měsíce dovoluje, aby v této věci byla nejistota a aby agrárni?tí byrokrati z Pozemkového ú?adu i z ú?ad? jin?ch mezi sebou licitovali. Tento stav je pro budoucnost neudr?iteln?. A? je to agrárník, a? je to socialista, ale musí to b?t někdo! Musí něco representovat my?lenkově' a vyznat se v moderních propaga?ních metodách. Tento ú?ad sám volá pod tlakem doby po obsazení. Jen vláda z?stává hluchá, jako ke v?emu, co se t?ká jejího tisku.T. T.Obilní otázkaV době pop?evratové, kdy jsme měli vlastního obilí nedostatek, bylo hlavním problémem uspokojiti pot?ebu dovozem obili a mouky z ciziny. O cenách domácího obilí nebylo t?eba uva?ovati, byly dosti vysoké a dávaly zemědělskému podnikání dobr? po?et. V té době byly také světové ceny dosti vysoké, co? mělo za následek roz?í?ení osevní plochy věnované obilninám hlavně v zámo?sk?ch zemích, kde rozsáhlé plochy umo?ňovaly expansi. Tato situace trvala a? do za?átku roku 1925. Postupn?m zvy?ováním osevních ploch se zmen?ovalo manko spot?eby obilnin, a? jedna vět?í sklizeň — 1924 sta?ila zvrátiti rovnováhu na citliv?ch mezinárodních trzích, a nastal prudk? pokles v únoru 1925, p?i něm? byly ceny stla?eny o 30—40%.Nejvlivněj?ími obilními organisacemi světa — Kanadsk?m Poolem a Severoamerick?m Farmer’s Boardem — byl tento pokles pokládán za p?echodn? a podle toho volena dal?í taktika. Zásoby byly uskladněny, aby netísnily trh a nabídka aby byla regulována. Jak známo, neměl v?ak tento postup úspěchu, zásoby se hrozivě hromadily, a? r. 1929 do?lo k dal?ímu nezadr?itelnému poklesu cen, kter? měl ráz katastrofální, je?to ceny klesly hluboko pod hranici rentability. Sou?asné zhroucení i jin?ch surovin, jako kov?, bavlny, kau?uku a j. podobn?m zp?sobem valorisovan?ch, bylo p?edehrou nadcházejíc! světové krise.Tento úvod jest nutn?, aby byla patrna souvislost na?eho obilního trhu se světov?m. Kdy? nastal světov? pokles cen v r. 1929 a hrozilo ochuzení na?eho zemědělství neúměrn?m stla?ením cen, bylo rozhodnuto zv??iti cenovou hladinu na?eho obilí nejd?íve t. zv. klouzav?mi cly, později pevn?mi cly se stanoven?mi p?irá?kami, propo?ten?mi podle záznam? hlavních plodinov?ch burs v republice. Tím se poda?ilo udr?eti ceny obilí na v??i, odpovídající po?adavk?m zemědělc? — dokud nenastal p?elom zv??ením vlastní obilní produkce. Omezovánípovolovacím ?ízením, později syndikátem bylo dobr?m ceny, dokud zde byla nutnost kr?ti spot?ebu z?ásti dovozem. Jakmile v?ak domácí produkce do- krámce soběsta?nosti nebo ji poněkud p?ekro?ila, nebylo- s dosavadními prost?edky uhájení cen udr?eti. Kok I# ! í a jeho vydatná sklizeň znamenají pro ■ i?t obilní hospodá?ství zásadní obrat. Po i -- jsme docílili soběsta?nosti v produkci? i L í bovin.tz- se ceny obilí nezhroutily, bylo nutno p?ikro?iti ke skou- jrar p?ebyte?n?ch zásob obilí tísnících trh, co? bylo provedeno z* z?ásti vlády t. zv. interveněním nákupem a uskladněním, zp?sobem bylo vykoupeno a uskladněno asi 45.000 vagon? z. :e a ?ita. Tyto zásoby byly koupeny za nízkou tehdy s-*fvoa cenu a p?inesly vládě zna?n? zisk (asi 100 mil. K?). *-?=3en a oves ponechány volnému pr?běhu trhu a byly úplněnrcrodány.1Tato intervenění akce byla úvodem k dal?ímu — rigoros- znu za?ízení — obilnímu monopolu, uvedenému v ?ivot■ji?ním na?ízením z 13. ?ervence 1934.Z p?edcházející úvahy jest patrno, ?eotázkana?íobil- zí produkce se stává problémem umístění 3 ’?bytku. Zdá se b?t dosti podivn?m, ?e ná? stát, kter? je?tě p?ed nedávném dová?el 30—50.00 vagon? chlebovin neb exity z ciziny, m??e míti p?ebytky. Vysvětlení pro tento fakt -: <ivá jednak ve zv??ení osevních ploch, jmenovitě p?enice,:~_zk ve sní?ené spot?ebě. Podle statistick?ch údaj? stoupla ~ vcí plocha p?enice z 760.000 ha v roce 1931 na 960.000 haroce 1934/35, tedy o 200.000 ha. V?nos těchto 200.000 ha by ; btí?ně odpovídal, po?ítáme-li 18—20 q po 1 ha, mno?ství- im v d?ívěj?ích letech dová?enému. Pokud se t?ká spot?eby,- máme p?ím?ch ú?edních dat o její v??i, m??eme ji v?ak zjistiti nep?ímo tímto zp?sobem u p?enice:r. 1934 úhrnná sklizeň p?enice podle ú?ed. statistiky 136.000 vag.k tomu p?evzatá zásoba intervenění p?enice 20.000 ?22098004605655celkem zásobcelkem zásob30143454605655156.000 vag.156.000 vag.ode?teme-li od toho zásoby skladované monopolní spole?ností k 30. ?ervnu t. r. ca .. .30.000 ??inila by spot?eba p?enice za uplynul? rok ca 126.000 vag.?e ?inila spot?eba v d?ívěj?ích letech více ne? tuto cifru, m??eme zjistiti srovnáním dat z p?íslu?n?ch let.Také p?i z?izování nyněj?í monopolní spole?nosti se po?ítalo s normální spot?ebou p?enice ca 180.000 vag. pro republiku, co? také odpovídalo dosavadním zku?enostem, a tím dúvodněn i nákup jugoslávské p?enice vzhledem k tomu, ?e se sklizeň 1934 odhadovala jako podnormální, jakou vskutku byla. A? ji? jest d?fvodem této ni??í spot?eby cokoliv, jest nutno, abychom s ní po?ítali. Chceme-li ?eliti dal?ímu vzr?stu p?ebyte?n?ch zásob, ocitáme se p?ed dilemmatem bu? zv? ?iti spot?ebu neb sní?iti osev.O pravděpodobném leto?ním p?ebytku obilí bude mo?no si u?initi definitivní názor — hlavně o jeho v??i — po zji?tění sklizňov?ch v?sledk?. Ov?em s p?ebytkem m??eme po?ítati ji? nyní. ?e?ení problému obilních p?ebytk? bude záviseti na zásadním hospodá?- sko-politickém hledisku, které zaujme vláda. Jest mo?no míti názor, ?e udr?ování ur?ité obilni reservy p?imě?ené celkovému hospodá?skému stavu státu nem??e b?ti na ?kodu, zejména s hlediska brannosti státu. Naproti tomu lze i dob?e od?vodniti opa?n? názor, ?e by nám spí?e prospělo malé manko v obilní produkci, je?to by v tom p?ípadě byla cenová úprava obilního trhu snadná a bez risika pro státní finance, p?i ?em? mo?nost dovozu obilnin by nám mohla slou?iti za dobrou kompensaci p?i sjednávání obchodních smluv se státy p?evahou zemědělsk?mi.V prvním p?ípadě by se jednalo o v?běr obilí prima jakosti, dokonale zdravého a suchého a volbu skladi?? vhodn?ch pro del?í uskladnění bez nebezpe?í zkázy vlhkem, plísní neb pi- lousy a mimo to o opat?ení pot?ebné finan?ní úhrady. Jinak by se mohlo jednati o v?voz p?ebytk? do ciziny, a?koliv tato modalita bude asi sotva p?ijatelná pro vysok? rozdíl mezi domácími a světov?mi cenami obilí. Zv??ení spot?eby by bylo mo?no o?ekávati jen po zlep?ení v?dělkov?ch poměr?, zv??ení zaměstnanosti a sní?ení cen. Pou?ití systému uskladnění jsou dány ur?ité meze po technické stránce tim, ?e skladi?? tomuto ú?elu plně vyhovujících jest omezené mno?ství. Na zp?sob ?e?ení bude míti rozhodující vliv v?sledek sklizně a v??e p?ebytku.Rozhodně by bylo t?eba vy ?et?i t i podle mo?nostip?esněanaprostoobjektivně p?edpoklady pro jednotlivé mo?nosti ?e?ení bez jakékoliv zaujatosti.V. Procházka.Mladé u?itelstvo a demokracieObě hlavní u?itelské organisace po?ádají ka?dého roku vět?í podniky, jimi? se hledí u?itelstvo probrati zmaten?m nánosem v?edních dn? k poznání trvalej?ích tendencí. Kde?to pedagogick? t?den ?eskoslovenské obce u?itelské, kter? b?vá na ja?e, je spí?e rázu odborně v?chovného, jsou porady mladého u?itelstva, podnik Svazu u?itelstva ?eskoslovenského, povahy kulturně politické. Oba podniky mají nemal? vliv na t?íbení názor? na d?le?ité odborné i obecné otázky doby mezi u?itelstvem. U?itelstvo jako vychovatel budoucích pokolení národa poci?uje ov?em zvlá?? naléhavě pot?ebu, aby se dob?e orientovalo ve zmatcích doby. A zejména dnes je toho pot?ebí dvojnásob, kdy z?ejm? p?erod světa ukládá malému národu, aby vy?el z pochyb a rozvratu se ztrátami a omyly co nejmen?ími.Minul? t?den se skon?ily porady u?itelské mláde?e. Asi 1200 mlad?ch u?itel? a u?itelek z celé republiky se sjelo do Prahy, aby vyslechli názory p?edních na?ich myslitel? o hlavních otázkách doby. Poslouchali a debatovali. Mladí lidé, mezi nimi vět?ina u?itelek, ?et?ili po cel? rok ze sv?ch huben?ch plat?, aby se mohli cel? t?den ú?astniti duchovního spole?enství, které se nehodlá spokojiti dan?m světem, ale hledá nejlep?í a nejpoctivěj?í v?chodisko z nesnází. To byl nejp?íjemněj?í dojem pro pozorovatele. Tato nespokojená demokracie, která sv?j nesouhlas s dan?m světem vyjad?uje duchov?m úsilím o spravedlivé p?ekonání a nikoliv pivním nadáváním, je dobrou zárukou, ?e demokracie je v ?eskoslovenském národě ?ivá. ?e je to právě dorost u?itelsk?, jemu? jsou svě?eny děti, je tím radostněj?í. Ale nesmíme p?ehlédnouti ani onu hmotnou obětavost. Jde o syny a dcery vět?inou chud?ch lidí, kte?í mají jen své platy a kte?í si tedy museli doslova utrhnouti od úst, aby mohli do Prahy. To neplatí ov?em jen o tomto sjezdu u?itelské mláde?e. Také o pedagogickém t?dnu se setkáváme s několika sty mlad?ch u?itel? a u?itelek, kte?í si musí mnoho odep?íti, aby se dověděli, co je nového ve v?chovn?ch metodách.Porady mladého u?itelstva jsou dobrou my?lenkou. Po prvé byly uspo?ádány o svatodu?ních svátcích 1929 v Brně. Osvěd?ily se a od loňska jsou po?ádány v celostátním mě?ítku. Na leto?ním pr?běhu bylo dob?e vidět jejich dobr? vliv. Byla to hlavně pěkná úroveň rozprav, formální i obsahová. Co do v?sledku je nejcenněj?í nad?ené p?iznání k demokracii, dom??lené sociálně, a zd?razňování ?eskoslovenské jednoty. Ale bezděky napadá srovnání s ostatními odborov?mi organisacemi. I v nich by bylo t?eba ob?as d?kladně a v ?irok?ch hlediscích p?ezkou?eli my?lenkové základy organisa?ní ?innosti. Dne?ek zrovna volá po tom, aby aspoň velké organisace se trochu porozhlédly po obecn?ch otázkách a tendencích. Nejde dnes jen o bezprost?ední denní úkoly. Odborov?m organisacím p?ipadá ?ím dále vlivněj?í ú?ast ve ve?ejném ?ivotě. Měly by se starati více o své mladé, o jejich programovou a my?lenkovou p?ípravu na velké úkoly p?i nové organisaci spole?nosti, na kterou je pot?eba lidí dob?e vyzbrojen?ch věcně i mravně, letní ?koly anglick?ch politick?ch stran a podniky u?itelsk?ch organisaci jsou p?íkladem dostate?ně p?esvěd?iv?m, ?e se v?sledky takového svobodného hledání nov?ch cest dob?e vyplatí.IdJe profesor Rádi vinen?Tak se zdá, ?e ?ást na?í pokrokové ve?ejnosti, kdy? neví kudy kam anebo neví si s ně?ím dob?e rady anebo jest ně?ím nemile p?ekvapena, hledá v?dy někoho, na koho by se to svezlo, kdo by za to dostal v?prask, aby se mohlo ?íci: jak to má u nás vypadat, kdy? takov? ?lověk jim dr?í palec. — Do takového postavení se tentokráte dostal prof. Kádi pro katolick? sjezd. Dostal ji? ?astěji ?bití“, a nechci tu zkoumat, zda oprávněně anebo nikoliv. Ale chci ?íci, ?e tentokráte se vrhli někte?í pokroká?i na prof. Rádla neoprávněně. Mezi těmi, kdo? prá?ili prof. Rádioví kabát, byl dokonce i oficielní list strany, k ní? Rádi pat?í. Nevíme, zda si s ním tam někdo touto cestou vyrovnával ú?ty ?ili nic, ale jedno víme: ?e vět?ina těch, kdo? Rádla ?ezali — mnozí i v projevech p?i Husov?ch oslavách — v?bec si asi nep?e?etla jeho ?lánek. Prof. Rádi napsal v ?K?es-fanské revui“ ?lánek ke katolickému sjezdu. V?slovně poznamenal, ?e jej pí?e pro ty, kdo si nebudou vědět s katolick?m sjezdem rady. A ?e si s ním nevěděla rady vět?ina pokrokové ve?ejnosti, o tom svěd?í právě referáty pokrokov?ch novin z katolického sjezdu, které si v?bec nev?imly, o ?em se jednalo na sjezdě a jak se jednalo. Prof. Kádi stru?ně nazna?il jednotlivé v?vojové fáze světového katolicismu a dokazoval, ?e katolicismus má za sebou období vzestupu i sestupu a ?e nyní zase jednou se dostal od období ur?itého vzestupu. Své tvrzení dokazoval poukazem na poměry v sousedních státech a p?irozeně i u nás a kon?il vírou, ?e po vzestupu dojde zase k sestupu. Snad někde některé ty fáze p?ecenil, snad p?ecenil v?znam katolického sjezdu i po ideové stránce, ale nikdo mu z jeho ?lánku nedoká?e, ?e by dr?el katolickému sjezdu palec anebo ?e by byl dokonce prorokem slavn?ch budoucích ?as? na?eho katolicismu. Nejvíce se vyt?kalo Rádioví, ?e dokonce pr? prorokoval, ?e by padl dnes Hus?v den jako svátek a pod., a p?ece prof. Rádi zcela jasně napsal, ?e za dne?ních poměr?.... — ale ocituji to místo raději doslovně: ?Kdyby se dnes jednalo o to, ustanovit Hus?v den za národní svátek, sotva by tak lehko věc pro?la parlamentem a ve?ejností, jako pro?la na po?átku na?eho republikánského ?ivota. Po celém světě nastala nová nálada, katolictví p?íznivá.“ Domníváme se, ?e na tomto nesporném faktu nezmění nic ?ádné sebe prud?í nadávání na Rádla, poněvad? ka?d? trochu soudn? ?lověk musí ?íci, ?e Rádi má v tomto směru pravdu jako má pravdu ka?d? jin?, kdo? by dokazoval, ?e dnes by se na p?. pozemková reforma a r?zné sociální zákony mnohem tí?eji odhlasovávaly — domnívám se, ?e by se jistě v té podobě, jak byly po p?evratě odhlasovány, dnes neodhlasovaly. Proto tentokráte ten pohon a hlavně zp?sob pohonu na Rádla byl nejen zbyte?n?, ale také trapn?.fl.Chceme odpovědnost?Na po?átku minulého t?dne ztroskotal p?ed Plzní spě?n? vlak na vyh?bce, kterou projel trojnásobnou rychlostí, ne? měl p?edepsáno. Katastrofa měla za následek také ztrátu dvou ?ivot?. Zahynul topi? lokomotivy a po něm, po ?adě dn? tě?kého utrpení, i viník katastrofy, strojv?dce Franti?ek Zeman. Viník je tedy mrtev a net?eba nyní jeho vinu zveli?ovat, zaplatil ji nejtě??ím zp?sobem. Neslu?í se v?ak ani vinu umen- ?ovat, a nyní, po strojv?dcově smrti, kdy pro lidskou spravedlnost je v?e uzav?eno, je p?ípad tím vhodněj?í k rozboru mravnímu i právnímu. Tím spí?e, ?e několik noviná?? se pokou?elo bez dostate?n?ch znalostí ?elezni?ní slu?by a také bez dostate?né znalosti p?ípadu svalití vinu se strojv?dce na jakési záhadné pozadí a u?initi z něho obě? ?íleného tempa a donuco- vacích metod ?elezni?ní správy. Nemáme nejmen?í pot?eby se stavět na obhajobu ?eleznic, p?ípad má v?ak dalek? dosah a je z něho vidět mnoho z vad pok?ivené ve?ejné kritiky.Spě?n? vlak 39 dostal svou lokomotivu na Smíchovském nádra?í. První etapa cesty je tra? Smíchov—Plzeň, dlouhá 110 km. Podle jízdního ?ádu ji tento vlak projí?dí za 106 minut. Za tuto cestu t?ikráte zastavuje a zastávkami ztratí p?ibli?ně 4 minuty. Zb?vá na ěistou dobu jízdy 102 minuty, vychází tedy pr?měrná rychlost asi 63 km za hodinu, tedy rychlost nikoli závratná, p?ipomeneme-li, ?e vlak jede na jedné z nejlépe vybudovan?ch tratí a s dobrou moderní lokomotivou. Tra? z Prahy do Plzně je ji? veskrze dvoukolejná. V kritické době jsou v?ak vyměňovány kolejnice v posledním úseku trati mezi Chrástem a Zábělou. Vlaky tu proto jezdí jednokolejně na levé koleji, po?ítáno z Prahy. Na této trati je provoz pravo- směrn? a proto p?ed jednokolejn?m úsekem je t?eba vlaky, jedoucí od Prahy, p?evést na levou kolej. To se dělá na slo?itém ?hla ví nového nádra?í v Chrástu. Co na to ?íkají p?edpisy ? Vlak jedoucí p?es vyh?bku tak postavenou musí bezpodmíne?ně zmírnit svou rychlost na 30 km. Na tuto rychlost je po?ítána odolnost hrotu v?hybky. To jest ve skute?nosti: v?hybka musí vydr?et je?tě daleko více, její bezpe?nost je nejméně dvojnásobná, p?edpisy v?ak moud?e soudí, ?e je lépe nepokou?et osud a nechat si kus bezpe?nosti v reservě. Nejedná se tu v?ak jen o odolnost v?hybky: prudk?m nárazem je projí?dějící lokomotiva vy?inuta ze své rovnováhy a hrozí nebezpe?í, ?e v některém z následujících kmit? postranní tlaky budou tak veliké, ?e sta?í zvednout kola lokomotivy tak, ?e okolky kol se p?evalí p?es vnit?ní okraj kolejnice, ?ili ?e se stroj vy?ine. To se stalo v Chrástu. Podle nálezu na místě v?hybka opravdu vydr?ela zatí?ení trojnásobnou rychlostí stroje a z?stala neporu?ena, lokomotiva v?ak nevydr?ela náraz a v p?í?tím oblouku, kde se náraz opakoval a patrně znásobil náraz prv?, stroj opustil koleje a strhl za sebou ostatek vlaku.Je t?eba p?ipojit, pro? vlak jel tak, jak jel, a ne tak, jak bylo jeho v?dci p?edepsáno, co strojv?dce věděl a co zanedbal.O v?luce koleje Chrást—Plzeň byli zpraveni v?ichni strojv?dci, jezdící na trati, obecn?m rozkazem. Kromě toho strojv?dce Zeman o práci na trati věděl z vlastní zku?enosti: dopoledne vedl vlak z Plzně do Prahy a tratí tedy projel a musel vidět, ?e pravá kolej je vylou?ena a plna dělník?. Tím zdaleka nejsou upozornění vy?erpána: P?ed odjezdem ze Smíchova, kdy Zeman se svou lokomotivou p?ijímal vlak na smíchovské nádra?í p?ivezen? elektrickou lokomotivou, dostal s papíry rozkaz o v?ech zvlá?tních opat?eních za jízdy. Mezi rozkazy je i upozornění na v?luku koleje za Chrástem a na nutnost zmírnit jízdu ve stanici Chrást na t?icet kilometr?. Rozkaz, mající hr?zn? termín Vlakopis, je obez?etně vyroben pr?pisem ve t?ech kopiích: jednu si ponechá v?prav?í stanice, je? jej vydala, a dá si jej podepsat od vlakvedoucího. Druh? díl, podepsan? v?prav?ím, si ponechá vlakvedoucí a dá si jej podepsat od strojv?dce, t?etí, podepsan? oběma p?edchozími, vlakvedoucím i v?prav?ím, si nechá strojv?dce a ?ídí se jím za jízdy. Kontrola je tedy dokonalá. Rozkaz dostal strojv?dce p?ed odjezdem ze stanice Smíchov. Znovu jej v?ak dostal od v?prav?ího ve stanici Rokycany, kde vlak naposledy zastavuje. Je to dvanáct kilometr? od místa ne?těstí, asi jedenáct minut jízdy. Nutno p?ipomenouti, ?e tyto rozkazy písemné jsou provázeny ústním sdělením. Byl tedy Zeman upozorněn je?tě v poslední chvíli.Kromě písemn?ch a ústních rozkaz? v?ak p?edpisy pamatují také na optické upozornění. O těchto upozorněních existuje velk? tlust? svazek p?edpis?. Je to hotová věda. Je v?sledkem desítek let zku?eností a opravdu pamatuje na ka?d? mo?n? p?ípad. Je málo tak promy?len?ch za?ízení na utvrzení bezpe?nosti v kterémkoliv oboru lidské ?innosti jako v ?elezni?ním provozu. Za pr?jezdu vlaku oba semafory hlavní trati ukazovaly na st?j. Pro?? To je právě opatrnost p?edpis?. Strojv?dce musel b?t za ka?dou cenu upozorněn na nutnost zvolnit jízdu. ?eleznice mají na místech, kde se obvykle brzdí — p?ed vjezdy do stanice — zvlá?tní za?ízení návěstní: je to normální semafor, kter? má dvě ramena. V p?ípadě, ?e vlak má odbo?it, nazna?í se to tím, ?e obě ramena ukazují ?ikmo vzh?ru. Někdy na velk?ch nádra?ích se u?ívá podobn?ch semafor? s více ne? dvěma rameny, je? pak po?tem zdvi?en?ch ramen ukazují, na kolikátou kolej vlak odbo?uje. Pro p?ípad chrásteck? v?ak tohoto základního za?ízení nebylo mo?no u?ít, proto?e v?jezdní návěst je tady jako v?ude jinde jen jedno- ramenná. Dvou ramen tu není t?eba, proto?e pravidelně tu vlaky neodbo?ují. Bylo u?iněno tedy jiné opat?ení: V?jezdní návěst z?stala ve vodorovné poloze zna?ící st?j a pod ní postavil v?prav?í v?hybká?e s bíl?m ter?em, kter? zna?í volno. To je obvykl? postup. Strojv?dce se má podle něho zachovat takto: nemá-li zpráv písemn?ch, pak musí u takové návěsti z?stat stát a? dostane od v?prav?ího po zastavení ústní a písemn? p?íkaz o dal?í jízdě. Má-li v?ak rozkaz ji? z p?edchozí stanice, upozorňuje jej tato dvojitá návěst na znění rozkazu, v tomto p?ípadě na uvolnění jízdy a odbo?ku. Pro p?ípad chrásteck? tedy bylo vykonáno v?e k odvrácení nehody. Zb?vá v?ak je?tě jedna pojistka: samotná v?hybka je opat?ena návěstní svítilnou, je? ukazuje postavení koleje. V tomto p?ípadě v?hybka postavená do vedlej?í koleje ukazovala ?irokou stranu s transparentním klínem. Transparent je dob?e viditeln? na vzdálenost nejméně sto — stopadesát metr?, tedy na vzdále- nst dostate?nou, aby strojv?dce aspoň ?áste?ně zmírnil rychlost. Ani jediného upozornění si v?ak strojv?dce nepov?iml a teprve si v?iml mávání druhého v?hybká?e, kter? těsně u osudné v?hybky si v?iml rychlé jízdy vlaku a z vlastní iniciativy signalisoval rukama. To v?ak ji? bylo pozdě. Strojv?dce sice po?al v?í silou brzdit a podle zaseknut?ch ?palk? brzd na lokomotivě úplně blokoval kola lokomotivy, katastrofu v?ak ji? nebylo v?bec mo?no odvrátit. Vina je tedy jasná.P?i p?edsmrtném v?slechu strojv?dce Zeman tvrdil, ?e nejel tak rychle, jak ukazovala páska rychloměru, a ?e neviděl návě?tí. Jeho v?pově? je v?ak ot?esena svědky a kone?ně p?edev?ím i smutnou skute?ností. Kdyby bylo pravda, co tvrdil, nemohla se nehoda v?bec stát. V?hybky byly v naprosto bezvadném stavu je?tě po katastrofě a tak dobrá lokomotiva se nevy?ine p?i normální jízdě a hlavně neujede, zabrzděna a mimo koleje, je?tě ?edesát metr?. Nemá smyslu ze sentimentality ?íkat, ?e katastrofa se stala sama od sebe. Katastrofa byla zaviněna. Kdyby byl strojv?dce nezahynul, byl by postaven p?ed soud pro p?e?in § 335, tak, jak p?ed soudem stálo ji? mnoho ?elezni?á??. Po odsouzení, nepochybně k několika měsíc?m ?alá?e podmíne?ně, by byl stál p?ed disciplinární komisí a dostal by trest. Oby?ejně komise zarazí postup provinilce, ur?í několikaprocentní srá?ky platu a p?elo?í jej do?asně k pod?adné slu?bě. To je p?irozen? postup a nelze tvrdit, ?e by byl p?íli? drakonick?.Tik bylo potrestáno ji? sta ?elezni?á??, zaviniv?ích vět?í ?inehody a ne?těstí, a statistika ukazuje, ?e mnozí z po- :—sán?ch, zejména mladí ú?edníci po trestu, se sebrali a byli . - uch nejlep?í ?elezni?á?i, opatrní a p?esní ve slu?bě. Témě? j?6a?y se v?ak nestalo, ?e by byl tak potrestán ?lověk bez své?ízení je zevrubné a vedou je lidé, kte?í mají nejlep?i Bzaimti a zku?enosti. ?elezni?ní disciplinární ?ízení je jedním : p?íklad? nejdokonalej?ího vy?et?ování, jaké známe, a ?astomohly soudy brát ze svědomitosti jeho postupu oi?c? vzor.Nemá tedy smyslu pokus, sna?ící se svalit vinu v tomto j npadé na jakési abstraktní p?edpisy a, na p?etě?ování slu?' > . .Ano, ?eleznice ?ádají od sv?ch lidí pln? v?kon a napro-3 pozornost. Je to v?ak p?irozené. Málokde více svě?ujeme— ?ivoty do rukou jin?ch lidí a proto právě zde musí b?t ^.mka naprosté p?esnosti a odpovědnosti. Noviny ?ádaly snětj ray ze strojv?dce Zemana v zájmu toho, ?e je to mal? ?lověk.'byli v?ak v?ichni ti, kdo se svě?ili ve vlaku jeho rozvaze a jeho pozornosti, také malí lidé? Jejich ?ivoty byly ohro?eny největ?í mí?e, a není zásluhou strojv?dcovou, ?e nebyly zma- ?eoy. Analysa p?ípadu a v?echno vy?et?ování ukázalo, ?e ne- ?yk) objektivního d?vodu, kter? by zbavoval strojv?dce viny: ?zdní ?ád ne?ádal na něm zvlá?tního vypětí — takov?m tem- pem, jak?m jel tento vlak, se jezdilo ji? p?ed t?iceti a ?ty?iceti Jety se stroji primitivněj?ími a na tratích leh?eji stavěn?ch a h??e vybaven?ch zabezpe?ovacími p?ístroji. Vlak neměl zpo?dění, je? by strojv?dce musel dohánět: do Rokycan p?ijel p?esně podle jízdního ?ádu. To nutno ?íci, proto?e jeden list sentimentálně podot?kal, ?e strojv?dce jen chtěl vyhovět cestu- ;:cím a dovézt je do Plzně v?as. Ne, tyto d?vody neplatí, vlak mohl p?ijet v?as bez honu o minuty. Rovně? změna koleje není tak zvlá?tním p?ípadem v dopravě, to se naopak děje témě? lenně, a kromě toho se vykonalo v?e, aby strojv?dce byl o tom mnohonásobně zpraven. Pro? tedy neposlechl? Soudilo se na okam?itou ztrátu vědomí. Je to jen dohad a nezdá se, ?e by byl opodstatněn. V p?edsmrtném v?slechu si aspoň strojv?dce na nic takového nestě?oval, naopak cel? protokol v?slechu ukazuje, ?e strojv?dce zna?ně neobratně se sna?í set?ást vinu, které si byl vědom. Kdyby jej postihla nevolnost, nebyl na lokomotivě zcela sám a mohl se dovolat pomoci topi?e, kter? dovede lokomotivu zastavit. Nic takového v?ak strojv?dce Zeman neudělal. Jel dál, aby podle ve?erník? ?vyhověl cestu- icím“. Vyhověl jim tak, ?e rozbil vlak a lidé, kte?í měli dojet do Doma?lic a do Norimberka, skon?ili svou cestu v plzeňskénemocnici.Máme právo chtít, aby lidé, kte?í mají na?e ?ivoty v rukou, s nimi zacházeli s nejvy??í opatrností. Je mo?né, ?e ka?d? sel?e, je mo?né, ?e po léta pracujeme bez chyby a sel?eme jen jednou. To v?ak nezbavuje trestu. Kam bychom do?li, kdybychom odpovědnost znali jen pro jiné, a v okam?iku, kdy by dolehla na nás, my anebo na?i straníci bychom vymáhali snětí trestu. ?elezni?á?i, jak je známo, jsou si toho dob?e vědomi a nikdy se nestalo, ?e by chtěli chránit proviniv?ího se druha, je-li jeho vina prokázána. To doká?e jen mal? ve?erníkov? ?mok, rozsévající sentimentalitu a nevědomost. Kdy? u? se tohoto ?moka nem??eme zbavit, musíme od něho aspoň chránit na?i spole?nost, proto?e nic není tak nebezpe?né, jako fale?nou demokracií, fale?n?m sentimentem v??i ?malému ?eskému ?lověku“ p?echázet vinu. Ka?d? je voják na svém místě a ka?d? na malém kousku svého úkolu děláme tuto demokracii bu? slabou nebo silnou podle toho, bereme-li svou odpovědnost nebo utikáme-li od ní za záda své politické organisace nebo svého ?patného tisku.bt.Nikdo není proti?Na sjezdu německé sociální demokracie nikdo se nevyslovil proti ú?asti strany ve vládě a nikdo ne?ádal, aby strana ?la do oposice. Také p?i posledním sjezdu ?sl. sociální demokracie skute?nost, ?e ?ádn? z delegát? se nevyslovil proti ú?asti strany ve vládě, byla uvedena jako pádn? doklad, ?e p?íslu?níci strany jsou spokojeni s tím, co strana dělá. Bylo by dob?e, kdyby vládní strany si pohodlně nezjednodu?ovaly situaci a aby skute?nost, ?e ?ádn? ze straník? nechce od strany, aby ?la do oposice, nevykládaly jako d?kaz, ?e ve straně panuje naprostá spokojenost.Je-li socialista dnes p?esvěd?en, ?e jest v zájmu demokracie i socialismu, aby socialistické strany byly ve vládě, jest to poznatek diktovan? zku?enostmi z ciziny i rozborem sil, které ur?ují v?voj vnit?ní na?í politiky. Není to v?ak naprost? souhlas s ?inností socialistick?ch stran ve vládě. Podobně to lze ?íci o jin?ch politick?ch stranách. Ve sch?zích politick?ch stran málo kdy sly?íme volání po tom, aby strana ?la do oposice. Dnes voli? zná cenu a praktick? v?znam ú?asti ve vládě a v této věci strany mohou jiti p?ed voli?e otev?eně a nemusí svoji ú?ast na vládě v?elijak omlouvat a zkrá?lovat.A je-li voli? nespokojen ne s tím, ?e jeho strana je ve vládě, ale s tím, co jeho strana ve vládě dosáhla, jsou tím vInny z velké ?ásti strany samy. Zále?í hodně na tom, jak pohtícká strana dovede udr?eti souvislost mezi svojí agitací a mezi svojí vládní politikou. Budou-li socialisté p?esvěd?ovati svoje p?íslu?níky o tom, ?e nade?la doba, kdy bude se ú?tovati s kapitalistick?m ?ádem tak spuch?el?m, ?e ?eká na ránu z milosti, a budou-li několik dní po té ukazovati sv?m lidem v?sledek dlouh?ch taha?ek s agrárníky, vznikne ve voli?ovi dojem, ?e mu bylo p?íli? mnoho slibováno. Agrárníci dovedli mnoho vykonat pro svoje lidi. Ale vyvolává-li agitace někter?ch z agrárník? na ?eské vesnici r??ové p?edstavy o tom, jak to bude hezké, a? se ?budou smazávat dluhy“, pak sebe zna?něj?í úspěch agrární strany nedovede uspokojiti agrárního voli?e, kter? ?eká, a? zásluhou jeho strany se budou opravdu ?smazávat dluhy". Lidé jsou pak zklamáni, i kdy? pro ně strana udělala mnoho.Není pot?ebí, aby se strany vzdávaly sv?ch kone?n?ch p?edstav o uspo?ádání věcí ve spole?nosti lidské. Socialista m??e míti vá?nivou víru v to, ?e p?ijde socialistick? stát a m??e jít tam jednak o kompromis s druh?mi, nesocialistick?mi stranami. Jest v?ak pot?ebí p?i tom vykládati drobnou práci a popularisovati denní ?innost strany ve vládě. Strany lí?í sv?m lidem situaci tak, jako by úspěch byl na dosah ruky; nastává pak roz?arování, kdy? p?ijde huben? kompromis. Nesnáz politick?ch stran u nás jest v tom, ?e jejich agitace jest n e- gativistická a jejich praxe aktivistická. Voli? pak neví, na ?em je.V. G-.Poznejme svou vlast!Poslanec Jaksch podal v ?Národním osvobození” velmi rozumn? návrh, aby byla podle anglického vzoru z?ízena komise z odborník?, která by prozkoumala hospodá?skou situaci okrajov?ch ?ástí republiky a potom podala vládě návrhy na záchranu tamního pr?myslového obyvatelstva. Poslanec Jaksch vychází ze správné zásady, ?e tyto kraje tvo?í sv?m hospodá?sk?m 1 národnostním slo?ením zcela zvlá?tní státní problém. Velmi se p?imlouváme o to, aby byl jeho návrh uskute?něn. Vláda se bude scházet je?tě skoro do konce měsíce, má tedy dost ?asu, aby několika odborník?m doporu?ila, jak mají u?ite?n?m zp?sobem ztrávit prázdniny. Zále?í p?edev?ím na tom, aby se studium dálo z p?ímého názoru a na místě samém, nikoli od zeleného stolu z Prahy. Komise by musela vejít ve styk se v?emi vrstvami místního obyvatelstva bez rozdílu stav? a politického zabarvení, nikoho nevynechávajíc a nep?echázejíc, tak aby se vládě dostalo informací vskutku v?estrann?ch a vy?erpávajících. Ty podle na?eho mínění p?edev?ím scházejí. Spoléháme p?íli? na vlastní o?i nebo na o?i noviná?sk?ch zpravodaj? nebo ú?edních ?initel?, kte?í mají v?ichni své vlastní a ne v?dycky zdravé hledisko. Je t?eba dát se informovat p?ímo zástupci místního obyvatelstva. Mnoho a mnoho by se pak objevilo v docela jiném světle. U? to by prospělo státu, kdyby tamní obyvatelstvo tu komisi jen vidělo. Necítilo by se opu?těno a zapomenuto a mělo by d?kaz, ?e je tu aspoň zájem a dobrá v?le nějak pomoci. Jen v jednom bodě se li?íme od poslance Jaksche. On si p?eje, aby znalci byli vybráni jen ze stran koali?ních. My bychom si naopak p?áli, aby byli p?ibráni i lidé ze stran oposi?ních. Věci by to bylo rozhodně na prospěch a mimo to by se tak na neutrální p?dě snad na?la jedna z mo?ností plodné sou?innosti oposice s vládou.Z. S.Konrád Henlein opravuje a ?alujeJest velmi pravděpodobné, ?e kdyby byla sestavena statistika o tom, kolik oprav musil otisknouti ná? tisk, p?ipadla by největ?í ?ást na opravy, které posílá Konrád Henlein prost?ednictvím svého právního zástupce. Právní zástupce Konrada Henleina doznal, p?i jednom lí?ení, ?e za svého mandanta Konr. Henleina podal ji? celkem 190 ?alob. Mnoho oprav poslal Konrad Henlein; nelze v?ak ?íci, ?e by se mu tím poda?ilo poopravit nep?íznivé mínění ?eské ve?ejnosti o straně, jejím? je p?edsedou a v?dcem. Je to p?irozeno. Opravami: ?není pravda, ?e je pravda, ale’je pravda, ?e je pravda“ se nic nespraví. Leckteré chyby má ?esk? tisk. Ale rozhodně se s ním nedomluví ten, kdo mu posílá jen opravy. Lep?í, ne? oprava, kterou sty- lisuje právní zástupce, jest prostá a jasná ?e? poli-? : ká. Kdy? Korád Henlein po?ínal svou politickou dráhu, ht-daj kontakt s noviná?i. Dnes je mnoho ?esk?ch noviná??, kte?í by Konrádu Henleinovi rádi polo?ili jasné a konkrétní otázky a chtěli by na ně stejně jasné a konkrétní odpovědi. Ale někdy se na jasnou otázku nedostane jasná odpově?. Redaktor ?Národního Osvobození“ Foustka polo?il jednomu z poslanc? sudetoněmecké strany Obrlikovi velmi konkrétní otázku. Nedostal v?ak odpovědi, a?koliv nelze ?íci, ?e by Obrlik ■etozuměl ?eské otázce, nebo? — jak bylo uvedeno — jeho r?iň?r jsou ?e?i. ?ada lidí by ráda Konrádu Henleinovi polo- ?ila otázku, co soudí o re?imu v Německu. Strana Konrada Henk-ina se prohla?uje za jediného partnera, kter? má právo jednati s ?echy za Němce a kter? jest nejen povolán, ale také s - open provésti vyrovnání od národa k národu. Nikdy se nevyrovnal národ s národem posíláním tiskov?ch oprav. Konrád Henlein a jeho kanclé? musí voliti zcela jiné metody, ne? tiskové opravy a ?aloby, chce-li opraviti ?eské mínění o sudetoněmecké straně.V. G.Potlesk smrtiNedávno bě?el v Praze krásn? sovětsk? film ??apajev“. Jeho vzácnou p?edností byl nejen strhující děj, naplněn? pekeln?m rytmem rusk?ch ob?ansk?ch boj?, silná re?ie a bezvadná souhra v?ech p?edstavitel? a v neposlední ?adě i velmi -vmpatick? a up?ímn? pohled na hrdinu z jeho lidské stránky, ale také ?estná objektivnost, která i pro pora?eného nep?ítele dovede nalézti gesto uznání. D?stojnick? pluk bílé armády postupuje s rachotem bubn? a v semknut?ch ?adách proti smrtící palbě se stra?livou, skoro sugestivní odvahou. Plukovník bíl?ch vojsk je zobrazen v několika sympatick?ch tazích, nepostrádajících lidskosti. Ale pra?ské obecenstvo, nebo aspoň ta jeho ?ást, která se p?i p?edvádění filmu p?ihlásila s tak hrdou ostentativností ke svému světovému názoru, tuto rytí?skou poctu nep?íteli naprosto nepochopila.Měli jsme nedávno, tu?ím v ?Lidov?ch novinách“, p?íle?itost dozvěděti se, jak gentlemansky vzdalo moskevské obecenstvo p?i premié?e tohoto filmu potleskem poctu hazardní odvaze bíl?ch d?stojník? p?i scéně jejich útoku. Z tohoto detailu ve srovnání se zku?enostmi z pra?ského p?edstavení je mo?no si u?init p?ibli?nou p?edstavu o rozdílu v úrovních pra?ského a moskevského komunismu.V Praze se chodí na sovětské filmy tleskat. Podívejme se zblízka ?emu: Kulky rud?ch kosí těla úto?ících kadet?. Potlesk. Kulomet, obsluhovan? mladou ?enou s planoucíma o?ima smetá se strojovou neúprosností semknuté ?ady nep?átel. Bou?liv? h?mící potlesk. ?to?ící bílé vojsko koseno z vik??e kulometem. Nep?átelsk? obrněn? automobil, uml?en? ru?ním granátem. Drtiv? potlesk. Nakupené mrtvoly bíl?ch, záblesk ?avle, rozpolcující lebku plukovníkovu: vyjící, frene- tick?, nekone?n? potlesk. Jen víc, víc, ?ím více smrti, tím bou?livěj?í potlesk.Nemyslete si, vy tleskající, ?e vám vy?ítám va?e nad?ení. Já vím, ?e tleskáte těm ?sv?m“, jejich vítězství, jejich spravedlnosti a jejich pravdě. Neodva?uji se také něco vám vyvracet. V?dy? stejně hodíte na ka?dého, kdo se nep?iznává k va?í barvě jen pohrdlivou p?ezdívkou. (Ostatně, v tom jste podobni v?em dogmatik?m, kte?í skálopevně vě?í, ?e objevili sami celou pravdu.) Ale jde mi o něco jiného. Nemyslete si, ?e jsem pohor?en tím, ?e sympatisujete s revolucioná?i. Nejsem ni?eho více vzdálen, ne? abych dělal obhájce starému ruskému re?imu, kter? se propadl vnit?ní hnilobou, ?apajev a jeho soudruzi jsou mi také neskonale bli??í. Ale vá? potlesk, vá? potlesk p?i scénách masakr? a hromadné smrti, va?e nad?eni a radost z rozpolcen?ch nep?átelsk?ch lebek a zkosen?ch těl, se mi hnusí.Vím dob?e, jak byste mi odpověděli. Máte stále v pohotovosti nabrou?ené fráze. Manifestujete za nov? svět, za vá? nov? svět, kter? bo?í ten star?. Ale pro? jste netleskali tenkrát, kdy? ?apajev trestá loupe?e ve svém vojsku, nebo kdy? pou?uje krasnoarmějce o tom, ?e oni, bojovníci proti korist- nictví, nesmi sami ko?istit ?Vá? potlesk platil jenom jejich pu?kám a ?avlím. Dovolte mi otázku: byli byste vy, kte?í se pova?ujete za jediné p?edch?dce a bojovníky nového ?ádu ochotni padat tak poslu?ně za svoji věc, jako ti bílí d?stojníci za sv?j fale?n? sen ? — Kdyby se p?ed t?emi roky hrál film o ?apajevovi v Berlíně, na?el by tam asi stejně nad?ené a hlu?né dlaně. Dnes tam ov?em nepobě?í. Víte pro?? Proto?e hlu?né ruce nápadně po- utichly. Ani jedna nesáhla po pu?ce, a?koliv je to p?ece (aspoň na filmu) tak snadné a a?koliv bě?elo německé dělnické věci o krk.Tleskající ruce z Prahy by asi nebyly o mnoho odvá?něj?í. Spoléhati na ně v obraně demokracie proti fa?ismu by bylo stejně po?etilé a zhoubné, jako vě?iti tomu, ?e jsou schopny zarazit někdy rozjí?dějící se kolesa války.Student.politikaZdeněk Smetá?ek:Kdy je Nedvěd d?le?itěj?í ne? StalinKomunisté nemají radostz úspěchu.p?edstavme si, ?e by někdo vyhrál velké peníze v lo- terii, a ?e by se p?i tom tvá?il smutně, zatím co by jeho soused, kter? se s ním několikrát za den hádá p?es plot, byl jeho nenadál?m ?těstím uveden v hlasité nad?ení. Jistě bychom se tomu podivovali a jistě bychom si ?ekli, ?e to je p?evrácen? svět. Něco podobného se v?ak p?ed několika nedělemi skute?ně p?ihodilo. ?eskoslovenská republika uzav?ela se Sovětsk?m svazem p?átelskou a obrannou smlouvu. Její ministr jel do Moskvy smlouvu podepsat, byl tam p?ijat tak srde?ně, jako doposud ?ádn? evropsk? státník — a nad tím v?ím se hlasitě radovali odp?rci komunismu, zatím co komunisté se tvá?ili velmi odmě?eně. Nevypadá to tak trochu jako v na?em, smy?leném p?ípadě? Komunist?m vy?lo politické terno. ?eskoslovenská republika kone?ně uznává zemi jejich ideál? a uchází se o její p?átelství. Vyměňují se srde?né projevy a konají se p?átelské náv?těvy. Místo co by nad tím komunisté měli b?t u vytr?ení samou radostí, vidíme je, jak s kyselou tvá?í su?e konstatují: ?Ano, jsme velice potě?eni. Tyto události nám dávají úplně za pravdu“. ?lověk, kter? mluví o svém ?těstí oznamovacím zp?sobem místo citoslovci,mnoho d?věry v své uspokojení nevzbouzí.Bene? v Moskvě a komunistév Praze.Bene?ova cesta do Moskvy byla pro ná? domácí politick? svět sensací. Demokratick? tisk o ní p?iná?el d?kladné referáty v nápadné úpravě a díval se na ni jako na projev zásadního obratu v na?em poměru k Sovět?m. Tě?il se up?ímně z toho, ?e po někdej?ím nep?átelství a potom po letech ned?věry a chladu, docházíme s touto zemí k dorozumění a k vzájemné podpo?e. I cizí tisk psal hojně podobn?m zp?sobem. ?Le Temps“ věnoval Bene?ově cestě úvodník. Jenom ?Rudé právo“, v Karlině vycházející, rozhodlo, ?e se nic zvlá?tního neděje, a tvá?ilo se proto co mo?ná nenápadně. Kdy? Bene? odejel, poslalo za ním druh? den poslední sloupe?ek na své první stránce. Na úvodním místě se toho dne palcov?mi literami p?es ?ty?i sloupce oznamovalo, ?e soudruh Nedvěd podal jak?si návrh ve sch?zi stálého v?boru Národního shromá?dění. Teprve kdy? byl komunistick? ?tená? zevrubně informován o v?ech okolnostech d?le?itého zákroku soudruha Nedvěda, směl v?iti mimochodem na vědomí, ?e jeden ?eskoslovensk? ministr jede do Moskvy, aby tam podepsal jakousi spojeneckou smlouvu a pohovo?il si se soudruhy Litvínovem a Stalinem. Proti v?emu opa?nému o?ekávání m??e b?t někdy, jak je vidět, d?le?itěj?í to, co dělá Nedvěd, ne? to, co dělá Stalin. Je to patrně jeden z úkaz? proletá?ské demokracie.V tom sloupe?ku se tehdy oznamovalo, ?e ?revolu?- - dělníci tuto Bene?ovu cestu do Moskvy vítají“, a : proto, ??e je jim největ?ím zadostu?iněním“. Pakt : vzájemné pomoci mezi SSSR a ?SR je pr? v?sled- cem dlouholetého úsilí sovětské diplomacie, pro?e? se komunisté k tomuto paktu bezv?hradně hlásíme“.Ale nesmí se pr? spoléhat jen na p?átelství oficiální. Jedinou stálou zárukou ?eskoslovensko-sovětského p?á- ilství je pr? mocná síla pracujícího lidu a ?proto je zase — komunist? — úsilí o vytvo?ení protifa?istického socialistického souru?enství nejlep?í zárukou trva- lasti ?eskoslovensko-sovětského spojenectví“. ?ím? bylo aksi dokázáno, ?e i tahle věc konec konc? zále?í naKarlínu a ?e na něj jednou dojde. Kdy? si to komunis- :.;k? ?tená? p?e?íkal, měl nab?t p?esvěd?ení, ?e v?ecko ;e?í obvykl?mi cestami pod vedením osvěd?en?ch komunistick?ch v?dc?, a mohl jít klidně po své práci.Cesta do Moskvy je dlouhá a proto tam ministr Bene?, kter? opustil ve ?tvrtek Prahu, dorazil teprve . sobotu 8. ?ervna dopoledne. První ob?írněj?í zprávy byly tedy v novinách a? v neděli a vět?ina deník? je, rozumí se, podávala jako událost prvního ?ádu. ?Rudému právu“ v?ak byl toho dne d?le?itěj?í po?adavek, aby byli zav?eni zdra?ovatelé párk?, a pak polemika s národními socialisty. Ne? se p?es tyto a jiné věci dostalo k Bene?ovi, bylo u? na t?etí stránce, pro?e? z toho byla opět jen stru?ná a suchá zpráva. Redakce otiskla v?ňatek z Radkova ?lánku v ?Izvěstích“ — a p?ipojila krati?k? komentá?, kter? za?ínal takto:?Velmi p?átelská a srde?ná slova na adresu Masaryka aBene?e, jimi? soudruh Radek v Izvěstích uvítal ?sl. zahrani?ního ministra v Moskvě, jsou vyjád?ením toho v?znamu, kter? p?ikládá Sovětsk? svaz ?eskoslovensko-sovětskému p?átelství a snahám po udr?ení míru v Evropě.“Jsou to slova, je? lze doporu?iti k napodobení ka?dému, kdo chce p?i jakékoli p?íle?itosti dát najevo nezaujatost p?ímo diplomatickou. Ne? se redakto?i ?Rudého práva“ trochu rozeh?áli, byla st?eda. Toho den byli Stalin s Bene?em uznáni hodn?mi úvodníku s obrázkem jejich sch?zky a ?Rudé právo“ dokonce riskovalo tvrzení, ?e?je?tě nikdy nena?el zahrani?ně-politick? ?in vlády takového ohlasu a souhlasu v naprosté vět?ině lidu jako právě Bene?ova cesta do Moskvy a utu?ení ?eskoslovensko-so- větsk?ch styk?.“Teprve tímto dnem po?ínaje za?al komunistick? orgán p?iná?et hojněj?í zprávy o pr?běhu cesty. Ve ?tvrtek?ervna věnoval jí del?í ?lánek na první straně, v něm? upozorňoval na vnitropolitick? odpor proti p?átelství se Sověty se strany krajní pravice, a v dal?ích dnech citoval projevy Bene?ovy i sovětsk?ch státník?. Ve st?edu 19. ?ervna referoval i o Bene?ovu p?íjezdu do Prahy. Pak tato událost pomalu zapadla do hlubin zapomenutí a ?Rudé právo“ se mohlo opět neru?eně věnovat sv?m Nedvěd?m, párk?m a polemikám se socialisty.Nevědí, na ?em jsou.P?ehlí?íme-li tedy my?lenkovou a zpravodajskou ?eň komunistického tisku z tak d?le?itého politického faktu, jako byla Bene?ova cesta za ratifikací ?eskoslovensko- sovětské spojenecké smlouvy, shledáváme, ?e je nesmírně hubená. Nejen ?e komunisté, s ?istě noviná?ského stanoviska posuzováni, kulhali za ostatními listy, n?br? zejména zapomněli nebo nemohli ?tená??m vysvětlit ?ir?í spojitosti oné smlouvy. Nevylo?ili směrnice sovětské zahrani?ní politiky a nepověděli, pro? vlastně sověty dělají to, co dělají. Ne?ekh, jaké d?sledky plynou z těchto nov?ch zahrani?ně politick?ch směrnic SSSR pro lokální politiku sekcí komunistické internacionály a zejména pro na?i komunistickou strar.u. Tisk byl v?ude pln? úvah a dohad? o těchto věcech, jenom komunisté se tvá?ili jako kdysi pan starosta Gro?: Nic se nestalo. Jak? je d?vod této zvlá?tní za- mlklosti ?D?vod je v tom, ?e skute?nost je právě opa?ná ne? komunistické p?edstírání — stalo a změnilo se toti? velmi mnoho, tolik, ?e je a? obtí?no se v tom vyznat a uvést to v logickou spojitost s tím, co p?edcházelo. Po pravdě ?e?eno, nevědí komunisti?tí redakto?i sami, na ?em vlastně jsou. Sjezd komunistické internacionály, loni svolan? a na leto?ní jaro odlo?en?, na něm? by se byly patrně prodebatovaly změny sovětské politiky, se dosud vykonal. Proto není protokol?, resoluci a autoritativních usnesení pro nejnověj?í doby světového v?voje a proto je komunistickému tisku nesnadno pohybovat se v těchto dobách bez ?erstvě zhotoven?ch ideologick?ch berli?ek, na ně? je tak zvykl?. Dokud nebudou v Moskvě vymy?leny nějaké nové kroucené for- mulky, které, uká?í, ?e v?ecko, co se nyní děje, bylo p?esně p?edvídáno marxovsko-leninskou teorií, nelze ?ekati, ?e by se tento tisk poněkud více rozhovo?il. Musíme si tedy pomáhat sami.Moskevská politika dnes.Sovětskou zahrani?ní politiku, jako vět?inu rusk?ch událostí, pochopíme jen tehdy, pozorujeme-li pr?běh st?kání a pot?kání komunistické teorie se skute?ností. Obecně ?e?eno: v ruské politice víc a více slábnou vlivy p?vodního revolu?ního mesianismu a chiliasmu a uplatňují se místo nich zvlá?tní zájmy sovětského státu. Bol?evická revoluce vyrazila do světa s názorem, ?e je vlastně jak?msi provisoriem, jeho? úkolem je hlavně to, aby byla podnícena proletá?ské revoluce na kapitalistickém západě. V zaostalé zemi ruské pr? nelze socialismus uskute?niti. Ten musí b?t proveden nejd?ív na západě, jemu? se Rusko potom p?izp?sobí. Ale kdy? západ odolával, ukázalo se, ?e je vlastně největ?ím problémem obhájit bol?evismus a udr?et jej p?i ?ivotě aspoň v hranicích ruské země. Rudé diktatu?e ve vy?erpané zemi byla největ?ím nebezpe?ím válka. Odtud vyplynula základní směrnice sovětské politiky: udr?et za ka?dou cenu mír. Dokud se zdálo, ?e nebezpe?í intervence hrozí z Francie a z Anglie, nezb?valo bol?evik?m ne? spoléhat na neutralitu a hospodá?skou pomoc Německa. Kdy? nyní p?i?el k moci Hitler se sv?m protibol?evick?m programem, kdy? se Německo vyzbrojilo a kdy? Hugenberg provedl na lond?nské hospodá?ské konferenci hloupost se sv?m memorandem o německ?ch zájmech v Ukrajině, hledá SSSR docela logicky zase dorozumění s Francií, s Malou dohodou a sna?í se chránit integritu sv?ch hranic ?lenstvím ve Spole?nosti národ?. Tak se věc jeví se stanoviska pochopeného zájmu sovětského státu. Ale toto jasné a prosté sledování vlastního zájmu má velmi záva?né d?sledky pro obecnou evropskou situaci a v oblasti ideologické. Nejde jen o p?esuny hmotn?ch sil, n?br? o něco daleko v?znamněj?ího — o p?esuny ideové. -68618109607550A 1A 1Jedním z nej tragi?těj?ích dědictví světové války byl rozpor a nep?átelství mezi demokracií a ruskou revolucí. My Cechové jsme to musili cítit zvlá?? bolestně. Byla tu sice k vysvětlení Leninova teorie, která se dívala na versaillesk? mír a na celé povále?né uspo?ádání světa jenom jako na prozatímní v?sledek sporu dvou kapitalism?, kter? nebude mít dlouhého trvání: bud bude zru?en novou imperialistickou válkou anebo se propadne s cel?m sv?m p?íslu?enstvím v propast rudé revoluce. Byl tu dále zásadní komunistick? odpor k demokracii: je to jen zdání svobody, je to jen ideologick? podvod bur?oasie na proletariátu; ve skute?nosti je to politická forma t?ídní tně??ácké diktatury. P?es v?echny tyto formulky jsme my, ?echoslováci, cítili, ?e na?e osvobození a celé povále?né uspo?ádání Evropy, a? jakkoli nedokonalé, je p?ece jen velik?m pokrokem a celkem vzato aktem dějinné spravedlnosti. Na druhé straně jsme cítili, ?e také ruská revoluce p?es v?ecky potoky krve a p?es v?ecka barbarství je něco positivního, historicky nutného, ?e i ona je pokrokem. Pro? si tyto dva pokroky, uva?ovali jsme, mají vězet ve vlasech, pro? se mají navzájem ?astovat po?klebky a sni?ováním, místo co by se měly navzájem tolerovat a spole?ně bránit proti reakci? Hra osudu, náhody a lidského nerozumu tomu v?ak chtěla, ?e mezi západem a v?chodem Evropy byla tichá a s po?átku i zjevná válka. Nikdy jsme se s tímto faktem nesmí?ili a v?dycky jsme si ?íkali, ?e tady skute?nost h?e?í proti logice a rozumu.Kdy? bylo po válce Rusko vinou svou i vinou na?í vyděděncem Evropy a kdy? se spojovalo s jin?m vyděděncem, Německem, stálo vlastně proti nám, proti demokracii, proti západoevropskému pokroku jako nep?ítel, jako spojenec těch ?ivl?, které se Nové Evropě bránily. V tomto ovzdu?í mohlo vzniknout ok?ídlené slovo o ?reakci zleva“, které ?lověku opravdu pokrokovému a spravedlivému nikdy ne?lo od srdce, a? jsme ho jakkoli ?asto u?ívali. Bylo v?ak dobr?m v?razem pro nep?irozenost situace, kdy proti sobě stály demokracie a socialistick? stát jako nesmi?itelní odp?rci. Tato nep?irozenost bila do o?í je?tě víc po hitlerovském p?evratu, kdy bylo Rusko vlastně po jistou dobu spojencem svého úhlavního nep?ítele. Mnozí demokraté tehdy s obavami pohlí?eli na sověty, jak se zachovají. Na ?těstí si dovedly vzít z této dějinné lekce pou?ení, jako si je vzala i demokracie. Dne?ní situace, kdy si demokratick? západ podává s komunistickou velmocí ruku k vzájemné obraně, zdá se nám proto logi?těj?í a p?irozeněj?í. Znamená to, ?e Sovětsk? svaz uznává positivní stránky západní demokracie a ?e ta zase uznává positivní v?tě?ky ruské revoluce. Dva v?boje pokroku se pod v?chovn?m tlakem skute?nosti sblí?ily. To, co bylo je?tě v?era zavrhováno jako plod ?ábl?v, je dnes spravedlivě oceňováno v své hodnotě. V tom je onen velik? v?znam změny sovětské zahrani?ní politiky.?Mělo by se rozumět samo sebou, ?e tato změna bude mít odraz také v lokální politice komunistick?ch stran v jednotliv?ch státech. Mluvíme ze zvyku v ?ísle mno?ném, a?koli bychom měli mluviti jen v dvojném — jsou toti? u? jen dva státy v Evropě, kde komunistické strany mohou volně existovat a kde něco znamenají, dík oné proklínané a podnes je?tě jen s uzarděním uznávané demokracii: Francie a ?eskoslovensko. Francouz?tí komunisté, dík lep?ím schopnostem sv?ch v?dc?, udělali v nov?ch poměrech vět?í pokroky ne? na?i, tak veliké, ?e dnes v mnoh?ch věcech jsou pravěj?í ne? sami sociální demokraté. Na tuto okolnost na?i komunisté, kte?í se ustavi?ně dovolávají francouzské jednotné fronty, zapomínají upozornit a nejeví nikterak ochotu vzít si z francouzsk?ch soudruh? p?íklad. Doufejme, ?e tak u?iní, a? Stalin ztratí vzhledem k ?eskoslovensku podobn? v?rok, jako u?inil k Lavalovi za jeho moskevské náv?těvy vzhledem k Francii, ?e toti? ?chápe a plně schvaluje politiku obrany, kterou Francie provádí, aby udr?ela svou ozbrojenou moc na úrovni nutné k její bezpe?nosti“. Kdy? Stalin u?iní takov?to v?rok, pak to ov?em- pro komunisty jako pro poslu?né ?áky znamená konec s podobn?mi hesly, jako je ?ani halé?e a ani mu?e kapitalistické vládě“, nebo ?proletá? nemá vlasti“. Pak to znamená kladné stanovisko k obraně země a k armádě, znamená to podporovat vládu, která hájí sou?asn? stav v Evropě a znamená to i takovou mali?kost, jako vstát, kdy? se p?i zahájení parlamentu hraje hymna nebo vzdává pocta presidentu republiky, a ne z?stat provokativně sedět, zatím co v Moskvě stojí p?i té?e p?íle?itosti sovět?tí vojáci v pozoru a Litvinov dr?í klobouk v ruce.Rozumí se, ?e nejde v?ecko najednou. Ale stydlivé náznaky u? se i u nás vyskytují. Právě v době Bene?ova pobytu v Rusku vy?el v ?Rudém právu“ ?lánek Otty Synka, věnovan? problému bezmála u? klasickému, jednotné frontě, kde bylo mo?no ?isti toto: ?Ve sv?ch nabídkách jsme zd?raznili, ?e pova?ujeme pro dělnickou politiku za v?hodněj?í odchod socialist? z vlády. Sou?asně v?ak jsme zd?raznili, ?e tento odchod ne?iníme, podmínkou spole?ného postupu ve v?ech otázkách, které lidu p?inesou sebemen?í prospěch“. Několik dní na to mluvil v debatě o vládním prohlá?ení v poslanecké sněmovně ?verma a pronesl tvrzení, které se sice nesrovnává se skute?ností, ale které má jistou cenu aspoň jako dobré p?edsevzetí, ?e toti? pr? komunisté nikdy nekladli rovnítko mezi fa?ismus a demokracii. Mimo to uji??oval socialisty, ?e mohou po?ítat s komunistickou podporou ve v?em, co poskytne pracujícímu lidu jak?koli prospěch. Máme sice ned?věru ke komunistick?m p?edstavám o prospě?nosti, ale nem??eme proto nevidět, ?e se tu konají namáhavé pokusy o postupné oto?ení fronty. Kdyby se na?la nějaká veliká ?panělská stěna, za ní? by mohl tento obrat b?ti proveden v skrytu p?ed v?ete?n?mi zraky ve?ejnosti, byla by nepochybně vítána.Nesmíme si zatím od tohoto obrácení slibovat nějaké praktické v?sledky. Komunistická strana se tak dlouho vylu?ovala ze státního organismu, a? se jí to dokonale poda?ilo. Podobá se opouzd?enému novotvaru, kter? vězí isolován v národním těle a o něj? se nikdo nestará, proto?e nyní ani ne?kodí ani neprospívá. Bylo by pot?ebí dlouhé a obratné práce k tomu, aby si ob?ané zvykli vidět v komunistické straně positivního politického ?initele. Bylo by k tomu p?edev?ím pot?ebí jasna v komunistick?ch hlavách a dostate?né up?ímnosti, která by dovedla otev?eně zú?tovat se star?mi omyly a z?etelně vyzna?it nové směrnice. V tolik velk?ch věcí nesmíme zatím u komunist? doufat. Ale spokojili bychom se, kdyby byl aspoň u?iněn konec oné skandální nauce, která tvrdí, ?e socialisté jsou spojenci fa?ismu a ?e je tedy t?eba nejprve odkliditi tyto spojence, aby se komunismus mohl vrhnout na samého nep?ítele. Tvá?í v tvá? skute?nosti, která pou?uje, ?e po odstranění socialist? a demokracie u? komunist?m nezbylo ani kousek místa, odkud by se je?tě v?bec mohli někam vrhat, měla by b?t tato provokace zdravého rozumu sprovozena se světa a mělo by b?ti otev?eně ?e?eno: ?M?lili jsme se a proto odvoláváme.“doba a lidé.V . s Q u i s t :Něme?tí vězňové vyprávějí...T 'richly ?e?i o koncentra?ních táborech, nejkoncentrovaněj- ?ím útvaru nacistické německé skute?nosti. Svět si na né r-vkl. A to tím rychleji, ?ím lépe dovedli vládcové T?etí ?í?e zaměstnávati a upoutávati mimoněmeckou ve?ejnost nov?mii nov?mi ?p?ekvapeními“.P?esto dalo ministerstvo propagandy — s ohledem na cizinu — pokyn sv?m stv?rám, aby potla?ovaly zprávy o úmrtích..káznicích T?etí ?í?e“.Oběti.Naposledy oznamovala je?tě ??ední německá zpravodajská kancelá? 9. ?ervence 1934 smrt známého spisovatele Ericha Muhsama v tábo?e Plótzensee. ?Sebevra?du“ udal Góbbels za p?í?inu smrti. Za několik dní mohla M?hsamova ?ena, která uprchla z Německa, dokázati několika p?íse?n?mi v?pově?mi o?it?ch svědk?, ?e její mu? byl umu?en zví?eck?m zp?sobem. Ale od ?M?hsamova p?ípadu“ zmlkla Německá zpravodajská kancelá? jindy tak hovorná, jde-li o dal?í úmrtí v koncentra?ních táborech. ?Zast?elen na útěku“, tuto kdysi stálou rubriku byste dnes marně hledali v nacistick?ch novinách. Re?im se m??e ov?em dnes vzdáti vra?dy a zabití méně ne?li kdy jindy. Zatím se v?ak nau?il v mezidobí, jak vra?diti bez nápadnosti a jak zabíjeti bez hluku. Jeden z mnoha p?íklad?: P?ed několika dny hlásil usměrněn? Berliner Tage- blatt úmrtí re?iséra jménem Nile. Za p?í?inu smrti udal list ?srde?ní mrtvici“. A? dob?e zpraven, zaml?el sv?m ?tená??m, ?e tu jde o b?valého sotva t?icetiletého re?iséra berlínského dělnického kolektivu ?Mladé lidové scény“, jen? se spisovatelem Ossietzkym za?il na vlastním těle káznicové metody hněd?ch barbar? a kone?ně podlehl jejich fysick?m následk?m.Von Ossietzky a s ním mnoho tisíc německ?ch bojovník? za mír a svobodu je dnes je?tě proti ve?kerému právu za zdmi ?alá??, vydáno na ?ivot a na smrt, na pospas zv?li hněd?ch ?oldák?.Tyto oběti německého fa?ismu zaslou?í, aby bylo pro ně opět burcováno svědomí světa. Dosa?ení tohoto cíle p?ispějí znamenitě t?i zprávy právě vydané, v nich? zaznamenali Němci posti?ení ochrannou vazbou své hrozné zá?itky a zku?enosti.Herec v koncentra?ním tábo?e.?Nepolitickou zprávou o zku?enostech“ naz?vá herec Wolfgang Langhoff své záznamy (?Die Moorsoldaten“), je?to je sám jako ?lověk nepolitick? prost ve sv?ch úvahách v?ech ohled? stranick?ch. Ukazuje toliko bez retu?í tak, jak je za?il, lidi a moci, s nimi? se setkal za 13 měsíc? vězení. Nikoli v ka?dé hnědé ko?ili vězí zví?e, dovídáme se, nikoli v ka?dém komunistickém, sociálně demokratickém, ?idovském vězni hrdina.Landhoffova pot?eba po?estnosti p?esahuje p?i tom meze oportunity: setrvávaje p?i skute?n?ch jménech jednajících osob, p?i ur?eních místa i ?asu, ohro?uje proti své v?li několik ú?edník?, kte?í byli jemu a vězň?m p?átelsky nakloněni. Tato neobratnost by byla s to utvrditi pravdivost knihy, kdyby v?bec je?tě takového d?kazu pot?ebovala. Av?ak po několika stranách ?etby v této prosté, neokázalé, ale tím ot?ásavěj?í zprávě ví ?tená?: tu se ?íká pravda a nic ne? pravda.Herec Wolfgang Langhoff, o jeho? ?arijské rasové ?istotě“ není v?bec pochyby, děkuje za seznámení s německ?mi nacistick?mi káznicemi toliko p?íslu?nosti ke zcela zákonné sociálně vědecké spole?nosti a své ú?asti z povolání na dělnick?ch p?edstaveních.Zat?ení ho vytrhne z úspě?né dlouholeté ?innosti re?isérské a herecké na dússeldorfsk?ch městsk?ch divadlech. 28. února 1933 — den po po?áru ?í?ského sněmu — je dopraven na dússeldorfské policejní ?editelství. Langhoff, jej? zbi?ovala za vazby tlupa úderni.ck?ch vrah? do polomrtvá, neomezuje se na lí?ení spáchan?ch ohavností. P?ízvuk jeho knihy je spí?e v záznamu odporu, forem duchovního odporu pomalu se vyhraňujícího, jím? se stavěli sv?m mu?itel?m na odpor vězňové fysicky úplně bezbranní. Zejména v koncentra?ním tábo?e Bórgermoor, do něho? je p?evezen Langhoff po pětiměsí?ní vazbě ve vězení, nachází nezlomen? duch druh? mo?nosti k bojovnému spojenectví. U? volba velitele světnice, kter? je volen vězni star?m demokratick?m zp?sobem zdvi?ením ruky, vyvine se v politickou demonstraci, kdy? zvolen? — nejlep?í politická hlav? baráku — ukon?í volbu krátk?m proslovem. ??ím silněj?í tlak zven?í, tím u??í na?e vnit?ní soudr?nost“, zní jeho devisa.Není mo?né ani p?ibli?ně tu shrnouti v plnosti, o ?em vypráví kniha. ?lověk musí ?isti, jakého rázu je ?domácí ?ád“, jej? udílí vězň?m sukovicí úderník s p?ízna?nou p?ezdívkou ?Zavěrák“, jak ?len obrann?ch oddíl? (SS) nutí ??ertem“ t?ia?edesátiletého ?idovského vězně, aby jej ustanovil universálním dědicem, co je to práce v ra?elini?ti. ?lověk musí ?isti, jak autor uspo?ádáním p?edstavení ?Cirkusu Koncentracani“, jej? zalo?il, vytvo?í lidsk? poměr mezi zajatci a strá?í, jak?m zp?sobem protestují ?ra?elinní vojáci“ proti zast?elení druha, ?ím si získají ?renomovaní bonzové“ Fritz Ebert, Mierendorf, Leuschner v tábo?e úctu komunistick?ch vězň?, jak se stalo, ?e Borgemoor měl u? v ?íjnu 1933 sv?j 30. ?erven, co míní T?etí ?í?e v?razem ?potírání ?emeslného zlo?inu“, pro? ?len obce ?Vá?n?ch badatel? o bibli“ zakázal Pánubohu ?íkati ?Heil Hitler“, na konec v?ak zákaz p?estoupil.Stejně bez udání d?vod? jako p?i zat?ení je Langhoff 31. b?ezna 1934 propu?těn z vězení v Lichtenbergu, v něm? ztrávil poslední t?i měsíce. Po t?ináct měsíc? se v Německu pokou?í marně nalézti práci. Pro jeho ?minulost“ se rozbíjejí v?echna jednání a po v?luce z organisace (Deutsche Búhnen- genossenschaft) je jasné, ?e v Německu u? nenajde nikdy práci jako herec. Kdy? mu nabídne cury?ské divadlo engagement, p?ejde ilegálně německo-?v?carskou hranici (německá policie mu odep?ela vydati pas). ?Platí-li moje láska Německu, pro? jsem napsal tuto zprávu?, tá?e se sama sebe Langhoff na konci svého nesentimentálního, věcného lí?ení. A dává si odpově?: ?Proto?e to, co se děje nyní v Německu, není Německem, leda jeho ?ástí, o?klivou ?ástí Německa. Nebo? oni, kdo mají dnes plná ústa lásky k vlasti, německé bytosti, německého rázu a jejich? zbraněmi jsou vra?da, zrada a v?echny temné pudy barbarství, jmenují se neprávem nejlep?ími syny své vlasti. ?as to doká?e.“Dva socialisté.Oba ostatní auto?i ozna?ují své zprávy o mu?írnách T?etí ?í?e za ?romány“. Toto ozna?ení by mohlo m?liti potud, ?e by se mohl dáti svésti ?tená? k domněnce o plodech fantasie. Ve skute?nosti se tyto ?romány“ neli?í ve svém skutkovém obsahu od záznam? Langhoffov?ch.?Vylí?il jsem, co jsem sám viděl a za?il. V tomto románě není vymy?lené osoby,“ zd?razňuje autor ?Zkou?ky“ (Pru- fung“), spisovatel Willi Bredel, jasně v úvodní poznámce. Ze dal on i Richard B i 11 i n g e r, autor ?Vězně ?íslo 880“ (?Schutzhaftling 880“) sv?m zá?itk?m formu románovou, lze vysvětliti snahou zv??iti plastiku zprávy, ukázati celost místo jednotliveckého úseku.Co v?ak odli?uje Bredela a Billengera zásadně od Lang- hoffa, je jejich p?vod: jsou to sta?í bojovníci dělnického hnutí. Tato skute?nost se projevuje i v jejich knihách. Trvalému dojmu Langhoffovy ?nepolitické zprávy o skute?nostech“ neodolá ani ?ádn? nepolitick? ?tená?, oba romány o skute?nostech najdou zato nejvíce ohlasu u t?ídně uvědomělého dělnictva.Richard Billinger upadne jako ilegální bojovník do spár? tajné státní policie. Za dvacetosm dní se pokou?í z něho dostati doznání ve svém st?edisku, v pověstném ?Columbia- haus“ v Berlíně. Billinger se u? stává svědkem a obětí zdokonalen?ch metod mu?edních, jimi? se má zlomiti ve vězni mravní odpor. A jen my?lenka na druhy, na spole?nou věc, mu pom??e sná?eti nep?edstavitelná muka.Po věznění v Columbiahaus jde Billinger na pětiměsí?ní pobyt do tábora v Hubertsburgu. V jeho realistickém, ?asto velmi drastickém lí?ení jsou zna?ně obohaceny na?e vědomosti o v?edním dnu v koncentra?ním tábo?e. Je tu vy?erpávajících zpráv od jídelního lístku a? po politické rozhovory na latríně, od rozkladn?ch zjev? mezi vězni a? po rozklad strá?e p?sobením vězň?, o ?ikanujících apelech a krvav?ch ?v?sle?ích“, o náv?těvách cizích noviná?? a otázkách pohlavních, o rozporech mezi d?stojníkem ochrann?ch oddíl? a úderníkem, ?radikálním“ a ?umírněn?m“ nacistou. Sadisté, vyd?idu?i, konjukturisté, slabo?i, ale i zaslepení proletá?i na cestě k poznání ?beefsteakové“ (zevně hnědí, uvnit? rudí) mezi mu?stvem údern?ch oddíl?, a mnoho p?ím?ch mil?ch typ? mezi zajatci je vypodobněno plasticky a názorně.Billinger se chová podle slavného slova Eugena Levinése p?ed bavorsk?mi katy: ?My revolucioná?i jsme jen mrtvoly na dovolené.“ Po propu?tění zahajuje opět Billinger p?eru?enou ilegální práci. Hr?za nebyla silněj?í, n?br? my?lenka.K tému? závěru dochází Willy Bredel ve ?Zkou?ce“.Willy Bredel není neznám ani jako bojovník, ani jako spisovatel. U? p?ed deseti lety vystupoval mlad? kovák na ve?ejn?ch sch?zích nacist? v Essenu a v Dortmundu proti Goebbelsovi a hnědé frazeologii. ?Jste ?ádn? chlap. Je cítit va?i poctivou v?li. Budete brzy v na?ich ?adách,“ pravil Goebbels tehdy Bredelovi na konci sch?ze, ?a nep?ijdete-li k nám v letech boj?, p?ijdete p?ece. A? zvítězíme, a? uvidíte, ?e to míníme poctivě.“Jak se vedlo ??ádn?m chlap?m“ po vítězství Goebbelsově a jemu podobn?ch, ukazuje Bredel ve svém dokumentárním románě. ?Názorné vyu?ování“ pocítil Bredel 13 měsíc? — z toho 11 v samovazbě.1. b?ezna 1933 p?i?el do ochranné vázby, kdy? je?tě p?ede?lého dne mluvil v sociálně demokratické volební sch?zi pro jednotnou frontu protifa?istickou.Do srpna 1933 konali strá? v káznici Fuhlsbúttel sta?í z?ízenci. Teprve potom byla káznice změněna v koncentra?ní tábor a strá?ci vyměněni pověstn?m ?komandem pro zvlá?tní úkoly“ a hambursk?m námo?ním ochrann?m oddílem (SS- Marinesturm).Bredelova zpráva za?íná tímto okam?ikem. Jeho zá?itky a zku?enosti se ve skute?nostech nijak neli?í od Langhoffov?ch a Billingerov?ch. Tato úplná shoda mezi záznamy, které byly po?ízeny nezávisle na sobě, v r?zn?ch dobách, na r?zn?ch místech, je nejen s to rozpt?liti poslední pochyby p?íznivc? nacist? o pravdivosti zpráv, je kromě toho dokladem jednotného, záměrného postupu hněd?ch katovsk?ch hrdin?.Co zna?í ?státně ob?anská v?chova v duchu národně socialistickém“, vysvítá p?sobivě ze scény v Bredelově knize.Zkrachovan? student dá nastoupiti ?dělníky hlavou“ mezi vězni a udílí jim pedagogickou lekci.?Vrchní v?dce tlupy Harms se vypne ve feldveblovské póze p?ed prv?m, drem Kalkrauchem.“?Kdo to byl Lenin?“Vězeň se na něho podívá udiven a hledí potom tázavě do obli?ej? okolostojících druh?.?No, bude to brzy?“'*?Lenin? Lenin?“ Léka? hledá co mo?ná nezaujatou a p?esnou odpově?. ?Lenin, Lenin byl p?edsedou rady lidov?ch komisa?? sovětského Svazu.“ Plesk — dostal hlu?nou facku.Harms p?istoupí ke druhému, ú?edníku odborové organisace.?Kdo to byl Lenin?“?V?dce komunist?.“ Plesk -— druhá facka byla udělena.P?ichází na ?adu kancelá?sk? pomocnik. ?Kdo to byl Lenin?“Postra?en, o?ekávaje ka?d? okam?ik facku, zakoktá: ?Lenin ... Lenin byl . . . já nevím.“Plesk! Plesk! Kancelá?sk? pomocník dostane dvě facky. Harms má zato, ?e musí věděti, kdo to byl Lenin.Jsou tázáni oba zaměstnanci. Jeden odpovídá: ?Lenin byl zakladatelem Sovět?.“ Druh?: ?Lenin byl ?id.“ Oba dostanou facky...?Kdo dá správnou odpově?, smí si sednouti tam do stínu u zdi.“Hra otázek a odpovědí za?íná znova.?Kdo to byl Lenin?“ Léka? uva?uje u? celou dobu co chce jen sly?eti? ?id bylo u? ?e?eno a nebylo to ani správné. Odpoví: ?Nep?ítel Německa.“ Sotva to ?ekl, ude?í zkrachovan? student zajatého léka?e opět do obli?eje.Odborá?sk? ú?edník uva?uje p?íli? dlouho a je bit, ne?li v?bec co ?ekne. Kancelá?sk? pomocník koktá: ?Lenin byl — hrozn? ?lověk.“Po obli?ejích úderník? se ?í?i úsmě?ek. Také Harms se u?klebuje:?Jak to, hrozn? mu?, p?esněji!“?On byl. .. revolucioná?.“Plesk — a kancelá?sk? pomocník zapotácí se několik krok? na stranu.?Kdo to byl Lenin?“ Jeden ze zaměstnanc? míní: ?Komunista.“ A dostane druhou facku. Jin? zadrmolí něco nesrozumitelného a dostane rovně? ránu do obli?eje. ?Vy svin?tí chlapi,“ vr?í Harms, copak nevíte, kdo to byl Lenin. No, já vám to ?eknu. Byl to ná?elník lupi??, nemrava, masov? vrah. Zpátky do d?epu. A hne-li se někdo, pro?enu ho po dvo?e, a? se mu bude voda v zadnici va?it.“Bredelovo lí?ení p?ed?í umělecky daleko v?e, co bylo dosud napsáno o německ?ch koncentra?ních táborech. Jeho spisovatelské prost?edky jsou bohaté a rozmanité. Nepopisuje jen to, co vnímáme na povrchu, prosvěcuje i srdce a mozky jednajících osob z obou politick?ch tábor?.i Nevyrostl jen ?lověk Bredel, jako vět?ina jeho druh? osudu, tvrdou zkou?kou, také jako spisovatel.Billinger, Bredel a Langhoff vykonali v emigraci — vzhledem na únosové metody T?etí ?í?e — nasazením vlastního ?ivota vlasteneckou povinnost: ukazujíce tuh?, rostoucí odpor proti hnědému terorisujícímu re?imu právě tam, kde se ?eká nejméně. Tím sňali pro mnohé neinformované lidi za hranicemi německ?mi se svého národa odium pasivní otrockosti.?ivot a instituceEdmond Konrád:0 brannosti a kázni(My?lenky nepolitického zálo?níka.)rpehda na podzim, p?i demonstracích pro insignie, dva mládenci, ozdobení trikolorami (nebo co se to nosilo), u Vodi?kovy opustili shluk. ?el jsem náhodou p?ed nimi, měli jsme stejnou cestu. Vyslechl jsem jejich nesmluvně názory na Němce, na ?idy, na marxisty. P?ede?li mě poblí? Karlova náměstí, ale náhoda zas nás svedla za ním: naproti v?eobecné nemocnici, kde za m?í?í Halbhuberova kdysi Garnisonsspitalu vojáci ve dvo?e cvi?ili salut?rky. Oba vlastene?tí junové chvílije - i *: dívají, potom jeden vece: ?Fuj, to by se mi s - : rr'i voloviny. Za nic bych ne?el na vojnu.“ ANc. já jsem rád, ?e jsem tomu u?el. Kdy? se -m~ en na ty blívaniny, co jim dávaj“ ?rát!“Z-m se studentstvu povinen uji?těním, ?e ti dva mi s ?enty nevypadali. Podle vzhledu se mi zdáli spí?e t :e~a se po pra?sku ?íká ?sígr“. Nebylo věru pro? mn ;ejich trikoloru p?íli? vá?ně. Tím víc mě v?ak na mrzela. Nerad vidím trikoloru branou nevá?ně.* i ratu?il jsem tenkrát, ?e v na?em p?edvále?ném an- mzdlitarismu, kromě zásad a nenávisti k Rakousku, byla ma?těna'kalná kr?pěj citové ne?istoty, pro kterou mi mycí název. P?istihl jsem ?eského, p?edev?ím pra?- ixeho ?lověka ne pouze jednou p?i této citové ne?istotě podivně nemu?né. Je v ní směs drzosti a zbabělosti, surovosti a pohodlí, k?iklounství a sentimentality, změk- ?rlosti a násilí. Ale hlavní p?íchu? jí dává zarputilá němí e k jakékoliv kázni: neschopnost sebezap?ení, st?ízlivá zdrobnělina ruského ?bezectí“, trapná subjektivita bezpáte?nosti. Sotva kdo, nejméně pak prost? a primitivně citov? vlastenec pop?e, ?e s v?buchem lásky k vlasti, t?ebas tak nevidom?m jako byly bou?e pro insignie, skoro nerozlu?ně, ba tak?ka a? do ztoto?nění se iru?ívá ochota, t?ebas jen okam?ikem vznícená, za tu vlast se bít, p?ípadně um?ít: dulce et decorum est pro p atria mo?i. Viděl jsem o těch?e demonstracích hloubek, jen? zpíval: ??ablenka brú?ená, to je moje ?ena...“ Nicméně necel? kilometr od místa, kde se ú?astnili vlasteneckého projevu, oba trojbarevní mládenci místo vojensk?ch zálib p?ed tvá?í branné moci s hnusem dali najevo nej primitivněj?í v?raz antimilitarismu z pohodlí. Vojna zajisté není zadělávané telecí a salu- r?rky nepat?í k nejduchaplněj?ím zp?sob?m, jak zu?itkovat ?as. Nicméně nále?í asi k nejnevinněj?ímu a nejne?kodněj?ímu, co slu?ba vojenská ?ádá. A b?vají to právě v?elijaké vojenské parádi?ky i efektí?ky, je? v mláde?i probouzejí militarismus. Fa?ismus vydatně této jejich vlastnosti uměl vyu?itkovat. Nem?lím-li se, i mláde? Národního sjednocení hověla (a snad je?tě hoví) někter?m pozdravn?m i pochodov?m zp?sob?m, je? se podobají vojensk?m. Proto mě projev obou troj- barevn?ch mládenc? dvojnásob zarazil. Ale a? se nezdá, ?e zam??lím jen ?lapat na paty ur?ité politické skupině. Stal se pr? tenhle p?ípad:Zálo?ní d?stojník, povolan? do slu?by, potkal t?i vojáky, oble?ené tak proti p?edpisu, ?e z?ejmě z kasáren utekli. D?stojník náhodou p?ede?el tak zvanou ??fá- ru“, která se za rohem ji? blí?ila. Věděl, dopadne-li ty t?i, ?e je zatkne, a chtěl zamezit, za bílého dne a na ve?ejné ulici, ostudu. Zastaví t?i provinilce, vytkne jim, co zanedbali, a d?tklivě jim poradí, aby kvapně zmizeli. Ale jen je zastavil, sběh lidu, reptání, a pra?ské obecenstvo zaujalo hroziv? postoj ?proti té sekatu?e“, proti ??trébrovi, kter? se chce vytáhnout na h?betech uboh?ch lidí.“Jestli pak by se toté? obecenstvo takhle ujalo t?í sokol?, kdyby jim něco vytkl bratr ná?elník?Podívejme se trochu na to obecenstvo.?Také ti dva trojbarevní mládenci byli z toho obecenstva. Jeden z nich shledával salut?rky ?volovinou“. Nepochybuji, ?e t?? mládenec, vejde-li k holi?i, zapomene pozdravit, a str?í-li na ulici do někoho, místo ?pardon“, ?ekne nevrle ?no ták!“ ?ídí-li náhodou auto, pravděpodobně ?ve na chromou sta?enu: ?Bábo jedna zatracená, vostaň doma!“ S jin?mi ?idi?i ur?itě vyměňuje v ?e?nick?ch závodech květnat? p?íval nehomer- sk?ch nadávek. Má-li milou, rád se k ní chová ne rytí?sky, v hádce ji i pra?tí. Potom t?ebas plá?e, aby mu : ?- pustila, nebo? má jinak, lidově ?e?eno, dobré srdce Kdyby se, ?eho? mu za nic nep?eji, někdy ocitl v soudní síni, napí?í o něm Polá?ek a Němec ka?d? rozko?nou soudni?ku.Mo?ná by ji napsali i o tom druhém. V jejich soudni?kách lidé tuze ?asto d?le?itě rozmlouvají o jídle. ?esk? ?lověk, p?es svou nijak jemnou kulturu kulinár- ní, bere jídlo nadmíru vá?ně. ?Tak co si dáme?“ je pro něho otázka d?le?itěj?í ne? otázka sociální. A ?e?ívá ji bez lidské kázně. ?i neznáte ty hlavy rodiny, které man?elku p?ed dětmi peskují, ?e ta vep?ová není dost prorostlá? Ty debaty p?i jídle o jídle? Dítky do nich ?inně zasahují sv?m: ?Tohle já nejím!“ Uctivě vyjednávají maminky: ?Tak co bys rad?i?“ Demokratické vyjednávání nejen o jídlo stává se v p?ekvapivém po?tu rodin v?chovnou soustavou. Ne ?e by se u nás neroz- kazovalo. Rozkazuje, k?i?í a ?tulcuje se hodně. Ale nic se tím nemyslí. Ka?dé inteligentní ?s. dítko ví, ?e rozkaz je?tě neznamená poslechnout. Bude se vyjednávat. Kápne nějaká ta ?okoládová kompensace. Nebo se na konec prostě povolí. Kdo by se s dětmi po?ád zlobil, ?lověk také chce mít sv?j klid. Nem?lím-li se, dopadá to v politice a ve státní správě nejednou právě tak. ?íkal jeden d?stojník: ?Německá strá? ve bráně nepustí. Ma?arská, pustí-li, u?iní hlá?ení. ?eská hrubě zbraňuje, pak vyjednává, na konec pustí.“Jsme ku podivu ochotni, jednat po straně, dělat z pravidla v?jimky: ?No, pro jednou...“ a? pro samá ?jednou“ z pravidla nic nezbude, a pravidlem se stane na konec v?jimka. Myslím, ?e jsme vyrobili ?adu zákon? jen proto, poněvad? se ty staré neplnily.?Obecenstvo, je? zaujalo hroziv? postoj proti ??trébrovi“ a jeho ?sekatu?e“, postrádá p?du solidarity s institucemi. P?ekypuje pudem solidarity právě obrácen?m. Nemíní vá?ně své rozkazy dítkám. Ohrazuje se co nejvá?něji proti rozkaz?m, je? jiní jeho dítkám dávají: ?On se profesor na něm mstí, dal mu pětku pro takovou hloupost, jestli se Orinoko vlévá do Tichého nebo do Atlantického oceánu! Co pak tohle to dítě bude někdy v ?ivotě pot?ebovat?Je známa fráze sportovních referát?, ?e ?soudce byl stranick?, a obecenstvo zaujaté.“ Ve skute?nosti hrá?i prostě zase jednou nevěděli, jestli se Orinoko vlévá do Tichého nebo do Atlantického oceánu. Nevěděli, co je v?kon pro v?kon, povinnost pro povinnost, ?est pro ?est. Je nám pak, zdá se, neznáma hrdost hesla: ?Zatít zuby, hlavu vzh?ru, a usmívat se dál!“?Kdo by psal symptomatiku ?eské psychopathologie, tomu by se zde asi rozestoupila ve t?i kapitoly: Polemiky. Soudní síň. ?ákovské sebevra?dy.Vynechme polemiky politické, zejména tisku bulvárního. Tento t?etí stupeň hrubství, nepravé, p?ekrucování a pomluv se poci?uje jako profesionální. Pochybuji, ?e pisatel soptícího ?i jedem st?íkajícího ?lánku p?i psaní sám soptí ?i st?íká jedem. Nepochybně ie stejně vnit?ně pokojn? jako zupák, jen? na kasárer.- ském dvo?e slu?ebně zu?í. Pro námět kázně a sebezap?ení p?ijde v úvahu jen ?tená?, dostate?ně nesoudn?, aby s ochotou osobně vě?il, co noviná? neosobně a bez víry napsal. B?vá to t?? otec, tá? matka, je? byla p?esvěd?ena, ?e profesor se tím Orinokem na jejím dítku jen mstí. A b?vá to toté? dítko, ?s. fanou?ek, je? vě?í sportovnímu referátu, ?e soudce byl stranick?, obecenstvo zaujaté. Bude toté? vě?it, s u?írajícím zá?tím, o ka?dém svém nad?ízeném: o ?éfovi, o rotmistru, o generálech, o vládě, o státě. Bude rozho??eně solidární proti nim, s ostatními dítkami, s obecenstvem — a bude ?ít v ilusi, ?e je solidární s národem, p?ípadně s lidem. ?Soptící ?i jedem st?íkající noviná? nemusí b?t v?dy neosobní. Vyskytuje se ?as od ?asu zneu?ití k ú?el?m soukrom?m: někdy anonymně, jindy poloanonymně. Nez?ízená reklama, nep?ímé vydírání, sklon k mystifikaci. Za?ili jsme placené vydírání, sklon k mystifikaci. Za?ili jsme placené ?kritiky“, fingované interviewy. Slepá pot?eba úspěch? za ka?dou cenu, i za cenu nejen klamu, n?br? naprostého sebeklamu. Nesolidnost nekázně bez mezí, ??astné ka?d?m zdáním, spokojené, sype-li jen písek do o?í; bohorovně ned?tklivé, zava- dí-li o zrnko skute?nosti, mravně rozho??ené, poru?í-li její ilusi jen kr?pěj pravdy.Pro m?j námět p?ijde v úvahu jen to, ?e takov? ilu- sionismus b?vá trpěn celkem bez trestu. Ví se to. Hromuje se. Hrozí se. Ale dítko tohoto druhu inteligentně umí v prav? ?as a na pravém místě bre?et. Je v?dy zásobeno star?mi chud?mi rodi?i nebo nemocn?mi dětmi. Nesta?í-li to, jsme mistrní virtuosové v umění, se nervově zhroutit. Ale o tom a? p?i soudní síni a p?i ?ákovsk?ch sebevra?dách. Te? o polemikách.?Karel ?apek ve ?Dvanácti figurách zápasu perem“ popsal methodu ?s. polemiky. Já bych se chtěl pokusit o její psychologii. První její znak b?vá nedostatek chladné krve. Silná slova místo siln?ch fakt. Pot?eba odp?rce ranit p?evládá nad pot?ebou usvěd?it (co? je jedin? smysl polemiky). Pot?eba mít vrch p?evládá nad pot?ebou mít pravdu. Pot?eba usvěd?it je pot?eba pravdy a rozumu. Pot?eba ranit a mít vrch, je pot?eba ?istě citová. Takté? citovou, neukázněnou, subjektivní jeví se zábrana, která protivníku odpírá zdvo?ilost. ?s. polemik oby?ejně na protivníku nenechá chlup. Francouzsk? a anglick? nap?ed mu p?izná v?echny jeho kvality. Vyv??í s ním i sv?j úspěch. Uká?e, ?e se nebije s lec- k?m. Zamane-li si ?s. polemik ho nápodobit, p?ipomíná někdy p?edměstského herce ve fraku, an hraje anglického lorda. P?ízna?ná podrobnost: na rozdíl od tisku západního není zvykem u nás, u?ívat o osobách slova ?pan“. Pí?e se: ?ministr dr. Bene?“, pí?e se ?Karel Toman“, pí?e se ??apek“. Ale jak máte s něk?m polemiku, hned jste ?pan“. Pí?e-li někdo t?ebas o ?hrách páně Konrádov?ch“, p?eje si projevit mně i jim svoje opovr?ení. Pravděpodobně o několik ?ádk? dále u? budu ..vrtichvostem“ a ?spisovatelem t?etího ?ádu“. Tím se ov?em mohu stát i z d?vod? politick?ch, na p?íklad, jestli jsem podepsal manifest spisovatel?.?s. polemikovi b?vá odp?rce tím, ?ím ?s. rodi?i ten profesor s tím Orinokem, ?s. dítku stranick? soudce, ?éf (?ili ?star?“), ro?ák, vláda, stát.Dobrá polovina ?s. polemik je zbyte?ná. Pro ko?i?í chlup. Skute?ná ko?ka zatím ute?e.Dobrá polovina, ba mo?ná drtivá vět?ina proces? pro urá?ku na cti je takté? zbyte?ná. Rád bych statisticky věděl, nemá-li ?SR v Evropě rekord pro urá?ku na cti. ?těte Polá?ka a Němce. Tvrdívá se někdy, ?e dobr? soudni?ká? si svoje soudni?ky vym??lí. Je-li tomu tak, tedy tito dva tv?r?í umělci vystihují ?eského ?lověka v jeho bezuzdně malicherné citové nekázni. Ale prokázané si nevym??lejí v?echny ty p?ípady vra?ed a pokus? vra?dy z ne??astné lásky, ze ?árlivosti. Mívají skoro stereotypní schéma: nechtěla ho, nedal pokoj, plakal, vyhro?oval, chtěl zem?ít, st?elil na ni, bodl ji. Nebo: sváry, t?ral ji, odstěhovala se, dolézal, nutil, hrozil, vra?dil. Jaká spousta hysterick?ch, neuraste- nick?ch, nemu?n?ch mu??! Jsem za svou osobu té víry, ?e ka?d? z nich ?íkával v dětství: ?Tohle já nejím!“ ?e ka?d? z nich se hádal pro vep?ovou nedost prorostlou. A ka?d? z nich ?by ne?ral ty blívaniny“. Ka?dému z nich salut?rky jsou ?volovina“.Kdo ví, na konec ty salut?rky ani taková volovina nejsou. Ale s touhle domněnkou budu pravděpodobně tuze osaměl?, naprosto nepopulární, venkoncem neoblíben? (o jin?ch p?í?inách nemluvě).Mo?ná ten, kter? st?ílel na milou, u? kdysi jako ?á?ek spáchal pokus sebevra?dy. Rozumí se, zase pro to Orinoko. Některému se ta sebevra?da povedla, poněvad? v dětském zápalu si na ni hrál p?íli? opravdově. Některému se mazaně nepovedla. Pravil jak?si otec, mu? velmi hodn?, polovzdělan? a pod?ízeného zaměstnání v jistém státním ústavě: ?To byste nevě?il, jak je m?j kluk na ?est! Já ho v?bec nesmím trestat! On se mi vě?el pro vysvěd?ení! Já ho v poslední chvíli sundal s h?ebíku, vě?íte? U? byl cel? modr?. Jen?e te? nevím, co s ním. Rád bych ho dostal k nám. Ale on chce k letc?m.“ Mezi jeho pokusem o sebevra?du a tímto úmyslem jsou ?ty?i roky. V těchto ?ty?ech klackovsk?ch létech nebylo otci mo?no ho trestat. Máte chu?, pozorovatelé, lítat s tímto p?í?tím letcem?Pravil pak onen otec: ?U nás to máte tě?ké, sam? byrokratismus, no, p?í?erné voloviny. Já nevím, co si naho?e myslej“. Tak onehdá vám p?i?el rozkaz, ?e se ta a ta věc, no, hotová formalita, mění se zpětnou platností, a ?e to máme ve v?ech p?ehledech, i v těch star?ch p?edělat, vě?il byste tomu? Taková zbyte?ná práce ohromná! To se ví, jsme si v?ichni ?ekli, ?e nás ani nenapadne to dělat!“ V?ecek zkoprněl odpoyědí: ?Vy p?ece za rozkazy neodpovídáte. Vy odpovídáte za jejich provedení. Jak doká?ete, ?e rozkaz byl ?patn?, kdy? ho neprovedete? Sel?e-li to, tedy ?eknou naho?e právem: bylo to ?patně provedeno.?s. dítko je furiant. Ono si zamane a vě?í se. Zamane a st?ílí na milou. Zamane a nesplní rozkaz. Co se m??e stát? Kdy? tě dopadnou, tak se nervově zhroutí?. ?s. dítko je interesantně neurastenické, privilegovaně hysterické, hluboká slovanská citovost, ně?ná holubi?í povaha.?Te? mám na srdci i na jazyku něco choulostivého. Jist? vědec, velmi vynikající, mu? nad jiné moudr? a mu?n?, se v rozmluvě s ironií vyslovil, ?o té na?í humanitě“. Na otázku, co má proti ní, odvětil: ?Proto?e si ji berou za záminku, aby dělali z lidí onuce. Já jsem pro tvrd? ?ivot. My dost neotu?ujeme národ. Pipláme;í precisně s jeho vadami, jako by v nich tkvěla jehoHumanita“, ?l?ihumanita“, ?l?ihumanitá?ství“ je ob- ■?er.? protisociální argument, vítaná protipokroková -1 dávka pravice. Mí?í se jí ov?em na Masaryka. Byl by r;'.? p?epych, z jeho spis? a ?ivota provádět d?kaz, iz nepodobná je humanita tohoto mu?e z ocele v?emu, by lidi mohlo měnit v onuce. Naopak se lze obávat, ?e mezi jeho nep?áteli ti, kdo b?vali jeho p?átelé, sienáviděli jeho humanitu, proto?e na jejich citlivko- :_ osobní sebelásku její kázeň byla p?íli? tvrdá. Nere ani národní nekázeň, která ve jménu národa si jezdí—o vzore?ky do Berlína ?i ?plhá na cizích vysla- -ěstvích o peně?itou podporu na ú?ely z míry málo rbecné, mít za doklad sebezapírání p?íznivěj?ího, ne? ukládá humanita. ?te-li pak se politicky slovo ?l?i-umanita“ po zpátku jako ?Na chud? lid musí b?t p?ís- -: st“, sta?í dodat: a na bohat? teprv.Dlu?no mít za to, ?e obecenstvo, je? zaujalo hroziv? postoj proti ?sekatu?e“ a ??trébrovi“, nezaujalo tento postoj pod rozkladn?m a nenárodním vlivem humanity Masarykovy. Tomuto obecenstvu by naopak její vliv patrně vydatně prospěl.P?es to p?ese v?e onen vědec pravil: ?Berou si ji za záminku, aby z lidí dělali onuce.“ Není pochyby, ?e ňto blí?e nejmenovaní ?oni“ existují nejen mezi těmi, kdo Masaryka nemilují, ale i mezi těmi, kdo Masaryka milují. Je u? osud velikého ?lověka, ?e malí ?erou jméno jeho nadarmo. Tak jako z Einsteinovy fysikální relativity p?es polovzdělaná nedorozumění se vyvinula morová rána ,relativity“ jaro oprávněné mravní vla?nosti a sná?elivosti, tak : Masarykovy humanity se povrchně zneu?ívá k omluvě ka?dé méněcennosti. Stalo se, ?e kdosi soukromě ovlivňoval kritika, aby ?netrhal“ jisté cituplně neinteligentní dílo: ?Ono je to ov?em slabé, ale je to tak humanitně cítěné.“ V ?eském písemnictví a v ?eském ve?ejném my?lení by se na?lo kolik tak zvan?ch problém?, jejich? umělecké ?i myslivé ?e?ení je ?ov?em slabé, ale tak humanitně cítěné.“ Není vám nápadné, kolik ?esk?ch děl má hrdinou egocentrického slabocha mu?e mezi siln?mi ?enami? Nebo t?ebas mezi stejně slab?mi. Ale slabocha.?Stará pravda: kdo neumí poslouchat, neumí rozkazovat. Onen otec, jen? se zlobil na ten rozkaz se zpětnou platností, ?e je to hotová formalita, která zbyte?ně dělá ohromnou práci, měl na konec mo?ná pravdu. Nebo? kdo ví, ti, co ty rozkazy dávají, dost se nestarají, jsou-li ú?elné a proveditelné. Nestarají se, proto?e sami kdysi rozkazy, je? dostávali, prováděli ?patně. Nemají spolehlivou zku?enost, co jde, a co ne — poněvad? u nich ?lo v?echno stejně nijak. Nezapomenu na nad?ízeného, kter? s oblibou ukládal pod?ízen?m mimo?ádné úkoly, které během ú?edních hodin měli dělat ve voln?ch chvílích.“ Mimo jiné tomu mu?i chyběla jakákoliv míra pro ?as.V Rakousku se tomu ?íkalo ?Schlamperei“. V ra- ? r uské armádě za války byl ke ka?dému rozkazu p?e- ?im vztah ironick?. V jednom armádním velitelství se nstoricky citovalo ok?ídlené slovo vy??ího d?stojníka itnerálního ?tábu: ?Alles Blóde kommt von oben“ —V?echno blbé p?ichází sh?rv.“U nás u? zmlklo heslo ?odrakou?tit“. Místo něho se ?íká ..Tohle za Rakouska taky nebylo“. Zapomíná se.Pomalu někter?m p?eochotn?m by se st?skalo po rakousk?ch egyptsk?ch hrncích. Nebo? jak pohodlné, slo?it odpovědnost na utiskovatele a zatínat pěsti v kapse! Ale ?s. ??lendrián“ vnuká v??i starorakouské ?Schlamperei“ jedno kací?ské podez?ení: byla ta rakouská ?Schlamperei“ tak ?istě rakouská? Nevná?el ic ní své procentí?ko duch ?eského ?lendriánu, po stalet: do ní v?it??Vece ?tená?: a te? u? pomalu něco o té brannosti. Je?tě o ní nepadlo slovo. Omyl, prosím. Ka?dé slovo na těchto ?ádcích je o brannosti. ?íká se, ?e ka?d? národ má takovou vládu, jaké si zaslou?í. Jistě má i ka?d? národ takovou armádu, jaké si zaslou?í. Je nejv??e na case, aby ?s. národ si zaslou?il co nejlep?í armádu. Pre v?echny p?ípady. Nem??eme nechat ?s. státníky, aby se sami d?eli s mírem za nás. A domnívám se, ?e ?s. vojáci nemají lehkou práci se sv?mi zálo?níky. Tuto práci dlu?no jim usnadnit. V moderní válce, ba i v moderním míru ka?d? je zálo?ník. Ka?d? je voják, af chce nebo nechce. ?ivelná pohroma, sope?n? v?buch, zemět?esení a povodeň se nikoho neptají, zda jsou salut?rky volovina, zda ?ty blivaniny ne?ere.“ Ani? bohu?el mu pom??e pozdní dobrozdání p?í?tích dějepisc?, ?e ?soudce byl stranick?, a obecenstvo zaujaté.“ ?s. dítko musí prostě vědět, zda se Orinoko vlévá do Tichého ?i do Atlantického oceánu. ?s. dítko jako takové sotva m??e mít p?ím? vliv na budoucnost tohoto státu, národa a lidu, ale nep?ímo má vliv rozhodující. Bude mít vliv kladn? nebo záporn?: podle toho, bude-li kladn? ?i záporn? jeho vztah k institucím, v nich? ?ije. Bu- de-li solidární s nimi ?i se sv?m pohodlím. Naplní-li je svou mu?ností a kázní, ?i svou chutí a nechutí. Pracuje? stále pro na?i svobodu ?i proti ní: ka?d?m krokem, slovem i dechem. Za?ni tedy u sebe. Mu?n? ?esk? básník napsal, dávno tomu, cosi o mu?ích z k?emene a o národe z kvádr?. A dnes není doba, abys byl z huspe- niny.dopisyPot?ebují henleinovci konkrétnosti?Vá?ená redakce!O parlamentním nástupu Henleinovc? vyslovily se ?eské listy témě? jednomyslně, ?e zklamal. I v ?P?ítomnosti“ p. V. G. je tého? názoru, a doznávám, ?e s na?eho ?eského, st?izlivě demokratického hlediska má pravdu. Vyt?ká Henleinově straně, ?e ne?ekla nic konkrétního, zejména o úpravě poměr? ?ech? a Němc?, ?e nep?i?la s iniciativou v otázce nezaměstnanosti v německ?ch krajích, s plánem jak ?e?iti jiné otázky hospodá?ské atd. Obávám se, ?e na takovéto konkrétní podněty se strany S. H. P. budeme dlouho ?ekat. Ba zdá se, ?e nekonkrétnost a v?eobecnost je právě jednou z podstatn?ch vlastností této strany, se kterou musí na?i politikové po?itati. Ale musí po?itati také s tím, jak projevy poslanc? S. H. P. p?sobí nikoli na nás a na?i ?urnalistiku, n?br? na vlastní německé voli?e a na ?tená?e německ?ch list?. A tu je nutno si v?imnout, ?e ?asopis Henlein?v ?Rundschau“ jest s vystoupením sv?ch ?manda- tá?? velmi spokojen, a to nejen v glosách, jimi? doprovázi ?e?nické v?kony jejich, n?br? i ve v?eobecné úvaze, kterou pod nadpisem ?Trotz allem: Guter Auftakt“ uve?ejňuje. P?i?ítá jim ji? za velikou zásluhu, ?e vzbudili pozornost a ?e parlament měl své veliké dny, kdy ?nep?átelé strany pilně poslouchali, nespokojiv?e sei několika obvykl?mi po-zcrcvateli. Podle názoru pisatele není samoz?ejmě mo?no, aby 3 dne?ka na zít?ek byly nasazeny v?ecky síly pro blaho Lidu. Ale p?ece jen do?lo ji? nyní tak daleko, ?e sudetské Nemectvo a jeho bída st.aly se v?eobecn?m thematem diskuse. V?e p?i?lo jinak, ne? se ?ekalo; p?trosí politika se neosvěd?ila. Ov?em podot?ká pisatel ?Politicus“ v?znamně dále: v plenu se pouze mluví, pravá práce koná se venku, v denním ?iv otě! A mandatá?i strany do- kázaLi. jak jsou spjati s tímto denním ?ivotem. Kdo nerozumě'. jejich po?adavk?m a v?strahám, nerozumí vá?né době, i: :ě nouze a p?evratu, my?lence národní solidarity, p?emo?ení kapitalismu a v?lenění v?í práce do ú?elného, odpovědného organismu. Poslanci strany podali d?kaz, ?e budou bojovati v?emi silami za vysvobození sudetského Němectva z du?evního i hmotného útlaku; vylo?ili, ?e v?ecky zákony nic neznamenají, dokud ve světě nadbytku jsou lidé ku práci ochotní vydáni bídě. Pokud vládnou tyto poměry, je zbyte?no mluv?; o fair play nebo o ned?vě?e. Kdo ?ádá d?kazy, musí nejprve podati sám d?kazy, ?e se chce p?i?initi o odstranění bídy v pohrani?í státu. Musí b?ti uznáno, ?e bídou sudetsk?ch Němc? trpí cel? stát. Poslanci strany nazvali věci prav?m jménem a dali tak ?nenucen?m vzorn?m ?á?k?m demokracie“ d?le?itou státněpolitickou lekci, která jistě ponese ovoce.Nikde v celém ?lánku není zmínky o ?e?ích. Pisatel mluví jen o odp?rcích strany a obrací se spí?e do tábora německ?ch aktivist?. Nikde ?e? o poměru ?ech? k Němc?m. Nikde zmínka o konkrétních podnětech. Naopak: nezaměstnanost a bída lidu je zaviněna dosavadním ?ádem a návrhy pro její ?e?ení se ?ekají s druhé strany. Německ? ?tená? nesmí do d?sledk? domyslit, kam vlastně vede st?ízliv? rozbor hospodá?sk?ch a sociálních skute?ností, n?br? ukazuje se mu, jací jeho mandatá?i jsou chlapíci, jak jejich vystoupeni bylo úspě?né a jak jejich methoda je správná. O udr?ení tohoto p?esvěd?ení v lidu sudetsk?ch Němc? nyní v první ?adě bě?í. A na?i poslanci a ?urnalisté nesmí aspoň tyto úspěchy poslanc?m S. H. P. usnadňovat. V politice je ?asto d?le?itěj?í vědět, jak projevy poslanc? na voli?e p?sobí, ne? co tito poslanci opravdu pro voli?e dokázali. A nesmíme zapomínati, ?e na?i Němci mají dnes obzvlá?tě zbyst?en? sluch, ?e dob?e rozumí pouh?m náznak?m a dovedou znamenitě ?isti mezi ?ádky. V tom p?ece máme ur?ité zku?enosti.-Dr. J? L.Lu?ák nám pí?eBratislava, 13. VH. 1935. I.Vá?en? pán redaktor!Pán Fr. Loubal v poslednom ?ísle P?ítomnosti pí?e, ?e schvaluje postup vládnej va??iny: nepribra? 1’u?ákov do vlády, pokiaF tito nezmúdrejú.Je to taktika věru vel’mi pom?lená, lebo ve? pestuje se tak u? 16 rokov, a v?sledok?! Verte mi, pane redaktore, ?e ka?dú oposi?nú stranu by bolo t?eba ob?as do koalície pribra?, aby i tí druhí voli?ia viděli, ?o jejich vodcovia doká?u a ?i sú hodni jejich d?věry. Mám zato, ?e keby Hitlera v Nemecku p?ipustili boli do koalície, ke? nemal e?te vá??inu hlasov za sebou, nebol by mohol svojou prácou získat 90% hlasov teraj- ?teho Nemecka, lebo práca neni demagogia, ktorá sa dnes tak vyplácá v ne??astnom“ straníckom boji.?e?i nem??u si dovolit’ presty?nú politiku vnútornú, lebo sú v men?ine. T?m menej v?ak pre zahrani?ie, ktoré na nás ?ilhá a praje si právě toho, pánom Loubalom odporú?aného, nedo- rozumenia, aby nás válka zastihla rozo?tvan?ch a proti sebe bojujúcich. Varujeme p. Loubala od podobn?ch my?lienok. Politiku, ktorá sa 16 rokov neosvěd?ila, t?eba zaměnit’. A to v?as, k?m neni válka, lebo bude s námi, ako so Svatoplukov?mi prútmi! —-II.Slovenskú otázku nemo?no lie?i? od hlavy. Tú t?eba od ?alúdka za?at’!! V?etká nenávist’ proti ?echom pochodí na Slovensku od ?alúdka Slovákov. Veríme, ?e ?echom je ?a?ko teraz prepú??a? miesta na Slovensku Slovákom, ale v zaújme ?tátu musia preca i ?ivoty obětovat’. Chceme len percentuelné zastúpenie v celom ?táte, teda spravedlivost’. Chceme i do ?iech a na Moravu, aby sme si dobr? 1’ud Vá? obl’úbi? mohli.Bu? je tento ?tát opravdu spolo?n? nás v?etk?ch ?echov a Slovákov, a vtedy ?iadame Slovákov posiel’at’ aj do ?iech a na Moravu, aby sme sa mie?ali a poznali; alebo tu majú ?e?i privilegia, ako dosial’, vtedy autonomia je nezbytnou vecou, lebo iná? Slovákovi bude jedno ?i hladuje pod pan- stvom brata ?echa, brata Poliaka, alebo ?vagra Ma?ara. Bude ku v ? e t k é mj u a p a t i c k ?! A dostane ho ten najsilnej?í pod ruku, ktorému tie? bude rezignované slú?i?. —Preto dost’ u? stranického boja, stojíme p?ed válkou o na?u ko?u!Ludák.Kandidatura poslance Mutiny na LounskuVá?en? pane redaktore!V p?edminulém ?ísle uve?ejnila ?P?ítomnost“ dopis, v něm? se nepodepsan? pisatel obírá někter?mi p?í?inami neúspěchu vládních stran v posledních volbách. Pokud jde o neúspěch ?eskoslovenské strany národně socialistické autor dopisu uvádí mezi jin?m také p?iklad ?upy lounské a praví: ?Kdo jest trochu zasvěcen do zákulisí tedy ví, ?e ve zmíněné ?upě utrpěla ?eskoslovenská strana národně socialistická ztráty jenom proto, ?e této ?upě byl kandidát (poslanec Hatina) p?ímo vnucen a v?sledek toho se pak dostavil.“Toto tvrzení o p?í?ině ztrát na jmenované ?upě neodpovídá pravdě.?st?ední v?konn? v?bor strany v Praze na lounskou ?upu ?ádného kandidáta nevnucoval, nebo? ?upní v?konn? v?bor v Lounech ve smyslu organisa?ního ?ádu strany o kandidátech rozhodoval úplně svobodně a bez p?ítomnosti delegáta z pra?ského vedení strany. Usnesl se spontánně a bez debaty, aby za vedoucího kandidáta byl celostátnímu zastupitelstvu strany navr?en dosavadní poslanec Alois Hatina. Zastupitelstvo strany za ú?asti 640 delegát? jednomyslně usnesení ?up- niho v?konného v?boru v Lounech schválilo. Tak jako v Lounech nepadlo jediného slova protestu proti Hatinově kandidatu?e, nebylo tomu ani na celostátním zastupitelstvu v Praze.5962658533130DOMDOM17214858746490DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBY30289508676640100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? V?CLAVSK? N. 61 ? DLOUH? T?. 17100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? V?CLAVSK? N. 61 ? DLOUH? T?. 17Zupní v?konn? v?bor ?eskoslov. strany národně socialistické pro VI. Supu v Lounech?vaha o plánování’rxika, ?e kapitalistická soustava vede jednak k pl?tvá- \ ni energií lidskou i statky v?eho druhu, jednak zase nevyu?ívání dan?ch mo?ností technick?ch a hospodá?sko- rrerisa?ních, b?vala sl?chána i od prozíravěj?ích kapita- sr? viz Hooverovo vy?et?ování ?Ztrát v pr?myslové v?- ::4" .ale nedbalo se na ni. Dokud kapitalismus zvedal ?ínění míru lidstva, promíjelo se mu mnoho nejen s hlediska mavního (nespravedlivé rozdělení p?íle?itostí i v?sledk? nice , ale i s hlediska rozumového (ono pl?tvání nebo zas svyu?ívání dan?ch mo?ností).Tato shovívavost zmizela, kdy? kapitalismus p?ivedl svět: nyněj?í paradoxní situace: ?bídy uprost?ed nadbytku“, ňy ..katastrofální úroda“ ohro?uje zemědělce pomalu víc e? neúroda, a kdy ná?elník evropské velmoci, Mussolini, a?izuje sklízet úrodu srpy a kosami, ne stroji, aby se pr? ~.:? lidí zaměstnalo“. (Loni se dal fotografovat p?i práci a parní mláti?ce, letos to bude asi pouze s cepem a stroj- ň pu?kou.)Prost? ?lověk, kdy? ?te o ni?ení úrody obilí, zeleniny, ba-Iny. kávy, o vyhazování cel?ch lodních náklad? ?erstvě al;ven?ch ryb zpět do mo?e a o ni?ení dobytka za ú?elem uleh?ení trhu“, nebo o grémiích za neosévání polí a nepě- -ování dobytka, ?ekne si: Jak? je tohle nesmysl, kdy? se leto?ní úroda, aby p?í?tí rok byl zas d?vod k tě?ké ráci za docílení nové sklizně! Jakou to zásluhu odměňuje rát, kdy? platí prémie za nepěstování obilí nebo dobytka?e to snad nov? směr ?podpor nezaměstnanosti“?Za ziskem! Za rentabilitou!Linie podnikatelského postupu byla znamenitě charak- erisována Lawrencem Dennisem, nesocialistou, takto: kapitalistick?m podnikatel?m jde o zisk, co? jest rozdíl nezi v?robními (po?izovacími) náklady a dosa?en?mi pro- iejními cenami. Podnikatelé si někdy konkurují p?i prole ii, ?podbízejí se“, a aby ka?d? i p?i tom co nejvíce vy- élal, o závod sni?ují v?robní náklady. Někdy se dohodnou prodávají za smluvené ceny jednotné, ale i tu ka?d? z nich ná zájem, aby co nejvíce sní?il svoje v?robní náklady. A ak a? si podnikatelé konkurují, a? si nekonkurují, v?dy závod sni?ují v?robní náklady: místo dělníka cvi?eného, rer? pracuje nástrojem, postaví stroj, obsluhovan? dělní- :em polocvi?en?m, mladistv?m nebo ?enou, jen kdy? se doni tím sní?ení náklad?. A uká?e-li se, ?e by zbo?í je?tě lev- :ěji dělal automatick? stroj, zavede se automat. A tak, odle Dennise, dělá se zbo?í levněji a levněji, ?e u? je t a k e v n é, ?e si ho nem??e nikdo koupit: Továrny sou zautomatisovány, ale po?ád méně a méně zalidněny; :;?í p?ib?vá, ale p?i tom ub?vá těch, kdo by si je mohli :oupit. Tovární sklady se plní neprodejn?m zbo?ím, na?e? e v?roba (a tedy vydělávání) omezuje. Podnikatelé, jak e zdá, si nevědí jiné rady ne? omezit nebo zastavit v?robu, cdy? zbo?í nenachází ?kupc?“, kte?í by si je rozkoupili za slu?né ceny“. (Tomuto stavu věcí ?íkají podnikatelé ?nad-ryroba“ — a nemyslící lidé to po nich papou?kují.)Tak co dělat ?Svépomocné plánování kapitalistické.Poněvad? ?ízení podnik? soukrom?ch je zásadně pone- :háno podnikatel?m, nebo těm osobám, kter?m to podnikatelé (t?eba nevědomí a nete?ní akcioná?i) svě?ují, nemírné se divit tomu, co se děje: ?editelé soukrom?ch pod- Lk? za?izují v?robu podle koupěschopnosti a koupěchti- vosti o?ekávan?ch odběratel?. ?Plánují“ — abychom to ?ekli moderním slovem — sv?m zp?sobem, podle svého zájmu a sv?ch mo?ností. Někte?í socialisté se domnívali, ?e toto kartelá?ské a trustové plánování je nějak?m stupněm ke kolektivismu. Chyba lávky. Toho kartelové plánování se ukázalo jedním druhem hospodá?ské sebevra?dy národ?. Nevede k socialismu, n?br? do katastrof5T. Neu?et?í socialist?m ani tro?ku du?evní práce, která smě?uje k reformě dne?ního ?ádu, n?br? jim jí p?idělá.Nikoho nesmí m?litheslo ?po?ádek ve v?rob ě“,kter?m se někdy ozna?uje postup podnikatel? p?i kartelové úpravě hospodá?ského ?ivota. Vojenské h?bitovy u Verdunu s nedohledn?mi ?adami bíl?ch k?í?? jsou obrazem znamenitého po?ádku; jen?e tento po?ádek nás skli?uje, a raději se podíváme na b?ezov? hájek s jeho p?vabnou nepravidelností bíl?ch kmen? se zelen?mi závoji nepravideln?ch větví. Hitlerovsk? ?sněm“ v Krollově ope?e v Berlíně co do po?ádku zastiňuje v?echny parlamenty světa, ale stě?í bude kterému vzorem.Po?ádek je plané slovo. Zále?í na tom, chceme-li po?ádek ?ivota nebo smrti. Po?ádek kartel? je po?ádek smrti. Není pro celek o nic lep?í ne? dravá soutě?, která pusto?í svět jin?m zp?sobem ne? je ona vyhladovovací metoda kartel? a trust?. Dravá soutě? — to je staré pohyblivé vál?ení men?ích armád; kartely a trusty — to je moderní zákopová válka, blokující velikánská území jednotn?mi liniemi pod jedním komandem, a p?emáhající nep?ítele hladem, bez krveprolévání, ale nikoli bez ukrutnosti.Heslo: Plánovat.?íká-li se, ?e svět se m??e z dne?ní krise zachránit jediné tím, ?e z anarchie soukromopodnikové soustavy p?ejde k plánovitému hospodá?ství, máme p?ed sebou heslo, jeho? obsah je mnohem neur?itěj?í ne? si mnoh? vyznava? plánování myslí.Problémem není pouze, kdo bude plán dělat, kdo schvalovat, provádět a kontrolovat, co a kolik, kde a kdy se bude dělat, n?br? pro koho a k?m se to bude dělat, za jak?ch podmínek se budou získávat spolupracovníci na provádění plánu a za jak?ch podmínek se bude rozdělovat prospěch nebo u?itek proveden?ch prací.Slovo plán a plánování p?ipomíná p?íli? in?en?rské ?modráky“, podle nich? se zhotovují stroje nebo stavby. Tato technická stránka ?plánování“ je v na?ich poměrech poměrně snadná, nápadně snadněj?í ne? stránka sociálně hospodá?ská a administrativně hospodá?ská. Technické plány na p?. na budovy universitních klinik nebo i jen pověstného podjezdu u Chuchle (pra?ská k?i?ovatka silnice a ?eleznice) jsou poměrně snadnou věcí oproti ?plánu“, jak tyto stavby ?protla?it“ politickou a administrativní ma?inou na?eho státu. Také technické provedení plán? a technické provozování institucí je věcí mnohem snadněj?í ne? spole?ensko-organisaění provádění a provoz těchto institucí. Technické provedení ?elezni?ní trati m??e b?t dost nesnadn?m úkolem, ale co je to dnes proti úkolu: docílit projektem, provedením i provozem dopravních prost?edk?, aby v?roba hmotn?ch i nehmotn?ch statk?, ve státě se co nejlépe rozvíjela, a aby zdravá ?ivotní míra lidu stoupala!Plánování socialistické.Plánování socialistické je ?ízeno zcela jin?m hlediskem, ne? jaké ?ídí plánování kapitalistické. V?chodiskem socia-hsríckého plánování jsou pot?eby celku. Jejich rozpoznání a uznání jejich velikosti, rozt?ídění jich podle naléhavosti, a to co do ?asu i co do místa, jsou první úkoly plánujících politik?. Druhá, stejně d?le?itá úvaha následuje: Zji?tění prost?edk? hmotn?ch i nehmotn?ch k uspokojení těchto pot?eb; jejich změ?ení a rozvrh, jejich zorganisování na dan?ch místech v prav? ?as, uvedení jich v ?innost, udr?ování jich a kontrola, i rozmno?ování jich se z?etelem na budoucí pot?eby. A t?etí, takté? stejně d?le?itá úvaha, která musí spolu s prv?mi dvěma ?ídit postup plánova??: Za jak?ch podmínek se má plánovan?ch za?ízení u?ívat — zda bez speciální odplaty od těch, kdo jich u?ívají (jako na p?. u nás se u?ívá národních ?kol nebo silnic), anebo za speciální odplatu — tak jako se u?ívá po?t, ?eleznic, anebo se mají nějak kombinovat zásady pro u?ívání těch za?ízení. Ka?d? vidí, ?e tato úvaha se to?í kolem otázky, jí? se dnes ?íká ?financování“.Velmi zále?í na tom, aby se uznal rozdíl v hledisku a v postupu plánova?? kapitalistick?ch a socialistick?ch. Kapitalistické plány jsou prováděny s hlediska podnikatelsk?ch zisk?, kter?ch doufají dob?t auto?i plán?. To je vede p?i v?běru jejich cíl? i prost?edk?. U nás brzy po p?evratu se na?lo víc ne? 20 milion? K? na zbudování ?zábavního parku Eden“ ve Vr?ovicích u Prahy, ale marně by byl kdo ?ekal, ?e se najde spole?nost pro stavbu nouzov?ch byt? pro chudé lidi ze stejného materiálu, z něho? se stavěl Eden, toti? ze d?eva. Eden zkrachoval, ale to se pova?uje za soukromou zále?itost těch, kdo jej plánovali. Postup p?i k a- pitalistickém plánování oby?ejně zále?í v tom, ?e se udr?uje uměle jist? stupeň nouze na trhu těch věcí nebo v?kon?, je? se plánem mají zorganisovat. Trh nesmí se octnout pod tlakem zbo?í, n?br? spí? pod tlakem neuspokojené poptávky. — Plánování socialistické zále?í ve vybírání úkol? obecně prospě?n?ch, by? i ú?etně nev?nosn?ch — jako jsou na p?. dobré ?koly, dětská h?i?tě, nemocnice, silnice; postup pak zále?í v úplném uspokojování pot?eb uznan?ch za naléhavé a to z prost?edk?, je? celek má k disposici, nebo je? si celek vhodnou organisací lidské síly a statk? vněj?ích m??e opat?it. Co jen u?ite?n?ch věcí by se mohlo u nás vytvo?it, kdybychom dovedli zorganisovat práci nezaměstnan?ch lidí a hmot ladem zde le?ícírdí-li někdo, ?e ú?el kapitalistického plánování je v zásadě stejn? jako ú?el plánování socialistického, je to asi tak, jako kdyby tvrdil, ?e úkolem drahého krej?ovského salonu na Hlavní t?ídě je pé?e o to, aby lidé nechodili nazí, nebo ?e úkolem luxusních sanatorií je poskytovat co nejlep?ího lé?ení těm, kdo jsou nejtí?e nemocní. — Plán na?eho cukrovarského kartelu p?ece není dop?át v?em lidem u nás cukru dosyta, n?br? udr?ovat rentabilitu cukerní v?roby u nás i za té podmínky, ?e cukr jest p?epychov?m p?edmětem u veliké ?ásti na?eho pracujícího lidu.Plánování a regulování.Někte?í auto?i vyzdvihují rozdíl mezi těmito dvěma pojmy. V praxi jedna ?innost p?echází v druhou a rozdíl se stává pouze theoretick?m. P?i tom se ?regulování“ rozumí zasahování do soukromého podnikání tak, aby se bralo správn?m směrem, správn?m tempem a aby nemělo následk? ne?ádoucích s ur?itého hlediska sociálně politického. Iniciativa se tu ponechává soukromník?m, stát pouze rovná její směr, upravuje její dráhu, tak aby jako ?eka — hnala ml?ny, ale nezaplavovala a nepusto?ila kraj. — Naproti tomu plánováním se rozumí iniciativní postup ve?ejn?ch svazk?, p?edev?ím státu k vytvá?ení nebo p?etvá?ení za?ízení ve vlastnictví a v provozu ve?ejném, postup to, p?i něm? se soukromá sou?innost sice neodmítá, ale vykazuje se jí úloha pod?adná — spí? doplňování podrobností ve velkém Plánu, kter? pojal a provádí stát.Kdy? budeme dávat pozor na to, co hlasatelé ?plánování“ konkrétně do svého plánu zahrnují, shledáme velmi ?asto, ?e to, co oni naz?vají plánem, se v?era je?tě naz?valo programem, ale věc sama, ?e je stará, pouze jméno je jiné. Jsou toti? dvě metody jak v politice, tak v ka?dé jiné práci: jedna je nechat se strkat, protloukat se ze dne na den, vrávorat od ?karpy ke ?karpě — a druhá je nap?ed myslit a pak jednat, nap?ed mě?it a pak ?ezat, ujasnit si cíl, vybrat si prost?edky, prozkoumat p?eká?ky, rozmyslit si zam??lené i nezam??lené následky, a pak jednat co mo?ná ve směru v?slednice těchto úvah se stál?m z?etelem k vliv?m se stran, naproti a vzadu i k náhodám p?ízniv?m a nep?ízniv?m. Takovému postupu se ?íkalo do nedávná ?míti program“, dnes tomu někte?í lidé ?íkají ?mít plán.“Tohle u?ívání nového slova na star? pojem mate nepozorné lidi, a zatemňuje novou my?lenku, kterou vidíme klí?it ve v?ech státech od světové války. Tato my?lenka je: Vláda státu se musí starat o celkovou organisaci spolupráce na území státním i — zatím cestou smluv — mezi národy, nebo? ponechávání tohoto organisaěního úkolu soukrom?m interesent?m objevuje se u? nesnesiteln?m jak s hlediska rozumového tak s hlediska mravního. Stát nem??e — jako dosud -— se omezit na slabou sociální pé?i o ty, kdo dosavadním systémem jsou jako trose?níci vyvr?eni na skalnaté ostrovy bídy, s nich? vlnobití splachuje zesláblé mu?e a ?eny do rychlé záhuby na místo pomalej?ího umírání na nehostinném b?ehu. Stát musí zasahovat preventivně, aby nedocházelo k tak velk?m a hromadn?m katastrofám. Musí se starat o podmínky práce, dokud je a aby tu byla. Nedělit se se soukrom?m podnikáním o hospodá?sk? ?ivot tak, aby soukromník?m p?ipadal zisk a státu ?koda. ■— Něco podobného jsme u? kdysi pro?ili p?i ?e?ení problému ?elezni?ního. Liberalismus reklamoval ?elezni?ní podnikání — tak jako skoro v?echno ostatní — pro ?soukromou iniciativu“. Ta se ov?em uplatnila jen tam, kde kynul zisk, a stavěla tedy trati jen tam, kde se to podnikatel?m hodilo — jen?e stát pot?eboval spojit ?eleznicemi také oblasti, do kter?ch a ze kter?ch doprava nemohla se brzy vyplácet. Z?ídit tyto pasivní trati bylo tedy ponecháno státu — na jeho? deficity se pak mohlo ukazovat ve srovnání se zisky v?nosn?ch linek soukrom?ch.Dnes se ponechává státu ?pé?e o nezaměstnané“, o ty trose?níky z lodí, je? nevydr?ely bou?i, nebo je? omyly sv?ch kapitán? se dostaly na úskalí. Co s nimi má stát po?ít? Z ?eho je má ?ivit? Z v?sledku práce těch zaměstnan?ch ?i má jim sám vykázat pracovní p?íle?itost k spolu- tvo?ení blahobytu, na něm? si chtějí získat podíl vlastní zásluhou? Ka?dému ?lověku, kter? má dosti obraznosti, aby se vmyslil do situace a sm??lení nezaměstnaného ?lověka, jeví se samoz?ejmo, ?e stát musí organisovat sou?innost lidí, pokud je to v jeho moci, tak, aby si mohli zaslou?it rostoucí podíl na celkovém blahobytu. Jen?e jak je tato věc mravně samoz?ejmá, tak je organisa?ně tě?ká.Cena jako regulátor.Skvěle ukázala podstatu tohoto úkolu Barbora Wootto- nová v knize ?Plán ?i neplán“, je? snad vyjde brzy v ?eském p?ekladu u Laichter?. Zde m??eme uvést jen hlavní my?lenky k na?emu tématu: Dne?ní neplánovité hospodá?ství se vyvíjí pod vlivem ceny. Cena ur?uje, co se má vyrábět, v jakém mno?ství, v jaké jakosti, kde a kdy. Odbyt je tak?ka úplně otázkou ceny. Není absolutní poptávky po věcech, n?br? je v?dy poptávka po tom a tom p?i té a té ceně. Pohyby cen ?ídí v?robu i spot?ebu — ov?em pohyb ceny nahoru pobu?uje odběratele (?konsumenty“), pohyb ceny dol? pobu?uje v?robce a prodava?e. V této soustavě je drahota prost?edkem proti hladu (nebo? povzbuzuje v?robu k vět?ímu vyu?ití v?ech mo?ností k zásobení trhu, naproti tomu nutí spot?ebitele k ?spo?ení“). Cena práce — mzda — je velk?m regulátorem p?ílivu lidí do r?zn?ch povolání a do p?ípravy na ně. Mzda je tedy v této soustavě nejen odplatou za práci, ale také podnětem k tomu, aby ta která práce byla dělána. Rozdělování v?sledk? lidské spolupráce v cenovém procesu není v?dy spravedlivé, ale je ?v?konné“: zbo?í v?dy najde svého kupce, kdy? podnikatel správně p?edvídá kolik zbo?í odbude za tu a tu cenu, a kdy? ho jen tolik vyrobí.B. Woottonová ukazuje, jak tohle ?ízení hospodá?ského ?ivota cenami sk?ípe, jak plané je mluvení o ?p?elévání“ práce z místa na místo, z povolání do povolání, jak je ne-e: “ á my?lenka, ?e p?ír?stek obyvatelstva se ?ídí podle v?- fiHkov?ch mo?ností, (které tu budou v době dospělosti dětí, rodi?e si dovolí mít za situace, která se jim zdá slibná), liszuje, jak spo?ení a kapitalisace se ne?ídí úrokovou saz- . ale celou ?adou jin?ch vliv?, tak?e v?sledek té souhry rehnutek je jin?, ne? jak? vychází p?i my?lení ve vzducho-:: izdném prostoru, do něho? by se vpustil jen jeden prvek: i i jem na vy??í ceně toho co zrovna prodáváme a ni??í ceně rrho, co zrovna kupujeme. Woottonová ukazuje, jak? v?- r-am má cena (cenov? proces) p?i ve?ejném podnikání a —lá?f sti?duje, jak v soustavě sovětské se manipulují eery zbo?í i práce, a co ze zku?eností sovět? plyne pro p?e- měnu poměr? západoevropsk?ch směrem k vět?ímu bla- tobytu a spravedlivěj?ímu rozdělení. —Plánování distribuceKdokoli za?ne p?em??let o v?chodisku z dne?ní krise-lánováním“ hospodá?ského ?ivota, dojde k p?esvěd?ení, ?e se tu jedná o roz?e?ení dvojího, ale nerozlu?ně spojeného úkolu: uspokojit po?adavky lidského rozumu po vy- r?ití dan?ch a otev?en?ch mo?ností k zv??ení blahobytu hmotného i nehmotného, a uspokojit po?adavky lidského svědomí po spravedlivém, humánním rozdělení ú?asti na tomto blahobytu (na jeho u?ívání).Nejde jen o rozdělení v?sledk? práce, n?br? jde? rozdělení p?íle?itostik práci, tak, aby velká vět?ina ú?astněn?ch lidí byla p?esvěd?ena, ?e je to rozděleno rozumně (?v?konně“) a spravedlivě — bez nadr?ování a utiskování.P?eměna dosavadní soustavy není tak lehká, jak si to nezku?ení horovatelé p?edstavují. Kdy? vidíme u nás ty nesnáze s ?mali?kostmi“ na p?. s organisaci pouhého prost?edkování práce, co si máme myslit o p?eměnách hlub?ích na p?. o reformě bankovnictví, o zdanění spekula?ních zisk?, o reformě st?edních a vysok?ch ?kol, o zlep?ení bytov?ch poměr? na venkově i ve městech atd. Ná? úkol není nastavět v?robny textilních látek nebo stroj? ve státě nedostate?ně vybaveném takov?mi závody — jak tomu bylo v Rusku po revoluci. Ná? úkol je vyu?ít za?ízení tu jsoucích, ale nevyu?it?ch nebo ?patně u?ívan?ch. Vedle z?izování nov?ch ve?ejn?ch institucí bude na?im úkolem zorga- risovat soukromé podniky k ?slu?bě celku“, jak se to stru?ně ?íká a mlhavě myslí. Tato ?innost bude mít samoz?ejmě svoji stránku technickou, ale bude mít také stránku hospodá?skou, politickou, a také estetickou, hygienickou, mravní, právní i nábo?enskou. Jde tu p?ece o nov? směr a zp?sob ?ivota, o nahra?ení zásady boje zásadou spolupráce, v soutě?i k lep?ímu nikoli v?nosněj?ímu.Jak lze p?izp?sobovat soukromé podnikání a p?evzaté poměry k nov?m úkol?m, ukazuje návrh kolující v Anglii u? několik let: kdokoli chce z?ídit nějak? nov? podnik nebo podstatně roz?í?it star?, měl by po?ádat vládu o ur?ení místa. Vládní orgán po prozkoumání jeho ?ádosti (zevrubně vypisující pot?ebné podmínky) by mu navrhl terno obcí, z nich? některou by si podnikatel mohl a musil vy?rat — leda ?e by dokázal, ?e se mu ?ádné z navr?en?ch míst nehodí, na?e? by dostal terno nové. — Ka?d? hned vidí smysl tohoto návrhu: rozdělit rovnoměrně pr?myslové í jiné podnikání po území státu tak, aby na jednom místě - evznikaly nesnáze z p?eplnění míst pr?myslem a na jin?ch místech nedo?ivení kraje. Nez?ídka se stává, ?e ur?it? pr?mysl v kraji vym?e (Kutná Hora, P?íbram a j.), ale je tu v?echno za?ízení pro ?etné obyvatelstvo (byty, ú?ady, ?koly nemocnice, komunikace atd.) Je záhodno, aby se sem uvedl pr?mysl jin?, kter? by t?eba z pod?adn?ch d?vod? se nastěhoval do p?edměstí hlavního města nebo do obce, kde by se musily teprv z?izovat byty, ?koly, komunikace, vodovody a kanalisace, nemocnice, ú?ady atd. — zkrátka mnohé, co jinde nevyu?ito chátrá.Ná? úkol dnes.Je pravda, ?e u nás tak jako v jin?ch státech, zachvátan?ch nyněj?í krisi, je t?eba provést hluboké p?eměny nastruktu?e spole?ensko-hospodá?ské. Musíme se nau?it..hospoda?it nadbytkem“, kter? nám nabízejí technické pokroky, ale kter? nám odpírá dosavadní hospodá?ská a politická organisace spole?nosti. Jenom?e, máme-li dokázat p?eměny hluboké, musíme se vycvi?it na reformách men?ích. Jinak je prostě k smíchu, kdy? politikové u tás v o stakilometrov?ch autostradách, probíhajících celou republikou, a p?i tom p?es několikaleté ?úsilí“ nebyl dosud ?roz?e?en“ problém k?i?ovatky ?eleznice a silnice v jedne vesnici na pra?ské periferii, nebo kdy? se horuje o plánu na roz?e?ení sociálního problému bydlení a kdy? ani za dvanáct let na?e vlády nedokázaly vydat nov? stavební ?ád.Ná? národ a stát netrpí ani tak nedostatkem smyslu pro dělání program? a plán? jako spí? fatální neschopností ?p?íslu?n?ch ?initel?“ (v?dy blí?e neznám?ch) — někter? z těch plán? v?as vybrat a provést.U nás není správného pochopení pro moment ?asu v p > litice. Neuznává se, ?e také tu dvakrát dává, kdo rychle dává. Nechápe se p?echodnost v?ech lidsk?ch za?ízení a re- lativnost v?eho definitivního. (Vzpomeňme jen na?eho zákona o ?definitivní úpravě měny“, kter? byl za necel?ch pět let podstatně změněn.) Ná? stát se raději su?uje staro?itn?m celním sazebníkem nebo stabevním ?ádem, ne?li aby si udělal ?provisorně“ nov?. Ten star? je ov?em také provisorním, ale patrně definitivní.A tak se zdá, ?e na?ím nejnaléhavěj?ím úkolem je nejen u?it ná? lid dělati programy a plány, ale také je uskute?ňovat. Jen uskute?ňováním program? se je nau?íme po?ádně dělat: musíme se toti? nau?it dělat plány tak, aby se mohly v p?imě?ené době uskute?ňovat. Je t?eba, abychom se nau?ili odklízet s cesty p?eká?ky reforem, je? u? zítra by mohly ná? ?ivot zlep?it, zp?íjemnit a zabezpe?it — je? v?ak se odkládají pod záminkou jakési ohromné, hluboké a ?iroké změny zrovna plánované, je? v?ak pro samé p?ípravy nikdy nebude provedena. Plán v?ak má smysl jen tím, ?e se provede.Josef Macek.poznámkyBudou takto mluvit komunisté 28. ?íjna?Na spole?né levicové manifestaci pa?í?ské dne 14. ?ervence mluvil komunista Jacques Duclos takto:?Ná? prapor je prapor rud?, prapor, jej? lid t?ímal u? v letech 1792, 1793 a 1794, prapor, kter? v minulém století vlál několikrát nad barikádami, prapor, kter? poznal vítězství s nesmrteln?mi hrdiny pa?í?ské komuny, prapor boje a naděje proletá?? celého světa, prapor, kter? vítězně vlaje nad ?estinou světa. My, kte?í bojujeme pod praporem rud?m, jsme ??astni, ?e vidíme po svém boku bojovníky za svobodu pod praporem trojbarevn?m, jej? na?i p?edkové u?inili znakem Veliké revoluce francouzské a jej? bylo ?asto vidět na barikádách spolu s na?ím praporem rud?m. Vidíme v troj- barevném praporu symbol zápas? minulosti a v praporu rudém symbol zápas? a vítězství budoucích. A jestli?e veliké davy dnes shromá?děné zpívají nejen na?i hymnu naděje a zápasu, Internacionálu, n?br? také Marseillaisu, nezapomeneme, ?e Marseillaisa je píseň revolu?ní, z ní? rádi p?ejímáme horoucí v?zvu:Svobodo, drahá svobodo, bojuj se sv?mi obránci.Ano, jsme obránci svobody proti fa?ismu a p?isaháme, ?e u?iníme v?e, aby jednota dnes uzav?ená potrvala i zítra.“ (Obecenstvo se zvedá a zpívá Marseillaisu a Internacionálu.)?Ku p?edu pod praporem lidové fronty. Ku p?edu za obranu chleba pro dělníky. Ku p?edu za záchranu míru a za bratrství národ? proti internacionále obchodník? s kanóny. Ku p?edu za obranu svobody, dobyté na?imi otci. Ku p?edu, lide francouzsk?, fa?ismus nezvítězí.“Dostane se ?eskoslovenské státní vlajce 28. ?íjna nějakého podobného uznání od na?ich komunist? ?Z. S.Na soud Negr??Mussolini se onehdy takto vyjád?il k zpravodaji francouzského listu o habe?ské otázce:?Je t?eba si polo?it otázku, zdali je Evropa je?tě hodna plnit ve světě kolonisaění poslání, které zalo?ilo v několika stoletích její velikost. Není-li ho ji? Evropa hodna, pak uhodila hodina jejího zániku. Byla snad Spole?nost národ? utvo?ena proto, aby se tohle ukázalo? Má snad b?t soudem, p?ed něj? neg?i, zaostalí národové a divo?i vlekou velké světové národy, které podněcovaly a utvá?ely lidstvo? Má snad b?t Spole?nost národ? parlamentem, v něm? Evropa podléhá ?íselné p?evaze a kter? na?izuje její sni?ování? Itálie je si jista, ?e prosadí svou v?li. Myslím za Itálii právě tak jako myslili velcí Angli?ané, kdy? tvo?ili anglickou světovou ?í?i, a jako myslili velcí francouz?tí koloniální zakladatelé za Francii.“Jsou to slova odvá?ná, ale nemělo by smyslu bou?it se nad nimi. Musíme si p?iznat, ?e je opravdu tě?ko, aby se t?eba Angli?ané dali odsuzovat Indy nebo Francouzové Marokánci a tedy také Italové Habe?any. Velké evropské národy jsou tak py?né, ?e by to sotva dovedly sná?et. Jak se tomu v?ak vyhnout? Zajisté nejlépe tak, budou-li tyto národy postupovat proti primitiv?m a zaostal?m kmen?m zp?sobem, kter? nedá záminku k ob?alobám p?ed tribunálem civiliso váného světa. Chápeme, ?e nikdo nechce b?t souzen negry. Stejně v?ak chápeme, ?e není p?ípustná domněnka, jako by v??i negr?m bylo v?ecko dovoleno. Zajisté si p?ejeme, aby Evropa nepodlehla ?íselné p?evaze Asiat? nebo Afri?an?, zajisté vě?íme v její nad?azenost a v její civilisa?ní poslání. Ale musí to b?t opravdu civilisa?ní poslání! Civilisa?ní poslání v?ak znamená jít do Afriky ve jménu nějaké my?lenky a nějakého programu. Itálie v?ak ?íká jen toto: Chci prosadit svou v?li. Je v?le fa?istického re?imu eo ipso civilisa?ním posláním? Zdá se nám naopak, ?e se to spí? podobá cynismu. Mo?ná, ?e je to jen up?ímnost. D?íve se posílali do primitivních zemí misioná?i a za nimi chodili zpravidla obchodníci a vojáci. Mo?ná, ?e Itálie nechce vzbudit zdání nijakého pokrytectví a ?e proto posílá hned vojáky. Jen?e to, co dělali angli?tí misioná?i, nebylo samé pokrytectví. P?emnozí z nich, jistě velká vět?ina, brali své poslání velmi vá?ně a opravdově, co? dokazuje u? to, ?e neváhali podstoupit kruté útrapy v nezdrav?ch krajinách a pustinách. Jestli potom civilní vlády jejich díla zneu?ívaly k obohacování, za to oni nemohli. M??e-li v?bec co zachránit ?est koloniálních mocností, jsou to jistě tito pion??i civilisace, kte?í chodili do Afriky nikoli za ziskem, n?br? proto, aby obraceli na k?es?anskou víru. Nejsou to jen kně?í. Jsou i lidé druhu Alberta Schweitzera, kter? ?el do Afriky jako léka?. S Habe?i u? je to tě??í, Habe? u? k?es?anská je. Ale jistě zb?vá je?tě velmi mnoho do skute?né civilisace a jistě bychom byli rádi, kdyby to bylo u?iněno. Bylo by v?ak t?eba, aby nám to bylo nějak podrobněji vylo?eno. ?iká-li se jenom: ?My chceme Habe?,“ nezdá se nám to dostate?n?m od?vodněním vojenské expedice.Z. S.Pě?ky jako za vozemJednání o jmenování ?len? zemsk?ch a okresních zastupitelstev se velmi protáhlo. P?í?in bylo několik. Jednou z nich bylo, ?e politické strany se nemohly mezi sebou dohodnout! o stranickém klí?i, t. j. kolik jmenovan?ch ?len? zemsk?ch a okresních zastupitelstev p?ipadne na tu ?i onu stranu. Posílají-li jednotlivé strany na místa jmenovan?ch ?len? zemsk?ch a okresních zastupitelstev lidi, o kter?ch rozhodují zase jen politické strany, ztrácí tím jmenováni ?len? zemsk?ch a okresních zastupitestev hodně na svém smyslu. Smyslem celého opat?ení bylo, aby do těchto obor? p?i?la t?etina lidí, kte?í by neměli stranickou legitimaci, n?br? v prvé ?adě odbornou kvalifikaci. Jestli?e nyní i o této t?etině jmenovan?ch ?len? mají rozhodovat politické strany, a to jak o po?tu ?len?, kte?í se p?ipo?ítají té ?i oné straně, tak i pokud jde i o osoby těchto ?len?, dostáváme se tam, kde bychom byli, kdyby v?ichni ?lenové — a ne jen dvě t?etiny — byli p?ímo voleni p?i zemsk?ch a okresních volbách. Měli bychom k dobrému i to, ?e jsme se vyhnuli jmenováni ?len? do zemsk?ch a okresních zastupitelstev. Smyslem jmenování bylo, aby ?ást ?len? zemsk?ch a okresních zastupitelstev p?i?la do těchto sbor? z jiného titulu, ne? jest prost? titul stranické legitimace a p?íslu?nosti. Roz- hoduje-li se p?i těchto jmenovan?ch ?lenech zase podle stranické legitimace, pak celé opat?ení klesá na ceně; poklesten neni vyrovnán ani tím, ?e letos snad dává toto opat?ení mo?nost korigovati vliv Henleinovy strany v jednotliv?ch německ?ch okresech.V. G.Dr. Ra?ín vypovídal na spiritistické seanci,?iliPro? nejhloupěj?í lidé pí?í v?dy do nejvlastene?těj?íchlist??V královéhradeckém t?deníku ?Národní fronta“ vy?el tento apel na ve?ejnost, kter? uve?ejňujeme bez poznámky i s chybami, a?koliv p?átelé, kte?í nám v?st?i?ek posílají, p?edpokládají, ?e jej budeme glosovat. Myslíme, ?e ?tená?i sami pomyslí si v?e, ?eho t?eba. Apel zní:?V úctě podepsan? jednatel ji? od r. 1927 za nadp?irozeného p?íkazu ustavujícího se humánního dru?stva ku v?stavbě lé?ebn?ch lázní v Horní Rokytnici nad Jizerou k uctění památky dra Aloise Ra?ína vydal vlastním nákladem p. Karlem Korec- k?m, profesorem hudby v Tábo?e slo?en? a k upomínce tragicky zesnulého státníka věnovan? smute?ní pochod, by tímto pochodem dal najevo, ?e up?ímní národovci a vlastenci ?e?tí ?elí velice ztráty toho, jemu? za neúnavnou pé?i o udr?ení hospodá?ské i politické samostatnosti byl záke?nou rukou zni?en ?ivot a nyní za 12tého v?ro?í jeho bolestné ?elezné smrti p?ichází od něho prorokovaná a od v?ech jeho vrstevník? obávaná doba, kdy stát ?eskoslovensk? zmítá se v nesnázích národohospodá?sk?ch. On?m pochodem dává duch dra Aloise Ra?ína jak vládě tak i v?em ?initel?m státu a ve?ker?m národním stranám varovn? hlas, aby sná?enlivě a vlastenecky k sobě lnuli a nep?i?li vlastní vinou o národní samostatnost, kterou ?eskoslovensk? národ světovou válkou nabyl a tak nemusil p?ijít jeho varovn? hlas k smutnému uskute?nění.Vydání smute?ního pochodu vy?adují v?ak té? v trudn?ch chvílích národa následující historické okolnosti.Jak blanick? vrch skr?vá dle pověsti ve svém nitru bojovníky, aby pomohli k vítězství ?eskému národu, a? mu bude zle, tak vrch Kotel v Krkono?ích chová v sobě dle jist?ch poznatk? rozsáhlá lo?iska drah?ch kov? st?íbra a platiny, které by vydobytím pomohly státu z finan?ních nesnází a zachovaly ob?an?m státu jejich majetek a ?ivotní existenci. Nutno v?ak prozkoumati historickou ?tolu, kterou zapo?ali za lesíkem nad pivovarem v Horní Rokytnici nad Jizerou budovali ji? v r. 1377, tudí? je?tě za panování císa?e Karla IV. a ji? vede k lo?iskám drah?ch rud. Jeliko? byla ?tola po p?epadnutí husity na ja?e 1424 z p?ední ?ásti zasypána a p?i?la v zapomenutí, neví se, je-li ji? a? k vrchu dobudována, kterou?to okolnost nutno zjistiti. Z oné ?toly vytéká minerální voda, která se má pou?iti k lé?ebn?m lázním k uctění památky dra Aloise Ra?ína. K jich z?ízení poukázala ?eská vlastenka pí Emilie Kloubková, majitelka tamního pivovaru a cho? notá?e v Jilemnici ji? d?m, do něho? povede osvěd?ená lé?ebná voda z historické ?toly. Sou?asně se provedou v?zkumné práce k objevení zmíněn?ch drah?ch kov?, ku rozmno?ení kovové valuty státu, nyní tak nutně pot?ebné. K úhradě v?loh zji??ovacích jest v?ak pot?eba po?adovati alespoň od up?ímn?ch vlastenc? skrovnou obětavost odběrem smute?ního pochodu, věnovaného památce dra Al. Ra?ína. Dojemné zvuky skladby upomenou na tragick? skon v trudn?ch chvílích národa, tě?ce ?eleného státníka a povzbudí vlastenecké city ku trvalému uhájení samostatnosti na?eho ?eskoslovenského státu. Aby se dosáhlo obého úkolu jak vlastenecko-pietního, tak i státu prospě?ného, prosí se ctění p?íznivci o laskavé doporu?ení smute?ní skladby k hojnému odebírání těmi, kte?í pěstují klavírní a sborovou hudbu s vlasteneck?m nad?ením i pro pietní ú?ely.Cena smute?ní skladby s podobiznou zvě?nělého státníkaI?Ludvík Sva?ina,jednatel lázeňského dru?stva a národohospodá?sk? pracovník.(Objednávky p?ijímá administr. t. 1.)“Smluvní věde?tí (uměle?tí) aspiranti ?ili konecvysokého technického ?kolstvíV?nosem ministerstva ?kolství a národní osvěty ze dne 18. května 1935 upravují se poměry asistent? na vysok?ch ?kolách ve smyslu na?ízení o aspirantech z 13. ?ervence 1934. Podle tohoto v?nosu obsazují se i na vysok?ch ?kolách místa asistent- ?c? tak, ?e na jedno místo mohou p?lpadnoutl dvě síly aspi- nazvané ?smluvní vědeck? (uměleck?) aspirant“.. - í h poměr je soukromoprávní a trvá nejdéle jeden rok. ranti mají b?ti postupně uváděni do slu?by s pln?m '■i?itnn sv?ch sil a schopností. Profesor o nich vede popis, ,i> kterého se pak posuzuje, zda aspirant bude asistentem ? * : : T?i měsíce nebude aspirant dostávati plat, pak dostane i fcm 500 K?. Po 15ti měsících slu?by dostane kolem 700 K?. ?te?ební poměr aspiranta m??e b?t zru?en profesorem bez nfccí d?vod? jednoměsí?ní v?povědí. Po slu?bě nejméně ?esti- - ?ni má právo na placenou dovolenou na zotavenou, nej- r?re 8 dní. Podle nemajetnosti aspirantovy a podle osob, na ně? jest ve své v??ivě odkázán, m??e mu b?ti povolena v?po-= a? do v??e p?íslu?ného t?íměsí?ního aspirantského p?í- <ěvku. Atd.Na?ízení bylo oznámeno ve?ejnosti právě po volbách (18. V.-: 5 má datum).Není t?eba zkoumati, jak to p?i?lo, ?e teprve nyní vstupuje ispirantské na?ízení v platnost i pro asistenty. Loni na podzim ; r -hlásil, jak jsme ?etli v denních listech, pan ministersk? ňedseda delegaci spolku asistent?, ?e apirantství na vysoké ?toly zavedeno nebude (a? v té době ji? — soudě podle i uěj?iho v?nosu — bylo informovan?m kruh?m známo, ?e aspirantství pro asistenty platit bude) a denní listy dopro- . odily tento v?klad velkou pochvalou. Bylo toti? tehdy v?em lem srozumitelné, ?e poměry asistent? jsou jiné ne? státních ‘--únik?: Asistenti nastupovali na 1/2 roku bezplatně, aby pak 3 -stali za to dodate?ně odměnu asi 600 K? měsí?ně a pak slou?ili za 1000 K?, ?ádajíce ka?dé dva měsíce za prodlou?ení sten?ní slu?by a pak, po 8 letech, museli vykázati vět?í vě- kou ?innost, aby byli na ?kolách ponecháni. Je tedy patrně vidn?m p?ekrucováním skute?nosti, srovnával-li někdo asi- 5 renty se st?edo?kolsk?mi profesory, slou?ícími do?ivotně.Z toho, ?e aspirantské na?ízení nebylo uplatňováno, lze souditi jen na blahovolnou praksi ministerstva ?kolství — ministrem je ostatně vysoko?kolsk? profesor. Poměry v?ak atrně byly silněj?í.Vylu?me z na?eho uva?ování universitu, její? nyněj?í p?í?tí asistenti pom??lejí vět?inou na to, aby se usadili na ní jako vysoko?kol?tí docenti a profeso?i a kte?í, jak jsme mohli pozorovati, necítí se b?ti na?ízením p?íli? dot?eni. Zvykli jsme -i toti? ji? tak na bídn? ?ivotní standard, ?e se radujeme z toho, dostaneme-li po několikaměsí?ní práci zadarmo — 450 K? měsí?ně. Ale jde nám o vysoké u?ení technické kteréhokoliv odboru, kde úkolem asistent? bylo, aby se zdokonalili . některém úseku technické práce a pak se odebrali 3 o prakse.Ponechávajíce stranou universitu, máme k tomu své d?vody: ?ijeme toti? u nás, jak u? několikráte bylo v ?P?ítomnosti“ I?razněno, v pojetí kultury velmi kni?ním, ?ekli bychom, -hni universitním. Je patrně rozdíl mezi vědeck?m badáním ; oboru theologie, filologie, filosofie, práv atd. a drah?m "idáním v oboru technickém, vy?adujícím drah?ch labo- -sto?í. Toto p?ezírání technick?ch ?kol je viděti i na stále se pakujícím volání, aby vysoké ?koly vy?ly ze svého vzducho- ; -jzdného prostoru, nebo? pr? nejsou zapojeny do ?ivota, ne- iovedou vybojovat ideové, duchovní v?dcovství a jsou v re- -k?ním my?lení a sebemilství v ml?enlivém zákoutí, — proto ; r? není velk?ch v?boj? vědeck?ch a odtud také — ná? slab? parlament....! Toto celkem ne?kodné p?ání, vyslovované stále a stále profesorem Rádlem, je my?leno ov?em jediné na universitu a ?asto budí jen dojem, ?e se st?ská po nějakém ? a dikálně-pokrokověj?ím mluvení vět?í ?ásti universitních pro- fe-sor?. Technické ?kolství se sv?mi ?v?boji“ jakoby neexisto- aio. Zapomíná se toti?, ?e k ?vědeck?m v?boj?m“ technick?m je t?eba v prvé ?adě peněz. Nebo? co zm??e vědecky tvo?iv? : - ?fesor-technik, má-li ro?ně 4000—5000 K? na v?echno za- ?ízenl laborato?í, na drahé knihy atd.?Toto ztoto?ňování ?vědeck?ch v?boj?“ s universitou není nde a je to patrné zase ?eskoslovenská specialita. Snad by ?a?e dne?ní spojenectví se sovětsk?m Ruskem mohlo nám pomoci k revisi: sly?íme odtamtud sice o technickém v?zkum- tví, ale málo o tvo?ení na universitách. Vědeck? ?ivot v la- ---rato?ích, jak m??eme sledovati ve spoustě sovětsk?ch tech- aiek?ch ?asopis?, v lacin?ch knihách sovětsk?ch a z v?pravám lidí, kte?í tam pracovali, z cizích ?asopis? (anglick?ch, 'německ?ch, americk?ch) — je takov?, ?e u srovnání s podpo- - u na?eho technického v?zkumnictví jest se nám mírně se rap??iti. A toto konstatování m??eme pronésti i tehdy, kdy? máme ur?it? odstup od onoho podivného re?imu, kter? dnes ládne v Rusku — ale kter? také ví, ?e se udr?í technickou 1 iatností a podporou technické práce a ne — produkcí a v?rem hnoje. A nová generace je tam vychovávána ji? z mládív odbornictví v ur?itém úseku, — podnik grandiosní, o něm? se nesní ani západní kultu?e.Jak to, ?e asistenti budou dnes na tom u nás hftfe ne? my?ky na ?kolách a jin? personál? Nemá patrně smgpate akam- mati, kdo je tím vinen. V dne?ním typu anonymní demokracie, kdy nikdo za nic není odpověden a jeden svalu je vinu na drahého, je tě?ko mluviti o odpovědnosti. Vinny jsou tedy ..poměry“, abychom nikoho neurazili. Tyto poměry ov?em jsem ji? světovou ostudou. Asistenti budou slou?iti zadarmo a pak za 450 K? — bez vyhlídky, ?e se stanou aspoň asistenty. Zatím jim jejich kolegové zaberou dob?e placená místa v praksi. Plyne z toho, ?e asistenty na technikách budou bu? synové bohat?ch rodi?? (a ti na ?kolu za asistenty nep?jdou, nebo? mají spí?e smysl pro peníze ne? pro vědu 1 nebo — bohu?el jen vyslovení idioti, kte?í se jinde uchytit nemohou. Za těchto poměr? bude asistentství, jak u? je ostatně te? tak soudí a hodnotí technická prakse — zabíjením drahého ?asu.Aspirantství dot?ká se ov?em i nejd?le?itěj?í otázky dne?ka, otázky brannosti národa. Nejde jen o to, ?e mládi lidé se touto svou situací doslova otravují a dostávají podivn? názor na stát, kter? se k nim chová zdaleka h??e ne? soukromé podniky, které konec konc? zhodnotí, co kdo dovede a nakonec ho p?ece po?ádně zaplatí. Ale zatím co sousední stát (o sovětském Rusku ani nemluvě) věnuje ohromné sumy peněz (vezmi, kde vezmi) na vědecké, technické v?zkumnictví (a tím by měly b?t na?e vysoké ?koly technického směru), dob?e věda, ?e se mu to dob?e vyplatí a ?e na technické zdatnosti (i teoreticko-technické zdatnosti) závisí síla státu, — klesáme u nás pod úroveň nejzaostalej?ího státu, spokojujíce se platonick?m mluvením o brannosti a slavnostními ?e?mi a slavnostmi.áffc.politika Feiko Kl’ ak:Národovci a hejslováciPisatel’a t?chto riadkov u?ili rodi?ia milovat’ a cti? si PánaBoha, rodi?a, priatel’a, a nie v poslednom radě Slováka- národovca. Pop?i duchovnej piesni — ba vari p?ed ňou — zněla nám v du?i svátá pieseň ?Kto za pravdu ho?í“ a p?ed zrakmi vystupovaly nám postavy národn?ch veliká?ov. Dosahovaly a? nedozernej v??ky — neboh? majster Lehotsk? to tak ?ikovné symbolizoval v jeho Tomá?ikovi; — nízki slabu?kí sme boli proti nim.Svojich národn?ch vodcov, ktor?ch zachovala nám histo- ria, mali sme v uctivosti a tak iste pozerali sme sa aj na vodcov prítomnej doby. Památám, aká to bola" událost’, ke? do ná?ho města pri?iel prv? raz dr. Milan Hod?a, o ktorom sme věděli, ?e sa bije za na?e národně práva v Budape?ti. Chceli sme ho v?etci vide?, na?i otcovia i my, mláde?. ?lová, ktoré k nám prehovoril, skryli sme si na dno du?e.Spomínam si tie?, ako sme záviděli potomkom slávnych mu?ov, ?e mó?u by? nositel’mi tak?ch vzácn?ch mien, ale to neholá závist’ hrie?na, lebo sme si aj v potomkoch ctili otcov a tu?ili sme u nich pokra?ovanie ?ivota, ktor? na slovensko- národnom poli má takú skvelú tradíciu. Takto som si ja ctU, súc im blízko — a vá?im si ich dodnes — i najmlad?ích z rodiny Daxnerovcov, vediac, ?e u? následkom tradicie a rodu budú sa usilovat’ o zachovanie toho lesklého měna, aké si ?lenovia rodiny Daxnerovcov boli vydobyli. Póvodca Slovenského memoranda z r. 1862 ?tefan Marko Daxner dal národu syna Ivana, zahrani?ného revolu?ného pracovníka, tento synov legionárov a nad?en?ch národovcov, verím, ?e pokra?ovanie sa nezastaví v ?af?ích potomkoch. Je dobi ' ke? si mladí toho uvedomujú a hú?evnate pracujú vo ve-' rejnom ?ivote i ke? dne?ně ?asy chcú uplatnit’ zásadu, ?e ví?azstvo pat?í nov?m, konjunktúristom, trebárs s hodakeu r.árodnou minulos?ou. Budúcnos? iste túto p?echodn? módu odstraní, ako ona zanikla v historii v?ade.U?ili nás v?ak cti? si nie len 1’udí, ale i mestá, v ktor?ch b?vali alebo b?vajú veFkí národní buditelia. Rozprávali nám i o t?ch s láskou a pěstovali pre ne osobitnú úctu.Primát medzi slovensk?mi mestami pat?il Tur?ianskemu Sv. Martinu. U?ili nás hFade? naň o?ami, ak?mi sta?í Izraelská hfadeli na ich Jeruzalém. Ja na p?íklad, ke? som prv? raz si?iel v Martine z vlaku, myslel som si, ?e by sa mi svěd?ilo zo- buf, lebo zem, na ktorú som kro?il, je svátá. ?lověk je tak?: spomína na Jeruzalém, ale zabúda, ?e sám Syn Bo?í plakal nad t?mto sídlom onoho národa, ktorému v prvom radě pri- niesol spasenie. Jeruzalém, Jeruzalém, ty mordér prorokov . ..?lověk v?ak v opojení nerozm??Fa. Alebo, ak prídu takéto my?lienky na um, za?enie ich úsudkom, ?e sa historia opakovat nemusí.Tur?iansky Sv. Martin ostával nám svát?m mestom. A teda, ?akalo sa na jeho slovo. Národně uvědomělí Slováci, najma sta?í, ?o dlho udr?iavali vatru národneho povedomia, ?akali, ?o povie Tur?iansky Sv. Martin aj na otázky, nov?mi politick?mi pomerami polo?ené.Vstup T. Sv. Martina do nov?ch dějin bol veFkolep?.pravú chvíFu věděli proklamovat’ neodvislos? slovenského národa na ma?arsk?ch úradoch. A robili to hrdinsky, vtedy, ke? sa po Martine e?te prechádzali ma?arskí vojáci a ?etníci a ke? vládol ?upan ma?arsk?.Hor?ie to bolo neskor?ie, ke? sa pú??al do ?al?ích ?e?í.Politická re? Tur?ianskeho Sv. Martina.Na jednom sa 30. októbra 1918 v Martine nedohodli: na tom, aby v rukách martinsk?ch ?initeFov zostala správa politiky slovenskej. Martin ostával kultúrnym strediskom, ale robit’ politiku sa rozdělili slovenskí ?initelia pod?a stavovskej p?íslu?nosti alebo p?ítulnosti k nějakému stavu. Agrárníci, obrábatelia rolí, nastúpili cestu ochrany svojich záujmov, tu i tu kri?ujúcich so záujmami robotníctva, ktoré z t?chto?e p?í?in volilo cestu osobitnosti. Slováci —- ako hovo?ím — sa p?idali k skupinám, ktor?m alebo podFa povolania alebo pre světonázor pat?ili a ja ani na minutu nepochybujem o tom, ?e prv? krok v politickom dění vykro?ili s pevn?m rozhodnutím pomáhat’ svojmu 1’udu a rozkvetu svojej vlasti.tomto sna?ení boli v?etci jednotní, ve? do práce i?li pova??ine z boji??, kde slovensk? agrárník vedl’a slovenského soc. demokrata, ?i nár. socialistu, alebo ?ivnostníka bojoval o oslobodenie svojej vlasti a zriadenie samostatného, svojho, ?tátu. Teda: to spolo?ne vybojované pustili sa zveFa?ova?.Pre tieto rozli?né cesty a preto, ?e tí, ktorí ne?li s Marti- nom, mali viac úspěchu, sa Tur?iansky Sv. Martin urazil. Okolo něho soskupili sa takí, ktorí sa tie? urazili. Tak farár, ktor? odmietol p?ijat’ lektorstvo sloven?iny na bratislavskej univerzitě a do?adoval sa ihned’ profesúry, gravitoval do Tur?ianskeho Sv. Martina. Osamostatnili si stranu, Slovenskú národnú a chystali sa k vá?nej politickej akcii. Historii ?akovali za sebavedomie, ktoré ich k tomu poháňalo.Martin politicky samostatné prehovoril prv? raz vo voFbách r. 1925. To bol hlas, ktor? nachytil. Musíme p?iznat’: zachytil hodné mysliacej inteligencie slovenskej, ktorá z úcty k minulosti dala dóvery nov?m re?iam Martina dne?ného.Tento hlas Tur?ianskeho S v. Martina zasadil ránu úctě k slovensk?m vodcom a bol predriekaním urá?ky, silnej a podlej pre jej nepravdiv? podklad. Zněl asi takto:— Rozbíjajú nám národ. Aby jednotliví páni, tú?iaci po mastn?ch hrncoch. mohli sa dostat’ k slávě a moci, roz- deFujú národ na roFníkov, remeselníkov, robotníkov, ba na evanjelikov a katolíkov — at?. Musíme sa postavit’ proti chú?kam pa?ravcov a národ chránit’ ako celok. RozdeFova- nie národa nep?ipustíme a — podFa u?enia slávnych pred- kov — spolo?n?mi silami budeme si vydobíja? svoje práva. Za hlasom pokuFhávalo heslo: ?Slovensko Slovákom!“Zastavím sa na chvífo?ku. Spojit’ národ je idea skuto?ne veFká a pěkná. Kie??e by sme mali sjednoten? ?esk? a slovensk? národ, na podklade zdravého programu. Proti takému spájaniu v?ak, aké bolo v programe Martina, na?im bojovat’ ka?dému roduver- nému Slovákovi. Neká?e tak konat’ autonomistick? program. Martinsk? plán autonomie je vlastně len dosiah- nutie administratívnej samosprávy. Konat’ tak ká?e c i e F, ak? Martin?ania sledujú. CieFom politického podnikania martinsk?ch je satisfakcia pre urazené veli?iny a pokorenie vífazn?ch ?politick?ch odporcov“.Vi?me to z prostriedkov ich politického boja. Do slu?by ich vyhlásenej idey zapriahli páni Martin?ania zneuctievanie, oso?ovanie a roz?irovanie l?iv?ch historiek o svojich politick?ch odporcoch. Darmo mal voFakto zásluhy na poli slu?by pre národ, darmo sa p?ipadne v legiach postavil s nasadením ?ivota proti nepriateFovi, len aby pomohol vybojovat’ slobodu — ak netahal s Mar- tin?anmi za jeden povraz, bol hanbou národa, bol zrádn?m, zapredan?m synom slovenskej rodiny. Nedá sa utajit’: tam bola sláva Hod?ova, tam úcta k němu a jeho politick?m spolo?níkom! PodFa hlasu Martina tito 1’udia boli najva??í gauneri pod slnkom a ka?d? poriadny Slovák mal od nich utékat’.Hovo?í sa, ?e ciel’ svati prostriedky. ?no, im, milujúcim seba, osvojiv?ím si ?L’état, c’est moi“ — ?tát (i národ) som j a, bolo ?iaducím cieFom, ?ivotn?m cieFom, dosiah- nu? slávu a moc — nepozastavovali sa teda vel’mi nad t?m, ak?mi pracujú prostriedkami. Hoci medzi nimi boli i 1’udia, ktorí ako kňazi a iní církevní hodnostá?i, hlásajú kres?anskú morálku, nevadilo im to v pokra?ovaní ?kandalizovania poctiv?ch národn?ch pracovníkov.Dóver?iví a neinformovaní 1’udia, zabúda j ú c i pre my?lienku na nutnost’ preskúmania, kto my?lienku chce uvies? do ?ivota, p?ihlásili sa — na v?etk?ch stranách Slovenska — k spolupráci, aby pomohli roz?íri? tento nov? a vá?n? hlas Martina. Tam profesor, advokát, lekár, tam slú?ny, úradník a kňaz, tam obchodník, remeselník, roFník i robotník, p?ívr?enci v?etk?ch stavov, i?li volat’ po národnej jednote podFa receptu Tur?ianskeho Sv. Martina.Ale ?iroké masy prezieravého 1’udu nedaly mandátu hovo?it’ ich menom v sneme. Hoci p?íprava bola veFká a skvělá, národ za martinsk?mi vodcami ne?iel.To ich nútilo rozm??Faf, ako si získat’ dóveru 1’udu a za t?m cieFom svolali si i prvú vá??iu poradu pracovníkov. Charakteristické a v?sti?né je, ?e po tejto poradě bolo po?u? mnoh?ch spolupracovníkov, predt?m horliacich a nad?en?ch, rezignované závěry: Dali sme na nachytat’. ?koda bolo takto ís?. Táto spolo?nos? nikdy ni?oho nevykoná národu. To boly hlasy t?ch, ktorí r?chle spoznajú 1’udí a na nich vodcovia urobili zl? dojem.Chyba vo vodcoch.Hodné p?ed samostatn?m vystúpením Slovenskej národnej strany vo voFbách, slovenskí remeselníci a obchodníci, organizovaní v Slovenskej národnej straně, predostreli p?edsedovi Matú?ovi Dulovi prosbu, aby dovolil utvorenie rcmeselnícko-obchodníckej frakcie v rámci strany a aby naw? zr?e o tejto věci p?ijal delegáciu, vedenú Milosla- c?in Schmidtom.■ emeselmkom Dula odkázal: — A co?e, u? ka?d? ?uster t jeká?- chce byf poslancom? U? v?etci chcete politizova??Dtt&ove dóvody — opakujem — sú základnou mysletiia ^národného centra“ a vo funkcionároch strany t?eba vidět’ asarzntov na poslanecké a senátorské miesta s hmotnou i spole?enskou v?hodou.Ke??e na toto p?i?li fnnohí, opustili stranu, a — zaují- nsr- é — právě tí, ktorí mali p?íle?itost tesne spolupracovat’ x zajvedúcej?ími z vedúcich tejto na?ej politickej spolo?nosti.dne?né dni mo?no hovo?it o úplnom krachu martin-"ao politického vystúpenia, lebo vidět, ?e z t?ch, ktorí _ k němu povodně p?idali, dnes vo vedení a práci niet : e m e r nikoho. Ostávajú len vedúci jednotlivci a exi- -<e-?ne odvislí 1’udia, Rázus—Van?o—Stas a okolo nich a to?í skupina nov?ch l’udí, ktorí starému, dósledne opakovanému heslu po jednote veria, ?i?e, ktorí na v?zvu ?uovensko silou mocou spasit’ chcejúcich naletěli.Star?ch, prv?ch priekopníkov vidíte alebo v in?ch poli?sk?ch stranách, alebo — pová??ine — v ústraní. Ja zpa- zsáti uvediem iba niekofko tak?chto mien: dr. Emil Stodola, dr. Jur Jano?ka, dr. Vladimí? Klimo, prof. Rudolf KTa?ko, mjr. Jozef Országh, dr. Slabej, Ján Manica, Ivan Thurzo, Daxnerovci at?.Idealisti-vodcovia, ktorí do martinského podniku investo?i prácu i peniaze, odi?li, lebo im svedomie nedopustí po- iielaf Fudí t?mito cestami. Slovensk? národ — aspoň tá ?ást, ktorá nie je svedená k poslu?nosti kléru, p?evá?nouá??inou hlásajúcemu autonomistickú politiku — ide za t?mi politick?mi ?initefmi, ktorí sice nevedeli tak pekne ?e?nit’, ktorí neprecitfovali obecenstvo, ale ktorí za to viac konali.Pomluva zo zrady národa na t?ch, ktorí si vyvolili oso- bitnú politickú cestu — mimo martinské vedenie — sa vracia z pat a t?m sa vracia aj úcta k 1’udom, ktorí sú faktick?mi slovensk?mi národovcami a pracovníkmi, v nov?ch pomeroch proti prostriedkom pot?ebn?m za Ma?arska, změněn?mi prostriedkami. A naproti tomu s n e - p?íjemn?mi pocitmi sprevádzajú najma tí, ktorí mu ?naletěli“, takého Martina Rázusa, o ktorom sa vie, ? e svojho poslaneckého mandátu sna?il sa dosiahnu? u? aj 1. kandidátkou (svojho ?asu v poslednú chvífu odvolanou), na soc. dem. listině, 2. aj ochotou p?ijat’ kandidátku strany republikánskej (deputácii agrárnikov z Nového Města n. V., ktorá ho p?i?la po?iada? o súhlas s kandidováním, doslovné povedal: ??koda, ?e ste nep?i?li v?era. Právě som podpísal kandidátku národnej straně.“) 3. O to?e usiloval aj zavle?ením svojej strany raz ?rám- kovcom, 4. druh? ráz kramá?ovcom, 5. t?etí raz hlinkovcom, v?dy t?m, ktorí mu mandát z a i s t i 1 i.p?ípade Rázusovom rozumieme Dulovej vete o chuti po mandátoch. A ako inak mó?u vyzera? poměry pri ostat- n?ch, ke? generálny vodca, ?svedomie národa“, p?edstavuje sa takto? Inde poměry vyzerajú tak, ako na ne po- svietil dr. Milo? Van?o — druh? generál — větou: — Dajte mi pokoj, ja z politiky ne? i je m! To bolo vtedy, ke? ?lo o vykonanie malej práce v zaujme skupiny národ- ?niarskych 1’udí.A kofko tak?chto prípadov stra?né ?aluje na Martin?a- nov! Kol’ko jedincov, spoliehajúcich sa na pomoc svojich vedúcich, ostalo bez vybavenia věcí, len proto, lebo vedúci z politiky ne?ij ú. Spoliehali a boli oklamaní.Hovo?il som o úctě k národovcom.Rozli?ní povolaní na to, aby boli vodcami-národovcami, príle?itos?ou pohrdli, zneu?ili svojho postavenia a vrhli fl’ak na povést slovenského národovca.To pobádá nás rozpoznávat’. Musíme mat o?i otvorené a hfada? skutky. Dos? bolo krásore?nenia, dnes nám hejslová?enia net?eba.literatura a uměníArch. Jaromír Krejcar:Co udělali spisovatelé v Pa?í?ipro svobodu?\ 7 druhé polovině ?ervna konal se v Pa?í?i mezi- ’ národní sjezd spisovatel?, svolan? pod heslem obrany kultury. Slavná jména někter?ch ú?astník? jako André Gidea, Heinricha Manna, Liona Feucht- wangera, A. Bretona, p?ipoutala k němu opravdovoupozornost.Ka?dému up?ímnému stoupenci svobody spisovatelova slova, ka?dému, kdo ve svobodě ti?těné my?lenky a tv?r?ího uměleckého projevu vidí jedinou cestu kulturního v?voje, p?ipadalo by samoz?ejm?m, ?e na sjezdu spisovatel? — nota bene mezinárodním — bude tato základní otázka probírána a ?e?ena svobodně v celé své ?í?i, bez ohled? nalevo i napravo. ?ekalo by se, ?e sjezd bude konstatovati p?edev?ím, kde, ve kter?ch zemích je svoboda my?lenky a světového názoru spisovatelova respektována — a kde je potla?ována. Logick?m v?sledkem sjezdu byl by potom d?sledně, v mezinárodním mě?ítku veden? boj za kulturní a literární svobodu tam, kde je utla?ována a za její udr?ení a obranu tam, kde dnes je.Surrealismus to odnesl.Vedení kongresu mělo v?ak z?ejmě jiné směrnice — a tak kongres vyzněl pouze jako bou?livá politická manifestace pro SSSR. Nádavkem k tomu byl kongresem odsouzen a zavr?en surrealistick? literární směr jako?to ?patn?, jeliko? není uznáván za ?správn? vládními ?initeli rozhodujícími v SSSR o literatu?e a o ?správnosti“ r?zn?ch uměleck?ch a literárních směr?.Skute?nost, ?e mezinárodní sjezd spisovatel?, svolan? pod heslem obrany kultury, tedy svobody spisovatelova slova, tuto svobodu, kterou sliboval hájit — p?edev?ím zru?il pro stoupence surrealistického literárního směru, je poněkud p?ekvapující. Ukazuje (nebo snad odkr?vá?), ?e sjezdu tedy ne?lo o hájení svobody absolutní, bez ohledu na politick? nebo literární směr spisovatel?v — n?br? mimo jiné taky o potla?ení svobody slova pro spisovatele jiné literární orientace ne? té, která je vládním kruh?m v SSSR p?íjemná.Sjezd se vyda?il.Bylo zajímavé sledovat v sovětském tisku referáty o sjezdu, jim? byly věnovány celé strany novin. Ruská ?Pravda“ napsala ke konci sjezdu:?Tribuna kongresu byla dostupná p?edstavitel?m v?ech směr? (pro ruského ?tená?e věc jistě sensa?ní, pozn. pis.). Proto jsme sly?eli i o humanismu ?v?bec“ i o roztr?ce mezi západní a komunistickou kulturou i blouznění surrealist?,projevujících své nadr?ování kontrarevoluci. (Tímto slovem se v sov. tisku ozna?uje v?e, co není p?ísně ve vládní linii, pozn. pis.) — Sta?í ?íci (pí?e dále ?Pravda“), ?e v?dy, kdy? se objevil sovětsk? delegát na tribuně, nebo kdy? někdo p?ipomenul SSSR — sál se ot?ásal potleskem. V ?e?i někter?ch ú?astník? zvu?ely je?tě (! ! ! pozn. pis.) naivní idealistické iluse a liberalistické omyly“.Pro ú?astníky kongresu byl potom uspo?ádán slavnostní ?aj na sovětském vyslanectví v Pa?í?i. Tedy kongres na obranu kultury a na obranu svobody slova se velmi zda?il. Není d?vod? pochybovati o tom, ?e vzdorosjezd, kter? si ve stejnou dobu svolali ?í?- sko-něme?tí spisovatelé do Lúbecku, se taky velmi zda?il a vyzněl zajisté také úplně jednosměrně. Nezval nesměl mluvit.Bohu?el nebylo na pa?í?ském sjezdu pro slibovanou obranu kulturní svobody mnoho vykonáno — jestli?e sjezd dal tak neproz?etelně najevo, ?e tam, kde podle jeho p?edstav za?íná svoboda spisovatel?, politicky orientovan?ch na SSSR, kon?í právě svoboda v?ech ostatních. Spisovatel?m p?edstavujícím západní literární avantgardu (a ne zrovna bezv?znamn?m!) jako A. Bretonovi, Vít. Nezvalovi, B. Perretovi a jin?m, nebylo toti? prostě p?edstavenstvem uděleno slovo, a?koliv se jej silně domáhali. Snad proto, aby sv?m odli?n?m uměleck?m názorem nekazili pěknou jedno- směrnost sjezdu, byli jaksi vyňati z ?kulturní ochrany“.V p?ípadě Nezvalově je to ov?em poněkud více ne? pouhé faux pas po?adatelstva, nebo? Nezval byl na sjezdu jedin?m representantem moderní ?eské poesie. Tak ov?em z?stalo i neobsazeno místo v ?mezinárodním u??ím byro“, je? bylo ?eskoslovensku reservováno, aby i u nás bylo nále?itě bděno nad prováděním kulturní svobody.Doufejme, ?e d?vodem k uml?ení ?eského básníka Vít. Nezvala, francouzského spisovatele A. Bretona a jin?ch v?znamn?ch spisovatel? západních nebyla pouze ta okolnost, ?e ?maítre de congrés“, rusk? spisovatel p. Ilja Erenburg, je umělecky opa?n?ch názor? ne? spisovatelé, jim? na sjezdu nebylo uděleno slovo. Jistě je v?ak udivující věcí, ?e na kongresu, kter? se podle svolávacího hesla mínil zab?vati ochranou kulturní svobody, dostalo se Nezvalovi této svobody méně (toti? ?ádná) ne? v jeho ?mě??ácky-de- mokratické vlasti“, zemi humanismu a liberalismu, které?to světové názory sovětsk? tisk nikdy neuvádí jinak ne? s dodatkem ?shnil?“.A tak se m??e nezaujatému pozorovateli vtírati názor, ?e neb?t té mě??ácké demokracie a toho ?shnilého“ liberalismu, které nezakazují spisovateli vydati díla t?ebas úplně opa?né politické orientace ne? jakou má a p?edstavuje státní moc, ?e by asi mnoho knih Vítězslava Nezvala, A. Bretona a jin?ch velmi v?znamn?ch spisovatel? světové literatury — světlo světa nespat?ilo.Jak to aran?ujete?Kongres, jeho? jednosměrností je sovětsk? tisk opravdově nad?en (a? na malé v?tky zbyte?nému liberalismu, humanismu a idealismu, které se tam vet?ely), zp?sobil ur?ité rozpaky a ned?věru u těch francouzsk?ch spisovatel?, kte?í to s ochranou svobody kulturní mysleli vá?ně, a ve své demokratické dobromyslnosti vzali heslo kongresu doslovně. Stojí proto za uvedení jedna z mnoho polemik, je? kongresvyvolal ve francouzském tisku. Tak p. Clement Vau- tel v ?Le Journal“ napsal:?A propos mezinárodního kongresu spisovatel?, jeho? ?levost“ nezná mezí,"psal jsem nedávno: Jak spojit soud nad fa?ismem, ?kter? se sna?í paralysovat my?lenku“, a nad?ené schvalování komunismu, kter? my?lení dal bez okolk? do okov?? Dodal jsem: ?Tak páni kongresisté, jak to aran?ujete?“Pan Pierre Geróme odvolávaje se na mou ?estnost, svědomitost ataké na zákon, ?ádá mne o uve?ejnění své odpovědi na mou otázku. Bohu?el, jeho odpovědí je velik? ?lánek, p?esahující mo?n? rozměr v ?Le Journal“, a proto mohu uve?ejniti jenom d?le?ité v?ňatky:?Jistě je Vám známo, ?e jsou v historii diktatury r?zn?ch' druh? a ?e na p ? í k 1 a d dik- t a t u r a konventu nebyla podobna diktatu?e Bonapartov ě“. (Pan Geróme bude té? věděti, ?e Bonaparte ?generál Vendemiaire“ byl synem konventu. Zajisté, jeliko? se zde jedná o svobodu my?lení spisovatel?, to nebyl on, kter? dal guillotinovati André Cheniera.)?Celkem jsou diktatury revolu?ní tv?rci svobody, a diktatury kontrarevolu?ní zu?ivě potla?ují v?echnu svobodu. Diktatura v SSSR je prvého druhu, v Itálii a v Německu druhé- h o.“ (Co se t??e svobody my?lení, psaní, publikování, házím oba druhy do jednoho pytle.)?V SSSR se nepálí knihy na náměstích.“ (No to ne, ale dávají se na index a jejich auto?i se posílají na Sibi?.) ?Věda je respektována, laborato?e obsazeny, vzdělání se ?í?í v?eobecně, generál Perrier, ?len Institutu, vrátiv?í se z Ruska, prohlásil, ?e tato země je rájem vědc ?.“Mo?ná, ale není to ráj spisovatel?, a jedná se o svobodu ti?těné my?lenky. Pan Geróme obchází mou nevhodnou otázku, která ho (p?ivedla do rozpak?. Je to p?íli? pohodlné. Oddaluje se stále od věci a prohla?uje: ?Ve fa?ismu je diktatura feudální men?iny, která utla?uje masy a vydírá z nich jménem mystického nacionalismu daně a zisky, nutné pro udr?ování velkého aparátu policejních parasit ?.“Ale opakuji, ?e to v?echno není odpovědí na mou otázku ?Jak to aran?ujete?“ Pan Geróme nemohl v?bec nic aran?o- vati, jeho posice je fale?ná a obraz jeho rozpak? zábavn?. Ne- nachytal jsem ho in flagranti p?i intelektuálním podvodu proto, abych po jeho zp?sobu dal p?ednost jednomu ?druhu“ diktatury na úkor druhého ?druhu“. Jsem proti ve?kerému útlaku a neuznávám autoritu jinou, ne? tu, která protě?uje svobodu.“Potud tedy francouzsk? demokrat p. Cl. Vautel.Vyznava?i svobody svobodu potla?ují.Doslovem. Kongres sv?m pr?během chtě nechtě odhalil t?i zajímavé úkazy.Prv?. P?ichází literární avantgarda, její? uměleck? směr neshledávají spisovatel?tí stoupenci p?ísné orientace na SSSR ?správn?m“. (Tím se navlas podobají vládním kulturním ?initel?m v SSSR, nemajíce bohudík jejich taměj?í pravomoci nad osobní svobodou spisovatele). Sna?í se potla?it a uml?et svobodu uměleckého projevu a světového názoru této nové literární generace, zrozené za hranicemi SSSR, zatím alespoň těmi prost?edky, jimi? dnes vládnou. Nové generaci, p?edstavující sou?asnou západní literární avantgardu, nelze p?i nejhor?í v?li imputovati nějaké kontrarevolu?ní my?lenky proti SSSR — leda, ?e ?ádají pro sebe (a to jenom za hranicemi SSSR!) stejné právo na uznání svého literárně-uměleckého názoru, jakému se tě?í spisovatelé, pí?ící po linii názoru schvalovaného uvnit? SSSR vládními ?initeli. Mimo to ov?em sv?mi psychologick?mi studiemi lidské povahy, podvědomí atd., dívají se zvědavě za ohradu, kterou kon?í svoboda my?lenky, p?ípustná v SSSR pro spisovatele.Druh? úkaz. Komunistick? spisovatel a básník (a nikdo nebude pochybovati o tom, ?e A. Breton, V. Ne-?i. -. tě?í se svobodě svého slova a své-1bp?esvěd?ení jenom ve spole?enské sou-rr't itrz: kritické, nebof, jakmile se ocitnou na p?dě . tt-te z dálky ovlivňované ?diktaturou proleta-; jim jejich svoboda ihned vzata- Stojí to za* jos-ední. Minula tedy jaksi doba, kdy kulturně- aně seká revoluce literární avantgardy byla soubě?ná ssociální, jestli?e SSSR, jako?to avantgardarevoluce v celém světě jest nuceno uml?ovati t? i západní literární a uměleckou avantgardu prot nebezpe?né my?lenky.Mist?i kultury byli dob?e zaran?ováni — bohu?el meze s jednoho stanoviska, a dokonce s jeho upiti. v?lu?ností. Jestli správně i pro toto v?lu?né sta- t tvtsko — ponechme k rozhodnutí budoucnosti a po- ?aáatelstvu, aby se o tom později p?esvěd?ilo.jisté je ?koda, a dnes dvojnásobná, ?e se kongres nets : pravdu tím, za co jej prohla?uje p- Henri Bar- icsse. toti? historickou událostí ve v?voji lidstva. Tě?ko p?edpovídali zvlá?tní v?znam a dlouhé trvání .mezinárodního svazu spisovatel?“, zalo?eného na těranu kultury a svobody ti?těné my?lenky — jestli?e s=m právě jejím potla?ováním zahájil svou ?innost.Státní propagandě SSSR doma i za hranicemi, byla pa?í?sk?m sjezdem spisovatel? prokázána nepopiratelně v?borná slu?ba (doma víc snad ne? za hrani?eni- . ale kde z?stala slibovaná obrana kulturní svo- ?ody a svobody my?lenky?Byl to opravdu hlavní d?vod k po?ádání sjezdu??ivot a instituceFrank Warschauer:Německ? Antikrist?N ěmci“ znamená ?pohan é“.S netajen?m uspokojením konstatoval ji? Friedrich Nietzsche, ?e jméno ?die Deutschen“ znamená p?vodně toté?, co pohané. Byl filologem a měl k tomuto tvrzení patrně svoje d?vody. Na jednom místě své ?R a - dostné vědy“ poznamenává, ?e Gothové po svém pok?tění tak naz?vali ty ze sv?ch soukmenovc?, kte?í nep?estoupili na k?es?anství. Toto konstatování patrně nebylo ni?ím radostn?m pro Nietscheovy sou?asníky. Od té doby v?ak se ?asy změnily. Dnes zní pojmenování ?pohan“ veliké ?ásti Němc? v u?ích zcela sladk?m tónem a osvě?uje jejich pragermánské sebevědomí.Nemá smyslu vtipkovati o obrovsk?ch protik?es?ansk?ch hnutích v dne?ním Německu a neviděti v nich nic jiného, ne? pohrávání si s Wotanem k zábavě zvrácen?ch nacionalist?. Pohanské proudy, které se dnes jasně ukazují, ?í?í se v Německu ji? p?l druhého století. Ale to, co tehdy stra?ilo jen v hlavách jednotlivc?, stalo se dnes obrovsk?m hnutím, které se lavinovitě ?í?í. Politická revoluce byla v Německu potla?ena: ?ást její vitality byla dnes obrácena na potla?ení víry. Kdy? v dubnu tiibigensk? vysoko?kolsk? profesor Wilhelm Hauer, jeden z exponent? novopohanského hnutí, svolal do berlínského Sportpalastu, v něm? se oby?ejně konají jen boxerské zápasy a ?estidenní závody, shromá?dění, p?eplnilo tento prostor p?es 20.000 poslucha??. Je to symptom duchovně nábo?enského neklidu, jen? se zmocnil Němc?. Nebo? zde byla zahájena debata o k?es?anství v takovémrozsahu, ?e by si to Evropa měla poslechnouti. Nejen ze zájmu o proudy, které se tu mnohdy objevují, o osobnosti, které vystupují do pop?edí, a o d?vody, které se zde uplatňují. Zejména proto měla by Evropa naslouchati těmto pr proto?e zde kuje své nejnebezpe?něj?í zbraně, své ideologické zbraně vále?nick? duch Německa, jen? se sna?í p?ivésti Evropu nazpět do minul?ch epoch.(Hitler a k?es?anství.Hitler je ?ímsk? katolík, ale ji? ve svém nezměnitelném programu nacionálné /socialistického hnutí rozvíjí nábo?enskou otázku v takovém smyslu, jen? dává tu?iti nastávající velké nábo?enské boje. Je tu u?íváno opatrn?ch pojmu, dá se v?ak ji? jasně ípoznati, ?e nábo?enství tu má b?ti pod?ízeno jiné a vy??í instanci, toti? germánskému nacionalistickému chtění. V tomto programu ve 24. paragrafu se toti? praví:?Po?adujeme svobodu v?ech nábo?ensk?ch vyznání ve státě, pokud neohro?ují existenci státu a pokud se neproh?e?ují proti mravnímu a proti n a c i o n á I n i mu cítění ger- manské r a !s y.“Ji? zde se uznání některého nábo?enství ?iní závisl?m na ur?it?ch podmínkách nacionálních. Z opatrnosti ov?em tehdy dal?í odstavec je?tě ohlásil ústup těmito slovy:?Strana nacionálné socialistická jako taková staví se na stanovisko positivního k?es?anství a nevá?e se p?i tom konfeso- nálně na ?ádné ur?ité vyznání.“Z této these se vyvinula ji? záhy po Hitlerově nastoupení k moci z?etelná tendence, soust?editi sv?j útok nikoli proti církvi katolické, n?br? spí?e usměrniti církev protestantskou a dojiti s Vatikánem k modu vivendi. Toto usměrnění v?ak vyvolalo prudk? odpor. Poda?ilo se sice formálně usměrnění protestant? provésti, sou?asně v?ak se rozpoutaly zna?né síly, je? jse otev?eně stavějí proti pokryteckému sdru?ování k?es?anství a nacionálního socialismu. Někte?í prote- stanté zakládají sv?j odpor na ryzím k?es?anství, jiní v?ak nalézají naprosto nové stanovisko svého jednání.Jak byi protestantismus usměrněn.Ve své ?e?i ve sněmovně 23. b?ezna 1933 upozorňoval Hitler církve na to, ?e nacionální socialismus zbavuje ve?ejn? ?ivot politick?ch a mravních jed?, ?ím? vykonává stejnou funkci jako nábo?enství. Pravil tehdy:?Nacionální vláda vidí v obou k?es?ansk?ch vyznáních d?le?ité slo?ky, p?ispívající k udr?ení na?eho národního charakteru- Proto bude respektovati v?echny smlouvy, které byly mezi těmito církvemi a mezi zeměmi uzav?eny. O?ekávám v?ak a doufám, ?e její práce, smě?ující k mravnímu a morálnímu obnovení německého národa se do?ká i pot?ebného porozumění u obou těchto církví. Ve '?kolách zajistí a zaru?í vláda spolupráci konfesí.“Dále pravil Hitler, ?e ?í?ská vláda klade nejvy??í d?raz na to, aby její p?átelské styky ke Svatému stolci byly zachovány a roz?í?eny.Jestli?e v?ak biskupové a superintendenti zakládali veliké naděje na podobn?ch slibech a spoléhali se na to, ?e se nacionální socialismus nebude vmě?ovati do civilního ?ivota, svěd?í to o tom, ?e nepochopili neoby?ejně v?hodné postavení Hitlerovo, jen? měl mo?nost na jedné straně jako v?dce vjády ?initi sliby a na druhé jako v?dce strany je nemusil dodr?ovali. ?í?sk? kanclé? vyjednával s církví. Kdy? v?ak úspě?ná revoluce v?dce nacionálné socialistické strany pronikla do církve, a po dobrém i po zlém tuto církev p?etvo?ila, byl ?í?sk? kanclé? toho názoru, ?e mu po tom nic není. Ostatně není mo?no ani o?ekávati, ?e by figurka tak plná protiklad?, jako tento legální revolucioná?, měla kdv dr?eti slovo. Kdo naslouchal pozorně jeho slov?m, byl by si ji? tehdy pov?iml toho, ?e Hitler si vá?il konfesí jen zcela omezeně: ?e toti? mají p?ispívati k udr?ení nacionálního charakteru německého.?N ěme?tí k?es?ané“ na cestěk nacionálnímu socialismu.Hnutí nacionálně socialistické bylo vneseno do evangelické církve německé je?tě p?ed Hitlerov?m p?evratem. Stalo se to v ?ervnu 1932 ve formě hnutí ?N ěmeck?ch k?es?an ?“, kterému stál v ?ele fará? Hossenfel- d e r. Byl p?esvěd?en o tom, nebo to alespoň p?edstíral, ?e ?iní dal?í historick? krok německého lutheránství a ?e bojuje ?proti cizáckému kalvinismu“. Prospělo mu, ?e mezi německ?mi protestanty byla veliká nálada radikalistická. Nebo? evangelické církve staly se vět?inou pouhou věcí kostelních ú?edník? a nábo?ensk?ch krou?k?, byly naprosto odcizeny lidu a byly vět?inou prázdné. Něme?tí k?es?ané pokládali za sv?j úkol, aby lhostejné p?ivedli do l?na církve: na tom jim zále?elo v první ?adě.Zatím v?ak odpor proti Hossenfelderovi mezi německ?mi theology velice vzrostl, tak?e se poda?ilo zabrániti, aby se nacionálně socialistická strana s Hossenfelderem neztoto?- nila. Hitler zbavil Hossenfeldera jeho místa a jmenoval svého osobního p?ítele, fará?e Ludvíka Múllera z v?chodního Pruska, vrchním v?dcem německ?ch k?es?an?. Po t?ídenní ?nábo?enské rozmluvě“, mezi 16. a 19. květnem 1933, konané ve friezském klá?te?e Lokkumu, p?iznal M?ller církvi nezávislost od státních zásah?. Co se od toho p?íslibu dalo o?ekávati, ukázalo se záhy.Zplnomocněnci církví provolali 26. V. 1933 v Berlíně osvěd?eného theologa, pastora Friedricha von Bodelschwin- gha, ?í?sk?m biskupem. Hitler v?ak Bodelschwingha neuznal a na nátlak Goering?v jmenoval prusk? ministr kultu Rust ministerského ?editele Jaegera církevním komisa?em. Jaeger sesadil vysoké církevní ú?edníky a jmenoval Múllera v?dcem německého evangelického církevního svazu. Bodel- schwingh ustoupil, a v neděli dne 2. ?ervence 1933 byly vzt??eny hackemkreuzlerské prapory na evangelick?ch kos- telích. Nato se ov?em rozpoutal odpor dosavadních církevních v?dc? velice prudk?m zp?sobem. Nejbojovněj?ím byl fará? Hossenfelder, jen? nejen ?e se musil vzdáti vedení německ?ch k?es?an?, n?br? kromě toho byl i zbaven ú?adu duchovního místop?edsedy vrchní církevní rady. V tomto ovzdu?í do?lo v ?ervnu 1933 k volbám do ?církevního parlamentu“.Nacionálně socialistickécírkevní parlamenty.Tyto volby byly ov?em stejně nesvobodné, jako volby do sněmovny. Se sv?m heslem ?evangelium a církev“ v?bec nesměli zastánci nábo?enské svobody na ve?ejnost. Rozhlas byl k disposici pouze prbtestantsk?m ?německ?m k?es?an?m“, jejich? jménem katolík Hitler sám mluvil. Proti straně a proti SA neodvá?ili se p?íslu?níci ostatních církví v?bec ani ve?ejně vystoupiti. Ve Frankfurtě nad R?nem měli fará?i těchto církví odvahu, ?e ve?ejně prohlásili, ?e za těchto okolností nemohou vstoupiti svobodně do volebního zápasu. Následkem toho do?lo ov?em oficielně k volebnímu vítězství nacionálně socialistické skupiny, stejně jako tomu bylo p?i volbách do ?í?ského sněmu.?í?sk? biskup M?ller prohlásil v programní ?e?i:?Nemáme v úmyslu roztrhnouti své spole?enství s jin?mi národy a rasami, s nimi? nás spojuje jednotná církev Kristova. Spole?enství p?ed Bohem 'v?ak nevylu?uje rozdíly mezi lidmi. I to je v?le Bo?í.“Proti této kasuistice vzpírají se mnozí protestant?tí theologové je?tě dnes tak radikálně, ?e nacionálně socialistická strana uznala za dobré, ubytovati jich zna?n? po?et v koncentra?ních táborech. Marbur?tí theologové prohlásili ve?ejně sv?j odpor proti tomuto stanovisku: Dva tisíce fará?? po- depsalo pamětní spis, v něm? je formulováno jejich oposi?ní stanovisko. Bonnsk? theolog Karl Barth vzbudil rozruch svou oposi?ní bro?urou s titulem ?Já pravím nikoliv!“. To jsou state?né odmítavé projevy duchovních, jim? stojí vlastní svědomí v??e ne? politika.Hitler?v zápas proti katolické církvi.Katoli?tí biskupové dali kdysi nacionální socialismus v době jeho zápasu o moc do klatby. Za trest ukázal katolick? ?í?sk? kanclé? Adolf Hitler dne 23. b?ezna 1933 ve?ejně svou pomstu tím, ?e se v postupimsk? den spole?ně s Goebbelsem demonstrativně neú?astnil slavnostních katolick?ch bohoslu?eb a místo toho ?el slo?ití věnec na hroby p?íslu?ník? S. A. na Luisenstádtsk? h?bitov v Berlíně. Dokonce se mezi německ?mi k?es?any tvrdilo, ?e Hitler se stane ?lenem protestantské církve. Toto tvrzení v?ak bylo chladně dementováno.Katolická církev si ov?em rychle pospí?ila, aby odvolala svou klatbu, pronesenou nad nacionálním socialismem. Biskupská konference ve Fuldě, k ní? nále?ejí v?ichni něme?tí biskupové, publikovala 28. b?ezna 1933 vyhlá?ku, ?e je uklidněna prohlá?eními, je? pronesl nejvy??í zástupce ?í?ské vlády a autoritativní v?dce nacionálně socialistického hnutí. Ani? odvolával svou klatbu proti ur?it?m nábo?ensk?m mravním bludn?m naukám;?p?ece je episkopát p?esvěd?en o tom, ?e není ji? t?eba d?ívěj?ím v?eobecn?m zákaz?m a v?strahám sk?tati pozornost.“Biskupové dále upomínali, aby byla zachována věrnost zákonné vrchnosti a prosili, aby v domě bo?ím z ohledu na jeho svatost nedocházelo k ?ádn?m politick?m demonstracím. To znamenalo zákaz svěcení prapor? pro SA.P?es tento ústup vystoupila katolická církev hned v prvních měsících Hitlerova re?imu s protesty a proti násiln?m ?in?m p?íslu?ník? S. A. a proti nelidské praksi politické. Dne 10. ?ervna vydali biskupové spole?n? past??sk? list, v něm? prohlásili:?Jednota celého národa m??e b?ti uskute?něna nejen jedno, tou krevní, n?br? zejména jednotn?m nazíráním. P?i ur?ování p?íslu?nosti ke státu ur?itého druhu vede v?hradně stanovisko rasové a krevní k nespravedlnostem.“Nacionální socialismus v?ak záhy dokázal, ?e si nedá líbit podobné v?tky ani od církevních autor?. Jeden z velik?ch katolick?ch dělnick?ch svaz? ?Der katholische Gesellen- verein“ chtěl konati 11. a 12. ?ervna sjezd v Mnichově. Zatím co tehdy pan von Papen ve své ?e?i vybízel k tomu, aby byly p?ekonány my?lenky t?ídního boje, a byl znovu- z?ízen spole?ensk? ?ád, p?epadly hnědé ko?ile ?leny tohoto katolického svazu na ulicích a zbily je s od?vodněním, ?e pr? tito ?lenové nosili oran?ové ko?ile. Kone?ně obsadila S. A. i v?chody sálu, a svlékla ?len?m sjezdu jejich ko?ile. V d?sledku toho od?ekl kardinál Faulhaber ohlá?enou pontifikální m?i a sjezd byl p?ed?asně ukon?en. P?i návratu na nádra?í byli je?tě mnozí ú?astníci sjezdu zbiti.Domnělé úspěchy katolické církve.Po dvou t?dnech do?lo k novému bití, jim? byla církev zasa?ena je?tě bezprost?edněji. Strana centra, bavorská lidová strana, byly rozpu?těny pod nacionálně socialistick?m nátlakem. P?i tom do?lo i k zat?ení katolick?ch kně?í. Katolickár-, :?ak měla v nacionálně socialistickém Německu stejněnac chuti hráti si na pronásledovanou a trpící, jako ve fa- s — é Itálii, a?koliv jí Briining k tomu radil. Katolická sice v historii vdě?ila podohné mu?ednické taktice své:e - t?í úspěchy: tentokráte v?ak si patrně ?ekla, ?e pro ni :velkou v?hodou b?ti ve stejné mu?ednické frontěroC?eviky. Tímto argumentem se oháněl Papen, jen? kon- ?ervna vyjednával v ?ímě o uzav?ení konkordátu s Va- ckinem. To, co katolick? baron p?ed rokem nemohl dosáh- ucuti v úloze ?í?ského kanclé?e, vyjednávaje s v?dci stran mean eckého centra, to se mu poda?ilo ujednati s ?ímsk?mi kar-á - álv. Dohodl se s nimi o vzájemné toleranci.?ervna byl podepsán návrh smlouvy, jen? p?edstavovalprvní státní smlouvu uzav?enou mezi Vatikánem a mezi ně- n eckou ?í?i. Obsah konkordátu dá se charakterisovati nejlépe c—. ?e sotva, ?e byl podepsán, ji? se rozplamenil mezi Svat?m stolcem a německou vládou ohniv? zápas, jak se tato smlouva -í vykládati. Církev tímto konkordátem nenabyla ni?eho, co bv byla dosud neměla, naopak, vzdala se mnoha d?le?it?ch posic, které jí dosud nepopiratelně nále?ely. Musila zakázati c-jchovním a ?len?m ?ád? jakoukoli ?innost v politick?ch stranách. P?ed jmenováním biskup? a arcibiskup? byla nucena dotázati se ?í?ského místodr?ícího, nejsou-li proti na- . r?en?m osobám ?ádné námitky v?eobecně politického rázu. Biskup byl nucen p?ísahati věrnost nejen ?í?i, n?br? i své zemi a musil vysloviti svou úctu ?í?ské vládě.Církevní diplomacie se domnívala, ?e tento konkordát pro ni znamená zvlá?tní úspěch. V praksi v?ak se ukázalo, ?e ka- rolická církev ustoupila krok za krokem od v?í své faktické moci a kone?ně, ?e ustoupila i p?ed nacionálně socialistick?m duchem. Sta?í jeden p?íklad. Freiburgsk? arcibiskupsk? ordi- nariát p?ikázal koncem srpna 1933 sv?m duchovním, aby p?ed zapo?etím nábo?enského vyu?ování zdravili své ?áky biderovsk?m pozdravem, na něj? teprve ?áci mají s pravicí pozvednutou k ?ímskému pozdravu odpověděti ?Pochválen bu? Pan Je?í? Kristus“, na?e? duchovní odpoví se stejně vzta?enou pravicí ?Na věky, amen“.Protinábo?enské proudy.Zatím, co tímto zp?sobem navenek byly regulovány vztahy k církvi, proudí pod povrchem silné protinábo?enské proudy, je? tu a tam ji? vedou k velice jasn?m a otev?en?m projev?m. Jejich stranníky je nejen mláde?, n?br? zejména i velice silná oposice v l?ně nacionálních socialist?. Jeden z těchto oposi?ních hitlerovc? vyjád?il se o tom tímto zp?sobem:?Nacionální socialismus je ve své podstatě úhlavním nep?ítelem klerikalismu. Klerikalismus nemusí b?t automaticky ztoto?ňován s k?es?ansk?m nábo?enstvím: rozhodně v?ak je toto?n? s k?es?anstvím, organisovan?m církevně. Dne?ní katolická církev bez jakékoliv pochyby je organisa?ní formou klerikalismu, to jest, nauky O nadvládě kně?í, kte?í si ?iní universální nárok na moc, z kterého?to d?vodu stojí v protikladu k totalitnímu nároku nacionálních socialist?.U samotné katolické církve vystupuje je?tě dal?í protiklad v universalismu jejího u?ení a její formy, které p?edstavují zvlá?tní protiklad k základnímu národnímu stanovisku nacionálního socialismu. Tento protiklad smě?uje podle v?ech p?írodních zákon? k tomu, aby se vybil ve formě zápasu. Jakákoli iluse, ?e by bylo mo?no se vyhnouti tomuto zápasu mezi nacionálním socialismem a katolickou církví, je jen mamou nadějí, která vypl?vá z nedostate?né znalosti nacionálního socialismu.Co se t??e protestantské církve, nejsou ty věci tak jasné. Vzr'k protestantismu nás toti? u?í tomu, ?e na po?átku ji? byl ptosestem nacionalismu proti ?ímskému universalismu. U protestant? tedy je protiklad proti nacionálnímu socialismu spí?e jen věci formální, nikoli věcí samotné nauky, z ?eho? vypl?vá, ?e protiklady nebyly tak silné a ?e protestantismus mohl b?ti nacio- nálr.im socialismem snáze dobyt.”Theologové proti hákovému k?í??Mnozí evangeli?tí theologové v?ak se nedali tak rychl?m zp?sobem p?evésti k nacionálnímu socialismu, nvbr? vidi v nacionálním socialismu absolutně nevyrovnatelnv protiklad s jakoukoliv formou k?es?anské nauky. Tito protestante mají odvahu nakresliti jasnou hranici mezi těmito oběma doktrínami. Tak na p?íklad jsme ?etli tento projev nábo?enského socialisty Paula Tillich a, jen? d?íve b?val v Německu profesorem theologie, nyní emigroval do Ameriky a napsal v listopadu 1934 do amerického ?asopisu ?Sociál Research“:?V Německu se vyno?ují problémy, jaké se neobjevily ji? od po?átku k?es?anského st?edověku. Od doby, kdy k?es?anství zvítězilo nad starověk?m pohanstvím a kdy na k?es?anství byl? obráceny i germánské kmeny, od té doby nebylo nezávislého protik?es?anského mythu, jen? by dával státu ve?kerou neohrani?enou moc a jen? by byl kladen za základ totality celého ?ivota. Dnes se v?ak podobn? mythus v Německu vyno?il a s ním vze?la velká ?ada nov?ch problém?.Nebo? nacionální socialisté u?ívají pro svou doktrínu sami se v?í vá?ností pojmenování ?m?tus XX. století“. Bé?eme-li toto pojmenování vá?ně, musíme pozvednouti národ na úroveň Boha a vyvoditi z tohoto praktické d?sledky. Uznání k?es?anství nacionálním socialismem nem??e znamenati nic jiného, ne? prozatímní kompromis. Je z něho patrno, jak hluboko ve vědomí německého národa je zako?eněna k?es?anská tradice a jak tě?ko se z něho dá vym?titi. Ale ji? dnes musí se k?es?anství pod?íditi kritice nositel? tohoto nového mythu. Ji? dnes je k?es?anství odsunováno stranou, je p?etvá?eno a tak pozměňováno, ?e u? dnes nezb?vá mnoho z jeho skute?ného obsahu.Pov?imněme si, jak? je ráz tohoto konfliktu. Tkví p?edev?ím v totálním nároku státu na ?lověka, jen? se srá?í s bezpodmíne?n?m p?edpisem ka?dé k?es?anské nauky, ?e ?lověk má b?ti poslu?en Boha. M?tus německého národa a německé ?í?e je v nesjednotitelném protikladu s poselstvím o národě bo?ím a jeho ?í?i. Krevní m?tus německ? nedá se uvésti v soulad se spole?enstvím v?ech lidí ve svátostech, které sahá o mnoho dále ne? spole?enství krevní. Bezpodmíne?né p?ipoutání ka?dého jednotlivce k jeho národnosti a jeho státní p?íslu?nosti srá?í se s k?es?ansk?m p?edpisem, ?e ka?d? má b?t odhodlán z v?le bo?í opustiti domov i rodn? d?m. Naprosté podmanění ka?dé osobnosti p?í?í se k?es?anské nauce o absolutní hodnotě ka?dé lidské du?e. V?dcovsk? princip nacionálně socialistického státu je v protikladu k suverenitě bo?í. Tím, ?e nacionální socialismus prohla?uje dne?ek za jedině v?znamn? a hodnotn?, p?í?í se k?es?anské nauce, která je zalo?ena na naději v lep?í budoucnost. Pro k?es?any existuje jenom jediná pravda a jediná spravedlnost na světě; pro nacionální socialisty v?ak je tolik pravd a tolik spravedlností, kolik je duch? jednotliv?ch národ? a kolik je nacionálních stát?.Z toho je jasn? naprost? protiklad princip? obou doktrín, protiklad, jen? musí ukázati své d?sledky i kdy? ne v?li vyhnouti se otev?enému zápasu. Nov? m?tus německ? se p?í?í nauce o podstatě bo?í bytosti, p?í?í se posláni církve a tento m?tus je vlastním základem totalitního nároku nacionálně socialistického státu. Vlastně se vede spor jedině o tento m?tus. S církevního hlediska m??e b?ti tento rozpor odklizen jedině tím zp?sobem, bude-li nov? m?tus o státě p?ekonán a bude-li sou?asně s ním pora?ena i idea totalitního státu. Nacionální cit a nacionální stát, autorita a v?dcovsk? princip, v?echno to m??e b?ti uplatněno pouze na základě absolutním, pokud je mu, nábo?ensky ?e?eno, p?ipsána bo?ská podstata, podstata Boha, kter? vedle sebe nesnese ?ádného boha druhého.Málo tu padá na váhu církevní odpor proti státu. U? od dob Lutherov?ch se dostala nyněj?í ústava spolu se zákonodárstvím a správou církevního ?ivota do rukou státu, tak?e dnes bylo by b?valo nedo?lo k ?ádn?m obtí?ím, kdy? se jednalo o změnu ústavy a o splynutí německé státní církve se státem. Nov? m?tus v?ak zp?sobil rozpor. Tento m?tus je základem církevní politiky ?í?ského biskupa M?llera a z něho vznikly naprosto neusmi?itelné protiklady mezi cí?kví a německ?m státem.“Bláznova cesta.Vidíte, ?e tento theolog klidn?m a naprosto p?esvěd?iv?m zp?sobem ukázal toté?, co oposi?ní hitlerovec, jeho? jsme prve citovali: ?e nacionální socialismus je naprosto neztoto?niteln? s k?es?anstvím.Kromě oficielních a usměrněn?ch theolog? a církevních hodnostá?? existují v Německu také zástupci jiného názoru, jen? nechce p?iznat tuto nesjednotitelnost, dr?í se dále svého fiktivního k?es?anství i sv?ch ryze germánsk?ch nauk.Německo b?valo odjak?iva zemí podivín? a prazvlá?tních tovary??. O ty podivíny, o nich? te? budeme mluviti, byste se nemusili ani zvlá?tě starat, kdyby v jejích rukou bohu?el nebyla veliká moc. I sebe absolutněj?í my?lenka v?ak se stane podivuhodnou, existují-li desetitisíce jejích p?íslu?ník?. Lenin pravil, ?e teorie se proměňuje ve hmotnou sílu, kdykoli strhne davy. Toto neplatí bohu?el pouze o teoriích rozumn?ch, n?br? i o zcela bláznovsk?ch.Zakladatel německé lidové církve.Německu ?il ?lověk, jen? u? ?asto vzbudil veselí lidí vzdělan?ch a rozumn?ch, zejména svou knihou, v ní? hlásal, ?e skute?n? German se nem??e dopustiti vět?ího zlo?inu, ne? o?ení-li se s ?idovkou, nebo formulujeme-li to jazykem nacionálních socialist?: smísí-li svou ?istou germánskou krev s krví ?idovství. Tuto thesi vylí?il v románě ?H?ích proti krvi“ (Die Siinde widder das Blut), které se d?íve lidé srde?ně smávali. Vět?ina lidí se jí smávala také proto, ?e znala jen parodii, kterou o této knize napsal vtipn? imitátor cizích sloh? Hans Reim-nn. To bylo je?tě za oněch dobr?ch star?ch dob, kdy si ?lovék v Německu mohl dovoliti ně?emu se smát.Od té doby v?ak vy?el tento román ve 260.000 v?tisk? a stal se p?ímo biblí velikého po?tu Němc?. Jeho autor Dr. Phil. Arthur Dinter je dnes docela velik?m mu?em nejen jako autor tohoto díla, n?br? i jako zakladatel ?německé lidové církve“, která má statisíce p?íslu?ník?.Chemicky vy?i?těné arijské k?es?anství.?Německá lidová církev“, kterou doktor Dinter zalo?il a která dnes ?ítá statisíce p?íslu?ník?, vznikla z organisace, nazvané ?Bojovn? Svaz k dokon?ení reformace znovuz?ízením a roz?í?ením ?isté nauky Vykupitelovy, zbavené v?ech ?idovsk?ch a ?idovsko-k?es?ansk?ch padělk?, ve své arijsk? hrdinské podstatě.“ Základem této nauky je, ?e Kristus byl p?vodně jasnou postavou arijskou a ne snad nějak?m ?idem. Byl pouze ??idovsk?m státním p?íslu?níkem“, p?vodem v?ak byl Galilejec, tedy p?íslu?ník kmene, jen? pr? u? 150 let p?ed Kristem byl naprosto o?i?těn? od ?id?. Jaké rasy tito Galilejci byli, o to se ná? badatel nestará, je zkrátka spokojen tím, ?e na?el arijskou podstatu Krista. Vede dále d?kaz o tom, ?e Je?í? dokonce ani nemohl b?ti ?idem a musil b?ti arijcem: Vypl?vá to z jeho celého ?arijsk? heroického postoje“. Proto bylo také ve?keré jednání Kristovo v protikladu k okolnímu světu ?idovskému a proto Kristus hlásal na místě ??idovsko-materialistického l?i-nábo?enství“ své ?arijsk? idealistické pravé nábo?enství“, které bylo ně?ím neoby?ejně p?íbuzn?m nordicky germánsk?m p?edk?m dne?ních hitlerovc?.S tím v?ak se pan Dr. Dinter se sv?mi statisíci p?íslu?níky nespokojuje, n?br? vede je?tě neoby?ejně ob?írn? a d?kladn? d?kaz o tom, ?e Kristus byl vlastně ji? ve své době p?íslu?níkem antisemitického nacionálního socialismu. Dnes tento smě?n? prorok Dr. Dinter dodává svému poslání je?tě zvlá?tního lesku tím, ?e vyty?uje za sv?j úkol dokon?iti německou reformaci, dokon?iti dílo Martina Luthera, kter? neměl odvahy postaviti se i proti ??idovské bibli“ a ?idovsky paviínské theologii:..Kone?ně provádíme od?idov?tění k?es?anského nábo?enství, které za?al u? Luther, tím, ?e je zbavujeme v?ech ?idovsky pavlán- sfc?cfa padělk? a ?e sjednocujeme protestanty a katolíky ve formě opravdu k?es?anské německé lidové církve. V ní je místo pro lid německého vyznání, nebo? opravdová víra v německého boha nestojí nijak v protikladu k ?isté arijsk? heroické nauce o vykupiteli, n?br? nalézá v ni teprve své nejhlub?í uskute?nění. P?edpokladem k tomu jest, abychom objasnili německému národu, ?e Kristus nebyl ?idem, n?br? ?e měl v sobě na?eho nordicky germánského ducha a na?i nordicky germánskou krev. ?e dále to, co hlásají dne?ní?idovsko-k?es?anské církve katolické i protestantské, není p?vodní arijskou naukou o Vykupiteli, n?br? rekonstrukcí ?ida a rabína Pavla, jen? jsa ?idem, nebyl v?bec ani schopen její arijsk? smysl pochopiti. Podle sv?ch vlastních údaj? ve druhé ep. cor. XII. 1-8, byl Pavel hysterikem a epileptikem. Stojíme tedy p?ed stra?n?m faktem, ?e německ? národ stejně jako cel? arijsk? k?es?ansk? svět stojí u? déle ne? 1000 let pod du?evní vládou chorobného a abnormálního ?ida.My tu naopak jako skromní a rozumní Evropané stojíme s ú?asem p?ed stra?liv?m faktem, ?e velik? díl německého národa m??e podléhati du?evní nadvládě podobn?ch zma- tenc?. Bylo by radno, aby si tento hlasatel k?es?ansky a nordicky heroick? jasn?ch pragermán? p?e?etl názor Friedricha Nietzscheho o této věci:?Chce-li nám někdo tvrdit, ?e Germáni byli p?ímo stvo?eni a p?edur?eni pro k?es?anství, musí v sobě mít hodně nestydatosti. Nejen, ?e je pravda opak, n?br? le?í p?ímo na dlani. Pro? by vlastně vynález dvou znamenit?ch ?id?, Je?í?e a ?avla, dvou nej?idov?těj?ích ?id?, kte?í v?bec kdy existovali, měl vyhovovati více Germán?m, ne? kter?mkoliv jin?m národ?m? Jak je mo?no srovnati nejvy??í morální subtilitu, kterou vyhrotil tento rabín, jen? byl ně?ím docela jin?m, ne? chlapcem v medvědí k??i, jak je mo?no srovnati ji s lín?m, vále?nick?m a loupe?echtiv?m Ger- mánem, jen? byl smyslně chladn?m, byl milovníkem lov? a pijákem piva a jen? to nedopracoval dále, ne? k jakémusi takémusi indiánskému nábo?enství a jen? je?tě p?ed 1000 roky si neodvykl voditi lidi na jatky na obětní kameny? K?es?anství vy?lo z ?idovství a z ni?eho jiného: k?es?anství v?ak se vko?enilo do ?ímského světa a p?ineslo plody, které jsou stejně ?idovské jako ?ímské.“sport a hrySportivus:Amaté?i a profesionálovéMezi málo jasn?ch okam?ik? na?eho ?ivota, kter? se rozviji mezi temn?mi katastrofami, pat?í dne?ní sportovní hnutí. Je pochopitelno, ?e se dostalo sportu plného uznání po posledním dramatě světové války. Po letech, kdy ?ivot byl nesnesiteln?, mohl se teprve dostati k plné platnosti sport se svou samoz?ejmostí, prostotou a sv?mi nároky na plná práva těla, které p?estalo b?ti h?í?n?m protikladem ducha. Je to podivné, ?e v celé historii posledních t?í tisíc let se teprve nyní do?kaly plného uznání zásady, které nalézáme formulovány ji? v době vstupu Rek? do temna lidsk?ch dějin. Olympijské hry trvaly ji? 112 let, to jest 28 Olympiad, kdy? roku 776 p?ed Kristem byl uznán jejich vznik za datum tak v?znamné, ?e by se od něho měl po?ítati ?as. Ale teprve roku 1894 měl francouzsk? sportovec Couberti nápad obnoviti my?lenku Olympijsk?ch her po 25001eté p?estávce. Rousseau formuloval u? 150 let p?ed tím hnutí, které p?edstavovalo reakci proti intelektuální civilisaci, trvalo v?ak mnoho let, ne? byly jejich d?sledky patrny v ka?dodenním ?ivotě.Kdykoli se v?ak lidstvu poda?í nalézti uprost?ed stra?né zaslepenosti jeho historického hledání něco dobrého, m??eme s jistotou p?edpokládati, ?e v tomto dobru bude kdesi skryto zlo, stejně jako bylo obsa?eno ve sk?ínce Pando?ině. Sotva lidstvo objevilo ?těstí ve formě hnutí pro pěstování zdravého a krásného těla, ji? se objevila hr?za rekord?: toto zlo jest s to zbaviti celé moderní sportovní hnutí jeho ceny a obrátiti jeho p?ednosti v prav? rub.Jak provozují sport Angli?ané.Podnes jsou Angli?ané vzorem rozumného provozování sportu. Jak napsal jeden z moudr?ch anglick?ch autor?,: ; i: v Anglii sport ani tragedií, ani vy- ?povinností, ani p?edstavením pro podívanou. Hraje — v?dycky jen z pouhé radosti pro hru: Proto?e Angli- ime milují voln? vzduch, zelené louky a styk s jin?mi iiňsnň Sport tam nebyl utla?en technikou a neprovozuje se ve stínu světov?ch rekord?, jako t?eba ve Spojen?ch snínech. Proto také Angli?ané mají tak málo světov?ch neknrdú, a?koliv se mohou vykázati skoro v ka?dém spor- vnim oboru největ?ím po?tem mistr?. Sport pro ně je:pouhou hrou a ni?ím jin?m, rozhodně v?ak nenísnň akrobacií ani in?en?rstvím.Tento klid, s ním? Angli?ané p?ijímají rekordy, je rezkou vlastností: p?esto v?ak se dnes u? rekord nedá -: "/.-sliti ani od sportu ani z na?eho ?ivota. Sport se tím ;: ávě li?í od ostatních systém? tělesného ?kolení, ?e něm lidé neusilují o pouh? zdrav? pohyb, n?br? sna?í se mě?iti své síly. Odtud vede cesta k úsilí po maximál- z_zz v?konu a k obdivu pro rekordy. Maximálních v?- í?e-ňkú v?ak m??e docíliti v?dycky nejsnáze ten, kdo nelili nic jiného. Obdiv pro rekordy automaticky vytvá?í sportovního odborníka, profesionála, a : znoho krásného úsilí o zdraví těla, jeho? se m??e aktivně ú?astniti ka?d? zdrav? ?lověk, vzniká náhle něco zcela úného: radost z artistick?ch v?kon?, která se neli?í od onoho potě?ení, které divák?m p?iná?í va-ňété a cirkus.Je tedy velice zdravou věcí, ?e se po?alo rozli?ovati mezi amatéry a profesionály, a vypl?vá to ze samé podstaty sportu.Amatérsk? sport.Problém amatérského provozování sportu, jen? h?bá sportovním světem, stal se dnes znovu aktuálním. Situace se stala slo?itěj?í i jednodu??í sou?asně: Francouzi z o p?edvídali u? p?ed lety. P?ed několika roky se zdálo je?tě smě?n?m, ?e ve Francii byly zavedeny t?i kategorie ?rá?? p?i kopané: profesionálové, amaté?i a ?olympij?tí amaté?i“. Stejn?m směrem ?el v?voj i v Německu, kde se dnes ?olympij?tí amaté?i“ posuzují jako zcela samostatná skupina amatér?, odli?ná od ostatních. ?etli jsme o tom p?ed nedávném v ?Berliner Illustrierte Zeitung“ ?lánek Heinricha Sattera, vyzna?u- jicí se podivuhodnou otev?eností:?Je t?eba, aby stát sám p?i?el atlet?m ku pomoci, ?ím? rázem bude odstraněno nebezpe?í, ?e sport se bude po- 1 hybovati na jedné straně mezi nebezpe?ím profesionaiismu a na druhé na kraji nebezpe?í pseudoamatérismu. (Schein- amaterismus). “Satter ukázal, ?e je povinností státu postarati se materiálně o tyto sportovce. Zd?raznil, ?e slavn? atlet je nej- '.ep?ím propagandistou a d?kazem o vy??í tělesné vyspělosti národa, a ?e je povolán k tomu, aby byl ideálem pro mláde? a vzorem pro její v?chovu.V tomto německém ?e?ení se propaguje nejmoderněj?í metoda, jak obejiti ?amatérsk? paragraf“. Ka?d? sportovec, jen? má v?znam v mezinárodních utkáních a m??e se uplatniti na podobn?ch závodech jako representant státu, má b?ti na státní útraty ?kolen, ?iven, ?acen a kone?ně opat?en postavením ve státní slu?bě. Na základě této německé metody jsou sportovci vyzvednuti ze svého civilního postavení, jsou pod?ízeni státem placenému a povinnému trainingu, jsou zbaveni starostí o existenci, dostanou v?echno, co pot?ebují na ?atu a jsou pod?ízeni zvlá?tní pé?i ?o?et?ovatelově“ (Fúrsorger)- ilají tak mo?nost v klidu a s d?kladností se p?ipraviti na mezinárodní závody a p?ece nemohou b?ti za?azeni do kategorie profesionál?. Nebo? neprozkoumateln? zákon olympijsk?ch závod? nep?edvídal tento p?ípad.374459580010pijsk?ch hrách byla právě za kázána ú?ast zvlá?tním usnesením Mezinárodního olympijského ~'htrt. Správně tu do?el k uplatnění názor, ?e tito němé: ti st :r- tovci jsou ve skute?nosti sportovci z povoláni. nálové, nebo ostatně jimi zakryti jsou i ?lenové mu?stev jin?ch zemí, kte?í u? vět?inou po léta neprovozuji své ob?anské povolání a trénují na ú?et nějaké zemské nebo státní sportovní korporace. To v?echno ukazuje akutnost tohoto problému. Dne?ní pojem amatérismu je u? docela proděravěl? a je zcela oprávněna otázka, má-li v?bec je?tě nějak? smysl tohoto pojmu se dr?eti.Kdo je profesionálem?My?lenka, rozli?ovati mezi profesionály a amatéry- je naprosto zdravá. Je také správné, ?e hned s po?átku tento nej d?le?itěj?í zákon moderního sportovního hnutí byl p?ijat do kodexu Olympijsk?ch her. V?kony tělesné zdatnosti zkrátka není mo?no hodnotiti absolutním zp?sobem samy o sobě, n?br? pouze ve spojení s jin?mi znaky sportovce. Sportovní hnutí, které v posledních padesáti letech tak mohutně p?ispělo k obnovení a omlazení na?eho světa, je reakcí na p?eceňování samotn?ch intelektuálních hodnot a zanedbávání lidského těla, které zd?razňovalo k?es?anství v?dy ve svém dvoutisíciletém v?voji. Sportovní hnutí v?ak nechtělo upadnouti v protilehl? extrém a prohlásiti náhle prav? opak: jen tělo je v?ím a duch neznamená nic. Pln?m právem dr?eli se propagáto?i sportu podivuhodn?ch ?eck?ch tradic, jejich ideálem byl v?estrann? v?cvik ?lověka. O podobném v?cviku není ov?em mo?no mluviti u artist?, cirkusov?ch nebo varietních, stejně jako u artist? sportovních, kte?í se specialisovali na v?cvik ur?ité schopnosti svého těla a jsou z ní ?ivi.P?i rozdělení sportu na amatérsk? a profesionální se v?ak zapomnělo na to, ?e v?echny znaky, jimi? se v teorii odli?uje profesionál od amatéra, se nedají ur?it nijak jednozna?ně, a dají se tudí? v?dycky nějak obejiti. ?S t a- tutes du Comité Olympique Internationale“ ur?uje za profesionála toho, kdo si svou sportovní ?inností vydělává na ?ivobytí. Tím ov?em jemo?no odli?iti sportovce na dva extrémní směry, z nich? jedni ?ijí v?hradně ze sportovních produkcí a ?iví se vyu?ováním sportu, zatím co druzí provozují fakticky < sport pouze ve voln?ch chvílích a provozují vedle něho ‘ je?tě nějaké ob?anské povolání. Během ?asu v?ak se ukázalo, ?e po?et těch, kte?í se dají za?aditi jednozna?ně do některé z těchto dvou kategorií, je daleko ni??í, ne? zb?vající ?iroká st?ední vrstva sportovc?, kte?í jsou polovi?ními profesionály a polovi?ními amatéry.Pojem sportovního amatérství pocházíz Anglie.V Anglii, ve vlasti moderního sportu, vyvinul se také záhy sport jako povolání. Angli?ané organisovali tento profesionální sport velice znamenit?m zp?sobem v nejr?zněj?ích oborech, zejména ve footballu. Na druhé straně razili Angli?ané pojem sportovního amatér a a tohoto pojmu se podnes nejneústupněji dr?í. Tento názor je s anglického stanoviska zcela pochopiteln?, nebo? vychází ze ?ivotního názoru, jen? je v Anglii podnes d?sledně konservován. Anglickému gentlemanu nikdy nep?eroste práce p?es hlavu. Spole?ensk? ideál je zcela jin? ne? v Německu, kde u? po generace je ideálem bu? lajtnant nebo neúnavně se lopotící a zcela zotro?en? ?lověk praktického povolání. Anglick? gentleman má v?dycky dosti volného ?asu, aby se věnoval svému tělu. Sportu se dovede věnovati sice intensivně, ale jenom potud, pokud se to neproměňuje ve v?děle?n? sport. Nebo? v tom okam?iku by se s porto-pijsk?ch hrách byla právě za kázána ú?ast zvlá?tním usnesením Mezinárodního olympijského ~'htrt. Správně tu do?el k uplatnění názor, ?e tito němé: ti st :r- tovci jsou ve skute?nosti sportovci z povoláni. nálové, nebo ostatně jimi zakryti jsou i ?lenové mu?stev jin?ch zemí, kte?í u? vět?inou po léta neprovozuji své ob?anské povolání a trénují na ú?et nějaké zemské nebo státní sportovní korporace. To v?echno ukazuje akutnost tohoto problému. Dne?ní pojem amatérismu je u? docela proděravěl? a je zcela oprávněna otázka, má-li v?bec je?tě nějak? smysl tohoto pojmu se dr?eti.Kdo je profesionálem?My?lenka, rozli?ovati mezi profesionály a amatéry- je naprosto zdravá. Je také správné, ?e hned s po?átku tento nej d?le?itěj?í zákon moderního sportovního hnutí byl p?ijat do kodexu Olympijsk?ch her. V?kony tělesné zdatnosti zkrátka není mo?no hodnotiti absolutním zp?sobem samy o sobě, n?br? pouze ve spojení s jin?mi znaky sportovce. Sportovní hnutí, které v posledních padesáti letech tak mohutně p?ispělo k obnovení a omlazení na?eho světa, je reakcí na p?eceňování samotn?ch intelektuálních hodnot a zanedbávání lidského těla, které zd?razňovalo k?es?anství v?dy ve svém dvoutisíciletém v?voji. Sportovní hnutí v?ak nechtělo upadnouti v protilehl? extrém a prohlásiti náhle prav? opak: jen tělo je v?ím a duch neznamená nic. Pln?m právem dr?eli se propagáto?i sportu podivuhodn?ch ?eck?ch tradic, jejich ideálem byl v?estrann? v?cvik ?lověka. O podobném v?cviku není ov?em mo?no mluviti u artist?, cirkusov?ch nebo varietních, stejně jako u artist? sportovních, kte?í se specialisovali na v?cvik ur?ité schopnosti svého těla a jsou z ní ?ivi.P?i rozdělení sportu na amatérsk? a profesionální se v?ak zapomnělo na to, ?e v?echny znaky, jimi? se v teorii odli?uje profesionál od amatéra, se nedají ur?it nijak jednozna?ně, a dají se tudí? v?dycky nějak obejiti. ?S t a- tutes du Comité Olympique Internationale“ ur?uje za profesionála toho, kdo si svou sportovní ?inností vydělává na ?ivobytí. Tím ov?em jemo?no odli?iti sportovce na dva extrémní směry, z nich? jedni ?ijí v?hradně ze sportovních produkcí a ?iví se vyu?ováním sportu, zatím co druzí provozují fakticky < sport pouze ve voln?ch chvílích a provozují vedle něho ‘ je?tě nějaké ob?anské povolání. Během ?asu v?ak se ukázalo, ?e po?et těch, kte?í se dají za?aditi jednozna?ně do některé z těchto dvou kategorií, je daleko ni??í, ne? zb?vající ?iroká st?ední vrstva sportovc?, kte?í jsou polovi?ními profesionály a polovi?ními amatéry.Pojem sportovního amatérství pocházíz Anglie.V Anglii, ve vlasti moderního sportu, vyvinul se také záhy sport jako povolání. Angli?ané organisovali tento profesionální sport velice znamenit?m zp?sobem v nejr?zněj?ích oborech, zejména ve footballu. Na druhé straně razili Angli?ané pojem sportovního amatér a a tohoto pojmu se podnes nejneústupněji dr?í. Tento názor je s anglického stanoviska zcela pochopiteln?, nebo? vychází ze ?ivotního názoru, jen? je v Anglii podnes d?sledně konservován. Anglickému gentlemanu nikdy nep?eroste práce p?es hlavu. Spole?ensk? ideál je zcela jin? ne? v Německu, kde u? po generace je ideálem bu? lajtnant nebo neúnavně se lopotící a zcela zotro?en? ?lověk praktického povolání. Anglick? gentleman má v?dycky dosti volného ?asu, aby se věnoval svému tělu. Sportu se dovede věnovati sice intensivně, ale jenom potud, pokud se to neproměňuje ve v?děle?n? sport. Nebo? v tom okam?iku by se s porto-Nejnověj?í obětí mají se státi v Německu v?ichni u?itelé ly?ování, jim? v?ak p?i p?í?tích zimních Olymvec dostal rázem do zcela jiné spole?nosti, do kategorie naprosto odli?n?ch lidí: a? na několik absolutně prominentních sportovc? nepat?í sportovní profesionál do ?Society“. Sportovní amatérismus stal se u Angli?an? otázkou spole?enské morálky.Proto se také Angli?ané co nejrozhodněji brání jakémukoli uvolnění ?amatérského paragrafu“. P?ed nedávném byla usnesena novela k zákonu o sportovních amatérech, ur?ená pro footballové tourné na Olympijsk?ch hrách amsterodamsk?ch. Podle této novely mělo b?ti ú?inkujícím na Olympijsk?ch hrách, co? se zdá zcela rozumn?m, nahrazeno to, co svou spoluú?astí ztratili na své obvyklé mzdě. Aby nebylo mo?no této náhrady zneu?iti, byl povinen ka?d? sportovec udati svého zaměstnavatele, jemu? měla b?ti sportovcova mzda po dobu závod? dávána k disposici p?íslu?n?mi sportovními svazy. P?icházelo v úvahu pr?měrně asi 14 dn? ztráty normální mzdy, která měla b?ti nahrazena. Angli?ané, a co? p?ekvapuje, také Ameri?ané, se v?ak postavili co nejradikálněj?ím zp?sobem naprosto odmítavě proti tomuto návrhu. Tento odpor ?el tak daleko, ?e Anglie na olympijské hry dokonce neposlala ?ádného foo?bal- lóvého mu?stva a pom??lela i na to, neobeslati amsterodamskou Olympiádu v?bec. Kromě footballist? postavily se i v?echny ostatní mezinárodní sportovní organisace proti této náhradě u?lé mzdy, jako postupu, kter? se p?í?í ?amatérskému paragrafu“.Obcházení ?amatérského paragrafu“.Formální neústupnost, ji? projevují Angli?ané a Ameri?ané v?ak nemohla zabrániti tomu, aby dnes v?ude platn? amatérsk? paragraf nebyl obcházen. Tento paragraf obsahuje mnoho r?zn?ch ustanovení, která usnadňují jeho pouze formální dodr?ování. Proto?e není mo?no naprosto spolehlivě definovat i, kdo je amatérem, bylo t?eba se spokojiti definicí, kdo amatérem není. Anglick? vzor jest, ?e ka?d?, kdo p?ijímá za svou sportovní ?innost nějaké hmotné v?hody anebo kdo obdr?í r?zné úplaty ve formě volné jízdy nebo placeného stravování, nem??e ji? b?ti pokládán za amatéra. Tento názor byl později v?eobecně p?ijat. Ka?d?, kdo tomuto ?amatérskému paragrafu“ neodpovídá, je sportovcem z povolání. Amatér?m bylo zakázáno nastou- piti k zápasu s profesionálem. Jestli?e někdo bez zvlá?tního povolení p?estoupí tento p?edpis, i kdy? z toho neměl nejmen?ího prospěchu, je rovně? prohlá?en za sportovního profesionála.Sportovní amatér smí podle dne?ní prakse pouze p?ijmouti náhradu sv?ch mimo?ádn?ch v?daj?. O v??i těchto v?daj? není mo?no ov?em nic ur?itého ?íci. A na tomto bodě mohou b?ti p?edpisy o amatérech nejsnáze prolomeny. Kde jest hranice mezi náhradou mimo?ádn?ch v?daj? a mezi honorá?em, p?ijat?m za sportovní v?kon? To se nedá s naprostou p?esností v?bec zjistit. V praksi se postupuje více méně libovolně. P?esně se dá tato hranice ur?iti pouze tehdy, hledají-li se z nějak?ch jin?ch motiv? d?vody pro diskvalifikaci některého sportovce jako amatéra.Cel? ?amatérsk? paragraf“ je v základě v?bec neschopn? zachytit ony slo?ité p?ípady, které nalézáme v moderním sportu. Dnes jde p?i sportu na celém světě velmi d?razně o peníze. Sport stal se obchodem, a to nejen pro po?adatele sportovních podívan?ch, n?br? p?edev?ím pro v?echny velké pr?mysly, které ze sportu ?ijí. Praktick? p?íklad: slavn? hrá? tennisu se zavá?e anglické továrně na rakety Slaezenger, ?e pět let bude hráti pouze raketami této továrny. Neobdr?í za to p?ímo peně?itou odměnu, kdo v?ak ví, na ?em se d?věrně dohodl s firmou pro dal?í roky, kdy jeho sportovní kariéra bude beztoho u? u konce?Amaté?i naoko.Jsou nes?etné formy drobn?ch i vět?ích úplatk?, je? se nabízejí úspě?nému sportovci. Co se mu z těchto v?hod bude po?itati ve zlé a co nikoli, o tom nerozhodují ?ádné p?esné p?edpisy, n?br? to podléhá zcela libovolné praksi malé skupiny osob. Amatérsk? p?edpis dá se obcházeti v tisícer?ch variacích. Hotely, lázeňská místa zvávaly brusla?e nebo hrá?e tennisu, jin?m dodávají firmy bezplatně v?echno pot?ebné ná?adí, staré, nep?íjemné poměry slou?í k tomu, aby jich mohl amatérsk? hrá? finan?ně vyu?iti. M??e někdo zabrániti velkému hrá?i tennisu, aby nevystoupil jako spisovatel? William T. Tilden, tak zvan? Big Bill Tilden, si tím ov?em nepot?ebuje lámati hlavu: stal se u? dávno profesionálem a cestuje po světě se svou skupinou jin?ch profesionál?, zvanou ?Tilden?v cirkus“, a neváhá zcela otev?eně zpe- ně?ovati své renomé. Jinak by mu v?ak velice slu?né p?íjmy z jeho spisovatelské ?innosti nemohly b?ti naprosto p?i?ítány k tí?i jako znak sportovního profesionalismu. Tilden napsal pln?m právem:?Faktum, ?e jsem tennisov?m mistrem Ameriky, mi p?iná?í skute?n? finan?ní zisk, a pokud neodejdu do óstranní z obchodního ?ivota, bude se mi mé jméno rentovati. Na tom v?ak není naprosto nic, co by mne ozna?ovalo za profesionálního sportovce ..“Tou?í-li někdo po tom, aby obelstil amatérské p?edpisy, nebude to nic nesnadného a p?ece bude moci z?stati ve striktním pojetí i nadále amatérem:?Myslím, ?e má ?innost jako autora ?lánk? o tennisu není daleko tak v?nosná jako je prodej akcií. Jakoukoliv v?hodu mohu p?i tom získati pouze sv?mi odborn?mi znalostmi na poli tennisu.“Tilden má úplnou pravdu, co? potvrzuje i p?ípad dvou slavn?ch footballov?ch hrá??, kte?í velice úspě?ně obchodovali na burse a dosahovali tu obrovsk?ch zisk? skoro v?hradně jen na základě styk? s velk?mi obchodními firmami, jich? si vydobyli svou sportovní praksi. Tilden, jen? obzvlá?tě pe?livě se zab?val otázkou amatérství a profesionalismu, do?el kone?ně k závěru, ?e za základ rozli?ování sportovc? mezi sportovce z povolání a sportovce ze záliby je mo?no v?iti pouze motiv, z něho? sport provozují :?Jestli?e někdo provozuje sport z lásky k sportu, pak je duchem amatér a naprosto si nezaslou?í, aby byl pran??ován jako profesionál. Ten, kdo se otev?eně p?iznává k tomu, ?e provozuje sport jako povolání, zaslou?í si naprosto v?í úcty. Svou dobrou pověst poskvrnil pouze amatér, jen? musil b?ti ze závod? vy?azen a za trest prohlá?en za profesionála.“Poloamaté?i.Kdy? se sestavovala pravidla o tom, kdo je sportovním amatérem, nehledělo se na jednu zvlá?tě d?le?itou kategorii v?hod, jich? se sportovci dostává. Jsou to r?zné prospěchy, je? mu opat?uje jeho vlastní klub. Zcela v?znamnou úlohu tu hraje vzájemná konkurence jednotliv?ch klub?. Dobré síly jsou lákány z klubu do klubu a jsou jim nabízeny nejrozmanitěj?í v?hody. Tato prakse je daleko oblíbeněj?í, ne? snaha vychovati si mnohaletou prací v ka?dém klubu vlastní mu?e vysoké úrovně. P?i p?etahování hrá?? z klubu do klubu hrají d?le?itou úlohu r?zná dob?e placená postavení, která klub hrá?i opat?í, slibuje se mu leh?í práce a méně dlouho trvající, poskytují se mu krásná za?ízení bytu, kapesné ve slu?né v??i a pod. Postavení v ur?itém povolání se ?asto opat?uje pouze pro forma: sportovec se oby?ejně omezí na to, ?e se u jmenované firmy p?edstaví, aby tu znali alespoň jeho zevněj?ek, tím v?ak b?vá jeho ?innost v tomto ka?dodenním povolání skon?ena. Spokojuje se nadále tím, ?e p?ijímá měsí?ně gá?i, kterou mu pr? po-P?ítsmnosOniajEnje tato firma, která v?ak ve skute?nosti je hrazena ?; Loerx Kdyby se to ve?ejně prozradilo, byl by konec í ^amatérstvím“ tohoto sportovce.mají ov?em p?irozen? zájem o to, aby si udr?ely ~ r dobré hrá?e a p?ivedly je do nejlep?í formy. Zejména ínes to je d?le?ité, kdy vět?ina sportovc? b?vá v sou- tvcném povolání nezaměstnan?mi. Je t?eba starati se :aby p?es letní sezónu nezpustli. Proto b?vají umístěte v táborech k trainingu, provozování vodních sport? i také atletiky, aby se udr?eli ve formě. Ani v zimě ? tv?em sportovec neobejde bez ?p ? í p 1 a t k ?“, pro tá? se ov?em hledá co mo?no nezávadná forma. Kdy- ? :a se mu?stvo podobného klubu vydá na cestu do ci- :; a y. ukazuje se ov?em prav? opak pouhého amatéris- a. Není proti tomu ov?em mo?no namítati se ?ádného u; rádního stanoviska, nebo? na těchto cestách v?ichni trá?i ?ijí ze sv?ch ?náhrad náklad?“ a ?cestovních v?daj?“, z nich? si leckdy p?inesou i jakési úspory.U?-ne-amaté?ia je?tě-ne-profesionálové.Tyto poměry jsou pokládány za naprosto p?irozené, sem??eme v?ak pop?íti, ?e t?eba?e formálně neporu?ují sstanovení o sportovním amatérismu, p?í?í se jim p?ece jen de facto. V?voj p?ivedl nás dnes tak daleko, ?e vznikla t?etí kategorie ?u?-ne-amatér? a je?tě-ne-profe- ?cnál?“. Tito poloamaté?i, kte?í jsou nuceni vystupovati navenek je?tě jako sportovci z pouhé obliby, a?koliv v zá- iiadě provozují sport zcela ?emeslně, prozrazují jasně, ;ak nedostate?ná a pokrytecká jsou dne?ní ustanovení. Tato ustanovení vytvá?ejí p?du pro nejneutě?eněj- ? i a nejne?ist?í machinace. Právě bylo ?e- ?eno, ?e toto poloamatérství je morálním nebezpe?ím pro ;el? sport. Jeden z dobr?ch znalc? sportu vyslovil nést oko jenost nad těmito poměry takto:?Celá otázka sportovního amatérismu není ne? papírová válka mezi nepraktick?mi a star?mi v?dci sportu, kte?í se p?e?ili a sport jenom zatě?ují. Asi p?ed 40 nebo 50 lety p?i?lo několikhrabat, baron? a lep?ích mě??an? na my?lenku, vyty?iti hranici mezi sportem sv?m a sportem v?ech ostatních, po?ali rozli?ovat sportovce na amatéry a na profesionály. Co bylo vlastním motivem tohoto rozli?ování? Nechtěli se prostě mísiti s plebem. Proto byly vydány p?edpisy o sportovním amatérismu bez jakékoliv my?lenky na budoucnost, p?edpisy, které devadesát devět procent v?ech světov?ch sport? ve?ejně p?estupuje a jim? se p?ímo posmívá. Kdo jsou ti, kte?í representují zb?vající ?alostné jedno procento sportovc?, věrn?ch amatérskému zákonu? Jsou to vět?inou u? jen sta?í páni, jejich? sportovní ?innost pat?í u? do ?eré minulosti a kte?í se dnes usadili v olympijském klidu na vrcholu celého poho?í paragraf?. A těchto několik pán? si namlouvá, ?e ochraňují svět proti zlu sportovního profesionalismu tím, ?e se zaslepeně dr?í neuskute?niteln?ch dogmat a ?e strkají hlavu do písku jako p?trosi.“Sociální nespravedlnost.V Rusku se sna?í dosáhnouti sociálního vyrovnání tím zp?sobem, ?e náklady na nejd?le?itěj?í ?ivotní pot?eby jako na byt jsou odstupňovány podle p?íjm?. Základem této prakse je správné poznání, ?e stejné podmínky za nestejn?ch ?ivotních poměr? nep?edstavují naprosto spravedlnost, n?br? její opak. Stejně je tomu i s ?amatérsk?m paragrafem“ ve sportu. U?ívá-li se ho bez rozdílu, vznikají z něho v?hody pro zámo?ného, jen? není odkázán na ?ádné p?íjmy ani na náhradu sv?ch náklad?, zatím co v?ichni nemajetněj?í jsou posti?eni celou tíhou těchto p?ed- pis?. Tím dochází p?ímo k hotov?m tragediím sportovc?. R?zné nepatrné ?iny mohou se sportovci státi osudn?mi. Někdej?í olympijsk? vítěz boxu Hans Nielsen vyhrál v Americe jako cenu zlaté hodinky. Kdy? se vrátil do Evropy, upadl do nouze a místo toho, aby jsa poslu?en své ::i Olympana, si vystavil své hodinky v sametovém p auzd?e — prostě hodinky prodal. Za tento zlo?in byl prohlá?en za boxera z povolání. Stejně se vedlo i dánskému sportovci Klausenovi. Jin? sportovec, znám? německ? footballista, vyu?il své pověsti k tomu, ?e dovolil továrně na cigarety, aby pou?ila k reklamním ú?el?m jene i:-:- grafie; tento nepatrn? p?íjem stal se pro něho osudn?m a byl prohlá?en za hrá?e profesionála.Z podobn?ch p?ípad? vzbudila v posledních letech největ?í pozornost diskvalifikace Nurmiho a p?edtím diskvalifikace amerického Indiána Jima Thorpe ho, jen? roku 1912 na Olympiádě ve ?tokholmu dosáhl v pětiboji a desetiboji tak velkolep?ch úspěch?, ?e ho ?védsk? král nazval nejpodivuhodněj?ím atletem na světě. V jeho p?ípadě bylo vyu?ito motivu rasové nenávisti, ?e byla hledána záminka k jeho diskvalifikaci. Poněvad? nebyl nalezen ?ádn? d?vod, pou?ilo se pouhé záminky. Byl diskvalifikován z toho d?vodu, ?e za instrukce basebalového klubu p?ijal peně?itou odměnu a místo toho, aby se tím tajil, jako se to obvykle ?inívá, otev?eně se k tomu p?iznal.Nic toti? nebrání tomu, aby klub neza?ídil pro svého ?lena, jeho? chce zaopat?iti, nějak? závod, jen kdy? to není závod sportovními pot?ebami. Tímto zp?sobem si získal německ? mistr ve vysokém skoku HansLubel krásn? kade?nick? závod, co? v?ak nijak nepo?kodilo jeho sportovní amatérství. Naproti tomu zp?sobilo olympijskému vítězi ve skoku o ty?i CharlesuHoffovi mnoho nep?íjemností, ?e za honorá? vystoupil ve variété. Jindy v?ak se najde dostate?ně pádn?ch d?vod?, aby se nad faktick?m profesio- nalismem některého sportovce zav?ely o?i. Tak na p?íklad z?stala brusla?ka Sonja Hennie podnes amatérkou, poněvad? by ?etné spolky p?i?ly v zimní sezóně o znamenit? obchod, kdyby byla prohlá?ena profesionálkou.Odstraňte pokryteckou praksi!Ze v?ech těchto p?ípad? je jasno, ?e dne?ní p?edpisy o sportovním amatérismu nejsou naprosto schopny odli- ?iti sportovní amatéry od profesionál?, kterého?to rozli?ení je pro sport nejv??e zapot?ebí. Dne?ní p?edpisy slou?í jen k zastírání nejr?zněj?ích obchod? a podvod?, které kvetou právě na základě neprakti?nosti a nep?esnosti těchto p?edpis?.Podíváme-li se na věc d?kladně, poznáme, ?e za v?ím stojí ur?itá spole?enská morálka, která si rozhodně zaslou?í, aby s ní bylo jednou sú?továno. Epocha naprosto ryzího amatérismu se rozhod ně skon?ila tím okam?ikem, kdy ze sportu byl udělán obchod: k tomu do?lo ve chvíli, kdy po prvé za vstup na sportovní h?i?tě bylo vybíráno vstupné. Tímto okam?ikem dostal se sport do nové situace, a? u? p?íjm? bylo vyu?ito k jak?mkoli ú?el?m, t?eba dobro?inn?m.Obecenstvo dnes platí vstupné v?hradně proto, aby spat?ilo v?kony sportovc?: pro? by tito sportovci z toho nemohli míti sebe men?ího u?itku ? Zcela zdrav? princip byl v nyněj?í praksi s amatérismem p?iveden k úplné nesmyslnosti. Nebylo by na ?ase s touto praksi dnes u? zcela p?estátí?Zku?enosti antického sportu.Máme-li odpověděti na tuto otázku, nesmíme p?ejiti bez pov?imnutí to, co víme o sportu starověkém, nebo? i tam najdeme v?voj sportu od ?istě gymnastick?ch forem do pouhé davové sensace od amatérismu k nejp?ík?ej?ímu profesionalismu. Rekové klasické ho období se věnovali pilně sportovnímu trainingu, ne?ili v?ak pro něj v?hradně. Kdykoli ?lo o vystoupení v Olympii, nebo p?i jin?ch hrách, dostal se v?ak training zcela do pop?edí jejich zájm? a zatla?il v?kon ostatních povolání. P?esto v?ak zájem o sport se neproměnil v pouhé úsilí o sportovní rekordy. Roz?í?ení sportu a obrovsk? kult olympijsk?ch vítěz? v?ak zp?sobil, ?e ur?ité zvlá?tě nadané osoby se zcela specialisovaly v jednotliv?ch sportovních oborech. Od toho okam?iku se nehledělo ji? na v?estrann? tělesn?v?cvik, n?br? v?echno úsilí se věnovalo k dosa?ení vrcholn?ch v?kon?. Na p?esně specialisovaném území sportu ?lo o pěstění sportovních star?. V té době u? nemělo ?ecko oněch krásn?ch mu?? klasické doby, kte?í se zálibou provozovali tělocvik za pr?vodu flétny, n?br? mělo silácké kolosy, vychovávané a ?ivené zcela speciálním zp?sobem. Profesionál úplně zatla?il amatéra, jen? s ním u? nemohl soupe?iti a proměnil se v pouhého diváka. Nejkrásněj?í období ?ecké kultury bylo zkon?eno, ta tam byla doba, kdy sport byl pro Hellena stejně nezbytnou sou?ástkou ?ivota, jako hudba, lázeň a du?evní práce. Vzdělané kruhy p?estaly se prakticky ú?astniti sportovních závod? a omezily se ji? jen na sport s koni a na vozech. Sportovní my?lenka degenerovala sou?asně se stoupajícím zájmem o sportovní v?kony.V R í m ě měli sportovci v pozdní době své vlastní odborové organisace a cestovali s jedné sportovní slavnosti na druhou. ?tvanice se zvě?í, zápasy gladiátor? a námo?ní bitvy cirku Maximu v?ak byly sensa?něj?í podívanou ne? pouhé sportovní v?kony. Starověk? sport zahynul na pro- fesionalismus. Lidé se dívali na profesionální zápasníky, bojující ve?ejně na ?ivot a na smrt a opovrhovali jimi. Sportovci se stávali vále?ní zajatci, otroci a odsouzení zlo?inci. Sport beznadějně degeneroval v?ude tam, kde se proměnil v pouhou sensaci a nervové drá?didlo, místo aby byl prost?edkem v?estranného tělesného ?kolení.Jak reformovati ?amatérsk? paragraf“.Tyto v?echny zp?soby degenerace sportu, jeho zprofesionalisování je si t?eba uvědomiti v této chvíli, kdy r e- forma paragrafu o amatérismu se stala naprosto nevyhnutelnou, chceme-li za- chovati ryzost a ?istotu sportu. Aby byla náprava mo?ná, je t?eba, aby si ti, kte?í stojí v ?ele mezinárodního sportu jednou beze zkrá?lování uvědomili dne?ní poměry a viděli sport takov?, jak?m se v posledních dvaceti letech ve skute?nosti stal. Nenarazí se tím na ?ádné nep?ekonatelné p?eká?ky. Je?tě dnes je dosti mlad?ch a ?inorod?ch lidí, kte?í si uvědomují, ?e je nezbytno, aby rozdíl mezi sportem amatérsk?m a profesionálním byl zachován a ?e je t?eba jediné nalézti pro rozli?ování těchto dvou zásadně rozdíln?ch sportovních forem spolehlivou definici. Zdá se nám je?tě nejv?? pot?ebn?m zp?sob, kter? Francouzi zavedli ji? p?ed dvaceti lety, kdy stanovili pojem ?olympijsk?ch amatér?“ ?ili ?amatér?-olym- p i o n i k ?“. Poda?ilo-li se v dne?ní době odstraniti tolik nepravdivého pokrytectví v nejr?zněj?ích oborech, musí se poda?iti zbaviti i zdrav? sport této l?i fale?ného amatérismu.dopisyJen několik slov lu?ákovi z minulého ?íslaMil? p?íteli,někde z Vás mluví vskutku autonomista a někde zase dost up?ímn? ?echoslovák s hlediska státního. Tedy pat?íte podle mého mínění k těm, s nimi? se dá mluvit a s nimi? bychom se také domluvili. Ale musíte si uvědomit, ?e bída v zemích ?esk?ch jest právě taková jako na Slovensku. Pravda, někde vět?í, jinde men?í. Nezaměstnanost jest v zemích ?esk?ch poměrně vět?í ne? na Slovensku. Vezmete-li si statistiku nezaměstnan?ch podle ú?edních v?kaz? na p?. za rok 1933 i minul? rok, tedy uvidíte, ?e ze v?ech zemí má poměrně největ?í po?et nezaměstnan?ch země Moravskoslezská; vět?í ne? má Slovensko. Také inteligence mají ?eské země mnohem více nezaměstnané ne? Slovensko. To jest fakt a to musíme uznat, zále?í-li Vám up?ímně na dorozumění. Musíte také p?ipustit, ?e není mo?né, aby hned v?ichni ?e?i ode?li ze Slovenska, ponechali místa Slovák?m, a sami snad pak m?eli p?ímo hladem, jak nazna?ujete. To by bylo nejen nevdě?né, ale také nelidské. Nikdo nebrání slovensk?m lidem, aby nebyli zaměstnáni také mimo Slovensko. Jest jich dosti v Praze, Brně i jinde a nikdo jim to nevy?ítá a nebude vy?ítat. Byly doby, kdy se p?ímo nutili na p?. sloven?tí profeso?i, u?itelé a pod., aby ?li u?it do zemí ?esk?ch, aby se tak dospělo k lep?ímu vzájemnému poznání, jak sám správně pí?ete. A víte, kdo se tomu bránil, ost?e bránil? Ti Slováci, kte?í měli do těch ?esk?ch zemí jiti.Pokud pak se t??e vstupu Iu?ák? do vlády, tu jste mi dob?e neporozuměl. Psal jsem proti p?ibrání Iu?ák? do vlády za ka?dou cenu a ?ádal pro ně jakousi zavyu?enou proto, poněvad? ?ijeme v době, kdy chceme, aby vládní strany seriosně spolupracovaly. Jsem pro spolupráci s ka?d?m, kdo to myslí s cel?m na?ím státem up?ímně a bez v?hrad.Vá? Fr. LoubalV?chova a citlivostVá?ená redakce!Nevzpomínám si, ?e bych od některého z na?ich dne?ních spisovatel? ?etl smělej?í a state?něj?í slova na adresu dne?ních dětí a rodi?? jako od E. Konráda v 28. ?ísle ?P?ítomnosti ". Byly ?asy, kdy takov? Thomayer nebo Rais dovedli ?íci velmi b?itce své mínění o v?elijaké té nové praxi vycho- vatelské, která vedla jen k p?ecitlivělosti, rozmazlenosti, kňourání, nervov?m záchvat?m a podobn?m nemocím, kter?ch si na?i p?edkové dop?áti nemohli. Moderní spisovatelé se v?ak touto stránkou ?ivota bu? neobírají, anebo nám radí ?patně. Nikdy se tolik nemluvilo a nepsalo o pedagogice a vychovatelství, a nikdy také nebylo tolik nevychovan?ch dětí i rodi?? jako dnes — ?ím? se nikterak nechci dot?kati pedagogiky jako vědy a p?enechávám ochotně jin?m, aby posoudili, co je na moderních zásadách vychovatelsk?ch bludné anebo pro? se nesprávně chápou a vykládají. Dokud to povolaní ?initelé neudělají, bude pro nás nejlépe, kdy? se budeme dr?et leckteré té vychovatelské zásady staré, by? i byla sebe více nemoderní a zastaralá. Vyvarujeme se snad alespoň toho, ?e děti nebudou tyrany sv?ch rodi??, kte?í pak bezbranně a splá?em volají na pomoc spole?nost a stát. I ve ?kolách obecenstvo volá ?asto po novém, ?lid?těj?ím“ disciplinárním ?ádu. Odstraňme v?echny poko?ující a ?áka ned?stojné tresty, vychovávejme a netrestejme — to jsou v podstatě v?echny reformy těchto hlas?. I kdy? by se snad leccos mohlo změnit, pochybuji, ?e pro na?e ?kolství a pro budoucnost na?ich dětí budou tyto reformy blahodárné. P?i v?chově je jistě t?eba vyhnouti se v?í krutosti, bezhlavosti nebo mstivosti, a p?i ka?dém trestu musíme míti p?edev?ím na mysli napravení dítěte. Ale na druhé straně je stejně pová?livá sentimentálnost a p?íli?ná shovívavost, opi?í láska a zaslepenost. Toto nebezpe?í je dnes vět?í, a proto proti němu bojujme, dokud je ?as.K. E., profesor.64452512700DOMDOM1765935225425DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBY100 list? normalisované velikosti 210X297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak iemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhá t?.17P?ítomnostiCo chce od nás pr?mysl?Do ?Hospodá?ské politiky“ napsal koncem ?ervna p. dr. Jos. Schieszl, sek?ní ?éf v kancelá?i presidenta republiky, ?lánek pod titulem ?Pr?mysl a politika“. Od té doby vede se o ?lánku onom debata, nejen proto, ?e v letní politické pause redakto?i rádi uvítají, vyskytne-li se něco, ?ím lze vyplnit noviny, n?br? také proto, ?e je to ?lánek skute?ně pozoruhodn?. P?edně, jak mnozí shledávají, osobou svého autora. P?edpokládá se, ?e ú?edník tak v?znamn? nebude p?ed zraky ve?ejnosti rozp?ádat pouhou politickou improvisaci a ?e, rozhodne-li se u? mluvit, má k tomu vá?n? d?vod. Poněvad? pak ned?věra v svobodné myslitele jest u nás zna?ně roz?í?ena a poněvad?, vysloví-li někdo nějaké mínění, oby?ejně ostatní se seběhnou a vyptávají se: ?Kdo ti poru?il takto mysliti?“, mohli by někte?í také hledat nějaké souvislosti mezi obsahem ?lánku a ú?adem, ve kterém p. dr. Schieszl sedí. Nu?e, to by znamenalo dostat se na scestí. ?lánek p. dr. Schieszla není v ?ádném smyslu ú?edním v?konem a nemá jiné pozadí ne? pozadí osobnosti svého autora, jen? v?dy sebevědomě pěstoval svou samostatnost, i kdy? — jak b?vá — to někdy bylo nep?íjemné.Druhá pozoruhodnost ?lánku je v tom, ?e po prvé nám tu demokrat patrně doporu?uje, abychom svoú ústavu zahodili do starého ?eleza a nahradili ji stavovsk?m z?ízením. ?ili abychom formy své demokracie, jak byla konstituována r. 1920, pokud mo?no oslabili a vpravili do ní něco, co si vymyslil fa?ismus. Autor uji??uje, ?e ani pak demokracie nep?estane b?t demokracií. Doufám, ?e to nemyslí v tom smyslu, ?e ani vycpaná ko?ka nep?estává b?t ko?kou.Ale je asi t?eba nejd?íve reprodukovati obsah ?lánku.V na?í demokracii, praví p. dr. Schieszl, má ka?d? tolik moci, kolik získá ve volbách hlas?; rozhoduje tedy po?et, ne jakost. Revolu?ní zákonodárce se domníval, ?e je spravedliv?, kdy? ka?dému dal jeden hlas. V na?í politické aréně se vytvo?ily t?i stavovské skupiny: 1. dělníci a zaměstnanci, 2. zemědělci, 3. ?ivnostnici. Těmto skupinám je snadno získat hlasy voli?? a mandáty. Av?ak pr?myslnici mají tak nepatrn? po?et p?íslu?ník?, ?e ani v?ichni spole?ně nemohou dosáhnout mandátu. Proto se sna?í p?ipoutat k sobě voli?e ze skupin jin?ch. Jak je máji získat, kdy? zejména po stránce citové je na nich pro p?íslu?níky ostatních vrstev v?e tak nepopulární? Nezb?vá jim ne? op?ít se o nacionalismus. Nebezpe?í p?epiatého nacionalismu nám ukládá, abychom se velmi d?kladně zab?vali otázkami pr?myslu. Musíme mu dát tudí? mo?nost, aby hájil své stavovské zájmy, jakou mají stavy ostatní. Do parlamentu se dostali jen dva pr?myslníci, a ani ti by se tam byli nedostali, kdyby byli odkázáni jen na hlasy pr?myslnické. Právní ?ád vymě?il podíl na státní moci podle ?ísla voli?? a mandát?; na této cestě nem??e nepopulární pr?mysl dosáhnout ni?eho, ani kdyby se krví potil. V?ude tam, kde demokracie odpírá pr?myslu podmínky existence, za?íná smě?ovat k diktatu?e. Ná? pr?mysl d?má ji? skoro jen do toho uhlí, v něm? je ?elízko, kterému se ne?íká demokracie. Je t?eba pr?myslu upravit podmínky existence. To si musejí uvědomit v?ichni, kdo chtějí zachránit pro nás nejen ur?it? blahobyt, ale p?edev?ím podmínky existence. Cesta je ve stavovském z?ízení. Demokracie by byla zachráněna zp?sobem, ?e uvnit?Tak tedy páni pr?myslníci si chtějí zahrávat s fa?ismem? Nemáme-li p. dra Schieszla pokládat za mu?e, kter? mluví na piano — a nemáme k tomu d?vod? — tedy musíme z jeho ?lánku p?ijmouti tuto informaci. A zároveň m??eme jím uveden? po?et p?í?in, které odsunují pr?mysl z podílu na politické moci, rozmno?iti do budoucna je?tě o jednu p?í?inu: p?íchylnost pr?myslu k fa?ismu. Tento sklon, jestli?e pr?mysl skute?ně se mu oddá, zbaví ho definitivně těch spojenc?, které by jinak mohl míti. Jsou politikové, kte?í souhlasí s tím, ?e pr?myslu je t?eba pomoci, budou se v?ak varovati, aby prstem hnuli pro pr?mysl, kter? za?ne pom??let na diktaturu. Je-li pr?mysl u? te? v isolaci, bude potom v isolaci je?tě vět?í. Opravdu nevím, zvolil-li p. dr. Schieszl dobr? zp?sob. Stra?í nás. Snad tím po?ídí něco u těch, kte?í se snadno leknou. Nemohu se v?ak zbavit dojmu, ?e daleko lépe by bylo dovolávat se na?eho rozumu, kter? snad je?tě není zcela zrezavěl?.Jeden zahrani?ní ?asopis mluvil nedávno o p?íznivcích demokracie a o polekan?ch p?íznivcích demokracie. Nechci se nijak dot?kati v?ech mo?n?ch kvalit p. dra Schieszla, kter?ch si vá?ím, ale mám chu? ho za?aditi do kategorie druhé. Nechci také nikomu vyt?kati, ?e se o demokracii strachuje — je to lep?í ne? lehkomyslnost — ale zdá se mi b?ti nevhodno tak ochotně dávati ruce vzh?ru u? na pouhou zprávu, ?e pr?mysl se mra?í. Máme v?ak v ?lánku p. dra Schieszla opravdu spat?ovat zdvi?ené ruce? Obávám se, ?e ano. Jinak, zdá se mi, nevystavil by autor snahám pr?myslník? tak dalekosáhlou carte blanche, na kterou si mohou napsati, co chtějí; nedopustil by zejména, aby v jeho ?lánku ?tená? marně hledal, na- vrhuje-li ná? parlament v?bec odstranit a nahradit stavovsk?m z?ízením nebo chce-li jen parlament korporativním ?ádem nějak doplnit. Demokratické sebevědomí ká?e, abychom o existenci parlamentu nep?ipou?těli v debatě takové nejasno.I kdy? s autorem se shodujeme v tom p?esvěd?ení, ?e ná? pr?mysl naléhavě pot?ebuje pomoci, a i kdy? jsme mu za jeho d?tklivé upozornění vdě?ni, hodláme zde o této otázce promluvit s hlediska men?ího strachu. Jestli?e pr?myslníci opravdu otá?ejí svou lodi?ku směrem k fa?ismu, nemusí nám hned, dovolíte-li se tak vyjád?it, spadnout srdce do kalhot. Je?tě v ?ádné zemi nedosadili pr?myslníci sami diktaturu, a u nás se jim to povede je?tě méně ne? jinde. V posledních volbách u? si z?etelně pohrávali s fa?istick?mi my?lenkami, u?ili mladé lidi vzpa?ovat, k?i?et ?nic ne? národ“ a studovat Hitler?v ?Mein Kampf“. A jak? byl v?sledek? Ka?d? vidí, ?e tuto bitvu dokonale prohráli. Po tak ztracen?ch volbách není na diktaturu ?ádné pomy?lení. Pan dr. Schieszl sám vylí?il onu zdrcující vět?inu, která pr?mysl oddaluje od vlivu na stát. Jestli?e mu tedy tato vět?ina nechce poskytnout ani rovnoprávnost, jak lze o?ekávat, ?e by pojednou sklonila ?íji pod patu jeho diktatury? Ve státě, ve kterém je tak mocné a tak dokonale vybudované agrární hnutí, nemají fa?istické choutky pr?myslu tolik váhy, jako by měly jinde. Kdyby někdo p?inesl zprávu, ?e agrárníci chtějí z?ídit diktaturu. cítím, ?e bych se o to mnohem vá?něji zajímal.Pan dr. Schieszl praví, ?e pro dosa?ení sv?ch politick?ch cíl? nemá pr?mysl jiného prost?edku ne? podpalovat ideu nacionální, p?ipou?tí v?ak, ?e v po- sl?inich volbách tento prost?edek zklamal a ?e pr?- -yi ztrácí u? i víru, ?e se pomocí nacionalismu v par- lamentě udr?í. Jestli?e tedy u? ani nacionalismus nepom??e, jak?m jin?m prost?edkem mohl by pr?mysl usilovati o diktaturu? Se?adí se snad těch několik tisíc pr?myslník?, které máme, a podniknou pochod na parlament? Sám dr. Schieszl dává najevo, ?e ?ovinismus byl poslední rána v nábojnici pr?myslu a ?e ta:o patrona byla u? vyst?elena. Ostatně děkujeme p. dru Schieszlovi také za tuto zajímavou informaci, kterou nám snad mimovolně poskytl. Po p?e?tení jeho ?lánku víme je?tě lépe ne? d?íve, v jakém podvodu jsme se to musili brodit, kdy? Národní sjednocení ?lo do voleb s heslem nacionalismu. Ne?lo, jak je tu znovu dotvrzeno mu?em, kter? s pr?myslem sympatisuje, v?bec o nacionalismus, n?br? o vět?í moc pr?myslu ve státě. Zejména studentské mláde?i měl by nyní b?t ?lánek p. dra Schieszla zdarma rozeslán, aby věděla, na ?em je, na ?em byla a na ?em bude, a? zase od ní agitáto?i Národního sjednocení budou ?ádat vrcholné v?kony vlastenectví. Sly?eli jsme, kterak pan pr?myslník nabádal svou ?enu, aby volila Národní sjednocení, p?ízna?n?mi slovy: ?Ty jako ?ena pr?myslníka musí? volit Národní sjednocení.“ Kdyby tato strana byla tím, za?se vydává, byl by nepochybně musil ?íci: ?Ty jako ?e?ka ...“ V?znamné jest, ?e ho to ani nenapadlo. To tedy byl skute?n? obsah hesla ?nic ne? národ“, jak je nám tu od velmi vá?né osobnosti vykládáno. Nebojíme se ani reprisy této komedie. U? jednou jsme vylo?ili lidu její podstatu a vidíme, ?e lid nám uvě?il. Bude-li t?eba, vylo?íme v?e znovu. S ?ovinismem zkou?el to bez úspěchu pr?mysl u? ve v?ech minul?ch volbách — po této stránce jsme tedy otu?ilí a máme za sebou u? ur?ité zku?enosti. Pro? bychom se měli najednou za?ít bát?Myslím, ?e tyto odmítavé poznámky musily b?ti napsány ku prospěchu klidu a ?istoty v na?em politickém ?ivotě. Pan dr. Schieszl nevzal asi věc za prav? konec, jestli?e stanovisko pr?myslu lí?í takto: bu? nám vyhovíte — nebo a? ?ije fa?ismus! To by se p?íli? podobalo vyděra?ství, a nad tím by leckomu (právě ke ?kodě pr?myslu) mohla vzkypěti krev. Není mo?no dovoliti, aby takové bu? — anebo se v na?í politice ujalo a aby stavy si zvykly takov?m krajním zp?sobem prosazovati své po?adavky. Jsem pevně p?esvěd?en, ?e dělník?m se vede je?tě mnohem h??e ne? pr?myslník?m. Co by asi ?ekl p. dr. Schieszl, kdyby také dělníci ?ekli: bu? to, co chceme — anebo komunismus? Zda by se také kvapně jal vym??leti reformy ústavy?Oimitáme d?vody p. dra Schieszla, ne jeho cíl, li :? ?em jedin?m jeho cílem, aby pr?myslu bylo pomo?eno. Rozdíl mezi ním a námi je v tom: on radí u?initi tak ze strachu, my z rozumu. Zajisté, je t?eba roz?í?iti v demokracii p?edsvěd?ení, ?e postavení pr?myslu nesmí b?ti u? dále podkopáváno, sice sepo?ítíme do chudoby.Vyvinuli jsme se v devatenáctém a na za?átku dvacátého století v zemi vyspělého pr?myslu, kter? byl vlastním p?vodcem na?eho blahobytu. Co o tom dr. Schieszl praví, jest slovo za slovem pravda. Zemědělství nesta?í na více, ne? aby nám opat?ilo such? chléb. V?echna pomazánka na tento chléb, v?echno, ?ím jsme platili za jemněj?í dary ?ivota, ?ím jsme se ú?astnili vrcholk? evropského ?ivota, v?e, z ?eho jsme vydr?ovali svou kulturu, pocházelo z pr?myslové ?innosti. Kdybychom z nerozumu, nedbalosti nebo politické nestate?nosti nechali sv?j pr?mysl zpustnout, musíme se p?ipravit na to, ?e budeme balkánsk?m Slovan?m moci je?tě up?ímněji ?íkat ?brat?e“ ne? nyní, nebo? jim budeme podobněj?í. V oceňování vynikající a blahodárné role pr?myslu v na?em ?ivotě nesmí nám p?eká?etj ani na?e protikapitalistické sm??lení. Je pravda, ?e kapitalismus musí b?t p?ekonán a ?e od něho musíme dospěti k organisovaněj?ím a svědomitěj?ím formám v?roby, ale tento boj o nové hospodá?ství nerozhodneme sami, ten se vede ve světovém mě?ítku, a ne? bude rozhodnut, musíme míti dobr? pozor, abychom nezni?ili u nás funkci pr?myslového kapitalismu d?íve, ne? její prospě?nost pominula, abychom nepodlomili v?robu, ze které ?ijeme, ?ili abychom nepod?ezávali větev, na které sedíme, i kdy? bychom raději u? seděli na jiné, zeleněj?í větvi. Musíme tedy dá váti pozor na dvě strany: jednak smě?ovati k novému, jednak chrániti i staré, dokud z něho máme prospěch. Nezapomínati ani na rok 2000 ani na rok 1935. Vím, ?e je to nepohodlné a slo?ité rozdělovati takto svou pozornost na dvě strany, ale v p?echodné době nelze si jinak po?ínati. Starou lodi?ku musíme tak dlouho ucpávati, dokud nová nebude kotvit p?ipravena s praporky v p?ístavě spole?nosti. V?ichni u? vidíme, ?e stavba nové lodi nepokra?uje tak rychl?m tempem, jak se vě?ilo, a ?e stará lo? nás nepochybně bude musit je?tě dlouho nosit. Socialista, kter? by v této době ?ekl, ?e ?ím h??e se vede kapitalistickému pr?myslu, tím lépe pro lidstvo, osvěd?il by snad znovu ráznost svého socialistického p?esvěd?ení, ale neosvěd?il by se v té druhé stránce socialistické ?innosti, jejím? cílem má b?ti hmotně pomáhati lidu a chrániti jej p?ed bídou.I kdy? tedy pr?mysl dosud je kapitalistick?, v na?em vlastním zájmu musí b?ti uchráněn p?ed úpadkem. K tomu je ov?em nejd?íve t?eba, aby pr?mysl sám si rozumně po?ínal, nebo? nikomu nem??e b?ti tak snadno pomo?eno jako tomu, kdo si i sám dovede pomoci. Tato d?le?itá kapitola úplně chybí v úvahách dra Schieszla, a p?ece není mo?no ji vynechati. Pr?mysl sám není na svém postavení bez viny. Neudělal po p?evratu ani tolik, aby ?ádně prozkoumal svou situaci. Kdyby tak byl u?inil, nebylo by mu mohlo z?stati tajno, ?e je z velké ?ásti pr?myslem exportním, a byl by se musel podle toho za?ídit. ?ím méně celních p?ehrad je mezi státy, tím lépe pro exportní pr?mysl. A?koliv se to zdá b?ti jednou z nejjasněj?ích věcí, na?emu pr?myslu poda?ilo se ji zatemniti, nebo? ku podivu nepostavil se na stranu volného obchodu, n?br? na stranu úzkostlivé a ustra?ené celní ochrany. Stě?ujeme si na agrárníky, ?e nedovedou své blaho spat?ovati v ni?em jiném ne? ve vysok?ch clech. Ano, ale co? je tomu také ná? pr?mysl neústupně neu?il? Byla chvíle, kdy na?e zemědělství prohla?ovalo, ?e je ochotno vzdáti se usilování o celní ochranu, jestli?e také pr?mysl tak u?iní. Co odpověděl pr?mysl? Odpověděl: nikoliv — a vychoval tak také agrárníky k ur?itému zp?sobu sm??lení, ve kterém oni ov?em brzy svého u?itele p?edstihli. Jestli?e exportní pr?mysl na otázku, jak?ch cel si p?eje, s nepotla?iteln?m elánem odpoví, ?e ochrann?ch, tedy je to stejně podivné, jako kdyby cestovatel v anketě o nejlep?ích podmínkách cestování se vyslovil pro to, aby p?echod hranic byl pokud mo?no ztí?en. Vím, ?e dnes je marno o tom mluvit a ?e nyní nem??eme strhnout celní hradby, které jsme si vybudovali nejd?íve z jedné t?etiny z vlastní v?le a potom ze dvou t?etin proto, ?e jsme k tomu byli donuceni ochraná?skou politikou celého světa. To bylo, jako kdyby nah? ?el zápasit s tě?kooděnci. Ale st?j to zde jako p?íklad toho, kdy pr?myslu ?kodil vlastní nerozum, nikoliv na?e politické z?ízení. Dal p?ednost bázlivosti p?ed podnikavosti. Pan dr. Schieszl navrhuje, aby pr?myslu bylo poskytnuto stavovské zastoupení. Nu?e, kdyby v oné době, o ní? mluvíme, byl pr?mysl ji? své stavovské zastoupení měl, sotva by se byl zachoval k otázce cel rozumněji, nebo? z instituce samotné ne- vtéká je?tě do lidí d?vtip. Tu?ím v?ak, k ?emu by byl pr?mysl u? tenkráte svého stavovského sboru u?il: k p?emílání otázky dělnick?ch mezd. Na tomto poli vykazoval v?dy je?tě nejvíce aktivity a nedopracoval se je?tě k onomu vy??ímu poznání souvislostí, které u?í toho, kdo se chce dát pou?it, ?e ka?dé oslabení mezd znamená také oslabení spot?eby pr?myslov?ch v?robk?, a ?e mamě se tu had kou?e do vlastního ocasu.Není to jediná věc, kdy pr?mysl váhal pracovati k svému prospěchu. Měl v?dy národní demokracii natolik v moci, aby ji mohl donutit obsaditi ministerstvo obchodu, hlavní exposituru pr?myslov?ch zájm?, mu?em energick?m, kter? by dovedl z pot?eb na?eho pr?myslu podobně u?initi ve?ejnou otázku, jako to dovedl dr. Ra?ín s měnou. Není nikoho jiného vina ne? vina pr?myslu, ?e na tomto d?le?itém místě zasedali mu?i, pro jejich? bezv?znamnou ?innost dostalo na konec ministerstvo obchodu ve ve?ejnosti málo ?estn? titul ?tichého ministerstva“. Co dělalo toto ministerstvo, kdy? agrárníci za?ali prosazovat své heslo ?zemědělství v?dy nap?ed“? Kdo měl nutit pr?myslníky, aby lépe dbali sv?ch zájm?? Nezále?í v?dy na tom, jaké kdo má zastoupení v parlamentě. Nebo? jaké zastoupení měla r. 1919 měna v na?em parlamentu, není-li? pravda? Její pot?eby zastupoval proti málo ochotnému parlamentu jedin? mu?, dr. Ra?ín, ale zastupoval je takov?m zp?sobem, ?e na to nikdy nezapomeneme a ?e finan?ní otázky celé ve?ejnosti v?típil do paměti. Kdo za to m??e, ?e se mezi pr?myslníky nena?el nikdo, kdo by to byl stejně uměl u?initi s otázkami pr?myslov?mi? Kdekdo mluví o měně, ale nikdo nemluví o pr?myslu, a?koliv pro na?e hospodá?ství pr?mysl je právě tak d?le?it? jako měna. Na?e ve?ejnost je o pr?myslov?ch otázkách hanebně málo informována. Není mo?no, aby tu nebyl vinen také sám pr?mysl, nebo? i kdyby byl sebe více utla?ován, musil by aspoň ve?ejnosti umět vylo?it, o? jde. Propaganda na?eho pr?myslu jest zcela ?alostná, a to jest věc, která by se dala snadno zlep?iti i bez stavovského z?ízení.Jedním z b?emen, pod ním? ná? pr?mysl nejvíce trpí, je vysok? úrok. Vzpomíná si někdo, ?e by nás byl kdy pr?mysl o této otázce tak vá?ně informoval, jak jest t?eba? Tu?íme, pro? tak neu?inil, a pro? za něj musili mluvit jiní. Ná? pr?myslov? km.zsl ;e nebezpe?n?m zp?sobem promí?en s finan?ním správní radové pr?myslov?ch podnik? nevědí dob?e, mají-li více pracovati k tomu, aby továrny mohly pracovat, nebo k tomu, aby banky mohly brát vysoké úroky, a ozve-li se k nám nějak? hlas ze Svazu pr?myslník?, nejsme si nikdy zcela jisti, mluví-li to k nám hanké? nebo pr?myslov? podnikatel. Není vinou na?eho parlamentního z?ízení, ?e se pr?mysl takto dostal pod nadvládu bank, a ani stavovsk? ?ád by tu nep?inesl nápravu, nebo? na lavicích, je? by byly vyhrazeny stavu pr?myslnickému, zasedli by zase banké??A jakou politiku dělal pr?mysl? Podporoval v?ím zp?sobem stranu, která témě? po patnáct let zakazovala uznání sovětského Ruska, a pomáhal tak proti sv?m vlastním zájm?m podkopávat mo?nosti pr?myslové expanse v Rusku, které jiné státy vydatně vyu?ily. Kdo měl tady myslit za pr?mysl? A co by bylo získáno, kdyby tito mu?i, kte?í o své ve slo?itěj?ích poměrech pe?ovati nedovedouc, mohli se nyní více vypovídati za dve?mi, na nich? by bylo napsáno: ?Zde zasedají stavy“? R. 1927 nebylo ji? nikomu neznámo, ?e na?e politika se dostává pod vedení agrárník?. Nikomu také nebylo neznámo, ?e dostati vedení, znamená pro agrárníky vyu?iti toho d?kladně proti pr?myslu. V?e, co bylo t?eba o tom věděti, ?íkali agrárníci ve?ejnosti jasně sami. Co v této kabonící se situaci dovolil dělati pr?mysl straně, kterou ovládá? Dovolil jí, aby v?emi silami starala se jen o to, aby presidentství bylo vyrváno z rukou Masarykov?ch, a aby vynikající posice, kter?ch si agrárníci v republice ji? vydobyli, byly rozmno?eny je?tě o posici agrárního presidenta. Jako by tehdy byl pr?mysl měl jedinou starost, aby agrární ba?ta byla skute?ně nedobytná? Zmoud?í do p?í?tích presidentsk?ch voleb ? Co dělal pr?mysl, jeho strana a jeho list, kdy? r. 1928 a 1929 někte?í lidé, vidouce nebezpe?í stále rostoucí p?evahy agrárník?, za?ali diskutovat o mo?nosti vládní koalice bez agrární strany? V?e, co za pr?- myslnické peníze psalo a mluvilo, posmívalo se této idei. V?dcové pr?myslník? nebyli dosti prozíraví, aby vystihli, jaká situace se proti nim tvo?í. A opět: kdo měl tehdy myslit za pr?myslníky ? Kdo je měl p?inutit, aby nepropásli jednu z posledních chanci? Pr?mysl vklop?tal do dne?ních okolností, které jsou pro něj vskutku neblahé, se zav?en?ma o?ima. R. 1928, kdy? agrárníci po prvé otev?eně ?ekli: ?nikoliv rovnoprávnost mezi zemědělstvím a pr?myslem, n?br? v?dy a v?ude nap?ed nejd?íve zemědělství a potom teprve pr?mysl“, roz?ilovali jsme se nad tím my zde v ?P?ítomnosti“, ale pr?mysl ml?el.A co dělal pr?mysl v leto?ních volbách, kdy situace věru mu u? mohla b?ti dosti jasná ? Situace ta kázala, aby se aspoň pokusil o vytvo?ení pr?myslové fronty. Co u?inil místo toho? Pokusil se o vytvo?ení fronty protisocialistické, chtivě p?ijal z ciziny heslo o zni?ení socialismu, a zahnal tak socialisty do pevného spojenectví s agrárníky, nad ním? nyní neustává ho?ekovat. Ale na koho si má stě?ovat? Nepochybně sám na sebe. Ka?d? socialista, kter? by v této chvíli opustil spolek s agrárníky a uzav?el spolek s pr?myslem, jen?, jak se jeví, p?ede v?emi ostatními věcmi je o tom p?esvěd?en, ?e socialismus musí b?ti zni?en, a kter? proto by nepochybně socialisty brzy zradil.i kdyby s ním ?li do spolku, musil by b?ti sv?mi straníky ob?alován z lehkomyslnosti. Aby toto bylo napraveno, je t?eba nějaké doby pokání, nikoliv dal?ího vyhro?ování fa?ismem. ?ím více pr?myslníci budou fa?ismem vyhro?ovati a ?ím více jim v tom bude — t?eba v dobré v?li — p. dr. Schieszl pomáhati, tím nesnadněj?í bude vytvo?it obrannou pr?myslovou frontu. Mohla by b?ti vytvo?ena, i kdy? p. dr. Schieszl, snad proto, aby mohl navrhnout reformu ústavy, o tom raději pochybuje. Jejími p?edur?en?mi a p?irozen?mi ?leny jsou v?ichni ti, kdo z pr?myslu ?ijí, a to nejsou pouze pr?myslníci, n?br? jak známo, i dělníci a ú?edníci. Nevím, pro? pan autor ?lánku v ?Hospodá?ské politice“ se domnívá, ?e zájm? pr?myslu up?ímně se m??e zastávati jen ten, kdo z něho pobirá jeden nebo dva miliony ro?ně, a ne ten, kdo v něm pracuje za patnáct korun denní mzdy. Ten jako onen mají v pr?myslu své ?ivobytí a jsou si p?irozen?mi spojenci, co? vynikne ihned, jakmile situace se p?estane komplikovati heslem o vyhlazení socialismu. P?ed desíti a patnácti lety doná?ely dělnické deputace po?adavky pr?myslu do ministerstev; doná?ely tam bohu?el také po?adavky celní ochrany. Pro?? Poněvad? dělníci dob?e si uvědomovali, ?e z pr?myslu ?ijí. Uvědomují si to také dnes, a nebude-li se jim sahati politicky po hrdle, dají to najevo. Jestli?e p?i těchto p?irozen?ch podmínkách pr?myslová fronta dosud není hotova, má na tom velkou vinu politická netanletovanost vedení pr?myslu. A jestli?e p. dr. Schieszl diktátorské idey pr?myslník? prostě ve?ejnosti tlumo?í tak lhostejně, jako listono? doná?í dopis, místo aby je kritisoval, bojím se, ?e nijak nep?ispěje k tomu, aby se pr?mysl v na?í politice orientoval tak, aby mu to bylo prospě?no. Hostinsk? ze Zlaté studně a dva redakto?i ?Poledního listu“, kte?í sta v?e se poslanci Národního sjednocení, mají nyní v parlamentě pracovat pro pr?mysl, zdaleka nemohou nahraditi mu pomoc, jí? by mohly pr?myslu poskytnouti dělnické davy, mající v pr?myslové v?robě jedinou mo?nost svého ?ivobytí. Jedno je o nich jisto: cel?m sv?m hodnotn?m blahem jsou odkázány na zdar pr?myslu. Poněkud je záhadno, pro? se nechce vě?it, ?e jsou ochotny tohoto zdaru pr?myslu se zastávat.?Na?imi politick?mi stranami nebyl tentokráte ani pr?myslník takového formátu a v?znamu, jako je Ba?a, uznán za hodna, aby byl povolán aspoň do moravského zemského zastupitelstva. ?ádn? jin? d?vod pro to nem??e b?ti objeven ne? ten, ?e p. Ba?a opominul si opat?iti legitimaci nějaké politické strany. Je-li tomu tak, má p. dr. Schieszl úplně pravdu, chce-li ve?ejnosti t?eba drastick?m zp?sobem otev?ití o?i nad upadajícím postavením pr?myslu.Av?ak drastick? prost?edek hodí se spí?e k tomu, aby byla vzbuzena pozornost, ne? k tomu, aby ho bylo prakticky pou?ito. Pan dr. Schieszl nejasně navrhuje změnu ústavy — myslím v?ak, ?e by nic nepomohlo, ani kdyby ji navrhoval zp?sobem jasn?m a vypracovan?m. Doufám, ?e b?h nikdy nedá zkor- natěti mému duchu do té míry, abych dne?ní formy na?í demokracie pova?oval za jediné mo?né a abych pokládal za zrádce toho, kdo pochybuje o tom, ?e jsou v?te?né po v?ech stránkách. Ale nevě?ím, ?e v dne?ní situaci na?e politika se odhodlá provést reformu ústavy. Mezinárodní krise, ve které ?ijeme, má po té stránce ú?inky spí?e konservující. Pokládá se za riskantní h?bati ?ímkoliv. Má se za zisk, udr?íme-li aspoň nyněj?í stav. Vě?í se, ?e v této tak neklidné době je nebezpe?no povolovati touhám po změně, poněvad? se neví, kde by se hnutí jednou uvolněné zastavilo. Na?i politikové obávají se pohnout i tak zbyte?n?m a mrtv?m útvarem, jako je dne?ní senát. Mají-li pravdu, jest jiná otázka, kterou dnes nebudeme ?e?it, ale musíme s touto jejich náladou po?ítat jako se záva?nou skute?ností, a chceme-li ně?emu pomoci, musíme se o to sna?iti jin?m zp?sobem ne? reformou ústavy. Je-li pr?myslu mo?no pomoci toliko změnou na?eho politického ?ádu, nebude mu nepochybně pomo?eno v?bec. Navrhovati to je nepraktické, poněvad? zatím neuskute?nitelné.Pan dr. Schieszl ?iní mimo jiné nará?ky také na plurální volební právo. Aby tímto zp?sobem pr?myslu se opravdu pomohlo, musil by ná? volební ?ád b?ti tak nehorázně za?ízen nebo z?ízen, aby dělníkovi a sedlákovi dával jeden hlas, panu dru Schieszlovi na p?. pro jeho v?znam a vzdělání asi pět hlas?, ale pr?myslníkovi cel? tisíc hlas?. Jinak zastoupení pr?myslu v parlamentě, pokud pr?myslem jako p. dr. Schieszl rozumíme toliko pr?myslníky, by zase nestálo za nic. Ale to je my?lenka stejně tak absurdní, ?e p. dr. Schieszl, sotva ji vysloviv, ji zase opou?tí a obrací svou pozornost raději ke stavovskému z?ízení. Ale je nucen sám klásti si otázku: co dělat, kdyby se stavovské zastupitelské orgány nemohly dohodnout? To je ov?em tragická otázka pro cel? jeho plán, asi tak tragická, jako kdyby vynálezce nového elektrického vozidla si musil ?íci: v?e je zcela v po?ádku, nejsem si jen jist, jestli to pojede a nebude-li t?eba dát to odtáhnout koňsk?m potahem. Jestli?e jsme něco vymyslili, o ?em si nejsme jisti, bude-li to fungovat, nic jsme vlastně nevymyslili. Pozoruji s potě?ením, ?e p. dr. Schieszl nesdílí úplně povrchní a b?hvíjak povstav?í pověru, ?e stavy jsou schopny spí?e se dohodnouti ne? politické strany. V?echny známé okolnosti tomu spí?e odporují, nebo? u? te? hlavní p?í?inou, pro? na?e strany se tak tě?ko domlouvají, je právě jejich stavovsk? charakter. Mluviti o stavovském ?ádu a nemluviti zároveň o diktátorovi, kter? neshody mezi stavy sv?m mocn?m slovem rozhodne — to nepochybně znamená vynechati z v?kladu to hlavní. K tomu pak, abychom se diktátorovi pod?ídili, nemá u nás nikdo chu?, ani kdyby nám bylo dokázáno, ?e je to nezbytn?m d?sledkem stavovského ?ádu. To raději stavovsk?m ?ádem jednou pro v?dy opovrhneme.Velmi prosím p. dra Schieszla, aby se vrátil s této slepé cesty, po ní? u? u?inil několik krok?, a aby p?em??lel, jak pomoci na?emu pr?myslu bez reforem ústavy. Jsem p?esvěd?en, ?e jen tak postavíme diskusi na reální bási. Nebudeme-li se domnívat, ?e máme za sebou zadní dví?ka změny ústavy, která je mo?no otev?ít, budeme se pe?livěji rozhlí?eti a hlouběji o tom uva?ovati, kdo i za dne?ního politického stavu mohl by se státi spojencem pr?myslu. A zajisté i jen po krátkém p?em??lení dojdeme k tomu poznání, ?e toho schopny jsou ony vrstvy, které z pr?myslu ?ijí, a ?e hlavní na?e práce musí spo?ívati v tom, ?e budeme odstraňovati politická nedorozumění mezi v?emi vrstvami a pr?myslníky, a nikoliv je je?tě zmno?ovati, jak nepochybně ?iníme, jestli?e mezi pr?mysl a fa?ismus resignovaně klademe rovnítko.Domnívám se ostatně, ?e musím poukázati je?tě na ?inu velmi podstatnou vadu ?lánku p. dra Schieszla: -ynalo?il tolik v?mluvnosti na to, aby nám objasnil ten fakt, ?e se pr?myslu k?ivdí, ?e mu patrně ni?ádná v?mluvnost nezbyla, aby nám konkrétně je?tě vylo?il, v ?em se pr?myslu k?ivdí. Myslím, ?e diskusi o pr?myslu musíme za?ínati od za?átku, ne od konce. V celém ?lánku p. dra Schieszla není ani slovo o programu pr?myslník?, o tom, co od nás chtějí a na? si konkrétně stě?ují. A p?ece právě tento program a tyto stí?nosti musíme nejd?íve znáti. Je to d?le?itěj?í ne? vědět, ?e páni pr?myslníci mají ?patné nervy a ?e by byli ochotni to zkusiti i s fa?ismem.Má-li tato debata míti nějak? v?znam, musí p?inésti aspoň jedno: oznámení jasného programu pr?myslu ve?ejnosti. Není mo?no sháněti pr?myslu spojence pro nějaké anonymní cíle. Musí se věděti, co pr?mysl chce, abychom se pokusili o objevení zp?sobu, jak toho dosáhnout, a abychom viděli, je-li mo?no pro program pr?myslu získati podporu jeho zaměstnanc?. Bylo by podivné, kdyby to nebylo mo?no, nebo? pak bychom pr?myslové zaměstnance musili pokládati za podivné tvory, kte?í jediní na světě odmítají starati se o sv?j prospěch.F. Peroutka.poznámkyNad hrobe?kem jedné teorie?lověk pr? nemá b?t ?kodolib?, m??eme se do?isti v kterékoli p?íru?ce mravnosti. P?esto, ?e jinak chceme respektovat tuto zásadu, nem??eme si odep?ít zadostu?inění, abychom ukázali na hlasy, které se te? oz?vají z Moskvy. Se?el se tam kone?ně dlouho odkládan? sjezd t?etí internacionály a k jeho zahájení napsala ?Pravda“ ?lánek, v něm? se komunist?m doporu?uje, aby podporovali liberální a demokratické vlády v boji proti fa?ismu. Jsou tam je?tě dal?í pozoruhodné pravdy. Hitlerovo vítězství v Německu bylo pr? umo?něno hlavně roz?těpením levice a proto pr? je lépe pracovat s demokratick?mi vládami ne? usnadňovat vítězství fa?ismu. Dokonce se v ?lánku praví, ?e to komunisté mají ?init z plna srdce! Co? není v?ecko. P?i zahájení sjezdu mluvil německ? komunista Wilhelm Piek. Opakoval tuté? thesi, kterou napsala ?Pravda“, a p?ipojil je?tě, ?e komunisté mají p?ispět mal?m evropsk?m národ?m, kter?m by hrozilo nebezpe?í z t?etí ?í?e. Kdyby pr? chtěl německ? fa?ismus rozbít tyto malé země, byla by pr? obranná válka jejich národní bur?oasie docela spravedlivá a musili by se jí zú?astnit také proletá?i. Komunisté nech? pr? tedy bojují pro demokratické svobody ve v?ech zemích, které zachovávají věrnost zásadám mě??anské demokracie.Ne? tato poznámka vyjde, bude patrně p?edsti?ena dal?ími událostmi na sjezdu. Na?im karlínsk?m odborník?m v boji proti sociálfa?ismu se tyto dny budou dělat m?itky p?ed o?ima nad tím, co jim nového p?inesou protokoly o moskevském sjezdu. Zatím m??eme ?íci jen tolik, ?e to, co se nyní z Moskvy hlásá, se nápadně podobá teorii men?ího zla, pro ní? byli je?tě p?ed rokem na?i komunisté ochotni prohlásiti za bezcharakterního podlce ka?dého, kdo ji doporu?oval. Te? ji patrně budou vyhla?ovat za věc v?sostné politické moudrosti a neposkvrněné morálky. Nebude asi u p?íle?itosti těchto taktick?ch změn t?etí internacionály ?e?eno v komunistick?ch novinách v?ecko tak, jak to doopravdy je. Vyslovme to tedy raději u? nap?ed, abychom p?ede?li pokus?m o zastírání a vymlouvání. Stojíme nad hrobem komunistické teorie o spojenectví demokratického socialismu s fa?ismem. U? del?í dobu jsme pozorovali, ?e z komunistického slovníku za?íná mizet slovo ?sociálfa?ismus“. To byl tedy nad tím u?iněn oficiální k?í?. Bereme to s velk?m zadostu?iněním na vědomí jako vítězství zdravého rozumu (jej? jsme měli jako lépe vidoucí lidé u? dávno ?est v tomto bodě obhajovat) nad nesprávn?mi formulkami, násilně vyvozen?mi z nepravdiv?ch p?edpoklad?.Radost nad napravením jednoho zbloudilého b?vá, jak známo, v?dycky vět?í ne? potě?ení nad p?íkladn?m ?ivotem devětadevadesáti spravedliv?ch. Tak i v tomto p?ípadě. Za?íná-li kone?ně svítat i v hlavách komunistick?ch — dlouho po tom. kdy? u? jinde se po léta rozlévá oslnivá zá? pravdivého poznání —- pozdravujeme tento úkaz radostně jako jeden z posledních zázrak?, je? zp?sobil mocn? divotv?rce z města nad Sprévou. Pro v?dce na?ich komunist? z tohoto zázraku ?v?em vyplyne trocha men?ích nep?íjemností. A? se vrátí z Moskvy a budou mět sv?m stoupenc?m vylo?it nové směrnice, bude jim asi tak jako ?lověku, jemu? bylo ulo?eno d?kladně roz?v?kat hromadu kysel?ch jablek. Budou stát p?ed nutnosti, aby pověděli, ?e to, co je?tě v?era s velik?m zápalem vtloukali do lebek sv?ch straník?, u? dnes není pravda, a ?e je naopak pravda to, co zcela nedávno prohla?ovali za nesmysl, zradu a darebáctví. Není jim co závidět. Ale pro pravdu se má trpět, i je docela v po?ádku, ?e tuto obě? p?inesou i v?dcové ?eskoslovenského komunismu.Z. 8.Protiklerikální NěmeckoKdybychom se dr?eli někdej?ích p?edstav o pokrokovosti, měli bychom b?ti velmi nad?eni tím, co hitlerovské Německo te? podniká proti katolictví a v ?ir?ím smyslu proti nábo?enství v?bec. P?es to v?ak, ?e si je?tě mnoho lidi u nás ?iní nárok na titul lidí pokrokov?ch, nikde ?ádné nad?ení nevidíme. Ani v nejradikálněj?ích ?asopisech jsme ne?etli otev?enou chválu německ?ch ?in?. Spí?e se nám zdá, ?e na?i pokrokoví lidé v skrytu srdce tou?í po tom, aby ti katolíci hitlerovc?m jak se pat?í zatopili. A p?ece, vezme-li se to principiálně, hájí hitlerovci proti katolík?m zásadu, která byla a jest páte?í protiklerikálního boje a s ní? by proto měl ka?d? pokrokov? ?lověk souhlasit. Je to zásada, ?e se katolíci a v?ecka ostatní nábo?enská vyznání musí podrobit státním zákon?m, ?e stát je nejvy??í instancí spole?enského ?ivota a ?e jeho zákony jsou proto poslední autoritou, proti ní? u? není odvolání, ftí?- sk? ministr vnitra Frick ji v své nedávné ?e?i v M?nsteru formuloval takto:?My nacionální socialisté ?ádáme odcírkevnění (Ent- konfessionierung) v?eho ve?ejného ?ivota. Jak? to má smysl, ?e jsou je?tě katolické ú?ednické spolky? Nechceme ani katolické ani protestantské, chceme jen německé ú?edníky. Co tu má co dělat katolick? denní tisk? Nepot?ebujeme ani katolického, ani protestantského, n?br? německého denního tisku. Také katolické stavovské spolky, sdru?ení tovary?? a katolické svazy mláde?e se nehodí do na?í doby. Tyto organisace pracují namnoze v oblastech, je? si nacio- náině-socialistick? stát vyhrazuje pro sebe, aby v nich splnil své úkoly.“Tento teoretick? v?klad doplnil pak generál Goring opat?ením velmi praktick?m: na?ídil prusk?m ú?ad?m, aby p?ísně kontrolovaly, zdali a jak katolici plní nacionálně-sociali-tické zákony. Ani Goring za to ku podivu nesklidil ve?ejn? potlesk volnomy?lenká??. Uplatňuje se tu snad úvaha o men?ím zlu?Hitlerovsk? re?im má podobné nesnáze, jaké má ka?d? stát, v jeho? hranicích ?ije velké procento katolík?, toti? nesnáze se vzájemn?m vymezením oblasti vlivu státního a oblasti vlivu církevního. V moderní době, jak známo, vítězí lai- cismus — vzr?stá váha státu a zmen?uje se váha církve. Církev kdysi kontrolovala v?ecky slo?ky spole?enského ?ivota a obstarávala dokonce i velkou ?ást správy a soudnictví. V souhlase s velk?mi my?lenkov?mi revolucemi moderní doby p?ejímá tyto úkoly ?ím dál víc stát. Moderní spole?nost u? nechce b?t organisována na autoritě zjevení, p?esněji ?e?eno na autoritě jeho církevních vyklada??, n?br? staví se podle slavného v?roku filosofova na hlavu, to jest na rozum, na světskost, stává se spole?ností laickou. Církev nerada ustupuje a proto s ní stát a v?bec politika musí hou?evnatě bojovat o ka?dou spole?enskou oblast. Otázka je, kam a? tento boj má jít, kde je ona ideální pomezná ?ára, a? po kterou stát ve svém boji m??e právem postoupit, ale kterou by neměl p?ekro?it.Chceme-li ji stanovit, musíme mít na paměti smysl moderního protiklerikálního a proticírkevního boje. Stru?ně ?e?eno, zále?í ten smysl v obraně ob?an? proti nábo?enskému útisku. Církev, jak známo, skute?ně utiskovala, to jest vnucovala své nábo?enství lidem bez ohledu na jejich v?lí a p?esvěd?ení a vymáhala p?íslu?nost ke katolicismu policejně a politicky. To je klerikalismus. Moderní stát proti němu v?ak bojoval ve jménu svobody. Nábo?enskou svobodu, kterou nechtěla zaru?it církev, musila vybojovat a zaru?it politika. Proto také svědomí, onen vě?n? smysl pro spravedlnost, byl v moderních dobách na straně politiky a státu proti církvi, která stála na >ho soudu jako utlaěovatelka svobody, jako ni?itelka svát?ch práv ?lověka a jako duchovní násilnice. Majíce toto na paměti, uhodneme snadno, kde je ona pomezná ěára, p?ed ní? se má stát zastavit. Je tam, kde se kon?í svoboda a kde za?íná vlastní násilí. Pokud stát bojuje za svobodu a pokud sám neutiskuje, potud se bude onen citliv? jaz??ek lidského svědomí klonit na jeho stranu. Běda v?ak tomu státu, kter? dá najevo, ?e u? mu nejde o svobodu p?esvěd?ení a o nezadatelná lidská práva, a kter? bude sv?mi zákony znásilňovat ?lověka stejně anebo víc ne? kdysi ?inila církev! Svědomí a sympatie vzdělaného světa se postaví proti takovému státu a na stranu církve a málo potom pom??e formální protiklerikálnost.Zdá se, ?e něco podobného se stalo státu hitlerovskému. Pres to, ?e je protiklerikální a proticírkevní, ztratil sympatie pokrokov?ch lidí. Pokrok toti? není věcí mechanického rozli?ování, n?br? věcí svědomí a spravedlnosti, jak jsme ukázali. Nikdo nepochopí, pro? by v Německu neměly existovat katolické spolky a katolick? tisk. M??e b?t za dne?ního re?imu v?bec ?eě o tom, ?e tyto spolky někoho utiskují? Nezměnily se role a nestal se v tomto p?ípadě utiskovatelem stát? Poda?í-li se německ?m katolík?m u?init ze sebe p?ed civiliso- van?m světem obhájce svobody, mohou Rosenberg a jeho spole?níci vzít jed na to, ?e prohráli.Z. S.Korigovaná demokracieJmenování odborník? do zemsk?ch zastupitelstev jest dokladem, jak demokracie volební v?sledky korigovat nemá. Nebudeme si p?ece tajit, ?e mnohem vět?í roli ne? odbornictví hraje p?i jmenování politick? klí?, kter?m v?ak bylo tentokráte tak krouceno, ?e se div nep?ekroutil. Vláda se jistě bude ohánět tím, ?e dob?e korigovala jmenováním odborník? volební v?sledky henleinovc? a komunist?, ale musí také p?iznat, ?e tě?ce uk?ivdila lu?ák?m na Slovensku, s nimi? by p?ece jednou ráda jednala o vstup do vlády. Vláda mohla dokonce jmenováním vhodn?ch odborník? strany ludové dostati do zemského zastupitelstva i osobnosti, které svou rozvahou — jsou takoví i ve straně ludové a jsou tam hodně opomíjeni — mohly b?ti vládě v lec?ems dob?e nápomocny. Nestalo se tak, a nutno konstatovati, ?e se stala chyba, a?koliv sám p?ece nejsem ?ádn?m p?íznivcem lu?ák? a pustil bych je do vlády a? po ?ádném pokání, ale to neznamená, ?e by se jim muselo proto z?ejmě k?ivdit a ?e by musela dokonce vláda takov?mto zp?sobem nahánět vodu ňa jejich oposi?ní ml?n. Ostatně uvidíme, jaké to bude mít následky a jaké nep?íjemnosti bude z toho rniti p?edev?ím vláda.A nyní se podívejme, jak vypadá taková korigovaná demokracie. Stálo by za to, kdyby ministr vnitra, kter? návrh vládě podal, byl tak laskav a ve?ejnosti oznámil, jakého klí?e anebo hlediska bylo p?i tom jmenování pou?ito.Nu?e podívejme se ji?, jak to jmenování dopadlo. V Cechách na 10 národních socialist? bylo vyjmenováno 7 odborník?, na 11 agrárník? 8, na 10 soc. demokrat? 7, na 5 lidovc? 3 odborníci, na 5 ?ivnostník? 3 odborníci, na 6 sjednocen?ch 2 odborníci atd. Tedy v zemi ?eské jak? tak? mohou b?ti politické strany spokojeny, p?edev?ím ov?em agrárníci, kte?í je?tě získají sv?m sdru?ením s německ?mi agrárníky, kte?í na 2 zvolené dostali 2 odborníky, tak?e to p?ijde zase jen k dobru agrárnímu celku. Ale tuto poměrnou spravedlnost v ?echách odnesly na Moravě p?edev?ím strany vládní a to socialisté a lidovci a na Slovensku lu?áci.Podívejme se jen, jak jmenování dopadlo v zemi Moravskoslezské. Tam dostali něme?tí a ?e?tí agrárníci ve volbách 7 mandát? a budou míti t?inácti?lenn? klub, kde?to lidovci, kte?í dostali ve volbách také 7 mandát?, budou míti jen jede- nácti?lenn? klub. ?ivnostníci, kte?í dostali 3 mandáty, mají 2 jmenované odborníky, a?koliv v minulém období národní socialisté na tent?? po?et dostali jen jednoho odborníka. Nejlépe ov?emi vy?li agrárníci, kte?í si prosadili jednoho odborníka na konto ěu?íkovc?, kte?í jsou sou?ástí agrárník?, ale ?li do zemsk?ch voleb na Moravě samostatně. Na Moravě dostal také zastoupení polsk? sedlák, a?koliv jeho strana nedosáhla volebního ?ísla a a?koliv měli pol?tí socialisté dostati mnohem d?íve odborníka na po?et sv?ch stoupenc? a hlas? ne? agrární polsk? sedlák, kterému nemohli dáti agrárníci mandát do poslaneckého klubu pro odpor sv?ch stoupenc? a nedostatek hlas?. Zkrátka na Moravě máme nejpěkněj?í d?kaz, jak to udělat, abychom měli na 6 volen?ch zástupc? na konec klub o 13 ?lenech. Sociální demokraté na Moravě dostali na 6 sv?ch volen?ch jen 3 jmenované, tak?e jsou zkráceni, a zdá se, ?e socialisté v Praze to p?ipustili proto, poněvad? vy?li poměrně dob?e v zemi ?eské. A? na agrárníky a ?ivnostníky u v?ech vládních stran na Moravě se dr?el klí?, ?e na sv?j po?et zvolen?ch dostali polovi?ku jmenovan?ch. V ?echách ten klí? jest p?irozeně jin?, tam dostali socialisté 70% jmenovan?ch na po?et sv?ch volen?ch.Je?tě k?iklavěj?í jest to, pokud se t??e agrárník? na Slovensku. Tam lu?áci ha sv?ch 11 zvolen?ch dostali jen 4 jmenované, tak?e budou míti klub o 15 ?lenech, kde?to agrárníci na 8 zvolen?ch dostali 6 jmenovan?ch, tak?e budou míti klub o 14 ?lenech. Tedy dovedli si to tam agrárníci pěkně zkorigovat a vidíme mezi jejich jmenovan?mi ?leny v?echny, jim? slíbili poslaneck? mandát a na které se jim nedostalo do parlamentu hlas?, Soc. demokraté na 4 volené mají 3 jmenované a se zástupcem ?idovsk?m budou míti 8 ?len? ve svém klubu.Ale tu?ím, ?e jsem uvedl ji? dosti cifer, z nich? jest patrno, ?e ta vládní matematika jest velmi podivná matematika. Tu?ili jsme, kdy? se jmenování do zemského zastupitelstva tak dlouho odkládalo, ?e se v té alchymistické vládní kuchyni něco pe?e, co bude hodně p?ipálené, ale ?e to bude tak p?ipálené, to jsme ne?ekali. Proto není mo?no jen tak tu p?ipáleninu p?ejiti. Kdo má jen trochu smyslu pro demokracii, musí b?t takovou demokracií, jak se projevila v tom jmenování, p?ímo ura?en.Fr. Loubal.Je?tě d?vod proti německému rozhlasuTisk národního sjednocení p?i?el s nov?m d?vodem proti německému rozhlasu: sami Němci to nechtějí. Podivuhodně v této věci obrátil tento tisk; velmi ?asto tvrdí, ?e na Němce se musí p?ísně, a? se jim líbí nebo nelíbí, ?e se nesmí dáti na to, co chtějí a co nechtějí, a pojednou se ve svém odporu proti německému rozhlasu dovolává — Němc?, toho, ?e oni ho nechtějí. Ti z Cech?, kte?í pí?í pro německ? rozhlas, pí?í také o tom, ?e ná? rozhlas musí propagovat státní re?im a demokracii. Jest dosti Němc?, kte?í na tomto poslání německého rozhlasu u nás nemají zájmu, kte?í v?bec nemají na demokracii zájem a proto si nep?ejí rozhlasové stanice, která by se věnovala i propagandě demokracie a demokratické spolupráce ?ech? a Němc?. Co? s radostí vítají ?Národní listy“ a ?íkají: hle, sami Němci nechtějí německ? rozhlas. — V těchto dnech byla postátněna policie v Mostě. Není známo, ?e by se tak stalo na p?ání henleinovc?. Naopak. Německ? tisk pí?e proti postátnění policie v pohrani?ních městech. ?eknou ?Národní listy“: hle, Němci jsou proti postátnění policie v pohrani?ních městech, ergo: nechrne toho ?V. G.Sel?ou na?i něme?tí katolíci?Tisk blízk? Henleinově straně věnoval hodně pozornosti celostátnímu sjezdu katolickému v Praze. Sna?il se vylí?iti Prahu jako město rudé a husitské, t. j. jako město, od kterého dobr? katolík nem??e o?ekávati nic dobrého. Henleinova strana o sobě ?íká, ?e je stranou k?es?anskou. To ov?em zajímá německé k?es?anské sociály, a několikráte jejich tisk ?ádal Henleinovu stranu, aby jasně vylo?ila sv?j poměr k nábo?enství. Sudetoněmecká strana nepospíchá s odpově?mi na tyto otázky; její nejasnost se projevuje i na tomto poli.Sudetoněmecká strana Konrada Henleina je odrazem hitlerismu v Německu. Hitlerismus zaujímá ke katolicismu stanovisko negativní. V posledních dnech se to ukázalo velmi jasně. Dobr? katolík musí odmítnouti to, co se děje v Německu. Nem??e souhlasit s tím, ?e katolíci v Německu jdou do koncentra?ních tábor?. Sudetoněmecká strana se vyhnula a? dosud tomu, aby jasně ?ekla, co soudí o poměrech v Německu. A proto také se vyh?bá tomu, aby formulovala svoje stanovisko k nábo?enství, k?es?anství a katolictví. Kdyby ?ekla, ?e je stranou katolického lidu, musila by eo ipso odsouditi to, co se děje v Německu. A m??e henleinovec odsuzovati to, co se děje v Německu?Kardinál Innitzer z Vídně uvedl, ?e posláním katolík? v ?eskoslovenské republice je, b?t hrází proti nebezpe?í, které hrozí z SSSR. Ale události v Německu ukazují, ?e nebezpe?í, které hrozí katolicismu, nemusí p?ijít z SSSR, ale ze země bli??í: z Německa. Mohou katolíci u nás sympatisovati s re?imem T?etí ?í?e, kter? potla?uje katolíky ? Mnoho německ?ch katolík? u nás volilo Henleinovu stranu. Jistě proto, ?e sym- patisovali s hitlerismem. Mohou trvale katolíci sympatisovat s re?imem protikatolick?m ?V německé k?es?ansko-sociální straně u nás zvítězil chorobn? nacionalismus nad katolictvím. To vysvětlovalo konflikt ?Deutsche Presse“ — svého ?asu — s nunciem. To vysvětlovalo,-agitace Hilgenreinerova p?ed volbami se mnoho neli?ila ■4 agitace henleinovc?. To vysvětlovalo, proě mnoho němec- fc? ? h katolík? — i z německé k?es?anskosociální strany — se stranou politick?ch katolík?, ale s Henleinem. To adeé vysvětluje, proě — jak si stě?ovaly ?Lidové Listy“ —? ? - -i katolíci u nás nev?ímají si německé katolické emi- --i-i u nás, která útěkem z T?etí ?í?e se zachránila p?ed per- - --i. Pro německé katolíky jsou to emigranti z Německa,ktfy lidé, kte?í nesouhlasí s Hitlerem; němeětí katolíci u nás mina jí, ?e jde o německé katolíky, kte?í utekli p?ed per-<efcucí za to, ?e jsou katolíky.Vatikán ví, ?e nem??e ve v?em spoléhati na politické stra-■y. Proto jsou snahy hledati opory katolicismu jinde, ne? v po- Ktick?ch stranách. A proto také — po katolickém sjezdu — bylo mo?no ?isti o snahách, aby němeětí katolíci u nás nespojovali sv?j osud s re?imem v T?etí ?í?i, ale aby se spí?e op?eli > Rakousko, jeho? poměr ke katolicismu jest kladn?. Byly doby, kdy ?Deutsche Presse“ se pokou?ela získat na?e katolíky pro linii — aby to tak bylo nazváno — austrokatolicismu. Ale tato snaha byla spláchnuta vlnou henleinismu; pro politick? katolicismus bude jednou smutnou kapitolou, ?e jediná strana německá, která u nás na?la milost u Henleinovy strany, byli němeětí k?es?an?tí sociálové, kte?í dnes jdou s Henleinem ruku v ruce. Německ? politick? katolicismus u nás kapituloval p?ed Henleinem. Selhal tam, kde měl klásti velk? odpor.Německ?m katolík?m se doporu?uje dnes: ne Berlín, aleVídeň. Ne Hitlerovo Německo, ale Schuschnigovo Rakousko. Politi?tí němeětí katolíci by měli uva?ovati je?tě o eventualitě t?etí: o Praze, demokratické Praze.V. G.O Nobelovu cenu míru pro MasarykaV těchto dnech p?inesl norsk? list ?Arbeitebladet“ zprávu, ?e president Masaryk bude kandidován na Nobelovu cenu míru. Zprávu zaznamenaly i americké listy. U nás, jak oznámily ?Lidové Noviny“, zab?vali se my?lenkou Masarykovy kandidatury p?ed ?asem vynikající němeětí emigranti. Stojí za zmínku, ?e kandidatura Masaryka na Nobelovu cenu míru je star?ího data.Kdy? v r. 1912 jednalo se o kandidaturu Vrchlického na Nobelovu cenu literární, vyno?ila se sou?asně my?lenka kandidatury Masarykovy, jejím? p?vodcem byl nyněj?í ministr zahrani?í dr. Edvard Bene?. Akce se ujala realistická strana, která chtěla kromě Masaryka kandidovat také Machara pro literární cenu Nobelovu, je?to Vrchlick? mezitím zem?el. Nobelovu cenu uděloval tehdy komitét v Kristiánii (Oslo), a literární komitét ve Stokholmu. Prof. Drtina, kter? akci vedl, chtěl, aby někdo na obou místech osobně zakro?il u vlivn?ch osobností. Dr. Bene? a dr. Odstr?il p?ipravili akci věcně, sepsali memorandum o Masarykovi, sehnali podpisy na ?ádost o udělení ceny a pod., kde?to dr. Ed. Lederer-Leda a prof. Arno Kraus byli vybráni za jakési vyslance ?eské kulturní věci ve skandinávsk?ch státech. Stanovy ?ádaly, aby ?ádost a doklady, v tomto p?ínadě spisy Masarykovy, byly zaslány do května komitétu v Kristiánii, cena pak byla udělována v zá?í a v prosinci vyplácena. Dr. Ed. Lederer s prof. Krausem vydali se 8. května 1913 do Dánska a ?védská. Ve Stokholmu jednali s někter?mi ?leny komitétu pro literární cenu Nobelovu o Macharově kandidatu?e a v Kristiánii o Masarykově kandidatu?e. Tam se v?ak dověděli od dra Sigurda Ibsena o podmínce, která ihned zvrátila Masarykovu kandidaturu. Podmínkou udělení ceny míru bylo toti? doporu?ení toho státu, jeho? ob?anem byl kandidát o cenu se ucházející. Jak tehdej?í politická situace v rakouském parlamentu vyhlí?ela, byla Masarykova kandidatura touto podmínkou p?edem ztracena. Nicméně oba ?e?tí vyslanci jednali s někter?mi ?leny komitétu, ale to u? bylo jen formálního rázu. Prof. Drtina nevzdal se v?ak úmyslu Nobelovu cenu míru pro Masaryka získat a za?al po?átkem roku 1914 akci znovu. Ov?em, potom p?i?la válka. Ale podnes z?stal Masaryk kandidátem Nobelovy ceny míru. Podmínka, pro kterou profesor Masaryk nemohl Nobelovu cenu míru dostat (doporu?ení rakouské), odlo?il president Masaryk ad acta revolu?ní historie.Jar. Humberger.Z dopisu německého spisovatele redaktoru?P?ítomnosti“?Hodlaje Vám posiati co mo?ná brzy ?lánky, p?em??lel jsem d?kladně o obou námětech, které jste mi dal. Mám v?ak nyní zato, ?e Vám je posiati nemohu. Co se t??e německého soudnictví, tvrdím, ?e si m??eme podle noviná?sk?ch zpráv u?initi jen klamn? obraz. Lze ov?em uvésti mnoho zajímav?ch a památn?ch p?ípad?, ale neukazují podstatu. Ve?keré soudnictví v Německu je toti? jen závojem p?ed nestv?rn?mi skute?nostmi, je to kulisa. je? má zachovati dojem ?ádn?ch právních poměr?. D.! ? ? - i : v?echny procesy a soudní ?ízení je, ?e ur?ité procesy v ú b e c nelze vésti. P?ed právem má p?ednost v?le s’átrú a v?le stranick?ch ú?ad?. Není tedy p?irozeně, za ji*’’, ností, v?bec mo?né ?aiovati a domáhati se práva nebo podati ?alobu, jestli?e tomu vadí nějaké námitky státně nebo stranicky politické. To je v?e sice v celku známo, ale nikoliv ve sv?ch hrozn?ch praktick?ch d?sledcích. Proto jsou docela bez v?znamu některé nové teorie německ?ch právních u?enc?, kte?í se nyní sna?í dodate?ně uvésti novy’ stav do nějaké soustavy. Nebo? na teorii naprosto nezále?í: v mnoha p?ípadech, které znám, rozhodují akty politické libov?le mocn?ch instancí, stranicky pod?ízen?ch, av?ak právu nad?ízen?ch. Zprávy ?í?sk?ch německ?ch ?asopis? nejsou pro to p?ízna?né. V Německu není práva podle evropsk?ch pojm?: opět a opět dochází k tě?k?m poru?ením práva, o nich? ov?em není v novinách slova. Na tom mění pramálo, ?e se ?ást německé právní byrokracie sna?í rozhodovati podle star?ch norem. Toto klamné zdání zhor?uje toliko celkov? obraz. Myslím, ?e pochopíte, vá?en? pane Peroutko, pro? nemohu napsati tento ?lánek: nechci a nemohu klamati ?tená?e ?P?ítomnosti“. Dne?ní Německo je stát zlo?ineck?. A je?to ?lověk nechce opět a opět opakovati tyto nestv?rně skute?nosti, je snad lépe m 1 ? e 11.Co se t??e druhé úlohy, kterou jste mi dal, toti? psáti o mnichovském komiku Valentinovi, mám podobné rozpaky. Karl Valentin je ov?em v jistém smyslu p?vodní individualitou, neni v?ak t?eba zvlá?tního d?kazu, ?e on i jeho humor je dnes zcela matn? a bez v?znamu. Některé hitlerovské ?erty’, jimi? se stal znám? v cizině, jsou ?alostné u? proto, ?e jsou povoleny policií. Události v Německu ukazovati r- jak v zrcadle humoru, — nikoliv, to je tak nemo?né, jako odlou- diti popravě zákmit komiky. Nechci zajisté k?ivditi Karlu Valentinovi, av?ak dnes se mi zdá nemo?né mluvit o něm. Není na něm ni?eho, co by mohlo b?ti v?znamného pro tuto dobu, je to uboh? stín: pathos německé politiky nestrpí humoru; směje-Ii se je?tě kdo v Němeeku, je to hloup?, sprost?, surov?, ?osáck?, zbaběl? a ulekan? smích bědn?ch lokaj? nad bědn?m ?pásováním. A mám vypravovati ?esk?m ?tená??m, a k tomu je?tě v ?P?ítomnosti“, o jednom z těchto clown?? Nikoliv, to by znamenalo věc, která za to nestojí, nad?mati nad její hodnotu, ba fal?ovati. To nemohu.“Noviny, ne?vete na nás!Kromě pověstné noviná?ské frázovitosti a slohové nedbalosti vyzna?ujete se také ?evem sv?ch titulk? i podtitulk? a v?bec ?evem svého písma. Místo abyste své ?tená?e nav?těvovaly klidně a slu?ně, ?vete jim do u?í, taháte je za ?aty’ i za ruce, prskáte a k?i?íte do ochraptění — od úvodníku a? po inserty jste ?asto nep?etr?it?m fortissimem bez forte, ftevu a hluku máme dnes v?ude dost, nedělejte jej proto je?tě vět?í. Va?e zprávy a mínění si chceme p?e?íst v tichosti a klidu, co nás zajímá, najdeme si sami bez ?rav?ch titulk? barevného a tu?ného písma. Nepodceňujte tak na?e vzdělání a soudnost: ?evem a k?ikem nás jenom odpuzujete. Nedomnívejte se také — jak mnozí dnes nazna?ují — ?e tím směrem se dnes musí ubírat ka?dá úspě?ná propagace a agitace, aby získala du?i davu. Snad jinde, ale u nás i poslední volby ukázaly, ?e v?echno ?vaní na ?eského ?lověka (slovem i písmem) nebylo nic plátno. Ani prost? ?lověk nemá rád, kdy? se na něho ?ve a k?i?í, kdy? se mu názory vnucují a kdy? má b?t p?esvěd?en sílou hlasového orgánu anebo typografick?mi nehoráznostmi.Rádi vám vyznáváme, ?e nejste v?echny stejné a ?e mnohé z vás se k nám chovají slu?ně a nenou na nás. Je vás v?ak málo tohoto druhu, a my ?tená?i bychom chtěli mít více těch novin ne?voucích. Kdybychom měli mo?nost, poradili bychom na?im cenzor?m, ?e by nejspravedlivěji, nejmravněji a nejcitelněji ?asto noviny’ potrestali a snad i napravili tím, ?e by jim na?ídili vytisknout některé titulky a zprávy docela oby?ejn?m mal?m a nehulákajícím písmem. ?tvaní je dnes u? tak rafinované, ?e h?e?í ?asto víc formou ne? obsahem. V palcov?ch písmenech a v celé grafické úpravě ?lánku je mnohdy víc prohnanosti a demagogie ne? v obsahu.E. E.Kolik je ?ech? na Slovensku?Nedostatek ú?edních dat o Ce?ích na Slovensku dal vyr?st nejr?zněj?ím dohad?m. Bylo skute?ně na ?kodu věci ?eskoslovenské, ?e nebyla uve?ejněna p?esná data. V?asná publika-ee těchto dat mohla lidem, kte?í chtějí vidět, otev?ít oěi. Nebof zalo?ili-li autonomisté svoje uěení v?bec na něěem, byl to v prvé ?adě boj proti ?esk?m ?vet?elc?m“. S velikostí ?ísel o slovensk?ch ?e?ích, po?ítan?ch autonomisty (je? nikdo neopravoval), zmen?ovala se i láska ke v?emu, co bylo ?eské.Neni se t?eba bát, ?e, budou-li známa p?esná ?ísla o ?e?ích na Slovensku, bude tím dána autonomist?m nová mo?nost, ukázat na nespravedlnost. Nebo? potom nebude na straně ?eské nic tajeno, co by tajeno b?t nemělo a autonomist?m bude jasno, kudy vlastně jde a kudy p?jde ?eskoslovenská politika personální. Kontrola, která ne?kodí, ale zavazuje toho, kdo je kontrolován, k tomu, aby stále a p?esně věděl, co chce dnes i co bude chtít zítra, a aby podle toho stejně dnes i zítra spravedlivě jednal. To je ? e s t n á hra. A ta tu musí b?t i tenkrát, kdyby se někdy zdálo, ?e by bylo něco jiného okam?itě u?ite?něj?ím.A te? dovolte, abych uvedl p?esná data o ?e?ích na Slovensku, která dosud uve?ejněna nebyla.1. prosince 1930 bylo na Slovensku 120.926 Cech?.K zemědělství, lesnictví, rybá?ství p?íslu?elo . . .7.6295626102687320kpr?myslu a ?ivnostem24.291kobchodu a peně?nictví9.401kdopravě 19.811kve?ejné slu?bě a svob. povoláním31.799k vojsku . .,. 20.652k ostatním povoláním7.343kpr?myslu a ?ivnostem24.291kobchodu a peně?nictví9.401kdopravě 19.811kve?ejné slu?bě a svob. povoláním31.799k vojsku . .,. 20.652k ostatním povoláním7.343Ve ve?ejné slu?bě a svobodn?ch povoláních bylo 21.828 ?ech? v?děle?ně ?inn?ch proti 54.555 Slovák?m. A to ve ve?ejné správě a soudnictví bylo 9.874 Cech? proti 11.363 Slovák?m, ve ?kolství a v?chově 2.398 Cech? proti 7.091 Slovák?m, ve slu?bě zdravotnické 771 ?ech? proti 4.737 Slovák?m, v jiné slu?bě ve?ejné 528 Cech? proti 4.120 Slovák?m, ve svobodn?ch povoláních 1.005 ?ech? proti 4.120 Slovák?m, na po?tách 1.980 Cech? proti 4.321 Slovák?m, na ?eleznicích a jin?ch drahách 5.272 ?ech? proti 18.738 Slovák?m.Celkem tedy bylo ve ve?ejné správě a svobodn?ch povoláních zaměstnáno na Slovensku 21.828 Cech? proti 54.555 Slovák?m.Z toho bylo 12.338 ú?edník? ?ech? proti 22.044 Slovák?m, 8867 z?ízenc? ?ech? proti 21.113 Slovák?m a dělník? a nádeník? 393 ?ech? proti 8.718 Slovák?m.To je tedy obraz o Ce?ích na Slovensku. — Nezb?vá nám ne? opakovat to, co jsme v ?P?ítomnosti“ u? ?ekli: ?eskoslovenská politika personální nesmí zapomenout, ?e ?e?i nesmějí b?t vyháněni ze Slovenska, stejně jako Slovák?m musi b?t pomáháno, aby se dostali do zemí ?esk?ch. Jinak mluvit o jednotě ?eskoslovenské by nemělo smyslu.Dr. Vladimír Henzl.Dnes konala se sch?ze v?konného v?boru ...Nejlep?i propagandou jsou stálé, p?esné a poctivé informování ve?ejného mínění o práci demokratického re?imu a jeho slo?ek. U nás tisk jednotliv?ch politick?ch stran si velmi ?asto stě?uje na to, ?e není dostate?ně informován o tom, co dělá a co chce dělati vláda. Podívejme se v?ak na to, jak tisk politick?ch stran informuje svoje ?tená?e o poradách a sch?zích instancí stran. Neuch?líme se mnoho od skute?nosti, uvede- me-li, ?e zprávy o sch?zích v?konn?ch v?bor?, p?edsednictev nebo poslaneck?ch klub? jsou asi takovéto:Dne... konala se sch?ze v?konného v?boru (poslaneckého klubu) strany.... Sch?zi zahájil a ?ídil p?edseda strany (klubu), kter? ve svém referátu podal p?ehled o zahrani?ní situaci a nazna?il hlavní rysy politiky vnit?ní a stanovisko, které k tomu zaujímá strana. Ministr... podal zprávu o vládních pracích a o chystan?ch p?edlohách. Jeho zprávu doplnil p?edseda strany (klubu). ?st?ední tajemník strany podal zprávu o organisa?ní ?innosti strany a konstatoval stál? vzr?st strany a jejích organisací. Zprávy v?ech funkcioná?? byly jednomyslně schváleny a p?íslu?n?m funkcioná??m byla vyslovena d?věra a poděkováno jim za jejich ?innost. V debatě jednotliví ?e?níci uplatnili svoje názory a stanovisko a p?ednesli podněty k dal?í politické práci strany. Debata ukázala jednomyslnost názor? v?ech p?ítomn?ch, na?e? p?edseda p?ípadn?m závěre?n?m slovem sch?zi ukon?il.Toto není ironie. P?e?těte si komuniké o sch?zích v?konn?ch v?bor?, poslaneck?ch klub? na?ich politick?ch stran a poznáte, ?e mají jednu spole?nou vlastnost: schopnostnapsati deset, dvacet ?ádek, v nich?, se nic — ne?ekne. Nejlep?í detektiv a nejvtipněj?í politick? noviná? neuhodne, o ?em se vlastně ve sch?zi v?konného v?boru strany (klubu) jednalo. Mo?ná, ?e se tam jednalo o obilním monopolu. Mo?ná, ?e o Henleinovi. Mo?ná, ?e se tam jednalo o Investicích. Mo?ná, ?e se tam jednalo o ?eleznicích. Jest docela mo?né, ?e debata ukázala v?e jiné, jen ne jednomyslnost názor?. Jest mo?né, ?e ministrovi X. ?. nebyla vyslovena d?věra. Je mo?né, ?e se naň ost?e úto?ilo. — Politické strany u nás by si měly uvědomit, ?e jest lep?í nevydávat ?ádná komuniké, ne? taková, která nic ne?íkají. Je jisto, ?e politické strany nemohou publikovati zápisy o sch?zích sv?ch vrcholn?ch instancí. Ale je mo?né najiti zp?sob, kter? by skute?ně zhruba informoval straníky a ostatní ve?ejnost o tom, co strana chce a co bude podnikat. Stranick? tisk vyt?ká, ?e ve?ejnost jest málo informována o ?innosti vlády. Z?ásti jest to hra na schovávanou, proto?e: v té vládě sedí minist?i stran, jejich? noviná?i si stě?ují, ?e je vláda neinformuje o své práci.V. G.Zeleň v nemilostiPozoruji zápas malého, hezkého, stinného parku v pr?myslové ?ásti Prahy: nedávno naho?e za ním bylo krásné dětské h?i?tě uprost?ed strom?; toto h?i?tě bylo zru?eno a na jeho místě byly postaveny soukromé vily. Aby pak nep?i?ly děti o svoje h?i?tě, zabral se kus parku pro h?i?tě, kolem něho? byl postaven tě?k? betonov? plot, kter? svojí ?edivou masou a strohou ?árou roztíná klidnou zeleň parku. Dole, na úpatí parku, byly postaveny dva kostely. Jeden zabral kus zeleného p?ístupu k parku; stavba druhého se hluboce za?ízla do masivu zeleně a obna?ila stinné nitro krásného parku. Uprost?ed parku jest městská restaurace, jejím? nájemc?m se neda?í, a tak se pomalu rodí plán pronajmouti nebo prodati tuto budovu tělocvi?né korporaci, která by zabrala pro sebe h?i?tě, které p?ed nedávném bylo z?ízeno pro děti. Zápasí tu prostě kus zeleně o existenci a ?lověk si ?íká: ta zeleň to prohraje. Nemá na radnici protekci. Nemá na radnici politickou stranu, která by se postavila za tak nestranickou věc, jako jest kus zeleně v městě.Praha od p?evratu velmi vzrostla, fiíká se, ?e zeleň jest plícemi velkoměsta. Velkoměsto velmi vzrostlo. Vzrostly — úměrně — jeho plíce? Stará Praha nám zanechala velké, souvislé plochy zeleně. Kolik nov?ch, velk?ch ploch zeleně — úměrn?ch r?stu velkoměsta — vytvo?ila nová Praha? Jest to, co vytvo?ila nová Praha v podobě nov?ch par?ík?, v nich? je ?lověku líto trávy, ke?? a strom?, úměrno tomu, o? Praha osekala ty souvislé zelené plochy? To, co vytvo?ila, jsou kousky p?írody, které resignované ?ijí v geometrick?ch útvarech, mezi kamením, asfaltem a cihlami. Nová Praha pracuje ve sv?ch parcích stylem, kter? byl snad bě?n? za doby primátora Gro?e. Tam, kde by sta?il trávník, několik ke?? a strom?, r?sují pra??tí zahradníci kru?nice, elipsy, cípaté hvězdy, v jejich st?edu jest zimom?ivá, polouschlá palma, kolem ní? v geometrické pravidelnosti rostou květiny v p?ísné hierarchii, stupňovitě, od vzácné, polouschlé palmy a? k lobelce na okraji. Pra?ské parky dělají z trávy, květin, ke?? a strom? dekoraci; květiny v Praze musí r?sti podle geometrie, aby tvo?ily barevné fontány a skupiny. Jsou parky, kde marně hledáme kousek stínu. Hledá je marně i tráva. ?ivo?í, us?chá.A mají-li kdesi daleko, v cizině parky, kde ělověk si m??e lehnout na trávník, mají pra?ské parky nadbytek tabulek o tom, co jest zakázáno. Stále se hovo?í o zeleném pásu kolem Prahy. Jest krásně zakreslen na mapách. Zeleň uvnit? města se ubíjí.V. Gutwirth.Prohlá?eníVe svém ?lánku ?Svoboda je jejich vlastí“ v 12. ?ísle ?P?ítomnosti“ jsem napsal, ?e (tehdej?í) Heimatfronta je hnutí iredentistické a ve sv?ch d?sledcích a snad i ve sv?ch intencích protistátní a protidemokratické. Těmto m?m domněnkám odporoval pan Konrad Henlein, p?edseda strany Sudetendeutsche Partei, tím, ?e pro svou stranu vyhledal ochranu soudu proti neod?vodněné pomluvě skute?nostmi na cti urá?ejícími. K těmto v odpor vzat?m v?rok?m svého ?lánku podávám proto následující vysvětlení:Odvozoval jsem d?vod k těmto sv?mi domněnkám v?hradně z ?ady novinov?ch zpráv, podle kter?ch bezpe?nostní ú?ady v pohrani?ních ?ástech na?eho státu v někter?ch p?ípadech zakro?ily i proti ?len?m SHF. P?i slově ?protidemokratické“ jsem myslel na ideologii hnutí, která se podle mého mínění v někter?ch sv?ch principech nesrovnává s individualistick?m pojetím demokracie, jaké je obvyklé v na?í literatu?e a a na?ich politik?. Rád v?ak prohla?uji, ?e jsem nemínil vinitl nikoho z odpovědn?ch v?dc? strany Sudetendeutsche Partei z konkrétních ?in? proti bezpe?nosti státu. Pokud snad moje v?roky vzbudily tento dojem, odvolávám je.Toto prohlá?ení jest v?sledkem soukromé dohody mezi právním zástupcem strany Sudetendeutsche Partei a mnou.Dr. Zdeněk Smetá?ek.?ivot a instituceEdmond Konrád:Old Shatterhand státníkeměili K du?esloví národ?i.Sháněl se kdosi v německém knihkupectví po Karlu Mayovi. P?íru?í mu povídá: ?Jo, pane, ten te? jde. Jules Verne je mrtev, pes po něm ne?těkne. Doba ho p?ekonala, v?echno, co si vymyslil, je dávno p?edsti?eno. Kam by se hrabal na dne?ní vynálezy. M?j vlastní kluk mi jednou ?ekl s opovr?ením: tati, jak si to ten trouba p?edstavoval, dynamo na vzducholodi. Ale Karel May, toho ?te celé Německo."Zákazník se jemně podivil: ?Ale May p?ece je takov? katolík— ?To nevadí,“ na to p?íru?í a zbo?ně: ?Sám v?dce ?te Maye a má ho v?dycky na no?ním stolku.“Tv?j prorock? genius, Julesi Verne, tak pronikavě p?edvídal a p?edjal jednu stránku světového v?voje, ?e ses rozplynul v samoz?ejmosti. Doba pohltila obsah tvého ducha, a ka?d? ?trnáctilet? klacek si hraje s tv?mi nástroji. Nekone?ně hloupěj?í tebe, Karel May, tě p?elstil svou indiánskou lstí. Old Shatterhand knockoutuje Klaudia Bombarnaka sv?m slavn?m úderem do spánku, a mali?k? Had?i Halef Omar- ben Had?i Abul Abbasibn Had?i Davuho al Gossauah zastínil sv?m groteskním stínem světobol kapitána Nemo, s ním? onen ostatně u? nemá kam prchnout p?ed lidmi od ?as? ponorkové války.Technika a puberta.Nic tím nebu? ?e?eno proti Karlu Mayovi. P?ed- jímá-li jasn? jiskrn? Francouz, napojen? dumasov- skou grácií vyprávěcí, technick? dne?ek, tedy Karel May, kolportá?ní genius nesmrtelné pubertní ne- urvalosti, p?edjal i ve svém v?chovném umravnění jeho dětinství. Maurois, tu?ím, napsal o Ameri?anech, ?e je to národ velik?ch hoch?. Shaw tvrdí o Angli?anech, ?e zrají p?íli? pomalu, pro?e? pr?, ani? dospěli, v osmdesáti letech umírávají jako chlapci. Je-li tomu tak, a jestli toto anglosaské v?rostkovství podstatně spoluur?uje světovou du?i od sportu po gangstery, od filmu po trampské písni?ky, tedy není sporu, ?e se vskutku dne?ní stav světové mysli vykazuje vysok?m procentem pubertní polodospělosti, jejího klackovství, její romantiky, její vá?ně pro právo pěstní a zvykové, její neochoty k pou?ení, která v někter?ch vládních soustavách jedná s kulturou jako st?edo?kolák s p?edepsan?m u?ivem, s p?edepsan?mi u?ebnicemi: zpurně a pohrdavě, trhajíc listy, malujíc na okraje toporné obrázky sv?ch kaln?ch vznět?, pokr?vajíc je potupn?mi nápisy. Sotva kdo pop?e mohutnost pubertní kvóty v dne?ní politice.Nevěda, německému druhu této světové, dobové, epochální puberty dal p?edem v?raz Karel Y = yGenius klackovství.Jeho genialita tkví méně v jeho slovesné bájivosri je? objevitelsky a bez konce vynalézavě chlapeck?m ?ádostem p?istavila vědecky d?kladnou kulisu zeměpisnou a národopisnou. Po něme?ku podrobně a s u?en?m postojem zavedla klacka do dáln?ch zemí a k divok?m národ?m, na ně? nazírá s onou shovívavou a sentimentální p?evahou, p?edvále?nému ?echu d?věrně známou pod heslem ?kulturtragrovství“.Jeho genialita tkví p?edev?ím v ú?asném pochopení pubertních pot?eb ?tená?ov?ch. Trojí jest Mayo- vo tv?r?í tajemství: vě?n? superlativ, vě?né opakování, vě?né pokra?ování. Old Shatterhand, Kara ben Nemsi v?ecko ví, v?ecko umí, v?emu rozumí. Je nejsilněj?í, nejobratněj?í, nejstate?něj?í. Je neomyln? a v?evědoucí jako B?h, jeho? se cítí na zemi zástupcem. Protestant Bismarck, May?v velik? a nikoli nedospěl? vrstevník, pravil: ?Wir Deutschen fúrchten Gott und sonst niemand auf der Welt.“ Nejinak Old Shatterhand, ochránce hodn?ch a postrach zl?ch, jer.? nikdy nedělá chyby. Chyby dělají ti druzí, aby jeho p?evaha mohla spásně nad nimi zazá?it. Vyjma nějak? ten mírn? v?prask Old Shatterhand ?i Kara ben Nemsi nikdy netrestá. To s mravou?nou pohotovostí v?dy obstará B?h, s ním? tento katolick? kvartánsk? Siegfried devatenáctého století je jedna ruka. Heinrich Mann ve svém slavném románě ?Der Untertan" lí?í Viléma II., jak o recepci vykládá p?ed zrcadlem v husarské uniformě devotním poslucha??m: ?Ohne Gott kann ich die Sache nicht schaffen!“Vskutku Old Shatterhand, ne? v díle Mayově dospěl své klasické podoby, pro?il raněj?í v?vojové období jako tajemn? Steinbach kolportá?e ?T?emi díly světa“, kde? místo skromného spisovatele Mayo- v?ch ?Já“ román? byl princem na zap?enou, diplomatem, husarsk?m plukovníkem a krasavcem, jen? z Turecka p?es Tunis a Divok? západ pronásleduje svou exotickou Zykymu a? na Sibi?. Které dětské ?i dětinské srdce by odolalo tomuto samozvanému vyvolenému, jen? se korunoval v?emi superlativy’ chlapeckého usínání?Víme z psychologie, ?e sny chlapeckého usínání jsou v nekone?n?ch obměnách podstatou stejné, jeden a t?? vě?n?, opakovan? a pokra?ující ?Já“ román egocentrického ?wunschtraumu“. Tak i Shatterhand ben Nemsi bez ustání znova se p?ipli?uje jako had, pěstí porá?í jako blesk, osvobozuje zajaté a ze st?edu nep?átel uná?í ná?elníka. Kdyby se rozebral úctyhodn? ?ik Mayov?ch svazk?, bylo by na podiv, kolikeré p?estrojení, p?emístění a p?ejmenování kryje po?et situací, zápletek a postav zcela nepatrn?. Ze v?ech román? dalo by se vybrat snadno základní a stereotypní schéma, které se vrací s takovou pravidelností, ?e vlastně May?v ?tená? místo v?ech jeho svazk? ?te stále jen jeden jedin?, vě?n? svazek nekone?ného ?Já“ románu sv?ch snov?ch p?ání. To? podmaniv? p?vab nezralému sebecitu, p?ed ním? musí zblednout objektivní tv?r?í originalita rozmanitého a neosobního Julesa Vernea.Symbol a jeho p?ívlastky.Tak se Shatterhand ben Nemsi stává symbolem Miná?ova ?já“, které se s ním ztoto?ňuje. Proto se s ním nechce lou?it. ?Já“ román je bez konce, pokra?uje ka?dého ve?era, nechce b?t ucelen, uzav?en a zaokrouhlen, ?ím více svazk?, tím lip, ?Pou?tí“, ?Divok?m Kurdistanem“, ?Z Bagdadu do Stambulu“, ?V roklinách balkánsk?ch“, ?V zemi ?kipetar?“, ?Sut“, ?T?emi díly světa“. Tudí? stále i Old Shatterhand, stále Kara ben Nemsi, stále ?Já“. Old Shatterhand je bez věku. vě?ně stejně mlád. Je nesmrteln?, lépe nezni?iteln?. u vě?ném návratu, jen? jako by parodoval pokrevní protino?ce Nietzscheho, místo nad?lověka nadklacek, vě?n? Achilleus bez paty, Siegfried bez lipového lístku, v opak jejich tragiky netragick? vaň- ka-vstaňka, triumfální nositel zázra?n?ch nástroj? nadlidství a polobo?ství: Achilleovu zbroj vyrobil b?h Hefaistos, Siegfried má od Nibelung? sv?j Balmung, me? me??, svou Tarnkappe, ?apku neviditelnosti. Shatterhand ben Nemsi má svoje unikátní pu?ky, medvědobijku a zázra?nou opakova?ku henryovku o dvacetipěti ranách — jedin? technick? ideál, jen? z mo?ností devatenáctého století pronikl do p?edstav německého vrstevníka Verneova. Má svého unikátního koně, Riha nebo Hatahtitlu, svého jedine?ného chrta Dojana. Svého unikátního Patrokla, v tragické západní obměně rudého gentlemana Vinnetoua, v komické orientální vrchního ?ejka v?ech Haddedihn?, Halefa.Má svou jedine?nou, nepatrně obměňovanou dru?inu bohat?rskou: své Samy Hawkinse, Old Firehan- dy, s několika druhy Jim? a Tim?, dlouh?ch a krátk?ch, tlust?ch a huben?ch, nosat?ch a beznos?ch. Vě?ného lorda Davida Lindsaye, mírně idealisovanou karikaturu cestujícího Angli?ana devatenáctého století, jak ho stereotypně vidí ?Fliegende Blatter“. Joni se cyklicky vracívají, putovní stolokruh krále Artu?e v rozko?ně lepenkové, barvotiskově ?ivé, bohat?rsky limonádové reprodukci, s cituplnou ?vavostí Nibelung?, Walther?, Hagen?, Volker?: ?Hei, da gab's ein heldenmútig Streiten!“ P?elo?eno do jazyka Divokého západu: ?Polehtati tohoto siouxského ná?elníka no?em mezi ?ebry, bylo by mi nejvy??í rozko?í!“ Je to ovzdu?í ?kolní ?etby, pověstí o Dietrichu von Bern, o jeho Hildebrandech, Heimech, Witti- chách a Dietleibech: pod rodinnou visací lampou ně- mecko-mě??anské domácnosti. Je to Achille?v hněv v pantoflích, petrolejov? odlesk nesmrtelné a nej?ist?í básně, jakou kdy zplodila puberta nejtvo?ivěj?ího národa.V klasicky vrcholném a kone?ném projevu svého sv?m zp?sobem jedine?ného díla May se jedva cudn?m dechnutím dotkne pubertního pratajemství: komick? Halef je idylicky ??asten pod pantoflem své Hanneh, která mu zrodí Karu ben Halefa jen za tím ú?elem, aby na konec bylo víc o ?trnáctiletého dru?i- níka, v zázra?ně p?elétnuté ?asové zkratce, mladistvého ?tená?e rázem p?ibli?ující dospěl?m hrdin?m. Tragického Vinnetoua jedva letmo se po cyranovsku dotkne ?lem roucha ?enského“, a jeho krásná sestra N?o?i povinně umírá, vy?eptav?i do bratrského ucha sv?j sen lásky k Old Shatterhandovi. Jinak jsou hrdinové i hrdinky zásadně bezpohlavní jak st?edo?kolská tělověda. ?ijí v mu?ném bratrství bojovnického klamu, jeho? poslední, ne tak cudnou, podobu svět viděl v dru?inách S. A.Av?ak nebylo tomu u Karla Maye v?dycky tak. Raněj?í, tu?ím, cyklus ?T?emi díly světa“ ukazuje Shatterhandiádu v embryonálním stavu, kde se její postavy teprve rodí. P?í?tí Kara ben Nemsi je?tě je Steinbach, princ na zap?enou, jím? je i jako Non-pay- klama, ?kní?e bled?ch tvá?í“, na Divokém západě. Je?tě pozděj?í henryovka je zázra?nou sekerou, která st?ílí, a budoucí Old Shatterhand je — zamilován. V?ichni jsou zamilováni v této kolportá?i o kletbě ?lechtické rodiny Adlerhorst?, její? anglick? str?c, lord Eaglenest, p?edobraz Lindsay?v, má v Africe ?ertovná dobrodru?ství se ?ensk?mi. V?echny t?i díly světa jsou r??ově za?ehnuty nejdobrodru?něj?í, nej- pubertněj?í, smyslně nejcituplněj?í láskou dávn?ch slu?kovsk?ch román?, zalidněny sam?mi nejkrásněj?ími pannami, Gitami, Magdami, Zykymami, ale i pochybn?mi dru?kami zlo?inc? — sotva co tak cukrově k?iklavě, platonicko-onanisticky m??e vystihovat kalno ?trnáctiletého klackóvského varu s jeho polo- pohlavím, s jeho polovědcmostmi, s jeho pokoutností. Duch, morálka, humanita.V dokonalosti a d?myslu, s jakou May postihuje pot?eby svého ?tená?e, tkví tedy jeho genialita, která se a? na mizivé minimum zdání prozíravě z?íká uměleck?ch záva?k?. (Kde?to Verne, a? dělá, co dělá, umělce nezap?e.) Vyhovuje těmto pot?ebám, vpravuje v?ak jeho nedospělé, tudí? zvlá?tě svě?í vnímavosti své mravní nau?ení, svého Boha — vpravuje mu ho, jak se tehdá dětem vpravoval odporn? v?elék devatenáctého století, tak zvan? rybí tuk, ?Leberthran“. A vpravuje mu ho, v?echna ?est, s úspěchem nejobratněj?ího rodinného léka?e. Ov?em jsou v?ichni lidé p?edem rozděleni na hodné a zlé, hodní b?vají, ne-li hezcí, tedy milí, otev?eného obli?eje, p?ímého pohledu. Zlí jsou hned podez?elí zahnut?m nosem, vysedl?mi lí.cními kostmi, pichlav?ma, kos?ma o?ima. Mezi nimi jsou zlí, ale napravitelní, p?ípadně hodní, ale bloudící. P?emo?eni lstí, silou a velkomyslností, v pokorném pokání oddaně rozmno?ují slávu Shatter- handovu, zvy?ují lesk emira Kary ben Nemsi. Nenapravitelní jsou potrestáni, a to, jak ji? uvedeno, nikoli jím, ale p?ísnou bo?í exekutivou: vběhnou do tlamy lv?m, z?ítí se do propasti, jsou sv?mi spolu- vinníky zrádně k smrti umu?eni. A tu opětně, v?echna ?est: nebo? Old Shatterhand nikdy nezabíjí ne? v p?ípadě nezbytné sebeobrany. Zajímá-li znovu a znovu své nep?átele s p?íkladnou trpělivostí, aby román mohl pokra?ovat, tedy zároveň tato p?íkladná trpělivost je k?es?anská trpělivost lásky k bli?nímu. Ona je to, je? k pokání p?ivádí p?emo?ené nep?átele, ?asnoucí, ?e vítěz u?et?il jejich ?ivota, vrací jim svobodu i zbraň, nabízí p?átelství. Ona je to, je? hrdinovi brání lhát, je? mu velí nep?átel se nelekat, spoléhat na ducha, moudrost vědění.May se ?iní mluv?ím katolického Boha. Dlu?no uctivě konstatovat, ?e tomuto Bohu nedělá hanbu. U?ení, je? si vzal k srdci, nedělá hanbu ?ádnému k?es?anskému Bohu. Praxe, kterou Shatterhand vyznává svou víru, p?ekra?uje meze katolické. Snad nikde nepraví hrdina:: ?Jsem katolík.“ Skoro v?dy praví: ?Jsem k?es?an.“ Je k?es?an obecně biblick?, jen jednou, tu?ím, se u něho vysk?tá Matka Bo?í, v?ude Je?í?, v?ude místo dogmatu citáty z Písem, skoro nikde se neobjevuje katolick? kněz, skoro v?ude nábo?enská sná?elivost. Shatterhand Nemsi, jen? rád a ?asto, ale ne bez objektivní v?jimky, nasazuje krajany na místa po pravici Bo?í, má ov?em některé tiché p?edsudky národně nábo?enské: arménsk? k?es?an b?vá u něho darebák, takté? i ?eck? katolík, a na protestantské misioná?e anglické ?i americké mívá v debatě spadeno. Co jim v?ak praví, to podpise ka?d? po?estn? moderní ?lověk, a? se to tkne rudoch?, vyhuben?ch bezohlednou hrabivostí k?es?anského bělocha, jen? se slovem bo?ím p?iná?í ko?alku, zloděj- ství, násilí, útisk a k?ivdu. ?i a? obsahuje poctivosti bezelstného Turka, prostého Araba proti vyssavací k?es?anské morálce britsk?ch ?i francouzsk?ch mocensk?ch zájm?. Je v něm ov?em kr?pěj německé animosity proti Anglii a Francii. Kritisuje ov?em jejich koloniální politiku v p?íbězích z dob, kdy je?tě ne- v?těpovalo zvelmocnělé nové Německo Herer?m v Africe po?ehnání německé kultury mauserovkami a rychlopaln?mi děly. Není, tu?ím, ani známo, ?e by později proti tomu byl protestoval tak, jako proti h?ích?m anglick?m, americk?m. Není dále známo, ?e by si t?ebas na Balkáně byl uvědomil útisk, jej? jeho poctiv? bezelstn? Turek tam praktikoval na Slovanech. P?esto dlu?no vyznat, ?e Shatterhand slovem i skutkem, hlásaje katolického Boha, s biblicky k?es?anskou ?í?í uskute?ňuje zásady ryzí humanity. Ve sv?ch mezích. Zpod německo-mě??áck?ch p?edsudk?. Nicméně p?ibli?ně v duchu devatenáctého století.Národ a jeho symboly.Ve skromn?ch mezích letmého post?ehu svádí pohled na dějiny r?zn?ch národ? k laické domněnce, ?e u ka?dého z nich by se na?el znak osudově typick? pro jeho citov? poměr k jeho nejviditelněj?ím p?edstavitel?m. U? kolikrát do?la pov?imnutí obdoba mezi kní?etem Václavem Svat?m, Husem a Masarykem. V?ichni t?i byli modernisté, okcidentalisté a pacifisté. V?ichni t?i byli intelektuálové, p?iná?eli nauky. (Jako? v?bec nauka a intelektuál, duch vzdělání hraje úlohu více méně správnou ?i v?d?í v ?eském osudu, a? emigrant Komensk? jej nese do světa, a? buditelé od Dobrovského po Palackého jej ze světa p?iná?ejí.) V?ichni t?i pak tě?ce zápasili s reakcí, to jest s konservatismem citově a tak zvaně národním. Dva z nich, Václav a Jan, padli mu za obě?. Nicméně ?i zrovna proto stali se národními symboly, k nim? jako t?etí se dru?í Tomá? Masaryk.Cosi typického pro na?i národní bytost a osud lze tu?it i v tom, jak se vracejí některé pr?běhy: stvo?il-li Hus nauku, ?i?ka vojsko a Ji?í stát, Masaryk jako by zkratkou biogenetickou stvo?il nauku, vojsko i stát rázu dosti obdobného. Národní du?e v daném prost?edí a době s mal?mi obměnami typicky reaguje, snad jinak nem??e, ani nechce. Je to ov?em její zp?sob se vypo?ádat s věcmi, její zp?sob p?edstavivosti a tvorby, je to i její zp?sob lásky a nenávisti, a její zp?sob volby symbol?.Císa? Vilém II. nebyl volená hlava státu. P?esto z p?emnohá doklad? a p?íznak? lze dovodit, ?e se v?í pravděpodobností byl pr?měrem svého národa poci?ován jako p?edstavitel vhodn?, jako symbol p?iléhav?. I kdy? se ode?te sebe vy??í kvóta ve?ejné oficiální loyality a je?tě vy??í kvóta patolízalství, tedy p?ece — kdyby nic jiného — slavn? román Heinricha Manna ?Der Untertan“ potvrzuje domněnku, ?e cit?m pr?měrného německého ob?ana císa? Vilém II. vyhovoval. Ani? je záměrem těchto ?ádk?, sni?ovat b?valého vlada?e německého, p?ece se zdá s podivem, ?e národ tak vyspěl?, zdatn?, civilisovan?, národ profesor? (jak děl Masaryk), vědc?, myslitel?, vynálezc?, organisátor? si mohl v takovém symbolu libovat. Národ, jeho? nesporná síla duchová i hmotná v něm budila nárok ne-li na prvenství světové, tedy na místo z prvních nikoli zcela neprávem, zhlí?el se v zrcadle lohengrinovského kyrysu na hrudi sotva mu?něj?í, ne? hru? kvartánská, ve t?pytu orlí p?ílby, je? kryla mozek zralosti je?tě ne abiturientské.doba a lidéFrank Warschauer:Nové pohanství v NěmeckuPovstání proti k?es?anství.Stává-li se nyní v Německu, ?e jest t?ebas p?i slavnostech slunovratu na ve?ejném prostranství spálen k?í? s Kristem, nebo ?e ve ?kole mr?tí ?ák k nohám svého u?itele bibli s poznámkou, ?e to je ?idovsk? literární brak, jde tu o p?íznaky protik?es?anského hnutí, které úzce souvisí se základními my?lenkami národního socialismu, jak ji? bylo na tomto místě vylí?eno. Toto hnutí vystupuje je?tě zahaleně v?ude tam, kde usiluje o vlastní v?klad k?es?ansk?ch nauk, kde si vytvá?í arijského Krista jako světl? germánsk? zjev a kde se bláznivě sna?í uvésti národně socialistickou ideologii v soulad s k?es?ansk?mi u?eními. Ale vystupuje ji? také p?ímo jako novopohanské hnutí, je? ji? proniklo do velmi ?irok?ch vrstev a které uvádí opět Evropu do historick?ch ji? rozpak?, k nim? Němci z?ejmě dávají podnět v pravideln?ch obdobích.Je velmi levné u?initi toto nové pohanství ter?em vtip?, vycházejících z nepopiratelné komi?nosti hlavních postav německé mytologie; komi?nosti, která je tím naléhavěj?í, ěím více konfrontujeme p?edstavy, roz?í?ené o vrchním germánském pánbíěkovi Wotanovi a jeho kumpánech, se zevněj?kem a ?iny nového německého panstva. Vtipkováním by nám v?ak u?lo pravé jádro věci. Nebo? německé novo- pohanství je jen variantou nového pohanství, které se roz?í?ilo po celém světě a které bylo vyvoláno krisi k?es?anství. ??ijeme dosud z dědictví k?es?anství. Ale z ?eho budou ?iti ti, kdo p?ijdou po nás?“ ptá se znepokojeně francouzsk? filosof George Sorel, moderní prorok násilí, o něho? se ucházejí p?ívr?enci fa?istického i bol?evického diktátorského systému.Generál v úloze proroka pohanství.I kdy? si tedy novopohanská hnutí jako?to pokus p?ímého povstání proti k?es?anství zaslou?í, aby k nim bylo vá?ně p?ihlí?eno, nelze p?ece pop?íti, ?e tyto my?lenky v Německu velmi zna?nou měrou dosáhly podoby, která v nás probouzí spí?e smích ne?li vá?n? zájem.Je tu p?edev?ím generál Ludendorff, kter? — pensionován po své proh?e světové války — vyu?ívá svého nucené volného ?asu k rozvíjení a sdělování nejpodivněj?ích a nejfantasti?těj?ích úvah. V?chodiskem jeho my?lení jest samoz?ejmě jeho vále?ná porá?ka. Pln?ch 17 let po ní zab?vá se filosoficky naladěn? generál hledáním p?í?in této porá?ky, buduje nejpo?etilej?í my?lenkové konstrukce a rozvíjí cel? systém nejnemo?něj?ích kombinací v jediné úporné snaze zabrániti tomu, aby nemusil p?iznati svou vlastní vinuNema?ili bychom ?asu a nezab?vali bychom se jeho fantasiemi, kdyby tu ne?lo o víc ne?li soukromou zále?itost; ale tyto fantasie staly se zále?itostí velké ?ásti německého národa a proto k nim musíme p?ihlédnouti.Generál Ludendorff u?inil p?edev?ím p?ekvapující objev: na?el kone?ně, kdo na světě je vinen v?ím zlem. Tajuplné mocnosti, na které svaluje celou vinu, jsou ?nad- s?átního“ p?vodu: ?idovství, svobodné zedná?ství a katolick? kostel. A tyto nadstátní mocnosti, jak nás alespoň vytrvale uji??uje, ?p?sobí svou vírou a tato víra a? do posledního projevu utvá?ela světov? názor i ?ivot národ?, které ?inně zasáhly do světové války. Jest tragick?m údělem těchto národ?, ?e mají víru, která je?tě vychází vst?íc ?innosti nadstátních mocností, propaguje jich cíle na úkor vlastní svobody a svéráznosti, a podporuje a schvaluje jich znásilňování lidsk?ch du?í.“A? jest tento v?rok sebe nejasněj?í, poznáváme z něho p?ece, ?e boj o víru, kter? se nyní v Německu rozpoutal, jest skute?ně posuzován jako zále?itost ryze imperialistická, t. j. jako boj o moc německého národa.?id?m adresuje generálsk? objevitel nového nábo?enství tyto moudrosti:?Podle zákona Moj?í?ova, kter? jest zároveň vírou ?idovského národa, prop?j?il Jahve ústy Moj?í?ov?mi, později proroka a velkokněze, kter? se tím stal v?dcem celého ?idovského národa, tomuto národu světové panství nad v?emi národy a státy a ukázal také cesty, jak si tyto národy podmaniti a nau?iti je pracovat pro ?idovské zájmy. To se stalo vírou i povinností ?idovství. Také k?es?anské u?ení ?id? Je?í?e Nazaretského a Pavla mělo jen slou?iti ?idovsk?m ú?el?m a mělo obzvlá?tě za úkol vyrvati národy, kter?m bylo hlásáno, z dědi?n?ch rasov?ch ko?en?, udusiti jich národní du?i a obětovati je panova?n?m choutkám ?idovského kmene, jen? si úzkostlivě st?e?il sv?j svéráz.“Aby bylo těchto cíl? co nejsnáze dosa?eno, p?ipadl pr? ?id na velmi rafinovanou my?lenku: stvo?il katolick? kostel a tím nejsilněj?í mezinárodní moc. ??ímsk? pape? stal se násiln?m ?í?ením k?es?anského u?ení za vydatného p?ispění kní?at a následkem nejasn?ch nábo?ensk?ch p?edstav star?ích pokolení, jejich strachu p?ed smrtí a trestem ?na onom světě“ ve st?edověku vládcem nad ?etn?mi národy, nad Evropou a brzy potom i nad nově objevovan?mi zeměmi.“Německo je úhlavním nep?ítelem?nadstátních mocností“.V ?em v?ak vidí pan generál vlastní cíl pape??v a katolického kostela???ím ustavil své tajné ?ády a kongregace za tím ú?elem, aby pomáhaly vytvá?eti uvnit? ka?dého národa ryze katolick? ostrov, pat?ící k onomu velikému mezinárodnímu katolickému národu, kter? tvo?í ?tím.“?A? se ji? nástroj?m, kter?ch p?i tom bylo u?ito, jakkoliv ?íkalo, měly p?ece v?echny t?? cíl: toti? vyrvati p?íslu?níky ur?itého území ze st?edu jejich národa a umo?niti vládu nad nimi nadstátnim mocnostem. Tyto mocnosti usilovaly o získání nadvlády nad národy i ve ?kolách, v právech a v kulturních otázkách.“Teprve po seznámení s těmito pokroucen?mi my?lenkov?mi pochody porozumíme, odkud pramení ostrost, které v poslední době dosáhl v Německu boj proti katolickému kostelu v?nosem Góringov?m a odpovědí katolick?ch kruh?. Staví-li se dnes Goring s nejvy??í p?íkrostí proti politické ?innosti katolick?ch duchovních a shledává-li v jejich u?ení a jich boji proti rasové nenávisti ohro?ení národně socialistické i národní ideologie, vedou ho k tomu ur?itě úvahy stejného druhu, jaké jsme zde poznali a kter?mi se rovně? ?ídí.Politická záchrana spo?ívá v pohanství.Ostatní fantasie Ludendorffovy, p?edná?ené s nesmírnou vá?ností, jsou ji? takového rázu, ?e se neubráníme dojmu, ?e stojíme p?ed psychologickou hádankou, o jaké v nyněj?í době není v Německu nouze. Zde p?ece nehovo?í ?lověk, kter? by byl v patologickém smyslu zral?m pro blázinec : generál, kter? p?ece jen musí míti jakés takés technické hodnoty, v jeho? politickém světovém názoru v?ak vězí mnoho vysloveně chorobného.Ve svém spisku ?Kterak byla v r. 1914 dělána světová válka“ (ze kterého jsme také vyňali p?edcházející citáty) lí?í nám dále, kterak ?nadstátní mocnosti“ p?ivodily světovou válku a zavinily porá?ku Německa.?Od roku 1889 byla chystána světová válka a zrevolucionisování národ? a to s velikou d?kladností. Tajné nadstátní mocnosti ?Juda a ?ím“ na v?ech stranách dohlí?ely na to, aby byli jejich p?íslu?níci p?ipraveni p?evzíti vládu nad národy a vládnout jim podle vlastního programu.“A svorně s nimi pracují podle Ludendorffa i svobodní zedná?i. ?Slovo ,humanita1 jako?to nejvy??í cíl svobodného zedná?ství znamená právě ve slovníku svobodn?ch zedná?? ?idovskou vládu nad světem a zotro?ení národ?.“Tyto zlé mocnosti to posléze p?ivedly tak daleko, ?e v roce 1914 vypukla světová válka a ?e 2. srpna 1914 byl první mobilisa?ní den. ?Toto ?íslo slibovalo úspěch kabba- list?m v?ech druh?, hlásícím se nejen do tábora ?idovského a svobodozedná?ského, ale i do ?ímského, i do v?ech ostatních!“?em tedy nalézá velk? myslitel Ludendorff jedinou záchranu ? Podle něho je jediné v?chodisko: toti? nové pohanské nábo?enství.?Procitnutí rasy jest prav?m a nadstátními mocnostmi nezam??len?m následkem světové války. Ké? se jen síly, které takto povstaly, zas nedají zasypati, jak tomu bylo s národní du?í za světové války! Na?í záchranou m??e se stát jen vlastní a svérázn? zá?itek boha, obranná síla a zako?enění Němc? do své národovosti a nekompromisní odpor proti nadstátnim mocnostem, jako? i vědomí, ?e ná? osud neur?uje ?ádná ?proz?etelnost“ a ?ádné ?bo?ské opat?ení“, ?ádn? ?Karma“, ani? nějaké ?nadsmyslné mocnosti“, ?e v?ak si jej musíme vytvá?eti sami.“Jak tato záchrana bude vyhlí?et, popisuje nám generál ve svém ?asopisu ?U svátého zdroje německé síly“ takto:?P?i mocné touze německého národa po bohu, pramenící z jeho rasovosti, m??e b?ti pot?ebné politické jednoty a uzav?eností dosa?eno jediné zcela zvlá?tním pochopením bo?ství, které korunuje procitnutí rasy a jest v úplném souzvuku se v?emi zákony p?írody i du?e. Víra m??e u ka?di?kého národa zajistiti jeho ?ivot nebo jej zni?iti; poslední známe p?íli? dob?e ze svého nyněj?ího postavení, do kterého nás i jiné národy p?ivedlo cizorodé u?ení Kristovo se sv?mi vedlej?ími úkazy.“souvislosti s tím doporu?uje pak generál je?tě spisy své choti Mathildy, která jest specialistkou v oboru studia rasov?ch a národních nauk a rasově podmíněného pochopení boha.Německé hnutí profesora Hauer a.Ludendorff?v ?asopis ,,U svátého zdroje německé síly“ má náklad 50.000 v?tisk? a jeho názory jsou ve T?etí ?í?i velmi roz?í?eny. P?ece v?ak nemohl dosáhnouti velikého vněj?ího úspěchu; o ten ho p?ipravil tubinsk? vysoko?kolsk? profesor Vilém Hauer, tv?rce ?hnutí německé víry“. Proslul?m stalo se shromá?dění v berlínském sportovním paláci, ke kterému do?lo leto?ního dubna. Nejen proto, poněvad? to bylo největ?í shromá?dění novodob?ch pohan?, ke kterému dosud do?lo; p?edev?ím také proto, poněvad? v tomto p?ípadě po prvé vy?lo najevo, jak silné jest protik?es?anské jádro tohoto hnutí. Po prvé po dlouhé době stali se zde zastánci k?es?ansk?ch názor? opět mu?edníky svého u?ení. Poslucha?i, kte?í se odvá?ili skromn?ch poznámek ve prospěch k?es?anství, byli toti? novopohansk?mi úderníky, oděn?mi vět?inou v uniformách S. A., jako? i policií — co? ani v Německu není prosto pikantní zajímavosti — z domu doslova vypráskáni.zemi, ve které boje o víru nabyly tak rabiátsk?ch forem, nep?ekvapí nás, ?e se za?íná i druhá strana chápati podobn?ch prost?edk?; ve Slezsku zú?astnilo se na p?. p?ed nedlouhou dobou procesí neméně ne? 85.000 mu??, kte?í provolávali slávu Kristu jako?to jedinému v?dci a p?isahali, ?e budou svoji víru brániti t?ebas i zbraní, bude-li to nutno. Známe skute?ně německé kraje, ve kter?ch je ná- ;: ?ensk? fanatismus vyvinut stejně silně jako za t?icetileté války.Zrození proroka.Mu?, kter? pomohl rozplameniti tento fanatismus, dove- 5e velmi mocně p?sobiti sv?m ?e?nick?m uměním na davy: zpravodajové, kte?í se zú?astnili jeho projev?, chválí ?ivost jeho gestikulace a p?esnost jeho ?e?i. Jeho ?ivot nebyl v?edním. Narozen ve ?vábsku jako selsk? synek, chápe se p?edev?ím ?emesla truhlá?ského, pocítí v?ak mocnou touhu po vědění, za?íná se samostatně vzdělávati, odjí?dí do Anglie, pokra?uje dnem i nocí ve studiu a dotáhne to posléze a? na abiturienta. Za války jest krat?í ?as v Anglii internován; potom se rozhodne státi se misioná?em, p?ichází do misijní ?koly do Basileje a odjí?dí po několika letech do Indie jako misioná?. Indické nábo?enské nauky zaujmou ho do té míry, ?e po krátkém pobytu opou?tí kostelní slu?bu a vystoupí z církve.Potom se vrací do své virtemberské domoviny a stává se soukrom?m docentem v Tubinkách. P?edná?í o srovnávací nábo?enské vědě a indologii, stává se brzy profesorem a pí?e mnoho knih o nábo?ensk?ch otázkách. Kromě toho zasahuje do německ?ch mlad?ch hnutí a stává se vedoucím vět?ího sdru?ení mláde?e.V dal?ích letech za?íná roz?i?ovat své nábo?ensko-vě- decké znalosti. Zakládá nadkonfesní krou?ek, p?edná?í dělnictvu o nábo?ensk?ch otázkách, krátkou dobu dokonce spolupracuje i s Martinem Buberem, znám?m sionistick?m filosofem. Po lednu 1933 vy?aduje konjunktura ov?em ú?elněj?ího vyhranění. V?měna názor? s Buberem a ostatními nikoliv stoprocentními arijci je zastavena; na místo toho zakládá Hauer s několika jin?mi profesory spolek nek?es?an?, kter? je základem p?í?tího ?Hnutí německé víry“. Je pozoruhodno, ?e se p?i tom vyst?íhá ozna?ení ?pohan“ a spokojuje záporem ?nek?es?an“. Ve skute?nosti m??e se ?lenem hnutí německé víry státi jen ?lověk, kter? vystoupil z církve a proká?e, ?e jest arijského p?vodu. Naproti tomu není v?ak povinen vykázati se ?lenskou kní?kou národně socialistické strany. Po?et zapsan?ch p?íslu?ník? tohoto hnutí dosáhl dnes v??e 300.000.Hauerova nábo?enská politika.Zdá se, ?e jest profesor Hauer sou?asně demagogem i diplomatem; rozumí alespoň znamenitě tomu, jak si získávati mohutné davy a jak odrá?eti ty, kdo? nesdílejí jeho názor?. V otev?eném dopise německému evangelickému kostelnímu v?boru popisuje v?chodisko sv?ch úvah takto:?Musíme p?edev?ím míti na mysli, ?e nábo?enskému dědictví germánsko-německého druhu nebylo dop?áno toho v?znamu, jeho? by bylo b?valo t?eba, aby byly ?ivot a forma kosrela uvedeny v soulad s vnit?ními pot?ebami německého národa.“I on jest naplněn vírou — stejně jako blázniv? Artur Dinter — ?e by byl schopen nov?m zp?sobem dokon?iti reformaci — a sice v národním smyslu.?Lutherovo u?ení nebylo opravdu jen pouh?m krokem zpět ke star?m základ?m, ale odvá?n?m pokrokem v německém duchu. Chceme-li si dnes vybudovati ?í?sk? kostel, musíme se nechati poháněti stejn?m duchem, kter? i jeho poháněl, k vyznání pravdy. A tato pravda jest: miliony vě?ících Němc? uvnit? i vně protestantského kostela, mezi nimi i mnoho fará?? — nehlásí se dnes ji? k reformnímu vyznání a ke starému i novému zákonu jako k jedinému základu svého ?ivota a vyznání. Hlásí se mnohem spí?e k vyznáni ryze protestantskému německé podoby, ve kterém k nim promlouvá b?h velik?mi postavami německého kostela, v německém prostranství a německém osudu.“Pry? s biblí!O bibli a pověstech Starého zákona se sice prof. Hauer nevyjad?uje tak p?ísně jako onen ?kolák, jen? prohlásil bibli za ?idovsk? literární brak, jin?mi slovy v?ak p?ichází k témě? stejn?m závěr?m:?Není mo?no, aby v budoucnosti německé děti zcela samoz?ejmě pova?ovaly Abrahama, Izáka a Jakuba za své patriarchy a Moj?í?e, Davida a ?alamouna za své náte?enské vzery a hrdiny. Na?imi patriarchy a vzory jsou Sies?r.ei- Eckeiarit Luther, Góthe, Fichte, Arndt. Budeme neúnavné:aby bylo vyu?ito germánsko-německého dědictví pro ná::?ir- skou v?chovu německého národa.“A poněvad? jest samoz?ejm?m p?edpokladem úvah páně profesorov?ch my?lenka rasovosti, navrhuje, aby se německá mláde? zab?vala mnohem spí?e my?lenkov?m majetkem indogermánsk?ch oblastí ne?li star?mi ?idovsk?mi pověstmi. Pomocí staroindick?ch hymen, základních u?ení p?vodního budhismu doufá dospěti a? k nové mravnosti, o které nám ov?em prozatím nem??e ?íci, kterak asi bude vyhlí?eti. Jen o jednom není sporu: ?e nebude k?es?anskou.Nové bo?stvo se jmenuje Adolf Hitler.Vilém Hauer, z jeho? knihy ?Německá bo?stva“ vyjí- máme tento citát, uji??uje nás také tím, ?e nade?la doba nového polytheismu:?V?ude tam, kde vznikají dějiny velikého stylu, kde velcí mu?ové a jich mu?ná v?le rozhodují o cel?ch národech a staletích, v?ude tam p?ilo?ili sami bohové ruku k dílu...“ Co m??e z takovéto my?lenkové spou?ti a pomatenosti vzniknouti ve skute?nosti, poznáme ze zprávy o jino?ské slavnosti, která se konala p?ed krátkou dobou v protestantském kostele v Pósneku v Durinsku a o které mu? jménem Pfeiffer uvedl ve svém kázání:?Hledáme proroky, hledáme p?íklady pro sv?j svát? boj. Co? nemáme ve svém st?edu svého v?dce Adolfa Hitlera ? Ve svém srdci zdolal dědi?n? h?ích nás Němc?, jeho cesta v patnácti letech byla cestou k?í?ovou, slou?il nás v ono dokonalé spole?enství, v něm? vidime uskute?něno p?ijímáni. K?í? není ?ádnou historickou skute?nosti, ale stal se nám ?iv?m teprve v postavě Adolfa Hitlera. Byl tr?zněn a potupen stejně jako Kristus. Dnes jest Hitler nejvy??ím německ?m soudcem a zaujímá místo samého boha. Kamarádi, kdo nevě?í v Adolfa Hitlera, nevě?í ani v boha. Kdo ho zradí, jest Kainem. Násle- dujeme-li ho, následujeme samého Krista.“Profesor Hauer opsal opatrněji to, co kamarád Pfeiffer such?mi slovy v?razně a jasně proslovil: ke v?em césar- sk?m hodnostem Hitlerov?m p?ibyla je?tě d?stojnost nového boha, po p?íkladu vzne?eného Augusta ...Opravdov? pohan.Zdá se, ?e prof. Hauerovi dopomohla k úspěchu v Německu jeho opatrná a obla?ná ?e?. Mnohem otev?eněj?ím ne? on byl jin? německ? profesor, lipsk? universitní profesor Ernst Bergmann, kter? dokonce po?ídil 25 thesí německého nábo?enství a uve?ejnil je ve zvlá?tním katechismu, ve kterém ?teme mimo jiného:?Němec má své vlastní nábo?enství, je? ?ivě pr??tí z jeho my?lení a cítění; jmenujeme je nábo?enstvím německ?m, kter?m míníme ryzí a pravou německou národní víru“. K tomu autor dodává, ?e ryzím a prav?m je jen takové nábo?enství, které vyrostlo z německé krve a p?dy, v?e ostatní je jen cizáck?m nábo?enstvím a to zejména k?es?anství, které bylo p?ed dvanácti sty lety násilně ohněm a me?em zavedeno do Německa násilnick?m pobíje?em Sas? Karlem Velik?m.ILipsk? profesor se ji? p?ímo hlásí ke germánskému nad- bohu Wotanovi: ?asově je pr? nám sice kult Wotana cizím, ne v?ak sv?m druhem. ?U?lechtilé a hrdinské nábo?enství Odinovo stojí mezi star?mi indogermánsk?mi nábo?enstvími nejv??e a kromě toho i na?im srdcím nejblí?e, poněvad? bylo nábo?enstvím na?ich otc?“. Dále nás uji??uje, ?e ozna?ení ?německ? pohan“ nem??e b?ti pova?ováno za nadávku, ale za ?estn? titul. Ve ?tvrté a páté thesi vysvětluje pak profesor Bergmann, pro? nemá německé nábo?enství ?ádn?ch dogmat. Odin, jako?to neju?lechtilej?í bo?ská postava, obětoval pr? jedno oko poznání a vědění o podstatě světa, ne v?ak nějakému dogmatu.Noví p?írodní bohové.Následující these páně profesorovy jsou zejména proto zajímav?mi, poněvad? v nich shledáváme v nep?átelském stanovisku proti k?es?anství vě?nou antithesu p?íroda a duch, nebo Baal a Jehova, která ji? skute?ně trvá po celá tisíciletí. Profesor uji??uje, ?e víra v boha, kter? není na tomto světě, není p?vodu indogermánského, ale semitského, a ?e tudí? musí b?ti Němci zavr?ena. Ceterum censeo tohoto profesora a jeho p?átel jest uji?tění, ?e jest nutno úzkostlivě se varovati bible a k?es?anství, nebo? bo?stvem jsme sami. Víra v dědi?n? h?ích jest pr? neněmeckého p?vodu a fantasií ze synagogy. K?es?anská etika, která ni?í mravy, musí pr? b?ti p?ekonána.Velikou nábo?enskou postavu německé víry vidí ve světlém severském hrdinovi, kter? jest state?n?m a laskav?m v?dcem, vede cel? národ jako?to světl? vzor a vítězně p?ekonává fale?n? a chorobn? obraz Krist?v.Druhou nábo?enskou prapostavou je podle něho ?nej- blahoslaveněj?í matka“.Dále se profesor je?tě zab?vá r?zn?mi otázkami kultu, která?to ?ást jest zajímavou zejména proto, poněvad? se podle ní ?ídí zna?n? po?et obyvatelstva t?etí ?í?e a nahrazuje staré k?es?anské svátky nov?mi slavnostmi pohansk?mi.Slavnosti nov?ch pohan?.Profesor horuje zejména o těchto oslavách: slavnosti jména, man?elství a úmrtí, slavnosti ?ervencové, oslavě slunovratu a podzimního svátku mrtv?ch. P?esně podle jeho návrh? konaly se ji? v leto?ním roce podobné slavnosti. Vznikla ji? místa, tvo?ící p?irozen? rámec pro tyto slavnosti, a v?echny veli?iny t?etí ?í?e pou?ily ji? této p?íle?itosti k pronesení ?e?í o p?ítomnosti a budoucnosti Německa. S jásotem bylo pak v usměrněn?ch novinách referováno o tom, ?e p?i této p?íle?itosti stala se germánská slavnost nov?m národním svátkem v?ech Němc?.Pramatka Wralda.Poněvad? p?i v?ech těchto p?íle?itostech samoz?ejmě nesmějí chyběti vědci a poněvad? pseudovědění jest právě v Německu ve veliké oblibě, bylo rychle nalezeno několik historik?, jich? úkolem je dodati pot?ebnou pohanskou historii. Nejznáměj?ím z nich je profesor He?man Wirth, kter? vyhrabal kdesi starou pohanskou kroniku, jmenovanou ?Ura-Linda“; uji??uje nás, ?e jest kompendiem staropohan- ské a novopohanské víry. Poznáme pr? z ní, na jak vysoké úrovni byli sta?í Germáni, ne?li byli du?evně i psychicky znehodnoceni k?es?anstvím. Wirth rovně? se p?imlouvá za odstranění bible a její nahrazení touto kronikou, která nám teprve nejk?iklavěj?ími barvami osvětlí celou méně- cennost bible a materialismus ?idovského my?lení.Také u něho v plné síle procítají germánské pocity vlastní svébytnosti: ?Víme, ?e jsme něco jiného ne? ony ji?ní a v?chodní národy, a ?e jejich nábo?enské pravdy nemohou se státi pravdami na?imi. Neseme v sobě zákon světového ducha, vědění o dobru a zlu a právu a bezpráví. Světov? duch ur?il nás k jin?m cíl?m: u?inil z nás mu?e ?inu...“?A ná? sklon ke svobodě a k boji jest dědictvím po pra- matce Wraldě. Proto mohl seversk? ?lověk i bez zákon? rozhodovati jin?m i sobě o právu a bezpráví, v duchu pra- matky Wraldy...“Následovníci Nietzscheovi.Radu pohansk?ch prorok? skon?eme tímto u?encem, kter? pocítil takovou d?věru v germánské aspirace světového ducha a pramáti Wraldy. Uvedli jsme celou ?adu autor?, abychom dokázali, ?e nejde o ojediněl? hlas, kter? v Německu promlouvá tímto podivn?m zp?sobem, ale o cel? mocn? sbor. Ale nasloucháme-li pozorněji ■—■ nep?ipadne nám, ?e nejde o víc ne? o nepovedenou a diletantskou variaci tématu, které jsme ji? d?íve sly?eli? Tématu, které ov?em bylo tenkráte mnohem dokonaleji formulováno, tak?e zaujalo nejlep?í duchy tehdej?í Evropy...? Nezní nám dosud v u?ích tehdej?í melodie, její? p?íbuznost s nyněj?ími pohansk?mi sbory nelze p?ehlédnouti? Ano, je to také jako vyzvání k novému pohanství, ov?em nejvy??í t?ídy, pí?e-li Nietzsche ve svém ?Antikristu“ :?Nábo?enskému nadání siln?ch ras severněj?í Evropy opravdu není ke cti, ?e od sebe neodvrhli k?es?anského boha,nemluvíme-li ji? o jejich vkusu. S tak chorobn?m a sta?ecky slab?m v?plodem dekadence měli se vypo?ádati. Za to, ?e se nevypo?ádali, spo?ívá na nich kletba: do v?ech sv?ch smysl? vst?ebali ji? nemoc, stá?í a odpor a nestvo?ili od té doby ji? ?ádného boha! Dvě tisíciletí a ani jediného boha!“O?ekáváme proroky humanismu.Hitlerovsk? jinoch, kter? p?ed nedávném patheticky prohlásil: ?Na?e německá mláde? dvacátého století s p?cho? prohla?uje, ?e jest prosta h?íchu a ?e m??e ?iti bez milosti. Nevolali jsme Krista a nepot?ebujeme ani jeho vykoupení“p?iblí?il se také trochu v?d?ímu motivu nietzscheov- ského my?lení, kter? s takovou prudkostí bojoval proti my?lence a následk?m p?edstavy ?h?íchu“ ...Protik?es?anské hnutí v Německu má hospodá?skou a politickou stránku, na co? správně poukazují komunisté; nebo? zále?í velmi na tom, co? zejména p?iznává Hauer, aby bylo pro toto nové u?ení získáno dělnictvo a ostatní vrstvy, je? mají revolu?ní sm??lení a které jsou schopny poskytnouti ochrany nyněj?ímu státu a jeho germánsko- národní ideologii. Lichotí-li se hospodá?sky potla?en?m o jejich germánské sebelásce, budou méně p?ipraveni zved- nouti se proti sv?m tyran?m... Ale toto hnutí má i duchovní ko?eny a nebude moci b?ti s ?ádné strany úspě?ně zdoláno, pokud nebude protinacionalistická ideologie, jakou humanistická ideologie musí b?ti, formulována se stejnou rozhodností a se stejn?m kvasi-nábo?ensk?m pathosem, kter? vyzna?uje bludnou víru nov?ch německ?ch pohan?.věda a práceDr. Otomar P a n g r a z:K ?emu je t?eba matematiky?/"Av?em?e k tomu, aby se ?ák?m vy??ích ?kol dostalo dostate?ného v?cviku v logickém zp?sobu my?lení; dále jistě p?esnost matematická jest nezbytná pro ka?dého in?en?rataké u laika svěd?í o dobré intelektuální úrovni, má-li o matematiku zájem; a kone?ně je údělem několika ?ist?ch vědc?, aby matematiku pěstovali, co? jest ?innost bohulibá, t?eba?e ?ir?ím vrstvám ji? poněkud méně srozumitelná. Ale p?ipomeňme hned, ?e nemáme na mysli ?ádnou z těchto pot?eb, a to tím méně, proto?e se ani nebudeme namáhati tyto pot?eby ut?íditi. Byla by to toti? snaha marná. Chceme naopak podr?eti mnohotvárnost zjev? tohoto světa a toliko se pokusiti podati ?tená?i ukázku, jak matematik své vědy pou?ívá a zvlá?tě jak p?istupuje k zvládnutí národohospodá?sk?ch otázek, a kde ?e jest onen bod. ve kterém národohospodá? pomoci matematikovy nezbytně vy?aduje.Matematika a národní hospodá?ství.V minulém století se projevovaly v národním hospodá?ství dvě, v celku v?ak neujasněné, tendence: byli národohospodá?i, kter?m bylo p?irozené, ?e jejich věda operuje s kvantitativními pojmy, kde?to druzí, jako na p?. Ruskin, lkali nad tím, ?e národní hospodá?ství nechce nic věděti o du?i lidské. Posly?me, co o tom vynikající anglick? národohospodá? Alfred Marshall pravil 29. ?íjna roku 1896 na p?edná?ce v Cambridge Economic Club:?V?eobecně ?e?eno, devatenácté století se zab?valo p?evá?ně kvalitativním rozborem národohospodá?sk?ch zjev?; dále nedospělo. Cítila se sice pot?eba kvantitativního rozboru a byly podniknuty pokusy v tomto směru, ale samotné provedení stojí p?ed vámi.“Neudivuje proto, ?e v anglosask?ch zemích, v zemích klasick?ch studií národohospodá?sk?ch, více ne? t?icet let zdárně se pou?ívá vyvinutého aparátu matematického p?i studiu národohospodá?sk?ch problém?.Ale rozumějme dob?e! Nejde v ?ádném směru o to, aby se národní hospodá?ství provozovalo jako matematika. To by bylo naopak hrubé zneu?ití matematiky a kdokoliv byl by oprávněn takovou ?innost zavrhnout. Národní hospodá?ství, jako?to věda sui generis, má problémy, které pravděpodobně v?dy se budou vymykat jakémukoliv matematickému zpracování, a v?rok Kant?v, ?e ka?dá disciplina je natolik vědecká, kolik obsahuje matematiky, ji? za jeho ?ivota vzbudil vá?né námitky, a platnost tohoto v?roku musíme silně omezit. Tak, jak si Kant aplikaci matematiky p?edstavoval, není dnes mo?ná.P?i otázce, k ?emu m??e b?ti matematika pro národohospodá?e pot?ebná, musíme si uvědomiti, ?e o tom roz- zhoduje povaha konkrétního národohospodá?ského problému. V hrub?ch obrysech pak lze ?íci, ?e matematiky, jako?to pom?cky, pou?íváme v národním hospodá?ství ve dvojím směru: Bu? nám jde o v?zkumy deduktivní, a pak matematika svoií ú?elnou a p?esnou symbolikou dovoluje vniknouti do pletiva nejr?zněj?ích hospodá?sk?ch vztah?, anebo se zajímáme o v?zkumy induktivní, a tu matematicko-statistické metody jsou jediné mo?nou cestou, po které se v?bec dospěje k nějak?m závěr?m.Abychom si postup matematické aplikace blí?e vysvětlili, pov?imněme si na p?íklad ekonomického principu, kter? se v u?ebnicích traduje pod názvem ?zákona nabídky a poptávk y“. Asi p?ed sto lety Jean Babtiste Say v ?Cours complet ?écono- mie politique pratique“, 3. vyd. (1837), na str. 697 klade si otázku: ?Neklesá cena ur?itého zbo?í úměrně s tím, jak je nabízeno, a nestoupá úměrně s tím, jak je ?ádáno?“ Tato otázka jevila se v?ak ji? v roce 1838 Augustinu Cournotovi beze smyslu, proto?e vedla k nep?esnostem, a mnohozna?nému ?e?ení. Aby tomu Cournot zabránil, uva?oval takto: ?P?edpokládejme, ?e odbyt nebo ro?ní poptávka D pro ka?dé jednotlivé zbo?í jest ur?itou funkcí F (p) ceny p tohoto statku. Kdybychom znali tvar funkce F, znali bychom tím také zákon poptávky nebo odbytu“. A zde právě jest ono zastavení, u kterého národohospodá? po prvé setkává se s matematikem: chce-li toti?, aby jeho úvahy měly smysl, musí dvě, po p?ípadě i více veli?in sepnout p?esn?m matematick?m pojmem ?f u n k c e“. Ve?ker? dal?í rozbor poptávky (a podobně i nabídky) děje se ji? na základě tohoto pojmu, ov?em za ustavi?né kontroly národohospodá?ské. Tak na p?. se zjistí, ?e veli?ina D není ur?ována jediné cenou p uva?ovaného statku, ale jest spoluúr?o- vána cel?m souborem nejd?le?itěj?ích hospodá?sk?ch veli?in, jako jsou ceny ostatních statk?, rozdělení d?chod? v ur?ité oblasti hospodá?ské, jisté ?asové parametry, které zachycují vliv cenové politiky a podobně. K ?e?ení těchto velmi obtí?n?ch problém? jsou vym??leny r?zné teorie, z nich? posta?í uvésti jako p?íklad teorii H. L. Mooreovu.A?koliv pou?íváme nejp?esněj?ího aparátu, jak? jest v?bec mysliteln?, skoro nikdy nedospějeme k jednozna?nému ?e?ení. Neinformovaného laika tato okolnost velmi ?asto p?ekvapí a p?ivádí jej k pesimistickému hodnocení matematick?ch metod. Musíme mu v?ak ?íci, ?e jeho po?ínání nemá správn?ch základ?. Situace jest zde toti? taková: Data, která nám hospodá?ská skute?nost poskytuje, jsou doposud velmi neúplná. Proto také v?sledek z nich odvozen? nem??e b?ti v úplném souhlasu s touto skute?ností. Pou?íváme-li p?esn?ch m = —- metod, pak to neznamená, ?e bychom z neúpln?ch lat chtěli vykouzlit v?sledky naprosto konformní se zku?eností. To by pro dospělé lidi byla p?ece jen p?íli? luxusní hra. Nikoliv, tak neu?ite?nou ?innost matematik neprovádí. Matematické metody mají znamenat záruku, ?e i s neúpln?mi daty budou prováděny jen správné my?lenkové operace, tak?e ?e?ení, by? neúplné a neshodující se se zku?eností, nutno v?dy pova?ovat za spolehlivé. Ka?d? problém, ke kterému v hospodá?ské ?innosti dospějeme, má b?ti správně a úplně vy?e?en, proto?e na tomto v?sledku závisí ú?inné rozhodování národohospodá?sk?ch politik?. Musíme proto vskutku ?ádat ?ísla, ?ísla a opět ?ísla, nebo? jich doposud ?alostně málo známe.Zajisté, ?e ?íslem, by? bylo sebe d?le?itěj?í, nikdo hlad neukojí a ?ádná sebe duchaplněj?í studie o kvantitativních problémech národohospodá?sk?ch nezakryje a ne- uml?í, ?e v moderní civilisaci nejsmutněj?ím zjevem jest, viděti schopné mladé mu?e, jak marně hledají práci. Rozhodnutí o lep?ím hospodá?ském za?ízení p?íslu?í v?ak národohospodá?skému politikovi a matematik p?ichází jen. aby skromně nabídl p?i tom svoji pomoc. Odpovědn? národohospodá?sk? politik sna?í se v?dy o reálnou základnu sv?ch plán?, a tu mu m??e zaru?iti jen solidární spolupráce v?ech odborník?, kte?í jsou na p?íslu?né otázce zainteresováni.Pro? jest t?eba symbol??Otev?e-li laik vědecké pojednání zpracované metodou matematickou, zarazí jej p?edev?ím spousta symbol? (znak?), jich? zavedení zdá se mu nepochopitelné. Pokusme se vysvětliti tento zjev, proto?e jest charakteristick? nejen pro matematiku, ale pro soudobou vědu v?bec.V soudobé vědě do?lo se ji? p?ed del?í dobou k poznáni, ?e lidská ?e?, odvozená z pot?eb denního ?ivota, jest zcela nedosta?ující k vyiád?ení vědeck?ch problém?. Zavádějí se proto zna?kv, které dovolují vym?titi slovní v?razy a soust?edit se jen na spojení těchto zna?ek. Zavedení znak? má pro vědeckou metodu v?znam hlavně ze dvou d?vod?: 1. P?ehledně se rozt?ídí obsah vědeckého zkoumání. 2. Nezaml?uje se ?ádn? v?rok a neopíráme se o ?ádná tvrzení ?samoz?ejmá“, tak?e se úplně vy?erpávají v?echny p?edpoklady, se kter?mi p?istupujeme k zpracování vědeck?ch otázek.Ka?d? znak, kter? zavedeme, m??eme pak posuzovati s dvojího hlediska: bu? obsahově nebo formálně. Obsahové hledisko bylo a? do nedávná pova?ováno za jediné od?vodněné, tak?e jsme na ně dokonale zvyklí. V podstatě znamená, ?e ka?dému znaku dáme ten obsahov? v?znam, kter? měl p?i svém zavedení. Na hledisko for- mální si v?ak vět?ina inteligence doposud nenavykla a proto se k němu staví s podez?ívavou nejistotou. A p?ece nejde zde o ?ádn? rozpor metod, n?br? o doplnění star?í metody ?obsahové“. Podstata formálního hlediska spo?ívá v tom, ?e se nestaráme o ?v?znam“ (smysl) znak?, n?br? provádíme se znaky ur?ité, p?edem pevně stanovené obraty, asi tak, jako hrá? ?achu p?estavuje figuru z jedné posice do druhé anebo jako kdy? v praktickém ?ivotě ?mechanicky myslíme“. Smysl formální metody jest, zjistiti správnost obsahov?ch úsudk?, proto?e tato správnost nem??e b?ti zaru?ena metodou obsahovou.Zavádíme-li tedy do některé vědy symboly, pak ?iníme to jedině z toho d?vodu, abychom hlouběji pronikli k jádru problém? p?íslu?né vědy.Teorie a prakse.Promluvme si je?tě o jednom názoru, kter? má ur?itá ?ást inteligence a kter? pova?ujeme za pochyben?, proto?e se jím skresluje skute?n? stav věcí. Míníme tím tak zv. poměr teorie k praksi. Pro matematika má tato otázka rozhodující v?znam: jde toti? p?i tom o to, zdali a jak jest v?bec mo?né, aby abstraktní my?lenkové útvary, které nejsou odvozeny z vněj?í zku?enosti, byly na tuto zku?enost pou?iteln?. (Jen mimochodem poznamenejme, ?e Kantovi ?lo v podstatě o tuto otázku a nikoliv o otázku ??isté“ matematiky.)Nepodáme zde úplnou odpově?, n?br? si spí?e v?imneme jednoho jejího d?sledku. Někte?í na?i filosofové, a po nich ?asto i ostatní inteligence, toti? zd?razňují, ?e filosofie musí b?t prost?edkem k praktick?m cíl?m a dovolávají se p?i tom Masaryka jako?to filosofa. K tomu pak navazují, zpravidla podle svého osobního temperamentu, dosti nep?ízniv? posudek o teoretickém badání, a mnohdy o matematickém zvlá?tě. Viděli jsme to na loňském mezinárodním sjezdu filosofickém v Praze, co? nezaujatého vědeckého pracovníka zarazilo.Domnívám se, ?e p?edev?ím dovolávat se filosofa Masaryka v tom smyslu, jak se ?iní, není zcela oprávněné. Ze studia spis? Masarykov?ch vytě?il jsem poněkud jin? poznatek: Masaryk nestaví protivu teorie a prakse, n?br? jeho tése jest, ?e ka?dá dobrá prakse se opírá o teorii a ka?dá správná teorie nalézá pou?ití.Klásti teorii v protivu prakse jest po?ínání nevědecké. Správn? vědeck? postoj jest ten, ?e objeví-li se problém, máme jej ?e?iti v celé jeho ?í?i, a tedy v?emi v?bec mo?n?mi prost?edky, by? byly sebe namáhavěj?í.Pro? tedy jest matematika pot?ebná?Abychom se vrátili k p?vodní otázce: K d y b y i n d i- viduální ?ivot byl tak obsáhl?, ?e by ve vněj?í zku?enosti byly ji? obsa?eny v?echny prost?edky k jejímu, rozboru ak její p?eměně, nebylo by t?eba matematiku aplikovat. Ale právě proto?e nám vněj?í zku?enost neposkytuje dosti prost?edk? k svému zvládnutí, musíme se uch?liti také ke zku?enosti vnit?ní (m y?lenkov é). A m a tematika jest jediná věda, její? aparát jest my?lenkové zku?enosti adekvátní.Anebo ?e?eno méně u?eně: V konkrétních problémech musíme matematiky pou?ít, poněvad? nemáme jin?ch prost?edk?, jak bychom uva?ované otázky p?ehledně a spolehlivě vy?e?ili.dopisySlováci do ?esk?ch zemíVá?ená redakce!Je to stará bolavá otázka, na kterou v celém na?em ve?ejném ?ivotě nará?íme a kterou nadhodil opět v dopisech ?P?ítomnosti“ ?. 28 kdosi z tábora l’udák?. Měl v této otázce plnou pravdu. Slováci musejí chtít do ?ech i na Moravu a nesmí jim sta?it jenom Slovensko, kde se vět?inou základní věci spole?ného státu posuzují provincionelně. Správně ?ádá tento l’udák, aby Slováci byli posíláni i do ?ech a na Moravu, aby zde poznali lid druhé slo?ky národa, p?ivykli jemu a on k nim. Sleduji tuto otázku soustavně a několikrát jsem poukázal na její d?le?itost v ?asopisech, měl jsem i p?íle?itost rozví?it ji v odborov?ch organisacích a mohu tedy snad povědět několik zku?eností z praktické stránky.Témě? v?ude uznali, ?e je to my?lenka uskute?nitelná a ze státních d?vod? pot?ebná. Jde p?edev?ím o zaměstnance státní a samosprávn?ch svazk?. Ministr Bene? na své poslední cestě po Slovensku kategoricky zd?raznil, ?e Slováci musí do ?ech. Toté? stanovisko zaujal i ministr dr. Dérer. Mohl bych jmenovat nejeden p?ípad, ?e Slováci si po těchto prohlá?eních p?edstavitel? vlády za?ádali o p?elo?ení do zemí ?esk?ch, zna?ná ?ást do Prahy, ale někte?í i jinám. Jejich ?ádosti byly v?ak témě? v?echny zamítnuty. Co to znamená? ?e mluva vlády a jejích p?edstavitel? je v rozporu s byrokratickou praksi. Velká ?ást byrokracie ov?em slovy uznává, ?e je pot?ebné, aby hlavně mladí Slováci p?i?li aspoň na několik rok? do ?esk?ch zemí. Vyslovuje se stále více p?esvěd?ení, ?e ze státních d?vod? je nezbytné, aby mladí Slováci poznali ú?ední praksi také v ?esk?ch zemích a mladí ?e?i naopak, a to nejenom ti, kte?í by o to ?ádali. Byla by to prostě povinnost, nová personální prakse ve státním aparátě. Byrokratické kruhy nepo?nou toto uvádět v ?ivot samy od sebe. ?ekají na rozkaz. Od koho mají dostat tento rozkaz? Jistě jediné od vlády, od politick?ch ministr?. Nesta?í, aby toto minist?i prohlásili jenom na sch?zích, ale je pot?eba, aby se se?li, poradili a vydali směrnice pro novou personální praksi v této otázce. Prohlásí-li něco na sch?zích a skute?nost v ?ivotě je potom jiná, nedivte se, ?e roste ned?věra.Dal?ím balvanem v cestě je ?ást byrokracie v ?esk?ch zemích, která nám tvo?í autonomismus ?esk?. Uzavírá se a separuje ?eské kraje právě tak, jak se o to pokou?í autonomismus slovensk?. Tento ?esk? autonomismus je právě tak státu nebezpe?n? jako slovensk?. Vyvěrá opět z místního pohledu, z osobních a namnoze z protek?ních d?vod?. Ve?ejnost asi v?bec neví, ?e máme resorty, kde je témě? vylou?eno, není-li opravdu siln? ?potlak“, aby se zaměstnanci tého? ministerstva dostali z jednoho ?editelství do druhého, i kdy? pro to mají vá?né d?vody. Vytvo?il se prostě dal?í autonomismus, autonomismus ?editelsk?ch obvod?. A kdybychom ?li dále, zjistili bychom, ?e jsou i jakési základy autonomismu ?istě místního, jednotliv?ch měst. Tyto autonomismy chtějí prostě jenom své lidi z nejbli??ího okolí a v?ichni ostatní jsou jim málo vítáni.Rozbít tyto ?elezné obru?e byrokratick?ch autonomism?, to je prv? p?edpoklad zdárného ?e?ení této otázky, její? ?e?ení je nevyhnutelné a pro stát ?kodlivé stále více, ?ím dále se oddaluje. Někdo do toho v?edu musí po?ádně ?íznout. Politi?tí minist?i jsou povinni p?ejít od slov k ?in?m a vydat pro státní i samosprávné ú?ady směrnice pro novou personální praksi, která by záměrně pomáhala mladému slovenskému ?ivlu pronikat do ?esk?ch zemí. Jinak bude slovensk? autonomismus stále více r?st a sílit. Nebudou-li tyto směrnice pro rozhodující byrokracii vydány a jejich provádění kontrolováno, pak je opravdu zbyte?no o této otázce psát a mluvit a za takov?ch okolností by ?lověk musel konec konc? uznat, ?e ti sloven?tí autonomisté mají kus pravdy. Arno?t Pospí?il (Bratislava).6007108333740DOMDOM17195808549640DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBY100 list? normalisované velikosti 210X297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhá t?.17P?ítomnostiCo lze vy?isti ze statistikyRozdělení d?chod? v ?eskoslovensku.)Vyedávno vy?l? svazek ?eskoslovenské statistiky p?i-’ ná?í ob?írná data o dani d?chodové, v?dělkové, rentové a z vy??ího slu?ného za rok 1930. Jest to silná kniha o 300 stránkách, p?eplněná ?ísly, je? dovedou mluviti velmi zajímavou ?e?í, najdeme-li klí? k jejich mluvě. Základní d?le?itost má statistika daně d?chodové, je? si zaslou?í pe?livého studia nejen toho, kdo se zab?vá daňov?mi otázkami, n?br? ka?dého národohospodá?e, sociologa, zákonodárce i praktického politika a obchodníka.Jak jsem na tomto místě ji? jednou uvedl, dávají nám data, vy?et?ená p?i ukládání daně d?chodové, poměrně nejspolehlivěj?í podklad pro zji?tění národního d?chodu. D?chodová daň postihuje teoreticky v?echny p?íjmy obyvatel státu, a? pocházejí z jak?chkoliv pramen?, tedy z pozemk?, domovního majetku, v?děle?n?ch podnik? a zaměstnání, ze slu?ebních a pracovních poměr?, z dr?by kapitál? i ze v?ech jinak?ch d?vod?. Proto?e naopak v?daje, je? jsou nutn? k dosa?ení těchto p?íjm? (re?ie), jsou z v?po?tu pro ulo?ení daně vylou?eny, shoduje se p?ibli?ně takto vy?et?en? d?chod s d?chodem ve smyslu národohospodá?ském.Taková statistika nám m??e ukázati mnoho. Nikomu nem??e zajisté b?ti lhostejné, je-li bohatství rozděleno nerovnoměrně tak, ?e na jednoho bohatce p?ipadají tisíce chudák?, je?to i to bude míti vliv na konsumní schopnosti obyvatelstva, nehledíc ani k politick?m d?sledk?m, z toho plynoucím. Stejně jest d?le?ité, jak jest bohatství ve státě rozděleno teritoriálně, to jest, zda snad není soust?eděno na jediné místo nebo na několik míst tak, ?e jsou kraje chudobné vedle okres? a kraj? poměrně bohat?ích. Podobně není lhostejné, jak jsou rozděleny prameny d?chod?, tedy na p?íklad kolika lidem a v jakém rozsahu dává ob?ivu zemědělství, kolika pr?mysl, kolik ?ije z kapitál? a podobně.Tak se nám objevuje celá ?ada r?zn?ch mo?ností, jak vytě?iti něco z ?íslic, které nám v této publikaci podává státní ú?ad statistick?. Ov?em podrobné prozkoumání v?ech těchto nadhozen?ch otázek by vy?adovalo p?íli? mnoho ?asu a místa, a proto chceme ?tená?e ?P?ítomnosti“ jen stru?ně upozorniti na několik zajímav?ch v?sledk? této statistiky.Nedostatky této statistiky.Z dat, které podává státní ú?ad statistick?, m??eme velmi dob?e zjistiti rozsah a rozvrstvení bohatství ve státě, ale mnohem méně nám poví o tom, kolik jest chudoby a kde jest jí nejvíce. To souvisí s podkladem této statistiky, s d?chodovou daní.D?chodová daň se ukládá dvojím zp?sobem. Má-li aíkdo jen slu?ební p?íjmy, které nep?esahují p?ibli?né 23.000 K? ro?ně, nevymě?uje se mu zvlá?tní daň, n?br? daň srazí ji? zaměstnavatel z platu a odvede ji sám bernímu ú?adu. V?ichni ostatní poplatníci platí daň na podkladě platebního v?měru p?ímo a sami. První poplatníci se naz?vají ?srá?koví“ (proto?e se jim daň srá?í z platu), druzí ?p?ímí“.Ale ne z ka?dého d?chodu se platí daň, n?br? teprve tehdy, kdy? p?esahuje ro?ně u srá?kov?ch poplatník? p?ibli?ně 10.000 K?, u p?ím?ch 7000 K?. Podrobná statistická data se v?ak t?kají jen poplatník? p?ím?ch, kde?to u srá?kov?ch jsou udány jen základní ?íslice. Nejsou tedy v?bec zji?těny majetkové poměry a dokonce ani ne po?et oněch osob, které mají men?í d?chod ne? 7000 K? ro?ně, a z p?evá?né ?ásti chybí také podrobněj?í údaje o těch zaměstnancích, kte?í mají d?chod men?í ne? 23.000 K?. Tím jsou ov?em získaná data neúplná, právě pokud jde o méně majetné vrstvy obyvatelstva.254 milion? d?chodc? má d?chod4 0 miliard.Podle v?sledk? ?et?ení obná?el v roce 1930 cel? d?chod, z něho? byla vymě?ena d?chodová daň, u 2 milion? 727.159 poplatník? (p?ím?ch i srá?kov?ch) celkem 39.693 milion? K?. Jak jsem se svého ?asu na tomto místě pokusil dokázati, neodpovídá tato cifra p?esně úhrnnému národnímu d?chodu, nebo? jest jednak nutno p?ipo?ítati je?tě d?chod oněch osob, které dani nepodléhají, to jest osoby s d?chodem pod 7000 K? a zaměstnanci pod 10.00 K? ro?ně, jednak jisté d?chody finan?ní správě unikají (d?chody se zatajují), jednak kone?ně některé d?chody jsou hlavně z d?vod? hospodá?sk?ch a daňově technick?ch ze zdanění vylou?eny, a? tvo?í sou?ást d?chod? ve smyslu národohospodá?ském. Na podkladě obsáhlého srovnání jsem vypo?etl, ?e skute?n? národní d?chod v roce 1930 byl vy??í, a ?e obná?el p?ibli?ně asi 50 miliard.Ale pro srovnání, jak jest tento d?chod rozdělen, jest tento rozdíl celkem ned?le?it?, nebo? m??eme právem p?edpokládati, ?e osvobození od daně i únik p?ed daní jsou rozvr?eny celkem stejnoměrně. Proto také nebudeme k této opravě p?ihlí?eti a p?idr?íme se jen ú?edně vy?et?en?ch dat.Dvě t?etiny d?chod? p?ipadají na mzdy a platy.K zajímav?m v?sledk?m dojdeme p?i zji??ování, z jak?ch pramen? se těchto 39.693 mil. K? d?chod? skládá. Témě? dvě t?etiny z této ?ástky p?ipadá na d?chod ze slu?ebního poměru, tedy mzdy a platy. V absolutních ?íslech jest to 25.714 mil. K?, v procentech 64.7%. Druh?m nejd?le?itěj?ím pramenem p?íjm? obyvatel na?eho státu, jen? ov?em v této statistice z?stává daleko pozadu, jest podnikání obchodní a pr?myslové. Dává jako ?ist? v?tě?ek jen ?ástku 7.983 mil. K?, ?ili 20.1% celkového d?chodu. Následují pozemky s 3.729 mil. K? (9.4%), kapitál se 1.179 mil. K? (3%), a kone?ně domy se 14 mil. K? (1.8%), kde?to ostatní prameny p?edstavují ji? jen zlomky.V této statistice jest nápadn? mal? v?nos kapitálu, na co? bylo opětně ji? upozorňováno, ale je?tě nápadněj?í jest vysok? podíl d?chod? ze slu?ebního poměru. Tento podíl je?tě více vynikne p?i srovnání podle po?tu poplatník?: v?ech poplatník? bylo 2,727.195, ale zaměstnanc? z nich 2,244.452 !I kdy? jest pravdou, ?e d?chody zaměstnanc? mo- hou b?ti nejbezpe?něji zachyceny, tak?e u nich únik fzatajení daně) není témě? mo?n?m, p?ece jen podíl zaměstnanc? na dani d?chodové nem??e b?ti vysvětlen jen nedokonal?m posti?ením ostatních d?chod?. I z těchto ?íslic se tedy potvrzuje zjev také jinak pozorovan?, ?e se celá spole?nost poznenáhlu p?etvo?u- je ve směru t. zv. funkcionarisace; spole?enská práce jest prováděna stále ve vět?ím mě?ítku ne ji? samostatn?mi osobami, n?br? zaměstnanci, a stále vět?í o?eváhv nab?vá kolektivní forma podnikání, a? ve?ejní?.; i stát. obce atd.), a? soukromého (akciové spole?nosti a pod.).Daň d?chodová se stává daní z plat? amezd.Tento poznatek má ov?em také vliv na správné ocenění vlastní povahy daně d?chodové; dávno ztratila povahu universální daně a jest ji? dnes a v budoucnu bude tím více p?evá?ně daní z plat? a mezd. Tato okolnost si musí v budoucnosti vynutiti také zcela novou úpravu této daně, proto?e nebude mo?no tak vysoko zatě?ovati daní platy a mzdy, jak se to děje nyní. Zaměstnanci, zdanění daní d?chodovou, jsou vlastně jediní, kte?í musí celou daň platiti efektivně ze svého, proto?e ka?dá jiná daň se více méně p?esouvá, tak?e ji na konec nese jen konsument. Tím jest ov?em zna?ně sni?ována ?ivotní úroveň oné vrstvy obyvatelstva, je? svou po?etností i v?znamem bude v budoucnu ve státě úplně p?evládati.Statistika daně d?chodové poskytuje také velmi pou?ná data o rozlo?ení majetku ve státě podle míst. I zde se potvrzuje znám? zjev,?e bohatství ub?vá od západuk v?chodu,4298956156325ale p?ece jen skute?n? poměr jest p?ekvapující. Podle po?tu obyvatelstva se má poměr Cech k zemi moravsko-slezské, slovenské a podkarpatoruské zhruba jako 10:5:5:1, ale z celkového d?chodu p?iale p?ece jen skute?n? poměr jest p?ekvapující. Podle po?tu obyvatelstva se má poměr Cech k zemi moravsko-slezské, slovenské a podkarpatoruské zhruba jako 10:5:5:1, ale z celkového d?chodu p?ipadalo nazeměd?chod v mil. K? v procentech TOC \o "1-5" \h \z ?echy 24.89662.7Morava a Slezsko 9.33923.5Slovensko 5.00212.6Podkarp. Rus 4561.2Ke stejnému v?sledku dojdeme i na podkladě jin?ch v?po?t?. Poplatníkem daně d?chodové se stává někdo tehdy, kdy? má ur?it? minimální d?chod. Cím vět?í po?et poplatník? tedy ur?it? obvod vykazuje. tím jest poměrně bohat?í a naopak, nebo? málo ronlatník? znamená málo osob, které mají aspoň re-ro minimální d?chod. Srovnání po této stránce vykazuje tato data p?i celostátním pr?měru 185 poplatník? na 1000 obyvatel:zeměpo?et poplatník?v pro?.na 1000 obyv.?echy.....1,723.56363.2242Morava a Slezsko633.92523.3178Slovensko . ..339.92112.4102Podkarp. Rus29.7861.141Tento nepoměr vynikne je?tě více, srovnáme-li úhrnn? d?chod s po?tem p?ítomného obyvatelstva; v celém státě pak p?ipadá na jednoho obyvatele poměrně 2964 K? ?istého d?chodu, ale podle zemí p?ipadá na jednoho obyvatele v ?echách 3502 K?, na Moravě 2620 K?, na Slovensku 1502 K? a na Podk. Rusi dokonce jen 630 K?!Je?to dr?ba kapitálu peně?ního (spo?itelní vklady a pod.) jest v?eobecně pokládána za znak zámo?nosti, st?jte? zde také data, jak?m podílem se jednotlivé země ú?astní na d?chodech z kapitálu:zeměd?chod v mil. K?v procentech TOC \o "1-5" \h \z ?echy 88775.2Morava a Slezsko...23119.6Slovensko 595.0Podkarp. Rus....20.2M??eme jiti je?tě do dal?ích podrobností, a? se tu ji? budeme nuceni p?idr?eti jen dat, která jsou sebrána pouze pro p?ímé poplatníky, tedy s vylou?ením zaměstnanc? s d?chody p?ibli?ně do 23.000 K? ro?ně, a ov?em také s vylou?ením osob, jejich? d?chod nedosahuje 7000 K? ro?ně. Celkov? obraz z?stává v?ak p?es to stále stejn?.Kdybychom si pov?imnuli jen pr?měrného d?chodu těchto p?ím?ch poplatník?, zdálo by se, ?e není mezi jednotliv?mi zeměmi rozdíl p?íli? velik?, nebo? státní pr?měr pro jednoho zdaněného poplatníka jest 23.772 K?, a na jednotlivé země p?ipadají tyto ?íslice: ?echy 24.940 K?, Morava 24.233 K?, Slovensko 19.931 K? a Podk. Rus 18.941 K?. Ale nesmíme zapomenouti na to, ?e úpln? obraz nám dají tyto cifry teprve spolu s po?tem poplatník?. Teprve je-li p?i vysokém pr?měru d?chod? na jednoho poplatníka také velk? po?et poplatník?, znamená to, ?e jest jednak mnoho osob, které mají d?chod p?es 7000 K? ro?ně, a ?e také u jednotliv?ch osob se d?chod nedr?í spodní hranice, tak?e pak jest mo?no ?íci, ?e doty?n? obvod má zámo?né obyvatelstvo. Ale p?i srovnání těchto dat se znovu potvrzuje stejn? obraz o chudobě v?chodu. Pro cel? stát toti? platí pr?měr 68 p?ímo zdaněn?ch poplatník? na 1000 obyvatel, kde?to pro jednotlivé země platí ?ísla 81, 68, 52 a 25.Praha jest nejbohat?í z celéhostátu.Máme-li na paměti obě tyto okolnosti, toti? pr?měr poplatník? na 1000 obyvatel a pr?měr d?chod? na jednoho poplatníka, zjistíme, ?e daleko nejbohat?ím místem v celém státě jest hlavní město Praha. Na 1000 obyvatel v ní p?ipadá 131.6 poplatník? (p?ím?ch) a na jednoho poplatníka 37.6 tisíc d?chod? ro?ně. Co do pr?měrného po?tu poplatník? jest Praha v?bec první v celém státě; za ní následuje město Bratislava (119.1), Brno-Město (113.1), okres Karlovy Vary (108.4), okres Liberec (107.1) atd. Co do pr?měrného d?chodu jest v?ak na prvním místě Moravská Ostrava s 41.2 tisíci K?, pak Praha (37.6), Bratisla- va-město (35.6), Brno-město (34.8), okres Uherské Hradi?tě (Zlín se 33.2!) atd.Nejchud?ím jest v republice okres Chust na Podkarpatské Rusi se 17.5 poplatníky na 1000 obyvatel (absolutně nejméně Rachov s 15.1) a 16.3 tisíci K? pr?měrného d?chodu (Rachov 19.2). Z ?esk?ch okres? pat?í podle těchto dat mezi nejchud?í okresy území?í-íc moravské vyso?iny, na p?íklad Chotěbo? s 39 ::: =p?i pr?měrném d?chodu 17.3 tisíc K?,- ; ■= -io-slezsk?ch hlavně Vala?sko, jako na p?íklad i i. v (35.3—19.9), ze slovensk?ch obzvlá?tě Ora- i fDolní Kubín 24.8—15.9), st?ední Pová?í (Velká Z —: = 25.0—19.1) a slovensk? v?chod (Humenné243—17.9).Jak velk?m podílem jest zú?astněno hlavní město Praha na d?chodu p?ímo zdaněném, vypl?vá z ní?e uveden?ch ?íslic, p?i ?em? nutno ov?em v?iti v úvahu tu okolnost, ?e poměrně vy??í zdanění Prahy se vysvětluje progresivností daně — ?ím vy??í jest d?- chod, tím více stoupá daňová sazba:místopo?etpoplatník?celkov? d?chod v mil. K?z toho d?chod z kapitál? v mil, K?vymě?enádaňv mil. K?Praha..... . 1113874346225Ostatní ?echy. . 4618951541357Morava a Slezsko. . 2415089231241Slovensko... .175319759113Podkarp. Rus. .. . 18313210Chudoba v?chodu abohatství PrahyTyto ?íslice nejsou p?íznivé a nutí k p?em??lení. Na jedné straně jest v nich o v?em zbraň proti slovenskému autonomismu, zbraň dosud málo pou?itá. Dokazují toti?, ?e autonomie Slovenska jest hospodá?sky naprosto nemo?ná, proto?e by znamenala jeho úplné ochuzení. Slovensko, jeho ve?ejná správa, jest vydr?ováno západními zeměmi, a autonomie by pro ně znamenala ohromné sní?ení dne?ní ?ivotní míry. Nebylo by peněz na ?koly, silnice, ?eleznice, ú?ady, s v?e to by bylo nutno omeziti p?ibli?ně na jednu ?tvrtinu, nebo? zv??ení daní by musilo znamenati úpln? zánik slovenského pr?myslu. Tím v?ím by byl :v?em kulturní i hospodá?sk? vzestup Slovenska mrrzděn na desetiletí.Ale na druhé straně jsou tyto ?íslice také vá?nou v?strahou. Vidíme z nich názorně jeden z d?vod? slo- srské nespokojenosti, je? má vlastně do zna?né míry z: úklad jen hospodá?sk?, a je? se obdobně za?íná rrojevovati také na Moravě. Proto jest také úkolem rozumné státní politiky nepoměr mezi západem a v?chodem státu vyrovnávati nejen kulturně, n?br? i hospodá?sky, a není mo?no, aby obchod, pr?mysl i peně?nictví bylo trvale soust?e?ováno jen na jedné ?ásti státu, vojensky dokonce nejvíce ohro?ené. Ji? ze státních d?vod? musí b?ti bráněno p?ekládání podnik?, je? mohou míti d?le?itost pro vojenskou správu, ze Slovenska na západ, a dokonce bude i nutno, aby se p?ímo bránilo budování nov?ch podnik? na západě a blízko hranic. Ale to v?e dávno nesta?í. Stát musí podporovati p?ímo i nep?ímo vznikání pr?myslov?ch podnik? na v?chodě, a sám by měl dáti první p?íklad tím, ?e ji? z vojensk?ch d?vod? p?elo?í vojensképodniky na místa méně ohro?ená.Hospodá?ská decentralisace jest tedy u nás p?ímo státní nezbytností, a v první ?adě bude nutno revidovati postavení hlavního města Prahy. Fakt, ?e d?chody celého Slovenska obná?ejí jen asi 80% d?chod? města Prahy, a ?e dokonce celá Podkarpatská Rus p?i jen málo men?ím po?tu obyvatelstva p?edstavuje jen asi 8% d?chod? obyvatel města Prahy, jest zajisté krajně nezdrav?, nehledě ani k excentrické a vojensky ohro?ené poloze hlavního města.Kolik jest u násmilioná?ú? P?ihlédneme-li je?tě k vertikálnímu rozdělení dú-tVlO??, ZjíStlTílé, Zé po této stránce jest toto rozdělen: poměrně dosti p?íznivé, nebo? nepoměr mezi d?chodci není p?íli? velik?. U nás není miliardá?? a také osob s d?chodem nad 1,000.000 K? ro?ně není p?íli? mnoho. Bylo jich v roce 1930 celkem 255, z nich? bylo 6 cizinc?, bydlících v cizině a pobírajících d?chody z tuzemska. Z těchto milioná?? není ani jeden z Podkarpatské Rusi a podle země se rozvrhují takto:zeměpo?etjejich d?chod v mil. K?v pro?. doty?né země?echy.183413.53.2Morava a Slezsko ..65245.54.8Slovensko ....714.20.5Cel? stát ..... 255673.23.1Zde jest snad nápadn? vy??í podíl Moravy. Skute?ně také dva nejbohat?í poplatníci z celého státu jsou Moravané, kte?í měli dohromady 97 mil. K? d?chodu, kde?to v ?echách nebylo poplatník? s d?chodem p?es 20 mil. K?, na Slovensku dokonce ani s d?chodem p?es 4 mil. K? (v Podkarpatské Rusi nejbohat?í poplatník neměl d?chod p?es 650.000 K?).Z těchto milioná?? (s vylou?ením cizozemc?) bylo celkem 169 samostatn?ch osob (podnikatel?) a 80 zaměstnanc?; ze samostatn?ch pat?ilo 56 k zemědělství, 72 k pr?myslu, 25 k obchodu a 16 k voln?m a jin?m povoláním.Na jednoho z těchto milioná?? p?ipadá pr?měr ro?ních 2.6 mil. K? d?chodu, tedy něco p?es 100.000 dolar?, co? není mnoho u srovnání s cizinou a s pohádkov?mi p?íjmy americk?ch, anglick?ch, francouzsk?ch, holandsk?ch a jin?ch bohá??. P?es to, uvá?íme-li, ?e těchto 255 siln?ch jedinc? mělo dohromady vět?í p?íjem (673.2 mil. K?) ne? 91.094 d?chodc? nejni??í stupnice d?chodové daně (7000—8000 K? ro?ně), kte?í dohromady dosáhli jen 664.8 mil. K? d?chodu, nutí i tyto ?íslice k p?em??lení. A p?i tom neznáme ani po?et, ani celkov? d?chod oněch ob?an?, kte?í d?chodové dani nepodléhají proto, ?e jejich p?íjmy nedosahují ani těchto 7000 K?, a pro ně? jest i tato ?ástka nedosa?en?m ideálem!Jak jest viděti, není ani statistika daně d?chodové tak nezá?ivná, jak by se snad zdálo nezasvěcenci p?i pohledu na knihu, poti?těnou jen ?íslicemi. Dalo by se z ní vy?isti je?tě mnoho jin?ch zajímav?ch podrobností, ale to ji? bude spí?e úkol pro odborníky.poznámkyInflace nebo deflace nebo něco t?etího?P?edesíláme hned: Máme zato, ?e otázka ie nesprávně polo?ena zp?sobem, jak se vyno?uje v kterékoliv zemi. Nebyla do dne?ka situace — a sotva si ji také dovedeme p?edstavit — ?e by hospodá?ská politika země neměla opravdu jiné volby ne?li mezi těmito dvěma zly. K tomu v?ak musíme je?tě dodati druhou v?hradu: Co se ozna?uje v dne?ní ve?ejné rozpravě za ?inflaci“ a co zejména za ?deflaci“, má s oběma těmito pojmy v ustáleném smyslu hospodá?ské vědy vět?inou jen málo co ?initi.Inflací se dosud rozumělo zvět?ení oběhu platidel, ne- od?vodněné pot?ebami obecného hospodá?ství, zejména stavem konjunktury. To bylo jen zdánlivě ur?ení nejasné.nebo? za dané rychlosti obě?né (to jest známé z prakse) je stanovení mno?ství platidel, které vy?aduje stav konjunktury, úkol ryze technick?, kter? ?e?í pravidelně dob?e vedené cedulové banky. P?i tom nelze zap?íti jistou mo?nost libov?le p?i stanovení mno?ství peněz i mo?nost r?zn?ch názor? o jejím rozsahu. Neregulérní rozmno?ení tohoto mno?ství ve vět?ích rozměrech se sní?ením hodnoty měny a zv??ením cen se pova?ovalo dosud za inflaci; od války k tomu p?istoupil pojem nekontrolovaného rozmno?ení peněz, neomezeného ?úhradou“.Co se dnes ozna?uje za ?inflaci“, je s ní toto?né jen v několika rysech. Obvykle se zaměňuje se znehodnocením devalvací). Jestli?e v?ak ani inflace nemusí b?ti spojena bezpodmíne?ně se znehodnocením, musí b?ti tím méně je?tě znehodnocení následek inflace. Lze ho dosíci spí?e zcela isolovaně, ryze technick?mi opat?eními cedulové banky a nemusí se ani dostaviti se zv??ením obě?iva (po?ítáno ve zlatě).P?ehlí?ejí-li se ve dne?ních rozpravách o inflaci a znehodnocení tak ?asto tyto ot?epané pravdy, je zmatení pojm? je?tě vět?í p?i deflaci. Je?tě p?ed několika lety to byl pojem ?istě měnové politick?; omezení obě?iva, zejména bez souvislosti s obdobn?m v?vojem konjunktury, bylo ozna?ováno za deflaci. V poslední době byl tento jednozna?n? pojem p?etvá?en dvojím směrem: Jednak se míní deflaci dnes velmi zhusta omezení státního rozpo?tu (které není naprosto toto?né s omezením obě?iva), jednak u?ívají ?asto i u?ení hospodá??tí teoretikové slova ?deflace“ dokonce místo ?krise“ nebo ?deprese“. Není to náhodou — velká ?ást mě??anského světa spat?uje v tě?k?ch zmatcích světového hospodá?ství pouhé procesy peně?ní a nepova?uje proto skute?nou ?deflaci“ úvěrového a peně?ního oběhu za p?íznak kritické hospodá?ské situace, n?br? za její — p?í?inu. V babylonském změtení ?e?i v hospodá?ské politice se zra?í věrně zmatek ve světovém hospodá?ství....Bylo by v?ak naprosto zvrácené hledati v tom v?em toliko otázku pojm?; spí?e za tím vězí rozhodující problém hospodá?ské politiky, jen? vzniká krisí v zemi za zemí. V podstatě zp?sobila v?ude tyté? následky: pokles cen, zejména u v?vozu, masovou nezaměstnanost a selháni soukromé iniciativy, ne naposled i obrovské schodky ve státních rozpo?tech. Země za zemí je stavěna p?ed otázku, má-li ??e?iti“ schodek a tíseň obvykl?mi prost?edky kapitalismu: sni?ováním plat? a mezd, obecn?m omezením ?ivotní úrovně ?irok?ch mas.K tomuto cíli (kter? je stejn? v ka?dé pravidelné krisi kapitalismu) vedou v?ak dvě rozdílné cesty. P?ímá a nep?ímá. P?ímá — to je ta, která se dnes (jak ?e?eno, zmateně) naz?vá deflaci; správněji se naz?vá odbouráváním — odbourávání mezd, státních vydání, ?ivotní míry. Nep?ímá — znehodnocení — to jest, ?e se za zdánlivého udr?ení, ba zv??ení mezd (a daleko spí?e cen) zhor?ením hodnoty peněz p?ece sni?uje ?ivotní úroveň ?irok?ch mas, av?ak tak, ?e to nepozorují, nebo pozorují jen pomalu, nebo jsou utě?ovány p?echodnou znehodnocovací konjunkturou. V ka?dém z těchto obou p?ípad? zní cíl: svalití útraty krise na ?irokou masu. V prvém p?ípadě za okam?itého zost?ení deprese, ve druhém za letmého o?ivení hospodá?ství, v kone?ném v?sledku se v?ak nep?íli? od sebe li?í.Je p?ízna?né, ?e problém formou ?alternativy“ se vyno?uje jen v zemích demokratick?ch. Fa?istické jej u? roz?e?ily sv?m zp?sobem: Nadmíru ostr?m sní?ením masového d?chodu, zejména mezd. To je p?ece vlastní dějinně hospodá?sk? smysl fa?ismu. ?e se p?i tom státní vydání naopak co nejsilněji nadonvají a d?íve ěi později i měna ot?ásá (dnes v Itálii jako v Německu), je kapitola o sobě.Zato ve Francii to nejde snad tak prostě; zde nechce p?edev?ím v?iti nikdo odpovědnost za to ?i ono ?e?ení (zejména v?ak za znehodnocení v??i st?ádalovi), proto krise Flandinova a Bouissonova. A je?to nyní ani Laval nespěje k cíli s rychlostí, jakou si p?eje velk? kapitál, za?íná velkorysé financování Ohniv?ch k?i?ák? — p?esně tak jako dělal Thyssen Německu z nacist? ?národní hnutí“. Kde se v?ak uchovává demokracie, vítězí dosud vět?inou (jako v Belgii) v boji o ..nejp?ijemněj?í zp?sob“ sni?ování mezd znehodnocení, je?to bylo spojeno alespoň pro okam?ik s úlevou v nezaměstnanosti a ve finan?ních otázkách. A kdo provozuje dnes vícene?li politiku pro okam?ik?Soudíme, ?e stará cesta kapitalismu k ?e?ení krise (sni?ování d?chod? mas, hromadění prost?edk? na nové investice a tím na rozpínání hospodá?ství a? k — nejbli??í Krisi) není u? dnes v?bec sch?dná z nejrozmanitěj?ích d?vod?, ani pro ty, s jejich? názory by se srovnávala. U? proto je ?patně polo?ena celá alternativa ?odbourání nebo znehodnocení“. To ukazuje ne naposled ?v?carská situace po odmítnutí iniciativy proti krisi — které bylo jistě z dobré ?ásti zp?sobeno svedením skute?ného problému na otázku ?inflace nebo deflace“. Vy?e?eno nebylo tímto odmítnutím v?bec nic — pravá alternativa vystupuje nyní do pop?edí tím z?etelněji.Tato alternativa m??e toliko zníti: M??e se poda?iti p?ekonání deprese nepoměru mezi v?robou a spot?ebou tím, ?e strádáním mas budou opat?ovány prost?edky na nové investice — nebo musí jí b?ti dosa?eno spí?e p?izp?sobením spot?ební síly mas dávno rozvinut?m produktivním silám? Poslední v?voj nám dává, jak se zdá, na to jednozna?nou odpově?. Ani do?asně nefunguje u? b?valá mechanika kapitalismu, sebevět?ím sní?ením ?ivotní míry se jí nedosáhne. Toto sní?ení, a? se provede odbouráním nebo znehodnocením, m??e p?sobiti leda jako prchavá káfrová injekce.Druhá mo?nost, zv??ení masové spot?eby podle rozvoje produktivity, je dnes toto?ná s otázkou po obsahu záměrného hospodá?ství. Kapitalismus dnes zna?í sní?ení ?ivotní úrovně, ?záměrné hospodá?ství dol?“. Záměrné hospodá?ství vzh?ru, roz?í?ení ?ivotní míry národ?, jejich p?izp?sobení novověkému stavu techniky a organisace, to je prav? úkol p?ítomnosti. Od něho by se neměl dáti svésti nikdo na slepou kolej p?esunutím diskuse.Dr. A. L.Něco hned, něco na podzim.Něco hned, něco na podzim, tak byl charakterisován stav, v kterém vláda odcházela na prázdniny. Odchod ten vyvolával v socialistick?ch stranách ur?ité trpké pocity. Poda?ilo se toti? uskute?niti a dojednati to, co chtěla republikánská strana, ale u? na podzim bylo odsunuto to, s ?ím p?icházely socialistické strany. Byl projednán obilní monopol — ale zprost?edkování práce a zkrácení pracovní doby bylo odsunuto, a? sní?ení po?tu nezaměstnan?ch a organisace zprost?edkování práce není jen zájmem socialistick?ch stran. P?esto k jejich uskute?nění nedo?lo, a? na druhé straně udr?ení obilních cen bylo věcí, s kterou se socialistické strany nemohly dob?e sp?átelit, a konec konc? ani nesp?átelily, jak je patrno z projevu Svazu ?sl. dru?stev. Nastala ur?itá roztrp- ?enost mezi hlavními stranami koali?ními; trpkost, která dala podnět k úvahám, nebyly-li odsunuty osnovy, s kter?mi p?i?li sociální demokraté, také proto, aby se nep?edbíhalo v?voji na podzim, kdy by poměr mezi agrárními a socialistick?mi silami se snad utvá?el jinak ne? dosud.Jde tu v podstatě o my?lenku rudozelené koalice. Mezi socialisty není mnoho těch, kte?í by propagovali koncepci jinou, a? jsou si dob?e vědomi toho, ?e praxe této my?lenky není právě ideální. Jinak zdá se tomu b?ti v republikánské straně, kde vedle stoupenc? koncepce rudozelené koalice, která jest spojována se jménem ?vehlov?m právě tak jako u sociálních demokrat? se jménem Tusarov?m, jest ?ada lidí, kter?m by se líbilo jiné seskupení politick?ch sil. Republikánská strana věru nemusí b?t roztrp?ena na to, ?e v této formě koalice by se jí málo vyhovělo. Trpkost byla na straně druhé.V. G-Jak má b?ti placen poslanec?Sudetoněmecká strana Konrada Henleina stanovila p?íjmové maximum pro svoie poslance a senátory. U svobodného dělá toto maximum 2200 K?. Co jest nad to, musí b?ti odevzdáno straně, p?i ?em? se odpo?ítávají v?daje spojené s bezprost?edním v?konem funkce. — Sudetoněmecká strana tu chce ukázati, ?e provádí to, co hlásal Henlein: politická funkce nesmí b?ti povoláním. Sudetoněmecká strana nedělá nic nového. U nás na p?. komunisté svoje platy poslanecké musí odevzdávat! straně, která jim z nich platí podle své libosti; také u ostatních politick?ch stran srá?ky z poslaneck?ch a senátorsk?ch plat? ?iní slu?nou ?ást. Gesto, které dělá strana Konrada Henleina, jest líbivé; voli?ové z něho budou míti radost. A pokladna sudetoněmecké strany také, i kdy? není odkázána j e n na tento zdroj p?íjm?. Agitace proti vysok?m plat?m poslanc? není nic nového, ani u nás ani v cizině. Dovedl jí v?te?ně u?iti Hitler p?i své agitaci proti socialist?m. Stalo se v?ak, ?e Hitler se dostal k moci, a jeho lidé mají p?íjmy, o kter?ch se nikdy nesnilo demokratickému poslanci. Sta?í jen si vzpomenouti na svatbu Goeringa, která stála statisíce, aby bylo vidět, ?e ha- kenkreuzle?i byli proti vysok?m p?íjm?m v politickém ?ivotě jen tak dlouho, dokud nebyli u moci.Azitace s vysok?mi poslaneck?mi platy jest z velké ?ásti ■j-magogie. Jest pravda, ?e jsou poslanci, kte?í byli by drazí ia několik set K? měsí?ně. To jest v?ak věcí voli??, ?e takového poslance posílají do Národního shromá?dění. Máme-li na mysli dobrého, pracovitého, vzdělaného poslance, pak mu- ijr.- ?íci, ?e plat, kter? mu z?stane po v?ech srá?kách, není ?měm? jeho práci. Rozumní lidé spí?e by měli chtíti zv??ení j tát? poslanc? s tím ov?em p?edpokladem, ?e to bude odměna za dobrou práci.Ov?em jen nepatrn? po?et poslanc? a senátor? jest sku- te?ně odkázán na to, co mu vyplatí pokladna Národního shromá?dění. Státní zaměstnanci jako poslanci mají placenou dovolenou, ale dělník z továrny, jakmile je poslancem, nedostává mzdu. Jest odkázán na sv?j poslaneck? plat. Co potom, kdy? by po druhé nebyl zvolen? Sotva by na?el zaměstnání v to- \ árně. Naproti tomu jsou v Národním shromá?dění lidé, jejich? d?chod jest tak velk?, ?ě by nemusili trvati na tom, aby byli placeni z pokladny zákonodárn?ch sbor?. Poslanec Hodá? bral poslaneck? plat, a?koliv měl statisícov? p?íjem ze Svazu pr?myslník? a a?koliv právě jeho strana nejvíce protestovalaov?em jen v agitací — proti vysok?m p?íjm?m politik?.Kramá? bere a bral poslaneck? plat, a?koliv ve skute?nosti funkci poslance nevykonával a vykonávati asi nebude. Bylo by spravedlivé vyrovnati tyto rozdíly. Voli?e ov?em nepálí jen ty platy poslanecké. Pálí ho to, ?e vedle ?ádn?ch p?íjm? na?la si ?ada poslanc? p?íjmy mimo?ádné.V. G.?eská akademie a gramofonové desky?eská akademie věd a umění vydala seznam svého gramofonového archivu. My?lenka pochází ji? z r. 1910; k jejímu uskute?nění do?lo teprve po válce; v roce 1928 se Akademie rozhodla roz?í?iti p?vodní program, omezen? jen na ná?e?í, a pojmout v?ecky zajímavé stránky zvukového ?ivota slovanského ?ivlu v na?em státě (tedy také píseň a hudbu lidovou a umělou; z ?e?i spisovné pak jmenovitě básně, p?edná?ené básníky sam?mi, a kone?ně hlasy vynikajících osobností ze ?ivota politického, literárního, vědeckého.). Akademie udělala tu kus práce pro zachycení lidové písně, ?eskoslovenské, písní srbsk?ch z Horní i Dolní Lu?ice, lidové hudby, hlavně pak pro zachycení ?eskoslovensk?ch ná?e?í. V?znam této práce poroste rok od roku, tím více, ?ím více bude zanikati krajov? svéráz, ?ijící sv?m vlastním ná?e?ím i svojí vlastní písní lidovou. Také desky zachycující hlasy herc? ve v?znamn?ch rolích mají svoji cenu velkou a trvalou. — V celku mluví seznam ?eské akademie věd a umění o 509, resp. — po vylou?ení někter?cho 466 zápisech na gramofonovou desku, z nich? byly udělány trvalé matrice kovové.Byly doby, kdy francouzská akademie odmítala jednati o Edisonově fonografu. Jeden francouzsk? akademik pova?oval pod d?stojnost Akademie, aby si v?imnula podivného strojku s vále?kem; viděl v tom ?arlatánství nějakého b?ichomluvce; od těch dob z Edisonova fonografu se vyvinul gramofon; také Akademie — jak svěd?í p?ípad ?eské akademie věd a uměnína?ly kladn? poměr ke gramofonu.Zajímavé jest, jak ?eská akademie věd a umění ve svém kladném poměru ke gramofonu na?la kladn? poměr k p?ítomnosti politické a kulturní. Seznam fonografického archivu má hlavně dva oddíly, z nich? mo?no poznat poměr Akademie k politické a kulturní p?ítomnosti. Jsou to oddíly:básně p?ednesené básníky sam?mi a hlasy osobností ze ?ivota politického, literárního, vědeckého.Které básníky pojala ?eská akademie věd a umění do sv?ch zápis? gramofonov?ch? Jsou to tito:Klá?tersk?, Boreck?, V. Dyk, R. Jesenská, Karásek zeLvovic, Jar. Kvapil, Machar, Medek, Opolsk?, Fr. S. Procházka, Táborsk? a Toman.Ji? tento prost? v??et jmen ukazuje, ?e ?eská akademie věd a umění si sv?j v?běr básník? velmi zjednodu?ila. Jsou tu básnici, k nim? dnes se vrací jen málo lidí, ?toucích básně. Pojímá Akademie sv?j archiv fonografick? jako archiv toho, co bylo, co ?ilo v minulosti?Je?tě vět?í nesouměrnost vidíme tam, kde ?eská akademie věd a umění zachytila hlasy osobností ze ?ivota politického, literárního, vědeckého. Jsou tu tato jména:G. Preissová, R. Tyr?ová, E. Bene?, min. Srdinko, min.Staněk, gen. Faucher, J. B. Foerster, Jos. Jan Fri?, Guth-Jarkovsk?, Jan Herben, Jaroslav Hilbert, min. Hotowetz,M. Jahn, ing. Jare?, Ant. Klier, prof. Holísek, ing. Klindera, Jos. Ko?ensk?, ing. Fr. K?i?ík, Alfons Mucha. prof. B. Němec, prof. E. Niederle, F. Pastrnek, min. V. Pospí?il, sen. J. Rozko?n?, JUDr. A. Schauer, Antal Sta?ek, p?o?. I_ Syfla- ba, L. ?aloun, P. ?ámal, F. ?těrba, prof. V. TiHe. prof. J. Vl?ek, továrník F. Vl?ek z Clevelandu, prof. Yotoěek : at M. Zavoral, prof. Zubat?.A? se díváme na tento seznam osobností z kterékoliv strany, v?dy vidíme jeho nesouměrnost, náhodnost a nevyrovnanost. Literární ?ivot tu zastupuje také Guth-Jarkovsk? sv?m ?úryvkem p?edná?ky o v?znamu spole?enské v?chovy“. Malí?e tu zastupuje Alfons Mucha sv?mi ?úvahami o dne?ku“. Socha?e zastupuje L. ?aloun p?edná?kou ?Ideov? podklad Husova pomníku na Staroměstském náměstí“; dosti odlehlá jest p?edná?ka JUDr. A. Schauera: ?Návrh stanov ?estného soudu p?i Národní radě ?sl.“ — Dvakrát jest tu vzpomenuto sv. Václava (p?edná?kou E. Syllaby a opata M. Zavorala); není tu v?ak desky, která by vzpomenula jin?ch v?znamn?ch postav ?eské minulosti. — Jest tu deska o tom, jak se odevzdává první cena Karlíkova b?v. ministru financí Aug. Novákovi, jest tu deska s projevem b?v. ministra financí Pospí?ila, b?v. ministra Ho- towtze; z jin?ch ministr? — nehledíme-li k Bene?ovi a Srdín- kovi — nebyl jin? pojat do desek ?eské akademie. — Továrník Fr. Vl?ek z Clevelandu, U. S. A. je tu zaznamenán s p?edná?kou: ?Radost americk?ch ?ech? z na?í svobody a stesk nad rozháraností na?ich politick?ch poměr?.“ Jest továrník F. Vl?ek v Clevelandu jedin?m p?edstavitelem ?ech? za hranicemi, resp. jedin?m p?edstavitelem na?eho zahrani?ního odboje? — Vrchní ?editel cukrovar? ing. F. ?těrba p?edná?í na desku na téma: ?V?voj na?eho cukrovarnictví“. O dělnickém ?ivotě tu v?ak není ani jediná deska. Jest tu deska o anorganické chemii, ale není tu ani jedna deska s hlasem ?eského filosofa. Jest tu deska o práci francouzské vojenské misse pro ná? stát a národ. Ale není tu deska o na?em zahrani?ním odboji.Seznam z fonografického archivu Akademie vyvolává otázku: jest u nás dostate?ně postaráno o to, aby hlasy v?znamn?ch osobností byly uchovány pro budoucí ?asy v dobrém archivu? Tento úkol jest nad síly Akademie, jest i nad její síly finan?ní. Státní a národní gramofonov? archiv m??e b?ti v?ak dob?e organisován ve spojitosti s na?ím rozhlasem. Radio journal má ji? po?etn? archiv gramofon, desek; musí jej míti a musí jej doplňovati ji? pro pot?eby rozhlasu. Radio- journal vysílá ?adu v?znamn?ch projev? politick?ch i kulturních; má i technické mo?nosti zachytiti tyto projevy na gramofonové desky. Jest nejvhodněj?í institucí, která by mohla organisovati a vésti státní národní archiv gramofonov?ch desek. Jeho dosavadní práci, která ponejvíce byla dána vlastním zájmem Radiojournalu a jeho vlastním vztahem ke gramofonové desce — nutno postaviti na ?ir?í základnu. Otázka gramofonové desky není u nás plně vy?e?ena. Gramofonová deska — a? ji? dobrá nebo ?patná — jest dnes projevem a dokumentem kulturního ?ivota, jako kniha. Máme-li knihovny, které uchovávají knihy, které u nás vy?ly, máme-li soupisy knih, máme-li ?adu korporací, které se zab?vají knihou v jejím posláni sociálním, musíme se starati podobně o to, aby byly zachovány v?echny gramofonové desky, které u nás vycházejí, aby byly zachyceny hlasy v?ech osobností, které něco u nás znamenají. Základnou tu m??e b?ti dosavadní práce Radiojournalu a jeho archiv gramofonov?ch desek.V. Gutwirth.Vědci na trampu?Rektor prof. dr. Drachovsk? reagoval na noviná?ské zprávy, ?e ?sl. zahrani?ní zastupitelské ú?ady ?asto doporu?ují lidi, kte?í se vydávají za zástupce ?sl. vědy a jimi nejsou. Mimo to ?asto nevyhovují mravně. Dělá to ov?em ?patnou ?est ?sL jménu, s ?ím? je mo?no plně souhlasit. A proto se obrací pan rektor na ú?ady, aby doporu?ovaly toliko ty, kte?í mají zvlá?tní potvrzení své vysoké ?koly, a skromně podot?ká, ?e by bylo ú?elné a ?e by bylo ve ve?ejném zájmu, aby se podporovaly zájezdy oficielních representant? ?sl. vědy do ciziny. ?koda, ?e to ne?ekl pan rektor o něco d?razněji.?Noviná?sk?mi zprávami“ myslí rektorát Karlovy university asi kursivku ?Národních list?“, kde pisatel úto?í na ?sl. tiskovou kancelá?, ?e dodává tisku zprávy od ?jednoho u?ence“, kterého skromně nejmenuje. Není t?eba velkého d?vtipu k tomu, ?e se jedná o dra H., kter? je nyní v Indii ?Nár. list?m“ je z?ejmě k smíchu, jak mohl p?edná?et na p?. ve Spojen?ch státech mlad? mu?, kter? neměl v kapse jediného centu a kter? prosil krajana (zámo?ného), aby mnpomohl sehnat nějaké zaměstnání. Nemusíme snad nijak p?eceňovat vzdělání, ale musíme skromně podotknout, ?e doktorát p?írodních věd snad nedostane jentakledakdo. ?e tu musí p?edcházet nejen 9 let st?ední ?koly a ?ádné práce a pak velmi poctivá práce na universitě, rigorosa atd. Kone?ně diplom doktora p?írodních věd je ú?ední certifikát o schopnosti k samostatné vědecké práci a doktor není tramp jen proto, ?e nemá tolik prost?edk?, aby jezdil v komfortních lodních a vlakov?ch t?ídách a jedl a spal jako nadnormální smrtelník v hotelích, kde by jen vyslovil p?ání, vytáhl ?ek a pan hotelier by mu jen dal nazpět. Jestli?e se ?Nár. listy“ posmívají tomu, ?e mlad? u?e- nec vozil v zahradě jedné hvězdárny na kole?ku písek a dot?kají se (zase nejmenujíce) pr?hledně a hrubě památky p?ed?asně tragicky zem?elého RNDra Vojtěcha, kter? (kdo jin? tedy, kdy? ?echoslovák a na Novém Zélandě?) jel s Byrdovou v?pravou jako p?iklada? uhlí a dělník, pak jen ukazují morálku v?slovně kapitalistickou, která doporu?uje lidem, aby se nepokou?eli dělat to, na? nemají. A právě ?N. L.“ hodnotí lidi podle toho, co si mohou dovolit a na? mají. Jestli?e mlad? inteligent chce pracovat, jestli?e chce poznávat svět, jestli?e se chce ú?astnit vědecké v?pravy, pak to snad není ?ádn? zlo?in! Na vědecké v?pravy nejezdí jen sta?í profeso?i, ale i vědeck? dorost! K trampingu mají na?i vědci daleko, ale zp?sob trampského ?ivota je jim v někter?ch p?ípadech nezbytně nutn?, proto?e jinak by se nikam nedostali. Pan rektor mo?ná zná hmotné obtí?e, s jak?mi se setkávají mladí věde?tí pracovníci.Ve?ejnost o nich dob?e neví, jen několik těch, kte?í se setkali s posti?en?mi. Kdyby věděli na?i dirigenti finan?ního světa — také z kruh? blízk?ch ?N. U.“ — za jak?ch okolností se setkávají za hranicemi krajané s mlad?ími p?edstaviteli ?sl. vědy, pak by je nenaz?vali ?vědci“ v uvozovkách, nenaz?vali by je trampy, nepsali by o vědě na trampu, ale o zproletarisování, které se nedá sná?et a proti kterému si ka?d? pomáhá jak dovede — co? p?ece snad je zásada zcela liberalistická. která by měla najit zejména v ?Nár. listech“ plné pochopení?! Setkali jsme se se skute?n?mi mla- d?mi p?edstaviteli na?í vědy, s profesory p?írodovědecké fakulty. s asistenty, kte?í mají dnes velmi dobré jméno ve vědeckém ?ivotě, za okolností pro ně velmi tísniv?ch. Vyhladověli. nevyspalí, s poma?kan?m oděvem od tábo?ení.Jeden z největ?ích mlad?ích na?ich podnikatel? vypravoval kdysi o zajímavém setkání s b?val?m spolu?ákem, nezaměst- nan?m in?en?rem: kdy? vycházel od soudu od ur?itého jednání ke svému vozu, někdo mu pe?livě om?val ?íslo a ?istil v?z. Podívali se na sebe — p?ipadali si nějak známí: spolu?áci! Jeden zaměstnan?, druh? nezaměstnan?.Znám asistenta techniky, kter? u?í bohatého hlupá?ka, aby dostal zadarmo oběd a k němu desítikorunu.Znám aspiranta filologa, kter? má slu?né 270 K? měsí?ně a velmi rád by sly?el p?ímo skute?ného Francouze. Vypo?ítejte mu, jak to má udělat, aby poznal Francii. Poděkuje vám vyplacen?m dopisem!Kdy? jsme p?ed několika málo lety p?icházeli do praktického ?ivota, ?íkalo se nám, ?e se na?e platy ur?itě zlep?í a? jen bude zkonsolidována státní pokladna. Trpělivě jsme ?ekali. Zatím jsme se do?kali opaku. ?sl. mlad? mu? vidí, ?e v cizině se organisují v?pravy, a? u? to je do krajin nejseveměj?ího kontinentálního i ostrovního Ruska, a? u? to je do Himalájí, k ji?nímu pólu, do vnitrozemí Afriky, do amazonsk?ch prales? a pod. Má si snad ?sl. mlad? mu?, kdy? dokon?í s prospěchem svá vysoko?kolská studia, myslet, ?e ?echoslovák se k ni?emu takovému nehodí, ?e u nás takové věci nebudou nikdy podporovány, ?e prostě ?echoslovák na ú?ast se světov?m vědeck?m světem nesmí v?bec myslet, pokud mu nespadnou do klína tě?ké miliony z neznáma?Uvedli jsme na těchto místech kdysi ?ísla o hmotném blahobytu ?sl. vědeck?ch pracovník?. O finan?ní situaci ?sl. profesor?, kte?í měli dobr? úmysl poněkud si roz?í?it světov? rozhled, aby nestáli p?ed dětmi jako lidé, kte?í si jediné ponětí o světě utvo?ili z u?ebnic p. dra Nikolaua a z toho, co nezapomněli od státnic, pokud to snad nezestárlo.Věda toliko vysvětluje fakta, analysuje, hledá p?í?iny a p?edpovídá následky. Zdá se, ?e poměry daly dozrát vědě, se kterou se doposud nopo?ítalo:T o b nde sociologie a psychologie vysoko?koláka. Bude dob?e, kdy? ?eskoslovensko, které má pro tuto vědu ?adu podnětn?ch zku?eností a poznatk?, bude věnovati pozornost v?zkum?m v těchto oblastech. Nebude se potom psát o vědcích na trampu, n?br? o záměrném úsilí finan?ních v?dc?, aby v zájmu státní pokladny se raději uskrovnili ?sl. vědcové a bude se psát o oficielní neúctě k vědě a kultu?e. Pak snad se doká?e s vědeckou p?esností, ?e se sice dá u?et?it pár milion? ve prospěch chovn?ch klisen, ple- menn?ch b?k? a ?istokrevn?ch prasnic, p?ípadně i za více- práce pro státní dodavatele, ale ?e konec konc? bu? bude ?věda na trampu“ nutná, nebo vědecké zazobanectví se nám pozvolna a neodvratně p?ece p?iblí?í. Na?e? se bude znovu psát o tom, ?e inteligence zklamala, ?e vzdělanci nic nedělají, ?e věda na?e se nedá v?bec srovnávat s cizinou a pod. Z e vzduchu toti? neroste ani my? — tím méně pak Vědecká práce. A sám ze sebe nevyroste ani psycholog ■— s vědou je poznávání cizího spojeno nerozlu?ně. A nejen s vědou p?írodní, nejen s technikou. Ka?d? vysoko?kolák cestovat musí, n e - má-li nutně zakrnět. Nejde-li to lidsky, tedy aspoň jako tramp. Lep?í malá ?koda' hmotná, ne? velká ?koda kulturní. Kdyby neměli mladí vědci pr?bojného ducha a chu? ke krajní skromnosti, kde bychom byli? A pro? v?bec si z té znásobené skromnosti nevzali p?iklad ti, kte?í by to nejvíc pot?ebovali?Jan masek.politikaZdeněk Smetá?ek:Jak to za?ínaloOsudn? rok.ceme-li pochopit, jak a pro? vznikla velká strana Konráda Henleina, musíme se p?enést do roku 1933 a vmyslit se do jeho zvlá?tní nálady. Je to rok pamětihodn? zejména tím, ?e v sousední ?í?i byl na jeho po?átku uveden v kanclé?sk? ú?ad Adolf Hitler. Tato událost, která byla německ?m národem pozdravena jako vzk?í?ení nacionálních nadějí a jako konec potupy, uvalené na Němce v?sledkem světové války, p?sobila mocně i na německé obyvatelstvo ve státech ostatních. Byla to událost, na ni? nebyly ?iroké vrstvy lidu, af německého ?i neněmeckého, dost p?ipraveny. Je?tě v lednu, kdy se vzdálenost od ní po?ítala u? jen na dny, psaly sociálně demokratické listy o německé situaci dost optimisticky. Ukazovaly na v?sledky posledních ?í?sk?ch voleb a utě?ovaly se tím, ?e Hitler v nich ztratil 34 mandát?, ?e mu v Sasku ubylo 25% hlas?, v Durynsku 23% atd. Zdá se, ?e ani vrstvy Hitlerovi nakloněné se netě?ily na p?íli? brzk? úspěch. Tím prud?í byla reakce na v?ech stranách, kdy? neo?ekávané nastalo. Levice poklesla na mysli, u hitlerovc? nastalo úplné opojení triumfem, a davy pochybujících nebo opatrn?ch byly str?eny p?ívalem.V ?eskoslovenskutato událost uspí?ila proces, kter? se u? dlouho p?ipravoval. Bylo od za?átku jasno, ?e vzr?st nacionálního socialismu v Německu bude podporovat i nacionalismus ?eskoslovensk?ch Němc?, a to tím spí?, ?e na p?dě republiky existovala tehdy strana, která byla nejen názvem, n?br? i my?lenkov?m základem ?ástí hnutí Hitlerova. Byla to německá nacionálně socialistická strana dělnická, vedená poslanci Jungem, Kreb- sem a Knirschem, která docela p?irozeně cítila německé události jako potvrzení svého programu a která si proto ?inila nárok na vedoucí postavení mezi zdej?ími německ?mi stranami. Vydatnou pomocí jí byla nálada, v ni? se brzy za?aly zhu??ovati rozmanitéreakce zdej?ího německého obyvatelstva na německ? z?e vrat. Rozhostil se brzy obecn? pocit, ?etakévpoli- ;;: kém ?ivotě zdej?ích Němc? se musí něco změnit. Co v?ak se má stát, o tom nebylo mezi Němci jednotného názoru. Sotva pochybíme, ?ekneme-li, ?e Hitler?v p?í- ; ň ;-i k moci zp?sobil mezi nimi zmatek. Ani sama na- nonálně socialistická strana nebyla v tomto ohledu jednotná. Pod dojmem německ?ch událostí se do ní hrnuly desetitisíce nov?ch ?len?. Co si s nimi po?ne? Vět?ina v?dc? ztratila hlavu a p?edstavovala si, ?e se musí stát něco podobného jako v Německu, něco velikého, neb?valého, zásadního. Men?ina, vedená senátorem Jesserem, byla v?ak jiného názoru. Viděla jasně nebezpe?í srá?ky se státní mocí, do něho? stranu vedou citoví radikálové, celí bez sebe nad?ením nad Hitlerem. P?ála si proto, aby byla strana reorganiso- vána, aby si nev?ímala cizích vzor?, n?br? po?ítala s dan?mi mo?nostmi a pracovala na takov?ch politick?ch otázkách, jaké klade dne?ní situace. Tyto hlasy rozumu v?ak mluvily k hluch?m u?ím. Senátor Jesser později po rozpu?tění velmi p?ík?e odsoudil taktiku strany a ost?e zkritisoval celou sudetskoněmeckou politiku od roku 1866. Jeho kritika vyvrcholila ve v?tce, ?e to byla politika kolísavá, ?istě citová a ?e napodobovala v?ecko, co se dělo v ?í?i.Sjednotit se!Jedin? názor, jemu? se tehdy dostalo v německém tábo?e obecného schválení, zále?el v tom, ?e je t?eba se sjednotit. Nebylo to nic nového. Sjednocení je heslo, je? se samo o sobě vyzna?uje zvlá?tní p?ita?livostí a je? musí p?sobit zejména na p?íslu?níky men?iny, vychované sv?mi stranami v domnění, ?e obyvatelstvo vět?iny je jejich národním nep?ítelem. Do- stal-li se nadto je?tě v sousední ?í?i k vládě re?im, jeho? základním programov?m bodem bylo skonco- vati se soustavou stran, je na bíle dni, ?e ono heslo musilo mít úspěch. Proto také vidíme, ?e ?ádná z německ?ch stran mimo sociální demokraty neměla tehdy odvahu vystoupiti proti němu, a?koli aspoň stranám vládním mělo b?t od za?átku jasno, ?e politické sjednocení musí znamenat krisi německého aktivismu. Sjednocovací pokusy byly od za?átku namí?eny proti sociální demokracii. Lze v tom zajisté vidět odraz poměr? v ?í?i. Ob?anské strany pova?ovaly po hitlerovském p?evratu za nezbytné vrhnout se na sociální demokraty. Pou?n? p?íklad zmatku sk?tal v tomto ohledu zejména Bund der Landwirte, kter? s německ?mi marxisty sice seděl ve vládě, ale p?es to po?ádal nacionalistické závody s ostatními stranami, zvlá?tě v svém krajinském tisku. ?atecká ?Heimat“ psala za?átkem b?ezna o sociálních demokratech takto:?Po ?trnácti letech sociálně demokratické vlády v Prusku a v Německu le?í miliony hladov?ch dělník? na ulici, tisíce továren jsou zastaveny, tisíce zemědělsk?ch podnik? v ú- padku.“Krajinskému redaktoru německé agrární strany nikterak nevadilo, ?e sociální demokraté měli jen p?l ?tvrtá měsíce v Německu vět?inu a ?e jinak byli ve vládě s ob?ansk?mi stranami. Pora?en? nemá nikdy pravdu. V?ecko, co bylo mezi ?eskoslovensk?mi Němci od sociální demokracie napravo, dělalo nad touto stranou k?í? a spěchalo co nejvíce, aby se od ní z?etelně odli?ilo, vidíc v tomto po?ínání nejlep?í recept na vlastní záchranu. Sociálně demokratick? tisk z té doby je pln polemik s německ?mi ob?ansk?mi stranami v?etně agrární, je? v?ecky pilně hledaly zp?sob, jak vylou?iti sociální demokraty z národního těla. Poslanec Rosche, tehdy je?tě ?len pracovního spole?enství (Deutsche Arbeits- und Wirtschaftsgemein- schaft) mluvil v polovině b?ezna na krajském sjezdu své strany takto:?Pozdravujeme národní pozdvi?eni německého lidu.. .Také my, sudet?tí Němci, pot?ebujeme podobného národního pozdvi?ení. Nikoli proti dělnictvu, nebo? sociálně myslíme v?ichni, i kdy? ne socialisticky.“Byl v?ak i mezi ob?ansk?mi stranami mu?, kter? viděl správně. Byl to ministr Spina. Na pra?ském sjezdu Bundu der Landwirte ve dnech 17. a 18. b?ezna pronesl tato slova:?Kdyby se fa?istické hnutí p?elilo na my?lení a na postoj na?eho lidu, sudetsk?ch Němc?, znamenalo by to jedno z nejstra?něj?ích národních nebezpe?í, jaké si lze p?edstavit!. Byla by to zbraň do rukou odp?rc? a znesnadnění situace těm, kdo jsou ochotni k dorozumění.“U? z tohoto sjezdu se oz?valo volání německého aktivismu o záchranu. Nebylo v?ak u nás dost jemn?ch u?í, které by toto volání dovedly vnímati. Sjezd v?slovně upozornil na to, ?e aktivistické strany musí dob?t nějakého úspěchu, má-li se jejich politice dostat dal?ího schválení od německého lidu. ?ádal d?slednou rovnoprávnost v oboru jazykovém, v oboru státní a ve?ejné slu?by a ve ?kolství a trval na dal?í sou?innosti s ?esk?mi agrárníky.Ale jak na to?Největ?í posily se sjednocovací agitaci ov?em dostávalo od strany nacionálné socialistické. Její orgán ,,Der Tag“ formuloval v polemice s jedním socialistick?m krajinsk?m listem u? za?átkem ledna svou doktrínu tak, ?e ?národnostní otázka v ?eskoslovensku m??e b?ti ?e?ena a rozhodnuta jen tím, bude-li hozena na misku vah plná váha sudetoněmeckého osudového spole?enství.“ Tato doktrína nalezla, jak víme, později dědice.Bylo-li mezi Němci celkem jasno o cíli, nebylo ani zdaleka jasno o prost?edcích. Diskuse o tom za?ala v létě 1933. Podnět k ní dali v srpnu Jung a Rosche, z nich? zejména poslední pojal jednotnou národní frontu ve smyslu protimarxistickém. Německ? tisk p?ijal tyto podněty celkem p?íznivě. Jen sociální demokraté byli s velkou rozhodností proti a dokazovali, ?e jednotná nacionální fronta německá by nezbytně zp?sobila reakci v podobě nacionální fronty ?eské, která by ov?em byla silněj?í, tak?e by nakonec z tohoto po?inu Němc?m vze?el jen neprospěch. P?es v?echen souhlas v?ak bylo na jednotliv?ch stranách znát. ?e se staví k podnětu kladně spí? proto, aby- daly najevo porozumění duchu doby, ne? z opravdového nad?ení. Ka?dá si více méně p?edstavovala, ?e jednotná fronta bude jenom jak?msi roz?í?ením její politické existence. Nebylo jednoty v tom, zdali mají b?t staré strany zachovány anebo zdali má b?t vybudováno něco úplně nového. Nebylo jasn?ch p?edstav o konkrétních úkolech nové organisace. K?es?an?tí sociálové na p?íklad navrhovali, aby staré strany byly rozpu?těny a aby se Němci znovu zorganisovali ?na základě nacionálním a na základě positivního k?es?anství“. Stejně dob?e mohli ?íci, ?e v?ichni Němci mají vstoupit do jejich strany. Nacionál Schollich rovně? chtěl rozbít dosavadní strany, ale k vybudování nové fronty chtěl u?ít jejich aparát?. Nejzáva?něj?í názory o této věci, které také do zna?né míry rozhodly o dal?ím v?voji, měl nacionálně socialistick? poslanec Jung.Pro na?eho ?lověka, kter? je zvykl? vidět v politickém ?ivotě jevi?tě zápas? mezi spole?ensk?mi programy a hospodá?sk?mi zájmy jednotliv?ch povolání, ;'e tě?ko pochopit onu zvlá?tní ideologii, z ní? vycházej: německé sjednocovací snahy a politické p?ed- íta-.y. Dne?ní Němci si p?ejí, aby s politického jevi?tě zmizely programy, jako? i stavovské, vědecké, nábo?enské, církevní a jiné zájmy a aby místo toho v?eho ovládl pole jen jedin? pojem — rasově pojat? národní celek. Pro demokraticky myslícího ?lověka jest rozsah národa dán státními hranicemi a obsah národa jednotliv?mi ob?any: pot?eby celku jsou zabezpe?eny ústavou. ?stava jsou základní principy, na nich? se v?ichni máme shodovat a v jejich? rámci máme právo uplatňovat své zvlá?tní osobní nebo skupinové zájmy. Demokrat, ohání-li se p?ed ním někdo slovy ?národ“ anebo dokonce ?nic ne? národ“, se instinktivně ptá: ..Ano, ale co dál?“ Na to se mu odpovídá, ?e dál u? nic. ?e to je v?ecko. Odpovídají tak i Němci, a proto se nám jejich politické my?lení zdá tak mlhavé, neur?ité, nereální a konec konc? podez?elé.Tohoto druhu byly i projevy poslance Junga o jednotné národní frontě Němc?. Vycházel z poznání, ?e rento stát není německ?, ?e ho proto Němci nemohou ovládnout, n?br? ?e mohou dosáhnout jen podílu na moci. Za tím ú?elem doporu?oval ?vytvo?iti a uplatniti sev?enou a jednotnou národní v?li“, je? se má proje- viti zvlá?tní organisací s názvem ?Sudetendeutsche Yolksfront“ (?tená? si v?imne, ?e pozděj?í Henleinova strana tento titul jen málo pozměnila). Tato organisace by byla politickou p?edstavitelkou národních ■volkisch) německ?ch stran, ně?ím podobn?m, jako jsou turné?i v oboru v?chovy tělesné nebo Bund der Deutschen v oboru kulturním. Nebyla by to proto u? strana ve starém liberalistickém smyslu, to jest nespo?ívala by na t?ídách, povoláních nebo názorech. Byla by pr? stranou jenom potud, ?e jsme v ?demokracii“ (Jung to psal v uvozovkách), která spo?ívá právě na stranách a její? základy Němci nemohou měnit. Shroma??ovala by v sobě v?ecky projevy jednotliv?ch oblastí národního ?ivota, ?sociální chtění odborov?ch c rganisací a ostatních hospodá?sk?ch útvar? ... právě tak jako chtění útvar? kulturních“. Po těchto v?eobecnostech p?idává Jung několik pokyn? praktick?ch: hesla Volksfronty pr? mají b?t ?kurz und knapp“ a její konkrétní po?adavky rovnoprávnost na p?dě státu, ?k němu? se stavíme positivně“ a p?átelsk? poměr ke v?em sousedním stát?m v?etně německé ?í?e. Je t?eba se p?iznat k německému kulturnímu a národnímu spole?enství ?na sociálním podkladě“ a k ?positivnímu k?es?anství“.Co z toho bylo.Praktick?m v?sledkem těchto diskusí bylo jednání mezi německ?mi ob?ansk?mi stranami, a to na dvojí kolejí V polovině zá?í bylo v Liberci usneseno zalo?ení Voíksratu, k němu? měly p?istoupit v?ecky ob?anské strany. vládní i oposi?ní. Ustavující sch?ze se měla k: na: 15. ?íjna, ale nedo?lo k ní pro pozděj?í události.Zároveň se vedla jednání o uskute?nění Sudeten- fenosehe Volksfront. Nacionální strana měla s nacionálně socialistickou splynout pod novou firmou.Ostatní strany v?ak od svého někdej?ího neur?itého souhlasu couvaly tím víc, ?ím víc se ukazovalo, ?e Volksfront má b?t vlastně záchranou obou jmenovan?ch stran, nad nimi? visel Damokl?v me? rozpu?tění. Ne? se skon?il měsíc zá?í, byla Volksfronta poh?bena. Ministr Spina odmítl ú?ast Bundu der Landwirte s od?vodněním, ?e je to vládní strana, vázaná tímto faktem ve sv?ch rozhodnutích. K?es?an?tí sociálové, kte?í se v?bec v těchto historiích vyzna?ovali tím, ?e ?íkali pokud mo?no najednou ano i ne, byli nakonec pro Volksrat, proto?e je nepolitick?, ale proti Volksfront. Německá strana svobodomyslná polo?ila tyto podmínky: ú?ast v?ech německ?ch anebo aspoň ob?ansk?ch stran, p?iznání k státu a k parlamentnímu a demokratickému systému a uznání zásady, ?e němectví je věc p?esvěd?ení (Bekenntnisdeutschtum). Za svaz německ?ch pr?myslník? prohlásil p?edseda Miihlig, ?e nemá nic spole?ného ani s Volksratem ani s Volksfrontou. I ?Reichenberger Zeitung“ p?ed Volksfrontou varovala, i kdy? litovala, ?e nedojde ke koncentraci. Mimo?ádn? sjezd nacionálně socialistické strany v Podmoklech dne 28. zá?í mohl u? jen konstatovat, ?e jednání ztroskotalo.V?ecky tyto události mají pro dal?í v?voj v?znam jen potud, ?e daly p?edpoklady k vystoupení Konráda Henleina a ?e vynesly tohoto dotud neznámého mu?e na povrch. Ur?en?m p?edsedou Volksfronty byl toti? právě on. Byla pro tuto funkci hledána osoba nezatí?ená politickou minulostí, a nalezena v tomto ná?elníkovi turnerstva. Henlein se ú?astnil jednání o Volks- frontu, a kdy? ta ztroskotala o neochotu stran a ve zmatku p?ed rozpu?těním nacionálních socialist? (je? p?i?lo 4. ?íjna), zachránil sv?m vystoupením my?lenku sudetoněmeckého sjednocení.Mu? z tělocvi?ny.V na?í ve?ejnosti se ?asto s podivením klade otázka, jak mohl neznám? mu? strhnout takové davy stoupenc?. Henlein v?ak nebyl mezi Němci tak neznám?, jak se domníváme. Kdy? se neo?ekávaně objevil v politickém ?ivotě, měl za sebou u? léta práce mezi turnery, jejich? svaz zreorganisoval na nové ideové základně. Ideologie, s ní? se dnes setkáváme v sudetoněmecké straně, byla po léta a zejména od roku 1925 jeho vlivem propagována mezi turnery.Henlein pochází z Rychnova u Jablonce. Jeho ?ivotopisec vypravuje, ?e u? jako hoch měl zálibu v tělesn?ch cvicích. Byl nad?en?m turnerem, jako u nás b?vají ho?i nad?en?mi sokoly. Jako student ?el na vojnu, na italské frontě byl zajat a vrátil se po válce do své rodné obce, aby pokra?oval v své turnerské ?innosti. Byl tehdy bankovním ú?edníkem. Ve svém tělocvi?ném spolku byl nejd?ív dietwartem, co? je asi toté? jako v Sokole vzdělavatel, a později turnwartem, ?ili po sokolsku ná?elníkem. Potom postoupil v hodnosti a stal se dietwartem ?upy je?tědsko-jizerské. V?znamnou dobou v jeho karié?e je rok 1925. Tehdy se uvolnilo místo turnerského instruktora v A?i, kde je turnerská jednota u? od roku 1849. Henlein se vzdal bankovního zaměstnání a p?ijal toto místo. V A?i teprve rozvinul plnou ?innost. Zalo?il tam turnerskou ?kolu, z ní? vycházejí jednak instrukto?i z povolání, jednak p?edcvi?itelé a místní ná?elníci, a ?asopis ?Vor- turnerblatt“. Stal se potom ná?elníkem celého turnerského svazu a organisoval turnerské slavnosti v Kodani 1930 a v ?atci v ?ervenci 1933. Posléze jmenovaná slavnost se ozna?uje za vrcholn? Henlein?v úspěch. Jí na sebe patrně upozornil ?ir?í německou ve?ejnost, a ona se stala p?echodem k jeho politickému -.-vstoupení.Smysl Henleinovy práce mezi turnery byl v tom, u?initi z nich nejen pouh? tělocvi?n? spolek, n?br? po- liticko-v?chovnou organisaci, která by slou?ila celkov?m národním cíl?m. Vzpomenut? ?ivotopisec to heslově vyjad?uje slovy, tě?ko p?elo?iteln?mi:?Umwandlung des Vereines zur Mannschaft, ■— der Ver- waltung in Pilhrung, — des Verbandes zum Bunde mit straffer Fiihrung und pflich?bewusster Gefolgschaft.“Je v těch několika heslech vlastně celá ideologie Henleinova hnutí a ov?em také ideály, které jdou dnes německ?m světem: slepá poslu?nost, pruská armádní kázeň, bezmezná oddanost v?dci, pop?ení individuality, bezodmluvná slu?ba. Tyto turnerské mravy a ideály p?enesl Henlein prostě do politiky. Kdy? si to uvědomíme, porozumíme teprve ceremoniím, jakou bylo chebské skládání slibu do rukou v?dce, korporativní vystupování henleinovsk?ch poslanc? v parlamentě a pod. Tito lidé se na sebe nedívají jako na jednotlivce, n?br? jako na Bund, Mannschaft, Gefolgschaft. ?Wir sind vor allem ein Mánnerbund“, napsal Henlein o turnerech roku 1928, a tato slova platí dnes také o jeho straně. Je to prostě roz?í?ení turnerství na politiku. Mnoho pochopíme z Henleina jako politika, díváme-li se na něj jako na turnéra, jím? byl a jím? z?stal, i kdy? se své funkce vzdal. V tělocvi?ně jsou si mu?i velmi podobni. Není na nich vidět jejich zaměstnání ani bohatství. Li?í se jen tělesn?mi rozdíly. Své denní starosti nechávají doma, soust?e?ují se jen na své cvi?ení a poslouchají povel? v?dcov?ch. Není to ideální zjednodu?ení tě?kého a spletitého v?edního ?ivota? Ti p?erozmanití lidé, hnaní venku od sebe a proti sobě v?elijak?mi my?lenkov?mi i hmotn?mi spory, stávají se v tělocvi?ně jedním duchem a jedním tělem. Co? kdybychom z celého národa udělali tělocvi?nu? Nebyly by tím v?ecky problémy roz?e?eny? Co? kdybychom v?ecky problémy a ideové i hmotné rozpory ?krtli, zru?ili a prostě dekretovali: My pat?íme k sobě? Já jsem v?dce a vy jste následovníci?Henlein?v úspěch si musíme p?edev?ím vysvětliti tím, ?e měl pevnou oporu v turnerstvu, tedy v lidech vět?inou mlad?ch a jím odchovan?ch. Po v?ech?' izěr:?:kéh<) území byli ná?elníci, funkcioná?i a-mnfc?cft agmlk?, kte?í dob?e věděli o svém ■írikěxt -tbeíeL K?y? v?dce povelel, prostě se zvedli a ?li. To se stalo dne 1. ?íjna 1933. Henlein se tehdy vrátil z Prahy znechucen taha?kami politick?ch stran o Volksfrontu. Pozoruje toto divadlo, do?el k názoru, ?e se star?mi politiky nic není, ?e se vyjednáváním a dohodováním nic nevy?ídí. Rozhodl se proto k jednání sám a u?inil gesto v?dce — vydal své známé provolání, aby se lid shromá?dil pod jeho vedením v Sudetendeutsche Heimatfront. Neměla to u? b?t strana, n?br? hnutí, národní pozdvi?ení, po něm? kdysi volal Rosche. Lid, veden turnery, se skute?ně za?al shroma??ovat. Dne 8. ?íjna podal Henlein v Praze zástupc?m tisku v?klad o sv?ch úmyslech a za?al dělat, co dělaly od nepaměti v?ecky strany, a? u? si ?íkaly hnutí anebo jakkoli jinak — agitovat a organisovat. Za měsíc na to, 12. listopadu, v tent?? den, kdy se v Německu plebiscitem schvalovalo vystoupení ?í?e ze Spole?nosti národ?, měl v Liberci první sch?zi, kde vykládal své názory o tom, ?e lid nemá b?t rozdělen ve strany, n?br? v ??ivotní okruhy“, ?e v?dcové těchto okruh? tvo?í v?dcovsk? sbor státu atd.. zkrátka to. co se dnes v německé politické fraseologii naz?vá germánsk?m vedením státu“.Dal?í historie nové strany je u? zhruba známa. Pozornost ve?ejnosti byla upoutána rozruchem kolem ní a obracela se k ní od té chvíle ?ím dál víc. Chtěli jsme proto p?ipomenout některá fakta a spojitosti z doby, kdy tato pozornost je?tě d?ímala.?ivot a instituceEdmond Konrád:Old Shatterhand státníkem?ili K du?esloví národ?ii.?etl Vilém II. Maye?'U'mil Ludwig a jiní poskytli světu více ne? dostatek doklad? a v?klad? k du?esloví Viléma II. On sám s p?íkladnou autenti?ností jich poskytl hojnou p?emíru sv?mi ve?ejn?mi projevy, sv?mi v?roky, sv?mi telegramy, dopisy, sv?mi fotografiemi a portréty, sv?m knírem ?Es ist erreicht“, sv?m ?Sang an Aegir“, sv?mAchilleionem na Korfu, s jeho sochami, obrazy a psacím stolem, k němu? místo na ?idli sedal do sedla, cítě se p?i vlada?ení doslova na koni. Pí?e-li o něm Emil Ludwig kdesi, ?e v nové uniformě byl ?wunschlos glúck- lich“, ?te-li se jindy v jeho dopisech jinému takovému nedorostlému mu?i, caru Mikulá?i II., p?ání, aby p?i nějak?ch demonstracích se poda?ilo nějak? po?et dělník? ?zur Strecke zu bringen“ — ?slo?it“, zdá se, vedle tolika jin?ch známek, jeho nedozrálost s dostatek cha- rakterisována. Vykládává se s oblibou jeho zmrza?ení jako??berkompensation des Minderwertigkeitskomple- xes“. Bu?te? p?í?iny její jaké bu?te?: ve sm??lení a cítění tohoto panovníka, jej? zbo?ňoval s p?chou sobě vlastní jeho národ, a od něho? se dal ochotně dovléci na nejp?í?erněj?í světové jatky v?ech dosavadních dob — ve sm??leni a cítění tohoto panovníka nad národem z největ?ích z?íme na první pohled p?ekvapivé rysy Old Shatterhandovské. Dí-li Sam Hawkins ja?e: ?Po- lehtati tohoto siouxského ná?elníka no?em mezi ?ebry, bylo by mi nejvy??í rozko?í!“ — shledává císa?, (jen? jako by se byl shlédl na ideálu ?kní?ete bled?ch tvá?í“) s tou? jarostí, ?e by bylo vhodné, nějak? po?et dělník? ?zur Strecke zu bringen“. Je-li císa? ?wunschlos glúck- lich“ v nové uniformě, jedné z pověstného bezpo?tu, zakládá-li ruce v nep?emo?itelném postoji na lovecké fotografii, kde ho z?íme shatterhandovsky oděna hovo?it s Old Firehandem. Franti?kem Ferdinandem ?Este, sly?íme-li ho v?evědoucně a s neomylností proná?et pou?né v?roky o vědách i uměnách, nelze ani zav?en?ma o?ima nevidět úpln? soubor v?ech p?íznak? pubertních. Vilém II. jeví se v této souvislosti jako vě?n? v?rostek, jako p?ípad v?voje v pubertě zara?eného, snad proto, ?e mu byla odep?ena tvrdá ?kola ?ivota, jakou projde chtěj nechtěj pr?měrn? ob?an.Fraseologie, zp?sob my?lení a úsudku, sklony a odezvy ukazují ho jako praeexistenci, rané, klackovské v?vojové období pr?měrného, ne nenadaného mu?e, v něj? z neznám?ch d?vod? nikdy nedozrál. Bu? zd?razněno, ?e slova ?klacek“ a ?klackovství“ se na těchto ?ádcích u?ívá bez úmyslu hanlivého, prostě jako bě?ného ozna?ení pro onen věk, v něm? budoucí mu? ?ítává Karla Maye. Pisateli není známo, zda Vilém II. Maye ?etl. A domnívá se, ?e ne, jsa toho p?esvěd?ení, ?e císa?, kdyby ho byl ?etl, byl by ho nepochybně prohlásil za největ?ího německého spisovatele: ve kterém? p?ípadě, tak jako Steinbach je vlastně princ, jako Kara ben Nem- si dostává s prominutím poplatk? titul emira, Karel May byl by asi skon?il, vedle Schillera, Goetha, Helm- holtze a jin?ch, jako Karl von May. (Nebo vadilo jeho katolictví? ?i je?tě spí?e jeho humanita?)Ne?etl-li v?ak Vilém II. Karla Maye, tedy je skvoucím d?kazem Mayovy geniální znalosti pubertních pot?eb. Věda nevěda p?ipodobňuje se císa? Shatter- ban dovi ben NemSimu od záliby v tvrdé pěsti a silác- tví v?razu p?es rozko? z kost?mu (viz Shatterhandovy vysoké boty a loveck? ?i beduinsk? kroj) a radost z ?ád? (Kara ben Nemsiho hamail, voda Zem-Zemská, talisman Melek Ta-us, Shatterhandova d?mka míru na ?etěze z medvědích dráp?, hroty medvědích boltc? za kloboukem) a? k politice ?T?emi díly světa“: plán Berlín—Bagdad, africké kolonie, president Roosewelt. A nedíval se Vilém na Eduarda VII, tak trochu jako na svého Davida Lindsaye? Omyl osudn?, ale p?ízna?n?.Tím osudněj?í, ?e díky svému národu Vilém ben Nemsi mohl si ve skute?nosti po?ídit hra?ku Shatter- handovsk?ch zázra?n?ch zbraní: tě?kou mědvědobijku ..tlust?ch Bert“, a milionorannou opakova?ku sv?ch vojsk. Hrál si s nimi jako prav? kvartán, tak dlouho, a? spustily.?etl národ Maye?Nebo? národ, jen? mu je ochotně dal k disposici, zdatn?, siln? národ, jen? se tomuto Shatterhandovi stal pěstí, umocňuje sv?mi svaly a mozky i nervy jeho chlapecké veliká?ství, tento národ si více méně p?eochotně hrál s sebou. Z pubertní indiánské politiky, která po?ala vyhnáním nejdospělej?ího . Němce Bis- marcka, vze?la světová válka. D?mysl i pr?mysl, dospělost i moc jednoho z prvních národ? světov?ch daly se nad?eně do slu?eb nejnaivněj?í pyromanické zvědavosti. Dospělí vládnoucích t?íd mínili tě?it z jeho sex- tánství pro své hospodá?ské a mocenské záměry. Podle Bjórnsona, ?Va?e Veli?enstvo je klí?em k mé pokladně“. Tito dospělí se p?epo?ítali. ?etli ?patně svého Karla Maye. Shatterhandovské póze jejich p?edstavitele chyběla mravní náplň jeho ideje, v?chovné zdraví jeho programu lidskosti, pro kterou pěstní neurvalost jeho děj? v p?evá?né své vět?ině z?stává p?ece jen nekrvavou hrou, chlapeck?m ??ucháním, pouh?m ?jen tak jako“, ne?kodn?m koulováním. Tragedie Viléma Shatterhanda byla v tom, ?e jako neopatrn? kluk f.obertku, dostal do ruky ?tlustou Bertu“, armádu, ná?ek ani? se v?etl do humanitní my?lenky svého kni?ního p?edobrazu. Ani vládnoucí t?ídy dospěl?ch, junke?i. zbroja?i a peně?níci samoz?ejmě se do ní ne- v?etli. nic jich nebylo dále, byla to poslední my?lenka. pro kterou by se byli rozeh?áli. Ty vrstvy pak ně- metkého lidu, je? pilně ?ítaly star?ího sou?asníka KarlaMaye, jemu tak podobného po?áte?ními písmeny a zvukem svého jména, jemu tak protich?dného p?edstavivostí, toti? Karla Marxe — ty vrstvy, kupodivu i bohu?el, dobrovolně ?i z donucení, v rozhodném okam?iku odlo?ily svého autora, aby s autorem druh?m vykopaly tomahawk a vydaly se na vále?nou stezku. Ze hry s ohněm vy?lehl světov? po?ár.Karl May contra Karl Marx.Umělec neumělec, pubertní nepubertní, katolík nekatolík, humanitá?, nehumanitá?: Karl May je zábavn?, Karl Marx je nudn?. Vychází z filosofa Hegela. Karla Maye osvítila siegfriedovská jiskra, je? patrně doutná v ka?dém sebe seriosněj?ím srdci německém. Jeden německ? synek statká?sk? za války v Ukrajině velel tak zvané ?pracovní setnině“: spravoval cesty, stavěl skladi?tě a latríny. Jeho matka psala své ?eské p?ítelkyni: ?Harald baut deutsche Kultur auf, erschlieBt ihr bra- ches Gebiet und macht es urbar. Er ist der Abgott seiner Leute, und die eingeborene Bevólkerung betet ihn an.“ P?elo?eno do ?e?tiny: Old Shatterhand v Ukrajině: Láska k bli?nímu vybledla pod sladk?m pocitem nevyrovnatelnosti. Abgott seiner Leute, modla svého mu?stva, die Eingeborenen beten ihn an, domorodci (!) ho zbo?ňují, Co snaz?ího, ne? této zbo?ňované modle místo nepraktické humanity podsunout nauku ú?elněj?í. V národě profesor?, myslitel?, filosof?, vědc? nebyla nouze o nauky, od Nietzscheho po Lessinga, zavra?děného tím, co se dalo z jeho teorie vyvodit. Takovéto teorie, teorie hodně vra?edné, bylo zapot?ebí, aby v?echna zdatná ?inorodost, v?echna mu?ná síla, v?echna inteligence a d?myslná v?le ?edesáti pěti milion? měla také slou?it zbo?ňované modle. Světové ne?těstí, je? Vilém Shatterhand zp?sobil, obrátilo se proti němu. Vě?n? sextán dostal dlouh? karcer v Doornu, Karl May byl zapovězen, a nudn? Karl Marx, ustaran? správce jeho konkursní podstaty dostal nevdě?n? úkol, p?ipravit národ ben Nemsi k reparátu. Byla to úmorná d?ina, v ní? se preceptor neosvěd?il. Shovívavě trpěl Nemsimu, aby pod lavicí ?etl Karla Maye dál. Mo?ná sám ?astěji p?es okraj ?Kapitálu“ a Kautského mrkal po dobrodru?n?ch stránkách ?Po stopě zlého ?inu“. P?i?el den, kdy Shatterhand Nemsi se osvobodil podle v?ech indiánsk?ch pravidel, slavn?m loveck?m úderem do spánku omrá?il a odborně spoutal ?kolometa pre- ceptora; Karl May knockoutoval Karla Marxe a dal ho zmrskat Halé?ov?m karabá?em nové nauky, rasové teorie. Katolickému k?í?i narostly háky, na nich? byla uk?i?ována zatracená humanita.P?ipravovalo se to dlouho. Tisíce zshatterhanděl?ch mladík?, kte?í se shatterhandy v zákopech vyu?ili do krvavé opravdovosti, a s tímto tragick?m věnem v hol?ch rukách, které neuměly ne? právě shatterhandit, marně hledali co po?ít v trudném repara?ním světě, nedokonale marxistickém a marxisticky nedokonalém, záhy po uzav?ení míru na vlastní pěst znovu vykopalo tomahawk a nastoupilo zpola ve h?e, zpola doopravdy zase vále?nou stezku. Není pochyby, ?e na vále?n?ch barvách, jimi? pomalovali své obli?eje, kromě ?tená?? Marxov?ch a Leninov?ch nesli vinu i ?etní ?tená?i elegantního a daleko vtipněj?ího Alexandra Dumasa star?ího, jako? i mnozí, kdo? bez kritiky ?etli Kiplinga, básníka u?lechtile mu?ného, p?ece v?ak britsky loyálně napojeného světov?m názorem osadního vojáka. Byli-li tito ?tená?i nakloněni pova?ovat Německo tak trochu; = *: - : _ Indii, tisíce mal?ch německ?ch Shatterhand? na svou vlast nazírat jako na Divok? Západ, se v klany a kmeny, v Kapp-a?e a v Sioux-I nresche a jiné a jiné ?eledi i ná?e?í, k potě?ení do- : : i :n v oněch t?ídách, je? p?ed válkou tě?ily z hrá- : í Vilémov?ch, k bezradnosti ?kolometa vychovatele. Vikvetla bohat?rská doba fémov?ch vra?d, skalpova- : nh v?prav na levi?ácké rudochy, rozhláskov?m ver- ?em Karla ?apka: ?Dlouho se Horst-Wesselili“.V?sledek je znám. Shatterhandíci shlukli se kolem nové Silné ruky, nového znamení a nové teorie s drtiv?m úspěchem. Omrá?iv a spoutav zrádného Karla Marxe, Karel May p?ivázal jej s jin?mi k mu?ednickému k?lu u koncentra?ního táboráku. U?inil zákon prérie, kter? k smrti odsuzuje stejně zloděje koní i neposlu?ného, civilisovaného greenhorna jako p?edur?ené zlo?inného jinorodce zvrhl?ch ras — u?inil tento zákon prérie zákonem ?í?sk?m a svrhnuv Boha, v jeho? jméně kdysi konal své hrdinné ?iny, uspo?il mu i obtí? trestní exekutivy, které se s nev?ední ochotou a prvot?ídní odborností ujal sám. Shatterhand ben Nemsi z kní?ete bled?ch tvá?í a emira postoupil na bo?stvo. Od tohoto nanebevstoupení nau?il se svět cenit v?konnou jakost vědecky proveden?ch únos?, dokonale metodick?ch vra?d. S westmanskou mu?ností pousmál se mu? ?inu odhozen?m papírov?m u?ebnicím lidskosti i ducha, je? uvrhl do ohně, a jal se znovu vyrábět své zázra?né zbraně. Svět s ustrnutím p?ihlí?í, jak se naň zvedá hrozivé ústí nové medvědobijky, jak se plní nábojnice nové neodolatelné henryovky.Symbol se vrací.V bě?né p?edstavě ve?ejnosti zachovává se pamě? na Viléma II. p?edev?ím t?emi rysy: byl to mu? se zvlá?tně st?i?en?m knírem, jen? mnoho mluvil a nosil mnoho stejnokroj?. Musí b?t něco nevysvětlitelného, ale hluboce zako?eněného ve sklonu německé du?e k takov?mto mu??m, jako?to p?edstavitel?m národní síly. Bylo by marné pokou?et se o v?klad tohoto záhadného zjevu. Ale byl-li Vilém II. hlava státu nikoli volená, na její? umístění ve svém ?ele národ neměl vlivu, je te? podán d?kaz, ?e takov?to zp?sob representace, takovéto ztělesnění a zosobnění státní moci po v?tce vyhovuje povaze Mannova ?Untertana“. Moha si vybrat, národ miliony hlas? hromadil tak dlouho na mu?e, kte?í se někter?mi znaky p?ekvapivě podobali poslednímu císa?i německému, a? po?et těch hlas? u?inil ka?dé hlasování zbyte?n?m a dovolil vítěz?m uchopit se moci bez ohledu na jakékoliv cizí mínění.Vilém II. se smě?ně proslavil sv?m ?e?nick?m v?- st?ednictvím. Jeho ?e?nění b?valo amatérské: p?íle?itostné a hlavně nep?íle?itostné. Skoro ka?dá jeho ?e? znamenala politickou nehodu, ?asto mezinárodní zápletku, kterou císa?ovi státníci tě?ce a ne v?dy se zdarem musili napravovat. Byl to ?e?ník po v?tce neúspě?n?.Nic takového nelze tvrdit o tom, kter? duchově i mocensky nastoupil jeho dědictví. Jako ?e?níka nelze ho nazvat amatérem. Dlu?no ho ozna?it jako profesionála a mistra, kter? si svoje úspěchy doslova vy?e?nil. Se soustavností, o jaké se nezdálo Vilémovi, a jaké by asi v?bec nebyl b?val schopen, tento mu? z lidu zalo?il v?echen sv?j zít?ek i zít?ek svého národa — vskutku svého, jej? si vpravdě v soukrom? majetek p?ivlastnil d?kladněji ne? kdy jak? německ? císa? — na h?mění silného slova, na b?itk?ch blescích shatterhandovské mluvy. U?inil Německo nevinn?m bíl?m zajatcem, jej? dlu?no od mu?ednického kolu hrdinsky csvobodi: ze spár? rudoch? a zrádn?ch mí?enc?. A díky milionové ozvěně se to poda?ilo. Bu?te respektovány v?ecky politické, hospodá?ské, mezinárodní dějinné skute?nosti, je? to umo?nily a je? se vymykají z mezí tohoto, ?istě povahopisného pozorování. Ale císa? Vilém jistě se závistí, do ní? je mo?ná p?imí?ena kr?pěj p?chy otecké ?i kmotrovské, p?ihlí?í z Doornu v?kon?m svého vět?ího následníka, naslouchá mu v rozhlase, nepochybně s lítostí, ?e za jeho ?as? rozhlas je?tě nebyl uveden v ?ivot. Má-li v?ak dosti autokritiky, nepochybně uctivě sklání zestárlou hlavu p?ed tímto virtuosem, jen? p?ivedl k dokonalosti svého druhu, v ?em císa? diletant jen hudla?íval. Co je ?Sang an Aegir“ proti kvetoucímu bájesloví hákového k?í?e. A nikdy by se císa? nebyl odvá?il, ani nemohl odvá?it, aby tak rázn?m hmatem, jako jeho znovuvtělení, popadl za hrdlo samu víru i církev svého autora, aby nejen v?echny ostatní, ale posléze Karla Maye samotného knockoutoval jeho vlastním slavn?m úderem do spánku, spoutal jeho vlastními ?emeny, p?ivázal k mu?ednickému kolu vedle tého?, u? vy?ízeného Karla Marxe. Mo?no s jistotou mít zato, p?ihlí?í-li vězeň doornsk? těmto atleticky uskute?ňovan?m vidinám svého chlapeckého srdce, ?e se cítí v jistém smyslu vrchovatě nahrazen. T?? cit pak pravděpodobně plní srdce oněch milion? Mannov?ch ?Untertan?“, kte?í v duchu nikdy neodvykli kníru ?Es ist erreicht“.Citově nahrazen zdá se Vilém i v jiném populárním svém ryse. Zná-li ve?ejnost nositele nového kníru (jemu? by vět?ím právem slu?el název ?Es ist erreicht“) po v?tce v prostém stejnokroji podobném loveckému, jeho? pravzorem v podvědomí Untertanově více méně tu?íme kroj Shatterhand?v, jin?, nejpru- ?těj?í nositel moci v Německu, stal se zároveň nositelem Vilémov?ch nes?etn?ch uniforem. Cholericky ?ivelněj?í, lidově hmotněj?í, nedvorsky brutálněj?í, jakoby pro vět?í lesk státu pruského byl p?evzal císa??v ?atník, doplňuje tak v tu?bách ve?ejnosti starou p?edvále?nou tradici symbol?.Bylo uvedeno pro fysiognomii národních povah jako p?íznak, ?e se vracejí rysy ur?it?ch pr?běh?. T?i p?edch?dci p?í?tí humanitní demokracie, husitsk? myslitel, husitsk? vojev?dce, husitsk? král, se rozdělili o úkol, jej? o pět set let později v jediném lidském ?ivotě sta?il zmoci jedin?: stvo?it nauku, vojsko i stát. A jak tento jedin? ústrojně navázal na tradici svatováclavskou. Ani? dlu?no zapomenout na v?echny nep?esnosti takovéhoto kulhavého p?irovnání, p?ece bije do o?í: jak naopak v Německu citovou funkci ve?ejné symboliky, p?ed válkou soust?eděné na jediného p?edstavitele, v povále?ném znovuvtělení tého? mythického ideálu si rozdělují, se stejnou osobní ochotou a se stejn?m souhlasem národní du?e, p?edstavitelé dva. Není ji? Viléma. Ale je zase ?e?ník, je zase knír, a jsou zase uniformy. Není ji? humanity ani k?es?anského Boha. Ale jest, v p?ízra?né osobitosti světového stra?idla, Shatterhand ben Nemsi. Není ji? Karla Maye, ale je úder do spánku, a jsou zázra?né zbraně. Národ má zase sv?j ?wunschtraum“, tě?ko pochopiteln? Neněmci. Má zase své symboly se v?emi malichern?mi i stra?liv?mi podrobnostmi. Na?inec nem??e se pokou?et o vysvětlení této divuplné, nicméněP?ítsmnosLyr?ejmě zákonité záhady. Jako nepolitick? a nezasvěcen? laik se tím méně dopustí opová?livosti, která by tyto jevy hodnotila. Nenále?í mu posuzovati politické schopnosti Viléma Odstaveného ani schopnosti Vilém? Rediviv?. Musí si v?ak pov?imnouti, jak ?edesátipěti- milionov? národ profesor?, myslitel?, filosof? a vědc? s nad?ením si p?ímo vynutil obrození modly shatterhandovské a návrat k pubertní politice indiánské. Jak do jejich slu?eb obětavě zas postavil pr?mysl i d?mysl, zdatnost, sílu a v?konnost z prvních na světě. A jak nejen dějinám ducha i vzdělání, humanitě, lidské svobodě a d?stojnosti, ale samé holé existenci tohoto světadílu hrozí zasadit ránu do spánku. Je-li pak mal? a nedokonal? národ Václav?, Jan? a Tomá?? sousedem tohoto velikého, rozru?eného a nebezpe?ného chlapce, nezb?vá mu, ne? tím pilněji ?íst v knihách sv?ch u?itel?, tím úsilněji uskute?ňovat jejich nauky: b?t tím dospělej?í, ?ím nedospěleji si po?íná jeho silák soused. Záliba v mayovství ji? jednou tohoto souseda dovedla ke katastrofě. Snad proto, ?e svého Karla Maye ?etl ?patně. Dnes opět, slovy knihkupeckého p?íru?ího, celé Německo Karla Maye ?te. V?dce pr? má jej v?dycky na svém no?ním stolku. Dej? Velik? Duch Manitou, aby v?ichni tito Mayovi ?tená?i ?etli svého autora dob?e. Ono mo?ná p?ece něco je na té jeho humanitě. I Karel May m??e spasit svět.doba a lidéJaroslav H?lka (Nov? York):Na?i v Americei.První generace.Kolem devadesát?ch let minulého století nastal do Nového Yorku vět?í p?íliv ■?ech? a mo?no ?íci, ?e tehdej?í p?istěhovalci dosud tvo?í jádro ?eské kolonie v tomto mě- stě. Za vedení této generace byla vystavěna Národní budova a dvě sokolovny v centru města Manhattanu; vznikl Hus?v d?m, ?eská banka a několik ?esk?ch i slovensk?ch spolkov?ch budov v odlehlej?ích ?tvrtích města. V rukách té?e generace je dosud vedení ?esk?ch spolk?, ?eského tisku, ?eské ?koly a na ní spo?ívala i osvobozenecká akce za války.Pro ?esk? ve?ejn? ?ivot je charakteristické — jak ve staré vlasti tak za mo?em — ?e v něm velmi dob?e m??eme roz- liSti ..inteligenci“ a ?lid“. Toto rozli?ení naprosto nemá tak ostr?ch mezí v anglosaské Americe. Zmíněná p?istěhovalá generace let devadesát?ch tedy je ryze vrstvou ?lidovou“,t.j. není v ní, a? na nepatrné v?jimky lidí studovan?ch. Jsou to dělníci, ?emeslníci, malí ?ivnostníci, z nich? se někte?í později vypracovali do t?ídy mal?ch podnikatel? v per- '.efá?ství, stavebním pr?myslu a pod. Kultura této vrstvy je kultura ?eské venkovské ?koly. Její ?urnalistika je písmácká, ■?< Literární milá?ci jsou T?ebízsk?, Rais, Brodsk?, Vlasta Jav oScká. Kultura ?eské vesnice z let devadesát?ch, p?esa- zesa do cizího prost?edí, neudělala mnoho pokrok?, ale skvěle se udr?ela a je?tě v nyněj?í době je rovnocennou, ne-li hodnotněj?í ne? kultura daná domorod?m Ameri?an?m v jejich obecn?ch a st?edních ?kolách.Ná? ve?ejn? ?ivot ve staré vlasti je silně — ne-li pod nadvládou — tedy aspoň pod vlivem inteligence. Lidé studovaní vedou ú?ady, ?urnalistiku, politiku. V ?eské kolonii v NovémYorku tomu tak není. Jednak bylo p?ed válkou — a i po válce velmi málo ?esk?ch studovan?ch vystěhovalc?. A za druhé, co? je d?vod záva?něj?í, — ?esk? vystěhoval? ?lid“ měl se svojí p?istěhovalou ?inteligencí“ ?asto velmi smutné zku?enosti. Vyskytly se zpronevěry spolkového jmění, úpadky ?asopis? a finan?ních podnik?, zklamání d?věry, zakládání ?korpících se ?asopis? a spolk? a podobně. Tyto poměry jsou a byly do zna?né míry obdobně i v ostatních ?esko- americk?ch koloniích.Generace druhá...Dne?ní na?e kolonie v Americe mění v poslední době zna?ně svoji tvá?nost. Nedostává se v nich p?istěhoval?ch mlad?ch lidí, zato v?ak vyr?stá z nich a vr?stá do nich tak zvaná druhá generace, děti p?istěhovalc?, rozené v Americe a dospívající nyní do ob?anského ?ivota. Této druhé generaci dala p?istěhovalecká vlna devadesát?ch let jednu novou, charakteristickou slo?ku: ?eskoamerickou mláde?, studovanou na americk?ch universitách. Děti ?esk?ch p?istěhovalc? studovaly na universitách i d?íve. Ale byly to zjevy spí?e ojedinělé. Teprve kolem roku 1912 vyskytuje se mezi universitními studenty ?eského p?vodu organisa?ní hnutí podněcované z Chicaga a ze st?edoamerick?ch stát?, a vedoucí k zalo?ení ?ady odbor?, spolk? ?eskoamerick?ch student?. Spolky p?ijímají jméno Komenského, studenti se scházejí, po?ádají spole?né zábavy, p?edná?ky o rodné zemi, vydávají sv?j ?asopis — v?e v anglické ?e?i. Ale ú?elem spolk? je ?pěstovati hrdost na sv?j p?vod a na kulturní dědictví sv?ch p?edk? v souladu s ideály amerikanismu“. Odbory byly organisovány asi p?i dvaceti universitách, ale za let vále?n?ch ztratily vzájemn? kontakt, a vět?ina jich zanikla. V Novém Yorku byly zalo?eny t?i odbory p?i t?ech r?zn?ch universitách. Po krátkém p?eru?ení ?innosti za války spojily se v roce 1921 v jeden klub. ?len? bylo v té době kolem 60—80, ?leny byli v?hradně studenti a studentky na místních kolejích a mladí absolventi universit. Scházeli se jednou za ?trnáct dní, po?ádali zábavy a p?edná?ky, udělovali jednou ro?ně klubové medaile ?eskoslovensk?m graduant?m americk?ch obecn?ch ?kol a vyty?ili si do budoucnosti cíl: vybudovati z v?tě?ku zábav stipendijní fond na placení kolejného nemajetn?m universitním student?m ?eskoslovenského p?vodu.Klub nabyl záhy nového v?znamu. V letech 1922—1930 p?ichází do Ameriky mnoho mlad?ch studovan?ch lidí z ?eskoslovenska. P?ijí?dějí in?en??i za praxi, léka?i na stipendia, profeso?i i u?itelé za odborn?m studiem. Dovídají se někdy ji? v ?eskoslovensku, jindy a? zde na konsulátě, o ?eskoslovenském universitním klubu v Novém Yorku a p?ipojují se jako hosté nebo jako ?lenové. P?íliv těchto zahrani?ních student? je nejsilněj?í v roce 1929, kdy jich je zna?n? po?et ubytován v Rockefellerově Mezinárodním domě, a kde zakládají svoji vlastní organisaci, která v?ak ji? p?í?tího reku spl?vá se silněj?ím klubem druhé generace, klubem Komenského. Klub inteligence druhé generace stává se smí?en?m klubem druhé generace s novou p?istěhovalou inteligencí, a dosahuje v té době svého nejsilněj?ího rozvoje, kolem jednoho sta dvaceti pěti ?len?.Z toho po?tu 47 nav?těvovalo st?ední ?kolu v ?eskoslovensku a z nich asi 10 dosáhlo universitního vzdělání v Americe. Kolem dvaceti bylo v Americe pouze na do?asném pobytu. Ostatních 78 ?len? bylo v Americe rozeno a pro?lo jen americk?mi ?kolami. Z nich jen asi 10 nav?tívilo ?eskoslovensko, a sotva ?est ?te někdy ?eskou knihu. V devíti- ?leném v?boru zasedá sedm ?len? druhé generace. P?edsednictví octlo se jen jednou v rukách absolventa ?eské university. Klub v této době (kolem roku 1930) nesoust?e?uje- i;—. v?echny studované Newyor?any ?eskoslovenského pure a. Ve star?ch seznamech ?lensk?ch je na ?edesát b?va- - ?len?. Na zvací listině a na listině sestavené za ú?elem získání nov?ch ?len? je dal?ích asi 100 studovan?ch ?echo- ameri?an? a na 200 student?, jejich? jména byla vyhledánauniversitních seznamech prostě podle ?eského zvuku.Slovensk? element je v tomto po?tu té? zastoupen. Mezi ?leny klubu je dvanáct slovenského p?vodu. Jinak v?ak Slováci organisují se ve sv?ch klubech a k úspě?né organisaci americkoslovenské studované omladiny do?lo v roce 1934 v klubu ?tefánik.P?ehled o povolání a studijních oborech ?eskoame- rické inteligence v Novém Yorku jest tě?ko podati. V Americe se lidi neznají podle titulu nebo podle povolání. Mr. ?lechta nebo Mr. Novotn? mohou se s vámi spole?ensky st?kati dlouhou dobu ne? se dovíte, ?e jeden jest bankovním ú?edníkem a druh? in?en?rem. V seznamu ?lenstva klubu z roku 1931 jest 21‘in?en?r?, 19 u?itel? a u?itelek a profesor?, 18 student?, 8 právník?, 6 léka??, 5 lékárník?, 3 dentisti, 27 zaměstnáno v obchodě ?i v bankách, několik ?lenek ie provdáno atd. Po?et neorganisovan?ch právník? a léka?? jest aspoň stejně tak velik?. Dentist? a lékárník? aspoň trojnásobn?. O po?tu student? svěd?í v?pis ?esk?ch jmen z universitních katalog? atd. Těch ?ty?i sta ?i pět set jmen a adres, které klub vyhledal a sepsal, je nepochybně jen velmi neúpln?m seznamem studovan?ch a studujících ?echoameri- ?an? v Novém Yorku, kde se k mate?ské ?e?i ?eské hlásilo v roce 1920 kolem 44.000 osob a k ?e?i slovenské kolem 19.000 osob.Hospodá?ská úroveň této studované vrstvy druhé generace je celkem nad pr?měrnou úrovní druhé generace nestudované. D?vod je v tom, ?e v Americe je universitní studium velmi nákladné a pouze zámo?něj?í p?istěhovalci si mohli dovoliti poslat své děti do vy??ích ?kol. Typ chudého ?eského studenta, kter? jde v Praze na universitu a protlouká se na svou pěst kondicemi a stipendiemi zde témě? neexistuje. To v?ak neznamená, ?e tento typ studenta v Americe neexistuje v?bec. I ameri?tí studenti vydělávají si na studium ve ve?erních ?kolách denní prací, hradí kolejné z p?j?ek a podobně. V druhé ?eské generaci jsou takové zjevy ?ídké. Zato v?ak několik student? a absolvent? vysok?ch ?kol ?eskoslovensk?ch tímto zp?sobem v Novém Yorku svoje vzdělání doplňuje a získává.Ameri?tí ?e?i a politika.Politické zájmy druhé studované generace ?esko- americké neli?í se mnoho od celkové úrovně amerického politického zájmu. Někte?í jsou organisování u strany demokratické, jiní ve straně republikánské, vět?ina organisována není v?bec. Ve stranách dělnick?ch, ke kter?m nále?í zna?n? po?et na?ich p?istěhovalc? první generace, se studovaná mláde? druhé generace neuplatňuje v?bec. Tu a tam vyskytne se studovan? ?len v dělnicko-americkém Sokole. Jinak ani v nepolitickém uniovém hnutí dělnickém nevím v Novém Yorku o v?zna?něj?ím zástupci z ?ad druhé studované generace ?eskoslovenské. Politické p?íslu?enství a názory nehrají v?bec ?ádnou úlohu v ?ivotě klubovním a spolkovém. O politické strany ve staré vlasti není ji? zájem ?ádn?. Politika ?eskoslovenská je sledována zdej?í druhou generací v anglickém tisku jediné s hlediska mezinárodního. ?lánek o Malé dohodě, o spojenectví ?eskoslovenska s Francií, o dohodě nebo rozmí?kách s Polskem upoutá zájem a pozornost ?eskoameric- kého inteligenta. Z vnitropolitick?ch událostí nanejv?? presidentské volby.Nábo?ensky jakoby druhá generace ?eskoamerická vypadla z oka ?esk?m student?m v Praze. Nábo?ensk? indi- ferentism p?evládá. P?íslu?enství k ?eskobratrskému kostelu Husovu, nebo k některé protestantské církvi americké je celkem málo po?etné. Katolíci jsou mezi studovan?mi ?echo- ameri?any ?ídkou v?jimkou. Mezi Slováky v Americe rozen?mi nalezneme jich více. Ve vět?ině p?ípad? v?ak pátrání po nábo?enské p?íslu?nosti ?eskoamerického inteligenta dopadá asi takto:?Jste katolíkem nebo protestantem?“?Nejsem zapsán v ?ádném kostele.“?Va?e rodi?e jsou katolíci?“?Ano, ale do katolického kostela nechodí.“?Kde jste byl k?těn?“?V Husově kostele, fará?em Pískem.“?Jste tedy protestantem?“?Nenále?ím k ?ádnému kostelu.“Tyto nábo?enské poměry ?eskoamerické druhé generace jsou pro Ameriku zna?ně v?jime?né, nebof Ameri?ané jin?ch kmenov?ch skupin zpravidla nále?í k některému kostelu a tím k církvi, a tato p?íslu?nost je více ne? matriková. D?vod je v tom, ?e vět?ina ?eské emigrace hlásí se ke hnutí svobodomyslnému, které se staví proti p?íslu?nosti k církvím a kostel?m, a? p?i k?tech a svatbách svobodomyslnost není brána právě nejp?ísněji. Druhá studovaná generace, a? v dětsk?ch a jino?sk?ch letech mnozí z ní nav?těvovali Hus?v d?m, nemá mnoho v?elosti pro ?eskoamerick? protestantism. Nejlep?ím dokladem toho je, ?e její klub, kter? nese jméno ?eského bratra Komenského, neprojevil — kdy? se o tom jednalo — ?ádné chuti scházeti se v Husově klubovním domě, kterv nále?í ?eskobratrskému kostelu. D?vody nebyly osobní ani místní. Prostě nechu? vázati se jak?mkoli zp?sobem s jakoukoli církví.Jak se na?i amerikanisují.Co znamená tato americká studovaná vrstva ?eskoslovenského p?vodu pro americkou větev na?eho národa? Jak? je její v?znam v ?eskoslovenské kolonii? Jak? je její poměr k Americe? Jak? je její v?znam pro starou vlast?Dáti k těmto otázkám pov?echné odpovědi je p?irozeně obtí?né. Poměry mohou se li?iti v jednotliv?ch osadách. Americk? ?ivot pokra?uje rychl?m tempem, a dne?ní uspo?ádání spole?enské, kulturní a sociální m??e se v jednom desítiletí podstatně změniti. Mezinárodní vztahy Ameriky k ?eskoslovensku nejsou v p?ítomné době aktuální, její poměr k jednotliv?m mocensk?m skupinám Evropy je proměnliv?, a tak dále. P?esto v?ak nejsou to otázky jen tak zcela bezv?znamné a akademické.S?ítání lidu ve Spojen?ch státech vykazuje na jeden a ?tvrt milionu osadník?, hlásících se témě? stejn?m dílem k ?e?i ?eské a k ?e?i slovenské. Pro národ, jeho? obyvatelstvo ve staré vlasti vykazuje osm a t?i ?tvrti milionu p?íslu?ník?, není to slo?ka bezv?znamná. Národ, kter? se prací sv? ch ?kol a své inteligence v posledním století obrodil; jeho? iak zahrani?ní, tak domácí odboj byl pod vedením universitních doktor? a vzdělanc? a byl financován ?eskoslovenskou Amerikou, jeho? politick?, sociální i kulturní v?voj po nabytí samostatnosti děje se pod siln?m vlivem vrstev studovan?ch: národ, kter? nemá ?lechty ani rodové ani kapitálové, tento národ má v Américe silnou zámo?skou větev, která postrádá toho, co v moderní době v pravém slova smyslu u?inilo ná? národ národem: Vedení inteligence.Lze toto vedení o?ekávati od druhé generace, v Americe vystudované? Je v?bec ně?eho takového t?eba? A má to smysl pro budoucnost vzhledem k rapidně pokra?ující ame- rikanisaci?Je nutno p?edem si d?kladněji v?imnouti té tak zvané amerikanisace. Tomá? ?apek pí?e o ní v knize ?Na?e Ame- rS a ? takto: ?V?e, co se narodí v Americe, nále?í Americe — nále?í jí statisticky, jazykově i ideologicky“. A jinde:..Spolek vysoko?kolsk?ch student? v Novém Yorku po?ádá dinner a věne?ek v p?edním hotelu. Okolo t?í set inteligent? obojího pohlaví z druhé a t?etí generace se se?lo, — léka?i, dentisté, advokáti. studenti, obchodníci, u?itelky, typistky, stenografky, banko--ní a jíní ú?edníci z down-townu. Mladíci ve fraku a smokingu, dávky v plesov?ch úborech. Je teplo a milo v jejich spole?nosti. Jsoa st vědomi těsného pouta krevního p?íbuzentsví, je? je ví?e. 95 procent je jich ?eského p?vodu, 99 procent mezi sebou mluví anglicky.“Ano. Ale kdy? jim kapela zahraje ?eskou písni?ku, zpívá jich 100% ?esky. A zahraje-li písni?ku americkou, nezpívá jich ani 5%, proto?e Amerika nemá národních písní.Dr. Ferdinand Veverka pí?e v Kalendá?i New Yorsk?ch list? r. 1935: ?V Evropě udr?ují se národnostní ostrovy po celá staletí, v Americe propadají asimilaci v jedné generaci vadna národové bez rozdílu“. Jak je hluboká tato asimilace? Znamená p?ijetí anglické ?e?i a amerického nátěru úplnou ztrátu souvislosti s p?vodním národem? Za svého ?rmáctiletého pobytu v Novém Yorku byl jsem ?lenem léka?ského sboru v několika nemocnicích. V?echny byly zalo?en v a vybudovány p?ed desítiletími zakladateli a léka?i v Americe rozen?mi, v Americe vzdělan?mi. Jedna z nich ie kontrolována skotskou skupinou, druhá walesskou, t?etí irsko-katolickou a ?tvrtá ?panělskou.Jeden z nejv?zna?něj?ích americk?ch léka?? p?ijímá pisatele do léka?ského sboru svého oddělení a tá?e se ho po národnosti. Odpově? je ihned opá?ena otázkou: ?A jakého p?vodu jste Vy, doktore?“ Starému pánovi se rozjasní o?i: ..Pátá generace Welsh“. A vykládá sv?j rodokmen. Kdy? byl major ?ermák zvolen, vedla jeho první zahrani?ní cesta — do Kladna, odkud byl jako dvoulet? ho?ík vystěhován. Populární — i p?es sv?j neslavn? pád — starosta Nového Yorku Jimmy Walker jede si brzy po zvolení pro vav?íny do Irska, od kterého je t?i nebo ?ty?i generace vzdálen. Nyněj?í major Nového Yorku La-Guardia sice do Itálie dosud nejel, ale jeho vítězství nad tamanystickou klikou v městské administrativě se mu poda?ilo jen proto, ?e je smí?eného p?vodu ?idovsko-italského, které?to dvě kombinované kolonie jsou silněj?í ne? p?ed tím vládnuv?í kolonie irská. I major La-Guardia narodil se v Americe a nále?í jí statisticky a jazykově. Nále?í jí také tak docela ideologicky?Ostatně, kdyby amerikanisace a anglosaská asimilace byla procesem tak bezpe?ně rychl?m a dokonal?m, pro? by vládnoucí anglosaská t?ída americká omezovala emigraci nenor- dick?ch p?istěhovalc??Amerika je mosaika. Celkov? dojem je velkolep?, americk?. Ale nemusíte brát ani mikroskop, abyste poznali slo?ení z jednotliv?ch kamínk?. Národní souvislost nezaniká ztrátou ?e?i. Udr?uje se po staletí sňatky, spole?ensky, sociálně, kulturně, nábo?ensky a hospodá?sky. Kulturní a vzdělané vrstvy udr?ují ji déle a neztrácejí ji tak snadno smí?en?mi man?elstvími. Ale ani smí?en? sňatek není tak docela zárukou amerikanisace. Děti ze smí?eného man?elství italsko-irského uchycují se zaměstnáním, kostelem, nebo organisací v politickém klubu zase bu?to p?i jedné nebo p?i druhé národ- -estní skupině atd. Ov?em, ka?d? vám ?ekne v Americe, ?e je Ameri?anem. ?asto i ten, kter? není ob?anem. Ale ka?d? -. ám té? ?ekne o svém p?vodu. Někdo s hrdostí. Někdo s ostychem.A m erik a n i sace má r?zné stupně. I ten, kdo p?ijel do Ame- rikv na do?asn?, t?eba jednoro?ní pobyt, vrací se do své země peamerikanisován. V Americe byl v?ak pova?ován za neame- rikanisovaného cizince. T?etí generace cítí se amerikanisova- něj?í ne? generace druhá a tak dále. V Americe nepat?í k dobrému tónu, dotazovati se na děde?ka. Ale, kdy? si Ameri?ané na p?íklad v politickém zápase za?nou děde?ky vy?ítat, má největ?í naději na v?hru ten, jeho? praděde?ek p?ijel na Mayflower. A to je?tě jen proto, ?e s Indiány u? se nepo?ítá.Jestli?e tedy amerikanisace je pojem v ?irok?ch mezích relativní, jak? v?znam a jak? smysl má ta neamerikanisovaná slo?ka sociálních a spole?ensk?ch vrstev, a speciálně jak? v?znam má neamerikanisovaná slo?ka ?eskoamerick?ch druh?ch a dal?ích generací?Mnoho Ameri?an? se dosud uplatňuje v ob?anském ?ivotě, v politice i v povolání právě v d?sledcích styk? a vlivem prost?edí které je ur?eno jejich evropsk?m p?vodem, anebo nábo?enskou p?íslu?ností. ?elé university, velké industriální korporace, obecní i státní administrativy jsou pod kontrolou úplně americk?ch skupin, které se mezi sebou rozli?ují tím, ?e jsou hluboko pod povrchem skotské, irské, ?védské, německé, presbyteriánské nebo katolické. Tento základ spole?ensk?ch skupin není v?dy uvědoměl? a je namnoze d?sledkem p?irozeného v?voje. Je v?eobecně známo, ?e v tomto ohledu nedopracovaly se slovanské národnosti témě? ?ádn?ch v?sledk?, a ?e Italové a ?idé teprve v poslední době vtla?ují se do pop?edí. Naproti tomu potomci Angli?an?, Ir? a Skot? se pova?ují za jediné pravé Ameri?any. Nále?eti k takovéto silné skupině je tedy pro domorodého Ameri?ana v?hodou. ?echoameri?ané jsou tudí? v tomto ohledu v nev?hodě. Pokusy o politické sjednocení americk?ch Slovan? dály se několikráte a dějí se dosud bez velk?ch úspěch?. Je tedy p?irozen?m d?sledkem, ?e u ?echoameri?an? je silněj?í touha po tak zvané úplné amerikanisaci ne? u ?len? silněj?ích národnostních skupin. Ale v podstatě znamená taková úplná amerikanisace ?echoameri?ana vlastně p?ipojení se k jiné, silněj?í skupině.Tak místní politik ?eskoslovenského p?vodu p?ipojí se k tamanystickémi? klubu, jeho? ?lenové jsou z vět?iny potomky Ir?. In?en?r ?eskoamerického p?vodu poangli?tí svoje jméno, aby dostal zaměstnání nebo domohl se lep?ího postupu v korporaci ovládané potomky Němc? a podobně. Národnostní p?vod je ?ástí va?í americké nav?tívenky. Podle něho stupňuje nebo zmírňuje se po?áte?ní ned?věra, kterou k vám má nov? zaměstnavatel, zákazník nebo klient. P?íslu?níci skupin p?vodem anglick?ch, skotsk?ch a irsk?ch cítí ur?itou superioritu v??i p?íslu?ník?m skupin p?vodem slovansk?ch, italsk?ch, arménsk?ch, ?eck?ch a podobně. A opa?ně, potomci této pozděj?í imigrace cítí ur?itou inferioritu v??i potomk?m imigrace star?í. Národnostní p?vod ur?uje tedy ve vět?ím ?i men?ím stupni mno?ství sebevědomí, se kter?m se Ameri?an ubírá za sv?mi ?ivotními cíli.věda a práceJi?í H a 11 e r:0 ?eském jazycedevatenáctého stoletíCo ?teme ze staré literatury?TA nesní ?tená? se u? nesnadno v?ítá do ?esk?ch spis?, -L' psan?ch p?ed sto lety. Jejich jazyk mu p?ipadá zna?ně nezvykl?, zastaral?. Skoro bychom mohli dnes o tomto období opakovati slova, je? roku 1827 napsal Josef Jungmann o jazyce nej star?ího literárního ob-:cci :í~-???:. sahajícího do 15. století: ?Jazyk sám té t - ■: - rv-í zastaral?, a to od nové ?e?tiny zna- - -; rrriíln? jest. Jest to peníz z ?istého, drahéhoc : n. o i se star?m rázem, toho věku nebern?m.“ Proto ie r;'; Literatura, a? pouh?ch sto let stará, pro nás u? s Jen ne?etná díla z doby p?ed Nerudou odolala : íscbení ?asu a dovedou je?tě zlákat dne?ního ?tená?i aby po nich sáhl i mimo povinnou ?etbu ?kolní. Je to na p?. Mách?v ?Máj“ — kter? má sice dost jazykov?ch archaism?, ale v mluvě vázané je sná?íme re kem bez obtí?í — vět?ina prací B. Němcové a K. Havlí?ka Borovského, Erbenovy pohádky a ?Kytice“, -éro z Tyla, Celakovského ver?e v tónu lidovém — a ?sme s v??tem zhruba hotovi. Nebude tě?ké ukázat, ?e p?ed zapadnutím zachránila tyto texty nejen jejich cena vnit?ní, n?br? i okolnost, ?e jejich auto?i p?ed- běhli svou dobu i po stránce jazykové.A naopak zase m??eme p?edem zcela najisto soudit, ?e nebudou mít úspěch pokusy obnoviti ?ivot star?ch děl literárních (na p?. nábo?enské poesie barokové zea 18. stol.), jestli?e se jejich jazyk u? z?etelně vzdálil od jazyka dne?ního. V?dy? ani bible Kralická neu?la následk?m, je? nutně plynou ze zastaralosti jazyka, a měla p?ece mocnou oporu v tradici evangelick?ch vrstev ?eského národa. Je p?ízna?né, ?e se právě v na?í době projevila pot?eba nahraditi bratrsk? p?eklad Nového zákona p?ekladem nov?m.Bez pevn?ch mluvnick?ch zákon?.V ?em tedy zále?í rozdíl mezi jazykem dne?ním a jazykem, kter?m se psalo v první p?li 19. století? Jistě nezále?í v podobě hláskové a tvarové, nebo? ze srovnání star?ích text? s dne?ními vidíme na první pohled, ?e se ráz těchto dvou stránek jazyka za posledních sto let podstatně nezměnil. Rozdíly od dne?ního stavu vypl?vají spí?e z d?ívěj?í neustálenosti spisovného zvyku a z neur?itosti hranic mezi ním a zvykem lidov?m na jedné straně, zvykem star?m na druhé straně. Tehdy je?tě nebyla mluvnice jednotně stanovena (to bylo mo?no vykonat teprve na základě velk?ch jazykovědn?ch prací Jana Gebaura), a proto se v jazykové praxi daleko silněji ne? dnes projevovaly individuální sklony a záliby autor?. Tak na p?. je?tě u Nerudy jsou pravidlem tvary lidového jazyka oumysl, ouplněk, dop?ej u, pracu- jou, hvízdnul, zasvitnulo a pod., v první polovici století se ?asto je?tě vyskytuje lidové e j místo ?, nap?. vejtah, vejmysl, dobejvá atd. Někte?í auto?i zase p?ejímali do svého jazyka archa- ísmy jako u vodě (místo ve vodě), u velikém spěchu (místo ve velikém spěch u), b y místo bys, d a d í místo dají, v oce, v race (místo v oku, v raku, v r a k o v i). Roku 1853 p?edpisuje Jan Slavomír Tomí?ek, znám? kritik Máchova Máje, ve své ??eské mluvnici nově vzdělané“ je?tě tvary slovese místo slovesa, v slovesi místo v slovese a sám jich také d?sledně u?ívá. Volné pole měla libov?le autor? zvlá?tě v u?ívání p?echodník?, nebo? pravidla, která u? d?íve stanovil Josef Dobrovsk?, nebyla tehdy je?tě uvedena v praxi. Proto je dne?ní ?tená? p?i ?tení knih z první poloviny 19. století ?asto p?ekvapen tvary jako nemajeci, závi- děci, usly?eci a pod., a je?tě u Němcové a Nerudy ?ítá spojení jako ?chlapci zapírali zardíce se“, ?vezma peníze ode?el“ atd. Zbytek této nepravidelnosti se zachoval a? po na?e ?asy v budoucím p?echodní- ku dada, jeho? i nověj?í auto?i, na p?. Arbes, ?ech, Hole?ek, Herrmann a j., u?ívali ve v?znamu minulého p?echodník? dav.Nedostatek pevného mluvnického zákona se o?e jevová! i rozli?n?mi jazykov?mi v?st?elky a lib?stkami, je? někte?í spisovatelé uměle do jazyka zaváděl;. Vzpomeňme jen na ?etné jazykové podivnosti Kollá- rovy, jako jsou selza, k heltn?m pěnám, myse 1, perv?, mlu?te místo slzy, h 11 n ? m, mysl, prv?, ml?te, minul? infinitiv stráviv?e t i, minul? ?as lzelo, nelzelo (podle Jung- manna tak Kollár ?asuje p?íslovce lze, p?vodní to jméno podstatné), na jazykové ?ádění Moravan? Trnky, Ziaka a jin?ch samozvan?ch reformátor? jazyka.Dne?ní spisovatelé mají p?ed sebou daleko p?esněj?í obraz spisovného zákona, ne? tomu bylo p?ed sto lety, a také jejich vědomí jazykové odpovědnosti kromě jednotliv?ch v?jimek je osvíceněj?í, a proto je v jejich jazyce kolísání mnohem méně. Jisté zbytky jazykové neukázněnosti se sice stále je?tě udr?ují, ale ub?vá jich ?ím dál tím víc. Je?tě na p?. Vrchlick? proti v?em zvyklostem jazyka zahrnoval do básnické licence i nemo?ná spojení ve okně, ze vody, ke zemi a pod., a Machar velmi ?asto napravoval po?et slabik ve ver?i tvary jako umí místo umějí, sází místo sázejí, ví místo vědí atd. A je?tě vydatněji si dispens od spisovn?ch zvyklostí dávali Hálek a Zeyer. Dnes by se vá?n? umělec p?ece jen ost?chal vypomáhati si takov?mito prost?edky.Slova, která zmizela.Nehotovost a neustálenost spisovného usu se podobně ukazuje i v slovníku první p?le minulého století. Tehdej?í spisovatelé měli ve svém jazyce nástroj velmi nedokonal?, nebo? jeho v?voj se o stopa- desát let zpozdil za dobou. Jeho slovník byl proti jin?m jazyk?m chud? a bez tradice, kterou dává jen nep?eru?en? v?voj literární. Aby se mohlo tohoto jazyka u?ívat ke spisování děl uměleck?ch i nau?n?ch, bylo t?eba nejprve napraviti tyto jeho vady, t. j. obo- hacovati jej a op?íti jej o nějakou tradici. První úkol prováděli obrozen?tí spisovatelé velmi usilovně, někdy a? p?ekotně, a to tak, ?e slova, kter?ch pot?ebovali, p?ejímali odev?ad, kde se jen dalo: z ná?e?í sou?asn?ch, z jazyka starého i z jin?ch jazyk? slovansk?ch. Kde tyto prameny selhávaly, tam si nová slova prostě sami tvo?ili nebo si je opat?ovali doslovn?m p?ekladem z jazyka cizího, jmenovitě z něm?iny Tím zp?sobem se slovní zásoba spisovná v několika desítiletích neoby?ejně rozmno?ila, nebo? jazyk v?ecky takovéto novotvary p?ijímal tak dychtivě, jako vyprahlá p?da p?ijímá dé??. Jen z podvr?en?ch rukopis? Královédvorského a Zelenohorského na p?. bylo do jazyka p?ijato a ujalo se v něm na sto nov?ch slov, mezi nimi slova ?dáti, vezdy, věhlasn?, zmilitk? a pod. Dnes si u? ani u mnoh?ch takov?ch novotvar? neuvědomujeme, ?e byly na ná? jazyk na?těpovány uměle teprve p?ed sto lety, a jsou to leckdy slova nej- bě?něj?í, na p?. vzduch, p?íroda, ob?ad, obraznost, pud, vějí?, snaha, úsluha, p?edná?ka atd. Proto také u nich p?i ?tení star?ch text? necítíme u? novost, kterou poci?ovali sou?asníci.Zato v?ak jasně poci?ujeme nezvyklost slov, která se z té neb oné p?í?iny neujala a z?stala omezena jer. na spisy z po?átku století. Jsou to nej?astěji archais- my, a to někdy velmi úctyhodné, na p?. staro?eskéd o ni? místo dokud u J. V. Kamar?ta nebo nace dobení staro?eské vazby ve v?razech ?mnoho mít nerodím“, rod ty, pane, sám nás brániti“ u J. K. Chmelenského atd. Kolik bylo takov?ch mrtvě narozen?ch slov, uká?e ka?dému i jen letm? pohled do Jnngmannova ?Slovníku ?esko-německého“.A je?tě dvěma rysy se jazyk této první v?vojové etapy odcizil na?emu usu. Jsou to hojná slova německá. p?ejímaná z hovorové pra?ské ?e?tiny, jako re- tovat, mord, vin?ovat, hausmistr, pucovat a j.; vyskytují se i u spisovatel? velmi znám?ch, na p?. u Kollára, t?ebas sám v teorii brojil proti takov?m cizotám. Vyskytují se ov?em je?tě i u Nerudy, ale u něho u? mají za ú?el charakterisovat prost?edí a osoby. A druh? rys jsou hojná kli?é, t. j. v?razy a spojení, které my dnes p?i ?tení star?ích text? p:c;to;eme jako ot?elá kli?é, a?koli sou?asníci jejich autor? je jistě vnímali jako spojení zcela svě?í a p?- 7; je věc. která v nás chtěj nechtěj vzbuzuje á:;em vyjad?ovací naivnosti, a je proto arci ?patn?m t o vzbuzením ke ?tení star?í literatury.Stavba věty d?íve a dnes.Av?ak jsou star?í texty, které se v ?ádné ze stránek dosud probíran?ch neodchylují od dne?ního jazykového pr?měru, a p?ece se nám jejich jazyk zdá zastaral?m. A tu p?icházíme k hlavnímu bodu: ke stavbě věty. Ve zp?sobu, jak se konstruuje věta a její ?leny, odch?lila se na?e doba od doby minulé nejz?etelněji. P?ed sto lety se ve skladbě ?eského jazyka spisovného je?tě silně projevoval vliv latiny a něm?iny a dlouho zabraňoval jazyku p?irozenému, hovorovému, aby, nepronikal i do text? psan?ch. Odtud ten neoby?ejně nápadn? ráz strojenosti, tě?kopádnosti a hlavně ztrnulosti, kter?m na ?tená?e na?í doby p?sobí cny staré texty. P?íkladem toho je hned citát z Jungmanna, uveden? na za?átku tohoto ?lánku, a mohli bychctn jej doprovoditi mno?stvím doklad? jin?ch. Aspoň dva na ukázku; první jest z prozaického p?ekladu Scottovy ?Panny jezerní“, kter? po?ídil roku 1826 F. L. ?elakovsk?: ?P?inucen jest poutník, nikde z ouval? vedoucí stezku nedostihuje zrakem, bedlivou nohou po p?íkrém popínati h?ebenu skalním.“ A druh? je z Chocholou?kova románu ?Cola di Rienzi“ (1856!) : ..Lid p?ed hradem na oběti spravedlnosti, je? dle v?eobecného mínění spravedliv? trest za zlo?in jejich, na posvátném ?ivotě krále milovaného podniknut?, do- stihnouti měl, netrpělivě ?ekal.“ Tato vlastnost star?ích text? odstra?uje, myslím, dne?ního ?tená?e nejvíc, a pln?m právem, nebo? je nejnápadněj?ím p?íznakem podru?í latiny, v něm? ná? jazyk ?il celá staletí a z něho? se úplně vybavil teprve v posledních padesáti letech. Na po?átku 19. století se siln? vliv latiny projevoval v jazykové praxi na?ich spisovatel? na p?. i u Jungmanna, Kollára, Palackého) také roz- li?n?mi zhola ne?esk?mi vazbami, které se kromě ne- patm?ch v?jimek bohudík trvale neujaly, na p?. ?nau?iv se z vlastní své za mlad?ch let zku?enosti, ?kodné b?ci ?tudování no?ní“ (akus. s infinitivem), ?mněl by (= bys) bohem jej b?ti bu?ícím“, ?Atala vidina jest ob?ivovati“ (nomin. s inf.), ?takto mluvícího boha, roz?el se po v?em nebi zápach“ (t. j. v?ně; genitiv absolutní po vzoru latinského ablativu absolutního) atd. S těmito ne??astn?mi pokusy m??e soutě?iti leda nerozvá?né polonisování Jana Kollára, jen? psal na p?. ?hroby pro p?edky tu na?e kopáno, celé hory potom děláno z nich a tyto jmíno za ozdoby“, a pod., — jak vidět, patrně jen dobr? osud na?eho národa zabránil, aby se z tohoto do?asného zmatku nevyvinula anarchie trvalá a z ní jazykov? galimatiá? nikde jinde nevídan?. My jsme odtud zdědili jen několik trosek, ale i ty jsou hou?evnatostí svého ?ivota nep?íjemné milovník?m ?istého jazyka. Z nich nej?astěj?í je latinis- mus ?zdá se mi b?t ??astn?“ místo správné vazby ?zdá se mi ??asten (??astn?m)“; a vedle toho se ov?em ujalo dost syntaktick?ch vazeb, napodoben?ch podle něm?iny.Ale nejpodivněj?í se nám dnes zdá tehdej?í po?ádek slov. Jeho zvlá?tní ?roubovanost je p?sobena snahou, aby ur?ité sloveso podle vzoru latiny (ve vedlej?ích větách té? podle něm?iny) stálo na samém konci věty, dále aby jmenn? p?ívlastek stál co mo?ná za sv?m jménem. Krásn?m p?ipadalo tehdej?ím autor?m patrně i to, kdy? mohli p?ívlastek oddělit od jeho jména nějakou vlo?kou. P?íklady toho v?eho se najdou v ho?eních citátech. V těchto man?rách se se starou dobou u? asi nikdy neshodneme.5924558529955DOMDOM17113258709660DOPISN? papírDENN? POT?EBYDOPISN? papírDENN? POT?EBY30187908667115100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ?václavské n.ói ? dlouhá t?.17100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ?václavské n.ói ? dlouhá t?.17P?icházíme nyní k otázce, jak se stalo, ?e se ?esk? jazyk p?ece jenom osvobodil ode v?ech těch b?emen. K tomu si musíme nejprve uvědomiti, ?e vedle onoho kni?ního jazyka ?il i na po?átku století, stejně jako dnes jazyk hovorov?, ?iv?, a ten ?e se více podobal zvyku dne?nímu ne? umělému, zhusta pouze papírovému jazyku tehdej?ích literát?. V?voj od p?vodní ztrnulosti k dne?nímu p?irozenému, spontánnímu spádu je vlastně boj ?ivého jazyka proti oněm cizím vliv?m kni?ním, a etapy, po nich? tento boj postupoval, jsou ozna?eny jmény těch spisovatel?, je? ani sto let nevypudilo z myslí ?tená?? a je? jsme u? d?íve uvedli jménem. U nich toti? proniká vliv jazyka hovorového (i lidového) nejd?íve a zatla?uje ne?eské konstrukce obvyklé u jejich sou?asník?. To jsou první pr?kopníci dne?ního zvyku jazykového. Na nich u? v po?tu ?ím dál tím vět?ím stavějí pracovníci generace Nerudovy a Hálkovy, ?echovy a Vrchlického a jejich dílo dovr?ují básníci a spisovatelé let devadesát?ch. V té době teprve je ukon?en v?voj ?eského jazyka spisovného, zahájen? na?imi buditeli. Tehdy se klade té? základ k zákon?m mluvnick?m (Gebaurovy mluvnice, Pravidla ?eského pravopisu). To, co p?i?lo potom, byla u? práce na pevném základě, vyrostlém z vědomého úsilí i zmateného hledání cel?ch pěti lidsk?ch generací. Tě?ko p?edpovídat, co bude dále; ale m??eme alespoň doufat, ?e proces o?isty a stabilisaee, kter? jsme tu sledovali, bude spolu s ustavi?n?m obohacováním a rozvíjením jazyka pokra?ovat i v dal?ím století.V. Vilinsk?:Ludová strana po volbáchJsou lu?áci pro nové volby?Rozhodně nikoliv. Musíme toto tvrzení dolo?it.Kolik vlastně o?ekávali mandát? a zda jsou zklamáni? To, ?e mluvili těsně p?ed volbami o 30 mandátech, není ov?em směrodatné, p?edvolební odhady jsou p?ece v?dy jen pro povzbuzení mysli. Máme v?ak jeden zajímav? doklad star?ího data, kter? mluví up?ímně. Je to úvodník ?Slováka“ ze 7. listopadu 1934. Odhad vyzněl takto:?Dnes má ?eská lidová strana spolu s Mi?urou 25 mandát? a ludová strana spolu s ?uríkem 19 mandát?. P?i odpo?ítání lOprocentní ztráty lidovc? v p?í?tích volbách z?stane lidové straně 23, snad jen 22 mandát?. U ludové strany lze po?ítat s minimálním vzr?stem 4—5 mandát?. Jestli tedy ludová strana na t?ímilionovém Slovensku nep?ev??í po?tem mandát? lidovou stranu v jedenáctimilionov?ch historick?ch zemích, p?ece je jisté, ?e se jí mandátově vyrovná. A tím i ur?ování praktické politiky katolické v ?SR p?ejde z rukou lidové strany do rukou strany ludové.“Autor tohoto úvodníku nebyl zcela dobr?m prorokem. Lidová strana skute?ně poklesla s 25 na 22 mandát? a lu?áci s 18 (bez ?u?íka, kter? se spojil s republikány) stoupli na 22 mandát?, ale nikoliv jako Hlinková strana, n?br? jako autonomistick? blok. Z 22 mandát? nutno odpo?ítat Rázuse, Brodyho a Wolfa, tak?e lu?áci získali jen jeden vlastní mandát. Po volbách sice stoupl Hlink?v v?znam v parlamentě, ale nikoli v katolické politice, poněvad? lu?áci p?ece z?stali pozadu za lidovci (22 a 19). V?bec mandátová dr?ava ?s. katolick?ch stran fakticky p?i?la o dva mandáty: d?íve 44 (lu?áci — 18, ?u?ík — 1 a lidovci — 25), nyní jen 42 (lu?áci — 19, lidovci — 22, ?u?ík — 1). Pro katolickou politiku lu?áci nedovedli získat to, co ztratili lidovci.Roku 1925 měli lu?áci 489.027 hlas?, za voleb roku 1929 bez k?es?ansk?ch sociál? 403.683, roku 1935 nikoliv více ne?li 450.000 hlas?, odpo?ítáme-li hlasy narodniar? a Polák?. Se z?etelem na vzr?st obyvatelstva nelze ov?em mluvit o úspěchu: v?dy? ani úrovně z roku 1925 nebylo dosa?eno. Ludová strana jenom udr?uje své posice, její v?voj je zara?en, musí se spokojit s tím, ?e sice m??e vyměňovat jednotlivé poslance, ale u? nezíská nov?ch mandát?. Dlouholetá oposice se jí nevyplatila tak, jak se ?ivnostník?m vyplatil jejich krat?í pobyt mimo vládu.Nu?e, m??e autonomistick? blok chtít nové volby? J e tovylou?eno. Lu?áci vědí, ?e u? nic nezískají, a kdyby se p?ed nov?mi volbami autonomistické souru?enství rozpadlo, musí dokonce ztratit. Rázus ví, ?e jeho spojení s ludovou stranou, a to, ?e národnia?i vy?li jen s jedním mandátem, zp?sobilo nespokojenost mezi evangelíky. M??e sice se od?těpit od Hlinky a spojit se s republikány, co? by také bylo nejp?irozeněj?í v?chodisko, ale je nucen po?ítat s tím, ?e by to bylo jeho poslední souru?enství. Byl by u? nucen u republikán? z?stat a? do smrti, poněvad? je vylou?eno, aby po ka?d?ch volbách hospitoval v jiném klubu. Proto zatím z?stane s Hlinkou a nebude se tě?it na nové volby. Poláci? Jejich postavení není takové, aby tou?ili po nějaké změně. Wolf sice obdr?el mandát od Hlinky, ale v mor.- slezském zemském zastupitelstvu musí Poláci kooperovat s republikány a jsou rádi, ?e dob?e vyvázli. Stru?ně ?e?eno: ani autonomistick? blok, ani ludová strana, ani její spojenci si nov?ch voleb nep?ejí a p?áti si ani nemohou. Naopak, musí se p?ed?asn?ch voleb obávat. ?eho si tedy lu?áci p?ejí?Do vlády nebo v oposici?Je z?ejmé, ?e lu?áci chtějí do vlády. Ministerskému p?edsedovi p?edlo?ili konkrétní, t?ebas i ne zcela p?ijateln? program. Hlinka i Tiso stále zd?razňují, ?e jsou pro vstup do vlády, aby mohli bojovat pro sv?j program. Tito se zadostiu?iněním zjistili, ?e za jednání s Malypetrem se na?ly sty?né body, lu?áci, t?ebas z?stali v oposici, chovají se k vládě p?íznivěji ne?li p?ed volbami. Také vědí, ?e prostě u? nemohou z?stat v trpném odporu. Po uskute?nění modu vivendi zbude katolík?m jen jediná bolest: ?kolská otázka. Kdyby vláda zakro?ila ve věci katolického ?kolstva, z?stali by lu?áci bez církevně-politického programu a byli by nuceni se omezit na ?istě národní po?adavky. Proto musí jít do vlády, aby se ?inně zú?astnili práce. Také chápou, ?e Slovensku je opravdu nutno pomoci. P?ece je tě?ko po dlouhá léta ?ít z kritiky Hod?i. Odpově? je jasná: lu?áci nejenom ?e nechtějí p?ed?asného konce této sněmovny, ale rádi vstoupí do vlády a budou denně p?áti koalici dlouhého ?ití. Jiná v?ak je otázka, zda do vlády vstoupit mohou?Co jim p?eká?í?Abychom odpověděli na tuto otázku, musíme si uvědomit, v jakém stavu p?i?li lu?áci do sněmovny. Je zde několik změn. Nejsou u? takoví jako p?ed 19. květnem. Je nutno uvá?it v?echny nové kladné i záporné skute?nosti. Těch je několik:Autonomistick? blok sice není pevn? útvar, av?ak zatím z?stane pohromadě. ?ím déle z?stanou lu?áci v oposici, tím déle tento útvar potrvá, a jak nazna?ila Tisová ?e? v nové sněmovně, bude se j.evit tendence p?ibrati ma?arské k?es?anské sociály. Nyní Rázus i lu?áci horlivě zd?razňují, ?e z?stanou spolu. Tiso v ?lánku ?Ná? povolební postup“ pr?hledně nazna?oval, ?e lu?áci vlastně se obětovali a ne?li do vlády hlavně proto, ?e nechtěli zradit autonomistick? blok. Pí?e toto: ?Věrnost ludové strany autonomistickému bloku a oběti za tuto věrnost p?inesené, jsou zvlá?tní kapitolou jak volebního boje, tak i povolebního postupu.“ Nicméně je jisté, ?e nebude-li jednání s lu?áky p?ekotné, dojde k automatickému zhroucení bloku.Je-li rámec autonomistického bloku celkem rozviklán, nutno uznati, ?e kázeň v ludové straně se upevnila. Za voleb nedo?lo k ?ádn?m rozkol?m. Vystoupení b?valého ministra Ga?ika ze strany z?stalo bez ohlasu. Rovně? nemělo ohlasu ani to, ?e nedostal mandát jeden z nejlep?ích Hlinkov?ch poslanc?, nitransk? starosta Mojto. Do sněmovny p?i?li mladí lidé, kte?í po nějak? ?as budou se dr?et ?os? sv?ch zku?eněj?ích v?dc?. Parlamentní zastoupení strany se zcelilo.Druhá pozoruhodná skute?nost je v tom, ?e mezi nov?mi poslanci je sice několik radikál?, ale skute?néextremní ?ivly se do sněmovny nedostaly. V parlamentě asi neusly?íme ?tení zabaven?ch ?lánk? z ..Nástupu“ a také asi nebudou p?edná?ena rozjímání, je? jsou obvykl?m tématem tohoto zajímavého ?asopisu. P?i?li ti, kte?í sice je?tě nemají nutn?ch parlamentních zku?eností, av?ak ji? něco viděli, pracovali v odborn?ch svazech nebo samosprávě, zkrátka — lidé, od nich? lze o?ekávat, ?e se poměrně snadno v?ijí do nové úlohy. Také se uká?e, ?e nejsou nijak nebezpe?ně úto?ní. Dobr?m d?kazem tohoto t-? rzení byla první Sidorova ?e? ve sněmovně: bylo to spí?e up?ímné a na?íkavě bolestinství ne?li bezohledné programové útoky. Tato ?e? musila mile p?ekvapit vládní vět?inu, poněvad? mluví-li nov? poslanec o konkrétních mali?kostech, ukazuje, ?e mu jde o věc, o nápravu. Bylo by zna?ně hor?í, kdyby Sidor se pustil do terorisování. Kdysi v ..P?ítomnosti“ jsme se postavili proti pau?álnímu podez?ívání Karla Sidora z r?zn?ch nepravostí. Jeho první parlamentní ?e? ná? názor zplna potvrdila.Nové volby p?inesly dal?í d?le?itou novinku: ludová strana se laicisov ala, po?et kně?sk?ch poslanc? se zmen?il na minimum. Tím Hlinka prakticky vyhověl intencím Vatikánu. V tom také ludová strana se ukázala pru?něj?í ne?li strana lidová, nebo? správně pochopila, ?e ?ím méně bude kně?sk?ch poslanc?, tím vět?í bude jejich vliv, poněvad? prost?edkují mezi stranou a hierarchií. Hlink?v presti? je proto je?tě vět?í ne?li d?íve; zm?lili se také v?ichni ti, kte?í podceňovali Budaye a Onder?a. Podzimní zasedání uká?e, ?e tito dva kně?í budou mít zna?n? vliv na ur?ování postupu ludové strany. Tisovo postavení je poněkud zvlá?tní, nebo? je kromě Pru?inského jedin? ?ministeriable“ — a právě proto z vnit?ních stranick?ch d?vod? bude asi nucen b?t poněkud neústupněj?í, ne?li to odpovídá jeho st?ízlivé povaze. Kdyby ukázal p?íli?nou smí?livost, byl by snad obviňován z touhy po ministerském k?esle. Jeho ?e? v nové sněmovně byla vlastně prud?í ne?li projev Sidor?v.Laicisace ludové strany má v?ak i ten následek, ?e se zmen?í nábo?ensk? nátěr a ?e národnostní stanovisko se octne v p?evaze nad hlediskem nábo?ensk?m. To se u? vlastně stalo a projevilo se právě ve vzniku autonomistického bloku, kde protestanti se spojili s katolíky a katolíci ?ím?tí s ?ecko-byzantsk?mi, snad i s pravoslavn?mi. V citovaném u? Hlinkově ?lánku v?dce ludové strany lituje, ?e zklamali ?idé, kte?í nehlasovali pro autonomisty. To znamená, ?e na Slovensku nábo?enství pozvolna p?estává b?t rozhodující politickou slo?kou. Ale to také znamená, ?e v národnostních otázkách nebudou lu?áci brzděni ohledem na hierarchii a ?e s nimi v?bec bude tě??í práce.Je p?ízna?né, ?e lu?áci, p?i?li do nové sněmovny n e- zatí?eni my?lenkou katolického bloku. Tento blok je na dlouho poh?ben; v?echny chabé pokusy o?ivit p?vodní plán ztroskotaly. Ve věcech nábo?ensk?ch v?dy se najde spole?n? postup k sou?innosti (stalo se tak za voleb do parlamentu), ale to bude také v?echno. Ani vstup lu?ák? do vlády nep?inese smíru s lidovci. Lidovci tak dlouho otáleli, ?e lu?áci nakonec ztratili víru. Kdy? li- d; -.-ti odmítli likvidovat Mi?urovu frakci, padl pověstn? H??ck?v v?rok, ?e ?zákonitá man?elka nestrpí vedle sebe k?ckubínu“. Katolick? blok stal se v o?ích lu?ák? pouh?m -lacadlem“ a mladí zahájili proti němu nejprud?í útok. Boj’.vrthoki za voleb a pr? se projevil dokonce ve fal?ování telegram ti. jím? Hlinka domněle vybízel lu?áky, aby hla- a_i pro Mi?uru. Katolick? blok se utopil ve vzájemné eastern ostí. Z p?íběhu o katolickém bloku plyne jedno praktické ponau?ení: lidovci neuvedou lu?áky d e vlád y. Je omyl se domnívat, ?e jednou, dík lidovc?m,lu?áci se umoud?í. Nevíme, kdo usnadní ludové straně vstup do vládní vět?iny. Ale nejspí? to bude ... Hod?a.Kone?ně poslední nová a snad nejd?le?itěj?í skute?nost. Lu?áci nyní p?i?li skonkrétním programem.Není to program jenom autonomistick?, n?br? p?edev?ím pracovní, a?koliv je sestaven v duchu autonomistické my?lenky. Zní takto:?Chceme v duchu Pittsburské dohody pracovat na dal?ím uskute?nění svého autonomistického programu v rámci podrobně ozna?en?ch bod? a podle těchto hlavních stanovisk:roz?í?ení pravomoci krajinského zastupitelstva, v?boru a krajinského presidenta; zvlá?tní ú?ednick? status slovensk?, odpoliti- sování administrativy a zvlá?tě obcí;krajinská ?kolská rada, slovenská technika, celonárodní kulturní instituce, parita církevního ?kolství se státním, katolické st?ední ?koly, vybudování bratislavské university, novelisace jazykového zákona. Modus vivendi;krajinsk? peně?ní ústav, dru?stevnictví, daňová reforma, ?ekov? ú?ad;sociální b?emena, dělnick? status, tarify, státní dodávky, ú?ast Slovenska na fondech (silni?ní, meliora?ní, vodohospodá?sk?), úprava zemědělsk?ch a ?ivnostensk?ch dluh?, plánovité hospoda?ení na Slovensku, spravedliv? obilní a ?ivo?i?n? monopol, úprava cen na rolnické pot?eby, ú?ast slovensk?ch obchodních komor p?i uzavírání obchodních smluv, místo ve sboru hospodá?sk?ch ministr? a p?ípadně decentralisace vládní moci a ve?ejné správy vybudováním ministerstva pro Slovensko v Praze se v?emi resortními odbory.“?vodní věty o uskute?ňování autonomie nezastra?í toho, kdo zná tekst nenarozeného ?decentraiisa?ního návrhu“ mladé generace ludové strany, návrhu, kter? trval na d?sledném dualismu v duchu d?ívěj?ího poměru chorvatsko- ma?arského. Dne?ní po?adavky jsou programem, o něm? lze diskutovat, a jen? se také m??e p?ípadně zú?it. V ka?dém p?ípadě je zde jak?si věcn? základ jednání. Alespoň víme, o? jde.Na druhé straně se lu?áci nezbavili nep?íjemné snahy vytvo?it zvlá?tní ?slovenské“ pojímání úkol? ?s. zahrani?ní politiky. Zde ov?em nutno p?edem prohlásit, ?e jde o návrhy jednotlivc?. Nicméně jsou náběhy k roz?í?ení této zahrani?ně-politické teorie, a ?ím déle z?stanou lu?áci v isolaci, tím rychleji mezi nimi zobecní.Tato jejich teorie je v prudkém odporu proti Ma?arsku, tak?e ani slovenské polonofilství neznamená smí?ení s Ma?arskem. Otázka revise je indiskutabilní. Av?ak francouzská politika v??i ?SR a Polsku od ?as? Barthouov?ch nutí Slováky k opatrnosti, poněvad? republika pr? nemá se octnout v rozporu s Polskem. Lu?áci jsou pro chladn? poměr k Rusku a podez?ívavě se dívají na Jugoslávii, nebo? nepova?ují jugoslávskou centralisaci za zdrav? podklad státního bytí. Sovětskému Rusku nelze pr? vě?it, nebo? jednak p?íli? nedávno se p?iklonilo k antirevisionistickému táboru, jednak základy SSSR nejsou k?es?anské. Kladn? poměr Slovák? k Polák?m je dán historick?m v?vojem a shodou temperament?; slovenské sympatie k Polsku nejsou vlastizradou, poněvad? nikdo — ani Poláci — nesmí se dotknout ?s. hranic. Pro ?SR m??e b?t slovensko-polské p?átelství velmi d?le?ité, poněvad? Slovensko je mostem z v?chodu na západ.V lec?ems se tato koncepce rozchází s na?í ú?ední koncepcí zahrani?ní politiky, v jiném se zase kryje. Nikdo ov?em ne?ádá, aby v?ichni ob?ané byli stejného názoru na mezinárodní otázky, tak?e ani lu?ák?m nelze zazlívat jejich úchylky. Stát má v?ak jistě právo ?ádat, aby nikdo z ob?an? neru?il jeho zahrani?ně-politickou linii. U lu?ák? vadí to, ?e jsou neukáznění, ?e sv?j teoretick? a neod?vodněn? nesouhlas chtí hned uplatnit také prakticky, a to podle nálady, ?ím? snad v jin?ch státech se vzbuzují nevhodné naděje.Ooaxujeme — jsou to pouhé náběhy, tato koncepce se :-i ?ila, ale p?ece je zde ajenutnosnípo?ítat.Co z toho plyne?Uvedli jsme těchto pět skute?ností, aby ?tená? mohl sám posoudit, zda Pudová strana je zralá k vstupu do vlády. A?koliv sami lu?áci jsou zásadně ochotni jít do vlády a tvrdí ?e jejich vstup zále?í jediné na nich, poněvad? nebudou figurkami na pra?ské ?achovnici, ve skute?nosti je tomu jinak. Není to na nich. Také to není ani na nás, nebo? rozhoduje státní nutnost, zahrani?ní situace a národní zájem. Nutno po?ítat s tím, co je. Budou-li lu?áci ponecháni v oposici, dá se i bez nich dob?e vládnout, ale tato strana, je? má velkou pr?bojnost, byla by p?i tomto ?e?ení ponechána bez dohledu, vyvíjela by se směrem k extrému, její poslanci z nedostatku jiného zaměstnání pěstovali by autonomistic- fcou scholastiku a bavili se zahrani?ně-politick?mi otázkami, které budou posuzovat z ryze bratislavského stanoviska. Nebojíme se ov?em toho, ?e by lu?ácká oposice mohla bou?it a rozleptávat Slovensko. Také se nebojíme ani domněl?ch rejd? autonomistick?ch pivních polonofil?. Ale neradi bychom viděli, kdyby zásoba energie, je? m??e b?t dob?e vyu?ita v zájmu státním, z?stala le?et ladem. Na? bychom měli bezprizornou stranu? Státu by sotva prospělo, kdyby 19 poslanc? Pudové strany zabíjelo sv?j voln? ?as tím, ?e by vyhledávalo ty nejnemo?něj?í politické kombinace. ?e je tomu tak, dokazuje okolnost, ?e lu?áci je?tě nedávno ost?e psali proti Henleinovi, nyní se v?ak oz?vají hlasy, ?e je nutno se sblí?it nejenom s ma?arsk?mi k?es?ansk?mi sociály, ale také s Heimatfrontou.Vstoupí-li lu?áci do vlády, musí si b?t vědomi toho, ?e nejdou něco zachraňovat, neprokazují milost, ale jen plní svou ob?anskou povinnost a poněkud opo?děně se hlásí k odpovědnosti, které se tak dlouho a tak neod?vodněně vyh?bali. Nep?inesou náhlé a pronikavé pomoci. Koalice by s nimi měla pernou práci a musila by je nějak? ?as vychovávat. O lu?áckém diktátu nem??e b?t ani ?e?i — p?jde jen o spole?né a svědomité ?e?ení slovenské otázky.Tato otázka existuje. Nemusí b?t ?e?ena v duchu autono- mistickém, ale ve směru regionalismu a decentralisace. Zatím jde pouze o to, aby se drobnému slovenskému ?lověku lépe vedlo, aby zároveň bylo pomo?eno jemu a jeho ?eskému bratrovi. K tomu ?áste?ně mohou p?ispět i lu?áci, ov?em jen spolu s těmi, kte?í dosud na tom pracovali. Rozhodnou-li se jít do vlády, musí tak u?init bez pocit? poko?ení nebo vítězství. Vládnout — to? tě?ké a odpovědné ?emeslo; politika není sportovní utkání, kde jde o osobní úspěch nebo porá?ku soupe?e. Ostatně 1’udová strana nedobyla si za voleb ?ádného rekordu.poznámkyVyhlídky jednotné fronty.Jestli?e se nyní komunisté rozhodli, ?e u? nebudou socialist?m p?ezdívat fa?ist? a ?e budou, jak to p?ikazují usnesení sedmého sjezdu komunistické Internationály, podporovat liberální a demokratické vlády v jejich boji proti fa?ismu, neznamená to je?tě, ?e jsme se p?iblí?ili uskute?nění jednotné fronty. Z jednání o ni a zejména z komunistick?ch nabídek na její utvo?ení vyvinula se mezi socialistick?mi stranami a komunisty skoro pravidelná korespondence. Nepozorujeme, ?e by měla valné v?sledky. Komunistick?ch nabídek bylo u? tolik a komunistické názory jsou v této věci tak zvlá?tní, ?e socialisté mají právem ned?věru a ?e si po v?ech těchto nabídkách právem ?íkají: po?káme raději na va?e skutky. Komunistické nabídky na jednotnou frontu trpěly a? posud hlavně tím, ?e byly my?leny jako agita?ní trik, jeho? pomocí mělo b?t socialistické dělnictvo ponenáhlu p?evedeno ke komunismu. Tato vada nebyla odstraněna ani tentokrát, n?br? byla naopak zvě?něna v usnesení samé Internacionály. Praví se v něm: Th masy mají b?ti v jednotné frontě vytr?eny z reformismc a uvedeny v revolu?ní pohyb.“ Ani tentokrát si tedy Internacionála nedovedla odpustit malé postra?ení světovou proletá?skou revolucí. Tohoto stra?ení p?e?kal u? svět ve zdraví tolik, ?e si dávno odvykl p?ijímat je s husí k??í na h?betě. Nebude se t?ást ani tentokrát, zejména kdy? ví, ?e hrozí-li jaké revolu?ní nebezpe?í, tedy rozhodně spí? zprava ne? zleva. Tento základní politick? fakt nyněj?í doby nesprovodí Internacionála se světa ani sebe vět?ím stra?ením. Svěd?í o velmi malém politickém rozhledu jejích v?dc?, jestli?e ?íkají, ?e jim zále?í na tom, aby toto pravé nebezpe?í bylo odvráceno a jestli?e jedním dechem stra?í ty, jim? se usnesli pomáhati v jeho odvracení. To je právě tolik, jako by své usnesení o pomáhám demokracií anulovali.Napsali jsme u?, ?e si zatím od nové komunistické taktiky neslibujeme praktick?ch v?sledk?. To zejména proto, ?e nejde o nic jiného ne? právě o taktiku. O nějaké změně zásad nelze u komunist? mluvit. Nestali se, jak pozorujeme, o nic V?elej?ími k socialismu, k republice a ke v?emu, co by bylo lze zhruba nazvat ideologick?m základem na?eho státu, ne? byli, anebo lépe nebyli, d?íve. Ná? komunismus se rekrutuje z vrstev, jim? historik bol?evismu a b?val? ?len v?konného v?boru t?etí Internacionály, Arthur Rosenberg, ?íká utopi?tí radikálové. Jsou to lidé, kte?í nemají smyslu pro praktickou politiku a kte?í jsou jenom zmítáni sv?mi city, zpravidla prudk?mi. Nevidí, co je kolem nich, ale za to upírají tím hou?evnatěji o?i za sv?mi p?eludy. U na?ich komunist? se tato mentalita jeví tím, ?e se tvá?í, jako by neměli vlasti. V?ecko, co se u nás děje, je v jejich o?ích nesmysl a podvod, v?ecko, co se děje v Rusku, je zase nejznamenitěj?í věc na světě, a? u? to má se socialismem co dělat ěí nikoli. V tomto bodě s nimi neni ?e?i, leda ?e by se jim svezla, na chvíli po h?betě disciplina proletá?ské diktatury, která by je zase, obáváme se, zahnala do opa?né v?st?ednosti a u?inila z nich materiál fa?ismu. Kdyby se z těchto lidí měla stát strana schopná praktické politiky, znamenalo by to dlouhou p?ev?chovu, k ní? u komunist? není ani v?dc? ani chuti. Docela právem kladou tedy socialisté komunist?m zásadní otázky, jaké je jejich sm??leni o demokracii, o jednotnosti a nedílnosti republiky a pod. Odpovědi zatím nemohou b?t uspokojivé. Z komunist? nebudou u?ite?ní partné?i, dokud tito lidé budou bloudit v cizokrajn?ch oblastech utopického radikalismu a dokud se nenau?í vycházet z podmínek a pot?eb své vlastní země. Komunistická Internacionála není u? dlouhá léta ni?ím jin?m ne? pasivním nástrojem zahrani?ních pot?eb sovětského státu. Kdy? se tomuto státu hodí hnát ji napravo, ?ene ji napravo, kdy? by pot?eboval pohyb nalevo, ?ene ji nalevo. Dnes ukazuje ru?i?ka jeho zahrani?ní situace napravo. Proto se Internacionála h?bá tímto směrem. To je v?e.Z. S.V zemi svobody.?v?ca?i oslavili letos 1. srpna zvlá?? d?razně v?ro?í onoho dne, kterého p?ed 644 léty svobodní ob?ané kanton? Tri, Schvvyz a Nidwald p?ísahou si potvrdili první evropsk? pakt o neúto?ení. Kdo v těch dnech měl p?íle?itost sledovati ?v?carsk? tisk, mohl pozorovati, jak ?ivá je stále a právě dnes vzpomínka na tento den a jak reálně my?lenka svobody tvá?i v tvá? zevnímu nebezpe?í, ovládá v?ecko uva?ování bodr?ch obyvatel této země. Tyté? starosti, které zaměstnávají nás, mluv? ze v?ech projev? slavnostních ?e?ník? i noviná?? ze v?ech kon?in této mnohotvárné země. Tyté? starosti o obranu země, o hospodá?ské zlep?ení, tyté? úvahy o reformách a ústavních změnách. Ale i naprostá d?věra ve zdrav? smysl obyvatelstva a pevná víra v budoucnost. A? je to v?mluvn? P. E. Martin v ?enevě, a? je to bohumil? ?e?ník v basilijském domě, a? je to ?lověk vládní ?i oposi?ní, v?ude — by? v r?zn?ch odstínech — toté? odhodlání k trpělivosti, toté? odmítání v?ech pokus?, které by byly pop?ením zako?eněné my?lenky demokratické. ?Star? svazek sp?íse?enstva,“ pí?e G. C. L. Schmidt v Neue Z?rcher Zeitung, ?neopírá se o právní tituly, jimi? positivismus posledních desetiletí od?vodňuje utvo?ení stát?, tak na p?. spole?enstvím rasy, kultury, jazyka nebo hospodá?sk?mi zájmy. Tento Svazek spo?ívá na transcendentní idei, na ví?e ve svobodu a ve vlastní ur?ení k svobodnému ?ivotu. Z víry na bezpodmíne?nou cenu svobody vyvinula se pohotovost dotvrzená p?ísahami, státi k sobě v boji o tuto svobodu a k ochraně spole?ného svobodného ?ivota.“ Tato odhodlanost chránit sv?j svobodn? byt se v?emi jeho zvlá?tnostmi a svéráznostmi regionalistick?mi, bez ohledu na nábo?enství, národnost, rasu, jde tak daleko, ?e i ?asopis malé, ale hou?evnaté men?iny rhátorománské, která si pe?livě udr?uje jazyk, ?koly i kulturu (Der freie Bhátier vycházející v Churu), poukazuje na poměry v sousedství a nabádá ?emeslné nespokojence, aby zanechali stálého kritika?ení a útok? na parlamentarism, i kdy? věcnou kritiku vítá. Některé z těchto p?íle?itostn?ch projev? by zaslou?ily, aby se ?etly i u nás. Pro leckoho z nás by sebevědomá ?e? st?ízliv?ch ?v?car? mohla b?t posilou. Ale i s??kové demokracie by z nich mohli ?erpati mnohé pou?ení — kdyby ov?em chtěli. Dr. J. L.Jak investovat?P?i diskusi zásah? k potírání nezaměstnaností setkáváme se stále s dvěma chybami.P?eceňuje se t. zv. produktivní pé?e o nezaměstnané, a contrario podpor, a p?eceňuje se blahodámost ve?ejn?ch investic.Zbyte?ná ve?ejná stavba — typ ?hladová ze?“ — je ekonomicky vzato hor?í ne? podpora bez protihodnoty práce. XJ? ?istě z fysiologick?ch d?vod? musíme toti? dáti pracujícím dělník?m více ne? nepracujícím, co? znamená, ?e se stejn?mi prost?edky m??eme postarati pouze o men?í po?et nezaměstnan?ch. Ve?ejné práce jsou jen potud ú?inné, pokud jsou alespoň ve skromné mí?e nebo nep?ímo rentabilní. P?epínaní těchto investic, t. j. podnikání i takov?ch jich? rentabilita je pochybná, je dvojnásob pová?livo v dobách, kdy se prost?edky tě?ce od?erpávají z chudého kapitálového trhu a zu?ují tedy mo?nosti ev. lep?ích investic soukrom?ch.Vyhledat rentabilní ve?ejné investice je v?ak úkol na v?sost nesnadn?. P?i doty?n?ch rentabilitních v?po?tech jsou chyby tak hojné, ?e by bylo nejmoud?ej?í spokojiti se s vymezením negativním: vybrat takové ve?ejné investice, je? nikomu neu?kodí. Jsou na p?. d?vodné pochybnosti o u?itku hydrocentrál.P?i srovnávacích v?po?tech rentability se na p?. zapomíná, ?e jednou postavená vodní elektrárna nem??e sv?j efekt nikdy u? zlep?iti, kde?to ka?dá nová nebo obnovená parní elektrárna je v?dy o několik procent hospodárněj?í ne? byla dosud. V kalkulaci p?ehlí?í se snadno, ?e ani cena uhlí, ani v?lohy dopravy nejsou polo?ky pevné, n?br? mají naopak trvalou tendenci klesající. Nepo?ítá se s velice nejist?m odhadem náklad? vodních staveb atd.Pro jedno velké vodní dílo argumentovalo se na p?. poukazem na 5000 dělník?, kte?í budou p?i stavbě p?echodně zaměstnaní, ale zapomnělo se na 900 horník? a jin?ch dělník?, kte?í pozbudou trvalou, celoro?ní práci tím, ?e odpadne spot?eba 20.000 vagon? uhlí. Tě?ko chápat, kde je zde s celostátního stanoviska zisk, kdy? nevíme, kam s uhlím. ?v?carsko a Rakousko, které postrádají uhlí a jich? ?eky mají lep?í odtokové a tlakové poměry ne? na?e, do?ily se p?i sv?ch hydrocentrálách nemal?ch zklamání. Elektrisaci venkova a jin?ch oblastí by bylo lépe poslou?eno stavbou sítí ne? stavbou hydrocentrál, snad mimo v?chodního Slovenska a Podkarpatská, které mají daleko k uhlí.Stejná chyba b?vá p?i nov?ch investicích dopravních — zejména vodních cestách. Za ?ist? zisk se po?ítá, co jest jen p?esun, co se odebírá druh?m dopravním prost?edk?m. — Doporu?uje se na p?. stavba kanálu dunajsko-oderského s poukazem na nutnost poskytnout na?emu uhlí levnou cestu do Vídně a dále do Podunají. P?ezírá se p?i tom, ?e zlomkem úroku onoho mi- hardového kapitálu, jej? tato stavba bude vy?adovat, mohou státní dráhy poskytnout tak vydatnou slevu, ?e ?ádná vodni doprava s tím soutě?it nem??e. Plyne z toho směrnice: Raději ne? investice, pseudorentabilní, pouze p?esuny zp?sobující, volme ve?ejné práce, které nikomu ne?kodí, byt? neměly samy pro sebe t?eba v?bec ?ádnou obchodní re ntabilitu. Sem pat?í na p?. z?izování vodovod? a ka- nahsací. stavba nemocnic, stavba men?ích hotel? v krajích turisticky nadějn?ch, ale pro nedostatek komfortu opomíjen?ch. energické a rychlé provádění komasace rozdroben?ch selsk?ch pozemk?, zejména na Slovensku, nová úprava pozemkového katastru tamté? atd. Na místo nadměrné pé?e o nesolventní bytovou pot?ebu (u městsk?ch ?in?ák?) měli bychom se starati o zmírnění pová?liv?ch stín? urbanisace. Tě?kou krisi dne?ní p?e?kávají daleko lépe ti dělníci, kte?í mají by? skromn? majetek zemědělsk? a nejsou úplně odkázáni na mzdu, kterou pohlcuje krise a konjunktura. Usídlování dělník? na kousku p?dy ve vzdáleněj?ím okolí velk?ch měst mělo by nesmírn? v?znam sociální a je?tě vět?í udr?ování a v?emo?ná podpora men?ího a st?edního pr?myslu na venkově.Je?tě p?ed několika lety platil za snílka, kdo popíral, ?e velkov?roba je v ka?dém směru v?hodněj?í ne? mal? nebo st?ední podnik. Vznikaly gigantické továrny a koncerny svázané vertikálně a horizontálně. Dnes nastává u? teoretické vyst?ízlivění, z něho? v?ak praktické d?sledky je?tě vyvozovány nejsou. — Nastalo najmě v zemi kde má gigantomanie sv?j d?vod a vyrostla v rozměry vskutku zr?dné. Henry Ford není u? p?ívr?encem velk?ch soust?eděn?ch v?roben. On, jen? p?ispěl sv?m úspěchem a p?íkladem více ne? kdo jin? k stavbě babylonsk?ch vě?í industrialisace, pochopil, ?e onen v?voj ústí do slepé uli?ky. Ji? p?ed několika lety napsal pozoruhodné věty o centralisaci pr?myslu a problému rovnováhy mezi zemědělstvím a pr?myslem, mezi venkovem a velkoměstem.?Není dnes absolutně ?ádn?ch p?í?in, pro? by se měla z?izovat továrna ve velkém městě nebo v blízkosti pracovního trhu; ?etné d?vody naopak od takového po?ínání odrazují. Skute?n? i obecn? zájem obchodu vy?aduje, aby nebyla soust?eděna p?íli? velká kupní síla na jednom místě, nebo? i lidé, kte?í na?e v?robky kupují, nech? jsou ú?astni v?hod plynoucích ze sum na v?robu vynalo?en?ch. Města byla hromaděním dělník? p?eplňována a d?sledkem toho byli dělníci vyko?is?ováni. Neobdr?eli za své peníze plnou protihodnotu. Po?et dělník? tak stoupl, ?e pracovní hodiny musely b?ti p?ekládány, nebylo jinak mo?no ovládnout! dopravné masy lidí k práci a z práce se odebírajících. Ji? dlouho nebylo mo?no vyplácet mzdy v tém?e dni. V?plata několika milion? dolar? v t?? t?denní den nutila obchodníky k udr?ování zbyte?ně velk?ch sklad?. — P?ekonali jsme tě?kosti spojené s velk?m osazenstvem. Ale je lépe vyhnout se v?bec těmto obtí?ím; správa mal?ch továren je jednodu??í a co? nejd?le?itěj?í, jejich v?robní náklady jsou ni??í. — Pokládalo se za více méně samoz?ejmé, ?e továrna má le?el v blízkosti pracovního trhu, nebo? i periodické zastavování produkce zdálo se nevyhnuteln?m. Kdy? ale továrna své brány zavírá, je ov?em v?hodou, má-li pro p?ípad nové pot?eby bez námahy a v?loh po ruce kmen ?kolen?ch dělník?. Av?ak dělník, kter? obdr?í tento měsíc mzdu a p?í?tí měsíc nikoliv, bude vět?í ?ást roku zadlu?en. Za?ali jsme decentralisovat. abychom se vyhnuli nev?hodám velkoměsta a nalezli rovnováhu mezi pr?myslem a zemědělstvím a rozdělili kupní sílu námi vyplacen?ch mezd, na ?iroké vrstvy obyvatelstva, které na?e v?robky kupuje.“Ford lí?í pak své zda?ilé pokusy s vesnick?m pr?myslem, t. j. p?emis?ováním jednotliv?ch továren na venkov.?V?ichni dělníci bydlí v okruhu několika mil od továrny a dojí?dějí autem do práce. Neodlou?ili jsme tyto lidi od jejich farem, naopak p?i?lenili jsme pr?myslovou práci k zemědělství. Dáváme ka?dému dělníkovi dovolenou k zemědělsk?m pracím; dík pou?ívání stroj? z?stávají v?ak jen velice krátk? ?as mimo dílnu — nepl?tvají sv?j ?as o?ekáváním ?atvy.“Uva?uje dále o krisi v zemědělství a dospívá k těmto závěr?m i pro nás pozoruhodn?m, by? ne doslova platn?m.?Odhlédne-li se od pé?e o dobytek a p?enechá-li se farmá?i jen obdělávání p?dy, omezuje se jeho práce nejv?? na jeden měsíc. Zemědělství odhaluje se jako práce pouze sezónní. Pravděpodobně musíme pova?ovat ?isté zemědělství za pouhé vedlej?í povolání. Zemědělství není v?jimkou v?eobecného p?írodního zákona, ?e toti? práce jednoho měsíce nesta?í k opat?ení ?ivotních nezbytností na 12 měsíc?. Skute?n? problém zemědělství le?í v tom, p?i?leniti mu něco nového, aby mohl sedlák vytě?iti na své ?ivobytí.Po vět?í ?ást roku mohou se zemědělci věnovat jiné práci. Farma má svou mrtvou sezónu stejně jako pr?mysl. Obě ?innosti lze uvést v soulad a v?sledek bude vět?í mno?ství laciného zbo?í a lacin?ch potravin pro v?echny.“Toto nové nazírání na nebezpe?í soust?edění, pomě?tění a odlou?ení ?lověka od p?dy a zemědělské práce, p?i?lo pro Ameriku u? pozdě. Poci?uje plnou tíhou d?sledky nez?ízenéa specialisace. My nejsme bohudík je?tě docela tak :; abychom nemohli zabrzdili. Neobětujme p?echodné-±.jnafetomímu prospěchu několika měst a odvětví: ?ri a souměrn? v?voj celé země, dejme p?ed chvilkov?m -bem p?ednost vyrovnanosti a vět?í jistotě ?ivota t?eba E? stupni skromněj?ím.Pokládal bych za velké ?těstí, kdyby se na?e ve?ejnost nad těmito poznatky zamyslela, kdyby se dal stát, ve?ejné po- = ?fovny a jiní vlivní ?initelé na dráhu systematické podpory decentralisa?ních snah, na dráhu místního -blí?ení a pracovního doplňování pr?myslu a zemědělství, ?kládaeí politika státem ovlivňovaná musela by si vytknout za cíl systematickou podporu, zejména těch obor? podnikání a těch dělnick?ch vrstev, které jsou je?tě s venkovem a p?dou srostlé, tedy venkovského pr?myslu a jeho dělnictva. ■— Není pravdou, ?e se tito dělníci-domká?i nevyrovnají stoprocentním námezdním dělník?m. — Snad se nehodí vedlej?í zemědělské zaměstnání pro obsluhova?e turbiny nebo pro strojníka v elektrárně. Av?ak pro p?evá?nou masu továrních dělník? se V?borně hodí a v ni?em by několik neděl zemědělské práce jejich pr?myslové pracovní schopnosti neu?kodilo, ba naopak.Jako dal?í ideovou směrnici doporu?oval bych pro ve?ejné investice: ?ádné gigantické stavby, ?ádné Dněprostroje. St?e?me se pokud mo?no koncentrace pracovních mas a stroj? v jednom kraji. Prost?edky k disposici stojící poslou?í (1 p?i men?í p?ímé rentabilitě) v boji proti nezaměstnanosti nejlépe tehdy, kdy? budou rozděleny na drobněj?í práce v rozpt?lení pokud mo?no velkém. Kone?ně je klásti i zde otázku: po mzdové slo?ce, t. j. mo?nosti zaměstnat co nejvíce rukou.P?i ve?ejn?ch investicích t?eba dále vyhlásit nelítostn? boj resortismu: Ka?d? resort, u? aby dokázal svou nezbytnost a d?le?itost, bude navrhovat ?etné stavby. P?ísn?m v?běrem t?eba zamítnout! práce z uveden?ch hledisk nevhodné, i za cenu tak tě?kou, ?e hy některé ministerské oddělení t?eba v?bec vypadlo, v?bec zaměstnáno nebylo! Více ne? na dobrém rozdělení práce v ministerstvech musí zále?eti na dobrém rozdělení ve?ejn?ch staveb a pracovních mo?ností po celé republice.Pro systematické mírnění nezaměstnanosti ve?ejn?mi investicemi je ov?em nezbytná d?kladná evidence ve?ejn?ch dodávek a prací. Nesta?í vykazovat, kolik sa ro?ně v celku zadalo a prostavělo; t?eba vědět, do kter?ch oblastí a obor? prost?edky plynuly, aby nedocházelo k zbyte?né kumulaci podpor a investic v jedněch krajích a zato k zanedbávání kraj? jin?ch. Snad se u? kone?ně uve?ejnění této evidence do?káme,Velmi v?hodnou st?ední cestu mezi p?ímou podporou a produktivní ve?ejnou investicí znamená systém mzdov?ch prémií vyplacen?ch soukrom?m podnikatel?m za to, ?e p?ijímají nezaměstnané. V Německu a jin?ch zemích byl tento pokus v ?iroké mí?e u?iněn. Nará?í, pravda, na ur?ité praktické obtí?e, pom??lí-li se na jeho obecné uplatňování. Zneu?ívání je toti? snadné, vábivé a na dvě strany ?kodlivé: podnikatel, udr?ující provoz s tě?k?mi obětmi vlastními, jest konkurencován jin?m, jen? t?eha propou?těl záměrně, aby nabyl nároku na mzdovou prémii. Na jedné straně by se nezaměstnanost mírnila a na druhém konci by se — státní podporou — tvo?ila. Nelze v?ak systém zavrhovati pau?álně. Mzdové prémie mohou p?sobiti hospodárněji a plodněji ne? mnohé ve?ejné stavby a p?i tom zcela ne?kodně, obmezíme-li je na ur?ité obory, které se pro to hodí.Je ?ada závod?, je? nemají v republice v?bec konkurence. Uvádím jenom ze slovenského pr?myslu — mně nejlépe známého: dob?vání asbestu, sádry, měděné rudy, antimonu atd. Jsou dále obory soust?e?ující jen několik továren pracujících celkem za stejn?ch poměr?. Podporou takov?ch podnik? nem??e b?ti ani nep?ímo nikdo u nás po?kozen. Jediné takov?m bylo by p?iznati zásadní mo?nost mzdové prémie. Podmínkou by ov?em bylo p?ezkou?eni kalkulace asi v tom rozsahu jako p?i refundaci obchodov?ch daní; mzdové prémie byly by vlastně jen obměnou tohoto podpr?měrného zásahu. Jest mezerou na?eho zákonodárství, ?e tuto mo?nost vylu?uje. Otto Kapp.Neklid v Henleinově straně poěíná.Rada zpráv o poměrech v Henleinově straně potvrzuje, ?e měli pravdu ti, kdo? ?íkali, ?e největ?í nesnáze bude míti sudetoněmecká strana Konrada Henleina s uspo?ádáním vnit?ních sv?ch poměr?. Zdá se, ?e neklid v Henleinově straně p?ichází d?íve, ne? byl ?ekán. Měla rychl? a velk? úspěch. Snad právě proto také rychle se po?ínají objevovati stíny. Kdy? vznikala Heimatfronta, napsal jeden německ? list, ?e mnoho, ne-li v?e bude záviset! na tom, jak Henlein svojí autoritou dovede p?evychovat! a spojití jednotn?m, kladn?m politick?m názorem v?echny ty ňejr?zněj?í proudy, které se spojily v jedinou frontu. Sotva se najde, kdo by tvrdil, ?e tento úkol se Henleinovi poda?il. Sudetoněmecká strana jest slepenec; není organick?m, jednotn?m útvarem. Dnes mo?no jiti dále a ?íci: Henleinova autorita není tak veliká, ahy mohla p?eklenouti rozpory v sudetoněmecké straně. V někter?ch sporech jest Henlein p?íli? exponován, aby mohl b?ti spravedliv?m rozhod?ím. V sudetoněmecké straně jest mnoho těch, kter?m se nelíbí, ?e strana na vedoucí místa dává turnéry. M??e Henlein jen tak se postaviti za tyto kritiky, kdy? za sv?j úspěch děkuje z veliké ?ásti turnér?m, z jich? ?ad vy?el? M??e b?ti Henlein rozhod?ím mezi dělníky a pr?myslníky v sudetoněmecké straně? Henleinovu stranu volilo mnoho dělník?, kte?í se skute?ně domnívali, ?e strana po volbách plnou vahou se postaví za po?adavky dělnické. Tito lidé vě?ili Sandnerovi, ?e strana bude dělati politiku sociální, politiku dělnickou. Zatím v?ak posice Sandne- rova ve straně jest oslabována a roste posice Roscheho a Pe- terse, kte?í jsou exponenty zájm? severo?eského pr?myslu. Henleinova strana má mnoho voli?? radikálně sociálně naladěn?ch. Byli zklamáni politikou sociální demokracie, ale jen proto, ?e se domnívali, ?e tato strana toho dosáhla málo.K těmto rozpor?m p?istupují dal?í: jsou tu lidé, kte?í se domnívali, ?e strana bude dělat skute?ně jakousi neoaktivi- stickou politiku, t. j. politiku kladnou, aktivistickou, i kdy? bude v někter?ch po?adavcích radikálněj?í, ne? dosavadní strany aktivistické. Vedle těchto lidí jest v?ak skupina těch. které mo?no pova?ovati na nazisty. Za radikály, kte?í budou chtíti věci hnáti do krajnosti. Zájmově nejsou spokojeni ani zemědělci ani ?ivnostníci. Henleinova strana dovedla sice odsoudit politiku Svazu německ?ch zemědělc? a strany německ?ch ?ivnostník?, ale nedostala se dosud k ni?emu, co by se podobalo skute?nému zásahu na prospěch německ?ch zemědělc? a ?ivnostník?.Henleinova strana má tedy postaráno o vnit?ní rozpory. Jejich pr?běh bude ur?ován momenty osobními. Ji? p?i jednání o tom. kdo má b?ti za Henleinovu stranu kandidován, byly velké nesnáze. Tyto nesnáze se neustále zvy?ují p?i jednání o ka?dou funkci — zejména honorovanou — v Henleinově straně. Právě tak jako byla osobní rivalita v hakenkreuzlerské straně a straně nacionální, právě tak velké jsou osobni boje v dne?ní Henleinově straně. Henleinova autorita za poslední měsíce silně poklesla. Jeho cesty do ciziny nep?ispěly k posílení jeho autority, tím méně, ?e jeho nep?ítomnosti bylo vyu?ito k odstavení nep?íjemn?ch v?dc? a podv?dc? a k pov??ení p?íjemn?ch a oddan?ch. Turné?i, nazisté a pr?myslníci dnes vedou; netvo?i v?ak kádr a masu strany a tu je základní p?í?ina konfliktu, kter? probíhá dnes je?tě za zav?en?mi dve?mi, ale kter? ji? na podzim m??e se dostati p?ed celou ve?ejnost. V. G.literatura a uměníHugo Siebenschein:Dvě generace ?esk?ch ?id?Kritika uměleckého díla je v?dycky dobrodru?stvím, a? hodnotí, vykládá, t?ídí nebo za?azuje. Zkoumejme, jak umělecké dílo vzniklo. Nau?il-li se autor svému ?emeslu. Nebo? také touto cestou lze v ka?dém lidském konání dojiti vysokého stupně dokonalosti. P?emnoho děl, i literárních, vzniklo tímto zp?sobem; nikdo je proto nevylu?uje z umění. Podstatně jiné ov?em je, m??eme-li na uměleckém díle rozpoznati vznik r?stem a zráním. Tenkrát nep?jde ani o vysokou ani o nejvy??í míru dokonalosti, úspě?nosti; takové knihy pat?í pod jinou míru. Matka a jabloň a vinná réva sv?j plod musí donosit a ?ádná racionalisace ten tv?r?í proces neurychlí.Jsou tedy jednak knihy udělané, jednak knihy vzriklé z vlastní pomalé mízy. A to jsou dva světy, p?esto ?e do- vědn? a zku?en? spisovatel opravdového umělce ?asto za- syiní obsahem, rozsahem a po?tem náklad?. Umělce v nej- vlastněj?ím smyslu slova poznáte po ?ekání, po ?inné a trpné ú?asti na vlastním v?voji; i tam, kde je v po?átcích nebo kde nedosahuje vysok?ch met. Ostatně ty nejsou ka?dému p?ány. Ale v?dycky o něm platí: svá díla nevyrobil, dal jim zrát a trhal je se stromu ?asu.Cesta Karla Polá?ka.Pokusme se s tohoto hlediska odpověděti na otázku, je-li ..Michelup a motocykl“, kritikou vlídně p?ijatá nová próza Polá?kova, dovedně, dob?e, znamenitě dělaná literatura, v?te?né zbo?í, nebo kus, kousek na?eho národního písemnictví. Jen tato otázka je podstatná, na stupnici dokonalosti nezále?í. Ba dali bychom z na?eho zorného úhlu méně u?lechtilému a oby?ejněj?ímu plodu p?ednost p?ed nejzda?ilej?ím v?robkem; lesní jahodě, která se po celé měsíce napájela ze země a která sládla sluncem p?ed prací zlatnickou.Dvě okolnosti mluví pro odpově? kladnou.V?voj, kter? vede k Michelupovi, v?bec neza?íná Karlem Polá?kem, n?br? tkví v p?edcházející generaci. Michelup rostl na stromě, s kterého si své ovoce dávno p?ed ním natrhal Vojtěch Rakous. Polá?ek odevzdaně a poslu?ně pokra?uje na linii, která za?ala p?ed ním a která jím neskon?í.Polá?ek trpělivě ?eká, neracionalisuje v?robu, netrhá nezralého ovoce. Od ?Povídek izraelského vyznání“ p?es ?Mu?e v offsidu“ k ?Michelupovi“ vede cesta, která na ka?dém kroku prozrazuje neomrzelou práci zahradníkovu; ale p?ihlédneme-li blí?, vidíme, ?e o stavu ?ní vedle ní a víc ne? ona rozhodovaly dé??, slunce a p?da.P?edch?dce Vojtěch Rakous.Kdy? Vojtěch Rakous psal své ?idovské povídky, vznikaly p?í?erné ?maurské“ synagogy, které sv?m pestr?m malováním, směl?mi klenbami, vinut?mi sloupy měly p?ipomínati Granadu, al^-ve skute?nosti dopadly jako pou?ové st?elnice. Této banalitě nepropadli v?ichni. Staronová synagoga staroměstská z?stala pěkně gotická a také vět?ina venkovsk?ch modliteben odolala úpadkovému vkusu. V tomto potě?itelném smyslu je také Rakous nemoderní a ne?asov?. Nezú?astnil se okázalého stilu osmdesát?ch let, je opo?děn?m romantikem. ?asové byly leda jeho tendence nábo?enské sná?elivosti, liberalismu, svobodomyslnosti, ob?anské mělkosti charakterisující poslední ?tvrt století devatenáctého věku. Se strany k?es?anské i ?idovské byla vynakládána zd?razňovaná píle na odstraňování spole?ensk?ch p?ehrad a rozdíl?. Padaly a stíraly se, je?tě ?e z?stalo aspoň tolik citového napětí, ?e básník mohl vyty?iti ?ty?i póly vyrovnávající se orientace: ?esk?, k?es?ansk?, německ? a ?idovsk?.V tomto smyslu politické, nábo?enské, národnostní sná?elivosti a vla?nosti byl Rakous zcela moderní a v tom je jeho dílo nedoceněn?m a nepomíjejícím obrazem doby. Vzpomeňme jen na brand?ského lampá?e. Pojal za ?enu k?es?anku a stal se dobr?m k?es?anem, ani? p?estal b?ti zbo?n?m ?idem. P?ipadalo mu to jako ideální stav slou- ?i*i Pánu Bohu — pod obojí. Taková tedy byla groteskní zen ?ence, která ov?em s epickou hodnotou Rakousovy prózy nemá nic spole?ného. Kde z podvědomí prorá?ely na povrch síly jeho vypravě?ského umění, ve spádu jeho vět, v ezhzsu jeho krajiny, v citovém bohatství jeho postav, v pathosu jeho děje, ve vesnické idyle, v lásce k rodné obci a k domovu. v naivitě, poctivosti, ba sentimentálnosti du- ?evnich stav?, tam v?ude je Rakous opo?děn o p?l století. □ i pevně nar?sovan?ch forem ?eského venkovského ?ivota se odrá?í tajemná citová melancholie venkovana ?ida. Od ?eské místní a rodové ko?ennosti temná, nevyslovená a nezvládnutá tucha vě?nosti a nekone?nosti.V?echno to podvědomě hluboce souzní a nic z toho nevstupuje do programov?ch slov. Vím, jak rychle ?loutnou programy. Ty, které mám na mysli, se rozpadly jako květiny a listí: světové poslání ?idovstva sbrat?iti lidstvo; nebo dokonce sblí?iti v?ecka nábo?enská vyznání ?idovskou slu?bou lidské spole?nosti. Nelze se ubrániti úsměvu, ?te- me-li takové věci; ale básnické zvládnutí ?ivota uměním prózy je nesmrtelné.Co Rakousovi bylo tématem, je Polá?kovi hmotou. Rakous probírá otázky ?idovské národnosti a mate?ské ?e?i, Polá?kovi lidé ztělesňují jejich roz?e?ení. ?idé po několik století ve st?ední Evropě konservovali něm?inu. Jiddi? je st?edohornoněmeck? dialekt, kter?, prostoupen hebrejsk?mi prvky, stará německá ná?e?í v karanténě ghetta zachoval mnohem lépe ne? hornoněmecké obce nejnep?ístupněj?ích alpsk?ch údolí. Nesmírnou slu?bu, kterou tím osvobození ?idé prokázali německé kultu?e, ocení doba spravedlivěj?í ne? je na?e. Dosti na tom, ?e Rakous to rozpoznával a tou?il ?eské kultu?e prokázati slu?bu obdobnou. Měl na mysli ideál, kter? v na?ich nejlep?ích ?idech je ztělesněn dávno: hluboká, ni?ím nezměnitelná jazyková, citová, mravní, filosofická p?íslu?nost k ?eskému národu.Polá?kovi ?idé se neu?í ?esky z knih; ?e?tina je jim mate?skou ?e?í, dárkyní povinností a práv jako komukoli z nás. Nekryje-li se p?esto ?idovské ?e?ství s ?e?stvím k?es?ansk?m a na?el-li Polá?ek pro to básnick? v?raz, stal se v tomto látkovém úseku a tímto zvládnut?m p?ínosem epikem ?eské literatury. Brejlat? Ji?í naplní v?voj, kter? zapo?al v generaci jeho děda. Jeho otec byl je?tě p?edmětem kousavé ironie Polá?kovy pro cizí podtón slova nebo gesta. Na studentovi Ji?ím nejvnímavěj?í sluch, nejbyst?ej?í zrak nerozpozná rodov?ch stop. Ne tak, ?e by něco skr?val; ale tak, ?e nové hodnoty, jimi? je spiat s touto zemí, zatla?ily staré komplexy. Tento p?lstolet? proces si vy?ádal ztělesnění dvěma generacemi, Rakousovou a Polá?kovou; a právě tím je epika tohoto spisovatele to, ?ím pravá epika b?ti musí: vzpomínka; vzpomínka rodu a individua. Také vzpomínka podléhá biologick?m zákon?m, opakujíc ve v?voji jednotlivcově dějiny rodu.Mal? ?lověk Michelup.Nemoc a z ní pocházející vnit?ní krise vyvedou Polá?kova hrdinu z rovnováhy. Michelup je tak zvan? mal? ?lověk. Jeho malost snad je podmíněna povoláním, hospodá?sk?mi a spole?ensk?mi poměry; její poslední p?í?ina je tajemná. Trpí dětinskostí srdce. Neumí se odevzdat, neumí se rozdat; to zu?uje okruh a obzor. Chce-li se op?ít a oh?át, uch?lí se k u?ite?nosti; a je mu p?i tom zima. Nedostatek lásky k rodině, k národu, k lidstvu, k p?írodě, k světu dělá z něho malého ?lověka. Jeho srdce je vyprahlé, a Polá?ek, jen? jeho ?ivot d?věrně zná, u ka?dé jeho vlastnosti se zastavuje pozorně a bez v??itek. Jen nevysloveně a mezi ?ádkami a úsměvem zast?ena je tam ob?aloba lidského typu. Kde spisovatel pro Michelup?v charakter hledá zkratku, symbol, konkretisaci, osvěd?uje podivuhodnou tv?r?í sílu. Mal? ?lověk je si své malosti vědom a kompensuje ji drzostí. Pro její ?idovsk? odstín je p?ízna?né, jak snadno ji lze zak?iknout a odzbrojit. V?echny věci tohoto světa hodnotí mal? ?lověk podle jejich ceny; v?echny mu jsou zbo?ím. Jejich upot?ebitel- nosti a krásy si sotva vá?něji v?ímá; jejich cenu umí odhadnout. Pro sebe a jiné lidi nemá témě? mě?ítek a poměr ?lověka k věcem je u něho obrácen na hlavu. Hmota tyranisuje.Jak by jeho du?i nezaujal motocykl, věc tak slo?itá, dokonalá a drahá? Motocykl, jím? louda v? Michelup nab?vá t?ídní p?evahy těch, kdo ovládají místo a ?as? V?ak se motocykl svému majiteli vymstí: není mu pro radost, n?br? ovládne pov??ence a cel? jeho d?m.Neopomeňme zd?raznit, jak znamenit? básnick? symbol se tady Polá?kovi da?í. Několika ?arami je dokreslen: poněkud komick?, nadobro neimposantní, ale drá?divě v?sti?n? p?edstavitel své a na?í doby. Jako kdysi Zeus porazil Krona, opanoval dnes stroj ?lověka. Kolik moudrosti je v tom antickém mytu. Michelup není toliko mal? ?lověk, n?br? je zároveň ?lověk svého věku a stroj je jeho b?h. Nemilostiv? b?h. Nebo? ode dne, kterého motocykl vstupuje do ?ivota Michelupova, po?íná jeho dráha sestupná. Neúprosné Erynie se skr?vají za náhodn?mi nehodami. Motocykl nakonec musí malého ?lověka zni?it, proto?e je proň p?íli? velik? a siln?; mal? ?lověk na motocyklu není pán, ovládající hmotu a její v?li; jeví se spí?e jako u?asl? p?í?ivník na vymo?enostech technické kultury.Na str. 378 ?teme: ?Stroj a pan Michelup k sobě nepat?í.“ Michelupovi p?ib?vá symbolické ceny tou měrou, kterou mu ub?vá specifické váhy jako ?lověku. My lidé v?ichni máme sobě a svému okolí neznámé centrum úspěchu. Do ka?dého ?ivota jednou nebo ?astěji vstoupí takov? nějak? motocykl, kter? neopanujeme, kter? nás zahubí, kdy? se ho zav?as nezbavíme. Víme ji?, ?e stroj Michelupovi neslou?í, ?e si stroj Michelupa zotro?il. I tyra- nisující objekt musí ?lověk voliti tak, aby neohro?oval tajemství jeho úspěchu. V?ichni je máme, ka?d? z nás je má, pro někoho z nás spo?ívá v jeho ve?ejném postavení, pro druhého v spole?enské hodnosti, pro t?etího v hodnocení práce jím konané, pro jiného v jeho ?eně, dětech, majetku, nábo?enství, dobrém svědomí, nadějích, pro ka?dého ?lověka je lano zauzleno na jiném místě; nevíme kde, ale běda, sáhne-li na toto místo ledabylá nebo nepevná ruka.Michelupovy kotvy lze nahmatat. Je ú?etním, p?íjmy a v?daje u něho musí b?ti v rovnováze. To je jeho mravnost ; ani obětavost v??i rodině nem??e ot?ásti ú?etní rovnováhou. Do toho vstoupí motocykl. Posmě?ně odstr?í nejsvětěj?í zákon ka?dého ú?etního. Cynicky si vynutí v?lohy, které rozvrátí hospodá?skou po?estnost a poctivost majitelovu. V?daje jsou vět?í ne? p?íjmy a Miche- lup?v svět je p?ed zhroucením. S tohoto hlediska nazírána je ka?dá Michelupova sm?la ?lánkem logického ?etězu: jeho konflikt s policií, jeho zanedbávání ú?edních hodin. Centrum úspěchu je ot?eseno a jeho autorita v rodině, v povolání, ve spole?nosti je ta tam. S této perspektivy p?ipadá drobn?m nehodám Michelupov?m d?stojnost tak?ka kosmická a jeho nezadr?iteln? pád byl patrně dávno usnesen odvěkou spravedlností.Neo?ekávan? happy end.Rozumem umělecké dílo nepochopíme. Vyjasní-li se jedno tajemství, vyvstane .jin?ch deset. A p?ece jsme porozuměli kasuistice nehod, pocházejích z motocyklu. Stavba díla a sev?enost událostí nás o tom p?esvěd?ila, ?e Michelup svému osudu propadl. Básník nás o tom pou?il, ?e Michelupa srazí jeho p?cha a ?e nenajde dosti sil vy- maniti se z podru?í cti?ádostivé vá?ně. Dluhy, neschopnost pracovat, ztráta místa, takov? je tragick? sestup Miche- lup?v, od poloviny knihy se r?suje, a jsme p?ekvapeni, ?e básník krátce p?ed závěrem skon?í happy finishem.Jak je to mo?né? Jsou Erynie úplatné? Havarie rozbije kolo, krvavě zraní man?ely, ale velké peně?ní od?kodnění zp?sobí, ?e se cel? zatemněl? osud vyjasní a zlikviduje bez katastrofy. Michelup měl ov?em zvlá?tní konto pro sv?j motocykl a bylo zdrcujícím zp?sobem pasivní. Nyní je od?kodného tolik, ?e lze zaplatiti hrozivé dluhy, ?e lze vyrovnati polo?ky má dáti — dal (etika ú?etního!), ba ?e konto motocyklu lze uzav?ití aktivně. ?rámy a rány se zahojí, posice v ú?adě se obnoví a také rodinn? ?ivot vepluje do starého po?ádku. Tento p?ekvapující závěr je p?esvěd?iv? proto, ?e jej spisovatel vybudoval na tom, co jsme nazvali jedincov?m centrem a tajemstvím úspěchu.Psycholog Polá?ek nás o tom p?esvěd?il, ?e závěr jeho románu je p?ijateln?. Jak to ale dopadá s epickou a uměleckou nezbytností? Pro? básník opustil linii p?esvěd?ivé dovedenou, pro? uhnul z p?íkrého vzestupu tragiky i: idy- li?nosti? Pro? naplnil vzduch hr?zou, pro? se celá atmosféra chví p?edtuchou zhroucení a pro? se naráz vy?así? Psycholog prokázal sch?dnost tohoto ?e?ení ze samcli? základu světového a spole?enského názoru Michelupova. Dobrá. Ale umělec p?ece je vázán ekonomií! Pro? pl?tvá v?stavbou exposice, kdy? osud dopadne idylicky a bez hromobití? Na? nast?ádal tolik vysokého napětí?Máme-li odpověděti na tuto otázku, musíme se vrátit do po?átku na?í úvahy. Bude t?eba odhadnouti, jak? je básník?v vztah k románové postavě. Uh?bá světu tragického pathosu? Bojí se, ?e by tragick? pathos jazykově nezvládl? Ustupuje z opatrnosti? Anebo hoví jednotě hrdinově? Na tyto otázky bych nechtěl dáti odpově? definitivní. Spí?e se pokusím ji několika v?hledy p?ipravit.Polá?ek je umělec záhadn?, ba tajemn?. Mizí tou měrou za sv?mi osobami a za několiker?m zdivém sv?ch románov?ch staveb, ?e nelze odmítnouti otázku, neklame-li nás ji? sv?m such?m zpravodajstvím a sv?m nevinn?m posměchem.- Nelze mu zcela vě?it. Zdálo by se, ?e si na jedné straně dobírá své souvěrce, na druhé své soukme- novce. Já v?dycky a v?ude za jeho ironií sly?ím ob?alobu. Za maskou idylického a veselého posměvá?ka vidím slzící tvá? a ú?astnou bolest. Mo?ná, ?e Polá?ek v?bec není epik, n?br? ?alobce, kter? své pokání, své poznání, své zdrcení, své miserere, svou zpově? maskuje zpravodajstvím. P?ipomeňme si ?Hlavní p?elí?ení“ a ?Mu?e v offsi- du“ a zamysleme se nad d?sa?nou personální unií mezi Michelupem a Polá?kem.Pan Polá?ek apathos.Takto pojato by na?e dílo mělo podstatně jin? základní akord. Pak by toti? byl Polá?ek sám ten mal? ?lověk, kter? si své malosti není toliko vědom, ale jí také trpí Pak Michelup byl p?edev?ím p?íle?itostí vyzpovídati se z utrpení a ?alu. Některé post?ehy mluví proti této domněnce. Umělec se vyh?bá pathosu. Od své prvotiny a? po knihu poslední. Mistrovství nespo?ívá v mnohosti prost?edk?, n?br? v jejich ovládání. P?ipomeňme si první pevn? bod, kterého jsme se dobrali. Zjistili jsme, ?e básník vyr?stá i z rodné p?dy i z minulosti. Dolo?ili jsme, ?e své knihy nedělá, n?br? ?e je tvo?í v t?dnech, v měsících milosti. Co? rozpoznal-li spisovatel, ?e pathos je plod, kter? na jeho stromě dosud nedozrál? To by byl na bezpe?né cestě státi se znamenit?m epikem ?eské literatury.Co dokázal psycholog Polá?ek, zatemnil Polá?ek umělec. Pohle?me na vlastnosti, které prostupují cel?m jeho dílem! V?dy? i grafolog rozpozná rysy písma, které p?etrvaly proměny osudu a věku. V Polá?kově díle taková souvtslt-st skute?ně je. Ve v?ech Polá?kov?ch knihách vstupuje jednotliv? p?ípad do celku podle tého? principu. Co se proměňuje, co kolísá, je pevnost zapojení a vztah detail? k celku. Pohle?me jen na Polá?kovy ?Povídky“! Jednoty ve vy??ím smyslu tam je?tě v?bec nebylo; ani v povídkách jednotliv?ch, ani v komposici celku. Ji? tam byl kdekter? rys svítiv? a pln? ?ivota, ale byl nahodil?, svévoln?, vzat z bohaté zásoby. Byly to feuilletony. Jejich jednota byla látková, nikoli básnická. Zcela jinak je tomu v ?Mu?ích v offsidu“. Dovednost zkratky a epické uměni se tu ji? prolínají. V ?Michelupovi“ pak p?istupuje p?ednost dal?í. Krátkost odstavc? podporuje ?ivost a pevnost struktury, dosahuje monumentality. Stíny a světla padají dop?edu i dozadu, děj se prostupuje. Jiná je atmosféra k?es?anského soukromí a jiná ?idovského. ?ivot, postaven? na sou?ití obou, je t?etí, opět jin? svět.PfítoinnosCS t?m? jasnovidn?m mistrovstvím, s ním? uh?bá tra- riee. ?ídi spisovatel dovednost svého zraku a hmatu. Někdy se svého p?edmětu dotkne jen na povrchu, jindy za?ízne hluboko do jeho masa; po t?etí dokonce obna?í kost. Tím jeho slovo dostává smysl a dosah, p?esahující pouhé sdělení. Jeho ?e?tí ?idé vykazují stupeň prolnutí a existence, která je jim a na?í době vlastní. Rakousk?, rí?skoněmeck?, ?eskoněmeck?, ma?arsk?, francouzsk? a kalsk? ?id p?edstavují jiné rozlo?ení a jiné napětí sil ve vztahu. k národu, jeho? jsou hosty. Polá?ek tedy i po této stránce zachytil a vyjád?il chvění na?í atmosféry logicky neposti?iteln?mi prost?edky symboliky a hudeb- nosti svého jazyka.Je mimo kritickou kompetenci mluviti o věcech, které jsou toliko fluidem. Slovo a obsah mohou b?ti ztlumeny, zleh?eny, pop?eny pr?svitn?m prvkem. Jako by básník v?echno, co ?ekl, ?íkal s úmyslem, kter? s tím, co se děje, s tím, co sly?íme nebo vidíme, nemá nic spole?ného. Melodie hlubin tajemně vyvstávají, podávajíce zprávu o ?ivotech, k nim? skute?n? obsah knihy byl pouze úvodem nebo záminkou. Skute?né, mocné a nesná?enlivé je pouze to, co nebylo vysloveno. Co lidé dělají nebo nedělají, je lhostejné. Umělec nakonec se?ehl v?echno a zb?vá toliko dvojí resonance, dvojí magick? typ ?lověka. Jedni jsou zajedno s p?dou, na které stojí, vě?í a mají v sobě jistotu, která je dar bo?í. Ti druzí jsou pla?í a plni vzpomínek na nespolehlivost hmoty, na kone?nost sil. Tam zakotvení v ?ivotě, tady únik ze ?ivota. Toto rozvr?ení se ji? nekryje s rozdělením na k?es?any a ?idy, na Cechy a Němce. Jedni za?ínají sv?j ?ivot narozením a kon?í jej pokorně smrtí;1 jiní jsou zatí?eni tisíciletími a mají pocit, ?e ve smrtí není klid. Chtějíce nahlédnouti do hloubky, do zdroj?. z nich? básník ?erpá, stojíme nad propastí. Racionalista Polá?ek, odmítající pathos a ur?ující své lidi rozumn?m ethosem, ústí celou svou bytostí do mystiky nekone?ného a nevyslovitelného ?ivota. Je v tom známka velikosti.?ivot a instituceOccidentalis :Ze sovětské soudní síněV kotli revoluce.?lověk, kter? dosud nenav?tívil sovětské Rusko a neztrávil tu del?í dobu piln?m a pe?liv?m studiem nového ruského ?lověka a sovětského spole?enského ?ivota, bude asi tě?ce hledati p?esvěd?ivou a spolehlivou odpově? na otázku, do jaké míry ji? postoupil proces p?etvo?ení sovětského ob?ana v ?lověka socialistického. Do jaké míry dokázal potla?it v sobě staré city p?íslu?níka mě??ácké kapitalistické spole?nosti, oprostiti se ode v?ech tradicí a pochopiti sv?m zp?sobem my?lení, cítění a ?ivot, uskute?niti ideje mladého socialistického státu. Stě?í uspokojen povrchními post?ehy a názory v?letník? do Ruska, p?esně se pohybujících na kolejích, z?ízen?ch oficielní cestovní kancelá?í, a jich stanovisky zpola naprosto enthusiastick?mi a sentimentálně nevěcn?mi, zpola zcela odmítav?mi a pobou?eně zaslepen?mi, bude asi hledat odpově? v nové ruské literatu?e. Tu ji? se dozví v Avdějen- kově románu ?Miluji“, kterak se formuje charakter mladého ruského ?lověka a jak?m směrem jde jeho citová v?chova. najde v Erenburgově románu ?Den druh?“ i u Kata je va úplnou galerii lidí nového Ruska, lidí v?stavby, vy?te z Jasenského, kterak ??lověk mění k??i“ a do jaké míry se ji? změnily vztahy mezi lidmi, lidmi a věcmi, lidmi a státem.Dozví se mnohé v poslední sovětské literatu?e, která se zcela postavila do slu?eb nového ?lověka a vytrvale a oddaně se sna?í p?ispěti k p?etvo?ení jeho charakteru.Ale ned?vě?iv? a skeptick? st?edoevropsk? ?lověk nespokojí se ani tímto vylí?ením sovětsk?ch romancier? a bude asi pátrati po odpovědi na svou otázku v rusk?ch novinách, zprávách z ve?ejného ?ivota a projevech p?edstavitel? sovětského politického i uměleckého ?ivota. Kriticky zhodnotí nad?ené noviná?ské úvahy o ?vítězné p?eměně ?lověka starého kapitalistického světa v ?lověka nové éry“, o nov?ch socialistick?ch vztazích, novém ?lidském materiálu“ jako základu v?stavby socialistického státu — a bude spí?e zaujat kriti?těj?ími hlasy, p?ipou?tějícími ji?, ?e se ?lidské city nemění naráz a mnohá hesla prvních let revoluce, vzniknuv?í z p?ímé n;gace mě?fácké spole?nosti, byla jejím pokra?ováním“, jak doznává i v?dy nad?en? Bucharin ve své jubilejní ?e?i ve sta- lingradském traktorovém závodu.Na?emu ?lověku jistě neujde p?i jeho pátrání p?ed ?asem vydaná kniha Liebermannova ?V e jménu sovět ?“, ve které publikoval znám? sovětsk? ?urnalista sedm p?ípad?, projednan?ch moskevsk?mi soudy. Liebermann ?ídil dlouhou dobu v moskevské ?Pravdě“ rubriku ze soudní síně a jeho soudni?ky vyzna?ovaly se v?dy nejen naprostou věcností a velmi ?iv?m vylí?ením p?ípad?, ale i jich politicky správn?m a v?chovn?m v?běrem. Liebermann správně usuzuje, ?e o skute?ném ?ivotě poví soudní archivy víc ne? jakékoliv studium a ?e právě v nich najde u?enec, psychiatr, právník, léka? i filosof pro svoji práci mnohem více materiálu ne? kdekoliv jinde.Liebermannova sbírka potvrdí dojem, kter? nevyhladila ani nej?ivěj?í románová díla sovětské literatury, novinové úvahy ani sebeplamenněj?í teorie a úvahy Bucharinovy; ?e je nesmírně obtí?n?m p?etvo?iti ?lověka v ?kotli revoluce“, nechf se pod ním sebe vydatněji zatápí. Ze je socialistické obrození spole?nosti nesmírně tě?k?m úkolem, ?e lidé z?stávají ?asto nedot?eni nejkrásněj?ími a nejpokrokověj?ími hesly, ?e ?lověka nelze p?etvo?iti formulkami a ?e v ?lověku hluboce utkvívá tradice a zpáte?nictví a u ne?kolen?ch a nerozvit?ch ob?ansk?ch vrstev i du?evní zaostalost a nízkost. ?e je vytvo?ení nové socialistické spole?nosti dosud velk?m a tě?k?m problémem a ?e mlad? socialistick? stát ?ekají je?tě tě?ké chvíle, ne?li se bude moci spolehlivě op?íti o bezpe?n? základ nov?ch lidí, o kterém se stále tolik mluví a pí?e.Sledujeme na jednotliv?ch soudních p?ípadech, kterak jinak a nově se utvá?í charakter ruského ob?ana, kter? pro?el socialistickou revolucí, a kterak dovedl pochopiti a uskute?niti v sobě tak vydatně a na v?ech stranách mu sdělované principy nového ?ivota.Souboj v moskevském parku.Tento p?ípad, jeho? poslední kapitolou byl velik? moskevsk? proces, kter? pro svou zásadní d?le?itost dosáhl v?eobecného zájmu a byl sledován a komentován ve v?ech sovětsk?ch novinách, měl dva hlavní ú?astníky, oba velitele rudé armády a poslucha?e vojenské akademie: Jegora Vasi- ljevi?e Kedrova a V. Petrovi?e Ponomarjova. Princezna Tamara je v něm ji? osobou podru?ného v?znamu, a?koliv ov?em jest nutno p?í?inu celého tohoto tragického p?íběhu hledati u ní. K e d r o v byl znám?m revolu?ním pracovníkem, kter? se u? v roce 1904 jako 13let? chlapec zú?astnil s prav?m revolu?ním zápalem stavby barikád v moskevsk?ch ulicích. O dvě léta později pracuje ji? v bol?evické straně, 1907 je zat?en a dán pod policejní dozor. Prchá, stává se námo?níkem, pracuje jako agitátor mezi námo?níky na lodích nejr?zněj?ích mocností a hlásá revolu?ní my?lenky témě? ve,,w,-- zV roce 1913 objevuje se opět v Petrohra-?. je — n“ pronásledován a musí se skr?vati tak dlouho, watt m '? i-rocecná amnestie p?i v?ro?í vlády Romanovc? rant iegagoj. V roce 1917 vidíme ho ov?em mezi prvními, ,z:: se :ělem i du?í oddali revoluci. ??astní se boj? na v?ech frontách, utr?í v bitvách bezpo?et ran a opou?tí boji?tě te- prve na nosítkách v roce 1921 po tě?kém zranění. Tehdy :nto kariéra dosahuje vrcholu dekorováním ?ádem Rudého praporu.O dvě léta později sedí tento revolucioná? a rud? vojev?dce p?ed moskevsk?m trestním soudem, ob?alován ze zlo?inu podle ?lánku 142 trestního zákoníku, toti? z ?úmyslného zabití z nízk?ch pohnutek“, kterého se Kedrov dopustil sv?m soubojem s Ponomarjovem, dobrodru?n?m velitelem 28. di- vise rudé armády, proslaven?m p?ímo nesl?chanou bitevní odvahou a nejskandálněj?ími milostn?mi historkami.Pr?běh sám je prost?: Ponomarjov se zamiloval do ex- princezny Tamary, dcery tifliského majitele realit, která se uchytila jako stenotypistka ve finan?ním komisariátu. Také Tama?e se ohniv? velitel zalíbil a bez zdráhání s ním navázala známost. V?echno mezi milenci bylo v nejlep?ím po?ádku a? do dne, kdy Ponomarjov potkal svoji milenku, zavě?enu do Kedrova. Ve své ?árlivosti vyvolal prudk? v?stup, jeho? závěrem bylo vyzvání na souboj. Kedrov p?ijal toto vyzvání bez zvlá?tního nad?ení a v ?asn?ch ranních hodinách do?lo po roz?ilující noci k souboji, beze svědk? a jediné za ú?asti hezké princezny. Kedrov jako vyzvan? měl první ránu, která p?esně zasáhla sv?j cíl.Udal se sám. P?ípad vzbudil v Moskvě veliké vzru?ení. Hned druhého dne konalo se ve vojenské akademii roz?í?ené zasedání úst?edí komunistick?ch buněk, p?i kterém bylo vydáno toto jednomyslné prohlá?ení:Souboj jest p?e?itkem feudalismu a mě??ácké epochy a jest celou sovětskou ve?ejností rozhodně odsuzován. Na?e spole?nost staví na pran?? nositele mrav? a zvyk? ?lechtick?ch velkostatká?? a vykazuje je ze svého st?edu.Vzhledem k tomu, ?e na souboji ulpívá p?ídech roman- ti?nosti, která by mohla svésti na nesprávnou cestu nad?ené soudruhy, vyrostlé v období hrdinsk?ch a krvav?ch boj?, musíme vyzna?iti p?esnou hranici mezi romantikou proletariátu a jeho nep?átel a poukázati na to, ?e v tomto p?ípadě máme co ?initi s projevem feudální romanti?nosti, kterou m??eme prostě a věcně nazvati trivialitou.Na?e rudá armáda p?evzala z carské armády, je? byla pod ideologick?m vlivem ?lechtick?ch a mě??áck?ch vrstev, ur?ité prvky, jejich? ?kodlivou ideologií byly naka?eny některé buňky na?eho organismu, neschopné odporu. Kedrov, jen? usmrtil svého kamaráda v souboji, jest vzorem proletá?e, kter? zaměnil svou ideologii s ideologií sv?ch úhlavních nep?átel.V tomto směru bude nutno ve straně vyvinouti dalekosáhlou ?innost a vytvo?iti rozhodnou frontu proti v?em ideologick?m p?e?itk?m carské armády, které rozvracejí na?e ?ady.Psychiatrické prozkoumání Kedrova do?lo k závěru, ?e v okam?iku zlo?inu jednal v pathologickém stavu, kter? vylu?oval p?i?ítatelnost. P?esto zní ob?aloba na úmyslné zabití z nízk?ch pohnutek. Státní zástupce pou?ívá své ?e?i k v?znamnému politickému projevu: ?Komunismus zavazuje ka?dého komunistu k tomu, aby za v?ech okolností jednal tak, jak toho vy?aduje ná? program a na?e strana. Kedrovova ideologie se zhroutila p?i prvém st?etnutí se skute?ností. Jest zbyte?no hovo?iti o nesmyslnosti souboje s hlediska na?eho ?ivota a na?í strany. Kedrov dopustil se tím, ?e p?ijal vyzvání k souboji, tě?kého zlo?inu jako p?íslu?ník strany i jako velitel rudé armády.“Obhájce napadl ve svém plaidoyeru skutkové i právní posuzování p?ípadu státním zástupcem a dosáhl toho. ?e bvl p?vodně stanoven? trest — 3 léta ztráty svobody a ob?anské cti — sní?en s ohledem na veliké Kedrovovy vále?né zásluhy na 6 měsíc? beze ztráty cti.Proletá? a nevěstka.Stál-li v prvém p?ípadě p?ed soudem jako ob?alovan? velitel rudé armády a byly-li jevi?těm dramatu místnosti vojenské akademie, pat?í ú?astníci druhého velkého kriminálního p?ípadu do prost?edí zcela proletá?ského. Ivan Seljesnov, dělník v tulské továrně na samovary, po?ívá jako pracovní invalida zcela nepatrné pense. Jeho dvě dcery jsou mu na obtí? a zbaví se jich p?i první p?íle?itosti: lóletou Nuru u?iní proti její v?li ?enou opilce a zpustlíka Rudakova, konfidenta a organisátora pogrom?. Jeho smrt zachrání krásnou mladou dívku brzy od dal?ího spolu?ití s ním, av?ak ne od bídy, která posléze p?ivede dívku na ulici. Peníze a prost?edí nevěstek promění rychle ně?nou a radostnou Nuru ve sprostou a ha?te?ivou ?enu. Dostává se s jedním ze sv?ch náhodn?ch milenc? do Moskvy, kde navazuje trvalej?í známost s profesorem malí?ské akademie, kter? pro ni najímá velik? byt. To jí umo?ní je?tě velkorysej?í provozování prostituce. V této době se setkává s proletá?sk?m hudebníkem ?istakovem, chlapcem nezka?eného charakteru a pr?měrn?ch mě??áck?ch ?ivotních cíl?. Prohnaná koketa tou?í po mu?i, kterému by se mohla oddati a kter? by nále?el jen jí, a snadno doká?e zpracovati si hodného ?istakova ke sv?m cíl?m. Svého ?ivota ov?em nezanechává, ale upraví jej pouze tak, aby se milenec o ni?em nedověděl. P?i ?istotě a p?ímosti ?istako- vově se jí to snadno poda?í.V?e mohlo jít klidně svou cestou, kdyby se nebyla jako bou?e p?ehnala ?íjnová revoluce a zvrátila v?echno: kavárny, bary, restauranty, ve kter?ch dosud Nura stále nalézala zámo?né kupce pro své krásné tělo, byly uzav?eny. Ceká pozavírala v?echny zákazníky. Nura se posléze v roce 1920 provdala za ?istakova, kter? je ??asten, ?e bude nyní Nura ná- le?eti jen jemu.My?lenky ?íjnové revoluce naplní i ducha ?istakovova a nedop?ávají mu klidu. Cítí, ?e se v jeho ?ivotě něco musí změnit, ale nechápe, co. Uvědomuje si, ?e je jeho místo v ?adách bojujících dělník?. Ale jeho ?ena se vzep?e tomu, aby vstoupil jako dobrovolník do rudé armády, vědouc, ?e by tím byla úplně ztracena, a doká?e sv?mi slzami a objetími, ?e ?istakov u ní z?stane.Ale po období hladu a hrdinsk?ch ?in? nadchází éra nové hospodá?ské politiky, NEP. Obchodníci a spekulanté zas vylézají ze sv?ch děr, restauranty, hrá?ské kluby, bary zas otvírají své pohostinné vchody, mezi bíle prost?en?mi stoly objevují se znovu úslu?ní ?í?níci s drah?mi pokrmy a nápoji. Vyhlídky na minul? pohodln? a ne?estn? ?ivot neodolatelně p?itahují Nuru, je? po krátkém zdráhání zapo?ne stejn? ?ivot, jak? vedla p?ed revolucí. Ve své sprostotě zanechá posléze i v?ech ohled? na svého mu?e a p?izná se mu v?smě?ně, ?e je děvkou a ?e ni?ím jin?m ani nechce b?ti. ?istakov jest zni?en, ale nedovede se od své ?eny odtrhnouti. P?i jednom v?stupu, p?i kterém Nura bezohledně odkryje celou svou sprostou povahu, strhne mírn? hudebník se stěny pu?ku a z bezprost?ední blízkosti svou ?enu zast?elí.P?edbě?né vy?et?ování jest skon?eno ji? dva t?dny po ?inu a ?istakov je ob?alován pro zlo?in podle ?lánku 144 tr. z., toti? pro ?úmyslné zabití, spáchané ve stavu tě?kého du?evního vzru?ení, vyvolaného násiln?m ?inem neb tě?k?m ublí?ením se strany oběti“. Chování ob?alovaného p?ed soudem jest a? dojemně p?ímé a otev?ené. Ozna?uje svou ?enu za obě? solárních poměr? a ?ivotních podmínek za carské vlády, která byla bez vlastní viny svedena na scestí a mravně zka?ena. Pohrdá sebou sam?m za to, ?e zotro?il svého ducha a pod?ídil iej sv?m smysl?m, ?ím? se zpronevě?il svému ?ivotnímu cíli, slou?iti svou hudbou pracující t?ídě, a to jen ze slabosti, aby .epozbyl ?eny, kterou miloval. Posledními slovy prosí soud, abv nebyl ?et?en. Ale trest je mírn?: jeden a p?l roku ztráty svobody.Novodob? mecená?.V?zna?né místo v této galerii typ? z nového ruského ?ivota, vyňaté z moskevsk?ch procesních akt, zaujímá ú?etní státního monopolu hracích karet A. M. Ubilsk?. Po 171etém man?elství zapuzuje svoji ?enu a o?ení se se zaměstnankyní stejného ú?adu, mladi?kou Simou Vianovou. Také Sima pochopila období nové hospodá?ské politiky jako svolení sovětské vrchnosti k vedení nového dobrého ?ivota, kter? poz?stává podle jejího mínění v mo?nosti vydávání peněz za drahé ?aty a p?íjemném a veselém trávení ?asu. S platem 200 rubl? měsí?ně nemohli ov?em dojiti daleko. Hezká Sima netajila se sv?m p?esvěd?ením, ?e jí její mládí a krása dává nároky na lep?í úděl, ne?li jí sk?talo ?ivo?ení po boku sovětského ú?edníka. Ubilsk?, kterému to dostate?ně dávala najevo, tr?znil se tímto vědomím a strach, ?e ji ztrácí, ?inil z něho němého a poslu?ného otroka.Sima měla dobr? hlas a rozhodla se, ?e se dá na divadelní dráhu. P?es odpor svého mu?e vstoupila do ?koly klasické komické opery, dny i noci trávila na zkou?kách, koncertech a sch?zích a brzy zcela propadla hereckému prost?edí, a?koli nebyla je?tě here?kou. Jejím hlasem, zjevem a tane?ním nadáním byli v?ichni nad?eni. Ubilsk? pochopil, ?e v budoucnosti zaujmou jeho místo jiní mu?ové, a stanul p?ed problémem, kde by mohl získati peně?ních prost?edk?, jimi? by svoji ?enu udr?el pro sebe.Pramen p?íjm? objevil zcela náhodně: Jednoho dne p?i srovnávání pokladni?ních .uzávěrek zjistil rozdíl 5000 rubl?. Po?ádal o vysvětlení svého nejbli??ího p?edstaveného Lobanova, kter? mu klidně oznámil, ?e si oněch 5000 rubl? ponechal pro sebe, a nabídl mu, aby nap?í?tě v defraudacích spolupracovali. Lobanov byl dokonal?m umělcem v oboru podvodného ú?etnictví a dovedl své machinace po dlouhé měsíce bezvadně zakr?vati. Kdy? vzr?stalo nebezpe?í odhalení, rozhodl se, ?e zasvětí do svého jednání Ubilského, o kterém věděl, ?e podnikne v?e, aby uspokojil touhu své ?eny po ?dobrém ?ivotu“. Ubilsk? skute?ně p?ijal bez váhání a tého? dne po?ali spole?ně, systematicky a plánovitě olupovati pokladnu státního monopolu.Tím získal si Ubilsk? mo?nost státi se mecená?em divadelní skupiny, ve které vystupovala jeho ?ena, toti? ?koly klasické komické opery, která byla zalo?ena kolektivem nezaměstna- n?ch herc? v Moskvě v roce 1924 a je? byla odkázána v hospodá?ském ohledu zcela na vlastní p?íjmy. Ubilsk? nabídl správě ?koly, ?e se stane komer?ním ?editelem a ?e se posta- rá o opat?ení peně?ních prost?edk? pro divadlo, jeho? zanedbané ú?etnictví pr? uvede do po?ádku. Tato jeho nabídka bvla samoz?ejmě p?ijata a Ubilsk? se dal ?il?m tempem do práce. Ne?et?il penězi, dal zhotoviti krásné dekorace a rekvi- sity, za?ídil skvěl? inventá?, dal po?íditi krásné kostymy, v?e podle návrh? znám?ch moskevsk?ch umělc? a za spoustu peněz. Otev?el sv?j d?m herc?m a p?átel?m divadelní ?koly a v dlouh?ch debatách rozprávělo se o r?zn?ch divadelních otázkách, chystaly se plány pro budoucnost a hlavně se tan?ilo a pilo, v?e na útraty Ubilského. V moskevsk?ch divadelních kruzích se nad vystoupením nového mecená?e nikdo nepozastavil. Mluvili o něm, jako o ?daru sh?ry“ a neptali se po tom, odkud mal? sovětsk? státní ú?edník ?erpá prost?edky k tak nákladnému ?ivotu.Lobanov s Ubilsk?m vydatně pou?ívali mo?ností, kter?ch jim poskytovaly obrovské obraty státního monopolu hracích karet. S neuvě?iteln?m ?onglérstvím dokázali skr?vati své obrovské zpronevěry a padělali doklady i kvitance na tisícové obnosy. Proti v?emu o?ekávání v?ak ne?ekaně podnikl hlavní ú?etní náhodnou kontrolu, p?i které odhalil jednu z největ?ích zpronevěr. Ubilsk? se p?iznal a byl zat?en a na lavici ob?alovan?ch ocitl se ov?em vedle něho i Lobanov a 6 ú?edník? státního monopolu. P?ed soudem vy?la najevo p?ímo neuvě?itelná ledabylost v tomto státním ú?adě a nevysvětlitelná d?vě?ivost ?editelství v??i oběma defraudant?m. Ve smutném sledu st?ídali se p?ed soudem byrokrati?tí ú?edníci, mumlající nesrozumitelné věci o pracovní p?etí?enosti, aby se teprve nakonec pod tíhou usvěd?ujícího materiálu p?iznali k tomu, ?e prostě z íedabylosti p?ehlédli obrovské podvody, které se po celá léta dály těsně p?ed jejich o?ima. Stejně smutn? obraz poskytovali i herci divadelní skupiny, demonstrující soudu nemen?í morální nízkost. Bylo pr? pot?eba peněz. Ubilsk? je opat?il — a v?e bylo v po?ádku, nebo? peníze, jak známo, nezavánějí. Zbaběle se z?íkali Ubilského ze strachu, aby se sami rovně? neoctli na lavici ob?alovan?ch.Z osmi ob?alovan?ch byli t?i zpro?těni ob?aloby, t?i odsouzeni k jednomu a? dvěma let?m ztráty svobody, Lobanov a Ubilsk? odsouzeni k trestu smrti.Vra?da studentky Galiny.Také Ilja Sudak p?ihlásil se jako jeden z prvních pod prapory rudé armády, aby bojoval za osvobození potla?en?ch ?vlastní rukou“, jak o tom zpívá Internacionála. Byl na sv?ch 16 let ji? t?ídně zcela uvědoměl?m, planul nad?ením a zcela vě?il ve vítězství věci, pro kterou ?el do ohně. Kdy? po vítězném skon?ení boj? o moc vyvstal nov? neméně krut? nep?ítel: hlad, postavil se Sudak se stejně nad?en?m zápalem do armády proti hladu, a to nejd?íve jako agent vy?ivovacího komitétu, potom jako ?éf zásobovacího komanda. Válka, boj na vy?ivovací frontě, ?asté sch?ze a rozprávky s komunisty roz?í?ily zna?ně duchovní obzor Sudak?v a probudily v něm touhu po vědění. V roce 1921 ve věku 19 let odjí?dí do Moskvy na dělnickou fakultu vysoké ?koly technické. Jako naivní venkovan je ohromen Moskvou, ve které v?e ?ivot den ode dne silněji. ??astní se debat o politickém ?ivotě Moskvy, úkolech nového divadla a zejména o r?zn?ch sexuálních otázkách. V tomto směru zastává vět?ina student? nejjednodu??í zásady: absolutní svobodu pohlavního styku. Studentka Galina Mravinová, která jest hlavní postavou této tragedie, pí?e o tom jednomu ze sv?ch spolu?ák?: ?Ka?d? z moskevsk?ch dělnick?ch student? myslí jen na své vlastní já. Kam se podívá? — perversita a sprostota. Na ?ádné fakultě ji? nenajde? po?estného děv?ete. Vět?ina z nich jsou v pravém smyslu prostitutkami. Jaké potomky zrodí tato generace? Otcové jsou zni?eni a nervově ochromeni sv?mi pohlavními v?st?ednostmi, ?eny opětovn?mi potraty. Jest hrozné pohlédnout! do budoucnosti. A p?ece stane se jednou tato budoucnost p?ítomností. . ..“Také Sudak hlásil se do ?ad student?, kte?í potírali cudnost jako ?mě??áctví“, vysmívali se lásce jako sentimentalitě ducha a naz?vali man?elství mě?fáck?m p?e?itkem. Sudak měl svoji vlastní erotickou filosofii: ?eny jsou podle něho ?kachlíková kamna“, ?úst?ední topení“, ur?ené k tomu, aby zah?ívalo mu?e. Rok studia změnil mladého nad?ence a zdravého proletá?e, mu?e od pluhu, kter? p?i?el do města, aby zde nabyl vědomostí a vědomostmi slou?il své t?ídě, v po?it- ká?ského zh?ralce, jeho? ?ivot měl jedin? obsah: víno a ?eny. Sudakovi se na první pohled zalíbila hezká, ?tíhlá a zdr?enlivá Galina a jako obratn? rutinér dosáhl brzy svého cíle. Dívka byla pro něho ov?em pouze p?echodnou ?pochoutkou“ a brzy si ji omrzel. Pro Galinu znamenala v?ak ?volná láska“ svobodu volby. Rozhodla se pro Sudaka a tou?ila po něm celou svou bytostí.Jeho vzr?stající chlad zdál se jí nesnesiteln?m. Podzim pak p?inesl dal?í velikou starost: otěhotněla. Státní nemocnice, na které se obrátila, odmítly provésti potrat, kter? její zdravotní stav nep?ipou?těl. Soukromého léka?e si nemohla zaplatit. Prosila Sudaka o p?ispění, ale nadarmo. Po měsících tě?k?ch du?evních boj? a muk porodí v ?stavu pro pé?i o matky a děti děv?átko. Sudak dal dítěti své jméno a krátk? ?as p?ispíval na jeho v??ivu, ponenáhlu v?ak pozbyl zcela ve?kerého zájmu o dítě a pocítil proti němu dokonce a? odpor. Studentka Galina se octla v tě?ké, nejen du?evní, ale i materielní nouzi, kdy? Sudak p?estal zcela na dítě platit. Deník dívky popisuje nesmírnou bídu, se kterou se protloukala spolu se sv?m dítětem dlouhé měsíce a léta. Posléze si uvědomí celou nízkost a mravní ubohost svého milence a po?ne ho proná- sledovati alimenta?ními ?alobami. Sudak ve své nenávisti pochopuje, ?e jest dívka jeho nep?ítelem, a rozhoduje se jednat. Po několika dnech jest studentka Galina nalezena ve svém bytě u?krcena ru?níkem.Sudak se p?izná k vra?dě, ale sna?í se uvésti co nejvíce poleh?ujících okolností. Tvrdí, ?e spáchal vra?du v největ?ím roz?ilení, vyprovokován urá?kami zavra?děné. Poukazuje také na svou du?evní úchylnost a znovu a znovu jímá se p?ed soudem slova, zd?razňuje své revolu?ní sm??lení a poukazuje na poleh?ující okolnosti. Soud v rozsudku konstatuje, ?e Sudak p?sobil rozkladně na studenty svou propagandou sexuální anarchie a sv?m vlastním p?íkladem a ?e zavra?dil svou milenku z nízk?ch pohnutek, aby se zprostil placení aliment?. Ozna?uje Sudakovu osobnost a jeho jednání za sociálně obzvlá?? nebezpe?né a odsuzuje ho ke ztrátě svobody na 10 let p?i nejp?ísněj?í osamocenosti a ke ztrátě cti na dobu 3 let. City v?erej?ka.V?ední p?íběh kovodělníka Alexandra Maka?ina potvrzuje nám v?mluvněji ne? cokoliv jiného, do . jaké míry jsou je?tě v ?irok?ch vrstvách sovětské ve?ejnosti a to i ve?ejnosti ryze komunistické a t?ídně uvědomělé zakotveny city v?erej?ka. Maka?in o?enil se s Marií Batkinovou rok po tom, co se seznámili. P?esvěd?ili se, ?e se u nich nejedná o nějakou povrchní, prchavou vá?eň, ale o vá?n? a hlubok? cit. Chtěli ?iti po zp?sobu mlad?ch komunist?, bez malomě??áckého ?rodinného krbu“. V roce 1922 vstoupil Maka?in jako dobrovolník do rudého námo?nictva, zatím co se Marii narodil z man?elství syn.Za nep?ítomnosti man?elovy seznámí_se Marie s mlad?m dělníkem Glasovem, kter? se jí po?ne z?ejmě dvo?iti. Také Marie pocítí k mladému mu?i siln? cit. Maka?in se zatím vrátí a pozná na vzr?stajícím chladu své ?eny, ?e je něco pravdy na zprávách, které ji? dolehly k jeho sluchu, ?e ho ?ena podvádí. Marie se mu vyzná z toho, ?e Glasova miluje, a dává mu slovo, ?e se s dělníkem rozejde. Bojuje state?ně se svojí láskou, av?ak její cit ji ji? plně uchvátil a nedovede jej ji? potla?it a zvládnout. Maka?in trpí mukami ?árlivosti a ura?ené sebelásky. Nese v sobě pocit neukojeného same?ka, kterému bylo sáhnuto na jeho vlastnictví, na sami?ku. Dychtivě sbírá po sousedství klepy, ze kter?ch zjistí, ?e jeho ?ena p?es sv?j slib v poměru pokra?uje. S tr?zní pochopuje, ?e jeho rodinn? ?ivot byl rozvrácen, a chladně si zosnuje plán pomsty. Pozve Glasova do svého bytu pod záminkou úpraw dal?ích poměr?.Glasov p?ijme pozvání, a?koliv je si vědom nebezpe?í, kterému se tím vydává. V bytě dochází k tragickému v?stupu. Dělník se p?iznává k tomu, ?e Marii miluje, a ?ena sama. lkavě prosí svého mu?e, aby jí dal svobodu, aby se mohla za svého milence provdati. Maka?in chladnokrevně z bezprost?ední blízkosti st?elí mladého dělníka do spánku, dostihuje na schodech prchající Marii a vra?dí ji rovně? v?st?elem do temena hlavy. Hr?za celé této scény ot?ese i jím tak, ?e upustí od svého záměru zabít i svého syna, a odchází se udat.Vra?da spáchaná ze sobectví, ?árlivosti nebo jin?ch nízk?ch motiv?, je podle sovětského zákoníka trestána ztrátou svobody do 10 let, p?i p?ísném osamocení. Je-li v?ak ?in spáchán ve stavu mocného vzru?ení, vyvolaného zavra?děním, m??e b?ti p?i poleh?ujících okolnostech uznáno jen na nucenou práci do jednoho roku. Maka?in byl si tohoto rozdílu dob?e vědom. A?koliv si p?ed zlo?inem promyslil a p?ipravil své jednání a? do nejmen?ích podrobností, usiloval nyní o to, aby co nejsnáze z trestního ?ízení vyvázl. To jest, pokou?el se vylí?iti obraz zlo?inu takov?m zp?sobem, aby soud do?el k p?esvěd?ení, ?e jednal v ?náhlém mocném du?evním vzru?ení“. Av?ak právě tento rafinovan? postup mu neoby?ejně p?ití?il a rozhodl o v??i trestu.Mimo?ádná sch?ze tovární buňky vyslovila se o zlo?inu takto: ?V době, kdy komunistická strana a dělnická t?ída v?emi sv?mi silami budují socialismus, v době, kdy strana a t?ída daly na denní po?ad kulturní revoluci, boj o nové ?ivotní formy a o nové lidství — je ?in, jak? spáchal Maka?in, obzvlá?? nízk?, sprost? a zlo?inn?. Ve jménu komunismu a t?ídně uvědomělého proletariátu vylu?ujeme ho ze svého pro- letá?sko-komunistického st?edu a ?ádáme soud za p?ísné vy?et?ení a potrestání zlo?inu.“ Státní zástupce pak uvádí ve své analyse Maka?inova zlo?inu: ?Pova?oval svou ?enu za sv?j majetek, za svoji otrokyni, a nutil ji v?emi prost?edky, aby s ním setrvala v man?elství, a?koliv věděl, ?e ho ji? nemiiuie. Kdy? se p?estala pod?izovati jeho v?li, spáchal dvojnásobnou vra?du. Tento proces má za ú?el ukázati proletá?skvm masám, ?e nehodláme trpěti poměr k ?eně, jak? demonstroval Maka?in. Pro nás jest ?ena ?lověkem a ne věcí, jak se domnívají rozli?ní Maka?inové, kte?í pova?ují svou man?elku za nepostradatelné p?íslu?enství své postele, za věc, se kterou si smí vlastník libovolně zacházeti, s ní zle nakládati a ji vlastnoru?ně popraviti.“Trest zněl na 8 let samovazby.Hlad po lidech.Obraz nového socialistického ?lověka, jak se nám nejpravdivěji podává z těchto několika p?ípad? z moskevské soudní síně, není radostn?. A p?ece jsme viděli, ?e byli hlavními osobami v těchto mal?ch lidsk?ch dramatech vesměs t?ídně uvědomělí a vychovaní p?íslu?níci strany, bojovníci a velitelé rudé armády a rudého námo?nictva, poslucha?i vojensk?ch akademií a dělnick?ch vědeck?ch fakult, proletá?i, sovět?t: ú?edníci a umělci. Nedostatky tohoto lidského základu sovětské v?stavby jsou dnes ji? známy sovětsk?m politick?m i uměleck?m v?dc?m, kte?í za?ínají propagovati nutnost nápravy. Stalin ve své ?e?i k absolvujícím rudoarmějsk?m akademik?m ohla?uje ji? zahájení nového období sovětské v?stavby, období, které proti p?edcházející é?e ?hladu po tech-nice" ozna?uje heslem ?hlad po lidech“: to jest po spolupracovnících, kte?í by teprve z továren, kolchoz?, sovchoz?, z celé techniky vytě?ili maximum toho, co vytě?iti lze. Jeho ?e? je apologií ?lověka. ?Musíme se nau?it p?edev?ím ctíti ?lověka,“ ?íká Stalin, ?ka?dého spolupracovníka, kter? jest schopen prospěti na?í spole?né věci. Musíme pochopiti, ?e ze v?ech nov?ch statk?, které na světě existují, jsou nejcenněj?ím a rozhodujícím kapitálem lidé . ..“ — ?Malou skulinkou“ spat?uje ji? Karel Radek po?átek nového velkého období znovuzrození ?lověka. Bucharin, jeho? o?i jsou opat?eny br?lemi nep?ekonatelného optimismu a entusiasmu, vidí opět dál ne? jeho st?ízliví druhové, vidí ji? ?vzr?st nového socialistického ?lověka, kter? nebyl a nemohl b?ti v p?edrevolu?ní době, nového světa nov?ch lidí, nov?ch lidsk?ch vztah?, nov?ch temp ?ivota, nového světa obrozeného lidství.“ Podle Bu- charina ji? se líhnou noví skvělí lidé, aktivní, tvo?iví, trojnásobně ?iví. P?ejeme Bucharinovi, kter? není jedním z nich, aby se jich do?kal.doba a lidéJaroslav H?lka (Nov? York):Na?i v Americe ii.Jak se uplatňují a jak ?ijí.Tato slo?ka sebevědomí není u ?echoameri?an? právě veliká. Na?e první, p?istěhovalá generace nezbavila se dosud psychologie národa potla?eného a v Americe oficielně nere- presentovaného. Na?i lidé jsou dobr?mi dělníky, poctiv?mi pracovníky, demokraty od kosti, ale nikoli demokraty v sebevědomém smyslu já pán — ty pán. Málo dosud pochopili, ?e ?eskoslovensko je dnes ji? ve světě solidním a vá?n?m' národem s dobr?m rekordem, a ?e na americké p?dě jsou ?eskoslovenské kolonie representací národa z p?vodní vlasti. Zásada já pán — ty pán je stejně d?le?itá ve styku r?zno- národních americk?ch skupin jako ve vnitropolitick?ch zále?itostech. Na?i kolonisté toho nechápou. Jejich spolkové budovy nedbají vněj?í representace úpravou ani umístěním. P?i vzácn?ch p?íle?itostech oslav presidentov?ch, po?ádan?ch v p?edním hotelu, a s náv?těvou cizích hostí je jim proti mysli po?adavek ve?erního úboru. Koncerty a p?edná?ky, po?ádané druhou generací p?ed americk?m publikem ne?esko- slovenského p?vodu jsou jim ?krobené atd. Není divu, ?e se ?ást tohoto inferiorního pocitu otc? p?ená?í i na děti, a ?e ?echoameri?ané zde rození jsou vybaveni do ?ivota men?í dávkou sebevědomí ne? by toho jejich p?vod zasluhoval.Tato malá dávka sebevědomí ?eskoamerické mláde?e datuje se ji? od ?kolních let, kdy děti nejen ?esk?ch, ale i jin?ch národností nále?ejících k pozděj?í imigraci, jsou naz?vány .-.-vmi spolu?áky v?smě?n?mi p?ezdívkami ?Bohunks“, ?Pollacks". .Jdunkies“, ?Wobs“ a tak dále. Jeví se později jako nedostatek ?ivotní pr?bojností pro získání universitního ■ zdělání. A z?stává ?asto i s těmi, kte?í universitního vzdě- Lání dosáhli. Zajímav?m dokladem toho je na p?íklad okolnost. ?e ?eskoameri?tí graduanti nevyorsk?ch universit nez?stávají ?lenv klub? sv?ch universit a nestávají se ani ?leny iinvch v-?-ziia?néj?ích spole?ensk?ch klub? v městě, le? za cenu t. zv. úplné amerikanisace — to jest, p?eru?ení v?ech styk? s ve?ejn?m ?ivotem své vlastní kolonie a p?ipojení se k některé vládnoucí p?vodové skupině.Ve věci první generace nelze mnoho měniti. Na?e zastupitelské ú?ady, t?eba?e jsou se sv?mi koloniemi v nejlep?ím a nejp?átel?těj?ím styku, nemohou jim b?ti v?dci v jejich americkém politickém, spole?enském a sociálním ?ivotě. ?esko- americká kolonie je na americké p?dě a zastupitelské ú?ady nemohou v nich provozovati ani sociální ani jinou politiku. A nové imigrace s novou sebevědoměj?í psychologií není.Mezi mnoh?mi studovan?mi hochy a dívkami druhé generace v?ak lze pozorovati velmi zajímav? zjev. Sledují zprávy o ?eskoslovensku v anglickém tisku se zájmem. ?tou anglické publikace o zemi sv?ch otc?. Pozorují, jak se jiné národnostní skupiny dívají na ?eskoslovenské jméno v mezinárodní politice a v mezinárodním obchodě. A jejich sebevědomí roste. Vyci?ují, ?e ?eskoslovensko dostává solidní jméno v první ?adě v mezinárodní politice, ale i v obchodě, v někter?ch pr?myslech, v hudbě. Neost?chají se ?íci svému zaměstnavateli, svému nad?ízenému, nebo zákazníkovi, ?e jsou ?eskoslovenského p?vodu. Cítí se dot?eni, kdy? prav? newyorsk? Ameri?an irského p?vodu projeví neznalost zeměpisné polohy ?eskoslovenska. O těchto zku?enostech vyprávějí ve svém klubu. Anglicky ov?em, ale bez újmy na svém americkém sebevědomí. Právě naopak, cítí se lep?ími Ameri?any, proto?ejsou p?íslu?níky dobré národnostní skupiny. Toto sebevědomí proniká spí?e do vrstev vzdělan?ch, ne? do vrstev druhé generace, která nepro?la ?kolami. Universita dá vět?í rozhled, ?ir?í zájem. V Americe vyr?stá nyní druhá generace, amerikanisovaná, ale ?esko-ame- ricky sebevědoměj?í ne? generace p?istěhovalá. Toto sebevědomí probouzí se v?ak povět?ině a? po absolvování americké university. Americké ?kolství od mate?ské ?koly a? po universitu ignoruje americkou cizineckou otázku, ?i spí?e vědomě a uměle ji p?ikr?vá ?irok?m plá?těm amerikanisace. U?itelka v národních ?kolách se nikdy nezeptá sv?ch dětí: ?Kdo z vás umí italsky, německy, ?esky?“ Děti tého? p?vodu, v té?e t?ídě ?asto o sobě nevědí. Zato v?ak vědí ji? v mate?ské ?kole, kdo to byl Ji?í Washington. Na universitách je tomu stejně. Universitní kluby student?, zalo?ené na národnostním principu, nejsou universitami nijak podněcovány, a? se jim nebrání. Student na americké universitě ?ije ve svém studentském prost?edí. To je ?asto velmi daleko zeměpisně i ideově od prost?edí, ze kterého vy?el. Po absolvování vrací se v?ak studenti do sv?ch domov? a k zalo?ení existence p?ispěje jim spí?e prost?edí, ze kterého vy?li, ne? styky získané na ?kole. Odtud nové uvědomení p?íslu?nosti k národnostní skupině.Síla tohoto uvědomení jest ov?em individuálně r?zná. Lidé p?em??liví a ti, kte?í doplňují vzdělání i mimo universitu, docházejí k němu spí?e a hlouběji. Jindy uvědomení nejde p?es hranice kolonie, v ní? mlad? právník, léka? nebo lékárník hledá za?átky své praxe.Polo?ili jsme si otázku, mo?no-li o?ekávati! vedení ?esko- aiíerické větve na?eho národa od druhé generace, v Americe vystudované. V mnohém ohledu ano a v někter?ch p?ípadech ji? k němu dochází. Tak v Novém Yorku byla zalo?ena Slovanská liga americk?ch voli?? (SLAV), vedena studovan?m Slovákem druhé generace. Po léta ji? existuje ?esk? demokratick? klub, veden? právníkem takté? druhé generace. Jsou to organisace politické, jejich? ?lenstvo nále?í z vět?iny generaci prvé. Universitní klub druhé generace po?ádá s ústavem pro ?eskoslovenské studium p?i Kolumbijské universitě oslavy zalo?ení ?eskoslovenské republiky. V mezinárodním studentském domě, kde je ubytováno na 600 student? ze v?ech díl? světa po?ádá tent?? klub druhé generace ka?doro?ně kulturně propaga?ní a informa?ní ve?er o ?eskoslovensku. V rámcitěchto ve?er? byla na p?íklad uspo?ádána oslava osmdesát?ch narozenin profesora ?ev?íka za jeho p?ítomnosti a p?ed ?eln?mi representanty hudebního New Yorku.V jin?ch směrech setkává se toto v?dcovství druhé generace s potí?emi. Ned?věra imigrant? k vlastní inteligenci, ?i, jak ji naz?vají ?pán?m“, p?ená?í se i na druhou generaci, t?eba?e to znamená vlastně ned?věru k vlastním dětem. To by se v?ak dalo p?ekonat. P?ekonaly to aspoň zmíněné politické kluby. Jiné obtí?e jsou spí?e rázu technického. ?esko- americká studovaná mláde? se nerada schází v neúpravn?ch klubovních budovách sv?ch otc? a sv?ch vlastních nemá. A není ani finan?ně ani po?etně dosti silná, aby si vlastní místnosti mohla po?íditi. Levné sch?zky v kavárně po evropském zp?sobu v Americe neexistují, hotely jsou nákladné. D?sledek je, ?e sch?zky ímlad?ch profesionál?, u?itel?, právník?, léka??, in?en?r? konají se v domě vydr?ovaném americkou podp?rnou organisací a slou?ícím za klubovní d?m dor?stající mláde?i nejchud?ích p?istěhovaleck?ch vrstev. ?e to p?íli? nep?ispívá k sebevědomí universitní omladiny ani k p?ílivu ?lenstva, je nasnadě. Němci mají krásné klubovny. Italové postavili své studující mláde?i palácov? klubovní d?m p?i universitě Columbia. ?védové, Ma?a?i a jiné národnosti mají representa?ní klubovní domy nebo aspoň restauranty. ?echoslováci v Novém Yorku je?tě tak daleko nedo?li; ?e by ?e?tí a sloven?tí otcové měli postaviti sv?m americk?m syn?m spolkov? domov u? proto, aby jim umo?nili cítiti se hodnotněj?ími Ameri?any, m??e se zdáti paradoxní. Chud? imigrant má p?ece méně prost?edk? ne? domorod? Ameri?an, ?ekne se. Ano, ale chud? imigrant má svoji národnostní pospolitost. Jeho děti ji rychle ztrácejí.Souvislost s vlastí.Polo?ili jsme ji? jednou otázku, je-li něco takového t?eba a má-li to smysl pro budoucnost vzhledem k rychle pokra?ující amerikanisaci. Vylo?ili jsme, ?e amerikanisace je pojem ?iroce relativní. ?e se projevují neamerikanisované slo?ky psychologické a spole?enské je?tě ve ?tvrté a páté generaci. Mohou nám, malému národu, jeho? 12 procent ?ije za mo?em, tyto slo?ky z?stati lhostejné? Dr. Veverka v citovaném ?lánku o?ekává od nich aspoň ?benevolentní zájem o starou vlast“. Nevyvine-li se v tomto směru záměrné a cílevědomé úsilí vymizí záhy i tento benevolentní zájem o starou vlast. Národnostní a nábo?enské skupiny silněj?í prostě pohltí ?eskoslovensk? element. Ji? nyní je tohoto benevolentního zájmu v druhé generaci nestudované a neorganisované daleko méně ne? tam, kde se kolektivně pěstuje a udr?uje. Ostatně mohou nastati doby, kdy tento benevolentní zájem bude mo?ná nutno proměniti v zájem velmi aktivní. Jsou evropské poměry tak skálopevně stabilní? Není Amerika ?ím dále tím více p?itahována do víru světov?ch dějin? Co znamenaly ?eskoslovenské kolonie v Americe pro obnovu na?í samostatnosti je dob?e známo. M??e nám b?ti lhostejno, bude-li mít obdobn? v?znam ?eskoslovensk? duch jejich anglicky mluvících potomk? v p?í?tím kataklysmatu t?eba za sto ?i za dvě stě let?Není vhodněj?í doby pro podchycení zájmu druhé generace americké o na?i národní existenci nad dobu nyněj?í. Druhá generace, nejen ?eskoslovenská, ale v?ech cizích národ? v Americe pro?ívá kritickou dobu. Je to v mnohém ohledu generace bez země, bez opory; p?íslu?ník druhé generace je je?tě v mnohém ohledu v Americe cizincem. Druhá generace je tě?ko p?ipou?těna do dr?av generací star?ích. A s generací sv?ch otc? si ji? zcela dob?e nerozumí. Z nevlídn?ch cizineck?ch ?tvrtí by ráda utekla, ale nemá kam. Získá ji ten, kdo jí dá sebed?věru, oporu k ?ivotu v její vlastní americké zemi. Ukázali jsme, ?e sebevědomí op?ené o solidní p?vod znamená mnoho pro mladého Ameri?ana. Pěstovati amerikanismus v tomto smyslu je logické a vypl?vající ze sociálního a historického slo?ení Ameriky. Oficielní Amerika toho nepost?ehuje. Některé mate?ské země to ji? post?ehlv. První Itálie. Nyní Německo.?eskoslovensko vydr?uje ústav v Pa?í?i a v Lond?ně za ú?elem ?í?ení znalosti na?eho národa a státu. Podobn? ústav v Americe neměl by jen smysl propaga?ní. Pomohl by nám zachovali to, co je ji? v Americe na?eho: ?eskoslovenské kaménky v americké mosaice. Lásku a hrdost americk?ch ob?an? ?eského a slovenského p?vodu ke staré vlasti a ke slo?kám kultury i tvrdé práce, kter?mi ná? národ p?ispěl k vybudování Ameriky. Byla by to skvělá splátka staré vlasti americk?m koloniím za osvobozovací1 v?lohy. A v?te?n? prost?edek pro kulturní sblí?ení ?esko-americké inteligence jak s domácími koloniemi tak s duchem staré země.Zahrani?ní ústav v Praze má adresá? v?zna?n?ch americk?ch ?ech? a Slovák?. V Americe ho nemáme. ?eskoslovenská vláda a oficielní kruhy udr?ují dob?e styky a vá?í si dobré v?le mnoh?ch v?zna?n?ch Ameri?an?. Kolektivní zájem těchto jedinc? o ?eskoslovensk? element v Americe v?ak není ani probuzen ani organisován. ?eskoslovensko má Americk? Institut, v jeho? organisaci jsou na ?elném místě osoby z oficielního světa. Kde je obdobn? ?eskoslovensk? ústav v Americe?Snad zde někter?m ?tená??m znal?m Ameriky zpovzdálí p?ipadnou na mysl ústavy ?eskoslovenského studia p?i někter?ch americk?ch universitách. Ty v?ak nejsou typem, jeho? hledáme a jeho? je ?eskoslovenské Americe t?eba. Americká universita je správně charakterisována jako?to ?depart- ment-store of science“, ?ili obchodní d?m, kter? prodává vědění v?eho druhu. Z tohoto hlediska dala by se taková universitní oddělení hlásající pěstování mal?ch, nesvětov?ch jazyk? nejlépe za?aditi do oddělení reklamní slu?by university. Slou?í v prvé ?adě k získání p?ízně a studentstva (platícího kolejné a p?ispívajícího k vydr?ování university), pocházejícího ze skupin mal?ch národností. University nevyvinují ani zájem o to, aby studenti takového p?vodu v ústavech svého jazyka brali kursy. Sta?í jim jsou-li zapsáni na fakultách in?en?rsk?ch, obchodních, léka?sk?ch a jin?ch. Tak dochází k tomu, ?e na p?íklad ústav pro ?eskoslovenské studium p?i universitě Columbia má pr?měrem dva studenty za semestr, nemá slu?né knihovny, nemá ani seznamu student? ?eskoslovenského p?vodu zapsan?ch na jin?ch odděleních atd.Ostatně americké university mají právo míti svoje cíle i svoje potěmkinské vesnice a nemohou se zab?vati vnit?ními problémy mal?ch národ? a jejich kolonií. A problém ?eskoslovenské Ameriky nedá se ?e?iti v rámci universitního ústavu.Praktické ?e?ení otázek zde probíran?ch bylo ji? p?ed několika lety navrhováno a promy?leno ?eskoslovensk?m generálním konsulem v Novém Yorku, drem Jaroslavem Novákem, kter? v krátké době velmi hluboce vnikl jak do ducha Ameriky tak do ducha a problému na?ich americk?ch kolonií. Americk? ?ivot spole?ensk? i politick? je nejpevněji organisován v ló?ích a klubech. Zalo?ení ló?e ?Sons and Dauhters of Czechoslovakia“, navrhované drem Novákem bylo by nejvhodněj?ím vy?e?ením otázky ?eskoamerické druhé generace v americkém duchu. Jest v?ak k tomu t?eba uvědomělého a inteligentního v?dcovství, k němu? na?e druhá generace dosud nevyspěla a proto k uskute?nění my?lenky dra Nováka nedo?lo. Tato nevyspělost má v mnohém ohledu ko?eny v nedostatku tradice sebevědomého a samostatného národa. V tomto ohledu má na?e národnostní skupina mezi ostatnímiskupinami americk?mi v?jime?né a nev?hodné postavení. Z toho d?vodu je t?eba tuto tradici posíliti a pěstovati z nové ..staré vlasti“.?eskoamerická druhá generace pot?ebuje inteligentního anglického ?asopisu, kter? by si sama psala. Pot?ebuje svého kulturního a politického zpravodaje v Praze, kter? ví, co m??e zajímati Ameri?ana ?eskoslovenského p?vodu, a kter? dovede zprávy podati jak kabelem tak dopisem. Krátkovlnn? rozhlas ?ízen? z Prahy vzdělan?m Ameri?anem ?eskoslovenského p?vodu, p?iblí?í obě slo?ky národa a spojí je poutem ?ivého zájmu. Kluby mláde?e nestudované druhé generace, které existují p?i ?eskoamerick?ch spolcích a ?esk?ch ?kolách, pot?ebují inteligentní náplně a vedení kulturně prohloubeněj?ího ne? jim mohou poskytnouti emigrantské kolonie první generace. Zde by opět ?eskoamerick? tisk v anglickém jazyku mohl vykonati veliké poslání. Udr?ování dobr?ch styk? s vlivn?mi Ameri?any a s osobami vyznamenan?mi ?eskoslovensk?mi ?ády, mohlo by dopomoci mnohému sna?ivému ?echoameri?anovi do pop?edí. Mezi ?eskoslovenskou druhou generací je velmi mnoho dobr?ch hlav, kter?m k úspěchu neschází nic více ne? vlivná americká nav?tívenka.?eskoslovensk? ústav na americké p?dě, pracující v tomto směru mezi druhou generací, a zejména mezi jejími studovan?mi ?leny měl by tak jednu ze základních směrnic: Vypěsto- vati sebevědomé ?eskoslovenské ameri?anství za vedení inteligentních vrstev Ameri?an? ?eskoslovenské krve a za podpory americk?ch p?átel na?eho národa.Ferdinand Peroutka napsal kdysi do P?ítomnosti ?lánek, v něm? stálo: ?A jejej, v?dy? my máme také senát.“ Zdá se, ?e se v ru?ném politickém ?ivotě ?eskoslovenském zapomnělo na stárnoucí ?eskoslovenskou Ameriku, tak jako se zapomnělo na ?eskoslovensk? senát. Zájem o ?eskoslovenskou Ameriku, bude-lí jednou probuzen, musí b?ti p?enesen na americkou p?du, a musí b?t pro něj získán dobr? znalec poměr? ?eskoslovensk?ch, kter? zároveň zná mentalitu amerického universitního studenta. Jen tak bude mo?no získati spolupráce inteligence druhé generace a pracovati na její v?chově k v?dcovství v úkolech ?eskoslovenského amerikanismu.filosofie a psychologieCalcarius'.Nietzsche, vydan? na milost a nemilostDne?ní Německo horlivě se dovolává Friedricha Nietzscheho jako jednoho ze sv?ch největ?ích u?itel? a dokazuje, ?e ..T?etí ?í?e“ jest uskute?něním jeho teorie. Nikdo se od německého p?evratu netě?il vět?ímu zájmu ne? právě on. ?Ne?asov?“ se stal opět jednou ??asov?m“. Stohy knih vyruko- valy na kni?ní trh a badatelská hore?ka pravděpodobně p?ivede na svět je?tě mnoho jin?ch. (Jedna z posledních: Prof. Dr. Richard Oehler: pr. Nietzsche und die Vollendung des N ationalsozialismus.)Otiskujeme-li dnes v p?ekladu úryvky z Nietzscheova díla (do ?e?tiny, ?el, p?elo?eno dosud málo), chceme ukázati, ?e ?T?etí ?í?e“ nemá práva dovolávati se Nietzscheho a ukázati, jak tento o Němcích sm??lel i v ?em viděl jejich jedinou budoucnost. Německo se m??e dovolávati Nietzscheho jen tak dlouho, pokud nebude bez povinné úcty vytrhávat z jeho díla jen to, co se mu právě hodí.Ve své knize o R. Wagnerovi pí?e Nietzsche v druhém doslovu: ?Dal jsem Němc?m nejhlub?í knihy, které v?bec mají — d?vod? dost, aby Němci v nich nerozuměli ani slovu.“ Dne?ek nic na těchto slovech nezměnil. Následující citáty jsou pokusem vydolovati z Nietzscheova díla to, co nám dne?ní Německo necituje.9?Musíme se smí?iti s tím, kdy? národu, kter? trpí a chce trpěti nacionální hore?kou nerv? a politickou cti?ádostí — p?etáhnou p?es mysl r?zné mraky a poruchy, krátce, malé záchvaty zblbnutí: na p?íklad u dne?ních Němc? hloupost hned protifrancouzská, hned proti?idovská, hned protipol-ská,a jak se v?echna tato malá omrá?ení německéhoducha a svědomí jmenují.“?Nadchnouti se pro princip ?Deutschland uber alles“, k tomu nejsme dosti hloupí.“?Co je dosud mladé a co stojí na vratk?ch nohách, to v?dy nejvíc k?i?í: nebo? je?tě p?íli? ?asto upadne. Na p?íklad: ..patriotismus“ v dne?ní Evropě, ?láska k vlasti“, která je jen dítětem: a? neberete toho k?iklouna p?íli? vá?ně.“?Nacionalismus zkazil ve Francii charakter, v Německu ducha a vkus. V Německu se ctí chtění mnohem více ne? mohoucnost: je to pravá p?da pro nedokonalé a náro?né.“?Jsou opravdu lidé, kte?í myslí, ?e poctí ur?itou věc tím, ?e ji nazvou německou. Je to vrchol národního zblbnutí a drzosti.“?Němci kazí sv?m opozdilstvím pochod evropské kultury: na p?íklad Bismarck, Luther; té? kdy? Napoleon chtěl z Evropy udělat spole?enství národ? (jedin? ?lověk, kter? k tomu byl dosti siln?), zkazili v?e ?válkami osvobozovacími“ a p?ivolali ne?těstí národního ?ílenství (s konse- kvencí rasov?ch boj?, v zemích tak odedávna smí?en?ch, jako v Evropě).“?Zdá se, ?e jsem tak trochu Němcem vymírajícího druhu. ?ekl jsem kdysi: ?B?t dobr?m Němcem, znamená odněm?iti se“, ale to mi nechtějí dnes uznat. ?Goethe by mi dal mo?ná za pravdu.“?Kde je dnes stav evropské kultury nejhlub?í, kde je dnes její ba?ina? — U antisemist?;“ ...?Mezi cizozemci mo?no sly?et, ?e ?idé nejsou to nejhor?í, co k nim z Německa p?ichází.“?Zásada: Nest?kati se s ?lověkem, kter? se ú?astní prolhaného rasového podvodu.“?.. . Tam, kde jsou rasy pomí?eny, je pramen velk?ch kultur.“?... Lidé, kte?í mluví jedním jazykem a ?tou tyté? noviny, se dnes naz?vají ?národem“ a chtěli by tak rádi b?t té? spole?ného p?vodu a dějin: co? se jim v?ak ani p?i nejhor?ím zfal?ování minulosti nepovedlo.“?Následkem odcizení, které národnostní ?ílenství vlo?ilo a dosud vkládá mezi národy Evropy, právě tak následkem politik? krátkého rozhledu a hbit?ch rukou, kte?í dnes jsou s jeho pomocí navrchu a v?bec netu?í, ?e tato rozkli?ující politika, kterou dělají, musí b?t jen politikou meziaktí — následkem toho v?eho a mnohého dnes zcela nevyslovitelného, se dnes p?ehlí?ejí nebo libovolně a l?ivě vykládají nejjasněj?í znamení, ve kter?ch se projevuje, ?e se Evropa chce stát celkem. U v?ech hlub?ích lidí tohoto století s ?ir?ím rozhledem, bylo vlastním zamí?ením v tajuplné práci jejich du?e — p?ipraviti cestu k oné nové syn- thesi a pokusiti se o Evropana budoucnosti: jen povrchem, nebo v slab?ích hodinách, snad ve stá?í, se hlásiti k ?vlastem“ — tím, ?e se stali vlastenci, odpo?inuli si jen. Myslím na lidi jako Napoleon, Goethe, Beethoven, Stendal, Heinrich Heine, Schopenhauer. .. . Jsou si ve v?ech v??inách i hloubkách sv?ch pot?eb p?íbuzní, od základu zp?íznění: Je to Evropa, zcelená Evropa, její? du?e se dere jejich mnohotvárn?m a bou?liv?m uměním ven a vzh?ru a tou?í — kam? do nového světla? po novém slunci? Ale kdo by chtěl vysloviti p?esně to, co v?ichni tito mist?i nov?ch dorozumívacích prost?edk? neuměli jasně vysloviti? Je jisto, ?e je tr?znila stejná bou?e a touha, ?e stejně hledali, tito poslední velcí hleda?i!“?Trochu ?istého vzduchu! Tento absurdní stav Evropy ji? nemá dlouho trvati. Je jakákoliv my?lenka za tímto hovězím nacionalismem? Jakou by mohlo míti cenu, vy??árat tyto o?kubané sebecity te?, kdy v?e ukazuje na vět?í a spole?né zájmy? A to v okam?iku, kdy duchovní nesamostatnost a odnacionalisování bije do o?í a kdy spo?ívá vlastní cena a smysl dne?ní kultury ve vzájemném prolínání a oplozování.“?Evropsk??lověkazni?enínárod?. Obchod a pr?mysl, doprava knih a dopis?, obecnost celé vy??í kultury, rychlé st?ídání domov? a kraj?, nyněj?í nomadsk? ?ivot v?ech těch, kte?í nemají p?du — tyto okolnosti p?ivádějí s sebou nutně oslabení a nakonec zni?ení národ?, alespoň evropsk?ch: Tak?e z nich v?ech musí následkem stálého k?í?ení vzniknouti smí?ená rasa, rasa evropského ?lověka. Proti tomuto cíli p?sobí nyní bu? vědomě nebo nevědomě uzav?ení se národ?, děláním národního nep?átelství, ale pomalu toto mí?ení p?es ob?asné protiproudy p?ece postupuje kup?edu: tento uměl? nacionalismus jest ostatně právě tak nebezpe?n?, jako jim byl umělv katolicismus, nebo? jest ve své podstatě násiln?m stavem oble?ení a bídy, jest dán celku několika jedinci a kter? pot?ebuje lstí, l?i a násilí k tomu, aby si udr?el vá?nost. Nikoliv zájem mno?ství (v národech), jak se tak tvrdí, n?br? p?edev?ím zájem ur?it?ch kní?ecích dynastií, pak ur?it?ch vrstev obchodu a spole?nosti, ?ene k tomuto nacionalismu; jakmile jsme toto jednou poznali, pak se jen bez bázně vydávejme za dobré Evropany a pracujme ?iny na splynutí národ?: p?i ?em? mohou Němci svou starou osvěd?enou vlastností tlumo?ník? a zprost?edkovatel? mezi náro- d y pomáhati.“dopisyPr?mysl v demokraciiVá?en? pane redaktore,Vá? ?lánek ?Co chce od nás pr?mysl“ v 30. ?ísle leto?ní P?ítomnosti obsahuje mnoho správn?ch post?eh? a vá?n?ch pravd, jsou v něm v?ak některé závěry, s nimi? nemohu souhlasiti. A některé oprávněné v?tky, je? ?iníte na?im pr?myslník?m, nabyly p?íli?né ostrosti tím, ?e mí?í sice proti ne- v?vratn?m fakt?m, ale nev?ímají si p?í?in, které je zp?sobily nebo alespoň na nich spolup?sobily. A seznati nejen fakta, ale i jejich p?í?iny je p?ece nutno, chceme-li p?ispěti k nápravě chyb.Máte pravdu, vyt?káme-li na?im pr?myslník?m nedostatek odvahy v??i agrárník?m, od nich? si hledí spí?e vyprositi ústupky ne? vymoci svá práva. Uva?te v?ak, ?e tu jde o souboj bezbranného ?lověka s tě?kooděncem: agrárníci mají t?etinu poslanc? vládní vět?iny a t?etinu ministerstev vlády — pr?myslníci mají v poslanecké sněmovně jen dva své zástup :? a poslance jin?ch stran, kte?í jsou ochotni a schopni hájiti zájmy pr?myslu, spo?ítali bychom na prstech levé ruky. A i t : jediné ministerské k?eslo, na něm? sedal mu? z kruh? pr?myslov?ch nebo pr?myslu p?ízniv?ch, je nyní obsazeno v?dcem politické strany ?ivnostenské, jen? jako noviná? a poslanec nikdy neosvěd?oval pr?myslu p?átelství.Máte pravdu, vidíte-li V lhostejnosti, ji? projevovali na?i pr?myslníci k úpravě diplomatick?ch styk? s Ruskem, nedostatek obchodního ducha. Je v?ak nepochybné, ?e zde touhu po obchodních stycích se sovětsk?m Ruskem tlumil také strach z bezohledné agitace politické, k ni? t?etí internacionála zneu?ívala v prvních letech sv?ch zahrani?ních zastupitelstev tou měrou, ?e to v Anglii vedlo k do?asnému p?eru?ení diplomatick?ch styk?. A nesmíme ov?em zapomínati, ?e horlivěj?í snahy na?ich pr?myslník? o utu?ení obchodních styk? se sovětsk?m Ruskem bylo by narazilo na tuh? odpor v?dce oné politické strany, u ní? pr?mysl nalezl jediné, by? nep?íli? bezpe?né úto?i?tě.Obviňujete právem na?e pr?myslníky, ?e sv?m úsilím o nemírnou celní ochranu dávali ?patn? p?íklad zemědělc?m a po?kozovali ná? v?voz do někter?ch cizích zemí. Vynikl v tom zejména ná? pr?mysl automobilní a jeho ochranné celní sazby, je? dosahují v někter?ch p?ípadech bezmála plné tr?ní ceny vozu, nelze obhájiti. Ale ani tato vina není prosta vá?né poleh?ující okolnosti: jest ji nemírná fiskální politika, jí? brzdí ná? stát rozvoj automobilismu na ?kodu na?eho automobilního pr?myslu, na ?kodu na?eho dopravnictví i na?í brannosti. Tato politika má sv?j pěkn? podíl viny na tom, ?e v?ech pět na?ich továren na automobily vyrábí tolik voz? ro?ně, kolik jich Ford vyrobí za ?ty?i dny, a p?i tomhle kvantitativním poměru v?roby je tě?ká volná soutě? na?ich továren s Amerikou, nemluvíc o Francii a jin?ch evropsk?ch státech.Ani to nelze vyvrátiti, ?e ?ást na?ich pr?myslník? má velmi naivní názory politické, je? osvěd?ovala podporou na?eho fa?istického hnutí od jeho neslavn?ch po?átk?. A snad je tato ?ást dosti po?etná, av?ak zev?eobecňovati bych tuto v?tku p?ece nechtěl. A také bych váhal ?initi v?echen ná? pr?mysl plně zodpovědn?m za politiku národně demokratické strany. Soudím, pane redaktore, ?e Vy, jeho? znalost v?ech na?ich politick?ch stran, osob i poměr? p?ekvapí ?tená?e Va?eho ?Budování státu“, v tomto bodě nejste dostate?ně informován. Napsal-li jste ve svém zmíněném ?lánku ?Co v této kabonící se situaci dovolil dělati pr?mysl straně, kterou ovládá?“ p?ecenil jste zna?ně vliv pr?myslu na politiku národně demokratické strany. Snad je tento vliv nyní, za stranické ?innosti páně Hodá?ovy silněj?í a snad nyní p?ipadá pr?myslu vět?í odpovědnost za cíle a prost?edky národní demokracie v posledních parlamentních volbách; nevím, nevidím ji? do těchto poměr?. Ale za své ?innosti v nár. dem. straně viděl jsem nejednou, jak se v ní vliv pr?myslu uplatňoval tě?ce nebo neuplatnil v?bec. Jednou byl jsem svědkem toho, jak se jeden z nejvy??ích v?dc? na?eho pr?myslu sna?il o reálněj?í politiku strany a o lep?í jeji poměr k ?hradu“ dosazením nového ?éfredaktora do ?Národních list?“ a pracoval k tomu cíli prost?edky dosti d?razn?mi; ale jeho akce ztroskotala o odpor dra Kramá?e, jen? se tě?í ve své straně úctě p?ímo nadlidské.Vím, pane redaktore, ?e mi m??ete namítnouti, ?e nesvěd?í o valné energii a obratnosti pr?myslu, kdy? si nedovede za svou finan?ní podporu politické strany zjednati p?imě?en? vliv na její ?innost; a já bych vám nemohl odporovati. Mohl bych jen uvésti pro ten pr?mysl zase jednu poleh?ující okolnost.:;:l? ?e je si vědom, ?e národní demokracie jest t. ?. jedinou stranou, u ní? m??e hledati své úto?i?tě, a ?e ani v?ecky slo?ky této strany nejsou mu nakloněny.Vy ov?em myslíte, ?e nejp?irozeněj?ím spojencem pr?myslník? mohli hy h?t pr?mysloví dělníci a nejspolehlivěj?ím ochráncem pr?myslu tedy strany socialistické. Také já jsem pronesl nejednou toto mínění a sly?el jsem pronésti je ve?ejně i jednoho z na?ich pr?myslník?. Bohu?el, jak je tato pravda jasná, tak je vzdálena mo?nosti, ahy h?la uvedena v ?ivot. A vina je na obou stranách, ne pouze na jedné. Na?i pr?myslníci se následkem zku?eností z minul?ch doh p?íli? zakousli do víry, ?e nejnebezpe?něj?ími odp?rci pr?myslu jsou socialisté, a na?i socialisté se pro sv?j odpor proti kapitalismu, jen? je hlavním bodem jejich programu, mohou stě?í spojovati s kapitalisty, a pro mzdové hoje sv?ch stoupenc? mohou stě?í postupovati ruku v ruce s jejich zaměstnavateli. Musí v?it za své je?tě mnoho konservativních p?edsudk? na jedné straně a mnoho radikálních hesel na druhé, ne? se sejdou k spole?nému postupu, jen? se nám jeví jako logická nutnost.Va?e ob?aloba nedostate?né propagandy na?eho pr?myslu je jistě spravedlivá, na?e ve?ejnost je o pr?myslov?ch otázkách opravdu hanebně málo informována, jak pravíte. Z novin a jin?ch neodborn?ch ?asopis? dovídá se ná? ?tená? o pr?myslu jen o jeho bilancích, mzdov?ch sporech, v?vozních omezeních, tvo?ících se nebo rozpu?těn?ch kartelech a tu tam o nějaké exotické dodávce. Velmi málo o jeho snahách a zápasech, o jeho tu?bách a obavách, je?tě méně o jeho spole?enském p?sobení a nic o jeho vnit?ním ?ivotě. Díváme se na pr?mysl pouze skly ?íslic, tepot jeho krve nám uniká. Jistě mají na tomto stavu svou vinu také na?i pr?myslníci, ale jenom její ?ást. Nehledíc k tomu, ?e tento ne?etn? stav heopl?vá p?irozeně hojností literárních talent?, propaganda pr?myslu sam?mi pr?myslníky by sotva budila obecnou d?věru. A na?i literáti nemají vět?inou s pr?myslem bli??ích styk? ani oň ?ivěj?í zájem, ne-li spí?e sociální nebo nacionální zaujetí proti němu nebo lyrickou nechu? k jeho prost?edí, jako je má kone?ně skoro v?echen ná? lid. Tato chladnost k pr?myslu a láska k zemědělství vypl?vá z na?í hospodá?ské minulosti, kdy skoro v?echen pr?mysl na?ich zemí byl v rukou cizích, nám nep?átelsk?ch. A vypl?vá z na?í literární tradice; lásku k zemědělství budil odedávna ?ik na?ich dobr?ch spisovatel?, po?ínajíc Bo?enou Němcovou, kde?to na?e beletrie z pr?myslové oblasti, po?ínajíc P. V. Je?ábkem a M. A. ?imá?kem, sotva dovedla vzbuditi k pr?myslu sympatie. ?ivot selsk? liěí se v na?í beletrii po sv?ch světl?ch i stinn?ch stránkách, av?ak v?dy se sympatií k prost?edí, kde?to ?ivot pr?myslov? j ako ?ediv? o?istec sv?ch zaměstnanc?, a?koli pr?mysl ukládá sv?m pracovník?m krat?í dobu pracovní a platí jim vy??í mzdy ne? zemědělství, moderní továrny mají tak světlé a vzdu?né pracovní sály, ?e by jim je mohla záviděti mnohá ?kola, a b?emeno tě?ké práce tělesné snímá v nich namnoze s lidsk?ch beder stroj.Zkrátka chybí nám k té pr?myslové propagandě dostatek schopn?ch per. ?e je to pravda, o tom svěd?í Va?e vlastní revue. Z Va?eho citovaného ?lánku i z jin?ch je zjevno, ?e oceňujete plně v?znam pr?myslu pro ná? stát; a pro? tedy p?iná?í ?P?ítomnost“ tak málo ?lánk? o ?ivotních otázkách na?eho pr?myslu ? Proto?e je u nás málo lidí, kte?í by o nich dovedli objektivně, znale a poutavě psát.Po těchto poznámkách k Va?im v?tkám p?icházím k oněm bod?m Va?eho ?lánku, v nich? s Vámi nesouhlasím. Pokládám jistou změnu na?í ústavy rovně? za nezbytnou jako p. dr. Schiezl. Nechtěl bych ov?em nahraditi na?e demokratické státní z?ízení, je? je mi drah?m, nějak?m z?ízením stavovsk?m, ale chtěl bych, aby vedle na?í poslanecké sněmovny, utvo?ené v?eobecn?m, rovn?m a p?ím?m hlasováním v?eho ob?anstva, p?sobil senát volen? odborov?mi organisacemi. Senáty volené nep?ímo korporacemi mají nejdemokrati?těj?í státy světa, a ojedinělost na?eho z?ízení, je? má dvě komory parlamentní, volené t?m? zp?sobem, t?mi? voli?i, sotva lze prohla?ovati za demokratick? pokrok. Jen tímto zp?sobem mohlo by se dostati na?emu pr?myslu p?ímého parlamentního zastoupení, bez něho? se pr?mysl na?í republiky, jen? ?iví více ne? polovinu jejího obyvatelstva, sotva m??e obejiti.Projevil-li by ná? pr?mysl v?bec, zejména v?ak ve své slo?ce zaměstnavatelské, dostatek energie a odvahy, aby dovedl v tomto parlamentním sboru uplatniti svou váhu a obhájiti své zájmy, o tom nemám ?ádné jistoty stejně jako Vy; neměl by v?ak vice v?mluvy, ?e je bezbrann?m, měl by svou tribunu obrannou i propaga?ní a nebyl by se sv?mi ?ivotními pot?ebami odkázán na milost a nemilost prost?edník?, kte?í o tyto pot?eby nemají někdy dostatek zájmu a jindy pro ně dostatek porozuměni.Lidí, kte?í pokládají tuto reformu ústavy za nutnou, je u nás nyní ji? mnoho a nejsou to vesměs ani lidé neprozíraví ani nepokrokoví. A ?e snad velká ?ást na?ich aktivních politik? nemá k jejímu provedení dosti chuti, nesmí nás odrá?eti, abychom upustili od jejího vymáhání. V?ecky v?znamněj?í politické změny vy?adují vytrvalé propagandy a kapka vydlabává kámen.A druh? bod, v něm? s Vámi nesouhlasím, je otázka, je-li nějaká náprava na?ich ve?ejn?ch poměr? ve prospěch pr?myslu naléhavá ?i nikoli. Vy soudíte, ?e je t?eba nějaké doby pokání za politické chyby na?ich pr?myslník?. Pro? ne, jestli?e jí na?i pr?myslníci zasluhují. Ale vydr?í to pokání, ulo?ené pr?myslník?m, také ná? pr?mysl? Kdy? se tak rozhlédnu kolem sebe a vidím ta sta a sta na?ich továren, které byly uzav?eny bez naděje, ?e se opět kdy otevrou, ty statisíce na?ich nezaměstnan?ch dělník? a ú?edník?, ten ú?ící se proud na?eho v?vozu, ty ztrátové bilance pr?myslov?ch podnik? a dividendy placené z reservních fond?, odpovídám záporně. Soudím, ?e je nejv?? na ?ase, aby na?emu pr?myslu zavanul p?íznivěj?í vítr shora i zdola, od vlády, parlamentu i ?iroké ve?ejnosti, by? i velká ?ást toho pr?myslu měla toho ?asu jen chudi?k? program: udr?et se na ?ivu.5130808211820DOMDOM16281408431530DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBY29362408355330100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA - václavské n.ói ? dlouhá tR.17100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA - václavské n.ói ? dlouhá tR.17P?ání a stí?ností v??i vládě, parlamentu i ú?ad?m má ná? pr?mysl tolik, ?e by se jimi naplnily tlusté folianty, je? by ?tená?stvo ?P?ítomnosti“ sotva chtělo celé ?íst. Ale — a tu se zase plně shoduji s Vámi, pane redaktore — mají-li na?emu pr?myslu nastati lep?í ?asy, musí k tomu pracovati p?edev?ím pr?myslníci sami. Musí spoléhati hlavně na svou sílu a zdatnost, nesmějí vyrábět pouta na své vlastní ruce, musí hledět vzbudit zájem ve?ejnosti o své pot?eby a nesmí sv?mi penězi podporovati směry nedemokratické nebo reak?ní. Není to kor- mutliv? úkaz, ?e mezi na?imi pr?myslníky je tak málo mecená?? kulturních snah ? A není to nep?irozen? zjev, ?e pr?mysl, nejmlad?í v?květ hospodá?ského ?ivota, roste u nás na záhonku konservativních názor??Karel Scheinpflug.Jací jsou komunisté nyní?(Několik poznámek k VII. sjezdu komunistickéinternacionály.)Známé ji? v?sledky VII. sjezdu komunistické internacionály poskytují nám mo?nost zkoumati, do jaké míry byly oprávněny nedávné projevy někter?ch na?ich socialistick?ch a demokratick?ch politik? o ?zmoud?ení“ této hlavy světového komunistického hnutí a jejím ?p?izp?sobení se“ sou?asné světové situaci.Obecně se ?ekalo, ?e obrat, projeviv?í se tak radikálně a ú?inně ve státní politice sovět? oproti zemím s politick?m z?ízením demokratick?m, musí se nějak positivně zobraziti i v celkové politické linii komunistické internacionály. P?edev?ím v?ude tam, kde demokracie a? dosud odolala náporu fa?ismu a odkud ji ani bezprost?ední nebezpe?í zatím nijak vá?ně neohro?uje, jako na p?. v ?eskoslovensku. Na?li se dokonce někte?í, kdo sice p?ed?asně, ale tím hlasitěji ve vedené diskusi o mo?nostech t. zv. socialistického souru?enství s komunisty odva?ovali se prohla?ovat, ?e tento obrat v politice komunistické internacionály a to směrem d o p r a v a, je ji? vlastně hotovou událostí. Domnívali se, ?e k této optimistické ví?e je opravňuje ji? to, ?e se pojednou i v Moskvě po?alo mě?it té mě??ácké demokracii trochu jinak, ne? jak jsme byli právě zvyklí sl?chat z komunistické kuchyně. Ale jedna vla?tovka neudělá jara. Naslouchajíce vá?ně hlas?m moskevského kongresu, nem??eme proto toto p?ání leckteré demokratické hlavy potvrditi, t?eba bychom to i sami jinak milerádi u?inili.Kdyby se tu b?valo jednalo v?bec o něco takového, pak bychom ji? dnes psali o revisi programu komunistické internacionály. Pak by se tu nemohlo jednati pouze o chybách, nedostatcích a slabinách té ?i oné komunistické strany. Pak i p?í?iny nezdaru komuniT stick?ch akcí na západě musily by tu b?ti hledány trochu jinde a ne jenom ve ?patném chápání a mechanickém provádění správné generální linie politiky komunistické internacionály, o její? neomylnosti nezapochyboval ani tentokráte ni na vte?inu jedin? z kongresov?ch ú?astník?. Pak by tu musilo jiti rozhodně o víc, o samotné ko?eny a platnost ?i neplatnost komunisty propagované a pou?ívané taktiky a strategie t?ídního boje, boje t?ídy proti t?ídě. A stejně jasně musila by k nám te? odtud zaznívati slova o opu?tění zásad komunistického u?ení, které se ukázaly v pr?běhu posledních let ?patn?mi a chybn?mi, a o nastoupení cesty, která by se znatelně p?ibli?ovala k cestě druh?ch dělnick?ch socialistick?ch stran. A zase nikoli jen v otázkách taktick?ch, ale p?edev?ím v d?le?it?ch otázkách zásadního ideologického rázu. To v?e by potom vytvá?elo p?edpoklady pro pevnou a ?irokou základnu k vá?né spolupráci mezi socialistickou a komunistickou internacionálou a odtud byl by u? jenom krok ke spole?nému postupu sociálně demokratick?ch a komunistick?ch stran za nové uspo?ádání ?ivota a světa.?Sjezdu komunistické internacionály se o ně?em takovém ov?em ani nesnilo. Klamali bychom tudí? jen sami sebe, kdybychom nechtěli vidět, ?e zde nebyla ani po ?esti letech opu?těna jediná ze základních thesi minulého kongresu komunistické internacionály. A p?ece se ví, ?e právě tyto these byly jen litím oleje do ohně, ?e ke star?m rozpor?m a odedávnému nep?átelství mezi socialistickou a komunistickou internacionálou stavěly jen nové hráze a p?ehrady. Za?íti proto tady s odklizovacími pracemi znamenalo by kousnouti p?edev?ím do tohoto kyselého jablka. A to se, jak známo u? dnes, nestalo a ani v dohledné době nestane.?Nám, kte?í víme, jak té opravdové demokracie a svobody chodí Evropou ji? poskrovnu, p?i posuzováni otázky, dovedla-li i komunistická internacionála ná sledovati p?íkladu státní sovětské moci a na?erpati i pro sv?j p?í?tí postup v otázkách mezinárodního hnutí dělnického z německ?ch a rakousk?ch událostí takového pou?ení, je? by odpovídalo i jejich historickému v?znamu — m??e b?ti vodítkem jediné: Odpově?, kterou komunistická internacionála a její sekce dávají na obecně jim kladenou otázku, zda chtějí jako r o v- n?srovn?mi biti se po boku ostatních socialistick?ch a demokratick?ch stran proti fa?ismu a válce za demokracii, mír a socialismus. Chtějí-li u? jednou opravdově a bez ohledu na stranickou demagogii a spekulaci revidovati sv?j dosavadní zásadní odpor k demokracii jako politické formě t?ídní mě??ácké diktatury. A chtějí-li právě tak bez vytá?ek a v?hrad, bez thesovit?ch formulek uznati největ?í sv?j a pro dělnickou t?ídu v d?sledcích nejtragi?těj?í omyl v nazírání na roli sociální demokracie jako pomocníka a spojence fa?istické bur?oasie, jeho? je komunismu t?eba nejprve odkliditi, aby se mohl vrhnouti na samého nep?ítele.Odpově?, kterou komunistická internacionála na tyto otázky právě dala, nep?ipou?tí omylu. Je jasná a p?edem vylu?uje ka?dé nedorozumění. Je odmítavé. Posly?te si ji: Na zásadách nezměníme ani písmeny, ?íkají srozumitelně komunisré. Jen formy ametodyměníme. Typ?izp?- sobujeme změněné situaci.P?elo?eno do na?í mluvy, znamená to: Ne?lo-li to tak, zkusíme to onak, abychom se vám, socialist?m a demokrat?m, dostali p?ece jednou na kobylku. Proto budeme pru?něj?í, mazaněj?í, podnikavěj?í, rafinovaněj?í. Proto chceme s vámi tak tou?ebně do jednoho houfu. Proto se nem??eme u? do?kat té jednotné fronty s vámi. Proto chceme do této blízkosti s va?imi stoupenci.Za tuto pravdu bude nám jistě komunisty o?klivě vynadáno. Zbyte?ně ov?em. Nebo?, jsou-li u? komu-nisté takoví, ?e nabízejí demokrat?m proti fa?ist?m r-omocnou ruku, ale sotva tak u?inili, honem ji zase odtahují s v?kladem, ?e tak ?iní jedině z těch d?vod?, ?e demokracie jde jim více k duhu ne?li fa?ismus s koncentra?ními tábory a poprav?ími sekerami, proto, ??e jim parlamentarismus a zbytky demokratick?ch svobod dávají ur?ité pot?ebné mo?nosti pro ve?ejné bojovné organisace proletariátu, aby v dal?ím pr?běhu vedli boj o proletá?skou diktaturu“) — ?ili aby sami, a? se jim to hodí do krámu, sko?ili této demokracii na krk, nech? se potom nediví a nelamen- tují, ?e do této záludné smy?ky jim ?ádn? z demokrat? strkat hlavu nebude. Je to hra, nehodná sam?ch komunist?.?Z t?ch? p?í?in máme za to, ?e ani ?ádn? ze socialist? nebude tak tupohlav?, aby tou?il okusiti s komunisty tyto slasti spole?né domácnosti jejich jednotné fronty. To by nesměli tak nahlas vyk?ikovat, ?e pod touto firmou právě chystají nov? pokus o rozvráceni a likvidaci sociálně demokratick?ch stran a odborov?ch organisací. Nesmějte se. ?e si to ve sv?ch mozcích opravdu tak p?edstavují, na d?kaz toho st?j zde tento dal?í citát z Pieckovy ?e?i:?Období II. internacionály v dělnickém hnutí se kon?í.Nov? vzestup, nov? rozkvět reformismu není ji? mo?n?.Program a taktika sociální demokracie zkrachovaly. Program, strategie a taktika komunistické internacionály slo?ily ve?keré zkou?ky. Proto musíme bojovat za sjednocení revolu?ních sil na základě na?eho programu, strategie a taktiky a p?ejít na celé frontě do ofensivy proti reformismu. ‘Na tomto p?íkladu vidíme, jak se komunisté právě v otázce jednotné fronty nedostali ani o chlup kup?edu. Pot?kají se se sociálními demokraty o dělnickou masu ji? slu?nou ?ádku let, a v?dycky je?tě bez úspěchu, ale to jim nevadí, aby svou energií znovu tímto směrem nadarmo a k radosti v?ech nep?átel dělnictva nemrhali. Komunisté dokonce slavnostně slibují, ?e touto silou budou i dále tlouci v tato nepravá místa. To vedle Piecka kladli d?razně kongresov?m delegát?m na srdce i druh? sjezdov? referent komunistické internacionály, znám? bulharsk? komunista Dimitrov, dále ma?arsk? komunista Béla Khun a z na?ich komunist? Gottwald.Podávali pádné doklady o tom, ?e s komunisty jako s reální silou nelze demokrat?m v této době vá?ně po?ítat. ?e ani ?e?tí komunisté nemíní se státi positivním politick?m ?initelem. ?e na jejich nové nabídky na spole?n? postup a jednotnou frontu se socialisty nutno se zatím dívat zase jen jako na manévr, kter? dokonce m??e za dané situace vyvolati i jist? zmatek v hlavách dělnické masy, a kter? proto socialisté a demokraté nemohou akceptovati. Hnali by tím vodu jen na ml?n komunist?m, zájm?m a pot?ebám dělnictva by tím nepomohli a sobě by jen kopali vlastní hrob.My?lenka veliké protifa?istické fronty v?ech opravil -.?;h demokrat? a jednotného postupu socialist? tu stou. ov?em dále s nemen?í naléhavostí. Jejímu jasnému konkrétnímu ?e?ení se nevyhne ?ádná z na?im ~:cisiistiek?ch stran. A p?icházejí-li komunisté s tím. ?e vyu?ijí právě zde nálad mezi dělnictvem k tomu. aby svedli se socialisty zápas o po-litick? a organisa?ní vliv na dělnickou masu — pak s nemen?í chutí a energií musí tento zápas podstoupit! na?i socialisté. A nesmějí se bát chopiti se iniciativy právě v těchto, dnes tak kardinálních věcech, nesmírně d?le?it?ch jak pro nejbli??í v?voj uvnit? dělnického tábora, tak i pro dal?í v?vin a směr ?eskoslovenské vnit?ní politiky. Ale tu je t?eba ?íci si hned na za?átku, ?e první kroky k tomu nebyly právě u?iněny nejvhodněji. Bude rozhodně moud?ej?í a ú?inněj?í nehledat! a nekonstruovati zatím neexistujících rozpor? mezi vedením ?eskoslovenské strany komunistické a komunistickou internacionálou a vypo?ádati se s komunistickou ideologií protifa?istické lidové fronty a s ostatními jejich nov?mi formami a metodami zbraněmi demokratické, socialistické ideologie. A tvá?í v tvá? komunistick?m straník?m. ?e tyto zbraně socialist? neztratily dosud na ost?í a ú?innosti, o to nemusíme mít obav, to, chceme-li ji? mluvit p?íkladem, dostate?ně a nes?íslněkráte dokázala i samotn?m komunist?m ?sl. sociální demokracie.J. Thelen,poznámkyPojedeme na Olympiádu do Berlína?Máme p?ed sebou skoro je?tě cel? rok do berlínské Olympiády, ale to neznamená, ?e bychom otázku, zda tam pojedeme anebo nepojedeme, museli odkládati ad calendas graecas. Víme, ?e tělov?chovné korporace ji? nacvi?ují. Víme, ?e sokolstvo dokonce míní organisovat do Berlína velik? zájezd. Sly?íme, s jakou propaga?ní zru?ností p?ipravuje Olympiádu p. Goebbels, kter? jí bude chtít nesporně propaga?ně vyu?ít. M??eme mu vě?it po tom, co o něm víme, ?e to také splní. Ale domníváme se, ?e bychom se měli dívat na otázku Olympiády p?ece jenom také trochu politicky. Olympiády se zú?astní na p?. také ?idov?tí atleti. Kdo jim zaru?í, ?e nebudou v Německu insulto- váni? Jak? pocit budou míti na Olympiádě demokraté celého světa, kdy? si vzpomenou, ?e jsou v ?í?i, kde v?ichni demokraté, kte?í se k tomu nepokrytě hlásí, sedí v koncentra?ních táborech? Olympiáda má b?ti nejen zápasi?těm, kdo lep?í, ale také holdem kultu zdravého těla a zdravého ducha. Jest takov? hold mo?n? v Německu?Olympiáda má také znázorňovat! ur?itou dobrovolnost a volnost tělov?chovy, která jest p?ístupná a dovolená ka?dému. Jest tomu tak v Německu? Nevím, bude-li rozumné právě do Německa uspo?ádat masovou v?pravu, jak míní sokolstvo. Nedívejme se na to jen s hlediska hospodá?ského, ale p?edev?ím s hlediska ideového a to sokolsky ideového. Domnívám se, ?e sokolská v?chova se nedá nikdy slou?it s tím, co p?edstavuje dnes T?etí ?í?e. ?teme ji? nyní, ?e v někter?ch státech se uva?uje o bojkotu Olympiády v Berlíně. Ozvala se první Amerika, která svoji ú?ast, tu?ím, dokonce od?íká. Oz?vají se i jiné státy a národy, kter?m není lhostejno, v jakém prost?edí se má Olympiáda konat. P?ed několika dny dostalo se v Německu zahrani?ním noviná??m od ministra propagandy takové p?ímo beztaktní lekce, ?e si jí musel pov?imnouti ka?d?, komu na slu?n?ch mravech jenom trochu zále?í. A kdy? se takto Německo chová k zástupc?m ve?ejného mínění zahrani?ních stát?, mají tyto zahrani?ní státy a jejich noviná?i pracovat pro zdar Olympiády a v?eho, co z ní míní pan Goebbels udělat? — Domnívám ,se, ?e bychom měli ?íci své mínění tu nepokrytě a v?as!P. L.K ?emu je platov? zákon?V leto?ních volbách se s napětím o?ekávalo, jak budou voliti státní zaměstnanci a jejich rodiny, ?iroké vrstvy obyvatelstva, závislé na p?íjmu z ve?ejn?ch pokladen, jejich? prameny v posledních letech tak silně vyschly. Jeden politik doslova se za?ídil na to, ze státní zaměstnanci opustí dosavadní vládní strany. Nu?e, volby nedopadly tak jak si p?ál, státní zaměstnanci jako celek odolali jeho ?albě. Ale jestli?e v budoucnostip?ijde někdo méně zatí?en? minulostí, věrohodněj?í a aspoň vzez?ením poctivěj?í, tedy m??e míti vět?í úspěch ne? pan J- St?íbrn?.Dnes je?tě p?evá?ně volila mezi ve?ejn?mi zaměstnanci generace nasycená, jí? p?evrat p?inesl kariéry, o nich? si ani --troufala snít, a která p?es srá?ky má p?íjem i postaveni :-bstojné. Ale ve?ejnost si jen málo dosud uvědomuje, ?e pro —ladě je v státní slu?bě situace ?ím dále tím hor?í a zhor?ovat se bude stále, a s ní bude r?st i nespokojenost. Nebo? jsou tu věci z?ejmě nespravedlivé a jednostranně postihující právě mladou generaci, ani? — a to je nutno zd?razniti — z toho má státní pokladna podstatn? prospěch!Nikdo by ne?ekl, ?e platov? zákon státních zaměstnanc? je k tomu, aby je ?tval proti sobě, otrávil ovzdu?í i práci, aby je rozněcoval nestejnou a nespravedlivou mírou, aby udělal zkrátka z kariéry ve ve?ejné slu?bě hru v loterii, v ní? nerozhoduje práce a vědomosti, n?br? náhoda, která někoho m??e vynést do v??in, aby druhého dr?ela celou slu?ební dobu p?i zemi, af je sebeschopněj?í a sna?ivěj?í. — A p?ece platov? zákon ?eskoslovensk?ch státních zaměstnanc? namnoze p?ímo ideálně plní tento úkol udr?ovat v neklidu ty, pro ně? byl sdělán. Návrhy k zákon?m bohu?el u nás sdělává jen vysoká byrokracie, ale v tomto p?ípadě nebylo pot?ebí, aby k v?li usnadnění rychlej?í kariéry několika vysok?ch ú?edník? byl vnesen chaos do celého státního aparátu. I kdy? na vysok?ch místech se jevilo prospě?n?m zbavit se ?ablony automatického postupu a individuelně odli?it tam, kde je rozli?ení mo?né a snad i prospě?né — pro? k v?li tomu musely b?ti zaneseny nenapravitelné nespravedlnosti i do ?irok?ch ?ad v?konného zaměstnanectva, kde se ?ádá v?kon v podstatě stejn?, kde odli?ení není bez k?ivd mo?no a otvírá jen bránu náhodě nebo protekci ?Dne?ní platov? zákon ?eskoslovensk?ch státních zaměstnanc? je zalo?en na t. zv. systemisaci slu?ebních míst. Ka?dé místo je zhodnoceno ur?it?m platov?m stupněm a titulem a po?et jejich je velmi úzce a trvale omezen. Chceme ukázat, jak v několika letech tento ne??astn? systém odsoudí státní aparát k nehybnosti, chceme ukázat, o? byl automaticky d?ívěj?í postup pru?něj?í, spravedlivěj?í a — levněj?í!Na p?. v celní slu?bě ?eskoslovenské, pro ni? jsou p?ijímáni absolventi st?edních ?kol, nastoupilo v letech 1919—21 mnoho nov?ch sil; celní aparát bylo nutno p?ebudovat. Tito noví ú?edníci nastoupili v pr?měrném věku 23 let, někte?í mezi nimi byli 18—191etí. Stali se v?ichni definitivními za jeden rok, a proto?e p?ed nimi nebylo témě? star?ch ú?edník? — ti obsadili několik nejvy??ích míst a kvapem odcházeli do pense — a systemisace ur?ila tolik a tolik míst k obsazení, postupovali tito povále?ní velmi rychle. Celní ú?edník za?íná s 9000 K? ro?ního platu a automatick?m postupem dosáhne nejbli??í stupnice 14.400 K?, celkem za 13 a p?l roku, dal?í stupnice 19.800 K? za 22 a p?l roku a dal?í pak u? automaticky nedosáhne, teoreticky by jí v?ak dosáhl za 35 let. Celní ú?edníci, p?ijati po válce, dosahovali v?ak těchto stupň? mnohem d?íve: 6. stupnice za 6—8 let místo za 13; 5. stupnice za 10 místo za 22 let a dokonce i 4. stupnice za 14 let místo za 35 let. A tyto neobvykle rychlé postupy nebyly snad d?sledkem individuálního v?běru, nebo schopností a práce, která by se li?ila od té, ji? musí vykonávati celní ú?edníci dnes — nikoliv: byl to zcela pau?ální, mechanick? následek systemisace, která ur?ila k obsazení tolik a tolik míst...To by v?ak byla dosud stránka p?íznivá. Nyní v?ak sledujme d?sledky tohoto systému dále a uvidíme, jak neuvě?itelně po?kozuje mladou generaci celního ú?ednictva u nás. A? do r. 1926 měli nastupující ú?edníci naději, ?e mimo?ádn?m postupem získájí několik let a tím i mimo?ádn?, dosti zna?n? platov? p?ír?stek. Také dnes ho ji? dosáhli, a po dvou letech budou v celní slu?bě tak?ka u? jen ú?edníci nastoupiv?í po válce — dnes lidé 35—451etí. Později a hlavně v době krise nastupovali u? do celní slu?by ?ekatelé star?í, 25—SOletí, nebo? musili na p?ijetí dlouho ?ekat. Věkov? rozdíl mezi nimi a nejvy??ími ?iní tedy pr?měrně deset let. To znamená, ?e nyněj?í generace musí nejméně 25 let ?ekat na nejbli??í pov??ení, neb místa jsou p?ed ní v?echna obsazena. Na to, co jedni dosáhli za 6 let, musí druzí ?ekat 25—30 let! A mnozí nebudou za celou slu?ební dobu pov??eni v?bec, nebo? místa pak budou obsazena nejbli??ími p?ed nimi!P?edstavte si armádu, v ní? slou?í d?stojník, kter? ví, ?e z?stane v stejné hodnosti a? do smrti, a? se sna?í sebe více, p?edstavte si státní aparát, v něm? toté? ?eká ú?edníka, kter? 35 let z?stane v hodnosti a platové stupnici, do ní? nastoupil! To tedy p?inesla systemisace mladé generaci státníhoú?ednictva, které ji? bylo posti?eno aspirantsk?mi a jin?mi na?ízeními. Je známo, ?e na p?. p?ednostenská místa jsou vázána na pov??ení — z dne?ní generace a nejbli??í budoucí také nebude mít ?ádn? mo?nost samostatné a tv?r?í práce, kdyby byl sebe schopněj?í. A na pov??ení se bohu?el vá?e. zejména u celního ú?ednictva, i je?tě mnoho jin?ch v?hod, ty v?echny z?stanou dne?ní generaci odep?eny.Demokracie znamená spravedlnost a otev?ené dve?e pro v?echny. A dne?ní platov? zákon státních zaměstnanc? je tomu v?směchem — ti, kdo? by jí chtěli prospět, měli by zde jedine?nou mo?nost.Publicanus.Mladí ?e?i mají p?íle?itost.V ludové straně byli u? p?ed ?asem lidé, kte?í nebyli spokojeni s jeho vedením. Ti vidí lehkomyslnost, se kterou se vedení strany, hou?evnatě lpící na autonomii, vyh?bá její p?esněj?í formulaci i nepochopitelnou klikatost cest, po nich? se ubírá politika strany, zará?í je vědecká nep?ipravenost v?dc?, s ní? v moderním politickém ?ivotě opravdu vysta?it nelze, a kone?ně i ten centralistick? systém ve straně, která si vzala za úkol proti centralismu bojovat. Po těchto poznatcích není tě?ko zhodnotit v?sledky dosavadní politiky strany. Ale o v?em o tom se p?ed volbami mluvilo ti?e. Mnoh?m byla uzav?ena ústa nadějí, ?e se věci po volbách změní, a jiní z lásky ke straně p?ed volbami mluvit nechtěli. A tak proud nespokojenosti se provalil a? po volbách, kdy? se ukázalo, ?e vedení strany není ochotno změnit zp?sob svého jednání.Nesmi nás m?lit tón lidí okolo ?Nástupu“. Skupina nástupi- st?, s radostí trpěná lidmi z vedeni strany i lidmi okolo ?Slováka“, není representantkou autonomistické mláde?e. Mladí Slováci, i kdy? stojí na b?ehu autonomistickém, nau?ili se vět?inou dívat na politiku tak, jak se na ni dívají ti, kte?í s nimi mají spole?néuěitele — ?e?i. To si je t?eba dob?e uvědomit. Nebo? s lidmi, kte?í mají pro hodnocení skute?nosti stejné mě?ítko jako vy,domluvíte se spí?e ne? s lidmi, kte?í mají jin? zp?sob my?lení ne? je vá?. Toho by si měla v prvé ?adě v?imnout ?eská mláde? a hledět se s mlad?mi Slováky domluvit o tom, cojisniminerozdvojuje. O věcech, na ně? se díváme ka?d? jinak, je ?asu mluvit, a ? o sobě budeme vědět víc ne? o sobě víme dnes. Tenkráte se také uká?e, ?e mezi námi nejsou takové p?ehrady, jaké dnes vadíme. Praktické uskute?nění této my?lenky v době v?ech mo?n?ch sjezd?, sjezdy studentsk?mi po?ínaje a kon?e debatními tábory, myslím, není neproveditelné. Bylo by dob?e, kdyby o těchto věcech mladí ?e?i p?em??leli a up?ímně ?ekli názor sv?j. Doba i p?íle?itost je k tomu nutí.Dr. Vladimír Heml.Turné?i.D?íve ne? se Konrad Henlein stal v?dcem, F?hrerem Hei- matsfronty resp. sudetoněmecké strany, byl ?eln?m funkcioná?em německé turné?ské organisace. Ale úzk? vztah mezi německ?mi turnéry a sudetoněmeckou stranou neni dán jen Konrádem Henleinem. ?teme-li některou z úvah o úkolech a poslání německ?ch turnér? u nás, mnohé nám p?ipomene my?lenky, které rozvíjí ?Kundschau“ nebo ?Sudetendeutsche Pressebriefe“. A dále: názory, s kter?mi se setkáváme v úvahách o poslání turnér? u nás v mnohém p?ipomínají, co tak ?asto sly?íme ze — severu.Nákladem ?Deutscher Turnerverbandu“ v Jablonci vy?la bro?ura ?Die volkische Turnbewegung“, která je oficiálním podáním zásad, kter?mi se mají ?íditi turné?i u nás. ?kolem turnér? je — podle této bro?ury — b?ti?v?chovn?m svazem sudetsk?ch Němc?. Duchovní, mravní a tělesnou v?chovou chceme slou?iti jednotě sudetského Němectva. Pouze jednotně vychované a jednotné sudetské Němectvo bude s to hájiti svoji vlast a sv?j ?ivotní prostor“.Opakuje-Ii se v sudetoněmecké straně velmi ?asto slovo ?Fiihrer“,, mluví se o něm velmi ?asto i v této turné?ské bro?urce.?V?dce, Fiihrer je ten, kdo svojí p?irozenou schopností dovede spojití lidi v pospolitost, kdo je dovede nadchnouti a zavázati pro my?lenku. V?dce je odborník, nejlep?í, ten, kter? spole?nou věc nejlépe zastupuje. Mezi v?dcem a veden?mi panuje v?dy srde?nost kamarádství a vědomí spole?n?ch úkol?.“Od jin?ch tělov?chovn?ch institucí li?í se turné?i tím, ?e jinak se dívají na mu?e a jinak na ?eny. Jsme v prvé ?adě mu?sk?m svazem, ?íká turné?ská bro?urka:?V?chova v mu?e, t. j. mu?e s hrdinn?m sm??lením v na?í době kramá?sk?ch du?í, to je ná? první a nejvy??í sil. Pravá mu?nost hledá v?dy hrdinství a ?est, nikdy nehledá osobních v?hod. Na?e doba je chudá na mu?e. Prav? mu? má odvahu k boji, k nebezpe?í.“Tu ne?íká turné?ská bro?urka nic nového. Tuto hara?ivou chválu mu?ství sly?íme co chvílí z Německa; odtud sly?íme také stál? hovor o kamarádství mu??; to i tehdy, byli-li zavra?děni ti, kte?í do nedávná byli — dobr?mi kamarády. Mu??m pat?i svět; ?enám? Domov, domácnost. ?Svět je tv?r?í práce mu?e, domov je tv?r?í práce ?eny.“ ?enám nevěnuje bro?urka mnoho místa:?Je-li pro nás v?chova mu?? v?chovou pro lidské hrdinství, je pro nás v?chova ?en v?chovou k mate?ství.“?ím? jsou ?eny odbyty a vy?ízeny. Tím si také vysvětlíme, pro? mezi 44 poslanci sudetoněmecké strany není ani jediná ?ena. Nová strana Konrada Henleina má po této stránce staré zásady: ?ena pat?í do kuchyně. V Německu to ?íkají také. Tato odli?nost v názorech na mu?e a ?enu vede pak k praktick?m závěr?m:?Kde?to ve v?chově mu?e vidíme v?cvik du?evních sil jako hlavní a podstatnou ?ást v?voje k osobnosti, není cena a u?lechtilost ?eny ve v?cviku její poznání, ale ve v?chově jejího srdce a citu.“Henleinova strana hlavně ve sv?ch po?átcích se mnoho opírala o turné?ské organisace. V nich a v ?Kamaradschafts- bundu“ jest kolébka Henleinovy strany. Vlastní hnací síla této strany jest ov?em jinde. Svěd?í o tom i to, ?e v turné?ské bro?urce se do?ítáme mnohé, co — snad jin?mi slovy — ?teme v listech ?í?skoněmeck?ch, které jsou dokonale glajch?alto- vánv. Ostatně i pro na?e turnéry: ?jednotná v?chova, usměrněná v?chova“ jest hlavním cílem.V. Gutwir?h.politikaD r.J. S ch i e s zT:Pr?mysl a politikaPod tímto titulem uve?ejnil jsem 29. ?ervna t. r.v ?Hospodá?ské politice“ ?lánek, kter? byl v mnoha listech kritisován. Na tyto kritiky odpověděl jsem v té?e revui 27. ?ervence ?lánkem nov?m. Dne 31. ?ervence reagoval na m?j první ?lánek v ?P?ítomnosti“ sám její redaktor p. Peroutka, neznaje patrně je?tě m?j ?lánek druh?, kter? obsahuje odpově? na mnohé z toho, co p?iná?í ?P?ítomnost“. Mohl bych proto poprosit ?tená?e ?P?ítomnosti“, kte?í by měli o věc zájem, aby si p?e?etli m?j druh? ?lánek v ?Hospodá?ské Politice“, ale Peroutkova nova, jeho argumentace a formulace mi ukládají, abych ?tená??m ?P?ítomnosti“ odpověděl p?ímo.P?edev?ím prosím o prominutí za osobní poznámku. P?ítomnost“ mi udílí několik rad zahalen?ch i nezahálen?ch. Měl bych se revan?ovat. I kdy? nemohu zá- vo dít s vtipem jejího redaktora, nebyl by to úkol tě?k?. v?dy? známe své slabé stránky navzájem tak dob?e. Ale odmítl-li jsem ve své odpovědi v ?Hospodá?. Politice“ zab?vat se útoky a urá?kami, snesu i rady. Zále?í mi jen na věci a to velmi.Pokud o ni jde, konstatuji s lítostí, ?e ?P?ítomnost“ ve své stru?né reprodukci obsahu mého ?lánku nevystihuje toho, co v něm bylo podstatné. Dokazoval jsem v něm, ?e ji? dnes na?e politické strany vět?inou nejsou organisovány na principech politick?ch, n?br? stavovsk?ch, ?e zejména velké strany (agrární, socialistické, ?ivnostenská) mají k disposici nejen mnoho velmi ú?inn?ch agita?nich prost?edk? vytě?en?ch p?ímo ze stavovství sv?ch p?íslu?ník? a schopn?ch zorganisovat je jako stav, n?br? i v?hodu ?ísla (voli??, ministr?, poslanc? — agrárních 50, socialistick?ch 107, ?ivnostensk?ch 17), podle něho? právní ?ád vymě?uje podíl na vládní moci, kde?to pr?mysl stavovskou agitací nem??e dosáhnout ni?eho. V celém státě není tolik pr?myslník?, aby si mohli zvolit aspoň jednoho poslance. Proto je nucen utíkat se k nacionalismu, kter?m lze p?itáhnout p?íslu?níky jin?ch stav? z jejich stavovsk?ch stran do strany nacialistické, aby dosáhl aspoň nějaké ochrany sv?ch zájm? a i jinak je sváděn na cesty nep?ímé. Poněvad? pak pr?mysl je zdrojem na?eho blahobytu a p?epínání nacionalismu ohro?uje demokracii, navrhl jsem, kdy?ji? j i n é s t a vy m a j i p ? i m o z p r á v- n i li o ?ádu zabezpe?enu ochranu sv?ch stavovsk?ch zájm?, aby právní ?ád zabezpe?il ji také pr?myslu jako stavu.Fakticky tedy stavovskou organisaci ji? máme, jen ?e zatím platí jen pro stavy silné ?íslem sv?ch p?íslu?ník?. Je-li justitia regnorum fundament?m, je nutno v?echny stavy postavit na roveň i p r á v n ě. Jen o to mi ?lo. Jak se tato pot?eba cítí i v jin?ch táborech, uvedl jsem p?íklad ve svém druhém ?lánku v ?Hosp. Politice“, poukázav na Pistorius?v ?lánek v ?Právu Lidu“ z 20. ?ervence, tedy vy?l? po mém prvním ?lánku, v něm? se navrhuje ?sjednocení obchodně politické agendy vytvo?ením obchodně politického parlamentního sboru, v něm? by ka?dá koali?ní strana měla jen jednoho zástupce“. Prakticky to znamená, ?e po?et poslanc? je ji? někdy na p?eká?ku, ?e i sami beati possidentes na něj resignují a chtějí k zelenému stolu posadit zástupce stav? ne podle jejich po?etné síly, n?br? paritně. Tato tendence proniká celé na?e zákonodárství posledních let, a ?ízené hospodá?ství, také ..P?ítomností“ propagované, jest bez jejího uskute?nění nemyslitelné.?P?ítomnost“ vysvětluje moje stanovisko v této věci strachem. Nikdy jsem se nebál ani lidí, ale ani my?lenek. Naopak já vidím strach v tvrzení, ?e v dne?ní situaci se na?e politika neodhodlá provést reformu ústavy, ?e mezinárodní krise má po té stránce ú?inky spí?e konservující, ?e se pokládá za riskantní h?bat ?ímkoliv, ?e se má za zisk, udr?íme-li aspoň nyněj?í stav. Není mo?no ?í?it se zde o tom, jak na?e ústava byla dělána v době zcela mimo?ádné a jaké zku?enosti udělalo lidstvo s r?zn?mi ústavami. Jisto je, ?e dne?ní v?voj poměr? je neb?valé rychl? a ?e ?ádn? úsek ?ivota nesmí z?stat pozadu. Je pot?ebí zkoumat v?dy konkrétní situaci. Uká?e se t?eba právě naopak, ?e riskantní je ni?ím neh?bat. Ve svém druhém ?lánku v ?Hospodá?ské Politice“ jsem ukázal, jak jsme ji?, ne sice právně, ale fakticky změnili ústavu ve velmi podstatn?ch ?ástech. A tam jsem také napsal:?Moji odp?rci pí?í jako st?edověcí nábo?en?tí chiliasti, tak jako by za jejich ?ivota, ba za jejich úvodníká?ského p?sobení byl dosa?en vrchol kultury a politického v?voje, jako by se v?voj zastavil, jako by se na dne?ním stupni u? nikdy nic nesmělo změnit... Ve skute?nosti právě oni tvo?í dnes nej- konservativněj?í ?ást na?i politické fronty, která hájí prostě politickou moc, kterou získala.“?P?ítomnost“ pí?e, ?e p?ijímá z mého ?lánku informaci, ?e pr?myslníci si chtějí zahrávat s fa?ismem. A poněvad? pr? není d?vodu pokládat mě za mu?e, kter? mluví na piano, je to informace tak vá?ná, ?e by m?j ?lánek měl b?t zdarma rozeslán zejména studentské mláde?i (souhlasím), aby věděla, na ?em je, a? zas k ní p?ijdou agitáto?i Nár. sjednocení. Ale z dal?ích v?vod? kritiky je vidět, ?e její autor mé informace nepot?eboval, ba ?e byl patrně lépe informován ne? já. Pro mne to bylo poznání zdrcující, kdy? jsem viděl, ?e nějakou váhu z mého ?lánku má jen informace, kterou dávno dob?e znal, ale jinak ?e jsem vzal věc za neprav? konec, ?e jsem dal ze strachu ruce vzh?ru, ?e bylo pot?ebí jeho (odmítav?ch poznámek ku prospěchu ?istoty v na?em politickém ?ivotě a ?e jsem podez?el?, ?e pomoci pr?myslu není m?m jedin?m cílem. Ve své první odpovědi na kritiky jsem napsal, ?e demokracie je nemo?ná, kde lidé nevě?í lidem; zde to podle situace obměňuji tak, ?e nemo?ná je také tam, kde ?lověk nemá respektu k ?lověku.?, ?P?ítomnost“ postavila se ve své kritice na zcela fale?nou základnu, z ?eho? vyplynuly tě?ké rozpory a omyly. Jsouc zvyklá myslit stranicko-politicky, zaměnila si pr?mysl se stranou nár. demokratickou za- pomenuv?i, ?e máme také pr?mysl státní, agrární, ba i socialistick?, ale zejména velk? pr?mysl německ?, a ?e v?echen tento pr?mysl je v krisi, i kdy? některému podniku se vede dob?e. Já jsem nechtěl sv?m ?lánkem pomoci nár. demokracii, ba ani ne pr?myslu, jak pí?e ?P?ítomnost“, n?br? státu, v?emu jeho obyvatelstvu a zejména nezaměstnanému dělnictvu. Nadepsa- la-li ?P?ítomnost“ sv?j ?lánek ?Co chce od nás pr?mysl?“, nedocenila dosah věci. Jde o to, co my chceme od pr?myslu a co m??eme a máme udělat, aby pr?mysl konal správně svoji sociální funkci. To není povinnost jen pr?myslník?, n?br? celého národa. Jen touto záměnou pr?myslu a politické strany m??eme si také vysvětlit chu? ?P?ítomnosti“ pr?mysl trestat. Pokusil jsem se ukázat, ?e pr?myslníci jsouce právním ?ádem vylou?eni z mo?nosti, dosáhnout v parlamentě a ve vládě, které rozhodují o podmínkách existence pr?myslu, zastoupení a ochrany sv?ch zájm? t?m? zp?sobem, jak toho dosahují p?íslu?níci stav? jin?ch, ztrácejí víru v demokratick? re?im, a sna?il jsem se najít odpomoc tím směrem, aby mezi pr?myslem na jedné a ostatními stavy na druhé straně byl po stránce ústavně-právní zjednán stav fair play. ?P?ítomnost“ na tu ztrátu víry v demokracii u pr?myslník? reaguje takto: ?Je-li pr?mysl u? te? v isolaci, bude potom (bude-li pom??let na diktaturu) v isolaci je?tě vět?í“. Prosperitu pr?myslu nem??eme dělat závislou na ?ádném politickém re?imu. Nabádá-li ?P?ítomnost“ politiky, aby prstem nehnuli pro pr?mysl, bude-li pom??let na diktaturu, prosím je já, aby dělali v?emo?né, aby na to pom??let nemusil. ?P?ítomnost“ pí?e, ?e je t?eba nějaké doby pokání pr?myslník? za to, ?e vyhro?ují fa?ismem a ?e ?ím více jím budou vyhro?ovat a ?ím více jim v tom budu pomáhat, tím h??e pro ně. Jen ?e v době toho pokání se m??e mnoho stát, co po?kodí nejen pr?mysl, ale i mého pana kritika a cel? národ. Prosím jej ostatně, aby ulo?il pokání jen mě a ne pr?myslu, kter? za nic nem??e. Návrh jsem udělal já a ne pr?mysl a nevím, ?e by pr?mysl byl někdy vydíral něco fa?ismem. To je zase to, ?e po?ád vidí p?ed sebou jen národní demokracii a ne pr?mysl. Ostatně ani o té nevím, ?e by vydírala fa?ismem. Ona jej naopak zapírá, i kdy? fakticky ho v sobě hodně má.Kritika vyt?ká pr?myslu, ?e nedovedl do politiky postavit mu?e tak energického, jako byl Ra?ín. ?ádn? ministr obchodu nedovedl pr? z pot?eb na?eho pr?myslu podobně u?init ve?ejnou otázku, jako to dovedl Ra?ín s měnou. Ano, Ra?ín byl vskutku energick?, nadpr?měrn? ?lověk a v otázce měnové získal si velké zásluhy. Spáchal v ní také velké chyby. Ale velcí lidé jsou vzácn? dar bo?í, vzácněj?í ne? hlavní v?hra v loterii. Správu sv?ch věcí ve?ejn?ch musíme si proto za?ídit tak, aby fungovala normálně, kdy? ji povedou lidi normální. Ptá-li se ?P?ítomnost“, kdo za to m??e, ?e se mezi pr?myslníky nena?el nikdo, kdo by to byl stejně uměl jako Ra?ín, je odpově? nasnadě: my v?ichni, také já, ale i pan Peroutka. Nebo? Ra?ín nebyl finan?ník, n?br? právník, a p?ece dělal politiku finan?ní, ba i pr?myslnickou. Zrovna politika, jako málo která jiná ?innost není vázána na nějaké odborné vzdělání. (Ka?d? politik by ov?em nějaké odborné vzdělání měl mít.) Aby neodborník dělal stroje, je tě?ké, ale dělat pr?myslovou politiku m??e ka?d? dobr? politik. V?dy? pan Peroutka dělá politiku také daleko víc pro jiné stavy ne? pro spisovatele a redaktory.?Jako d?kaz neschopnosti pr?myslu uvádí ?P?ítomnost“ stanovisko pr?myslu k otázkám ochrann?ch cel. Dopou?tí se p?i tom omyl?, které si nedovedu vysvětlit ne? ur?itou antipatií. P?edev?ím ná? pr?mysl na?e agrárníky vysok?m cl?m nenau?il. Ochranná cla agrární i pr?myslová jsme zdědili z Rakouska. Je ov?em pravda, ?e se po p?evratu víc uplatňovala ochranná cla pr?myslová ne? zemědělská. Tenkrát toti? byl u nás dlouho velk? nedostatek v?robk? zemědělsk?ch, tak?e i na?e dob?e platily a ochrany nepot?ebovaly a dová?et se prostě musilo. Naproti tomu de- mobilisací spojeneck?ch armád a zv??ením v?robní kapacity spojeneckého i jiného zahrani?ního pr?myslu během války uvolnilo se tam tolik pr?myslov?ch v?robk?, ?e by bez celní ochrany jednak bylo p?i tehdej?ím hladu po zbo?í odplynulo mnoho kapitálu za zbo?í jakosti ?asto velmi ?patné, jednak by byla b?vala velmi znesnadněna rekonstrukce na?eho pr?myslu válkou zpusto?eného. Sám jsem byl tehdy stoupencem volného obchodu a neodva?uji se ani dnes ?íci, co by bylo b?valo správné. Bylo-li to nerozumné, chybovali nejen pr?myslníci, n?br? v?ichni, zejména i dělnictvo, které — jak potvrzuje i ?P?ítomnost“ — posílalo k vládě deputace vymáhající ochranná cla. Ostatně v několika letech opustily zásadu volného obchodu i ty nejlibe- ralisti?těj?í státy a v době ?ízeného hospodá?ství je jí odzvoněno nadobro. Stanovisko pr?myslu ke cl?m nebylo také jednotné. Ba?a a jiní byli v?dycky proti nim a musili bychom projít poměry jednotliv?ch obor?, kdybychom chtěli spravedlivě soudit.Nep?ijímám tedy v?tku, ?e by pr?myslníci nebyli chyt?ej?í ani v navrhované stavovské organisací. Proto jsem ji nenavrhl, aby byli chyt?ej?í, n?br? proto, aby tu tro?ku své chytrosti mohli uplatnit v??i tro?ce chytrosti ostatních stav? za podmínek fair play. A jen mě p?ekvapuje, ?e ?P?ítomnost“ má takovou radost nad sv?m objevem, k ?emu by pr?mysl u?il svého stavovského sboru: pr? k p?emílání otázky dělnick?ch mezd. Jistě, o to by se u? staraly odborové organisace dělnické. Quo usque tandem! A je?tě více se divím jejímu tvrzení, ?e se pr?mysl ?nedopracoval je?tě k o- nomu vy??ímu poznání souvislostí, které u?í toho, kdo se chce dát pou?it, ?e ka?dé oslabení mezd znamená také oslabení spot?eby pr?myslov?ch v?robk?“. To sice denně ?teme a sly?íme, ale proto to je?tě nep?estalo b?t hrub?m omylem aspoň potud, ?e sní?ení mezd m??e zachrániti a ?asto zachránilo export nějakého zbo?í a tím také konsum, t?eba o něco sní?en?. Dělníci byli ?asto tak moud?í, ?e se sní?ením mezd souhlasili.?Jako jiní moji kritikové i ?P?ítomnost“ dopou?tí se omylu tím, ?e p?eceňuje vliv úroku na krisi pr?myslu. V krisi je i pr?mysl státní i takov?, kter? neměl a ba i takov?, kter? nemá dluh?. To, co se v této souvislosti oby?ejně pí?e proti bankám, je a? na jedin? a podle mého p?esvěd?ení ?ídk? druh p?ípad? nevěcné a nepochopitelné ?tvaní. Jistě je neodpustitelné, kdy? vě?itel (to není v?dycky banka) vyu?ije tísně podniku a ?ene jej do dra?by nebo do zakcionování za tím ú?elem, aby se takto podniku zmocnil. Takové p?ípady b?valy, ale jsou dnes velmi vzácné; né z mravnosti. Jinak má banka zájem na tom, aby podnik jí financovan? prosperoval a jsem p?esvěd?en, ?e oběti bank na kapitále i úrocích ve prospěch podnik? jim dluhujících jdou do miliard. (Je ov?em pravda, ?e zna?nou ?ást těchto obnos? nahradil bankám stát). Jsou jistě i p?ípady, kde vě?itel odírá pr?myslníka, ani? se chce zmocnit jeho podniku, ale tu jde zpravidla o lidi neschopné, kter?m není pomoci. Ostatně stejné poměry najdeme u podnik? zemědělsk?ch a ?ivnostensk?ch a není t?eba p?ikládat jim v pr?myslu jin? v?znam.Trochu neodborně rozepsala se ?P?ítomnost“ o budoucnosti kapitalismu. Ale o tom zde diskutovat nebudeme, zvlá?tě kdy? jsme oba v této disciplině více méně laici. Prosím ji, aby laskavě sledovala, co pí?í o novém ruském kapitalismu odborníci socialisti?tí. A to je zatím jedin? novodob? pokus o protikapitalistick? stát. Staré nám nedávají pou?ení lep?í. Tím nechci ?íci, ?e se máme vrátit do starého kapitalismu. Je to problém nesmírně tě?k?, jeho? ?e?ení neznáme. Ani ?P?ítomnost“ neví o té ?nové lodi?ce, která nahradí kapitalismus“, víc, ne? ?e bude ?s praporky“.Aspoň tolik bych chtěl reagovat na hospodá?skou a hospodá?sko-politickou argumentaci ?P?ítomnosti“. Na ?istě politickou reagovat nebudu. To?í se úplně kolem národní demokracie, a to mě zde nezajímá. I kdy? s vět?inou v?tek souhlasím (chybuje ov?em, tvrdíc na jednom místě, ?e je to strana pr?myslu, na druhém, ?e znemo?nila uznání Ruska, a? je známo, ?e pro uznání byl i pr?mysl národně demokratick?) nemohu nevidět, ?e pr?mysl národně demokratick? je mal?m zlomkem celého na?eho pr?myslu a je to jen optick? klam mnoh?ch na?ich politik? z profese, ?e vzděláváni jen denním tiskem nevidí pr?mysl ostatní, kter? politiku národně demokratickou nikdy nedělal.?P?ítomnost“ mi vyt?ká, ?e v m?ch úvahách chybí d?le?itá kapitola, ve které by pr?myslu bylo ?e?eno, ?e p?edev?ím on si musí dovést pomoci sám. Jako ?lověk, jeho? ú?ední povinností je rozumět ústavnímu právu, dal jsem si úkol zcela p?esně omezen?: podívat se, jak ná? právní ?ád nakládá s jednotliv?mi stavy, a kdy? jsem zjistil, ?e nestejně, a jaké to m??e mít v blízké budoucnosti politické následky, hledat odpomoc. Moji odp?rci mluví o v?em mo?ném, jenom o tom ne. Ale podle p?ání ?P?ítomnosti“ doplním svou úvahu v nazna?eném směru. Sociální funkcí pr?myslu jest, aby vyráběl dobré zbo?í. To v celku dělá. Máme závody a v?robky, které snesou světovou soutě?. Mnoha odvětvími pronikáme do celého světa. Máme podniky, které pracují jen pro v?voz. Na tomto poli ná? pr?mysl, pracující v mal?ch a tě?k?ch poměrech, nepot?ebuje na?ich rad. Jeho práce zasahuje ov?em tolik do hospodá?sk?ch poměr? ostatních stav?, ?e teprve tu nastávají pro něj nejtě??í úkoly. A tu ?P?ítomnost“ vyt?ká, ?e nedovede propagovat své po?adavky. Kdy? socialisté chtějí prosadit 40ho- dinn? pracovní t?den, postaví za něj 107 poslanc? (a více) a nějaké junctim, t. j. právo veta pro po?adavek jiného stavu. Podobně to udělají agrárníci s po?adavkem cen zemědělsk?ch v?robk? a ?ivnostníci s po?adavkem uzávěry ?ivností. Své po?adavky prosadí, ne ?e by propagandou získali někoho z cizího tábora, n?br? silou svého stavu a právem veta. Ne?ekla by ?P?ítomnost“ pr?myslu, jak to má udělat, má-li dva poslance na cizí program zvolené a je?tě jinak handicapované? To je p?ece samoz?ejmé, ?e také jejich po?adavky nará?ejí na zájmy jin?ch stav?. Kdyby se pokusili je ve?ejně propagovat (?e informují t. zv. rozhodující místa je samoz?ejmé), mají cel? tisk a politick? aparát velik?ch stran proti sobě. V tom je právě poru?ení zásady fair play, která mne donutila napsat sv?j ?lánek. Dávat rady pán?m Ba?ovi-, Federerovi, Kruli?-Randovi, Liebigovi, Lówen- steinovi, Petschkovi, Preissovi, Stoupalovi a několika tisíc?m jin?ch, jak mají vykonávat své funkce v pr?myslu, nehodlám a neodva?uji se. A? jim to povhin?e- n??i, národohospodá?i, organisáto?i, finan?níci atd. Proto?e já trochu rozumím právu a politice a proto?e mi jde o zájem celku, obracím se na politiky, a to jak na ty, kte?í jsou právním ?ádem povoláni ji dělat, tak na ty, kte?í p?ipravují politické ve?ejné mínění s upozorněním, ?e se právní ?ád opo??uje v otázkách stavovsk?ch za skute?n?m stavem. A poněvad? mezi ně pat?í i ?P?ítomnost“, prosím ji, aby napsala je?tě jeden ?lánek, v něm? by p?ipustila nebo vyvrátila správnost m?ch v?vod?, a p?ipustí-li, aby sama navrhla, jak zjednat nápravu, nesouhlasí-li s návrhem m?m.(Pozn. red. Redaktor tohoto listu odpoví, jak si p?eje p. dr. Schieszl, na jeho ?lánek po svém návratu z dovolené.)Felix Burger:V?emocná tajná státní policiev NěmeckuNedávno pro?la novinami zpráva, ?e nejvy??í správní soud v Berlíně vydal nález, podle něho? opat?ení tajné státní policie nejsou ?alovatelná. Tím byla právnicky zakotvena v?emohoucnost Gestapa.Není dnes v?emocněj?í státní policie, ne? je ve T?etí ?í?i.V?ude byla její moc omezena, v?ude byly utvo?eny dozor?í orgány. GPU. a fa?istická státní policie byly sice instituce mocné, neměly v?ak v?emoci goeringovské Gestapo.4127508723630Státní policejní ú?adovny . (v ka?dém pruském vládním okrese).\Státní policejní ú?adovny . (v ka?dém pruském vládním okrese).\Musíme si uvědomit, ?e německá tajná státní policie se svou obrovskou exekutivou, ?ítající asi 50.000 hlav, byla posílena legislativně i organisa?ně, aby mohla u?iti sv?ch metod p?i potírání politického protivníka.Duben 1933! ?derné i ochranné oddíly podnikaly je?tě pilně útoky na odborá?ské domy, napadaly ?idy a marxisty, ve sklepích hněd?ch i ?ern?ch násilník? tekla krev mu?en?ch bezbrann?ch lidí. Tu se usnese pruské státní ministerstvo 26. dubna 1933 bez zvlá?tního ohlá?ení na zákoně o z?ízení tajné státní policie. 30. listopadu 1933 je zákon znovu vyhlá?en v obnoveném znění.Pro?? Podle zákona z 26. dubna 1933 má tajná státní policie povahu zemského policejního ú?adu. Podléhala sice u? tehdy p?ímo ministerstvu vnitra, ale t?etí paragraf prvého zákon je?tě stanovil: Opat?ení tajné státní policie jsou ?alo- vatelná a platí pro ně p?íslu?ná ustanovení správního zákona o policii z 1. ?ervence 1932, kter? byl vydán je?tě za Se- veringa.To bylo tenkrát... ! Za sedm měsíc? p?i?la oprava, tak?e u? mohl nejvy??í správní soud v Berlíně rozhodnouti: proti opat?ením Gestapa není p?ípustná ?aloba; nebo? ve druhém vydání zákona zmizel náhle 3. paragraf a místo něho se ?etlo: '?Tajná státní poiicie je samostatn?m odvětvím vnit?ní správy, jejím ?éfem je ministersk? p?edseda.“ Tajná státní policie se stala nástrojem Goeringov?m, kter? mohl zástupcem ustanoviti jen svého státního tajemníka.Gestapo tedy p?evzala úkoly politické policie. Jejich povahu ur?uje podle zákona ná?elník Gestapa, Herrmann Goering. Ve?keré úkoly politické policie, o ně? se staral ministr vnitra, p?e?ly na Gestapo, tak?e v ministerstvu vnitra u? není ?lověka, kter? by rozhodoval o politické policii. Policejní ú?ady zemské, krajské a místní musí poslouchati pokyn? Gestapa. Nezále?í v?bec na penězích p?i pronásledování politického odp?rce, nebo? zákonem z 30. listopadu 1933 byl zmocněn ministr financí, aby prostě změnil státní rozpo?et ?pro provedení“ zákona o utvo?ení Gestapa.V pozděj?ím prováděcím na?ízení (z 8. b?ezna 1934) se praví je?tě o rozpo?tu Gestapa, ?e p?íjmy a v?daje budou ?odděleně rozpo?teny“ v rozpo?tu ministra vnitra, av?ak p?ipravovati rozpo?et a nakládati prost?edky p?íslu?í p?ímo ministerskému p?edsedovi.Ná?elník Gestapa jmenuje inspektora ú?adu. Známe jej v osobě v?dce ochrann?ch oddíl?, Himmlera. Himmler jest tedy v?konn?m orgánem Goeringov?m a podle pruského v?nosu z 28. února 1935 má právo jmenovati nebo propou?těti v?echny ú?edníky Gestapa kromě vy??ích ú?edník? kriminálních, kte?í mohou b?ti jmenováni nebo propou?těni toliko samotn?m Goeringem.Pokusme se nyní vniknouti do tohoto ústrojí na potírání ?nep?átel státu“, kter? je vybaven ve?kerou autoritou a neomezen?mi prost?edky peně?ními. Organisaci Gestapa znázorní nejlépe tento obraz:Gestapo(pro Berlín zároveň státní policejní ú?adovna)Venkovské ú?adovny zemské, kriminální policie, na p?íklad v Královci, ?tětinu, Vratislavi.ZKrajské a místní ú?ady policejní.Vidíme z tohoto schématu, ?e se v organisaci dbá pokud mo?no největ?í centralisace, aby byl zaji?těn rychl? pr?běh událostí vylou?ením v?ech instancí, jako je zemská rada, vládní president, vrchní president, starosta města.V?ichni, kdo dovedli uniknout zásahu Gestapc. vyprávějí v?dy o podivuhodné rychlosti, s ní? Gestapo pracuje, Goering vlastně o tom nenechal politické odp?rce v nejistotě, nebo? praví ve svém v?nosu z 26. dubna 1933, ?e jde o to. ?aby byla organisace politické policie utu?ena a zjednány podmínky pro rychlou a úspě?nou její práci.“ Proto také ustanoveno, ?e v?echny ni??í orgány musí poslechnouti pokyn? Gestapa, a státní policejní ú?ady mohou dávati p?íkazy p?ímo těmto pod?ízen?m policejním ú?ad?m, tak?e mohou vynechati ostatní státní ú?ady, jako zemskou radu nebo vládního presidenta.Jde o to, ?aby se pátralo po v?ech státu nebezpe?n?ch politick?ch snahách v celé státní slu?bě, aby se sbíralo a vyu?ívalo (!) v?sledk? pátrání..,, kone?ně, aby byly neustále zpravovány i ostatní policejní ú?ady o politicky d?le?it?ch pozorováních a zji?těních a aby jim byly dávány vhodné podněty.“??ednick? aparát Gestapa je dokonale prosíván. V prosinci byli p?evzati od provin?ních ú?ad? v?dy jen ti, kte?í se právě zab?vali těmito politick?mi věcmi. Nejd?íve byla organisována nesl?chaná slu?ba zpravodajská. Zajisté, i p?ed Hitlerem mělo oddělení I. v berlínském policejním presidiu velikou kartotéku, v ní? byl zaznamenán ka?d? ?lověk politicky ?inn?. Av?ak tato kartotéka byla tehdy mo?ná jen pro Berlín. Te? je v Prinz-Albrechtstrasse 8 u? d?kladná úst?ední kartotéka na základě organisovaná zpravodajské slu?by, tak?e je mo?no v Berlíně získati velmi dobré ponětí o tom, co se děje v Kolíně, Dússeldorfu nebo i v men?ích místech.V?slovně bylo na?ízeno, ?e z?ízené státní policejní ú?adovny musí podati zprávu p?ímo tajné státní policii ?o ve?ker?ch pozorováních a poznatcích politického rázu, které nejsou ryze místní povahy, zejména mohou-li míti v?znam pro celé státní území, by? i ve spojení s pozorováním a poznatky z ostatních okres?.“ Aby se zabránilo jakémukoliv vyzrazení získan?ch informací z této zpravodajské slu?by, bylo ustanoveno v?slovně, ?e státní policejní ú?ady mohou podati zprávu jin?m slu?ebním míst?m toliko s povolením tajné státní policie, zato v?ak Gestapo m??e, kdykoliv chce, dotázati se jakéhokoliv ú?adu. Ministr vnitra vzdal se pod formální záminkou práva na podávání zpráv ve prospěch tajné státní policie, aby neru?il centralisaci zpravodajství. Toto zpravodajství je roz?leněno podle ?ty? velk?ch skupin v Gestapu:velezrada a zemězrada;politické atentáty;politické p?estupky;nálezy v?bu?in, útoky v?bu?inami, kráde?e v?bu?in.Aby se zajistilo je?tě lépe pátrání po snahách nep?átelsk?ch státu a tím i organisovalo jejich potírání, bylo dáno tajné státní policii právo, prováděti za tím ú?elem ve?kerá opat?ení a u?ívati k tomu pomoci v?ech policejních ú?ad?.Pro zv??ení sou?innosti v?ech pot?ebn?ch ?initel? se konají zpravodajské porady, jich? se zároveň u?ívá pro v?běr osob.Tajné státní policii byl dán p?evládající vliv na v?chovu ve?keré policie. Tajná státní policie se věnuje na základě zákonodárné plné moci v?cviku a dal?í v?chově v?ech osob. ?inn?ch v politické policii, ale i p?ípravě vhodného dorostu ?po?ádáním kurs? v?cvikov?ch a zdokonalovacích.“Zvlá?tní postavení, je? má tak Gestapo ve ve?kerém pruském správním ?ivotě, je vyjád?eno zvlá?tě z?etelně v její mod v?konné. Tajná státní policie m??e podle Goeringova v?nosu ?p?evzíti ú?edníky vlastními nebo ze státních policejních ú?adoven v rámci své p?íslu?nosti v?kon úkol?, p?íslu?ejících podle ustanovení trestního ?ádu soudního ú?ad?m a ú?edník?m slu?by policejní a bezpe?nostní.“ Jen tehdy, jednají-li jako pomocní ú?edníci státního zastupitelstva nebo vrchního ?í?ského zástupce, podléhají jejich pokyn?m. Zato v?ak m??e Gestapo podle vlastního uvá?ení zabavovati a bráti z oběhu tiskopisy, zakazovati periodické tiskopisy, vydávati na?ízení o omezení vlastnictví, práva spolkového a shroma??ovacího, osobní svobody, zasahovati do tajemství listovního, po?tovního, telegrafního a telefonního. V?echna d?ívěj?í na?ízení byla vhodně změněna ve prospěch Gestapa a v?echna opat?ení Gestapa mají platnost pro celé státní území.?Legislativa, exekutiva a organisace nejhrozněj?ího a nej- krvela?něj?ího nástroje T?etí ?í?e byla tu vylí?ena. Je to tak zvaná základna v?ech zlo?in? a pronásledování, o nich? u? bylo tolik zpráv. Nejen Himmler, nejmenujeme-li Goeringa, je odpověden za vedení tohoto nástroje. Nikoliv, hybnou silou je Heydrich, v pozadí p?sobící údernick? v?dce, zvan? také ?mu?em v temnotách“. On vede údery proti antifa?i- st?m pomocí organisace, kterou jsme tu popsali a její? heslo je, ?e t?eba protivníka znáti, chceme-li ho potírati. Pe?livě vybraní ?editelé oddělení, vybraní komisa?i rozhodují o svobodě tisíc? lidí. ?ádn? soud by byl nemohl na p?íklad věz- niti takového Ossietzkého, ale Gestapo tak smí na základě tak?ka nevinně znějícího ustanovení, je? mluví skromně o omezení osobní svobody. Za tohoto v?emocného re?imu Gestapa byly legalisovány vra?dy a ?sebevra?dy“, ?zast?elení na útěku“. V?emohoucností této politické policie bylo znemo?něno jakékoliv p?ezkoumání v?ech těch smrtí, které se udály v koncentra?ních táborech, v Prinz-Albrechtstrasse nebo v Columbia-Haus nebo v ú?adovnách státní policie v provincii.národní hospodá?Z?i?te daňové soudy!TZ)?ed nedávném uve?ejnila P?ítomnost ?Reportá? * z hlubin berních ú?ad?“, která ukázala kousek zákulisí a postup práce těchto ú?ad?. Byl to pohled velmi pou?n?, kter? zna?ně p?ispěl k pochopení, proě tato práce nem??e uspokojovati. Ale kritisoval-li autor obzvlá?tě chvat, s jak?m musí b?ti práce vy?izována, nena?el hlavni p?í?inu nespokojenosti s berními ú?ady, nebo? její prav? d?vod se musí hledati je?tě jinde. Je jím pochyben? duch, kter? ovládl berní ú?ady, a kter? chtěl obecn? pokles státních p?íjm? vyvá?iti zost?ením berní prakse.Berním ú?ad?m se vyt?ká jednak, ?e se p?i p?edpisován; daní ne?ídí p?esně zákony, tak?e jsou jejich p?edpisy libovolné a p?íli? vysoké, jednak ?e také exekuce pro daně nevedou věcně a podle zákona, ?e p?i nich postupují bezohledně a p?sobí ?asto dlu?ník?m zbyte?nou ?kodu a ztrátu, ani? by pomohly státní pokladně. To jest poznání celkem málo potě?ující, nebo? p?esně vzato, práce berních ú?ad? se těmito úkony zcela vy?erpává, proto?e kromě p?edpisování a vybírání daní jiného úkolu nemají. Tak jest vlastně celá jejich ?innost tím kritisována nep?íznivě a odmítavě.Ale p?ece i p?i této práci musíme dbáti jistého rozdílu.Exekuce jsou vyvolány vysok?mi p?ed-pisy,nebo? exekuce pro daň jest více méně v?dycky závislá na daňovém p?edpisu. Je-li p?edpis pro poplatníka snesiteln?, zaplatí vymě?enou daň dobrovolně a k exekuci oby?ejně nedojde. Nesmíme ob?any na?eho státu podezí- rati, ?e snad zásadně odmítají platiti daně. Jistě ?e daň málokdo platí nějak zvlá?tě rád, ale na?e ob?anstvo jest p?ece kulturně i politicky na tolik vyspělé, aby si bylo toho vědomo, ?e stát pot?ebuje peníze a ?e jich nechce zadarmo, je?to za ně navzájem také něco poskytuje. Proto — by? i ne snad právě s potě?ením -—■ jest p?ece jen ka?d? ochoten státu daň zaplatiti, ov?em bude-li po něm po?adováno jen to, co mu zákon skute?ně ukládá a co slu?ně m??e zaplatiti. Kdyby v?ak někdo nebyl ani k tomu ochoten, pak by musil b?ti k placení p?inucen, a pokud jde jen o nedostatek dobré v?le, zajisté by ani nezasluhoval nějak?ch ohled?. ?myslně neplatící poplatník jest ?k?dcem státu, a celá ve?ejnost bude jistě schvalovati energick? postup berního ú?adu proti takov?m osobám.Tak se vlastně v?echno to?í jen okolo správn?ch a zákonn?ch v?měr? daňov?ch, a bude-li zde v?echno, jak má b?ti, nejen se ztratí exekuce z největ?í ?ásti samy od sebe, n?br? p?estane také vět?ina stí?ností jak finan?ní správy na poplatníky, tak i poplatník? na berní ú?ady.Vymě?ování daní tedy vy?adujezlep?ení.Odtud bude nucen zapo?íti s nápravou ten, kdo bude chtíti znovu zjednati p?átelsk? poměr mezi berním ú?adem a poplatníkem. Ale je-li tento poměr dnes zkalen, má na tom p?evá?nou ?ást viny právě onen duch, kter? ovládl berní ú?ady.To snadno zjistí ten, kdo si dá práci a sleduje věc podrobněji. Stí?nosti na nesprávné daňové v?měry se toti? net?kají stejnoměrně v?ech daní. Nesly?íme, ?e by byla nespravedlivě vymě?ena daň z cukru nebo z lihu, nesly?íme, ?e by p?edpisy daně z piva nebo z masa byly u toho nebo onoho poplatníka nesnesitelně vysoké, tak?e byl nucen ohlásiti konkurs nebo vzdáti se ?ivnosti, jak se to vypráví jindy. Také nejsou celkem stí?nosti na to, ?e by byla někomu nespravedlivě vymě?ena daň pozemková nebo domovní. Pátráme-li v?ak dále, zjistíme nakonec, ?e daleko největ?í ?ást v?ech těchto ná?k? a stí?ností se t?ká t?í daní, u kter?ch j>est tedy reforma nejvíce nutná; jest todaň v?dělková, obratová a d?chodová.Správnost tohoto poznatku p?ezkou?íme také tím, kdy? se pokusíme zjistiti, ze kter?ch kruh? pochází nejvíce nespokojenc?: jsou to z největ?í ?ásti samostatní podnikatelé, ?ivnostníci a obchodníci. Jistě jest nápadné, ?e u nás existuje silná politická strana, která má mezi sv?mi p?edními úkoly právě boj proti bernímu ?roubu. M??e-lt strana s podobn?m heslem a programem ?iti a, jak dokazují poslední volby, také síliti, a vy?erpává-li hlavní ?ást své ?innosti právě tímto bojem, musí to b?ti na konec ka?dému nápadné a musí to dokazovati, ?e skute?ně nebude něco v po?ádku, ?e zkrátka stí?nosti na postup berních ú?ad? nemohou b?ti zcela bezd?vodné. Ale hlavní kádr ?len? této politické strany tvo?í právě samostatní podnikatelé, kte?í jako obchodníci a ?ivnostníci podléhají zdanění daní v?dělkovou, obratovou a d?chodovou, tedy právě těmi, proti jejich? vymě?ování i jinak sly?íme nejvíce námitek.Kdo si dále pov?imne, jak se tyto daně zji??ují a p?edpisují, lehko pochopí, pro? jest právě u nich nejvíce nespokojenosti. V?echny ostatní daně mají p?esně vymezen? a snadno zjistiteln? podklad, tak?e ú?ad nemá velké volnosti v rozhodování. Tak lze na p?íklad snadno zjistiti v?tě?ek polního hospodá?ství — je jednou pro v?dy stanoven v pozemkovém katastru a z?stává nezměněn. V?tě?ek ?in?ovního domu se dá beze v?eho p?ezkou- ?eti podle toho, kolik ?in?e platí nájemníci. Nebo jako v?tě?ek z kapitálu m??e b?ti zdaněno jen to, co poplatník sám p?iznal, a nem??e berní ú?ad prostě prohlásiti, ?e na p?iznání nebude bráti ohled a ?e p?edepí?e vět?í daň podle svého uvá?ení; musil by nap?ed uvésti zcela p?esně ony domněle nep?iznané p?íjmy, jejich prameny a jejich v??i, a kdy? je nezná, musí se spokojiti p?iznáním.Ale právě u těchto t?í daní jest to jiné. Obratová daň postihuje cel? hrub? p?íjem v podniku docílen?, v?děl- ková daň t?? p?íjem, ale po ode?tení re?ie, a d?chodová daň je?tě jednou tent?? ?ist? p?íjem s p?ipo?tením v?ech ostatních d?chod?, t?ebas ji? zdaněn?ch jinou daní. A tu právě u těchto daní se berní ú?ad nespokojuje p?iznáním poplatníkov?m, zvlá?tě jde-li o podnikatele, a beze v?eho si daň vymě?í podle svého. Jak jest to mo?né?Takové p?íjmy oby?ejně není mo?no zcela p?esně zjistiti, leda?e by poplatník vedl zcela p?esné ú?etnictví. Ale berní ú?ad se dokonce nespokojí ani obchodními knihami, nedbá jich a vymě?í daň podle svého uvá?ení, právě proto, ?e jest tak tě?ké skute?n? p?íjem vy?et?iti p?esně, tak?e lze snadno daň zv??iti. ani? by bylo t?eba zv??ení nějak podrobně od?vodňovati. Tvrdí-li poplatník, ?e měl ur?it? obrat, pokládá to ú?ad ne za skute?nost, n?br? za poplatník?v odhad, a odhadne si obrat sám na jednou tolik. Proti odhadu stojí odhad druh?, a berní ú?ad si vy; bé?e ten, kter? mu lépe vyhovuje.Zde má tedy ú?ad velkouvolnost, která svádí k ost?ej?ímupostupu.Proto také dostanou-li berní ú?ady pokyny, aby byly p?edpisy daně v?eobecně zv??eny, nemají jiné mo?nosti vyhověti ne? právě u těchto daní a u těchto poplatník?. Gá?istovi daň nelze zv??it — jeho p?íjem jest do halé?e znám a dá se bezpe?ně dokázati. Ale p?íjem z podniku se zji??uje odhadem, a je-li pot?eba vy??ích p?edpis?, zv??í se odhad.Na tomto p?ípadě jest tedy viděti, ?e právě tam, kde má berní ú?ad největ?í volnost ve svém rozhodování, pou?ívá jí dnes p?evá?ně v neprospěch poplatník?, ?ili jak se ?íká, rozhoduje fiskálně. Tím se jeho funkce posunuje, nebo z ú?adu, kter? má rozhodovati o tom, co jest podle zákona správné, se stává j e d- nostrann? zástupce zájm? státu. Tím se v?ak opou?tí základní p?edpoklad ka?dého spravedlivého rozhodování, podle něho? nikdo nem??e b?ti soudcem ve své vlastní věci, nebo? berní ú?ad musí pak sv?j úkol spat?ovati ne v tom, aby rozhodl správně, n?br? aby rozhodl ve prospěch fisku.Takov? d?sledek jest neslu?iteln? s p?edstavou právního státu, zejména demokratické republiky, nebo? demokracie jest vláda zákon? s vylou?ením jakékoliv libov?le. ?ím více se v?ak uplatňuje tento fiskální duch u finan?ních ú?ad?, tím dále se vzdalují ony ú?ady svého pravého poslání.Jak to bylo za Rakouska?Toto nebezpe?í pro vzájemn? dobr? poměr mezi berním ú?adem a poplatníkem bylo poznáno ji? dávno, a ji?p?ed ?ty?iceti lety se b?valé Rakousko sna?ilo mu vy- hnouti. Bylo-li staré Rakousko politicky zpáte?nické a zaostalé, nesmíme stejně posuzovati mnohé jeho správní a finan?ní instituce. Jestli jsme se zde odrakou?riíi. nebylo to v?dy právě k prospěchu republiky. A právě mno- hé z těchto dobr?ch institucí jsme bu? nerozvá?ně zamítli, nebo nedovedli pochopiti jejich v?znam, tak?e postupem ?asu se z nich set?elo to, co na nich bylo dobré, a z?stal jen nepot?ebn? a nemoderní balast.Právě toto nebezpe?í z nedostatku objektivnosti se strany berního ú?adu vedlo tv?rce rakouské berní reformy p?ed ?ty?iceti lety k tomu, ?e p?edpisování daně d?chodové a v?dělkové — tedy právě oněch daní, u nich? jest toto nebezpe?í největ?í — nesvě?ili berním ú?ad?m, n?br? zvlá?tní komisi, je? měla dávati záruku nestrannosti a neodvislosti. Měl to b?ti jak?si daňov? soud, kter? by svobodně a samostatně rozhodoval mezi berním ú?adem a poplatníkem o tom, jak má b?ti vymě?ena daň. Proti rozhodnutí komise si toti? mohl stě?ovati jak poplatník, tak i berní ú?ad, tak?e i v tom se jevila povaha této komise jako nestranného soudu mezi dvěma stranami — ú?adem a poplatníkem.Nebyl to ov?em je?tě ?ádn? ideál, proto?e do úplné nestrannosti měl tento soud p?íli? daleko. Skládal se toti? z p?edsedy, kter?m byl finan?ní ú?edník, a p?ísedících, z nich? polovinu jmenovalo ministerstvo financí ze sv?ch d?věrník? a druhou polovinu volili poplatníci ze svého st?edu. Ve skute?nosti měl tedy finan?ní ú?ad v?dycky zaji?těn rozhodující vliv na jednání v takové komisi, ale p?es to bylo z?ízení komisí velk?m pokrokem, kter? sliboval, ?e se postupem ?asu dojde k vybudování skute?n?ch svobobn?ch a naprosto nezávisl?ch soud? ve věcech daňov?ch.A jak za republiky.Ale bohu?el tento slibn? v?voj byl p?erván p?evratem. Daňové komise byly sice p?evzaty, ale jejich p?sobnost ji? nebyla roz?í?ena na nově zavedenou daň z obratu, a? právě tato daň jest v podstatě vybudována na stejn?ch zásadách, a jestli?e kde, bylo by právě zde zavedení komisí na místě. V?znam těchto komisí se v?ak postupně ztrácel, a? dnes m??eme ?íci, ?e upadl docela.P?edev?ím ji? v jejich slo?ení nastala změna. Kde?to poloabsolutistické Rakousko dop?álo sv?m poddan?m ?áste?nou samosprávu tím, ?e dalo doplňovati polovinu komise svobodnou volbou poplatník?, demokratická republika volby odstranila a nahradila volené ?leny jmenovan?mi. Dnes jmenuje v?echny ?leny komise berní ú?ad sám, a tím ov?em padá nejd?le?itěj?í záruka nestrannosti a neodvislosti.Tím pozbyly komise valné ?ásti svého v?znamu, ale i to, co z nich zbylo, nevyhovovalo je?tě onomu fiskalismu, kter? ?ím dál tím více ovládá berní ú?ady. Proto poznenáhlu i takto okle?těné komise byly úplně vy?azeny z rozhodování, a dnes komise ve skute?nosti ji? nic nerozhoduje sama, o ni?em nejedná, n?br? schválí jen to, co navrhuje ú?ad. Berní ú?ad ka?dé p?iznání poplatníkovo sám p?ezkoumá, doplní, opat?í si posudky sv?ch d?věrník?, a sv?j v?měr si nechá komisí jen potvrditi. Komise to také u?iní, a tím jest věc vy?ízena, ale nikdy se nestane, ?e by komise rozhodovala samostatně, ?e by snad sama p?ezkoumala doklady ú?adem p?edlo?ené a ?e by projevila samostatn? názor. Jak by také mohla?Kdo si chce u?initi p?edstavu o tom, ?e jest nemo?no, aby si komise utvo?ila o ka?dém poplatníku samostatn? úsudek, a? prostuduje data, uvedená v interpelaci posl. Stenzla a soudruh? a uznaná ve* vládní odpovědi. Podle ní vy?ídila p?i jedné p?íle?itosti odvolací komise daňová pro ?echy během dvou dní celkem 9951 p?ípad?. To zavdalo podnět k několika po?etním h?í?kám. Tak trvalo-li jedno zasedání komise ?est hodin, znamená to okrouhleS30 vy?ízen?ch p?ípad? za hodinu, ?ili 14 za jednu minutu, rak?e za ?ty?i vte?iny jest vy?ízeno jedno odvolání! Samoz?ejmě sta?í tato doba sotva na p?e?tení jména stě?ovatele.Tato data vláda ve své odpovědi ze dne 1. b?ezna 1935 nijak nepopírá, ale omlouvá tuto rychlopráci tím, ?e pr? v ?etn?ch p?ípadech podává t?? poplatník zároveň více odvolání, a kromě toho se komise dělí na subkomise, z nich? ka?dá projednává ?ást odvolání, tak?e pr? na jeden p?ípad vyb?vá mnohem více ?asu a mají pr? ?lenové mo?nost o kterémkoliv p?ípadu podrobně projednati. Ale kdy? by na p?íklad jen u 50 z těchto projednávan?ch p?ípad? ?lenové komise skute?ně po?adovali podrobněj?í vysvětlivky, tak?e by pak vy?ízení takov?ch p?ípad? vy?adovalo jen po desíti minutách ?asu — a to by je?tě zdaleka nesta?ilo, uvá?í-li se, ?e k podrobné informaci ?len? komise by bylo t?eba p?e?isti p?iznání, doklady, v?tahy z knih, svědecké a znalecké v?povědi, d?vody rozhodnutí a odvolání, zjistiti doslovné znění zákon? a prováděcích instrukcí — pak zb?vá na těch ostatních 9901 p?ípad? právě jen po dvou vte?inách na jeden.Pro srovnání práce daňov?ch komisí s ?inností soud? stújte? tato data: Kde?to daňová odvolací komise pro ?echy vy?ídila za dva dny 9951 odvolání, vy?ídil vrchní soud v Praze jako?to soud odvolací za cel?rok 1932 jen 3116 odvolání, a vrchní soud v Brně dokonce jen 1279 p?ípad?, rovně? za cel? rok! Na tomto p?íkladě jest viděti, ?e dnes daňové komise nic neznamenají, proto?e celou práci za ně dělá berní ú?ad sám. Ta se také p?ipou?tí ve vládní odpovědi, praví-li se, ?e o podaném odvolání jedná p?edev?ím vymě?ující ú?ad, provádí navrhované d?kazy, doplňuje ?ízení a sna?í se dopátrati pravdy, pak o odvolání pojedná daňová komise první stolice, a kone?ně odvolání podrobně po materiální i formální stránce probere a pro odvolací komisi návrh p?ipojí zemsk? finan?ní ú?ad, a pak pr? teprve se stane odvolání p?edmětem jednání v odvolací komisi. Není tato komise po tom v?em vlastně ji? zbyte?ná?Tak vidíme, ?e se postupně zru?ují v?echny záruky objektivního rozhodování berních ú?ad?, zvlá?tě kdy? nejvy??í správní soud pro své p?etí?ení jest prakticky nedostupn?.Berní ú?ad se tím stává zástupcem jednéstrany,a chybí soudce, kter? by ve sporu dvou stran — státu a poplatníka — mohl nestranně rozhodnouti. Ve stejné mí?e se v?ak také vzmáhá vět?í a vět?í nespokojenost s postupem těchto ú?ad?, vedoucí, je-li vyu?ita neklidn?mi a nesvědomit?mi ?ivly, p?ímo a? k odporu proti státní moci, jak v poslední době ukazují některé p?íklady z v?chodu státu.To jsou ov?em d?sledky, které se trvale nemohou udr?eti; proto jest jedním z prvních úkol? ne pouze správního, n?br? p?ímo politického v?znamu, aby byly d?vody takové nespokojenosti odklizeny. Cesty k tomu vedou dvě — bu? se změní duch, kter? dnes ovládá berní ú?ady, anebo jest nutné z?íditi samostatn? a nezávisl? orgán, kter? by rozhodoval ve sporech mezi poplatníkem a ú?adem.První cesta jest p?íli? obtí?ná a zdlouhavá. Kdo byl jako berní ú?edník od po?átku pou?ován, ?e jest jeho povinností docíliti co nejvy??ích v?měr? daňov?ch, ?e jest zásrupcem státu, ?e musí energicky postupovati a nau?iti poplamíky platiti daně, toho není ji? dob?e mo?no p?e- vyefcovsrl k úplně jinému názoru na úkoly berního ú?adu. Jinak vidí věc soudce a jinak státní zástupce, a zp?sob nazírání ka?dého z nich* jest tak odli?n?, ?e mezi nimi není kompromisu. Snad kdo jest mlad?í, dovede se je?tě p?izp?sobiti. ale kdo jest star?í, jest změny v základním pojímání svého úkolu ji? neschopen.Není proto jiné mo?nosti, ne?za?íditi i v daňov?ch věcech samostatnésoudy,které by byly na finan?ních ú?adech naprosto nezávislé a rozhodovaly svobodně. Bylo by to jen pokra?ování ve v?voji, kter? byl ji? p?ed 40 lety zapo?at, a neznamenalo by to nic jiného ne? krok k demokratisaci ve?ejné správy. Není to tedy ?ádn? nov? a revolu?ní námět, n?br? jen stará, ale dobrá my?lenka.Tomu se v?ak ministerstvo financí zásadně brání, ale d?vody, které jsou uváděny, nep?esvěd?ují. Hlavní námitky proti daňov?m soud?mzásadního rázu jsou t?i, vedle námitek spí?e praktického v?znamu. Jednak pr? jest nutné, aby o daňov?ch otázkách rozhodovali odborníci, s daňovou agendou bezvadně obeznámení, a tuto zku?enost a podrobné znalosti nelze pr? po?adovati od soudc?, jednak by pr? nebylo mo?no o?ekávati, ?e by daňové soudy více dbaly zákona i ustálené judikatury, ne? se děje dosud, a jednak by pr? poplatnictvo právě proto, ?e by byly berní ú?ady pod?ízeny soud?m, podezíraly tyto ú?ady z fiskální zaujatosti.Na tyto námitky není tě?ko odpověděti. Zcela jistě by musil b?ti rozhodující soudce s daňovou agendou bezvadně obeznámen, ale p?ece není mo?né pochybovati o tom, ?e se s ní také v krátké době obeznámí. Stejně musí soudce rozhodovati o nově zavedeném zákonu, se kter?m se musí rovně? nap?ed seznámiti. Kdyby měla b?ti tato námitka správná, byl by pro v?echny ?asy jak?koliv pokrok vylou?en, nebo? ka?dá změna p?iná?í nové situace, p?ed ně? p?icházíme bez zku?eností a bez p?edchozích znalostí.Druhá námitka se vyvrací sama sebou, nebo? to jest právě ú?elem zavedení nezávisl?ch soud?, aby dbaly zákon? a zejména i judikatury, jí? berní ú?ady dbáti nemohou, proto?e nesmějí. Berní ú?ad jest podroben slu?ebním p?íkaz?m sv?ch p?edstaven?ch, a jen soud takov?m p?íkaz?m nepodléhá, tak?e m??e rozhodovati svobodně podle svého p?esvěd?ení. D?kazem pro to, ?e berní ú?ady nesmějí rozhodovati podle zákona a judikatury, n?br? podle rozkazu sv?ch p?edstaven?ch, jest na p?íklad otázka v?dělkové daně léka?? z p?íjm? od nemocensk?ch poji??oven. Nejvy??í správní soud rozhoduje zcela d?sledně, ?e tyto p?íjmy nepodléhají dani v?dělkové, ale ministerstvo financí na zdanění trvá, a proto komise, je? jsou vázány stanoviskem ministerstva, nikoliv judikatury, rozhodují podle ?návrhu“ berních ú?ad?. A tak jen u odvolací komise pro ?echy v Praze le?í toho ?asu je?tě několik tisíc nevy?ízen?ch odvolání léka??, kte?í pro sebe uplatňují stanovisko judikatury, jeho? ale ministerstvo neuznává. Správní ú?ad prostě judikatury dbáti nem??e, proto?e není nezávisl?, tak?e jen soud dává záruku skute?ně nestranného rozhodování.Pokud jde kone?ně o to, ?e by byly berní ú?ady podezírány z fiskální zaujatosti, kdyby byly pod?ízeny soud?m, nebude tato v?tka v sobě míti pranic hanlivého, jakmile p?estane tento ú?ad b?ti rozhodující instancí a stane se jen a jediné zástupcem zájm? státu p?ed soudem. Pak p?ece bude p?ímo jeho povinností, aby byl fiskálně zaujat! Vyt?ká-li se dnes bernímu ú?adu fiskální zaujatost, má to jen proto odmítavou p?íchu?, poněvad? to znamená tolik jako podjatost pro jednu stranu, a? má ú?ad povinnost b?ti nezaujat? a nestrann?. Jakmile mu v?ak bude zaujatost pro jednu stranu p?ímo ulo?ena, byla by podobná v?tka zcela nemístná.Uvádějí se také r?zné námitky rázu více praktického, jako ztí?ení ukládání daní, zdr?ení v?měr? a podobně. Tu bě?í ji? jen o otázku technického provedení, co? v?ak nem??e b?ti p?eká?kou z?ízení daňov?ch soud?. Na za?átek by sta?ilo z?íditi daňové soudy pro daň d?chodovou, v?dělkovou a obratovou, které nejvíce pot?ebují reformy ukládání. Není v?ak p?i tom nutné, aby takov? soud daň sám ukládal (tak jako ji nyní majíukládati komise). Teprve vznikne-li nesouhlas mezi po-platníkem a ú?adem, pak se stane věc zralou pro soud.Z?ízením daňov?ch soud? by v?ak také odpadla finan?ním ú?ad?m ohromná ?ást vymě?ovací agendy — na p?íklad celé ?ízení odvolací nebo provádění d?kaz?, které by p?e?lo na soudy a podobně — tak?e by se tím jednak docílilo podstatného sní?ení a zjednodu?ení vlastní práce berních ú?ad?, jednak v poslední instanci by se ulevilo p?etí?enému nejvy??ímu správnímu soudu, jen? by byl zbaven největ?í ?ásti své finan?ní agendy. Jde prostě o to, ?e ?ást oné práce, kterou dnes konají berní ú?ady, by se p?enesla na zvlá?tní soudy. Práce sice z?stane v podstatě stejná, ale místo ú?adu závislého, jemu? se právě pro tuto závislost vyt?ká neobjektivnost a zaujatost, by rozhodoval svobodn? a nezávisl? soud, podroben? jen zákonu.Reforma vymě?ování daní jest ji?otázkou politickou.Nespokojenosti ob?anstva s berními ú?ady neub?vá, ona roste, tak?e jest dnes ji? úkolem ne pouze administrativním, n?br? p?ímo politick?m, jak jí ?eliti. Kdo jest na p?íklad obeznámen s poměry v severních ?echách, ví, kolik hlas? p?inesli Henleinovi p?i volbách nespokojení poplatníci, jinak docela loyální ob?ané.Je-li d?vod nespokojenosti v tom, ?e berní ú?ady nepostupují zcela p?esně podle zákona, musí tato nespokojenost pominouti, bude-li dána záruka proti p?estupování zákona se strany ú?ad?. Jediná bezpe?ná záruka, kterou známe, v?ak nespo?ívá jen v kontrole ú?adu nezávisl?m soudem. Nu?e z?i?me takové soudy i pro daňové otázky! Bude to jen v linii skute?né demokracie, která stojí a padá s vládou zákona, a která se jen tím li?í od diktatury, v ní? nerozhoduje zákon, n?br? v?le dr?itele moci.Fa.literatura a uměníLudwig Lewisohn:Z nové americké literaturyi.Ameri?tí naturalisté.Americk? essaista a romanopisec, profesor literárních věd Lewisohn, znám? sv?m ?Ostrovem v nás“, vydal obsáhlou studii o v?voji amerického písemnictví ?Psychologie americké literatury“ (franc, roz?í?ené vydání vy?lo právě v Editions Rieder, Paris). Z této ?ady psychologick?ch portrét? p?iná?íme studie o několika autorech, kte?í jsou ?eskému ?tená?i z p?eklad? nejznáměj?í, odkazujíce sou?asně i k bibliograficky úplné Vo?adlově ?Sou?asné americké literatu?e“ (Laichter).P?edch?dce: Jack London.rF eorii i praksi francouzského naturalismu -*? p?inesl do Ameriky Frank Norris. Studoval dva roky v Pa?í?i a napojil se tu Zolou a Octavem Mirbeauem. Jeho nejzralej?í a patrně i nejlep?í dílo, román ?Mc Teague“ (známé u nás ze Stroheimova zfilmování pod titulem ?Greed“) stojí v?ak daleko blí?e spis?m autora ?Zahrady muk“ ne? spis?m Zolov?m. Je to dílo technicky dokonale objektivní a sou?asně i velice osobité. Z toho plyne mohutnost, s ní? soust?e?uje své efekty, je? je v americké literatu?e vzácnou. Dílem Franka Norrise vstupuje do americké literatury víra v dosta?itelnost bezprost?edních biologick?ch motiv?, stejně jako i druhá pověra XIX. století, víra v dosta?itelnost motiv? hospodá?sk?ch. P?ínos těchto poznatk? na na?e b?ehy měl jednu v?hodu: od té chvíle jsme ji? nebyli venkovany oddělen?mi od ostatního světa, nebyli jsme ji? isolovan?mi provdnciály. Po?ali jsme sdíleti provincialismus celého století. Vstoupili jsme do úst?edního proudu umění a lidské my?lenky a mohli jsme pak vyu?iti i toho, a? tento proud se obrátil směrem ??astněj?ím.Daleko nadaněj?í ne? Frank Norris byl Jack London, jen? dal na?í literatu?e sv?j p?íklad d a r w i n o v- ského determinismu. Byl lep?í spisovatel. Měl více tv?r?í síly, pru?něj?ího ducha a otev?eněj?í srdce. Jeho dílo má dva úst?ední motivy: první motiv, sympatie k vyděděnc?m lidské spole?nosti, je daleko bohat?í a humánněj?í, ne?li druh?, ne?li jeho pseudovědeck? p?ínos o ú- to?n?ch pudech, které jsou skryty v hlubinách civilisovaného ?lověka. Napsal toho p?íli? mnoho: p?es to jeho nejlep?í knihy nejsou nej?teněj?ími- Jeho ?Lidé z A b y s- su“, kniha solidní, konkrétní a jímavá, stojí vysoko nad stra?idelnou fantasmagorií ?Ocelová pata“. Jeho ?H r a“ vyjad?uje bojovné pudy lépe, ne? ?Volání divo?iny“. V dějinách literatury se na něho patrně nezapomene pro jeho prosté, up?ímné a pathetické vyprávění o vlastních zápasech s tím, co naz?val ?démon Rum“ v knize ?John Barleycorn“. Jeho pseudoliterární pověst, která je stejně veliká v dalekém Rusku jako ve ?védsku, byla ov?em zalo?ena jeho kultem brutality, jako vírou v triumf sanguinika, kterou zalo?il na diskreditované teorii o tom, ?e p?e?ije v?dycky obratněj?í. I jeho nejabsurdněj?í knihy mají mohutnou obraznost a vypravě?sk? vzlet. Mají jistotu ?emeslného zvládnutí, které sta?í k p?esvěd?ení neinformovaného ?tená?e. Snad nejobratněj?í z jeho román? je ?Mo?sk? vlk“, na něm? si m??eme stru?ně vysvětliti Jacka Londona i jeho popularitu. Pr?měrn? ?tená?, jemu? civilisace nedop?ála uspokojení nejzákladněj?ích pud? ztoto?ňuje se s hrdinou a s jeho projevy brutální síly. Poněvad? tato krutá síla je namí?ena proti ?lenu nejprivilegovaněj?í t?ídy kapitalistické spole?nosti, nalézá tu uspokojení ?tená?ova závist. ?Mo?sk? vlk“ v?ak obsahuje mimo to i podvědomou zpově?: v závěru se kapitán zhroutí, jsa ochromen a bezmocn?. Něco zvolna podminovalo tuto gigantickou kostru a tuto ocelovou v?li. Jeho brutalita je prostě jen maskou vnit?ní slabosti a úto?ná krutost je p?iznáním kone?né neschopnosti. Stejně se stalo i Jackovi Londonovi, mu?i s ?etn?mi dobr?mi vlastnostmi, jen? měl opravdové srdce, jiskru geniabry a byl neschopen nalézti gravita?ní st?edisko mezi ně?nou láskou k bli?ním a mezi obrann?m kultem brutality: zem?el v jedna?ty?icátém roce, jsa vy?erpán alkoholismem a p?epracován námahou, vynakládanou na dob?vání prchav?ch a marn?ch statk?.Naturalistická revoluce: Upton Sinclair.Nikde na světě nebylo umění tak chudé, jako v A- merice, poněvad? nikde nebylo tolik látky z okruhu umění vylou?eno. Nikde nebyla tak dokonalou rozluka mezi uměleck?m projevem a mezi ?ivotní zku?eností, poněvad? za vlády kalvinismu byl ?iněn nejp?ísněj?í rozdíl mezi královstvím toho co je dovoleno a mezi zakázan?m královstvím h?íchu. Nikde jinde nebyl básník vlivem ve?ejného a hospodá?ského nátlaku donucován co nejbrutálněj?ím zp?sobem, aby bu? ml?el, nebo aby se p?izp?sobil kli?kám pouhé ?emeslné virtuosnosti. D?sledkem toho bylo, ?e naturalistická revolta, pokud ji p?edstavovaly talenty prvního ?ádu, byla jednou extremistieká ve své metodě, jako tomu je u D r e i s e r a, zatrpklá jako u Ringa L a r d n e r a, k?i?ící jako uUptonaSinclaira, tak?e tím se ni?ila sama po umělecké stránce. V?ichni umělci tohoto období ustavi?ně proti ně?emu bojovali: p?edev?ím proti sobě samotn?m a proti residuu v sobě, proti tomu, co se nast?ádalo na dně jejich du?e a co nenáviděli. Dreiser potíral katolicism, Upton Sinclair puritanism a Sinclair Lewis bojoval proti pot?ebě b?ti typem jak se pat?í, podle v?eobecného st?ihu. Bojovali na dvě fronty: na frontu vněj?í a vnit?ní. Máme dnes v Americe mnoho siln?ch umělc?, máme jich v?ak málo takov?ch, kte?í by nebyli du?evně spoutáni s tím, co popisují a co potírají. Je v?ak t?eba ihned a d?razně p?ipomenouti, ?e ameri?tí naturalisté znovu dobyli ?ivota pro umění, ?e znovu uvedli konkrétní zku?enost do uměleckého projevu a ?e osvobodili ná? kulturní ?ivot. Nep?isahal bych na to, ?e dílo některého z nich bude míti v?znam po dlouhá léta. Není nejmen?í pochybnosti o tom, ?e roku 1920 se nám zdáli vět?ími, ne? ve skute?nosti byli a nemusíme ani pochybovati, ?e dnes, kdy jejich osvobozenecké dílo je skon?eno, se nám neprávem zdají bezv?znamněj?ími, ne?li ve skute?nosti jsou. Dokon?ili v?ak ono osvobozenecké dílo, které je dosud největ?í a nejplodněj?í v dějinách americké civilisace. Je mo?né, ?e ?Sestra Carrie“ od Dreisera, ?The Spoon River Anthology“ od Edgara Lee Masterse nebo ?Babitt“ od Lewise nebudou ji? v roce 2.000 le?eti na stolech salon?. Je v?ak mo?no bezpe?ně prohlásiti, ?e pro historika na?í civilisace jsou to díla nejvy??í d?le?itostí Fakt, ?e americká kritika p?ehlédla Uptona Sinclair a, dokazuje jasně dětinského ducha na?í civilisace. Bylo by p?ece b?valo snadn?m uznati jeho nadání, jiskru jeho geniality, sklonití se p?ed silou a u?lechtilostí jeho sociálního zaujetí, uznati u?lechtilost jeho osobního ?ivota a sou?asně se vzep?íti proti jeho základním argument?m. Bylo by b?valo velice prospě?n?m prostudovati mezi jeho mohutn?mi a ?asto i krut?mi sociálními pamflety na p?. úvahu ?The Brass Check“, nebo ukázati jeho my?lenkové nedostatky ve studii ?O u?itku nábo?enství“ nebo ?Mam- monart“ ?i ?Peníze pí?í“, nebo jiné, v nich? je narkotiso- ván hloup?m hospodá?sk?m determinismem. V podstatě si jsou pan Rockefeller i Upton Sinclair podobněj?í, ne? by se zdálo: oba dva jsou obránci prohibice, toti? autoritativního zákonodárství, které suverénní stát ukládá. Ani jeden ani druh? nemají také nejmen?í respekt pro svobodu. Pro ně nikde neexistují hranice státní suverenity. Pan Rockefeller a jeho druhové by si ov?em p?áli, aby se v jejich institucích vyu?ovalo patriotistickému a kapitalistickému k?es?anství. Kdyby v?ak rozhodoval o vyu?ování Upton Sinclair se sv?mi druhy, nep?ipustil by patrně ?ádnou pravdu, která by se p?í?ila zásadám atheismu, hospodá?ského determinismu anebo apo?tolsk?ch vlastností proletariátu. V poslední době v?ak se Sinclair úplně odlou?il od socialistické strany, kdy? byl p?edtím ji? plně p?istoupil na wilsonovsk? zápas za demokracii. Omlouvá se za to tím, ?e pr? okam?ik pacifismu mezi dvěma válkami dovoluje zaměstnavatel?m i proletá??m, aby na ?as spolupracovali. Jeho ve?ejná vystoupení ve prospěch zachováni tradi?ního amerického práva na revolu?ní projev vycházela ze zcela nezi?tného a ryzího zanícení. V d?sledku toho v?eho není mo?no pokládati Uptona Sinclaira za nějakého nebezpe?ného ducha, leda, ?e bychom byli mysliteli stejně ned?sledn?mi, jako je on sám.Je to jen pouhou melancholickou ilusi, ?e by pouhá změna v hospodá?ské technice anebo ?e by p?evzetí tyranie některou jinou t?ídou ne? je tomu podnes mohlo vy- lé?iti lidstvo anebo alespoň zmen?iti jeho ne?esti a ukrutnosti. Velikou ctností Uptona Sinclaira je jeho soucit pro v?echny bratry. Jediné s podobného vá?nivého zaujetí mohl vzejiti p?íběh Jurgise Ony a jejich rodiny v ?J a t- k á c h“ (The Jungle) anebo jiné obrazy ze ?ivota poní?en?ch a utla?en?ch. Skoro v?echny jeho romány v?ak se na p?l cesty náhle zlomí a z inspirace p?íli? rychle p?echázejí do kazatelské tirády. Sinclair m??e míti pravdu, pro hlasu je-li, ?e ka?dé umění je sou?asně propagandou, prostuduje-li v?ak velké umění, p?esvěd?í se, ?e tato propaganda netkví nikdy v samotné tkáni uměleckého díla, n?br? v tv?r?í intenci. Byl v?dycky p?íli? netrpěliv?, ne? aby nechal své knihy dozráti v umělecká díla. Velké umění v?ak není nikdy netrpělivé. Umění m??e lí?iti v?echny zmatky ?ivota, v?echna utrpení ?lověka a zachovati si své dno jasně pr?zra?né. Sinclair v?ak se ?ítí kup?edu v ka?dé své knize a ?ítí se z knihy do knihy. V jeho knihách má ?lověk ?asto dojem, ?e utrpení tu bylo p?ijato za základ jeho doktríny, ?e tu není dosti kritického smyslu, ?e Sin- clairova intelektuální schopnost není dostate?ně jasná a ?e jeho emotivní síla je plná kaln?ch vír?. P?ece v?ak ho nem??eme naprosto p?ejiti ml?ením. Je podobně jako Zola nebo Brieux pozoruhodn? svou ?ivostí, svou vá?nivostí a svou plodností, ne tak jakostí svého díla. V mnoha svazcích jeho spis? jsou místa a episody, je? ot?esou ?tená?em, jsou tam stránky, na nich? zní jeho hlas jasně jako zvuk polnice. Nesmíme se dát m?lit jeho p?íli? rozsáhlou popularitou v zahrani?í. Rozhodně v?ak ?ádná literatura a zvlá?tě americká nikoli, nem??e si nepov?im- nouti zjevu tak mohutného a nadaného, jako je Upton Sinclair a p?ejiti ml?ením díla tak pestrá a jímavá, jako jsou díla jeho.Proud ?ivota u Theodora Dreisera.Ji? od samého po?átku se odli?oval Theodor Dreiser od sv?ch vrstevník? a definitivní vydání jeho ?S e s try Car ri e“, je? vy?lo roku 1908, u?inilo z tohoto data jeden z nejv?znamněj?ích mezník? americké civilisace. Je to pochopitelno, v?imneme-li si ji? jeho zevněj?ku: té mohutné siluety drsně modelované s o?ima inkvisitora, těchto úst, podobn?ch ?patně zajizve- né ráně, této pomalé a nezadr?itelné ch?ze. To je umělec, jen? v sobě neměl pranic bohémského. Měl sice pro bohému zaujetí, sv?m temperamentem se v?ak od ní vzdaloval: nebyl ani neklidn?m vzdělancem, ani nad?en?m pro- pagandistou. Je to ?lověk, jen? do sebe vst?ebal cel? ?ivot, vychutnával jej v?emi sv?mi póry a jen? denní zku?enost hnětl v uměleck? projev bez jak?chkoliv p?edsudk? a nezkresluje ji ni?ádnou doktrínou. Jeho chud? materialism je pouhé ?vatlání, je. to tak z?ejmé a tak dětinské ?vatlání, ?e se nad ním ani nepozastavíme. P?ipomíná to známou intimitu Victora Huga s Pánem Bohem. Není to s to zadr?eti mohutn? proud ?ivota, jen? plní Drei- serovy knihy, onen proud ?ivota, jeho? Amerika měla zapot?ebí, strhující a siln? proud, jen? měl sm?ti a smésti svou silou v?echny ni?emné a opot?ebované p?edsudky, v?echny slaměné panáky, v?echny pomalované loutky, je? se kupily p?ed kulturním obzorem. Ti ?tená?i, kte?í pochopili cel? dosah ?Sestry Carrie“, osvobodili na?i kulturu a byli základním p?edpokladem pro vytvo?ení na?í moderní literatury. Dokonce je oprávněna otázka, nele?í-li podnes ruka Dreiserova a? p?íli? tě?ce na literatu?e jeho země.S po?átku byli proti Dreiserovi v?ichni a a? několik let po světové válce jej pronásledovaly pomluvy, urá?ky, nepochopení zbaběl?ch kritik?, zbabělost vydavatel? i r?zná zákonná opat?ení: vydání jeho románu ?Genius“ bylo po osm let zakázáno. V?echno to v?ak nechalo Dreisera naprosto klidn?m a neodvedlo ho s jeho cesty. Z?stal lhostejn?m i v??i faktu, ?e podzim mu p?iná?el ?eň slávy a poct: psal dále své p?etlusté svazky se zatvrzelou vytrvalostí. Je to mravní zásluha prvního ?ádu, její? v?znam se v americkém okolí nadá pop?íti: Dreiser se omezil na to, ?e jen soukromně se ob?as posmíval ?degutantnímu“ nepochopení tak zvan?ch vzdělan?ch t?íd. Tato mravní síla dodává d?stojnosti. Bylo by v?ak nebezpe?n?m omylem domnívati se, ?e tento dlouh? a hloup? odpor nezp?sobil Dreiserovi ?ádné ?kody. Právě Dreiser byl z těch spisovatel?, kte?í mají pot?ebu, aby byli podpíráni a sou?asně i stále korigováni up?ímnou a p?ísnou kritikou, kte?í mají pot?ebu, aby vyr?stali v ovzdu?í, je? jediné podobná kritika m??e vytvo?iti. Dreiser měl pathetickou lásku pro uměleckou formu a pro věci vkusu. Zarputil? odpor v něm ov?em vyvolal svéhlavou d?věru ve vlastní nadání a pochopitelné opovr?ení ke v?em kritik?m. Razil si tedy ze v?ech sil cestu d?unglí. Na této namáhavé cestě ztratil v?echny své ambice, kromě své základní vá?ně pro zachycení nejhlub?í pravdy. Jeho sloh se stal stále ledabylej?í a jeho solécismy stále k?iklavěj?í a netvorněj?í. Kdy? vy?el z d?ungle, bylo ji? p?íli? pozdě, kritika u? nemohla u něho nic změniti. Jeho poslední kniha ?Svítán í“ je psána ze v?ech nejh??e. Dreiser je nejhor?í velk? spisovatel ze v?ech autor? literární historie.?íkalo se o něm, ?e je sedlák. Není jím v?ak. Sedlák má v sobě krev bohatou tradi?ními prvky a hudebností. Ze sedlák? se stávají básníci jako Burns, Keats nebo Hebbel. Dreiser je proletá?em bez p?dy, vychází z pr?myslové civilisace, zbavené jakékoli kulturní tradice, která si v sobě nep?iná?í nic, co by ji ozbrojovalo proti ideál?m vládnoucí t?ídy, jako jimi je: zlato, krásné ?eny, ply?ov? nábytek, svícny z krystalu, ?patné obrazy, ?patná literatura a v?st?ední vkus. Tak zejména vypadá americk? p?istěhovalec. Je oddělen od selské kultury sv?ch p?edk?. Dreiser sv?m p?vodem byl Němec, nezdědil v?ak z jejich země ani jazyk, ani venkovské tradice ani kulturu. V?echno, co znal, ze svého dětství a jino?ství byla vyprahlá města amerického Middle - West. Věta ?Kdo by nesnil o ?idli z pozlaceného d?eva ..kterou najdeme v ?Sest?e Carrii“, je neoby?ejně v?znamná. Obsahuje celého ?Finan?níka“ i ?Titana“. Toto zbavení jak?chkoli ko?en? je jedním z prvk? Dreiserovy veliké síly, nebo? je s ním sdílejí miliony ob?an?. Z něho vychází jediná lidová legenda pr?myslové Ameriky, kterou znovu a znovu ve sv?ch spisech obměňoval: legenda o mladém mu?i anebo mladé dívce, je? se dostane do velikého města a nakupuje pozlacené ?idle. Dreiser v?ak na ?těstí měl dva jiné prameny inspirace: velik? soucit se sv?mi spoluob?any a velik? temperament, sou?asně naplněn? tělesností i mystikou. Kniha ?Svítán í“ potvrdila to, co ji? nazna?il ?Geniu s“ a ?Kniha o mně“: ?e jeho díla i jeho látky jsou hluboko zako?eněny ve zku?enostech Dreiserova mládí a dospívání. P?es jak?si rys typicky německého romantismu je v ustavi?ném obranném postoji proti katolické doktríně i katolické morálce. Vě?í v ?chemick? determinismus“ lidského jednání a v mechanickou strukturu vesmíru.Knihy Dreisera nejsou ne? dlouhou zpovědí, jak je tomu ostatně u vět?iny velk?ch autor? a vět?ích ne? on, t?eba u Goetha a Tolstého. Miliony Ameri?an? mělo stejn? osud jako Dreiser, nedovedli v?ak mu dáti v?raz. V této autenti?nosti dosáhl Dreiser svého triumfu p?esto, ?e umělecká tkáň jeho děl je pr?měrná a ?e jeho knihy jsou ?asto o?klivé. Dreiser měl odvahu dotknouti se i sexuelní otázky a ukázati ji jako základní a tv?r?í ?ivotní sílu. Velik?m tv?r?ím ?inem Dreiserov?m uprost?ed amerického prost?edí je jeho odvaha, s ní? se postavil proti pokrytectví amerického ve?ejného ?ivota po této stránce. Dreiser je tv?r?ím umělcem, jen? se dovede ehopiti hlíny, modelovati z ní ?ivé lidi a utkávati jejich vzájemné vztahy. P?inesl nám Hurstwooda a jeho cel? ?ivot, p?inesl patetickou hloubku ?Jennie Gerhardtov é“, této opravdu dobré ?eny a onen bohat? jemně odstíněn? obraz typicky americké dvojice jako jimi jsou Eugene Witla a Angela. Do jejich okolního světa promítl celé davy vedlej?ích postav. Jeho dílo je ?iroké, pestré a hustě zalidněné. M??eme mu vyt?kati, ?e jeho dikce je tě?ká a beztvárná, ?ím dále tím ?edivěj?í, ?ím detailněji prokresluje triviálnost ?ivota. Dreiserova mohutnost a pravdivost, která z něho zá?í, bude v?ak dlouho je?tě p?eza?ovati jeho neobratnou formu. A a? bude míti v budoucnosti mnoho ?i málo ?tená??, nikdo nebude moci pop?íti jeho osvoboditelskou sílu a ka?d? musí uznati, ?e mu pat?í v první ?tvrtině dvacátého století první místo v literatu?e jeho země.Sherwood Anderson a jeho melancholie.Je charakteristick?m znakem americké civilisace, ?e se o někter?ch autorech u?ívá p?ívlastku ?sexuálně posedl?“. P?edstavuje to sou?asně diagnosu i kone?n? úsudek. Pohor?ení v tomto druhu kritik? dává z?etelně najevo svědectví: co se neodva?uji vysloviti já, to ne?íkej ani ty. Dreiser nikdy nebyl posedl? sexuálností a p?ece o něm někte?í kritikové ?íkali, ?e touto posedlostí je posti?en: Sherwood Anderson v?ak dostává tento p?ívlastek právem, t?eba?e v jiném smyslu, ne? mu b?vá udělován. Je posedl? spí?e obrazem onoho zp?sobu ?ivota, po něm? vá?nivě tou?il a jeho? nebyl s to dosáhnouti. P?ikiid po- dobné du?evní struktury najdeme v celé historii .-r--—- kého lidu, v?dycky znovu a znovu od ?e?í in extremis od Cottona Matherse a? po antialkoholické ligisty, kte?i neměli pra?ádn? zájem o racionální vy?e?ení problém? alkoholismu, n?br? dali svému poku?ení formu Démona Rumu. Sherwood Anderson bezdě?ně projevuje tuté? povahu. Nevím, budou-li ??astněj?í epochy jeho dílo je?tě posuzo- vati jako literaturu. Ten, kdo bude studovati projev lidské bytosti ve formě provinciálního neopuritanismu, najde v jeho díle v?dycky zajímavé dokumenty. Na ?ádné z nes?etn?ch stran jeho díla nenajde onen badatel p?í?tích dob vánek svobody nebo radosti, vzpomínku na chvíli vá?ně ni?ím nezkalené. ?ivot je u něho ohra?en? hradbami, je zajat?, je oddělen? od pramen?, bez nich? ch?adne a odumírá. Kdo prorazí tyto hradby? Nikdo, a autorovi se to nepoda?í stejně jako nikomu ostatnímu: omezuje se na to, ?e se proti těmto zdem vrhá a ?e je proklíná. Prchá, jeho útěk je v?ak marn?. Tyto hradby jsou ve skute?nosti v něm samotném a nikoliv mimo něho. ?tená? najde celého Sherwooda Andersona shrnutého v jeho poměru k národu, v knize básní v próze ?N o v ? zákon“:?Jsem ?lověk, kter? vy?el z domu postaveného v ulicích města, jen? se dostal ?irok?mi pláněmi a? k lesu na b?ehu ?eky. Sna?ím se uniknouti, nemohu u? snésti ?ivot, kter? jsem vedl v domě svého otce. Jsem dítě a nemohu uprch- nouti bez svého dětství. Je tu brána, kterou nemohu projiti, je tu hradba, p?es kterou nemohu p?elézti. My?lenka na útěk u? dávno p?ehlu?ila v?echno ostatní v mém rozumu . . .“Sherwood Anderson ?il obvykl?m ?ivotem neopuritán- ského Ameri?ana a? do doby své dospělosti, pak se jal hojiti bolesti, které mu ?ivot zp?sobil, uměním, prost?ednictvím katharse uměleckého projevu, promítaje do uměleckého díla plasticky svou vlastní zku?enost. Něco v něm v?ak zápasilo proti uzdravení, něco se vzpíralo umělecké formulaci. Nem??e se dostati p?es hranice povídky a pouhého ná?rtu. Za?íná cosi, co mělo b?ti románem, zastaví se a za?íná znova. Tak vypravuje svá první léta v knize ?Povídka povídká?ova“, nepoda?ilo se mu v?ak dosáhnouti úplného osvobození, i za?íná sv?j p?íběh znovu v knize ?T a r“, ale i zde obchází je?tě kolem hrnce. O rok později vydal ?N o v ? z á k o n“, v něm? kone?ně ve formě nekontrolovaného anebo skoro nekontrolovaného sněni zachytí svou vnit?ní bytost. Je tedy pochopitelno, pro? dílo Sherwooda Andersona je tak fragmentální. Anderson cítí pot?ebu uprchnouti k sobě samotnému. Dosahuje toho tím, ?e sní ve bdění, ?e si vytvá?í roli vypravě?e povídek a tím, ?e nakonec se úplně vzep?e proti umělecké tvorbě.Jeho dílo má fragmentární charakter a ji? vadne. Nedovedl mluviti jasně a plasticky za v?echny mu?ené du?e, které zobrazoval, poněvad? nedovedl mluviti ani za sebe samotného. Měl v?ak hodiny, kdy se mu poda?ila formulace, jako na p?íklad ?R ád by c h věděl pr o?“, ?Jsem b 1 o u d“, ?B r a t ? i“. Na těchto stránkách destiloval podmínky ?ivot? trpk?ch, zatuchl?ch, beze světla a bez naděje, podmínky ?lověka, ?ijícího uprost?ed dav? amerického st?edozápadu. Jeho umění je na p?l neartikulovan? v?k?ik du?í tr?zněn?ch v pekle, které si samy vytvo?ily. Myslím, ?e na těchto stránkách nepozbude nikdy svého v?znamu. Mladí ameri?tínovorealisté se alespoň sna?í podnes vyjád?iti podobnou zatrpklost, kterou v nich vyvolaly ?ivotní podmínky skoro p?íli? stra?né, ne? aby se daly vyprávěti. Tento uměleck? druh v?ak nám dnes u? v ni?em neprospěje. Je t?eba, abychom si vytvo?ili nov? idealism, nebo na?e literatura zahyne. Tato tvorba v?ak je svědectvím, ?e v americkém ?ivotě trvají stále některé stra?livé nezbytnosti, některé nenávisti a některé hanebnosti, kter?m není vyhnutí.?ivot a instituceBezpe?nost p?edev?ím?i.o ka?dé pra?ské vra?dě, jejího? pachatele se nepoda?í policii dopadnout v zápětí po ?inu, nastávají věcné i méně věcné debaty o hodnotě policejní práce a organisace. Ve Vr?ovicích zabil podnájemník starou ?enu. Policie více ne? t?den tápala po kus?ch stopách a popisech podez?el?ch lidí, vykonala obrovsk? kus práce, p?i ní? detektivové zp?evraceli v?echny kouty periferie, vrah v?ak unikl a bezpe?nostní oddělení muselo nakonec odtroubit pátrání, proto?e s těmi prost?edky a s tím po?tem lidí nemohlo vrhat v?echnu energii na jedin? p?ípad, zatím, co v?echna ostatní práce le?ela na stolech. Detektivové, sta?ení z celého obvodu k pátrání po vrahu nechávali své distrikty na pé?i uniformované strá?i a zloději by byli pomalu mohli za?ít krást v poledne s naprostou bezpe?ností. Co? v této spojitosti vypadá jako utrhání uniformované strá?i, ale je to jen vysti?ení holé skute?nosti. Je dob?e hned na za?átku ?íci pár slov o uniformě a civilu, o jejich vzájemném vztahu a pomoci, o úkolech a smyslujednotliv?ch slu?eb.Uniformovaná strá? — to je tedy to, co se obecně pokládá jedině za policii, co je vidět a ?eho? ú?elem b?t viditeln? — má funkci p?edev?ím po?ádkovou a preventivní. Strá?ník na ulici hlídá. Zakro?uje tam, kde vidí p?estupek, nebo kde je p?ímo upozorněn na p?estupníka, kterého vidí u místa ?inu. Konstatuje v?sledek trestného ?inu. Ale jakmile je pachatel pry?, kon?í funkce strá?níka. Není tu proto, aby po něm pátral, a ná? strá?ník není takov?, aby se hnal do věcí, které nejsou jeho slu?ební povinností. Pátrání po zlo?incích je věc bezpe?nostního oddělení a jeho civilního sboru, a strá?ník jim tuto povinnost ochotně ponechá.Shrnujeme: oba sbory se dělí o r?zné policejní funkce, a kromě ?ídk?ch v?jimek, je? jsou opravdu vzácné, jeden sbor druhému nevypomáhá v jeho funkcích a také to ani nedovede, nejsa pro jiné, ne? své speciální úkoly ani vyu?en a p?ipraven.Co je to ?ty?ka?Tak zvané oddělení ?tvrté je vlastně kriminální policie. Sídlí ve druhém pat?e starého policejního ?editelství v Bartolomějské ulici, kde je natla?eno v mal?ch pokojí?cích podél dlouhé chodby. Na této úzké chodbě a v jediné vět?í místnosti, je? je pr?chodní p?edsíní, kudy stále proudí lidé a jsou voděni vězni k v?slechu, mají své stolky detektivové a zde pracují, vysl?chají, shroma??ují se dvakrát denně ke ??tení“ telegram?, t?ídí zabaven? materiál, jedí a konají pohotovost.Pokojíky referent? nejsou vět?í ne? vězeňská cela, a pokud jsou tu asi dva nebo t?i pokoje trochu vět?í, na ?í?i dvou oken, sdílejí je dva referenti. Má-li jeden z referent? vět?í p?ípad, kde vysl?chá spolu s několika detektivy své ?ety a roztá?í podez?elého, musí druh? referent na chodbu nebo do pohostinství pokojíku jiného kolegy.Tak vypadá sídlo. Vybavení není lep?í. Nábytek star?, nepraktick?, registratury a spisy daleko od pokoj? referent?. knihovna slabá, hodně zastaralá, její dotace nep?ipou?tí systematického doplňování, a chtějí-li mít ú?ednici literaturu, namnoze si ji musí kupovati sami z platu. Na ?těstí pra?ská policie dá víc na praksi a policejní smysl a netrpí p?íli? vědeck?mi pověrami.Personálně nevypadá policie lépe. Kromě referent?, kter?ch je tak málo, ?e na p?íklad na jednoho referenta p?ipadá, s v?jimkou Hole?ovic, cel? lev? b?eh Vltavy od Zlíchova a?. po Dejvice se v?emi p?edměstími a? na hranice policejního obvodu. Referenti jsou právníci. Několik jich má hodnost koncipient?, vět?ina jsou komisa?i a jen dva nebo t?i jsou vrchními komisa?i. Je tedy kriminální policie obsazena mlad?mi lidmi. To je jedna z jejích největ?ích v?hod. Jen p?ednosta a jeho zástupce jsou star?í a doplňují elán referent? zku?eností dlouholeté slu?by.Aktuársk?ch ú?edník? není — povaha slu?by jich také málo vy?aduje. Pak jsou tu dvě ěi t?i oficiantky — pro slu?bu p?i protokolech. Ty jsou teprve nedávná vymo?enost, stejně jako psací stroje. Do nedávná spisovali protokoly v?slech? detektivové. Pak detektivové a agenti r?zn?ch hodností. Nebudu ?íkat, kolik jich je, po?et stále kolísá, ale je jich málo, zoufale málo. A je?tě zna?ná ?ást je rozpt?lena po komisa?stvích a p?i kancelá?ské slu?bě v jin?ch odděleních, ?ást v létě odchází ke slu?bě v západo?esk?ch lázních. O dovolen?ch je stav zoufal?, a stane-li se trochu vá?něj?í věc, je t?eba p?eru?ovat dovolené. O platech detektiv? ?P?ítomnost“ psala nedávno a ?tená?i si je?tě pamatují, jak lukrativní je povolání strá?ce bezpe?nosti a jak daleko má ná? detektiv k p?edstavě románového hrdiny. Platy ú?edník? nejsou o mnoho lep?í, a za slu?bu, je? nezná ú?edních hodin, je placen referent stejně, jako jin? právník ve státní slu?bě, kter? zav?e o p?l t?etí sv?j st?l a jde si k rodině. K lep?ímu mají ú?edníci jen pomalej?í postup a stále nebezpe?í, ?asto i opravdové nebezpe?í ?ivota.To je vněj?í struktura bezpe?nostního oddělení. Jaká je osobní kvalita? Nutno hned v?slovně ?íci, ?e dobrá, ba velmi dobrá. Na pra?skou policii se mnoho a ?asto nadává. Nemyslím, ?e právem. Ano, staly se chyby, z?. staly velké p?ípady nevypátrané, i procento nevypátran?ch drobn?ch bě?n?ch p?ípad? je zna?ně velké, ale k soudu o kvalitě nolicie je zapot?ebí podrobněj?í úvahy a znalosti. Jistě by pra?ská policie mohla a měla b?t lep?í, jako ka?dá oolicie na světě. Nep?ejeme si to v?ak jen my. p?ejí si to velmi opravdově i sami p?íslu?níci pra?ské policie, a pokud to sami doká?ou, p?i?iňují se o to skutky. Hlavní p?eká?ky, které brání dokonalosti policie, v?ak jsou v nedostate?né pé?i úst?edních ú?ad? a z ní plynoucí nedostate?né dotaci policie. Dobrá policie stojí mnoho peněz, a těch stále není.V ?ele bezpe?nostního oddělení stojí vládní rada Vaňásek.Star?í, nikoliv v?ak star? ú?edník. Mohli bychom o něm ?íci star?, kdyby tento termín měl b?t chápán jako synonymum slova zku?en?. Lze jej charakterisovat jednou větou: spojení neochvějného klidu s neselhávající pamětí, s vytrvalou pracovitostí a instinktem, prohlouben?m a zbyst?en?m léty prakse. Vládní rada Vaňásek dá víc ne? na vědu a kriminalistické teorie na znalost prost?edí a lidí a na hou?evnatou drobnou práci. Ten rys je pak charakteristikou práce celého oddělení. Pro spisovatele detektivek je pra?ská policie nezajímavá a ?edivá. Bezmála tu není geniálních, bleskov?ch ?e?ení velk?ch p?ípad?, neo?ekávan?ch odhalení vrah? a v?ech těch oblíben?ch a vzru?ujících rekvisit oby?ejn?ch detektivek. Snad pro tento rys práce z?stalo několik vět?ích mord? dosud bez pachatele, zato se v?ak poda?ilo vypátrat tolik p?ípad? jin?ch, je? nebylo mo?no roz?e?it bez mikroskopick?ch znalostí města a jeho temn?ch kout?, a bez dávky úctyhodné hou?evnatosti. Zdá se nám, ?e je to tak skoro lépe, proto?e geniální nápady jsou sice velice krásná věc, mají v?ak nep?íjemnou vlastnost, ?e p?icházejí jen ob?as a ve v?jime?n?ch p?ípadech, a hodí se pro ?e?ení v?jime?n?ch a vzácn?ch p?ípad?. Genius oby?ejně nerad hledá ukraden? svrchník nebo pachatele bě?ného vloupaní do poloprázdné, malé pokladny. A p?ece hlavní práce policie se po vět?inu roku zaměstnává právě těmito bě?n?mi p?ípady a velké, vzru?ující p?ípady má jednou za rok nebo dokonce za léta. Ostatně, k?ivdili bychom pra?ské policii a jejímu ?éfovi, kdybychom jim upírali vtip a velkorysost. V historii posledních let je několik p?íklad? velmi hezkého ?e?ení; tak vyvra?dění rodiny Hrub?ch na Starém městě a rychlé dopadení pachatele, dopadení vraha Volo- vika a ?ada jin?ch. V takov?ch p?ípadech pracovala policie rychle a úěelně a na první sáhnutí vyhmátla pachatele a stopu jeho útěku.Shrnujeme znovu: na pra?ské bezpe?nostní policii nesedí kupa geni?, ale ?ada dobr?ch a pracovit?ch ú?edník?. Mohli by tu snad b?t někte?í ú?edníci lep?í, lep?í právníci a obratněj?í policisté, ale za dan?ch okolností je tato policie opravdu dobrá a spolehlivá. Myslí snad někdo, ?e se do policejní slu?by pohrnou v?borní právníci, kdy? tu mají vyhlídku, ?e plat, od něho? teprve za?íná slu?ná existence, na ně ?eká po nějak?ch deseti nebo více létech slu?by, kdy? v soukrom?ch slu?bách dosáhnou takového platu za polovinu nebo i t?etinu té doby? ?e má policie takové ú?edníky, jaké má, za to neděkuje královsk?m odměnám a kariérám, je? poskytuje, ale tomu, ?e ti, kte?í sem ?li, mají policejní slu?bu rádi z vnit?ní záliby.Detektivní sbor jako celek odpovídá kvalitě ú?edník?. Je tu málo mu?? s lulkou a v?razem kinematografického detektiva, ale na ?těstí je tu také málo pověstn?ch ?mu?? v bu?ince“. Pra?skv detektiv je vět?inou opravdu nenápadn?. V jiném smyslu snad, ne? bychom si p?edstavovali, ale nenápadn? je, a to mu u jisté ?ásti p?estupník? zákona pomáhá. Sotva asi oby?ejn? chodec ví p?i pohledu na pokojného strej?ka s tvá?í poctivého ?emeslníka nebo malého ú?edníka, ?e hledí na tvá? pra?ského detektiva.Jak ?ty?ka pracuje?R?zně. Tolika zp?soby, kolika pracují pra??tí zloději, podvodníci, a kdy? u? jsme v tom vypo?ítávání, také vrahové a ?há?i. Za?něme od spodu, od drobn?ch denních p?ípad?. Ob?an je vykraden za pobytu na dovolené. Domovnice, nebo on sám p?i návratu objeví kráde?, její? ko?ist není ani nápadně velká, ani v ní nejsou porozu- hodněj?í kusy. Trochu ?at?, bě?n? ?perk, mali?ko peněz. Vkladní kní?ka ne, proto?e tu ka?d?, trochu zku?en? zloděj nechá le?et.P?ijde na komisa?ství ohlásit kráde?, v protokolu vyjmenuje v?e, ?eho postrádá, a dva detektivové, p?idělení komisa?ství, p?ijdou se podívat na ?místo ?inu“. Prohlédnou zámky, okna, podívají se po bě?n?ch nav?tívenkách zloděj? a dají pár otázek majiteli bytu, domovníkovi a nejbli??ím soused?m. D?le?itá je otázka: na koho máte podez?ení? Tou se toti? rozli?í kráde? na dva velké oddíly: má-li majitel podez?ení, vyjád?ené konkrétním jménem, je to tak zvaná kráde? domácí a majitel má největ?í naději, ?e do dvaceti?ty? hodin dostane své věci zpět. Má-li někdo v domě podez?ení mlhavé: potulovali se tu dva mladíci, oble?ení jako trampové, je to u? pro okradeného hor?í, skoro stejně zlé, jako není-li.podobného svědectví v?bec. Pak je to kráde? profesionální, kráde?, provedená cizím ?lověkem z cizího prost?edí. Pak u? věci bě?í obvyklou cestou. Zde se cesty vy?et?ování opět větví: podle zp?sobu ?práce“ bu? detektivové poznají nebo nepoznají, kdo z jejich klient? mohl věc provést. Poznají-li jsou chance okradeného daleko vět?í: jde se rovnou na známou adresu, a profesionál, jeho? rukopis je takto rozpoznán, d?íve nebo později musí padnout do rukou ?fá?e. Není-li rukopisu, jde věc do pomalého vy?et?ování hromadného. A? si nikdo nemyslí, ?e pro mizernou kráde? za pár set korun je mo?no p?evrátit pra?skou periferii vzh?ru nohama. Kráde? je zaznamenána a p?i ka?dém náhodném zat?ení zloděje podobného druhu, tedy byta?e, se vzpomene na p?ípad pana X. a zloděj musí dokázat, ?e neprovedl kromě ostatních kráde?í také tuto. Nutno ?íci, ?e touto metodou se ?asto také dojde k cíli, jen?e to ov?em chvíli trvá.Byta?i, krámské zlodějky a p?da?i jsou nejhojněj?í a nejh?? ovládnutelní. Je jich mnoho, ale kromě toho, aby se byta?, atd. u?ivil, musí mnoho pracovat, proto kráde?í je je?tě víc.Kromě toho: tímto zp?sobem za?íná ka?d? p?e st? zloděj; je to nejleh?í druh kráde?e, proto se tady klientela nejvíce mění. Hlavní ?těstí policie tu tedy je, ?e zloději mají hloup? zvyk se scházet v ur?itém prost?edí, v docela oby?ejn?ch hosp?dkách a na ur?it?ch rozích na periferií Policie tohle ví a znalosti v?borně vyu?ívá. Dále: zloději musí ukradené věci prodat. Okruh p?ekupník? je v?ak poměrně dosti úzk? a pohcie jej poměrně dob?e zná; tedy: cesta k ukraden?m věcem a zároveň cesta k pachateE. Dále: tato odr?da zloděj? je na samém okraji po?estnosti, tam, kde p?estává morálka normální a neza?ala je?tě docela morálka podsvětí. Tady se mnoho mluví. Jsou tu děv?ata, r?zní melouchá?i a podobní. To jsou nejlaciněj?í konfidenti, kdy? u? je má detektiv platit, a ?asto mluví i zadarmo, za r?zné v?hody a p?imhou?ení o?í, podobně jako hospod?tí ve ?pelunkách a p?ekupníci.Po této cestě se chodí za ukraden?m raglánem pana X. Pan X. ov?em nesmí b?t tak naivní, aby si myslel, ?e pro jeho raglán běhá detektiv od rána do noci jen pro to potě?ení, ?e panu X. vrátí raglán a do basy p?ivede Franti?ka No?i?ku ze ?i?kova, kter? spáchal jako za?áte?ník právě jen tuto kráde? a raglán prodal za dvacetikorunu někde v ohradě. Tak to tedy není. Na Franti?ka No?i?ku se p?ijde t?eba za dva měsíce v hospodě ve Vr?ovicích, proto?e se pohádal se svou holkou a ta jde povědět detektivovi, ?e Franta udělal toho hokyná?e v Karlině a měl pak moc peněz, které v?ak k její nespokojenosti neutrácel s ní, ale s jinou holkou. A kdy? u? Franta sedí, mezi ?e?í-se p?ijde i na raglán pana X. a Franta se k němu p?izná. Raglán ov?em je v páté ruce, límec má od?en? a kapsy utr?ené, kdy? se snad p?ece jinou ??astnou náhodou najde. Spravedlnost v?ak p?ece zvítězila.To je krajně nep?ízniv? p?ípad, skoro tak nep?ízniv? (pro po?kozeného), jako kdy? policie zloděje nenajde v?bec. Na ?těstí jsou také p?ípady lep?í. To tenkrát, je-li sezóna bytov?ch kráde?í. Ta je v létě, kdy lidé jezdí na dovolenou atd., jak se m??eme p?esvěd?it denně z ka?d?ch novin. V těchto dobách také policie jde mnohem systemati?těji za pachateE kráde?í, její v?sledky jsou lep?í jak po?tem dopaden?ch, tak i krátkostí doby mezi spáchan?m ?inem a nalezením pachatele i lupu.Na krámské zlodějky je Praha neméně bohatá. Hlavně ve velk?ch obchodních domech a textilních obchodech se mnoho krade docela primitivním zp?sobem, neomylnou technikou: dvě nebo t?i ?enské p?ijdou do krámu vybírat a zaměstnají dokonale ve?ker? personál. Dají si snést na pult cel? sklad, a zatím co jedné se stále nic nelíbí, druhá nebo t?etí zastrkává ?t??ky látky. Je jeden témě? geniální a pro laika naprosto neuvě?iteln? zp?sob, jak dostat ukradenou látku z krámu: nedělá se to ji? primitivním zp?sobem, ?e do krámu vejde zlodějka hubená a vychází tlustá; pra?ské zlodějky se nau?ily nosit ko?ist mezi nohama, p?idr?ujíce ji stehny. Je neuvě?itelné, jak velkou ?t??ku dovede vpravit zlodějka pod své sukně a vyjít s ní docela p?irozenou ch?zí. Venku oby?ejně ji? ?eká mu?sk? spole?ník, kter? kradené zbo?í p?ijímá a odná?í. Proto má-li b?t zlodějka bezvadně usvěd?ena, je t?eba ji chytit v krámě nebo p?ed sam?mi dve?mi. Dojde-li do nejbli??ího pr?jezdu, pak na usvěd?ení je ji? pozdě. Proto se pra?ské velké závody brání vlastními hEd- kami; proto?e takovou hlídkou je oby?ejně prost? prodava? bez kriminálních zku?eností, b?vá hlídání málo platné. Policie v?ak tyto zlodějky vět?inou ji? zná. P?i nejmen?ím zná ty, které své ?emeslo umějí a jen ty jsou nebezpe?né, za?áte?nice málo svede a oby?ejně je p?i prvním pokuse chycena. Teprve ve věznici dostane první pou?ení, jak se opravdu v krámech krade, a projde-li jednou ?i dvakrát ?kolou ?ep, stává se z ní teprve po?ádná zlodějka. To je p?ípad Marie Kry?tofové.?tená?i se snad je?tě pamatují na otcovra?du Marie Vy- le?álkové. V této vra?dě byla zat?ena také matka a dceraKry?tofovy. Obě dosud Zachovalé — podle zákona zachovale — uvázly v kriminále proto, ?e pomáhaly Vyle?álkové ukládat mrtvolu zavra?děného otce. Morálně p?i tom projevily zna?né schopnosti kriminální a dcera se za vy?et?ovací vazby dostala do spole?nosti krámsk?ch zlodějek. Měla tedy proti jin?m krámsk?m za?áte?nicím tu v?hodu, ?e na samém za?átku kariéry dostala dobrou ?kolu. Sotva byla propu?těna, vydala se na krámské kráde?e. Jako u?e- livá. ale p?ece ien nezku?ená ?a?ka si vybrala hned tě?kou kráde? u klenotníka a netrvalo dlouho, byla podle popisu polapena a dostala se znovu na Pankrác. Zase ji pustili z vy?et?ovací vazby a Kry?tofová znovu kradla, tentokráte ji? moud?eji: v textilu. Ale p?ece byla zase chycena a je nyní ve vězení. U?itelkou Kry?tofové byla jedna z nejslavněj?ích pra?sk?ch zlodějek, Rybová. Obě te? sedí spolu a budou asi sedět je?tě mnohokrát.Opravdov?ch krámsk?ch zlodějek je v Praze několik tlup. V?echny policie zná a ví p?esně, jak vypadají, jak se strojí, kde bydlí a kde lup prodávají. Proto témě? není v Praze sériov?ch kráde?í v krámech, jaké b?vají v jin?ch městech. Po dvou, ?i t?ech kráde?ích si policie zlodějky vybere a po?le na Pankrác. Nyní tam jsou skoro v?echny, které své ?emeslo dovedou a je v Praze pokoj. Policie má je?tě jednu zbraň na tyto zlodějky, tak jako na jiné ?emeslné zloděje: rajta?ku. Ka?dá tlupa pracuje pár let — ne ov?em nep?etr?itě, n?br? jen v krátk?ch mezerách mezi tresty. Pak se míra zákona naplní a tlupa kon?í v robotár- ně a na její místo nastupuje tlupa jiná. Robotárna je pro zloděje zlá a obávaná věc, trvá dlouho, ne? se z ní dostane a ?ivot tu není lehk?. Na?e soudy této zbraně proti zloděj?m ze zvyku nyní u?ívají hojnou měrou a zdá se, ?e ne bez v?sledku pro bezpe?nost.Nechceme ov?em tvrdit, ?e krámské kráde?e provádějí jen zloději ?emeslní. Naopak, právě v tomto oboru kráde?í se setkáváme s podivnou t?ídou amatérsk?ch zlodějek, pro ně? bychom stě?í na?li jakoukoliv morální omluvu, jakou najdeme pro nezaměstnaného, kter? ukradne bochník chleba z hladu. Jsou to pani?ky, z dobr?ch st?edních vrstev, které by nepot?ebovaly krást, ale kradou z jakési vá?ně. O těch by mohl personál velk?ch renomovan?ch obchod? mnoho vyprávět. Oby?ejně v?ak tyto kráde?e málokdy policie ?e?í a p?íhody z?stanou ve zdech obchodu. Dopadená zlodějka ráda zaplatí mnohonásobně cenu ukradené látky, jen aby u?la ostudě a policejnímu vy?et?ování. Tak obchod?m za deset zlodějek nedopaden?ch zaplatí jediná chycená a zdá se, ?e obchodní domy na tom nejsou právě nejh??e.Pak je je?tě jedna kategorie zloděj? v krámech; to jsou zloději velkorysí, pracující u klenotník?, zloději vět?inou mezinárodní. S nimi policie bojuje boj vět?inou nerovn? a je v Praze několik p?ípad? velk?ch kráde?í, jejich? pachatelé nebyli podnes dopadeni. Tady ov?em se u? nesetkáme = mal?m profesionálem, kter?, aby se u?ivil, musí krást po tro?kách ka?d? měsíc, nebo skoro ka?d? t?den a proto je úkol policie mnohem tě??í a v?sledky mnohem hor?í. Na tyto zloděje nesta?í znát prost?edí, proto?e stejně p?icházejí z prost?edí naprosto cizího a nelze proto na ně jít témě? po slepu pomocí obvykl?ch konfident?. Je to tím mrzutěj?í pro policii, proto?e oby?ejně je lup velik?, zp?sob práce sensa?ní, a noviny se ji? postarají o rozruch a policie ví, ?e druh? nebo t?etí den marného pátrání se ji? stane cílem dob?e míněn?ch a někdy i dob?e veden?ch útok? tisku.Zále?itost kasa??;s velmi podobná stíhání krámsk?ch zlodějek. Kasa?em nem??e b?ti za?áte?ník. Nedostal by se ani do nejstar?í takzvané ?ohnivzdorné“ pokladny. Musí mít nástroje, musí mít spole?níka nebo spole?níky a musí umět s nástroji zacházet. Musí se vyu?it. ?kolné se vyplácí semestry na Pankráci nebo taky u? v Kartouzích, a ka?dému trestu u soudu p?edchází pro zloděje velmi nep?íjemné seznámení s policií. To znamená, ?e je fotografován a to také znamená, ?e jej mnoho detektiv? osobně pozná a prohlédne. A to u? je polovi?ní kriminál. Kromě toho: technika práce, nástroje, zp?sob vniknutí do vyhlédnuté kancelá?e, to v?echno jsou zlodějovy visitky a tak kasa? má jedinou naději na uniknutí a ovoce své práce, ?e bude st?ídat stále své byty, ?e bude neustále na útěku, kter? stejně jednou skon?í v kriminále. ?e se vyplácí b?t p?ece kasa?em, je svědectví, ?e policie má stále p?íli? málo sil a prost?edk?, aby kasa?e ?tvala nep?etr?itou honi?kou. Co ?íci tomu, ?e v ?i?kovské ohradě byla po několik dlouh?ch měsíc? hotová kasa?ská universita, která p?ed tím, ne? ji policie p?ece na?la, vyu?ila několik za?áte?ník?, a její ?lenové vyloupili hodně p?es deset pokladen ...P?ece v?ak nutno policii p?iznat, ?e nedovolí, aby se v Praze vy?kolil kasa? v dokonalého lupi?e. Ji? po léta není v Praze p?ípadu, kde by padla za obět kasa??m dokonalá moderní pokladna, dob?e chráněná zabezpe?ovacím za?ízením. Praha nemá kasa?e, kter? by si na takovou pokladnu troufal, a pokud se někter? splete a jde na pokladnu ?elezobetonovou bez autogenu a bez dokonal?ch vrta?ek, v?dycky poho?í. P?esto v?ak pr?měrn? v?nos kasa?e je poměrně slu?n?: to proto, ?e v Praze po?ád je?tě bohatí lidé a bohaté podniky mají své peníze v nemo?n?ch ká?ách, které jen slep? m??e pova?ovat za pokladnu. Je a? neuvě?itelné, jak velké peníze jsou ?asto v plechové almárce, naz?vané ohnivzdorná, nebo je?tě ?astěji nedobytná pokladna. Pro nejpr?měrněj?ího lupi?e s hasákem a na?ínákem a ru?ní vrta?kou je taková pokladna p?eká?kou, k jejimu? zdolání sta?í p?lhodina, a?li neuzná za vhodné nepárat se s plechem a rozebrat rovnou zámek, nebo — i to je u těchto pokladen mo?né — ji jednodu?e otev?ít paklí?em. A? se pra?ské obchody a soukromníci nau?í chápat, ?e se vyplatí bě?et s penězi do banky, nebo si opat?it po?ádnou pokladnu, bude pra?sk?m kasa??m zle. Dokud to není, bude mít pra?ská policie po?ád plno starostí se zběhl?mi záme?níky, kte?í místo aby zámky dělali, raději zámky lámou. O pokladnách pov?echně: ?ádná není nedobytná a není snad ani opravdu mo?né nedobytnou pokladnu vyrobit. Docela v?ak sta?í vyrobit takovou pokladnu, je? by dovedla odolat hasáku a vrta?kám v?etně elektrick?m kladla odpor aspoň po dobu ?esti no?ních hodin, je? má kasa? v nejlep?ím p?ípadě ke své práci. Takové pokladny se u? u nás vyrábějí a nestojí tak p?íli? mnoho. Na rozdíl od star?ch, je? vyplňovaly stěny mezi pancé?i popelem, jsou vycpány hladk?m betonem, do něho? hasák nem??e a v něm? nenajde oporu k rozst?i?ení vněj?ího ocelového plá?tě. Dob?t takovou pokladnu je mo?no jen elektrickou vrta?kou a je?tě ne za jedinou noc, ale za dobu mnohem del?í. Proto zloděj by musel pracovat jen p?es neděli, kdy je pokladna déle onu?těna — kdyby ov?em byl tak dokonale vyzbrojen, aby měl elektrickou vrta?ku. A i kdy? ji má, lze mu zamezit p?ístup k elektrickému proudu. A? nastane tento ideální věk dokonal?ch pokladen v pra?sk?ch kancelá?ích, velmi se pra?ské policii uleví-F. BAUM, Praha XII, ?panělská 1O, telefon 315-72,vyu?uje něm?ině, fran?tině, moderní a světové literatu?e. P?ipravuje ke v?em zkou?kám. Zvlá?tní konversa?ní krou?ky pro pokro?ilé o 4-6 ú?astnících (5 K? za 1 hodinu)*DOMDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYP?ítomnostiNemocn? mu? ve st?ední EvropěZglajch?altovaná země.Otom, jak velmi vá?ná je dosud otázka rakouská, lze se jasně p?esvěd?iti hned po p?ekro?ení hranic: p?es v?echna náro?í a návě?tí visí plakát s fotografiemi těch, kdo? v politickém zápase o rakouskou nezávislost byli hitlerovsk?mi fanatiky zavra?děni. Je jich několik set. Uprost?ed kanclé? Dollfuss a po obou stranách v rovn?ch ?adách mladí i sta?í, v uniformách, v rozhalen?ch ko?ilích, v zelen?ch tyrolsk?ch kabátech i v upiaté parádě rakousk?ch venkovan?. Pod tím je je?tě hust? seznam těch, jich? fotografie se nepoda?ilo získat a spodní rámec plakátu tvo?í ?erná stuha s nápisem: Nie vergessen! Obrázky a jména sociálních demokrat?, kte?í padli v únorov?ch bojích, tu ov?em chybí, a?koliv ?ím dále tím z?etelněji se projevuje, ?e právě s nimi definitivně padla rakouská nezávislost, její? obhájc? těmito plakáty pr? má b?ti vzpomenuto. Po?ítáme-li (velmi st?ízlivě), ?e jich padlo asi dvakrát tolik jako těch vyfotografovan?ch a sepsan?ch stoupenc? Dollfus- sov?ch a Starhembergov?ch a odhadujeme-li, ?e asi stejn? po?et hitlerovc? také zaplatil rakousk? vnitropolitick? zápas ?ivotem, vidíme, jak v této zemi padlo za rok a p?l více ne? tisíc mu??, ani? by se dospělo k uklidnění ?i dokonce k nějakému politickému roz?e?ení.Vlastenecká fronta, která tu vládne a sdru?uje k?es?anské sociály, ?leny vlastenecké ochrany a legitimisty v trojjedinou jednotu, usměrnila za vydatné pomoci vojska, policie a dobrovolnick?ch sbor? tak d?kladně rakouské obyvatelstvo, ?e na p?íklad ve vídeňském Floridsdorfu, kde je?tě p?ed krátkou dobou neměli Dollfuss a Starhemberg dohromady ani osm procent hlas?, nespat?íte jin?ch politick?ch projev? ne?li ty, které vydala Vlastenecká fronta. Tento policejně chráněn? mythos o dosa?ené rakouské národní jednotnosti jest v?ak p?íli? náhl? a násiln?, aby mu kdokoliv ze samotn?ch Raku?an? up?ímně vě?il. A je-li tedy v du?i prostého rakouského ob?ana stále jen nejistota a nep?íjemn? zmatek, nelze se divit. Nedávno na p?íklad byl vydán sugestivní obraz Doll- fuss?v a pod ním nápis: ?Tomuto kanclé?i jsme p?isahali a jeho odkaz věrně vykonáme.“ Podepsán — Starhemberg. Dobrá: ale pro? vydal tent?? Starhemberg k sv?m domobranc?m zároveň velmi ostré provolání, aby nedbali toho, ?e Dollfuss zalo?il bojovné sbory v?chodní marky a rozhodně do nich nevstupo- veli? Pro? pot?ebuje Vlastenecká fronta dvojí r?znou dobrovolnickou organisací? Pro? Schuschnigg, kdy? neustálé zd?razňuje naprostou jednotu se Starhem- bergem, nespolehne se také na jeho dobrovolníky, ale z?izuje stále nové a nové sbory sv?ch bojov?ch svaz?? Tomu v?emu lze ?asem porozuměti: Jednoho dne objeví se na náro?ích velké obrazy mladého cti?ádostivého ?lechtice Starhemberga v heroickém postoji a pod nimi provolání: ?Starhemberg — v?dce národa!“ Hned druh? den jsou náro?í pokryta idea- lisovan?m obrazem skromného mě??ana s docela ob?ansk?m cvikrem: ?Schuschnigg — v?dce národa!“ kon?í manifest napsan? pod ním. A t?etího dne za úsvitu jsou v?echny ty plakáty pomalovány energick?mi hakenkreuzy, je? policie usilovně dokresluje v k?í?ov? znak Vlastenecké fronty, kter? je prozíravě tak sestaven, ?e se od hákového k?í?e li?í jen dvěma prost?mi ?arami. Tahle policejní krasopisná cvi?ení ov?em nezabrání, aby si lid neuvědomil, ?e je tu je?tě jeden V?dce, kter? se nabízí tomuto národu a jen? takto velmi z?etelně p?ipomíná, ?e se dosud nevzdal soutě?e.Zato nejen po socialistech, ale ani po liberalistic- k?ch republikánsk?ch stranách rakousk?ch (z nich? největ?í byl Landbund) není u? ani stopy. Diktátor?tí bojovníci se svorně postarali o jejich uml?ení. Ov?em provolává-li nyní Vlastenecká fronta v rozhlase a novinách ve sv?ch manifestech k ob?anstvu, ?e je ji? jen t?eba obnovení vzájemné d?věry a politického smí?ení, vystihuje tím sice p?esně, co sou?asnému Rakousku chybí, ale právě tato Vlastenecká fronta svou protidemokratickou politikou zp?sobila, ?e toto její p?ání jest nyní je?tě nesplnitelněj?ím ne? kdy p?ed tím: nebo? nyní z?staly v rakouské politice na boji?ti u? jen takové slo?ky, z nich? ka?dá uznává v?hradně svou pravdu.O politické a hmotné bídě.?e mezi oběma vedoucími stranami Vlastenecké fronty není mo?ná ú?inná spolupráce, vidíme, uvědomíme-li si jen, ?e se obě obracejí o p?ízeň k těm?e ob?ansk?m vrstvám, obě hlásají p?i tom nesmi?itelnou totalitu a jedinou spole?nou základnu pro jejich spolupráci tvo?í strach z Adolfa Hitlera. Strana k?es?ansko-sociální je u? od dob Luegrov?ch typickou stranou katolick?ch sedlák? a mě??an?. Ale také Starhembergova vlastenecká ochrana se opírá p?edev?ím o st?ední stav, o ni??í byrokracii, o vále?né vyslou?ilce, prostě o v?echno drobné mě??áctvo s vyvinut?m smyslem pro tradici, vojáctví a fa?ismus. Lze si snadno p?edstavit, jak obě tyto strany hned p?i prvním styku s ob?anstvem — toti? p?i agitaci — se p?i ka?dé p?íle?itosti ost?e st?etnou, místo aby se upevňovaly v positivní spolupráci. Skoro bez zastoupení jsou ve Vlastenecké frontě jen vrstvy dělnické, které byly d?íve organisovány z vět?í ?ásti ve stranách-socialistick?ch a z men?í ?ásti ve straně Hitlerově, a také vrstvy proletá?? venkovsk?ch, je? sdru?oval demokratick? Landbund. Projí?díte-li v?ak Rakouskem, máte dojem, ?e o nikoho není postaráno lépe, ne? právě o tyto vrstvy. Na ka?dém kroku vítá vás ?erveně orámovaná cedule: Arbeitsbeschaffung der Bundesregierung. Je p?ipevněna na ministerském p?edsednictvu na Mí?ovém náměstí, na Hradním divadle, na v?ech ve?ejn?ch budovách, na staveni?tích budov, na kamenn?ch lomech, na p?estavbách silnic — prostě skoro v?ude, kde se pracuje. Podivujete se mno?ství těch pracovních míst a za?ínáte vě?it, ?e rakouské vládě se poda?ilo najít ú?inn? prost?edek proti bídě a nezaměstnanosti. Ale není tomu tak. Rakouská vláda pouze soust?edila ve sv?ch rukou rozsáhlou akci pracovních tábor?, v nich? nezaměstnaní pracují za byt, stravu a zcela minimální odměnu. Studenti a jiní mladí lidé mohou se dobrovolně p?ihlásit p?es prázdniny k práci zdarma do těch tábor?, je? konají práce ve?ejné nebo obecně prospě?né. Vlastenecká fronta si slibovala od této akce zna?né zv??ení podnikatelského ruchu, nebo? podnikatel má zde mo?nost dát si zhotovit svou práci za daleko v?hodněj?ích podmínek a daleko laciněji, ne? kdyby ji zadal soukromému zaměstnavateli. Ale poněvad? takov?ch pracovních tábor? je nyní u? v Rakousku několik set, je v?sledek velmi skli?ující: Soukromí podnikatelé v někter?ch oborech jsou u? témě? bez zakázek, zavírají své podniky a neplatí daní, a?koliv se v celé zemi usilovně pracuje, dělníci v těchto oborech u? skoro nemohou najiti práci za normální mzdu a jsou odkázáni ?ím dále tím více na podpory a pracovní tábory, jich? odměna sice dosta?í pro ně samotné, ale nikoliv pro jejich rodiny, a kone?ně nebylo dosa?eno ani toho, aby bylo uvedeno do oběhu více peněz, nebo? rakou?tí soukromí kapitalisté se nedali pohnout k zv??enému podnikání ani v?hodn?mi podmínkami pracovních tábor?. To má dvojí politick? d?vod: Jednak velká ?ást z nich byla do nedávná organisována ve straně Hitlerově resp. ve straně velkoněmecké a tudí? s nyněj?ím re?imem nesouhlasí, jednak (a to je hlavní p?í?ina) nepoda?ilo se Vlastenecké frontě vzbudit u nich pat?i?nou d?věru ve stabilitu poměr?, je? jest p?edpokladem jakékoliv podnikatelské kalkulace. Tento poslední d?vod je ov?em pochopiteln?, uvá?í-li se, ?e Rakousko od toho dne, kdy se vzdalo spolupráce s demokratick?mi vrstvami, p?estalo b?t samo pánem svého osudu, nebo? nejen jeho samostatnost, ale i jeho vnit?ní politická konstelace stala se naprosto závislou na nestálém finan?ním i politickém protektorátu velmocí. Vlastenecká fronta, p?es to, ?e vládne u? déle ne? rok, nebyla tudí? dosud s to p?edlo?it ob?anstvu vlastní hospodá?sk? program a v?sledek její celoro?ní práce jest jen velmi asociální reforma sociálního poji?tění a odstranění habsbursk?ch zákon?. Z toho ov?em ani jedno ani druhé ke konsolidaci rakousk?ch poměr? nep?ispělo.O nadějích habsbursk?ch legitimist?.Z bezradnosti Vlastenecké fronty, je? se chtěla vykázat p?ed ukon?ením politického roku aspoň nějak?m v?sledkem, jako? i ze vzájemné úzkostlivé ?árlivosti dvou jejích vedoucích slo?ek tě?ila jedině slo?ka t?etí (nejslab?í z nich), toti? legitimismus, jemu? se docela bez zásluh a bez vlastního p?i?inění dostalo zru?ením habsbursk?ch zákon? první legální podpory od konce světové války. To vyvolalo ov?em mezinárodní rozruch, nebo? se to sběhlo zcela ne?ekaně. Zven?í to vypadalo skoro, jako kdyby se Vlastenecká fronta chtěla praktick?m pokusem p?esvěd?it o tom, co by tomu ?ekly velmoci, kdyby se Rakousko za?alo zas trochu samostatněji pohybovat. Uvnit? je v?ak jasně vidět, ?e vlastně k ni?emu neo?ekávanému ne- do?lo a celá věc ?e jest zcela p?irozen?m d?sledkem nkooaké? -.-uiirspoiitického v?voje za poslední rok. Zatím co vídeňské listy, ?tené v cizině, pí?í o habsburské otázce celkem zdr?enlivě, uve?ejňují velmiroz?í?ené provinciální ?asopisy, jich? vychází v Rakousku velmi mnoho, podivné ?lánky. P?elo?íme na p?íklad ?ást typického úvodníku, kter? vy?el p?ed nedávném v innsbruckém listě ?Tiroler Anzeiger“ a kter? nepsal nějak? málo v?znamn? venkovsk? ?urnalista, n?br? tyrolsk? poslanec Dr. Aemilian Schoep- f er:-,,Kone?ně jsme smazali se svého ?títu o?klivou skvrnu a odstranili jsme zákony, je? hyly nejen v?razem p?íkré nespravedlnosti, ale té? nej?eměj?ího nevděku. Z nich se mohlo zdáti, ?e nikdo tak neublí?il na?í vlasti jako vzne?ená habsburská dynastie, zatím co nikdo na světě nep?inesl svému národu tolik ?těstí a po?ehnání, jako nám tento panovnick? rod. Bez něho byla by dnes celá st?ední Evropa tureckou provincií a v německ?ch zemích by katolicism byl nav?dy ustoupil protestantismu.Ale nejde jen o to, aby Habsburk?m byl vrácen jejich majetek. Tím, ?e mocnosti odvolily nám vydání těchto zákon?, daly jasně najevo, ?e souhlasí s návratem Habsburk? na rakousk? tr?n. Jakmile Otto Habsburk vstoupí na rakouskou p?du, bude konec se ?slavnou“ rakouskou republikou. A Malá dohoda? Nedbáme sice jejích hrozeb, ale chápeme dob?e její obavy a nedivíme se jim, nebo? Habsburci zajisté neustanou, dokud neobnoví v plné síle starou monarchii se v?emi jejími národy a státy. A kde potom bude ?vítězné“ ?eskoslovensko, o Rumunsku a Jugoslávii ani nemluvě?“Takov?ch ?lánk?, p?edná?ek, leták? atp. vychází v Rakousku celá spousta. Za poslední rok byl Otto Habsburg jmenován ?estn?m ob?anem v 766 obcích a ?estn?m p?edsedou ve 188 spolcích. V ka?dém rakouském měste?ku je dosud socha nejméně jednoho habsburského mocná?e, ?ada v?zna?n?ch a slavn?ch míst nese dosud název císa?? Franti?ka Josefa a Karla, z mnoh?ch polove?ejn?ch budov na rakouském venkově nezmizel je?tě ani po 17 letech habsbursk? znak ani ozna?ení ?císa?sko-královsk?“. Nyněj?í rakouské poměry ostatně znamenitě vystihl nedávn? rakousk? místokanclé? a zástupce Dollfuss?v Frant. Winkler v knize ?Diktatur in Osterreich“, v ní? dokazuje, ?e nyněj?í rakou?tí vládcové na své cestě ke konservatismu a k reakci u? vlastně se dostali zpět k star?m habsbursk?m poměr?m a ?e pouze pojem ?Gottesgnadentum“ nahradili moderněj?ím — ?auto- ritare Volksfuhrung“.Kdy? se hlasovalo v roce 1921 o oněch habsbursk?ch zákonech, které nyněj?í vláda nedávno zru?ila, zdr?eli se hlasování v?ichni nacionální poslanci a s nimi i ?ást poslanc? k?es?ansko-sociálních. Tyto od- ?těpence tehdy vedl — nyněj?í kanclé? dr. Schusch- nigg. A kdy? po odhlasování těch zákon? byla tehdy zahájena mezi ob?anstvem akce na sbírání podpis? na znamení protestu, byl opět tehdej?í poslanec dr. Schuschnigg mezi iniciátory. Není ov?em pochyby, ?e rakouská republika byla vytvo?ena z v?le naprosté vět?iny národa, ale právě tato vět?ina jest nyní odsouzena k hlubokému ml?ení a skoro v?echny slo?ky té men?iny, která dnes vládne, nebyly proti habsburské monarchii ani v letech pop?evratov?ch, kdy k?ivdy a slabosti pora?ené dynastie byly je?tě v docela ?ivé paměti.Aby obraz byl úpln?, nutno si uvědomiti, ?e dnes v?bec není v Rakousku politického směru, kter? by s dne?ním státem quo souhlasil. Obě vládní strany smě?ují k cíl?m tak protich?dn?m, ?e jich nelze dosáhnouti jinak, ne? tím, ?e jedna se zbaví druhé. A ti. kdo? nejsou p?íslu?níky těchto dvou stran, jsou ov?em je?tě daleko nespokojeněj?í, nebof jasně vidí, ?e budou tak dlouho zbaveni ve?kerého vlivu a v?ech ve?ejn?chi:kud si je proti vlastní vládě nevybojují. Ně- -.7? pokládají v tomto státě nespokojenc? my?lenku habsburskou za jediné v?chodisko, ale mezi tich?mi rovateli legitimismu jsou zde té? ?etní politi?tí hrá?i. kte?í sice netou?í po vítězství Habsburk?, ale riystají se vyu?iti krise, která by vzr?stem legitimismu nastala, k sv?m vlastním ú?el?m: jen tak si lze vysvětlit, ?e v celé ?adě rakousk?ch obcí hlasovali pro habsburské ?estné ob?anství i známí p?ívr?enci hitlerismu!P?es v?echny tyto okolnosti není naprosto d?vodu k tomu, aby mo?nosti rakouského legitimismu byly p?eceňovány. Nehledě k situaci mezinárodní, je? je habsburské restauraci stále stejně nep?íznivá, nevytvo?il legitimismus ani ve vnit?ní rakouské politice je?tě docela nic, co by bylo lze nazvati hnutím. Jeho organisace, Rakousk? ?í?sk? svaz, sdru?uje sice ve sv?ch ?adách v?echny ty, kdo? nemohou zapomenout za?lé slávy starého Rakouska (od ?lechtic? a? po jejich komorníky), ale po?et tohoto kádru nejvěrněj?ích dosahuje sotva několika set. A mezi ostatním obyvatelstvem lze sice p?ipomínkami na za?lou slávu risks: masy pra ?estné ?lenství ?i ob?anství některého Habsburka, kdyby v?ak do?lo k vá?nému politi ekému hlasování, musil by nejd?íve legitimismus místo o?uměl?ch reminiscencí vystoupit s programem, nevyh?bajícím se sou?asn?m aktuálním otázkám. K tomu dosud p?i ?ádné p?íle?itosti nedo?lo a na sch?zích Rakouského ?í?ského svazu, kter? jako ?len Vlastenecké fronty se m??e volně scházet a volně agitovat, je jasně vidět, ?e je to (p?es tuto v?estrannou volnost) po?ád je?tě organisace pensist?, vyslou?ilc? a veterán?, která se dosud ani nepokusila o získání p?dy mezi mláde?í a mezi ?irok?mi masami. Mláde? a ?iroké lidové vrstvy ov?em nelze získat hromadn?mi náv?těvami poh?b? a pomník?, svěcením prapor?, po?ádáním pamětních m?í nebo dobro?inn?ch ve?írk?. Ale jinak se rakou?tí legitimisté zatím neuplatňují a i Schuschniggovy nedávné habsburské zákony byly uskute?něny zcela bez jejich p?i?inění. Z toho, jak k nim do?lo, lze si udělat jasn? obraz právě o tom, ?e ne otázka habsburská, ale docela jiné, vá?něj?í nebezpe?í ohro?uje rakouskou cestu ke konsolidaci.Jak se dostali novorakou?tí fa?istédo ofensivy.Rakouská k?esfansko-sociální strana nevytvo?ila si po roce 1918 nov? program, t?eba?e z?ízením republiky pozbyl cel? její starorakousk? program smyslu. Její republikánsk? cíl dal se prostě vyjád?it jedinou větou: zásadní boj proti socialismu. To sta?ilo a? do roku 1927, kdy socialisté, a? tehdy měli 42 procenta v?ech hlas?, ode?li právě proto z vlády, aby své odp?rce usvěd?ili z nep?ipravenosti a nezp?sobilosti k vedení republikánského Rakouska. Tímto postupem socialist? utrpěla tehdy porá?ku právě ona frakce k?esfansko-sociální strany, je? hlásala demokratickou spolupráci a k vládě se dostala skupina radikál?, je? si vyty?ila jako směrnici prosté heslo: Zpět k star?m ?as?m a ke katolickému státu! Brzy se projevilo, ?e toto heslo je hlavně pro venkov p?ita?livěj?í ne? rakou?tí demokraté p?edpokládali. Také radikální skupina k?es?ansk?ch sociál? projevila vět?í odolnost, ne? se ?ekalo a dala se tedy do provádění svého programu. Za?lo to opětn?m zavedením star?ch uniforem a odznak? a skon?ilo se zpětnou reformou ve?ejné správy. Na návrat a? k otázce habsburské zatím nikdo nemyslel. Tu v?ak se mimo nadání objevil rival ve vzr?stající straně Starhembergové, jeho? vlastenecká ochrana proti Dollfussovu heslu ..Zpět k starému katolickému státu!“ postavila nové heslo: ?Vytvo?me nov? nacionální stát!“ Tím byla k?es?an- sko-sociální strana, která si stále je?tě nevytvo?ila aktivní novorakousk? program, zahnána na velmi úzké pole a ?ím více sílila strana Starhembergova — s ní? se kone?ně musili k?es?an?tí sociálové o ve?kerou moc rozdělit — tím obtí?něji zjednávaly se kanclé?i Dollfussovi a po něm Schuschniggovi úspěchy, které by nebyly zároveň (?i dokonce p?edev?ím'1 úspěchy jejich rival?. A tak tedy byli k?es?an?tí sociálové na své ?cestě zpátky“ zatla?eni a? k otázkám habsbursk?m, které sice jejich pravému k?ídlu naprosto nejsou proti mysli, o nich? v?ak sami dob?e vědí, ?e ani neznamenají krok k positivnímu programu na roz?e?ení dne?ní rakouské krise, ani nenále?ejí k věcem, je? by ?iroké vrstvy p?ijímaly s radostí a s nadějemi.Daleko lépe se zatím vede Starhembergovi, pro něho? nemohlo b?t vydatněj?ího posílení ne?li jest co neju??í spojenectví s Itálií. T?eba?e je?tě do nedávná zd?razňoval velkoněmeck? program (sám pochází z ?í?ského Annabergu), změnil za krátk? ?as sv?j program tak d?kladně, ?e jest dnes nerozeznateln? od italského fa?ismu. Stálé rubriky v jeho úst?edním orgánu Der Heimatsch?tzer mají tyto nadpisy: Mit dem Fascismus durch dieWelt, Der universale Fascismus wird den Frieden sichern, Es lebe der Fascismus! atd. Je tu té? rubrika nazvaná ?Stimmungs- mache f?r die Demokratie“, v ní? se ost?e pran??ují v?ichni ti, kdo? se kdekoliv v rakouském tisku opová?í zmínit se je?tě o rakouské demokracii. ?teme tu ve Starhembergové úvodníku mimo jiné:?Nikdo se nesmí opová?it zostouzet památku hrdinnéhoDollfusse tvrzením, ?e měl k demokracii kladn? poměr.Nikdo neviděl lépe ne? on p?í?erné rány, které demokracie zasadila na?emu mladému státu. My budeme míti v?dy doh?e na paměti, ?e mír nelze op?íti o smlouvy a protokoly, ale o solidněj?í p?du!“Tento nov? ?Fuhrer“ má po celém Rakousku rozseté agita?ní kancelá?e, dob?e zorganisované dobrovolníky, sv?j zelen? znak i zvu?n? pozdrav Heil Starhemberg! Pro tě?kopádné k?esfansko-sociální mě??any a sedláky je zápas s tímto bojovn?m hnutím velmi nesnadn? a jejich nedotknutelnou oporou jsou u? jen katolické kostely s rozsáhl?mi nástěnn?mi novinami, v nich? bez kontroly mohou zbo?nému voli?stvu ?íci své vzkazy. V?ude jinde projevuje se v akcích Vlastenecké fronty p?edev?ím fa?ismus Starhemberg?v.Sta?í jen stru?n? pohled do v?kladních sk?íní rakousk?ch p?edních knihkupectví. Nespat?íte v nich ani jediné z těch knih, které byly zakázány v Německu, t?eba?e skoro ?ádná z nich nebyla také v Rakousku v?slovně zapovězena. Máte dojem, jako by tu nyní spisovali jen kně?í a ?lechtici. Témata: Franti?ek Josef jako státník, ?kola Ignáce z Loyoly, Met- ternich, Vzpomínky a zá?itky starého rakouského d?stojníka, ?ivot Tomá?e Aquinského, Otto Habs- burg — evropsk? problém atd. Kolem je rozestavěna ?ada román? z konce minulého století. Lze si snadno p?edstavit, jak v tomto státě vypadají ?kolské osnovy.Závěr o politick?ch perspektivách.Obraz rakouské politiky je tedy velmi truchliv?: na jedné straně bojovn? novorakousk? fa?ismus, jemu? zb?vající pokrokověj?í ?ivly v k?es?ansko-sociální straně musily ustoupit, nechtěly-li, aby jejich strana byla vytla?ena z Vlastenecké fronty — a na druhé straně neumdlévající podzemní propaganda hitlerismu. Legitimismus, a? se jeho rozvoji z vládní strany nekladou p?eká?ky, je zatím odkázán jediné na posice, které se mu u vládních stran po?těstí vyprosit. Hospodá?sk? stav rakousk? je p?i tom stále bez perspektiv a chystaná podunajská konference je postavena za sou?asného rozháraného stavu rakouské vnit?ní politiky p?ed ne?e?iteln? úkol, nebo? sami Raku?ané nemají v?le udr?et dne?ní status quo, v jeho? konsolidovatelnost nevě?í. ?Co s tímhle sněden?m krámem?“ obracejí se k světu. A odpovídají : bu? an?lus nebo fa?ismus nebo habsburská restaurace.?Kdy? jsme projí?děli letos ?v?carskem, opětovně jsme si uvědomovali, ?e tato země jest co do úrodnosti je?tě mnohem chud?í ne? Rakousko a co do p?írodních krás jen o málo krásněj?í — a p?ece si dovedla zabezpe?it velmi slu?né ?ivobytí mezi evropsk?mi státy. Po celé hodiny projí?děli jsme ?v?carsk?mi kraji ve v??ích, na nich? u nás je?tě dávno je zorán a obdělán ka?d? kousek p?dy, ale tu jsme spat?ili pouze ?iroké lu?iny: hle, lidé dali p?ed pr?měrně v?nosn?m zemědělstvím p?ednost chovu dobytka, s?ra?ství, drobnému cizineckému pr?myslu a speciálním ?emesl?m (jako je hodiná?ství, hra?ká?ství a pod.). Viděli jsme v?ak také, ?e p?es zav?ené ?í?skoněmecké hranice bylo laciné _ Rakousko letos daleko lépe nav?tíveno ne? drahé ?v?carsko. A tu tedy naprosto nem??eme sdíleti skli?ující katastrofální teorii o rakouském snědeném krámu. Ov?em p?edpokladem toho, ?e ?v?carsko se stalo tak vyhledávan?m st?ediskem světové turistiky, ?e se mohlo skoro plně za?ídit jen pro ni, byla neochvějná politická konsolidovanost, je? p?etrvala války i krise. Tohoto p?edpokladu Rakousko nem??e dosíci ani an?lusem ani fa?ismem a naprosto ne habsburskou^ restaurací, ale jediné návratem k systému, v něm? v?ichni p?íslu?níci budou spolupracovati a ne jako za nyněj?ího stavu, vzájemně si podr?vati p?du. Rakousk? re?im v?ak místo toho, aby ú?elně vyu?il '. ?ech p?írodních bohatství a vybudoval druh? alpsk? stát. ne?inně vy?kává, a? nové vnit?ní p?evraty ?i vněj?í zásahy je?tě více zkomplikují rakouské poměry a opět na dlouhou dobu odvrátí od země cizineck? ruch. Jen kdyby se poda?ilo vrátiti rakousk?m lidem politické a hospodá?ské perspektivy, mohlo by se hledět; chystané dunajské konferenci s nadějemi vst?íc. Nel?e v?ak míti za to, ?e by velmoci schválily a podep?ely kter?koliv ze t?í rakousk?ch recept?, nebo? nezp?sobilost v?ech t?í pro hospodá?ské obrození Rakouska a zlep?ení poměr? ve st?ední Evropě jest z?ejmá na prv? pohled.0 WeisZ.poznámkySolnohradsk? festival a na?e pé?eo cizineck? ruchZprávy o úspě?ích cizineckého ruchu v Rakousku, Belgii a jinde a na druhé straně ostuda s od?eknut?m hudebním festivalem u nás nutí nás p?em??leti znovu kriticky o tom, proě se u nás cizineckému ruchu neda?í. Není nic plátno sváděti to na konkurenci, která má snad k disposici vět?í finan?ní prost?edky na propagaci. Byla by to spí?e v?mluva ne?li doznáni na?í méněcennosti na tomto poli. Snad neu?kodí, uvedu-li namátkou několik zku?eností, získan?ch za ?adu let a z osobního styku s cizinci r?zn?ch národností i spole?ensk?ch t?íd. Doufám, ?e ?tená?i ?P?ítomnosti“, kter?m věc le?í na srdci, p?ispějí k debatě o věci, proto?e ka?d? z nás m??e ve svém okruhu p?ispět k nápravě chyb a nedostatk?.Vady a obtí?e rozvoje cizineckého ruchu u nás vidím jednak v nedostate?né organisací, jednak v ur?ité provinciálnosti ?irok?ch vrstev, které s cizinci p?icházejí do styku. U nás se o cizineck? ruch stará celá ?ada ministerstev, r?zn?ch úst?edních i místních organisací a institucí ve?ejn?ch i soukrom?ch. Ale není tu jednotného dlouhodobého plánu, kter? by provedl ú?elnou dělbu práce, zamezil duplikaci, zajistil hospodá?ské vyu?ití hmotn?ch prost?edk?, celkem velmi skromn?ch, které jsou k disposici. Takovéto soust?edění nelze ov?em provésti vrchnostensk?m zásahem shora, kter? budí, a? právem ?i ne, obavy z byrokratisace. Nutno, aby státní orgány se p?i?inily o harmonisaci v?ech slo?ek cizineckého ruchu tak, aby se nebrzdila iniciativa, ale aby se docílilo spolupráce a programo- vosti.Zmínil jsem se na za?átku o Belgii a Rakousku. Na světové v?stavě v Bruselu byl v hlavním paláci Stánek mezinárodni turistiky. Byli tam zástupci cizineck?ch svaz? z Itálie, ?v?car, ?védská, Ma?arska, Rakouska, Jugoslávie atd., ale o ?SR ani zmínka, ani leták, jen pod jedním pultem jsem náhodou objevil plakát Karlova mostu, po něm? se promenují Vl?ňov?tí ?uhaji ve stylu kalendá?ov?ch barvotisk?. Zato Ma?a?i vás zasypali roztomil?mi publikacemi, vychvalujícími ?ikovně krásy Uher — a? tyto by sotva mohly soupe?iti se v?ím, co m??e cizinci poskytnout CSR. Kdy? jsem se loni ptal na informace o ?SR v hlavní turistické kancelá?i ve Stockholmu, na?li mi po dlouhém hledání ?ty?stránkov? leták ?Besuchet Prag“ a na dal?í dotaz mi sdělili, ?e v celé Praze mo?no dopo- ru?iti jedin? hotel (kter?, nepovím, ale bydlet bych v něm nechtěl). Podobně v Kodani na hlavním nádra?í v oficielní kancelá?i cestovní měli stohy p?ekrásn?ch kní?ek o Německu, Rusku, Rakousku, ale o CSR pranic, zato za v?kladní sk?íni ?esk? plakát ?Nav?tivte Dánsko“.Jak to vypadá, kdy? cizinec i p?es tuto naprosto nedostate?nou propagandu skute?ně k nám p?ijede? Vystoupí, dejme tomu, na Wilsonově nádra?í. Nezná slova ?esky a nelze to od něho ?ádat, v?dy? ?e?tina není světová ?e?. Ostatně, i kdyby byl tak piln? a nau?il se pár slov ?esky, jen by p?i?el do konfliktu s p?edpisy. Věděl by, co je ?v?chod“ a jistě by chtěl do dve?í, kde stojí ??ádn? v?chod“. A co? teprv, kdy? je konfrontován s nápisem ?Cestující p?ipravte si jízdenky“ a pod. Zara?en nad touto 100% ?eskostí, kterou sotva ocení jako projev vlastenectví, dostane se kone?ně ven a hledá taxi. Vsedne ov?em do prvého, které ?eká u vchodu. B?vá to sice star? typ, ale jede to. Ov?em za 4 K?. Bu? sl ?ekne, ?e jsou taxíky v Praze p?íli? drahé a podruhé ?ádn?m nejede, nebo si v?imne, ?e 99% voz? má sazbu 2 K? a pak si logicky ?ekne, ?e je nesolidní dovolovat, aby těch pár 4korunov?ch bylo nastra?eno na nezku?ené cizince — a má pravdu. P?ijede-li v?ak na Masarykovo nádra?í, má na vybranou mezi p?edpotopní dro?kou a p?ená?ením kufru p?es ulici, kde stojí taxíky. Pra?an ví, ?e tyr dro?ky jsou tam na vym?ení, z útlocitu — ale k malé radosti meta??. Ale cizinec? Podiví se, zrovna jako kdy? na hlavních t?ídách najde krámky s pou?ov?m zbo?ím, k?iklavé vyvolava?e a plno ?ebrák?. ?ekne si patrně: tahle Praha je?tě dávno není velkoměsto, a nebyl-li náhodou v Masarykov?ch domech v Kr?i, pomy’sli si také něco o stavu pra?ské sociální a chudinské pé?e. Hotely? Udělal se velik? pokrok, ale co je to plátno, kdy? mi tento t?den dáma z nejlep?í bruselské spole?nosti, která bydlela v jednom z nejdra?- ?ích pra?sk?ch hotel?, rozho??eně ukazovala ruku, po?típanou od hmyzu.Ale dejme tomu, ?e cizinec ??astně p?ijel a dob?e bydlí. Chtěl bv néco vidět. ?edok má v?borné pr?vodce pro své auto- kary. informované a vtipné. Jede tedy po Praze za 35 K? a pak je hotov. Těch, kte?í se dozví o Moderní galerii, o obrazárně. Městské knihovně atd., jest poměrně malé procento. A kdy? tam p?ijdou, nenajdou pr?vodce ve francouzské neb anglické ?eěi, ani dost reprodukcí. Kolik cizinc? shánělo na p?. marně reprodukci ?tursova raněného!V Praze z?stane cizinec 2—3 dny — mysli, ?e v?echno viděl, proto?e mu oby?ejně ani Pra?áci nedovedou víc nic poradit. A ve?er v létě? O ?eské hudbě ani potuchy, divadlo zav?eno, nejv?? mo?no jiti na operetu nebo do kina.Nelze nesrovnávat s up?ímnou závistí zrovna na p?. s leto?ním Salzburgem. Hotely do posledního místa 14 dní p?edem obsazeny. Restaurace nabity. Na slavnostní hry v impro- visovaném divadle s umělci, sezvan?mi odjinud a z ciziny, vyprodáno dávno p?edem, a? sedadla stála a? 61 ?il. (270 Kě) kus! A co? ty krámy nabité kupujícími. Kde kdo si kupuje praktické ?dirndl“ za pár ?iling?, re?né kabáty, ko?enky, horské boty, r?zné drobné a snadno skladné památkové věci, ?perky atd. Rozmach turistického ruchu v Rakousku dnes sni?uje nezaměstnanost, zvy?uje vklady u spo?itelen a je — jak s pr?hlednou nará?kou p?ipomíná provolání energického ?éfa turistického úst?edí dr. ?trafelly — nejú?inněj?í obranou proti Anschlussu. A tak po rakousk?ch silnicích hu?í ?ady aut z Holandska, Anglie, Francie, Itálie, Belgie a ov?em i z ?SR. — Zato u nás je cizinec s autem, ne?ku-11 s vlastním ?oférem, bílou vranou. Ne, neumíme to. Chválíme se, p?eháníme. Ale ?astěji nedovedeme zainteresovat cizince, a p?ije- de-li. hledíme hlavně na něm co nejvíce vydělat. Jak je to krátkozraké!Také bude t?eba postarati se o ?hospodá?ské vyu?ití cizineckého ruchu“, které ukládá zákon Exportnímu stavu. — Není ?ádné umění, aby cizinec, kterému se platí v?lohy, kter? je ho?těn atd., byl nad?en zemí. P?í?tí rok se zas nadchne t?ebas Ma?arskem. Ale zp?sobit, aby tu byli spokojeni i ti, kdo si v?e sami platí a aby tu je?tě nakoupili a navázali ob- rKodní spojení, to u? není tak lehké, zato tím d?le?itěj?í pro ■hmM tataari cizineckého ruchu. Na?i lidé jezdí stále více ■■ tastafc. Zkaste to jim namítat, ?e je vlastene?těj?í sedět rap, jeti t?ebas na Tatry: ?A? budu za stejné peníze ai oósioa?en doma jako jsem v cizině, uspo?ím si cestu arád z?stanu doma.“ A musíte jim dát za pravdu.A tak je opravdu na ?ase neurá?et se nad německ?m dotazem z Anglie, ale starat se o ?ádnou, soust?eděnou propagaci a solidní decentralisovanou pé?i o cizince a uvidíte, ?e si zvyknou jezdit do ?SR a ?e budou nad?eni.Dr. Jar. KoseParlament p?ed rozpo?temZmocňovací zákon dává vládě mo?nost vy?íditi ?adu otázek, klu? >Bak by mohl projednávati a vy?izovat! jen parlament. Byla dfelEBse o tom. zda tento zákon odporuje demokracii: sou- ?asně v?ak sly?íme, ?e demokracie musí b?ti pru?ná, ?e nesmí ■stnoati ■> ui ?it?ch formách, ?e se musí ve sv?ch orgánech a taadtaetck tytí jeti. Ná? zmocňovací zákon neodporuje demo- kntf; zmseáaje vttta, která ve skute?nosti není ni?ím jin?m, ■e? v?borem postaaeeké saémovny. Jest jisto, ?e zmocňovací áJtaaa mno?noje ur?itá opat?ení provésti rychleji, ne? kdyby ae ? meh nSa vysloviti poslanecká sněmovna. Ti, kte?í se ne- ■mM Jm tak sná?iti se zmocňovacím zákonem, měli na mysli Uovm to, ?e peofamechá sněmovna resignuje na největ?í ?ástZoaoraorarí zákon jistě nezv??il autoritu zákonodárn?ch ■bor*, i kdy? zv??il pohodlí jejich ?len?. Mají u?et?eno hodně price, bodně sch?zí, a mohou se leckdy tvá?it: my nic, to vláda. Jde nvní právě o to, aby zákonodárné sbory, které velkou ?ást své pravomoci a sv?ch práv p?enesly na vládu, dovedly uhájiti svoji autoritu. Velkou mo?nost mají právě p?ed sebou: rozpo?et. Parlamentní úsporná a kontrolní komise tu udělala slu?n? kus práce, i kdy? její leckter? ?in byl tvrd? a i kdy? — velká ?ada jejích návrh? z?stala na papí?e. ?sporná komise prosadila leckter? nepopulární ?krt. Ale nejde jen o to: ?krtat. Jde o to, aby rozpo?et byl souměrn?, aby odpovídal v?em pot?ebám státu, aby postupoval od věcí nejd?le?itěj?ích k věcem méně pot?ebn?m. S rozpo?tem pak souvisí reorganisace státní správy. To jest pole, na kterém nebylo dosud pracováno, i kdy? podnět?, návrh? a dobr?ch úmlysl? je tu celá ?ada. Parlament kus sv?ch práv postoupil vládě. Je nyní na něm, aby ukázal, ?e tak neudělal z pohodlí a ?e dovede pracovati a ?e dovede uplatniti práva, která mu pat?í.Komunisté a fa?ismusNa sjezdu Komunistické Internacionály prohlásil Cachin: ?Nic nás nem??e doňutiti odbo?it i o vlas od na?ich dió. Ale k odvrácení fa?ismu a války jsme p?ipraveni spcjiti se : s ?ertem.“ Sjezd Komunistické Internacionály posta vil do pop?edí otázku fa?ismu, jak je patrno i z referátu Dimitrova: ??tok fa?ismu a úkoly Komunistické Internacionály v boj, za jednotu dělnické t?ídy proti fa?ismu.“ Projevuje se to i v slovech mluv?ího za Komunistickou stranu ?eskoslovenska. R. Slánského:?Prohla?ujeme, ?e jsme ochotni podporovati socialisty, nehledě na jejich ú?ast ve vládě, kdy? opravdu budou bojovat! proti fa?ismu, za demokratická práva, za p?evaleni b?emen krise na kapitalisty. Komunistické straně neni lhostejno, dostanou-li se v ?eskoslovensku k moci p?edstavitelé otev?ené fa?istické diktatury, nebo bude-li trvat mě?fácká demokracie, p?i ní? proletariát si zachová ur?itá demokratická práva k vedení t?ídního boje proti bur?oasii. Komunisté jsou proto ochotni bojovati za potla?ování fa?istick?ch sil, za udr?ení a roz?í?ení demokratick?ch práv a svobod. Komunist?m není lhostejno, dostanou-li se k moci za?raní nep?átelé Sovětského svazn — Kramá?, Hlinka, Henlein a jiní zástupci hitlerovské orientace — kte?í nejen zotro?í fa?istick?m zp?sobem pracující lid, n?br? také ohrozí samostatnost ?eskoslovenského národa.“Ti, kte?í bojují za demokracii proti fa?ismu, mohli by míti radost ze slov Cachinov?ch, ?e komunisté k odvrácení fa?ismu jsou ochotni spojití se 1 s ?ertem. Není toti? od nich ?ádáno, aby se spojovali s ?ertem, sta?ilo by, kdyby neru?ili práci demokratick?ch sil a kdyby neru?ili práci druh?ch socialistick?ch stran. Ale Cachin, prohla?ující ochotu spojití se i s ?ertem, prohla?uje také, ?e nic nedonutí komunisty odbo?it i o vlas od jejich cíl?. — Komunistick? ?e?ník z ?eskoslovenska u?inil velk? pokrok tím, ?e dospěl k poznání, ?e i ta t. zv. mě?fácká demokracie má i pro komunisty velkou cenu, a ?e ani komunist?m není lhostejno, zachová-li si proletariát ur?itá demokratická práva. Trvalo velmi dlouho, ne? komunisté p?i?li na tuto samoz?ejmost. P?i?li by na ni o hodně d?íve, kdyby trochu znali v?voj dělnického a socialistického hnutí. V jeho po?átcích mnozí pochybovali o tom, má-li t. zv. mě?fácká demokracie pro socialisty cenu a nebylo-li by lep?í dostat se nějak k cíli, ani? by bylo pot?ebí p?ejít! mezidobím té t. zv. mě??ácké demokracie. V tomto sporu o taktiku dělnického hnutí zvítězilí ti, kte?í hájili názor, kter? ?asto shrnuje se ve slova: demokracie jest platnou formou t?ídních zápas? dělnického hnutí, a proto dělnické hnutí musí míti kladn? poměr k demokracii, musí ji hájiti, musi ji roz?i?ovati, i kdy? okam?itě nedává dělnictvu v?e, oě usiluje.Ochota komunist? hájiti demokracii má dvěpodstatné chyby. První je ta, ?e p?ichází hodně pozdě. Cachin, kter? jest ochotn? na ochranu demokracie spojití se i s ?ertem, p?ichází pozdě, nebo? jest ?ada stát?, kde t. zv. mě?fácká demokracie jest ji? dokonale odstraněna. A s t. zv. mě?fáckou demokracií byla dokonale potla?ena i komustická strana, co? jest jeden z d?vod?, pro kter? dnes komunisté poznávají, ?e i pro ně t. zv. mě?fácká demokracie má ur?itou cenu. Druhou chybou této ochoty komunist? hájiti demokracii jest, ?e n e n í bezv?hradná. Mluví-li se o boji o demokracii, znamená to, ?e jde o její bytí ?i nebytí. T?etí mo?nost není. Jde-li skute?ně o bytí ?i nebytí demokracie, není mo?no p?fcházeti s podmínkami, za kter?ch ten ěi onen jest ochoten hájiti demokracii. Komunisté velmi ?asto mim! o socialistick?ch stranách jako o soclálfa?istech. To znamená, ?e komunisté pova?ují socialistické strany jen za jakousi odr?du fa?ismu, mírněj?í snad, ale proto také nebezpe?něj?í. Pova?ují-li komunisté socialistické strany za jakousi odr?du fa?ismu, jest tě?ko si p?edstaviti, ?e by dob?e spolupracovali se socialisty proti skute?nému fa?ismu. Komunisté nadělají mnoho h?motu s t. zv. jednotnou frontou. Do?lo-li by ke skute?nému ohro?ení demokracie u nás, pak do?lo by také k tomu, ?e komunisti?tí dělníci by ?li ruku v ruce s druh?mi dělníky a nechali by karlínské v?dce diskutovati o tom, je-U situace objektivně zralá a odpovídá-li tato jednotná fronta v?em p?edpis?m, které jsou vydány z úst?edního sekretariátu strany.Komunisté u nás p?eceňují sv?j p?ínos do fronty těch, kte?í jsou ochotni hájiti demokracii. I kdyby komunistická strana upustila od v?ech v?hrad, na které vá?e svoji ochotu k obraně demokracie, neměl by socialistick? tábor vět?inu.R-minis té nedovedli ani svoje vlastní lidi u?initi imunními proti henleinovské agitaci. Desetitisíce německ?ch komunistick?ch voli?? p?eběhly 19. května k Henleinovi.Komunistická strana svojí kritikou socialistick?ch stran i sv?m negativismem vytvá?í indiferentismus, nezájem, skepsi v masách dělnick?ch; to je jedna velká slabina celého socialistického hnutí. Není pot?ebí, aby komunisté v boji za demokracii se spojovali s ?ertem. Sta?í, kdy? nebudou zrádcovat socialistické strany a kdy? svoji ?innost obrátí tam, kde jsou dělnici, kte?í pro my?lenku socialismu nejsou získáni. Sta?í, pom??e-li v dělnick?ch ?adách odstraniti aspoň trochu indl- íerentismu, kter? z velké ?ásti vyvolala.V. Gutwirth.literatura a uměníAlexander Matu?ka:Usmernenie v slovenskej literatúreDie Hoflichkeit ist keine Pflicht, und nicht hoflich sein, ist noch iange nicht grob sein. Hingegen zum Besten der mehrem freimiitig sein, ist Pflicht; sogar es mit Gefahr sein, dariiber fiir ungesittet und bosartig gehalten zu werden, ist Pflicht. G. E. Lessing.Slováci nikdy netrpěli na ?istotu pojmov; v?dy si na p?íklad skvele plietli mravy dobrej rodiny s mravmi v literatu?e, t. j. prená?ali zásady posvátnosti rodinného krbu (ne- vyvesiavajte ?pinavé prádlo) na literát?m. Kto ne?iel spolu, kto sa odvá?il nedr?af sa hesla: ?Pochval’ ty mňa, zajtrá ja teba a ke? lidi s námi, kto proti nám?“ — ten bol pokládány za t. zv. ránu na tele národa. Dnes, ke? Slovensko ?i?mami z pohádky doháňa Európu, najma tú Európu, ktorá kocúrkovatí, vychodia páni, ohrození vo svojom k?efte a vo svojich infantilizmoch, znovu s t?mto pok?ikem. A tak po?ínanie, ktoré málo v minul?ch ?asiech nátěr zle pochopenej patriarchálnosti, má dnes charakter dobré uvá?enej reakcie.Tido Ga?par razil heslo:?D ajme sa do kop y.“In? malorol’nik, p. Prídavok (Peter), jeho? pohostinskému vystupovaniu vo veciach umenia ?akujeme za niekol’ko humoristick?ch chvil’ v t?chto fa?k?ch dobách, volal po slo- venskom Goebbelsovi, aby nebolo mo?né, ?e by vychodily také knihy, ako je Vámo?ova ?Odlomená haluz“. A teraz v j?novom ?ísle ?Elánu“ sa Andrej ?arnov, ostatně tie? nie po prvé, pokú?a robit’ nestranného a neoby?ajne pou?eného sudcu ná?ho literárneho ?ivota, ale len pokú?a; lebo dosial’ sa mu poda?ilo dokázat len tol’ko, ?e mo?no písa? dobré ver?e a pri tom. A pri tom? Nechte mali?k?ch p?ijíti ke mně. ?arnov brnká na onej prastarej struně; a?k?vek je katolík, mohol by hovo?it o koncentrácii sil, ako na?i hrdí luteránski bratia v Nemecku; ako dobr? Slovák hovo?í v?ak rad?ej ba?ovsky, s Tidom Ga?parom: dajte sa do kopy, slovenské spisovatelia, ?ité svorné, aby nám blaze byio na zemi. Len?e dajte sa do kopy neni e?te tie? dost slovenské: ?koda, ?e niet ?lověka, ktor? by navrhol, aby sme i my Slováci p?ekládali pojmy, ktoré spravily kariéru bez v?razov?ch kli?é, 1’udsky a srde?ne, ako to zodpovedá niimu fcnkolickému charakteru. Ako je toti? mo?né a dobré mo?né pos edat miesto: v jednote je sila, rad?ej: v mláke je sila, tak by pri: dajme sa do kopy nemálo byt zabudnuté na íre?ibej?ie k?o-k?o.?o pí?e p. ?arnov? Vraj: vychodia v?elijaké nezodpo?- vědné útoky; denná tla? je nezodpovědná (anonymní hrdinovia v ?Slováku“!) — umělcovo slovo v?ak má byt zodpovědné (ako Ni?ňánského a Hru?ovskéhotroj- mu?katierske folianty); a aj ?e?i sam?ch bratislavsk?ch bo- hov — slovensk?ch spisovatePov sú nezodpovědné. A na?o to v?etko a pre?o to v?etko? ?P?i dobrej voli v?etko sa dá rie?if bez toho, ?e by vznikly nedorozu- meniaazby to?né t?enice. Len trochu dobrej vole a zodpovědnost i!“ Aká děsivá chudoba my?lienok, prosím! Zodpovědnost a dobrá vól’a a dobrá vóPa a zodpovědnost. Od tej doby, ?o za?ali ba?ovat Tido Ga?par a p. Prídavok, objavil niekto v ?túrovi (nie nadarmo sme toti? národ ?túrov!, toti? národ, ktor? na v?etko pride pozdě) vetu: ?My stali sme si do slu?by ducha“; a tak sa i ?arnovov ?lánok volá: ?Za porozumenie v ?í?i ducha“ — predt?m celkom kl’udne mohol znief: Za porozumenie na sala?i. Bejvávalo! Ale i tak sa zdá, ?e ide hlavně o porozumenie v ?í?i kaviarne Astorky; a ?e by t u sídlil duch, o tom nám neni ni? známo, nevieme aspoň, kedy sa sem nasfa- hoval. A tu hovo?íme toto následovně: ?i reprezentanti na?ej spisby v Bratislavě vyplazujú na seba jazyk zodpovědně alebo nie, to nám je 1’ahostajné; ale neni nám 1’ahostajn?m fakt, ?e tu niekto chce robit z po?iadavok prostej 1’udskej slu?nosti normy pre literárny ?ivot vóbec. Ak to pánstvo nevie, je na?im oznámit mu to: ?nepriatel’- stvo“ medzi spisovatel’mi mó?e mat aj iné formy ne? vypla- zovanie jazyka; mo?no chodit do jednej viechy, jazykem ani n e pláznuf a byt preca na rozdielnych planetách. V Bratislavě sú v?etci na jednom voze, ideov?ch rozporov medzi pánmi niet a tak sa za ú?elom dramati?nosti aspoň klebetí a vyplazuje jazyk. Samoz?ejmé ?e sa potom pokládá zodpovědnost za vrcholnú normu spo?iatku len Pudského vztahu medzi Literátmi a potom i literatúry samej; literatúry, v kte- rej sa v?etko zvrtne na hodnotě. Zodpovědnost je pojem, ktor?- sa obvykle spojuje na pr. s funkciou pokladnickou: pokladník je zodpovědn? za ka?d? halier. (?asto s touto po?iadavkou prichádzame zkrátka i v tejto sfé?e: posledně Pudácka bankovně aféra v Trnavě, alebo kde.) ?arnov má pravdu, ke? pí?e na adresu novope?eného epi- gramatika Hlbinu, ?e sú ?ur?ité kritériá, cez hranice ktor?ch vzdělanec neprechádz a“; sú v?ak aj — nech dá p. ?arnov dobr? pozor — kritériá, ku ktor?m vzdělanec hodn? toho měna musí d ó j s f, ak chce byt pokládan? za vzdelanca a nie proste za ?lena spolku sv. Vojtěcha. S po- jmami ako sú dobrá vóPa, zodpovědnost a pod. nie sme, ak dovolíte, v ?í?i ducha, ale v ?í?i sv. Vojtěcha a tú aj bez vá?ho dovolenia pokládáme za rí?u star?ch babiek. Keby 1’udia mali viac zodpovědnosti a nekalili zo sam?ch dobr?ch úmyslov vody — to by bolo zodpovědné po?ínanie; ale skloňovat zodpovědnost tam, kde ide o nie?o s gruntu iného, to je — nezodpovědné.V?etko sa u nás preca len nevybíja v babsk?ch a kavia- rensk?ch klebetách, ako v záchvate úprimnosti hovo?í ?arnov; niekto sa vybíja v ?Eláne“. A je vá?ná obava, ?e sa tohoto p?íkladu budú dr?at aj iní, ?e si povedia: tlach je tlach, ale litera seripta manet. Viechy sú teraz mimo to otvorené len do 10-ej hodiny zve?era; spisovatelia, ktorí predt?m v nich vybíjali svojho génia, sa teraz budú p?etékat v re?iach o zodpovědnosti povolania spisovatelského. Budú drzo stoto?ňovaf osobné p?íjemné s hodnotou, ako sa v inej sfé?e stoto?ňuje evangelium s obchodom; budú vědomě prená?af kritéria z oboru mravnosti do umenia. A pre?o by nie? Zvlá?tě ke? je to len preto, aby sa naplnily ?lová, ?e zodpovědné je to, ?o z o d p o v i e? Ke? niekto s patosom vykládá, ako jeden pán u ?echova, ?e koně ?erú ovos a seno a ?e sa Volha vlieva do Kaspického mora. sme to ochotní v?dy strpět’; ale aby niekto predná?ál svoje atavizmy a tvá?il sa pri tom e?te, ?e sostupuje z hory Sinai, to pokládáme, my nebratislavskí, za trochu p?esolené a nemáme v úmysle necha? si to, tak povediac, 1’úbi?.?Dobu pre vedecké myslenie nepokládá ?arnov u nás za zrelú; a súdiac podl’a jeho vlastného myslenia, nepokládáme my e?te ani dobu pre myslenie vóbec za zrelú. Ako p?íklad nezodpovědnosti uvádza ?arnov ?lověka zo svojho tábora, bratra v Kristu, p. farára Hlbinu; tento poeta odpo- vedal na kritiku svojej rozfahovacej Harmoniky (kritikom bol náhodou evanjelik Brtáň) epigramom: ?Má? oslie, ale pri tom dlhé u?i — preto ti neznie moja Harmonika. —? Krpatej, nízkej luteránskej du?i — po chuti nie sú ver?e katolík a“. Pre nezasvaten?ch t?eba pripomenúf, ?e sa p. poet pokú?a v kritizovanej sbierke dělat do surealizmu t?m, ?e nám predvádza defilírku anie- likov s hol?mi on?mi; krpatá du?a luteránská, nedaj bo?e vidět v tom pokrok nad poéziu b?valého senátora Koralí- ka-?stianskeho — odtál onen epigram. V inej zemi — v p?edpoklade, ?e by tam mohol niekto spáchat’ takúto no- votomistickú úbohosf — by sa tak?to ?lověk diskvalifikoval na cel? ?ivot. ?o myslíte, ako ?a zachoval ?arnov? Odbavuje vec poznámkou o tom, ?e sú ur?ité kritériá . .. Ach ov?em, sú! K na?ej nesmiernej poteche nemajú s nimi ani ?arnov ani HIbina ni? spole?ného; Hlbina sa cez ne suverénně p?evalil a ?arnov sa k nim vóbec nedostal. Dá sa v Hlbino- vom p?ípade vóbec pou?if e?te slovo zodpovědnost’? ?arnov miesto toho, aby si odpl’ul — jedine zodpovědn? postup v tejto věci — ?alamúnsky rozsudzuje, ?e ve? ono, ehm, i kritik Brtáň.. . Tomu hovo?ím p?iznat’ sa k farbe, a ne- zapref druha vo viere ani za cenu zodpovědnosti.??Rozli?né protichodnosti“ sa teda dejú ?v slovenskej ?í?i ducha“, protichodnosti, nad ktor?mi ?lověku z nedostatku my?lienok ?hlava stojí“. U kritikov je málo — ?oho? Zodpovědnosti, vous savez. Ako p?íklad je uvedená i moja mali?kost.?Tam ste mali defilé slov. spisovateFov v ?P?ítomnosti” v skreslenom, krivom obraze Matu?kovom. Mo?no tento Matu?ka nikdy u? viac ni?oho nenapí?e. Na?o mu bude takáto sláva? Poukazuje to v?ak zároveň i na du?evní hodnotu zmieneného ?asopisu.”Vedl’a pokusu myslet sa teda p. ?arnov zkú?a aj ako prorok: ako myslí a aká je takre?eno du?evná hodnota jeho myslenia, je u? dostato?ne vide? z predchádzajúceho; a skrzevá mojej ?al?ej' ?innosti trafil mo?no p. ?arnov v?sledok nie v?ak p?í?inu. A? p. ?arnov do?ítá, uvidí, ?e mu nebude pozostáva? ni? iného, ako pichnú? do mňa a? tak za rok. Spisovatelská plodnost neb?vá v?dy rovnomocná s h a 1 ó a ?i vlastně naopak; na mne samom podává ?arnov dókaz, ?e niekto mó?e by? po jeden jedin? ?lánok silné spo- mínan? i po roku; neby? tak skromn?, predpovedal by som si i ohl’adom tohoto ?lánku podobn? osud. A pokial’ ide o du?evnú hodnotu P?ítomnosti: mój názor je, ?e i ke? sa v nej na pr. nevyskytují ferkoviny p. prof. Sky?áka, má ona preca svoju hodnotu; ?e je to hodnota du?evná, to je jej plus i proti ?Peru“ i proti ?Kultúre“; preto majú i príslu?nú hodnotu telesnú, t?eba sa len informovat u abonentov, ktori tak dávajú na javo, nielen kam s Kultúrou, ale i s kultúrou.Portréty slovensk?ch spisovateFov vy?ly na t?chto miestach právě p?ed rokom; rok pot?eboval p. ?arnov. aby o nich sdělil svoj názor světu (jeden za v?etk?ch?!): v Astórii o nich hovo?il asi hně? a vel’mi odvá?né; verejne a? po reku a vel’mi ?kulavo a z boku. Nech sa len p. ?arnov obrán otvorene na mňa (trebárs vo viano?nej lit. ankete ..Sk-, á- ka“), nech povie, pre?o sa mu zdajú skreslené a k?ivé a porozprávame si o tom. Len prosím, aby sa to nespravilo zodpovědně, lebo na nás pojde spánok.Ov?em?e skreslené a k?ivé, ako inak! Ka?d? p?ijme skór svoju zlodejskú podobizňu, t. j. idealizovaná podobizňu, ne? podobizňu skreslenú, t. j. typizujúcu. Na p?íklad ? ar no- v o v portrét u B o r a vyzerá takto:V prvej sbierke ?amovovej nachádzame ??rty vnútornej básni- kovej podoby, charakter jeho básnického slova a tvaru.’ (Poézia povojnového Slovenska, str. 223.) Srv. J. V. Sedlák: Básník země a rodu, Rozhledy po literatu?e a umění, ro?. I.: ?Z tohoto protikladu pochopíme nejlépe kus podstaty osobnosti básnické i charakter jeho básnického slova a básnického tvaru” (?. 5). — Bor: ?Je to bolestné odbojn? a zúfal? rebelant s bezru?ovsk?m postojom barda, zvelebovateFa zeme, Fudu a kolektiva” (223). Sedlák: ?Dokonale bezru?ovsk? je postoj barda, pěvce lidu, země, kolektiva, i ten zoufal? postoj pěvce a rebela, postoj bolestné od- bojnosti je bezru?ovsk?” (?. 7). — Bor: ?arnov sa chce slovom zmocnif skuto?nosti. Ostra?ité vyh?ba barokov?m okFukám (vyh?bat okFukel), rafinovanej slo?itosti a dává p?edností stru?nosti, prostotě, srde?nosti a triezvosti” (225). Sedlák: Hned od první kní?ky je mo?no vidět, jak slovo chce se zmocnit skute?nosti, úto?ně, bez oklik, prostě a srde?ně. Ne?ene se po strojiv?ch obrazech, usiluje o st?ízlivost” (?. 7). —- Bor: ?Chlapskú drsnost’ a něhu, prostotu a v?ednost’, pravdivost? osobného zá?itku a patetickos? cítit v ka?dej jeho básni” (226). Sedlák: ?Protiklad něhy a drsnosti (?. 5); ?polarita drsnosti a něhy” (?. 6). ??e? ?árková te?e jako jeho kraj..., je v ní kus chlapské drsnosti i ?enské něhy, je ve své prostotě, v?ednosti prostoupena tě?kou vroucnosti, má patos v?ednosti, kter?m se vyzna?ují jeho základní zá?itky” (?. 7). — Bor: ?Nie- kedy zara?a... obmedzovanie spontánneho didaktick?m, medita- tívnym a intelektuálnym... Miesto dramatického vzruchu a osudovosti popisn? jednotvárn? prúd bled?ch a nepósobiv?ch dojmov” (226). Sedlák: Juho?e?stvo t?eba u ?. hladaf tam, ?kde se víc spontánně a typicky projevuje, ne? kde didakticky medituje. Tvúr?i spontánnost je jím (intelektom) p?ímo někdy brzděna, někdy i p?evaha intelektu vítězí..., ani? p?iná?í vzruch a dramati?nost... Tak je někdy patetick? v??et osob..., tak se nem??ete někdy zbavit ani dojmu jednotvárnosti... Tento proud nemá hranic.. . Nedostatek osudovosti” (?. 7). — Bor: ?Ni? sa mi viac neprotiví, ako to a? nebezpe?no pěstované glorifikovanie ?vlivologie” dne?nou lit. kritikou ... Men?ia literáma existencia sa orientuje podFa va??ej... ?a?ko je v?ak namietaf nie?o proti kon?tatovaniu, ?e Bezru?ova poézia mala, atd*. OslavovateF kolektiva, zeme a domova k?i?uje sa v ňom ako u Bezru?a s odbojn?m a zúfal?m revolucionárom; chlap- stvo drsné s diev?enskou něhou a láskou, p?eplněnou v?krikmi a otázkami” (227—228). Sedlák: Nejsem nijak p?ítelem vliv?, jsou nejnebezpe?něj?í věc, je? se pěstuje v lit. vědě, ale p?esto,” atd, Spojení s Bezru?em je pro ?arka zcela ?estné ..., jde o básnickou orientaci na velkém zjevu básnickém... Nejde tu jen o patos v?k?ik? a otázek (?. 7; revolucioná? a diev?. něha srv. vy??ie.'). — Bor: ?Nemá onej ukázněnosti, v?razovej zrelosti, zemitosti a z? mystického(!) srastenia so zemou, s chalupami a Fudom, s du?oo kraja a rodu” (228). Sedlák: Proti Wolkrovi je Cartk ..méně ukázněn? a méně zral? v?razově”. Dielo ?arkovo mc?no vylo?it z ?jeho a? mystického sr?stu s du?í země, rodné chalupy, s du?i kraje a rodu” (?. 7).?Kto ho tam vie, prosím, ?i by nebolo o ?om písa?, keby ?lověk chcel ?o len poukazovat’ na v?elijaké zlodejstvá, na tachtle machtle v?elijak?ch ?ógorov, nad ktor?mi chce p. ?arnov dr?a? ochrannú ruku a s ktor?mi sa chce da? do kopy, aby bol jeden ov?inec a jeden pastier.. . Ov?em len v ?esk?ch ?asopisech, lebo v slovensk?ch bola rí?a ducha u? p?ed Tidom Ga?parom, Prídavkom Petrom a Andre jom ?ar- novom tak prifarbená, ?e nesniesla 1’udí, ktori nekrátil: adekvátně chvostom a ktori sa, kritizujúc, stále neomlú-. alí i i kriozujú a nie frizírujú. Otráví ?lověka, ma? stále pravdu; otráví polemizovat’ s trivialitami — ?lověk je núten? hovori? právě také vulgárnosti ako jeho pán super: zbyto?ná práca, prosím. A p?ikládat’ dnes tak vel’k? v?znam literatúre, svojej alebo cudzej, je filisterstvo; je vel’mi v poriadku, ?e sa v Bratislavě písanie tak p?eceňuje, zvlá?tě to ich vlastně. Vzniká ú potom sice nedorozumenia v?eliké, ale to je u? nev?hoda ml?ania. Tento Bor na p?íklad si moje (odpus?te na- stokrát, ?e stále hovo?ím o sebe!) ml?anie vylo?il tak, ?e je ..kampani“ proti němu koniec; a projavil dokonca ochotu odlo?if celú vec ad akta. Darmo vraj, ostatně: ?mój s m e r im nikdy nebude po chuti.“ V ?Indexe“ (1934, ?. 8) som p?ehlásil vel’mi sebavedome, ?e aj ostatné dve knihy, ktoré spísal, sú plagiát a ?e by mohol by? stíhan? pre poru?enie autorského práva. Myslíte, ?e som bol zkroten?, ?e reagoval? Nie. Ad akta, ad akta! Darmo, dakto u? má tak? směr, ?e si ho mó?ete podat’ najnedovolenej?ím spó- sobem a on ni?; len nech to nepo?ulo mnoho 1’udí. Ad akta! To ti mi vám je rí?a ducha! To je tá regenerácia katolíkov, o ktorej z p?íle?itosti prvého podvodu Borovho hovo?il Illbina; a ten, uveden?m epigramom, medzit?m sám regeneroval.?Spisovatelia nějakého národa, to je nie?o celkom iného, ako — odpus?te za trivialitu! — footballová jedenás?ka národa. ?o je vo footballe p?ihrávkou a tedy mravné cenné, mó?e v literatúre by? mravn?m defektom. Chceme pochybovat o tom, ?e by sa podl’a receptu p. ?arnova dali do kopy té, v ktor?ch ?ije e?te aspoň kúsok toho, ?o sa naz?vá protestantstvom; protestantizmus, chápan? nie nábo?ensky, ale v plnom dosahu jeho smyslu. V?dy bolo dobrou tradíciou protestantskou klásf otázky tam, kde iní znali len odpovede; bude sa t?eba aj tu sp?taf: za ? o sa máme da? do kopy a proti ?amu. Lebo len takto mo?no p?ekazit, aby sa táto zem nestala, a tento raz u? definitivně, Kocúr- kovom.?arnov tie? nemusí hádza? flintu do p?enice; kopa, to je vari 60 a je nutné pochybovat, ?e sa nepoda?í túto po- vedenú kopu sohnaf. Borin, Grebá?-Orlov, Koralík-Ustian- sky, Fidor, 30—40 postupistov (vedúci dru?stva Bor), Jo?o Igaz-Biskupick?; kritikovia z ?Kultúry“ (“O?uje? [v Dilon- govej sbierke] ?um k?í?kov, ?blnkot potó?ka, zacíti? vóňu '.ú?nych kvetov.“ V. ro?., 1. ?.); k tomu autorov sbierky ?ivotom“ - autorov diel: Hrdina v robotníckych ?atách, ?i- ?- ot mexického mu?edníka, Diev?atá, pozor!, Kedy bude koniec světa? (?Slovák“, 21. jan. 1933) — a bol by v tom ?as, aby sme neboli usměrnění. Vskutku? No, uvidíme.LudwigLewisohn:Z nové americké literaturyii.Sinclair Lewis a jeho Nobelova cena.\ mer.cká naturalistická revolta proti na?emu zp?sobu ná- . y --.5-^3 ?ivota, je? byla u Dreisera a Masterse objevitel- sk: - a ofo?aiovatelskou, stává se ponenáhlu ironickou a sa- Aby ?ivot mohl b?ti stihán satirou, bylo ov?em sou?asně t?eba věrně ho popisovati. To, ?emu se chceme posmívá::. -us: b?ti sou?asně evokováno. Sinclair Lewis ii?í se od Dreisera tím, ?ím se li?í satira od soudního vy?et?ování. Z této rozdílné podstaty vychází i rozdílnost metody. Jak zoufale hloupá je dne?ní americká kritika, je patrno z faktu, ?e těmto dvěma romantism?m b?valy dávány tyté? p?ívlastky, ?e pr? jsou oba ??urnalisti?tí, fotografi?tí“. Stejn?m zp?sobem je tu charakterisován Dreiser se sv?m trpěliv?m studiem, s ním? proslídí a zaznamenává podstatu věcí, jako Sinclair Lewis se sv?m deformujícím a ostr?m pohledem na lidi i na věci. Jsem si vědom toho, jak nesnadno je správně kriticky zhodnotiti dílo Sinclaira Lewise. Jeho první díla byla p?ijata se v?eobecn?m potleskem. V?ichni byli spokojeni, ?e viděli jednou to, co jim p?eká?elo, co je zraňovalo a ener- vovalo, zobrazeno satiricky a s opovr?ením, leckde zp?sobem ponur?m a smutn?m. Obecenstvo se chovalo stejně jako kritika a na?la se mohutná men?ina, je? byla odhodlána posmívati se sou?asně se Sinclairem Lewisem nejnápadněj?ím slabostem, prázdn?m gest?m a nejhlomozněj?ím hloupostem amerického ?ivota. Tak se stal Lewis od sam?ch po?átk? populárním. Snad ?ádn? román od dob ?Chaloupky str??ka Torna“ nezví?il do takové ?í?ky a do takové hloubky americk? národní ?ivot. Americké ná?e?í si bez váhání osvojilo pojmy ?Main Street“ (Hlavní t?ída) a ?Babbit t“. Je hloupostí, sna?í-li se tento Lewis?v úspěch někte?í lidé, kte?í si z kultury ?iní povolání, zapomínati. V?eobecné opovr?ení pro Lewise, které je dnes v módě, je věcí naprosto nekritickou.Román ?Arrowsm ith“, kter? napsal Lewis po ?Babbittu“, je dílo o mnoho hlub?í a bohat?í, ne? jeho p?edch?dci. Pak p?i?el ?Elmer Gantry“, jeho? provedení bylo obhroublej?í, na něm? v?ak bylo patrno, ?e tu Lewis aplikoval svou vlastní zku?enost na jin? pohled do amerického ?ivota. Bohu?el následovalo dílo ?Mu?, kter? znal president a“, zábavná směs, av?ak plná opakování, jako by Sinclair Lewis musel udr?ovati sv?j hrnec ustavi?ně ve varu, t?eba za cenu intelektuální a umělecké bezúhonnosti. Pak p?i?el ?Doddsworth“, dílo hluboké a elegantní, jemu? chyběla ?ivost a vzhled. V té chvíli dostal Lewis Nobelovu cenu. Amerika zasténala. Byla to vskutku věc, která mohla zp?sobiti zmatek.Dnes u? toti? minuly doby, kdy se Sidney Smith tázal: ?Kdo vlastně ?te americkou knihu?“ Dnes je t?eba odpověděti: ?Celá kontinentální Evropa snad s jedinou v?jimkou Anglie.“ Evropané v?ak z?ídka ?tou a kri- tisují americké romány jako umělecká díla, která stojí na stejné úrovni jako tv?r?í díla evropská. Jsou pro ně spí?e dokumenty, které slou?í evropskému duchu k tomu, aby posilnil sv?j pocit svrchovanosti a nad?ízenosti na základě vlastní americké kritiky. ??elem je bu? ve smyslu Georgesa Duhamela dáti Evropě v?strahu anebo chrániti ji proti amerikanisaci, standardisaci a ?ivotní mechanisaci, v nich? vzdělan? Evropan vidí nebezpe?í, p?icházející p?edev?ím ze Spojen?ch stát?. Cím je některé americké dílo méně polemické, tím men?ího úspěchu se do?ká v Evropě. Evropa prostě vidí v Americe mladého barbara: bylo by bláhovostí o?ekávati od něho dílo umělecky zralé a netenden?ní. V?ichni auto?i dne?ní Ameriky jsou v Evropě hodnoceni podle toho, ?ím prud?eji protiamerick?mi jsou jejich názory. V jejich dílech se nehledá vy??í literární hodnota, n?br? hlavně strava pro p?edsudky evropského ducha. O Dreiserovi, jako?to umělci se na p?íklad v EvrOpě ?íká, ?e jeho naturalistická revoluce byla provedena v Evropě ji? dávno p?ed ním a ?e ho umělecky není t?eba. Z tohoto evropského hlediska je ideální americkou knihou ?Babbitt“ a není velké pochybnosti o tom, ?e právě toto dílo korunovala ?védská akademie Nobelovou cenou. Americká tragedie umělecká.?lenové ?védské akademie nemohli tu?iti, ?e Amerika byla ji? naprosto unavena kritick?m realismem a ?e z ?iré reakce odmítala Sinclaire Lewise. Byla k němu nespravedlivou, nebot Amerika vstupuje do jiné fáze uměleckého v?voje, do období, je? charakterisuje ?ízeň po nov?ch hodnotách, po kráse a po idealismu, po kráse idealismu a po dílech, která se neobmezují na to, ?e kritisují p?echodn? ráz americké civilisace v ur?itém okam?iku, n?br?zaměstnávají se thematy vě?ně lidsk?mi. Proto poci?ovala Amerika poctění autora ?Babbittu“ Nobelovou cenou Ak: jak?si anachronism. Tato skute?nost nám ukazuje zvlá?tní tragedii tv?r?ího umělce amerického: nemá skoro mo?nosti, aby se vyvíjel, aby ude?il v sobě na skálu, z ní? by vytryskly nové ?ivé vody, zdánlivě zkamení v ur?ité chvíli svého ?ivota. Dreiser se nemohl nikdy vyvíjeti dále, ne? se dostala jeho ?Sestra Carrie“, Masters se nedostal p?es svou ?Spoon River“, Hergesheimer nad ?Lindu Con- donovou“, Lewis nad ?Arrowsmitha“. V?ichni tito spisovatelé neoby?ejně nadaní a silní se zastaví na prahu své zralosti a je?tě d?íve ne?li zestárnou, stanou se ?iv?mi anachronismy.Americk? umělec a spisovatel mohl by b?ti jedním z nej??astněj?ích na této zemi: mluví k neoby?ejně ?irokému mno?ství ?tená??, které má podivuhodně pru?ného ducha. Má mo?nost vydělávati si hojně své ?ivobytí pouhou literární ?inností bez jak?chkoliv kompromis?, co? je svrchovanou v?hodou, kterou by nemělo smyslu podce- ňovati. Prameny jeho inspirace jsou universální. P?esto se americk? romanopisec uprost?ed svého ?ivota zastavuje, je u konce, imituje sebe samotného. ?ím by byl André Gide, kdyby v?dy znovu a znovu byl opakoval svou ?Pastorální symfonii“ a kdyby nebyl vytvo?il ?Penězokaze“ a nebyl se od nich vyvíjel a? po ??kolu ?en“? ?ím by byl Bernard Shaw, kdyby byl ustavi?ně opakoval ?D?m vdovc?“ a nestal se vá?niv?m historikem ?Svaté Johanky“? Net?eba podot?kati, ?e tito Evropané jsou nadaněj?í, ne? jejich ameri?tí kolegové. Tisíce jin?ch evropsk?ch umělc? daleko méně nadan?ch ne? Sinclair Lewis se vyvíjí, zápasí, jde vp?ed, proměňují se a zrají. Nemohu nalézti vysvětlení pro tento tragick? fakt tv?r?ího ?ivota amerického, pokládám v?ak za dobré na něj upozorniti. Snad je mo?no tímto zp?sobem vysvětliti p?ípad Sinclaira Lewise. Ve svém ?ty?icátém roce vydal své mistrovské dílo ?Arrow s m i t h“. Touto metodou a tímto směrem nemohl p?inésti ji? nic dokonalej?ího, stejně jako v tomto slohu by byl Thomas Mann nemohl p?edstihnouti ?Budden- broky“. Rozdíl v?ak tkví v tom, ?e Thomas Mann se nesna?il p?edstihnouti sebe samotného na stejném poli, zatím co Sinclair Lewis psal ustavi?ně ve stejném slohu ?E 1 - mera Gantry ho“, ?Mantrap“, ?Dodds- worth a“. Je to smutné pro něho a tragické pro v?voj americké literatury. Z tohoto d?vodu se dnes absurdním zp?sobem v Americe opovrhuje ?Babbittem“ i ?Arrow- smithem“, co? by se bylo nestalo, kdyby tato díla byla z?stala pouh?mi etapami ve v?voji velkého tv?r?ího umělce, kdyby byla z?stala skvěl?m preludiem daleko hlub?ích a zralej?ích universálních knih pozděj?ích.Lewis Sinclair v?ak není autorem, jen? by byl utkvěl na pouhém fotografickém realismu. Necháme-li stranou jeho Hlavní t?ídu“, a v?imneme-li si ?Elmera Gontryho“ a Mu?e, kter? znal presidenta“, a up?eme-li pozornost na ..Bahbitta“ nebo ?Arrowsmitha“, p?esvěd?íme se, ?e není mo?no u?initi Lewisovi hloupěj?í v?tku, ne? vyt?kati mu realistickou plochost. Nikdy neexistoval ?lověk George F 3 it : it: r Zenithu. ?ádn? ?len Rotary Clubu ne- praaol nikdy podobnou p?edná?ku, jako on. A p?ece je tO p j"€*ZZ,ó?.-OY OY! 1210 lil v některém ze sv?ch ne-koaCralovalclai?ek s? pronésti kter?koli Rotarián a p?ece je to dofanalě zví?aěni rotaryanismu k na?emu pobavení a k radosti budoucích. V?echno to stejně jako ?innost Cliffa Clawsona v románu ?Arrowsmith“ nemá v sobě nic sp?ízněného realismu: jsou to díla vze?lá ze satirické imaginace vysoké úrovně. V?echno to je pravdivé, absolutně pravdivé, daleko pravdivěj?í, ne? kterákoliv v?ední realita, v?echno to je umění a ve svém druhu veliké umění.A to není v?echno, Lewis pat?í do tragi?těj?ího období, ne? jeho nejslavněj?í p?edch?dci. A nepoda?ilo se mu jen ukázati nám viditeln? obraz Zenithu se v?ím jeho hlomozem a v?emi jeho pohyby, poda?ilo se mu ukázati nám i zoufalé ticho, duchovní stagnaci a onen zmatek. kter? je skryt pod povrchem. Babitt je symbolem svého města. Jeho ?ivot charakterisuje rychlost bez cCe. látka hen :;r- my, ?inorodost bez touhy. V závěru praví ke svému rt~. s radostí, která p?sobí bolest: ?Vlastně jsem v celém svém ?ivotě nikdy nedělal nic z toho, co bych byl chtěl dělat.“ To je obraz mechanické civilisace a soustavy mrav?, s nimi? se v?le nem??e ji? ztoto?niti. Tak le?í strath nad ?ivotem. Babbitt se v?í svou ?oviálností je bytosti plnou strachu, bojí se sv?ch spole?ník?, sv?ch p?átel, své ?eny, bojí se o svou práci, která mu dodává blahobyt bez bohatství, o sv?j d?m, kter? mu poskytuje po?ádek bez p?epychu, o své vnit?ní náklonnosti, které ho chrání p?ed smutkem a p?ece nezah?ejí jeho du?i. V .Aero ws mi th u“ je tato civilisace lí?ena volněji a p?íjemněji Je to dílo pru?něj?í formy, ne?li ?Babbitt". Je to méně podobenství a více román, jen? obsahuje více rytmu a více opravdového ?ivotního ruchu.Proti Lewisovi vznikla reakce z ?ízně po bohat?ím a plněj?ím ne? p?edstavuje bezúhonn? ?ivot laboratorního vědce, kter? je svrchovan?m ideálem Lewisov?m. P?ece v?ak je t?eba uznati, ?e Sinclair Lewis obohatil americkou literaturu o dvě veliká díla, o dva charakterní romány, které dosahují toho nejvy??ího, co v tomto druhu bylo vytvo?eno.Eugene O’Neill, bojovník o formu.Nejv?znamněj?í z americk?ch dramatick?ch autor?, Eugene O’Neill, debutoval ve sv?ch prvních aktovkách jako naturalista. Stejně tomu bylo i v jeho tragedii ?Z a obzore m“, její? premiéra jednoho odpoledne roku 1920 p?edstavovala podivuhodn? po?átek jeho mimo?ádné kariéry. P?esně rok nato sehrála skupina Provincetown players jeho hru ?Císa? J o n e s“ v p?edměstském divadle, ?ím? z náznaku a symbolicky byl na?rtnut portrét O’Neill?v. Základním rysem tohoto portrétu je tv?r?í duch neoby?ejně bohat? a pru?n?, co? je vzácné zejména v Americe, kde i nejrobustněj?í talenty zvápenatí a po triumfu svého mládí se stále jen opakují. Ně?ím podobn?m se nedal O’Neill nikdy uspokojiti.Hledal, ohmatával, modeloval formu sv?ch her. P?i tom v?ak je pravda, ?e a? do dne?ka nep?inesl jedinou hru, je? by v sobě byla zcela ukon?ena. Duchu u??ímu, jen? by se dal oslniti v?í tou plodností a tolika úspěchy, by v?ak bylo dovoleno usaditi se v některém z těchto nedokonal?ch kadlub?. 0’Neille si to nikdy nedovolí, zápasí stále je?tě, a jeho nejlep?í vlastnost, která jej ?adí mezi největ?í zjevy literární, je právě tento ustavi?n? tv?r?í zápas, a ne snad některé z jeho dosavadních děl.Bohu?el má p?es v?echen sv?j obrovsk? talent v ně?em nev?hodu. Nemá jasnosti a sladkosti, je? by se dala o?ekávati od tvora tak silného. Nemá schopnost dáti formě poslední dokonalost, s ?ím? se spojuje jak?si podobn? rys nedokon?enosti i v jeho etice. Proto také ?tená?ovo uspokojení stejně jako uspokojení diváka v divadle není nikdy úplné ve chvíli, kdy některá hra 0’Neillova do?la vy?e?ení. M??eme ho tedy právem podez?ívati, ?e ani tv?r?í uspoko- jenost dramatikova nebyla zcela úplnou: z této okolnosti m??eme vysvětliti vět?inu jeho prudk?ch změn nálady, metody a dramatické formy stejně jeho témě? hore?nou tvo?ivost, v ní? dosáhl ji? dvaceti her, které právě te? rozmno?il je?tě o trilogii ?Smutek slu?íElekt? e“.V ?em tkví tato nedokonalost, le?ící mezi takov?m bohatstvím a takovou ?ivotností ? Z ?eho pochází tento kaln? dojem prázdna a o?klivosti, je? po sobě zanechávají hry 0’Neillovy? Snad nebudete souhlasiti s mou kritikou, a jistě se proti ní vzeprou jeho p?ímí ?áci. Málokterá z jeho her mne p?i p?edstavení dovedla dojmouti i rozchvíti. Studoval jsem ve své pracovně celé jeho dílo s naprostou nestranností; a je?tě s ně?ím více, ne? s nestrannosti, s dobrou v?lí, s podivem a s touhou, abych byl nakonec stejně mecfvěn, jako je ?lověk vzru?en závěrem největ?ích dra- ma?ck?ch děl. Tohoto ú?inku v?ak se nedosáhne u 0’Neilla nikdy prost?m zp?sobem a nikdy ne zcela. Co tu chybí. Chybí tu něco, co je sou?asně ?ástí lásky a ?ástí radosti.ur?itém velice hlubokém smyslu miluje tv?r?í umělec ka?dou svou osobu. Mo?ná, ?e p?edobrazy těchto osob v ?ivotě nenáviděl. Miluje v?ak své osoby právě proto, ?eto osoby jeho p?íběhu. Pohlcuje lidi, poněvad? má rs?ir?i chu? bez konce. V tomto smyslu je mu stejně drah?m nerv o?, jeho? vytvo?il, jako tvor krásn? nebo jako ?fSH?TlS,Mám nezvratn? dojem, ?e O’Neill nemiluje sv?ch bli?ním ani jako ?lověk a ?e nepoci?uje ani jako tv?r?í umělec ke sv?m osobám ni?ádnou ně?nost. Nemá onu velikou mate?skou lásku Dreiserovu ani onu ostrou a radostnou rozko? Shawa ani trpkost zhrzené lásky String ber- g o v y, ani onen opovr?liv? chlad a onu nenávistnou vá?eň dramatika, jak jím je Wedekind. Srdce O’Neillovo z?stává chladn?m v??i sv?m v?tvor?m. Anebo nemá alespoň schopnosti vtěliti je tv?r?í láskou do svého vlastního ducha. Proto je v nes?etn?ch jeho osobách i v jejích konfliktech něco tvrdého a něco suchopárného. Chce-li v tomto světě své obraznosti dosáhnouti mohutnosti, je v tom v?dycky jakési násilí, chybí tomu v?dycky opravdová vá?eň. K těmto závěr?m jsem do?el u? dávno, ke své vlastní nespokojenosti, kdy? jsem pozdravil díla 0’Neillova tak jako v?ichni Ameri?ané, kter?m le?í na srdci budoucnost na?eho dramatu. O’Neill jistě v nejvy??ím slova smyslu splnil sliby sv?ch prvních let. Stojí v ?ele v?em americk?m dramatik?m. P?ece v?ak jsme nemohli změniti své kritické závěry, poněvad? v jeho posledních hrách z?staly p?ednosti i nedostatky naprosto stejné, a? u? pracuje s mohutn?m a zmaten?m symbolem jako ve ?Velikém bohu B r o w n o v i“, a? si pohrává s fantasií jako v ?M i 1 i o- nech Marca Pol a“, a? vynakládá nesmírnou tv?r?í námahu na ?Podivnou mezihru" anebo buduje chladné le?ení svého ?Dynam a“.Je mo?no se podívati na tuto otázku i s jiné stránky.jeho hrách není p?esvěd?ivé lásky, a není v nich, t?eba?e se to bude zdáti, ani veliké nenávisti. Osoby v nich mají chladnou fysickou p?ita?livost anebo jsou plny je?tě chladněj?í zloby, zejména zloby rodi?? k dětem, a zloby mlad?ch proti star?m. Jsou to protesty lásky, které chybí ně?nost, a nenávist, které chybí ?ár. V jeho dílech má láska podobu tvrdého egoismu a dokonce i láska rodi?? k dětem je a? na dvě ?i t?i v?jimky utla?ující a závistná. Ponenáhlu, zejména v ?Podivné mezih?e“, se oddal O’Neill tomuto druhu povrchní psychoanalysy, o ní? se zdá, ?e ospravedlňuje tento zp?sob v?kladu vá?ní, které h?bají lidstvem. Svět je pln sobectví, které nezná dík?, je pln závisti a zloby. S ně?ím takov?m se v?ak ?ádn? z velk?ch dramatik? nespokojil, něco takového ?ádnému z nich nebylo dostate?n?m sou?tem lidského ?ivota. ?ádn? spisovatel nem??e b?ti velk?m, nevidí-li i druhou tvá? ?ivota anebo ne- hledá-li ji alespoň, a?koliv je jí tragicky zbaven jako Swift nebo Strindberg.Eugene O’Neill je velik?m dramatikem, je v?ak p?i svém relativním mládí velk?m dramatikem uprost?ed nepatrné skupiny neplodn?ch a chladn?ch, kte?í vegetují na světě bez naděje a bez boha. Osoby her O’Neillov?ch jsou po- nuré. Chybí jim srdce a opravdová vá?eň. Ze v?ech sv?ch her p?inesl O’Neill opravdu pravdiv? lidsk? v?k?ik, tvrd? i bezna iějn?, jenom v ?Anně Christi i“, plné fatalismu a mravní beznaděje.Tento nedostatek lásky tv?rcovy i lásky ve vytvo?eném ihe byl ?áste?ně zast?en ?í?kou 0’Neillova pohledu a jeho mtelektnilnlth sympatií. Pevně se zastával ?lověka primitivního. prostého, utla?eného. Ve hrách ?První mu?“ nebo ?Velik? b?h Brown" a zejména ve ?Chlupaté opici“ ukázal se nelítostn?m proti v?em těm, kte?í jsou hloupě dbalí jen svého vlastního u?itku, zakládají si na své ctihodnosti a na svém vlastnictví.O’Neill z?stal bez váhání a snad i bez velkého uva?ování na straně tuláka a ?lověka mimo zákon. Jeho nejsoust?eděněj?í a nejméně vyumělkované a beze sporu i nejvá?nivěj?í drama ?A 11 God’s Chillum God Wings" vyrvala z něho jeho sympatie pro ?ernochy. A dále je hlasem, jemu? nelze odolati jeho hra ?Hla s Yank? v“, symbolick? hlas nenapravitelně uti?těného. 0’Neille postavil na místo osobní vá?ně vá?eň sociální a tímto zp?sobem sdílel se svou dobou i její sílu, jako sdílel se skupinou sv?ch vrstevník? jejich slabost.Nebudu se dlouho zdr?ovati u jeho experiment? s formou dramatu, u jeho expresionistick?ch exkursí v ?Cis a- ? i J on eso v i“ a ve ?Chlupaté opic i“, nebudu si v?ímati toho, jak u?ívá symbolick?ch masek v této h?e i ve ?Velkém bohu Brownov i", nebudu si v?ímati jeho pokus? vyslovovati i zaml?ované my?lenky, jak je tomu ve hrách ?Podivná mezihra“ a ?Dynam o“, které u?ívají nov?m a zjemněl?m zp?sobem starého ?stranou“. Nebo? v?echny tyto pokusy nemají samy o sobě skute?né hodnoty, pokud jsou nebo nejsou ospravedlněny opravdovou tv?r?í silou autora. Jsou v?ak v?dycky zajímavé, ob?as p?ekvapí a otvírají nové obzory. Nechceme se zatím tázati, byla-li jimi nahrazena základní tv?r?í vá?eň.Zbě?ně sta?í také p?ipomenouti, ?e skoro ve v?ech prvních hrách 0’Neillov?ch je něco z docela oby?ejného vulgárního divadla, ve v?ech těch náhodách, neuvě?iteln?ch záměnách osob, ve v?ech těch náhl?ch v?jevech, v nich se někdo náhle a nevysvětlitelně objeví anebo zmizí: nejhrozněj?ím p?íkladem toho jest stra?né ?tvrté dějství ?Anny Christie“. Kdykoliv v?ak O’Neill pracuje s davy jako?to s celkem, má sílu, tv?r?í dech a dosti p?edností, abychom mu odpustili jeho omyly i jeho ústupky. Nebo? toto dílo trvá dále i se v?emi sv?mi chybami a nedokonalostmi. T??í se uprost?ed sou?asné literatury jako masivní skála, kolem ní? nem??eme p?ejiti bez pohledu. Nedovede-li probuditi na?i lásku, dovede alespoň vznítiti na?i úctu a pozornost.Je tomu tak, proto?e O’Neill má jednu vlastnost velik?ch spisovatel?: vytvo?il si sv?j vlastní vesmír a osídlil jej sv?mi postavami. Tento vesmír tu jest. Je v něm mnoho osob, z nich? mnohé jsou zcela pr?měrné, ?pinavé a chladné, p?esto v?ak jsou opravdov?mi lidmi. Jak hrozná banda je tenhle cel? dav lidí. Existuje v?ak p?ed námi. O’Neill je tu se sv?m vlastním světem, a je tv?rcem vysoké t?ídy. Bojoval a dosud bojuje. Po sv?ch naturalistick?ch po?átcích ?el ve své technice a ve své metodě stále dále. Ve své h?e ?Dynam o“ zápasí s nábo?enskou my?lenkou, stává se hleda?em Boha, t?eba?e se tak děje slovy drsn?mi, nah?mi a zvrácen?mi. O’Neill m??e je?tě nalézti tam Boha, kde ho na?li Euripides a Shakespeare, kde ho na?li Moliěre i Hebbel: v lidském srdci. A m??e se státi dokonce i dramatick?m básníkem.doba a lidéEdmond Konrád:Breviá? mu?nostiBrzy po Karlu Mayovi a Julesi Verneovi dospívající mláde? p?edvále?ná za?ínala objevovat nov? svět, kter? toho ?asu i mezi dospěl?mi byl sensací. Kde kdo tenkrát mluvil o Rikitikitavim a zval své staré p?átele Bagh?rou. ?trnáctiletí bez dechu se hrou?ili do d?ungle ?Knihy d?unglí“. Jejich obraziv?m pud?m se odhalovala Indie docela jiná, ne? jim dotud byla známa z Assollantova spí?e roz?í?eného ne? záslu?ného.?-?-i_nnín: kapitána Korkorana“, tohoto pathetického _ - ?; m :* tne francouzského Old Shatterhanda, kter? se neu?í t krvi a v chvastounství a s po?etilou soustav- a =. odstra?ující p?íklad, jak nectít odp?rce, jak rés-nr nejhloupěj?í národní zá?tí.V _Knize d?unglí“ v?rostci potkávali místo lidí zví- — na místo spiknutí p?írodu. Hlas zdr?elivě d?věrn? a tlumeně láskypln?, jen? jim ji p?ibli?oval, měl p?ízvuk jim odjinad ji? povědom?. P?ese v?echny rozdíly mezi ním a klasick?m Velik?m Manitouem indián?tiny, prost?m a skrovn?m Fenimorem Cooperetn, rozpoznávali Angli?ana v Rudyardu Kiplingovi. A rozpoznával; ?lověka za jeho v?mluvn?mi zví?aty, za jeho p?írod tu mu?e. Do jejich lásky k němu kanulo jemné zamrazení pocitu, jeho? jim je?tě nevnukl Old Shatterhand, mrazení úcty.Kiplingovy meze.Nem??e b?t ú?elem tohoto pozorování, které nepokrytě sleduje pr?zra?n? v?chovn? záměr a nápadně si p?eje p?sobit na ur?ité myslící vrstvy, nem??e, pravím, b?t ú?elem tohoto pozorování, aby vědecky vy?erpalo námět ..Rudyard Kipling“. Sta?í si v?imnout oněch jeho rys?, jimi? se vr?vá dospívající du?i, a jimi? se li?í od jin?ch snopravc? mládí. Bylo-li jindy na Karlu Mayovi ukázáno osudné dědi?né zatí?ení vě?né nedospělosti v německé národní du?i; padla-li zmínka o Julesi Ver- neovi jako?to o jasném rhapsodu techniky a puberty, Kipling dotvá?í jejich trojici, p?iná?eje v?rostkovi p?írodu. P?írodu exotickou a zosobněnou, jak jí je t?eba věku polopohlavnímu. P?ed Mayem má p?ednost, ?e ho s Verneem lze po?ítat ji? k umělc?m. Je nesporně tím, co zveme literaturou. Má jako Verne svou ryzost, je? p?ekra?uje meze ur?itého věku ?tená?ova. Jeho hutnost posta?í i docela dospělému. Svého ?asu byl tak světov?, ?e pat?il k obecně platné p?edstavě o tehdej?í Anglii jako klubovka, krb a lulka. Vskutku se zdálo, ?e tyto t?i věci nále?ejí k jeho tv?r?ímu inventá?i. ?íst ho, a měl’s dojem, ?e vypráví, s lulkou v ústech, z klubovky u krbu. Je to prav? podve?erní autor, básník ?erné hodinky, scestoval? pohádká? exotické zku?enosti. Jeho osmahlá autenti?nost je zcela jiná, ne? utopická grácie Verneovy causeurské elegance, ne? slovníkové vědectví Mayovo. Nicméně i jeho umění je v podstatě kulisa. Pra?í-li t?ebas polední slunce na náměstí v Lahore za tím ú?elem, aby do jeho úpalu mohl mladistv? hrdina vylézt ze stínu, do něho? se ukryl ve hlavni starého děla, nevím u? kterého maharad?i — je zcela jisto, ?e za autora ú?inně pracuje kulisa. T?? proces měl by sotva t?? básnick? ú?in, kdy? by takové dělo stálo t?ebas na Malostranském náměstí. Dne?ní ut?i?ující kritik by na základě toho za?adil Kiplinga mezi populi- sty. Bude správněj?í ho za?adit mezi básníky kulisové. Ale ji? tím se Kipling s jedné strany sbli?uje s obzorem ?lověka dospívajícího. A nezdá se nep?ízna?no, ?e t?? německ? císa? Vilém II., o něm? tu jindy byla ?e?, s emfasí sobě vlastní pova?oval za nutno, denně se dát zpravovat o Kiplingově zdravotním stavu, kdy? autor ?Naulahky“ stonal.Odmyslíme-li si tuto kulisu, vyzkoumáme brzy, ?e jeho básnické hlubiny nejsou bezedné, jeho jasnovid ?e je zaost?en se zájmem typicky anglick?m k p?írodě jako místu a spole?nosti, kde se nejraději1 zdr?ujeme. V tom smysle je to, na rozdíl od Mayovy petrolejové lampy nad rodinn?m stolem německého mě??áka, literatura vskutku a zdravě plein-airová. citové pozadí sport? mimoh?i?tních, duchové zamy?leni kolem ievu pstruh?, ?ivotní prostor kolem ?tvanice, Angli?anova roz?í?ená p?íroda ps?, koní, li?ek, lv?, tygr?, slon? a barevn?ch lidí. Svítí z ní ona podivná, tvrdá láska lovecká a koloniální, která (naopak erotick?ch paradox? francouzského literárního passionálu) miluje to, co zabíjí.Kiplingovo dílo ostává vnit? té lásky, nejbásnivěji ve tvá? nahé p?írodě ?Knihy d?unglí“, kde i ?lověk rozumí se: barevn?, není ne? nádhern? exemplá? v britské obo?e. Z této obory celkem nevykro?í ani Kipling. Jeho světov? názor se v podstatě kryje s názorem britského osadního vojáka. Ve v?í tichosti jeho Anglie má v?dycky pravdu, right or wrong, my country, i kdy? je to Indie. Ve v?í tichosti tajemní nep?átelé anglické moci jsou zlí, domorodci pak, pokud jsou loyální, jsou zajímaví poddaní blahovolného bílého sahiba. Pokud loyální nejsou, jsou zajímavá p?íroda, milovaná tak, jako je milován tygr, jedovat? had. Snad jen jednou, mo?no-li spolehnout na pamět, Kipling obrací kritick? z?etel k bílému sahibovi, aby ho uz?el v jeho prost?ednosti, tuctové a tak?ka bezejmenné: to v neindickém, v anglickém, lond?nském ?Světle, které zhaslo“. Zbaven exotické kulisy koloniálního pozadí, bíl? sahib se scvrká z privilegovaného osadního poloboha v nepatrn? pr?měr skrovně st?edostavovsk?, jen? se jak m??e a umí protlouká ?ivobytím, protlouká sv?mi problémy. Lze sotva pochybovat, ?e tento nej?edivěj?í, nejst?ízlivěj?í, nejméně exotick? z Kiplingov?ch hrdin znamená jeho dílo vnit?ně nejuměle?těj?í.Kdyby se na?krábl sluncem ?houcí a barevn? povrch exotick?ch hrdin; Kiplingov?ch, na?el by se pod ním skoro v?dy, ve své ?ivé originalitě a neopakovatelné jedine?nosti.Pr?měrn? ?lověk.Men?í zaměstnanec. Syn irského podd?stojníka. Chud? hoch, jen? se proslaví. ?ádn? Siegfried. ?ádn? may- ovsk? ?kní?e bled?ch tvá?í“. ?ádn? samozvan? emir Kara ben Nemsi. ?ádn? Old Shatterhand ve své pubertě zázra?né neomezenosti. Kiplingovsk? hrdina se skromně pod?izuje do p?irozen?ch lidsk?ch mezí. Vyplní jejich skute?nost a věcnost, bu?si exotická, pru?n?m a mu?n?m úsilím o sv?j úkol, konkrétním lidsk?m ?i ?ivo?i?n?m v?konem, prostou biologickou zdatností poda?eného exemplá?e. Je správn?, nenadsazen? poměr sil mezi ním a jeho ?iny, mezi jeho kapacitou a prost?edím, mezi jeho skromnou a jarou hrdinností i v?sledkem jeho state?ného, ne v?ak bohorovného podnikání. Není nesmrteln? ani vě?ně mlad?. Ale b?vá ve své prostotě zdravého rozumu, uvě?itelné chytrosti jednodu?e chlapík, bez p?epínání mu?.Zde je hluboká propast plemenného rozdílu mezi Old Shatterhandy a Kiplingem. Old Shatterhand je loutka. Symbol. Feti?. Maugli je ?lověk. JeMu?.A to mu?, jak má b?t. Vyrostl? s pravděpodobností z dan?ch podmínek. Ale vyrostl? dokonale. Zdrav? zrozením, schopn? z nutnosti, vítěz poctiv?m úsilím a v?lí. Ne víc, ne? zda?il? exemplá? svého druhu, to, ?emu Masaryk ?íká ?pěkn? ?lověk“. Má svou nezfal?ovanou míru, svou zlid??ující Achillovu patu. Jest mu ji v potu tvá?e p?emáhat, jest mu r?st nad svou míru, ?í?it své meze jedin?m zp?sobem, na tomto světě vskutku existujícím: svou mravní silou, sv?mi mu?n?mi ctnostmi.Kipling nevyrábí vyvolené. Vytvá?í povolané. Básní ne Siegfriedy. Pí?e pr?měrného ?lověka. Ale tohoto pr?měrného ?lověka v jeho hrdé skromné svobodě vybavuje v?emi klady svého nebojácného, po?estného, odolného anglického srdce gentlemanova. Ana je mu neznáma německá hierarchie mu?nosti, jeho v?zva k ní platí ka?dému. V opak v?ech pubertních ?Já“ náměstka zní ?ty“. Je to dru?ná, svobodonosná, demokratická náměstka. V její osobě je psána (nehledíme-li k filologickému rozdílu mezi ?irok?m anglick?m ?you“ a úzk?m ?esk?m ?ty“) nedlouhá báseň, která jakoby vědomě v! breviá? shrnovala úpln? program mu?nosti i trest’ Kiplingova celého ?ivotního díla, vyjad?ujíc po jisté stránce z nejkladněj?ích v?ecku ?ivototvornou v?li plemene, stvo?iv?ího světovou dopravu, britské, impérium, anglickou svobodu, gentlemana a demokracii. Kdyby nebyl nikdy nic jiného napsal, ne? tuto báseň (kterou pr? Masaryk po celou válku nosil na srdci), tedy Kipling ne?il nadarmo. Je to slavná báseň?Kdy?...“?Kdy? bezhlavost sv?m okem klidně mě?í?, a? tupen, sám ?e nejsi bezhlav?, kdy? podez?íván, pevně v sebe vě?í?, v?ak neviní? sv?ch sok? z bezpráví, kdy? ?ekat zná?, ba ?ekat beze mdloby, jsa obelháván, neupadat v le?, kdy? nenávideň, sám jsi beze zloby, slov ctnosti nadarmo v?ak nebere?,kdy? umí? snít a nepodlehnout snění,kdy? hloubat zná? a dovede? p?ec ?ít,kdy? proti triumfu i poní?eníjak proti sv?dc?m spole?n?m jsi kryt,kdy? nezoufá?, nech? pravdivá tvá slovalstí bídák? jsou po?lapána v kal,kdy? hroutí se tvé stavení a znovajak dělník v potu lopotí? se dál,kdy? spo?ítat zná? hromadu sv?ch zisk?a na jedin? hod v?e riskovat,zas po proh?e se vracet k v?chodiskua nezavzdychnout nad ho?em sv?ch ztrát,kdy? p?inutit zná? srdce své i ?ivy,by s tebou vytrvaly nejvěrněj,a? tep a pohyb uniká ti ?iv?a jen tvá v?le ká?e ?Vytrvej!‘kdy? něhu snese? p?íli?nou i tvrdost, kdy? sv?j jsi, v?em nech? druhem jsi se stal, kdy? sbrat?en s davem, uchová? si hrdost a nezpy?ní?, by? mluvil s tebou král, kdy? ?ekne?: .sv?mi vte?inami v?emi mně, ?ase, jak bych závodník byl, slu? !* pak pán, pak vítěz na ?ivé jsi zemi a co je víc: pak, synu m?j, jsi mu?!“Krásn? zvu?n? p?eklad Otokara Fischera, v něm? znění Kiplingova vyznání víry je zde oti?těno, není, jak? p?irozeno u p?ekladu, p?ebásňujícího ver? a r?m, zcela doslovn?. Z?e??uje zvukem a rytmem naléhavost a p?íkaznost básně, která v anglickém originále je o odstín su??í, o poznání věcněj?í, o kr?pěj obsa?něj?í. Bude proto vedle něho u?ito nebásnického, ale doslovného p?ekladu Peroutkova tam, kde si toho vy?ádá kázání, je? je ú?elem těchto ?ádk?. Neb nebudi? zatajeno, ?e to pokus o kázání vskutku jest. Pokus dosti nezvykl? v ?echách, kde kázání zdá se vyhrazeno odborník?m církevním a sektá?sk?m. Zcela obvykl? v zemi, kazatelsky neoby?ejně nadané a ?inné, kde se kázání hojně oddávají spisovatelé, od nejp?vabněj?ího kazatele Ches- tertona p?es nejmrzutěj?ího Wellse a? k největ?ímu Shawovi. U nás ?apek více méně jedin? se obíral soustavněji kazatelstvím, ?ím? si získal vedle zásluh mnoho nev?le. Pisatel těchto ?ádk? následoval ho aspoň v tom, ?e hospodárně získal neméně nev?le se zásluhami daleko men?ími. Ve stínu kazatele z povolání, jemu? tak?ka obětoval své spisovatelství, pokud se jím míní beletrie, toti? Ferdinanda Peroutky, jest mu vyznat, ?e ve?kerá jeho kázání, zde i jinde uve?ejněná, mají právě tak jako toto jedin?, praktick?, konkrétně omezen? a krajně sobeck? ú?el: v?emi prost?edky, je? jsou po ruce p?ispívat k zabezpe?ení, posílení a obraně ?eskoslovenské samostatnosti, svobody, demokracie a co jen mo?ná míru. V posledních dobách ochrana míru nezbytně vy?aduje brannosti. Je ?havé p?ání pisatelovo, podnítit v největ?ím mo?ném po?tu ?tená?? největ?í mo?nou energii mu?n?ch ctností. Nehledě k ceně těchto, po válce dosti povr?en?ch ctností pro p?ípad nutné sebeobrany, nelze se uzav?ít jistotě, ?e tyto ctnosti zároveň se p?edem osvěd?ují jako nejsilněj?í obrana míru. O těchto ctnostech pak, díky nesprávnému my?lení i vědomému skreslování, je roz?í?ena ?ada omyl?, je? rozpt?lit se zdá báseň Kiplingova nad jiné vhodná. Neb?t této okolnosti, nezbylo by vlastně co dodat k ní, tak p?esně a plně vystihuje v?e, co pat?í k souboru mu?n?ch ctností. Její zvlá?tní cena v?ak tkví právě v tom, jak jasně vymezuje a rozli?uje.Co v breviá?i není.P?edev?ím si dlu?no v?imnout, ?e v básni chybí jakákoliv zmínka o poctivosti. Zdá se britskému autoru p?edpokladem tak samoz?ejm?m, ?e by patrně bylo pro ?tená?e urá?kou, něco o něm podotknout. Poctivost rozumí se sama sebou. Kiplingovi se asi nikdy nezdálo, ?e by za mu?e, ne?ku-li za hrdinu, v?dce, mu?edníka mohl b?t bli?ními sebe po?etilej?ími, ob?any sebe zaslepeněj?ími pova?ován někdo, jeho? prost?edky jsou ?politického“ p?vodu. Pojem korupce je v?bec mimo jeho obzor, jako něco mravně p?íli? primitivního. Z?ejmě neměl koho p?ed ní varovat. ??astn? mu?. ??astná země.Nápadné bude dále, ?e se v breviá?i mu?nosti postrádá ka?dá zmínka o zabíjení: zjev prazvlá?tní u básníka voják? i tygr?; bude proto sotva lze ho p?edem snadně prohlásit za ufňukaného l?ihumanitá?e. V té britské lásce, která miluje, co zabíjí, bude asi nějak? prvek, jen? to zabíjení koriguje. Zabíjení samo nezdá se hrdinsk?m cílem. Cílem patrně je pouze pot?eba, vyzkou?et se v nebezpe?í. V nebezpe?í jakémkoli, je? p?iná?í p?íroda. Do té nebezpe?né p?írody mo?ná ob?as pat?í i ?lověk. Ale to se jeví jen jako vzácn?, nepochybně ne?ádoucí zvlá?tní p?ípad mu?nosti, o něm? není v?slovně ?e?. Naopak, uká?e se ve v??tu jejich p?ívlastk? p?ekvapivá mírumilovnost. Násilí jako ta-PfítDmnosO-its. se romantickému lesku. Z mistrovství- i— nevypl?vá o?ividně ?ádné prvenství. Budí to má-í-?e by nad?lově?tí Siegfriedové mohli b?t: ; trváni jako lidé neslu?ní, a jejich chování jako ne zentlemanské.Neujde v?ak pozornosti, ?e není naopak nikde sl?vka: strachu. Ani jedno z těch ?Kdy?...“, jich? je asi tolik, kolik je zub? ve zdravém mu?ském chrupu, nepokra?uje: ?... se nebude? bát...“ Masarykovské ?Nebát se a nekrást“ patrně nemusí b?t p?ipomínáno národu, pro něj? Kipling psal. ??astn? mu?. ??astná země.Zájem posléze vzbudí, ?e se v básni nelze ni?eho do?isti o cti, o mu?né cti, o její obraně. ?est zdá se hodnotou mimo diskusi, její bezpe?í samoz?ejmé, její obrana hol?m p?epychem. Naopak bude zji?těno, ?e slu?n? po?et těch ?Kdy?...“ doporu?uje chování, jaké na pohled odporuje bě?n?ch ?eskoslovensk?m p?edstavám o cti, p?edev?ím bě?nému ?s. citu pro ?est, Zdá se, ?e Kipling nepo?ítal se ?tená?i, kte?í poci?ují pot?ebu své cti hájit, z?ásti snad proto, ?e mezi prav?mi mu?i bezpochyby nikoho nenapadá, na cizí ?est úto?it. Ani ned?tklivost sebelásky ani nevybíravost urá?ek a pomluv nejsou vzaty v úvahu jako slo?ky pojmu cti. T?eba se obávat, ?e od Kiplingov?ch ?Kdy?...“ se s hnusem odvrátí nejeden ?s. politik, nejen ?s. noviná?, nejeden ?s. spisovatel, intelektuál, soukrom? ?alobce i ?alovan? jako od zásad nemravn?ch a pohor?liv?ch. Mimo ka?d? spor jest, ?e t?ebas ?s. tiskov? zákon p?ed tvá?í Kiplin- gova breviá?e se zdá obludnou zbyte?ností... mezi mu?i.Covbreviá?ije.?Kdy? bezhlavost sv?m okem klidně mě?í?, a? tupen, sám ?e nejsi bezhlav?...*“ p?esně: ?Jestli?e umí? zachovat si rozvahu, kdy? v?ichni kolem tebe ji ztrácejí a haní tebe, ?e ty ji ztrácí?...“ K tomuto dvojver?í slu?elo by p?ipojit obsáhlou kapitolu o ?s. paniká?ství, o ?eskoslovenském ?pr?“: ?von p?ej, voni p?ej, vono se p?ej bude“. Jak známo, toto ?pr?“, ?ím absurdněj?í je, tím zasvěceněji ?pr?“ pochází z ?nejkompetentněj?ího“ pramene. Kiplingovi v?ak z?ejmě d?le?itěj?í ne? kritika paniká?ství se zdá rozvaha, je? mu neovlivněna ?elí: odpovědn? klid vlád, je? se pok?ikem nedají znervosnit. Je? netan?í, jak ulice hvízdá, je? se nep?izp?sobují ve?ejnému poplachu. D?raz jeho je na druhém z obou ver??, jako? v?bec v jeho dvojver?ích d?raz b?vá na ver?i druhém, viz dvojici hned následující:?... kdy? podez?íván, pevně v sebe vě?í?, v?ak neviní? sv?ch sok? z bezpráví“, p?esně: ?Umí?-li vě?it sobě, kdy? v?ichni o tobě pochybují, ale dovede?-li jim dovolit, aby o tobě pochybovali.“ ?, ?s. uměl?e, spisovateli, věd?e, politiku: k tomu, prosem, pat?í dlouh? dech, jen? ti — kolikrát do roka? — rád dojde. Zdá se z?ejmě snaz?í, vě?it v sebe, ne? p?ipustit nevíru ostatních. B?váme a? p?íli? ochotni k náramné sebeví?e. Jen?e je to ta pravá, vlastními pochybami zdravě otu?ená sebevíra, která pochybova??m odpovídá: ?Kdo mě neuznává, je v?l?“ Která ura?ena s pohrdáním za darebáka má ka?dého, kdo na?i znamenitost nepozdravil u vrbi?ek? Které stojí za to, polemisovat s kritikou? Nebo, které ani to u? za to nestojí — ale která si to schová, a? se hodí nějaká ta p?íle?itost?U? zde se vnucují pov?imnutí nápadné rysy kiplin- govské mu?nosti: chladná krev, znalost míry, trpělivostano, veliká, zcela ne?eská trpělivost:Unavit se ?ekáním. ?Kdy? ?ekat zná?, ba ?ekat beze mdloby...,“ ?ekat, a neunavit se ?ekáním. Trpělivost masarykovská, tak vzácná v na?em vznětlivém, krátko- dechém, netrpělivém národě, kter? v lec?ems rerň.dí nikdy nikam, chtěje v?ecko hned.?Jsa obelháván, neupadat v le? ...“ Bu? upu?těné ode v?ech p?íklad?, je? ke ka?dému ver?i Kiplingovy básně dodá ?ivotopis Masaryk?v. My?lenka pravdy má svou slavnou a svátou tradici v ?eském v?voji. ?Pravda vítězí“, je nejsilněj?í, snad jediná silná zbraň mal?ch národ?. Ale Kipling si tu v?ímá psychologického svodu, jen? kohokoliv pokou?í ke snadné proti- l?i místo únavného a nevdě?ného vyvracení. Takov?ch protil?í je bezpo?et v soukromí i ve ve?ejném ?ivotě Není pochyby, ?e fa?ismus je protil?í skalního komunismu. Ale není pochyby, ?e rasová teorie německá dovedla vyprovokovat některé vědce k popírání jakékoliv ?rasy“ v?bec, co? je o?ividně biologick? nesmysl. Pro praktickou pot?ebu ?s. ?lověka nepochybně posta?í p?ipomenouti, jinak tuze nutné: na sni?ování neodpovídej tím, ?e si navzdory l?e? do kapsy. Lze pozorovat v na?em ?ivotě, od oceňování volebních v?sledk? stranami a? po úspěch, jeho? se dovolává poslední ochotnick? zneuznan? genius, jakousi národní morálku, její? konvence ml?ky stanoví: smí? si p?ilhat asi tolik procent nad pravdu, kolik ti jich pod ni odelhávají odp?rci, e vzájemném vztahu poplatníkově s berní správou ostatně Itento p?írodní zákon platí právě obráceně.Kromě stránky p?ímo hodnotící má morálka ta je?tě hodnoty taktické. V?ila se strategická pou?ka: po- mlouvá-li mě kdo, ?e jsem proh??il jmění své ?eny, pomluvím za to já jeho, ?e zabil svou babi?ku. Je to ú?inné a ne?kodné, beztoho se to pak vzájemně odvolá jako ?mylná informace“.?ivot a instituceBezpe?nost p?edev?ím? ilPoslední z kategorií klientely pra?ské policie jsou podvodnícive v?ech odstínech ?emesla, od mali?k?ch podvodní?k?, p?es sňatkové a? k velk?m bankovním podvodník?m. Tady pracuje policie ji? snadněji: je v podstatě podvodu a p?íbuzné zpronevěry, ?e obět zná svého ?k?dce aspoň podle vzez?ení a ?asto i pod prav?m jménem nebo pr?hledn?m jménem p?ijat?m. Obtí?něj?í ji? někdy b?vá rozplést p?edivo podvod? a najít body, za ně? by byl podvodník chycen. Pravidelně v?ak se pra?ské policii poda?í podvodníka dostat poměrně brzy.I podvodníky m??eme dělit na ?emeslné a p?íle?itostné. V této kategorii jsou v?ak oba odstíny daleko blí?e ne? v kategoriích jin?ch delikt?. Ka?d? podvodník a ka?d? de- fraudant má od po?átku mravní defekt. Témě? nikdy se nestává, ?e věc, pro kterou byl podvodník po prvé zav?en, je opravdu také první jeho provinění na cizím majetku. K podvodu se zraje pomalu r?zn?mi manipulacemi na samém okraji zákona, p?j?kami, vylákan?mi s vynalo?ením ohromné v?pravné schopnosti, r?zn?m kupováním a prodáváním, je? se urovná a? v poslední chvíli, kdy? u? podveden? hrozí policií. První trest p?ichází právě v jednom m-kovem p?ípade?ku, kdy náhodou něco sel?e a podvodník, kter? je podvodníkem u? dávno, nem??e svou věc urovnat. Po prvním trestu se vět?ina podvodník? vrací v krat?ích ?i del?ích intervalech na policii znovu a vzniká podvodník ?emesln?.Vět?ina ?emesln?ch podvodník? jsou v?ak celkem ?aba?í, kte?í dělají malé podv?dky, kde v?nos několika tisícovek je u? obrovsk?, a stejně jako mal? zloděj musí i mal? podvodník mnoho pracovat, aby se u?ivil. D?íve, p?ed nezaměstnaní stí. skoro platilo, ?e kdyby takov? ?lověk byl chtěl tolik pra: ovát v normálním zaměstnání, domohl by se skoro slu?- rěj?iio d?chodu1 a p?i tom bez risika, vyjad?ovaného měsíci tě?kého ?alá?e. A to platí vlastně i dnes, proto?e a?ko- íiv vět?ina podvodní?k?, dodan?ch k soudu udá v protokolu, ?e je bez zaměstnání, je mezi nimo opravdov?ch nezaměstnan?ch poměrně málo. Toti? takov?ch nezaměstnan?ch, kte?í jsou opravdu obětí krise a byli vytr?eni ze svého prost?edí. Vět?ina ostatních jsou lidé, kte?í k pravidelné práci měli v?dy voln? poměr. S těmito podvodníky je celkem snadná práce. Pova?ují kriminál za sou?ást svého ?emesla a dělí sv?j ?as mezi Pankrác a ?práci“.Kategorie velk?ch podvodník? je hor?í. Jednak prost?edí těchto lidí je takové, ?e oby?ejn? detektiv v něm nesnadno m??e lovit, jednak také podvodník pracuje opatrněji a méně ?asto ne? lidov? podvodník malého formátu. Nejv?znamněj?í kategorie a také nej?astěj?í jsou velcí bankovní podvodníci, podvodní banké?i a velcí losa?i. O losa?ích není mnoho t?eba psát, leda to, ?e jsou nevyhubitelní. V Praze se v?ak témě? nevyskytují a pracují na venkově, kde mají více naděje na úspěch jak pro d?vě?ivost klientely, tak i pro primitivněj?í bezpe?nostní slu?bu. Mo?no ?íci, ?e ?etníci, a?koliv ji? vykonali v boji proti losa??m velkou práci, stále je?tě povahou svého mu?stva i slu?by jsou méně zp?sobilí rozplétat slo?itěj?í podvodné manipulace. Podvodní banké?ip?ed několika léty byli postrach Prahy. Jejich hlavní obor byl prémiov? obchod, jeho? techniku p?ivedli k naprosté virtuositě. Dodnes se neví, s jakou ko?istí vlastně opustili pole. Mnoho posti?en?ch se ani nep?ihlásilo, proto?e nejen po?etilí poctivci byli klientelou těchto bankovních dom?, ale také men?í ko?istníci a vět?í darebák napaloval ?asto men?ího. Slo?itá historie pra?sk?ch banké?? by si zaslou?ila historika. Je to ji? historie aspoň zatím ukon?ená. Kdy? u? byl ná?ek na banké?e p?íli? siln? — to asi rok poté, kdy kdekdo v pra?sk?ch kavárnách znal ?ebestyeny a jim podobné — do?el kone?ně k sluchu policie. Trvalo dosti dlouho, ne? i pak se rozk?vala k po?ádnému zákroku a ?la pak na banké?e s takov?m hlukem a tak nesystematicky, ?e vět?ina a právě těch nejhor?ích mohla v?as utéci z Prahy. Policii z?stali v rukou vět?inou jen men?í podvodníci, kte?í se spí? jen vezli s obecn?m proudem, ne? aby byli sami vynálezci metod pra?ské bankovní galerie. Je?tě dnes si leckte?í z nich kroutí svoje dlouhé měsíce trest?. Valná vět?ina v?ak vyvázla s po?ramocenou pověstí i kapsou, proto?e, kdy? za?la pra?ská policie ta?ení proti pokoutním bankám, vyklízeli posti?ení posice s hrozn?mi ztrátami, ale p?ece jen aspoň s celou k??í. Tehdy bylo velké stěhování mezi Prahou a Vídní a Amsterodamem a Lichtensteinskem. To tedy je t?eba p?ipsat pra?ské po- licii k dobru; i kdy? nepotrestala provinilce, aspoň je rozprá?ila. Zásluha velmi podmíněná. Kdy? se pak největ?í rozruch uti?il, po?ali se, aspoň ti nejméně proslulí, vracet, aie v Praze se zatím zna?ně změnilo ovzdu?í a nedá se tu nyní témě? nic ulovit. Ani karty, ani koberce, ani prémie. Tu a tam staro?itnosti a padělané obrazy star?ch mistr?, ale to je p?íli? málo, ne? aby se mohla galerie po?ádně u?ivit. Vět?ina jejích p?íslu?ník? z?stala tedy mimo Prahu a v Teplicích vzniklo nové st?edisko, jemu? se sice nevede královsky, ale je tam aspoň ve vět?ím bezpe?í, ne? v Praze. Nutno toti? p?iznat pra?ské policii aspoň to, ?e kdy? u? má Prahu od banké?? ?istou, nedovolí vyhnan?m beztrestn? návrat a stále je?tě paběrkuje mezi těmi nejubo?ej?ími zbytky. Tak právě v těchto t?dnech likviduje pod patronancí policie jeden bankovní závod, kter? si dovolil trochu podez?eleji prodávat prémie a míchat deposita.Mluvíme-li o podvodnících, musíme aspoň zmínkou p?ipomenout pra?skou pamětihodnost:hysterické podvodnice.Bylo jich několik během dvou let a dovedly vydělat ne statisíce, ale miliony nejpo?etilej?ími kombinacemi a p?edstíráním. Nejchyt?ej?í z nich byla Marie Skálová, která si vyp?j?ovala statisíce na domy, pat?ící cizím lidem, oklamala notá?e a několik advokát? a poji??ovnu a ?ila tak několik let. Její hysterie měla v?echny znaky finan?ní geniality. Druhá iz nich, Bínová, ?ili kně?na Lichtenstei- nová, se jí zdaleka nemohla vyrovnat nadáním, ale p?ed?ila ji drzostí. Slu?ka, která se vydávala za princeznu, a opravdu za ni byla pova?ována. Její obě?, ú?edník pra?ské tiskárny, je?tě po rozsudku vě?il v její nevinu, a?koliv pozbyl u ní v?ech sv?ch peněz a a?koliv za p?elí?ení sly?el její vlastní doznání. Zde hysterie proniká z?etelně celou koncepcí podvodu — Bínová skute?ně vě?ila vlastní povídce. Podle jejího vzoru podvádělo své okolí je?tě několik ?ensk?ch v Praze o více nebo o méně peněz a kolik jich podvádí do dne?ka lidi, skálopevně jim dosud vě?ící, tě?ko m??eme ?íci. Zlo?inná hysterie není tak v?jime?ná a podvod je zlo?in hysterik?. Rozmotat jejich v?mysly je úkol víc ne? nep?íjemn? a nesnadn?, zvlá?tě proto, ?e policista nemusí bojovat jen o to, aby usvěd?il podvodníka, ale také, aby p?esvěd?il podvedeného, ?e je obětí podvodu.Kone?ně o zlo?inu nejtě??ím:Vra?daje v?dy pro pra?skou policii problém. Témě? v?dy první obava komisa?e je vyjád?ena slovem: najdu, ?i nenajdu pachatele. Je jen málo p?ípad?, kdy odpově? je dána nap?ed. To tenkrát, je-li vra?da, ?i v takovém p?ípadě spí?e jen zabití dohrou man?elské nebo milenecké tragedie, tedy v p?ípadech, kdy osoba vrahova je p?i prvním v?slechu ?i ohledání místa zji?těna. Je ostatně témě? pravidlem, ?e takov? vrah bu? skon?í d?íve nebo později sám sebevra?dou a je nalezen mrtev nebo polomrtv? krátce po nálezu zavra?děné nebo zavra?děného, nebo se vrah p?ijde sám p?ihlásit strá?níkovi nebo na komisa?ství. Staly se i p?ípady, ?e policie měla vraha d?ív, ne? věděla o zavra?děné. Tak asi p?ede dvěma léty zavra?dil cukrá? milenku, prostitutku, na ?i?kově, a po několika hodinách bloudění p?i?el na strá?nici v Bartolomějské ulici se p?ihlásit do vazby, a?koliv policie je?tě nevěděla, ?e v ?i?kovském pokojíku podnájemník? le?í zavra?děna s pro?íznut?m hrdlem. Takov? p?ípad není ojediněl?. Proto?e i tyto, snadno rozlu?těné vra?dy figurují v policejní statistice, docházíme na papí?e k p?íznivému procentu vypátran?ch vrah?. Zlí jazykové tvrdí, ?e neb?t těchto p?ípad?, bylo by saldo policie rovno nule. Dokládají to tím, ?e statistika za rok 1933 ukázala, ?e policie vypátrala 96 procent vrah?. Mezi 4 procenty nevypátran?ch je v?ak vrah Vranské — p?vodce jediného tě?kého p?ípadu. A praví, ?e takováhle statistika je velmi pěkná věc, ale obraz bezpe?nosti města nepodává. V ?em? nemají nepravdu.Ji? jsme nazna?ili, ?e nejsnadněj?í jsou vra?dy z afektu, dodejme z ?afektu ob?anského“. Hněv, ?árlivost, v?eho druhu rodinn? rozvrat, spole?né sebevra?dy milenc?, je? jsou v?dy vra?dou a sebevra?dou. Tady sotva uplynou dvacet?ty?i hodiny mezi objevením vra?dy a dopadením pachatele. Co? není konec konc? ?ádn? úspěch policie. Najít vraha milenky je leh?í, ne? najít kasa?e. Vra?dy loupe?né jsou hor?í, tady je t?eba systematické práce.V?i—; ?asto pom??e d?kladné prozkoumání ?ivota a pro- ~; zavra?děného. To dovedlo policii k vrahu rodinyHrub?ch a k mnoha vrah?m jin?m. Není-li takové stopy, rcsi?vá. ne? sbírat kuse v?povědi o v?edních událostech,: náhodn?ch chodcích a náv?těvnících v okolí místa vra?- dy co? pomáhá jen někdy, má-li policie ?těstí, ?e okolo zavra?děného byli lidé pozorní, zvědavá domovnice, sousedka a podobně. A nezbytně také to, ?e vrah ?el zabít a? po mnohonásobném ohledávání své oběti. ?e několik dní krou?il kolem a zkoumal zvyky i povahu místa, 'sna?e se zabezpe?it si provedení ?inu, ale zároveň zanechávaje na ka?dém kroku z?etelnou stopu. Tak se na p?íklad p?i?lo na vraha u?itelky Malátové. Zde pomohla domovnice, tvrdo?íjně opakující svou zprávu, ?e (viděla těsně p?ed vra?dou na místě dva ?trnáctileté kluky, a?koliv nikdo z detektiv? jí s po?átku nevě?il, ?e by titol chlapci mohli provést zlo?in. Nepomohlo v?ak toto svědectví právě p?i poslední vra?dě ve (Vr?ovicích, a? tady byla domovnice, její? pamě? i v?ímavost ji ?iní témě? románov?m vzorem tohoto po?estného povolání. Není-li ani takov? zdroj zpráv, nezb?vá, ne? cesta, oblíbená v?emi spisovateli detektivek, ale témě? nesch?dná v praksi: ?e? mrtv?ch stop. Ka?d? anglick? detektiv s lulkou musí vypátrat vraha podle zanechaného knoflíku, nebo ně?eho podobného. Ná? detektiv je skromněj?í a pravdivěj?í. Jistě sebere ka?dou drobnost na místě ?inu a prozkoumá stopy s největ?í bedlivostí (i tady jsou v?jimky, jak zku?enost u?í). Je si v?ak dob?e vědom, ?e to jej samo k pachateli nep?ivede. Tyto stopy podle pravidel dobré policejní prakse jsou dobré — -eocenitelně dobré — jen k tomu, aby usvěd?ily vraha nalezeného. Názorně: vrah zanechal na místě knoflík kabátu, utr?en? v zápase s obětí. Pro vět?í dramati?nost jej zavra?děná dr?í v za?até pěsti. Po zat?ení podez?elého — zat?eného ov?em z d?vod? zcela jin?ch a zatím nerozhodn?ch — se p?ijde na to, ?e na kabátě, kter? mezi jeho věcmi policie najde, chybí knoflík, a je t?ebas nahrazen jin?m, podobn?m. Srovnání s jin?mi knoflíky tohoto kabátu ov?em má ukázat, ?e toto je právě poslední ?lánek ?etězu, v něm? se podez?el? zhroutí. M??e, ale také je?tě nemusí, proto?e nic nezaru?uje, jednak, ?e se kabát s utr?en?m knoflíkem nalezne, jednak, ?e knoflík bude právě shodn? s jin?mi knoflíky nalezeného kabátu.Posu?te v?ak sami, zda m??e policie v Praze hledat ?lověka, jemu? chybí horní knoflík u kabátu, nebo zatknout ?lověka jen proto, ?e nemá na kabátě p?i náhodném setkání knoflík? Jaká je tu pravděpodobnost zdaru?U jin?ch druh? zlo?inu jsme viděli, ?e ?asto policii pomáhá k vypátrání pachatele odstín jeho techniky. U vraha tato pom?cka není témě? nikdy nic platná. Pom??e jen proti ?emeslnému vrahu. Normálně v?ak není ?emesln?ch vrah?. Kolik mají na?e trestnice lidí, kte?í by provedli více ne? jednu loupe?nou vra?du? V Praze není ji? pamětníka podobné serie loupe?n?ch vra?d. (Jsme snad v?ichni pamětníci serie vra?d z vilnosti, byla-li Ko?ová, Janotová i Vranská zabita jedin?m vrahem, co? je p?edpoklad, ale zdaleka ne jistota.)Loupe?ná vra?da je p?íli? nebezpe?n? podnik, ne? aby se k ní lupi? odhodlal snadno. Daleko spí?e vra?dí zoufal? za?áte?ník. Ten pak u? oby?ejně nemá p?íle?itost vra?dit znovu. Nebo se vra?dí p?i loupe?i nebo po loupe?i a vra?da pak není loupe?ná ve vlastním slova smyslu, je jen zabitím, je? má pomoci utajit p?edchozí loupe?. I nejsurověj?í lupi? si toti? rozmyslí a spo?ítá, ?e je oby?ejně daleko lep?í dát se zav?ít na několik měsíc? nebo nejv?? let za kráde? a t?eba i za loupe?, ne? mít na krku porotu pro vra?du. Proto není loupe?n?ch vrah?. Technika ov?em m??e b?t stopou, která pom??e omezit okruh, v něm? je t?eba hledat vraha. Jen u někter?ch druh? vra?d v?ak to platí. Není pochyby, ?e st?elná rána vypadá docela stejně, a? st?ílí ?eznick? pomocník nebo universitní profesor. Ruku ?eznického pomocníka lze v?ak s jistou pravděpodobností poznat na vra?dě, provedené no?em nebo sekyrou. Lze poznat s jistou p?ibli?ností povolání vraha u u?krcen?ch —podle zp?sobu vázání uzlu. Tím bychom v?ak skoro měli vy?erpánu i tuto pom?cku, je? je také daleko oohoeaěj?i v románech, ne? v policejní praksi. Proto?e teorie je sice krásná věc, ale v praksi m??e krej?í docela odborné vládnout no?em a ?eznick? pomocník m??e vrad_: zp?sobem ne? no?em. Bezpe?ně tato teorie platí jen negativně: ?lověka, ne?ikovně zapíchnutého kudlou, jistě nezabil někdo, kdo ve svém povolání píchá a krájí To je ov?em pomoc smě?ně malé ceny.Do?li jsme, jak vidno k tomu, ?e kriminalistické teorie jsou velmi hezká věc v u?ebnicích a v románech, prakse policie v?ak vede docela k jinému postupu. V daném p?ípadě: Není p?i vra?dě ani p?ed ní svědk?, stopy na místě jsou nerozhodné, pátrání mezi p?íbuzn?mi a znám?mi negativní. Co má policie dělat nyní? Má u? jen jedinou naději: ?e se vrah prozradí sám. Není to naděje tak neod?vodněná a mnoho vrah?, vypátran?ch právě pomocí věcí mrtvého, je svědectvím o úspě?nosti této slo?ité a pracné metody. Je jasno, pro?: vrah, kter? uloupil ?perky, cenné papíry a podobně, je musí prodat a ?asto se o?hodlává je prodat u? v době, kdy policie zná soupis těchto věcí a roz?í?ila jej po v?ech obchodnících, nedala jej v?ak je?tě novinám Vrah tedy je?tě nemá p?íle?itost se dozvědět, co v?echno policie ví a jde prodávat lup. Nebo je lup zachycen ji? v druhé nebo t?etí ruce, policii v?ak není tě?ko se dostat k p?vodnímu prodava?i, proto?e kupci se ochotně exkul- pují údajem o prodava?i, majíce zájem na tosi, aby byli pova?ování za bezelstného* nabyvatele, ?asto ov?em bezelstné jen potud, ?e nevěděli, ?e věci pocházejí od vraha, a? by se nijak nerozpakovali koupit tyto věci od zloděje. Jsou stupně nevinnosti.Jít ov?em za lupem vrahov?m je tě?ké, velmi tě?ké a ukradl-li vrah jen peníze, pak je to skoro nemo?né a cesta za lupem se zvrhne ve slídění za tím, zda někdo na periferii právě okázale neh??í. Pak je ov?em podez?el? ka?d? zloděj, kter? právě dal napít dvěma ?i t?em kamarád?m, a pátrání se nebezpe?ně větví, a? kon?í v písku, podobně jako nedávné pátrání po vrahu vr?ovickém. V takové situaci se pak zrodil ?ibeni?ní vtip, kolující po pra?ské policii i po periferii: detektivové si pr? zpívají poslední ope- retní ?lágr: já bych chtěl mít tvé foto ... myslíce p?i tom na vraha. ?ím? se praví také, ?e policie pot?ebuje v Praze velmi mnoho, aby dostala svého ?lověka.Vidíme, ?e cesta za loupe?n?m vrahem je někdy velmi slo?itá. O? tě??í a obávaněj?í je v?ak pátrání po úchylném vrahu, vra?dícím ve scestném afektu erotickém U v?ech ostatních typ? vra?d má policie aspoň své cui prodesL Tady sice je také prodest, ale od něho k subjektu quis je cesta, která nevede nijak?mi k?i?ovatkami logiky. Jak za ním? Tady jsou největ?í slabiny policie, z největ?í ?ásti dané samou povahou zlo?inu, z men?í ?ásti v?ak také zaviněné samou policií. Toto tvrzení je pak t?eba vysvětlit. Témě? v ka?dém kriminálním p?ípadu, a v tě??ím bez v?jimky, se nelze obejít policii bez spolupracovník? mimo- policejních. Jsou to konfidenti, rozdělení ve dva hlavní typy: konfidenty pravidelné, pravidelně placené, a konfidenty kupované za okam?ité v?hody ?i nahodilou odměnu. Obojích má policie málo. Prvních proto, ?e rozpo?et oddělení ?tvrtého je tak smě?ně se?krcen?, ?e detektiv dostane na konfidenty pár korun, za které ?ádn? konfident nebude shánět zprávy, proto?e mu v?dělek nesta?í ani na zorky. Kam s desetikorunou na konfidenta. A podstatně víc nem??e detektiv zaplatit, leda ze své vlastní hubené kapsy. Kdo má odvahu toto ?ádat od ?lověka, jeho? plat se pohybuje mezi osmi sty a ?estnácti sty korunami ve v?jime?n?ch p?ípadech? Druhého typu je také poměrně málo. Poskytovat v?hody lze vlastně jen na útraty litery zákona. Dělá se to, proto?e jinak by nebylo spravedlností Nelze to v?ak dělat pravidelně. Kdysi to b?valo dosti ?asté a konfidenty za v?hody, za p?iv?ení o?í byli p?edev?ím majitelé nevěstinc? a reglementované prostitutky. Nov? zákon kromě ostatních nev?hod po?kodil policii i tady. Z d?ívěj?í pevné sítě konfident? lacin?ch a spo-34925012700An?v?ch zbyly ubohé trosky. Z?stávají majitelé hosp?dek, kie se scházejí zloději a holky, je? jsou v?ak element nyní velmi pohybliv? a málo závisl? na policii. Také je málo sil k dohledu na ně — nedávno zjistil kter?si list s hr?zou, ?e celé mravnostní oddělení pra?ské policie má k disposici sedm lidí v?etně p?ednosty. Nemá-li policie dost konfident? na zloděje, podvodní ?ky a drobné násilníky, v zcela bez pomoci v boji proti vrah?m a hlavně proti vrah?m viln?m. V Praze je sexuálně úchyln?ch několik set. Tcm? profesionálně úchyln?ch, o nich? policie ví. Několik ?ěsírek je transvestit?, jako pověstná dáma s li?kou, je? p?ehází do separace témě? p?i ka?dé ??á?e. Daleko vět?í po?et těchto lidí v?ak policii uniká, právě pro nedostatek konfident?. Jen proto jsou t?i sexuální vra?dy v Praze nevypátrány. Není dosti znalosti a kontroly, nem??e b?t, proto?e není dosti sil a prost?edk?.An?v?ch zbyly ubohé trosky. Z?stávají majitelé hosp?dek, kie se scházejí zloději a holky, je? jsou v?ak element nyní velmi pohybliv? a málo závisl? na policii. Také je málo sil k dohledu na ně — nedávno zjistil kter?si list s hr?zou, ?e celé mravnostní oddělení pra?ské policie má k disposici sedm lidí v?etně p?ednosty. Nemá-li policie dost konfident? na zloděje, podvodní ?ky a drobné násilníky, v zcela bez pomoci v boji proti vrah?m a hlavně proti vrah?m viln?m. V Praze je sexuálně úchyln?ch několik set. Tcm? profesionálně úchyln?ch, o nich? policie ví. Několik ?ěsírek je transvestit?, jako pověstná dáma s li?kou, je? p?ehází do separace témě? p?i ka?dé ??á?e. Daleko vět?í po?et těchto lidí v?ak policii uniká, právě pro nedostatek konfident?. Jen proto jsou t?i sexuální vra?dy v Praze nevypátrány. Není dosti znalosti a kontroly, nem??e b?t, proto?e není dosti sil a prost?edk?.5346708375650nflBjl DOPISN? PAP?R UUItI DENN? POT?EBYnflBjl DOPISN? PAP?R UUItI DENN? POT?EBYDodate?ná konfidence amatérská za mnoho nestojí. Stala se v posledních letech témě? pra?sk?m sportem, zejména dik ve?erník?m. Po ka?dé vra?dě dochází na ?ty?ku sta dopis?, z nich? jeden je fantasti?těj?í ne? druh?. Ani jeden oby?ejně nep?inese podstatnou zprávu. Policie v?ak za ka?d?m udáním musí jít a dovedeme si p?edstavit, kolik sil se vypl?tvá na tuto zbyte?nou práci. Msta b?vá nej?astěj?ím d?vodem udání, potom zvědavost, podezíravost a siavomam. Poslední velk? oddíl dopis? i sdělení jde r.a ú?et hysterie. Poslední t?dny p?inesly klasick? p?íklad fale?né konfidence ze msty: udání na hostinského, kterého vypovězení nájemníci obvinili z vra?dy slu?ky. Základní motiv byla msta, ale celá struktura v?povědi udava?ky ukázala takovou míru hysterické vym??lenosti, jaké jsme byli sotva kdy p?ed tím svědky.Kone?ně zb?vá kapitola poslední.Policie a noviny.A? na v?jimky není tento poměr dobr?. P?í?iny jsou dvoustranné. Policie tají p?ed noviná?i zprávy. Někdy z nutnosti, někdy ze zbyte?ného tajn?stká?ství. Noviná?i naproti tomu ze v?ech sil a v?emi, ?asto — u někter?ch ve?erník? — i prost?edky nevybírav?mi, se zpráv zmocňují. Mnozí noviná?i jsou ochotni p?i první p?íle?itosti se na policii a její ú?edníky vrhnout hlava nehlava. Někte?í policejní ú?edníci zase naopak jsou ochotni v ka?dém p?ípadě si najít d?vod, jak ztí?it noviná??m práci. Není kontaktu mezi novinami a policií a také není témě? spolupráce. Jsou v?jimky na obou stranách. Jsou noviná?i, kte?í vycházejí s policií dob?e, jsou k ní loyální a policisté, kte?í mají správn? a p?átelsk? poměr k noviná??m.Pokusme se ?íci, pro? je poměr tak napiat?. Za?neme-li noviná?i, dojdeme k slo?ité situaci: Novin je v Praze p?íli? mnoho a hon za sólokapry v nich je vyhnán do krajnosti. Proto, aby tu ?i onu zprávu měl X ve?erník d?ív ne? Y pod- ve?erník vedla, jak známo, k tomu, ?e noviny, je? mají vycházet ve?er, vycházejí ji? v poledne, a raníky p?í?tího dne vycházejí ji? odpoledne dne p?edchozího. Za daného stavu boje o primát na ten ?as vyhrál Pra?sk? Ve?er, kter? je na ulicích ji? kolem páté hodiny odpoledne, nějaké dvě hodiny po posledním odpoledníku. Nebude dlouho trvat a dosáhneme v Pra?e ?ty?iadvacetihodinného náskoku, jak se o tom p?ed lety jen vtipkovalo. Není to v?ak jen ?as, o kter? se reporté?i těchto p?ed?asník? rvou. Jsou to p?edev?ím zprávy samy. Právě p?i poslední vr?ovické vra?dě se ukázalo, jak daleko tento hon jde a jak reporter se neza- staví ani p?ed tím, ?e p?edběhne skute?nost: ?ivnostensk? ve?erník byl prodáván po celé Praze s jednotn?m vyvo- Láváním; vrah dopaden. Vrah ov?em dopaden nebyl, kdy? v?ak reporter zprávu psal, byla situace taková, ?e se opravdu ji? myslelo, ?e vrah bude dopaden a usvěd?en v nejkrat?í mo?né době. ?il? reporter v?ak vsadil v?e na sólokapra a měl jej. Vrah ov?em dopaden nebyl, stopa selhala, jako mnoho jin?ch p?ed tím, a zbyla ostuda a p?íklad, jak daleko jde soutě? mezi ve?erníky.Poslední v?ak a zdá se ?e hlavní p?í?ina tohoto úpadku ve?erník? v honbě za sensací je kvalita sam?ch reportér?. Od několika let některá vydavatelstva stupňují sociální tlak na své zaměstnance a nahrazují odpovědné noviná?e mladíky, pracujícími za minimální odměnu, mě?enou podle ?ádek zprávy a p?ijímají ka?dou podbízející nabídku, nehledajíce záruku za mravní hodnotu uchaze?e. Tito lidé pak jdou za zprávami, za sensacemi a za po?tem ?ádek docela bezohledně a bez pravidel. Nesejde jim na ni?em, mohou-li p?inést sensací. Jak? pak m??e b?t poměr mezi těmito lidmi, rekrutujícími se z nejpodivněj?ích vrstev ztroskotanc?, a policejními ú?edníky? Kolikrát tito honci sensací, jejich? zpravodaji jsou domovnice, holky a i je?tě méně spolehlivěj?í dodavatelé zpráv, ji? pokazili policii úspěch tím, ?e varovali v?as pronásledovaného, nevědomky sice, ale ú?inně. Pokud se tento stav nezmění a pokud nebudou moci na podkladě pevného zákona odborové organisace noviná?? znemo?nit vydavatelstv?m zaměstnávání takov?cn lidí, nebude stav pra?ského tisku lep?í a nebude také dobrého poměru mezi tiskem a policií.Ve velkém denním tisku v?ak z?stávají posud odpovědní a vá?ní noviná?i, jejich? resortem je místní a policejní zpravodajství. Organisace policejní slu?by v?ak i jim znemo?ňuje témě? bezprost?ední styk s policejní prací, p?evádějíc jej na ú?ední styk s policejní korespondencí. Podle ú?edních ustanovení nyní nemá noviná? legální mo?nost dohovo?iti se p?ímo s referentem jinak, ne? prost?ednictvím této instituce. I kdy? v?ichni ú?edníci, kte?í obstarávají tento styk, mají dobrou v?li informovat noviná?e, p?ece není v?sledek v?dy dobr? proto, ?e ú?edník, t?eba je ?lenem bezpe?nostního oddělení, ?asto referuje o p?ípadě, v něm? sám nepracoval a kter? tedy do podrobností nezná. Jistě by stálo za pokus, umo?nit opravdov?m noviná??m p?ím? styk s referenty, dovolit jim, aby v ur?itou denní hodinu p?i?li p?ímo do bezpe?nostního oddělení a mohli promluvit se v?emi referenty. Jen tak by se dosáhlo osobního kontaktu obou stran. Takové ?e?ení, o ně? se ji? dlouho pokou?í letos ustavené sdru?ení noviná??-reporter?, by mělo je?tě ?adu v?hod. Proto?e toto sdru?ení má mezi sv?mi ?leny jen opravdové noviná?e, odborově organisované a mravně i právně vyhovujícím p?edstavám o slu?ném noviná?i, měla by policie záruku, ?e tito lidé by se nedopustili indiskrecí v p?ípadech, kdy je zájem pátrání spiat s do?asn?m utajením zprávy a zároveň noviná?i by měli jistotu, ?e jim nejsou zbyte?ně a z policejního tajn?stká?ství utajovány d?le?ité zprávy, dokreslující obraz ?ivota města. A kromě toho by toto za?ízení bylo nejlep?í formou nátlaku na nesvědomitá vydavatelstva, je? zaměstnávají neodpovědné lidi, proto?e tento styk by takov?m lidem mohl b?t autoritativně znemo?něn a takové listy, je? je zaměstnávají, by byly zbaveny nejlep?í zpravodajské p?íle?itosti.btF. BAUM, Praha XII, ?panělská 10, telefon 15-72,vyu?uje něm?ině, fran?tině, moderní a světové literatu?e. P?ipravuje ke v?em zkou?kám. Zvlá?tní konvsrsa?nf krou?ky pro pokro?ilé o 4-6 ú?astnicích (5 K? za 1 hodinu)Pravda a politika o Habe?iyjelze ?íci, ?e by válka, která se snad ji? v nejbli?- IN ?ích dnech spustí ve v?chodní Africe, nebudila zájmu v na?í ve?ejnosti. P?edev?ím ka?dá válka je vi?sá věc. Za?ne-li se jednou, nikdo nem??e ?íci, kde ?Mstai je dosud v dobré, ale neblahé pa- ?e kdys: se také nap?ed vál?ilo v Africe, ale hned potom na Balkáně, a zase hned potom v celé Evropě a v celém ?irém světě. Zde lidov? instinkt reaguje rychle a neklamně. Reaguje také tak ve sv?ch sympatiích a antipatiích, tedy ve svém úsudku. se kter?m je hned hotov, nebo? je s citem to-?fVTTl VPolitika je ov?em něco docela jiného. Tě?ko ?íci, zda lep?ího ?i hor?ího. Jisto je pouze tolik, ?e se roz- h odné ne?ídí a nesmí ?ídit instinktem, ani citem, ani mravním citem. Politik musí se ?ídit rozumem, jinak nezbytně ztroskotá. To platí právě tak o tom, kdo se chápe iniciativy, jako o tom, kter? se musí stavět k tomu, co u? je v běhu, a? ji? se tomu chce stavět do cesty ?i se vyhnout. To v?e je věcí v?po?tu. Tím ne?íkám, ?e by mravní soudy neměly v politice místa, nutno je pouze rozli?ovati od soud? ú?elov?ch. Vidím-li někoho, ?e se topí, nebudu na pochybách, ?e mu mám pomoci, ale p?i následující otázce: jak, musím vzít v úvahu, zda umím plavat.?V p?ípadě habe?ském pěstuje se mnoho sofistiky v diplomacii i p?íslu?ném tisku. Mussolinimu a Itálii se právě vyt?ká, ?e jí pěstují málo. To je cynismus, nezdvo?ilost a p?ímo mezinárodní nebezpe?í, poněvad? ?patné p?íklady a v?klady kazí mravy, zvlá?tě kdy? u? nebyly beztak dobré. Nakonec poda?ilo se Duceho p?ece jen pohnout, aby ?el do ?enevy, místo pouze p?ed soud bo?í, a docela formálně ?aloval, by? i na nebezpe?í, ?e to bude vypadat jako kdy? vlk ?aloval na beránka. To v?e jsou prost?edky mezinárodní diplomacie, které nutno posuzovat shovívavě. Umo?ňují nám nenápadné p?echody, tiché klouzání od jedné protikladné ?ivotní pravdy ke druhé, nebo od jednoho ?ivotního klamu ke druhému. Jsou to politické konvence jako jsou konvence spole?enské. Soukromě m??eme si ?íci leccos — i o politice a vysoké politice. Jen se nesmíme pokou?et podle toho jednat, nechceme-li se náhodou stát politick?mi reformátory, proroky nebo Dony Quijoty.Já nechci po tomto úvodu vám nyní dokázat, ?e Habe? je ve skute?nosti p?epaden?m mal?m národem, jej? je na?í povinností podle úmluvy Spole?nosti národ? bránit — jen ?e si to nem??eme dovolit, poněvad? Itálii pot?ebujeme, Francie se s ní u? daleko pustila, ko?ile je nám bli??í ne? kabát atd. Pravda toti? není jednoduchá. Habe? je ohromná, témě? liduprázdná země. Mě?í asi 1,200.000 km2 (je tedy veliká jako dvě Francie nebo t?i Itálie, nebo osm na?ich republik) a je obydlena asi 6—8 miliony obyvateli. V?echny odhady jsou nespolehlivé, nebo? není habe?skěho národa, usedlého, kulturně a rasově jednotného. Bydlí tu několik kmen?, z nich? vládnoucí. Anihara, je p?vodu hamitsko-semitského, nábo?enství koptického (úpadkové antické k?es?anstvu), vládní z?ízení je feudální, spole?enské z?ízení patriarchální, s nezbytnou basí otroká?ství. To si ov?em nelze p?edstavovat podle chaloupky str??ka Torna. Je to prostě velmi primitivní hospodá?ství a jeho p?irozená forma. Vedle vládního a representa?níh o kmene je zde ?ada jin?ch, více ?i méně autonomních, rovně? bojovn?ch, se z?ízením feudálním, nábo?enství z valné ?ásti islámského, pak mno?ství r?zn?ch kmen? docela divok?ch, nomád? ze stepí a pou?tí habe?sk?ch okrajin. Je to zkrátka docela panenská země, která by se byla dávno stala kolonií některé velmoci, kdyby nebyla tak odlehlá a nep?ístupná, nebo? o jejím bohatství vzácn?ch hornin a plodn?ch vysok?ch planinách s podnebím bíl?m lidem snesiteln?m ?ly dávno světem báje?né zvěsti. Itálie domnívala se ji? na po?átku devadesát?ch let minulého století, ?e je Habe? její. Ale chytr? něgu? Menelik vyu?il nejprve její pomoci, aby ovládl rozháranou zemi, a pak zap?el, ?e p?ijal nějak? protektorát. Kdy? tomu Italové nechtěli rozumět, pot?el d?kladně jejich expedici u Adui (1896), kde tisíce evropsk?ch těl pokrylo p?du, ubodáno o?těpy divoch?, jak se je?tě mnozí pamatujeme z dětsk?ch let na hr?zostra?né obrázky tehdej?ích ?Illústrovan?ch kur?r?“. ?patně p?ipraven? a veden? podnik liberální Itálie skon?il tedy bídně je?tě p?ed tím, ne? úspě?ně dokon?ili své koloniální panství v Africe Francouzové a Angli?ani. Mo?no tedy ?íci, ?e nikdo jim za to nem??e, ?e se nechali v kolonisaci porazit, zatím co jiní vítězili, ale pak Mussolini m??e dnes zas jist?m právem chtít smazat ?hanbu od Adui“.Bude ??astněj?í, obratněj?í, silněj?í? Nepodceňuje také Habe?any? Kdo ví? Jisto je tolik, ?e on p?ipravil svou akci pe?livě u? zdaleka a nejen vojensky, také diplomaticky, proto tu máme dne?ní mezinárodní situaci, a dále, ?e v neposlední ?adě byl k vystoupení pohnut právě tím, ?e také nyněj?í něgu?, Hailé Sélassié, b?val? ras Tafari Makonen, je rovně? nev?ední osobnost, která hleděla u?init ze své země skute?nou domorodou velmoc — opírajíc se o Japonsko — a mo?ná, ?e pro vzdáleněj?í budoucnost dalo by se opravdu mluvit o ohro?ení italsk?ch kolonií. Habe? toti? nemá mo?e. Je to vylo?eně vnitrozemsk? horsk? stát, takové velké africké ?v?carsko, oddělené pou?těmi a propastmi od pob?e?í. Jako ?velmoc“ musila by v?ak mo?e mít, a usilovala o to dávno. B?ehy obsazené na severov?chodě i jihov?chodě Italy, lákaly ji pak jako místa nejslab?ího odporu! Mussolini tedy podnikl svou opo?děnou kolonisa?ní kampaň trochu také jako válku preventivní. Ukazuje se v?ak za těch ?ty?icet let, co Italové po prvním nezda?eném pokusu zaháleli, se mnoho změnilo. Vznikla Spole?nost národ? a Anglie vybudovala své p?ímé spojení Cairo—Cap. Má, po zabrání německé V?chodní Afriky, jednotné území po celém v?choděkontinentu, jako Francie má západ. Dr?avy jin?ch stát? jsou pouh?mi enklávami v panství těchto dvou velk?ch. P?i tom nabyla Anglie zvlá?tních zájm? a valného vlivu i v Habe?i. Itálie a Mussolini sám také tyto skute?nosti dlouho respektovali. Habe? byla v roce 1923 uvedena do Spole?nosti národ? z iniciativy francouzské, ale za souhlasu italského a proti hlasu Anglie. To znamená, ?e Mussolini tenkrát je?tě na v?boj nemyslil a je?tě mnohem později, roku 1925 a 1928 chtěl s Habe?i vyjít po dobrém. Právě tak s Anglií. Smlouvou z r. 1925 dělil se s ní o vliv v zemi, její? integrita a nezávislost měla b?t zachována, v r. 1928 sjednával s Addis Abebou p?átelskou a arbitrá?ní smlouvu. Pro? se italská politika k Habe?i od té doby změnila? Je to vzr?st italského imperialismu ?i habe?ské ?xenofobie“, t. j. odporu a podez?ení, v?le k svobodě a vlastní síle? Patrně obojí? Co tady dělat? Kde je pravda?Na?e sympatie mohou b?t na straně byf ??erného“ a zna?ně jiného, barbarského a ?otroká?ského“ národa. Ale Itálie má nárok, aby její zájmy a koloni- sa?ní plány byly tak respektovány jako jsou u jin?ch. Dobrá, ale zb?vá ten zp?sob: likvidování Spole?nosti národ?, trhání smluv, zesmě?ňování míru- milovnosti a celá ta filosofie síly a r?stu, která se tak znamenitě hodí Němc?m a jde p?ímo proti v?emu, ?emu my vě?íme — a co také pot?ebujeme. Zde není ani pochybnosti, ani r?zn?ch v?klad?, zde nepom??e také ?ádná diplomatická sofistika i kdy? se Mussolini nakonec této h?e pod?ídil, nepom??e Spole?nost národ?, i kdy? pom??e politice státní raisony od jednoho roku ke druhému. Spole?nost národ? nep?e?ije tuto krisi bez d?kladné p?estavby. Bude nutno p?iznat, jak na tom vlastně jsme, a omezit se na to, co dovedeme. O tom bude t?eba mluvit zvlá??. Prozatím sta?í uvědomit si jedno. Nového se nestalo nic a pokud na nás jest, nem??eme b?t p?ekvapeni. Nevíme teprve od v?erej?ka, ?e Spole?nost národ? není ? to provést t. zv. sankce, t. j. obhájit nezávislost kteréhokoliv ?lena, ze sv?ch vlastních prost?edk?. Právě proto jsme dělali Malou dohodu a sjednali Spojenectví s Francií a nyní i Ruskem. Spole?nost národ? m??e jen stanovit, kde je vina, odkud p?ichází útok a doporu?it pomoc pro napadeného. To znamená, m??e dát oprávnění k válce obranné, zjednat mravní ospravedlnění a satisfakci. A to nám také sta?í. Pot?ebujeme jen, aby neutrálové, zejména Anglie, ne?li proti nám. O ostatní se postaráme se sv?mi spojenci. Právě proto, ?e věci takhle vypadají — a vypadaly od po?átku — pracovali jsme u? roku 1923—24 na ?enevském protokolu a pak na paktech regionálních, abychom měli v?dy pohotově rameno spravedlnosti k provedení ?enevského nálezu. A právě proto se Angli?ani, kte?í v?dy odmítali anga?ovat se dále od R?na a p?ijímat těsné závazky v?bec, ne- mohou dnes divit, ?e jim dnes nejsme k disposici pro integrální provedení paktu, a?koli víme, ?e by se provést měl. Jsme k Habe?i asi v podobném poměru jako jsou Angli?ani — ?ekněme p?ímo — k nám. Jako by oni nechtěli obětovat kosti ani jednoho gra- nátníka za obhajobu pochybn?ch pro ně a lhostejn?ch hranic st?edoevropsk?ch, a?koli aplikace ?lánk? 10., 15. a 16. ?mluvy by tu byla také z?ejmá, nechceme také my se anga?ovat někde ve v?chodníAfrice, která je nám Hekubou. Celkem lze tedy na?e stanovisko shrnouti tak: italsk? postup nutno se stanoviska Spole?nosti národ? odsoudit, stavět se jeho provedení v?ak aktivně v cestu nemají evropské státy nikterak zapot?ebí, poněvad? samy také nemohou spoléhat, ?e by jim státy zámo?ské v. obdobném p?ípadě pomohly. Zvlá?tě kdy? by to bylo spojeno s neúměrn?mi ?kodami a nebezpe?ím pro mír v Evropě, kde by válka také byla něco docela jiného ne? nějaká expedice do afrického vnitrozemí, jak?ch Evropa za věku prosperity za?ila bez po?tu. Tedy jen nep?ehánět a neztrácet pevnou p?du pod nohama.Rudolf Procházka.poznámky?pásy o věcech p?íli? vá?n?chSensa?ní r??ov? tisk, kdy? letos v létě vypustil u? celou zásobu sv?ch prázdninov?ch kachen, neost?chal se sáhnouti do sféry, ve které i jiní pr?měrně slu?ní ?urnalisté se zdr?í jak?chkoli v?mysl?: po?al psáti o osobě budoucího presidenta republiky. Nehledíme-li ani na to, je-li v?bec místné, vkusné a ?asové, aby osoba p?í?tí presidentské kandidatury byla dnes tiskem uva?ována, chtěli bychom, aby jedna věc — nejen nyní, ale kdykoli p?í?tě — byla v?eobecně uznána za platn? axiom: Presidentsk? ú?ad byl na?í ústavou a prvním sv?m nositelem vy budován tak, ?e je to ú?ad politicky vlivn?; ?e to není fasáda a p?íkrasa. A dob?e tak. Dne?ní doba volá po vlivné hlavě státu je?tě více, ne?li doba, ve které ústava byla sepisována. ??ad ?eskoslovenského presidenta není funkcí pro nepolitické grandseigneury, pro osoby jen spole?ensky representativní, a nic více. ??ad tento, jak jej dnes máme a jak ho pot?ebujeme, jest ú?ad pro silné politiky velikého formátu, kte?í mají ?irokou autoritu doma, a které zná a jich? si vá?í i cizinec. A? jednou, a? nadejde ?as, bude druh?m presidentem republiky ten ?i onen; jisto jest, ?e jím musí b?t osobnost tohoto typu; jinak, kdybychom odejmuli v?echnu sílu a vá?nost tomuto ústavnímu orgánu, v něm? je u nás demokraticky personifikována my?lenka státní jednoty, mohlo by se velmi státi, ?e by reakcí na to ve ve?ejnosti bylo volání po státní jednotě nedemokratické. Politicky slab? president byl by snadno p?edch?dcem fa?istického totalismu. To jsou v?echno vá?né věci, s nimi? se ne?pásuje. A ?pásováním je, jestli?e ?e?en? sensa?ní tisk trousil do světa kombinace, ?e některé kruhy nabízejí presidentskou kandidaturu prof. Peka?ovi, ?i dokonce skladateli J. B. Foersterovi. Zajisté si obou těchto pán? vá?íme p?i nejmen?ím tolik, jako auto?i oněch zpráv. Ale ?e nejsou politick?mi osobnostmi toho druhu, po jakém presidentsk? ú?ad volá, to oba pánové velmi rychle sami potvrdili, kdy? v zápětí ony bláhové zprávy dementovali. -Ta-Stíny v JugosláviiDnes, kdy v Jugoslávii stále jasněji nab?vají vrchu demokratické tendence ve vnit?ní politice, je mo?no promluviti si otev?eně o někter?ch věcech.P?edně: dostalo se zadostiu?inění demokracii. Král Alexandr zavedl 9. ledna 1929 diktaturu jistě s dobr?m úmyslem, ale vojenská a policejní vláda ?silné ruky” se nakonec p?ece jen ukázala neschopnou ?e?it trvale tě?ké problémy. ??e?ení“ se mnohdy omezilo na jednoduché zakázání; sporné národnostní a sociální otázky se prohlásily za neskute?né, zrádcovské a ?kodlivé, potla?ily se. Zevně bylo v?e v po?ádku, noviny i spolky pat?i?ně se?ízeny a oficielně se v?ude tvo?ila t. zv. integrální Jugoslávie a jedin? národ. Ka?d?, kdo zná r?znorodou strukturu národního, hospodá?ského i kulturního ?ivota jednotliv?ch kraj?, utvá?enou odli?n?mi v?voji dějin* n?mi, pochopí, ?e podobná fa?istická p?ímo?arost, jen zdánlivě energická, nemohla uspokojivě rozlu?tit p?íli? slo?it? komplex otázek. Kdo měl p?íle?itost pozorovat ovoce této vlády v názorech a po?adavcích lidu, osobně, měl dojem státu podzemně nevyrovnaného, zmateného. Ten dojem mu z?stal i po pochybn?ch květnov?ch volbách (proveden?ch je?tě pochybněji) a jestli?e oposice p?es v?echna opat?ení a u nás zcela nep?edstavitelné metody vlády soust?edila p?es milionka?d?, kolik uhodilo. To, co se hovo?ilo v chor- by nesnesl papír ?asopisu. Tlak nabitého vládu Stojadinovióovu a na ní je, aby sv?j itisace vnit?ního ?ivota provedla d?sledně, & spravedlivě. To, co d?ívěj?í vlády ?inily, plynuloi O: ; mi neodpovědné moci a bylo ?asto, ?ekněme up?ím- ne?etmé, balkánské. Vyvolávalo to podzemní jen? do?el svého v?razu v mnoha selsk?ch i student- lníii h v ?etn?ch procesech a hlavně v oné mraven?í paCtáce lidu od hlaví k hlavě, ji? nelze podceňovat.Itaes se tedy bledá i tvo?í volněj?í ovzdu?í, demokracie. 4e to pou?eni, jeho? by si měl ná? tisk lépe v?imnouti. Ote- liuí ?e?eno: po celou dobu zmíněného v?voje dr?ela se na?e ňnafistika a? p?íli? loyálně. shovívavě a bezbarvě. Nepat?ilo se to v tobě, kdy kolem padaly demokracie, kdy zdvíhal r?, mimochodem, ?asto operoval s?vla- a stovaasfe?ini hodnotami” jugoslávského totalis- tréba více demokratické páte?e i v??i p?átel?m. *e-vyta?uje oprávněnou kritiku a p?ímá slova, je to i slepé p?itakáni nebo ml?ení, které se p?i změ- druhého stává ned?sledn?m, ba někdy a? zavání a podlízalstvím. V ?Lidov?ch novinách“ kdysi sám Watson pozvedl hlas proti metodám jugoslávské dlkta- mry. tylo pot?eba bedlivěji sledovat tyto události a ?erpat i náeh pou?ení pro na?e poměry.Nebylo by to vmě?ování ?i neloyální pomlouvání, soudní Jtoastovaaé by to jistě p?ijali s pochopením. Ostatně jihoslo- E-jviny se dr?ely mnohem neost?chavěji u p?íle?itosti i ’? :I?t na p?. Henlein, slovenská otázka atd.). Tu je ? uav?at na bolestnou skute?nost, která se dot?ká ka?- ?ecboslováka a vě?ím, ?e i dobrého, uvědomělého Jiho- je to ?í?ení germanofilství. Je tě?ko ?íci, jak se ně- námluvám vedlo na v?d?ích místech, jistě ne valně, afc- hor?i jsou proudy ve ve?ejném mínění, u intelektuál? i v lidu. Je nutno ?ít v Jugoslávii déle, v jád?e samého pro- st?edi. aby se to znatelně ucítilo. Kdo nebyl jen cestujícím, p?estává p?ed tím faktem zavírat o?i. Mnoh? pr?měrn? Jiho- slovan hubuje na Franciii, nenávidí Itálii a obdivuje Německo pr: jeho techniku, energii a te? bohu?el i pro Hitlera. Vidí v něm vzor silné vlády (zvlá?? imponuje odmítnutí placem vále?n?ch pohledávek, jím? byla 1 Jugoslávie posti?ena), vě?í, symbiosa německého pr?myslu a jihoslovanského zeměděl- siii by prospěla, a dál a dál je mo?no uvádět teorie a? neuvě?í:Kdo zná oslavné zacházení s rakousk?mi hitlerovci, kdo viděl jejich odplutí německ?mi parníky ze ?u?aku, ty ágarety, víno a hudbu, jí? je ob?ané uctívali, ten to pochopí. To obdivování a volání slávy kdysi Róhmovi v Dubrovníku, nedávno Goeringovi, kterého vítaly v Dalmácii i obecní ú?ady - korporace, kterému bělehradská ulice po?ádala oslavy, to o mnoho podobn?ch, stejně záva?n?ch událostí to dosvěd?ují. ??je-fi ?iověk v Jngoslaviii a vidí, ?e p?íklad některé odborné skaty v?bec neostavily narozeniny na?eho presidenta, kdo si poMata?e anóstěm ?lánk? o něm v někter?ch novinách, kdo sly?el fwrt?jí nará?ky o ?ba?ovcích“ a ?slovansk?ch ?idech“, v?pad jedné sportovní rubriky u p?íle?itosti utkáni v Praze, ten ví, ?e podobné prvky ve ve?ej- radno podceňovat. Bolí to dvojnásob, uvá- jaké pozornosti i nad?ené ú?asti se dostává v?emujtenslovaaskému n nás.Badi? to v?e ?e?eno v zájmu obapolného p?átelství, které se tak zbyte?né kalí. Ve?ejnost, ?urnalistika a zvlá?tě vlivné ?5?ňsnee na aboa stranách by měly -více dbát na potírání ttcbto l?rtfittk * kaz?, aby vzájemná atmosféra byla ?istá, a preto i kriticky kontrolovaná. Ka?d? Jihoslovan ie Německo po Anschlussu by bylo na hrani- ! právě tok nebezpe?né, jako je nám, to je nutno ě. ale i ob?anstvu dokázat. V Jugoslávii je , Mm oddan?ch lidi, kte?í budou rádiVe tvo?ící se jugoslávské demokracii je to ■aléhavi i ma?ab práce a bylo pochybené, nep?iznat kazy, jde-li o jejich nápravu a neb?t d?sledně kritick?m a demokraticky nahlí?ejícím i k p?átelskému státu a národu. J. K.Bro?urková aférave slovenské 1’ndové straně u? se ch?lí ke konci, a mlad? poslanec Karol Sidor zbyte?ně v potu tvá?e své se namáhá psát odpově?. Kádi mu uvě?íme, ?e dovede po?ádně vynadat anonymním autor?m bro?ury, a jeho posice je velmi usnadněna právě tím, ?e má eo dělat s anonymem. P?i tro?ce obratnosti dovede dokázat, ?e ?erné je bílé a ?e v Pudové straně nejsou rozpory — nanejv?? snad jen diskuse. Nu?e, nejde nám o to, co doká?e nebo nedoká?e Karol Sidor, n?br? o zji?tění, ?e celá bro?urková aféra byla plácnutím do vody, nebo? ehce-H někdo dosáhnout nápravy, má to u?init jin?mi prost?edky a zvlá?tě nikoliv a? po tom, kdy? zjistil, ?e nárok na mandát pat?í ke skupině nadobytn?ch pohledávek. V Pudové straně je opravdu velmi mnoho věcí, které pot?ebují nápravy a bude vítán ten, kdo s otev?en?m hledím se postata za obrody. Chápeme, ?e není milé se vystavovat osobním útok?m, poněvad? právě Sidor je mistrem v osobních útocích: jeho p?í?tí kritik za?ije mnohou trpkou chvíli. Ale musí jednou b?t otev?en? boj — dokud někdo ze zákulisí volá po nápravě, nelze o?ekávat, ?e se náprava sama dostaví. Cesta k o?istě u lu?ák? m??e b?t jen jediná: p?es presidium, míst- ní organisace, v?konn? v?bor a sjezd strany. Co se neuskute?ni touto cestou, nebude také trvalé. První pr?kopníci budou ov?em uml?eni, ale jest jejich věcí, aby se nedali uml?et.Toto pou?ení je jedin?m kladn?m v?sledkem celé aféry, a Sidorova odpově? snad nám uká?e je?tě trochu ?píny, ale nepoví nic věcného. Byl to boj o vliv a o mandáty, boj bezohledn? a nekal? a nic jiného. Sidorovu bro?urku dáme k té bro?urce anonymní a obě zav?eme do ?uplíku — obě budou ?asem zajímav?m d?kazem toho, jak se na Slovensku amatérsky politisovalo a budou odstra?ujícím p?íkladem toho, jak se nemá dělat slovenská politika.V. V.Nechrne těch ?e?í!Af děláme ve ve?ejném ?ivotě cokoli, nic neobejde se bez ?úvodního proslovu“, ?slavnostní ?e?i“, kterou pronese ?slavnostní“ a ?chvalně znám?“ ?e?ník p. Tenaten. ?e? na za?átku, ?e? uprost?ed, ?e? na konci, jeden ?e?ník za ú?ad, druh? za korporaci, t?etí za úzk? kruh znám?ch atd. do nekone?na. V?echny ty ?e?i vypadají pak zpravidla tak: místo ?e?níka vidíme ?tená?e, kter? s vět?í nebo men?í námahou a obratnosti p?e?ítá s papírk?, na které si poznamenal, eo by podle jeho mínění mohlo vypadati jako ?e?. Pom?cek je k tomu dost: kní?ky s ok?ídlen?mi hesly a citáty, noviná?ské ?lánky, zapamatované ?e?nické fráze a gesta — a ?e? je hotova, toti?: n a- psána. ?teme pak o ní, ?e byla sledována davy obecenstva za napiaté pozornosti v?ech p?ítomn?ch, ?e?ník byl ?asto p?eru?ován bou?í potlesku a souhlasu, ?e?níkovi se gratulovalo, co? bez br?lí mámení vypadá zase asi tak: organisace a korporace ti nakomandují, ?e se rozhodně musí? zú?astnit této na v?sost d?le?ité v?enárodní a v?ekulturní události. P?ijde?, postaví? se, sna?í? se poslouchat, ale za chvíli jsi ji? s my?lenkami někde na procházce a krou?í? kolem sv?ch v?edních starostí a plán?, proto?e jsi v?echno to u? sly?el ne stokrát, ale tisíckrát, a snad někdy i poněkud lip.Kdy u? s touto p?etvá?kou p?estaneme? Kdy u? tyhle ?e?i do prázdna p?estanou? Copak musíme po?ád něco oslavovat a p?i ka?dé slavnosti musí b?t to duchamorné ?e?nění? fte? není rozhodně pro v?ední den ani pro ka?d? svátek a neděli. Ani v?born? ?e?ník by neměl s ?e?něním pl?tvat. A kdy? u? ?e?nit, tak ?e?nit, ale ne ?íst! Bude pak hned těch ?e?í méně!K.E.38404806067425literatura a uměníliteratura a uměníA. J. Urban:Dva rozhovory s Charlie Chaplinem?vod, pln? nesnází.TYostat rozhovor s Charlie Chaplinem není mali?kost.U? v New Yorku mě známí ubezpe?ovali, ?e se k Cha- plinovi nedostanu. Daleko snaz?í je, ?íkali, získat interview s Rooseveltem ne? s tím slavn?m mu?í?kem, kter? si zvlá?tě v době filmování svého nejnověj?ího snímku potrpí na samotu a p?ísnou odlou?enost odsvěta.P?iznám se, ?e jsem bral tyto pochybova?né poznámky na lehkou váhu a ?e jsem si ?ekl: V?ak to nějak dopadne. Nechtělo se mi prostě vě?it, ?e by Chaplin mohl dosti dob?e odmítnout noviná?e, kter? k němu vá?í cestu p?es evropsk? a americk? kontinent a je?tě p?es cel? Atlantick? oceán. Ale v Hollywoodu jsem poznal, ?e■í :: je?tě hor?í ne? jak mi to lí?ili známí v New Yorku. Nejen ?e jsem se s po?átku nemohl dostat k Chapli- novi, ale nemohl jsem se dostat ani k jeho ?editeli. Dověděl jsem se, ?e má situace je naprosto beznadějná, jeliko? p?ede mnou ?eká na rozhovor s Chaplinem p?es dvacet noviná??, které Chaplin nechce p?ijmout d?íve ne? dokon?í nov? film, co? lze ?ekat někdy v druhé polovině srpna. Pak, a? ten film dokon?í, odjede patrně hned na del?í odpo?inek, tak?e se na jeho p?ístupnosti p?íli? mnoho nezmění.Jestli?e jsem se tedy p?ece jen dostal k Chaplinovi, pak na tom mají zásluhu: Francis Lederer, dále Hollywood Plaza Hotel a telegraf. Nedělám si z vás legraci, to naprosto ne. Nikdy bych se byl k Chaplinovi nedostal, kdyby se nebyl za mě p?imluvil Francis Lederer, ?esk? filmov? herec, kter?, mimochodem ?e?eno, je v Americe velkou hvězdou, dále kdyby mě bylo nenapadlo poslat Chaplinovi telegram p?ímo do bytu s květnat?m a drah?m vylí?ením nesnází, do nich? jsem se dostal nepropustností zdí jeho studia a kone?ně, kdyby mě byli dob?í známí neporadili, abych se p?estěhoval do hotelu, kter? má pověst podniku, jeho? do?asní obyvatelé jsou v ka?dém směru ?all-right“. Nebylo sl?cháno, aby se kdy nějak? noviná? ubytoval v hollywoodské Plaze a místní listy daly mě k mému největ?ímu p?ekvapení takovou publicitu jako hostu tohoto hotelu, ?e má cesta k Chaplinovi byla rázem vydlá?děna. Ka?dému, kdo by chtěl jet do Hollywoodu a dob?ti rozhovoru s Charlie Chaplinem, dávám nezi?tně tento návod k disposici, p?i ?em? ov?em nezaru?uji, ?e se recept osvěd?í i v ka?dém dal?ím p?ípadě.M?j rozhovor s Chaplinem měl p?edehru témě? dramatickou. Bylo to docela ve stylu americk?ch film?, kdy v poslední chvíli p?ichází záchrana. Bylo to v pátek 19. ?ervence; a dva dny p?ed tím jsem si v Hollywoodu vymkl nohu, co? mě donutilo k odjezdu p?ed lh?tou, kterou jsem si stanovil. A právě ten poslední den nahromadilo se mi několik náv?těv, musil jsem je?tě jednou do Disney studia a dostal jsem pozvání do Universal City. Právě, kdy? jsem se belhal hotelovou halou k autodro?ce, volali mě k telefonu. ?Charlie Chaplin vás o?ekává ve dvě hodiny ve svém studiu.“ Rychlá jízda na jeden konec světa — k Mickey Mouse; cesta na druh? konec světa — do Universal City, kde jsem víc u?il hádky s hlída?i v bráně a s ateliérov?mi policisty ne? oběda, kter? tam na mou po?est uspo?ádali. Ty dvě hodiny v Chaplinově studiu mě p?íli? stra?ily, ne? abych se mohl soust?edit k jídlu.Velekněz.La Brea Avenue, v ní? je studio Chaplinovo, je jedna z těch nekone?n?ch hollywoodsk?ch ulic, vroubená po obou stranách palmami, nízk?mi domky a ?ady aut, parkujícími vedle chodník?. Proti velk?m dopravním tepnám, jako jsou Hollywood Boulevard nebo Santa Monica Boulevard, je to ulice tichá, tak?ka klá?terně tichá, a?koliv byste na ní napo?ítali jistě víc aut za minutu ne? na na?em Václavském náměstí. Ale v tom bláznivém měsoě. které se jmenuje Los Angeles, v městě, které ne—á za?átku a konce, napo?ítali si asi p?ed dvěma lety', ?e tam mají na 900.000 automobil?, tak?e zajisté chápete. pro? ?íkám, ?e ona avenue byla poh?í?ena v témě? klá?terní klid.Auto zastavilo p?ed nízk?mi bará?ky, které se celkem nijak neli?ily od ostatních dom?. Ve?el jsem do dve?í, na nich? se skvěl zajisté málo honosn? nápis: Office, a uklonil jsem se sle?ně, která tam má trojí úkol: sedět za zam?í?ovan?m okénkem a podávat informace, otvírat stiskem knoflíku dve?e vítan?m náv?těvník?m nebo zaměstnanc?m studia a obstarávat telefon. P?iznám se, ?e jsem tam p?i?el tak trochu jako vítěz, nebo? u tého? okénka jsem se t?ikrát p?ed tím dohadoval s Chaplino- vou sekretá?kou o v?hodách a nev?hodách noviná?sk?ch rozhovor? a o tom, jak je p?íjemné p?ijet z Evropy do Hollywoodu a nedostat se k Chaplinovi.Tentokráte jsem v?ak pro?el vrátky, která d?íve z?stala zav?ena a byl jsem uveden k mu?i, kter? se mi p?edstavil jako Chaplin?v manager. Tu?ím, ?e se jmenoval Reeves, ale nechtěl bych na to p?isahat. Na tohoto mu?e dlouho nezapomenu: měl podivné o?i, jejich? bělmo se podivně válelo zdola nahoru. Kdykoliv promluvil o Chaplinovi, jeho brada poněkud stoupla, hlava se zvrátila nazpět a bělmo zavalilo celé o?i. Mluvil pomalu, rozvá?ně a d?tklivě; dal si je?tě jednou vypravovat, co jsem za? a pro? jsem p?ijel.?A nechcete prodávat panu Chaplinovi nějaké reality?“, ptal se mě. Podle toho, co jsem u? d?íve sly?el, musí b?t ka?d? druh? noviná? v Americe obchodníkem realitami. Uklidnil jsem ho.?A nebudete se pana Chaplina ptát na nic soukromého?“ Také v tomto ohledu jsem ho uklidnil prohlá?ením, ?e mě nezajímá, zda a kdy se bude Chaplin ?enit ?i rozvádět ?i zasnubovat a podobně.Tak jsme se bavili asi deset minut, na?e? kone?ně obrátil zbo?ně o?i v sloup a ?ekl:?P?jdeme. Ale je?tě jednou vás upozorňuji: nem??ete s Charlie Chaplinem mluvit déle ne? deset minut, proto?e jinak bychom se zdr?eli s filmováním.“Nevím, jestli kdy nějak? kněz dával někomu rozh?e?ení tak posvátn?m a d?le?it?m tónem, jako mi dal tehdy pan Reeves svolení, abych tedy nav?tívil Charlie Chaplina. ?li jsme po malém nádvo?í, kde byly rozestaveny reflektory a kolem několika nízk?ch budov, a? jsme do?li k jakési trampské chatě, k jejimu? vchodu vedly dvoje sch?dky, na ka?dé straně pr??elí jedny. To byl bungalow Chaplin?v, na zahrádce p?ed ním záhon r??í a jin?ch květin.?Nejsou to krásné r??e?“ pravil pan Reeves a zastavil se. P?ik?vl jsem, ale belhal jsem se hned dál, proto?e se mi zdálo, ?e se m?j pr?vodce chytil těch r??í, aby mě v posledním okam?iku nějak zabránil mluvit s Chaplinem. Nu, nedalo se nic dělat, u? jsem byl uvnit?, pan Reeves mi ukázal na ?idli a vtom u? se s levé strany objevil Chaplin.Rozhovor ?íslo 1.Jsme z?ejmě ve st?ední místnosti bungalowu. Je tu kulat? stolek, u něho? usedám. Na stolku je jakási skleněná nádoba a v té je ?erná káva, dále jsou tu cigarety v kulatém pouzd?e a několik knih. Na stěnách visí r?zné fotografie Chaplinovy, vidím ho v civilním obleku, elegantního a usměvavého, a hned zas vedle vidím ho na fotografii z Kida. Hle, tu je?tě jeden stolek a na něm — ano, tohle je Chaplinova v?zbroj, nazelenal? fo?tov- sk? kabát, ?erná bu?inka a hnědá h?lka.Chaplin sám p?ichází v modrobílé ko?ili, bez líme?ku, kalhoty jsou ?edivé, na nohou ty hrozné koráby, které zajisté znáte. Obli?ej je do ruda opálen — ov?em hol-, lywoodsk?m lí?idlem a vousky, ty jsou hrozně ?erné, nejsem s to se od nich odtrhnout. Vlasy jsou ku?eravé, na spáncích zna?ně pro?edivělé a v?raz o?í — ne, nemám te? kdy studovat jeho v?raz, u? jsme si ?ekli HowiajOB^Baaaím za?ít mluvit. Opakuji tedy narychlo -_? =é zdej?í p?iznání víry, ?e nemám zájmu : -: : i:a privátní věci, ?e jsem nep?i?el pátrat po: cm?ílích a ?e tisk v Evropě, aspoň je?tě zna?ná jeho nenapodobil dosud tisk americk?.Z 2 mé p?edná?ky o r?zn?ch názorech o úkolu tisku Chaplin do dlaní a z druhé místnosti, protilehlé:é. z ní? p?i?el Chaplin, vyno?uje se nesly?itelně ?ernoch, nalévá kávu Chaplinovi a mně, pak mizí, stejně ?~ko oan Reeves, tak?e m??eme za?ít mluvit. Rozumí se. ?e má první nedo?kavá otázka zní takto:?Co myslíte o budoucnosti mluvícího filmu, pane?.?; i :;r=z nesná?ejí,“ odpovídá Chaplin, ?je to? ; : enó dvou r?zn?ch nesourod?ch forem.“Tsre v?ak se sv?m názorem osamocen,“ ?íkám. Asncň cokud ide o filmové v?robce. A nebojíte se,?e diváci nebudou němému filmu rozumět?“Toho jsem si vědom,“ p?isvěd?uje Chaplin. ?Alezároveň jsem si jist, ?e pokud dělám dobrou zábavu, ;sezo p?esvěd?en, ?e se má práce bude líbit. Uvědomuji s ie mls dá generace u? nic neví o něm?ch filmech a o je jich formě, to jest o mimice, o jejich rychlém tempu s c; ?erné. ale spoléhám se na to, ?e se lidem bude v?dycky líbit dobrá zábava (a good entertainment), a? e . podávána v jakékoliv formě. V divadle je p?ece místo pro balet, pro operu, pro drama. Pro? by tedy nemohly b?t r?zné filmové formy, pro? by nemohl b?t vedle mluvícího filmu film něm??“Tvrdí se v?ak,“ ?íkám, ??e se chcete také pokusit o mluvící film?“..Ano“, p?iznává Chaplin, ?ale ne v tomto charakte- " Ukazuje p?i tom na kabát, bu?inku a h?lku. ?Pobud dr?ím tento charakter, nemohu promluvit. Jakmile bych za?al mluvit, byl by z mého tuláka docela jin? ?lověk. Nebo? mluvou bych ho lokalisoval. Jakmile bych ?ekl slovo, nebyl by to u? universální ?lověk, jeho? strasti a radosti jsou pochopitelné chudákovi právě tak zde v Americe jako u nás v Evropě nebo někde v Habe?i. Mluvící tulák byl by bu? Angli?an nebo Ameri?an, byl by to ?lověk z nějakého ur?itého kraje. To je p?í?ina, pro? jsem se dosud mluvícímu filmu pro svou osobu bránil.“?Uvědomuji si te?,“ p?ipomněl jsem, ??e by zvlá?tě neanglické obecenstvo ztratilo touto p?eměnou. Nebylo by dosti dob?e mo?né p?ekládat v?echno, co by tulák ?íkal. Takhle vás máme stále celého, z mluvícího tuláka měli bychom jen kousky.“?Také na to jsem myslil,“ ?íká Chaplin. ?Prostě, nemohl jsem v této figu?e promluvit slova, zabil bych tak svou dvacítiletou práci. Není ov?em vylou?eno, ?e se té figury vzdám a pak to bude něco jiného. Pak budu moci mluvit, budu-li chtít.“?Jak je tomu vlastně s va?ím nov?m filmem?“ ptám se. ?Mluví se v něm nebo nemluví — myslím toti?, zda tam mluví někte?í jiní herci.“?Nikdo tam nemluví,“ vysvětluje Chaplin. ?P?vodně jsem myslil, ?e by ostatní herci mohli mluvit, i kdybych já ml?el, ale pak jsem si uvědomil, ?e by to ?patně dopadlo. Vypadal bych jako něm?. U?íváme tedy zvuku jen v nep?ímé formě, p?enosem radia a podobně.“?Jak se vlastně jmenuje vá? nov? film?“ tá?i se.?Modern Times,“ ?íká Chaplin. ?Myslím, ?e u tohoto názvu u? z?staneme.“ (Modern Times —Moderní doba.)?Natá?í se úplně t?m? zp?sobem jako kdysi němé filmy?“?Ano,“ odpovídá Chaplin a p?ilévá si. te? sám, kávy. Zapalujeme si znovu cigarety. Deset minut u? je dávno pry?. ?V?echno je jako za star?ch dob." opakuje Chaplin a s úsměvem ?íká: ?Budeme v reklamě z?urauňc- vat, ?e na stejné metrá?i dáme lidem 14 díl? zábavy kde?to mluvící film jich dává jenom osm-něm? film ;e rychlej?í, má prud?í spád a tudí? m??e mít víc děje.'Zdá se mi, ?e se mi te? poda?ilo rozlu?tit, co se vlastně skr?vá za jeho v?razem. V Chaplinově úsměvu je jakési ?ibalství, nebo chytráctví, které mě zprvu m?lilo. Te? v?ak vidím, ?e to není ne? p?enesen? charakter jeho tuláka — nebo, ?e Chaplin vlo?il do tuláka to, co jo hluboko i v jeho povaze. Je to chytráctví slabou?kého ubo?áka, kter? se dovede ubránit brutalitě síly lstí a dobr?m nápadem.?A co herci?“ chci vědět. ?Umějí je?tě hrát pro něm? film?“Chaplin vrtí hlavou.?Ne. Kdy? jsem p?istoupil k filmování, zaměstnával jsem nejd?íve herce z mluvícího filmu. Ale musil jsem je propustit — v?ichni chtěli mluvit. Jakmile p?i?la nějaká jen trochu dramatická scéna, otvírali automaticky ústa, kde?to na mimiku úplně zapomněli. Nezb?valo mi ne? hledat lidi, kte?í se je?tě pamatují na něm? film a jak jsme to tehdy dělávali. Musil jsem v?ak hledat nejen herce, ale také operatéry, pomocné re?iséry a jiné, kte?í v mluvícím filmu bu? v?bec nepracovali nebo si dovedli zapamatovat staré ?asy. Pomohli jsme tak mnoh?m, kte?í od doby vítězství mluvícího filmu nedostali v?bec práci. Vskutku, někte?í z herc?, které zaměstnávám, zahráli si nyní po prvé po pěti letech.“?Ale jak tomu bude za dal?ích pět let?“ ptám se. ?Pokládáte za mo?né, ?e budete dělat své filmy stále jako němé?“?Pokud budu dělat komedie, tak ano, i p?es v?echny nesnáze, s nimi? se potkávám. Komedie pot?ebuje spád. Musí-li lidé mluvit, akce se zastavuje. Komedie budu v?dycky dělat jen v němé formě, i kdybych se vzdal charakteru tuláka a za?al s nějak?m nov?m. Jestli?e budu dělat mluvicí film, a? jako herec nebo re?isér, pak to bude drama, nikdy ne komedie.“?Va?e slova“, ?ekl jsem, ?p?ipomínají mně zá?itek, kter? jsem měl nedávno p?i filmu s Douglasem Fairbanksem. Fairbanks je cel?m sv?m hereck?m zalo?ením odkázán na pohyb. Chce-li uvést ?e? v soulad se sv?mi gesty, musí mluvit rychle a hodně dramaticky — co? vypadá smě?ně. Ale co ?íkáte kreslené grotesce?“?Je to dnes jediné umění filmové Ameriky,“ ?íká Chaplin.?Vedle va?eho ov?em,“ podot?kám, ani ne tak ve snaze nějak mu pochlebovat, n?br? uvést na pravou míru skromnost, s kterou Chaplin mluví o své práci. Nikdy ne?ekl ?e dělá umění, po ka?dé, kdy? mluvil o sv?ch filmech, bylo to ve spojení se slovem entertainment, to jest zábava. Chci dělat dobrou zábavu, m?j film bude dobrá zábava, nikdy nic o umění.Chaplin se usmál a nalil si nov? koflí?ek kávy, u? t?etí. Nové cigarety.?Nelíbí se mi v?ak“, pokra?uje Chaplin, ??e Mickey Mouse a ostatní mluví nebo zpívají. Je to zase ne?istá práce, míchání dvou r?zn?ch forem. Někdy ov?em u?ívají zvuku dob?e, nerealisticky, ?asto jsou v?ak pohodlní a dělají z něho jen ?istou ilustraci. O?ekávám v?ak, ?e v budoucnosti se z kreslené grotesky vyvine skute?né umění.“Nemyslíte, pane Chapline, ?e byste někdy mohl pra- ::v = t ve spojení s kreslen?m filmem — to jest, ?e byste hrál t?eba jen sám a v?echno ostatní bylo by kresleno?“ ..Nevím,“ kr?í rameny Chaplin. ?P?ed ?asem měla podobnou my?lenku Mary Pickfordová: Chtěla hrát Alici v ?í?i div?. Sama měla hrát Alici, v?echno ostatní mělo b?t kresleno. Ale se?lo z toho z nějakého d?vodu, ani nevím pro?. Mám ur?ité pochybnosti o této kombinaci, bylo by to zase míchání dvou forem. Ale je?tě nejsem s tímto problémem hotov. Nemohu ?íci nic ur?itého. Na ka?d? zp?sob opakuji, ?e pokládám kreslenou grotesku za jediné opravdové umění dne?ka, nebo? jediné tam má umělec naprosto volnou fantasii a m??e si s filmem dělat, co chce.“Vzpomínám si, ?e jsem právě dnes dopoledne viděl v Disneyově studiu barevnou grotesku Mickey Mouse a ?íkám, ?e se mi p?íli? nelíbila, jeliko? v ní bylo p?íli? mnoho barvy. A p?ipomínám sv?j dojem z velkého barevného filmu, ze snímku Becky Sharp: ?e se barva toti? úplně zmocňuje pozornosti diváka a znemo?ňuje mu soust?edit se na děj nebo na hereck? v?raz. P?ipomínám klasick? p?ípad s kobercem, na něj? klesne ve chvíli zoufalství Miriam Hopkinsová: divák ji v?ak témě? nevidí, jeho pozornost je úplně zaujata vnucujícími se barvami koberce.?Ano,“ ?íká Chaplin — zase nová cigareta — ?barva je p?íli? tě?ká. Je velk? rozdíl mezi tím, kdy? se ?lověk dívá na nehybn? obrázek nebo kdy? se dají tě?ké masy barvy do pohybu. Mě z toho bolely o?i a byl jsem ??asten, kdy? film skon?il a kdy? jsem zase viděl oby?ejn? ?ernobíl? ?urnál.“..Myslíte tedy“, ptám se, ??e barevn? film nedosáhne toho úspěchu jako film mluvicí?“?Myslím, ?e ne.“ Chaplin ?ivě vrtí hlavou. ??spěch snímku není tak sensa?ní, jak se ?ekalo. Je kone?ně rozdíl m^zi slovem a barvou. Slovo, a?koliv jeho pou?ití ve filmu není s estetického hlediska správné, je p?ece jen p?ím?m nositelem my?lenky, co? p?ece nelze nijak ?íci o barvě.“?A pak je tu ov?em stereoskopick? film...“?A televise!“ zasmál se Chaplin. ?Nu, pro mě za mě mohou dělat mluvící, barevn? a trojrozměrn? film, já z?stanu věren filmu němému... Ov?em, udělám pokus s filmem mluvícím, ale to bude, jak jsem u? ?ekl, drama.“Jsme p?eru?eni. P?ichází vysok? pán v bíl?ch ?atech a ?íká, ?e u? p?l hodiny ?ekají na Chaplina. Vidím, ?e jsou tri hodiny pry?. Chaplin se zdvíhá a na mou ?ádost velmi ochotně mi dovoluje, abych na chvíli pozoroval filmování. Obléká se. Vidím te?, ?e na levé straně kabátu je u prsou pěkná díra a vidím te? po prvé Chaplina krá?et v jeho ústroji, s bu?inkou na Navě, s mílov?mi koráby na nohou, v zelenavém kabátku, kter? mi, nevím pro?, stále p?ipomíná fo?tovsk? kabát, a v ?ediv?ch kal- hotech. Jdeme několik desítek metr? a p?icházíme ke ka?írovanému náměstí, kde stojí na rohu hlou?ek lidí.Hle, tady stojí ve spole?nosti pana Reevesa Boris M orkovin, profesor University of Southern California. Tento pán je v Kalifornii od roku 1924, na universitě je mimo jiné zakladatelem a ?editelem filmového od- děler.í. Chaplin nám dává p?inést ?idle na místo, odkud nem??eme ru?it scénu a kde p?ece m??eme dob?e vidět. Mu? v zástě?e...Prohlí?ím si scénu. Je to náro?í, na jeho? ulici, obrácené k nám, vidím nápis: Broad Street. Je tu krám s nápisem Cafeteria, na v?věsním ?títu ?tu, ?e je to Delicatessen Store, ve v?kladu je mnoho lahví, o jejich? obsahu mě pou?ují slova: Imported Liquors. Tedy jedna z těch kafeterií, v nich? lze v Americe obědvat a ve?e?et za pultem na vysoké ?idli?ce, jaké b?vají v na?ich barech. Na chodníku stojí velik?, tlust? obr v ?luté zástě?e, jeden z těch obr?, kte?í, jak se zajisté dob?e pamatujete, od nepaměti ztrp?ují Chaplinovu tuláku ?ivot. Lze snadno zrekonstruovat scénu odehrávající se v tomto úseku filmu: Chaplin si toti? lehá na chodník a není pochyby, ?e zase jednou byl vyhozen sv?m odvěk?m tlust?m nep?ítelem, kdy? nena?el v kapse pot?ebnou ?ástku k zaplacení útraty.?Psst!“ zasyknu trochu nevrle na profesora Morko- vina, jen? mně za?íná cosi vyprávět. Profesor se na mě udiveně podívá a teprve te? si uvědomuji, ?e jsem ho vyz?val k tichu docela zbyte?ně. Nikde tady neho?í rudá světla jako v ostatních hollywoodsk?ch atelierech, kdy? se rozjede fotografick? aparát, poněvad? tady se p?ece nep?ijímá zvuk. Vě?te mi, ?e je velmi p?íjemné, kdy? najednou m??ete v nějakém hollywoodském atelieru mluvit nebo zpívat nebo k?i?et bez vě?ného strachu, ?e se někde rozsvítí ?ervené světlo a ?e se v tu chvíli musíte zastavit a nehnout se, dokud není skon?en záběr. Pozoruji, jak Chaplin vstává, rozhlí?í se po chodníku, vybírá si vhodněj?í místo a znovu si lehá na zem. To se opakuje několikrát, zatím co statisté chodí sem a tam, nev?ímavě a lhostejně a zatím co tlust? mu? v zástě?e se opírá v boky a vítězoslavně se dívá na pora?eného odp?rce.Te? je filmování p?eru?eno a následuje nějaká porada. Mezitím vyprávím profesoru Morkovinovi stru?ně obsah svého hovoru s Chaplinem a chci na něm vědět, pro? bylo tak tě?ko dostat se k Chaplinovi, kdy? jsem viděl docela z?ejmě, ?e ho rozhovor docela zajímal a ?e místo desíti minut mluvili jsme p?es hodinu. Morkovin chvíli p?em??lí a pak nachází ?e?ení: ?Jste asi po dlouhé době první noviná?, kter? s Chaplinem mluvil skute?ně o filmu a nikoliv o skandálech a r?zn?ch nep?íjemn?ch osobních věcech. To bude asi celé tajemství jeho sdílnosti.“ Myslím, ?e profesor Morkovin měl pravdu a ?e je to také vysvětlením toho, ?e jsem se od Chaplina dověděl za chvíli dal?í věci, které dosud nikdy ?ádnému noviná?i ne?ekl.Rozhovor ?íslo 2.Porada mezi filma?i je u konce. Chaplin se rozhlí?í a pak jde k nám, dává si p?inést ?idi a usedá k nám. ?íká, ?e te? se budou to?it některé scény, v nich? nehraje a jejich? re?ii m??e svě?it pomocnému re?iséru. Za okam?ik u? se na náměstí rozjí?dějí v ?irokém oblouku auta a zah?bají těsně kolem nás. To se opakuje několikrát. Chaplin se zatím rozhovo?uje o sv?ch za?átcích, vzpomíná, jak p?ed nějak?mi dvaceti lety dostával t?dně stopadesát dolar?. ?Byl to tehdy velik? honorá?,“ ?íká docela py?ně a s humorem lí?í onu slavnou dobu americké grotesky, kdy hlavním argumentem byla jable?ná pa?tika, vr?ená v prav? ?as do tvá?e nic netu?ícímu gentlemanu nebo p?ísné tchyni.?A p?ece jen bych si chtěl jednou zahrát v tragické roli,“ ?íká skorém tesklivě, kdy? dokon?il své vyprávění. ?Myslím, ?e jako p?í?tí film udělám kone?ně Napoleona. Bude to zvukov? film.“?To je va?e vlastní libreto?“ ptám se.?Ano,“ potvrzuje Chaplin a rozhovo?uje se: ?Je to krásné libreto. A ?asové. Není to Napoleonova historiejako obwkle b?vají. Je to p?íběh Napoleona pacifisty, kter? . .. Ale vy byste to napsal a já bych nechtěl, aby se tato věc dostala do novin d?íve ne? dokon?ím sv?j nyněj?í film.“..To se nedostane,“ uji??uji Chaplina s horlivostí, kterou si nedovedete p?edstavit, nebo? tady mi skorém u? unikala mo?nost dovědět se něco, co dosud v světovém tisku nebylo. ?Pokud vím, bude se vá? film natá?et nejdéle do poloviny srpna a do té doby ?lánek ur?itě nepustím. M??ete mi vě?it.“?Nu dobrá,“ svoluje Chaplin. ?Budete tedy první. Mé libreto vychází z p?edpokladu, ?e Napoleon nezem?el na Svaté Heleně, n?br? ?e tam zem?el jeho dvojník. P?edstavte si, ?e k Napoleonovi, uvězněnému na Svaté Heleně, p?ijde jednoho dne ?lověk, kter? je mu ú?asně podoben a ?ekne mu: Obětuji se za vás, Sire. Z?stanu zde místo vás a vy je?te do Francie zachránit na?i krásnou vlast. Rozumějte, ten dvojník je také Francouz. Nu?e, k záměně skute?ně dojde, Napoleon odjí?dí a na Svaté Heleně z?stává jeho dvojník. Napoleon p?ijede do Francie, která se tě?ce zotavuje z tě?k?ch ran, zasazen?ch jí napoleonsk?mi vojnami. Kdy? vidí hr?zy, které jeho vál?ení zp?sobilo, zpytuje Na- noleon svědomí a rozhodne se, ?e se tentokráte pokusí d; k ?r světa nikoliv násilím, n?br? po dobrém. Stane se prostě pacifistou. Hrou náhody stává se také profesorem francouzské historie a v této úloze ?í?í pacifistické my?lenky. Vykládá, jak? byl Napoleon tyran a jaké zlo zavinil. P?edstavte si,“ vypráví ?ivě Chaplin, ?mám tam scénu, jak profesor — Napoleon u?í dceru policejního prefekta a jak jí vykládá, jak? ni?ema byl Napoleon. Dívka vysko?í, rozzlobí se a vyk?ikne na Napoleona: How dare you? (Jak se opova?ujete?)“ Chaplin o?ivuje, o?ka mu zá?í zase tím dobromysln?m ?ibalstvím, které ho nechce opustit, a pokra?uje: ?Ale kdy? pak Napoleon —“ najednou se zarazí a volá na pomocného re?iséra:?Automobil musí jet ost?ej?ím obloukem, aby se dostal p?ímo na roh!“Chvíli pozorujeme novou zkou?ku, pak Chaplin ?íká, ?e u? je to all-right a zase pokra?uje:?Jen?e profesor Napoleon se ob?as podívá na děla a jiné svědky své slávy a najednou ho za?íná zase ponoukat my?lenka na vítězství. Potají svolává své generály, kte?í ho dlouho nepoznávají, ale kone?ně, kdy? jim p?ipomněl r?zné podrobnosti, uvě?í, ?e p?ed nimi stojí opravdu On. Dělají se p?ípravy k p?evratu. Na námitky, pro? najednou mění své p?esvěd?ení, ?íká Napoleon: ?Dob?e, v?ak já si chci podrobit pacifistick? svět, ale nejd?íve ho musím dob?t vojensky! Nejd?ív si ho podmaním a pak jej poko?ím po dobrém!“ A Chaplin p?eru?uje proudového vyprávění a podot?ká: ??íká tedy toté?, co ?íkají v?ichni státníci dne?ka. Ale abych to dokon?il. V?echny p?ípravy k p?evratu jsou vykonány, zb?vá jen ur?it jeho hodinu. Nejd?le?itěj?í je, aby se Napoleon hned na za?átku revoluce ukázal lidu, aby lid uvě?il, ?e se to vrátil skute?n? Napoleon. Jen?e ve chvíli, kdy u? má p?evrat za?ít, p?ichází zpráva o tom, ?e Napoleon zem?el na Svaté Heleně. Rozumějte, tam toti? podle libreta zem?el jeho dvojník,“ p?ipomíná Chaplin, ?ale ka?d? vě?il, ?e zem?el skute?n? Napoleon. Plány na p?evrat byly p?irozeně ihned poh?beny a skute?n? Napoleon umírá ?alem. Poslední jeho slova budou: Byla to zpráva o mé smrti, která mě zabila,“ kon?í Chaplin.?Chcete hrát Napoleona?“ tá?i se.?Ano. Nevím v?ak, zda povedu i re?ii toho filmu, pravděpodobně v?ak ano. Bude to mluvící film. Chci jej dělat docela jinak,ne? jak se dělá mluvící film dnes.“P?irozeně, ?e bych hrozně rád věděl, jak to chce Chaplin dělat.?Mám dojem,“ ?íká Chaplin, ??e se mluvící film docela zbyte?ně chopil pouhého napodobení divadla. Mluvící film zná z ?e?i jen dialogy, nic více. Víte, co bych chtěl zkusit? Uvést na plátno p?ímo autora. To jest, dát někde místo dialog? vysvětlivky. Ov?em, zkusím to nejprve na men?ích filmech, pak bych teprve za?al tímto zp?sobem s re?ií velkého filmu.“?Co si od toho slibujete?“?Zhu?tění dramatické akce. Podívejte se, jak to dlouho trvá, ne? se dialogem vysvětlí, co je to za lidi ve filmu. Já to takovou pasá?í vysvětlím hned a teprve pak navá?i skute?nou akci. P?edstavte si, ?e máte na p?íklad film, v něm? jeden ?lověk zem?e. Zdá se mi, ?e by bylo skvělé, kdybych v ur?ité chvíli dal promluvit tato slova: Jeden z těchto dvou lidí zem?e. Nemyslíte, ?e bych tím vyvolal velké napjetí?“?Jen?e je tu nebezpe?í, ?e by se z filmu stala ilustrovaná kniha?“?Je zde to nebezpe?í,“ p?ipou?tí Chaplin, ?ale já budu vědět, kde se mu vyhnout. Na ka?d? zp?sob, a? budu dělat mluvící film, nebudu jej dělat s dialogy, nebo aspoň budu u?ívat dialog? tak málo, jak to jen bude mo?no. Jsem toho názoru, ?e film lze spí?e p?izp?sobit románu ne? divadlu. V?dy? spisovatel románu pracuje t?mi? prost?edky jako film, má právě tu volnost, není vázán ?ádn?mi pravidly. A chtěl bych pou?ít slov v docela jiné funkci ne? jako pouh?ch rozhovor?. A víte, pokud dám slovo autorovi, nebudou to ani tak vysvětlivky jako pasá?e, které budou mít za úkol film vskutku zdramatisovat. Ov?em, je tě?ké to do podrobností vysvětlovat — a také nechci sv?j úmysl do podrobností vysvětlovat,“ ?íká Chaplin. ?Nerad bych, aby někdo s tím za?al d?íve ne? já. Doufám, ?e jsem na správné cestě.“Znovu p?i?el pomocn? re?isér a volal Chaplina. Rozlou?ili jsme se, rozhovor byl u konce.?Copyright by Borov?, Prague.)doba a lidéEdmond Konrád:Breviá? mu?nostiilAle te?!TZdy? nenáviděn, sám jsi beze zloby...“ Mluví se a pí?e mnoho o na?í nesvornosti, která je notorick? fakt. V?ecka tato nesvornost je z nenávisti, k ní? tento lid má sklon p?ímo hysterick?. ?ijeme v mo?i nenávisti, v oceáně ?lu?i. Jsme kde kdo s kde k?m na krev znep?áteleni pro itisíce ko?i?ích chlup?. Během let, snad u? ka?d? m?j p?ítel prohlásil snad u? o ka?dém mém p?íteli, ?e je to ?bezcharakterní chlap“. Kdybychom si vskutku navzájem musili vě?it v tomto národě, co dn? o druhu ve vzteku povídáme, byl by patrně v?ecek svět ?eskoslovensk? jediná sebranka. Na ?těstí tomu zcela o?ividně není tak. Nicméně, tak, jako ne?est proti l?i, i ne?est protizá?tí nesmírně zvy?uje mravní re?ii ?es- skoslovenského ?ivota. Není bohu?el statistiky, aby odhadla, zda pětina ?i dvě nebo t?i pětiny ?s. politiky i politiky kulturní, ?s. ve?ejného a spolkového ?ivota, ?s. administrativy i ’organisace (lépe: desorganisace) jsou prostě a primitivně zloba za zlobu. Měl by se stupeň vnit?ního nervového opot?ebování, koeficient zmen?ené odolnosti v na?em národě vypo?ítat, aby se viděl deficit mravní síly, jím? defi-citově doplácí lid, kultura, brannost t?ebas na Hlinku, na St?íbrného, jím? t?ebas levice mezi sebou doplácí na své drobné intelektuální sváry. Zdá se toti? na?ím národním nedostatkem, ?e se u nás vybavení volní energie neobejde bez ohromného mno?ství odpadkové zplodiny, která obsahuje p?edev?ím vztek. A? jdeme proti ?emu jdeme, b?váme ukrutně rozho??eni, pro ka?dou hloupost máme superlativ pobou?ení a opovr?ení hned po ruce. Máme pa- thetickou psychologii stálé krevní msty posvátn?ch cit?, nezadateln?ch práv, nezapomenuteln?ch urá?ek. V politice snad klasick?m dokladem této pathetické psychologie z?stane Karel Kramá?, v její slovenské obměně Hlinka, vzorem jejího mistrného vyu?ívání St?íbrn?. Ná? vzduch je pln? v?boj?, jimi? d?tí toto napětí plan?ch zlob. Kde?to Francie i po jejich smrti shledala ?kodliv?m záhrobní blesk zá?tí mezi dvěma velik?mi mu?i, Clemenceauem a Fochem, u nás celá politická desítiletí jsou postavena na základech zloby. Nemluvě o Masarykovi, najde se nicméně ?ada p?íklad?, jak nenáviděn p?ec b?t beze zloby. Mo?no vyslovit domněnku, ?e v této zkou?ce se ctí obstáli ku prospěchu vlasti dva odp?rci a druzi, jako ?vehla a Bene?. Oni a jim podobní v?dy izas to budou, kte?í uchrání ?s. ?ivot zloby za zlobu, p?ed kletbou protizá?tí. Jsou, zdá se, prosti ?s. p?edsudku, ?e zá?tí je projev mu?nosti. ?lověku, jen? se ovládá, vy?ítává se u nás bezkrevnost a nedostatek temperamentu. Jeho ml?ení se vykládá jako zbabělost.Zatím u Kiplinga bije do o?í dvojí rys, nápadně odli?n? od tohoto ?s. pojetí. V?echny jeho ctnosti, ctnosti sebevlády, sebezap?ení, sebekázně, chladné krve, p?evahy rozumu nad citem z?ejmě ve vztahu k bli?ním ukládají v?ecka b?emena tomu, jen? chce b?t mu?em, p?ekvapivě ?ádná pak těm druh?m. K těm druh?m chová Ki- pling?v mu? zcela ne?eskou míru shovívavosti i velko- mvslnostL Nikde se mu nepraví: porou?ej, trestej, msti, pronásleduj. Ani: ucházej se, do?aduj se, získávej Kipling?v mu? je obrácen do sebe a k věcem, témě? odvrácen od hodnotícího vztahu vzájemností. V?echno se chce jen od něho: uměj, dove?,, u?iň. Kipling?v mu? je ve svém nejhlub?ím vnitru sám. Ctnost samoty p?iná?í mu své mni?ské otu?ení.Vypl?vá <pak z ní a z ostatních jeden okat? d?sledek, nápadně protich?dn? ?eskému druhu odezvy: a to je ml?ení. Vy?ítají-li iti bezhlaví bezhlavost a tak dále, znamená prakticky: nech je mluvit. Nehádej se s nimi, Ml?. Dovol jim pochybovat, stejně znamená: ml?. Uměj bez únavy ?ekat, zda? i to neznamená: ml?? Také ?obelháván, nel?i“, jasně ká?e ?et?it plan?mi slovy. A ?e tato ?etrnost je na místě i proti nenávisti, dokládá ver? dal?í:?...slov ctnosti nadarmo v?ak nebere?“. Doslovn? p?eklad v?ak poskytuje obsahu je?tě hutněj?ího: ?a p?ec nevypadej p?íli? dobrácky ani nemluv p?emoud?ile“. To je d?le?it? odstín míry, v něm? je obsa?ena v?ecka sebeúcta a pocit d?stojnosti, i zase mu?ná sebejistota ml?ení: kdy? tě chlap nenávidí, uchraň se Upadnout v protizá?tí; jen?e, namlouvat si ho také zrovna nemusí?. Za to, ?e tě má v ?aludku, ne?plhej na něho. Jeho zloba není je?tě p?í?ina, aby se nad ní dobrotou roz- kochalo tvé měkké slovanské srdce. Nezadej si, jinak tě budou mít za onuci, na kterou si ka?d? m??e beztrestně v?ecko dovolit, zkrátka, p?em??e?-li v?st?ednost zloby, neupadej ve ív?st?ednost rozcitlivění. V ?echách, i kdy? ti útoky nenávistníkovy jsou zcela lhostejné, musí? je odrá?et. Musí? se tvá?it, jakobys byl hluboce ura?en. A i v Anglii z?ejmě musí? umět imponovat odp?rci. Ale, pakli ?es u?inil, ?eho t?eba, ihned na to zapomeň — nemluv p?emoud?e, ?slov ctnosti nadarmo v?ak nebere?“: nechlub se ani svou shovívavou dobrotou, ani tím, jak si ho usadil. V?bec, nejlépe bude?-li zase ml?et. Tím jsi povinen své sebeúctě. Své hrdosti. Ale ov?em i své skromnosti. Skromnost a hrdost jsou si tuze podobny. Zdají se rubem a lícem tého? peníze. Hrdost není p?cha, skromnost není pokora. Obě obsahují vnit?ní nezávislost a vnit?ní míru. Kdo ví, ne- jsou-li vlastně obě ty ctnosti jedna a tá??“Nesnadné samoz?ejmosti.Vedlo by z desátého do stého, chtít pedantsk? rozebrat Kipling?v ka?di?k? ver?. Mezi jeho ctnostmi p?irozeně jsou takové, je? nepot?ebují v?kladu ad usum delphini ?echoslováci: ?Kdy? umí? snít a nepodlehnout snění jemn? pokyn vzne?en?m lyrik?m ?ivota, kte?í, nepadajíce se ve skute?nostech, snadno si uchovají ?isté ruce, na p?íklad absolutním pacifist?m za ka?dou cenu, kte?í nejsou ochotni ani se tehdy bránit, kdy? jim někdo p?ijde brát svobodu, jazyk i domov. ?Kdy? hloubat zná? a dovede? p?ec ?ít“, p?esně: umí?-li myslit a neudělat my?lenky sv?m cílem — toté? ideolog?m, s jasn?m anglick?m stanoviskem, ?e ne?ijeme, abychom myslili, ale myslíme, abychom ?ili, slu?ba my?lence slu?bou ?ivotu, viz pro změnu zase jednou Masaryk.Zato velekapitolou pro ?s. delfína bude dvojver?í, je? následuje: ?Kdy? proti triumfu i poní?ení jak proti v?dc?m spole?n?m jsi kryt ...“ ve znění doslovném: ?...umí?-li se setkat s Vítězstvím a Porá?kou a jednat s těmito dvěma podvodníky stejně...“Pisatel podtrhuje slovo ?podvodníky“. Nech? si je v?típí ka?d? je?itn? autor, kterého na jeho vlastní h?e ve skute?nosti zajímá jen: kolikrát byl vyvolán, kolik měl repris a jestli ho kdo ?chválil“ ?i ?strhal“. Nech? si je zapí?e za u?i ka?d? nervosní sportovec p?ed zápasem, ka?d? noviná?-fanou?ek po zápasu, ne? napí?e, ?e soudce byl stranick? a obecenstvo zaujaté. Kolik u? bylo napsáno o tom, jak ?patně sná?íme úspěch a neúspěch. Jak nám onen stoupá do hlavy, jak tento nás podlamuje! Dala by se po?ídit kniha o na?em národním úspěchá?ství. Pro útěchu ?s. dauphinovi bu? dodáno, ?e to není jenom na?e národní nectnost. Ale musí b?t potírána o to hou?evnatěji, ?e je to zároveň národní ne?est německá. Pot?eba světového prvenství, p?edstava kulturní nad?azenosti a nad?azenosti v?bec, my?lenka o národě vyvoleném, kterou ve hmotném zhrubnutí Němci p?evzali od sv?ch pronásledovan?ch ?idovsk?ch obětí — nejned?tklivěj?í v?ech národních je?itností, u Němce uvzta?něná od jedince k plemeni, je snad nejtragi?těj?í dějinn? p?ípad úspěchá?ství. Pisateli ?ekl p?ed léty lodní stewart na oceánském parníku, prost? německ? vojín ze zákop?, jejich? p?e- kalich do dna vypil: ?Wir sind nicht besiegt.rit-, wir haben bloss Unglúck gehabt!“ Nebyli jsme p?emo?eni, měli jsme jen sm?lu! Stranou v?ech zpolitick?ch, hospodá?sk?ch asociálních je zcela ustr. jak zna?n? podíl na vzestupu Hitlerově a na i- e?ní politice německé má německá národní neschopnost snést porá?ku. (Vítězové, pravda, se p?íli? nesna?ili, aby Němc?m pomohli ji snést.)Národ tak velik? jako Němci, kter? podlehne úspě- chá?ství, ohro?uje svět. Národ tak mal? jako my, pod- lehne-li mu, ohro?uje p?edev?ím sebe. Lid, jeho? se seběhne, aby uvítal ?eské footballisty, málem víc, ne? aby uvítal své státníky, je v nebezpe?í. Lid fanou?k?, jej? na h?e nezajímá v?kon ale v?sledek, je ochoten naletět ka?dému samospasitelnému fóru. ?spěch jako cíl a smysl je brána ke světu sebeklam?, klí? ke ka?dé zradě. ?íká se, ?e cesta do pekla je dlá?děna dobr?mi úmysly. Ale mohlo by se také ?íci, ?e b?vá lemována pozlátkem úspěch?. P?i?el ke star?ímu kolegovi mlad?í ?s. dramatik, měv kone?ně po ?adě marn?ch pokus? slu?n? úspěch, jej? nesmírně p?eceňoval. A na obvyklou otázku, co te? pí?e, odpověděl: ?Víte, nem??u se rozhodnout. Kdy? ?lověk měl úspěch, musí si náramně dát pozor, aby si nezadal“. S údivem pak vyslechl odpově?, kterou bral patrně za ?ert: ?Pak, pane kolego, se musíte nejprv nau?it s klidem propadat. Sokolsky: ?Ni zisk, ni slávu!“?e jin? ?s. dramatik poslal blahovolnému kritikovi podlézav? a citově hrub? dopis (stál by za oti?tění), p?í?tě v?ak za nedostate?né uznání podal na něho stí?nost u jeho zaměstnavatel?, slu? jen jako okat? p?íklad roz?í?ené kulturní nekázně, která děkuje za p?ízniv? posudek a po nedosti p?íznivém p?estane opětovat pozdrav. Ni zisk, ni slávu!?lověk se diví, kde se tohle bere v národě, jen? by mohl b?t neúspěchu zvykl?, a jen? se ze stalet?ch pohrom dovedl zachránit jen i jen v?kony s pravou kiplingovskou hou?evnatostí, jen? nezoufal, ? ... kdy? pravdivá tvá slova lstí bídák? jsou po?lapána v kal“, věcně a lépe: ?... dovede?-li snésti, kdy? pravdu, kterou jsi vyslovil, ni?emové p?ekrucují, aby. z ní udělili past pro hlupáky.“ Díky za útěchu, Rudyarde Ki- plingu. Taká úleva, ?e tedy i v Anglii se nějak?m, t?ebas gentlemanlike, zp?sobem p?ekrucuje. Nejsme tak zavr?ení hodni, jak se zdáme. I p?ekrucování je patrně jen lidské a ?s. hleda? pravdy, ?s. du?evní pracovník, ve?ejn? mysli? s vět?í trpělivostí vezme na se po tomto ver?i vě?nou a úmornou zkou?ku nerv?, kterou mu ukládají jeho p?ekrucova?i. Je jich, bohu bu? chvála, slu?n? po?et. Stávají se druhem spisovného ?emesla, specialisty z povolání, mistry povále?né krej?oviny, která tak virtuos—5 obracela staré ?aty, na nich? pak ov?em náprsní kapsi?ka se p?estěhovala z leva na právo. Tito virtuosové r?zn?ch ?V jedné větě“ nebo podobn?ch podnik? kategorie ve?erníkové bez rozdílu politického vyznání, mají v ?echách slavnou tradici, ne mlad?í ne? tradice svatováclavská, kvetoucí jako tradice husovská. Od zrádcujících Boleslav? p?es ?těpány z Pál?e, a? k dne?ním obhajobám dejme tomu Rukopis? nebo ke kritikám soustavy ?ty o voze, on o koze“, vzná?í se nad po?tem ?s. mozk? mlha my?lenky na ruby, bují v nich pod?it? trik nechtění rozumět, temná zchytralost vědomého chytání za slovo, poctivá nejapnost nevědomého chytání se slova. Nu?e, proti tomuto vleklému trápení Kipling je posilou: musí se to také snést, by? ne trpně. Musí se po masarykovsku vyslovovat a zas vyslovovat crav- da, ona p?e?ije nakonec v?echny ty prekrucova?e s jejich pastmi i s jejich hlupáky. Na p?íklad mim: ;;r.é slovo ?demokracie“, slovo ?humanita", slovo svoboda“ se ?asem vyry?uje ze v?eho písku i bláta, je? na ně nanesli ?těpánové z Pál?e. Musí b?t, jak bvl: k na?í záchraně: ?Kdy? hroutí se tvé stavení a znova jak dělník v potu lopotí? se dál“, bez p?irovnání: dovede?-li se dívat, kterak se hroutí věci, pro ně? jsi obětoval ?ivot, a pak se sehnout a budovat je znovu. Nebu? v?ak omluvou jedinci, zvlá?tě jedinci vzdělanému, ?e jsme hou?evnatí jako národ, není-li hou?evnat? on. Ten národ za?íná v něm, a on bude, je-li roz- trp?enec, jen? ?zhnusen toho nechal“, chybět v na?í národní obraně, která po vítězství sebe vět?ím, v?dy bude nucena sehnout se a znova budovat, jak dělník v potu lopotíc se dál, zhroucené stavení.Onen oipatrn? dramatik, jen? si po úspěchu nechtěl zadat, a v?ichni jeho druhu korunní princové pak nech? si p?e?tou, v mysl vryjí a pro v?dy v?típí state?né ?ty?ver?í, je? budi? zvlá?tě odsazeno, aby je hodně píchlo do o?í:? ... kdy? spo?ítat zná? hromadu sv?ch zisk? a na jedin? hod v?e riskovat, zas po proh?e se vracet k v?chodisku a nez avzdychnout nad ho?em sv?ch ztrát...“?, toho zahanbeného ticha, je? by s těmito ver?i nastalo od ?umavy k Tatrám po v?em na?íkání, fňukání, vrcení a vrnění, po v?em o?ívání, vymlouvání, viny na jiné svádění, po těch stescích' na ?poměry“, po supění, úpění, vzdychání, zlostnění a mra?ení!Keep smiling, ?s. mu?i! Slovem Viktora D?ka, jím?, tu?ím, zakon?il prolog k ?Ond?eji a draku“: ?Já usměji se.“ Zatít zuby, hlavu vzh?ru a nemrknout!Neb toto je hrdost. Není hrdost se urazit a zatvrdit. Hrdost je snést a nedat nic znát.A je to zároveň i skromnost. Je to vědomí vlastních mezí. No, no, snad se svět nezbo?í pro tvé u?lápnuté ku?í oko! Nestydí? se, ?e pot?ebuje? pofoukat be- bí?ko? Nehanbí se tvé ctěné ?já“ zaměstnávat svět sv?m světobolem? Hebbel, také mu? nikoli bez jádra, tím pozoruhodněj?í, ?e byl ná? nep?ítel, praví: ?Jsou lidé, kte?í by rádi p?ivodili konec světa, aby si uspo?ili sebevra?du“. ?s. bolestíne, m??e? si uspo?it sebevra?du i tak: nezavzdychni nad ho?em sv?ch ztrát. To je mu?nost, hrdost i skromnost zároveň. V?echny t?i ?íkají jedněmi ústy: ?Tant de bruit pour une omelette!“ To je rámusu pro jedno ministerské k?eslo, pro jeden mandát, pro jednu premiéru, pro jednu kritiku, pro jedno atd. atd. atd. Ho?i, pamatujte na letecké útoky, na zápalné pumy, na plyn ho??i?n?. Pre:; bu?? s. nerv?mvěnováno ?ty?ver?í dal?í: ?Kdy? p?inutit zná? srdce své a ?ivy, by s tebou vytrvaly nejvěrněj, a? tep a pohyb uniká ti ?iv? a jen tvá v?le ká?e: .Vytrvej!1“ Není mo?no, ani? kázání vzroste v knihu, dostate?ně rozvinout kapitolu o ?s. nervech a ?s. v?li. Jen pouhá její literatura od Kosmasa a Dalimila po Peroutku by vydala statn? rejst?ík, p?es něj? ?s. nervy se dodnes nezlep?ily, ?s. v?le, to jest síla ?istě mravní, dost neposílila ani neustálila. Místo v?ech napomenutí slu? nepatrn? ?ert, míněn? bez ka?dé zlomyslnosti. Kdosi jednou takto vylo?il nápis na obálce známého : = pisu ..?in“: ?V tom máte celou na?i národní povahu: rozběh ohromného ??“, pak hned povysko?íme na mali?ké ?i“, a to ?n“ u? utíká s kope?ka. Symbol: ?eské drama. První dějství jako hrom, druhé se houpe, t?etí le?í na nose. ?s. dramatiku, pisatele v to po?ítaje, drama je gradace. ?ivot je gradace. Jinak je to ústup, útěk, úpadek, smrt. A gradace, to? p?inutit srdce své a ?ivy ... Originál praví: ?... srdce a nervy a ?lachy, aby ti slou?ily je?tě dlouho po tom, kdy? jsou zmo?eny ..." Masaryk se po válce rozstonal a? roku 1921. My oby?ejně naopak slou?íme srdci a nerv?m a ?la- ch?m u? dlouho p?ed tím, ne? zmo?eny jsou. Není dovoleno zatajit, ?e se tomuto pohodlí někdy nedopat?ením ?íká ?humanita“, ?socialismus“, ba i ?komunismus“. V?li, je? ?vytrvej“ ká?e cizím zmo?en?m srdcím a nerv?m, se zas omylem ?íkává ?vlastenectví“ moderně: ?nacionalismus“, ?ili ?na chud? lid musí b?t p?ísnost“. V?enárodně a celostátně pak se v?li, je? ká?e vytrvat, s nevrlostí ?íká stru?ně ?d?ina“. Co? je u nás superlativ rozho??eného mravního odmítnutí a protestu.Sentimentalita, brat?í?kovánía ?b?t pozván u presidenta“ je ?s. rub ?ty?ver?í: ?...kdy? něhu snese? p?íli?nou i tvrdost, kdy? sv?j jsi, v?em nech? druhem jsi se stal, kdy? sbrat?en s davem, uchová? si hrdost a nezpy?ní?, by? mluvil s tebou král...“ Bu?te? p?ipsány a) v?em holubi?ím povahám, je? uvě?í ?íznivě v ka?dou lichotku, obklopujíce se ctiteli a ctitelkami, v?em vzájemně se podporujícím klikám, koteriím a stolním spole?nostem s ru?ením neomezen?m, v?emu ilusionismu ?s. citové korupce, v?í nevybranosti a nevybíravosti konjunkturálních p?átelství i lásek, v?emu odemstívání na b?val?ch druzích, ka?dému, kdo zanev?el, ?e nebyl pozván, ?i ?e státní cenu dostal jin? — b) v?emu pseudokolek- tivismu, v?emu lidstevnému horování zdarma a franko s prominutím poplatk? a zásluh, jin?mi slovy: v?emu vznícenému p?í?ivnictví a nad?enému opilství z cizích ?in?. Karel Polá?ek jednou komusi ?ekl: ?Vy jste z té generace, která je py?ná na to, ?e Picasso a Braque dob?e malují.“ Jak vidno, pat?í sem i v?echny módy a snobismy v?ech modern — c) v?em demagog?m, kte?í se s davem sbrat?ují do té míry, ?e mu ne?eknou pravdu, v?em jeho pochlebník?m a frázis- túm, jeho korte??m a potur?enc?m zejména kulturním. jeho vlajká??m a heslá??m, v?em těm, jim? roz?ilení je program, jakmile si stoupnou p?ed tvá? více ne? dvaceti lidí. Máme po této stránce vynikající exemplá?e i mezi intelektuály a vědci, bez rozdílu stran, kte?í se na p?íklad mlad?ch vínem studentsk?ch myslí ?i jin?ch dospívajících du?í, opíjejí pod obraz — bohu?el ne do němoty.d) v?em ?doyen?m“, ?koryfe?m“, ?hvězdám“ a ?v?d- :im". kdo zpohodlněli ve vlastním tuku, zapomněli své pokorné po?átky. Jim? se pro vlastní návyk ?i -r; ohled na man?elku nechce z privilegovan?ch sees ?el a vyhrazen?ch míst na spole?enském v?sluní, zt slu?ebních byt? a aut, z vrchnopansky ovládan?ch rubrik : i p?ednostních vchod? pro zvané s ?estn?mi vsrep erkarri. z v?lu?n?ch ?aj? a tich?ch, ale mocensk?ch ?estn?ch funkcí, kde se to?í klikou.?as.?Kdy? ?ekne?: sv?mi vte?inami v?emi'... prosou: jestli?e dovede? naplnit minutu ?edesáti vte?inami, které stojí za to ...“. Masaryk — zase Masaryk — ?íká kdesi něco o p?lhodinách p?ed odjezdem, kdy se ?ekání dá u?ít k práci. Pr?, pane?ku, to je také ?as.Pomni, ?s. loudo, ?s. ?jen rovnou a volnou“, ?s. kavárensk? povale?i, ?s. náv?těvníku nes?etn?ch slavností, ?s. ?tamgaste, ?s. odklada?i a váhav?e: zítra je také den, ov?em, asi, mo?ná, kdo ví. Ale tento den, t?ebas tento ?tvrtek patnáctého srpna 1935 se nikdy, nikdy nevrátí, nezadr?itelně se propadá do děsivého bezedná za tebou, které tě rychlostí ?edesáti minut za hodinu prov?dy pohlcuje, v něm? stárne? mezi dvojím lín?m zívnutím a dvěma nerozhodn?mi tahy z cigarety.Pomni pak, co je?tě stra?něj?ího: tv?j ?as je na?e doba. Nestojí-li za nic, tedy proto, ?e tv?j ?as, mezi ?asem jin?ch, za nic nestál. Světová válka, ruské krveprolití, nezaměstnanost, plynové masky, Hitler, Habe? — to v?e se stalo, proto?es trpně nechal utíkat své vte?iny. Ty a ty tuhle, ty tam a onde. My v?ichni, kdo jsme za ta léta nebyli ?ready“. A nelze dohlédnout, co v?echno se stane zase z toho, kdy? nebudeme ?ready“ te?, od p?edsedy vlády p?es spisovatele a národní hospodá?e (ó, kolikrát ti nebyli ?ready“!) k ?ikovateli v kancelá?i doplňovacího praporu.?Tvá bude země...“?Pak pán, pak vítěz na ?ivé jsi zemi...“ Originál se ?te: tvá bude země a v?echno, co jest na ní.Nu?e, a my p?ec nechceme nic víc, ne? aby na?e byla tato země, osvobozená země mu?? Václav?, Jan?, Ji?ík?, Tomá??. Kipling nemluví k vyvolen?m. Nemluví k Old Shatterhand?m. Ale ke ka?dému. Ka?d? m??e b?t mu?em. A ka?dého mu?e budi? tato země. Jinak cizí z ní udělají, co my nedovedli.?ivot a instituceClaude C. Hopkins:r?spěchy v reklaměJeden z nejúspě?něj?ích americk?ch reklamních praktik?. Claude C. Hopkins, vydal autobiografickou kní?ku ?Mé úspěchy v reklamě“, v ni? vypravuje o sv?ch zku?enostech za dobu ?ty?iceti let. Kniha vyvolala velik? odpor u největ?ích inserujících firem, proto?e prozrazuje mnoho tajností ze zákulisí velké světové reklamy. Docela realisticky se tu prozrazuje, ?e úspě?ná reklama musí p?edstírati nějakou slu?bu ve?ejnosti, a zcela otev?eně ukazuje na podvody s reklamou farmaceutickou, propagující nějak? neomyln? prost?edek pro vzr?st vlas? a pod. P?iná?íme z knihy několik zkrácen?ch ukázek o úspě?n?ch reklamních kampaních.Mluví se k oby?ejn?m lidem.Dovolte mi, abych p?edně konstatoval, ?e cesta úspěchu vede pouze st?edem docela oby?ejn?ch lidí. Oni tvo?í na světě nesmírnou vět?inu. Ten, kdo zná zcela primitivního ?lověka a kdo je jedním z těchto lidi, má ve sv?ch rukou největ?í mo?nosti a vyhlídky. Vět?ina Udí, kte?í dosáhli největ?ího úspěchu v reklamních kampaních, neměli v?bec ?ádného vzdělání. Leckter? z nich je dnes ?editelem veliké insertní kancelá?e, vydělává spousty peněz a p?ece se sotva dovede podepsati. Jeho v?hodou bylo, ?e znal z á- liby lidov?ch vrstev a ?e oby?ejní lidé chodili na- kupovati to, co měl na prodej. Dnes k nám chodí mno?ství absolvent? v?elijak?ch kurs? a uji??ují nás: ?My máme vzdělání a máme literární styl.“ ?íkám jim, ?e tyto dvě věci jsou v reklamě leda na p?eká?ku. Velká vět?ina mu?? i ?en není ani s to poznati, co je to literární sloh. A pozna- jé-li to, mají z něho strach. Probudí se v nich obava, ?e by se mohli dát ovlivnit proti sv?m vlastním zájm?m a ?e by mohli vydati peníze zbyte?ně. Je-li něco v reklamě p?íli? originálního, probudí to ihned podez?ení. Kdykoli je patrno p?íli? jasné úsilí, prodati nějaké zbo?í, vzniká v publiku docela stejn? odpor proti jeho nákupu. Kdykoli má oby?ejn? ?lověk dojem, ?e reklamní v?zva p?ichází od nějaké spole?ensky a du?evně vy??í t?ídy, vzniká -- nie: - :: 1 le?e nenávist. Lidé nemají rádi v reklamě diktaturu.Hledáme v reklamě ustavi?ně takové nové lidi, kte?í dove d; n vycítit, jak?m impuls?m podléhá vět?í- n e Ták tv?ch lidí se nikdy neptáme, jak vysoké je jejich vzděláni ani jaká je jejich literární kvalifikace. Tohle jsou nedostatky, které se dají snadno dohoniti. Zato p?ijímáme ; ttev?enou náru?í ?lověka, kter? nám doká?e, ?e rozumí lidské povaze.Lé?iva a kosmetické prost?edky.Reklama pro v?robky lékárenské byla kdysi nejobtí?něj?ím druhem propagandy. Prodej prost?ednictvím cestujících a prost?ednictvím zástupc? nep?iná?el skoro ?ádn?ch v?sledk?. Ohlasu v obecenstvu bylo mo?no dosáhnouti pouze reklamou a v této farmaceutické reklamě se vy?kolili největ?í reklamní odborníci dne?ka, z nich? se stali skute?ní mist?i svého oboru. Tehdy lékárenské v?robky byly p?iváděny na trh je?tě vět?inou lidmi, kte?í měli vysok? názor o svém poslání, kte?í opravdu chtěli prospěti lidstvu a kte?í levně nabízeli dobré léky pro ty, kter?m nebylo mo?no obrátiti se na léka?e. Dnes je tomu ov?em jinak.K tomu názoru jsem dospěl u? p?ed mnoha lety. Proto jsem také ji? déle ne? sedmnáct let nikdy nepracoval reklamně pro ?ádn? lékárensk? v?robek, leda?e ?lo v?jime?ně o někter? velice prost? p?ípad. A rozhodně bych za nic na světě podobnou reklamu nedělal. Ve chvíli, kdy toto pí?i, odmítl jsem právě nabídku reklamní kampaně za 900.000 dolar? pro lékárensk? v?robek. Jsem dnes rozhodn?m odp?rcem jakékoli reklamy, která propaguje prodej ně?eho, co by nebylo ve ve?ejném zájmu.Tehdy p?ed léty, kdy poměry byly je?tě jiné, setkal jsem se s léka?em drem Shoopem, jen? dosud prodával své farmaceutické v?robky prost?ednictvím agent? a neměl p?i tom úspěchu. P?ijal jsem jeho nabídku, abych se pokusil vytvo?it v obecenstvu pocit pot?eby nakupovati léky a farmaceutické v?robky p?ímo. Proto?e lidé nenakupují lé?iv? prost?edek k tomu ú?elu, aby ho měli prostě doma, n?br? proto, aby jím dosáhli nějakého v?sledku, měl jsem nápad, dáti nakupujícím záruku, ?e prost?edek svého ú?elu dosáhne, Podobné záruky dosud slibovaly neznámé osoby, vzdálené tisíce kilometr?, nakupujícím neznámé. Měl jsem nápad. ?e záru?ní list, ?e prost?edek dosáhne svého úspě- thn. musí podepsati p?ímo lékárník, u něho? lidé lah- viiku nakoupili. jemu? dali své peníze a kterého dob?e znají První pokus jsme u?inili s prost?edkem proti ka?li: jestli?e ná? lék by někomu nep?inesl úspěch, vrátili jsme mu peníze, které lékárně zaplatil. Dosáhli jsme tím obrovsk?ch úspěch?. Toté? jsem opakoval p?i zavádění lé?ivého prost?edku proti revmatismu. Zatím co jiné prost?edky pouze uji??ovaly o své dobré jakosti, sk?tali jsme nakupujícím naprostou jistotu. Jedinou podmínkou na?í záruky bylo, ?e nakupující odebral ?est lahví na?eho prost?edku v celku za pět dolar?. Tímto zp?sobem jsme dobyli největ?í ?ásti celého trhu. Propagandu jsme dělali bro?urami, rozná?en?mi od domu k domu. Někter? den jsme expedovali po?tou i 400.000 bro?ur. Na novinovou reklamu jsme vydali ro?ně 400.000 dolar?, a dosa?en?mi v?sledky jsem se dostal na první místo ve farmaceutické reklamě.Na? tu chci zvlá?tě upozorniti, je, ?e mé reklamy měly v?dycky charakter altruistick?. V?dycky jsem nabízel nějakou slu?bu ve?ejnost i. Ka?d? se mohl presvěd ?iň o jakosti zbo?í bez jakéhokoliv risika: Bu? dosáhl ?ádaného v?sledku, nebo dostal vráceny peníze. Je?tě jednoho hodu. t?kajícího se prodejové metody, je si t?eba pov?imne,n-:. Je v?dycky t?eba nabízeti něco po nějaké stránce dokonalej?ího, ne? nabízejí ostatní. Je t?eba nabízeti lep?í jakost, je t?eba lépe poslou?iti nebo nabídnouti v?hodněj?í podmínky anebo je alespoň t?eba vytvo?iti si pověst lep?í jakosti, zalo?enou na pouhém zdání, tím ?e upozorňujeme na některé okolnosti svého zbo?í, které sice zbo?í konkurence má také, na ně? v?ak dosud nikdo neupozornil. Dále je t?eba dob?e znáti své konkurenty, je t?eba věděti, co jiní nabízejí a věděti, co lidé pot?ebují. Nepou?tějme se do bitvy d?íve, ne- p?edstihneme-li jiné po některé stránce. Lidé, kte?í v?dycky dbají toho, aby vydávali své peníze rozumně, nem??eme dlouho voditi za nos. Nikdy nepodceňujme jejich inteligenci a jejich znalosti.Reklama na pivo.Jedna z jin?ch velk?ch kampaní, které mi byly svě?eny, t?kala se piva zna?ky ?Schlitz“, které v té době v prodejovém po?adí stálo na pátém místě. Tehdy v?echny reklamy piva zd?razňovaly jedině, ?e pivo je ??isté“. Tento argument p?sobil na lidi tak mocn?m dojmem, jako voda na kapry. Ne?li jsem se pustil do pivní reklamy, pokusil jsem se osvojiti si vědu va?ení piva, k ni?emu mi to v?ak neprospělo. I nav?tívil jsem Schlitz?v pivovar. A tady jsem viděl místnosti s pr?zra?n?mi skleněn?mi nádobami, s místnostmi, do nich? vstupoval jen filtrovan? vzduch, aby se pivo ochladilo v prost?edí naprosto ?istém, viděl jsem tu obrovské filtry a pozoroval, jak se dvakrát denně ka?dá pumpa a ka?dá trubka ?istí a jak se ka?dá láhev vym?vá zvlá?tními p?ístroji ?ty?ikrát za sebou. Artésk?mi studnicemi se ?erpala voda z hloubky 4000 stop, aby byla naprosto ?istá a po ?est měsíc? se nechávalo pivo státi v sudech. Kvasnice byly p?ipraveny teprve po 1200 pokusech a mate?ské kvasnice se chovaly ve zvlá?tní cele. Dověděl jsem se, ?e tohleto v?echno jsou věci navlas stejné, jako v jin?ch pivovarech.?ekl jsem: ?Pro? v?ak o tom v?em nevypravujete lidem? Pro? jim neuká?ete, pro? va?e pivo je tak ?isté? Tohleto v?echno ?tená??m je?tě nikdo nikdy nevypravoval a vy- tiskneme-li tohle v reklamě, vzbudí to ú?as ?tená??.“Popsal jsem tedy ve své reklamě v?echna za?ízení, zaru?ující ?istotu piva. Vypravoval jsem to, co je pro ka?dého sládka bě?nou věcí, o ?em? v?ak se obecenstvu nikdy nevypráví. Tím jsem dal ?istotě Schlitzova piva zcela konkrétní smysl. A trvalo jen několik měsíc?, ?e Schlitzova známka p?e?la z pátého místa na první. Je to kampaň, která podnes z?stává jednou z m?ch největ?ích akcí. Od té doby jsem ?asto v reklamě vykládal publiku velice prostá fakta, p?íli? dob?e známá v?robc?m, o nich? myslelo, ?e na nich není nic zajímavého — a p?ece tato fakta zajistila m?m v?robk?m v?hradnou a trvající presti?, proto?e byla po prvé jmenována v souvislosti právě s těmito v?robky.I kdy? v?robek, kter? propagujete, není nijak mimo- ?ádn?, a nesk?tá nějak?ch velik?ch v?hod, a i kdy? celá ?ada jin?ch lidí je schopna nabídnouti v?robek podobn?, dosáhnete úspěchu tím, zd?razníte-li, s jakou pe?livostí se va?e zbo?í vyrábí. Sta?í, abyste upozornili na slo?ky a na fakta, která jin?m p?ipadají p?íli? oby?ejná, ne? aby se o nich v?bec mluvilo, a p?ece stane se vá? v?robek v o?ích obecenstva v?robkem znamenit?m. Později se stane, ?e druzí budou upozorňovati na tyté? vlastnosti i u svého zbo?í: to pro vás bude novou reklamou. Je ostatně velice málo reklamních kampaní, které by se nedaly imitovati. Málokteré vedoucí zbo?í na trhu má v?lu?né postaveni Vedoucího postavení se dosahuje prostě tím, ?e někdo prvni _ z z mi na ur?ité vlastnosti zbo?í, je? p?sobí s absolutní p?esvěd?ivostí.Historie ?Liquozon u“.Obchodník, ?ijící v Chicagu a prodávající psací stroje, d;věděl se jednou, ?e se v Torontu vyrábí desinfek?ní prosme dek. usmrcující mikroby, zvan? ?Powley?v tekut? : jjjijeho? v plné spokojenosti u?ívá veliké mno?ství závod? v Kanadě. Zajel si do Toronta a p?esvěd?il se, ?e tu jde o pěniv? prost?edek proti mikrob?m, ne?kodn? p?i in- -~mim u?ívání. Opat?il si informace u velkého mno?ství >dběratel?, zejména v nemocnicích, a nadchl se pro tento v?robek. Koupil jej za 100.000 dolar? a nazval jej ?Liqu- ozone“. Po ?ty?i roky jej vyráběl a inseroval a skon?il deficitem 40.000 dolar?. Hledal tedy ?lověka, kter? by měl schopnosti prost?edek zavésti. Byl jsem mu doporu?en, ale teprve po mnoha náv?těvách a kdy? mne provezl mno?stvím podnik?, u?ívajících ?Liquozon“, jsem se dal p?emlu- viti k tomu, abych se s ním spojil. V kompensaci za svou spolupráci p?ijal jsem nabídku dvacetiprocentního podílu na obchodu. Měl jsem nápad, ?e zaplatíme ka?dému z nakupujících první lahvi?ku sami. To je mnohem úspě?něj?í, ne? darovati něco bezplatně; p?sobí to daleko vět?ím dojmem a dosahuje daleko vět?ího psychologického efektu. Nabídneme-li někomu ?ukázku zdarma“, znehodnocuje to ná? v?robek. Jestli?e jsme jednou někomu dali ur?ité zbo?í bezplatně, objeví se v něm podvědom? odpor po druhé za toté? platiti, co jednou obdr?el zdarma. ?Zaplatíme za vás“ je daleko úspě?něj?í reklamní heslo, ne? ?íci ?dáme vám zdarma“. Vyzkou?eli jsme m?j plán asi v tuctu mal?ch měst státu Illinois. Po lahvi?ce, kterou jsme za spot?ebitele zaplatili sami, nabídli jsme mu 6 lahví v ceně 6 dolar? za p?ednostní cenu 5 dol., se zárukou, ?e nebude-li uspokojen, budou mu peníze vráceny. Byl to návrh, jemu? nikdo rozumn? se nem??e vzep?íti. A proto?e vět?ina lidí je rozumn?ch, věděl jsem p?edem, ?e vět?ina těch, kdo pot?ebují m?j v?robek, p?íjme m?j návrh. Byla to prostě nabídka, je? se nedala odmítnouti.Z prodeje, kter? jsme v oněch městech uskute?nili, kryli jsme reklamní v?daje a je?tě jsme dosáhli velkého p?ebytku. Od lékárník?, s nimi? jsme pracovali, jsem si opat?il písemná prohlá?ení s udáním dosa?en?ch v?sledk?. Tato prohlá?ení jsem rozeslal do v?ech měst ostatních, v ka?dém městě jednomu velikému lékárníkovi. P?islíbil jsem reklamu pro odebrané zbo?í, a i bezplatnou zásilku vzork?, poskytovan?ch v?dy jen jedné lékárně. Podmínkou bylo, ?e nám bude zaslána pevná objednávka. ?lo tu o fixní objednávku v?robku, kter? objednavatel v?bec je?tě neshlédl, a p?ece jsme obdr?eli písemné objednávky od velik?ch lékáren, které p?esahovaly obnos 100.000 dolar?. ?ást těchto objednávek jsme cedovali reklamní kancelá?i k zaplacení reklamních v?daj? ve v??i 16.000 dolar?. Kdy? jsem v únoru toho roku vstoupil do v?roby ?Liquozonu“, neměli jsme jiné hotovosti, ne? k zaplacení nájemného. Dne 1. ?ervence jsme měli ?ist? zisk 1,800.000 dolar?. P?í?tí rok jsme podnikli útok na Evropu. Otev?eli jsme v Lond?ně filiálku, v ní? jsme zaměstnali 306 osob. Zbudovali jsme druhou továrnu ve Francii a na?e pa?í?ské kancelá?e byly z nejkrásněj?ích v celém městě. Za dva roky jsme inserovali v 17 r?zn?ch jazycích a prodávali ?Liquozone“ skoro do v?ech zemí světa.Reklama pro automobily.První inserát pro auto jsem napsal roku 1899. Byla to bro?ura s titulem ?Sport pro krále“ a t?kala se parního automobilu, zhotoveného v Milwaukee. Měl jsem jeden z prvních model?, kter? mne ji? první den stál 300 dolar?, proto?e se spla?ili koně a ?e jsem zp?sobil mnoho ?kod. Bylo tu zapot?ebí t?iceti minut, ne? se stroj rozjel, doba, za ní? by ?lověk také byl do?el na nádra?í. Toto rozjetí v?ak nebylo nic u porovnání s obtí?emi, které vy?adovalo zastavení stroje, kdy? se dal jednou do chodu. Poda?ilo-li se nám projeti 10 mil beze srá?ky, byli jsme hrdí na sv?j rekord. A kdy? jsme se dostali do vzdálenosti 25 mil a? do Milwaukee, jeli jsme hned p?ímo do továrny a bylo t?eba celodenní správky vozu. Ka?d?ch 10 mil jsme musili zastaviti a na?erpati vodu. Seděl jsem p?i tom p?ímo nad kotlem. Pamatuji se, jak jsem za blátiv?ch nocí se úzkostlivě díval na manometr a ?ekal na okam?ik, kdy klesne tak hluboko, ?e kotel vybuchne. Vě?te mi, ?e jsou na světě mnohem p?íjemněj?í zku?enosti, ne? seděti za temné noci na jedoucím rozpáleném kotli. Tato zku?enost v?ak ze mne u?inila nad?eného automobilistu. A od té doby jsem ?ídil reklamní kampaně pro dvacet r?zn?ch automobilov?ch továren.V oněch prvních dnech mi byla svě?ena reklama pro továrnu Thomas-Detroit. Vzal jsem za základní motiv své reklamy jméno ?éfa — in?en?ra této továrny Howarda E. Coffina. Poznáte, ?e kdykoli to bylo mo?no, sna?il jsem se v reklamě pracovati se jménem nějaké osobnosti. Zku?enost v?dycky dokázala, ?e to p?sobí siln?m dojmem. Obecenstvo má rádo jména lidí, kte?í něco dokázali. P?esvěd?il jsem se, ?e osobní jména jsou lidem milej?í, ne? styk s bezejmenn?mi akciov?mi spole?nostmi. ?tená? ví, ?e jméno nějakého odborníka, které jsme citovali v reklamní kampani, p?edstavuje ?lověka schopného, kter? má nějakou cenu. T?eba to je ?lověk v ?irok?ch vrstvách naprosto neznám? anebo ?lověk, jen? je teprv na po?átku své kariéry, prokazují lidé tomuto jménu vá?nost, ji? proto, ?e nějak? pr?myslov? podnik ho u?inil hvězdou své reklamní kampaně. Podobn? ?lověk se stává v?eobecně znám?, jeho jméno nab?vá zvlá?tní autority, je? mu?e vésti k velké karié?e. Kdy? jsem se po prvé v reklamě na automobily zmínil o Howardu C. Coffinovi, byl to ?lověk docela neznám?. Na?e reklamní kampaň ho u?inila tak znám?m, ?e za světové války byl jmenován ?editelem amerického letectví.Jméno jednotlivce má v reklamě vět?í cenu, proto?e je daleko snaz?í u?initi populárním nějakého ?lověka, ne? nějakou institucí Proto?e v té době se ?í?ila pověst o obrovsk?ch ziscích automobilov?ch továren, publikovali jsme inserty, v nich? jsme udali cenu v?ech jednotliv?ch sou?ástí vozu a ukázali, ?e ná? zisk je pouze 9%. Podobná specifikace má p?i reklamě velik? v?znam, nebo? v?eobecná uji?tění jsou naprosto nep?sobivá. Specifikacím, ?íslicím, a positivním fakt?m publikum vě?í, a? u? jimi ?íkáme pravdu, nebo a? l?eme. Lidé si toti? nemyslí, ?e by veliké podniky lhaly.Kdy? jsem vedl reklamu pro automobily ?Overland“, pro?ila tato firma cel? napínav? román: továrna byla p?ed zhroucením, nebyla v?bec schopna vyráběti a opat?ila si několik zakázek, ze sou?ástí, které byly po ruce, byl sestaven první v?z, dal?í v?roba se dála v improvisovaném městě pod stany, a? v tomto podivném tábo?e bylo v jedné sezóně vyrobeno za 365.000 dolar? aut. Ve své reklamě jsem v?echnu pozornost obecenstva upjal na tento román továrny, a mé plakáty měly název: ?Podivuhodná historie Overlandu“. Tato historie utkvěla lidem v paměti a z Overlandu stala se známka, která se po?ala prodávati po celém světě. Lidé toti? jsou jako ovce. Jsou v?ichni neschopni odhadnouti skute?nou hodnotu věcí, stejně jako ji nedovedeme posouditi já ani vy. Hodnotíme věci vět?inou podle toho, jak? dojem udělají na jiného, dáváme jim takovou cenu, jaké se tě?í u ostatního obecenstva. Jdeme v?ichni s davem. Proto jsem vyu?il v reklamě v?dycky této tendence lidí, která je vede k vzájemné imitaci, tendence, která je typická pro dav.Kdy? automobilová továrna ?Reo“ se na mne obrátila, byla právě v krisi. P?ekonávati krise bylo vět?inou úkolem m?ch reklamních kampaní. Nikdy se na mne nikdo neobrátil, kdy? nebe bylo krásné a mo?e klidné. A skoro v?ichnimne také opustili, kdy? nastaly zase dobré i:; :0 -aké ostatně z ?ásti mou vinou, poněvad? jsem —: kr??cké situace měl nejraději. Kdy? jsem se ujal re- pro továrnu ?Reo“, zalo?il jsem kampaň na sv?ch —-zkou?en?ch metodách. Kdy? nějaká metoda dosáhla úspěchu, není dob?e ji opou?těti. Kdy? se nám poda?ilo pomoci nějaké techniky prodati v?robek tisíci lidem, je :: r. vděpodobno, ?e stejnou technikou p?imějeme ke koupi i dal?í tisíce. Prost?edk?, vedoucích k největ?ím úspěch?m, af je to na kterémkoli poli, není mnoho. Obrátil jsem se tedy podle své zku?enosti na konstruktéra voz? ?Reo“ R. M. E. Oldse, jen? byl jedním z prvních automobilov?ch konstruktér? v?bec. A slíbil jsem, ?e se ujmu reklamní kampaně,bude-li vyhověno t?em podmínkám.První podmínkou bylo, ?e nov? model auta bude nazván ?Reo — Pět“, aby tento typ měl v?razně jméno a aby bylo podtr?eno, ?e tu jde o nov? model. Druhou podmínkou bylo, ?e in?en?r Olds bude podpisovati v?echny inserty, aby se vyu?ilo jeho veliké reputace, dobré pověsti ?lověka nesmírně bezúhonného, neoby?ejně zku?eného, jen? do ko?ene znal své ?emeslo. Slíbil jsem mu, ?e texty budou tak dokonalé, ?e je s hrdostí m??e podepsati. T?etím m?m po?adavkem bylo, aby inserty Oldsem podepsané byly nadepsány ?M?j model na rozlou?enou“, co? mělo vzbuditi dojem, ?e jde o něco definitivního a o v?robek, jím? jeho autor je plně uspokojen. In?en?r Old? namítal, ?e nemá naprosto v úmyslu ji? odejiti do soukromí. Ujistil jsem ho, ?e toho není naprosto zapot?ebí: ?e Sarah Bernhardtová uspo?ádala sedm velik?ch turné na rozlou?enou a ?e tudí? on m??e klidně sestro- jiti na rozlou?enou dva nebo t?i modely aut. Ka?dé podobné rozlou?ení je mo?no podrobiti je?tě jednou pozděj?í revisi.Po dohodě o těchto bodech vydali jsme inserty s názvem ?M?j model na rozlou?enou“, podepsan? in?en?rem R. E. Oldsem, jejich? text ukázal v?razně osobnost tohoto mu?e, jen? dbal více o své dobré jméno ne? o zisk a jen? usiloval v ?ivotě v?dycky o dosa?ení v?robku co nejdokonalej?í jakosti, a? to stojí cokoli. Tato kampaň měla sensa?ní úspěch. V?z ?Reo — Pět“ dosáhl prodejového rekordu toho roku. Spole?nost ?Reo“ zahájila tím novou éru a dosáhla pověsti nejsolidněj?í a nejúspě?něj?í firmy.Kdy? mi byla svě?ena roku 1924 reklama pro zna?ku ?Studebaker“, byla situace na automobilovém trhu během posledních sedmi let ji? úplně změněna. Zna?ka ?Studebaker“ měla obrovsk? úspěch, bursovní v?nosy jejích papír? byly sensa?ní. Zalo?il jsem proto reklamu na tomto úspěchu. Byla to kampaň, známá po celém světě. Citoval jsem cifry o stále se stupňujícím odbytu. Ukázal jsem, jaké v?hody sk?tá spole?nosti její vysoká aktivnost. Na p?ím?ch ?íslicích jsem dovodil, jak se sni?ují náklady hromadnou produkcí. Ukázal jsem, jak na základě toho v?eho je mo?no dosáhnouti mimo?ádn?ch v?- sle-dkú a vyrobiti ro?ně 150.000 voz?. Byla to naprosto nová nota v automobilové reklamě, která podnes je?tě jeP?i :; — v?em jsem dbal zásady, ?e je t?eba v?dycky zachovati zdání, ?e jde o nejdokonalej?í slu?bu ve?ejnosti. Vět?ina reklamních úspěch? byla dosa?ena tímto prost?m zp?sobem: poda?ilo se rozezvu?eti lidskou strunu, mlu- - lidsk?m zp?sobem. Ka?d?, kdo měl v reklamě úspěch, dosáhl ho tím, ?e dovedl probuditi zájem, ?e svou v?robou uskute?ňuje slu?bu, po které ve?ejnost tou?í.Zubní pasta Pepsodent.Největ?í úspěch v ?ivotě p?inesla mi dosud zubní pasta P-peodent. Z?stal jsem s jejím v?robcem ve spojení cely— dvacet let. A p?ece, kdy? ke mně po prvé p?i?el, sna?il jsem se ho od věci odraditi. Neviděl jsem zp?sobu, jím? by bylo mo?no p?emluviti laiky k tomu aby se dali získati pro technické vlastnosti ur?ité zubní pasty. Kromě toho chtěl svou pastu prodávati po 50 centech, zatím co oby?ejná pasta byla za pouh?ch 25 cent?. Kt-nelně jsem se uvolil zahájiti kampaň, dá-li mi ?estiměsí?ní tp-n na balík sv?ch akcií.Pro?etl jsem mnoho knih napsan?ch vědeck?mi autoritami, je? studovaly vědecky slo?ení Pepsodentu. Byla to neplodná ?etba. Uprost?ed jedné knihy jsem v?ak na?el zmínku o sliznaté vrstvě, která se tvo?í na zubech. Vymyslil jsem pro ni název zubní ?film“. A rozhodl jsem se inserovati zubní pastu jako prost?edek krásy, poukazuje na tento ?film“ jako na p?eká?ku krásy. Oby?ejně se inserovala zubní pasta jako preventivní prost?edek, udr?ující zdravé zuby a zabraňující vzniku chorob. Za dlouhé zku?enosti jsem se v?ak p?esvěd?il, ?e propaganda apelující na u?ívání preventivních prost?edk? nedosahuje veliké popularity. Lidé se vynasna?í uzdraviti se z nějaké choroby, nedají se v?ak p?emluviti, aby jí zabránili p?edem. Nes?etně reklamních kampaní ztroskotalo tím, ?e nepochopilo tuto lidskou vlastnost. Firma mi také radila, abych ukazoval na negativní stránku věci, na ?patné zuby jako v?sledek nedbalé pé?e. P?esvěd?il jsem se v?ak, ?e negativní a odpudivé p?edstavy si z?ídka získají ?tená?e. ?lověk nerad sly?í o trestu za viny, chce naopak sly?eti o odměnách. Smějte se, a lidé se budou smát s vámi — pla?te, a budete plakat sám. Mnoho v?robc? ztroskotalo na tom, ?e se sna?ilo zubní pastu zavěsti tím, ?e zakládali svou propagandu na strachu. Proto jsem se ani slovem nezmínil o nějak?ch zhoubn?ch následcích, nikdy jsem neukazoval lidi trpící bolestí, n?br? pou?íval jsem jediné obrázk? lidí s hezk?mi tvá?emi a krásn?mi zuby.V?echny pot?ebné zku?enosti jsem v?ak získal teprve během kampaně samotné. Vyzkou?el jsem sta r?zn?ch anoncí. Ke ka?dé byl p?ipojen kupon, na něj? vydal kter?koli závod vzorek. U?íval jsem v záhlaví reklam nejr?zněj?ích vět. Podle toho, na kolik kupon? kde byly vy?ádány vzorky, jsem podrobně studoval, které záhlaví insertu kde mělo úspěch. Kdybych si byl p?edem p?ipravil sérii insert?, byl bych snad ruinoval cel? obchod během ?tvrt roku, a?koliv jsem měl v té době ji? t?icet let zku?enosti v reklamě, a a?koliv jsem měl za sebou ji? stovky obrovsk?ch reklamních kampaní. Kontrolování odevzdan?ch kupon? v?ak mne upozornilo na ka?d? omyl. Měl jsem mo?nost ihned změniti taktiku. Tak jsem mohl zp?sobem rychl?m a bezpe?n?m dosáhnouti úspěchu právě na základě pe?livé kontroly dosa?en?ch v?sledk?.V kampani samotné byl jsem nucen pou?iti taktiky reklamy altruistické. Ukazoval jsem, ?e na?ím povoláním je sk?tati lidstvu p?edmět, slou?ící k jejich dobru. Kdybychom byli oznamovali ?tená??m v insertech, ?e jim dáme zdarma ukázku na?eho zbo?í, byli bychom sv?j v?robek znehodnotili. Ukázka zdarma u?iní dojem pouze tehdy, jde-li o nějak? nov? v?robek potraviná?sk?. Ve věcích p?edmět? t?kajících se hygieny v?ak je psychologie publika naprosto jiná. Kdybychom byli rozdávali ukázku zbo?í, byli bychom v o?ích ?tená?? pouh?mi obchodníky, usilujícími o prodej svého zbo?í, a nikoli m u- ?i vědy, kte?í se sna?í, prokázati slu?bu ve?ejnosti. P?ijmouti balí?ek su?enek na ukázku je docela v souhlase s lidskou p?irozeností. Kdybychom v?ak byli sv?j hygienick? preparát inserovali s poukazem ?vzorek zdarma“, byli bychom jej diskreditovali. Proto na?e inserty nikdy neupozorňovaly ani na to, ?e ná? Pepsodent je zbo?ím, které bych rád prodával. Nikdy jsem neuvedl ani jeho cenu. Vyz?val isem jediné k tomu, aby ?tená? vyzkou?el skvěl? v?sledek na?í pasty. Na?ím úmyslem nebylo nic jiného, ne? na sv?j vlastní náklad dokázati, co doká?e Pepsodent: k tomu ú?elu jsme zaplatili sami ka?dému, kdo byl ochoten tento pokus u?initi, jednu tubu.Dosáhl jsem tu jednoho z největ?ích reklamních světov?ch úspěch? v?bec. Na?e zubní pasta p?es v?echny p?eká?ky triumfovala na celém světě. Dnes se prodává ve dvaapadesáti zemích. Inseruje se v sedmnácti jazycích, i v ?ínském. A v ka?dé zemi se osvěd?uje na?e reklamní v?zva se stejn?m úspěchem. Pracovali jsme na poli veliké konkurence. Vytvo?ili jsme za několik let z Pepso- dentu krále mezi zubními pastami. Na?e spole?nost měla jen nepatrn? kapitál a musila po?ítati s rychl?mi zisky. Dosáhli jsme jich. Za rok jsme vybudovali poptávku po celém území Spojen?ch stát?, za ?ty?i roky poptávku po celém světě. Nikdy jsem se nesetkal s podnikem, jen? by měl úspěch tak rozsáhl? a rychl?. Jediné proto, ?e jsem si nes?etn?mi pokusy osvojil znalost lidské psychologie, vydělal jsem sám na tomto obchodě, jej? jsem, zprvu odmítl, jeden milion dolar? z Pepsodentu.P?átelé.Chtěl bych tu p?iznati, ?e v?echno, cokoli se mi v ?ivotě poda?ilo velikého, podnikal jsem v?dycky za ?ivé oposice sv?ch p?átel. Ka?d? z m?ch kamarád? stavěl se v?dycky nep?átelsky k jakékoli nové etapě v mém ?ivotě, je? mne měla později vésti k vět?ímu ?těstí a vět?ímu uspokojení. Snad byli mí p?átelé tak sobe?tí, ?e tou?ili udr?eti si mne ve svém okruhu. Někdy jsem se octl v situacích d?le?itěj?ích, v nich? ne?lo jen o peníze nebo o obchod. V?dycky jsem jim musil ?eliti sám. V?dycky jsem se musil rozhodovati sám a v?dycky jsem nará?el na ?ivou oposici. Kdykoli jsem něco podnikl, abych se dostal dále, posmívali se tomu mí p?átelé a stavěli se na odpor. Největ?ích úspěch?, jich? jsem kdy docílil, a? ?lo o dosa?ení ?těstí, jmění nebo vnit?ního uspokojení, získal jsem uprost?ed v?eobecného posměchu.Vysvětloval jsem si to tímto zp?sobem: ?Oby?ejn? pr?měrn? ?lověk není ?lověkem úspěchu. Potkáváme se jen s mal?m po?tem lidí, kte?í jsou opravdu ??astni nebo spokojeni. Kdy? je jen men?ina lidí ??astn?ch, pro? bychom p?enechávali vět?ině, aby rozhodovala o otázkách na?eho bytí ?“Dosáhl jsem úspěch? v dostate?ném mno?ství, ?těstí nadbytek a absolutní vnit?ní spokojenost. Nebyl bych se tě?il ani z jediného z těchto dar?, kdybych byl sledoval rady sv?ch p?átel.dopisyFinan?ní ú?edník odpovídáVá?en? pane redaktore,. P?ítomnost“ p?inesla v poslední době několik pozoruhodn?ch ?lánk? o na?em daňovém systému a práci finaněních ú?ad?. Jejich autory byly, abych tak ?ekl, osoby z druhého tábora, prcsím, pop?ejte tentokráte v ?P?itomnosti“ místo straně, kte?í dosud sly?ena nebyla — finan?nímu ú?edníku.Valná vět?ina stí?ností proti finan?ní správě t?ká se daně z obratu a daní p?ím?ch, a to zejména daně d?chodové a v?- ?ěikové. Finan?ní správě se p?edev?ím vyt?ká, ?e p?edpisy těchto dani jsou p?ehnané, t. j. svou v??í neodpovídají ani zákonu tn: skute?n?m poměr?m, dále ?e ?ízeni ve věcech da?e v?ch jest p?íli? zdlouhavé, a kone?ně, ?e daně jsou vymáhány bez ohledu na platební schopnost poplatníkovu. Nelze tvrditi, ?e by organisace finan?ní správy byla vzorem dokonalosti, nelze v?ak také v?echnu vinu svalovati jen na finan?ní správu a její ú?ednictvo. Dovolte mi poukázati trochu na to, jak si ve styku s finan?ními ú?ady po?íná ve?ejnost sama.Jak známo, v daňov?ch věcech za?íná styk poplatníka s ú?adem, berní správou, podáním p?iznání. V p?iznání má poplatník u?initi ve?keré údaje podle nejlep?ího vědomí a svědomí. Soudě podle daňov?ch p?iznání, je toto svědomí na?eho ob?anstva velmi ?iroké. ?koda, ?e finan?ní správa nemá statisticky zachycena, jaké procento p?iznání bylo beze změny vzato na podklad pro vymě?ení daně. Je jich ?alostně málo. Tak málo, ?e Vám ka?d? referent zpaměti vyjmenuje v?echny své poplatníky, kte?í, jak ?íkáme, ?slu?ně“ p?iznávají. Jinak hledí ka?d?, aby dostal vymě?eno co nejméně. Zp?sob?, jimi? se poplatníci sna?í alespoň ?ástí sv?ch p?íjm? zdanění uniknouti, je mnoho, existuje o tom dokonce i literatura, a jsou mnohdy tak naivní, ?e zp?sobují i pocit urá?ky v ú?edníku, na jeho? neznalost jsou vypo?teny. Namítnete snad, to ?e je ta v?itá ned?věra finan?ního ú?edníka ke v?emu, co poplatník ve svém p?iznání udá. ?koda, ?e nelze uve?ejniti seznam osob, se kter?mi bylo pro zkrácení daní provedeno trestní ?ízení. Je jich ji? hezk?ch pár tisíc a jsou mezi nimi jména velmi známá, jména charakter? jinak bezvadn?ch, je? by nikdy druhého ne- o?idily o 5 korun, je? se v?ak nerozpakovaly o?iditi státní pokladnu o 50 tisíc nebo o 5 milion?. Jak mnoho h?e?í na?i poplatníci ve sv?ch p?iznáních, toho d?kazem jest ka?doro?ní stamilionov? v?nos pokut ulo?en?ch v trestním ?ízení — a to musíme je?tě vzít v úvahu, ?e trestní referáty nejsou vybaveny tak. aby mohly věnovat pozornost alespoň jedné desetině po- platnictva. Mo?no tedy tvrditi, ?e jest bílou vránou poplatník, jen? p?iznává podle zákona a pravdy v?e, zejména té? majetek kapitálov?, kter?, jak patrno z publikované statistiky, se skoro v?bec nep?iznává.Co má nyní vymě?ující ú?edník s p?iznáním po?íti ? Tam, kde podle jeho názoru p?iznání se alespoň trochu blí?í skute?nosti, t. j. kde se p?iznává tak okolo 70—80%, nejde-li o velké ?ástky. p?iznáni uzná a daň vymě?í. Je p?i tom bez dal?í práce, zejména nemusí o?ekávat obvykl? rekurs a má radost, ?e zase p?ibyl jeden, kter? ?slu?ně p?iznává”. Jinak koná obvyklá ?et?ení, t. j. dotazy poplatníkovi a t?etím osobám, zejména jeho dodavatel?m a odběratel?m, sna?í se zjistiti pravdu, nebo vyslechne znalce a daň vymě?í podle jejich odhadu. P?i tom m??e ov?em dojiti k odhad?m nejen nep?imě?eně nízk?m, ale i p?emr?těn?m, a? u? z neznalosti věci nebo z jin?ch d?vod?, jsem v?ak p?esvěd?en, ?e p?ípady p?edanění jsou velmi ?ídké a jsou zpravidla cestou odvolání a mimo?ádn?ch daňov?ch úlev p?ivedeny ne správnou míru. Rozhodně utíká státní pokladně mnohonásobně více poddaněním ne? získává p?edaněním. Ostatně jest v zákoně na zájmy a práva poplatníkova dob?e pamatováno a zákon sám vybavuje poplatníka ?adou prost?edk?, jimi? se m??e p?edanění s úspěchem brániti, tak?e p?ípady skute?ného p?edaněni jsou velmi ?ídké.?el, ?e poplatnictvo nepou?ívá těchto prost?edk? jen k tomu ú?elu, n?br? zneu?ívá jich té? k tomu, aby zdanění uniklo, nebo se placení daní vyhnulo, a zavaluje finan?ní ú?ady lavinou odvolání, stí?ností, ?ádostí za slevu, pose?kání atp. vět?inou naprosto neod?vodněn?ch. Jest to p?ímo papírová vojna, kterou poplatníci s finan?ní správou vedou. Finan?ní ú?ady prostě nemohou tuto záplavu r?zn?ch podání ?ádně a v?as vy?íditi. Pracuje-li se rychle, trpí kvalita práce, pracuje-li se d?kladně, nelze se zase vy?ízení do?kati. Jest samoz?ejmé, ?e tím trpí stejně poplatník dobr? jako ?patn? a ten, komu se stala k?ivda a domáhá se nápravy, je právem rozho??en, ?e to dlouho trvá, ?asto několik let, ne? jeho jednoduch? p?ípad jest vy?ízen. Nemá v?ak vinu hledati jen na finan?ní správě, v první ?adě jsou vinni ti, kdo sv?mi zbyte?n?mi podáními zatě?ují finan?ní ú?ady tak, ?e agenda vázne.' Eza* i tá -?.e- vymě?ování daní a souvisící s tím agenda i r;_ i í té? Tybírání, resp. vymáhání daní. Ve ve?ejnosti uBs??3*n* s mínění, ?e daně se scházejí poměrně snadno a a ; - - i án : nucení. Tento názor jest dob?e vyjád?en ve ?lánku fte ?aiove soudy“ ve 33. ?ísle P?ítomnosti slovy:■ - ie ?aně platí málokdo nějak zvlá?tě rád, ale na?exp?ece kulturně i politicky na tolik vyspělé, aby: :h: vědomo, ?e stát pot?ebuje peníze a ?e jich nechce mje?to za ně navzájem také něco poskytuje. Proto —_í právě s potě?ením — jest p?ece jen ka?d? ochoten rxt ňii zaplatiti, ov?em bude-li po něm po?adováno jen to,: . : ák: n skute?ně ukládá a co slu?ně m??e zaplatiti.” iňn :y krásná utopie, která jest těmito slovy lí?ena, byla :i:u bylo by ú?adování u berních ú?ad? a herních správíy - a polovina ú?ednictva musela by odtud pry?, proto?e z: - neměla co dělat. Ve skute?nosti, jak potvrdí ka?d? iemň ú?edník, platí daně p?esně podle zákona a bez nucení, : ; bez upomínky a exekuce sotva 5% poplatník?. Mno?ství neulat? a nedoplatk? brzdí jejich v?asné vymáhání, nedoplatky rostou, a? za více let p?esahují platební mo?nost poplatníka. E ?ňové zatí?ení jest dnes vysoké, za jeden, za dva roky dá se daň zaplatiti je?tě z bě?n?ch p?íjm?, dluh za více let lze vyrovnati zpravidla jen likvidací ?ásti majetku, jinak naroste ň: té míry, ?e p?evy?uje celé poplatníkovo jmění. Finan?ní správa takové nedobytné nedoplatky odepisuje, pokusí-li se v?ak nap?ed dostati alespoň jejich ?ást, sly?íme stí?nosti, ?e ?aně jsou vymáhány bez ohledu na poplatníkovu platební ?:ňopnost. Není to v?ak zpravidla vinou ú?adu, ?e nedoplatky tak narostly.Jest pravda, ?e organisace finan?ní správy v mnoh?ch smě- rech vy?aduje reformy, zejména máme-li na mysli daně p?ímé a daň z obratu. Nevyhovuje na p?. ani sám zákon o p?ím?ch ianích, jeho? ustanovení vykazuje mnoho mezer a nejasností, :: -.-ně? na?e konstrukce daně z obratu volá po radikální refor- mé. nelze p?ec p?ihlí?eti k tomu, jak celková suma jejich nedoplatk? ro?ně o desetimilionové ?ástky vzr?stá, je t?eba zlikvidovat staré miiiardové nedoplatky, které státní pokladna nikdy neuvidí, je? v?ak stojí finan?ní správu mnoho práce a peněz a poplatníky mnoho ?lu?i, je t?eba zjednodu?iti ?ízení ve věcech daňov?ch, zrychliti je, sní?it re?ii, která u daní p?ím?ch a daně z obratu je relativně nemo?ně vysoká, nutno se postarat o lep?í ?kolení personálu, znalost daňov?ch p?edpis? dnes nesta?í, finan?ní ú?edník musí ovládat ú?etnictví, má b?t vzdělán i hospodá?sky. Finan?ní správa je si jistě vědoma těchto sv?ch úkol? a pracuje na nich, ?el, ?e tempem trochu pomal?m.Nutno v?ak apelovat také na na?i ve?ejnost, aby měla pro situaci finan?ní správy pochopení, neztě?ovala jí její práci a neviděla v ka?dém jejím opat?ení zl? úmysl poplatníka zni?it. Snad ?ádn? ú?ad není ter?em tak nenávistn?ch útok? jako berní správy a berní ú?ady, zejména v době p?edvolební se v nich ienní tisk p?ímo p?edhání. Nikdo si v?ak nedá práci, aby zjistil, na kolik jsou tyto útoky od?vodněny, kolik viny nese ú?ad a kolik by ji mělo b?ti p?i?těno na vrub poplatníka. Vě?te, u ú?ad? je mnoho dobré v?le vyjít s poplatníkem v dobrém, je v?ak také t?eba, aby více dobré v?le bylo na straně druhéu poplatníka. Jak jsem ji? ?ekl, je dobr?ch poplatník? ?alostně málo a není proto d?vod?, abychom si lí?ili situaci tak r??ově, jak to ?iní autor shora reprodukované idyly, po jejím? p?e?tení jsem napsal těchto několik ?ádek. Probírati věc podrobněji, vymyká se rámci ?P?ítomnosti“.Děkuji Vám, vá?en? pane redaktore, za laskavost, se kterou iste poskytl m?m ?ádk?m místa, a prosím, abyste p?ijal projev mé úcty.Vá? D. 3.Je mo?no z?ídit daňové soudy?V Senohrabech 31. VIII. 1935.Vá?en? pane redaktore!Na dovolené dostávám do ruky 33. ?íslo ?P?ítomnosti“ s ?lánkem p. Fa. ?Z?i?te daňové soudy!“. ?lánek konstatuje nedostatky na?í daňové vymě?ovací prakse tak správně, ?e pova?uji za nezbytné poukázat! na to, ?e dochází k nesprávn?m závěr?m tam, kde doporu?uje nápravu. ?lánek je p?íli? vá?n? a záva?n?, aby bylo dovoleno p?ejiti ml?ením i jeho — podle mého názoru — omyl: toti? právě doporu?ení z?íditi nezávislé soudcovské orgány na p?ezkoumávání vymě?ovací ?innosti berních správ.Tato my?lenka není v podstatě nová. Ji? p?i sdělávání základních zákon? republiky tanula autor?m na mysli, ba dokonce v podobě mnohem ?ir?í. Tehdy byl úmysl vytvo?iti celou organisací správního soudnictví, t. j. soud?, které by byly nezávislé na v?konné moci (tak jako soudy civilní a trestní) a jejich? funkcí by bylo p?ezkoumávati její nálezy. Instituce nejvy??ího správního soudu, kterou jsme celkem p?evzali ze zákonodárství rakouského, měla b?ti ?asem doplněna z?ízením správních soud? ni??ích — proto byl také ná? správní soud nazván tehdy ji? s ohledem na tyto plány ?nejvy??í m“, a?koli ?ádné ni??í neexistovaly.Jako některé jiné tehdej?í ústavně-právní plány, nebyla uskute?něna pak ani tato my?lenka (její? realisaci v u??ím oboru vymě?ování daní navrhuje nyní autor ?lánku). Budi? p?edev?ím doporu?eno, ?e idea správního soudnictví v?bec pochází z dob, kdy ob?an měl b?t chráněn proti zv?li státu (v?konné moci) a kdy zastupitelství lidu nebylo pro tento ú?el zárukou dostate?nou. Správní soudnictví se tedy p o j m o- v ě hodí nejlépe pro konstitu?ní monarchii, nebo? v representativní demokracii má ob?an proti zv?li státu silné záruky jiné — politické: ú?ad je odpověden ú?adu nad?ízenému, tedy v poslední instanci ministrovi, ministr je odpověden parlamentu, parlament lidu. Ov?em ?e ve správní a politické praksi tyto pojmové závislosti a souvislosti nejsou tak z?ejmé — proto také byla i u nás ponechána instituce nejvy??ího správního soudu jako ?e?ení kompromisní, chránící konec konc? také p?íslu?níka men?iny proti nezákonn?m zásah?m vět?iny (a?koli tato ochrana je prakticky málo cenná, nebo? vět?ina má mo?nost usnésti se na zákoně, kter? pak nejvy??í správní soud p?ezkoumati není oprávněn). Právě proto, ?e z?ízení zastupitelské demokracii není je?tě dosti v?ité a vskutku demokratické, bylo by jistě nesmírnou chybou zru?ovati snad nejvy??í správní soud, kter? se u nás dob?e v?il a p?ímo skvěle osvěd?il.Podrobněj?í od?vodňování existence nejvy??ího správního soudu i pro na?e ústavně-právní poměry by vedlo p?íli? daleko chtěl jsem jen poukázati na to, ?e tato instituce jest pro ná? ústavně-právní ?ivot v?jimkou (i kdy? nadmíru blahodárnou) a ?e ji? z toho d?vodu nelze doporu?iti její roz?i?ování, které by odporovalo pojmové ústavní konstrukci na?eho státu.D?le?itěj?í v?ak snad je?tě jsou mně tu d?vody jiné. Jde p?edev?ím o otázku laického ?ivlu v navrhovan?ch soudech. A?koli se v tom směru ?lánek jasně nevyslovuje, budi? tu hned po pravdě konstatováno, ?e posavadní zku?enosti s laick?m ?ivlem v soudnictví nevybízejí právě k dal?ímu vytvá?ení laick?ch soud?: tam, kde laikové mají skute?ně p?evá?n? vliv na v?rok soudu (na p?. v porotách), je v?sledek v?dy velmi, velmi nejist? a zhusta p?ímo v rozporu se spravedlností, a? ji? zákonnou nebo etickou; tam, kde jest vliv právník? z povolání vět?í (na p?. v rozhod?ích soudech bur- sovnich), dopadá v?rok soudu beztak v p?evá?né vět?ině p?í-paid. tak, jak to odpovídá názoru onoho právníka, i kdy? ani nemá formálního hlasovacího práva (jako ve zmíněn?ch rozhod?ích soudech). Ostatně ?e by se laikové p?i nesmírné spletitosti sou?asn?ch hospodá?sk?ch poměr? i právních p?edpis? neosvěd?ili ani v navrhovan?ch soudech, to vypl?vá prostě ji? z toho, ?e se neosvěd?ili ani v daňov?ch komisích, jejich? ?innost ?lánek podrobuje v?sti?né kritice. Hic Rhodus, hic salta!Av?ak i bez ohledu na otázku laického ?ivlu vzbuzuje návrh p; chybnosti. Mají soudy nastoupiti na místo druh?ch instancí berních? mají pak b?t druhé instance v?bec odstraněny? Nebo se mají o kompetenci dělit, a jak? Mají soudy dokonce prováděti, jak to ?lánek navrhuje, pr?vodní ?ízení? Ale pak by berní správy musily vymě?ovati daně úplně ze vzduchu, odvolací agenda by nesmírně vzrostla a pro nové soudy by bylo nutno vytvo?it ohromn? aparát, témě? tak ohromn?, jako je nyněj?í soustava berních instancí!Největ?í pochybnost ov?em vzbuzuje otázka nákladu na tyto nové soudy: v době, kdy nejsme p?es stálé volání ve?ejného mínění i odborn?ch organisací právních a hospodá?sk?ch s to dosáhnouti ?ádného vybavení soudnictví ji? existujícího, zdá se mi holou utopií osnova zcela nového odboru justi?ního, kter? by nezbytně vy?adoval velikého po?tu personálu a ji? tím velikého nákladu.A tu jsem dospěl k hlavní p?í?ině, pro kterou na ?lánek p. Fa. reaguji: lituji up?ímně, ?e ?lánek tak vá?n? a v?sti?n? vrcholí v návrzích, jejich? neuskute?nitelnost v dohledné době jest p?i bedlivěj?ím p?ihlédnutí na bíle dni. Otázka vadného vymě?ování daní — a zejména p?ím?ch daní — je tak záva?ná, ?e v zájmu poplatník? i v zájmu státu bychom měli v?ichni hledati nápravu, ale ov?em nikoliv prost?edky neschopn?mi realisace, n?br? prost?edky poměrně snadno uskute?niteln?mi. Proto by se měli v?ichni ti, kdo? mají schopnosti a mo?nosti p?sobiti na ve?ejné mínění i na správu na?eho státu spojití ve hledání místa nejmen?ího odporu. A snad by mohli po prostudování otázky pro nejbli??í dobu stanovití svému spole?nému úsilí tyto cíle:P?sobiti k tomu, aby nejvy??í správní soud byl vybaven dostate?n?m mno?stvím personálu, zejména také konceptního. Tím by se zkrátila doba projednávání stí?ností u tohoto tribunálu a bylo by mo?no dosáhnouti zcela nebo témě? zcela tého? ú?inku, jako z?ízením zvlá?tních ni??ích správních soudních stolic, zejména kdybychom zároveň dosáhlipodstatného rozmno?ení personálu berních správ a berní ch instancí odvolacích, tak?e lby se vskutku podstatně zkrátila doba od vymě?ení daně k vydání v?měru odvolacího a tím i ke kone?nému rozhodnutí nejvy??ího správního soudu;p?sobiti prost?ednictvím parlamentu k tomu, aby kone?ně tyla u?iněna p?ítr? o?klivé vymě?ovací praksi, o které se ?lánek p. Fa. správně zmiňuje, toti? p?edepisování v p?ímém rozporu s judikaturou nejvy??ího správního soudu v naději, ?e snad někter? poplatník se odhodlá ke stí?nosti na nejvy??í správní soud. Zde právě jest na místě demokratická kontrola ve?ejné správy, o které jsem se zmínil hned na za?átku: vymě- ?: a:: praksi upravuje v?nosy ministr financí, podléhající r.- e: e r arlamentu — bude jistě leh?í prosaditi změnu v nyněj?í praksi vymě?ovacích ú?ad? ne?li prosaditi vytvo?ení nesmírně m-Air; a ov?em i zcela nevyzkou?ené nové instituce.A nakonec mně dovolte, vá?en? pane redaktore, je?tě poznámku rázu obecného: správná kritika i nevhodné závěry z ní, jak je p. Fa. podal, jsou p?ímo ?kolsk?m p?íkladem choroby, která se v poslední době — jistě pod vlivem událostí v někter?ch státech jin?ch — u nás citelně ?í?í. V jakési nervosní nedo?kavosti chtějí někte?í — a velmi dob?í! — lidé mezi námi ka?d? nedostatek ve?ejného ?ivota lé?iti hned vytvá?ením nov?ch a nov?ch institucí, nevyzkou?en?ch a zhusta velmi nákladn?ch, místo aby tuté? energii vynalo?ili raději na prosazování plného a poctivého vyu?ití institucí ji? existujících, u nich? alespoň známe ji? jejich dobré i ?patné stránky a na jejich? dal?í provoz ji? pamatujeme úplně nebo p?i nejmen?ím z p?evá?né ?ásti v posavadních státních rozpo?tech. A p?ece — jak ?asto lze prost?mi prost?edky a mal?mi poměrně změnami v praktikování trvajících ji? za?ízení dosáhnouti nápravy rychle a bez nebezpe?í ot?es? tam, kde reformátor netrpěliv? navrhuje hned rozsáhlé a drahé novoty zákonodárné i institucionální o nedohledn?ch ú?incích.Z?stávám, vá?en? pane redaktore,Vá? oddan?Dr. Albert Kafka.K ?lánku dra J. SchieszlaPane redaktore,nechci sice p?edbíhat Va?í odpovědi na ?lánek p. dra Schieszla v 33. ?ísle ?P?ítomnosti“, ale p?ece jen bych chtěl panu autorovi stru?ně vysvětlit, pro? se jeho úvahám dostalo tak nevlídného p?ijetí, na ně? si on tolik stě?uje.Konstatuji jen toto: pan dr. Schieszl první z osob, jejich? hlas b?vá p?ijímán vá?ně a které sl na to ?iní nárok, projevil blahovolné porozumění pro po?ínání oněch pr?myslník?, kte?í se pokou?ejí dohánět ?nacionalismem“ to, co jim chybí na hlasech. My v?ichni jsme to horlivě odsuzovali, pan dr. Schieszl to pochopil a tedy pardonoval. Nech? se nediví, ?e za tohle není pardonován on. — Pan doktor si ve svém ?lánku zahrál s ideou stavovství. Jako ?lověk, kter? poněkud rozumí politice, co? sám o sobě tvrdí, zajisté ví, ?e stavovství je dnes heslem politické a sociální reakce a ?e se dějí pokusy o jeho uskute?nění jen ve státech, které jsou dnes ba?tami reakce. Jak se potom m??e divit, ?e se v?ecky demokratické listy postavily k jeho zahrávání s onou ideou do st?ehu? — A kone?ně: pan dr. Schieszl nám p?edvedl dojemn? obraz ?eskoslovensk?ch pr?myslník?, utla?ovan?ch ?eskoslovensk?mi dělníky. M??e v?bec ?ádat, aby se někdo p?ed tímto obrazem tvá?il vá?ně?Budu Vám vdě?en, pane redaktore, uvedete-li tento dopis panu doktoru na vědomí tím, ?e jej otisknete v ?P?ítomnosti“.Vá? oddan? Zdeněk Smetá?ek.F. BAUM, Praha XII, ?panělská 10, telefon 315-72,vyu?uje něm?ině, fran?tině, moderní a světové literatu?e. P?ipravuje ke v?em zkou?kám. Zvlá?tní konversa?ní krou?ky pro pokro?ilé o 4-6 ú?astnících (5 K? za 1 hodinu)63817512700DOMDOM1760220222885DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBY100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhá t?.17P?ítomnostiJe?tě o pr?myslu a politicePan dr. Jos. Schieszl ?ádal, abychom na jeho ?lánek o pr?myslu a politice v ?P?ítomnosti“ je?tě odpo- ■ 4-iěIi a abychom bu? p?ipustili nebo vyvrátili správ- n:st jeho v?vod? nebo sami navrhli, jak zjednat ná- travu v oné bezmocnosti, do ní? se pr?mysl zajisté ke ?kodě celého státu dostává. K ?lánku, kter? nám slal a jej? jsme otiskli, p?ipojil p. dr. Schieszl je?tě ~: rkrom? dopis redaktorovi, do kterého shrnul leccos, .: by v této na?í polemice asi mohl je?tě ?íci, ale co p?ed ve?ejností raději zaml?uje, bu? proto, ?e se p?i- iiňuje, aby mi umo?nil uve?ejnění jeho odpovědi, jak praví, nebo prostě z osobní delikátnosti. Poněvad? sám jsem svou polemiku psal úplně volně, nechci v ni?em omezovati ani svého vá?eného oponenta a nechci ?tená??m zdefraudovati ani jeden z jeho argument?, ani jediné jeho snad d?le?ité slovo. Otiskuji zde proto dodatkem k jeho ?lánku i jeho dopis:?A? vím, co riskuji,“ pí?e p. dr. Schieszl, ?p?ipojuji je?tě tuto p?átelskou poznámku: i kdy? hájíte dnes nejkonser- vativněj?í politiku, měl byste to dělat aspoň nov?mi argumenty. Snad nevíte, ?e mnoho ?tená?? ?te Va?e ?lánky ne pro věc, n?br? pro osobit? styl, pro odvahu jit osobními argumenty proti osobám ve?ejně ?inn?m a p. O?ekáváte od toho úspěch? I pro demokratickou ideu státu je mo?no, ba stále víc nutno p?iná?et nové věci, jak je v?voj ?ádá. Oas leti, letí.“Nelze vylou?iti, ?e ?tená?i bez pomoci nepochopí smysl těchto ?ádek. Poslou?ím tedy vysvětlením. Podle mínění p. dra Schieszla já, jen? ?urnalisticky hájím parlamentní demokracii a právě proto, ?e ji hájím, jsem p?edstavitelem ?nejkonservativněj?í politiky“, kde?to on, jen? vystupuje pro ústavní reformu směrem k stavovskému z?ízení, je p?ívr?encem nějakého zna?ně moderněj?ího směru. Kdybychom my dva, dr. Schieszl a já, zvolili si jak?koliv nestrann? soud a p?ednesli p?ed ním své konkrétní názory politické, sociální a kulturní, sázím sto proti jedné, ?e by byl uznán za konservativce on, nikoliv já. Ale to mi p?ed historií patrně nepom??e, poněvad? sám ten fakt, ?e uznávám vládu parlamentní demokracie, ?iní ze mne nejen konservativce, n?br? dokonce největ?ího konservativce, kde?to naopak z p. dra Schieszla zase sám ten fakt, ?e se mu lépe zamlouvá stavovské z?ízení, sta?í u?init modernistu. P?imlouvám se u ?tená?e, kter? má asi novodobou ?eskou politickou tradici, aby se sna?il tomu porozuměti.Proto?e jsem dopis p. dra Schieszla otiskl, také na něj odpovím. Je-li pravda, ?e mnoho ?tená?? ?te mé ?lánky nikoliv pro jejich věcn? obsah, n?br? pro osobit? styl, pro odvahu, pro osobní útoky, pak je to stav, kter? mne hluboce zarmucuje a p?íle?itostně se pokusím jej napraviti a pojednám o nějaké d?le?ité otázce bez odvahy a stylem neosobit?m a such?m jako d?evo. Jestli?e v?ak p. dr. Schieszl apeluje na mou odvahu, dávaje najevo, ?e brániti parlamentní demokracii. která u nás, hr?za, u? cel?ch sedmnáct let trvá. je málo odvá?né a ?e spěti k ně?emu jinému by bylo daleko interesantněj?í a ?e bych si novotá?stvím lépe u publika poslou?il, tedy odpovídám, ?e má odvaha jest má odvaha, ?e si s ní mohu dělat co chci, ?e ji nepokládám za cíl, n?br? jen za pomocníka a ?e ji budu mobilisovat jen ve prospěch věci, kterou uznávám za správnou. Zejména nepodniknu nic jen proto, abych se zdál odvá?n?m nebo moderním. Ostatně budu asi odvahy pot?ebovat, abych ?elil konservativc?m a reakcioná??m, kte?í nyní se v?ech stran se sbíhají a vyk?ikují demokracii a socialismus za konservativis- mus, a p?ijde mi snad vhod i schopnost podnikat osobní útoky, kterou pr? mám, a? budu musit pojednávat s nějak?m pokryteck?m reakcioná?em, kter? vyhla?uje sebe za moderního a socialisty a demokraty za zaostalé, dostane-li se mi do ruky a do pera. Za?ili jsme u? letos, ?e pp. St?íbrn? a Hodá? se proti nám prohla?ovali za modernisty, za?ili jsme, ?e katolicismus byl doporu?ován jako?to jedin? moderní světov? názor a socialismus byl kladen na roveň nějakému sta?eckému zlozvyku, jako je t?eba ?ňupání, a v?elijaké takové matení pojm? jsme za?ili. ??as letí, letí“, praví p. dr. Schieszl — souhlasím, skute?ně letí a dokonce nikoliv rovně, je-li toto v?echno mo?no, je-li mo?no, aby v Německu a v Rakousku se srotily v?echny reak?ní síly a ve jménu pokroku porazily socialismus a demokracii na hlavu. Je pravda, ?e o stavovském z?ízení za?alo se mluvit naposled a ?e je to nov? v?mysl, nehledíme-li ov?em k jeho existenci ve st?edověku. Ale je omyl, ?e to, o ?em se za?alo mluvit naposled, musí b?t skute?ně nové a ?e to le?í v linii v?voje. ?asto to není více ne? politická intrika. V zemích, ve kter?ch byl stavovsk? ?ád uskute?něn, vidíme, ?e skute?ně byl intrikou za tím ú?elem, aby ?iroké vrstvy obyvatelstva byly zbaveny vlivu na stát. ?as letí, ale charakter vy?aduje, abychom v někter?ch věcech neletěli s ním.A nyní, kdy? jsme tuto věc vy?ídili, m??eme o otázce pr?myslu, která je vlastním p?edmětem na?í polemiky, pohovo?iti bez oněch komplikací, je? by snad mohl zp?sobiti p?íli?n? ohled na otázku odvahy nebo modernosti.?V debatách je v?dy d?le?ito rozli?iti věci na hlavní a vedlej?í a oněmi více se zab?vati ne? těmito. Nebudu proto reagovati na opa?né mínění, které má p. dr. Schieszl o stanovisku pr?myslu k ochrann?mi cl?m, o vlivu úroku na pr?myslovou krisi, ani, a? je to lákavé, na jeho názor o kapitalismu západoevropském a sovětském. O tom v?em bychom mohli vyměnit deset tisíc slov. Ale na?e téma, není-li? pravda, je jiné: jak opat?iti pr?myslu vliv ve státě, ?ili jak jej i nás uchrániti od ?kod, je? mu p?sobí dosavadní politika?M?j poslední ?lánek se zakládal na ?ty?ech hlavních bodech:pokud znám poměry v na?í politice, nevě?ím, ?e reforma ústavy bude provedena; proto musíme se sna?it pomoci pr?myslu zp?sobem jin?m;p. dr. Schieszl nepodal ?ádného jasného návrhu na reformu ústavy, proto je tě?ko o něm diskutovat:poněvad? uskute?nění reformy ústavy nelze o?ekávat, musí pr?mysl hledat pomoc v?ech těch, kdo z pr?myslu ?ijí, nebo? oni jsou jeho p?irozen?mi spojenci; jinak, psal jsem, ?musili bychom pr?myslové zaměstnance pokládati za podivné tvory, kte?í jediní na světě odmítají starati se o sv?j prospěch“; nevím, psal jsem dále, pro? p. dr. S. se domnívá, ?e zájm? pr?myslu se m??e up?ímně zastávati jen podnikatel, kter? z podniku pobírá jeden nebo dva miliony korun ro?ně, a ne dělník, kter? v něm pracuje za patnáct korun denní mzdy; pr?mysl se musí op?íti o obrannou frontu v?ech těch, kdo z pr?myslu ?ijí, a to jsou podnikatelé i zaměstnanci; jiné pomoci pro pr?mysl v na?ich politick?ch poměrech není;má-li tato debata míti smysl, musí p?inésti aspoň jedno: oznámení programu a po?adavk? pr?myslu ve?ejnosti, abychom věděli, je-li mo?no pro program pr?myslu získat podporu jeho zaměstnanc?.Podívejme se nyní, jak pochodily tyto ?ty?i hlavní body v odpovědi p. dra Schieszla:o mo?nostech provedení ústavní reformy ml?í; navrhuje ji prostě, ale zdráhá se zab?vati nejd?le?itěj?í otázkou, je-li pravděpodobno, ?e bude jeho plán p?ijat; navrhuje vyplouti k cíli ur?itou lodí, ale nestará se o to, jestli ta lo? podle jízdního ?ádu v?as vyjede;konkrétního návrhu na reformu ústavy zase nepodává; dále je nám dovoleno mysliti si o něm, co chceme;ani slovem se nezmiňuje o hlavním problému vytvo?ení obranné pr?myslové fronty ze zaměstnavatel? a zaměstnanc?;program pr?myslu ani on ani nikdo jin? neoznámil.Na co mi tedy p. dr. Schieszl vlastně odpovídá a na? mám nyní odpovídati já jemu? Up?ímně ?e?eno, tato zku?enost ve mně posiluje skepsi k ceně debat, i kdy? je vedeme s mu?i z?ejmě rozumn?mi a vzdělan?mi. Debato váti neznamená vésti dva monology, které se nikdy nesejdou; debatující nesmějí se podobat rovnobě?kám, které se setkají leda v nekone?nu.?Rekapitulujme obsah debaty: mezi panem dr. S. a mnou není spor o to, ?e je t?eba pr?myslu pomoci; oba víme, ?e v tomto ohledu res ad triarios pervenit, ?ili ?e u? nejde jen do tuhého, n?br? p?ímo do nejtu??ího; spor je jen o to, jak pomoci. Pan dr. S. navrhuje reformu ústavy, já podle své znalosti politické situace odpovídám, ?e nevě?ím, ?e k revisi ústavy dojde. Jestli?e v?ak je opravdu t?eba pomoci pr?myslu a jestli?e to pravděpodobně nep?jde reformou ústavy, vzniká otázka, nemáme-li se o pomoc pr?myslu u? v?bec jinak sna?iti a je-li nám dovoleno zatvrditi svou mysl navrhováním jediného prost?edku. Pan dr. S. upozornil na stavovské z?ízení — dále ml?í, jakoby tím u? byl dosti vykonal nebo jakoby to podle jeho mínění byl jedin? zp?sob. Já, poněvad? nevě?ím, ?e ústavou bude h?báno, navrhuji dohodu pr?myslo- zaměstnavatel? s pr?myslov?mi zaměstnanci hlavních jim spole?n?ch zájmech. Teprve a? m?j oponent o tom p?estane ml?eti, stane se z na?ich dosavadních monolog? skute?ná debata.?tená?e, kter? ví, ?e jsme naplnili dvanáct ro?ník? ..P?ítomnosti” ?asto ostrou kritikou zp?sob? na?í t arlamentní demokracie, nepoda?í se snadno p?esvěd?iti, ?e s konservativní úzkostlivostí lpíme na dne?ním _ stavu. Mnozí z těch, kte?í dnes na?i politickou praxi a ústavu bezuzdně kritisují, dávali nám je?tě nedávno, ne? ode?li do oposice, pro tuto na?i kritiku dokonce titul rozvratného ?ivlu. U? dlouho vedeme kampaň proti na?emu zcela zbyte?nému senátu. Nic bychom si z toho nedělali, kdyby byl na- hra?en nějakou korporativní institucí; dokonce bychom se za to p?imlouvali. Ale na?e p?ímluva bohu?el nemá rozhodujícího v?znamu, a musíme po?itati s věcmi tak, jak jsou a jak budou. To znamená, ?e se musíme starati o to, jak pomoci pr?myslu, i kdy? ústava nebude změněna. Pan dr. S. vidí ?strach ve tvrzení, ?e v dne?ní situaci na?e politika se neodhodlá provésti reformu ústavy“. Nu?e, není to m?j strach, n?br? strach rozhodujících mu?? ve státě, a právě proto musíme s ním po?itati a podle něho usuzovati na v?voj. V?kon p. dr. S., kter? navrhl reformu ústavy a o ostatním zdráhá se mluviti, není právě v zájmu pr?myslu dosta?ující, nebo? navrhuje jedin? a zatím neuskute?niteln? zp?sob pomoci pro pr?mysl. Pan dr. S. vyz?vá, abychom my v?ichni, ne jen pr?myslníci, pracovali ku prospěchu pr?myslu a hledali cestu k nápravě. Právě proto, ?e uznávám správnost jeho v?zvy, varuji pr?mysl, aby ne?ekal a? p. dr. S. navrhovaná reforma ústavy bude uskute?něna. Dlouho by se na?ekal. Musí uměti si pomoci i v dne?ních poměrech.Jak? To jsem u? jasně ?ekl: není jiného zp?sobu, ne? soust?editi k spole?nému zápasu o hlavní pr?myslové zájmy v?echny ty, kdo z pr?myslu ?ijí. Jest podivné, ?e p. dr. S., kdy? pí?e o pr?myslu, nevidí, jak se zdá, nikoho jiného ne? dvacet tisíc pr?myslník? a ?e sta tisíce pr?myslov?ch dělník? a zaměstnanc? úplně ignoruje. Bude-li v?ak těmto statisíc?m ?ádně vylo?en jejich ?ivotní zájem, objeví se zde nepochybně vydatn? reservoár politické pomoci pro pr?mysl, a? u? ústava bude změněna nebo nikoliv. Naprosto není pravda, ?e pr?mysl je v parlamentě zastoupen jen dvěma pr?myslnick?mi poslanci. Je zastoupen i v?emi těmi poslanci, kte?í jsou voleni pr?myslov?mi dělníky a zaměstnanci. Na socialisaci, jak známo, dnes nikdo nepom??lí. Není tedy mezi pr?myslov?mi zaměstnavateli a zaměstnanci jin?ch vá?n?ch rozpor? ne? otázka mzdová. V?echny ostatní hlavní zájmy jsou jim spole?né. Pokládá p. dr. S. mzdovou otázku nyní za tak v?bu?nou, ?e je nutno, aby za v?ech okolností zhatila jinak p?irozené spojenectví mezi pr?myslov?mi podnikateli a zaměstnanci? Jak? mají podnikatelé názor na v??i dělnick?ch mezd? Mají snad takov? temn? názor, ?e p?es na?i ?ádost nám svého programu raději neoznámili?Podle z?ejmého názoru p. dra S. pr?myslov?m stavem jsou toliko pr?myslníci sami. Lituji toho. Podle mého mínění pr?myslov? stav = pr?mysloví podnikatelé + pr?mysloví zaměstnanci. Z toho vypl?vá dal?í rozpor mezi námi: p. dr. S. se domnívá, ?e pr?mysl je v parlamentě zastoupen jen dvěma poslanci, já vě?ím, ?e je zastoupen mnohem po?etněji a ?e jest jen t?eba vhodnou a obratnou politikou pr?myslu tuto skute?nost objeviti. Kolik z vypo?ítan?ch 107 poslanc? skupiny dělnickozaměstnanecké pat?í k representant?m vrstev, je? cel?m sv?m ?ivobytím jsou interesovány na zdaru pr?myslu? ?ádn?? U? dávno jsem ne?etl vět?ího omylu.váni s fa?ismem, a? p?ímé nebo pomocí pro- v -není ov?em vhodnou politikou, jí? by pr?-— : hi získati pomoc oněch poslanc? dělnicko- i - ? ~.ké skupiny, kte?í jsou k tomu p?edur?eni.?wvi proto, ?e pr?myslu a následkem toho i nám, — tí? tzk ?patně, je t?eba velmi hněvati se na pr?- v i-:y. nikoliv je omlouvati za to, ?e svou demo- zrzvrkou nespolehlivostí rozbili mo?nou pr?myslo- ; - frontu a u?inili spolek socialist? s agrárníky poli- t?cky nezbytn?m. Opravdu nevím, o? se pr?mysl za posledního p?ldruhého roku více staral, zda o to, aby mu snesitelněji byly upraveny ?ivotní podmínky,nebo o to, aby socialismus byl zni?en.Pan dr. Schieszl mi vyt?ká, ?e jsa zvykl? myslit,-vmr.vko-politicky, zaměňuji pr?mysl s národní de- mokracií. Nerad sná?ím, jestli?e mi někdo vyt?ká, Jeho se sám dopustil. Kdo ?etl p?vodní ?lánek dra Schieszla, uzná, ?e jednou z hlavních informací, které nám podával, byla ta informace, ?e pr?mysl to zkusí s fa?ismem, nebude-li uspokojen. Jestli?e jsem já zto- ;o?ňoval pr?mysl s národní demokracií, budi? mi uznáno za omluvu, ?e jsem to u?inil na základě informací z ?lánku p. dra Schieszla, a ?e on to u?inil první. Nebe ; on napsal ve svém ?lánku, ?e pr?mysl ?el do posledních voleb s heslem nacionálním a ?e sna?il se routo ideou p?ilákat k sobě lidi jin?ch stav?. Budi? ?ovolena otázka: kde a jak, prosím, kandidoval pr?mysl v posledních volbách, aby se o to v?e, co tu jest ?e?eno, pokou?el? Víme, ?e nekandidoval. Byla to národní demokracie, která ?la do voleb s heslem nacionalismu. Jeden ze siln?ch dojm?, které jsem měl p?i ?tení ?lánku p. dra S., byl vzbuzen právě tou okolností, ?e se mi zdálo, ?e on patrně národní demokracií tak opovrhuje, ?e pokládá za zbyte?no o ní zvlá?tě mluviti a ?e nepraví ani: národní demokracie ?la do voleb s heslem nacionálním — n?br? ?e napsal p?ímo: rr?mysl ?el do voleb s heslem nacionálním, ?pr?mysl ?oufal, ?e se pomocí nacionalismu udr?í v parlamentě dost siln?.“ Kam se nám tu poděla národní demokracie? Nebyl jsem to já, kdo ji z lí?ení vypustil.?Nicméně souhlasím s tím, ?e, a? minulost byla jakákoliv. nám jest nyní starati se o budoucnost. ?ádáme-li od pr?myslu pokání, tedy jen v tom smyslu, aby se u? nepokou?el nahánět strach socialist?m, n?br? aby zkusil je získati za ?leny obranné fronty ve prospěch ohro?eného pr?myslu. Má-li někdo za nemo?né spojenectví v?ech lidí, kte?í z pr?myslu ?ijí, za ú?elem jeho obrany, má nám aspoň oznámiti d?vody, které k svému domnění má.F. Peroutka.poznámkyK diskusi o měněFi-é uznáváme právo ve?ejnosti na informaci, ale musime iknouti, ?e někdy je tě?ko ji poskytnout. Diskuse o na?í—-v- n-p?estává, a lidi by rádi věděli, co z toho bude. Na to odpovědět podle svého nejlep?ího vědomí a svědomí, i - ~~ vtme i ?e to dokonce dnes v?bec sotva kdo ví. Situace jest ?e někte?í jsou pro to, aby měna opět byla podrobena zákroku, jiní jsou proti, a zatím nelze odhadnouti, kíerá skupina bude silněj?í. Litujeme, ?e nem??eme poskyt-maoti informaci ur?itěj?í.Pro? vabec se zase vede diskuse o na?í měně ? Zajisté proto, zpozorováno, ?e úěinky loňské devalvace byly ji? vy?erpány. Některé státy jiné zatím provedly toté? co my, a tak jsme se v poměru k nim ocitli zase na b?valé nep?íznivé úrovni, jestli?e toti? chceme exportovat. Nikdo se snad neodvá?í pop?ít, ?e exportovat musíme. V?bec v?echny rozumné úvahy o tom, co se má s na?í měnou dít, vypl?vají z pot?eb na?eho pr?myslového exportu. Kdyby této pot?eby nebylo, mohli bychom asi se svou měnou klidně setrvávat! na onom poměru k zlatu, kter? jsme si kdysi stanovili a po témě? deset let svědomitě zachovávali. ?ádn? jin? d?vod, ne? snaha zachrániti některá na?e pr?myslová odvětví nedává dostate?n? morální základ k změnám v na?í valutě. Nesmíme s na?í měnou experimentovati proto, ?e jsme snad zmalomyslněli nebo zlehkomyslněli nebo ztratili energii v dobách obtí?n?ch. Jediné, co by nám dovolovalo sáhnout na na?i měnu, je, jako loni na ja?e, vyhlídka, ?e snad nějak?m měnov?m opat?ením by bylo mo?no rozmno?it p?íle?itost práce a ?ivobytí pro na?e lidi. Kdo má v paměti ?ísla o na?í nezaměstnanosti — a zdá se, ?e ka?d? ná? státník je povinen je ani na chvíli ne- vypustiti z mysli a v?echnu svou ?innost ?íditi k tomu cíli, aby pomohl ony ?íslice sní?iti — uznává, ?e tomuto cíli se musí v?e pod?íditi. Heslo pevné měny, a?koliv v tomto národě jest velice silné, p?ece jen není tak silné, aby bylo mo?no se s ním postaviti proti primitivním ?ivotním pot?ebám lidu, mezi ně? zajisté pat?í p?íle?itost k práci. Odva?ujeme se p?edpověděti toto: bude-li svědomitě prokázáno, ?e nějak?m valutním opat?ením je mo?no rozhojnit pracovní mo?nosti v této zemi, pak p?ívr?enci finan?ní reformy zvítězí i nad silnou ra?ínovskou tradicí, jak u? jednou zvítězili.Av?ak pokra?ujme v informaci: ti mu?i, kte?í byli pro devalvaci loňskou, jsou celkem pro devalvaci dal?í, pozorujíce, ?e loňská devalvace pro vněj?í p?í?iny ztratila u? svou ú?innost. ?íkají: měli-li jsme pravdu loni, logicky z toho vypl?vá, ?e máme pravdu také letos; hospodá?ství na?emu lze napomáhat! ob?asn?mi devalvacemi podle stavu světového. Je-li mo?no novou devalvací skute?ně o?ivit! na?e hospodá?ství, to nech? rozhodnou odborníci finan?ní i hospodá??tí, k nim? se neodva?ujeme p?i?adit. Av?ak jedno opová?íme se ?íci: ú?inky loňské devalvace nebyly tak veliké, jak by snad mohly b?ti, proto?e nebylo provedeno mnohem více ne? ona sama a poněvad? nebyla za?aděna do souboru jin?ch iniciativních hospodá?sk?ch opat?ení, kter?mi by ná? export byl také uleh?ován a povzbuzován. Zdá se, ?e provésti pouhé finan?ní opat?ení nesta?í, není-li zasazeno do soustavné, cílevědomé exportní politiky. P?ipomenouti bychom je?tě měli, ?e pověre?ná hr?za z devalvace nepochybně se po loňsk?ch zku?enostech rozplynula: ukázalo se dostate?ně, ?e ?ádná z těch ?kod, které byly oposicí horlivě p?edpovídány, se nedostavila.Tolik o devalvaci. Je pak dal?í skupina lidí, kter?m ani nová devalvace nesta?í a kte?í jsou pro opat?ení je?tě radikálněj?í, pro odpoutání koruny od zlata v?bec. Ti pak navrhují bu? postavení na?í koruny do stálého poměru k anglické lib?e a prodělávati s ní věrně její pohyb nahoru i dol? (co? se v?ak pokládá za méně správn? zp?sob, poněvad? nelze zaru?iti, ?e tyté? p?í?iny, které pohnou anglickou vládu k regulaci měny, budou také na?imi p?í?inami), nebo navrhují dirigovat na?i měnu podle vlastní samostatné úvahy, zalo?ené na na?em hospodá?ském stavu.Smíme-li z role informátor? aspoň ?áste?ně p?estoupit do role kritik?, ?ekli bychom tolik: ani idea rozejít se se zlat?m standardem nemusela by vzbuzovat zdě?ení a snad by ani nevzbudila, kdyby se povedlo srozumitelně vylo?it lidu, ?e vět?ina měn světov?ch se se zlatém ji? roze?la, a ?e jiné měny, které tak dosud neu?inily oficielně, po?ínají si jako mu?, kter? vedle zákonné ?eny má i milenky. Německo na p?íklad, a?koli ilusi zlaté marky udr?uje, ?iví své hospodá?ství také penězi, které nemají se zlatém nic spole?ného a které nemají jiného krytí, ne? v?li vlády. Zde bychom neviděli hlavní p?eká?ku, a?koliv podle na?eho mínění nebylo by zcela snadno lidu uspokojivě a srozumitelně odpoutáni od zlata vylo?iti. Slova, na ně? si navykl, znějí jinak.Nebezpe?něj?í závadu, na ni? pova?ujeme hned za nutno upozornit, spat?ujeme v na?ich poměrech politick?ch. Dosud zákonem stanoven? poměr ke zlatu dával finan?nímu ministru a Národní bance do rukou mechanické a ú?inné pravidlo, na které se mohli s úspěchem odvolati, kdy? politické strany stávaly se ve sv?ch p?áních dotěrn?mi. Kdyby odpoután ím od zlata toto pravidlo zmizelo, jaká záruka by zb?vala, ?e s měnou nebude nakládáno podle chvilkov?ch p?ání stran a ?e stav na?í koruny nestane se p?edmětem koali?ního kompromisu? ?e k tomu nesmí dojít, o tom asi nebude sporu, a snad p?íznivc?m odpoutání koruny od zlata poda?í se nějaké záruky vymyslitl a nám navrhnout!. Ale nesmějí na to ani na okam?ik zapomínati. Snad se ani nepoda?í objeviti záruku pnou ne? charakter mu?e, jeho? úvaze by bylo dirigování měny svě?eno. Mezi jeho vlastnostmi musila by b?ti pevnost, tvrdost a odolnost v??i sobeck?m p?áním stran. Nejsme-li si jisti, ?e bychom takového mu?e na?li, pak by patrně v?bec bylo lépe po této cestě nejiti, nebo? politickou měnu by na?e hospodá?ství nesneslo bez ?kod zcela tragick?ch.A? bude známo něco ur?itěj?ího o sm??lení vlády, vrátíme se k této věci. Co se děje zatím, je jen diskuse, a nezapomínejme, ?e ministr financí, tedy v?zna?n? ?len vlády, se právě velmi rozhodně vyslovil proti dal?ím měnov?m experiment?m.—fp—Drahota, podzimní leitmotivMálokdy ur?uje p?edem stanoven? program rozvoj politické situace. Oby?ejně rozhoduje o jejím utvá?ení nep?edvídaná událost. Stane se to, jak se zdá, nyní i u nás na po?átku podzimního období. Stoupání cen někter?ch ?ivotních pot?eb bude patrně st?edem, k němu? se budou orientovat politické strany.Jako v ka?dé koalici toho druhu, jak? máme nyní, je podmínkou uspokojivého chodu vládních prací vzájemn? poměr socialist? a agrárník?. Mezi těmito dvěma základními slo?kami musi b?t dorozumění, má-li b?t vláda v?bec schopna práce. Toto dorozumění je za dne?ních okolností mo?né jen tehdy, nebude-li poru?ena tě?ce dosa?ená a velmi vratká hospodá?ská rovnováha vrstev, je? za jmenovan?mi slo?kami stojí. Vrstvy, které zastupují socialisté, jsou vesměs odkázány na pevn? plat, jen? byl proti d?ívěj?ím dobám zna?ně sní?en, a? u? jde o mzdy dělník? nebo o gá?e ve?ejn?ch zaměstnanc?. Nemohou-li b?ti tyto platy zatím zv??eny, mají jejich p?íjemci zájem na tom, aby jim aspoň nebyla dále sni?ována ?ivotní míra zvy?ováním cen hlavních pot?eb. To je základní faktum, jím? jest a musí b?t ur?ován politick? postup socialistick?ch stran: udr?et rovnováhu mezi p?íjmy a mezi cenami ?ivotních pot?eb, rovnováhu, která se, jak známo, vět?inou pohybuje na samém okraji existen?ního minima. Otázka je, na kterou stránku problému se mají socialistické strany víc soust?edit; zdali se mají spí? sna?it, aby pomocí ú?edního aparátu udr?ovaly nezměněné ceny, anebo zdali mají spí?e usilovat o to, aby byly pomocí vhodn?ch zásah? do soukromého i ve?ejného hospoda?ení rozmno?eny a zv??eny d?chody, a p?ipustit potom i jisté zv??ení cen. Pozo- rujeme-li dob?e po?ínání obou socialistick?ch stran, vidíme, ?e se v této věci li?í: národní socialisté postupují spí? po linii mo?nosti první — násilné udr?ování cen — sociální demokraté mají sklon jiti po linii druhé — regulovat hospodá?ství, zvy?ovat d?chody a tím v mezích mo?nosti i ceny. Tímto rozdílem je potom dán také odli?n? poměr obou stran k agrárník?m, kter?m jde o to, aby vymohli co nejvy??í ceny zemědělsk?ch produkt?. Sociální demokraté by mohli tuto snahu sná?et, kdvby se mohli s agrárníky v poměru mnohem napiatěj?ím, proto?e víc hájí vám (co? by bylo celkem dob?e mo?né, pokud by ?lo o pr?mysly, pracující pro vnit?ní spot?ebu, ale mnohem tí?e mo?né, pokud by ?lo o pr?mysly v?vozní). Národní socialisté jsou s agrárníky v poměru mnohem napiatěj?ím, proto?e víc háji politiku stál?ch cen. S tím souvisí i r?zná stanoviska v oboru politiky finan?ní. Sociální demokraté jsou dost liberální, propagují politiku levn?ch peněz a stojí na stanovisku refla?ním. I odtud by od nich byl m?stek k agrárník?m, kte?í jsou v oboru finan?ním velmi radikální. Národní socialisté v?ak jsou v tomto ohledu celkem ortodoxní a stojí vlastně dosud na stanovisku de-fla?ním.Jsou tedy, jak vidíme, mezi základními směrnicemi obou socialistick?ch stran zna?né rozdíly, a není snadno ?íci, zdali jsou sociální demokraté opravdu blí? národním socialist?m ne? agrárník?m. Tím si také vysvětlíme, pro? má sou?innost obou socialistick?ch stran dosud ráz pouh?ch improvisací a pro? je tak nesoustavná. A kdyby nebylo otázek ?istě politick?ch a kulturních, je? obě strany spojují daleko intimněji ne? věci hospodá?ské. byla by je?tě nesoustavněj?í.Vněj?ím podnětem, jen? v posledních dnech obě strany sblí?il, je právě stoupání cen. Pro sociální demokraty by bylo zdra?ení p?ijatelné jen tenkrát, kdyby bylo zp?sobeno stoupajíc! poptávkou, která zase m??e vznikat jen ze stoupajících nebo mno?ících se d?chod?. Je-li v?ak zp?sobeno, jak se tvrdí, úpravou obchodu se zemědělsk?mi v?robky, která prostě p?inesla zdra?eni na straně nabídky, ani? rozmno?ila kupní schopnost na straně poptávky, jde o dal?í sní?ení ?ivotní míry obyvatelstva s pevn?m platem, o dal?í sra?ení reáln?ch mezd, a proti tomu se ov?em musí socialisté obou stran rázně stavět. Tento vněj?í podnět tedy zp?sobil sblí?ení. Kdyby mělo b?t trvalej?í a pevněj?í ne? dosud, musilo by b?t zalo?eno na propracované dohodě a zladění hospodá?ské politiky obou stran. Socialistémají v tomto ohledu nev?hodu: mají návrh? a podnět? snad a? p?íli? mnoho a ne dost propracovan?ch a soustavn?ch. Oz?vá se z jejich stran p?íli? mnoho hlas?. Agrárníci jsou na tom lépe: k?iknou unisono jedno heslo, a hle, to heslo se oby?ejně uskute?ní.Z. 8.Evropská zále?itostNa severo?eském Volkstagu v Boru u ?eské Lípy prohlásil Konrad Henlein, ?e věc sudetsk?ch Němc? je věcí evropskou —■ eine europáische Angelegenheit. Je to patrně poznatek, jej? si p?inesl ze své prázdninové cesty do Anglie, pro?e? se trochu blí? podívejme na jeho hodnotu.P?edev?ím je t?eba ?íci, ?e ?eskoslovenská politika nikdy p?ed světem nepopírala, ?e postavení men?in v jednotliv?ch státech je věc mezinárodní, n?br? ?e naopak toto stanovisko úsilovné hájila. Tuto mezinárodní povahu věci uznal ná? stát u? tím, ?e p?ijal p?ed světem k sv?m men?inám zvlá?tní závazky. Kdy? nedávno Polsko provedlo ve Spole?nosti národ? demonstraci a prohlásilo, ?e se nezú?astní na ?enevském fóru nap?í?tě ?ádného jednání, je? by se t?kalo národnostních men?in v polském státě, pova?ovala Malá dohoda za vhodné, dáti jako odpově? na to prohlá?ení, ?e trvá v nezten?ené mí?e na sv?ch men?inov?ch závazcích. To znamená, ?e tehdy Polsko ozna?ilo sv?j men?inov? problém za věc v?lu?ně polskou, do ní? se nikdo t?etí nesmí mísit, a ?e odmítlo skládat světu ú?tv z toho, jak nalo?í na p?íklad se sv?mi Němci. Co u?inila proti tomu Malá dohoda? Opětovně zd?raznila, ?e men?inová otázka je otázkou mezinárodní, spadající do oboru mezinárodního práva. Opakuje- li tedy nyní pan Henlein právě ve chvíli, kdy ohla?uje ?eskoslovenské vládě nejost?ej?í oposici, jednu ze základních thesí té?e vlády, musí ?íci ka?d?, kdo ví o politick?ch věcech trochu víc, ne? páně Henleinovi dobromyslní nebo snad nedobromyslní poslucha?i, ?e tento d?razn? projev nebyl ni?ím víc, ne? siln?m plácnutím do vody. Pan Henlein se chystal rázn?m zp?sobem vyraziti dve?e a zatím vletěl do dve?í doko?án otev?en?ch.Konrád Henlein chtěl patrně sv?m v?rokem nazna?it, ?e sudetoněmecká věc je evropskou věcí asi v tom smvslu. jako byla p?ed válkou evropskou věcí otázka slovenská, jejími? mluv?ími k evropskému svědomí tehdy byli takov? Bjornson nebo takov? Seton-Watson. Co tenkrát ?ádali tito ryzí mu?ové pro Slováky ? Nic vice a ov?em nic méně, ne? základní lidská práva. Snad má i pan Henlein p?ibli?né vědomosti o tom, jak se tehdej?í ma?arsk? re?im k Slovák?m choval: ?e jim nepop?ál ani ni??ího, ne?ku-li vy??ího ?kolství, ?e ho ani nenapadlo, aby jejich jazyku zjednal jakoukoli platnost p?ed ú?ady, nebo aby jim p?iznal hlavní práva politická. Tady opravdu ?lo o věc nejprimitivněj?í lidskosti, p?i ní? se svědomí vzdělan?ch Evropan? v?ím právem bou?ilo. Obáváme se v?ak, ?e pan Henlein, kter?, jak se zdá, se rovně? chystá apelovat na toto svědomí, bude mít úkol neskonale obtí?něj?í.Jeden z ?e?ník? na uvedeném Volkstagu citoval v?rok neznámého Angli?ana (jej? patrně pan Henlein p?ivezl své straně jako agita?ní dárek do nastávající politické sezóny), ?e svěd?í o slabosti státu, nedovede-li se dohodnout se stranou takového rázu jako je Henleinova. Anglick? národ si sv?mi v?kony v historii získal pověst jakéhosi v?elidského svědomí. Ka?dá dobrá pověst m??e b?t exploatována, a to nejen sv?mi nositeli, n?br? i v?elijak?mi uchaze?i. Sta?í za tím ú?elem najít mezi Angli?any osobu dostate?ně dobromyslnou a naivní, anebo nějak interesovanou a zaznamenat si v?rok jejího normálního odsudku nad věcmi, je? jsme jí vylo?ili a o ní? ona opoměla vyslechnout i druhou stranu. Pak u? je jen t?eba kolportovat tento v?rok pro útěchu sv?ch vě?ících doma po sch?zích. Kdyby se v?ak pan Henlein byl obrátil nikoli na onu anonymní, naivní, nebo snad interesovanou osobu, n?br? na nějakého znalce st?edoevropsk?ch věcí v Anglii, na p?íklad na pana Steeda nebo na pana Setona-Watsona, byl by patrně usly?el v?roky v?znamněj?í a? snad méně vhodné k sv?m agita?ním ú?el?m. Tito pánové by mu byli patrně ?ekli, ?e situace Němc? v ?eskoslovenském státě není zajisté je?tě tak zoufalá, kdy? jim tento stát dovolil, aby si zorganisovali největ?í politickou stranu v jeho hranicích, kdy? je p?ipustil k naprosto svobodn?m a tajn?m volbám, kdy? nemá nic proti tomu, aby pan Henlein jezdi) po Anglii a vyléval tam své srdce ka?dému, kdo je ochoten ho poslouchat. Kdyby jim pak byl pan Henlein vykládal o bídě sudetoněmeckého lidu a o tom, ?e ji ?eskoslovenská vláda úmyslně nezamezuje, aby sudet?tí Němci brzy vym?eli, byli by mu jmenovaní pánové patrně ukázali lond?nsk? East-End a poskytli tak makav? d?kaz, ?e podobné ?ábelské úmysly má i britská vláda s ?ástí sv?ch vlastních poddan?ch, jako? pravděpodobně i v?ecky vlády, co jich kdy bylo na světě. Jin?mi slovy, byli by pana Henleina upozornili na velik? spletit?-z -i: ' pm? se souhrnně ?íká otázka sociální a jejich? : í-t - ?rí to, co se dnes naz?vá hospodá?skou krisí.7i: fest I pisatel těchto ?ádk? jsou prosti podez?ení, ?e by ~ - i . i? v?ecka po?ínání na?í vlády v??i ?eskoslovensk?m Mnohá z těchto po?ínání naopak kritisovali a mohli l&y dees své v?tky shrnout asi tímto zp?sobem: ?Velké a zá- *a.im věci jste Němc?m dali, ale o drobnosti a podru?nosti se ■ nimi smlouváte do krve. Dali jste jim universitu, ale budete se s nimi tahat o pouli?ní tabulku nebo o obecního policajta . nějakém zapadákově.“ Zdá se nám, ?e takováto slova by lépe vystihovala skute?nou situaci Němc? v ?eskoslovensku ne? po- ekaanrná lí?eni henleinovc? o zl?ch zámyslech vlády. Nezdá se ■datgick?m po?ínání vlády, která nejprve pomocí statistiky a i —h Imílni Masováni omámí světu, kolik u nás ?ije Němc?, a potom ae náhodné vyhladovět a nechat vym?ít tyto miliony mnS?m stupňováním hospodá?ské krise? To, ?e v německ?ch ňuBMáeh pracuji také ?eské firmy a ?e?tí dělníci, nebo ?e byli -. :ve?ejn?ch prací p?echázeni něme?tí ?ivnostnici, ne-~b?t d?vodem k na??ení tak stra?nému, dokonce je-li. Sasha nebo vy hr??ka opakovat to na??ení p?ed zahrani?ním sv -tem. Nejen hitlerovské Německo, n?br?, zdá se, i děni :krjn.:kě ?eskoslovensko by mělo právo stě?ovat sl na Greuelpropagandu. Konrád Henlein rád mluví ve sv?ch exhor- tách o ctnostech mu?nosti a cti. P?áli bychom sí, abychom seua ně mohli spoléhat i p?i politickém zápase s jeho stranou.Z. S.národní hospodá?Jind?ich Koloviat-Krakovsk?:Co by laik chtěl od vlády ve věcechhospodá?sk?ch1 ni největ?í optimista nem??e tvrditi, ?e celková hos- - v podá?ská a sociální situace na?e se v poslední době zlep?ila, naopak zji??uje na mnoh?ch stranách zhor?ení. V Praze je mnoho lidí, kte?í, klamáni p?ízniv?mi zprávami hospodá?sk?mi, vycházejícími z úsek? favo- risovaného pr?myslu, mají za to, ?e není u nás tak zle, ?e naopak cesta vzestupu je objevena. Těmto fale?n?m p?edpoklad?m nutno ?eliti, jeliko? nejsou pravdou. Nem??e b?ti sporu o tom, ?e hospodá?ská situace velké ?ady pr?myslov?ch podnik? a vět?ích i men?ích ?ivností upadá, a ?e bída, zejména skrytá bída, je na silném postupu. Zjev, o kterém jsme alespoň v historick?ch zemích mohli tvrditi, ?e z velké ?ásti ji? vymizel, podv??iva, se opět ukazuje velkou měrou, p?i ?em? směrodatní ?initelé by se mohli lehce p?esvěd?iti, kdyby si dali práci sledovati tento neblah? zjev vlastními zraky. Mnozí lidé dobré v?le jsou p?i tom p?esvěd?eni, ?e tento ne??astn? stav se nedá odstraniti d?íve, dokud v Evropě nebude lépe a ?e do té doby si budeme musiti utakovati ?emen a vydati velké mno?ství lidí strádání a ned?stojné ?ivotní existenci a ?e v?le k odstranění tohoto stavu by mohla dne?ní neutě?enou situaci jen zv??iti a p?ivolati snad na?e finan?ní zhroucení.Toto mínění je naprosto nesprávné, jeliko? lidé, ?ijící neustále v ur?itém prost?edí a ur?itém kruhu, ztrácejí styk se skute?ností, chtějí viděti jen to, co je jim p?íjemné a nechtějí sly?eti to, co by jim snad nebylo ?r?í síly na?eho obyvatelstva jsou je?tě ohromné. Jde jen o to, opět je probuditi k vět?í ?innosti, jeliko? v posledních letech se ?iní v?e, aby tv?rěí síly byly neustále omezovány. Je skute?ně zázrakem, ?e situace u nás není hor?í ne?li ve skute?nosti je, co? m??eme p?i?ítati jen ohromné odolnosti celé hospodá?ské a sociální struktury u nás.P?í?iny, ?e jsme k tomu stavu do?li, jsou dvojího rázu. Prvá p?í?ina je neutě?ená situace evropská, zakterou nezodpovídáme, druhá neodborná, stranicko- politická a diletantská rozhodování o ww-h které mají pro velkou ?ást na?eho obyvatelstva neoby?en? znám.Zab?vejme se hned v??e uvedenou druh: _ :..: - :?Pr?mysl — zemědělství.Myslím, ?e není státu v Evropě s podobnou vyspělostí, jako má stát ná?, kter? by tak ignoroval ohromné klady a reservy, které má ve své pr?myslové a ?ivnostenské slo?ce obyvatelstva a kter? by tak tyto slo?ky p?ezíral ve prospěch jen jedné slo?ky obyvatelstva, t. j. slo?ky zemědělské, v prvé ?adě ov?em zase velkozemě- dělské.Je pochopitelno, ?e hospodá?sk? a sociální ?ivot ve státě m??e jen tehdy prospívat, kdy? opat?ení vlády jsou taková, aby neprospívala jen jedné vrstvě. Zásahy vlády do hospodá?ského ?ivota mohou b?ti jen takové, které úměrně prospívají v?em slo?kám hospodá?sk?m.Je samoz?ejmé, ?e zemědělství u nás pot?ebovalo pomoci, av?ak jen v rámci plánu, kter? by sou?asně pomáhal i ostatním vrstvám a bral by ohled na jeiich pot?eby. Pomoc v?ak, kterou zemědělství v poslední době obdr?elo, je tak jednostranná, ?e silně po?kozuje ostatní vrstvy, ani? vět?ině zemědělc? bylo pomo?eno. Skute?nou pomoc dosavadními opat?eními obdr?ela jen ona t?ída vět?ích producent?, která pro nedostate?nou pod- nikavost a nehybnost o?ekává stále pomoc od státu.O tomto problému nechci se dále ?í?iti v rámci krátkého ?lánku, jeliko? je dostate?ně znám.Ruku v ruce s favorisováním jedné slo?ky obyvatelstva vidíme favorisování několika pr?myslov?ch slo?ek, jako na p?. cukr, líh, dro?dí, chemie a pr?mysl zbroja?sk?.*) M??e se namítati, ?e neb?ti favorisování jedné pr?myslové slo?ky, byla by na?e hospodá?ská situace je?tě hor?í. Tento d?vod je správn?, ov?em, chce-li moderní státní útvar mě?iti v?em stejně, musí postupovati jin?m zp?sobem, ne? se postupovalo u nás.Dopustili jsme se mimo to v posledních letech osudné chyby. Nechali jsme upadati několik representa?ních pr?myslov?ch odvětví, klidně jsme p?ihlí?eli k tomu, ?e dělni?tí specialisté se stěhovali za hranice a je?tě nějak? dobr? mu? v nějakém ú?adě se radoval, ?e státu u?et?il několik korun podpory tím, ?e tomu specialistovi opat?il místo v cizině. Nebyl si ov?em vědom toho, ?e tak si postupně u?ezáváme větev, na které sedíme. P?í?ina, proě se tak stalo, tkví v tom, ?e jsme se nepostarali v době krise o to, abychom obsadili ur?ité d?le?ité státní funkce lidmi, kte?í látku dokonale ovládají, n?br? jsme si mysleli, ?e diletantismem se p?eneseme do budoucnosti.Co se dá dělat.Nyní je v?ak nejvy??í ?as k obratu. Cesty, které bychom měli nastoupiti, jsou asi tyto:Reorganisace celé na?í agendy obchodně politické a cizinecké za ú?elem vět?ího p?ílivu zahrani?ních platidel.O?ivení domácího trhu roz?í?ením pracovních mo?ností a tím zv??ení konsumní síly obyvatelstva.Opu?tění cesty ú?ední libov?le, ?krtnutí slova ?m??e“ ve v?ech vládních na?ízeních, zjednání takového po?ádku, aby v?ichni ob?ané věděli, ?e se rozhoduje spravedlivě a nestranně, nikoliv politicky.Zjednání naprosté jasnosti ve v?ech zákonech tak, aby jim pr?měrn? ob?an rozuměl, a nevydávání zbyte?n?ch zákon? a na?ízení, administrativu jen zatě?ujících.Odstranění v?ech politicko-diletantsk?ch zásah? do hospodá?ství. Provedeny mají b?ti jen takové zásahy, které jsou věcně a odborně promy?leny a které mají za ú?el rozsah (objem) hospodá?ství zvět?ovati a nikoliv vyvolávati jeho postupné smr??ování. Ruku v ruce s tím má postupovati skute?ná ekonomisace státních podnik?.Zahrani?ní obchod.Po zvlá?tním ú?adě pro zahrani?ní obchod volá se ji? několik let. Teprve chaos poslední doby, kdy několik ú?ad? rozhoduje spole?ně o ka?dém detailu, ukazuje naprostou nutnost reorganisace celé na?í obchodně politické povolovací a devisové agendy v jedno ministerstvo, které by soust?edilo ve?kerou obchodní politiku, ve?kerou agendu cizineckou a ve?kerou pé?i o export a jeho pr?mysl, p?i ?em? takové ministerstvo by nesmělo b?ti svě?eno neodborníkovi, kter? se nikdy těmto otázkám v praxi nevěnoval. Chceme-li, abychom se zde kone?ně hnuli z mrtvého bodu, musíme takové ministerstvo svě?iti osobě, která sv?m dosavadním v?sledkem v praktickém ?ivotě dokázala, ?e je s to zastávati takov? neoby?ejně d?le?it? ú?ad.Je nutno, aby směrodatné kruhy si ujasnily, ?e jen dokonalou organisaci zahrani?ního obchodu (co? ov?em zahrnuje v sebe úměrné zv??ení importu a největ?í omezení povolovacího ?ízení) m??eme kladně roz?í?iti i objem trhu domácího, jeliko? bychom pak nemuseli míti obav, ?e bychom nemohli plniti svoje závazky za zv??ené dovozy surovin a tovar? v??i cizině.Reorganisace zahrani?ního obchodu, p?i ?em? ov?em exportní ústav by hrál také d?le?itou roli, mohla by nám p?inésti zv??en? p?íliv devis, a m??eme s klidem po?ítati, ?e oproti dne?nímu stavu mohl by ?initi tento p?íliv a? o jednu miliardu korun ro?ně více ne? dosud.I nejlep?í ?éf takového ministerstva by v?ak nemohl v?bec dále, kdyby jeho rozhodnutí, která by v d?sledku dne?ní stále proměnlivé situace musela b?ti velice rychlá, byla ochromována nejednotn?m stanoviskem v ministerské radě. Jeliko? funkce ministra zahrani?ního obchodu je pro celé na?e hospodá?ství neoby?ejně v?znamná, je nutno, aby ve?keré otázky, t?kající se zahrani?ního obchodu, exportu a importu byly rozhodovány v ministerské radě hlasy vět?iny ministr? a nikoliv jednohlasně, jeliko? p?i dne?ním systému jednohlasného rozhodování bylo by celé ministerstvo pro ko?ku.Ruku v ruce s ministerstvem pro zahrani?ní obchod a jemu podrobena musela by b?ti pé?e ocizineck? ruch.P?sobí p?ímo komicky, ?teme-li v denním tisku, ?e ministerstvo obchodu p?ipravuje zákon o cizineckém ruchu. 15 let nebylo v této veled?le?ité otázce ni?eho kloudného u?iněno a najednou se vyrojují návrhy, které jsou s to více u?koditi, ne?li prospěti.Musíme si uvědomiti, ?e máme u nás je?tě zakopan? poklad, kter? ?eká na vzk?í?ení, a to jsou na?e proslulé lázně. Více a více se nám dnes stává jasno, ?e nejlep?ím a nejv?nosněj?ím doplňkem zahrani?ního obchodu je import turist? z voln?ch zemí, anebo ze zemí, se kter?mi máme pasivní obchodní bilanci, jeliko? ?ádné zbo?í se nám v exportu tak dob?e nezaplatí, jako prodej na?eho zbo?í turist?m, kte?í vydávají svoje peníze u nás.Západo?eské lázně a Tatry teprve ?ekají na mezinárodní rozvoj, p?i ?em? by musila úplně (zejména v Karlov?ch Varech) zmizeti p?edvále?ná hoch?taple?ina. Karlovy Vary měly p?ed válkou 60.000 náv?těvník? za jednu sezónu. Svět má nyní mnohem více obyvatelstva, mnohem roz?í?eněj?í zdravotní organisaci, touha po lé?ení vzrostla netu?enou měrou, a p?i dobré organisaci bychom mohli do Karlov?ch Var? a západo?esk?ch lázní dostati ne 60.000, ale 120.000 náv?těvník? z voln?ch zemí p?i velkorysé propagandě, která by neměla maloměstsk? punc na?ich ?cizineck?ch pracovník?“, co? by mělo za následek ohromn? vzr?st těchto lázní, stavební rozvoj, ov?em ne ve směru luxusním, n?br? ve směru pr?měrn?ch nárok? pr?měrného evropského ?lověka. Mo?no bez nadsázky tvrditi, ?e jen západo?eské lázně by nám mohly dáti k disposici p?es p?l miliardy korun v hodnotn?ch devisách a p?estaly by pak stesky, ?e d?ívěj?í nejlep?í zákazníci, Němci, v d?sledku devisov?ch opat?ení k nám ji? nemohou.Musíme si uvědomiti, ?e ka?d? clearingov? host ze země, kde máme aktivní clearing, ujídá na?emu exportnímu pr?myslu z jeho hubené mísy, jeliko? ka?dá koruna, kterou takov? host u nás udá, ú?tuje se v neprospěch na?eho exportního pr?myslu a o to se méně do toho státu vyvá?í.Z toho d?vodu se musíme starati, abychom lázním opat?ili takové klienty, kte?í nezatě?ují ná? v?voz a kte?í naopak nám p?ivá?ejí volné devisy. Je jisto, ?e i jiné státy chtějí zachytiti pro sebe proud turist? s voln?mi devisami, a proto musíme jednati co nejrychleji, abychom nez?stali zase pozadu, abychom v prvé ?adě svě?ili tuto funkci osobě s dokonalou kvalifikací, které by celá tato akce byla svě?ena v rámci ministerstva pro zahrani?ní obchod. Tam by se nesmělo ?et?iti prost?edky, jeliko? kapitál, investovan? do odborně ?ízeného cizineckého ruchu, je snad nejlep?í investicí ve?ejn?ch peněz v?bec.M??eme směle tvrditi, ?e reorganisace cizineckého ruchu by nám mohla opat?iti oproti dne?nímu stavu vět?í p?íliv devis o t?i a? pět set milion? korun, tak?e bychom mohli po?ítati se stamilionov?mi aktivy pro na?i platební bilanci, i kdyby se zv??il dosavadní cestovní ruch na?ich lidí do zemí hodnotn?ch devis.Taková velkorysá pomoc západo?esk?m lázním a i ostatním lázním na?í republiky by měla nedozírn? v?znam jednak pro celé strádající zázemí a zejména pro západní Cechy a Slovensko. Byla by pro pohrani?ní oblast ohromn?m dobrodiním a umo?nila by nám zv??iti postupně hospodá?skou ?innost v těchto krajích, které jsou mimo?ádně posti?eny krisi.Zv??ení aktivity doma.Vláda si musí uvědomiti, ?e je nutno ukon?iti éru favorisování jedné slo?ky a ?e klí?em k obnovení o?ivení trhu je zv??ení konsumní síly obyvatelstva. Nejlep?ím prost?edkem k tomu je ov?em zv??ení investi?ní soukromé podnikatelské ?innosti se subsidiární pomocí ve?ejné ruky. Z toho d?vodu musíme obnoviti soukromou stavební ?innost, která v posledních letech ochabla, a vyrovnati pová?liv? stav pozvolna se ukazujícího zjevu nedostate?ného p?ír?stku byt?, vzhledem k zv??enému po?tu obyvatelstva. Soukromá stavební ?innost by se dala podnítiti následujícími opat?eními:P?ítomnosti.- zákona o stavebním ruchu, p?i ?em?sac-y sj po dobu dvou let ode dne vyhlá-s~ =weuma roúsmtné zlep?ily, ov?em v?hradně jen pro augr'iw1 :úy*.-?.tnovelisací vládního na?ízení o opraváchim z ,?-ítí je po?ád je?tě úzkoprsé a nedostate?né,c| MnM aaanestií pro ve?keré stavby, nep?ésahu- icx cores 500.000 K?,4^ f peně?ní politikou, která by podporovala i jasehli?ké poskytování dlouhodob?ch úvě-se suriry k? sv?ch peně?ních ústav?,e) ňfle poskytován daňov?ch v?hod oněm hospo- tu - . - —tré c- p?ekázaly, ?e celoro?ně za-■ se v -- zaměstnanc? ne? v roce p?ed-uu: u —; .titm s v?jimkou onoho pr?myslu, kter?ezaměstnáván vy?izováním dodávek státních.Zii sy bylo mo?no vyjmenovati je?tě celou ?adu men?izň -pat?ení, která, provedena naráz a celkově, znamenala by v celé ?adě úsek? soukromého podnikání s-?rrení bez podstatněj?ího zatí?ení státní pokladny.Investiceve?ejné.. Rekonstrukce na?í silni?ní sítě státní a soukromé ?ásné chybné investice, nesmyslné autostrady atd.).2 Podpora vnit?ní kolonisace, v prvé ?adě v blízkosti elk?ch podnik?, kapitálově siln?ch, majících zna?něj?í reservy na hotovosti. Tato kolonisace by se t?kala děl- tir? (zaměstnan?ch a nezaměstnan?ch) těchto podni- n. a byla by financována jednak p?íspěvkem státním, í inak dobrovoln?m p?íspěvkem nebo finan?ní zárukou ioty?ného pr?myslu, kter? by byl vykompensován daňov?mi a t?eba i jin?mi v?hodami, tak?e by státní pokladna nebyla silněji zatě?ována.Vět?í dotace pro investice (nerentabilní nebo málo rentabilní), v prvé ?adě nemocnice, vodovody, kanalisa- ce. P?i zv??eném ruchu na domácím trhu stoupne daňov? p?íjem, tak?e se dotace pro tyto investice podstatně zv??í. P?i tom nutno p?ihlí?eti, abychom nestavěli několik nesmírně drah?ch representa?ních staveb, n?br? iobr? pr?měr v největ?ím po?tu, tak aby co nejvíce lidí a kraj? mělo z těchto investic prospěch.Je jisto, ?e a?koliv toho ?asu je situace u nás velice neutě?ená, není tak tragická, jak ji lí?í mnozí ?karohlí- dové. Pracovní kvality na?ich lidí jsou tak znamenité, ?e p?i dobré organisaci a vyu?ití dobr?ch nápad?, které by zase zahálející pracovní síly vrátily do normálního hospodá?ského koloběhu, by se situace brzo obrátila k lep?ímu. ?ivotní úroveň na?eho státu je vzhledem ke schopnosti a pracovitosti jeho obyvatelstva je?tě p?íli? nízká a není pro to ?ádného od?vodnění.Abychom v?ak shora uvedené investice soukromo- p< imkacelské a ve?ejné umo?nili, musíme k tomuto ú?elu uvolniti prost?edky. Daněmi je opat?iti nem??eme Ncrmáim p?eikrisová akumulace úspor ji? ?tvrt? rok selhává. Tudí? musíme voliti jinou cestu. Máme ji ? návrzích prof. Macka. Budou-li tyto provedeny opa- tzn.ě a nebudou-li vydány politick?m vliv?m, budou ne- ;p-;mě ú?inn?m prost?edkem, aby vyvolaly změnu p?í- zmvou. P?edpokladem, v?ak, aby mohly b?ti provedeny :e: obav. jest, aby ve?keré hospodá?ské zále?itosti, t?kán oí se v?ech vrstev, byly ?e?eny věcně, odborně sine iza et studio.Pak jedině m??eme dosáhnouti toho, ?e bychom se snad vy?inuli na úroveň takového ?védská, na úroveň, která je pro nás zatím je?tě nedosa?itelná.literatura a uměníFrank Warschauer:Hudba na mrtvém bodě(K hudebnímu festivalu v Praze.)Demonstrativní festival.V době, kdy se nacionalismus vyvíjí do dosud nezná- ’ m?ch forem brutality a sobectví, p?icházejí ku podivu na svět i nové formy internacionalismu a pseuio- internacionalismu. Zejména Němci dosahují na tomto poli rekordu. Pokusili se zalo?iti internacionálu nacionalistick?ch spisovatel? a v hudbě zalo?ili ?Stálou radu pro novodobou hudbu“, je? v době festivalu opravdu mezinárodní hudební spole?nosti uspo?ádala jin? hudební festival ve Vichy. Nikomu se patrně nepoda?í dokázati, jaká je souvislost mezi tímto faktem a mezi tím, ?e Karlovy Vary v poslední chvíli od?ekly po?ádání festivalu. Jest v?ak nejv??e pravděpodobno, ?e mezioběma fakty je p?í?inná souvislost.Z tohoto d?vodu stal se pra?sk? hudební festival presti?ní otázkou prvního ?ádu po stránce kultumě-poli- tické. ?těstí, ?e si po?adatelé tento fakt uvědomili a ?e dík aktivitě pí Patzakové, pana Steinhardta a Háby dosáhli svého cíle. Hudební festival v Praze se po?ádal a po vněj?í stránce dosáhl zna?ného úspěchu. Obavy, ?e mnoho cizinc? se nedostaví z toho d?vodu, ?e rozhodnutí o konání festivalu padlo teprve v poslední chvíli, se nesplnily. Cizinci p?ijeli, Pra?ané se dostavili, nechyběla ani sovětská delegace a skoro v?echny koncerty a operní ve?ery byly vyprodány. Ve vzdálenosti několika hodin od města Prahy pokra?uje se v ?í?ení hudební kultury tím, ?e poslední nehakenkreuzler?tí hudebníci, kte?í je?tě z?stali na sv?ch místech, jsou odstraněni dekretem p?edsedy ?í?ské hudební komory pana dra Petra Raabeho. V té?e době p?edstavuje ?eskoslovensk? hudební festival demonstraci: za svobodu uměleckého v?voje, za uznání, ?e umělecká hodnota je d?le?itěj?í ne? nacionalistické ?ílení a násilná klasifikace umělc?, diktovaná strachem p?ed konkurencí. V?znam pra?ského hudebního festivalu spo?ívá kromě toho zejména v jeho zvlá?tním p?ízvuku, ?e toti? postavil do st?edu pozornosti souvislost ?eské hudební produkce a? po Janá?ka a Ostr?ila.Jaká je situace po stránce umělecké.Po?ádání hudebního festivalu jako?to kulturní demonstrace je věcí naprosto kladnou. P?esto v?ak se nám zdá nutn?m polo?ití tu se zvlá?tní naléhavosti ;einu otázku pozorného nezávislého posuzovatele. Musíme se zeptati, jak vypadá dnes ona podivná umělecká revoluce, je? ot?ásla hudbou více ne? kter?m jin?m uměním. Musíme p?ezkoumati v naprostém klidu a nezávisle na denních otázkách, jak to s hudbou dnes ve skute?nosti vypadá. Odpově? na tuto otázku se oby?ejně pe?livě prohlí?í pod mikroskopem. P?i tom se zásadně p?ehlí?í, jak hodnotí hudební díla vzdálená vrstva koncertních náv?těvník? anebo jak na hudbu reagují ?iroké vrstvy národa. Chtěli bychom zd?raznit, ?e na dlouhou dobu nerti mo?no naprosto pokládati za lhostejné, jak obecenstvo reaguje. Hledíme-li na to, ?eho hudba dosáhla z p?íslu?ného povzdálí, bude se nám úsudek poslucha??, repre- sentující hlas nesmírné vět?iny, zdáti daleko v?zz.am- něj?í, ne? názor nepatrné men?iny odborn?ch znalc?. A dojdeme k p?esvěd?ení, ?e si daleko spí?e zaslou?í toho, aby byl zaznamenán.?loha odborníka v hudbě je v?bec podivná. Je respektován a nikdo se podle něho ne?ídí. Nemá nejmen?ího vlivu na ono centrum, v něm? se rozhoduje o tom, bude-li odpově? kladná, ?i záporná. Na ono centrum, je? v ka?dém zdravém ?lověku bezvadně funguje. Ka?d? z divák?, kter? pozorně a neru?eně naslouchá, má v sobě samotném onu nejbli??í instanci, je? ho pou?í, co má soudit o uměleckém, respektive hudebním díle. Velice z?ídka se stane, ?e by se úsudek pozorn?ch a vzdělan?ch poslucha?? kryl s úsudkem odborník?. ?lověk, kter? je nucen neustále naslouchati hudbě, upírá svou pozornost na něco zcela jiného a vnímá zcela jiné slo?ky uměleckého díla, ne?li ?lověk, pro něj? je hudba jedním z mil?ch uměleck?ch zá?itk?.Následky p?ípadu HanslickovaDnes je bezprost?ední a instinktivní hodnocení hudebních událostí velice ztí?eno podivnou konstelací, ur?itou davovou sugescí, která by byla b?vala nemo?nou p?ed rokem 1900. V d?ívěj?ích stoletích se lidé v otázkách umění rozhodovali naprosto up?ímně a vyslovovali sv?j názor bez jakékoliv obavy, ?e to je krásné a ono o?klivé. Od dob devatenáctého století v?ak se po?íná formulovati názor na umění zp?sobem stále více histo- risujícím, jednotlivci tento názor nahání strach a zbavuje ho odvahy, p?iznati se ke sv?m opravdov?m názor?m. Obecenstvu je naháněn strach autoritou konven?ních úsudk? o hodnotách a divák se nesna?í ji? o nic jiného, ne? osvojiti si tyto názory, p?izpúsobiti se jim. Jen z?ídka se odvá?í oponovati.Jedním z typick?ch p?ípad? podobného usuzování je p?ípad Hanslick?v. Tento znamenit? vídeňsk? kritik úto?il za ?ivota Wagnerova na tohoto skladatele co nejost?ej?ím zp?sobem. Kdy? Wagner dosáhl později úspěchu v nej?ir?ích vrstvách, byl naprosto neprávem Hans- lick pokládán za ignoranta, kter? se blamoval a bláhově se vzpíral objevujícímu se geniu. Ve skute?nosti tomu v?ak bylo jinak. Hanslick velice byst?e poznal základní slabosti Wagnerov?ch děl a ?etné jeho v?roky mají dnes stejnou platnost, jako v oné době. Něco podobného ov?em se nesmí hlasitě pronésti v německém kulturním světě, kde Wagner byl prohlá?en za poloboha ji? v době p?ed Hitlerem a kde se naprosto netrpí jakákoliv kritika uznan?ch veli?in.Od dob tohoto p?ípadu Hanslickova rozhoduje zákon obez?etnosti o tom, jak se ke skladateli postaví leckter? kritik a jak vět?ina obecenstva. Mnozí z kritik?, kte?í sv?m celkov?m postojem naprosto nejsou reak?ními, jsou naplněni mocn?m strachem, ?e se blamují. Z tohoto d?vodu se hudební kritik dnes bojí exponovati se jasn?m zaujetím stanoviska.Co je moderní.Není naprosto yěcí snadnou, nalézti spole?n? rys, charakteristick? pro v?echna díla, která na tomto festivalu byla p?edvedena. Pokusíme se o to. Náv?těvníku, jen? nep?ichází k podobnému podniku ze speciálního zájmu odborníka, a nedá na sebe p?sobiti těmito specialisty. je nápadn?m, ?e tu vládnou p?edstavy o formě, které se v jiném uměleckém oboru nenajdou. Tyto p?edstavy nejsou naprosto uznány v jin?ch rozsáhl?ch a velice d?le?it?ch ?ástech dne?ní hudby: jednak v celé hudbě ?lehké“ a tane?ní, jednak v hudbě, slou?ící cíl?m politicky-revolu?ním. Nedbá se u? ur?it?ch zákon?, které během staletí do?ly k platnosti. Nemyslím p?i tom na recepty harmonické, nebo na formální p?edpisy, je? ov?em mohou a musí podléhati velk?m proměnám. Míním zde psychologické zku?enosti v?eobecného rázu. Pomysleme jen na nejv?eobecněj?í a nejprost?í zku?enost, je? se dá shrnouti ve větu: Hudba se dnes nedá prostě chápati a není srozumitelná. Aby někdo vnímal nějak? hudební děj, je nezbytno, aby se tento děj opakoval. Princip opakování proto je charakteristickou věcí hudebních děl ji? celá t?i staletí a? u? v jakékoliv formě. Ve formě kontrapunkt? nalézáme tento princip ve fuze a v kanónu, kde stejná hudební my?lenka se vyslovuje v?dy znovu a znovu a obměňuje podle ur?it?ch zákon?. Princip opakování je jasně patrn? i ve formě písně, která ovládá i synfonii. A v nejvolněj?ím útvaru, jej? vytvo?ilo devatenácté století, toti? v prokomponované hudbě wagnerovského slohu, nalézáme tento princip v p?ízna?n?ch motivech. Od vystoupení Arnolda Schonberga se tato zásada ve vět?ině orchestrálních a komorních děl opou?tí. Z toho vzniká onen ráz nesrozumitelnosti. Stává-li se nesrozumitelnost specifickou vlastností celé t?ídy uměleck?ch děl, je sama o sobě ji? vá?nou námitkou proti nim. P?edsudek, ?e nesrozumitelnost je nějakou p?edností, je ji? d?kladně zastaral?, pat?í do expresionistické epochy v době p?ed patnácti lety a měl s ní u? dávno b?ti poh?ben.Intermezzo o Arnoldu Schónbergovi.Je opravdu radostné, ?e v těchto koncertech je zastoupen Arnold Schónberg. Vyslovujeme jeho jméno se skute?nou úctou. Je z těch, kdo? uhájili rozhodující v?vojovou fázi moderní hudby a razili jí dráhy. —?To ov?em nesmí vésti tak daleko, aby je?tě za ?iva byl prohlá?en za svátého.“Na to ani nepom??líme. Jsme v?ak povinni naslouchati ka?dému z jeho děl s největ?í pozorností a zkoumati je s onou úctou, jí? jsme rozhodně povinni Schónbergovi jako mistru moderní hudby. —?Máte pravdu. P?es tuto úctu v?ak nesmíme, jak se v?eobecně stává, p?ejiti úplně některá zásadní hlediska poctivé kritiky.“Je p?ece nejv??e sporn?m, ?e by něco bylo v?eobecně platné. —?Jsou v?ak ur?ité psychologické zku?enosti co nejv?edněj?ího druhu, je?, jak se zdá, nejsou nikde podstatn?m zp?sobem modifikovány. Studium těchto psychologick?ch zku?eností p?ivedlo mne k ur?it?m názor?m o formě, je? se naprosto neztoto?ňují s názory Schonberga a ostatními zástupci moderní hudby.“— Tkví to patrně v tom, ?e jste reakcioná?. —??ekal jsem na tuto nadávku. Mnoho lidí p?ed ní má nesmírn? strach. Mnozí po cel? ?ivot raději znetvo?ují své opravdové sm??lení a skreslují je, aby nebyli nazváni reakcioná?i. Chci s vámi proto mluvit zcela jasně. Podle mého názoru má revoluce v hudbě, je? se od roku 1910 odehrává stejně na nejr?zněj?ích místech a je representována jmény Schónberg, Strawinsk? a Bartók, ráz dějinného historického p?evratu, jen? se dá zjistiti na mezinárodním fóru a je ně?ím elementárně nezbytn?m. Tato revoluce jistě souvisí i s politick?mi katastrofami a novotvary, které jsme pro?ili v těchto dobách. Ona proměnila základní vztahy ve světě tón? tak d?kladn?m zp?sobem, a uvedla tolik bezpe?n?ch pravd: chybnost, jako se v této době proměnily vztahy —lidmi socialistickou revolucí. P?esto p?ese v?ecko ?ik musíme dnes velmi bedlivě p?ezkoumávati, do- síkla-li tato revoluce úspěchu. Musíme se ptáti, vedla-li v?stavbě nového světa tón?, jen? by měl stejnou a nebo alespoň podobnou platnost, jak ji měl témě? dokonal? svět hudby klasické a romantické. A na tuto otázku musím jednozna?ně odpověděti: Nikoli.“— Domníváte se tedy, ?e cesta by mohla vésti je?těnazpět k oněm klasick?m a romantick?m formám, jejich? platností jste tak nad?en? —?Nikoli. Jsem p?esvěd?en o opaku. Tyto formy vznikly za spole?ensk?ch a uměleck?ch p?edpoklad?, které jsou dnes ji? naprosto zni?eny. Jestli?e někdo z dne?ních tv?rc? pracuje je?tě v těchto formách, dokazuje tím, ?e nemá styku s ?iv?mi silami p?ítomnosti. Cesta nem??e naprosto vésti nazpět, ani v hudbě, ani v kterémkoliv jiném umění, ani v poměrech spole?ensk?ch. V?vojová fáze v?ak musí z?stati jen sou?ástí v?voje a nesmí se státi jeho kone?nou stanicí. Cesta nevede zpátky, ale vede p?es dne?ek dále kup?edu.“Nezdar Schonberg?v.Jsem p?esvěd?en, ?e za základ pojmu formy musí b?ti polo?eny opět v?eobecně platné psychologické zku?enosti. Schónberg sám se pokusil o v?stavbu nové formy. Ale právě toto dílo, jeho ?Variace“, je? jsme tu právě sly?eli, ukazuje, ?e se mu to v podstatě nezda?ilo. Chci tu postaviti psychologickou analysu na místě obvyklé analysy teoreticky odbornické, je? ukazuje, jak se tu základ modifikuje podle ur?it?ch zákon?, vym??len?ch skladatelem a jak na konec se skládá hold největ?ímu z mistr? kontrapunktu, pomocí tón?, odpovídajících jménu Bachovu. To, co tu ve skute?nosti sly?ím, je velice ilouhodechá orchestrální skladba, slo?ená z neoby?ejného mno?ství men?ích ?ástí, je? plyne kup?edu pomal?m tokem a nemá znaku skute?né formy. Něco, co je napsáno na papí?e partitury a co se dá o?ima vnímati j=ko forma, nemusí ve skute?nosti b?ti je?tě skute?n?m hudebním útvarem. Pravé znaky platn?ch forem jsou stejné ve v?ech druzích umění a daií se vyabstrahovati z kteréhokoliv uměleckého druhu stejně. Definoval bych je takto: ohrani?ení, kontrast a pregnan- c e. ?ádnou formu nemá hudební dění, je? plyne neustále kup?edu, a je p?eru?eno na náhodně zvolen?ch rodech. Nemá formu hudební dění, u něho? nelze po- st?ehnouti zákon pr?běhu, toti? zákon po?ínání a kon?ení, t?eba ?e ?lověk si tuto skladbu několikrát pozorně poslechl. V těchto p?ípadech chybí ohrani?ení. Právě od díla, jako je Schonbergova ?Variace“, je t?eba po?adovati formu ve v?eobecném smyslu. — Pregnan- c í míním, ?e hudební téma musí míti zvlá?tní charakter, aby p?i v?ech proměnách se dalo v?dy znovu poznati. — Kontrast je samou podstatou variace, poněvad? by jinak nep?edstavovala ?ádnou obměnu, ?ádnou změnu.Po?adavek ohrani?ení vypl?vá sám sebou. V?echny tyto po?adavky jsou splněny nejdokonalej?ím zp?sobem u v?ech velk?ch ?Variací“ hudby klasické i později. Mist?i této formy, jako Beethoven a Max Reger, dvě jména, která v?jime?ně smíme vysloviti v této souvislosti jedním dechem, tito mist?i poznali instinktivně nezbytnost těchto zásad a brali na ně z?etel. Je jisto, ?e skladatelé XVIII. a XIX. století p?i tom velice napomáhali tonální harmonii. Dá se v?ak naprosto p?edpokládati, ?e by vznikly podobné útvary se stejně ■v?eobecně platn?mi formálními p?ednostmi i v rámci nové harmonie, bez funk?ní harmonie, která se nevztahuje u? na ur?it? druh tón?. Pokud tomu tak není a rozhodně tomu tak není u Schónberga, nem??eme mluviti o uměleckém úspěchu.Moderní lidé jsou jiní.Kromě toho, ?e moderní hudbě chybí tyto formální znaky, má vět?ina jich je?tě jednu zvlá?tnost. Dnes se oby?ejně p?i posuzování hudebního díla nikdo nezab?vá jeho emo?ním obsahem. Nová hudba skute?ně skoro úplně opustila onen expresivní postoj, jen? je charakteristick? pro epochu po době romantické. Vlastně u? nás dnes ani nenapadne, zab?vati se tím, co hudba vyjad?uje. Nau?ili jsme se vnímati ?znějící pohyblivou formu“, jak to formuluje Hans von Búlow.A p?ece, nasloucháme-li ?adě hudebních skladeb, dospíváme k názoru, ?e velké mno?ství hudebních děl má za základ ur?it? ?ivotní pocit, ?e je vytvá?ejí lidé ur?it?ch typ?, jejich? v?eobecná schopnost zá?itk? má zcela ur?it? ráz. V?imněme si charakteristického p?íkladu: ?Suity Lulu“ od Albana Berga, která se hrála na tomto pra?ském festivalu. Pokusme se i zde neanalysovati tuto hudební skladbu ?istě analyticky, n?br? s ur?itého hlediska kulturně-politického. Berg, tv?rce ?Voicka“, mistr instrumentace, dovede virtuosně lí?iti věci děsivé a démonické. Bylo by mo?no nazvati ho Egdarem Alanem Poem moderní hudby. Základními znaky jeho umění jsou ponuré stavy, polotóny, nalomené barvy, nejjemněj?í diferenciace zvuku nervního a p?ecitlivělého ?lověka. V?emi těmito znaky pat?í Berg jako tolik jeho druh? do epochy, je? se skon?ila sou?asně s válkou, do období krajní drá?divosti a svrchovaného zjemnění. Lidé generace povále?né jsou v základě odli?ní: nebylo by snadné, ?íci dvěma slovy základní rysy jejich povahy. Dá se v?ak formulovati, ?e jsou prost?í, jednozna?něj?í, jasněj?í. Vír událostí, kter? kolem nás bou?í, nám nenechává dosti ?asu, aby se ur?ité skupiny pocit? v nás vyvinuly a? do oné p?ediferencovanosti, jak tomu bylo v ur?it?ch vrstvách p?ed světovou válkou. Tento obrat k tvrdosti a k jednozna?nosti, ke zjednodu?ení a k ob- hroublej?ímu pojímání ?ivotních problém? spadá do na?í epochy — a? na několik v?jimek v?ak hudební umění nena?lo pro tyto rysy v?raz. Z tohoto d?vodu máte p?i poslouchání moderní hudby pocit, jako byste byl p?esazen někam do jiného věku. Snad si mnozí lidé právě podobn? útěk ze své doby p?ejí.Hudba doby: Jazz.Budeme-li nestranně zkoumati, kter? druh hudby je nejp?imě?eněj?í pro ?ivotní pocit, jen? se ?í?í po válce, dojdeme jediné k hudbě jazzové. Není divu, ?e i dnes, kdy vrcholná doba jazzu ji? poklesá, p?ece jen je?tě se najdou lidé, kte?í mají k hudbě velikou lásku a kte?í s vá?nivostí stavějí jazz na první místo hudebního dění. A jsou to právě ti lidé, kte?í dne?ek nejvíce milují. I hudebníci pocítili, co dne?ek p?inesl nového. Hledáme-li plodná setkání mezi hudebním uměním a hudbou jazzovou, najdeme více p?íklad?, ne? songy ??ebrácké opery“ od Kurta Weila.V celku v?ak stojíme p?ed podivn?m zjevem, ?e jazzová hudba, tak typicky dne?ní, z?stala oborem pro sebe. Jazz je dnes jedním z oněch separátních hudebních území, v ně? se kdysi jednotná ?í?e hudební rozpadla. ?ivou hudbou p?ece není to, co uznávají intelektuálové. ?ivá hudba se sly?í na ulicích a píská v pr?jezdech. Podivn? chaos, jak? v tomto směru d?íve nikdy neexistoval. Dnes existuje pouli?ní hudba, je? zejména u pra?sk?ch pouli?ních hudebník? má velmi zajímav? vztah k národní lidové tvorbě. Dále existuje mezinárodní opereta nejr?zněj?ích odstín?, její? ?lágry pronikají hluboko do hudebního zá?itku nej?ir?ích vrstev. Dále je tu hudba jazzová, je? se vyskytuje i v uměleckém zahro- cení u někter?ch ?erno?sk?ch skladatel? jako je Duke Ellington, hudba, která se ?í?í do v?ech vrstev prost?ednictvím gramofonov?ch desek. A kone?ně máme p?ed sebou moderní ?hudební umění“ ve formě opery a koncert?, druh, kter? tvo?í svět pro sebe a má své specielní obecenstvo.Je mo?né, ?e se v tomto rozpolcení zrcadlí i dne?ní spole?nost. Rozhodně v?ak budeme moci mluviti o úspěchu moderní hudby teprve tehdy, a? se jí nepoda?í naplniti jen jeden koncertní sál, n?br? a? znovu pronikne mezi zástupy lidí a stane se sou?ástí jejich bezprost?edního vědomí a jejich elementárních hudebních projev?. V tomto smyslu abychom se vrátili k mezinárodnímu festivalu, je tv?rce ?Suity Lulu“, zajímav? hudebník. Moderním hudebním skladatelem v tom smyslu, jak jsem se to sna?il vysvětliti, v?ak naprosto není. A stejně i tolik jin?ch skladatel?, kte?í nám tu p?inesli hudbu sice novou, ale naprosto ne moderní.Jeden z ?esk?ch-moderních skladatel?.Uprost?ed doby, která nemá nejmen?í chuti zatě?o- vati hudbu nějak?m v?znamem ilustrativním anebo dokonce snad nějak?m my?lenkov?m obsahem filosofick?m, odva?uje se jeden z ?esk?ch hudebních skladatel?, svéhlav? a energií nabit? Alois Hába napsati symfonickou báseň, je? se sna?í vyjád?iti slo?it? ?ivotní názor. P?istupuje k tomuto svému úkolu s v?zbrojí hudebníka, jen? má dvojí nadání: jednak spekulativního a samostatného my?lení a jednak muzikantské impulsívnosti. Tímto zp?sobem vzniklo orchestrální dílo ?Cesta ?ivota“, které jsme sly?eli právě po druhé, hudební skladba, je? sama se vzdává snahy vyvoditi zákon své formy z ?istě musikálních prvk?. Naopak, tento zákon se tu p?ipojuje z vněj?ka, podobně jako u symfonick?ch básní periody poromantismu. Je to v?chodisko, anebo snad spí?e útěk p?ed odpovědností, odví- jeti novou formu ze samotné podstaty hudby? ?i snad je to p?ání, zbaviti se starostí o formální utvá?ení, aby skladatel mohl tím svobodněji experimentovati harmonicky a rytmicky? Nebo? po této stránce nalézá Hába produktivní poměr k exotické hudbě, onomu hudebnímu světu, jen? dal kterémukoliv druhu moderní hudby na v?sost v?znamné podněty. Tato exotická hudba nalezla je?tě dávno p?ed obdobím evropské hudební modemy zp?sob, jak rozvíjeti v harmonick?ch systémech funk?ně nesvázan?ch zvlá?tní druh pregnance, je? se dá snadno vnímati. Pozorujeme, ?e v?chod zase jednou pou?uje Evropu: ?koda, ?e se tak neděje ?astěji.Návrh hudebník?m.V?eobecně pozorujeme p?i hudebních festivalech, ?e p?ínos směl?ch nov?ch objev? je relativně nepatrn?. Zdá se mi daleko vět?ím u mnoh?ch negersk?ch orchestr?, které jsou po cel? ?ivot odsouzeny k tomu, hráti tane?ní hudbu. Na hudebních festivalech sl?cháme daleko spí?e obrovské mno?ství děl velice zp?sobn?ch ?ák? sv?ch u?itel?, a málo kde se vyskytne dílo, které nezaujatě a odvá?ně experimentuje se v?emi dne?ními zvukov?mi prost?edky.?lověk by měl chu? domluviti hudebním skladatel?m a ?íci jim: jste v?ichni v tě?kém postavení, jste v daleko tě??í situaci, ne? v?ichni hudební skladatelé p?ed vámi. Po v?ech stránkách vám chybí tradice, o ni? byste se op?eli. Jestli?e se p?es to p?ese v?echno pokusíte p?idr?eti nějakého vzoru, budete svedeni na scestí. Nebo? to je nejrozhodněj?í nedostatek nové hudby. Z?stala ve stadiu pokus? a nedovedla nás do nové země zvuku, v ní? byste se mohli procházeti po bezpe?né a dob?e známé p?dě. Nezbude vám nic jiného, ne? experimentovati dále. Experimentujte v?ak s vět?í odvahou a s vět?í svobodou. Jste odsouzeni k tomu, za?ínati stále znovu. Udělejte si z toho své ?těstí a na to soust?e?te svou odvahu, abyste opravdu za?ínali, od po?átku, docela prostě a bez ostychu, jako děti, kter?m po prvé vtisknete do ruky buben nebo foukací harmoniku. Pak se dostanete jistě dále, ne? budete-li psáti náro?ná a p?eslo?itá díla, d?íve ne? se samostatně dopracujete zákona své tvo?ivosti.Budoucnost hudebních festival?.P?ál bych si, aby podobné úvahy rozhodly o tom, ?e prakse hudebních festival? bude nap?í?tě změněna. Je jistě ?ádoucím, aby se tímto sugestivním zp?sobem obecenstvu p?edkládala nová hudební díla, aby pohodlnost náv?těvník? koncert? byla p?ekonána. Ka?d? hudební festival v?ak má jen tehdy opravdov? d?vod ke svému bytí, p?inese-li opravdu nějaká nová a zda?ilá díla.Festivaly mají jedno nebezpe?í: problematick?m díl?m se tu dostává zdánliv?ch úspěch? a skladatel se nenau?í sám odli?iti ve svém díle slo?ky pot?ebné a pro v?voj prospě?né od slo?ek nepot?ebn?ch. Dalo by se organisovati, kde debatovati o těchto otázkách, a kde p?ivésti kontakt mezi opravdu kritické hlavy, schopné vysloviti rozhodné úsudky s jasn?m zorn?m úhlem, a mezi ?inné hudební skladatele. Dnes u? nesta?í ?ekati, a? budou zadána nějaká nová díla porotě, nebo? podobná nezávislá tvorba se vzhledem k obtí?n?m hospodá?sk?m otázkám dnes skoro nenajde. Zdá se mi v?ak mysliteln?m, ?e by několik jasně vidících lidí získalo p?ízniv? vliv na tvorbu tím, ?e by fixovali ur?ité v?eobecné znaky, ur?ité úkony, naprosto ne ve smyslu nějakého konservatorního ?kolení, n?br? p?ibli?ně asi tak, jak jsme se o to zde pokusili. Není naprosto t?eba, aby podobná p?ání z?stala jen ně?ím utopick?m: ?adou pracovních sch?zí se dají hudební festivaly sceliti a p?ipraviti tak, ?e se mohou státi tím, ?ím b?ti mají: opravdov?m manifestem v?vojově pokra?ujícího moderního umění.idoba a lidéBed?ich Pile:Německá spravedlnost(Několik p?ípad? z německé soudní síně.)Pan Hirschland poskvrnil germánskourasu.Sensaění proces Hirschland?v uvedl cel? Magdeburg do hore?ného roz?ilení, jak nám sděluje Streicher?v ?asopis ?Stúrmer“. Z tohoto listu se stala nejoblíbeněj?í ?etba německá. ?Stúrmer“ je dnes dokonce denní du?evní stravou nemalé ?ásti Němc?. Dvě stě tisíc v?tisk? t?dně je ?íslo nemalé. Ke v?emu tomu je je?tě tento t?deník, specialisovan?- = ?idovskou otázku, plakátován na ve?ejn?ch náměstích, v továrnách a v?ude, kde se shroma??ují lidé. Te? se rcdí?.I ..Stiirmerovi“ obrovsk? triumf. U? několik let□scě?cě zobrazuje ?idy jako lidské ?ábly. U? léta se speciali- sa e na téma: ?Poskvrnění rasy“ (?Rassenschandung“). Bod?í něme?tí ?tená?i jsou v?ak tě?kopádní i po této stránce: nedají se na toto vnadidlo nachytati hned. ?ili dlouhá léta spolu se ?idy a nikdo z nich se nestaral o toto rozli?ování. V?echno v?ak se dá na světě změnit, dokonce i povaha celého národa. Demonstruje se to dnes na Německu ve velikém mě?ítku. Moc bezuzdné agitace je stra?livá: lidé tohoto nár roda jí propadají jako jednomu z nejnověj?ích kouzel dne?ka. Kdykoliv se d?íve objevily v nějaké zemi p?íznaky onemocnění davov?m ?ílenstvím, byly v?dycky dosud úspě?ně potírány. Tady po prvé má tato choroba mo?nost se volně roz- ?ffiti po celé zemi, jak pro to není v novodob?ch dějinách druhého p?íkladu. U? dlouhá léta vyu?uje ?Sturmer“ rasové nenávisti proti ?id?m.Te? kone?ně se poda?ilo inscenovati v Magdeburku proces zcela mimo?ádného formátu proti jednomu z ?poskvrnitel? rasy“. Je to opravdu jeden z velik?ch triumf? pana Strei- chera a jeho druh?, poněvad? v justici a? podnes p?ece jen není paragrafu o ?poskvrnění ras“. A p?ece se po prvé poda?ilo u?initi p?edmětem obrovského soudního ?ízení pouh? fakt, ?e ?id měl pohlavní styky s ?enami mimo?idovsk?mi. Proto je město Magdeburg v hore?ném roz?ilení. Nedá se ov?em zjistiti, jak dalece tato hore?ka byla zp?sobena i pobou?ením ?ásti rozumn?ch lidí proti tomuto propaga?nímu triumfu.Co je v Německu zlo?inem.P?ed zemsk?m soudem v Magdeburku stojí pe?livě oděn? pán st?ední postavy. Je to pan Hirschland, povoláním ?editel -.-visí obchodní ?koly, jen? má o soudcích a o spravedlnosti v Německu je?tě v?elijaké iluse. Z opatrnosti si p?ipial na klopeň svého kabátu ?elezn? k?í?, kter? ?ádn?m zp?sobem získal ve světové válce. Tehdy toti? ?id Hirschland bojoval s cel?m nad?ením za německého císa?e a za v?ecko, co ctila jeho německá vlast. Německá vlast v?ak změnila své sm??lení a ?Sturmer“ pí?e v spravedlivém hněvu: ?Pan Albert Hirschland není Němec, pan Albert Hirschland je ?id“. Melancholicky se houpe ?elezn? k?í? na chlopni kabátu. Pan Hirschland, kter? je obchodník, vě?í p?ílib?m mu??. Bylo mu oficiálně sděleno hned po nastoupení pana ?í?ského kanclé?e, ?e ti ?idé, kte?í bojovali za císa?e a za vlast, jsou jaksi ?idy zu?lechtěn?mi a mohou se tě?iti ze v?ech ob?ansk?ch práv německ?ch. Pan Hirschland zajal na obhlídce ve válce dva anglické vojáky. A te? tu stojí p?ed magdebursk?mi soudci pro zlo?in, kter? se mu zdá stále je?tě ně?ím smě?n?m. Měl toti? v Německu mnoho p?átel i arijsk?ch a mezi nimi byly také ?eny. Jeho morálka se v ni?em neli?í od morálky jeho doby. Jeho p?átelské styky s mlad?mi ?enami se někdy proměňovaly i v ně?něj?í svazky, nad ?ím? se nikdo nepozastavil. Jakási zd?razněná sexuální svoboda pa- t?ívala právě v Německu k dobrému tónu.Bohu?el v?ak měl pan Hirschland zálibu právě pro plavé ?eny s modr?ma o?ima. A plavé dívky s modr?ma o?ima na ne?těstí b?valy okouzleny elegantním ?editelem obchodní ?koly. A z toho se vyvinulo ono ?zhanobení rasy“, je? uvedlo město Magdeburk v hore?né roz?ilení. Město Magdeburg je ostatně neoby?ejně vhodné pozadí pro podobnou aféru. To není venkovské měste?ko se zatuchl?mi malomě??áky: zde ?ijí malomě??áci velikého formátu s pansk?m sebevědomím. Na?inec je tu konec konc? neomezen?m vládcem hezky velikého pr?myslu. Tito na?inci s pohor?ením vyhnali moderního architekta a městského stavitele, jen? svého ?asu z radosti nad svě?ími barvami dal nat?íti domy v Magdeburku v?emi barvami duhového vidma. Dali si své domy p?et?íti na barvu ?edivou a hnědou, jako jsou jejich du?e ?edivé a hnědé. Zakázané u?i.Pan Hirschland, jen? se na základě své ?innosti za světové války pokládal za ?lena německého národního spole?enství, chtěl se do tohoto národa vtěliti je?tě těsněji a proto se dal v b?eznu roku 1935 pok?títi. Tím ov?em vzbudil proti sobě je?tě vět?í odpor ne?li fará?, kter? ho k?til a o něm? bylo ve ?St?rmeru“ napsáno, ?e vypadá je?tě ?idov?těji ne? sám pok?těn? ?id. Osudn?m pro pana Hirschlanda v?ak bylo, ?e jeho u?i neměly správn? tvar, jak je vidno ze zvlá?tního vydání ?St?rmera“, vydaného o tomto p?ípadě:?Jeho u?i jsou stla?eny dol? a podobají se uchu nádoby. Jeho nos je na ?pi?ce pok?iven, brada se ztrácí nazad, o?i jsou temné a nestálé — to v?echno mu vpaluje znak ?ida.“Má-li podobn? majitel dol? stla?en?ch u?í ke v?emu je?tě v?borně ?ízenou a dob?e nav?těvovanou obchodní ?kolu, je jeho osud zpe?etěn. Nebo? prav? d?vod nep?átelství proti tomuto mu?i s nosem u ?pi?ky zak?iven?m najdeme na p?edposlední stránce ?St?rmera“, kde? se do?teme:??kola byla na nátlak obyvatelstva uzav?ena. Nacionální socialisté p?elepili v?věsní ?tít nápisem ??idácká ?kola je uzav?ena“.Cíle bylo dosa?eno. Byl nejvy??í ?as, nebo? od po?átku hitlerovské éry stoupl po?et ?ák? v této ?kole o cel?ch 100%. Tomu bylo t?eba u?initi p?ítr?.Pr?běh tohoto procesu byl posměchem v?em stalet?m právním zásadám civilisovan?ch stát?. Bylo zahájeno trestní ?ízení bez jakéhokoliv skutkového podkladu. Není nejmen?í právní opory, jak souditi p?ípad, v něm? se ob?aloba opírá v?hradně o fakt pohlavního styku se ?enami jiné rasy ne? ?idovské. V ?alobě se uvádějí proti Hirschlandovi skute?nosti z doby dávno p?edhitlerovské, z let 1925—27. B?valo v?dycky nebezpe?nou věcí pro Dony Juany, dostal-li se Le- porel?v seznam do ve?ejnosti. Tento don Juan Hirschland si v letech 1925—27 psal zápisky o sv?ch zá?itcích, z nich? se stal d?kazní materiál p?i ob?alobě ze zlo?inu ?poskvrnění rasy“. Ob?alovan? s největ?í d?razností tvrdí, ?e tyto zápisky jsou padělány a ?e si nic podobného nepsal. Soud v?ak si této jeho námitky v?bec nev?ímá a nenamáhá se ani vyslechnouti znalce písma. Zlo?inná ?innost páně Hirschlandova vypadá podle vylí?ení ?St?rmera“ takto bezdě?ně komická:??id byl neoby?ejně obratn? v tom, ?e p?i rozmluvách s ?enami p?ivedl hovor na erotické věci. Mluvíval o sv?ch známostech a o sv?ch zku?enostech. Tak se k ?enám p?ibli?oval, dot?kal se jich a kone?ně je políbil.“ — ?Aby vydrá?dil smysly sv?ch oběti, dal p?inésti kolá?e a uva?iti silnou kávu. Tímto zp?sobem drá?dil ?id ne?idovky a? pozb?valy smysl?“ (?Bis zur Sinnlosig- keit“).??eny byly jako hypnotisovány. P?ed nimi se otevíral ázi a naprosto neznám? svět, a nejsouce schopny odporu, vpotáceiy se do něho. S cynick?m v?směchem (hohnlachend) pak mohl ?id nazít?í zapsati do svého deníku nové zhanobení.“?Kdy? bylo zhanobení dosa?eno, propadla ?ena ?idovi bez mo?nosti záchrany. Jeho chtivost zkaziti její ?istotu a? do dna a pokáleli ji neznala hranic. Za krátkou dobu se mu poda?ilo otrá- viti její krev, zamo?iti její tělo a zfal?ovati její du?i. Jednal tedy doslovně podle talmudu.“Svědkyně pro ob?alovaného.Je z?ejmo, ?e hlavní věcí v tomto procesu bylo to, co poví proti panu Hirschlandovi ony svědkyně, je? byly narkotiso- vány pomocí kávy a kolá??. Napjatě o?ekávali soudci jejich v?povědi. T?i svědkyně u? vypovídaly a ani jedna z nich ne?ekla pranic, co by pana Hirschlanda usvěd?ovalo. Z uve- deného obrovského po?tu p?ípad? bylo vybráno pouze ?estobětí; zále?í tedy na tom, co ?eknou t?i zb?vající. Ale i tyto tri p?inesly zklamání: ?ádná ze svědkyní nepotvrdila znění ?aloby. ?Stiirmer“ je pohor?en a vysvětluje tento fakt:?Tyto ne?idovské ?eny zbavil ?id jejich rasy. Ony u? rasově ani du?evně nepat?i německému národu. Propadly ?idovi. A stály na straně tohoto z?ejmého zlo?ince. Na nich se ukázala pravdivost vě?ného zákona: staly se obětmi h?íchu proti krvi.“Se v?í vá?ností referuje tento list o zoufalém postavení těchto ?en, které ?se ?id? u? nikdy nemohou zbaviti“ a mnohé z nich s ?idy ?ijí dokonce ve velice ??astn?ch man?elstvích. ?Poskvrněním staly se jejich du?e ?idovsk?mi. Jsou zbaveny rasy a svého p?vodu (entrasst und entartet).“Nálada v Magdeburku v?ak p?ece jen není taková, jak by si ?lověk p?ál. Dalo by se p?edpokládat, ?e se tu m??e nalézti dosti fanatik? pro mravnost i pro ?istotu rasy. Ale p?ece jen se nedá pop?íti, ?e aféra sice zví?ila mnoho prachu, av?ak v?sledek germánského rasového pobou?ení nebyl tak velk?, jak se o?ekávalo. Rodina ob?alovaného je se v?ech stran nav?těvována lidmi, kte?í nemohou pochopiti, jak je mo?no nadout ati do podobn?ch poměr? věc, která se p?ihodila p?ed devíti lety. Ob?alovan? neztrácí sv?ch p?átel, dokonce naprosto cizí lidé projevují u jeho rodiny svou ú?ast.Zatím v soudní síni povstává rada státního zastupitelství K?rth a navrhuje patnáctilet? ?alá? a zaji?tění ob?alovaného po dobu celého ?ivota. Ve svém od?vodnění praví:?Je zcela jasně patrno, ?e ob?alovan? je nebezpe?n? zlo?inec ze zvyku. Je to takov? zlo?inec, jen? musí b?ti nav?dy vylou?en z lidské spole?nosti. Lituji toho, ?e mi není mo?no u?initi takov? návrh, jen? by ho u?inil tak ne?kodn?m, jak to pokládám za nezbytné. Prohla?uji v?ak, ?e se zde musí u?initi v?e, aby svět německ?ch dívek a ?en byl ochráněn p?ed podobn?mi ?ivly. P?edev?ím nesmíme spustiti s oka to, ?e ?ena, která se stala obětí podobného poskvrnění rasy, se ji? nikdy nem??e státi německou matkou.“iV p?estávce po ?e?i státního zástupce u?inil Hirschland pokus o sebevra?du. Pak byl vynesen rozsudek. Ob?alovan? byl odsouzen na deset let do káznice a do?ivotně k zaji??ova- címu dozoru, co? jest v dne?ním Německu novou formou vazby, která se odpykává rovně? v trestnici. P?i vynesení rozsudku propukli p?ítomní hitlerovci ve hlasité volání ?Heil“.Bratr Hyacinth a bratr Wunibaldjako valutoví podvodníci.Zcela zvlá?tní kapitolou v nov?ch právních dějinách Německa jsou procesy, vedené proti ?len?m klá?ter?. Vět?inou v nich jde o to, ?e se ob?alovaní sna?ili p?evésti velké ?ásti svého jmění do ciziny. Jaké jsou motivy jejich jednání? Jsou jistě odli?né, ne? p?i dne?ních devisních p?e?inech. V ?ádném z těchto p?ípad? nebylo dokázáno, ?e by ob?alovan? měl v úmyslu se nějak osobně obohatiti. Naopak jenom proto, aby prospěli sv?m ?ád?m, p?estupovali s pln?m vědomím nebezpe?nosti svého podnikání německé trestní zákony. Tito devisoví podvodníci a valutové podvodnice pat?í do zvlá?tní t?ídy lidí p?ed soudem: jsou vlastně spí?e mu?edníky svého p?esvěd?ení ne? zlo?inci.Záva?n?m v?ak je, ?e v?ichni se více méně politicky stavějí proti nacionálně socialistické vládě. Poci?ují státem podporovanou vlnu nového pohanství, je? se ?í?í po Německu, uvědomují si, ?e se d?íve ?i později mohou jejich ?ády státi její obětí. Sna?í se proto zachrániti, co se dá. Ze soudního ?ízení je patrno, ?e právě tito lidé znají velice dob?e vratkost dne?ních hospodá?sk?ch poměr? v Německu, poněvad? svou dobro?inností jsou neustále ve styku s chud?mi. Není divu, ?e se obávají nové inflace. Tak se dostali p?ed soud ?lenové klá?terního spole?enství Milosrdn?ch brat?í hessensko-nassav- sk?ch. Tomuto ?ádu pat?í mno?ství klá?ter? v ji?ním Německu, v Karlsruhe, Mohu?i, Wiesbadenu, Mannheimu, ve Fuldě, v Baden-Badenu a ve Frankfurtu nad Mohanem. Jejich vrchním p?evorem je Othmar Vey, zvan? Bratr Hyacinth, mu? skoro u? ?edesátilet?, jen? te? spolu se stejně star?m ekonomem Briimmerem, zvan?m Bratr Wunibald, a s generálním asistentem Stefanem Kokem, holandsk?m p?íslu?níkem, stojí p?ed mimo?ádn?m soudem pro zlo?in velezrady (Volksverrat). Bratr Hyacinth jistě nikdy nevě?il tomu, ?e se jednou dostane do podobného postavení. Je to vá?en? mu?, jen? dělá jen to, co po?adují zájmy ?ádu. Je ob?alován pro devisové p?estupky v ?esti p?ípadech a bratr Wunibald pro stejné p?estupky v pěti p?ípadech. Bratr Hyacinth není nikomu povinován skládati ú?ty ne? generální radě svého klá?terního spole?enství — která je laick?m sdru?ením, je? má podle svého slibu o?et?ovati nemocné a věnovati se dobro?innosti. Tento ?ád je roz?í?en i v jin?ch zemích; mimo Německo je usazen také v Holandsku a ve Spojen?ch státech, hospodá?sky od sebe naprosto nezávisl?. Brat?í Hyacinth a Wunibald patrně studovali německé devisní p?edpisy jen velice povrchně, ale mo?ná, ?e také velice dob?e. Jejich zlo?in se po?íná tím, ?e neohlásili k soupisu zahrani?ní cenné papíry v hodnotě 21.500 ?v?carsk?ch frank? a 5000 holandsk?ch zlat?ch, kdy? v Německu byl vydán ?zákon o zradě národa“. (?Volksverratsgesetz“). Rovně? zaml?el, ?e americká ?ádová korporace jim dluhuje nějaké peníze. Byli patrně vedeni p?áním, p?elo?iti sv?j ?ád z Německa do ciziny. Jsou ob?alováni i z toho, ?e pr? dopravili do Holandska 70.000 ?í?sk?ch marek a ?e se nikoli bezvadn?m zp?sobem domohli devisního povolení, na jeho? základě dopravili p?es hranice 30.000 ?í?sk?ch marek.Bratr Hyacinth ukázal p?i provádění této akce mnoho odvahy. Byl v?slovně varován, aby se neprovinil proti německ?m p?edpis?m. P?ece v?ak prováděl svou ?innost s velikou d?sledností. P?ed soudem vyprávěl: ?Krátce p?edtím, ne? se objevili v klá?te?e celní ú?edníci, byl u nás jeden z brat?í z Kolína a sdělil mi, ?e se patrně něco p?ihodilo. Ze strachu jsem ulo?il knihy i doklady stranou.“ A bratr Wunibald, ?lověk hluboce poctiv?, jen? v?dycky spravoval pokladnu jen k prospěchu svého ?ádu, byl mu p?i tom nápomocen uschovati v?echny doklady. Zjistilo se v?ak, ?e podobné manipulace vy?adují o trochu více obratnosti, ne? jí měli mni?i. Nezmohli nic proti vy?et?ovacímu oddělení celního ú?adu, které na?lo skryté listiny v isolaci jejich ?ádu. Jejich holandsk? p?ítel pan Kok p?ená?el ?asto valuty p?es hranice a uji??uje, ?e p?i tom podloudnictví neměl ?patné úmysly. Tato v?mluva mu v?ak nepomohla stejně jako jeho p?átel?m. V?ichni t?i po?estní mni?i sedí dnes v ?alá?i a jejich ?ády musily zaplatiti slu?nou sumu za pokutu.Jepti?ky na lavici ob?alovan?ch.Je to nezvykl? obraz. P?ed krajsk?m soudem Berlín-St?ed sedí na lavici ob?alovan?ch sedm jepti?ek, které jsou vesměs ?lenkami ?Rádu dobrého past??e“. Mezi nimi je pět abaty?í a dvě z nich jsou sestrami asistentkami. Jsou ob?alovány z toho, ?e v letech 1933—35 bez povolení devisního ú?adu vyplatily ve prospěch zahrani?ních filiálek svého ?ádu peně?ní ?ástky v celkové v??i 22.000 marek. Jednotlivé obnosy byly ur?eny k zaplacení dluh? a k podpo?e zahrani?ních klá?ter?, trpících nouzi.Tímto ?inem neprokázaly svému ?ádu valné slu?by: Velká ?ást klá?terního jmění byla zabavena. A sedm ctihodn?ch sester, které dosud poznaly vězení leda z dobro?inné náv?těvy u uvězněn?ch ne??astník?, bylo odsouzeno k trest?m vězení i k trest?m peně?it?m, za ně? v p?ípadě nedobytnosti se musil zaru?iti jejich ?ád.Proces proti rozhlasu.?rozhlasov? proces“, jen? byl veden v Německu po ?a?uje pozoruhodn? tím, ?e je jedním z nejp?ík?ej-- -- rad?, v nich? se národ postaví proti lidem, kte?í se: - ■' po dlouhá léta zaslou?ili.Pan dr. Bredow, jen? byl d?íve v úloze rozhlasového ko-misa?e v?emocn?m vládcem nad německ?m radiem, je kon- servativní mu?. Ji? navenek to poznáte, v?imnete-li si jizvy, vryté nap?í? do tvá?e, je? prozrazuje, ?e b?val kdysi kuléro- v?m studentem. Byl v?dycky věrn?m ú?edníkem a podal a? do poslední chvíle d?kazy o tom, ?e ví, co je jeho povinností. V tomto Německu, které je tak naprosto chudé na heroická gesta, byl jedin?m mu?em, jen? dovedl ukázati, co je : zi divadelní pathos. Kdy? vět?ina jeho spolupracovník? bvla zat?ena pro zcela nepatrné lapalie, prohlásil, ?e je s nimi solidární a vyslovil dokonce p?ímo p?ání, aby byl uvězněn sou?asně s nimi. Německé ú?ady ne?ekaly na druhou v?zvu. Nemají smyslu pro pathos v civilním ?ivotě a podivují se mu ien tehdy, je-li podepsán Wagnerem. V některé románské zemi by toto hrdinské p?ání bylo patrně dosáhlo opaku. V Německu v?ak byl pr?běh daleko st?ízlivěj?í: tento b?val? státní tajemník byl zat?en a uvězněn p?edev?ím proto, ?e o to sám po?ádal. Po této stránce toti? Hitlerova vláda vychá- zívá neoby?ejně ochotně vst?íc.Vedle dr. Bredowa, jen? ukázal smysl pro v?echny moderní snahy ve vybudování německého rozhlasu, je hlavním ob?alovan?m rozhlasového procesu doktor Hans Flesch. B?val d?íve léka?em ve Frankfurtu nad Mohanem. Je to mu?, jen? má ke ?ty?icítce a prokázal neoby?ejně ?iv? smysl pro v?echno, co bylo d?le?itou událostí v některém oboru umění. Tedna z oněch naprosto moderních osobností, které pocho- pilv u? p?ed desetiletím, ?e otázky rozhlasu jsou stejně d?le- ??é anebo je?tě d?le?itěj?í ne? otázky divadla, koncert? a filmu. Setkali-li jste se s tímto svě?ím a elastick?m ?lověkem, neubránili jste se údivu, ?e bylo mo?no, aby ?lověk ve svém smv?lení tak pokrokov? a tak schopn? se dostal v Německu na místo tak d?le?ité, jako jím byla intendantura berlínského rozhlasu. Tohoto dr. Flesche nacionální socialisté nenáviděli více ne? kohokoliv jiného jako ?kulturního bol?evika“. Ve- dlf něho nebyl nikdo tak p?ístupn? moderním směr?m a tak ochotn? roz?í?iti jejich vliv do nej?ir?í ve?ejnosti prost?ednictvím rozhlasu. Jeho zásluhou je, ?e u?inil berlínské vysílí-’ ?:redem německého hudebního ?ivota. Byl p?ítelem ja- ín. chkoliv formálních novot ve vysílání a zavedl v rozhlasu debatu o nejd?le?itěj?ích aktuálních otázkách, z nich? je?tě -. poslední chvíli, ne? do Německa vpadlo hitlerovské temno, se sna?ila seznámiti německé poslucha?e s pokrokov?mi, kulte— -i-politick?mi my?lenkami.Nebvlo snadné, vésti proces proti tomuto mu?i. Jediné, co se mu mohlo vy?isti, bylo, ?e na místě svého d?ívěj?ího p?- ve Frankfurtu nad Mohanem si dal vypláceti gá?i po c. - dobu. ne? tam byl zaměstnán. Kromě toho se mu vy?ítalo. ?e si ve své ?innosti ve?keré své v?daje dal p?imě?eně cac-ti.t. co? ostatně tehdy bylo bě?nou věcí. Vládcové nad dne?ním Německem by se byli rádi do?kali toho, ?e bude odsouzen k obrovskému peně?itému trestu. Fakta, z nich? bvl ob?alován, byla v?ak tak nepatrná, ?e po sedmdesátiden- ním soudním ?ízení a p?es ve?keré usilování soudc? nebyl ?v jeho ?innosti nalezen ?ádn? jin? p?estupek. Byl mu tedy -.-. mě?en trest vězení po dobu jednoho roku a nikoli nepatrná c-ckuta peně?itá. V od?vodnění rozsudku brání se soud proti -.-.tkám, které dnes v Německu nemohou b?ti ani hlasité proneseny, které se v?ak ?eptají tak d?razně, ?e není mo?noje p?eslechnouti.Ani zde není nejmen?í pochybnosti o tom, ?e tento rozsudek má cíle v?hradně politické a nestíhá ?ádn? skute?n? trestní ?in. Je kuriósní, ?e v samotném rozsudku se v?slovné zd?razňuje, ?e soud tu jednal bez jakéhokoliv nátlaku vládních orgán?. Praví se tu: ?Tento rozsudek byl vynesen soudem v?hradně podle zásad práva a spravedlnosti bez jakéhokoliv nátlaku, v?strahy anebo p?sobení na soud.“ I tento rozsudek je takového rázu, ?e se p?i jeho p?e?tení neubráníme vysloviti v?elé p?ání, aby podobné zásahy práva a spravedlnosti z?staly omezeny ze v?ech stát? světa jediné na tuto T?etí ?í?i.?ivot a instituceRobert Neumann:Petrolejová skvrnaNa mapě italsko-habe?ského sporu, jen? se hrozí p?eměnit v novou válku, objevila se veliká petrolejová skvrna, daleko patrněj?í, ne? v?echny uváděné ideové argumenty. Co znamená petrolej v posledních válkách a zejména ve válce světové, neoby?ejně poutavě lí?í Robert Neuman ve své knize ?Sir Vasil Zaharoff“ (Bibliothek Zeit- genóssischer Werke, Zurich). Tato ukázka pou?uje o rozděleni sil mezi petrolejové velmoci, t?ch? konkuren?ních sil, které se objevily dnes p?i otázce habe?ské.Dva konkvistado?i, Ameri?an a Angli?an.A/Tusíme za?ít poněkud v minulosti a na docela jiném -L’1 konci světa, na místě, kde asi roku 1600 ukázali Indiáni francouzskému franti?kánskému mnichu ?ern? rybník, pln? silně páchnoucí divotvorné vody. U?ívali jí jako léku. Později se ukázalo, ?e ?erná tekutina ho?í, a pou?ívalo se jí k osvětlování. A kone?ně se jak?si pan Rockefeller z Clevelandu ujal obchodu a udělal z něho pr?mysl. Proto?e se tento pr?mysl vyvíjí a dokonce po?íná i exportovati, věnuje se i na jin?ch místech tomuto páchnoucímu zemnímu oleji jakási pozornost: Anglie a Holandsko na dalekém v?chodě, Rusko na Kavkaze. Amerika v?ak z?stala v ?ele. Asi na po?átku tohoto století byly objeveny na Kavkaze nové silné prameny. Blízk? v?chod proměnil se v jakousi zlatou zemi pro petrole- já?e. Kde je mnoho, musí b?ti i více. Mezi těmi, kte?í hledají toto nové módní zbo?í, jsou dva mu?i, kte?í mají formát konkvistador?. První z nich jest pan Coldiem Chester, americk? admirál, jen? p?ijel s americk?m lo?stvem do Turecka, aby tu roku 1899 demonstroval proti masakrování Armén?. V?sledek této demonstrace byl nejist?. Jisté v?ak je, ?e pan Chester p?i této p?íle?itosti si p?i?ichl k petroleji. Nezapomeňte na ne??astnou náhodu, ?e ?ástka Armén? ?ije právě velice ??astně na té p?dě, pod ní? le?í nafta. Tuto naftu právě pan Chester cit?. Spěchá do Ameriky, slo?í svou hodnost a jde k turecké vládě, aby si vy?ádal koncesi pro stavbu ?eleznice, tě?ení oleje a nerost? v Anatolii, Iráku a MezopotamiíDruh? z obou konkvistador? je australsk? Angli?an pan William Knox d’A r c y, jen? se usadil v Persii a dostal v?hradní koncesi pro pět ?estin perského území. Zaplatil za ni 20.000 dolar? a slíbil je?tě dal?í. Pak odejde do Lond?na a zalo?í tu spole?nost Anglo-Persian, později poněkud známou v dějinách světa — a zase se vrátí na v?chod za sv?mi obchody. Cesta ho vede p?es Ca?ihra?L, kde stále je?tě ?eká ná? b?val? admirál Chester a vyjednává se sultánem Abdulem Hamidem. Po?aduje od něho u? jen právo k tě?ení ve dvou vilajetech, které patrně voněly petrolejem více ne? jiné. Ve vilajetu bagdadském a mosulském. Zbo?n? sultán vlekl jednání do délky, a? se objevil pan ?Arcy, vracející se z Lond?na a prohlásil, ?e se o mosulskou koncesi zajímá také. Na to se ozvala Německá banka a prohlásila, ?e nemá také nezájem na tom, aby jí byly prop?j?eny tyto koncese.Zbo?n? sultán Abdul Hamid.Zbo?n? sultán Abdul Hamid u?iní toto: p?edně dá vilajet bagdadsk? a mosulsk? p?enésti z majetku tureckého státu do svého majetku soukromého. ?a druhé dá ke zjednodu?ení ?ízení zahnati z jejich rodného území Armény, kte?í srostli 8 tou p?dou za pomoci Kurd? a Turk?, kte?í srostli s tou p?dou je?tě více, z d?vod? nábo?ensk?ch a národních. Za t?etí nedá sultán panu Chesterovi nic. Za ?tvrté prodá naftové koncese Němc?m — je to ona slavná anatolská ?elezni?ní koncese z roku 1904, která obsahuje právo vrtací a kutací pro Bagdad a Mosul. A na konec se sultán chystá tyté? koncese prodati je?tě jednou panu d’Arcymu a spole?nosti Anglo-Persian, aby se snad necítili zkráceni. Bohu?el zastihla sultána Abdula Hamida malá nehoda v provozu: vypukla mladoturecká revoluce a byl svr?en.To poskytlo Ameri?anu panu Chesterovi, na něho? se nedostalo, nové vyhlídky. Zjistil, ?e v jeho hrudi bije srdce, plné sympatií pro Mladoturky, a získal od nic-h v d?sledku toho písemn? p?íslib koncese. Tu se proti americkému konkurentovi v největ?ím spěchu spojí Angli?ané s Němci : zalo?í roku 1912 spole?ně Turkish Petroleum C o. a vynutí si od Mladoturk? uznání sv?ch dávn?ch práv, získan?ch od Abdula Hamida p?ed desetiletím. Stalo se tak roku 1914 a byla to na velmi dlouhou dobu poslední spole?ná diplomatická akce Anglie a Německa. Ameri?an Chester zase jednou v těchto závodech prohrál.Tu do?lo mezi nov?mi spole?níky záhy k mali?kému sporu: Angli?ané se sna?í vytla?iti z firmy Němce a Němci se sna?í zbaviti se Angli?an?. Tento spor vede spolu s několika jin?mi velice podobn?mi k dal?í politické akci, která byla vedena d?razněj?ími prost?edky a jmenuje se světová válka. Světová válka vypukla a p?ivedla petrolejá?ské projekty poněkud ve zmatek. Pod tímto zorn?m úhlem v?ak vidíte útok Angli?an? na Dardanely s nov?m pozadím. Proto?e tento útok byl odra?en znamenit?mi děly pana Basila Zaharova, byl podniknut druh? útok p?ímo proti Mosulu. Němc?m v?ak naprosto není neznámo, o? vlastně v této válce ve skute?nosti jde. Zastaví útok anglicko-indické armády v Mezopotamii a zp?sobí katastrofu generála Townshenda, o ní? se v podrobnostech do?tete v pamětech Lloyda Georga. Bylo to v dubnu roku 1916 a ?trnáct dní později ji? uzav?ela Anglie s Francouzi ?dohodu Sykesovu-Picoto- v u“. V ní slíbila Francie Anglii pomoc na v?chodním boji?ti a Anglie se zavázala podporovati francouzské nároky na petrolejové území v S?rii a v Mosulu.D?vody tohoto jednání Anglie jsou vykládány r?zně. Ukazuje se, ?e Anglie si nep?ála míti hranici s Ruskem a proto postavila p?ed sebe Francii. Bylo to v době oble?ení Verdunu, kdy se Lond?n obával francouzského zhroucení a proto se sna?il roznítiti bojovnost Francouz? tím, ?e jim dal p?ednost — zlaté plody v?chodu. A kone?ně v té době byl anglick? generál Townshend zajat, Anglie tu darovala Francouz?m něco, co v?bec nebylo v její moci, darovala k??i medvěda d?íve, ne? je?tě byl zast?elen.Plukovník Lawrence na scéně.Krása tohoto francouzsko-anglického ujednání uprost?ed světové války měla je?tě jednu vadu. Tento Mosul, kter? te? Angli?ané dali Francouz?m, byl darován toti? u? p?ed p?l rokem, v ?íjnu 1915, jinou tajnou smlouvou A r a b ? m. Je to ono v?earabské národní hnutí, které organisoval plukovník Lawrence, a v něm? vystoupili usazení Arabové proti Turk?m. Sir Mac Mahon, mu? anglické petrolejové spole?nosti Shell, uzav?el s velko?eri- fem Husseinem z Mekky, v?dcem arabského hnutí, dohodu, ?e v?echny země arabské se stanou nezávisl?m státem, spojen?m s Anglií. Hussein měl se státi králem i v těch územích, která byla p?l roku poté slíbena Francouz?m. V?imneme-li si je?tě slib?, které tehdy byly u?iněny ?id?m a které rovně? jsqu v rozporu s touto dohodou v?e- arabskou, pochopíme, ?e tehdy Angli?an?m bě?elo p?edev?ím pouze o to, skon?iti světovou válku.To bylo v květnu 1916. Roku 1918 po zhroucení centrálních mocností obsadili Angli?ané Mosul. Bylo to v oné době, kdy se po?ínal v Pa?í?i znovu roz- dělovati povrch zemsk?. V té době se po?ala Francie teprve vá?ně starati o svou situaci petrolejově-politickou. P?ed válkou byla Francie doménou anglické Shell, ?ízené Henrym Deterdingem. Teprve za války, kdy vzduchem hr?ely aeroplány, kdy poslední francouzské vojsko bylo vr?eno na frontu pomocí pa?í?sk?ch taxík? a kdy tanky po?aly rozhodovati o vítězství bitev, uvědomila si Francie, ?e ka?dá světová mocnost pot?ebuje petroleje. V té době starala se anglická spole?nost Shell skoro v?hradně jen o zásobování Anglie. Francouzského trhu dobyl její velik? americk? konkurent, pan Rockefeller se svou firmou Standard Oil. Taková byla situace v listopadu 1918. V té chvíli vypukla na pa?í?sk?ch konferencícn válka mezi Anglií a Francií, která trvala a? do 15. b?ezna 1925, kdy byl uzav?en mír v Mosulu.Válka mezi Anglií a Francií.Politickou tradicí Anglie jest, p?ist?ihovati k?ídla nejsilněj?í velmoci na evropské pevnině. Nejsilněj?í mocí bylo Německo; proto musila Anglie roku 1914 do války. Roku 1918 v?ak se stala nejmocněj?í na pevnině Francie. Proto anglická politika byla automaticky zahrocena proti Francii a cílem Anglie je, utlumiti pokud mo?no moc Francie. Nejpohodlněj?í vále?ná cesta k tomu, která byla sou?asně nejmírumilovněj?í, vedla p?es petrolej, kter? Francii úplně chybí. Proto nová anglicko-francouzská válka musila b?ti válkou petrolejovou. Její zahrani?ní frontou byl Mosul. Francouzi bojovali na ?ivot a na smrt o toto území, proto?e Mosul byl jedin?m petrolejov?m místem, je? na zeměkouli mohli prakticky získati. Tato válka v?ak měla i druhou frontu, frontu vnit?ní, v samotné Francii. Pan Deterding se spole?ností Shell měl za cíl znovu vydobyti francouzského petrolejového trhu proti Ameri?an?m. Tím se po?íná souboj Spojen?ch stát? s Anglií, souboj Rockefeller—Deterding.Francie trpěla u? po celou světovou válku petrolejovou nervosou. Te? propukla pravá petrolejová panika, kdy? pan Henry Berenger podal francouzské vládě memorandum:?Kdo má v moci petrolej, bude míti v moci cel? svět, bude vládnouti nad mo?em pomoci tě?k?ch olej?, nad vzduchem pomocí nejjemněji rafinovan?ch olej? a nad pevninou pomocí benzinu. Bude vládnouti i nad ostatními lidmi prost?ednictvím fantastického bohatství, zalo?eného na naftě, této podivuhodné látce, která je dnes hledaněj?í a drahocenněj?í, ne? samo zlato.“Je patrno, ?e se tu obchodníci proměnili v poety. To b?vá v dějinách lidstva v?dy nejnebezpe?něj?í známkou, ?e se blí?í válka. V celé Francii má ohlas tento v?k?ik: ?Na ftu pro Franci i“. Francouzsk? pokus o získání nov?ch naftov?ch polí v Al?íru ztroskotal. Zb?vá jediná naděje na získání nafty mosulské. Mosul, jak jsme viděli, byl p?islíben po prvé Francouz?m, po druhé Arab?m a kone?ně jej na konci světové války obsadila Anglie. Problém anglické Downing Street jest, jak se zbaviti oněch dvou nepohodln?ch slib? Francii a Arab?m. Jest p?irozenou snahou Anglie, aby se sna?ila ubiti francouzsk? nárok arabsk?m a potla?iti po?adavky Arab? francouzsk?mi a nakonec podr?eti Mosul pro sebe. Proto Anglie zkrotí Araby nejprve zji?těním, ?e Sir Mac Mahon, jen? s nimi uzav?el smlouvu, nebyl zplnomocněn anglick?m zahrani?ním ú?adem. Sou?asně se zjistilo ve smlouvě Sy- kesově-Picotově, ?e z ní nevypl?vá dosti jasně, vztahuje-li se i na naftová pole, ?i snad pouze na v?chodní S?rii a Mosul bez naftov?ch území. Dohodou mezi Lloydem Geor- gem a Clemenceauem v prosinci 1918 poskytne Anglie Francouz?m volněj?í ruku v postupu proti Německu.V k: —T-ensaci se Clemenceau vzdá francouzsk?ch politick?ch nárok? na Mosul; Francii má p?ipadnouti pouze■ jň?asr na tě?ení nafty. Tato v?měna dvou krav, kte- podnikl George a Clemenceau, z?stala tajemstvím, í -yri jako se nikdo nedověděl o diplomatické anglicko- francouzské válce o Mosul a? do po?átku roku 1920. Teh- iy se ji? věc nedala protahovati, a Anglie byla nucena1 ledna 1920 vydati Francouz?m S?rii.Vznik národního Turecka.Podivná náhoda. Ji? v b?eznu tého? roku dojde k p o- v stání syrsk?ch Druz?, kte?í uká?ou francouzsk?m pán?m nad touto zemí, ?e je?tě dávno nejsou pány nad touto zemí. Je to choulostivá věc. Poznamenejme jenom to, ?e kdy? se Druzové vzbou?ili je?tě jednej po několika letech, byly u nich i u jin?ch revoltu- ?cích kmen? nalezeny anglické zbraně firmy Vickers, a ?e Francouze neústupně a znovu uji??ovali, ?e pot?ebnou v?zbroj k povstání Druz? dodala Anglie anebo alespoň Sir Zaharov v jejím zastoupení. Francouzi se spokojili tím, ?e první revoltu Druz? krvavě potla?ili. Tehdy se syn Husseyn?v, Arab Feysal, opíraje se o smlouvu Mac Mahonovu, prohlásil králem S?rie a oznámil, ?e Mosul je ?ástí jeho ?í?e. Na?e? jej Francouzi krvavě porazili a vyhnali ze země.Pro? Anglie vlastně Francouz?m tak zatopila? Pro? Francie se brání tak vá?nivě proti tomuto nep?ímému útoku ? To pochopíme, v?imneme-li si, ?e sou?asně za boj? roku 1920 konají se vyjednávání. Je to konference v San Remu, která má definitivně rozhodnouti o osudu mosul- ské nafty. Je pochopitelno, ?e oběma vyjednávajícím stranám zále?elo na tom, p?istoupiti k jednání pokud mo?no na podkladě nějakého fait accompli. V?echno to, co je zaznamenáno jako válka s Feysalem, jako boje proti druz- ské guerille a jako obsazení mo?sk?ch ú?in, není nic jiného, ne? posouvání kulis — zatím co deset pán? kou?í ca francouzské Rivie?e tlusté doutníky a rozpráví o naftě. V?sledkem jednání bylo, ?e Anglie podr?í 75% mosulské nafty, Francii p?ipadne 25%, zatím co Ameri?ané p?es v?echny protesty vyjdou na prázdno. Tak vypadá vě?n? ; i :r olejov? mír v San Remu. Ve chvíli, kdy se jednající diplomaté podpisovali na listinu, nebyla pro ně ji? ni?ím nn?rn. ne? jedním z oněch pověstn?ch ?cár? papíru“.Angli?ané se tehdy dopustili velké neopatrnosti, ?e ob- s a ?ili Ca?ihrad a stali se neoblíben?mi u Turecka. Co? kdyby se tak objevilo probuzené Turecko? I vynasna?ila se Francie, aby Turecko procitlo a vznikl národní stát tureck? s hlavním městem v Ango?e, zahrocen? proti Itálii. Tento nov?, mohamedánsk? stát, stojící pod vlivem Francie, byl pro Anglii velk?m nebezpe?ím. Pakt s nov?m Tureckem byl nemo?n?, byli s ním sp?áteleni ji? Francouzi. Proto bylo t?eba tento stát zni?iti. Z politické tradice anglické nep?icházelo v?bec v úvaha. aby se Anglie sama vále?ně exponovala. To by bylo proti Anglii rozvá?nilo cel? svět islámsk?. Lloyd George hledal kdo by za Anglii ?el na frontu proti novému Tu- reekn. Na?e'. ?ecko, které s panem Venizelosem v pop?edí a sirem Basilem Zaharovem v pozadí se pustilo do války proti Turecku. Na ja?e roku 1920 vstoupili do hry znovu Ameri?ané, kte?í byli smlouvou v San Remu p?ed nedávném úspě?ně vyhozeni.Amerika zasahuje.Na ja?e roku 1920 napadla pány odameríckéStan- i a r d Oil neodolatelná touha k v?let?m do Pa?í?e. Jejich cílem je dob?ti Francie pro americk? petrolej a dob?t Mosulu. Jen?e Ameri?ané v tomto boji proti Anglii,■ boji o francouzskou ko?ist, postupují ameri?těji, p?ímo- ?a?eji. méně orientálsky. Od té chvíle nejsou ji? petrole- e zájmy Francie p?edmětem francouzsko-amerického zátasu. Staly se objektem veliké rivality mezi oběmaanglosask?mi světov?mi velmocemi.Vlastním boji?těm z?stává v?chod, válka anatolská. Ameri?an Scott Nearing napsal ve své knize ?O i 1 and the Germs of War“ (Petrolej a zárodky války1 :?Anatolská válka mezi angorsk?mi Turky a Reky byla sou?asně válkou mezi francouzskou a anglickou petrolejovou politikou. Tato válka se vedla se zvlá?tním z?etelem na mezopotamskou a maloasijskou petrolejovou otázku, byla tedy vlastně ?ízena obrovsk?mi petrolejá?sk?mi koncerny. ?ecko tehdy bojovalo za firmu Shell, je? byla schována za anglickou vládou — aTurecko bojovalo za zájmy skupiny Standard Oil, kterou velmocensky nezastupovaly Spojené státy, n?br? Francie.“Tato válka byla rozhodnuta 14. srpna 1921 bitvou u Sa- charie, v ní? p?evzal vrchní velení turecké armády M u- stapha Kemal. Byla to památná bitva, bitva mezi petrolejá?sk?mi koncerny, jedna z nejdivo?ej?ích a nejkrvavěj?ích bitev ?ecko-turecké dědi?né nenávisti. Pak ustupovali Rekové krok za krokem a pálili za sebou zemi. K, smrti unavení Turci je pronásledovali ve vzdálenosti několika dní. U Eski ?ehirn se obě strany zahrabaly. Zde byli Rekové krvavě pora?eni.Jaká je situace s Mosulem ke konci roku 1922? ?ecko je zni?eno, Sir Basil Zaharov vyhnán z Francie, Lloyd George padl, Britská světová ?í?e pro?ívá ponuré dny. Nov? dirigent britské zahrani?ní politiky, lord Curson, vynalo?il p?edev?ím v?echno své úsilí k tomu, aby od spojeneckého trojúhelníku Francie, Turecka a Ameriky oddělil americk? r??ek. Slíbil zvlá?tní smlouvou americké Stan- dard Oil ?tvrtinu mosulské ko?isti a od té chvíle stojí Amerika na straně Anglie proti Francii. V ?íjnu roku 1922 vpadnou angli?tí d?stojníci v ?ele Feysalova vojska do Mosulu, aby tak vytvo?ili fait accompli ve chvíli, kdy se se?la Lausannská konference. V této konferenci stojí proti sobě Anglie a Amerika proti Francii a Turecku. Lordu Curzonovi zále?í na tom, aby dosáhl na v?chodě voln?ch rukou: stane se to v té formě, ?e zatím co Francouzi sedí v obsazeném rurském území, je německá ?í?ská marka, které hrozí ji? ji? inflace, za spoluú?asti americké Standard Oil podep?ena. Teprve kdy? 24. ?ervence 1923 se skon?ila nová konference v Lausannu, nemělo ji? smyslu podpírati marku a s tím německ? odpor proti Francii v Poru?í: ?í?ská marka stala se pro velmoci věcí politicky zcela nezajímavou, svezla se p?es okraj propasti a padala a? do bezedná.Krev proti petroleji.Roku 1924 poslala Spole?nost národ? t?í?lennou komisi do Mosulu, aby zjistila, kter? kmen má vlastně oprávněné nároky na toto území. T?i páni od Spole?nosti národ? dojeli k cíli koncem ledna roku 1925. V únoru propukla revolta Kurd?, nábo?ensky-národní konservativní lidové hnutí proti Turk?m, proti západnické Ango?e. Zabavené dokumenty p?inesly d?kaz, ?e povstání Kurd? mělo daleké spojence. Angli?ané jsou uváděni jako jeho str?jci. Tím se světová válka o petrolej kon?í. Dne 15. b?ezna 1925 byl uzav?en petrolejov? mír konvencí, podle ní? ko?ist mosulského petroleje je rozdělena pravidelně mezi sú?astněné skupiny, anglickou, americkou a francouzskou. Uzav?ením této dohody byla postavena Spole?nost národ? p?ed fait accompli. Velmoci, které se tu dohodly o petrolejové ko?isti, representovaly kapitál tisíce milion? liber ?terlink?. Na této zemi se nevyskytuje ?ádná pozemská instance, je? by byla s to, cokoliv podniknouti proti tomuto kapitálu. Proto nechala Spole?nost národ? o vánocích 1925 padnouti Turecko a p?i?kla Mosul s jeho naftov?m územím státu Iráckému.Asi jeden milion Armén? byl vyhnán ze země otc?. aby byl získán podíl na mosulském petroleji. Osud těchto stotisíekrát masakrovan?ch arménsk?ch ubo?ák? napí?eme na konto velikého světového zápasu o petrolej, krev proti petroleji na konto má dáti — dal.dopi syK diskusi o cizineckém ruchuVá?ená redakce!Na v?zvu k diskusi, uvedenou v ?lánku p. dra J. Kosého, bych p?ipojil několik poznámek:O nedostatcích na?í propagace za hranicemi jsem se i sám opětovně p?esvěd?il. (Tak na p?. v Cookově cestovní kancelá?i!) v St. Raphael — na francouzské Rivie?e — k mému dotazu po spojení do Prahy, hledal ú?edník Prahu v jízdním ?ádu pro Ma?arsko; tázal jsem se ho, zda neví, ?e Praha jest hlavním městem ?eskoslovenska? Omlouval se, ?e zeměpisu se u?il p?ed válkou (!) a ?e zná lépe zeměpis V?chodní Asie ne? St?ední Evropy. Kdy? druhého dne jsem opět p?i?el k tému? ú?edníku (chtěje nalézti jinou kombinaci spojení), zase hledal Prahu v ma?arském jízdním ?ádě.Je známo, jak rozmanitou a ú?innou propagaci provádí Rakousko, ?v?cary a zejména Itálie, spoustou v?eobecn?ch i speciálních (zdarma dávan?ch) kní?ek (o umění italském, o nov?ch vykopávkách atd.), i vydáváním francouzsk? psaného a skvěl?mi obrazy vybaveného měsí?níku ?Italie-Voya- ge“, jen? obsahuje i pěkné ?lánky i p?ehledné informace o podnicích, slavnostech atd. v jednotliv?ch městech, o v?hodách na drahách atd. Chceme-li tedy pustiti se v závod, musí i na?e propaga?ní prost?edky b?ti ú?elné a zajímavě podané — a p?edev?ím je nutn? ur?it? systém.Ov?em nesta?í jen nějaká oficielní propagace plakáty a bro?urami, n?br? pova?uji i za povinnost ka?dého jednotlivého ?echoslováka, cestujícího za hranice, aby vhodn?m zp?sobem propagoval svou vlast. Na své cesty do zahrani?í beru s sebou album pohled? na Prahu, a kdy? spolucestující se mne (jak obvykle) ptá, odkud jsem, zavedu ?e? na Prahu, uká?i album a podle toho, o? projeví tazatel zájem — umění ?i turistiku, hospodá?sk? ?ivot atd. — doplním sv?j improvisovan? referát; mohu ?íci, ?e na p?. v Itálii, ?panělsku, ?v?carech atd. jsem nalezl v?dy vdě?né publikum. Dále nask?tá se p?íle?itost seznámiti se s cizinci, kte?í právě rovně? cestují mimo hranice své vlasti, a doporu?iti, aby jednou zavítali té? k nám. (Tak sp?átelil jsem se na p?. p?ed ?asem p?i náv?těvě Esco- rialu s Pa?í?anem, kter? k mému pozvání letos p?ijel k nám a byl Prahou, ?esk?m rájem, krátk?m pobytem v Krkono?ích, Brně, Bratislavě atd., nad?en — slíbil, ?e rád p?ijede zase, aby poznal i Tatry atd.)Do ?eho si cizinci u nás hlavně stě?ují, jsou obtí?e jazykové, na ně? právem ?lánek p. dra Kosého poukazuje; cizinec, zavítav?í po prvé k nám, vidí-li v?ude pouze nápisy v jediném, jemu naprosto cizím jazyce, a zvlá?tě nenalezne-li p?íle?itost, aby se mohl některou světovou ?e?í dorozumět, cítí se stísněn. Obtí?e ty za?ínají velmi ?asto ji? na hranicích — a tu jsem sly?el roztodivné věci, jak si na p?. někte?í na?i celníci p?i prvém vstupu cizinc? na na?e území po?ínají, jak někdy zbyte?ně ?ou?adují“ a jak strohost, ba nevlídnost někter?ch pohrani?ních orgán? na?ich trapně se odrá?í od p?íslove?né p?ívětivosti a vlídné ochoty na p?. sousedních Raku?ák?. Bylo by dob?e, d?kladně objasniti na p?íslu?n?ch místech, ?e namnoze tvrdé uplatňování fiskálních p?edpis? a netaktní ?ikanování cizinc? právě na hranicích má nezbytně za následek velikou ztrátu národohospodá?skou — nebo? takové nep?íjemné dojmy utkví cizinc?m v paměti a vypravují se doma dále — kdo sly?í pak vypravování (p?ípadně i zveli?ené touhou vypravujícího po zv??ení dojmu na poslucha?e), jistě si rozmyslí konati ?pro zábavu“ cestu do země, kde m??e o?ekávati ji? na hranicích r?zné nep?íjemnosti a sekatury, jich? v jin?ch zemích jest u?et?en.?lánek p. dra Kosého správně poukazuje i k tomu, jak málo cizinc? se v Praze doví na p?. o Moderní galerii atd. (Nedávno v Krakově ptal jsem se ve svém hotelu na náv?těvní hodiny památností města — vrátn? ihned mi dal zdarma plán města, v něm? byly památností vyzna?eny, a na druhé straně ve t?ech jazycích, polsk?, francouzsk? a německy, uveden podrobn? seznam těchto památností se stru?n?mi daty historick?mi, dobou náv?těvní a odkazy na plán a mimo to seznam v?let? do okolí.)Kolik lidí cestuje bez ob?írného pr?vodce kni?ního, bu? ?e jen náhodou, jaksi mimo program se zastaví ke krátkému pobytu, bu? ?e není ?asu k studiu nějakého Baedekra nebo ?e je někomu i drah? — taková zbě?ná informace s plánem města, zdarma odevzdaná, ?asto posta?í, ba vzbudí event, p?ání po bli??ím poznání, t. j. po del?ím pobytu. Inseráty mohou náklad na vydání takového plánu s nejnutněj?ími informacemi pro cizince z valné ?ásti uhraditi — a cizinci (v hotelích nebo i na nádra?ích p?i odevzdání jízdenek, p?ípadně v mezinárodních vlacích ji? p?i vstupu na ?sl. území nebo během jízdy) by takové ?věnování“ s povděkem p?ijali.Do propaga?ní ?innosti tedy nutno ú?eln?m zp?sobem za- p?áhnouti i orgány, do jejich? funkce ?istě ú?ední dosud tento obor nespadal, av?ak vzhledem ke v?eobecnému zájmu národohospodá?skému jeví se takové opat?ení ú?eln?m.Cizineckému ruchu by dojista prospělo, kdyby i obecenstvo, ov?em taktním zp?sobem, spontánně bylo cizinc?m nápomocno. (Vzpomínám, jak mi bylo, kdy? na lond?nském Trafalgar Square, vyno?iv se z podzemní dráhy, nemohl jsem mezi stromy par?iku se orientovati, kde jest National Galéry, a kolemjdoucí Angli?an sám se mne ptal, ?eho si p?eji, a ochotně mi pak ?ekl, ?eho bylo t?eba; nebo kdy? mi v Tarragoně m?j spolucestující ?paněl z vlastního popudu, vystoupiv z vlaku, byl nápomocen se zavazadly a p?i jejich deponování na nádra?í — nemluvě o Italech, nabízejících ve vlaku své zásoby ovoce atd. v?em spolucestujícím, nebo o dojemné vlídnosti Jugoslávc? atd.) To v?e tvo?í atmosféru kolem cizince, ovlivňuje jeho náladu a rozhoduje — zároveň se zp?sobem ubytování, jídla atd. — o mí?e jeho spokojenosti.Zmíněn?m obtí?ím jazykov?m bylo by lze snadno odpomoci, kdyby na nádra?ích, v hlavních t?ídách a v?bec na místech cizinci nav?těvovan?ch, byly — jak tomu jest na p?. v Karlov?ch Varech — nápisy aspoň trojjazy?né. Nejen?e by tím cizinci mnohem snáze se orientovali, n?br? kvitovali by s povděkem takovou pozornost, je? by prokazovala, ?e se nechceme cizině úzavírati, n?br? naopak, ?e chceme — ob?vajíce st?ed Evropy — aby na?e krásná vlast byla cizinci co nejvíce nav?těvována, poznávána a ráda v?dy znovu vyhledávána.Dr. A. Korneli (Ml. Boleslav).F. BAUM, Praha XII, ?panělská 10, telefon 315-72,16878308701405DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYvyu?uje něm?ině, fran?tině, moderní a světové literatu?e. P?ipravuje ke v?em zkou?kám. Zvlá?tní konversa?ní krou?ky pro pokro?ilé o 4-6 ú?astnících (5 K? za 1 hodinu)Co máme dělat?odali jsme zde ji? několikráte informace o rozvíjející se měnové diskusi, ale mnoh?m ?tená??m se to zdá málo. Pí?í nám, ?e chtějí od nás více ne? informaci o tom, co si myslí jiní; ?e by chtěli vědět, co si myslíme sami. P?iznávám, ?e jsme trochu váhali. Nejsme v takové p?íjemné situaci jako ?urnalisté politick?ch stran, kte?í své mínění obdr?í od p?íslu?n?ch instancí ve stavu ji? hotovém. My si své mínění musíme tvo?it sami a to, up?ímně ?e?eno, v takové otázce, v ní? nejsme odborníky, dá více práce a shánění a vy?aduje to více ?asu ne? jít prostě do v?konného v?boru strany a tam s úctou vyslechnout, co je pravda. Zpovídali jsme podrobně p?ívr?ence měnov?ch experiment? i jejich odp?rce, a bylo nám z toho trochu tak, jak vylí?il sv?j stav ?ák ve ?Faustu“, kdy? odcházel z debaty s Mefistem: ?Jako kdyby se mi velké kolo to?ilo v hlavě“. Shledali jsme, ?e stoupenci r?zn?ch názor? na měnu si navzájem upírají nejen rozumovou mohutnost, n?br? i ob?anské ctnosti. A dospěli jsme k tomu p?esvěd?ení, ?e kdyby ministersk? p?edseda se chtěl co nejsvědomitěji informovat o této věci a svolal proto k sobě poradu odborník?, docílil by sotva ně?eho jiného ne?pohledu na krutou hádku.Dospěli jsme v?ak je?tě i k někter?m p?esvěd?ením a vylo?íme je zde.?Otázka, o kterou se v?ichni zajímají a která z?ejmě za?íná p?sobit neklid, zní takto: máme provést novou devalvaci — nebo nemáme? To je jiná otázka ne? star? u? problém, má-li Národní banka liberálněji zacházet se sv?mi prost?edky, je?, jak mnozí na?i p?átelé soudí, mají b?ti k disposici spí?e hospodá?skému ?ivotu ne? Národní bance. Myslím, ?e otázka nové devalvace vznikla teprve v posledních měsících, a povím své mínění, pro? vznikla. Dovedeme-li si dob?e vysvětlit, pro? se o nové devalvaci za?alo mluvit, m??e v tom b?ti ji? také p?l odpovědi na otázku, máme-li ji dělat.O tom, ?e ceny stoupají a ?e vzniká drahota, nemusíme nikoho zvlá?tě p?esvěd?ovat. To není otázka vědecká, to je komukoliv dostupná zku?enost ze soukromého ?ivota. Zvlá?tě vrstvy, odkázané na pevn? plat, dostávají se do situace, kterou vylí?il rusk? humorista těmito jistě pozoruhodn?mi slovy: ?a v na?em ?ivotě ka?d? den vyskytne se nějaká v?hodná p?íle?itost: jednou něco si nekoupí?, po druhé něco si odep?e?.“ Pan profesor dr. Hodá? psal nebo mluvil nedávno o této postupující drahotě a vykládal ji p?sobením devalvace, která byla loni provedena. V panu dru Hodá?ovi jsou dvě du?e, o nich? dob?e nevím, jak se mohou spolu sná?eti: jedna je du?e profesora národního hospodá?ství, druhá du?e agitátora národní demokracie. Snad je jejich sou?ití tím zp?sobem umo?něno, ?e je mezi nimi smluven turnus, a kdy? jedna du?e p?sobí, druhá spí. Nu?e, kdy? p. dr. Hodá? proná?el sv?j citovan? názor na p?í?iny drahoty, byla nepochybně ?ada na du?i agitátorově a du?e profesora národního hospodá?ství spala hlubok?m spánkem. Teorie p. dra Hodá?e o p?í?inách drahoty pat?í do oné spousty nepra vdomluvnosti, k ní? některé lidi pudí politická ?innost. Národní demokracie ráda by je?tě dodate?ně vy?perkovala sv?j loňsk? odchod z koalice. Někdy jsme na rozpacích, pro? politik vlastně mluví nepravdu: kdyby v?dce Národního sjednocení ?ekl o p?í?inách r?stu drahoty prostou pravdu, prospěl by své oposi?ní frontě snad je?tě více, ne? kdy? si vym??lí. Nebo?, o tom není sporu, stoupání cen bylo zp?sobeno ?inností vládní koalice. Ale někte?í politikové jsou patrně naplněni tak hlubokou ned?věrou k ceně pravdy, ?e se jí vyh?bají, i kdy? k tomu ani s jejich stanoviska není rozumné p?í?iny.Devalvace byla provedena p?ed p?ldruh?m rokem a nep?inesla ?ádné drahoty, jak v?ichni víme, dokud nevznikly některé p?í?iny jiné; v někter?ch oborech dokonce po devalvaci ceny je?tě klesly. Popud k stou- .pání cen byl dán teprve leto?ního léta, kdy? vláda v rámci obilního monopolu nově stanovila ceny obilí — zbyte?ně vysoko, jak je p?esvěd?ením naprosto zdrcující vět?iny v?ech odborník?, kte?í náhodou nemají ?ádné místo u agrární strany.Pro? se tak stalo? Pro? agrární strana o zv??ení cen usilovala, to zajisté nemusíme nikomu dlouze vykládat. Postrkuje sice p?ed sebou jakousi teorii o posílení vnit?ního trhu, která pr? nastane jako následek zv??ené kupní síly zemědělc?, ale i kdyby této teorie nebylo, agrární strana by stejně usilovala o zv??ení obilních cen, proto?e právě tak, jako kon- sumentu je vlo?eno do du?e vysok?ch cen se hroziti, producentu je p?edur?eno si v nich libovati. ?ezníci ani se neozdobili ?ádnou teorií o posílení vnit?ního trhu, a p?ece také chtějí, aby ceny masa byly vysoké. Ceny obilí nebyly zv??eny proto, ?e agrární teorie je správná, n?br? proto, ?e agrární strana je mocná strana. (Nezávislí kritikové dokonce tvrdí, ?e zmíněná teorie je veskrze fale?ná: argumentují, ?e po zv??ení obilních cen lidé s pevn?m p?íjmem se uskrovní bu? v nákupu zemědělsk?ch v?robk? nebo zvolí jinou v?hodnou p?íle?itost: uskrovniti se v nákupu v?robk? pr?myslov?ch. Je-li tato prostá námitka správná — a nebyla dosud vyvrácena — nevznikne zv??ením obilních cen ?ádné posílení vnit?ního trhu. jen se ur?itá ?ást peněz p?estěhuje z jedněch kapes do druh?ch.)Pro? socialisté v koalici zv??ení agrárních cen nezabránili? To je otázka, na kterou lze odpověděti jen v?kladem o politické situaci za poslední dva roky. Po Hitlerově nástupu k moci stalo se nebezpe?í pro demokracii ve st?ední Evropě svrchovaně akutním. Socialisté polo?ili si za hlavní sv?j úkol — a jsem p?esvěd?en, ?e správně — uhájiti demokracii. Musili tak ?initi se spojencem, kter? se vyskytl: byli to agrárníci. Nu?e, je v povaze agrární strany, ?e nic nedělá zadarmo. Socialisté musili jí ustupovat v celé ?adě otázek hospodá?sk?ch; zv??ení obilních cen byl zatímposlední jejich ústup, a sice ústup se zna?n?mi následky, poněvad? byl tím dán ?il? podnět k zdra?ování. Budu v?dy hájiti socialistické v?dce za to, ?e si takto po?ínali v tomto údobí. ?ivotopisec F. L. Riegra praví velmi správně: ?Kone?ně nesmí se za- pomínati, ?e zásluha politikova nezále?í v?dy jen v tom, ?eho dosáhl a vydobyl, n?br? — a snad mnohem ?astěji — je?tě v tom, ?emu dovedl zabrániti a ?emu ubránil, t?eba?e toho ani ?ir?í nezasvěcená ve?ejnost namnoze nevidí“. Tato slova hodí se k tomu, aby byla věnována socialistick?m v?dc?m, kte?í pro svou ?innost v koalici více ne? kdo jin? byli stíháni podrá?děnou, krátkozrakou a nespravedlivou kritikou. Dostává-li se jim málo dík? nyní, budoucnost jim poděkuje. Velká nebezpe?í byla odvrácena. Politická bitva byla vyhrána dokonce skvěle, jak musíme ?íci:demokracie v tomto státě byla udr?ena, a?koliv záplava fa?istické ideologie v Evropě i u nás byla hrozivá; 2. socialisté udr?eli se ve vládě, a?koliv světem ?la móda je z vlády vypudit a zahnat do podzemí; 3. volby byly rozhodn?m zp?sobem vyhrány pro strany, hlásící se ke klidnému v?voji. Není to málo zásluh. Nelze ov?em popírat, ?e ?asto musilo za to b?ti agrárník?m zaplaceno takov?mi ústupky, které neobstojí p?ed objektivní hospodá?skou úvahou.Zv??ení obilních cen, jak jsme ?ekli, bylo jedním z takov?ch ústupk?. Drahota, která z toho vzniká, ?iní socialisty nervosními. Dostali se do ?patné situace, proto?e tlak lidov?ch mas na ně se p?irozeně zvy?uje. Mají nyní p?ed sebou nepochybně dvě cesty: bu? se pustit do hospodá?ského zápasu s agrárníky, zamezovat dal?ímu zvy?ování cen, ba i docílit sní?ení někter?ch, nebo hledat nějak? jin?, pokud mo?no zázra?n? prost?edek, kter? by to, co se stalo, nějak od?inil, nějakou okliku, nějak? únik ze stvo?ené situace. Obávám se, ?e tíseň této situace to zejména byla, která v hlavách někter?ch socialist? dala vzklí- ?iti my?lence na novou devalvaci. Ut aliquid fecisse videatur. Je-li tomu tak, pak, myslím, jsme na otázku po druhé devalvaci povinni odpověděti: nikoliv.?Uvedeme hlavní d?vody, které podle na?eho mínění mluví proti nové devalvaci v nyněj?ím okam?iku:Měnou nikdy nemá b?ti h?báno z d?vod? politick?ch; co na nyněj?ím usilování o novou devalvaci vzniká z p?í?in politické tísně, nemá b?ti rozhodující; uznáme jen hospodá?ské d?vody pro valutní reformu; ?ím více klidu ve financích, tím lépe pro v?robu a tím také pro nás pro v?echny;jsou lidé, kte?í témě? mysticky vě?í v blahodárné ú?inky devalvace, a?koliv, jak jsme viděli právě p?i devalvaci poslední, i její p?íznivé p?sobení je v dne?ních poměrech zna?ně omezeno; ?ádné měnové opat?ení nepom??e nám zv??it dovoz do stát?, které se — tak jako my — cizímu dovozu zásadně uzavírají; světov? obchod nyní je tak rozhárán, ?e takov?ch zemí jest vět?ina; s devalvací jako bez ní z?staneme p?ed těmito zav?en?mi branami;pokud se t?ká stát? s voln?m dovozem, které jsou témě? tak vzácné jako bílé vrány, nebylo dosud ?ádně dokázáno, ?e v takov?ch státech máme obtí?nou konkurenci pro vysokou cenu sv?ch v?robk?; mo?ná, ?e p?sobí i p?í?iny jiné, které nem??eme odstraniti sní?ením zlatého obsahu na?í koruny; p?ed loňskou devalvací bylo naopak zcela ?ádně vysvětleno, ?e se pohybujeme sv?mi cenami nad světovou úrovní;loňská devalvace byla prováděna v době světového poklesu cen, letos by spadla do údobí obecného stoupání cen; jaké to nebezpe?í, ?e by ?ekající a mnoh?mi lidmi ochotně p?sobená a podporovaná drahota dostala devalvací vítan? popud! a jak nesnadno by pak bylo lze ?eliti uvolněné lavině zvy?ování cen;v infla?ním pohybu, kter? by snadno mohl b?ti následkem devalvace nedosti pevně ovládané, objevil by se ?elezn? zákon v?ech inflací, co jich kdy bylo: mzdy stoupají pomaleji ne? ceny; pak bychom měli p?ed sebou truchlivé údobí bou?liv?ch sociálních zápas?;kdo novou devalvaci nechce provádět, víme; víme také, kdo by ji chtěl provádět; jsme si jisti, ?e najdeme mu?e, kte?í by byli schopni udr?et rozdíl mezi devalvací a inflací?devalva?ní fronta, která se tvo?í, má, pokud pozorujeme, mezi sebou málo finan?ních odborník?; byla by p?evá?ně dílem politik?, kte?í usuzují citem, p?ibli?ně, nebo kte?í vě?í v mystiku ?inu; nem??eme p?ehlédnouti nebezpe?í omyl?, je? se za tím skr?vá;nová devalva?ní fronta měla by proti sobě v?echen finan?ní kapitál; i kdy? jej nemilujeme, víme, jak je tě?ko proti němu vládnout ve věcech finan?ních; dovede zma?it devalva?ní fronta jeho sabotá?? P?i minulé devalvaci stála alespoň ?ást finan?ního i pr?myslového kapitálu za Engli?em, kter? ji prováděl; je v?ak ji? známo, ?e i Engli? i Trapl se staví proti devalvaci nové; měla by tedy proti sobě podmínky politiky daleko nep?íznivěj?í ne? loňská; bylo snadno ve?ejnosti vylo?it, ?e národní demokracie odchází do oposice ne pro devalvaci, n?br? proto, aby bezuzdněji mohla ve volbách agitovat; nebude mo?no nic takového vylo?it ani o Engli?ově ani o Traplově odchodu; s jejich ústupem p?ed politiky nastala by vět?í ztráta d?věry k finan?ní politice státu, ne? si m??eme p?áti a ne? snad m??eme riskovati; dr. Engli?, af se na jeho jednotlivé názory díváme jakkoliv, p?ece p?edstavuje zna?n? kapitál d?věry, kter? byl i p?i loňské devalvaci hozen na váhu; devalvaci ani ?ádné jiné hospodá?ské opat?ení sotva mohou prováděti pouzí politikové proti odporu velké vět?iny hospodá?sk?ch a odborn?ch ?initel?;provésti devalvaci — to není toliko technicky měnov?, n?br? také psychologick? problém; to znamená, ?e je to problém d?věry ve?ejného mínění; po této stránce je kampaň témě? zcela nep?ipravena, ve?ejné mínění je nezískáno, poněvad? mu je?tě témě? nic nebylo srozumitelně vysvětleno; za dne?ního stavu nemělo by devalvaci za svou věc (pro nedostatek v?kladu není schopno pochopiti v ní sv?j prospěch), n?br? mělo by ji za něco, co jiní rozhodují nad jeho hlavou; jsme teprve na po?átku nezbytn?ch v?klad? o měnov?ch otázkách; ani prospěch, kter? by snad z devalvace mohl míti export, nebyl dosud ?ádně vylo?en, aby se to ve?ejnému mínění v?típilo do paměti;samotn?m měnov?m opat?ením ni?emu neunikneme; devalvace měla by o?ivující smysl pro na?e hospodá?ství jen tenkrát, kdyby byla toliko sou?ástí celého hospodá?ského plánu, smě?ujícího k změně na?í obchodní politiky a k uleh?ení na?eho exportu; vě?í se, ?e za na?ich politick?ch poměr? poda?í se prosaditi takov? plán v celku? To bylo u? chybou loňské devalvace, ?e byla provedena sama o sobě,podpory ostatních mo?n?ch hospodá?sk?ch opa- ;?e± devalvaci v?dy je mno?no snáze prosaditi ne? :: :s^=tní, stejně pot?ebné; av?ak manipulovati jen = -?l;u a nic více — to je jako bombardování, po z-kz? nenásleduje útok pěchoty; jen p?l díla by bylo vykonáno, na druhou polovinu by asi nebylo poli- mck?ch sil.ePro uleh?ení chápání rozdělme si ná? ve?ejn? ?ivot na dvě etapy: etapa minulá, která byla ovládána hlavně starostmi politick?mi a strachem o demokracii, je, myslím, skon?ena. Socialisti?tí v?dcové zasluhují za svou ?innost v ní rozh?e?ení i uznání, i kdy? musili někdy do krajnosti ustupovat agrárník?m. Byla to cena, je? musila b?ti zaplacena. Nyní patrně nastává etapa druhá; údobí boje o konkrétní hospodá?ské otázky. Tu není vyhnutí: tu se musí zemědělské a ostatní vrstvy srazif — doufejme, ?e toliko v normálním koali?ním zápase. Agrární politika zvy?ování cen musí nepochybně b?ti zara?ena. P?íle?itostí bude na podzim několik, hlavní z nich je p?ipravovan? zákon o ?ivo?i?ném monopolu. Tomuto problému se musí socialisté otev?eně dívat do o?í. Nelze mu uniknout trikem devalvace.Pokud, jak se zdá, u někter?ch socialist? devalva?ní my?lenky vznikaly hlavně z toho d?vodu, aby byly zahlazeny nebo zatajeny trapné ú?inky zv??ení obilních cen, musíme devalvaci zamítnouti. To je ov?em jen konkrétní odpově? na konkrétní problém. Vět?í otázka na?í p?íslu?nosti k zemím zlatého bloku tím není nijak ?e?ena. Tento problém z?stává otev?en, i kdy? se nyní rozhodneme proti devalvaci. Hospodá?ské osudy zemí se zlatou měnou nejsou tak povzbuzující na pohled, abychom spole?enství s nimi pokládali za dogma.F. Peroutka.poznámkySpole?nost národ? proti fa?ismuSvětov? fa?ismus pro?ívá tě?ké chvíle. Máme dokonce dojem, ?e fa?ismus byl posti?en vá?nou krisí, podobnou, jakou sám vyt?ká demokracii, alespoň pokud jde o jeho snahy v mezinárodní politice. Itálie, země klasického fa?ismu, snad a.-,kárala doma, ?e pomocí nov?ch doktrin lze dosáhnout rychleji toho, ?eho by jinak dosáhla sice pomaleji, av?ak bez obětí, íemokratick?mi prost?edky. Nicméně ka?dému je jasno, ?e Itálie za 15 let fa?istického re?imu nezaznamenala v zahra- ni? ni politice nejmen?ího úspěchu. I ten nejnověj?í pokus:j.L-ko-trancouzské konstruktivní p?átelství nebyl dosti hlu- taai? a je nyní na nejlep?í cestě k ztroskotání. Nejmohutněj?í podnik italského fa?ismu, napoleonská v?prava do Afriky, ti-i tyto dny na nitce a rozhodně ani Mussolinimu nep?ipadá, ?e Itálie bude brzy vládnout v Addis Abebě. Posta?ilo 10 dní ?enevského vyjednávání, aby se cel? svět odvrátil od fa?istick?ch metod v mezinárodní politice, odsoudil je po zásluze a chválil starou milou demokracii.Málokdo se nadál, ?e v ?enevě nastane p?i ?e?ení habe?sko- italského konfliktu tak zvlá?tní obrat. A nejméně se nadál Mussolini, ?e zpuch?elá Spole?nost národ? uká?e zuby, ostré ruby sankcí. I my, ?enev?tí optimisté, jsme dokonale p?ekvapeni náhl?m v?vojem událostí a s napětím ?ekáme, zda Spole?nost národ? ne?ertuje a zda skute?ně pevně udr?í to, ?emu se ?íká autorita a presti? ?enevské mírové instituce. Spole?nost národ? se za několik dní stala v?emocnou a je s to po prvé za své existence uplatnit v?echny ?lánky paktu, aby ubránila nezávislost ?lenského státu a obecn? mír. K této zajímavé okolnosti se ov?em pojí několik nep?íjemn?ch fakt, na p?íklad to, ?e v boji proti jednomu imperialismu Spole?nost národ? byla nucena op?ít se o druh? imperialismus, to jest v odporu proti italské dobyva?nosti pou?ila síly a moci nasycené Anglie. Snad bychom za jin?ch okolností neuznávali tuto cestu Spole?nosti národ? za správnou, av?ak doba ji ospravedlňuje. Postavit proti velmoci velmoc je dnes základem mezinárodní politické rovnováhy a kdyby Spole?nost národ? dovedla dokázat alespoň toto, ?asto by splnila sv?j úkol. Ostatně taková metoda vypl?vá z p?irozeného v?voje moderních politick?ch a diplomatick?ch prost?edk?. Jsme nuceni schvalovat, ?e za dne?ních poměr? demokracie jest nucena sní?it se v boji proti fa?ism?m v?eho druhu i k takov?m prost?edk?m, jak?mi se denně ohání Hitler nebo Mussolini. Tudí? i Spole?nost národ?, ohro?ena fa?ismem, jest okolnostmi nucena pou?ít kromě vlastní autority i men?ího zla proti vět?ímu. ??el v daném p?ípadě s lehk?m srdcem posvětí prost?edky, zejména kdy? nejen Spole?nost národ?, av?ak i demokraticky cítící ?lenské státy musí dnes napnout v?echny síly, aby zlomily odpor chorobn?ch hnutí v politice a urychlily návrat k normálnímu politickému ?ivotu národnímu i mezinárodnímu.Rada Spole?nosti národ? podle okam?itého názoru nechápajících pozorovatel? zprvu nevykonala svou povinnost v??i Habe?i. Dvakrát odlo?ila ?e?ení podstaty habe?sko-italského konfliktu a dvakrát se omezila na resoluce, je? měly získat ?as. Ve skute?nosti rada mírně ustoupila, aby mohla v zá?í lépe sko?it. Dvakrát udr?ela Habe? na uzdě a Mussoliniho v domnění, ?e dostane nové kolonie po dobrém. Dvakrát se ukázala b?t slab?m orgánem oné Spole?nosti národ?, které lze vyt?kat neschopnost v ?e?ení vá?n?ch politick?ch problém?. Teprve po t?etí rada Spole?nosti národ? narovnala páte? a su?e oznámila, ?e ?ímsk?mi metodami to nep?jde. Bez k?iku a bez ví?ení bubn?, dokonce bez hrozeb rada oznámila ?ímské vládě, ?e 53 stát? nedovolí dnes to, co bylo kdysi dovoleno Anglii nebo Francii. A kdo sledoval v?voj politick?ch porad a prací na shromá?dění Spole?nosti národ?, nabyl p?esvěd?ení, ?e tentokráte Spole?nost snad po prvé ne?ertuje.Tento ?enevsk? zázrak má ov?em své realistické a p?irozené pozadí. P?edně rada, jindy argán tajné diplomacie, se náhle stala vá?n?m sborem soudc?, kte?í varují notorického delin- kventa. Rada nedbala vysokého rodu ob?alovaného a nedbala ani hrozeb, ?e ztratí p?du pod nohama, ?e a? vynese rozsudek, nebude ji? Spole?nosti národ?. Kromě toho ji? první den leto?ního zasedáni shromá?dění Spole?nosti národ? se ukázal blahodárn? vliv tohoto světového parlamentu, kde ka?d? ministersk? p?edseda a ministr zahrani?ních věcí je nucen mluvit jako doma v parlamentě s plnou odpovědností za ka?dé pronesené slovo. ?e?i státník? v ?enevě tentokráte sledovali voli?ové jednotliv?ch stát?. I tak ka?dého p?ekvapilo, ?e obecná rozprava ve shromá?dění p?inesla světové vyznání víry v ?enevsk? pakt a v uplatňování v?ech zásad mezinárodní demokracie. Ukázala se i v?hoda okolnosti, ?e ve Spole?nosti národ? není Německo, poněvad? tím chyběla jediná mo?ná opora, v ní? by byl Mussolini hledal nejen spásu. av?ak i mo?nost rozvrátit jednotnou frontu demokraticky sm??lejkích národ?.Zápas o Habe? a o nov? ?ád v mezinárodni politice není dosud skon?en. Není v?bec jisto, jak?ch argument? nyní Mussolini pou?ije a jak na ně odpoví Anglie, Francie a Spole?nost národ?. Jisté v?ak jest to, co nás zatím zajímá na celé věci nejvíce: Spole?nost národ? se v?asn?m podchycením anglick?ch zájm? a je?tě v?asněj?ím rozbitím Lavalovy nebezpe?né politiky p?ímé i nep?ímé podpory Itálie poda?ilo sjednotit témě? v?echny ?lenské státy a zorganisovat světovou manifestaci proti fa?ismu. ?ádné, ani druhé, ani t?etí internacionále by se nikdy nepoda?il tento tah, kter? je patrně historick?m obratem ve v?voji politick?ch doktrin právě tak jako obratem ve v?voji samé Spole?nosti národ?, je? nyní kone?ně nalézá svou raison d’etre a splňuje sv?j úkol. Spole?nost národ? sice ?riskuje“, ?e se stane protifa?istickou ligou, av?ak nab?vá sebevědomí.Tenax (?eneva).Po skon?ení vojensk?ch manévr?Leto?ní cvi?ení ?eskoslovenské branné moci měla neoby?ejn? v?znam politick? a byla proto s mimo?ádn?m zájmem sledována. Jsme ov?em pacifisty a u?inili jsme doma i v cizině v?dy, co na nás bylo, pro my?lenku míru a odzbrojení. Speciálně ?eskoslovenská republika má k ideám humanity a pacifismu v?el? poměr, kter? pr??tí jak ze srdce, tak i z rozumového poznání. Na?e republika nem??e nov?m vále?n?m konfliktem, nech? se ho ji? ú?astní ?i nikoliv, nic získat, a p?edstavitelé republiky i ?eskoslovenského národa ?ekli ji? několikráte na r?zné adresy nahlas evropské ve?ejnosti, ?e ni?eho cizího si ne?ádáme. Správně v?ak doplnili toto prohlá?ení v?dy tím, ?e ze svého nic nedáme, ?e se v p?ípadě pot?eby budeme bránit i ?elezem. S tím musí také souhlasit ka?d? pacifista, kter? se dívá na v?voj evropsk?ch poměr? s otev?en?ma o?ima a kter? pochopil, co pro ná? národ znamená samostatn? stát. V obraně demokratické republiky jsme v?ichni zajedno a? do krajnosti — i té, pro kterou Němci za světové války dali na své kanóny napsat ?ultima ratio“. Dokud jsme měli za souseda Německo s republikánskou ústavou, měli jsme p?í?iny doufat, ?e evropské problémy a obtí?e budou roz?e?eny v dobrém. Jakmile v?ak v Německu nastoupil re?im, jeho? názory jsme poznali z Hitlerovy knihy ?Mein Kampf“ a z dvouletého praktického sledování ?innosti pán? ?T?etí ?í?e“, musili jsme věnovat této armádě republiky zv??enou pozornost. I v tom jsme jistě v?ichni od levice a? po pravici zajedno, ?e nesmíme váhat p?ed rozumn?mi obětmi pro co nejdokonalej?í vystrojení armády a ?e musíme podporovat to, co u nás nazváno ?duch brannosti národa“.Nu?e, závěre?ná cvi?ení na?í branné moci na Slovensku, ve v?chodním cípu republiky a v severních ?echách, z nich? některá jsme měli p?íle?itosti zblízka pozorovat jak mezi veliteli, tak mezi prost?mi vojáky, potvrzují, ?e s na?í armádou m??eme b?ti v celku spokojeni, ?e ov?em musíme, se? finan?ní sily státu posta?í, p?ispět je?tě k jejímu zdokonaleni. To platí nejenom o věcné v?stroji armády, n?br? také o platech podd?stojník? a d?stojník?, jejich? tě?kou a namáhavou práci jsme viděli.Ná? poměr k armádě je diktován státním zájmem, pot?ebou republiky, a na armádu se díváme právě jako na zbraň demokratické republiky pro krajní p?ípady. Tato zbraň musí tedy b?ti ve v?ech směrech v po?ádku, i s hlediska politického. Na?i prostí vojáci jsou povět?ině dělníci, ?emeslníci, drobní ?ivnostníci, zemědělci, inteligence, p?evá?ná vět?ina z nich pat?í do socialistického tábora. Na jejich oddanosti, odhodlanosti k obětem a k práci spo?ívá síla armády. Na?i d?stojníci témě? v?ichni pocházejí rovně? z drobn?ch nezámo?n?ch rodin. Není mezi nimi ?lechtic?, neni tak?ka mezi nimi zámo?n?ch lidí. V?ichni p?íslu?níci na?í armády vy?li tedy z tě?ce pracujícího lidu a celou svou prací i sv?m zalo?ením do něho stále pat?í. To znamená, ?e na?e armáda je armádou demokratickou. I v tom je skryta velká síla, a musíme se také z tohoto d?vodu sna?it, aby armáda v?dy z?stala demokratickou zbraní demokratické republiky.P?í?in tedy dost, abychom v?e, co se děje kolem armády i uvnit? ní, sledovali se zv??enou pozorností a neobávali se vytknout cokoliv, co podle na?eho mínění není v po?ádku. Nikoli pro v?tku samu, n?br? pro zjednání nápravy. Chtěli bychom se dnes dotknout několika zjev?, je? souvisí úzce s e změnou na k?esle ministra Národní obrany. Nov? ministr Národní obrany, agrární poslanec Mach nik, ?vagr p?edsedy agrární strany posl. Berana, je mu? v nejlep?ích letech, energick? a fysicky zdatn?, kter? z?ejmě s po?itkem vychutnává v?echny p?íjemnosti, je? sk?tá ú?ad ?éfa ministerstva i celé armády. To je v po?ádku a je dob?e, kdy? ministr vykonává svou funkci s chutí. Jsou v?ak ur?ité meze, na ně? ministr musí dáti sám pozor, a nedá-11, musí za něho dávat pozor jiní.Několik drobn?ch p?íhod pro ilustraci.P?ed nedávném oznámil úst?ední deník agrární strany ?Venkov“, ?e velitel jezdeckého pluku v Klatovech pojede na studijní cestu do Sovětského Ruska. Dodal, ?e a? se vrátí, bude jmenován generálem. Dnes je tento d?stojník plukovníkem. Ani nás nenapadá, abychom se tohoto mu?e dot?kali, nejde nám také nikterak o něho. Jde tu v?ak o několik jin?ch věcí. Je nám známo, ?e jmenování ú?edník? vy??ích hodnostních t?íd je v rukou presidenta republiky. Jmenovací návrh p?ipraví ministerstvo, jemu? podléhá ú?edník, kter? má b?ti jmenován a p?edlo?í tento návrh ministerské radě. Kdy? ho ministerská rada schválí, p?edlo?í ho dále — stále je?tě ve formě návrhu — presidentu republiky. Podepí?e-li president republiky jmenovací dekret, je doty?n? ú?edník pov??en nebo jmenován na navrhované místo. Nu?e, stává se málokdy, ?e president republiky nepodepí?e návrh ministerské rady, tak?e byl-li seznam návrh? na jmenování ú?edník? schválen mini- -terskou radou, lze pokládat neformálně věc za vy?ízenou. Tu a tam se stalo, ?e někter? ?urnalista se dověděl o d?le?itěj?ím jmenování některého v?zna?ného ú?edníka a zjistil, ?e věc byla ji? schválena ministerskou radou. Uve?ejnil-li tuto zprávu, b?val zpravidla pokárán d?věrnou cestou, proto?e dekret dosud nebyl podepsán presidentem republiky, jemu? toto jmenování podle ústavy nebo jin?ch zákon? p?íslu?í a nebylo tedy jmenováni je?tě perfektní. To je jistě v po?ádku. U armády je ov?em citlivost mezi d?stojníky na tyto věci daleko vět?í. Jak asi na ně p?sobila zpráva ?Venkova“ o jmenováni plukovníka, kter? dosud je?tě ani svou cestu nenastoupil, zprávu tedy o ní nepodal a nemohl prokázat, jak se osvěd?í v tomto speciálním p?ípadě? Dal?í detaily vyvolaly jistě také nedobr? dojem: pan ministr Národní obrany Machník je z Klatov a je osobním p?ítelem zmíněného d?stojníka. Vzpomeňme, jaké zlo zp?sobilo ve Francii p?ed válkou jedovaté slovo o ?republice kamarád?“.Druh? p?ípad:Je dosti známo, ?e zesnul? p?edseda agrární strany ?vehla p?ispěl p?ed patnácti lety k zalo?ení tak zv. ?S e 1 s k é j í z- d y“ v době komunistick?ch pu??, kdy hrozilo snad nebezpe?í i vesnicím u nás. Praví se nám, ?e těmto Selsk?m jízdám, jejich? organisace jsou i v mal?ch měste?kách a vesnicích — je to ve skute?nosti oby?ejn? spolek — nejenom p?j?uje velitelství někter?ch posádek armádní koně, n?br? i d?stojníky k v?cviku ?len? tohoto spolku. A dokonce i některé zbraně. Mezi zasvěcenci proskakují nyní zprávy, ?e má b?ti vedle této Selské jízdy zalo?ena také ?Selská pěchota“. Tam by ov?em p?i?li chudí zemědělci, kte?í nemohou si opat?it koně. A také se mluví o tom, ?e tato ?Selská pěchota“ bude cvi?ena ve zbrani. Jedním z vedoucích funkcioná?? ?Selské jízdy“ je — pan ministr Národní obrany Machník. Plzeňská sociálně-demokrati- cká ?Nová doba“ nedávno s ú?asem zaznamenala, ?e bohat?í sedláci, kte?í jsou ?leny ?Selské jízdy“ a ov?em organisovan?- mi agrárníky, dokonce p?edáky místních organisaci agrární strany, vypravují si v hospodách p?i pivu o armádních věcech. Jsou tak podrobně informováni o d?věrnostech, ?e náhodní poslucha?i jsou p?ímo konsternováni . . .Prosíme ?tená?e, aby nám prominul, ?e u?íváme těchto t?í te?ek. Jsou tam namísto komentá?e. Pan ministr Machník pat?í toti? nyní vedle p. ministra Najmana, kter? v?dy byl neoby?ejně citliv a rád volával na tisk censory, mezi nejnedo- t?kavěj?í ?s. ministry.Dal?í p?ípad:P?i závěru cvi?ení v severozápadních ?echách konala se v ?atci vojenská p?ehlídka, na ni? byl pozván také náměstek p?edsedy vlády, kter? tam zastupoval vládu republiky. Jak se stalo, ?e presidenta republiky zastupoval pan ministr Národní obrany, nikoliv ú?adující ?éf vlády, není dosud vysvětleno. Av?ak bylo pravidlem, ?e ?éf vlády zastupoval presidenta republiky tam, kam president sám nemohl se dostavit. P?i těchto manévrech byl volen jin? postup. Ostatně loni p?i manévrech na Sázavsku byli v?ichni ?lenové vlády rovně? osobně dot?eni, proto?e v?echen zájem velitel? armády se soust?edil jen na p?edsedu vlády a ministra Národní obrany. ?ateck? p?ípad byl v?ak markantněj?í tím, ?e pan ministr Národní obrany p?i p?ehlídce defilující armády — defilé trvalo p?ldruhé hodiny a p?ihlí?elo mu kromě vysok?ch d?stojník? a civilních hodnostá??, seskupen?ch ve zvlá?tní ?tverhrany, na ?ateckém náměsti velké mno?ství obyvatelstva — nesestoupil ani s koně. ??adující ?éf vlády stál vedle na zemi, nebylo u?iněno ?ádné opat?ení, aby defilujícímu vojsku byla z?ejmá jeho hodnost. Nejde o osoby, jde o věc. P?i tom několik skupin obecenstva ?as od ?asu provolávalo: ?A? ?ije ministr Národní obrany Machník!“ Ani agrární strana nemá podle doslechu z této demonstrace ?ádnou zvlá?tní radost. Jak z?ejmo, chybí tu p?i nejmen?ím p?esn? ceremoniel, kdy? ne něco jiného.To jsou snad v?echno mali?kosti, v armádě v?ak daleko d?le?itěj?í, ne? v ob?anském ?ivotě. Rozumí se, ?e na r?zné ?e?i s těmito p?íhodami spojené se díváme s úsměvem, jsouce p?esvěd?eni, ?e jak ministr Národní obrany, tak i p?íslu?ní ?initelé neopominou u?init v?e, aby byla zjednána náprava a po?ádek. Chtěli bychom jenom p?ipomenout, ?e ve státech, kde se za?ala jedna skupina obyvatelstva ozbrojovat, ozbrojovala se i druhá. Nabité pu?ky jednoho dne spustily a nakonec panoval prost?ednictvím nějakého demagoga nad sedláky a nad dělníky bi? majitel? nahromaděného bankovního a pr?myslového kapitálu. Kde se do věci zapletla armáda, byl v?sledek ten, ?e armáda byla na léta zka?ena (jako v Se?ku) a stát rozvrácen.Jsou věci, je? vy?adují úzkostlivé stálé pé?e a odstraňování sebemen?ích závad ihned v po?átku. Mezi ně pat?í armáda a v?e, co k ní nále?í.Cis.Pro? se státní zaměstnanci radikalisujíOdborové organisace ?elezni?á??, a? jsou politické nebo nadstranické, jsou nejpevněj?ími a nejukázněněj?ími organisacemi mezi státními zaměstnanci v?bec. V odborovém hnutí ve?ejn?ch zaměstnanc? je to skála skoro stejně tvrdá jako typografové mezi organisacemi zaměstnanc? soukrom?ch. Tedy tito ?elezni?á??tí zaměstnanci si svolali sch?zi proti drahotě a zú?astnili*? ?e?nici a ?lenové z organisací politick?ch, stranick?ch i ■ -rizi-ací nadstranick?ch. Projevy odborov?ch pracovník?--- - -s?káiní, a? velmi radikální, ?e?i parlamentních zástupc? --t krst?í a rozpa?ité. Nejradikálněj?í tu bylo,: ? : ? n s t v o, ti drobní z?ízenci, ú?ední?kové a ú?edníci, stroj- -iii." a. pr?vod?í, dělníci a dílen?tí a jak se v?echny ty katego- ^nenají. Z toho, na co ú?astníci sch?ze tleskali a z toho, co u 7-f?aíky vyk?ikovali a ?ím jejich slova doplňovali ěi zost?o- ’raiS. syk? vidět, ?e tato modrá armáda ztrácí u? nervy. Kozěi- <*-ri i dlouholeté únavy, k?ivd a od?íkání, mohla by znít dlagno- ‘ i Diagnosa tím pová?livěj?í, ?e právě tyto organisace bylyr iy velmi ukázněné, poslu?né a klidné svou vnit?ní silou.Nejsou to asi jen ?elezni?á?i, kte?í jsou roztrp?eni a jim? ub?vá sil ovládati se k dal?ím obětem a od?íkání. Není pochy- sy. ?e státní zaměstnánectvo jako celek se r a - dikalisuje a dvojnásob není pochyby o tom, ?e je to na ?kodu státu. Pro? ztrácí trpělivost, není t?eba ani ?iroce vyklá- iat. U vět?iny kategorií státních a ve?ejn?ch zaměstnanc? zna- c^nají srá?ky z plat? ?ivotní míru sní?enou pod p?edstavy : Lidské d?stojnosti, ba skute?nou bídu. Zaměstnanci by tedy p rávem ?ekali, ?e vláda, která s tak lehkou rukou sáhla na jejích platy, bude jim hledět na jiné straně p?ilep?it, vynahradit a kdy? nic víc, tedy aspoň ?ídit se spravedlností zaru?enou zákonem. Místo toho v?ak vidíme, ?e u? několik let jsou zaměstnanecké věci poslední na po?adu vládních prací, ?e se odkládají z jara do podzimu a z podzimu znovu na jaro; ?e se nedodr?ují v??i zaměstnanc?m platné zákony, proto?e vláda nemá pro státního zaměstnance kdy. Toto poni?ující a urá?ející vědomi roztrp?uje státní zaměstnance. To je radikalisuje, ?e se na p?íklad celé leto?ní jaro jednalo o zemědělsk?ch věcech, ale věci sociální a p?edev?ím státně zaměstnanecké se nechaly le?et. U? kolikát? rok jsme byli svědky toho, ?e p olole t ní po vy?ování státních zaměstnanc? k l.?er- venci a k 1. lednu p?ichází opo?děně, proto?e vláda je dkládá z t?dne na t?den a z měsíce na měsíc. V těchto dnech teprve dostávají státní zaměstnanci dekrety a doplatky z pov??ení, je? bylo provedeno opo?děně k 1. ?ervenci, a byl to jen ministr financí a jeho ostr? protest, kter? státní zaměstnance zachránil. Neb?t jeho, byla by se vláda rozejela na prázdniny a nechala jarní povy?ování a? na podzim. Také r e s y - stemisace se neprovádí, jak ji p?edepsal zákon, ka?d? t?etí rok. Letos vláda nechala le?et p?es t?icet resystemisa?ních návrh?, je? měly b?t provedeny k 1. ?ervenci, ?e pr? je projedná a? na podzim. Jako by se nevědělo, ?e na podzim musí vláda p?ipravit rozpo?et, ?e se jí nahromadí p?es prázdniny spousta problém? politick?ch, 3 ?e letos k nim má navíc drahotu. Ne?lo tu jen o resystemisaci, ale o to, ?e vláda odlo?ila také jmenování a povy?ován í v těch ú?adech, v nich? odlo?ila resystemisaci.Takov?ch věcí, pro? jsou státní zaměstnanci roztrp?eni a pro? se radikalisují politicky i mravně, dalo by se vypo?ítat mno?ství. Ka?dá kategorie má k tomu je?tě své bolesti speciální. Le?í tc v?echno v?ak v nepatrn?ch p?í?inách osobních, které by bylo mo?no odstranit obratem ruky — kdyby se z nich nebyl stal systém. Vláda má toti? tak zvan? personální komitét, jeho? ?leny jsou minist?i v?ech stran a jeho? úkolem je p?ipravit politicky v?echny státně zaměstnanecké otázky pro ministerskou radu. Bohu?el se z obsazování ka?dého místu uklize?ky v ministerstvu stalo politikum, a tak ?leny tohoto ministerského komitétu jsou sami politikové, nikoliv minist?i odborníci a z tak zvan?ch nepolitick?ch, ti- chvch resort?. Takov? p?edseda personálního komitétu p?i nej- v?li nemá kdy personální věci ve vládě popohánět a ko- n?tět pravidelné svolávat, proto?e je zároveň ?lenem komitétu kéh: hospodá?ského, ?lenem nejvy??í rady obrany státu a búhviéeho je?tě. To jsou ov?em ve vládě poradní sbory takové dMe?itasti a takové agendy, ?e zasedají v sezóně témě? cel? den, a pou? udí vět?ina ?len? komitétu personálního jsou ?leny také těchto komitét? tak ?íkajíc první t?ídy, nemají kdy sept se a porokovati o personálních věcech, neprávem vládou podceňovan?ch. (P?itom jsou ov?em minist?i, kte?í nejsou ani ?leny komitétu politického, hospodá?ského, ani v obraně státu,ale také nejsou ani ?leny komitétu personálního.)V nedostate?né organisaci práce je p?í?ina této roztrpěenosti víc ne? v tom, ?e v?echna jmenováni a povy?ování byla zpolitizována. Státní zaměstnanci mají právem dojem, ?e na v?echno jiné je ěasu dost, jenom na jejich hmotné věci nikoliv. Nebezpe?í, které ve?ejné správě i státu hrozí z nespokojenosti Státních zaměstnanc?, je věru vět?í, ne? aby bylo zp?sobováno i největ?í míry tím, ?e si ?lenové vlády nedovedou rozdělit práci.Dr. Veverka.OdpovědnostZáhy po spole?ném projevu socialistick?ch stran p?inesl ?Venkov“ v úvodníku kázání o odpovědnosti, v něm? sna?il se vylo?iti socialistick?m stranám, ?e není správné, kdy? strany, které sedí ve vládě, svolávají sch?zi, kde sv?m p?íslu?ník?m chtějí vylo?it, co je pot?ebí dělat. Rozumní lidé jistě by musili b?ti proti politice stran, které na ve?ejn?ch sch?zích by potíraly to, s ?ím jejich minist?i ve vládě vyslovili souhlas. Ale spole?né projevy socialistick?ch stran nejsou projevy tohoto druhu. Nejsou to projevy stran, které by utíkaly od toho, co dělají ve vládě. Jsou to projevy stran, které dělají v?ěi sv?m voli??m a p?íslu?ník?m to, ?ím jsou jim povinny: informují je o situaci.Ale záhy po té, co ?Venkov“ p?inesl kázáni?ko o politické odpovědnosti, pustil se sám do rozhlasu. Jest známo, ?e vliv republikánské strany v rozhlase a v jeho okolí jest natolik siln?, aby se v něm nedělo něco, s ěím by republikánská strana nesouhlasila. To jest známo. Jest pravda: v této věci ne?lo ani tak o rozhlas, jako spí?e o ministra Bene?e. Ale ministr Bene? sedí ve vládě, kde sedí i zástupci republikánské strany. Jest mo?né, ?e v republikánské straně jsou lidé, kter?m se líbilo a líbí, jak ?Polední list“ p. St?íbrného pokou?el se vylí?iti Bene?e jako ne?těstí národa. To si konec konc? m??e dovoliti ?Polední list“, ale mí?í-li se ve ?Venkově“ p?es rozhlas na ministra Bene?e, pak nelze uěinit nic jiného, ne? doporuěiti ?Venkovu“, aby si p?e?etl svoje kázáni?ko o politické odpovědnosti. Jest kone?ně mo?né, ?e v republikánské straně jsou lidé, kte?í se nemají rádi a kter?m p?sobí potě?ení házet si klacky pod nohy, a vy?izovat si dalekou oklikou svoje spory. Jest vedlej?í, prospívá-li republikánské straně, vy?izuje-li si svoje vnit?ní spory p?ed ve?ejnosti. Hlavní jest, ?e k uklidnění politickému nep?ispěje, kdy? nejsilnéj?í vládní strana, hovo?íc o politické odpovědnosti, projevuje znatelné známky nervosity.U. G.Jak se stal Fencik podkarpatorusk?m politikem?ím dále na v?chod, tím více romantiky. Nejen p?íroda se tak mění, ale také lidská du?e. Slovensko je romanti?těj?í ne? ?echy. Lidé taky. Podkarpatská Kus je romanti?těj?í ne? Slovensko. Lidé taky. A v této nejromanti?těj?í ?ásti na?eho státu je nejromantiětěj?í také politika.P?i volbách roku 1935 vyrostl na Podkarpatské Rusi nov? politick? v?dce. Je to ?těpán Andrejevi? Fencik, profesor, doktor teologie a filosofie. Pochází z obce Velké Lu?ky, narodil se roku 1892. Str?c jeho byl znám? nacionální básník Eugen Fencik. ?těpán Andrejevi? studoval bohosloví v Budape?ti, filosofii ve Vídni, kde také byl promován na doktora teologie a filosofie.Fencik je fysicky silná postava. Mluví se také o tom, ?e je to nutno pro podkarpatoruského politika. Kurtyak byl také silné postavy. Jen fysicky zdatni pr? mohou zdolávat namáhavou agita?ní práci po dalek?ch vesnicích. — Fencik se nezab?val v?dycky politikou. Věnoval se kulturní práei. Hlásil se k agrární straně, ale také k národním socialist?m. Kulturně pracoval pro rusk? směr. Byl generálním tajemníkem podkarpatoruského kulturního spolku Duchnoviěe, a zde se trvale udr?uje povědomí o p?íslu?nosti k ruskému národu. Kdy? zem?el Petr Gebej, velice oblíben? ělověk na Podkarpatské Rusi, ělověk ruského směru, vyno?ila se otázka nového biskupa. Mezi kandidáty na biskupsk? stolec objevilo se i jméno Feneikovo. Tehdy po?al Fencik vystupovat politicky. Měl své p?íznivce v politick?ch stranách a mezi politik}-. ?ance na biskupství měl dosti dobré. Nejvíc mu p?eká?ely katolické kruhy, které nesouhlasily s jeho soukrom?m ?ivotem. Biskupem byl jmenován tedy Stojka. Gebej, Stojk?v p?edch?dce, pracoval v duchu ruského směru. Stojka od tohoto směru odbo?il a víc tangoval směr ukrajinsk?. Fencik se pak úplně oddal ruskému směru. To byla záminka boje na poli církevním. V té době p?ipravovala se reforma u?itelského a bohosloveckého dorostu. Dosud vedl v?chovu tohoto dorostu Vo- lo?in v duchu ukrajinském. B?val? biskup Gebej p?ipravoval změnu této v?chovy. R?zné okolnosti zabránily Stojkoví pokra?ovat na tomto poli podle plán? svého p?edch?dce a upustil proto od reformy této v?chovy. Fencik vykládal si tento postup biskup?v jako fedrování ukrajinismu a proto tím sice vystupoval na obranu ruskosti proti ukrajinismu. Boj, v podstatě ?istě osobní, na?el si takto p?íkrov směru, a Fencik ?el a hlásal lidu víru v ruskost a spásu. Fencik objevil národní útisk. I na bídě je vinen jazykov? ne?ád. Chceme autonomii a suverenitu rusinského národa. Hesla se mno?ila, a? jich bylo tolik, ?e sta?ila na politickou ?eě. T vystoupil Fencik na ?e?nickou tribunu.Fencik zalo?il ?asopis ?Potkarpatoruskij Golos“, kdy? se je?tě neexponoval politicky. ?asopis byl státotvorn?. Byly | v něm zastoupeny v?echny směry. Psali do něho exponent! v?ech směr? a v?ech politick?ch stran. Fencik figuroval jen jako vydavatel. Byl generálním tajemníkem spolku Duch- ? noviěe a v této funkci ?astokráte pocítil, jak se politické strany ucházejí o jeho p?ízeň. Byl zde zájem o funkcioná?e celonárodního spolku. Fencik si tento zájem vylo?il ve sv?j prospěch. Nalezl v sobě politika. Taktizoval a klepal na v?ech stranách, aby se doptal, kde kyne největ?í osobní kariéra a kde se to dá p?i?ít na rusk? směr. Jeho hra byla v?as poznána, a to hnalo Fencika stále více do neznáma. Fencikovi sta?il mandát v kterékoli straně. Ale ani agrárníci, ani národní socialisté nechtěli. Nebylo jiné cesty pro Fencika ne? k St?íbrnému. Tato cesta je ur?ena osudovostí v?em lidem, kte?í padnou v politice d?ív, ne? opravdu za?nou. Tak byla ur?ena i Fencikovi. Ke komunist?m jako kněz Fencik nemohl.Dnes je tedy Fencik poslancem v klubu národního sjednocení. Dostal se na toto místo p?ispěním mláde?e. Mnozí z mláde?e nejsou spokojeni se Stojkou. To je zavedlo k Fencikovi.Kdy? Fencik zalo?il ?asopis ?Podkarpatoruskij Golos“, tě?il se p?ízní b?valého guvernéra Beskyda. Získal tu i zna?né dotace. Po smrti Beskydově p?estaly podpory. Kdo financoval pak Fencikúv list tě?ko rozhodnout. U?horodsk? polsk? konsul p?ispíval do ?asopisu a bylo proto podez?ení, ?e Fencika podporují Poláci. Tím táce bylo podez?ení, ?ím více se list od- kloňoval od své p?vodní linie a projevoval zájem o Poláky. Proti ukrajinismu ?lo se za ruskost cestou polskosti. Na podzim roku 1934 odjel Fencik do Ameriky. ?el pro peníze. Pod- karpatoruská ve?ejnost se d?razně ohradila proti tomu, aby ji Fencik zastupoval v Americe. V Americe Fencik získal finance. Bylo v?ak stále otázkou, jestli to nejsou peníze polské nebo ma?arské a jestli Amerika nebyla jen plá?tíkem. P?ivezl si sto tisíc K? na podporu nemajetn?ch student?. Kdy? se vrátil z Ameriky, byl v republice zat?en. Bylo to těsně p?ed volbami, a to dalo Fencikovi hodně popularity. Podkarpatoruská vesnice málo věděla je?tě o Fencikovi. Jeho zat?ení v?ak upozornilo naň vesnici. A v této době po?al p?sobit na lid psychologick? moment, kterého ?asto vyu?ívá fencikovské duchovenstvo. Stalo se, ?e kněz měl dvacetikorunovou p?estup- kovou pokutu. Neplatil a rozhodl se pokutu odsedět. ?el tedy do věznice a sebevědomě prohlásil: Ruská věc vyhrává! Ano, lidu se ?eklo, ?e hájí ruskost a proto je vězněn. Něco podobného, jako dělají na Slovensku autonomisté, kte?í velice d?razně vyzdvihnou, jsou-li pro cokoli pohnáni p?ed soud. Této taktiky vyu?ívají hodně i fencikovci.Agita?ním prost?edkem je Fencikovi ka?dá sebemen?í glosa o jeho podnikání, která se vyskytne v denním tisku, lid nemá mo?nost nahlédnout, co se vlastně pí?e o Fencikovi. A Fencikovi sta?í, ?e se o něm pí?e. To je jedno, co se pí?e. Bloudí po vesnicích, ukazuje lidu, ?e o něm pí?í noviny, ?e tedy jeho osobnost něco znamená, ne jako ti jiní, o kter?ch ani ve?ejnost neví.Kdy? Fencik odjel do Ameriky, byl jeho list, ?Podkarpatoruskij Golos“ na p?ání redaktor? zastaven. Po návratu za?al vydávat ?Ná? podkarpatoruskij Golos“, ale ?asopis byl také zastaven. Dnes vydává ?asopis ?Ná? put“, z kterého ?erpá informace o Podkarpatské Rusi pra?sk? st?íbrn? tisk. Tento ?asopis dnes Fencik tla?í do v?ech vesnic. Rozhazuje celé hromady v?tisk?. V něm se stále pí?e o Fencikovi jako v ?Slováku“ o Sidorovi. V?echny poznámky o Fencikovi, které se objeví v kterémkoliv ?asopise, ?Ná? put“ pravidelně zaznamenává. Ale ne obsahově. Sta?í, aby se lidu p?ipomínalo, ?e Fencik je osobnost velká, nebo? i jiné ?asopisy o něm pl?i. Pro podkarpatoruského ?lověka to znamená legitimaci pro v?dcovství.Jinak je Fencik v?estranně ?inn? ?lověk. Je rusínsk?m literátem, vědcem i hudebním skladatelem. Napsal dosud bro?urky o národopisu, o filosofii, o teologii, o intuici, o politice, o v?em. Je také malí?em a hudebníkem. Zkrátka v?ím. Jeho literární dílo je daleko za slu?nou kalendá?ovou literaturou. Jeho věda je kapitolou samou pro sebe, jako i jeho malí?ské umění a skladatelské. V jediné věci je d?sledn?, a to je v touze po slávě. Jak?mkoliv zp?sobem, jen rozhodně slávu. Kdy? ne dva doktoráty, tak národopis, kdy? to ne, tak filosofie, tak hudba, tak malí?ství, tak teologie. Na konec zbyla ji? jen politika. Ale kdy? ne agrární, tak národně socialistická, ale kdy? ne ta, tak st?íbrná. A z?stala st?íbrná. Je jen otázkou, na jak dlouho a co p?ijde pak.Politick? program? Na??Milan Hanko.?Slovanská rapsodie“,vyrobená německ?mi emigrantyV ?eskoslovensku byl vyroben nov? film ?Jana“ a z d?vod? prodejních i re?ijních byl vyroben v ?eské i německé versi. Nyní bylo oznámeno, ?e německá verse ?Jany se bude pro Německo jmenovat ?Slovanská rapsodie“.A tak má tedy slovanské umění v Německu zase sm?lu; Museli p?ijít něme?tí emigranti a německ? re?isér, aby nám ?ech?m udělali ,,Slovanskou rhapsodii“. Kone?ně, kdyby ji dě- dali tak, jako Ma?ar Alexander Korda dělá Angli?an?m jejich historické filmy, nemuseli bychom nad tím vě?et hlavu, ale pro ?Slovanskou rapsodii“ z?stane patrně jméno jejích skute?n?ch tv?rc?, německ?ch emigrant?, zahaleno tajemstvím, a německé zbo?í p?jde z Cech do Německa pod jménem dra Emila Synka, úspě?ného autora na?eho státního divadla, úspě?ného re?iséra divadelního i filmového, úspě?ného redaktora sportovního, politického i kulturního. Ostatně povahopis dra Emila Synka je ?tená??m ?P?ítomnosti“ dostate?ně znám a pamatují se snad je?tě, ?e Synek je v ka?dém svém podnikání úspě?n?.Ale jak je to vlastně s tou ?Janou“ ? Tak, ?e se v ?eskoslovensku vyskytli dva emigranti z hitlerovského Německa s hotov?m libretem, scenáriem a s finan?níkem na s v ? j film. Pot?ebovali jen nějakého ?echa, kter? by film kryl sv?m jménem p?ed ?eskoslovensk?mi ú?ady, aby německo-emigrantsk? film dostal státní podporu, udělovanou na podporu ?eskoslovenského filmu. Nemuseli hledat dlouho, poněvad? úspě?n? autor státního divadla rád film za smluven? honorá? p?elo?il a rád k cizímu libretu p?ipsal svoje úspě?né jméno, aby německ? podnikatel dostal od ?eskoslovensk?ch ú?ad? státní podporu. To samo by jistě u? sta?ilo, abychom nejásali nad tím, ?e do světa p?jde v německé versi na?e ?Slovanská rapsodie“.Historie se v?ak vyvíjela dál. Emigranti p?i?li o financiéra, o libreto se nehlásili a tak úspě?n? p?ekladatel, p?eměněn? rázem na úspě?ného autora, prodal film pra?skému podnikateli pod sv?m jménem a patrně jen tak náhodou volil pro libreto jiné jméno, ne? jaké si zvolili skute?ní auto?i, něme?tí emigranti. A poněvad? dru Synkovi nesta?í nikdy úspěch jeden, tentokrát úspěch libretisty, vymohl si s podnikatelem smlouvu i na re?ii ?eské verse, aby ho neminul ani úspěch re?isérsk?. Herci, kte?í byli v ?Janě“ drem Synkem re?írováni, mají ov?em o jeho re?isérské p?vodnosti sv?j vlastní názor a Synkova re?ijní práce jim spí?e p?ipomínala ten druh malí??, kte?í kopírují ve světov?ch galeriích světové mistry. Nebo? německá verse ?eského filmu vznikala pr? tentokrát tak, ?e renomovan? německ? re?isér nap?ed re?íroval a filmoval německou versi a ka?dá scéna se podle ní opakovala také s ?esk?mi herci v ?eské versi — za re?ie dra Emila Synka. Ve filmové hant?rce se u?ívá slova dubbování a toto slovo by se lépe vyjímalo na plakátech vedle jména ?eského re?iséra.Ale celá tato historie není v rozmanitém podnikání dra Synka tak zajímavá, abychom jí zaměstnávali ?tená?e ?P?ítomnosti“. Nám jde vlastně jen o její následky: Auto?i p?vodního libreta k ?Janě“ (něme?tí emigranti), poznali z noviná?sk?ch zpráv, ?e dr. Synek filmuje pod sv?m jménem a za honorá? vyplacen? jemu nejen od podnikatele, ale také od skute?n?ch autor? (zaplatili mu p?ece za p?eklad libreta a za p?j?ení jména) jejich vlastní libreto a pustili se s drem Synkem do sporu. Kdy? nebyli vypovězeni z republiky, a? jim to hrozilo, měl propuknout filmov? skandál, o jak?ch se v pra?sk?ch denících referuje v rubrice ,,Ze soudní síně“. A tu jsme u věci, pro? o ?Slovanské rapsodii“ pí?eme. Nejen ?e ?ádn? ?esk? list (kromě opo?děné glosy v jednom listě St?íbrného Tempa) neotiskl to, co podle informací posti?en?ch emigrant? napsal pra?sk? německ? list, ale v?echny pra?ské listy uml?ely i skute?nost, ?e seověci jednalo p?ed soudem. Kdo zná honbu pra?sk?ch ve?erník? za skandály a za spole?ensk?mi i pseudokulturníml sensacemi, nepochopí, ?e by náhle v?echen tento tisk ml?el jen pro krásy ?Dvojí tvá?e“ a ?No?ní slu?by“, jimi? dr. Synek obohatil repertoár na?í státní scény. Filma?ská aférka Synkova rozrostla se tu do mravní aféry v?eho pra?ského tisku a stala se tak aférou ve?ejnou. Kde tu z?stalo poslání tisku ? Pro? zmlklo unisono ve?ejné mínění, jindy tak ochotné soudit a odsoudit? Neovládá pra?sk? tisk více ne? pocit odpovědnosti a vědomí pravdy v?elijaké kamarádí?kování, spojené někdy s protislu?bami a v?paln?m? A nenarosil p?ekladatel německé ?Slovanské rapsodie“ do p?íli? velkého a na?emu kulturnímu ?ivotu nebezpe?ného vlivu, jen? mu nesporně prop?j?uje osobní vliv na v?echny redakce v?ech list? největ?ího na?eho tiskového koncernu? V tom mezi- redak?ním protislu?biěkování a v té obávanosti ?lena největ?ího tiskového koncernu by se asi na?la odpově? na v?echny na?e otázky.T. T.Kdo to vydělává na dětech??- i > ?kolních dětí — a není jich v republice málo — pro- iSsv?j| k-tos na po?átku ?kolního roku stejné trápení jako minul?ch. Se ?kolními knihami. Ka?d? rok jsou nové, i i : ? ? t ok aspoň nová a tak zvaně opra- e ■ á vydání, tak?e kdo má dvě děti rok za sebou, ne- mfc?e \Tibec po?ítat s tím, ?e by mlad?í mohlo ve ?kole dědit cz?hy po dítěti star?ím. Ne?var, z něho? si auto?i ?kolsk?ch a?efaiiic a Státní nakladatelství, je? u?ebnice vydává, udělali v?nosn? obchod, zahnízdil se u? také do ?kol obecn?ch, í tak jsou po?kozováni rodi?e dětí z obecn?ch ?kol stejně jakore ?kol st?edních.Letos na p?iklad mají na obecn?ch ?kolách nové vydání Po?etnice. Je toho pot?eba ? Matematika je věda stará skoro jako lidstvo samo a v pedagogice je vyzkou?ena po staletí. P?es to se udělá nové a ,,opravené“ vydání po?etnice pro obecné ?koly. Kdo takovou Po?etnici jednou pro?el, uvidí, ?e to není mnoho, co se na ní dá měnit nebo dokonce zlep?it, a ?e rozhodně ty drobounké opravy a úpravy nestojí za to, aby se rodi??m tahaly pro ně z kapes peníze. Také u?itelé obecn?ch ?kol to ?íkají a hlavně si stě?ují, ?e chud?m dětem nemohou p?j?ovat knihy, poněvad? jsou ka?d? rok nové. My máme knih spousty, ?íkají, a ka?dé chudé dítě by je mohlo od nás zadarmo mít, ale máme samá zastaralá vydání, to jest vydání, která byla je?tě vloni nová.Ale nejsou jen vydání nová a opravená. Koho postihne stěhování z města do města, má k tomu je?tě na víc v?lohy se ?kolními knihami. Nebo? na p?íklad na obecn?ch ?kolách pra?sk?ch se u?ívá jin?ch knih ne? na obecn?ch ?kolách v Brně. Kdo by si myslel, ?e dítě mezi rokem bez v?daj? a potí?i p?estěhuje ze ?koly do ?koly, zklame se. Znamená to kupovat mezi rokem nové knihy, které p?í?tí rok u? budou zas zastaralé. Pro? v těch?e t?ídách tého? stupně ?kol nejsou u?ebnice sjednoceny aspoň pro historické země zvlá?? a pro Slovensko zvlá??, z?stalo by záhadou — kdyby ov?em nebyl k této záhadě klí? v autorsk?ch honorá?ích a obchodně monopolisova- n?ch snahách státního knihoskladu. Těm se musí pod?ídit ka?d?, proto?e se mu prostě poru?í, ?e musí knihu koupit, aby jeho dítě nemělo ve ?kole nesnází. V ministerstvu ?kolství, je? v?echny u?ebnice schvaluje a dává je tím vlastně do oběbu, měl v?ak u? dávno zvítězit názor, ?e obchodní monopol u?ebnicov? neznamená zneu?ívat moci na?izovací!B?val? ministr ?kolství dr. Dérer vydal p?edloni v?nos, kter?m zakázal dělat tato nová a zbyte?ná vydáni ?kolních knih, která ze ?kolní docházky na obecn?ch ?kolách udělala v?věvu na kapsy sociálně slab?ch ob?an? a která st?edo?kolská studia zdra?ila tak, ?e hrozila stát se v?sadou jen bohat?ch. Jak je vidět, nep?e?il tento moudr? v?nos svého autora. Neměl by ka?d? ministr ?kolství tento v?nos opakovat ka?d? rok p?ed za?átkem ?kolního roku? Získal by si tím velké zásluhy o kapsy ob?an? a pro sebe velk? kus popularity.Hnliteratura a uměníO 11 o Rádi:Panorama filmové re?ie(I. Ameri?ané.)Griffith.Dějiny filmu jsou dějiny filmové re?ie. Film po?al b?ti uměním v okam?iku, kdy po prvé re?isér vzal na sebe odpovědnost za spolupráci v?ech jeho slo?ek. Není divu, ?e to trvalo od vynalezení filmu cel?ch 25 let, ne? re?isér mohl nastoupiti svou funkci. Od Etienna Mareye, jen? polo?il základy kinematografu roku 1882, vede dvacetilet? v?voj k Edwinu S. Porterovi, jen? vedl re?ii prvního dějového filmu 1903, a teprve po pěti letech, roku 1908, nalézáme v newyorské 14. ulici v primitivním atelieru spole?nosti Biograph knihkupeckého p?íru?ího a malého herce D a- wida Warka Griffiths, praděda filmové re?ie.Je to jeden z nejmlad?ích praděd?. Je mu letos teprve ?ty?iapadesát let. Věnoval filmu ?tvrt století objevitelsképráce. Těchto dvacet pět let dosta?ilo k tomu, aby ukázalo zase jednou sv?j velik? nevděk toto nejnevdě?něj?í ze v?ech umění. O Griffithovi m??eme ?íci, ?e je zapomenut. Jméno tohoto pion?ra, je?tě plného pozdní mu?né síly, dnes nezaslechnete v hollywoodsk?ch atelierech, nezaslechnete je v Evropě, leda ?e byste snad zabloudili někam mezi teoretik}-, debatující o filmové historii.A p?ece ?ije celé dne?ní filmové umění z jeho objev?. On první si uvědomil d?le?itost filmového scenaria a první objevil zákony jeho stavby. On první po?al rozvíjeti filmov? děj v ?adě postupn?ch krátk?ch scén, stavěn?ch proti sobě s vnit?ním kontrastem, vedl je a? k mohutnému vrcholu, a? k onomu okam?iku, kdy se v?echno ji? zdá b?ti ztraceno a kdy v mohutném kontrapunktu se st?ídají snímky vrcholného nebezpe?í se snímky cválajících záchranc?, kte?í p?ijdou v poslední vte?ině. Toto ?the last-minute-rescue“, které jste viděli ve filmu tisíckráte po něm, je vynálezem Griffithov?m. Druh? velik? komplex Griffithov?ch objev? re?isérsk?ch t??e se filmové materie: on první ocenil v?znam p?írodních děj? pro podmalování nálady situace, první pou?il de?tě a bou?e, sněhov?ch vánic a povodní jako dramatického elementu, jen? zasahuje do p?íběhu a dodává filmu oné svě?esti, oné autenti?nosti a reportá?nosti, je? p?edstavuje jednu z jeho nejsilněj?ích stránek. Griffith byl jedním z prvních naturalistú i volbou sv?ch látek: nahradil mimo?ádné hrdiny oby?ejn?mi civilními lidmi, ukázal ve sv?ch dílech mnoho soucitu s chud?mi a uti?těn?mi a chválil heroismus v rámci nejprost?ího ?ivota. A kone?ně je Griffith prvním re?isérem, jen? si uvědomil tv?r?í v?znam filmové kamery. Tento p?ístroj, jen? dosud slou?il pouze k mechanickému zaznamenávání děj?, které se p?ed ním odehrávaly, stává se pojednou podivuhodné elastick?m nástrojem uměleck?m: Griffith po?íná první foto- grafovati p?edměty nejen frontálně, n?br? i zdola a shora, jde-li o jejich dramatické zd?raznění. Griffith objevil vyu?ití rozclonění a zaclonění obrazu jako prost?edku filmové interpunkce. A kone?ně objevil detail, detail, detail, onu nesmírnou sílu filmu, prost?edek zveli?ení a umocnění obrazu, posunutí p?edmětu a? p?ed samé o?i diváka.Zapomněli jste ji? na ?Z lomené klas y“, jen letmo se pamatujete na obrovské jízdy bíl?ch jezdc? ve ?Z rození národ a“, vzpomínka na fantastickou v?pravu ?Intolerance“ ji? pobledla. Ale ono soust?eděni filmového p?íběhu na nitro osob, onen smysl pro psychologickou podrobnost, ono umění volby nejv?razněj?ích detail?, ona práce s jemn?mi nará?kami a nep?ím?m vyjad?ováním lidsk?ch cit? a p?ání, v?echno to najdete podnes v nejkrásněj?ích filmech jako p?ínos jednoho z největ?ích revolucioná?? filmové historie, Dawida Warka Griffitha.D e Mille.Bylo by nevděkem nevzpomenouti siinaCecilaB.de M i 11 a, jeho? po?átky spadají skoro do té?e doby, jeho? nová a nová pompésní a v?pravná díla vidíme rok co rok znovu na plátnech kin. Je t?eba rozli?ovati v osobnosti de Míliově dvě slo?ky. Vedle milovníka p?eplněn?ch a p?ebohat?ch historick?ch podívan?ch, vedle re?iséra, pracujícího se stokilov?mi argumenty, jen? na vá?ku úspěchu bez váhání vhazuje v?dycky znovu tisíci- a tisícihlavé davy, vedle milovníka zaru?eně úspě?n?ch látek z nejot?epaněj?ích historick?ch období najdeme v Cecilu B. de Míliovi jednoho z nejdokonalej?ích filmov?ch technik? dne?ka.De Mille b?val v?dycky mu?em formátu, a v Goldwyno- v?ch pamětech, je? vycházely ve ve?erním vydání Lidov?ch novin (?Pod hvězdami Hollywoodu“) se do?teme o de Míliovi, jak ji? ve svém prvním filmu zachránil produkci tím. ?e ji natá?el sou?asně dvěma kamerami, co? v té době bylo je?tě nesl?chané. De Mílie je vlastně objevitelem ateliérového interiéru. Zatím co se skoro a? do konce války natá?ely filmy témě? v?hradně pod ?ir?m nebem, pou?il de Mille první obloukov?ch lamp k osvětlování tvá?í osob. Vy?el z toho film, v něm? obli?eje herc? byly p?l ?erné a p?l bílé, a producenti byli p?ipraveni na největ?í ostudu. De Milla, jen? je mimo jiné i mistrem bluffu, v?ak napadlo nazvati toto dílo ?prvním dílem s rembrandtovsk?m osvětlením“. Byl z toho obrovsk? úspěch. De Mille má za sebou zásluhy umělecké, jako ?Forfaiture“ nebo ?Svatá Johanka“ s Alan Nazi- movou, má za sebou vulgární úspěchy v?elijak?ch těch ?D e- sater p?ikázání“ nebo ?Plavc? na Volz e“, dovede ukázati velk? takt v Kristově historii ?K r á 1 e k r á 1 ?“ a obrátil se v poslední době k solidnímu historickému naturalismu svou ?Kleopatrou“ a ?K?i?ák y“. Ve svém p?edposledním filmu dovedl po mnohé stránce p?ekonati svoji p?íli?nou zálibu ve vněj?í dekorativnosti a ukázati skute?n? obraz lidského nitra v osudu tajemné egyptské královny. P?i v?í jeho p?íli?né zálibě pro aplaus publika musíme ctíti v de Millovi jednoho z nejdokonalej?ích ?emeslník? filmové techniky, opravdového virtuosa st?ihu a montá?e, nedosti?itelného rutinéra v inscenaci velik?ch scén, jejich? formátu se sotva kdo druh? p?iblí?il.Chaplin.Jako t?etí v trojici americk?ch re?isér?-objevitel? do konce světové války stojí vedle objevitele filmové abecedy Griffitha a vedle objevitele filmové dekorativnosti de Milla objevitel lidského nitra Charlie Chaplin. Je to podivuhodné, jak tento herec, autor a re?isér v sobě sdru?uje ú?asn? smysl pro realitu a ?ivotní pravdu s pochopením vyvr?en?ch a poní?en?ch tohoto světa, s nesmírnou pozorností k jemn?m hnutím lidské du?e a s geniálním smyslem pro filmovou komiku.Zatím co Buster Keaton je naivní svéhlavec, jen? nevidí a nesly?í, vletí do ka?dé nástrahy, jen? rozvíjí hrozné spousty energie, které mu nic nevynesou, aby mu to, po ?em se dlouho a lopotně pachtil, spadlo na konec samo do klína, zatím co Harold Lloyd je mlad? pán, jen? má v?dycky ?těstí, kolem něho? se bo?í svět, tonou lodi, vra?dí se ?íňané, zatím co on v?dycky je?tě v poslední chvíli ??astně dojde ne?li trám dopadne a ne? be?ky se st?eln?m prachem explodují a diví se tla konec, ?e se v?bec něco stalo, zatím co Laurel a Hardy jsou dvojicí clown? dokonale neosobních, bez vlastní individuality, bez osobních sklon?, bez ori- ginelních zálib a bez p?epychu samostatného du?evního ?ivota — je Charlie Chaplin ně?ím daleko více ne? pouh?m filmov?m komikem. Je to hamletovsk? melancholik, jen? nosí s sebou tě?ké tradice svého vnit?ního pesimismu. Ned?vě?uje si, nevě?í v úspěch, a kdy? se mu někdy něco povede, ví dob?e, ?e se tu sám osud jen tak náhodou o něco okradl. On nestojí oběma nohama pevně v ?ivotě jako ti ostatní, on jen teskně balancuje po jeho okraji. Je filosof mezi komiky.Jeho v?znam netkví jen v objevu nového filmového typu, n?br? i v tom, co p?inesl nového do filmové re?ie a ?ím p?sobil mohutn?m vlivem na cel? světov? film. Chaplin má p?ímo geniální smysl pro to, co je filmov?m projevem: sotva kdo druh? má podobnou schopnost p?evésti ka?dou my?lenku na její zrakové vyjád?ení, sotva kdo ovládá takov?m zp?sobem umění zviditelnění ka?dého du?evního hnutí. Chaplin s naprostou bezpe?ností dovede probuditi v ka?dém diváku ty du?evní nálady, které pot?ebuje k pochopení situace. Citová abeceda, s ní? pracuje, je neoby?ejně ?iroká a obsahuje veliké mno?ství odstín? a polotón?. Neprobouzí jen salvy smíchu a nevyvolává jen slzy dojetí, dovede uvésti diváka do stavu podivného rozechvění, vibrujícího mezi slzami a smíchem. V tom je mezinárodní a tím je pochopiteln? v?em vrstvám. Dovede okouzlovati intelektuály a p?sobiti sou?asně i na nejni??í vrstvy. Neváhá, hledaje náměty universálně p?sobivé, sáhnouti i k témat?m kolportá?ní literatury. Je tak up?ímn?, tak pravdiv? a ryzí ve sv?ch projevech, ?e sebe nebezpe?něj?í a slzavěj?í námět dovede pozvednouti do sféry umění.Chaplin pat?í mezi veliké objevitele filmové techniky a p?ece je naprosto neteoretik. Studuje pe?livě ú?inek ka?dého svého objevu, ka?dého svého filmu na obecenstvo, zdokonaluje ka?dou scénu tak dlouho, a? má zaru?en ú?inek stoprocentní. Jeho zásluhou je nejen vytvo?ení nejdokonalej?ího stylu filmové komedie: Chaplin objevil i novou formu pro komedii psychologickou. Po sv?ch ?Psích ?ivotec h“, ?Dobr?ch vojácíc h“, ?K i d e c h“ a ?V?platách“ p?inesl jedinou svou ?inohru, dílo, které z roku 1924 ?iní jeden z mezník? filmového v?voje. Je to ?Pa?í?ská maitress a“, dílo nedocenitelného v?znamu na celou světovou tvorbu, dílo co nejprost?ího děje, ka?dodenní námět lásky a soupe?ství dvou mu??. Velikost Chaplinova re?isér- ského umění spo?ívá v oné svrchované prostotě, k ní? dovedl p?ivésti své herce, v naprosté ?ivotní pravdivosti ka?dého projevu, v oné podmanivé atmosfé?e pokoje s krbem nebo maloměstského nádra?í, v oněch mali?k?ch detailech a zdánlivě bezv?znamn?ch episodách, v oné práci s mali?k?mi rekvi- sitami, je? prozrazují nejskrytěj?í hnutí lidského nitra.V Chaplinově v?voji od cirkusově pojaté clownské situace p?es virtuosní obrazové monology jednodíln?ch a dvoudíln?ch veseloher a? k oněm velik?m tragikomediím ?Z 1 a t é- ho opojení“, ?Cirku“, ?Světel velkoměsta“ a jeho poslední satiry ?M oderních dob“ — obrá?í se cel? uměleck? v?voj kinematografie posledního ?tvrtstoletí. Je to v?voj od vněj?í mechanické komiky k nesmírnému prohloubení a zlid?tění, v?voj od re?ie pouh?ch vněj?ích akcí k nové funkci filmového re?iséra: b?ti vykladatelem lidského nitra.Stroheim.Trojice americk?ch re?isér?, které jsme si pov?imli, p?edstavovala tradicionalisty, vyrostlé z americké p?dy, jejích? dílo v sobě zhu??uje v?vojové směrnice p?ibli?ně do roku 1925. K nim p?i?adíme t?i Evropany. T?i osobnosti, vy?lé z německého kulturního okruhu z oněch dvou neoby?ejně plodn?ch st?edisk re?ijního umění, jím? b?val Berlín a b?vala Vídeň. Jsou to Stroheim, Sternberg, Lubitsch. V?ichni t?i proslavili se teprve v Americe a dostali se teprve zde na nejp?edněj?í místa filmového umění. První z nich, Stroheim, je svéhlav? individualista a nep?ítel v?í rutiny: ka?dé z jeho děl pat?í do sféry umění právě touto svou svéhlavou pr?bojnosti, v ní? se sna?í zmocniti se reality v?dycky nov?mi a ne?ablonovit?mi prost?edky. Oba druzí, Sternberg a Lubitsch, jsou naopak mist?i re?ijní rutiny. Jsou virtuosové takové dokonalosti a tak dobrého vkusu, ?e je nem??eme ze sféry umění vylou?iti. V?ichni t?i vyrábějí representativní díla, stojící naprosto stranou od ostatní americké produkce. Stroheim vyrábí fantasticky nákladné a nepr?měrné filmy skoro v?dycky finan?ně neúspě?né, okouzlující svou exklu- sivností onen podivn? snobismus americk?ch finan?ník?, svádějící je k vydávání peněz s bezpe?nou ztrátou. Sternberg je hledan?m re?isérem, tv?rcem světov?ch úspěch? u kritiky a někdy i u obecenstva. Lubitsch, specialisovan? na hrané komedie plné kouzelného charmu a vtipné rozpustilosti, pak p?edstavuje jedno z nejv?nosněj?ích jmen amerického filmu po stránce finan?ní a vdě?í jistě této své vlastnosti, ?e se dostal v ?elo produkce jedné z největ?ích světov?ch filmov?ch firem, Paramountu.Erich von Stroheim, jeho? nazval G. W. Pabst ..největ?í osobností světové kinematografie v?bec“, nevdě?il své první úspěchy sv?m schopnostem, n?br? své minulosti, ozá?ené leskem vídeňské monarchie. Tento syn dragounského plukovníka a dvorní dámy císa?ovny Al?běty, jen? byl d?stojníkem rakouské armády, raněn?m p?i okupaci Bosny a Hercegoviny a později d?stojníkem císa?ské gardy na vídeňském dvo?e, okouzloval Ameri?any v?dycky znovu sv?m ..von“. Byl by tu patrně vedl dlouho bídn? ?ivot, kdyby se za války nebyla objevila ne?ekaná konjunktura pro typy nesympatick?ch německ?ch d?stojník?, které nikdo druh? nedovedl hereckv vytvá?eti s podobnou dokonalostí, jako Stroheim. Získaná popularita mu dopomohla k re?ii, jeho ?Z aslepení man?elé“ a ?Bláhové ?eny“ v?ak dosáhly vět?ích rekord? sv?mi v?daji ne? sv?mi p?íjmy. Stroheim pracuje na ka?dém svém filmu tak dlouhou dobu, jako by byl sovětsk?m re?isérem, a miliony vynalo?en?ch dolar? mu naprosto neimponují. Proto také jeho ?Koloto?“, ?Královna Kelly“ a ?Cesta po Broadwayi“ omrzí producenty d?íve, ne? v?bec jsou dokon?eny. Své mistrovství dokázal dvěma filmy: ?Lakoto u“ (Greed), nejp?í?erněj- ?im dramatem man?elské nenávisti, je? kdy bylo zfilmováno na desetitisících metrech filmového negativu podle naturalistického románu Franka Norrise, — a ?Svatební p o- c h o d“, ponur? p?íběh sobecké lásky dekadentního vídeňského aristokrata k naivnímu p?edměstskému děv?eti, nejbizarněj?í směs parodované sentimentální kolportá?e a ú?asného naturalismu. Svou ?V eselouvdovou“s Mae Murrayo- vou a Johnem Gilbertem, která dosáhla obrovského úspěchu, smí?il si Stroheim na nějakou dobu své finan?níky. Dnes v?ak tento velik? herec mohutné osobnosti a nejst?ízlivěj?ích gest a tento geniální re?isér zlého naturalistického smyslu, jen? vedl vět?í zápas proti normálnímu rozsahu repertoirov?ch film?, stojí nezaměstnán v ústraní. Americk? film pot?ebuje standardní v?robce zbo?í p?esně stanovené metrá?e a nemá místa pro básníka, jen? vym??lí svéhlavé a obrovské filmové fresky.Také Josef von Sternberg p?i?el do Ameriky z Vídně po universitních studiích a po románu ?Dcery Vídně“. Kdy? se mu poda?ilo sehnati peníze na první film, kter? inscenoval pod titulem ?Lovci spás y“, do?kal se velkého uspokojení. Charlie Chaplin ho prohlásil za genia a Fairbanks p?evzal jeho dílo pro United Artists. Sternberg p?inesl něco naprosto nového. Do krásné uhlazenosti a sladké líbivosti amerického filmu spadl s obrazy bezútě?né ?píny a ?ivotních spodin. Je to jiná ?pína, ne? ta, která u Chaplina dojímá srdce a u Stroheima p?sobí zálibně na dekadentní intelekt. Sternberg p?iná?í ?pínu malebnou, ?pínu romanticky viděnou, ?pínu fotogenicky dekorativní. A? se no?í do spodin Chicaga a jeho gangsterského podsvětí jako v ?Neoby?ejném h?í?níku“, v ?P od s v ě t í“ nebo v ?Odplatě“, a? se toulá po p?ístavech velik?ch měst jako ve ?Vle?né síti“ nebo v ?D okách newyorsk?ch“, v?ude je objevitelem nov?ch a rafinovaně zajímav?ch fotografick?ch záběr?, v?ude hledá p?ekvapivé dekorativní efekty. Zatím co jiní nalézali dekorativnost ve drah?ch látkách a t?pytu brou?eného skla, objevuje Sternberg malebnost nejprimitivněj?ích materiál?. Jeho modernost tkví právě v tom, ?e p?inesl dó filmu fotogenické efekty visících ?etěz?, provaz?, lan, sítí a závěs?, latí, trám?, ?aluzií a schodi??, plot? a m?í?oví, Sternberg je v?ak sou?asně i mistrem komposice bě?ného filmového p?íběhu jako je jím ..Poslední komand o“, ?P?ípad Leny Smithové“ nebo ..Chlapík“ a dovede vystavět! filmovou novelu s rafinovanou efektností. Sternberg se sv?m bezmezn?m kultem fotografického efektu a p?ekvapivě komponovaného obrazu, vá?niv?objevitel nov?ch a ne?ekan?ch fotografickvch záběr? a světeln?ch protiklad? sna?í se vyhnouti p?íli?né enes::tím, ?e se uchyluje ke konven?ním magazinovvm látkám. Dovede skute?ně i z ?M a r o k a“ i z ?X 27“ iz^anghaj- ského expresu“ a ?P 1 a v o v 1 a s é Venu?e" vytc o- ?iti díla p?ijatelná i pro náro?ného diváka, jen? konven?nost námětu, jímavost v?ech těch historií o andělsky ?ist?ch kurti- sánách a kabaretních zpěva?kách, je? jsou sou?asně nejhodněj?ími matkami, rád p?ehlédne pro neoby?ejnou distinguo- vanost herecké re?ie, pro virtuositu, s ní? Sternberg exponuje svou jedinou here?ku Marlenu Dietrichovou a pro nezvyklou obrazovou kulturu těchto děl.Zcela zvlá?tní skupinu tvo?í mezi Sternbergov?mi filmy jeho díla, zalo?ená na slavn?ch románech a literárních p?edlohách. ?M odr?anděl“ podle románu Heinricha Manna p?edstavuje v dobách, kdy zvukov? film je?tě tápe, absolutní jistotu formy zrakovo-sluchové. Chanson, za?i?ení sirény nebo lomoz sklenic evokuje tu prost?edí s daleko vět?í podmanivo- stí, ne? to d?íve dokázal pouh? obraz. Sternberg ukazuje neoby?ejnou p?izp?sobivost literární p?edloze i svou ?A m e- rickoutragedií“ podle románu Dreiserova s neoby?ejn?m opro?těním a zjednodu?ením obrazu, s lineální p?ímo?arostí v rozvíjení děje, s ledov?m chladem, s ním? je analy- sován p?íběh jako na pitevním stole. Zcela opa?n? svět p?edstavuje p?edposlední Sternberg?v film ?R udácarevn a“, za jeho? autentickou p?edlohu celého děje i dialog? p?ijal Sternberg deník carevny Kate?iny II. Je to podivné a morbidní dílo, které p?ed vámi p?ejde jako tísniv? sen a zlá halucinace. Sternberg zalidnil svět carského paláce podivn?mi expre- sionistick?mi p?í?erami, bizarními architektonick?mi nestv?rami, plí?iv?m a podez?ívav?m ?ílen?m carem, vrahy a ?pe- houny, robustní a zvrhlou starou carevnou a naivními sny mladé německé princezny, která se z děv?átka proměňuje v carevnu Kate?inu II. Snad sv?j ?nejsternbergov?těj?í“ film p?inesl ve svém zpracování ??eny a tatrmana“ od P. Louyse. Je to film, jeho? je Sternberg re?isérem i operatérem; dokonaleji není mo?no charakterisovati jeho portrét, a jeho vá?nivou lásku k fotografii. Je to p?íběh, komponovan? naprosto ne?ablonovitě tak, ?e celou jeho polovinu zabírá exposice ve formě vyprávění druhé osoby. Sternberg tu nebyl nikde nucen ke kompromisu se zálibami bě?ného publika, tou?ícího po slzavé citovosti. Mohl p?inésti dílo ledově chladné, naprosto decentního vkusu, jemně dekadentní ve svém nenaturalistickém a dekorativním pohledu na ?ivot, p?esně ve slohu Pierra Louyse. Je?tě nikdy jsme neviděli na plátně zá?ivěj?í kontrasty, je?tě nikdy fantasti?těj?ích a malebněj?ích staveb, je?tě nikdy neměla fotografie tisíc odstín? mezi největ?ím světlem a nejhrub?í tmou. ??ena a tatrman“ je nejdokonalej?í obrazová transkripce velice kultivované francouzské novely, které nechybí nic ne? srdce, novely plné ledov?ch vá?ní a dobrodru?ství, strhujících bez citu. Chybí tomu mohutnost. Chybí tomu pravda, ale je to nekone?ně, a? melancholicky krásné.L u b i t s c h.2?’ ?UtlX-f'i■ - x-■?Tento t?etí Evropan mezi věfk?mi americk?mi re?iséry se nedostal nikdy se sv?mi chlebodárci do rozporu z d?vod? finan?ních: ka?d? z jeho film? p?edstavuje velik? kasovni p?íjem, co? nás nem??e udiviti u tohoto Berííňana, jen? za?al svou kariéru jako ú?etní v otcově obchodu. Smíte zapomenouti, ?e byl později hercem a u? roku 1913 hrával groteskní roli?ky ve filmu. Smíte p?ehlédnouti, ?e nato?il jako filmov? re?isér asi sedm velkofilm?, mezi nimi nic men?ího, ne? ?C a r m e n“, ?M adame Dubar y“, ?Lásky faraónovy“ a podobně, s herci docela velik?ch jmen jako PcLa Negri, Emil Jannings, Pavel Wegener, Asta Nielsen. Vzpomeňte si teprve, ?e roku 1924 po své ?R o s i t ě“ s MaryPickfordovou nato?il ?M an?elsk?kru h“, první lehkou a duchaplnou komedii decentní i rozpustilou sou?asně, frivol- ní ve sv?ch nará?kách a bezvadnou ve svém salonním povrchu. K ní se ?adí nejdokonalej?í zfilmování Oscara Wildea ?V ějí? Lady Windermeerov é“: je?tě nikdy se nepoda?ilo udělati v němém filmu tak dokonalou komedii opravdu konversa?ní, je?tě nikdy nebyl transponován duch Wildeov?ch paradox a vtipn?ch pr?povědí tak virtuosně do ?e?i obraz?. V tom spo?ívá první re?isérsk? objev Lubitsch?v. Objev konversa?ní lehkosti.Celá Lubitschova tvorba je neoby?ejně bohatá a mnohotvárná. Vedle operetní linie, jdoucí od ?P?ehlídky lásky“ p?es ?M onte Carl o“, ?K ouzlo val?íku“ a? k nové ?V eselévdově“a rozko?ně hravému p?íběhu ?Hodinku s tebou“, — vede druh? proud Lubitschov?ch film? ?inoherních, které po?ínají ?Star?mHeidelber- g e m“, ?Patriote m“ a vedou k jedinému jeho dramatu, k ?M u? i, jeho?jsemzabil“ podle Maurice Rostanda. Toto drobné dílo s minimálním po?tem osob, odehrávající se v malé domácnosti Německa po světové válce, vzpamatovávajícího se z vále?ného veliká?ství, ukazuje Lubitsch?v lví spár. Jenom Němec mohl postihnouti malost německ?ch mě??ák?, diskutujících v pivnici o ?dědi?ném nep?íteli“, s takovou naléhavostí, jenom ?lověk, jen? vyrostl v tomto prost?edí a do?el k up?ímnému pacifismu, mohl p?inésti v tak hutné formě tak mohutn? protest proti válce. — T?etí skupinu Lubitschov?ch film? tvo?í jeho nové konversa?ní komedie, které jsou ze v?ech jeho film? pro svého re?iséra nejtypi?těj?í.?U t ě k u z ráje“ setkáváme se v nejdokonalej?í formě s tímto re?isérem-ironikem, jen? je vysoko povznesen nad nízkou reálnost hmotn?ch věcí tohoto ?ivota a pohrává si se sv?mi tak duchapln?mi a tak stylisovan?mi konversujícími lidmi. Jeho zloděj a zlodějka tu p?edstavují dva dokonalé umělce ?ivota, dva gentlemany s nejvy??í spole?enskou v?chovou, kte?í ve sv?ch podvodech a kráde?ích vidí spí?e druh p?ekultivovaného snobismu, spí?e jakousi hru na napínavé povolání, radující se z neoby?ejn?ch situací tohoto ?ivota. Podobně jako Sternberg ve sv?ch posledních dílech do?el k p?ekultivovanému artismu obrazovému, dospěl Lubitsch, jen? sám pracuje skoro t?i ?tvrtě roku na ka?dém svém scenariu, k podobné formě lehce dekadentní komedie slovní.jeho ?Láscemeziumělci“ podléhají v?echny spole?enské morální hodnoty svrchovanému po?adavku b?itké konversace. Man?elství není tu spole?enskou ani morální institucí, n?br? pouh?m rámcem pro hru, která se neprovozuje ji? s milencem jedním, n?br? se dvěma. A v?ichni t?i. man?el i oba milenci, jsou sympati?tí a okouzlující, jsou tak dokonalí gentlemani, ?e je pochopitelno, rozhodne-li se hrdinka filmu z?stati věrna i nevěrna v?em sou?asně. Snad si vysvětlíme evropsk?m p?vodem Sternberga i Lubitsche tento p?ekultivovan? sklon, kter? má v sobě lehce dekadentní rysy v podstatě typicky neamerické.Mladí.Kdybychom chtěli podati v těchto stru?n?ch ?ádkách p?ehledn? obraz americké kinematografie, musili bychom se zmí- niú o díle velkého mno?ství re?isér?, jako je Carewe, Lloyd, Ruggles. Browning, Niblo, Brown, Golding, Fitzmaurice, Cruze, Van Dyke a mnoho jin?ch, kte?í p?edstavují v souhrnu svého díla to nejtypi?těj?í a nejzdravěj?í, co americk? film vytvo?il. Nezb?vá nám, ne? spokojiti se jejich pouh?mi jmény. Bohu?el nem??eme se zastaviti ob?írněj?í analysou ani u postav tak v?razn?ch a individuálních, jako je B o r z a g e, Vidor nebo Cruze. Chceme si tu pov?imnouti je?tě t?í re?isér? mlad?í generace, vybran?ch z oné bohaté zásoby amerického filmového dorostu.P?ed několika lety setkali jsme se náhodou v restauraci se sedmat?icetilet?m mu?em, jen? byl nav?tíviti své rodné město Ki?iněv v Besarabii, pat?ící dnes Rumunsku. Podnikl docela nehlu?ně cestu po Evropě. Tento besarabsk? ?id Luis Mill- stein nebyl nikdo jin?, ne? americk? re?isér L e w i s M i 11 e- stone, jen? inscenoval mistrovsk?m zp?sobem Remarque?v vále?n? román ?N a západní frontě kli d“. Ne- dostudovan? student, jen? utekl do Ameriky, poznal válku ve filmovém oddíle americké armády, byl dlouhá léta autorem scenarií a st?iha?em film?, ne? inscenoval ?Z a h r a d u Eden“ s C. Griffithovou a ?T h e R a c k e t“ s L. Wohl- heimem. Později vedl re?ii ?Popele?níst?edy“s Garry Cooperem a ?Nocí newyorsk?ch“ s Normou Talmadgeovou, ne?li se dostal k inscenaci prvního díla světového formátu ?N a západní frontěkli d“. V době, kdy proti vále?n?m film?m byla nejvy??í skepse, chopil se tento mlad? re?isér tohoto obtí?ného úkolu zfilmovati román bez úst?edního děje, skládající se z pouh?ch episod. Ovládl dokonal?m zp?sobem neoby?ejně mohutn? technick? aparát a vytvo?il mohutnou fresku války v celé její hr?ze a se v?í její děsivostí. Jeho ?T i t u 1 n í stránka“ je strhující p?íběh z prost?edí noviná?ského, jeho ?D é ? ?“ je zfilmováním hry Somerseta Maughama a jeho rozko?n? p?íběh ?Pa?í? na ja?e“ ukazuje Millestona ji? jako virtuosa filmové formy.Druh? z trojice mlad?ch Orientálc?, kte?í p?edstavují nejnadějněj?í jména nového amerického filmu, je Rouben M a m o u 1 i a n, Armenec, rozen? v Tiflisu, syn banké?e a divadelní ?editelky. Stal se záhy re?isérem, pracoval úspě?ně v moskevském studiu a brzy o něm mluví cel? Lond?n. Toto zvlá?tní dítě ??astné náhody inscenuje brzy poté Q’Neilla pro exklusivní newyorskou Theatre Guild, odkud je povolán k filmu. Po debutu roku 1930 filmem ?A p 1 a u s“ nastupuje svou prudkou kariéru, v ní? ?ídí díla nejlep?ích here?ek amerického filmu. Pro Sylvii Sidneyovou inscenuje ?U lice velkoměsta“ se sensa?ním dějem a psychologick?mi finesami, pro Miriam Hopkinsovou ?Dr. Jekylla a pana H y d a“ (?Fantom Lond?na“) se Stevensonovskou látkou, pro MacDonaldovou s Chevalierem ?ídí re?ii ?M i 1 u j mne dnes v noc i“, jedné z nejvtipněj?ích americk?ch filmov?ch operet. V jeho dal?ích filmech si po?ínáme ponenáhlu uvědomovati, ?e neoby?ejná pru?nost tohoto Orientálce není v?dycky ctností. Mamoulian se nám objevuje jako slohov? skeptik, jen? má obratnost, vkus, a zjeména odhodlanost vy- hověti kterékoli zakázce produk?ních firem. Pro ?Píseň písní“ Marleny Dietrichové neváhá vedle několika kouzeln?ch obraz? p?írodních p?inésti i tucty scén v?edně sentimentálních, v inscenaci ?K rálovny Kristiny“ pro Gretu Garbovou z?stane v dekorativním povrchu a v mnoha krásn?ch fotografiích, pod nimi? se nechvěje pranic z vá?nivého ?ivota Strindbergovy hrdinky. Mamoulianova inscenace ?V z k ? í ? e n í“ pod titulem ?N o v ? ?ivot“ a ve hlavní úloze s Annou Stěnovou utkvívá rovně? pouze v povrchním vylí?ení ruského ?ivota. Neoby?ejně vdě?n? námět nalezl Mamoulian, jeho? najdeme v?dycky tam, kde je na sebe mo?no upozorniti, ve filmu ?T rh marnosti“ (Becky Sharp) podle známého románu Thackerayova. Je to první celove?erní film, nato?en? nov?m t?íbarevn?m systémem, odehrávající se na po?átku minulého století: ?ada p?ekvapiv?ch episod oslní sv?m barevn?m povrchem. ?spěch tohoto filmu, zalo?en? na těchto barvách, je typick? pro re?iséra, zvyklého úspěchu a zvyklého práci s pouh?mi dekorativními efekty.Vedle besarabského ?ida Millestona a Armence Mamou- liana musíme jmenovati je?tě Rusa Mariona Gering a, odchovance Stanislavského, jen? na sebe po prvé upozornil roku 1931 inscenací ?D amzvelkéhodom u“, tragick?mP?ftDmnosOp?íběhem z ?enské trestnice ve hlavní úloze se Sylvií Sidney- ovou. Ve svém filmu ??ena v ponorce“ zachránil Marion Gering magazínov? a nep?vodní námět jedině dokonalou hereckou re?ií Charlesa Laughtona a Garyho Coopera. Hlavní úlohu jeho ?M adame Butterfly“ vytvo?ila Sylvia Sidneyová, pro ni? inscenoval Marion Gering i sv?j nejdokonalej?í film ?T ?icetdníprincezno u“, p?ímo Lubitschovsky lehk? a vtipn? p?íběh o princezně jakéhosi evropského království a malé americké here?ce, která je jí neoby?ejně podobna. Gering ukázal se i jako rutinovan? re?isér hudebního p?íběhu svou inscenací tane?ního filmu ?R u m b a“ (Tanec lásky). Jeho lehkosti, smyslu pro hereckou práci, jej? si p?inesl z nejlep?í moskevské herecké ?koly a bezvadné ?istotě re?isérské práce budeme patrně vdě?iti je?tě dal?í úspěchy, v nich? nebude poután konven?ními náměty jako dosud.P?ehlédli jsme t?i trojice americk?ch re?isér?, které nám podávají orientaci po onom nesmírném pralese americké filmové produkce, onoho obrovského světa pro sebe, jen? p?ijímá v?dy nové podněty z Evropy, taví nové a nové my?lenky ve svém kotli a p?sobí navenek v?dy nov?mi a nov?mi podněty, je? posouvají kup?edu v?voj nejmlad?ího umění. P?í?tě pov?imneme si je?tě několika v?d?ích osobností z ostatních produkcí.?ivot a instituceBed?ich Pile:Německo sterilisuje...Sporn? z-á k o n.Zákon o zabránění dědi?n?ch chorob v potomstvu, jen? byl vydán v ?ervenci 1933 je stejně p?edmětem útok? v pokrokov?ch zemích, jako jiná zákonná opat?ení nacionálních socialist?. O zákonech proti ?id?m se nedá debatovati, jsou nesmyslné. O propuknutí rasového ?ílení se nedá mezi rozumn?mi lidmi diskutovati: věda i historie vyvrátily rasovou teorii a budou ji vyvraceti i v budoucnosti. Stejně zacházejí někte?í z horliv?ch odp?rc? nacionálního socialismu i se zákonem sterilisa?ním. Zamítají tento zákon en bloc, proto?e p?ichází ze světa, v něm? byly postaveny na hlavu v?echny dosavadní platné p?edpisy lidského sou?ití. Bojují proti němu jako proti v?emu ostatnímu, co se děje v novém Německu.Horliví odp?rci nacionálního socialismu tím projevují a? p?íli? mnoho horlivosti. Touto odmítavostí neprospívají věci, za ni? se stavějí, n?br? ?kodí ji. Stavějí se do posice, o ní? je pochybno, dá-li se udr?eti p?ed po?adavky zdravého rozumu.?teme-li zprávy z Německa o v?sledcích sterilisace, je nám p?edev?ím nápadn? vysok? po?et p?ípad?, kdy toto opat?ení bylo provedeno. Během jediného roku 1934 do?lo ke 205 zdravotním soud?m“ (Erbgesundheitsgerichte) v Německu 84.525 návrh? na zbavení plodnosti, je? se vztahovaly na -2.903 mu?? a 41.622 ?en. Na tisíc obyvatel p?ipadá tedy 1.3 p?ípad? zbavení plodnosti, ?ili na ka?d?ch 771 osob p?ipadá jedna osoba zbavená plodnosti. Z těchto návrh? bylo 64.499 vy?ízeno a to: 56.244 vy?ízeno kladně a 3692 zamítnete- To znamená, ?e v pr?měru z ka?d?ch 100 návrh? bylo 93.80 schváleno a 6.2 zamítnuto.Nietzsche o sterilisaci.P?i sterilisaci bě?í o popula?ně-politické opat?ení, které neni jen rázu ?istě léka?ského, n?br? vychází z nejr?zněj?ích po?adavk? dne?ní spole?nosti. Jak hluboce tyto po?adavky jsou zako?eněny právě v Německu, poznáme podle toho, ?e se jich zastává i Friedrich Nietzsche a nikoliv jen duchové ?estého ?ádu, jako je tomu dnes. Napsal ve své knize ?V?le k moci“:?Jsou p?ípady, kdy by bylo zlo?inem míti dítě: u chronick?ch nemocí a u neurastenik? t?etího ?ádu. Bylo by mo?no se pokou?eti, aby v těchto p?ípadech bylo dosa?eno zdr?elivosti pomocí Parzivalovské hudby. Parzival sám, tento typick? idiot, měl toti? dosti d?vod?, aby se nerozmno?oval. Zlo v?ak tkví v tom, ?e v?sledkem v?eobecné vy?erpanosti b?vá oby?ejně neschopnost se ovládnouti, neschopnost nereagovati na sebe men?í pohlavní podrá?dění. Bylo by omylem, kdybychom si na p?íklad Leopar- diho p?edstavovali jako ?lověka cudného. Kněz a moralista tu hrají ztracenou hru, bylo by lépe, poslati ?lověka do lékárny. Konec konc? má tu sama spole?nost z?ejmou povinnost; málokter? z po?adavk? na ni vzná?en?ch, je tak naléhav? a tak zásadní. Spole?nost je vrchním mandatá?em ?ivota a musí odpovídati za ka?d? pochyben? ?ivot samotnému ?ivotu. Ona za to pyká, ona má podobnému znetvo?ení ?ivota zabrániti. Spole?nost má povinnost v ?etn?ch p?ípadech zabrániti plození. Má k tomuto cíli právo bez jakéhokoliv ohledu na p?vod, stav a ducha pou?iti co nejtvrd?ídh opat?ení, zbavení svobody, po p?ípadě i kastrace. Biblick? zákaz ?nezabije?“ je naivnosti, srovnáme-li jej s vá?ností ?ivotního zákazu ?nebude? ploditi“, namí?eného proti dekadenci. Sám ?ivot neuznává ?ádné solidarity ani ?ádného ?stejného práva“ mezi zdrav?mi a znetvo?en?mi ?ástmi některého organismu. Znetvo?ené ?ásti je t?eba od?íznouti, nebo zahyne celek. Cítiti soucit s dekadencí, do?adovati se stejn?ch práv i pro znetvo?ené, to by bylo nejhlub?í nemorálností, to by bylo prohlá?ením ně?eho protip?irozeného za morálku.“?Chrániti spole?nost p?ed dekadencí“, to je ve skute?nosti cílem, kter? udávají dne?ní vládcové Německa. Jejich terminologie zní poněkud jinak, ne? Nietzscheova, jejich po?adavky v?ak mají stejn? cíl. Kdyby si v?ak někdo p?ál p?esvěd?iti se rázem o tom, k jak nesmírně zmaten?m d?sledk?m dospěl Nietzsche?v pojem o zdraví a o dekadenci, sta?ilo by, aby se podíval pozorně na tvá?e osob, které vládnou dne?nímu Německu a které domněle zastupují zdraví proti dekadenci. Bude mu pak jasno a bude naplněn hr?zou p?ed těmito dědi?ně zdrav?mi . . . Av?ak sám fakt, ?e Nietzsche tu z?etelně vystupuje jako p?edch?dce Adolfa Hitlera, je tak pozoruhodn?, ?e si otázka zaslou?í debaty.Jak vypadá zákon.První paragraf zákona z ?ervence roku 1933 zní:?Ka?d? dědi?ně nemocn? ?lověk m??e b?ti u?iněn neplodn?m léka?sk?m zásahem, jestli?e podle zku?eností léka?ské vědy je mo?no o?ekávati s velikou pravděpodobností, ?e jeho potomci budou trpěti velk?mi tělesn?mi nebo du?evními neduhy.“Ve t?etím paragrafu tohoto zákona se ustanovuje, jak?mzp?sobem se podávají návrhy na sterilisaci:?Návrh na sterilisaci m??e podati p?edev?ím ú?adující léka?, za druhé ?editel nemocnice, lé?ebného ústavu nebo opatrovny a nebo trestnice.“Tyto návrhy podávají se ?Zdravotnímu soudu“ (Erbge- sundheitsgericht), jeho? slo?ení je upraveno paragrafem ?est?m:?Zdravotní soud je p?i?azen k soudu ?ádnému. Skládá se z ?ádného soudce jakoi?to p?edsedy, z ú?edního léka?e a z dal?ího léka?e ú?edně schváleného pro německou ?í?i, jen? má zvlá?tní znalosti v otázkách dědi?nosti.“Dal?í ustanovení jmenuje nemoci, p?i nich? je mo?no podati návrh na sterilisaci. Jsou to: 1. vrozená slabomyslnost, 2. schizophrenic, 3. cirkulární a maniacky depresivní ?ílenství, 4. dědi?ná padoucnice, 5. dědi?n? tanec sv. Víta. 6. dědi?ně získané oslepnutí, 7. dědi?né ohluchnutí, 8. tě?ké dědi?né tělesné znetvo?ení.PfífomnosOD?vody zákona.Od?vodněním tohoto zákona zab?vají se nacionální socialisté u? po léta v léka?sk?ch ?asopisech i v jin?ch publikacích. V nacionálné socialistické nauce o dědi?nosti se rozli?uje ?Idiotypus“ a ?Phaenotypus“. Podle definice, kterou najdeme v knize ?Rassenhygiene und Bevólkerungspolitik“ od profesora Siemense je ?Idiotypus“ konstitu?ní formulí, souhrnem ?v?ech dědi?n?ch sklon?, které p?edstavují vnit?ní bytost individua“. To jest ?Idiotypus“, ?ili dědi?n? obraz individua (Erbbild, Anlagenbild). Protikladem tohoto dědi?ného obrazu jednotlivce je obraz jeho zjevu (Erscheinungs- bild, Merkmalsbild) ?ili Phaenotypus, souhrn znak? jeho vněj?ího a pomíjitelného zjevu. Jedině ?Idiotypus“ p?edur?uje, jaké bude potomstvo. Proto je s doktrinární ur?itostí od nacionálné socialistick?ch profesor? prohlá?en nezměniteln?m. Podle u?ení profesora Siemense je rozhodn?m pro budoucnost rasy jedině to, jaké jsou idiotypické vlohy.Bohu?el se nekryje tento názor se zji?těn?mi fakty: Ony zděděné vlastnosti se také proti v?em pravidl?m obměňují. Tyto ?dědické odchylky“ jsou pro profesora Siemense ně?ím nejv??e nepohodln?m, proto je prohla?uje za chorobné. Z tohoto d?vodu vy?et?uje pouze, je-li Idiotypus zdrav?, r. ebo chorobn?. Jak?ch pomocn?ch prost?edk? pánové u?ívají p?i podobném zkoumání, o tom se nikde nic nepraví. Opírají se patrně o dosavadní v?sledky nauky o dědi?nosti a sotva kdo jim zabrání, aby si tyto v?sledky vykládali s vět?í ?i men?í libovolností. O rozsahu celé sterilisa?ní akce praví profesor Siemens:?Sterilisace musí b?ti provedena v tak ?irokém mě?ítku, aby pro ná? národ měla v?znam zásadního v?běru. Musí se vztaho- vati na v?echny osoby, které jsou ve ?kolách pro du?evně méněcenné, na v?echny chovance, stojící pod ve?ejnou pé?í, a na v?echny opětovné a tě?ké zlo?ince, na v?echny ty, o nich? je mo?no s pravděpodobností se domnívati, ?e jejich du?evní choroba je dědi?nou, na du?evně slabé, na v?echny pijáky a v?echny osoby, které p?ijímají chudinskou podporu jako d?sledek trvalé neschopnosti k práci anebo proto, ?e se trvale straní práce.“Pro? je toto opat?ení reak?ní.Z podobn?ch projev? je patrno, ?e pojem méněcennostinení faktem biologick?m, n?br? vztahuje se na v?ecky osoby sociálně stísněné. Ne?iní se tu odpovědna spole?nost, která p?ivedla osoby do jejich postavení, n?br? jejich domnělá vlastní neschopnost. Podle tohoto názoru ka?d? ?lověk, jen? ie v ni??ím postavení sociálním nebo hospodá?ském anebo dokonce pat?í mezi nezaměstnané, ji? tím faktem je charakterisován jako méněcenn?. Podle projevu dra Karla Hammes- ?ahra v ?Nationalsozialistische Monatshefte“ nejsou tyto osoby ?u?ite?n?mi ?leny národního spole?enství“, n?br? ..osobami tělesně a du?evně neschopn?mi vydělávat! si své pot?eby“. Stejn?m zp?sobem se vyjád?il i ?í?sk? ministr ?kolství dr. Rust dne 23. b?ezna 1935 ve sv?ch ?P?edpisech o v?běru dětí pro vy??í vyu?ovací ústav v Německu“, v nich? praví:..Nouze je následkem dědi?né méněcennosti“.Tímto zp?sobem se vykládá nezaměstnanost jako něcozcela p?irozeného a odvrací se od ní pozornost: ?patné postaveni nezaměstnaného je zaviněno dědi?ností, je tedy p?iro- zenvm faktem, proti němu? nepomohou ?ádná opat?ení. Proto také se po?aduje odstranění v?ech sociálně ochrann?ch p?edpis? a v?ech sociálních poji?tění. O zákonodárství to- druhu napsal prof. Ruedin v ?asopise ?Volk und Ras-. jen? ie jedním z p?vodc? zákona o sterilisaci:..Zásady nacionálné socialistické rasové hygieny a p?edpisy ke zbaveni plodnosti mají d?sledky pro úpravu nes?etn?ch dal?ích sociálních opat?ení, jako je poji?tění nemocenské, rentové a a invalidní, jako je instituce pensijní. právo volební a hlasovací, jako je prakse trestního i civilního práva, jako jsou p?edpisy o celibátu a pod.“íLibovolná prakse zdravotních soud?.normálních demokratick?ch poměrech by slo?ení zdravotních soud? mohlo b?ti zárukou proti libovolné praksi. V německé diktatu?e, kde v?echna d?le?itá místa jsou obsazena straníky, není ov?em ani soudce nezávisl?. Rozhodování ve smyslu stranické prakse je zaru?eno ú?astí léka?e ?obeznámeného s naukou o dědi?nosti“, jím? p?irozeně je pouze léka?, kter? ji? po léta pracuje ve straně nacionálné socialistické anebo léka?, jen? se ú?astnil nacionálné socialistick?ch kurs? o rasové teorii a dědi?nosti. Tak zv. ú?ední léka?, jen? p?i těchto zdravotních soudech je dal?ím p?ísedícím, nebude ov?em representantu nacionálné socialistického názoru odporovati. Bude patrně také p?íslu?níkem strany, nebo? jinak by se k podobnému postavení nebyl v?bec dostal.Tak zvané zdravotní soudy (Erbgesundheitsgerichte) jsou tedy ve skute?nosti institucemi, které mají legalisovati p?edsudky nacionálné socialistické doktríny a dodávati jí zdání vědeckosti. Nepodléhají ?ádné odvolací instanci. Bez jakékoliv ochrany mohou páni nacionálné socialisti?tí léka?i o budoucnosti těch, které pokládají za méněcenné, a? u? jsou pokládáni za méněcenné jenom proto, ?e byli d?íve socialisty a komunisty a nemohou v d?sledku toho ji? nalézti práci, rozhodovati.Rodová kniha o zdravotním stavu —p?íprava k válce.V?echna data o zdraví a o ?istotě rasy jsou v Německu shrnuta v dokumentu nazvaném ?Knihou o zdravotním stavu“ (Gesundheitsstammbuch), která na p?íkaz ??adu pro zdraví lidu nacionálné socialistické strany je roz?i?ována v milionovém nákladu. V?echny poradny a zdravotní ú?ady obdr?ely ji? exemplá?e této knihy s p?íslu?n?mi dotazníky. Pro ka?dého p?íslu?níka nacionálné socialistické strany a ?leny jeho rodiny platí p?ísn? p?edpis, aby jeho zdravotní stav byl zapsán v podobné knize. Podobně i ka?d?, kdo si podává ?ádost u nějakého podp?rného ústavu nebo u Zdravotního ústavu, musí p?edlo?ití podobnou rodovou knihu o zdravotním stavu. ?daje v této knize jsou rozhodné pro to, bude-li prohlá?en za ?dědi?ně zdravého“, ?i nikoli.dotaznících jsou t?i rubriky pro jednotlivé úseky ?ivota. Podle jejích p?edpis? zále?í na tom, zjistiti a zapsati, jak fungují u ka?dého ?lověka systémy v?ech nejd?le?itěj?ích orgán?. V dal?ím oddíle se p?iná?ejí zápisy o stavu rodiny. Podle p?edpisu je zdatnost ka?dého jednotlivce mě?itelná podle po?etnosti jeho rodiny a kone?n?m cílem je dosa?ení dědi?ně zdravé rodiny s mnoha dětmi. Není pochybnosti o tom, ?e za podobnou ?dědi?ně zdravou rodinu“ bude uzná- ná pouze ta, v ní? je největ?í po?et straník? nacionálné socialistick?ch, a ?e této prakse bude pou?íváno v co nej?ir?í mí?e proti odp?rc?m re?imu. O vy?et?ování jednotliv?ch ob?an? se p?edpisuje, ?e jeho cílem má b?ti rozli?iti ?dědi?ně plnocenného ?lověka“ od méněcenného, aby mo?né ?kody se v?as poznaly. ??elem je co nejvíce vystupňovati ?zdravotní v?konnost“ celého národa. Co se míní touto vystupňovanou ?zdravotní v?konností“ národa, jen? se cel? or- ganisuje pro válku? Na to je snadná odpově? a je z?ejmo, ?e tyto rodové knihy o zdravotním stavu nejsou nic jiného ne? materiálem pro v?eobecn? odvod, podle něho? má v největ?í rychlosti b?ti rozt?íděn lidsk? materiál na schopn? a neschopn? vedení války.Praktické d?sledky tohoto rozhodování o ?dědi?ném zdraví“ se ji? objevily v na?ízení z prosince 1934, t?kajícího se ?í?ského poji??ovacího ústavu zaměstnaneckého, podle něho? se p?íplatky na ?eny a děti vyplácejí pouze tehdy, má-li matka více ne? dvě ?ijící děti a byla-li její rodina uznána za p?íslu?níky dědi?ně zdravé a sociálně plnocenné rodiny.Podobně i p?i kolonisaci p?ipou?tějí se nezaměstnaní za ko- brjsTv pouze tehdy, jsou-li ??estní, nemajetní, národně a 7-.-spolehliví, rasově plnohodnotní, zdraví a dědi?ně?í?ská kartotéka dědi?ně nemocn?ch.Rozsáhlé zkoumání zdravotního stavu obyvatelstva se doplňuje ??í?skou kartotékou dědi?ně nemocn?ch“, o ní? se dovídáme z ?Informa?ní slu?by pracovní fronty“ ze dne 27. listopadu 1934:??í?sk? zdravotní ústav dokon?il p?ípravy pro jednotn? soupis v?ech osob dědi?ně nemocn?ch. Podle na?ízení ?í?ského ministerstva vnitra se za?izují lístky se soupisem v?ech dědi?ně chor?ch osob, umístěn?ch ve zdravotních ústavech. ??elem je z?ízení úst?ední kartotéky osob dědi?ně chor?ch, aby tyto mohly b?ti separovány a aby byly vylou?eny dědi?ně nemocné rody. Aby to bylo umo?něno, je t?eba, aby ú?ad měl vědomost o ka?dém dědi?ně chorém jednotlivci. ?daje ?í?ské kartotéky budou kromě toho pramenem pro dědi?ně biologické zákonodárství. Zdravotní lístek z této kartotéky obsahuje ?ty?icet ?ísel psychiatrického diagnostického schématu a kromě toho p?esné personalie dědi?ně chorého jako? i soupis jeho krevně p?íbuzn?ch. K tomuto lístku bude p?idru?en je?tě druh?, ur?en? pro zvlá?tní pot?eby pátrání kriminálně-biologického se soupisem osob zlo?inn?ch a asociálních."?et?í se a — vyhazuje.Jedním z hlavních argument? od?vodňujících brutální sterilisa?ní praksi, je tvrzení, ?e stát dosud vyhazoval obrovské ?ástky za osoby méněcenné, které by se daly daleko lépe vyu?iti ve prospěch ?dědi?ně zdrav?ch“ a zejména ve prospěch rodin s mnoha dětmi. P?i tom se tvrdí, ?e hmotná v??e v?daj? tu není tak rozhodnou jako d?vody morální, ?e toti? vyvolává oprávněné protesty lidí zdrav?ch a pracujících fakt, ?e osoby du?evně choré jsou chovány v ústavech za takov?ch ?ivotních podmínek, které jsou pracujícím lidem nedosa?iteln?. Tato argumentace má získati sympatie v?ech pr?měrn?ch ob?an?, má usnadniti odstraňování sociálních opat?ení, aby na druhé straně bylo státu usnadněno zbrojení. V?em o?et?ovnám, nemocnicím, sirot?inc?m a ústav?m sociální pé?e byly subvence sní?eny na minimum. Tak jedná tatá? vláda, která podle nejnověj?ích údaj? má k disposici pro svou ilegální propagandu v cizině neméně ne? 2820 milion? K?.Relativní cena sterilisace.Ze v?ech těchto údaj? je patrno, ?e ú?el sterilisace v Německu je jin?, ne? se p?edstírá. Toto opat?ení je ?ástí německého úsilí, aby Německu byla zaji?těna co nejspolehlivěj?í vojenská a politická moc. Podobná sociální opat?ení, jako je sterilisa?ní, není mo?no hodnotiti samo o sobě. Je t?eba v?ímati si ho v souvislosti se v?ím ostatním, co se v tomto státě děje. Jestli?e někdo je veden nejmoderněj?í snahou humanitní, aby zajistil ?lověku zdraví, — nem??e sou?asně chystat stra?livou válku, jak to ?iní Německo. Ani sebe krásněj?í ..dědi?né zdraví“ nepom??e německ?m voják?m proti stra?né smrti na vále?ném poli. Davov? hrob pro ?dědi?ně zdravé“ vypadá navlas tak, jako vále?n? hrob pro dědi?ně nemocné a dekadenty.Nem??eme odmítati sterilisaci jako hygienické opat?ení samo o sobě, musíme se proti ní stavětí pouze tehdy, je-li opat?ením státu, jen? nebezpe?n?m zp?sobem zbrojí hmotně i morálně. Ve spole?nosti, jejím? cílem bude dosáhnouti co nejvy??ího blaha v?ech, vyno?í se jistě jednou i otázka steri- Lisace. V?echno, co se na tomto poli v?ak praktikuje a? do té doby, je pouh?m diletantismem a záplatováním. V dne?ním Německu je to dokonce i záminkou, jak se vyhnouti íociáině nezbytn?m opat?ením a jak ohro?ovati odp?rce dne?ního re?imu zbraní zvlá?tě nebezpe?nou a d?sa?nou.Vliv okolí.I nacionálně socialisti?tí profeso?i p?iznávají, ?e ?etné z oněch nemocí, spadajících pod zákony sterilisa?ní, vznikají pod v?znamn?m vlivem okolí. Nacionální socialisté v?ak nevyvodí z tohoto poznání d?sledek, ?e p?íznivého v?voje jednotlivce je t?eba dosáhnouti p?edev?ím změnou jeho ?patného okolí.Po této stránce jsou zejména zajímavé v?sledky badání sovětského u?ence profesora S. G. Lewita ve specielním lé- ka?sko-biologickém ústavě. V tomto ústavě se obzvlá?tě pou?ívá tak zvané ?metody s dvoj?aty“, aby bylo mo?no vy- ?et?ovati s co největ?í pravděpodobností, které vlastnosti a disposice dítěte se objevují jako d?sledek dědi?nosti a které vlivem okolí. Tato metoda pracuje s dvoj?aty, která se vyvinula z jednoho vejce a v d?sledku toho jsou biologicky toto?ná. Moskevsk? léka?sko-biologick? ústav rozvinul badání o rozsahu dědi?nosti a o vlivu prost?edí na velice ?irokém základě a má k disposici velké mno?ství dvoj?at nejraněj?ího věku. Zji??uje se, jak velk? vliv má dědi?nost a prost?edí na vznik nemocí. Pomocí této tak zv. genetiky se studuje i v?voj lidsk?ch schopností k ú?el?m pedagogick?m. P?i tom bylo zji?těno, ?e vliv okolí na vznik nemocí je daleko silněj?í, ne? se dosud v?eobecně p?edpokládalo. Dokonce i pou?itím rozmanit?ch pedagogick?ch metod bylo zji?těno, jak veliké rozdíly vznikají ve v?voji podobn?ch dětí p?vodně toto?n?ch. Jen z podobn?ch studií, konan?ch bez jak?chkoliv p?edsudk?, je mo?no dospěti k vědeck?m poznatk?m, na jejich? základě by bylo mo?no jednou konati sterilisace.Nevysvětlen? problém dědi?nosti.Ostatně nejsou ani v Německu jednotní v názorech na to, jak silně p?sobí slo?ka dědi?nosti. V?imněme si osob dědi?ně slabomysln?ch, u nich? by musila b?ti co nejsnáze zjistitelnou nutnost sterilisace. Polovina v?ech osob v Německu navr?en?ch ke sterilisaci jsou osoby dědi?ně slabomyslné. Je to 200.000 p?ípad? ze 499.000. Nezkoumáme-li tyto p?íklady jen s hlediska léka?ského, n?br? i podle jejich sociálního postavení a podle p?vodu pacient?, zjistíme, ?e vět?ina p?íslu?ník? ?kol pro du?evně méněcenné pochází z nejchud?ích vrstev. Z toho m??eme souditi, ?e tělesné zbída?ení, p?íli?n? p?ebytek dětí a bytová nouze p?sobí zhoubně i na du?evní v?voj dítěte. I německ? ?asopis ?Gesundheits- verwaltung und Gesundheitsfúrsorge (ro?ník IV., se?it 14) nem??e pop?íti, ?e u ?ák? pomocn?ch ?kol pro du?evně méněcenné je nápadn? v?eobecn? stav zdravotní, ?patn? vzr?st a sklon k tuberkulose. Podle zji?tění ?kolního léka?e v severní ?ásti Berlína pochází 58% těchto chovanc? z rodin, majících více ne? 3 děti, zatím co bylo zji?těno, ?e 80% v?ech náv?těvník? gymnasií pochází z rodin s jedním nebo dvěma dětmi. Ve ?kole v Saarbrúckenu bylo zji?těno, ?e v?konnost ?ák? klesá, ?ím po?etněj?í na děti je rodina, z ní? pocházejí. Nezbude nám, ne? konstatovati, ?e v?echny tyto slo?ky byly dosud prostudovány p?íli? nedostate?ně.Následky sterilisace.Dal?í vá?ná námitka proti sterilisaci, jak se provádí z donucení v dne?ním Německu, je povahy léka?ské. Tato operace naprosto není tak nepatrná, jak o ní tvrdí ti, kdo? jsou autory německého sterilisa?ního zákona. Máme po ruce zji?tění ?editele nemocnice dr. Starka, publikované v ?Miin- chener medizinische Wochenschrift“, v něm? jsou shrnuty zku?enosti několika set sterilisa?ních operací, proveden?ch na ?enách:?Měli jsme p?ípady, kde ?eny po operaci sebou zmítaly, vyskakovaly z lo?e, byly p?epadány tě?k?mi záchvaty zu?ivostí, strhávaly si obvazy, pomazávaly své rány ne?istotou, plakaly ak?i?ely. Jako následky operace se objevily tě?ké b?i?ní k?ly a velice tě?ké sr?sty vnit?ních orgán?.“Také prof. Stóckel z Berlína udává, ?e nejsou vzácné p?ípady, kdy se po sterilisaci dostavila smrt. Profesor Gauss, ?éf wiirzburské universitní kliniky, podává tuto zprávu:..Chirurgické oddělení na?í kliniky nabylo rázu psychiatrického ústavu s blbě bloudícími lidmi po zam?í?ovan?ch místnostech s neklidn?mi zu?ivci a se ?voucími pacienty, které nutno uměle ?iviti. Nemocní opou?tějí lo?e, strhují si obvazy, dot?kají se rány a pomazávaX ji exkrementy. Jedna pacientka byla napadena záchvatem zu?ivosti, dvě odpírají jakékoliv p?ijímán! potravy a jiná zem?ela pát? den bez jakéhokoliv viditelného d?vodu.“Snahy o zavedení nucené sterilisace nejsou omezeny jen na Německo. Podobné zákony byly vydány i v Norsku, ?védsku a Dánsku a právě se chystají v ?eskoslovensku, Anglii, Japonsku i jin?ch zemích. Zdá se nám, ?e je to vhodnou chvílí s obzvlá?tní pe?livostí p?ezkoumati zku?enosti i zásadní úvahy, které jsme tu p?inesli.dopisyFilosof a demokracie.V Praze dne 13. zá?í 1935.Vá?en? pane redaktore,pan prof. Arne Novák podrobil v ?Lidov?ch Novinách“ ze dne 1. zá?í dosti ob?írné kritice heslo ?T. G. Masaryk“, které napsali t?i auto?i (prof. Jos. Borovi?ka, dr. Jos. Navrátil a já do Ottova nau?ného slovníku. Pochválil práci Borovi?kovu — která toho plně zasluhuje — nepochválil moji a Navrátilovu. Celkem mu vadilo, ?e jsme zároveň Masarykov?mi vyznava?i a hlasateli, ?e jsme ve sporn?ch otázkách vesměs na jeho straně a ?e jsme pr? proto zavrhli apriori kritiku Masarykov?ch názor? a zkoumáni jejich p?vodnosti. Myslím, ?e s tím apriori jest to omyl, kter? pozornému ?tená?i snadno vysvitne. Le? já Vám nepí?i pro kritiku samu, n?br? pro jist? aodatek, kter? ji p?ekra?uje a kter?, a? se t??e mé osoby, má poněkud obecněj?í v?znam. Kritiku prof. Nováka snadno snesu; redakce slovníku ví, ?e jsem ji p?edvídal. Byl jsem omezen místem, musil jsem sv?j ?lánek zna?ně zkrátit a sna?il jsem se tedy podati obraz myslitelské osobnosti Masarykovy instruktivně a srozumitelně. Je-li mezera v rozvr?ení ?lánk?, není to vina autor?. Podot?kám, ?e prof. Arne Novák sám je autoritou Ottova nau?ného slovníku a je v?ech d?le?it?ch věcech tázán o radu.Onen dodatek zni takto: ?Obecně pak vadí, pro Kozáka tak p?ízna?né, smě?ováni filosofie a politiky, p?i ?em? hesla politického zápasu zaznívají u něho jako termíny filosofick?ch směr?; tím se J. B. Kozák stává u nás v poslední době typick?m zosobnitelem osudné trahison des clerc s.“Poslal jsem prof. A. Novákovi zdvo?il? dopis, v něm? jsem jej ?ádal o vysvětleni. Jeliko? jsem psal o filosofovi, jen? byl v?dy politikem —< stálo tam — bylo by něco z toho vysvětlitelno z povahy Masarykovy osobnosti samé. Jestli?e jsem v?ak nechtěl opustit cestu objektivního v?kladu a zapletl do toho něco nefilosofického, rád bych se pou?il, ?eho se mám p?í?tě varovati. Zároveň jsem poslal prof. Novákovi otisk svého p?íspěvku s prosbou, aby mi tam zatrhl inkrimované věty i v nich? hesla politického zápasu zaznívají jako termíny filosofick?ch směr?), abych měl o ?em p?em??let. Dopis kon?il takto:?Va?e poznámka jde v?ak dále. Pravíte, ?e se v poslední době stávám typick?m p?edstavitelem zrady vzdělanc?. To by se tedy nevztahovalo ji? jen na ?lánek o Masarykovi. Jeliko? si nejsem ?ádné zrady vědom a nikdy nechci opustitiduchovní poslání svého vzdělání (ani v politice, kterou dělám nezi?tně a z touhy pomoci trpícím lidem), prosím Vás o laskavé vysvětlení. Právě rozpor mezi Va?imi slovy a tím, co mi praví mé svědomí, jistě nikoliv tupé, mne zará?í. Vezmu-li slovo trahison des clercs ve smyslu Bendově, mohlo by to znamenati, ?e jsem svatokupecky zaměnil filosofii a kathedru za vá?ně politické. Podle m?ch intencí jde v?ak i tam, kde musím bojovati, jen o pokus realisovati to, k ?emu mne má filosofie zavazuje. In margine bych poznamenal, ?e konám své akademické povinnosti dále a vědecky pracuji, t?eba pomaleji, bez p?eru?ení.“Odpově? prof. Nováka mne dosud nedo?la. A? odpoví, po?ádám jej, abych směl obsah sděliti. Myslím si v?ak, ?e jej má prosba, aby za?krtal závadná místa, m??e p?ivésti do rozpak?. P?i velmi kritickém ?teni tam toti? nenalézáme nic jiného ne? slova, ?e Masaryk je myslitel demokratick?. I tá?i se Vás, pane redaktore, ode kdy je pojem demokracie pouze heslem denního zápasu a zrazováním filosofie. Pro mne je demokracie ně?ím, co zajisté stojí proti fa?ismu i proti násilnostem komunistické diktatury, ale je v?razem dokonale filosofického, humanitního postoje a úcty ke skute?né i potenciální lidské osobnosti. Jest mi ně?im dynamick?m, ?ím právě kritisujeme dané poměry a re?imy, last not least také vlastní, ?eskoslovenské. Jsem dalek toho, abych podez?íval prof. Nováka, ?e jest mu slovo demokracie nep?íjemné. Myslím si jej p?ece na na?í, demokratické straně. Ale co tedy měl na mysli ? Kromě formulací Masarykov?ch v mém ?lánku opravdu není nic, co by se mohlo po zp?sobu prof. Nováka vykládati.Prof. A. Novák ve mně objevil nového zrádce vzdělanosti. Dokonce zrádce typického. Tato věc jest mi hlavním d?vodem, pro? se na Vás a na ve?ejnost obracím. Nepokládám ji za věc pouze osobni — jsem si morálně jist. Zajímá mne to a bude snad i jiné zajímati s hlediska filosofického.Stále z?etelněji se ukazuje, ?e kniha J. Bendy ?Zrada vzdělanc?“, která u nás mnohem více zap?sobila ne?li ve Francii, je kniha nedokonalá. S její základní tendencí, ?e vzdělanec, pokra?ovatel b?val?ch klerik?, má b?ti ??asten ve své duchovni sfé?e, ?e ji nemá zrazovati, ?e nemá své direktivy bráti z úst demagog? a tou?iti po moci zalo?ené na vystupňovan?ch vá?ních nacionálních nebo t?ídních, s touto tendencí souhlasíme. ?ekl bych, ?e jsme povinni pracovati proti tomu ji? od dob Husov?ch. Jeho traktát o svatokupectví je dodnes aktuální. Jen do něho dosadíte jiné proměnné: místo odpustk? a prodávan?ch církevních prebend dáte naftu, ?elezni?ní pra?ce, zbytkové statky atd. Ale zp?sob, jak Benda svou thesi provedl, je povrchní a mnohozna?n?. Dnes si házejí lidé slovo ?zrada vzdělanc?“ vzájemně na hlavu, kdykoliv se jeden druhému nelíbí. Hned proto, ?e někdo vzdělan? dělá politiku, hned proto, ?e z?stává za kathedrou nebo psacím stolem a neni ho vidět, kde se s hlukem dělá ?nov? svět“.Emil Utitz vydal letos pozoruhodnou knihu ?Die Sendung der Philosophie in unserer Zeit“, která obsahuje mnohem více ne? kniha Bendova. Utitz tu ukazuje, jak velicí myslitelé v?dy usilovali o to, aby svoji filosofii v ?ivotě prosadili. Na sobě sam?ch i ve spole?nosti. Vět?ina presokratik? byli vynikající politi?tí ob?ané sv?ch měst, dělali zákony, bojovali, ba vládli. Sokrates na sobě ukazoval, co je ?ivot, věnovan? poznání; domněle nehmotn? Platon Bend?v dělal v Syrakusách politiku. A tak to jde dále a? po Masaryka. Velicí myslitelé se zar?vali do své doby velmi citelně. Otázka, zdali dělali politiku tak zvanou aktivní, jest jen otázkou p?íle?itosti, osobních vlastností a techniky, jí? usilovali o vliv na ve?ejné mínění a ducha doby. A? se nikdo nem?lí: opravdová filosofie (ne nějaké profesorské leklé ryby, jaké dnes tan?í v T?etí ?í?i podle pí??alky Goebbel- sovy, byla v?dy, tak neb onak, literárně nebo t?eba i organisa?ně, velmi v?bojná. A ná? Masaryk byl dobr?m politikem a.? .?e byl dobr?m myslitelem. Jaké známky. zl~l_ ;;t3 páni kolegové, nebylo rozhodující.: smázz práva, abych se pokládal za něco vice ne? za ?lo--. z -7 podle nejlep?ího svědomí dělá to, k ?emu jej dobré rilazy zavazují. Dělám to v době, o ní? vím, ?e bu? nalez-asne i áo lidí zazdíme nové (vlastně staronové) zásady o tom, .: ziizz pro v?echny národy, nebo spadneme do mo?e bídy a ? ; se sv?mi kathedrami. A na druhé straně: kdybychom agah jen úzkostlivé, d?stojné ?rece vědy, podporovali bychom zzz ml?ky reakci. Zástupci star?ch ?ád? si ni?eho více nep?ejí, z-s? abychom v ústraní něco krákali, co jim nevadí. Dne?ní svět je pln? lidí, kte?í ze samé snahy, aby nep?i?li o své vnit?ní nebo ú?ední d?stojenství, vydali sv?j národ na pospas hrubé moci. A tu pravím, ?e my ?echoslováci nemáme ?ádné chuti zásledovati jejich p?íkladu. Raději sneseme nelibost prof. ArneNováka. Nám se nestane, abychom někde v emigraci holdovali vzne?ené duchovnosti. Dnes je věcí filosofovou, aby p?iznal barvu a pomáhal v boji proti bídě, hospodá?ské neodpovědnosti, sociálnímu chaosu, proti ?ovinismu, amorálnímu naturalismu a hrubosti diktatur. Dělá-li to formou aktivní politiky nebo literárně, je otázka technická a o hodnotě jeho práce nelze podle takov?ch zevních znak? bezpe?ně rozhodnouti. A? nás nebude zapot?ebí, vrátíme se rádi do pohodlí studoven, nebo? dne?ní práce vy?erpává.Soudím, pane redaktore, ?e kritika prof. Ame Nováka nevyplynula z motiv? tak hluboce filosofick?ch, jak se snad někomu zdálo. Jestli?e v?ak shledáte, ?e nutno korigovati zásady, jimi? se ?ídím, prosím Vás, abyste tak u?inil.S p?átelsk?m pozdravem Vá?prof. J. B. Koňák, poslanec N. S.feuilletonZdeněk Něme?ek:Dialog habe?sk?Osoby: Sokrates, Adimantes, bratr Platon?v, Thrasy- mach, sofista.Místo děje: Malá observato? v Elysejsk?ch polích, se zvlá?tním v?hledem na polokouli Starého světa.Doba p?ítomná.Sofista: Tolik jste si slibovali od těch sv?ch pátk?, Adimante, ale zdá se mi, ?e ochabujete. Proě?Adimantes: Se?lo se p?íli? mnoho filosof?, dobré hlavy v?ech věk? — a p?ece rozhovory váznou. Není co b?valo v ?ecku, po Pompách nebo Bendidejích. Tehdy jsme debatovali klidně, sta?il skromn? stín nějaké olivy nebo kout nádvo?í venkovského domu.Sofista: Pronikl sem luxus. Zdá se mi, ?e se dnes filosofové neobejdou bez otá?ecích k?esel, jak?ch na zemi pou?ívají lazebníci. V těch je jim dob?e; trávníkem se nespokojí.Adimantes: Neviděl jsem takov?ch ?idlí, Thrasy machu!Sofista: Hm, nepochopil jste obraznost mé my?lenky.Adimantes: Jsem pouze ?ákem Sokratov?m a je mivěru tě?ko rozeznávati mot?ly, dokud jsou v kuklách.Sofista: ?lověk v otá?ecím k?esle m??e rychle měnitiposici své hlavy. Jednou je jeho tvá? osvětlena sluncem, jindy jen napolo, pak sta?í mal? odraz, aby se zahalila v stín. Je tě?ko ově?iti si v?raz jeho o?í a úst. A to je p?ece pro poslucha?e d?le?ité!A dim ant e s: Ach, mluvené slovo m??e tedy záviseti na poloze tvá?e!? Nevycházím z údivu. V ?ecku jsem toho nepozoroval. Ani sofisté nepracovali těmito metodami. Nebo snad ano?Sofista: Hled!me, jaká riposta! Ostatně zp?sob otá?ecích k?esel je dole na zemi právě ve velké oblibě. P?ítomné děje na zemi se pěkně obrá?ejí na my?lení na?ich mudrc? v Elysiu. Je dob?e, ?e nám bohové povolili tuto observato?.Adimantes: Soudím, ?e právě naopak lidé dole se stále ohánějí my?lenkami těch, kte?í jsou zde. Tak pravil ten, tak pravil onen.. .A podkládají jimi to, co se jim hodí. (Radostně.) Ach, Sokrates p?ichází! Budi? mu ?est!Sofista (pro sebe): Je se?l? a jeho ple? má nezdravou barvu. Následky nemírného pití bolehlavu.Sokrates: Bu?te zdrávi, p?átelé! Není nás mnoho, ?koda těch pátk?! Jak tu b?valo veselo p?ed nějak?mi t?iceti lety, kolik plodn?ch debat! Od doby onoho velkého vra?dění na zemi nastala taková nechuf k ?isté my?lence, ?e se bojím o její budoucnost.Sofista: Snad zavedení otá?iv?ch ?idlí, Sokrate, bylo také p?í?inou. To zvlá?tní pohodlí?ko ...Sokrates: Ach, rozumím vám. Jak krásn? vynález, vi?te?Sofista: Adimantes je jiného mínění.Sokrates (hladí Adimantesovi ruku): Bratr Platon?v myslí správně, jenom v?raz se mu někdy vzep?e, vi? chlap?e? Mluví-li filosof v ka?dé poloze jinak, je eska- motérem. D?ív bylo lze poznati tyto kejkle cenou zna?n?ch úsilí. Dnes se poda?ilo v Elysejsk?ch polích zavésti otá?ecí k?esla. Tím je usnadněn úkol rozeznávati koukol od p?enice. Tedy krásn? vynález!Adimantes (na?ídiv teleskop observato?e): V?e je p?ipraveno, Sokrate! Minule jste slíbil, ?e nám povíte, jak hleděti na velkou otázku, kter? právě h?be Star?m světem.Sofista: Ach, ten spor Ital? s Králem král?! Zajímavé ...Sokrates (p?istupuje k teleskopu a hledí dol?): Postupuje to rychle! Zda? si vzpomenete, p?átelé, na jednu z na?ich rozmluv po pirejsk?ch slavnostech — byl tam tehdy Glaukon, Polemarch a jeho otec... ?ekli jsme si, co je spravedlivé a co nikoli; jak vzniká obec a národ, jak stát; co je mu ?kodlivé — a jak má b?t vychovávána mláde?. V?ili jsme podobenství, jak vybraní mladí lidé mají projít p?ísnou zkou?kou těla a ducha: Jako mladí koně ur?ení k boji, mají b?ti p?edem vystaveni hluku, v?avě i ranám, aby jejich nervy se později ne- zhroutily; mají se u?iti osobní state?nosti i disciplině celku. A zjednali jsme si jasno, v jaké rovnováze bude duch jejich v?dce. Je tomu tak, Adimante?Adimantes: Ano, mist?e.Sokrates (hledí v teleskop): V Itálii do?li k závěru, neklame-li mě zrak, ?e jejich ctnosti právě dostihly těchto námi vyzna?en?ch bod?.Sofista (v?znamné mrknutí na Adimanta; potom opatrně): Tehdy jste mi pravil, Sokrate, ?e ani jeden dobr? správce státu nehledí na sv?j osobní prospěch n?br? jedině na prospěch sv?ch poddan?ch, zvlá?tě pak těch nejslab?ích, nikoli nejsilněj?ích. V zemi italské, kde je mnoho lidí a málo p?dy, není co rozdávat. Prospěch nejslab?ích znamená prostě vět?í kus chleba, jen? pochází z vět?ího kusu p?dy. Je spravedlivé, jestli?e správce jim tuto p?du opat?í.Sokrates: Na to p?isvěd?ím.Sofista: Pak jste definoval pojem spravedlnosti. Vzpomínám si, ?e v ohni dialogu jste pronesl tuto větu: Zda? nejsou na světě státy, které puzeny krutou nespravedlivostí, mohou dojiti a? k tomu, ?e znásilní svobodu jin?ch stát? a dokonce několik jich udr?ují v otroctví?Sokrates: Myslím, ?e jsem to ?ekl právě tak. Va?e pamět je hodna podivu.Sofista: Minul? pátek jsem pocítil zvlá?tní nejistotu va?eho názoru. P?iznám se — byl jsem p?ekvapen. Co soudíte dnes o nebezpe?né p?i těch dvou národ??A d i m a n t e s: Kdysi jsme ur?ili pojem národa-státu, Sokrate. Je po rozumu va?í definice Thrasymachova otázka polo?ena správně?Sokrates: Snad bys jí p?edeslal jinou?Adimantes: Ano. Jsou Habe?ané národem, to jest organisovanou skupinou jedinc? na sobě závisl?ch, ?ijících stejnou v?lí v jasn?ch souvislostech ?Sokrates: Dob?e. (Odchází od teleskopu a zk?í?iv nohy usedá na zemi.1 Zopakujme si v několika větách dějiny té zajímavé země. Makéda, královna ze Sáby, je? ?ila několik set let p?ed na?ím pozemsk?m ?ivotem y ?ecku zatou?ila kdysi po rozmluvě s duchapln?m králem israelsk?m ?alomounem. Nav?tívila ho. Poněvad? v?ak s krásnou ?enou nehovo?íme pouze o filosofii, narodil se jí v ?ádném ?ase po tomto setkání syn. Dali mu jméno Menelech, Menelik. Pozorovali jsme odsud, ?e takto vzniklá dynastie s malou p?estávkou ve st?edověku dosud trvá, a to v Habe?i. Panovníci z toho rodu si proto ?íkají ?Králové král?“. Dynastie tedy viděla pád faraón?, pád Alexandra Macedonského, soumrak na?eho helenismu i ?íma. P?i?lo k?es?anství, i p?ijala je v té první formě. P?i?el Islam a me?em-se pokou?el o zemi, která mu odporovala. Arabsko-turecká vojska byla vyhnána zemí ?alomounské dynastie. Pomáhali jí p?i tom Portugalci. Ti se poté za?ali v zemi usazovati, ale ze ?árlivosti i oni byli vyhnáni.Adimantes: K?m?Sokrates: Zemí.Sofista: Nerozumím.Sokrates: Jen trpělivost! Králové král? seděli ve své sídelní vsi, a stát by spravován feudálními pány ?rasy“, jich? b?vala sta. Slovo ?stát“ ?íkám s nechutí a jsem si vědom jeho dutého zvuku. Nep?ítele v?dy vyháněly hory, vedra a bojovníci. Teprve p?ed osmdesáti lety jsem pozoroval, ?e Král král? Theodoros se pokou?í vytvo?it prav? stát. Ur?il mu hranice, ale nesjednotil ho. Ani jeho synu Janovi se to nepoda?ilo. Kdy? byl zabit v boji s dervi?i, nastoupil na tr?n Menelik, v po?adí od ?alomouna toho jména druh?. Byl to mu? nadan? a siln?, kter? krut?m násilím a v potocích krve dokázal sv?m poddan?m v?li vládnouti. Tehdy p?i?li do země Italové — bude tomu ?ty?icet let — aby se domáhali plnění smlouvy z doby císa?e Jana. Byli v?ak zni?eni p?írodou, vlastní nevědomostí a místními bojovníky. Po jejich odchodu dovolil císa? p?ístup cizím vyslanc?m a svolil, aby od mo?e do Adis-Abeby byla polo?ena ?eleznice. Toto město bylo pov??eno na hlavní. D?íve bylo sídelním městem to, kde právě dlel císa?. Pohle?te: Poloha je dob?e volena, je st?edem země i provincií pod?ízen?ch kmen?. Menelik druh? byl raněn mrtvicí, jeho stav v?ak dlouho skr?vali poddan?m, zatím co vládla jeho ?ena. Jeho vnuk Zasú vedl nez?ízen? ?ivot a p?iklonil se k islámu. Byl za to vyho?těn z koptské církve. Později vládla Menelikova dcera Zeodetu spole?ně s Taffarim, jeho bratrancem. A ten je nyní Králem král?.Sofista: To je krásná historie. Nevidím, pro? pochybujete o tom, jsou-li obyvatelé Habe?e skute?ně národem!S okr at e s: Je tam mnoho kmen?, které ?asto vzájemně o sobě nevědí. Z nich t?eba Danakilové ?ijí tak jako v době kamenné. Témě? nezávislá kní?ata vládnou v ho- -áck nad poddan?mi, kte?í jsou vlastně jejich majet-.. Také bojují mezi sebou.Adimante s: I te??Sokrates: Nikoli. Právě se spojili, poněvad? p?ichází velké vněj?í nebezpe?í.Adimantes: A evropské národy?Sokrates: Právě se rozkmot?ily, poněvad? co bylo dovoleno jednomu, není pr? dovoleno druhému. Z nich t?eba Angli?ané cítí, ?e v Rudém mo?i, to jest na hlavní cestě jejich světového panství, nesmí vzniknouti moc, která by tuto cestu mohla ohroziti.Sofista (usmívá se ?kodolibě): Tě?k? úsudek o tom, co je spravedlivé!?Sokrates: Snad dojdeme závěru. Nu?e, jedna země je p?eplněna lidmi, kte?í brzo budou hladovět, nep?jde-li jich ?ást ven. Druhá je málo osídlena a skr?vá v sobě nesmírná bohatství.Sofista: Komu pat?í ta bohatství?Sokrates: Jednomu ?lověku. Králi král?. Poněvad? jeho poddaní neumějí onoho bohatství vyu?iti, snad ani o něm nevědí, prodává je císa? tomu, kdo více nabídne. Kdo by mu z vlastních lidí odporoval, bude zni?en.Adimantes: Je to mravné?Sokrates: Není.Sofista: Ji? p?ed dávn?mi lety jste dovodil, ?e napad- nouti druh? stát je zlo. Je pochod Ital? do Habe?e. mravn? ?Sokrates: Není.Sofista: Hle?me! Jsme ve slepé uli?ce, Sokrate! Na ?í straně je tedy právo ? Jako v?dy — na straně silněj?ího ?Adimantes: Kdo je tu silněj?í, mist?e?Sokrates: Bojují tu dva nep?átelé: Strach z hladu proti strachu z cizince a jeho novot. Oba si zatím nasadili masku hrdinství. Bojovníci obou stran jsou nassáti vlasteneckou hrdostí, která jim nedovoluje podati si ruce a klidně promluvit. Av?ak... (starostlivě, s kolm?mi vráskami na jasném jindy ?ele) ... v pravém smyslu nebudou bojovat lidé.A dim ant e s: A kdo tedy?Sokrates: Démonové p?í?ern?ch mechanick?ch zbraní proti démon?m ?hav?ch rovin a stra?n?ch hor.Adimantes: Co budou ?iví lidé dělat?Sokrates: Umírat.Sofista: Hni, abychom odbo?ili, nebě?í tu snad o bavlnu, zlato, naftu, k??e, vodu z jezera Tsana, o v?echno to, co tu minul? pátek vyjmenovali politi?tí mudrcové? Není tato blí?ící se válka v?sledkem práce těch filosof? tam dole, kte?í také sedí na otá?ecích ?idlích?Sokrates: Vím, kam smě?ujete, Thrasy machu! Ne, není tomu tak. Ti národové dole jsou pouh?mi loutkami v rukou boh?, jich? my jsme tady hosty. Italy ?ídí zdánlivě pud sebezáchovy, chu? hladov?ch a ?ravost syt?ch, touha po moci a lesku. To v?e je pomíjivé. My sta?í pozorovatelé víme, ?e lidstvo jde k neznámému cíli, kter? mu bohové ur?ili. Dosud to je a dlouho bude — cesta krvavá. Bohové dovedou zast?íti o?i lidí r?znobarevn?mi závoji, aby nebylo viděti vp?ed.Sofista (úporně vede svou): Jak tedy polo?it otázku o spravedlnosti?Sokrates: O podivné spravedlnosti boh?.S o f i st a: Hm! Tedy stále — víme, ?e nic nevíme. Sokrates: Ano.F. BAUM, Praha XII, ?panělská 10, telefon 315-72,5156208523605DOMDOM16338558733790DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBY29356058655050100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ?václavské n.ói ? dlouhá t?. 17100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ?václavské n.ói ? dlouhá t?. 17vyu?uje něm?ině, fran?tině, moderní a světové literatu?e. P?ipravuje ke v?em zkou?kám. Zvlá?tní konversa?ní krou?ky pro pokro?ilá o 4-6 ú?astnících (5 K? za 1 hodinu)Vyskytl se d?vod k válce?Hitlerovy hrozby.Nedávnou Hitlerovou ?e?í v německém ?í?ském sněmu byla pozornost celého světa obrácena ke konfliktu mezi Německem a Litvou. Tento konflikt je slab?m místem evropské politické konstelace a m??e ohroziti mír celého světa.?Za nejhlub?ího míru byla Německu uloupena Klajpeda“, pravil Hitler, ?a tato loupe? b?la Spole?ností národ? schválena a podmíněna pouze závazkem dodr?ení autonomie. Proti v?em úmluvám jest německ? ?ivel v tomto území ji? po léta znásilňován a tr?zněn .. Spole?nost národ? by měla obrátiti svou pozornost na autonomii klajpedského území d?íve, ne?li i v něm události nabudou podoby, jí? by mohlo b?ti na v?ech stranách litováno.“ Obrátil se pak ve své ?e?i proti p?ípravě voleb, ke kter?m dochází v Klajpedě právě v těchto dnech, toti? 28. zá?í, a ?ádal, aby ?byla Litva dostate?n?mi prost?edky p?idr?ena ke splnění smluv.“Co znamená Klajpeda pro Německo.Pro Němce pojí se jméno ?Klajpeda“ s r?zn?mi vlasteneck?mi vzpomínkami. Zde byl nejseverněj?í cíp Pruska, do něho? se utekla po porá?ce v roce 1806 královna Luisa, její? sentimentální obraz pak pln?ch 130 let nevymizel z my?lenek Němc?. Obyvatelstvo bylo odedávna prakonservativní a zap?isáhlé německé: vysílalo do německého ?í?ského sněmu dokonalé v?květy v?chodopruského junkerského sm??lení.Klajpeda sama jest mal?m měste?kem, ob?van?m ú?edníky, obchodníky, rybá?i a lidmi, zaměstnan?mi v d?eva?ském pr?myslu. Le?íc u ústí Němenu, neměla politicky ?ádné spojitosti s německ?m císa?stvím, jeho? byla nejv?chodněj?ím zeměpisn?m bodem. Nebo? Němen p?itékal z nitra carské ?í?e a p?iná?el odtamtud kmeny, je? pak byly v Klajpedě ?ezány. Tak také vznikl jedin? pozoruhodněj?í pr?mysl p?ístavního města — továrny na zpracování d?eva.Naproti tomu nedosáhla Klajpeda jako ?elezni?ní uzel, ve kterém se p?ekládají zásilky do severov?chodní Evropy, nikdy vět?ího v?znamu, a?koliv k tomu vlastně byla p?edur?ena, nebo? její p?ístav je po celou zimu prost ledu a umo?ňuje sv?mi splavn?mi ?ekami Němenem a Viljou spojení s Litvou a Suvalkou, územími, která d?íve nále?ela Polsku. Rusko v?ak dávalo p?ednost p?ístav?m Libavě a Rize. Německá ?í?e pak neměla zájmu na vybudování p?ístavu, kter? by v p?ípadu války bylo mo?no po sou?i jen ztě?ka hájiti a jeho? zv??en? obrat by byl ?el na úkor p?ístavu Královce.P?esto v?ak bylo toto území během staletí, po která bylo pod pruskou správou, úplně prostoupeno německou kulturou. P?ed velmi dávnou dobou tu ov?em panoval litevsk? král jménem Vytautas, kter? uzav?el s německ?mi ?ády v Mal- borku smlouvy o osídlení území u ústí Němenu německ?mi sedláky; ale to se stalo po?átkem 15. století, a tehdy se ji? veliká ?ást klajpedského obyvatelstva p?ipojila k okruhu německé kultury.?ím je Klajpeda Litvě.Málokte?í z hodn?ch a věrn?ch národních socialist?, naslouchajících obez?ele slov svého v?dce, jsou si nyní patrně ?? ědomi toho, ?e byl stát, proti kterému nyní smě?uje jejich zá??, p?vodně za války — vytvo?en samotnou německou vládou . . . Jako samostatn? stát byla tolti? Litva zalo?ena pod německ?m protektorátem v únoru roku 1918. Krátkozrací v?dcové německé zahrani?ní politiky měli toti? osm měsíc? p?ed definitivní porá?kou Německa v úmyslu zalo?iti království litevské a u?initi v něm vlada?em jednoho saského prince. Vzpomínali p?i tom patrně na to, ?e byly Polsko, Litva a Sasko v letech 1694—1764 spojeny za vlády Augusta Silného a jeho syna. Kdy? se pak po válce Litva stala samostatn?m státem, ov?em bez německého protektorátu, po?ala uplatňovati nároky na Klajpedu; neměla toti? na svém pob?e?í ani jediného p?ístavu a klajpedsk? p?ístav jí měl raziti cestu do světa.K tomu je?tě jest podle oficielního s?ítání vět?ina obyvatelstva litevskou. Plocha celého území 2417 ?tver. km jest o něco vět?í ne?li Sársko, má v?ak jen pětinu jeho obyvatelstva, toti? pouh?ch 150.000.Osudy Klajpedy od konce světové války.Nároky Litvy nez?staly osamocen?mi: také Polsko chtělo obdr?eti Klajpedu. Bylo proto zvoleno v?chodisko, umo?něné ?lánkem 99 versaillské smlouvy. Klajpeda byla postoupena Dohodě. Mírová konference pově?ila její správou Francii a del?í dobu stál skute?ně v ?ele státu, obsazeného francouzsk?mi vojensk?mi oddíly, francouzsk? komisa?.Kdy? pak byla Litva tě?ce po?kozena obsazením Vilna Polskem, nabídla jí Spole?nost národ? jako od?kodnění Klaj- pedu. Litva v?ak tuto kombinaci odmítla.Dohodové státy měly p?vodně v úmyslu provésti v Klajpedě lidové hlasování, stejně jako v západním Prusku. Není vylou?eno, ?e by se p?i něm b?valo obyvatelstvo rozhodlo pro Německo. Litevsk?m bylo selské ná?e?í, kter?m hovo?ily je?tě některé ojedinělé obce a kter?m kázali někte?í fará?i; av?ak litevské kultury ji? v roce 1918 nebylo. K tomu je?tě byla kulturní úroveň prusk?ch Litvan? na zcela jiném stupni ne? rusk?ch Litevc?; také z tohoto d?vodu bylo velmi obtí?n?m dosáhnouti lidov?m hlasováním splynutí těchto dvou území.Kdy? pak v roce 1923 Spole?nost národ? zru?ila francouzskou správu a hodlala z?íditi svobodn? stát podle vzoruPfítoranosOGdánska, uspo?ádali klajped?tí Litevci pu?. 10. ledna 1923 p?epadli ?litev?tí st?elci“ klajpedské území, obsadili je a provedli tak faktické p?ipojení Klajpedy k Litvě. Konference vyslanc? vzala tento pu? na vědomí jako hotovou věc a prohlásila Klajpedu za sou?ást litevské republiky; samoz?ejmě za ?autonomní“.Klajpedská ústava.Autonomie klajpedského území jest zaji?těna mezinárodní smlouvou, t. zv. klajpedskou ústavou. Podle ní má Klajpeda vlastní sněm a svého guvernéra. Její autonomie jest velmi ?irokou: vztahuje se na místní správu, ?kolství, dopravu, kult, spravedlnost, sociální pé?i atd. ??ední ?e?í je něm?ina i li- tev?tina.Jak v?ak měla b?ti tato ústava prakticky prováděna? Do?lo velmi brzo ke konfliktu. Litva má podle ?l. 1 konvence podmíněnu svou suverenitu nad Klajpedou tím, ?e bude respektovati demokratická práva klajpedského obyvatelstva. K tomu je v?ak zapot?ebí cviku, kterého litevská vláda rozhodně nemá; nebo? v Litvě je u moci autoritativní, témě? fa?istická vláda, je? zru?ila ve?kerá práva parlamentu a tisku.Le? i jinak jest tam státoprávní situace velmi obtí?nou. Jist? u?en? klajpedsk? právník pojal do dvou tlust?ch svazk? komentá? k této klajpedské ústavě. Jeho nejd?le?itěj?í ?ástí jsou rozsudky, vydané v této věci rozhod?ím soudem v Haagu, ke kterému se v posledních letech direktorium klajpedského území i Německo ?astěji obrátilo. Německo si také opětovně stě?ovalo u Spole?nosti národ? na provádění klajpedské ústavy.Poměr Litvy k Německu.Poměr Německa k Litvě nebyl vlastně v době, pokud nebyl je?tě p?i moci Hitler, právě ?patn?m, p?es v?echny t?enice k v?li r?znému v?kladu statutu o autonomii. ?í?e byla odbě- ratelkou litevsk?ch zemědělsk?ch v?robk? a naproti tomu byl zas litevsk? trh zcela ovládán německ?m obchodníkem.Klajpedská konvence nebyla p?vodně Německem pode- psána: jejími signatá?i byly Francie, Anglie, Itálie a Japonsko. Kdy? byla v roce 1923 sjednávána, nebylo je?tě Německo ve Spole?nosti národ?. P?esto byla tato konvence ?í?í uznána: opírají se o ni mnohé hospodá?ské úmluvy mezi Německem a Litvou.Ani politické poměry mezi Litvou a ?í?í nebyly nep?íznivé: oba státy měly toti? spole?ného nep?ítele: Polsko. Polsko urvalo v roce 1922 Litvě území vilenské: Litva tuto okupaci ani dnes je?tě neuznává a Vilno z?stává ?urvan?m“ hlavním městem Litvy. Mezi Var?avou a Kaunasem není diplomatického ani po?tovního spojení. Ale německé vztahy k Litvě se v posledních dvou letech zhor?ily stejnou měrou, jakou se zlep?ily vztahy k Polsku.Německá propagace v Klajpedě.Zeměpisně jsou Litva i Klajpeda daleko vzdáleny od ?eskoslovenska. P?esto má v?e, co se tam děje, pro nás zvlá?tní v?znam. Na p?. metoda propagandy, provozované tam národními socialisty, má podez?elou podobnost s praxí, provozovanou na jin?ch územích — s tou v?jimkou, ?e jest je?tě bezohledněj?í a brutálněj?í.Celá její taktika smě?uje z?ejmě k tomu, aby byla co nejlépe p?ipravena p?da k pozděj?ímu uchopení ve?keré moci. Tato taktika jest zejména proto tak nebezpe?nou, poněvad? jest velmi vhodně volená: národní socialisté mají k disposici cel? arsenál zbraní, pou?ívan?ch vesměs podle p?edem pe?livě p?ipraveného plánu. Poznali, ?e lze v?rok proslulého německého stratéga Clausewitze: ?Válka jest pokra?ování politiky jin?mi prost?edky“ snadno obrátiti: politika jest jim skute?ně p?ípravou k válce jin?mi prost?edky. Pokou?ejí se proto p?ipraviti si dobytí posic, které mají vyhlédnuty, bubnovou palbou propaga?ních prost?edk?. Pou?ívají v?ech mo?n?ch prost?edk?, aby upevnili své postavení d?íve, ne? p?ikro?í k poslednímu útoku: odkládají jej do nejkrajněj?í chvíle, aby mohli dosáhnouti největ?ího úspěchu.Studiu této politické strategie měla by b?ti věnována stejně soust?eděná pozornost, jaká b?vala d?íve věnována studiu vojenské strategie. Le? studium samo nesta?í: jednoho dne bude nutno p?ikro?iti k pou?ití stejn?ch metod, bude-li se chtíti po?ítati se stejn?m úspěchem.Klajped?tí Němci pod národněsocialistick?m vedením.A?koliv byly p?ed Hitlerem vztahy k Litvě je?tě snesiteln?mi, byla trpěna ?í?í p?ece druhá zahrani?ní politika, je? sice nebyla oficielní, která v?ak byla provozována s vědomím ú?ad?. Nositelem propagandy byl tehdy v p?edhitlerovské době ?Spolek pro zahrani?ní němectví“. Tento spolek provozoval akce, které byly ve skute?nosti velezradou. Sta?í klajped?tí ú?edníci dostávali od tohoto spolku pod r?zn?mi vněj?ími ozna?eními subvence pod podmínkou, ?e zachovají německé ?í?i p?es své litevské státní ob?anství věrnost. Banky, spo?itelny a úvěrová dru?stva z?stávaly v rukou velik?ch německ?ch bankovních ústav?, tak?e s povolením úvěru mohl po?ítati jen ten, kdo provozoval s sebou německo-nacionální kurs.Kdy? se pak v Německu dostal k moci národní socialismus, bylo zcela oficielně ohlá?eno heslo navrácení Klajpedy ?í?i. Německé strany, které byly do té doby zastoupeny v ?í?ském sněmu, zmizely a na jejich místě do?lo k utvo?ení dvou nov?ch národně-socialistick?ch stran, toti? k?es?ansko-socialisti- cké strany dělnické a sociálního národního spole?enstva, krátce naz?vaného ?Sovog“ (Soziale Volksgemeinschaft). Rudolf Hess, zástupce Hitler?v, napsal fará?i Sassovi, v?dci k?e- sfansko-socialistické strany dělnické: ?Pova?ujemeKlajpedu za sou?ást německé ?í?e.“ Stejně jako v Německu byly tu utvo?eny násilnické úderné oddíly. Klajpedsk? tělocvi?n? spolek proměnil se v odbo?ku SA, stejně i sportovní kluby v jin?ch městech, zpívá se píseň Horst-Wesselova a v klajpedsk?ch německ?ch obecn?ch ?kolách zdraví děti svého u?itele pozdravem: ?Heil Hitler“.Hněd? d?m ovládl i ?Sovog“, socialistické spole?enstvo, jeho? zakladatel, zvěroléka? Neumann, otev?eně prohlásil, ?e pracuje ruku v ruce s německou národně-socialistickou stranou. a to k tomu spole?nému cíli, aby bylo dosa?eno p?ipojení Klajpedy k Německu. ?A? za?ne osvobozovací boj“, prohlásil Neumann, ?zaplaví Klajpedu ozbrojené sbory německé SA a podají pomocnou ruku klajpedsk?m Němc?m“. Neumannova strana byla organisována dokonale podle německého vzoru; Neumann byl v?dcem, kter? jmenoval své podv?d- ce a měl ji? v roce 1933 ?táb 4 krajsk?ch v?dc?, 80 okrskov?ch v?dc? a 800 ná?elník? buněk, měl tedy v území o 140.000 obyvatelích poměrně velmi zna?nou politickou moc.Bylo pracováno d?m od domu. Nejd?ív byla zpracována mláde?, ve které bylo probouzeno nad?ení pro ?revolu?ní akci“. P?ívr?enc?m Litvy bylo pohro?eno ?erven?m kohoutem, na obchody ?id? byla nalepena ?lutá kola. Neumann mohl ve?ejně ohlásiti: ?Na?e mláde? a na?i ?lenové jsou ji? tak p?ipraveni, ?e na pouh? stisk knoflíku V?dcem rázem v po?ádku vystoupí na ulice několik tisíc mu?? — a proti takové moci nezmohou ni?eho ani litevské strojní pu?ky“.Propaganda rozhlasem.V?echny tyto akce byly velmi p?sobivě p?ipraveny a doplněny cílevědomou politickou propagací, prováděnou krá- loveck?m rozhlasem. Zde byly systematicky sbírány a vysí-Lány v?echny zprávy, které byly s to p?sobiti na klajpedské Něnace. Brzy byla klajpedská národní du?e p?iváděna do varu vyprávěním, jak byla v Klajpedě germánská dívka oslovena litevsk?m d?stojníkem; brzy zas tím, kterak byla provedena exekuce u německého sedláka nebo dokonce, jak byl jeho statek prodán ve dra?bě litevskému vě?iteli. Krátce ?e?eno, byla celá propaganda, je? musila proniknouti za hranice a kterou prostě nebylo mo?no zadr?eti, toti? propaganda rozhlasová, zcela postavena do slu?eb ur?itého politického záměru.Litvané ov?em po ?ase poznali nebezpe?nost této rozhlasové p?sobnosti a pokou?eli se u?initi ji bezú?innou: z?ídili vysila?, jeho? úkolem bylo ru?it královecké vysílání. Bohu?el v?ak nesáhli k nejú?inněj?ímu prost?edku: omezili se pouze na obranu a nepou?ili rovně? rozhlasu k rozvinutí rozsáhlé německé protipropagace.Oposice jest odstraněna.Pro znázornění prost?edk?, kter?mi byly odstaveny německé kruhy, je? se nechtěly podrobiti národně-socialistickému kursu, jest charakteristick?m p?ípad v?dce ?litevsk?ch st?elc?“ Bruvelaitise. Byl v?dcem skupiny, která svého ?asu sv?m pu?em získala Klajpedu Litvě. Později vedla ho jeho cti?ádost k tomu, aby se pokusil uskute?niti smí?ení s Němci. Nabídl se, ?e z?ídí direktorium, které bude míti podporu ur?it?ch německ?ch kruh?. Tento plán byl samoz?ejmě od samého po?átku pochyben?, nebof mu? tak exponovan? musil p?irozeně po?itati s tím, ?e narazí v nacionalistick?ch německ?ch kruzích na prudk? odpor.Dosáhl na po?átku jak?chsi úspěch? u méně radikálních Němc?. Se?el se jednoho ve?era s vět?ím po?tem německ?ch poslanc?; bylo vypito mnoho alkoholu a kdy? dobrá nálada dosáhla vrcholu, zapomněli dob?í Němci na to, ?e sedí u jednoho stolu se sv?m úhlavním nep?ítelem a slíbili mu, ?e budou jeho akci podporovati.Hned p?í?tího dne v?ak krásné opojení se smí?ením národ? dokonale vyprchalo. Německ?m poslanc?m najednou napadlo, ?e se p?ece jen raději nestanou ?zrádci vlasti“ . . . Na toto poznání ov?em nep?i?li tak docela sami od sebe: mnohem spí?e jim bylo s národně socialistické strany velmi jasně p?edvedeno, co jim hrozí, setrvajíli i nadále p?i své politickém stanovisku. Poněvad? v?ak velmi milovali nejen své jmění, ale i své ?ivoty, rozhodli se co nejrychleji odvolati své v?erej?í p?ísliby. Na tomto jejich rozhodnutí nedalo se ni?eho změniti ani tím, ?e jim byla p?islíbena ochrana litevské státní policie. Od páně Neumannovy SA, je? byla tak pěkně vycvi?ena na potírání vlastizrádc?, hrozilo jim p?íli? veliké nebezpe?í, p?ed kter?m jich nedovedla ochrániti ani litevská státní policie. Utvrdili si tak své p?esvěd?ení o tom, kdo je skute?n?m pánem v zemi. Dali p?ednost tomu, ?e se sch?ze, ve které měla b?ti vyslovena Bruvelaitisovi d?věra, odmítli zú?astnit, tak?e nakonec se sch?ze úplně se?lo. Litevsk? národní hrdina si pak mohl uvědomit, ?e je mnohem snaz?ím uspo?ádati úspě?n? pu?, ne?li uskute?niti smí?ení s Němci...Potla?ení pu?e.V Kaunasu ji? tehdy do?li k p?esvěd?ení, ?e není mo?no, aby poměry takto dále trvaly. Otev?ené projevy pana Neumanna spolu s ostatními symptomy prozrazovaly, ?e se národní socialisté ji? pova?ují za pány situace. Bylo proto rozhodnuto postupovati poněkud rozhodněji a v únoru roku 1934 byl do Klajpedy vyslán jako guvernér energick? mu?, toti? b?val? ministr vnitra Jonas Novakas. Nov? guvernér prohlásil p?edem obě národně-socialistické strany za nebez- pe?né státu a krátce je rozpustil pokud ov?em v?bec lze sorany tohoto druhu rozpustiti. Nato navrhl v Kaunasu pro; □ Litvu zákon na ochranu státu, na základě kterého by mohl vystupovati také proti samosprávn?m ú?ad?m, které dostávaly podzemní direktivy od Hitlera. Tento zákon byl pak skute?ně litevsk?m státním presidentem Smetonou podepsán; v zápětí bylo ov?em v Klajpedě ihned prohla?ováno, ?e to jest poru?ením autonomie.Novakas se tím nedal nikterak m?lit a pokra?oval ve sv?ch akcích. V zájmu uklidnění celého klajpedského území, tudí? i v zájmu suverénního státu, jeho? suverenita byla sněmem ohro?ena, byl nucen zasáhnouti i do práv klajpedského sněmu.Dokázal direktoriu Schreibera, kter? stál v ?ele tehdej?í klajpedské vlády, ?e nadr?ovalo národnímu socialismu. Tento d?kaz ov?em ve skute?nosti nebylo tě?ko provésti: pánové dali toti? roz?i?ovati antisemitské a nacionálně-soaaLiscické u?ebnice a kresby po v?ech ?kolách, a o jich politickém charakteru se nedalo pochybovati. Po?adoval okam?ité propu?tění u?itel? a ?kolních inspektor?, kte?í byli odpovědni za pou?ívání těchto ?u?ebn?ch pom?cek“. Postavil se dále na stanovisko, ?e jest p?íslu?nost ke klajpedské policii neslu?itelnou s p?íslu?ností k národně-socialistické straně. Měl dostatek d?kaz? o tom, ?e mnozí policejní ú?edníci jsou organisováni v této straně.Pan Schreiber chopil se nejbli??í v?mluvy, ?e toti? dosud nebylo nikterak prokázáno, ?e by byly obě německé strany nebezpe?n?mi státu. Nem??e pr? proto propustiti osvěd?ené ú?edníky z jediného d?vodu, ?e jsou p?íslu?níky těchto stran.Guvernér nedal se touto námitkou nijak ohromiti, ale zasáhl zcela klidně do ústavy: sesadil německé direktorium Schreiberovo a utvo?il na jeho místě litevské direktorium pod vedením Reisgysov?m. Odstranil také klajpedského starostu dra Brindlingera. Poněvad? p?edvídal pochopitelné národní konflikty, byl by uvolněná místa nejraději obsadil loyálními německ?mi ob?any a jal se po nich pátrati. Nedosáhl v?ak u nich ?ádného úspěchu: ani ti, kte?í byli ochotni s ním spolupracovati, neodvá?ili se ve?ejně projeviti své politické sm??lení. ?ádn? německ? ob?an neodvá?il se p?iznati ke sv?m sympatiím k odvá?nému guvernérovi; tak siln? byl teror, pod kter?m ?ilo klajpedské německé obyvatelstvo.Fémov? proces v Kaunasu.Ani tím se v?ak nenechal Novakas zmásti; odhodlal se provésti onen fémov? vra?edn? proces, kterého národní socialisté zatím pou?ili jako p?í?iny k nejpust?ím litevsk?m ?tvanicím. Klajpedské litevské státní návladnictví podalo ob?alobu na 127 klajpedsk?ch národních socialist?. Byli ob?alováni jako organisáto?i celého hnutí, tak i ti, kdo? se na vyzvání sv?ch v?dc? dali strhnouti k ?in?m. Státní zastupitelství p?esunulo odpovědnost za fémovou vra?du na v?dce obou národně-so- cialistick?ch stran jako na vlastní intelektuální pachatele. Proces byl proveden s naprostou loyálností — co? později potvrdili proslulí světoví právníci. Trval 3 měsíce a ?ádnému ob?alovanému ani obhájci nebylo ani v nejmen?ím zabraňováno v obhajobě: v?sledkem bylo několik rozsudk? smrti — z nich? ov?em ?ádn? nebyl proveden — a mnohalet? ?alá? pro Neumanna a jeho spole?níky. P?i projednávání byla zcela nepopiratelně prokázána spoluvina T?etí ?í?e, je? neviditelna seděla na lavici ob?alovan?ch jako st?dvacát?osm? ob?alovan?.Mezitím se německá ?í?ská vláda stále rozhodněji stávala mluv?ím a právním zástupcem klajpedského němectví. Místem, u kterého by bylo b?valo mo?no podati ?alobu proti Litvě, byla Spole?nost národ?, ze které v?ak zatím Německo ji? vystoupilo. Bylo proto nutno se spokojiti protesty jakéhosi klajpedského ?kolního rady Meyera, které v?ak měly cenu pouze literární, poněvad? o nich plenum nemohlo rozhodovati.P?ítomnostNěmecko bojuje hospodá?sk?mirepresáliemi.Novakas neměl v úmyslu z?izovati v Klajpedě diktaturu, hodlal v?ak co nejrychleji se vrátiti k normálním ústavním poměr?m. Nové volby byly by k tomu b?valy nejvhodněj?ím prost?edkem, ale co od nich mohl o?ekávati? Obyvatelstvo stálo úplně pod vlivem národního socialismu a nevidělo v guvernérovi ochránce p?ed národně-socialistick?m barbarstvím, ale utla?ovatele němectví.Situace v Klajpedě se zatím stávala stále tí?ivěj?í; ?ást li- tevsk?ch ú?edník?, které Novakas dosadil, nebyla pro sv?j obtí?n? správní úkol dostate?ně vyspělou. Zesiloval se také protiklad mezi fa?istickou Litvou a demokratickou samosprávou Klajpedy; v Kaunasu je toti? u moci strana Tautininkaio- va, hlásící se k fa?istickému hospodá?skému názoru; byla odhodlána postupovati v Klajpedě, kde jsou v?echny hospodá?ské instituce liberalistické formy, naprosto odhodlaně.Nejrozhodněji bylo v?ak guvernéru zabraňováno v provádění jeho politiky Německem, které odpovědělo na jeho klaj- pedskou politiku hospodá?sk?mi represáliemi: hranice byly uzav?eny pro litevské hospodá?ské produkty a litevsk? selsk? stav tím pozbyl svého nejd?le?itěj?ího odbyti?tě. Doufalo se, ?e záchranu p?inese anglick? trh, byl v?ak povolen pouze mal? kontingent a za ceny, nabízené jen koloniálním národ?m...Následky německ?ch opat?ení projevily se v okam?ité odbytové krisi největ?ího rozsahu. Celá Klajpeda byla jí p?i svém intensivním hospodá?ství nejtí?e posti?ena. Beztak velké zadlu?ení selského stavu stalo se krisi je?tě méně snesiteln?m.Litevci byli tím posti?eni stejně jako Němci: proto vyzvaly i litevské selské svazy své direktorium, aby jim opat?ilo nové odbytové mo?nosti.,Pojedjnání o úloze husyve světové politiceVe chvíli, kdy ji? věci dospěly tak daleko a pánové v litevské vládě měli ji? velmi horké hlavy — poněvad? si samoz?ejmě nevěděli rady, kde by vykouzlili tak veliká odbyti?tě — bylo objeveno originální v?chodisko.Nevíme, znali-li pánové p?íklad Bed?icha Velikého, kter? ji? p?ed 180 lety p?ipadl na podobnou my?lenku. Jako relativně absolutní vlada? byl na tom stejně dob?e, jako dne?ní diktáto?i: mohl sv?m p?edstaven?m p?edpisovati nejen to, co si mají mysliti, ale i to, co musí kupovati. V demokratick?ch zemích je naproti ,tomu dovoleno, aby si ka?d?, kdo má něco peněz, za ně koupil to, na? má právě chu?.Neuvědomujeme si ani, jak jsme na tom dob?e: kromě v?ech ostatních volností smíme si vybrat k obědu nebo ve?e?i to, co nám je libo, jsouce p?i tom omezováni nejv?? p?áními sv?ch man?elek . . . ?eskoslovensk? spoluob?ane, a? p?í?tě bude? seděti v restaurantu, studuje jídelní lístek, vzpomeň sv?ch bli?ních, kter?m je státem p?edepisován dokonce i po?ad a druh jejich jídel . . .V tomto ohledu to ov?em prusk? král Bed?ich Velik? je?tě nep?ivedl tak daleko, jako litev?tí diktáto?i. Tento král toti? z?ídil v Berlíně porculánovou v?robu a musil ke své veliké lítosti dojít k p?esvěd?ení, ?e její v?robky nejdou ani zdaleka tolik na odbyt, jak by se dalo vzhledem k jich jakosti p?edpokládá ti. P?ipadl proto na záchrannou my?lenku p?edepsati ur?ité vrstvě sv?ch poddan?ch, aby p?i ur?it?ch p?íle?itostech nakupovali velká mno?ství tohoto porculánu. Nejp?íhodněj?ím objektem pro toto vyko?is?ování zdáli se mu ?idé. Poněvad? tehdy je?tě neměli ?ádn?ch ob?ansk?ch práv, mohl si s nimi dělati, co se mu zachtělo. Na?ídil jim proto, aby p?i v?ech mo?n?ch slavnostních p?íle?itostech kupovali jeho por- culán, zejména p?i svatbách. Pokud se tomu nepodrobili, bylo jim prostě odep?eno svolení ke sňatku. Nezb?valo jim proto nic jiného ne? kupovati obrovská mno?ství porculánu z královsk?ch prusk?ch dílen.U Litevc? se nejedná o porculán, ale o husy. Měly snad b?ti litevské husince p?enechány svému smutnému osudu? Vylou?eno. V?em státním ú?edník?m bylo tedy prostě loňské zimy na?ízeno, aby investovali zna?nou ?ást sv?ch gá?í do husích pe?ínek. Nevíme, jak to ?lo k duhu ?aludk?m litevsk?ch a klajpedsk?ch ob?an?. Jisto je jen to, ?e si sice pěstitelé husí oddychli, ?e se v?ak vá?ně zhor?ilo hospodá?ské postavení chovatel? vep?ového dobytka.Následkem této husí a vep?ové politiky bylo, ?e i v litevsk?ch kruzích po?ala vzr?stati oposice proti guvernéru Nova- kasovi. Husy, které p?ed tisíciletími zachránily ?ímsk? Kapitol, zp?sobily posléze pád klajpedského guvernéra. Zajímav? p?íspěvek pro studium v?znamu husy ve světov?ch dějinách.P?i tom se Novakas v Klajpedě docela slu?ně za?ídil. Poněvad? nemohl spoléhati na sou?innost sněmu, omezil i jednání parlamentu na nejmen?í míru. Litev?tí poslanci neú?astnili se zasedání. Po?et německ?ch poslanc? byl státní policií zdeci- mován do té míry, ?e se nebylo nutno báti jejich oposice. Tím zp?sobem mohl se Novakas prosaditi v Klajpedě i proti v?li .obyvatelstva, .po?tvaného národními socialisty.Nyní v?ak byl poslán na dovolenou a brzy nato pravoplatně sesazen.Signatární mocnosti zasahují.Signatá?i klajpedské ústavy se v celku málo starali o to, cc se v Klajpedě děje. Svět měl jiné starosti. Oba státy, je? byly od Klajpedy nejdále vzdáleny, Japonsko a Itálie, vyvlékly se z odpovědnosti posléze tím, ?e udělily plnou moc v klajpedské otázce Anglii a Francii. Jen Francie měla v?ak pochopení pro obtí?né postavení kaunasské vlády. Naproti tomu pova?ovala anglická diplomacie Klajpedu jen za kompensa?ní p?edmět pro svoji politiku.Kdy? Sir Simon v Berlíně rozmlouval s Hitlerem, dotkl se anglick? chargé d’affaires po prvé otázky litevské politiky. Nedlouho potom následovala nota signatá??, ve které se vzná?í po?adavek nového zavedení ústavy a nov?ch voleb. Vyz?- vá-li Hitler ve své kritice klajpedsk?ch poměr? signatá?e, aby zakro?ili, není si patrně vědom toho, ?e to byli sami signatá?i, kte?í ji? v únoru leto?ního roku svou verbální notou zakro?ili ve prospěch ústavy. A to — a?koliv v dne?ních dobách německé úto?nosti ústava nedosta?uje — za tím ú?elem, aby byly vztahy mezi Klajpedou a Kaunasem urovnány.?stupek Litvy.Po sesazení guvernéra Novakase byl vyslán do Klajpedy jako guvernér nov? mu?, o kterém se p?edpokládalo, ?e bude Němc?m p?íjemn?m. P?i jednáních mezi německ?m vyslancem Zechlinem a litevsk?m ministrem zahrani?ních věcí Lazo- reitisem projevili toti? Němci ochotu upustiti od svého úto?ného postupu, bude-li dodr?ována ústava a bude-li do Klajpedy vyslán guvernér, kter? by byl dostate?nou zárukou pro loyální spolupráci.Byl proto zvolen Kurkauskas, b?val? d?stojník carské armády. Vy?el pak skute?ně Němc?m hodně vst?íc: p?elo?il ?ást litevsk?ch ú?edník? zpět do Velké Litvy, zastavil vydávání antinacionálně-socialistického ?asopisu ?Ostseebeobach- ter“, vypsal volby na 30. zá?í a zalo?il ?asopis, do kterého dosadil jako ?éfredaktora klajpedského statká?e hraběte Zubova, kter? byl uznáván stejně Němci jako Litevci.Litvané si v?ak vypo?ádali své ú?ty bez německého hospodá?e. P?íslibu Zechlinova toti? nebylo dodr?eno. Naopak: německá agresivita je?tě nabyla síly, Kurkauskas byl po několika t?dnech zatla?en do pouhé defensivy. Jeho ústupky úplně rozvrátily malou, ale ideologicky p?ece jen silnou protiná- -xlně-socialistickou frontu, skládající se z litevsk?ch a ně' meck?ch antifa?ist?. Nikdo ji? nevě?il na to, ?e by bylo mo?no zadr?eti volební vítězství německé fronty.Alespoň nyní dali se Litvané pohnouti k někter?m obran- -?■' m opat?ením. Po?ídili na základě zákona na ochranu státu orováděcí na?ízení k volebnímu zákonu. Podle něho nesmějí -andidovati osoby, které nále?ejí ke stranám, nep?átelsk?m státu, a mohou dokonce pozb?ti nejen aktivního, ale i pasivního volebního práva. P?esto nastoupila německá fronta k volebnímu boji naprosto disciplinovaně. Nov? ?í?sk? sněm bude míti 29 míst; a 29 kandidát? nalezneme na jednotné německé volební listině. Naproti tomu jmenovali Litevci, jich? fronta jest rozdělena na nes?etné strany, neméně ne? 200 kandidát?.V ?ele německého volebního seznamu byli a? do nedávné doby Schreiber a Brindlinger, tedy oba vedoucí mu?ové, které sesadil Novakas. Litevská vláda v?ak zaujala proti tomu stanovisko, ?e tato jména ji? dostate?ně nazna?ují, ?e má b?ti pokra?ováno k neloyálním kursu proti litevské vládě. Sáhla proto k pová?livému prost?edku: zbavila t?i t?dny p?ed volbami Schreibera i Brindlingera státního ob?anství a odstranila je tím z volebního seznamu.Co chce Hitler?Hitler je si velmi dob?e vědom toho, ?e mocnosti, je? se zasadily o znovuz?ízení klajpedské autonomie, nebudou chtíti pokra?ovati ve své p?sobnosti ve prospěch T?etí ?í?e. Pokusí se proto asi dosáhnouti svého záměru, toti? zabrání klajped- -kého území, v etapách. Nyní usiluje o dosazení německého direktoria, které by souhlasně s jeho záměry vybudovalo Klajpedu v pevn? opěrn? bod pro v?chodní v?boje. Obsazovati ji prozatím nemusí a m??e klidně strpěti zdánlivou suverenitu Litvy a? do dne největ?í vojenské aktivity.Pak dojde během několika hodin k vojenskému obsazení Klajpedy. A potom se uplatní onen tajn? odstavec smlouvy, uzav?ené v lednu 1934 mezi Polskem a Německem, jen? hovo?í o rozdělení Litvy v p?ípadě vítězné války. Prozatím bude v?ak Hitler nucen zabrániti násilnému pochodu sv?ch SA p?es Němen a spokojiti se provozováním politiky, podporující zdánlivou autonomii Klajpedy proti suverénní nadvládě Litvy.Bed?ich PilepoznámkyAkce ?eskoslovensk?ch spisovatel?, intelektuál?a dělník? na pomoc ?eskému severuV tisku se objevila zpráva o akci spisovatel? a dělník? na pomoc ?eskému severu. Bude dob?e vysvětlit, oě bě?í.Z podnětu spisovatele Vladislava Van?ury a dra K. Trauba se?la se v Praze konference pokrokov?ch lidí, aby se poradili, jak pomáhat proti bídě v severo?esk?ch pr?myslov?ch oblastech, zvlá?? kr?tě posti?en?ch světovou hospodá?skou krisi. Bekli si, ?e je t?eba, aby se tam sami podívali, a budou se dívat nestranně, nerozli?ujíce mezi Cechy a Němci, a mimo politické strany. Chtějí poznávat na místě, jak tam ob?ané na?í republiky ?ijí.Za?átkem ?íjna vyjedou skupinv spisovatel? a dělník?, provázené léka?em a právníkem, do okres?: Fr?dland, Jablonec, Liberec, aby prozkoumaly ?ivotní podmínky tamního obyvatelstva:?ivotní úroveň nezaměstnan?ch, jejich podpory, stav vy?ivovací akce atd.,poměry v závodech,situaci malo?ivnostník?, drobn?ch rolník? a domká??,hospodá?skou a finan?ní situaci v obcích,poměry ?kolské,poměry cenové, stoupání drahoty,". poměr mezi ú?ady a obyvatelstvem.Komise vyslechne stí?nosti, p?ání a návrhy obyvatelstva, obecních zastupitelstev, organisaci a korporací. Ke konci zájezdu bude v ka?dém okresu uspo?ádána anketa, na kterou budou pozváni: zastupitelstva obcí, okres? a ú?ad?, hospodá?ské a dru?stevní organisace dělnické a st?edostavovské, samoz?ejmě bez ohledu na politické p?esvěd?ení a národnostní rozvrstvení.Komise zpracuje sebran? materiál a sdělí ?eské ve?ejnosti v?sledky. P?edlo?í je také vládě a parlamentním klub?m, aby se brzy mohla organisovati pomoc.Jde o to, bránit poměr?m, které nejen ot?ásají lidsky, ale také jsou s to, aby podporovaly protidemokratické směl? a odci- zovaly pracující obyvatelstvo demokracii. Víme, ?e za tuto snahu nás bude napadat prav? tisk a vinit, jak s oblibou ?iní, z odrodilectví. Ale mámie ?isté svědomí. ?innost, kterou vyvine akce na pomoc ?eskému severu, nebo?í, ale staví; je státotvorná. Lidé, kte?í se zú?astní této akce, nejsou děti a vědí, ?e si na?e vláda nevymyslila světovou hospodá?skou krisi v?bec a textilní zvlá??, aby t?rala německé dělníky na ?eskoslovenském území; v?ichni jsme na jedné lodi a musíme pomáhat, jak dovedeme.Vzpomínáme, jakou syn?patii projevili p?ed t?emi lety ?e?ti spisovatelé s mosteck?mi horníky, vzpomínáme ?ivě iniciativy, s jakou si vedl Karel ?apek ve své ?Demokracii dětem“ a vě?íme, ?e i tentokrát, ve věci tak lidské, se zú?astní ?e?tí spisovatelé, v?tvarníci, hudebníci, intelektuálové ze v?ech sil akce na pomoc ?eskému severu.M. P.Bude na Tě?ínsku klid?I po minulé neděli, na kterou Poláci p?ipravovali velkorys? vpád na na?e území, lze ?íci, ?e zachován bude. ?e se v neděli nic nestalo, není v?ak je?tě d?kaz, ?e máme na Tě- ?ínsku vyhráno a ?e m??eme ne?inně zastr?it ruce do kapes. Naopak musíme se po?ádně sebrat a dát si mnoho věcí do po?ádku, abychom mohli b?t klidni i bez obrněného vlaku, pancé?ov?ch aut a tank? na hranicích. V neděli se nestalo nic právě proto, ?e se kone?ně úst?ední ú?ady vzchopily v Praze i v Brně a dovolily místním bezpe?nostním orgán?m nastoupit takovou cestu, po ní? p?edstavitelé bezpe?nosti na Ostravsku volají u? p?es rok. Klid bude, zachováme-li si v??i Polák?m dosavadní svou korektnost, které ná? ministr zahrani?í dává v?dy p?ednost p?ed neuvá?en?mi a ukvapen?mi represáliemi nebo p?ed líbiv?m radikalismem. Ale abychom mohli b?t ve své korektnosti silní, pot?ebujeme p?edev?ím po?ádek na ?eskoslovenském, b?ehu Olzy i v?ude tam, kde se polsk? ?ivel, usazen? u nás, prolíná s polsk?m ?ivlem z ?í?e.?P?edev?ím se budeme muset osvobodit od v?elijak?ch vliv?, které zasahují do politické administrativy. Bekněme rovnou: Tak jako okresní hejtmani p?ed volbami urěovali sv?j postup v??i Henleinovi více podle nálady na pra?ském Havlí?kově náměstí v úst?edním sekretariátě na?í největ?í strany ne? podle nálady ministerstva vnitra, tak okresní hejtmani slez?tí jsou spí?e dirigováni v?lí, která nevychází ze Zemského ú?adu v Brně, ale z brněnského Kiosku, kde stojí agrární palác ?Novina“.?Kdo p?ijede do ?eského Tě?ína po prvé, u?asne. Nebo? zde, kde lze p?ejít do Polska a naopak z Polska k nám p?es most nebo vyschl?m ?e?i?těm Olzy, zde, kde se vytloukají soustavně okna ěesk?ch ?kol a po?ádají organisované vpády na na?e území, zde v ?eském Tě?íně není státní policie. O po?ádek se stará několik bodr?ch tatík? městské strá?e, mezi nimi? ostatně jsou také Poláci. Jak bude tato skute?nost omluvena nebo jak by byla zodpověděna, kdyby zde v ?eském Tě?íně bylo do?lo k proléváni krve? Nedostatkem finan?ních prost?edk? se nedá omluvit nic, na to upozorňujeme p?edem. Proto?e na to, aby v pohrani?í ne- vy?lehl plamen po p?ípadě historické záva?nosti, na to se peníze najít musí v?dycky. — Nebo v jiném odvětví státní správy: Jeden ze slezsk?ch soud? projednával asi p?ed desíti dny ?alobu, která dokazovala, ?e ob?alovan? je zrádce, poněvad? p?i plebiscitu hlasoval pro ?eskoslovensko. P?edstavme si, co by se asi stalo na druhé straně hranice, kdyby p?edmětem ?aloby bylo tvrzení, ?e kdosi je zrádce proto, ?e p?i plebiscitu dal hlas Polsku? Patrně by se to neskon?ilo pro prokazovatele této zrady se zdravou k??í. Ná? soud ve své rigorosnosti a bez jakéhokoliv ohledu na státní zájem p?ipustil o této věci d?kaz pravdy. Grotesknost situace, ?e ?eskoslovensk? soudce bude rozhodovat o někom, je-li zrádce ěi ne, proto?e hlasoval pro ?eskoslovensk? stát, dovede si snad p?edstavit ka?d?.Bude-li na Tě?ínsku klid, jak si troufáme tvrdit, bude to také z jisté ochablosti, která se projevuje na polské straně. Ukazuje se, ?e i v diktaturách je ?ovinistická ko?alka nápoj, kter? se p?epije, ňalévá-li se p?íli? rychle a ěasto. Bude to v?ak také zásluha ?eskoslovenského lidu. Pr?běh poslední neděle nasvěd?uje, ?e vlna psychosy, je? se právem zmocnila zdej?ího lidu, je na sestupu. Zachovat klid po tolika provokacích a po tak soustavné ?tvanici noviná?ské a rozhlasové, nemohl by lid, kter? ztratil nervy. Co by v?ak tomuto lidu prospělo, byla by vět?í st?ízlivost poslanc?, zejména těch, jejich? strany mají v programu nacionalismus. Viděli jsme, ?e poslanci, místo aby udusili pobou?ení, uklidňovali rozvá?něné mysle a rozumně u?ili lidi spoléhat na státní moc a autoritu, p?ijeli do Prahy se ?ílen?m návrhem, aby byl povolen jáko obrann? prost?edek náhl? sraz Sokolstva, tělocvi?n?ch a ozbrojen?ch jednot v?bec. Dokonce v Praze ?ádali, aby těmto amatérsk?m obránc?m hranic byly prop?j?eny zbraně. Jiní zástupcové lidu jsou ?iv?mi posly roz?ilení, které sbírají po spolcích a spolkov?ch místnostech, aby je bez kritiky rozná?eli do sousedních obcí a měst. Méně hork?ch hlav u místních politick?ch v?dc? by tu prospělo slezskému) lidu a celému státu.?Nedělní opat?ení proti polsk?mi provokacím se snad dnes zdají pra?sk?m ú?ad?m up?íli?ená. Vinu na tom z?ejmě nemají místní ú?ady slezské, ale to, ?e Praha p?es rok nedbala jejich raport? a návrh?, ale te? se najednou dala vypla?it hork?mi hlavami poslaneck?ch a spolkov?ch deputan- t?. Byla by chyba ?íci si, ?e u? není t?eba nic dělat. Byl by h?ích ha státu nedělní unáhlenost kr?t pokra?ováním v nete?nosti. Na Tě?ínsku bude zachován klid jen uvá?livou sou?inností s místními ú?ady, silou fysickou i mravní. Nepoda- ?ilo-li se organisovat na?e Poláky do agrární strany, nesmí se to nahrazovat vlivem shora, p?es okresní hejtmany. Nikde není tak t?eba naprosto odpolitisované administrativy, jako právě zde. A? bude v po?ádku administrativa, budeme moci myslet na to, jak zde posílit státní my?lenku také mezi polskou men?inou.HnNemoudr? zákazVláda, ?i jejím jménem; policejní ?editelství v Praze, zakázala minul? t?den v Praze ve?ejnou sch?zi Odborového úst?edí, co? je tak ?íkajíc nepolitická odborová organisace zaměstnanc?. Psali jsme zde v ?P?ítomnosti“ minule o tom, jak se zaměstnanci radikalisují a nepochybujeme, ?e taková zakázaná sch?ze vede jen k dal?í radikalisaci. Vláda má státní pokladnu v takovém stavu a zlep?ování ve světové hospodá?ské tísni se ?eká tak pomalé, ?e nebude moci dát zaměstnanc?m patrně je?tě několik let nic, co by zlep?ilo jejich hmotnou situaci. Ani zaměstnanc?m ve?ejn?m, ani soukrom?m, jejich? zájmy bude muset pe?livě konfrontovat s únosností podnikatel? a zaměstnavatel?. Nu?e, tito zaměstnanci si svolali sch?zi, aby si trochu postě?ovali, aby se vypovídali z toho, co je trápí a aby se usnesli ha papírové resoluci, na ní? by shrnuli svoje po?adavky a protesty proti drahotě. Za- kázala-li jim vláda, aby se se?li a navzájem si postě?ovali, dopustila se ?inu nemoudrého — o demokracii ani nemluvíc. I kdy? snad v této nepolitické organisaci je ?ada slo?ek, které jdou za Národním sjednocením, nebyl to je?tě p?esvěd?iv? d?vod k zákazu. Víme p?ece ze zku?enosti, ?e zaměstnanci jsou ?ivel tak ukázněn? a tak málo radikální, ?e se věru vláda nemusela bát nějak?ch v?tr?ností. Nechat zaměstnance, aby se vymluvili a v rámci své organisace si zaprotestovali, t o je to jediné, a zároveň to nejméně, co vláda m??e zaměstnanc?m dát. Nedala. Ale jak se to shoduje s opětovn?m prohlá?ením ministerského p?edsedy Malypetra (v sobotu k ?urnalist?m), ?e vláda vítá ka?dou kritiku?Dr. Veverka.Hitlerov?ma o?imaJednou z mnoha p?í?in dne?ního my?lenkového stavu ?eskoslovensk?ch Němc?, s ním? máme plné právo b?t nespokojeni, je nedostatek německého svobodomyslného tisku, zejména krajinského. Je známo, ?e se venkovsk? německ? tisk, pokud není vydr?ován ur?it?mi politick?mi stranami, více méně ochotně postavil do slu?eb Henleinova hnutí. A toto hnutí se ov?em se svobodomyslností, demokracií, liberalismem, socialismem a podobn?mi, v o?ích německého malomě??áka stále je?tě nebezpe?n?mi věcmi, neshoduje. Ale ani tak zvan? liberální a z?ásti ani socialistick? tisk, kter? dnes pí?e proti Henleinovi, nem??eme docela zbavit v?tky, ?e se o věc svobody mezi Němci nezasazoval dost rozhodně. P?í?inu toho musíme vidět v jeho kolísání mezi v?eněmeck?m nacionalismem a svobodomyslností. Je evropskou tragedií, ?e se tyto dvě věci v historii neshodovaly. Německ? nacionalismus a touha po sjednocení krá?ely pod praporem reakce, nikoli pod praporem svobody, v ?em? je velik? rozdíl mezi nacionalismem německ?m na jedné straně a francouzsk?m, italsk?m, polsk?m, ?eskoslovensk?m a j. na druhé. Kus viny na tom má nepochybně fakt, ?e německ? nacionalismus se utvá?el a utvrzoval odporem proti francouzské revoluci, resp. proti jejímu p?edstaviteli Napoleonovi, poko?i- teli Německa. Tento odpor se potom p?ená?el i na ideje revoluce. Německé národní ideály byly uskute?ňovány víc prusk?m absolutismem ne? demokratick?m úsilím německého lidu. Proto — mimo mnohé jiné p?í?iny, o nich? tu nebudeme jednat — věc svobody v Německu nikdy nezdomácněla a proto se Německo stalo ba?tou reakce. Věc osudná. Ka?dá podpora německ?ch na- cionálnich po?adavk?, i kdy? jsou jinak se stanoviska abstraktně vzaté svobody oprávněné, stává se potom podez?elou z re- ak?nosti. V okruhu německé kultury vle?e pak jedno druhé — nacionalismus reakci a reakce nacionalismus.Skoro v?echen německ? tisk na světě, i u nás v ?eskoslovensku podporoval po válce po?adavky německého nacionalismu proti versailleské smlouvě. Podporoval tím zároveň — podle spojitosti, kterou jsme v??e nazna?ili — reakci. Na tuto dvojzna?nost zahynula německá republika. Pokud byla opravdu svobodomyslná, republikánská a demokratická, nebyla německá a národní, a pokud byla německá a národní, nebyla svobodomyslná, republikánská a demokratická. Bylo v Německu jen několik zcela málo list?, které si uvědomovaly celou tragiku tohoto rozporu a které ?ly vědomě proti německému nacionalismu, ceníce si více věc svobody. Jiné listy procitly teprve po Hitlerově p?evratu a oto?ily frontu proti nacionalismu, to znamená proti v?eněmectví a proti an?iusu, aspoň dodate?ně. Pokud nevycházely za hranicemi, jsou dnes ov?em v emigraci. V ?í?i věc národní a věc reak?ní opět splynuly, jako? kázaly zákony dosavadní historie.Máme-li to v?e na paměti, vysvětlíme si snadno, pro? nacionalistick? tisk za hranicemi Německa — a to, jak jsme ?ekli, byla po válce vět?ina německého tisku — tak snadno p?echází od pouhého nacionalismu k hitlerovství. To proto, ?e hitlerismus vedle sv?ch ?novot“, jako je na p?. rasismus, do sebe dychtivě vssál celou ideovou v?zbroj pruského absolutismu a v?í německé reakce, jaká jen kde byla. Proto co bylo po ?irém světě německo-nacionální, muselo tuto spasitelnou nauku srde?ně uvítat — viz opět v??e vzpomenutou osudnou spojitost! I u nás ji takto uvítalo, a proto se dnes vět?ina německého tisku u nás dívá na svět hitlerovsk?ma o?ima. Není t?eba p?i tom myslit jenom na tisk Henlein?v, je lep?í i pou?něj?í vzít k tomu ú?elu do ruky rozmanité ty ?sudetoněmecké“ dení?ky a t?de- ní?ky, politické, vzdělávací i zábavné. Uve?me aspoň jeden p?íklad, a raději odlehlej?í. Pokud se tyto listy zab?vají také zahrani?ní politikou, dominuje v jejich komentá?ích nechu? k Francii, posmě?ky nad Spole?ností národ? a ironické nará?ky na Bene?e. Ideovou potravu k těmto kritikám dodává ?p?- char Hitler?v. V jednom z oněch list? jsme po nepokojích v Toulonu a v Brestu nalezli následující odstavec:?V cizině je velmi trapn? dojem z toho, ?e ve francouzsk?ch p?ístavech bylo u?ito k potla?ení povstání bataillonu senegal- sk?ch st?elc?, a poukazuje se na to, ?e z dosavadního u?ívání ?ernoch? proti běloch?m na rozkaz m??e brzy povstat nezam??lené p?evzetí moci ?ern?mi, co? by bylo t?eba p?i?íst p?edev?ím francouzské bezohlednosti. Jenom ?eské listy zahanbeně ml?í k tomuto v?směchu v?í kultu?e, kter? dělá divnou ?est té vyná?ené grande nation ...“Poneg?ená Francie — to je, jak víme, jedno z oblíben?ch témat Hitlerov?ch a jedno z nebezpe?í, p?ed nimi? chce tento spasitel zachránit Evropu. Jak je vidět, m??e v této věci spoléhat na pomoc německ?ch redaktor? z citovaného listu i z jin?ch. Zdá se nám, ?e by sudet?tí Němci v zájmu vlastní d?stojnosti neměli následovat Hitlera aspoň v tom, ?e se spole?ně s ním budou nabízet po v?ech náro?ích Evropy tu k slu?bám proti bol?evik?m, tam zas proti ?ernoch?m a nakonec snad i proti Saracen?m.Z. S.Pro? u? nekupujeme tolik knihTuto odpově? nenapí?e nám spisovatel, nakladatel ani knihkupec, proto?e by byli proti sobě. Kdo z vás, kte?í jste kdysi knihy vá?nivě kupovali a ?etli, nestál jednou p?ed svou knihovnou s jistou lítostí a zklamáním? Tolik knih, ?ekli jsme si,i tak málo z nich z?stalo ?iv?ch, tak k málokter?m se vracíme. Ka?dou knihu jsme pe?livě opatrovali a některé jsme si dali . pěkně a draho svázat, proto?e jsme si rozmysleli, ?e se k nim bademe stále vracet, ?e nebudou jen ozdobou na?í knihovny, také nepostradateln?mi p?áteli. Ale potom p?e?la léta a léta, na knihy sedal prach, papír ?loutl a krásné vazby za?aly blednout. A kolikrát jsme ?li okolo, tolikrát jsme o?ima p?e- iétli zlacen? nápis, a p?ece jen z?ídka kdy nás některá kniha znovu zlákala, ale vět?ina z?stala netknuta. I kdy? některé z nich svého ?asu byly krásné, dnes jsou p?e?teny a nelze se k nim vrátit, proto?e po jednom p?e?tení skon?ily u nás v?echno své poslání. Měli jsme si je vyp?j?it z knihovny a zase je tam vrátit. Kdybychom měli dnes peníze, které jsme vyházeli za spoustu drah?ch knih, ke kter?m se u? nevrátíme, mohli bychom si dnes snadno koupit knihy pro trvalé potě?ení srdce a ducha. P?itom bychom se ov?em je?tě d?kladně rozm??leli a zkoumali nejen svou kapsu, n?br? i lákající knihu, která je pro aás krásná i ?drahá“, ale krásné a drahé je také ?isté, zdravé a vkusné bydlení, krásné a drahé je cestování atd., atd. Mnoho krásn?ch a u?lechtil?ch věcí je na světě, ale ?esk? vzdělanec nemívá zpravidla peněz. V?echny knihy se nám nabízejí dnes íako na v?sost hodnotné, nesmrtelné, nepostradatelné anebo aspoň zajímavé, ?ili: ka?dá rentabilní propagace knihy je dobrá. Aby v?ichni spisovatelé mohli knihy vydávat, aby tiska?i měli co tisknout a knihkupci prodávat, je t?eba chrlit spousty knih. Ale kolik z nich stane se nám knihami útěchy a radosti, kterou z nich si p?e?teme aspoň dvakrát?K. E.Těsnopis a úsporná komiseV ?P?ítomnosti“ bylo ji? psáno o státním ústavu těsnopisném: ?e jest to ústav, kter? na?i těsnopiscové pokládají za zcela zbyte?n?; doporu?ují, aby byl zru?en, ?ím? státní pokladna u?et?í hodně p?es 100.000 Kě. — Oby?ejně parlamentní úsporná komise se setkává s velk?mi p?eká?kami, kdy? někde chce prováděti ?krty. V tomto p?ípadě jest situace úplně opa?ná : Svaz ?eskoslovensk?ch těsnopisn?ch spolk? podává úsporné komisi memorandum, v něm? neprosí, aby úsporná komise státní ústav těsnopisn? ?et?ila — ne, ?íká: doporu?ujeme tuto instituci k zru?ení; pova?ujeme ji za zbyte?nou a dokonce ?kodlivou. ?sporná komise měla by si polo?ití tedy otázku: jak je to mo?né, aby státní ústav těsnopisn?, kter? stál stát statisíce, prohla?ovali sami těsnopisci za ústav zbyte?n?, ba i ?kodliv?? Jedno z memorand, dokazujících zbyte?nost státního ú?adu těsnopisného, ?lo také na ministerstvo financí. Jak se to stalo, ?e ministerstvo financí nepou?ilo této p?íle?itosti u?et?iti státní pokladně slu?nou ?ástku peněz? — A polo?me si dal?í otázku: kolik existuje u nás r?zn?ch ústav?, které stojí hezké peníze, a jich? ?innost jest vidět teprve tehdy, kdy? se o ně interesuje úsporná komise a kdy? se shánějí d?vody, které mají podep?íti jejich existenci? Kolik je u nás r?zn?ch ústav?, v nich? se ?ije blahobytně několika lidem, ale o jejich ?innosti nikdy není sly?et?V. G.Hasi?i nejedouP?ed del?í dobou jsme na těchto stránkách otiskovali ob?írnou studii o deseti letech censurní prakse na?eho ministerstva vnitra. Probrali jsme tehdy r?zné skupiny filmov?ch zákaz? a? u? to bylo z d?vod? morálních i domněle morálních, z d?vod? politick?ch a nepolitick?ch. Ukázali jsme, jak labilní je tato prakse, jak rozdílné jsou v?nosy censurní instance podle toho, zasedají-li v roz?í?eném censurním sboru, jeho? ?lenové alternují ob turnum, náhodou svobodomyslněj?í zástupci uměleck?ch korporací ?i star?í dámy z kruh? pedagogick?ch. V jedné skupině censurních zákaz? jsme snesli ?ady p?íklad? domněle nezbytné ?ochrany osoby ú?ední“. Poněvad? se toti? censurní sbor u??í skládá v?hradně a roz?í?en? skoro v?hradně z osob ú?edních, mají tyto instituce za svou prsní povinnost ujímati se osob ú?edních, a to zejména proti jakémukoliv v?směchu nebo zleh?ování. ?mahem jsou zakazovány v?echny filmy, v nich? ú?edník ve?ejného ú?adu p?ijímá nějak? úplatek, v nich? policista se zamiluje do té které sle?ny a zanedbá tím plnění své povinnosti, v nich? se ukazují méně karakterní lidské stránky dozorc? ve věznicích. Dnes musíme doplniti skupiny osob chráněn?ch censurními sbory p?i ministerstvu vnitra proti ironisování o skupinu novou.Jsou to hasi?i. Ano, hasi?i. Národ footballov? sice zná u? dávno jako nejhor?í klasifikaci mu?stva, které zklamalo, ozna?ení ?hasi?i“, ve znárodněl?ch pohádkách o Kocourkově sice najdeme u? hodně starou historii o bramborech v hasi?ské st?íka?ce — motivy, je? dokazují, ?e po?estn? cech hasi?sk? jako v?ecky ostatní po?estné lidské cechy není docela prost vlastností i smě?n?ch. Ale ministerstvo vnitra p?ikázalo, ?e těchto komick?ch vlastností ňa stavu hasi?ském jest si nev?íntati, a uká?e-li někter? film hasi?e v postoji, neodpovídajícím d?stojnosti jejich ochranné funkce v rámci lidské spole?nosti, jest doty?n? film prohlásiti za ve?kerenstvu ?kodliv? a onu ned?stojnou scénu extirpere igni, to znamená: n??kami odst?ihnouti. Stalo se to Hugoňu Haasovi a na?emu jedinému filmovému scenáristovi arch. Otokaru Vávrovi v jejich filmu ?Jedenácté p?ikázání“. Vězte, ?e v tomto filmu, jen? se odehrává roku 1900 na ?eském venkově, se ukazuje v závěru vznik planého poplachu. Je ov?em p?irozeno, ?e tam, kde je poplach, vyrukují hasi?i. Sbíhají se po návsi, cestou se je?tě dooblékají, táhnou starodávnou ru?ní pumpu, psi, děti i ?uníci upalují za tímto vzru?en?m pr?vodem a? do domu, kde onen hlu?n? rodinn? poplach vznikl. Horempádem zachraňují oni hasi?i z doby p?ed 35 léty v?echno, co se zachrániti dá, vyná?ejí nábytek, spou?tějí lidi oknem z prvního patra do plachty, a kdy? se jim p?iplete do ruky i c. k. okresní hejtman, zachrání i jeho. Starají se zkrátka cílevědomě a horlivě o v?e mo?né, jenom ne o to, ho?í-li skute?ně. Re?isér Mac Fri? tohle to v?echno zfilmoval a stará veselohra, která je sou?ástí ?eské u? skoro klasické veseloherní literatury, získala tím znamenité závěre?né vystupňování, komickou parafrázi onoho ?last-minute rescue“, onoho divokého vystupňování děje v poslední minutě, které objevil klasick? film.O to v?echno se v?ak ministerstvo vnitra u vykonávání censurní funkce nestará. A?koliv několik měsíc? p?ed tím ministerstvo obchodu se sv?m filmov?m poradním sborem nato?ení tohoto filmu schválilo — zakázalo o ?tvrt roku později ministerstvo vnitra kardinální scénu z tého? filmu. Pravice tu vzorně neví, co dělala levice. Film je p?irozeně tímto zákazem hanebně zkomolen, vypadá jako anekdota, u ní? vám po dlouh?ch oklikách vypravě? poví, ?e pointu vlastně zapomněl. Co bylo tímto zákazem, kter? ani po rekursu nebyl odvolán, zachráněno ? ?est venkovsk?ch hasi?? z roku 1900. V této kostymní historii, která trochu podle vzoru Kordov? ?Dámy od Maxima“ nebo Clairova ?Slaměného klobouku“ vyu?ívá bezdě?né komi?nosti star?ch kost?m?, bicykl?, p?ecpan?ch interiér? — v tomto parodistic- kém p?íběhu, jen? je nejv?? jasně druhem posměchu histo- risujieího — v tomto inteligentním a veselém filmu se musí z p?íkazu ministerstva vnitra zaraziti neúctyhodn? smích autor? p?ed patnácti strejci dobrovoln?mi hasi?i z doby p?ed t?iceti pěti léty. ?ádné vět?í starosti u? ministerstvo nemá.Dojemněj?í idylu v dobách, kdy to na mnoha stranách práská, si opravdu nedovedeme p?edstaviti. Tato p?estarostlivá ochrana hasi?sk?ch interes? vyvolává podez?ení, ?e se proti v?em v?nos?m o zastoupení kulturních institucí v censurních sborech nějakou nehodou stalo, ?e v tomto úctyhodném sdru?ení nabyli vět?iny hasi?i.Red.politikaKarel Bla?ek:Lidé v EvropěCo národní hrdost ?ádá a co ne?ádá.A? jednou budou p?ekonány zmatky, které svět právě pro?ívá, p?ijde se snad na to, ?e byly z vět?í ?ásti zaviněny návratem lidstva k heroickému světovému názoru, k pozérskému titanismu, kter? dav?m dával hry a odnímal jim chléb. Kdo cestuje dne?ní Evropou a p?ichází do cizích kraj?, je, dovede-li jen trochu pozorovat, hluboce ot?esen rozporem mezi p?edstavou, kterou ostatní svět o jednotliv?ch národech má, a jejich skute?n?m ?ivotem a rázem. Lze klidně ?íci, ?e dne?ní mezinárodní politika závisí z více ne? padesáti procent na národní presti?i několika národ?, které si namlouvají, nebo kter?m namlouvají jejich v?dcové, ?e pro?ívají renesanci, obrození. Ital- sko-habe?sk? konflikt je boj o presti?, vyjád?enou panstvím Itálie nad Habe?i. Anglii jde jistou měrou té? o presti? jejího koloniálního- impéria, a jednoho dne bude národní presti? Německa po?adovat p?ipojení Klajpedy ?i Rakouska nebo jakoukoli jinou změnu na mapě Evropy. Národní presti? ne?ádá, aby_ ka?d? ?len národa měl práci, aby p?íslu?níci národa ne?ebrali a nehladověli; věcí národní presti?e není, aby ?iroké vrstvy národa samého nebyly utiskovány tenkou vrstvou vlastník?, kapitalist?, spekulant?, ko- rupěník?, podvodník? a rabiátních dr?itel? moci; národní presti? ne?ádá, aby svobodn? jednotlivec ?el ?ivotem se vzp?ímenou hlavou, u?ívaje bezpe?ně sv?ch práv; národní presti? ?ádá, aby se miliony otrok? s ?evem, hulákáním a vyceněn?mi zuby ?ítily proti jin?m milion?m. Jako pohádka nám zní báje z dob, kdy tisíce byly obětovány Molochu; a dnes mu jsou a jak se zdá je?tě budou obětovány miliony. Ve jménu velikosti národa musí mal? evropsk? ?lověk hladovět, ?ít z podpory v nezaměstnanosti a umírat za vlast, která mu poskytuje jen to, ?e místo v?ední smrti hladem na dla?bě umírá vzne?enou a heroickou smrtí v poli.Mal? evropsk? ?lověk.O malém ?lověku mluví se u nás ironicky. A p?ece je to on, kter? je ve stamilionech exemplá?? nositelem evropsk?ch osud?, je to on, kter? platí ú?et za dobrodru?ství diktátor?, tyran? a v?dc?, velk?ch a heroick?ch postav, které p?jdou dějinami. Mal? evropsk? ?lověk v Praze, Bukure?ti, Bělehradě, ?ímě, Pa?í?i a Berlíně, ve v?ech ostatních hlavních i jin?ch městech Evropy má dnes ?ivot za?ízen a vymě?en podle toho, do jaké obludnosti se rozroste zr?dná fantasie moderního tyrana, kter? odstraňuje nezaměstnanost na jatkách a pro posměch boh? ?ene ?znep?átelené“ armády nezaměstnan?ch proti sobě, aby tuto krvavou práci nemusil vykonávat jen sám. Z těchto d?vod?, v zájmu národní presti?e a tragického zaměstnání nezaměstnan?ch, povstane snad jednou mal? německ? ?lověk proti jinému malému evropskému ?lověku, a mnoh? bude vě?it, ?e jde o vlast. Je to v ka?dém p?ípadě tragick? konflikt, proto?e d?íve ?i později skute?ně o vlast p?jde na obou stranách, a rozmar diktátora, kter? pot?ebuje se vykázat úspěchem, promění se v ?dějinnou nutnost“. A p?ece v?ichni víme, ?e by tato dějinná nutnost byla nesmyslem a nemo?ností, kdyby uchvatitelé moci dovedli sv?m národ?m dát práci a chléb, kdyby dovedli malého ?lověka nasytit chlebem. Proto?e to nedovedou, sna?í se nasytit ho krvav?mi sny o velikosti. A mal? evropsk? ?lověk, pitom? idealista, domnívající se stále, ?e ?o něj p?ece nejde“, na to naletí. Kdy? v?ak z několika set milion? jednotlivc? ka?d? je p?esvěd?en, ?e ?o něj p?ece nejde“, pak se svět mění v blázinec, kde se ze skromnosti a idealismu v?ichni navzájem vra?dí a nechávají vra?dit. Stra?n? nov? kult heroismu zaplavil Evropu a proměnil malého evropského ?lověka v tragického tatrmana, kter? ?ve a bije kolem sebe a bojuje ?za lep?í p?í?tí“ tím, ?e ni?í svou p?ítomnost, sv?j ?ivot, a dokonce svou vlast a národ, ov?em zase v zájmu národní presti?e.V Itálii.Jezdit po Evropě s tímto poznatkem znamená p?edev?ím hledat v tvá?ích a zp?sobu ?ivota mal?ch evropsk?ch lidí stopy onoho heroismu, o kterém svěd?í jejich zahrani?ní politika. Takov? pozorovatel, kter? dnes p?ijí?dí do Itálie, je p?ipraven na to, ?e zpozoruje něco v ulicích měst a snad i v postoji lidí sam?ch, co by bylo v souladu s p?edstavou o bojovnosti, v?bojnosti, heroi?nosti dne?ní Itálie. Ale a? pátrá sebe usilovněji, nenalezne nic takového. Na náro?ích italsk?ch měst jsou vyvě?eny plakáty, p?ipomínající po?adavek Mussoliniho, aby byl zv??en po?et porod?. Pozorovatel, ?toucí tento plakát, si vzpomene, ?e Itálie od?vodňuje své koloniální po?adavky zejména velk?m po?tem obyvatelstva, je? pot?ebuje nová území. Souvislost je tak jasná, ?e by se mu chtělo bě?et na nejbli??í po?tovní ú?ad a telegrafovat Mussolinimu, ?e p?ece jen je t?eba zarazit vzestup po?tu porod?, a Itálie s men?ím po?tem obyvatelstva nádherně vysta?í s dne?ní rozlohou. Ale hned pochopí, ?e to Mussolini ví taky a ?e tento jasn? po?et ma?í velká neznámá, národní presti?. Ta ?ádá, aby národ byl velk? i po?etně, a po?etn? národ pot?ebuje vět?í rozlohy. Pozorovatel-teoretik má v této chvíli stra?né vidění, ?e by se v?ech národ? světa zmocnila tato touha po r?stu a expansi, a zase vidí, jak se v?ichni vrhají na v?echny . . .A p?ece jsem v jednom italském městě viděl heroick? postoj. Kolem p?lnoci jsem ?el dlouhou ulicí, která byla po obou stranách vroubena vinárnami, bary, restauranty a tavernami. U mal?ch stolk? sedělo několik set lidí, uprost?ed byla promenáda, mal? italsk? ?lověk seděl u vína, popíjel a díval se na hezká děv?ata, kter?ch tu chodily celé roje, pani?ky si vykládaly a mu?i debatovali. Náhle se vyhrnuli z postranní ulice dva tlou?tíci s neuvě?iteln?mi b?ichy, ale p?esto bě?eli tryskem, jeden pronásledoval druhého, a kdy? viděl, ?e ho nedohoní, sekl po něm no?kou s takovou mr?tností a hbitostí, ?e ho zasáhl do správného místa asi na metr vzdálenosti. Pak se zastavil, zatím co druh? vztekle ?el dál, a te? jsem kone?ně spat?il heroick? postoj malého italského ?lověka: zalo?il ruce v bok a zasmál se táhle a zhluboka a v?ichni diváci se ?ehtali s ním. V mé p?edstavě se spojila tato scéna témě? samo?inně s p?edstavou ha- be?sko-italské války. Polo?il jsem si otázku, zda tento heros italského no?ního ?ivota, tento mal? vítěz, má nějak? osobní zájem nebo i jen osobní pochopení pro heroick? postoj Itálie v dne?ním světě. Nedovedl jsem si odpovědět kladně. Viděl jsem rozmarného malého italského ?lověka v konfliktu, kter? byl p?imě?en jeho osobnímu zájmu. Chápal jsem elán, s ním?, nedbaje svého b?icha, kopl do zadnice někoho, kdo ho dopálil a byl tedy jeho skute?n?m odp?rcem. V tom v?em byla logika, a jistě by ani Spole?nost národ? nebyla s to odvrátit tohoto tlou?tíka od pou?ití sankcí. Ale nedovedl jsem si p?edstavit, ?e by se se stejn?m elánem rozehnal proti Habe?anu, nedovedl jsem si to p?edstavit, proto?e není souvislosti mezi habe?sko- italsk?m konfliktem a zájmy tohoto malého italského ?lověka. Bude dále popíjet víno ve své vinárně, a? národ bude ?ít heroick? ?i idylicky, a jedině nutnost, diktovaná zven?í, ho p?iměje, aby sekl no?kou do zadnice Afri?ana, kter? mu nic neudělal. Snad bude za nedlouho stát tento mal? italsk? ?lověk u kulometu a kosit Habe?any, a jsem p?esvěd?en, ?e na ně bude p?itom mít men?í vztek ne? na b?ichá?e, kterého pronásledoval jedné noci ve svém městě.Byl jsem v italském kostele, na místě, kde heroick? postoj ov?em je p?edem nemo?n?. Ale zatím co jsem marně i mimo italsk? kostel hledal v městech této země postoj heroick?, -zaplavilo mne v tomto kostele mo?e pokory, a zdálo se mi, ?e tento rys v tvá?i italského národa je neoby?ejně pravdiv?. Díval jsem se p?ekvapen na r?znost věku i sociálního postavení, je? se jevila ve vzhledu p?ítomn?ch. Byli tu sta?í mu?i a ?eny, co? je p?irozené a i jinde obvyklé. Ale sta?í lidé byli v rozhodné men?ině, p?evahu měli lidé mezi dvaceti a ?ty?iceti léty, a mezi nimi byli zase mu?i i ?eny. Viděl jsem asi t?icetiletého mladého mu?e, jak se vroucně modlil s hlavou zabo?enou do dlaní, nevzhlédl témě? ani jednou. Viděl jsem hezká i krásná děv?ata v chud?ch i nádhern?ch ?atech. Bohatá děv?ata si opatrně klekala, aby si ne- zma?kala a neu?pinila ?aty, ale modlila se stejně vroucně jako chudé staré panny, které z?ejmě p?icházely oplakat sv?j ztracen? ?ivot. A viděl jsem tu dokonce i chlapce, kte?í p?icházeli bez rodi??, z vlastní v?le, a také se modlili. Kdy? u některého oltá?e kněz za?al slou?it m?i, hrnuly se davy oním směrem a po skon?ení m?e u ka?dého oltá?e někte?í p?ijímali. V tomto kostele i v někter?ch jin?ch, které jsem pak nav?tívil, bylo také mnoho voják? bez hodnosti i d?stojník?. Nevím dnes, po tomto pozorování, zda Itálie je zemí heroickou. Pochybuji o tom. Vím jen, ?e je zemí hluboce nábo?enskou, a jak se zdá, platí i dnes o nábo?enství, ?e jedním z hlavních jeho p?íkaz? je pokora. V poko?e ostatně je také vzk?í?ení, co? není toté? jako renesance.V J ugoslavii...Viděl jsem také malého jugoslávského ?lověka a hovo?il jsem s ním. Byly doby, kdy mal? jugoslávsk? ?lověk den ze dne ?ekal, ?e se na něj vy?ítí mal? italsk? ?lověk a bude ve jménu národní presti?e ?ádat, aby se Kotor zase změnil v Cattaro a Split ve Spalato. (Viděl jsem ostatně jugoslávskou mapu, kde byla tato jména uvedena i italsky; lze to, jak myslím, pova?ovat i za známku sná?elivosti a velkorysosti, i za známku sebevědomí a jistoty, ?e na jméně nezále?í.) Mal? jugoslávsk? ?lověk, jen? nebyl zachvácen epidemií heroismu, proslul za světové války udatností. ?ím to, ?e p?esto nepěstuje kult heroismu, ?e nemá stále v ústech národní presti?, ?e nehuláká do světa své po?adavky? A ?ím to, ?e má dokonce zcela jiné ideály, ?e tou?í po demokracii? Dal jsem se s ním do ?e?i na ulici jednoho jugoslávského města, kde debatoval s několika jin?mi o politice, a kdy? poznal, ?e jsem ?echoslovák, ?ekl několik slov o Masarykovi, smekl p?itom a mluvil o tom ?e i Jugoslávie musí hledat své ?těstí jen v demokracii. A kdy? jsem ?ekl něco o válce, zdvihl zdě?eně ruce a ?ekl, ?e měl jedné války dost. Ukázal p?itom na svou zmrza?enou nohu, ale ne?ekl nic. Zdálo se mi, ?e kone?ně vidím heroick? postoj.Ve Francii...P?ed policejní prefekturou jednoho pa?í?ského okresu viděl jsem malého francouzského ?lověka rovně? v heroickém postoji. Měl na sobě slu?ební uniformu a stál témě? nehybně. Teprve kdy? jsem p?istoupil zcela blízko k němu, viděl jsem, ?e má pravou nohu d?evěnou. Na prsou měl několik vyznamenání. Nemohl jsem kolem něho p?ejít bez zastavení. Díval jsem se na něj, jak tu stál, a uva?oval jsem, pro? právě on byl ur?en k strá?i na této ?ivé ulici. ?ádn? sebe radikálněj?í pacifista nemohl by ú?inněji propagovati sv?j světov? názor ne? tento b?val? voják, postaven? ve?ejnosti na o?i jako ukázka, jak se lidé vracejí z války. A zdálo se mi, ?e je p?ízna?né, jak nepateticky se tato propaganda provádí. V tomto městě, jeho? stavby a památky jsou tak patetické a staromódně vzletné, p?ekvapuje v?bec nepatetick? kult hrdin?. Zatím co Pa?í? je?tě Napoleonovi stavěla obrovsk? Vítězn? oblouk, le?í tam dnes francouzsk? neznám? vojín pod kovovou deskou s prost?m nápisem: ?Zde le?í francouzsk? voják, kter? padl za vlast“. A dvě kovové desky, umístěné v p?dorysu oblouku, p?ipomínají stru?n?mi slovy vyhlá?ení republiky a vrácení Alsaska Francii. Tisíce lidí p?echázejí denně kolem tohoto hrobu a těchto nápis?, je? jsou ve své lapidárnosti v?mluvněj?í ne? honosn? oblouk, ty?ící se nad nimi. Jsem p?esvěd?en, ?e mal? francouzsk? ?lověk necítí nic nebo jen málo, kdy? se dívá na Vítězn? oblouk, ale ?e jeho srdce je naplněno mnoh?mi city, kdy? vidí tento hrob a nápisy za ním. Jaké slavobrány a pomníky by byl stavěl leckter? jin? národ, kdyby byl z války vy?el vítězně jako Francie?Viděl jsem malého francouzského ?lověka na boule- vardech a v mal?ch k?iv?ch uli?kách, viděl jsem ho v kavárnách u mal?ch stolk? a v restauracích, kde na ubrusy dávají ?etrně papír, aby ubrus déle vydr?el. Viděl jsem ho procházet se ruku v ruce s ?ernochy, kte?í jsou francouzsk?mi ob?any a jejich? mate??tinou je fran?tina. Viděl jsem babky a dědky této evropské metropole chvatně klusat po ?hamps-Elysées, jako by se jich celá tato světácká scenerie net?kala, viděl jsem mu?e i ?eny ustaraně ?íst noviny, první a t?etí stránku s politick?mi zprávami z ?enevy, ?íma a Lond?na. Pochopil jsem, jak beznadějně ztracen by byl politik, kter? by chtěl pěstovat heroick? kult p?ed pa?í?sk?mi gaminy, kter? by chtěl hulákat o národní cti p?ed těmito st?ízliv?mi lidmi, jejich? hlavní město je slo?eno z několika set maloměst, ve kter?ch popíjejí své víno nebo kávu s vroucím p?áním, aby jim svět dal pokoj, aby se v něm ne?valo a nevra?dilo, aby frank neklesal a ceny potravin nestoupaly, aby v nejbli??ím magazínu byl brzy v?prodej a aby znám? opravdu donesl sní?enku na divadelní p?edstavení.?Viděl jsem malého evropského ?lověka je?tě v několika jin?ch zemích. A zatím co historikové pozděj?ích dob jistě budou uva?ovat o vlně heroismu, která dnes jde Evropou, mohu je jako pozorovatel této doby ujistit, ?e mal? evropsk? ?lověk nic o něm nevěděl, ?e o něm jen sly?el, t?ebas o něm nechtěl ani sly?et. My v Evropě v?ichni navzájem se pova?ujeme vlivem projev? někter?ch vedoucích politik?, uchvatitel? a tyran?, za vrahy nebo p?i nejmen?ím zlo?ince. Jezdíme s ned?věrou do cizích zemí. domnívajíce se, ?e tam chodí v?ichni vyzbrojeni po zuby, ?e tam v?ichni mu?i ?ízní po krvi ostatních národ? a ?e se tam nemyslí na nic jiného ne? jak zni?it nějak? jin? národ. Ale kdy? dojedeme do země samé, vidíme, ?e se tam choulí mal? evropsk? ?lověk v bázlivém o?ekávání neblah?ch věcí p?í?tích, v o?ekávání bázlivém i tehdy, kdy? pohroma je vyvolávána v zájmu presti?e jeho vlastního národa a tedy domněle i jeho samého.Shrneme-li tyto evropské dojmy, dojdeme k fantastickému a p?ece pravdivému poznatku, ?e stamiliony mal?ch lidí uvádějí v nejistotu své osudy a ?ivoty pro vzne?ené pocity několika heroick?ch jednotlivc?. ?e nenávist, která dnes panuje mezi evropsk?mi národy, je uměle vyvolávána několika jednotlivci a jejich kamarilou, lidmi, kte?í musí do v?eho heroick? t?ískat, proto?e nedovedou d?sledně, ti?e, ale blahodárně pro cel? národ budovat. Jako v?dycky, zaplatí mal? evropsk? ?lověk i tentokrát útratu za heroické ulejváky, kte?í prásknou do bot na onen svět, a? se na ně z?ítí trosky světa, jej? rozbili.literatura a uměníMirko O ? a d 1 í k :Jak? má b?t ?éf operyNárodního divadlamrtí Otakara Ostr?ila ztratila opera Národního divadla ?éfa. Hledá se nástupce. O místo pr? se ucházejí nejen lidé, kte?í kdy měli taktovku v ruce, ale i skladatelé nedirigenti, dokonce se pr? p?ihlásil i kter?si Vyslou?il? zpěvák. Kandidát? by tedy bylo dost. Funkce je ov?em jen jedna, a hledá se vyvolen?. Objevují se noviná?ské zprávy, ?ada lidí si dodává tajuplného vzez?ení zasvěcen?ch, mnoho lidí z operníhosouboru neví, na kterou osobní kartu sázet.?éf opery Národního divadla má podtitul ?místo- ?editel N. d.“. Neb?t Národní divadlo ústavem operním a sou?asně ?inoherním, byl by v?dce opery jistě naz?ván ?editelem, tak jako je tomu na p?. u státní opery vídeňské, nebo u oper pa?í?sk?ch. V Německu by se tituloval Generalmusikdirektor, nebo? jeho funkce je nejen dirigentská, ale i administrativní. U nás je to v krátkém v?voji na?í opery titul t?etí. Byl p?vodně kapelník, pak artistick? ?editel opery (Smetana), pak nastal návrat k titulu prvnímu, a nástupcem K. Kova?ovice a nového století byl zaveden titul ?éfa. Pop?evratová divadla si tento titul osvojila a vyhradila sv?m prvním dirigent?m plnou moc nad operou.?éf opery je tedy uměleck?m v?dcem operního souboru. K jeho úkol?m pat?í p?edev?ím ur?ování repertoáru, obsazování rolí, ur?ování pracovních a studijních disposic sólist? i soubor?, nejen hudebních, n?br? i baletních, rozhodování o v?tvarnících, kte?í jsou vyz?váni k spolupracovnictví, v?běr adept?, volba host?. K těmto funkcím umělecko-administrativním p?istupuje u nás zvyklost, ?e ?éf opery b?vá i dirigentem. Není tomu tak v?ude. V takovém p?ípadě, u divadel veden?ch jen obchodně, t. j. u staggion a podru?n?ch ústav? sezónních, je operní divadlo vypo?teno na velk? efekt propaga?ní neb obchodní, a p?i v?í maximální v?konnosti stojí mimo okruh ústav? umělecky budovatelsk?ch. Takov?m divadlem je i milánská Scala i Metropolitní opera newyorská.Operní divadlo m??eme p?irovnat k v?znamné v?stavní síni: zále?í na po?adatelích a vystavovatelích, aby nezprofanovali v?stavní síň zbo?ím pochybné kvality. Chápeme snahu v?tvarnick?ch spolk?, aby jejich v?stavní místnost u? sv?m jménem dávala záruku, ?e cokoliv se v ní objeví z umění sou?asného i z retrospektivy, bude mít svou hodnotu. S operním divadlem je to také tak, a světová praxe nás p?esvěd?uje, jak málokdy se zda?í udr?eti operní ústav na úrovni repertoární i reproduk?ní. Za hranicemi pozorujeme jen několik staggion — Bayreuth na p?. — které si tuto tradici udr?ely. U ostatních divadel pozorujeme nápadné v?kyvy repertoárové, v nich? vedle vysloven?ch hodnot se objevuje pouhé zbo?í, podávané zvyklostní- mi zp?soby. To je obvykle v?sledek zásahu obchodního. Uměleck? v?znam divadla pak spo?ívá v prvé ?adě v tom, jak odpovědná síla umělecká p?emáhá zásah obchodnick?. Tato v?děle?nost se objevuje nejen u divadel soukrom?ch, ale i u ústav?, po?ívajících vysok?ch subvencí ve?ejn?ch. Uvá?íme-li subven?ní praxi nejblí?e sousední, vídeňskou, a v?sledky, jak se jeví na repertoáru, musíme seznati, ?e subvence tu plynou na podporu umělecké pr?měrnosti, která se musí v divadlech soukrom?ch udr?eti nad vodou vlastní silou. Myslíme-li ji? na vídeňskou operu, která je nám kladena neustále za vzor, pak si p?ipomeňme, ?e je to scéna, která neu?inila po celá desítiletí repertoární objev, a ?e hodnoty jejího repertoáru dostaly se tam na scénu teprve tehdy, kdy? jinde osvěd?ily svou p?ita?livost. Tímto postupem se musel ?íditi i Mahler a ?ídily se jím i v?echny ostatní osoby, které se v ?editelování vídeňské opery vyst?ídaly. Proto je mo?no vídeňskou operu p?i v?ech znacích dokonalosti, které má, ozna?iti za ústav netv?r?í a umělecky pasivní.Opera Národního divadla ve svém v?voji se od po?átku stavěla mezi ústavy, které se silně vyva?ovaly ze své závislosti obchodní a které pokládaly za svou prvou povinnost p?iná?eti nová tv?r?í ?e?ení. Bylo to dáno samou povahou ?eské operní tvorby, je? si vynucovala nové ?e?ení reproduk?ní, a p?edzvěstí této snahy byi u? sám základ, na kterém bylo budováno samostatné ?eské divadlo, základ tolik odli?n? od v?ech divadelních po?átk? na světě. ?eská opera od svého po?átku stojí ve znamení nového vlastního slohu interpreta?ního. Smetanovy zápasy tu byly nejen skla- datelské, n?br? i reproduk?ní, vytvá?ely repertoární basi a domáhaly se vlastního stylu ve shodě se snahami své doby. Tento repertoární zápas vyzna?oval i období Kova?ovicovo, orientované opět podle pot?eb doby, a p?iná?ející ur?ité usměrnění románské jako nov? p?ínos.V?hodou Ostr?ilovou bylo, ?e nastoupil se svou reformátorskou ?inností krátce po p?evratu, kdy vědomí budovatelské bylo v?eobecné. Proto mohl reali- sovati nejen ?irok? repertoárov? základ domácí, ale i jeho samostatnou koncepci interpreta?ní, po?ínající ?Fideliem“ a vtělenou zejména do cyklu Smetanova, sjednoceného jednotn?m pojetím hudebním, re?ijním i scénick?m. To byl velik? programov? ?in, kter? stál jako mezník operní reprodukce evropské a byl uznáván za mimo?ádnou hodnotu v?emi reformátory opery, které doba vyvolala. Paul Bekker poukázal p?ed jedenácti lety na pra?skou operu jako na jedine?n? ústav, jej? kladl za vzor velkého tv?r?ího úsilí a mimo?ádné zdatnosti umělecké. Tak bylo pohlí?eno na operu Nár. divadla i v době inscenace Bergova ?Vojcka“, v době vrcholné umělecké expanse Ostr?ila — ?éfa opery.Ostr?il byl opravdová v?d?í osobnost umělecká. Jestli?e jsme pocítili ?áste?nou stagnaci v jeho práci a jestli?e se do divadelního souboru vloudily jisté elementy cestou pokoutní, aby tam pak vytvo?ily kádr reakce, nebylo to vinou Ostr?ilovou, n?br? zále?itostí re?imu administrativního, kter? ?éfa opery nechal na holi?kách. Víme, ?e Ostr?il neměl po celou ?adu let smlouvy s divadlem a ?e jeho funkce ?éfa byla spí?etradi?ně udr?ována, ne? skute?ně respektována. Víme o striktních p?íkazech ú?edních, na?izujících, ?e pro za?azení ur?itého díla do repertoáru musí b?ti rozhodující jeho rentabilita finan?ní bez ohledu na uměleckou hodnotu nebo na domácí p?vod díla. Víme o sabotá?i Ostr?ilov?ch programov?ch disposic divadelních a o tom, ?e ?editelství divadla vybíralo repertoární plán z r?zn?ch návrh?. Víme, ?e ?ada lidí vná?ela rozkol do divadla, opírajíc se o své známosti s vlivn?mi politiky. Víme toho velmi mnoho, ?ím byl vliv ?éfa opery oslabován, a p?ipomínáme to zhruba jen proto, aby bylo jasno, ?emu bude nov? ?éf muset ?elit a na? bude muset pamatovat, a? s ním bude jednáno.?P?es v?echny p?eká?ky Ostr?il uměl vtisknouti velké ?ásti operních p?edstavení ur?it? jednotn? ráz. Za jeho vedení mohli v?znamní spolupracovníci uceliti soubor, p?evychovati herce od naturalismu k stylisaci, která vtiskla jednotliv?m p?edstavením nejdokonalej?í celistv? ráz. Do?lo tu k zvlá?tním v?kon?m muzikálním jak v orchestru, tak i ve zpěvu, jimi? byl nalezen nov? specifick? ná? vyjad?ovací odstín, jen? ukazoval nové tvá?nosti skladeb, o nich? se myslelo, ?e jsou u? neproměnné a tím i ne?asové. To p?ipomínáme jako zvlá?tní osobnostní znak, kter? uměl vy- bo?iti ze schématu. P?ipomínáme to proto, aby bylo jasno, jaké tv?r?í povahy má b?t Ostr?il?v nástupce.?Byl svého ?asu projeven názor, ?e opera Národního divadla nepot?ebuje ?éfa, ?e posta?í několik kapelník? k vedení tohoto ústavu. Skladatel, kter? tento návrh formuloval, nebyl si plně vědom, ?e povaha opery Národního divadla je zna?ně odli?ná od povahy ostatních operních divadel. M??eme p?ipustiti konkurenci v?kon?, nem??eme v?ak p?ipustiti pod jednou st?echou konkurenci zájm?. Ukázalo se za posledních dvou let Ostr?ilova re?imu, jak tato konkurence byla schopna rozvrátiti cel? soubor. Je tedy z na?í domácí praxe jasno, ?e uměleck? charakter opery Nár. divadla bude zachován jen plnou zralou osobností uměleckou, cílevědomou a energickou.Nov? ?éf opery Národního divadla bude postaven p?ed ?adu úkol? velmi obtí?n?ch. Setká se pravděpodobně s jist?m nebezpe?ím, které bude podr?vati jeho práci. Divadelní soubor, posilovan? vlivy zven?í, byl svého ?asu největ?í p?eká?kou práce Ostr?ilovy, poněvad? uplatňoval zvyklosti a návyky éry Kova?ovi- covy. Novatérsk? záměr Ostr?il?v narazil tehdy na prudk? odpor těch, kdo se dívali na divadelní práci se stanoviska zvyklostního. Argumentem proti Ostr?ilovi bylo, ?e dělá v?e jinak, ne? Kova?ovic, a osobnostní rys Ostr?il?v byl pokládán za minus. Nová osobnost, která bude postavena v ?elo opery, m??e se ocitnout , v obdobné posici a bude snad potírána ve jménu tradice Ostr?ilovy, p?i ?em? se lehce p?ehlédne, ?e pravou Ostr?ilovskou tradicí bude dělati dobré dílo posvém a podle svého nejlep?ího p?esvěd?ení.Na novém ?éfu opery budeme ?ádati cílevědomost repertoárovou, která musí upevniti základ ?eského repertoáru; nesmí se stát, aby ?eská opera mohla b?t ve svém provedení ohro?ena ochuravěním jediného ?lena. Budeme ?ádat orientaci moderní, se kterou souvisí i v?běr retrospektivy. Budeme ?ádat nové chápání interpreta?ní jak dirigentské, tak i scénické. Budeme chtít, aby nov? ?éf byl schopen vnuknouti celémusouboru my?lenku vy??í syntesy divadelní, v ní? ustupuje do pozadí primadonství. Budeme chtít, aby byl opravdov?m tv?rcem, kter? se neohlí?í po osobním úspěchu, ani po bl?skav?ch p?íle?itostech zahrani?ních. Budeme chtít, aby nenapodoboval, aby tvo?il tak, jak tvo?ili jeho velcí p?edch?dci: s osobním p?esvěd?ením, moderně, d?sledně, budovatelsky.Karel Honzík:Praha-Budape??v o?ích architektov?chArchitecture ?aujour?hui“ (Dne?ní architektura), jeden z nejv?znamněj?ích pa?í?sk?ch ?asopis? pro architekturu, svolává po ro?ních a? dvouletních obdobích kongresy. Spí?e ne? kongresy, jsou to studijní cesty, které po?ádá zmíněná revue pro své spolupracovníky z celého světa, mezi nimi? m??eme ?isti jména nejvěhlasněj?í: Auguste Perret, Le Corbusier atd. Leto?ní kongres vybral si za cíl své cesty st?ední Evropu. Tak se stalo, ?e sto architekt?, urbanist? a stavebních odborník? projelo ?eskoslovenskem, Ma?arskem a Rakouskem a mělo p?íle?itost srovnávati ?innost těchto zemí. Bude snad zajímavé uvésti několik post?eh?, které jsem, jako ú?astník kongresu, získal jednak sám, jednak v?měnou názor? s ú?astníky zahrani?ními. O? mi hlavně jde, je srovnání mezi ?inností na?í a ?inností ma?arskou. Takové srovnání je pro nás pou?né, v?dy? od skon?ení války soutě?íme s na?imi sousedy na poli mezinárodní politiky i na poli hospodá?ském a kulturním. V tom soutě?ení nás Ma?a?i ?asto zastiňují svou diplomatickou a spole?enskou tradicí. Jisto je, ?e leckdy sebe lépe míněná pravda nebo poctivá práce z?stává nepov?imnuta, kde?to naopak osobní p?sobení spole?enské získává si vět?ích sympatií a stává se tak jedine?nou propaga?ní zbraní. Z těch dvou slo?ek nelze opominou ti ani jednu. Propagace bez práce je blufem, práce pak. která se nedovede uplatniti a propagovati, stává se zále?itostilokální.To jsou asi úvahy, které plnily hlavy na?ich po?adatel? a které vyvolávaly jisté obavy z toho, aby známá ma?arská propaga?ní virtuosita nesmazala v?echny dojmy, které ú?astníci měli u nás nast?ádati.Celkem m??eme ?íci, ?e to byly obavy, které se nesplnily, ale nicméně to není d?vod k tomu, abychom své sousedy podceňovali. Naopak musíme si z jejich ?innosti v?iti leckteré p?íklady.Myslím, ?e se mi del?ím p?átelsk?m stykem se zahrani?ními architekty poda?ilo získati jejich up?ímné mínění, zbavené ve?keré dvornosti. Jestli?e je spojím s úsudkem vlastním, docházím k úvahám následujícím:Praha a Budape??.69291209446260603603Praha má krásněj?í památky ne? Budape??. V tom směru nelze ani obě města srovnávati. Budape?? měla ne?těstí, ?e její největ?í stavební rozkvět se udál v období romanticismu a secese, v druhé polovině minulého století a na po?átku století tohoto. Net?eba uváděti, ?e to bylo období naprostého úpadku elementárního cítění architektonického. V?echna invence architekt? se vybíjela na povrchu staveb v divokém a nevkusném napodobení a p?ekrucování historick?ch fasádních detail?. ?ekl bych, ?e to byl projev bur?oasie, která se radovala nad sv?m naprost?m vítězstvím, ?e to bylo jakési zbohatlické opojení z náhle získané moci a bohatství. U nás se tento rozmach nebo, chcete-li, ?ádění neprojevilo v takovém rozsahu. Praha tehdy dávno je?tě nedor?stala k velkoměstu, a tak na ?těstí v jejích hlavních pohledech p?evládají historické, p?vodní stavby, které nebyly v p?edcházejících stoletích tak d?kladně ni?eny a bo?eny, jak se tomu stalo v Budape?ti. Tam se toti? st?ídali v ni?ení barba?i z v?chodu s ?nositeli západní kultury“. Co jeden zbudoval, druh? zbo?il.Budape?? je tedy městem nedávno vystavěn?m a je jakousi v?stavou falsifikát?, od ?gotického“ parlamentu (z r. 1902!!) po?ínaje a kon?e národopisn?m museem, které je dokonce nezast?enou a up?ímnou slo?eninou napodoben?ch slohov?ch staveb, co? ji ?iní témě? zajímavou. Jestli?e tedy Praha ne- pro?ila tak urputn? rozmach mě??áckého stavitelství p?ed světovou válkou, je to její v?hoda se stanoviska architektonického, ale je to zase v jiném smyslu její nev?hoda: v organisaci městského ?ivota z?stává nutně pozadu. Její ulice a její prostranství jsou dědictvím st?edověku a neodpovídají pot?ebám novodobého velkoměsta. Jakkoliv Praha roste v??i- hledě a jakkoliv její provoz uli?ní ?iní dojem ru?nosti, nemá dosud charakteru velkoměsta. Naproti tomu Budape?? je vysloven?m velkoměstem. Její p?ímé, ?iroké a asfaltované ulice s dálkov?mi pohledy, její boulevardy, její velká prostranství na k?i?ovatkách, její vnitroměstské parky — to v?e ?iní ji podobnou západním velkoměst?m. Ostatní slo?ky velkoměsta nese ji? ?ivot sám sebou. Dík velk?m odstup?m diváka od pr??elí dom?, usazují se nad ?ímsami dom? velké světelné a pohyblivé reklamy, které nám p?ipomínají lond?nsk? Piccadilly Circus nebo pa?í?ské boulevardy. Na ?irok?ch chodnících vidíme za p?íznivého po?así kavárenské stolky, které se u nás schovávají v nitru zakou?en?ch místností.Praha nepro?ila v pravém slova smyslu rozmach bur?oasie. Tato t?ída se nevyjád?ila v její struktu?e svou ?ivotní soustavou ve v?ech slo?kách, jako tomu je ve velkoměstech jin?ch. Praha je město ru?né, ale nikoliv pohodlné. V?echny plochy vnit?ního města jsou vyu?itkovány stavebně a komunika?ně. Ale není tu nov?ch vnitroměstsk?ch prostranství rekrea?ních, prostranství kolektivního klidu, rozjímání a rozhledu. Je to město poněkud bez městské ?ivotní kultury. P?í?ina toho le?í nasnadě: nep?eháním, ?eknu-li, ?e u nás nemáme tak?ka tradi?ní bur?oasie, která by byla tvo?ivě zasáhla do v?voje města.Pokud jsme sami nep?i?li z venkova, tedy tak?ka ka?d? z nás má v generaci nazpět p?edky, kte?í p?i?li do města z vesnic, městys? nebo mal?ch měste?ek: obyvatelstvo na?ich měst p?edstavuje masu malomě??an?. Není pak divu, ?e v?raz města je pak p?ím?m odrazem této sociální proporce, nebof ka?d? novomě??an p?iná?í si s sebou zvyky a p?edsudky, které p?sobí setrva?ně i v dal?ích generacích. Budape?? je pod vlivem jiné setrva?nosti a sice dodnes p?sobící velkoměstské nabub?elosti z konce století, která se za?íná teprve nyní lámati. Shrnul bych tedy p?ednosti a nev?hody Prahy oproti Budape?ti v ten smysl: Praha má pozoruhodné jednotlivosti, ale neposkytuje západnímu náv?těvníku ?ivot v navyklém velkoměstském stylu. Toho by si měly v?imnouti ony osobnosti, které pe?ují o ná? cizineck? ruch, nebo dokonce ti, kte?í se stále udivují nad jeho mal?m rozsahem. Někdy lze ?isti v novinách skute?ně naivní ?ehrání na mal? cizineck? ruch, kdy?tě pr? máme tak krásné krajiny a tak krásné památky. Je to poněkud dobrodu?ná dom??livost lidí, kte?í zdá se, nic jiného neviděli. Krajiny jsou jinde stejně krásné, ne-li krásněj?í, a památky si lze prohlédnouti za poměrně krátkou dobu. To v?e nesta?í k tomu, aby si cizinec zalíbil v del?ím pobytu u nás. Uva?me, jak je to pohodlné si mysleti, ?e krása na?í krajiny a na?ich památek sta?í k p?ita?ení zájmu. Na?i krajinu nám dala p?íroda a na?e památky nám zbudovali p?edkové — to v?e není je?tě na?e zásluha. Co jsme schopni poskytnouti my? To jest otázka nejd?le?itěj?í!V?imněme si na p?. jednoho malého detailu v úpravě městského ?ivota pe?tského. V nej?ivěj?ím st?edu města táhne se jeden kilometr dlouhé náb?e?í, tak zvan? Ferenc Jozsef rakpart, na něm? je automobilová doprava zakázána. Je to prostě pě?í promenáda, kde si m??ete oddechnout! od klaxon? a benzinového zápachu. Zde se uvolňují svaly v tvá?i, které nám stahuje ostra?itost a soust?eděnost na k?i?ovatkách a uli?ních p?echodech. Zde jste náhle v zátoce klidu, zde je místo tělesného i du?evního uvolnění, nebof se m??ete volně procházeti po ?irokém náb?e?í bez obavy, ?e vás srazí k zemi neo?ekávané auto nebo sentinel. A zde se vystavujete sugestivnímu klidu plynoucí ?eky a protěj?í siluety města. Na tomto tichém náb?e?í se usadily po celé jeho délce kavárny, které mají na chodnících své terasy v plenairu. Je tu klid a p?ece je tu ?ivot. ?ivot dru?n? a kontemplativní. Vidíme, ?e v Budape?ti se stále pokra?uje lve vy?azování dopravy z náb?e?í a ?e na klidn?ch místech se z?izují parky a dětská h?i?tě. A nyní srovnejme to s náb?e?ími na?imi, která se budovala po p?evratu. Na p?íklad náb?e?í mezi Parlamentem a ?tvanicí. A?koliv to není ?ádná komunika?ní spojnice, obtě?ují tu chodce zběsilá auta, která vyu?ívají právě ?ídké frekvence k divoké honbě, p?i ní? ví?í prach nedlá?děné silnice a p?i ní? vytrvale troubí. A p?es tento hluk je tu vlastně mrtvo, nebof toto p?ekrásné náb?e?í s jedine?n?mi pohledy lemují ú?ední a ve?ejné budovy, které tu stojí jako ne?ivé kamenné masy. Je to detail, ale myslím, ?e dob?e znázorňuje to, co jest a co není městská ?ivotní kultura.?A nyní, kdy? jsme provedli p?ísnou autokritiku, hledejme opět světlé stránky. To, co v?ichni zahrani?ní architekti prohlásili za na?i nespornou p?ednost, jsou na?e moderní stavby. V Budape?ti jich najdeme málo a nevyzna?ují se p?íli? dobr?m provedením. V tom směru má Praha náskok. A aby snad nebylo omylu v pojmech: nejsou to ?ádné skoromoder- ní nebo polomodemí stavby, které budí zájem cizinc?. Naopak, jsou to právě ty radikální a poctivě moderní stavby, kter?m ?ást na?í ve?ejnosti bez rozli?ování ?íká pau?álně bedny a kter?m vyt?ká, ?e hyzdí na?i historickou Prahu. Právě v těch moderních architekturách shledávají zahrani?ní architekti nejvá?něj?í pokra?ování tradice města. V?ichni ú?astníci netajili se sv?m obdivem k úsilí o moderní stavění v na?ich městech a je to právě Brno (kde skupina mlad?ch architekt? měla vět?í mo?nost práce), které se tě?í obzvlá?tní pozornosti.Je zajímavé, ?e právě (ono obávané) spojení starého města s moderním se mnoha zahrani?ním odborník?m i laik?m líbí více ne? Zlín, kter? je od základu budován jako moderní celek.Proto nám pou?ení z v?měny názor? se zahrani?ními architekty a odborníky dává tento p?íkaz do budoucnosti: pokra?ovati v zapo?até tradici na?í moderní architektury. Budovati vedle star?ch památek a starého města (které ctíme), stavby stejně odvá?né, jako kdysi byly ony. BudoVati město moderní, aby odpovídalo na?í době a sou?asnému ?ivotnímu stylu velkoměstskému. To je cesta, jakou je nutno se bráti, aby zájem o Prahu vzrostl, nebof na?e moderní stavby se tě?í ?ím dále tím vět?í pozornosti ciziny a za?ínají dodávati Praze jakéhosi v?jime?ného charakteru ve srovnání s městy cizími.K těmto otázkám stavební grafologie měst, které mi nejvíce le?í na srdci, měl bych je?tě dodati některé charakteristiky, t?kající se spí?e spole?ensk?ch forem nebo národní psychologie. Zajímavé toti? je, kdo věnoval sv?j zájem kongresu, jeho? v?znam net?eba zd?razňovat!. V Budape?ti vycházel tento zájem od vlády samé. Ministr vnitra a president rady pro ve?ejné práce věnoval kongresu obzvlá?tní pozornost pozváním na odpolední recepci v sálech ministerstva vnitra a na skvělou ve?e?i na ostrově sv. Markéty, kde oslovil hosty dlouhou ?e?í. U nás vycházel zájem spí?e se strany obce, soukrom?ch spolk? odborn?ch a hlavně se strany soukrom?ch jednotlivc?. Je to patrně p?irozen? následek tohoto rozvrstvení zájmu, ?e ú?astníci navázali u nás více osobních p?átelství a ?e shledávali v na?em p?ijetí více prostoty a srde?nosti ne? v Ma?arsku, kde p?ijetí se dr?elo poměrně v mezích oficiální formálnosti. Prohla?ovali dokonce, ?e prostota a srde?nost, kterou v ?SR. nalezli, je v?razem sociálního cítění, jím? se jim zdály zdej?í ?innost, práce i ?ivot silně proniknuty.?ivot a instituceStultus:De gustibus... v Rusku...P?ed několika lety, ?ekněme na za?átku první pětiletky, se v Moskvě odehrála nepatrná pouli?ní p?íhoda. Stalo se to v Dragomilově, ?tvrti, povahou sv?ch obyvatel ne nepodobné ?i?kovu. Mlad? domorodec, skvoucí se elegancí a nádherou, p?istoupil, houpaje se v bocích, ke dvěma kolemjdoucím dívkám a pravil jim nedbalou lámanou ru?tinou: ?Madámy-sle?inky, jsem cizinec! Mohly byste mi ?íct, esli jsem tu dob?e v Dragomilově?“Onen dragomilovsk? dandy byl nanejv?? p?ekvapen, ?e jeho pokus se minul s ú?inkem. Dívky vyprskly a utekly. A p?ece vypadal, jak se domníval, oslnivě cizineck?. Měl na sobě: ?epici placatou, s obrovsk?m nehtem a s kostkou, kabát p?e?típnut? v pase jako vosa, kravatu ?elenou s ?erven?m puntíkem, kalhoty, roz?i?ující se dole jak zvony, botky tak ?luté, ?e se zdálo, jako by měl místo nohou pomeran?e, a rozko?né zelené pono?ky. Pro? by nemohl b?t pova?ován, dejme tomu, za Angli?ana? Podivné!To bylo v době, kdy ?eny la?ně po?íraly zraky ka?dou cizinku, vyskytující se na moskevsk?ch ulicích, prováděly div? pro pár hedvábn?ch pun?och, ale byly v?dy trochu zklamány, kdy? se jim poda?ilo p?ijít k prav?m ?at?m z ciziny. P?ipadaly jim poněkud ?chudé“, p?edstavovaly si to bohat?í. Lépe je p?e?ít podle domácích vzor? a mód. Znala jsem té? jednu st?edo?kola?ku, je? si na kluzi?ti namluvila z?ízence z vyslanectví malého státu a kochala se vědomím, ?e se pohybuje ve vy??ích spole?ensk?ch sférách.Ne? od oné doby uplynulo dost ?asu a odehrálo se mnoho událostí. P?es zemi sovět? se p?evalila vlna industrialisace. Byly vystavěny giganty tě?kého pr?myslu a te? u? je ?as i na lehk?, u?itkov? pr?mysl. Na universitách a odborn?ch ?kolách byla vyu?ena celá generace mlad?ch intelektuál? a odborník?. ?ivot se zvelebil a ?ivotní úroveň ?irok?ch vrstev obyvatelstva se pozvedla. ?teme v informa?ní rubrice ?Pravdy“ ?Nové zbo?í“, ?e moskevská továrna na sukna dala do prodeje nov? druh celovlněné látky ?dráp“, je? se ?svou jakostí i vzhledem blí?í pat?i?n?m cizím vzor?m“. A stojí 120 rubl? metr (podle oficiálního kursu kolem 50 K?). Z rychlého běhu událostí usuzuje ?lověk i na p?eměnu nálad a vkus?.Dlouhé a krátké sukně.Móda p?ichází z Evropy do SSSR s opo?děním asi 1 a? a? 1^2 roku. Usazuje se tu zas na del?í dobu a za?íná bujet. Bujení módy krátk?ch sukní bylo na p?íklad pro sovětské ob?anky p?íjemné a u?ite?né: bylo to jednak ekonomické, jednak ?lo lacino ukázat svou fe?nost a udělat ?aty o několik centimetr? krat?í a u??í, ne? je ve skute?nosti t?eba. A takové p?estupky proti pravidl?m sovětská ob?anka nadmíru miluje. Kdy? se na Evropu svalila krásná, drahá a nepraktická móda dlouh?ch sukní, reminiscencí mód minulého a za?átku tohoto století, byly p?ijaty kroucením hlavy u? v demokratick?ch státech, pro ně? se nehodily jak z praktick?ch, tak ze zásadních d?vod?. Ale kdy? toto rozko?né zpáte?nictví po jisté době p?ece jen zvítězilo nad v?emi ohledy, pomysleli jsme si hned trochu zlomyslně a trochu s politováním na ?lamastiku, do ní? tyto nové kreace dostávají sovětské dámy.Kartounky s rozko?n?mi vzore?ky z traktork? a kuli?kov?ch lo?isek, propagované jednu dobu a vyráběné sovětsk?mi továrnami, se jim nelíbily a byly pak zavr?eny i oficiálně. Několik pokus? o vytvo?ení svérázné sovětské módy, p?izp?sobené sociálním podmínkám, rovně? ztroskotalo — byly patrně p?íli? umělé a nelákavé. A hle, jedno ?íslo německé ?Die Dáme“ p?ineslo kone?ně roz?e?ení otázky: byly tu reprodukovány obrázky z moskevsk?ch ulic, zábavn?ch podnik? a závod?. Byly tu ty moskevské dlouhé ?aty! Neforemné, z fantasticky nepat?i?n?ch látek u?ité; kolik asi práce, běhání za látkou tě?ko p?ístupnou v pot?ebném kvantu, dravého honu za módním obrázkem z ciziny, stání ve frontách daly sv?m majitelkám, nat?ásajícím nyní py?ně své barchetové vle?ky. A tímto byl fakt existování vle?kové sukně v zemi sovět? zpe?etěn. A nyní o tom, jak vypadá situace této chvíle.Moskevsk? krej?í vypráví.Komsomolská ?Pravda“ (20. VH.) otiskla ?lánek ?Vkus. Poznámky starého krej?ího.“ Byl napsán p?ist?ihova?em- krej?ím jisté velké moskevské továrny na ?aty, N. Koro- stělovem. Továrna obsluhuje velkou továrenskou ?tvr? a její zákazníci jsou velmi rozmanití: in?en??i, dělníci, ú?edníci. Zde je několik citát? z Korostělova ?lánku.?P?icházejí k nám do dílny dívky mladé a ?tíhlé. Objednávají si drahé ?aty, ?ádajíce nemo?né st?ihy a nevkusné st?ídání barev..Aby podep?el své tvrzení fakty, uvádí krej?í několik p?ípad? osobního vkusu mlad?ch proletá- ?ek. ?Dvě skromně oble?ené dívky Máňa L. a Zina S. Není jim dohromady ani 40 rok?. Jsou malí?kami pokoj?... p?ijely asi p?ed dvěma roky z vesnice a nyní si objednávají stejné ?aty. — Chceme je mít za ka?dou cenu úzké a dole aby byl p?i?it volán. — V?dy? to není hezké! Není to pohodlné! Hyzdí to postavu! — To je jedno ... Jen ?ijte .. — Mo?ná, ?e se jim takové ?aty ani nelíbí, ale viděly stejné na kamarádkách, pova?ují to za módní...“ Krej?í musí dob?e znát své zákaznictvo, nebo? v zápětí vysvětluje p?vod této domnělé módy. Ve filmu ?Nástěnka Ustinová“ p?izp?sobuje hrdinka krátkou sukni k ?zahrani?ním plesov?m“ ?at?m, p?i?ívajíc k ní ?irok? volán. Jejího p?íkladu následovali diváci, u nich? je?tě z?staly někde le?et takové sukně. A na?e fe?andy to měly za poslední novinku sezóny a po?aly si schválně ?ít podobné ?aty. Film je vskutku jedním z prvních arbitr? elegance sovětsk?ch ob?an? a — krej?í má úplnou pravdu — nepost?ehují v něm ani náro?né grotesknosti situace, ani, a to je h??, jevi?tnosti jeho ?at?. Nejde-li o film sovětsk?, kde se hraje p?ece jen vět?inou v civilních ?atech a dostane-li se p?ed jejich o?i, la?né módních novot, p?epychov? film západní, m??e b?t v?sledek smutně komick?. Dívka, pracující na stavbě metra, navle?e se po práci do pseudo-garbovsk?ch ?at?, nebo? nezná gradaci v oblékání a neví, kam se co m??e vzít, a nebyla nikdy pou?ena o nevhodnosti jist?ch materiál? pro ur?it? st?ih.Druh?m zlem je, hned po opi?ení se po filmov?ch vzorech, tak zvan? osobit? vkus. Korostělov uvádí hr?zy jeho h??ení.?Vzpomíná si na plavovlasou, krásnou kontrolorku zbo?í z továrny Tizpribor Aňu K. Vběhla k nám a ani? sta?ila slo?it obrovsk? bleděmodr? de?tník, oblo?ila se rovnou ?asopisy. V?ichni p?ítomní si jí v?imli: tak papou?kovitě-pestr? byl její oblek. Dlouhá zelená zvonová sukně, ?ervená pletenárninosObl?za a na rozko?né hlavi?ce pronikavě modrá radiovka, sta?ená na jedno ucho. P?i?la si ke mně objednávat letni ?aty z hedvábí, pokryté nes?ísln?mi kan?rky, faldy, volány. — A sem mi dejte nějakou ma?li jako mot?la, nějakou vět?í, viděla jsem takovou u kamarádky — prosila mne.“Stává se, ?e ?lověk podléhá klamu a myslí si, ?e velké a v?znamné p?erody v ?ivotě země a lidí nesou s sebou jist? p?erod psychologie a po?adavk?. Myslí si na p?íklad, ?e mu?, jen? za několik let byl pozdvi?en od p?dy a primitivního selského hospodá?ství p?es st?edo?kolské vzdělání na technického odborníka a uvědomělého ve?ejného pracovníka nemusí ji? bít svou ?enu. Nebo, ?e se mu ji? nemusí líbit divoká barva kravaty a jeho dru?ce a spolupracovnici se ji? nezachce ?bohat?ch“ ?at? a zalíbí se jí krása jednoduchosti. Ale chyba lávky. Jsou stejné a u?ívají dokonce stejn?ch v?raz?. ?Ukázal jsem elektromon- térce továrny Stalina Galje N., pro vět?í názornost, kresby dob?e u?it?ch ?at?. — Jak jednoduché ... Ale v?dy? na tom není ?ádná fasona ..?Vpíjejí se o?ima do kolemjdoucí cizinky, a napodobujíce ji, ?ijí si ?aty a bl?zy, vybírajíce to nejhor?í, co dává západní Evropa.“ A sám p?iznává: p?ejímajíc nekriticky v?echny tyto (západní) fasony, stává se ?ást na?í mláde?e ?ivou karikaturou, vyhazuje v?dělek atd.Korostělov se nespokojuje s kritikou vkusu ?en; stě?uje si také na zálibu mlad?ch mu?? v nesmírném vycpávání ramenou kabátu, ?irokánsk?ch kalhotách a k?iklav?ch doplňcích. ?íká, ?e sovět?tí mládenci ze sebe dělají jakési pa?í?ské apa?e. ?Dovolím si poznámku. Soudruzi! Takové věci se nosily i ve filmu p?ed nějak?mi patnácti léty.“P?ízna?né je, pokud mo?no soudit z tisku, ?e ?lánek krej?ího nevyvolal nad?ené ozvěny v jinak tak citlivém sovětském ?tená?stvu. Oz?vají se na ka?dé zavolání novin: jsou ochotni psát jim dopisy a debatovat o nejrozmanitěj?ích ?ivotních tématech, ale toto je patrně bu? nechalo nedot?en?mi, anebo to bylo proti jejich gustu. Pravděpodobně si o svém dobrém vkusu myslí něco jiného ne? odborníci a hodlají v něm setrvat. Jsou v tom podporováni do zna?né míry v?robou, jak vypl?vá z dopisu do ?Koms. Pravdy“ (28. VIII.) malí?ky Margity ?ivi- lové ??ivé loutky. Ne v?e co je módní je krásné“ — jediné zdá se odpovědi na ?lánek Korostělova. Pí?e mezi jin?m:?Udělala jsem jednou několik skizz pracovních a sváte?ních ?at? pro ?eny r?zn?ch postav a nabídla je pozornosti hlavního malí?e universálního obchodu Mostorgu. Pravil mi, sotva se na to podívav: — To se nám nebude hodit. — Prohlédla jsem si potom v?kladní sk?íně Mostorgu — ?aty a? k patám, s ohony — vle?kami — a pomyslela jsem si: koho pak zrovna mini malí? Mostorgu slovem ?nám“ ? ... Nedávno jsem se zastavila v redakci ?asopisu ?Módy“. Kdy? jsem nabídla několik nákres? ?at?, byla jsem odmítnuta. ■— Následujeme v podstatě Západ, a vy máte něco docela jiného. — A tak se ptám, pro? ur?uje poptávka hlou?ku ?parádnic“ pochybně kultivovan?ch, s pok?iven?m vkusem, práci v?ech krej?ovsk?ch organisaci?“Nemohu si neuleh?it a nesdělit ?istě platonicky soudru?ce ?ivilové, která to stejně nebude ?íst, ?e stejnou otázku si klade i mnoho rozumn?ch lidí v Evropě, majíce jiné, bohat?í mo?nosti v?běru a prost?edk?, ne? lidé v SSSR.Z ka?ení vkusu a ?patného ovlivňování ve?ejnosti obviňují oba pisatelé svorně v první ?adě vydavatele módních ?asopis?. ?Podívejte se na na?e ?asopisy — ?íká Korostělov — na v?echny ty ?Jara“, Podzimy“ a ostatní ro?ní doby. Technicky je to — brak. Jsou vydány na ?patném papí?e, bez úcty k ?tená?i... Jsou to zhor?ené kopie cizích originál?..." A ?ivilová: ?Na stránkách na?ich módních ?asopis? najdete nehorázné ?aty, poutající pohyb, hyzdící postavu... A jen se podívejte na obrázky, znázorňující ?enské ?sezónní módy“. Jednotvárné, nesmyslné tvá?e, nevkusné ú?esy s ?trvalou“, hustě namalované rty, nad o?ima —7 tenké pruhy, utvrzující nejapnou módu holení obo?í. Kresba je —? metodou názorné agitace, propagace, a mnoho na?ich dívek — a dobr?ch dívek — standardisuje sebe, podle těchto loutek z ?asopisu.“Kolik to stojí?Nelze se tu nezmíniti i o hospodá?ské stránce podmínek oblékání. Za prvé jsou to ceny látek a jejich jakost. Dejme tomu, ?e si někdo chce u?ít kabát ze zmíněné látky ?dráp, blí?ící se jakostí cizím vzor?m“. Koupí si jí tedy 3 metry. To dělá 360 rubl?. Víme, ?e u?ití jednoduch?ch dámsk?ch ?at? stojí padesát rubl? za práci, p?edělání (pravda d?kladné s obracením látky) pánského zimníku 200 rubl?. Stojí tedy dejme tomu u?ití nového plá?tě (odhadujeme minimálně) 300 rubl?. To ji? dělá dohromady 660 rubl?, nepo?ítaje v to pod?ívku a d?kladné ruské vatování. Tento minimální a neúpln? rozpo?et se polo?í jako tě?ké b?emeno na ?lověka i s velk?m poměrně platem ■—■ na p?íklad 700 rubl?. Hotové ?aty, jak dosvěd?ují v??e citovaní, jsou nevalné a stě?ují si na jejich topornost a ?patnou jakost ?asto i ?tená?i novin. P?edstavme si v?ak ?lověka s platem 300 rubl? měsí?ně a dobrou kvalifikací, takhle r?sova?e nebo písa?ku na stroji, znající cizí jazyky. Nem??e si prostě dovolit látku dráp, blí?ící se cizím vzor?m, za 120 rubl? metr. Dostává laciněji potraviny ve svém konsumu (nebo je dostával p?ed zru?ením chlebenek), má jako dobr? a oceněn? pracovník i jiné v?hodi?ky a slevy, p?íle?itostné prémie a podobně. Ale p?es to bude pro takového ?lověka problémem i zakoupení 3 metr? polovlněné a polo- bavlněné látky, dané do prodeje sou?asně s dobr?m ?drápem“, za cenu 35 rubl? za metr. Bude to ?init asi t?etinu jeho měsí?ního rozpo?tu. A oblékat se p?ece ?lověku chce! Chce se mu toho v touze napodobit za ka?dou cenu cizinu a z mnoha jin?ch lidsk?ch, neprobádan?ch psychologick?ch d?vod?. A také tak vznikají opo?děné sovětské wam- py ve vle?kov?ch ?atech z květovaného batistu a pusou namalovanou do srdé?ka pronikav?m lacin?m lí?idlem.T?eba p?iznat, ?e textilní pr?mysl sovětsk? ponechal si je?tě chybu, známou z dob starého Ruska — nedovede toti? vyrábět to, co by pot?eboval nejvíce z d?vod? zásadních i hospodá?sk?ch — dobré, levné druhy zbo?í. Zatím co dra??í druhy látek se v posledních létech zna?ně zlep?ily, z?stává v?běr a jakost laciněj?ích je?tě daleko pozadu. A tuto nedemokratickou vlastnost, na ni? bylo mnohokráte upozorňováno, t?eba změnit co nejd?íve.D?le?ité drobnosti.Jsou tu je?tě jiné malé, ale p?ece v?znamné podrobnosti. Sukno m??e b?t dobré, u?ití také, ale zkuste nosit kalhoty nezapnuté! V SSSR se velmi ?asto nedostává galanterního zbo?í, zapomíná se naň p?i velkém rozmachu pr?myslu. ?Izvěstija“ z 9. tohoto měsíce uve?ejňují ?lánek ?Osud patentky“. Celkem jednoduchá historie: patentky nejsou k dostání v ?ádném obchodě. Pr?mysl, jen? by je měl vyrábět, nedovedl udělat mosaznou stuhu a tak ji? p?ed rokem to skoncoval tak, ?e patentky prostě p?estal vyrábět. A v?bec, spot?ebitel ?ádá 280 druh? galanterního zbo?í, z nich? asi 60 druh? není v obchodech v?bec k dostání. Stroje nutné k v?robě vyrábí sovětsk? tě?k? pr?mysl. Uvádíme tento p?ípad nikoliv z malicherné ??ouravosti, n?br? proto, abychom ukázali, s jak?m lajdáctvím, byro- kratismem a nedbalostí musí sovětská vláda je?tě bojovat. V Leningradu se brakuje kolem polovice vyráběného galanterního zbo?í (za 50 mil. rubl? ro?ně) a brak se okam?itě prodává mimo plán v?roby. Zkuste vypadat nikoliv elegantně, ale slu?ně, kdy? vám t?ebas z ta?ti?ky hned sleze lak, jak uvádějí ?Izvěstija“. Detaily tvo?í velk? celek. V?ak také pisatel ?lánku ?íká, ?e není pěkné, kdy? země, která se nau?ila stavět gigantická letadla a stroje, nedovede vyrobit patentku.Nynítrochu psychologie.Je mnoho lidí, pracujících v?borně v oboru kultury a vědy, kte?í se nedovedou dob?e oblékat. Jsou prostě zabráni do své práce a v zápalu pro ni nepozorují věci pozemské. Nelze o nich ?íci, ?e se strojí ?patně, nebo? se ne- strojí v?bec, proto?e mají je?tě v paměti, ?e je radno hodit na sebe jakési ?aty. Není také ?ádného zákona, jen? by dokazoval, ?e ?lověk, oblékající se nevkusně z viny vlastního gusta, by byl za ka?dou cenu osobou nekultivovanou a stál na nízké úrovni. Je v?ak jakási pravděpodobnost v tom, ?e dívka, vyhledávající cílevědomě kombinaci zelené sukně s ?ervenou bluzou, nebude ho?et pro Bachovu hudbu. On se jí asi bude up?ímně ?e?eno hrozně líbit nov? rusk? k?? ?Já a moje Ma?a u samovaru“. Nedej b?h, ona ?te moderní literaturu, ale p?elo?en? román ze spole?enského ?ivota, nebo z nedostatku lep?ího nějak? zapadl? domácí ?mejd, to je tak napínavé! Vylou?eno, aby se vysmrkala virtuosně do dvou prst? jako její stará matka. Ale man?ry asi bude mít jako popovská dcerka (ach! och! vy jste ale zl?, hi-hi!) a nikoliv prosté a p?irozené, jako dívka, oble?ená do jednoduch?ch jednobarevn?ch ?at?. Je to prostě stupeň v?voje, onen, na kterém se jednotlivec domnívá, ?e u nich v Kocourkově je v?e mnohem elegantněj?í ne? v Pa?í?i. K poznání opaku zatím je?tě nedojde, nebo? není s ?ím srovnávat. P?ed léty se v báje?ném divadle Vach- tangově za?ala hrát dobrá ?komedie mrav?“ od Bulgakova ?Zoj?in byt“, p?íkrá a ?ivotní satira na jistou ?ást domácí spole?nosti. Apropos, ?íkaly tehdy sovětské dámy, ?e se na ni chodí dívat pro nádherné toalety, které se ve h?e vyskytují. Ale věc není v tom. Je tam scéna, v ní? zdánlivá majitelka módního salonu, ve skute?nosti pak dr?itelka tajného pelechu Zojka, svádí mladou a krásnou ?enu, aby k ní vstoupila do slu?eb. Mladá ?ena se brání, ale tu ve chvíli největ?ího váhání rozev?e p?ed ní Zojka ?irok?m divadelním pohybem sk?íň a otev?e o?ím oběti nep?emo?itelné vnadidlo: visí tam jeden malinově ?erven? a jeden pestr? hadr. A mladá ?ena se k ním chtivě vrhne, chytí je do rukou a zvolá v hore?ném opojení: ,,?, jak bych tě nedoznala bo?sk? Paquine!“ — To je divadlo. Ale sovětské ?eny bo?ského Paquina dodnes poznávají.Stejnokroj pro ?koly.Proti nevkusu se brojí. Malí?ka ?ivilová navrhuje kariko- vání v novinách, tak aby lidé poznali, ?e jsou smě?ní. Krej?í Korostělov proponuje ve?ejné debaty s vysvětlením, co je krásné a co je o?klivé a také — věc velmi revolu?ní — uve?ejňování dobr?ch módních obrázk? v denních listech a zavedení módní rubriky. Ale dnes se v SSSR děje více revolu?ních věcí. Je to na p?íklad rozhodně historické na?ízení vlády a v?konného v?boru strany ze 4. IX. 1935, t?kající se ?kolství. Je to pokra?ování správné linie, s ní? bylo zapo?ato d?íve a logick? v?sledek podobného na?ízení loňského. Ustanovuje p?ísněj?í kázeň a po?ádek ve ?kolství, zru?uje zkou?ky do vysoké ?koly, má-li ?ák v maturitním vysvěd?ení samé v?borné z hlavních vyu?ovacích p?edmět?, a zavádí mnoho jin?ch nesmírně pro ?ivot země d?le?it?ch novot, stojících za zvlá?tní zmínku a vysvětlení. My v?ak se zastavíme u jednoho z jeho bod?, jen? zní: Stanovit jednotn? stejnokroj pro ?áky obecné, neúplné st?ední a st?ední ?koly, zavedením jednotné uniformy po?ínaje r. 1936 a to nejprve ve ?kolách Moskvy, Leningradu, Kijeva, Charkova a Minsku.Toto opat?ení má jistě za ú?el zase zv??ení kázně. Velké procento dětské zlo?innosti p?ipadalo na ?koly, disciplina byla v?bec po dlouhou dobu ochablá a stejnokroj umo?ní kontrolování ?ák? v hodiny mimovyu?ovací, odli?í je na ulici od celého davu. Nás v?ak zajímá stejnokroj samotn?. Zatím se vypracovává a bylo na něho u?iněno ji? několik návrh?. Tak ?Izvěstija“ z 5. IX. sdělují, co jim bylo ?e?eno o prozatímních plánech v Osvětě. Ho?i budou asi mít modr? stejnokrojov? svrchník, dívky modr? raglánov? plá?? s páskem raglánového vzhledu. Ho?i do páté t?ídy budou mít modré kabátky a krátké kalhoty, od páté nahoru dlouhé nohavice. Dívky rovně? v ni??ím stupni ?koly budou mít modré ?aty a zástěry, ve vy??ím pravděpodobně ?aty a zástěry ?edomodré. Na hlavě budou ho?i nosit tmavomodrou fura?ku, dívky modré radiovkv. Knoflíky na ?atech budou stejnokrojové, kovové, se s-á-ní— erbem. Jak je vidět, m??e uniforma vypadat velmi hezky. molská Pravda“ ze stejného dne p?iná?í obrázek veeelék: chlapce v pokusné uniformě a jiné podrobnost mo?n?ch variant?: snad budou ho?i nosit pumpky, v létě mc?ná plátěné shorts, neví se, zda bude kabát s páskem nebo re a tak dále. Kolem 20 ?ák? r?zn?ch věk? chodí do továrny na zkou?ky, kde na vypracování stejnokroje spolupracujíkrej?í, osvěta, odborníci v hygieně a — děti samotn?. Letos byla v Moskvě vystavěna krásná a velká nová?kola, vybavená v?ím moderním za?ízením, pohodlím a r?zn?mi vymo?enostmi. Letos je v tisku méně ne? loni pobou?en?ch zpráv o tom, ?e opravy ?kolních budov nebyly za léto provedeny. Doufejme tedy, ?e otázka dětsk?ch oblek? bude vy?e?ena také kladně a ?e nap?esrok nebude zoufal?ch apel?, ?e uniformy pro nová?ky nejsou u?ity, nebo ?e jsou u?ity ?patně, nebo ?e se jich nedostává, jak tomu bylo je?tě i letos se se?ity a ?kolními pot?ebami. Dále, ?e děti budou upraveny a po?ádné ve svém novém kroji a ?e nebudou pro nedbalost krej?ích vězet v něm jak v pytli. A kone?ně, ?e st?ízlivá a hezká uniforma nau?í tuto generaci vkusné skromnosti v oblékání. A ?e je to nezestan- dardisuje a ?e ?viháci jsou u? te?, je vidět podle následující malé podrobnosti: na klobouku má b?t státní o-i znakpozlacen? srp a kladivo uprost?ed klas? v pozadí z ?erveného emailu a kní?ka na pozadí bílém. Ho?i to budou p?irozeně nosit uprost?ed ?epice. A tedy dívky, kdy? u? mají také právo volby, samotn? navrhly a moc prosily, aby ten odznak na své radiovce směly nosit na straně. Ne?ádi! Dob?e věděly, ?e nějak? ten velk? soudruh, co ?edi v Osvětě a nad uniformou uva?uje, je p?ece jen mu?sk?. kter? za boha ?ivého nepochopí, ?e radiovka se musí nosit fe?ně na jedno ucho a nikoliv nata?ená rovně na hlavu jako lívanec. A ?e teda — neoblomná logika — musí hezk? odznak p?ijít bezpodmíne?ně na druhou stranu, tak. aby se vyjímal a krá?lil jeho py?nou majitelku.dopisyK hudebnímu festivaluVá?ená redakce!Ke ?lánku F. Warschauera ?K hudebnímu festivalu v Praze“ p?ipojuji toto:Je pravda, ?e po?adatelé XIII. mezinárodního hudebního festivalu si uvědomili jeho kulturně-politickou záva?nost O zdaru festivalu rozhodla v?ak okolnost, ?e representanti vlády byli si vědomi jeho kulturně-politického v?znamu.Tato jednota názor? uměleck?ch a vládních ?initel? byla hybnou silou festivalu. D?věra, jí? se mladé generaci od vlády dostalo, pomohla p?ekonávati a zvládnouti organisa?ní potí?e 12 dní p?ed zahájením festivalu.Sly?el jsem v době p?ípravn?ch vyjednávání stesky, ?e u nás ?v demokracii jdou věci pomaleji ne? jinde v diktatu?e“ Konstatuji proti tomu, ?e náměstek ministerského p?edsedy. ministr R. Bechyně, nepot?eboval k obsáhl?m informacím, poradám a kone?nému rozhodnutí více ne? několik hodin ?asu a v dohodě s protektorem festivalu, ministrem ?kolství a národní osvěty prof. dr. J. Kr?má?em a ministerstvem zahrani?ních věcí byly za necel? t?den pot?ebné disposice hotovy. Vláda umělc?m festival nenadiktovala. Ani umělci vládě festival nevnutili. Uplatnilo se jednotící nazíráni na na?e kulturní zájmy a mezinárodni situaci.Rychlé a věcné rozhodování v zále?itosti hudebního festivalu posílilo víru v demokracii, jejím? základem jest a z?stane hlavní po?adavek: ?Nebáti se odpovědnosti.“ Alois Hdha.Je mo?no z?ídit daňové soudy?Velevá?en? pane redaktore!Na m?j ?lánek o pot?ebě daňov?ch soud? odpovídá jednak p. D. S., jednak p. Dr. Kafka, ka?d? ov?em s jiného hlediska. Dovolte, abych k tomu p?i?inil několik poznámek.Nejen v ?P?ítomnosti“, n?br? i v jin?ch ?asopisech jsou ustavi?ně p?edná?eny v?tky, pro ně? jest poplatnictvo s finan?ními ú?ady nespokojeno. P. D. S. bé?e je v ochranu a lí?í věc, jak se jeví se stanoviska finan?ního ú?edníka. A tu p?ímo obviňuje poplatníky z nepoctivosti a snahy zdanění se vyhnouti a stát o zákonnou daň p?ipraviti. Jest pr? to tak zlé, ?e p?iznává sotva 5% naprostou poctivost a po?ádnost, a — patrně v nedostatku poctivěj?ích — pokládá ve shodě s názory sv?ch koleg? za ?slu?né“ je?tě ty poplatníky, kte?í nezatajují více ne? 20—30% svého d?chodu.To jest tvrzení, velmi, velmi bolestné, ale zároveň i velmi odvá?né, a silně pochybuji, ?e by je mohl p. D. S. dokázati nebo aspoň u?initi věrohodn?m. Jen a? se neodvolává na trestní referáty a v??i pokut jimi ulo?en?ch! Patrně p. D. S. není s praksi těchto ú?ad? v?bec obeznámen, a kdyby se o ní dal pou?iti ne snad od posti?en?ch poplatník?, n?br? na p?íklad od advokát?, kte?í měli p?íle?itost p?ed těmito ú?ady jednati, sotva by se pokusil své tvrzení o nepoctivosti poplatník? dokazovati z v??e takov?ch pokut.Tak zde stojí jen holé tvrzení z druhé strany, a tím jsme i u na?í otázky po daňov?ch soudech. Pan D. S. otev?eně nazna?uje, jak se berní ú?ad dívá na poplatníky: v 95% z nás vidí daňové defraudanty nebo skoro defraudanty, a podle toho s námi jedná. Nevě?í nám, proto?e pr? nemluvíme pravdu, a patrně ?e i já, ty, onen t?etí, zkrátka a? na několik v?jimek my v?ichni jsme mezi těmi 95%. Ale my trváme na tom, ?e jest pravda na na?í straně, a viníme naopak berní ú?ad, ?e nám k?ivdí. Kdo tedy má vlastně pravdu, berní ú?ad nebo poplatník ?Odpus?te to p?irovnání: Jest to jako kdy? se dva sousedé hádají o mez, a ka?d? tvrdí, ?e je mez jeho. Co udělají ? P?jdou k soudu, jen? je nestrann?, na mezi není nijak ú?asten, a proto m??e vysloviti, kdo jest v právu. Ale kdo má rozhodnouti mezi berním ú?adem a poplatníkem? P?ece ne berní ú?ad, kter? jest na sporu p?ímo ú?asten (a kter? ov?em rozhoduje, p?irozeně ?e podle svého p?esvěd?ení) ? K tomu by tedy bylo t?eba t?etí, nestranné osoby, a tou m??e b?ti jen nezávisl? soud! A snad se p. D. S. zamyslí nad tím faktem, ?e se tohoto soudu dovolávají právě poplatníci, a? jest podle jeho mínění mezi nimi 95% nepoctiv?ch.Jest ov?em mo?ná je?tě jiná cesta, o ní? jsem se rovně? zmiňoval: Kdyby berní ú?ad ji? p?edem v 95% poplatník? neviděl defraudanty, nebylo by patrně vět?iny dne?ních tě?kostí a nebylo by pak asi t?eba ani daňov?ch soud?. Zkrátka a dob?e, musil by se od základu změniti duch berních ú?ad? i jejich ú?ednictva. Ale p. Dr. Kafko, vě?íte po p?e?tení dopisu p. D. S. ve sch?dnost této cesty? Rozhodně by se bylo málo komu poda?ilo dokázati tak názorně pot?ebu daňov?ch soud?, jako p. D. S., tím ?e vylí?il stanovisko, jak se dívá berní ú?edník na poplatníka; za tuto up?ímnost mu musíme b?ti zavázáni.A tak myslím, ?e i p. dr. Kafka, p?e?te-li si je?tě jednouTan?it nau?í za jed nu hodinu jeden ianec Géglová, XI, Karlova 6, inf. 3-7 ? 341-94dopis p. D. S., p?ece snad p?ipustí, ?e za dan?ch poměr? jest my?lenka daňov?ch soud? nejlep?ím v?chodiskem. Uznávám, ?e by se dalo za?íditi je?tě leccos jiného. Tak jest jistě správné, ?e by velmi pomohlo lep?í obsazení nejvy??ího správního soudu i rozmno?ení personálu berních správ, a ?e by se to snad i dalo docíliti podstatně leh?eji ne? z?íditi daňové soudy. Sám dob?e vím, ?e zatím jest my?lenka daňov?ch soud? utopií, a to ji? proto, ?e za 17 let republiky na?i zákonodárci nedospěli k uskute?nění ani tak základních zákon?, jako jest na p?. jednotn? ob?ansk? zákoník, trestní zákon, soudní ?ády, knihovní a exeku?ní právo, o jin?ch ani nemluvě. Proto ostatně také myslím, ?e skoro stejnou utopií, jako jsou daňové soudy, jest i ?ekati od dne?ního zákonodárce na p?íklad i jen na tu prostou reformu nevy??ího správního soudu, kter? trpí p?etí?ením od svého vzniku a pomoci se dosud nedo?kal. Mají ale tyto zku?enosti b?ti znamením k resignaci a máme snad ?ekati, a? nám tyto a jiné zákony dá někdo jin??O podrobnostech, jak by měly daňové soudy vypadati, snad není t?eba debatovati na tomto místě, nebo? najiti formu skute?ně zp?sobilou snad není úloha tak nemo?ná. Jen pokud jde o nejvá?něj?í námitku, toti? o otázku náklad?, bych chtěl ?íci aspoň tolik, ?e se jich neobávám tak, jako dr. Kafka. Má-li daňov? soud plniti sv?j úkol, nesmíme z něho vytvo?iti nějak? tě?kopádn? a nákladn? aparát. A kromě toho musíme pamatovati jednak na to, co by se z?ízením těchto soud? u?et?ilo jednak ve finan?ní organisací, jednak na tom, ?e vlastně jen málo věcí by p?ed takov? soud skute?ně p?i?lo, nebo? jeho existence by ji? sama o sobě vylu?ovala p?edpisy libovolné a ni?ím nedolo?ené.A nakonec bych rád p?ipomenul je?tě jednu věc. Pan dr. Kafka mi vyt?ká, ?e pr? chci nedostatky ve?ejného ?ivota lé?iti hned vytvá?ením nov?ch a nov?ch institucí místo pustiti se do plného a poctivého vyu?ití institucí ji? stávajících. S touto my?lenkou plně souhlasím, ale pokládám za nedorozumění, je-li to vyt?káno mému námětu, proto?e instituce daňov?ch soud? není ?ádné novum. Zárodek jich byl ji? dávno vytvo?en z?ízením daňov?ch komisí, a jde jen o to, aby byly tyto komise vybudovány tak, aby sv?j úkol mohly skute?ně plniti. Ze za daného stavu k tomu nejsou dosti zp?sobilé, o tom patrně nebude sporu. Jinak v?ak nevidím ?ádné ne?těstí v tom, vytvo- ?íme-li si v?bec nové instituce, kdy? se p?esvěd?íme, ?e staré nevyhovují. Dokonce se odva?uji pokládati to za pokrok. Bě?í jen o to, abychom zbyte?ně neodhazovali to, co jest ?ivota schopné a co snad jen nebylo dosud dostate?ně vyzkou?eno.A tak myslím, ?e se na konec shodneme 1 s p. drem Kafkou na základní otázce: Myslí p. dr. Kafka, ?e bolesti finan?ní správy lze vylé?iti uvnit? jejich dne?ních institucí, i kdy? jsme p?esvěd?eni, ?e jsou nehotové a nedokonalé, a i kdy? nás pan D. S. pou?uje, jak? duch v nich vládne? Pakli nikoliv, jest nutno reformovati a po p?ípadě z?íditi instituce zcela nové, ale pak se ov?em nesmíme obávati ani novot!Děkuji Vám, vá?en? pane redaktore, za poskytnutí místa pro tyto ?ádky, a porou?ím se VámVá? oddan?Fa.F. BAUM, Praha XII, ?panělská 10, telefon 315-72,17938758770620DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYvyu?uje něm?ině, fran?tině, moderní a světové literatu?e. P?ipravuje ke v?em zkou?kám. Zvláítn' konversa?ní krou?ky pro pokro?ilé o 4-6 ú?astnících (5 K? za 1 hodinu)Dělníci a sedláci(Politikovy poznámky o politice a hospodá?ství.)I.Mil? Peroutko,ve slabé chvíli jsem Vám slíbil, ?e zodpovím pro ?P?ítomnost“ několik otázek o ve?ejn?ch věcech, a neměl jsem to dělat. Kdy? jste mi svoje otázky poslal, shledal jsem, ?e jste mi nasypal víc, ne? sta?ím semlít. Sám bych stra?livě rád některé z těch otázek p?edlo?il někomu, kdo by mi je zodpověděl jasně a jednozna?ně. Rozhodně lip se vede zedník?m ne? politik?m: mají v ruce úpln? plán budovy d?ív, ne? polo?í první cihlu. To je starost architektova, pravda? A kde má politik svého architekta? Nu?e, bída je v tom, ?e je těch architekt? p?íli? mnoho, a ka?d? radí něco jiného.Od politik? se ?ádají ?iny, a to právem. Politik studuje plány spole?ensk?ch architekt? ne pro krásu my?lenky nebo pro logiku argumentu; politik se musí rozhodnout a jednat — studuje, aby mohl ?ídit. A v tom je stra?ná odpovědnost. Odpovědnost za stát, za existence a ?ivoty lidí, odpovědnost za p?ítomnost a budoucnost. Není takového problému, aby se věda, teorie rozhodla pro jeho jednozna?né ?e?ení. Chcete jednu odpově?, a dostanete jich deset. Takové je to doma, takové je to ve světě. Mé drahé p?ízraky, z nich? některé velice respektuji a některé velice zamítám: nehněvejte se, ?e politik, nemá-li se dát pohltit va?ím zmatkem — kter? vydáváte jednou za vědu, po druhé za zjevenou pravdu, po t?etí za nejsvětěj?í zájem atd. — ?e ten politik jedná nakonec podle svého, a ?e vyslechna v?echny a v?e, uchyluje se posléze k jedinému rádci a arbitru: ke svému svědomí!Mil? Peroutko, slíbil jsem Vám odpovědi na otázky. Zde tedy máte mé odpovědi. Trochu jsem p?eházel po?ad; některé otázky jsem zabavil, m??e se toti? ?íci v?e, ale ne kdykoli. Spokojte se tím, co odpovědn? politik m??e a chce ?íci právě te?. Vá? R. Bechyně.Dělníci a sedláci.Koali?ní spojenectví socialist? s agrárníky b?vá, jak Vám známo, někdy zna?ně nevlídně kritisováno. Nemohl byste ?íci několik slov o tomto problému a o tom, bylo-li mo?no za poslední dvě léta jiti cestou jinou?Co to ?íkáte? ?Nevlídně kritisováno?“ Co Vás vede! To spojenectví je p?ece definitivní triumf politické ne?estL B?vá mu spíláno, ?ím hruběji, tím lépe. Jsme p?ece ?e?i, a nadávka nebo alespoň pomluva je u nás nejbě?něj?í a nejoblíbeněj?í forma diskuse. Mu?ové, kte?í uskute?nili u??í spolupráci socialist? s agrárníky, jsou p?ece hlupáci, jak praví jedni; nebo zrádci a zaprodanci, jak tvrdí druzí. Tu?ím, ?e se tito mu?ové nedají zm?lit ?ádn?m útokem a ?ádn?m poplachem. Co mne se t??e, jsem p?esvěd?en, ?e u kolébky agro-socialistické spolupráce stála velká a správná politická my?lenka.Pov?imněte si dob?e, kam dospěly věci, v?ude, kde se dělnická masa dostala do bezohledného boje s masou sedlák?. Polsk? sejm měl rozhodnou vět?inu selsk?ch a socialistick?ch poslanc?. Tyto dva veliké stavy nedovedly vytvo?it na p?dě parlamen- tárního re?imu trvalou a pevnou vládní koalici. Za?aly o ní uva?ovat, kdy? bylo pozdě. Pamatuji se, ?e nás p?ed ?adou let v Praze nav?tívil v?d?í polsk? socialista a informoval se o základech na?eho koali?ního re?imu. ?ekl nám: ?Po léta jsme se strachovali o ryzost ?eskoslovenského socialismu — zdálo se nám, ?e v koali?ním objetí zch?adne a zahyne. P?áli jsme si, aby z?stal rozhodující mocí oposice, nebot jsme vě?ili, ?e socialismus v oposici roste, nab?vá sil a schopnosti k poslednímu zápasu. Neváhám doznati, ?e jsme se m?lili, a byli bychom ??astni, kdybychom byli dělali svou politiku po ?eskoslovensku. Spása Polsky, spása polské demokracie jest v polské rudo- zelené koalici. Jsme odhodláni po dlouh?ch letech váhání a tápání následovat va?eho p?íkladu.“ Jak ?e?eno, bylo pozdě. Polsk? parlament zatím ztratil kredit, rozklad postoupil, mimo demokracii a proti ní vyvstaly mocné síly, a zakrátko po zmíněné náv?těvě do?lo v Polsku k pu?i a diktátorské vládě. Prohrála to demokracie, to jest: prohráli sedláci i dělníci. Socialismus byl vr?en nazpět o desítky let a bude ??asten, a? bude moci zapo?íti znovu.Je?tě v?mluvněj?í je p?íklad Rakouska. Socialisté dr?eli hlavní město právem dvout?etinové majority. Byla doba, kdy měli v rukách armádu — nejen politicky; k socialismu se hlásila (a byla v něm organisována!) vět?ina voják? a podd?stojník?; také mnoho d?stojník?. Rozhodující byl vliv socialist? na ?eleznicích. Ve voli?stvu měla sociální demokracie 42% hlas?. Ale rakouská sociální demokracie nedovedla nalézt cestu k sedlák?m a sedláci k dělník?m. Oba tábory trvaly dogmaticky na své doktríně. Oba stavy se ozbrojily, a jedné chvíle nabité pu?ky vyst?elily. Prohráli to dělníci i sedláci, zvítězilo násilí. Mohl bych Vám uvést je?tě p?íklad Bulharska, Německa — a také p?íklady opa?né, mezi nimi dánsk?.Dospěli jsme k p?esvěd?ení, ?e v?ude, kde se masy dělník? a sedlák? dostaly do vzájemného vá?nivého boje, prohrály obě strany. A z tohoto p?esvěd?ení vyplynula na?e politika. U nás by demokratick? re?im bez ú?asti obou slo?ek byl prostě nemo?n?. Ale stát musí míti nějakou vládu. Kdo mi poví, jaká by to byla vláda, kdyby v ní scházeli bu? jedni nebo druzí? Na jakou ?ikmou plochu bychom se dostali ?Jsme ve zcela zvlá?tní situaci, na to nech? se nezapomíná. O tom nechci ztráceti slov. Pravím, ?e spolupráce socialist? s agrárníky byla nezbytnost nejen demokratická, n?br? i státní. A ?e je tou nezbytností doposud. Tato spolupráce zarazila u nás rozmach fa?ismu v době, kdy fa?ismus byl trumf, a kdy se na nás fa?istické ideje valily z obou německ?ch stát?. Ano, mohli jsme v posledních dvou letech jiti jinou cestou. Pro? ne? Mohli jsme jiti ve ?lépějích sv?ch p?átel v Německu nebo v Rakousku. Ano, mohlijsme prudk?m t?ídním bojem donutit mě??anskou a agrární politiku této země, aby ze své krise neviděla jiného v?chodiska ne? sáhnout k té ěi oné formě absolutismu za ú?elem záchrany rentability svého podnikání. Mohli jsme ji nutit — ale tím bychom ji také nutili, aby ohrozila samu stát- níexistenciexperimentemfa?istické- h o druhu. Rozhodli a dohodli jsme se jinak. V zájmu dělník?, v zájmu demokracie a republiky.Rozhodnout a dohodnout se, to znamenalo: ?e?it problémy. Tonuli jsme v agrární krisi. Kdo to popírá, nerozumí ni?emu. Ceny obilí, masa, tuk?, mléka pod v?robní náklad, to se vydr?í rok, dva, t?i, a? do spot?ebování reserv; pak snad je?tě rok do p?edlu?ení. Ale potom zaklepe na dve?e exekutor. Tvrdím, ?e ?ito, za které dostal sedlák 70 K?, jest fa?istick? revolucioná?. Kdybychom nechali věcem voln? pr?běh, měli bychom snad obilí a dobytek za balkánské a polské ceny. Ale měli bychom také zfa?isovanou vesnici, zadlu?enou, otrávenou, nenávistnou a ke v?emu pohotovou. Stokrát, ne jednou, by si sedláci hledali jinou cestu! Ne?íkám, ?e by to vyhráli. Rozhodně by tu měli tě??í práci, ne? jinde. My jsme dali p?ednost dohodě. Ne?íkám, ?e jsme touto spoluprací roz?e?ili ideálně hospodá?ské a sociální problémy své země. Jsme je?tě uprost?ed práce. Ne?íkám také, ?e jsme p?i ?e?ení jednotliv?ch otázek trefili v?dy to pravé. Neváhám doznati, ?e jsme se dopustili někter?ch chyb, je? bude nutno napravovat. Ale stojím na tom, ?e politick? směr, kter? jsme nastoupili, je správn?, a ?e jsme neměli jiné volby, pakli jsme chtěli dáti své zemi uprost?ed světového zemět?esení poměrn? klid, dosa?itelnou bezpe?nost a záruku dobrého v?voje.Jsem odp?rcem tak zvané jednotné fronty socia- listicko-komunistické. Co nám nabízejí osnovatelé této fronty? Nic víc ne? skvělou demonstraci na ulici, skvělou politickou stávku v podnicích. Tá?i se jich: Akdobudezatímvládnoutvtétozemi? A? mi nikdo ne?íká, ?e ?zatím“ by mohla vládnout bur?oasie. Ach, jaká je to milá prostoduchost! Kde máte, mudrcové, záruku, ?e bur?oasie bude ?ekat, a? se v?ecek proletariát sjednotí v jedné straně, v jedné dru?stevní a odborové organisací, a? odtrhne od agrárník? drobné zemědělce a od městsk?ch stran drobné existence st?edostavovské ? Někdy rozhoduje hodina o cel?ch letech. Kdy? dal pan Papen sesadit berlínského policejního ?editele a pruského ministra vnitra, byl snad je?tě ?as k ?in?m. Chvíle byla prome?kána, té chvíle zvítězil fa?ismus. Pus?me z rukou spoluvládu; ponechejme ostatním, aby se zmocnili ve?kerého státního aparátu. Co se stane nazít?í toho dne? Jak?m osudn?m směrem se dají věci? Dvakrát mě? a jednou ?e?!Vyslovím se je?tě dále o problémech koali?ní sou?innosti. Jsem pro jednotnou frontu demokratickou, koali?ní. Doufám, ?e krise této spolupráce je za námi. Nebo? v na?í zemi není ji? ?ádné agrární krise. Jsou některé otázky zemědělské politiky. To ano. Ale není to ji? krise, jakou jsme měli je?tě p?ed dvěma léty. Cesta je volná. Na denním po?ádku politiky jsou problémy v?roby pr?myslové; a problémy v?eho městského obyvatelstva. Socialismus se v ?e?ení otázek zemědělsk?ch osvěd?il. Osvěd?í se agrarism v ?e?ení otázek pr?myslov?ch a obchodně politick?ch? To jest otázka!Rudolf Bechyně.poznámkyJak propagovali brannost?Ve snaze podporovati my?lenku brannosti mezi dětmi, uspo?ádali Sokolové kdesi dětské, sokolské manévry, p?i nich? děti si hrály na vojáky. Děti měly d?evěné pu?ky, snad i d?evěné kulomety. Někte?í Sokolové v?ak poznali, ?e tato cesta není tou pravou cestou a od dal?ích akcí tohoto druhu upustili. Ale otázka: jak propagovati brannost? se oz?vá z r?zn?ch kout?; v?le je dobrá, ale prost?edky nejsou v?dy nejvhodněj?í. Propagace brannosti, my?lenky státní obrany nekryje se zcela s propagací armády, instrumentu státní obrany. Armáda, to je z největ?í ?ásti otázka odborná, ke které vět?ina laik? m??e ?íci velmi málo podstatného. Laik nem??e dob?e rozhodovati o tom, je-li organisace armády dokonalá, je-li technická v?zbroj na v??i, je-li v?cvik vojáka ekonomick?; laik nem??e dob?e kritisovati na?e vojenské letectví, na?e dělost?electvo, protiletadlovou obranu. To jest věcí těch, kte?í stojí v ?ele na?í armády i věcí těch, kte?í v této věci jsou na?imi mluv?ími: poslanci a senáto?i. Oni za nás povolují peníze na státní obranu. Jde o to, jsou-li v zákonodárn?ch sborech skute?ně odborníci, kte?í proti názor?m armádní správy dovedou postaviti názory svoje; kte?í skute?ně ovládají otázky státní obrany a armády. Někdy mají laikové dojem, ?e tomu tak není.Armáda jest nástrojem státní obrany. Zále?í nejen na jejím technickém vybavení, ale také na jejím duchu. Ani na tuto věc laikové nemají velkého vlivu. Ale odborníci nám ?íkají, ?e p?í?tí válka — a? bude kdekoliv — strhne do svého bolestného víru nejen vojáky, ale i ob?anstvo. Ale a? ji? jde o vojáka nebo laika, kter? by byl str?en do vále?ného víru, zále?í nejvíce na tom, aby byl p?esvěd?en, ?e věc, za kterou bojuje nebo trpí, jest dobrá a spravedlivá. A to je smysl v?chovy k brannosti. Není jen v pochopení smyslu pro pu?ky, letadla, děla, ale i v tom, aby ob?ané cítili, ?e v zápase, kter? se m??e rozpou- tati, jde o kus jejich já. O něco, co jest z jejich masa a krve.Základním úkolem propagandy brannosti jest dokázat ob?an?m, ?e v konfliktu jde o jejich nejvlastněj?í zájem. V této věci není obecného receptu; dělat tuto brannou propagandu znamená nemluviti mnoho o brannosti, o armádě, ale dělati politiku, která by ka?dého p?esvěd?ila, ?e stát dělá v?e, co jest v jeho silách, aby slou?il v?em sv?m ob?an?m. Tato práce zabíhá právě tak do politiky a práce sociální jako do politiky národnostní, právě tak do ?kolské politiky’ jako do pé?e o nezaměstnané. Jde tu o to, aby ka?d? cítil, ?e jde o jeho stát. Někdy jde láska ?aludkem. Dobrá pé?e o nezaměstnané posiluje my?lenku státní v du?ích tisíc? více, ne? ?ada brann?ch dn?. Dobrá ob?anská v?chova na na?ich ?kolách m??e znamenati více, ne? d?evěné pu?ky v rukou dětí.V. G.Svfoboda je nebezpe?náMinul? t?den se konal v Margate v?ro?ní kongres britsk?ch odborov?ch organisací zaměstnaneck?ch, proslul?ch Trade Unions, které jsou nejen p?chou mezinárodního světa odborá?ského, ale do jisté míry i p?chou Anglie. Dokonce i ?Times“, které jinak nemají k těmto věcem zvlá?? v?el? poměr, neváhaly pozdravit kongres jako symptom anglické svobody mínění a svobody slova. Kongres zaujal nesmlouvavé stanovisko k věcem mezinárodní politiky i ?asov?m otázkám vnit?ním, ale zde chceme upozornit na zajímavou otázku vnit?ní, kterou mu bylo ?e?it, a které nelze up?ít jist? zásadní v?znam. Generální rada těchto odborov?ch organisací vydala p?ed ?asem obě?ník, jím? Trade Uniím nep?ímo doporu?ovala, aby do sv?ch stanov za?adily p?edpis, kter? by jim dal mo?nost odmítnout jmenování funkcioná?e, jen? by byl ?lenem rozvratn?ch organisací. V jiném obě?níku generální rada vyslovila zásadu, ?e ze seznamu ?lensk?ch odborov?ch rad ?krtne ty rady, které by p?ipustily delegáty, pat?ící ke komunistick?m nebo fa?istick?m organisacím.O těchto obě?nících se rozvinula na kongresu ?ivá debata. Není pochyby, ?e tu generální rada proti v?em dosavadním tradicím zatáhla do odborového hnutí princip politick?, by? jen nep?ímo tím, ?e dala najevo, ?e nechce mít mezi funkcioná?i komunisty, fa?isty nebo ?leny jin?ch rozvratn?ch organisací. Bylo navr?eno, aby kongres se usnesl odvolat tyto obě?níky, ba generální radě se mělo podle jednoho návrhu za ně dostat i d?tky.V debatě se ukázalo, ?e generální rada byla p?esvěd?ena, ?e jedná jen v zájmu klidného v?voje odborov?ch organisací, kdy? se takto sna?ila vylou?it komunisty a fa?isty z ?eln?chmíst. Bylo jí namítáno, ?e odborá? je odborá?, a? u? politicky je organisován tak nebo onak; ?e?ník odborové organisace strojv?dc? a topi?? se v?slovně ohrazoval proti domněnce, ?e snad souhlasí s komunisty, ale doporu?oval odvolání obě?níku jednak ze zásadních d?vod?, poněvad? to odporuje dosavadní svobodě a demokratické volbě funkcioná??, jednak proto, ?e zku?enosti s komunisty nejsou tak nejhor?í. ?U nás jsme viděli komunistické ?leny, jak postupem doby a tím, jak jim p?ib?valo ?ediv?ch vlas? na hlavách, se stále víc p?izp?sobovali obecné směrnici odborového hnutí. Kdy? mu bylo 21 let, myslil si takov? ?len, ?e ví v?ecko, ve 25 letech si tím byl docela jist, ale vět?ina z nich v dal?ích letech se věnovala postupnému poznávání, jak je toho málo, co opravdu vědí. Zabíjet mladé nad?ence, je nebezpe?né.“ Tento ?e?ník se tedy díval na otázku trochu podle zásady ?a? se mládí vydovádí“, ale i on, jako vět?ina ostatních, si uvědomovali zásadní stránku otázky u hnutí tohoto rázu, které se dosud chlubilo opravdov?m bratrstvím v?ech lidí, pracujících za mzdu. V podstatě tu ?lo o poznatek, ?e svoboda m??e b?t i nebezpe?ná, poznatek to, o něm? politikové leckter?ch b?val?ch demokracií v Evropě u? ani dost málo nepochybují. P?iznává-li se politické demokracii právo na obranu proti ?ivl?m, které by ji chtěli demokratick?m postupem ovládnout, ale pak odklidit, pro? nep?iznat obdobné právo demokracii odborové ? P?i tom ov?em t?eba ?íci, ?e nikde dosud nebyla demokracie pora?ena tím, ?e nedemokratick? směr by v ní dosáhl vět?iny. Ni?ím takov?m nebyl ani pochod na ftím, ani 30, leden 1933, ani ?íjen 1917. To ov?em s hlediska zásadního otázku poněkud komplikuje a u odborové organisace ov?em ji komplikuje je?tě víc okolnost, ?e ten, kdo je vylu?ován z funkce, pat?í ke stejnému odboru, jako ten, kdo ho z ní vylu?uje a mohl by b?t znamenitěj?ím zastáncem odborov?ch zájm?, ne? jeho vylu?ovatel. Rozhodování nebylo snadné a pro odmítnutí obě?níku, zaslaného Trade Uniím, bylo 1,427.000 hlas?, co? je jistě slu?n? po?et. S generální radou hlasovalo v?ak 1,869.000, tak?e to p?ece jen vyhrála. Hlasování nesporně dopadlo v duchu doby7. Ale silná men?ina je dokladem, ?e uplynulo teprve něco málo p?es t?icet let od doby, kdy v italské sněmovně zaznělo hrdé: ,,Malo periculosam libertatem — chci raději nebezpe?nou svobodu!“K.Hledá se místo pro německou universitu v Praze?erven? tisk pra?sk? má zase na ?as z ?eho ?ít: bou?í proti tomu, aby novostavba německé university pra?ské byla umístěna v Hole?ovicích, Z toho by nikoho hlava nebolela. H??e v?ak jest, ?e tento tisk — jak se zdá — jest v této věci tlumo?níkem cit? vedoucích kruh? na pra?ské radnici. Tu se shledáváme opět s tím — tak ?ast?m — fale?n?m postojem k německé otázce. V dané věci tato otázka zní: Chceme, aby německá universita — na její? zru?ení nemyslí jistě ani redakce ?Poledního listu“ — z?stala v Praze, anebo aby se p?estěhovala do některého německého provinciálního města? Lokální nacionalismus flekovsk?ch Pra?ák? bude snad spí?e pro toto druhé. Hledisko státní nepochybně velí, aby — pokud to nenará?í na odpor vět?iny Němc? samotn?ch — německá universita z?stala v Prazie, proto?e jen tak má mo?nost b?t v nutném styku s duchovním ?ivotem ?esk?m (t?eba?e — bohu?el — této mo?nosti neu?ívá dosti); a jen tak jest také dána záruka, ?e se nestane centrem provinciálně autonomistické oposice německého nacionalismu (by? i takto ?asto se ov?em projevují, jako orgán velmi silného německého nacionalismu, t?ebas ne tak provinciálně motivovaného).Kdy? ale tedy má německá universita z?stat v Praze a je-li její novostavba nutná (co? opět nepop?e ani ?esk? nacionalista; souvisí? s tím problém star?ch universitních budov, Karolina atd.), tedy fakt, ?e se má s novostavbou odstěhovati z pra?ské City ?o Hole?ovic nemusí více pohor?ovat ani nejoddaněj?ího ?eského a pra?ského národovce!Tedy: bu?! anebo. Kdy? nacionalism, to? tedy, prosím, ne takov?, kter? strká hlavu do písku.—s.Kdy? mlad? mu? ze ?koly do ?ivota vstoupí...?Velk? závod hledá strojního in?en?ra, ?éfa v?roby, ?éfa organisace, ?éfa dílen“, jin? zase ?in?en?ra-konstruktéra, kter? se vyzná v za?izování hutí a válcoven“, jin? hledá metalografy, jin? konstruktéry automobil?. Místa jsou, a krise p?echází, radují se jedni. Dovolte, abychom ukázali na jeden há?ek, praví druzí. V ?em je ten há?ek?Vysoké ?koly technického směru jsou zajisté k tomu, aby p?ipravovaly mladé lidi na praktické uplatnění v pr?myslu. Aby v?ak vysoké ?koly netr?ely do vzduchu a měly vztah k pot?ebám pr?myslu, byla by ?ádoucí ur?itá organisovaná spolupráce — aby toti? továrny nemusely pak hledat své lidi anonymními inseráty v novinách. Nebo? vysoké ?koly by měly b?t také k tomu, aby doporu?ovaly své absolventy závod?m.Proto jsou na p?. v Německu kruhy star?ch absolvent? vysok?ch ?kol, kte?í stále udr?ují spojení prakse se ?kolou. Proto ono ?Kmotrovství“, v?ité na těchto ?kolách, má i jin? v?znam ne? jen bur?áck?: star?í ?student“ — pán z prakse — stará se o svého mladého svě?ence tím, ?e mu zaopat?uje místo v praksi. Tito ?sta?í páni“ pamatují na ?kolu, z ní? vy?li: podporují ji finan?ně; za?izují její laborato?e; zaji??ují jejím absolvent?m místa.Tato spolupráce teorie s praksi je něco, o ?em se nám dosud zdá zatím velmi málo. Jsou v?jimky — v horlivcích z ?ad profesor?, kte?í se starají o to, aby absolventy ?kol umístili. Jak je tomu v?ak se závody? A? neví pravice, co dělá levice, psáno jest. A? nevíme dnes, co bude zítra, platí v pr?myslu. Je-11 někde bezplánovitost a nedostatek rozhledu (a zase: ne u v?ech závod?, ale u někter?ch, ne nejmen?ích —), pak je to v p?ípravě dorostu pro praksi. Na ?ádosti odpovídají: ?In?en?ry nepot?ebujeme, volontéry nep?ijímáme“; ale za ?as dají inserát do novin. Pak ov?em na?íkají, ?e ?nejsou odborníci k dostání“. A ?nemáme ?esk?ch odborník?“. Proto jsou na d?le?it?ch místech vedoucími — Němci.Pohlédneme-li za nejbli??í hranice, p?ipravují vysoké ?koly absolventy na ur?it? úsek práce. Dávno ji? toti? neplatí v?evědoucnost a je t?eba se záhy specialisovat na neju??í obor. Jak vypadá tato věc u nás? P?ijde k profesoru vysoké ?koly star? in?en?r z prakse a ptá se: ?Pot?ebujeme okam?itě mladé in?en?ry, odborníky ve speciálních ocelích.“ ?Nemáme“, odvětí profesor. Ona továrna ji? patrně dlouho věděla, ?e bude pot?ebovat ?mladé odborníky“. Ale domnívala se. ?e se rodí jako houby po de?ti. Profesory pak ani asi nenapadne, aby ve spolupráci s továrnami záhy absolventy p?ipravili na u??í úsek pracovní. A tak to jde dál: ?Hledáme metalografa“, několikrát za sebou, ale p?i tom, praví se, sta chemik? a strojních in?en?r? je bez místa. Spolupráce pr?myslu se ?kolami vypadá tak, ?e nikdo neví, jaké lidi bude pot?ebovat. P?i tom na ?ádosti mlad?ch lidí se odpovídalo: ?In?en?ry nepot?ebujeme, volontéry nep?ijímáme“, nebo v nejlep?ím: ?Poznamenáme si v?ak Va?i adresu.“To je na věci nejzajímavěj?í: od roku 1929-30 skoro nep?ijímaly závody ani in?en?ry, ani volontéry. Ale to jim nevadí, aby najednou ne?ádaly o in?en?ry (mladé in?en?ry, rozumí se s t?íletou praksi u martinsk?ch pecí. Kde ti nebo?áci nezaměstnaní měli prakse nab?t, je záhadou. Snad měli jet do Ruska nebo do Ameriky.Tato bezplánovitost, nehybnost a nepru?nost někter?ch závod? je faktem i na podporování vysokého technického ?kolství. Zatím co na p?. v Německu a v Americe, o Rusku nemluvě, jsou ?koly v těsné spolupráci s pr?myslem, kter? jim buduje laborato?e a vybavuje je nejmoderněj?ími p?ístroji, u nás nezm??e se vysoká ?kola na roentgenometrické za?ízení, na něco, co v cizině je bě?né jako kartá? na boty nebo mikroskop. Po- kusí-li se podnikav? profesor o spolupráci ?kol s pr?myslem, jednání najednou uvázne. P?i tom závody hledají in?en?ry, kte?í se vyznají ve zkou?ení materiálu Roentgenov?mi paprsky — kde se tito lidé měli tomu nau?it, není známo. Měli si dojet, nezaměstnaní, do Německa?Bylo by t?eba p?em??leti o této u??í spolupráci ?koly s praksi. Plánovitosti ve v?chově dorostu in?en?rského — a platí p?i tom zase: méně mluvení, více ?in? — u?et?ilo by se mnoho národní energie.Mk.Bezplatní profeso?i.69405509390380611611V těchto dnech proběhl tiskem seznam profesor? jmenovan?ch na universitách. Z velké ?ásti jde o bezplatné profesory. — Pí?e se o tom, jak ?patně je honorována, odměňována vědecká práce. V instituci bezplatn?ch mimo?ádn?ch universitních profesor? tato neúcta k vědecké práci vrcholí. Vědeckému pracovníku má sta?it pouh? titul; titul: bezplatného profesora. Kdy? někde dělníci jsou placeni pod kolektivní smlouvy, bojují proti tomu odborové organisace a mají pravdu; noviná?i by nebyli spokojeni, kdyby jejich zaměstnavatelé do redakcí p?ijímali bezplatné redaktory, lidi, kte?í by konali tuté? práci, jako jiní noviná?i, ale nebyli by placeni za svoji práci, proto?e si vydělávají jinde a jinak. Také poslanci by nebyli spokojeni, kdyby byla zavedena instituce bezplatn?ch poslanc?; také ?ivnostenská banka — pokud víme — a? dosud nezavedla instituci bezplatn?ch ?editel? ?ivnostenské banky. Pro? zásada: hoden je dělník mzdy své, jest porá?ena právě tam, kde jde o vědeckou práci? Jest vědecká práce něco méněcenného, p?i ?em lidem má sta?it, ?e jsou jmenováni bezplatn?mi profesory? Jest véda něco méněcenného, co mohou vésti a ?íditi lidé, kter?m se dá titul, nedávající právo na odměnu za práci? — Zde nejde o osobu toho ?i onoho; nejde o to, má-li N. N. nebo X. Y. svoje povoláni, které ho u?iví a které mu umo?ňuje, aby se mohl věnovati funkci bezplatného vysoko?kolského profesora. Jde tu o podceňování vědecké práce, a více: o podceňování kulturní práce, která ?ím dále tím více je degradována na chudinku, je? v koutku musí b?ti ráda, co jí mocní tohoto světa dají. Na kultu?e, na vědecké práci se ?et?í ?ím dále tím více. Ti, kte?í chtějí ?et?it za ka?dou cenu, vědí, kudy mají jít a kde je místo nejmen?ího odporu; tam, kde jde o vědu a kulturu. Politické machrov- ství nedovede prostě doceniti v?znam kultury a vědy. V. G.Jak zv??it u nás cizineck? ruch?Léto se ch?lí pomalu ke konci a nezb?vá, ne? konstatovati, ?e bilance na?eho lázeňského a cizineckého ruchu je více ne? ?alostná. Vyskytlo se sice v na?ich denních listech p?ed sezonou i po ní několik dob?e míněn?ch rad pro lep?í o?ivení na?eho cizineckého ruchu, ale to v?echno nesta?ilo, aby na povolan?ch místech bylo kone?ně p?ikro?eno k d?razné nápravě.Nyní se musíme spokojit jen se such?mi ?ísly, jak je Státní statistick? ú?ad o leto?ním ciz. ruchu v CSR uve?ejňuje: Cestovní ruch na?ich ob?an? do ciziny se nepoměrně zvět?il. V ?ervenci (?ervnu) t. r. ode?lo za hranice 164.200 (139.400) na?ich ob?an?, kde?to loni v ?ervenci byl zaznamenán odchod jen 125.300 na?ich p?íslu?ník?. Je to zv??ení proti loňsku 31% a proti ?ervnu 17.8%. V ?ervenci (?ervnu) vrátilo se z ciziny 148.300 (127.100) na?ich ob?an? a loni v ?ervenci 120.300 ?echoslovák?. Za leden— ?ervenec p?ibylo k nám 948.900 cizinc? a odcestovalo od nás 697.200 na?ich p?íslu?ník?. Vzestup náv?těvy cizinc? u nás za období únor—?ervenec byl letos proti loňsku jen 3.5%, av?ak náv?těvy ?echoslovák? v cizině za tuté? dobu 19.6%. Jakostně trvá v cizineckém ruchu pro nás patrné zhor?ení. Náv?těvy z mnoh?ch stát? sousedních se omezují nejen po?tem, av?ak té? délkou pobytu. Naproti tomu náv?těva na?ich ob?an? v cizině se zvy?uje nejen po?tem, ale zvlá?tě té? pobytem. V ?ervenci prodleli u nás cizinci asi 1,457.700 dní; je to proti loňskému ?ervenci úbytek 2.5%. Pobyt na?ich ob?an? v cizině v?ak vykazuje v leto?ním (loňském ?ervenci asi 882.900) 453.600 dní; zv??il se tudí? o 94.6%. Za únor a? ?ervenec poklesl pobyt cizinc? u nás proti té?e době loňské o 17.4%, kde?to pobyt ?echoslovák? v cizině vykazuje p?i tém? srovnání vzestup 62.4%. Pobyt u nás letos zmen?ují a zkracují zvlá?tě ?í??tí Němci, dále Ma?a?i, Poláci a Jugoslávci. Náv?těvě Prahy p?ispěly ?ervnové a ?ervencové sjezdy. Náv?těva lázní, zvlá?tě v Cechách, je letos stále men?í ne? loni. Jen některé lázně (Luha?ovice, Pie??any) letos poněkud získávají, a to spí?e p?echodnou náv?těvou. Z toho je mo?no u?initi kone?n? závěr, ?e cizineck? ruch u nás je rok od roku hor?í, ba zdá se, ?e pro některé na?e lázně bude p?ímo katastrofálním, nedojde-li v brzku k nápravě. To znamená, p?jde-li to tak dále, ?e se stane ?eskoslovensko terra incognita, kterou bude nutno znovu s velk?mi hospodá?sk?mi ztrátami objevit. Je to p?ímo v?směch, nedovedeme-li vlast, opěvovanou velk?mi básníky a zvě?nělou v na?í národní hymně, ?e jest rájem na první pohled, také cizinc?m jako ráj p?edstavit. Ano, nedovedeme to ji? proto, ?e sami o ní nestojíme a vyvá?íme své peníze do cizích kraj?. Jezdíme hlavně k mo?i na jih, kde se na někter?ch místech ?echoslováci jen hem?í, a?koli po stránce zdravotní nelze doporu?ovat právě tyto zájezdy v měsících největ?ího parna jako ideální rekrea?ní pobyt. To nám v?ak celkem nevadí, jen kdy? se m??eme pochlubit, ?e jsme byli u mo?e. Jsme národem, kter? je?tě nedovede ?ít, ?patně imituje a kter? se po této stránce musí mnoho u?it a mnoho dohánět. Jen si ty chyby hezky p?iznejme a za?něme ihned s na?ím celoro?ním propaga?ním koncertem aus Karlovy Vary— Karlsbad. Sv?m programov?m v?běrem a po?etně slab?m obsazením neukazuje na velikost světov?ch lázní. Cizinc?m, nav?těvujícím Prahu, jsme do nedávná ukazovali ?Pi?těkár- nu“, b?valou Vinohradskou zpěvohru a nyní je na?e auto- cary vozí k na?í Stra?nické radiové stanici, aby se podívali na ?div světa“. Nenajdou se vdě?něj?í objekty, které by p?ispěly z hospodá?ského stanoviska k vyu?ití a je? by zanechaly v cizincích lep?í vzpomínky? Nebo nemají snad doma podobn?ch kuriosit?Neumíme propagovat a krásu své vlasti prodávat, ne snad ze soběckosti, ale hlavně z ne?ikovnosti. Honosíme se sice p?i ka?dé p?íle?itosti, ?e jsme srdcem Evropy, zatím co jiní národové, zejména na?i politi?tí spojenci, nás p?es na?e ?asté a hromadné zájezdy sotva znají, nebo pova?ují dokonce za cikány a lido?routy; bylo tomu tak na p?. na koloniální v?stavě v Pa?í?i, kde na?im krajan?m muselo b?ti dokonce zakázáno nositi selské kroje. Myslím, ?e p?edstava cizinc? o ?eskoslovensku jest u mnoh?ch je?tě stále chabá. Cizina zná jen Masaryka a Bene?e, ale nezná ?eskoslovensko. Jejich p?edstava o CSR je asi taková, jako na?e o Loty?sku, Li- tevsku nebo Estonsku a pod. P?iznejte, ?e mnoh? z Vás ani neví, kde tyto státy le?í, která jsou jejich hlavní města a pod. Jak jinak se dovedou v?ak jiné malé země — ?v?cary, Rakousko, Holandsko, Norsko uplatnit v propagandě nebo na sebe upozornit na mezinárodním fóru. Na?e zahrani?ní propagace je velmi slabá, soust?e?uje se jediné na umístění několika ne?ikovně ?e?en?ch, folkloristick?ch plakát? bu? někde na chodbách na?ich zastupitelsk?ch ú?ad? nebo na zapadl?ch místech, pro propagaci nejméně vhodn?ch. Libujeme si v reklamě v barvivosti na?eho venkovského folklóru, kter? pro svoji rázovitost se nehodí pro dne?ní moderní propagaci. Vzpomeňte jen na vět?inu na?ich plakát? s malou rozmanitostí námět? (panorama Hrad?an) nebo r?zn?ch typ? na?ich Slovák? a pod. Toto byl ?lágr v letech p?edvále?n?ch. Tento druh propagace se nehodí dnes ani pro vnitrozemí, poněvad? je zastaral? a p?e?it?. Je nutno hledati jiné náměty, moderněj?í a p?sobivěj?í, zejména pro cizí mentalitu. Tak jak to dělá na p?. dnes nepatrné Rakousko, kterému vyt?káme jeho sentimentalitu v reklamě, které ale p?es to dovede nadchnout, a? svojí líbeznou hudbou, nebo slu?iv?mi dirndly. Svojí známou p?ívětivostí dovede získat p?ízeň a vzbudit zvědavost celého světa. Je ale zajímavo, ?e nejvdě?něj?ími propagátorkami jeho jsou snad na?e ?eny, kter?m tolik zazlíváme, ?e chodí v dirn- dlech nebo nosí skotské ?epice s americk?mi emblémy. Kdy? nám to cizí, jako v?em jin?m, tolik imponuje. K útě?e na?ich nadvlastenc? budi? ale uvedeno, ?e tato mánie není jen vlastností ?esk?ch ?en, nacházíme ji v?ude, kde dcery Eviny udávají tón módy. Je skoro malicherné pozastavovat se snad nad tímto zjevem, nebo dokonce udělat z toho sensaci ve v?ech novinách pro radost a posměch jin?ch. Jsme v podobn?ch věcech malicherní, protestujeme v?dy proti v?emu cizímu, v?ude nám k?ivdí, jen vlastní chyby a nevkus nevidíme. Na?e noviny se na p?. velmi rády vychloubají tím, ?e ka?dá proslulá osobnost, a? je to nějak? vynálezce nebo dobrodruh, je p?vodu ?eského. Nejen ?e nám to p?iná?í v?směch, ba někdy dokonce ostudu. Nelze se proto diviti, ?e se o nás ?íká, ?e Ameriku objevil p?ed Kolumbem Cech.Tak by se dalo o těch na?ich chybách mnoho a mnoho povídat, bude ale lépe, povíme-Ii si také něco o tom, jak věci napravit.Jsem toho názoru, ?e by bylo dob?e dělati p?edev?ím méně reklamy jin?m stát?m a více sobě. Soust?edit na?i cizineckou reklamu a pod?ídit její vedení odborník?m. Utvo?iti podle ?v?carského Hotelplanwirtschaftu v?eobecně známého pod slovem ?Hopla“ u nás podobné sdru?ení v?ech, na cizineckém ruchu zú?astněn?ch slo?ek, aby bylo umo?něno za nejméně peněz poskytnouti co nejvíce. Za druhé lépe upravit a vybavit tiskovou reklamu. Plakáty mohou propagovati zároveň dvoje nebo i několiker? lázně. Ne?et?it na inserci v cizích ?asopisech, p?ípadně vydávat samostatn? obrázkov? a líbivě vypraven? ?asopis i v cizích ?e?ech a za t?etí poskytnouti jak cizímu tak domácímu cestujícímu ty největ?í v?hody. Zejména je nutno ?íci cizinc?m, aby si k nám zajeli, ?e mimo slevu, kterou jim poskytnou na?e dráhy, dáme jim 1—2 t?denní lé?bu zdarma. To by nebyla podle mého názoru tak velká obě?, poněvad? voda nás nic nestojí a indikace daly by se zakalkulo- vati do ostatního, tak?e bychom na tom neprodělali. Staré p?ísloví praví: Svět chce b?ti klamán. Viděli byste, ?e by vlaky nesta?ily pojmout p?íliv cizinc?, z?staly by zde jinak velké peníze, proto?e by je lidé utratili jin?m zp?sobem. To by mohl b?t na p?. jeden magnet, kter? by dovedl p?ilákat nejen oficielní hosty, n?br? i nejskoupěj?ího Skota. Dalo by se tak spojit u?itaěné s p?íjemn?m a nepochybuji, ?e by se cizinc?m pak u nás líbilo. Pobyt by se dal p?ípadně spojit s levn?m zájezdem do Prahy nebo do jin?ch měst s okru?ními jízdenkami ne v?ak jako dosud praktikovan?mi, n?br? na ur?it? po?et kilometr? bez udání cíle a k libovolnému p?eru?ení. Dal?í novinkou by na p?. bylo, kdyby na?e dráhy po-?ádaly podle vzoru Itálie zájezdy nejen pro novoman?ele, ale pro celé rodiny, na p?. weekendové zájezdy, p?i ?em? by se v?hody odstupňovaly podle po?tu rod. ?len?. Bude-li v tomto smyslu na?e propagace cílevědomá, v?asná a dostate?ně pr?bojná, m??eme o?ekávati, ?e se cizinci budou více zajímat o krásu republiky a vyhledávat ji pro zotavení. Bylo by na p?. dob?e propagovat heslo: ?Nemocn? k nám, zdrav? od nás“. Pro zdraví nelitoval je?tě nikdo vynalo?it poslední peníze. Pokud jde o zabránění hromadn?m zájezd?m na?ich p?íslu?ník? do ciziny, to p?jde asi tě?ko, poněvad? neklid povále?ného ?lověka ?ene jej stále poznávat cizí kraje a lidi. Zále?í proto zase jen na dobré reklamě a systematické práci toho ?i onoho státu, kter? dovede cizince na sebe upozornit a poskytnouti mu co největ?í v?hody.V. Kamareith.politikaVan L o on:?eskoslovensko, jediné dítěversailleského míru, které se vyda?iloP?ed pěti lety vy?la kniha holandského spisovatele van Loona, ?ijícího nyní v Americe, proslulého románem o Rembrandtovi, nazvaná ?Zeměpis světa“. Autor zde ve formě humorn?ch, velmi zajímavě psan?ch causerií popisuje jednotlivé země a charakterisuje národy v nich bydlící. Knihu tuto p?edlo?il ?eskému nakladateli německ? spisovatel, emigrant, ?ijící _po Hitlerově p?evratu v Praze. Nakladatel si p?e?etl kapitolu o ?eskoslovensku a po?ádal onoho německého spisovatele, aby si p?e?etl onu kapitolu znovu, nyní, kdy? poznal ná? stát z vlastní zku?enosti. Kapitola o nás byla toti? plna urá?ek. Autor ?erpal své informace pravděpodobně z německ?ch pramen? a vylí?il zrození ?eskoslovenska jako vzpouru méněcenného národa proti Němc?m, vládnoucím do té doby v ?echách, kte?í jsou nyní násilně, bez velk?ch úspěch?, po?e??ováni. Města pr? jsou stále je?tě v rukou Němc?, o ?em? nejlépe svěd?í německá^jejich jména, jako Prag, Pilsen, Budweis atd.Na ne?těstí měla kniha Van Loonova (k ?eskému vydání ov?em nedo?lo a prodej německého p?ekladu byl u nás později zakázán) ohromn? úspěch v Anglii a hlavně v Americe, kde si ?tená?i zábavnou cestou mohli doplniti své skromné zeměpisné znalosti. Na?e situace nebyla záviděníhodná, jestli?e se statisíc?m ?tená?? britského impéria a Americké Unie dostávalo tak neblah?ch informací o na?í zemi. Na?e zastupitelské ú?ady sna?ily se o nápravu, av?ak bez úspěchu.P?ed rokem se rozlou?il s Prahou onen německ? spisovatel, emigrant, a p?esídlil do New Yorku. Zde se setkal se sv?m star?m znám?m, spisovatelem van Loonem. Vypravoval mu o oné zázra?né zemi, která uprost?ed fa?istické centrální Evropy jediná udr?ela demokratické ?ády. Vypravoval mu o Dělnické olympiádě, která se konala v Praze po v?ech těch katastrofách dělnického hnutí v Německu a Rakousku, a lí?il mu, jak on, nesocialista, byl dojat, kdy? sly?el na vlastní u?i volat německé demokratické dělníky, pochodující Prahou, ?Heil Masaryk“. A v?sledek je ten, ?e van Loon za?adil do v?ech nov?ch vydání svého ?Zeměpisu světa“ na místo oné urá?livé stati zcela novou kapitolu o ?eskoslovensku, její? obtah poslal tyto dny do Prahy, a její? p?eklad otiskujeme. Zaznamenáváme tuto episodu s radostí jako ná? úspěch ve světo- ? ém ve?ejném mínění a vybízíme ?tená?e, aby sám si analysoval, jak tento úspěch vznikl.7 s?a! jsem psáti tuto knihu p?ed pěti lety. Od té doby tsem méi jen málo d?vod?, abych změnil sv?j názor■ ět?ině stát?, o ktervch byla ?e?. I kdy? jsem je snad po- wzoval tehdy poněkud ost?e, co bych měl ?íkat nyní, kdy? vět?ina z nich spěje od jednoho omylu a bludu k dal?ímu, idrz s rostoucí rychlostí se u nich st?ídá revoluce a kontra- itsoiuce a kdy? diktatury ni?í poslední stopy onoho demo- fcadckého ideálu vyjád?eného heslem ??ít a nechat ?ít“, ter? měl b?t náhradou za ona ?ty?i hrozná léta vra?dy a ZiáCiEZZl ve velkém?í-diná země, která je tu v?jimkou, je ?eskoslovensko, .-tstl?ze někdy bylo jasně prokázáno, ?e nekone?ně víc zále?í ta -dech ne? na p?edpisech, je tomu u této staré ?eské země. Nebo? nová republika ?eskoslovenská také byla uměl?m v?tvorem, bylo to spole?enství, které vytvo?ili ?krtem pera ti sta?í páni versailles?tí. Je ov?em pravda, ?e bylo zalo?eno na troskách někdej?ího nezávislého království Ale ?echy p?estaly b?t nezávislou jednotkou u? p?ed tolika stoletími, ?e vět?ina lidí zapomněla na jejich starou slávu. Kdy? několik dal?ích ?ástí b?valé rakousko-uherské monarchie bylo nyní p?idáno k ?eskému jádru, zdálo se, ?e svět se nutně do?ká zase smutného divadla na v?voji státu, vytvo?eného lidmi, kter? jako ty ostatní brzy se stane nebezpe?ím pro evropsk? mír.Dnes, kdy? byl d?kladně vyzkou?en v ?áru kotle, kter? nebo?tík Georges Clemenceau opat?il tomuto ne??astnému světu, má mnohem víc nadějí, ?e to v?e p?e?ije ne? kter?koli z jin?ch stát?, je? se objevily na na?í mapě, kdy? versailleská konference kone?ně ustala od své práce.Tento stát za?ínal s velmi jasnou nev?hodou. Byl úplně vnitrozemsk? a nadto mezi dvěma mocn?mi rivaly, Německem a Polskem. A druh?m nebezpe?ím pro jeho bezpe?nost bylo slou?ení několika slovansk?ch kmen?, které ?ily od sebe odděleny témě? ?ty?i století a které pro?ly docela rozdíln?m procesem v?vojov?m. Nebo? kde?to rakouská monarchie byla bu? p?íli? moudrá nebo p?íli? le?érní, aby zni?ila v?bec v?eho ducha nezávislosti v ?echách, Ma?a?i se sv?m úto?n?m a úzkoprs?m nacionalismem udělali v?echno, co jen mohli, aby zadr?eli kulturní pokrok těch ?ástí moderního ?eskoslovenska, které padly do jejich rukou jako v?sledek dobyvatelsk?ch válek p?edchozích ?ty? století.Proto také vysoce vzdělaní ?echové mohli snadno u?ít nebo lépe ?e?eno zneu?ít sv?ch lep?ích schopností, aby u?inili ze Slovák?, Moravan? a Slezan? a obyvatel? Karpatsk?ch hor obyvatelstvo porobené. Ka?d? jin? to tak dělal a ka?d? jin? to dělal bez ostychu. Nějakou dobu se zdálo, ?e také ?eskoslovensko bude mít co dělat s takov?m ..men?inov?m problémem“. Ale v době poměrně krátké bvlv tyto nesnáze s úspěchem p?ekonány. Slováci, lid p?evahou zemědělsk?, kter? se nikdy netě?il z těch v?chovn?ch mo?ností, které Hasburkové z?ídili v hranicích star?ch ?ech, byli povzbuzováni, aby si ztracen? ?as nyní vynahradili- Dostalo se jim v?ech ?kol, kter?ch pot?ebovali. Byli také vv-u?ováni v novém oboru správy, bez něho? ?ádn? moderní stát se nem??e obejít, a byli ochotně vzati do vlády v Praze, jalonile ukázali, ?e jsou schopni vyhovět sv?m nov?m povinnostem- Dnes tato země podává témě? jedin? p?íklad (zároveň se ?v?carskem) evropského státu, v něm? lidé s rozli?n?m národním základem ?ijí ve vzájemném míru a p?átelství a jsou ochotni k sou?innosti pro spole?n? státní ideál. Ti, kdo popírají existenci hrdin?, ti, kdo nevě?í, ?e je to v?jime?n? ?lověk, kdo dělá historii, a? si dob?e prostudují v?voj ?eskoslovenska za posledních ?est let. Nebo? jakmile dalo do po?ádku sv?j d?m, mohlo se věnovat za?ízení pokoj? a mohlo se starat o to, jak se bude mluvit v hovorně a jak r?zní ?lenové rodiny se mají chovat k sobě navzájem. A? tito lidé budou studovat v?voj ?eskoslovenska, zjistí, ?e ka?dé opat?ení, které se stalo k zaji?tění tohoto neo?ekávaného ví- sledku, je toliko v?razem moudrosti ?eskoslovenského presidenta, Tomá?e Masaryka (narodil se sám na Moravě a jeho otec byl rodil?m Slovákem), a jeho neoby?ejně schopného pomocníka Eduarda Bene?e, kter? je jeho zahrani?ním ministrem, ale kter? ve skute?nosti jedná jako vykonavatel my?lenek svého v?dce, nebo? ve věku osmdesátipěti let t?eba uznat za vhodněj?í, aby Masarykova síla byla zachována pro skute?né ?ízení státu doma, ne? aby se opot?ebovávala cestováním z jedné marné mezinárodní konference na druhou.Jak to, ?e tito dva lidé, jim? se dostalo p?i narození v?ech mo?n?ch nev?hod a kte?í musili bojovat o své vzdělání tak tě?ce, jako později musili bojovat o nezávislost své vlasti.jak to, ?e oni mohli provést ten zázrak a uvést do po?ádku zmatek zp?soben? staletou ?patnou vládou, je jednou z biologick?ch hádanek na?eho věku. Zmiňuji se o ní, ale nikterak se nepokou?ím ji roz?e?it.?Pokud jde o staré a nezávislé království ?eské, jeho? historii lze stopovat a? do dob, kdy se skon?ilo veliké stěhování národ? (asi v VII. století na?eho po?tu), potkalo se nakonec s osudem v?ech zemí st?edoevropsk?ch, a témě? po ?ty?i století (p?esně 388 let) bylo pod rakouskou vládou.Jak jsem u? ?ekl, nenakládalo se s ním zrovna tak ?patně, jako s mnoha jin?mi ?ástmi v?chodní Evropy. Německé ?koly, německé university a německá d?kladnost postupu udělaly z Cech? témě? jedin? národ, ryze slovanského p?vodu, kter? se nau?il jak dělat věci d?kladně a dob?e a kter? měl vyslovenou radost z toho, kdy? je mohl dělat co nejlépe.Ale ?ádn? poroben? národ neměl nikdy rád svého pána, i kdy? snad náhodou s ním nakládal dosti dob?e a poslal mu tu a tam i nějak? váno?ní dárek. O?ekávalo se proto obecně, ?e d?ívěj?í poddaní, jakmile zas dosáhli své svobody, obrátí se proti pora?en?m pán?m, a nějakou dobu to tak skute?ně vypadalo. V?dy? ?eské děti byly nále?itě uvědomovány o svém národním a jazykovém p?vodu velmi d?kladn?m studiem po?átk? národního ?ivota, poh?beného později hluboko pod troskami ?ty? století nezájmu.Kdyby to bylo znamenalo vylou?ení v?ech jin?ch kulturních vliv?, byli by se ?echoslováci témě? úplně odlou?ili od ostatního světa. Nebo? kde?to d?ív ka?dé ?eské dítě tím, ?e znalo trochu německy, se mohlo pohybovat ve světě více ne? jednoho sta milion? lidí, byla by mu pouhá znalost ?eského jazyka pomohla jen k tomu, aby trávilo sv?j ?ivot na malé jazykové oblasti.Ale je?to ?eskoslovenská vláda, jak jsem ?ekl, byla vedena lidmi neoby?ejné inteligence a lidmi, kte?í za svého vyhnanství pro?li cel?m světem, ukázalo se velmi brzy, ?e to byl jen za?átek a ?e ve skute?nosti mají v úmyslu roz?í?it kulturní hranice své země hned, jakmile zabezpe?ili pevné zaji?tění základních pilí?? ?eskoslovenska.Dnes německ? jazyk se nejen trpí, ale mluví jím i ti horliví vlastenci na ulici, kte?í v prvních několika letech po válce uváděli ve zmatek zahrani?ní náv?těvníky tím, ?e zásadně neodpovídali na jejich otázky jinak ne? svou rodnou ?e?tinou. A je?to zatím anglick? jazyk se stal mezinárodním jazykem vlastně v?eho civilisovaného světa, u?í se anglickému jazyku na v?ech ?kolách, tak?e cti?ádostiv? ?esk? hoch nebo děv?e mohou nap?í?tě pokládat cel? svět za sv?j domov. P?edpokládá to ov?em, ?e dostanou visum, co? není dnes tak snadné, nebo? ka?d? stát zape?etil hermeticky své hranice proti ve?keré zahrani?ní soutě?i.Kdy? byl tento problém roz?e?en, zbyla tu je?tě hospodá?ská nesnáz, nebo? sta?í páni versailles?tí se v?bec nevyznali v tomto velmi moderním odvětví věd. Staré ?echy byly nejen jednou z nejbohat?ích zemědělsk?ch dr?av b?valé habsburské monarchie, ale rozvinuly se také v zemi vysoce pr?myslovou se zna?n?m mno?stvím ?eleza i uhlí a světoznámou dovedností v nesnadném umění sklá?ském. P?i?inliví ?e?tí sedláci se v?dy velmi dob?e vyznali v rozli?n?ch druzích domácí v?roby (po dvanácti hodinách práce na poli musili něco dělat ve svém volném ?ase), a ?eské tkaniny i obuv si dobyly pověsti po celém světě.Ale staré území, do něho? bylo mo?no beze cla vyvá?et tyto v?robky — to byla jedna z mála v?hod, ale za to velmi ur?itá v?hoda b?valé habsburské monarchie — bylo nyní rozděleno na tucet mal?ch a vzájemně ?árliv?ch stát? a státe?k?, z nich? ka?d? se obklopil vysok?mi celními hradbami, jimi? chtěl nejen chránit sám sebe, n?br? doufal, ?e tím i zabije co mo?ná nejvíc sv?ch soused?. A kde?to d?íve vagon plzeňského piva se mohl poslat do Rjéky a na cestě ho nezastavili ani jednou celní zaměstnanci, musí se nyní p?ekládat na t?ech hranicích (vět?ina z těchto p?íjemn?ch nov?ch stát? si ani nechtěla svě?ovat navzájem své ?elezni?ní vozy) a musí platit clo témě? na ka?dé mali?ké pohrani?ní stanici.Bude se p?i?ítat v?dy za zásluhu vládci ?eskoslovenska a jeho hlavnímu rádci, ?e jediní mezi státníky nové Evropy poznali, ?e taková politika nezbytně vede k sebevra?dě v?ech stát?, jich? se t?ká, a ?e se pokusili u?init pot?ebné kroky k vytvo?ení v?chodoevropské celní unie, která by pokud mo?no zahrnovala v?echno území b?valé habsburské monarchie.Pokud v?ak Rakousko z?stávalo mí?kem v partii table- tennisu, p?i něm? hrála Itálie, Francie, Německo i Anglie, bylo jen málo naděje, ?e tento sen by se někdy uskute?nil. Nyní v?ak, kdy? Itálie je zaměstnána v Africe a Francie za?íná sklízet neodvratnou odměnu své sobecké politiky v??i ostatní Evropě, p?ijde mo?ná kone?ně okam?ik, kdy se uskute?ní tato dunajská celní unie. To by znamenalo rychlou hospodá?skou obnovu jedné z nejbohat?ích ?ástí Evropy a to by odklidilo jedno z nejnebezpe?něj?ích míst na mapě moderní Evropy, nebo? kdy? lidé jsou dob?e ?iveni a slu?ně bydlí, myslí raději na to, aby ?li do biografu, ne? aby ?li do války.?Jak jsem ?ekl d?íve, kdy? jsem p?ed pěti lety za?al psáti tuto knihu, zdálo se, ?e skute?nosti ukazují, ?e také ?eskoslovensko, jako vlastně v?ecky jiné státy, které byly vytvo?eny moudrostí versailleskou, ochotně propadne těm hrozn?m omyl?m, které jsou tak p?irozené pro nás v?echny, kdy? ?ijeme ve stálém stínu neblah?ch věcí, nahromaděn?ch na nás v ne??astné minulosti. Ale dnes uplynulo pět let, a byl jsem nucen změniti sv?j názor, poněvad? skute?nosti prokázaly, ?e jsem se v těchto obavách m?lil.P?ál bych si up?ímně, abych mohl u?init stejné p?iznání u vět?iny jin?ch zemí, o nich? je zmínka v této knize. Ale jak se zdá, ztrávily těch posledních pět let tím, ?e postupovaly od zlého k hor?ímu. Kdy? toto pí?i jako Ameri?an, kter? stále vě?í, ?e rozumná demokracie je nejlep?í, poněvad? i nejlid?těj?í formou vlády, p?ál bych si up?ímně, aby cel? st?edoevropsk? zmatek byl svě?en Masarykovi a Bene?ovi. Je to zbo?ná, ale marná naděje. Jediná útěcha, kterou mohu najít v nyněj?ím smutném stavu věcí, je skute?nost, ?e ?eskoslovensko za těchto dvou skute?n?ch v?dc? je nyní tak p?ipraveno na v?echny p?ípady, ?e je to jediná země, která by p?e?ila p?í?tí konflikt. A? by se pak odklidily poslední trosky, Masaryk a Bene? by mohli b?t architekty, kte?í by vystavěli novou st?ední Evropu ve spole?enství zájm?, která je tak pot?ebná pro ná? mír a blahobyt jako bylo pot?ebné Rakousko pro mír a blahobyt Evropy p?ed ?ty?mi stoletími.Kdyby se byl Masaryk narodil o 50 let d?íve, mo?ná, ?e jsme se mohli i do?kat Spojen?ch stát? evropsk?ch. Ale potom by nebylo nyněj?ího nezávislého státu ?eskoslovenska. A je?to, jak se zdá, je to jediná země na v?chodě Evropy, která mluví t?m? jazykem, jako my na této straně oceánu, zbavilo by nás to jediného spolehlivého p?ítele v té vzdálené a málo známé ?ásti světa. Pro?e? nebudeme u? raději hledat marně nějaká dal?í kdyby a vdě?ně p?ijmeme skute?nost, ?e je tu aspoň jedna země ve st?ední Evropě, která ??astně pro?la zkou?kami a obtí?emi doby po válce a která nedopustila, aby její národní ambice ji zaslepily pro po?adavky mezinárodního zdravého rozumu a slu?nosti.Th.Neuhofí:?pioná? a ?piclovství v emigraciA? ?lo o p?edvále?nou nebo povále?nou ruskou, italskou nebo kteroukoli jinou emigraci, vlády jejich vlastí se v?dycky nemálo zajímaly o to, co se v emigraci děje. Ale toto slídění po ?innosti emigrace je?tě nikdy nezasahovalo tak velice do práv stát?, které emigrant?m poskytly pohostinství, a je?tě nikdy neznepokojovalo ve?ejnost tak velice, jako po hitlerovském uchvácení moci v Německu.V Německu se hitlerovská vláda zprvu kojila nadějí, ?e politickou oposici úplně zni?í. Ale brzy se ukázalo, ?e vedle ilegálních politick?ch organisaci p?ímo v ?í?i vznikla také v cizině st?ediska oposice, a vláda ihned p?e?la k ofensive. Jak veliké obavy budí nebezpe?í, kter?m hrozí tato emigrace, to dosvěd?uje sí? politick?ch agent?, kterou dne?ní Německo rozest?elo po evropsk?ch i mimoevropsk?ch státech a její? hlavní úlohou je hlídat emigraci a co mo?ná ji desorganiso- vat. Aspoň ve stejné mí?e jsou nové také prost?edky, kter?ch je zde pou?íváno na potírání emigrace. Politické vra?dy a únosy nep?íjemn?ch politick?ch odp?rc? z území sousedních stát? jistě je?tě nikdy p?edtím nenabyly takového rozsahu.Koho mají ?piclové na mu?ce?Nedávné zat?ení ?ty? ?picl? tajné německé státní policie v ?eskoslovensku nabádá k soustavné úvaze, z jak?ch d?vod? a jak?mi prost?edky německá tajná státní policie rozvíjí tak rozsáhlou zahrani?ní ?innost. S po?átku, t. j. v roce 1933, jedním z jejích hlavních úkol? bylo zjistit, kdo v?echno ?ije v emigraci. Nap?ed se sna?ila politické v?dce — a to nejen poslance, ale také men?í funkcioná?e — donutit k návratu do Německa tím, ?e zat?kala a do koncentra?ních tábor? zavírala p?íslu?níky jejich rodin. Tím se vysvětluje, pro? mnozí emigranti tak pla?e zatajují své jméno a pro? se sna?í, aby se o nich nevědělo. Jakmile se nějakému politickému odp?rci poda?ilo z ?í?e uniknout, tajná policie se sna?ila zjistit, jak se mu to poda?ilo, kdo ho v Německu ukr?val, s ?í pomocí se dostal p?es hranice nebo kdo mu na to dal peníze. Tak na p?. teprve na podzim 1934 se ?piclovi Karbo- wiakovi — zvanému Karbo — poda?ilo, ?e se dostal k známému německému pacifistovi Kurtu Hillerovi: vyzvěděl od něho místo a ?as jeho p?echodu p?es hranice a ihned to oznámil tajné státní policii.Co mají ?piclové na mu?ce?Je?tě vět?í v?znam pro německé ú?ady mělo získat od emigrant? materiál o protifa?istické ?innosti v Německu. Mnozí z nich z?stali a? do posledního okam?iku ve sv?ch politick?ch organisacích a pomáhali p?ipravovat a z?izovat ilegální ?innost. V první radosti nad únikem z Německa snadno se dávali strhnouti k tomu, aby ?ekli něco bli??ího o této ?innosti, nebo aby mluvili o p?átelích. ?piclové jsou proto vyzbrojeni rozsáhl?mi znalostmi speciálních odvětví německ?ch lev?ch organisaci, tak?e se jim dokonalou znalostí osob snadno m??e poda?it získat si d?věru někter?ch emigrant?. V rozhovoru na pohled nevinném se vyptávají na v?elijaké mali?kosti o antifa?istech, ?ijících v Německu, a hlásí v?echno, co se jim poda?í vyzvědět, do Německa. Tak na p?. se nějak? ?picl z Gestapo vykazoval — v Praze — nav?tívenkami, nalezen?mi po útěku jistého emigranta v jeho stole, a zmizel teprve potom, kdy? sly?el, ?e onen emigrant je také v Praze. Emigranty, kte?í zkusili zadr?et ho, o?idil je?tě tvrzením, ?e onen emigrant je jeho bratr a ?e spolu bydlili v tém?e bytě.Dal?ím úkolem německé tajné policie je: pozorovat anti- fa?istickou ?innost v cizině. Nem??eme se zde podrobně zab?vat touto ?inností, ale rozumí se samo sebou, ?e tak rozsáhlou politickou emigraci nelze odsoudit k úplné ne?innosti, i kdy? z ohled? na pohostin? stát musí b?t zna?ně zdr?elivá. Proto?e po?tovní censuru nikdy nelze provádět dokonale a proto?e brzy byl vybudován skvěl? systém, umo?ňující podávat d?le?ité zprávy větami na pohled nevinn?mi, agenti tajné státní policie se ustavi?ně sna?í p?iblí?it se k zahrani?ním zpravodajsk?m úst?ednám, aby tímto zp?sobem mohli vypátrat úst?edny v Německu. Také zahrani?ní protifa?istick? tisk je ustavi?ně hlídán, aby mohla b?ti zji?těna z?ídla, která mu z Německa podávají zprávy. Rozumí se, ?e stejně je hlídán cel? zahrani?ní tisk ve sv?ch zprávách o poměrech v ?í?i, zvlá?tě co se t??e tak zv. ?zpráv o ukrutnostech“, a tajná státní policie se v?emo?ně sna?í zabránit jejich ?í?ení. Zrovna nedávno bylo zji?těno, ?e některé z těchto zpráv byly v poslední době sepsány p?ímo v ministerstvu propagandy a agenti je potom roz?í?ili do zahrani?ního tisku, aby mohl', b?t dementovány a tím aby byly zdiskreditovány také pravdivé zprávy o ukrutnostech, páchan?ch v ?í?i. Právě potíráni protifa?istického tisku je v poslední době věnováno největ?í úsilí, proto?e ?í?skoněme?tí ?tená?i jeho zprávám dnes vě?í mnohem více ne? zprávám legálního tisku hitlerovského. Tak na p?. se zrovna nedávno zjistilo, ?e zprávy o stávkách, o kter?ch se ?tená?i v Německu dověděli tímto zp?sobem, vedlv k nov?m stávkám a posílily odpor německ?ch dělník?. Emigrace a zbrojení.D?le?it?m barometrem německé vládní politiky je nálada mezi emigranty. Proto?e německá vláda dnes, kdy? potla?ila v?echen oposi?ní tisk, nezná dosti dob?e náladu ve vlastní zemi, pokou?í se usuzovat o ní podle nálady emigrace, která má ustavi?ně spojení s vlastí. Také ú?innost v?ech opat?ení, t?kajících se zachování vojensk?ch tajemství, m??e b?ti zji?těna p?edev?ím u emigrant?. Témě? v?echny zprávy o německém zbrojení p?inesla p?edev?ím emigrace a témě? v?dv- cky se ukázalo, ?e jsou pravdivé, t?eba?e zprvu i vojenské zahrani?ní kruhy pova?ovaly německé zbrojení v rozsahu tak velikém za nemo?né. Je?tě dnes se v cizině skepticky pohlí?í na protileteck? boj zastavením motor? na dálku, t?eba?e emigrace má o takov?ch pokusech docela podrobné zprávy. P?es veliké tresty mnohalet?m ?alá?em i smrtí, emigrace dostává stále zprávy z německ?ch zbrojovek a není divu, ?e německá státní policie se tak zajímá o odesilatele zpráv tak d?le?it?ch.Zvlá?tním odvětvím ?innosti takov?ch politick?ch emisar? je úkol po?tvat obyvatelstvo sousedních stát? proti emigrant?m a denuncovat je u ú?ad?.Masky ?picl?.Agenti tajné státní policie vystupují v nejr?zněj?ích p?estrojeních. Jednou se vydávají — jako ti, kte?í byli nedávno zat?eni — také za politické emigranty, jindy za emigrantv hospodá?ské a kone?ně také za cestující, kte?í z obchodních d?vod? jenom náhodou p?ijeli do ciziny a mají kone?ně mo?nost promluvit od plic, bez dozoru. Jenom velmi z?ídka se poda?í usvěd?it je hned na po?átku jejich ?innosti a odevzdat je policii. A i v takovém p?ípadě mohli ?piclové zaslat ji? d?le?ité zprávy tajné státní policii. Nesmí se zapomínat, ?e v Německu jsou za provinění, hodná trestu smrti, ozna?ovány skutky, které v ka?dém kulturním státě pat?í k základním práv?m ka?dého ob?ana, tak?e zprávy takov?ch agent? se nepot?ebují t?kat ?innosti, zakázané v kulturních státech. V Německu, jak známo, je trestné v?echno, co se podle volného uvá?ení státního návladního nebo soudce p?í?í vládní politice. Docela oby?ejné zprávy o tom, ?e v Německu je drahota nebo ?e tam někdo byl zat?en, sta?í na ob?alobuz vlastizrady. ?kolem té ?piclovské sítě jest tedy také udr?ovat emigraci pod ustavi?n?m tlakem a její ?innost tím co mo?ná ochromit.?lověk, kter? není Němcem a emigrantem, si stě?í udělá jasnou p?edstavu o ?innosti tajné státní policie v cizině. Ka?dé slovo a ka?dá zpráva o poměrech v Německu, o p?íbuzn?ch a o p?átelích, o vlastní ?innosti a o ?innosti jin?ch emigrant? v cizině m??e se dostat k sluchu tajné policie a m??e míti nejnebezpe?něj?í následky pro p?átele a p?íbuzné. Jestli?e p?esto zasílání zpráv z Německa nem??e b?ti zabrzděno a zasílání protifa?istické literatury do Německa je?tě stále funguje neru?eně, lze v tom vidět znamení, ?e síly oposice jsou vět?í, ne? je v Německu ú?edně p?iznáváno. I kdy? Hitlerova slova nikdy nelze bráti p?íli? vá?ně, p?ece je p?ízna?né, ?e v poslední své ?e?i letos v květnu hrozil ji? jenom zni?ením oposice na patnáct let, a?koli zprvu mluvil o jejím úplném vybití a později o zni?ení na sto let.Metody.Abychom měli nějak? p?íklad vystupování hitlerovsk?ch politick?ch agent?, vra?me se k zmíněnému Karbowiakovi. Bydlil jako ?dobrovoln? emigrant“ i se svou ?enou v Praze; potom pr? se se ?enou nepohodl, ?ena odcestovala a on jel do Berlína. Po nějakém ?ase se jeho ?ena sama vrátila a tvrdila, ?e se s ním chce dát rozvést. Ale pod nátlakem otázek musila p?iznat, ?e s nim a? do poslední chvíle bydlila. Kdy? jí potom hrozilo udání, ?la sama — zrovna tak, jako nedávno zat?ení agenti — na policii, pr? zeptat se, zdali je z ně?eho obviňována. Potom ?ila neru?eně p?es p?l roku v Praze a pak znovu odjela do Berlína, a?koli v Praze ?ila velmi málo podle nacistického morálního zákoníku. Ale krátce p?ed jejím odjezdem p?ijel do Prahy Karbowiak?v p?ítel a hlásil se u ní; ani tomuto p?íteli nebude patrně mo?né něco dokázat. P?i tom stojí za upozornění, ?e paní Karbowiaková si je?tě za svého pobytu v Praze s man?elem dopisovala a ?e jeden z list? toho ?lověka, s ním? se, jak tvrdila, rozvádí, byl zakon?en slovy: ?Se ?piclovsk?m pozdravem Tv?j . . . .“?piclové a ?pioni.Ale ?piclovské sítě tajné státní policie je t?eba v?ímat si je?tě s jedné stránky. Jejím úkolem není jenom hlídat emigraci. Ka?d? ?picl je zároveň vojensk?m vyzvěda?em a ?iroce rozvětvená sí? ?picl? je také ú?asně dokonalou sítí vyzvěda?- skou, která zahájí akci, kdykoli dojde k nějak?m politick?m konflikt?m. Z tohoto d?vodu mají na jejím potírání zájem nejen emigranti, ale také policejní ú?ady oněch stát?, které emigraci poskytují pohostinství.literatura a uměníDr. Jan Lówenbach :Vzpomínka na někdej?í sporo Dvo?ákai.dy? Antonín Dvo?ák r. 1904 zem?el, nebylo u nás ani v cizině hlasu, kter? by mu vedle Smetany a poSmetanovi byl up?el vedoucího v?znamu v hudbě ?eské i světové. I takov? Zd. Nejedl?, o něm? se ji? tehdy vědělo, ?e se staví k Dvo?ákovi zna?ně odmítavě, napsal do ?Zvonu“ velmi uznal? nekrolog, v něm? Dvo?áka naz?vá posledním velikánem z na?í slavné hudební trojice, po něm? není nikoho, kdo by se mu mohl ne rovnat, ale jen p?ibli?ně k němu postavit; jím kon?í velká doba ?eské hudby, která nále?í historii. Ta bude souditi bez p?edsudku, bez stranictví a dá Dvo?ákovi, co? jeho jest. A to — praví Nejedl? —?nebude snad tak hlu?né, av?ak bude tím trvalej?í a v?dy velké. Bude ho po?ítati k základním kamen?m na?í moderní hudby, v ní? jeho absolutní hudba bude státi ?estně vedle Smetanovy hudby iprogramní a dramatické, vedle Fibichova melodramatu a hudby klavírní. Dvo?ák byl slavn?, Dvo?ák bude slavn?. ??astn? Dvo?ák!“A? i v těchto větách lze vy?isti některé ji? v?hrady, které v nekrologu nemohly b?ti tak ur?itě vysloveny, p?ece kladné stanovisko je nesporné a p?eva?ující. Antithesa Smetana-Dvo?ák neformuluje se tehdy je?tě v té p?íkrosti, v jaké se postavila o několik let později. V?hrady v??i tomu neb onomu dílu Dvo?ákovu b?valy sice uváděny ji? d?íve — Nejedl? na p?. velmi ost?e, odmítl i ?Rusalku“ — a byla to zejména operní tvorba Dvo?ákova a jeho symfonické básně, proti kter?m uváděny námitky estetického rázu (Hostinsk?, Chvála), a Dvo?ák z tohoto — dnes p?ekonaného stanoviska — ozna?ován za konservativce. Ale tyto v?hrady pramenící z tehdej?ích názor? na wagnerovské hudební drama a programní hudbu byly v?dy vyslovovány se v?í úctou a reservou, nikdy nesahajíce na sam? ko?en umělecké osobnosti Dvo?ákovy a jejího nesporného v?znamu. Tato situace se v?ak postupně měnila a publicisticky p?iost?ovala podle míry temperamentu, s ním? někte?í mlad?í ?áci Hostinského podrobněji zpracovávali názory svého u?itele a nově p?ík?eji je formulovali.?tok.Dne 18. ?íjna 1911 vy?el v Hlídce ?asu ?lánek o Dvo?ákovi od dra Josefa Barto?e, kter? vzav si za záminku 70. v?ro?í narození skladatelova ?ádal, aby o něm bylo psáno spravedlivě a kriticky a vyslovil mínění,??e Dvo?ák p?es v?echnu svou geniálnost nebyl z těch vyvolen?ch, jejich? jménem ozna?ujeme hudební epochy, ?e nebyl básníkem a ?e byl jen slab?m dramatikem a ?e to plus, je? p?iná?í do dějin ?eské hudby, le?í na poli hudby symfonické a komorní a ne ve tvorbě dramatické.“?teme-li dnes po 24 letech tyto věty, pozastavíme se snad nad jejich formulací, zarazí nás nadcenění básni- vé a dramatické slo?ky ve tvorbě hudební, ale p?edev?ím si uvědomíme, ?e je psal p?esvěd?en? odchovanec oné romantické estetiky z konce 19. století, která ideovost, programovost a dramati?nost v hudbě stavěla nad hodnoty ryze hudební. Druhé, co nás napadne, je otázka, zda p?ece snad jednou s Dvo?ákov?m jménem nebude spojeno v?chodisko nové epochy, jejími? v?d?ími hvězdami budou Suk a Novák.Barto? — z?ejmě v protikladu k Smetanovi — vyt?ká tvorbě Dvo?ákově, ?e nejde vědomě za ur?it?m uměleck?m ideálem, n?br? podléhá okolnostem a dává se ?asto uná?eti instinktem. Dvo?ák pr? má stále plnou hlavu my?lenek, jen?e v tom není systému; schází mu schopnost vyjasniti si uměleck? problém. Kde?to u Smetany nejd?ív pr? je promy?lena koncepce, u Dvo?áka nejd?ív dostavuje se motiv. I kdyby to bylo správné, neviděli bychom v tom ?ádné minus, je-li motiv organickou sou?ástí koncepce pozděj?í. Dvo?ák je pr? uměleck? fatalista, ka?dé jeho dílo je dítětem nálady. Dvo?ák, praví Barto?, byl konservativec (by? i ne z vlastní iniciativy), Smetana stavěl na zásadách propagovan?ch Wagnerem (byl tudí? — podle tehdej?ího názoru oficiální estetiky — umělec pokrokov?). Největ?í úspěchy Dvo?ákovy spadaly do doby Smetanova tragického umírání. Konservativnost vítězila tam, kde pro ideu pokroku umíral ná? největ?í umělec.To? my?lenková linka a symbolisující závěr Barto?ova ?lánku. Mimochodem p?iznává Dvo?ákovi ov?em i ur?ité positivní kvality (smavost hudby, humor, temperament). V době, kdy vy?el (repertoir koncert? i Nár. divadla p?izp?sobil se oslavě 70. narozenin mistrov?ch), zp?sobil tento ?lánek sv?m obsahem i formulací někter?ch soud? hotové pobou?ení. Dnes vidíme jeho klady i zápory jasněji. Za nejzáslu?něj?í v odstupu let pova?uji jeho zakon?ení, v něm? proti nekritickému vychvalování celého díla Dvo?ákova volá mlad? Barto? po positivní práci biografické a bibliografické. Ta práce byla pak skute?ně vykonána. Barto? sám pokusil se vypo?ádati se s Dvo?ákem celou knihou, která v?ak bohu?el podává obraz neúpln?, jednostrann? a je vlastně do podrobnosti vypracovan?m pop?ením v?znamu Dvo?ákova. Vlastní práci bibliografickou, ?ivotopisnou a hudebně analytickou vykonal pak Otakar ?ourek sv?m tematick?m katalogem a velkou ?ty?svaz- kovou biografií, k ní? se bude ka?d? vraceti, kdo se o Dvo?ákovi chce pou?iti. Bezprost?ední podnět k prá?em ?ourkov?m nedal ov?em teprve Barto?, n?br? ?lánek velkého p?ítele a ctitele Dvo?ákova prof. Zubatého ?Hlas volajícího na pou?ti“, uve?ejněn? v Hudební revui ji? v r. 1909.Barto?ovi odpověděl jsem tehdy ?lánkem?Smetana contra Dvo?ák?“v Hlídce ??asu“ 6. prosince 1911, ve kterém se obracím proti estetickému zjednodu?ování obou skladatelsk?ch zjev? a ?ádám, aby byly vykládány objektivně a empiricky, nikoliv podle p?edem polo?en?ch estetick?ch formulek, a aby Dvo?ák jménem Smetanov?m nebyl potírán, je?to to nele?í ani v povaze jeho ?ivota, ani v rázu jeho tvorby. Obracel jsem se jmenovitě proti aprioristické metodě Barto?ově, dovozuje, ?e dochovan? hudební materiál zápisov? mluví proti jeho hypo- these o metodě tvo?ení u obou mistr?. Uzavíral jsem, ?e antithesa Dvo?ák-Smetana, jmenovitě ve smyslu ?konservatism-pokrok“ nemá zd?vodnění, a ?e oba podr?ují jako odli?né individuality plnou platnost vedle sebe.Napětí, které ji? tehdy bylo mezi oběma skupinami hudebních ?asopis? ?Smetana“ a ?Hudební Revue“ a které d?íve se projevovalo spí?e v ob?asn?ch ironick?ch poznámkách, nyní vzr?stalo. P?est?elovalo se ve?ejně i soukromě a obránci Dvo?ákovi stíháni nemilosrdn?m ironisováním. Neu?el mu jmenovitě propagátor ruské hudby B. Kalensk?, jeho? dob?e míněná, ale nezvládnutá ?Dvo?ákiana“ v Daliboru byla ?ast?m ter?em ?íp? ?smetanovsk?ch“. Kritiky prof. Nejedlého i jeho ?ák? a p?átel, zejména Helferta, Barto?e a Jiráka, pou?ívaly ov?em ka?dé p?íle?itosti, aby se vyslovily ost?e o Dvo?ákovi nebo některém jeho díle, které právě bylo provozováno. Tak na p?. Barto??v posudek ?Svatebních ko?il“ vzbudil mnoho zlé krve, a?koliv se více obracel proti slabému provedení Zamrzlovu ne? proti dílu samému.V srpnu 1912 uspo?ádán byl v lázních Pyrmontu Dvo?ák?v festival, kde na dvou orchestrálních a jednom komorním koncertě provedena vynikajícími sólisty (Fritz Busch, G. Havemann, Paul Griimmer,Emmi Leisner a j.) representativní díla Dvo?ákova. ?spěch tohoto festivalu byl tak pozoruhodn?, ?e heslo ?více Dvo?áka“, které tehdy po prvé bylo vysloveno v ?í?skoněmeckém tisku, doznalo pochopitelného ohlasu i u nás, kde je?tě doznívaly vzpomínky na nedávné oslavy 70. narozenin mistrov?ch a na kritické diskuse k nim se ví?ící.Na podzim r. 1912 byl spor obnoven, kdy? vy?ly první úto?né ?lánky a kritiky v ?asopisech ?Smetana“, jej? redigoval Nejedl? a ??eská kultura“, kter? ?ídil F. X. Salda. Proti těm jali se někte?í ?lenové hudeb, odboru Umělecké besedy a redak?ního kruhu ?Hudební Revue“ burcovati hudební ve?ejnost spat?ujíce v nich symptomy soustavného boje proti Dvo?ákovi.Pobou?ení hudebník? obracelo se p?edev?ím proti v??e zmíněné kritice Barto?ově a proti ?lánku Helfer- tovu ?Více Dvo?áka“, kter? vy?el ve 4. ?ísle ?asopisu ??eská kultura“. Helfert vycházeje z hesla, které v Německu se ozvalo u p?íle?itosti pyrmontsk?ch slavností, vyslovuje názor, ?e toto volání stalo se u nás vědom?m heslem u jist?ch ?hudebník?“, jim? na tom pr? zále?í, aby udr?ovali uměle kult Dvo?ák?v. Helfert vidí v tom zjev pová?liv?. Obává se toti?, ?e ve jménu tohoto hesla zatla?uje se do pozadí na?e moderní hudba a obecenstvu se vnucuje stále Dvo?ák, t?eba proti jeho chuti. V tom spat?uje Helfert muzikantskou reakci proti moderní hudební kultu?e. Uva?uje pak o v?znamu Dvo?ákově v této kultu?e, vidí v něm skladatelsk? typ ?eského muzikanta se v?emi sice p?ednostmi, ale také se v?emi velik?mi nedostatky a vnit?ními rozpory. ?eské muzikantství pova?uje Helfert (v roce 1912) historicky za zjev protikulturní. Tento rys udr?uje se pr? a? do doby na?ich hudebních klasik? a ovládá na?i hudbu. Na?e hudba do Smetany jest v jeho vleku a Smetana proti němu postavil hudební kulturu. Dvo?ák jest sice nejlep?ím, ale také posledním uměleck?m v?razem tohoto protikulturního muzikantství. P?i?el v?ak p?íli? pozdě a tak v době, kdy rostlo dílo Smetanovo, stal se pouze v?ronem anachronistického muzikantství. Odtud rozt?í?těnost jeho díla, r?znorodost a rozpoltěnost jeho hudebních projev?. Proto Helfert viděl nebezpe?í v Dvo?ákově hudbě, v ní? pr? p?eva?ují v?levy p?írodního muzikantského temperamentu zna?ně hrubého, nekulturního a naturalistického, poněvad? m??e podporovati obecenstvo v jeho p?irozeném sklonu k pohodlnému vnímání uměleck?ch děl a p?sobiti rozkladně na na?i hudební a uměleckou kulturu.?Jednostrann?m kultem Dvo?ákov?m obecenstvo zvykle by si záhy zpohodlněnosti vnímání, dostavil by se brzy cynismus, tento nejhrozněj?í jed v?eho umění a zároveň animální, fysiologick? názor na hudbu: hudba p?estávala by b?ti obecenstvu du?evním obohacením a klesla by na úroveň p?edměstsk?ch operet.“Dal?í nebezpe?í m??e Dvo?ákova hudba skr?vati v onom pohodlném a nízkém názoru na jeho ?eskost, která zd?razňuje nevázanost rytm? a muzikantskou hrubost, uzavírajíc okna p?ed obrodn?m vzduchem světové kultury. Toto dvojí nebezpe?í ohla?uje se uměle vyvolan?m heslem ?Více Dvo?áka“, proti němu? nutno vystoupit, aby obecenstvo neztratilo po ?ase schopnost vnímati díla skute?ně moderní.Tak psal mlad? ?ák Hostinského a druh prof. Nejedlého v r. 1912. ?e názor pronikající tímto ?lánkem byl v základě pochyben, k tomu poznání do?el — jak dále uvidíme — jeho autor teprve d?kladn?m studiem historick?m a hudebním, zejména děl star?ch ?esk?ch — -s-n- kter?m opravil sv?j úsudek o protikulturnosti ?eského muzikantství. Ale jestli?e ji? tehdy mnozí věděli, ?e antithesa Smetana-kultura : Dvo?ák-nekultura je schematická, nesprávná a svévolná, pak vzhledem k úto?né formě ?lánku nelze se diviti, ?e právě tento temperamentní projev dal poslední podnět k protestu se strany druhé. Protest, kter? vy?el v denních listech 15. prosince 1912 obracel se právě proti těmto kritikám a ?lánk?m dra Helferta a Barto?e vyt?kaje, ?e..pánové tito, kriticky nekvalifikovaní, positivními ?iny hudebními neb literárními dosud neznámí vidí v Dvo?ákově hudbě nebezpe?í, ?e obecenstvo po ?ase ztratí schopnost vnímati díla skute?ně moderní a kulturní a tvrdí, ?e jeho hudba m??e vá?ně ohroziti . . . kulturně v?chovn? v?znam moderního umění a obávají se dokonce, ?e jednostrann?m kultem Dvo?áka . . . dostavil by se brzy cynismus . . . a zároveň animální, fysiologick? názor na hudbu: hudba . . klesla by na úroveň p?edměstsk?ch operet.“Tento protest smě?ující hlavně proti tónu, jím? byl veden boj proti Dvo?ákovi v ?asopisech ?Smetana“ a ??eská kultura“, podepsalo 31 hudebník?, mezi nimi profeso?i konservato?e, ?eské kvarteto, skladatelé Hofmeister, Chvála, Káan, Karel, Kli?ka, Kova?ovic, K?i?ka, Kunc, Malát, Nedbal, Novák, Picka, Prokop, Spilka, dirigenti Brzobohat?, Hole?ek, K. Nedbal, Talich, Zamrzla, Zemánek. Fr. Ond?í?ek p?ipojil k svému podpisu je?tě projev zvlá?tní, jím? vyslovuje se ?proti nestoudn?m útok?m na Dvo?áka“ a odsuzuje ?jednání někter?ch nabub?el?ch ignorant?, kte?í se opova?ují Dvo?áka sni?ovati“.Tyto protesty, uve?ejněné ve v?ech témě? denních listech, zahájily dé?? dal?ích ?zaslán“ a projev?. Bar- to? a Helfert p?edev?ím nez?stali odpově? dlu?ni a prohlásili, ?e otázku dvo?ákovskou nelze ?e?iti mno?stvím jmen interesovan?ch hudebník?, n?br? literární prací, ?e citované věty jsou vytrhány ze souvislosti a ?e u?ití ost?ej?ích slov bylo vyprovokováno p?íli?n?m oslavováním Dvo?áka. Tato odpově? Barto?ova a Hel- fertova neobe?la se zase ov?em v novinách bez komentá?? (?velkopansk? tón — diletantisující literáti — literární nicky — komolení fakt“ atd.) a útoky jen pr?ely. Nejvíc ov?em odná?eli sv?j díl redakto?i obou ?asopis?, Nejedl? a ?alda, kte?í ve sv?ch listech zaujali stanovisko v zájmu svobody kritik. ?alda ov?em p?est?elil, srovnávaje věc s aférou rukopisnou a s bojem o Hálka. Ne?lo o vědeckou nebo uměleckou kritiku, n?br? o pau?ální nekritickou negaci.?Kdybych já měl ?íci své mínění o Dvo?ákovi“, odpovídá tehdy Nejedl?, nemohl bych dnes ?íci více ne? tolik, ?e mne Dvo?ák nezajímá. Pro mne jest to odbytá mrtvá kapitola ?eské hudby, kde pro ducha badavého a tvo?ivého není mnoho co dělat. Ov?em z d?slednosti jest nutno i Dvo?ák?v zjev cel? kriticky probrati, ale mne tento úkol neláká. Pro mne Dvo?ák jest asi tolik, co Mendelssohn v německé hudbě, ov?em ve zmen?eném ?eském vydání.“?Nejedl? srovnává pak Mendelssohna a jeho b?val? kult s Dvo?ákov?m (bude o tom je?tě dále ?e?)...Pat?í minulosti, ale nutno se?kati, a? doba na něm stráví, ?eho jest t?eba. Pak zmizí p?irozenou smrtí. Mne takové odumírající individuality nikdy nelákaly ... ?e mlad?í moji p?átelé p?es to pracují o Dvo?ákově díle, chápu velmi dob?e. Jest to balvan, jej? si mlad? ?esk? hudebník musí odvaliti s cesty, aby mohl dále.“Toto stanovisko Nejedlého ve svém negativním postoji sice nep?ekvapilo, ale ve své formulaci vzbudilou historika hudby p?ece jen údiv. Hudebník?m bylo nad to z?ejmo, ?e jednak srovnání Dvo?áka s Mendels- sohnem nep?iléhá (rozdíl? a to podstatn?ch je daleko více ne? analogií), jednak ?e i naprosto odmítavé stanovisko k Mendelssohnovi pramení více méně z odporu p?esvěd?eného wagnerovce. Ale i zde vykonal ?as svoji korekturu a prozatím aspoň dokázal, ?e Dvo?ák není individualita odumírající, n?br? velmi ?ivá, ba stále ?ivěj?í a pro dal?í v?voj ?eské hudby velmi podnětná.Drobné ?arvátky pokra?ovaly v novinách dále. Kova?ovic na p?. prohlásil ve ?Venkově“ za drzou le? na??ení, ?e pr? kdysi některé opery Dvo?ákovy odsuzoval. (Je ov?em známo, ?e se k Dvo?ákovi dostal poměrně pozdě). T?i ?lenové ?eského kvarteta ujali se Josefa Suka proti stati Nejedlého v ??eské kultu?e“, kde jej lí?il jako intrikána, kter? zneu?ívá pr? svého vlivu ve prospěch kultu Dvo?ákova. (Kdo Suka znal, usmál se tomu). Z tého? d?vodu zasáhl do polemik za artistickou správu ?eské filharmonie dr. V. Zemanek. Novoro?ní p?ehledy hudební obíraly se ?bojem o Dvo?áka“, zaujímajíce vět?inou stanovisko proti skupině prof. Nejedlého, v ní? spat?ovali enfants terribles ?eského ?ivota hudebního. Tak dr. ?ilhán v Národních listech z 1. ledna 1913 referuje o ú?asu, ve kter? byla uvedena ve?ejnost tím, ??e v?bec mohou se vyskytnouti ?e?tí lidé, kte?í sni?ují osobu a znehodnocují dílo umělce, p?ed ním? cel? vzdělan? svět se v úctě a obdivu klaní a kterého nám i velcí a kulturně bohatí národové závidí.“ Ost?í obrací se ov?em stále víc a více proti Nejedlému, jemu? vyt?kána nevěcnost, nízk? tón a p?esunování sporu na jiná pole. ?Je to něco tak bezp?íkladně hnusného“, psal dr. ?ilhán, ??e to ve slu?né spole?nosti nelze ani p?iléhav?m slovem karakteriso- vati.“ Cituji tyto hlasy, aby bylo vidět, jak roz?ilená byla atmosféra, v ní? vznikly.Glosy, které ke sporu p?ipojil hudební list ?Smetana“ z 3. ledna 1913, nedodaly ji? nov?ch d?vod? věcn?ch, zbyte?ně v?ak zd?raznily ?Personalie“ ve stejnojmenné stati Nejedlého. Poznámky Barto?ovy obhajují formou ji? zna?ně zdr?enlivěj?í vlastní kritiku ?Svatebních ko?il“ a sta? Helfertovu, proti nim? p?edev?ím se obracel prosincov? protest, ale trvají na ?dojmu“, ?e Dvo?ákovy ?skladby stárnou, ?ím dále se vzdalujeme data jejich vzniku.“ V těchto Barto?ov?ch poznámkách — ?teme-li je dnes pozorně — bezděky se odhaluje psychologické pozadí — nikoli tak sporu samého, n?br? spí?e forem, ve kter?ch se rozvinul. ?Nebylo by divu“, praví tam Barto?, ?kdyby ?lověk u?il ost?ej?ího slova o Dvo?ákovi, nebo? letos, kdy nebylo té nejmen?í p?íle?itosti oslavovat Dvo?áka (tady u? ov?em Barto? zapomněl, ?e sám svoji první bojovnou sta? napsal u p?íle?itosti 70. narozenin Dvo?ákov?ch), bylo mu ve Filharmonii, v Komorním spolku, na Národním divadle atd. atd. věnováno tolik místa, ?e tím ostatní hudební produkce domácí nutně musela trpěti.“ V tomto doznání skute?ně i dnes v odstupu let zdá se b?ti pravá p?í?ina p?ehnaného pobou?ení na straně ?Smetanov- c?“ a jeho p?íkr?ch v?razov?ch prost?edk?. Ale spor vyvolan? p?edev?ím domělou p?emírou Dvo?áka na repertoiru jedné sezóny a udr?ovan? p?est?elky a nadsazováním s obou stran, byl sv?m vznikem i pr?během něco i u nás nezvyklého. A p?ece ve sv?ch d?sledcích prospě?ného a o?istného.I kdy? na straně protestujících byl v?znam protestu p?eceněn, i kdy? bylo v něm hodně psychologického primitivismu, p?ece nelze o něm ?íci, co v závěru sv?ch ?Personalií“ p?ipojil Nejedl?: ?e by tu byl b?val Dvo?ák plá?tíkem, jím? se kryla ura?ená je?itnost lidí dot?en?ch, my?lenková pohodlnost lidí bez pravé umělecké kultury a kone?ně i osobní zájmy v?eho druhu. ?e Foerster a Ostr?il protest nepodepsali, mělo své p?í?iny spí? v otázkách formy a vkusu ne? ve věci samé a dalo se od?vodniti jich tehdej?ím postavením v na?í hudební spole?nosti. Ale ti, kte?í podepsali — a nebyla to pouze skupina ?Hudební Revue“ — sm??leli tak p?evá?nou vět?inou jistě poctivě a kdyby bylo ?lo o d?vody dal?í, byli by je dovedli uvésti. V jednom ov?em měla skupina Nejedlého pravdu: K objektivnímu a kritickému ocenění Dvo?áka tehdy je?tě se nedospělo — ani s té ani s oné strany. K tomu musil pracovati teprve ?as a d?kladné poznání Dvo?ákova ?ivota a díla.(Dokon?ení.)věda a práceVerus:Minulost a budoucnost fotografieHodiny zrození.Dějiny techniky nemohou se právě honositi dramatick?mi událostmi. Vynálezy největ?ího v?znamu p?icházejí na svět v laborato?ích a jen málokdo si uvědomuje jich dalekosáhl? dosah. Fotografie byla v?jimkou v tom ohledu, ?e se jí poda?ilo hned v prvotním stadiu vzbuditi v?eobecn? zájem. Spisovatel Ludvík Pfau vypravuje ve své knize ?Umění a ?emeslo“, ?e se 19. srpna 1839 kupily p?ed pa?í?skou Akademií věd nesmírné zástupy lidu v dychtivém o?ekávání prvních zpráv o obsahu p?edná?ky, konané právě uvnit? proslul?m fysikem Aragem o podrobnostech Daguerrova postupu p?i tvo?ení světeln?ch obraz?. ?Po nekone?ném ?ekání se posléze v pozadí otevrou dve?e a na náměstí se valí první poslucha?i. ?Jodové st?íbro“, volá jeden. ?Rtu?“, k?i?í druh? . . . Nikdo z divák? nechápe — jen pozvolna se odhaluje clona z tajemství. Za hodinu jsou doslova oble?eny v?echny krámy pa?í?sk?ch optik?, kte?í se marně sna?í uspokojiti zásobami sv?ch sklad? nekone?n? zástup bou?liv?ch daguerrotypist?; o t?i dny později je Pa?í? poseta podivn?mi bedni?kami s kukátkem, umístěn?mi na t?ech nohách na ka?di?kém náměstí, p?ed ka?d?m kostelem a ka?dou památností.“I dnes nás je?tě uvede v ú?as rychlost, se kterou nastoupil nov? vynález vítěznou cestu hlavními městy Evropy a Ameriky. 6. zá?í 1839 byly dopraveny do Berlína první francouzské aparáty, o několik dn? později ji? prodává berlínsk? optik německ? p?ístroj vlastní konstrukce spolu s poda?en?mi obrázky starého musea a r?zn?ch soch. Ve stejné době jsou i v Mnichově vystavovány dva obrazy, zhotovené metodou daguerrovou profesorem Steinheilem a je?tě v tém? měsíci se poda?í nadporu?íku Tereminovi zhotoviti v Petrohradě p?i 25minutové exposi?ní době snímek kostela Izákova.Od Leonarda da Vinci k Daguerrovi.Leonardo, kter? na?rtl první konstrukce letadel, tu?il i vynález fotografie a uvědomil si ji? okolnosti, které se později měly státi základem celého fotografického procesu. V jeho rukopisech najdeme tuto větu; ?Vstupují-li obrazy osvětlen?ch p?edmět? mal?m otvorem do velmi tmavé místnosti, dají se zachytiti uvnit? na kuse bílého papíru ve své skute?né podobě i barvě.“O 220 let později p?edvedl německ? léka? o nijak neobvyklém jménu Jan Jind?ich Schulze, sv?m host?m pokus, kter? v?echny uvedl v ú?as. Naplnil oby?ejnou láhev směsí k?ídy a st?íbrného nitrátu. Potom vyst?íhal z archu papíru písmena, zabalil láhev do papíru a vystavil ji ú?ink?m světla. Po uplynutí del?í doby láhev rozbalil a objevila se na ní písmena, ?erná na bílém. Potom zat?ásl lahví a písmo zmizelo. Jakmile zase p?ilo?il papír, objevila se písmena znovu. Tento pokus dokazuje, ?e byla temná komora a citlivost světla znám?mi nejméně 100 let p?ed tím, ne?li se p?ikro?ilo k jich vědeckému pou?ití. K tomu do?lo po?átkem 19. století.V době, kdy se za?al Jaques Mandě Daguerre zab?vati fotografií, byl ji? znám?m jako jevi?tní v?tvarník a jako objevitel dioramatu. Od roku 1822 pátral Daguerre po tom, kterak by mohl zachytiti obrazy, které vznikly v jeho temné komo?e a jich? pou?íval jako pom?cky pro své jevi?tní obrazy a pro své diorama, aby se staly pro v?echny viditeln?mi. Teprve po smrti Niépceově mohl Daguerre pou?iti pro svoje studium d?le?it?ch objev? svého konkurenta, kter? prv? pou?il p?i sv?ch pokusech st?íbrn?ch solí. Ji? v roce 1816 docílil p?l tuctu negativ? na st?íbrném chlorovém papíru; poda?ilo se mu také rozlu?titi problém fixace: jeho obrázky byly dosti dob?e fixovány, tak?e nezmizely zcela ani po 50 letech.Daguerre vynalezl v roce 1835 latentní obraz, vyvolávané pomocí rtu?ov?ch par. V roce 1837 objevil vlastnosti kuchyňské soli a její zp?sobilost ustalovati st?íbrné soli. Pomoci těchto technick?ch prost?edk? se mu poda?ilo zhotovovati na jodovan?ch a v temné komo?e osvětlovan?ch st?íbrn?ch deskách obrázky, p?i ?em? positiv byl vyvoláván rtu?ov?mi parami. Tyto obrázky byly viditeln?mi jen tehdy, dopadalo-li světlo ur?it?m směrem, poněvad? jinak se obrázek úplně ztrácel v silném zrcadlovitém lesku. Tím byl ji? roz?e?en jeden z hlavních problém? fotografick?ch, bylo mo?no zhotovovati fotografické obrazy; dosud v?ak nebylo mo?no je rozmno?o- vati, nebo? v?dy vznikl jen jedin? obrázek.Jak byly zhotovovány první fotografie.První, kdo byl portrétován fotografickou metodou Daguerrovou, byl anglick? in?en?r Andrew Shaks z Lond?na. Musil za nejprud?ích slune?ních paprsk? seděti plnou hodinu p?ed aparátem. R. 1841 pot?eboval Daguerre je?tě 3r/z minuty osvětlovací doby k po?ízení snímku, zachycujícího krále Ludvíka Filipa na balkoně. To bylo ov?em je?tě velik?m technick?m nedostatkem. Pozorujeme-li v?ak pozorně právě tyto sta?i?ké fotografie a daguerrotypie, neubráníme se dojmu, ?e právě tato dlouhá osvětlovací doba dodala obrazu uzav?enost a klid, kter?ch bylo v pozděj?ích dobách mo?no docíliti jen za zcela zvlá?tních okolností. Brzy nato byl nalezen zp?sob, kterak je?tě sní?iti osvětlovací dobu. Nov? citlivé objektiv, zhotoven? po prvé Bed?ichem Voigtlanderem. měl v zápětí rychlé roz?í?ení fotografie. Osvětlovací doba klesla na minutu a brzy a? na několik vte?in. Od roku 1842 byli ji? ve v?ech vět?ích městech Evropy i Ameriky fotografové z povolání. Technické p?edpoklady pro jich p?sobnost dodal Angli?an Fox Talbot vynálezem rozmno?ování fotografií pomoci papírov?ch obtah?.Vynález fotografického papíru.Angli?an Fox Talbot, mnohostrann? vědec, kter? se dlouhou dobu zab?val matematick?mi a fysick?mi badáními, seznámil se v roce 1839 s pokusy a vynálezy Daguerrovvmi a bvl jimi zaujat do té míry, ?e se za?al fotografií vá?ně zaměstnávati. V roce 1839 u?inil technické objevy, které ji? vedly ke skute?né a pravé fotografii. Pou?il namísto daguerrov?ch st?íbrn?ch desek papír?, které potáhl velmi citliv?m roztokem a exponoval v kame?e, na?e? u?inil negativní obraz viditeln?m. Papírov? negativ fixoval a dělal z něho positivní otisky na chlorost?íbrn? papír.Jeho objev nemohl samoz?ejmě konkurovati daguerrotypii, která zatím dosáhla velikého roz?í?ení. Daguerrova metoda sice je?tě neumo?ňovala rozmno?ování obrázk?, byla v?ak technicky dokonalej?í ne?li talbotypie — jak byla fotografie metodou Talbotovou naz?vána. Daguerrotypie bylo pou?íváno je?tě dlouho po tom, kdy ji? v?sledky talbotypie p?ekonaly v?echny jiné metody, dokonce je?tě i v době, kdy ve?la ve známost ji? nová metoda, která nahradila papírové negativy skleněn?mi deskami. V nep?ehledném mno?ství umělc? a diletant?, zab?vajících se ve ?ty?icát?ch a padesát?ch letech daguerrotypii diletantsk? nebo profesionálně, nenaleznete ?ádné umělecké osobnosti, jak jinak ani nem??eme o?ekávati. Naproti tomu v?ak měla fotografie ji? ve sv?ch nejranněj?ích za?átcích svého mistra: byl jím skotsk? malí? David Octavius Hill, kter? po prvé pou?il fotografického objevu jako uměleckého v?razového prost?edku netu?ené síly a ú?innosti.První nad?enci.U? tehdy byla proslovena otázka, lze-li tuto novou v?tvarnou techniku pova?ovati za uměleck? v?razov? prost?edek a je-li fotografick? aparát vhodn?m prost?edkem k projevování osobitého uměleckého cítění a názoru. Ji? v památn?ch pa?í?sk?ch zasedáních z 3. a 30. ?ervna 1839, ve kter?ch referovali fysik Arago a chemik Gay-Lussac o vynálezech Daguerrov?ch a Niépceov?ch, uva?ovalo se o smyslu a v?znamu fotografie: Gay-Lussac shledával v daguerrotypii prost?edek, kterak ?zobrazovati mrtvou p?írodu s dokonalostí, nedosa?itelnou pro oby?ejné kreslí?ství a malí?ství, dokonalostí, rovnající se samé p?írodě,“ Arago kromě toho zd?razňoval je?tě rychlost provedení, která umo?ňovala zhotovování obraz? 60 a? 80krát rychleji ne? d?íve, kromě velikého v?znamu daguerrotypie jako vědeckého pomocného prost?edku. P?írodovědeck? utilitarism jejich posudk? ponechal témě? úplně stranou otázku uměleck?ch hodnot fotografick?ch. Touto stránkou zab?val se na p?ání Aragonovo slavn? malí? Delaroche, kter? prohlásil, ?e bude podivuhodn? vynález Da- guerr?v míti obrovsk? v?znam pro umění a ?e ji? Daguerrova metoda v uskute?ňování d?le?it?ch uměleck?ch po?adavk? pokro?ila tak daleko, ?e bude ur?itě i pro nejlep?í malí?e p?edmětem pozorování a pe?livého studia.Jeho nad?ení pro fotografii neomezilo se v?ak jen na tento st?ízliv? v?rok. Po jedné náv?těvě u Daguerra prohlásil Delaroche: ?Ode dne?ka jest malí?ství mrtvo!“ O několik let později psali Francouz Disdéri a Angli?an Robinson traktáty o ?Fotografii jako v?tvarném umění“ a sna?ili se ji? vytvo?í:: novou estetiku fotografie.Skotsk? malí? prvním mistremfotografie.Otázka estetiky fotografie byla ve skute?nosti ji? tehdy ?asovou zejména proto, poněvad? se v samém prvopo?áte?ním období jejího technického v?voje nalezl umělec, kter? si osvojil nov? vynález a u?inil z něho osobit? v?razov? prost?edek. Skotsk? krajiná?sk? malí: David Octavius Hill zú?astnil se v květnu r. 1843 se sv?m' p?áteli a druhy velikého kostelního projevu, konaného ve veliké halle v Tanfieldu. Shromá?dilo se tam více ne? 200 duchovních a kně?í, aby tam ohlásili své vystoupení z presbyteriánské zemské církve a zalo?ení nové autonomní nábo?enské obce. Malí? Hill, ve kterém toto vystoupení zanechalo neoby?ejně hlubok? dojem, rozhodl se zachytiti první generální shromá?dění nové církve v monumentálním obrazu, na kterém by byli v?ichni ú?astníci kongresu věrně portrétováni. K provedení tohoto gigantského úkolu bylo by b?valo zapot?ebí malí?ského genia. Malí? David Octavius Hill p?ipadl na my?lenku nahraditi genialitu praktickou inteligencí. K ?emu jinému by byla právě b?vala objevena fotografie, ne? aby mu dopomohla k uskute?nění jeho p?edsevzetí!A tu se udála nejpozoruhodněj?í věc: malí?, kter? hledal technick? pomocn? prost?edek k provedení historického obrazu, kter? by nám dnes pravděpodobně p?ipadal naprosto smě?n?m, vytvo?il z p?ípravn?ch prací pro sv?j obrovit? k?? malá umělecká díla. Jen tím se stalo, ?e spadá jeden z vrcholn?ch bod? uměleckého v?voje fotografie do jejích sam?ch technick?ch za?átk?. M??eme bez p?ehánění tvrditi, ?e portrétní studie Hillovy jsou nep?ekonateln?mi. A p?ece děkujeme za tyto cenné umělecké v?tvory jeho nejbanálněj?ímu malí?skému v?robku.Ano: Hill vypl?tval své podivuhodně odu?evnělé fotografické portréty na ztrnulou fotomontá?, velikou jen sv?mi rozměry. Cas milosrdně zni?il toto svědectví osudového uměleckého bludu i jeho krajiná?ské obrazy. ?ijí ji? jen jeho fotografické studie, po zásluze a prov?dy.Jak pracovalprvní fotografick? mistr.Fotografie nebyla tehdy samoz?ejmě je?tě tak vyspělou, aby ke zhotovování snímk? posta?ilo několik snadno nau?itel- n?ch technick?ch hmat?. Skotsk? malí?, o kterém jsme hovo?ili musil se velmi d?kladně zab?vati v?emi podrobnostmi fotografického postupu a jej pokud mo?no zlep?ovati; a zdá se, ?e mu právě tato d?věrná znalost fotografické techniky umělecky velmi prospěla. Věnuje se ?ty?i nebo pět let témě? v?hradně nové technice a vrací se zpět k malí?ství teprve tehdy, kdy? měl nashromá?děn pro sv?j obraz nesmírn? studijní materiál. Po těchto několika neoby?ejně produktivních letech byla tím v?ak bohu?el jeho episoda fotografické p?sobnosti prov?dy ukon?ena.Technické pom?cky Hillovy.Vět?ina fotografií Hillov?ch vznikla ze spolupráce s mlad?m chemikem Robertem Adamsonem. Zdá se, ?e se Adamson na ?istě technickou stránku fotografie omezil stejně málo jako malí? Hill na uměleckou, tak?e oba spole?ně u?inili krok, kter? je vlastně samoz?ejm?m, k němu? se v?ak umělci filmu, fotografie a jin?ch technick?ch umění ji? po celé století jen velmi tě?ce odhodlávající: pod?ídili toti? cel? technick? pochod úplně sv?m uměleck?m záměr?m. Odmítli pou?iti ur?it?ch zlep?ení optické techniky, která se ji? tehdy vyskytla. Ji? v roce 1840 vynalezl toti? vídeňsk? universitní profesor Josef Max Petzvald portrétní objektiv, kter? pak byl podle jeho instrukcí vybrou?en Bed?ichem Voigtíándrem. Tento portrétní objektiv umo?ňoval podstatně krat?í exposice ne?li dosud pou?ívané ?o?ky, které pot?ebovaly je?tě exposi?ní doby nejméně p?l minuty, a p?edstavoval největ?í p?evrat v optickém oboru fotografie. David Octavius Hill poznal toti? velmi správně, ?e byla tato v?hoda vykoupena velmi záva?nou nev?hodou: velmi ostrá kresba, kterou tento objektiv umo?ňoval, ni?ila toti? úplně uzav?enost celkového dojmu — co? m??eme je?tě dnes pozorovati u bě?n?ch ost?e kreslících objektiv?, jich? obrazy jsou sice zcela studen?m zp?sobem věrně zachyceny, ?iní v?ak nesmírně obtí?n?m odděíiti na obraze ?ásti podstatné od nejv?znamněj?ích; nebo? p?esnost kresby se vztahuje stejně na ka?di?k? detail jako na veliké obrysy celkového obrazu.Hill mohl tedy sv?mi uměleck?mi záměry od?vodniti, pro? pracoval se star?mi, slab?mi a neost?e kreslícími objektivy, s nimi? musil ve slune?ním světle exponovati 3—6 minut.Technick? proces t. zv. Hillov?ch a Adamsonov?ch ?kalo- typií“ spo?íval na vynálezu Fox Talbotovu. Pou?ívali pro svoje snímky kamery, kterou si sami zkonstruovali.Co viděl David Octavius Hill.Jen málo umělc? dovedlo vytvo?iti tak p?esn? a ?iv? obraz své doby a sv?ch vrstevník?, jako právě tento Skot; v tomto ohledu m??eme ho bez rozpak? srovnávati s mistry nizozemského malí?ství. Za?adil se sám do anglické portrétní tradicestoletí, od?vodněné na anglické p?dě ?inností Van Dyckovou. Dílo velikého skotského malí?e Henry Rayburne- ho jest ji? dokon?eno, kdy? Hill p?ichází do Edinburku, obrací se od krajiná?ství, p?iklání se k portrétu a za?íná fotografovati: a jeho fotografick?m dílem vyznívá podivuhodn?m zp?sobem anglické portrétní umění.Během pěti let Hillova fotografického tvo?ení pro?ly jeho vysoko polo?en?m edinbursk?m atelierem v?echny charakteristické osobnosti skotské spole?nosti.V jednom ohledu mu ov?em nesmírně prospělo, ?e by! prvním mistrem nové techniky: nebo? ?ádn? fotograf po něm nenalezl ji? u sv?ch model? takového pochopení sv?ch uměleck?ch záměr?, nikdo nenalezl generace, je? by s takovou ú?astí a vá?ností sledovala a podporovala jeho práci. Pro lidi jeho doby byla je?tě fotografie velik?m tajemn?m zá?itkem: státi p?ed aparátem, kter? měl v nejkrat?í době podati z?eteln? obraz skute?ného světa, ?iv? a p?sobiv? jako sama p?íroda. Z posudk?, kter?mi Hillovi vrstevníci pozdravovali vynález fotografie, hovo?í ú?as a vzru?ení nad nepochopiteln?m zázrakem — a teprve tím stává se pochopiteln? zájem ve?ejnosti o nov? vynález.P?esto poda?ilo se Hillovi zbaviti své modely v?eho bojácného studu a nucenosti a vdechnouti sv?m obraz?m skute?n?, prav? ?ivot. Pro ty, kte?í se sami zab?vají portrétní fotografií, jest velmi zajímav?m jeden technicky uměleck? detail: Hill nedovoluje sv?m model?m nikdy, aby hleděli p?ímo do kamery.Umělecká svébytnost Skotova.Pozorováním a charakterisováním sv?ch model? p?ekonává Hill mechanick? proces fotografie a stupňuje pracovní proces k duchovnímu v?tvoru. Studuje fysiognomii, návyky a pohyby sv?ch model? a pokou?í se obrazově zachytiti v?echny jejich zvlá?tnosti. Jeho umění nápovědi, kterého p?i tom pou?ívá, je stejně v?znamn?m jako jeho umění zaml?ování. Potla?uje detaily obleku a okolí, nezdají-li se mu d?le?it?mi pro pochopení a charakterisování nějaké osobnosti, a upíná celou koncentraci na hlavu a ruce jako?to nositele du?evního v?razu. Ale i v tomto ohledu postupuje zcela individuálně: někdy naopak zas zd?razní zcela nepatrné detaily ?perk? a obleku, aby vystupňoval grafické bohatství obrazu.Uvědomuje si opětovně, ?e jeho vzorem h?la technika mědirytectví. Byl s ní obeznámen zejména proto, poněvad? byl jeho bratr mědirytcem v Edinburku. Jeho kamera je?tě ne- odhaluje viditeln? svět k bezduch?m odraz?m p?írody. Stejně jako na star?ch rytinách tě?ce se tu prodírá světlo z temnot, plynulé ?ero obestírá těla a harmonicky spojuje prostor i lidi v jedin? celek; z hlubok?ch stín? vyno?ují se měkké polotóny a zprost?edkovávají p?echod k zá?ivé světlosti obli?ej? a rukou. A stejně jako u těchto rytin stává se p?vab látky opravdov?m zá?itkem: světélkující atlas vázanek na ?ensk?ch hrdlech, vesty z lesknoucího se sametu, husté ko?i?inové límce, ?ály z měkkého skotského sukna, v?e je tak jemně a odstíněně podáno, jak to fotografie poslední doby jen ztě?í doká?e.Fotografové Victor Hugo a Nadar.Je zvlá?tní, ?e dílo Davida Octavia Hilla nemělo v?bec ?ádn?ch uměleck?ch následovník?: p?edstavuje konec v?voje a nikoliv po?átek nového. Na Hillovu tvorbu navazují úspě?ně jen některé portréty Julie Margaret Cameronovy, vzniklé v letech ?edesát?ch. Vět?ina jeho vrstevník? byla v?ak pokrokem techniky postavena p?ed umělecké úkoly, k jich? roz?e?ení se jim nedostávalo schopnosti: úkaz, ke kterému do?lo ji? nes?etněkráte a pravděpodobně k němu je?tě bezpo?tukráte dojde. Nebo? právě v tom spo?ívá kletba danajského daru techniky: ?e nask?tá kouzelné prost?edky k rozlu?tění úkol?, je? v?ak za takové je?tě v?bec nejsou uznávány.Tak se stala fotografie ji? v 19. století velmi rychle v?eobecně oblíbenou hra?kou, jakou jest je?tě dnes u vět?iny lidí. Nep?ekvapí nás, ?e tato hra?ka vábila k sobě i lidi duchovních hodnot. Vypravuje se, ?e pr? Victor Hugo zaháněl nudu svého vyhnanství aparátem. Jeho syn Charles Hugo zhotovoval desky, co? si tenkrát vy?adovalo je?tě pln?ch 2 dn? a vy?adovalo neméně ne? 19 r?zn?ch operací. Hugo omezil se na umělecké vedení prací.Mezi tehdej?ími slavn?mi fotografy zasluhuje pov?imnuti umělec, vyno?iv?í se v Pa?í?i v roce 1842. Byl p?vodně léka?em v Lyonu, ale p?estěhoval se do hlavního města, aby tam zkusil své ?těstí jako karikaturista, romancier, mechanik, voják, vzduchoplavec, ?urnalista a fotograf. Tento velmi pru?n? mu?í?ek stal se brzy v?eobecně znám?m pod jménem Nadar: p?íslu?í mu zásluha za to, ?e první objevil ?urnalistick? v?znam fotografie. I moderní fotoreportér u?asne p?i pohledu na snímky Nadarovy, na kter?ch p?ed více ne? 100 lety zpodobil proslulého francouzského chemika Chev- reula za rozhovoru. M??eme právem ozna?iti tyto snímky, na nich? jest rozhovor zachycen v nejr?zněj?ích fázích s největ?í ?ivotností, za první fotografick? interview.Podnikav? a hybn? fotoreportér Nadar byl také vá?niv?m vzduchoplavcem a vdě?íme mu proto také za první snímky z balonu.Známe Daumierovu karikaturu, na které vidíme Nadara vykláněti se s ko?e balonu a s fotografick?m aparátem pro- hledávati mo?e pa?í?sk?ch st?ech. Jeho cylindr chystá se právě odlétnouti. Pod obrázkem je nápis: ?Nadar pozdvihuje fotografii do v??in umění.“Toho ov?em nedokázal — a v tomto ohledu byla Dau- mierova ironie oprávněnou. Právě naopak, byl Nadar prvním, jen? se z?ekl v?ech uměleck?ch záměr? a poznal cenu fotografie pro uchování v?zna?n?ch aktualit dne.Fotografick? k??.dal?ích letech stala se fotografie ?emeslem, na kterém se nejh??e a nejz?etelněji projevila umělecká krise konce století. Byla to snad jednoduchost nové techniky, je? sou?asně obsahovala v sobě veliké nebezpe?enství? Ve fotografii nalézal mě??ák nejpohodlněj?í v?razov? prost?edek, kter? by mu umo?nil realisovati své umělecké ideály: tím se fotografie stala zrcadlem nevkusu celé epochy. Jí mohl nyní ka?d? vyjad?ovati v?e, co ho jen napadlo. Byl-li p?ed tím jeho soukromou zále?itostí zp?sob, jak?m viděl svou man?elku a sv?j v?honek — bylo mu nyní snadn?m tyto p?edstavy realisovati. A nejen to. Vnutil sv?j vkus i odborníku portrétní fotografie tak zda?ile, ?e po dlouhou dobu byl set?en v?echen rozdíl mezi ozna?eními ?fotograf z povolání“ a ?k??a?“.oné době vznikly také proslulé stra?livé fotoateliéry, zaplněné v?emi hroziv?mi v?tvory éry ply?ového nábytku. Pokud ?lo o politické a hospodá?ské otázky, nebyli ob?ané oněch let prosti sebevědomí a uvědomělosti; toto sebe-PfítDmnost^vědomí v?ak naprosto selhávalo u vlastní osoby. Za ?ádnou cenu nechtěli b?ti fotografováni v úloze, kterou v ?ivotě skute?ně hráli. Stejně, jako neměla ani nádra?í odvahu p?iznati se ke svému úkolu a musila b?ti ukr?vána pod podobou hrad? a zámk?, stejně jak se nep?iznával tovární ?editel ke svému zaměstnání, ani obchodník nebo kter?koliv jin? p?íslu?ník mě?fácké vrstvy. V?jimku tvo?ili jen vojáci: ti bvli tak py?ní na svoji uniformu, ?e ji neopomíjeli s nesmírn?m nad?ením stavětí na odiv na r?zn?ch fotografick?ch snímcích v nejr?zněj?ích podobách.Jinak bylo p?edev?ím zapot?ebí d?kladné stafá?e. Fotograf, kter? dosud nebyl ani v nejmen?ím schopen rozpoznáván a obraziti pohled ?lověka jako vlastní svět pro sebe, měl bohat? arsenál nejr?zněj?ích pozadí, kulis a rekvisit, aby alespoň vněj?kově p?idal sv?m obětem v?znamu, kterého neměli a kter? nebylo mo?no vy?isti z jejich obli?ej?. Pohled na ji?ní město musil nahraditi to, co chybělo lidem, nebo sloup ze sádry, kter? alespoň z dálky p?ipomínal konven?ně uznávané umělecké hodnoty antické. U fotografa měla v?zna?nou úlohu i palma, která se tehdy v?bec i v bytech tě?ila největ?í úctě.Nechyběly ani nejr?zněj?í mu?ednické p?ístroje, které byly zejména pro děti p?edmětem zvědavé hr?zy. Nalezneme je také na jedné litografii Daumierově: podivné ?rouby a svorky, je? zezadu záludně svíraly hlavu zobrazovaného ?lověka a udr?ovaly ho v posici, kterou pova?oval fotograf za nej- ?ádoucněj?í. Domníval se nejbláhověji, ?e je není vidět. P?ehlédl, ?e jich sice fysické oko nevidělo, ?e v?ak je duchovní oko bezpe?ně musilo post?ehnouti. Díváme-li se nyní na ztrnulé a k?e?ovité obrazy oněch dob, cítíme p?esně p?emíru zvrácené manipulace, jí? bylo pot?ebí k jich zhotovení.Jak se vyvíjela fotografická technika.Bylo nesmírně tě?k?mi úkolem odděliti od sebe p?edstavy o fotografii a k??i, osvoboditi opět pojem fotografie ode v?ech zvrácen?ch asociací a dáti jí pak ponenáhlu vlastní funkci v uměleckém ?emesle doby. Stalo se to zásluhou fotografické techniky, její? v?voj probudil fotografii z jejího ustrnulého stavu. Momentky braly se ov?em u? v padesát?ch letech minulého století, aparáty byly v?ak tehdy je?tě nedokonalé a tě?ko se s nimi pracovalo; cel? fotografick? proces vy?adoval dlouhého ?asu a byl velmi obtí?n?.Podstatn?m uleh?ením bylo vynalezení suché desky. Kde?to byl toti? dosud transport v?eobecně pou?ívan?ch desek, opat?en?ch vlhkou emulsí, velmi obtí?n?m, měla ji? suchá deska v?hodu lep?í skladnosti i trvanlivosti. K největ?ímu roz?í?ení fotografie mohlo v?ak dojiti teprve tehdy, kdy? byla skleněná deska nahrazena jin?m nositelem emulse: fotografie vdě?í za své vítězství objevení nového technického vynálezu, kter? obohatil svět o nov? v?razov? prost?edek: filmu.Cílem musilo se státi: dáti fotografii největ?í míru pohyblivosti a omeziti na minimum v?echny p?eká?ky, se kter?mi se dosud musilo po?ítati se z?etelem k rychlosti snímku. K tomu dopomohlo nesmírné vystupňování světelné citlivosti fotografick?ch vrstev a konstrukce podivuhodn?ch objektiv?, jich? světelnost je tak silná, ?e umo?ňuje exposice nejkrat?ího trvání.Dal?ím pokrokem byl vynález zvět?ovacích p?ístroj?. P?edstavuje nesmírnou v?hodu, její? uměleck? v?znam zhodnotíme později. Moderní aparáty, pou?ívající jako materiálu filmtu v normální velikosti, p?edstavují ve fotografii skute?nou revolucí; sou?asně v?ak jsou asi i p?echodem k p?í?tí fázi v?voje, v něm? vět?ina dosud pou?ívan?ch aparát? úplně vymizí.Budoucnost fotografie.V Americe, ve které m??eme obzvlá?tě z?etelně sledovati v?echny podobné v?voje, dá se ji? dnes seznati, ?e v?voj fotografie jednoho dne vústí do v?voje filmu. V Americe jsou ji? stále ?astěji nahrazovány jednoduché fotografické aparáty moderními p?ijímacími p?ístroji filmov?mi, na kter?ch lze zachytiti ?ivé obrazy. Fotografie sice podává něco zcela odli?ného: toti? jednotliv? obraz, kter? p?edstavuje uzav?en? celek a prov?dy uchová p?echodn? okam?ik, p?ece v?ak ji? tu?íme p?í?tí fázi v?voje, ve které budou fotografie prostě zhotovovány tím zp?sobem, ?e budou z filmového souvislého pásu vyst?ihovány a zvět?ovány nejvhodněj?í obrázky. Tím p?ejde v?voj fotografie do v?voje amatérského filmu.I ?ernobílá technika fotografie bude jistě v dohledné době vyst?ídána barevnou technikou v p?irozen?ch barvách. Dokonce ji? dnes ani nejde o to, podobné snímky zhotovovati — poněvad? tento vynález u? máme za sebou — jako spí?e o to, kterak barevné snímky rozmno?ovati. I tento problém jest technicky rozlu?titeln?m.Fotografie budoucnosti bude s největ?í pravděpodobností souviseti s technikou barevného filmu. Pak budou ur?itě na- ?íkati v?ichni, kdo? vytrvale ulpívají na v?erej?ku, ?e p?i?ly na zmar tak nekone?né v?razové mo?nosti fotografie tím, ?e u? není omezena na ?ernou a bílou. Ale není jim pomoci: technick? v?voj se neptá po uměleck?ch problémech, je jich p?edpokladem, ale ne následkem. Barevn? obraz budoucnosti bude nov?m uměleck?m úkolem, kter? bude mo?no stejně snadno rozlu?titi, jako otázku ?ernobílého obrazu dne?ka.dopisyUdálosti na Tě?ínskuPraha-Mor. Ostrava, 29. zá?í 1935. Vá?en? pane redaktore!V 38. ?ísle P?ítomnosti jste uve?ejnil ?lánek pana Hn pod titulem ?Bude na Tě?ínsku klid?“. Reaguji na něj jednak pro aktuálnost tématu, jednak z vlastni pot?eby, nebo? autor ?lánku psal ve 4. odstavci o poslancích, kte?í vedli deputace do Prahy a zle jim vy?inil. Poněvad? tím poslancem jsem já, musím na to něco ?íci.P?edev?ím se mně nelíbí u? nadpis ?lánku. Pro? autor pochybuje do budoucna o klidu na Tě?ínsku? Místo otazníku měl Hn zakon?lti sv?j nadpis aspoň dvěma vyk?i?níky, nebo? ani vte?inu nesmíme zapochybovat, ?e situaci zvládneme. Ale poj?me k obsahu, zejména k 4. odstavci: Vyt?ká se nám, nacionálním poslanc?m (jak jsem p?edeslal, t?ká se to mne) nedostatek politické st?ízlivosti, ?ílen? nápad se sokolsk?m srazem atd. Pr? jsme také v Praze ?ádali prop?j?ení zbraní těmto amatérsk?m formacím. Pane redaktore, d?íve ne?li tak záva?nou věc dáte do tisku, p?esvěd?te se o její pravdivosti. Pravda, co bylo a o ?em se jednalo, jste mohl zjistiti v presidiu ministerské rady, v ministerstvu zahrani?í, vnitra, národní obrany, financí a ?kolství. Byl byste se p?esvěd?il, ?e nikdo z moravskoslezského pohrani?í neměl ??ílen?ch návrh?“, ale ?e panu Hn rozbujela fantasie.Ano, byli jsme s deputací Národní rady a byl jsem i s deputací obou pohrani?ních sokolsk?ch ?up a p?edsednictva ?OS. ?ádali jsme p?íslu?né resorty o trvalé zabezpe?ení hranic, ochranu obyvatelstva i ve?ejného majetku. Nevím, kde bydlí pan Hn, ale jistě nebydlí v Něborech na Tě?ínsku a neměl je?tě v posteli polské kameny a plno skla z vybit?ch oken. A jistě také neviděl na smrt vydě?ené malé děti, které byly ter?em těchto kamen? o p?lnoci. Neviděl také zajisté strhan?ch státních znak?, ne?etl líbezného polského ?asopisu ?Sl^skou brygadu“, nebyl svědkem denních provokací a neposlechl si jedine?né zprávy z Katovic a Warszawy, p?ipravující li* ?zpoza Olzy“ ke vpádu na na?e území. Mil? pane redaktore, vě?te, ?e Vá? Hn neviděl v?ak citliv?ch hranic, nepoznal psychosy, je? zavládla na Tě?ínsku, nep?esvěd?il se o p?epjaté struně trpělivosti na?ich lidí. Vá? Hn nesly?el jediného poslaneckého projevu na Tě?ínsku, nebo? by nemohl tvrdit, ?e jsme nepomáhali dusit pobou?ení a rozvá?něné mysle. P?edlo?te si, prosím, policejní relace o projevech na p?. m?ch (Fr?dek, Fry?tát, Chotěbuz, Bohumín, Dětmaro- vice, Německá Lutyně, Polská Lutyně atd.), abyste se p?esvěd?il, ?e my jsme lid dr?eli v klidu. Kdybychom byli ?ekali na pana Hn, dávno ji? tekla na Tě?ínsku krev.Co jsme ?ádali v Praze? ?ádné srazy, pane redaktore! S těmi nemá Praha co dělat, ty povolují na?e místní policejní a dohlédací orgány. Po Praze jsme ?ádali trochu vic a prominete mně, ?e Vám to nemohu napsat. ?e jsme v?ak nep?i?li do Prahy s ?ádnou demagogií a ?ílen?m návrhem, svěd?í to, ?e v?echny na?e po?adavky byly vládou plně akceptovány. To p?ece nemusí pana Hn mrzet. My jsme naopak velmi ??astni, ?e státní správa se odhodlala netrpěti vy- t?iskávání na?eho území a dala na?emu lidu záruku bezpe?nosti.A jak to bylo s těmi srazy? Musím p?edeslat, ?e nejen poslanci, ale ?e?tí lidé na hranicích v?bec, byli krajně nespokojeni s bezpe?nostními orgány. Byl jste spokojen Vy, kdy? jste se dověděl, ?e byla vyt?ískána ?kola umístěná v té?e budově jako ?etnická stanice, ?e vybita byla ?kola hlídaná ?etníky, ?e na nej?ivěj?í ulici v ?es. Tě?íně byl str?en ?s. státní znak a pově?ena polská orlice? A te? si p?edstavte, co teprve měli na to ?íkat ?e?tí lidé v pohrani?í, kte?í byli svědky této nepohotovosti a denně sly?eli popla?né zprávy o zabráni Tě?ínská, dostávali v?hr??né dopisy atd. Pochopíte, pro? vznikla my?lenka mravně posílit tyto lidi na hranicích? Jiti jim ukázat, ?e za nimi kdosi stojí, ?e nejsou sami, ?e se nemusí bát, ?e Tě?ínsko je na?e a z?stane na?e! To byl ú?el sraz?. ?ádné pu?ky, ?ádné ?tvaní! Srazy měly ú?el positivní, povzná?ející, ne negativní, roze?tvávající! Zdá se mně, ?e pan Hn ?erpal onu moudrost o srazech z polského rozhlasu, kter? asi toté? pou?těl do světa, co uve?ejnil pan Hn ve Va?em listě.O tuto mravní vzpruhu nás ?ádal p?ímo ?esko- tě?ínsk? okresní hejtman, kter? rozumí hranicím jistě lip ne?li pan Hn. Jakmile jsme se v?ak p?esvěd?ili, ?e ?s. vláda u?inila nejen pro trvalou bezpe?nost, ale i pro tato morální povzbuzení na?ich lidí v?e, ?eho bylo t?eba, pak jsme dobrovolně, rozumějte, pane redaktore, dobrovolně od sv?ch sraz? upustili, respektive jsme je odlo?ili. Budeme je v?ak po?ádati v tom okam?iku, kdy? si to poměry vynutí. Tomu na hranicích p?edev?ím musíme rozumět my. ?lánek pana Hn je pln? protiklad?. V jednom místě lamentuje nad na?imi nedostatky na hranicích a jinde opět nekriticky kritisuje poctivé úsilí o jejich odstranění. Tím se Tě?ínsku neprospěje. Prosím Vás, jako autora ?Budování státu“, abyste ve svém vzácném listě, jeho? si velmi vá?im, p?ispíval k tomuto budování i ?lánky sv?ch dopisovatel?.Vám oddan?Frant. Uhlí?,poslanec.Německá popula?ní politikaVá?en? pane redaktore!Do 37. ?ísla P?ítomnosti napsal Bed?ich Pile ?lánek o ně- sterilisa?ním zákoně; podle několika úvodních slovo tom, ?e p?íli? horliví odp?rci nacionálního socialismu spí?e ?kodí ne?li prospívají své věci, kdy? zamítají také sterilisa?ní zákon en bloc s ostatní politikou T?etí ?í?e, by se zdálo, ?e autor sám se vynasna?í o objektivní zhodnoceni této věci. Bohu?el v?ak obsahuje i jeho referát ?adu nepochopeni a cel? tón jeho ?lánku jeví snahu dokázat, ?e a? dne?ní Německo za?íná cokoliv, nikdy to nem??e b?ti správné.Autor mluví o ?nacionálně socialistické nauce o dědi?nosti" v ní? se rozli?uje ?Idiotypus" a ?Phaenotypus“, jinak E r b- b i 1 d ?ili Anlagenbild proti Erscheinungsbild ?ili Merkmalsbild. — To v?echno nemá s nacionálním socialismem v?bec co dělat. Prof. Siemens, kter? této terminologie — nikoli sám — pou?ívá, je vynikající vědec v nauce o dědi?nosti u ?lověka; nevím, které místo ?ádově zaujímá podle autorovy klasifikace, ale rozhodně neplati o genetice ani v dne?ním Německu, ?e by se jí zab?vali pouze a jedině duchové nějakého záhadného a politováníhodného ?ádu ?estého, jak tvrdí p. Pile. Právě prof. Siemens má velké zásluhy —? získané ov?em je?tě dávno p?ed hitlerovstvím, a rozhodně bez jakékoli souvislosti s politick?m p?esvěd?ením — o studium dvoj?at, které je jednou z nejlep?ích a ni?ím nenahraditeln?ch metod p?i studiu lidské dědi?nosti. Zaru?eně pracoval v této otázce d?íve, a alespoň stejně záslu?ně, jako rusk? u?enec G. S. Lewit, jeho? se autor hned na to dovolává. Kdyby nacionálního socialismu v Německu nebylo, pracoval by jistě Siemens dál o sv?ch Idiotypech a Phaenotypech u dvoj?at i u ostatních jedinc?, a nikdo by proto netvrdil, ?e je to genetika t?eba sociálně demokratická. Mimochodem ov?em je nutno poznamenati, ?e na p?. teprve za dne?ního re?imu se poda?ilo v někter?ch genetick?ch ústavech v Německu vymoci na?ízení, podle kterého jsou nemocnice povinny hlásiti v?echny p?ípady, kdy dostanou do o?et?ování osobu pocházející z dvoj?at; druh? dvojenec pak m??e b?ti povolán do tého? ústavu aby mohl b?ti stejně podrobně vy?et?en, jako prv?. Za jedin? rok nashromá?dil jen na p?. ústav v Berlíně-Dahlemu p?es 1500 dvoj?ecích pár? takto vy?et?en?ch. Nesouhlasí-li p. Pile s názorem prof. Siemense, ?e pro budoucnost rasy je rozhodující jedině to, jaké jsou idiotypické dědi?né vlohy, tedy musel by proti němu povolati ve?kerou vědeckou genetiku světa, a ne jenom svou osobní nechu?, t?eba docela pochopitelnou proti dne?nímu re?imu v Německu.Nauka o dědi?nosti nikde netvrdí s takovou kategori?ností. jak se toho obává autor, ?e vrozené vlohy jsou v?echno, a p?sobení okolí nic. Zmíněn? v?rok Siemens?v platí bez v?hrady o v?ech rasách lidsk?ch i zví?ecích, a p?ece neobsahuje nic proti vlivu okolí. V?dy? u? pr? i podle B. Pilce tité? ?nacionálně socialisti?tí profeso?i p?iznávají, ?e ?etné z oněch nemocí, spadajících pod zákony sterilisa?ní, vznikají pod v?znamn?m vlivem okolí“; je to v?ak patrně od nich nevysvětlitelná troufalost — za dne?ního re?imu v Německu by vlastně měli v?ichni u? dávno b?t v koncentra?ních táborech. Tento snto- rovi z?ejmě nevysvětliteln? rozpor v?ak je jen zdánliv? d?sledek ?e p?íznivého v?voje jednotlivce je t?eba dosáňneui: p?edev?ím změnou jeho ?patného okolí“, je, za to se zaru?uji, zcela bě?n? ka?dému léka?i i pedagogovi, i v dne?ním Německu; jen?e se tam mimo to je?tě uznává a někdy snad i p?ehnaně zd?razňuje dal?í d?sledek, kter? zase naprosto není nějakou vymo?eností anebo perversitou pouze nacionálně socialistickou: ?e ve?kerá v?chovná pé?e a v?emo?né zlep?ení okolí nem??e změnit ni?eho na vrozen?ch vlohách individua dědi?ně slabomyslného, schizofrenního atd. Víme, ?e i v?sledky v?chovné pé?e u těchto lidí samotn?ch, nehledě k jejich mo?nému potomstvu, zdaleka neodpovídají energii a náklad?m na ně věnovan?m; tuto energii a tento náklad omlouváme jedině lidskosti a víme, ?e těmto ne??astník?m pat?í pln?m právem Ale na?e lidskost nem??e jiti tak daleko, abychom jim zaru-?ili také je?tě neomezené rozmno?ování, dnes, kdy víme, ?e naopak normální a nadpr?měrní mají rodiny co nejmen?í. Sterilisace naprosto není nějak?m ?brutálním“ zákrokem. Nelze vidět, jak by jí mohli b?ti ?ohro?eni odp?rci dne?ního re?imu“. P?i vydání zákona bylo v?slovně zd?razňováno, ?e jeho provádění nesmí vzbuzovati dojem trestání; osoba dědi?ně zatí?ená nenese ?ádné viny, proto také se zákrok i ?ízení s věcí spojené provádí na náklad ve?ejn?; je zaru?ena tajnost, pod tresty; soudní ?ízení má sv?j p?esně vymezen? postup; odvolání jest mo?né (autor tvrdí opak) k ?vy??ím dědi?ně-zdra- votním soud?m“ (§ IX a X zákona).Nemohu zde dále rozebírati v?echna místa, kde nelze souhlasit s referováním nebo v?kladem fakt, podan?m ve zmíněném ?lánku. Je ku podivu, jak v?ude, stejně jako u nás, je na p?íklad bezvadně hodnoceno německé zbrojení; zvlá?tě od vojensk?ch odborník? ?teme zcela chladně v?po?ty a odhady o mocensk?ch silách Německa. Nikomu ani nenapadne, aby jejich v?znam sni?oval. P?i posuzování mocného biologického zbrojení v?ak najednou upadáme do jakéhosi podivného afektu, kter? nedovoluje objektivní zhodnocení věcí. Na jedné straně by se zdálo na p?. z referátu p. Pilce, ?e sterilisace je opat?ení zcela bezcenné, kruté a namí?ené jedině proti vnit?ním nep?átel?m nacionálního socialismu konec konc? p?ece jen také Němc?m; na druhé straně v?ak patrně se nějak? v?znam této nové popula?ní politice p?ece jen p?iznává, kdy? se vyslovuje obava, ?e je rovně? míněna jako?to p?íprava k válce! Ov?em, národ biologicky zdatněj?í doká?e více v míru i ve válce; vojáci nejsou jen Kanonenfutter, ale také kanon??i a letci.Není ov?em pochyby o tom, ?e německou popula?ní politiku je nutno kritisovati; tato kritika v?ak bude tím ú?inněj?í, a p?edev?ím také pro nás u?ite?něj?í, ?ím bude objektivněj?í. Naprosto nesouhlasíme s rasismem, t. j. naukou o nerovno- cennosti evropsk?ch plemenn?ch slo?ek; ale i v Německu samotném jsou lidé, kte?í tuto zr?dnou a vulgární nauku potírají (citoval jsem toho doklady právě v ?P?ítomnosti“, v 52. ?ísle minulého ro?níku); není pochyby o tom, ?e spojování rasismu a eugeniky (t. j. objektivní snahy o zabránění národní dekadence v d?sledku relativně vět?ího mno?ení dědi?ně zatí?en?ch, p?edev?ím rozumově méněcenn?ch), po?kozuje eugeniku nejen v Německu, ale i v celém světě. Toto jsem konstatoval otev?eně na loňském kongresu Mezinárodní federace eugenick?ch organisaci v Curychu v??i německ?m zástupc?m. Uznali to mnozí z nich sami; hlavně ale mí potvrdili zástupci z jin?ch zemí, ?e mají stejné zku?enosti: okolnost, ?e sterilisa?ní zákon provádí tak energicky právě Německo, vzbuzuje v?ude p?i nejmen?ím podez?ení... Jak vidět názorně na p. Pilcovi, je tě?ko p?esvěd?it ve?ejnost jen o tom, ?e německá genetika nevznikla teprve po r. 1933. Opakuji znova: o ú?innosti německ?ch letadel nebo děl se nepochybuje, o popula?ní politice ano. A p?ece se m??e tato politika během asi dvou let vykázat zastavením poklesu porodnosti a vzestupem popula?ních ?ísel o cel?ch 29% proti době nejhlub?ího popula?ního úpadku na rozhraní r. 1932 a 1933! Doc. Dr. Bohá?, vicepresident na?eho Státního statistického ú?adu, napsal v ?Lid. Novinách“, ?e tento fakt jej nutí bráti nacionální socialismusjako hnutí vá?ně. Je to pochopitelné, proto?e jako popula?ní odborník nevě?í, ?e by tyto děti byly plozeny na komando; ani samotné hmotné prost?edky, t?eba?e se jich v Německu rovně? pou?ívá (sňatkové p?j?ky, daňová, platová a kolonisa?ní politika atd.), by k takovému obratu nesta?ily; tento fakt je nesporně d?sledkem nového popula?ního a ?ivotního optimismu. Co to znamená v?echno pro nás, dovedeme pochopit tehdy, kdy? uvá?íme, ?e v r. 1933 byla porodnost v Cechách 15.5 na 1000 obyvatel, v Německu 14.7; tedy stále je?tě m é n ě o 0.8; r. 1934 ji? se poměr obrací; celé Německo (kde je daleko vět?í pr?měrné zastoupení městského obyvatelstva a celková civilisa?ní úroveň jistě vy??í ne? u nás) má pr?měr 18 — na 1000 (celé ?eskoslovensko jen 18.7), ?echy jen 15.1, tedy má Německo ji? o 2.9 více! P?i tom musíme objektivně p?iznat, ?e německá popula?ní politika na rozdíl na p?. od italské, zd?razňuje právě také otázku kvality velmi silně (cel? sterilisa?ní zákon, i jiná opat?ení i v positivním smyslu zamě?ená).Ze v?eho tedy je jeden závěr: dosavad u nás pěstovaná pov??enecká a p?trosí kritika německ?ch poměr? nám samotn?m daleko více ?kodí ne?li prospívá; mu?něj?í a také u?ite?něj?í by bylo, sna?it se tyto poměry skute?ně objektivně poznat, proto?e jedině správné poznání m??e b?ti také pro nás jedinou oporou. Moudr? bere svou pravdu tam, kde ji nalezne. Také bol?evické Rusko nepadlo, p?es to, ?e nám byl jeho pád prorokován asi po patnáct let pr?měrně jednou za měsíc. Po- známe-li pak aspoň poněkud blí? poměry v Německu, musíme nakonec souhlasit i v jin?ch ohledech s Masarykov?m v?rokem (u?iněn?m se svrchovanou moudrostí a zároveň 1 odvahou hned po hitlerovském p?evratě): nechrne Němce na pokoji, oni nás nechají také.Dr. B. Sekla.Jak? má b?t ?éf opery Národního divadla?Vá?ená redakce,o tom napsal Mirko O?adlík do ?P?ítomnosti“ úvahu, se kterou m??e v?eobecně souhlasiti ka?d?, komu budoucnost na?í opery le?í opravdu na srdci. V?ichni vidíme velikou mezeru, která nastala náhlou smrtí Ostr?ilovou, a cítíme v?ecka nebezpe?í dal?ího v?voje. V analyse situace dohodneme se celkem snadno. Obtí?e nastávají, jakmile se klade otázka konkrétního ?e?ení. Po smrti Kova?ovicově bylo ka?dému nezaujatému pozorovateli jasno, ?e jeho nástupcem nem??e b?ti nikdo jin? ne? Ostr?il: osobnost umělecky i mravně kvalifikovaná, skladatel s úctyhodn?m dílem, dirigent s několikaletou úspě?nou praxí divadelní, umělec v?estranně vzdělan? a moderně orientovan?, ?lověk jasn?ch cíl?, u?lechtil?, p?i tom v?ak sebevědom?. A p?es to: jak tě?ce zápasil! Je dne?ní ?e?ení tak jednosměrně vyzna?eno? Jistě: v?ichni víme, jak? má b?t ?éf opery. Víme také, ?e není mnoho kandidát?, kte?í p?icházejí vá?ně v úvahu. Ale máme-li se rozhodnouti hned a definitivně, vidíme teprve tíhu odpovědnosti. Proto, i kdy? nepopiratelně je nebezpe?í v prodlení, je věcí těch, kte?í rozhodují, aby zp?sob ?e?ení uvá?ili bedlivě, věcně a v?estranně.Dr. Jan Lówenbach.548640570230DOMDOM1666875792480DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYTan?it nau?í za jednu hodinu jeden tanec Krisíl, XI, Karlova 6, inf. 3-7 ? Telefon 341-94F. BAUM, Praha XII, ?panělská 10, telefon 315-72,vyu?uje něm?ině, fran?tině, moderní a světové literatu?e. P?ipravuje ke v?em zkou?kám. Zvlá?tní konversa?ní krou?ky pro pokro?ilé o 4-6 ú?astnících (5 K? za 1 hodinu)Mezi mírem a válkoud roku 1933 zavedli jsme v tomto ?asopise něco skoro jako instituci: v?dy jednou na podzim souhrnně uva?ujeme o tom, co se během posledního roku ve světě stalo, a zda jsme se tím válce p?iblí?ili nebo se od ní oddálili. Pro? právě od r. 1933, kdy? jsme tak d?íve ne?inili ? D?vod jest zcela jasn?: toho roku zmocnil se v Německu vlády hitlerism, a svět se tím p?iblí?il vále?nému nebezpe?í skoro tak, jako se p?ibli?oval, kdy? v minul?ch stoletích se Turci nebo Tata?i hnuli se sv?ch stepí...V ?láncích, které jsme o tom dosud uve?ejnili, zastupovali jsme směr spí?e optimistick?. Tvrdili jsme, ?e válka není naprostou nezbytností, a ?e Evropa m??e jí uniknouti, jestli?e budou splněny t?i hlavní podmínky. Formovali jsme je takto:okolní státy musí oznámit Německu svou d?kladnou pohotovost k obraně, aby mu bylo známo, ?e nenarazí jen na slab? odpor; ?ím vět?í je risiko války, tím vět?í jest chance míru, jednáme-li s něk?m, kdo se dá jen zastra?it, ale nikoliv dojmout; nikdo, ani Hitler ne, netou?í po válce, na jejím? konci ?eká porá?ka ;musí b?ti ukázána solidarita naprosté vět?iny Evropy proti německému nebezpe?í; heslo staré diplomacie ?rovnováha sil“ nesta?í; k zaji?tění míru je t?eba zcela z?ejmé p?esily na jedné straně; kdyby proti sobě stály dva tábory s p?ibli?ně vyrovnan?mi silami, po?ítejme s válkou raději d?íve ne? později; úkolem evropské politiky nyní je vybudovati p?esilu proti úto?níkovi;Německo nesmí nalézti silného spojence; ne- najde-li jej, je pravděpodobnost deset proti jedné, ?e nepovede válku, i kdyby k tomu mělo nehoráznou chu?.?Trváme dosud na správnosti těchto podmínek. Do jaké míry v?ak poslední rok p?ispěl k jejich splnění, to zatím nem??eme ?íci, poněvad? právě jsme se ocitli uprost?ed událostí, jejich? konce dosud nem??eme dohlédnouti. Uprost?ed nep?íjemn?ch, snad tragick?ch událostí. Dokud jejich d?sledky nebudou známy, nem??eme posouditi, nep?iblí?ili-li jsme se válce snad mílov?mi kroky.Válka — to pro nás ov?em znamená válku, do které sami budeme zapleteni. Zajisté, ji? nyní se vál?í na africké p?dě, ale to není ona válka, na ni? s obavami myslíme. Honoré de Balzac napsal jednou, ?e pravděpodobně ka?d? z nás svolil by obětovati pro své ?těstí ?ivot dvou ?ínsk?ch mandarín?, které nikdy neviděl. Snad bychom také my byli ochotni pro své ?těstí obětovati Habe?, kterou jsme nikdy neviděli, ale jiná v?le ne? na?e u?inila z ní st?ed nejnověj?ího evropského konfliktu. Míti v zádech Hitlera a p?i tom do- p?áti si luxus tak ostrého konfliktu v tábo?e těch, kte?í by proti Hitlerovi měli b?t spojeni — to je právě to, co ?iní situaci nejasnou a co nám zatím znemo?ňuje pronésti úsudek o tom, v jaké vzdálenosti je od nás obecná válka evropská. Obdivujeme nervy italsk?ch a anglick?ch státník?, kte?í berou na sebe toto risiko. Zatím v?ak obdivujeme jen jejich nervy. Máme-li obdivovat také jejich rozum, to se také uká?e teprve později.?Kdosi mi napsal z Itálie, ?e tam proto se vyskytuje tolik Caesar?, Napoleon? a diktátor?, poněvad? tam v neoby?ejné hojnosti roste vav?ín. Proklet? vav?ín... Zdá se, ?e tam, kde roste vav?ín, měly by r?st v pat?i?ném mno?ství také smute?ní vrby a h?bitovní lilie, sice taková země nebude mít na květinách to, co pot?ebuje nejen pro za?átek, n?br? také pro pr?běh a konec podniku.Ano, Mussolini dělá nyní politiku vav?ínu. P?vodně to byla spí?e politika diplomatického vyděra?ství. ale z donucení se stala ?istou politikou vav?ínu. V této tě?ké evropské krisi dva státy z?stávají evropské my?lence mnoho dlu?ny: Itálie a Polsko, které nebezpe?í, je? vzrostlo z hitlerismu, vyu?ily k tomu, aby na deprimovaném světě vynutily splnění někter?ch sv?ch po?adavk?. Signor Mussolini p?edpokládal, ?e obavy z hitlerismu jsou tak pronikavé, ?e udě?ená evropská diplomacie mu dá carte blanche pro jak?koliv podnik v Habe?i. Francie, která za největ?í sv?j problém pokládá sousedství s Německem, byla by s tím témě? souhlasila, ale neo?ekávaně tuh? odpor Anglie donutil Spole?nost národ? k aktivitě a p?ivedl věci tak daleko, ?e nem??eme vylou?it, ?e anglické a italské lodi nebudou na sebe v dohledné době v St?edozemním mo?i st?ílet. Mussolini s takov?m v?vojem nepo?ítal, ale je nucen jej alespoň na ve?ejnost p?ijmouti bez cuknutí brvou. Mu?, kter? vychrlil tolik patetick?ch slov do prostoru, nem??e nyní zpět, ani? se u?inil smě?n?m p?ed ve?ejn?m míněním své země. A co v?e nepodnikne diktátor, aby se vyhnul smě?nosti!?Pro tyto události, které snad mohou p?inést i ozbrojen? konflikt mezi Itálií a Anglií a ostatními ?leny Spole?nosti národ?, velmi se—jak nem??eme p?ehlé ?- nouti — zhor?il stav jedné z oněch podmínek, je? jsme uvedli jako p?edpoklad pro zachování míru n a- prostá p?evaha obhájc? míru proti Německu stává se otázkou.Loni mohli jsme skon?iti sv?j p?ehled optimisticky, poněvad? do?lo k v?elému sblí?ení Anglie, Francie a Itálie ve Strese a poněvad? Rusko se v?emi sv?mi silami právě se p?ihlásilo k idei zachování míru. Sblí?ení Itálie s Francií bylo siln?m mírov?m ?initelem; zdálo se, ?e p?esila, jí? je t?eba k udr?ení míru, je vybudována. Toto dílo Stresy le?í v?ak nyní p?ed námi v troskách. Nem??eme si ?init ?ádné iluse o tom. ?e Itálie klidně a trpělivě bude sná?eti nátlak, na něm? se Spole?nost národ? proti ní usnese. Jak snadno mohou spustit děla lo?stev, která budou proti - bé státiPftomost>ve St?edozemním mo?i! Ale zahájiti vále?né akce mezi Anglií a Itálií — to? jako vypsati prémii pro Hitlera, aby zahájil vále?nou akci také. Teoreticky to znamená uspí?ení války. Prakticky zále?í na tom, je-li u? nyní Německo k válce p?ipraveno, co? se popírá.Ale a? tak ?i onak, kruh proti Německu dostal trhlinu. Jsou t?i mo?nosti: dojde k boji mezi Itálií a Anglií a jejími spole?níky ve Spole?nosti národ?; nedojde k boji, ale Itálie bude rozhněvána a bude hledat pomstu za poko?ení; Itálie bude vysílena nesnadnou válkou s Habe?i a uch?lí se do kouta, aby si vylízala rány. Ka?dá z těchto mo?ností oslabuje protiněmeckou frontu, je? loni zdála se k na?í spokojenosti se tvo?iti. Druhá na?e podmínka pro zachování míru je po této stránce v zna?ně hor?ím stavu ne? p?ed rokem.?Zhor?il-li se stav podmínky druhé, mohl by se zhor?iti také stav podmínky t?etí. A? dosud nena?el Hitler ?ádného spojence. Polsko není ani vhodn?m, ani up?ímn?m spojencem pro něho. A?koliv staví své germanofilství dosud na odiv i s jistou okázalostí, sotva kdo i v Německu spoléhá se úplně vá?ně na to, ?e v p?ípadě války objeví se Polsko po jeho boku. Ze dvou p?í?in: Německo z?stává největ?ím skute?n?m nep?ítelem Polska, je? mu vzalo nejvíce území; kdyby Polsko ?lo do války na straně Německa, zapletlo by se tím do války s Ruskem, kterou sotva kdo v Polsku se odvá?í riskovat. Polsko je spí?e diplomatick? ne? vále?n? spojenec Německa.Ale nelze se odvá?it nic prorokovat o rozhněvaném Italovi, zejména ne o rozhněvaném, podrá?děném a poní?eném italském fa?istovi. Nikdo nem??e vylou?iti, ?e jednoho dne roztrp?ená Itálie nenabídne Německu spolek. To by mohlo b?ti po?átkem budování dvou tábor? v Evropě, to by mohlo b?t zárodkem světové války. Německo by dostalo spojence — nejnebezpe?něj?í to událost pro mír.?Proti minus stojí plus. Proti rozhodnému minus rozhodné plus. Uvolnil-li se protiněmeck? kruh na místě, kde stojí Itálie, ztu?il se neoby?ejně na onom místě, kde stojí Anglie. Tato mocná ?í?e jako rázem opustila politiku opatrné isolace, v ní? si dosud libovala, a p?ihla?uje se ?ím dál tím jasněji k ú?asti na evropsk?ch věcech a k p?esvěd?ení o nedělitelnosti míru. Velik? to zisk, snad největ?í v?bec, jak? mírová fronta mohla získati.Cel? svět tou?il — dosud marně — po jasnosti anglického stanoviska v p?ípadě války. Zdá se nyní, ?e se mu kone?ně má této jasnosti dostati. Patrně ani Německo nebude se u? moci m?liti o stanovisku Anglie. Její chování nab?vá ?ím dál tím více na z?etelnosti. Jako v habe?ském p?ípadu, tak i v p?ípadech jin?ch Anglie projevuje ochotu v?iti na sebe b?emeno záruky míru a obrany proti úto?níkovi. Projevuje i ochotu ?ádně se vyzbrojiti k tomu ú?elu. P?ipravuje se intimní spolek anglo-francouzsk?. P?ipo?teme-li k tomu spojenectví s Ruskem, máme p?ed sebou obraz nejsilněj?í protiněmecké fronty, jaké lze za nyněj?ích okolností dosáhnouti. A také Hitler má p?ed sebou obraz, kter? ze v?ech nejvíce je schopen jej odraditi od války. P?es v?echnu divokost, ji? rozvíjí nov? německ? re?im, nikdy nepoda?ilo se mu zast?íti, jak velice mu Anglie imponuje. A neměl vět?í mezinárodní snahy, ne? získati právě její blahov?li. Stává-li se pomalu jist?m, ?e v p?ípadě útoku by mělo Německo Anglii proti sobě, chance míru se velmi zvy?ují.Francie stála a stojí je?tě p?ed nejtě??ím rozhodnutím, p?ed jaké byla postavena od světové války. Bude-li v habe?ském konfliktu dělat spole?nou politiku s Anglií, ztratí tím nepochybně p?átelství Itálie, jeho? si velice vá?ila a jeho? se jen nerada vzdává. Ohro?uje také nebezpe?n?m zp?sobem jeden sv?j bok, jestli?e podrá?děnost Itálie někdy protrhne formu pouh?ch diplomatick?ch akcí. P?es to, zdá se, bude-li postavena neúprosně p?ed volbu, p?jde Francie raději s Anglií, poněvad? nekone?ně v??e oceňuje její sílu a cenu její pomoci. Také Francii Anglie imponuje. U Anglie více ne? u kohokoliv jiného zdá se spo?ívati rozhodnutí o válce nebo o míru, nebo, jestli?e u? na to bude pozdě, o vítězství nebo porá?ce. Jestli?e tedy Francie v habe?ském konfliktu rozhodne se pro anglickou politiku i p?es v?echna nebezpe?enství, je? mohou vzniknouti se strany Itálie, znamená to největ?í poklonu, jaká Anglii m??e b?ti slo?ena, a znamená to, ?e do evropské fronty proti úto?níkovi byl získán nejcenněj?í ?len.U? dávno si svět uvědomuje, ?e, nebude-li Anglie ?et?iti slov, m??e zachrániti miliony ?ivot? i sv?ch vlastních ob?an?. Válka r. 1914 byla by pravděpodobně v?bec nevznikla, kdyby byla Anglie p?edem jasně ?ekla, na ?í stranu se postaví. Z toho musí si i Anglie v?iti pou?ení a jednati nyní jinak, ne? jednala p?ed jednadvaceti lety. Evropská demokracie nechce jen válku vyh?átí. Chce jí v?bec zabrániti. A k tomu je neoby?ejně t?eba, aby Německo vědělo, kde Anglii najde, a? děla za?nou h?mít. Doví-li se v?as, ?e na frontě proti sobě, mo?ná, ?e válka bude v?bec odvrácena. Pro mír má b?ti u?iněno v?ecko, i zvyk anglické málomluvnosti musí b?ti zlomen.Zapojení Anglie do systému evropské bezpe?nosti zdá se b?ti na dobré cestě. Proto nemusíme je?tě zoufati, i kdy? události na jihu hrozí v?iti na sebe tragickou tvá?nost. Podrobněji bude v?ak věci moci posouditi teprve tehdy, a? bude lépe znáti d?sledky konfliktu Itálie se Spole?ností národ?.F. Peroutka.poznámkySedí v ministerstvu financí tajn? p?íznivec fa?ismu?Prosíme pány poslance a senátory koali?ních stran, jako? i ?leny vlády, zejména pak pana ministra financí, kone?ně v?ecky ?initele, jim? klid na?eho ve?ejného ?ivota le?í na srdci, aby věnovali laskavě pozornost následujícím ?ádk?m. Nejde o nic men?ího ne? o to, má-li b?ti zachována d?věra v?ech, kdo? jsou zaměstnáni v obchodech, ?ivnostech a pr?myslu, ve zdrav? rozum a smysl pro po?ádek a spravedlnost jednoho z nejd?le?itěj?ích centrálních ú?ad?: ministerstva financi.P?edmětem jejich pozornosti budi? v?nos tohoto ministerstva o kolkové povinnosti někter?ch obchodních písemností ze dne 23. ?ervence 1935, ?íslo 52817/1935/V/16, kter? byl vydán za tím ú?elem, aby pod?ízené orgány finan?ní správy byly pou?eny o povinnostech poplatník? a aby prakse, pokud jde o v?klad a provádění jednotliv?ch paragraf? poplatkového zákona, byla na celém území republiky od 1. ledna 1936 jednotná.Poplatkov? zákon p?evzal ná? stát z Rakouska pro země ?eské a z Uherska pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Jdeo instituci velmi zastaralou, vět?ina jeho ustanovení pochází z období kolem roku 1875, republika na ní, kromě valorisace jednotliv?ch poplatk?, mnoho neměnila. Dalo by se tedy ?ekat, ?e úst?ední orgán finan?ní správy, vydávaje v?klad pro pot?ebu let 1936 a dal?ích, vezme p?edev?ím z?etel na v?eobecně v?itou a lety vydr?enou praksi, dále k okolnosti, ?e svět a zejména obchodní a pr?myslov? svět se za posledních 60 let podstatně změnil; ?e jsme prodělali ohromné zdokonalení technické, ?e zrychlená doprava p?iblí?ila venkov měst?m a ?e tedy styk obchodní má zcela jinou tvá?nost ne? za dob po?tovních dostavník?. Kone?ně by se dalo ?ekat, ?e bude brán z?etel na to, ?e hospodá?ská krise, která p?ipravila tolik set tisíc konsument? o práci a v?dělek, musí stejně zhoubně ?ádit tam, kde tyto ?iroké vrstvy konsument? nakupovaly, ?e je tedy nutno, aby v?e, co je?tě trochu hospodá?sky d??e, nebylo zbyte?ně zneklidňováno, aby ka?dá snaha získat odběratele, zvy?ovat konsum a tím v?roba byla spí?e podporována ne? brzděna a ?ikanována. Dovolte, abychom na několika názorn?ch p?íkladech ukázali, co u?inilo ministerstvo financí, jak? dává v?klad k zastaralému a tudí? velmi nejasnému znění zákona.Ukázka ?íslo 1.V?nos ministerstva financí opat?il poznámkami pan ministersk? rada dr. Alois Ka?párek a vydal v nakladatelství Orbis. Kní?ka stojí K? 10.— a má celkem 52 strany. Kdo si ji chce koupit a má to ?těstí, ?e bydlí v místě, kde je knihkupec, zajde prostě do jeho krámu, zaplatí K? 10.— a obdr?í jeden v?tisk a v?e je v po?ádku, pokud by mu ov?em knihkupec nevystavil potvrzení na těch K? 10.— nebo pokud by mu nedal blok z kontrolní pokladny. P?ípad by se ihned zna?ně zkomplikoval, ale tím se zatím zab?vati nechceme. Jiná ov?em je věc, jestli?e se o této publikaci dozví na p?íklad správa statku v Klobukách u Slaného. Tam není knihkupectví. Sedne tedy pan správce a napí?e knihkupci do Slaného koresponden?ní lístek: ?Po?lete mi tu a tu kní?ku v ceně K? 10.—. Slo?enku p?ilo?te.“ Tento koresponden?ní lístek musí b?t podle nového v?nosu ministerstva financí kolkován pětikorunov?m kolkem. Nebo? je to ?nabídka podle polo?ky 24/10 poplatkového zákon a“. Knihkupec ve Slaném, kter? by tuto objednávku vy?ídil a neudal odesilatele u poplatkového ú?adu, vydává se v nebezpe?í, ?e bude sám pohnán k odpovědnosti a? bude u něho p?i revisi onen lístek nalezen. Tato objednávka podle v?kladu ministerstva by nepodléhala kolku, kdyby objednavatel napsal ?objednávám nezávazně tu a tu kní?ku“ sl?vko nezávazně je ona kouzelná věc, která ná? p?ípad od kolkovného osvobozuje. Ale kde najdeme v této nejisté době obchodníka a ?ivnostníka, kter? vy?ídí nezávaznou objednávku, kdy? to nebude zrovna objednávka z Klobuk. A kde najdeme tak informovaného ob?ana, kter? o v?znamu sl?vka nezávazně ví?Stejně musí kolkovat pěti korunami sv?j lístek pan u?itel z Klobuk, kter? pí?e administraci ?asopisu ?Brázda“: ?Po?lete mi 29. ?íslo Va?eho ?asopisu, které se mi ztratilo. ?ástku K? 2.— p?ikládám ve známkách.“ Stejně musí zaplatiti pětikorunov? kolek ka?d? ob?an, kter? napí?e svému listu, ?e se stává jeho abonentem atd. Pětikorunovému kolku podléhá podle rozhodnutí pán? sek?ních ?éf? z ministerstva financí ka?dá písemná objednávka bez ohledu na to, zda si soukrom? zákazník kupuje zbo?í za K? 5.— nebo K? 50 000.—. Nejde-li ov?em o kupní smlouvu, kde poplatky jsou daleko vy??í. Není to persekuce v?ech lidí, kte?í bydlí na vesnicích, není to ubíjení ?ilého obchodního styku vesnic s okresním městem atd.?Ukázka ?íslo 2.Ob?ánek si zajde do restaurace na ve?e?i. Nají se a zavolá vrchního, kter? sepisuje útratu na ú?tence. Je-li tato ú?tenka oby?ejn? kus papíru, je v?e v po?ádku. Běda ale, je-li restauratér ?lověk ?ipern? a podnikav? s ur?it?m smyslem pro reklamu a dal vzadu na ú?tenku vytisknout nějak? propaga?ní text o svém podniku. Tím okam?ikem je ona ú?tenka obchodním ú?tem a podléhá kolku a sice do K? 20.— dva halé?e, p?es 20 K? do 100 K? deset halé?? atd. Rovně? tak podléhá kolku ka?d? blok z kontrolní pokladny (nacionálky), kterou má dnes ka?d? lep?í uzená?, je-li na onom bloku t?eba i na zadní straně vyra?en vedle ceny zbo?í jméno firmy nebo její reklamní text. Kdo nám nevě?í, ?e je mo?né ve století reklamy a propagandy trestat obchodníka a ?ivnostníka, ?e jde s duchem doby a svou firmu a své zbo?í p?i ka?dé p?íle?itosti doporu?uje, ?e je mo?né, aby byl trestán za to, ?e dává práci tiskárnám atd., nech? si laskavě p?e?te stranu devátou zmíněné bro?ury pana dra Ka?párka.Ukázka ?íslo 3.Podnikatel, na p?íklad továrna hasicích p?ístroj?, věnuje svému v?robku ohromnou pé?i p?i v?robě. Zaregistrování obchodní zna?ky stálo také mnoho peněz, rovně? tak pravidelná reklama v tisku. A kdy? toto v?e je vykonáno, vy?le své zástupce za ú?elem získání objednávek. Objednávky pí?e zástupce do blok?, originál mu zákazník pro firmu podepí?e, pr?pis si ponechá. Jak originál, tak pr?pis této objednávky podléhá podle v?nosu ministerstva financí kolku K? 5.—, jestli?e záhlaví objednávky nese jméno dodavatele nebo tovární zna?ku. Nepodléhá ale kolku, dá-li firma zástupci blok objednacích lístk? bez jakéhokoliv záhlaví. Tedy nesmí se hlásit ku své tovární zna?ce, v?echno propaga?ní úsilí p?ichází na zmar. Grafická úpravu objednacích blok?, na nich? se po léta pilovalo, je zbyte?ná. Styk se zákazníkem musí se díti anonymně. Jak se zde umo?ňuje práce nevěrn?m nebo podvodn?m zástupc?m, kte?í se budou vydávat za zástupce osvěd?ené firmy a objednávku odevzdají někomu jinému, kolik jin?ch nep?íjemností a zmatk? tím vznikne, kolik milion? vkusn?ch tiskopis? stane se bezcenn?mi, na to ov?em nikdo z vyklada?? zákona nepomysHL Podivuhodné jsou cesty byrokratického my?lení, nebof i v tomto p?ípadě by mohla ka?dá firma ponechati své jméno v záhlaví — tak vykládá ministerstvo financí zákon — kdyby v textu objednávky stálo, ?e zákazník objednává zbo?í nezávazně. Voláme celou soudnou ve?ejnost, aby nám, pomohla zodpověděti otázku, jakou cenu má objednávka s velk?mi obětmi (cestovné, diety, provise zástupce, sociální b?emena) získaná, která je pro toho, kdo ji podepsal, nezávazná a dodavatel by musel v?dy s hr?zou ?ekat, zda zákazník objednané zbo?í p?ijme ?i nikoliv. Prosíme také autora knihy ?Nouze v nadbytku“, aby laskavě pověděl, zda tyto metody finan?ních ú?ad? mohou zp?sobiti, ?e budou rozto?ena aspoň ta kola na?ich podnik?, která rozto?ití máme v moci.?Takov?chto p?íklad? bychom mohli vypo?ítatí celou ?adu. Doufáme v?ak, ?e ji? t?í ukázky sta?í, aby ka?d?, kdo má na mysli zájem státu, viděl neudr?itelnost stanoviska ministerstva financí. Doporu?ujeme jeho v?nos, kter? má v největ?í ?ásti vejiti v praxi 1. lednem 1936, pozornosti národohospodá?ské sekce ministerského presidia, v jeho? soudnost a smysl pro pot?eby pr?myslu a obchodu skládáme ve?kerou naději.V p?edmluvě své bro?ury praví pan ministersk? rada dr. Alois Ka?párek, ?e v?nos ministerstva financí má za ú?el aplikovat star?í zákony na některá novodobá obchodní za?ízení. To, jak nám ministerstvo tyto star?í zákony vykládá, p?edstavuje vlastně nové zpoplatnění star?ch zp?sob? obchodování, nebo? ji? během uplynul?ch ?edesáti let se vyskytovaly koresponden?ní lístky venkovsk?ch odběratel?, jimi? tito objednávali zbo?í ve ‘městech, vyskytovaly se také ji? p?ed válkou bloky kontrolních pokladen, na jejich? zadní straně byla umístěna reklama obchodníkova, existovaly také objednací bloky zástupc? se záhlavím firem a nikoho nenapadlo ozna?ovat! tyto pomocné tiskopisy a bě?nou obchodní korespondenci za kupní smlouvy, nabídky a podobně. To napadlo na?e pány sek?ní ?éfy a? v době t?íprocentní de-3 z obratu, která le?í na celém na?em podnikání jako m?ra, to je napadlo v době, kdy v?ichni odpovědní lidé na?eho státu si lámou hlavu, jak pomoci pr?myslu a obchodu, aby byla odstraněna aspoň ?áste?ně katastrofální nezaměstnanost, to je napadlo v době, kdy nervy v?ech samostatně podnikajících lidí jsou vy?erpávány starostmi, jak kr?ti nejnutněj?í re?ii závodu.Pravíme, ?e v?nos ministerstva financí, jím? vykládá poplatkov? zákon, je nejú?inněj?í fa?istick? agitátor mezi obchodnictvem, pr?myslníky, jejich zaměstnanci a venkovsk?m obyvatelstvem v?bec. ?íkáme to proto, ?e v?klad tento zp?sobí, ani? p?inesl jak?koliv viditeln? zisk státní pokladně, neb?valou dosud nespokojenost v?ech samostatn?ch podnikatel?, otevírá nep?ehledné pole v?em mo?n?m ?ikanám drobn?ch obchodník?, ?emeslník? a konsument? se strany finan?ních orgán?, otevírá také velké mo?nosti denunciace. Zp?sobí úbytek p?íjm? po?tovní správě a ?eleznici, nebo? venkovsk? odběratel, aby p?ede?el nep?íjemnostem se strany poplatkov?ch ú?ad?, svě?í svoji objednávku raději soukromému dopravci ne? státnímu podniku.?íkáme, ?e nová praxe ministerstva financí nep?inese finan?ní správě ?ádného u?itku, spí?e naopak. Zpoplatnění tak, jak by si je p?edstavovali v ministertsvu financí, je nemo?né a neproveditelné, poněvad? by to znamenalo ve skute?nostinově a velké zv??ení obratové daně. Nezbude tedy vět?ím a ' elk?m podnik?m nic jiného, ne? aby zahodily své dosavadní tiskopisy a upravily texty nov?ch tak, aby tomuto nemo?nému zpoplatnění se vyhnuly. Mají tyto íirmy k disposici celé ?táby schopn?ch právník? a kancelá?e svazu pr?myslník?, o ty tedy nakonec bude postaráno. Závod?m sice vzniknou z toho zbyte?né v?lohy, ty p?ijdou ale do re?ie, o to bude vykázan? zisk men?í a tudí? také men?í v?dělková daň. Zbude tedy finan?ním orgán?m jen ohromné mno?ství mal?ch ?ivnostník? a obchodník?, u nich? bude mo?no drobné poklesky proti novému V?kladu zákona o poplatcích zjistiti. Ty pokuty nachytan?ch obchodní?k?, kte?í nemají peněz, aby si vydr?ovali mazané právníky, p?jdou snad do set tisíc. Morální ?kody, které ale vzniknou pro stát a demokracii, jsou nedozírné. Doporu?ujeme panu Hodá?ovi, Gajdovi a St?íbrnému, aby vyslali do ministerstva financí deputaci, která by poděkovala za nejú?inněj?í leták, jak? byl ve prospěch jejich my?lenek mezi st?ední stav ■vr?en. Ostatně se nám zdá, ?e se tak mnoh? pán ze ?ad vysoké byrokracie nesmí?il s porá?kou Národního sjednocení a v?sledkem voleb ve prospěch koali?ních stran, zejména strany ?ivnostenské, a ?e sv?m rozhodováním a sv?mi v?nosy by rád p?ispěl k o?ivení fa?istického nebezpe?í.Karel Kubata.Italská touha po koloniíchZbě?nému pohledu se Mussoliniho zahrani?ní politika musi zdát nesoustavnou a podněcovanou chvilkov?mi rozmary. P?ihlédneme-li v?ak blí?e, shledáme, ?e se Mussolini pokou?í roz?e?it, jednu po druhé, v?ecky zahrani?ní otázky, jimi? historie obtí?ila sjednocenou Itálii. Ukázalo se to p?edev?ím na odstranění otázky pape?ské lateránsk?mi smlouvami z roku 1929, které jsou vlastně a? posud největ?ím diplomatick?m úspěchem Mussoliniho. Nep?átelství s pape?i se táhlo, jak známo, od italského sjednocení a zejména od p?íchodu italského vojska do ?íma dne 20. zá?í 1870.Druh? historick? problém, koloniální, p?i?el na ?adu nyní. Itálie pro své pozdní sjednocení p?i?la k dělení mimoevropského světa pozdě. Její touhy se nesly p?edev?ím k severoafrickému pob?e?í, kde ji v?ak Francie p?ede?la roku 1881 okupací Tunisu (jeden z d?vod?, které vedly Itálii do spolku s Rakouskem a Německem z roku 1882). Od konce let osmdesát?ch se Itálie sna?ila zajistit si diplomaticky nárok na Tripolsko, co? se jí skute?ně poda?ilo u Rakouska, Německa a Anglie úmluvou z roku 1887, obnovenou ve formě je?tě ur?itěj?í z roku 1902. Roku 1900 se jí poda?ilo sjednat dohodu s Francií, podle ní? tato dala Itálii volnou ruku v Tripolisu a Itálie Francií v Maroku. Roku 1909 jí dalo souhlas ke koloniálnímu v?boji v Tripolisu Rusko, a to tajnou smlouvou, sjednanou v Racconigi. Takto opevněna souhlasem rozhodujících mocností pustila se Itálie roku 1911 do války s Tureckem, která jí vynesla dne?ní Uibyi a ostrov Dodekanesos s obyvatelstvem ?eck? mluvícím (Italové jej p?vodně obsadili jako záruku za provedení mírové smlouvy Tureckem). Jako historickou kuriositu dlu?no zaznamenat, ?e Mussolini, tehdy je?tě socialista, podněcoval k protestní stávce proti válce italsko-turecké.Usilování o Habe? má rovně? historii více ne? ?ty?icetiletou. Jen?e tady měli Italové méně ?těstí. Jejich dr?ava se omezila na Erytreu a Somálsko a postup do vnitra Habe?e byl zastaven potupnou porá?kou u Aduy roku 1896. Mussolini se nyní pokou?í o zdolání této historické otázky. Jen?e se nikterak nezajistil diplomaticky, jak moud?e u?inili Italové v p?ípadě tripolském. Myslí si patrně, ?e Evropě nebude stát za to, aby podstoupila válku pro Habe?, a ?e je dnes Itálie vojensky dost silná, aby mohla pohrdat diplomatickou p?ípravou. ?e jde Mussolinimu o mnoho, pochopíme z toho, ?e dosud neměl v zahrani?ní politice rozhodujícího úspěchu. Korfu, je? obsadil roku 1923, musel na nátlak Spole?nosti národ? a velmocí vyklidit, obsazení Rjeky něco znamená leda po stránce citové, a pokusy o Albánii (tiránská smlouva z roku 1926) zklamaly rovně?. Bylo by velmi nep?íjemné, kdyby te? zklamala i Habe?.Z. 8.Jak se p?edstavil Henlein?v deníkOd 1. ?íjna vychází v Praze nov? deník ?Der Zeit“, orgán sudetoněmecké strany. Jeho ambice jsou zna?né. Chce b?t representativním listem sudetsk?ch Němc?, z něho? by musel ?erpat také ka?d? cizinec, kter? by se chtěl pou?it o jejich ?ivotě a snahách. Chce tedy b?t ně?ím, podobn?m tomu, ?emu se u nás ?íká ohavn?m slovem ,,v?enárodní“. Od na?eho v?e- národství, které je oby?ejně k nerozeznání od politick?ch zájm? velkého kapitálu, li?í se v?ak heinleinovsk? deník k svému prospěchu aspoň úmyslem. Nechce toti? mluvit jen za nějak? privilegovan? stav, n?br? za v?ecky stavy, zejména za trpící, na jejich? ne?těstí, jak v?slovně praví, má vinu pochyben? spole?ensk? ?ád. Odmítá dále co nejrozhodněji liberalismus a hájí zásadu, ?e hospodá?ství má slou?iti lidu, to znamená, neb?t jen rejdi?těm soukrom?ch a kapitalistick?ch zájm?. V tomto ohledu je tedy nacionalismus sudetoněmecké strany svou sociální notou něco ideologicky hodně odli?ného od nacionalismu, jak se mu dosud rozumí na na?í pravici.Nejasn? ov?em z?stává heinleinovsk? program kulturní. Nov? deník ?íká, ?e se chce p?i?iňovat o ?duchovní obnovu z hlubin na?eho lidu (Volkstum)“. Co to znamená? Chce pr? se zuby nehty brániti jakémukoli ?kulturnímu rozkladu“ a ?kulturnímu bol?evismu“. Zase to jsou termíny velmi nejasné, které mají je?tě tu nev?hodu, ?e doslovně upomínají na hesla, pod jejich? zá?titou bylo v Německu napácháno mnohé, co je v kulturním ohledu velmi málo povzná?ející. P?áli bychom si, aby nám henleinovci jmenovali nějaké ur?ité básníky nebo filosofy nebo vědce, k jejich? my?lenkám se hlásí. Kdyby ?ekli na p?íklad Herder nebo Kant nebo Nietzsche, věděli bychom daleko lépe, na ?em jsme a co m??eme o?ekávat, ne? mluví-li obecn?mi a nic ne?íkajícími frázemi.Stejná nejasnost trvá v otázce nábo?enské, ?Die Zeit“ praví, ?e se bude v?dycky zastávat ?prav?ch hodnot positivního k?es?anství“, ale ?e bude nemilosrdně vystupovat proti klerika- lismu (nejmenuje to tímto slovem, ale ten smysl to má). Které a jaké jsou ty ,,pravé hodnoty positivního k?es?anství?“ A jak se toto ?k?es?anství“ porovná s romantick?m nacionalismem, kter? uznává za nejvy??ího pánaboha jen ?Volks- tum“? To není malá nesnáz. Vidíme, k jak?m obtí?ím s k?es?ansk?mi církvemi, nebo ke kulturnímu boji s nimi, to vede v Německu. I u nás u? se takové nesnáze projevily v polemikách, je? se te? ustavi?ně opakují v listech německ?ch k?es?ansk?ch sociál?. Z toho je vidět, ?e tuto otázku nelze obejít kulat?mi slovy a ?e budou henleinovci politicky donuceni, aby mluvili o svém stanovisku ke k?es?anství jasně.Co ?Die Zeit“ ?íká o své dobré v?li k národnostnímu smí?ení a dorozumění v na?em státě, jako? i to, ?e se nep?ímo hlásí k ústavě slovy, ?e chce bojovat proti v?emu, co skresluje nebo fal?uje její smysl a jejího ducha, to kvitujeme s povděkem. Ov?em, ?e i tady bude zále?et na tom, jak se dobrá snaha projeví v konkrétních politick?ch sporech.Z. 8.Daně, daně ...Pí?e se nyní o nich hodně v ?P?ítomnosti“, p?icházím proto i já se svou tro?kou do ml?na. Na daně si stě?ují zvlá?tě drobní ?ivnostnici, rolníci a obchodníci — na jejich v??i, na p?ísné vymáhání i na to, ?e zákony daňové jsou spletité, ?e by musei miti ka?d? poplatník advokáta, aby se v nich dokonale vyznal. Je velmi pozoruhodné, ?e stát, kter? na ob?anech vy?aduje placení daní, nepokládá za rozumné a ?ádoucí, aby poplatníky v daňov?ch zále?itostech vychoval. Mimo právnickou fakultu nezví snad ob?an na ?ádné ?kole ni?eho o daních, kromě pov?echn?ch a povrchních slov v ob?anské nauce. Zeptejme se jen maturanta, do kdy je nutno podati p?iznání k dani d?chodové, nebo jak?ch opravn?ch prost?edk? m??e poplatník pou?iti. Pochybuji velmi, ?e dostaneme rozumnou odpově?. Vzpomínám si, jak jsem se p?ed léty zastyděl, kdy? mne vyzval znám?, abych mu pomohl s p?iznáním. Nerozuměl jsem tomu, a? jsem tehdy nav?těvoval druh? ro?ník obchodní ?koly. Bylo to někdy p?ed 15 léty, poměry se v?ak patrně od té doby nezměnily. Bylo by ostatně zajímavé zji?tění, kolik místa a na kter?ch ?kolách je věnováno daním. Do?li bychom k názoru, ?e stát nemá zájmu na tom, aby obeznámil své p?í?tí poplatníky s daněmi.Ministr financí zaslou?í se o demokracii, postará-li se o zavedení praktického (to podtrhuji!) ?kolení ve věcech daňov?ch, zejména na takov?ch ?kolách, z kter?ch se odchází p?ímo do ?ivota — tedy na obchodních, pr?myslov?ch, pokra- ěovacích ?ivnostensk?ch, hospodá?sk?ch (zimních) a snad na mě??ansk?ch ?kolách. O? by později ubylo ho?kostí, stesk? a stí?ností! Odstraní-li se postupně neznalost zákon? daňov?ch, která je dnes pravidlem zejména u mal?ch podnikatel?, zlep?i se podstatně poměr ob?ana k státu. Nedá se tvrdit, ?e daňové b?emeno je nesnesitelné, co jej v?ak nesnesiteln?m ?iní, je nepo?ádek, kter? lidé v daňov?ch věcech mají. Je lhostejno, je-li tento nepo?ádek zaviněn nedostate?nou znalostí zákonn?ch ustanovení, nebo zlou v?lí a liknavostí poplatníka. Je p?irozené, ?e se tě?ko platí daně z minul?ch let. Po?ádn? ob?an, kter? se vyzná v daňov?ch věcech a daně pravidelně platí, stává sc z?ídka nespokojencem. Nespokojenci se rekrutují z ?ad poplatník? neznal?ch daňov?ch ustanovení a z těch, kte?í je úmyslně neplní, a? jejich nedoplatky dosáhnou velik?ch ?ástek. Tito poslední nepocházejí v?dy z ?ad sociálně slab?ch, ba právě naopak.O daňovou v?chovu není tedy postaráno ve ?kolách zrovna dob?e. Kde v?ak má nab?ti ob?an pot?ebn?ch znalostí? Z daňov?ch p?íru?ek? B?vají ?asto stejně nezá?ivné, jako r?zná návě?tí a pokyny na tiskopisech p?iznání a vyhlá?kách. Mnozí poplatníci doplňují své vědomosti v r?zn?ch dobr?ch nebo méně dobr?ch kursech, za které musí je?tě platit, a? by daňové znalosti měl míti ze ?kol zrovna tak, jako znalost ?tení, psaní a po?t?, nebof dnes má s daněmi co ?initi témě? ka?d? ob?an, jakmile vejde do praktického ?ivota. Je proto nutné, aby stát poskytl sv?mi ?kolami ob?an?m dostate?né vědomosti daňové v zájmu svém i poplatník?. A p?ispěje-li k tomu je?tě stát zjednodu?ením daňov?ch ustanovení a celého systému daňového, kter? je dnes pro nezasvěceného hotovou d?unglí, p?ispěje tím k podstatnému zlep?ení poměru ob?ana ku státu. To uvádím jako doplněk k debatě o daňov?ch soudech v ?P?ítomnosti“.D. Franta.Stát a VolkshilfeTisk Henleinovy strany vypo?ítal, ?e na jednoho nezaměstnaného u nás p?ipadá pr?měrná denní podpora 3.40 K ?. K tomuto závěru dospívá tisk z těchto ?ísel: v roce 1934 bylo v ?eskoslovensku vyplaceno 309 mil. K? podle gentského systému a 222 mil. K? na stravovací akce, v celku pak bylo dáno na podporách nezaměstnan?m 550 mil. K?, tak?e denně se vydává na nezaměstnané pr?měrně 2 mil. K?, tak?e p?i 602.760 nezaměstnan?ch p?ipadá na jednoho nezaměstnaného denně K? 3.40. Tento propo?et Henleinova tisku dal by se mnoho doplňovat a upravovat a opravovat; pé?e o nezaměstnané není vyjád?ena jen ?ísly, která uvádí tisk SdP; jsou tu investi?ní práce, r?zné pomocné akce, které rovně? jsou podporovány ze státních prost?edk?. Ale vezměme za bernou minci v?sledek, k němu? dospěl tisk SdP; 3.40 K? na jednoho nezaměstnaného ze státních prost?edk?. Z tenoru tisku SdP cítíme, co chce SdP ?íci: podívej se, nezaměstnan?, jak bídně se o tebe stará stát, ?eskoslovenská republika! Ale t?? tisk SdP, kter? lí?í republiku, jako by se o nezaměstnané nestarala, lí?í sudetoněmeckou Volkshilfe jako korporaci, která zachránila německého nezaměstnaného. Tato Volkshilfe tiskem SdP tak velebená, sebrala a rozdělila za jeden rok asi 7 mil. K?, které z velké ?ásti sebrala z dělnick?ch mezd, nebo? je ?ada továren, v nich? se p?i, v?platě dělník?m strhává p?íspěvek na Volkshilfe. Německ? tisk tvrdí, ?e nejméně polovina na?ich nezaměstnan?ch jde na ú?et na?ich Němc?. Je-li tomu tak, p?ipadá z toho, co Volkshilfe německ?m nezaměstnan?m a? dosud dala, na jednoho nezaměstnaného asi tak 25 K? ro?ně. Na jednoho německého nezaměstnaného p?ipadá z akce Volkshilfe denně — a s i 7 h a- 1 é ? ?. Poměr státní pé?e o nezaměstnané (podle toho, co uvádí tisk Henlein?v) k pé?i, kterou rozvinula tak velebená Volkshilfe, jest 3.40 K? : 0.07 K?. P?ibli?ně zkráceno: státní pé?e má se ku pé?i, kterou rozvinula velebená Volkshilfe jako 5 0:1. Kdybychom vzali za základ p?esněj?í data, změnil by se tento poměr je?tě více k neprospěchu Volkshilfe. ?ekne Henleinova strana, ?e ta tolik kritisovaná státní pé?e znamená pro německého nezaměstnaného padesátkrát více, ne? pé?e velebené Volkshilfe?V. G.Sudetoněmecká ?Slovanská rapsodie“?P?ítomnost“ u? psala o filmu dra Emila Synka ?Jana“, kter? byl v německé versi nazván ?Slovanská rapsodie“, a ukázala na to, ?e dr. Synek si p?ivlastnil libreto, jeho? autory jsou dva něme?tí emigranti, a ?e si p?ivlastnil i re?ii, kterou ve skute?nosti ?ídil německ? re?isér. Dr. Synek po?izoval z německého filmu jen ?eskou versi, a?koliv se na reklamách p?edstírá opak: ?e film napsal a re?íroval dr. Synek a německ? re?isér si z něho obdělal jen versi německou.Historie tohoto Synkova-Gomézova filmu pokra?uje. Potud, ?e se dr. Synek ochotně smí?il s opravdov?mi autory libreta, tak?e oba něme?tí emigranti odvolali ?alobu na náhradu ?kody za odcizené vlastnictví du?evního majetku. ?íká se, ?e dr. Synek, nebo snad jeho filmov? zaměstnavatel zaplatil 15.009 K? od?kodného. Ale zde nejde o peníze, n?br? o to, ?e dr. Synek se tím p?iznal. Tím ?e nenechal ?alobu proběhnout a v?bec se ani nesna?il provést d?kaz pravdy (jako b?val? státní zástupce je v tom jistě rutinován), ?e je autorem libreta on a nikoliv něme?tí emigrant: ale naopak rychle a potichu spor smí?il se zna?nou finan?ní obětí, podal sám proti sobě d?kaz: 1. ?e p?edev?ím chtěl p?ed ?eskoslovensk?mi státními ú?ady kr?t emigrantsk? v?robek sv?m jménem, aby film dostal podporu, ur?enou filmu ?eskoslovenského p?vodu. 2. ?e potom podepsal a k provozování zadal libreto, jeho? autorem nebyl. 3. ?e měl a má zájem, aby se věc nedostala na ve?ejnost tím, kdyby byla ve?ejně projednávána u soudu.Tento jeho zájem je pochopiteln? tomu, kdo viděl, jak je film ?Slovanská rapsodie“ provozován a uváděn jednak do zněm?en?ch kraj? v ?eskoslovensku, jednak do Hitlerova Německa. Tento ryze emigrantsk? film je uváděn jako ?film su- detoněmeckého lidu se sudetoněmeck?mi kroji a zpěvy“. Jako autor a re?isér je podepsán dr. Emil Synek a to právě na německé versi, a?koliv s re?ií německé verse neměl v?bec nic spole?ného. V?imli jsme si toho proto, ?e je redaktorem nacionálního listu, jednak proto, ?e napsal vlasteneckou hru ?Dvojí tvá?“ a vlasteneck? ?ivotopisn? román ?Bo?ena Němcová“. Jak vidět, hraje dr. Synek na vlastenecké klávesnici ?eskoslovenské stejně obratně jako na sudetoněmecké. Na divadelních prknech a ve filmu (v?dy? u? měl jednu aféru s filmov?m libretem v AB), kde nemohl prorazit náměty spole?ensk?mi a mondénními, prorazil vlastenectvím. V Národním divadle Palack?m, Máchou, Grégrem a Sabinou, v h a k e n- kreuzlerském Německu sudetoněmeck?m lidem a sudetoněmeck?mi zpěvy a tanci. Mo?nosti dra Emila Synka jsou nevy?erpatelné.T. T.politikaRudolf Bechyně:Kousek konfese aktivního politikaDělníci a sedláci. II.F)an Arno?t Hyánek v Litovli na Moravě se velmi * podiví, a? zví, ?e jej po?ítám k p?vodc?m socia- listicko-agrární spolupráce. Nebo? snad po cel? ?ivot byl odp?rcem politického agrarismu. Arno?t Hyánek nále?í k m?m velk?m ?ivotním zku?enostem. Měl na mne, na moje my?lení a cítění neoby?ejn? vliv. Ne proto, ?e jest otcem mé ?eny, dědem m?ch dětí a pradědem m?ch vnuk?; n?br? proto, ?e mi v?típil hlubokou úctu k lidské práci, a? ji vykonává kdokoli, a ?e mi dal p?íklad, jak se má socialista dívat po lidsku na lidi. Pan Hyánek je nyní starcem skoro osmdesátilet?m. Dokud v něm soptila sopka ?ivotního aktivismu, dovedl velmi ceniti,' ale také odmítati lidi, kte?í byli proletá?i jako on a měli stejné socialistické p?esvěd?ení; cenil lidi podle jejich mravní hodnoty a podle práce, ji? konali. Naproti tomu dovedl ctít lidi, kte?í politicky i majetkově byli na druhé straně barikády, jen kdy? to byli lidé ?estní, a kdy? konali poctivě u?ite?nou práci. Pan Arno?t Hyánek byl spoluzakladatelem sociální demokracie v Prostějově. Po desítky let b?val hospodá?em hnutí. Stal se v?dcem v?ech tamních dru?stevních podnik?, které s kruhem p?átel vytvo?il. Tento prost? tkalcovsk? dělník byl ?e?ník bohem nadan?, byl poměrně vysoce vzdělan? — v jeho knihovně jsem nalezl na p?íklad německ? p?eklad Bucklov?ch ?Dějin vzdělanosti v Anglii“, a Hyánek ?etl svoje knihy! —, ale hlavně; byl to ?lověk ?in? a ú?asné pracovitosti.Roku 1908 nebo 1909 psali mi p?átelé dru?stevníci z Prostějova do Vídně, kde? jsem tenkrát novina?il, ?e koupili ml?n u sv. Anny na prostějovském p?edměstí, a ?e p?i něm z?ídí dru?stevní zemědělsk? statek. Rozumí se, ?e Hyánek nále?el ke spoluzakladatel?m. Po svém návratu z Vídně roku 1909 jsem p?ilnul k tomuto podniku. Ml?nsk? statek měl na 500 mě?ic hanácké p?dy, vět?inou najaté, a p?íslu?né chlévské hospodá?ství. Ml?n a selsk? statek, to mohla b?ti ??astná kombinace; pro zemědělské hospodá?ství daly se v?hodně pou?iti ml?nské potahy; ml?nsk? provoz měl dosti odpadkov?ch krmiv, která se dob?e hodila chlévu; v?hodně se prodávalo ?erstvě nadojené mléko, a v?ecky drobné produkty zemědělské. Dělnickému ?eznictví a uzená?ství mohli jsme bez zprost?edkovatel? dodávati z ml?nského podniku jate?n? dobytek. Trávil jsem ve ml?ně v?echny svoje volné chvíle. Za vedení Arno?ta Hyánka a Jind?icha Du?peka, správce hospodá?ství, jsem pomalu vnikal do světa, kter? mi byl do té doby úplně cizí. Byl to svět zemědělské práce. Brzo jsem pochopil obtí?e zemědělského podnikání, p?edev?ím nedostatek a drahota kapitálu. Pochopil jsem v?znam zemědělství a problém jeho rentability. Ale p?edev?ím jsem se nau?il cenit v?znam zemědělské práce. Chodíval jsem za lidmi a s lidmi na pole, zkusil jsem to za pluhem, nebo s kosou a u mláti?ky, mnohou hodinu jsem prodlel ve chlévě p?i krmení a dojení, nebo v prase?inci. Na vesnice jsem potom chodil s jin?ma o?ima. Pak jsem hledal a na?el literaturu. Kdy? jsem r. 1911 odcházel do Vídně poslancovat, byl jsem stále odp?rcem politického agrarismu, jako v?ichni sociální demokraté. Ale na rozdíl od mnoh?ch jin?ch jsem byl p?esvěd?en, ?e do sféry socialistick?ch zájm? a socialistické politiky musí b?ti pojat velik? obor zemědělské v?roby a práce. Ji? tenkrát jsem odlo?il své městské br?le, jimi? jsme se dívali na sedláky. Co víme my ?istokrevní obyvatelé měst o zemědělské vesnici, co víme o sedlákovi? Máme několik okének, jimi? se zvědavě díváme na mal? celkem zlomek vesnického ?ivota. Tak t?ebas soudní síň — ?asem trneme, jaké zlo?ince dělá ze sedlák? majetková bestie. Opravdu jenom ze sedlák?? A potom: soudní síní procházejí outside?i, nikoli typi?tí p?edstavitelé stavu. Také divadlo a literatura pomáhaly skreslovati ná? obraz vesnice a jejího lidu. Selké drama nám ukazuje vět?inou zvrhlé typy vesnice: lakomce, srdce tvrdá a okoralá, nafoukance atd. Abych zkrátil tuto poněkud nesoustavnou kapitolu: Od po?átku svého poslancování jsem nezamítal tak zcela po?adavek ochrany zemědělské produkce. ?ádal jsem na p?íklad, aby se sociální demokracie smí?ila s my?lenkou veterinární a celní ochrany domácího dobytka. Věděl jsem z prostějovského ml?na a potom z hanácké a severomoravské vesnice, ?e práce s dobytkem a u dobytka nále?í k nejtě??ím druh?m práce v?bec; a ?e s bezpe?n?m a v?nosn?m chovem dobytka stojí a padá existence statisíc? st?edních a mal?ch zemědělc?. Takto zrálo moje p?esvěd?ení, ?e ryze pr?myslová platforma socialismu nesta?í.P?i?la válka. Vrátil jsem se r. 1916 z boji?tě a roku 1917 z vojenské nemocnice. Arno?t Hyánek vedl zatím v Prostějově vysilující boj o chléb dělnického Prostějova. Válka pou?těla stra?livě ?ilou hanácké obilnici a hanáckému chlévu. V zásobování Prostějova hrál vynikající roli prostějovsk? dělnick? ml?n. ?el jsem na pomoc. Spolu se starosty obcí a s d?věrníky agrární strany jsme vytvo?ili velikou organisa?ní sí?, její? úkolem bylo: nedopustit vyhladovění lidu v hanáck?ch městech. Jezdil jsem s Hyánkem po vesnicích, trochu akvírovat, trochu apelovat a prosit, trochu stra?it. Měli jsme zku?enosti radostné i smutné. Poznali jsme dobrotu lidsk?ch srdcí, ale také hami?nost zisku- la?nosti. Lidé jsou lidé. Pomalu jsem získal Arno?ta Hyánka a Stanislava Manharda, pozděj?ího starostu města, abychom s agrárníky vytvo?ili u??í spole?enství. Vznikla z toho první rudozelená koalic e v době, kdy se o tom Praze ani nesnilo. Sociálnědemokratická dru?stva (Potravní spolek, Ml?n a pekárna) vytvo?ila s agrárním Hospodá?sk?m dru?stvem spole?n? ml?nsk? podnik. Fungoval a osvěd?oval se, dokud jej vedli sta?í funkcioná?i, které sbli?ovala jasná my?lenka a osobní sympatie. Kdy? byli sta?í hospodá?i odvoláni a p?i?li noví, podnik se opět rozpadl na své p?vodní ?ásti.Pro? jsem dnes o?ivil tento kus minulosti? Abych ukázal, ?e agro-socialistická sou?innost není — alespoň pro mne — ?ádná improvisace, a ?e má svoje staré, organicky zapu?těné a rozrostlé ko?eny. Kdy? se p?edseda sociální demokracie Antonín Hampl spolu s p?edstavenstvem strany, po správném odhadu dané situace státu a demokracie, rozhodl pro kurs dělnicko-selské politiky, nalezl ve mne p?esvěd?eného spolupracovníka. Snad smím ve v?í skromnosti ?íci, ?e jsem k tomuto kursu p?ispěl theoretickou i praktickou znalostí mnoh?ch zemědělsk?ch otázek. Tyto znalosti jsem sbíral p?es dvacet let.Agrární krise není.Minule jsem ?ekl, ?e v na?í zemi není ji? agrární krise. Na toto správné rozpoznání hodily r?zné noviny (p?edev?ím ?Venkov“) několik nevrl?ch poznámek. Nic naplat, pravda m??e b?t popírána, nikoli pop?ena. Agrární krise jest u nás p?ekonána, a mizí nutně z denního po?adu politiky. Kdy? se protrhne hráz rybníka, napnou lidé v?echny síly, aby hráz byla znovuz?ízena. Obnovená hráz pak odvrací nebezpe?í, je? ohrozilo ?ivoty a majetek lidí. Pravda, bude to chvíli trvat, ne? se vylitá voda ztratí, ne? se znovu postaví odnesené mosty, a ne? se opraví po?kozené cesty a budovy. Bude zapot?ebí zv??eného napětí sil, vět?í práce a vět?ího nákladu, ne? bude celá ?koda od?iněna. Taková je dnes situace na?eho zemědělství. Jest vy?erpáno a unaveno dlouhou krisi, reservy jsou spot?ebovány, dluhy tí?í, někde kru?í sedláka p?edlu?ení, budovy jsou zanedbány, pole vyhladovělá, stavy dobytka pro?ídlé zvlá?tě v krajích, kde ?ádilo sucho. To v?e víme a správně oceňujeme. Dalo by se ?íci, ?e na?e zemědělství nachází se ve stavu nadějné rekonvalescence — nikoli v?ak v krisi, ta jest — opakuji — za námi. Ve?ejná moc u?inila ve prospěch zemědělství, co bylo na ní. Ostatek musí u?initi zemědělci sami. Zemědělská v?roba se p?estala propadat do bahna, dostala se na pevnou cestu, rentabilita zemědělského podnikání jest obnovena. Vím dob?e, ?e docílené rentability nebude lze ve vět?ině p?ípad? obrátit v nové úspory, k tvo?ení nového jmění. Po ?adu let bude musit zemědělec lé?it rány, které mu krise zasadila. M??e b?ti vdě?en za to, ?e mu stát pomohl ucpat díru v protr?ené hrázi. Více stát u?initi nem??e. Nem??e zemědělc?m mě?iti jinak ne? jin?m. Je?tě trvají bolestné srá?ky z plat? ve?ejn?ch zaměstnanc?, proto?e je?tě trvá ponur? schodek ve státním rozpo?tu. Je?tě trvají nedostate?né mzdy a platy dělník? a soukrom?ch zaměstnanc?, je?tě trvá nezaměstnanost a polo- zaměstnanost statisíc?, je?tě stojí na sta pr?myslov?ch podnik?, je?tě hynou desítky tisíc? mal?ch ?emesln?ch a obchodních ?ivností. Není hospodá?sky dosa?itelno a politicky únosno, aby stát odstranil nejenom krisi, ale i její následky v jednom odvětví podnikání, zatím co stále je?tě ?ádí obecná krise hospodá?ství. P?edstavte si na p?íklad dělníka, kter? byl po t?i léta bez zaměstnání, a jednoho dne se mu poda?í nalézti práci. Od prvního pracovního dne mu stát zastaví ve?ejnou podporu. Ale ten dělník je také v zubo?eném stavu. Nemá halé?e na hotovosti, nemá kus po?ádného oděvu, děti jsou nemocny z podv??ivy. Je?tě jsem nesly?el, ?e by ten dělník ?ekl: Pla?te mi státní podporu tak dlouho, dokud se mi nezahojí v?echny rány, pocházející z krise. A je?tě jsem nesly?el, ?e by to pro něj ?ádala některá strana dělnická. Na rekonvalescenci zemědělského podnikání nem??e státní pokladna p?iná?eti ?ádn?ch nov?ch obětí. A nem??e ukládati ?ádn?ch nov?ch obětí ostatním ?ástem hospodá?ství.Naproti tomu stát m??e a musí zasahovati i nadále ve prospěch zemědělství v?ude tam, kde to lze u?initi bez obětí pro ve?ejné finance a pro nezemědělské vrstvy. Te? na p?íklad stojíme p?ed problémem zadlu?ení, nebo, chcete-li, p?ed problémem úrokové míry. Stát nem??e ?íci: zemědělství jest zadlu?eno, musím mu pomoci. Zadlu?en je také pr?myslník, ?emeslník, státní zaměstnanec, dělník. Zadlu?en je stát, zadlu?ena je samospráva. Za daného stavu neunese hospodá?ství tohoto zadlu?ení. Problém je v?ak obecn?, obecné musí b?ti ?e?ení. V?ichni si p?ejeme, aby úvěr byl laciněj?í. Poda?í-li se nám docíliti toho, budou z toho míti prospěch v?ichni dlu?níci, zemědělské v to po?ítaje.Agrární krise jest p?ekonána, ale m??e se vrátit. Ne tak, ?e by stát odvolal svoje protikrisová opat?ení. Na to nikdo nemyslí, a kdyby myslel, nikdy k tomu nebude míti dost síly. Obilní monopol z?stane trval?m za?ízením, nerozbij e-li se o svá vlastní vnit?ní úskalí. A taková úskalí v něm jsou. Zemědělská krise m??e se vrátit jinou cestou. Cestou úplného ochromení kupní síly městského a pr?myslového lidu. V nezaměstnanosti dělník?, v nízké mzdě zaměstnan?ch, v nedostate?n?ch platech ve?ejn?ch zaměstnanc? vězí vá?né nebezpe?í zemědělské prosperity. Nastává útěk od p?eni?né mouky, stoupá konsum r??e, proto?e se zavá?í do vody, namnoze bez omastku. Jest prostě laciněj?í. 'Nastává útěk od ?ivo?i?n?ch tuk?, hledají se levněj?í tuky rostlinné. Nastává útěk od cukru v?ude, kde si lidé mohou koupit pa?ovan? sacharin. Nastane útěk od masa a uzenin. Spádem věcí bude jedné chvíle ohro?eno mléka?ení a másla?ení (které na tom ji? dnes nejsou dob?e), tvaroh, vejce, dr?be? budou neprodejn?. Ceny se znovu rozvalí. Nepomohou zásahy ve?ejné moci, nepomohou zákazy, kontingenty, dávky. Blahobyt vesnice je závisl? na blahobytu města. Nem??eme míti kvetoucí zemědělství, budeme-li míti pr?myslov? h?bitov. Skoro bych ?ekl, ?e nejagrárněj- ?í politikou byla by nyní politika obnovení pr?myslové prosperity.Na denním po?adu politiky ocitají se otázky pr?myslové v?roby a práce. O tom p?í?tě./?. Procházka:Africko-evropská sple?Co ?iní habe?sk? konfliktnebezpe?n?m.Je pravda, ?e od konce války se u? mnohokrát bojovalo, ale to byly bu? dozvuky, povále?né nárazy, které pat?ily vzdálen?m oblastem bez souvislosti s na?ím prost?edím. Nyní se sice také bojuje nějak?ch 4—5 tisíc kilometr? daleko, ale vál?í to evropská moc a jiná evropská moc se proti ní staví se v?í rozhodností pod titulem ru?ení úmluvy Spole?nosti národ?. Do?íváme se tedy paradoxní situace, ?e válka africká, která se nás dot?ká právě tak málo — jako kdy? se bojovalo v Mand?usku nebo v Gran Chacu — nebo s jiného hlediska jako kdy? ve století XIX. a na po?átku XX. si velmoci dělily a dob?valy Afriku — stává se právě d?sledkem existence mezinárodní mírové organisace vále?n?m nebezpe?ím evropsk?m? Pardon, to je poněkud ukvapen?, poskakující úsudek. Nejsme zavlékáni do nebezpe?í tím, ?e tu je universální mírová organisace. To se ukázalo nejlépe, kdy? válka ve v?chodní Asii a v Ji?ní Americe z?stala bez ohlasu, t?eba ?e ?lo také o ?leny Spole?nosti národ?. Válka ve v?chodní Africe ohrozila by nás stejně — ve skute?nosti h??e — kdyby ?enevy nebylo, právě proto, ?e jsou tu ve h?e zájmy evropsk?ch mocí a evropská rovnováha.Ani za star?ch dobr?ch ?as? nebyly koloniální konflikty ne?kodné: viz Maroko. Bylo t?eba se p?ed tím dorozumět a opat?it si volnou dráhu. Tentokrát Mussolini u?inil také pe?livé v?po?ty a p?ípravy, scházel mu v?ak hlavní ?lánek, aby ?etěz se uzav?el: souhlas anglick?. Chtěl jej vzít útokem, vynutit násilím, a to byl osudn? omyl. Anglie odpověděla na hrozby hrozbou, ve St?edozemním mo?i objevily se její obr- něnce, a situace nabyla rázem docela jiného vzhledu.Uva?ovali jsme zde nedávno o povaze, v?znamu a d?sledcích italské akce proti Habe?i. Shledali jsme, ?e koloniální nárok Itálie není tu méně od?vodněn ne? nároky kterékoli jiné velmoci na jejich mandáty a protektoráty. Je t?eba dob?e rozli?ovat p?ípad sám a jeho souvislosti a následky. Věc a italské metody, diktované ideologick?mi i osobními motivy, celou tu ne??astnou taktiku Mussoliniho v??i Habe?i, Anglii i Spole?nosti národ?, která p?ivedla na konec ad absurdum i největ?í blahov?li a zma?ila obětavé snahy těch, kte?í z p?átelství i dob?e pochopeného vlastního zájmu hleděli smí?it italskou pot?ebu exp =u- se se zásadami ?enevského institutu a na?í vlastní pot?ebou stability. S na?eho soukromého hlediska bylo vybíjení p?ebyte?né energie fa?istické Itálie v kolo- niích vítané — asi jako bylo kdysi vítané Bismarckovi podobné vedlej?í zaměstnání po revan?i tou?ící Francie. Francie kompensovala také Itálii p?ímo sv?m desinteressementem v Habe?i hubené ústupky z vlastního afrického majetku a dala si od Mussoliniho sedmého ledna vystavit ?ádnou kvitanci, ?e je s ním, stran toho, co z?stalo ho?kostí po mírové konferenci, úplně vyrovnána. ?lenství Habe?e ve Spole?nosti národ? pova?ovalo se za nedopat?ení (byla to ve skute?nosti ohromná hloupost) a obtí?e procedury z toho vypl?vající za nep?íjemnosti diplomacie, která je tu v?ak kone?ně právě k tomu, aby se s nimi vyrovnávala.D?vody na?í shovívavosti v??i ?ímu byly na bíle dni. Pot?ebujeme ho do fronty konservativních mocí evropsk?ch, která je velmi pestrá, je v ní jak známo i sovětské Rusko, na politické vyznání se tu nehledí, h?e?ení o Africe by se bylo tedy také sneslo — aspoň ve svědomí profesionálních politik?. Instituce Spole?nosti národ? nemohla v?ak projít takov?mito zku?enostmi bez podstatn?ch ústavních změn. Bylo by b?valo t?eba za?ídit se vědomě na zna?né zú?ení její kompetence. Mohla obhájit pakt integrálně u? pouze v Evropě, to jest pokud kryje bezpe?nost národ? evropsk?ch, a i tu je?tě jen pokud jsou tu provedena ur?itá konkrétní, p?ímo technická opat?ení v jednotliv?ch regionálních paktech (jako je Locarno) nebo ve svazcích, sjednan?ch právě za ú?elem provedené úmluvy Spole?nosti národ? a u ní registrovan?ch (jako je Malá dohoda, nebo smlouvy franko-ruská, ?eskoslovensko-ruská). Není pochyby, ?e cel? dosavadní v?voj od nepoda?ení se ?enevského protokolu z roku 1924 k tomu smě?oval. Anglie odmítala se vázat dále ne? za hranici R?na a preceden?ní p?ípady nasvěd?ovaly, ?e ú?innost obrany zásadních ustanovení paktu je v p?ímém poměru k v?znamu bezprost?edních zájm?, je? tu byly dot?eny. O duchu sboru Spole?nosti národ?, nebo platném právu, jemu? pro ně samo, za ka?d?ch okolností bude zjednán pr?chod, nedalo se mluvit pro znám? nedostatek vlastní ?enevské exekutivy.Obrat v Anglii.Habe?sk? p?ípad znamená obrat. Anglie, která dosud odmítala funkci ?strá?níka celého světa“ — p?ece nutně jako vládkyni mo?í jí p?ipadajících, dokud armáda Spole?nosti samotné je utopií — náhle prohla?uje ochotu zakro?it spolu s ostatními, a nikomu v tom nezadat, af kdykoli a kdekoli se udá akt nevyprovokovaného útoku. ?e je k tomu vedena vlastním zájmem, je p?irozené — a tím lépe pro věc. Obavy, ?e ?a? se jí to nebude hodit, vrátí se ke staré praksi“, jsou zbyte?né. Závazky budou se p?i té p?íle?itosti nále?itě precisovat, a Anglie, která shledala jednou, ?e Spole?nost národ? m??e jí b?ti také dobrá (ne jen aby ona byla dobrá jí), shledá to je?tě ?astěji. Co se stalo, je zkrátka triumf zásady kolektivní bezpe?nosti a nedělitelnosti míru. Na?e bezpe?nost není sice tentokráte ohro?ena a nám se nic neru?í, ale Anglie cítí se dot?ena — a po druhé mohlo by to b?t naopak. Italové jsou dnes na?i p?átelé, ale ru?í zákon, a toho by mohl po druhé někdo vytě?it proti nám. Nesmíme dopustit, aby se vytvo?il precedens beztrestného útoku, nebo dokonce v?nosného, kdyby se Itálii poda?ilo odpor Habe?e proti v?emu o?ekávání ov?em — záhy zlomit.Nemáme volby.Punctum saliens celé aféry je v tom, ?e Mussolini neu?inil p?edmětem své snahy pouhou kolonisaci Habe?e, o ní? by se bylo rozhodně dalo mluvit, n?br? vítězství, bezohledn? mocensk? rozmach Itálie, p?ímo v?zvu jak pacifické ideologii, tak dob?e etablované moci britské ?í?e. Zde není ?ádného kompromisu — zde je za to ??astná koincidence práva a síly. A? dosud nikdo si netroufal popírat ?enevskou morálku — ani anglickou p?evahu, vzdávala se jim aspoň ?estpokrytectví. Japonci hájili se od po?átku a? do konce, ?e neporu?ují sv?ch závazk?, ?e jen zakro?ují pro svá ?ádně nabytá smluvní práva v Mand?usku, a p?es to, ?e se tím arci nikdo nedal oklamat, bylo aspoň formě u?iněno zadost. P?i tom anglická sféra zájm? z?stávala mimo jakoukoli pochybnost (?anhaj byla opět rychle vyklizena). A Němci sv?m odchodem ze ?enevy dokonce jen ?protestovali proti nespravedlnosti, neprovedení obecného odzbrojení“ atd. a zajistili si úplnou dohodu s Angli?any, zejména na mo?i. Teprve Mussolinimu p?ipadla ta smělost, ohlásit ve?ejně, ?e Habe?, samostatn? stát, ?lena Spole?nosti národ?, prostě pot?ebuje pro své rozpětí a ?e si ji vezme n a vzdory v?em pakt?m a paragraf?m i p?ímo proti v?li Anglie, která, nesmí?í-li se s hotovou věcí, bude ze St?edozemního mo?e prostě vyhozena.Proti tomu bylo ov?em nutno se postavit. To byla vzpoura, to byla u? válka, docela otev?eně vypovězená válka, jak ?enevě, tak Lond?nu. Francie a Malá dohoda mohly p?imhou?it o?i, ale nemohly souhlasit, jakmile bylo t?eba se vyslovit. Postaveny p?ed volbu musily prohlásit, ?e tu není ?ádné volby. Je-li poru?ena ?mluva, napadena Spole?nost národ? a ohro?ována nejspolehlivěj?í opora stability světa a na?eho politického a spole?enského ?ádu, anglická demokracie, musíme odstavit v?echny jiné z?etele a plnit svoji povinnost. Nejen psanou povinnost, n?br? bezprost?edně pro?ívanou povinnost sebezáchovy.?eneva ocitá se p?ed rozhodující zkou?kou své ú?innosti. A? dosud mohla se vyh?bat. Německo je?tě nikoho nenapadlo. Jeho provinění mohla se interpretovat nanejv?? jako p?íprava k útoku. Japonsko bylo v ?enevě p?es své chytré vytá?ky odsouzeno. Jen sankce proti němu nebyly — s tich?m konsensem v?ech i ?ínu v to po?ítajíc — podniknuty, poněvad? tu byl naprost? nepoměr mezi náklady, jich? by to bylo vy?adovalo a v?znamem věci, sporem v?hradě ?ínsko- japonsk?m o Mand?usko, je? bylo za?ízeno na Man- d?ukuo. Dnes v?ak jde o také na?i vlastní věc: Kázeň v Evropě. Itálie dává ?patn? p?íklad a netají se tím, chce naopak dělat p?ímo propagandu násilí a politickému ?vitalismu“. A na Itálii se p?i tom dob?e m??e. Strpíme-li tentokráte útok, podlehneme mil p?í?tě.národní hospodá?B. Palkovsk ?:Státní finance v roce 1935ejvy??í ú?etní kontrolní ú?ad je jedna z nejlépe pracujících institucí ve státě. Stejně jako minul? rok, tak i letos má parlament i ob?anstvo v ruce p?ehled státního ú?tu je?tě p?ed vy?ízením státního rozpo?tu na p?í?tí rok. Víme, co jsme vydali i co p?ijali, o? vzrostly státní dluhy a hlavně co musíme u?et?it.Rozpo?et po?ítal s ?ádn?mi p?íjmy ve v??i 7.631 mil. K?,skute?ně docílen? p?íjem byl 7.774 mil. K?,tedy proti rozpo?tu více o 143 mil. K?.445770271145Proti tomu po?ítal rozpo?et s ?ádn?m vydáním ve v??i 7.630 mil. K?,vydalo se v?ak skute?ně ......8.029 mil. K?,tedy proti rozpo?tu více o 399 mil. K?Proti tomu po?ítal rozpo?et s ?ádn?m vydáním ve v??i 7.630 mil. K?,vydalo se v?ak skute?ně ......8.029 mil. K?,tedy proti rozpo?tu více o 399 mil. K?tak?e schodek v ?ádném rozpo?tovém hospodá?ství ?inil 255 milion? K?, z ?eho? je vidět, ?e rozpo?et byl zna?ně optimistick?.Rozpo?et byl p?ekro?en ministerstvem národní obrany o ....' 24 mil. K?,4521201789430ministerstvem sociální pé?e o ....54 mil. K?,ministerstvem ve?. zdravotnictví o . . .4.5 mil. K?,ministerstvem financí o 362.3 mil. K?,ministerstvem sociální pé?e o ....54 mil. K?,ministerstvem ve?. zdravotnictví o . . .4.5 mil. K?,ministerstvem financí o 362.3 mil. K?,p?i správě státního dluhu a mimo to p?i realisaci p?evzat?ch státních záruk, zejména za ?st?ední bratrskou pokladnu v Praze v ?ástce 50 milion? K?, za Pra?ské vzorkové veletrhy v ?ástce 3.5 mil. K? a jin?ch.Ostatní ministerstva docílila úspor úhrnem ve v??i 14.6 mil. K?.Mimorozpo?tové hospodá?ství skon?ilo schodkem 86 milion? K?, proti státním p?íjm?m 689 mil. K? se vydalo 775 mil. K?. Sou?et obou schodk? ?iní 341 mil. K?, co? mo?no ozna?iti za v?sledek p?ízniv? vzhledem k tě?k?m hospodá?sk?m poměr?m světov?m. P?i celkové sumě obratu per 16.725 mil. K? ?iní schodek asi 2.1% obratu, co? je poměr, kter? lze ozna?iti je?tě za p?ípustn?.Potě?iteln? fakt je, ?e p?íjmy z ve?ejného hospodá?ství v rámci v??e uveden?ch p?íjm? ?inily o 101 milion? K? více, ne? ?ekal rozpo?et. Na odpovídající rozpo?tovou polo?ku per 6.364 mil. K? do?ly platy ve v??i 6.465 mil. K?.Hospodá?ství státních podnik?.S men?ím zdarem byly odhadnuty p?íjmy z hospodá?ství státních podnik?, kde proti o?ekávan?m 1.267 milion?m K? bylo p?ijato pouze 1027 milon? K?. P?es to je tento poměr lep?í, ne? byl v roce minulém. (Viz P?ítomnost z 26. zá?í 1933, ?íslo 39.)Zisk vykazují:tabáková re?ie 1258 mil. K?, o 46 mil. K? méně ne? 1933, státní loterie 21.9 mil. K?, o 0.4 mil. K? více ne? 1933, mincovna 1.1 mil. K?, o 1.7 mil. K? méně ne? 1933, po?ty 48.9 mil. K?, o 52.7 mil. K? více ne? 1933, kdy byly?ástkou 3.8 mil. K? pasivní,po?tovní spo?itelna 17.1 mil. K?, o 4 mil. K? více ne? 1933, báně a hutě 20.7 mil. K?, o 2.7 mil. K? více ne? 1933.Ztráty vykazují:státní dráhy 669.5 mil. K?, proti 834.9 mil. K? v roce 1933, tedy o 165.4 mil. K? méně.Ov?em zálohy státní správy ?eleznicím ?inily: p?epravní daň 300 mil. K? a úmor ?elezni?ních hypotekárních dluh? 16.7 mil. K?, celkem 316.7 mil. K?. Státní lesy a statky vykazují ztrátu 9 mil. K?, proti 38.9 mil. K? v roce 1933.Státní lázně skon?ily ztrátou 2 mil. K?, proti 1.1 mil. K? v roce 1933.Nedoplatky daňovéprodělaly v minulém roce zajímavou změnu. Nedoplatky p?ím?ch daní se zmen?ily pouze o 7.9 mil. K? (2167.5 proti 2174), nedoplatky daní spot?ebních o 16.3 mil. K? (139.8 proti 158.3), ale nedoplatky daně obratové a p?epvchové stouply o 152.5 mil. K?, t. j. o 10% (?iní 1-18.6 proti 1566.6). Tyto nedoplatky budou se velmi tě?ce dobvvaň. veliká ?ást jich bude nedobytná a mimo to svěd?í toto stoupnutí nedoplatk?, ?e v obchodu není je?tě mo?no mluvit o zlep?ení. Kone?né saldo daňov?ch nedoplatk? zachycují poplatky, kde nedoplatky klesly s 923.6 mil. K? na 771.2 mil. K?. Tady bylo p?istoupeno asi k ost?ej?ímu postupu p?i jejich vymáhání a pak lze o?ekávati, ?e poplatky jsou dostate?ně zaji?těny a p?i men?ích sumách leh?eji dobyvatelny. Nedoplatky na p?ím?ch daních a na dani z obratu ?iní */5 celkov?ch nedoplatk?. Nedoplatky p?irá?ek se zv??ily na 1713.8 mil. K? proti 1589.5 mil. K? p?edcházejícího roku.Státní dluhvzrostl na 38.151,097.092.62 K?. P?ibylo na vnit?ním zalo?eném dluhu 81.8 mil. K?, na vnit?ním dluhu p?echodném 921.5 mil. K?, na zahrani?ním dluhu po měnové úpravě ze 17. února 321.7 mil. K? a ubylo po té?e úpravě na dluhu státovkovém 498.7 mil. K?. Státovkov? dluh ?iní je?tě něco málo p?es dvě miliardy K?. Kdyby vláda povolila resp. na?ídila Národní bance, aby padesátikoruny byly pojaty mezi drobné peníze papírové, zmen?il by se státovkov? dluh o 450 milion? K?, za tolik je padesátikorunov?ch bankovek v oběhu. ?pravou úvěru u Spojen?ch stát? a u vlády italské zv??í se státní dluh na 39 miliard K?. V?nos kupónové daně ?inil 184.5 mil. K?.Jak jsme ty dluhy nadělali,tá?e se nejen ná? ob?an, ale ka?d? na světě, kdy? je jejich v??í p?ekvapen. Krátk? p?ehled nás pou?í:4%% prémiová státní p?j?ka ?iní ..403mil.K?,IV. státní p?j?ka 8.225mil.K?,losová stavební 537mil.K?,státní investi?ní 385mil.K?,6% mou?ná 3.769mil.K?,6% investi?ní 179mil.K?,6% konversní 301mil.K?,3% od?kodňovacídluhopisy 729mil.K?,3% za vále?nédodávky 300mil.K?,Konsolida?ní z r. 1926 1.180mil.K?,Komunální u Zemské banky ....14mil.K?,5% p?j?ka z r. 1928 387mil.K?,p?evzetí státního p?edvále?ného dluhuv 3%—4l/2% titrech 3.120mil.K?.5% investi?ní z roku 1931 1.280mil.K?.5/á% p?j?ka u poji??oven ....150mil.K?,5% p?j?ka práce 2.010mil.K?,5%% p?j?ka pro státní lázně u ?SP. .2mil.K?,ve?keré p?evzaté ?elezni?ní dluhopisyzúro?itelné mezi 3—5^4%....8.390mil.K?,celkem 23.396mil.K?.K tomu nutno p?ipo?ísti vnit?ní dluh skoro vesměs v 5% pokladni?ních poukázkách (pokladni?ní bony z roku 1921 ?iní je?tě 750 milion? K?) ve v??i 5.631 mil. K? a zahrani?ní ve v??i 7.3C0 mil. K?.Malá útěcha je v tom, ?e ní?e zúro?itelné titry 3—5% jsou ú?továny za nominate, tak?e ?ada titr?, zejména 3% od?kodňovací dluhopisy, 3% dluhopisy za povále?né dodávky? 3^—4%% dluhopisy za p?evzetí p?edvále?ného dluhu.4292602787653—5*4% p?evzaté ?elezni?ní dluhopisy se po konversi objeví v ú?tech sumou podstatně ni??í, asi o 3 miliardy K?.Kam se ty peníze poděly,je druhá oblíbená otázka ?eského ?lověka. Na tu dostáváme rovně? odpově? v kapitole, jak je oceněn nemovit? majetek3—5*4% p?evzaté ?elezni?ní dluhopisy se po konversi objeví v ú?tech sumou podstatně ni??í, asi o 3 miliardy K?.Kam se ty peníze poděly,je druhá oblíbená otázka ?eského ?lověka. Na tu dostáváme rovně? odpově? v kapitole, jak je oceněn nemovit? majetekstátu.Pozemky jsou oceněny na 309mil.K?,obytné budovy na 1.080mil.K?,ú?ední budovy na 5.032mil.K?,silni?ní, vodní a podobné stavby ...6.909mil.K?,celkem na 13.330mil.K?,a k tomu nedokon?ené stavby, na nich?je ji? prostavěno 11.294 mil. K?,celkem je cena nemovitého státního majetku asi 24.624 mil. K?;tedy skoro 25 miliard K?.Dávka z majetku a dávka z p?ír?stkuna majetku.Realisovan? v?tě?ek dávky ?inil ke konci roku 1934 ?ástku —6.648 milion? K? proti konci roku 1933 o —42 milion? K? více.Podíl osobních a věcn?ch v?daj?na státních vydáních.Státní správa ve vlastním hospodá?ství vydala na nákladech osobních 3.762 mil. K?, na nákladech věcn?ch 8.805 mil. K?. Státní podniky vydaly na osobních nákladech 3.575 mil. K?, na nákladech věcn?ch 3.431 mil. K?.Celkem ?inila vydání osobní. . .7.337 mil. K?,vydání věcná. . .12.236 mil. K?.Investice státních podnik? ?inily skoro 300 milion? K?.Situace státních financíse proti roku 1933 nezhor?ila a mo?no ?íci, ?e pesimistické p?edpovědi se nesplnily. Státní dluh bude v dohledné době zkonsolidován a doufejme, ?e se poda?í upraviti úrokovou míru na p?ijatelné základně. Poměry, které zavládly na trhu peněz po válce byly co se t??e úrokové míry zcela st?edověké. Mají na tom vinu zejména Ameri?ané, kte?í se tahali o německé městské, zemské i soukromé titry s 12—15%, b3 i vy??í v?nosnosti a tak pomáhali Němc?m v docela promy?leném úvěrovém mámení, nedá se ?íci p?ímo podvodu, poněvad? zl? úmysl byl na obou stranách. Jedni chtěli vyu?ít nesnází druh?ch a druzí věděli p?edem, ?e sv?m závazk?m nemohou dostát. Dnes Němci tvrdí, ?e po?ítá-li se s obvykl?m 3—4% zúro?ením, pak jsou americké pohledávky zaplaceny. Tyto p?ímo brigandské poměry na světovém trhu peněz nutily i ?eskoslovensko p?istoupiti na 8% a vy??í zúrokování. Náprava v této věci bude míti velik? v?znam, poněvad? postaví na?e hospodá?ství opět na jeden solidní, pevn? pilí?. Za nyněj?ích poměr? je ov?em takov?ch pev- nvch opěrn?ch bod? t?eba mnoho, nikdo neví, kter? vydr?í do zít?ka.K infla?nímu k?iku nelze poznamenat nic jiného, ne? minulého roku, ?e ka?dá inflace dojde jednou ke konci tím, ?e měnová jednotka se stane prakticky úplnou nulou. Je pravda, ?e by se pomohlo ?ásti obyvatelstva a sice zadlu?ené. Psychologicky je touha po inflaci lehce vysvětlitelná. P?ed válkou by to b?vala obtí?ná otázka p?i t?etím juristickém rigorosu, ale dnes u? ví ka?d?, jak by měl p?i inflaci spekulovat a v?ichni se na to chystají a tě?í se na ?v?dělky“. Zapomínají na obtí?, která by spo?ívala v tom, ?e se na to chystají v?ichni a ?e by nebylo těch, kdo by byli ochotni prodělávat. To by byli jen ubozí st?ádalové.literatura a uměníDi. Jan Lówenbach :Vzpomínka na někdej?í sporo Dvo?ákaii.Ani obsáhlá studie Otakara Zicha ?Dvo?ák?v v?znam uměleck?“, uve?ejněná v Hudebním sborníku z r. 1913 (str. 145—180) p?es v?ecku najevo dávanou snahu po objektivnosti a vědeckém zd?vodnění nebyla Dvo?ákovi práva. Je to práce hodna v?í úcty, zalo?ená na velké znalosti materiálu, proniknutá snahou po věcnosti, ale p?ese v?e podléhající náladě doby a — podle mého skromného mínění — metodicky pochybená. Mnohé ze Zichov?ch soud? opravily pozděj?í práce ?ourkovy a jsem p?esvěd?en, ?e by dnes také Zich sám za touto svojí prací integrálně ji? nestál. Obava, kterou na jednom místě vyslovuje (?aby budoucnost nena?la m?j názor p?íli? pode jhem dne?ka“), se do jisté míry ji? splnila, byf i v jiném smyslu. Zich obíral se po léta problémem hudebního tvo?ení, ?inil si pro své práce záznamy z děl r?zn?ch skladatel? a z těchto p?íle?itostn?ch poznámek sebral hlavní ?ást materiálu pro d?kaz, ?e Dvo?ák je p?edev?ím eklektik. Nepova?uji se za dostate?ně legitimovaného, abych práci Zichovu rozebíral, vedlo by to také p?íli? daleko, ale zdá se mi, ?e právě proti zp?sobu, jak pojem eklekticismu stanoví a jak jej u Dvo?áka dokazuje, lze velmi mnoho namítati. Práce Zichova je vědecky nesmírně zajímavá, jmenovitě pro Zicha samého, má celou ?adu správn?ch post?eh?, ale její základní postoj není správn?: Touto metodou lze p?i dobré v?li dokázati eklekticism u ka?dého vynikajícího skladatele. Na celé ?adě p?íklad? ukazuje Zich, jak v hudbě vokální a dramatické lze u Dvo?áka konstatovati vlivy celé ?ady skladatel? (celkem 16) od Bacha a? po Wagnera a Smetanu, docházeje k závěru, ?e v ope?e jest Dvo?ák po stránce hudební Smetanov?m epigonem. P?i tom v?em je z?ejmo, jak i hudebně vzdělan? a zku?en? Zich byl tehdy v zajetí wagnerovské ideologie. (Praví: Dospěl-li — podle mého mínění — Dvo?ák aspoň v poslední periodě své instrumentální tvorby (?americké“) té? k svému hudebnímu v?razu, jest to jeho vlastní tragická vina, ?e se tak nestalo i v ope?e, a touto vinou jest jeho ústup od teoretick?ch zásad wagnerovsk?ch (smeta- novsk?ch) a p?iklonění se k velké ope?e. V hudbě instrumentální nekonstatuje Zich sice vliv? tolik, n?br? hlavně Beethovena, Schuberta, Smetanu a Brahmse, ale i tu — nutno to vysloviti — tyto d?kazy o eklekticismu uměleckém dodate?ně nep?esvěd?ují i kdy? samo konstatování někter?ch fakt, zejména o poměru melo- diky Schubertovy a faktury Brahmsovy k tvorbě Dvo?ákově, je správné. Positivní a v?znamn? p?ínos Dvo?ák?v vidí Zich v jeho instrumentaci, v hudbě t. zv. americké periody a v jeho hrubozrnné lidovosti, v?ecko ostatní jest povahy eklektické.Klidněj?í tón ozval se z ?lánku outsidera F. V. Krej?ího (Právo lidu, 5. ledna 1913), kter? právem ukazuje na to, ?e staré ?eské muzikantství, z něho? Helfert odvozuje duchovní rod Dvo?ák?v, není tak hodné zavr?ení, jak se domníval tábor kritick?ch pokrokovc?. T?eba ?e Krej?í nesouhlasí s tím, aby se proti mínění kritiky po?ádala manifesta?ní ta?ení, nediví se protest?m hudebník? a staví se z?ejmě proti intelektualis- mu, kter? se staví ?nad tajemnou milost tv?r?í chvíle“. Smetana jest proň bezespor?; ale problém Dvo?ák?v je tě??í, nebo? směr, za něj? mluví Helfert, ?p?istupuje k ?e?ení Dvo?ákova problému s jistou p?edpojatostí a bez nále?ité úcty k tajemství tvorby“. K tomuto problému dlu?no se blí?iti s pietou, radostí a p?chou, ?e jsme takového zázra?ného mu?e ve svém v?voji měli.Ve sv?ch statích (?P?ehled“, únor—?erven 1913) — p?es leckteré osobní zaujetí — snesl dr. ?ilhán je?tě ?adu doklad? k p?edmětu sporu a namí?il kritick?mi poznámkami i do vlastního tábora. Dnes, v odstupu ?asovém toto ?ilhanovo resumé má záva?něj?í v?znam ne? resumující bro?urka Srbova, která ji? v době svého vydání vzbuzovala pochybnosti o správnosti sv?ch metod, a? byla jistě míněna dob?e a poctivě. ?ilhán vypo?ádává se nejprve s názorem Nejedlého, ?e pr? jen kapelníci men?ího rozhledu, pr?měrní skladatelé a sou?asníci méně inteligentní a méně bádaví byli zaujati Dvo?ákem podobně jako Mendelssohnem a cituje proti tomu Búlowa, Richtera, Brahmse, Riemanna, Hanslicka a Ehlerta. V druhé ?ásti upozorňuje na pot?ebu sebrati ?ivotopisn?, zejména memoirov? materiál o Dvo?ákovi a varuje p?ed zneu?íváním anekdo- tick?ch p?íběh?, jich? vyprávění a nekritické uve?ejňování bylo tehdy skute?nou mánií.Revise sporu.Doznávající p?est?elky sporu, o jeho? prudkosti dne?ní mladá generace má sotva potuchy, p?eru?ila světová válka. Je známo, kterak úzkosti a naděje jejího pr?běhu zmno?ily emo?ní sílu odkazu Smetanova a jak jmenovitě ?Má vlast“ a ?Libu?e“ posilovaly víru ?eského ?lověka a odstupňovaly úctu k jejich tv?rci. Na druhé straně v?ak zmírnily se p?íkré odsudky díla Dvo?ákova a postupně pronikalo klidněj?í a objektivněj?í nazírání na tvorbu Dvo?ákovu a její v?znam. Ono ?muzikantství“, které bylo kdysi vyslovováno ve smyslu peiorativním, stalo se p?edmětem studia odborně hudebního a historického. Postupné vydávání ?iroce zalo?en?ch prací ?ourkov?ch a jeho ?ty?svazkové biografie opravilo leckter? jednostrann? soud, jak se projevil zejména je?tě i v knize Barto?ově. Hudebně-dra- matické po?adavky wagnerovské, p?estaly b?t jedin?m kriteriem opery a programní hudba mě?ítkem pokrokovosti. V?voj sou?asné hudby zd?raznil hlediska ryze hudební. Ale p?edev?ím bylo to dílo Dvo?ákovo samo, které postupně pronikalo sv?mi kvalitami i tam, kde d?íve vládla lhostejnost, zdr?elivost, zaujatost. V Dvo?ákovi uznán posléze vrcholn? typ ?eské tradice hudební.Ji? dvacáté v?ro?í Dvo?ákovy smrti (1924) p?ineslo některá z?ejmá znamení obratu. Tak K. B. Jirák, kdysi z nejbojovněj?ích spolupracovník? ?Smetany“, p?es pochopitelné reminiscence z periody p?edvále?né uznává, ?e se dospělo k lep?ímu poznání na obou stranách. ?Objevilo se, ?e protidvo?ákovsk? boj, kter? enervoval p?edvále?nou generaci, byl vyvolán právě p?eceněnímDvo?ákova díla, které nemohlo b?ti uhájeno p?ed tvá?í dějin?ch událostí . . . Ale naopak i protidvo?ákovci ukázali se po vítězství Smetanovy my?lenky spravedlivěj?ími k odkazu Dvo?ákovu a tak boj skon?il — aspoň v této fázi — zna?n?m vyrovnáním protiv." Rozváděje srovnání mezi v?znamem Smetanov?m a Dvo?ákov?m (my?lenková velikost : muzikantství) dochází k závěru, ?e Dvo?ákovo dílo nemá sice ethické velikosti ani jednotné ideové linie, av?ak suma dobré hudby, která je v něm obsa?ena, zaji??uje Dvo?ákovi nej?estněj?í místo mezi těmi, kte?í naplňovali dobu.Tento obrat v dal?ích letech stal se je?tě o to patrněj?ím, ?ím více literární a historickou*prací a v?vojem sou?asné hudby ztrácela na svém v?znamu někdej?í hesla a dělidla obou tábor?. Mlad?í generace v?ímá si daleko víc my?lenek a slohov?ch otázek ryze hudebních ne? po?adavk? ideologie mimohudební. Tento velmi slo?it? a mnohotvárn? v?voj nem??eme zde sledovati do podrobností. Pro na?i otázku sta?í konstatovati, ?e stanoviska obou někdej?ích skupin se zna?ně sblí?ila. Dvacet let po skon?ení oněch spor? sna?í se VI. Helfert, jeden z vedoucích tehdy mlad?ch stoupenc? Nejedlého ?s pat?i?n?m odstupem a s klidn?m pohledem p?ehlédnout v?sledek oněch spor?“. (Index, květem 1934.) Boj o Dvo?áka jeví se mu právem jako estetick? spor o v?znam programové ideovosti v hudbě na straně jedné a o t. zv. absolutní hudbu na straně druhé. Helfert ov?em je?tě i dnes se m?lí domnívaje se, ?e tehdy vedle toho ?lo o to, aby Dvo?ák s rozhodující p?evahou dal směr ?eské hudbě a ?e Smetana jako základ ?eské hudby měl ustoupiti do pozadí. O to věru ne?lo a nemohlo jiti, nebo? tak naivní nebyl nikdo z vá?n?ch stoupenc? Dvo?ákov?ch, aby se byl domníval, ?e lze nějak? směr dekretovati nebo ovlivňovati. Mimo to v?ak Smetanovo postavení, to mohu dnes ?íci s klidem, nebylo ani pro skupinu t. zv. dvo?ákovc? nikdy sporn?m. ?e v?voj ?eské hudby, representovan? Novákem a Sukem, navazoval tehdy spí?e na Dvo?áka, je ov?em fakt, jej? nelze oddisputovati. ?e ?asem bylo umění Smetanovo neprávem zanedbáváno a ?e byly celé periody několika let, kdy kromě dvou, t?í oper v?zna?něj?í díla Smetanova nebyla provozována, jest ov?em právě tak správné, jako mutatis mutandis lze ?íci toté? o dílech Dvo?ákov?ch. Vím, jak jsme tě?ce nesli zanedbávání oper Smetanov?ch v době p?ed Ko- va?ovicem. Ale situace v době vznikajícího sporu byla p?ehnána a p?echodná konstelace jubilejního repertoiru p?eceněna jako domnělé nebezpe?í. ?Boj za Smetanu“ veden? proti skupině hudebník? kol ?Hudební Revue“ byl tedy p?i nejmen?ím nadsazen a stylové názory, které proti jednostrannému zd?razňování Smetanova wagnerismu a dramatismu byly tehdy zastávány jmenovitě Steckerem, doznaly dal?ím v?vojem velké satisfakce. Jestli?e tedy dnes Helfert míní, ?e boj proti heslu ?více Dvo?áka“ vyplynul z tehdej?í situace, není tím ani tak vysti?ena tato situace, jako spí?e obavy mlad?ch, tehdy zastánc? Smetanov?ch, kte?í ve své p?ehnané starostlivosti viděli patrně kulturní nebezpe?í, kde ho vskutku nebylo. D?vod, kter? Helfert uvedl tehdy, ?e toti? Dvo?ák je vrcholn?m typem ?eského muzikantství, doznává dnes ov?em sv?m vlastním autorem podstatné modifikace a to právě pokud jde o názor, na toto muzikantství.?Kde?to tehdy“, pí?e Helfert, ?pova?oval jsem muzikantství za méněcennou slo?ku na?í hudební kultury, dnes, pou?en obsáhl?mi studiemi hudebně historick?mi, pohlí?ímna ni jako na d?le?itou sílu, která udr?ela bohatou ?eskou hudební kulturu i v těchto dobách, kdy pod tlakem politick?ch poměr? ostatní slo?ky na?í duchovní kultury byly tak?ka zcela potla?eny (v 17. a 18. století).“Své tehdej?í vystoupení proti zmíněnému heslu vykládá H. tak, ?e bojoval proti tomu, aby smysl ?eské hudby nebyl spat?ován j e d i n é v tomto muzikantství bez onoho smetanovského myslitelského základu, n?br? aby bylo doplňkem jeho. Dnes ov?em, p?iznává Helfert, jsou otázky, o ně? tehdy ?lo, vy?e?eny ?ve směru spravedlivého zastoupení oné dvojí základny ?eské moderní hudby, dané Smetanou a Dvo?ákem“. Posuzuje poměr* obou ryze umělecky, p?ibli?uje se ov?em Helfert dnes onomu názoru, kter? tehdy zastávali ?pouzí hudebníci“: ?e toti? rozvoj moderní hudby i hudební historie posunul úplně do pozadí otázky wagnerovské dramatiky a programní ?i absolutní hudby. ?Dnes v?echny hudební projevy mě?ím podle kriteria ?istě hudebního. Zkoumám kvalitu h u- d e b n í inspirace a kvalitu hudebního my?lení. Ptám se, jak je dílo hudebně organisováno, jak je hudebně stavěno, jak je hudebně promy?leno, jak inspirace je nesena vnit?ním stavebn?m ?ádem a naopak, jak tento ?ád je poháněn inspirací, co dílo hudebně p?iná?í nového atd.“ Nehudební idea (to je tedy úpln? odklon Helfert?v od estetiky Hostinského a Nejedlého) sama o sobě nikdy nenahradí ony ?istě hudební hodnoty díla. Z tohoto stanoviska pak jeví se mu poměr Smetana-Dvo?ák v novém světle jako poměr vzájemného doplňování. Smetana je mu velik? hudební myslitel a budovatel, u Dvo?áka p?eva?uje inspirace. (Sly?íme vzdálen? ozvuk z ?lánk? Barto?ov?ch a Jirákov?ch, ale není tu ji? onoho nadhodnocení té ?i oné slo?ky). ?Byl mistr zázra?ně nadan? nep?ebern?m bohatstvím hudebních my?lenek a nápad?. ?inuly se z jeho fantasie v tak marnotratném bohatství, ?e neměl ani ?asu je zpracovati ve své tv?r?í dílně. Dvo?ák nebyl tv?r?í typ myslitelsk? v tom smyslu, ?e by dovedl s pevnou vnit?ní kázní stavět své dílo jako nov? stavební útvar . . . Vytvo?il pak díla bohatá sice inspira?ně, ale rozkolísaná formově. Také v?voj Dvo?ák?v není tak ukázněn?, uvědoměl? a d?sledn? jako u Smetany.“ A závěr: ?Dnes neplatí Smetana contra Dvo?ák, n?br? Dvo?ák vedle Smetany v tom smyslu, ?e tv?r?í typ Smetanovy myslitelské velikosti je doplněn typem Dvo?ákovy inspira?ní hudební bezprost?ednosti a pestrého hudebního bohatství. Obojího bylo t?eba na?í hudební kultu?e a z obojího vyrostly dal?í tv?r?í zjevy, které namnoze obě nazna?ené tv?r?í metody spojily syntheticky v jedno.“Tímto mu?n?m ?lánkem kon?í se prozatím spor o v?znamu Dvo?ákově ve v?voji ?eské hudby zahájen? témě? p?ed ?tvrtstoletím. Kon?í se tam, kam jej usměrnilo lep?í poznání. Je d?kazem stálé je?tě a dnes více ne? jindy v?znamné ?ivotnosti Dvo?ákova odkazu, p?ed ní? kapituluje ka?dá schematická ideologie. Ale tím není ?e?eno, ?e cel? spor by byl b?val zbyte?n?m. Naopak: p?ispěl právě nejen k lep?ímu a věcněj?ímu nazírání na Dvo?áka a jeho poměr k Smetanovi, n?br? dal podnět k d?kladněj?ímu je?tě vědeckému zpracování dvo?ákovského materiálu ?ivotopisného a hudebního a k ocenění oné slo?ky hudební kultury, kterou Dvo?ák a jeho ?kola vedle Smetany ?eskou hudbu obohatila.věda a práceV e r u s:Moderní směry ve fotografiiUmění a technika.XTesprávné nazírání na fotografii jako náhra?ku skute?ného -k ’ umění projevovalo se po celé devatenácté století. Jest velmi zajímavé, jak dlouho trvalo, ne?li byly odstraněny chyby, které p?i tom byly napáchány. Tehdy z?ejmě je?tě nikoho nenapadlo, ?e jest naprosto nezbytno pou?iti nov?ch technick?ch pom?cek k vytvá?ení nov?ch obsah?, ?e pokroky techniky vytvo?ily nov? svět.Pokud se t??e fotografie a filmu, do?lo ji? k vyjasnění názor?, které m??eme pova?ovati za kone?né. Dnes ji? jsme dávno venku z období uměleck?ch surogát?. Nau?ili jsme se, ?e technika procesu souvisí nejtěsněj?ím zp?sobem s jeho uměleck?mi mo?nostmi.Jak se vyvinula moderní fotografie.V roce 1870, kdy docházelo největ?ího rozkvětu malí?ství genrov?ch obraz?, byl to p?edev?ím ?véd O. G. Re j- 1 a n d r, kter? pomocí kamery zhotovoval r?zné genrové a skupinové obrazy, je? p?ená?ely romantickou a patetickou uměleckou zálibu oné doby také na pole fotografie. Celé období umělecké plochosti a? do konce století zni?ilo témě? úplně v?echny mo?nosti v?voje fotografie. Teprve za rozvoje uměleckého pr?myslu, ke kterému do?lo na po?átku tohoto století zejména v oboru grafick?ch umění, byla zpro?těna své ztrnulosti. Po?ala doba portrétní fotografie, která byla v Německu representována zejména D?hrkoppem, Nikolajem Perscheidem a H. Erfurtem a v Americe malí?em Steichenem, kter? je v ur?itém smyslu p?edch?dcem pa?í?ského fotografa Hoyningen-Huené a stejně jako on vytvo?il zcela nezvyklé obrazy ?enské elegance. Poněvad? v?ak fotografové pova?ovali stále za vrchol své cti?ádosti, aby dosáhli ú?ink?, je? jsou vyhrazeny malí?ství, p?e?lo i toto hnutí, ani? nějak zvlá?tě urychlilo fotografick? v?voj.Teprve potom do?lo — analogicky jako p?i zrození abstraktního malí?ství — k onomu velkému revolu?nímu pr?lomu, kter? obvykle ozna?ujeme jako ?nové z?ení“.?B a u h a u s“ a nová fotografie.K vy?e?ení tohoto tématu p?ispěly po válce zejména umělci, kte?í p?sobili ve v?marském ?Bauhausu“ a později v Des- savě. Zde po prvé byla fotografie p?ijata do sféry uměleckého tvo?ení a to hned se stejn?mi oprávněními, jako u jin?ch umění. Teoretické p?edpoklady toho jsou obsa?eny ?áste?ně v pracích Ma?ara Mohol y-N a g y h o, znamenitého umělce, kter? jest jedním z nejv?zna?něj?ích representant? uměleckého hnutí, je? vy?lo z V?maru.Byl to on, kter? rozhodn?m zp?sobem oddělil obor fotografie od malí?ství.Abstraktní fotografie.Byl to také Moholy-Nagy, jen? dal teoretické od?vodnění abstraktní fotografie, kterou vytvo?il v Pa?í?i po prvé Ameri?an Man R a y.?P?i fotografii“, pravil, ?jest úplně zanedbávána skute?nost, ?e světelná citlivost chemicky preparované plochy je jedním ze základních prvk? fotografického procesu, a z toho d?vodu jsou také tyto plochy stále jen pod?izovány temné komo?e, ?ídící se perspektivními zákony. Chceme-li produktivním zp?sobem obrodili fotografii, musíme k tomu pou?iti světelné citlivosti fotografické vrstvy: zachytiti na ni námi sam?mi vytvo?ené světelné úkazy. Jako p?edch?dce pro tento zp?sob tvo?ení p?icházejí v úvahu zejména snímky astronomické a rontgenové.Prakticky lze této mo?nosti pou?iti tímto zp?sobem: necháme světlo dopadali bezprost?edně p?edměty s r?zn?mi koeficienty lomu na fotografickou desku nebo citliv? papír, aneb světlo odstraníme, p?ikryjeme ur?ité ?ásti fotografické vrstvy stíny atd. Tato cesta vede k mo?nosti vytvá?ení světel, p?i ?em? jest světlo nov?m v?razov?m prost?edkem, tak jako v malí?ství barva neb v hudbě tón. Naz?vám tento zp?sob tvo?ení světla ?fotogramem“ a v tom spo?ívají tv?r?í mo?nosti nově dobytého malí?ství“.Man R a y.V těchto v?rocích nebylo ov?em dosti jasně vysloveno, ?e se p?i této abstraktní fotografii jedná o manipulace, které podle své povahy se naprosto odli?ují od bě?n?ch, t. j. kamerou vytvo?en?ch snímk?. Umělecké experimenty, je? p?i tom byly u?iněny, projevily ov?em ú?inky na cel? fotografick? obor. Ka?d?, kdo se zaměstnával tím, ?e pomocí Mo- holym hlásané techniky zpracovával světlem a tmou povrch desky, do?el sou?asně také k náhledu, ?e lze podobn?ch zákon? tv?r?ích pou?iti i p?i p?edmětné fotografii. Je to skute?ně nejlep?í metodou k pod?azení fotografie ryze normálnimu uměleckému tvo?ení. Nebof fotograf u?í se tím svobodně disponovati materiálem, kter? mu poskytuje snímek.Umělcem, kter? nejsměleji v tomto směru postupoval, jest v Pa?í?i ?ijící Ameri?an Man Ray. Ray jest ve skute?nosti jedním z mála umělc?, kte?í ovládli celé pole fotografického v?razu. Vykonal d?le?itou práci stejně na poli abstraktní fotografie jako fotografie portrétní.Podstatn?m znakem jeho práce jest svoboda, kterou nakládá s dan?m materiálem. Snímek, kter? mu dodá deska nebo film, pova?uje ve vět?ině p?ípad? za pouh? syrov? návrh, kter? teprve pot?ebuje subtilního zpracování, aby se stal uzav?en?m uměleck?m v?tvorem. Jeho obrazy odli?uje od obraz? témě? v?ech ostatních fotograf? zejména to, ?e jsou podrobeny vesměs jednotnému tv?r?ímu principu. Následkem toho jsou prosty nejpodstatněj?ího nedostatku fotografického: nejsou nikdy p?eplněny detaily, ale jsou komponovány v jednoduch?ch plochách a liniích. Aby toho dosáhl, podstupuje Man Ray s p?vodním obrazem ?etné změny. Tak na p?. ?asto nápadně dokresluje kontury a pou?ívá pro vytvo?ení svého snímku také jin?ch ryze malí?sk?ch prost?edk?.I p?i tom jedná se v ur?itém smyslu o retu?e, ne v?ak v d?ívěj?ím bě?ném smyslu: nebo? nejde tu o to, aby byly uhlazeny vrásky nebo nějak?m jin?m zp?sobem lichoceno fotografovanému ?lověku, ale o to, aby byl podtr?en a zd?razněn tv?r?í zákon.P?i tom jest v?ak tento svérázn? umělec dostate?ně realistou, aby toto celé své umění pod?ídil svému ost?e pozorujícímu pohledu. Jest jedním z mála umělc?, kte?í vytvo?ili portréty skute?né umělecké platnosti.Fotomontá?.Volnost disposice realistick?m obrazem, poskytovan?m fotografií, do?la ji? d?íve v?razu ve fotomontá?i. První podnět k ní dali dadaisté. Z protestního hnutí proti celému modernímu světu se v?ím, co obsahoval ve skute?nosti a uměleck?ch hodnotách, vyvinul se ponenáhlu uměleck? a posléze i politick? program. Nebylo náhodou, ?e mnozí v?dcové tohoto směru zakotvili posléze v komunismu, zatím co jiní se spokojili pouze estetickou revolucí: v ka?dém p?ípadě jedná se o to, aby byly prvky nyněj?ího světa p?edev?ím ?ádně promíseny a pak uspo?ádány ve zcela nové útvary.Z tohoto kruhu umělc? vze?el umělec John Heart- field, jeho? hlavní práce jsme viděli v loňské pra?ské v?stavě karikatur. Princip fotomontá?e prosadil se v?ak i jinde a to zejména v oboru reklamy. Bylo by jistě mo?no pou?iti fotomontá?e, jako prost?edku uměleckého tvo?ení ?astěji a rozhodněj?ím zp?sobem, ne?li se dosud dálo.Obrat k praxi.Experiment? abstraktní fotografie bylo nezbytně t?eba k tomu, aby byly vytvo?eny vlastní fotografické zákony, aby jich bylo ve formálním směru vyu?ito a byly v?azeny mezi grafická umění. Ale jako vlastní ú?el nesmějí b?ti posuzovány. Byly pouze studijním prost?edkem, kter?m se ?kolilo oko fotografovo a jeho? praktickou cenu bylo nutno p?ezkou?eti na pozděj?ích konkrétních úkolech.A jaké mno?ství praktick?ch úkol? se pojednou nask?talo! Tu byly kni?ní vazby a reklama a propaganda v?elikého druhu; tu zas sou?asně s vytvo?ením nov?ch objektiv? velké světelnosti vzniklo povolání fotografického reportéra, které provedo revoluci v oboru ?urnalistického zpravodajství. Není sensa?ního procesu, není parlamentního zasedání, tajné diplomatické konference, aby za nějakou oponou nebyl ukryt mu? s kamerou, kter? by zachytil v?zna?ná jména pro ve?erníky.Obraz dobyl si místa v publicistice. P?i?ly nové vrstvy lidí, které p?istupovaly ke v?em věcem bez p?edsudku a literárního zatí?ení; lidé, kte?í neměli ?asu ani nerv? k tomu, aby mnoho ?etli, a kte?í byli kinem vychováni k tomu, aby viděli.Nebylo tedy divu, ?e po?adavky kladené na moderní fotografii rostly stejnou měrou, jakou se zjemňovala a t?íbila optická kultura dav?. Nyní bylo nutno oprostiti se od star?ch, p?e?it?ch forem zobrazovacích, které dosud byly bě?n?mi v módních ?urnálech a magazinech.Novoklasicistick? módní fotograf.Mu?em, kter? dal novou uměleckou formu módní fotografii, byl pa?í?sk? fotograf Hoyninge n-H u e n é. Po?al jako mal? malí? a ilustrátor a později jen změnil nástroj svého umění.Jeho v?voj spadá do doby, kdy se Pa?í? po?ala znovu vy- po?ádávati s antikou, do období ?neoklasicismu“. Hudebníci jako Stravinsk? nebo Honegger, básníci jako André Gide nebo Cocteau, kte?í i zde dávali rozhodné podněty, pracovali o tom, aby dostali do nového vztahu k p?ítomnosti svět antick?ch forem. Usilovalo se o syntesu klasického a moderního ?ivota, o znovuzrození antiky z ducha století strojit. Stejn? duch dodával v?razu ope?e i baletu — na p?íklad u Diaghilefa — obraz?m Chiricov?m i Souverbieov?m. V?tvarn?ch umění zmocnila se nová p?edstava prostoru a ?asu. nová monumentální d?stojnost. Za zvuk? jazzové kapelv slavil starověk sv?j vjezd na Montmartre.Jónské sloupy zvedaly se vedle d?majících továrních komín?, ?ecké chrámové stavby vedle ?elezni?ních tunel? a posunovacích nádra?í. Monte Carlo se změnilo v Helladu, Hellada v Monte Carlo, a mezi podstavci, se kter?ch ml?enlivé shlí?eli do kraje nazí bohové starého ?ecka, mezi supícími o?i a atleticky stavěn?mi postavami hrdin? slunili se gentlemani a dámy z Pa?í?e, Lond?na, New Yorku nebo Biarritze.Co zde bylo vyjád?eno barvou a hudbou, slovem a obrazem, to v?e pokusil se Hoyningen-Huené vyjád?iti moderní fotografií. Do?káme se po prvé toho, ?e vzniká nové pojetí módy a módní krásy ji? zp?sobem, kter?m jsou ?aty umístěny v prostoru, kter?m jsou osvětleny a p?izp?sobeny k pozadí.Podobny starodávn?m bohyním, av?ak p?ece elegantní a zcela dne?ní, tak jako by právě byly odlo?ily golfovou h?l. tak na nás pohlí?ejí tyto paní a dívky z obraz? Hoyningen-Huenéov?ch. A stejně jako na novoklasicistick?ch obrazech nalézáme i zde motivy, které nazna?ují zvlá?tním a papírov?m av?ak nikdy násiln?m zp?sobem ur?it? poměr k antice. Stává se tak, kdy? Hoyningen-Huené umístí oblek od Patoua vedle antického sloupu, kdy? fotografuje komtesu De Noailles v pomeran?ovém háji a postaví mondenní ?enskou hlavu se zvlá?tní p?ísností a slavnostností vedle antické tane?ní masky.To v?e nemá ni?eho spole?ného s onou neblahou pseudo- renaissancí, která ke konci století vtrhla do německého území a zni?ila v zárodku ka?d? ryzí uměleck? cit. U Hoynin- gen-Huenéa vyvíjí se ka?d? ornament a ka?dá okrasa organicky z umělecké souvislosti celku. Jest uměleck?m prorokem nové elegance, která ?erpá podněty z klasick?ch vzor?.Honba po aktualitách.Umělecké zalo?ení, které musí míti ?lověk jak?m byl Hoyningen-Huené, jest ov?em úplně cizí těm, kte?í se zab?vají pouze zachycováním typick?ch událostí své doby. Nejednou jsou obrazy tohoto druhu, které nalézáme v ilustrovan?ch listech, znamenit?mi snímky, které jsou v?sledkem bystrého pozorování. Z osob, specialisovan?ch v tomto oboru a které v něm dosáhly obzvlá?tní virtuosity, slu?í se zmí- niti o nyní v Americe ?ijícím fotografu E. Salomonovi. Stanovil si za úkol zachytiti v sérii obraz? politické události celého dlouhého období a? do p?evratu Hitlerova. Nebylo ?ádné mezinárodní konference, ?ádného zasedání Spole?nosti národ?, p?i kterém by nebyl p?ítomen, ?asto ov?em tak, ?e o tom politicky v?zna?né osobnosti, které byly cílem jeho lovu, neměly ani nejmen?ího tu?ení. Vyznal se stejně dob?e v umění vyu?iti sv?ch spole?ensk?ch známostí jako v dovednosti nejrafinovaněj?ím zp?sobem vniknouti do místností a kruh?, které mu vlastně byly uzam?eny.Ve své knize ?Proslulí vrstevníci“ napsal o tom mnoho zajímav?ch podrobností. Jednou dostal p?íkaz zhotoviti obrázky banketu Královské akademie, nejvybraněj?í události lond?nské sezóny. Obdr?eti k tomu ?ádné povolení bylo vylou?eno. Nezb?vala mu tedy jiná mo?nost ne? pokusiti se o to, aby dosáhl svého cíle nějakou nezákonnou cestou. Ale kterak, v p?ísné a konservativní Anglii. Vzpomněl na anekdotu, kterou sly?el p?ed ?asem vyprávěti: Dvě mladé dívky vystupují z pouli?ní dráhy, p?i ?em? jedna praví: ?Pr?vod?í se na mne po celou dobu díval tak, jako bych nebyla zaplatila jízdné.“ — ?A co jsi dělala?“, zeptala se druhá. ?Dívala jsem se na něho tak, jako bych byla zaplatila.“Salomon se tedy rozhodl, ?e bude fotografovati bez formálního dovolení: bude se chovati tak, jakoby by mu byio dovolení uděleno.?Oblékl jsem si frak/' vypráví, ?a odejel jsem tam, p?i ?em? jsem podle své dávné zásady p?i?el p?esně o hodinu později. Tato zásada opírá se o zku?enost, ?e kontrolní z?ízenci jsou později unaveni a nevykonávají ú?ad tak p?ísně.V?e se dálo tak, jak jsem p?edpokládal. Nikdo se mne nezeptal, mám-li pozvánku. Odlo?il jsem v ?atně, obdr?el ?íslo a vystupoval po schodech, kde jsem narazil na zasedací po?ádek. P?i podrobném studiu tohoto orienta?ního plánu objevil jsem jméno, které jsem ji? d?íve znal: ministra vnitra Sir Joynson Hixe, v celé Anglii krátce naz?vaného ?Jixem“. Rozhodl jsem se, ?e se p?ece pokusím o legální postup, a pustil jsem se sálem, ani? jsem se stal nápadn?m někomu z pěti set v?zna?n?ch osobností. Tak jsem se ??astně dostal a? k Jixovi, kterého jsem krátce pozdravil a po?ádal o p?ispění.Jak jsem o?ekával, nevěděl si rady a projevil ochotu otázati se prastarého ?lena Akademie, kter? seděl vedle něho, na jeho mínění. Jeho odpově? jsem vytu?il ji? z v?razu jeho tvá?e. Sir Jix se starostlivě ke mně obrátil a pravil: ??íká, ?e je to úplně vylou?eno, ?e to je?tě nikdy nikdo zde nedělal.“Ale to byla právě p?í?ina toho, pro? jsem si to p?edsevzal já. Nezb?valo mně tedy nic jiného, ne?li krá?eti ilegální cestou, která tentokráte vedla kolem ?estného stolu a? k v?chodu ze sálu, kter?m vcházeli a vycházeli ?í?níci. Vedle v?chodu objevil jsem zcela bezú?eln? dvojit? závěs, za kter?m stálo podium, jakého obvykle pou?ívají socha?i pro své modely. Tím byla dána opera?ní základna. Opustil jsem sál a p?inesl sv?j aparát se stativem, p?i ?em? jsem nemusil ji? do sálu v?bec vstoupiti, poněvad? závěs p?iléhal p?ímo k v?chodu pro ?í?níky. ?těrbinou mezi oběma závěsy u?inil jsem pak vět?í po?et snímk? během ?e?i presidenta Akademie, na?e? jsem svou dal?í p?sobnost odlo?il a? na konec hostiny. Kdy? ji? jsem měl asi dvanáct r?zn?ch snímk?, p?istoupil ke mně jak?si gentleman a ptal se mne, co tam vlastně dělám. Odpověděl jsem mu, ?e fotografuji. ?Ano, ale pro koho to vlastně fotografujete?“, tázal se mne dále. Na tuto otázku jsem vlastně nebyl p?ipraven. Abych mu nez?stal dlu?en odpově?, ?ekl jsem, ?e pro Weekly Graphic. ?Ale v?dy? o to v?bec ne?ádali!“ Na to jsem odpověděl s největ?ím ú?asem: ?Co?e, oni o to ne?ádali?“ Gentleman mně na to opustil, po chvílí se v?ak opět vrátil a ?ekl: ?Tajemník Akademie ?íká, ?e to je?tě nikdy nikomu nebylo dovoleno.“ — ?A to je právě p?í?inou, pro? já tak ?iním“, odpověděl jsem s nejnevinněj?ím v?razem.Fotografie v sovětském Rusku.jiném smyslu ne?li u Salomona vyvinula se dokumentární fotografie jako?to zrcadlo dějin v sovětském Rusku. Ruská p?edrevolu?ní fotografie zab?vala se p?evá?ně pseudoumě- leck?mi úkoly. Fotografie otrocky napodobovala metody malí?ství v nes?etn?ch záti?ích, krajinkách a portrétech.letech revoluce nastala velká poptávka po dokumentární fotografii. Lidé ?ádali, aby noviny a ?asopisy nep?iná?ely mrtvá záti?í nebo krajinky, n?br? ?ivé, ryzí události dne. Fotograf?m této doby naskytl se obtí?n? a zajímav? úkol zachytiti epochu sociálního p?etvo?ení státu. Je pochopitelno, ?e bylo nemo?no zhostiti se tohoto úkolu metodami staré malí?ské fotografie. Bou?livou skute?nost nebylo mo?no za- chycovati formou obvyklé ?malí?ské komposice“. Změna tématu vy?adovala také změnu formální technicko-fotografické metody, hledání vlastních v?razov?ch prost?edk?, je? by odpovídaly zvlá?tnosti fotografického materiálu. Vyno?ily se nové, ne?ekané zkratky, nezvyklé perspektivy a smělé kombinace světel a stín?, které měly pokud mo?no ost?e a jasně reprodukovati v??ezy ze sociální skute?nosti.Vedoucí a ve své technice a formálních v?sledcích nejlep?í skupinou byla skupina mlad?ch fotoreportér?, která se sdru?ila ve zvlá?tní asociaci. Vzala si p?ímo za úkol bojovati proti umělecké fotografii jako?to samostatné hodnotě.Teoretické otázky reportá?í byly zpracovávány radikálním uměleck?m sdru?ením, zvan?m ?Lef“. Z něho vze?el také největ?í fotografick? teoretik tohoto směru, A. M. Rod- ? e n k o, kter? podobn?m zp?sobem jako Moholy-Nagy oddělil po?adavky malí?ství od po?adavk? fotografie. Na rozdil od ?etn?ch západoevropsk?ch fotografick?ch novotá?? nezab?vají se v?ak sovět?tí radikální fotografové experimentováním s bezp?edmětnou fotografií. Z?stávají reportéry a pova?ují za sv?j nejvy??í úkol zobrazování sociální reality.podobném směru pracuje tam obrovská armáda dělnick?ch fotograf?. Jest organisována ve fotografick?ch krou?cích ?P?átel sovětské kinematografie“. Dosáhli tím ??astného postavení, kterého jim m??e leckter? evropsk? amatér závi- děti: nepot?ebují si lámati hlavu tím, kterak zaplatí sv?j fotografick? materiál a kdo jim pom??e nab?ti pot?ebn?ch technick?ch vědomostí, nebof získání obou těchto p?edpoklad? jest jim uveden?m sdru?ením do té míry uleh?eno, ?e jsou vněj?í potí?e fotografické práce zredukovány na minimum.Ru?tí dělni?tí fotografové neomezují se na to, aby p?íle?itostně na v?letech fotografovali své p?íbuzné a p?átele. Sna?í se naopak na sv?ch snímcích zachytiti v?e, co se děje v jejich továrně, a? jde o technické pokroky, nebo o boj proti p?e?itk?m d?ívěj?ích poměr?. Realismus fotografie stal se tu p?irozen?m programem.Zdá se ov?em, ?e strach p?ed skute?ností má hluboké ko?eny. Shledáme se toti? s tím i v sovětském Rusku. Skute?n? realismus ukazuje lidskou tvá? tak, jaká skute?ně je, to jest ve v?ech zvlá?tnostech a právě v těch rysech, je? nem??eme pova?ovati za krásné. V ruské fotografii uplatňuje se v?ak úplně shodně jako v ji? p?ekonaném období evropské fotografie tendence ukazovati hezké lidi v postojích keep-smiling.Prost?edek v?razu pro v?echny.Tato ruská fotografie li?í se ov?em od západní také v tom, ?e se tam v?bec neusiluje o hodnocení fotografie jako?to projevu některého jedince. Tím byla nastoupena cesta, je? podle mého názoru mnohem více odpovídá podstatě tohoto technického umění ne?li extrémně individualistick? zp?sob pozorování.Nebof fotografie jest skute?ně prost?edkem v?razu pro v?echny. Zde se m??e ka?d? státi ?umělcem“, p?edpokládáme-li, ?e zná technické prost?edky — co? není nijak obtí?n?m — a ?e se dovede správně fotograficky dívati. Cesta od oka k ruce, je? jest u malí?e a socha?e tak nekone?ně dlouhou, jest zde zkrácena na minimum. Tím jest také zmen?en pathos ka?dého jednotlivého v?konu.Hovo?ili jsme o jednotliv?ch p?ípadech, Ve kter?ch fotografové získali postavení, je? se velmi podobá postavením jin?ch umělc? grafického oboru. Hovo?íme-li v?ak o nich jako o ojediněl?ch zjevech, musíme si zároveň uvédomiti jedno: jejich dílo není nenapodobiteln?m v tom smyslu, jako t?ebas obraz Rembrandt?v nebo socha Michelangelova. Ji? proto ne, poněvad? na rozdíl od oněch velikán? pou?ívají techniky, které se lze a? do v?ech jednotlivostí uměleckého procesu snadno nau?iti.Bylo by proto úplně zvrácen?m, kdyby se někdo, kdo fotografuje pro sv?j po?itek anebo z radosti nad tím, ?e m??e fotografické obrázky pod?izovati zákon?m vlastního formálního tvo?ení, ze samé úcty p?ed těmito velikány fotografie dal odraditi od toho, aby se sám o něco pokusil. Ve skute?nosti jest také v?ude spousta amatér? a odborník?, kte?í usilují o fotografickou kulturu. Mnozí z nich ji? také pochopili, o? vlastně p?i fotografii jde — a p?estali ji? fotografovati náladové nebo genrové obrázky a sna?í se naopak dostat se na k??i samotné p?írodě, samotnému ?ivotu ve v?ech jeho podobách. V archivech a albech Klubu ?eskoslovensk?ch fotoamatér? nalezneme na p?. velké mno?ství velmi poda?en?ch snímk?, které jsou vět?inou tím lep?í, ?ím méně projevují snahy b?ti konven?ně uměleck?mi.Jak se má fotografovati.V ka?dém p?ípadě zjistíme v?ak, jak zde tak i p?i v?ech jin?ch fotografick?ch v?stavách, ?e umělecká technika fotografie není je?tě ani zdaleka tak vyvinuta jako technika p?ijímací. Témě? v?echny fotografické kursy se skute?ně zab?vají více méně v?hradně technick?mi problémy. Nep?ihlí?í se vět?inou dosud nikde ke ?kolení oka a formálního tv?r?ího smyslu. Pro uměleckého pedagoga bylo by v?ak velmi d?le?it?m a krásn?m úkolem pracovati právě v tomto oboru a to nejen v zájmu budoucích ?odborník?“ fotografie, ale zejména pro ony nes?etné p?átele fotografie, kte?í sami hledají ?kolení tohoto druhu, ani? ho dosud mohou nalézti.Nebo? p?i fotografii je nutno méně ne? v kterémkoliv jiném oboru po?itati se zvlá?tními talenty. Umělecká pedagogika nové doby nám ukázala, ?e nadání k uměleckému tvo?ení není naprosto vyhrazeno několika málo jedinc?m, jako se d?íve obecně hlásalo. P?ed několika lety vzbudilo obrovsk? ú?as, jak v?zna?né malí?ské a kreslí?ské v?kony doká?í děti, dovede-li se jen rozvinouti jejich v?razové bohatství zcela svobodn?m zp?sobem, to jest bez pok?ivení dosavadními vyu?ovacími metodami. Krásné doklady o tom p?inesla také nedávná pra?ská v?stava dětsk?ch kreseb. Toté? ostatně platí i pro jiné grafické obory, jak ji? bezpe?ně dokázalo mnoho moderních uměleck?ch pedagog?.Také ve fotografii p?edev?ím p?jde o to, umo?niti ?lověku p?ístup k jeho vlastním tv?r?ím silám. Jest to prost?í, ne?li by se na první pohled zdálo. Jist? znám? hudební pedagog dokazoval sv?m ?ák?m, jak mrtv? a ztrnulv byl jejich poměr k jejich nástroji, v daném p?ípadu ke klavíru. Dovedli sice p?ehrávati nejr?zněj?í etudy a sonáty, ale nep?ipadli ani jednou na my?lenku vyzkou?eti v?razové mo?nosti nástroje zcela naivním a prost?m zp?sobem. Musil je témě? p?inutiti k tomu, aby tak jako děti zcela primitivním zp?sobem nahodile stiskali klávesy a tak experimentovali se zvukov?mi mo?nostmi klavíru.A tohoto zp?sobu volného experimentování, odpoutání od hotového schématu nedostává se vět?inou také fotografovi. Nebáti se neobvyklého, změn, ke kter?m dochází p?i nejr?zněj?ích p?ijímacích postojích, klidně studovati, pozorovati grafické a v?razové p?sobení nejr?zněj?ích tak zvan?ch ?chyb“ — to v?e vede k metodě opro?tění a tv?r?í radosti, je? by měla b?ti po?átkem ka?dé cílevědomé práce. O tomto vypo?ádání se s optick?m světem napsal ostatně nemeck? autor Werner Graff velmi zajímavou a pou?nou knihu ?P?ichází nov? fotograf“.Fotografie v ?eskoslovensku.P?i pozorování toho, ?eho ji? bylo u nás ve fotografii dosa?eno, seznáme, ?e jest u nás velmi ?iv? smysl pro specifické mo?nosti fotografie velmi roz?í?en. Najdeme jej v reportá?ích Háj k o v ? c h, je? musíme uvésti na prvém místě, poněvad? pozoruhodn?m zp?sobem spojuji realistick? smysl s velik?m fotografick?m citem; v obrazech Jír?, kter? jde nejdále v originálních záběrech, ani? p?i tom zab?edne do ?ablony. Stejně ukazují i portréty Stehlíkovy pevn? a neúprosn? realismus, kter? se spojuje s rozhodnou a ?asto velmi zda?ilou formální koncepcí. Daleko od ní stojí romantick? D r t i k o 1, jeho? spekulativní aktové fantasie jsou i v cizině velmi vyhledávány.Stejně d?le?itou zdá se nám i tendence k dokumentárnímu zobrazování sociálních poměr?; v?sledky této práce byly p?edvedeny ve v?stavách sociální fotografie, které hlásaji bezohlednou pravdivost obrazu.dopisyUdálosti na Tě?ínsku. ,V Brně dne 7. ?íjna 1935.Míly pane Peroutko,v minutém ?ísle ?P?ítomnosti“ jste otiskl dopis poslance Franti?ka Uhlí?e, kter? se ozval na moji glosu ?Bude na Tě?ín- sku klid?“ Poslanec Uhlí?, kter? je, myslím, nejastlně.?í = v?bec jeden z nejvzdělanéj?ích poslanc? z těch mlad?ch, kte?í se v leto?ních volbách dostali do sněmovny, se ta hlásí o něco, co mu nepat?í, co? ov?em není moje víra. Nějak? den p?ed tím, ne? vy?el jeho dopis v ?P?ítomnosti", ?etl jsem v novinách, ?e se musel podrobit na pra?ské Bulovce operaci a tak mi nezb?vá, ne? hádat, ?e v nemoci podlehl roz?ilení víc, ne? je zdrávo a ne? si moje glosa o Tě?ínsku zaslou?ila.Poslanec Uhlí? mi vyt?ká jako nepravdu, ?e pr? deputace z Tě?ínská ne?ádaly pro náhl? sraz sokol? a tělocvi?n?ch organisací v ministerstvu vnitra p?j?ení zbraní. Radí Vám také. abyste se p?í?tě na takovou věc zeptal v ministers., u vnitra — jakoby noviná?i zásadně psali jen o tom, na co se není To? já jsem se tedy v Praze ptal a teprve, kdy? jsem trt: tr-formaci dostal, psal jsem o tom. Vyt?ká mi také, ?e jsem ..neviděl citliv?ch, hranic, nepoznal psychosy, je? zavládla na Tě?ínsku, nep?esvěd?il se o p?epjaté struně trpělivosti na?ich lidí“. M?lí se pan poslanec Uhlí?. Právě, ?e jsem na Tě?ínsku byl, zhrozil jsem se té psychosy a zamyslil se nad tím, jak nacionalisti?tí poslanci s lidem mluví. Nebyl jsem na ?ádném táboru lidu, na něm? mluvil poslanec Uhlí? a nepochybuji o tom, ?e na ve?ejnosti mluvil uvá?livě a p?sobil k uklidnění. ?lo mi v?ak o to, ?e i v soukromém styku s lidmi je t?eba nasadit tento roz?afn? a uklidňující tón, poněvad? slova poslancova letí od úst k úst?m a kdy? poslanec zaslechne nezaru?enou a zveli?enou zprávu o polské provokaci v jednom kraji a jede ji vypravovat do kraje druhého, ?í?í tím nesporně psychosu, místo aby proti ní pracoval. Kromě toho jsem vyt?kal, ?e tě?ín?tí deputanti, a? to byli poslanci nebo neposlanci, zp?sobili v Praze, nejen na ulici, ale také ve státních ú?adech paniku. Události, které oni o?ekávali 22. zá?í v Polském Tě?íně a nebezpe?í, jak je oni vylí?ili v pra?sk?ch ú?adech, roz?í?ilo v Praze mínění, ?e dne 22. zá?í vypukne na Tě?ínsku válka. Pan poslanec Uhlí?, kter? byl ten den v ?eském Tě?ině, ví stejně dob?e jako já, kolik bylo na ?eskoslovenském pomezí vojska a obrann?ch prost?edk? a doufám, ?e stejně jako já viděl, jak bylo nebezpe?í p?eceněno. Bohu?el, nepochopil smysl mé glosy: I kdy? pra?ské ú?ady se daly svést tě?ínskou psychosou a obranná opat?ení p?ehnaly, byla by chyba, kdyby tento p?ehmat jednoho dne chtěly napravovat nebo maskovat okázalou nete?ností k tě?ínsk?m věcem, kdyby zkrátka pokra?ovaly v politice slep?ch o?í a hluch?ch u?í, jak ji prováděly a? do neděle 22. zá?í. To, myslím, je také názor poslance Uhlí?e, kter? rozru?en událostmi na Tě?ínsku a sv?m zdravotním stavem (vim, jak tě?ce nesl, ?e v oněch pohnut?ch dnech nem??e b?t uprost?ed událostí zdráv a ?inn?) vzal na sebe v dopise ?P?ítomnosti“ v?e, co se ho net?kalo a zbyte?ně zaměnil věc s osobními názory.Děkuji Vám za oti?těni tohoto dopisu a jsem Vá? oddan?HnJe moderní hudba na mrtvém bodě?Vá?ená redakce!Kdy? jsem ?etl jímavou, ale ne d?slednou sta? Franka Warschauera o moderní hudbě, o?ekával jsem na ni odpově? z povolaného místa. A tu se objevily v p?edposledním ?ísle ?P?ítomnosti“ ?ádky Aloise Háby. Jak jsem byl v?ak zklamán, ?e pan profesor Hába ?lánek Warschauer?v jen jaksi doplňuje, a? by měl jako?to v?zna?n? ?initel ?Spole?nosti pro moderní hudbu“, postaviti se proti zásadám, hlásan?m panem Warschauerem.V ?em pan Warschauer nemá pravdu:Co jest popularita hudby a jak to s ní vypadá? O tom napsal onehdy V. E. Babka několik zajímav?ch ?ádek v ?Lidov?ch novinách“ pod názvem ?Poní?ená hudba“. Kon?í- těmito slovy: ??lágrové ob?erství a záliba v nejhor?ím melodickém bahně s rytmickou jednotvárností z?stane nepochybně jedním z d?le?it?ch znak? této rozkolísané epochy.“ — Popularita není je?tě vulgaritou. Prospělo hudbě a dílu Schubertově, kdy? z jeho p?vabn?ch sonát a impromptu nadělali filmové ?lágry nebo operety?Jest tě?ko vykládati teorii moderní hudby, jak to u?inil proslul? vědec a filosof Pavel Bekker, sta?í zde jen vyty?itiněkolik bod? fenomenologie, ze které vychází jeho dílo: Zvuk a pohyb jsou podklady moderní hudby.Omylem pana Warschauera jest v?ak názor, o principu opakování. Jak jsme sly?eli na festivalu u děl: Aloise Háby, Al- bana Berga, Octava Ferrouda, není v nich ve smyslu Franka Warschauera princip opakování, a p?ece se tato díla poslu" cha??m nezaujat?m velice líbila. Neúspěch p?edvedeného díla Arnolda Schónberga nespo?ívá v tom, ?e se variace nedají ji? sledovati, co? jest v posledních pracích Beethovenov?ch a nato? u děl Regerov?ch témě? nemo?né, n?br? v tom, ?e se od základních poznatk? moderní hudby jaksi odchyluje tím, ?e se dr?í více principu staticko-spekulativního, ne? pohybově zvukového. Kde?to v díle jeho ?áka, Albana Berga, více v?ak je?tě v ?Cestě ?ivota“ Aloise Háby p?ispěly soustavná zvukovost a hybnost k zna?nému úspěchu této hudby.A také u Wagnera, jak se m??e upamatovati ka?d? ?ty?icátník, nebyly motivy poslucha??m zprvu tak jasné a srozumitelné, jako jsou dnes. Jest věcí dobré v?le a dobrého sluchu, aby se poslucha? p?izp?sobil té? k vnímání moderní hudby. Co? nemusili Mozart, Wagner, Smetana bojovati za uznání své hudby, která se zdá b?ti dnes ka?dému samoz?ejmá a srozumitelná?Na jedné straně vyz?vá pan Warschauer komponisty k revolu?nosti a p?ijetí nov?ch zásad a prost?edk?, a na druhé straně bojuje proti nesrozumitelnosti motiv?. Právě v té zdánlivé nesrozumitelnosti motiv? spo?ívá jeden z těch pr?bojn?ch poznatk? moderní hudby, poněvad? není tu tematika a motivace podle základ? star?í hudby.A?koliv p?ichyluji se k názoru Franka Warschauera, ?e jazz má v sobě velké prvky populární a p?ispěl ji? k o?ivení a zpest?ení moderní hudby, nelze z toho posouditi v?znam a budoucnost jazzu v hudbě umělecké. Co? by dnes kdo věděl, neb?ti Kurta Weilla, o těch, kdysi tak populárních pouli?ních popěvcích anglick?ch, jaké se vyskytují v Baggers ope?e? Staré anglické madrigaly z oné doby zpívají se v?ak podnes.Shmujeme-li tedy: moderní hudba nem??e b?ti revolu?ní a dr?eti se sou?asně zásad vnímacích, platících pro star?í hudbu. Sta?í, kdy? tě?í z pramen? doby, z psychologického a citového ovzdu?í ?lověka dobového. I kdy? moderní ?lověk obraz svého nitra v moderní hudbě je?tě nepozná, vycítí ho umělec, komponista. A tak m??eme směle potvrditi a p?iznati moderní hudbě, ?e základy psychologie své doby, zvukovost a hybnost správně poznala a ?e je sna?í uplatniti se se v?í pravdivostí, vroucností a citovostí, vyzna?ují v?dy pravé umění a pravou hudbu.Walter Kohn, hudební referent, ?stí n. L.X dne?nímu ?íslu jsou p?ilo?eny ?ekové vplatní lístky po?t. spo?. Prosíme pp. odběratele, aby lask. vyrovnali nedoplatky a p?edplatili IV. ?tvrtletí.Administrace.F. BAUM, Praha XII, ?panělská 10, telefon 315-72,vyu?uje něm?ině, fran?tině, moderní a světové literatu?e. P?ipravuje ke v?em zkou?kám. Zvlá?tní konversa?ní krou?ky pro pokro?ilá o 4-6 ú?astnících (5 K? za 1 hodinu)173482076200DOPISN? PAP?R DENN? POT?EBYDOPISN? PAP?R DENN? POT?EBY100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAH A ? václavské n.ói ? dlouhá tR.17P?ítomnostiSvět bez kou?e(Akce ?esk?ch spisovatel? a dělník? na pomoc ?eskému severu.)Libereck? okres.Mezi Je?tědsk?mi a Jizersk?mi horami, podél Nisy, táhne se pr?myslov? pruh v krásném a neúrodném podho?í, p?ádelna vedle tkalcovny. P?edli tam u?lechtil? materiál, vlnu, tkali sukno, zásobovali Ra- kousko-Uhersko a vyvá?eli do světa koberce. Jsme v kraji textilní kultury a pr?myslové tradice. Továrny vznikaly podle Liebigova p?íkladu druhé poloviny minulého století, a dělnické rodiny v nich pracovaly te? u? v t?etím pokolení. U Ginzkeye, v světové továrně na koberce, je? tkají ze ??enylek“ na stavech dlouh?ch p?es cel? sál, a jiné, podnes, ru?ně, nám vypravovali, ?e dělnice sem p?iváděly své děti, malé hol?i?ky a samy si je zau?ovaly. Vratislavice, oba R??odoly, Machnín (nejstar?í anarchistická obec je?tě p?ed válkou), Star? Habensdorf, Chrastava, Bíl? Kostel, Donín a Hrádek na saské hranici, Kate?inky a Ruprechtice v p?ekrásném údolí Staré Nisy, v?echny ty obce p?edly, tkaly, barvily a tiskly v továrnách, závisely na textilu asi tak, jako horníci na dolech, skoro zeměpisně — nic jiného tu nemají. P?edstavte si, kdyby pob?e?nímu obyvatelstvu, rybá??m a námo?ník?m, se zasypalo mo?e — tak je dnes libereck?m p?adlák?m a tkalc?m. Nemají, ?eho se chopit a od ?eho b?t ?ivi, p?da tu plodí jen brambory a chabé ?ito, i pastviny jsou ?patné. Liberci se, tu?ím, ?íkávalo ?esk? Manchester. Je po něm. Komíny nekou?í, továrny se podobají zaduman?m pansk?m dom?m na malebné kulise, v jejich dvorech je klá?terní ticho, a je tu zoufale ?ist? vzduch.Ani ten dobr? vzduch a p?írodní krása u? se nevyplácejí. Hranice jsou z obou stran uzav?eny, peníze se nesmějí vyvá?et, obce, které mívaly na letní byt 300 německ?ch rodin z ?í?e, jich napo?ítaly letos sotva 30, hospod?tí zavírají ?ivnosti a jsou nad?ení henleinovci. Podle zprávy pr?myslového inspektorátu bylo jen v Liberci zastaveno od roku 1930 13 továren, které zaměstnávaly 710 dělník? a ú?edník? a vykazovaly ro?ně 10,000.000 mezd. V 57 továrnách je sní?en provoz, osazenstvo kleslo se 7.985 na 5.702 dělník?, i ti pracují zkráceně. Znamená to úbytek mezd 34,000.000 do roka. Jak p?i tom pochodí malí obchodníci, net?eba vykládat. V Liberci ?ijí ?e?tí krej?í a ?evci. Jsou v?ichni na mizině.?Byli jsme v několika továrnách. Neumann, p?ádelna vlny a tkalcovna ?ensk?ch vlněn?ch látek, 800 stav?, 500 dělník?, 150 ú?edník?, zastaveno. ?editel vypravuje, ?e za 90 let, co vyráběli, neměli stávku. Dělaly tu t?i dělnické generace, po Neumannov?ch tkalcích pr? b?vala poptávka a jiné firmy se pokou?ely je p?etáhnout, byli zvlá?? obratní a cvi?ení v jemném díle. Továrna této firmy je ve Vídni. Aubin, továrna na koberce, 400 dělník?, 30 ú?edník?, zastavili. Ginskey ve Vratislavicích, továrna na koberce a pokr?vky, d?íve 2 tisíce dělník?, te? 650. Proto?e u Ginskeye ?áste?ně dělají, zněla i zpráva okresního léka?e ve Vratislavicích o něco p?íznivěji. K léka?sk?m zprávám se je?tě vrátím. Zimmermann v Starém Ha- bendorfu, kdysi 130 stav?, dnes 20 stav?, pracuje 3 dny v t?dnu. Dělníci se st?ídají, ka?d? pracuje 3 dny za 14 dní a je mu h??e ne? nezaměstnanému, proto?e nebere podporu a nedostává ?ebra?enky. Poliak a synové v Chrástavě, p?ádelna a tkalcovna; tady v severních ?echách zastavili, a aby se vyhnuli devisov?m opat?ením, p?estěhovali stroje do zemí svého exportu, do Ma?arska a do Jugoslávie, a zalo?ili tam nové podniky. ?Cosmo- nosa“ ?ili Kosmonoska u Hrádku, 40 tisíc v?eten a 1.400 stav?, stojí. (Kosmonoska u Ml. Boleslavi, barevná tiskárna látek, ?áste?ně pracuje). Z dolu, kter? pat?í Kosmonosce, se omezeně tě?í. Kdy? byla Kosmonoska v plném provozu, spot?ebovala 50% tě?by, 30 for uhlí za den. Objednávky pr? by měli, praví in?en?r, ale banky odep?ely úvěr.?padek vysvětlovali poz?stalí ?editelé a in?en??i, kte?í opatrují mrtvé továrny, a? na nepatrné osobní odstíny v?ichni stejně. Roztr?ení hospodá?ské jednoty Rakouska-Uherska. Pokles koruny v roce 1922. Nesnesitelná daňová b?emena. ?ádné státní dodávky. De- visová opat?ení a uzav?ení hranic. Pokles libry a anglická ochranná cla v roce 1931. Na?e agrární politika a naprostá neochota ?esk?ch bank k úvěru.Jak se zdá, nejd?ív vzdorovali Němci a ?li o úvěr na p?íklad k Bodenkreditce, pak po uzav?ení hranic zase vzdorovala ?ivnobanka a nep?j?ila. B?h uchovej, abych vystupovala jako advokát těch firem a abych fu?ovala do národního hospodá?ství. Vidím jen jeho ?ivé, ?i lépe ?e?eno po?lé v?sledky, a podobá se, ?e lidstvo ze?ílelo.?Kdy? jsme prohlí?eli továrnu, chodili s námi nezaměstnaní. Co by ne?li, nic nezme?kají. V?dycky na továrním dvo?e, ne? mu?, jeho? poslal pán, p?inesl klí?e, se ti?e radili, mají-li dělníci jít s sebou dovnit?; oz?valy se opatrné hlasy, oby?ejně mistr? také bez práce, ?e bude lépe, aby ne?li, ?e by se mohlo myslet — aby se ne?eklo — Dělníci p?itakali, ?e z?stanou venku, a potom v?ichni ?li. Nedalo jim to.A tak jsme pro?li studenou kotelnou a procházeli sály, velik?mi jako nádra?í a kde se kroky rozléhaly jako v kostele. (Kdy? p?ádelna a tkalcovna jsou v provozu, je to takov? babylon, ?e není slova rozumět a dělníci se dorozumívají jen posunky a odzíráním). Chodili jsme ulicemi dokonal?ch moderních stroj?, které stojí a znehodnocují se; stojí ?kremple“ a ?? t r e k y“, ?f 1 a j e r y“ a ?t r o s 11 e“, i stará ?m ?- 1 a“ selffaktor; stojí stavy i s ochrann?mi m?í?kami, je? rezavějí, a ??agárky“ (Jacquardy), i s galí- r o v a c í m i“ ?ň?rami; a p?evodní ?emeny puch?í. B?valí dělníci nic ne?íkali, zastavovali se, zblízka si prohlí?eli někter? stroj, foukli do něho, jeden si sáhl na válec, a pohladil ho jako koně.?ekněte, není to bláznivé hospodá?ství? Na právo celé ?tvrti stroj?, jen je spustit, na levo celé lesy rukou, které se vztahují po díle a chtějí dělat a umějí; z ?editele moderního podniku je purkrabí, kter? hlídá s klí?níkem opu?těn? hrad, a z tkalc?, lidí od stavu, zástup ?ebrák?. Mají záplatované lokty, a táhne na zimu, a ?eny a mu?i, kte?í léta p?edli a tkali lidem na ?aty, nevědí, jestli se pro ně podnikne o?acovací akce.?pohrani?ním Hrádku je nev?slovná bída. Po haldách dolu Kosmonosky roste b?ezov? háj na saské hranici, p?es kterou se pa?uje sacharin, a v tom lesí?ku m??ete vidět, jak pracují ?divocí haví?i“. Jsou to nezaměstnaní a otev?eli si znova ?létací ?achty“, aby nakopali trochu uhlí na zimu. Uhlí je to mladé, povrchové, ?patné. Musí se dlouho su?it, aby bylo k ?emu. Viděli jsme je kopat, mu?e a ?eny, a pracují metodami z dob Václava II. Vykopou komín, spustí na kluzké dno chatrn? ?eb?í?ek, a po něm sestoupí mu?. ?ena stojí u jámy a sdou?íí ko? po provaze. Ceká, a? mu? nalo?í vykopané uhlí, pak to?í rumpálem a vytahuje, jako se vá?ila voda okovem ze studny. Kdy? se ko?ík dole dlouho neh?bá, znamená to, ?e se s mu?em v ?achtě něco stalo. Nedávno se tam udusili dva uheln?m plynem. To víte, nemají tam větrání. Aby vyd?evili ?achty, porá?ejí v noci b?ízky, a to je kráde?, mohou za ni sedět, pozemek jim nepat?í. Onehdy majitel pozemku, těch opu?těn?ch hald, jednoho p?istihl, a sebral mu za trest lopatu a moty?ku. Nebylo mu hanba.domcích, kde bydlí po ?esti, sedmi lidech v jednom pokojíku, se svítí petrolejkami. Je tu sice zaveden elektrick? proud, ale dávno jsou v?ichni od?íznuti od elektrárny, ?e nemohli zaplatit.?ije se tu o chlebu z plesnivé loňské mouky ze státního skladu (tu mouku nám p?inesli dělníci a páchla ztuchlinou) z polévky, brambor, cikorky, sa- charinu a margarinu a zdravotní stav vypadá podle těch náhra?k?. Léka? v Bílém Kostele referoval, ?e lidé dostávají rakovinu u? ve 30 letech, ?e zá?krtová a spálová epidemie neustala ani v létě a ?e dětsk?mi nemocemi hynuli sta?í lidé; ?e děti mají bídné zuby a kdy? by bylo t?eba druhé zuby o?et?it, matky prosí, aby je léka? dětem vytrhal, ?e nemají na lé?ení. Nezaměstnaní u? nepat?í do nemocenské pokladny a jsou bez léka?ské pomoci, neděje-li se filantropicky. Ale léka?i u? také nemohou a rozhodli se, ?e u? zadarmo lé?it nebudou.?Hrádek je poslední ?eská ?elezni?ní stanice, a ze ?itavy, tamhle ji vidíte naproti, se tenden?ně starají, aby ?eskoslovenskv Němec byl p?esvěd?en, ?e p?íslu?ník německé ?í?e se má lépe. Na na?í p?dě ?ijí ?í?sko-něme?tí státní ob?ané a berou podporu v nezaměstnanosti z Německa. Hitler pr? jim poslal po 20 centech uhlí, fazole, hrách, mouku. Dva tisíce zdej?ích německ?ch dětí pozvali z ?í?e na zotavenou. Na?e vláda to zakázala, ale o ty děti se nepostarala. Je-li tohle moudrá politika, a? jsem janek.Mluvili jsme se starosty obcí, vybi?ovan?mi mu?i, kte?í u? ?i nevědí rady. Na mal?ch měste?kách je to zvlá?tě znát, tam se starosta denně st?ká s lidmi, po?ád se potkávají, aby se bál, vyjít na silnici k Liberci, ka?dou chvíli ho někdo dohoní a uji??uje, ?e p?íděl nesta?í, chce p?idat a chce práci, a tak do nekone?na.Starosta v Ruprechticích (600 nezaměstnan?ch) vypravoval: V?era ke mně p?iběhl jeden soused docela nep?í?etn?: jestli mně nedáte víc mlé?enek, něco se stane vám anebo mně. A táhl starostu za ruku: poj?te k nám, pora?te aspoň, co mám dělat, od toho jste starosta, poj?te hned, nebo se oběsím. Starosta ?el a děti v té rodině k?i?ely, měly hlad. Matka, aby je upokojila, jim dávala pít oh?átou slazenou vodu. Obecní zastupitelstva nám odevzdala materiál, kter? u? se statisticky zpracovává, a ?ádosti a návrhy. V?ichni na?íkali na hlem??dí postup, jak?m se vy?izují, nebo, lépe ?e?eno, nevy?izují povolení na ve?ejné práce. Stavěla se, pravda, je?tědská silnice, ale to nesta?í, to bylo 40 hodin práce jednomu dělníkovi za léto. Bě?í o regulaci Nisy, která z jara vystupuje z b?eh? a zp?sobuje povodně. Projekt je hotov a le?í pr? u? 3 roky v ministerstvu ve?ejn?ch prací. Leto?ní suché léto bylo jako stvo?eno pro vodní stavbu. V?echno měli p?ipraveno, ?ekali jen na povolení, ale povolení nedo?lo. Tak uniká lidem chléb. A? p?ijde povolení, povídal jeden dělník s pomal?m úsměvem, u? nebudeme mít sílu jít kopat. V?ichni jsme jako mouchy.Mluvili jsme zejména s nezaměstnan?mi na p?eplněn?ch anketách v Liberci, v Chrástavě, v Bílém Kostele a v Hrádku, a v?ude cestou. A? jsme p?i?li, kam jsme chtěli, v?ude ?ekala hromada lidí a chytala se p?íslove?ného stébla. Tolikrát tu byly komise, ?íkali, v?dycky se v?ecko sepsalo a pak se nic neudělalo. O hromadném v?k?iku o práci u? se snad nemusím zmiňovat. V?echen lidsk? zájem — a jsou to lidé probudilí, jak b?vá pr?myslové obyvatelstvo, lidé b?valé úrovně a kulturních pot?eb — v?echen lidsk? zájem se dnes to?í okolo ?Czechkarty“ (?ebra?enky, lístku na p?íděl potravin, naz?vaného podle ministra Czecha). V?ichni uji??ují, ?e měsí?ního mlé?ného p?ídělu by bylo dost právě na t?den. V?ichni volají, aby byly laciněj?í cukr a mouka. Nejh??e se mají polo- zaměstnaní. Takov? dělník vydělá za t?den 70 K?, druh? t?den nepracuje, má 4 děti a nebere gentskou ani jinou podporu; ?echovku dostane, a? kdy? je 6 neděl bez práce. A jsou i pomocní dělníci, kte?í berou 30 K? za 14 dní. A je tu mláde? vy?lá ze ?koly; práci nedostali, tedy jí nepozbyli, tedy neberou podporu; a jsou tu vojáci, kte?í se vrátili, a nemají ani práci ani podporu; malí ?ivnostníci jsou na mizině, pozbyli hromadného zákazníka, dělníky; a vidíte sta ?ediv?ch odstín? nezaviněné bídy. Malink? flika?, co záplatoval lidem ?aty, plakal (ne obrazně, do slova), ?e ho p?i?li zfendovat pro 50 K? za neoprávněné provozování ?ivnosti — kde by vzal 50 K?! V?bec, ty exekuce. Nájemníci bez práce nemohou zaplatit ?in?i a jsou násilně vystěhováváni. Bydlí v liberecké noclehárně bez p?íst?e?í po ?esti lidech v pokoji. Nemohou si tam dop?át, aby si denně myli nádobí, proto?e noclehárna je b?valá továrna, v pokojích nejsou plotny, va?í se na plynu, a plyn je bezp?íst?e?n?m drah? na oh?ívání vody. Viděla jsem rodinu bydlit v pokoji s okny na chodbu, kde je záchod. V tom pokoji nemohou větrat a musejí cel? den svítit. Rodiny bydlí v noclehárně, a majitelé domu mají byty prázdné — t?? ?ílen? zjev, jako moderně vybavená a stojící továrna a zástup tísnící se o práci. Majitelé prázdn?ch dom? nemohou platit daně, a domy jsou prodávány v dra?bě za babku. Jako v?ude, namítnete, jako na Slovensku a jako na Podkarpatské Rusi a jako po celé republice a jako po celé Evroamerice. Zajisté, krise je obludn? pytel, do něho v?echno spadne, do něho se v?echno vejde. Jsem daleka toho, abych vydávala obecné zjevy p?e?ilého hospodá?ského systému za v?hradně severo?esk? p?íznak. Jen jsem se p?esvěd?ila, ?e je tam ta bída hust?í specifické váhy; ?e je jí víc nacpáno na jeden kubík. B?t bez práce tady u? není epidemick? zjev, ale p?irozen? stav, to je to zlé.Lidé jsou tu vy?inutí z podv??ivy a z nucené zahálky, vratcí, davová neurastenie. V?ude ty hladové visioná?ské pohledy. Mlad? mu?, textilák, znamenit? ?e?ník, mluví revolu?ní ?e?, a najednou mu vhrknou slzy do o?í; ?eny plá?ou p?i ?e?nick?ch nará?kách; viděla jsem jednu na ve?ejné sch?zi vstát, spínat ruce, prosit o pomoc a nahlas se vyznávat z toho, jak se nyní doma vespolek nenávidějí, ?e u? jsou z toho ze v?eho ?ílení. Nem??eme dál, ?íkají lidé, co bude? U? nem??eme dál.Chodil s námi jeden ?esk? dělník z Hrádku, ?íkal: ?Z Prahy na nás volají: Hrani?á?i, dr?te se! Braňte se! Braňte nás! A jak pak je budeme bránit, kdy? zatím zdechneme hlady.“?A? si nás ?esk? fa?istick? tisk prohla?uje za národní zrádce, kte?í se paktují s henleinovci, nebo za hloupé Honzy, kte?í naletěli germánské lsti, a? si ?í?- skoněmeck? tisk vyu?ije akce ?esk?ch spisovatel? ke sv?m ?tvá?sk?m ú?el?m, aby po svém zp?sobu vinil z celého zkrachovaného světového hospoda?ení v?hradně ?eskoslovenskou republiku — jsme lidé a tam ti na severu také. Je t?eba co nejrychlej?í a radikální pomoci.Marie Pujmanová.poznámkyKdyby tak někdo místo ?Itálie“ ?ekl?Německo“...Za sedmnáct let státní samostatnosti na?e politické názory staly se nepochybně světov?mi. Je?tě v roce 1914 nazvali jsme p?epadení Belgie loupe?í a nechtěli jsme v zájmu spravedlnosti, aby konflikt srbsko-rakousk? z?stal isolován. Ale stala se změna. Tuto p?eměnu dokonale dokumentuje úvodník Jana Soukenky v ?Národních listech“ ze dne 4. ?íjna 1985 o sporu Habe?-Italie, kter? doslovně otiskujeme, jen s tou záměnou, ?e místo Habe? klademe ?eskoslovensko a a místo Itálie Německo:?Zdrav? rozum se tomu vzpírá, ?e by se k v?li ?eskoslovensku měla rozpoutat válka evropská. Národové, kter?m na ?eskoslovenském sporu nezále?í, se budou rozm??let, aby byli zavle?eni do velkého mě?ení sil, které si Německo umínilo vy?ídit s ?eskosiovenskemL Bylo by bezp?íkladnou ironií, kdyby Spole?nost národ?, zalo?ená Wilsonem proti válkám, zp?sobila novou velkou světovou válku. Sentimentální ohledy na naprostou ?eskoslovenskou samostatnost nemohou obstáti p?ed velk?mi zájmy světové politiky. K v?li tomu vyvolávat konflikty rázu světového je politika, které nebude rozumět mnoho lidí v Evropě. Hitler nemohl ustoupit, aby neza?al válku s ?eskoslovenskem. Ale zároveň prohlásil, ?e Německo u?iní v?echno mo?né, aby bylo zamezeno, aby tento konflikt dostal ráz a v?znam konfliktu evropského. V tom je nyní úloha diplomacie, která chce se zaslou?it o mír.“Jak se toto líbí ?Národním list?m?“ Nepochybně si musíme dát vět?í pozor p?i tvo?ení sv?ch světov?ch názor?. V. Hk.Kolkování a ú?ední ?imlNa ná? ?lánek v minulém ěísle ?P?ítomnosti“ reagovalo ministerstvo financí ú?ední zprávou, rozeslanou novinám, ve které zmirňuje k?iklavé p?ípady nového v?kladu poplatkového zákona, vydaného tiskem. Děkujeme velmi up?ímně za tato zmírnění a také za nezvyklou rychlost, s jakou na ná? apel reagovalo, i kdy? ministerstvo sv?j ústup halí do stylisace, která budí dojem, ?e na?e v?vody vyvrací a opravuje. ??ední zpráva, rozeslaná tisku, obsahuje vlastně nov? v?klad někter?ch odstavc? poplatkového zákona, kdy? se ukázalo ?e v?klad, obsa?en? v námi kritisovaném v?nosu, je nespravedliv? a také někde nesmysln?. ?íká nyní ministerstvo:?Objednávky knih a jednotliv?ch ?ísel ?asopis?, kolku nepodléhají, nejsou-li v nich uvedeny ceny’, a poznámka ?e ur?itá ?ástka se zasílá v p?ipojen?ch po?tovních známkách, uvedením ceny není“. Prohlá?ení toto je novum, nebof ve v?nosu námi kritisovaném stálo, ?e pod slovem cena zbo?í nerozumí se jen cena vyjád?ená v ?íslicích, ?e k zpoplatnění sta?í, je-li vyjád?ena ?t?eba jen nep?ímo, na p?íklad odkazem na ceník,na inserát, na bě?né ceny, na jinou, na p?íklad p?ede?lou objednávku a podobně“. P?jde-li tedy o objednávku kn-ny. ?asopisu nebo jiného zna?kového zbo?í, jeho? cena je pevně stanovena v?robcem, vyhne se ob?an zpoplatněni hravé- Vět?ina zbo?í nemá v?ak pevn?ch cen, jde o r?zné kvality a také o r?zná mno?ství, rozli?ovaná právě cenou. Na p?iklad krabice vaseliny m??e b?ti malá krabi?ka za 3 Kě, ale m??e b?t také krabice, obsahující 1 kg vaseliny za cenu daleko vy??í. Nebo: káva p?ichází do obchodu v tolika r?zn?ch směsích tak, aby si konsument mohl vybrat kvalitu a druh podle své kapsy. P?i objednávkách těchto druh? zbo?í je konsument i ?ivnostník v hor?í situaci. Uve?me názorn? p?iklad:Hospodyně, bydlící na venkově, chce objednat koresponden?ním lístkem u svého dodavatele v nejbli??ím okresním městě 1 kg kávy. Napí?e-li ?po?lete mi 1 kg kávy“, nepodléhá tato objednávka ?ádnému poplatku. Druh? kávy je v?ak několik a hospodyně pot?ebuje obchodníkovi ?íci, kter? druh chce. Napí?e-li ?po?lete mi 1 kg kávy, ten druh, co stojí 1 kg 45 K?“, podléhá tato objednávka bu? poplatku z nabídky, t. j. 5 K?, nebo poplatku z kupní smlouvy. Ministerstvo financi ?íká nyní blahovolně, ?e i kdy? takov?to objednací lístek nenese v?echny znaky kupní smlouvy, m??e b?ti jako kupní smlouva zpoplatněn, ?iní-li poplatek z kupních smluv méně ne? 5 K?. Podle v?nosu ministerstva, vydaném v Orbisu, podléhá poplatku z nabídky nebo z kupní smlouvy i taková objednávka, která by v na?em p?ípadě zněla takto: ?po?lete mi 1 kg kávy, druh, jak? jsem u? od vás jednou měla“, nebo: ?po?lete mi 1 kg kávy, kterou inserujete v Národní Politice“, nebo: ??etla jsem vá? ceník a objednávám 1 kg kávy druh zna?ky’ B“ atp. Na?e hospodyně si s tím pravděpodobně hlavu lámat nebude a ode?le objednávku bez kolku. P?esune tím jen odpovědnost na ?ivnostníka, kter? nem??e onen lístek zahodit, proto?e jej pot?ebuje jako doklad k ú?tu a nalezne-li jej u něho finan?ní orgán, zaplatí mnohonásobnou pokutu. Uvá?íme-li, ?e námi kritisovan? v?nos na stránce 44. v?slovně ?íká, ?e nelze korespondenci zemědělce, lesníka, rybá?e se sv?m dodavatelem pova?ovati za korespondenci obchodní, ?e tedy’ p?edpis?m o kolkování také podléhá; vidíme, ?e nejde jen o zpoplatnění objednávek pot?eb domácnosti, n?br? ?e tento v?klad zákona uvaluje vlastně na v?echno obyvatelstvo vesnic, pokud je nuceno objednávati zbo?í písemně, novou daň z obratu. Prohlá?ení ministerstva, ?e p?ihlá?ky k odbírání ?asopis? nikdy kolku nepodléhají, je p?íli? malá náplast na tuto velkou ránu.???tenky, kter?ch se u?ívá v restauracích a bloky pokladen National nepodléhají kolku (?íká nyní ú?ední zpráva ministerstva) ani tehdy, je-li z nich jak?mkoliv zp?sobem z?ejm? majitel restaurace nebo obchodu, není-li na nich ozna?en druh zbo?í. Je tedy nyní zjednáno jasno, nebof tiskem vydan? v?nos tyto věci velmi zatemňoval. ?teme tam toti?, ?e za ú?et kolku podléhající jest pova?ovati listinu, z ni? jest z?ejm? ?d?vod vzniku pohledávky a v??e pohledávky“. Tento d?vod vzniku pohledávky ?m??e b?ti nazna?en jakkoliv, k údaji o jeho v??i sta?í uvésti tolik, aby bylo lze ji alespoň vypo?ítati, také sta?í, je-li uvedena celková suma bez podrobného v?po?tu. Název písemnosti nerozhoduje, rovně? ne zp?sob, jak?m je písemnost sepsána, také dopisy, seznamy, v?kazy, kní?ky, dodací listy, pokladni?ní lístky, bloky jsou podrobeny kolku, mají-li uvedené nále?itosti“. Takhle vypadala situace p?ed ú?ední zprávou ministerstva financí, nyní víme, ?e ú?tenka v restauraci a blok pokladny National nepodléhá kolku, má-li uvedeno jméno majitele závodu a celkovou sumu zbo?í bez ozna?ení o jak? druh zbo?í jde, má-li v?ak celkovou cenu zbo?í s ozna?ením druhu, pak nesmí nésti jméno majit '- firmy ani jeho reklamu.“?Objednávky psané do blok?, ve kter?ch se jméno dodávající firmy uvádí jen tiskem v záhlaví, nepodléhají kolku. Kolku by podléhaly jen tenkráte, kdyby byla dodávající firma uvedena také v adrese objednávky, nebo v jejím ostatním testu.bu? v?slovně, nebo odkazem na firmu, uvedenou v záhlaví.“ To ?íká nyní ú?ední zpráva, co? znamená chvályhodn? ústupek oproti v?kladu obsa?eném ve zmíněném v?nose, nebo? umo?ňuje v?em firmám, které pou?ívají objednací bloky, aby text objednávek upravily tak, aby kolku nepodléhaly. Podle nového v?kladu ministerstva financí m??e takov? objednací lístek nésti jméno dodavatele a jeho obchodní zna?ku, nesmí v?ak dal?í text obsahovati nic, co by nasvěd?ovalo, ?e je tomuto dodavateli adresován. Nesmí tam b?ti na p?íklad ?objednávám u V á s“, n?br? prostě jen ?objednávám“.??ední zpráva ministerstva financí nás pou?uje, ?e zákon nelze změnit bez sněmovny. Nejsme tak naivní, abychom to nevěděli. Protestovali jsme v?ak a protestujeme je?tě dále proti tomu, ?e je bez d?vodu vykládán zákon proti v?ité praxi. Za 60 let trvání poplatkového zákona měli jsme ji? mnoho vlád a re?im? v ministerstvu financí, ?ádnému ale nenapadlo vykládat zákon tak, ?e písemná objednávka hospodyně na 1 kg kávy s ozna?ením jeho ceny je bu? nabídka, podléhající poplatku 5 K?, nebo kupní smlouva, podléhající poplatku z kupních smluv atd. Objednací listy, debetní noty, zakázkové kní?ky znal obchod jistě víc ne? p?ed 30 léty a nikoho nikdy z ú?edník? finan?ní správy nenapadlo tyto pomocné tiskopisy ozna?iti jako dokumenty podléhající kolku, a? nyní, v době pro obchod tak tě?ké, kdy se vybírá ze v?eho 3procentní daň z obratu. Poplatkov? zákon s nov?mi v?klady je zvlá?tní druh síta, které velk?m umo?ňuje proklouznout, malí v něm v?ak pro neinformovanost uvíznou. Měla-li finan?ní správa na mysli vyvolat mo?nost nep?ehledné ?ady pokut, splní nov? v?klad poplatkového zákona plně své poslání. Prohlá?ení ministerstva financí, ?e chce urychleně navrhnouti novelisací poplatkového zákona, je jistě chvályhodné. Zatím by se doporu?ovalo, aby ú?ední zpráva, která v?klad zákona v někter?ch bodech zmirňuje a vyjasňuje, byla vytisknuta a p?ikládána k oné bro?urce, kterou vydal Orbis, dále, aby ministerstvo financí poslalo pod?ízen?m orgán?m tajn? p?íkaz, aby poklesky souvisící s objednávkami do 200 K? nebyly v?bec stíhány. Jinak natropí nová praxe, ani? vynesla státní pokladně nějak? zisk, mnoho nespokojenosti vrstev, na jejich? poměru k demokracii velmi zále?í.A nyní mal? doslov. ?eskoslovensk? tisk p?ispěchal nám v této věci rychle na pomoc a je tedy také jeho zásluhou, ?e se věcí tou aspoň z?ásti hnulo. Zcela jinak se zachoval ?asopis, od kterého bychom to b?vali nejméně ?ekali: ?Hospodá?ská Politika“. Tento ?asopis glosoval ná? ?lánek tak, ?e se nepozastavil v?bec nad tím, ?e je zde vykládán zákon proti praxi, která se za 60 let v?ila, n?br? mentoruje nás, ?e, obviňujíce je z fa?ismu, k?ivdíme ú?edník?m v ministerstvu financí, kte?í pr? jsou zde jen proto, aby vykládali zákon. Pisateli tohoto ?lánku ?íkáme p?átelsky: fa?ismu nepomáhá na nohy jen jeho stoupenec nebo korte?. Daleko ú?inněji pro něj pracuje ?lověk, hlásící se k demokracii, kter? se nechová, jak se na demokrata slu?í a pat?í, na p?íklad ?urnalista, kter? pro samé pěstování styk? s ministry a sek?ními ?éfy zapomíná na svoji povinnost obhajovati zdrav? rozum proti ú?edním ?iml?m. Situace na?í v?roby a na?eho obchodu není jistě záviděníhodná, jestli?e strana, kterou financuje, podniká dobrodru?né politické v?pravy a vy?azuje se tím na léta z vlády a ?urnalistika, která má hájiti jeho zájmy, z pohodlí, aby nep?i?la o své informátory ve vysok?ch ú?adech, kárá toho, kdo má jin? názor na poslání nezávislého, demokratického tisku a nep?e- nechává kritiku zlo?ád? jen komunist?m a fa?ist?m.Karel Kubata.Pod svícnem tma?O prázdninách a je?tě po prázdninách vládli v poslanecké sněmovně ?emeslníci a vládli tak dlouho, ?e i poslanci měli obavy, badou-li se moci sejiti. S uklidněním proto ?etli zprávu-ch?zi p?edsednictva poslanecké sněmovny, dle ní? bylo..zji?těno, ?e úpravy tyto budou věas hotovy a ?e zpo?děné jejich zahájení nebylo zaviněno orgány sněmovními, n?br? bylo zp?sobeno pozdním vy?ízením ?ádostí za povolení pot?ebn?ch prost?edk?.“??eské slovo“ pak konstatovalo, ?e p?edsednictvo poslanecké sněmovny nemá vinu na zpo?dění oprav v poslanecké sněmovně, ale ?e vina jest na ministerstvu ve?ejn?ch prací a financí, na referentech v těchto ministerstvech, kte?í v?as nedali ani povolení, ani peníze, a? jim m?silo b?ti jasno, ?e na konec k úpravě dojiti musí. Státní správa nevy?ídila tedy věas to, ?eho bylo zapot?ebí,, aby opravy v parlamentě byly v?as provedeny. Nepolo?í si mnoh? otázku: jak pomalu se asi musí projednávat r?zná povolení staveb a jejich finan?ní úhrady trochu dále od Prahy, kdy? státní správa — její? ?innost má kontrolovati parlament — nedovede v?as za?íditi to, co pot?ebuje zákonodárn? sbor? Jak dlouho musí takové povolení stavby i úhrady trvat v Budějovicích nebo Liberci, v U?horodě nebo v Plzni, kdy? velké zpo?dění nastane v Praze, kde z parlamentu jest do ministerstva financí nebo ve?ejn?ch prací mal? kousek cesty? Nedovede-li státní správa v?as za?íditi to, co pot?ebuje parlament, jak m??eme o?ekávati, ?e vy?ídí v?as a rychle povolení, na kterém není ú?astněna instituce tak d?le?itá, jako — ná? parlament? Nevyho ví-li v?as státní správa zákonodárnému sboru, jak mo?no doufati, ?e rychle vyhoví ?ádosti instituce, která nemá takovou autoritu?Ale jest tu je?tě jedna dal?í věc: p?edsednictvo poslanecké sněmovny by jednou mělo sděliti, kolik a? dosud stály r?zné opravy, adaptace, p?estavby a p?ístavby na?eho parlamentu. Rudolfinum se p?estavuje a upravuje u? od doby, kdy po prvé se v něm se?li poslanci. Jest stále za?ízení Rudolfina tak nedokonalé, ?e musí b?ti ustavi?ně zlep?ováno? Mohlo by p?edsednictvo poslanecké sněmovny ?íci, kdy ji? ustane stavební ruch v Rudolfinu? ?i neměla by úsporná a kontrolní komise jednotu ?íci své slovo o stavební hore?ce v Rudolfinu? Jsou poslanci, kte?í p?i hovoru o této kapitole z Rudolfina mávnou rukou zlobně a bezmocně, nevrle i resignovaně. V. G.Zase celibát ve státní slu?bě?Známé Engli?ovo memorandum obsahuje mimo návrhy rázu ?istě hospodá?ského i několik doporu?ení, jich? hospodá?sk? v?znam ustupuje hledisk?m jin?m, politick?m a sociálním. Domníváme se, ?e tato jiná hlediska ponechal autor memoranda posouzení politik?, tak?e k nim ve svém memorandu nep?ihlí?el. Máme p?i tom zejména na mysli po?adavek propou?tění v?ech vdan?ch zaměstnankyň ze státních a jin?ch ve?ejn?ch slu?eb.Věc stává se aktuální tím, ?e některá odvětví státní správy za?ínají o tomto p?edmětu ji? vá?ně uva?ovati, a na p?íklad finan?ní správa na Moravě chystá se ji? v nejbli??í době p?ikro?iti k hromadnému propou?tění vdan?ch zaměstnankyň, k němu? ji? vykonala v?echny p?ípravy.Otázka sama byla v tomto listě ji? několikráte probírána a prodebatována se v?ech hledisk. Zdá se v?ak, ?e je nutno znovu se jí obírati a upozorniti ve?ejnost na v?echny nejd?le?itěj?í momenty, jeliko? p?ípravy, o nich? jsme se zmínili, nasvěd?ují tomu, ?e věc má b?ti provedena ve v?í tichosti, ani? byla p?edem ve?ejně p?et?ásána — zkrátka jako v?echny věci, s nimi? neradi chodíme na denní světlo.Nejd?íve si otázky v?imněme s hlediska státní pokladny. Zde nem??e b?ti pochybností o tom, ?e hromadné propou?tění vdan?ch zaměstnankyň — p?es to, ?e jde o poměrně nevelk? po?et vzhledem k zaměstnaneckému celku — by znamenalo pro finan?ní správu ur?ité náhlé zatí?ení. Odbytné, které by propou?těn?m zaměstnankyním bylo nutno podle zákona vy- platiti, tvo?í dosti slu?nou ?ástku, pohybujíc se u vět?iny zaměstnankyň mezi 10.000 a 20.000 K?. Vedle tohoto okam?itého zatí?ení by p?istoupilo v?dajové zv??ení rázu trvalej?ího v podobě plat? těch, kte?í by na místa propu?těn?ch zaměstnankyň nastoupili, nebo? je známo, ?e po provedení úsporn?ch opat?ení z roku 1932 a 1933 jsou vdané zaměstnankyně nejlaciněj?ími pracovními silami ve státní slu?bě. Jejich platy rozhodně ji? nelze pova?ovati za spravedlivou odměnu práce, kterou konají, n?br? pouze za jakousi podporu k uleh?ení rodinn?ch b?emen, jich? tí?e jedině je nutí, aby v tomto namnoze poni?ujícím poměru dále setrvávaly. Na provedeném propou?tění těchto zaměstnankyň by stát nevydělal ani halé?e, naopak by to pro něj znamenalo zv??ení v?daj?.Vezměme nyní v úvahu stanovisko národohospodá?ské, o ně? patrně Engli? sv?j návrh op?el. Ocitujeme tu nejd?íve v?rok z jeho serie ?lánk?, které pod názvem ?O nouzi v nadbytku“ uve?ejnil v ?Lidov?ch novinách“: ??ízené hospodá?ství v době nouze m??e spo?ívati v tom, ?e do?asně se zadr?ují v popula?ním a nev?děle?ném reservoiru síly, které mají dostate?né zaopat?ení u sv?ch rodi?? a u man?el?...“ Z tohoto ?istě hospodá?ského po?adavku ov?em je?tě nevypl?vá, ?e ty síly, které by se měly ?zadr?et v popula?ním a nev?děle?ném reservoiru u rodi?? a man?el?“ by musely nutně b?ti právě jen vdané ve?ejné zaměstnankyně, ke kterému?to závěru Engli? patrně dospívá. P?i tomto zp?sobu uva?ování by toti? bylo hospodá?sky stejně od?vodněno, aby se ze státní slu?by vzdálili i v?ichni mladí ú?edníci, jich? rodi?e by je je?tě mohli u?ivit!, p?ípadně aby byl z ve?ejné slu?by propu?těn ú?edník, jeho? man?elka je zaměstnána v soukrom?ch slu?bách za takov? plat, ?e by u?ivila 1 svého man?ela. Dosavadní úsporná opat?ení postupovala ostatně p?i omezování p?íjm? státně-zaměst- naneck?ch man?elsk?ch dvojic tak, ?e srá?kou ?inovného postihla plat toho z man?el?, kter? byl ?íselně men?í. Zda by se postupovalo podle této jistě chvalitebné zásady i dále, kdyby se mělo p?ikro?lti k propou?tění? Zda by byl propu?těn na p?íklad mu? v těch p?ípadech, kde man?elka vydělává více a kde tedy ji spí?e je pova?ovati za ?ivitelku rodiny? (Těchto p?ípad? není málo ve ve?ejn?ch slu?bách.)Uvádíme tyto groteskní p?ípady jen proto, abychom ukázali, ?e z ryze z národohospodá?ského hlediska, bez p?ibrání z?etel? jin?ch, nelze dospěti k pau?álnímu po?adavku propou?tění vdan?ch ú?ednic. P?i tom ani nep?ihlí?íme k tomu, ?e by ?lo o opat?ení, které by pro zmírnění nezaměstnanosti bylo kapkou vody na rozpálenou plotnu. Těch několik stovek míst, která by se takto uvolnila, nepadá v poměru k celkovému po?tu nezaměstnan?ch v?bec na váhu, tak?e v?hoda, kterou by snad nezaměstnaná mláde? zdánlivě poci?ovala, nebyla by ani zdaleka vyvá?ením morálního a politického zla, je? by zp?sobila. P?i tom nesmíme zapomínati, ?e mnohé z vdan?ch zaměstnankyň zaměstnávají pomocnice v domácnosti, posluhova?ky a podobně, které by pak jistě propustily, nemohouce je platiti a jsouce donuceny jejich práce vykonávati samy, ?ím? by se zam??len? v?sledek stal je?tě problemati?těj?ím. Otázka je ov?em, ode?la-li by tato zaměstnankyně v?bec do domácnosti a nedala-li by raději p?ednost zru?eni této domácnosti — dobrovoln?m rozvodem, k ?emu? by ostatně mnohé z nich byly z hospodá?ského d?vod? prostě donuceny.A tu jsme u dal?ího bodu, snad nejzáva?něj?ího. Propou?tění vdan?ch zaměstnankyň by bylo opat?ením namí?en?m v prvé ?adě proti mlad?m, proti těm, jim? krise a v jejím d?sledku ubohé platové poměry nedovolují uzavírati sňatky le? v letech p?íli? pozdních a jim? jedině v?děle?né zaměstnání obou jedinc? dovoluje zalo?iti rodinn? krb. U nás se otázkám popula?ním na rozdíl od jin?ch zemí věnuje pozornost velmi malá, ba mo?no ?íci ?ádná. Nebo? jinak bychom asi nemohli b?ti státem, kter? snad jedin? v Evropě nejtí?ivěj?í b?emena hospodá?ské krise ulo?il na bedra té generace, která se má postarati o zdatn? popula?ní dorost národa. Celé na?e zákonodárství bytové, mlad?m nep?ející poměry platové a postupové, instituce aspirant? a praktikant?, poměry v advokacii a v léka?ství jsou toho doklady nikoliv jedin?mi. Odníti p?i tom je?tě i mo?nost v?děle?ného zaměstnání mlad?m ?enám, znamená zni?iti tisíce mlad?ch man?elství, je? se dnes sotva protloukají, a znemo?niti dal?ím tisíc?m vejiti v zákonn? poměr. Uvědomili si toto ti pánové, kte?í se ji? nemohou do?kati okam?iku, kdy budou podepisovati propou?těcí dekrety vdan?m státním zaměstnankyním?A nakonec je?tě úvahu v?eobecnou. V na?í ústavní listině stojí věta, na ni? jsme právem hrdi, která nás v demokracii staví po bok, ba i nad některé vyspělé demokracie západní. ?V?sady rodu, pohlaví a povolání se neuznávají“. Je?tě p?ed dvěma lety stála podobná věta i v ústavě rakouské, a? kleri- kální reakce dosáhla také tam propou?tění vdan?ch ?en ze státních slu?eb. A je?tě jedna velká ?í?e posílá ?eny do kuchyně, p?ikazujíc jim jako jedin? úkol — roditi syny pro válku budoucnosti. Máme te? i my následovati těchto p?íklad?? Nepí?eme to snad proto, ?e bychom byli nějak?mi nad?en?mi ctiteli sufra?etek a radikální emancipace ?en. Ale m??e b?ti mravnosti v man?elství, v něm? hospodá?ská závislost ?eny jemu dává povahu obchodu — prodeje du?e i těla ?eny za její hospodá?ské zaopat?ení? Vidíme v hospodá?ské samostatnosti ?eny i vdané něco více ne? politickou vymo?enost demokracie a socialismu — vidíme v ní etické povznesení ?eny, vysvobození z ?bílého otroctví“ a postavení poměru mu?e k ?eně na pevněj?í etick? a mravní základ.Snad by to bylo p?ece jen ?koda obětovati jednomu odstave?ku hospodá?ského memoranda ...F.P?ece praktické ?eskoslovenství??P?ítomnost“ u? několikrát upozornila na nutnost změny ?eskoslovenské politiky personální. Ukázala na mno?ství ?kod, které na věci ?eskoslovenské napáchal dosavadní systém, podle něho? Slováci jsou umis?ováni jen na Slovensku a ?e?i jen v zemích historick?ch, ?P?ítomnost“, ?ádající změnu této politiky, tlumo?ila tím jen p?ání těch, kte?í s obavami sledují stálé oddalování Slovenska od zemí historick?ch a vidí podvratn? d?vod jeho v separatistické personální politice pra?ské.Nedávno p?ijal ministr po?t zástupce po?tovních organisaci ?eskoslovensk?ch na Slovensku. A ti s ním jednali o nutnosti p?idělování nově p?ijíman?ch sil ze Slovenska do zemí historick?ch a naopak. Ministr nutnost změny dosavadní personální politiky pro sv?j resort uznal. Vě?íme, ?e dr. Franke nez?stane p?i platonickém uznání a ?e prakticky změnu provede. — Bylo by v?ak ?koda, kdyby celá věc nebyla, d?íve ne? bude provedena, pe?livě rozvá?ena. Návrh po?tovních zaměstnanc? mluví o nově p?ijat?ch silách. To není právě nejsprávněj?í formulace. Nově p?ijat?ch sil bude v dohledné době poměrně málo. To je první d?vod, kter? mluví proti úzké formulaci po?tovních organisací. D?vod druh? spat?ujeme v tom, ?e změna personální politiky by se nové pí i jit? c h sil dotkla velmi citelně postráncefinan?ní. B?ti by jí posti?eni alespoň ti ú?edni?tí aspiranti, kte?í by jinak mohli b?t umístěni doma. To je d?vod, kter? by zastánci separatistického systému, a? u? na straně ?eské nebo slovenské, jistě proti změně personální politiky uvedli v prvé ?adě. Bylo by proto snad lépe, kdyby do?lo k v?měně mlad?ch zaměstnanc?, t?eba byli u? zaměstnáni.Prakticky proveditelná je věc takto: Slovák musí si odslou- ?it ur?itou dobu (na p?. 2 léta) v zemích ?esk?ch, a stejně ?esk? ú?edník, ze zemí historick?ch, na Slovensku. Po uplynutí této doby bude takov? zaměstnanec na vlastní ?ádost p?elo?en zpět na Slovensko nebo do zemí historick?ch. To je, myslím, ?e?ení jednodu??í i ú?elněj?í ne? automatická obligát- nost zpětného p?elo?ení. Poněvad? mladí lidé, kte?í vědí. ?e ze svého nového místa nebudou musit odejít, le? na svop ?ádost, se podle toho (t?eba i kdy? ne hned) za?ídí Dosavadní zku?enosti, a? u? se slovensk?mi ú?edníky v Praze nebo s ?echy na Slovensku, pro to mluví.Dr. Vlád.- - Eer^i-Co bolí ?eskoslovenského vojákaV dne?ní mezinárodní vá?né situaci je nesporně d?le?itě zajistiti si spokojenost a oddanost armády. Zálo?níky — ?sl. státní zaměstnance z let 1926—34, do?adující se vloni v prosinci marně spravedlivého zapo?tení vojenské s 1 u ?by (bez peně?it?ch doplatk?) — zará?í a bolí, ?e p?i v?po?tu k?ivd a bolestí na?í armády byli opominuti. A p?ece jistě není rozumné a správné podceňovat náladu těchto 21.000 za slu?bu vlasti dosud po?kozovan?ch státních zaměstnanc?. ?i p?edpokládají p?vodci neprozíravého loňského sněmovního rozhodnutí, ?e odmítnutí zálo?níci prodělávali leto?ní p?ísné a de?tivé manévry, zatím co jejich star?í kolegové-ne- vojáci trávili 3—4 t?dny v suchu nebo v lázních a s měsí?ní gá?í dávno (p?ed 1% rokem) o jeden stupeň vy??í, radostně a s nad?ením ? Zdá se jim spravedlivé, ?e na p?. zálo?ní d?stojník, mající (kromě odbyté vojenské slu?by a 3 prázdninov?ch cvi?ení ve zbrani) ne bez v?loh a nepohodlí absolvovan?ch 7 instruk?ních celoro?ních d?stojnick?ch kurs?, pově?en? bezplatn?m v?cvikem mláde?e v brannosti, v civilu odb. u?itel, je za toto v?e o 1% roku platově pozadu proti sv?m spolu?ák?m-nevoják?m i spolu?a?kám? (nemajícím ani zmíněn?ch mimopovinností!) l%letá vojenská slu?ba jej v?ak po?kodila kromě zna?né měsí?ní ztráty (150 K?) i o jednu vloni zavedenou postupovou taxu (80 K? měsí?ně; jednotlivce celkem tedy o 230 K? měsí?ně!), které jeho spolu?áci d?ívěj?ím postupem unikli. Je tato ztráta d?vodem k radosti nad slu?bou v armádě? Není to p?ímo absurdní, ?e u?itele-vojáka platově o p?l roku p?edstihl cel? ro?ník ni??í, i spolu?ák, kter? propadl a za?al o cel? rok později ? Stejně na pová?enou je v?sledek loňsk?ch drah?ch protestních sch?zí, peticí a ve?ker?ch boj? těchto mlad?ch, sotva dostate?ně placen?ch lidí: o? 8 let zápasili, zapo?tenívojnya spravedlivé platové p?i?azení k spolu?ák?m, nevymohli sobě, jim? se léta k?ivdilo, ale těm, kte?í teprve nastoupili a nespravedlnosti nepocítili! ?eho se tou k?ivdou dosáhlo? ?e se rozjit?ili a znesvá?ili ti, kde na p?átelském jednotném duchu a svornosti tolik zále?í: na?e vojsko.Od prosince 1934 máme toti?:Vojáky osvoboditele-hrdiny, kte?í za nezaplatitelné slu?by republice mají dvakrát a? t?ikrát zapo?ítánu vojenskou slu?bu.Vojáky, mnohé dosud ?patné republikány, kter?m je stará vojna rakouská, rozhodně protirepublikánská a proti?eská zapo?ítána a zhodnocena.Máme dokonce i nevojáky, kter?m se vojna ?ítá (?eny zaměstnané u? za světové války).První vlastní vojáky z let 1918-26, jim? republika neuk?iv- dila a vojnu zapo?ítala.21.000 voják? z ne??astn?ch let 1926-34, trestan?ch za slu?bu vlasti peně?ními ztrátami.??astné vojáky po roce 1934, jim? to, po ?em jejich p?edch?dci 8 let tou?ili, spadlo do klína.Jen sebezap?ení a láska k republice pomáhá odmítnut?m ml?et a konat povinnost. Ale je rozumné, poctivé a proz?etelné ml?et a h?e?it na jejich trpělivost? ?i Ra?ínovo ?za práci národu se neplatí“ se vztahuje jen na těchto 21.000 zálo?ník? ?sl. armády ?Ks.literatura a uměníF. Peroutka:Jak to ?íci zdvo?ile?(K nové sezóně v Národním divadle.)Nedávno otiskli jsme zde ?lánek o otázce ?éfa opery v Národním divadle, ale to neznamená, ?e otázka ?éfa ?inohry neexistuje. Jen bytost zcela otupělá v?kony na?í první ?inoherní scény a následkem toho bytost s oslabenou vnímavostí uměleckou to necítí. Bohu?el pat?í mnoho na?ich kritik? mezi takové bytosti.P?ed prázdninami se hodně debatovalo o umělecké úrovni ?inohry Národního divadla a o tom, co by se mělo po?ít, ale kdyby ka?dá debata měla míti tak málo v?sledku, pak by bylo lépe nedebatovati v?bec, poněvad? není d?stojno proná?eti ?e?i, kter?ch si nikdo nev?ímá. Pochybuji, ?e pod vlivem této pronikavé debaty rozhodující ?initelé v ústavu, o něm? bylo diskutováno, p?enesli jedin? akt se stolu na st?l. ?inohra Národního divadla vchází do nové sezóny za je?tě nep?íznivěj?ích podmínek uměleck?ch, ne? kdykoliv za posledních patnáct let. Vím dob?e, kdo byl Hilar. Byl to, jak Hennequin o komsi praví, ?genius vadn?“. V jeho práci mísily se věci znamenité i tě?ko snesitelné. P?es p?átelství, které nás pojilo, nikdy se mi nep?estaly protivit jeho expresionistické záliby. Z?stal trochu dlouho vězet v módě, která v samotném Německu, je? ji vyna?lo, rychle p?e?la. Ostatně v poslední době, po nemoci, to bylo u? jen p?l nebo ?tvrt Hilara. Vnit?ně zlomen? a p?ed nad?ízen?mi byrokraty skoro dojemně polekan? ?lověk. Mu?, kter? cítí, jak z něho vyprchávají síly, a kter? se t?ese o svou posici a snad o svou existenci. V?buchy starého divo?ství st?ídaly se s periodami ochablosti. Kormidlo zvolna vypadávalo z jeho rukou. A p?ece to byla poslední postava mezi těmi, je? v Národním divadle nevystupují p?ed kulisy, která měla na sobě zcela z?ejm? rys velikosti. Co zb?vá, je nasládlá nebo nakyslá pr?měrnost. Obávám se, ?e v Národním divadle brzy nám v?em bude úzko z pr?měrnosti a bezbarvosti, které se tam nyní bez p?eká?ek roztáhnou.Sly?ím, ?e v?ak administrativa ústavu funguje znamenitě. Kdybych byl povoláním ú?etní, seděl bych snad tedy v hledi?ti Národního divadla potě?en jako na místě po?ádku, které musí lahodit ú?ednické du?i. Snad bych také navrhl, aby se tam po?ádaly exkurse ?ák? obchodní akademie. Poněvad? v?ak uspokojení tohoto druhu jest mnoh?m z nás odep?eno, nezb?vá nám ne? pozorovat, jak za zástěnou honosného a nic nepovídajícího verbalismu, kter? ve Věstníku Národního divadla pěstuje jeho velmistr p. Goetz, mizí z tohoto ústavu v?echna verva, v?echna intensita, v?echna podnikavost, a jak v?echno se posunuje k stadiu pokojné a nudné p?e?v?kavosti. Jest mi samotnému nep?i jemno, ?e zase podnikám, jak se ?íká, útok na p. Goetze a ostatní ty hodné lidi v Národním divadle, kte?í mi nikdy nic neudělali. Ale nep?estal jsem vě?it ve funkci divadla, by? by to byla ta funkce, ?e v nás znásobňuje pocit ?ivota, a tě?ko sná?ím onu lhostejnost, s ní? tento národ a tato demokracie dr?í v prstech z?ejmě vadnoucí květinu svého divadelního umění. Otázka, jaké divadlo máme, je ?ástí otázky na?í národní aktivity. A jestli?e v této věci u?ívám mimoděk nějakého zvlá?tě naléhavého p?ízvuku, tedy patrně proto, ?e si uvědomuji, ?e za dne?ní stav v Národním divadle je odpovědna generace, k ní? nále?ím, a ?e selhává. Nikdo nem??e nazvati pr?bojnou aktivitou nebo údobím intensity to, co na?e generace na divadle provozuje. Je to spí?e dr?ení nabyt?ch míst. Máme v?echnu skute?nou aktivitu v divadelním umění p?enechat komunist?m a sami se spokojit tím, co jsem v??e nazval p?e?v?kavosti? Styděl bych se za to. Ale mluvme si up?ímně: jak dnes věci stojí, je premiéra komunistického re?iséra nebo premiéra nějakého amerického filmu vět?í a o?ekávaněj?í událostí ne? premiéra na Národním divadle.?Na?e divadelní kritika ov?em mo?ná solidárně vystoupí a, dovolávajíc se svého odbornictví, bude uji??ovat, ?e to s Národním divadlem není tak zlé. Vylo?í, ?e za těch a těch podmínek (za?ne bitvou na Bílé ho?e a porobou, je? následovala) nem??eme mít divadlo lep?í. Mo?ná. Ale to je konec konc? otázka temperamentu, jak to kdo sná?í. Já tedy se vzpouzím a navádím i jiné, aby se také vzpouzeli. Chceme dobré divadlo, nikoliv dobr? v?klad o tom, pro? je na?e divadlo ?patné. Z ?innosti na?í kritiky, která je viditeln?mi i neviditeln?mi nitkami spojena s dne?ním re?imem v Národním divadle, se úplnou a bezohlednou pravdu nedovíme. Na?i kriti?tí odborníci bohu?el b?vají takové bytosti, které sam?m vysedáváním v na?em divadle pomalu zapomněli, co je to divadlo dobré, a jestli?e nezapomněli úplně, tedy ohlu?ují své svědomí, aby nemusili ublí?it tomu nebo onomu, na kom jim zále?í. Pak je je?tě jin? druh kritik?: sami o sobě ?íkají, ?e jsou divadlem unaveni; zívají u?, kdy? vstupují do foyeru; ale nep?estanou psát o tom, co je p?estalo zajímat, poněvad? jsou toho mínění, ?e ?lověk zbyte?ně nemá pou?tět ?ádnou ve?ejnou posici z rukou. Ptal jsem se nedávno jednoho kritika, jaké je jeho skute?né stanovisko k Národnímu divadlu. Po del?ím váhání odpověděl, ?e ?resignované“. Z tohoto sboru interesovan?ch, unaven?ch a resignovan?ch ?ádn? popud k nápravě nevzejde. Tím bychom si u? mohli b?t jisti. Dokonce se tu bude spí?e nápravě p?eká?et, proto?e tento sbor odborník? nem??e p?ipustit, ?e nemá pravdu. Ale v oné Andersenově historce odborníci také tvrdili, ?e král má na sobě ?aty, a musilo p?ijít dítě, aby poznalo, ?e král je v ko?ili.Národní divadlo nebylo by mohlo upadnout do onoho stavu, jen? ve srovnání se světov?m stavem divadelního umění je nicotn?, kdyby kritika plně konala svou povinnost. Polo?ili jsme v ?elo ?lánku otázku: jak to ?íci zdvo?ile? To znamená: jak vylí?iti pravdivě dne?ní stav na?eho divadla a zaehovati p?i tom zdvo?ilost k ?initel?m? Pan ministr ?kolství letos na ja?e se rozhodl, ?e na chvíli dá p?ednost pravdě p?ed zdvo?ilostí, a vyslovil se, ?e Národní divadlo nebezpe?ně blí?í se ?mí?e. Kdo viděl d?evěn? p?vab spole?ensk?ch scén na tomto divadle, kdo si v?ímal tu pěstované konversace, která není konversací, n?br? několika slepen?mi monology, komu neu?lo, ?e na této scéně hou?evnatě se udr?ují nejstar?í zlozvyky jako mluvení u rampy do publika, dá p. ministrovi ?kolství za pravdu. Ka?dá podru?ná německá scéna p?ed?í po té stránce na?i scénu representa?ní. Ale hanba je, ?e ?íci to měl odvahu ministr ?kolství, nikoliv kritika.?Po kolikáté máme opakovat, ?e hlavní p?vod zla je v onom ne??astném abonentním systému, kter? znamená velkov?robu novinek, bě?ící pás v divadle, nedostatek zkou?ek a p?ípravy, ?tvaní herce z jedné hry do druhé? Kdysi jsme snad polemisovali proti abonentnímu systému jako proti ně?emu, co je mo?no odstranit. Této naděje jsme se u? skoro vzdali. Pro ochablé tv?r?í síly vskutku nejlépe se hodí abonentní systém, kter? zaji??uje náv?těvu automaticky; není t?eba se ucházet o náv?těvníka kvalitou práce; pan Novotn? a pan Truhelka jdou do divadla, kdy? p?ijde jejich den; neuvidí-li tu nic dobrého, uvidí tu aspoň něco nového, lze-li ov?em mluvit o ně?em novém, kdy? ?lověk po pěti francouzsk?ch veselohrách uviděl ?estou. Tairov p?edem upozorňoval filistry, ?e si ve svém divadle nep?eje jejich náv?těv. To je snad extrém; nep?áli bychom si, aby se divadlo oddálilo od prostého ?lověka. Ale abonentní systém je druhá kraj- nost: tu se po ?osáku ?iroce otvírá náru?, tu jest lákán slibem, ?e uvidí pěkně jedno za druh?m. Paní Anna Sedlá?ková byla bohyní tohoto filistrovského systému, a vtiskla Národnímu divadlu více ze svého charakteru ne? kdo jin?.?ádn? herec nem??e dob?e vytvo?it dvacet nebo i t?icet postav do roka. Ale abonentní systém jej k tomu nutí. Nutí jej i re?iséra, aby se spokojovali povrchností. Sotva v?ak má smysl p?íti se o tyto věci; v Národním divadle není dnes odpovědné osobnosti, která by v sebe měla tolik d?věry, aby se odvá?ila z?íci v?hody automati?nosti, je? se skr?vá v abonentním systému. Není tu mu?e, kter? by se odhodlal v?iti na sebe risiko, ?e s dobr?m a pe?livě propracovan?m kusem docílí padesáti nebo sta p?edstavení, jako jich docilují Werich a Voskovec, E. F. Burián a Vlasta Burián. Není mo?no někomu namluviti sílu, kterou v sobě necítí. A rozejiti se s abonentním systémem — to? otázka sebed?věry. Otázka sebed?věry také pro dramaturga. Nebudeme obdivovati dramaturga, jeho? skute?n? program by měl míti název ?Co rok dal" a kter? bez ladu a skladu a bez p?eká?ek, je? by mu p?sobil charakter poněkud vyhraněněj?í, dopraví na jevi?tě prostě skoro v?echno, co se za poslední rok v dramatické produkci vyskytlo. Dramaturg, kter? zasluhuje uznání, dovedl by vyplniti celoro?ní repertoár několika ??astně volen?mi kusy.9Druhá p?í?ina zla: nejen co se t?ká dramaturgie, n?br? i co se t?ká re?ie a herectví nikomu se nepoda?í rozlu?tit, jak? směr Národní divadlo representuje. Viděli jsme tam nyní p?edstavení, ve kterém herci hráli asi t?emi r?zn?mi styly, je? na sebe stra?livě a sk?ípavě nará?ely. Také re?isé?i pozbyli odvahy a nepokou?ejí se zladiti disparátní prvky. Hilar ve své knize ?Boje proti v?erej?ku“ psal: ?Souhra celku! Jak? to zdlouhav?, krut?, tě?k? úkol, p?i něm? se krvácí se v?ech stran!“ Tuto zásadu donesli s Hila- rem do hrobu. Nikoho dnes v Národním divadle nenapadne, aby krvácel nebo si ?inil zbyte?né nep?íjemnosti.Ka?dé dobré divadlo v divadelní historii opíralo se v?dy o ur?ité zásady, kter?m dohromady se ?íkalo směr. Ale ani kdyby se vypsala sebe vy??í cena, pro směr Národního divadla nikdo nevymyslí jméno, nebo? n i c nelze jinak pojmenovat ne? zase nic. Poněvad? tu není směru, herci jsou ponecháni bez uměleckého vedení sami sobě: rychle vydají ze sebe, co je v nich na p?irozeném talentu a originalitě, a pak u? se jen opakují nebo tápají. S obavami pozorujeme po té stránce i některé herce zvlá?tě nám milé. Ale sotva jim to lze vy?ítat: v?ude na světě podporuje herce pevné umělecké vedení. U nás, kde toho není, zplaní herec rychleji ne? jinde.To souvisí s jin?m problémem, tě?ko ?e?iteln?m, jak p?iznám: věc směru je p?evá?ně věcí re?iséra, ale na Národním divadle není velk?ch re?isérsk?ch individualit. Skoro se zde zapomíná, ?ím re?isér m??e a má b?ti. Zde klesá re?isér témě? do role inspicienta. A jestli?e někter? vzpírá se tak u?initi, je rychle ostatními ?initeli stla?en do bezv?znamnosti. Snad i zde uva?ujeme zbyte?ně, nebo? pouhá úvaha re?iséra nevytvo?í, a bez objevu vynikající re?isérské osobnosti je umělecké obroda Národního divadla témě? vylou?ena.9V nedostatku siln?ch uměleck?ch osobností panuje v Národním divadle ten kdo zb?vá: byrokracie. To ov?em není uměleck? ?initel, a v ni bychom jenom úplně neprávem skládali naději na nějaké umělecké povznesení. Panuje zde dokonce dvojí byrokracie: vlastní divadelní byrokracie a pak byrokracie v ministerstvu ?kolství, která ov?em p?ed ve?ejností dává za své p?íkazy zodpovídat ?editelství divadla. Dne?ní Národní divadlo charakterisuje rozhodná p?evaha byrokratick?ch osobností nad uměleck?mi. Tím se o uměleckém stavu a mo?nostech divadla také snad dost praví.Kone?ně by zb?val odstavec, kter? by mohl nésti titul: vláda ?en. Ne těch, které hrají, n?br? těch, které nehrají^ aTějsou s rozhodujícími ?initeli sp?ízněny nějak?m legitimním svazkem. Ale jak tohle ?íci zdvo?ile? To nevíme, a proto tento odstavec p?ed?asně ukon?íme.9Jak má tedy p?ijíti náprava? Není věcí jednoho ?lověka, aby to vymyslil. Ale jedno je jisto: nejd?íve je t?eba rozehnat málo zaslou?enou a tupou spokojenost a — zdvo?ile nebo nezdvo?ile — po pravdě konstatovat uměleck? stav, do něho? se Národní divadlo dostalo. A? tato pravda bude odhalena a zji?těna, mnoh?m se objeví nesnesitelnou, a v?ichni dohromady budeme hledat cesty nápravy.Olga Srbová:0 na?em románěA by mi bylo dob?e rozuměno — chci mluvit o pr?- * měrném ?eském románě. Tedy ne o těch t?ech nebo ?ty?ech knihách, které se tu snad objevily v posledních letech a byly uznány za mezinárodní, ostatně bych byla v rozpacích, kdybych je měla jmenovat —ale budou to ty, je? se vám nebudou hodit do m?ch dedukcí. Víme dob?e, co si p?edstavit, mluví-li se o pr?měrném románu francouzském, anglickém nebo ruském. V prvním b?vá zajímav? alespoň autor, ve druhém hrdina, ve t?etím prost?edí. Ná? pr?měrn? román b?vá nudn?. P?edev?ím proto, ?e nechce b?t za ?ádnou cenu pr?měrn?m a poskytuje smutn? pohled jako ka?dá ztracená existence s pocity veliká?ství. Nechce věděti, jak se oby?ejně ?ije a hovo?ívá, neobrací se k pr?měrnému ?lověku jako k hrdinovi ani jako ke ?tená?i. Realistick? autor neumí kopírovat, surrealistick? nás pak nevydra??uje, proto?e nevíme, ?eho se t?ká jeho snová nadstavba. Proto?e nejsme literárními historiky, nem??eme odlo?it stranou sv?j hlad, kter? z?stává nenasycen po ?etbě tolika kní?ek, ba naopak, roste s pot?ebou. Nem??eme proto neobvinit autora a nezamyslit se nad tím, pokud je on jedin?m vinníkem.Po?ehnání ?esk?m chaloupkám.Vět?ina na?ich román? ?erpá sv?j děj na venkově. Je pravda, ?e z jeho chaloupek vy?lo nejvíce na?ich básník?, ale je také pravda, ?e tyto chaloupky jim stály p?ed o?ima i tenkrát, kdy toho bylo nejméně t?eba, kdy ?ili dávno uprost?ed konkrétních událostí, je? se nesna?ili vidět p?esně. Jejich p?íklad p?sobil mocně i na jejich městské druhy a p?sobí dodnes na jejich potomky, kte?í pí?í o venkově, jej? znají jen z doslechu. Venkovsk? román tvo?í nej obsáhlej?í ?ást na?í prózy a také tu nejmocněj?í. ?ivot na venkově se nevzdálil tak mílov?mi kroky tradice, jako povále?n? ?ivot městsk? a kniha, která z něho ?erpá, nepozb?vá tradi?ní románové formy. Autor má po ruce tyto dva opěrné body a vytvá?í dílo, jemu? není co vytknout. To se t??e p?edev?ím sou?asného románu slovenského, kter? se obrací k látkám, je? se u nás zdají vy?erpány. Ká?e-li se u nás proti sociálnímu realismu v literatu?e, musí jít jen o tohoto Urbana nebo Jilemnického, o jediné autory, kte?í dovedli spojit tradi?ní realismus se sou?asn?mi obsahov?mi po?adavky. Celá ?kola vznikla proti nim — není to paradoxem?Venkovsk? román ?esk? je dvojí. P?edev?ím rura- listick?, to znamená jaksi zemitě mystick?, primitivně citov? a propagovan? rozhlasem. Ruralistick? autor se v?ak neodvá?í popsat vám, jak se vozí hn?j nebo dojí kráva. Proto?e se jen cele vydává z oblasti citové, nem??e ji brzkého dne nedo?erpat. Jeho v?boje mohou b?t p?edev?ím formální, co? u nás stále znamená spí?e zále?itost jazyka ne? stavby.Venkovské motivy také p?edev?ím zpracovává román lidov?. Karolina Světlá objevila náměty, je? se zdály v její době zázra?n?mi. Rais a J. ?. Baar tvo?ili díla, je? jsou jmenována v ?ítankách na rozdíl od těch, kter?mi se hem?í dne?ní lidové ?asopisy, zvlá?tě ?enské, a které stále vycházejí v pestr?ch obálkách. Vkus pokulhává za objevy. Dnes, kdy je Rais démodé, se objevuje na sta jeho zpotvo?en?ch napodobenin, které jsou k??em, a? o padesát let d?íve by byly uměleck?m dílem z tého? d?vodu, jakoby jím byla díla Vrbová a Haise T?neckého. ?íká se, ?e pro svoji ?astou mravou?nou tendenci splňují tyto knihy poslání, na které nikdo jin? nepomyslil.O tom poslání.Poslání bylo slovo, s ním? na?i pradědové vstupovali do literatury. To neznamená, ?e pocítili náhle polibek Musy a jali se bojovat o svoji ?est a slávu. Pov?imli si jen ně?eho, co bylo t?eba napravit nebo zalo?it, a proto?e tomu bylo lze nejlépe napomoci perem, chopili se pera. Tehdy se stávali lidé ze zaujetí noviná?i a nestávali se jimi z nouze po ztroskotání se sbírkou ver??, tehdy se stávali spisovateli bez soutě?í a cen. I kdy? se nám dnes zdají Tylovy povídky naivní, i kdy? se neza?teme s nad?ením do Jana z Hvězdy, musíme jim p?iznat jednu p?ednost — ti lidé věděli, co chtějí. Jestli?e si dnes literáti stě?ují na nedostatek poct nebo ?tená??, p?edev?ím si stě?ují na malé pochopení tam, kde měli chápat d?íve oni. Máme knihy formálně dokonalé, máme díla komplikovaněj?í nejslavněj?ích román?, ale vnit?ně nedomrlá. Nemusíte chodit a? do roku osma?ty?icátého, chcete-li zvědět, co zm??e v?le v umění. Sledujte literaturu v SSSR. M??ete protestovat, ?e je to tvo?ení pod diktátem a podle ?ablon — ten diktát někam smě?uje a ?ablony se osvěd?ily. U nás není základu, kterého by se autor chopil s p?esvěd?ením a láskou. Snad proto, ?e p?íli? podléhá tomu chudi?kému diktátu minulého století, kter? ?astěji ?íkal na?im autor?m do pera: Pi?, jak cítí?, místo Pi?, jak sly?í?. Nebo proto, ?e má blí?e k v?erej?ím knihám ne? ke dne?nímu ?ivotu. To není ?e?eno na adresu těch opovrhovan?ch prav?ch, kte?í nám to nikdy nevyvraceli, platí to i o těch nejnověj?ích, proto?e, zdá se, jsme si v?ichni v p?íli?ném mládí zvykli oddělovat v?voj ?ivota a literatury, a vále?né romány nám znamenají něco jiného ne? světová válka.Hledáte-li poslání dne?ního spisovatele, naleznete u toho nejlep?ího odpově? v literární p?íru?ce. Je pravda, ?e vě?íme, ?e jazyk, kter?m je u nás psáno, pot?ebuje vy?istit a získat novou ??ávu, ?e je nutno odstranit spoustu slov a zavést nová a ?e to není lehká práce, vě?íme, ?e je nutno vlévat v?e do nov?ch kadlub?, ale vě?íme také, nyněj?í stav je tedy do?asn?, a ?e brzo za?ne v těchto nov?ch formách kypět nov? obsah. Proto?e, díky Bohu, ná? venkovsk? ?lověk je?tě nep?estal vě?it v to, ?e mu ka?dá kniha má něco dát, a to něco je toté?, co naz?vali na?i p?edkové posláním a ?emu se dnes ?íká t?ebas tendence v literatu?e.Nemáme bur?oasie.Alespoň v románě ne. Dílo ?apka-Choda se nám zdálo zázrakem a nelenili jsme je navrhnout k francouzskému p?ekladu. Normální Francouz ov?em nem??e pochopit, co nás mohlo u této ?Turbiny“ tolik nadchnout. Neví, ??astn? potomek národa, u něho? se jakobíni stávali aristokraty a pradleny se nerozeznaly od vévodkyň, ?e psát o městském ?lověku je u nás vzácněj?í ne? psát o cestách po mo?i. Neznáme poesie města, ale neznáme ani jeho v?edního ?ivota a p?edev?ím neznáme jeho ?lověka. Literatura nám p?edkládá typy z městské periferie, ale nep?iznává, ?e i sláva těchto p?ekro?ila zenit, ?e jde o víc, ne? o apa?ské dobrodru?ství. P?i ?etbě novin jako bychom nechápali, ?e tolik věcí se děje v tak těsně na?í blízkosti, věcí, o kter?ch nám nikdo nic ne?íká. Nového nezaměstnan? u? svádí pro svou novost k dramatisaci. Ale nová bur?oasie neexistuje. Vystupuje p?edev?ím na na?ich jevi?tích a my se tvá?íme, ?e známe ty sle?ny, které vy?ívajíce ?ekají ?enicha i jeho, kter? ?ije ??astně z otcovy nesmírné gá?e. Namlouvají nám, ?e jsme vlastními děde?ky a my neprotestujeme. V umění jako by stále existovala tá? p?edstava mě??áka, která se rodí v komunistické fantasii. Jen?e těm alespoň zvedá ruku v hněvu, zatím co autor se s ní mazlí; bu? ?e p?i tom sní o za?lém dětství nebo ?e si p?edstavuje nedosti?itelné.Něco se změnilo.Proto?e, a tady jsme u jádra věci, něco se válkou změnilo. V na?em ?ivotě, i v tom nejv?edněj?ím, se dějí p?eměny, nad nimi? se klene literatura, která po vitalistickém rozbujení sil, po formálních obnovách staví p?ece stále na ně?em, co bylo. Jde tu o typ ?ivota i ?lověka. To, co u nás ?teme, se stále t?ká rakouského ob?ana. V ?eském filmu hraje hlavní roli ?ehona a Kondelík, a? si hraje t?eba na demokratického ministra. Mluvit o mlad?ch lidech viděn?ch ?esk?mi autory znamená ?ervenat se, ?e jsme dovolili, aby si nás někdo tak p?edstavoval. ?eské literatu?e chybí typ. Typ, kter? si je?tě nemohl vytvo?it ani stát tak mlad?, jako je ?eskoslovenská republika. V?echno je nejisté a osudy i tvá?e se mění rychleji ne? byli zvyklí spisovatelé v?erej?ka. Je tě?ko je zachytit, a proto se auto?i raději obracejí k typ?m román? v?erej?ích. Nevy?ítejme jim to, v?dy? i hrdinové jejich p?edch?dc? měli své otce, v?dy? typy existují p?edev?ím v literatu?e a udr?ují se kni?ně, p?izp?sobujíce se r?znému ?ivotnímu standardu. Tento standard u nás bu? není nebo z?stal neobjeven. Zdá se, ?e ka?d? anglick? nebo francouzsk? ?tená? ví, jak vypadá po?ádn? oběd, a ?e rusk? ?tená? ví, jak má vypadat. U nás není universálního zp?sobu stolni- ?ení, ale m??e vzniknout i s pomocí spisovatelskou, jako kni?ní typ vchází v ?ivot.doba a lidéBed?ich Pile:Citáty z jednoho ?asopisuTsou i negativní dokumenty o kultu?e. Nále?í k nim ně- meck? antisemitsk? ?asopis ?Stiirmer“. Je?tě nikde nebyl v tak obrovském mě?ítku nikdy u?iněn pokus, tak zakaliti politickou situaci, jako v Německu t?deníkem ?Stiirmer“. Kuplet, zpívan? kdysi v kterémsi německém kabaretu, kon?il refrénem: ?V?ím jsou vinni jen ?idé. — Pro?pak vlastně jsou ?idé v?ím vinni? — To nechápe?? Jsou v?ím vinni!“To jest — v kostce — světov? názor ?Stiirmera“.Jak vznikl ?asopis ?St?rme r“.List páně Streicher?v má ji? za sebou dráhu, kterou bychom za jin?ch okolností musili nazvati slavnou. List? jako ?Stiirmer“ byl po revoluci úctyhodn? po?et. Bylo v nich ji? tehdy uji??ováno, ?e uvědomělí Germáni nemají nakupovali v ?idovsk?ch obchodech. Kdy? pak obdr?ely od nějakého ?idovského obchodu náhodou inserát, daly na ur?it? ?as pokoj.Poněvad? obecenstvo tehdy nevěnovalo p?íli?nou pozornost podobn?m vyděra?sk?m experiment?m, bě?elo o to, aby byl věci dán zajímavěj?í ráz. A poněvad? tehdy právě nastala veliká doba pornografie, musil b?t honem vynalezen zvlá?tní její zp?sob, toti? pornografie, vyzdobená germánsk?m nad?ením. Tenkrát by je?tě nikdo nebyl tu?il, ?e bude pornografie pod znamením hákového k?í?e slaviti takové triumfy. Dnes otev?eme ?Německ? t?deník Stiirmer“ a najdeme hned na první stránce obrázek, ur?en? k tomu, abv podrá?dil smysly nenáro?n?ch ?tená??: německá slu?ti?ka. její? panenské tvary z?etelně se r?sují pod lehkvm oblekem, zdě?eně couvá p?ed nestv?rnou chlupatou rukou, ?idovskou rukou, jak v?mluvně prozrazuje velik? prsten s Davidovou hvězdou.V tém?e 34. ?ísle ?Stiirmera“ najdeme bezprost?edně pod tímto pěkn?m obrázkem je?tě několik podrobností o p?íhodách, které ?Stiirmera“ obzvlá?tě zajímají.?Jednoho ve?era pozorovali dva kamarádi z protěj?ího domu, ?e v soukromé kancelá?i ?ida Osvalda ho?í je?tě po uzav?ení obchodu světlo. P?istoupili blí?e a stali se svědky jednání, které jim vehnalo krev do tvá?í. ?id Osvald seděl p?ed sv?m psacím stolem. P?ed ním pak tan?ilo ve stavu úplně neoble?eném německé děv?e. To, co se dále dělo p?ed o?ima obou skryt?ch pozorovatel?, nem??e b?ti na tomto místě vylí?eno ...“Jinak je obsah listu p?esně takov?, jako b?val. S originálními povída?kami o rituálních vra?dách se ov?em tehdá je?tě nemohlo nic za?ínati. P?edně to nebylo dovoleno a za druhé byla by tehdy je?tě naprostá vět?ina německ?ch Udí tomu nevě?ila. I tento poměr se v?ak ?asem, jak známo, úplně obrátil. Naposledy oznámen? po?et nákladu ?Stiirmeru“ dosáhl takové v??e, ?e ji? není daleko vzdálen od nejúspě?něj?ích německ?ch novin. V neméně ne? 430 tisících v?tiscích je dnes vydáván tento plátek, neobsahujía ni?eho jiného, ne? ubohé pokoutní vyděra?ské listy p?ed 15 letvr toti? denunciace. Vydírání, nejhloupěj?í padělání skute?n?ch událostí, pornografie.Jací lidé také dělají dějiny.Ostatně stal se pan Streicher, vydavatel ?Stiirmera“, v Německu dnes velmi oblíbenou osobností, na jeho? nejnověj?í du?evní v?plody nedo?kavě ?ekají statisíce Němc?. Nesmíme zapomínati: u?itel norimberské obecné ?koly stal se zatím — osobností soudob?ch dějin ...Po?ívá ji? ve T?etí ?í?i v?elijak?ch poct a hodností. Stal se na p?. p?ed krátkou dobou na zvlá?tní návrh ?í?ského kanclé?e Hitlera ?lenem Akademie pro obnovení německého práva. Hitler ho v?ak i jinak obzvlá?tě vyznamenal: o norimbersk?ch oslavách bylo pana Streichera stále viděti v jeho bezprost?ední blízkosti.P?ed sto lety ?il v Německu filosof Hegel, kter? shledával ve v?em dějinném dění manifestaci lidského rozumu. Nepo?ítal pravděpodobně s tím, ?e jednoho dne vklouzne p?es noc do světov?ch dějin nepatrn? vydavatel ?pinavého antisemitského listu.Nedejme se tím m?liti: vydavatel tohoto listu manipuluje skute?ně s kusem světov?ch dějin. Jest jedním z těch, kde? spoluur?ují osud stotisíc? ?id? a stotisíc? ne?id?. Skeptick? pozorovatel historie bude na rozdíl od Hegla nucen kon- tatovati, ?e si světové dějiny někdy vyhledávají prazvlá?tní funkcioná?e.Duchové Hilsnerova procesu.Nedalo by se tvrditi, ?e něme?tí antisemité mají vynalézavého ducha. Vyprávějí ji? pln?ch pětset let tyté? historky, a jsou-li usvěd?eni z toho, ?e je v?echno vymy?leno, nevezmou toho na vědomí a za?nou historku znovu.Je v tom ve v?em vlastně něco naprosto nevěrohodného. Legenda o rituální vra?dě je p?ízrakem, kter? hodně stra?il v minul?ch staletích. Kdy? se p?ed několika desítiletími w- no?il zde v Cechách, byl ji? hodně vybledl?. Paněvad? se od té doby ji? neobjevoval, zdálo se, ?e u? zmizel se světa. Ale hle?me: p?í?era se probudí znovu v civilisovaném Ne- mecku roku 1935. Mu?, kter? se zaslou?il o její probuzení, dosahuje největ?ích poct a stává se ?lenem Akademie pro obnovení německého práva.. Stúrmer“ p?inesl p?ed nedávném zvlá?tní ?íslo, vyhrazené rituální vra?dě, které dosáhlo obrovského úspěchu. Tím se v?ak ?Stúrmer“ nespokojuje: dospěl k p?esvěd?ení, ?e se uvě?í i nejhloupěj?ím tvrzením, jsou-li jen dosti ?asto opakována. Tak má ?íslo 38 ro?níku 1935 tyto duchaplné v?vody, do?lé z Polska:?Hebrejci jsou podle p?ikázání v knize Sohar sv?mi rabíny p?idr?ováni k tomu, aby zákonně platn?m zp?sobem ne?idy pobíjeli, poněvad? musí b?ti v?ichni, kdo? neposlouchají ?idovsk?ch zákon?, obětováni Jahvemu. Ji? tento fakt by měl posta?iti k tomu, aby byli v?ichni Hebrejci, tento národ zlo?inc? (jak je ji? ozna?uje Emanuel Kant), vyho?těni z lidského spole?enstva a- u?iněni ne?kodn?mi.Hebrejci potvrdili sv?mi ?iny během staletí stra?liv?m zp?sobem toto p?ikázání Talmudu. Sv?mi ústy v?ak horlivě a? dodnes popírali jak toto p?ikázání tak i skute?nost, ?e se mu podrobují. Jen někte?í odpadlíci tvo?í v?jimku. Kdy? Julius Streicher vydal zvlá?tní ?íslo svého skvělého ?Sturmera“, zab?vající se rituálními vra?dami, onoho listu, ?teného zde v Polsku Hebrejci ?e zdě?ením a vztekem, ale nes?etn?mi Poláky s nad?ením a zbo?ností — neměl Juda jiného prost?edku, kromě zahájení nestoudného l?ivého ?tvaní proti Německu. Jím chtěli Hebrejci odstraniti pozornost od vlastních zlo?in?. Jím chtěli Hebrejci zpadělati hroznou ob?alobu z vra?dy ve zchytralou ?tvanici proti hitlerovskému Německu.“Následuje obvyklé vylí?ení rituální vra?dy, zaznamenané pr? polsk?m spisovatelem Noskowiczem v jeho kalendá?i pro Velkopolsko na rok 1930:?O svatodu?ní peděli 1912 byly nalezeny v Poznani ve Vla?tov?í ulici ?ásti mrtvoly 19letého jinocha Stanislava Musiala. Prohlídka mrtvoly a znalecké dobrozdání vyjevilo, ?e se Musial stal obětí ?idovského rituálního vraha. Zavra?děn? byl u?edníkem v oděvním obchodu ?ida Kessela. 24. května 1912, tedy krátce p?ed po?átkem ?ábesu, byl Musial poslán sv?m zaměstnavatelem do jeho bytu. Později tam zaslechla slu?ebná nějak? pád a p?idu?ené sténání, které v?ak ihned umlklo. Svědkyně dále uvedla, ?e se u Kessela zdr?ovali ji? po dva dny na náv?těvě dva ?idov?tí rabínové“ atd. atd.Masaryk?v boj v procesu Hilsnerově byl úspě?n?m v této zemi, av?ak bezú?inn?m v cizině. Nezdá se, ?e bude musit b?t jednoho dne opakován ve světovém mě?ítku?Jak lze antisemitismem potíratikonkurenci.Prolistujeme-li tento německ? t?deník, napadne nás nutně otázka: ale jak? je smysl toho v?eho? Jak? bezprost?ední u?itek si slibují z tohoto ta?ení něme?tí obchodní k?i?áci?Na tyto otázky odpovídá ?Stúrmer“ a to zejména v rubrice ?Dopisy“. V 33. ?ísle ro?níku 1935 nalezneme na p?íklad toto:?Viernheim (Hesy-Nasavsko). ?idovsk? ?ezník Messer prodává nyní — aby mohl neru?eně obchodovati — své zbo?í německou prodava?kou! Ryze ?idovské!“?ím? jsou uvědomělí ?tená?i listu samoz?ejmě dostate?ně pou?eni o tom, ?e nap?í?tě ji? nesmějí kupovati u ?idovského ?ezníka Messera, ale u jeho rasově nezávadné konkurence.?Svídnice: U?itel Grundwald z katolické chlapecké ?koly, bydlící ve t?ídě císa?e Viléma ?. 10, nemá tu?ení o národně socialistickém světovém názoru. Bylo nám potvrzeno, ?e je u?itel Grundwald ?idovsk?m chámem. A takov? ?lověk se naz?vá ve T?etí ?í?i vychovatelem!“?Halle na Sále. ?idovské firmy Sobel a Leback po?kozují v?echny malé německé obchody. Ka?d?, kdo u nicjh kupuje, zrazuje poctivého německého obchodníka!“?Ansbach. Majitel pivovaru Adam Fink v Ansbachu je ?idovsk?m chámem. Uzavírá dosud obchody s lidmi jiné rasy.“?Lázně Dúrrheim, Schwarzwald. Hodláte-li ztráviti své prázdniny v Hechtově pensionu, vydáváte se v nebezpe?í, ?e budete musiti prodlévati pod jednou t?echou s lidmi jiné rasy. Máme ve svém dr?ení p?vodní pohlednici z Hechtova domu. Paní Hech- tová mimo jiné na ní pí?e toto: ,chci, aby se ?id v mém domě měl stejně dob?e, jako Arijec? Hecht?v pension tedy p?ijímá ?idy. Ka?d? Němec si to zapamatuje!“?Stúrmer“ se doslova hem?í podobn?mi dopisy. Jinde zase nalézáme toto:?Mil? ?túrm?e! V neděli 25. srpna t. r. uspo?ádala úderná kapela v Gebrothu koncert v sále hostinského Fuchse. Podle místního zvyku staral se hostinsk? o jídlo a pití. Po krátké h?e pojednou úderná kapela slo?ila své nástroje a opustila místnost. Zjistilo se, ?e hostinsk? nakoupil p?edcházejícího dne maso a uzeniny u ?idovského ?ezníka. K hudební kapele p?ipojili se v?ichni ostatní ú?astníci. Utvo?ili p?ed vraty hostince shromá?dění, ve kterém projevili v?mluvně své sm??lení o onom ?idovském chámu a vyhlásili heslo: ?Kdo ?idu jí z ruky, zem?e jeho rukou!?“Ale o tom, kdo opravdu ?idu z ruky jedl, co? jest v ka?dém p?ípadě nechutné, se ji? ve zprávě nemluví. Ani o tom, kolik ?len? úderné kapely po po?ití ?idovské uzenky zem?elo. Hostinsk? Fuchs se p?í?tě ov?em bude musiti varovati toho, aby opět nakupoval u ?ida.Bojkot proti ?id?m jest tedy velmi ú?inně prováděn tím, ?e jsou v?ichni, kdo? se mu protiví, stavěni ve?ejně na pran??. Jestli?e v?ak ani to nedosta?uje, musí se sáhnouti k vydatněj?ím prost?edk?m.Obchodníci, kte?í jsou poskvrnourasy.Ka?d? ?id ?ije dnes v Německu obklopen světem nep?átel. Není-li slabomysln?m, bude se v?emo?ně sna?iti o to, aby je dále nedrá?dil. A pochopí zejména jejich rasovou nenávist jako skute?nost, se kterou je nutno nejvá?něji po?ítat.?Stúrmer“ zpravuje v ka?dém ?ísle o nov?ch, tak zvan?ch ?poskvrnách rasy“. P?ihlédneme-li k těmto p?ípad?m pozorněji. zjistíme, ?e se p?i tom skoro v?dy jedná o obchodníky’. Selhaly-li v?echny jiné prost?edky p?i odstraňování nepohodlné konkurence, zap?sobí taková pohádka o poskvrnění rasy neoby?ejně vhodně:?Lichtenauská rasová poskvrna! ?ádná selka, ?ádná vesnická dcerka, ?ádná děve?ka nebyla jistá p?ed star?m obchodníkem dobytkem Abrahamem Kauffmanem. Je?tě p?ed nedávném pokusil se znásilnili mladou nevěstu, která měla ?ty?i dny p?ed svatbou. Jen voláním o pomoc a p?ispěcháním matky bylo starému ?idovi zabráněno v jeho zlo?inném skutku. A jak? otec, takov? syn. Mlad? Herbert Kauffman vycvi?il se ji? velmi záhy v mravech svého otce. Obchod dobytkem p?iváděl ho do v?ech selsk?ch dom? bádenského kraje. Nevynechal ?ádné p?íle?itosti, aby nezneu?il paní a dívek, které byly samy doma, pro své talmudské rejdy, a pou?il k tomu nejednou násilí, nemohl-li jinak dosáhnouti svého cíle. Také Herbert Kauffman je si dob?e vědom toho, pro? v Bádensku tak mnohé selské dítě má zcela zvlá?tní vzhled.Bádenská tajná policie zaměstnává dnes mu?e, kte?í si jsou dob?e vědomi toho, o? jde. Mu?e, kte?í se v?emo?ně p?i?iní o to, aby byl kone?ně u?iněn konec trvalému poskvrňování rasy, provozovanému témě? jako na bě?ícím páse. Bádenská státní policie u?inila to, co bylo nutno u?initi: poslala otce i syna do kisslav- ského koncentra?ního tábora.“Arij?tí obchodníci dobytkem tedy mohou triumfovati: zbavili se najednou dvou konkurent?. Nejinak je tomu i v 95 procentech v?ech ostatních p?ípad? ?poskvrnění rasy“: uvědomělí Germáni mají tedy krásnou v?hodu v tom, ?e se jejich uvědomělé pobou?ení také finan?ně velmi vyplácí. ..Potlesk na objednávku.Lze tomu stě?í uvě?iti, ale dobré staré p?edpisy ko?ovn?ch komediant? osvěd?ují se i u národních socialist? jako nejmoderněj?í prost?edek k dosa?ení ú?inku u obecenstva. Ko?ovn? komediant zaji??oval si úspěch tím, ?e rozsadil v prvních ?adách divadla své p?átelé, jich? úkolem bylo obstarati pot?ebné nad?ení divák?. Nesta?ila-li je?tě v?konnost jejich dlaní, nezdráhal se p?ibrati je?tě několik schopn?ch náv?těvník?, a musílo-li to b?t, t?ebas za peníze. Vydavatel ?St?rmera“ pracuje podobn?mi prost?edky. Vyrábí si sám sv?j aplaus nebo si jej zjednává. A hle: náklad jeho listu skokem stoupá měsíc od měsíce. ?teme na p?. v ?ísle 33 tohoto ro?níku zprávu z Kolína n. R.:?Mil? ?tiirme?e! Bojuje? proti ?idovství. Některé jiné ?asopisy se domnívají, ?e ?iní také tak. Ale ony sváději pouze poty?ky. Ty v?ak bojuje?.Ka?d? Němec ví, jak stra?ně a hrozně se proh?e?il ?id na na?em národu: Světová válka! Zrada! Revoluce! Inflace! Nezaměstnanost! Rudá vra?da! A p?esto jsou je?tě mezi námi lidé, kte?í se domnívají, ?e mohou zacházeti s tímto pekeln?m nep?ítelem se vzne?enou velkomyslností. Těchto pán? bych se chtěl ojázat na jedno: Kdo vytvo?il T?etí ?í?i? Snad zástupci vzne?eného duchovenstva? Ne a tisíckrát ne! T?etí ?í?i vytvo?il V?dce, kter? si pevnou rukou podrobil v?echny odp?rce!“Hlubok? pisatel dále rozkládá, ?e je my?lenkov?m jádrem národně socialistického hnutí boj proti ?idovství, a pokra?uje takto:?Právě proto musíme b?ti my, národní socialisté rádi, ?e máme svého ?St?rmera“. V té chvíli, kdy by se ?id?m a ?idovk?m chám?m poda?ilo jej odkliditi ze světa, ?ítilo by se na Německo nové nebezpe?í.“Listy z ciziny.Mnohem vá?něji musíme pojímati rubriku ?Dopisy z ciziny“, která je do tohoto ?německého t?deníku“ trvale za?áděna. Nebo? strategicky jsou národní socialisté bez sporu na v??i: mají velmi vyvinut? smysl pro v?echna slabá místa posic, kter?ch chtějí dob?ti. Kdy? prohlásili antisemitismus za jeden z hlavních bod? svého programu, byli si dob?e vědomi toho, jak snadno lze tím Němce nakaziti. A roz- ?i?ují-li cílevědomě a s vynalo?ením velik?ch náklad? svoji antisemitskou propagandu i do ciziny, po?ítají s tím, ?e se i u jin?ch národ? vyskytují mo?nosti tohoto druhu. P?edev?ím v?ak doufají, ?e si tímto zp?sobem nejspí?e získají p?átelské porozumění pro národní socialismus. I kdy? se nechápe v?echno ostatní, co se děje v Německu, získá jim alespoň jedno — tak alespoň pevně vě?í — sympatií největ?í ?ásti světa: jejich boj proti ?idovstvu.O pokrocích tohoto boje nechávají si také trvale posílati zprávy z celého světa. Tak na p?. pí?e v ?ísle 37 ro?níku 1935 národně socialistická nizozemská ?Arbeiders Partij“:?Velectěn? pane Streichere! Národně socialistická nizozemská dělnická strana konala 28. ?ervna 1935 pod vedením majora Kroyta sv?j t?etí sněm. Něme?tí hosté, kte?í nás p?i této p?íle?itosti nav?tívili, nesetkali se p?i tom s p?íli?nou pohostinností. Dík nepochopitelnému na?ízení starosty města Mymwegen, ve kterém se sněm konal, si neodná?eli p?íli? dobrého dojmu o Holandsku. P?i tom nav?tívili nás ve velmi zna?ném po?tu. Pod vedením kamaráda van den Heuwela p?i?lo k nám z jediného M?hlheimu 200 mu??, parníkem p?ibylo 750 dal?ích osob.“Zdá se, ?e hosté opravdu tenkrát nebyli v Holandsku p?íli? vlídně p?ijati. Dopis podává zprávu o tak zv. ?teroristick?ch akcích“, které byly proti nim podniknuty a které jsou samoz?ejmě p?ipisovány holandsk?m ?id?m. P?esto v?ak asi do?lo jen ke zda?ené demonstraci, nebo? nakonec měl v?dce holandsk?ch národních socialist? mo?nost prohlásiti: ?Tehdy teprve opět budeme Nizozemci, a? bude vlád hákov? k?í? nad holandsk?mi nivami!“Ostatní dopisy ze zahrani?í b?vají s obzvlá?tní .- rvány ?enami. Jakási sli?ná Dánka na p?. popisuje, ?:= ? émíry se jí protiví ?idé, kte?í se p?istěhovali do Dánska. Hitlerovsk? pozdrav byl pro ni pr? zbraní, kterou zahnala mno?ství ?idovsk?ch lázeňsk?ch hostí, kte?í se hodlali uchá- zeti o p?ijetí do jejího pensionu.Jiná dáma z té?e země uji??uje:?My, uvědomělé Dánky, pom??eme ?Sturmerovi“ v jeho boji proti Hebrejc?m. My, sever?tí národové, musíme státi p?i sobě v boji proti světovému ?idovstvu. Nesta?í, abychom se spokojovali s tím, ?e vypudíme ?idy z Německa — do ?védská. Pry? ze severského území musí celá ta ?eládka a ?Sturmer“ musí nám dodati zbraně k tomuto úkolu! Se seversk?m pozdravem G. H., Kodaň.“Dá se pochybovati o tom, zdali v Kodani opravdu bydlí nějaká uvědomělá paní G. H. V tomto p?ípadě, stejně jako ve v?ech ostatních, dbá se pe?livě toho, aby nebylo uváděno ?ádné jméno.Nesmíme si zapírati skute?nost, ?e má ?Sturmer“ skute?ně i mezi zahrani?ními Němci veliké mno?ství p?ívr?enc? a ?e se p?sobnost jeho propagandy ?áste?ně vztahuje i na jiné národy.Jak jest vychovávána německá mláde?.?Sturmer“ ukazuje nám to ve své obrazové ?ásti. Tu vidíme hezké mladé děv?átko ve starodávném měste?ku: nese p?ed sebou py?ně sv?j prapor, kter?m je ?Sturmer“. Podobn?m zp?sobem jsou fotografovány celé ?kolní t?ídy. ?Sturmer“ uve?ejňuje také ?etné dopisy od ?kolních dětí, o jich? autenti?nosti není nutno pochybovati. Nebo? není pochyb o tom, ?e ?tvanice ?St?rmera“ vnikly ji? dávno do německ?ch ?kol. Tak na p?. pí?e ?kola?ka dopis, ve kterém v?slovně uji??uje tím, ?e pí?e ve jménu celé ?tvrté dív?í t?ídy norimberské obecné ?koly:?Mil? ,?tiirm?e‘! Ve ?kole jsme nedávno mluvily o kuka?ce. Je to ?id mezi ptáky. Podobá se mu sv?m zevněj?kem, jednáním i sv?mi rejdy. Jeho ohnut? zobák p?ipomíná k?iv? ?idovsk? nos. Má nohy malé a slabé a nem??e proto po zemi dob?e běhati. Stejně je tomu také u ?id?; ani oni nemají pěkné ch?ze. P?i kukání uklání se kuka?ka stejně jako ?idovsk? obchodník, kter? chce dokázati svoji úslu?nost, abychom my, Němci, u něho nakupovali. Oba ?idé, onen mezi ptáky i ten mezi lidmi, jsou parasity, kte?í chtějí zbohatnouti a ztloustnouti na ú?et jin?ch. Kuka?ka, jakmile vyklouzne z vají?ka, stává se rychle drzou, lapá po nejlep?ích soustech a chce v?dy míti v?echno — stejně jako ?idé, kte?í také myslí stále jen na sebe a na sv?j prospěch.“Toto uvědomělé děv?átko provádí je?tě del?í dobu tuto chutnou paralelu a vykládá pak dále:?Ne? my lidé nejsme tak hloupl jako ptáci. Nedáme si toho líbiti a vy?eneme drzou kuka?ku ze své země. Také my děti p?i tom pom??eme. Mnohé dívky z na?í t?ídy shroma??ují se ?asto u obchodního domu Bárova a kdy? tam chtějí vejiti kupci, volají: ?Styd’te se! Nakupovat u ?ida! Fúj!? Kupci se zastydí a raději odejdou. To se ti líbí, vi?, St?rm?e! Heil Hitler! Gerda^Gerbing."V jiném dopise prozrazuje t?ináctiletá lisa V. z Mann. heimu redakci ?St?rmera“, ?e ona i její desítiletá sest?i?ka Gertruda toho ji? velmi mnoho vědí, poněvad? byly ji? p?ed 2 léty tajn?mi ?tená?kami tohoto listu, pro?e? ?jsou a z?stanou nep?ítelkyněmi ?id? a budou jako?to věrné ?lenky Svazu německ?ch dívek ostatním poskytovati dobr? p?íklad a ?idy nenáviděti víc ne? ?erta. Proto mne také nem??e ?ádn? ?idovsk? mladík ani cítit. Heil Hitler! Ilsa a Gertruda V.“Stalin obětí svého ?idovskéhotchána.Politická pointa celé této demagogie vychází ze zvlá?tního vydání ?. 3 ro?níku 1935, vydaného p?i p?íle?itosti norimberského sjezdu. Jest opat?ena nadpisem: ?Vrahové lidstva od po?átku světa! ?idovsk? světov? bol?evismus od Moj?í?e a? po Kominternu!“ a jest věnován v?hradně boji proti bol?evismu, kter? jest ozna?ován jako ??idovské světové spiknutí.“ Jak jsme ji? uvedli, jest vynalézavost antisemit? opravdu velmi nepatrná.V tém?e ?ísle jsme p?esvěd?ováni o tom, ?e byla ve?kerá revolu?ní hnutí minulosti i p?ítomnosti zosnována ?idy, a to k tomu ú?elu, aby ?idé dosáhli světové moci. V?ichni ru?tí revolu?ní v?dcové jsou ozna?ováni za ?idy nebo polo?idy: a tam, kde se to zdá p?íli? nepravděpodobn?m, jako v p?ípadě Stalinově, jsme p?esvěd?ováni o tom, ?e jsou tito ne??astníci pouze nástrojem v rukou ?id?. Stalin na p?. o?enil se s dcerou ?ida Kaganovi?e a dostal se tak do trapného postavení, ?e musí trvale se pod?izovati jen p?íkaz?m svého tchána a ?initi jen to, co mu t?? na?ídí.Bílé vrány.Jednotlivé neutě?ené dopisy, které ?Stúrmer“ musí také otiskovati, nasvěd?ují v?ak tomu, ?e cel? podnik nará?í i v Německu na odpor. Stává se to ov?em opět jen za tím ú?elem, aby byly p?íslu?né osoby po?kozovány a denuncio- vány. Nedopat?ením v?ak tím ve skute?nosti staví ?Stiirmer“ pomník někter?m charakterním Němc?m. ?asopis na p?. uve?ejňuje v?ňatek z dopisu, kter? poslal profesor Moebius v ?ervnu 1935 starostovi města Frankfurtu:?Velectěn? pane vrchní starosto! Patrně jste si ji? pov?iml toho, kterak byla Bockerheimerlandská ulice zhyzděna obrovsk?m antisemitsk?m plakátem na ohradě gontardského domu. Jsem si jist tím, ?e se tak stalo bez svolení pana vrchního starosty a ?e se proto mohu s d?věrou na něho obrátiti. Mv frankfurt?tí obyvatelé se p?ece musime styděti p?ed cizinci, nav?těvujícími na?e město, za to, ?e je u nás ?idovská ?tvanice provozována tak hnusn?m a nechutn?m zp?sobem, uvědomíme-li si, ?e město Frankfurt mělo by b?ti vdě?no právě sv?m ?idovsk?m spoluob?an?m za mno?ství r?zn?ch nadací a dar? ve prospěch města. Uvádím pro p?íklad Rothschildskou bibliotéku a d?m Ji?ího Spessera a p?ipomínám i to, ?e by se Frankfurt nebyl nikdy stal universitním městem, kdyby k tomu zejména ?idé neb?vali poskytli pot?ebn?ch prost?edk?. Doufaje, ?e moje stí?nost nebude jedinou a ?e bude její správnost uznána, prosím pana vrchního starostu, aby potíral tento bezuzdn? antisemitismus. S projevem dokonalé úcty profesor m. s. Dr. Phil. Moebius.“?těstí oro pana profesora, ?e u? je mimo slu?bu, nebof v opa?ném p?ípadě by na své pensionování ani nemusil dlouho ?ekati.Skute?ně krásn? lidsk? doklad nalezneme v 38. ?ísle tohoto ubohého listu. Pí?e v něm národně socialistick? student dopis, ve kterém si stě?uje na neúspěchy antisemitské propagandy v německé léka?ské klinice.?A? do poslední doby bránili se na dětské klinice léka?ské akademie úspě?ně proti v?emu, co souviselo s vědou o krvi a rase. Vět?ina tamních o?et?ovatelek ?erveného k?í?e byla toti? nejv?eleji oddána svému ?éfu, ?idovskému profesoru Ecksteinovi. S neochvějnou věrností kontrolovaly sestry pe?livě, jsou-li jeho p?íkazy spolupracujícími ne?idovsk?mi léka?i skute?ně prováděny. Tento podivuhodn? soulad v?ak pojednou obdr?el ne?ekanou trhlinu. Mnoho zl?ch student? nechtělo dále nav?těvovali p?edná?ky svého ?idovského profesora, tak?e nakonec musil Eckstein fakultu opustiti.Jeho rozlou?ení nebylo prosto dojímavosti. Cel? oddan? sbor o?et?ovatelek dostavil se p?ed jeho odchodem do jeho pokoje a s up?ímn?m smutkem se s ním lou?il.Tím v?ak nebyla zále?itost pro tyto o?et?ovatelky ?erveného k?í?e je?tě vy?ízena. Byla provedena sbírka, a to ne ve prospěchnějakého pot?ebného německého ?lověka: sestry koupily z v?tě?ku medaillonek z ryzího zlata, do kterého vlo?ily obrázek d?s- seldorfské dětské kliniky. A tento skvost byl německ?mi o?et?ovatelkami darován ?idu Ecksteinovi na nezapomenutelnou památku! A t?m? sestrám byl p?esto p?idělen nov? slu?ební odznak, a?koliv si ho nezasluhují! Odznak, na kterém vidíme německého orla, na jeho? prsou se stkví hákov? k?í?!“věda a práceO. W eisl:Knihy, které se ne?touKonvence a pokrytectví na vysok?ch ?kolách.?Konven?ní le?, dávající zdání vysokého niveau, je v?dy pohodlněj?í.“ (Profesor Sommer ve ?Vědeckém světě“.)O zdlouhavosti a tě?kopádnosti.T etos se rozvinula v ?eskoslovensku ?ivá diskuse o re- * formě vysok?ch ?kol. Z hlas?, je? do ní nejú?inněji zasáhly, jest nutno jmenovati p?edev?ím několik projev? ministra Kr?má?e, ?lánky profesor? Weignera a Sommera v ?asopise ?Vědeck? svět“ a ?lánek profesora Engli?e v ?Nár rodohospodá?ském obzoru“. Jak vidíme, jde vesměs o hlasy profesor?. Neú?ast mlad?ch na ve?ejném ?ivotě, na kterou jsme v ?P?ítomnosti“ u? ?asto upozornili, projevuje se v tomto p?ípadě velmi názorně: a?koliv jde o věc, která se jich t??e zcela v?lu?ně a která zasáhne osud na?í mladé inteligence u samého ko?ene, marně se ohlí?íme po nějakém věcném hlase, kter?m by k této ?ivotní diskusi p?ispěla celá ta známá slo?itá a okázalá ma?inérie studentsk?ch spolk? a spole?k?, pracovník?, fukcioná??, generálních sekretá??, mezinárodních delegát?, o ostatních titulárech a hodnostá?ích nemluvě. A p?ece jsou poměry v mnoh?ch odvětvích na?eho vysokého ?kolství tak neudr?itelné, ?e se s tou reformou bude muset za?ít velmi brzy.Je je?tě v ?erstvé paměti, jak po nedávné reformě na?ich ?kol st?edních a hlavně po nepovedené reformě studia filosofie, spustili studenti ná?ek, ?e se tu rozhodovalo o nich bez nich, a jak najednou měli ?adu nápad? a návrh? — kdy? u? bylo po diskusi. Máme vá?nou obavu, aby to s reformami ostatních fakult nedopadlo zrovna tak, p?i ?em? je nám jasno, ?e to m??e dopadnouti je?tě daleko h??e, nebo? reformu vysok?ch ?kol bez hlas? a zku?eností studentsk?ch nelze dob?e provést prostě z toho d?vod?, ze studenti jsou vlastně jediní, kdo? celé vysoko?kolské z?ízeni dokonale znají v jeho celistvosti. Těch několik projev? Kr?má?ov?ch, Weignerov?ch, Sommrov?ch i Engli?ov?ch nás znovu o tom p?esvěd?ilo. Vysoko?kolsk? profesor zná z vlastní zku?enosti jediné své p?edná?ky a své seminá?e, které si má ov?em mo?nost za?íditi zcela libovolně. Poněvad? tu tedy v ur?it?ch mezích má mo?nost reformátorsky jednat, nepot?ebuje o tomto svém nejvlastněj?ím okruhu mnoho diskutovat. Zato ostatní p?edná?ky, cvi?ení a v?bec cel? chod vysoko?kolského za?ízení zná jenom z doslechu a statistik, tedy jen o málo lépe ne? kter?koliv pozorněj?í divák, kter? není ?lenem vysoko?kolského kolektiva. Profesorské sch?ze a konference jsou ve vět?ině fakult konány z?ídka a jejich v?sledky nikdy nejsou takové, aby jejich ?lenové si z nich odná?eli p?esn? obraz fakultního ?ivota. Je tedy jedinou ze zásadních p?í?in, pro? reformy vysok?ch ?kol jsou tak neuvě?itelné pomalé, obtí?né a tě?kopádné nesporně ta skute?nost, ?e o nich rozhodují osobnosti, je? mají celkov? obraz universitního chodu v paměti tak, jak jej v jeho celistvosti a po mnoh?ch speciálních stránkách naposledy viděli, to jest z dob svého vlastního studia. Jejich reformátorské návrhy vycházejí tudí? ?asto ze základ? ?ty?icet a? padesát let star?ch. Odhodlaně se chystají hojit bolesti, které u? dávno nikoho nebolí, a nevědí o obtí?ích, které student?m p?sobí sami se sv?mi kolegy.Odborníci, kte?í neznají odborn?chknih.Jeden z hlavních d?vod?, pro? si profeso?i kone?ně v?imli nutnosti radikální reformy vysok?ch ?kol, jest ú?asné mno?ství nedovolen?ch pom?cek a soukrom?ch u?ili??, je? se kolem vysok?ch ?kol rozmohly. Jsou to na právnické fakultě slavné nalejvárny ?soukrom?ch informátor?“ s jejich p?ehledn?mi v?tahy z profesorsk?ch knih, zvan?mi skripta, na technice a medicíně v?elijaké pokoutní kursy asistent? i externích informátor?, na filosofii lidé obchodující s mizerně opsan?mi p?edná?kami. V?echny tyto kvetoucí ?ivnosti nejsou ov?em ni?ím nov?m. Nová je pouze intensita, s ní? se ujaly. Lze na p?íklad bez p?ehánění ?íci, ?e ze studujících práv u?í se u nás ze skript pln?ch 95% a ?e dobr?ch 70% z těchto student? nep?e?etlo za celou dobu svého studia ani jedinou právnickou knihu v originále a nesly?elo systematicky ani jediné kolegium! Lze si tě?ko p?edstavit, ?e právník, kter? se za svého studia nenau?il ?íst vědeckou literaturu, dá se do studia odborné knihy v praxi. Máme tedy v praktickém ?ivotě vysoké procento lidí s doktorsk?m diplomem, kte?í z oboru, z něho? byli pov??eni do graduovaného vědeckého stavu, nikdy nic ne?etli, co by jim nap?ed nebyl ?kolsky zpracoval pan nalejvák, a kte?í nesly?eli za cel? sv?j ?ivot ani jedin? p?edná?kov? cyklus ze svého oboru. Na právnické fakultě je to nejhor?í, ale mutatis mutandis jsou v ostatních oborech velmi podobné bolesti.Co tomu ?íkají profeso?i: Samoz?ejmě: to se musí odstranit. Ale jak? Weigner doporu?uje kontrolu p?edná?ek. Engli?: Zv??it hodnotu p?edná?ek. Sommer: zost?it zkou?ení a ?alovat nalejváky pro poru?ení autorského práva.Tohle v?echno nebude nic platné, nebo? d?vod, pro? se soukromí informáto?i, pokoutní asistenti a pod. tak roz?í?ili a pro? i pilní a nadaní studenti se k nim uchylují je docela jinde, ne? kde jej profeso?i hledají. Právě o ty pilné a nadané toti? jde. Nebo? leno?i a lidé na vysokou ?kolu nepat?ící se k těmto pokoutním u?ili?tím uchylovali a budou uchylovati v?dy: ale jde také o to, aby leno?i a lidé neschopní nebyli házeni s těmi piln?mi do jednoho pytle, ale aby je profeso?i aspoň ve vět?ině p?ípad? dovedli rozeznat a aby jim bylo znemo?něno absolvovat vysoké ?koly, dokud se nezmění.Konven?ní le? v praxi.Hle, jaká je dne?ní praxe: vysoká ?kola je teoreticky p?edev?ím vědeckou institucí a teprve za druhé vyu?ovacím ústavem. Fakticky je tomu ov?em u? dávno obráceně a i vědecká práce, která se na vysok?ch ?kolách dnes koná, slou?í, a? na nepatrné v?jimky, jediné hlub?í p?ípravě odborného dorostu pro praxi. P?es to chrání vysoká ?kola své vněj?í a formální vědecké pozlátko velmi pe?livě: zavést v?eobecnou kontrolu presence na p?edná?kách nelze, proto?e by to bylo ned?stojné vědecké instituce — rozhodně je asi d?stojněj?í, kdy? 70% lidí na někter?ch fakultách studuje in absentia. Stejně ned?stojné by asi bylo, zavést pro ka?d? obor ur?itou knihu jako u?ebnici, z ní? by student studoval a z které by také v?hradně byl zkou?en — dne?ní stav (kter? je patrně také vědecky d?stojněj?í) je tento: universita studente.; nep?ed- pisuje, z ?eho se má u?it a jeho povinností je, ovládat ob?anské právo, anatomii, fysiku, psychologii — prostě obor. Je ov?em obecně známo (profesor?m i student?m), ?e je zhola nemo?né, aby student, kter? musí na p?íklad k druhé právnické státnici nastudovat ?ty?i takové obory, ovládal ob?anské právo: m??e ov?em ovládnout na p?íklad Kr?má?ovu ?i Svobodovu ?i Sedlá?kovu u?ebnici. Ml?ky se tedy p?edpokládá, ?e studoval v?hradně z knihy svého ?ádného profesora. Dobrá: ale p?edepsáno to není, a tak tedy student, kter? se na tento p?edpoklad spolehne, má dvojí mo?nost. Bu? dostane k státnici jako komisa?e toho ?ádného profesora, kter? tu knihu napsal, ?i někoho, kdo podle této knihy zkou?í (a ti by ho asi nechali propadnout nebo jen z milosti projít, kdyby se u?il z ně?eho jiného) — nebo dostane nějakého jiného profesora ?i praktika, kter? tu knihu p?ípadně ani ne?etl a kter? tedy — proto?e není p?edepsána kniha, ale obor — zkou?í si, podle ?eho chce. A student — kter? umí sice bezvadně knihu a názory svého ?ádného profesora — plave. Zkou?ející p?ípadně dob?e ví, pro? se s ním kandidát rozchází v názorech, ale co dělat? Kone?ně p?es to, ?e nad?en? a u?asl? kandidát nezodpověděl ani jedinou otázku tak, aby s ním komisa? souhlasil, dostane dostate?nou ?i dokonce dobrou, proto?e zku?ební komisa? si je vědom, ?e by to musela b?t velká náhoda, aby kandidát znal názory, které on po něm chtěl sly?et, kdy? jeho ?ádn? profesor vydal knihu s jin?mi názory. Ale vedle toho kandidáta seděl jin? poslucha? — a ten se neu?il v?bec nic. A také plaval a také nezodpověděl ani jednu otázku. A také dostal dobrou resp. dostate?nou, proto?e zku?ební komisa? nerozeznat ?e ten kandidát nezná názory svého ordiná?e o nic lépe, ne? otázkv. je? mu byly kladeny. A pak tu seděl je?tě t?etí kandidát, kter? jak?iv svého ordiná?e neviděl, nikdy od něho nic ne?etl, ale byl u nalejváka a měl skripta, v nich? bylo pe?livě pamatováno na v?echny zku?ební komisa?e s jejich odchylkami. Kdy? se za obvykl? poplatek dozvěděl u pedela komisi, vyhledal si ve skriptech odchylné názory svého komisa?e — au zkou?ky exceloval, a?koliv v podstatě zkou?enému oboru nerozuměl ani za mák, ba nebyl ani s to porozumět vědecké knize v tom oboru vydané, ale popularisované vydání skript mu uspo?ilo dlouhé zkoumání technick?ch termín? i jin?ch speciálních stránek jeho oboru, je? jsou sice ze v?eho nejtě??í, ale je? právě z laika dělají odborníka.Co po stovkách takov?ch zku?eností mají studenti dělat? Dodate?ná státnice je dnes p?i nedostatcích míst (na p?íklad u proferos?) a p?i preventivních opat?eních (na p?íklad u brněnské advokátní komory) nep?íjemná věc. Jak tedy odpomoci tomu, aby i pilní studenti nestudovali ze skript? Zavést jednotné a povinné u?ebnice. Neuchylovat se do fale?né vědátorské pósy — víc ne? jednu po?ádnou u?ebnici z ka?dého oboru beztak nikdo ke zkou?ce nezvládne, a pro? tedy má b?t zkou?en z ně?eho, co m??e ovládnout jen za cenu studia ze zestru?něn?ch a zpopularisován?ch arch?? Potom nebude také t?eba, aby zku?ební komisa?i dávali ?z milosti“ dobré a dostate?né. Tohle je velmi nevědeck? a pro po?ádného studenta svrchovaně trapn? systém. Studenti mají nárok na to, aby zku?ební komisa?i rozeznali pilné od lín?ch a chytré od neschopn?ch — a aby líní a neschopní propadli. Kdy? v?ak student, kter? poctivě vyslechne p?edná?kov? cyklus a nastuduje knihu svého ?ádného profesora, má docela stejné chance jako ten, kter? studoval ze skript a nikdy nebyl na fakultě — nem??e to vést k jin?m d?sledk?m ne? k ?í?ení nalejváren.O nezbytnosti nalejváren a co protitomu.Samoz?ejmě: zkou?ka je v?dycky trochu náhoda. To se nedá odstranit a o to tu také nejde. Dne?ní systém na v?ech fakultách v?ak spravedlivé zkou?ení p?ímo znemo?ňuje a pod rou?kou zachování vysoko?kolské vědeckosti stírá z vysok?ch ?kol poslední zbytek vědeckosti, kter? v nich z?stal, a p?ipou?tí, aby věda se tradovala zp?sobem ?ivnostensk?m a ?emesln?m. Profesor Sommer ve ?Vědeckém světě“ pí?e na p?íklad toto:??spě?n? boj s tímto systémem bude mo?n? jen na podkladě celkové reformy studia. Zvlá?tě dnes, kdy ?e u? vynalo?ily takové sumy na umístění na?ich fakult, nemají-li to b?t vyhozené peníze na místnosti, zející prázdnotou, bude nutno p?ikro?it i ke změně vyu?ovacího a zku?ebního systému, i kdy? by se to zdálo drahé a mnohdy snad i nepohodlné. Jistě se bude proti reformě, která by p?inesla něco nového a nejen pouhé p?eskupení toho, co u? tu je, bojovati ve jménu velk?ch hesel, jako je svoboda u?ení se a vědecké niveau fakult. Proto bude nutno v?imnout si budoucích reformátor? v?dy p?edev?ím s toho hlediska, zda jejich reformy vědomky něho nevědomky nesmě?ují p?edev?ím k tomu, zachovat z dosavadního systému v?echno, co je pohodlné, a to nejen snad pro studenty, ale i pro profesory. V tom je také ur?ité nebezpe?í ?kol repetitorsk?ch (to jest odborn? název pro nalejvárny), ?e po?adavku pohodlnosti vyhovují ve vysoké mí?e.“Loni vy?la na právnické fakultě pra?ské skvělá kniha ?Správní právo“ od profesora, kter? nále?í k p?edním evropsk?m odborník?m. U t?etích státnic a rigoros do?lo k tě?k?m chvílím a procento propadl?ch stoupalo den ze dne, proto?e autor kategoricky vy?adoval znalost své knihy a studium ze v?ech jin?ch pramen? prostě ozna?il za studium ze skript a kr?tě trestal. I dali se studující do zevrubného studia nové knihy a dopadlo to takto: ze zku?ebních komisa?? správního práva polovi?ka zkou?ela podle n?, kde?to druhá polovi?ka nikoliv. Měl-li student, kter? pracně nastudoval knihu, sm?lu a dostal-li se p?ed někoho z té druhé polovi?ky, musil litovat, ?e nestudoval raději ze skript, a odná?el si ?z milosti“ dobrou nebo dostate?nou. Někdy propadl. Profesor, kter? knihu vydal, dal rovně? dost a dost těch dostate?n?ch ?z milosti“, proto?e si byl vědom, ?e jeho kniha je jen ml?ky p?edepsána. Zato druh? vědeck? komisa? z té?e fakulty dával nedostate?né (p?ípadně dostate?né z milosti) na odpovědi z té ml?ky p?edepsané knihy, proto?e na sv?ch p?edná?kách hlásá jiné názory. Ale p?edná?ky tohoto vědeckého komisa?e se konají paralelně s p?edná?kami autora té knihy, a nemohl tudí? ani nejpilněj?í poslucha? poslouchat oba. V d?sledku toho ?el i nejnad?eněj?í student ke zkou?kám stejně odkázán na milost a nemilost, jako ten kandidát, kter? se neú?astnil v?bec ?ádn?ch p?edná?ek a ne?etl ordi- ná?ovu knihu. Tu tedy je názorná odpově? na opětovnou námitku profesor?, ?e toti? po vydání u?ebnice studující nep?estávají skript pou?ívat. Nesta?í toti?, budou-li zavedeny závazné u?ebnice pro ?áky, ale bude t?eba, aby se jimi ?ídili i zku?ební komisa?i.Skvěl? p?íklad dali profeso?i vnit?ního léka?ství. Rozdělili si práci a sestavili u?ebnici spole?nou, v ní? ka?d? zpracoval ?ást, v které nejvíce pracuje. Ale tak neskromní ani nejsme: nechf ka?d? profesor si hájí svou ?kolu a sv?j systém. U státnic v?ak beztak nelze zkou?et nic víc ne? pouhé základy a principy jednotliv?ch obor?. Aspoň v těch nech? studenti p?esně vědí, co mají nastudovat. A mohou-li se v ka?dé u?ebnici vykládat odchylné názory dvacíti zahrani?ních autorit, pro? by tam ?ádn? profesor nemohl srozumitelně podat i názory svého nejbli??ího kolegy? Dokud se tak nestane, budou skripta, nalejvárny, pokoutní p?edná?ky a kursy — nezbytnosti. Proto?e, musí-li student u zkou?ky v?echny ty odchylky znát, je nucen uch?lit se k jedinému prost?edku, v něm? jsou tradovány. Jakékoliv stíhání studia ze skript je za dne?ních okolností marné a beznadějné. Kdy? by se tyto divergence odstranily, bylo by velmi snadné, ú?inné, ?ádoucí a mělo by to p?edev?ím ten úspěch, ?e by se pilní a nadaní vrátili ke knize a k p?edná?kám a ?e by líní a podpr?měrní se dali rozeznat a odstranit.Nepedagogi?tí u?itelé.Je známo, ?e mnozí profeso?i dodnes nevydali v?bec své u?ebnice a od?vodňují to tím, ?e jakmile někter? z jejich koleg? vydá dobrou knihu, ztratí ve?keré poslucha?stvo z p?edná?ek. Tato pravda se v?ak osvěd?ila jediné u těch profesor?, kte?í po vydání knihy své p?edná?ky omezili na její monotonní p?ed?ítání. Náv?těva takov?ch p?edná?ek je ov?em zbyte?ností. To souvisí s dal?í d?le?itou reformou, kterou bude nutno v zájmu omezení pokoutních kurs? na vysok?ch ?kolách uskute?nit: bude t?eba zavést do vysoko?kolského studia více pedagogick?ch z?etel?.Na star?ch vysok?ch ?kolách nebylo ?asu na pé?i o vyu?ování, proto?e jejich úkol byl pěstovat vědu, p?i ?em? se mladí adepti směli p?i?ivit p?ihlí?ením a pomáháním, co? dělali tak dlouho, a? se z u?edníka stal mistr. ?ím více těch adept? p?ib?valo, tím více rostl v?znam vysok?ch ?kol jako vyu?ovacích ústav?. V moderní době k tomu p?istoupilo je?tě to, ?e věda se za?ala pěstovat vedle vysok?ch ?kol je?tě ve zvlá?tních ústavech v?lu?ně vědeck?ch a také v podnicích, které d?íve si v?ímaly nejv??e jen vědy u?ité. Dnes na p?íklad technika jest ji? témě? v?hradně ústavem vyu?ovacím, kde?to věda se pěstuje v laborato?ích velk?ch továren, u slavn?ch architekt? a in?en?r? a pod. Ale také university jsou ji? dnes nesporně témě? v?lu?ně vyu?ovacími ústavy. Universitní profeso?i i profeso?i na technice jsou sice sami vědu a ve?ejn? ?ivot — ale k tomu, aby mohli vědecky spolu- stále vědecky ?inni — a? mnoho z nich dělí sv?j ?as mezi pracovat s někter?m ze sv?ch ?ák?, je pot?ebí těchto p?edpoklad?: 1. aby se profesorovi poda?ilo pat?i?ně schopného a nadaného ?áka p?i dne?ním nedokonalém zku?ebním a seminárním systému v?bec objevit (ve vět?ině p?ípad? je to velká náhoda); 2. aby profesor byl ochoten ze svého, ú?asně odmě?eného ?asu věnovat ?adu drahocen?ch chvil drobné nepopulární práci, ne? ?áka zapracuje; 3. aby ?ák měl tolik prost?edk?, aby mu nezále?elo na tom, ?e se jeho studium prodlou?í o ?adu let (vědeck? dorost se u nás platí ?ebrácky); 4. aby ?ák byl ochoten riskovat tuto ?adu let a mnoho peněz, nebo? teprve po dlouh?ch rocích se objeví, zda se v?bec k vědecké práci hodí, a i kdy? se osvěd?í, jest za dne?ních neutě?en?ch poměr? je?tě velmi málo podobno pravdě, ?e dostane místo úměrné těmto obětem na ?asu a penězích a p?imě?ené jeho vědomostem a jeho práci. Lze si snadno p?edstavit, jak velká to musí b?t náhoda, aby se v?echny tyto p?edpoklady na?ly dohromady.Proto se na vět?ině fakult vědecky nepracuje dnes skoro v?bec a i kdy? se na klinikách, laborato?ích a v seminá?ích dělají první náběhy k vědecké práci, děje se tak jen za ú?ely vyu?ovacími. Jediné, co vysok?m ?kolám zbylo z dob, kdy na nich ?lo p?edev?ím o vědu, jest naprosto nepedago- gick? vyu?ovací systém, kter? si jen málokte?í profeso?i dovedli zreformovat. Pracuje se témě? v?lu?ně bez plánu a bez osnov, kousek látky se p?ednese, ostatek se odlo?í do jiného semestru ?i se v?bec vynechá, nikdo se nestará o to, zda věc je srozumitelná, chybí po?ádné knihy atd. Ale největ?ím zlem jsou právě ty monotonní p?edná?ky, jich? auto?i se zdráhají vydat knihu, aby nep?i?li o poslucha?e, a kdy? kone?ně knihu vydají, omezují se na pouhou její ?etbu a jsou velmi p?ekvapeni, ?e poslucha?i si ?tou knihu raději doma. Nedbalé vysoko?kolské vyu?ování je p?e?itkem z dob, kdy vyu?ování bylo na vysoké ?kole vedlej?í věcí, kdy se dělo jen mimochodem, proto?e profeso?i pro vědecké zaneprázdnění na ně neměli ?as. Ale dnes je vyu?ování daleko nejd?le?itěj?ím oborem vysok?ch ?kol a věc je spí?e obrácená: profeso?i pro spoustu u?itelské práce nemají ?as na vědu. Ale pro? ta u?itelská práce se v devadesáti p?ípadech ze sta koná proti u?itelsk?m pravidl?m a zku?enostem?Závěr o v?robě podpr?měrnéinteligence^Souhlasíme z reformátorsk?mi návrhy, volajícími po vybaven?ch vědeck?ch ústavech, po ideové a mravní v?chově ob?anské, po ?ádném honorování vědeckého dorostu, po rozmno?ení u?itelsk?ch stolic. Na to v?e bude nutno ?asem získat prost?edky, a víme dob?e, jak naléhavě je toho t?eba. Ale p?edev?ím je t?eba změnit cel? ten zkostnatěl? konservativní vysoko?kolsk? systém, k ?emu? nebude t?eba s po?átku víc ne? hodně energie a trochu odvahy podívat se skute?nosti bez konvence otev?eně do tvá?e.Nebo? dnes vycházejí z vysok?ch ?kol velmi ?asto lidé podpr?měrní a nevzdělaní, kte?í pro?li ne proto, poněvad? se ně?emu nau?ili a něco dovedou, ale jediné proto, poněvad? se obratně dovedli p?izp?sobit onomu nedbalému systému a proklouznout ?adou mezer, je? vesměs jsou d?sledkem pohodlí, povrchnosti a nedbalosti těch profesor? i student?, kte?í o těchto chybách vědí a ml?í (proto?e jsou k nim bu? nev?ímaví anebo plně zaujati teoretisováním o velkorys?ch reformách, o nich? dob?e vědí, ?e jsou v dohledné době neuskute?nitelné a ?e by za dne?ního systému byly také málo platné).dopisyHlas z Tě?ínská?esk? Tě?ín, 6. X. 1935.Vá?en? pane redaktore,k debatě o událostech na Tě?ínsku p?ijde snad vhod několik poznámek jednoho z těch ?amatérsk?ch obránc? hranic“, jak nás ironicky nazval p. Hn v 38. ?ísle ?P?ítomnosti". Věcná odpově? nár. soc. poslance Uhlí?e z Mor. Ostravy pot?ebuje toti? doplnění, má-li b?ti ve?ejnost o událostech na Tě?ínsku a o p?í?inách neúspěch? bezpe?nostních orgán? nestranně informována.P?edev?ím: státní moc za?ala na Tě?ínsku zasahovat (patrně ze zahrani?ně-politick?ch d?vod? a ohled?) p?íli? pozdě. Kdy? místní pracovníci a dob?í znalci poměr? po?ali p?ed iyz rokem upozorňovati na vá?nost situace, dívali se v Brně a v Praze na nás jako na kverulanty, kte?í nemají nic jiného na práci, ne? vym??let nesmyslné po?adavky a pobu?ující návrhy na opat?ení, je? se nyní pojednou jeví ú?eln?mi, ba dokonce tak pot?ebn?mi, ?e pr? na peníze nebude se p?i tom hledět!Za druhé: I páni poslanci se za?ali zajímat o Tě?ínsko velmi pozdě, a? tehdy, kdy? byli na své povinnosti dvakrát upozorněni v Národním Osvobození. Teprve v zá?í, po vytlu?ení prvních ?esk?ch ?kol, vzali do rukou pamětní spisy, které měsíc p?ed tím (nehledě k akcím d?ívěj?ím) zaslali vládě republiky ?amatér?tí obráncové hranic“ z ?eského Tě?ína a z T?ince.Za t?etí: na Tě?ínsku, jako p?e?asto v celé republice, trpce doplácíme na známou skute?nost, ?e pra?ské sekretariáty politick?ch stran nedovedou se zap?ít pro stát. Z Tě?ínská, z kraje, bez něho? by na?e republika nemohla hospodá?sky existovat, nebyl vybrán na zvolitelné místo ani jedin? kandidát do Národního shromá?dění na kandidátní listiny ?s. státotvorn?ch stran. Je to neuvě?itelné, uvědomíme-li si tuto statistiku: r. 1930 bylo na Tě?ínsku napo?teno 342.894 obyvatel, z toho 225.426 ?echoslovák?, 77.309 Polák?, 22.013 Němc?, 2537 ?id?, 196 jiné nár. a 15.419 cizích p?íslu?ník?. P?i tom Slon- záci bez bli??ího ozna?ení byli p?ipo?teni k Polák?m — ?eneprávem, ukazují zápisy do Skol a poslední volby, kdy- ■?obce s ?polskou“ vět?inou volily ?esk?. ?esk?ch voli?? byle na Tě?ínsku asi 100.000. Prozíraví místní v?dcové dovedli p?ed volbami správně ocenit, jak? státně-politick? v?znam by mělo několik ?esk?ch poslanc? z Tě?ínská, v?echny organisace obou socialistick?ch stran na Tě?ínsku p?ijaly tento po?adavek za sv?j, pochopilo a uznalo jej i ?upní vedení v Moravské Ostravě, ale v?echny dob?e míněné návrhy zdola zvrátila zby- rokratisovaná úst?edí obou socialistick?ch stran v Praze, o straně agrární a lidové ani nemluvě. V?le lidu, demokracie, ctí se u nás jen na papí?e, ve skute?nosti rozhoduje v zákulisí kamarila a záhadné pra?ské sekretariáty, jim? je skute?n? zájem státu stejně cizí jako opravdová demokracie. A tak na Tě?ínsko musejí ?e?tí poslanci zají?dět, a?koliv zde mohli a měli b?ti nejméně t?i poslanci doma. A Tě?ínsko zastupuje v parlamentě polsk? ?tvá? dr. Wolf a komunista Sliwka.Mnoho, mnoho by se hodilo napsat o tom zvlá?tním kraji tě?ínském, ale k tomu by bylo zapot?ebí znovu bystrého péra reportérova. Dva ?lánky p. dra Kocourka, to bylo pro ..P?ítomnost“, podle souhlasného mínění Va?ich ?tená?? na Tě?ínsku, p?íli? málo. Poměry se od b?ezna hodně změnily.Amatérsk? obránce hranic.Fa?ismus a poplatkov? zákonVá?en? pane redaktore,nedivte se tomuto divnému spojení dvou tak odlehl?ch pojm?. Povím vám, jak k tomu do?lo a co mne vedlo k napsání tohoto ?láne?ku, o jeho? laskavé oti?tění ve Va?em ct. listě uctivě prosím:Ministerstvo financí vydalo v těchto dnech obsáhl? v?nos o kolkování někter?ch obchodních písemností. Tento v?nos, kter? p?irozeně nem??e ne? pohybovati se v mezích platn?ch zákon?, shrnuje, vysvětluje a upravuje dosud namnoze sporné a nejasné otázky o.kolkování ú?t?, stvrzenek, objednacích list? a jin?ch kupeck?ch listin. Zákonné p?edpisy o kolkováni těchto písemností obsa?eny jsou hlavně v poplatkovém zákoně z r. 1850; darmo bychom tam v?ak hledali hesla jako ?objednací listy“, ?debetní noty“, ?zakázkové kní?ky“ a pod. To jsou vesměs pojmy, vytvo?ené obchodní praksi po vydání poplatkového zákona, v něm? se pojednává jen v?eobecně o kolkování nabídek, smluv, ú?t? atd. I bylo úkolem minister- stva, pou?iti těchto star?ch a dosud platn?ch zákonn?ch p?edpis? a vysvětliti s jejich hlediska poplatkovou povinnost oněch nov?ch obchodně-technick?ch pojm?. Nic více nemohlo a nem??e ministerstvo, vázáno zákony jako ka?d? ob?an, ?initi.Jak se tento úkol ministerstvu poda?il, o tom spolehliv? posudek stě?í m??e podati i odborník. ?e v?ak jde o úkol nadmíru nevdě?n?, toho dokladem jest ?lánek pana Karla Kubáty v ?. 40 Va?eho ct. listu pod mnohoslibn?m názvem ?Sedí v ministersvu financí tajn? p?íznivec fa?ismu ?“ Ponechme zatím stranou ony v?eobecné v?vody ?lánku, které objasňují záhadnou souvislost mezi kolk-ovár-na fa?ismem, a věnujme pozornost konkrétním p?íklad?m, z nich? pan Karel Kubata souvislost tu dovozuje.Nejprve p?íklad nesprávnosti největ?í: Ob?ánek pr? si zajde do restaurace na ve?e?i. Napí?e-li mu vrchní ú?et na oby?ejném kusu papíru, jest v?e v po?ádku; je-li v?ak na zadní straně ú?tenky vyti?těn reklamní text o oné restauraci, musí pr? b?ti ú?tenka kolkována jako ú?et. Kdyby si byl pan Kubata pro?etl klidně a bez roz?ilení cel? v?nos, seznal by, jakého omylu a nesprávnosti se dopustil. K tomu, aby ?lo o poplatkov? ú?et, jest toti? podle v?nosu (a podle § 19 zák. ?. 26/1876) vedle vyzna?ení osoby vystavitelovy a v??e ú?tované pohledávky nutno, aby z listiny byl patrn? také d?vod vzniku pohledávky. Osoba vystavitelova jest jistě dostate?ně vyzna?ena reklamou, v ni? jest uvedena firma nebo název podniku; v??i pohledávky na?márá pan vrchní. To v?ak je?tě není poplatn? ú?et. Vrchní musil by toti? ke ka?dé ?ástce p?ipsati, za co ji ú?tuje (?polévka“, ?telecí pe?eně“ atd.), aby ú?tenku bylo mo?no pova?ovati za kolku podroben? ú?et. Pokud je nám známo, takovou práci si páni vrchní se psaním ú?tenek nedávají a m??e proto pan Kubata i ostatní ob?ané ve?e?eti bez obavy, ?e je stihnou následky kolkového p?estupku.Rovně? tak nesprávn? jest p?íklad s bloky z kontrolních pokladen (nacionálek). Také tu není reklama podniku sama o sobě d?vodem poplatnosti těchto blok?, n?br? musilo by v nich b?ti je?tě vyzna?eno zbo?í, za které jest ú?továno. To se v?ak zpravidla neděje; uvedení pouh?ch zna?ek zbo?í, zákazníkovi nesrozumiteln?ch, není sdělením d?vodu vzniku ú?tované pohledávky zákazníkovi. Tím, ?e ministerstvo prohlásilo vyti?tění reklamy se jménem firmy za rovno vyzna?eni firmy vystavitele ú?tu, neustanovilo nic nového, n?br? vyslovilo jen to, co musí ka?dého p?íjemce takové listiny ihned napadnout. A ?e vyzna?ením jména vystavitelova se z listiny, v ní? je uveden také d?vod a v??e pohledávky, stává poplatn? ú?et, to ustanovuje zákon, jím? jest ministerstvo vázáno.Dal?í p?íklad, jak nesprávně si pan Kubata v?nos vylo?il: Reklama nebo uvedení jména podnikatelova nebo jeho obchodní zna?ky na opise (kopii) objednacího listu, kter? si ponechá objednatel (zákazník), není podle v?nosu d?vodem poplatnosti takového listu; takov? opis toti? v?bec kolku nepodléhá, n?br? toliko originál, vydávan? dodavateli (podnikateli). ?e by někdo chtěl opat?ovati reklamou svého podniku listiny tomuto podniku ur?ené a nacházející se v dr?ení jeho (podnikatelově), to nám známo není a p?i nejmen?ím jest to zbyte?né. Na opis, ur?en? pro zákazníka, m??e si pan Kubata dát natisknouti reklam, co hrdlo rá?í, ani? by mu z nich byl vymě?ován poplatek.A nyní o těch ne??astn?ch nabídkách: Poplatkov? zákon z r. 1850 stanoví v sazební polo?ce 24/10: ?Nabídky na sjednání smlouvy, obsahují-li závazn? slib podle § 861 ob?. zák., podléhají kolku za K? 5.— z archu.“ Napí?ete-li někomu: ?Po?lete mi tu a tu knihu za K? 10.—. Slo?enku p?ilo?te.“, ?iníte nabídku. Ka?d? právník a soudce Vám ?ekne, ?e jste touto nabídkou vázán, a vrátíte-li knihu v?as zaslanou a budete-li ?alován na splnění smlouvy a odebrání kní?ky, nepom??e Vám ani nejlep?í advokát, abyste spor neprohrál. Podle poplatkového zákona musíte proto takovou nabídku kolkovati 5.— K?, resp. podle stup. II, vypadl-li by podle ceny nabízeného zbo?í podle této stupnice poplatek men?í ne? K?5.—. Na tom nelze ni?eho měniti, nebo? to ustanovuje zákon, a bylo by proto t?eba vydati zákon nov?. Le? o tom později.Ani ministerstvo nemohlo v?nosem zákon změniti; mohl jste se v?ak ve v?nosu v odd. D pou?iti o tom, ?e nabídky obchodník? a ?ivnostník? o p?edmětech provozu jejich obchodu nebo ?ivnosti nepodléhají kolku. A ne- jste-li snad obchodníkem nebo ?ivnostníkem, nepi?te do objednávky cenu zbo?í, zvlá?tě jde-li o zbo?í ceny obecně známé, jako je tomu u knih, nebo v?bec kde uvedení ceny neni nutné. Tím vylou?íte z nabídky jednu z podstatn?ch nále?itostí kupní smlouvy, k jejímu? sjednáni Va?e nabídka smě?uje, a nemusíte ji proto kolkovati. Tak m??ete objednávati knihy a ?asopisy (panu Kubátovi doporu?uji hlavně ony z oboru poplatkového práva) bez obavy z kolkov?ch p?estupk?.To jsou tedy ony ukázky v?chovy k fa?ismu, které pan Kubata v ?lánku uvedl. Mluví se mnoho o ned?vě?e ob?an? ku státním a zejména finan?ním ú?ad?m. Nu?e, kdo má vinu na tomto nesprávném poměru? Ministerstvo financí vydá obsáhl? v?nos, kter?m se sna?í p?izpúsobiti staré normy moderním obchodním po?adavk?m. Jak nesnadná a namáhavá práce to jest, to Vám m??e ?íci jen ten, kdo se vyzná v d?ungli právních p?edpis?, kterou p?edstavuje na?e poplatkové právo. Ve v?nose upraví ministerstvo v mezích zákonn?ch p?edpis? kolkovou povinnost ur?it?ch listin, a to co nejliberálněji, jak Vám rovně? ka?d? znalec potvrdí (viz partie o kolkováni cizozemsk?ch ú?t?, znehodnocování kolk? na ú?tech, opisech ú?t? atd.). Za tuto právnickou práci jest nevěcnou a unáhlenou kritikou laika obviněno z toho, ?e vychovává k fa?ismu, a?koliv jde o v?klad p?edvále?n?ch zákonn?ch ustanoveni, která dosud byla praktikována namnoze k daleko vět?ím majetkov?m újmám pro poplatníky, ne? jaké jim mohou nastati nyní podle onoho v?nosu. V?dy? známe p?ípady, kdy nabídky byly finan?ními ú?ady pro nedostatek positivních p?edpis? omylem pokládány za smlouvy a podle toho zpoplatňovány i pokutovány. Poplatník musil pak rekurovati, mezi tím p?edepsanou pokutu zaplatiti a ani re- kursem se někdy práva nedovolal.?eknete: Pro? tedy ministerstvo financí neu?iní návrh na změnu poplatkového zákona? Proto?e nov? poplatkov? zákon m??e b?ti vydán teprve po uzákonění nového ob?anského zá- koníka, s ním? úzce souvisí. A ?áste?né novely vyvolaly by jen nov? zmatek ve změti zákonn?ch p?edpis? poplatkov?ch. Ostatně jste si jist tím, ?e p?i parlamentním projednávání nového poplatkového zákona budou sazby poplatk? sní?eny pod dne?ní úroveň?Kdo tedy vychovává k fa?ismu? Státní ú?edník, konající tě?kou, někdy nadlidskou práci, hájící zákon a dbal? jak zájm? poplatnictva, tak státu, ?i ten, kdo neodbornou a věci neznalou kritikou tuto práci odsuzuje a zesmě?ňuje ? Odpově? ponechávám ?tená??m.Dr. Emil Krautmann, komisa? zemského finan?ního ?editelství.(Poznámka redakce. Odpově? na tento dopis, kter? z valné ?ásti rozvádí ú?edni zprávu ministerstva financí, obsahuje nová sta? K. Kubáty v rubrice ?Poznámky“.)F. BAUM, Praha XII, ?panělská 10, telefon 315-72,vyu?uje něm?ině, fran?tině, moderní a světové literatu?e. P?ipravuje ke v?em zkou?kám. Zvlá?tní konversa?ní krou?ky pro pokro?ilé o 4-6 ú?astnících (5 K? za 1 hodinu)DOMDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYP?ítomnostiNa?e otázka:Od léta vede se u nás debata o poměru pr?myslu k politice. Někte?í debatující projevili názor, ?e není mo?no utvo?iti frontu z pr?myslov?ch zaměstnavatel? a zaměstnanc?. Zdá se, ?e je k tomuto názoru p?ivedlo domnění, ?e mzdová otázka nutně musí rozdělovat obě strany. Souhlasíte s tím? Nebo vidíte jiné p?í?iny, které od sebe oddělují obě vrstvy, celou svou existencí na pr?mysl vázané?Jednotná fronta pr?myslov?ch zaměstnavatel? a zaměstnanc?? Roztomilá otázka pro socialistického politika, kter? odporuje komunistické ideologii jednotné fronty socialistické. Mohl bych odpovědět ml?ením, a měl bych pokoj. Nebo bych si mohl vypomoci zamítav?m ano ?i schvalujícím n e. Sotva byste byl s takovou diplomatickou (ne?ku-li chytrác- kou) odpovědí spokojen. Znáte nepochybně nauku o t?ídním boji a víte, co s tou naukou vyvádějí nejlevěj?í doktriná?i. Velice rád si chodím do kní?ek pro pou?ení. Musím-li v?ak něco polo?ití na Prokrustovo lo?e a odseknout, co se nehodí, polo?ím tam raději doktrínu, která je ?iv?m ?ivotem usvěd?ena z omylu, ne? bych tam kladl ten ?ivot. Pravím vám tedy naprosto jasně, ?e holá existence milion? lidí ?ádá, aby pr?mysloví zaměstnavatelé a zaměstnanci hledali spole?né ?e?ení základních otázek pr?myslové politiky. Na va?e: Jest mo?no? odpovídám: Jest nutno. ?eknu je?tě víc: Nejen, ?e jest nutno — jest za jist?ch p?edpoklad? dokonce mo?no.Hodn? dělník?A nyní mi dovolte, abych zabral poněkud ze ?iroka. Jsou r?zní dělníci a r?zní podnikatelé. Pr?myslníci starého zrna vytvo?ili si ideál ?hodného dělníka“, kter? je vět?ině moderních dělník? nep?ijateln?. Takov? názor mívali a je?tě namnoze mají podnikatelé starého typu: Dělník musí b?ti vdě?en za chléb, kter? mu podnikatel opat?uje; musí uznat svrchovanost podnikatele v závodě, musí se spokojiti mzdou, jaká se mu nabídne; pracovní doba, za?ízení zdravotní, bezpe?nostní — to v?e jest zále?itost podnikatele, stejně jako umístění závodu, jeho p?emístění nebo uzav?ení. Podnikatel je pánem v domě. Ve Fordov?ch závodech měli a snad je?tě mají plakáty s nápisy: ?Na?i dělníci jsou u nás ??astni a nesmějí se proto mísit do otázek závodní správy.“Takov? re?im pr?myslového feudalismu na?i dělníci odmítají. Nep?ijímají ideál ?hodného dělníka“ od té doby, co p?ijali u?ení socialistické. Jest známo, ?e dělníci zahájili zápas proti stavu věcí, jen? kotvil v kapitalistickém nazírání na pr?myslovou v?robu. A to jest jejich p?cha, to jest sláva prvních bojovník? socialistického hnutí. Kdo zná aspoň zhruba dějiny pr?myslové v?roby, dob?e ví, v jak?ch poměrech ?ili kdysi dělníci. My star?í bychom mohl: ledaco vyprávěti z vlastní zku?enosti. Kdy? jsem se p?ed ?ty?iceti lety u?il záme?nickému ?emeslu, trvala pracovní doba od ?esté ráno do sedmé ve?er — s hodinovou p?estávkou. Znal jsem závod, v něm? byl dělník za drobnou kráde? potrestán pětadvaceti ranami co? byla ov?em krajnost zcela v?jime?ná. Viděl jsem na vlastní o?i, kterak dozorce Dreherova pivovaru ve ?vechatech mlátil slovenské dělníky b?kovcem. V podniku tehdej?í doby neměli dělníci práv, jako jich neměli v obci a ve státě^ Proti tomuto ponurému obrazu mohly by b?ti nepochybně uvedeny závody se správou sice kapitalistickou, ale slu?nou a v??i dělnictvu uznalou, nicméně jich nebylo mnoho; a ob?an dělnického stavu v?dy dá p?ednost zaru?en?m práv?m p?ed milosrdenstvím sebe lépe míněn?m. Není p?ehnáno, ?ekneme-li: dělníci byli vyko?is?ováni a utiskováni. Socialismus v nich probudil jiskru lidského sebevědomí. Vytvo?il jim zbraň moderní odborové a politické organisace a vedl je do boje. Byl to boj za kulturu, zdraví a lidskou d?stojnost veliké ?ásti národa. Boj tě?k?. Padesát let to trvalo, ne? byl na p?. vydán zákaz zpracovávání jedovatého bílého fosforu, jím? byli dělníci (i ?eny!) děsně otravováni a mrza- ?eni. Co zápas? musili dělníci podstoupit, co obětí p?inést, ne? byla postupně zkrácena pracovní doba na míru lidsky snesitelnou, ne? byla upravena práce ?en a dětí, ne? bylo uznáno právo na organisaci a na stávku, ne? byla p?ijata zásada kolektivních pracovních smluv se mzdov?m tarifem! V dlouholet?ch zápasech p?edělal socialismus beztvar? dav, náchyln? k alkoholismu, ve vrstvu uvědoměl?ch ob?an?. Dal jim velik? cíl, v?típil jim smysl pro t?ídní — ale také lidskou — solidaritu, nau?il je politické kázni. Nau?il je rozohnit se pro ideál a bojovati za něj a naplnil je ?ivotním optimismem, kter? neselhával ani v dobách nejtě??ích. Tě?ko jest p?edstaviti si, jak by dnes vypadala milionová masa dělník? bez v?d?í a zápasnické ?innosti socialismu. Byla by to pravděpodobně vrstva fysicky, politicky a morálně nedu?ivá, dobrá snad jen k tomu, aby slou?ila za mrvu podnikatelského profitu. Socialismus mocně popohnal kolo pokroku. Stojí-li dnes ?eskoslovensk? národ na znamenitém stupni kultury a politické schopnosti, je to v dobré mí?e zásluha socialismu, kter? u?inil z proletariátu inteligentní sou?ást národa. Star? boj dělník? s pr?myslovou bur?oasii má svoje kladné v?sledky.Socialisté p?ed pr?myslov?mh?bitovem.V?echno plyne, ?ekl star? filosof. Ka?dá doba si formuluje své úkoly a své metody. ?koly socialistické a dělnické politiky se mění, proto?e se mění postavení a funkce pr?myslu.Někdo mi vyprávěl, ?e viděl ve Stokholmu sochu dvou zápasník?, z nich? ka?d? t?ímá v ruce n??; av?ak obě těla jsou k sobě p?ipoutána ?etězem. Tu?ím, ?e toto je v?sti?ně vyjád?en? poměr dělník? a pr?myslník? v jistém období; ani bych ne?ekl, ?e to jest úplná minulost. P?esto myslím, ?e vět?í d?raz jest polo?ití na ten osudov? ?etěz, ne? na ten n??. Správně ?íkáte, ?e pr?myslník i dělník jsou celou svou existencí vázáni na pr?mysl. Podnik, v něm? se nepracuje, není ni?ím víc, ne? hromadou cihel, slepen?ch maltou, a hromadou starého ?eleza. Pot?ebujeme podniky ?ivé; pot?ebují to dělníci, pot?ebují to pr?myslníci. Zajisté, sociální demokracie zápasila s pr?myslníky o podíl dělník? na v?nosu pr?myslového podnikání. V?dy s nimi o to bude zápasit. Po celé dlouhé jedno období kotvila sociální politika socialistické strany a mzdová politika odborov?ch organisací v prosperitě pr?myslového podnikání. Mohli jsme sváděti mírné i prudké boje na podnikové platformě o vy??í mzdu a krat?í pracovní dobu, dob?e vědouce, ?e tím sice zmen?ujeme podnikatelsk? zisk, ?e v?ak nerozbíjíme základ?, na nich? pr?mysl spo?ívá. Opakuji: Situace pr?myslu se změnila, dělnická politika po?adavk? selhává. Pravda, dodnes existují podniky, v nich? je mzda zbyte?ně svévolně stla?ována; podniky, které, zneu?ívajíce bídy nezaměstnan?ch, doposud své zaměstnance vyko?is?ují a utiskují. Zde je úkol pro dob?e vedenou odborovou organisaci. Ale to není obecná situace pr?myslového podnikání. Je dosyta známo, jaká ?ást v?vozního pr?myslu ocitla se v existen?ní krisi, stejně jako ?ást pr?myslu ostatního. ?ádnou bojovnou akcí, ?ádnou stávkou, ?ádn?m politick?m (legislativním) zásahem nedocílí zaměstnanci vysoké mzdy v podniku, kter? hyne a udr?uje se nad vodou mnohdy jen uměl?m zp?sobem.Jest málo mléka a je drahé. Dobrá; m??eme vydati zákon, ?e ka?dá kráva musí dojiti denně 20 litr? místo obvykl?ch — ?ekněme — sedmi. ?stavně a právně je takov? zákon mo?n?. Ale ta zatracená kráva neposlechne. Hospodá?sk? proces má svoje vlastní zákony, které se nepodrobí ?ádné politické moci, a? je to moc demokratická nebo diktátorská. Velká ?ást podnik? podlehla mezinárodní i domácí kapitalistické konkurenci; dal?í ?ást je?tě ?ije, ale ve strachu o?ekává chvíli, kdy ji dorazí hluboká světová krise. U nás zdomácnělo slovo o pr?myslovém h?bitově. Socialistická strana nem??e a nechce pracovati k tomu, aby se h?bitov ?í?il. Zápasili jsme a budeme zápasiti o co největ?í podíl zaměstnanc? na národním d?chodě, kter? plyne z pr?myslového podnikání. O podíl na pr?myslovém h?bitově nezápasíme. Co svět světem stojí, nebylo provozování h?bitov? základem ú?iv- nosti národ?. Jde o to: Co dělat, aby nebylo h?bitova?Toho se t?kají va?e dal?í otázky. Jsou to otázky velkého programu, na něm? by se měli shodnout zaměstnanci a zaměstnavatelé, a jemu? by vláda prop?j?ila autoritu ve?ejné moci. Z?staňme nyní je?tě u zásadní otázky, zda je taková spolupráce v?bec mo?ná.S k?m mohou socialistéspolupracovat ?Doznávám, ?e spolupráce není mo?ná s lidmi, kte?í by rádi obnovili pr?myslovou prosperitu na útraty dělnické t?ídy. Recept je po ruce, a není ani p?vodní. Je to recept fa?ismu; je?tě se k tomu vrátím. Spolupráce v?ak také není mo?ná s lidmi, kte?í nabízejí zase opa?n? recept, t. j. bol?evickou revoluci. Onehdy jsem ?etl v komunistickém ?asopise, ?e 14. ?íjen 1918 selhal (t. j. nevyvrcholil v komunistickou revoluci), proto?e u nás nebylo dosti leninské odvahy, leninské strategie a taktiky. Tedy rusk? revolu?ní vzor, za ka?dou cenu a snad i v ka?dé situaci; a kdy? ne hned leninská akce, tak aspoň permanentní p?íprava k ní.Není ?ádné tajemství, ?e této revolu?ní ruské metody nep?ijímám. Ruská revoluce je prostě revoluce specificky ruská a nedá se v?ude napodobit. Nescházela u nás jen ruská odvaha, ruská strategie a taktika. Scházela tu také nesmírná ruská rozloha územní; scházel tu rusk? rozklad v?eho národního ?ivota; scházel tu rusk? mu?ík, kter? nikdy aktivně nezasahoval do politického ?ivota a rád ?i nerad p?ijal vedení poměrně malé skupiny revolu?ního proletariátu; scházela tu úpadková národní aristokracie a genera- lita s panovnickou rodinou v ?ele, tedy konservativní moci, odpovědné za prohranou válku; scházela tu slabou?ká, témě? bezv?znamná vrstva ruské pr?myslové bur?oasie; scházela tu celková isolovanost ruského hospodá?ství od ostatní Evropy. Scházelo je?tě mnoho jin?ch věcí. Scházely tenkrát a scházejí dodnes.A naproti tomu zde byly síly, které nutně paraly- sovaly ka?d? pokus o bol?evick? p?evrat po ruském vzoru. Největ?í tou silou byla vá?nivá touha v?eho lidu po národní svobodě a samostatnosti. To v?e nejsou věci odbyté. Socialistická politika nem??e si vésti jako slavn? matematik starověku, kter? klidně kreslil do písku svoje kruhy, zatím co město padlo do rukou nep?átel. Co mu pomohlo, ?e zvolal na cizího vojáka: Neru? moje kruhy! Dostal ránu me?em a byl konec. Nezb?vá nám, ne? ponechat sv?m bol?evik?m, aby si snovali kruhy své podivuhodné ?revolu?ní politiky“. A? se tedy radují ze sv?ch kruh?, a? pro ně zapomínají na v?e ostatní. My pak jsme povinni vidět věci, jak jsou, a za?izovat podle toho sv?j postup.Co socialisté ?ádají od pr?myslník?a co ne?ádají.Napsal jsem, ?e za jist?ch p?edpoklad? je spole?né ?e?ení základních otázek pr?myslové politiky ?ádoucí a mo?né. Byl byste p?ekvapen, v jaké mí?e se tato spolupráce ji? prakticky vytvo?ila. Ka?dého měsíce p?ijímám ?adu deputací, slo?en?ch z dělník? a podnikatel? ; nebo deputací závodních v?bor?. Mluví o ve?ejn?ch i privátních dodávkách, o ?elezni?ních tarifech, o vra?edn?ch konkuren?ních zápasech mezi jednotliv?mi podniky, o obchodních smlouvách, o úrokové mí?e a cenách surovin. A tak dále. A je?tě jednou: a tak dále. To jsou, pravda, nesoustavné impro- visace, je to ?ivo?ení z ruky do úst. Nicméně je to také svědectví, ?e pr?mysloví zaměstnanci se v nejednom ohledu na?li na spole?né platformě se zaměstnavateli a ?ádají, aby socialistická strana p?sobila na ve?ejnou moc v ur?itém směru. Zápasníci zahodili no?e, nep?em??lejí o tom, jakou intrikou a jak?m násilím by se navzájem zni?ili. Vzali se za ruce a jdou spole?ně na místa, odkud? o?ekávají úlevu a pomoc v tě?ké nouzi. Nep?eceňuji tohoto zjevu, ale také to neignoruji.K soustavné spolupráci jest p?edev?ím zapot?ebí, aby se pr?myslníci vzdali mentality pána ve vlastním domě. Pr?myslov? podnik dnes ji? není soukromá zále?itost soukromého podnikatele. Je to zále?itost ve?ejná. To snad nemusím ji? dokazovati. Aby nevzniklo nedorozumění: ne?ádám, aby se v závodech zru?ila nebo uvolnila pracovní kázeň. Bez pracovní kázně není moderní pr?myslové v?roby. A dokud trvá podnikání kapitalistické, jest na podnikateli, aby se sv?m odborn?m ?tábem organisoval pracovní postup. O ?adě otázek v?ak musí konstituěně hledat dohodu se sv?mi zaměstnanci.Zásadám pr?myslového feudalismu se dne?ní zaměstnanci prostě nepodrobí. To tedy platí o vnit?ním ?ivotě v podniku. Také v??i ve?ejnosti a v??i ve?ejné moci nem??e dne?ní podnikatel dr?et stanovisko, ?e do toho nikomu nic není, kde vyrábí, za?, z jaké suroviny. Pr?myslová krise jest zále?itost ve?ejná. Vzniká z ní krise v?eho státního a národního ?ivota. Proto musí b?ti uznáno, ?e státní zásah do organisace v?roby je nezbytn?.V jednom mají odp?rci socialismu pravdu. Nelze o?ivit ducha podnikání, kdy? podnikatel neví, zda mu zítra ve?ejná moc nevezme podnik z rukou. Jsem proti v?em nep?edlo?en?m agitacím v tomto směru. Pot?ebujeme lidí, které mají chu? podnikat a riskovat. Stav nejistoty zabijí iniciativu. Velmi lehko se vrhají do ve?ejnosti r?zná hesla, ale velmi drahé jsou následky. Prosím, abych nebyl podez?íván ze socialistického likvidátorství. Jsem p?esvěd?en, ?e star? kapitalistick? ?ád v?robní jest podkopán, a ?e nem??e b?ti obnoven ve své p?edvále?né integritě. Jsem také p?esvěd?en, ?e nám nepomohou ani revolu?ní hesla, ani improvisované zásahy ve?ejné moci. P?estavba systému je státní a hospodá?skou nezbytností. P?estavba vy?aduje plánu, programu; o to jde. Podnikatelská vrstva musí vědět, na ?em je, chceme-li od ní, aby se pustila do práce. Není p?ípustn? takov? stav, aby dnes někdo zvolal: Zítra postátníme ?elezárny, nebo cementárny, nebo doly, nebo margarinky, nebo cokoli jiného. Taková agitace ochromuje v?li kreditovat, riskovat, podnikat, bojovat. Pot?ebujeme plán.Bylo by ideální, kdyby nejlep?í hlavy pr?myslnické, pou?ené v?vojem krise, zasedli ke stolu s nejlep?ími hlavami pr?myslov?ch zaměstnanc?; kdyby si k tomu pozvali nepodjaté a majetkově neinteresované znalce hospodá?ského ?ivota; a kdyby za ú?asti zástupc? vlády probrali jedno v?robní odvětví za druh?m a stanovili na ?adu let postup. Pak by — doufám — nastal klid. Ve?ejnámocmusímítikontrolu hlavníchna?ichsurovinapolotovar?, a onase k ní dostanevzájmu obecného dobra. ?lo by to mnohem lip, kdyby na?e pr?myslová representace spolupracovala místo toho, co dělá dnes.O hospodá?ství rozhoduje se dnes na ?irokém ve?ejném fóru, na celém poli státní politiky měnové, úvěrové, finan?ní, obchodní, dopravní, sociální. Politick? vliv, co? u nás znamená vliv politické strany, padá tu mocně na váhu. Na?e pr?myslnická representace ?karedě prohospoda?ila své politické postavení. Socialistická strana jest p?ímo povolána, aby se celou mocí postavila za oprávněné zájmy pr?myslu na celé ?á?e, a aby hledala moudré vyrovnání mezi politikou pr?myslovou a zemědělskou. Jestochotna t o ? i n i t i. P?i tom litujeme, ?e se pr?myslová representace dala strhnouti na cestu, kde se v?dy srazí s námi, s celou na?í silou, s celou na?í vá?ní. Na?e d?sledně demokrati cká orientace nikdy nesnese fa?istick?ch tendencí v dne?ní pr?myslové bezradnosti. Jinak jsme ji? ve svém denním listu vyhlásili svou formulaci, ?e dnes jde p?ímo o města,o pr?myslová st?ediska; z toho plyne, ?e jsme si vědomi své odpovědnosti i za pr?mysl, i za jeho podr.i- katelskou slo?ku, kdy? ona sama své dějinné vědnosti si dost neuvědomuje.A tak Vám tedy, mil? redaktore, odpovídám, ?e mzdová otázka z?stane spornou, dokud spole?ensk?m v?vojem nedospějeme k pojmu a faktu mzdy spravedlivé v celé hospodá?ské exaktnosti a objektivitě. Ale ona dnes neni nejhlavněj?í. V boji o existenci pr?myslu p?jdou dělníci s ka?d?m. kdo up?ímně má na mysli pr?myslov? základ dělnick?ch existencí.Rudolf Bechy něpoznámkyProbuzení německ?ch k?es?ansk?ch sociál?Něme?tí katolíci, organisováni v k?es?ansko-sociální straně, se za?ínají probouzet ze ztrnulosti, do ní? je uvrhl Henlein?v úspěch v květnov?ch volbách. Lze-li se p?i tom ?emu diviti, tedy jen tomu, ?e sl u? p?ed volbami lépe neuvědomovali zásadní nesnáze, které jim budou bránit v trvalé soubě?nosti se sudetoněmeckou stranou. Jejich p?edvolební v?po?et velmi zklamal. Proto?e byli v oposici, chtěli z ní tě?it, a jejich tehdej?í vedeni ?inilo p?ed volbami jakési pokusy o konkuren?ní závody s nacionalismem Henleinov?m. Jak ukázaly volební v?sledky, dopadli p?i tom tak, jak musí dopadnout ka?d? men?i radika iismus, kter? se sna?í udr?eti v agitaci krok s radikalismem vět?ím. I na nich sc potvrdila stará zku?enost, ?e je někdy lépe hájit vlastni zásady i za cenu ztráty hlas?, ne? se stavět na programovou základnu stranického soupe?e. Jako katolická strana měli se p?edev?ím starati o to, jak se bude p?i sou?innosti s Henleinem da?it katolicismu. Nutno ov?em p?ipustit, ?e v této věci nenesou vinu jen sami. Henleinova strana toti? velmi pe?ovala o to, aby ve svém stanovisku ke katolicismu udr?ovala takovou míru nejasnosti, která by jí německé katolíky hned s po?átku neodcizila. Nebyla ani pro katolictví, ani proti němu a pomáhala si uji??ováním, ?e chce podporovat ?positivní k?es?anství". K?e??an?tí sociálové se tehdy s tímto uji?těním spokojili. Nebylo to sice prozíravé, ale lze to p?i obecné nejistotě, jaká tehdy mezi Němci byla, aspoň omluviti.Situace v?ak velmi změnila tvá?nost po volbách. K?es?an?ti sociálové chystali na konec zá?í sjezd strany a u? del?í dobu p?ed jeho zahájením naléhali ve svém tisku na to, aby henleinovci sv?j poměr ke katolictví objasnili poněkud ur?itěji. V tomto ohledu jim vyhověno nebylo. Sudetoněmecká strana trvala dále na svém neur?itém krédu positivního k?es?anství, tak?e k?es?ansk?m sociál?m nezbylo, ne? vyvoditi z toho závěr jediné mo?n?: ?e henleinovci jsou vlastně nep?áteli katolicismu. Tento závěr byl silně podep?en tím, ?e henleinovci prohla?ují za organisa?ní základ své strany nacionální němectví (Volkstum), a zejména pak tím, ?e se nijak nepostavili proti kulturnímu boji, kter? byl zahájen proti katolík?m v Německu. Hlavně tato lhostejnost byla k?es?ansk?m sociál?m nápadná Neustávali na nl ve svém tisku ukazovat, a? se z toho ponenáhlu vyvinula vleklá polemika s tiskem Henleinov?m.Z těchto ideologick?ch p?est?elek byly pak vyvozeny 1 d?sledky politické. K?es?an?tí sociálové zd?razňovali, ?e si hodlají zachovat samostatnost ve svém politickém rozhodování a ?e si nep?eji b?ti vle?eni nějakou cizí stranou. Do?li nakonec a? k uji?těni, ?e jejich nyněj?í oposiěnost neni zásadní, a ke vzpomínkám na svou někdej?í sou?innost ve vládě, je? nebyly prosty poněkud sentimentálního p?ízvuku. Za těchto okolnosti se koncem zá?í v Praze se?el k?es?ansko-sociální sjezd. Odhodláni likvldovati oposi?ní postavení strany na něm sice neprorazilo do té míry, jak sc leckde o?ekávalo — a henleinovci se netajili radosti nad tím — ale také nebyla potvrzena p?edvolební politická směrnice. Strana změnila p?edsedu a zd?raznila tím sv?j konservativní ráz. Závody s henleinovci v nacionalismu byly skon?eny, strana se opět pilněji rozpomíná na sv?j katolick? základ a některé nové projevy jejích v?dc?, zejména Mayer-Harting?v v Karl. Varech, ukazují, ?e se neuzavírá úvahám o mo?né sou?innosti ve vládě.Velkou posilou je jí na této nové cestě úspěch katolického sjezdu, kter? probíhal v ovzdu?í politicky velmi smí?livém a jeho? se ú?astnily v dokonalé shodě v?ecky národnosti republiky. Něme?tí katolíci právě jako?to katolíci nahlí?ejí, ?e zájem jejich církve se v této době se?el se zájmem demokracie, a vyvozují z toho pou?ení i pro svou politickou praksi. Vidí dob?e, ?e politick? totalismus v sousedním Německu smě?uje k vyhlazení katolicismu a k jeho vylou?ení z vlivu na ve?ejn? ?ivot, kde?to demokratická republika mu dává v rámci ústavy velkou volnost a chrání jej jako ka?dé jiné vyznání. Toto poznání se je?tě více upevnilo po norimberském sjezdu nacionálně-socialistické strany, na něm? se — jak naléhavě upozornila ?Deutsche Presse“ v pozoruhodném ?lánku z 13. ?íjna — Hitler postavil za novopohanství Adolfa Rosenberga. Citovan?' list dokládá, jak se Hitler v tomto ohledu odch?lil od svého názoru, jej? ulo?il v knize ?Mein Kampf“. Tam je?tě prohla?oval k?es?anství za základ lidové morálky, kde?to v Norimberce se u? úplně ztoto?nil s Rosenbergem, jeho? u?eni bylo mo?no a? dotud pokládati jenom za věc jedné frakce v nacionálně-socialistické straně. Do základ? nové sjezdové budovy strany byl polo?en vedle Hitlerova ?Mein Kampf“ také Rosenberg?v ?Der Mythus des zwanzigsten Jahrhunderts“ a pov??en tak na evangelium hitlerovského světového názoru. Od této chvíle, pí?e ?Deutsche Presse“, není v duchovním ?ivotě Německa pro katolictví místa. Hitlerovsk? teror se nezastaví n hranic oblasti politické, n?br? p?jde do v?ech d?sledk? a bude zasahovat a? do svědomí a sm??lení ob?an?. Sudet?tí Němci pr? si musí b?t vědomi svého poslání v německém národě, které z těchto okolností vypl?vá. Musí se rázně postavit proti ka?dému pokusu o zaná?ení hitlerovského novopohanství mezi ?eskoslovenské Němce, tím spí?, ?e Henleinovo hnutí ml?í na v?ecky otázky po jeho stanovisku k tomuto novopohanství.V?ecko, co jsme uvedli, nasvěd?uje tomu, ?e se schyluje k politickému zápasu k?es?ansk?ch sociál? s henleinovci. Z. S.Nov? boj o vesnici?U? se ten boj za?íná a co nejd?íve se asi rozpoutá v celém rozsahu se v?emi p?íznaky politické vojny. Jen co budou míti agrárníci vá?něj?í hospodá?ské věci pod st?echou. Nebo? zde p?jde o moc ryze politickou a agrární strana je tak zku?ená i praktická, ?e dává v?dy p?ednost věcem hospodá?sk?m p?ed politick?mi. Takov? politick? boj o vesnici se u nás sváděl u? víckrát. Nemluvme ani o pokusech prosadit povinné krupobitní poji?tění, ale v?imněme si, co se dělo p?ed p?edposledními volbami s návrhem zákona o zemědělské strá?i. Měla to b?t jakási zelená armáda a byly tehdy zmo- bilisovány nejtě??í radikální houfnice: Donát, Vran?, dr. Za- dina, Hailk, Dubick? atd. Málem se pro to rozsypala koalice, kdy? neagrární strany (hlavně nesocialistické) pochopily, ?e by zákon znamenal vydat cel? venkov v?li zeleně uniformovan?ch strá?c?. Pro pikantnost se je?tě musí p?ipomenout, ?e tato osnova zákona dodnes nebyla odvolána a nezmizela z pracovních stol? parlamentu; ?as od ?asu se stále objevuje v ú?edním seznamu nevy?ízen?ch osnov. Tady tedy agrárník?m sklaplo. Kdy? se jim v?ak poda?ilo p?emluvit ve?ejnost a nadiktovat odborník?m v ministerstvu zdravotnictví, ?e pa- steurisace mléka je znamenit? vynález nikoliv pro zdra?ení mléka, ale pro lidské zdraví, za?li si k polévce hospodá?ské oh?ívat politick? p?edkrm. Provést zákon o v?robě a sběru mléka tak, jak byl agrárníky navr?en a socialisty na ?těstí prohlédnut, znamenalo vydat vesnici do rukou agrárník?. Bylo by se najednou toti? ukázalo, ?e kráva toho chalupníka, kter? nevolí agrárníky, dojí mléko zdravotně závadné. Ale tyto plány byly’ také v?as zma?eny, bohu?el, ne na sto procent.Tentokrát na to tedy jde agrární strana tak ?íkajíc od lesa. Vnadidlem pro socialisty má b?t povídka, ?e ministerstvo vnitra myslí hlavně na nezaměstnané. Ministerstvo vnitra toti? vypracovalo osnovu zákona o obvodních tajemnících, kterou se má zavést v historick?ch zemích funkce obdobná slovensk?m a podkarpatsk?m notá??m. Tam, kde má tento ú?ad jakési oprávnění, poněvad? ob?anstvo není ani politi' ky’ zralé ani literně dost vzdělané, aby mohlo obstarávat obecní agendu, udělali jsme v politickém smyslu nejstra?něj?í zku?enosti. Ka?d? ví,, jak těchto ú?ad? zneu?ívá vládnoucí strana (vzpomeňme jen, co s notariáty tropili lu?áci, dokud byli ve vládě) a jak tito ú?edníci hospodá?sky zneu?ívají namnoze málo vzdělaného obyvatelstva. A tito notá?i, d?íve ma- ?aron?tí, nyní ka?dého, kdo je má v moci, mají b?t p?esazeni na Moravu a do ?ech. Mají mít titul ?vládní tajemník“ a mají b?t s podporou politick?ch ú?ad? jak?misi diktátory v obvodu, p?es hlavu starost? a obecních zastupitelstev. Finan?ně by’ si pana vládního tajemníka vydr?ovaly zpolovice obce samy.Bylo by ?koda slov o v?znamu svobodné a neporu?níkované samosprávy pro demokracii i ?koda vzpomínek na krásnou tradici ?eské samosprávy, z ní? vy?li skoro v?ichni na?i p?ední politikové. To jsou věci obecně známé. Nejde tu patrně o nic jiného, ne? o roz?í?ení vlivu strany spravující po léta ministerstvo vnitra, na ?eskoslovenskou vesnici. S jídlem roste apetit a po okresních hejtmanech tedy p?i?la chu? na vládní tajemníky.Hodné pozoru je to, ?e první prohlédli tento plán (v?elijak zaobalen? také do úkol? mobilisa?ních) lidovci. Je nebezpe?í, ?e socialistické strany opravdu u? chňaply po vnadidle. ?íká se jim toti?, ?e obce nejsou s to vést samy ?ádně agendu s nezaměstnan?mi, evidenci, produktivní pé?i, investi?ní práce, o?acovací a stravovací akce atd. To pr? se zlep?í, poněvad? tuto agendu povedou vládní tajemníci — a zlep?í se tedy také evidence a podpora nezaměstnan?ch. Ze socialistick?ch stran jsme je?tě nesly?eli jasného slova, ?e nejsou ochotny o této reak?ní a stranické osnově jednat. Bylo by dob?e, kdyby si to s agrárníky vy?ídily d?ív, ne? se osnova dostane do vládních porad a bude z ní několikat?denní krise vlády, brzdící naléhavé a ?ivotní pot?eby v?eho ob?anstva.ih.Stát a VolkshilfeHenleinovská ?Die Zeit“ reagovala na v?po?et ?P?ítomnosti“, ?e poměr státní pomoci (nezaměstnan?m) k pomoci Volkshilfe má se 50 :1. ?Die Zeit“ tvrdí, ?e Volkshilfe nechtěla soutě?iti a soupe?iti se státní sociální pé?í, ale ?e chtěla ji doplňovati. ?Tento úkol — ?teme v ,,Die Zeit“ — sudetoněmecká Volkshilfe splnila. Rovnice m??e proto zníti pouze: Volkshilfe plus státní pomoc = dosta?ující pomoc!“ Na podstatě věci se nic nezmění, nahradíme-li úměru státní pomoc: Volkshilfe = 50:1 rovnicí (jak radí ?Die Zeit“): státní pomoc plus pomoc Volkshilfe = dosta?ující, vydatná, celková pomoc.I tato rovnice uká?e znovu skute?nost, ?e strádajícím Němc?m pomáhá daleko více republika ne? Volkshilfe. Ale v tom není jádro věci. Jest v tom, ?e německ? tisk, ovlivňovan? henleinovci, do nebes vychvaloval ?innost Volkshilfe, zatím co pomoc státu bu? (v nejlep?ím p?ípadě) uml?oval, nebo (a to bylo pravidlem) kritisoval a zneuznával jako nedostate?nou. Nejlep?ím dokladem jsou ty ?Czechkarten“, na kter?ch zalo?ila SdP kus své volební agitace a na nich? chtěla ukázati, jak málo, jak ?patně, jak nedostate?ně se republika stará a německé nezaměstnané. P?ed volbami SdP tyto ?Czechkarten“ potírala, ale po volbách intervenují poslanci SdP a kdy? se jim poda?í — neb?vá to jen jejich zásluhou — vymoci tyto d?íve pomlouvané Czechkarten, chválí to henleinsk? tisk jako velk? a záslu?n? skutek Henleinovy strany. Ne?íkáme, ?e stát dává nezaměstnan?m mnoho; ale dává jim daleko více ne? vychvalovaná Volkshilfe, její? ?innost by mohla b?ti kritisována také proto, ?e ?asto bylo jí vyt?eno, ?e svoje podpory nerozdílí ne- stranicky. Ostatně: pokusí se ?Die Zeit“ o d?kaz, ?e německ?m nezaměstnan?m v ?í?i se vede lépe ne? německ?m nezaměstnan?m u nás?V. Gutwirth.Válka v éteru — ná? rozhlas ml?í!Chodíme si po ulicích, ?ijeme sv?m denním ?ivotem a neuvědomujeme si, ?e nad na?imi hlavami zu?í válka. Válka rozhlasové propagandy fa?istick?ch a diktátorsk?ch stát? proti demokracii a proti stát?m s demokratick?m z?ízením. Poláci si v Katovicích u? vyhradili denně několik minut (od 19.20 min.) na speciální ostouzení ?eskoslovenské demokracie a staví si pouze asi dva metry od ?s. hranic novou vysíla?ku, kterou budou zpracovávat men?inové národnosti v nejv?chodněj?í ?ásti republiky. Co dělá rozhlas budape??sk? s revisio- nismem, jak agituje mezi Ma?ary v ?eskoslovensku a jak rozhlas hitlerovsk? rozvrací mysle ?eskoslovensk?ch Němc?, je známo. Málokdo si v?ak v?iml toho, jak d?kladně se Německo p?ipravuje na tuto válku budoucnosti, na válku v éteru. Staví si (a vět?í ?ást z nich u? postavilo) patnáct nov?ch vysílacích stanic skoro v?hradně k ú?el?m propaga?ním. P?i tom vysila? Zeesen je pr? nejsilněj?í vysíla?ka světa a bude roz?i?ovat hitlerovské zprávy také ?esky!Bohu?el, nespat?ili jsme ani ?ádn? náznak nějaké protiakce v ?eskoslovensku. Proti ma?arské propagandě se sice staví hlem??dím tempem vysíla?ka v Báňské Byst?ici a pro na?e německé spoluob?any se cosi chystá v Karlov?ch Varech. Ale z nerozumn?ch d?vod? agita?ně-nacionálních nebude to vysíla?ka německá (ani po tom, kdy? nám dal volbami za vyu?enou Henlein), ale jen stanice, která bude vysílat také německy. O nějakém státně-politickém plánu tohoto vysílání není ov?em ani ?e?i. V?bec, co ná? rozhlas vysílá politického, postrádá jakéhokoliv státně-politického programu; odpolední politické glosy jsou poh?íchu anonymní a ob?anstvo neví, poslouchá-li názory vlády nebo jen agrární kliky, ovládající rozhlas i tiskov? odbor p?edsednictva ministerské rady, je? tyto glosy vyrábí. (Nebo jen odkudsi dodané rediguje?)Nejk?iklavěj?í je v?ak to, co ná? rozhlas a? do minulého t?dne nedělal s rozhlasem polsk?m. Místo aby denně odpovídal z vysíla?ky v Moravské Ostravě na hloupé a ?tvavé l?i katovického rozhlasu, posílala jen ?TK. novinám d?chaviěné zde- ú?edním slohem psané zprávy ú?ad?, ?e nic není z tvrzení polského rozhlasu pravdivého. Nejen?e u? noviny omrzelo denně tyto oficiální v?klady otiskovat, ale i kdyby je tiskly místo úvodníku, míjely by se sv?m ú?elem. Trvalo skorojeden a p?l roku, ne? se u nás pochopilo, ?e není t?eba ?eskoslo- w will ? i ni novinami p?esvěd?ovat Cechy a Slováky o polské ri .???ti.i-: ?s. pravdy proti polsk?m v?mysl?m se majídostat i zam?en?mi dve?mi do byt? Polák? usedl?ch v ?eskoslovensku. A ?e také pol?tí ob?ané za Olzou mají b?t pou?eni o prolhanosti své vysílací stanice. Kone?ně te? v posledních několika t?dnech se za?alo v Moravské Ostravě vysílat aspoň ?esky a minul? t?den bylo v Praze u?iněno rozhodnutí, ?e se bude odpovídat také polsk?. Ne? tuto samoz?ejmost v Praze pochopili, uplynulo v?ak p?ldruhého roku.Z?stává v?ak strach, ?e odpovědi Polák?m budou kulhat za Katovicemi aspoň s t?ídenním zpo?děním. Pohotovost je na?im ú?ad?m slovo neznámé, a?koliv jinde se na ni klade zvlá?tní d?raz. Na p?íklad v Moskvě jednou dokázali rozhlasem odpovědět ?esky na pra?skou p?edná?ku — za hodinu! A druh? strach z?stává: Abychom nez?stali na polovi?ní cestě. C o se skute?ně zavádí v ?e?i polské, mělo by se ihned zavést v něm?ině a ma?ar?tině. S dobr?m plánem a nále?itou pohotovostí.Vláda stejně jako nemá ?ádn? poměr k tisku, tak nemá poměru k rozhlasu, k nejmocněj?ímu dnes nástroji k p?esvěd?ování lidí. Diktatury kolem nás nep?etr?itě ?vou do éteru své protidemokratické ?lágry a Praha—Brno—Bratislava—Ko?ice —Moravská Ostrava zvu?í soudobě dechovkami. Nejv?? snad neslan?mi a nemastn?mi ú?edními relacemi, nic ne?íkajícími ani nám ?echoslovák?m.T. T.Pr?mysl slepotou raněn?Zásluhou ?P?ítomnosti“ se ve?ejnost nedávno dověděla, jak lehkomyslně a bezstarostně si ?ije pr?mysl, nemysle v?bec na svou budoucnost. To jest na sv?j dorost, p?edev?ím technick?, i dorost obchodní. Dověděli jsme se, ?e pr?mysl nejen ?e nespolupracuje se ?kolami (st?edními i vysok?mi) věd obchodních, ale nemá zájmu a není ?ádné sou?innosti se ?kolami technick?mi. Zde je ov?em vina na obou stranách. Na na?em zkostnatělém a zaprá?eném ?kolství a rovn?m dílem ov?em také na pr?myslu, kter? se sám měl o ?ivotnost ?kol technick?ch starat, zkostnatělé ?initele opra?ovat a je k praktické sou?innosti provokovat. To v?ak ná? pr?mysl nedělal a nedělá. A? je úplně závisl? na rozvoji technick?ch věd, ?ije si bez starostí o to, jak se věda vyvíjí a hlavně jaké in?en?ry, pr?myslové kapitány in spe ?kola vychovává. Pr?mysloví ná?elníci se dopustili té?e chyby jako ná?elníci politi?tí: jedna generace odchází a nezanechává po sobě nástupc?.Nejhor?í je v?ak h?ích poslední. Profesor Ulrich, tajemník Národní rady badatelské (co? je instituce skorém oficiální), na pr?mysl prozradil, ?e neprojevil ani nejmen?ího zájmu o vědecké badání. Na generálním shromá?dění Rady badatelské dokonce vy?lo najevo, ?e její p?edseda profesor dr. Boh. Němec nav?tívil mno?ství těch tak zvan?ch finan?ních magnát? a pr?myslov?ch kapitán?, ale vrátil se od nich s nepo?ízenou. Věda se vydala na ?ebrotu a v?ude jí p?ibouchly dve?e p?ed nosem. Prof. dr. Němec p?ímo ?ádal o dary a nic nedostal. Byl odmítnut u těch, jejich? cel? budoucí ?ivot závisí na vědeckém badání. Vysoká finance a tě?k? pr?mysl, kter? se bojí vyhodit ze dve?í insertní sběratele zfa?isovan?ch, nicne?ná- rodních i fa?istick?ch t?dení?k? a dává jim ochotně v?kupné, odmítla prosebníka, kter? by ne?el za ?patnou nebo zbyte?nou věc. Profesor Němec jako vědec, jako ?len Akademie, p?edseda Národní rady a Rady badatelské, u? sám o sobě p?edstavuje tolik duchovních hodnot, ?e v jiné zemi s jinou vysokou financí a tě?k?m pr?myslem by nemohl b?t osly?en. Tento ctihodn? prosebník nadto je je?tě politicky sp?ízněn s politickou linií finance a pr?myslu (obojí pod jednou st?echou ?ivnobanky) a není-li politicky p?íbuzn? pokrevní, tedy aspoň nevlastní. A to v?bec nemluvíme o ú?elu, na kter? prosil a o tom, jak dalece opravdu pr?mysl badání pot?ebuje, jím ?ije a jím se vyvíjí. Pánové ze Svazu pr?myslník? (rovně? v?echno pod jednou st?echou ?ivno) tomu nebudou vě?it, ale jsou opravdu na světě země, kde si pr?mysl vydr?uje a zakládávysoké ?koly a uleh?uje tak státu v jeho povinnostech. U nás, bohu?el, stát nemá, jako i jinde státy nemají, vlastních prost?edk?, ale zásluhou pr?myslu neklesla mo?nost vědeckého badání nikde tak nízko jako právě u nás.Hn.Resoluce v zákonodárstvíV ?P?ítomnosti“ byly p?ed ?asem ironicky odsouze-v res-s- luce jako?to velmi problematick? prost?edek, jím? nejrc-n-wr- těj?í korporace vymáhají splnění sv?ch po?adavk?. ?ivot tét- ?iny těchto mnohomluvn?ch resoluci koněí tím, ?e ji funkcioná? spolku pov??en?m hlasem v závěru sch?ze p?e?te (potlesk uve?ejní se v organisa?ním ?asopisu — a konec. Co v?ak ?íci. ?teme-li, ?e sociálně-politick? v?bor senátu schválil jednomyslně resoluci proti drahotě, která jest dokonce (kromě nepatrn?ch změn) toto?ná s resoluci sociálně-politického v?boru poslanecké sněmovny. Subkomise v?boru vyslovila pak je?tě některá p?ání k oddíl?m resoluce.V?bory parlamentní posuzují, pokud nám známo, návrhy zákon? a p?ipravují jejich projednání v plenu poslanecké sněmovny ?i senátu. ?e by v?ak také resoluce? A jak? jest podstatn? rozdíl takovéto parlamentní resoluce proti těm ironi- sovan?m bezv?sledn?m resolucím r?zn?ch korporací? Ve slo?itém procesu zrození zákona neznáme v?vojové fáze, je? by se jmenovala resoluce toho ?i onoho v?boru parlamentního. V ?apkově dramatu R. U. R. kárá robot lidi pro v?robu pouh?ch slov (?— děláte slova —“). Není tu jistá analogie? A je?tě jedno srovnání se tu mimoděk vtírá. Byla tak kdysi charakterisována krásná sice, ale prázdná slova: dekorativní verbalismus. To bylo ov?em v literární polemice.vfl.English spokenTi, kdo by posuzovali posice angli?tiny u nás podle znám?ch miniaturních prapork? s nápisy ?English spoken“ a ?On parle francais“, které v?dy tak svorně ruku v ruce lákají k nákupu americké a francouzské náv?těvníky Prahy, byli by jistě trpce zklamáni nepoměrem mezi pé?í, která je věnována oběma jazyk?m, nebo? p?es témě? dokonalou zevní rovnoprávnost z?stává u nás angli?tina ?e?í témě? neznámou a ti, kdo ji p?ece ovládají, budí stále zaslou?enou pozornost. Vysvětlení této skute?nosti je prosté: Angli?tina vtrhla po válce na evropsk? kontinent p?íli? rychle a na?e st?ední ?kolství, věrně orientované k staré Francii, nevzalo zatím v úvahu tento velkolep? vpád. Pohlédneme-li situaci blí?e do tvá?e, zpozorujeme sice, ?e byla od p?evratu vynalezena reformovaná reálná gymnasia, ?e byla ot?esena dr?ava latiny a ?e něm?ina vyrostla na povinn? p?edmět a po bedlivěj?ím zkoumání objevíme dokon < i trosky snah pro-anglick?ch nad?enc?, které svého ?asu vyústily v nepovinné angli?tině, ale závěr z?stane p?ece nezměněn: angli?tina není dosud na na?ich st?edních ?kolách zavedena.Zdá se, ?e je stále nutno opakovat staré skute?nosti. Angli?tina dospívá dnes ve své expansi a ve svém v?voji ke stadiu, o kterém je mo?no směle ?íci, ?e má vlastnosti, které povy?uji na jazyk mezinárodně u?ívan?. Je to ?e? více ne? 500,000.000 lidí. Je to jazyk mezinárodního obchodu. Je to prost?edek, kter?m se dorozumívají státníci a sepisují mezinárodní smlouvy, ?e?, která od světové války bezpe?ně se blí?í tam, kde je nutno uva?ovati, není-li ji? normálním prost?edkem, slou?ícím v?měně mezinárodních politick?ch stanovisk. Kromě toho zdrcující procento vědeck?ch prací (u p?írodovědeck?ch děl je to na p?. 52%) je vydáváno v angli?tině, aby zasáhly co největ?í po?et znalc?. Hlubok? v?znam pro ?í?ení angli?tiny má i anglick? mluven? film a mladá generace latinské Ameriky studuje horlivě angli?tinu, aby mohla lépe oceňovat produkci Hollywoodu. V ka?dém p?ípadě m??e se angli?tina vykázati argumenty, o nich? je jakákoliv diskuse zbyte?nou: je to jazyk, kter? nemá soupe?e, pokud jde o roz?í?ení v kulturních st?ediscích lidstva a o v?eobecnou cenu jazyka, jako prost?edku dorozumívacího, je dále jednoduch? — nebo lépe mohl by b?ti u?iněn jednoduch?m — a je p?i v?ech těchto vlastnostech velmi pru?n?.U nás se jistě nikdy nebudeme p?idávat k nep?átel?m francouz?tiny, ani k těm, kte?í vynutili sepsání mezinárodní smlouvy o Gran Chaco bez francouzského textu anebo dokonce k těm, kte?í upadli do anglofilsk?ch extrém?. V?ichni si v?ak budeme v?dy p?át, aby angli?tině byla věnována zaslou?ená pozornost. Je-li to naprosto nutno, ?e?me i tuto nepolitickou zále?itost ve smyslu na?í zahrani?ní politiky — po ?enevsku. Není p?ece nutno stále jen opevňovat ba?tu francouz?tiny, n?br? po p?íkladu Spole?nosti národ? ne?init rozdílu mezi francouzsk?m a anglick?m.Nezavedení angli?tiny na na?ich st?edních ?kolách neni ji? .. j 7: vysvětlovati nezájmem. Jisto je, ?e nezájem je snad n p?edstavitel? jednotliv?ch ústav?, poněvad? realisace zavedení angli?tiny by p?inesla nové povinnosti a novou obtí?nou práci a pak snad u aspirat? profesorsk?ch mist. Ten v?ak je mo?no snadno vysvětliti, nebo? obliba je tu diktována otázkou oprávněnosti a je zcela pochopitelno, ?e mladí filologové se neradi věnují angli?tině, kdy? je zatím zcela jisto, ?e profesorská místa pro znalce angli?tiny neexistují. Věnují se proto vytrvale francouz?tině, něm?ině, latině a ?e?tině, jako jejich otcové p?ed dlouh?mi desítiletími. Vysvětlovati situaci nedostatkem kvalifikovan?ch sil je stejně groteskní a plyne z nazna?eného za?arovaného kruhu dne?ního systému. Proti námitce nezájmu je nutno ?íci, ?e naopak roste skute?n? hlad po studiu angli?tiny, ?eho? dokladem jsou kvetoucí soukromé ?koly angli?tiny, které zvy?ují po?et u?itelsk?ch sil z ciziny, zlep?ují organisací a mají úctyhodné finan?ní zisky.V poslední době hovo?í se ?asto o povzbuzení slábnoucího cizineckého ruchu v ?eskoslovensku a hledají se cesty, kter?mi by bylo mo?no dosáhnouti podobn?ch v?sledk?, jak?mi se m??e vykázati letos Jugoslávie a Rakousko. Nu?e, zde je jedna z osvěd?en?ch cest — propagace angli?tiny, p?iná?ející o?ivení ?eskoslovensko-anglick?ch styk? a zisky z turistick?ch náv?těv z anglo-sask?ch zemí. Následujme prostě Jugoslávii a baltické státy, kde je ji? dávno angli?tina dalekosáhle podporována a kde ji? tě?í z p?irozen?ch v?hod, které znalost angli?tiny s sebou p?iná?í.P?ehlí?íme-li práci, která pro blaho angli?tiny u nás byla ji? vykonána, je nutno se sklonit p?ed neúnavn?m úsilím hrstky nad?enc?, kte?í p?ivedli ji? její p?ípad p?ed ne men?í sbor ne? je samo Národní shromá?dění. Od té doby bylo a je bojováno rozhlasem, tiskem a osobním p?esvěd?ováním, jsou mobilisováni rodi?e a organisovány korporace propagující znalost angli?tiny, ?í?í se kritické poznávání Ameriky a Anglie a budují se lep?í vzájemné styky anglosask?ch zemí s námi. Zdá se, ?e věc angli?tiny je na dobré cestě. Zb?vají v?ak mocná st?ediska odporu mocn?ch rozhodujících ?initel?. Ji?í Kubelik.literatura a uměníFrant. G ot z:0 Národní divadloVá?en? pane redaktore,posílám Vám odpově? na Vá? ?lánek z poslední P?ítomnosti a ?ádám Vás, abyste mi poskytl místa ve svém listu.V Praze 21. X. 1935.S projevem úctyFr. G o t z.?lánek Ferdinanda Peroutky ?Jak to ?íci zdvo?ile“ ?ádá si p?ímé odpovědi. Hlásím-li se s ní já, není to z d?vod? osobních, ?e jsem byl toti? právě já ?lánkem napaden. Jde mi o několik záva?n?ch věcí, jich? se F. Peroutka dotkl a je? skreslil. Nemohu odpovídat tam, kde mluví v?eobecně a v mlhav?ch náznacích. Vybírám si z jeho ?lánku několik otázek, je? souvisí s ?iv?m jádrem ?eské divadelní situace.Prap?í?inu neuspokojivého stavu ?inoherní práce v Národním divadle shledává F. Peroutka v abonentním systému, kter? nutí ?inohru do velkého chvatu práce, p?i ní? ani re?isé?i ani herci nemohou jiti do hloubky, a volá po změně tohoto systému a nastolení sériového systému, jak? je u Wericha a Voskovce, E. F. Buriana a Vlasty Buriana, kte?í s ka?dou hrou dosahují velkého po?tu repris. Není pr? odvahy, aby se star? vy?il? zp?sob p?edplatného odstranil. Nu?e, star? zp?sob p?edplatného se ve Stavovském divadle opravdu odstranil u? p?ed deseti lety a zavedlo se tu blokové, zcela volné p?edplatné. Jaké jsou s ním zku?enosti? .Finan?ně dobré. Toto p?edplacení, je? abonentu dává tolik volnosti ve volbě dne a p?edstavení, se stalo populární. Ale umělecky? U? tento zp?sob p?edplatného nutí divadlo do sensací a veseloher. Hry, je? mají básnickou hodnotu a hry slo?itěj?ího duchovního zvrstvení jsou tu pravidelně odsouzeny ke krátkému ?ivotu jevi?tnímu. Zru?iti p?edplatné v Národním divadle je ov?em otázka mnohem slo?itěj?í. Mělo by to tě?ké následky finan?ní, je? se nedají riskovat v době krise. Ale zp?sobilo by i to, ?e by se Národní divadlo musilo věnovati měrou mnohem vět?í repertoáru zábavnému. Nesmí se podceňovati fakt, ?e divadlo, je? má p?es 1800 míst, se naplní mnohem tí?e ne? na p?. D 35, je? má jen ?estinu míst a ?e dosáhne-li hra v Národním divadle 2 0 repris, je to asi jako 12 0 repris v divadle malém. Toto zru?ení p?edplacení by odnesly zvlá?tě hry a opery nejhodnotněj?í. A hry ?eské. Padesátiletá tradice p?edplacení má hluboké ko?eny, je? souvisí se samou existencí divadla.V době, kdy nelze provésti zru?ení p?edplacení, je nutno sna?iti se jin?mi prost?edky o to, aby se po?et premiér zmen?il a tím se zv??ila doba zku?ební a tedy i reproduk?ní úroveň. ?inohra Národního divadla v nyněj?í sezóně omezila po?et premiér na 2 měsí?ně a zavedla tedy vět?í po?et zkou?ek na ka?dou hru. Programové hry, je? se jindy zkou?ely t?i neděle, zkou?ejí se nyní pět neděl. P?i dobré organisací práce dostavil se i velk? úspěch finan?ní, siln? vzestup p?íjm? oproti p?ede?lému roku.Rozuměl-li jsem dob?e, volá v?ak Ferd. Peroutka po tom, aby se i na scénách státních zavedl systém sériov?, jak ho praktikují E. F. Burian, Werich a Voskovec a j. Pokládal bych to za nebezpe?n? krok zpět. Dnes se v celém světě diskutuje o vadách systému sériového, v něm? se spat?uje p?í?ina soudobého divadelního úpadku, a na p?. v Berlíně se zase zavádí hromadně systém st?ídavého repertoáru. Sériov? systém má velkou vadu: p?edpokládá voln? soubor, doplňovan? jen pro hru, je? právě bě?í. A p?edpokládá hvězdy herecké nebo re?ijní. V době, kdy se svět vrací k divadlu repertoárnímu, není mo?no zavádět u nás divadlo sériové.K otázce dramaturgie.Bylo by jistě krásné, kdyby se celoro?ní repertoár mohl vyplnit několika dob?e volen?mi hrami, je? by se mohly dob?e nastudovat a dosáhnout velkého po?tu repris. Ale dnes není dramaturg Národního divadla v této situaci a místo 5—6 dob?e volen?ch her musí nachystati aspoň 3 0 her z nich? nejméně 20 musí vyhledati v cizí dramatické literatu?e. Těchto 20 her vybírá dramaturg z několika set cizích novinek i star?ích her a není tedy pravda, ?e ?dopraví na jevi?tě prostě skoro v?echno, co se za poslední rok v dramatické produkci vyskytlo“. Naopak: dopraví na jevi?tě jen několik ukázek, je? volí podle jejich básnické a divadelní hodnoty a to tak, aby repertoár byl aktuální a měl charakterní poměr mezi poesií a zábavou. V době tak velké dramatické krise, v ní? není ?ádného směru dramatické produkce, nelze ov?em dělat divadlo v tom duchu, jak je dělal kdysi na p?. Brahm, Antoine nebo Stanislavskij. I avantgardní scény dělají divadlo eklektického repertoáru a to i v Rusku. Dělati za tento stav odpovědn?m dramaturga, je po?ínání málo spravedlivé. Sehnati dnes 20 slu?n?ch cizích a 10 dobr?ch ?esk?ch her do ro?ního repertoáru, je úkol velik?. Sehnati dobrou veselohru, ji? by se divadlo nemusilo stydět hrát, je ?asto úkol nesmírně obtí?n?. ?tete-li Ferdinanda Peroutku, máte opravdu pocit, ?e na v?ech stranách je obrovské mno?ství v?te?n?ch her a ?e je t?eba jen vybrat ty nejlep?í. Jak jiná je opravdová situace!K otázce re?isérské.Ferdinand Peroutka odvá?il se tvrzení, ?e re?isé?i Národního divadla klesají ?témě? do role inspicient?“. Je to odvaha k zlé nespravedlnosti. Tedy i takov? Karel Dostal, nervní a fanatick? umělec, jen? hněte své p?edstavení k p?esné stylové jednotě, ?lověk vysoké kultury intelektuální a divadelník vzácné ?ivotní jiskry, i on je jen inspi- cient! Anebo takov? Ji?í Frejka, re?isér velkého rozpětí a opravdové tvárné síly, jen? pracuje s ú?asnou intensitou na stylovém vyladění hry, i on je jen inspicient? Anebo Vojta Novák, re?isér realistické metody a ?ivotného vidění ?lověka na scéně... i on je jen inspicient? Kde jsou potom ti opravdoví re?isé?i ? Tvrdí-li Ferdinand Peroutka, ?e v Národním divadle není jednotného směru, co tím povídá? Ano, jsou tu r?zné re?isérské osobnosti, je? po svém bojují o nov? jevi?tní v?raz. Tak je tomu v?dy. Tak tomu bylo za Hilara i v době jeho plné slávy. Tak je tomu v?ude. Ale ten, kdo zná divadlo dob?e, najde tolik sty?n?ch bod? na p?. mezi Dostálem a Frejkou. Oba usilují o p?ekonání expresionismu a o nov? jevi?tní v?raz, jen? chce p?eklenout dialektick? stylov? protiklad syrového naturalismu a rytmické zkratky doby povále?né. Bylo by lépe, aby v Národním divadle byl jeden re?isérsk? diktátor, jen? by nutil ostatní, aby ho napodobovali? Není ten ?směr“ někde jinde? A není nutno, aby se na Národní divadlo dívalo jinak ne? na p?. na D 35, kde rozhoduje jen jedna re?i- sérská osobnost? Nevím, z kterého p?edstavení odvodil F. Peroutka tvrzení, ?e se v Národním divadle hraje trojím stylem. V ensembl? Národního divadla jsou genera?ní vrstvy, je? v?ak intensivní prací se vyrovnávají a sr?stají. Nejsme v situaci, abychom mohli pracovat jen s herci jedné generace. Je v?ak nespravedlivo soudit, ?e ka?d? hraje po svém. Herci jsou v Národním divadle vedeni re?isérem, i herci realistické ?koly dovedou se odhmotnit a v?razní herci expresionistické periody dovedou se p?etvo?it v herce realistické. Mohl bych jmenovati ?etné doklady. Soubor Národního divadla je vynikající. Má mnoho siln?ch hereck?ch osobností, je? mají velk? v?voj, poněvad? jsou stále vedeny, poněvad? se s nimi intensivně pracuje. Pravda: jsou p?edstavení, je? se nepovedou. Je spravedlivé jen z nich soudit na stav ?inoherní práce ??Tvrzení Ferdinanda Peroutky, ?e u srovnání na?í ?inohry s cizími divadly se objeví práce Národního divadla nicotnou, je krajně neod?vodněné. Není to soud. Je to urá?ka. Prosím — s kterou cizinou? Právě v poslední době bylo tu několik cizinc?, kte?í viděli dvě, t?i ?inoherní p?edstavení Národního divadla. Jejich soud byl nad?en?. Byli p?ekvapeni jejich hodnotou, svě?estí, formovou intensitou, originalitou ?e?ení. Stejně je nespravedliv? soud, ?e po Hilarově smrti se v Národním divadle v?e posunuje k stadiu pokojné a nudné p?e?v?kavosti. V umělecké správě i v ensembl? je trvalé napětí, mladá intensita práce, vě?n? neklid, hledání a boj. Na za?átku nové sezóny, kdy se ?inohra rozbíhá k velk?m úkol?m, kdy se práce dává na nov? základ, měl Ferd. Peroutka odvahu vysloviti sv?j drtivě negativní soud nad cel?m ústavem, nad prací, její? mnohé slo?ky nezná. Odpovídám na konkrétní v?tky obhajobou souboru a re?isér? s vá?niv?m p?esvěd?ením, ?e sama práce ?inohry Národního divadla usvěd?ila a usvěd?í tyto soudy z nepravdy.(P o z n. redakce. Odpovím v některém z p?í?tích ?ísel na tuto apologii p. dramaturga Fr. Gotze, jen? je snad hlavním sloupem onoho systému v Národním divadle, kter? jsme kri- tisovali.)O ?éfa operyO tuto funkci v Národním divadle rozpoutal se boj mezi dvěma skupinami, z nich? jedna, jak známo, kandiduje Talicha, druhá Jeremiá?e. Jmenováním Talicha zatímním správcem Národního divadla není věc roz?e?ená definitivně. Vy?ádali jsme si, abychom ?tená?e informovali, od p?edstavitel? obou skupin, aby krátce shrnuli d?vody, je? uvádějí ve prospěch sv?ch kandidát?.I. Pro Talicha.?etli jsme v poslední době několik projev? a ?lánk?, v nich? byl Otakar Jeremiá? velmi d?razně prohla?ován za jediného kandidáta, hodného nástupnictví Ostr?ilova. Václav Talich nebyl v?bec uveden, p?es v?echny veliké zásluhy o propagaci ?eské hudby doma i v cizině a p?es nesrovnatelně vy??í odbornou kvalifikaci. Tím bylo nep?ímo (v zákulisním boji ov?em p?ímo) ?e?eno, ?e Talich nemá Jeremiá?ovu mravní autoritu a program;von i K otázce Talichovy mravní autority bylo ji? k?~. napsáno, ?e mravnost v umění je p?edev?ím poctivá umělecká práce. V tomto směru nem??e b?t po Ostr?il cvě smrt nikdo k Talichovi ani p?irovnáván. Av?ak podívejme se blí?e, jak? je Talich?v mravní vztah ke skladatelovu dílu.Kdysi, p?ed lety bylo mo?no formulovat námitky proti Talichovu zvukovému kouzelnictví Od té doby se v?ak jeho pojetí změnilo od základu. Na Talich?v vnitrní p?erod d?razně upozornilo jeho provedení Smetanovy ?M? vlasti“ v jubilejním Smetanovském cyklu. Díl; tu tyle podáno v nej?ist?í podobě, beze v?í touhy po osobním úspěchu, a nejen technickou dokonalostí, ale preňev?ím ?istotou pojetí svěd?ilo o dlouhém studiu a bytostn?ch zápasech nad partiturou. Jestli?e kdosi prohlásil na poslední sch?zi Smetanovy spole?nosti, ?e Talichova ?Má vlast“ byla skvrnou Smetanova festivalu, znamená to, ?e Talichovi odp?rci ztratili v?echnu objektivitu a ?e sotva kdy byla na ?eském reproduk?ním umělci spáchána vět?í k?ivda. Sotva kdo věnoval tomuto dílu tolik úmorného studia a zkou?ek jako Václav Talich.Druh?m ?inem velkého mravního v?znamu bylo Tali- chovo nové nastudování Dvo?ákov?ch ?Slovansk?ch tanc?“ a Dvo?ákova ?Requiem“. Ukázalo, jak Talich dovedl ukáznit sv?j strhující hudební temperament a jak od?íkavě se dovedl podrobit v?em zápis?m originálu. Jako umělec i jako ?lověk se zde Talich opět ukázal v podobě tak vá?né a odpovědné, ?e nem??eme dopustit, aby jeho mravní autorita byla k?mkoli sni?ována. Nem??eme dovolit, aby byl ve?ejnosti zakr?ván fakt jeho velkého uměleckého p?erodu a nekompromisního uměleckého vyznání, které se stalo oddanou a zcela neosobní slu?bou dílu.Talichovi dnes máme umělce, kterého nám m??e závidět cel? svět. Jestli?e na p?íklad Toscanini slou?í stejně oddaně dílu, nem??e se rovnat Talichovi ve vá?nosti programové linie.Záva?n?m programem je ji? to, co jsme ?ekli o Tali- chově poměru k dílu. Podíváme-li se objektivně na dne?ní po?ady Talichov?ch koncert?, musíme po pravdě konstatovat, ?e takovou vá?nou a nestrannou programovou linii u nás dosud nikdo nepostavil. V tom, bohu?el, nelze ?init v?jimku ani s Ostr?ilem, kter? nedovedl prosadit Janá?kovo uml?ované dílo a nedovedl udr?et Bergova ?Vojcka“.po?adech Talichov?ch abonentních koncert? je kromě plánovitého v?běru klasické a romantické literatury zastoupena soudobá hudba domácí i cizí. Je tu odvaha prosadit Aloise Hábu, Je?ka a Osterce, Hindemitha a Honeg- gera. Je tu Janá?ek, Suk a Novák, a je tu také Fibich a Foerster. A?koli Talich nesouhlasí s kredem nejedlovc? a jeremiá?ovc?, kte?í p?eceňují Foerstera a zavrhují Janá?ka, dává objektivně oběma, co jim pat?í. Proto je nám nepochopitelné, odkud pramení uve?ejněné pochybnosti o programové linii Václava Talicha.V zákulisí se úto?í na Talicha hlavně dvěma argumenty. Vyt?ká se mu vla?n? poměr k Smetanovu dílu a tvrdí se, ?e za ním stojí reak?ní, ne-li dokonce fa?istická spole?nost. K tomu fa?ismu podot?káme, ?e levicové listy p?inesly nad?eněj?í ?lánky o Talichovi ne?li konservativní tisk. Dovídáme se, ?e skupina nejmlad?ích a nejpokrokověj?ích hudebních skladatel? a dirigent? chce uve?ejnit projev pro Talicha. Co se t?ká poměru k Smetanovi, Talich se nebije v prsa a nek?i?uje se p?i ka?dém vyslovení Smetanova jména, ale dokazuje svou lásku skutky. Na místo krásn?ch frází sedí měsíce a léta nad partiturami Smetanova díla, pak zkou?í do úmoru a podává dokonalé v?kony. A zde je cel? problém mravnosti v umění Talich nemluví o étické hudbě, ale éticky pro ni pracuje.Anna Bendová.II. Pro Jeremiá?e.Po po?áte?ních, někdy p?ímo naivních kombinacích, z?stala, jak známo, dvě jména, p?icházející vá?ně v úvahu pro obsazení místa ?éfa opery: Václav Talich a Otakar Jeremiá?. Ka?dé z nich mělo svou váhu i p?ívr?ence, p?i ?em? není bez pozoruhodnosti skute?nost, ?e za Jeremiá?e se postavila p?evá?ná vět?ina v?ech v?znamn?ch ?initel? na?eho hudebního ?ivota. O této okolnosti t?eba uva?ovat tím spí?e, ?e obsáhl? pamětní spis, vyslovující se o tom, je podán pp. ministru ?kolství a ministerskému p?edsedovi v době, kdy u? byla v proudu kampaň pro Talicha. Uvá?íme-li okolnosti, které mluvily pro kandidaturu Talichovu - usměrňovaly ji, nab?vá projev d?věry Otakaru Jeremiá?ovi je?tě zvlá?tního d?razu, a my nem??eme zcela porozumět situaci, dokud se nevynasna?íme uvědomit si pro ?.Nu?e, d?věra těch, kdo ji p?i této p?íle?itosti projevili Jeremiá?ovi, jemu? mo?no bez nejmen?ích obav svě?it do rukou osud ?eské opery. A to z těchto rozhodujících d?vod?:Necháme-li stranou v?znam jeho ?innosti skládá- telské (?innosti, jí? si dobyl úspěch? u? skoro světov?ch — v Německu, Rakousku, ?v?carech, Americe a jinde), je tu i dirigent nemen?í hodnoty. T?eba?e, shodou okolností, jeho jméno jako?to dirigenta nemá dosud proslulosti jako jméno skladatelovo, není jeho umění proto o nic men?í. Naopak, mo?no směle tvrdit, ?e Jeremiá?-dirigent je toté?, co Jeremiá?-skladatel: zjev prvního ?ádu. U nás se neposuzují v?kony dirigent? jako?to takové, ani vzhledem k dan?m mo?nostem a podmínkám pracovním, n?br? podle toho, kdo je dělá. V tom je u nás stále je?tě p?emíra snobismu, a to ov?em pak zaviňuje i to, ?emu se pak ?íká ?nedostatek dirigentsk?ch talent?“. Ostatně, je?tě do nedávná zakou?el podobn? osud i sám Talich, kter? je dnes bezv?hradně a s nad?ením, někdy, skoro mo?no ?íci, nekritick?m, p?ijímán a uznáván. Tím pozoruhodněj?í proto je, ?e i takto, p?ese v?echno toto práci ztě?ující zaujetí a nezájem, dobyl si Jeremiá? jako dirigent úspěch? nepopirateln?ch, ano v poslední době dokonce takov?ch, ?e mu otvírají, i jako?to dirigentu, cestu do Evropy.Dobyl v?ak je?tě úspěchu jiného a to neméně v?znamného: vybudoval, témě? z ni?eho, orchestr, kter? je dnes ozna?ován za nejlep?í orchestr v Praze a tím vlastně v ?eskoslovensku. Orchestr pra?ské rozhlasové stanice, tak, jak jej známe dnes, a jemu? vyslovilo své nejvy??í uznání tolik znamenit?ch cizích dirigent?, to je Jeremiá?ovo dílo.Je jasno, ?e umělec, kter? dovedl vybudovat tak dobr? orchestr, má i mimo?ádné schopnosti organisa?ní. Ale Otakar Jeremiá? osvěd?il je je?tě jinak. Po smrti dra Krupky vedl, ?el, p?íli? krátkou dobu, hudební program pra?ské stanice. Jak se mo?no p?esvěd?it v pou?né a d?kladné kní?ce A. J. Patzakové, byl to vrchol celé doby, co ná? rozhlas trvá. Tehdy byly hudební programy ideově i hudebně opravdu na v??i, tehdy plnil rozhlas i zde skute?ně a cílevědomě v?chovně kulturní poslání, a p?ece byli jeho poslucha?i spokojeni více, ne? kdy jindy. Ne- ustupovalo se p?ed tlakem ulice a ulice p?es to k?i?ela méně, ne? na p?. dnes. M??eme b?ti jisti, ?e vnésti něco podobného, spolu s obnovenou solidností práce do Národního divadla, stalo by se toto v krátké době zase tím, ?ím bylo a ?ím by mělo b?t.Toto v?e by ov?em nemuselo je?tě svěd?it o nejd?le- ?itéj?i schopnosti k vedení opery Národního divadla, schopnosti v? icovsk é. Jsou v?te?ní dirigenti i zase organisátor: a nemusí b?t dobr?mi a spolehliv?mi v?dci. Otakar Jeremiá? je velk? dirigent a dobr? organisátor, ale nadto je právě v?dce. Je jím svou povahou, uměleck?mi cíly a rozhledem.Není zde mo?no mluviti podrobněji o jeho programu. Ale tolik t?eba ?íci i zd?razniti, ?e po cel?ch ?est let jeho p?sobení v Praze, byl to v?dy program velkorys?, ur?ovan? jin?mi hledisky ne? módou ?i mocenskou konstelací dne. Základem Jeremiá?ova poměru k umění je, ?e umělec má a musí slou?iti umění, my?lence, a p?iná?et jí v obě? v?e, i sebe. V této oddanosti k umění, jeho úsilí a pot?ebám jde po cestě sv?ch velk?ch vzor? a p?edch?dc?, je? ji vytvá?eli v Národním divadle, Smetany, Fibicha, Ostr?ila. Nepat?í p?i tom k ?ádné ?straně“ a neslou?í nikomu a ni?emu jinému, ne? poctivé snaze umělecké. Je v tomto směru zcela nadosobní a objektivní. Jeho osobnost projevuje se tu nejmocněji v hlubokém chápání zákona v?voje, v jistotě, s jakou proniká nejprotich?dněj?í směry a díla, a v pevnosti, s ní? brání jejich právo na ?ivot, kdykoli toho pot?ebují.Jeho poměr k umění neukazuje se v?ak jen v poměru ke skladatel?m, které jako dirigent uvádí a podává, n?br? také v poměru k mlad?m dirigent?m. Zde nejlépe je vidět Jeremiá?ova umělecká velkorysost a odpovědnost k budoucnosti. Stále se u nás na?íká, ?e nemáme dirigentského dorostu, ale prakticky se proň nic nedělá. Cesta mladého ?eského dirigenta k praktick?m zku?enostem a tvo?ení je více ne? trnitá. Nu?e, a Otakar Jeremiá? byl a je dosud první a jedin?, kdo se vá?ně sna?í napravit poměry. Nejen ?e umo?nil celé ?adě mlad?ch dirigent?, aby ově?ili své nadání orchestrem tak dobr?m a velk?m, jako je orchestr rozhlasu, ale upravil jim cestu i jinde. Setkávali-li se jinde s nezájmem více ne? podlamujícím jejich mo?nosti i nervy, zde stála v?dycky za nimi a jim po boku celou svou vahou autorita toho, kdo je p?ed sv?j orchestr uvedl. Setkávali se se zájmem, ochotou i dobrou v?lí, o jak?ch by se jim kdekoli jinde ani nesnilo.Nedivme se proto, ?e za takov?ch okolností veliká vět?ina těch, kdo spolutvo?í ?esk? hudební ?ivot a mají zájem na jeho nejlep?ím, se postavila za Jeremiá?e a nikoli za Václava Talicha, kter? v tak mnohém je p?ímo Jeremiá?ov?m opakem.Je to nesporně velik? umělec, oslňující osobnost. ?lověk podivuhodné píle, inteligence, rozhledu. A slavného jména. Av?ak jeho sláva, ?ivená leskem jeho oslňujících vlastnosti, je podmíněna jednou věcí: pln?m soust?eděním se na sebe. Z této základní vlastnosti Talichova umění (ne nadarmo je v jád?e impresionistou) vypl?vá cel? jeho zorn? úhel a poměr k věcem. Nemě?í věcmi sebe, n?br? věci sebou. Tím se stává, ?e ztrácí mo?nost objektivního a spravedlivého mě?ení a ov?em i chápání. Neproná?íme jako v?tku, ?e Talich, jako dirigent, je jednostrann?, ale je t?eba to pronésti. Co tvo?í z ?eské hudby základ jeho oslňujícího repertoiru? Smetana, Dvo?ák, Novák, Suk. Ostatní, Fibich. Foerster, Ostr?il a jiní, jim blízcí, pro něho neexistují. Pokud je tu a tam provádí, tedy jen, ?e musí. Sám se obětavě nepostaví do slu?eb ?eského hudebního umění jako?to celku, slou?í jen tomu, které si z těch ?i oněch p?í?in oblíbí. A jeho první projev, kdy? se uva?uje o něm jako?to ?éfu opery, jsou zará?ející slova o tom, ?e je tu t?eba kritické revise! Pokud je známa dosavadní ?innost Talichova a jeho poměr k ?eské tvorbě, lze lehko domyslit, kam asi smě?uje. Na místo, aby se ?eské dramatické tvorbě dostalo v umělci jeho velikosti a váhy pat?i?né posily a ochrany, bude patrně ve sv?ch nejlep?ích p?edstavitelích, po?ínaje Fibichem, ubíjena h??e, ne? byla ubíjena dosud. Nebo snad bychom mohli ?ekati, ?e by Václav Talich revidoval, t?eba by to i bylo spravedlivé, Dvo?áka a Nováka?Ostatně Talich i jinak nám dal p?íle?itost poznati, ?e ve sv?ch osobních perspektivách myslí daleko víc, ne? v perspektivách pot?eb národní kultury. Jak jinak byl by mohl kdysi opustit ?eskou filharmonii, která neměla za něho náhrady, a uvrhnouti ji sv?m odchodem do ?védská do krise, z ní? se je?tě dnes teprve pomalu vzpamatovává? Kde máme záruku, ?e se něco podobného nebude opět opakovat? A (abychom nemluvili o jin?ch věcech), jak v?bec mohl p?ipustit rozví?ení otázky své kandidatury pro Národní divadlo, kdy? p?ece p?edem věděl, ?e v?sledkem m??e b?t jen velk? zmatek? I kdy?, ocitaje se v Národním divadle, z?stává ?eské filharmonii zachován, zmatek se tím nezmen?uje, n?br? naopak. I Ta- lich jistě musí uznati, ?e není nikterak p?íznakem zdrav?ch poměr?, jestli?e se několik v?znamn?ch uměleck?ch úkol?, z nich? ka?d? si vy?aduje celého ?lověka a celého umělce, soust?e?uje na osobu jednoho jediného ?lověka. Nehledě k jeho p?etě?ování — nedává si tu také národ cosi jako vysvěd?ení, ?e je tak ch?d na talenty, ?e nemá u? ani koho jiného? U? s tohoto hlediska národně kulturní presti?e a odpovědnosti bylo by tu t?eba trochu více taktu a pravé odpovědnosti. Ale bylo by jich t?eba i z jiného d?vodu. ?ijeme, jak známo, v době, kdy stra?idlo nezaměstnanosti p?sobí tak mocně, ?e se mu sná?ejí oběti i v zjevné nespravedlnosti. Jsou-li zaměstnány ve státních ú?adech man?elské dvojice s měsí?ním p?íjmem několika stovek, nejen ?e se jim i z toho mála, které mají, srá?í zna?ná ?ástka, ale je?tě neustále trnou strachem, ?e ?ena bude propu?těna. Tedy, na jedné straně hrozící propu?tění pro ?dvojí p?íjem“ a na druhé okázalé a zbyte?né soust?edění celé ?ady dob?e placen?ch funkcí na jediného ?lověka, kter? pak nem??e ani jedinou z nich zastávat po?ádně... Není to cosi jako provokace? P?i tom má p?ímo pikantní p?íchu? fakt, ?e do ve?ejnosti nepronikla dosud sebe men?í zpráva o honorá?i za toto správcovství a v??i nového platu k platu profesora mistrovské ?koly konservato?e a honorá??m za koncerty s ?eskou filharmonií, která je také vydr?ována z peněz ve?ejn?ch.Ov?em je mo?né, ?e i p?es tyto, tak pádné a neomluvitelné námitky, byly pro jmenování Václava Talicha správcem Národního divadla zvlá?tní a ve?ejnosti neznámé d?vody, které toto jmenování p?ece jen ospravedlňují. Snad má, v d?sledku sv?ch mo?ností a mimo?ádného postavení, provésti úkoly, které m??e provésti jen on sám a na jich? provádění sta?í ?asem i silami (nebo? také t?eba vzít v úvahu, ?e Talich byl nedávno tě?ce nemocen). Pak ale, ne?lo-li to jinak, měl by b?t dal?ím a rychl?m ?e?ením u?iněn konec trapné nejistotě a zmatku, v ní? dnes opera Národního divadla jest. Jestli?e se s Talichem v?slovně po?ítá jenom pro ur?ité a proto vlastně ?áste?né úkoly, měly by b?t tyto co nejd?íve doplněny ?ádnou spoluprací někoho, kdo je schopen i hoden b?t Talicho- v?m spolupracovníkem t?eba jako ?první kapelník“, ?i ?operní dramaturg“. A tím, o to snad u? nem??e b?t sporu, nem??e b?t nikdo jin?, ne? — Otakar Jeremiá?, a je jak na Václavu Talichovi, tak Otakaru Jeremiá?ovi, aby si uvědomili svou plnou a zavazující odpovědnost, z ní? vypl?vá pro Talicha, aby jmenování Jeremiá?e pro podobn? úkol navrhl a prosadil, a pro Jeremiá?e, aby p?ijal.Bed?ich Bělohlávekdoba a lidéN. Melniková-Papou?ková :Z rozmluv se sovětsk?mi spisovateli?lověk se nejlépe poznává nikoli podle ?e?í, n?br? podle ?in?. Zatím mohli sovět?tí noviná?i a spisovatelé pouze mluvit, a p?i tom hodně mluvit. Za 14 dní svého pobytu u nás pronesli padesát oficielních ?e?í, a padesát?m prv?m p?ípitkem byly v?elé ver?e, které slo?il na rozlou?enou ukrajinsk? spisovatel Mykytenko. Mluvili tak, jak je?tě u nás ?ádn? host z SSSR. nemluvil, i kdy? zavítá do ?eskoslovenska úplně soukromě. Stále mi tanul na mysli Ilja Ehrenburk se v?ím tím, co o nás ?ekl, ba i napsal se svou montmartreovsk: u p ohrdavostí k oby?ejnosti ?eskoslovenského národa a lidu. Ale tento rozdíl lze lehce vysvětlit — p?i?ly jiné dcdy a ;;n: lidé. Delegace, která právě odjela, měla mezi sedru nejen noviná?e a oficielní osobnosti, n?br? i spisovatele, kte?í byli, a? na jednoho, z mlad?í generace a jiné formace. Snad proto mluvili jinak, a vě?íme, ?e budou i jednat jinak. Jejich ?inem je také slovo — to, co budou ?íkat doma, bude u? skutkem. Slibovali také. ?e pomohou svému národu poznat ?eskou kulturu, která byla pro ně objevem a p?ekvapením. Mají to b?t v prvé ?adě p?edstavení ?Prodané nevěsty“ v r?zn?ch městech, po ní mají p?ijít jiné opery a koncerty ?eské hudby. ?lenové moskevského nakladatelství spisovatel?, kte?í byli mezi na?imi hosty, mluví jako o věci samoz?ejmé, ?e v nejbli??ích létech vyjde celá ?eská knihovna, která pojme star?í i nověj?í ?eské autory. Budeme jistě mít radost, splní-li se to, a?koli to bude pouze spravedlivá odplata za to, jak se u nás p?ekládá z ru?tiny, jak se na v?ech divadlech hrají ruské hry a jak studujeme nov? ?ivot, kter? roste v SSSR. To budou pravé skutky, podle nich? poznáme definitivně lidi, s kter?mi zatím bylo p?íjemné mluvit a které bylo pěkné poslouchat, proto?e mluvili bez zá?ti a s vírou v mír, kter? máme chránit spole?n?m úsilím. Na uskute?nění plán? je v?ak t?eba ?asu, a proto snad m??e b?t zatím zajímavé, zaznamenat i něco o těch, kdo nás nav?tívili. Ponecháme stranou v?echno oficielní, o ?em se ji? dosti referovalo v novinách, ponecháme stranou i pravé noviná?e, jejich? základním zájmem byla politika a ná- rodohospodá?ství. Mimo ně bylo v delegaci ?est spisovatel?, kte?í nám byli více méně známi u? p?ed sv?m p?íjezdem, jeliko? zna?ná ?ást jejich tvorby byla u? p?elo?ena do ?e?tiny.Alexej Tolstoj.Největ?í obtí? je s Tolst?m — je málomluvn?. Na vět?inu otázek, kladen?ch i sv?mi kolegy, odpovídá lakonicky: ?Dovíte se, a? to v?e napí?i“. Je to trochu ?ert, ale také zna?n? kus pravdy — dovede lehce a mnoho psát na jakékoli téma. Bibliografie jeho tvorby je rozsáhlá, a? v?ak zaujmeme jakékoli stanovisko k obsahu jeho povídek a román?, musíme uznat, ?e je to velk? mistr slova. P?íklad net?eba hledat daleko — dvakrát se vyskytuje ?ech v jeho tvorbě; po prvé za války sympaticky podan? mlad? hudebník, kter? je v zajetí v Rusku, po druhé za revoluce skreslen? a neskute?n? legioná?sk? d?stojník. Myslím, ?e nyní m??eme o?ekávati t?etí ?eskou postavu, proto?e A. Tolstoj pí?e hlavně z bezprost?edních cit? a zá?itk?.První dny se zdálo, ?e A. Tolstého u nás nic nezajímá, ale ?ím dále, tím více bylo vidět, ?e se dívá na lidi, ?e vssává do sebe dojmy z ka?dého setkání, z ka?dé osoby. A po prvé prolomila led seznamování jeho chut k jídlu a obdiv k ?eské kuchyni. Jsme zvyklí pova?ovat na?e jídlo za tě?ké a nestravitelné pro cizince, ale tito Rusové prohlásili, ?e u? dávno nejedli z tak poctivé a dobré kuchyně. Asi po druhé jedl candáta a stále se vyptával, jaká je to ryba, jejího? jména nezná a její? chuti nem??e pochopit. Kdy? po dlouh?ch vysvětlivkách poznal, ?e tento druh ryby se v Rusku pokládá za jeden z nejoby?ejněj?ích, nemohl se zdr?et a zvolal p?es cel? st?l na jednoho z koleg?: ?Jen to pochop, taková ordinérní ryba, a dovedou ji p?ipravit, ?e nepozná?, co jí?, a m??e? jazyk spolknout!“ Ne-men?ího úspěchu se do?kala v jiném p?ípadě polévka z husích dr?bk?. Proto?e v?ak právě p?ed tím jsme byli u Husova pomníku, naz?vali ji mnozí, domnívajíce se, ?e je to tak správné, ?polévkou z husitsk?ch dr?bk?“. Jen smích ?ech? zarazil dal?í vznik podobn?ch nov?ch slov. I jídlo dovedlo vyvolat u Tolstého básnickou náladu. Myslím, ?e ze v?eho nejvíce poctil párky a pivo; ne?íkal o tom s po?átku mnoho, ale kvantum svěd?ilo o sympatii. Ale v Mě??anském pivova?e měl pronésti několik slov, která se změnila v hymnus na chmel, na to, jak se vine kolem ty?í v poli a kolem hlav, kdy? se pije pivo.Druh? bod, p?i kterém Tolstoj vychází ze svého osobního uzav?eného kruhu, je hudba. Byl sám sluch a zrak, kdy? hrál Firku?n?, a tu za?al vyprávět o svém synu, kterému je 14 let, a nejen ?e se u?í hudbě, ale za?íná u? i sám komponovat. Nejvíce v?ak mluvil po p?edstavení ?Prodané nevěsty“. Byl nad?en hudbou a hlasy zpěvák?, zejména Ma?enky, ale podle ruského zvyku zdálo se mu jevi?tě prázdn?m. ?íkal, ?e děj se odehrává na vsi a ?e tu tedy musí b?t i venkovská práce, ale vzhledem k rázu opery nějaká veselá. První my?lenkou bylo vinobraní, ale po rozmluvě s ?echy ustoupil od této my?lenky a tvrdil, ?e by bylo hezké ?esání chmele, ?e v takovém p?ípadě m??e sbor z?stat na scéně celou hru atd. Z?ejmě to nejsou my?lenky nahodilého rázu, proto?e Tolstoj se chce pokusit o p?eklad libreta a pomoci ?Prodané nevěstě“ po druhé na ruské jevi?tě.Alexandr Fadějev.?pln?m protikladem Tolstého u? sv?m fysick?m zjevem je Alexandr Fadějev. První má jakousi mamutí postavu, nemající, zdá se, ?ádné vnit?ní opory; druh? je vysok?, ?tíhl?, s prost?mi rysy mladého, zdravého ?lověka. Tolstoj skoro stále ml?í a jen ob?as vybuchuje neo?ekávaně větami, odpovídajícími na jeho vnit?ní samomluvu: ??etli jste protopopa Avvakuma? Nejkrásněj?í ru?tina! V?ichni musí ?íst Avvakuma, jinak...!“ — a p?i tom ?iroké gesto do sálu, plného bavících se lidí a cosi hrozivého v hlase. Fadějev naopak rád mluví, stále se vyptává, něco obdivuje. Hned po p?ekro?ení hranic se postavil k oknu a díval se, jak se dovedou dívat jen neblaseované du?e. Kdy? se setmělo, obrátil se a ?ekl: ?To u? není zemědělská práce, co zde máte, to je klenotnick? v?kon!“ A je?tě jeden rozdíl — ml?enliv? Tolstoj vypravuje rád ob?as anekdoty, vypravuje je mistrovsky, a?koli samy o sobě jsou vět?inou jednoduché. Fadějev to nikdy nesvede, proto?e se za?íná smát d?íve, ne? pronese první slovo. Zevněj?kem, povahou a tvorbou se li?í od sebe tito dva tak absolutně ru?tí spisovatelé. V dne?ních literárních p?íru?kách se tvrdí, ?e Fadějev uskute?nil ?socialistick? realismus“ d?íve, ne? byl prohlá?en za oficielní směr. Myslím, ?e to není p?esně tak, ?e prostě pí?e tak, jak doVede, ani? se sna?í b?t originálním; pí?e tak up?ímně, jako ?íká: ?Víte, a? se vrátím dom?, do Vladivo- stoku, bude se mi tato cesta zdáti snem.“ Nebo: ??koda, ?e jsem neznal blí?e legioná?e,“ a hned vedle klade otázku: ?Posly?te, je to asi velmi tě?ké, vychovat dceru?" nebo: ?Má u vás erotika takov? v?znam u mláde?e jako někdy u nás?“Fadějev se stal milá?kem nejen ?en, ale v?ech, kdo se s ním setkali, pro tuto svou up?ímnost a snad také proto, ?e vypadá tak, jak si p?edstavujeme skute?néhoRusa. Kdy? se ho zeptali, co ho nejvíce zajímá, ?ekl: ?Mám rád stavby a hezké knihy, ale zde u vás chci vidět p?edev?ím město. Jsem po prvé za hranicemi na?eho státu a neviděl jsem je?tě takové město, které má tolik historick?ch památek.“ Na Hradě se dívá okouzlen?ma o?ima na ?ebra Vladislavského sálu, vyptává se na defenestraci a ve Zlaté uli?ce se usmívá na mrňavé dome?ky. ?Kdybych tady bydlel, musil bych se dívat z okénka ve st?e?e.“ Nepronesl vlastně ?ádn?ch v?rok?, proto?e se hlavně vyptával a seznamoval se s ?esk?m prost?edím a lidmi. Stále jen opakoval, ?e jel jako oficielní delegát a ?e je p?ekvapen v?elostí uvítání. ?Ne?ekal jsem, ?e se mi dostane pozvání do rodiny, p?ekvapilo mne, jak nás u vás milují, kolik jste p?elo?ili z ru?tiny. Te? je na nás ?ada, seznamovat ruského ?tená?e s va?í literaturou a vědou.“ Podle tónu ?e?i a zp?sobu chování myslím, ?e dodr?í slovo, nepostaví-li se mu do cesty něco nep?ekonatelného.Ivan Mykytenko.Nejvíce se namluvil Ivan Mykytenko, mal? Ukrajinec s ohniv?m temperamentem. Je divadelníkem, kritikem a spisovatelem. V?ude hledal sty?né body mezi ?eskoslovenskou a ukrajinskou kulturou. Kdy? jsme mu vysvětlili, co je to Pěvecké sdru?ení pra?sk?ch u?itelek, zvolal s nad?ením: ?Jako u nás zpivni tovari?- ?e?stva!“ Proto?e skute?ně věděl o na?í kultu?e a osvobození více ne? ostatní, stále je pou?oval. Jedeme autem mezi polem a lesem, a Mykytenko co chvíli ?íká: ?Jen se podívejte, jak je to polí?ko obděláno! Jen si prohlédněte ten les, je sázen?, a jak? je hust? a ?ist?!“ ?istota byla host?m z?ejmě v?bec nápadná: mluvili o ní, kdy? si prohlédli dělnické domy, pivovar nebo ?elezárnu, byla pro ně nikoli samoz?ejmostí, n?br? ?do- sti?eniem“, to jest vymo?eností.Vra?me se v?ak k Mykytenkovi. Jeho pou?ení se e- omezovala jen na jevy ?ivotní. Kdy? p?i?la ?e? na ?Prodanou nevěstu“, z?ejmě triumfoval: ?Vidíte, vidíte, te? to v?ichni chcete, a kdy? jsem vám o tom ?íkal p?ede dvěma roky, ohrnovali jste nosy.“ Dal?í jeho osobní zvlá?tností bylo, ?e snad jedin? si v?iml, jak národní je na?e kultura. Kdy? ostatní mluvili o v??i na?í kultury, byla to jen kultura evropská, která jim tanula na mysli; Mykytenko ji z?ejmě vnímal jako kulturu národní. ?Rakousko zacházelo s vámi, jako carské Rusko s námi, musili jsme — vy i my — budovat na národním vědomí.“ A kdy? za jedné vyjí??ky ?ofér zastavil auto a ?ekl: ?V tomto domku se narodil ná? ministr Bene?,“ Mykytenko ?ekl jako ozvěna: ?Jak siln? je tu národní cit, dívající se na Bene?e jako na hrdinu.“ Ov?em ?e byl také prvním, kter? si ?ekl o ?eskou gramatiku a slovní?ek, aby se mohl nau?it ?íst v originále ?eské knihy a noviny. P?irozen?m závěrem této nálady byly i ver?e, o kter?ch jsem u? mluvila na za?átku; snad bude zajímavo uvést alespoň jejich konec:38550858216265Bo ustri?ajutsja narodí v cích istori?nich griznich dnjach,v borni za rozvij i svobodu u nich odin jediníj ?ljach.Bo ustri?ajutsja narodí v cích istori?nich griznich dnjach,v borni za rozvij i svobodu u nich odin jediníj ?ljach.Nechaj ?e sonce jasno sjav nad sinju va?ich gir i vod, nechaj cvite i procvitav ?echoslova?ini národ!Sergěj Tretjakov.Budeme-li hledat u spisovatel?, kte?í nav?tívili ?eskoslovensko, jen charakteristické rysy, je? je navzájem odli?ují, budeme musit ?íci, ?e Tretjakov byl z nich nejchladněj?í a nejrozumověj?í. Vysvětluje to do zna?né míry u? jeho literární minulost: byl svého ?asu futuristou a druhem Majakovského, to jest ?lenem skupiny, která revoltovala proti rozumu, ale v?echno stavěla na mozkov?ch v?po?tech. Později pat?il k ?Lefu“, to jest k literární levé frontě, která podrobila futurismus slu?bě sociální a politické tvorby. Za?al jako básník, pokra?oval jako dramatik a dnes pracuje p?evá?ně jako tv?rce nové formy — sociální reportá?e z továrního a vesnického ?ivota. Má oko nejen pro kladné, ale i pro záporné stránky, vyptává se věcně a rád polemisuje o zásadních otázkách. Kdy? Mykytenko polová?ně, polo?ertovně vypravuje o tom, jak se dnes vede kampaň za upevnění rodiny, a ?e za první rozvod mu? platí 3000 rubl?, za druh? 4000 a po t?etím, kter? se zaznamenává do pasu, ztrácí právo na dal?í sňatek, Tretjakov poukazuje na to, ?e v Evropě nem??e b?t ?ádná skute?ná rodina, kdy? vedle ní je prostituce. To je jen jeden z p?íklad?.Stejně zakon?ené a jakoby uzav?ené jsou i jeho otázky. Jdeme za stálého drobného de?tě po Hradním nádvo?í, a on se vyptává: ?Prosím vás, viděli jsme dnes palác Vald?t?n?v, kdo ho zabil?“ Po historickém v?kladu zase otázka: ?Jaké sociální vrstvy se zú?astnily vra?dy, nebyl jim p?íli? lev?m?“ Umí sv?m zp?sobem formulovat otázku a dovést větu témě? a? k aforismu. Tak po návratu ze Zlína ?íká: ?Bylo to velmi zajímavé. Teprve te? jsem poznal, ?e Ba?a nejsou boty, ale nábo?enství.“ Jako prav? komunismus, chtělo se odpovědět mu na to. Kdy? u? padlo slovo nábo?enství, vzpomínám, ?e po prohlídce jakéhosi kostela vzbudilo obecn? údiv vysvětlení, ?e v ?eskoslovensku je velká skupina ob?an? bez vyznání. ?A to je dovoleno, a nikdo to nepronásleduje?“ ?Ne, kdo by to pronásledoval?“ — ?A to jsme nevěděli.“V novinách se dosti psalo o tom, ?e p?edstavení ?Dobrého vojáka ?vejka“ udělalo na sovětskou delegaci zcela neo?ekávan? dojem. Bylo by zbyte?né rozebírat to dále, ale Tretjakov napsal u? o tom několik ?ádk? do svého ?asopisu ?Litěraturnaja Gazeta“. Myslím, ?e mohou leccos vysvětlit. ?P?edstavení Dobrého vojáka ?vejka v divadle re?iséra Buriana nám p?ipomnělo Moskvu p?íbuzností slohu hry se sovětsk?mi revolu?ními divadly. Ob?as vznikala úplná iluse, ?e jsme na p?edstavení v některém moskevském klubu, ?ízeném někter?m Meiercholdovcem.“ Myslím, ?e je to do zna?né míry zaobalená kritika ?lověka, kter? si zvykl na prvot?ídní p?edstavení a hru a musí se vyjád?it o ně?em, co je jen stínem dokonalého originálu. Je velmi mo?né, ?e tato stránka hrála zna?nou úlohu v hodnocení ??vejka“, kter? p?ece má jako román v sovětském Rusku velk? úspěch.Poslední dvojice.O paní A. Karavajevě, jediné ?eně z celé delegace, a J. Kupalovi, běloruském básníku, se chce mluvit najednou. Jsou dobr?mi kamarády a rádi v?e obstarávají spole?ně. Li?í je od sebe jen to, ?e Kupala je u? po t?etí v Praze, kde?to Karavajeva po prvé, ?e ona je povídavá a ?ivá, a on ml?enliv? a pomal?. Kupala mluví o v?em stru?ně. U? na za?átku, jakoby se chtěl zachránit p?ed otázkou, co soudí o Praze, prohlásil: ?Znám Prahu poměrně dob?e, byl jsem u vás, lé?ili mne tu, mám to město rád, ale o lásce není záhodno mluvit.“ Je to světov? názor a o něm nelze diskutovat. Karavajeva zase stále na?íká, ?e neuvidí v?echno, ani knihovny, ani galerie. ?Nemohu za to, je to vina va?eho krásného města, ka?dou volnou chvil: jdu ven, dívám se, opájím se tou krásou.“ Snad nebude indiskretností dodat k tomu, ?e trochu ?asu odnímají i dámské zále?itosti — stání p?ed v?kladními sk?íněmi a nákupy. I na tyto cesty se vypravuj; spole?ně s Kupalou, kter? je úplně bezradn? p?ed tak slo?it?mi věcmi jako jsou rukavi?ky, radiovky a podobné drobnosti. Vysvětluje mlhavě: ?Víte, moje paní je vysoká jako vy, ale je trochu silněj?í, myslím, ?e baret, kter? vám bude velik?, bude jí p?esně sedět.“ Pak u? p?icházejí jakési slo?ité v?po?ty ?í?ky, délky a barev, které nelze pochopit, nezná?-li objekt. Kdy? tak vidíme, jak vět?ina jich něco kupuje na památku nebo jako dárek, ptáme se, co soudí o na?em zbo?í. ?Víte dob?e, ?e vy máte vysokou kvalitu a ?e máte mnoho vtipn?ch věcí.“ Tretjakov k tomu podává vysvětlení: ?V posledních létech se velmi změnil obsah toho, co se kupovalo v cizině, na? ?lověk dostal chu?. Mnoho věcí nám p?ibylo, ale u vás, jako u někter?ch jin?ch cizozemsk?ch věcí, je vy??í kvalita.“ Není to z?ejmě ?ádná chlouba, máme tu i věcn? d?kaz v tom, jak b?vali oble?eni lidé, kte?í p?ijí?děli i na polooficielní cestu p?ed 3—4 roky, a co mají na sobě ?lenové této delegace.Nyní by bylo t?eba nějakého efektního konce, ale nenalézám ?ádn? pat?i?n? v?raz. Snad se spokojíme s větou A. Karavajevy, která mi ?ekla: ?Byla jsem u? d?íve v jin?ch evropsk?ch státech, ale nějak se mi zdá, ?e v ?eskoslovensku je volněji; máte rozhodně demokracii.“Josef Kopt a:Zvlá?tní poutNa ve?írku, kde byli vítáni sovět?tí spisovatelé a noviná?i, měl poslední slovo ukrajinsk? spisovatel My- kytěnko. Byla to ?e?, která udivila v?echny ?echoslováky d?kladnou znalostí jejich kulturních dějin. V osobě spisovatele Mykytěnka promluvila tá? Ukrajina, která za carského útisku ?erpala posilu z ?eského obrození, ?afa?íka ?ítala z ?eského originálu a knihy svého národního básníka ?ev?enka tiskla v Praze.To v?e bylo nutno p?edeslat, abychom p?edstavili spisovatele Mykytěnka a mohli vyprávět o jeho no?ní pouti k pra?sk?m pomník?m. Je to pou? na první pohled velmi romantická, která by byla hodna nějakého byronovského snílka a fantasty. Za?ala ve dvě hodiny po p?lnoci, kdy ukrajinsk? básník opustil spole?n? ve?írek a najal si auto pro samotá?skou projí??ku.?Zavezte mne,“ po?ádal ?eského ?oféra, ?k pomníku kní?ete Václava.“Za chvilku stál p?ed Myslbekov?m pomníkem a nik?m neru?en obdivoval jej s nejr?zněj?ích pohled?.?A nyní mne zavezte na Karl?v most,“ ?ekl po skon?ení první etapy své pouti, ?chci se podívat na pomník Jana z Nepomuku.“Stalo se, jak si p?ál, av?ak v sochách, které zdobí starobyl? most, se ?esk? ?ofér nevyznal. I vydal se ukrajinsk? spisovatel od sochy k so?e, a? si kone?ně sám na?el Jana z Nepomuku a postál p?ed ním.Jeho pout nebyla v?ak u konce a on se dal odtud za- vézti na Staroměstské náměstí k pomníku Jana Husa. Na Staroměstské radnici odbíjely hodiny p?l t?etí a po pravé straně náměstí se procházel strá?ník. V?iml si divného ?lověka, jen? pobíhal kolem pomníku, zastavil se zde a zastavil se tam a vzhlí?el k ?erné postavě slavného kazatele. Byl to zájem v té pozdní hodině dost nezvykl? a strá?ník spěchal zakro?it.?Tak bě?te, bě?te!“ vyzval podez?elého diváka.Ale ten se ho jal uji??ovat: ?Prohlí?ím si s nejup?ímněj?ím zájmem pomník nejstate?něj?ího ?echa. Skute?ně! My, Ukrajinci, va?eho Jana Husa up?ímně milujeme !“Strá?ník v?ak trval na svém a znovu vyzval no?ního poutníka, aby ode?el.?Jak bych vás měl p?esvěd?it,“ zoufal si bezelstn? Hus?v ctitel, ??e jsem opravdu pln obdivu k va?emu kostnickému hrdinovi? V?dy? ná? básník ?ev?enko, také bojovník za pravdu a za svobodu, o něm napsal nad?ené ver?e.“Nyní ji? strá?ník nic nenamítal a bezradně pokr?iv rameny nechal divného ?lověka na pokoji. Ten se je?tě chvíli díval na Hus?v pomník a kdy? se vrátil k vozu, po?ádal ?oféra:?Chtěl bych dne?ní pou? ukon?it zastavením u pomníku Jana ?i?ky z Trocnova. Zavezte mne k pomníku Jana ?i?ky.“?ofér ochotně p?isvěd?il a rozjel se do pra?sk?ch ulic. Chvílemi podrbal se za uchem a posléze zastavil u Masarykova nádra?í, kde opustil v?z a ?el se poradit s policejní hlídkou. Potom zamí?il k ?i?kovu, na ?i?kově zajel do dvou slep?ch uli?ek a kdy? s notn?m klením obracel, byl kone?ně sv?m pasa?érem pou?en:?Tak vidíte, mil? p?íteli. V Praze dosud pomník Jana ?i?ky z Trocnova není. Byl bych rád, kdybyste se na mne pro tento kousek nehor?il.“Znalost na?ich kulturních dějin, kterou osvěd?il ukrajinsk? spisovatel jako slavnostní ?e?ník, byla touto poutí zajisté korunována. Jakkoliv to byla zvlá?tní pout, byla nicméně hodna zasvěceného znalce na?í národní sudby, která se za?ala obracet k lep?ímu právě v ukrajinském městě Kijevě. Tam byl vysvěcen prapor ?eské dru?iny. Tam brala sv?i p?vod na?e revolu?ní brannost, navazující na nejlep?í odkaz Jana ?i?ky z Trocnova.?ivot a instituceLenka Koerberová:V sovětsk?ch ?ensk?ch trestnicíchAutorka, sociální pracovnice pro propu?těné vězně, vydala p?ed nedávném knihu ?Sovětské Rusko bojuje proti zlo?innosti“ (Sowiet Russia Fights Crime) v nakladatelství Routledge v Lond?ně. Doplňkem k reportá?i, kterou jsme p?inesli v loni ze sovětsk?ch soudních síní, p?iná?íme několik nejzajímavěj?ích partií z knihy Koerberové. Autorka obdr?ela od Národního komisariátu pro spravedlnost povolení nav?tíviti naprosto svobodně a bez jakéhokoliv omezení v?echny trestnice a kolonie trestanc?, s jedinou v?hradou politick?ch, a shrnuje své post?ehy v ?ivé a zajímavé reportá?i.?enská trestanecká kolonie.Po p?l ?tvrté hodině jízdy z Moskvy zastavil pomal? vlak v Pokrově. Davy lidí se tísnily na perone. Rozhlí?ela jsem sé bezradně, a? náhle ke mně p?istoupila ?tíhlá ?ena. Byla oble?ena v uniformu, zdravila vojensk?m pozdravem a p?edstavila se jako ?editelka kolonie děv?at.Jely jsme na malém venkovském vozíku pěkn?mi lesy a po b?ehu velkého jezera. ?editelka ke mně p?isedla, a?koliv ve voze nebylo skoro místa, a vypravovala mi:?Podívejte se, te? p?icházíme do na?eho kraje. Tyto rybníky pat?í k na?í kolonii. V létě pracují děv?ata nejvíce na polích. Zprvu, kdy? jsem za?ínala s ?edesáti děv?aty, bylo to nesnadné. Pak jsem organisovala první aktivní skupinu. Od té chvíle bylo pro ka?dou dívku otázkou cti, aby dokázala, ?e jest naprosto spolehlivou. Není to v?ak snadné dostati se do bli??ího styku s těmito divok?mi děv?aty, je? mají za sebou zlo?iny, zejména proto, ?e se jejich po?et ustavi?ně mění. Te? tu mám sto osmdesát děv?at ve věku mezi ?estnáct?m a osmnáct?m rokem. Někdy ani není mo?no p?esně ?íci, kolik je jim let, proto?e nemají papíry. P?ed dlouh?mi lety utekly rodi??m, potulovaly se po silnicích a lesích a zmizely ve velk?ch městech beze jména a bez domova.“?Je mo?no těchto tula?ek pou?iti k práci v normálním ?ivotě?“?Jestli?e jim dáme práci, která se jím líbí, dojdeme někdy p?ekvapujících v?sledk?, někdy v?ak po celé t?dny marně hledáme pro některé děv?e vhodné zaměstnání. Vět?inou tou?í po ně?em romantickém a jsou zklamány v?edním ?ivotem. Je t?eba vymysliti pro ně ur?itá vzru?ení a zá?itky po pracovních hodinách, aby jejich dychtivost po romantick?ch zá?itcích byla kompensována. Jedním z takov?ch dobrodru?ství je va?e dne?ní náv?těva. Mají nesmírně romantické p?edstavy o cizincích a o cizích zemích.“Dcera in?en?rova.Po pravé straně byly domy pro zaměstnance a sanatorium. Po levé vedl most p?es rameno jezera k hezkému starému klá?teru, kter? byl roz?í?en a p?estavěn pro děv?ata. Vstoupily jsme do staré budovy, pro?ly jsme malou tmavou kuchyní do je?tě tmav?ího ob?vacího pokoje, polepeného vyrudl?mi tapetami. Byla to pracovna ?editelky. Pak jsme p?e?ly po mostě, na něm? visel ?irok? rud? pruh látky s nápisem ?Vítáme srde?ně svou náv?těvnici“.?Děv?ata si s tím nápisem dala velkou práci. Musila si k tomu vyp?j?iti slovník, proto?e ?ádná z nich nemluví va?ím jazykem.“Na konci mostu u vchodu do klá?tera stály dvě dívky ve stejnokroji na strá?i. Měly na hlavě ?pi?até ?apky a zdravily po vojensku. Na dvo?e stála děv?ata v ?adách jako vojáci. Bylo mi zprvu nep?íjemno procházet mezi ?adami jako star? polní mar?álek, ale kdy? jsem se zadívala na ty dívky, je? tu stály ukázněně a p?ívětivě v ?adách, neubránila jsem se údivu, ?e tyto dívky je?tě p?ed nedávném byly divoké tu- la?ky po lesích a silnicích. Byla to zajímavá sbírka tvá?í a divila jsem se, ?e jsou to opravdu dívky. Mnohé z nich vypadaly jako p?evle?ení chlapci. Mnohé z nich měly hlavy do holá oholené, jako chlapci v létě. Po?ádala jsem ?editelku, aby jim dovolila rozchod, tak?e jsem si mohla po?íditi neru?eně několik fotografií. Otázala jsem se ?editelky:?Kdo je to hezké ?tíhlé děv?e tam ve druhé skupině?“?Je to dcera in?en?rova. Utekla rodi??m a potulovala se s neznám?mi mu?i. Kradla. Kdy? se sem dostala, byla zprvu velice deprimována. Cítila se osamělou a ne??astnou. Te? je daleko veselej?í. Je vidět, ?e měla dobré vychování, je p?i?inlivá, a svě?ili jsme jí odpovědné postavení.“V?imla jsem si, ?e mezi děv?aty je u?itel, a otázala jsem se, nep?sobí-li to obtí?e.?To je jeden z na?ich nejlep?ích u?itel?. Byl d?íve také sám tulákem, ale naprosto se změnil. Te? pracuje s velikou oddaností pro blaho zanedban?ch a toulav?ch dětí.“?Uznávají děv?ata jeho autoritu?“?Tady se nikdo nestará o autoritu: místo ní kamarádsky spolupracujeme. Tento mu? má neoby?ejně dobr? vliv na dívky, proto?e ví, ?e je jedním z nich. To je velice d?le?ité, aby tahleta děv?ata, se svou bou?livou minulostí, se sv?m neklidem a svou nevytrvalostí, měla d?věru.“Den v kolonii.D?ívěj?í klá?terní kaple byla p?eměněna v dílnu. V dlouh?ch ?adách stály tu stroje. Otázala jsem se, není-li kovo- dělnictví p?íli? tě?kou prací pro děv?ata.?Pracují s kovem vět?inou vá?nivě rády. Pot?ebují tvrdou práci. Staly by se nervosními, kdyby neměly nějakou kompensaci pro celou svou energii. Pracujeme spole?ně s jednou strojírnou a děv?ata jsou na to hrdá a ponoukají se navzájem k vět?ím a vět?ím v?kon?m.“?Pro? je tu zaměstnáno tolik mu???“?Proto?e mají vzdělání pro tuto obtí?nou v?chovu. Nezále?í na tom, jsou-li to mu?i, ?i ?eny. Ostatně jsme některé z nich zdvo?ile propustili, kdy? si dodávali p?íli? mnoho d?le?itosti, anebo nevěděli, jak zacházeti s děv?aty.“?Jaké vzdělání mají va?i u?itelé?“?Vět?ina z nich má st?edo?kolské a někte?í vy??í vzdělání. Dva u?itelé mají praksi ve v?chově zanedban?ch dětí, jeden je in?en?r a jeden biolog. Já jsem byla za války sociální pracovnicí a studovala jsem v?chovu dětí. Pracovala jsem sedm let ve spole?nosti pro v?chovu zanedban?ch dětí a zab?vala jsem se problémy tuláctví.“?Máte tu analíabetky?“?Měli jsme jich deset procent. Vět?ina z nich dovede dnes slu?ně ?íst a psát. S těmito děv?aty v?ak soustavná práce není snadná. Chtěly by se nau?it v?echno ihned a nepokra?ují-li dosti rychle, ztrácejí odvahu. Kurs v na?í ?kole trvá dva roky a doufáme, ?e se nám v této době poda?í mnoho dokázati.“?Byly tyto dívky trestány, nebo jsou to pouhé tula?ky?“?Ne, v?echny byly odsouzeny k trestu ?alá?e. Mnohé z nich kradly, ale jsou tu mnohé, které byly odsouzeny pro velká vloupání a pro kráde?e v organisovan?ch tlupách. Je velice nesnadno p?ivyknouti tato děv?ata, která byla zvyklá na rozko?nick? a lín? ?ivot, k práci. Kdy? jsem se jim sna?ila jednou vysvětliti, jaké vnit?ní uspokojení sk?tá práce, ?ekla mi jednou jedna z nich: ?Soudru?ko na?alnice, ty jsi hrozně naivní, ?íká? tu, ?e se musím u?it, abych si mohla vydělávat peníze. Já jsem si vydělala spoustu peněz a neu?ila jsem se nikdy nic, měla jsem za jednu noc i dvě stě rubl?.“Děv?e s literárním nadáním.?Máme tu mnoho děv?at defektivních a neurotick?ch. Poslali jsme jednu z nich, která měla vylo?ené literární nadání, do asylu. Trpěla p?ímo svou vznícenou obrazností a vě?ila v realitu sv?ch p?edstav. Te? je tu mezi námi jedna spisovatelka, která b?vala docela divoké děv?e. Utekla rodi??m, kradla a ?ila ve spole?nosti lupi??. Te? se docela změnila. M??eme ji posílati s d?le?it?mi posílkami do Moskvy a v?dycky se zase vrátí. ?asto odtud p?ivádí i nové tula?ky. Zná místa, kde se oby?ejně skr?vají, vyhledává je a p?esvěd?uje, ?e by měly p?ijíti mezi nás.“?Ute?e odtud mnoho děv?at?“?Od minulé zimy jich uteklo jenom sedm. Je jich v?dycky několik, které mají touhu po tuláctví a ob?as cítí nutkání, ?e musí utéci. Ale brzy se zase vrátí. Utíkají dosti z?ídka, proto?e vědí, ?e budou-li po druhé dopadeny, dostanou se do vězení. Tady si odpracovávají dobu svého trestu a mezi lesy a rybníky je to tu mnohem hez?í ne? v uzav?eném ústavě. S těmito skute?n?mi typy tula?ek tu zacházíme mírně, proto?e je?tě sami dob?e nevíme, jak s nimi dosáhnouti stvkn a pomoci jim k lep?í budoucnosti.“?Které chovanky vám p?sobí nejvíce potí?í?“?Ty, které trpí kleptomanií. Zejména p?i menstruaci je s nimi tě?ko mo?no vyjiti. Mají touhu po p?eně?nělosti a trpívají akutním sexuálním vzru?ením. V?dycky znovu se p?esvěd?ujeme o tom, ?e ?ím méně nadané jsou tyto dívky, tím jsou i méně vá?nivé.“,??astnila jsem se jejich ve?írku ve velkém sále. Hrál orchestr. Děv?ata se kolem mne tísnila a vyptávala se na zp?sob ?ivota v cizině. P?edseda komsomolc?, jen? zalo?il mezi děv?aty buňku, promluvil. Po něm poděkoval p?edseda vesnického sovětu děv?at?m za jejich loyální spolupráci. Děv?ata p?edvedla gymnastické hry, recitace, a zahrála krátkou komedii, v ní? se zobrazovala v rámci vesnické rodiny srá?ka mezi starodávn?m individualistick?m sedlákem a jeho mladou dcerou, je? ztělesňovala nov? re?im.Znavena jsem klesla do postele, která byla jistě udělána z kamene. Rusové jsou na to zvyklí a nedovedou si ani p?edstavit, ?e by se cizinc?m na jejich kamenn?ch slamnících na podlaze mohlo ?patně spát. Kdy? jsem se v sedm hodin probudila, byla jsem v?ecka rozmlácena. Marně jsem se ptala po umyvadle. ?editelka mne vedla lesem, do něho? pronikalo jarní slunce. Mezi stromy prosvítal st?íbrn? pás. Byl to b?eh pokryt? bíl?m pískem a vykoupaly jsme se v krystalově jasném jeze?e.Několik dív?ích osud?.Kdy? jsem se vrátila do kolonie, ?ekala mne tu děv?ata, s nimi? jsem si umluvila sch?zku.Galina Nikolajevna Dubrovskaja byla devatenáctiletá. Bylo to rozko?né plavovlasé děv?e a s radostí jsem naslouchala jejímu vypravování, ?e je unavena tuláck?m ?ivotem a p?ála by si ?ít v míru a práci.?Víte, ?ila jsem na ulicích celé t?i roky. U? dávno, kdy? muj otec byl zabit ve válce, poslali mne do sirot?ince. V patnácti letech mne odtud propustili a pracovala jsem v kooperativě. Ale práce se mně nelíbila a proto jsem utekla do Samary, abych se tam poohlédla po ně?em lep?ím. Ale nic jsem nena?la. Kradla jsem tedy a ?ila jsem na silnici, z ?eho se dalo. Chytili mne a str?ili do vězení. Pak mne poslali sem. Byla jsem tu ??astna, proto?e jsem se tu mohla ně?emu nau?it. Myslím, ?e je tady o mnoho lip. To je v?echno, co vám mohu o sobě ?íci, ale ?imajevna má vět?í zku?enost ne? já a poví vám toho víc. Byla dokonce i v Bol?evu, líbilo se jí tam a myslila, ?e u? nebude krást, ale jednou p?i?el její kluk, kter? utekl ze Sokolník?, a chtěl, aby ?la s ním. ?la s ním a zase pila a kradla. V noci spali v lesích. Milice je obklopila. Chtěli chytit jen jeho, ale ?imajevna vzala jednomu z nich pistoli a tak chytili i ji. Viděla, ?e její p?ítel byl zast?elen, kdy? se pokusil utéci. Nezapomene na to nikdy. Je to dobrá dělnice a soudru?ka na?alnice ji má ráda.“??ádala jsem Klavdiu Borsovu, které jsem si v?era zvlá?tě pov?imla, aby sem p?i?la. ?ekněte mi zatím něco o ní, ne? p?ijde,“ ?ádala jsem ?editelku.?Je z na?ich nejnesnadněj?ích chovanek,“ vyprávěla mi ?editelka. ?Zkusili jsme s ní hodně. Je jí sedmnáct let a GPU nám ji sem poslala na dva roky jako nebezpe?n? sociální ?ivel. Zprvu se vyh?bala práci. Její jazyk by se byl nedal popsatL Za měsíc ji po?aly zajímati nástěnné noviny, po?ala v nich leccos kritisovati. Te? chodí do vy??í ?koly a pracuje velice dob?e v dílně. Ale nevydr?í v kolonii na dlouho. Ob?as nám ute?e a vrátí se teprve po několika dnech. Nezapomeňte, ?e ta dívka byla cel?ch deset let tula?kou. Dosud si s ní nevíme rady, ale doufáme, ?e se to nějak poddá.“Klavdia Borsova vstoupila, sedla si váhavě a beze slova se na mne dívala. Její vlasy jí visely p?es tvá?, tak?e jí nebylo v?bec vidět do obli?eje. Jen její velké tmavé o?i se dívaly vy?ítavě:?Vy mne tu v?bec nemáte rádi. Nikdo se o mne nestará, jako bych byla podzimní tráva,“ ?ekla.?Máme k tobě b?t zvlá?tě laskaví, kdy? tak ?asto od nás ute?e??“?Víte, já za to nemohu. Nemohu z?stat mezi těmi děv?aty. Nemám je ráda. Nevím, o ?em s nimi mluvit. Stejně dob?e bych mohla mluvit i s větrem.“?V?dycky mi ?íká?, ?e jsi utekla, proto?e bys chtěla b?t sama. Ale viděli tě tady ve vesnici opilou a s cizími mu?i ...“?To bylo jen jednou. Jindy jsem v?dycky byla sama. Vy se o mne nikdo nestaráte.“Zeptala jsem se jí na práci.?Mám ráda tvrdou práci. Kdybych neměla stroj, nevydr?ela bych tu mezi nimi.“Vy?la jsem si s Klavdjou na vycházku lesem. Zeptala jsem se jí, kolik jí bylo let, kdy? utekla z domova.?Sedm. To bylo, kdy? mého otce zatkli. Byl knoflíká?. Kdy? byl pry?, utekla jsem z domova jako pes, kter? se utrhne od ?etězu. Dr?el mne hrozně p?ísně a to bylo hrozně hloupé. Chtěla jsem se proběhnout po světě a vidět zajímavé věci.“?Co?pak nemáte nikoho ráda?“?Měla jsem kamaráda, ale to u? je dávno. Bylo mi tehdy patnáct. ?ili jsme spolu celé měsíce v lesích. Povídali jsme si o v?em mo?ném a rozuměli jsme si tak dob?e. On také utekl rodi??m a byl to první ?lověk, jemu? jsem o sobě něco vyprávěla. Ale pak nás chytili a oddělili nás od sebe a v?echno se mi zdálo zbyte?né.“Její pa?e byly tetovány, plny obrázk? a nápis?. ?etla jsem z?etelně jeden z nich: ?Není ?těstí na tom světě.“Pasa?ka vep??.?Mluvila jste u? s Tamarou Blagirimovou?“ ptala se ?editelka, kdy? jsem se vrátila.?To je to hezké děv?e, které se mne v?era ptalo, jaké ?aty se u nás nosí?“?Ano, to je ona. Nevím, je-li to její pravé jméno, proto?e nám nechce prozradit, kde ?ije její matka, a?koliv tu ?ije ji? devět měsíc?. V?echna děv?ata ji mají velice ráda a svě?ují jí v?echny své starosti, ona v?ak si nechává v?echno pro sebe. Má to v hlavě trochu v nepo?ádku. Pro?ila asi veliká zklamání, která nem??e p?ekonati. Te? pracuje v prase?ím chlévku.“?Tak krásné děv?e, které se tolik zajímá o módu, v prase?ím chlévku?“?Ano, a p?edstavte si, ?e je tam docela ??astna. Zkou?eli jsme s ní v?echno mo?né, ale v dílně není k ni?emu, ani v kuchyni, ani na poli. Te? u? pracuje t?i měsíce pilně u vep??. Noc co noc vstává, aby p?ikrmila selátka a je?tě nikdy nezaspala. Jednou, kdy? myslila, ?e je ve chlévě docela sama, vzala jedno prasátko do náru?í, tiskla je k sobě a ?íkala: ,M?j mil?, mal? syná?ku?“Tamara byla ??astna, kdy? jsem prohlásila, ?e ji vyfotografuji. Vzala si perlov? náhrdelník a pe?livě si s?esala své zlaté vlasy. Pak mi py?ně ukazovala vep?ové stáje a vyprávěla o své prád. Kdy? jsme se vracely, vyprávěla mi ?editelka:?Zdá se, ?e se toto zka?ené dítě p?i své práci zotavuje. Ale vě?te mi, práce ji nikdy zcela neuspokojí. Její nejlep?í vlastnosti by se ukázaly, kdyby se mohla ??astně provdati.“ Odpoledne jsem musila odjeti. Nav?tívila jsem je?tě zemědělské dělnice na kooperativní farmě. Trhaly okurky a musila jsem si od nich v?iti ko?ík. Uji??ovala jsem je, ?e nebudu vědět, co s nimi v moskevském hotelu. Ale nedaly se odmítnouti. Slíbila jsem jim tedy, ?e se brzy zase vrátím a nastupovala jsem do vlaku s velk?m ko?em ?erstv?ch okurek v náru?í.V ra?ednice.?Odvlékli mne na policii a zav?eli mne s padesáti jin?mi ?enami.“ ?Co jsi provedla, ty mali?ká“ — ptala se mne stará babizna. ?ekla jsem, ?e jsem zabila macechu. Smály se tomu hlasitě. — ?To má? tedy p?ed sebou, holka, dlouhou cestu,“ ?ekla jedna z nich. —■ ?Dejte si na ni pozor, tahle je nebezpe?ná.“ — Zprvu jsem nevěděla, co jim ?íci, ale za dva dny jsem jim oplácela stejnou a tak jsme na sebe k?i?ely po cel? ?as.Mladá trestankyně, která tu se mnou mluvila, byla v?ecka vzru?ena, kdy? si vzpomínala na tyto chvíle. Její zlo?in jí ot?ásl. Nenáviděla macechu, proto?e zacházela hrubě s jejím zmrza?en?m mal?m bratrem.?Měla jsem na ni u? dlouho vztek. Nedovedla ani ?íst a psát. M?j otec byl u?itel na vesnici a kdy? matka um?ela, vzal si k sobě tu ?patnou ?enskou. Ne?ekl nám ani slovo a jednoho dne tu byla. Byla jsem tak roz?ilena, ?e jsem se ji? nemohla ani starat o domácnost. A nejhor?í bylo, ?e se vet?ela na místo na?í matky.“?Jak velk? jste měli byt?“?Dvě malé místnosti. V jedné spal bratr a já jsem spala v lo?nici s těmi dvěma, proto?e se do druhé místnosti dvě postele neve?ly. Viděla a sly?ela jsem v?ecko . .. Byla bych raději um?ela. Ale byla jsem zdravá a v?bec nikdy jsem nestonala.“?Jak jste zabila svou macechu?“?Její matka ji p?i?la nav?tívit. Smlouvaly se, ?e na léto pojedou na venkov a mého bratra, jen? byl nemocen, ?e tu nechají v Moskvě, aby se o něj starali sousedé. Měla jsem právě periodu a to se nikdy neopanuji. A kdy? jsem sly?ela, co mají v úmyslu, pomyslila jsem si, ?e te? to musí skon?it. Macecha ?la sta?enu doprovodit ke stanici elektriky. Tu najednou zhaslo v bytě elektrické světlo. Vyplí?ila jsem se ven, vytáhla sekyru ze sk?íně, schovala jsem se na chodbě a uhodila ji kdy? vstoupila.“?Byla hned mrtva?“?Já nevím. Uhodila jsem ji t?ikrát. Ani nevyk?ikla. Pak jsem bě?ela nazpět do bytu. Byla stále je?tě tma. Hrozně jsem se t?ásla, kdy? jsem se vrátila do lo?nice a sedla jí na postel. Otec se bavil s hosty a ani se mne nev?ímal. Pak zase p?i?lo světlo a otec mne zavolal, abych uva?ila ?aj. P?i tom jsem se uklidnila.“?Otec se nesháněl po své ?eně?“?Ne, myslil asi, ?e ?eká je?tě na elektriku. Teprve, kdy? jsme p?isedli k ?aji, zabu?il někdo na dve?e. P?iběhlo roz?ileně několik lidí a k?i?eli, ?e má macecha le?í mrtva v pr?jezdě. Nikdo netu?il, kdo to spáchal. Kdy? v?ak p?i?la policie, p?iznala jsem se ke v?emu.“?Pro??“??ekli, ?e vyfotografují o?i zavra?děné a ?e v jejích o?ích bude vidět obrázek vrah?v. Proto jsem se p?iznala. Bylo to ode mně pitomé, proto?e v pr?jezdě byla tma, tak?e by mne macecha ani byla neviděla a kromě toho jsem ji uhodila p?es hlavu zezadu.“Dvaadvacetiletá.Galina Rasterajeva, jiná vra?edkyně, byla dvaadvacetiletá. Měla krásn?, drobn? obli?ej a nádherné vlasy uprost?ed roz?esány. Její tmavé melancholické o?i se na mne dívaly zkoumavě. Je?tě dnes, po roce, zdá se jí o jejím stra?ném ?inu, vídá p?ed sebou zohavenou mrtvolu a nenalezne v?chodiska ze své bídy. Po dlouhém váhání mi vypravovala o svém dětství a mládí. Měla otce, kter? ji v deseti letech znásilnil, a str?ce, kter? ji pronásledoval. Ve dvaceti letech se vdala a milovala svého mu?e vá?nivě, ale její tchyně p?sobila ustavi?né rozmí?ky, tak?e ji mu? opustil. P?i?la tedy k jinému mu?i, jen? byl do ní zamilován, ona v?ak u něho hledala jen úto?i?tě. Měl p?ítele, jen? spal s nimi ve stejném pokoji a kdykoli man?el nebyl doma, ustavi?ně ji obtě?oval. V Moskvě ?ijí lidé p?íli? těsně vedle sebe a není mo?nosti, aby se sebe navzájem zbavili. Jednoho dne tohoto vet?elce se sv?m mu?em zabila.?Je to v?echno v soudních protokolech, já vám to nemohu vypravovat,“ ?ekla.Vzpomněla jsem si na tento p?ípad z novin, ?e tehdy tělo zavra?děného bylo nalezeno zabaleno v ko?i v nákladním voze lokálního vlaku. Nějak? cestující zavadil o ko? a vypadla z něho lidská ruka.?V policejním vězení jsem byla uzav?ena v jedné místnosti se ?edesáti jin?mi ?enami. Bylo to stra?né. Stále na mne úto?ily a ?íkaly mi, ?e vrazi jsou stra?ní, a ?e se mají odst?elo- vati. Tady jsou ke mně hodní. Nikdy mi ne?eknou tvrdého slova. Ale ostatní uvězněné se mi posmívají. Nemine jedin? den, aby mi nehodily do tvá?e m?j zlo?in. Kdy? jsem v dílně, je to o mnoho lep?í. Ale p?i obědě jsem pohromadě s ostatními a v lo?nici nás spí sedmnáct. Noci jsou tak dlouhé. To je stra?né, b?t s tolika uvězněn?mi ?enami. Kdy? některá s jinou p?íli? dlouho mluví, dochází k ?árliv?m v?stup?m a někdy také k ranám.“O několik dní později jsem se dověděla, ?e se Galina pokusila spáchati sebevra?du. Na?li ji obě?enou na okenním rámu v umyvárně. Nav?tívila jsem ji v nemocnici, odvrátila se v?ak ode mne a ho?ce plakala.Nevy?e?en? problém sexuální.Chtěla jsem se p?esvěd?iti, má-li skute?ně tak ?patné následky, ?e tak veliké mno?ství ?en je uzavíráno v jedné místnosti. P?esvěd?ila jsem se, ?e v obrovském vězení Tagance bylo dva tisíce dvě stě trestanc?. V nes?etn?ch místnostech jsou mu?i uvězněni v?dycky po ?ty?ech nebo po pěti. Naproti tomu sto devadesát uvězněn?ch ?en je rozděleno pouze do t?í lo?nic. Jsou tu promíseny sta?eny i sedmnáctiletá děv?ata. Kdy? jsem k nim vstoupila, nakupily se kolem mne a vypravovaly mi, jaké ?iny spáchaly, d?íve, ne? jsem se jich v?bec otázala.Kdy? jsem po měsíci nav?tívila je?tě jednou tuté? věznici, byl den ?hav?, k upe?ení. Jedna z trestankyň mi vypravovala, ?e se během mé nep?ítomnosti stalo něco stra?ného. Dvě ?eny ubily Marusju skoro k smrti; a ono krásné děv?e, které jsem fotografovala, bylo tak hrozně z?ízeno, ?e je podnes pokryto krevními podlitinami. ?eny se pohádaly s Marusjou a s hezk?m děv?etem za to, ?e bylo stále veselé. Za hluku stroj? v dílně nebylo v?bec sly?et, co se děje. Teprve jedno z děv?at, které náhodou p?i?lo do lo?nice, sly?elo stenání a ujalo se dívky, která by byla málem b?vala ubita k smrti. Věc byla vy?et?ena a obě vinice se dostaly do Taganky do samovazby. V d?sledku toho byla zavedena stálá no?ní strá? v lo?nicích děv?at.Zdálo se mi, ?e je to vlastně krok nazpět. Mu?i dokázali, ?e si zaslou?í samosprávu, zatím co ?eny pot?ebovaly, aby u nich stála no?ní strá?. Jeden zku?en? ú?edník ve věznici mi ?ekl:?Dejte mi raději deset mu?? ne? jedinou ?enu. Je daleko snaz?í probuditi zájem mu?? o kolektivní práci. Ale v koloniích vězň?, kde pracují ?eny s mu?i, se tento problém poci?uje daleko méně, ne? tam, kde jsou samy.“Viděla jsem ?enskou věznici v Permu, jak v ko?elu?nách spolupracují mu?i zcela kamarádsky se ?enami. Mluví s nimi. pracují s nimi, sna?í se p?edstihnouti je svou obratností a bojí se, aby se nezdály smě?né. Otázala jsem se, jak se tato spolupráce osvěd?uje.?Velice dob?e.“?A co?, kdy? mezi nimi dojde k intimním vztah?m?"?Pokud to neru?í práci a spole?n? ?ivot, nemáme nic proti tomu.“Zdálo se mi nepravděpodobn?m, ?e by poměr mezi oběma pohlavími byl tak harmonick?.?Nesmíte zapomenouti, ?e vězňové smějí p?ijímati náv?těvy. Pokud dodr?ují pracovní dobu a pravidla kolony, tě?í se naprosté svobodě. Naprosto nejsou od?íznuti od ?ivota. A pak, p?ikládáte sexuální otázce p?íli? mnoho d?le?itosti.“P?esvěd?ila jsem se v?ak, ?e tento problém p?ece jen není vy?e?en. Nejlépe je tomu je?tě v Ukrajině, kde v?bec neexistují uzav?ené ?enské věznice. Mu?i a ?eny tam pracují promiskuitně, pro?ívají spole?n? voln? ?as a procházejí se spolu na vězeňském dvo?e. Zdá se mi, ?e tam dospěli nejblí?e k vy?e?ení obtí?né sexuální vězeňské otázky.dopisyCelibát do omrzeníVá?en? pane redaktore Peroutko!Dovolte mi, abych je?tě navázala na toto u? nechutné téma a p?i?inila několik poznámek k věci, k ní?, domnívám se, mohu mluvit jako p?edstavená ú?adu, kde jsou zaměstnány v?lu?ně ?eny, nebo? trening pro sociální pé?i, t. j. absolutorium vy??í ?koly sociální pé?e, vykazují dosud jen děv?ata.P?ed ?adou desetiletí, kdy? se ?eny domáhaly p?ístupu do st?edních ?kol, na vysoké u?ení a do ?kol odborn?ch, ujali se jejich věci nejlep?í mu?ové, skute?ná. dneboraf cHt? návode, universitní profeso?i, teoretikové i praktikové, literáti a redakto?i, politikové a intelektuálové a hle, dílo se povedlo. Tito mu?ové pochopili varovné upozornění Bo?eny Němcové, ?e nevědomost a zaostalost ?eny je onou Nemesí, která se mstivě vě?í mu?i na paty a ohromuje jeho mo?nost vyr?st nad pr?měr. ?eny samy pak měly tolik uznáníhodné cti?ádosti, aby se vzděláním povznesly nad onen bě?n? ?ensk? typ. kter? nebo?tíku Nietzschemu dal podnět k rozhorlenému v?roku: Moudr?m zdál se mi tento mu? a zral?m pro smysl země, ale kdy? jsem uviděl jeho ?enu, zdála se mi země p?íbytkem blázn?.Tělesné poz?statky oné generace pr?kopník? ?enského vzděláni a v d?sledku toho i v?děle?ného povoláni je?tě ani nezetlely, kdy? jejich snahy a v?sledky byly potla?eny p?edstaviteli nov?ch generací, kte?í volají: mu??m více místa na slunci. Do této fronty ?adí se v?ichni, kter?m ?eny p?eká?ejí, ?erné sotně rodu mu?ského i ?enského; nebo? proti v?děle?nému zaměstnání ?en nemluví jen mu?i, ale také ?eny. Jsou to p?edev?ím témě? v?echny ?eny, které jsou ve své domácnosti a nemají samy v?děle?ného zaměstnání, potom matky dorostl?ch syn? a kone?ně i svobodné ú?ednice a u?itelky, které mluví proti vdan?m a nejsou si vědomy toho, ?evylou?ení provdan?ch je jen po?átkem nového kursu, kter? má potla?iti v?děle?né zaměstnání ?en ve v?ech vy??ích kategoriích slu?by a práce v?bec.Byla jsem jednou v komisi pro povy?ování ú?edník?, a v návrhu, kter? p?edlo?ilo personální ú?ední oddělení, nebyla ani jedna ?ena, která podle po?adí v ni??í kategorii měla nárok b?ti pov??ena. Na m?j dotaz, pro? ú?ednice X. Y. není navr?ena k pov??ení, zda není snad dob?e kvalifikována, bylo mi sděleno p?edsedou, ?e kvalifika?ně není proti ní námitek, ale ?e je to provdaná paní a ?e toho nepot?ebuje. Za ni byl navr?en svobodn? ú?edník, o něm? jeho kolegové ?íkali, ?e prohla?uje, ?e nikdy se ?enit nebude. Druhá ú?ednice, která byla svobodná, rovně? nebyla k pov??ení navr?ena. Na m?j dotaz pro?, bylo ?e?eno: to je svobodná dáma, p?íjmy ni??í stupnice jí zcela dob?e sta?í k slu?nému ?ivotu.Znám celou ?adu vysok?ch ú?edník? s padesáti a sedmdesáti tisíci ro?ních p?íjm?, kte?í z?stali svobodni, a nikomu ani nenapadne, aby se nad tím pozastavil a ?ekl, ?e by jim k slu?nému ?ivobytí sta?ila polovina. To se pova?uje za soukromou věc. Ale do otázky provdan?ch ?en, z?stav?ích ve v?děle?ném povolání, mluvi ka?d?.Měla jsem ú?ednice svého ú?adu k tomu, aby se vdály, nebo? v povolání, jak?m je sociální pé?e, je nade v?echno t?eba dobr?ch nerv? a harmonické osobnosti k v?konu slu?by, tak citlivé na ka?dé ost?ej?í slovo. K nám p?iná?ejí lidé v?echnu svou ho?kost a p?edrá?děnost, a ka?dé pov??eni hlasu — t?ebas jen o p?l tónu — vyvolává nebezpe?né zvlnění atmosféry. Bylo mi líto v?ech těch mlad?ch děv?at, která p?icházejí do této bezútě?né práce, a p?ála jsem jim, aby aspoň ve svém osobním ?ivotě byly ??astny a měly někde místo, kde by mohly na?erpat nov?ch sil a odvahy ke své práci. A tím je pro ka?dou ?enu, normálně zalo?enou, vlastní domácnost s mu?em. Bu?me rádi, ?e jsme se k tomu poznání dostali.Jedna z ú?ednic takto provdan?ch vzala si in?en?ra, slo?iv?ího právě zkou?ky. Byla ?ekatelkou, a kdy? byla kone?ně za?azena, p?i?ly platové srá?ky a její plat z?stal na v??i platu ?ekatelského. Její mu? po dlouhé a svízelné cestě byl p?ijat do státní správy a kdy? byl jmenován, byla mu s platu str?ena polovina jednak na srá?ky z titulu dvojího zaměstnáni, jednak na taxu za pov??ení, kterou bude platit cel? rok, a?koli pov??en nebyl. Tak ti dva mají nyní z titulu dvojího zaměstnání a za skute?ně vykonanou dvojí práci tolik, kolik by měla mít ona sama podle normálního za?azeni. Nemají ti lidé právo, aby cítili opravdu ho?kost?Morální podstata věci vysvitne je?tě ost?eji, máme-li na mysli spole?n? ?ivot pracovník? obou pohlaví v uzav?en?ch ústavech. Dělali jsme nedávno úpravu poměr? ve velkém ústavě a ?e?ili jsme p?i tom otázku, má-li se slu?ebn?m a ni??ím kategoriím opatrovnic dovolit, aby se provdaly. Kdy? se otázka se v?ech stran prodebatovala a osvětlila, bylo jisto, ?e je pro ústav nejlépe nebránit tomuto p?irozenému v?voji věcí, chceme-li p?edejít nenormálnostem nebo komplikacím uvnit? ústavu, kter?m nezabrání sebe p?ísněj?í p?edpisy. Vy??í standard vzdělání a spolu?ití s mu?em ve vlastní domácnosti podle mého názoru ?iní ?enské pracovnice resistent- něj?ími ve styku s mu?sk?mi kolegy, dává jim vět?í svědomitost v práci a také pot?ebn? klid.Dne?ní dobu ozna?ujeme za údobí, ve kterém nosnost ideí o poslání vy??í demokracie prodělává zatě?kací zkou?ku. Jsme si vědomy toho, ?e na?e věc pat?í do rozsahu této zkou?ky a ?e s námi stojí opět jako tehdy, p?ed několika desetiletími, jen ona ?ást národa, která tvo?i její nejlep?í mu?e a ?eny. Doufejme, ?e jako tenkrát, zvítězí kvalita nad kvantitou.?etla jsem p?ed lety dopis, kter? pan doktor Engli? napsal kterési poslankyni v době, kdy jeho cho? byla tě?ce nemocna. A p?ála bych ka?dé ?eně, aby o ní psal její mu? s takovou láskou a uznáním, jako u?inil pak doktor Engli?. Ale snad měl pan doktor v?dycky tolik p?íjmu, aby jeho rodinn? ?ivot nebyl ohro?en nedostatkem. Kdyby se v?ak promítl do situace, ?e by dnes byl absolvovan?m právníkem s vojnou, ?e by mu bylo dvacet ?est let, ?e by měl vyhlídku na skrovnou sk?vu chleba jen pro sebe a p?ece někde ?ekala ?ena, která prahne po tom, aby ji uvedl do své domácnosti, a které léta utíkají stejně jako jemu, snad by hledal pro státní deficit jinou remeduru, ne?li propu?tění vdan?ch zaměstnankyň.Sly?ela jsem o věci mluvit také jiného finan?ního ministra, kter? nám dokazoval, ?e on se také kdysi o?enil s u?itelkou, která musila opustit své místo, ?e se raději uskrovnili, aby mohli zalo?it rodinu a ostatní dnes ?e to mají udělat také tak. Ale pane bo?e, p?ed dvaceti lety se ?ilo jinak, byly jiné poměry, a dnes sám uznává i tento ministr, ?e jeho syn, kter? studuje medicínu, bude teprve někdy kolem t?iceti let hotov?m ?lověkem a schopn?m se o?enit. Ten se ov?em bude moci o?enit, proto?e m??e spoléhat na tatínka. A co? ti ostatní? Co mladí dokto?i s prázdn?ma rukama a bez tatínka, jen s chudou nevěstou? Ti a? se ne?eni, kdy? na to nemají. A? jim bude padesát a budou na to mít, tak u? se o?enit nebudou chtít. Nebude to také mít smyslu.Proto pova?uji otázku provdan?ch v?děle?ně ?inn?ch ?en za otázku mlad?ch. ?estistovkovi kancelá??tí pomocníci, kte?i nemají deset let vyhlídku na postup, mohou se o?enit jen tenkrát, kdy? si vezmou zase takovou ?estistovkovou kancelá?skou my?, jako jsou sami. Dvanáct je víc ne?li ?est, s tim u? nejhor?í dobu p?ebudou. Nakonec v?ichni ti mládenci, kte?í dnes nejvíce k?i?í, sami si berou děv?ata jen zaměstnaná. Jinak to ani nejde.Sly?íme-li, ?e mláde? národně demokratická se usnesla ?ádat propu?tění ?en z ve?ejné slu?by v?bec, vdan?ch i svobodn?ch, pak je to jen p?ízna?no pro zastaralého ducha t.éto strany, kterého nezmladí ani sebe radikálněj?í mláde?.Kdyby se tomuto volání mělo vyhovět, vrátili bychom se padesát let zpět tam, kde za?ínali oni podivuhodní otcové pr?kopníci my?lenky hospodá?ského osvobození ?eny. Abychom tomuto smutnému návratu zabránili, o to se my v?ichni, jim? věc demokracie je drahá, podle sv?ch skromn?ch sil horlivě sna?íme. Doufejme, ?e se ubráníme.Bo?ena Kubí?ková,p?edstavená městské sociální poradny.601980722630DOMDOM1750695810895DOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYDOPISN? PAP?RDENN? POT?EBYViríuoska na housle Ervina Broke?ováp?ijímá nadané ?áky - Praha XII, Kolínská 4 - Tel. 535-66F. BAUM, Praha XII, ?panělská 1O, telefon 15-72,vyu?uje něm?ině, fran?tině, moderní a světové literatu?e. P?ipravuje ke v?em zkou?kám. Zvlá?tn* konversa?ní krou?ky pro pokro?ilé o 4-6 ú?astnících (5 K? za 1 hodinu)100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? václavské n.ói ? dlouhá t?. 17P?ítomnosti?e?i a Poláci p?ed Tě?ínemO vzniku národnostních problém?na ?eském Tě?ínsku.Jako v Clevelandu!“ ?ekl mi nedávno Ameri?an, jeho? jsem prováděl ostravsko-karvinsk?m revírem. Moravská Ostrava se světáck?mi hotely a rozsáhl?mi obchodními domy, s vysok?mi haldami na samotné hlavní t?ídě, s koksovnou na nejelegantněj?í k?i?ovatce, s vysok?mi pecemi v samém sousedství Národního divadla: toto město se vyvinulo v ?achtách, továrnách a koloniích, ve spleti plynov?ch potrubí a lanov?ch drah. A tak tomu bylo v celém revíru a na celém Tě?ínsku. In?en??i a ú?edníci se sem stěhovali z Německa a z ?ech, horníci a dělníci p?edev?ím z Polska, nebo? práce pod zemí se dlouho pokládala za ni??í druh práce, kter? ?e?tí a něme?tí dělníci odmítali konat. K vlastní hornické práci hodili se tedy p?vodně jen Poláci, kte?í byli tehdy pokládáni za dělníky méně kvalifikované. Lidé opou?těli pole a domovy a putovali z cizích kraj? do rozsáhlého tě?ínského revíru jako sta?í ameri?tí zlatokopové kdysi na Alja?ku — s tím rozdílem ov?em, ?e na Tě?ínsku jen málokte?í tak zbohatli, aby se klidně mohli po letech vrátit zpátky do sv?ch domov?. Vět?inou z?stali zde a vytvo?ili zemi s největ?ími bohá?i a s největ?ími chudáky v Evropě.Co zále?elo na národnosti v krajích, v nich? se dvacet hodin denně bojovalo o chléb? Vytvo?ila se spole?ná ?e?, její? ko?eny filologové dosud marně zkoumají: nebo? vznikla narychlo a z nouze. Jediné pravidlo, jeho? se dbalo p?i jejím vzniku, bylo, aby se co nejrychleji dorozuměli ?echové, Slováci, Němci, Raku?ané a Poláci, kte?í sem p?i?li, aby získali dědictví sv?m dětem, věno sv?m dcerám, aby zbavili dluh? své statky, nebo? dělnické a hornické platy na ?achtách a v ?elezárnách zněly p?ímo pohádkově pro zemědělské dělníky, zvyklé slou?it za stravu a byt. Od roku 1850 do 1900 vytvo?ilo se na Tě?ínsku prost?edí národnostní nevybarvenosti a rozpa?itosti, v něm? ?iroké masy nevěděly o své národní p?íslu?nosti docela nic a také se o ni nestaraly. Kdy? na za?átku tohoto století za?al nacionalism ve světě na- b?vati v?znamu a vá?nosti, bylo podobno pravdě, ?e kdo získá národnostně tuto zemi, získá té? její nesmírné bohatství. Germanisa?nímu úsilí postavila se na odpor polonisace. Oba tyto směry měly své representanty v pr?myslové i rodové tě?ínské ?lechtě. Posice ?ech? — p?vodních obyvatel této země — veden?ch Maticí Osvěty Lidové, byla zdánlivě neudr?itelná. P?es persekuci jich v?ak bylo napo?teno v roce 1900 85.563 a v roce 1910 dokonce u? 115.604. Velká vět?ina tě?ínského obyvatelstva setrvávala v?ak dále v nacionální nevybarvenosti a rozpa?itosti. Lidé nevěděli o svém p?vodu a nejsou dosud ?ídk?m zjevem ú?ední dokumenty, kde otec je podepsán Mokro?, matka Mockrosch a syn Mokrosz. Jak nejisté byly v tomto prost?edí polské posice, vidíme nejjasněji, srovnáme-li poslední rakouské a první ?eskoslovenské s?ítání lidu. P?esto, ?e na p?íklad v soudním okrese slezsko-ostravském se od roku 1910 do roku 1921 úhrnn? po?et obyvatel skoro v?bec nezměnil a p?esto, ?e první ?eskoslovenské s?ítání p?i?lo těsně po pohnut?ch plebiscitních létech, p?iznalo se zde v roce 1910 k národnosti polské 12.998 lidí, kde?to v roce 1921 jen 878 lidí. V soudním okrese fr?deckém klesla tato cifra s 2095 na 449, v soudním okrese bohnmin- ském s 18.118 na 4977.?e?ství Tě?ínská nem??e b?ti ohro?eno ani samoz?ejm?m vědeck?m konstatováním, ?e v jeho kulturní historii je ?ada polsk?ch prvk?. Je to d?sledek p?istěhovalectví a blízké hranice. Zajisté se také v kulturní historii severních ?ech najdou vlivy a prvky německé, a p?ece ani okam?ik nelze pochybovati o jejich p?inále?itosti k ?eskoslovenskému celku. Byli bychom rádi ?ídili svou politiku tak, aby se na polsk? spor o Tě?ínsko zapomnělo nejd?íve ze v?ech spor?, které si ná? mlad? stát u? musil vypo?ádat. Na poli u Těrlicka, kousek od ?esko-polsk?ch hranic, odmítli Poláci po prvé od dob plebiscitu ?eskou ruku. chystající se vzdát hold dvěma polsk?m letc?m, kte?í se po vítězném letu na tomto místě zabili. Kaple a mohyla měly tu b?ti symbolem ?esko-polského p?átelství. Z?staly tam v?ak na místě ne?těstí je?tě dva smutně oho?elé stromy se vzty?en?mi hol?mi větvemi — hle: to? prav? symbol v?eho, co dnes z?stalo ze sbli?ovacích snah.Nie honorowo ale zdrowo — nebolio polském gangsterství.Polsko-německé p?átelství, zahrocené proti ?ech?m a Slovák?m, nevyvolalo p?ekvapení ve vět?ině tě?ínsk?ch obcí, nebo? zde je tato spolupráce ve ve?ejném ?ivotě u? dávno zavedena. Sám v?dce Polák? na Tě?ínsku studoval německé gymnasium i německou universitu a pochází z rodiny, je? nebyla o nic národnostně vybarveněj?í ne?li vět?ina ostatních zdej?ích rodin: jak?mi cestami se dostal k polskému vlastenectví, tě?ko zjistit. Jiné dvě ?elné osobnosti zdej?í polské spole?nosti pocházejí z ?istě ?eského rodu. děti posílají do německé ?koly a sami se ú?astní polského ve?ejného ?ivota. Polsko-německá spolupráce na radnici fry?tátské má p?edehru, je? zdej?í poměry skvěle charakterisuje. Ve Fry?tátě byla a? do roku 1931 na radnici ?esko-polská koalice. Poněvad? Poláci nedodr?ovali vzájemn?ch úmluv s ?esk?mi stranami, rozhodli se ?e?i, ?e uzavrou koalici s Němci. Ale tu nastala sháňka: Poláci nav?tívili okresního hejtmana, p?edsedu Matice Osvěty Lidu a ?adu jin?ch ?esk?ch osobností a zap?ísahali je ve jménu slovanství a odvěkého p?átelství obou národ?, aby ?eské spojenectví s Němci nep?ipustili. ?e?i se dali p?emluvit a, aby získali ?as k p?eru?ení úmluv s německ?mi stranami a k novému navázání styku s Poláky, podali námitky proti volbám. Jak? v?ak byl jejich ú?as, kdy? v zápětí obdr?eli zprávu, ?e právě byla uzav?ena koalice — polsko-německá.Nav?tívili jsme na Tě?ínsku skoro v?echny ?Polské domy“. Utiskovaní Poláci mají toti? ve vět?ině tě?ínsk?ch míst lépe vybavené sály a representa?ní místnosti, ne? jejich ?e?tí utiskovatelé. Stojí za zmínku, ?e na p?íklad ve fry?tátském polském domě jest jedin?m ?eskoslovensk?m ?asopisem, kter? je tam host?m k disposici — Hlink?v ?Slovák“. Uvá?íme-li, ?e v celém Fry?tátě sotva kdo umí slovensk?, vidíme jasně, pro? právě tento list obstál p?ed polsk?mi zraky. K je?tě jasněj?ímu porozumění sta?í pohled na první stránku, kde zrovna pod nápisem ?v?dce a zakladatel Andrej Hlinka“ je p?es dva sloupce sofistick? ?lánek, v něm? se vykládá o velké nespravedlnosti, je? se stala ostravskému polskému konsulovi, vypovězenému pro ?tvaní proti státu — a D oprávněnosti polsk?ch retorsí! Uvá?íme-li, ?e ?eskosloven?tí Poláci mimo několik polsk?ch novin, které nedovedou psát o ?e?ích jinak, ne? se ?kodolibostí a zlomyslností a mimo takov?ch list? jako je Hlink?v ?Slovák“ nic jiného ne?tou a ?e se spole?ensky scházejí ve sv?ch úst?edích vět?inou docela odděleně od sv?ch ?esk?ch spoluob?an?, vidíme, ?e d?sledkem nem??e b?t nic jiného ne? nesmi?itelné protivenství.Moderní vymo?enosti nejsou k zaplacení. Polsk? Sedlá?ek si odseděl dvacet ?ty?i hodiny a brzy nato t?den za nadávání na republiku (ov?em: za?el p?es hranici, dostal vyznamenání a pr? i od?kodné). Co ho v?ak nejvíc mrzí je, ?e te? je s nadáváním konec. Jak to jen těm ?ech?m povědět! Dvakrát t?dně si Chodí p?e?íst p?es hranice do polské Wisly polské noviny, mne si ruce, o?i mu jisk?í, a sotva p?ekro?í hranici p?i návratu k domovu — aby ml?el. A te? najednou taková vymo?enost! Co? pak by on si pálil prsty! Ka?d? den v devatenáct hodin a dvacet minut sta?í postavit amplion do okna a katovické radio to poví celé vesnici tak pěkně od plic, ?e by to sedlá?ek nikdy nedokázal! Místní fará? mu domlouvá, ale Polák se usmívá a ml?í. Doma sedne, napí?e psaní — a za dva dni rozléhá se z amplionu hromov?m hlasem: ?Fará? ten a ten je lump a p?ivandrovalec! Ná? dobr? zaolzanski lud se v?ak nedá oklamat! Ostatně: radíme ka?dému, aby si to dob?e rozmyslil: jakmile Poláci se zmocní celého Tě?ínská — a to u? nebude dlouho trvat — bude ka?d?, kdo se s tímhle fará?em st?ká, p?ísně potrestán!“ Druh? den p?estali na vsi fará?e zdravit. V neděli mu zbylo v kostele z obvykl?ch ?edesáti sotva dvacet lidí.V pondělí ráno vstupuje u?itel a znám? osvětov? pracovník do t?ídy. Sotva se p?ivítá laskav?mi slovy se sv?mi ?áky, zvedne se kdesi v zadní lavici energická ruka: ?Prosím, pane u?iteli,“ zní rozho??en? hlásek, ?rádio v?era vykládalo, ?e jste chachar!“ T?ídou, v ní? jsou děti od ?esti do desíti let, chvěje se vlna tlumeného veselí a roz?ilení. U?itel zatíná zuby, neví co ?íci a kam se podívat.??e?i jsou zrádci a napadnou nás,“ ?ve polské radio. a? se to rozléhá po bohumínské periferii. ?Jen se podívejte, na vě?i bohumínského kostela u? mají kulomety!“ Bohumínsk? duchovní past?? je zdrcen. Ihned pospíchá pro representanta městské rady, jeho? zdě?ení není o nic men?í. Spolu otvírají kostelní vě? a stoupají do schod?. Na vě?i je prach a ?pína. Nic víc. Dávno u? tam nikdo nebyl. A v?sledek? Nelze p?ece p?ejít ml?ením, co ?eklo radio: i obdr?ela na?e p?ekvapená vojenská správa interpelaci od n a? i c h institucí, ?e by postavení kulomet? na kostelní vě?i bylo v rozporu se zákony.Rub a lícněmecko-polského p?átelství.Těch polsk?ch novin, které jsou dosud k disposici v Polsk?ch domech na Tě?ínsku, není mnoho. Vět?ina je zakázána.?tení jich je velmi pou?né. P?elo?me jen několik nadpis?: ?Neudr?itelné poměry v katovickém pr?myslu.“ ?Dvěstě ?ty?icet lidíbezp?íst?e? í!“ ?Víc ne? milion polsk?ch dětí nechodí do ?kol!“ ?Nezaměstnanost k zoufání!“ V tomto posledním ?lánku ?teme na p?íklad zprávu z malé polské obce, ?e v ní ?ije p?es dvěstě lidí bez p?íst?e?í, ?e jejich ?eny hrozí pali?stvím a p?espávají — v kaplích. Mimo to je pr? v té obci je?tě spousta lidí, kte?í bydlí po osmi v pokojích dlouh?ch t?i a ?irok?ch ?ty?i metry. Polsk? redaktor v ?lánku sám p?ipomíná, ? e vPolskujednestisíceobcístakov?mi poměry a ?e náprava je naléhavě nutná. Jeden z p?edních osvětov?ch pracovník? na Tě?ínsku, profesor Václav Placht, mi ?ekl, ?e ?ást polské men?iny u nás neschvaluje polskou iredentu p?edev?ím proto, poněvad? ví, o? lépe se jí politicky i hospodá?sky da?í v na?em státě. ?teme-li pak dokonce v listech, které k nám Poláci posílají pro agitaci, tak drastické zprávy o polsk?ch sociálních poměrech, za?ínáme vě?it, ?e polská agitace proti ?eskoslovensku má v neposlední ?adě za ú?el, odvrátit pozornost Polák? od vlastního katastrofálního stavu.Se zvlá?tní bedlivostí prohlédli jsme si v Polsk?ch domech na Tě?ínsku také velmi roz?í?enou ?Illu- strierte Zeitung“ (vycházející v Lipsku), v ní? je stálá a bohatě ilustrovaná rubrika: ??trapy poroben?ch německ?ch brat?í“, s obrázky — z polského Horního Slezska a z Gdánska. Umo?ňu- jí-li Poláci sv?m lidem pravidelné prohlí?ení těchto ?asopis?, je v tom dvojí neopatrnost: p?edně ?e i nás takov?mi zku?enostmi utvrzují y p?esvěd?ení o vratkosti polsko-německého p?átelství, a za druhé jest z nich názorně vidět, o? více práv mají polské men?iny v ?eskoslovensku ne? německé men?iny v Polsku a polské v Německu.?tisk Polák? na Tě?ínsku ve věcech?kolsk?ch.Teoretik?m, kter?m dosud není jasno, zda Tě?ínsko bylo p?vodně ?eské ?i polské, sta?í p?ipomenout, ?e v roce 1848 nebyla na celém nerozděleném Tě?ínsku (a? po Vislu!) ani jediná polská ?kola. Pr?běh popol?fováni a poněm?ování nejlépe osvětlí tato statistika, kterou sestavili tě?ín?tí osvětoví pracovníci.V?voj ?kolství na Tě?ínsku:Na celém Tě?ínsku bylo ?kol v letech:1831 1843 1848 1863 1868 1874 1887 1900 1910?esk?ch 1168486454048505570německ?ch . . .31715171718222141?esko-německ?ch .—273737329585polsk?ch ....———9073136131143154polsko-německ?ch———127371022celkem119128138153183214215237292V samotném okrese ?eskotě?ínském, na kter? si polské listy zvlá?tě stě?ují, bylo p?i rozděleníTě?ínská padesát pět polsk?ch ?kol. Dnes jsou tu sto ?ty?i polské ?koly — tedy p?ír?stek témě? stoprocentní. Polák?m bylo v tomto okrese postaveno sedm nov?ch ?kolních budov a jedenáct jich bylo se státními subvencemi p?estavěno. V celé polské ?ásti Tě?ínská není tak dokonale vybaven?ch ?kol, jako jsou polské ?koly na Tě?ínsku ?eskoslovenském. Je ostatně známo, ?e v Polsku p?es milion dětí je dnes docela bez ?kol, tisíce polsk?ch t?íd má daleko p?es sto ?ák? a asi dvě stě t?icet t?íd je tam s dvě stě dvaceti a? s dvě stě ?edesáti ?áky.Na polsk?ch ?kolách na Tě?ínsku vyu?ují lidé, kte?í se p?ímo i nep?ímo ú?astní proti?esk?ch manifestací. Na polské ?kole blízko Fry?tátu se zjistilo, ?e ve t?ídách nevisí podle p?edpisu obraz president?v. Byl vyvě?en — mezi p?írodopisn?mi obrázky na chodbě! Pol?tí u?itelé opětovně podávají ke ?kolsk?m ú?ad?m bezd?vodné stí?nosti na ?eské ?áky, ale sami jim okázale neodpovídají na ?eské pozdravy a zakazují svému ?actvu mluvit s ?esk?mi ?áky ?esky. Polsk? ?kolní inspektor byl pr?vodcem a inspirátorem ostravsk?ch polsk?ch konsul? Malhomma i Klotze na vět?ině jejich pověstn?ch v?prav.Kapitolou pro sebe je polské gymnasium v Orlové. Poláci prohla?ují za útisk, ?e tento ústav nebyl dosud zestátněn. Gymnasium je v?ak umístěno v budově polské Matice, a tato soustavně odmítá dát budovu státu k disposici. Polák?m se toti? v?borně hodí mu?ednické gesto, ?e si gymnasium vydr?ují sami (o státních subvencích se nemluví) — ale zestátnění si nep?ejí, poněvad? by ztratili ?ást vlivu na obsazování u?itelsk?ch míst a na osnovy. Na ústavě vyu?oval polsk? sociální demokrat profesor Badura, kter? byl pro své sm??lení, p?átelské ?ech?m, suspendován — a p?es intervenci ministerstva vnitra nebyl dosud znovu pově?en vyu?ováním. Lze si p?edstavit, jak demoralisa?ně to p?sobí, je-li tu trestán ?lověk za státní sm??lení, a nedovedou-li na?e ú?ady energicky vymoci nápravu a jeho rehabilitaci!?tisk Polák? na Tě?ínsku ve věcech hospodá?sk?ch.Ministr Ne?as rázně vyvrátil pověsti, jako by se u nás bralo p?i rozdílení podpor národnostní mě?ítko. ?e se tak na Tě?ínsku neděje ani p?i rozdílení míst. je vidět na p?íklad z toho, ?e na ko?icko-bohumínské dráze je v ?eském Tě?íně p?i jízdní slu?bě zaměstnáno 29 procent ?ech?, 54 pro?. Polák? a 15 pro?. Němc? a p?i stani?ní slu?bě 27 pro?. ?ech?, 49 pro?. Polák? a 21 pro?. Němc?. Měli jsme p?íle?itost p?esvěd?iti se, ?e tento poměr je ve skute?nosti je?tě daleko více v ná? neprospěch, nebo? celá ?ada ?elezni?á??, která se ve svém slu?ebním místě p?ihlásila k národnosti ?eské, je ve svém domovském místě p?ihlá?ena k národnosti polské a ú?astní se také polského ve?ejného ?ivota. Byli jsme tě?ínsk?mi osvětov?mi pracovníky p?ímo upozorněni, ?e by sta?ila na této dráze pouhá pasivní resistence nespolehliv?ch polsk?ch ?elezni?á??, aby situace na celém Tě?ínsku se stala kritickou.Ale ani v jin?ch oborech není tu po polském hospodá?ském útisku ani památky. Na Tě?ínsku jsou dnes 63 kampeli?ky polské a jen 54 ?eské. Je to nepoměr, kter? spí?e svěd?í o situaci vy?adující energické nápravy s na?í strany. Nepoměr vynikne je?tě z?etelněji, uvedeme-li, ?e v ?esko-tě?ínském okrese jest jen 17 kampeli?ek ?esk?ch a 42 polské a ve fr??tátském 12 ?esk?ch a 21 polská, p?es to, ?e v okrese fry?táí- ském jest jen asi 26 procent Polák?. Tě?ín?tí ;s - ~ toví pracovníci dali nám k disposici data z roku 1921. kdy po prvé po rozdělení Tě?ínská byly sestaveny ?ádné hospodá?ské statistiky a z roku 1929, kter? byl posledním normálním hospodá?sk?m rokem. Tu vidíme, ?e po?et ?len? v polsk?ch kampeli?kách stoupl z 8938 ?len? na 12.826 ?len?, jejich reserv:: i fondy z 360.000 K? na 778.000 K?, záp?j?ky’ poskytnuté z 10 milion? K? na 40 milion? K? a úhrn v?tě?k? z jednoho milionu K? na t?i miliony K?. A tomu ?íkají Poláci hospodá?sk? útisk!Ve fr??tátském a ?eskotě?ínském okrese mají Poláci celkem 62 zemědělské spolky, kde?to ?e?i jen 49 spolk?. Za zmínku stojí, ?e dosud nebyly rozděleny vklady, které měli ulo?eny ?eskosloven?tí ob?ané p?i rozdělení Tě?ína v Městské spo?itelně, je? p?ipadla Polsku. Z na?í strany je p?ihlá?eno na 30 milion? vklad?, naproti tomu hypotékární dluhy na na?í straně ?iní asi 21 milion K?. ?ada na?ich lidí, je? má v těchto nelikvidních vkladech celé své úspory7, trpí bídu, zatím co s jejich penězi se obchoduje v Polsku. Je snad i toto sou?ástí na?eho hospodá?ského útisku Polák? ?Kdo je ve skute?nosti na Tě?ínskuzanedbáván.Tého? dne, kdy jsme psali v ?eském Tě?íně tuto reportá?, od?ekl ?eskoslovensk? ministr ú?ast na tě?ínsk?ch oslavách, kterou několikrát p?islíbil.?Zas jeden,“ zněl resignovan? úsudek tě?ínsk?ch ?ech?. ?Na?e ?kolství pot?ebuje 33 nov?ch ?kolních budov a v sedmnácti nově vystaven?ch ?kolách jest ji? dnes nedostatek místností. Nebo? ka?d?m rokem nám p?ib?vá ?ák?: i letos p?es usilovnou polskou propagandu jich p?ibylo p?es 400. U?í se ve sklepě, sborovna je v podkroví. Na?emu hospodá?ství nedostává se ani z polovice takov?ch podpor a takové pomoci jako hospodá?ství v ?echách. Ale světem zní vylhané zprávy o utiskovan?ch Polácích, a? podle pravdy mají více ne? jim nále?í, zatím co tě?ín?tí ?e?i se marně dovolávají Prahy.“ Na Tě?ínsku je 94.000 ?esk?ch hlas? a ani jediná ?eská strana si nevybrala z Tě?ínská svého poslance. Representoval tudí? dosud v na?í sněmovně Tě?ínsko jen Polák.Po mnoha urgencích bude snad kone?ně z?ízena aspoň v ?eském Tě?íně státní policie. Tím v?ak bude splněn zatím jen mal? kus neodkladné práce. Je k neuvě?ení, ?e ?eskosloven?tí celníci na tě?ínském mostě p?es Olzu nemají dosud ani telefon! Kdy? někter? z polsk?ch ?tvá?? ?i rozbíje?? ?kolních oken utíká k hranicím, je nutno telefonovat do blízké kavárny a zále?í na laskavosti pana ?í?níka, zda se ?eskoslovenské státní moci poda?í viníka dopadnout.A zatím na druhé straně mostu pracuje plnou silou Svaz slezsk?ch nespokojenc? a Svaz hornoslezsk?ch vzbou?enc? ruku v ruce s polsk?m konsulátem v Moravské Ostravě a s celou ?adou ilegálních úst?edí v ?eském Tě?íně, Karvinné, Fry?tátě, T?inci a Jab- lunkově, je? se skr?vají pod rou?kou redakcí, informa?ních kancelá?í a podobně. Ale politick? a kulturní ?útisk ubohého polského lidu“ na Tě?ínsku popí?eme jindy.O. Weisl.poznámkyNěmecké námitky proti HenleinoviKdy? roku 1933 Hitler?v p?íchod k moci docela zmátl hlavy v?dc?m tehdej?í nacionálné socialistické strany v ?eskoslovensku, na?el se jedin? mu? st?ízlivého úsudku, kter? odhadl, do jakého nebezpe?í se strana sv?m velkoněmeck?m radikalismem ?ene. Byl to senátor Franz Jesser. Tento mu? ov?em vedl jen men?inu strany. Vět?ina se hrnula za autoritami rázu Jungova, Krebsova a Knirschova, které ji dovedly a? pod guillotinu rozpou?těcího zákona. Opět jednou se ukázalo, ?e pravdu mívá ?asto men?ina. Senátor Jesser vedl v těch pohnut?ch dnech pozdního léta 1933 svou oposici proti stranickému vedení velmi rozhodně. Psal v novinách, polemisoval na sjezdech a nakonec, krátce p?ed rozpu?těním, slo?il na znamení protestu sv?j senátorsk? mandát.Z popela rozpu?těn?ch nacionalistick?ch stran vzlétl tehdy fénix v podobě Henleinovy Heimatfronty. Zdědil jejich velkoněmeck? základ, v ?em? slu?i hledat hlavni p?i?inu toho, ?e ?eskoslovenská ve?ejnost p?ijala novou stranu s takovou ned?věrou. O někdej?ím senátoru Jesserovl nebylo dva roky nic sly?et. Nyni, po Henleinově ?e?i v Teplicích, vystoupil znovu ?lánkem uve?ejněn?m v ?Deutsche Landpost“, kde ku podivu opakuje proti Henleinovi tyté? námitky, jaké měl kdysi proti Jungovi.Jesser — a to je nejv?? pozoruhodné od nacionálního Němce — p?ík?e odmítá politické velkoněmectví. Dovolává se v tom rad, je? po prusko-rakouské válce r. 1866 dával Bismarck rakousk?m Němc?m: aby vyvodili d?sledky z vylou?ení Rakouska z německého spolku a opustili velkoněmecké sny. P?ipomíná i to, jak se Bismarck na mikulovském zámku bránil pruskému králi a generál?m, kte?í chtěli odtrhnout některé německé ?ásti ?ech a p?ipojit je k Prusku. Rakou?tí Němci dobr?ch rad nedbali, dr?eli dál velkoněmeckou směrnici, usilovali o nadvládu v Rakousku. Kdy? viděli, ?e nadvládu neudr?í, p?i?li na my?lenku, ?e je t?eba Rakousko rozbít a p?ipojit někdej?í spolkové země německé, t. j. Cechy s Moravou a země rakouské, k ?í?i. Na toto velkoněmectví zahynula rakousko-uherská monarchie.Pop?evratov? německ? aktivismus v ?eskoslovensku je podle Jessera prvním pokusem pou?it se z dějin let 1866 a? 1918. Pochopil, ?e smysl německé politiky v nástupnick?ch státech není v úsilí o územní sjednocení s ?í?í, n?br? v prost?edkováni mezi ?í?í a drobn?mi státy st?ední Evropy. Jazykové a kulturní spole?enství zahrani?ních Němc? s ?í?sk?mi musí b?t podle Jessera odpolitisováno. ?loha Němc? v nástupnick?ch státech je německá, nikoli ?í?skoněmecká, ?istě kulturní, nikoli politická. Proto je t?eba, aby tito Němci p?estali snít o velikém národním státu německém a aby vedle formální loyality na?li také up?ímn? citov? poměr k stát?m, v nich? jsou jen men?inami.Jesserovy úvahy jsou velmi pozoruhodné. Vzdáleně upomí- mají na Masarykovy povále?né v?klady o úkolu a postaveni Němc? v Evropě. Němci, ?íká Masaryk, jsou největ?í národ na západě Evropy a proto mají také odpovědnost za jiné a za mír. Mají v Evropě docela zvlá?tní postavení — jsou roztrou?eni a mají nejvíc men?in. Ze zvlá?tního postavení vypl?vá také zvlá?tní úkol: nemyslit jen na sebe, n?br? cítit odpovědnost také za ostatní, men?í a slab?í. Masaryk nazna?oval, ?e by se Němci mohli stát v?dci men?ích evropsk?ch národ?, kdyby tuto věc, tak cizí bě?nému velkoněmeckému nazírání, pochopili.Velká nesnáz dorozumění s henleinovci je v tom, ?e se jejich hnutí hned od po?átku jasně a principiálně neodli?ilo od velkoněmectví. Konrad Henlein se v Teplicích velmi rozhodně vyslovil proti jak?mkoli změnám hranic a vyslovil názor, ?e je t?eba u?init hranice neviditeln?mi. Chápu, ?e se cítí zklamán, kdy? takováto prohlá?ení nenalézají mezi Cechy ohlasu. Ale je t?eba, aby pochopil, ?e si na?i lidé nedovedou srovnat v hlavě, jak m??e něco podobného prohla?ovat v?dce hnutí, jeho? ideov? p?vod je nesporně velkoněmeck?. Je p?ece něco docela jiného, mluví-li o neviditelnosti hranic demokrat rázu Briando- va nebo Velkoněmec. V prvním p?ípadě jde ideologie s takov?m prohlá?ením dohromady, v druhém nikoli. Pova?uji za nesprávné obviňovat Henleina ustavi?ně z obojetnosti a malicherně jej podez?ívat. Ale chápu, ?e se taková podez?eni mohou vyskytnout, kdy? Henlein sám sv?j program dost hluboko nepro- myslil a kdy? jsou v sam?ch my?lenkov?ch základech jeho hnutí tak velké nejasnosti. Henlein se na podporu svého názoru, ?e máme ?ít s německou ?í?í v p?átelství, dovolával toho, ?e je to země Herderova a Goethova, kte?í p?ece byli p?áteli ?eského národa. Jen?e p?eká?ka je v tom, ?e dne?ní Německo není u? zemí jejich, n?br? Hitlerovou, zemí pangermanismu. Zajisté není nejmen?í p?eká?ky, abychom osobně nemohli s Němci a t?eba i s hitlerovci co nejlépe vycházet. Ale toto osobní p?átelství v?dycky klop?tne o politiku. I pangermáni jsou lidé, ?asto dokonce ?estní, poctiví a milí lidé. Ale jejich u?ení smě?uje proti sam?m základ?m na?eho politického ?ivota. Co tedy po?ít?Rádi bychom viděli my?lenkov? úkol na?ich Němc? v tom, aby rozebrali pangermanismus a změ?ili jeho nosnost jako?to politického programu na sociálních skute?nostech st?ední Evropy. V Jesserov?ch projevech vidíme k tomu náběhy. Ale pro? není úsilovněj?í práce v tomto směru také v sudetoněmecké straně? Je t?eba stavět novou ideologii, která by se shodovala s pot?ebami na?í země, nikoli opakovat teorie, které kdysi vymyslili něme?tí profeso?i a které — nezapomínejme — byly u? jednou pora?eny ve světové válce.Z. S.Jestli?e zavedeme p?edvojenskou v?chovu,jakou zavedeme?Zdá se, ?e se p?izp?sobíme vět?ině světa a také zavedeme nějakou p?edvojenskou v?chovu mláde?e. O to, jak má taková v?chova vypadat, je sváděn tich?, ale úporn? boj mezi dvěma skupinami: demokratickou a diktátorsko-imperialistic- kou.Prv?m, demokratick?m, nazval bych takové ?e?ení, které usiluje o tělesné a du?evní uschopnění dospívajících generací k obraně, p?edev?ím k obraně státní celistvosti a nedotknutelnosti. Je to tudí? ono ?e?ení, o ně? bychom měli nebo musíme u nás usilovat, poněvad? je jediné vhodné, a? u? s hlediska historické perspektivy nebo p?ítomného stavu věcí.Druh? typ ?e?ení je diktátorsko-imperialistické. To nechce své dospívající generace vychovat jenom pro odra?ení útoku, n?br? je vědomě vychovává tak, aby byly tělesně, ale hlavně du?evně povoln? budoucím dob?va?n?m plán?m sv?ch vládních re?im?. Typ diktátorsko-imperialistick? jest domovem v těch státech, které nejsou spokojeny s dne?ním sv?m územním uspo?ádáním a aspirují na jeho roz?í?ení. Tuto cestu ?e?ení p?edvojenské v?chovy nastoupila Itálie. V tomto smyslu je ?e?ena p?edvojenská v?chova také v Německu. Kone?ně je zcela pochopitelné, ?e tento typ má v?elého stoupence v Ma?arsku, kde jde ruku v ruce s revisionlstickou politikou. Okolnost, jak tyto státy si hledí p?edvojenské v?chovy, jaké náklady na její vybudování věnují, nejlépe dokumentuje, co si od ní slibují a jak? ohromn? v?znam jí pro uskute?nění sv?ch záměr? p?ikládají.Tak jako mnohé, také forma p?edvojenské v?chovy bude demarka?ní ?arou mezi státy, hlásícími se k demokracii, a oněmi, které horují pro diktaturu a chystají v?boj.Pokud se t?ká praktick?ch obtí?í, musíme p?iznat, ?e diktátorsko-imperialistick? typ je v provedení mnohem snadněj?í. Jeho ?e?ení je bez nesnází, pohodlné. Je pohodlné proto, poněvad? posta?í dát voln? pr?chod, p?ípadně je?tě roznítit ony proudy, které od p?írody d?ímají na dně povahy ka?dého z nás, a které v chlapeck?ch letech se dají lehce rozdm?chat. Státy, které zavádějí tento typ, si v?ak nekladou otázku odpovědnosti. Kde se bude ventilovat elán generací bojovně vychovan?ch? Tato otázka se p?echází vyh?bav?m ml?ením. Ov?em. S takto naladěn?mi generacemi se dá lehce spekulovat!.I laik, probírající se studiem du?evního ?ivota mláde?e, post?ehne snadno, ?e chlapec ve sv?ch hrách prozrazuje spontánní bojovn? pud. Pedagogika nepotla?uje tento instinkt, n?br? jej sublimuje, t. j. p?evádí do mravně u?lechtilej?ího ?e?i?tě, zduchovňuje, p?ená?ejíc jej na p?. do zápolení my?lenkového. Běda v?ak, jestli?e tento hrub? bojovn? pud nejenom není sváděn na duchovněj?í cesty, n?br? je dále rozněcován. Není drsněj?ího bojovníka nad chlapce, kterému byla svě?ena nějaká úloha ve ve?ejném ?ivotě. Vzpomeňme jenom dvou znám?ch p?ípad?. Po hitlerovském p?evratu v Německu byla ?ást úkol? (hlídkování v ulicích, st?e?ení ?idovsk?ch obchod?) svě?ena uniformované mláde?i. Hakenkreuzlersk? tisk si pochvaloval, s jakou p?esností mláde? svě?ené úkoly plní, a vykládal tento zjev tím, ?e mláde? německá správně pochopila ideologii hákovitého k?í?e. V tém?e roce, v létě 1933, Sověty, majíce v době ?ní potí? s kulaky a chtějíce dodr?ovat sklizeň ve shodě s proposicemi pětiletého plánu, nakomandovali na pole chlapce. Moskevsk? tisk si pak liboval, s jakou p?esností chlapci svě?ené úkoly zastali, a vysvětloval jejich nesmlouvavé po?ínání správn?m pochopením ideologie komunistické strany.Oběma stranám lze bez dlouhého uva?ování odpovědět: Kdyby p?i?la kterákoliv hnutí a anga?ovala do sv?ch slu?eb chlapce, opět se setká s p?esn?m plněním jim svě?en?ch funkcí a opět by si mohla vykládat tento fakt jako ?ivé pochopení sv?ch ideologií. A p?ece vysvětlení spo?ívá v p?irozenosti du?evní. Oblékněte chlapci — německému, ruskému nebo jiné národnosti — uniformu, p?ipněte na ni v?lo?ky, svě?te mu s vá?nou tvá?í nějak? ve?ejn? úkol, p?ípadně jej ve?ejně povzbu?te a pochvalte a budete ?asnout, s jakou krutostí a zaslepenou bezohledností bude svě?en? úkol plnit!Těm, kte?í obdivují ukázněnost dětsk?ch vojensk?ch organisací italsk?ch a japonsk?ch, lze ?íci, ?e jí lze dosáhnouti snadno, velmi snadno.U nás v jednotlivostech v otázce p?edvojenské v?chovy není jasno. O jednom, a to stě?ejním, není v?ak pochybnosti. Nás minulost a p?ítomnost zavazuje pro typ demokratick?. Te? ale dol?, k praktické náplni demokratické formy. To je, doznejme si to, tě??í práce. Za hranicemi bychom stě?í nalezli vzor, nebo? p?edvojenská v?chova typu 'demokratického není, tu?ím, nikde vypracována v uzav?enou soustavu. A i kdybychom nalezli nějak? vzor, p?ece musíme sáhnout k na?emu samostatnému vypracování a zakládat na osobitém charakteru na?eho národního a státního ?ivota.?initelem, kter? v prvé ?adě rozhoduje o tom, má-li p?edvojenská v?chova representovat typ demokratick? nebo diktátorsk?, je věk, v něm? se záměrně po?ne s p?edvojenskou v?chovou. V italské dětské vojenské organisací Balille, typickém representantu ?ady diktátorsko-imperialistické, jsou organisováni chlapci od nejútlej?ího mládí. I bimbi ?ltalia si chiaman Balilla — italské děti jsou jmenovány Balillou — hlásají chlubně ital?tí fa?isté.Jestli?e s p?edvojenskou v?chovou se po?ne na nejni??ím stupni věku ?kolního nebo dokonce ve věku p?ed?kolním, pak není nejmen?í pochyby o tom, ?e p?íslu?níci těchto generací budou vychováni v militaristy nejhrub?ího zrna. Smě?n?m by byl v tomto p?ípadě argument, ?e bě?í o p?edvojenskou v?chovu ve smyslu obrany. Mláde? tohoto věku není je?tě p?ístupna této zásadě, umocňujíc ji hned na v?bojné mocenskou linii. A p?ece i v demokratickém typu je záhodno za?ít s p?ed- vojenkou v?chovou brzy. Nebo? i tady platí zásada, ?e v?chova v ranném období zaru?uje nejtrvalej?í a nej?ivěj?í dojmy. Domnívám se, ?e vlo?íme-li za?átek záměrné p?edvojenské v?chovy do doby po dokonání puberty, u?inili jsme zadost v?em z?etel?m. (Některé jednoty ?i ?upy sokolské po?ádaly letos a loni nevhodná vojenská cvi?ení svého ?actva. Proti jejích po?ádání se zcela správně vyslovila COS, u?itelstvo i vojenské ú?ady.)Druh?m faktorem, kter? b?vá podceňován a p?ece hraje v?znamnou roli, je uniforma. To je onen vněj?í, leskl? odznak, po něm? prahne chlapec, odznak, kter? sv?m leskem nemálo p?ispívá ke vznícení. U nás jistě se budeme sna?it o to, obejít se bez těchto vypo?ítav?ch lakadel. Je to, p?iznáváme, obtí?něj?í cesta, ale za to poctivá. Jestli?e se ná? chlapec pro my?lenku obrany nadchne ve svém civilním ?atě, pak je to nejspolehlivěj?í zárukou, ?e na?e věci budou v dobr?ch rukou.Kone?ně k otázce kompetence. Vojen?tí odborníci jsou jistě povoláni k tomu, aby ?ekli, jak tělesně a du?evně uschopně- ného brance pot?ebují. O tom, jak?mi cestami v?ak lze tohoto cíle dojiti, spolurozhoduje psycholog a pedagog, nebo? oni stojí nejblí?e du?i dospívajícího, o její? utvá?ení bě?í.Dr. Jind?. Dohnal.Dva citáty a jedna otázkaDr. Brand (SdP) v Teplicích:??eskoslovensko uzav?elo mír s bol?evick?m re?imem a dokonce bol?evická diktatura je lí?ena jako jakási demokracie. ?íká se, ?e Moskva ji? poh?bila dávno my?lenku světové revoluce. Kdo tak ?íká, zavírá o?i p?ed tím, ?e bol?evismus v Evropě znamená prostě zni?ení ka?dé západní kultury.“?Manchester Guardian“ (p?inesl tajné instrukce ?í?skoně- meckého ministerstva propagandy pro německ? tisk, o ?em má a o ?em nesmí psáti; m. j. ukládají tyto instrukce):?... německá ?urnalistika věnovala málo pozornosti p?ítomnosti sovětsk?ch d?stojník? na ?eskoslovensk?ch manévrech a málo komentovala tuto věc. Tisk musí tuto nebezpe?nou spolupráci vyzdvihnouti v souvislosti ?eskosloven- sko-rusk?m paktem.“A otázka: má-li dr. Brand obavy, ?e by ze SSSR hrozilo zni?ení západní kultury, jakápak kultura je ve t?etí ?í?i?V. G.Praha a republika?ada lidí se vypravila do severních ?ech, aby z vlastního názoru poznali, jak tam ?ijí a ?ivo?í lidé. Vrátili se a jejich vypravování velmi ?asto po?íná slovy: nedovedete si p?edstaviti ... Opravdu: Praha si nedovede p?edstaviti, jak ?iji lidé několik desítek kilometr? od Prahy. Henleinova strana z toho dělá politicum a lí?í Prahu jako zlou macechu, která zapomíná na děti, které ?ijí trochu dále od ní. Ale na to, ?e Praha nedovede si p?edstaviti, jak ?ijí lidé trochu daleko od Prahy, si nestě?uje jen Henleinova strana. Na Podkarpatské Rusi musil b?ti velk? kus bídy, a musilo se o tom hodně psáti, ne? Praha vzala na vědomí, ?e jest Podkarpatská Rus. Podobně jest tomu na Tě?ínsku, v ji?ních ?echách, na ?umavě i na Bezkydech. Platforma politické práce v Praze je velmi úzká; jest vtěsnána do síní parlamentu, klub?, sekretariát? stran a redakcí a nemá mnoho ?ivého styku s tím, jak obyvatelstvo skute?ně ?ije. Nemusí bě?et o severní ?echy nebo o Podkarpatskou Rus. Mnoh?m politik?m v Praze uniká skute?né my?lení a p?esvěd?ení jejich straník? v Praze a p?irozeně, ?e ji? velmi málo vědí o tom, co soudí jejich lidé na venkově. Jest tu ov?em stranick? aparát, v jeho? rámci i zástupcové vzdáleněj?ích kraj? mohou uplatniti sv?j názor. Ale situace jest taková, ?e Praha lehce dovede majorisovati ty, kte?í chtějí hájiti zájmy jednotliv?ch kraj?. Politik?, kte?í by znali republiku z vlastní zku?enosti, je velmi málo. Na venkově je zlá nálada proti Praze. Politická Praha má na tom velkou ?ást viny. To proto, ?e dělá svoji vysokou politiku, které venkovsk? ?lověk nerozumí; to proto, ?e pra?ská politika posuzuje v?e podle svého malého pra?ského mě?ítka. Mnoho by spravil osobní kontakt s kraji vzdálen?mi. Henlein mnoho získal tím, ?e ?eská, pra?ská politika mu vyklidila sama pole. Nesta?í, jsou-li na venkově jen poslanci, které sl ten ?i onen kraj zvolil. Jejich práce se ?asto rozbíjí o ?pra?skou“ orientaci na?í politické práce; jsou jen ?ídké v?jimky z pravidla, ?e ?elněj?í politikové podnikají svoje zájezdy dále od Prahy, jen blí?í-U se volby. A i potom velmi ?asto vystupují jako straníci, a? právě vzdáleněj?í kraje by pot?ebovaly zájezdy státník? a — nemáme-li jich nadbytek — tedy zájezdy politik?, kter?m by ?lo více ne? o jejich stranu. Není divu, má-li v těchto vzdálen?ch krajích oposice velmi lehké, zbyte?ně levné úspěchy. To byl — z?ásti — i p?ípad Konrada Henleina.T. ?-Bere rukama i nohama — a je pov??enZem?el? centrální ?editel Pra?ské ?elezá?ské spole?nosti, Ke- stranek, jeho? obhájcem jsem byl p?ed pra?skou porotou ve známé rourové afé?e, vykládal mi kdysi toto:Byl je?tě mlad?m in?en?rem. Jednoho dne zavolal si jej ?editel, dal mu deset tisícovek s p?íkazem, aby zajel do Pnlje a odevzdal je jistému generálovi, jeho? p?ízeň měl vyprosit pro dodávku oceli na bitevní lo?. Kestranek, tenkráte je?té nezku?en?, měl z toho strach. Dal peníze do obálky a do druhé p?esto, ?e u? bylo léto, novoro?ní gratulaci, aby v nejhor?ím p?ípadě mohl se vymluviti, ?e si obálky spletl. P?i?el ke generálovi, p?ednesl prosbu a odevzdal obálku. Generál si obsah prohlédl, vstal — Kestranek myslil, ?e vytáhne ?avli a rozsekne mu hlavu, ale místo toho mu generál v?ele stiskl ruku.Pro? to vykládám??Právo lidu“ uve?ejnilo dne 20. ?íjna ?lánek s nadpisem: ?Ten dvojí loket“, ve kterém pí?e: ?Známe ov?em p?ípady, ?e i z velmi tě?k?ch obvinění proklouzli jedinci bez ka?dé úho- ny ... Jde o toho d?stojníka, kterého jsme p?ed lety ?ádali ve?ejně, aby z moci ú?ední zavedl vy?et?ování se dvěm3 generály, které vojensk? dodavatel, továrník HavH?ek, ozna?il p?ed svědky za korup?níky a o jednom z nich prohlásil, ?e ?bere rukama i nohama“. Stalo se tehdy něco? Nestalo, a pán takto ozna?en? —? dodavatel nebyl za to ?alován — byl nedávno pov??en na divisního generála, p?esto ?e měl nebo má disci- plinárku.“?Právo lidu“ jest p?íli? vá?n? ?asopis, aby se takovéto tě?ké obvinění mohlo vá?iti lehce. Generál? máme něco p?es sto. divisních snad t?icet a z těch, kte?í nedávno této hodnosti dosáhli, ani ne deset. Mezi osmdesáti brigádními generály jest podle ?Práva lidu“ jeden normálně úplatn?, zato mezi asi desíti nově jmenovan?mi divisioná?i jeden, kter? dokonce ?bere rukama i nohama“. Ka?d? z těchto deseti je tudí? — dokud se věc nevysvětlí — v nebezpe?í b?ti podez?íván, ?e jest ko-rup?níkem mimo?ádně velikého slohu, a ka?d? z nich má proto nejen právo, ale i povinnost ?ádati, aby podez?ení toho byl vy?et?ováním zbaven, nebo? dokud tak neu?iní, je vydán nebezpe?í, ?e někdo odep?e podati mu ruku nebo zasednouti s nim za jeden st?l.Znamenit? romanista Rudolf von Ihering napsal ve svém díle ?Boj za právo“: ??ím je sedlákovi p?da, obchodníkovi úvěr, tím je d?stojníkovi ?est.“ Na?e generalita nesmí strpět, aby se na ni pohlí?elo jako na sbor, kter? tohoto nejcenněj?ího statku nedbá co nejúzkostlivěji. Jsem si ov?em vědom toho, ?e jednotlivec bez svolení ministra Národní obrany nem??e ?alovati, ale snad ani na?e Národní shromá?dění by nestrpělo ministra, kter? by svolení odep?el, zejména kdyby v?ichni nově jmenovaní divisioná?i o ochranu své cti ?ádali. ?Právu lidu“ musí b?ti dána p?íle?itost, aby pravdivost svého tvrzení prokázalo p?ed soudem, a?li vinní generálové v zájmu nevinn?ch nebudou odstraněni bez tohoto ?ízení.Ze generál, kter? ?bere rukama i nohama“ byl pov??en, mě u nás nep?ekvapuje. Loňského roku trestní soud pra?sk? vynesl rozsudek, kter?m zprostil odborového radu ministerstva obchodu Davida z ob?aloby pro úplatká?ství proto, ?e trestn? ?in — p?ijetí více ne? 100.000 Kě — byl sice prokázán, ale byl proml?en. Disciplinární komise udělila Davidovi d?tku, p?esto v?ak byl za krátko navr?en k pov??ení. Z toho bylo arci zna?né pobou?ení mezi resortními ú?edníky, a budi? ministerskému p?edsedovi a ministru Najmanovi, kter? zatím se stal ministrem obchodu, p?ipsáno na velik? prospěch, ?e pov??ení zma?ili. Povy?ování úplatká?? nesmí se státi systémem.Dr. V. Bou?ek.O ?vejkaP?e?etli jsme těch několik svazk?, potom jsme viděli postavy toho románu na r?zn?ch scénách i ve filmu a v?dy jsme dovedli nalézti mnoho pozoruhodného v ?ivotnosti p?íběh?, kter?m malí?i, herci, re?isé?i a jiní uměle?tí pracovníci s vět?ím ?i men?ím zdarem pomáhali k zaslou?ené popularitě. Je kniha o ?vejkovi mimo?ádně hodnotné dílo nebo literární brak? Jedno víme jistě. Stihl je prozatím osud mnoha knih. Je mnoho autorit bezv?hradně pro a mnoho jin?ch bezv?hradně proti. Ze záplavy vále?n?ch román?, z nich? jen málokteré mohly co do krátkosti ?ivota závodit s jepicemi, Ha?k?v ?vejk ?ije dnes s nemnoha jin?mi. Mimo Barbusse a Re- marqua, kolik jin?ch podobn?ch autor? mohlo ?íci, ?e ve sv?ch románech zachytili něco více ne? bouchání kanón? a p?er?- vav? h?mot strojních pu?ek? Pro nás bude kniha o ?vejkovi nadále, a? u? o tom sovět?tí spisovatelé soudí cokoli, stěles- ňovat Rakousko-Uhersko se v?í jeho hloupostí, nabub?elostí i shnilostí. Na vě?nou pamě?, která?to vě?nost je ov?em neur?ité délky, nám zaznamenává nezájem ?ir?ích vrstev o osud císa?ství, ve kterém nám nikdy nebylo volno, i kdy? jsme to byli my sami, kte?í si je p?ivedli na krk. A proto nikdo, pokud opravdu nemusel, a potom je?tě s po?ádně kysel?m obli?ejem, netahal tyto horké cizí ka?tany z ohně. Vztahovat v?ak tuto situaci, lí?enou ve ??vejkovi“, na dne?ek, je omyl. Dopustili se ho snad na?i hosté, nedosti informovaní o na?em pravém vztahu ke ?vejkovi. A to je tak asi v?ecko. My jim chtěli ukázat moderní re?ii a jim se nelíbil kus.Kdy? v?ak ne ?vejka, co by nám asi doporu?ili, kdy? legioná?ské p?íběhy jsou pr? jaksi zapomenuty? Někter? z těch tuze loyálních p?íběh?, jaké byly otiskovány za světové války u nás? A my jsme opravdu byli p?esvěd?eni, jak idiotské p?íběhy to byly. Ov?em: bojovnost, vále?ná krvela?nost a smysl pro vojan?ení kapaly z ka?dé jejich ?ádky.Bude p?ece jen lépe, ponecháme-li si volné ruce v rozhodování, na jak?ch p?íkladech budeme u?iti budoucí generaci hrdinství v p?ípadě války. A ?vejka se nebudeme bát. Nechodíme s Don Quichotem proti větrník?m, a o těch ka?tanech, které te? jsou v ohni, víme, ?e je za nás nikdo jin? vytahovat nebude a ?e je správné, abychom to udělali sami, a? u? se p?i tom prsty popálí ?i ne.Stát, kter? má dosud v?ecky ty typy i ovzdu?í, jak se jej poda?ilo Ha?kovi zachytit, udělá ov?em v?dycky lépe, zamkne-li ?vejka na sedm dobr?ch západ?, kdy? u? nebude chtít nápodobit na?e sousedy ze severu a neuspo?ádá pro tu p?íle?itost velkolepé náladové ohně. My toho prostě nemáme zapot?ebí a bylo by zbyte?né p?ipisovat Ha?kově knize v?znam, kterého nemá.Po stránce taktiky je v?ak návrh rusk?ch spisovatel? pochybn?. Zda by se osvěd?il u nich doma, je otázka, na kterou by p?irozeně mohli odpovědět oni sami nejlépe. Kdybychom měli opravdu zájem na tom, aby ?vejk p?estal b?t ?ten, není nic snaz?ího nad recept, kter? se, bohu?el, tolikrát osvěd?il.Zavedli bychom jej jako povinnou ?kolní ?etbu, jako terna slohov?ch úkol? a mluvních cvi?ení, a o jednu generaci později by stihl ?vejka osud tolika dobré literatury, její? znalost byla tímto zp?sobem ?í?ena.Karel Beran.Je?tě o kolkováníV?nos ministerstva financí ?O kolkové povinnosti někter?ch obchodních písemností“ vzbudil v posledních dvou ?íslech ?P?ítomnosti“ ?iv? a temperamentní ohlas. S hlediska zájm? kruh? obchodních a poplatník? v?bec kritisuje v?nos pan Kubata; jemu odpovídá pan finan?ní komisa? dr. Krautman obhajobou v?nosu, je? je daleka, aby replikujícího pana Kubátu uspokojila.Ve své obhajobě uvádí dr. Krautmann, ?e auto?i v?nosu nemohli vybo?iti z mezí zákona a zahladiti shledané hrany a tvrdosti, za ně? odpovídá pouhopouze zákon. To je velmi jemná otázka! Je p?ece ?ada v?nos? v oboru práva poplatkového, je? klidně vybo?ují z p?ísného práva, aby jeho ostrostem odpomohly. To jsou v?nosy generelní, normativní, vztahující se na p?ípady jimi obecně upravené a platící pro ka?dého. Krom toho i v individuelních p?ípadech finan?ní správa, zvlá?tě rekursní instance, upou?tívá ve z?etele hodn?ch p?ípadech od aplikace zákona, nebo ji zmirňuje. Rozhodnutí o re- kursu pak zní na p?íklad: ?Rekurs je bezd?vodn? vzhledem k těmto zákonn?m ustanovením ... Av?ak zároveň se vidí rekursní instanci poplatek odepsatl (neb sní?iti).“ Anebo: ?P?edpis je plně od?vodněn v těchto zákonn?ch ustanoveních ... Av?ak hledíc ke stavu spis? se p?edpis sni?uje na...“Po tomto d?le?itém a panu dru Krautmanovi ne neznámém odbo?ení vra?me se k na?emu v?nosu o obchodních písemnostech. Dr?í se v?nos ten p?ísně zákona, jak pan dr. Krautman vykládá, ?e musí, ?i si někdy dovoluje od zákona se od- ch?liti, kdy? d?vody slu?nosti pro to mluví? Poslední jest pravdou. Uvádíme p?íklady: Pod C II v?nosu se praví, ?e upomínací dopisy, obsahující nále?itosti ú?t?, odkazuje-li se v nich na ú?et prokazatelně ji? vydan?, nepodléhají kolku. Podle zákona by podléhaly ú?tovnému kolku. Podle oddílu A VH, k ?ís. 1 a 2, nemají b?ti pozastavovány ú?ty p?epsané v jiné ne? dolní ?ásti, aě takov? zp?sob znehodnocení kolku zakládá p?estupek. Dále nelze cel? odstavec E v?nosu srovnati se zákonem; dává úlevy, je? zákon nezná. Z toho vidno, ?e ve shodě s tradicí, tak starou jako poplatkov? zákon sám, ministerstvo financí se principiálně pova?uje i bez zmocnění zákonem za oprávněno, omezovat! dosah zákonného p?edpisu tak zv. ekvitou. Proto uvedená námitka pána dra Krautmana v principu neobstojí; je? desauována nik?m méně ne? v?nosem sam?m.Pan Kubata upozorňuje té? ve své replice, ?e ministerstvo samo dodate?ně zmirňuje hrany v?nosu. Nabídky (objednací listy) ji? nepodrobuje stroze poplatku po 5 K? za arch, n?br? spokojuje se eventuálním ni??ím poplatkem stupnicov?m — a? opět zákon takovou úlevu nezná.Nem??eme zde uváděti jednotlivá ustanovení v?nosu, která budou poci?ována jako p?íkrá a vexatorní, a která by mohla b?ti odstraněna dal?í ochotou ministerstva. Uvedeme jen p?íklad o objednacích listech. Praví se tam: Je-li (p?ipojení podpisu dodavatelem na objednacím listě) spojeno s v?slovn?m prohlá?ením, ?e dodavatel objednávku (nabídku) p?ijímá, jest tím v ka?dém p?ípadě od?vodněn poplatek smluvní, tedy i tenkráte, kdy? by nabídka sama nebo samostatné, jednostranné její p?ijeti dodavatel em byly jako obchodní dopisy od poplatku osvobozeny. K tomu pak vysvětluje komentá? dra Ka?párka, ?e písemnost ztrácí for mu dopisu p?ipojením vzájemného prohlá?ení a druhého podpisu. I ptám se: Pro? spojovati dalekosáhlé poplatkové konsekvence s tím, ?e někdo p?ijme písemně nabídku na tém? papí?e, na něm? byla u?iněna, ?e ji nenapí?e na papír zvlá?tní? Je takové rozli?ování zákonem od?vodněno ? Já sám mám ve zvyku odpovídati na krátké dotazy tím zp?sobem, ?e svou odpově? napí?i pod dotaz sám a tak ode?lu. Hekněte, ?e je to metoda skotská, ale nechtějte mi namluvit!, ?e co jsem napsal a odeslal, nemá formu dopisu!?prava zákonná! Namítnuto, ?e poplatkové p?edpisy nelze reformovati, dokud nebude vydán nov? ob?ansk? zákon. O tomto dogmatu lze chovati pochybnosti. V?dy? roku 1980 oznámil tehdej?í ministr financí dr. Engli?, ?e nov? poplatkov? zákon bude do roka hotov. A p?ece pan ministr věděl, ?e ob?ansk? zákon do roka vydán nebude, neuznával tedy nutnou souvislost obou zákonn?ch reforem.I kdy? by tedy právě ?e?ená námitka také neobstála, nevě?ím, ?e osnovu nového poplatkového zákona v dohledné době uvidíme. Neoddávejme se ilusím a — spokojme se s mo?n?m. Co je v daném p?ípadě mo?né a uskute?nitelné?V?nos, jak vidno z ělánk? pana Kubáty, v tom a onom nevyhovuje. Doporu?ujeme, aby byl zlep?en a aby sly?eni byli k tomu i mluv?í obchodních kruh?. Zlep?ení by se mohlo státi bu? v kompetenci ministerstva financí, z ní?, jak jsme ukázali, není vylou?ena benevolentní interpretace a upu?tění od tvrdosti zákona. Pokud by ministerstvo mělo pochybnosti kompeten?ní, vy?ádalo by si vydání pat?i?ného zmocňovacího zákona.Dr. T. Z.politikaRudolf Procházka:Vysvětlení o anglické politiceAnglie z?stává věrna své linii. Co ?iní dnes, ?inila -?* v?era a bude ?init zítra. Nem??e b?ti klamněj?í v?tky, ne? ?e Anglie má nejistou, kolísavou politiku, ?e neví, co chce a ?e se nedá nikdy ?íci, co udělá. To u? stará stí?nost na perfidní Albion je pochopitelněj?í. Jde toti? o zklamání posti?en?ch, kte?í zaměňují vlastní prospěch s tím, co je správné s hlediska evropské rovnováhy a trvalého míru, je? mají ur?ující v?znam pro Anglii, která je také v?dy ve?ejně vyhla?ovala za své zásady. Nikdo nemá práva ?ádati od ní víc. Spoju- je-li se s něk?m, tedy v?dy jen právě proto, ?e tím obnovuje onu poru?enou rovnováhu a p?ispívá k zaji?tění míru. Nikdo není o tom ponecháván v pochybnostech. Nikdo se nem??e divit, je-li Anglií opu?těn vtomokam?iku, jakmile jehověcp?esta- ne b?t u?ite?ná rovnováze a stabilitě a za?ne jim ?kodit. To se oby?ejně zjednodu?uje v tom smyslu, ?e Anglie dr?í v?dy se slab?í stranou a postaví se pak tudí? proti vítězi — i kdy? mu sama dopomohla k vítězství — poněvad? nesná?í siln?ch, nechce mít konkurenty.?Anglie postavila se v nověj?í historii postupně proti impériu ?panělskému a dopomohla k osvobození Nizozemí od Filipa n., proti velikosti a v?boj?m francouzského království, vy?erpala Ludvíka XIV., podporovala proti velmocem mladou moc Pruska, byla du?í v?ech koalicí proti světovému rozmachu Napoleonovu a zdolala opětovan?mi válkami tohoto genia války. Postarala se pak o to, aby Francie stala se ne?kodnou — vnutila restaurované monarchii i konstituci — ale nedopustila, aby byla trhána. Rovně? Bismarck věděl, ?e po vítězství nad nov?m napoleonsk?m císa?stvím musí zachovat míru. Právě proto, ?e Vilém tuto míru ztratil, dostal Anglii nutně proti sobě. Ale po vítězství opět Anglie nedopustila, aby Německo bylo roztrháno. Nyní staví se z tého? d?vodu proti Mussolinimu, ?e ztratil míru a domnívá se, ?e m??e jít bez ohledu na právní stav, smlouvy a závazky, p?es v?echno risiko, p?eká?ky a mrtvoly k novému imperialismu, navazujícímu p?ímo na velikost antického ?íma. Anglie hájí dnes slabou Habe?, jako v?era hájila malou Belgii a d?íve Holandsko. Ov?em, ?e ve vlastním zájmu. Ale nenítověrukrásn?zjev a ??astná náhoda, ?e jeden velk? národ, jedna mocná země spat?uje sv?j zájem v podpo?e slab?ch proti siln?m, zatím co jiní jej spat?ují právě v tom, aby je pohltili, nebo aspoň nenalézají d?vodu, aby se do toho míchali?Anglie nem??e dopustit, aby někdo ovládl evropskou pevninu nebo St?edozemní mo?e, nebo dokonce Atlantick? oceán, poněvad? to je pro ni otázka ?ivota a smrti. Bez jistoty svého spojení s jednotliv?mi ?ástmi rozlehlé ?í?e, bez jistoty zásobování a svobodného obchodování s cel?m světem musí se rychle udusit na sv?ch p?elidněn?ch, v jediné velkoměsto proměněn?ch ostrovech. Proto musí b?t proti evropskému imperialismu a proti válkám — kdy? sama p?edtím vybudovala nesmírné impérium námo?ní a ov?em také nikoliv bez válek. Tím se v?ak pro nás a pro na?i osobu nic nemění na té skute?nosti — naopak nab?vá tím více reelnosti a solidnosti — ?e Anglie má dnes dobr? vliv a p?edstavuje blahodárnou moc v mezinárodní politice, nebo? my také nem??eme pot?ebovat, abyjednavelmoc o v 1 á d 1 a napros t o situaci, a aby opět docházelo k atentát?m siln?ch smělc? na svobodu a vlastnictví stát? pokojn?ch.?Francie, ?eskoslovensko a v?echny státy, které vy?ly vítězně z poslední války — vedené s na?í strany p?ece jen pro věc spravedlivou a spravedlivě vybojovanou — jsou dnes v defensivě proti stát?m p?ipravujícím bu? odvetu a reakci nebo ?enoucím se za neomezen?mi v?boji a cítícím v ?ilách krev ?elem, t. zv. mlad?m mocím dynamick?m a ofensivním. Státy konservativní, spokojené s tím, co mají, nabyly v poslední době netu?ené podpory v sovětském Rusku, které je rovně? prosto sklonu k v?boj?m a rozpětí — je? by v jeho p?ípadě ov?em byly rozhodně zbyte?né — ale které se vzdalo i svého impe- rialismusociálního, světového revolucioná?- ství komunistického. Mohly by se tedy dnes, kdyby z?staly jednotn?, cítit úplně v bezpe?í a starat se jen o vhodné cesty a prost?edky, jak by uspokojily oprávněné nároky stát?, které jsou v tísni, nebo které ?p?i?ly p?íli? pozdě v záhy zestárl? svět“. Ale jednota je podmínkou. Jednota raději u??í, ale organická, ne? veliká s nitern?m rozporem. Barthou chtěl soust?edit p?íli? mnoho k cíli p?íli? těsnému. Dostat Anglii, Francii, Itálii, Malou dohodu, Polsko, Rusko na jediného protiněmeckého jmenovatele. Jako by se cel? svět se sv?mi specifick?mi spory a zmatky mohl zastavit a hledět jen na Německo, jako hypnotisován jedinou my?lenkou jeho udr?ování v mezích — pro Němce to zní v poutech. Není mo?no dělit národy na proněmecké a protiněmecké, n?br? jedině na p r o- mírovéaprotimírové, chcete-li saturované a dravé. Není také mo?no vykupovat spojenectví jednoho dravce proti druhému tím, ?e se mu dovolí, co se onomu zakazuje a ?e se bude sytit, aby se stal je?tě silněj?í a nebezpe?něj?í na útraty a za cenu demora- lisace vlastních ?ad.?Itálie se loni p?ihlásila také do ?ad obránc? stávajících poměr?, ale pouze na jednom úseku. Je pro nezávislost Rakouska, p?esněji pro nezávislost Rakouska na Německu, ale jinak neprojevila ani v nejmen?ím změnu mentality a temperamentu. Jen ochotu dirigovat do?asně své rozpětí jinam, kde to hlavním interesent?m na statu quo ve st?ední Evropěnebude p?eká?et: do Afriky. Změna i toho rázu nedá se arci v praktické politice podceňovat. Je?tě vět?í nebezpe?í je v?ak v jejím p?ecenění. Musíme míti na mysli, ?e Itálie je s námi spojena právě jenvotáz- cerakouské, a?e stojí proti nám skoro ve v?em ostatním, zejména v samé zásadě nedotknutelnosti a nedělitelnosti míru. Itálie nezměnila ani písmene na své doktríně revisionistické a hierarchické, na tom, co ji vedlo k protekci Ma?arska, k ohro?ování Jugoslávie, k intrikám proti Malé dohodě a k návrhu paktu ?ty?. Itálie z?stává dynamickou mocností v plném slova smyslu, pat?í do tábora nespokojenc? a v?bojc?, je p?vodcem a semeni?těm doktríny nového demagogického imperialismu a militarismu, stokrát nebezpe?něj?ího, ne? byl star? dynastick? nebo kapitalistick?. Na národy zachvácené touto exaltací svého poslání, své velké budoucnosti a p?edev?ím u? své mimo?ádné, a? kulturní ?i rasové hodnoty, tím nadhodnocením sv?ch kvalit a p?epětím sv?ch energií, t?eba se dívat jako na zachvácené jistou du?evní chorobou nebo opojením, jako na národy ve stavu jisté, t?eba velkolepé, abnormity. St?ízlivá, civilní, reální, t?eba v?ední, mě??ácká, puritánská, obchodnická a peně?nická politika britská p?edstavuje naproti tomu typick? stav moderní spole?nosti, která musí b?t taková, nemá-li propadnout sebezni?ení. Jestli je pravda, ?e lidé i národy nemohou ustat v zápasu a ?e nikomu nelze poru?it, aby se ode dne?ka spokojil s tím, co má, ani světu, aby zachoval u? na věky to rozdělení bohatství, jak bylo provedeno na po?átku XX. století, je také pravda, ?e p?i dne?ním stavu hospodá?ství a techniky není mo?no ponechat politické dění mezinárodní v tom stavu necivilisovanosti a anarchie, v jakém bylo a? do zalo?ení Spole?nosti národ?. Jako se na venkově vysta?í p?i jízdě s párem zdrav?ch o?í a velkoměstsk? ruch vy?aduje organisované dopravní slu?by, tak je dnes také t?eba nějak kontrolovat a ?ídit pohyb politického světa, v něm? lidstvo tak zhoustlo a sblí?ilo se tisícer?mi vztahy, neponechat jej pouze silněj?ím a podnikavěj?ím lokt?m.Anglie poskytuje dnes správné vedení světu. Lidstvo nem??e si ji? dovolit luxus heroického a nerozumného ?ivota, celé to extensivní hospodá?ství válek, které se hodí jenom primitiv?m. Romanti?tí estéti nebo i biologové mohou lkát nad úpadkem bílé rasy a nebezpe?ím konce jejího kulturního v?voje i politické budoucnosti, ale svá léta nikdo nezap?e a ?as nelze obrátit. Pro nás není záchrany v tom, ?e budeme v?ichni zas vyvádět jako na?i p?edkové za válek k?í?ov?ch, n?br? naopak, ?e si uspo?ádáme svou existenci v nej?ir?ím mě?ítku tak, jako jsme si ji u? dovedli uspo?ádat v rozměru jednotliv?ch stát?. Antika byla by také zahynula o t?i sta let d?íve, kdyby si byla nezajistila periodu Pax romana.Anglie hájí dnes pomocí Spole?nosti národ? své vlastní zájmy ve v?chodní Africe a ujímá-li se Habe?e, je? nám je lhostejná, ?iní to proto, ?e její samostatnosti pot?ebuje pro bezpe?nost sv?ch vlastních cest a kolonií. To v?e je samoz?ejmé—a lhostejné. D?le?ité a rozhodující je, ?e tak ?iní právěpomocíSpo- le?nosti národ? a ne jinak. Anglie by toti? byla mohla zajistit zájmy sv?ch cest a kolonií p?ímou dohodou s Itálií o rozdělení Habe?e, jak jí to Mussolini p?edem nabízel, tedy metodou imperialistickou.W. R. Hearst cynicky prorokoval, ?e to tak dopadne: Anglie dostane lep?í, západní polovi?ku, Itálie hor?í, v?chodní. Anglie mohla také vyu?ít p?íle?itosti, kdy? Itálie byla obecně ozna?ena za úto?níka a vy?ídit si to_s ní, za pomoci několika ochotn?ch spojenc?, p?ímou cestou. Anglie dává p?íklad tím, ?e si to vy?izuje v ?enevě, podle obecně platn?ch pravidel úmluvy Spole?nosti národ? a Kelloggova paktu, cestou míru a prost?edky zákonn?mi. Jednáním v ?enevě měl a má Mussolini p?íle?itost likvidovat choulostivou aféru bez katastrofálních d?sledk?, bez skute?né porá?ky — a Anglie bez vítězství v obvyklém slova smyslu. Takhle si nelze p?ipravit triumf nad odp?rcem a p?ivést jej k bezmoci na padesát let. P?es to Anglie byla a je dále ochotna otev?ít Itálii cestu ke kompromisu a do Habe?e. Mussolini mohl jen vztáhnout ruku po tom, co se mu podávalo v srpnu v Pa?í?i — a co bylo daleko více ne? Francie dostala kdysi v Algeciras a je dnes p?ece dob?e etablována v Ma- roku. Také ?enevská zpráva v?boru pěti dala se je?tě vytě?it k pokojnému, ale jistému pronikání ?í?í ně- gu?ovou. Co Italové dosahují dnes, po násilném vpádu, r?zn?mi prost?edky (zrady a podrobování se místních ná?elník?), mohli mít snáze a ne jen na periferii, kdyby se byli spokojili se stavbou dráhy st?edem Habe?e a získáváním si p?átel. Tak a ne jinak dělali to Angli?ané i Francouzové v Asii i Africe. Válka vznikala v?dy jen jakoby mimoděk, vlády uchylovaly se k ní a? nakonec, v p?ípadě nezbytí, po poru?ení slova od domorodc? p?ed tím získaného. Mussolinimu z?stalo vyhrazeno, aby podnikl dnes, málem v polovici XX. stol., doznané dobyva?né ta?ení s napětím sil celého národa. To má ráz provokace nejen Habe?e, nejen Anglie, n?br? Spole?nosti národ? i Ameriky, nás v?ech, kte?í nechceme ji? sná?et násilí, ani p?ihlí?et násilí, ani svévolnému ru?ení klidu a po?ádku mezi národy.9Svět musí se p?i této p?íle?itosti rozhodnout ne chce-li táhnout s Itálií nebo s Anglií, ne pop?eje-li také Itálii nějakou kolonii nebo sdílí-li s Anglií obavy p?ed novou mocí a slávou Mussoliniho v celém v?chodním St?edomo?í a ve st?ední Evropě, n?br? chce-li nap?í?tě ?ít v mezinárodním právním ?ádu ?i v divo?ině, kde se v?ak u? nebude zápasit primitivními zbraněmi star?ch mal?ch a opatrně manévrujících armád z povolání, n?br? ?ábelsk?mi vynálezy moderní techniky a chemie a? do úplného vysílení cel?ch národ? a rozvratu západní kultury.Anglie jako stát p?ehlí?ející nejobsáhlej?í oblasti a disponující zároveň nejbohat?ími zku?enostmi i prost?edky, nejvíce pot?ebující klidu a stabilních poměr? a nejlépe rozumějící vlastnímu a (jej podmiňujícímu) obecnému prospěchu, p?eje si a doporu?uje Spole?nost národ?. Sir Samuel Hoaré ?íká jen pouhou pravdu, a dokonce nikterak novou, prohla?uje-li ?enevskou organisací za jedin? britsk? most k Evropě. Anglie nem??e v Evropě ujednávat spojenectví ani s Francií, ani s Německem. Musí udr?ovat rovnováhu a proto i samostatnost mal?ch mezi nimi, jako to dělala v?dycky. Jen?e dnes u? to nejde sérií válek a st?ídav?ch nátlak?, mír musí b?t lépe stabilisován, nebo bude labilněj?í ne? byl kdy d?íve. Proto Anglie pracuje v ?enevě, která je pro ni vyrovnávací plochou a stálou p?íle?itostí k arbitrá?i. Tedy místem, kde je mo?no b?t sou?asně ve styku se v?emi a nevázat se na nikoho, ne? právě na pravidla hry a obecn? zájem na bezpe?nosti. Pro Anglii je Spole?nost národ? neocenitelnou pom?ckou a nesmírn?m usnadněním té hry, kterou prováděla od po?átku, arci v primitivní formě evropské rovnováhy. Dnes se tomu ?íká kolektivní bezpe?nost. A není to u? právě jen pot?eba anglická.národní hospodá?E. Vy?kovsk?:Boj o úpravu úrokové míryTrvalo p?lt?etího roku, ne? bylo mo?no u?initi opět krok na cestě k dal?í úrokové úlevě hospodá?ství. Nyní kone?ně vláda schválila novou úrokovou úpravu, která má v?ak platiti a? od 1. ledna 1936, nebo? starou taktikou se zase poda?ilo protáhnout jednání tak, aby bylo mo?no mluviti o technick?ch nesnázích, je? by zp?sobil jin? termín, ne? konec ?tvrtletí nebo pololetí. Av?ak a? se ji? jakkoliv kriticky díváme na taktick? postup v této věci, musíme na konec p?iznati, ?e nová úroková úprava znamená tentokrát opravdu v?znamn? ?in kter? m??e p?inést zna?né sní?ení úrokového b?emene pro obchod a v?robu. Abychom nále?itě ocenili její v?znam, musíme srovnati poměry, které mají nastati, s tím, co bylo dosud.Co bylo.Do roku 1933 byla u nás vlastně úplná úroková anarchie. Peně?ní ústavy, namnoze vy?erpané první defla?ní krisi, pot?ebovaly v době konjunktury peníze, aby mohly vyhovět nárok?m pr?myslu, p?eplácely vklady, ale ?ádaly také po sv?ch dlu?nících vysoké sazby. Dokud se vydělávalo, nep?sobilo to vět?ích potí?í. Av?ak p?íchod krise zp?sobil, ?e obchody a v?dělky klesaly, tak?e úrokové b?emeno, i kdy? se absolutně neměnilo, stávalo se nesnesitelné. Peně?ní ústavy, které rovně? pocítily ji? d?sledky krise, nevyvodily samy logick? d?sledek, toti? slevu úrok?, ale sna?ily se zachránit svou rentabilitu zv??ením úrokového rozpětí. Tak v roce 1931, kdy? krise ?terlinkové libry p?inesla peně?ní napětí v celém světě a také u nás, vyu?ily banky zv??ení diskontní sazby Národní banky na 6% procenta, k tomu, ?e zv??ily sice sazby vkladové o % procenta, ale sazby z úvěr? o P/i a? 1% procenta. Kdy? v?ak Národní banka na ja?e 1932 ?la se svou sazbou zase dol?, peně?ní ústavy, zvlá?tě banky, ji nenásledovaly, ponechávajíce v platnosti nejen vysoké sazby, ale i zv??ené rozpětí.Usnesení Poradního sboru ve věcech peně?nictví (krátce peně?ní rady), jím? v zá?í 1932 se měly sní?iti vkladové sazby o p?l procenta a celá úroková úspora věnovat na sní?ení úrokového zatí?ení dlu?ník?, z?stalo z největ?í ?ásti na papí?e. Za těchto okolností snahy po ú?edním zásahu do úrokov?ch sazeb nab?valy p?dy a skute?ně na ja?e 1933 byly po sly?ení peně?ní rady stanoveny úrokové sazby vládním na?ízením. V?znam této první úpravy byl p?edev?ím v maximalisování úrok?, p?i ?em? úroková úleva byla z?ejmá jen v těch p?ípadech, kde p?ed tím byly úrokové sazby nad pr?měrem. Sazby, které tenkrát byly stanoveny na p?. pro banky, odpovídaly praksi slu?n?ch ústav? v??i dobr?m dlu?ník?m, p?i ?em? ve vedlej?ích poplatcích měly peně?ní ústavy dosti prostoru, aby maximální sazby nebyly pro ně nep?ekro?itelnou hranicí. Po stránce vkladové p?inesla tato úprava po?ádek do peně?nictví, t?eba ?e komplikovan?m odstupňováním vkladov?ch úrok? podle jednotliv?ch druh? peně?ních ústav? a v?povědních lh?t poskytovala i nadále volnost vkladové soutě?i, někdy a? nadměrné.Nyní po p?lt?etím roce trvání těchto sazeb, které vstoupily v platnost 1. května 1933, dlu?no ?íci, ?e tato úroková úprava se celkem osvěd?ila.Av?ak v?voj ?el dále. Trvající krise spolu s návra-.em d?věry v peně?nictví p?iná?ela do hospodá?ského ho ? o. o peníze, které p?ed tím postra?ení majitelé schovával; doma. Tím se stalo, ?e na peně?ním trhu se ukazoval stále z?etelněji nadbytek peněz, pro které v?ak nebylo dostate?ného upot?ebení. ?rokové sazby jevily z?etelně klesající tendenci, je? se ukazovala ve v?ech oblastech. Ani devalvace neznamenala poruchu tohoto v?voje, naopak některá opat?ení, která následovala po změně na vedoucích místech na?í měnové politiky, záměrn?mi opat?eními posilovala tento směr. Byl z?ízen Reeskontní ústav, kterému bylo ulo?eno zabezpeěiti dostate?nou likviditu lidového peně?nictví, tak?e vkladatelé byli zabezpe?eni p?ed obavami, ?e by nedostali na po?ádání své peníze zpět. Dal?ím úkolem Reeskontního ústavu bylo z a- bezpe?ení trhu státních papír?, aby vysok?m v?nosem (p?i nízk?ch kursech) nesoutě?ily p?íli? jin?m formám ulo?ení peněz. V burso v ním lom ba r- d u měl se nalézti prost?edek, jak dáti v?raz skute?né úrokové úrovni, nebo? majitelé státních papír?, mají tu mo?nost vyp?j?iti si na ně peníze bez jak?chkoli potí?í za úrok, kter? se má vytvá?et poptávkou a nabídkou, tedy zcela volně. Av?ak právě v této oblasti se ukázalo, ?e volnost peně?ního trhu je daleko vět?í, ne? se p?edpokládalo, nebo? bursovního lombar- du se u?ívá p?i nyněj?ích sazbách v mí?e velmi nepatrné. V?nosnost státních papír? je po?ád je?tě nad 5 procent, kde?to sazby bursovního lombardu byly sní?eny na úroveň mezi 3% a? 4 procenta, a p?ece není o tento lehce dosa?iteln? a z?ejmě levn? úvěr zájmu. Bylo by mo?no z toho vyvoditi, ?e by sazby musely b?ti sní?eny daleko více, aby se podnítila poptávka, co? v?ak z r?zn?ch d?vod?, které nejsou v?dy nesporné, se nepokládá na směrodatn?ch místech za ú?elné. Jakou skute?nou v?nosnost po?adují majitelé peněz, m??eme také posouditi ze stavu bursovního trhu akcií, kde kursy stouply tak, ?e v?nosnost v?ech akcií, pokud v?bec platí dividendu, je vesměs ni??í ne? 3 procenta a ?e po?ád se naleznou kupci, kte?í akcie p?i těchto kursech kupují. Je ov?em pravda, ?e p?i tom hraje roli i naděje na kursov? zisk, op?ená o dlouhotrvající vzestupn? pohyb, ale je stejně pravda, ?e i majitelé těchto papír?, kte?í je dr?í ji? dlouhou dobu a kte?í mohli u? dávno shrábnouti slu?n? zisk do své kapsy, je neprodávají a spokojují se s nízk?m v?nosem. Mo?no d?vodně p?edpokládat, ?e i p?i úplně nevázaném peně?ním trhu a nedefla?ní politice cedulové banky by se tyto poměry byly promítly ji? d?íve do v?ech úrokov?ch sazeb, zvlá?tě, ?e by silně klesty sazby vkladové a sazby úvěrové mnohem pronikavěji ne? nyní aspoň u těch dlu?ník?, kte?í nejsou na peně?ních ústavech závislí.?e tomu tak je, dosvěd?uje do jisté míry v?voj peně?ních sazeb, které platí stát ze sv?ch krátkodob?ch dluh?. Vzpomeňme, ?e na ja?e 1932 platil ministr financí za prodlou?ení pokladni?ních poukázek p?es 8 procent! Tato sazba, která právem vzbudila pohor?ení, nebo? byla svědectvím malého pochopení pro ve?ejn? zájem, se ov?em neudr?ela. Klesala tak, ?e letos na ja?e p?i sazbách ji? pod 5 procent se nabízelo tolik peněz, ?e p?i ka?dé nové prolongaci si mohl ministr financí opat?iti dal?ích několik set milion? K? z úpis?, které p?ev??ily prodlu?ovanou ?ástku. Právě nyní se prodlu?ovalo zase asi 600 milion? K? státních pokladni?ních poukázek a to tak, ?e jmenovité zúro?ení je pouze ?ty?procentní a podmínky takové, ?e poukázky sv?m soukrom?m majitel?m budou vyná?et jen 4.1 procenta, a p ? e c e se těchto pokladni?ních poukázek upsalo nikoli 600 milion? K?, n?br? 1400 milion? K?, a? klesla úroková sazba ze státních pokladni?ních poukázek proti nejvy??ímu stavu skoro na polovinu. A to je je?tě v?sledkem jednání, p?i kterém nelze zcela bezpe?ně ozna?it stát za silněj?í stranu.Co bude?Jestli?e jsou tedy okolnosti takové, je obecné sní?ení úrokové míry jen etapou p?irozeného v?voje, dokonce mo?no ?íci etapou opo?děnou. Tak jako se mohla osvěd?iti úroková úprava z roku 1933, proto?e odpovídala skute?n?m poměr?m, tak také nové sazby budou míti praktick? v?znam právě proto, ?e vyjad?ují skute?n? nyněj?í stav. Proto také p?istoupily peně?ní ústavy na sní?ení, které je dosti pronikavé. Sazby z dluh? se nyní sni?ují o p?l a? 1% procenta, sazby z vklad? o p?l a? 1 procento. Jestli?e srovnáme sazby, které mají vstoupit v platnost s úroky, jaké se platily je?tě p?ed několika roky, vidíme, ?e toto sní?ení jde v někter?ch p?ípadech a? na polovinu. Banky, které po?adovaly p?ed rokem 1933 z úvěr? úrok 9% a? 11% procenta, které?to sazby byly v roce 1933 maximilisovány na 8% procenta, se mají nyní spokojiti úrokem 7procent- ním, p?i ?em? se jim omezuje je?tě také mo?nost libovolného po?ítání odměn a v?loh. Uvá?íme-li, ?e jsou známy p?ípady, kdy v ?esk?ch zemích platilo p?ed rokem 1933 z bankovních úvěr? i 15 procent, a ve v?chodní oblasti státu dokonce je?tě více, vidíme, ?e úroková úprava p?iná?í dlu?ník?m velikou úlevu. Odhaduje se zhruba na p?l miliardy K?. Budou z ní míti prospěch v?ecky vrstvy dlu?ník? a p?ispěje podstatně také k ?e?ení otázky zemědělského oddlu?ení, zvlá?tě, kdy? pro úvěry zemědělc?m, zaji?těné na zemědělské p?dě se stanoví mimo?ádně nízk? úrok 4% procenta.Kdo to zaplatí?Někdo musí ov?em tuto úlevu zaplatiti. Budou to v k 1 a- d a t e 1 é, kter?m se rovně? sni?ují úroky. Zpravidla budou sní?eny úroky o p?l procenta, p?i ?em? v?ak dosavadní slo?ité poměry budou podstatně zjednodu?eny, tak?e mo?nost ulo?ení peněz u peně?ních ústav? bude sk?tat zúro?ení od 3 do 3% procenta, kde?to dosud se platily úroky a? 4% procentní a v jednom p?ípadě i 4% procenta. Poněvad? sní?ení úrok? vkladov?ch bude men?í ne? sní?ení úrok? z dluh?, budou muset p?inést oběti i peně?ní ústavy a to vět?inou na vrub svého zisku, z?ásti i na ú?et dal?ího sní?ení re?ie. Peně?ní ústavy mohly p?istoupit na tuto úpravu také proto, ?e zároveň byly zabezpe?eny p?ed vět?ím úbytkem vklad?, kter? by jim mohl vzniknout tím, ?e ?ást peněz, dosud ulo?en?ch u nich, by se p?estěhovala do státních papír?, jejich? v?nos je vy??í. I po srá?ce kupónové daně vyná?ejí státní papíry p?i nyněj?ích kursech je?tě mali?ko nad 5 procent. Je p?irozené, ?e státní finan?ní správa se odhodlává vyu?ít nyněj?ích poměr? k tomu, aby si zajistila ni??í úrok i pro sebe. Orok ze státních p?j?ek, jak se na tom usnesla ji? ministerská rada, bude sní?en rovně? o p?l procenta, ?ím? uspo?í stát asi 130 milion? K? ro?ně, je? zna?ně p?ispějí k vyrovnání státního rozpo?tu na p?í?tí rok. P?i tom relativně nebude nikdo po?kozen. Majitel státního papíru bude míti stále zúro?ení lep?í, ne? jaké mu sk?tají jiné formy ulo?ení peněz. Absolutně postihne sní?ení některé velké dr?itele státních p?j?ek dosti tě?ce, zvlá?tě poji??ovny, a to jak soukromé, tak ve?ejné, a? sní?ením jen o p?l procenta na 4% procentní úrokovou míru se odstranila jejich největ?í obava, ?e by toti? jejich kalkulace, zalo?ené na 4% procentním zúro?ení kapitálu, byly rozvráceny. Byly to jistě jejich námitky, které padly na váhu proti sní?ení je?tě silněj?ímu, jak se to s mnoha stran po?aduje.Novou úrokovou úpravou z?stáváme dále na p?dě pozvolného v?voje, opírajícího se krok za krokem o v?sledky ji? dosa?ené. Dr?íme se sice star?ch metod, nepodnikajíce ?ádn?ch experiment?, ale i pomocí jich jdeme kup?edu. Mohou b?ti r?zné názory na taktiku a na postup v těchto věcech, ale p?l miliardy a snad více, o které se nyní uleví soukromému i ve?ejnému hospodá?ství, je p?ece jen znamenit? p?íspěvek pro hospodá?ské o?ivení.literatura a uměníO 11 o Rádi:Jak? byl Nobel a jaká je jeho cenaDne 10. listopadu 1935 udělí Nobel?v komitét p?i Sven- ska Akademien ve Stockholmu po ?ty?iat?icáté jednomu ze světov?ch autor? ?Nobelovu literární cenu“. Svou peně?itou v??í, p?esahující milion korun ?s., soust?edila tato cena na sebe pozornost celého novinového světa.V?ně st?elného prachu, nafty a peněz.TTxistuje u? slu?ná nobelovská literatura, v ní? najdeme v?echno, jenom ne to, co bychom si p?áli. Do?teme se spolehlivě, ?e rodina t?icetinásobného milioná?e(dokonce v drah?ch ?védsk?ch korunách) Alfreda Nobela pochází ze starobylé ?védské rodiny sedlák?, kte?í se podle své obce naz?vali Nóbbelovové, po latinisaci Nobe- liové, Nobellové a kone?ně Nobelové, a ?e ve správné v?slovnosti má toto jméno p?ízvuk na druhé slabice: Nobel. Dovíme se také, ?e to byla generace lidí pln?ch fantasie, inteligence, hlubokého uměleckého nadání, pln?ch zájmu o vědu a nápadně nadan?ch pro vynálezy — jak u? se to v oslavn?ch biografiích psává. Najdeme tu i ob?írné rozbory vlastní literární ?innosti Nobelovy, je? se skládá z anglické básni?ky, z fragmentu románu ?Sourozenci“, z novely ?V nejsvětlej?í Africe“, ze za?até tragedie ?Nemesis“ od Beatrice Cenci a z protianglické parodie ?The Patent Bacillus“.Proto?e nemáme plnou d?věru k hrdin?m jen a jen u?lechtil?m, musíme si z detail? ty druhé, doplňující a nejzajímavěj?í rysy jeho povahy namáhavě vybírati. Musíme si k slovníkov?m údaj?m o Nobelově otci Immanuelu, jen? vynalezl hoblovad stroj a mandlovací stroj, mající pomáhati mal?m lidem v jejich ka?dodenní práci, a jen? vynalezl také neoby?ejně zda?ilé miny pozemní i námo?ské, které mají tyto malé lidi zabíjeti .— doplniti je?tě některé údaje dal?í. Nespokojíme se tedy faktem, ?e se tyto miny ohromně osvěd?ily u? roku 1854 v krimské válce a získaly Immanuelu Nobelovi daleko vět?í vá?nost ne? ten stroj na mandlování, ani faktem, ?e Alfred?v bratr Ludvík pokra?oval v této linii otcov?ch dar? lidstvu a vynalezl, jak se dosavadní vojenská pu?ka, je? mohla v té době vyst?eliti jen jedinou ránu na jedno nabití, dá zdokonaliti na pu?ku ?magazínovou“, jí? je mo?no na jedno nabití zast?eliti nep?átelsk?ch voják? i několik. A nez?staneme ani p?i pouhém konstatování, ?e finan?ně neoby?ejně talentovaní Nobelové měli neoby?ejně jemn? ?ich pro v?ni nafty i pro v?ni peněz a první zalo?ili systematické tě?ení petroleje v Baku a zalo?ili na tomto místě světovou olejovou industrii.P?es oběti exp losí a? k nep?átelstvíFrancie.P?ejdeme tedy faktum, ?e Alfred Bemhard Nobel, narozen? z této vynalézavé rodiny, p?i?el na svět ve Stockholmu p?ed sto dvěma roky, ?e pro?il mládí v Petrohradě, studoval in?en?rství, poznal Ameriku, vynalezl dynamit, zalo?il mno?ství firem na celém světě, nast?ádal 31 milion? ?védsk?ch korun a zem?el na konci minulého století, vydědiv své p?íbuzné a stav se mecená?em.V?imneme si spí?e toho slabého a chorobného chlapce Alfreda Bernharda, jen? byl s?írán cti?ádostí, jen? měl cel? ?ivot srde?ní chorobu, na ni? se u? v jedenadvaceti letech za?al lé?it ve Franti?kov?ch Lázních. Tento chlapec se v devětadvaceti letech dostal do sporu s vlastním otcem: nebyl tojen oby?ejn? spor kluka s tátou, byl to spor o vynález, z něho? byly u? tehdy cítit peníze na dálku. Alfred Bernhard tehdy dokázal, ?e prach, smí?en? s nitroglycerinem, vybuchl pod vodou, a ?e v?bu?ná síla těchto látek byla je?tě nesmírně znásobena. Otec Immanuel Nobel tvrdil, ?e vynález této směsi pat?í jemu. Z ceny ?védské akademie, udělené o ?est let později se ?alamounskou rozvá?ností, se dovíme, ?e se otec a syn nakonec p?ece jen dohodli: od?vodnění této ceny, udělené oběma, praví, ?e otec Nobel má zásluhy o u?ívání nitroglycerinu jako v?bu?niny v?eobecně, zatím co syn Nobel je vynálezcem směsi st?elného prachu a nitroglycerinu, nazvané ?dynamit“.Pak si v?imneme druhého faktu z Nobelova mládí, kter? ?ivotopisci diskrétně p?echázejí. Nobelové po?ali vyráběti dynamit, v?bu?něj?í ne? v?echny do té doby známé látky, v továrně v Heleneborgu. Dne 3. zá?í 1846 se tu udála stra?livá katastrofa, p?i ní? p?i?lo mno?ství lidí o ?ivot. Mezi mrtv?mi byl i mlad?í bratr Alfred?v. Otcova síla byla zlomena, ale Alfredova nikoli: od toho okam?iku teprve mohl zcela samostatně uplatniti svou iniciativu. Zalo?il první nitroglycerino- vou továrnu na světě a pracoval dále na zdokonalení dynamitu. P?ivedl do obchodu ?Nobelovy zapalováky“, ve dvaat?iceti letech vystavěl továrnu u Stockholmu, dále akciovou spole?nost dynafnitovou v Hamburku, je? mu zaji??ovala odbyt v Německu, a kone?ně zavedl napájení poresních látek dynamitem, ?ím? umo?nil bezpe?něj?í manipulaci touto nebezpe?nou v?bu?ninou. Během osmi let stálo dal?ích osm Nobelov?ch dynamitov?ch továren. Ve ?ty?iceti letech se usadil v Pa?í?i a z?stal tu cel?ch sedmnáct let, a? se stal ve Francii p?edmětem prudk?ch útok?, byl stíhán, obviňován ze ?pioná?e, a jeho laborato? v Sévranu-Livry byla zav?ena. Mezitím zdokonalil vále?nou techniku zavedením bezd?mného prachu, ?ím? vzbudil svrchovanou pozornost v?ech vojensk?ch kruh?, které tím získaly novou základnu pro vále?nou taktiku.První ze stát?, jen? chápal vojenskou d?le?itost tohoto vynálezu prakticky, byla Itálie. Z?ídila si továrnu na v?robu Nobelova prachu. Nobel pocítil sympatie k tomuto mladému státu, jen? se teprve po?al za?izovati na militarismus (1889), a p?estěhoval se po nevděku Francie trvale do San Rema na italské Rivié?e, kde ?il od svého osmapadesátého roku a? do své smrti, která ho stihla ve t?ia?edesáti.Povaha mecená?ova.Ukázati povahu Alfreda Nobela psychologicky úplně nebude patrně úkolem o mnoho snaz?ím, ne? osvětliti povahu Basila Zaharova. V tom, co nalézáme z jeho projev? a dopis? oti?těno, vidíme jen u?lechtilého hrdinu, a jen z detail?, které tu a tam proklouznou, poznáváme tvrdého egoistu, cti- ?ádostivce, nemocného ?lověka, ?ijícího bez p?ítele v ledovém osamění.Kdy? ho jednou jeho bratr Ludvík po?ádal o údaje k napsání biografie, napsal mu Alfred tento lístek:?A Ifred Nobel — chatrná poloexistence. Nějak? léka? nakloněn? lidstvu by ho byl měl p?ipravit o ?ivot, kdy? s vytím slavil vstup na tuto zemi.Největ?í zásl u h y: udr?oval si nehty cistě a nikomu nep?ipadl na obtí?.Největ?í chyby: neměl rodiny, dobré nálady a dobrého ?aludku.Největ?í a jedin? nárok: neb?t poh?ben za ?iva.Největ?í h?ích: neuctíval mamonu.V?zna?né události v ?ivotě: ?ádné.“Tento podivn? dokument ukazuje podivn? druh cynismu, py?né vědomí úspěch?, které nestojí o to, aby byly je?tě něk?m jin?m p?ezkoumávány a oceňovány, skr?van? vnit?ní nepokoj a neuspokojení. Podivnou je ona hr?za z mo?néhopoh?bení za ?iva, kterou najdeme i v posledním odstavci Nobelova slavného testamentu ze 27. listopadu 1895, jen? zní:?Kone?ně na?izuji jako své v?slovné p?ání a svou v?li, aby mi po mé smrti byly otev?eny tepny a aby, kdy? se tak stalo a kdy? kompetentní léka?i konstatovali z?etelně p?íznaky smrti, byla má mrtvola spálena v tak zvané krema?ní peci.“Dosti podivn? odstavec ve slavnostní listině, v ní? se rozhoduje o udělení 180 milion? K? ke kulturním ú?el?m. Obrazem jeho vnit?ního neklidu a samoty je i dopis bratrově man?elce, je? ?ila uprost?ed rodinného ?těstí:?Bloudě tu bez kompasu a bez kormidla jako bezú?eln? ?ivotní vrak zlomen? osudem — jsa bez rodiny, která p?edstavuje jedin? ?ivot, jeho? se nám dostává po skon?ení tohoto — bez p?átel, kter?ch je t?eba pro zdrav? rozvoj srdce.“Tato melancholie p?ivedla jednou mnohamilioná?e Alfreda Nobela a vynálezce bezd?mné techniky zabíjecí k zvolání: ?Mám odpor k sobě samému.“Dynamit a pacifismus.Dosavadní biografové tvrdí, ?e tento pesimismus a zaho?- klost u Nobela nejsou naprosto p?íznakem nějakého misan- tropství. Naopak, Alfred Nobel pr? kladl na ?ivot p?íli? ideální po?adavky, byl pr? jak?si snílek, jen? vě?il, ?e věda m??e u?initi lidstvo ??astn?m a zavésti vě?n? mír. Tento nobelovsk? idealism je pr? patrn? i v Nobelově nechuti k Zolovi, v nenávisti k uměleckému naturalismu v románech a jeho obdivu pro idealistickou ?elmu Lagerlófovou. Kone?ně je pr? p?íkladem Nobelova idealismu i jeho skromn? odpor ke v?em noviná?sk?m ?lánk?m, biografiím a pomník?m.Roku 1895 byla závětí Nobelovou z?ízena, roku 1901 po prvé udělena pro ka?d? z pěti vypsan?ch obor? jako cena fysikální, chemická, medicínská a biologická, literární a kone?ně mírová.Od roku 1901 obdr?í tedy t?i věde?tí badatelé, jeden spisovatel a jeden pracovník pro mír jednu pětinu z úrok? Nobelem zanechaného kapitálu. Tato pětina podle měnících se kurs? valut ?ítá v ?eskoslovenské měně něco p?es milion K?, v ur?it?ch dobách v?ak dosahovala i cel?ch dvou milion? K?. To je slu?n? obnos, jen? je s to zajistiti poctěn?m celé zaopat?ení, pot?ebné k bezstarostné práci v jejich oboru. To je obnos tak slu?n?, ?e je s to zastíniti v?echny ostatní ceny světa, a? u? byly spojeny s jakoukoli presti?í. Presti? je věc krásná, ale peníze jsou věc bezpe?něj?í. Kde jsou peníze, tam je vá?nost. Proto je také veliká vá?nost i u poctěn?ch cenou Nobelovou, t?eba?e od svého prvního roku zp?sob rozdělení cen vyvolává na nejr?zněj?ích stranách nejr?zněj?í kritiky. Těmto kritikám chceme pop?áti sluchu. Chceme ponechati stranou vědce a ulo?iti i nejzáslu?něj?í poctěné mírové pracovníky p?ezkoumání pozděj?ímu: pov?imneme si jen pětat?iceti let Nobelovy ceny literární a pokusíme se zhodnotiti její v?znam.Sbor arcibiskup? a profesor? ve v?slu?běhodnotí literaturu.?Ten, kdo dokázal nejznamenitěj?í dílo v idealistickém směru na poli literatury, je podle p?edpisu Nobelovy závěti odměňován po pětat?icet let milionovou odměnou, udělovanou ?védskou akademií.“ Ji?í B r a n d e s klasifikoval tyto akademiky v dopise prof. Arno?tu Krausovi (?Nár. listy“ z 26. ?ervna 1921): ?(Nobel) . . . ustanovil sbor arcibiskup?, biskup? a profesor? ve v?slu?bě, aby udělovali cenu podle svého pojetí idealismu.“Toto hodnocení ukazuje mnohé podivnosti, tak?e nebude nezajímavo si ho pov?imnouti blí?e. Z 35 autor?, odměněn?ch podnes Nobelovou literární cenou, objeví se nám dobrá polovina silně p?eceněn?ch. Vě?í snad někdo opravdu vá?ně, ?e Prudhomme, Mommsen, Heyse, Spitteler, Eucken, Heiden- stam, Gjellerup, Pontoppidan, Echegaray, Benavente, Bunin, Deledda jsou věcn?m obohacením světové literatury? Nebo jejich poctění Nobelovou cenou bylo daleko spí?e v?sledkem politick?ch a kulturních vliv?, v?sledkem nedostate?né informace hodnotitel?, následkem omylu? Chceme-li p?ezkou?eti toto hodnocení jen docela prost?m pohledem na kni?ní trh: p?esvěd?te se, je-li někter? z těchto autor? skute?ně trvalou sou?ástí odběru na světovém ?tená?ském trhu, a odpovíte snadno, je-li sou?ástí vě?ně ?ivé literatury.Druh? obecn? a jen letm? pohled na nositele Nobelovy ceny nás p?esvěd?í o tom, ?e sbor arcibiskup? a profesor? ve v?slu?bě má neoby?ejnou úctu ke stá?í, která ?asto kalí jasnost jeho usuzování. Z odměněn?ch literát? byli 3 poctěni Nobelovou cenou v době mezi 75. a 85. rokem ?ivota, 7 jich bylo odměněno v době mezi rokem 66. a 75., z dal?ích najdeme 10 poctěn?ch mezi 56. a 65. rokem ?ivota. Benjaminy mezi nositeli Nobelovy literární ceny jsou Kipling, jen? ji obdr?el ve 42. roku ?ivota, Sinclair Lewis, jemu? bylo 45, a Undse- tová, které bylo 46 let. Uvá?íme-li tedy, ?e více ne? polovina odměněn?ch, celkem 18, dostalo Nobelovu cenu po svém 60. roce ?ivota, uvidíme, ?e cena má hodnotu spí?e retrospektivní a ?e vlastního ú?elu, toti? podpory talentovaného autora v době plného rozvětu jeho tv?r?ích sil, její dosavadní praxí dosa?eno neb?vá.Podíváme-li se na data úmrtí poctěn?ch autor?, p?esvěd?íme se, ?e celá ?tvrtina poctěn?ch umírá krátce po získání ceny: jako Mommsen, Carducci, Reymont, Galsworthy, Pontoppidan, France, Heyse, Spitteler. V těchto p?ípadech je prostě Nobelova cena jen p?íspěvkem ve prospěch dědic? a nikoli ve prospěch literárních tv?rc?.K nejzajímavěj?ím poznatk?m v?ak dojdeme, rozt?ídíme-li si dosud poctěné autory podle národností, v?imneme-li si nacionálních tendencí, které se tu projevují, a zhodnotíme-li si kriticky v?znam těchto autor? jako p?íslu?ník? světové literatury.Jen díla směru idealistického.Alfred Nobel praví v?slovně ve své závěti: ?Je mou v?slovnou v?lí, ?e se p?i rozdílení cen nesmí bráti jak?koli z?etel na národnost a ?e cenu smí obdr?eti jen nejd?le?itěj?í, af u? je Skandinávcem nebo nikoli.“ Je podivno, ?e stokholmská akademie si daleko méně lámala hlavu tímto jasn?m p?edpisem Nobelov?m, ne? jeho nejasn?m ur?ením, ?e poctěné dílo musí b?ti ?směru idealistického“. Po?adovan? ?idealism“ byl definován ?editelem ?védské akademie Haraldem Hjarnem takto:?Nobel rozuměl tomu, co znamenají ideály pro v?li ?lověka .. .V?ude, kde se projevuji takové ideály, které ve své nesmírné mnohotvárnosti jsou s to podep?íti a posíliti v?li ?lověka ke vzájemnému pomáhání, v projevech básníka, v pokusech myslitele dáti smysl hádance světa, v ?ivotopisech historika, v díle ka?dého badatele nebo spisovatele, jen? si tyto ideály bé?e za v?d?í hvězdy své volné a samostatné práce —- v?ude tam je taková literatura, na ni? myslil Alfred Nobel.“Toto v?eobecné povídání usnadnilo stokholmské akademii nebrati z?etel na v?li zesnulého mecená?e doslovně a ne- brati z?etel na jeho neskr?vanou antipatii k literatu?e naturalistické. Naturalism je obzvlá?tě siln? právě v literaturách seversk?ch, jejich? nejv?zna?něj?í p?edstavitele nebylo mo?no zcela opominouti: proto si akademie podmínku ?idealismu“ sv?ch autor? tímto liberálně ?irok?m v?kladem idealismu odpustila. Ve své praxi také: Bjómsonova síla tkví p?ece v jeho realismu a nikoli idealismu, stejně jako Hauptmann ve svém nejvlastněj?ím základu je naturalista, jako Hamsun je naíuralistou p?es v?echnu navě?enou mystiku, jako Reymont se sv?mi sedláky a Sinclair Lewis se sv?mi ?Babbitty“.' Internacionalism, kter? Nobel poci?oval s naprostou up?ímností, v?ak je v rozhodnutích stokholmské akademie respektován daleko méně. A?koliv Nobel v?slovně zakazuje bráti vět?í z?etel na literatury skandinávské, vidíme, ?e absolutní vět?inu cen mají Skandinávci: ?védové, Norové a Dánové. Nacionalism ?védské akademie projevuje se dále v jejím z?ejmém germanofilství. Z udělen?ch cen p?ipadá na národy:germánské 19, románské 11, slovanské 3 literární ceny Nobelovy.V?imněme si podrobněji této stranické praxe v dal?ích odstavcích.Skandinávci.Na germánské literatury p?ipadlo z dosud udělen?ch t?iat?iceti Nobelov?ch literárních cen 19, a to 7 cen na literaturu norskou, ?védskou a dánskou, 6 na literaturu německou a 6 cen na literaturu anglickou.Bjornstjerne Bjórnson, jen? obdr?el po galantním podělení Francouz?, a Němc? Nobelovu cenu hned na t?etím místě roku 1903, je z tak siln?ch osobností ve své literatu?e, ?e bychom mu udělenou cenu bez námitky dop?áli, kdyby nám nevytanula otázka: a pro? ne Ibsen? Ibsen ?il p?ece a? do roku 1906 ... Jak to, ?e naturalista Bjórnson, místy dokonce brutálně otev?en?, autor, jen? měl odvahu o sobě ?íci ?Jsem hloup? a siln?“, dostal p?ednost p?ed světov?m Ibsenem? Onen misioná? Bjórnson, s ně?ím pastorsk?m ve své povaze, onen slavnostní vychovatel (jeho? otec pastor dával ve své vesnici sedlák?m v?prask), byl patrně ?védsk?m biskup?m sympati?těj?í pro svou ?vrozenou pruderii a slabost pro str??kovskou nedělní morálku“ (Wiegler), s ní? ov?em divoce pravdiv? Ibsen nemohl soutě?iti.Selma Lagerlófová, b?valá maloměstská u?itelka, ?a?ka povídek Bjómsonov?ch, vypravovatelka legend s naivním smyslem pro epi?nost, následovala po svém mistrovi roku 1909 v nejvy??ím literárním vyznamenání. Se sv?m stylem pln?m opakování, v?k?ik? a odmlk, se sv?m vypravováním v ?adě nesouvisících historick?ch episod, je ov?em tato autorka pouze lokálního v?znamu. Ostatně ?védská kritika o ní ?íká sama: ?Jde spí?e do ?í?e ne? do hloubky sv?m ú?inkem a smě?uje sv?m literárně historick?m v?znamem spí?e do minulosti, ne? do budoucnosti.“ (Helmut de Boor: Schwedische Literatur.)Verner af Heidenstam, druh? ?véd, zaslou?í si cenu z roku 1916 je?tě méně. Tento impresionista a vypravě? historick?ch episod má sv?j lokální v?znam ve své vlasti sepsáním cel?ch ?védsk?ch dějin v ?adě episod ??védové a jejich vládci“, dosahuje v tomto cyklu v?ak monumentálního ú?inku pouze kvantitou své látky, nikoli sv?m uměním.Dán Karl Gjellerup je p?íkladem germanofilského rozhodování Nobelova komitétu: tento theolog, jen? se zprvu dru?il k radikálním demokrat?m kolem Brandesa, aby se jim později se svou aristokratickou povahou zase radikálně vzdálil, nemá v?znam ani sv?mi literárními dramaty, ani romány. Byl v?ak vá?niv?m obdivovatelem Richarda Wagnera, p?estěhoval se do Drá??an a v druhé polovině své dráhy psal ji? jen německé romány ?nesené vysok?mi ideály“, jak praví d?vodová zpráva Nobelova v?boru.Daleko sympati?těj?í je Herik Pontoppidan, poctěn? tého? roku, autor pětidílného v?vojového románu dánského ?ivota ???astn? Petr“, zaho?kl? realista, pln? ironie nad zklaman?m ?ivotem. Je v?ak rovně? jen autorem druhého ?ádu.Knut Hamsun, laureát roku 1920, má skute?ně kosmopolitické ?tená?stvo a je opravdu ze jmen světové literatury. T?eba?e podle úsudku Justa Binga ?byl p?edev?ím u?edníkem Rus?“ a t?eba?e nikdo z těchto jeho daleko vět?ích rusk?ch u?itel? Nobelovu cenu neobdr?el, uznáme úroveň tohoto plachého dobrodruha, podivného ?lověka instinkt?, jeho? zví?ecím pohledem jsou stejně okouzleny ?eny jeho knih i jeho ?tená?ky. Odpustíme mu i to, ?e se ve sv?ch dílech stále opakuje a ?e se opakuje zp?sobem stále ?id?ím.Naproti tomu je Sigrid Undsetová, laureátka roku 1928, je? deset let kandidovala, ne? Nobelovu cenu kone?ně p?ece jen obdr?ela, opět jen lokálním zjevem, p?es mohutnost sv?ch rozvlekl?ch historick?ch román?, p?es sv?j styl odvozen? ze skandinávsk?ch ság.Resumé seversk?ch nositel? Nobelovy ceny není potě?itelné: kromě Bjórnsona a Hamsuna je poctění Dán?, ?véd? a Nor? aktem lokálního patriotismu, pochopiteln?m projevem patriotismu, jemu? je ?líto drahé ?védské koruny vyvá?eti v?dycky do ciziny“.Němci.Německé resumé dopadne stejně. Z ?esti poctěn?ch jsou, jak m??eme směle ?íci, ?ty?i dnes docela v ?tená?sk?ch kruzích neznámí.Theodor Mommsen, první německ? autor poctěn? tímto vyznamenáním, je vědec, historik, autor mohutn?ch dějin starého ?íma, s jeho kulturním a sociálním rozvrstvením, lí?en?m ve smělé paralele k p?ítomnosti, stylisticky mistrně. Neubráníme se v?ak otázce: pro? právě historik, kdy? nikdy ?ádn? jin? historik jiného národa nebyl poctěn? A pro? právě Mommsen? Snad proto, ?e byl pětaosmdesátilet?? Snad proto, ?e měl sympatie germánského světa sv?m smutně proslaven?m projevem o lebkách podroben?ch Slovan?, které by se měly roztloukati?Fichteovsk? filosof Rudolf Eucken, poctěn? roku 1908, byl jedním z největ?ích p?ekvapení, je? nobelovsk? komitét zp?sobil literárnímu světu. Autor knih o ?Světově dějinném poslání německého ducha“, o ?Nositelích německého idealismu“ a o ?Německé svobodě, hlasu probuzení“, vá?niv? odp?rce kritického a positivistického směru ve filosofii, hodil na váhu rozhodování jedině sv?j osvěd?en? ?idealistick? světov? názor“ — jako representant německé literatury dvacátého století stojí ov?em daleko v zadních ?adách.Stejně ne??astné bylo i roku 1910 jmenování Paula Hey se. Tento lyrik, opakova? ritornell, romancí a star?ch italsk?ch forem, autor kni?ních dramat a mnoha román?, inspirovan? v?dycky zase knihami a nikoli ?ivotem, je typick?m epigonem, t?eba?e byl krou?kem sv?ch p?átel pokládán za ?Nového Apollona“, ?Olympana“ a ?Milá?ka boh?“, a t?eba?e se dával portretovati s vlajícím plá?těm a hlavou vzty?enou k nebi.Němec ze ?v?carska Carl Spitteler byl poctěn Nobelovou cenou hned roku 1919, hned po skon?ení světového nep?átelství, a byl jistě kandidátem germanofil?, kte?í se v tak ?havé době neodvá?ili je?tě jmenovati Němce z ?í?e. Kdy? tento fará? arossk?, pí?ící pod latinsk?m pseudonymem mythologické p?íběhy o Prométheovi a o ?Olympském jaru“, vydal svou upocenou poetickou knihu, litoval Gottfried Keller v?í té vynalo?ené práce. A jin? ?v?car, C. F. Meyer, p?i vzpomínce na tohoto opo?děného napodobitele Ariosta prohlásil, ?e si ka?dého nového ve?era lehá realisti?těji do postele, ne? ráno vstal (Wiegler.) ?eskému ?tená?i budeme tohoto laureáta nejlépe karakterisovati citátem. ?ekl o sobě se v?í vá?ností: ?Kdy? mne Musa nav?tívila, ?ekl jsem jí: Země není nic — a vedl jsem ji do nebes ...“Gerhardt Hauptmann, poctěn? ji? roku 1912, je první talent první velikosti z německé literatury, na něj? si vzpomněl Nobel?v komitét. Není t?eba, abychom se o něm ?í?ili: litujeme jen, ?e tento typick? naturalista, instinktivně chápající prostého ?lověka, se siln?m vztahem k zemi, revolucioná? velk?ch sociálních dramat, je? kdysi vyvolávaly v Berlíně divadelní skandály, zab?edl později v mnohvch dílech do bezkrevného novoromantického stylismu. Jeho poslední, zna?ně ji? senilní díla, vyjmeme z tohoto hodnocení a nev?imneme si ani nestate?ného poměru básníkova k novému německému re?imu: Hauptmann, representativní osobnost německé republiky, mohl se státi representativní osobností T?etí ?í?e jedině sv?m nedostatkem politického smyslu, u básníka snad omluvitelného.Thomas Mann, jen? sv?m jmenováním roku 1929 p?ede?el jen o krátkou dobu pád německé republiky, je z velk?ch typ? evropské literatury. Romanopisec mě??anské dekadence, její morbidnosti a únavy, prorok zániku jednoho světa ov?em byl sm??lení germánsk?ch seve?an? bli??ím, ne? jeho bratr Heinrich Mann, nemilosrdn? pamfletista vflémov- ského Německa, ideolog nového evropanství.Angli?ané.T?etí germánsk? kmen, Angli?ané, jsou representováni poměrně nejlépe. Není tu prázdn?ch jmen.V motivaci udělení ceny Rudyardu Kiplingovi praví nobelovsk? komitét: ?Pro mu?skou sílu jeho pojetí.“ To je podivuhodně trefné: nic není mo?no na tomto bubeníku britského imperialismu a básníku primitivní sflv chvá- liti up?ímněji, ne? jeho mu?nost, která je v literatu?e vzácn?m ko?ením. Snad rozhodla politická aktuálnost ji? roku 1907 o tom, ?e z anglické literatury byl vybrán právě Kipling. nikoli největ?í umělec, ale vojáck? typ, oslavovatel idea- lisovaného anglického vojáka ?Tommyho Atkinse“, Polo- angli?an s jemn?m smyslem pro hlasy exotické p?írody.V?slovně pro své ?svě?í básně skvěle se za?adiv?í v anglickém p?ekladu do krásného písemnictví západu“ dostal ?So- belovu cenu roku 1913 Rabindranath Tagore. Proto za?azujeme tohoto epigona staré indické poesie a hlasatele dávn?ch pravd v?chodní moudrosti mezi autory anglické. Je ostatně jedin? exot mezi Nobelov?mi laureáty: z ?eho? je z?ejmo, ?e ?védská akademie interpretuje smysl Nobelova testamentu jen ve vztahu k západnímu kulturnímu okruhu. Dílo tohoto ?Kní?ete Slunce“ je u nás dostate?ně známo ve své k?ehké poetické kráse, je znám i teatrálními zálibami a rituálností svého osobního vystoupení. Jak dalece je závisl? tento Novoind na staré indické kultu?e, ponechme odborník?m k posouzení.Irsk? básník William Butler Yeats, poctěn? roku 1923, je jedin?m p?íslu?níkem mal?ch evropsk?ch národ?, jemu? se dostalo této velké ceny. Není z ?iveln?ch a drav?ch talent?: Nobelovo komité dává p?ednost spí?e poet?m spo?ádan?m, trochu intelektualistického rázu. Takov? je Yeats: kouzeln? básník, zejména ve sv?ch evokacích Ossiana, s v?razem francouzsk?ch symbolist?, se sklonem k trochu ru?ivé a chtěné reflexi. Je u nás znám z někter?ch dramat.A?koliv byl z moderních Angli?an? kandidován i Chesterton, obdr?el Nobelovu cenu roku 1925 p?ece jen G. B. Shaw, jeho protipól. O representativnosti Shawa pro anglickou literaturu se napolemisovali dosti Angli?ané i jiní. Neznáme lep?í karakteristiky Shawa, ne? ji podává L. Kellner (Anglická literatura doby nejnověj?í), jen? sou?asně shrnuje i v?echny mo?né námitky proti Shawovi, jako?to kandidátu Nobelovy ceny:?Podati Shawovu karakteristiku ji? dnes bylo by nevdě?n?m pokusem. Je tak tě?ko ?íci, co je na něm p?irozenost, co dělanost, co pravé p?esvěd?ení, co chtěná paradoxie. Kdybychom chtěli Shawa ?lověka vylo?iti z jeho spis?, vznikla by bytost smí?ená, v ni? bezp?íkladn?m zp?sobem spolu srostli mud?ec světa a gamin, hlasatel Jáství a p?ítel lidí, blouznivec umění a puritán, pohrda? zákona a státní fanatik: zku?enost vzpě?uje se proti tomu, vě?itiv takov? rozmar p?írody. Dva jeho znaky temperamentu lze v?ak vytknouti jako?to docela jisté: ducha odporu a lásku ke změně. To je ideál Shawova hrdiny, jako to byl ideál Bakunin?v a Nietzsch?v: ?lověk naprosto prost? morálky, rozen? nihilista, ?lověk podvratn?, kter? neschopná za?ízení p?ítomnosti d?íve rozbije na samé t?ísky, ne? je m??e v ?áru revoluce p?etavili v něco schopného.“Jinde byl Shaw karakterisován shawovsk?tn zp?sobem: je velk? v malém a mal? ve velkém. Je to povrchní a hra se slovy, karakterisuje to v?ak tohoto nejoblíbeněj?ího moderního divadelního autora, tohoto Nobelovou cenou poctěného myslitele, jen? nikdy neměl d?věry ve v?sledky lidského my?lení.John Galsworthy, vyvolen? kandidát z roku 1932, je z mála oněch autor?, proti jejich? jmenování nebylo nikde námitek. Tento nejtypictěj?í Angli?an, historik viktoriánské Anglie od osmdesát?ch let, p?es burskou válku a? po světovou válku, autor upadajícího mě??anstva, lí?eného s naprostou pravdivostí a kouzlem poetické melancholie, je p?i rozsahu svého díla a u?lechtilosti svého typu autorem, jemu? tato cena plně pat?í.Jmenování SinclairaLewise roku 1930 sice v Americe pohor?ilo, v Evropě v?ak bylo plně pochopeno a oceněno. Jeho satiry amerického ?ivota, tak detailně dokumentované konkrétními ?ivotními rysy, jeho obrazy Ameri?an?, zachycující v typickém p?íkladu ?ivot milion? ?Babbitt?“, jeho obraz komer?ní tyranie a despotického malomě??áckého ve?ejného mínění, jeho nesmírně pravdivé obrazy malosti velikého světu nejmocněj?ího světadílu, v?echno to schvalovala Evropa na díle Lewisově, t?eba?e se mnozí tázali, pro? ne Dreiser nebo pro? ne Upton Sinclair.V celku je t?eba uznati, ?e volba ?ty? dosavadních kandidát? anglick?ch, jednoho bengálského a jednoho amerického není právě z ne??astn?ch gest Nobelova komitétu. ?hrnem k tomu souhrnu v?ech germánsk?ch laureát? Nobelovy ceny je t?eba ?íci, ?e severské literatury jsou tu daleko p?eceněny, ?e německá je zastoupena sice po?etně dostate?ně, v?běrem v?ak ne??astně, a anglosaská p?ijatelně. Germánské národy, které dr?í dosud skoro celé dvě t?etiny míst, mohou b?ti po?etním úspěchem spokojeny.Podíváme se p?í?tě, jak tomu je u literatur románsk?ch, slovansk?ch, a jak to vypadá specielně s námi ?echy v poměru k Nobelově ceně.F. Peroutka:Jak to ?íci energicky ?V minulém ?ísle ?P?ítomnosti“ ?etli ?tená?i odpově? pana dramaturga Goetze na ná? ?lánek o uměleckém stavu Národního divadla. Pan Goetz odhodlal se napsati svou odpově? do ?P?ítomnosti“ teprve tehdy, kdy? se mu nepoda?ilo zorganisovat ve?ejn? projev herc? proti mně, a?koliv je za tímto cílem, abychom mluvili jeho slohem, ?vervně hnětl“. Odpově? p. dramaturga vyzna?uje se zejména dvěma vlastnostmi:ukazuje se, poslední Mohykán, b?ti úplně spokoje- s dne?ní úrovní ústavu mu ?áste?ně svě?eného; to ani není nic divného, poněvad? p. Goetz je ú?edník divadla a snad hlavní tv?rce dne?ního systému; je p?irozeno. ?e ka?d? své dílo a v?kony svého ú?adu raději chválí ne? haní, ale je také p?irozeno, ?e k ú?edníkovi nějaké instituce se nep?jdeme informovat, chceme-li zvědět úplnou pravdu o poměrech v této instituci; jednak také sua res agitur, jednak je p. Goetz jako?to ú?edník pod?ízen i ú?ední disciplině a nemohl by o Národním divadle ?íci nic kritického, ani kdyby chtěl, co? u? samo o sobě je dost nepravděpo- dobno; poněvad? v?ak p. Goetz v jiném oboru vystupuje jako kritik, mohl by snad vzniknout docela fale?n? dojem, ?e také v diskusi o Národním divadle funguje jako kritik; mějme tedy na paměti, ?e zde vystupuje jako funkcioná?;kdy? jsem odpově? p. dramaturga posílal do tiskárny, měl jsem dojem, ?e tam posílám ú?ední opravu podle toho a toho paragrafu: není pravda, ?e herci nejsou vedeni, n?br? je pravda, ?e jsou vedeni zcela v?te?ně; není pravda, ?e tu není odvahy, n?br? je pravda, ?e je tu odvahy dosti; není pravda, ?e re?isé?i klesají témě? do role inspicient?, n?br? je pravda, ?e Karel Dostal hněte své p?edstavení k p?esné stylové jednotě. A tak dále. P?ítel Edmond Konrád ?íkává, ?e ?není mo?no dokázati, ?e Shakespeare je lep?í spisovatel ne? p. Hais-T?neck?.“ Má svátou pravdu. Dokázati to není mo?no. Jen?e tuto svátou pravdu by měl někdy ?ert vzít. V této pravdě m??e sedět i funkcioná? divadla i kritik jako v hou?tí a proná?et své úsudky nikoliv tak, jak by bylo libo bohyni estetiky, n?br? tak, jak je jemu z r?zn?ch d?vod? libo, a na kritiku své kritiky m??e vítězně a protivně odpovídat: nic mi nedoká?ete. Poněvad? v estetice opravdu není takov?ch d?kaz? jako v matematice, mohl bych do nekone?na polemisovat s p. Goetz em o tom, je-li pravda ?i není-li pravda, pokud se to t?ká umělecké úrovně ?inohry na?í státní scény. To by ka?dého brzo omrzelo. Jsem tedy vlastně v rozpacích, co na sta? p. Goetze odpovědět. Musil bych zase ?íci něco podle tohoto schématu: není pravda, ?e není pravda, n?br? je pravda, ?e je pravda.Na ?těstí pohnula se tentokráte také kritika a ob?írněji a d?razněji, ne? b?vá jejím zvykem, vylo?ila sv?j názor na p?í?iny krise na?í ?inohry. A?koliv pan Goetz vidí v?echno v nejlep?ím po?ádku, v nyněj?ích projevech kritik? existence krise není popírána. Zejména p. Rutte ob?írně potvrdil, ?e s ?inohrou, svě?enou p. Lomoví a p. Goetzovi, není v?e v po?ádku, ?ádá jen, aby se nespokojenci hlouběji podívali na p?í?iny a shledává hlavní p?vod vad v neodpovědném byrokratickém systému, jemu? je Národní divadlo podrobeno. Celkem tvrdí oficielní kritika asi toto: Národní divadlo opravdu prochází krisí, ale není tím vinen Goetz, n?br? byrokrati, kte?í se pletou do věcí, do nich? by jim nemělo nic b?t. Neblahá role byrokracie není mi věru novinkou: p?ed rokem nebo p?ede dvěma, kdy divadelní byrokracie právě co nejzlomyslněji zkou?ela svou rostoucí moc na zádech ne??astného Hilara, debatoval jsem na těchto stránkách s panem ?editelem Moj?í?em-Lomem o tom, co si divadelní byrokrat smí dovolit a co nesmí a kde jsou meze, na nich? musí z?stat stát. Obracel-li jsem tentokráte pozornost hlavně k uměleck?m ?initel?m, tedy proto, ?e jsem si uvědomil, ?e ?ádná byrokracie, ani divadelní, nevzdá se dobrovolně kouska moci, kter? jí u? p?ipadl; ?e je tedy celkem marno mluviti jí do du?e; ?e m??e leda ustoupit p?ed odporem p?íli? velik?m; ?e proto je t?eba, aby uměle?tí v?dcové projevili více state?nosti v odporu proti zásah?m byrokracie a aby nekladli tak ochotně hlavu na ?palek; aby dovedli zápasit, jako musí zápasit uměleck? v?dce.?Prohlásil-li jsem ve svém ?lánku kritiku spoluod- povědnou za stav Národního divadla, zajisté jsem ne-?ekal, ?e mne kritikové za to pochválí. Skute?ně jsou daleci toho u?initi tak. P?es to mi bylo mo?no ?isti s potě?ením i pou?ením ?lánky pp. Pí?i a Rutteho, kte?í se up?ímně sna?í dostati se věci na kloub a s onou state?ností, její? závaznost pro kritika jsem si dovolil p?ipomenouti, jmenovali hlavní vinníky neblahého stavu. S daleko men?ím potě?ením bylo nám ?isti ?lánky p. E. Konráda. Je mi nep?íjemné, mám-li se dotknouti autora, kter? uve?ejnil v ?P?ítomnosti“ několik velmi skvěl?ch causerií, psan?ch stylem, jen? neoby?ejně p?evy?uje standard ?esk?ch v?kon? na tomto poli. Ale jak se zdá, někte?í rodí se pro cause- rii, jiní pro kritiku. Jsou to dva odli?né typy, a nic imponujícího nem??e vzejiti z toho, jestli?e rozen? causerista se dá mezi kritiky. Causerista jest bytost svou podstatou měkká. Ka?d? máme své ne??astné lásky, a divadelní kritika je asi ne??astnou láskou páně Konrádovou. Poněvad? se zdálo pot?ebn?m o?i- stiti kritiku z podez?ení vla?nosti, také pan Konrád napsal nyní do ?Národního osvobození“ ?lánek, jeho? ú?elem, jak v?slovně dává na srozuměnou, bylo dokázati kriti?nost autorovu v??i re?imu v Národním divadle. I kdy? naprosto scházely síly, p?ece to byl dojemn? pokus povznésti se nad svou p?irozenost, na- podobiti odvahu a ?eliti nějakému kalafunovému blesku. Mezi schopnostmi, jejich? jsoucnost u p. Goetze bezpodmíne?ně uznávám, je schopnost obratně zachá- zeti s kritikou, organisovati ji k akcím a odvraceti její hněv od ústavu, na něm? on p?sobí. Taková schopnost musí míti ov?em své oběti. Pan Konrád je obětí nejv?zna?něj?í. Nevím, do jaké míry v?bec m??eme morálně posuzovati nebo odsuzovati tu okolnost, ?e p. Goetz je silněj?í osobností, a ?e p. Konrád v jeho hlase, ozve-li se v telefonu, rozpozná his masters voice. To je ?ást osudu. Av?ak odsuzovati m??eme p?íli?nou ochotu a úlohy z pilnosti. Páni Rutte a Pí?a prostě, by? i trochu nevrle ?ekli, co si o věci myslí, ale p. Konrád se docela z?ejmě producíruje v roli ochránce. Okázale nastrkuje svou hru?, aby chránil re?im proti nep?íznivé kritice a dokázal svou prospě?nost. Na jedné ve?ejné debatě mezi kritiky asi p?ed dvěma lety upozornil na sebe p. Konrád taktick?m zvoláním: ?Anch’ io sono pittore“. To je docela hezké motto, ale nad jeho ?lánky o Národním divadle by mělo státi motto jiné: ?Anch’ io sono defensore“, nezapomeňte, ?e také já vás hájím. Poněvad? ka?dá práce má nalézti svou odměnu, doufejme, ?e to re?im nep?ehlédne.Nestálo by snad za to rozebírati p?ípad jednoho kritika, kdyby nyní kritice nep?ipadala d?le?itá úloha. Debata o Národním divadle je rozvinuta. I oficielní kritikové vypo?ítali, jaké neblahé vlivy tuto scénu tísní a co na ní podr?vá podmínky umělecké práce. Nedopus?me, aby tato debata zase uplynula bez u?itku. Proto je t?eba, aby kritika kone?ně nalezla energick? a neodbytn? tón. Povstává úkol: jak to ?íci tak energicky, aby rozhodující ?initelé nemohli si toho zase nev?ímati. Tu zku?enost u? v?ichni udělali, ?e nevinn?m ?evelením, delikátními nará?kami se nic nespraví. A pro tento úkol je kritik typu p. Konráda nepot?ebn?, proto?e nemá sílu ?íci něco energicky.A je?tě jeden typ kritika,j?y.tomtQUS?lo.vání^cela bezju?itku, onen typ,Jíterému ka?d? m??e bez obtí?í!a jasně dokázati, ?e v?era mluvil něco docela jiného ne? dnes, a jeho? slova proto ka?d? m??e uvésti v pochybnost. Sly?ím, ?e v ?A-Zetu“ nyní vytáhl na obranu Národního divadla také p. Trager, kter?, jak jsem také sly?el, dosud o té?WSSCenejS?? zp?sobem tak úto?n?m a hrub?m, ?e byl dokonce úmysl jej ?alovat. Poněvad? ne?tu ve?erníky, nevím, co p. Trager do ?A-Zetu“ d?íve psal a co nyní pí?e, ale vím, ?e v ..Listech pro umění a kritiku“ loni psal toto:?V ?innosti dne?ního uměleckého vedení není an: stopy po tom, ?e se tu po?ítá cílevědomě s povinnostmi, p?ed ně? staví Národní divadlo jeho umělecky autoritativní a kulturně representa?ní poslání... Svou rozpínavostí, jí? Národní divadlo ochromuje bytí ostatních divadel, chce zakryti neujasněnost svého uměleckého programu ... Národní divadlo nevyzraje v uměleck? ústav, pokud jeho dramaturg bude po?ilhávati po repertoáru pa?í?sk?ch bulvárních scén... Nastudované p?edstavení je his:cr:;k;u událostí v dějinách Národního divadla, ka?dé p?edstavení se scelí právě jen v ?áru premiéry, aby se o reprisách rozdrobilo zp?sobem, nehodn?m první státní scény.“A hru? tohoto pisatele se ocitla nyní vedle hrud: p. Konráda p?ed branou re?imu, aby spole?ně utvo?ily val proti náporu nep?íznivé kritiky. Nelze se divit, ?e mladá generace tento obrat p. Trágr?v poci?uje jako ohavnou zradu. Na jakém ?tyráku se to obrátil, nevím. Snad se rozpomněl, ?e zastává také funkci literárního poradce ?Hvězdy“, a ?e jako takovému mu p?íslu?í méně p?ísnosti. Nebo je to jeden z mistrovsk?ch kousk? p. Goetze v oboru získávání kritik? pro re?im? Pak klobouk dol? p?ed takov?m v?konem! Jen?e zisk, kter? z toho p. Goetz má. je mali?k?, nebo? figura, k ní? nitky dostává, do rukou je j)Q?ramocena. Nikdo si nevá?j. referenta, kter? s tak nápadnou snadností mění své mínění a kter? tvrdí dnes to a zítra ono, av?ak obojí stejně zu: a se stejn?m tónem hlubokého p?esvěd?ení. A poněvad? si nikdo takového chameleonského typu nevá?í, je celkem lhostejno, na cí straně Slójl. "■*1 ■?V posledním ?ísle svého ?Zápisníku“ napsal pan F. X. Salda:?Reforma divadelní je opravdu od základ? nutná. Nejprve state?né, nebojácné lidi na odpovědná místa. lidi. kte?í mají své p?esvěd?ení, své umělecké krédo, znají se k němu a nezapírají ho, dovedou se za ně exponovat. Dále: odstranit soustavu abonentní, vymknout se z nadvlády tohoto h??kaného oboj?ivelníka, na kterého se ostatně doplácí, kter? je jen balastem a brzdou ka?dého usměrnění a nejvíce ov?em usměrnění k moderní ?ivé poesii dramatické. Ze?ivotnit divadlo, . . . nevyh?bat se ni?emu, jen hlouposti a nudě; nedat se obalamutit tím, ?e jsme státní scéna. Raději ?ivá periferní ne? mrtvá státní!“Tyto pocity jsou roz?í?eny mezi v?emi, kdo je?tě nezapomněli, co je to dobré a ?ivé divadlo. Jestli?e v někom, v jeho? rukou je ?ást rozhodování, tato vzpomínka vybledla, musíme se sna?it o?ivit ji. Jde v?ak o to, dohodnout se o konkrétní zp?sob nápravy. Nemělo by opravdu smyslu nějak?m násiln?m zp?sobem obsadit místo ?éfa ?inohry jenom proto, aby tam někdo seděl. Jdou pověsti, ?e tímto ú?adem má pr? b?ti pově?en p. Kvapil. Pova?ujeme to spí?e za pomluvu. Pan ministr ?kolství zajisté nepojímá svou pravomoc tak diktátorsky, aby u?inil své rozhodnutí proti v?emu pravděpodobnému prospěchu a rozumu. Zásluhy p. Kvapila o ?eské divadlo jsou obecně známy, ale je nyní bohu?el v takovém zdravotním stavu, kter? mu znemo?ňuje sledovati práci na jevi?ti; musil by si dát něk?m referovat o tom, co se tam děje Proto je to námět tak absurdní, ?e snad o něm neníani t?eba debatovat. Toto místo vy?aduje mu?e v plné aktivitě, nikoliv sebe úctyhodněj?ího invalidy. To v?ak ministr ?kolství ví nepochybně i bez nás, a bylo by snad i smělé mu to p?ipomínat.?Oficielní kritika vyzdvihla ?innost divadelní byrokracie jako?to hlavní p?í?inu ochabnutí uměleck?ch sil na státní ?inoh?e, a sami víme o ?innosti této byrokracie tolik, ?e nemáme docela ?ádnou chu? protestovat proti této analyse. ?ádné divadlo, ve kterém ú?edníci domohli se nadvlády nad v?konn?mi umělci, nem??e b?t v dobrém uměleckém stavu.(Dokon?ení p?í?tě.)dopisyMěl Henlein pravdu?Mil? a vá?en? pane,v P?ítomnosti i jinde jsou nyní popisovány v?sledky a dojmy ze zájezdu, uskute?něného spisovateli a odborníky do německ?ch pr?myslov?ch kraj? severních ?ech. Dovídáme se (a?koli mnoha lidem, kte?í severní ?echy znají, to nebylo zcela neznámo), ?e taměj?í hospodá?ské poměry jsou, mírně ?ekněme, docela ?patné, a ?e se bezmála shodují s tím, jak o nich mluvil p?i volební agitaci Konrad Henlein.Ov?em zhruba ?e?eno: nebo? Henleinovi se poda?ilo minouti odstín, kter? by bylo tě?ko nazvati jemn?m, kdy? mluvil o tom, ?e severo?eská bída se t?ká p?evá?ně ob?an? německé národnosti. Nemusíme jej v tomto ohledu ani namáhavě usvěd?ovat z nepravdy, nebo? takové konstatování mluví svou národohospodá?skou prostomyslností za celé svazky. Dejme tedy tomu, ?e to bylo pokládáno za odstín, kter? nezasluhoval p?i volbách se strany německé za odli?ení a ptejme se, měl-li Henlein pravdu v zásadě.Bojím se, ?e nám bude odpověděti kladně, i kdy? se vydáme v některém politickém koutě v nebezpe?í, ?e budeme ozna?eni nep?íjemn?mi tituly, po?ínajícími se asi tak zrádcovstvím národní my?lenky. Ne? zdá se mi, ?e tu bude opravdu lépe, na místě něco jako chirurgick? ?ez, ne? pohodlné zamazávání skute?ností, která tak — jak známo — se světa nezmizí. Budeme musit ?íci, ?e měl Henlein pravdu nebo alespoň témě? pravdu, kdy? roztruboval a stále je?tě roztrubuje do světa, ?e Němci v ?SR jsou mnohem více stla?eni krisi ne? ?echové a Slováci. Budeme ov?em nuceni jej poněkud p?ek?ikovat v komentá?ích. Budeme nuceni na p?íklad s nep?estávající z?etelností nazna?ovat, ?e je to jednak vinou německ?ch fabrikant?, kte?í ruinovali celé kraje svou zbabělou politikou ned?věry ke K?, jednak vinou toho, ?e právě kraje, jich? se to t?ká, jsou vět?inou obsazeny Němci.Le? tím se nic nezmění na smutn?ch poměrech nisského úvalu a podkru?nohorské pánve. To je patrně hlavní chyba, které se dopou?těly parlament i vláda: omezily se na takov?hle nějak? v?klad p?vodu poměr? a tím je měly za témě? vy?ízené. Poci?ovali jsme jakési uspokojení, kdy? jsme objevili jasnou vinu německ?ch podnikatel? a ?íkali jsme si: ?hle, vina není na na?í straně“ a ?ekali jsme, ?e tím vinu tak zahanbíme, ?e sejde se zemského povrchu. A nese?la.Nevím, bude-li tomu dob?e porozuměno, zejména v dne?ní době, která je ve znamení ko?ile bli??í kabátu, kter? je u? témě? pomysln?: ?ekl bych, ?e stát, obsahující nějakou men?inu, je k ní povinován z pouhého gentlemanství vět?ími ohledy, ne? k národní vět?ině. M??eme ?íci s jistou hrdostí, ?e jsme zvyklí se tak chovat k men?inám. ?e jsme v?ak jednou klop?tli, co se t??e severních ?ech. Bude, tu?ím, dob?e, kdy? to tak jasně p?iznáme, proto?e to bude jednak mu?né, jednak tím sebereme vítr s mnoh?ch plachet, je? hodlají plout někam, kam se nezdá b?t dost vhodno.Zdá se tedy, ?e severní ?echy musejí b?t sanovány, a? k tomu zaujmeme jakékoli hledisko. Jde nyní jen o to, jak to u?init. Obávám se velice, ?e neposta?í tentokrát ten obvykl? zp?sob, ?e se problém p?edhodí k dlouhodobému p?e?vykování ve?ejnosti a novinám. Podobá se, ?e p?jde nejen o nutnost okam?ité pomoci se stanoviska lidskosti, ale také o presti?ní problém prvního ?ádu, i kdy? to mnozí budou zapírat. Vzdoro- vitost se v politice nevyplácí a to musíme p?iznat, ?e jsme Henleinovi velmi ?kodlivě dosud vzdorovali.Pro nějak? pomysln? presti? jsme zakazovali v?elijaké ty Winterhilfe a v?měnu dětí do Německa, a?koli jsme se nepostarali o nic lep?ího. Není-li tohle vzdor, pak a? se p?epracuje ?esk? slovník.Stát, kter? si uvědomuje právo a sílu, musí povolit takovou svépomoc jako je Winterhilfe, ale musí se postarat, aby byla konána k pravému ú?elu a bez postranních úmysl?, a nikoli ji pouze zakázat. Musí jí dokonce podporovat a za?adit do ostatních celkov?ch akcí proti nouzi.Okam?itá v?pomoc v?ak je jen náplastí na nejhor?í nedostatek a musí k ní p?istoupit hospodá?sk? regionální plán, jak těm nejhor?ím obvod?m zabezpe?it alespoň minimum zaměstnanosti.Obávám se, vá?en? pane redaktore, ?e tyto poznámky budou trochu nepopulární v dne?ní době a odva?uji se je psáti právě jediné P?ítomnosti, která u? má jistou proslulost v podporování pravdy, i kdy? je to pravda velmi nep?íjemná.Se srde?n?m pozdravem Vá?V. K. Babka.Co se ve sch?zi Smetanovy spole?nosti ne?ekloVelevá?en? pane redaktore!Pod názvem ?O ?éfa opery“ byl v 42. ?ísle ?P?ítomnosti" uve?ejněn ?lánek pí Anny Bendové s větou: ?Jestli?e kdosi prohlásil na poslední sch?zi Smetanovy spole?nosti, ?e Talichova Má vlast byla skvrnou Smetanova festivalu...“. Jako p?edseda Spole?nosti Bed?icha Smetany, jen? ?ídil onu sch?zi, konstatuji, ?e tehdy ani jindy nikdo ve Spole?nosti B. Smetany nic takového ani podobného neprohlásil.Franti?ek Táborsk?,4381507964805Viríuoska na housle Ervina Broke?ováp?ijímá nadané ?áky - Praha XII, Kolínská 4 - Tel. 535-66F. BAUM, Praho XII, ?panělská 10, telefon 315-72, vyu?uje něm?ině, fran?tině, moderní a světové literatu?e. P?ipravuje ke v?em zkou?kám. Zvlá?tní konversa?ní krou?ky pro pokro?ilé o 4-6 ú?astnících (5 K? za 1 hodinu)Viríuoska na housle Ervina Broke?ováp?ijímá nadané ?áky - Praha XII, Kolínská 4 - Tel. 535-66F. BAUM, Praho XII, ?panělská 10, telefon 315-72, vyu?uje něm?ině, fran?tině, moderní a světové literatu?e. P?ipravuje ke v?em zkou?kám. Zvlá?tní konversa?ní krou?ky pro pokro?ilé o 4-6 ú?astnících (5 K? za 1 hodinu)30048208717915100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? V?CLAVSK? N.?I ? DLOUH? T?. 17100 list? normalisované velikosti 210 X 297 mm ? 100 obálek 105X215 mm s vlo?kou z hedvábného papíru ? Zvlá?tě levn?, p?esto v?ak jemn? a representa?ní dopisní papír ? Ve velmi vkusné krabici za K? 38.— KAREL KELLNER, PRAHA ? V?CLAVSK? N.?I ? DLOUH? T?. 175842008689975DOMDOM17367258775700DOPISN? PAP?R DENN? POT?EBYDOPISN? PAP?R DENN? POT?EBYp?edseda Spole?nosti B. Smetany.Hod?ova vládaFormálně to bude jen nov? ministersk? p?edseda a nov? ministr zemědělství. Ve skute?nosti to bude nová vláda, a j a k nová! Ty, které p?edcházely, byly zbudovány na pov?echn?ch a pru?n?ch programov?ch heslech podle nejnepru?něj?ího stranicko-po- litického klí?e. Jejich v?konnost byla slu?ná, ale nep?esahovala míru nejnezbytněj?ích nezbytností. ?lo se kup?edu tím bezpe?něji, ?ím drobněj?ími kr??ky se ?lo. Libovali jsme si v tom váhavém pochodování, zejména kdy? jsme viděli, k jak?m kotrmelc?m a katastrofám hrály v nejr?zněj?ích tóninách a rytmech b?eskné mar?e v na?em sousedství. Ale i p?i tom libování jsme cítili, ?e chybí ?ir?í a vy??í koncepce, vzlet vnit?ních, duchov?ch a citov?ch k?ídel, obrazivost, která povzbuzuje, odu?evňuje a elektrisuje. Nechci k?ivdit Hod?ov?m p?edch?dc?m, zejména nechci k?ivdit jeho p?edch?dci bezprost?ednímu. V?echny nás p?ekvapilo, jak pronikavě se tich? Maly- petr zahloubával do problém?, které se mu kladly, a jak věrně hájil pravd, kter?ch se dobral. Jeho rozvaha nebyla bez odvahy. Ale meze jeho osobnosti mu nedovolovaly jiné pojetí etap a cíl?, ne? jaké vznikalo ze suchého souhrnu koalovan?ch zájm?, a nedovolovaly mu tlumo?it toto pojetí jinak ne? v neutrálním odbarvení. Hod?a má netoliko dar konstruktivního my?lení a záměrné akce — má také obrazivost, která promítá cíl daleko za obzor bě?ného politického kalendá?e, a umí se o něj sdílet psan?m i mluven?m slovem s ve?ejností. Temperament v?d?í osobnosti taky v politice je naka?liv? a jeho radius zasahuje bli??í i vzdáleněj?í kruhy. V Hod?ově kabinetě i ?rámek bude víc ?rámkem a Bechyně víc Bechyněm ne? v jiném — tímto vládním ?éfem o?ivne celá na?e politická paleta. To je v?hoda nebo také nev?hoda a nebezpe?í, jak kdy. Bude to pravděpodobně rychlej?í jízda, která zpravidla rychleji dosahuje cíle, které ov?em také někdy cíl uniká snáze ne? proslulému ?pomalému spěchu“. Jen?e tempo dnes ur?uje svět a ne domovina, a podobala-li se povaha obou Hod?ov?ch p?edch?dc? více povaze na?eho prost?edí, podobá se zato Hod?ova více povaze na?í doby.Dr. Hod?a se chápe vedení vlády mocí své osobnosti. Vědělo se u? dlouho, ?e je to ?p?icházející mu?“. Bradá?ova smrt ve spojení s někter?mi osobními tendencemi v agrární straně jeho p?íchod uspí?ila, ale p?ichází proto, ?e v něm strana právem spat?uje a koalici presentuje svého nejschopněj?ího kandidáta. ?Vrátí se, bude-li chtít, zále?í to jen na něm“ ■— ?ekl o něm nejkompetentněj?í ?initel v tomto státě u? ve dnech jeho odchodu p?ed sedmi lety. Tehdá odcházel pro konflikt s jin?m resortním ministrem, ale v tom konfliktu nepodlehl proto, ?e byl mocensky slab?í, n?br? proto, ?e nebyl v právu, nebo? jen proto ho tehdá ani opora nejmocněj?í strany nemohla udr?et. Vrací-li se, je to právě d?kaz, ?e léta politického ústraní a závět?í moud?e věnovaná meditaci i plánu, neubrala nic z jeho posice ve straně vlastni a spí?e ukázala ne? zast?ela jeho upot?ebitelnost u kormidla státu. Zku?eněj?í ne? odcházel stojí tu dnes na sv?ch nohou, z ni?í protekce a p?ízně, ze ?ádné konjunktury. Stojí tu, proto?e je ho zapot?ebí.?Ferdinand Peroutka napsal, ?e se v agrární straně p?íli? rychle opot?ebovávají mu?i, kte?í na prvním politickém místě věnují svou práci státu, a kte?í pracují tak s kompromisy, jak je v koalici nutno. Bojí se dojmu, ?e agrární strana jmenuje toho ministersk?m p?edsedou, ?í vliv tou?í omezit, a uji??uje, ?e to ne?íká jen ve prospěch odcházejícího Malypetra, ale také ve prospěch p?icházejícího Hod?i. ?ekl bych na to, ?e starost, aby nespadl, m??e mít s úspěchem jen ten, kdo je v sedle. Pé?i o shodu agrárních ministersk?ch p?edsed? s jejich stranou musí koalice nechat jim a jí. I zde platí, co bylo o Hod?ovi ?e?eno, kdy? p?ed sedmi lety odcházel z vlády. Na něm zále?elo, aby se vrátil, na něm zále?í, aby vydr?el, co te? za?íná. Starost koali?ních stran, v?ech dohromady, by spí?e mohla b?t, bude-li také trvání Hod?ovy moci tak podmíněno jejich souhlasem nebo nesouhlasem, jako jest jejich souhlasem podmíněn její p?íchod, a nále?í-li opravdu dr. Hod?a k oněm mu??m, kte?í ?pracují tak s kompromisy, jak je v koalici nutno“. Komunisté stra?í, ?e s Hod?ou p?ichází fa?ismus a diktatura; Henleinovci se tě?í, ?e Hod?a povalí Bene?e nebo aspoň jeho politiku; hacionálové se tě?í, ?e Hod?a zato?í se socialisty; autonomisté chtějí svézti svou věc ve voze Hod?ova regionalismu; agra- risti doufají v nové ceny, monopoly, moratoria a odpisy; inflacionisté se tě?í, ?e Hod?a vy?ídí Engli?e; i St?íbrn? si cosi slibuje a v cosi doufá. Nu?e, nikdo se o tom nemyl, ?e obě vládní socialistické strany stejně jako strana lidová mají dnes — pí?u tuto úvahu je?tě p?ed rozhodnutím — v moci, aby sv?m odporem Hod??v p?íchod v ?elo vlády zma?ily. Agrární návrh se klade, ale nevnucuje: Není ? í m jej vnutit a není ani k?m. P?es to (nebo právě proto) jsem p?esvěd?en, ?e koalice Hod?ovo ná?elnictví p?ijme. Je to dob?e, nebo je to lehkomyslnost?P?ijme-li koalice Hod?ovo vedení, u?iní to, proto?e je dnes v ?ele vlády právě takového mu?e jako je dr. Hod?a zapot?ebí. ?eskoslovenská demokracie nevysta?í dnes s vedením konservativním, pot?ebuje také tvo?ivé energie, která by vládu a vět?inu, slo?enou ze v?ech stran k odpovědnosti povolan?ch a .odpovědnosti schopn?ch, u?inila populární. ?e se k sympatick?m projev?m, tlumo?ícím směn,- a tu?by politiky positivní, p?ipojil také potlesk politického podzemí, není bez Hod?ovy viny. ?Zlo, které lidé ?iní, ?ije po nich, ?in dobr? b?vá pochován s jich kostmi.“ ?e v?ak tento ?e?nick? pesimismus nad mrtvolou Caesarovou p?ece jenom neplatí tam, kde jde o ?ivoucí, p?em??livou a vyvíjející se osobnost, jest nejlépe vidět na p?ípadě dra Hod?i, kdy? p?es v?e, co bylo, jsou odpovědné strany a odpovědní lidé hotovi ulo?it právě jemu, aby byl hlavním po?a-datelem toho, co bude. J e to dob?e a n e n í to lehle myslnost. ??et tohoto nikterak starého Slováka, kter? v?ak po?tem politick?ch let je z nejstar?ích ?len? parlamentu, je p?es svoje nehorázná pasiva bohatě aktivní.eJak? jest Hod??v vztah k politick?m stranám?P?edev?ím jest d?le?ito, jaká bude jeho posice ve straně vlastní. Malypetr a Udr?al měli jako zmocněnci své strany vedle sebe jejího ú?adujícího místop?edsedu, za Hod?ova ministerského p?edsednictví stane pravděpodobně volbou valného sjezdu dosavadní ú?adující místop?edseda v ?ele strany jako první nástupce ?vehl?v. To by v?ak Hod?ovu posici oslabovalo jen tehdá, kdyby právě d?vod, pro kter? ho strana posílá v ?elo koalice, nebyl v něm samotném. Agrární strana jest sice mocná, ale také její moc, v?echna, jest podmíněna koalicí. Co dovede dr. Hod?a udělat pro mohutnost, úspěch a oblibu své sněmovní vět?iny, tím se automaticky utvrdí také jeho posice ve vlastní straně. Bitevní i pracovní pole vládního ?éfa je stát. Tam se rozhoduje o jeho úspě?ích a o jeho vítězstvích. O? tedy více ne? tomu bylo u jeho p?edch?dc? závisí posice Hod?ova na v?sledcích jeho vládnutí, o to bude nepohodlněj?í ne? byla jejich, ale to je dob?e: Pohodln? boj, jak?pak boj, a pohodlná práce, jakápak práce?Bez obtí?n?ch komplikací bude ov?em také vztah nového premiéra k agrárník?m německ?m a také něme?tí k?es?an?tí sociálové se s tímto ?velk?m rodi?em“ německého aktivismu dohodnou snáze ne? s kter?mkoli jin?m politikem. Neú?ast této strany na vládní vět?ině jest nelogická a jí samotnou celkem nezaviněná. Je to jen ?est hlas?, ale je to také jeden z nezglajch?altovan?ch dosud směr? německé politiky a těch je zapot?ebí hledět si pozorně.Tvrd?í, ale ve svém jád?e zato stravitelněj?í o?í?ek je slovensk? autonomismus. Na tomto poli chyběl a? dosud koalici v?echen program i v?echna taktika. Hlinka nesta?í opakovat, ?e ?eskoslovenskou jednotu poru?it nechce, jde tedy jen o to p?esvěd?it ho, které z jeho tu?eb jsou bez poru?ení ?eskoslovenské jednoty splniteln?, a které splniteln? nejsou. Tak se nám nevede ani doma ani ve světě, abychom si mohli bez tě?ké ?kody dovolit ustavi?né odsunování tohoto smíru a ustavi?né jeho ztě?ování netaktnostmi a netakti?nostmi. Lidé, blízcí ?vehlovi, vědí, jak soudil o Hlinkově nitranském bengálu, ale také o leda?em, na? si Hlinka tím bengálem svítil. V zásad- n i oposici proti ka?dému koali?nímu re?imu jsou komunisté, t?eba?e se k ní u? tak hlu?ně nehlásí jako se hlásívali; v zásadní oposici proti ka?dému mo?nému re?imu v na?em národním státě jsou dosud něme?tí nacionálové, t?eba?e si toho nejsou sami ani zplna vědomi; ohro?eni sociální i národní iredentou musíme b?ti jednotní aspoň v ústavním ?eskoslovenském kmenu svého státu, a tu tedy jest oposice největ?í slovenské strany s hlediska státního bezpe?í zpupn? p?epych. Za vlády, které bude p?edsedat Slovák. bude ov?em i v daleké cizině jasno, mnoho-li víry zasluhují ?e?i o útisku Slovák? a sloven?iny v na?í republice. Ale v?znam Hod?ovy vlády bude více je?tě v tom, co dovede podniknout, aby ty ?e?i aspoň uvnit? hranic u? p?estaly.Volat do vět?iny slovenské a německé katolíky, není to toté? jako chystat reak?ní instrument reak?ní vládě? Nikoli, není to toté?. P?edev?ím není reakce jako reakce. ?rámkova politika na p?. je u? hezkou ?adu let dob?e ak?ní a její reak?nost jest spí?e zvápenělá ne? kvetoucí. Není reakce v?echno, co nosí kolárek, a není pokrokové v?echno, co je nemodlené. Na hospodá?ském a sociálním poli je dnes ?rámkova politika spolehliv?m sekundantem socialistického a pr?myslového tábora proti někter?m snahám reak?ním. Hlavní v?ak jest, ?e i kdyby opravdu byl dr. Hod?a politik reak?ních chutí, po instrumentu, jeho? pomocí by je chtěl ukojit, ohlí?el by se marně, nebo? socialisté jsou dnes v takové Situaci, ?e nejsou odkázáni na pouhou d?věru k němu, majíce záruku ve své vlastní síle, v parlamentním rozvrstvení a v celé vnit?ní i mezinárodní situaci. Ale zase by bylo málo, kdyby Hod?ova kvalifikace k vedení vlády byla jen v tom, ?ím nehrozí, a ne v tom, co slibuje. Bylo by málo, kdyby Hod??v vztah k socialistickému táboru, s ním? má a chce spolupracovat, vy?erpával se jen respektováním vzájemn?ch mocensk?ch poloh, a kdyby v něm nebylo nic kladného a konstruktivního.Není náhoda, ?e se socialisté nedívají na dra Hod?u jako jeden z oněch obludn?ch zjev?, které drtily dělnická hnutí v na?em bli??ím i vzdáleněj?ím okolí, a ?e ani vzpomínky na Hod?ovu ob?anskou koalici jim nevnukají obavu, ?e by se chtěl ?ídit fa?istick?mi vzory. Není náhoda, ?e se socialisté zásadně nezdráhají svě?it vedení vlády velkému celnímu bojci z roku 1926 a neúnavnému vymaha?i nov?ch zemědělsk?ch monopol? je?tě z roku 1935, a to v době, kdy v?ichni víme, ?e je te? na pr?myslu, aby p?edlo?il politice sv?j bědn? ú?et. Nelze to vysvětlit jinak ne? d?věrou, ?e Hod?ovo ur?ení p?ední je stát a ne agrarismus, jako byl stát p?ední ur?ení ?vehlovo a jako jest stát a ?ádn? ismus p?ední ur?ení na?ich nejlep?ích v?dc? socialistick?ch.Le?í p?ede mnou ?lánek, kter? napsal dr. Hod?a právě p?ed patnácti lety do měsí?níku Slu?ba, a kter? je nadepsán p?ízna?n?mi slovy: Socializá- cia — nie heslo, ale pracovn?program. Jsou v něm věty, které neztratily zvuk ani aktualitu:?Zaisté musí ís? obnova hospodá?ská s obnovou sociálnou ruka v ruke, lebo v?roba i so svojim vzrastom podmienená je úpravou nesrovnalostí sociáln?ch a tato zase navzájem zv??ením v?roby. Cítíme v?etci, ?e cel? tento problém octnul sa na mrtvom bode. ?ím ?álej budeme hnil?mi kompromismi alebo utopiama oddalovat’ jeho rozuzleme, t?m hlb?ie pono?íme do krízy i spolo?nost i v?robu — i ?tát. Ako, k?m rózné skupiny predháňajú sa v radikalizme, zákonodárstvo e?te nedospělo ani k takej zásadnej alebo rámcovej obnově struktúry v prie- myslovej v?robě, k akej sa dostala majetková politika polno- hospodárská. Nema? zákona o pozemkovej reforme, znamenalo by diskvalifikovat’ na ?tátotvornú prácu i agrarism. Z t o h o vide?, ?e problém na?eho ?tátu a je ho vládya správy je v podstatě problémem sociálno- politick?m a nebude u nás stálej vládnej sústavy, nebude pravidelného ?tátného ?ivota, k?m v otázlce socializácie nedospějeme k ur?itému zákonodárnému kroku. — Hospodá?ské jestvovanie na?eho ?tátu závisí od v?konnosti priemyslu, jeho trvanie politické od státotvorného naladenia jeho pracujících vr?te v.“ —Dr. Hod?a nazna?uje pak mo?nosti zákona o fakultativních v?robních a obchodních spole?nostech s dělnick?m podílnictvem.Konkrétní závěry jsou tu vedlej?í. Hlavní je poznatek o hospodá?ské diskvalifikaci pr?myslového děl-nictva pro státotvornou náladu a práci a o závislosti hospodá?ské existence státu na v?konnosti pr?my- lové. P?ekout tyto poznatky v ?iny, bez shnil?ch kompromis? a bez utopií, dostat se zase kus cesty dále k obnově hospodá?ské a sociální — není to základ kladné sou?innosti právě tohoto agrárníka se státotvorn?m socialismem?Vě?íme, ?e Hod??v odchod z ministerstva zemědělství je odpoutání od jednostrannosti, a ?e jeho postup v ?elo vlády se děje s pln?m vědomím odpovědnosti za stát a za politické zabezpe?ení ve?keré práce a v?roby, s vědomím, je? ostatně nechybělo ani jeho p?edch?dc?m.Hod?ova vláda má p?ed sebou v celku tyté? otázky a úkoly, které měla Malypetrova. Hlavní z nich: Spravedlivé a ú?elné vyrovnávání zájm? pr?myslov?ch a zemědělsk?ch, ochrana práce proti spekulaci a hledání ztracen?ch trh? pro její v?robky, rozpo?tová rovnováha bez valutárních houpa?ek a kum?t? a bez újmy nále?ité národní obrany v sousedství vojáck?ch a nepokojn?ch stát?. Nade v?ím opatrn? i pevn? krok v mezinárodní politice. Hod?ova vláda hebude měnit osvěd?en?ch lodivod? uprost?ed v?ech těchto a mnoh?ch jin?ch úskalí, pís?in i vír?, a kdo si od ní slibuje politickou kratochvíli nebo dobrodru?né vzruchy, tě?í se marně. Minulost viděla Hod?u ve sporu s Bene?em i s Engli?em, ale tehdá jsme ?ili v dobách u srovnání s dne?ními idylick?ch. Vrací se Hod?a, ne minulost. Vrací se, aby slou?il svému národu a státu na nejodpovědněj?ím místě a na prahu budoucnosti, která m??e b?t temná i světlá. Vě?ím-li, nejsem sám, kdo vě?í, jak ukazuje cel? kruh jeho spolupracovník?, z nich? ?ádn? není nedobrovoln?. Vě?it je více ne? vědět, víra je postulát a závazek.?Lidu musí stát ?íkat veliká slova, stavět p?ed něj veliké my?lenky a veliké problémy, neomezit se jen na oby?ejnou správu.“ Tak to ?ekl Mussolini a neměl nepravdu, — zále?í jen na tom, v ? e m hledáme velikost. Vě?ím, vě?íme, ?e dr. Hod?a, kter? má dar my?lenky, slova i ?inu, věnuje tento dar ve chvíli, kdy na něm spo?inula celá tíha odpovědnosti, velik?m ú?el?m na?eho národního probuzení a osvobození. V?echno, co je v něm samém dobré, mu pomáhej, abychom v?ichni rádi pomáhali jemu.Jaroslav Stránsk?.poznámkyPozdvi?ení lidu u ?Národní Politiky“Na budově ?Národní Politiky“ v Praze byla odhalena pamětní deska, která má p?ipomínat!, ?e p?ed v?věskou ?Národní Politiky“ vzalo po?átek památně pozdvi?ení lidu pra?ského, které projevilo revolu?ním slovem i ?in em, ?e nade?el den osvobození. P?ed nějakou dobou ji? pouh? úmysl, dáti tuto desku na budovu ?Národní Politiky“ vzbudil ostr? odpor i nesouhlas. Mnozí cítili toti?, ?e tato deska, která několika slovy se zmiňuje o vzniku 28. ?íjna 1918, se trochu nehodí k celému duchu ?Národní Politiky“. Za války toti? ?Národní Politika“ se netla?ila do ?ad těch, kte?í se zasadili o uskute?nění národní samostatnosti. — Ale nic naplat: tam, na Václavském náměstí, p?ed ?Národní Politikou“, to 28. ?íjna 1918 za?alo. Za?alo to tak energicky a rychle, ?e to mnohé z ?esk?ch politik? doma postavilo p?ed to, ?emu se ?íká: fait accompli. Proto jsou lidé, kte?í dosti neradi ?tou tuto kapitolu z domácího odboje, která ukázala jednu záva?nou věc: ?e t. zv.domácí odboj nedělali jen politikové, ale ?e vynikajícím podílníkem, samostatn?m ?initelem byl ?esk? lid. Ale do této otázky se ji? zakouslo několik lidí, kte?í chtějí zjistiti, jak to skute?ně bylo a historie domácího odboje, zejména v závěre?n?ch kapitolách, bude jednou zkorigována proti tomu. jak ji pojali a zalo?ili někte?í mu?ové 28. ?íjna. M??eme se kladně smí?iti i s tím, ?e tato deska visí na ?Národní Politice“. Byl-li úmysl dáti svědectví historii bronzovou deskou, má tato deska svoje opodstatnění, ftíká jen pravdu, i kdy? ji ?íká slovy dosti nejasn?mi. Ale do celé této historie dostala se ?Národní Politika“ jen jako Pilát do kréda. ?lo o pozdvi?ení lidu; ne?lo o pozdvi?ení ?Národní Politiky“ a je?tě méně o pozdvi?ení jejích akcioná??.V. G.? ... vesměs p?íslu?níci SdP“Byla odhalena vyzvěda?ská aféra a bylo zat?eno — prozatím — 28 lidí. A u vět?iny ?teme: p?íslu?ník SdP Obhájce SdP — jsou i ?e?tí obhájcové SdP — ?ekne: nelze stranu ?initi odpovědnou za to, co provede někter? z jejích p?íslu?ník?. To je pravda, proti které se v na?í politické straně velmi ?asto h?e?í. Jistě politická strana nem??e za v?echny ?iny sv?ch jednotlivc?. Ale i v politice platí zákon velk?ch ?ísel jako ve statistice. Kdyby byly p?ípady, ?e p?íslu?níci SdP. jsou zat?káni pro konflikty se zákony republiky, ojedinělé, mohlo by se ?íci: jedná se o ?iny jednotlivc?. Ale je-li těchto p?ípad? mnoho — a jest jich mnoho — nastává platnost zákona velk?ch ?ísel a nutno dospěti k závěru, ?e p?ece jen jest ur?itá souvislost mezi politickou povahou a podstatou SdP a tím, ?e právě ?lenové SdP mají co nejvíce dělat s paragrafy zákona na ochranu republiky. Konrad Henlein jest v?dcem, Fiihrerem SdP, V?dce strany, kter? si nedovede udělat po?ádek ve své straně, není jejím skute?n?m v?dcem. Nebo je neup?ímn?m v?dcem.V. G.P?ed valn?mi hromadami studentsk?ch spolk?V krátké době budou konány skorém na v?ech fakultách na?ich vysok?ch ?kol v?ro?ní valné hromady studentsk?ch fakultních spolk?. Tyto spolky jsou vět?inou v rukou pravicov?ch student?, kte?í udělali ze spolkov?ch místností sekretariáty národního sjednocení. P?i získávání vět?iny má pravice lehkou práci. Pr?běh valn?ch hromad ur?ují skorém v?dycky p?íslu?níci prvního semestru. Těm v?e na universitě ?pí drá?divou novotou — p?ijdou v plném po?tu, a, a?koliv jsou ve spolku nová?kové, mno?stvím sv?ch hlas? ur?ují osudy spolku na dal?í rok.Jak vypadá takov? první semestr? Na?i maturanti p?icházejí vět?inou na p?du university s nacionalismem úplně romantick?m, s docela nejasn?mi p?edstavami o politickém dění ve státě a v ostatním světě. Funkcioná?i se vmísí na p?edná?kách mezi tyto kolegy a za?ínají poukazovat na p?e- plněnost poslucháren, na nedostate?né vybavení pracoven, na peníze, věnované německ?m universitám (které ve skute?nosti mají stejné potí?e), a kdo tím v?ím je vinen? Samoz?ejmě protinárodní, Němc?m zaprodaná vláda! A my, národně uvědomělí studenti se sv?mi poslanci odstraníme tyto zlo?ády, jen jak vyhrajeme volby na valné hromadě. Toto je první etapa, brzy p?ijde druhá etapa: ?v?ím jsou vinní ?idi!“ ?e je ne- dostatek pitevného materiálu, ?e laborato?e nevyhovují, ?e se nepospíchá se stavbou pot?ebn?ch budov — na tom mají jedinou vinu ve vládě sedící a stát na v?ech stranách okrádající ?idomarxisti. Profesionální ?tvá?i, za silné podpory svého tisku, p?ipravují a vyvolávají onu známou, zlověstnou náladu bou?í a bitek, a t?den p?ed valnou hromadou p?ichází etapa t?etí. Na universitu za?ínají docházet poslanci národního sjednocení, a sv?mi proslovy studenty úplně zradikalisují.V?tr?nosti jsou konány skorém ka?dého roku, a v?dy ve jménu nějaké velké ideje. Jednou proti zahrani?ním student?m, pak proti německ?m film?m anebo proti státnímu rozpo?tu, jindy zas pro insignie, letos proti sní?ení stipendií (a?koliv Dr. Kr?má? studentské deputaci jasně prohlásil, ?e není mu ni?eho známo o tomto sní?ení) — tedy v?mluva se najde v?dy. Vedení spolk? v?emo?ně usilují p?enést tyto kravaly na ulici, kde dostanou vítaného pomocníka v politické periferii. Na Václavském náměstí se hejslovaní, vytloukají se v?kladní sk?íně, strhují se obchodní ?títy, a ve?er p?ijdou rozja?ení studentíci p?ímo z demonstrace na valnou hromadu, kde pak samoz?ejmě jdou se sv?mi v?dci z ulice. V těchto chvíhch nastává p?erod indiferentního studenta v národního sj?inocence. St?edo?kolák, obávající se dosud trestu snad pro ka?d? hlu?něj?í projev, m??e se najednou za v?dcovství lidí star?ícha vá?něj?ích dosyta vyk?i?et a vybou?it, ba dokonce je v ur?ité ?ásti tisku chválen a vybízen k dal?ím kousk?m.Ale je?tě i jin?m zp?sobem sna?í se pravice získávat (a ?asto i získává) vět?inu ve studentsk?ch spolcích. P?ed t?emi lety vydala národně demokratická Mladá generace heslo dob?t největ?í studentsk? podnik, Akademick? d?m, dosud spravovan? levicí (A. D. prodává laciné obědy, má rozsáhlé studovny a největ?í ?ítárnu republiky, tak?e je p?evá?ně vyhledáván chud?mi studenty z venkova). ?lenové vzpomenuté Mladé ge- nerace za?ali houfně vstupovat do A. D., tak?e ?editelství tohoto podniku, p?ekvapeno mno?stv?m p?ihlá?ek, vy?et?ilo p?í?iny toho, pro? vstupují do A. D. synkové universitních profesor?, pra?sk?ch továrník? a velkouzená??. Jen energické vy?et?ení celého pozadí této aféry zabránilo tenkrát tomu, ?e A. D. nep?e?el do rukou pravice. A ?e postup ?editelství byl správn?, to dosvěd?uje rozhodnutí komise, za p?edsednictví ministra dr. Krofty, které byl cel? spor p?edán k roz?e?ení, která dala vedoucím A. D. za pravdu. — Na valné hromadě Y?ehrdu se stal minulého roku ten p?ípad, ?e revisor najednou odvolal sv?j podpis, jim? schvaloval ú?etní uzávěrku, poněvad? p?i náhlé revisi zjistil schodek K? 5000.— za rozdané legitimace. Komu je pravicov? v?bor rozdal a za jak?m ú?elem, to si m??eme lehce domyslet. — V den voleb do V?ehrdu jsou národní studenti autobusy svá?ení z bli??ích i vzdáleněj?ích měst — to jenom proto, aby vět?ina na ka?d? p?ípad byla zaji?těna. ??ty za autobus vyrovnával pak sekretariát národní demokracie.Na valn?ch hromadách pak dostávají pravi?áci svého největ?ího a nejnebezpe?něj?ího spojence — profesory a docenty. Je smutnou pravdou, ?e na?i vysoko?kol?tí u?itelé raději propagují my?lenky Hodáěovy, Preisovy, ne? ideje na?í demokratické ústavy. V ?em zále?í jejich pomoc? Sch?zi zahajuje v?dycky děkan, a ji? ten oby?ejně ve svém proslovu sna?í se zastra?it oposi?ní levici. Zvlá?? smutně se proslavil minulého roku tímto zp?sobem děkan léka?ské fakulty Dr. Hanák. D?razně po?ádal levici neprotahovat sch?zi zbyte?ně dlouh?mi ?e?mi (rozuměj kritikami), neméně d?razně ji po?ádal o zachování klidu (ml?el v?ak, kdy? pravice sborově ?vala ?nic ne? národ“ a ?pry? s ?idy“), a svou ?e? ukon?il my?lenkou, ?e, kdy? se oposicí nelíbí ve spolku a? odejde, v?dy? si m??e zalo?it sv?j vlastní spolek. Po děkanově ?e?i p?ijdou pozdravy zástupc? stavovsk?ch spolk?, a proto?e z nepochopitelné liknavosti pokrokové korporace nevysílají svého delegáta, opět vyznívají v?echny pozdravy ve prospěch pravice. Pak kone?ně dojde k rozpravě o zprávě v?boru o jeho ?innosti za uplynul? rok. V?bor prosadí pomocí sv?ch lidí, ?e ?e?nická lh?ta je ustanovena nanejv?? na pět minut. Kdy? p?ece jen se poda?í některému oposi?níkovi odhalit liknavost spolku, zbyte?né vyhazování peněz na bezú?elnou representaci, anebo dokonce prorazit sv?m návrhem, v?dy se rychle najde někter? vlasteneck? profesor, kter? sv?mi slovy uhasí ji?ji? ho?ící koudel, nebo? proti slov?m profesor? a docent? se nesmí nikdo ozvat, byla by to urá?ka ?lena profesorského sboru, co by mělo pro onoho odvá?livce následek vylou?ení ze sch?ze, anebo dokonce ze spolku. A kdyby někdo se byl b?val odvá?il jen slovem kritisovat ?istě politické ?e?i Dominov?, byl by vylou?en pro urá?ku rektora ze v?ech universit republiky.Nedivme se, ?e profeso?i p?sobením na ni??í semestry tolikrát ji? zachránili studentské spolky pro pravici, v?dy? nám v?em byli na st?edních ?kolách i od rodi?? kladeni za vzor a p?íklad universitní profeso?i. Kdy? se kone?ně po takové v?estranné pomoci poda?í pravici dob?t vítězství, pak je tato draho zaplacená a nezaslou?ená ko?ist v ?Národních listech“ i v ?P o 1 ed ním listě“ oslavována jako ??iveln? vzr?st nacionalismu“, ?o?ivení starého ?eského vlastenectví“ a ?zdrcující porá?ka materialistického světoob?anství“. Nu?e porá?ku net?eba v?bec brát tragicky. Jestli?e po toliker?ch demonstracích, po tak skvělém financování politick?mi sekretariáty, po tak ú?inné podpo?e tisku a periferie, po p?ímo teroristick?ch zákrocích profesor? urve demokratická oposice -10—19% v?ech hlas?, ba dokonce ve vícero spolcích vítězí; jestli?e víme, ?e v ka?dém spolku máme celé stovky mlad?ch, nad?en?ch lidí, nemajících sice financiery, ale zato věrnou oddanost k demokracii, soudnost, nesedající ka?dé demagogii na lep — za takov?ch okolnosti nemusí se na?e demokracie bát o novou budoucnost!E.U nás a v SSSRLidé, kte?í se byli podívat v SSSR., hovo?í ?asto o radostné práci, literou tam viděli. Lidé v SSSR. jsou ?iv?mi podílníky toho, na ?em pracují. Mají víru v to, na ?em pracují. Cítí, ?e jsou nejen ú?astníky, ale i podílníky — by? mal?mi — velkého budování. Znají nedostatky díla, na kterém pracují; jsou ?ivl nadějí, ?e jednou bude lépe. Vytkne-li jim někdo nedostatek jejich práce, nedostatek stravy, bydlem, doznají to. Ale ?eknou: bude lépe.Lidem, kte?í od nás byli se podívat v SSSR., se tam líbilo. Polo?te jim v?ak otázku: chtěl byste, chtěla byste tam z?stat? A dostanete odpově?: ne, nechtěl bych, nechtěla bych. Co? jest d?kazem, ?e dne?ní rusofilství na?ich rusofil? neproniká jejich du?i. Ano, líbilo se jim tam. Ale z?stat by tam nechtěli. To proto, ?e svoje pra?ské pohodlí?ko by nedali za nepohodlí lidí v SSSR., kte?í více ne? chlebem jsou ?ivi — a to je na nich silné a krásné — vírou v dílo.Rusofilství dne?ních dn? pro ná? prospěch i pro prospěch SSSR. jest pot?ebí zbaviti dvou kaz?: snobství a nekriti?nosti. Co? z?ásti není kapitola nová: na?e p?edvále?né rusofilství bylo také nekritické; vidělo zcela jiné Rusko, ne? jaké Rusko ve skute?nosti bylo. Jest proto dob?e, ?e noviná?i a spisovatelé z SSSR. p?i své náv?těvě u nás mluvili velmi otev?eně. Jestli?e někte?í na?i rusofilové, milovníci SSSR., pova?ují za své poslání chváliti v?e, co v SSSR. viděli, v?e, o ?em z SSSR. ?etli, potvrdili noviná?i a spisovatelé z SSSR., ?e jest mnohé, co zasluhuje chvály a uznání i u nás. Poznali a uznali na p?. ?e ná? dělník pracuje rychleji a lépe ne? dělník z SSSR.; je to p?irozeno. Pracovní tempo v SSSR. jest dnes hotov?m zázrakem proti ?irokému ruskému ?ni?evo“ z doby p?edvále?né. Ale jest pomalé proti na?emu pracovnímu tempu. XJ nás jest ?ada lidí, kte?í chválí v?e, co jest v SSSR., a domnívají se, ?e tuto chválu posílí tím, kdy? budou ohrnovati rty nad v?ím, co jest u nás. Nu?e: tito lidé nepomohou ani SSSR., ani nám. Jsou to — jak bylo jednou ?e?eno — kibicové revoluce.Je-li styl práce v SSSR. radostněj?í, má to svoje d?vody. Je tam jeden směr, jeden re?im, jeden cíl. U nás práce politická jest méně v?razná. Ale je ne méně záslu?ná a pot?ebná. Práce v demokracii má ?edivěj?í barvy proti práci v re?imech, které mají jeden směr a jednu barvu. Koali?ní práce jest méně p?vabná ne? práce jednoho politického směru. Ale je to práce, v které mo?no vykonati právě tak mnoho jako v jin?ch re?imech. Kdyby někte?í rusofilové, milovnici SSSR., misto chvály SSSR. na?li si u nás kousek, na kterém by pracovali, bylo by snad lépe.V. G.P?ípad dra DavidaV poslední ?P?ítomnosti“ se zmínil dr. V. Bou?ek o p?ípadu dra Davida z ministerstva obchodu a uvedl t?i podstatné skute?nosti:?e disciplinární komise dru Davidovi — kter? p?ijal více ne? 100.000 K? — udělila d?tku,?e dr. David zakrátko byl navr?en k pov??ení, kterézma?ili ministersk? p?edseda a ministr obchodu.Je pot?ebí se k tomuto p?ípadu vrátiti. P?edstavme si, jak se mohou poměry ve státní administrativě vyvinout, budou-li státní ú?edníci vědět, ?e za p?íjem ?ástky, kterou státní ú?edník neu?et?í za cel? ?ivot, budou potrestáni (jen) disciplinární d?tkou. P?edstavme si, ?e státní ú?ednici budou vědět, ?e ani p?íjem ?ástky p?es 100.000 K? nemusí je?tě bránit pov??ení. Dr. V. Bou?ek uvádí, ?e pov??ení dra Davida zma?ili ministersk? p?edseda a ministr obchodu. Ale tu jest právě otázka: jak se to stalo, ?e v?bec byl navr?en k pov??ení? Jsou tu dvě mo?nosti: bu? ten, kdo dra Davida navrhoval k pov??ení, nevěděl o tom. ?e dr. David poměrně nedávno stál p?ed soudem; to by bylo d?kazem velké neinformovanosti. Jest mo?nost druhá: ?e ten, kdo dra Davida navrhoval k pov??ení, o jeho p?ípadu poměrně nedávném věděl a p?es to ho navrhoval k pov??ení. Zma?ili-li ministersk? p?edseda a ministr obchodu toto jmenování, ?inili tak proto, ?e věděli, ?e musí napraviti chybu toho, kdo dra Davida navrhoval k pov??ení. Jest pot?ebí, aby ministerstvo obchodu vylo?ilo celou věc. S jak?mi pocity takové zprávy mají ?isti ti státní ú?edníci, kte?í p?i své práci, která není v?dy p?íjemná, hledají také oporu ve svém vědomí, ?e jednali dob?e, správně a poctivě?V. G.Pro? máme nedostatek vhodn?ch lidí?Po ňmrri p?edsedy poslanecké sněmovny Bradá?e zjistila nejsOnéj?i politická strana, ?e má málo lidí, kter?m m??e-■ ě?iti nev?znamněj?í funkce. To ostatné neplatí jen o republikánské straně. I u ostatních stran je tomu podobně, ne-li je?tě h??e. Tim není ?e?eno, ?e by byl nedostatek kandidát?. Ale bude — nezmění-li na?e politické strany svoji praxi — stále vět?í nedostatek lidí, kte?í by zítra nebo pozít?í mohli p?evzíti některou d?le?itou státní nebo politickou funkci. Generace, která dnes vede na?e ve?ejné věci, má velmi málo smyslu pro v?chovu sv?ch nástupc?. To jest jeden z d?sledk? toho, ?e má velmi málo smyslu pro genera?ní problém, pro otázku mlad?ch, pro otázku, jak p?ipraviti mladé politické síly pro ve?ejnou práci. Jen ten provede svoji ve?ejnou práci dob?e, kdo se postará o to, aby po něm p?i?li lidé, kte?í by chtěli a dovedli pokra?ovati v jeho práci, i kdy? budou snad hledat jiné cesty a i kdy? si zvolí jiné pracovní metody. V na?ich stranách jako by byl prav? opak: strach z nástupc?. Ná? politick? ?ivot pracuje s jednou politickou garniturou. I nejlep?í garnitura se musí nakonec opot?ebovat. Ministr Ne?as byl velmi vlídně uvítán p?i svém p?íchodu; to také proto, ?e lidé — a máji k tomu své d?vody — chtějí viděti v ?ele na?eho politického ?ivota jiné, nové lidi.V podstatě tato touha po nov?ch lidech jest zcela p?irozená. Nová generace pomalu nastupuje. Tvo?í ji? velké kádry nov?ch voli?? — ale v ?ele na?eho stranického a politického ?ivota stále z?stávají tití? lidé; nedovedou-li politické strany v?as si vychovat novou garnituru, stojí p?ed tím, ?e ?elná místa budou musit obsazovat, jen aby byla nějak obsazena, ani? tyto funkce budou v rukou skute?ně dobr?ch. I s lidsk?m materiálem v politické práci se musí zacházet podle ur?itého plánu. Ani v ?elo místní organisace nedostane se ?lověk bez Dějaké pr?pravy. Ale politické strany nemají smyslu pro to, aby si vychovaly svoje lidi, aby je měly p?ipravené, a? budou chtít nebo musit poslat nového ?lověka na ministerské k?eslo. Tento nedostatek lidí, kte?í by se p?ipravovali na vedoucí ?in- n ~t politickou, p?sobí i k tomu, na co si dne?ní vedoucí generace politická právem stě?uje: lidé jsou p?etí?eni. Jsou p?e- ■ ? ni také proto, ?e nedovedli si najiti spolupracovníky, v nich? by si vychovali svoje nástupce a zástupce.V.G.národní hospodá?Dr. Karel K?í? :Polevila hospodá?ská krise?P?i; imina?-li mi dnes ?etní ?tená?i této revue sérii m?ch 'o tragickém v?voji nezaměstnanosti u nás a: siziii- h:s;< dá?ské krisi, a ?ádají-li, abych odpověděl JB9? & objektivně na otázku, zda hospodá?ská krise pointo, je to tool nep?íUs p?íjemn? a je?tě více nesnadn?. _~i í.;í ~ t ~ - ií ~? - ■ ty.y □a;toir.y duchem opti- c íii ;--:n v nich ?astoadtonbvrai, to tes patoického uklidnění, bez návratu i.-i — um ? m_ i - - c -i-:i-? i', i y vnitrostátníchi netottotofc koapodírak?ck sjoton? neni naděje na pod- statně z~ .~m_ hospodá?ské krise.Trvalé p?í?iny krise.Chceme-li skute?ně up?ímně a objektivně na tuto vá?nou otázku dáti odpově?, musíme si p?ipomenouti, c o s e v?e stalo. Povále?n? svět nelze srovnávat s p?edvále?n?m, nejenom pro změny státních území a pro změnu ducha v?roby i spot?eby a pro zv??en? smysl a zájem lidí o v?e, co se děje v hospodá?ství, n?br? hlavně proto, ?e kapitalistické hospodá?ství p?edpokládalo rozdělení světa na oblast kapitalistickou, je? zpracovávala levné suroviny z oblasti nekapitalistické, mnohokráte vět?í, a zásobovala ji hotov?mi v?robky, financovala ji, obstarávala za ni v?echnu dopravu a vykonávala do zna?né míry i politicko- hospodá?ské ?ízení věcí této nekapitalistické oblasti. Válka zp?sobila, ?e nekapitalistická oblast, jsouc sama na sebe odkázána, nebo? kapitalistická oblast byla zaujata ni?ením statk? a lidí, se kapitalisovala. Po válce oddělování stát?, zu?ování vzájemn?ch styk? a kone?ně krise vedla k in- dustrialisaci zemědělsk?ch stát? a ?áste?ně i k reagrari- saci pr?myslov?ch stát?. Tím se je?tě více za?krcovala v?měna zbo?í a tak byl dán jeden z hlavních podklad? soudobé krise, vedle celé serie jin?ch d?vod?. Jak vidět, d?vody krise jsou povahy zna?ně trvalé a p?edpokládají hospodá?skou p?estavbu, aby se skute?ně mohly věci vyvíjet ke zvy?ování ?ivotní úrovně ?irok?ch vrstev lidov?ch. Potrvají-litytop?edpoklady, musíme po?ítat v nejlep?ím p?ípadě se soudob?m ?ivotním standardem, kter? v?ak r?stem populace, zastavením vystěhovalectví a technologick?mi změnami ve v?robě povede k ustavi?nému poklesá- vání ?ivotní úrovně pracujících lidí v Evropě.Pr?běh krise.Nejlep?ím rokem konjunktury v poněkud ji? stabiliso- van?ch povále?n?ch poměrech byl rok 1929, od něho? se datuje ustavi?n? pokles a? do r. 1932 v pr?měru světovém, u nás pak, kte?í se o rok a? o p?ldruhého roku za světov?m v?vojem opo??ujeme, do roku 1933, kdy byla hospodá?ská krise na nejni??ím bodu. Světov? obchod poklesl o plné dvě t?etiny. Evropské státy, jejich? zahrani?ní obchod se zmen?il ?jenom“ o 55 procent, pat?ily mezi nejméně posti?ené. ?eskoslovensk? zahrani?ní obchod poklesl o 72%, tedy na pouh?ch 28% obchodu z r. 1929, tedy bezmála o plné t?i ?tvrtiny. Světová pr?myslová v?roba dosáhla nejni??ího bodu 71% v?roby z r. 1929, kde?to na?e pr?myslová v?roba klesla je?tě hlouběji, na 60.2%. Proti světovému pr?měru jsme tedy v rozsahu pr?myslové v?roby byli na tom o plnou pětinu h??e a pat?íme k nejtí?e posti?en?m stát?m. P?i tom ná? podíl na světovém obchodu ?inil r. 1929 skoro dvě procenta (p?esně 1.92%), av?ak ve světovém obchodu o dvě t?etiny zmen?eném, r. 1933 klesl je?tě o ?tvrtinu na?eho dosavadního podílu (p?esně o 22%) na pouhé 1.49% světového obchodu. To p?edstavuje hlavní klí?e k na?í soudobé bídě. Po?et na?ich nezaměstnan?ch kolísal mezi t?emi ?tvrtěmi milionu a? milionem osob, zaměstnan?m dělník?m byly mzdy sní?eny asi o 30%, ú?edník?m asi o 25% v pr?měru (nehledě k polozaměst- nanosti; kdo pracuje t?i dny v t?dnu, ztrácí vlastně 50% mzdy ze zbytku, kter? mu z?stal). Dělníci ztratili o d r. 1929 d o r. 1934 na mzdách asi 16 miliard K?. Ve?keré zadlu?ení v republice spo?teno dohromady p?esáhlo 150 miliard K?, z ?eho? ve?ejné státní dluhy ?iní něco p?es ?tvrtinu.Rok 1934znamenal u nás obrat k lep?ímu, kter? byl devalvací do?asně urychlen. Z a r o k 1934 proti roku 1933 zv??ila se ?eskoslovenská pr?myslová v?roba asi o 12%, odběr pr?myslov?ch surovin stoupl o 11%, v?voz (p?es dvě t?etiny, ov?em ji? v devalvované měně, tedy nutno po?ítat s touto korekturou) stoupl o 20%, zv??il se rozsah dopravy na ?eleznici v d?sledku hospodá?ského o?ivení, jak je patrno z toho, ?e po?et p?istaven?ch vagon? stoupl o 5.5% a kone?ně po?et nezaměstnan?ch poklesl o 8%. Vylo?il jsem na ?etné dotazy v této revui dnedubna t. r. ?pro? neklesla nezaměstnanost více, kdy? tak stoupla zaměstnanost pr?myslu a obchodu“, věc asi takto: A? do krise se od nás vystěhovávalo na 40.000 lidí ro?ně, za krisa sotva 5000. Ro?ně nám asi 50.000 lidí p?ib?vá k těm, kte?í hledají zaměstnání, nebo? dorostli pracovního věku a kone?ně, racionalisace zbavila trvale práce asi 150.000 a? 200.000 lidí. S potě?ením jsem pozoroval, ?e tato argumentace nebyla nik?m kritisována a byla dokonce, ?eho? si cením, p?evzata ministersk?m p?edsedou do vládního prohlá?ení, které u?inil v ?ervnu v plenu parlamentu a ministrem sociální pé?e v jeho ?íjnovém exposé v sociálně-politick?ch v?borech sněmoven.A leto?ek?Jak se jeví ve světle stejného rozboru rok 1935 proti roku 1934? P?ipomeňme nejprve, ?e leto?ní rok vyzna?uje se je?tě vět?í politicko-hospodá?skou vratkostí, ne? rok minul?. Zavra?dění jugoslávského krále Alexandra a francouzského zahrani?ního ministra Barthoua loni 9. ?íjna v Marseille ohrozilo evropsk? mír a ot?áslo sotva se tvo?ící d?věrou. V lednu p?i?lo takmě? stejně veliké risiko plebiscitu v Sársku, po něm těsně následovalo ve?ejně ohlá?ené německé hore?né zbrojení a na je?tě ne- utichnuv?í rozru?ení, je? vedlo k obecn?m závod?m ve zbrojení dosud trvajícím, navázal habe?sk? konflikt se v?emi sv?mi hroziv?mi reflexy na poměry v Evropě a ve světě. ?ijeme v době, která p?íli? rychle zapomíná. Snad na ?těstí je tomu tak, jinak by lidské nervy toto napětí, které sotva trochu poleví, hned novou událostí je znovu vybi?ováno do ?ílenství, nemohly vydr?et. Av?ak pí?eme-li o věcech hospodá?sk?ch, slu?í se tyto politické p?í?iny hospodá?ské krise d?kladně a v?dy znovu p?ipomenout.Rok 1935 ukázal, ?e ?eskoslovensko je jako obvykle opětně za evropsk?m v?vojem pozadu. Ve t?etím ?tvrtletí r. 1935 stoupla na?e pr?myslová v?roba na 71% v?roby z r. 1929, tedy o necel?ch 11% proti nejhor?í době krisové a jen málo p?ed?í loňsk? pr?měr. Jenom H o- landsko je na tom h??e ne? my, nebo? pokleslo na 64% a málo pr?myslové Polsko, kde tedy pr?myslová v?roba nemá zdaleka ten v?znam jako u nás, je na 67%. Také Francie je zle posti?ena, nebo? klesla opětně na krisovou úroveň 73%.V?echny ostatní státy jsou na tom lépe ne? my a ne? státy právě zmíněné. Tak Spojené státy americké dostihly 78%, ná? soused, Rakousko, si vede stále lépe, je na 82%, Itálie díky vále?né situaci na 95%. Německo z podobn?ch d?vod? dostoupilo 96%, co? ov?em také je d?sledek obrovsk?ch ve?ejn?ch investic, které se odhadují na 50 a? 60 miliard K?. Ma?arsko je dokonce na 105%, av?ak vzhledem k jeho skleníkovému a trpasli?ímu pr?myslu není tím jeho krise zvlá?tě zmírněna, ba spí?e naopak, nebo? ma?arsk? stát a národní hospodá?ství na sv?j pr?mysl doplácí. Pak p?icházejí ji? státy, které s tohoto hlediska posuzováno vlastně p?ekonaly hospodá?skou krisi; index pr?myslové v?roby Velké Britanie stoupl na 110%, Skandinávie pr?měrně na 130%, Japonska na 153% a kone?ně sovětského Ruska, je? jde od první Pětiletky svou cestou, na 360%.O? jsme pozadu.Celkem tedy m??eme ?íci, ?e p?evá?né vět?ině pr?myslov?ch stát? se vede ji? lépe ne? nám. Stát?m, které u?ívaly zvlá?tních prost?edk?, jako na p?. operací na volném trhu, rozsáhlého podporování stavebního ruchu a velkorys?ch ve?ejn?ch investic, které po?aly alespoň poněkud ?ídit rozdělování úvěru podnik?m, se vede nejlépe. Jsou to státy skandinávské a Velká Britanie. O sovětském Rusku, které provedlo ji? ze zna?né ?ásti p?estavbu svého národního hospodá?ství, to ov?em platí v první ?adě. Státy s vále?n?mi tendencemi, jako Itálie, Německo a Japonsko, nám nemohou ov?em b?ti směrodatn?m ukazatelem skute?ného v?voje a ponecháváme je proto stranou.Tento v?voj lze vylo?iti je?tě jasněji, kdy? si uvědomíme, ?e světov? pr?měr pr?myslové v?roby v nejhor?ím roce krise 1932 (u nás a? 1933) byl o plnou t?etinu ni??í, ne? v posledním roce konjunktury 1928/1929, dnes v?ak dosáhl ji? 104% v?roby z r. 1929. To tedy znamená, ?e asi ‘/5 ztráty světová pr?myslová v?roba v pr?měru ji? dohonila, kde?to ?eskoslovensko dohonilo jen x/4 ztráty. To je málo, jak je patrno z toho, ?e Polsko dohonilo asi */, ztráty, Spojenéstáty americké asi2/?, Rakousko 1/9, Itálie 2/a, Ma?arsko 4/s, zatím coVelkáBri- t a n i e je s ostatními jmenovan?mi státy nad konjunkturní úrovní.Podle ?et?ení Condliffov?ch, konan?ch s pomocí obrovského aparátu Spole?nosti národ? v ?enevě, lze soudit, ?e ji?ní polokoule prosperuje, ze severní polokoule se podstatně vede lépe jenom Anglii, Skandinávii a Rusku. Ve Spojen?ch státech americk?ch v?ak je nyní zlep?ování na zna?ném postupu, t?eba?e celková data je?tě neznáme. Av?ak z toho, ?e stavební ruch proti loňsku se zdvojnásobil, ?e ceny stoupají a ?e v?roba aut stoupla o t?etinu, je vidět, ?e p?í?tí data o americkém hospodá?ství budou vypadat lépe. Také Velká Britanie je na stálém vzestupu, kde?to Francie zaznamenává pokles zahrani?ního obchodu na minimum z doby krise, vzestup nezaměstnanosti asi o ’/? a pokles pr?myslové v?roby témě? O ’/io.Abychom si toto poznání je?tě ujasnili, udělejme si srovnání, jak se změnila pr?myslová v?roba ve stejn?ch prvních měsících roku 1935 proti roku 1934.V ?ele krá?í sovětské Rusko, jeho? pr?myslová v?roba stoupla během roku o 23%. Za ním jde Itálie s 19%, co? souvisí s habe?skou válkou a není tedy v mezích zdravého v?voje. Pak následují Německo a Chile se vzestupem o 17%, z nich? u Německa jsou d?vody vojenského rázu, u Chile návrat hospodá?ské konjunktury. Japonsko zaznamenává p?ír?stek pr?myslové v?roby o 14%, Ma?arsko o 13%, Rakousko o 11%, Polsko o 10%, tedy skoro vesměs státy, kde podíl pr?myslové v?roby na národním hospodá?ství je mal?. Belgie vykazuje zlep?ení o 9%, Norsko a ?védsko o 7%, Dánsko a Kanada o 5%, Spojené státy americké o 4%. Mezi státy, které vykazují v prvních měsících leto?ního roku proti roku loňskému zhor?ení v pr?myslové v?robě, je nejvíce posti?eno Holandsko, je? ztratilo 17%, pak Francie s 8%, bohu?el následuje ?eskoslovensko s 5%, v té?e kategorii je Finsko a kone?ně poslední je R u- m u n s k o s nejmen?í ztrátou 3%.Nevypadá tedy bohu?el na?e hospodá?ská situace, posuzována o?ima ?enevského experta, nikterak p?ívětivě. Je t?eba ov?em dodat, ?e v druhé polovině leto?ního roku nastalo u nás mírné zlep?ení, jak uká?eme podrobněji dále.Obra?me nyní pozornost na rozsah světového obchodu a podívejme se, jak si zde vedl svět a jednotlivé státy u srovnání s ?eskoslovenskem. P?epo?ítáme-li ceny zbo?í na zlato a ozna?íme-li jako obvykle rok 1929 rovn? 100, dosáhl letos v ?ervenci v pr?měru světov? v?voz 33%%, kde?to loni v ?ervenci ?inil 32.4%. P?i základně 1925 a? 1928 rovné 100, p?i hodnotě rovně? ve zlatě, vyrovnané metodou dvanáctiměsí?ních klouzav?ch pr?měr?, klesl ?eskoslovensk? v?voz se 104 z r. 1929 na 29.9 r. 1933, v prvním ?tvrtletí r. 1934 stoupl na 30.7, ve t?etím na 31.6, na něm? se udr?el i v posledním ?tvrtletí loňského roku, v prvním ?tvrtletí r. 1935 ?inil 31.4. H??e je na tom jenom americká Unie, která zaznamenává nep?eru?en? pokles od r. 1929 se 107 na 25.4 v prvním leto?ním ?tvrtletí. Německo pokleslo se 126 r. 1929 na 46 r. 1933, av?ak v prvním ?tvrtletí loňského roku dosáhlo ji? 42.2, v leto?ním pokleslo opětně na 38.2. U Francie pokra?oval p?ím? pokles od r. 1929 do 1933 s 94 na 35, v prvním ?tvrtletí loňském ?inil export 34, letos p?esně tolik co ná?, toti? 31.4. Velká Britanie klesala od r. 1929 se 101 na 34.2 v loňském a na 34.6 v leto?ním prvním kvartále. Jak vidět, mdloba exportu je obecná.Jiné osvětlení poskytují data o po?tu nezaměstnan?ch z celkového po?tu pracovních sil. Nejh??e je posti?ena americká Unie, kde 22% v?ech pracovních sil je nezaměstnáno, pak následuje Rakousko se 14.7%, Holandsko se 14%, Geskoslo- vensko s 13.8%, Velká Britanie s 11.9%, P o 1- sko s 11.7%, Německo s 11.1%, Itálie s 9.5%, Belgie se 6.7%, ?v?carsko se 4.7% a Francie s 3.2%. p?i ?em? slu?í poznamenat, ?e data u posledních t?í stát? jsou podle ?enevské publikace neúplná.Na těchto datech, srovnáme-li je s rozmachem pr?myslové v?roby, je také vidět, jak silně se kde projevuje nahrazování lidí strojem, toti? vliv racionalisace a ma?inisace. Pr?myslová, v?roba stou- pá. po?et nezaměstnan?ch v?ak neklesá, proto?e jsou nahrazováni strojem a ti, kte?í pracují, vybi?ováni risikem ztráty práce a vědeck?m ?ízením práce k vy??ímu v?konu. Kromě toho ov?em platí o tomto nepoměru dat mezi stoupnuv?í pr?myslovou v?robou a málo klesající nezaměstnaností to, co u nás: nemo?nost vystěhovalectví a p?íchod nov?ch generací na pracovní trh zp?sobuje stoupání nezaměstnanosti, anebo alespoň zaviňuje neklesání po?tu lidí, kte?í jsou bez práce, v takovém rozsahu, v jakém by na základě zv??eného objemu v?roby se měl projevit.O jakém zlep?ení m??eme mluvit?Zb?vá nám probrat podrobněji poměry v ?eskoslovensku a srovnat změny, je? se jeví v dosavadním v?voji roku 1935 u srovnání s rokem 1934. O? nám jde, je ukázat, zda zlep?ování, které nastalo r. 1934 proti nejhor?ímu roku krise a které jsme zde tak ob?írně vykládali, potrvalo také r. 1935 a v jakém rozsahu. Z toho pak m??eme usoudit, jak? bude v?voj hospodá?ské krise dále. I tu nechceme nic zastírat, nebo lí?it p?íznivěji, ne? věci jsou. Lépe je ?íci pravdu v?as, ne? budit zbyte?né iluse a naděje.Sestavíme-li si indexy ?eskoslovenské pr?myslové v?roby, opro?těné od sezónních vliv?, na základě 1925—1928 rovná se 100, vidíme, ?e r. 1930 klesla na?e pr?myslová v?roba na 90, rok nato na 80, r. 1932 na 70 (65 v druhém pololetí), r. 1933 na 69, na?e? ji? v druhém pololetí nastal znám? obrat směrem nahoru, v něm? jsme ov?em byli pozadu asi o rok za světov?m zlep?ením, na 72. Roku 1934 pak v prvním ?tvrtletí ?inil index na?í pr?myslové v?roby 74, ve t?etím 80 (v druhém dokonce 82!), pak klesl v prvním leto?ním ?tvrtletí na 77.3, v ?ervenci stoupl opětně na 80.4 a v srpnu na 81. Lze tedy ?íci, ?e na?e pr?myslová v?roba vykazuje mírné zlep?ení proti loňsku.V prvním ?tvrtletí 1933, podobn?m zp?sobem mě?en, ?inil index na?eho v?vozu 44, r. 1934 48, letos 49, v ?ervenci stoupl na 54, v srpnu na 55, v zá?í lehce oslabil opět na 54. Tomu odpovídají také odběry surovin a po?et p?istaven?ch ?elezni?ních vagon?, tak?e i situace ?s. státních drah se mírně proti loňsku zlep?ila. Loni v lednu bylo p?istaveno 305 tisíc vagon?, letos 320 tisíc, loni v dubnu 334 tisíc, letos 344 tisíc, loni v ?ervenci 346 tisíc, letos 372 tisíc.V?voj na?eho zahrani?ního obchodu je poněkud hor?í ne? v?voj pr?myslové v?roby. P?i základu 1925—28 rovném 100, po?ítáno v měně nedevalvované, ?inil loni v prvním ?tvrtletí dovoz 32.2, letos 27.6, av?ak stále se zlep?oval, a? dosáhl letos v zá?í 34.8, kde?to loni v zá?í byl pouze 27.9. Export v prvním kvartále loni i letos ?inil 28.9, v zá?í loni 37.3, letos 32.7. Obrat se ov?em za prvních osm měsíc? letos proti loňsku zmen?il o 1.8%, po?ítáme-li jen ?ist? obchod se zbo?ím, p?i ?em? na v?voz p?ipadá vzestup v této době o 7.6%, kde?to na dovoz pokles o 5.1%. V exportu stoupl v?voz hotov?ch v?robk? za leto?ních osm měsíc? proti loňsku o 5.3%, ale dovoz surovin poklesl o 8.9%. To patrně znamená, ?e ná? pr?mysl nepo?ítá s dal?ím o?ivením. Sou?asně poklesl v d?sledku na?eho dal?ího ochuzování a vzhledem k obecnému ?krcení obchodu import hotov?ch v?robk? k nám o 3.2%. Zejména v?voz cukru, d?íví, uhlí, tedy hlavních hromadn?ch v?robk?, nedosáhl bohu?el v tomto období loňské v??e.To se projevuje také ve v?voji nezaměstnanosti u nás. Polo?íme-li ná? nejhor?í rok, 1933, na roven 100, ?inila nezaměstnanost v prvním ?tvrtletí loňského roku 97 a klesala stále a? do posledního ?tvrtletí r. 1934. kdy dosáhla 91.5. Letos pak v prvním ?tvrtletí je ji? zna?ně ni??í ne? byla v té?e době loni, ?iní toti? 92.5 a na této v??i trvá i v druhém ?tvrtletí, kdy mírně dále oslabuje na 92.4. Se?adíme-li si absolutní ?ísla po?tu nezaměstnan?ch v měsíci zá?í od r. 1929 do roku 1935, dostaneme tuto ?adu: r. 1929 pouze 34.341, pak trojnásobn? vzestup r. 1930 na 104.534, tento po?et se r. 1931 více ne? zdvojnásobí na 228.351, r. 1932 se opětně zdvojnásobuje po?et nezaměstnan?ch z minulého roku, stoupá na 486.935 a r. 1933 dosahuje vrcholu, toti? 622.561 osob. Loni ?inil po?et nezaměstnan?ch v zá?í 576.267 osob, letos 571.670. To znamená, ?e jsme na tom lépe ne? loni a p?edloni, ale h??e ne? r. 1932. Po?et nezaměstnan?ch tedy se blí?í stavu z posledního roku p?ed krisi. Jin?mi slovy: z nej- hor?ího jsme v tomto směru venku, ale situace je stále je?tě velice zlá.?Po?ítáno velmi zhruba, je v?sledek těchto úvah asi tento: rok 1934 znamenal pro na?e národní hospodá?ství zlep?ení asi o 10% proti r. 1933, kter? byl nejhlub?ím bodem krise u nás. Rok 1935 bude znamenat rovně? zlep?ení, av?ak asi jen 5%.i To znamená, ?e zlep?ení sice se udr?uje a pokra?uje, av?ak zvolnilo se skute?ně nebezpe?ně. Kdyby v?voj měl pokra?ovat takto, budeme ?iti u nás v hospodá?ské krisi je?tě ?ty?i, mo?ná pět let. Co by to znamenalo, vidíme u? dnes na poklesu porodnosti, na rostoucí podv??ivě ?irok?ch vrstev lidov?ch, která je tak hrozivá, ?e nezaměstnan?m a ?patně placen?m pracovník?m se podle svědectví léka?? p?estávají hojit rány po operacích, vidíme to na spot?ebě pro lidské tělo nutn?ch, ale dra??ích potravin a uviděli bychom i jiné d?sledky.Nechceme v tomto ?lánku vykládat, co dělat. P?ipomínáme v?ak znovu slovo proslulého statistika Woytinského, ?e deprese m??e b?ti pro národy stejně zlá, jako krise, trvá-li dlouho.literatura a uměníi ii?ii ■?i?^3?^BaHM?wiLM^.^->i--nTT,T~rnwiWTr,gnBiraiTTTwrwiiiiiiiiiiiii ■miiiiiiiiiii h i mu imihiimOtto R á d 1:?e?i a Nobelova cena?Idealisti?tí“ Francouzi.p?ehlédli jsme minule, komu z germánsk?ch autor? bvia udělena Nobelova literární cena: viděli jsme, ?e z devatenácti cen, je? p?ipadly na autory těchto zemí, dostalo se jich jen ?est autor?m skute?ně světového poslání. Z toho je patrna silně germánská orientace sympatií Nobelova stockholmského komitétu. Je?tě jasněj?í nám bude tato tendence, srovnáme-li s po?tem 19 poctěn?ch p?íslu?ník? národ? germánsk?ch po?et 11 ?len? národ? románsk?ch.Z Francouz? dostal Nobelovu literární cenu básník liberalistické spole?nosti Sully Prudhomme, autor ?ítankové básni?ky o puklé váze. Toto udělení ceny roku 1901, jako?to první literární Nobelovy ceny v?bec, vyvolalo — v roce, kdy ?il Tolstoj, Meredith, Zola, Ibsen a jiní — nejvy??í údiv a bylo ?patn?m znamením pro budoucnost.Tak zvan? ?filosofick? básník“, autor ploch?ch ?filosofick?ch“ ver??, parnasistick?ch ve formě, nezajímav?ch ve v?raze, opěvatel abstraktní Spravedlnosti, Svědomí, ?těstí a Obětavosti, měl b?ti representantem světové literatury na prahu dvacátého století? Budoucnost dala těmto pochybnostem docela za pravdu a formální poeta, badatel v umělecké i nábo?enské filosofii i prosaik Prudhomme pat?í ji? dnes, ?tvrtstoletí po své smrti, docela mrtvé literatu?e.?Idealism“, po?adovan? Nobelem, mátl d?kladně ctihodné ?leny komise. Kdo jin? měl jim roku 1904 p?ipadati světově v?znamn?m, ne-li idylik venkovského ?ivota proven^alského, Frederik Mistral, jen? vzbudil u? p?ed tím zálibu Francouzské akademie? Kdo byl idealisti?těj?í, ne? autor básní a epos?, opěvujících krásu nedot?eného venkova, je? k tomu ke v?emu byl je?tě trpěliv?m filologem a skoro dvacet let pracoval na tlustém slovníku novoprovencalského ná?e?í a byl doctor honoris causa hallské a bonnské university? Kdo jin? měl imponovati profesor?m, ne? básnící filolog? Dnes víme bohu?el jasně, ?e kdysi módní a slavené hnutí ?félibr?“ bylo (p?es v?echen p?ím? vztah k na?í vlastní literatu?e) skupinou daleko p?eceněnou, a ?e i Mistralovo hlavní dílo ?Miréio“ (Ma?enka) je slabé a te? u? docela ne?tené.I obdiv pro Maurice Maeterlinck a, jen? byl Nobelov?m laureátem z roku 1911, u? silně poklesl a jeho poetické kouzlo hodně vy?ichlo. Novost podivné dikce jeho ?loutkov?ch dramat“ u? minula a z?stala jen jejich umělko- vanost a v?ech těch ?nebezpe?n?ch naivností, nepot?ebn?ch scén, udiven?ch opakování, je? dodávají osobám zdání, ?e jsou poněkud nahluchl?mi náměsí?níky, potulujícími se v trapném snu“, kter?ch se Maeterlinck podle své p?edmluvy k ?Princezně Maleině“ nebál, m??eme dnes u? na scéně tě?ko ztrávit. Lalou cítí správně, jak to v?echno rychle p?estárlo, v?echno to p?íli? vyumělkované: ?p?íli? mnoho star?ch vě?í, holubic, symbolick?ch klí??, nezdrav?ch zámk?, umělkovan?ch protiklad?, v?ech těch fale?ně naivních ?jste krásná“, těch polibk? na du?i, těch dialog? se st?ídav?m blábolením a sentencemi mystické filosofie, v nich? se mísí barbarství a preciéznost“. Je to v?echno je?tě ?idealismus“ v no- belovském slova smyslu, dnes v?ak, kdy se Maeterlinck zcela vzdálil od básnické tvorby k filosofické meditaci, uvědomujeme si jasně, jak mozková byla ve svém základě v?echna p?edstíraná poetická bezprost?ednost a naivnost.Moderní Francie, trochu bez krve.Roku 1915 dostává Nobelovu literární cenu opět jeden profesor mezi básníky: Romain Rolland, u?itel dějin umění na Ecole normále supérieure a profesor dějin hudby na pa?í?ské Faculté des lettres. Komise, která uprost?ed světové války Rollanda poctila touto vysokou cenou za ?vysok? idealism jeho spisovatelské ?innosti a jeho pravdivé zobrazování lidsk?ch postav, je? svěd?í o hloubce citu“, v?ak ve ?v?carském vyhnanci nectila pacifistu, internacionála a protinacionalistu, n?br? daleko spí?e protivníka národní Francie, biografa německ?ch hudebník?, jen? v ?Janu Kry?tofovi“ kladl most z Německa do Francie. Francie byla pobou?ena tímto udělením ceny, které se jí ve chvíli zoufalého boje o existenci proti německé militaristické surovosti zdálo protifrancouzsk?m — a známe-li germanofilské tendence ?védské akademie a silné sympatie k Německu, je? se ve skandinávsk?ch zemích projevovaly za světové války, nedáme tomuto francouzskému názoru docela za nepravdu. Je mo?né, ?e Rolland, básnick? epigon, producent mnoha u?lechtil?ch historick?ch programních dramat, autor formálně anarchistick?ch mohutn?ch románov?ch epopejí a poutník po dalekém orientu je dnes po dvaceti letech ?védské akademii vzdáleněj?í, ne? kdysi. Ne pro to, co tomuto lidsky neoby?ejně u?lechtilému autoru chybí na básnické bezprost?ednosti a inspirovanosti, n?br? pro to, co ho p?ivedlo na stranu nekompromisního kosmopolitismu, socialismu a protifa?ismu.Stejn?m politick?m v?vojem pro?el svrchovaně kultivovan? a delikátní akademik Anatole France, jen? na Nobelovu cenu musil ?ekati a? do roku 1921. Nikdy se nese?lo v literatu?e tolik historické vzdělanosti s tak bezprost?edním a zlomysln?m humorem, tolik poesie ve sv?dně po- lírované zdvo?ilé dikci Voltérova století, tolik ironického i zálibného archaisování s tak ?iv?m smyslem pro ?ivotní detail. Nikdo druh? neodpovídal po?adavku nobelovského ?idealismu“ dokonaleji, ne? tento hrav? ?tená? star?ch kronik a legend, ne? tento re?isér nap?l snov?ch a imaginárních p?íběh? vzdělaného flamendra Jeron?ma Coignarda a naivního kuchtíka, ne? tento vá?niv? kritick? odp?rce naturalistú a Emila Zoly, jeho? dílo nazval ?hromadou svinstva“. France v?ak ve svém románovém cyklu z doby drey- fussovské Francie p?íli? zesmě?nil vydělávající vlastence, katolicisující ?idy, politisující mě??any v parádních salonech a v posledních letech projevil p?íli? otev?eně své sympatie k nejlevěj?ím politick?m směr?m, tak?e musil dvacet let ?ekati na cenu, je? mu rozhodně p?íslu?ela.Poslední z francouzsk?ch literárních nositel? Nobelovy ceny je profesor filosofie a ?len akademie Henri Bergson. Roku 1927 byl obda?en literární cenou za p?íslu?nost k směru idealistickému, ?jen? rozdrtil v trosky p?ekonané materialistické nazírání na svět“. Díla tohoto hlasatele ?tvo?ícího v?voje“, jen? popíral ??as“ a nahrazoval jej ?trváním“, jen? vlastní podstatu světa viděl ve ?vitálním elánu“ a vybudoval novou spiritualistickou metafysiku, ov?em vdě?ila velkou ?ást svého úspěchu a skvělosti své formy a mistrné dikci Bergsonově, a ?asto jen zdánlivá hloubka jeho mystiky strhovala zejména nacionalistickou mláde?.Italové a ?panělé.Giosué Carducci, jen? se stal nositelem Nobelovy literární ceny u? roku 1906, je dostate?n?m svědectvím toho, jak ?védská akademie měla nejlep?í v?li věnovati svou pozornost italské literatu?e. Volba v?ak byla tě?ká, poněvad? moderní italská literatura je chudá a vedle D’Annunzia s jeho extati?ností, latinsk?m opovrhováním ?barbary“ v?ech ostatních národ?, s jeho artismem a romanticky estétskou mystikou krve, rozko?e a smrti nemá velk?ch jmen. Proto padá první volba na Carducciho, eklektika, jen? ?zbásnil v?e, co do té doby ?etl“ (Spannocchi), jen? v neosobním slohu pamasist? psal své ob?aloby a ve formě antick?ch ód ver?oval moderní témata (na p?. ?Na nádra?í“), jen? v záplavě slov uctíval pohanství, Garibaldiho a latinství, jen? byl divok?m antiklerikalem a materialistou, a vrátil se k církvi, jen? nenáviděl královskou ?mrzkou holotu“ jako ohniv? republikán a pak psal básně na oslavu italské královny Marghe- ritty. Typick? autor pro Nobelovu cenu: pln? u?lechtil?ch snah, ale ?istě rétorick? talent.Kdy? roku 1926 dostala Nobelovu literární cenu sardinská povídká?ka Grazia Deledda, bylo asi hlavním motivem udělení faktum, ?e cel?ch dvacet let ?ádn? italsk? autor u? Nobelovu cenu neobdr?el. Nobel?v komitét o této autorce mnoha román? a mnoha lidov?ch povídek nedovedl ?íci nic jiného, ne? ?e její díla ?jsou nesena vysok?m idealismem . .. lí?í v nich s plastickou názorností ?ivot na svém rodném ostrově a pojednává o v?eobecně lidsk?ch problémech s hloubkou a s teplem“. Deledda, vedle Lagerlófové a Undsetové t?etí ?ena, vyznamenaná Nobelovou literární cenou, p?edstavuje nejhlub?í pokles, jeho? rozhodování Stockholmské akademie dosáhlo.I proti Luigimu Pirandellovi obstojí nejedna vá?ná kritická námitka, p?ece v?ak se dostalo jeho loňsk?m jmenováním Nobelovy ceny autoru skute?ně světovému, v?znamnému dramatikovi, jen? o?ivil moderní divadlo originálním zp?sobem a vytvo?il si celou ?kolu. Se?adíme-li Piran- dellovy náměty, poznáme, co je chladné mechani?nosti v jejich volbě: zejména ve sv?ch dramatech, která se vzdálila od realistick?ch po?átk? jeho prózy do sféry ?isté jevi?tnosti, konstruuje si Pirandello bezkrevné p?ípady, dovozuje své psychologické a noetické experimenty. Ale v?ude tam, kde se tento rafinovan? estetik nové scénické dramaturgie nestává sám obětí tak zvan?ch pirandellism?, bluff?, jimi? pracují jeho epigoni, v?ude tam ukazuje se svou znepokojivou hrou s pravdami i ilusemi a sv?mi děsiv?mi pokusy s nesouvislostí lidského vědomí vá?n?m autorem světové úrovně.Vedle t?í Ital? dostali Nobelovu literární cenu také dva ?panělové; jedin?m problémem, kter? tato dvě jmenování autor? vyvolávají, je otázka, kdo z nich si ceny zaslou?il méně. Ani historik moderní ?panělské literatury Jean Cassou na ni nedovede uspokojivě odpověděti.O Josém Echegarayi praví Cassou: ?Byl to jeden z největ?ích omyl?, spáchan?ch ve jménu Nobelově.“ Nem??eme byt d?vě?ivěj?í, ne? tento znalec svého oboru a nem??eme b?ti shovívavěj?ími k tomuto laureátovi, jen? se zab?val studiem matematiky, mechaniky, finan?ní vědy a nár rodního hospodá?ství, byl st?ídavě poslancem, ministrem obchodu, ministrem vyu?ování, sociologem, autorem ?edesáti divadelních her ve ver?ích i v próze a kone?ně nositelem zlatého rouna. Nebyl ni?ím jin?m, ne? autorem povrchních spole?ensk?ch komedií ve slohu Augierově, technikem efektní jevi?tní formy jako Dumas mlad?í, pouh? povrchní talent se zálibou pro umělkovanost a pro p?ehánění a pro trapně ver?ované bizarní fabule, v ?ásti jeho her navazujících na tradici comedie dell’arte. Nobelova cena z roku 1904 mu k dlouholeté slávě nedopomohla: pamatuje se snad někdo, ?e byl v té době autorem, hran?m i v Národním divadle?O druhém ?panělském laureátu, Jacintu Benaven- t e, praví tent?? historik moderní literatury: ??lověk neví, ?ím by ospravedlnil Nobelovu cenu, kterou byl posti?en.“ Nobel?v komitét, jen? ho vyvolil roku 1922, uznal, ?e tento autor je obnovitelem slavné tradice ?panělského divadla. Jeho kariéra nebyla tě?ká: za?al ji jako bohat? dědic cestami po Francii, Anglii a Rusku, vydával ver?e a úspě?né ?Dopisy ?en“, napsal cyklus her ?fantastického divadla“ s velkou lehkostí, s cynismem a trochou melancholie, jeho? úroveň se kryje s tak zvan?m pa?í?sk?m ?bulvárním zbo?ím“. Vedle dramat psal i harlekinády, byl hercem i divadelním ?editelem, a jeho hry mají leckteré vtipné pozorování a p?íjemn? dialog. Nebylo dosud známo, ?e to sta?í ke kvalifikaci za ?nejdokonalej?ího světového autora své doby“, jak by to mělo odpovídati úrovni nositele Nobelovy ceny.Zapomenutí Slované.Zní to trochu humorně, ale musíme to napsati: v?ichni slovan?tí národové mají dohromady ve dvacátém století celkem t?i světové autory. První z nich se jmenoval Henryk Sienkiewicz, druh? Wladyslaw Reymont a t?etí je Ivan Bunin. Proti 30 (t?iceti) spisovatel?m germánsk?ch a románsk?ch stojí 3 (t?i spisovatelé slovan?tí, kte?í byli uznáni hodn?mi Nobelovy literární ceny. Ke sluchu ?len? Nobelova komitétu nikdy nedolehlo jméno Lev Niko- lajevi? Tolstoj, ani jméno Anton ?echov, ani jméno koho jiného z autor?, kte?í ?ili je?tě vedle Sullyho Prudhomma, Theodora Mommsena, Frederika Mistrala a Joséa Echega- raye. Není to ostatně u? ani k smíchu, ?eknete-li si, ?e největ?í literární cena světa je spravována lidmi, kte?í vá?ně rozhodli o tom, ?e Rudolf Christoph Eucken získal si vět?í zásluhy pro lidstvo a je autorem idealisti?těj?ím, ne? Lev Nikolajevi? Tolstoj. Stalo se tak roku 1908, dva roky p?ed smrtí Tolstého. Jak se máme domnívati, ?e k sluchu těch?e ?biskup?, arcibiskup? a profesor? ve v?slu?bě“ měla doleh- nouti jména Vrchlick?, B?ezina nebo Jirásek?Nebu?me nevra?iví a tě?me se ze dvou polsk?ch úspěch? s Poláky, i kdy? je nám jasno, ?e Jirásek ve srovnání se Sienkiewiczem nebyl naprosto autorem inferiorněj?ím: jejich rozdíl tkví spí?e v tom, ?e vněj?í stránky jejich vnit?ně velice p?íbuzného díla byly ur?eny tím, ?e Polák ..jako pták na k?ídlech p?eletěl ohromné prostranství od Nového Yorku do San Franciska“, ?e se usadil v Kalifornii, d?chal vzduch nad Tich?m oceánem, ?il velkou ?ást ?ivota v Ital?, v nitru Afriky, v Ca?ihradu, v ?ecku, ve ?v?carsku — zatím co ?ech byl profesorem v Praze, kterou zaměňoval za idylick? Hronov. Stejně směle m??eme ?íci, ?e K. M. ?apek-Chod je autorem stejné úrovně jako Reymont, a ?e je mo?ná je?tě originálněj?í a evrop?těj?í ne? polsk? aplikátor zolovsk?ch naturalistick?ch zásad. I kdy? tito dva ?e?i se vyrovnají literárním nadáním dvěma Polák?m, z?stává v jejich díle pro nás nepost?ehnuteln?, ale pro cizinu patrn? odlesk na?eho d?ívěj?ího provincialismu.Pop?ejeme tedy Henryku Sienkiewiczovi jeho slávu zakladatele moderního historického románu, popularitu jeho polské trilogie i oblíbenost jeho ?Quo vadí?“, dílo nezma?ilé vitality, jak ukazují nová a nová zfilmování. Sienkiewicz měl ve sv?ch dílech smysl pro to, co je to ?big show“, co je to velká podívaná, byl Cecilem B. de Míliem historického románu. Taková díla — ve spojení s tak ??astnou povahou u?lechtilého vlastence, bojujícího za práva svého porobeného národa, a skute?ného světoob?ana sv?mi zahrani?ními styky — nemohla nemíti úspěchu a jejich poctění Nobelovou cenou ji? roku 1905 je úspěchem v?ech Slovan?.Ze Wladyslaw S. Reymont se dostal roku 1924 do té?e ?ady, p?i?ítáme spí?e obratné polské propagandě, která dovedla ??astně vyu?iti zákulisních politick?ch vliv?, ka?doro?ně p?sobících na stockholmsk? komitét. Autor ?Sedlák?“ je p?ece pravověrn? naturalista, jen? napodobil Zolovu ?Zemi“ ve svém díle nejen ve věrném nakupeni ?lidsk?ch dokument?“, v mno?ství brutálních scén, lí?ících stinné stránky venkova, v robustním sexualismu, v bezmocném fatalismu hrdin? a jejich mystickém spoutání s p?dou, n?br? i ve vněj?ím rozdělení lí?ení podle ?ty? ro?ních dob. Ostatně i v zatla?eném smyslu pro lyriku mají Zola a Reymont spole?n? rys. Je velkou ironií, ?e star? pan Alfred Nobel byl právě z největ?ích odp?rc? naturalismu a byl pevně p?esvěd?en, ?e se lidu mají literaturou tlumo?iti pocity p?evahou ideální.Skoro provokativně p?sobí pro hodnotitele ruské literatury, ?e pa?í?sk? emigrant Ivan Alexějevi? Bunin je jedin?m ze v?ech rusk?ch spisovatel?, kter? kdy obdr?el Nobelovu cenu. Jeho jmenování roku 1933 bvlo patrně proti- sovětskou demonstrací Nobelova v?boru, jen? chtěl dáti najevo, ?e pro něj neexistuje ani Maxim Gorkij, ani kter?koli autor Sovětského svazu, n?br? jenom ?lověk starého ?ádu. Rozhodovala-li tu neznalost, mohli se rozhodující ?véd?tí literární kritici informovati ve známé Poznerově p?íru?ce o sou?asné ruské literatu?e, v ní? se podává dob?í portrét tohoto opo?děného napodobitele klasik?, na něm? jsou patrny zejména v?echny slabosti ruského realismu, záliba v nekone?n?ch popisech, rekonstrukce statick?ch fotografií, ztrácení v detailech, chlad rekonstrukce, vylu?ující jakékoli citové zabarvení, záliba v nudn?ch v?po?tech a nuda siln?ch svazk? bez jakékoli dějové akce. Heslo: nikoli Tolstoj, nikoli ?echov, nikoli Gorkij, n?br? Bunin — to je smutn? akord pro hodnocení literární prozíravosti a nestrannosti hodnoceni ?len? ?védské akademie, pově?en?ch rozhodováním o udělení největ?í literární ceny na světě.Jak se to dělá.P?ehlédneme-li rozhodování Nobelova komitétu za cel?ch 35 let, pozorujeme z?etelně t?i epochy. V první (1901—07) jsou podělováni auto?i znám?ch a módních jmen evropsk?ch bez jakéhokoli favorisování Seve?an?: tehdy byl vy- velen Francouz Prudhomme a Mistral, Němec Mommsen, ?paněl Echegaray, Ital Carducci, Angli?an Kipling a Polák Sienkiewicz vedle jediného Nora Bjórnsona.Druhé období (1908—1920) jeví úpadek jak ve volbě imen, tak i ve z?ejmém protě?ování nordick?ch národ? a Němc?. Tehdy dostali cenu ze Seve?an? Lagerlófová,, Hei- denstam, Gjellerup, Pontoppidan, Hamsun, z Němc? Eucken, Heysse, Hauptmann, Spitteler: zejména p?ed světovou válkou dostává ka?d? druh? rok Nobelovu literární cenu Němec. Ze v?ech ostatních literatur nedo?lo za těchto dvanáct let na nikoho, ne? na Maeterlincka, Rollanda a Tagora.T?etí období (1921—34) je jasnou reakcí na tuto jednostrannou praxi, uctívá autory nejr?zněj?ích národ?, mezi nimi? najdeme za cel?ch ?trnáct let jedinou seve?anku Undsetovou. Vedle ní jsou tu z Francouz? Anatol France a Bergson, z ostatních román? Benavente, Deleddová a Pirandello, ze Slovan? Reymont a Bunin, z angloamerické literatury Yeats, Galsworthy, Sinclair Lewis a Shaw, z Němc? Thomas Mann. A? na ?etné omyly v hodnocení, vzniklé ze snahy, ?aby se na ka?dého z velk?ch národ? jednou dostalo“, vidíme v tomto období jakousi nápravu a vět?í objektivnost.Tak vypadají v?sledky rozdělování Nobelov?ch cen na poli literárním. V?sledky ve ?ty?ech ostatních oborech, na ně? se dostává také ka?doro?ně jedné milionové Nobelovy ceny, jsou podstatně rozdílné: ve t?ech oborech ?istě vědeck?ch, ve fysice, chemii a medicíně, b?vá ka?doro?ně daleko men?í po?et kandidát?, konkrétní v?sledky badání ka?dého jednotlivce se dají objektivněji a nepopiratelněji zjistiti a vymykají se z dosahu dilentantského p?ezkoumávání, tak?e zpráva o v?sledcích b?vá p?ijata bez velik?ch debat a bez velkého zájmu u národ? jin?ch, ne? poctěn?ch.Páté ceny, Nobelovy ceny mírové, kterou rozděluje ka?doro?ně Norská Storthing a nikoli ?védská akademie, a jí? b?vají poctěni vět?inou profesionální politikové (Wilson, Nansen, Chamberlain, Briand, Stresemann a j.) — si pov?imneme jindy. Omezujeme se tu jen na cenu literární, která vyvolává ka?doro?ně nejvíce kritik v novinách celého světa.?ádná z těchto pěti cen nemusí podle statutu Nobelovy nadace, jen? byl na vysvětlení nejasné závěti namáhavě vypracován, b?ti udělena ka?doro?ně: sta?í jedno udělení za ka?d?ch pět let. V praxi se v?ak udělují ceny a? na malé v?jimky v ka?dém oboru ka?doro?ně, netrpělivost kandidát? je na celém světě velká, je jich mnoho, a kone?ně si ani Nobel?v komitét nechce dát ujít p?íle?itost, aby alespoň jednou za rok o sobě dal na světě po?ádně promluvit. Tento Nobel?v komitét je sestaven z několika autor? osmnácti- ?lenné ?védské akalemie ve Stockholmu a má po ruce velk? Nobel?v institut s rozsáhlou knihovnou. Poněvad? ?védská akademie jako francouzská nebo jako na?e je organismus poněkud tě?kopádn?, slo?en? ze star?ch pán?, kte?í p?irozeně nemají ani mnoho zájmu ani mnoho zběhlosti v moderních literaturách světov?ch — rozhodují na základě návrh?, je? jim jsou posílány osobami k tomu oprávněn?mi.Těmito oprávněn?mi osobami, navrhujícími komitétu k v?běru své kandiláty pro obor literární, jsou ?lenové Akademií francouzské, ?panělské a ?védské, dále ?lenové humanistick?ch t?íd někter?ch jin?ch akademií a jim na roveň postaven?ch ústav? a spole?ností (mezi nimi?, jak se zdá, není na?e Akademie), a kone?ně profeso?i estetiky, literatury a historie na vysok?ch ?kolách akademick?ch. Z ?eskoslovenska jsou tedy oprávněni a ka?doro?ně fakticky podávají návrh kandidáta Nobelovy ceny universitní profeso?i ? u - sta, Ot. Fischer, Peka?, Tille, Bidlo, H?sek, Horák, Janko, Mathesius, Kraus a Pra?ák.Návrhy těchto osob ?lenové Nobelova komitétu podle své nálady bu? vezmou nebo nevezmou na vědomí a rozhodnou podle své nálady o tom, kdo ?uskute?nil nejznamenitěj?í díla idealistického směru v oboru literárním“, p?i ?em? ?nesmí b?ti pro p?isouzení ceny b?ti vzat jak?koli z?etel na národnost kandidát?, tak?e cenu obdr?í jen nejzaslou?ilej?í“. Kandidát je navrhován do konce ledna ka?dého roku, během měsíce ?íjna je vybrán, dne 10. listopadu je publikován ve v?ech novinách světa a na den 1. prosince je pozván do Stockholmu, v?ro?ní den Nobelovy smrti, kde? se ve velkém sále Královské akademie hudby koná slavnostní ceremoniel.My a Nobelova cena.Nedostali jsme ji je?tě nikdy a mnohé z nás to rmoutí jako nedostatek pozornosti k na?emu národu. Tihle zarmoucení zapomínají, ?e fakticky na udělení Nobelovy literární ani jiné ceny nemáme ?ádn? p?ím? nárok. Nobelovu cenu nedostali je?tě nikdy Portugalci, Rumuni, Jihoslované, Bulha?i, ?ekové, Finové, Jihoameri?ané, a mají také své básníky. Nedostal ji kromě Tagora je?tě nikdo z národ? v?chodních, ani nikdo ze spisovatel? mimo Evropu a Ameriku, a?koliv pro tuto praxi v testamentu Nobelově není opory. Vedle těchto na?ich zarmoucen?ch stojí jiní, na?i skromní, kte?í ospravedlňují jednání Nobelova komitétu a ?íkají, ?e pr? jsme národ p?íli? mal? a tak markantních světov?ch zjev? uměleck?ch je?tě nemáme. Tito skromní p?ehlí?ejí, ?e básník Yeats je také p?íslu?níkem malého národa irského a p?ece jen byl poctěn. A pro ně jsme také sestavili v těchto dvou ?láncích p?ehled v?ech dosavadních laureát? podle jednotliv?ch národností a pro ně jsme ukázali, ?e tito dosavadní nositelé Nobelovy literární ceny nejsou ?ádní bohové, n?br? auto?i z masa a kostí, s v?hrami i prohrami. Dobré t?etině autor? podělen?ch Nobelovou cenou m??eme postaviti po bok spisovatele na?eho umělecky stejně hodnotného. Nemusíme se proto cítit odstr?eni: srovnáme-li to, co se ve světov?ch novinách pí?e o nás dnes, a to, co se o nás vědělo p?ed patnácti lety, poznáme, jak jsme se dostali daleko svou vlastní prací, bez pomoci nobelovské reklamy.Co? ov?em neznamená, ?e nám na Nobelově ceně nemusí zále?eti v?bec. Udělení Nobelovy literární ceny neznamená dnes jen ocenění autora, to je ohromná reklama pro cel? národ. Teprve jí se v praxi stává národní literatura sou?ástí literatury světové. Velk? vpád skandinávsk?ch literatur do Evropy byl p?ed dvěma desetiletími podmíněn ?adou Nobelov?ch cen, udělen?ch autor?m, z nich? mnoh? by jinak dnes je?tě byl neznám?m jménem. Získání Nobelovy ceny pro na?eho kandidáta by proto mělo pro nás ohromn? v?znam kulturně propaga?ní. Toho si byli na?i kulturní pracovníci vědomi u? p?ed válkou, kdy? profesor Arno?t Kraus na své cestě do ?védská po stopách Smetanov?ch, měl je?tě tajné poslání, získati p?du pro udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Vrchlickému. Vypráví o tom:?Lze ?íci, ?e cel? národ byl svorn? ve snaze opat?it viditelné hlavě ?eské poesie toto vyznamenání a s ním i hmotnou nezávislost. Literární historikové sepsali od?vodnění. Kdo měl právo navrhovat, a to byli v?ichni profeso?i literární historie, podpisovali návrhy, jiní je p?ekládali, president Akademie Hlávka p?ispěl, tu?im, na vydání ?védské knihy Alfreda Jenssena o Vrchlickém, a tak i já jsem ochotně p?evzal úkol mi svě?en? a na své cestě vyhledal jsem v Lundu, Goteborgu, Stockholmu skoro v?ech osmnáct nesmrteln?ch — de ader- ton — ?len? Akademie slovesnosti, kter?m Nobel svě?il udělování ceny. P?esvěd?oval jsem je v potu tvá?e, ?e právě Vrchlick? je ten, kdo stvo?il ?det utmarkaste i idealisk rigtning“ ■— nejznamenitěj?í plod směru ideálního, jak znějí pythická slova závěti. ?inil jsem to tim up?ímněji, ?ím méně jsem těm slov?m rozuměl.Musil jsem ov?em po?ítati s jejich pojetím idealismu, af jsem mluvil se star?m p?ítelem ?eského národa, upsallsk?m historikem Hjárnem, nebo s oběma Hildebrandy, s archivá?em a antikvá?em ?í?sk?m, které jsem si dlouho pletl — s lundsk?m orientalistou Teg- nerem, —? a co hlavního s presidentem, star?m básníkem Wirsenem, kter? tenkráte suverénně rozhodoval, a o jeho? odpor se pravděpodobně lámaly snahy, aby cena byla udělena Vrchlickému. Jeho recense Jenssenovy knihy o Vrchlickém vyslovila jasně, ?e neshle- dává v ohromné produkci básníkově, kterou kniha tak zd?razňovala a znázorňovala, jednotící linii, kterou pokládal za nutnou charakteristiku velké básnické individuality. Teprve kdy? um?el a jeho místo jako ducha Nobelova v?boru zaujal Werner von Heidenstam, nabyl Jenssen pevné víry, ?e na Vrchlického dojde, — ale smrt básníkova u?inila v?em nadějím konec a zma?ila práci vynalo?enou.“Naděje v?ak byly marné. Po roce obdr?el cenu Sienkie- wicz, jeho? díla byla do skandinávsk?ch jazyk? p?elo?ena, zatím co od Vrchlického znali jen ?Barevné st?epy“, p?elo?ené ze druhé ruky. Vrchlick? byl rok co rok dále navrhován. Sám George B r a n d e s pevně doufal, ?e dojde také ?ada na Cechy a ?e ?pak nebude mo?no, aby obe?li na?eho drahého Vrchlického“ — ale smrt básníkova zma?ila tyto naděje.Na?i kandidáti po válce.Po skon?ení světové války o?ila otázka Nobelovy literární ceny u nás s novou ?ivostí. Zejména roku 1921 rozvinula se ?ivá diskuse. Ferdinand Peroutka napsal tehdy v lednu, v době, kdy se podávají do Stockholmu návrhy, v ?Tribuně“:?Situace státu, jak?m je ?eskoslovensko, jest taková, ?e udělení ceny znamená pro nás velk? krok do světového ?ivota, znamená, ?e bychom se pevněji usadili na mezinárodním fóru, ?e by k nám byla p?ipoutána pozornost, které tolik pot?ebujeme. Nezapírejme si, stalo se vinou poměr?, vinou nás sam?ch, snad vinou polohy a b?hví ?eho je?tě, ?e ná? obraz na světové tabuli je rozmazán, skoro smazán. ... Udělení ceny Rabindranathu Tagorovi znamenalo do jisté míry skoro objevení mladé Indie. Není pochyby, ?e Indie po?ala více existovati ve vědomí světa po tomto aktu. Svět po?al si uvědomovati, ?e v Indii je více ne? jen chatr?e pod palmami a d?ungle. I my bychom existovali více, kdyby ?eskému spisovateli byla udělena tato cena. I pro nás by to do zna?né míry znamenalo objevení... V p?ípadě udělení Nobelovy ceny byl by zájem světa o nás, o ná? kulturní ?ivot, spontánní. Cizina nep?ijímala by zájem o nás s povinnou laskavostí z na?ich vlastních rukou. Není zrovna p?íjemno ?íkati si takové věci, ale je to nutno a pravdivo ... Na?i kandidáti pro Nobelovu cenu musejí b?ti takového druhu, aby dovedli zájem o ná? du?evní ?ivot upoutati a zv??iti. Cizina musí cítiti, ?e se tu nějak sama vnit?ně obohacuje: musí se potkati s autorem, k němu? sama dovede nalézti ?ivotní a vroucí vztah. Musí se potkati s autorem světového dosahu, s autorem, kter? nemluví jen k jednomu národu, n?br? ke v?em, kter? dovede rozeh?átí i srdce Francouzovo, Angli?anovo, Italovo, jako to dovedou v?ichni velcí tv?rci.“Tehdy ujala se na podnět Srdínk?v věci sama na?e poslanecká sněmovna ve svém kulturním v?boru. Viktor Dyk se p?imlouval, aby se Národní shromá?dění postavilo za kandidaturu Aloise Jiráska, a navrhoval, aby se kandidatura Jiráskova podep?ela dílem ?U nás“. Kulturní v?bor sněmovny nato odhlasoval Aloise Jiráska za ?eskoslovenského kandidáta Nobelovy ceny. Mlad? parlament se tehdy ve své hor- : ? stí zkrátka pokládal za kompetentního pro v?ecko, co? dalo podnět k malé kocourkovské historii. Tehdy ani Viktora Dvka ani nikoho z hlasujících nenapadlo, aby si odíkzdi. do nedaleké universitní knihovny a dal si vyhledati Statnty Nobelova komitétu: v nich by se byl p?esvěd?il, ?e ?ádní- parlament na celém světě nemá nejmen?ího práva navrhovati Nobelovu komitétu kandidáty. V na?ich zemích mají k tomu v?hradně právo profeso?i estetiky, literatur a historie jako?to individuality. nikoli jako ?lenové nějaké akademie nebo nějaké fakulty. Proto ná? parlament tehdy udělal usnesení, které mohlo slou?iti jen k vybojování velké polemiky, je-li Jirásek skute?ně na mezinárodním fóru vhodn?m .-andidátem. Byly vá?né obavy, ?e kandidatura Jiráskova by p?es v?echnu vá?nost, kterou ná? národ chová k jeho jménu, mohla b?ti p?ijata v cizině s nechápajícím chladem — zatím co by kandidatura jiného autora snad mohla proraziti. Myslilo se tu p?edev?ím na Otokara B?ezinu. V debatě, kterou o tom Peroutka v ?Tribuně“ zahájil, napsal r. 1921:?Alois Jirásek nesporně znamenal pro ?esk? národ daleko více ne? Otokar B?ezina. Praktick? v?znam Jirásk?v a B?ezin?v nelze ani srovnávati. Jiráska ?etl cel? národ. Otokar B?ezina jakoby byl knězem hlou?ku zasvěcenc?. Jirásek je milovan?m autorem velké vět?iny, B?ezina básníkem malé men?iny. Prv? objevoval národ v historii, posiloval ho v tě?k?ch chvílích, jeho romány ovládaly ?eskou du?i, v?e, co bylo ?eské p?edstavě drahé a milé, co mohlo posíliti její sebevědomí, se v nich objevovalo. Jeho dílo bylo jako tlumen? rachot bubn? (hlasitě ude?iti v buben nebylo mo?no, nep?ítel byl p?íli? na blízku), volající do boje. Jirásek vychovával celé generace v úctě k národnímu bytí a národní slávě, udr?oval kontinuitu mezi historií a p?ítomností — druh? vychovával málokoho. Okruh jeho ctitel? byl v?dy velmi úzk?. Není v něm ani jasn?ch a p?esn?ch zásad. Mluví stále o jak?chsi tisíciletích, vesmíru, aeonech a brat?ích. Morální pou?ení z něho tě?ko si získat. Z Jana ?i?ky daleko spí?e. Nikdy nemísil se vliv B?ezin?v do denního ?ivota. Nijak není mo?no vylo?iti jeho dílo jako odboj proti rakouské zchátralosti: za zav?en?mi okenicemi, v tichu ?etly se jeho ver?e. Kulturní v?bor, navrhnuv Jiráska pro Nobelovu cenu, jednal, jakoby národ ?esk? sám měl odměniti některého ze sv?ch spisovatel?.Ale Nobelovou cenou nekorunujeme my, Nobelovou cenou vyznamenává mezinárodní svět. My nejv??e m??eme navrhnouti kandidáta tomuto světu nejp?ijatelněj?ího. A tu nutno ?íci: Jirásk?v okruh doma byl velmi ?irok?, B?ezin?v velmi úzk?. Ale ?ím dále jdeme do světa, tím více se ú?í Jirásk?v okruh a tím více ?í?í se dosah B?ezin?v. Jirásk?v dosah z?stává, uvidíme brzy, omezen na malé srdé?ko st?ední Evropy. B?ezinova mystická exaltace má schopnost ?í?iti se a? na b?eby Japonska a b?ehy západní Ameriky. Zde jde o velkou p?íle?itost propagandy pro nás i pro na?i literaturu. Musíme p?edstaviti světu básníka, kter? pro nás dovede aktivně zainteresovat. Je velmi pochybno, ?e by to bylo v moci Aloise Jiráska. Je zcela jisto, ?e jest to v moci Otokara B?eziny. Je vět?í básník ne? Tagore, jen? byl p?ivítán s obdivem. Jirásek pat?í na?im intimním slavnostem. Ale svět není naladěn pro ?eskoslovenskou intimnost. B?ezina by znamenal světov? objev literární.“Spor o Jiráska a B?ezinu.Rozvinula se jedna z na?ich polemik mezi ?pravou a levou literaturou“, jak se tomu ?íkalo později, která sice po praktické stránce neméfa uceíu, ideové vsak p?ínesía veííce cenné t?ídění duch?. Noviny se plnily nov?mi návrhy a polemikami, byl dokonce navrhován za kandidáta Alois Mr?tík, o něm? někter? jeho ctitel p?ehlédl, ?e je u? několik let mrtev. ?Národní demokracie“ vyu?ívala debaty pro stranickou agitaci. ?Národní politika“ psala larmoyantní sentimentálnosti, ?Prager Tagblatt“ se p?imlouval za Jakuba Demla, poněvad? pr? je ?esk?m Swedenborgem, F. V. Krej?í se v ?Právu lidu“ stavěl proti kandidatu?e B?ezinově, poněvad? pr? není representativní osobností pro du?evní ?ivot na?eho národa, jeho? díla by vyjad?ovala snahy na?eho soudobého literárního umění a byla zároveň jeho vrcholem.Josef Kodí?ek vypsal tehdy anketu na?ich v?znamn?ch kulturních pracovník?, která dopadla vesměs p?íznivě pro kandidaturu B?ezinovu. Otokar Fischer napsal: ?Za nejvhodněj?ího ?eského kandidáta pro literární cenu Nobelovu pova?uji Otokara B?ezinu.“ F. X. Salda napsal: ?Jako ?esk? kandidát pro cenu Nobelovu m??e b?ti vá?ně navrhován jediné Otokar B?ezina.“ To jsou dva hlasy nejv?znamněj?í, poněvad? pocházejí od osobností skute?ně k navrhování kandidát? oprávněn?ch. Emanuel Chalupn? poukázal na to, jak ohromn?m dojmem p?sobily p?eklady B?ezinov?ch prací za hranicemi. Rudolf Medek napsal:?Kdyby se mne kter?koli Evropan zeptal, koho z ?esk?ch básník? pova?uji za osobnost representativní v evropském smyslu slova, ?ekl bych bez rozm??lení, ?e Otokara B?ezinu, poněvad? jsem p?esvěd?en, ?e básnické a my?lenkové kvality velikého díla tohoto básníka se ?adí k nejvy??ím v?boj?m světového slovesného umění. Také v Otokaru B?ezinovi udělením Nobelovy ceny byl by vyznamenán národ.“Prof. Arne Novák napsal stru?ně:?Navrhuje-li národ pro Nobelovu cenu, toto nejvy??í mezinárodní vyznamenání spisovatelské, prost?ednictvím sv?ch ?kolen?ch znalc? a povolan?ch odborník? kandidáta, nem??e vyvoliti le? básníka, je-?ivotní dílo ztělesňuje cítění a my?lení světového dosahu nejvy?- smi formami uměleck?mi, ukazujícími, jak rozkvetla a vyzrála obrazová i rytmická schopnost jeho národní literatury. Jest dvojnásob ??asten ten národ, jestli?e smí ve svém st?edu poukázati na poctu, kter? v?elidské hodnoty své tvorby vyvá?il z tradi?ních hloubek kmenové du?e, o ní? pou?ují dějiny — není v dne?ní Evropě mnoho mistr? tohoto svrchovaného typu. Uzav?el jsem do této zkratky plně v?znam Otokara B?eziny, jej? dávno pova?uji — a to nejen soudem, ale i propagandou — za jediného úměrného ?eského kandidáta Nobelovy ceny literární.“Jind?ich Vodák navrhl J. S. Machara s poukazem, ?e ho ji? kandidovala p?ed válkou b?valá strana realistická s ob?írn?m od?vodněním. Otázkou je, neměla-li tato strana neúspěch sv?m kandidátem u? i proto, ?e byla ke kandidování literárního laureáta stejně neoprávněna, jako sám parlament.Do polemiky zasáhl dr. Jan Herben v ?Národních listech“ dne 16. I. 1921 ?lánkem o ?Otráveném ovzdu?í“, v něm? vyt?ká Kodí?kovi, ?e ?nevyvolal ankety z pot?eby du?e, n?br? aby byla sensace a reklama“. Peroutka uzav?el debatu odpovědí na tento ?lánek, je? se kon?í:..Nutno p?ipomenouti dru Herbenovi, ?e byli-li jsme nuceni vy- sloviti se proti Jiráskově kandidatu?e, mluvili jsme p?i tom o něm daleko taktněji, ne? kdysi ??as“ pod vedením dra Herbena na p?. o Jaroslavu Vrchlickém. Otravování ovzdu?í vycházelo odjinud: ?etli jsme, ?e B?ezinu navrhují pro Nobelovu cenu lidé, kte?í ho ne?etli, nebo bol?evi?tí a ?idov?tí obdivovatelé. To je p?ímá cesta k tomu, aby se ?eklo, ?e B?ezinu m??e ctíti jen dokonal? blázen nebo zloděj elektrického proudu.“Karel ?apek na?ím nyněj?ím kandidátem.Později byli kandidováni podle svobodné v?le navrhovatel? B?ezina, Jirásek, i jiní na?i spisovatelé, vesměs bez úspěchu. V posledních letech podávají návrhy poslané 26. I. 1932, pak 25. I. 1933, potom 20. I. 1934 a kone?ně letos 13. I. 1935 Nobelovu komitétu jednotně za kandidáta Karla ?apka. V leto?ním návrhu se poukazuje na ob?írná dobrozdání odborník? v minul?ch dnech a speciálně se poukazuje na to, ?e ?základním dílem tvorby Karla ?apka v posledním roce je román ?Oby?ejn? ?ivot“, vydan? v Praze nákladem Fr. Borového, dílo, které má nejen svou osobitou hodnotu, n?br? p?edstavuje kromě toho ?ást románového cyklu ...“ Ráz této románové trilogie se ob?írně v dal?ím rozebírá a v?ichni ?eskosloven?tí universitní profeso?i estetiky, literatury a historie doporu?ují Karla ?apka k udělení Nobelovy ceny.Podíváme-li se na seznam leto?ních kandidát? ostatních zemí, poznáme, ?e konkurence mezi nimi není lehká, nehledě ani k okolnosti, ?e po p?edloňském vyznamenání Ivana Bunina sotva by mohlo dojiti k udělení ceny opětně letos ?lenu slovanského národa. Mezi Francouzi konkurují tu Paul Va- léry, André Gide, Francis Jammes, E. Estaunié, Paul Fort, Georges Duhamel, Jules Romains, — mezi Angli?any H. G. Wells a K. G. Chesterton, — v Itálii G. Ferraro a Benedetto Croce, — ze ?paněl? Miguel de Unamuno, Ortega y Gasset, P. Valdos, — z Portugalc? básník Palamos, — z Dán? Johannes Jensen a Johannes Joergensen, z literatury norské Olaf Dunn, finské Silanpee, jihoamerické Ventura Garcia Caderon, — a mnozí jiní p?íslu?níci men?ích národ?.Kandidování Karla ?apka je jistě my?lenkou velice ??astnou. Kdybychom chtěli návrhem svého kandidáta odmě- ňovati největ?í zásluhy o na?i literaturu, musili bychom kandidovati F. X. Saldu. Ale v p?ípadě Nobelovy ceny nem??eme projevovati svou osobní a národní vdě?nost: tu musíme po?ítati oportunně s tím, co se dá prosaditi. A Karel ?apek je jedin?m z na?ich autor? ve ??astném postavení, ?e jeho kandidatura má opravdu naději na úspěch. Karel ?apek si vydobil sám sv?mi dramaty a romány cestu do ciziny a vykonal pro na?i moderní literaturu propaga?ně u? tolik, ?e s jeho jménem snadno svezeme spolu i svou národní věc. Je to beze sporu autor, jen? dosáhl z celé na?í literatury p?ekladatelského rekordu, jeho díla chutnají dne?nímu mezinárodnímu ?tená?stvu, jsou opravdu moderní a aktuální. B?ezinovi, jen? by si byl udělení Nobelovy ceny úplně zaslou?il, chyběl bohu?el p?ekladatel, jen? by ho beze zbytku p?evedl do cizího jazyka a u?inil jej plně srozumiteln?m. Karel ?apek je tu v p?íznivém postavení, ?e se jeho jasn? a pr?zra?n?, humorn? a originální sloh dá snadno p?eváděti do cizích jazyk?. Karel ?apek je znám >— je jedin?m na?ím kandidátem, jen? je ?ten na celém světě. Má jistě vyhlídky, a ne-li letos, pak p?í?tího roku.Poda?í-li se tomuto kandidátu jako vrchol jeho ??astné umělecké kariéry prolomiti ten ne??astn? kruh, kter? se kolem nás dosud svíral, získává tím na?e literatura, ná? národ, na?e politika, získávají tím v?ichni na?i auto?i. Nepoda?í-li se nám p?esvěd?iti biskupy, arcibiskupy a profesory ve v?slu?bě o tom, ?e máme autory světové úrovně a nezískáme-li ohromnou reklamní a propaga?ní p?íle?itost Nobelovy ceny — pak zkrátka o své úrovni budeme p?esvěd?ovati svět dále sami a dále s těmi men?ími a pracněj?ími úspěchy, s nimi? jsme to poctivě dělali dosud.F. Peroutka:Jak jednati energicky?poslední ná? ?lánek se jmenoval: ?Jak to ?íci ener- A gicky?“ Ale zatím ukázalo se pot?ebn?m změniti titul. Minulého t?dne byl kone?ně jmenován ?éf ?inohry Národního divadla — nyní u? tedy nejde jen o to burcovat lidi, aby energicky ?ekli pravdu o uměleckém stavu na?í první ?inoherní scény. Jsme u? dále: vyskytla se d?věryhodná osobnost, jí? bylo dáno tolik pravomoci, aby mohla jednati. Seskupme p?ed ní aspoň v?echny ty stesky, které v p?ítomné debatě o stavu Národního divadla pronesla oficielní kritika, a po?ádejme tuto osobnost, aby jednala.S profesorem O. Fischerem dostává se do ?ela státní ?inohry mu? vzácné slu?nosti osobní — p?íznivá to okolnost pro ?ízení ústavu, kde je t?eba jednati s jedinci zvlá?tněj?ími a nervosněj?ími, ne? je ú?ednictvo t?eba Obilní spole?nosti, a kde tedy osobní takt bude hráti v?dy velkou roli. P?ichází s ním do Národního divadla zároveň mu?, kter? po dlouhá léta stál blízko v?voji na?eho divadla po stránce literární. ?Bu?íme — vy i my — kovem slova do toho tajuplného dění, jeho? ?ecké jméno je drama,“ ?ekl v nástupní ?e?i shromá?děn?m herc?m. Jsme p?esvěd?eni, ?e, a?koliv osobně blí?í se k divadlu se strany slova, s ?klí?em ?e?i v ruce,“ jak praví, nezapomene O. Fischer nikdy, ?e to není stránka jediná a ?e kult slova sám není s to vytvo?iti dobré divadlo. Jak u? estetikové minulého století zjistili, je divadlo jak?si ?souhrn uměn“, a vedle klí?e ?e?i je t?eba míti v ruce i klí?e gesta, tvaru, barvy a pohybu. Nadvláda literát? v divadle mohla by vésti k tomu, ?e by dramata byla spí?e recitována ne? hrána. Velké zku?enosti, jich? O. Fischer dlouh?m pozorováním divadla nabyl, dostate?ně ov?em zabraňují, aby upadl do omylu tak primitivního. ?zká spolupráce s re?iséry, o kterou, jak se zdá, chce se op?ít, zaru?uje, ?e divadlu bude mo?no se vy?ít po v?ech stránkách.Povolání O. Fischera na toto místo je t?eba uvítati jako nej??astněj?í volbu té doby mo?nou. Prosíme v?ak, aby nám dovolil mu p?ipomenouti, ?e aktuálnímproblémem ?éfa ?inohry Národního divadla zatím není, jak jemně cítit, n?br? jak energicky jednat. Nejkrásněj?í plán není nic platen, nebude-li prosazen. ?inohra Národního divadla trpěla pod mnoh?mi nep?ízniv?mi vlivy, kter?m dosavadní umělecká správa nedovedla dostate?ně ?elit. Je nepochybně úkolem nového ?éfa, aby tyto vlivy omezil. Aby dovedl strhnouti na sebe odpovědnost, která mu pat?í a kterou do dne?ka měl b?hví kdo, ?asto někdo docela skryt?. Neodva?ujeme se p?edpověděti, ?e to p?jde bez boj?.eNad ?inohrou Národního divadla vytvo?ila se po postátnění mohutná nadstavba byrokracie, z?ejmě se tě?ící ze své moci a z?ejmě tuto moc na stále nov?ch oborech zkou?ející. Nevyt?kejme ú?edník?m ?innost, ke které jsou povoláni: i na divadle musí b?t po?ádek, správu ústavu tak velikého nelze vésti bohémsky. N?br? vyt?kejme ú?edník?m, ?e se pletou do ?innosti, ke které povoláni nebyli. Není mo?no vysvětliti ani snahou o po?ádek ani prosazováním spo?ivosti, jestli?e byrokracie strhovala na sebe také rozhodování o tom, jak mají role b?t obsazeny, jaké kusy mají b?ti p?ijaty nebo odmítnuty, jaké dekorace mají b?ti vybrány. Nepat?í k dobrému ú?adování, aby dokonce ?ena divadelního byrokrata telefonicky oznamovala herci nebo here?ce (d?íve je?tě, ne? na p?. re?isér o tom ví), ?e k jejímu srde?nému potě?ení dostane roli v tom ?i v onom kuse. To není po?ádek, to jsou projevy v?le k moci a ?p?íjemného návyku p?sobení.“ Stav v Národním divadle byl takov?, ?e re?isé?i a herci i ve své umělecké ?innosti byli vedeni za ruku byrokratem. A bylo to zálibné, pevné, tak?ka ?elezné sev?ení. Poněvad? ú?edník ani tehdy, je-li povoláván k vykonávání vlivu v divadle, není povinen p?edlo?ití léka?ské vysvěd?ení o zdravotním stavu svého vkusu, p?icházela s vládou byrokracie do divadla také vláda vkusu dosti pochybného. Paní Anna Sedlá?ková byla jistě here?ka bohem nadaná. Její p?irozen? talent, pevně ovládan? uměleck?m v?dcem, byl by mohl p?inésti nesmírn? u?itek. Na ne?těstí p?inesla si s sebou do Národního divadla také ?patné záliby a trochu vkusu z p?edměstsk?ch scén. ?lo o to, ?í charakter bude silněj?í a kdo koho ovládne: zda divadlo pí Sedlá?kovou, jak by se slu?elo, nebo pí Sedlá?ková divadlo. Stalo se to druhé. Divadlo otev?elo svou náru?: poslu?te si, milostpaní! p?ejete-li si tak, tedy ov?em tak! Nebylo by se tak mohlo státi, kdyby divadlo nebyla u? i umělecky ovládala byrokratická klika, pro ni? a pro její? rodinné p?íslu?níky bylo vrcholem uměleckého po?itku viděti ?tíhlou a p?vabnou siluetu pí Sedlá?kové v nějakém pla?tivém kuse nebo v nějakém francouzském kousku pro zasmání. Pan dramaturg Goetz, jako oby?ejně, se p?izp?sobil, a, opět jako oby?ejně, vyna?el i pro tuto situaci novou estetickou terminologii, dovedně nebo aspoň mnohomluvně zastírající prav? stav věcí, jeho? skute?nou podstatou byl úpadek uměleck?ch cíl?. Dokonce i sebed?věru ztrácející a srá?kám s byrokracií, je? ji? byla silněj?í ne? on, se vyh?bající Hilar udělal co mohl, aby se p?izp?sobil, ba pokou?el se p?edstírati i nad?ení.Jedním z p?edních úkol? nového ?éfa ?inohry zajisté bude po?ádati byrokracii, aby umělecké ?initele laskavě propustila ze svého stisku, a po?ádati ji o to tak d?razně, aby to na ni udělalo dojem, a postaviti ji p?ed odpor, kdyby její laskavost nevysta?ila. Musí b?ti kone?ně p?esně stanoveno, komu co je do ?eho a ?éf ?inohry bude na to patrně musit naléhat, i kdy? by se snad raději zab?val problémy estetick?mi. ?íká se, ?e byl nedávno vypracován statut Národního divadla. Neměl by z?stat tajemstvím. Zdá se, ?e takov? statut m??e b?ti vypracován jen na rozumn?ch zásadách, a jedině rozumnou zásadou je ponechati uměleckému ?éfu umělecké rozhodování. Je věru na ?ase. aby otázka kompetence byla vyta?ena na světlo z p?ítmí, ve kterém ji dosud leckte?í interesenti záměrně udr?ovali. Tak na p?. je naprosto nezbytno vyjasniti i otázku, jestli tak zvaná úsporná ministerská komise, která se vyvinula ve vedlej?í a pravděpodobně silněj?í vládu, je opravdu úspornou komisí nebo stupněm, po kterém má někdo opět vystoupiti k moci v Národním divadle, nebo mu?írnou pro umělecké ?éfy. Pan Rutte vylí?il nedávno poměry v této komisi takto: ?Věci dospěly tak daleko, ?e dr. Hilar nav?těvoval p?ímo s hr?zou její sch?ze, kde byly na něho nalí?eny na v?ech stranách d?myslné pasti.“ Snad tato komise také se někdy rozpomněla na sv?j p?vodní úkol a u?et?ila nějaké peníze, ale rozhodně ne?et?ila nerv? a sebevědomí umělc?. Je to zcela absurdní stav, jestli?e taková instituce, utvo?ená k podpo?e divadla, místo toho dovoluje si vym??let více nebo méně d?myslné nástrahy. P?edstavuje-li si někdo v ní dále svou ?innost tímto zp?sobem, pak to jistě není p?íli? odvá?n? my?lenkov? pochod, dospěje-li se k názoru, ?e musí jiti po dobrém nebo po zlém pry?.S touto nadvládou byrokracie vedení ?inohry Národního divadla dosud nebojovalo dosti state?ně: pan Goetz, kter? p?ed sv?m svědomím dovede omluvit ka?d? směr a pro ka?d? vynalézt nějakou interesantní vignetu, nevěděl snad ani dost dob?e, za? má bojovat; Hilarovy síly byly podryty, a p. Lom, kter? p?i?el po něm, spojoval ve své osobě dvojí funkci, byl zároveň i byrokratick?m i uměleck?m v?dcem a s o?klivostí odmítal my?lenku, ?e by měl bojovat sám proti sobě. Zdá se, ?e uměleck? ?éf opery, Ostr?il, nebyl tak ustra?en a dovedl se vzdorněji postaviti.Je na novém v?dci ?inohry, aby se pokusil obnoviti poru?enou rovnováhu mezi oběma skupinami funkcioná?? v divadle. Pokud se v této debatě kritika o těchto věcech vyslovila, bude ji mít v?dce ?inohry, po- kusí-li se o to, celou na své straně, snad mimo jednoho nebo dvou lidí, kte?í u? docela uschli a kte?í chodí do divadla a pí?í o něm u? z ?ádného popudu jiného ne? z nep?ekonatelného návyku.??ádné nápravy umělecké úrovně státní ?inoherní scény není mo?no docíliti, nezvolní-li se její pracovní tempo. O tom, ?e i správa divadla si aspoň teoreticky tuto pot?ebu uvědomuje, svěd?í její nedávné ohlá?ení ve?ejnosti, ?e se jí poda?ilo sní?it po?et premiér. Zvolnění tempa je věcí, které nov? ?éf ?inohry bude musit věnovat aspoň polovinu sv?ch my?lenek, ne? se bude moci zálibně zahloubávat do krás dramatické poesie. Jinak se ?ádná krása dramatické poesie ve své plnosti na jevi?ti neobjeví.Ve své odpovědi vyslovil p. dramaturg Goetz domněnku, ?e, rozumí-li mi dob?e, volám po tom, aby se i na státních scénách zavedl systém sériov?, t. j. onen systém, kdy divadlo den za dnem, jako na p?. scéna Voskovce a Wericha, hraje t?? kus, a? docela vy?erpá reservoir publika pro něj. Ov?em ?e mi dob?e nerozumí. ?ekl bych dokonce, ?e, rozumím-li já dob?e ? Goetzovi, ani mi nechce dob?e rozumět, aby si svou úlohu uleh?il.Národní divadlo má rozmanité úkoly a musí míti také rozmanit? repertoár. O tom není pochyby a to není p?edmětem kritiky. P?edmětem nespokojenosti jest, ?e Národní divadlo oby?ejně kusy, které provozuje, posílá do záhrobí po tak malém po?tu repris, jak? by i ka?dé divadlo malé s trochou cti?ádosti pova?ovalo za ned?stojn? pro sebe. Nep?ejeme si, aby Národní divadlo hrálo jeden kus nep?etr?itě po t?i měsíce, ale rozhodně si p?ejeme, aby cítilo zdravou cti?ádost upoutati v?běrem i provedením hry pozornost publika natolik, aby ji nemusilo bráti z repertoáru d?íve, ne? je?tě v t?denících dozní kritiky o ní. Je také p?íli? ochotné nedorozumění, podsunuje-li se mi, ?e ?ádám, aby Národní divadlo hrálo Neillovu ?Elektru“ stopadesátkrát, hraje-li ?Osvobozené divadlo“ stopadesátkrát nějakou svou revui. Nebo? nezapomínám, ?e státní scéna má úkoly umělecky v?chovné, p?i nich? teprve musí zápolit s vkusem publika a tahat je do v??e; p?i takov?ch ?estn?ch p?íle?itostech nikdo ne?ádá, aby se soutě?ilo v po?tu repris. Ale kdo se odvá?í ?íci, ?e státní scéna hraje samé ?Elektry“ nebo ?Marie Skotské“? Poslou?í nám ka?d? měsíc nějakou neviňou?kou veselohrou, která neb?vá o mnoho rozumově d?stojněj?í ne? to, co se hraje na p?. u p. Vlasty Buriána. Pro? i takovou veselohru je nuceno mnohem d?íve sejmouti s repertoáru ne? citovan? p. Vlasta Burián? Nesrovnávám po?et repris nějaké tragedie v Národním divadle s po?tem repris nějaké komedie u pana Buriána. Ale srovnávám po?et repris tehdy, jestli?e obě divadla hrají veselohry, a pozoruji-li nápadn? nepoměr, pátrám po p?í?ině. P?i tom ani pedanticky ne?ádám, aby po?et repris byl p?esně stejn?. Děkuji za upozornění, ?e Národní divadlo má vět?í po?et míst ne? scény Voskovce a Wericha a obou Burián?. Mám dojem, ?e to také vím. Sta?ilo by cti?ádosti, kterou za Národní divadlo cítím já, kdy? jeho správa zdá se jí b?t prosta, kdyby Národní divadlo dovedlo p?ivábit na ka?dou svou hru, která není zrovna uměleck?m v?bojem, aspoff p?ibli?ně stejn? po?et publika jako ona divadla malá. Myslím, ?e je to v podstatě otázka dokonalosti a zajímavosti provedení. Ale tu jsme opět u otázky chvatu, kter? je jedin?m skute?n?m uměleck?m směrem Národního divadla. Práce chvatná je i zde málo platná.?Byly a jsou ur?ité náměty, jak zpomalit tempo práce v Národním divadle, ani? by bylo t?eba opou?tět abonentní systém, jeho? se správa divadla dr?í jako dítě mámin?ch ?os?. Tak se na p?. u? dávno navrhuje roz?í?it kruh abonent? o nové vrstvy, pokusit se zalo?ením nějaké organisace po zp?sobu německé Volksbúhne p?ipoutat k Národnímu divadlu nové, by? nemě??anské publikum. Základem pro to by mohla b?t úzká spolupráce s korporacemi, které u? dnes ob?as pro sebe jednotlivá p?edstavení zakupují, ?st?ední ?kolou dělnickou po?ínajíc a abonenty denních list? kon?íc. Samo toto opat?ení by zvolené h?e mohlo zajistit o několik vyprodan?ch dom? více, co? znamená zbaviti se nutnosti zase jedné chvatně udělané premiéry. Pak se také rozumně navrhuje, aby soubor Národního divadla ob?as hostoval na Vinohradech a vinohrad?tí aby za to p?i?li se ukázat do Prahy. Také to, poněvad? jde o publikum ?áste?ně jiné, mohlo by znamenati o několik repris pro hru více.Av?ak divadelní byrokracie, starající se tolik o zasahování do umělecké správy, neměla patrně ?as takov?mi návrhy se zab?vati a zastr?ila je na dno sv?ch zásuvek, kde je někdo zase bude musit objevit.Velmi ochotné nedorozumění povstalo také stran toho, co jsem napsal o re?isérech Národního divadla. Kdekdo se za ně chvěl rozho??ením. Klade-li mi někdo otázku, zda ?Marii Skotskou“ re?íroval inspicient, je to dětinská otázka. Nenapsal jsem, ?e re?isé?i Národního divadla jsou svou povahou inspicienti (a?koli i aspoň na jeden takov? p?íklad by bylo mo?no ukázati), n?br? napsal jsem, ?e p?i zp?sobu práce, k ní? je ka?d? na Národním divadle nucen, ?klesají témě? do role inspicient?“. Dovolte dva citáty. V anketě o Národním divadle v ?Literárních novinách“ napsal ministr Kr?má?:??e se na p?íklad zkou?ka nem??e konati, proto?e zaměstnané síly jsou zaměstnány je?tě v jednom nebo dokonce ve dvou zkou?kách sou?asn?ch, není vzácnost. ?e se novinka zkou?í nejv?? t?i neděle, je docela bě?né. Ale ?e se re?isér s novinkou dostane ke zkou?ce na jevi?tě nejv??e t?i a? ?ty?ikráte, to u? nehranící se ?mírou, to u? je ?míra.“A Václav Vydra napsal v té?e anketě:?Národní divadlo produkuje asi 30 premiér v deseti měsících (!)... Nesmí se ?ádat od jednoho re?iséra, aby byl hotov se svou prací sotva za 14 dní nebo i méně, kdy? jinému nesta?í t?i měsíce.“Je-li tomu tak, kdo tedy dělá z re?isér? inspicienty? Já nebo systém, kter? je nutí k práci, p?i ní? i Reinhardt nebo Tairov by sotva měli ?as k ně?emu více ne? k provozování trochu inspicientství ? Dosud se pánové ujímali re?isér? pouze slovy, co? je laciné. Nech? se jich ujmou nyní také ?iny, co? bude nesnadněj?í, nebo? bude t?eba poskytnouti re?isér?m slu?něj?í podmínky k jejich práci, i pro leckohos osobně dra??í, poněvad? leckdo se bude musit vzdáti toho, na? si zvykl, toti? toho, ?e se do re?isérovy práce plete a rve mu z rukou rozhodování. Pan dramaturg Goetz se ujal re?isér? opravdu skvěl?m rétorick?m v?konem, ale aby jim skute?ně pomohl, bude na p?. t?eba aby i on vzdal se zasahování do toho, jak má b?ti která role obsazena, a aby to ponechal re?isérovu pojetí. Toté? u?lechtilé od?íkání si budou ve prospěch tak vroucně milovan?ch re?isér? musit ulo?iti i jiní pánové a paní také pokud se t?ká toho, jak mají vypadati dekorace. Pak, a? re?isérovi bude dána plná kompetence a a? bude zbaven nutnosti ned?stojného chvatu, bude re?isér teprve moci b?ti tím, ?ím b?ti má.Nástupem O. Fischera vstupuje Národní divadlo do nové éry, doufejme ?e do ??astněj?í. Tato polemika t?kala se poměr? minul?ch. Rád jí proto zanechávám.)PfítOTIWOStL,věda a práceS. S e m r á d:0 Staré město pra?skéNedávno vzbudila ve ve?ejnosti i v denním tisku zna?n? zájem studie Starého města pra?ského, kterou vypracovalo pracovní sdru?ení skupiny architekt? SIA. Studie byla nejprve vystavena v uměleckopr?myslovém museu na v?stavě ?eskoslovenské architektury a v minulém měsíci odevzdána městu Praze. — ?loh, které by se v Praze měly ?e?it, je mnoho. ?prava ?i?kova, regulace okrajov?ch ?tvrtí, otázky komunika?ní atd. ?prava Starého města — je pouze jednou úlohou mezi v?emi ostatními. Od dob asanace ?idovského města se vlastně v této věci nestalo nic. Svého ?asu jist? vztah k Starému městu měly studie spojení ?echova mostu s Letnou. Byl to znám? spor ?tunel ?i pr?kop ?i serpentiny“ a jména profesor? Bal?ánka, Kouly a Engela jako autor? jednotliv?ch projekt?. Ponenáhlu se ustaloval názor zachovat Staré město za ka?dou cenu. Za sv?j ho p?ejala i státní regula?ní komise a hájily i hájí ho té? památká?ské kruhy.Co se má zachovat ze Starého města?Jak? je vlastně sou?asn? stav Starého města pra?ského? Prohlédneme-li si pokud mo?no podrobně Staré město — jednotlivé jeho prostory, jednotlivé domy — co? právě u?inila zmíněná skupina architekt?, tu seznáme, ?e souvislá oblast cenná historicky i po stránce architektonické, tvo?í jeho jádro. Jsou to ulice a domy kolem Staroměstského náměstí a hlavně v ?ásti od něho na jih a jz. Kromě tohoto jádra jsou cenné objekty ojedinělé na p?. Ane?sk? dv?r, U milosrdn?ch, Sv. Ha?tal, Sv. Duch a Sv. Salvátor, ?idovsk? h?bitov atd.Oblast, která jest vět?í ne? polovina celé rozlohy Starého města, jest vybudována vět?inou po roce 1870 a zna?ná ?ást dokonce v době po světové válce. P?i nové v?stavbě se postupovalo podle absurdní zásady: zachovat p?dorys Starého města. ?e je to zásada absurdní, plyne z prosté skute?nosti, ?e město je útvar prostorov?. A tudí? zachováváme-li jeho p?dorys — zachováváme pouze dva rozměry. T?etí rozměr — v??ka — se toti? vesměs p?i v?stavbě nov?ch ?ástí měnil. Oby?ejně se zastavovalo v??e — ne? bylo p?vodní zastavění. Tím se ov?em měnil zcela charakter. Marně se pak ptáme, pro? na p?. ulice Rybná jest tak k?ivolaká — kdy? vět?ina dom? v ní jest nov?ch a nejen to, ?e se p?i nové v?stavbě roz?i?uje. Stejně tak ulice Dlouhá. V ní dokladem, jak nesprávně si po?ínáme se star?mi památkami, jest krásn? barokní d?m vedle Velké operety, kter? p?vodně skvěl? v poměrech i detailech naprosto p?estal dob?e p?sobit po — nástavbě. Stejn? p?íklad poskytuje nám i v Melantrichově ul. d?m ?. 1 a ?ada jin?ch. Tím v?ím mění nově p?estavovaná a budovaná ?ást zcela sv?j charakter — p?es to, ?e je stavěna podle zásady zachovat p?dorys starého města. Bloky p?vodně nízce obestavěné s velmi pěkn?mi vnit?ními dvory, oby?ejně zahradně upraven?mi, se obestavují vět?ím po?tem pater, ve vnit?ku blok? p?ibylo r?zn?ch p?ístavk? a dvorních k?ídel. D?sledek toho je té? sní?ení hygienické úrovně těchto ?ástí. V blocích není tolik vzduchu o slunci ani nemluvě. Jin? d?sledek je, ?e zelená t. j. stromovím osázená plocha je za nyněj?ího stavu men?í ne? byla p?vodně.Po tomto rozboru, jeho? v?sledek bude pro mnohého p?ekvapením dojdeme jednoduchou úvahou ke dvěma zásadám pro úpravu Starého města: 1. Zachování i konservování historicky i umělecky cenného jádra.Postupné p?estavění v?ech zbyl?ch ?ástí zcela moderním zp?sobem, samoz?ejmě za p?edpokladu zachování a úpravy v?ech cenn?ch isolovan?ch objekt?.Jak upraviti co zachováme.?pravu starého cenného centra nutno si p?edstaviti tak, ?e zp?ístupníme vesměs vnit?ky t. j. dvory blok? ?ir?ímu obecenstvu. Provedeme ozdravění jednotliv?ch dom? zavedením nezbytn?ch vedení kanalisace vody a elekt?iny. Tak vytvo?íme z tohoto centra pokladnici staré kultury, náv?těvníky hlavně z ciziny hodně vyhledávanou. Zastavění zbyl?ch ?ástí provedeme rovnobě?n?mi ?adami podle moderních zásad. Zvět?íme tak v?měru zelen?ch ploch, uvolníme prostory, prospějeme ozdravění města a zv??íme nesporně celou v?nosovou hodnotu dom?. Taková regulace neobe?la by se bez jist?ch zákonn?ch ustanovení, ?ízení vyvlastňovacích a pod. Nejlépe by ov?em bylo celou úpravu provést najednou — velkoryse. ?prava po ?ástech nevy?aduje takov?ch radikálních zásah? hospodá?sk?ch a proto je snáze uskute?nitelná. Technicky i hospodá?sky se dá dob?e provést.S tím souvisí i úprava blok? mezi ulicemi na P?íkopech a ulicí Rytí?skou a dal?ích blok? p?i ulici 28. ?íjna a t?ídou Národní, které lze hospodá?sky daleko více zhodnotiti a p?eměnit tak ve skute?n? st?ed obchodní — zavedením paralelní t?ídy, která by se provedla zase postupnou adaptací a která by mohla slou?it i pro parking. Odleh?ila by dnes dopravně p?etí?en?m P?íkop?m a Národní t?ídě.Zase tunel...Zmíněná pracovní skupina architekt? navrhuje té? p?ímé spojení Václavského náměstí s mostem Svatopluka ?echa a s mostem Mánesov?m a dal?ími oblastmi Letné a Dejvic — tunelem, kter? by vús?oval na Václavském náměstí a vyús?oval v Pa?í?ské t?ídě. Tento tunel není otázkou zásadní povahy pro Staré město. Je nesporno, ?e by velmi odleh?il p?etí?ení okruhu Národní t?ída—P?íkopy. Ov?em ú?el p?ímého spojení Václavského náměstí s ?echov?m mostem jest problematick?. Zdá se, ?e vět?í v?znam bude mít spojení s mostem Mánesov?m jako spojení p?íměj?í směrem k Dejvicím. Ov?em i pro toto spojení by měl navrhovan? tunel velk? v?znam. Námitky estetického rázu — obavy p?ed neestetick?m dojmem vstupu do tunelu na Václavském náměstí nejsou celkem opodstatněny. Tunel by slou?il dopravě tramwayí a auty a mohl by b?t i ?ástí p?ipravované linky podzemní dráhy. Zavedením tunelu a provedením západov?- chodní autobusové dopravy v severní ?ásti — by bylo zbaveno jádro Starého města tak znepokojujícího provozu auty a elektrick?mi drahami.Jak bylo v??e ?e?eno, je Staré město pouze jeden z ?etn?ch problém? Velké Prahy. Státní regula?ní ko-mise. která a? dosud měla za úkol bdít nad jejím v?vojem — nebyla ani ?asově schopna do?e?it v?echny úlohy. Dnes, kdy její funk?ní období a její p?sobnost kon?í, jest město Praha a stát p?ed úkolem, jak pe?ovat dále o správn? v?voj města. Je jasno, ?e iniciativa a nad?ení, kterou ukázalo několik mlad?ch architekt? na p?íkladě Starého města — nemohou sta?it na do?e?ení v?stavby Prahy jako celku — ani jejích jednotliv?ch ?ástí. Soukromá iniciativa m??e b?t pouze impulsem. Ostatně i studie Starého města, o ní? byla ?e?, by p?edpokládala doplnění p?esn?m plánem hospodá?sk?m, statistick?mi údaji atd. K tomu v?emu ov?em nem??e nad?ení sta?it. ?ím dále tím jasněji se ukazuje, ?e bylo velikou chybou, ?e státní regula?ní komise neměla k disposici — nezávisl? vědeck? stavební a regula?ní ústav. Ten by byl pracoval na podkladech statistik a dané úkoly by ?e?il v několika nejlep?ích alternativách. Na podkladě jeho v?sledk? by se teprve měla ?init rozhodnutí ve v?stavbě města. — Nadále město Praha a jiná velká města se bez takového vědeckého ústavu neobejdou. Ka?dému je jasno, ?e kapitál, investovan? do takového za?ízení by byl nejlépe ulo?en?m kapitálem. V cizině pochopili u? dosti dávno d?le?itost takov?ch ústav?. Tak v Americe v Bostonu u? v r. 1932 vznikla nouzová kancelá? studijní (Emergency Unemployment Fund) nejprve ze soukromé iniciativy — ze které se později vyvinul ?ádn? studijní vědeck? regula?ní ústav. Byly tam vypracovány na p?. statistiky: hustota obyvatelstva po blocích, dopravní poměry, majetkové poměry, cena pozemk? i budov, u?ití parcel, typy budov, nepronajaté byty atd. atd.dopisyO reformu právnického studiaVá?en? pane redaktore,v ?íjnu nastala znovu diskuse o reformě vysoko?kolského studia, která se pak to?ila konkrétně okolo otázky reformy studia právnického. Hlavně profeso?i se ozvali. V P?ítomnosti p. Veisl vytknul student?m a jejich organisacím, ?e z?stali p?i této diskusi zcela stranou, jako by se jich ani net?kala. Ale tomu se p. Veisl nemusil divit; vět?ina student? hledí jen, aby byla co nejd?íve a s co mo?ná nejmen?í námahou a nejmen?ími náklady hotova — a pak a? p?ijde cokoli. Zatím ka?dá reforma vě?tí jen zost?ení studia, zvět?en? rozsah látky a je tedy nep?íjemná. Studentstvo jako celek má dnes hlavní starost o zabezpe?ení existence. Je to pochopitelné, ale má to bohu?el ten následek, ?e jen ?ídcí jednotlivci mají k studiu opravdov? vztah.Reforma právnického studia je patrně nejpot?ebněj?í. Mohla by se p?edev?ím zavěsti diskuse o tom, zda je správné pojetí právnické vědy, jaké panuje na pra?ské fakultě a které v podstatě znamená vychovávat ze student? advokáty a soudce a nic víc. Právník podle tohoto pojetí je ten, kdo do podrobností ovládá na?e positivní právo, a to hlavně ono, které se zkou?í u judiciální státnice. Právní věda se tak redukuje témě? jen na právní dogmatiku. Proto na p?. právní filosofie je zde známa jen tak, ?e po 2 semestry je nutno si ji dát zapsat. Brněnská fakulta vlivem Weyrov?m a Engli?ov?m má u? jin? charakter; neu?í se jenom právu — u?í se a myslí se také o právu, o státu, o národním hospodá?ství.Pra?ská fakulta má následkem toho tu specialitu, ?e v?echen zájem student? se upne k judiciální státnici a k 3. státo- vědecké se chodí po p?lro?ní p?ípravě. Ale vyskytli se také chlapíci, kte?í k ní ?li úspě?ně po t?íměsí?ní p?ípravě ze skript. A zase teorie je podceňována. ?stavní právo je úplná Popelka, kterou ani studenti, ani jeho ?ádn? profesor neberou tragicky; o národním hospodá?ství je mo?no se vyjád?it jen s největ?ími rozpaky (pověst, ?e bude jmenován nov? ?ádn? profesor — mluvilo se o prof. Mackovi — se bohu?el ukázala lichou); mezinárodní právo, které se zkou?í jen u rigorosa, se odbude za pár dní a? po státnici. Zato se u? systemati?těji pěstuje finan?ní věda a ?ím dál více finan?ní právo ■— a správní právo je opravdov? postrach student?, proto?e látka je velmi rozsáhlá a nep?ehledná a kandidát m??e b?t u zkou?ky p?isk?ípnut i na nějak? p?edpis o provazolezcích anebo na nějak? nález Nejvy??ího správního soudu, nebo i na paragraf nějakého císa?ského na?ízení, které si u? dávno odbylo stoleté jubileum. — Tedy stále stejn? obraz: právník je ten, kdo ovládá velké mno?ství právního materiálu. Snad se tomu ?íká p?íprava pro praxi a ze student? budou dob?í advokáti, soudci, ú?edníci zemského ú?adu, berní správy. Ale je to studium státovědecké ? Měl by se vypsat konkurs na studenta, kterého tato právnická v?chova podnítila k hlub?ímu studiu o státu, o podstatě práva, o poměru práva k filosofii, o vlivu osvícenství na právní ?ád rakousk?, o demokratickém pojetí práva. Vskutku je u? na ?ase oddělit studium státovědecké od judiciálního a dbát pak toho, aby ti státověde?tí studenti se dostali opravdu na úroveň státovědy. —Jistě by se dala napsat je?tě dlouhá kapitola o tom, co a jak reformovat. Ale je snad dovoleno i studentovi, aby kriticky viděl, ?e také reformy plánují a hlavně provádějí jenom lidé, a aby si tedy nedělal ilusi o tom, ?e s nov?m studijním plánem zavládnou nové studijní metody a tak ?íkajíc nov? duch. Ani také nelze v?echno ?ekat od vysoké ?koly a shora. Vysoko?kol?tí studenti jsou u? p?ece dost sta?í na to, aby si uvědomili, ?e redukují si studium na biflování ke zkou?kám. poni?ují se sami p?ed sebou i p?ed celou ve?ejností a ?e pak není divu, ?e s inteligencí kdekdo vyt?e podlahu. Je právě vá?ná otázka, zda p?es v?echny hmotné obtí?e, je? krise p?iná?í, bychom neměli p?ec jen hlavně vě?it ve svoje vědění, mít k němu vět?í lásku a zájem o studium u?init svou primární starostí, kde?to zájem o organisování studentstva pro sociální po?adavky teprve sekundární starostí. ?íkám to jako socialista, kter? ví, jak to dnes s mladou inteligencí chodí, ale ?íkám to zároveň jako student, kter? viděl, divil se, hrozil se, ?e jeho kolegové (a ne neúspě?ní studenti) byli na hony vzdáleni toho, aby jevili jak?koli zájem o studium a o vědu, kdy? zrovna nemusili pracovat ke kolokviu nebo k státnici.S ve?kerou úctou oddan?JVC. S. V.Viríuoska na housle Ervina Broke?ováp?ijímá nadané ?áky - Praha XII, Kolínská 4 - Tel. 535-66P?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firmaKarel Kellner, Praha - Václavské nám. 61 - Dlouhá t?ída 17P?ítomnostiCo se dělo a pro? se to dělo(Smysl událostí v koalici p?i záměně p?edsedy vlády.)Od zasvěcené politické osobnosti dostali jsme tyto poznámky o zápolení, názorech a náladách uvnit? vládní koalice v t?dnu, kdy ?lo o vyst?ídáni ministerského p?edsedy Malypetra drem Hod?ou. Jak známo, neagrární koali?ní strany postavily se na odpor nikoliv proti osobě ministerského p?edsedy, n?br? proti diktátorskému zp?sobu, jak?m byl koalicí presentován. Ideologii tohoto odporu vykládá tento ?lánek.Kousek historie nep?íli? staré.P?ed t?emi lety doho?ívaly zbytky v?dcovské autority ministerského p?edsedy Franti?ka Udr?ala. Tě?ké mraky valily se republikou. Hospodá?ská krise se proměňovala v stálou. Postihla prudce státní pokladnu. Ve?ejné p?íjmy nebezpe?ně klesaly, zatím co stav za stavem, podnik za podnikem, ?lověk za ?lověkem volal: Vládo, pomoz! ?ím méně soukromé hospodá?ství vydělává, tím méně dává hospodá?ství ve?ejnému. Lidem je zle; a právě proto o?ekávají pomoc od státu, jemu? v?ak je stejně zle. Ve?ejná vydání rostla. Matka starost chodila spat s ministrem financí. P?ed ka?d?m ultimem chodil tento ustaran? mu?, tento ministr financí s kloboukem v ruce k p á- n?m financí a domlouval jim, aby je?tě tentokráte projevili dobré srdce. A páni financí mají dobré srdce, kdy? chtějí a kdy? na tom vydělají. Draze placené ochotě banké?? (viz tehdej?í úrok z pokladni?ních poukázek) měla státní pokladna co děkovat, ?e ka?dého prvního dne v měsíci splnila nejnaléhavěj?í platy. Byl to nesnesiteln? stav.K finan?ním starostem dru?ily se jiné, neméně tě?ké. V této situaci, opravdu kritické, neměla vláda skute?né hlavy. Nic hor?ího nem??e se p?ihodit ?ádnému re?imu. Nejvybraněj?í oddíl vojensk? sel?e, nemá-li velitele, kter? ví, co chce, a jak to provede. Representativní postava Fr. Udr?ala posta?ila pro ?asy klidněj?í a cesty vyzkou?ené. Roku 1932 bylo zapot?ebí nového v?dce. Témě? ka?d? to věděl. Zoufale pomalu razilo si toto poznání cestu do vedení agrární strany. Agrárníci hledali ve sv?ch ?adách politika, kter? by měl vedle věcné kvalifikace také ducha dosti odvá?ného, aby se nezdráhal p?evzíti hubené dědictví, p?etí?ené hypotékou a? po ten d?m z komína ; a kter? by měl dost obětavosti, aby se posadil do k?esla, upleteného z trní. Jenom v kabaretních divadlech, je? drze vydělávají na hlouposti P. T. publika, jest ministr mu?em, kter? drze vydělává na ministerském k?esle. Politika, schopného ?íditi vládu v nejtě??í době, agrární strana neměla. Tehdy ho neměla. Rudolf Beran teprve dor?stal, a ostatně měl jin? úkol. Dr. Josef ?ern? nep?icházel v úvahu, hlavně pro sv?j p?íbuzensk? svazek s Antonínem ?vehlou. V agrárním klubu bylo několik specialist? pro r?zné obory ve?ejné správy, chyběl v?ak politik s formátem premiersk?m. Zb?val Dr. Milan Hod?a a Jan ?eba lí?iti, co se tenkrát dru Hod?ovi stavělo v cestu ve straně i mimo ni. A Jan Malypetr nebyl voln?. Zastával d?le?it? ú?ad p?edsedy poslanecké sněmovny. Byl na tomto místě osobně ??asten, rozuměl svému úkolu, po?íval ve sněmovně d?věry, vedl sbor se ctí a nepom??lel na změnu. Agrární strana ocitla se v nesnázích. Její v?běr padl na Jana Malypetra — ale kdo na jeho místo? Nabízelo se ?e?ení velmi sympatické, byl tu Franti?ek Tomá?ek, p?edseda revolu?ního i prvního voleného Národního shromá?dění, politik, kter? se na tomto místě plně osvěd?il. Tato my?lenka byla dokonce vyslovena a v koalici doporu?ena frakcí agrárních senátor?. Vedení největ?í strany rozhodlo jinak. Vnit?ní souhra v agrární straně ?ádala, aby na p?edsednické místo doporu?en byl h. c. Dr. Franti?ek Staněk. Tato kandidatura byla sněmovní majoritě nevítaná. V někter?ch koali?ních klubech bylo nutno p?ekonávati malé vnit?ní vzpoury. Agrárníci p?esunuli svoji vnitrostranickou nesnáz na ramena ostatních klub?. Obě hlavní funkce v politické ma?inérii z?staly v rukou agrární strany. Jan Malypetr se podrobil; uposlechl hlasu vlastní strany, k ní? se p?ipojil hlas ostatních koali?ních klub?. Vládní krise byla roz?e?ena, p?evládala radost nad tím, ?e v ?ele kabinetu stanul nov? mu?, k němu? se upínala mnohá naděje, ale vev?ech neagrár- ních stranách z?stala nep?íjemná pachu? po sněmovním soustu, je? jim nechutnalo.Pro? si tenkrát agrárníci mohli vynutiti dr?bu obou hlavních funkcí v parlamentním ústrojí, a? pro jednu z nich neměli vhodného kandidáta? Pro? se ostatní strany nakonec vzdaly odporu? Nechtěly zp?sobiti vleklou vládní krisi. To jest ov?em velmi jednoduché vysvětlení. Ale co? agrárníci nemají stejn? zájem a stejnou povinnost? Jest velmi krásné, stavětí zlat? most dohody; jest v?ak méně krásné, po?aduje-li se jen po těch druh?ch, aby dodávali a platili materiál na stavbu. Nu?e, agrární tvrdo?íjnost měla pomocníka v zásadě prvenství největ?í politické strany.Poznámky o prvenství největ?ístrany.Ka?dá z velk?ch státotvorn?ch stran má někoho, kdo by mohl zastávati premiersk? ú?ad s vyhlídkou na úspěch, pokud jde o kvalifikaci osobní. Pro? se neuvolňuje cesta politick?m talent?m, je? nepat?í k agrárnímu táboru? Proto?e se u nás ustálila zvyklost, ?e ve státě vede strana po?tem nejsilněj?í. Tuto zásadu nevnesla do na?eho politického ?ivota strana agrární, n?br? sociální demokracie. Po p?evratě dr?ela z tohoto titulu p?edsednictví revolu?ního Národního shromá?dění, a po prvních obecních volbách zabrala z tého? titulu k?eslo premierské. Nerad bych redukoval p?í?iny oněch děj? na pouhou matematiku. Jistě tu hrály roli je?tě jiné motivy, nicméně jest pravda, ?e tradici největ?í strany uvedla u nás v ?ivot sociální demokracie, a ?e byla první, která z ní politicky tě?ila. Slou?í jí ke cti, ?e v době svého prvenství navrhla na obě v?zna?ná místa osobnosti velkého formátu (Tomá?ek, Tusar); slou?í jí také ke cti, ?e uznávala sv?j princip i v době, kdy prvenství ztratila. Zajisté mohla po volbách roku 1925 s velikou nadějí na úspěch kandidovati ve sněmovně Franti?ka Tomá?ka, kter? ve v?ech klubech i v nej?ir?í ve?ejnosti po?íval sympatií. Roku 1925 sám Antonín ?vehla zkoumal, zda by Tomá?ek nemohl z?stati p?edsedou poslanecké sněmovny. Sociální demokracie setrvala na svém principu, za p?edsedu sněmovny byl zvolen agrárník.Proti zásadě politického prvenství uve?ejnil těchto dn? polemiku deník katolické strany ?Lidové Listy“. Ale roku 1925 katolická strana velmi d?razně uplatnila tuto zásadu, kdy? se jednalo o volbu p?edsedy senátu. Nebyla sice první co do velikosti, ale byla druhá. A druhé straně p?ipadalo ve jménu ?tradice“ p?edsednické k?eslo v senátě. Tak se stal p?edsedou senátu dr. Mo?ic Hruban, lidovec. ?Tradice“ se v?ila a dnes tvo?í nepodceňovatelnou sou?ást na?eho politického my?lení. Jest u nás mnoho odp?rc? této tradice, a jejich námitky nelze ozna?iti za lehková?né. Pisatel těchto ?ádek není agrárník, uznává záva?nost námitek, a p?ece hájí princip politického prvenství největ?í strany. Nebo? jest v něm obsa?ena nemalá moudrost politická. Princip politického prvenství tvo?í hráz proti jist?m nebezpe?ím, je? vězí v rozt?í?těnosti na?ich stran a v jistém dogmatickém ustrojení na?eho politického stranictví.Nějaká vláda musí b?ti v ka?dém státě. Za blah?ch dn? na?í mladosti snil mnoh? z nás o anarchii a nenáviděl up?ímně jakoukoli vládu a jak?koli státní ?ád; nebo? ka?d? státní ?ád jest organisované násilí. Svoboda p?edev?ím a nade v?echno! ?Svoboda, absolutní svoboda, to byla modla, k ní? jsme se modlili“, vyznává kdesi Franti?ek Modrá?ek, jedna z nejkrásněj?ích osobností na?eho ?ivota ve?ejného. Max Stir- ner, Jean Grave, Elise Reclus, Enrico Malatesta, Petr Kropotkin, K. S. Neumann a mnozí jiní tr?nili v srdcích literární a politické mláde?e. Mládí je choroba, z ní? se bohu?el vylé?í ka?d?, kdo se toho do?ká. Anarchistická ideologie a propaganda p?estala hráti roli v na?em ?ivotě. Petr Kropotkin zem?el dvakrát; jeho tělo usmrtila p?íroda, jeho duch zem?el v kolektivistické revoluci. Propaganda anarchistick?ch nauk p?estala; le? buňky anarchie pevně jsou doposud usazeny v na?ich sklonech povahov?ch. Není to cizí, p?enesené b?lí, je to artikl ná?, domácí, slovansk?. ?ctyhodnou kázní jednotlivc? i dav? jsme doposud p?emáhali národní vadu odst?edivosti, t?í?těn? rozkladu, resonérství, oposi?ního kverulantství — nazvěte onen povahov? rys, jak chcete. P?ivedli jsme to ??astně tak daleko, ?e chceme míti státní ?ád, ?e chceme míti vládu, a ?e ji respektujeme (eventuelně).V demokratickém státě m??e b?ti jenom vláda politick?ch stran. Kdo to popírá, neporozuměl podstatě politické demokracie. Na?e nesnáz je v tom, ?e máme stran p?íli? mnoho. Mnohem jednodu??í je soustava anglosaská, le? my ?ijeme v ?eskoslovensku a musíme tvo?it z toho, co máme doma. Toho ?asu máme v poslanecké sněmovně ?trnáct poslaneck?ch klub?, z nich osm ?eskoslovensk?ch. Ve vládní koalici jest sedm stran, z toho pět ?eskoslovensk?ch. Není to zrovna mali?kost, má-li se z tolika frakcí vytvo?iti trval? a nosn? vládní re?im. Demokracie nep?ijímá rozkaz?. Nezpívá na komando. Demokracie zpívá podle sv?ch vlastních not. Ka?dá politická strana má svou písni?ku a nerada se odhodlává zpívat cizí. Jděte někdy do sněmovny a vyslechněte si tam p?i nějaké veliké debatě ?e?níky v?ech ?trnácti frakcí. Co vám poví? Tohle: ?Pane kapelníku, hrajte mi tu mou, zahrajte mou píseň zamilovanou.“ Tvo?it vládu a ?íditi stát p?i deseti dogmatick?ch programech stran — to není věru nejmen?í umění. V takov?ch poměrech jest první starostí nalézt kapelníka, kter? by vybral muzikanty, schopné souhry, a kter? by dovedl p?esvěd?iti basistu, ?e musí hráti na base podle not a podle taktovky a nikoli podle své hlavy, i kdy? ta basa jest jeho. A stejně houslistu, klarinetistu, pianistu. Kdo má b?t tím kapelníkem, to jest: ministersk?m p?edsedou? Ve vládní koalici m??e b?ti sedm politick?ch stran, ale jenom jeden ministersk? p?edseda; nem??eme jich míti sedm.Stalo se nezbytností, aby bylo nějak?m objektivním zp?sobem stanoveno po?adí stran; tak do?lo k zásadě ?největ?í strany“. Mezi stranami existuje nepsaná a nesmluvená smlouva, ?e nejsilněj?í z nich nále?í právo a povinnost koali?ního vedení. Sou?ástí toho jest právo a povinnost navrhovati presidentu republiku kandidáta na ú?ad p?edsedy vlády. Toto stranické po?adí je ur?eno prost?edkem úplně demokratick?m: svobodnou volbou celého národa. A? jsou vady tohoto systému jakékoli, po mém p?esvěd?ení mu slu?í dát p?ednost p?ed tím, co by nastalo, kdyby tohoto systému nebylo. Velice se obávám, ?e, zru?íce tradici prvenství, pustili bychom do arény netoliko soutě? talent?, n?br? také v?echny zlé duchy volné konkurence, v?echny běsy stranického a osobního soupe?ství. Milej?í nám musí b?ti kázeň, která umo?ňuje ?ád a vládu, ne? úplně volná dráha pro v?echny; dráha, která by p?i na?í povaze a na?em stranicko- politickém ustrojení snadno vedla na ?ikmou plochu rozkladu. Naprosto nic nám nemusí vadit, ?e podobn? princip vládl v panovnick?ch rodinách star?ch monarchií. Prvorozen? syn míval právo následnictví. Mohlo se stát, ?e někter? z mlad?ích syn? jídal vtipněj?í ka?i a byl obda?en silněj?ím v?d?ím talentem. P?esto monarchie trvaly na vyzkou?ené zásadě, proto?e v ní byla hráz proti domácím válkám a rozkladu ?í?í. Také demokracie pot?ebuje sv?ch ustálen?ch zvyklostí, jim? se podrobuje — rád ?i nerad — ka?d?. Monarchie se tě?ko zbavovaly vládc? nehodn?ch nebo neschopn?ch. Demokracie má dosti prost?edk?, aby provedla korekturu zp?sobem civilisovan?m. Nelíbí-li se národu prvenství zelené strany, a? se ve volbách rozhodne pro prvenství strany modré.Je?tě poznámku skoro dějepisnou. U? se stalo, ?e největ?í strana nechtěla nebo nemohla navrhnouti ministerského p?edsedu. Po pádu první ú?ednické vlády stal se ná?elníkem kabinetu dr. Bene?, a? (fakticky, nikoliv je?tě formálně) nále?el ke t?etí, ne-li ke ?tvrté straně. Bylo to mo?né, proto?e se na tom sjednotily v?echny vládní strany a zaru?ily mu podporu. Zásada prvenství musí b?ti orienta?ní pom?ckou, nikoli dogmatem ;tím méně se smí státi d?vodem diktatury jediné strany. Demokracie a diktatura se vylu?ují.Delikátnost úkolu;odpovědnost vedoucí strany.Obdr?í-li americk? president sedmdesát procent v?ech odevzdan?ch hlas?, jest v?le národa vyjád?ena velice srozumitelně, a presidentova demokratická legitimace k vládě jest absolutní. Má-li anglická strana konservativní p?es ?edesát procent míst v dolní sněmovně, ví král velmi jasně, jakou vládu si národ p?eje.Srovnejte s tím na?e poměry. Volební v?sledky nám ukazují, jak slabé je prvenství největ?í strany. Agrár- pí strana dostala v posledních volbách pouze asi 15% hlas?. Jest jenom zlomkem obyvatelstva, jest poměrně malou men?inou. Strana, která jde v koali?ním po?adí za ní (?s. sociální demokracie) je pouze o necelá 3% slab?í. Také ona je poměrně malou men?inou v celkovém po?tu obyvatelstva, v které?to situaci jsou v?echny na?e politické strany. ?ádná nedostala od lidu legitimaci, aby sama vládla právem demokratické vět?iny. Nem??e vládnout ani právem maskované ?i z?ejmé usurpace. Ná? vládní re?im jest odkázán na dobrovolnou sou?innost několika stran.V?le k této sou?innosti je ná? nejvzácněj?í statek politick?. Dokud trvá, stojí demokracie pevně; a dokud stojí demokracie pevně, je vlast v bezpe?í. Je-li tomu tak, potom nade v?e ostatní jest t?eba, aby ne u? jen fakt koalice, n?br? sám princip koalice, sama koali?nost byla pe?livě zachovávána. Koa- li?nost — to jest duch spolupráce, duch sná?elivosti, duch vzájemné pomoci. Cifry nás pou?ují, jak slabéprvenství největ?í strany, oprav?n m??e pt? jen o pom?cku orienta?ní, o v?běr, nezbytn? ve chvíli, kdy se po?íná tvo?it vláda. Vláda sama musí b?ti v na?ich poměrech stál?m dohodováním, odva?ováním, vyrovnáváním pot?eb a zájm?. Z toho je z?ejmo, jak delikátní úkol má vedoucí strana a jaká odpovědnost na ní spo?ívá.Kdyby se vedoucí strana pokusila o zalo?ení politického monopolu, kdyby se z titulu svého prvenství domáhala slovem nebo ?inem nadvlády nad ostatními stranami, nebo kdyby jen vyvolala podez?ení, ?e o to usiluje, snadno by to vedlo k podkopání koali?ního principu, na něm? p?ece spo?ívá v?echna budova na?eho demokratického systému, v?eho na?eho vnitropolitického ?ivota. Laval?v zmatek v zahrani?ní politice pak názorně ukazuje, kterak souvisí ustálenost vnitropolitického re?imu s ?e?ením otázek mezinárodních. Nazna?il jsem u?, jaké nebezpe?í se skr?vá v krutém, sobeckém soupe?ení v?ech se v?emi. Stejné nebezpe?í by v?ak nastalo, kdyby vedoucí strana rozuměla své funkci jinak, ne? jako postavení prvního mezi rovn?mi. ?zkostlivě se musí vyh?bati podez?ení, ?e sice sná?í koalici, nemohouc vládnouti sama; ?e v?ak tvo?í situace, v nich? ostatním koalovan?m stranám nezb?vá, ne? se podrobovat diktátu. V zájmu koalice a koali?nosti nikdy nesmí b?ti p?ipu?těno, abychom měli v republice ?est vládních stran a jednu vládnoucí. Dnes ?i zítra by takov? stav vedl k rozvalení spolupráce a k divok?m politick?m ot?es?m.Turgeněv nám pěkně v ?D?mu“ pověděl, ?e ?Rus?m je t?eba autority“, a ?e ?kdo se hole chopil, stal se kaprálem“. Také nám je t?eba autority. Ale my ?echoslováci sotva bychom snesli kaprála s holí, k ní? ostatně pat?í i kaprálská lavice. U nás nelze ?ehopiti se hole“. Autorita u nás m??e vznikat a trvat jenom z pilné práce, z dobrého rozumu, z poctivé morálky, ze silné lásky k pravdě, z od?vodněné d?věry a z daru bo?ího, jemu? ?íkáme talent.Dvě episody.Na sklonku léta vzniklo u nás silné protidrahotrí hnutí. Zú?astnili se ho vládní socialisté s komunisty. Na nejednom místě se k nim p?ipojili také lidovci a politi?tí ?ivnostníci. Hospodá?ská kritika ne zcela neprávem tvrdila, ?e vět?ina cen proti loňsku nestoupla, a ostatní ceny ?e nestouply tou měrou, aby se jimi dalo od?vodňovat hnutí tak rozsáhlé. Hospodá?ská .kritika v?ak ?patně rozuměla politické du?i onoho hnutí. Byl to protest měst a pr?myslov?ch míst proti p?evaze agrárník?, proti p?evaze skute?né nebo zdánlivé. Veliká ?ást národa, nepochybná jeho vět?ina — a p?edev?ím lid pr?myslov? — se domníval, ?e vedoucí strana vede p?íli? jednostranně. Dlu?no uznati, ?e odpovědní politikové agrární velmi rychle a velmi podstatně p?ispěli k odbourání této protiagrámí nálady. Energická a sympatická prohlá?ení ministra vnitra dra ?erného v sociálně-politickém v?boru neminula se ú?inkem. Zatím co ministersk? p?edseda s ministrem vnitra otvírali ventily, aby uvolnili nahromaděné napětí, mocně foukal do ohně úvodníká? ^.Venkova“ svou kampaní margarínovou. V politickém smyslu nebyl margarin omastek; bylo to světlo, v jeho? zá?i národ viděl skute?nou jednostrannost v posuzování pot?eb v?roby a konsumu. V margarínové yojně byla v?echna pravda na straně socialist?, lidovc?. a. ?ivnostník?. Na. straně ?r?kě kvía v?echna slepota v??i skute?ně ?iveln?m pot?ebám ochuzen?ch lidí, kte?í nemají na dra??í tuk ?ivo?i?n?. Pravda jest. ?e odpovědní agrární politikové hledali a na?li koali?ní v?chodisko z margarínové kalamity; agrární tisk toto v?chodisko nep?ijal, raději prohlásil, ?e jeho strana byla pora?ena. Tuto taktiku pokládáme za chybnou, proto?e ot?á?á d?věrou ve?ejnosti v objektivitu premierské strany.Poněkud hor?í jest ?ada událostí a zjev?, je? jsou zna?eny jménem agrárního poslance Chloupka. Je to veliká aféra, odbudeme ji v?ak několika větami. Poslanec Chloupek organisuje v pr?myslov?ch závodech dělníky proti koali?ním socialist?m. Vybírá si k tomu závody, kde mají agrárníci hospodá?sk? nebo politick? vliv. Socialisti?tí dělníci tvrdí, ?e p?i tom jde o naprosto nep?ípustné prost?edky agita?ní. Krátce p?ed vládní krisi vnikl Chloupek do Prahy, do Jane?kovy zbrojovky, a tam uzav?el stávkokazeckou smlouvu za zády vylou?en?ch dělník?. Tento ?in hluboce urazil odborově organisované dělníky. Na politiku socialistick?ch stran nem??e z?stati bez ú?inku to, co se děje v odborov?ch organisacích. A tam se tvo?í p?esvěd?ení, ?e agrární strana podniká útok na města, na pr?myslové závody, a ?e se chystá roz?í?iti sv?j politick? a hospodá?sk? vliv na útraty tě?ce nabyt?ch práv a posic socialistick?ch dělník?.Kdo chce správně rozuměti událostem v t?dnu, kter? následoval po známém návrhu na změnu ve vládě, nesmí tyto věci pustit se z?etele.Závěr.Návrh — t?eba návrh, kdo má b?ti ministersk?m p?edsedou — je návrhem pouze tenkrát, m??e-li b?ti p?ijat nebo také zamítnut ?i změněn. Vytvo?í-li se stav donucení, v něm? zb?vá pouze prvá mo?nost,PfítDmnosOnejde ji? o pouh? návrh. Bylo na agrární straně, aby p?esvěd?ila ostatní ?ást koalice, ?e onen stav donucení nevytvo?ila ona, n?br? ne??astná shoda okolností. Takov? d?kaz agrárníci podali, a neagrární strany vzaly na vědomí, ?e vedoucí strana nechtěla postaviti presidenta a koalici p?ed hotovou věc, ?e nechtěla a nechce diktovat. Peroutka správně napsal, ?e to, co se dělo v premierském t?dnu, byla z men?í ?ásti politika a z vět?í ?ásti pedagogie. T?den, vě- noven? pedagogice, není ztracen? t?den. V?ichni si v něm ujasnili, co se slu?í a pat?í. V koali?ním zápolení není vítěz? a pora?en?ch. Doufejme, ?e tento pohnut? a zajímav? t?den p?ispěl k upevnění koali?ní my?lenky.Amicus.pozná mkyCo ?ekají od dra Hod?i ?urnalistéNov? ministersk? p?edseda není v ?urnalistice ?ádn? prá?ek. Vydával sám několikeré noviny p?ed p?evratem i po něm a ovlivňoval jistě víc novin, ne? je ve?ejně známo, od samého p?evratu a? po na?e dny, a to i v dobách, kdy byl zdánlivě v politické ne?innosti. Zná v?znam i moc novin, zná slasti i strasti noviná?ského povolání a p?edev?ím ví, jak mohutn? propaga?ní nástroj je tisk, je-li veden anebo jen ve sv?ch snahách podporován. Nebylo v?echno dobré, co dělal ?vehla, a jeho p?ezírav? poměr k tisku si zachovali oba ?vehlovi nástupci z agrární strany, Udr ?al i Malypetr. Dr. Hod?a, podporován b?val?mi ?urnalisty, kte?í sedí v jeho kabinetu, mohl by kone?ně zlomit tu starou tradici, která státu neprospívala.?urnalisté od ministerského p?edsedy p?edev?ím ?ekají, ?e nebude pohodln? k sobě. To toti? znamená vět?í tiskovou svobodu. Nebo? jenom z pohodlí vláda dávala je?tě nedávno redakcím vzkazy p?es státního zástupce, ?e bude konfiskovat v?echno, co se napí?e o kontingentu na umělé tuky, o obilním monopolu, o pasteurisaci mléka — krátce skoro o v?em, o ?em se vláda radila a o ?em byly v koalici spory. Nikdynebyltisktakspoutánjako za posledních let. Nejen ohledy na koali?ní Ioyalitu, která ov?em tak ?asto ustoupila zájm?m skute?ně státním p?ed zájmy stranick?mi, ?lo-li o osoby, nejen vědomím koali?ní soudr?nosti, ale i útlakem ú?ad?, na?izovan?m vládou. V době, kdy tureck? diktátor Ataturk vydával dekrety, ?e ka?dá zákonná osnova v Turecku musí b?ti dána nap?ed tisku, aby se ve?ejně prodiskutovala, dávala demokratická vláda prost?ednictvím státního zastupitelství vzkazy do redakcí, aby se nepsalo, co by mohlo mít ohlas 1 za zav?en?mi dve?mi a spu?těn?mi záclonami kolovratského paláce. Méně pohodlnosti vlády a ministerského p?edsedy znamená rozhodně více ve?ejné diskuse a vět?í svobodu tisku. Tisk od dra Hod?i ?eká, ?e ten vliv, kter? dosud na tisk vyvíjela vláda negativně, nap?e positivně: ?e bude tisk ovlivňovat tam, kde to prospěje propagaci dobr?ch vládních my?lenek, státních zájm? a propagandě demokracie.K tomu pot?ebuje ministersk? p?edseda ov?em nástroje. Tím sděln?m prost?edkem je tiskov? odbor ministerské rady a p?edev?ím jeho p?ednosta. ?urnalistika od nového p?edsedy vlády ?eká, ?e kone?ně pohne s jmenováním nového p?ednosty svého tiskového odboru. Stav, za něho? si v?elijací agrárni?tí byrokrati podrá?ejí nohy p?ede dve?mi tiskového presidia a v?emo?n?mi vlivy uhánějí tu druhou platovou stupnicí, je? k tomuto ú?adu pat?í, je dále neudr?i- teln?, stejně jako to, ?e v ?ele ú?adu je ve stálé prozatímnosti mlad? ú?edník, jemu? nejistota o vlastní budoucnost svazuje ruce. P?esvěd?ovat dra Hod?u o u?ite?nosti tohoto ú?adu, bylo by jistě zbyte?né.Bude-li mít nov? ministersk? p?edseda v po?ádku tento tiskov? instrument, bude mít kone?ně snad mo?nost bli??ího styku s noviná?i. Nemluvíme ani o tom, ?e se ?urnalisté snad do?kají toho, ?e budou pravidelně p?ijímáni p?edsedou vlády nebo pově?en?m k tomu ministrem, jako se to praktikuje u? po desítiletí ve v?ech demokratick?ch zemích. Informovat tisk a polo?it d?raz na ur?itá usnesení ministerské rady, je bezpodmíne?ná nutnost v dobrém styku a vlivu vlády na tisk. Vydávat ko?ené byrokratické akty, jím? se u nás dosud ?íká oficiální zprávy z ministerské rady, snad dr. Hod?a kone?ně odstraní. Nevě?í-li v jejich ko?enost a naprostou nedostate?nost, po?ádali bychom ho, aby si jednou takovou zprávu poslech v rozhlase a v?il se na okam?ik do situace prostého ob?ana. Potom jistě nevyposlechne ani t?i věty a vypne radio.Kone?ně: ministersk? p?edseda byl ve svém mládí i ?urnalista i vydavatel. V ?ádné z těchto úloh neměl na r??ích ustláno a starosti asi daleko p?evy?ovaly slasti těchto obou povolání. Bude mít tedy snad pochopení pro zákon o pracovním poměru redaktor?, s ním? ?urnalistické odborové organisace pro odpor vydavatelstev nemohou hnout u? léta s místa. Ale to je věc u? odborá?ská a politika v ní ztrácí slovo. A? nyní mluví odborá?i.HnNaděje v dra ZadinuJako se vě?el sv?mi sympatiemi na Hod??v ?os Ji?í St?íbrn?, tak také dr. Z a d i n a nastupuje do ú?adu ministra zemědělství se sympatiemi, o nich? vě?íme, ?e mu nejsou p?íjemné. Nad Zadinov?m jmenováním ministrem toti? nejvíc jásá pan Gajda a jeho ?Fa?istické listy“. Ry?ně a ud?chaně ohlásily světu my?lenky svého bratra v?dce: ?e jmenováním Hod?ov?m a Zadinov?m (a dokonce zvlá?tě Zadinov?m) to definitivně v agrární straně prohrála hradní klika a zvítězili lidé nekompromisní, nejpravěj?í z prav?ch, nacionální a kdesi cosi. Krátk? smysl těch fa?istick?ch slov byl, ?e te? dostanou socialisté na frak, a agrární pravice, do ní? se pan Gajda jaksi samoz?ejmě po?ítá, dá Hradu pocítit svou pěst.Kdybychom pátrali po tom, kde se v Gajdovi vzali tyto sympatie pro ministra dra Zadinu, jistě bychom nep?i?li k závěru, ?e si je odnesl ze sněmovny a zemědělského v?boru, kde dr. Zadina skute?ně se ukázal jako ?lověk nekompromisní, prav?. Jeho tvrdá pěst nejednou uhodila do zeleného stolu v této místnosti. Ale tohle jistě není fa?ist?m mě?ítko, podle něho? oceňují politika. Fa?isté znají dra Zadinu nikoliv od zeleného stolu, ale z ve?ejn?ch sch?zí a bramborá?sk?ch tábor? lidu v bramborá?ském kraji, kter? dr. Zadina vede. Na takov?ch táborech lidu se ov?em mluví jinak ne? ve sněmovně a jejím v?boru. I tvrdá pěst ?astěji dopadá. Jak se na nich mluví, lze si udělat p?edstavu podle toho, ?e fa?isté p?i květnov?ch parlamentních volbách dostali t?icet procent v ?ech sv?ch hlas? na Německo- brodsku, z kraj? bramborá?sk?ch v kraji nejbramborověj- ?ím. Jestli?e agrární strana o volbách Gajdu p?ehnojila, jak se vyjád?il odpovědn? politik agrární strany, nejvíce mrvy na ní bylo vynalo?eno právě v kraji, kde dr. Zadina organisuje bramborá?e a kde pan Halík vydává sv?j ?Havlí?k?v kraj“. (V?ak ?Havlí?k?v kraj“ to po volbách také p?iznal sv?mi k?e?ovit?mi v?zvami, aby zrádcové, kte?í volili fa?isticky, byli potrestáni.) Odtud tedy znají fa?isté dra Zadinu a odtud k němu mají sympatie.Nepochybujeme, ?e tyto fa?istické v?levy nadějí jsou novému ministru zemědělství nep?íjemné. V?dy? u? měl po volbách dost trpk?ch chvil ve své straně právě pro tak velk? vzr?st fa?ist? v kraji, za něj? své straně odpovídá, a vybrala-li si agrární strana právě jeho za kandidáta na ministerské k?eslo, jistě se p?esvěd?ila, ?e p?edvolební chyby se nebudou opakovat. A stejně nepochybujeme, ?e jsou proto fa?istické naděje marné, jako si nic nevykoleduje tisk St?íbrného u nového ministerského p?edsedy. Nicméně by v?ak měl b?t ministr zemědělství opatrn? — právě pro ty volební v?sledky na Německobrodsku a pro ty fa?istické chvalozpěvy. Demokrat skoro nem??e nete?ně p?ihlí?et k tomu, kdy? ho fa?isté chválí.HnPráce a odměnaP?i nedávném sborovém zasedání ?eskoslovenské akademie zemědělské podal dr. ing. Reich zprávu o udělení 25 ?estn?ch odměn u?itel?m lidov?ch ?kol hospodá?sk?ch po 1000 K? z fondu dr. J. Horáka. — Jest dob?e uznávati a oceňovati dobrou práci. Nic netě?í ?lověka tak jako kousek uznání. A proto?e mezi těmi, kte?í pracují, jest málo těch, kte?í opl?vají statky z tohoto světa, jest dob?e vyjád?iti uznání i hmotnou odměnou. A tu by mohla b?ti ?sl. akademie zemědělská vzorem, nebo? která korporace a která instituce m??e hned vysypat dvacet pět odměn po 1000 K?? Kolik nadějn?ch na?ich vědeck?ch pracovník? by bylo rádo, kdyby jim jednoho dne p?i?latisícikoruna jako malé uznání jejich práce? Kolik mlad?ch lidí, jich? jména ji? pro vědu hodně znamenají, shání odpoledne pětikoruny a desetikoruny na ?ivobytí? Máme u nás několik — velmi málo — vět?ích cen. Dostanou je pravidelně ti, kte?í se u? ?ivotem prokousali a kte?í proto velké poměrně odměny p?idávají k slu?nému poměrně ji? d?chodu. Ale zapomíná se na ty, kte?í za?ínají a kter?m malou hmotnou odměnou bylo by mo?no dodati hodně chuti k nové a dal?í práci. Ne?lo by to za?íditi tak, aby urěit? po?et na?ich vědeck?ch pracovník? dostal aspoň takovou odměnu, takové uznání, jaké dovede dáti ?sl. akademie zemědělská u?itel?m lidov?ch hospodá?sk?ch ?kol?V. ??.Tisková opravaV ?lánku: ?Bere rukama i nohama — a je pov??en“, uve?ejněném v ?ísle 43. periodického tiskopisu ?P?ítomnost“ ze dne 30. ?íjna 1935, se tvrdí, ?e nebylo zavedeno ú?ední vy?et?ování, kdy? továrník Havlí?ek ozna?il p?ed svědky dva generály za korup?niky a o jednom z nich prohlásil, ?e bere rukama i nohama. Dále se tvrdí, ?e generál takto ozna?en? byl nedávno pov??en na divisního generála p?es to, ?e měl nebo má disciplinárku. Tyto údaje nejsou pravdivé. Pravda je, ?e proti oběma generál?m, o které bě?í, zavedl voj. prokurátor z popudu MNO ji? v roce 1933 vy?et?ování pod ?. j. 0-1049/33. Toto vy?et?ování skon?ilo se odlo?ením trestního oznámení. Poněvad? vy?et?ování skon?ilo negativně, neměl ani nemá ?ádn? z dot?en?ch generál? disciplinárku. Oba zmínění generálové ?alovali ji? v roce 1933 listy, které v?rok továrníka Havlí?ka v soudním referátě p?inesly (?Národní listy“, ?Právo lidu“) a dostalo se jim od redakci plného zadostiu?inění.Státní zastupitelství v Praze.politikaStanislav Y e st er:Měsíc války v AfriceOpera?nízeměpis.Snad ani dnes je?tě panovník v Addis Abebě nevládne cele územím, které je jako Habe? nakresleno na evropsk?ch mapách. Feudální aristokracie, ?ím dále sídlí od hlavního města, tím je samostatněj?í. Teprve p?ed t?emi roky si negu? jak? tak? podrobil rasa Chajlu z provincie God?am, která tvo?í vlastně jádro státu kolem Modrého Nilu. Posledním negu??m se poda?ilo poko?it spí?e kmeny v?chodní ne? na západě. Vnitropoliticky je postavení ne- gu?ovo velmi vratké, poněvad? v posledních letech dělal politiku z?ejmě proti feudální aristokracii. Tak vedle ne- gu?e z Addis Abeby mají titul negu?? také ná?elníci provincií ?oa, God?am a Amhara. Zde italská propaganda provázená politick?mi sliby a penězi m??e mít v někter?ch p?ípadech vět?í ú?inky ne? tanky a letadla. U? v minulém ta?ení do Habe?e, p?ed ?ty?iceti lety, Italové si podobně po?ínali.Nejdel?í spole?né hranice s Habe?i má Anglie, nejkrat?íFrancie, která v?ak má s nitrem Habe?e a jejím hlavním městem nejlep?í spojení ?eleznicí. Nejh??e po stránce komunika?ní byla dosud na tom Itálie, která ani z Eritrei ani ze Somálská neměla spojení do nitra Habe?e.Vále?né operace — to je otázka komunikací mnohem více ne? otázka podnebí. ?ím jsou komunikace hor?í, tím men?í síly a technicky h??e vybavené mohou se vypravit do pole. Válku mas, jaké jsme bylisvědkyp?eddvacetilety, umo?ňovaly pouze komunikace. Bez bohaté sítě ?elezni?ní nedaly se veliké armády ani ?ivit ani zásobovat vále?n?m materiálem. Dokud nebyly ?eleznice, armády po silnicích pochodující a po silnici zásobované měly s sebou vále?ného materiálu právě na dva a? t?i dny ?ádného boje. Tehdy se války rozhodovaly jednou, dvěma několikahodinov?mi bitvami. Teprve ?eleznice umo?nily několikaměsí?ní bitvy u Verdunu, na Sommě a ve Fland?ích.Opera?ní p?evaha musí b?t v?dy vyjád?ena p?evahou mu?stva, sta?í k tomu mnohdy p?evaha materiálu a tu zaji??uje právě lep?í komunika?ní sít. Jin?mi slovy: p?i stejn?ch silách na obou stranách ta strana je ve v?hodě, která má lep?í zásobování vále?n?m materiálem. P?evaha komunika?ní je sou?asně p?evahou opera?ní.Moderní divise m??e operovat na polních stezkách. Aby mohla ?ít a bojovat, pot?ebuje nejméně jednu dobrou cestu, sjízdnou za ka?dého po?así, která navazuje na nádra?í nebo armádní skladi?tě potravin a st?eliva. Od tohoto nádra?í nebo skladi?tě nesmí se jádro divise vzdálit více ne? 40—50 km, má-li divise mo?nost dovozu zásob na autech. Vozí-li se jen vozy s koňsk?m potahem anebo dokonce na soumarech, nesmí se divise vzdálit od nádra?í nebo skladu více ne? 25—30 km. I kdy? nep?ítel neklade odpor, musí se dbát u postupujících jednotek o zachování krátkého spojení s nádra?ími a sklady. Ve st?ední Evropě, kde je bohatá sí? silnic a ?eleznic, je zásobování postupujících vojsk organisováno tak, aby se nemusilo zastavovat a vy?kávat z?ízení sklad? nebo úpravy nádra?í. Něco jiného v?ak je tam, kde není drah a kde není komunikací, tedy kde není dobr?ch cest a silnic. V krajích bez dobr?ch komunikací m??e vojsko postupovat, nemá-li utrpět na své bojové hotovosti, jen tou rychlostí, jakou se za nim budují komunikace.Armáda opera?ní, ta, která bojuje, je vázána na v?kon armády pracovní, která staví pro ni cesty. Jde-li jen o opravu ?patn?ch cest a jejich roz?í?eni, pak m??e denně postoupit o 5—8 km. Musí-li se v?ak stavět cesty od základu, není pak postupová rychlost vět?í ne? 1—3 km za den.Co znamenají v moderní válce komunikace, poznali Spojenci r. 1918 na podzim, kdy? jejich armády postupovaly za Němci k R?nu. A?koli Němci denně vyklízeli s bojem terén jen do hloubky 5—10 km, nastala záhy u spojeneck?ch jednotek tě?ká zásobovací krise, poněvad? Němci za ústupu ni?ili v?echny komunikace a jejich oprava nemohla posta?it dennímu postupu trup.Italové p?jdou kup?edu jen pomalu.Z toho vidíme, ?e opera?ní problém italsk? v Habe?i je p?edev?ím problémem komuni k a ? n í m. Ale to je také s druhé strany problém habe?ské obrany a habe?sk?ch operací. Budou-li Italové operovat s moderně vybaven?mi taktick?mi jednotkami, p?jde to pomalu, poněvad? budou vázány na dobré komunikace. Ale pomalé posouvání mocné moderní vále?né techniky do p?edu umo?ňuje ohromné úspory na lidsk?ch ?ivotech.Technika, která nahrazuje ?lověka v boji, pot?ebuje tedy v?borné základny (sklad?) a v?borné komunikace. Technika musí v?ak odpovídat prost?edí, do kterého je zasazena. Jinak vyhlí?í technika která má operovat v rovině, jinak technika v horách zalesněn?ch, jinak v horách hol?ch, jinak v pou?ti, jinak v krajích hustě pokryt?ch vegetací. Italy ?ekaly v Habe?i operace norské a rovinové za zvlá?tních podmínek. Operace horské i rovinové v terénu málo pokrytém umo?ňujícím dobré vyu?ívání paleb a letectva. Nedostatek komunikací omezuje ?ivení těchto paleb. Nepokrytost terénu je v?ak spojena s nedostatkem vody. Kde není vody, nem??e se pohybovat a ?ít mnoho lidí, a hlavně mnoho koní. Technika, která nepot?ebuje vody a p?i tom ?lověka v boji nahrazuje a násobí, má v krajích s nedostatkem vody v?znam dvojnásobn?.Italy ?ekala válka, která v horách není pro ně novinkou. Vál?ili v nich plné t?i roky proti Rakousku Zku?enosti bohaté tu tedy jsou a zku?enosti v horách bez vodytaké (Kras). Zku?enosti války v rovině a v pou?tiItal?m také nechybí, poněvad? od r. 1912 stále vál?í proti nějak?m vzpourám v Libyi.Hlavní p?eká?kou rychl?ch operací v Habe?i je tedy nedostatek komunikací. Druhou p?eká?kou m??e b?t ha- be?ská armáda a t?etí podnebí. V?imněme si podnebí, o kterém tisk p?inesl zprávy celkem hr?zostra?né.Habe? v západní své ?ásti je krajem horsk?m s pr?měrnou v??í 1.500 m nad mo?em. Zde není ?ádné vra?edné podnebí. V pásmu od 1400 do 2400 m je pr?měrná teplota 15—20*. Zde roste obilí a réva. To je podnebí italské ní?iny. V horách v??e 2400 m jsou bohaté pastviny a to je právě kraj severní Habe?e, kde je pr?měrná teplota 4—15*. Teprve v kon?inách, le?ících ní?e 1400 m, za?íná podnebí tropické, kde zraje bavlna, kávovník a cukrová t?tina. Zde ?ádí tropické nemoci, hlavně malarie.V jednom z posledních ?ísel amerického ?urnálu ?Foreign Affairs“ byla umístěna úvaha o Habe?i z péra zku?eného znalce, kter? tvrdí, ?e západní ?ást Habe?e je územím velmi vhodn?m pro evropskou kolonisaci, právě dík mírnému po?así. Nejlep?í p?ístup do nitra Habe?e je pr? z jihov?chodu, odkud také v XVI. století vnikl do Habe?e kmen Galia, tedy u dne?ní severní ?ásti italského Somálská. Jedinou p?eká?kou je tu nedostatek vody. Jinak postup k severozápadu vede stále do mírněj?ího podnebí na náhorní rovinu.Od Aduy je postup k jihu velmi obtí?n?, poněvad? vede p?es ohromné str?e, kde není ani most?, ani cest. Zde podle soudu amerického autora musí Italové postupovat podél horsk?ch h?bet? koridorem p?es Makale a Magdalu. Pouze centrální území podle jezera Tana se hodí pro operace vět?ích vojensk?ch sil, moderně vybaven?ch.To, ?e Italové na po?átku tohoto roku obsadili v sousedství Somálská prostor Ual Ual, mělo své opera?ní d?vody. Americk? odborník pí?e:?Armáda postupující do Ogadenu z jihov?chodu musí mít jako prv? cíl somálskou náhorní rovinu v prostoru Harar. Jako základen pou?ije Gorlogubi a Ual Ual. Tato armáda m??e postupovat po?í?ím D?uhy a Vehe ?ibeli za velmi v?hodn?ch podmínek klimatick?ch a vodních.“Pokud jde o postup z Eritreje k jihu, soudí americk? odborník, ?e jeho úspěch bude záviset hlavně na dobrém obsazení prostoru kolem jezera Tana. Zásobování vodou zde bude lep?í ne? v Somálsku.Na otázku, zda se poda?í Itálii poko?it Habe? během jednoho mezidobí de???, odpovídá americk? znatel Habe?e záporně. Postun ze severu bude pr? velmi pomal? a vy?ádá si zna?n?ch posádek v poko?eném kraji. Za to ze Somálská operace p?jdou rychleji, a kmen Galia i místní mohame- dáni nebudou pr? klást zvlá?tní odpor. Nejtvrd?ím o?í?kem bude ov?em ovládnutí centrální Habe?e.Do dubna (kdy za?íná doba de???), t. j. během p?í- ?tíhop?lroku, mohoutedyítalovéobsadit v?chodní ?ást Habe?e, p?eru?it její spojení s mo?em a s britsk?m Somálskem. Do prostoru Harar, kter? je klí?em k údolí ?eky Auas, jím? vede ?eleznice, ústí také znamenitá silnice z anglického Somálská, které dnes bude základnou obrany v?chodní Habe?e podle usnesení Spole?nosti národ?, je? dovoluje zásobování Habe?e zbraněmi.Ital?m v?ak nejde o obsazení celé Habe?e. Prozatím se zdá, ?e v prvé ?adě se sna?í o spojení Eritreje s italsk?mi Somálskem p?es v?chodní Habe?. Tato operace je tedy v tomto mezidobí proveditelná za p?edpokladu, ? e Italové se co nejd?íve zmocní prostoru Harar, tedy oné v?chodní ?ásti Habe?e, která hrani?í se Somálskem francouzsk?m a se západní ?ástí Somálská anglického. Tato kon?ina je ostatně i hospodá?sky nejv?znamněj?í, poněvad? pr? je bohatá naftou.Operativně je tedy plán Ital? uskute?niteln?. Jde jen o to, zda jsou pro to strategické podmínky. A t? spo?ívají v mo?nosti dobrého ?ivení těchto operací: materiálem, lidmi a penězi.Jak budou odporovat Habe?ané?Vále?né ta?ení je podobn? po?etní problém jako stavba domu nebo pora?ení továrního komínu. Prost?edky zde musí odpovídat cíli. Pro d?m je t?eba dostatku materiálu, pro pora?ení komínu dostate?né nálo?e trhavin. Jde-li o vojenskou operaci, jejím? cílem je okupace cizího státu, musí se vzít do po?tu vedle odporu jeho brann?ch sil také odpor terénu a klimatu. Zb?vá prostudovat hlavní slo?ku odporu, habe?ské síly.Armáda, to je organismus, kter? se dlouho rodí, má-li za něco stát. Je to organismus velmi nákladn?. Branná moc svou úrovní odpovídala v?dy civilisaci a kultu?e, ve kter?ch vznikla. Habe? je ?lenem Spole?nosti národ?. Spole?nost národ? vydává vojenskou ro?enku (?Annuaire militaire”) o armádách stát?, které jsou jejími ?leny. Ale data o habe?ské armádě tam marně hledáme. Sáhneme tedy po německé ro?ence o armádách cizích stát?, po Múller-Loebnitzově ?R?stung der Welt 1935“, kde jsou data o 43 armádách. Najdeme tam armádu albánskou, siamskou, mand?uskou, perskou, uruquayskou, ale opět nic o armádě habe?ské. Je to pochopitelné. Habe? nemá branné moci, která by se mohla nazvat armádou v na?em smyslu, poněvad? Habe? také není státem v na?em smyslu.?ekli jsme ostatně, ?e Habe? nep?edstavuje státní celek, kter? by umo?ňoval vytvo?ení nějaké normální branné moci. Pod slovem ?mobilisace“ jde v Habe?i o sehnání mu?? takticky nevycvi?en?ch podle pot?eb moderní války. Vět?ina jich dovede st?ílet, ale neumí bojovat v taktick?ch jednotkách a to je v dne?ní válce to nejtě??í. St?ílet se nau?í voják za dva t?dny, ale bojovat v dru?stvu se u?í nejméně dva měsíce. Bojovat v ?etě a v rotě to je práce celoro?ní, aby to opravdu za něco stálo. Ale v?cvik není něco, co jde samo sebou. K tomu jsou t?eba instrukto?i. A ti se najdou jen u stálé armády.Jedin?m vojskem, podobn?m západnímu, byla do nedávná v Habe?i jen císa?ská garda, ?ítající několik tisíc mu??, kterou od r. 1929 cvi?ili belgi?tí a ?véd?tí d?stojníci. Pak p?ichází v úvahu ozbrojené houfy z provincií p?ímo ?králem král?“ spravovan?ch (Harar, Vollo a ?oa). ?íká se jim císa?ská armáda. Nejsou rozděleny na taktické jednotky, nemají jednotnou v?zbroj a v?stroj. Je to milice v nejhor?ím slova smyslu. Tato armáda podle odhadu amerického pozorovatele ?ítá asi 100.000 mu??. Zásobování je tu primitivní, poněvad? chybí v?echny slu?by, bez kter?ch vy??í taktická jednotka je nemo?ná (slu?by intendan?ní, zdravotní, zbrojní, technická atd.).Vedle toho jsou tu je?tě vojska místních vládc? z provincií. Autor studie o Habe?i z ?Foreign Affairs“ pan Wolbert tvrdí, ?e ?íslo 1 milion habe?sk?ch bojovník? je zna?ně p?ehnáno. I kdyby pr? se mohly tyto masy zmo- bilisovat, Habe? p?i primitivnosti svého hospodá?ství je nem??e ani vyzbrojit, nato? u?ivit. P?ipou?tí, ?e Habe? m??e povolat do zbraně nejv?? 500.000 mu??. B?val? guvernér italské Eritrei Corrado Zoppi tvrdí, ?e Habe? m??e postavit do pole jen 250.000 mu??.Ze v?ech těchto i jin?ch velmi si navzájem odporujících dat m??eme st?ízlivě hádat, ?e habe?sk? ?král král?“ disponoval osobní gardou v síle 10.000 mu??, organisovanou v praporech a dob?e vycvi?enou, jedním plukem jezdectva, s něco dělost?electvem a tě?k?mi kulomety. Garda má také kolonu nákladních aut. Dále má ?král král?“ asi 30.000 vycvi?en?ch kolonist?, kte?í slou?ili v barevn?ch jednotkách anglick?ch a italsk?ch. Ti tvo?í rámce pro ?císa?skou armádu“ z hlavních provincií, která má něco děl a kulomet? a sestává z milicioná?? vycvi?en?ch pouze st?elecky. To m??e b?t v celku kolem 150.000 mu??. Kone?ně je tu vojsko provincií autonomních nevycvi?ené, pod?ízené rodové ?lechtě. To lze odhadnout na 300.000 a? 400.000 mu??.P?ipustíme-li, ?e během vále?ného napětí se zdvojnásobila císa?ská garda a o 50% zv??ily po?ty ?císa?skéarmády“, má tedy dnes habe?sk? panovník k disposici asi 25.000 ?ádně vycvi?en?ch voják? po západním vzoru a asi 200.000 voják? vycvi?en?ch nedostate?ně, ale schopn?ch obrany hlavně ve v?hodném terénu. Lze tedy p?ipustit, ?e Habe? m??e do pole vyslat kolem 300.000 mu?? pěchoty obstojně ozbrojené, ale jen nepatrné dělost?electvo, letectvo a zbraně technické.Prozatím nemá Habe? ani jednu taktickou jednotku (divisi), která by byla vybavena v?emi zbraněmi pro sou?asnou válku. Poněvad? úto?né operace m??e podnikat proti moderně vyzbrojené armádě jen vy??í taktická jednotka, dob?e nasycená dělost?electvem a dob?e vybavená slu?bami, nemá dne?ní habe?ské velení ?ádné hodnotné síly pro ofensivu.Naprostá pod?ízenost ve vzduchu znemo?ňuje Habe?an?m jakékoliv vět?í soust?edění vojsk v blízkosti nep?ítele. Ale i kdyby toto soust?edění bylo mo?né, nebylo by mnoho platné, poněvad? tato vojska nebudou schopna ?ádné úto?né akce pro naprost? nedostatek dělost?electva. Dnes útok proti kulomet?m bez podpory dělost?electva nebo tank? je zlo?inné hnání lidí na porá?ku. Ale podporovat dělost?elecky útok proti kulometu neznamená vyst?elit z děla jednou, dvakrát. Tu je veliká spot?eba st?eliva, které i kdyby bylo, Habe?ané nemohou pro nedostatek komunikací a vozby dopravit k frontě.U? dávno se vále?né síly p?estaly mě?it po?ty voják?. Rusové ve světové válce zmobilisovali kolem 16,000.000 mu?? a p?ece jim to nebylo r. 1915 nic platné proti 90 německ?m a rakousk?m divisím, které ?ítaly kolem 1,500.000 mu??. Rusko pro masy desetkrát vět?í nemělo v?zbroje a pro t?i miliony, které vyslalo do fronty, nemělo dostatek st?eliva. Proto musila veliká ruská armáda s mal?m materiálem ustupovat p?ed malou armádou německou s vět?ím materiálem.Moderní divise, která ?ítá asi 12.000 mu?? a má na 500 tě?k?ch a lehk?ch kulomet?, p?edstavuje palebnou sílu, která vydá za 30.000 mu??, ozbrojen?ch moderními pu?kami. P?ipo?teme-li k tomu palbu 5000 pu?ek pěchoty a zhodnotíme-li palby dělost?electva 15.000 pu?kami, vidíme, ?e moderní divise, ?ítající 12.000 mu??, vyrovná se palbami 50.000 mu?? vyzbrojen?ch pouze pu?kami. To znamená, ?e kdy? těch 50.000 mu?? ozbrojen?ch pu?kami bude úto?it na moderní divisi, nedostane se s místa, poněvad? k postupu je t?eba p?edev?ím p?evahy palby. Co z toho plyne? Prostě to, ?e negu?ov?ch 300.000 bojovník? ozbrojen?ch moderními pu?kami má hodnotu asi 6 italsk?ch divisí, ?ítajících 72.000 mu??. P?i tom u Ital? bereme do po?tu jen síly pozemní.Poněvad? Italové chtějí postupovat do Habe?e se dvou stran, musí ka?dá jejich armáda b?t tak silná, aby odolala náporu maximálních sil, které z úst?edního postavení by mohl proti ní habe?sk? vrchní velitel soust?edit. Habe?ané nemají ?ádné komunikace, na které by mohli rychle p?ehazovat síly s jedné fronty na druhou. Pochod s fronty severní na v?chodní potrvá nejméně 60—90 dní, poněvad? jde o vzdálenost 1000—1300 km.691197594310207/77/7Kdyby se Italové chtěli proti Habe?an?m jen bránit, sta?ilo by jim na to 6 divisí. Chtějí-li úto?it, musí mít tím vět?í síly, ?ím men?í chtějí mít ztráty a ?ím vět?í p?edpokládají v?sledky. Jak u? jsme ?ekli, ?ádná síla neurychlí na severní frontě operace, poněvad? tam neudává tempo odpor nep?ítele nebo vlastní pr?bojnost, n?br? v ?- kon pracovní armády v t?lu.Na v?chodní frontě ogadenské by bylo v zájmu úspěchu nasadit co největ?í síly, poněvad? tam problém cest není tak o?ehav?. Zde ov?em omezuje po?et opera?ních jednotek zásoba vody.Podíváme-li se v?ak, která fronta je pro Habe?any citlivěj?í, pak je to nesporně fronta v?chodní, kde jim hrozí od?íznutí od p?ístav? a hlavně od anglického Somálská, odkud ?ekají dodávky vále?ného materiálu. Z toho by se dalo soudit, ?e prozatím Habe?ané soust?edí své největ?í síly na frontě v?chodní a ?e zde dojde také d?íve k nejurputněj?ím boj?m. V ka?dém p?ípadě budou hledět Habe?ané, aby tu bojovali za podmínek pro sebe p?íznivěj?ích tedy hodně hluboko ve vlastním území, a aby Italové byli p?i tom velmi daleko od sv?ch základen. Podmínky italského postupu.Zhruba m??eme ?íci, ?e italské velení pot?ebuje v Habe?i asi 20 divisi na 7—10 měsíc? a na dobu dvou, t?í let 5—10 divisi, podle toho, kolik si vy?ádá hájení dobytého území proti zb?vající ?ásti Habe?e vnit?ní a co pohltí vnit?ní pacifikace.20 divisi p?edstavuje armádu o 300.000 mu??. Pot?eby této armády musí obstarávat siln? t?l. Za operující armádou 300.000 mu?? bude tedy postupovat pracovní armáda 100.000 mu??. Obě armády ov?em t?eba ?ivit z a mimo?ádn?ch podmínek a hlavně o?et?ovat tak, aby klima a choroby si v nich nevy?ádaly veliké oběti. Za star?ch válek b?valo pravidlem, hlavně v koloniích, ?e na nemoci zahynulo ?ty?ikrát a? pětkrát více lidí ne? od zbraní nep?ítele.Operace do Habe?e se nejprve musila zajistit strategicky. To by znamenalo domazajistitv?echno, co bude vy?adovat v Africe ro?ní pobyt 20 divisi a několikalet? pobyt 5 a? 10 divisi. V t?lu budoucího boji?tě musily se p?ipravit zásoby a slu?by, doma se musila p?ipravit na celé ta?ení v?roba materiálu, suroviny, v?robny, kádry pracovník?. Bylo t?eba také zajistit spojení domácích p?ístav? se základnou ve v?chodní Africe pomocí pot?ebné toná?e, nejen materiálně, n?br? i politicky. Chtěla-li Itálie strategicky dob?e zajistit své ta?ení v Habe?i, musila b?t jista, ?e její vojska nez?stanou bez zásob, ?e Suezsk? pr?plav z?stane otev?en a ?e do sporu se nevlo?í vojensky jin? stát po boku Habe?e. To je základní otázka zdaru. Není-li ta?ení zaji?těno dob?e strategicky na celou dobu svého trvání, tedy po stránce morální, materiální a politické, pak je to věc velmi pová?livá.Italové mají zku?enosti z minulé války v Habe?i. Něco se nau?ili také ve válce světové. Kdy? Angli?ané v r. 1867 obsadili hlavní město tehdej?í Habe?e Magdalu, musili se kvapně dát na ústup, poněvad?, kdyby byli vy?kali tam dobu de???, z?stali by od?íznuti bez zásob. Magdala le?í 250 km ji?ně od Makale, tedy asi 350 km od eritrejsk?ch hranic. Kdy? Angli?ané tehdy vyrazili z té?e Eritrei na Magdalu, měli 11.000 voják?, za kter?mi ?lo 30.000 Ind? s 20.000 soumary. P?i obsazení Magdaly klesl u? po?et anglick?ch voják? na 5000.Do zá?i 1935 Italové soust?edili jen v Eritrei 220.000 mu??, z toho 60.000 pro slu?by v t?lu a vedle toho je?tě 30.000 dělník?. Pro jejich zásobování a p?ípravu ofensivy v p?ístavě Massaua jen v srpnu vylo?ily 82 parníky 90.000 tun nejr?zněj?ího materiál?, po?ínaje sedly pro soumary a kon?e sou?ástmi lanové dráhy. Na roz?í?ení p?ístavu p?i tom pracovalo denně 10.000 dělník?.Kdy? by se propo?ítal pro síly, které měli Italové v zá?í v Eritrei, t?l podle Angli?an? z r. 1867, pot?ebovala tato opera?ní armáda 510.000 mu?? armády pracovní a 340.000 soumar?. Ve skute?nosti měli Italové ve v?chodní Africe v zá?í jen 60.000 zví?at, ale za to 3500 nákladních aut. Jin?mi slovy: jedno nákladní auto nahrazovalo 125 pracovník? v t?lu a 80 soumar?. Italové zde zu?itkovali velmi hospodárně motorickou sílu. P?i tom dráha vedoucí z Massaua do Asmary denně dopraví 500 tun a rovnobě?ně s ní nově postavená dráha lanová na 250 tun. Těsně p?ed zahájením operací byla v Eritrei otev?ena směrem k hranici silnice dlouhá 52 km, kterou vybudovalo 4000 dělník? za 200 dní.V Somálsku se staví ?eleznice z Magadiscio do let del?í 400 km, která v srpnu byla u? z 30% hotova. Do nástupového prostoru Ual Ualu a Gerloguby byla upravena auto- silnice o délce 1400 km.P?i postupu z Eritrei na jih hodlají Italové pou?ívat lanov?ch drah, které se jim dob?e osvěd?ily za světové války v Alpách. Je-li materiál na místě, dá se visutá lanová dráha denně prodlou?it o 10 km. Tam, kde nep?jde upravit ani cesty, ani visutou dráhu, tam musí pomoci letectvo. V Bolivii 3 sanitní letadla denní proletěla 800 km, vezouc na frontu st?elivo a zpět raněné. V?kon letadla p?i tom se rovnal v?konu 3tunového nákladního auta. Podle anglick?ch údaj? mají Italové jen v Eritrei 400—500 letadel, 4 veliká moderní leti?tě základní a na 40 leti?t pomocn?ch.Prozatím p?ímá opera?ní ?ára od Ery- trejské hranice severně Aduy a? po Ual Ual mě?í 1050 k m. Z toho za měsíc operací se na frontě severní pro?lo k jihov?chodu po Makale asi 120 km. Od Ual Ualu, jak se zdá v opa?ném směru, jen kolem 50 km. Zkrátila se tedy během prvého měsíce opera?ní vzdálenost mezi severní a v?chodní frontou asi o 170 km, t. j. o 16%. Kdyby Italové dodr?eli toto tempo postupu s obou stran, pot?ebovali by na zb?vajících 880 km vzdu?né spojnice je?tě 5—6 měsíc?. To by bylo právě tak do po?átku nové doby de???. Odpor Habe?an?, jak se ostatně dalo ?ekat, je mnohem úporněj?í na frontě v?chodní, kde italsk? postup celkem uvázl.Proti roku 1896 jsou v?ak dnes Italové ve veliké v?hodě, poněvad? letectvo je zaji??uje, hlavně v ogadenské rovině, p?ed p?ekvapením, které by se mohlo vyjád?iti jako hlubok? obchvat některého k?ídla. Prozatím nedo?lo ani na jedné z front k vět?ím srá?kám. Jde nyní o to, kde Habe?ané chtějí klásti alespoň trochu organisovan? odpor. Bude-li to v Ogadenu, pak musí tam Italové p?idat na silách, poněvad? 4 dosavadní divise, které tam jsou, nesta?í na ofensivu. Nep?jde-li to pro nedostatek vody, pak v?chodní fronta ustrne a rozhod u j c í operace p?ipadne skupině severní, která má k ?eleznici do Addis Abeby mnohem svízelněj?í cestu ne? skupina ogadenská. Britské Somálsko z?stane p?i tom na dále habe?skou opera?ní základnou. V takovém p?ípadě bude isolace úst?ední ?ásti Habe?e od v?chodu mnohem obtí?něj?í a následkem toho odpor Habe?an? také vět?í.Budou-li mít Italové dobrou v?bavu opera?ní pro síly, které mají dnes ve v?chodní Africe, nemusí se obávat od Habe?an? ?ádn?ch p?ekvapení a tím méně pohrom. Je to proti Habe?an?m jen v pozemních silách p?evaha dvojnásobná a s letectvem a mo- torisovan?mi zbraněmi pomalu trojnásobná.Pomal? italsk? postup na obou frontách odpovídá zásadám metodického operování, které posunuje dop?edu hradbu sv?ch bojov?ch prost?edk? podle toho, jak za touto hradbou se p?isune na dobr?ch komunikacích pot?ebn? t?l se zásobami. ?ím d?íve by Habe?ané se postavili na některé z front k rozhodné bitvě, tím lépe by se poté Ital?m postupovalo. Toho je si asi vědomo habe?ské velení a proto sleduje taktiku Rus? z r. 1812, kterou tito zni?ili Napoleonovu velikou armádu. Ale jiná doba, jiné poměry. Napoleon byl proto zni?en, poněvad? se nepostaral o vybudování dobr?ch základen v t?lu své postupující armády.Nezasáhne-li po boku Habe?e vojensky jin? stát a ne- bude-li p?eru?eno spojení italsk?ch opera?ních základen ve v?chodní Africe se strategickou základnou v Itálii, pak do p?í?tího údobí de??? dosáhnou Italové svého prvého strategického cíle: od?íznou Habe? od v?ech komunikací vedoucích k mo?i.Occidentalis:Kdo je to plukovník Beck(K charakterologii polské zahrani?ní politiky.)E p i s o d a.VT akresliti podobu bezv?razné tvá?e není naprosto ně?ím -I ’ snaz?ím ne? zpodobniti tvá? v?znamnou. Na?rtnouti mechanismus, podle něho? funguje my?lení a jednání pouhého vojáckého typu, nemusí b?t v?dycky prost?ím, ne? p?inésti psychologick? portrét skute?ného politika myslitele. Proto je daleko vdě?něj?ím úkolem malovati politick? a psychologick? medailon kteréhokoli slo?itého a v?znamného politika ne? medailon tohoto plukovníka Josefa Be?ka, jeho? ?ivotu dop?ál kapriciézní osud ne?ekanou episodu. Bylo mu souzeno, aby stál ve svém ?ty?icátém roce v ?ele zahrani?ní politiky polské země a vzbudil v této funkci daleko více nep?íjemné pozornosti, ne? se to p?i nejlep?í v?li p?ed ním poda?ilo v?em těm záslu?n?m Skrzynsk?m, Zamoysk?m, a jak se jeho p?edch?dci v tomto ú?adě jmenovali.Kdy? Bernard Shaw portrétoval v jedné své h?e jiného velkého vojáka historie, nepou?il ke karakteristice Gaia Julia Caesara úmyslně rys? povahy, je? by se daly vyvoditi z jeho knih: ?íká, ?e pr? podobného postupu je mo?no pou?iti jen u autor?, kte?í u? nabyli dostate?né literární sběh- losti a osobního zp?sobu vyjad?ování. Voják se nedá posu- sovati podle sv?ch knih, stejně jako se myslitelsk? genius Spinozz?v nedal hodnotiti podle toho, jak ?patně brousil diamanty. U plukovníka Josefa Be?ka jsme zpro?těni těchto obtí?í, poněvad? nepsal ?ádn?ch knih, do nich? bychom se mu indiskretně dívali jako do zrcadla jeho povahy, Josefa Be?ka nem??eme posuzovati z nejasn?ch knih: portrét tohoto autora musíme vy?isti z jeho nejasn?ch ?in?.Hádanky.Nejasnost je jejich první vlastností. Abychom nebyli podez?íváni z toho, ?e zpovzdáli a bez mo?nosti osobni kontroly skreslujeme ?iny zahrani?ního ministra národa nám velice blízkého, s ním? bychom chtěli ?ít v dobrém dorozumění a nikoli v rozmí?kách — p?esvěd?íme se dokladem z ?Kurjera Warszawskéh o“, ?e jednání polského zahrani?ního ministerstva je stejně hádankovit?m i jeho rodák?m. Do?etli jsme se tam p?ed nedávném, ?e i jinde si jsou vědomi toho, ?e:?Polská delegace v ?enevě holduje nejtajněj?í diplomatické metodě. Nikdo na p?. nem??e ?íci, z jak?ch pohnutek Polsko provádí politiku krajní zdr?elivosti v??i Malé dohodě. Nikdo neví, co si Polsko myslí o podunajském paktu. Nikdo si nedovede p?edstavit, co Polsko udělá, jestli?e znovu bude dán na po?ad projekt V?chodního paktu. Nikdo se nedovede orientovat, jak se Polsko zachová v??i Ital?... Jedni ?íkají, ?e Polsku jeho zájmy nedovolí odtrhnout se od solidární anglo-francouzské politiky, druzí jsou p?esvěd?eni, ?e Polsko podporuje italskou imperialistickou politiku a deníky bez okolk? pí?í ji? o spolku Berlín-Warszawa-Budape?f-Rím. Nejasné jsou i věci d?le?itěj?í: Jaké stanovisko zaujímá Polsko ke Spole?nosti národ?? Polské ministerstvo zahrani?ních věcí nedává na tyto základní otázky ?ádné odpovědi. Polsk? ob?an celkem ví, k ?emu smě?uje Mussolini, co myslí Hitler, co chce Litvínov, polsk? ob?an zná politiku Lavalovu a Hoareovu — jen o polské politice nic neví.Antipatie.Je?tě jednoho rysu ministra plukovníka Josefa Be?ka si musíme pov?imnouti d?íve, ne? se podíváme poněkud soustavněji na jeho dráhu: je to ?lověk nesympatick?. ?e je antipatick? nám, to je věcí konec konc? docela jasn-eo a samoz?ejmou a nevy?adovalo by zvlá?tního zd?raz?ov i_- ?e ho pokládají za nesympatického v ?enevě, to lze ?. v - světliti z nedostatku oné kurtoasie a diplomatického taktu — jak to konstatovaly u toho plukovníka noviny skon? celého světa, kdy? letos se na rout, po?ádan? p?edsedou Shromá?dění Spole?nosti národ? drem Bene?em dostaváli do jednoho v?ichni ?enev?tí politici, s v?jimkou jediného zástupce Polska. Ale to je konec konc? jen otázka spole?enské formy, na ní? bychom nemusili zcela bezv?hradně Ipé? tam, kde jde o otázky vá?něj?í. Takovou vá?něj?í otázkou by mohlo b?t konstatování ji? citovan?ch var?avsk?ch novin:,.Má nevaln? poměr ke v?em sv?m soused?m: s Moskvou se ji? hněvá, s Litvou to vypadá ?patně podle patnáctileté tradice. Rumunsko je t?eba uklidňovat, mezi Polskem a ?eskoslovenskem je v?dy více bolestí. Zb?vá jen jeden soused, s ním? pan Beck chce ?ít v poměru velmi p?átelském, ba srde?ném, ale soused ten dělá ka?dé chvíle v?znamné politické projevy, je? podněcují Gdánsko, a s polskou men?inou ve své zemi nakládá znám?m zp?sobem. Tak vypadá situace se sousedy. V?voj poměru polsko-francouzského by byl tématem nejv?? choulostiv?m. Mussolini prohla?uje, ?e zahrani?ní politika jest hrou v po ker. Zdá se, ?e v tomto mínění není osamocen. Mnoh?m jin?m politik?m rovně? se zdá, ?e jde jen o obratnost hrá?e.Není to právě sympatick? názor, kter? jeho vlastní země p?ipisuje ministru Beckovi, mohlo by to b?t v?ak jen cynické gesto milovníka politick?ch bonmot?, které není my?leno zcela vá?ně. Plukovník Josef Beck v?ak není antipatick? nejen pro nějak? frivolní v?rok; jeho antipati?nost je, abychom tak ?ekli, zalo?ena daleko hlouběji. O tom podává svědectví profesor Nicolai Jorg a, rumunsk? historik, patriarcha s tolstojovskou hlavou, sta?ec vá?n? a opravdov?, jen? zná lidi a zná i ?enevu. Praví o Josefu Beckovi ve svém ?Neamul Románesc“ (Rumunsk? národ):Kdyby aspoň tato (Beckova) politika, kterou Poláci naz?vají politikou opatrnostní, byla ostatnímu světu u?iněna sympatickou p?i?iněním sympatického zahrani?ního ministra. Av?ak na rozdíl od milé povahy, kterou se vyznamenávají p?íslu?níci polského národa, polsk? zahrani?ní ministr se vyzna?uje r?zn?mi atavistick?mi vlastnostmi, které by právem nále?ely jen německému dobyvateli. Jeho ?innost je sn??kou provokací hrozeb a vzdoru. Kdy? nedávno byl Titulescu p?edmětem tak velk?ch projev? p?átelství ve st?edu Spole?nosti národ?, plukovník Beck si pospí?il, aby vystoupil s protikandi- dátkou — a tuto protikandidátku pak hájil spolu s ma?arsk?m zástupcem co nejprovokativněj?ím zp?sobem. Na konec, vida nezdar své akce, zlostně ode?el, p?ibouchnuv za sebou h?motně dve?e. Jest velká ?koda, ?e sympatické Polsko má tak nesympatického zahrani?ního ministr a.“Ve stínu.Plukovník Josef Beck není z mu??, kte?í strhují, není z politik?, kte?í okouzlují. Sna?í se chovati vojá?ky, sna?í se p?ibouchávati dve?mi paláce Spole?nosti národ?, ale p?i tom nemá v sobě nic z onoho hromotluctví, které vyzna?uje onoho druhého a vět?ího Josefa v polské politice, v jeho? mar?álském stínu si Josef Beck pěstoval svou kariéru. A proto to bouchnutí dve?mi nevzbudí zachvění n?br? úsměv. ?lověk ze stínu se nesmí chovat jako star? revolucioná?, jen? seděl v carsk?ch kriminálech a vedl s ca- rem guerillovou válku. Toho si ná? plukovník neuvědomuje. Je cti?ádostiv?, jako v?ichni z oněch lidí s vojensk?mi distinkcemi na límci, má nejvy??í mínění o sv?ch schopnostech. Tento ?lověk ze stínu, privátní sekretá? a favorit velkého mar?ála Pilsudského, dosáhl jakési glo- rioly mezi ostatními ?leny polské ?vlády plukovník?“, je? byla donedávna je?tě u moci. Jeho gloriola měla pozadí, pokud velk? mar?ál byl na ?ivu. S jeho smrtí letos pozadí zmizelo. Od 12. května 1935 stojí Josef Beck bez svého protektora a ochránce na odpovědném místě. ?eká, co se bude díti dále. Také Polsko ?eká. Také Evropa ?eká.Legenda velkého generalisima je v?ak je?tě p?íli? ?ivá, v malém var?avském paláci mají sluhové je?tě dojem, ?e sly?í za dve?mi jeho tě?ké kroky, je?tě si pamatujete p?íli? jasně jeho stá?ím nahrbenou marciální postavu, stojící mra?ně p?ed defilujícími ?adami voják?, z filmov?ch t?deník?. Mu? z jeho stínu je?tě z této p?íli? ?ivé legendy získává. Je?tě je v p?íli? ?ivé paměti plukovník? i politik? ona doba, kdy tento Josef Beck?St?e?il p?edsíň poloboha, jen? tr?nil nad oblaky ve var?avském Belvederu a ot?ásal jím blesky svého hněvu. Na národ, na své spolupracovníky, na v?e kolem. Jenom tohoto Be?ka sná?el, p?i tom v?ak ho nikterak ne?et?il. Cholericky mar?ál dovedl svému ministru vyhubovati tak, jako nejpitomněj?ímu ukrajinskému rekrutovi. A plukovník ku?uje, nebo? ?ije z glorioly, která obklopuje poloboha Pilsudského.“ (Waldemar Grimm.)Vzpomínka na ty chvíle je?tě nevybledla: Josef Beck smí je?tě z?stati krátkou dobu na místě, na ně? ho postavila p?ízeň mrtvého.?edivé mládí.Podíváme-li se na dvaa?ty?icet let kariéry Josefa Be?ka, vidíme dráhu rozeného adjutanta. Kdy? se narodil z mali?ké ú?ednické rodiny ve Var?avě, byl jeho p?í?tí ?éf ji? sedmadvacetilet?m revolucioná?em, jen? vydával ve Vilně svého ?Robotníka“, onen podzemní list, pobu?ující proti carské nadvládě, jeho? tiskárnu carská policie po ?est let marně hledala. Josef Beck vyr?stal v malého ?koláka, nestaraje se o tuto soudobou historii, o var?avskou citadelu, petrohradsk? ?alá? ani kijevsk? exil, je? zatím Pilsudsk? absolvoval. Josef Beck se dostal do historického prost?edí krakovského s jeho krásn?m náměstím a vysok?m hradem polsk?ch král?: není divu, ?e tu mezi studenty bují polsk? nacionalism a v hlavách vyr?stá naděje, ?e nenávidění Habsburkové budou vyhnáni ze země. Tak vypadá revolu?ní hnutí v mlad?ch teoriích, zatím co star?í praktik Pilskudsk? ji? vyjednává v Tokiu s japonskou vládou a nabízí jí, ?e v nastávající rusko-japonské válce vybuduje zvlá?tní polskou legii a bude s ní bojovati proti Rusku. Japonci v?ak se poděkovali za tuto dalekou a p?íli? ideální pomoc. Josef Beck se zatím rozhoduje, má-li studovati dále techniku, nebo exportní akademii ve Vídni. Exportní akademie je ve staré rakouské monarchii ?ímsi exotick?m, je branou do ?irokého světa, k mezinárodnímu obchodu, dokonce snad i ke kon- sulární slu?bě. Je to nejdobrodru?něj?í kariéra, je? se m??e nabídnouti ?lenovi z mali?ké a stísněné ú?ednické rodiny — nestane-li se nějak? zázrak.A zázraky se v tomto jarém a revolu?ně bou?ícím Polsku dály. Tenhle vydavatel a kolportér illegálních tiskovin, uprchl? politick? vězeň a konspirátor jednající s japonskou vládou, tenhle Josef Pilsudsk? je toho ?iv?m dokladem: stal se tentokrát v?dcem tlupy revolu?ních bandit?. Jsa obklopen polsk?mi vlastenci, podniká nestoudné a hrdinné loupe?né nájezdy do carovy ?í?e, sám stojí v ?ele jejich p?epadání a vylupování vlak?. Kdy? se mu jednou poda?í zastavit rusk? nákladní vlak, uko?istit 2,000.000 rubl?, a ??astně s nimi uprchnouti na rakouské území, je Josef Pilsudsk? národním hrdinou. Tohle je zázrak, jen? strhne na Pilsudského o?i v?ech mlad?ch Polák?, i studujících exportní akademie. Ale stane se zázrak je?tě vět?í.Vypukne světová válka a jsou vytvo?eny polské legie.V legiích Pilsudského.Dvacetilet? Josef Beck opou?tí exportní akademii a dává se k vojsku. ?ty?i roky v legiích Pilsudského udělají z něho vojáka profesionála.V těchto ?ty?ech letech se zrodilo svobodné Polsko. Pilsudsk? si vymohl, ?e polské legie nebyly poslány na západní frontu, n?br? bojovaly ve své zemi. Roku 1915 byla dobyta Var?ava. Rok poté prohlásili rakousk? a německ? císa? Polsko samostatn?m státem. Pilsudk? změnil pak svou politiku v??i Německu, vzdal se velení 18.000 polsk?ch legioná?? a vzep?el se proti tomu, aby bojoval dále za cizí zájmy. Byl zato uvězněn v Magdeburgu. Zatím co voják Pilsudsk? hrál polskou partii na straně centrálních mocností, hrál pianista Paderewsk? tuté? partii u Spojenc?. President Wilson se dal p?esvěd?iti a pojal osvobození Polska do sv?ch ?trnácti bod?. Válka byla u konce, a dělost?eleck? poru?ík Josef Beck vítal svého generála spolu s jásajícími davy jako triumfátora na ulicích var?avsk?ch.Jsou to velké události, které se tu kolem něho odehrávají: Josef Beck není ne? jejich anonymním ú?astníkem. Toho roku v?ak se dostává ji? do pop?edí: ie po boku nejlep?ího p?ítele Pilsudského Edwarda Rydze-Smyglyho, kdy? se roku 1918 organisuje polská armáda v Ukrajině, je? má b?ti získána jako sou?ást Velkého Polska. Zb?vá mu, aby jen roku 1919 vychodil ?tábní ?kolu, a Josef Beck stojí p?ed námi jako voják z povolání.Roku 1919—1920 pak se ú?astní války proti Sovětskému svazu. Polské postavení je zoufalé, bol?evici stojí u? p?ed samotnou Var?avou. V srpnu 1920 stane se ?zázrak nad Vislou“. Desorganisované, vy?erpané, ?est let ji? bez p?estávky bojující sovětské vojsko je pora?eno, 60.000 mu?? je zajato. Polsko získává rozsáhlé území, Pilsudsk? je zachráncem vlasti. Josef Beck je docela blízko vedle něho. Jenom vojen?tí kritikové prohla?ují, ?e bitva na Visle nebyla vítězstvím Pilsudského, n?br? vítězstvím generála Weyganda z francouzského generálního ?tábu, jen? byl strategick?m mozkem tohoto podniku.Privátní sekretá? Beck.Josef Beck p?estává b?t pouh?m vojákem a za?íná se blí?it k diplomacii. Byl u? roku 1919 s vojenskou misí v Rumunsku. Roku 1921 byl jako vojensk? znalec v Bruselu na litevské konferenci. Roku 1922—23 ho najdeme jako vojenského ata?é v Pa?í?i. Podle studie Waldemara Grimma: Oberst Beck byl v Pa?í?i ji? p?ed tím a byl nucen vzdálit se opět za dramatick?ch okolností, pro ně? nenalézáme jinde potvrzení. Tvrdí se tu:?V mladém státě vypomáhá Beck p?i vybudování generálního ?tábu. Je?tě je v?echno ve varu a kvasu a lehkomysln? mlad? mu? se m??e po vojenském ?eb?í?ku dostati rychle nahoru. Jako vojensk? odborník je poslán k mírovému jednání do Pa?í?e. Ned?vě?ivému generalisimu Fochovi v?ak se mlad? Polák nelíbí: dá ho pozorovati a zjistí, ?e bude obez?etněj?ím podr?eti tohoto hejtmana poněkud v povzdálí od Pa?í?e. Sta?í pokyn Foch?v a policejní prefekt vypoví p?íli? sna?ivého vojáka z Pa?í?e pro jeho p?esp?íli? intimní styky s Německem.“Tento detail nemáme jinde potvrzen: sympatie k vojáckému Německu v?ak měl Josef Beck p?ece jen později projeviti velice d?sa?ně p?ed celou Evropou. Jisto je jenom to, ?e po válce se Sověty na sebe upoutal kone?ně pozornost Josefa Pilsudského. Jeho kariéra je zaji?těna: tento poslu?n? voják Josef Beck, jen? ví, co je subordinance, a dovede si dát vynadati jako nejhloupěj?í ukrajinsk? nová?ek, je mu?em, jakého pot?ebuje velk? mar?ál pro svou p?edsíň. Josef Beck stává se privátním sekretá?em.Velik? mar?ál se toti? roku 1923 se hněvem vzdálil z ve?ejného politického ?ivota a ?ije v Sule- jovkách docela v soukromí. Pí?e tu svou tě?kou rukou me- moáry ?Rok 1920“ a pozoruje zpovzdáli s hněvem v?voj polské politiky. Skrzyňski tu dosahuje sice zahrani?ních úspěch?, s Ruskem nastanou od roku 1924 normálněj?í styky, s ?eskoslovenskem je uzav?eno dokonce p?átelství, ministr Bene? nav?tíví v dubnu 1925 Var?avu, ministr Skrzyňski rok poté Prahu, Reymont, vyznamenan? Nobelovou cenou, upoutává pozornost světa na tento mlad? stát — ale hospodá?ské poměry se stále hor?í. Po?et nezaměstnan?ch stoupá, státní deficit dosahuje roku 1926 cifry 200,000.000 zlot?ch, parlament se vy?erpává stranick?mi zápasy, Polsko se neukazuje ani dosti ukázněn?m ani dosti zral?m pro demokratickou vládu. Korup?ní aféry se stíhají. Nejvíc st?ně země ?krisi d?věry“: nikomu se u? nevě?í. Vojsko v?ak vě?í, ?e jedin?m zachráncem je velik? mar?ál.Polsko je zralé pro diktaturu. A stát ovládan? diktaturou je vhodn?m prost?edím pro kariéru lidí typu Josefa Be?ka.Diktatura.Pilsudsk? odmítne na mostu Poniatowského nabídky presidenta Wojciechowského, jen? b?val jeho nejlep?ím p?ítelem. Po t?ech dnech vojensky dobude Var?avy: 300 mrtv?ch a 2000 raněn?ch je obětí tohoto pu?e. Vláda demisionuje. Pilsudsk? strpí, aby mu bylo nabídnuto místo presidenta republiky: toto gesto pot?ebuje, aby jeho pu? nabyl zdání legality. Pak presidentské místo nep?ijme, n?br? spokojí se postavením ministra války, je? mu zaji??uje moc diktátora. Je to diktatura polsk? specifického rázu: zachovala si jakési formální zbytky demokratického ?ádu a nebyla nikdy ve?ejně prohlá?ena. Byla jen stavem faktick?m, vázan?m ad personam velkého mar?ála-revolucioná?e. Voják Pilsudsk? měl vá?nivou antipatii k jemn?m juristick?m otázkám, k rozli?ování zákonn?ch kompetencí, nenáviděl právníky, kte?í se mu v?dycky v ?ivotě někde za?ali plést do cesty. Nebyl v?bec s to p?ipu?titi, ?e někdo, kdo mu v ně?em oponuje, by mohl b?t poctiv? ?lověk. Byl zkrátka prvním mu?em ve státě a jako takov? rozhodoval o v?em, co se mu zdálo pot?ebné.Druh?m mu?em vestátě stal se Josef Beck. S hlu?nou demagogi?ností ode?el kdysi p?ed t?emi roky do ústraní spole?ně s Pilsudsk?m: toto trpké vzdálení od moci osladila armáda jmenováním plukovníkem. Od toho okam?iku neopou?tí mar?ála na krok, vidí jen jeho pokyny, sly?í jen jeho slova — stal se jeho stínem. Kdy? nastává diktatura, stane se v odměnu za svou věrnost ?éfem generálního ?tábu. Obstarává ve?keré styky Pilsudského s vněj?ím světem. Kdy? diktátor onemocní, je Josef Beck jedin?m ?lověkem, jemu? je povolen p?ístup do jeho setmělého pokoje. Roku 1930 stává se Josef Beck zástupcem p?edsedy vlády, ministrem bez portefeuille a kone?ně státním podtajemníkem v ministerstvu zahrani?ních věcí.Dne 2. prosince 1932, dva měsíce p?ed Hitlerov?m nastoupením k mocí, stává se Josef Beck polsk?m zahrani?ním ministrem.Ministr plukovník.Zahrani?ní ministr Josef Beck ov?em neur?uje zahrani?ní politiku polskou sám: Grand Old Man si udává p?esné smér- nice, Josef Beck se pohybuje jen jako ?ízená figura po parketách v t?pytivém světě diplomat?, kter? ho nemá rád.Proto také s po?átku nedochází vyst?ídáním váhavého a liknavého ministra Augusta Zaleského k velik?m změnám zahrani?ní politiky. Polsko uji??uje stále je?tě Francii nezlomností svého p?átelství a nezp?etrhatelnou pevností vzájemn?ch pout. Se Sovětsk?m svazem je uzav?en velice u?ite?n? pakt o neúto?ení. S ?eskoslovenskem a Rumunskem se zachovává p?átelství.Zdá se, ?e základní linie polské zahrani?ní politiky z?stanou nezměněny. Tu v?ak v lednu roku 1934, jeden rok po Beckově a Hitlerově nastoupení, dojde k uzav?ení paktu mezi Německem a Polskem, jím? se oba státy zavazují k vzájemnému neúto?ení. Od tohoto okam?iku je pojednou jasno, pro? se Polsko tak hou?evnatě zdráhalo p?istoupiti k plánu o ?v?chodním Locarnu“ a pro? nechtělo souhlasiti se ?ádn?m plánem o vzájemné pomoci s ?eskoslovenskem.Tento pakt byl podepsán pět ?tvrtí roku p?ed smrtí velkého mar?ála, v době, kdy sedma?edesátilet? sta?ec ji? vá?ně ochuravěl. Není pochyby o tom, ?e k jeho ujednání do?lo s v?lí Pilsudského, je?tě men?í pochybnost v?ak m??e vzejiti o tom, ?e jeho podp?rcem je plukovník Josef Beck. Nebof zde se mu kone?ně naskytl okam?ik, kdy mohl vystoupiti ze stínu. Zde nade?la chvíle, kdy ?lověk, jen? pro?il ?edivé mládí, jen? nedo?el uspokojení cti?ádosti v legiích, jemu? se nenaskytla p?íle?itost dostati se na vysoké místo v diplomatické slu?bě, jen? po prvním vzestupu byl nucen uch?liti se od roku 1923 do roku 1926 do nedobrovolného ústraní po boku rozhněvaného starého revoluciná?e a jen?, i kdy? se dostal kone?ně na místo zahrani?ního ministra, byl stále jen pouh?m prost?edníkem názor? diktátorov?ch — zde kone?ně nastal okam?ik, kdy Josef Beck mohl dosáhnouti toho, aby se jeho jméno po?alo vyslovovati v celé Evropě, aby se jeho jméno ?ítalo p?i snídani ve v?ech ranních novinách.Ve?kerou svou cti?ádost upjal Josef Beck k jednomu cíli: aby Polsko bylo uznáno velmocí a aby Francie, Anglie, Německo a Itálie s ním nakládaly jako rovn? s rovn?m. Tento sen o polské velmoci není ov?em Beckovou koncepcí; je u? mnohem star?ího data a plnil hlavy polsk?ch politik? nadějemi u? p?ed lety, kdy? Herriot nav?tívil Var?avu. Tehdy se zdálo Polák?m ji? hotovou věcí, ?e polské velmocenské postavení bude uznáno. Plukovník Josef Beck p?ijímá nyní tento plán za sv?j. Je zkrátka vojákem a od té chvíle existuje pro něho tato p?edstava polské velmoci jako rozkaz nad?ízeného, kter? se musí splnit děj se co děj. Beckova tragika spo?ívá v tom, ?e je voják mezi diplomaty. Uvědomuje si pouze nejzákladněj?í pravidlo politického chytráctví, ?e nezále?í na tom, co se v politice ?ádá, n?br? je d?le?ito, aby se to ?ádalo ve chvíli, kdy druzí jsou opravdu nuceni k ústupk?m. Zavedl do polské zahrani?ní politiky taktiku vydírání, o?ekávaje, ?e tímto zp?sobem m??e sklidili úspěch. Je p?ekvapen tím, ?e p?es toto chytráctví se úspěch nedostavuje: Polsko nedosahuje oné vá?nosti, které si p?álo. Josef Beck, voják staré ?koly a obdivovatel německ?ch vojáck?ch metod, odchovanec vojáka Pilsudského, u něho? platil jen rozkaz a naprostá poslu?nost — je p?ekvapen tím, ?e evropskou politiku ne?ídí u? ani obratné kroky na hladk?ch parketách, ani vhození ?in?ivé ?avle na váhu. Rozhoduje opravdová idea, touha po míru a po rozumném a spravedlivém organisováni lidsk?ch věcí.Neúspěch na v?ech stranách.Prozatím je jedin?m resultátem politiky Josefa Be?ka ztráta d?věry i v Polsku. Stále vět?í po?et polsk?ch ?asopis? upozorňuje na to, ?e místo zaji?tění Polska proti útoku na ?koridor“ a na hornoslezskou hranici, jeho? chtělo b?ti paktem s Německem dosa?eno, získalo Polsko na jedné straně jen zdánlivou bezpe?nost. Zatím v?ak na druh?ch stranách ztratilo v?echnu d?věru, ji? si jeho zahrani?ní politika během let vybudovala. Dokonce i listy, které politiku Josefa Be?ka podporovaly, jsou jí dnes syty. Tak na p?íklad ?Czas“ napsal:?Tato politika mo?ná dává lacinou satisfakci povrchně pojaté národní ambici, ale zato rozsévá ned?věru, má povahu nedopověděn?ch věcí a vede proto ke zv??ení vzájemné ned?věry a nejistot y.“Stejně na?íká i ?Goniec Warszawski“, ?e polská zahrani?ní politika ie tajemná, skr?vá své cíle p?ed ob?anstvem, je ne- jasaá, spletitá a nepochopitelná, tak?e v?bec není jasno, ztoto?ňují-li se s ní ostatní rozhodující ?initelé ve vládě. Va?it sk. .Jtobotnik“ p?inesl v ?íjnu úvodník s nadpisem: ..Politika p. Be?ka: Polsko osamocen o“, v něm? si stě?uje na naprostou osamocenost Polska na mezinárodní p?dě:?Francie je k němu chladná a ned?vě?ivá, SSSR pí?e tónem v?dy trp?ím, baltické státy utvo?ily blok, i polonofilské Estonsko se odcizuje. Poměr k ?eskoslovensku se stále zhor?uje, také poměr k Jugoslávii a Rumunsku se zhor?il. Polsku z?stalo jen Ma?arsko a Hitler. Místo celého mocného systému stát?: SSSR, Francie, ?eskoslovensko, Rumunsko, Jugoslávie — jenom Hitler, a trochu pan Gombos. Hiderovy plány v?ak smě?ují hlavně na v?chod: proti SSSR bude sotva moci něco podniknouti, zbude mu tedy jen Polsko. Na pakt s Polskem se nemusí dbáti, nebo? roku 1914 m ě 1 o Německa s Belgií také pak t.“Isolování Polska a ned?věra k jeho politice — to je v?e, ?eho plukovník Josef Beck se v?emi sv?mi velmocensk?mi ambicemi za necelé t?i roky dosáhl. Zdá se, ?e doba jeho moci se ji? sklání: v dne?ní polské vládě zbyl ji? jen jedin? plukovník Mihalowski, jen? je stoupencem jeho politiky. O ostatních ?lenech nové vlády a s nimi o ministerském p?edsedovi se tvrdí, ?e jsou i v zahrani?ní politice pro změnu kursu. V nové polské vládě je i generál Górecki, p?edseda polského Fidacu, kter? je osvěd?en?m p?ítelem Francie, a d?razně volal ji? p?ed ?asem po tom, aby se Polsko vrátilo ke staré koncepci. Také ministr financí Kwiatkowski je odp?rcem politiky Beckovy. Také poslední ?zdravotní dovolená“ ministra Be?ka se prohla?uje za nedobrovolnou.Af u? je postavení plukovníka Josefa Be?ka na místě zahrani?ního ministra jakékoli, jisto je, ?e jeho germanofilská politika se p?í?í sm??lení vět?iny polského národa. Odpor k němectví byl v polské historii stejně intensivní hybnou silou, jako odpor proti germanisaci v historii na?í.Zdeněk Smetá?ek:?e? k sudetoněmeckému národuOpoluob?ané německého jazyka, kte?í jste se dali zastupovat stranou pana Konráda Henleina, nebylo nám u? dlouho nikterak tajno, ?e jste nenalezli zalíbení v zahrani?ní politice, jakou vede ná? stát.Pozorovali jsme to na nevrl?ch poznámkách, které jste trousili po sv?ch ?asopisech a sch?zích, a celkem dost správně jsme tu?ili, co asi není va?emu srdci po chuti. Ale neměli jsme dosud soustavněj?ího dokumentu, z něho? bychom se byli o va?í nechuti mohli pou?it blí?e. Ten dokument nám nedávno poskytl vá? poslanec, pan K. H. Frank, svou parlamentní polemikou proti v?kladu ministra zahrani?ních věcí. Jsme mu zaň vdě?ni a hodláme naň odpovědět stejně otev?eně, jako pan poslanec mluvil.Drahé spojenectví s Francií.Zahrani?ní ministr, praví poslanec Frank, zanedbává pravé zájmy na?eho státu. Které to jsou? Va?e odpově? je stru?ná: p?átelství s Německem. Zatím co pr? dáváme obchodněpolitické presenty Francii, zasypáváme si obchodní stezi?ky do Berlína. Obchodní dohoda s Německem, p?ed rokem uzav?ená, srazila pr? ná? v?voz o t?i ?tvrti miliardy a zp?sobila pr? nám vzr?st nezaměstnan?ch o 50.000. Kdo je vinen? Ov?em?e na?e zahrani?ní politika, která nedbá hospodá?sk?ch a zeměpisn?ch skute?ností, která má na mysli jenom své temné cíle, která nedbá zájm?... a tak dále, viz v??e!Závěr? Za v?ech okolností pr? je nutno dospět ke skute?nému p?átelství s Německem. Nesta?í pr? jen diplomaticky korektní poměr, o něm? v?dycky mluví zahrani?ní ministr, n?br? je pr? t?eba opravdového a vzájemného p?átelství. Co v?ak pr? vidíme místo něho? ?tvavé psaní ?eskoslovenského tisku za vydatné pomoci tisku emigrantského, zat?kání lidí podle zákona na ochranu republiky, pronásledování i ?í?sk?ch Němc? pro jejich p?íslu?nost k Hitlerově straně nebo k jejím pobo?n?m organisacím — a to v?ecko s od?vodněním, ?e Německá ?í?e usiluje v duchu programu hitlerovské strany o násilné odtr?ení ur?it?ch ?ástí republiky.Zastavme se na chvíli u této poslední věty. Pan poslanec Frank a s nim, jak se zdá, i mnozí z vás, sudetoněmeck?ch ob?an?, jste nepochybně velice p?ekvapeni nad tím, jak se nám mohla zrodit v hlavě my?lenka, ?e je hitlerovsk?m Německem ohro?ena celistvost na?eho státního území. Dovolte, abychom my zase ?ekli, ?e se velmi podivujeme, jak vy se m??ete tvá?it p?ekvapen?mi. Dost mo?ná, ?e mnozí z vás neznají první z oněch pověstn?ch pětadvaceti bod?, které p?edstavují program jediné dovolené a oficiální strany dne?ního Německa. Dovolte, abychom jej tedy p?ipomněli:??ádáme slou?ení v?ech Němc? podle práva sebeur?ení národ? ve Velkém Německu.“A hned za tím v druhém bodě stojí dal?í po?adavek: zru?ení mírové smlouvy versailleské a saint- germainské. Snad pan poslanec Frank nemiluje literaturu, p?es to, ?e je nakladatelem, ale to nám nebrání, abychom aspoň my nebyli pozorněj?ími ?tená?i.Skoro se u? stydíme znovu p?ipomínat, co napsal uctívan? v?dce dne?ního Německa ve své knize ?Mein Kampf“. Ale je toho patrně stále je?tě t?eba. Prosíme vás proto, abyste se podívali na to, co tam Hitler pí?e o cílech německé zahrani?ní politiky. Jsou to ve v?í stru?nosti tyto cíle: set?ást pouta míru, vybudovat z německé ?í?e, jako?to ?jádra“ německého národa, vojenskou velmoc a s této základny podniknout ?osvobozovací“ v?pravu do ?poroben?ch“ zemí. Které to jsou, ty porobené země? V?ecky ty,kde ?ijí nějací Němci a které nenále?ejí k německé ?í?i!Uvá?iv?e toto s onou mírou objektivnosti, které jste schopni, rozhodněte laskavě, zdali nemáme my vět?í právo divit se panu Frankovi, ne? má pan Frank divit se nám.Protiněmecká pevnost.Pan poslanec Frank ve své ?e?i ?ekl, ?e ?eskoslovensko m??e mít k Německu dvojí poměr: bu? b?t spojovacím mostem mezi ním a jihov?chodem Evropy, anebo pevností proti němu. A vyt?ká na?í zahrani?ní politice, ?e se a? dosud nesna?ila b?t tím mostem, n?br? tou pevností, a ?e to nyní dovr?ila dorozuměním se sovětsk?m Ruskem. Stala pr? se dokonce v?padní branou bol?evismu do Evropy.Kdy? jste tedy za?ali o těchto věcech ?e?, dovolte, abychom uvedli některé skute?nosti, je? oby?ejně dost neradi p?ipomínáme. Stru?ně ?e?eno, p?ejete si, abychom se zahrani?něpoliticky neorientovali k Francii a k Rusku, n?br? k Německu a k Polsku. Tady vás prosíme, abyste uvá?ili, ?e se zahrani?ní orientace nedají st?ídat jako rukavice, a to proto, ?e vyr?stají z ur?it?ch historick?ch skute?ností. Jedna z takov?ch, pro ná? stát základních skute?ností — o ní?, jak jsem ?ekl, dost neradi mluvíme —- zále?í v tom, ?e na?e národní nezávislost se zrodila z války, která byla vedena proti Německu a v ní? bylo Německo pora?eno. Snad je mo?no litovat, ?e jsme nedosáhli svéprávnosti pod zá?titou Německa a Rakouska, n?br? pod zá?titou presidenta Wilsona, Francie a Anglie, ale tím na skute?nosti nic nezměníme. Nem??eme si stě?ovat, ?e by nám Německo bylo kladlo nějaké zvlá?tní p?eká?ky (v?dy? jako pora?ené ani nemohlo), a jeho konsul nám o p?evratu dokonce první p?i?el gratulovat; ale to nem??e nie změnit na faktu, ?e německé císa?ství bylo spojencem císa?ství rakouského, je? — jak snad laskavě uznáte — bylo nep?ítelem samostatnosti ?eskoslovenského národa. Shledáváte-li nep?irozen?m a odporujícím ?hospodá?sk?m a zeměpisn?m podmínkám“ to, ?e jsme se ve své zahrani?ní politice op?eli o ty, kte?í nám k samostatnosti pomáhali, a nikoli o ty, kte?í nám v ní bránili, je s vámi tě?ká ?e?. Je to jako byste ?íkali, ?e je ptáku lépe v kleci ne? v povět?í.Co se t??e sovětského Ruska, vezměte na vědomí, ?e ka?d? bé?e pomoc tam, kde ji nalézá. Snad vám to bude pochopitelněj?í, kdy? vám uvedeme na pamě?, ?e po válce to bylo první Německo, které bez rozpak? sáhlo po komunistické pomoci, p?es to, ?e tenkrát byl bol?evismus mnohem sr?atěj?í ne? je ten dne?ní rud? ?ert, kterého nám spolu s drem Kramá?em tak naléhavě malujete na ze?. Snad nám také neza?líte, kdy? p?ipomeneme, ?e v těchto dobách německo-sovětského spojenectví jste byli nápadně ti?i a ?ádného strachu jste z bol?evismu nejevili. Pan Henlein tenkrát bohabojně komandoval své turnery; co dělal pan Frank, nevím, proto?e se tehdy je?tě nestal světu znám?m sv?m ?lenstvím v ?eskoslovenském parlamentě. Nepochybně se vám bol?evismus nezdál tak zl?m, pokud p?icházel presNěmecko, zatím co se vám jeví jako smrteln? jed, kdy? s ním ?eskoslovensko uzav?elo obrannou smlouvu.Německ? anděl strá?n?.Pomy?lení, ?e by někomu mohlo hrozit z Německa nebezpe?í, odmítáte s takovou rozhodností, jako my?lenku na smrt. To je patrně proto, ?e vy sami se ov?em nikterak necítíte Německem ohro?eni, a ?e nemáte dost obraznosti, abyste se vmyslili do situace na?í, to jest ?eskoslovensk?ch ob?an?, kte?í si p?e?etli Hitler?v ?Mein Kampf“ a program nacionálně- socialistické strany. Jinak si nedovedeme vysvětlit va?e podivení, ano pohor?ení nad tím, ?e se v?bec odva?ujeme hledat nějaké opory proti Německu. Va?e rada, kterou dáváte na?í zahrani?ní politice, je nad pomy?lení jednoduchá: ?Zaho?te v?ecky západní a v?chodní opory a svě?te se otcovské pé?i Hitlerova Německa!“ Nepopíráme, ?e je to velmi originální idea, vydávat Hitlera za strá?ného anděla mal?ch národ?, ale za?adili bychom ji spí?e do oblasti politické beletrie. Vy jste patrně tak hluboce naplněni d?věrou k symbolu lomeného k?í?e, ?e vám ani ve snu nenapadne, jak by se v?bec někdo p?ed ním mohl zachvívat obavami. My tuhle d?věru, anebo naivnost — nazvete si to, jak chcete — nemáme a ani mít nem??eme.692594594189557/77/7Ale dost mo?ná, ?e jsou tohle v?echno nemístné ?e?i. Velmi se nám zdá, ?e zatahujete Německou ?í?i do na?ich rozprav hodně zbyte?ně. My ov?em víme, odkud je tato va?e horlivost: odtud, ?e tato ?í?e pod Hitlerovou vládou p?ijala velkoněmeck? program, z něho? vy si slibujete znamenit? prospěch. Ale v podstatě nejsou na?e spory s vámi, henleinovsk?mi stoupenci, neshodami mezi Německou ?í?í a na?ím národem, n?br? jsou to na?e domácí, z Rakouska zděděné národnostní taha?ky. Vy, Henleinovi stoupenci, jste patrně velice uchváceni svou novostí. Ne tak my, kte?í na vás shledáváme ?etné znaky p?edvále?n?ch nacionál? vídeňské ra?by. Nejste sice tak hrubí, jako b?vali tito pánové neblahé paměti, a pokro?ili jste aspoň tak daleko, ?e u? nám nezazlíváte na?e narození, ale k Berlínu se díváte stejně zbo?ně a stejně nereálně jako va?i p?edch?dci. Dovedeme se vmyslit v ony pocity, jaké budí v prsou sudet- ského venkovana pomy?lení, ?e Berlín, veliká ?í?e a velik? národ hledí na jeho zápas. Je to jistě ne- oby?eně povzná?ející my?lenka. Ale co je to platné, kdy? vy nejste ten Berlín, ani ta ?í?e a konec konc? ani ten národ, proto?e jste s nimi nikdy netvo?ili a. doufejme, ani nevytvo?íte úzkou politickou jednotu! A kdybyste i byli — jak? myslíte, ?e by to mělo ú?inek na nás? Máte za to, ?e se v?bec kdy m??eme vzdát v?ech sv?ch opor a postavit se sami tvá?í v tvá? mase tak velikého národa? To by znamenalo, ?e jsme mu vydám na milost a nemilost, není-li pravda? Myslíte, ?e někdy z vlastního rozhodnut: necháme dojít věci tak daleko? Dokonce za těch okolností a za toho stavu ducha, které se dnes z Německa ?í?í? Víme, ?e ná? osud závisí na obecné situaci evropské. Právě odtud je na?e starost o tuto situaci a metody na?í zahrani?ní politiky, které se vám zdají tak nepochopitelné. Jsme mal? národ — proto jsne tak opatrní.literatura a uměníFrank Warschauer:P?sobil jazz na novou hudbu?Optimistická hudba.Nedá se pop?íti, ?e dnes pro velik? po?et lidí, milujících hudbu, znamená jazzová hudba více ne? cokoliv jiného z ostatních skladeb. Jste-li k nim na ve?er pozváni, vytáhnou ze své sk?ínky s gramofonem několik nejnověj?ích jazzov?ch desek. Má-li snad jejich náv?těvník u??í vztahy k vá?né hudbě, zatajují tuto svou vá?eň, anebo se alespoň omlouvají. Naprosto se v?ak od ní nedají odvrátit. Jazzová hudba pro ně toti? je zá?itkem i fysiologick?m.Pov?imli jste si, ?e některá hudba udělá ?lověka tě?ko- mysln?m a jiná ?e vlévá dobrou náladu a optimism. Takov?m druhem coktail? bez alkoholu jsou moderní jazzové skladby. Ostatně si u? Nietzsche pov?iml velice pronikav?m zp?sobem fysiologického p?sobení hudby na ?lověka. Jeho poznámky o p?ípadu Wagnerově byly ostatně nejbyst?ej?ími a nejchyt?ej?ími post?ehy na tomto poli. Nietzsche sám nekomponoval a nebyl v hudbě ?odborníkem“, proto také měl mo?nost ?íci o hudbě tolik pravdivého.Nemělo by nijakého smyslu stavětí jazz nad ostatní druhy moderní hudby. Také se vyhneme tomu, abychom podle vzoru p?íslu?ník? monomanick?ch sekt posuzovali jazz jako jedin? prost?edek, jen? m??e vylé?iti v?echny nemoci dne?ního hudebního v?voje. Jazz se sice roz?í?il po celém světě, rozhodně se mu v?ak ve v?ech zemích stejně dob?e neda?í. ?zemí, na něm? se jeho v?voji da?ilo nejlépe, a kde p?inesl nejzajímavěj?í skladby, z?stává prost?edí severoamerick?ch jazzov?ch orchestr?.Jazz dobr? a hor?í.Nesmíme se stavět proti kavárenskému jazzu, jen? má v mnoh?ch p?ípadech skute?n? v?znam i jako tane?ní hudba i jako hudební skladba. Nejvá?něj?í a nejzajímavěj?í charakteristické rysy jazzu v?ak nenajdeme zde, ani u pompésních jazzov?ch orchestr?, které slavívaly triumfy v koncertních sálech někter?ch velkoměst. Ka?d? jazzov? orchestr nehraje, i kdy? u?ívá jazzov?ch nástroj?, skute?ně jazzovou hudbu. Typická jazzová hudba dá se toti? tlumo?iti i ensemblem smy?c?. Velice jemn?m a zábavn?m dokladem toho jsou jazzové skladby orchestru ?Hot Club de France“, je? vy?ly také na gramofonov?ch deskách, v něm? dosahuje efektu jazzov?ch nástroj? smy?cov? kvintet — a p?ece jich neimituje. Podobn? zp?sob jazzové hudby p?inesl u? roku 1920 znamenit? francouzsk? pianista Jean Wiener s pou?itím docela minimálních prost?edk?. Naproti tomu se specialisovali Paul Whiteman a Jack Hilton pouze na pompésně dekorativní vyu?ití jazzového aparátu, v něm? sice dosáhli vrcholu zvukové nádhery, ale p?ece jen p?inesli valnou vět?inou produkce hudebně pramálo zajímavé.Chybí jim vět?inou to, co b?vá nejv?znamněj?ím momentem jazzové hudby, to, co se naz?vá ?swing“.Trochu tajné terminologie jazzov?chznalc?.Nasloucháte-li rozmanit?m druh?m jazzové hudby, poznáte, kolik je mezi nimi podstatn?ch rozdíl?.Nejhor?í druh jazzové hudby nazval bych ?prusk?m jazzem“: hudebníci tu hrají podle sv?ch part? s ?ertov- skou precisností, je? se a? trapně podobá parádním pochod?m pruské armády. Je to p?ibli?ně prav?m opakem toho, co má vyzna?ovati skute?nou jazzovou hudbu. Skute?ná jazzová hudba toti? musí míti ?swing“.?Swing“ je heslem tajného sdru?ení opravdov?ch jazzov?ch nad?enc?. Sta?í, abyste pronesli toto slovo v jejich p?ítomnosti a ihned se stanete ?ádně oprávněn?m ?lenem jejich bratrství. Svobodní zedná?i se poznávají podle tajn?ch stisk? ruky, footballisté, boxe?i a jiní sportovní spiklenci podle odborn?ch v?raz? svého jazyka. Zasvěcenci jazzu se poznají podle slova ?swing“.?Swing“ je tajemstvím kouzla jazzové hudby. P?edstavuje její nemechani?nost, její nonchalanci, její le?émost. Opravdov? ?swingman“ si dá p?i h?e jazzové skladby v?dycky o něco více na ?as, ne? by ve skute?nosti měl, a ne? by směl, kdyby byl poddan?m nějakého dirigenta a ?lenem velkého orchestru. Hraje p?edepsané noty v?dycky o něco později, ne? byste o?ekávali, proto?e mu nijak na tom nezále?í, aby byl precisní jako metronom. Nep?ichází sice nikdy pozdě, ale p?ichází v?dycky teprve v posledním okam?iku. Podobá se těm cestujícím, kte?í nasedají do vlaku nejraději teprve v okam?iku, kdy se vlak rozjí?dí — nikdy nespěchá, ale nikdy nep?ijde pozdě. Pocit pro rytmus je u něho vypěstěn s neoby?ejnou jemností: rytmus je ustavi?ně rozhodnou slo?kou jeho hry, nikdy v?ak ji neproměňuje v něco mechanicky bezpe?ného.Demokratická hudba.Tento zp?sob hudební reprodukce odli?uje jazzového hudebníka od jeho koleg? ve velk?ch koncertních orchestrech. Je docela jin?m zp?sobem za?azen do ensembl?. Daleko silněji vystupuje do pop?edí jako sólista, z?stává ve skupině hudebník? jednotlivcem. Po této stránce má stejné postavení jako hudebník malého orchestru nebo ?len komorní hudby, je? po vzoru Schonbergovy ?Komorní symfonie“ do?la v nové hudbě obliby. V hudebních skladbách dne?ka ?lo v?ak vět?inou o to, dosáhnouti co mo?no precisní reprodukce naprosto dokon?ené hudební komposice. P?i tom z?stává jednotlivec neproduktivní: smí hráti jenom to, co pro něho bylo p?edem napsáno. A p?i tom je povinen se ?íditi podle znamení dirigenta, jen? nad ním vládne jako pán nad sv?mi poddan?mi.jazzovém orchestru se stává ka?d? hudebník produktivním, musí se jím státi. Je dokonce nutno, aby byl daleko v?estranněj?í a dokonce, aby hrál na vět?í po?et hudebních nástroj? — a kromě toho se ú?astní i intensivněji celkového hudebního efektu. Musí umět improvisovatí, a ?ím lépe to dovede, tím nab?vá jeho ensemble vět?í cenu.Jazzová hudba je toti? jen v docela v?jime?n?ch p?ípadech pouhou reprodukcí. Ve v?ech ostatních p?ípadech jde o to, aran?ovati si skladbu p?esně pro sv?j orchestr. A toto aran?má se naprosto li?í od p?episu orchestrální skladby pro men?í orchestr nebo pro klavír. Jazzové aran?má je voln?m zpracováním základní melodie podle ur?it?ch zákon?, k nim? se během doby dospělo. Je mo?no je srovnati s variací na ur?ité thema v hudbě staré; p?i tom v?ak do?lo k vypracování ur?itého schématu varia?ních forem.Toto aran?má se nedodává orchestru ji? hotové, n?br? b?vá ve vět?ině p?ípad? dílem ?éfa orchestru, jen? se p?i tom ohlí?í na zvlá?tní schopnosti sv?ch hrá??. P?i tom na někter?ch místech v?bec nic ani nep?edpisuje, n?br? p?enechává tyto pasá?e hrá?ově improvisaci: b?vá tomu tak nej?astěji u truba??.Improvisace.?umělecké hudbě“ se udr?ely také podobné zbytky někdej?ích improvisa?ních volností ve formě klavírních a houslov?ch koncertních ?kadencí“. Improvisa?ní schopnost jazzov?ch hrá?? v?ak je nesrovnatelně mohutněj?í, ne? tomu bylo kdy v evropské ?umělecké hudbě“. Zejména je tomu tak u negr?, kte?í dovedou dokonce improviso- vati kolektivně, tak?e struktura hudební skladby je fixována vlastně jen několika základními liniemi. Krásn?m p?íkladem podobné improvisace je chigagsk? orchestr, kter? ?ídí Red MacKenzie a Edi Condon.mnoh?ch p?ípadech z?stává melodie stále tá?, zatím co se orchestrální doprovod neustále mění. Francouzsk? skladatel Darius Milhaud pí?e o podobném hudebním dojmu:?Negerka zpívá celou hodinu stále tuté? melodii, která je strhující a podobá se ?isté kresbě, je? p?ipomíná nějak? krásn? klasick? recitativ a je nesena jazzem, z něho? proudí mno?ství neustále se obnovujících melodií. Tyto variace jsou takového rázu, ?e se skoro proměňují v mohutn? proud symfonické skladby.“P?i utvá?ení této hudební skladby jsou v?ichni hudebníci stejně ú?astni. Tuto spole?nou produktivnost a stejnou oprávněnost v?ech, tuto demokrati?nost jazzu, pokládají znalci za jeho nejpodstatněj?í znak.Jazz Hot a Jazz Straight.Tyto vlastnosti zejména najdeme u druhu jazzové hudby, zvaného ?Hot“. Kdo se je?tě nikdy podrobně nezab?val touto látkou, bude patrně p?ekvapen tím, ?e tak zábavná věc, jako jazzová hudba, m??e b?t tak p?ísně klasifikována. Ve skute?nosti v?ak u? je tolik rozli?n?ch druh? jazzu, ?e je opravdu zapot?ebí navzájem je odli?ovati.Hudebně nejzajímavěj?í je beze sporu jazz ?Hot“. ?ádná skladba nedá se reprodukovati ve stylu ?Hot“, nevzdá- me-li se p?esného respektování sledu tón? v jednotlivém thematu. Pro tuto reprodukci je charakteristické právě volné a bezohledné zacházení s thematem. Základem tohoto uměleckého v?razu jsou variace a mnoho místa se ponechává improvisací.Jazz ?Straight“ se daleko méně li?í od konservativní hudby ne? jazz ?Hot“. Tím se vysvětluje, ?e poslucha?i, zvyklí klasické hudbě, dávají zprvu p?ednost tomuto druhu jazzové produkce. V někter?ch jazzov?ch skladbách jsou oba tyto slohy promí?eny. Tak na p?íklad jedna z nejhez?ích skladeb Duka Ellingtona, ?Mood Indigo“, obsahuje uprost?ed skladby, dr?ené ve stylu ?Straight“, kla- rinetové sólo ve stylu ?Hot“.Jazz obohatil hudbu o nové barvy.Zázra?n? nástroj moderního orchestru se vyvinul v devatenáctém století. Tento v?voj byl v základě ukon?en světovou válkou. Moderní hudba, která byla napsána od té doby, p?iná?í po stránce zvukov?ch prost?edk? diferenciaci a vět?í bohatství odstín?, ale nic v podstatě nového. Naproti tomu p?inesla po válce hudba jazzová nejen jednotlivé nové barvy zvuk?, n?br? p?inesla zvuková tělesa, sestavená nov?m zp?sobem.Rytmus stává se tu tak p?evládající slo?kou, ?e byla vyvolena zvlá?tní skupina nástroj?, která jej má nésti. Nástroje, které vedou melodii, nejsou nové: saxofon byl na p?íklad vynalezen ji? v devatenáctém století. Těchto nástroj? se v?ak u?ívá nov?m zp?sobem: bezohledn?m zp?sobem se tu vyma?kávají v?echny myslitelné barvy zvuku, u?ívá se poloh, jim? se skladatelé dosud pe?livě vyh?bali, vyvíjí se technika glissanda a vibrata a u?íváním nov?ch sordin se dociluje celé stupnice dosud naprosto neznám?ch efekt?. V těchto jazzov?ch skladbách milují skladatelé intensivní barvy, pr?zra?nost, prostotu. Groteska, vtip, drzá poznámka a ironická sentimentalita tu nalézají mo?nost v?razu, která jim dosud chyběla.Jak byl p?ijat jazz v evropské hudbě.Jazz byl p?ijat v Evropě radostně tou mladou generací, která hr?zy světové války bu? v?bec nepro?ila, anebo se sna?ila na ně co nejrychleji zapomenouti. Netrvalo dlouho a ji? hlásila se k jazzu celá mladá generace skladatel?. Jazz byl pro ně, jak to formuloval Kurt Weil:?Jako kus p?írody, jako zdraví, uměleck? projev pln? síly, jen? vlivem svého lidového p?vodu dosáhl toho, ?e se stal mezinárodní lidovou hudbou v nej?ir?ím smyslu slova.“Sou?asně se proti promítání tohoto druhu hudby objevil ve v?ech zemích ur?it? odpor, opírající se o národní hudební tradice evropsk?ch zemí.Produktivní nedostatek v?eho respektu k hudební tradici byl toti? jednou z dal?ích známek jazzu. Celá staletí u?ila, jak uchovávati dědictví hudební kultury a jak pomalu vytvá?eti nové formy. Naproti tomu jazz naprosto bezohledně disponuje v?ím hudebním materiálem, kter? má právě po ruce. Jazzov?m skladatel?m a aran?ér?m není nic svaté: vybírají si z celého hudebního bohatství ty nejkrásněj?í melodie, které se jim právě hodí.Pohlédneme-li p?esněji na tento fakt, vyno?í se nám problém v?chovy v?bec: p?esvěd?íme se toti? o tom, ?e primitivní ?lověk, jen? je méně zatí?en, m??e po p?ípadě b?ti i produktivněj?í.Proti tradici.Nad tímto faktem nem??eme zkrátka zav?ití o?i. Ostatně děkuje i Bernard Shaw podnes tomu osudu, kter? jej ve ?trnácti letech p?inutil opustiti ?kolu. A tak se také stalo, ?e si Ameri?ané vytvo?ili navzdory v?em konservato?ím ze stra?livé směsi úryvk? populárních melodií neoby?ejně pozoruhodn? druh nové zábavné hudby. U? brzy po světové válce si toho někte?í vá?ní lidé pozorně pov?imli. Paul Stefan, vídeňsk? hudební kritik a ?ivotopisec Mahler?v, napsal:?Jazz je d?le?itěj?í ne? p?l tuctu konven?ních ve?er? v koncertním sále. A je také vá?něj?í.“ ?Je to reakce temn?ch lidov?ch pud? proti hudbě bez rytmu ... je to obraz doby, chaosu, stroj?, lomozu, vítězství ironie, neslavnost- nosti — je to p?ekonáni prolhaného biedermeyeru.“Nad?en?m p?ívr?encem jazzové hudby bjd i Darius Milhaud. Napsal jednou o kterémsi jazzovém orchestru:?Zde se dostáváme k prameni a k p?vodu samotné hudby, p?icházíme tu k její nejhrub?í a nejlid?těj?í stránce — ona je s to vzru?iti nás od samého základu, tak jako kterékoliv uznané mistrovské dílo hudební.“Milhaud si byl také vědom rytmick?ch zvlá?tností jazzu a poznal, ?e umění improvisace pat?í k jazzu stejně nerozlu?ně, jako pat?ívalo k hudbě cikánské.?Vá?ná hudba“ blí?í se jazzu.následujících letech zaujala vět?ina mlad?ch hudebních skladatel? pevné stanovisko k jazzu. Musilo k tomu dojiti, tím spí?e, ?e paralelně s jazzem se objevily některé jeho nejv?razněj?í slo?ky i v hudbě vá?né — to platí o zd?razňování prvk? rytmick?ch i o vytvá?ení mal?ch orchestr?, slo?en?ch ze sólist?.Německu na p?íklad slo?il Paul Hindemith svou ?Suitu 1922“, v ní? jazz spí?e typuje, ne? by ho u?íval a p?etvá?el. Vidí tu v jazzu něco charakteristického pro dne?ek, ale v základech mu nep?isvěd?uje. Teprve za několik let vpadne jazz z?etelněj?ím zp?sobem do vá?né hudby. Skladatel K ? e n e k napsal operu ,.Jonny hraje", její? hlavni osobou je ?ernoch a v ni? se u?ívá moderních tane?ních forem. Velice charakteristick?m je. ?e tento skladatel pokládal za nutné omluviti se pro to. Ve své vídeňské p?edná?ce formuloval sv?j poměr k jazzu velice správn?m zp?sobem, ?e tato opera stylisticky pot?ebovala jazz docela stejně jako ?R??ov? kavalír“ pot?ebuje val?ík. Ostatně napsal v této ope?e i árie, dueta, ensembly a finale a u?ívá jich stejn?m zp?sobem, jak to ve své době ?inil Mozart v ?Don Juanu“.Daleko radikálněj?í je postoj Kurta Weila: songy v jeho ??ebrácké ope?e“ jsou po stránce formální i instrumen- ta?ní vyvozeny z v?voje jazzu. Nejsou snad jen napodobení p?edobraz? této hudby, n?br? jejich novou formulací. Stejn?m směrem pokra?uje i Hans Eysler ve sv?ch revolu?ních písních a sborech. Oba tito skladatelé cítí. ?e jazz je o něco více, ne? pouh? sloh skladby a pouh? formální směr: uvědomují si, ?e se zrodil z dav? velkoměsta a vidí v něm hudbu, která má slou?iti revolu?ním masám.1317625384175V ?eskoslovensku.V ?eskoslovensku.4752340384175Tv?r?í ?r?í interpreti.Nejrozhodněj?í krok v jazzu u?inil v ?eskoslovensku E. F. Burian. Je teoretikem jazzu, o něm? napsal znamenitou studii, a je i obratn?m praktikem. Skute?ně také v divadle ??ervené eso“ ?ídil skute?n? tane?ní jazzov? orchestr. Je tak rozhodn?m p?ívr?encem jazzového orchestru, ?e v něm vidí vhodn? v?razov? prost?edek pro kteroukoliv formu. Na d?kaz toho slo?il ?Jazzové rekviem“ i jazzovou operu ?Bubu z Montparnassu“, je? nebyla, bohu?el, dosud provedena. Ostatně i jeho ?Voice- band“ je v p?ímém vztahu ke zpívan?m jazzov?m skladbám takov?ch Revellers.Integrální slo?kou je jazz i ve skladbách Erwina Schulhoffa, od něho? brněnsk? rozhlas p?edvedl p?ed nedávném ?Jazzové oratorium“. Dal?ím mlad?m skladatelem, jen? vyu?il jazzov?ch prost?edk? k neoby?ejně humorn?m pointám, jejaroslavje?ekv mno?ství sv?ch hudebně velice bohat?ch skladeb, psan?ch pro Voskovce a Wericha.Jazz na koncertech.Kdy? p?inesl Paul Whiteman jazz do koncertního sálu a docílil jím prvních velk?ch úspěch?, nabyl koncertní jazz velké cti?ádosti. Nechtěl se ji? spokojovati pouhou hrou k tanci a transkribováním klasick?ch melodii, n?br? chtěl se povznésti na v??i skute?né koncertní hudby. Po?al komponovati p?vodní skladby pro koncertní síně.Není na tom vlastně nic nemo?ného, skládati koncertní kusy pro jazzov? orchestr. P?esto se p?i této p?íle?itosti jasně ukázalo, ?e mezi jazzem a koncertním sálem je tě?ko p?eklenuteln? protiklad. Snad je koncert zatí?en tradicemi, které se p?í?í jazzu, snad se to stalo pouhou náhodou, ?e se nena?li správní lidé: pokus se v?ak rozhodně nezda?il, t?eba?e vněj?ího úspěchu bylo dosa?eno.A?koliv se tedy vá?ná hudba s jazzem tu a tam setkává, p?ece jen se ka?d? z těchto dvou druh? vyvíjí ve sv?ch vlastních kolejích. T?eba?e bylo dosti moderních skladatel? vá?n?ch, kte?í by byli s to psáti skladby, odpovídající instrumenta?ním po?adavk?m jazzov?m, p?ece jen chyběl jim jeden p?edpoklad, chyběla jim schopnost p?sobiti na ?iroké davy divák?.Tak se to dálo jazzovému skladateli Gershwinovi, jen? psal své koncertní skladby p?ímo pro jazzov? orchestr. I jeho ?Rapsody in Blue“, i jeho ?35. Street“ jsou umělecky zajímavé, vyvíjejí v?ak banální themata v konven?ních formách. A?koliv se tyto skladby dosti dlouhou dobu nemálo hrály, p?ece jen se ukázalo, ?e nejsou s to dopomoci jazzu do koncertní síně.Daleko vět?í vyhlídky na úspěch by snad byl měl jin? pokus, jen? vy?el z podnětu skladatele Daria Milhaud a. ?ádal, aby pro jazzové orchestry byla komponována instrumentálně i díla komorního rázu, jako? i koncertní sonáty, komponované pro normální jazzové nástroje. I tento směr ztroskotal na stejn?ch obtí?ích: jazzová hudba není toti? charakterisována jen p?edpoklady instrumenta?ními, n?br? p?edstavuje i druh hudby pro ?iroké vrstvy. Tento p?edpoklad v?ak je mnoh?m p?edstavitel?m nové hudby ně?ím naprosto cizím. Bylo by nutno, aby opustili svou osamělost a aby se oprostili sv?ch sektá?sk?ch postoj?, které mnohé z nich zavádějí dokonce tak daleko, ?e i na pouhou debatu o nejzákladněj?ích otázkách nové hudby pro ?iroké vrstvy odpovídají nadávkami.Viděli jsme, ?e jazzová hudba byla nově charakterisována p?edev?ím tím, ?e tu souhra sk?tá jednotliv?m hrá??m novou volnost, mo?nost produktivního uplatnění,, nezávislost na nějaké hotové p?edloze. V tomto smyslu vyjád?il se Kurt Weil:?Bylo by d?le?it?m, aby jazz prolomil ztrnul? systém na?ich hudebních reprodukcí. Jazz p?inesl nov? druh volného a nespoutaného provozováni hudby, p?i něm? interpreti se v nej?ir?í mí?e stávají produktivními. Jak daleko by se tyto zásady daly uplatniti v umělé hudbě, to zále?í ov?em silně na druhu hudební produkce, která v?eobecně tak naprostou svobodu interpret? nep?ipou?tí. Je v?ak naprosto mysliteln?m, ?e bychom mohli z tohoto v?chodiska za?iti novou uměleckou i hospodá?skou organisací hudebních interpret?.“Tím dal Kurt Weil vysoce d?le?it? podnět, jen? nebyl dosud uskute?něn. Podobné pokusy v?ak by se děly poměrně snadno ve skupinách hudebník?, kte?í mají chu? i odvahu k experimentu.Hudba pro davy.Viděli jsme, ?e tak zvaná ?vá?ná hudba“ někdy více a někdy méně podléhala podnět?m jazzu. Styk obou těchto uměleck?ch druh? v?ak p?ese v?ecko z?stal jen povrchním. D?vodem toho je, ?e mezi oběma druhy je hlubok? protiklad. Jazz je jedin?m p?íkladem toho, ?e si dvacáté století vytvo?ilo skute?nou hudbu pro ?iroké vrstvy. Naproti tomu veliká vět?ina moderní hudby ?vá?né“ se nem??e oprostiti od svého extrémně individualistického postoje — t?eba?e programově u? hodně dlouhou dobu hlásá opak.Nem??eme p?edpovídati, stanou-li se styky jazzu a hudby ?vá?né“ v budoucnosti intensivněj?í. Bylo by to ostatně ?ádoucím pouze tehdy, kdyby p?i tom z?staly respektovány zákony rozli?n?ch národních hudebních tradicí. Daleko d?le?itěj?ím by bylo, aby moderní ?vá?ná“ hudba si uvědomila sociologické d?sledky v?voje jazzu a aby se vzdala toho, konstruovati hudbu jako?to produkty z laborato?í a v?sledky nejprivátněj?ích pokus? ve stylov?ch retortách. ?Vá?ná hudba“ má p?edev?ím za úkol, aby se ve svém v?voji dostala do p?ímého styku s davy.Nejzajímavěj?ím p?íkladem podobné hudby je jazz a jin?m je moderní hudba v Sovětském svazu. O tom napsal skladatel Hans Eysler po pra?ském hudebním festivalu:?Moderní hudba musi b?ti konfrontována s novou situací spole?enskou. P?i podobném ?et?ení se jistě uká?e, ?e moderní hudební ?e? se dostala do protikladu se starobyl?m obsahem — a ?e ve stejném protikladu by stála i s obsahem nov?m. Je tedy t?eba, aby tato ?e? hudby byla korigována na základě skute?nosti.“V závěru Eysler upozorňuje, ?e p?ehlí?ení této zásady znamená zaujímati konven?ně zastaral? postoj v poměru k moderní hudbě. Bohu?el, najdeme neznalost této základní zásady i u nejmlad?ích hudebník?, kte?í se usilovně sna?í tvá?iti se co nejmoderněji. Znamená to, ?e nepochopili nejzákladněj?í lekci, kterou udělil jazz moderní hudbě.Viriuoska na housle Ervina Broke?ováp?ijímá nadané ?áky - Praha XII, Kolínská 4 - Tel. 535-66307022512700ConílhtConílht57086588265P?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firmaP?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firmase znamenitě osvěd?ují a poskytnou ka?dému největ?í míru uspokojení. Conklin znamená p?esnost a pokrok I Karel Kellner, Praha - Václavské nám. 61 - Dlouhá t?ída 17 - Ra?te si vy?ádali ná? ilustr. prospektP?ítomnostiJak jsou Poláci u nás utiskovániUtiskovatelé a utiskovaní.pol?tí v?dcové propagandy jsou věrn?mi a u?en- * liv?mi ?áky Goebbelsov?mi: na pravdě nezále?í, tím více v?ak na ú?innosti. I v lond?nsk?ch ?Time s“ jsme tudí? p?ed nedávném ?etli ob?írnou zprávu o tom, jak jsou Poláci na Tě?ínsku utiskováni. ?Hle, utiskovatelé!“ ?ekli jsme si, kdy? jsme viděli ?eské ?ákovské strá?e, hlídající ve dne v noci své ústavy p?ed polsk?mi násilníky. (P?es v?echnu opatrnost vytloukli utiskovaní okna v Dolní Li?tně, v Komorní Lhotě, v Něborech, ve Vendryni, v Ropici, v T?inci, v ?eském Tě?íně.) Z polsk?ch násilností bylo by lze sestaviti p?ímo kalendá?. Jeden den objeví se na ?eském divadelním p?edstavení slzotvorné bomby, druhého dne je na hlavní trati vytr?en kus kolejnice, t?etího dne jsou bezd?vodně zat?eni dva ?echoslováci na samé hranici, ?tvrtého dne je vypálena pohrani?hí celnice.Procházíme se podél hranice nedaleko ?eského Tě?ína. Po polské straně jde pr?vod student? polského reálného gymnasia v Polském Tě?íně s t?emi profesory. Zpívají hrubé písně proti ?ech?m a vyk?ikují p?es ?eku nadávky. Pojednou se zastavují a na povel házejí na ha?e území kamením. Z domk? na ?eskoslovenské straně vybíhají lidé, ale mladí uniformovaní vzdělanci z polského gymnasia nedají se ru?it a za asistence sv?ch t?í u?itel? rozbíjejí kamením hlavu ?edesátiletému domká?i a rameno pětiletému děcku.Praha ani Brno ?asto nechápou, pro? na Tě?ínsku i mali?kost rozechvívá v lidech nervy, vede k z?izování ob?ansk?ch strá?í, k volání po vojsku, někdy a? k panice. Ocitujeme jen stru?n? v?sek ze zprávy plebiscitní komise z 9. b?ezna 1920, abychom p?ipomněli, jaké vzpomínky zde ka?dá polská násilnická akce budí:?e?tí lidé jsou vypovídáni, p?epadáni, biti a vra?děni.Poláci v houfech po 40 a? 80 táhnou k obydlím ?esk?ch dělník?, které vyhazují z byt? na ulici a ohro?ují na ?ivotech. Pumov?mi útoky bylo p?epadeno několik stavení, mezi nimi i nádra?i v Hnojniku. ?e?i hromadně prchají a celé jejich jmění z?stává na pospas polsk?m bandit?m.Dohodoví d?stojníci me?kající právě v Orlové měli p?íle?itost; spat?iti ?adu nevinně trpících ?en a matek.Ve Fry?tátě ztloutkli pol?tí zu?ivci do krve drogistuTurka, jeho paní, obuvnického mistra Lichnovského a jiné ?eské lidi. Dnes ve?er do?la mimo to zpráva o hrozn?ch násilnostech v Německé Lutyni, z ni? ?e?ti lidé jenom v kabátech a beze v?eho jiného byli nuceni uprchnouti do sousednich obcí, aby tam hledali ochrany. Tisíce ?eského lidu tábo?ily pod ?ir?m nebem na hranicích dombrovsk?ch, aby sami odrazili p?ípadn? útok Polák?, shroma??ujících se ve Fry?tátě a v Německé Lutyni.Na tyhle události se u? v Praze i Brně dávno zapomnělo. Ale nezapomnělo se na ně v Polsku, kde dob?e vědí, na kterou strunu sta?í jen slabě uhodit, aby se vyvolal na Tě?ínsku strach a hr?za. Nebo? zde se lidé chvějí p?i pomy?lení, ?e by boj na n?? měl za?ít znovu. Pol?tí celníci a ?etníci p?esvěd?ují ?eské lidi na samém pohrani?í, ?e tato chvíle p?ijde co nevidět, a polské radio hlásá ka?d? den: ?Po?kejte, a? se zmocníme Tě?ínská, pak vy v?ichni, kdo se dnes st?káte s ?echy, budete zle pykat!“ ?Po?kejte, a? poznáte, ?e Němci vám zgermanisovali statisíce Va?ich men?in a ?e se p?es brat?ení s vámi nevzdali koridoru — pak vás budou mrzet v?echny nep?edlo?enosti, jich? se proti nám dopou?títe.” odpovídá vzdělaněj?í ?ást ?eskoslovenského ve?ejnéhc mínění. Ale ?iroké vrstvy prostého lidu málo se starají o mezinárodní politiku a jejich nervy jsou denně znovu vzru?ovány nesnesitelnou polskou guerillou.Jak utiskovaní teror is ují.Nejho??í demoralisaci p?sobí, ?e témě? v ?ádném p?ípadě pachatel není dopaden a klidně uniká pres polskou hranici, kde se stane ihned p?edmětem oslav a obdivu v tisku, kter? je k nám pa?ován p?es hranice, a v rozhlase, kter? je u nás jasně sly?iteln?. P?ehlí?ení tě?ínského pohrani?í trvalo tak dlouho a bylo tak citelné, ?e ani mohutná manifestace 28. ?íjna nerozpt?lila v?echny pochyby. V nepolitickém t?deníku tě?ínsk?ch hrani?á?? ?Na?e noviny“ ?teme v úvodníku tato slova:?Nejsme ?ádní radikálové a nacionálové! Chraň B?h:Ale hlavy máme denně rozbité, klidně jsme je nastavoval: a ne?íkali nic. Praha o nás ob?as porozpráví se zvlá?tními radami o spolehnutí na státní moc a autoritu, Brno nám dává dobré rady, jak se za?ídit, aby se nic unáhleného nestalo, abychom uklidňovali, usměrňovali a uhlazovali. A pol?tí lunti nás tlukou na ve?ejn?ch cestách a v na?ich chalupách jak se jim právě zlíbilo a dosud líbí. Poj?te si lehnout do postele v bytě ?eské ?koly a zkuste, jak se budete dívat na kameny, které vás v ni zastihnou, na pokálené obrazy, je? ctíme, na roztlu?ené hlavy, které klidně hojíme. A v této situaci vě?íme ve státní moc a autoritu. Musí se v?ak také vě?it nám a nenechat nás na pospas tomuto nesmyslnému ?ádění vybi?ovan?ch polsk?ch terorist?, jim? polská republika dává prost?edky a pokyny.“?Co myslíte?“ ptal se nás jeden tě?ínsk? mě??an. ?Kdyby ?lo do tuhého, byli by ?echoslováci ochotni skute?ně Tě?ínsko hájit za ka?dou cenu?“ M??e-li zde je?tě dnes u pr?měrně vzdělaného ?echa takováhle otázka v?bec vzniknout, lze si p?edstavit my?lenkov? zmatek u tě?ínského venkovana, pro něho? národnostní uvědomení bylo do nedávná ?panělskou vesnicí. Vychodil polskou obecnou ?kolu, ?eskou mě- ??anku, v místě svého zaměstnání je zapsán mezi p?íslu?níky národnosti ?eské, v obci, kde bydlí, jako p?íslu?ník národnosti polské. Takov?ch je na Tě?ínsku dosud několik tisíc. Ptáme se někter?ch z nich, pro? se ú?astní ve?ejného ?ivota raději s Poláky. ?Kdy? dr?íme s ?échy,“ zní up?ímná odpově? v ostravském dialektu zdej?ím, ?ech?m i Polák?m spole?ném, ?Poláci nás pronásledují a ?kodí nám, jak mohou. Kdy? v?ak dr?íme s Poláky, ?e?i nám nic neudělají.“ P?ijímáme toto pravdivé vysvěd?ení, udílené na?í demokracii, se smí?en?mi pocity: ve jménu demokracie umo?ňujeme tu svou tě?kopádností a lik- na vosti protistátní útisk! Pro zdej?í lidi, kte?í pro?li ohněm plebiscitních boj?, je v?ak strach daleko silněj?ím argumentem ne? obdiv k pokrokovému z?ízení. Poláci to dob?e vědí a po?ítají s tím. Tato r?znost metod projevuje se i v oficiální politice, jak dob?e vystihuje tento typick? p?ípad.Mistr t?ineck?ch ?elezáren Josef Knobloch z Dolní Li?tně byl potrestán podle zákona na ochranu republiky t?emi t?dny vězení. Kdy? vy?el na svobodu, byl v Karvinné slavnostně uvítán poslancem drem Wolfem a polsk?m p?edákem Karolem Jungou. Na po?est Knoblochova propu?tění byla uspo?ádána potom hostina na t?inecké fa?e, je? nabyla takového rázu, ?e p?i ní byl Knobloch znovu zat?en, ale Karol Junga byl po této uvítací procedu?e (které se v právní terminologii ?íká schvalování trestn?ch ?in?) — vládou jmenován ?lenem zemského zastupitelstva moravskoslezského! Na první sch?zi tohoto nejvy??ího zemského sborového orgánu pronesl ?e?, v ní? hlásal ?esko-polské p?átelství a polské ?tvaní na Tě?ínsku ozna?il za p?sobení neznám?ch a nep?edlo?en?ch ?ivl?. ?eskoslovensk? tisk se zaradoval, jak obratn? tah byl Jungov?m p?ijetím do zemského zastupitelstva u?iněn, a jen mezi Jungov?mi p?áteli a odp?rci na Tě?ínsku vznikl ú?as, jak m??e Junga najednou ozna?ovat své p?átele za neznámé ?ivly a ?iny jejich i své vlastní za nep?edlo?ené. V den na?eho národního svátku p?inesla katovická ?Polska Zachodnia“ (orgán Malhomme?v) toto vysvětlení:??e?i zfal?ovali projev pos.lance Jungy!Zpravodaj PAT vy?ádal si informace od p. Jungy, kter? potvrdil, ?e ?esk? tisk p?inesl jeho projev fale?ně. Junga p?edlo?il zpravodaji PAT svoji ?e?. Podle toho poslanec Junga potvrdil zlé zacházení s polsk?m lidem na Tě?ínsku a prohlásil, ?e lid slezsk? vytrvá ve své polskosti!“Junga ani slovem nevyvrátil v ?eském ani v polském tisku toto tvrzení a neprohlásil, zda je pravda, co ?ekl na zemském zastupitelstvu, ?i to, co ?ekl p?ed zpravodajem PAT. ?Pro? bychom se báli protistátní ?innosti, kdy? dokonce Junga byl jmenován zemsk?m poslancem a ani po svém jmenování se nezměnil?“ ?íkají pol?tí iredentisté. A ?e?tí pracovníci na Tě?ínsku jen s lítosti pozorují, jak i na tak ohro?ené p?dě jako je Tě?ínsko, musel zájem státu ustoupit agita?nímu zájmu největ?í vládní strany.Náv?těvou v Polsku.V kavárně v Polském Tě?íně, kam jsme si zajeli, otvíráme noviny a hle: paní M. J. Wielopolska v ?Kur- jeru Porannym“, kter? vychází ve Var?avě, pí?e roztomil? ?lánek o ?eskoslovensk?ch ?enách. ?lánek pojednává nejd?íve o dív?í válce z na?í mythologie. O Vlastě a jejích spolubojovnicích se vyjad?uje jako o ?tu?n?ch ?enách“, P?emysl je tu ozna?en jako ?pán tup? a hloup?“, Ctirad jako ?nejopilej?í mezi v?emi Pepí?ky“, o v?sledku dív?í války se mluví, jakoby byl vznikl ?dvoupohlavní ?esk? stát“, a kone?ně je tu i pro dne?ní ?eské dívky toto utě?ené povídání:?Sv?m potomk?m ?eské amazonky nedaly vlastnosti zvlá?tě rytí?ské a panské — ani duchovně ani fysicky. Zdá se, ?e poroba je úplně zlomila. Cizí turisté, kte?í nav?těvují jejich zemi. chválí blahobyt a pohodlí, ale mají dojem, ?e v domácnostech se setkávají jen se slu?ebnictvem, ?e páni nejsou doma, zato ka?d? druh? Pepí?ek je muzikant.“Jsou tu v?ak je?tě jiné — rozumněj?í — hlasy. ?Je nutno poznamenat,“ pí?e ?Wieczor Warszawski“, ??e ?eskoslovensko je pro Polsko a jeho bezpe?nost na jihu nej lep?í a nejbezpe?něj?í soused, jakého si m??e p ? á t.“ ?Podíváme-li se na mapu Polsku,“ pí?e var?avsk? ?Robotnik“, ?vidíme, ?e ze ?esti stát?, s nimi? Polsko hrani?í, jest jedin?m na?ím p?ítelem — Hitlerovo Německo. To je v?ak p?ítel, o něm? lze pln?m právem ?íci: B?h nás chraň p?ed takov?mi p?áteli!“ Takové st?ízlivé úvahy jsou tu v?ak pouh?mi ostr?vky v mo?i. V?kladní sk?íně, reklamní tabule, reklamy v biografech, stěny, ulice, ba i kostely jsou plny p?ím?ch i nep?ím?ch nenávistn?ch nará?ek proti nám.V ?eském Tě?íně nemají vět?inou ani politické strany propaga?ních tabulí a pokud je mají, nalézají v nich pro tě?ínskou propagandu tak málo místa, ?e to a? zará?í. Zato informují velmi d?kladně statistikami, obrázky i v?razn?mi nápisy — o Habe?i. Na na?í straně je ?ada ve?ejn?ch reklam pro německé i polské divadlo v Polském Tě?íně, dokonce i pro pol- sko-tě?ínskou p?j?ovnu knih. Na polské straně se ov?em nesmí o druhém b?ehu Olzy ani hlesnout. P?es to nelze zabrániti lidem, aby s pouhou propustkou nep?echázeli most a neviděli, ?e na ?eské straně jsou ceny o ?tvrtinu ni??í a ?ivotní úroveň mnohem vyrovnaněj?í, ?e jsou tu skvělé budovy pro ?eské i p o 1- s k é ?koly, ?e je zde o padesát procent méně ?ebrák? a zanedban?ch dom? a o pln?ch sto procent méně útisku a politického fanatismu!Závěr o zbyte?ném sporua zbyte?n?ch v?dajích.Vylí?ili jsme ji?, jak neoprávněné jsou polské stesky na ?kolsk? a hospodá?sk? útisk na Tě?ínsku, a vypo?etli jsme na základě statistickém, ?e Poláci dnes mají na na?em Tě?ínsku mnohem více ne? měli v době jeho rozdělení, ba mnohem více ne? mají Poláci na Tě?ínsku polském.Jejich stí?nosti na útisk politick? jsou rovně? neod?vodněné a sta?í poukázat na to, ?e na p?íklad na trati ?esk? Tě?ín—Mosty nav?těvuje z ?elezni?á?sk?ch dětí 530 polskou ?kolu, 110 ?kolu německou a jen 332 ?kolu ?eskou. Jde vesměs o děti státních zaměstnanc?, a kdyby se ?eskoslovensk? re?im ?ídil p?íkladem polsk?m a polsk?mi metodami, jistě by tu byl u? dávno poměr obrácen?. ?kolská politika v?ak dokazuje, ?e ?esk? ?ivel na Tě?ínsku vítězí i bez útisku. P?es to, ?e Poláci p?ed ?kolními zápisy agitovali dokonce letáky, v nich? hanobili presidenta republiky, p?ibylo v okrese ?esko-tě?ínském a fry- ?tátském na ?esk?ch ?kolách 113 dětí, kde?to Polák?m ubylo 600 a Němc?m p?es 400 dětí. Bez agitace p?estoupilo mimo to asi 200 dětí ze ?kol polsk?ch do ?esk?ch. Z toho lze míti radost p?edev?ím proto, nebo? jedině ?eské ?koly jsou na Tě?ínsku vybudovány naprosto v duchu demokratickém. ?kolám polsk?m v tom vadí jednak ?ovinistická agitace z Polska, jednak vlivy církevní, je? se na Tě?ínsku postavily p?evá?ně do slu?eb polské iredenty. Pol?tí církevní iredentisté na Tě?ínsku tvo?í spolu s někter?mi institucemi slovensk?ch jesuit? most a? do Ma?arska.Ostravsk? polsk? konsulát, kter? se stal od dob Malhommeov?ch st?edem pozornosti, p?estěhoval se ze sv?ch d?ívěj?ích skromn?ch místností do paláce, kter? do nedávná sta?il celé ostravské filiálce Národní banky. Konsulát má víc ne? dvakrát tolik ú?ednictva ne? celé ?eskoslovenské vyslanectví ve Var?avě a skoro devětkrát tolik ú?ednictva jako v?echny ostatní konsuláty v Mor. Ostravě, a?koliv v?bec nemá diplomatické kompetence, a ani obchodní jednání nedějí se (a? na ?ídké v?jimky) jeho prost?ednictvím. Kdy? byla pro tento bezv?znamn? zastupitelsk? ú?ad odhlasována loni ve Var?avském sejmu milionová polo?ka, poznamenal jeden polsk? socialistick? poslanec, ?e úkolem ostravského kon- sulátu má patrně b?t, zorganisovat na Tě?ínsku povstání. Leto?ní tě?ínské nepokoje byly dosti tě?kou zatě?kávací zkou?kou, abychom mohli var?avsk? sejm po st?ízlivé úvaze ubezpe?it, ?e milionové polo?ky, povolené na ostravsk? konsulát, jsou vyhozené peníze. Podle oficiálních polsk?ch statistik nedostalo se letos v Polsku ?kolního vyu?ování 650.000 dětem. Proto?e v minulém roce nechodilo tu do ?kol ji? 500.000 dětí, je za dvě léta v Polsku 1,150.000 mal?ch analfabet?. K nápravě bude podle samotn?ch polsk?ch novin ve v?chodních zemích t?eba po?et u?itel? zdvojnásobit a v b?valé Kongresovce zv??it o t?etinu. Mimo to bude t?eba vybudovat 68.000 nov?ch t?íd.Země s takov?mi pot?ebami měla by se vyvarovat zbyte?n?ch a nesmysln?ch spor? a neplodn?ch v?daj?.O. Weisl.poznámkyJen patnáct procentTa p?ipomínka, ?e agrární strana má za sebou jen patnáct procent voli?stva a ?e se proto musí ?ídit ohledem na tuto skute?nost, byla patrné velice v?asná. Ukazuje na to redakce ?Venkova“, kter? si pospí?il s vysvětlením, ?e vnitropolitick? v?znam agrární strany se nezakládá na její po?etnosti, n?br? na znamenit?ch politick?ch vlastnostech jejího vedení. Je to ov?em novinka, nebo? a? do chvíle, kdy ji Henlein velikostí p?edstihl a kdy jí byl spo?ítán ten procentuální zlomek, dovolávala se agrární strana právě své po?etnosti.Za dlouhá léta svého prvenství si agrární strana vybudovala zvlá?tní ideologii, p?esněji ?e?eno: jedno k?ídlo této strany ji vybudovalo. Ideologie ta se zakládá na my?lence, ?e agrární strana je jak?si krystalisa?ní bod v?eho politického seskupování v na?em státě, ?e je politick?m st?edem a tě?i?těm, k němu? mají gravitovat v?ecky ostatní strany a skupiny. A ?e z tohoto titulu má nárok na trvalé prvenství ve státě, a? u? je její po?etní síla jakákoli. Touto my?lenkou vedena, za?ala se agrární strana pokou?et o to, aby roz?í?ila svou stranickou dr?avu i na jiné stavy, ne? je zemědělsk?. Poslanec Chloupek za?al budovat dělnické odborové organisace agrární, jejich? první pozoruhodn? ?in zále?í v tom, ?e p?ivedly do Jane?kovy továrny, v ní? vypukla stávka, dvě stě stávkokaz?. Tady ov?em socialisté cítí, ?e p?estávají ?erty a ?e bude nutno onu novou ideologii agrární strany, jako? i ?iny, které z ní vypl?vají, podrobit revisi.?Právo lidu“ proto 14. listopadu velmi správně ukazálo na to, ?e politická moc agrární strany se zakládá na souhlasu ostatních koali?ních stran. To vypl?vá z toho, ?e tato strana má pouh?ch, nyní u? pověstn?ch patnáct procent voli??, a ?e druhá strana co do velikosti, sociálně-demokratická, má těch procent o nemnoho méně, toti? p?l ?trnáctá. Takov?m stranám, které mají jen zlomky voli?stva za sebou, slu?í tedy poměrná skromnost, a jejich nárok na vládu je oprávněn jenom tenkrát, kdy? dají ta svá procenta dohromady, kdy? se dohodnou na spole?ném programu a spole?ně jej provádějí. Politická moc tedy nále?í koalici jako celku, a vnit?ní rozdělení moci je v?sledkem dohody mezi stranami. Nic tedy nemá ?ádná strana sama ze sebe, n?br? jen se souhlasem ostatních.Socialisté jsou právem znepokojeni nad ideologií onoho k?ídla agrární strany, o něm? jsme právě mluvili, a nad skutky zelen?ch odborov?ch organisací. Je t?eba se tázat, jak chce agrární strana dělník?m prospět. Její program je p?ece tak úzce vymezen zájmy zemědělsk?mi, ?e si lze tě?ko p?edstavit, co má dobrého p?inést dělník?m. Dělník je spot?ebitelem zemědělsk?ch v?robk? a proto má patrně docela pně zájmy ne? agrární strana, která organisuje v?robce. Mají-li agrárníci v úmyslu uvést v ?ivot podle vzoru národních demokrat? jen nové exemplá?e odborového ?lu?áctví, pak by opravdu bylo lépe, kdyby svého podniku nechali. Je to v zájmu politického klidu a v zájmu koalice.Z. S.Nad státními cenamiPsát je?tě znovu o tom, jak smě?ně nedostate?né jsou státní ceny za umění a v?bec o tom, co v?echno by se na nich mělo reformovat, bylo by u? zbyte?né. Nebo? u? kolikát? rok se o státních cenách anketuje a akademicky debatuje, ale ?ádn? ministr ?kolství dosud neměl kurá? roztít tento spor jak?mkoliv rozumn?m zp?sobem, kter? by stát nic nestál, ale ne- drobil by ?ástku státem věnovanou na nesmyslně malé ?áste?ky pro nejr?zněj?í obory a podobory. Je to a? trapné, kdy? soukromí nakladatelé udělují ceny několikanásobně vět?í ne? stát, a je to komické, kdy? mladí auto?i a umělci dostávají u? nyní ceny po druhé. Co budou dostávat, a? jim bude ?edesát? Reforma by se zdála snadná, kdyby se z ?ástky státem věnované udělovala cena jen jedna, nejv??e dvě za rok — nebo? není také v ka?dém oboru ka?d? rok ten, kdo by si ceny zaslou?il, a musí se pak hledat lupou po celém ?eskoslovensku.Ale to v?echno je ji? p?íli? známé, aby se o tom znovu zevrubně rozprávělo. Nepsali bychom dnes v?bec, kdyby po?ínání státu nenapodobovaly na?e země á města. Jejich jistě u?lechtilé snahy dopadnou bohu?el tak. ?e na?e kulturní pole bude rozkouskováno na malé pásky polí?ek, jako to vidíme na Slovensku, ale je u? na ?ase, aby někdo tento kulturní lán komasoval. ?etli jsme toti? právě v těchto dnech, ?e město Praha zavedlo novou pětitisícovou cenu divadelní po nedávné ceně hudební a ?e také země ?eská dává do svého p?í?tího rozpo?tu 25.000 K? na pět pětitisieo- v?ch ceni?ek uměleck?ch — dokonce také za film. Zemské ceny moravské mají svou pěknou tradici, a nebylo věru t?eba, aby země ?eská ji napodobovala, t?ebas umění tuto maiou podporu p?ejeme.Ale nebylo by lep?í, kdyby se v?echny tyto prost?edky z ve?ejné kapsy daly dohromady a udělaly se po?ádné umělecké ceny, po několika desítkách tisíc? korun nebo aspoň takové, aby se rovnaly na p?iklad honorá?i za jednu kní?ku? Je to trvale udr?itelné, aby autor dostal jako vrcholnou státní cenu malou podporu, rovnající se jen ?ásti honorá?e, kter? mu byl vyplacen nakladatelem? Nebo jde to, aby Melantrich a Májová cena Borového a Dru?stevní prací zahanbovala ka?d? rok ministra financí ?Jak se zdá, anketami se nikam nedojde. Ministr ?kolství dr. Kr?má? prokázal dosti samostatnosti a rozhodnosti p?i tě??ích a delikátněj?ích problémech. Nemohl by se te? — a!e opravdu u? te?, aby zas nep?i?el nov? 28. ?íjen a nez?stalo p?i starém — tedy nemohl by se te? věnovat reformě státních cen ?T. T.Zpronevě?ené dávkyVláda podala nyní parlamentu zákon, kter?m se prodlu?ují o dal?ích pět let dávky za ú?ední v?kony. ?ádn? z poslanc? se neozval a ml?eli dokonce i poslanci-odborá?i, zástupci státně zaměstnaneck?ch zájm?, aě je jich ve v?boru několik.Proě se měli ozvat, je z?ejmé z minulosti tohoto zákona. Byl toti? vládou vymy?len a ve?ejnosti od?vodněn p?ed léty tím, ?e stát musí nějak uhradit v?lohy, které mu vzniknou nadlep?ením plat? státních zaměstnanc?, a zdálo se jí, ?e je spravedlivé, aby si administrativa sama vydělala, o? víc bude stát. Pamatujeme-li se dob?e, stali se tehdy státní a ve?ejní zaměstnanci skoro nejnenáviděněj?í vrstvou ob?anstva. Ka?d? poplatník hleděl na státního ú?edníka jako na někoho, koho si vydr?uje a na jeho? blahobyt tě?ce doplácí. Státním zaměstnanc?m tehdy zákon nejen blahobyt nep?inesl, ale nadělal jim tolik trpk?ch chvil a nadrobil tolik zl?ch útok?, ?e se to ani zdaleka nevyrov-n-patm?m p?íjm?m, které měli ze zákona o dávkách za ú?ední úkony. Od té doby se ov?em v?echno od základu zrněni io. Dávky za ú?ední úkony se sice vybíraly dál, ale zaměstnanc?m se za?aly sni?ovat platy, vzalo se jim tak zvané t?inácté slu?né a po léta se neprovádí resystemisace, která by snad aspoň u jednotlivc? od?inila r?zné k?ivdy. Nyní je u? dokonce jisté, ?e ani v roce 1936 nebude provedena resystemisace, ale vláda p?es to podává parlamentu zákon, jeho? ú?el byl zcela jin?, ne? dnes.T?eba?e ka?d? musí uznat, ?e v této kritické době stát pot?ebuje ka?d? zdroj p?íjmu a nem??e hledět na to, byl-li v?nos toho nebo onoho daňového ěi dávkového zákona ur?en jin?m ú?el?m, ne? na jaké se ho nyní u?ívá, měl se rozpo?tov? v?bor sněmovny ozvat. V zájmu státních zaměstnanc?. Aby se jim nenadávalo za něco, z ?eho u? dávno nemají ?ádn? prospěch.T. T.Cifry mluvíVe v?kazech italské cedulové banky se projevuje rovně? válka s Habe?i. Je to v?ak jen odraz nep?ím? a ?áste?n?, nebof vále?né v?lohy se zatím uhrazují z úpis? nové vále?né p?j?ky. Podáváme několik cifer z v?kaz? této cedulové banky bez komentá?e:Zásoba zlata v tisících lirách: 193410. ?íjen .... 20. ?íjen ..... 6,168.200 .6,116.900. 4,025.400 .3,936.50010. ?íjen . 20. ?íjen .1935Oběh bankovek v tisících lirách:193410. ?íjen .. 13,461.00020. ?íjen .1935. 13,033.60010. ?íjen .. 15,425.50020. ?íjen .. 15,270.600Zlaté krytí:193410. ?íjen ... 42.21%20. ?íjen .1935.. 42.94%10. ?íjen ... 26.5%20. ?íjen ... 26.1%V. Hk.Mlad? Evropan B. ShawoviDear Sir,nedávno jste projevil ve?ejně svoje mínění o italsko-habe?ské válce, o sankcích atd. Nebyl by to Mr. B. Shaw, kdyby se jeho mínění neli?ilo od oficielního. A tam mluvíte o Italech, je? ozna?ujete in?en?ry, kte?í staví silnice tam, kde nebyly, a kte?í sankcemi byli napadeni zezadu. Nechrne stranou po- linutky Va?eho i ostatních národ? k sankcím i k jejich odporu proti italskému po?ínání — chcete-li tvrditi o své vlasti, ?c dělá hloupou politiku, je to Va?í věcí. Ale nepodkládejte to takov?mi argumenty.Pane B. Shawe, Vy jste ?lenem, a ne nevynikajícím, oné generace, která pod hesly, podobn?mi dne?ním italsk?m, nahnala desítky milion? lidí na jatky a pov??ila vra?du na koncesovanou ?ivnost, která nadělala svojí bujností a sv?m imperialismem miliony mrzák?, vdov a sirotk?, která se ukázala úplně neschopnou spravovat sv?mi otci svě?en? jim svět — a z toho v?eho jste se nic nenau?il a znova chválíte stavění silnic pro v?boj, pro tanky, vojsko a munici. Nezdá se Vám, ?e i pod sebe vzne?eněj?ím heslem z?stává válka válkou, vra?da vra?dou, mrzák mrzákem? Nespal jste posledních 25 rok?, ?e nevidíte, co Va?e generace, ?e?ící problémy s klackem v ruce, napáchala, mírně ?e?eno, nesmysl?, ?e znovu schvalujete chamtivost, rozpínavost, které se opírají o prach a olovo? Copak stojí silnice, i kdyby po nich mělo jezdit tisíce Shaw?, za lidské ?ivoty — a hlavně za znásilnění práva?Ne, pane Shawe, to p?ece nem??e b?ti sm??lení jednoho z nejduchaplněj?ích mu??. Vy, kter? jste svědkem chaosu, kter? jste Vy, Vy a Va?i sou?asníci, odkázali nám mlad?m,Vy byste chválil vilémovské ?in?ení ?avlí? A zítra napadne Německu, ?e pobije Poláky, aby jim mohlo budovati telefonní vedení, a Anglii, ?e pobije Dány, aby jim postavila vodovody.Ne, ne, pane Shawe, válka jako argument musí zmizet z na?eho ?ivotaa právě duchovní v?dcové lidstva jako jsteVy, musejí nám pomáhati zapomenout na hloupé man?ry na?ich otc? a ňe chválit nám je je?tě. Jinak jste dosti zbyteě- njm*‘Yours faithfully,ani duchapln?, ani pacifista, pouzemlad? a doufejme rozumn? mu?.Pro? má Pavla Vesselá úspěch?Rus ?klovskij ukázal ve své ?Teorii prózy“ na to, jak umělecké dílo p?sobí ?asto na nás ne pouze svou vlastní silou, originalitou své formy a hloubkou své umělecké idey, n?br? jak se ?asto dodělává ú?inku hlavně sv?m poměrem k podobn?m díl?m star?ím.Nu?e, hereck? v?kon Pavly Vesselé ve filmu ?Ma?karáda“ i v nyní bě?ící ?Episodě“ p?sobí podmanivě právě v poměru k tomu, jak by její úlohu traktovala jiná here?ka, ?Episoda“ je vskutku pouhou episodou, je to pouhé nic, ale Vesselá trefí z tohoto nic udělat nezapomenutelné nic. P?i tom nelze ?íci, ?e má bohatou klaviaturu. Její v?razov? rejst?ík není vlastně obzvlá?? obsáhl?. Za to ztělesňuje v obou sv?ch, v Praze znám?ch filmech, dokonalé sportovní zdraví mladé generace, zdraví tělesné i mravní. A to právě v době r?zn?ch mravních debacl?, pu?ících utě?eně na v?ech stranách, p?sobí p?ímo ozdravujícím dojmem.P?i tom sympatická Pavla Vesselá není vlastně filmov?m zjevem. Její poněkud p?íli? velká hlava, poněkud p?íli? masitá líc a nikoliv krásná, za to dokonale fotogenická tvá? prost?ch, skladn?ch rys?,?ádn? sex appeal, to právě je to p?íjemně nové,ale dokonalá p?irozenost gest, strhující prudkost temperamentu, nebrzděná ?ivost reakcí... to jest, ?ím vyhrává na celé ?á?e. Valerie Pavly Vesselé je ?lověk s nenalomenou psychou, a dlouho nevyvane z na?í vzpomínky tato moderní, mladá, chytrá studentka, v?bojného temperamentu, trochu zbrklá a trochu kravalistka, ale dokonale rozko?ná ve chvíli, kdy, ocitnouc se v mravně k?ivé situaci, rozhodne se, ?e jednodu?e p?jde a poví oběma mu??m, kte?í ji zavinili, své. Poví jim to, slibuje, za v?echny o?álené a zkompromitované dívky, které se chtějí ve světě ně?ím stát a nemají ani za? by ukon?ily své vzdělání. A p?ece to není ?ádná mu?atka, nebo programová feministka, ale prostě zdrav?, dokonale normální, p?ímo?ar? lidsk? charakter. Její rozhodná demokrati?nost (beze v?í vulgárnosti), její spravedlivé mravní rozhorlení (ve scéně s advokátem, kdy se doví, ?e její matka p?ichází o své jmě- ní?ko), její naivní ú?as a nepochopení frázovité v?mluvy na dobu i její vpravdě dív?í zjihnutí první láskou... jak v?e to zrovna osvě?uje po v?ech těch p?edlouh?ch, vzdávajících se pohledech, po v?í ?enské pseudodémoni?nosti, po v?ech eroticky drá?div?ch postojích, nyv?ch v?razech a pětiminutov?ch polibcích ostatních filmov?ch hvězd... jako byste vy?li z ovzdu?í, ňaparfumovaného drá?div?mi, exotick?mi voňavkami na ?erstv? horsk? vzduch. Slovem: Pavla Vesselá, toto buclaté, nesentimentální děv?e, tou?ící se uplatnit v ?ivotě jak jen se to dá, stojící p?ed námi pěkně pevně a rovně oběma nohama na zemi a ve svém naivně p?ímo?arém p?esvěd?ení o p?irozené povinnosti v?ech lidí chovat se za v?ech okolností poctivě a ?estně, ?ermující nám vervně rukama p?ed nosem, a s humornou pali?atostí vynucující ba p?ímo vydupávající na svém okolí toto jakési gentlemanství..., jako by svou hrou p?ímo ?í?ilo do hledi?tě náladu odvahy k ?ivotu, jako by dávalo diváctvu do ?il skute?nou injekci ?ivotní kurá?e. Ve svém postoji mravně rovného i kdy? trochu lehkomyslného mladého tvora, rozhodnutého probít a prokousat se ?ivotem a p?es nějakou tu konvenci se jednodu?e p?ehoupnout, jen kdy?, drazí pánové a dámy, moje skute?né já z?stane rovnéa hrdé.Pavla Vesselá je uměleck? zjev, kter? se nejenherecky na?el, ale kter? se i správně ocenil. Věta, kterou pronesla sama o sobě, v?klad, kter? dává svému vyniknutí: ?Myslím, ?e p?í?inou filmového úspěchu b?vá vedle námětu zejména to, je-li osoba, kterou ztělesňujeme, typ své doby, vyplňuje-li svou bytostí a ?inností nějakou utajenou touhu doby“, jsou skute?n?m dokladem její autokritiěnosti. Vystihu-je znamenitě, v ěem je její síla, optimistick?, vervní, ?ivotn?, zdravě sebevědom? typ jest po ?em doba mo?ná podvědomě volá ..,Helena Dvo?áková.Odkud by se asi na?i technikové mohli u?it —a odkud se neu?í.Upravením styk? se sovětsk?m Kuskem otev?ely se kone?ně i oficielně brány kulturním, vědeck?m styk?m. Jestli?e dosud byl zájem o Rusko a jeho rozvoj jen věcí jednotlivc?, kte?í ?asto, zvlá?tě po p?evratě, riskovali název ?bol?evik?“, dnes jde o zájem celostátní. Nebo? pokroková orientace sotva bude moci tak brzy obraceti se k německé kultu?e, odsouzené asi na dlouhou dobu k fa?istickému znetvo?ování, — a bude se muset obracet k v?chodu.Také technická práce, a? literární, a? provozní, zdá se, měla by si v?ímati ruského technického p?íkladu, kter? nemá sobě rovného v dějinách. Pro? tomu tak není a pro? Rusko vět?inou jakoby neexistovalo? Odvolávání se na ruskou literaturu odbornou se u nás nevyskytuje. P?es v?echno ruso- filské horování p?edvále?né neuznávali jsme ve své ger- manofilské vědecké orientaci za vhodné, starat se, co kdysi napsali Rusové; — nejsou to věci pod?adné a dovídali jsme se o nich ov?em a? z německ?ch knih.Po bol?evickém p?evratě nastává takov? rozmach ruské technické vědy, ?e ?lověku, kter? sleduje ruské i anglické ?asopisy, tají se dech. Ale u nás jakoby se nic v Rusku nedělo. V nejnověj?í ?eské knize ?elezá?ské na p?., která nedávno vy?la, o ruské literatu?e ani muk. Aspoň vysoko?kol?tí profeso?i by se neměli bát a měli by citovat bez obavy; ale u nich nejde ani tak o strach, jako o to, ?e není u nás zvykem, v?ímat si také ruské vědy. P?evládají p?irozeně německé knihy, ?asto prastaré, jen tu a tam se vyskytne kniha francouzská a anglická. Co potom chtít po studentech?Po?ítám, kolik zmínek věnují rusk?m technick?m ?lánk?m v orgánu anglického ?Institute of Metals“, metalurgické spole?nosti světového renomé: některé stránky jeho ?Metallurgical Abstracts“, v?ňatk? ze světov?ch ?asopis?, jsou v?ňatky v?hradně z ru?tiny. V?echny pozoruhodné ruské knihy jsou tam zaregistrovány. Jak bla?en? pocit by to měl b?t pro Slovana! Ale to v?e je pro Anglosasy. Vezměte na?e odborné ?asopisy a hledejte aspoň doporu?ení, co pozoruhodného vy?lo rusk?, dejme tomu v oboru válcováni barevn?ch kov?. Nic takového nenajdete. Nebo? redakce patrně asi nevědí, ?e mnozí ?tená?i by si raději koupili lacinou knihu ruskou ne? drahou německou. A p?es v?echno nadávání na Němce zdá se jim b?t u?ite?něj?í vzít si knihu německou, t?ebas pod?adné úrovně a drahou, ne? na p?. moderní rusk? spis Istomin?v o válcovnách, nemající obdoby ve světové literatu?e. Odborn?m ?asopis?m nestojí ani za to, aby vyzvaly lidi, kte?í sledují ruskou literaturu, aby jim o rusk?ch novinkách referovali.Co platí o ?asopisech odborn?ch, platí ov?em i o závodních knihovnách. Kocháme se německou vědou a jsme p?i tom samoz?ejmě horoucí vlastenci. Anglické knihy vyskytují se sporadicky. ?Anglické ?asopisy se odebíraly, ale u? ne, nikdo je ne?te.“ Co? pak teprve ruské! Ani jediná! A jak by taková továrna, ?et?ící na v?em kulturním, u?et?ila, kdyby kupovala ruské knihy a radila zaměstnanc?m, aby se aspoň rusk? u?ili ?íst.. ! Ale kdo by knihy ?etl? ?V?dy? by mohl b?t prohlá?en za komunistu,“ povídá opatrn?, moudr? mu?, wSKHtáu&fc, tc ?íwěk, ?toucí německé knihy (?asto vědeck? brak), mohl a měl by b?t stejnou logikou prohlá?en za hitle- rovce. Hle, zde je kámen úrazu: ?Pozor, a? nejsi bol?evikem.“ Bol?evické stra?idlo stra?í lidi v těchto kruzích jako stra?ilo p?ed patnácti roky a — opatrnost je matka moudrosti. Hitlerovské stra?idlo vě formě tenden?ní německé vědy je nestra?í.To je asi tak, jako kdy? jeden mlad? mu? p?j?oval si v tovární knihovně stále jen Ilju Erenburga a jiné podobné spisovatele a knihovník mu ?ekl ?eptem: ?Pane in?en?re, prosím vás, p?j?ujte si ty knihy, kdy? tu nikdo není, to víte, varuji vás p?átelsky...“ Horoucí vlastenecké zanícení není ?asto ne? zaslepenou nekulturní pitomostí, nanejv??e moudrou opatrností. Obojí neobstojí tam, kde by mělo jít o věcnou informaci ?tená??, a? ji? knih nebo ?asopis?; — tato informace je v zájmu technické vědy a technického provozu, které by se mnohému v Rusku nau?ily, kdyby o sobě mohly ?íci, co napsal kdysi o sobě Tomá? Ba?a v pamětní knize Studentského domova v Praze po své náv?těvě: ?Viděl a mnoho se p o u ? i 1.“J. T.politikaE mil Sobota:Jsme stále je?tě demokraty?i.Svoboda se dostává s prvního místa.P?i svém zrodu, za ?ervánk? liberalismu, moderní demokracie byla pok?těna hesly: svoboda, rovnost, bratrství. Svoboda byla první a hlavní. Nebo? lidstvo bylo posedlé vírou, ?e ?le monde va du lui méme“.Proměna pojetí demokracie, kterou nyní od několika let pro?íváme, spo?ívá v tom, ?e se toto po?adí t?í k?estních jmen moderní lidovlády mění: svoboda jest zatla?ována na druhé místo, a?li ne je?tě dále. Rovnost dostává se na po?átek. Nebo? zku?enosti dvou, t?í generací ukázaly, ?e není ?p?irozeného, jedině spravedlivého“ ?ádu; ?e naopak jednostranná svoboda vede k tě?k?m nespravedlnostem, ?e stupňuje nerovnost a dává zapomenouti na bratrství. Po?íná se uva?ovati o právních zárukách, ba právním vynucování rovnosti. Daňov? systém p?estává b?t propor?ní a má b?ti progresivní, aby se nerovnosti vyrovnávaly. Minimální mzdy a marné ov?em zatím snahy o maximální d?chody — to v?e je úsilí o nastolení demokracie egalitární na tr?n demokracie liberální. ?e p?i něm padá jedna vymo?enost svobody za druhou: svoboda stěhování, regulování v?roby a obchodu, podmínek úvěru, v?konu ?ivností — toho jsme denně svědky u nás i v?ude jinde.Také ?bratrství“ rozvinulo se v ?irokou stavbu sociálně politického zákonodárství, které jest rovně? s po?adavkem svobody nejednou nemálo na ?tíru. (Na p?. nucené sociální poji?tění a zprost?edkování práce.)Jsou lidé, kte?í tuto proměnu demokracie liberální v demokracii egalitární chápou jako konec demokracie v?bec. Lze to ?init právem? V?dy? p?ece se tu neděje nic jiného, ne?li ?e se jen — abychom to ?ekli obrazně -— mění d?raz kter? lidstvo klade na jeden ze t?í demokratick?ch prvk?. Pro? — je-li podstata demokracie v rovnosti právě tak, jako ve svobodě ■— mělo by ustat b?ti lidovládou z?ízení, v něm? je vedle snahy po rovnosti svobody v?dy je?tě více, ne?li bylo rovnosti na p?. v liberalistické Americe z konce minulého století ?Demokracie nep?estává jí b?ti za této proměny. Nep?estává b?ti demokracií ani tehdy, kdy? se dostaví nutné d?sledky této proměny; v prvé ?adě zv??ená autorita a v?d?í role státních orgán?. Kdy? demokrat p?estane vě?it v p?irozenou spontánnost spole?enského ?ivota; kdy? si uvědomí, ?e tento ?ivot musí b?ti po?ádán a plánován, *u je p?irozeno, ?e po?aduje, aby orgány ve?ejné moci. které mají ?ivot po?ádati a plánovati, byly vybaveny vět?í mocí a. vá?ností, no?íí tomu tyto v demokracii. kde se vě?ilo ie ?ivot jde sám sebou, ?e jej plánuje p?íroda: a ?e stát má bdíti jen nad tím a prosazovat! jen to, aby tyt : p?irozené zákony mohly neru?eně p?sobiti.Lidovláda p?estává teprve tam, kde není odpovědnosti těch, kte?í vedou a kte?í mají autoritu; kde p?estává rozumná v?měna názor? a zku?eností a kde byl namísto ní nastolen monopol názor? vedoucích. Teprve tam, kde tomu tak jest, mění se demokracie v diktaturu.Autoritativní demokracie u nás.V posledních t?ech letech organisace na?í ve?ejné moci podstoupila několik d?le?it?ch změn; v několika směrech se pokusila posílit roli státní moci a zv??it její autoritu. Tyto změny m??eme shrnouti do t?í kategorií:změny, postihující tvo?ení ve?ejného mínění,změny, postihující organisací politick?ch sil ob?anstva.změny, postihující vlastní v?kon ve?ejné moci ve státě.P?ehlédněme si tyto změny; zhodno?me si je, abychom si pak mohli ?íci, máme-li dosud právo mluviti o demokracii, hovo?íme-li o na?í o?ení ve?ejného mínění.Ve?ejné mínění není popelkou ani v moderní diktatu?e. Jako moderní demokracie i dne?ní diktatury jsou z?ízení masová; feudálním stav?m, absolutistickému monarchovi mohlo b?ti lhostejné, jak sm??lejí ?iroké vrstvy lidu. Ne tak modernímu diktátorovi. Ba, pohled na p?ítomné autoritativní re?imy nám ukazuje, ?e diktáto?i a jejich lidé jsou v úsilí o tvo?ení ve?ejného mínění ?ilej?í, hou?evnatěj?í a ?ikovněj?í, ne?li vládcové v demokraciích. Co? je p?irozené, a — t?eba?e by nebylo dobré, kdyby si demokraté vzali z tohoto rozpoznání záminku pro to, aby je?tě stupňovali svoji le?érnost v propagaci re?imu — p?ece jen nutno ?íci: demokracie spoléhá na to, ?e lid ?dělá zku?enosti“. Zásadně nechává ve?ejnosti otev?eny v?ecky vyhlídky, zásadně ponechává volnost, aby mu byly p?edneseny v?ecky názory a návrhy, vě?íc, ?e jen rozhodnutí vyrostlá z otu?ilé p?dy, p?ístupné v?em větr?m a de???m, jsou zdravá a definitivní. Diktatura naproti tomu nevě?í v samorostlost ve?ejného mínění; diktatura je dělá a proto musí ur?ité skute?nosti zveli?ovat, jiné zmen?ovat, někde musí básnit a p?edstírat, jinde utajovat a lhát.Rozdíl mezi propagandou demokratickou a diktátorskou bude v tom, ?e demokracie nebude zásadně a v?eobecně potla?ovat v?ecko, co není v jejím plánu. Bude tak ?init nanejv??e v?jime?ně, jde-li o to, co je celému jejímu re?imu velmi nebezpe?né. Demokracie bude trvati na tom, ?e základem re?imu má b?ti co největ?í seznání skute?nosti. Diktatury naproti tomu jsou dogmatické. Ony si p?ejí, aby základem re?imu bylo jejich dogma, a skute?nost uznávají jen potud, pokud jejich dogmatu nasvěd?uje nebo pokud je tak silná, ?e ji dogma nesta?í potla?iti.Ve?ejné mínění se tvo?í hlavně tiskem a demokracie tedy p?edpokládá zásadní tiskovou svobodu. ?Na?i ústavodárci z r. 1920 zam??leli p?vodně zavésti tuto svobodu v plném rozsahu, po zp?sobu anglickém, kde se stíhá toliko dodate?ně její zneu?ití, kde v?ak není preventivních omezení. Pak ale upustili od tohoto záměru a rozhodli se vyjiti z daného stavu p?edp?evratového a spokojiti se jen někter?mi reformami.Tak p?edev?ím dospěli k tomu, ?e svobodou tisku se u nás rozumí nejen právo tisknouti, n?br? i ti?těné věci roz?i?ovati. Zákaz kolportá?e byl zru?en. Za druhé byla v zásadě zakázána p?edchozí censura. Jinak ale z?staly v platnosti staré p?edpisy; k vydávání periodick?ch tiskovin se nep?edpokládalo povolení ú?adu, n?br? byla jen povinnost oznamovací a p?edkládací. Jistou zárukou svobody tiskové bylo také ustanovení trestního zákona, podle něho? pro delikty spáchané obsahem tiskopisu byly p?íslu?n? soudy porotní.Zákonodárství republikánské změnilo tento zděděn? stav u? v roce 1923, kdy? zákonem na ochranu republiky pro politické delikty, i kdy? byly spáchány tiskem, byla p?íslu?nost porot vylou?ena a byla upravena mo?nost zastavování periodick?ch ?asopis?; a v r. 1924 byly i tiskové delikty urá?kové odňaty porotám a byly pro ně z?ízeny soudy kmetské.Jak z toho patrno, ?el u? v?voj republikánského zákonodárství d?ívěj?ích let proti principu neomezené tiskové svobody. V posledních letech tato směrnice p?itu?ila: roku 1933 zákonem o ochraně cti byly nově stanoveny skutkové podstaty trestních ?in? proti cti a nově formulovány d?vody beztrestnosti (d?kaz pravdy a omluvitelného omylu), byl roz?í?en v?po?et těch, kdo? po?ívají této ochrany (na ?adu orgán? ve?ejné moci, na brannou moc, zákonem uznané korporace a organisace, ?asopisy atd.). Jin?m zákonem z tého? roku, kter? byl pak změněn v roce 1934, zavedeny p?ísněj?í p?edpisy pro kolportá?. (Kolpor- tá? tiskopis?, které p?ímo nebo nep?ímo podvracejí nebo hanobí samostatnost, ústavní jednotnost, celistvost, de- mokraticko-republikánskou státní formu nebo demokratick? ?ád ?eskoslovenské republiky, nebo které hrubě urá?ejí stud, m??e b?ti zakázána. Rovně? tak m??e b?ti zakázána kolportá? tiskopisu, kter? ohro?uje ve?ejn? klid a po?ádek, zejména obsahem nepravdiv?m nebo pravdu zkrucujícím. Také prodej takov?ch tiskopis? v trafikách a doprava po?tou a ?eleznicí m??e b?ti zakázán. Zvlá?tní omezující p?edpisy vydány pro roz?i?ování tiskopis? pornografick?ch.Rovně? p?edpisy o tiskov?ch opravách ú?ad? a jednotlivc? byly zp?ísněny: podmínky legitimace k jejich podávání, pravidla o doru?ování oprav a o jejich obsahu byla uvolněna, a zost?eny byly následky neuve?ejnění. Kromě toho zavedena pro periodické tiskopisy povinnost uve?ej- ňovati v ur?itém rozsahu projevy presidenta republiky a vlády.Rovně? v r. 1933 byl dále je?tě zost?en zákon na ochranu republiky: byl zaveden p?e?in hanobení parlamentních sbor? a dal?í p?e?in, kter?m se chrání demokraticko-repu- blikánská forma státu nejen p?ímo, jako dosud, n?br? i nep?ímo tím, ?e se poskytuje ochrana skupinám obyvatel? ?i jednotlivc?m proti popuzování, jeho? jsou ter?em proto, ?e jsou stoupenci této demokraticko-republikánské státní formy. — Byla roz?í?ena ?ada delikt?, pro ně? lze zastaviti periodické tiskopisy, prodlou?ena lh?ta, na kterou lze zastavení na?íditi.Bylo těchto zost?en?ch p?edpis? vyu?ito ? Jistě ?e v nemalé mí?e; bu?me v?ak spravedliví a dosvěd?me, ?e se tak stalo po vět?ině jen proti tisku protidemokraticky extremistickému; ?e — s v?jimkou p?ehmat? pod?ízen?ch orgán? — vláda nezneu?ila těchto prost?edk? ochrany demokratického z?ízení úzce pro sebe a proti oposi?ní kritice. Vět?ina těchto mimo?ádn?ch p?edpis? byla udělána spí?e do zásoby a osvěd?ila se p?edev?ím jako hrozba, ani? dopadla skute?nou ranou.Rozhodně pak nutno p?ipustiti, ?e i p?i v?ech těchto omezeních na?emu ve?ejnému mínění nebyl znemo?něn p?ístup ke v?em skute?nostem, d?le?it?m pro jeho orientaci. ?e mu nebyla vzata mo?nost, aby nab?valo zku?eností, srovnávalo a rostlo z vlastních základ?. V zásadě jsme p?ese v?echna tato omezení z?stali nepochybně demokracií.Organisace politick?ch sil.V lidov?ch státech jsou to politické strany, které vyvíjejí politickou v?li z málo hybné masy ?lidu“, a které organisují politické síly v národě. V demokracii pak platí zásada, ?e politické stranictví se vyvíjí spontánně, ?e mezi stranami je volné soutě?ení. Není stran po zásadě privilegovan?ch, tím méně pak monopolisovan?ch. Moderní diktatury se li?í od demokracií hlavně tím, ?e jedním z jejich principielních základ? je monopol jen jediné politické strany (komunistické, národně-socialistické, Schutzbun- d?). V diktatu?e jest jenom jediná organisovaná strana; vedle ní se p?ipou?tějí jen ?bezpartijní“, které ale mají povahu vedené massy, kde?to straníci jsou politickou elitou. Strana v této situaci nemá nejkarakteristi?tej?í známky politick?ch stran demokracie: snahy r?sti po?tem sv?ch straník?. Naopak: uzavírá se v sebe, zavádí nume- rus klausus a p?ijetí do jejích ?ad jest vyznamenáním za zásluhy. Je otázka, není-li v takov?chnizev ?strana“ pro tento politick? útvar p?e-Nz?e nyní o to, do jaké míry politické zákonodár-- - Tí ?inich let u nás změnilo něco na demokratické2ii?ho stranictví.Ai i: roku 1933 na?e stranictví bylo útvarem faktic- ír — mimoprávním. Jen vztahy na venek byly tu a tam 5: t?eny právními p?edpisy. Strana nebyla uznána za ma- X‘-k oprávní subjekt ani v oboru práva soukromého, ani i iministrati vního.Zásadně na této povaze politické strany ni?eho nezmě?í : rr: zákonodárství posledních let. Zákon o zastavo- ? k?ch stran z roku 1933 ustanovil v?ak, ?e i-á ámstí politické strany zv??enou měrou ohro- samostatnost, ústavní jednotnost, celistvost, demo- trs-dcko-republikánská forma nebo bezpe?nost republiky ?eskoslovenské, m??e vláda dal?í ?innost takové stranyt nebo ji rozpustiti. Ze stejn?ch d?vod? m??e vláda msraviú stranu náhradní, by? ona sama je?tě neměla p?í- Ze?ňosti rozvinout podvratnou ?innost. (Proto ono úsilí Henleinovy strany, aby ani názvem, ani osobami ?inovníci- nep?sobila dojmem náhradní strany haknkrajclerské.)P?íslu?níci zastavené strany jsou na dobu nejv??e t?í le: zkráceni v u?ívání sv?ch ob?ansk?ch práv: nesmějí pe?ádati ani shromá?dění omezená na zvané hosty bez p: 'olení okresního ú?adu. Okresní ú?ad jim m??e na?ídí: zabavování a otvírání dopis?, jako? i jin?ch zásilek : i nich pocházejících nebo jim ur?en?ch, m??e na?íditi censuru telegram? p?íslu?ník? strany a m??e je i kon?in cvatL P?íslu?níci zastavené strany pozb?vají ov?em i ve?ker?ch funkcí, kter?ch nabyli volbou, jmenováním nebo jinak ve sborech samosprávy místní nebo zájmové, jako? i v jak?chkoliv jin?ch ve?ejn?ch institucích. Vydá- vini periodick?ch tiskopis?, které slou?ily ú?el?m strany p?ed zastavením její ?innosti, nebo které slou?í ú?el?m strany, její? ?innost byla zastavena, m??e zemsk? ú?ad zakázatL Okresní (státní policejní) ú?ad zabaví ve?keren majetek strany, její? ?innost byla zastavena.Zmocnění k zastavování a rozpou?tění stran je termí- i ^ti.: Prozatím platí do konce r. 1936. Není pochyby, i: -i?ttáy budou prodlou?eny dále a není vylou?eno, ?e -tttt trvalou institucí. Jak je známo, bylo pou?ito tte-tt-rt t rozpou?tění toliko proti německé straně ná- ? tr -s: :.iáit::ké a p?edpisu o zastavení proti německé ?'~t_t; rt:míní. Tato strana pak p?ed volbami byla ráairttp?ipu?těna. Jak máme pohlí?eti na v?znam?itea z r. 1933 pro na?e demokratické z?ízení? Zásadně = i na celkové konstrukci a metodách vyvíjení a organi-;: r -litické v?le ob?anstva nezměnilo ni?eho.Tyto metody z?stávají nadále metodami demokraticky diferencovaného stranictví, které za sebou nep?irá?í rve?e. Nebyl nastolen systém stranictví privilegovaného tr: monopolního. U nás — ani? se zapochybovalo o ovlá- rt;.:: zásadě svobodné soutě?e politick?ch stran — vyvrtl se toliko d?sledek z konkrétní nabyté zku?enosti, ?e ;s;u strany, které v rámci státu smě?ují nikoli k jeho cv.adnutí, n?br? k jeho rozbití. Pro takov? p?ípad pak i t na forma odpomoci.Pochybova?n? pozorovatel snad podotkne, ?e nezále?í rt tom, co je zásada a co v?jimka, není-li záruky, ?e v?jimka pohltí zásadu. Ale to je omyl, alespoň v politickém ?ivotě. Je pravda, ?e zahradník, kter? u?ezává starou větev po větvi, m??e — vzato pomyslně — na konec dospěti tamté?, jako ten, kdo u?ízne rázem cel? vr?ek. Ale zahradník, kter? okle??uje jeri v?honky nemocné a kter? nechce udělat ze stromu pah?l, ten prostě z v?jimky zásadu neudělá. A pokud tak neudělá, máme právo o něm tvrditi, ?e to je po?ád je?tě strom, co vychází z jeho rukou.Bed?ich Pile:Jak si pomohliDemagog.O ok 1927 p?inesl první velké demagogické úspěchy Hitle- “A rovi. Tehdy toti? drobná frakce Hitlerovy strany v parlamentu a v zemsk?ch sněmovnách navrhovala ?zákon k vyvlastnění bankovních a kursovních kní?at“ a prohla?ovala vá?nivě, ?e je to prvním opat?ením Hitlerovy vlády. Jeden ze skvěl?ch nacionálních socialist? pronesl tehdy větu o tom, ?e ?německ? národ je zalo?en z devadesátipěti procent protikapitalistick y“, kter??to v?rok získal jeho milovanému v?dci celé davy straník?. Měl pravdu: tehdy ?lo Německem mohutné hnutí protikapitalistické, které hitlerovci dob?e chápali a jeho? dovedli vyu?iti ke sv?m ú?el?m.Podali tento návrh zákona v době, kdy situace ve sněmovně naprosto vylu?ovala jeho p?ijetí. Kdy? se nacionální socialisté skute?ně dostali k moci, nemyslili ani z dálky na to, tento zákon také uvésti v ?ivot. Naopak, ti, kdo? p?ipomínali podobné star?í sliby ?v?dci“, byli posíláni do koncentra?ních tábor?. Tato demagogická fráze je ostatně jen zlomkem programu nacionálních socialist? z roku 1920, o něj? se později nikdo u? nestaral.Podvedl Hitler německ? národ, ?i jej nepodvedl? Chceme-li to věcně p?ezkoumati, musíme srovnati oficielní program strany nacionálně socialistické bod po bodu s dne?ními skute?nostmi T?etí ?í?e. Poskytne nám to u?ite?n? pohled na podstatu nacionálně-socialistické vlády.Pseudosocialismus.Protikapitalistické po?adavky zaujímají velkou ?ást místa mezi dvacetipěti body ?nezměnitelného programu“ nacionálních socialist?. Tak na p?íklad bod X. zní:?První povinností ka?dého státního ob?ana je pracovati tělesně nebo du?evně. Práce jednotlivcova nesmí smě?ovati proti zájm?m celku, n?br? smí b?ti vykonávána jen v rámci v?ech a k jejich prospěchu.“Na to navazuje bod XI., jen? se do?aduje ?Odstranění p?íjm?, p?icházejících bez práce a námahy a zru?ení úrokového otroctví“.Uskute?nění tohoto po?adavku p?edstavuje ov?em zru?ení kapitalismu, k němu? v Německu, jak známo, nedo?lo. Naproti tomu byla z?ízena je?tě nová kategorie p?íjm? pro lidi naprosto nepracující. Tak na p?íklad dostávají poslanci ?í?ského sněmu, kter? se v?bec skoro neschází a nemá ni?ádné kompetence, ka?d? ro?ně 72.000 K? na dietách, osvobozen?ch od daní. Je?tě lépe se da?í ?len?m úzké státní rady, z?ízené Gbringem: nemají také nic na práci a berou za to 120.000 K? ro?ně.Zbroja?skému pr?myslu se da?í.V nacionálně socialistickém programu zní XII. bod:?S ohledem na nesmírné oběti na statcích a ?ivotech, jich? si vy?aduje od národa jakákoliv válka, je t?eba ozna?iti osobní obohacení z vále?ného pr?myslu za zlo?in, spáchan? na národu. Po?adujeme proto, aby jakékoliv vále?né zisky byly bez v?jimky zabaveny.“Kdy? se Hitler dostal k moci, bylo patrně ji? pozdě po- chytati ty, kte?í vydělali na p?ede?lé válce: ostatně se o to nikdo ani nepokusil. Naopak, nezabavil ani jmění těch, kte?í d?kladně vydělali na nacionálně socialistické revoluci v letech 1933 a 1934. Podíváme-li se k tomu je?tě na v?tě?ky německého zbroja?ského pr?myslu, najdeme tyto slu?né ?íslice:z1932/31933/4milion? Mk TOC \o "1-5" \h \z Zbrojovky Rainmetall Dusseldorf ...1.34.7Ocelárny Hoesch10.014.0Berliner Maschinenbau-Schwarzkopff...0.0370.66Maffeiwerke, Miinchen 0.0420.36Metallgesellschaft Frankfurt a. Main..0.3351.00Poměr k soukromému hospodá?ství.programu zní bod XIII.:??ádáme, aby v?echny existující trusty byly postátněny.“U? roku 1930 prohlásil Hitler, ?e v?raz socialismus vlastně nepat?í do programu jeho nacionálné socialistické strany. Po?adavek programu strany pr? neznamená, ??e by uvedené podniky musily b?ti socialisovány, n?br? znamená jen, ?e socialisovány b?ti m o h o u“. K této tak zvané socialisaci ov?em nikdy nedo?lo. Naopak, i tam, kde byla p?ed tím provedena, byla opět zru?ena, i kdy? po stránce hospodá?ské prosperity nebylo nejmen?í námitky.Tak na p?íklad získal německ? stát je?tě p?ed Hitlerem vět?inu ve spole?nosti ?Gelsenkirchner Bergwerkgesellschaft“, které podléhal ?Stahlverein“, kter? je největ?ím koncernem německého tě?kého pr?myslu. Je snadno pochopiti, jak d?le?ité je toto vlastnictví nejen z ohled? hospodá?sk?ch, n?br? i z ohled? v?eobecně národohospodá?sk?ch. Dne 27. ?íjna 1933 v?ak do?lo v Berlíně k tak zvané ?P?estavbě Stahl- vereinu“, p?i které?to pamětihodné sch?zi se Hitlerova ?í?e dobrovolně vzdala tohoto d?le?itého vlastnictví, postoupila své v?d?í postavení koncernu Thyssenovu a jin?m velko- akcioná??m a spokojila se men?inou jedné ?tvrtiny akcií.Stejně nedo?lo nikdy k realisování XIV. bodu programu, ???ast na zisku velkopodnik?“.Postavení st?edních vrstev.nacionálné socialistickém programu zní bod XVI.:??ádáme, aby byl vytvo?en zdrav? st?ední stav a aby stát se staral o jeho udr?ení, — aby ihned v?echny velké obchodní domy byly komunalisovány, a aby byly levně pronajímány mal?m ?ivnostník?m, — aby p?i v?ech dodávkách státu, zemím a obcím byl co nejost?ej?ím zp?sobem brán z?etel na v?echny malo- ?ivnostníky.“Právě tímto bodem svého programu získal Hitler velké mno?ství voli??. Získal jím tyté? vrstvy, které dnes jsou v Německu nejnespokojeněj?í. Ke komunalisování obchodních dom? nedo?lo: naopak, velk?mi záp?j?kami se jim poskytuje i dále obrovsk?ch hospodá?sk?ch v?hod. Naproti tomu zatí?ila vláda Hitlerova právě zchudlé st?ední stavy nejmocněji sv?mi nucen?mi dávkami na zimní pomoc a pod. St?ední stav se dostal pod Hitlerem je?tě k vět?ímu zubo?ení. Velkého zklamání do?kal se drobn? pr?mysl spolu s mal?mi ?emeslníky, kdy? nedo?lo k tomu, aby mu byly svě?eny armádní dodávky, je? o?ekával. Tento slib byl ostatně zcela demagogick? a z technick?ch d?vod? neuskute?niteln?: zadávky desetitisíc?m krej?í a ?evc? by byly nesmírně slo?ité. Měli tedy z armádních dodávek opět zisk jen velkododavatelé.Naopak, malí podnikatelé jsou v Německu uváděni do je?tě nev?hodněj?í situace, ne? tomu bylo d?íve. Tak na p?íklad zavedl pr?mysl cigaretov? nové podmínky dodávací, podle nich? byl rozdělen detailní obchod na dvě r?zné t?ídy. Do první t?ídy pat?í 65.000 obchod? s vět?ím kapitálem, jim? se zaji??uje zisk 20%, — naproti nim? 700 tisíc drobn?ch prodejen bude dostávati nadále jen 10% zisku. Tímto opat?ením byla zni?ena existence cel?ch desetitisíc? mal?ch prodejen.P?ese v?ecko.Jak reaguje na v?echna tato opat?ení obyvatelstvo nej?ir?ích vrstev, je mo?no pozorovati v nespokojenosti a velikém vzru?ení, o něm? se snadno p?esvěd?í ka?d? náv?těvník Německa. Zklamání v lidu je stále vět?í, naproti tomu trvá stále d?věra v Adolfa Hitlera a v jeho ?sociální stát“. Sl?cháme denně, jak se Němci tě?í, ?e Hitler jistě něco takového neschvaluje, ?e Hitler o tom jistě ani neví.Nejvěrněj?í Hitlerovi stranníci mluví mezi sebou stále je?tě o druhé revoluci. Tato revoluce bude míti za cíl osvoboditi Hitlera, dáti mu mo?nost volného jednání, kterou mu vzaly o?klivé trusty.Pozemková reforma.?Do?adujeme se, aby byla provedena pozemková reforma, uzp?sobená podle na?ich národních pot?eb a aby byl vydán zákon o tom, ?e se bez náhrady odnímá p?da k obecně prospě?n?m ú?el?m, ?e se odstraňuje pozemkov? úrok a znemo?ňuje jakákoliv spekulace s nemovitostmi.“Velk? demagog Hitler ukázal záhy strach z tohoto XVII. bodu svého programu, kdy? do?lo k debatě o něm. Nebyl tehdy je?tě ani u moci, kdy? 13. dubna 1928 k němu doplnil tento komentá?:?Naproti tomu, jak na?i odp?rci l?iv?m zp?sobem vykládají xvn. bod programu nacionálné socialistické strany, je t?eba konstatovati toto: Nacionálné socialistická strana stojí na p?edpokladech soukromého vlastnictví. Z toho plyne samo sebou, ?e odstavec o vyvlastnění bez náhrady se vztahuje jen na to, ?e mají b?ti dány zákonné mo?nosti vyvlastniti p?du, která byla získána bezprávn?m zp?sobem a která není spravována s ohledem na zájmy národa. Tento bod je namí?en v první ?adě proti ?idovsk?m spole?nostem, spekulujícím s pozemky.“Tak si usnadnil Hitler v?klad tohoto slibu je?tě p?ed tím, ne? se dostal k moci. Kdy? se dostala Hitlerova strana k vládě, nepom??lel u? ani na pozemkovou reformu, ani na odstranění pozemkového úroku, ani na znemo?nění spekulace s nemovitostmi.Ochrana daňov?ch podvodník?.Osmnáct? paragraf Hitlerova programu zní:??ádáme bezohledn? boj proti v?em, kdo? svou ?inností po?kozují obecn? zájem, kdo? jsou zlo?inci na úkor národa a obohacují se na jeho úkor, ti v?ichni mají b?ti trestáni smrtí bez ohledu na konfesi a rasu.“V praksi vypadá věc jinak. Jedním z prvních ?in? Hitlerova státního tajemníka v pruském ministerstvu spravedlnosti byla ochrana velk?ch daňov?ch podvodník?. Jako?to ?éf korup?ního decernátu vydal Rolland Freissler v ?ervnu 1933 tento v?nos:?Kompetenci korup?ního decernátu ov?em podléhá i jak?koliv druh daňov?ch podvod?. Je v?ak p?ísně dbáti toho, aby ka?d? druh daňového zkrácení nebyl trestně stíhán. ?asto se v?ak stalo, ?e nacionálné zalo?ené osobnosti se provinily proti daňov?m p?edpis?m jen z toho d?vodu, aby tím vedly zvlá?? úspě?n? boj proti systému V?marské republiky. V těchto p?ípadech ov?em naprosto není na místě, aby korup?ní decernát zakro?oval.“Co to znamená prakticky? Je to amnestie pro v?echny daňové podvodníky, pokud jimi byly osoby, nále?ející k vládnoucí straně anebo osoby, které se v?as k této straně postavily p?íznivě. Ministersk? p?edseda Goering se postavil na stejn? názor. Ve svém psaní pruskému ministru spravedlnosti Kerrlovi ze dne 26. ?ervence 1933 zd?raznil, ?e Freissler?v v?klad je obecně platn?. Praví tu:?V minul?ch dobách staly se v pr?myslov?ch kruzích mnohé ?iny. které sice se p?í?ily trestním zákon?m, nebyly v?ak páchány z motiv? egoistick?ch. Daňov? bol?evismus tehdej?í republiky míru nejednou pr?myslníky k tomu, aby v zájmu udr?ení sv?ch podnik? se pustili do ur?it?ch jednání, trestně právně sice nep?ípustn?ch, naprosto v?ak omluviteln?ch z poměr? oné doby. Nesfaovívavé pronásledování podobn?ch trestních ?in? by ?asto postihlo osoby, které pochopily ducha nacionálně socialistické revoluce a které jsou dnes ochotny pracovati p?i v?stavbě na?eho hospodá?ství.“P?ekvapí je?tě někoho po těchto oficielních projevech, ?e se v Hitlerově Německu vě?ejí jen malí zloději, zatím co se velcí pou?tějí na svobodu? P?ekvapí někoho po p?e?tení těchto dopis?, ?e korupce se v Německu trestá jen tehdy, pokud se jí dopou?tějí politi?tí odp?rci?Právo a vzdělání.Devatenáct? paragraf Hitlerova programu zní:??ádáme, aby ?ímské právo, slou?ící materialistickému světovému názoru, bylo nahrazeno obecn?m právem německ?m.“Po této stránce prozatím Hitlerova ?í?e málo změnila na základech dne?ního právního ?ádu. V platnosti z?stal zákon ob?ahsk?, právo obchodní, bankovní, bursovní i jiné. Je ov?em mo?no pozorovati tendenci, smě?ující ke korekturám tohoto právního ?ádu ve smyslu ?germánského právního cítění“. O vzdělání zmiňuje se p?í?tí paragraf programu:?Aby bylo umo?něno ka?dému schopnému a pilnému Němci dosa?ení vy??ího vzdělání a tím i dosa?ení vedoucího postavení, je povinností státu, postarati se o d?kladnou v?stavbu na?í v?eobecné lidové v?chovy. U?ební plány vzdělávacích ústav? je t?eba p?izpúsobiti po?adavk?m praktického ?ivota. Je t?eba, aby ?kola hned v po?átcích vyu?ování si polo?ila za cíl pochopení státní my?lenky prost?ednictvím státní ob?anské nauky. ?ádáme, aby děti chud?ch rodi??, du?evně mimo?ádně nadané, byly vychovávány bez ohledu na stav a povolání na státní útraty.“Tato d?kladná v?stavba lidové v?chovy byla vskutku provedena. Jen?e nacionální socialisté si pod tím p?edstavují něco jiného, ne? ostatní civilisovan? svět. D?kladnost hitlerovc? spo?ívá toti? v tom, ?e pumpují soustavu germánského nacionalismu lidem do hlav nejen ve ?kolách, n?br? ?e jim v?těpují svou rasovou pověru i v?emo?n?mi jin?mi prost?edky. Vzdělanostní monopol vrchních t?íd v?ak trvá v Německu nezměněn dále. Nadané dítě dělníka nebo sedláka má p?ístup k dosa?ení vy??í vzdělanosti je?tě obtí?něj?í ne? d?íve.Boj proti politické l?i?Rozpor mezi Hitlerov?mi frázemi a dne?ní skute?ností je nejk?iklavěj?í, v?imneme-li si XXIII. bodu jeho programu,* v něm? Hitler ?ádal: ?Z ákonn? boj proti vědomé politické l?i a jejímu ?í?ení tiske m“.Je?tě nikdy nebylo u?íváno v novověk?ch dějinách politické l?i v tak veliké mí?e za bojovn? prost?edek, jako tomu je v hitlerovském Německu. A?koliv rozsudek nezávislého bernského soudu charakterisoval antisemitické dílo o mudrcích siónsk?ch za nesporn? padělek, citují je dále německé noviny za autentick? pramen. Stejně cel? německ? tisk nacionálně socialistick? ?í?í nejhloupěj?í l?i o tak zv. rituálních vra?dách. Jednotná kontrola v?í publicistiky umo?ňuje Hitlerově vládě v?těpovati do hlav jakékoliv politické l?i bez jakékoliv kontroly. Vytvo?ení ?í?ského propaga?ního ministerstva a vydání zákona o ?éfredaktorech naprosto vylou?ilo ve?ejné mínění ve prospěch politick?ch interes? strany. Je?tě nikdy se nikde na světě ve?ejně tolik nelhalo jako se l?e v Hitlerově Německu.Politická le? tedy odstraněna nebyla, byl v?ak splněn Hitler?v po?adavek, ?e v německém tisku musí v?ichni spisovatelé. ?éfredakto?i i spolupracovníci b?ti ?Volksgenossen“, to jest ?leny národního a rasového spole?enství. Dal?í úspěch zaznamenal Hitler v boji proti tak zvanému ?kulturnímu bol?evismu“, jeho? se do?adoval paragrafem:??ádáme zákonn? boj proti ka?dému uměleckému a literárnímu směru, jen? p?sobí rozkladn?m vlivem na ná? národní ?ivot a ?ádáme uzav?ení v?ech ústav? a podnik?, které se proti tomuto po?adavku proviní.“Zisk jednotlivc? nebo prospěch celku.Jedním z nejúspě?něj?ích propaga?ních hesel Hitlerovy propagandy byl po?adavek prospěchu celku, postaven? do spojení se zápasem proti ??idovsko-materialistickému duchu“. Hitlerova propaganda sice dokázala podnikati akce zdánlivě smě?ující k prospěchu celku, jak je tomu na p?íklad se zimní pomocí. Jak v?ak tento princip prospěchu celku je respektován v nejzásadněj?ích vnitropolitick?ch akcích, o tom se do?ítáme ve znaleckém posudku ?v?carsk?ch novin ?Basler Nationalzeitung“:?Princip prospěchu celku byl v nacionálně socialistické praksi realisován zcela opa?n?m zp?sobem, ne? to o?ekával pracující národ. Jako ?prospěch celku“ se vykládá bezv?hradně jen to, co je prospěchem vrstvy nacionálně socialistick?ch nadvládc?. Celkov? v?nos německé práce se rozděluje podle pot?eb a nemal?ch nárok? této vládnoucí vrstvy. Cel? zb?vající ?edesáti- milionov? národ se musí spokojiti s hospoda?ením s ?alostn?m zbytkem, kter? mu tito vládci ponechají.“Autorem těchto ?ádek není socialista, n?br? zakladatel ?v?carské fa?istické organisace ?Naíionale Front“ Dr. Hans von Wil, jen? pr? také kdysi vě?il ideál?m nacionálního socialismu, ztrávil dva roky v Německu a vrátil se pak s vyst?ízlivěním do ?v?carska.Boj proti stranick?m bonz?m.Jeden z nejd?le?itěj?ích programních bod? Hitlerov?ch byl namí?en proti obsazování míst s hledisek stranick?ch a bez ohledu na charakter a osobní vlastnosti. Tento po?adavek Hitlerova vláda p?i obsazování míst naprosto nesplnila. Naopak zavedla kastu korumpovaného a korumpujícího ú?ednictva, vykazujícího se stranickou legitimací, je? ve v?marské republice by byla b?vala naprosto nemo?nou. Prost?edek k tomu sk?tal zákon ze 7. dubna 1933, nazvan? pokrytecky ?zákonem pro nové vybudování ú?ednictva z povolání“.Podle tohoto zákona mohou b?ti propu?těni v?ichni ú?edníci, kte?í ?podle své dosavadní politické ?innosti nejsou dostate?nou zárukou toho, ?e by kdykoliv bezohledně vystoupili pro nacionální stát“. Je p?irozeno, ?e tímto paragrafem byl manipulováno jen ve prospěch strany. Ka?d?, kdo měl poněkud charakter a neú?astnil se konjunkturního runu k nacionálnímu socialismu, byl vyhozen na ulici, stejně jako ka?d?, kdo byl d?íve p?íslu?níkem strany komunistické, sociálně demokratické, strany státní, nebo Strasserovy ?erné fronty.Pokrytectví a denunciantství vybujelo do neb?val?ch rozměr?. Ostatně potvrdil to p?ed nedávném sám ministr Frick v jednom svém v?nosu, ?e ú?edníci, kte?í se mohou vykázati legitimací strany, mají p?ednost. Nezále?í ji? na tom, jaká je schopnost ú?edník?, n?br? jenom to, sk?tá-li jeho p?íslu?enství ke straně záruku, ?e je ochoten ?kdykoliv zakro?iti ve prospěch zájm? nacionalistického státu“. Hitler ve své ?e?i z 23. dubna 1933 to ve?ejně potvrdil:?V?em osobám, je? spolu vystupují za zájmy národa a vlády, se p?iznává rovnost p?ed zákonem.“Z ni?eho jiného není tak jasně patrn? teror diktátor?v. Ka?d?, kdo je proti této vládě, ztrácí v?echna svá ob?anská práva. Tato zásada je bezohledně uskute?něna v celé praksiT?etí ?í?e, t?eba?e devát? paragraf Hitlerova programu kdysi hlásal, ?e v?ichni ob?ané musí míti stejná práva a stejné povinnosti.Velká otázka.Hitler dostál svému slovu, kdy? sliboval vytvo?ení národní armády a kdy? sliboval zbavení ?id? v?ech práv. Je otázkou, jak dalece bude usilovali o splnění prvních dvou bod? svého programu, které zní:,,?ádáme spojení v?ech Němc? na základě sebeur?ení národ? v rámci Velkého Německa.?ádáme získání stejn?ch práv pro Němce, zru?en! mírov?ch smluv Versailleské a St. Germaínské.“Hitler sice i po této stránce u?inil ur?ité koncese. Tak na p?íklad komentoval program strany v prvním vydání těmito slovy:?Nevzdáme se ani jediného Němce v ji?ním Německu, v AI- sasku a Lotrinsku, v ji?ním Tyrolsku, v Polsku, v kolonii Spole?nosti národ?, v Rakousku a v nástupnick?ch státech b?valého Rakousko-Uherska.“Na podnět Hitler?v bylo v pozděj?ím vydání komentá?e k programu strany od Gottfrieda Federa vy?krtnuto místo, mluvící o ji?ním Tyrolsku.Velkoněmecká politika Hitlerova v?ak nadále p?edstavuje základní bod jeho politiky a uvedla v revoltu Němce celé Evropy. Jak dalece splní Hitler tento bod svého programu? To jest ona veliká otázka, je? se vzná?í nad osudem celého západního světa.národní hospodá?Dr. Karel K?í?:Jak vznikly obchodys jednotkov?mi cenamiTímto ?lánkem zahajujeme sérii pojednání o jednom z nejzajímavěj?ích hospodá?sk?ch problém? dne?ní doby, o t. zv. obchodech s jednotkov?mi cenami. Je známo, jak jsou nenáviděny drobn?mi obchodníky. V tom ohledu sdílejí osud Ba??v. Je známo také, ?e jejich problém hrál i politickou roli v Německu p?i vzestupu Hitlerova hnutí. Hitler sliboval tyto domy odstranit. Dostav se k moci, neodstranil je. V dal?ích ?láncích bude v plné ?í?i rozvinuta tato zajímavá otázka.Vla?i venkované mají p?ísloví: ?bída se ráda hádá".Stát a jeho obyvatelstvo jsou dnes zle tísněny hospodá?skou krisi. Jak? div, ?e i tu platí toto p?ísloví, jak? div, ?e jsme stále uprost?ed kampaní, zápas? a hádek? Ka?dá doba sociálně-hospodá?sk?ch krisi má své zvlá?tní problémy, je? jsou mimo?ádně choulostivé, proto?e na roz?e?ení těchto problém? mají r?zné skupiny r?zné zájmy. Kdo se pokusí takov? problém ve?ejně analysovat, je v nebezpe?í, ?e bude napaden se v?ech stran. Tu je jediná metoda mo?ná: naprosto objektivní rozbor p?ístupného materiálu, a — je-li to mo?né — z toho plynoucí pokus o ?e?ení, zalo?ené na vy??ím obecném hledisku a na poznané pravdě.Tuto zásadu stavíme p?ed sebe, ne? po?neme analysovat problém ?obchod? s jednotkov?mi cenami". Jak asi uvidíme, nebyl tento úvod zbyte?n? a je velmi pravděpodobné, ?e se budeme nuceni ho dovolávat. Chceme v?ak za v?ech okolností dát mluvit pravdě a p?edev?ím cifrám a fakt?m. Ná?ky a obecné fráze, nech? pocházejí odkudkoli, nejsou-li op?eny o prokazatelné skute?nosti, ponecháme stranou.Nic nového pod sluncem.Asi roku 200 p?ed Kristem ?ínsk? obchodník On- lo-kas zalo?il po celé ?ínské ?í?i, která tehdy měla p?es ?tvrt miliardy obyvatel, filiálky svého velkoobchodu. V?ude byly stejné ceny, stejné druhy zbo?í, které se prodávalo v těchto obchodech jen za někqjjk cen. Byl to ?magasin“, obchodní d?m s pobo?kami, kter? vykazoval první známky obchodních dom? s jednotkov?mi cenami. R. 1641 podobn?m zp?sobem po?ala prodávat zbo?í nejbě?něj?í denní pot?eby spole?nost ?Mitsui“ v Japonsku. Existuje dodnes a pat?í mezi největ?í japonské spole?nosti. Filiální obchody známého aug?purského velkoobchodníka Fuggera, stejně jako pobo?ky asi v té?e době zalo?ené anglické spole?nosti, jí? král dal rozsáhlá privilegia, ?Merchants Adventurers“, byly zalo?eny na podobn?ch zásadách, jen?e byly primitivněj?í. ?Compagnie de Baie ?Hudson“, která vznikla v západní Kanadě rovně? v sedmnáctém století, dá se za?adit do této skupiny nového zp?sobu obchodování. R. 1852 se objevil první obchodní d?m. Byl to ?Magasin au Bon Marché" v Pa?í?i. Neměl ov?em povahu dom? s jednotkov?mi cenami, n?br? bazáru, kde se za nejr?zněj?í ceny prodávalo zbo?í v?eho druhu. U nás p?ed válkou vznikl obchodní d?m ?U Novák?“, kter? byl napodobeninou těchto pa?í?sk?ch magasin?, je? se roz?í?ily po v?ech vět?ích městech Evropy. U nás v?ak nena?ly mnoho úspěchu jednak proto, ?e na?e města byla malá, pak proto, ?e ?esk? spot?ebitel dával p?ednost mal?m de- tailist?m, kte?í více odpovídali jeho individualistick?m sklon?m.Ji? tehdy vypuklo zejména ve Francii velké pobou?ení mezi detailisty, které se v?ak uklidnilo, kdy? po několika letech viděli, ?e nejsou vá?ně ohro?eni. Ostatně neměli, koho by ?ádali o pomoc. Vlády byly naplněny duchem liberalismu, kter? panoval v devatenáctém století, obecná platnost zásady ?Laissez- faire" jim bránila, aby se mísily do tak podrobné úpravy styk? mezi obchodníkem a spot?ebitelem.Taylor a obchod.Poslední léta minulého a po?átek tohoto století viděla pronikání vědeck?ch metod my?lení do pr?myslové v?roby. Zrodil se Taylor, kter? po?al studovat věci, je? po dva tisíce let byly beze změny, a hledal, jak uspo?ádat racionelněji v?robní postup. Pozoroval zedníky, jak kladou cihly, zaznamenal si jejich pohyby, pak z nich vylou?il v?e zbyte?né a sestavil racionelní pohyby nové. Kdy? se mu poda?ilo p?ekonat odpor zedník?, ukázalo se, ?e pohyby navr?ené Taylorem znamenaly zrychlení práce více ne? o t?etinu. Taylor a jeho ?áci aplikovali pak tyto metody na nejr?zněj?í druhy tovární v?roby. K tomu se p?idru?ila snaha podnikatel? vylou?it co mo?ná nejvíce nejenom zbyte?n?ch pohyb? dělník?, ale lidské síly v?bec. Nastalo období ma?inisace, simplifikace, ekonomisace, vědeckého ?ízení práce, co? v?echno ústilo nakonec ve v?robu masov?ch artikl? pro bě?nou spot?ebu, k uniformitě spot?eby. Tyto v?robní metody zlevnily v?robek a u?inily jej p?ístupn?m ni??ím spole?ensk?m vrstvám, které si ho nemohly koupit. dokud byl v?robkem ?emeslníka. Machinofaktura, vědecky vedená, stala se základem standardisované hromadné spot?eby, ponechávajíc rukodílnou v?robu rím kte?í mají individuální po?adavky na v?robky 2 dost peněz, aby tyto pot?eby mohli ukojit.Tím byla otev?ena cesta ke vzniku obchod? s jednotkov?mi cenami. Lze se jenom divit, ?e nevznikly d?íve. Jak v?ak uká?eme, souvisí jejich vznik s hospodá?sk?mi krisemi a s jejich pr?vodními zjevy, p?edev?ím se sni?ováním d?chod? ?irok?ch spot?ebitelsk?ch vrstev, které raději p?ejdou ke zbo?í méně hodnotnému, s men?í u?itkovou hodnotou a u?itelnou dobou, ne? aby se z?ekly dosa?ené ?ivotní úrovně v?bec. Sou?asně rozmach politické demokracie vyvolal u vrstev, které d?íve byly politicky a spole?ensky uti?těny, touhy po zv??ení ?ivotní úrovně.V Americe.V sedmdesát?ch letech minulého století byl v malém ?elezá?ském obchodě ve Watertownu, ve státě newyorském, zaměstnán mladík, jménem F.W.W o o 1- worth. Měl plat pět dolar? t?dně a nikdo netu?il, ?e je to budoucí miliardá?, kter? dá základ celé nové distribu?ní soustavě. Jednoho dne ho napadlo, aby po?ádal svého ?éfa, aby mu dal do prodeje některé levněj?í bě?né druhy zbo?í. Otev?el si s nimi r. 1879 v městě Utica obchod, kterému dal v?mluvn? název ?Five and Ten Cents Stor e“. My?lenka byla v tom, ?e v?e, co se v krámě prodává, je bu? za jeden nebo za dva ?nikláky“. Nutno ihned ?íci, ?e mladík Woolworth byl z pravého amerického d?eva, jak nám jej popsal Carnegie. Ztroskotal, ale je?tě tého? roku, na jiném konci Ameriky, v Pennsylvanii, v městě Lancasteru, se zbytkem kapitálu, kter? str?il po v?prodeji svého prvního obchodu, si zalo?il nov? ?Five and Ten Cents Store“. Obrovskj? úspěch v novém prost?edí odměnil jeho hou?evnatost. V krátké době mohl zakládat filiálky, jejich? vedením pově?il ?leny své rodiny a své p?átele. Ti se později osamostatnili, nicméně se vedlo v?em znamenitě, a kdy? se roku 1912 poda?ilo F. W. Woolworthovi p?imět je k fusi, vypadali jeho d?ívěj?í a opětní spole?níci takto: F. W. Woolworth sám měl 318 filiálek, S. H. Knox 112, F. M. Kirby 96, E. P. Charlton 53, C. S. Woolworth 15 a W. H. Moore dvě, tak?e dohromady pak nová firma, vystupující pod jménem F. W. W oolworth Co. měla 596 filiálek, s celkov?m obratem 65 milion? dolar?. Za deset let vzrostl obrat mamutí spole?nosti na 167 milion? dolar? a za dal?ích deset let, r. 1932, ?inil 310 milion? dolar?. Od fuse r. 1912 za dvacet let cel? obrat p?esáhl ?ty?i miliardy dolar?!Abychom si u?inili p?edstavu, co tento jednotkov? d?m F. W. Woolworth znamená, srovnejme jeho obrat s obraty největ?ích americk?ch pr?myslov?ch závod?. Rok 1927, po?átek hospodá?ské krise ve Spojen?ch státech, je nejvhodněj?ím datem pro toto srovnání. Tehdy měl F. W. Woolworth Co. obrat 273 milion? dolar?. Jenom ?General Electric Co.“ se honosila vět?ím obratem, dosahujíc 313 milion? dolar?, kde?to ;statní pr?myslové mamutí podniky měly obrat men?í ne? Woolworth.Vedle F. W. Woolwortha existuje ve Spojen?ch státech 780 spole?ností obchodních dom? s jednotkov?mi cenami, je? mají p?es 8200 filiálek s celkov?m ro?ním obratem 1.6 miliardy dolar?. K Woolworthovi se dru?í dal?í t?i velké spole?nosti, jim? Ameri?ané v?em dohromady ?íkají ?b i g f o u r“, silná ?ty?ka. Je vysoce zajímavé, ?e od r. 1930 klesl Wool- worth?v obrat s 309 milion? dolar?, kter? dával 35 milion? zisku, ?ili 12%, do r. 1932 na 250 milion? dolar? s 23 miliony zisku, ?ili 9%. P?i tom v?ak zv??il podnik po?et filiálek s 1881 na 1932, nicméně nemohl zadr?et postupné klesání zisku a obratu. Tento zjev m??eme pozorovat u v?ech americk?ch spole?ností toho druhu v?bec.Tento zjev podrobně zkoumal profesor N y s t r o m z kolumbijské university, mu? světové autority u v?ech lidí, kte?í se zab?vají hospodá?sk?mi problémy. Profesor P. H. Nystrom soudí, ?e cifra zisk? bude u v?ech jednotkov?ch obchod? i nadále klesat, proto?e zjistil, ?e klesá také pr?měrn? po?et uskute?něn?ch prodej?, co? slovutn? ekonomista p?i?ítá ?ivěj?í konkurenci mal?ch obchodník?, detailist?, kte?í se po?ali spojovat avytvo?ili nákupní úst?edí, které jim také radí, jak?ch moderních prodejních metod u?ívat, a pomáhá jim p?i za?izování v?klad?, kancelá?í, vedení prodeje i nákupu a dává jim i rady psychologického a psychotechnického rázu, jako na p?íklad jak zacházet se zákazníky, které místo si vybrat pro krám a pod. To je dnes ve Spojen?ch státech témě? nov? vědní obor.Prof. Nystrom upozornil, ?e podle moderních metod vedené detailistické obchody, odvá?ně otev?ené p?ímo v centrech měst, kde je silné nahromadění obyvatelstva, anebo tam, kde obchod je za?ízen po p?edchozím studiu spot?eby, je? se v jeho prost?edí nejvíce vysk?tá a hledá ukojení, vykazují úspěchy a porá?ejí i mamutí domy s jednotkov?mi cenami.Vzbuzují-ii p?esto tyto americké jednotkové obchody ná? údiv svou znamenitou organisací a gigantickou velikostí, v?imněme si p?esto poměru mezi obratem, kterého dosahují, a mezi úhrnn?m obratem v?ech detailist? ve Spojen?ch státech. Je p?ekvapující: obchody s jednotkov?mi cenami ve Spojen?ch státech mají jenom 2% obratu maloobchodu, to jest v?ech detailist? v?bec.V Anglii.Angli?ané, kte?í pozorovali p?i sv?ch náv?těvách ve Spojen?ch státech tento nov? druh prodeje zbo?í, p?enesli jej do své vlasti. Nutno dodat, ?e sice s úspěchem, av?ak daleko men?ím. R. 1909 zalo?il F. W. Woolworth filiálku v Lond?ně. R. 1933 měla britská Woolworth Ltd. 450 pobo?ek s kapitálem osm a t?i ?tvrti milionu liber ?terlink?. Od r. 1926, kdy zisk ?inil 1.8 milionu liber, stoupldo r. 1933 na 4.5 milionu liber. Druhá spole?nost, Marks & Spencer vykazovala r. 1932 zisk 670 tisíc liber a měla 160 filiálek, ?British Home Stores Ltd.“, stojící pod kontrolou americké Niessner Bros, má 20 filiálek a vydělávala r. 1922 p?es 63 tisíce liber. Podíl těchto spole?ností ?iní sotva několik promile z celkového obratu detailního obchodu ve Velké Britanii.Nejmarkantněj?í byl -v?vojv Německu,kde se obchody s jednotkov?mi cenami do?ily rozmachu v době tě?ké hospodá?ské krise, kdy? v?ak byla ji? marka stabilisována, toti? r. 1926-27. Měnov? neklid ov?em jednotkov?m obchod?m nesvěd?í, proto?e kolísání cen znemo?ňuje vytvo?ení krátké a nízké cenové ?kály. Je zajímavé, ?e německé obchody s jednotkov?mi cenami se vyvinuly vlastně z obchodních dom?, po francouzském zp?sobu zalo?en?ch magasin?. Znám? obchodní d?m Tietze zalo?il ?Ehape“ (Ein- heitspreishandelsgesellschaft m. b. H.), druh? znám? d?m, Karstadt, zalo?il spole?nost ?Epa“ (Einheits- preisaktiengesellschaft). ?Ehape“ měla r. 1926 obrat skoro 4 miliony marek v 11 filiálkách, kter? do r. 1931 vzrostl na necel?ch 67 milion? marek v 74 filiálkách. ?Epa“ měla r. 1927 obrat necel?ch 13 milion? marek, kter? vzrostl do r. 1931 na 100 milion? marek, po?et filiálek stoupl s 10 na 55. Americk? F. W. Wool- worth zalo?il v Německu p?idru?en? podnik tého? jména, jeho? obrat se 4.4 milion? marek v 9 filiálkách stoupl od r. 1927 do r. 1932 na 50 milion? marek v 74 pobo?kách. Dal?í spole?nost, ?Wohlwert“, za?ala roku 1927 s 10 filiálkami a obratem 4 milion? marek, kter? za ?ty?i roky zdvanácteronásobila a po?et filiálek zosminásobila. O ostatních jednotkov?ch obchodech, ?Erwege“ a ?Epege“, není známo více, ne? ?e mají jedna 23 a druhá 13 pobo?ek. Roku 1933 bylo v Německu 15 spole?ností obchod? s jednotkov?mi cenami, které měly 400 pobo?ek a úhrnn? obrat asi 250 milion? marek. Z celkového obratu detailního obchodu v Německu ?iní obrat dom? s jednotkov?mi cenami pouze 1%.Nyní u? m??eme u ostatních zemí podat jen docela letm? p?ehled, proto?e jednotkové obchody tam mají celkem nepatrn? rozsah. P?i?ly ji? do doby, kdy z Německa oz?val se hluk velkého zápasu detailist? proti jednotkov?m obchod?m, o jeho? podstatě pojednáme později; ale věc byla ji? známa a narazila proto ihned p?i zrodu na nesnáze. Rozmach byl tedy jen úzkostliv? a hned s po?átku zabrzděn r?zn?mi zákony. Proto nemají jednotkové obchody v ostatních zemích, a? jsou roz?í?eny témě? v celé Evropě, i v blízkém orientu a ov?em i v Japonsku, zdaleka toho v?znamu jako v zemích, jimi? jsme se právě poněkud podrobněji zab?vali.Ve Franciinebyl ostatně tento zp?sob obchodování úplnou novinkou. P?ed válkou byl takov? obchod otev?en na Boulevardu St. Denis, ale neudr?el se. Po válce u?inila jedna spole?nost r. 1927 pokus o kopii americkou Five & Ten Cents Store zalo?ením obchodu, kter? nazvala ?Cinq et Dix“, ale i tento podnik neměl úspěch. Teprve znám? magasin ?Nouvelles Galeries“ zalo?il úspě?nou spole?nost ?Uniprix“, která r. 1932 měla 7 pobo?ek a vykázala zisk necelé 3 miliony frank?. Druh? velk? magasiri, ?Au Printemps“, zalo?il jednotkov? obchod, kter? nazval ?Prisunic“. Má asi 40 pobo?ek. T?etí magasin, ?Lafayette“, zalo?il obchodní d?m s jednotkov?mi cenami ?Monoprix“, která má na 40 pobo?ek, magasin ?Bon Marché“ zalo?il spole?nost ?Priminime“ s 12 pobo?kami. R. 1933 bylo ve Francii asi 160 pobo?ek r?zn?ch jednotkov?ch dom?, dnes jich je p?ibli?ně 400. Proto?e vznikají skoro vesměs za pomoci obchodních dom?, nelze pokládat v?voj za skon?en?.V ?eskoslovenskuotev?el r. 1930 obchodník v Olomouci, Josef Ander, první prodejnu, za?ízenou podle systému dom? s jednotkov?mi cenami. Do konce r. 1933, kdy zákon dal?í v?voj omezil, měla tato firma, která p?ijala zna?ku ?Aso“, 16 pobo?ek, z nich? asi pět lze p?irovnat k pobo?kám rozsahu, jak? známe z Německa a Francie. Ostatní jsou podstatně men?í. Po?átkem r. 1933 vznikla nová spole?nost, ?Jepa“, která má ?ty?i pobo?ky, v Praze, Brně, v Teplicích a v ?stí. V ?íjnu tého? roku spole?nost Beck & spol. otev?ela prodejnu v Praze pod názvem ?Teta“, s pobo?kami v Budějovicích, Bratislavě a ?eské Lípě. Celkem je u nás dvanáct vět?ích prodejen obchod? s jednotkov?mi cenami, z nich? ?est lze srovnávat s rozměrem zahrani?ních obchod? toho druhu, ostatní prodejny jsou spí?e jen vět?ími bazary.Celkov? obrat v?echobchod? s jednotkov?mi cenami v ?eskoslovensku ?iní asi 180 milion? K? ro?ně; zisk se pohybuje kolem 6% z celkového obratu. Investice vnit?ního za?ízení stály asi 30 milion? K?, pět novostaveb, je? si firmy pro své pobo?ky postavily, stály je 60 a? 80 milion? K?. ?Aso“ a ?Teta“ jsou ve?ejné obchodní spole?nosti, ?Jepa“ je spole?nost akciová, tak?e lze hospoda?ení v?ech těchto podnik? celkem dosti snadno kontrolovati.Definice.Dodejme je?tě, ?e název, kter? byl této formě obchodování dán, je nevhodn? a je z?ejmě p?elo?en z něm?iny (Einheitspreisgescháfte). Ameri?ané daleko p?esněji ?íkají těmto obchod?m ?Fixed-price Stores“. Vznikající národohospodá?ská literatura má se jménem tohoto druhu obchod? z?ejmé potí?e. V celku v?ichni se shodují v tom, ?e ?obchody s jednotkov?mi cenami“ jsou takové obchody, které prodávají zbo?í (v ?ir?ím pojetí i slu?by) za p?esné, p?edem ur?ené ceny, se?aděné v krátké stupnici, p?i ?em? jde o zbo?í nesourodé, bě?né a masové spot?eby. P?ipojuji, ?e obchody s jednotkov?mi cenami nedělají reklamy, lákají kupující na levnou cenu, umo?něnou nákupem ve velkém, racionalisací v?roby a distribuce, ponechávajíce kupujícímu zcela voln? v?běr a prohlédnutí zbo?í, p?i ?em? zakazují sv?m prodava??m, resp. prodava?kám, aby s kupujícím mluvili. Rychlost obsluhy je umo?něna tím, ?e zbo?í je p?ipraveno tak, ?e si je kupující bez balení m??e odnésti a zaplatí hned prodava?i. Profesor Nystrom razil pro tento zp?sob prodeje slovo ?cash and carry-system“ — zapla? a odnes. Sní?ení kupní síly spot?ebitele v d?sledku hospodá?sk?ch krisi, umístění obchod? tam, kde je největ?í nakupení kupujících, pohodln? p?ístup ke zbo?í a uniformita vkusu vede p?i cenách sní?en?ch metodami nákupními a prodejními, je? jsou zcela odli?né od detailních obchod? maloobchodník?, k velkému obratu, kter? i p?i malém zisku na jednom kuse znamená docílení obrovsk?ch úhrnn?ch zisk? celého podniku. Profesor Fougeard vysvětluje tento úspěch povále?n?m nebo krisov?m ochuzeními spot?ebitel?, kte?í, nechtíce sní?it konsum v?robk?, na kter? si uvykli, p?echázejí ke zbo?í masovému a levněj?ímu, a kone?ně také ekonomick?m pokrokem, za kter? pova?uje zavedení vědeck?ch metod z v?roby a ?ízení práce do obchod?, je? p?icházejí v bezprost?ední styk se spot?ebiteli.literatura a uměníHUsaBKraHBnQHBEsaonHBaHMMHBHBBsaaiuiaiisKBRHBBBinBnBaaaB!O 11 o Rádi:Co víte o ?eské akademii??ebrácká representace.Kdybyste si jako sna?iv? laik z nějakého podivného rozmaru usmyslili, podívati se jednou na sídlo ?eskéakademie vědaumění, nedoptali byste se patrně u ?ádného z policist?, kde ?e se její budova nalézá. Kdy? se p?ed nějak?m ?asem o této Akademii a o jejích chronick?ch chorobách hlasitě a ve?ejně debatovalo, tvrdil dokonce jeden vá?n? denní list, ?e by se i mezi poslanci na?ich zákonodárn?ch sbor? jich na?la valná ?ástka, která o existenci podobné akademie nemá v?bec tu?ení. A od pr?měrného inteligenta a ?tená?e novin byste patrně na anketu ?Co víte o ?eské akademii?“ dostali p?eva?ující vět?inu odpovědí, ?e Akademie je něco starého a om?elého, co není k ni?emu. Kdyby se ná? svrchu uveden? sna?iv? laik v?emi těmito ?patn?mi informacemi p?ece jen nedal polekati a vypravil se na Václavské náměstí, vstoupil hlavním vchodem do budovy Zemského musea, dal se rovně, pak nalevo a pak napravo chladn?mi chodbami s vyhlídkou do beznadějného dvorka a pro?el kone?ně dve?mi, je> jich? nápis mu potvrdí, ?e je u cíle své zvědavosti — bude míti i on se v?í ur?itostí podobn? dojem, jakoby listoval v ??asopisu ?eského musea“ z roku 1848.Tak dojemně staro?itně je umístěn v několika staromódních pokojích ?eskoslovensk? ústav, jeho? ú?elem je b?ti s v r c h o va n o u representativní institucí vědy a umění tohoto státu. Zabe- rete-li se hlouběji do hospoda?ení této Akademie, usly?íte jen stesky a ná?ky: ?e jmění Akademie z dotace u?lechtilého mecená?e Josefa Hlávky kleslo pod dvanáctinu p?vodní ceny, ?e ?eskoslovensk? stát, jemu? tato akademie spadla ji? hotová do klína, neměl tolik smyslu pro její pot?eby, aby toto její jmění revaloriso- val — ?e naopak p?vodní subvenci ve v??i 1,200.000 K? sni?oval tak skrblicky, a? obná?í dnes pouh?ch 360.000 K? ro?ně, s nimi? má vysta?iti t?ída vědy filosofické, státní, právní a spole?enské, i historické, t?ída věd matematick?ch, p?írodních, léka?sk?ch i zeměpisn?ch, t?ída pro studium jazyk? a literatur star?ch i nověj?ích i t?ída pro ?eskoslovenské umění literární, v?tvarné a hudební. Dovíme se také, ?e z těchto peněz spolu se zemskou subvencí musí Akademie hraditi celou svou re?ii a k tomu je?tě vydávati spisy, po?ádati p?edná?ky, konati v?stavy, pěstovati styky s cizinou, rozesílati skoro za milion bezplatn?ch vědeck?ch publikací na ve?ejné knihovny tohoto státu a stejné mno?ství vědeck?ch spis? v?měnou za práce z cizích stát?.Kdy? si ná? laik tohleto v?echno prohlédne a vyslechne, vzpomene si patrně, ?e státy jiné, kulturní representace daleko méně pot?ebné, mají pro své akademie docela jiné paláce a ?e státy stejně zkru?ené krisi, jako t?eba Itálie, dávají sv?m akademiím docela jiné dotace. Abychom si tuhletu bizarnost na?í kulturní politiky poněkud vysvětlili, bude t?eba, abychom pro?etli nějak?ch těch pěta?ty?icet ro?enek, prokousali se ?lánky nejrozmanitěj?ích novin a odvá?ili si pak, co z toho v?eho zanedbávání je vinou státu a co si zavinila ?eská akademie sama.F. X. ?alda o Akademii.Ty denní listy, literární revue, t?deníky a měsí?níky nás p?ekvapí faktem, ?e se o tak d?le?ité instituci u nás mluví s nějak nápadn?m nedostatkem respektu. Docela podivně se tu shoduje ??eské slovo“ s ?Národními listy“, ?Právo lidu“ s tiskovinami St?íbrného, shodnou se anonymní lokálká?i s representativními osobnostmi na?í literatury. Podívejme se na p?íklad na jeden z úsudk?, kter? o ?innosti literárního odboru IV. t?ídy Akademie napsal do svého zápisníku F. X. ?alda (r. 1933):?Nejde mně o detaily, jde o celkovou tendenci, s kterou jsou ty podpory a ceny rozdíleny. A tu vidí? na první pohled, ?e velmi stranicky, hlavně star?m konservativním pán?m a mlad?ím zp?sobn?m ulízan?m paná?k?m a panenkám, kte?í a které se motají kolem ?Zvonu“ a ?Lumíra“. V té spoustě jmen kolik je lidí hodnotn?ch, kte?í něco dokázali, něco jsou, něco chtějí?“ Neexistují pro Akademii ?apkové, ?rámek, Van?ura, Neumann, Mahen, Langer, Bene?ová, Tilschová, Jan Barto?, Weiner, Hora, Nezval, Halas, Závada, Seifert.. . Tedy velká vět?ina silné nebo v?razné tvorby, která karakterisuje dne?ek a vyslovuje ho. Postavil-li Machar zásadu, ?e se mají oceňovat díla umělecky nejcenněj?í, vypadá to s literárním odborem velmi bledě: odměňuje se spousta věcí mimo ka?dou pochybnost nehodnotn?ch. Za ?ivotní dílo dostane na p?íklad odměnu 5.000 Kě Jar. B o r e c k ?. Ale to ?ivotní dílo je sakramentsky ne?ivotní — pat?í do ko?e. Pravím to s klidem a po zralé úvaze, p?esto, nebo lépe proto, ?e mi byl v mládí p?ítelem. Nebo? p?átelé jsou slu?nému ?lověku ne na to, aby se s nimi mazlil a jim shovíval, n?br? aby od nich něco po?adoval a mě?il jim p?ísněj?ím loktem, ne? druh?m. Tento ?lověk chtěl něco v mládí, kdy napsal ?Rosu mysticu“, od té doby ?el dol? vytrval?m klusem, a poslední jeho sbírka sonetová je ji? nejhor?í makulatura. Za tohle poslední pětiletí dostalo se Karlu ?elepovi nic víc a nic míň, ne? 8.500 K?. A kdo je to K. ?elepa? Není pro? ho nějak poko?ovat a neu?iním toho také. Znám jeho věci. Je to dílo zcela dekora?ní a odvozené, práce pilně a umně tepaná, ale mnohem spí?e uměleck? pr?mysl, ne? poesie, něco zcela v?erej?ího, co nesouvisí ani dost málo s básnick?m úsilím dne?ka. A právě proto ho vyznamenává lit. odbor p?ed ostatními. Nebo: Marina Fri?ová vybrala v tomto pětiletí z Akademie 5000 K?, Marie Majerová 2.500 K?. Snad proto, ?e Marina Fri?ová pí?e líbivé salonní literární k??e a Marie Majerová dělá opravdovou literaturu. A mezi těmi ostatními jsou lidé, kter?m by se mělo pero vyrá?et z ruky, aby nás nezamo?ovalia neumo?ili sv?mi papírov?mi slepenci, aleAka- demie je podporuje a utvrzuje v jejich po?etí l?ch samo lib?ch blud e ch, ?e něco jsou a něco po?ádného dělají. ?iv? v?voj básnick? jde ji? dávno mimo literární odbor IV. t?ídy, ale literární odbor velkopansk? p?ehlí?í a bagatelisuje v?echno volání po reformě. Lit. odbor IV. t?ídy dotáhne to jednou tak daleko, ?e si budou lidéna něj prstemukazovat jako na mumi- fikované stra?idlo a p?i jménech těch, je? bude odměňovat, budou se soucitně usmívat.Prosíme za prominutí, ?e u?íváme tak dlouhého citátu : usnadňuje nám v?ak vpadnouti in medias res a p?ejiti k otázkám konkrétním.Enfant terrible.Citovan? v?rok dot?kal se pouze jedné t?ídy ?eské akademie. Vztahoval se pouze k jejímu odboru literárnímu. Literární odbor p?edstavuje v?ak pouze t?etinu jedné ? tvrtiny ?eské akademie věd a umění. Je v?ak nespravedliv?m osudem Akademie, ?e právě tento zlomek celého ústavu vrhá odium ve?ej- ro?ti i na v?echny obory a v?echny t?ídy ostatní. Literatura je p?irozeně nejpopulárněj?ím druhem umění a tak, mluví-li se kde v novinách o IV. umělecké t?ídě Akademie, zapomíná se zcela bezdě?ně, ?e stejně jako má tato t?ída t?iceti?lenn? odbor literární, má i po t?iceti ?lenech odboru v?tvarného a t?iceti?lenného odboru hudebního. A zapomíná se stejně, ?e v?echny tyto t?i umělecké odbory Akademie p?edstavují jen jednu ?tvrtinu jejího rozsáhlého organismu. Kdykoliv se mluví o senilnosti a om?elosti, a o marasmu ?eské akademie, p?ehlí?í se, ?e její první t?ída opravdu representuje na?e vědy filosofické, právní, historické, ?e v její t?ídě druhé najdeme na?e největ?í autority věd matematick?ch, p?írodních i zeměpisn?ch a ?e na?i nejproslulej?í odborníci věd literárních a jazykozpyt- n?ch p?edstavují t?ídu t?etí.Tohle v?echno se docela bě?ně p?ehlí?ívá. Tak na p?íklad ?Venkov" v?iml si p?ed ?asem poměr? v Akademii kulturním ?lánkem, v něm? hned od samého po?átku upadá do tohoto omylu:??eská akademie věd a umění, zrcadlo na?eho kulturního ?ivota a zá?tita ?eské kultury p?ed ostatním světem, instituce kdysi věhlasná, ztrácí pomalu svou pověst a, co víc, opou?tí ji ve?ker? zájem ve?ejnosti. P?edstavte si obdobnou instituci v jiném státě. Jak mnoho zájmu jí věnuje denní tisk, jak na sebe strhne pozornost p?ed takov?m aktem, jako je volba nov?ch ?len??... U nás se volilo do Akademie minul? t?den. A na v?ech stranách ledov? chlad a ml?ení. Kdo je vinen? Akademie, nebo ve?ejnost? ... Po několikalet?ch zku?enostech denní tisk se o volby do Akademie opravdu nezajímá, ve?ejnost pak docela zlhostejněla a tak na volbách mají zájem skute?ně jen jedinci, p?icházející v úvahu p?i volbách ... I po stránce rozdílení cen má Akademie pověst velmi ?patnou a jest na ?ase, aby nyní, kdy jejími v?dci jsou lidé noví, do?lo k podstatn?m změnám. Bylo by opravdu ostudou národa, kdyby korporace tak v?znamná, jakou má ?eská akademie b?t a není, měla zajít na protekcioná?ství a rozt?í?těnost a byla tak ?patn?m p?íkladem v?eho ?ivota ve státě. Akademie nem??e b?ti nadále kuchyní, v ní? se sní v?e, co se na její plotně uva?í a zbytk? dostane se těm, kdo? dovedou nejvíce prosit nebo se vlichocovat... (Listopad 1931.)“Tohleto v?echno, co tu kulturní referent o Akademii praví, m??eme spolupodepsati: ov?em s tou v?hradou, ?e se v?slovně uvede, ?e tyto v?tky se t?kají pouze Literárního odboru IV. t?ídy. Do stejné nep?esnosti upadá i ?Právo lidu“, je? pí?e v té?e době stejně pau?álně:??eská akademie věd a umění je stínem Akademie francouzské Tich?m a bezv?znamn?m stínem. Ne v?ak proto, ?e bychom měli tak naprost? nedostatek opravdov?ch duch?. Av?ak její ?innost a celkov? v?běr ?len? je toho druhu, ?e bezv?znamnost jest zcela na místě. Loňského roku poděsil kulturní ?eskou ve?ejnost v?běr kandidát?. Byla mezi nimi jména, která se takto po prvé ocitla ve vztahu s kulturou národa. Byla to spí?e ostuda, ne? událost. Kdy? básník Fráňa ?rámek nep?ijal volbu, nebylo to jen prázdné gesto. Doprovodil sv?j ?in několika v?znamn?mi slovy, která se za?ezávala do ticha a prázdnoty, obklopující Akademii... Jediné nové volby nebo smrt některého z ?len? je p?íle?itostí, kdy se ve?ejnost dovídá něco o této tiché spole?nosti, o které jeden z největ?ích ?ijících duch? na?eho národa vesele prohlásil, jeda kolem Národního musea: ?Tam mne nedostanou“. (Listopad 1931.)Neshroma??ujeme těchto citát? proto, abychom st?ádali pomluvy o ústavě, v něm? bychom rádi viděli nejvy??í vědeckou a umělecky representativní instituci na?eho státu. Chceme jen ukázati na to, ?e ?eská akademie má ?patnou pověst, a? sáhne? do novin napravo ?i nalevo, ?e tuto pověst má vinou jediného odboru a ?e by mělo b?ti její snahou, aby se domohla pověsti i úcty, která jí pat?í.?patná pověst.Nejvíce tím trpí vlastně hudebníci. Jak k tomu p?ijdou ?lenové hudebního odboru IV. t?ídy ?eské akademie, t?eba takov? Jaroslav K ? i ? k a, Ladislav Vycpálek, Boleslav V o m á ? k a, nebo K. B. J i- r á k, aby byli prohla?ováni za om?elé sta?e?ky dávno ji? mrtvé? Jsou snad Emil A k s m a n n, Alois Hába se sv?mi ?tvrttóny, Otakar J e r e m i á? nebo Bohuslav Martin? p?íklady marastické senilnosti, nebo representanty směr? dávno ji? mrtv?ch? Vidíte, ?e nikoliv. Tento hudební odbor spolu s největ?ími jmény na?ich ostatních ?ijících hudebník? opravdu representuje v?echno, co nejlep?ího, nejhodnotněj?ího a sou?asně také nejaktuálněj?ího ?eskoslovenská hudba m??e p?i nejnáro?něj?ím v?běru ukázati p?ed cizinou. Pro? mají si tito u ?erta mladí a v?bojní akademikové dát líbit, aby byli svazováni do jednoho pytle s ostatními ?Toto mládí a tato avantgardnost hudebního odboru je zjevem tak bijícím do o?í, ?e jsme se zeptali presidenta ?eské akademie J. B. Foerstera po d?vodech tohoto zjevu. Dověděli jsme se:?V hudbě je v?voj daleko organi?těj?í, ne? v jin?ch druzích umění, zejména ne? v literatu?e. Mladí hudebníci a skladatelé vyr?stají ve velice blízkém, je mo?no ?íci intimním poměru ke sv?m u?itel?m. Toho u? dnes není v malí?ství, kde si mladí zakládají na tom, ?e popírají jakoukoliv souvislost se v?ím, co p?edcházelo dne?ku, a dokonce ne u? v literatu?e, kde poměr u?itel? a ?ák? v?bec neexistuje, naopak, kde by mladí pokládali p?ímo za urá?ku, kdyby byli nazváni ?áky kteréhokoliv jiného z velk?ch star?ích autor?. Jedině v hudbě existuje p?ím? osobní styk star?ích mistr? s mlad?ími, kter? je ně?ím, nejv??e zdrav?m a prospě?n?m. V?:chni mladí jsou ?áky star?ch. Na konservato?i bvli jsme u?iteli v?ichni t?i, Novák, Suk. i já. Ka?d? z dne?ních mlad?ch je ?ákem některého z nás t?í. My t?i jsme je v?echny znali z blízkého osobního styku, znali jsme od samého po?átku jejich díla, znali jsme i jejich schopnosti, kter?m se v nich nedostalo projevu a dovedli jsme ka?dého ocenit co nejspravedlivěji a nejsrde?něji. Zásluhou tohoto osobního styku mezi u?iteli a ?áky je, ?e se mladí skladatelé dostali podle sv?ch zásluh opravdu na místa v Akademii, která jim pat?í, ?e se na ně dostali d?íve, ne? by to bylo mo?no za jin?ch okolností, a ?e byli u?et?eni zbyte?ně rozptylujících boj? o tato místa.Tento autentick? v?klad zdrav?ch poměr? v hudebním odboru umělecké t?ídy na?í Akademie je snad jedním z nejpotě?itelněj?ích zjev?, jak v na?í moderní hudbě, tak i v ?eské akademii.V?imněme si p?i této p?íle?itosti hned poměr? v odboru v?tvarném, které nejsou daleko tak utě?ené. Avantgarda v?tvarná nemá nejmen?ího d?vodu, aby si pochvalovala uznání sv?ch u?itel? ve stejné mí?e, jako mladí hudebníci. V?tvarn? odbor má z malí?? ?vabinského, Muchu, Obrovského, Hude?ka, Němejce, Kupku, Jo?u ?prku, F. T. ?imona, Ne- chlebu, O. Nejedlého, Kavána, Lolka, Kyselu a Bene?e — ze socha?? jsou tu ?aloun, Bílek, Kafka, Ma?at- ka, Kofránek a ?paniel, vedle nich? je tu je?tě sedm architekt?: Fanta, Saka?, Stibral, K?í?eneck?, Janák, Go?ár a Jukovi?. Mladí jsou mezi nimi z?ejmě k pohledání — p?esto by podrobná studie poměr? v tomto odboru patrně zjistila, ?e ?akademické“ slo?ky na?eho umění v?tvarného v této t?ídě jsou poměrně slu?ně representovány.Z mrtvého domu.Ale jinak je tomu v odboru literárním. Vy?adovalo by podrobné historické studie a d?kladného probrání ve?ejně nep?ístupn?ch zápis? o volebníchsch?zích tohoto odboru v posledních pěta?ty?iceti letech. abychom s bezpe?ností zjistili, kdo je vinen tím, be dne?ní literární odbor vedle záslu?n?ch jmen minu- '.:su obsahuje faktickou literární plevel, a ?e vedle jmen. k nim? nás poutá jednak pietní uznání, jednak cenění alespoň historické, se tu vyskytují jména, která nejen ?e nepat?í do Akademie, n?br? nepat?í ani do?eské literatury.V seznamu ?len? literárního odboru ?eské akademie, kte?í zem?eli, najdeme jména: Arbesa, Heri- tesa, Heyduka, Jiráska, Kaminského, Klostermanna, Krásnohorské, ?imá?ka, dále ?tolby, ?uberta, Vikové- Kunětické. Jsou tu jména na?ich největ?ích básník?: Vrchlického, Sládka, B?eziny, Sovy a D?ka. A vedle ?apka-Choda, Aloise Mr?tíka, Raise, Kuku?ína tu najdeme i Franti?ka Kvapila, Emila Trévala a Ladislava Ouise. O málokom z nich je mo?no vá?ně pochybovati, ?e by pat?il do historie na?í literatury prvního ?ádu.Docela jinak je tomu se ?ijícími. Nebudeme debatovati o tom, ?e mezi akademiky je místo pro na?e pro- saiky a básníky star?í generace, kte?í mají za sebou hodnotné a vá?né dílo, a i pro ty z nich, kte?í se zaslou?ili t?eba p?i men?í hodnotě básnické svou ?inností representativní a zahrani?ně propaga?ní o ?í?ení znalosti na?eho umění v cizině. Ponecháme bez debaty, ?e v literární t?ídě Akademie je Herben, Svoboda a Bene?ová, ?e je tu Machar, ?e je tu Hilbert i L o m, Jaroslav Kvapil i Hanu? Jelínek a S e - z i m a. Ponecháme jinému místu i otázku, sta?í-li na representaci slovanské literatury Krasko, Jesensk? a Gregor-Tajovsk?. A kone?ně se nebudeme ani ptáti, je-li tu ze spisovatelek místo jen pro P r e i s- sovou a Jesenskou, kdy? nikdy nebyly ?lenkami Akademie Tereza Nováková a R??ena Svobodová. Kone?ně nebudeme nic namítati proti p?ítomnosti opravdového básníka Karla Tomana, i kdy? tu z?stává docela neznám?m jméno S. K. Neumanna.Ale jak se máme zachovati k ostatním? Jak se máme p?iblí?iti k té choulostivé otázce o ?lenství zb?vajících akademik? a neb?ti p?i tom p?íli? netaktními? Jak máme formulovati, ?e vesměs epigon?tí básníci z okruhu Vrchlického, Procházka, Boreck?, Rokyta, Táborsk?, stejně jako Opolsk? a kone?ně Klá?tersk? p?i v?í své organisa?ní agilnosti a zásluhách o funkci Akademie? Jak máme ?íci, ani? upadneme do ?kolometského klasifikování, tu trpkou pravdu, ?e tito básníci jsou sice sou?ástí na?í literární historie, nikdy v?ak nep?edstavovali na?i ?ivou a vitální literaturu, nikdy nebyli na?ím p?vodním osobit?m a representativním uměním? Jak máme dále formulovati, ?e auto?i román? někdy lidov?ch a někdy ?ten?ch, dramat. ur?itě úspě?n?ch a děl ?asto populárních, jako jsou Jahn nebo Vrba, a jiní jako H a v 1 a s a, Ji?í S u - m í n nebo Guth J arkovsk? vdě?í své místo v Akademii bu? omylu, bu? p?íli?né liberálnosti anebo zlému úmyslu v ur?ování literárních hodnot. Je to trapné konstatovati dnes, kdy jsou tito jednotlivci ?leny a ?asto dlouholet?mi ?leny souboru, jen? má p?edsta- vovati v?běr toho nejsilněj?ího po tv?r?í stránce nejmohutněj?ího, nejp?vodněj?ího i nej světověj?ího z na?í literatury. Je po lidské stránce bolestné, ?íkati p?ed lidmi, kte?í mají své zásluhy a mají sv?j věk, tuto pravdu — tato pravda v?ak musí b?ti vyslovena, a nechceme-li z?stati p?i pau?álním jmenování a v?eobecném obviňování, musíme míti odvahu k této netaktnosti.Tichá spole?nost.Zápisy o volebních sch?zích Akademie, konan?ch v květnu a listopadu ka?dého roku, by prozradily, kdo navrhoval dne?ní ?leny literární t?ídy za kandidáty, kdo se proti těmto kandidaturám stavěl a jaké kamarádství nebo jak? interes ur?ité literární klaky stojí za jejich zvolením. Kdo je vinen tím, ?e dne?ní literární t?ída ?eské akademie je tichou spole?ností, stojící stranou na?eho literárního dění p?ítomnosti, dalo by se podle těchto zápis? p?esně prokázati. P?í?tí historik ?eské akademie tu také najde d?vod, pro? ?tvrtá t?ída ?eské akademie representuje skoro vesměs jen p?edp?evratovou minulost na?í literatury a nikoliv aktuální literaturu ?eskoslovenského státu. Jeho úkolem bude vy?et?iti, p?edstavovala-li roku 1928 nejzáslu?něj?í jména ?eské literatury vedle jediného Herbena opravdu Táborsk?, Opolsk?, Guth-Jarkovsk? a Jesenská — jak namátkou vybíráme produkty voleb jediného roku.Daleko vět?í zlo v?ak tkví v tom, ?e nez?stává p?i těchto omylech a p?eceněních star?ch, n?br? ?e jejich d?sledkem je nekone?n? ?etěz chybn?ch hodnocení p?i volbách nov?ch. Roku 1930 byli na p?íklad kandidáty na nesmrtelnost rytí? ?enkov, J. Jahoda a Karel Hork?, roku 1931 opět Karel Hork?, opět Stehlík-?enkov a s ním Le?ehrad, vedle neúspě?né kandidatury Bene?ové, Durycha a Mahena, o rok později jsou navrhováni za kandidáty vedle p?edchozích také Karásek ze Lvovic a Václav Stech, a vedle nich se objevuje Martínek. Roku 1933 dochází k volbě Tajovského a roku 1934 k neúspě?né kandidatu?e Durycha, Karáska ze Lvovic a Martínka.Volby p?í?tí t?den.Leto?ního roku stojí literární t?ída Akademie p?ed velice vá?n?m úkolem. Dne 26. listopadu, tedy p?í?tí úter?, koná'se volba nová, která má ukázati, je-li v literárním odboru ?eské akademie dobrá v?le napraviti chyby v?erej?í, najde-li se u jednotliv?ch akademik? dosti osobní state?nosti k opravdovému hodnocení literatury tohoto státu — existuje-li tu zlá svévole, projevující se v kamarádském prosazování brat?í?k? a bra- trane?k?, nebo opravdovost mu??, kte?í si jsou p?ed o?ima celého státu vědomi své vá?né odpovědnosti.Z velice záslu?ného podnětu jednoho ze star?ích básník? v Akademii byla navr?ena na volná t?i místa, je? mají b?ti leto?ní volbou obsazena, t?i jména: F. X. Salda, aby byla od?iněna dávná ostuda, ?e tato největ?í osobnost na?í moderní literatury z?stává mimo Akademii, do ní? pat?ila ji? p?ed ?tvrt stoletím — dále kandidatura Karla ?apka, aby byla vyrovnána bizarní nesrovnalost, ?e ná? kandidát na literární cenu Nobelovu není je?tě ?lenem ?eské akademie (t?eba?e jím není z vlastní v?le) a kone?ně kandidatura Josefa Hory jako?to nejvnit?něj?ího a vedle S. K. Neumanna na?eho největ?ího ?ijícího básníka. V této kandidátní listině byla u?iněna změna, podle ní? druh? a t?etí kandidát byli vyst?ídáni jin?mi. Na místě Karla ?apka je kandidován Jaroslav Durych, jen? si zahrani?ními úspěchy sv?ch posledních rozsáhl?ch román? získal pln? nárok na toto ocenění, a kone?ně A. M. T i 1- s chová zhodnocení jejího ?ivotního díla.V?sledek těchto voleb m??e b?ti vá?n?m krokem k ozdravění poměr? v literárním odboru Akademie.Kladn? poměr k Akademii.Toto ozdravení bychom v?ichni opravdově vítali. Kdysi odmítl ?lenství v Akademii Julius Zeyer, vzdal se ho Svatopluk ?ech, a nikdy se nestali ?leny Akademie Neruda a Vilém Mr?tík. Později odmítli ?lenství v tomto sboru i Machar, a po p?evratu Karel ?apek a ?rámek. D?vody těchto odmítnutí byly někdy osobní, ale ?asto věcné — zejména u posledních dvou autor? rozhodovala tu patrně okolnost, ?e ?lenství v literárním odboru, v něm? rozhodující slovo mají literární epigoni a auto?i druhého i t?etího ?ádu, p?estalo b?ti nejvy??ím vyznamenáním, jeho? se ?eskoslovenskému autoru mohlo dostati.Dnes se poměr vět?iny autor?, kte?í se k Akademii dosud stavěli odmítavě, zásadně změnil. V sousedství politick?ch diktatur, které vynakládají obrovské obnosy na kulturní representaci a zejména na své akademie, aby odvedly pozornost od politické nesvobody a sociální bídy těchto zemí, je t?eba, aby i ná? stát měl instituci, která vedle nejv?zna?něj?ích pracovník? vědeck?ch sdru?uje i na?e nejv?znamněj?í umělce, j e t?eba, aby ná? stát měl opravdu autoritativní akademii věd i umění. Proto nepochybujeme o tom, ?e auto?i, kte?í v?era ?lenství odmítli, by dnes vzali na sebe jeho závazky i povinnosti.?terní volby nám uká?í, je-li literární t?ída Akademie odhodlána pustiti se jin?m směrem, ne?li chodila dosud. P?esvěd?í nás o tom, otev?e-li se v p?í?tích letech cesta do Akademie i jin?m básník?m, kte?í do ní pat?í, jako je Neumann, Hora, ?rámek, a jin?m spisovatel?m, jako jsou ?apek, Langer, Mahen, F. V. Krej?í, Du- rych, Olbracht i jiní. ?terní volby nás p?esvěd?í i o tom, máme-li se p?ipojiti k po?adavk?m Akademie, do?adující se zvalorisování sv?ch fond? a zv??ení sv?ch subvencí — ?i máme-li pokr?iti nad ní rameny jako nad ústavem, kter? si sám zavinil sv?j neslavn? osud. A p?esvěd?í nás kone?ně i o tom, na ?em nejvíce zále?í: je-li literární odbor Akademie ochoten uznati, ?e dosavadní hospoda?ení kamarádsk?ch klak, zaji??ujících si navzájem udělování beneficií a prebend ve formě v?ech vypisovan?ch cen, musí jednou p?estátí, a ?e ?eská Akademie věd a umění musí se státi i ve svém literárním odboru institucí opravdu autoritativní, represen- tující d?stojně tento stát.dopisyOprava po ?tvrt roceRedakci t?deníku ?P?ítomnost“ v Praze.V P?ítomnosti ?. 31. ze dne 7. srpna t. r. vy?la zpráva,informující o fonografickém archivu ?eské akademie. Zpráva ta spravedlivě uznává, ?e ?eská akademie udělala kus práce pro zachycení lidové písně a hudby a hlavně pro zapsání ?eskoslovensk?ch ná?e?í, ?e v?znam té práce poroste rok od roku, ?ím vice bude zanikat krajov? svéráz, a ?e také desky a hlasy herc? mají cenu velkou a trvalou. Naproti tomu v?ak vyt?ká, ?e si Akademie v?běr básník? zjednodu?ila.Je?tě vět?í nesouměrnost vidí zpráva ve volbě osob ze ?ivota politického, literárního a vědeckého. A na konec dospívá k závěru, ?e úkol, jako je zachování hlas? v?znamn?ch osob, je nad síly ?eské akademie jmenovitě nad její síly finan?ní, a ?e by měl b?t státní a národní gramofonov? archiv a ten ?e m??e b?t volně organisován v Radiojournalu. Ve jmenované zprávě jistě je dobrá v?le nějak?m zp?sobem p?ispět na?im fonogra- fick?m archiv?m aspoň radou. ?koda jen, ?e zpravodaj si d?íve nezaopat?il pot?ebné informace p?ímo v Akademii samé. Byl by se dověděl, ?ev?běr básník? byl daleko úplněj?í, ne? je vidět ze seznamu desek ?eské akademie, nedávno nevy?lého. Je p?irozeno, ?e v Akademii byli pozváni p?edně spisovatelé, kte?í jsou jejími ?leny, ale byl by se dověděl, ?e byli pozváni i básníci mimo Akademii, ale ?e mnoho z pozvan?ch k fonogra- fování nep?i?lo; mezi jin?mi také nep?i?el Durych.Podobně je to s nesouměrností ve v?běru politik?, literát?, u?enc? a umělc?. U politik? ú?astenství ztí?ily volební p?ípravy a volební sch?ze, které se konaly zrovna v době na?eho fonografování, t. j. v zá?í, ?íjnu a za?. listopadu 1929. Zpravodaj se pozastavuje také nad deskou Ameri?ana Vl?ka. Bu?me v?ak rádi, ?e tu desku máme, jak pro Vl?kovu osobu (ze skromn?ch poměr? se Vl?ek vypracoval na továrníka k prospěchu na?ich americk?ch krajan?), n?br? i pro jeho pěkn? proslov trvalé ceny. Ostatně ?eská akademie byla by ráda zapsala více zahrani?ních ?ech?, ú?astník? na?eho národního odboje, kdyby mohla platit na?im krajan?m cestu do Prahy. Jistě nedopat?ením se dostalo do zprávy tvrzení, ?e o dělnickém ?ivotě tu není deska ani jediná. Je tu p?ece krásná deska Antala Sta?ka O sociálních poměrech na?eho Podkrkono?í. Není-li těch desek více, není to vinou Akademie: pozvaní zástupcové dělnictva Klofá? a Soukup pro volby k fonografování nep?i?li. Také nelze souhlasiti se zpravodajovou poznámkou, ?e by p?edná?ka na?eho znamenitého a zaslou?ilého právníka dra Schauera, t. j. Návrh stanov ?estného soudu p?i Národní radě ?s., zachycená na desce ?eské akademie, byla ?dosti odlehlá“. P?i dne?ní rozháranosti a roze?tvanosti politického ?ivota na?eho je to p?edná?ka stále velice ?asová a cenná. Dr. Schauer byl Akademií v?slovně po?ádán, aby právě tuto ?e? do mikrofonu pro její archiv p?ednesl.Je pravda, ?e fonografování v?bec, a zachycování hlas? v?znamn?ch osobností na?eho národa zvlá?tě, je nad finan?ní síly ?eské akademie. Aby v?ak p?ece tomuto úkolu mohla plně dostát — v?dy? ona první dala k tomu popud, program i za?átek díla —, u?inila její fonografická komise 6. ?ervna t. r. s Radiojournalem dohodu ve prospěch vzájemné organické spolupráce v tomto oboru, tedy zrovna dva měsíce p?ed oti?těním dob?e asi míněné, ale podstatně kusé zprávy v P ? í- tomnostize 7. srpna t. r. Nebude to ov?em ?ádn? státní ú?ad, na kter? si ona zpráva myslí, ?ádn? ú?ad, kter? by stál peníze, n?br? jenom neú?ední nezi?tná spolupráce. A ta je v?dycky nejlep?í.Za fonografickou komisi ?eské akademie:Ot. Fischer, Ji?í Horák, Mil. H?sek, Jos. Chlumsk?,Em. Smetánka.Viríuoska na housle Ervina Broke?ová30562558336280ConílitiConíliti5994408439785se znamenitě osvěd?ují a poskytnou ka?dému největ?í míru uspokojení. Conklin znamená p?esnost a pokrok! Karel Kellner, Praha - Václavské nám. 61 - Dlouhá t?ída 17 - Ra?te si vy?ádali ná? ilustr. prospektse znamenitě osvěd?ují a poskytnou ka?dému největ?í míru uspokojení. Conklin znamená p?esnost a pokrok! Karel Kellner, Praha - Václavské nám. 61 - Dlouhá t?ída 17 - Ra?te si vy?ádali ná? ilustr. prospekt5632458442960P?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firmaP?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firmap?ijímá nadané ?áky - Praha XII, Kolínská 4 - Tel. 535-66Nevíte o někom,kdo rozumí Slovensku?udeme asi musit vypsat konkurs. Hledá se někdo, kdo rozumí Slovensku. Ale skoro bych ani nikomu neradil, aby se o to místo ucházel, proto?e je spojeno s mnoh?mi nep?íjemnostmi. Jistě není p?íjemné, jestli?e se o ně?ím rozumu pochybuje p?íli? ?asto. A ?ádn? jin? osud nepotkal je?tě nikoho, kdo v ?P?ítomnosti“ někdy něco psal o slovensk?ch věcech, lhostejno, psal-li to ?ech nebo Slovák a psal-li o politice nebo o literatu?e. V?dycky, kdy? jsme se zaradovali, ?e kone?ně jsme někoho na?li, kdo se ve Slovensku vyzná, vyno?il se někdo druh?, kdo Slovensku je?tě lépe rozuměl a kdo toho prvního prohlásil za ignoranta, v?ím slovensk?m duchem opu?těného. Ale sláva toho druhého trvala jen tak dlouho, dokud se neobjevil t?etí znalec Slovenska. Ten t?etí pak toho druhého zni?il na rozumu i na charakteru stejně, jako to p?ed tím ten druh? udělal s tím prvním. P?ipustili jsme zde několikráte Slováky k debatě o slovensk?ch věcech. Obvykl? obraz byl, ?e jeden Slovák druhému vy?ítal, ?e o poměrech své vlasti nemá ani tu?ení. Dám-li v?echny tyto své zku?enosti dohromady, dospěji k úsudku, ?e Slovensku v?bec sotva kdo rozumí. Pochopit tuto zemi, to se zdá b?t něco tak tě?kého, ba nemo?ného, jako se p?ed válkou zdálo nemo?n?m pochopit svátou Rus. Co rusk?ch spisovatel? si tehdy pro otázku toho smyslurozbilo hlavy!Dovolte, abych si po?aloval. Mám k tomu právo. Napsal, dejme tomu, do ?P?ítomnosti“ něco slovensk? básník a poslanec Martin Rázus. Zdálo by se, ?e Slovensku snad mohl rozumět. Ale chyba lávky! Ihned nám dopsali jiní Slováci a zap?ísahali nás, abychom Rázusovi zav?eli ústa; ?e pr? snad trochu rozumí Tur- ?anskému Sv. Martinu, ale ni?emu více. Poslali jsme svého spolupracovníka k otecko Hlinkoví. Star? Hlinka patrně sv?m nep?estávajícím junáctvím trochu okouzlil na?eho spolupracovníka, a on o něm do ?P?ítomnosti“ napsal celkem sympatisující reportá?. Také tu by se zdálo, ?e v?echno je v po?ádku, nebo? mnozí a mnozí prohla?ují, ?e Hlinka — to? Slovensko. Vládní Slováci prohlásili na?eho spolupracovníka za naivního v?letníka na Slovensko a pova?ovali jeho ?lánky do té míry za ?kodlivé, ?e vyu?ili sv?ch vztah? k ministru spravedlnosti a dali nám ty ?lánky zkonfiskovat asi na ?trnácti místech. Zároveň nám dali, snad pro úplnost, zkonfiskovat ?lánek, ve kterém se jin? ná? spolupracovník, Slovák, vyslovoval pro to, aby 1’udová strana byla p?ibrána do vlády. Dobrá, ?ekli jsme si, mo?ná, ?e ten Slovák opravdu nerozumí Slovensku, kdy? chce, aby lu?áci byli vzati do vlády. Ale potom se stalo toto: jin? Slovák, star?, p?edp?evratov? a jak se ?íká zaslou?il? Slovák p?inesl nám letos ?lánek o tom, ?e Pudová strana za ?ádnou cenu nesmí b?ti p?ibrána do vlády, a moc nás prosil, abychom jej uve?ejnili. ?ekli jsme si: máme trochu jin? názor, nebo? mo?ná, ?e zahrani?ní situace si brzy vynutí soust?edění v?ech ?eskoslovensk?ch stran, a pak také Hlinková strana bude p?ijata do koalice; ale, ?ekli jsme si dále, p?ed námi stojí star? a zku?en? Slovák, kter? toho nepochybně ví o Slovensku mnohem více ne? my; nemáme právo zadr?eti tuto informaci ve?ejnosti. Dali jsme tedy ?lánek do tisku a napsali jsme své v?hrady do úvodní poznámky. Pane bo?e, to jsme si dali! Objevilo se toti? ihned, ?e ani tento star? Slovák Slovensku v?bec nerozumí. Sneslo se na nás krupobití dopis? od Slovák?, ve kter?ch jsme byli upozorňováni, ?e uve?ejňo- vati podobné ?lánky velmi se blí?í úplnému ignorant- ství v slovensk?ch otázkách a zároveň ?e je to něco jako otravování studní. Tu jsme po?ínali b?ti ji? netrpěliv?mi. Nebo? 1. kdo je pro to, aby Pudová strana vstoupila do vlády, nerozumí (podle úsudk? Slovák?) Slovensku a zasluhuje b?ti zkonfiskován; 2. kdo je proti tomu, aby Pudová strana vstoupila do vlády, nerozumí (podle úsudk? Slovák?) Slovensku a zasluhuje, aby mu bylo vynadáno. Jedna tato pravda z?ejmě vylu?uje druhou, a p?ece obě proná?eli Slováci. Psal nám do ?P?ítomnosti“ o slovensk?ch věcech ?ech, usedl? v Bratislavě. Slováci nám dopsali: ?ech — co m??e vědět o Slovensku. Psal nám potom o slovensk?ch věcech mlad? Slovák. Nejlep?í, co nám o něm ze Slovenska vzkázali, bylo, ?e — pije. Psal k nám u?lechtil? dnes ji? mrtv? Hamaliár: skoro ho vyvrhli ze slovenského národa. Napsal nám mlad? Slovák dopis, ?e o jin?ch věcech dob?e pí?eme, ale o slovensk?ch ?patně. Uctivě otiskujeme tento dopis, chceme se kátí, ?ádáme jen o radu, jak to u?initi. Sotva v?ak dopis vyjde, napí?e nám jin? mlad? Slovák: ?Pán redaktor, neupo- dezrievam Vás zo zlomyselnosti, len je mi vePmi podivné a trapné, ke? by mladí Slováci mali posiela? Vám len podobné dopisy ..“ Objevilo se opět, ?e ten, kdo nás z nepochopení Slovenska kárá, sám Slovenska pr? v?bec nechápe. A napsal nám kone?ně mlad?, vzdělan? a inteligentní Slovák několik ?lánk? o slovenské literatu?e .. . Ale to je právě p?ípad, o něm? chci psáti dnes.Ve v?ech těchto p?ípadech, je? jsem citoval, v?dy Slovák na Slováka k?i?el, ?e Slovensku nerozumí. A ka?d? z nich mluvil jménem Slovenska. V?dy jedna strana, jedna skupina, vystoupila: hle, já jsem Slovensko! A vymáhala, aby to bylo uznáno, a aby nikomu jinému slovensk? duchovní kredit nebyl ji? poskytován. ?ekl jsem si: takov? mu?, kter? Slovensku rozumí tak, aby se to v?em líbilo, v?bec neexistuje. Ale kdybyste snad p?ece věděli o tak úho?ovité bytosti, o takovém geniu obratnosti, pora?te. Nebo? zajisté tou?íme ?iti se Slováky v kladu a p?átelství.?686181086995007J77J7Pan Smrek, slovensk? spisovatel, napsal do slovenského ?asopisu ?Elán“ úvodník o ?mu?i vo fraku a ?it?ch topánkách“. Ten ne??astn? mu? jsem já. Hle. jak tomu rozumět: celkov? obsah ?P?ítomnosti“ — to? pr? jest ?bezvadné u?it? a v?borné priliehajúci frak“, ale ty ?luté boty — ?to sú, prosím, slovenské ?lánky, najma literárně, ktoré sa s ?asu na ?as do tejto módnej ?eskej revue zatúlajú.“ ?luté boty se k fraku nositi nemají. Bez p?irovnání ?e?eno: ?P?ítomnost“ nemá otiskovati ?lánky o slovenské literatu?e od p. Alexandra Matu?ky, jak u? několikráte u?inila.Tento ?lánek p. Smreka pro?el potom cel?m slovensk?m tiskem. Na p. Matu?ku byl uspo?ádán dokonal? pohon. Kdekterá slovenská literární veli?ina ho p?etáhla sv?m ?ezlem p?es záda. ?trnáct dní nebo jak dlouho oz?valo se Slovensko pok?ikem: zatracen? Matu?ka. Pravda, on za?al. On psal o slovensk?ch literárních veli?inách bez obdivu, ba i neuctivě. A to se patrně nesmí. Pan Tido J. Ga?par vydal nedávno heslo k slovensk?m spisovatel?m: ?Dajme sa do kopy!“ Ale p. Matu?ka nerozumí znamení ?asu, kter? staví celek nad individuum, a do kopy se nedal. Nyní jest mu za to trpěti, nebo? ostatní se vskutku dali do kopy a jejich ofensiva proti tomu, kdo se do kopy nedal, funguje znamenitě.Jeden mlad? Slovák mne nedávno vyz?val, abych p?ijel na Slovensko — ale jak jsem měl p?ijet? ?Odlo?te úplné svoj směr, svoje ja,“ psal mi. Nejel jsem tam tenkrát, poněvad? se mi nechtělo někam jezdit ve stavu tak zubo?eném, bez svého já. Ale snad opravdu mnoho spor? mezi námi a Slováky vzniká, ?e ani my, ani oni nedovedeme odlo?it svoje já. Z toho v?bec vzniká mnoho nep?íjemností po celém světě a je?tě bude vznikat, poněvad? je nepravděpodobno, ?e by lidé v dohledné době byli tak silní — nebo tak slabí — ?e by svoje já dovedli odkládat jako kabát. Nechtěl bych ostatně sly?et, co by nám Slováci ?ekli, kdybychom i my je vyzvali, aby svoje já odlo?ili. Myslím, ?e by z toho byl ná?ek na útisk a k?ivdu a p?esvěd?ení, ?e je chceme zbavit jejich svojskosti.Musím se tedy p?iznat, ?e, kdy? mi p. Matu?ka své ?lánky o slovenské literatu?e poslal, nedovedl jsem odlo?it své já, a právě proto se mi líbily. Moje já je pak takové, ?e od literárních kritik? ?ádám: 1. aby to byl skute?ně kritik, ne kamarádsk? referent, ne representant onoho směru, kterému Slováci hezky ?íkají ?potlapkávání“, 2. aby byl ?kolen na moderních kritick?ch metodách, 3. aby uměl dob?e psát. Zdálo se mi — a po?ád se mi je?tě zdá — ?e p. Matu?ka v?echny tyto po?adavky splňuje, a ?e právě proto z toho vznikl na Slovensku takov? rozruch, poněvad? sloven?tí spisovatelé jsou zvyklí na mírněj?í a slazeněj?í stravu. My ?e?i jsme zvyklí o své vlastní ?eské literatu?e psát hodně kriticky, celá ?kola bezohledn?ch kritik? z let devadesát?ch nás k tomu vychovala. Jestli?e pak se p?ihodí psáti o literatu?e slovenské, pídíme se po někom, kdo by to dělal stejně. Mil? pane Smreku, odpus?te, ale myslím, ?e je tomu právě naopak: mám k ?ern?m ?at?m ?erné boty, na p?. pí?eme o slovenské literatu?e právě tak jako o ?eské, ale Vy mne chcete p?iměti k tomu, abych si k fraku vzal ?luté boty, t. j? abychom, kdy? budeme referovati o slovenské literatu?e, vzali na to shovívavěj?í a rozta?itelněj?í mě?ítko. Ké? by trochu toho potlapkávání bylo! Na Slovensku v literatu?e — aspoň v bratislavské literatu?e — je?tě panuje svornost, a tě?ce se nese, jestli?e ji někdo ru?í. To známe: u nás p?ed ?ty?iceti, padesáti lety bylo tomu právě tak. Ale nejsem barvoslep?. Nevezmu si k ?ern?m ?at?m ?luté boty, ani kdy? mne někdo na ?ty?ech sloupcích ?Elánu“ lstivě uji??uje, ?e jsou to boty ?erné.Také jin? slovensk? spisovatel, p. Tido J. Ga?par (mimochodem ?e?eno, také jeho p. Matu?ka nep?íli? p?íznivě posoudil), vytáhl do boje. ?Slovák“ si jeho ?lánek velmi pochválil: ?jeho pero vie reza? i ostro.“ Věru vie ostro reza? pero p. Ga?parovo. ?Lebo je iba trúbou,“ pí?e o p. Matu?kovi, ?a po literature tie? ne- ?liape originálně, ale len tak, ako somár po cintoríne.“ Odpus?te, ale je zaru?eno, ?e p. Matu?ka pí?e inteligentněji. V?bec je jeho styl mnohem lep?í ne? styl jeho odp?rc?.?Kdy? jsme hledali někoho, kdo by do ?P?ítomnosti“ o slovenské literatu?e psal, byli jsme rádi, ?e se p. Alexander Matu?ka p?ihlásil. ?ekli jsme si: a? pí?e Slovák, pro? my ?e?i máme psát; od svého to snad lépe p?ijmou; kdybychom my psali tak p?ísně, jak jsme zvyklí, snad bychom je?tě aspoň u někter?ch posílili autonomismus, a sloven?tí spisovatelé by si p?áli b?t chráněni autonomií aspoň p?ed ?eskou kritikou.Av?ak opakovala se stará historie: ná? Slovák byl prohlá?en za Slováka, kter? Slovensku nerozumí, dokonce: ?lebo je iba trúbou“, a jako v?dy, oznamuje to potrefená skupina Slovák?, tentokráte skupina bratislavsk?ch literát?, která tvo?í jakousi uzav?enou spole?nost na v?boj a odboj, nu, asi jako na?e sta?i?ká Akademie.Pan Smrek se zbyte?ně zlobí jen na Miatu?ku. V?iml jsem si, ?e F. X. Salda psal o jeho poesii velmi podobně jako p. Matu?ka. I ten po cintoríne ako somár? Také p. Ga?par se zbyte?ně jen na jednoho zlobí. Musil by se zlobit na nás na v?echny. Pan Matu?ka, pravda, s velk?m nesouhlasem a o?klíbáním citoval v ?P?ítomnosti“ na p?. dvě věty z novely Ga?parovy:?Já pritisol som líc o ply?ové kvety ottomány, extázně roztú?en?, a poz?el som na ňu.“?Potrebujem ?a“, praví v té novele mu? k ?eně, ,,k dy- namizovaniu mojich v?bu?n?ch sil a snov.“Nu?e, dobrovolně se p?ihla?ujeme o titul trouba. Nebo? to se nelíbí nejen p. Matu?kovi, n?br? nám v?em. A komu se to nelíbí, má podle na?eho mínění zdrav? cit pro literaturu. A nemá to v?bec co dělat se Slovenskem, proto?e tyto věty by byly fale?né a ?patné i v portugal?tině. Pan Matu?ka se o?klíbal spravedlivě.A vlastně to zase p?ece nemá co dělat se Slovenskem. V podstatě si sloven?tí spisovatelé p?ejí kritiky domácké a shovívavé a lamentují, kdy? se jim jí nemá dostati. To je obvykl? zjev v ka?dé literatu?e, která je poněkud pozadu a která ztoto?ňuje spisování a práci pro národ a vě?í, ?e ka?d?, kdo v jazyku svého národa něco napsal, a? u? to napsal jak napsal, zasluhuje národní ochrany a pochvaly, poněvad? to u?inil pro vlast. Také u nás p?ed několika desítiletími ?ádali si ?e?tí spisovatelé shovívavosti. Slovenská literatura je psychologicky asi v tom stavu, v jakém byla ?eská, kdy? ji p?ed ?ty?iceti lety J. S. Machar rozbou?il svou ostrou kritikou Hálka.My ?e?i máme ji? právo na kritickou svobodu vybojováno. Vás, Slováky, kte?í jste — ra?te odpustit — v literatu?e poněkud pozadú, to teprve ?eká. Také vy projdete takov?mi boji, jako byly na?e boje o Hálka a o Vrchlického. To se nedá odvrátit. ?ím vyspělej?í bude slovenská literatura, tím p?ísněj?í kritikové se také budou vyskytovat. To jde ruku v ruce. V tom smyslu je p. Matu?ka, kter? se ne bez u?itku u?il na kriticích ?esk?ch, p?edzvěstí budoucnosti a — odmyslíme-li si dosti p?irozené stanovisko potrefen?ch — měl by b?ti spí?e p?ivítán ne? za?ehnáván. V?e, co se te? o něm pí?e, známe, nebot toté? se psalo o ?eské kritické generaci let devadesát?ch, kdy? tak bezohledně vtrhla do na?eho literárního ?ivota. Praví se na p?. s pohrdáním o p. Matu?kovi, ?e je neznám?. Ale, pánové, je?tě nikdo se znám? nenarodil a známí rostou v?dy z neznám?ch. Neznám osobně p. Matu?ku, nevím, ?ím se snad m??e zahubit, ale jestli?e^p?jde svou cestou, tedy, a? nerad prorokuji, pravím: nemylte se, tady roste slovensk? kritik!A jestli?e ne on, tedy někdo jin?. To není problém jednoho Matu?ky, to je problém celé mladé slovenské generace, která se u?ila nebo bude u?it u ?esk?ch kritik?. Její p?íchod není mo?no odvrátit. Páni sloven?tí spisovatelé, ne?eká vás nic lep?ího, ne? ?e také vy budete p?ísně posuzováni.Ostatně se pravda nedá úplně potla?it. Sám pan Smrek napsal:?Miestami sa do nich (do ?lánk? Matuákov?ch) zatúla i lep?ie zrno .. . K voli niektorému tomu zrnku usilujme sa p?ipustit, ?e by v jednech-druh?ch slovensk?ch novinách mohly ma? svoje miesto.“Je-li tomu tak, pro? se v těch jednech-druh?ch slovensk?ch novinách nevyskytly a pro? byly vráceny? Proto, ?e v slovensk?ch novinách platí potlapkávání jako svrchovan? zákon? A jestli?e ?P?ítomnost“ udělala to, co i podle úsudku p. Smreka měly snad udělat slovenské noviny, ale neudělaly, pro? si za to na ni stě?ovat ?F. Peroutka.poznámkyDodate?né poznámky o ústavě a o změně v ú?aděp?edsedy vládyV ka?dém státě, kter? má psanou ústavu, m??eme rozeznávati znění této ústavy a skute?n? stav státního z?ízeni, jak jej vytvo?il politick? v?voj a tradice. Obě státní z?ízení — podle psané ústavy a podle skute?ného stavu — se ?asto dosti li?í. V na?em státě do?lo v tomto směru k rozporu snad vět?ímu ne? kde jinde. Nejde tu — na ?těstí — ani tak o rozpor mezi politickou praxí a slovy ústavy (nehledíme-li na praxi volebního soudu v otázce zbavování mandát? a na zmocňovací zákony), n?br? o rozpor mezi politick?mi zásadami, ovládajícími ná? ústavní ?ivot, a těmi, které měli na mysli auto?i ústavy a které by musil míti na mysli ka?d?, kdo by na?i ústavní listinu jen ?etl.Na?e ústava je vybudována na zásadě rozdělení moci ve státě na několik ústavních orgán?, které spolupracují, ale i vzájemně se kontrolují a vyva?ují: president republiky, vláda, poslanecká sněmovna, senát. Na?e ústavní praxe je naproti tomu vybudována na zásadě rozdělení moci ve státě na několik politick?ch stran (koali?ních), které spolupracují, vzájemně se dělíce o moc ve státě. Formou této spolupráce jest dohoda, kompromis a vzájemná kompensace. Nejd?le?itěj?í p?i tomto re?imu je ta okolnost, ?e ustanovování osob na funkce ústavní jest v rukou v?konn?ch v?bor? stran. Strany si takto rozdělily v?echny ústavní orgány, ale i zna?nou ?ást ve?ejné administrativy a ve?ejného hospodá?ství. Naprostá kázeň straníka — af jakkoliv ve z?ízení státním exponovaného — v??i straně doplňuje obraz na?í ústavní praxe. Ve v?ech ústavních, správních i hospodá?sk?ch institucích, obsazovan?ch politicky, má ka?dá ze stran, které utvo?ily vládní vět?inu, ur?it? podíl na moci, s ostatními stranami dohodnut?, a to tak, ?e ur?ité funkce v nich jsou obsazovány jejími p?íslu?níky. Těmito sv?mi delegáty strana volně disponuje, t. j. dosazuje, p?ekládá a odvolává je. Osobní změny tohoto druhu jsou prováděny tak, ?e státní orgán zákonem povolan? ozna?ené osoby volí nebo jmenuje, po p?ípadě tak, ?e ony samy na své dosavadní funkce resignují, to v?ak je jen forma; obsahem tu jest: v?le v?konn?ch orgán? politick?ch stran.To v?e je ostatně známé a témě? p?irozené ve státě s na?ím politick?m v?vojem. Bylo by nerealistické protestovali proti tomuto stavu, na něm? za dan?ch politick?ch a ústavních poměr? nelze ni?eho měniti. Co v?ak je mo?no a nutno je?tě i dnes ?ádati, jest, aby se tato praxe vlády stran nad osobami ne?í?ila a? do nejvy??ích funkci státních. P?ijímáme u? docela klidně, kdy? strany dosazují osoby do sv?ch posic v zemsk? r h bankách, sociálních poji??ovnách, ale je?tě jsme si nenavykli stejně p?ijímati, ?teme-li zprávu, která v nás vyvolá p?edstavu o podobném postupu p?i obsazení funkce ministerského p?edsedy.??ad ministerského p?edsedy je beze sporu funkcí pro ?ízeni státu nejv?znamněj?í. Ministersk? p?edseda jest nejen ?éfem v?konné moci, t. j. hlavou celého ohromného aparátu státního, ?ízeného z jediného úst?edí. On odpovídá té? za v?echny akty a projevy presidenta republiky a je p?edsedou vlády, od ní? vycházejí p?evá?nou vět?inou návrhy zákon? a jí? u nás v sou?asné době postoupil parlament zna?nou ?ást svojí zákonodárné moci. P?edseda vlády representuje jednotu v?ech státních po?in? a autoritu státní moci. Lze-li o někom i v parlamentní demokracii ?íci, ?e ?ídí stát a jeho osudy, pak je to ministersk? p?edseda. M??e-li někdo vtisknouti ?ízení státních věcí v ur?itém období sv?j osobit? charakter, pak je to ministersk? p?edseda. Ob?anu je zcela jasně, ?e mu?, zastávající tento vysok? ú?ad, se opírá o svoji politickou stranu a ?e jej tato strana podporuje. Ob?anu byla by zcela p?irozená i p?edstava, ?e tento mu? svoji politickou stranu ovládá. Ale krajně obtí?nou a nep?ijatelnou je mu p?edstava, ?e p?edseda vlády podléhá kázni a disposicím své strany. U? v zájmu státo- ob?anské v?chovy a autority státu neměl by vzniknouti ani stín takové p?edstavy.P?edseda vlády odchází ze svého ú?adu bu? z d?vod? politick?ch nebo osobních. Odchází-li z d?vod? osobních (nemoc, odchod z politického ?ivota a pod.), odchází sám. Zádá-li v?ak o propu?tění z d?vod? politick?ch, není to u? jen věc jeho osoby. Tradice parlamentních stát?, ale i správné pojetí funkc- ministerského p?edsedy ?ádá, aby s ním solidárně podala demisi celá vláda, i kdyby pak po p?ípadě v?ichni dosavadní minist?i byli znovu jmenováni. Nebo? odcházející ministersk? p?edseda to byl, kdo svého ?asu navrhl presidentu republiky osoby sv?ch spolupracovník? ve vládě. A jak?koliv politick? konflikt nebo jiná p?eká?ka, která brání p?edsedovi vlády setrvati v ú?adě, t?ká se patrně celé vlád'Uznáváme, ?e ná? stát právě v dne?ní chvíli nem??e pot?e- bovati politick?ch spor? a vládních krisi a jsme povdě?ni za to, ?e v?echny sporné otázky se nyní ?e?í dohodou a rychle uvnit? stran a mezi stranami. P?ece v?ak se nezdá, ?e by zp?sob, jak nedávno byla provedena změna na k?esle p?edsedy vlády, byl ??astn?. P?ipus?me t?ebas, ?e jen re?ie této změny resp. zp?sob, jak tato změna byla oznámena ve?ejnosti, nebyly vhodné. Ale p?i této p?íle?itosti, která by mohla zavěsti tradici, budi? ?e?eno také: Stranictví musí se zastaviti alespoň u nejvy??ích funkcí státních. Obsazení těchto funkcí a změna v nich je věcí celého státu, nejen jedné strany. Osoby, zastávající tyto funkce, musí za v?ech okolností pat?iti celému státu a v?emu ob?anstvu, má-li b?ti zachována jednota státu.Máme naději, ?e silná osobnost nového p?edsedy vlády dovede prosaditi toto pojetí funkce ?éfa státní exekutivy.Dr. Zdeněk Neubauer. Budi? ohlá?en plán ve?ejn?ch pracíZakrátko bude schválen rozpo?et a tím i dána směrnic, ve?ejnému hospoda?ení v p?í?tím roce. V rozpo?tové osnově se pamatuje nemal?mi ?ástkami na ve?ejné investice, ? tim. co nebylo provedeno a vy?erpáno letos, to ?iní několik miliard. za ně? p?ece u? lze něco po?ídit. A skute?ně se po?ídilo a po?izuje, jen?e ve?ejnost o tom není dost zpravena. Mimo to není ve?ejná investi?ní ?innost dost plánovitá. Bělá se více méně náhodně to, co je právě p?ipraveno, protahuje se zadávací ?ízení, na některé kraje se dostane víc a na některé zase málo a podobně. P?i tom má ve?ejnost dojem, ?e se vlastně nic neděje, a proto, ?e se jí o tom, co se udělalo nebo dělá, nepodávají p?ístupné zprávy. Nepodceňujme psychologick? v?znam takov?ch informací. Vidíme na diktaturách, jak dovedou propaga?ně vyu?ít v?eho, co podnikají. Vnukají tak ve?ejnosti dojem, ?e se ve v?ech oborech státní správy postupuje plánovitě od etapy k etapě, ?e je v?ude pokrok, ?e se pracuje soustavně a nikoli náhodně, ?e má vláda cíl, ?e ví, co chce a jak to chce.Tento psychologick? ú?inek je v?ak mo?no si po?idit i bez diktatury. Sta?í na to, aby ta rozpo?tová ?ástka, která je pre-minována na ve?ejné práce, byla u? nyní rozvr?ena, aby se ? pomocí ministerstev a pod?ízen?ch i samosprávn?ch ú?ad? p: ?ídil jak?si soupis toho, co je p?ipraveno do té míry, aby mohlo b?t nap?esrok zapo?ato nebo provedeno. Tento soupis nech? se pak oznámí ve?ejnosti jako vládní plán na p?í?tí rok. A af se ob?as oznamuje, jak daleko ohlá?ené práce pokro?ily, kolik se na nich zaměstnalo lidí, jaké ?ástky peně?ní byly vynalo?eny atd. Kdyby se mimo to vybudovala — ale to snad n? ani nesmíme ?ádat — sou?innost s obrázkov?m a filmov?m zpravodajstvím, kdyby se lidem také názorně ukázalo, co se kde dělá, byla by to pěkná propaganda pro vládu a zna?n? zisk pro ni ve ve?ejném mínění. A byl by to také jak?si závazek p?ed ve?ejností a podnět k tomu, aby se d?le?ité práce nezdr?ovaly byrokratick?mi formalitami. Toho v?eho lze dosáhnout velmi snadno. Sta?í prostě soust?edit tyto věcí anebo aspoň vědomost o nich na jednom místě. Po?átek byl u? u?iněn ustavením investi?ní komise ministerské. Nech? tato komise p?ibere ke sv?m starostem je?tě pé?i o publicitu a prospěje sobě, vládě i státu.-Z. S.Spory v lidové straněV lidové straně zápasí několik politick?ch směr? a názor?. Lidová strana nevydělala na tom, ?e b?valého fa?istického direktora Scheinosta p?evedla do ?Lidov?ch List?“. V lidové straně po?al posl. Sta?ek hlásati ideologii stavovského ?ádu, ale ukazuje se, ?e se ve straně nepoda?ilo posaditi jeden stav vedle druhého tak, aby ve?ker? ?as tyto stavy trávily uji??ováním o vzájemné lásce a solidaritě. Jest náhodou, ?e jest to právě dělnické k?idlo strany, které je p?edmětem nelásky zemského vedení v ?echách? Lidová strana v poslední době v někter?ch bodech se se?la se socialistick?mi stranami. Zdá se, ?e jsou lidé, kter?m je to velmi nep?íjemné.Spory jsou komplikovány i tím, ?e tu jde o poměr hnutí na Moravě a hnutí v ?echách. Lidová strana toti? nemá jednotné strany v celé republice a ?echy jdou jinak, ne? jde lidovecká Morava. Spory o to, kdo bude vítězem, jsou komplikovány tím, ?e vítěze a? ji? je to ten nebo onen ■— ?eká velmi nep?íjemná práce: uvésti do rovnováhy finance lidové strany. Jsou tu lidé, kte?í by nebyli neochotni p?i?initi se o finan?ní rovnováhu. Ve správě tiskov?ch podnik? lidové strany sedí mu?, kter? má dobré styky s pr?myslníky. Pr?mysl poznal, ?e ?národní sjednocení“ nemá pro pr?mysl velk? v?znam, a proto hledá strany, které by byly ochotny se tro?i?ku exponovat za zájmy pr?myslu. Pr?mysl by byl ochoten i k ur?it?m finan?ním obětem; ale snad by mu nebyla po chuti strana, která by se exponovala pro dělnické zájmy. Spory v lidové straně ukazují, jak malou politickou roli u nás hraje skute?n? katolicismus. V ?ele katolick?ch stran a v ?ele jednotliv?ch frakcí stojí katoli?tí kně?í; a p?ece: sotva kde jest tak málo skute?né jednoty, jako mezi katolick?mi stranami a i — jak ukazuje p?ípad lidové strany — uvnit? jich.V. G.politika Emil Sobota:Jsme stále je?tě demokraty?11.V?kon ve?ejné moci.TT" dy? jsme na ja?e t. r. na tomto místě hodnotili patnácti- let? v?voj na?í ústavy, ?ekli jsme si, ?e jedním z nej- xarakteristi?těj?ích rys? jeho jest, kterak — z?ejmě proti intencím ústavodárc? — na?e ústavní praxe opustila prin-:-:p brzd a protivah, princip dělen?ch navzájem nezá- visl?ch mocí ve státě. Tím sledovalo jen směr, kter?m se ubírá organisace státní moci ve v?ech moderních státech. Zákonodárství a v?konná moc neb?vají dnes ji? dvě navzájem konkurující a na sebe so?ící v?le, n?br? jsou to jen dvě ruce p?i tomté? díle, vedené jedinou v?lí. Ba, p?iznejme si, ?e i t?etí odvětví státní moci, soudnictví, b?vá dnes postihováno mnoh?mi újmami ve své nezávislosti. I kdy? nemáme na mysli onen naprost? bankrot, jeho? se zásada soudcovské nezávislosti do?ila v diktaturách a o něm? doufáme, ?e není hrobem, z něho? by nebylo zmrtv?chvstání; i ve státech demokratick?ch není u? té víry v její absolutnost, jako b?vala kdysi. Tam, kde soudní moc má právo zneuznávat zákony pro jejich ne- ústavnost — jako na p?. ve Spojen?ch státech severoamerick?ch, kde zákonodárství NIRA padlo za obě? této pravomoci nejvy??ího soudu — pom??lí se ?ím dále tím opravdověji na zru?ení tohoto jejího privilegia. Ale i tam, kde toho není, kde postavení soudcovské moci je o stupeň méně silné, kde soudy musejí sice poslouchat zákon? ?ádně usnesen?ch a vyhlá?en?ch, a? o jejich ústavnosti soudí jakkoliv, kde v?ak jim p?íslu?í nedbati na?ízení v?konné moci, shledají-li, ?e se nesrovnávají se zákony; i tam jde v?voj proti této jejich posici. Nebo? ve stejné mí?e, v jaké se v moderních demokraciích ujímá zvyklost, aby moc zákonodárná svou pravomoc tvo?iti zákony p?ená?ela na moc v?konnou, na vládu, aby vláda vydávala na?ízeni s mocí zákona, na?ízení, která mohou i měniti d?ívěj?í zákony; ve stejné mí?e musí soudní moc kapitulovati se svojí nezávislostí p?ed takov?mi na?ízeními tak, jako by to zákony vskutku byly.Posléze také zjev, ?e se v r?zn?ch zemích p?i vět?ích politick?ch p?esunech uvolňuje zásadní nep?esaditelnost a nesesaditelnost soudc? — tato tradi?ní základní záruka jejich samostatnosti — nasvěd?uje krisi zásady nezávislosti.Princip dělení moci byl tedy u nás — podobně jako v jin?ch novodob?ch lidov?ch státech — vyst?ídán principem jednoty státní v?le, v?le vyvěrající z ve?ejného míněni, formované politick?mi stranami a prost?edkované do v?ech orgán? státní moci bu? p?ímo (parlament), bu? nep?ímo (president republiky, vláda). Soudní moc byla tohoto sjednocovacího procesu — a? na shora zmíněné v?jimky — celkem u?et?ena. Ale zákonodárství posledních let zasáhlo i zde velmi citelně a u?inilo k dovr?ení tohoto v?voje rozhodn? krok tím, ?e i u nás bylo v?konné moci, vládě, dáno ?iroké zmocnění k vydávání na?ízeni s mocí zákona.A? do r. 1933 na?e zákonodárná praxe dr?ela se více méně zásady, ?e na?izovací moc má se dr?eti v mezích, které jí zákonodárn? parlament v jednotliv?ch zákonech velmi úzce a p?ísně vytkl. Na?e zákony b?valy obsahově velmi bohaté, propracované a podrobné, a na?izovací moci v?konné ponechávaly jen úpravu podrobností. Teprve zákonem z r. 1933 o mimo?ádné moci na?izovací byla vláda zmocněna, aby po dobu mimo?ádn?ch poměr? hospodá?sk?ch, domácích i zahrani?ních, upravila celní sazebník a — pokud k tomu není zapot?ebí zvlá?tního zákona podle p?edpis? ústavní listiny, nebo pokud se nejedná o zákonnou úpravu ?eskoslovenské měny — ?inila opat?ení pro p?imě?enou úpravu cen a v?robních a odbytov?ch poměr? v pr?myslu, ?ivnostech a zemědělství, jako? i pro zachování rovnováhy v hospodá?ství státním, státních nebo státem spravovan?ch podnik?, ústav?, fond? nebo za?ízení, a rovně? i ústav?, fond? nebo za?ízení, je? z moci zákonné vybírají p?íspěvky, poplatky nebo dávky. Zmocnění toto bylo terminováno na 4 měsíce. Jako záruka ústavnosti těchto na?ízení bylo stanoveno dále, ?e je spolupodepisuje president republiky a ?e je vláda p?edkládá do 14 dn? od vyhlá?ení oběma sněmovnám Národního shromá?dění, je? jim mohou kvalifikovanou vět?inou odep?íti souhlas, ?ím? na?ízení tato pozb?vají platnosti.Kdy? krátce stanovená lh?ta, na ni? byl ?e?en? zákon terminován (t. j. do 15. listopadu 1933) pro?la, bylo zmocnění opětovně prodlou?eno. Nejprve do 30. ?ervna 1934 — p?i které?to p?íle?itosti bylo ustanoveno, ?e ku provedení na?ízení vydávan?ch na základě zmocnění a v jejich mezích lze vydávati vládní na?ízení, jimi? se upravují bli??í podrobnosti. Tím byla i technicky p?iblí?ena mimo?ádná na?ízení zákon?m. Dal?ím zákonem prodlou?eno zmocnění na cel? dal?í rok (do 30. ?ervna 1935). Ale meze jeho byly roz?í?eny i obsahově.Kromě opat?ení k zákonné úpravě měny a k ukládání ?i zvy?ování daní, je? jsou opětně v?slovně vyňata z mimo?ádné na?izovací moci, m??e odtud v?konná moc zcelaP?fíGMnnOStLy_í ravovati ve?keren hospodá?sk? ?ivot. V?slovně bylo zmocnění roz?í?eno i na ?ú?elnou nebo úspornou úpravu e?ejné správy“. Ale největ?ího roz?í?ení dostalo se mi- ■ : ?á iné na?izovací moci tím, ?e byla v?slovně zru?ena : Lsada, ?e opat?ení, k nim? bylo zapot?ebí podle p?edpisu ústavní listiny zvlá?tního zákona, byla vyňata z oblasti mimo?ádné na?izovací moci. Mimo?ádná na?ízení lze na- iále vydávati i tehdy, kdy? by jinak bylo t?eba zákona. Jeliko? zákon o mimo?ádné moci na?izovací nemá nále?itostí zákona ústavního, bylo p?i jeho projednávání proneseno mnoho kritick?ch slov o ústavnosti této jeho klausule.Kone?ně roku 1935 prodlou?eno zmocnění zase o rok, do 30. ?ervna 1936. A zmocnění se v?slovně roz?í?ilo opět o dal?í obsahov? ?lánek, o nov? p?edmět, toti? na opat?ení pro organisaci policejní správy a slu?by.Takov? je dosavadní v?voj mimo?ádné na?izovací moci vládni. Jak jí vláda a? dosud prakticky pou?ila? Vytla?ila v zákonodárství parlamentu? Anebo mu ponechala vedle sebe nadále voln? v?voj?Opat?ení podle zmocňovacích zákon? bylo dosud 128.Srovnáme-li zákonodárství parlamentu z doby p?ed zavedením mimo?ádné na?izovací moci s tím, jak se parlament zákonodárně tu?il po té, musíme p?iznati, ?e mimo?ádná na?izovací moc parlament nezbavila jeho funkce zcela. Tak na p?. v r. 1932 bylo vydáno 44 zákon?, v roce 1933 (p?ed zmocňovacím na?ízením) 15, poté 28, celkem tedy v r. 1933 43. V r. 1934 celkem 45. Ov?em, ?e v d?sledku hospodá?ské krise — kdyby nebyla b?vala mimo?ádná na?izovací moc zavedena — parlament, aby se vyrovnal s pot?ebou doby a s poměry, zejména hospodá?sk?mi, je? se neustále komplikovaly, byl by b?val patrně musil vyvinout ?innost mnohem ?ilej?í, ne?li v dobách p?edkrisov?ch. Le? o to právě jde, ?e parlament sám se pro toto mo?né, rychlé a pohotové nouzové zákonodárství pokládal za sbor jaksi tě?kopádn? nejen technicky, ale i politicky. Nebo? — na to nezapomínejme — jedním z hlavních motiv? zavedení této instituce u nás i v jin?ch parlamentních demokraciích jest jednak, ?e zákonodárcové neradi pracují rychle, ?e pokládají za sebe ned?stojné p?ed tvá?í ve?ejnosti osnovy kvapně promrskávati, co? by v takové době, jako je dne?ní, bylo zapot?ebí; jednak ?e také nemají dosti odvahy k zjevné odpovědnosti za v?ecky ty ?asto nepopulární věci, které mimo?ádná na?izovací moc ob?an?m p?iná?í. Je to — pravda — jen hra na schovávanou: nebo? konec konc? — jsou za tato opat?ení odpovědni zase ti zákonodárci, kte?í vládě zmocnění dali, a kte?í taková nepopulární opat?ení ani dodate?ně neodvolali; a jsou odpovědny zase tyté? strany, které mají své exponenty stejně ve vládě, je? na?ízení vydala, jako v parlamentní vět?ině, která by zákony usnesla.Máme-li tedy ?íci závěre?né slovo k této úvaze o mimo?ádné na?izovací moci s hlediska otázky: jsme-li dosud demokraté, budi? ?e?eno otev?eně: ?e otcové na?í ústavy si zcela ur?itě nep?edstavovali provedení p?edpis? ústavní listiny o zákonodárné a na?izovací moci takto. Ale to ov?em je?tě nic neznamená pro na?i úvahu. Nebo? jejich p?edstava o této věci nemusila b?ti je?tě podstatn?m rysem jejich celkového pojetí demokracie a ostatně ani jejich celkové pojetí demokracie nemusilo b?ti jedině mo?né, jedině správné a pro budoucí dobu, jejího? rázu netu?ili, jedině zavazující, zejména pokud ho nevyjád?ili p?esn?m a jednozna?n?m slovem v ústavě samotné. Ale my zde nehledáme odpově? ani na otázku, zda mimo?ádná na?izovací moc, jak ji dnes u nás máme, je ve shodě se slovn?m zněním a s nepochybn?m smyslem ústavy. Jak mnozí mají za to, ono ustanovení zmocňovacího zákona, kter?m se vláda zmocňuje vydávati na?ízení i o oněch věcech, o kter?ch ústava sama ukládá, aby byly upravovány zákonem, jsou s ústavou na ?tíru. Le? o to nám tu nejde; nám se jedná o to, je-li nezbytno zavrhnouti je ze zásadního hlediska demokracie. Jsou-li vylo?eně nedemokratická. Tak nedemokratická, ?e — kdy? jsme k nim vzali úto?i?tě — p?estali jsme b?ti demokraty.Jest tomu tak? Nikoli. Pokud ten, kdo je takto zmo? něn k mimo?ádn?m opat?ením, z?stává prakticky vykonatelně odpověden; pokud m??e b?ti odstraněn a vyst?ídán; pokud nem??e zabrániti, aby se ve?ejné míněn-' proti němu vytvo?ilo a zorganisovalo, potud na?e demokracie i se zmocňovacími na?ízeními z?stává skute?nou demokracií.Odpovědnost vládnoucích.Jistě není bez logické souvislosti, ?e v době, kdy se posice v?konn?ch orgán?, zvlá?tě vlády, tak velice roz?í?ila, zákonodárci pova?ovali za pot?ebné roz?í?it také jejich zv??enou odpovědnost. ?ekněme si hned: jde o odpovědnost zv??enou jen symbolicky. Odpovědnost skute?ná, vykonatelná, jest dána p?edpisy volebními, terminovan?m trváním v?ech politick?ch funkcí a podmínkou politické d?věry a kooperace v?ech orgán? státní moct Ale k těmto zárukám p?idalo zákonodárství posledních let je?tě záruku dal?í: trestní odpovědnost presidenta republiky a ?len? vlády p?ed sněmovnami Národního shromá?děni V zásadě i tento druh odpovědnosti p?edepsala u? ústavm listina, ale ulo?ila zákonodárci, aby o ní vydal podrobn? zákon. Zákonodárce tento sv?j úkol splnil teprve v roce 1934.President republiky m??e b?ti v Národním shromá?dění stíhán jen pro velezradu, které se dopustil v ú?adě, a trestem proti němu m??e b?ti jen ztráta ú?adu president- ského a zp?sobilosti znovu ho nab?ti. ?lenové vlády mohou b?ti takto stíháni, poru?í-li úmyslně nebo z hrubé nedbalosti v oboru své ú?ední p?sobnosti ústavní nebo jiné zákony. Jestli?e tento jejich skutek vedle toho zakládá i trestní ?in podle obecn?ch trestních p?edpis?, mohou b?ti ?lenové vlády ov?em stíháni i obecn?mi trestními soudy. To neplatí o presidentu republiky.Zákon z r. 1934 upravuje podrobně celé ?ízení. Návrh na ob?alobu v poslanecké sněmovně musí b?ti podepsán aspoň 120 poslanci a obsahovati p?esné vyzna?ení skutku. O návrhu podá poslanecké sněmovně zprávu zvlá?tní sněmovní v?bor; o zprávě hlasuje se lístky a vět?ina pot?ebná k tomu, aby obviněn? byl dán v ob?alobu, byla ur?ena dvěma t?etinami p?ítomn?ch za dvout?etinové presence. Usnese-li se poslanecká sněmovna na ob?alobě, vypracuje ?alobní v?bor ob?alovací spis, kter? p?edseda poslanecké sněmovny za?le do 3 dn? p?edsedovi senátu a p?edsedovi vlády v opisu. Soudní v?bor senátu v d?věrném jednání má p?ipraviti hlavní p?elí?ení p?ed senátním plenem. Hlavní p?elí?ení je ve?ejné a ústní, senát m??e se v?ak usnésti k od?vodněnému návrhu svého soudního v?boru na vylou?ení ve?ejnosti. O pr?vodním ?ízení platí obdobné ustanovení soudního trestního ?ádu. Po skon?ení ?ízen: soudní v?bor senátu se nejprve usnese na otázce ohledně viny ob?alovaného, a byla-li by tato otázka zodpověděna kladně, teprve v?bor navrhne trest a plenum o něm rozhoduje.Zku?enosti z jin?ch demokracií, kde mají podobné p?edpisy, nám dosvěd?ují, ?e tato instituce trestního stíhání státních ?initel? sněmovnami z?stává nepraktickou. Je p?íli? tě?kopádná, vede k p?íli?né mobilisaci ve?ejnosti, zatím co pro odstranění vinníka jsou po ruce v ka?dé ?ádné demokracii prost?edky mnohem rychlej?í a méně hlu?né. Ne?ekejme tedy od tohoto zákona ?ádn? praktick? efekt. Ale zdá se p?ece, ?e tím byla proklamována velmi d?razně zásada, ?e se zvět?enou pravomocí presidenta a vlády má jiti ruku v ruce zv??en? jejich smysl pro odpovědnost. Proto bylo spravedlivé zmíniti se i o tomto zákoně, jednáme-li o tom, jakou proměnou prochází na?e demokracie v posledních letech.Do kdy nep?estaneme b?ti demokraty?Kdy? jsme si vylo?ili, jak? je obsah politického zákonodárství posledních let, kdy? jsme p?iznali, ?e jeho ráz se vyzna?uje nepopěrn?m odstupem od principu politické svobody, a kdy? jsme si ?ekli, ?e p?es to nemusíme v těchto vdan?ch p?edpisech spat?ovat h?eby do rakve lidovlády, ?e jsme pro ně nep?estali je?tě b?t demokraty a na?e republika demokracií, zb?vá je?tě, abychom podali jak?si závěr, z něho? by bylo patrno (pokud to v?bec lze vymeziti), kam a? si m??e demokracie dovolit jít v p?ehodnocování oněch t?í základních sv?ch hodnot: rovnosti, bratrství a svobody, aby nep?estala b?t sama sebou.D?íve, ne?li se pokusíme o odpově?, uvědomme si p?edev?ím, ?e opat?ení omezující svobody politické p?icházejí ruku v ruce s omezeními svobod hospodá?sk?ch. Zdá se sice, jakoby ona p?icházela o nějak? krok za těmito. Ale to je jen asi tak, jako kdy? někdo, chystaje se utrhnout jablko se stromu, dotkl se ho zprvu jen kone?ky prst?, na?e? si podstaví stoli?ku pod nohy, aby na jablko lépe dosáhl. Moderní demokracie, p?icházejíce k tomu, aby se zmocnily té ?i oné hospodá?ské oblasti, v ní? dosud panoval jen zákon svobodné prérie, a aby v ní zavedly tu??í re?im ve?ejné reglementace, pokou?í se to pod z?ejm?m vlivem liberálních tradic provésti bez poru?ení svobody politické. Pak je v?ak zku?enost pou?í, ?e to nep?jde bez zásahu i do ní. Odhodlává jí se k němu tedy jaksi dodate?ně, ale p?ece jen v bezprost?ední souvislosti s opat?ením hospodá?sk?m. Ostatně je rozumné a správné, postu- pují-li touto metodou zku?eností a nejdou-li dále, ne?li je zku?enost pou?ila, ?e je to nutné. Tato ?konservativnost v liberalismu“, není-li zatvrzelá a ztrnulá, není k zahození.Bertrand Russel napsal v jedné svojí duchaplné essayi, ?e ve světě duchovém pot?ebujeme individualismu a svobody, a ve světě materiálním a hospodá?ském ?e má svoje místo socialismus.Zku?enosti nás u?í, ?e takov? dualismus: naprostá duchová a politická svoboda a hospodá?ská nesvoboda, není prakticky uskute?niteln?. Uskute?niteln? by snad byl teprve tehdy, a? by se ur?ité zásady hospodá?ského uspo?ádání tak v?ily, a? by ur?ité meze hospodá?ské svobody byly tak v?eobecně pokládány za nutné a samoz?ejmé, ?e by nebyly pova?ovány v?bec za omezení, za nesvobodu; a? by se svoboda duchová a politická chápala jen pod jejich zorn?m úhlem. V nejsvobodněj?ím liberálním státě nepokládal nikdy nikdo za nesvobodu, ?e se nesmí zabíjet a krást cizí majetek a ?e se nesmí vra?da a kráde? propagovat a pro ni tiskem a ve shromá?děních nabádat. Kdyby se v?ilo na p?. p?esvěd?ení, ?e spálit zásoby obilí neprodejného jen z d?vod? cenov?ch, zatím co jsou je?tě lidé, kte?í nemají co jisti, je něco podobného jako oby?ejné ?há?ství; ?e majitel, kter? si bé?e z pr?myslového podniku pro sebe d?chod vět?í, ne?li tento podnik unese, páchá ?in zcela podobn? sabotá?i nebo kráde?i; zkrátka: v?ije-li se ur?it? standard sociálních závazk? do té míry, ?e se stane sou?ástí obecné morálky, pak — pravda — nebude tě?ce poci?ováno omezení hospodá?ské svobody, které z něho vychází a pak také nebude zapot?ebí mimo?ádn?ch opat?ení proti tisku jen proto, aby se nehlásaly hospodá?ské zásady, které se tomuto standardu p?í?í.Ale dnes nejsme je?tě tak daleko, abychom v?eobecně vyznávali takov? ?i onak? standard sociálních povinností. Dnes je?tě mnozí demokraté nepostihli, ?e v?voj lidovlády jde za p?esunutím jejích t?í základních ideál? a ?e rovnost a bratrství dostalo se p?ed svobodu. Nato? aby nám bylo jasno, ?i — dokonce — aby vět?ina nás byla zajedno v tom, do jaké míry chceme tyto ideály ve své době a ve sv?ch poměrech uskute?nit. Jin?mi slovy: jak? plán tane nám na mysli. A právě proto, ?e v těchto věcech jsme tak velice nejednotní, právě proto sná?íme v tomto p?echodném ?ase tak tě?ko ona omezení hospodá?ské svobody, která doba p?iná?í. Nebof jestli?e jedni z nás plánují budoucí v?voj tak, ?e na p?. je jim nezbytnou nále?itostí omezení pracovní doby, plán druh?ch staví do pop?edí zemědělské monopoly. A jestli?e plán prv?ch ?i druh?ch vyvolává reakci protidemokratického fa?ismu, která zase má v zápětí obranu demokracie ur?it?mi újmami svobody politické — jak jsme viděli, tu se p?i té rozt?í?těnosti názor? v kruzích samotn?ch demokrat? p?irozeně neustále vyno?uje obava prv?ch p?ed druh?mi, aby oněch politick?ch omezení nezneu?il demokrat proti demokratu.Podobně jako ona ?konservativnost v liberalismu“, o ní? jsme se zmínili naho?e, také tato obava z?ásti zaru?uje, ?e moderní demokracie v zatla?ování svobody nep?jde tempem p?íli? kvapn?m. Proto ani tato vzájemná ?árlivost demokrat? není nic tak ?patného. Slou?í i dobré věci. ?iní nás opatrn?mi. Zp?sobuje, ?e mě?íme dvakráte, t?ikráte, ne?li ?ízneme. Cel? svět, hledaje cesty k novému ?ádu, experimentuje. Diktatury jsou nebezpe?né a zavr?i- telné hlavně proto, ?e národové, kte?í se jim oddali, a jejich v?dcové vzali na sebe vět?í risiko takov?ch experiment?, ne?li kolik je zdrávo. Diktatura potla?iv?í politickou svobodu zbavila se v?hody stálého sebezpy tování; ztí?ila si, aby ?ivot korigoval její experimentování d?íve, ne?li zaběhne p?íli? daleko, odkud není zdravého návratu.V egalitární demokracii politická svoboda nemá sice v?znam prvního a vedoucího motivu, ale z?stává jí stále je?tě úkol nezbytného korektivu. Pokud nezbavíme svoje z?ízení politick?ch svobod v tomto mě?ítku, potud o sobě budeme moci v?dycky s dobr?m svědomím tvrditi, ?e jsme stále je?tě demokraté.národní hospodá?Dr. Karel K?í?:Jak to jednotkové obchody dělají(Druh? ?lánek ze serie o jednotkov?ch domech.)Mu?, kter? umís?uje obchody.XTe Spojen?ch státech ?ije Mr. Charles Nichols, ’ kter? má podivnou ?ivnost, u nás neznámou. P?i nepatrné iniciativnosti maloobchodník? v Evropě by se neu?ivil pravděpodobně v ?ádném evropském státě, av?ak v americké Unii si vydělal ji? miliony. Pan Charles Nichols toti? ?umis?uje“ obchody. Umístil ji? na pět tisíc obchod?. Pan Nichols toti? zjistil, ?e jsou ulice, kter?mi chodí hlavně ?eny, a jiné ulice, kter?mi chodí hlavně mu?i. Zjistil dále, ?e v někter?ch ulicích je sice obrovsk? ruch, av?ak lidé procházejí těmito ulicemi pr?měrnou rychlostí 4 a? 6 kilometr? za hodinu, kde?to v jin?ch ulicích je ruch men?í, av?ak lidé jimi procházejí rychlostí podstatně ni??í. Pe?liv?m zkoumáním objevil, ?e po slune?né straně ulice chodí spí?e mu?i, kde?to ?eny dávají p?ednost té straně, kde je stín. Kone?ně po?ítal frekvenci v ulicích, kde jsou divadla, banky, kostely, velké ú?ady. Frekvence je tam sice neoby?ejně vysoká, av?ak lidé nemají kdy, aby se zastavovali p?ed obchody.Je nasnadě, ?e tato ?et?ení pan Nichols nekonal jenpro zábavu. Pan Nichols je Taylorem obchodu, pokud jde o zkoumání, jak si po?ínají eventuelní zákazníci. Závěr?, k nim? po zkoumání sv?ch ?koeficient? frekvence“ p?i?el, dovedl vyu?iti v praxi, a proto?e americk? duch je uzp?soben podstatně jinak ne? duch evropsk? i u obchodník?-detailist?, na?el v těchto závěrech mohutn? pramen p?íjm?. V ?eskoslovensku by mu tyto znalosti vynesly pravděpodobně jen pouh?ch několik set K? honorá?e za zajímav? ?lánek v nějaké revui anebo za odbornou publikaci.Rozumí se, ?e hledá-li Charles Nichols ?místo“, kam by doporu?il modistce se usídlit, p?ihlí?í k stinn?m stranám ulic, v nich? se nevyskytují banky, divadla a ministerstva a kde je vysok? koeficient frekvence p?i nízkém koeficientu ?velocity“, rychlosti. Tato ?et?ení dávají si konati p?edev?ím velké obchodní domy a obchody < jednotkov?mi cenami, kdy? hodlají zalo?it filiálko Nedávno jsem ostatně zvěděl, ?e jeden ?esk? velkoobchodník p?i?el k těmto závěr?m nezávisle na literatu?e, prostě ze zku?enosti. Hodlal p?ed nedlouhou t::-o u otev?ít filiálku velkého obchodu v dosti velkém venkovském městě. Zajel tam se sv?m bratrem a pro- stáli několik hodin v r?zn?ch ulicích s hodinami a zá- oisníkem v ruce, aby sledovali směr, intensitu a ú?el frekvence. Pak teprve vybrali místo, ku podivu místních maloobchodník? takové, ?e se tě?ili, ?e ?tam jim to jistě nep?jde“. Byl to v?ak z?ejm? omyl. Filiálka t>o ro?ní ?innosti prosperuje znamenitě. Doklad úspě?nosti a u?ite?nosti vědeck?ch method v praxi. ?Nic není tak u?ite?né, jako theorie“, napsal národohospodá? Franz Oppenheimer. P?edpokládá se ov?em, ?e jí ten, kdo ji zná, dovede dob?e a v prav? okam?ik pou?ít. Mal? detail: největ?í obchod s jednotkov?mi cenami na světě, Mr. F. W. Woolworth, vyplatil Mr. Nichol- sovi jedině za tento druh jeho ?et?ení a porad ji? p?es leden milion dolar? na honorá?ích.Kde se jednotkové obchody usidlují.V ka?dém městě existuje st?ed populace a st?ed cirkulace. Někde mohou tato dvě centra spadat v jedno, někde se li?í. Obchodní domy vyhledávají st?ed cirkulace, proto?e lákají zákazníky krásn?m za?ízením sv?ch palác?, v nich? jsou prodejny vylo?eny v celém domě o mnoha poschodích; hraje tam hudba, jsou tam restauranty, kavárny, promenádní kuloáry, někdy i r?zná za?ízení pro pohodlí náv?těvník? jako holi?ství, umyvárny, toalety, jich? mohou u?iti i ti, co jinak nic nekoupí. Obchody s jednotkov?mi cenami po?ítají spí?e s náv?těvníkem, kter? nejde hledat p?epychovou v?pravu obchodu, n?br? chce rychle a levně koupit bě?né zbo?í denní pot?eby. Sní-li něco, tedy je to jen ve stoje: ?et?í penězi i ?asem. Pro tyto intence pot?ebují jednotkové obchody najít si místo ve st?edu populace. Rozdíl mezi obchodními domy, magasiny, Warenhausy a jednotkov?mi obchody je tedy v tom, ?e obchodní domy zákazníky lákají, usazují se v centru cirkulace, jednotkové obchody v?ak jdou samy za zákazníky do centra populace.Z toho plyne, ?e obchody s jednotkov?mi cenami ?' -ob;” proniknouti do men?ích měst, av?ak musí splnit několik podmínek. Aby tam na?ly p?ímo ve městě nebo v blízkém okolí zákazníky, kte?í hledají rychl? a pohodln? nákup hromadn?ch v?robk? denní pot?eby za levné ceny, musí niti zvolené město ?ú?ivnost“ pro jednotkov? obchod Ve Spojen?ch státech americk?ch vzhlede! i k ú?asné uniformitě pot?eb a k obecné standardir ci ?ivota, existují obchody s jednotkov?mi cenami v ka?dém městě nad 8000 obyvatel. Je jich tam proto p?es osm tisíc. V Německu je nejni??í mez pro obchody s jednotkov?mi cenami asi 20.000 obyvatel, kde?to ve Francii, její? ob?ané jsou typu individualistického a nesná?ejí dob?e, aby na svém spoluob?anu viděli toté? co na sobě a u něho v domácnosti toté?, co mají sami, asi na 250.000 obyvatel.Ná? typ cb?ana je asi uprost?ed mezi německ?m a francouzsk?m zákazníkem. Má více individuelní po?adavky ?-lomec, daleko tí?e snese uniformitu. Proto jednotkov? obchod u nás vznikl sice (av?ak jenom v malém, tak?ka bazarovém vydání) i v ?stí, Teplicích. Budějovicích, ?eské Lípě, Náchodě a Mostě, ale z?ásti se neudr?el a z?ásti nevykazuje p?edpokládan? rozmach, a?koliv p?esto není pasivní. P?í?inou, která zdr?ela jeho rozmach v těchto mal?ch popula?ních centrech byl v?ak spí?e tlak ú?ad? na popud ministerstva obchodu, ne? p?ízeň zákazník?, kte?í otev?ení podniku uvítali, proto?e zpozorovali, ?e zp?sobil pokles cen bě?n?ch druh? zbo?í u detailist?, kte?í se musili konkuren?ně p?izp?sobovat.Ob?ánek se ost?chá.Obchod s jednotkov?mi cenami zpravidla zaujímá jenom jednu velkou prostornou hallu v p?ízemí kde je zbo?í vylo?eno ve vět?ích mno?stvích, v?dy od tého? v?robku zna?n? po?et kus?, na nízk?ch stolech, tvo?ících uzav?ené obdélníky, v nich? jsou prodava?ky Jednodu?e za?ízená síň, s jasn?m uměl?m osvětlením, naprostá ?istota, p?ípadně hudba, zpravidla rozhlasová anebo gramofonová, karakterisující tyto prodejny. Zbo?í je vylo?eno zcela volně (kráde?e jsou dosti zna?né, mimochodem ?e?eno), zákazník si je m??e prohlédnout, neobtě?ován ani ?éfem, ani prodava?kou, není nucen ke koupi, má pocit naprosté volnosti. To je princip ?auto-sellin g“, zbo?í se prodává samo.Nejbě?něj?í zbo?í, nejpot?ebněj?í artikly — tatc vlastnost se zji??uje podle pohybu skladu a podle statistik — je u vchodu. Nicméně náhle po ?ase je p?elo?eno hlouběji do místnosti. D?sledek je, ?e zákazník, kter? mechanicky p?i opětovné náv?těvě ?el ji? ke ?svému stolu“, to jest k speciálnímu v?kladu na stole, kde naposledy hledané zbo?í koupil, shledá, ?e je tam jiné zbo?í. Podívá se na ně letmo, zeptá se, kde je artikl, kter? tam b?val, a jde na nové místo. Po cestě tam i zpět si v?imne jin?ch artikl?, kter?ch si d?íve nev?iml, proto?e hlouběji do síně nepronikl. Vidí ceny, napsané velk?mi písmeny, m??e si zbo?í prohlédnout a pravděpodobně koupí více, ne? to zbo?í, pro které si hodlal jít. Je to psychologie, vhodně u?itá v praxi.Pro? se ti, kte?í jednou koupili v domech s jednotkov?mi cenami, opětně tam vracejí?Kdy? zákazník vejde do někter?ch maloobchod?, má p?edev?ím tísniv? dojem, ?e musí koupit, a ?e je nerad viděn, koupí-li málo. Celá transakce trvá dosti dlouho, proto?e prodava? ?asto musí ?plhat po ?taflích, hledat krabice, vykládat zbo?í. Je tě?ko odejít po takové námaze prodava?e a pod dozorem ?éfa ?i paní u pokladny ani? se uskute?ní alespoň men?í koupě.Tyto psychologické a technické zábrany neexistují v obchodních domech s jednotkov?mi cenami. V?echno zbo?í je p?ipraveno ihned k odnesení, prodava?ka zpravidla nesmí sama zákazníka oslovit, p?íchod ani odchod v návalu nezpozoruje. V?echno vá?ení, mě?ení, st?íhání, odpo?ítávání, balení, upravování zbo?í odpadá, platí se p?ímo prodava?ce, tedy odpadá i ?ekání s ú?tenkou u pokladny. ?ádné spole?enské formality. To je úspora ?asu a taková forma, která odpovídá v?ak nejenom lidem pospíchajícím, ale zejména lidem, kte?í si chtějí zbo?í prohléd- nouti, zaváhat nad ním, pro?e?e nevědí je?tě s urtitotti. zda mají koupit.Kdo p?edev?ím se ost?chá vejít do krámu detatlistová? Chud? ?lověk, kter? se obává, ?e bude p?inucen kesoupi a kter? má komplex méněcennosti pro svou chu- iobu, ji? je zhusta vidět i na jeho obleku.Maloobchodník nez?ídka dává pocítit zákazníku rozdíl v jednání podle ?kabátu“'. Ten, kdo je dob?e oble?en, m??e si b?ti jist zdvo?ilostí, kdo je p?epychově oble?en anebo dokonce je o něm známo, ?e je bohat, m??e na tuto zdvo?ilost po?ítat, i kdy? nekoupí a pouze si zbo?í prohlédne. Takov? zákazník to ví a proto s klidem vejde do závodu detailistova. Kdo v?ak je chudě oble?en, obrací korunku, kterou má vydat, není p?ijat tak p?ívětivě, tím méně m??e o?ekávat, ?e tato zmen?ená p?ívětivost vydr?í, odvá?í-li se odejít, ani? nakoupil.Těchto mentálních a psychologick?ch p?eká?ek není u jednotkov?ch obchod?. Proto mají úspěchy proto jdou zákazníci znovu a znovu tam kupovat, proto strhují proletariát, a pro svou modernost v tempu a stylu jsou sympatické i zámo?n?m. Skoro bychom ?ekli, ?e je v tomto naprosto stejném zacházení se v?emi zákazníky, v anonymitě zákazník?, v jejich naprosté svobodě rozhodování ve v?em a v?udy, něco z demokracie. Sev?emisejednástejně, v?ichni dostanou toté?, na nikoho se nep?sobí, a celá transakce se děje velmi rychle. P?i tom ceny jsou nápadně ozna?ené, zbo?í je ohmatatelné, je ho hodně, je standardiso- váno a je levné. Je t?eba je?tě více, abychom pochopili, pro? obchody s jednotkov?mi cenami musily míti úspěch?Je t?eba dále je?tě uva?ovat, pro? zejménavdo- bě poklesu kupní síly ?irok?ch vrstev se jejich dve?e neuzavírají po cel? den? Bohaté v?klady, ?asto se měnící, lákají ke koupi, dav lidí se p?ed nimi kupí, vniká dovnit?. Dve?e b?vají umístěny v lomen?ch ?arách, tak?e ti, kte?í pouze p?ihlí?ejí, jsou proudem str?eni dovnit?. Jakmile uvidějí zbo?í, jeho ceny a ocitnou se pod vlivem tohoto prost?edí, koupí zprvu nějakou drobnost. Osvěd?í-li se, nebo? v masové v?robě a v masov?ch nákupech je záruka dobré pr?měrné jakosti, plně odpovídající v p?evá?né vět?ině p?ípad? ceně, zákazník se vrací.Jak jednotkové obchody nakupují.Právě jsme se zmínili o hromadném nákupu zbo?í pro domy s jednotkov?mi cenami. Setrváme poněkud u tohoto námětu, proto?e je jedním z tajemství jejich levn?ch cen a jejich úspěch?. Hledání pramen? nákupu je jedním z hlavních úkol? ?editel? jednotkov?ch obchod?. Americké podniky mají laborato?e, za?ízené milionov?m nákladem, kde se zbo?í zkou?í a ?asto se ur?uje pr?myslníku typ, kter? má vyrábět. Tak byly zavedeny celé serie nov?ch druh? zbo?í. Tento zjev je mo?no pozorovat i u nás; hospodá?ská literatura ho ozna?uje jako ?v í c e k o n s u m“. Hromadnost nákupu v několika druzích zbo?í, p?esnost v placení v?robci, specialisace a trvalost odbytu ov?em zp?sobuje, ?e v?robce m??e sní?it cenu. Krom toho je vylou?en z cesty mezi spo- r?ebitelem a v?robcem agent, velkoobchodník-grosista a v?echny ostatní druhy prost?edník?. Cesta od v?robce k spot?ebiteli se zlevňuje a zkracuje. Ale tato v?hoda, nedostupná detailistovi, byla by mu p?ístupná, kdyby se organisoval; později v kapitole o ?rozsahu nebezpe?í jednotkov?ch obchod?“ a v kapitole o tom, ?jak pomoci detailistovi“, budeme zkoumat tyto mo?nosti blí?e.Nakoupí-li jednotkov? obchod ro?ně 4 miliony kapesník?, 600.000 kus? trikotového zbo?í, 4.5 milionu ko?il, 2.5 milionu pár? pun?och, jak uvádí ve své knize Mutz, nebo nakoupí-li anglick? jednotkov? obchod Marks & Spencer milion kus? ?at? pro ?eny, pět a p?l milionu pár? pun?och, dosáhne ov?em podstatně ni??ích nákupních cen. Brit?tí nakupova?i v ?íjnu 1935 koupili jen v ?eskoslovensku pro jednotkové obchody v Anglii asi za 20 milion? K? pun?och u firmy Ku- nert. Firma Nettl v ?amberku, která zaměstnává p?es t?i tisíce dělník?, dodává jednotkov?m obchod?m v cizině 85% své v?roby, která by byla jinak tak?ka neprodejná. Lze si p?edstavit, jaké zku?enosti získá ?editel nákupního oddělení, jaké má mo?nosti analysovat jakost a ceny zbo?í, jaké získá styky a jaké opat?í úvěrové mo?nosti. Tato racionalisace v nákupu vede ke zjednodu?ení celého provozu jednotkov?ch obchod?, ú?etnictvím po?ínajíc a prodejem kon?íc.Viděli jsme ji?, jak prodej zbo?í v obchodech s jednotkov?mi cenami je zalo?en na poznatcích psychologicko-ekonomick?ch. Jednotlivé druhy zbo?í jsou seskupeny do oddělení, ka?d? st?l má svou prodava?ku, jich? vět?í po?et je kontrolován dozorci. Velmi mnoho zále?í na souh?e se skladem, nebo? ?ím krat?í dobu le?í zbo?í ve skladě, tím ni??í procento generální re?ie na ně p?ipadne, tím levněj?í m??e b?ti jeho cena.Rychlost prodejeje p?ekvapující. Podle ?et?ení Hirschov?ch prodává v americkém obchodu s jednotkov?mi cenami prodava?ka 200 a? 400 kus? denně, podle analysy, kterou provedl Cassé, pohybuje se po?et uskute?něn?ch prodej? ve francouzsk?ch a německ?ch obchodech s jednotkov?mi cenami a? i mezi 200—500 prodeji. Naprostá p?ipravenost zbo?í, které si zákazník okam?itě m??e odnésti, ?cash-and-carry-system“, umo?ňuje tento v?kon, kter? udivuje a rozho??uje maloobchodníky de- tailisty. P?i tom nejsou prodava?ky v obchodech s jednotkov?mi cenami p?etí?eny.Ceny zbo?ív obchodech s jednotkov?mi cenami jsou sestaveny ve ?kále. Tyto stupnice jsou co mo?ná krátké a jednoduché. Americké ?Five and Ten Cents Stores“ měly jen dvě, některé jich mají pět, ?est, deset, i více. Mno?ství artikl? v nich za?áděn?ch kolísá mezi 4.000 a? 10.000 druh? zbo?í. Ceny. v jednotliv?ch stupních se vyrovnávají, tak?e některé druhy jsou p?ípadně prodávány tak?ka se ztrátou, která je vyrovnána vy??ím ziskem na jiném druhu. Pr?měrná p?irá?ka hrubého zisku ?iní 30%, a v této mezi je ov?em mo?né kolísání, aby bylo usnadněno za?ádění zbo?í do některého stupně ?kály. Rozumí se, ?e stanovení poměru mezi v?robní, nákupní, skladovou, svéstojnou a prodejní cenou ka?dého artiklu znamená ?zápolení s ceno u“, na jeho? v?sledku velmi mnoho závisí obrat.Vzhledem k tomu, ?e procento zisku na jednom artiklu je poměrně daleko ni??í ne? v maloobchodu, zále?í obchod?m s jednotkov?mi cenami zvlá?tě mnoho na tom, aby zbo?í nele?elo dlouho na skladě a aby obrat byl co největ?í, aby tak procento generální re?ie na jeden druh zbo?í bylo sra?eno na minimum. Tím se budeme zab?vat p?í?tě.literatura a uměníWerich a Voskovec rozmlouvajís ?P?ítomností“Po jisté pause dělají Werich a Voskovec to, co dělat mají a co od nich mnoho lidí tou?ebně o?ekávalo: otvírají nové divadlo. K této p?íle?itosti polo?ili jsme jim několik otázek, t?kajících se jejich práce.Odpus?te otázku, o které nevím, jak ji p?ijmete: pokládáte sv?j podnik za divadlo a sebe za herce?Pokládáme své divadlo za divadlo a sebe za herce, ov?em je v tom ?ada há?k?. Jeden z těchto há?k? vás snad spletl, toti? ten, ?e jsme kdysi za?ali pracovat na jevi?ti jakousi anarchistickou metodou, která dělala z na?eho divadla, ?ekněme, trochu cirkus. Kdy? jsme toti? napsali Vest-Pocket-Revue, polově- domě a polomimoděk bourali jsme ve?keré konvence a ustálené p?edstavy o divadelních zákonech. Sami v sobě do?li jsme tím k jakési divadelní tabule rase, na které jsme teprve za?li znovu stavětí divadelní ?ád, platn? pouze pro nás. Domníváme se, ?e v na?í divadelní práci platí zcela divadelní principy, které ov?em jsou o to jiné, o? se li?ily cesty, jimi? jsme se brali za těmito principy, od cest jin?ch divadel, a o? funkce na?eho divadla se li?í od funkcí divadel ostatních. Co se t??e na?eho herectví, m??eme rozhodně ?íci, ?e se pokládáme aspoň za jednoho herce. Míníme tím, ?e standardní typy, které ve sv?ch hrách p?edstavujeme, jsou jak?msi dialogick?m rozpoltěním velmi up?ímné bytosti, kterou dob?e známe, a která ve své podvojmé jevi?tní jsoucnosti dovede nejlépe mluviti za nás jako autory. To se vztahuje na scény p?ed oponou. Uvnit? hry vystupujeme někdy v rolích, které jsou herecké. Jsou-li dob?e ?i ?patně herecké* to nem??eme posuzovat my.Nedávejte se v?ak másti na?imi bíl?mi tvá?emi. Vznikly p?vodně z toho, ?e jsme hledali mo?nost zdi- vadelnit cirkusové downy a p?izp?sobit je jevi?ti, ba dokonce dramatické akci. Podstata a právo clowna jsou bravurní kousky, kotrmelce, p?emety, p?ekvapuje: kejklí?ství a artistní ohebnost. Nezále?í na tom, uplatňuje-li tyto vlastnosti fysicky, metá-li kozelce a staví se na hlavu, ?i dělá-li to ?ekněme du?evně, a jeho my?lenky ?i slova metají kozelce a staví na hlavu pojmy. A kone?ně ta bílá tvá?, nehledíme-li ani k jejím technick?m v?hodám mimick?m, dovoluje nám mluviti jinou ?e?í, ne? je ?e? skute?n?ch lidí, dovoluje nám z hmatatelné skute?nosti jedin?m skokem se odrazí ti do světa, jen? nezná zákon? logiky a věnovati se bez násilností oněm nepopsateln?m hrám, jejich? smysl je v její nesmyslnosti a které nechtějí ?íkat ne? to, co ?íkají. Dovolují nám také oslovovati Julia Caesara právě tak jako pana Peroutku, kter? sedí v publiku, ani? se p?i tom zlomila divadelní iluse. Ty bílé masky jsou jedin?m z nejd?le?itěj?ích pilí?? mostu, po něm? vodíme publikum na jevi?tě, do světa světel, barev, cár? a divadelní pravdy.Měli jste jednání s Národním divadlem. Za podpory ?Národních list?“ a ?Poledního listu“ bylo úspě?ně za?ehnáno nebezpe?í, ?e by s vámi mohlo na na?i státní scénu p?ijít trochu temperamentu a veselosti. To je tedy skon?ená kapitola. Ale, prosím, povězte sv?j názor, jak by bylo mo?no na?i státní ?inoherní scénu osvě?it, ?eho? podle úsudku vět?iny velmi pot?ebuje?Jsme p?esvěd?eni stejně jako vy, ?e na?e státní scéna pot?ebuje osvě?ení. Podle na?eho názoru a snad i názoru vět?iny divadelník? jin?ch by se muselo za?ít s věcí bohu?el poněkud utopickou. Pokusit se proměnit Národní divadlo ze státního ú?adu ve státní uměleck? ústav. Dát umělc?m a divadelním odborník?m mo?nost vésti tento podnik a dát jim k ruce spolehlivého ú?edníka. Za těchto prost?ch, ale nedosa?iteln?ch podmínek bylo by mo?no jaksi mluvit ji? o uměleckém celku, kter? by mohl hledat styl. Ka?d? styl od naivního ilusionismu a? po nejrafinovaněj?í surrealismus má právo na ?ivot, je-li dokonale uskute?něn. Míchání styl? má na diváka podobn? ú?inek, jako na pijáka míchání piva, grenadiny a merun?ice. Kdyby na Národním divadle pracovali umělci za p?edpokladu umělecké svobody a umělecké odpovědnosti, vzniklo by automaticky několik ensembl?, které by hrály ka?d? ve svém vlastním stylu. A ?e by hrály dob?e, to zaru?ují umělci, kte?í ji? v dne?ním stylovém chaosu a ú?edním teroru si dovedou zachovat uměleckou ?istotu.A dále: myslíte, ?e je nezbytno, aby Národní divadlo pravidelně odstavovalo hry, které hraje, po tak malém po?tu repris?Hra se oby?ejně odstavuje, kdy? publikum je ji? ukojeno. Kdy? se bere z repertoáru hra, která má je?tě náv?těvy, je to veliká chyba podnikatele. Stejně jako kdy? se prodlu?ují reprisy hry, která náv?těvy nemá. Ov?em?e to, co je velkou chybou podnikatele divadelníka, nemusí b?t chybou, jde-li o ú?edníka. A jsme tam, kde jsme byli.?asto se vám vyt?ká, ?e vá? světov? názor je asi tento: ?V?echno je psina.“ Vytrvalost, s ní? pan Werich po několik let ozna?uje Ha?kova ??vejka“ za nej zajímavěj?í knihu, kterou toho roku ?etl, je pozoruhodná. Vidíte ve ??vejkovi“ více ne? onu psinu? A jak se díváte na vá?nost satirikova úkolu? Tropíte si opravdu ze v?eho ?erty, jak se ?íká, nebo jsou věci, které ze své ?ertovné nálady vyjímáte, a za které bojujete? Ostatně — není v tom u vás nějak? v?voj? Nebyl vám aspoň ve va?ich za?átcích humor opravdu 1’art pour 1’art. A nebyli jste někdy pro vtip ochotni zabít vesmír?Máte pravdu v tom, ?e kdysi jsme skute?ně pěstovali humor pro humor. Nikterak si to ostatně nevy?ítáme. Pro tehdej?í ná? názor mluvilo na?ich dvaadvacet let a bezstarostná doba, kdy nebylo dvojse?né dělati si legraci t?eba i z vlastních lidí. Ostatně ani v této fázi jsme se nikdy nepokládali za nihilisticky destruktivní. Jsme p?esvěd?eni, ?e vtip z ?ehokoliv je v zásadě zdrav?. Smysl pro humor je?tě nikdy nic nezkazil, ale mnoho ne?těstí odvrátil. Jsme ?asto ochotni pro vtip nikoliv zabít vesmír, ale zranit jej, jen proto, abychom upozornili, kde je jeho zranitelné místo. Doufáme, ?e od té doby, kdy ve své h?e ?Cae- sar“ jsme opustili definitivně idylu svého někdej?ího ideálu ?isté komiky, je dostate?ně z?ejmo, ?e jsou věci, které bereme velmi vá?ně, a za které bojujeme zbraněmi, které máme v ruce. To jest satirou.Vá?nost satirikova úkolu, na kterou se nás ptáte, m??eme zahrnouti do nejgeniálněj?í definice di-vadla, kterou vlo?il u? Shakespeare do úst princi dánskému: ???el hry nyní i kdykoliv byl a jest p?edstavit jaksi ?ivotu zrcadlo. Ukázat ctnosti její tvá?, mrzáctví jeho nahotu a celému věku a lidstvu jejich v?raz a otisk.“Na ?vejka pak se díváme oba právě jako na velkou satiru, její? ko?eny jsou velmi hluboké a daleko p?esahují tu pouhou psinu. Nezapomínejte, ?e ?vejk jest zdiskreditován. P?íli? ?asto se zapomíná, ?e cena této knihy je v aktivnosti ?vejkova boje proti válce a idiotství imperialismu. Prosté du?e si uvědomují jen ?vej- k?v pasivní povrch a vidí v něm znak defaitismu. Vysoká cena jeho humoru je pak znehodnocena kramá?- sk?m zneu?íváním á la ?fóry, psina, ?vejkovina“. Tento pivní malomě??áck? tón p?isoudili ?vejkovi právě ti, kte?í se nepoznávají v Ha?kov?ch Bretschneiderech a poru?ících Dubech. A vě?íme, ?e ?vejk 1935, tento Josef ?vejk, kter? k?i?el: ?Nest?ílejte, jsou tady lidi,“ by nás v?echny p?ekvapil svou rozhodností, s jakou by se hlásil dobrovolně o svou starou ?b?ízu“ a o místo v p?edních líních bojovník? proti fa?ismu.Myslíte, ?e se někdy dostanete k jiné formě divadla, ne? jakou dnes provozujete? Nebo z?stanete u své formy revue? A pro?? Proto?e se lépe líbí publiku, nebo proto, ?e se více hodí vám?Jsme p?esvěd?eni, ?e se dostaneme jednou k docela jiné formě divadla, ne? je na?e dne?ní. Ostatně sna?íme se ji měnit stále. Souvisí to s na?ím názorem o tom, ?e rozdělení na formu a obsah je velmi o?emetné. Obsah a forma nemají p?esn?ch hranic. Jin?mi slovy, p?izp?sobujeme svou práci sv?m themat?m, my?lenkám a vněj?ím okolnostem. Pokud se tyto prvky budou měnit, bude se vyvíjet i na?e divadelní práce. Themata a my?lenky se jednou měnit p?estanou. Pak toho necháme. Chcete-li ?íkat na?im divadelním hrám revue, nem??eme vám v tom zabránit. Je to kone?ně jedno, jak se to naz?vá. K té formě dosud jsme byli p?inuceni technick?mi okolnostmi na?ich dosavadních provozoven. Ani? bychom chtěli hnát své sebevědomí ad absurdum, a volat s Archimedem: ?Dejte nám pevn? bod a odstr?íme zeměkouli,“ spokoju jeme se pouh?m povzdechem: Dejte nám provazi?tě a normální divadelní jevi?tě a nepoznáte na?e divadlo.Tolstoj a dne?ní dobaRusk? spisovatel a ?urnalista ?apo?nikov uspo?ádal mezi evropsk?mi spisovateli anketu o vlivu Tolstého na moderní dobu. Někter?m dopsal, s jin?mi mluvil osobně. Polo?il jim t?i otázky:?tete je?tě Tolstého knihy? Jestli?e ano, jak? dojem dělají na Vás nyní?Jak? vliv mají my?lenky Tolstého na mláde? Va?í země?Jak? bude vliv Tolstého na p?í?tí duchovní v?voj ?V?sledky své ankety dal nám laskavě k disposici.Knut Hamsun.?tu Tolstého s radostí a je?tě stále má nade mnou velikou moc.Na mladé lidi nemá v na?í zemi ?ádn? vliv. Máme sport a jazz — to dnes zajímá na?i mláde?.Neodva?uji se vyjád?it o Tolstojov?ch my?lenkov?ch pochodech — a nejsem p?esvěd?en yko názory budou míti dlouh? ?ivot.John Galsworthy (v ?ervenci 1932).Je?tě stále ?tu Tolstého a p?eji si, abych na to měl více ?asu. Ale ?tu ho jako mistrného romanopisce, nikoli jako kazatele.Nemyslím, ?e jeho umění nebo jeho etika by na mne někdy byly měly nějak? vliv.Nemohu ?íci, ?e pozoruji nějak? Tolstoj?v vliv na dne?ní anglick? národ, a nemohu se odvá?it mluvit o jeho vlivu na mláde? v jin?ch státech.Tolstoj?v vliv musí, podle mého p?esvěd?ení, p?sobit ve směru individuelní svobody a bude v tomto směru p?sobit i dále. Tolstoj je, podle mého mínění, p?edev?ím apo?tolem individuelního svědomí a jistě je ur?en pro ty lidi, kte?í chápou vniternost jeho nauky.Johann Bojer.?ítávám znovu a znovu Tolstojovy romány, obzvlá?tě ?asto ?Annu Kareninu“ a ?Vojnu a mír“. V obou těchto dílech vidím nejvy??í vrchol, jakého kdy básník dosáhl v románové formě. P?e?etl jsem tyto knihy, od za?átku do konce, aspoň dvacetkrát.Myslím, ?e dne?ní mláde?i je tě?ko ocenit Tolstoj?v monumentální klid ve slohu a v lí?ení lidsk?ch osud? — zrovna tak jako jeho zp?sob popisu drobn?ch nebo v?znamn?ch událostí v pr?běhu románového děje. Tento básník, a?koli koketoval s my?lenkou, ?e umění zavrhuje, sám byl nejsvědomitěj?ím umělcem. S jakou zálibou popisuje v ?Anně Karenině“ pohyby koní p?i závodní jízdě a jak d?le?ité je mu, ?e v jezdci i v koni vzniká v t?? ?as tá? my?lenka! Krajinu maluje jako Watteau. Moderní básník mívá z?ídka takovou zálibu v malí?ském obraze a je?tě ?id?eji tolik trpělivosti, aby ten obraz domaloval.Tolstojovy názory politické a sociální byly podle mého názoru na tak dětinské, jak velik? byl jejich autor jako?to romanopisec. Pohrdal bohatstvím, ale nedovedl dáti sv?j majetek nikomu jinému ne? vlastní ?eně. Psal opovr?livě o ?ivotě vy??ích spole?ensk?ch t?íd, ale kdy? on sám cestoval, míval kolem sebe cel? ?táb slu?ebník?. Posmíval se léka?ství, ale na svém statku měl stále svého soukromého léka?e. Je sympatické, ?e trpěl rozpory mezi ?ivotem a naukou, ale to utrpení ho nikdy nep?ivedlo k ?inu a z?stalo literární sebetr?zní pro ?tená?e v celém světě. Nakonec utekl z domova a od rodiny. Hrdinství je um?íti na k?í?i nebo v zajetí na Sv. Heleně, nikoli v?ak na útěku od vlastní ?eny. Hrdinou Tolstoj nebyl.Miguel Unamuno.Ji? mnoho let jsem od Tolstého ne?etl nic, co jsem je?tě neznal, ani znovu ne?etl nic z toho, co ji? znám. T?eba?e p?i sv?ch ?etbách jsem ?asto nalézal citáty z Tolstého nebo kritiky jeho díla a nauky, celé jeho dílo jsem ne?etl nikdy.Nejsilněj?í dojem na mne udělala jeho kniha ?Vojna a mír“. ?etl jsem to asi p?ed ?ty?iceti lety ve francouzském p?ekladu a podlehl jsem Tolstojovu vlivu p?i psaní svého historického románu ?Mír ve válce“. Později ve mně zanechala hlubok? dojem ?Kreutzerova sonáta“. Znám také Tolstojovy povídky, ale ne?etl jsem ?Annu Kareninu“, t?eba?e byl vydán ?panělsk? p?eklad této knihy.Tolstojovo umění, jeho estetika, budilo ve mně v?dycky silněj?í dojem ne? jeho etika. Myslím, ?e umělec v něm byl nemálo brzděn mravokárcem. Jeho estetika má silněj?í morální vliv ne? jeho etika. ?tená?i budou postavám jeho román? podléhat v?dycky silněji ne? naukám, je? Tolstoj do sv?ch vypravování roztru?uje.Co se t??e otázky, zdali Tolstoj?v duch p?sobí dnes na mladou generaci, mohu ?íci jenom to, ?e ve ?panělsku — a myslím také jinde — je tento vliv ěím dál men?í. Nesciá se mi, ?e m néj?í intelektuální generace by se nějak silně a j 11 ii ti j. o Tolstojovu etiku nebo lépe ?e?eno: o jeho nábo?enství. Mnohem více ji zajímá Dostojevskij. U?ení, ?e ?lověk se nemá bránit zlému, nenalézá zde, v mé vlasti,ozvěnu.Co se t??e p?sobení Tolstého do budoucnosti, netroufám si nic p?edpovídat, proto?e se bojím vystupovat v roli ;.roroka! Myslím v?ak, ?e estetick? vliv tohoto básníka — a stejně jako estetick?, také etick? — potrvá, mnohem méně v?ak vliv jeho morálních kázání.Nebo?, jak jsem ji? ?ekl, vě?ná je u Tolstého du?e jeho postav, jak mravně dobr?ch, tak zl?ch, nikoli v?ak teorie, kterou nad těmi du?emi buduje.Vesmírnou cenu má u Tolstého ruská du?e, kterou nám opisuje, nikoli v?ak ta ethnologická, anthropologická, kosmologická a teologická nauka, o ní? nám tvrdí, ?e jiz ruské du?e m??e vytě?it.Chtěl bych to vyjád?it slovy, která se mo?ná budou zdát paradoxními: na Tolstojov?ch postavách a tím také na Tolstém mě nezajímá to, co ?íkat chtějí, n?br? to, co ?íkají, ani? to chtějí.Stefan Zweig.Tolstojova díla jsou z těch vzácn?ch knih, ke kter?m se ?lověk ustavi?ně vrací, proto?e jejich problémy jsou neměnlivé, s ka?dou generací obnovované, a jejich forma je jediná forma nikdy nestárnoucí: forma pravdy. Jeho dílo se mi zdá méně ne? dílo kteréhokoli jiného autora 19. stol. ohro?eno pomíjejícností právě pro svou jedine?nou v?elidskost a srozumitelnost. A ?ím rychleji ztrácejí iarvu ?asové dokumenty, tím nádherněji vystupuje — jako dík za velikou trpělivost jeho tvo?ení — nad?asová Trvanlivost jeho epick?ch děl.Dne?ní mláde? stojí podle mého mínění dosti daleko od 7 jistého. Nemá ?ádnou svobodu volby, proto?e je tvrdě ; Trhávána do okruh? politick?ch problém?. Musí se brá- - it a na rozjímav? ?ivot nemá kdy. Ani to zd?razňované k?es?anství, ta vy?adovaná pokora, ten evangelick? pos- - ?t se ji? nesrovnává s agresivností dne?ka na mladé iu?e: evropská mláde?, nespokojená a roztrp?ená, plná nenávisti na p?edcházející generaci, která ji zavlekla do války a do zmatku, nemá ?ádné pochopení — a nem??e je mít — pro Tolstojovu morální nauku o neodporování zlu. Ale nepova?uji za nemo?né, ?e později, a? v dne?ní mlá- ie?i ochabne politické chtění a ona sama zestárne, vrátí se zase k Tolstojově resignaci. Dnes v?ak necítím nic : jeho vlivu ve smyslu nábo?enském a je?tě méně vesmyslu od?íkání a potla?ování touhy.Ani v budoucnosti nikdy nep?estane ú?inkovat Tolsto- j?v my?lenkov? svět. Jako zapalovadla, o ně? ?lověk zapaluje vlastní plamen, jako v?chodiska k diskusi, bude "?dycky mo?né pou?iti jeho nauky. My?lenka ne?ije ze sv?ch stoupenc?, ?ije také, kdy? je rozněcována ustavi?ně nov?m odporem, kdy? ustavi?ně vyz?vá k diskusi. Dokonce i Tolstojovy omyly nále?ejí k takov?m produktivním my?lenkám a myslím, ?e jejich motorická síla bude je?tě několik století míti p?ita?liv? nebo odpudiv? vliv na lidské pokolení.Thomas Mann.?ítávám Tolstého stále znovu, kdykoli mohu. Vyprávě?ská síla tohoto díla je nedosti?ná a ka?d? styk s ním, i tam, kde Tolstoj ji? v?bec nechtěl umění, kde jím po- nraal a tupil je a pou?íval ho jen ze zvyku jako prost?edku pro udílení morálních nauk, i tam je?tě p?iná?í duchu, kter? umí vnímat (a jiného ducha není) proud síly a osvě?eni, tv?r?í rozko?e a zdraví.Nikoli o napodobení jde p?i tom — jak by mohla b?t napodobována síla? ?ákovství, hodné tohoto jména, bude sotva kdy mo?né poznat jako ?ákovskou závislost a pod Tolstojov?m mistrovsk?m vlivem m??e b?ti provozováno umění velmi rozdíln?m zp?sobem, podle ducha a formy, '?edev?ím zp?sobem velmi rozdíln?m od zp?sobu jeho.Ale zrovna tak jak on sám, Antaios, p?i ka?dém dotyku s mate?skou zemí zesílil jako umělec v největ?í nádhernost, stejně je nám jeho mohutná, samoz?ejmá tvo?ivost zemí a p?írodou, novou tvá?í p?írody — a ?isti ho znovu, ?ivo?i?nou bystrost toho pohledu, prostou pádnost toho tv?r?ího spáru, ?ádnou mystikou nezkalenou, úplně pr?hlednou racionalitu toho plastického spisovatelství nechat na sebe p?sobit: znamená najiti cestu z ka?dého nebezpe?í umělkovanosti a chorobného hra?ká?ství k p?vodnosti a ke zdraví, k tomu, co v nás sam?ch je zdravé a p?vodní.Ale co se t??e jeho nauk a názor?: jaká skromnost a jak? p?íklad v úsilí té p?írodou po?ehnané, plastické síly, jí? ?by toho nebylo b?valo t?eba“, v tom úsilí postavit v?echny síly svého ?ivota do slu?eb lidskosti a duchovní my?lenky!I kdy? snad se Tolstojova tvorba p?i tom stokrát ztroskotala a my?lenkově zabloudila do pusté dětinskosti, protikulturnosti a absurdnosti, jeho bolestné úsilí p?ece jen z?stává ?vě?ně krásné a veliké“. Bylo v?plodem citového pohledu hluboce správného: Tolstoj pochopil, ?e p?i?la epocha, které nelze u?initi zadost jenom uměním stupňujícím ?ivot, n?br? epocha, v ní? v?d?í, rozhodující a zjasňující, sociálně se sdru?ující a slou?ící duch musí státi p?ed duchem objektivním a mravnost a pochopení p?ed neodpovědnou krásou, a nikdy neh?e?il na svou velikost, která se mnohdy do?aduje toho, ?e genius a ?slavn? mu?“ má právo p?sobit na lidstvo zmateně, zpáte?nicky, atavi- sticky a ni?ivě, n?br? v?dycky naprosto skromně slou?il principu rozumovému a bo?skému.Karin Michaelisová.Velicí ru?tí spisovatelé, mezi nimi také Dostojevskij a p?edev?ím Tolstoj jsou nám, Skandinávc?m, nezbytní. Náhodou jsem ?Vojnu a mír“ a ?Annu Kareninu“ naposledy ?etla p?ed několika málo lety a mé dojmy z těchto mohutn?ch knih jsou dnes silněj?í a svobodněj?í ne? tenkrát. ?Anna Karenina“ a selské povídky na mne měly, jako na ?lověka i jako na spisovatelku, nesmírn? vliv.Dne?ní mláde? má v boji o ka?dodenní chléb tolik práce, aby se vyznala v na?ich zmaten?ch ?asech, ?e sotva je?tě nachází volné chvilky na ?tení klasik? — p?ece v?ak jsem p?esvěd?ena, ?e obr Tolstoj zase bude míti vliv na mláde? p?í?tích století asi tak jako Michel-Angelo nebo Rembrandt: vě?ně a stále nově.Co se t??e mé osoby, mohu ?íci jenom to, ?e Tolstojova morálka se mi zdá jediná správná. Nejvy??í a nejkrásněj?í, ?eho ?lověk m??e dosáhnout, je: poci?ovat sám sebe jako nejmen?ího ?erva a ?erva jako největ?ího ?lověka.Sigrid Undsetová.Ji? dvacet let jsem z Tolstého ne?etla patrně ani ?ádku. M?j dojem tenkrát byl: jist? chladn? obdiv k jeho umění a hlubok? odpor k jeho ideologii.Nikdy jsem nepozorovala, ?e by Tolstoj byl měl v Norsku — vyjma v úzk?ch krou?cích asi p?ed polovinou lidského věku — nějak? vliv.Ernst Toller.Tolstojova ?Vojna a mír“ a jeho ?Vzk?í?ení“ jsou pro mne nejsilněj?ími uměleck?mi díly posledního století. I kdy? snad jeho etick? vliv je v těchto kru?n?ch ?asech v?eobecné ob?anské války stlumen?, vrátí se znovu v epo?e, v ní? ji? nebude ?ádn?ch t?ídních rozdíl?.Alfred Kerr.Vypravě? Tolstoj mi dnes dává víc ne? Tolstoj moralista.Jeho vypravě?ské nadání z?stává nedot?enou hodnotou; jeho ethos hodnotou pochybnou.(Takovou pozornost k sobě jeho etika upoutala jenom proto, ?e ji? p?edtím byl tak znamenit?m vypravě?em.)Opakuji, co jsem napsal ji? jednou: Je snadněj?í zalo?it nějaké nábo?enství, ne? napsat takovou ?Annu Kareninu“.Max B r o d.Tolstojova mistrovská díla neztratila pro mne nic ze svého kouzla. Míním tím jeho spisy beletristické. Proti ;eho teoriím jsem se v?dycky stavěl polemicky, ale s onou velikou úctou, jí? se do?aduje ?ivot pro?it? naprosto vá?ně a p?esné principy vypl?vající z takového ?ivota. S těmi principy bude právě pro jejich p?esnost a pro jejich omyly nutné vyrovnávat se stále znovu a znovu. Nebo? tyto omyly ?ivotního záporu neprecisoval nikdo tak prudce jako Tolstoj.Právě proto také mláde?, také budoucnost, kdykoli bude nucena potírat ony omyly, stále bude musit vracet se k těm roz?ilujícím komentá??m, kter?mi Tolstoj své fale?né nauky obklopil. Jin?mi slovy: Tolstojovo dílo ?ije, je?tě dlouho a dlouho budou lidé ?íst a milovat vypravě?e Tolstého a polemisovat s Tolst?m teoretikem.Kurt Hiller.?íci něco o básníku Tolstém, k tomu se necítím oprávněn. Znám z jeho románového díla málo.Co se t??e myslitele Tolstého, m?j poměr k němu byl v?dycky poměr uctivého soupe?ství; ji? mnoho let ho ne?tu.Jeho vliv na dne?ní mláde? je beze v?í pochyby roven nule — ten nepatrn? hlou?ek snílk?, pobloudilc?, absolutních pacifist?, neznamená nic. Mláde? je — bohu?el — pro fa?istickou násilnost, nebo — bohudík — pro socialistickou revolu?nost.Tolstoj?v vliv na evropské my?lení v budoucnosti pova?uji za málo pravděpodobn?; teprve tehdy, a? se socialismus (komunismus) stane internacionálním nebo aspoň kontinentálním, budou mo?ná dány mo?nosti pro uskute?nění starok?es?ansk?ch my?lenek o dobrotě a o nenásilí, a je mo?né, ?e potom si lidé vzpomenou na tolstojovské postuláty — nikoli v nějakém archivá?ském smyslu, n?br? ve smyslu plodnosti. Do té doby vyroste a um?e je?tě nemálo generací. Pro nejbli??í budoucnost nále?í myslitel Tolstoj (podle mého názoru) minulosti.André Maurois.Ano, ?tu je?tě Tolstého a vidím v něm největ?ího romanopisce, jak? kdy ?il. ?tu jeho romány, nikoli jeho spisy doktriná?ské. Témě? rok co rok si znovu p?e?tu ?Annu Kareninu“ nebo ?Vojnu a mír“, někdy také ?Smrt Ivana Ilji?e“. Jeho umění má na mne stále t?? vliv. Jeho etika na mne nikdy ?ádn? vliv neměla a nikdy mít nebude.Jeho vliv na mladé intelektuály je, myslím, je?tě stále zna?n?. Ale jeho mravní hodnota byla silně oslabena v?emi posledními knihami, vydan?mi o Tolstojově ?ivotě (viz nedávnou francouzskou knihu Jeana Cassoua: ?Tolstojova velikost a hanebnost.“).?ivot a instituceAusten Chamberlain:Jak Angli?ané ?e?níToto téma zasluhuje si pozornosti na?ich politik?. Nikde jinde neudr?ela se tradice velk?ch ?e?ník? tak, jako v politice anglické. Poněvad? právě v na?em parlamentu, jak jsme ji? ?asto ukázali, tato tradice naprosto chybí, bude prospě?no p?e?isti si několik stránek z právě vydan?ch pamětí známého anglického politika Sira Austena Chamberlaina (?Down the Years“) o tom, jak i nejslavněj?í ?e?níci anglického parlamentu dosahují své slávy neúnavnou pílí a detailní p?ípravou ka?dého svého ?e?nického projevu. Jak známo, také otec Austena Chamberlaina byl vynikajícím politikem.Jak p?ipravují své ?e?i.Jedny z anglick?ch novin mne po?ádaly, abych napsal ?lánek o tom, jak?m zp?sobem u?íval m?j otec ve sv?ch ve?ejn?ch ?e?ích básnick?ch citát?. Měl jsem také, pokud mi to bylo mo?no, podati letm? pohled na metodu, podle ní? p?ipravoval jeden z největ?ích ?e?ník? a debatérň své generace v anglické sněmovně své projevy. Redakce novin poznamenala, ?e ?podobn? pohled do du?evní dílny vynikajícího mu?e je neoby?ejně zajímav?“. Tato poznámka vzbudila mou vlastní zvědavost, i sna?il jsem se prostudovali toto téma podrobněji.Jak p?ipravují slavní ?e?níci své projevy? Existuje nějaké zlaté pravidlo, které by od nich mohli p?evzíti za?áte?níci? Pokud nejsou na?imi sou?asníky, je nesnadné sebrati materiál k odpovědi na tuto otázku. Poznámkové lístky ?e?ník? b?vají oby?ejně zni?eny brzy po tom, co slou?ily svému ú?elu. Tyto poznámky samy o sobě nám ostatně nemusí ani prozraditi, jak rozsáhlá byla p?íprava pro ?e?nick? projev a jakého druhu byla. Nedosti spolehlivé jsou i popisy historick?ch ?e?í, podané někter?m z poslucha??. Dal?í obtí? tkví v tom, ?e ka?d? úspě?n? ?e?ník musí b?ti debatérem, schopn?m promluviti bez p?ípravy a bez jak?chkoliv poznámek. Jiná nesnáz: někte?í z na?ich velk?ch ?e?ník? neu?ívali nikdy poznámkov?ch lístk?, t?eba?e si své ?e?i pe?livě p?ipravovali. V?eobecně se domnívám, ?e v klidněj?ích dnech devatenáctého století, které mělo vět?í zálibu v rétorice, byla pravidlem d?kladněj?í p?íprava ?e?ník?, ne? tomu jest dnes; a byla také nezbytnou.Nemohu nalézti zpráv o tom, jak?ch metod u?íval p?i p?ípravě sv?ch ?e?í Chatham, nebo? se nedochovaly ?ádné z jeho poznámek a není ani jisto, u?íval-li jich v?bec. Daleko ??astněj?í jsme v p?ípadě Pitta mlad?ího, jeho syna. Dosáhl v parlamentu okam?itého a rozhodného úspěchu. Burke vyk?ikl hlasitě údivem, kdy? vyslechl jeho první ?e?, a Lord Stanhope nám zachoval zprávu nejen o tom, i jak otec trénoval Pitta sv?m vlastním zp?sobem, n?br? popsal nám i vlastní Pittovy metody ?e?nické p?ípravy a p?inesl p?íklady jeho poznámkov?ch lístk?. Dovídáme se tu, ?e Chatham měl nejen ve zvyku posílati mladému Pittovi ke studiu ukázky ?e?í, n?br?:?rozkazoval mu, aby vyhledal nějakou knihu, psanou cizím jazykem, s nim? byl dob?e obeznámen, zejména knihu latinskou nebo?eckou, a ?ádal, aby na základě cizího textu ?etl plynně celé pasá?e v anglickém p?ekladu. Směl zastaviti pouze tam, kde mu ihned nevytanul p?íslu?n? anglick? v?raz, a musil po?kati, a? si vzpomněl na správné slovo. Aby se mlad? Pitt cvi?il ve zvu?né v?slovnosti, ?ádal od něho Lord Chatham, aby denně recitoval v jeho p?ítomnosti pasá?e z nejlep?ích anglick?ch básník?, zejména ze Shakespeara a Miltona. Kdy? po tomto cvi?ení v chlapeck?ch letech měl promluviti ve sněmovně, p?ipravoval si pouze strukturu sv?ch ?e?í, a nepsal p?edem celou ?e?. Máme to potvrzeno od jeho p?átel a víme to i z poznámek, které jsou roztrou?eny mezi jeho papíry. Tyto poznámkové lístky jsou psány jeho vlastním rukopisem, jsou velice stru?né a obsahují ?íslice a nadpisy jednotliv?ch odstavc? jeho ?e?í. V tom spo?ívala jediná písemná p?íprava pro jeho nejslavněj?í ?e?i, z nich? se nám zachovaly dva doklady.Zde jsou poznámky pro Pittovu ?e? o obnově války roku 1803, jak je otiskuje Lord Stanhope:Poznámky k ?e?i (23. května 1803).?iny od zahájení p?íprav.Elba — Etruria — Lousiana.Od_ definitivní smlouvy.?erné mo?e — Piemont — Německo — ?v?carsko.P?ípady, je? mohou nastati.Zásah proti Rakousku nebo jin?m ?ástem pevniny.Proti stát?m, za ně? jsme p?evzali záruku.Portugalsko — Neapol — Malta — Turecko.Proti zájm?m námo?ním.?panělsko nebo Ji?ní Amerika — Portugalsko nebo Brazílie —Holandsko nebo jeho kolonie — Egypt neb námo?ní moc Turecka — Severní Amerika.P?ímo proti britskému zájmu.Uzav?ení evropsk?ch p?ístav? — posílání vojska do Indie — tisk— francouz?tí emigranti.'■?—■?—i -- siav námo?ních a vojensk?ch p?íprav.Easzn?n: soustava.Spojeneck? systém s cizinou.Tc je celá písemná p?íprava k Pittově ?e?i, o ní? Fox pra- v-_ ie ..kdyby Demosthenes byl b?val p?ítomen, byl by se ?_rodivii a mo?ná ?e by mu byl záviděl“, — a o ní? Lord Scmaepe praví, ?e nále?í mezi t?i nejlep?í ?e?i, je? Pitt v?-: kdy pronesl. Jestli?e v?ak pro tuto ?e?, která měla tak nesmírné d?sledky i pro dráhu tohoto politika i pro situaci ■eho země, si u?inil tak stru?né písemné poznámky, není pochybnosti o tom, ?e jeho ?e?i p?edcházela pe?livá n?íprava ve formě du?evního soust?edění a vnit?ního zpracování látky.Naproti tomu se zdá, ?e F o x věnoval velice málo pé?e p?ípravě a neu?íval poznámek. Zesnul? Sir George Treve-an ho popisuje jako?e?níka, kter? mluvil extempore, jeho? ?e?nická lehkost byla v nemalé mí?e zalo?ena ve Foxově ?asné zálibě pro ochot- -ické divadlo. Námaha, ji? vynakládal na memorování a v?slovnost cizích projev?, zajistila mu schopnost soust?editi se na resnadn? úkol vlastni ?e?nické improvisace. Sta?ilo, ?e na?el věc. je? měla b?ti ?e?ena, a ji? měl jistotu, ?e jeho ?e? o tom dosáhne největ?ího mo?ného efektu“.Tolik se dovídáme od jeho ?ivotopisce. Máme v?ak je?tě vlastní vyznání Foxovo, ?e své vynikající schopnosti deba- térské získal tím, ?e mluvil ve?er co ve?er nejméně nadvou sch?zích, co? ov?em je p?íklad, kter? není snadno mo?no doporu?iti aspirant?m podobné slávy.Rukopisy v Britském Museu obsahují ná?rty a poznámkové lístky k ?e?ím, které pronesl Charles Yorke a H u- s k i s s o n. Rovně? se tu zachovaly některé z prvních ?e?í Lorda Liverpool v rukopise jeho tajemníka. Tyto ?e?i, jako mnohé jiné, jsou vypsány doslovně i s oslovením ?Mr. Speaker“ nebo ?Sir“. Lord Liverpool jistě nebyl ?e?níkem, není v?ak mo?no ho podez?ívati z toho, ?e by jeho ?e?i mu byl psal jeho tajemník, a?koliv i takové věci jsou známé. Pamatuji se na jednoho ?lena anglického parlamentu ze svého mládí, jen? pronesl několik velice uhlazen?ch ?e?í, pln?ch znamenit?ch post?eh?. Jednou jsem se ho zeptal: ?Jak jste na tohle v?echno p?i?el?“ Odpověděl mi: ?Mám velice bystrého sekretá?e, kterého v?dycky zamknu do jednoho pokoje a sebe zamknu do druhého a ka?d? z nás pí?e jednu ?e?. To, co jsme sepsali, pak navzájem porovnáváme a vybereme z toho, co je nejlep?í.“ Mil? soukrom? sekretá?i: jak asi trpíte, kdy? vám va?i ?éfové zkazí va?e d?kazy a popletou va?e pointy .. .V těchto p?ípadech byla z?ejmě velice pe?livá a úplná p?íprava ?e?í. V ?em v?ak spo?ívá tato p?íprava? Gladstone ?ekl jednou, ?e si nep?ipravuje své ?e?i, leda ?e jde o nějak? d?le?it? a delikátní projev zahrani?ní politiky. Sir Edward Hamilton pravil:?Nevím, co míní touto p?ípravou. Je pravda, ?e své ?e?i nep?ipravuje, míní tedy tím, ?e si nesedne ke stolu a nepí?e svou ?e?. On v?ak si lehne na divan a mumlá svou ?e? sám k sobě. Uji??uji vás, ?e ka?d? z nás se mu raději vyhne den p?edtím, ne? proná?í některou svou velkou ?e?.“Jsem p?esvěd?en, ?e nikdo nikdy nepronesl velikou ?e? bez podobné p?ípravy, pokud ov?em v?bec měl kdy p?edtím na to mysliti.Inspirace jde z poslucha?stva.Neni pochybností o tom, ?e za dne?ních ru?n?ch dn? je daleko více p?íle?itostí pronésti ?e? a daleko méně p?íle?itostí promysliti si ji. V této době ?asto p?ípravy k ?e?i b?vají jen polovědomé nebo podvědomé, b?vají v?sledkem toho, ?e ?lověk si ve volné chvíli něco ?mumlá k sobě“. Zatím co ostatek se ponechává náhodě a kone?nému okam?iku. Dr. Jonson o tom pravil: ?Sire, nevíte ani, jak ?lověku pomáhá ke koncentraci my?lenek vědomí, ?e za ?trnáct dní bude obě?en.“A stejně pomáhá soust?edění my?lenek vědomí, ?e ?lověk má u nohou t?i nebo ?ty?i tisíce lidí; toto vědomí rozněcuje v?echny jeho schopnosti. Pod tímto tlakem nab?vají my?lenky, které se neur?itě vzná?ely k mysli, náhle ostr?ch obrys?, a ztracené nápady se pojednou objevují v jasném my?lení. Mr. Bright ?ekl jednou mému otci, jen? na?íkal, ?e je nucen p?ipravovat! se sou?asně ke t?em sobotním ?e?em, z nich? ka?dá musí míti za?átek, st?ed i konec: ?Pro? se vlastně trápíte, Chamberlaine? Tak velik? zástup lidí je v?dycky dostate?nou inspirací.“Není pochybnosti o tom, ?e v podobn?ch okolnostech se zapomene leccos, co by bylo mělo b?ti ?e?eno a ?e esprit de 1’escalier bude ?e?níka tr?zniti p?edstavou zme?kan?ch p?íle?itostí, jakmile usedne na své místo. Na tom v?ak nezále?í. Ka?d? m??e b?ti ??asten, kdo v podobn?ch okolnostech se vrací na své místo s vědomím, ?e ne?ekl něco, co by rád v nejbli??í chvíli odvolal.Disraeli byl stejně nezávisl? na jak?chkoliv písemn?ch poznámkách jako jeho velk? odp?rce. Mr. Buckle o něm praví:?Byl nadán obdivuhodnou pamětí, která ?asto zavinila, ?e se dal strhnouti k plagiát?m — s jejich? pomocí v?ak se v?dycky obe?el ve své bě?né praksi bez jak?chkoliv písemn?ch poznámek. Disraeli sám od?vodnil tuto svou praksi, praviv: ?Kdybych jednou u?il písemn?ch poznámek, byl bych jimi spoután a tomu se chci rozhodně vyhnouti.“?Disraeli se valnou měrou spoléhal na to, ?e získá pot?ebnou inspiraci od poslucha??. ?ekl o tom Dekaneovi. ?e pr- na něho p?sobí siln?m vlivem poslucha?stvo a ?e pak improvisuje. To ov?em neznamená, ?e p?ed ka?d?m vět?ím projevem nebyl velice pe?livě p?ipraven. Zejména jeho kousavé věty, které z?stanou na v?dycky v paměti, byly v?dycky p?edtím hluboce promy?leny a pe?livě formulovány p?edtím, ne? je pronesl zdánlivě s patra ve ve?ejnosti. Chystaje si některou z mála sv?ch d?le?it?ch ?e?í, pronesen?ch mimo parlament, u?íval ?asto neoby?ejně originální metody: zopakoval doma svou ?e?, bu? celou nebo v hlavních ?ástech zku?enému redaktoru ?T i m e s ?“, J. F. Neilsonovi, k němu? měl zvlá?tní d?věru.Stejně také neměl p?i sv?ch ?e?ích Macaulay ani v rukou poznámek, ani rukopisu v kapse, jeho ?e?i v?ak byly p?ipraveny s největ?í pe?livostí a proná?el je na ve?ejnosti, nevynechav ani jediného slova. Trevelyan ve svém .J?ivctě Macaulayově“ o něm praví:?Kdykoliv se o?ekávala debata, promyslil si námět, p?echázeje po pokoji, nebo procházeje se ulicemi. Ka?dá my?lenka odívala se u něho hned v tom okam?iku, kdy vytryskla, v dokonalou větu a ozdobovala se draperií obraz?, p?íklad? a citát?. A kdykoliv se mu vyno?ila nějaká nová my?lenka uprost?ed samotné ?e?i, objevil se pro ni spontánně i nádhern? slovní v?raz.“Je ostatně známo, ?e Macaulayova pamě? byla fenomenální a stala se pověstnou. Je v?ak velice zajímav?m p?i tom konstatovati, ?e tolik mu??, kte?í velice pe?livě si p?ipravovali svou ?e?, neu?ívalo p?i tom v?bec ?ádn?ch poznámek.Mezi tyto ?e?níky pat?í Lord Salisbury, jen? byl nejen jedním z nejefektněj?ích, ale i z nejuhlazeněj?ích ?e?ník?. Na m?j dotaz napsal mi jeho syn Lord Salisbury:?Je pravda, ?e m?j otec mluvil v?dycky bez jak?chkoliv poznámek. Dr?el v ruce několik docela ?ist?ch papír?, leda?e chtěl někoho doslova citovati. ?ekl mi jednou, ?e jeho epigramy a jeho p?íklady, jimi? jako ?e?ník byl pověstn?, se mu vyno?ovaly teprve ve chvíli, kdy u? mluvil. Pamatuji se rovně?, ?e měl ve zvyku místo psan?ch poznámek u?ívati r?zn?ch mnemotechnick?ch pom?cek.“Lord Salisbury mi sdělil, ?e lituje toho, ?e si nezvykl ji? v mládí u?ívati písemn?ch poznámek, poněvad? v pozděj?íchPfttoimosOcnech cítil nejistotu ve své naprosté závislosti na vlastní pamětiStejně jako on ani Mr. Bonar Law nep?ipravoval se nikdy na ?ádnou svou ?e? doslovně, leda ?e se jednalo o některou -eoby?ejně d?le?itou pasá?. Námaha slo?ití celou ?e? bez jejího napsání, roz?ídění v?ech d?kaz? a rozdělení po?adu fakt, jako? i upamatování se, které z bod? byly během této p?ípravy zavr?eny a nahrazeny jin?mi — v?echno to musilo u něho vy?adovati neoby?ejné du?evní námahy. Sám Bonar Law mi ?ekl, ?e po dvou hodinách podobné práce je v y- ?erpán stejně, jako by u?el pě?ky dvacet mil.Sbírání materiálu.Naproti těmto mu??m, kte?í se v?bec písemně nep?ipravují, m??eme uvésti praksi někter?ch jin?ch, neméně slavn?ch, kte?í jednali naopak. Canning p?ipravoval své ?e?i ji? v prvních letech stejně pe?livě jako později, kdy si zalo?il neoby?ejnou slávu jako ?e?ník a vlivné postavení jako státník. Stapleton o něm praví v ?ivotopise:?Je jisto, ?e v posledních letech kdykoliv měl pronésti nějakou d?le?itou ?e?, byl jí du?evně den, dva, nebo i t?i dny úplně absorbován. Nevyh?bal se ?ádné námaze, sbiraje a rozt?i?uje sv?j materiál. Měl ve zvyku p?ipraviti si lístky, jich? pak u?íval ve sněmovně, na nich? měl poznamenána záhlaví ka?dého p?edmětu, jeho? se v ?e?i chtěl dotknouti. Tato záhlaví byla ?íslována a jejich ?ísla dosahovala ?asto ?ty? i pěti set. V těchto dnech nebylo radno se mu p?iblí?iti. Ka?dé vyru?ení ho podrá?dilo, leda?e se vztahovalo na p?edmět, jej? právě studoval.“Také zde nám soukrom? tajemník prozrazuje, ?e kouzelná lehkost a bezprost?ední rétorické kouzlo ?e?i p?edcházela dlouhá a namáhavá práce doma.Tak je tomu i s Johnem Brightem. ?ekl sice o sobě jednou, ?e si napsal kdysi ?e?, její? p?e?tení mu pak dalo tak velkou práci, ?e podobnou metodu u? po druhé nezkusil. P?esto v?ak měl metodu p?ipravovati se pomalu a pohodlně, a? dosáhl co nejprecisněj?í slovní formulace toho, co měl v úmyslu ?íci. Byl by patrně dovedl chvíli po své ?e?i opakovati ji po druhé jen s pramal?mi změnami. Míval pr? ve zvyku vyzkou?eli sí efektnost sv?ch d?kaz? a úspě?nost sv?ch větn?ch formulací u? p?edem p?i náhodn?ch rozmluvách. K tomu v?ak měl je?tě neoby?ejně jemn? sluch pro ka- dence v ?e?i a neomyln? instinkt pro u?ití správného slova ve správné situaci, co? je otázkou p?irozeného nadání.?Mluvím-li snad dob?e, je to jen vlivem toho, ?e jsem ?etl dobré knih y“, napsal jednou sám o sobě a jistě se najde málokdo, kdo mohl soutě?iti s jeho znalostí bible, Miltona a, co? p?ekvapuje, B y r o n a. Jedna z m?ch tet ho jednou po?ádala, aby něco p?e?etl z B r owning a. Bylo to nedělní odpoledne, nedlouho p?ed sklonkem jeho ?ivota. Vyhověl jí, neměl v?ak Browningov?ch básní rád a za chvíli hodil kní?ku stranou a dal se do recitování dlouhé pasá?e z Byrona, která se mu líbila patrně lépe jak pro sv?j rétorick? ráz, tak i pro své zaujetí pro svobodu.Jeho lístky s ná?rtem ?e?í byly velice podrobné. ?ivotopisec Trevelyan praví o nich: ?Ka?dé my?lence je vykázáno její místo a je zobrazena několika slovy nebo písmenami. Naproti tomu jeho hlavní v?roky, kter?m ?íkával ?ostrovy“, jsou vypsány docela.Mám ná?rty dvou jeho ?e?í. Poznámky k první z nich jsou napsány na t?ech lístcích papíru malého formátu: ?e? trvala asi patnáct a? dvacet minut. Druhá ?e?, je? trvala asi hodinu, je napsána na devíti lístcích. Rukopis je velice drobn? a z?eteln? a skoro ka?dé slovo je podtr?eno. I některé dlouhé věty jsou skoro docela vypsány, zejména celá závěre?ná tiráda.Závěry a p?echody.P?i této p?íle?itosti si vzpomínám na radu jednoho ze star?ch ?len? parlamentu, Lorda Palmerstona, udělenou kterémusi novému ?len? sněmovny poslanc?:?Nepot?ebujete si lámati hlavu s po?átkem své ?e?i, proto?e za?átek p?irozeně vyplyne sám z debaty. Mnoho práce si nemusíte dát ani s vlastním jádrem ?e?i, proto?e to bude věc, s ní? jste dokonale obeznámen, nebo? jinak byste se v?bec nebyl p?ihlásil ke slovu. Musíte v?ak u? p?edem velice dob?e znáti závěr své ?e?i, proto?e jinak byste si nemohl nikdy sednout.“Později mi poradil zesnul? Lord Goschen: ?V?těpte si jasně v pamě? p?echody v ?e?i, mosty, které vedou od jednoho bodu k druhému. Formulaci těchto bod? samotn?ch p?enechte okam?iku.“Je to dobrá rada, ale Lord Goschen jistě mnoho ze sv?ch ?e?í napsal p?edem a byl jistě s to nadiktovati je stejně jako Disraeli noviná?skému reportérovi je?tě p?ed zasedáním. Lord Goschen byl v?ak krátkozrak? a psal velice ne?itelně, co? patrně rozhodovalo v jeho odporu k u?ívání písemn?ch poznámek p?i ?e?i. Jeho syn mi nejednou o něm vyprávěl, ?e jej otec ?asto volával k sobě se ?ádostí: ?Já vím, ?e tady mám něco dobrého napsáno, ale nemohu to p?e?íst. Nerozlu?til bys mi to?“V?echny cesty vedou k cíli.Mr. Winston Churchill nena?el mezi listinami svého otce ná?rt k jeho ?e?em, Lord Salisbury mi v?ak o něm napsal:..Lord Randolph mí p?j?il jednou poznámky k jedné své ?e?í, ji? právě skon?il. Byl jsem tehdy je?tě mlád a měly mi b?ti pom?ckou jednou k vlastní ?e?i. Tyto poznámky byly vypracovány neoby?ejně pe?livě a rozděleny na záhlaví, oddíly a pododdíly. ?ekl mi, ?e v té době u?íval ke sv?m ?e?em v?ech metod: memorování, podrobn?ch poznámek a improvisace p?i debatě.“Zdá se mi, ?e vět?ina z nás jedná stejn?m zp?sobem. Pamatuji se na mnohé rozko?né weekendy v Taplow Court na po?átku tohoto století, kdy hosté se procházeli za nedělního jitra po okolí a kdy by bylo b?valo mo?no zastihnouti zesnulého Lorda Percyho, recitujícího svou pondělní ?e? v jedné aleji, zatím co se Lord Hugh Cecil u?il zpaměti v jiné a co Mr. Churchill proná?el svou slavnostní ?e? kdesi na zahradě.Z poznámek Mr. Asquitha mám jeden p?íklad, poznámky jeho ?e?i ze srpna 1920, kdy se jednalo, aby socha mého otce byla postavena v p?edsíni sněmovny poslanc?. Vy?ádal jsem si od něho tyto poznámky na památku vzpomínky, ji? věnoval mému otci politick? odp?rce, jen? dovedl stejně u?lechtile uznati ctnosti sv?ch odp?rc?, jako byl spolehlivě up?ímn? ke sv?m p?átel?m. Tyto poznámky jsou velice podrobné. Mr. Asquith o nich ?ekl, dávaje mi svolení k jejich publikaci: ?Tyto poznámky jsou ov?em podrobněj?í, co se t??e jazyka a jin?ch stránek, ne? mívám ve zvyku p?i ve?ejn?ch projevech nebo p?i ?e?ích v parlamentu.“Na těchto poznámkách Asquithov?ch je viděti pe?livou a dokonce i slovní p?ípravu. Asquith v?ak u?íval svého slohu s naprostou lehkostí a pro své p?ipravené i pro své nep?ipravené ?e?i neu?íval mnoho rozdíln?ch v?raz?. V?dycky stavěl své věty neoby?ejně ?istě a bez jediné chyby, měl zálibu ve vzne?eném a zvu?ném jazyku, rychle postupoval kup?edu a a? si dovoloval sebe více závorek pro vedlej?í my?lenky, smě?oval v?dycky k jednozna?nému závěru, správnému nejen logicky, n?br? i gramaticky.Docela jinak tomu bylo s Lordem Balfourem. Dověděl jsem se od otce, ?e Balfour, kdy? po prvé vstoupil do sněmovny, byl ?patn?m ?e?níkem a ?e nikdy nezískal plynného toku a naprosté lehkosti, kter?ch je naprosto nezbytně zapot?ebí pro pln? po?itek poslucha??. P?ípravy jeho ?e?í byly oby?ejně v?eobecné a nikdy doslovné. Míval málo poznámek a z?ídka se p?i ?e?i do nich díval. A v?iml jsem si, ?e ?asto i kdy? p?edstíral, ?e do nich nahlí?í, bylo to jen pouhé gesto, aby získal okam?ik k rozm??lení. Mnohdy mu nevy- tanulo ihned pot?ebné slovo a byl p?íli? náro?n?, ne? aby se spokojil s u?itím jiného, p?ibli?ného v?razu, kter? mu právě p?i?el na mysl. Váhával tedy, vkládal p?estávky a ?asto na?ínal po druhé větu. Tím ?asto zklamal ty, kdo? ho sly?eli po prvé. P?esto v?ak naprosto ovládal celou sněmovnu. Jeden z m?ch p?átel, jeho? jsem uvedl na galerii, mi ?ekl po jeho ?e?i: ?H ráje na vás na v?echny jako na staré housl e.“ P?es jakékoliv ?e?nické nedokonalosti ovládal nás v?echny sv?m osobním kouzlem a sv?m vynikajícím intelektem. Kromě toho měl v?dycky neoby?ejn? dar vznésti se nad poty?ky politick?ch stran a povznésti debatu na vy??í úroveň. Po jeho ?e?i se sněmovna povznesla v?dycky do jasněj?í atmosféry a byla vdě?na mu?i, jen? uskute?nil tento zázrak.Je patrno ze v?ech těchto p?íklad?, ?e není jednotného pravidla, které by ur?ovalo, jak?m zp?sobem se má ?e?ník p?ipravovati k své ?e?i. Ka?d? z nich má svou vlastní metodu a někdy má těchto metod i více. Někter? pot?ebuje mnoho podrobn?ch poznámek, jin? se obejde bez nich. Někter? pí?e celou svou ?e?, zatím co jin? se nikdy nedotkne perem papíru. A? si zvolíme někter? systém a nebo se budeme hledět obejít bez systému, v?dycky najdeme pro svou praksi nějak? p?íklad. Ze v?eho toho v?ak plyne jasn? závěr: Jestli?e někdo má ve zvyku ?íkati lidem ve?ejně ?inn?m:Co?pak vám, vám ve?ejná ?e? nep?sobí ?ádn?ch obtí? í“, pak dokazuje, ?e neviděl slavné ?e?níkyv oněch hodinách, kdy se na své ?e?i p?ipravovali.Jejich ?eny a jejich soukromí tajemníci by jim o tom mohli pověděti něco jiného.věda a práceAlois Kubí?ek:St?e?me starou Prahu!vlá?tní shodou v krátké době po sobě vy?kli nedávno sv?j úsudek o staré Praze p?edstavitelé dvou pól? soudobého kulturního my?lení a tvo?ení: p?edstavitelé moderní francouzské architektury a spisovateléa noviná?i sovět?tí.Jejich v?roky byly hymnou o staré Praze, nelí?en?m obdivem tohoto architektonického díla, které shodou okolností bylo zachováno v tak mohutném a ?ir?ímu světu neznámém torsu. Tento obdiv, ?ekněme krajní levice v?chodu a západu, která je?tě v?era byla u nás stra?idlem, zasluhuje p?em??lení a docenění, ale znamená také povzbuzení v?em, kte?í po léta jsou v ?estném kulturním boji za starou Prahu.Bylo v?ak tě?ko vykládat na?im vzácn?m náv?těvám, ?e jich objev není mumifikovan?m dílem star?ch dob, zachovan?m nahodile nebo proto, ?e ?ivot ?el mimo, asi tak, jako v nějakém falckém měste?ku, italském Gi- mignanu nebo francouzském Aigues Mortes, n?br? ?e jest v?sledkem kulturního úsilí, v něm? se vyst?ídala celá ?ada zp?sob? taktiky proti lidské nevědomosti, malomě??ácké lhostejnosti nebo krátkozrakého prospěchá?ství, ?e Praha byla v?dy městem ?ivota a v?voje a tudí? v?dy změnami doby ohro?ena, ?e také její zaji?tění nepat?í je?tě k svát?m národním problém?m, ?ili ?e je?tě mnoho vody ute?e, ne? rozpustíme spolky a zru?íme ú?ady, stojící na strá?i proti nep?átel?m této staré Prahy. Nepochopili by také, ?e to byl velmi klikat? kulturní v?voj, ne? jsme na?li pochopení i tam, kde ho nebylo lze p?edpokládat, a ?e i mnozí na?i duchovní p?edstavitelé měli, ale bohudík ji? nemají ke staré Praze povzne?en? poměr jako asi moderní ?lověk k sentimentalitě nebo vete?i, jemu? v?ecko staré je p?eká?kou v rozběhu k nové době, lámající ve jménu domněl?ch vy??ích postulát? tradice, pálící staleté archivy, a rozmetávající zdi v?tvor? vy??í stavební kultury, ne? je dne?ní.Nemohli jsme jim vylo?iti, jaká to byla pohroma v prvních letech na?í samosprávy, o kterou jsme se tolik nastarali, která k svému v?voji chtěla míti ?ist? papír a nikoliv ohledy k star?m odkaz?m. Ne?lo vykládat, ?e takov? krásn? detail, jako byla Krocinova ka?na, nikomu nep?eká?ející, byla zni?ena na?í radnicí p?es protesty nep?átelské Vídně, ?e stejn? osud měl potkati mali?k? románsk? kostelík v ul. Karoliny Světlé, ba i románsk? kostel sv. Ji?í na hradě, ?e pro nepochopení technického světa byla zbo?ena Dienzenho- ferova prelatura u sv. Mikulá?e, ?e právě tak měla b?ti sho?ena Pra?ná brána, ?e městsk? radní a vá?en? doktor práv na svojí odpovědnost dal v noci rozmetati gotickou Andělskou kolej Karla IV. a ?e vlastene?tí advokáti z městské rady s úspěchem zastupovali strany proti obecním ú?ad?m, hájícím tuto starou Prahu.Zní to jako báchorka, ?e od dob Vocelov?ch, kdy rapidně upadla nezi?tná láska k Praze, která vyvrcholila p?edtím v rozumné ?innosti skvělého purkrabí hraběte Chotka, ?lo to a? po na?e ?asy po nakloněné rovině tak, ?e bylo nutno po?ádati ve?ejné sch?ze pro záchranu jediného pokladu, jím? se dnes Praha chlubí, ?e Mr?tíkova ?bestia triumfans“ bylo mementem svědomí Prahy a ?e bylo dokonce t?eba denuncovati pra?ské státní ú?ady u rakouského následníka tr?nu, protektora Centrální památkové komise, tak?e ironií osudu jeho zásluhou má Praha zachováno jedine?né panoráma hrad?anské.A dodnes není stará Praha v bezpe?í. Její zachovávání jest jak?msi milostiv?m provisoriem a nikoliv v?it?m cílevědom?m definitivem. Zlep?ily se ?áste?ně regula?ní ohledy, tak?e je ji? vylou?eno, aby se vedla ulice p?es Vald?tejnsk? palác, jak tomu bylo v regula?ním plánu z let devadesát?ch minulého století a máme ji? dokonce objekty památkově chráněné. Ale to jest pro vládnoucí pouze kostra. Náplň její tvo?í nenáro?ná, neklasifikovaná, podle mínění vlivn?ch vrstev bezcenná stavební v?plň, na ní? se nejvíce h?e?í, je? jest v?ak tmelem a nutn?m prost?edím, bez něho? se rozru?uje celek — ty, nenáro?né objekty, zdi. st?echy, zákoutí, nenáro?ná stavení v pob?e?í, bez nich? v?ak není mo?ná gradace celku.Ani potuchy není také o tom, ?e někter? z ru?iv?ch objekt? v nejhor?í době pro starou Prahu postaven? se vykoupí, sní?í nebo odstraní k prospěchu krásy staré Prahy. Ka?d? se chce z ur?ité povinnosti vymknouti, a dobré úmysly mají z?stati zaznamenány pouze v protokolech.Zvlá?tě Rusy by bylo zajímalo, ?e máme nezaji?těny : objekty, které v ?eské historii hrály p?ední úlohu, na p?. zbytky Betlémské kaple, obsahující v?echny obvodové zdi i Husovu sakristii. Podivili by se, ?e a?koliv hlavní ?ásti této jedine?né historické stavby nebyly zbourány a a?koliv to, co bylo za Josefa II. zni?eno, p?ímo s dobou Husovou nesouviselo, jsme se ani v prvém revolu?ním rozběhu neodhodlali místo krásné resoluce v parlamentě podniknouti v?ecko, aby byla získána do ve?ejného majetku a mohla b?ti opro?těna od pozděj?ího znehodnocení.Pravda, bylo vykonáno mnoho: dostavba sv. Víta, skvělá obnova ?ernínského paláce, Klementina, záhy také Karolina, Tyr?ova domu, kostel? sv. Václava a Karla Boromejského a pod., ale jak pomalu na p?. pokra?uje usměrnění stavebních prací na Hradě v odpovědnou kolektivní práci, a?koliv má tu b?ti vytvo?en p?íklad. Jsou nezaji?těny objekty neméně d?le?ité, jen?e bohu?el méně pou?itelné a celé ?tvrti, je? právě tvo?í vzpomenutou v?plň mezi těmito objekty.Proto up?ímn? obdiv západu i v?chodu Evropy zněl nám informovan?m jako bezdě?ná obava, jsme-li si dob?e vědomi slavného odkazu minul?ch dob. A p?ece budi? jim dík za jich vzácn? objev i nad?en? projev! A?koliv do nedávná byli i mnoh?m u nás nejobávaněj?ími ni?iteli minulosti i jejich kulturních statk?, objevili se náhle v novém světle a několika sv?mi větami vykonali víc pro starou Prahu ne? ?ada pou?n?ch p?edná?ek.dopisy?esk? technik a cizojazy?ná literatura.Vá?ená redakce!V ..P?ítomnosti“ z 20. listopadu pí?e pan J. T. o tom, ?odkud by se asi na?i technikové mohli u?it — a odkud se neu?í“. Byv ve ?lánku nep?ímo apostrofován, rád bych ?ekl k němu několik slov.Pan J. T. odnímá sv?m v?vod?m témě? v?echnu vá?nost tím, ?e zaměňuje politické a kulturní tendence s prací technika. Domnívá-li se, ?e technik, kter? by se zajímal o ruské odborné spisy, riskoval by u nás název ?bol?evika“, jsou mu patrně ?innost a úkoly technika hodně cizí. ?Kocháme se německou vědou a jsme p?i tom samoz?ejmě horoucí vlastenci“ — v které bulvární tiskovině jsem tuto větu ji? ?etl? Vá?en? pane J. T., p?edně v p?írodních a technick?ch naukách není ?ádné německé nebo ruské vědy, je jen jedna věda, platící v?ude stejně. Za druhé německ?mi knihami se kocháme tehdy, kdy? mají cenn? obsah. Za t?etí jsme vlastenci snadJASN? Z?ENI - VKUSN? VZHLED!Americké br?le Ful Vue?OKULARIA“ PRAHA, Václavské nám. 57 nad L?izowovou gprávě proto, ?e studujeme ony knihy pro pot?eby na?i země, jistě lep?i vlastenci ne? neodpovědní kritikové. Pro technika nerozhoduje p?i ?etbě sympatick? nebo nesympatick? politick? směr země, v ní? publikace vy?la, n?br? jen a jen vědeck? obsah. Dokonce lze ?íci, ?e technikové, ob?an?tí i vojen?tí, sledují se zv??en?m zájmem technické pokroky právě v zemích nep?átelsk?ch, jak jsme to viděli ve válce a jak to dokazuje t. zv. pr?myslová ?pioná?.Napsal-li pán J. T., ?e vysoko?kol?tí profeso?i ?tou témě? jen knihy německé, ?asto prastaré, nechci to pokládati za pomluvu, ale jen za omyl ?lověka, kter? o ?innosti profesor? mnoho nevi. Jest arci? pravda, ?e jsou ur?ité obory (na p?. organická chemie), v kter?ch vedoucí úlohu má literatura německá, v jin?ch oborech (t?ebas v hutnictví a petroleji) ?teme v?ak více spis? anglick?ch a pod. O tom, ?e existuje také technická literatura ruská, víme rovně?. Mnoho rusk?ch knih neobsahuje o nic více, ne? spisy sepsané v jin?ch jazycích. Vskutku originelní spisy ruské b?vají pak zpravidla p?ekládány do jin?ch jazyk?, nebo? má o ně zájem cel? svět. Pravdu má v?ak pan J. T. v tom, ?e se ruské knihy u nás málo ?tou; ví jistě pro? — pro jazykové obtí?e, nikoli ze zpáte?nictví, jak to namlouvá ?tená??m. Já sám neovládám rusk? jazyk natolik, abych v něm plyně ?etl. U?ení se jazyk?m vy?aduje ?asu a energie, kter?mi ?ádn? ?lověk nesmí zbyte?ně mrhati, pot?ebuje-li jich je?tě pro jinou práci. Nau?il-li jsem se plynně německy, francouzsk? a anglicky, u?inil jsem pro své linguistické vzdělání jistě dost. Lituji, ?e neumím rusk? ani neznám dal?ích ?e?í, jako rovně? d?le?itou japon?tinu; ve svém oboru nevyměnil bych v?ak ?ádnou ze sv?ch jazykov?ch znalostí za znalost ru?tiny.Panu J. T. imponuje, ?e ?Metallurgical Abstracts“, vydávané v Lond?ně, uve?ejňují také v?ňatky z ?asopis? rusk?ch. A? se seznámí lépe s odbornou literaturou, pozná, ?e tato publikace, podobně jako jiné ?centralblatty“ vytkly si za úkol zpracovati v referátech celou světovou literaturu svého oboru. Referují-li tedy o rusk?ch pracech, ne?iní tak z rusofilství nebo proto, ?e pokládají ony práce za zvlá?tě cenné, n?br? konají prostě svou povinnost, ke které se sv?m ?tená??m zavázaly. Ony ?Abstracts“ pokládáme za světov? centrální orgán pro kovohutnictví a ?teme je my stejně jako Anglosasové, Němci atd. Konati takovou úplnou referátovou slu?bu několikráte, v r?zn?ch zemích, se pokládá dnes za vrchol neekonomie, nebo? jde o to, aby takové úst?ední publikace byly co mo?no úplné. Nic v?ak nebrání tomu, aby také na?e ?asopisy referovaly o pozoruhodněj?ích publikacích cizích, co? se také děje. Napí?e-li pan J. T. nějak? dobr? referát o zajímav?ch publikacích rusk?ch, jistě mu jej ka?d? ná? odborn? list rád otiskne. Napí?e-li v?ak místo toho: ?Odborn?m ?asopis?m nestojí ani za to, aby vyzvaly lidi, kte?í sledují ruskou literaturu, aby jim o rusk?ch novinkách referovali“, dokazuje, ?e mu jde více o něco jiného, ne? o práci.R. Vondrá?ek,profesor ?eské vysoké ?koly technické v Brně.Viríuoska na housle Ervina Broke?ováp?ijímá nadané ?áky - Praha XII, Kolínská 4 - Tel. 535-66P?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firma Karel Kellner, Praha - Václavské nám. 61 - Dlouhá t?ída 17P?ítomnostiPr?myslníci o pr?mysluDyly to první ro?níky P?ítomnosti (vr. 1925, ■D 1926, 1927), které si v?ímaly na?í pr?myslové politiky s hlediska ur?ité programovosti, tedy se z?etelem na zájem celku. ?tená? ?P?ítomnosti“ najde p?. v ro?. III. v ?lánku o souru?enství pokrokově hospodá?ském citovány po?adavky na?ich odborov?ch organisací zaměstnavatelsk?ch, kde se p?ímo praví, ?e ?není-li na?e podnikatelstvo schopno vytvo?iti velk? hospodá?sk? plán v?robní, musí k tomu b?ti donuceno bojem dělnické t?ídy“. Zaznamenány jsou tam i aktuální po?adavky t. zv. Pracovního souru?enství odborov?ch, technick?ch a hospodá?sk?ch organisací, zpracované v létě a na podzim 1925 (tedy p?ed 10 lety), kde ?teme p?íkladně: do plánu na?í hospodá?ské politiky bu?te? za?áděny v prvé ?adě tyto aktuality: stavba ?i úprava komunikací (na prvním místě silnice), úprava celního tarifu, dal?í sni?ování cen ?ivotních pot?eb (jednak úpravou cel — obchodními smlouvami, jednak úpravou v?robních náklad?), rozbor dne?ní úvěrové politiky (tehdy byl ?as je?tě zamezit mnohému, co se ukázalo v krisi nejen jako nezdravé, ale i sociálně nebezpe?né), ?e?ení otázky bytové a stavebního ruchu, úprava daní, úprava dopravních tarif? i j. V?e to ov?em mělo b?t zpracováno v rámci hospodá?ského programu celostátního, p?i ?em? se ukazovalo na materiál, snesen? tehdy komisemi pro studium v?robních podmínek a trhu v Anglii a v Americe.Toto je jen ukázka, ?e v tomto t?deníku byl věnován největ?í zájem otázkám organisace pr?myslové v?roby v době, kdy někter?m pán?m z vedení ?st?edního svazu ?sl. pr?myslník? to p?íli? vhod nebylo, a to v otázkách, které i dnes tvo?í podstatu pr?myslnic- kého memoranda.?Tím spí?e jest t?eba zase na těchto místech uvítati toto memorandum ?st?edního svazu ?sl. pr?myslník?, p?edlo?ené vládě a sou?asně tiskem také ?ir?í ve?ejnosti. Denní a odborné listy zaujaly ji? během minulého t?dne k tomuto programu pr?myslnického svazu stanovisko podle toho, k jakému táboru nebo lépe ?e?eno světovému názoru se ten kter? list hlásí. Nutno konstatovati, ?e p?evá?ná vět?ina tento po?in vítá. Proto, ?e je tu program: co se chce se strany pr?myslník?, resp. jejich representant?.Auto?i si byli jistě vědomi, ?e nemohou o?ekávat naprost? souhlas ve v?em, co v memorandu formulovali. Nelze jim ov?em up?ít, ?e vlo?ili do svého programu aktuality (podpora exportu, stavebního ruchu, úvěrové, daňové otázky a pod.), s nimi? v této chvíli bude valná ?ást ve?ejnosti souhlasit, i kdy? nikoliv úplně a ?asto s r?zn?mi v?hradami a doplňky.Takto formulovan? program nelze odb?t jen pov?echn?mi úsudky. To jsou po?adavky jedné z hlavních slo?ek pr?myslu a druhá k tomu musí ?íci svoje stanovisko; a dál i ostatní obory hospodá?ské ?innosti musejí srovnat svoje po?adavky s tím, co ?teme v memorandu; naposled zde ale musí b?t také někdo, kde bude takto formulované programy harmonisovat. A nyní jsem u toho, co na těchto místech bych rád ?ekl docela p?átelsky a otev?eně na v?echny strany v zájmu věci.?Memorandum nese hrd? titul: ?P r ? m y s 1 k hospodá?ské situaci“. Těch deset let, o nich? se zmiňuji naho?e, stále opakuji, ?e je to omyl mluviti opr?myslu, kdy? se jedná jen o jednu jeho slo?ku. P?i diskusi, která v tomto ?asopise byla vedena p?ed krátk?m ?asem o pr?myslu, ukázal na to ji? Peroutka Pr?mysl není jen podnikatel, resp. jeho representant, to je i dal?í d?le?itá, sociálně v demokracii stejně v?znamná slo?ka: zaměstnanecká. V tom titulu memoranda na první pohled zra?í se mi dnes také celá tragedie, o ní? bylo na těchto místech tolik diskutováno. Nepochybuji, ?e nov? generální tajemník ?st?edního svazu ?sl. pr?myslník?, jak to v ?etn?ch rozhovorech ukázal, má nejlep?í v?li napravit to, co se v tomto směru bohu?el nestalo; nepochybuji také, ?e toto v?e nelze ve Svazu změnit za krátk? ?as, ale nic naplat, takhle si to musíme ?íci otev?eně, p?ed ve?ejností, ?e i nejbli??í budoucnost nám uká?e, ?e tyto dvě slo?ky pr?myslu, tak, jak se to stalo v celé ?adě institucí svépomocn?ch, budou oficiálně tvo?it podstatu ur?itého druhu hospodá?ské správy, a? ji? je organisována tak ?i onak.A tak jako nadpis prozrazuje ur?itou (jistě ani nechtěnou) jednostrannost, tak se nám projevuje také v jednotliv?ch kapitolách memoranda. ?ekl bych ??ouhá z toho p?íli? pr?myslnické stanovisko“. To nebudi? p?ipisováno k tí?i autor?. Nemají p?í?iny se za to stydět. Ale je to nesoulad s titulem: pr?mysl k hospodá?ské situaci; je to zahrocení mnoh?ch formulací p?íli? proti tendencím doby, je to z?eteln? zájem soukromopodnikatelsk? p?ed z?etelem národohospodá?sk?m (nikoliv ve v?em), je to nedostate?n? z?etel na konsumenta, ale té? v?bec na nové rozvrstven: spot?eby, jak se nám ukazuje vlivem světové krise a p. Pravím, toto v?e bude a musí b?t p?edmětem dal?ích úvah a nepochybuji, ?e právě toto memorandum vzhledem k v?znamu instituce, která jej p?edkládá, dá podnět t?eba i ke zcela nov?m návrh?m, které vyhoví po v?ech stránkách i pr?myslník?m i v?em ostatním.Je jistě sporná otázka na p?., zda skute?ně se nám m??e poda?it docíliti p?vodní v??e exportu, jak o tem pí?e memorandum, i kdy? p?ipou?tím, ?e by bylo velikou chybou v této chvíli t?eba p?es veliké potí?e se o to nepokusit. Pak ale ka?d? takov? pokus neobejde se bez ?e?ení základních otázek organisa?ních (syndi- kalisace p?íkladně), k nim? memorandum staví se p?; nejmen?ím velmi zdr?enlivě.Troufám si tu ukázat na p?íklad holandsk?, kter. nám p?edev?ím p?ipomíná velmi silné tendence indu- strialisa?ní tam, kde jich je?tě nebylo — a to je jeden z mnoha, které budou p?sobit na světov?ch trzích — ale také právě na zp?sob, jak p?ímo vědecky, pokut jde o vnit?ní organisací pr?myslové v?roby, se má v budoucnu v Holandsku postupovat, jednak z?izováním speciálních technicko-hospodá?sk?ch institut? (tak se toti? naz?vají projektované zpola ve?ejné, zpola soukromé orgány pro plánování a kontrolu v jednotliv?ch provinciích), jednak záměrnou investi?ní a kapitálovou politikou, svě?enou zvlá?tním regionálním pr?myslov?m bankám. To je Colijn?v program, kter? spo?ívá na poznání, ?e v?lenění Holandska do světového hospodá?ství v tradi?ních formách je na dohlednou dobu beznadějné; a Colijn nepat?í, jak známo, mezi utopisty.?Není k disposici tolik místa, abychom se rozhovo?ili o poměru soukrom?ch a ve?ejn?ch investic. Je známo, ?e jsou u nás dva tábory, nikterak ohrani?ené sou?asně hranicemi politick?ch stran. Nebesá?ova kní?ka, vy?lá v minul?ch dnech (?Nové cesty úvěru“) ukazuje, jak cel? tento problém byl u nás dosud jen polovi?atě ?e?en.Stanovisko, které nedosti jasně vyjad?uje odpor k jakémusi plánování (v jednom t?deníku dokonce ozna?eno toto stanovisko jako zamítnutí fantastického plánování), ne?íká nám celkem ni?eho, jak se na?i pr?myslníci míní vypo?ádati s cel?m tím velk?m hnutím, které jde světem a které se dokonce uplatňuje v jednom z obor?, pro spolupráci s pr?myslem tak d?le?it?ch, takovou měrou, ?e bude p?ímo odpově? vynucovat, a to právě v zájmu mo?né shody a spolupráce. Podle někter?ch stylisaci zdá se, ?e cel? problém nebyl dob?e pochopen. V memorandu mluví se o pokusech vylou?it risiko soukromohospodá?ské plánováním státu. Nevím, jestli někdo rozumn? v tomto státě a hlavně ve vládě chtěl by vylu?ovat risiko soukromohospodá?ské, ale jsem p?esvěd?en, ?e zákonodárství správně po dosavadních zku?enostech a vzhledem k odpovědnosti za celek hledá cesty, jak taková risika usměrnit, t. j. d?íve ne? p?ijdou na stát, aby jim tento pomáhal, ani? si byl vědom, jak k této cti p?ijde, a ani? věděl, jakou v?mluvu má pro takové sanace najít, aby se ospravedlnil p?ed ve?ejností. Zákonodárství, které zakazuje a zabraňuje, aby se lidé beztrestně fackovali na ulici, neirituje ?ádného slu?ného ?lověka, spravedlivého ob?ana; zákonodárství, které zabraňuje v?st?elk?m dravé, bezuzdné a sociálně ?asto velmi nebezpe?né t. zv. volné soutě?i, nem??e iritovat slu?ného pr?myslníka a sociálně orientovaného podnikatele. Co je a co není sociálně správné a spravedlivé — hlavně v dne?ním komplikovaném hospodá?ství — o tom nem??e v podstatě rozhodovat jen jednotlivec, to musí posuzovat také ten nebo ti, jim? nále?í právo a povinnost harmonisovat v?echny zájmy celého státu.?Nezab?vám se těmito věcmi od v?erej?ka, mám p?ím? styk s na?ím hospodá?sk?m ?ivotem, abych dovedl ocenit i ur?ité pochybnosti, které zde právem vznikají, hlavně tam, kde jde o otázku lidí, jejich kvalit, odpovědnosti, mravní vyspělosti, o zp?sob prováděni, o vlivy politické a politiká?ské — toto v?e nep?ehlí?ím a nepodceňuji, ale znovu ?íkám: je tu zapot?ebí jasné stanovisko. Bylo by chybou, kdyby stanovisko pr?myslník? v těchto základních otázkách bylo a priori odmítavé a toto odmítnutí nebylo velmi zevrubně dolo?eno a kdyby mělo b?t dokonce ?mimo diskusi“.Ji? proto, ?e stojí v ?ele vlády mu?, kter? měl odvahu nejen velmi jasně precisovat sv?j poměr k těmto nov?m tendencím sociálně-hospodá?sk?m, ale dovedl mnohé ji? uplatnit, ji? proto representant pr?myslník? nevyhne se jasné diskusi o tomto tématu.Prozatím,m??eme znovu a s uspokojením konstatovati, ?e v ?st?edním svazu ?sl. pr?myslník? byla po stránce aktuálního programu nastoupena rozumná cesta, svěd?ící snahám po kooperaci, vzájemné diskusi, a to také slibuje, ?e mnohé se je?tě vyjasní, co dnes zdá se b?t temné a nejasné. Je to cesta, která nejlépe také p?ispěje k tomu, co pr?myslníci dosud ne zcela jasnou formou ?ádají, aby měli dost vlivu na ?e?ení věcí ve?ejn?ch tam, kde demokratick? stát své rozhodování ulo?il.Václav Veruná?.p o z n á m fe yNa? se vlastně ?ekalo?Vá?něj?í politické starosti a hospodá?ská tíseň daly ve?ejnosti jaksi zapomenout na ?est p?ehnojen?ch fa?istick?ch poslanc?, kte?í z milosti jedné koali?ní strany vlády zasedají v parlamentě. Pravda, mají své alibi, poněvad? hned po zahájení parlamentních prací po volbách hlasovali s agrárníky a ostatní koalicí pro nepopulární zákon, a jejich theoretik, pan profesor doktor Dominik (a? do voleb sociální demokrat) to ve sněmovně nep?esvěd?ivě vysvětlil. Tehdy ov?em měli fa?isté ?eho se bát. Socialistické strany toti? trvaly tehdy na tom, aby byla Gajdova fa?istická strana rozpu?těna, a odvolávaly se na nález Nejvy??ího soudu v Brně. Dokonce je známo, ?e jedna strana se v p?edve?er první parlamentní sch?ze a Malypetrova vládního prohlá?ení usnesla, ?e nebude hlasovat pro prohlá?ení premiérovo, jestli nebude dopoledne p?ed jeho p?ednesením ve sněmovně fa?istická strana rozpu?těna. Ministerská rada si s tímto usnesením koali?ní strany lámala hlavu dlouho do noci a nakonec u?inila rozhodnutí, jaká ?inily i vlády p?edchozí v?dy, kdykoliv ?lo o rozhodnost a ?in: ulo?ila ministru spravedlnosti a vnitra, aby zkoumali, je-li nález Nejvy??ího soudu v Brně skute?ně takov?, jak jej reprodukovaly noviny, a je-li dostate?n?m podkladem pro to, aby fa?isté byli rozpu?těni. Samoz?ejmě, ?e vládní prohlá?ení bylo schváleno a od té chvíle věc usnula.Nyní se konal v Moravské Ostravě proces s dvaceti fa?istick?mi mladíky, kte?í za Gajdova vedení také chtěli osvobodit ná? stát — a zapomněli ?íci od koho. P?i té p?íle?itosti se ostravsk? soud dovolal rozhodnutí Nejvy??ího soudu v Brně, a stojí je?tě dnes za to, aby tento jasn? a nepochybn? judikát byl citován: Je to nález z 18. prosince 1934 a podobn? byl u?iněn je?tě později:?Organisace ?Junáka“ má povahu tajnou ve smyslu 17. paragrafu zákona na ochranu republiky. Nejvy??í soud vzal za notorické, ?e národní obec fa?istická, v jejím? rámci organisace Junák byla z?ízena, nesouhlasí s nyněj?í ?eskoslovenskou vládní formou a ?e bylo jejich úsilím, dosaditi vládu fa?istickou. K tomu jí měly dopomoci oddíly Ju- náctva, které se mohlo podle své povahy pokusiti o zvrácení dosavadní demokraticko-republikánské formy státní a dosíci úspěch? ?asově i prostorově omezen?ch. Je jisté, ?e vláda a ú?ady státu nemohly by ztrpěti existenci organisace vojenského rázu v rámci takové politické strany, která ve?ejně hlásá, a ji? tím názvem to národní obec fa?istická zd?razňuje, ?e jejím cílem je zvrátiti dosavadní demokraticko-republikánskou státní formu a zavěsti fa?istickou diktaturu, která je svou notorickou povahou v naprostém rozporu se státní formou na?eho státu. Tento programov? cíl je obecně znám a nemusí se to dokazovati.“?koda, ?e nebyl tak jasn? vládě, jako je jistě jasn? ka?dému ?tená?i. Samoz?ejmě, ?e ?est Gajdov?ch figur ve sněmovně dnes nikomu neubli?uje a státu ne?kodí — nepo?ítá- me-li s tím, ?e pro demokratick? parlament je to p?ece jen difamující, sedí-li v něm ?est fa?ist?.Ale hlavně: ukázala se tu nerozhodnost. Tentokrát to bylo proti krotk?m fa?ist?m, veslujícím rychle do tábora největ?í koali?ní strany. Co v?ak se stane zítra, p?jde-li o nebezpe?í vá?něj?í? Kdy? jsme si nedovedli poradit s tak nepatrnouvěcí jako je ?est fa?ist?, jak si poradíme s nebezpe?ím po?etněj?ím a opravdov?m? Tak se ptá prost? ob?an, a mělo by se mu to vysvětliti.pófcCo je lid?V Praze se konala v?stava ?tisku lidu“; po?adatelé její by měli b?ti up?ímněj?í a ?íci, ?e se jedná o v?stavku komunistického tisku. Jest to v?stavka dob?e postavená a ?ekne mnoho o v?voji a du?i komunistického tisku. Ale v?stavka tisku lidu to není. Komunistick? tisk u nás není tiskem lidu. Kdyby název tisku lidu měl b?ti p?isuzován podle toho, jak kter? list a tisk jest roz?í?en a ?ten mezi lidem, měl by komunistick? tisk velmi málo naděje, ?e se mu tohoto názvu dostane. Jest velmi pravděpodobné, ?e o udělení tohoto názvu by se mohlo ucházeti ?Ve?erní ?eské Slovo“ s nedělní ?Národní Politikou“.Jednou z prvních povinností těch, kte?í mluví o lidu jest, aby tento lid viděli tak, jak ve skute?nosti jest. Lid ne?te ?Rudé Právo“. Ne?tou to ani komunisti?tí dělníci, ?tou ?Ve?erní ?eské Slovo“, nebo také ?Polední List“. Mo?no se o tom p?esvěd?iti tím, ?e se na chvilku postavíme p?ed továrnu, kdy? dělníci jdou do práce nebo z práce. Kolportér, kter? prodává komunistick? tisk, marně stojí p?ed továrnou; trvá to hodně dlouho, ne? prodá jeden v?tisk. Zato ?Ve?erní ?eské Slovo“ má úspěch. ?spěch — ?ekli bychom — ?istě obchodní. Je toti? známo, ?e po?et voli?? strany národně socialistické daleko ji? nedr?í krok s rozmachem tisku Melantricha. ?Ve?erní ?eské Slovo“ se ?te, ale jeho politick? vliv se tomu nevyrovná.Lid ani ve volbách nepostavil u nás na první místo komunistickou stranu, n?br? stranu Henleinovu a za ní stranu agrární. Komunistick? tisk bude tvrditi, ?e jsou to strany reak?ní. Ale na první místa je postavil lid, t. j. zemědělci, dělníci, ?ivnostníci, ?emeslníci, z?ízenci, ú?edníci atd. Komunistická strana vzhledem k svému malému tisku dostala velmi mnoho hlas?; ale v celku podchytila jen malou ?ást toho, ?emu ?íkáme: lid.Mali?k? p?íklad s jiné strany: v Praze se promítá rusk? film o Guliverovi. Dobr?, radostn? film, kter? ukazuje, jak nad?ení rusk?ch bol?evik? má v sobě hodně ?istého nad?ení. Film, kterému komunistick? tisk dělal velkou reklamu. A v?sledek? V hledi?ti ne poloprázdno, ale skoro úplně prázdno. Kdyby se hrál ?esk? film, podpr?měrn? film, bylo by plno. A hledi?tě bv naplnil lid, t. j. dělníci, ?ivnostníci, ?emeslníci, z?ízenci, ú?edníci atd. Na t. zv. mě??ácké filmy nechodí jen t. zv. mě??áci. Chodí na ně t. zv. lid. Na dobré ruské filmy nechodí lid. Chodí se na ně dívat intelektuálové. Na dělnickém p?edměstí vítězí ?patn? film, ?patn? ?esk? film a neudr?el by se tam film, kter? by něco chtěl. Taková je situace. P?edměstské operety jsou rovně? udr?ovány t. zv. lidem. Plochosti a prázdnosti operet mají 50—100 i více repris jen proto, ?e na ně chodí lid. ?íkáme ?asto, ?e na p?. Národní divadlo jest pro lid nep?ístupné, proto?e je drahé. Není to pravda. Jest pravda, ?e nezaměstnaní nemohou chodit do Národního divadla, ale jest také pravda, ?e t. zv. lid, t. j. dělníci, ?emeslníci atd., dávají v p?edměstsk?ch scénách, kde se hraje k??, za vstupné více, ne? co by zaplatili, aby se dostali do Národního divadla.Jsou socialisté, kte?í socialismus pova?uji za hnutí chud?ch lidí a domnívají se, ?e chudoba, bída bude lidi p?itla?ovati automaticky k socialismu. To jest omyl, na kter? socialistické strany ji? léta doplácejí. Chud? ?lověk jen proto, ?e jest chud?m, nestane se socialistou. Je materiálem, z kterého je mo?no urobit socialistu. Jest v?ak také materiálem, kterého se mohou zmocniti ti z druhé strany a v?adit ho docela dob?e do fronty protisocialistické. Ironií posledních let v Evropě jest, ?e protidemokratick?m diktaturám pomohl do sedla lid a ?e proti- socialist?m pomohli do sedla hlavně ti, kte?í z mnoh?ch d?vod? byli by měli rozmno?iti ?ady socialistick?ch stran. Ani prostá a pouhá nespokojenost s bídou není je?tě pramenem, z něho? tryská socialismus. Henleinova strana velmi dovedně projevovala nespokojenost s bídou a — povedlo se jí to. Něme?tí chudáci volili Henleina. Bída a chudoba, bolest bídy a chudoby nejsou samy o sobě je?tě silou, která by hnala k socialismu.Nezb?vá ne? za?ínati pomalu s tim, ?ím za?ínal ná? politick? ?ivot: s pe?livou politickou v?chovou lidu. Jedním z hlavních úkol? socialistick?ch stran je: jak se dostat k těm, kte?í by měli b?ti socialisty a kte?í a? dosud hlasovali jinak, proti- socialisticky. Poslední volby — v květnu — ukázaly, ?e socialistické strany dovedly sice udr?eti si ty, kte?í s nimi ?li, ?e v?ak nedovedly získati nové voli?e, soubě?níky, p?íslu?níky, ?ím? je také ?e?eno, ?e dne?ní jejich metody nedovedly pod- chytiti tyto lidi, kte?í by měli a mohli b?ti socialisty.Prakticky to znamená revisi dosavadní agitace, zlidovění tisku (socialistick? tisk málo proniká dosud mezi lid>. změny v organisaci strany, vět?í styk s mláde?í, podtr?ení práce v?chovné, která a? dosud v socialistick?ch stranách nebyla podporována tak, jak by to bylo pot?ebí. Vět?í p?ita?livost p?edvále?ného socialismu nebyla dána jen tím, ?e socialismus agitoval. Byl kulturně aktivněj?í. Lidu nevadí to, ?e sociaBstiefcě strany jsou ve vládě. Na dělnick?ch sch?zích nesetkáváme se s voláním, aby socialisté ?li do oposice. Ale setkáváme se tu s mnoh?m nesouhlasem s poměry v socialistick?ch stranách, které p?i dobré v?li by bylo mo?no napraviti a které jest nutno dáti do po?ádku, mají-li miti socialistické strany d?věru lidu. y. Gutwirth.politikaZdeněk Smetá?ek:Jak oni to vidí(Hovory s henleinovci o německo-?eskoslovenském poměru.)Myslíme, ?e názory Henleinovy nebyly posud nikdy tak jasně vyjád?eny jako v těchto rozhovorech. Zasluhují odpovědi. Podáme ji v některém z p?í?tích ?ísel.K)roti poslednímu v?kladu ministra zahrani?ních věcí ve -*■ sněmovně ozval se jedin? zásadně oposi?ní hlas — hlas poslance sudetoněmecké strany K. H. Franka. Soust?edil se na otázku poměru na?í republiky k německé ?í?i. Zdá se nám. ?e se mu v na?í ve?ejnosti nedostalo pozornosti, jaké bv bvlc t?eba. Proto?e máme zato, ?e není dob?e vyh?bat se otev?ené v?měně názor? o této věci, shrnujeme tu mínění Henleinovy strany, jak nám je v rozmluvách formulovali někte?í její v?dcové.Hmotné pozadí re?imu.Polo?íte-li některému henleinovskému poslanci otázku, jaké zku?enosti u?inila jeho strana za své dosavadní parlamentu: ?innosti, do?káte se asi této odpovědi:?Díváme se na věc velice realisticky. Ne?iníme si ilusi o tom, ?e bychom hned mohli dosáhnout nějak?ch patrněj?ích změn. P?í?ina je v tom, ?e se p?evratem, po pádu feudalismu a monarchistické byrokracie, vytvo?ila nová vládnoucí vrstva, která se dr?í u moci i z jin?ch d?vod? ne? z ?istě politick?ch. Někte?í p?íslu?níci této vrstvy, a to jak na ?eskoslovenské, tak na německé straně, vybudovali na svém politickém postavení i svou posici hmotnou. To neznamená v?dycky, ?e by se byli obohatili. Někdy jsou naopak zadlu?eni, t. j. p?edlu?eni. Ale to, ?e to mohli u?init, vypl?vá právě z jejich ve?ejného postavení, které jim otvírá vět?í úvěr. ne? jakého by se dostalo oby?ejnému ?lověku. Kdyby zmizelo ve?ejné postavení, ztratil by se i úvěr, a to by mohlo věsti k úplnému finan?nímu zhroucení doty?n?ch osob. Neisme tak úzkoprsí, abychom se bránili dobrému honorování ve?ejné ?innosti, naopak. Ale p?ejeme si, aby se to dělo cte v?ené a aby si poslanec a politik zachoval mravní nezávislost, kterou ztrácí, získal-li v?hody t?eba p?i pozemkové reformě nebo postavil-li si vilu se státní zárukou. Tyto v?hody vyplynuly jako vedlej?í d?sledek z jeho ve?ejného postavení, politik je p?ed ve?ejností co mo?ná tají a nemá pak ji? té vnit?ní volnosti, jaké je pot?ebí.My jsme byli toho v?eho uchráněni. Sna?íme se, aby na?í poslanci neměnili dosavadní zp?sob ?ivota, aby po stránce hmotné z?stali tím, ?ím byli. Ná? poslanec má vyměrenv p?íjem podle velikosti rodiny, na v?lohy spojené s v?konem mandátu dostává 1000 K?, zb?vající ?ást jeho poslaneckého platu jde do pokladny strany. Kdo má zna?něj?í vlastní p?íjmy, p?evy?ující p?íjmy těch, kte?í jsou ?ivi jen z pesla-?eckého platu, ponechává si v?bec jen ten tisíc korun re?ijního pau?álu. Kancelá?ské práce obstarává na?im poslanc?m úst?edí. Sna?íme se tyto spojitosti objasňovat svému voli?stvu.Máme ve sněmovně dobr? poměr s mnoh?mi ?eskosloven- sk?mi poslanci. S takov?m Hamplem, Mackem, Stránsk?m, Srbou, Klapkou, i kdy? jsou to rozhodní odp?rci, si dovedeme lidsky rozumět, proto?e cítíme, ?e jejich ?innost roste, podobně jako na?e, z my?lenky a z etického zaujetí. Od někter?ch jin?ch nás v?ak dělí jakoby ze?.“Emigrace.Tě?ko se p?iblí?it otázce poměru republiky k ?í?i s jiné ne? s této lidsky bolestné stránky, která je v?ak na ne?těstí dost na o?ích. Henleinovci viní ?ást emigrace z toho, ?e kalí ?eskoslovensko-německé vztahy, zejména sv?m vlivem na nás tisk (míru tohoto vlivu ov?em p?eceňují). P?ed hitlerovsk?m p?evratem ovládala pr? berlínsk? i vídeňsk? tisk nevelká skupina lidí, zpravidla velmi dob?e placen?ch, namnoze ?id?, z nich? ur?itá ?ást pocházela z ?esk?ch zemí. Tato ?ást p?i?la nyní k nám a sna?í se vnucovat na?í ve?ejnosti sv?j ressen- timent k dne?nímu Německu. Sugeruje pr? nám, ?e jsme jím vá?ně ohro?eni a ?e nám nezb?vá, ne? d?kladně zbrojit a b?t p?ipraveni k boji na ?ivot a na smrt.Jsme opravdu ohro?eni?Toto nebezpe?í ov?em henleinovci rozhodně popírají.??ijete v psychose strachu p?ed Německem,“ ?íkají. ?Po- díváte-li se na svou mapu, vidíte, ?e jste se v?ech stran obklopeni Němci a ?e ?níte jako klín do německého těla. Co je p?irozeněj?ího, ne? pomy?lení, ?e Němci mají zájem na tom, aby tento klín zmizel? A co je p?irozeněj?ího, ne? my?lenka ur?it?ch zájemc?, ?e je t?eba tento pochopiteln? pocit strachu ustavi?ně ?iviti, zejména tiskem? Nic není snadněj?ího. A p?ece je vá? ustavi?n? strach bezd?vodn?. Dne?ní německá ?í?e stojí ve skute?nosti na stanovisku maloněmeckém, nikoli velkoněmeckém, jak se stále nesprávně domníváte. Ano, znám u? nap?ed va?i námitku — Hitler?v ?Mein Kampf“, není-li pravda ? Trvám v?ak na svém p?esto, ?e Hitler napsal tuto knihu. Měla aktuálně politick? smysl v době svého vzniku, toti? podchytit tehdej?í náladu proti Versaillím, pro sebeur?ení a pro rovnoprávnost. Dnes to vypadá jinak. P?ehlí?íte právě, ?e je t?eba vycházet z dané situace, která se ustavi?ně mění, ?e je t?eba chápat politiku dynamicky, nikoli staticky.P?ipomínáte-li německé zbrojení, odpovídám na to, ?e má své meze, dané mo?nostmi ?í?ského hospodá?ství. Nep?jde a nem??e jít do nekone?na. D?íve ?i později bude zastaveno. Nejen to. Německo bude musit jednou vystoupit ze svého hospodá?ského osamocení a navazovat znovu styk se světem, o tom jsem pevně p?esvěd?en. Kam jinam se spí? bude obracet ne? na jihov?chod ? A tu je t?eba, aby tato chvíle byla politicky p?ipravena, aby cesty, po nich? bude t?eba se dát, bvlv u? prokopány — jinak budeme hospodá?sky ztrácet.Ukazuje se na domnělou podporu, kterou německá ?í?e poskytuje zahrani?ním spolk?m, skupinám nebo stranám. Takové podpory b?valy, také za Stresemanna, ale dnes jich není. Tenkrát plynuly zna?né peníze do Rakouska a odtud jejich ?ást v rozmanit?ch formách i jinam. Toho v?eho dnes není. Dokonce není pravda, ?e je podporována ?í?sk?mi penězi sudetoněmecká strana. Jsme ochotni komukoli ukázat své knihy a vysvětlit, jak financujeme své hnutí. Máme svou hrdost i v??i Německu a nestojíme o to, b?t loutkami, za jejich? provázky tahá Wilhelmstrasse.“Francie.Od tohoto bodu, jak je nasnadě, p?echázíme na zahrani?ní orientaci republiky. Jsou známy hlavní námitky, jaké henleinovci uvádějí proti na?emu spojenectví s Francií: ?e je to drahé spojenectví, které dává obchodně politické dárky vzdálenému státu, zatím co nerespektuje p?irozené hospodá?ské spojitosti s velkou zemí sousední. K tomu p?istupují námitky proti obranné smlouvě se sovětsk?m Ruskem, jí? se podkládají dalekosáhlé postranní cíle. Po jejím uzav?ení pr? se ?eskoslovensko stává v?padní brankou bol?evismu do Evropy a samo d?íve ?i později podlehne rudé doktríně. Tyto bě?né námitky si doplníme někter?mi podrobnostmi z rozmluv:?Kdykoli vám vytkneme, ?e zanedbáváte úsilí o p?átelství s Německem, odvoláváte se na Francii. Byl to první ná? spojenec, ?íkáte, nem??eme nic udělat bez něho, chceme s ním b?t v?dycky solidární a jsme kone?ně tak mal? stát, ?e si nem??eme dovolit velkou mezinárodně politickou iniciativu. V tomto zd?razňování věrnosti a sv?ch cit? jste úplní romantikové (t?eba?e ?asto vyt?káte romantismus nám). Upozorňuji na to, co jsem u? ?ekl d?íve: politiku nelze dělat staticky, n?br? dynamicky. I ta va?e Francie se mění. Vrstvy a osoby, s nimi? jste a? posud dělali svou politiku, mizí. Byli to svobodomyslní racionalisté a volnomy?lenká?i, na jejich? místo za?ínají nastupovat noví lidé, orientovaní docela jinak (?íká se tomu právě), a ti se dívají na poměr německo- francouzsk? s jiného stanoviska, he? na jaké jste posud byli zvyklí. Těm nezále?í p?íli? na ?eskoslovensku. Dovedou se s Německem dorozumět p?ímo. Stane-li se to, znamená to, ?e budete isolováni politicky i hospodá?sky, proto?e jste si ne- pospí?ili uzav?ít p?átelství s Německem v?as. Bude potom tě?ko dohánět, a mo?ná, ?e najdete zav?ené dve?e tam, kde byste p?ed tím b?vali v?ele p?ivítáni.Ostatně u? i sami cítíte, ?e Francie není tak jistá jako b?vala. Nedovedu si aspoň jinak vysvětlit to, ?e hledáte novou a bezpe?něj?í oporu v sovětském Rusku a ?e je tato opora tak ochotně ve v?ech vrstvách lidu p?ijímána. Psychosa strachu p?ed Německem vás ?ene do náru?í bol?evik?.“Bu? p?átelství nebo vě?n? zápas!?Zdá se mi, ?e je t?eba, abyste si odpověděli na zásadní otázku a abyste ze své odpovědi vyvodili d?sledky. Bu? se domníváte, ?e je mo?né mezi ?eskoslovenskem a Německem jen nep?átelství, t?eba latentní, anebo vě?íte, ?e je mo?né p?átelství. Je-li správná domněnka první, znamená to ustavi?n? zápas, je-li správná druhá, znamená to, ?e je t?eba o p?átelství v?emo?ně usilovat. My, sudet?tí Němci, se nechceme vydávat za zástupce německého národa, k němu? ov?em svou kulturou nále?íme. Jsme odchováni německou literaturou, vzdělávali jsme se namnoze v Německu a nem??eme se této kulturní spojitosti vzdát. Ale jsme loyálními ob?any ?eskoslovenského státu, ná? domov je v této zemi, na?e práce se rozvíjí zde doma. Liberec si nechce a nem??e osobovat právo, mluvit jménem Berlína, a naopak. Mluv?ím německé ?í?e je německ? vyslanec v Praze a nikdo jin?. Na druhé straně si ov?em p?ejeme, aby na?i lidé věděli, ?e jejich stát ?ije v dobrém poměru k národu, k němu? oni nále?ejí, t. j. k německé ?í?i. Zdá se nám, ?e je t?eba, aby těmto dobr?m styk?m bvl dán nějak? viditeln? v?raz. Pro? na p?íklad není v Praze ?eskoslovensko-německá spole?nost, která by styky s ?í?í soustavně pěstovala, podobně jako je pěstují obdobné spole?nosti s národem britsk?m, polsk?m, francouzsk?m, jugoslávsk?m a mnoh?mi jin?mi? Taková spole?nost by měla b?ti zalo?ena.“?Vychovávejte své ve?ejné mínění!“?Víme ov?em, ?e ka?dé p?átelství je věc citu a ?e city nelze rázem měnit. Tu je t?eba vytrvalého p?sobení a p?ev?chovy ve?ejného mínění. Hlavní úkol v tomto směru p?ipadá ?eskému tisku, na jeho? chování máme mnohé a záva?né stí?nosti. Někdo musí mít kone?ně na ?eské straně odvahu k tomu, aby nasadil nov? tón. Bohu?el je té odvahy velmi málo, ne-li ?ádná. Listy se vět?inou p?edhánějí v lí?ení Němc? jako dědi?n?ch a úhlavních nep?átel ?eskoslovenského národa, a kdo se pokusí o smí?livěj?í slovo, m??e b?ti jist, ?e ho druh? den tisk odp?r?í politické strany vylí?í jako zrádce, kter? se paktuje s nep?áteli. Z tohoto o?erňování je mezi ?eskoslovensk?mi politiky opravdov? strach. Vezměte na p?íklad toto: agrárníci s námi za?nou trochu koketovat a odp?r?í tisk je za to napadne. I vystoupí honem pan Stoupal, a aby zahladil dojem, ?e agrárníci jsou snad men?í nacionálové ne? ostatní, prohlásí s velik?m d?razem, ?e pr?mysl musí ven z německ?ch rukou. Kam chcete potom dojít ? My Němci nechceme a ani bychom si nesměli dovolit psát o ?eskoslovenském národě tím zp?sobem, jak?m pí?í ?eské listy o německém. Byly by z toho konfiskace a procesy pro pobu?ování proti ?ásti obyvatelstva státu. Ale tyté? zákony p?ece platí, nebo by měly platit, i pro ?echy. V ?esk?ch novinách se v?ak ustavi?ně a pau?álně popuzuje proti Němc?m, ani? si toho censor nebo státní zástupce v?ímají. Náprava v tomto směru je nezbytnou podmínkou slu?něj?ího budoucího poměru.“Nejde o malé, n?br? o velké věci!?My jsme ochotni bez v?hrad a docela up?ímně pracovat pro sblí?ení na?ich dvou národ?. Jsme naprosto positivní, nemáme p?edsudk? a dovedeme b?t trpěliví. Já pro svou osobu bych byl ochoten ú?astnit se ka?dé vlády, a to bez jak?chkoli v?hrad. Ne?ádáme změn jazykového zákona nebo správních reforem a podobn?ch drobností. Spokojíme se se závazkem, ?e vláda bude soustavně pracovat ke sblí?ení a dorozumění, ?e vá?ně za?ne s p?ev?chovou ve?ejného mínění, ?e znemo?ní ono pau?ální popuzování tisku a ?e zákony, které tu jsou a které hodláme úplně a bez v?hrad respektovat, budou platit naprosto stejně jak pro Němce tak pro ?echy.Na va?í straně vzbudil nevlídnou odezvu v?rok, kter? nedávno padl z na?ich ?ad, ?e dorozumění nele?í na linii Praha— A?, n?br? na linii Praha—Berlín. Odkazuji na to, co jsem ?ekl v??e o tom, ?e Liberec nechce mluvit jménem Berlína, ani ?e nechceme, aby Berlín mluvil jménem na?ím. Onen v?rok znamená jen p?ání, aby tu byl soulad ; aby ná? stát, jemu? nále?íme a v jeho? rámci chceme pracovat a vy?izovat své věci, měl jako celek dobr? poměr k ?í?i onoho národa, jeho? jsme kulturně ?ástí.Jde tedy, jak vidíte, o věci velké, nikoli o drobné jazykové a jiné spory. Na těch velk?ch, nikoli na mal?ch, nám zále?í.“ ?N ejsme Velkoněmc i.“?Je t?eba rozpt?lit v?tku, která se nám ?asto ?iní — ?e jsme Velkoněmci. Není tomu tak. Z toho jsme u? vyrostli. Tato nálada panovala v na?ich gymnasijních letech, v době p?edvále?né a vále?né. ?asy po p?evratu nás o mnohém pou?ily a změnily nás. Vycházíme z toho, co je geopoliticky, historicky a hospodá?sky dáno. Uznáváme, ?e ?eskoslovensko je uzav?en? celek, a nejde nám o změny hranic. Aby se státní a národní hranice ve st?ední Evropě p?esně kryly, není v?bec mo?no. Z toho vycházíme. ?íká-li tedy Henlein, ?e jsme ?etwas grundsatzlich neues“, něco docela nového, není to pouhá fráze, je to up?ímně míněná skute?nost.Rozhodně odmítáme jakékoli ?e?i o tom — a je?tě se takové tu a tam vyskytují — ?e hranice Německa za?ínají u Mělníka, nebo vzpomínky na st?edověkou ?ímsko-německou ?í?i, k ní? nále?elo království ?eské, na to, ?e ?e?tí králové odváděli do Německa poplatky, a podobně. To pat?í jednou prov?dy historii a je ?ir? nesmysl dovolávat se toho.Hrajeme s úplně otev?en?mi kartami. P?áli bychom si, aby si ná? politick? partner po?ínal právě tak.“Názory, které jsme tu shrnuli, jsou snad po některvcfa stránkách kusé. Podávají v?ak jádro toho, co v?dcové sudetoněmecké strany myslí o orientaci na?eho státu ve světě, tedy o věci nejv?? d?le?ité. Z toho, co jsme tu podali, poznáváme na první pohled, ?e se p?esunulo tě?i?tě politického zájmu na?ich Němc?. Kde?to dosavadní aktivismus se soust?e?oval na drobné otázky poměru obou národ? (poznamenejme, ?e bychom dnes nelitovali, kdybychom mu v nich byli vycházeli ochotněji vst?íc) a nechával velké linie státní politiky stranou, zajímá se nov? aktivismus (nebo? tento název pro sebe henleinovci reklamují) právě o ty velké linie, a drobné národnostní otázky se mu zdají vedlej?ími. Je t?eba, abychom se na tuto novou politickou skute?nost odhodlaně podívali.Bed?ich P ilc:Jak se vál?í v koloniíchJihoafrická válka.?A obtí?ích a p?ekvapeních, je? s sebou p?iná?í koloniál- ní dobrodru?ství, do něho? se pustil Mussolini v Habe?i, informuje nás nejlépe pohled na jiné osadní války, je? se odehrály v tomto století. V?dy? toto století po?íná se válkou, je? sice dopadla úspě?ně pro imperialistickou velmoc, trvala v?ak déle ne? kdo o?ekával a vy?ádala si víceobětí.Za?ala se tím, ?e roku 1869 byla objevena v Trans- vaalu v ji?ní Africe diamantová pole a roku 1866 lo?iska zlata. To nesmírně zv??ilo cenu těchto území, je? kromě toho měla i velk? v?znam pro hospodá?skou vládu nad Afrikou. V těchto krajích toti? le?í jediné doly na uhlí a na ?eleznou rudu celého ?erného světadílu. Transvaal byl obydlen Bury, potomky holandsk?ch sedlák?, kte?í kdysi ob?vali nizozemskou osadu kolem Mysu Dobré Naděje. Anglie uzav?ela s těmito pracovit?mi pion?ry, kte?í si velmi zakládali na své svobodě, roku 1852 smlouvu. Podle této smlouvy obdr?eli farmá?i, usedlí v Transvaal a samosprávu bez vmě?ování anglické vlády.D?sledkem této smlouvy byly v devadesát?ch letech spory s anglick?mi p?istěhovalci do Transvaaía. tak zvaní ?Uitlanders“. Angli?an?m se nehodilo, aby tito ..Ult- landers“ byli pokládáni za cizince a rozhodli se hájiti se zvlá?tním d?razem práv sv?ch krajan?; poslali na jejich ochranu do ji?ní Afriky vojsko. Burové s tím byli nespokojeni a postavili ultimatum, ?e toto vojsko musí b?ti odvoláno. Vznikla válka, p?i ní? Svobodn? stát oran?sk? se postavil na stranu Bur?. Burové měli 55.000 voják?, Angli?ané 150.000 mu??, veden?ch Lordem Robertsem a Kit- chenerem. P?es tuto p?esilu trvala válka dva roky. Vále?né metody Bur?.Burové vyu?ili té v?hody, ?e tato země byla jejich domovem. Zjednodu?ili a zlevnili si sv?j vojensk? aparát, jak jen se dalo. Nenosili uniforem a vybudovali si na ka?dé farmě drobné vojenské st?edisko. K transportu vále?n?ch pot?eb u?ívali sv?ch hospodá?sk?ch povoz?. Ji? v květnu 1900 ohlásili Angli?ané aneksi Oran?ského svobodného státu a v zá?í obsazení Transvaalu. Odpor Bur? tím v?ak nebyl zlomen. Generálové Botha, Dewett a De- larey organisovali s velk?m úspěchem válku záskodnic- kou, je? ohro?ovala spoje Angli?an? se strategick?mi základnami a stala se jim nejv?? nepohodlnou. Angli?ané tu do?li ke zku?enosti, ke které dospěli i mnozí je?tě po nich: ?e obsazení koloniálního území neznamená jeho dobytí. Angli?ané byli nuceni se uch?liti k brutálnímu vále?nému prost?edku, aby zlomili odpor Bur? docela: vytvo?ili po- věstné koncentra?ní tábory, v nich? byly umístěny ?eny a děti bojujících Bur?. Hygienické podmínky byly v těchto táborech nejv?? nep?íznivé, co? se stalo pro vět?inu uvězněn?ch osudn?m. Teprve v květnu 1902 se Burové podrobili anglické nadvládě. Anglická vláda jim p?islíbila amnestii, povolila u?ívání holandského jazyka ve ?kolách a p?i soudech, slíbila pomoc p?i v?stavbě pobo?en?ch statk? a brzké zavedení autonomie.Fakticky v?ak z území kolem Kapského města, ze svobodného státu Oran?ského a z Transvaalu byla vytvo?ena Jihoafrická Unie, která je dnes dominiem anglického Impéria, disponuje v?ak zna?nou samostatností. Definitivní úspěch Angli?an? v těchto krajích byl zalo?en jejich rozumnou taktikou, na jejím? základě si ze sv?ch v?erej?ích odp?rc? dovedli udělati dne?ní p?átele. Je charakteristické, ?e někte?í z generál?, kte?í vedli odboj proti Anglii, jako na p?íklad Herzog a Smutz, jsou je?tě podnes ve vysok?ch ú?adech.Na Dalekém v?chodě.?ína se sice nestala kolonisa?ním územím ve vlastním slova smyslu, nepokoje, které tu vznikly v?ak měly podobn? ráz jako osadní válka. Byly namí?eny proti expansi cizinc? v ?íně. V ?ele tohoto hnutí, namí?eného proti cizinc?m stáli ?boxe?i“, ?lenové tajemného spolku nábo?en- sko-politického. Roku 1900 byl tento svaz oficielně uznán za ?ligu pro právo a svornost“ a roz?i?uje se po celé ?íně. D?sledkem bylo, ?e do?lo k v?st?elk?m, namí?en?m proti cizinc?m a ke srá?kám s posádkami na vyslanectvích, zejména v Pekingu. To bylo podnětem k zásahu velmocí. V ?elo se jim postavil německ? generál hrabě Waldersee.To byl pro německého císa?e Viléma II. úkol nejv?? ?ádoucí: p?ál si vystupovati v úloze ochránce evropské kultury. Tehdy toti? p?íbuzenství mezi ?lutou a bílou rasou, je? roz?í?ili tak zvaní ?rasoví badatelé“ v dne?ním Německu, nebylo je?tě známo .Vilém II. byl milovníkem divadelních postoj? a tvá?il se, jakoby hájil Evropu proti ?lutému nebezpe?í. Vydal o této válce heslo, je? se později proslavilo: ?Mí vojáci a? tam zasáhnou jako Hunové, aby ani za tisíc let se neodvá?il jedin? ?íňan pohlédnouti nep?ívětivě na Němce“.Akce evropsk?ch velmocí se rychle skon?ila s rozhodn?m úspěchem. Pekingu bylo dobyto a ?íňané musili zaplatit vále?né od?kodnění ve v??i 540 milion? Tael?. Kromě toho se musili v?slovně omluviti u císa?e Viléma II. Jménem císa?ovny ?i jel do Berlína jeden z ?ínsk?ch princ? a slavnostně poklekl p?ed císa?em. Tuto jímavou scénu namaloval jeden ze slavn?ch a k??a?sk?ch dvorních malí?? a její reprodukce visela dlouho ve v?ech mě??ansk?ch domech Německa.Po stránce strategické byl boj proti povstání boxer? v podstatě organisované armády proti hlou?k?m povstaleck?ch zá?kodník?. Jako v podobn?ch p?ípadech vál?ilo tu ?ádně vyzbrojené vojsko proti hrstkám guerillov?ch bojovník?, opat?en?ch jen nedostate?n?mi zbraněmi, odhodlan?ch v?ak k ?ílen?m kousk?m odvahy. Jako pou?ení z v?sledku tohoto boje vypl?vá, ?e guerilla m??e sice p?sobiti v organisované armádě zna?né ztráty ?ivot?, ?e v?ak nemá naděje na trval? odpor a ani na kone?né vítězství — nezhor?í-li se v nep?átelské zemi samotné hospodá?ské podmínky tak dalece, ?e by zásobování a v?zbroj organisované armády byly p?eru?eny.Němci dob?vají jihov?chodní Afriky.Jihov?chodní africká kolonie stála Němce mnoho peněz a p?inesla jim málo u?itku. Teprve koncem století se zjistilo, ?e ve vnitrozemí jsou diamantová lo?iska. Bylo t?eba vystavěti dlouhé ?eleznice, aby se dosáhlo spojení s těmito kraji. Dráhy vedly p?es území, je? byla sice sou?ástí koloniálního území, byly v?ak ob?vány negersk?mi kmeny, které se stavěly na odpor. Aby stavba trati mohla b?ti zaji?těna, bylo toti? t?eba provésti vyvlastnění pozemk? velké ?ásti těchto kmen?.Němci p?i této p?íle?itosti ukázali nejjasněji neschopnost sv?ch kolonisa?ních metod. Místo, aby provedli pokojn?m zp?sobem p?estěhování těchto kmen?, poslali ihned do těchto kraj? vojsko a prováděli v?echny akce násilně. Domorodci se vzbou?ili. Němc?m tato vzpoura nebyla zcela ne?ádoucí, nebo? jim umo?nila ozdobiti se po dlouhé době zase jednou vav?ínem vále?n?ch vítěz?. Hererové a Hottentotti, proti nim? bojovala německá armáda, nebyli ve smyslu moderní strategie vá?n?m odp?rcem. Bojovali nejprimitivněj?ími metodami. P?ece v?ak zp?sobili Německu mnoho obtí?í. Kone?ně dosáhl německ? generál Daimling vítězství tím zp?sobem, ?e vyhnal ?ernochy z jejich pastvi?? do pou?tí, kde nebylo studní a kde? pom?eli hladem a ?ízní.Události v německé v?chodní Africe v době světové války v?ak ukázaly, ?e odpor, veden? podle plánu, m??e i za těchto nep?ízniv?ch okolností trvati velice dlouho.Nep?emo?itelní koloniální obránci.Tehdy byly úlohy zaměněny: Němci tu nebyli dobyvateli, n?br? obránci svého koloniálního území. V srpnu 1914 stálo v německé v?chodní Africe 2.400 ?ern?ch voják?, jim? velelo 60 d?stojník? a několik set německ?ch podd?stojník?. Tato armáda měla za sebou jako vydatnou pomoc 3.000 bíl?ch kolonist? a ?ern?ch rekrut?, chyběl jim v?ak úplně vále?n? materiál. V zemi nebylo jediného letadla, ani jediného děla, poda?ilo se sehnati sotva 10.000 pu?ek nejr?zněj?ích soustav a pro ka?dou pu?ku bylo k disposici sotva 200 náboj?. Soumar? bylo tak málo, ?e sotva ka?d? v?dce oddílu o stu mu?ích měl k disposici koně. Jinak musila kavalerie pou?ívati mezk? a dokonce i osl?. Nebylo za?ízení pro lazarety, nebylo materiálu pro telefon ani pro telegraf. Po ruce bylo sotva dvanáct automobil?. Celá obrovská země, dvojnásob vět?í ne? Německo, ale men?í ne? Habe?, obklí?ená se v?ech stran nep?áteli jako oble?ená pevnost. Pob?e?ní blokáda byla tak úspě?ná, ?e se během celého vále?ného ta?ení poda?ilo jen jedinému parníku tuto blokádu proraziti. Ale ani to obránc?m nepomohlo. Náboje pro pu?ky, které tento parník p?ivá?el, byly zvlhlé a nepot?ebné. Malému k?i?níku se v?ak poda?ilo zachrániti se na vnitrozemsk?ch ?ekách a posíliti obránce tuctem lehk?ch děl a několika sty vycvi?en?ch voják?. Jiné pomoci zven?í se obklí?ené kolonii nedostalo.Heslem bylo od první chvíle: rekvirovati zbraně i munici nep?átel. Pomocí podobn?ch rekvisieí poda?ilo se vyzbrojiti za prvních let války chatrn?m zp?sobem asi 30.000 ?ern?ch rekrut?. Mezitím disponovali nep?átelé statisíci voják?, vyzbrojen?ch p?ímo opulentně nejmoderněj?ím vále?n?m materiálem. Pod jejich soust?eděn?m útokem se neustále německé vojsko zmen?ovalo. P?esto v?ak bylo německé vojsko po ?ty?letém odporu, roku 1918, v době ohlá?ení p?ímě?í, je?tě stejně siln?m, jak jím bylo roku 1914. ?zemí, které toto vojsko hájilo, nebylo dobyto a podle úsudku stratég? by se bylo ubránilo je?tě cel? rok. Poznatkem této války bylo, ?e není mo?no pokládati za dobytou zemi, v ní? operuje je?tě 3.000 nep?átelsk?ch voják?.Tajemství defensivního úspěchu.Po světové válce byla v?eobecně oslavována odvaha těchto africk?ch bojovník? a jejich velitele. Zapomínalo se v?ak na to, ?e ani sebevět?í odvaha by byla nesta?ila k tomuto úspě?nému odporu. Heroismus sám nesta?il k vysvětlení této hádanky. Na straně Němc? toti? bojovali ?erní vojáci jako ?oldné?i, pro ně válka byla jen obchodem a ni?ím víc. Byl-li kdo z nich zajat, vstoupil ihned do nep?átelského vojska a vál?il v něm za dvacetpět rupií stejně state?ně jako p?edtím vál?il za dvacet rupií, je? mu. . tán Německa“ z?stal nav?dycky dlu?en. A z oněchi -■-. hk mn:z: ji? velice dlouho v tropechIfemii: mpuimi— seAnatacek chininu a nedostatek evrop-rm?r? na vlast, nebo? jejich vlastní kolonisaění území : . po dvou letech ji? docela ztraceno. Mlad?ch rekrut? Mezi nimi v?bec nebylo, zatím co u nep?átel nastupovaly spále ?erstvé pluky. P?icházeli sem nové a nové oddíly Angli?an?, Belgi?an?, Hind?, Sigh? a Gurgh?, V?chodo- afri?an?, obyvatel? Sudanu, Somálc?, lidí ze západní ji?ní Afriky, Portugalc?, Australan? a Novozélandaň?. Cel? svět stál proti těmto kolonist?m, vy?erpan?ch hore?kou a bojem. K tomu ke v?emu nebyl jejich v?dce nějak?m mimo?ádn?m stratégem, a?koliv byl mu?em velmi energick?m. Dokonce nebyl ani nějak oblíben, jeho pod?ízení velitelé ho dokonce pr? nenáviděli.Hádanka: Afrika.Spolu s obránci bojovala tu sama země. V těchto stepích a pustinách nepoda?ilo se nikdy nějak? vojensk? oddíl obklí?iti. Kdykoliv se zjistilo, ?e obránci neodolají útoku, zmizeli někter?m směrem v divo?ině. Zásobování potravinami nebylo problémem nevy?e?iteln?m: drobné a rozpt?lené oddíly ?ivily se ve stepi masem antilop a sádlem slon?. ?to?níci byli nuceni opat?ovati dlouh? ?etěz spoj? se sv?mi základnami za ka?d? ?tvere?ní kilometr, jeho? dobyli. Obránc?m sk?tal ka?d? nov? kraj, do něho? se válka p?esunula, nové pomocné prost?edky. V této divo?ině nebylo strategick?ch bod?: rozpt?len? oddíl se opět shromá?dil a proplí?il se mezi ?adami nep?átel, aby jim pak vpadl do zad. Nebylo mo?no starati se o nemocné a raněné, byli prostě p?enecháni nep?íteli. Bylo jisto, ?e se o ně postarají odp?rci, zejména pokud to byli Angli?ané. Kromě toho pomáhali obránc?m bojovné prost?edky speciálně vypl?vající z krajiny. Postupující oddíly jezdc? zdr?ely na dlouhou dobu tím, ?e rozseli po stepi bacily dobyt?ího moru a bacily usmrcující koně. Proti tak rozmanité frontě selhávají nejtě??í zbraně. Zprvu pr? něme?tí Askarové byli podě?eni rachotícími letadly, později v?ak se p?esvěd?ili, ?e v Africe tito stra?liví ptáci mohou natropiti jen málo ?kod.P?i tom p?i v?em bylo dobytí německé v?chodní Afriky ně?ím relativně sna??ím ne? dobytí Habe?e. Německá v?chodní Afrika byla tudí? ob?vána p?l ?tvrt?m milionem bantussk?ch negr?, kte?í v?bec nedovedli rozli?ovati mezi Němci a Angli?any. T?ásli se jen o sv?j ?ivot a o své chatr?e a neměli nejmen?ího zájmu, jak tento souboj dopadne. Naproti tomu ?ije v Habe?i deset a? dvanáct milion? lidí daleko více civilisovan?ch. Kromě toho bylo mo?no v německé v?chodní Africe podniknouti na rozdíl od Habe?e útok se v?ech stran sou?asně. ?to?ník tu byl relativně ve v?hodné situaci, nebo? měl za základnu Jihoafrickou Unii a kone?ně i celou Indii nebo cel? svět. Ale p?esto p?ese v?ecko bojovali úto?níci po dlouhá léta bez vět?ího úspěchu.Válka v Maroku.Nejzajímavěj?ím p?íkladem koloniálních p?íprav po světové válce isou války marocké, je? trvaly od roku 1920 do roku 1926. V Maroku byla uznána severní ?ást za zájmovou sféru ?panělskou. O ostatní ?ásti Maroka uzav?ely Francie a Anglie roku 1904 smlouvu, podle ní? získala Francie volnou ruku. Jako kompensaci uznala Francie anglickou nadvládu nad Egyptem.P?ed světovou válkou v?ak si na Maroko ?inilo nárok i Německo. Císa? Vilém zakotvil roku 1905 v Tangeru a ohlásil ve vzletné ?e?i stejnou oprávněnost v?ech mocností v Maroku jako? i nezávislost a suverenitu sultánovu. Za několik let objevil se souvislosti s marockou aférou p?ízrak světové války: bylo to 1911, kdy Německo poslalo k?i?ník ?Panther“ do Agadiru jako protest proti francouzskému obsazení Fezu. Tak se svá?ily o vládu nad Marokem velmoci, zatím co ve vnit?ní zemi neustále p?sobily neklid bou?ící se kmeny. Zejména v poho?í Atlasu a na Saha?e bránily se po léta domorodé kmeny proti nadvládě Evropan? a teprve roku 1919 se poda?ilo je poko?í k. K tomu ke v?emu byla ?panělská nadvláda nad severním územím Maroka nejistou. ?panělové tu bojovali dlouhá léta s ná?elníkem Raisulim. Po světové válce pak rozpoutal Abd el Krim veliké povstání mezi Kabyly. Porazil v ?ervenci roku 1901 na hlavu ?paněly u Anualu a dal se roku 1922 provolati emirem. Ovládal na dlouhou dobu velkou ?ást ?panělského území. Kone?ně p?e?lo povstání i do pásma francouzského: bylo to v dubnu 1925, kdy Abd el Krim podnikl p?ekvapiv? útok proti Fezu. Tu se dohodli Francouzi se ?panělskem o spole?ném postupu a v ?elo jejich armády byl postaven mar?ál Pétain. Teprve v květnu 1926 se poda?ilo p?inutiti Abd el Krima ke kapitulaci.Marocká válka má v?echny typické znaky koloniálních v?prav. Boj ?panělska proti povstalci Raisulimu se za?al postupem ?paněl? proti Fezu. ?panělové obsadili město Vassav, le?ící na úpatí Atlasu, postoupili vp?ed a zmocnili se města Tessarutu, které bylo známé orlí hnízdo Rai- suliovo. Nepoda?ilo se jim v?ak zmocniti se v?dce vzbou?enc?, nebo? ustoupil o stopadesát kilometr? dále do poho?í. ?panělé vedli tehdy tuto válku vět?inou jen za pomoci domorod?ch voják?, kte?í byli daleko zp?sobilej?í sná?eti africké podnebí. To se v?ak ukázalo osudn?m. Domorodí vojáci se vzbou?ili proti ?panělsk?m d?stojník?m za podpory vesni?an? dobyt?ch míst. Této situace vyu?ili obratně vojáci Raisuliovi. Jeho jezdci se náhle vyno?ovali z bo?n?ch údolí Atlasu a p?eru?ovali spojení ?paněl? s pevninou. Raisuli rovně? znepokojoval vojska, která postoupila ji?něji od Melilly. Kone?ně po?aly p?ebíhali celé marocké pluky ji?ní armády, tak?e jednoho dne stálo celé marocké vojsko ji?ní ?panělské armádě v zádech. Armáda byla uvedena ve zmatek. Kabylové pronikli a? do p?edměstí Melilly, jedna divise generála Silvestra, jen? stál v ?ele celé ji?ní armádě, byla obklí?ena a generál se sv?m ?tábem skon?ili sebevra?dou. Tato válka stála ?paněly 20.000 mu?? a 582 milion? peset.Tento úspěch neoby?ejně roznítil sebevědomí Marokán?. tak?e po?et povstalc? stále stoupal a jiskra vzpoury proti evropské nadvládě se p?enesla i na území nále?ející Francouz?m.Abd el Krim.Maro?tí povstalci měli tehdy obsazeno území, které bylo ost?e vklíněno mezi pásmo francouzské na západě a mezi pásmo ?panělské. Sou?asně tím stáli v zádech Tangeru, jen? se stal v d?sledku mezinárodní marocké konference v Algecirasu svobodn?m obchodním místem pod správou francouzskou. Abd el Krim vyu?il tohoto v?hodného postavení a postoupil a? do p?edměstí tangersk?ch Lara? a Rabat. Byl by mohl vehnati v?echny Evropany dc mo?e kdyby jeho postup nebyly zastavily vále?né lodi se sv?mi děly, je? dost?elila 30 km.Evropa byla p?ekvapena tím, ?e se Francii nepoda?ilo skoncovati s polodivok?mi a ?patně vyzbrojen?mi povstalci v nejkrat?í době. Nepokoje toti? p?etrvaly celou světovou válku a teprve po uzav?ení míru, kdy? Maroko bylo uznáno francouzskou kolonií, dosáhli tu Francouzi silněj?ího vlivu. Ji? tehdy se toti? ukázalo, ?e v této koloniální válce nerozhodoval vojensk? v?cvik jednotliv?ch oddíl?. Povstalci pou?ívali stejné taktiky jako obránci německé v?chodní Afriky. Nestavěli se zbraněmi proti daleko silněj?ímu nep?íteli. Velice jim prospívala okolnost, ?e v těchto územích nebylo měst. Nebylo tu ?ádn?ch míst sk?tajících vhodn? cíl pro letecké útoky. Bylo dokonce obtí?no podnikati někde i nějakou soust?eděnou akci. nebo? nebylo ?ádn?ch center, na ně? by se dalo úto?it. Nebylo proto mo?no zkru?iti domorodce nějak?m rozhodn?m úspěchem. Tím bylo dokázáno, ?e národy, je? je?tě nedospěly k ?ivotu ve vět?ích městech, mají ve válce po ur?ité stránce v?hodu proti národ?m eivilisovan?m. Jejich síla spo?ívá v kraji, je rozpt?lena, je v?ude. Jestli?e byly na některém místě zni?eny hliněné baráky některého kmene, odtáhl zkrátka o několik kilometr? dále. Hlíny je v?ude dost. Obrovské úspěchy domorodc? spo?ívaly v jejich ústupech, a to zejména v ústupech do horského pásma.Obtí?e války v Maroku.Toto poho?í, obrovské poho?í Atlaské, které po mnohé stránce p?ipomíná vnit?ní území Habe?e, bylo prakticky nedobytné. Je kamenité, rozpolcené, srázné, rozervané roklemi, skoro v?ude holé, ve v??inách fi?í ledové větry, údolí jsou vyprahlá ?hav?m sluncem: ideální pevnost pro domorodce. Horské potoky vysychají několik t?dn? po období de??? a zásobování vodou je hlavním problémem pro úto?níky. Ka?dého vojáka musí doprovázeti jeden nosi? vody. Otázka pitné vody nutí postupující Evropany, aby se omezovali jen na ur?itá místa. Je t?eba vzdáti se prozkoumání bo?n?ch údolí a jenom za nesmírn?ch obtí?í je mo?no posílati p?ed hlavním plukem v?zvědné oddíly.?to?níci si musili nalézti zvlá?tní techniku, aby v tomto terénu v?bec mohli vésti válku. Tím nabyla tato válka rázu dob?vání jednotliv?ch strá?nic, je? se podobaly staro- ?ímsk?m kastel?m. Ve?lo se do nich jen několik voják?, byly v?ak vlastními st?edisky strategie. Velice originel- ním zp?sobem bylo vy?e?eno dodávání pitné vody: letci shazovali kusy ledu na nádvo?í těchto strá?nic, k ?emu? ov?em bylo t?eba zvlá?tní obratnosti. Ale i tyto drobné posice byly ohro?ovány nebezpe?n?m zp?sobem od Ka- byl?. Poněvad? neměli p?ed sebou ?ádné vět?í armády a znali lépe horské p?echody, bylo pro ně snadn?m pronik- nouti mezi jednotliv?mi opevněn?mi hlídkami a objeviti se náhle v zádech francouzské armády. Tímto zp?sobem dostalo se do zad evropsk?ch úto?ník? asi 6.000 mu??, kte?í p?eru?ovali spojení se základnami, tak?e ?asto postupující oddíly byly od?íznuty a ztraceny.Tuto taktiku Abd el Krimovu usnadňovala okolnost, ?e francouzská koloniální vojska jeho akci usnadňovala a nebo p?ímo k němu p?echázela. Jeho kone?nou kapitulaci zp?sobily pr? daleko spí?e ohledy politické ne? strategické. Válku skon?ila pr? okolnost, ?e Angli?ané proti němu po?ali vystupovati silněji, kdy? si po?al ?init nároky na panislamsk? kalifát. Z toho, jak i po kapitulaci velmoci opatrně zacházely s Abd el Krimem, je patrno, jak se ho bály. Byl dopraven se svou rodinou na ostrov Reunion, kde? dnes ?ije ve velkém p?epychu z úrok? svého majetku. kter? mu byl vydán, a z ro?ní renty, kterou mu dala k disposici francouzská vláda. Jeho děti studují dnes ve francouzsk?ch ?kolách.Co stojí koloniální v?prava?Francouz?tí koloniální znalci odhadli náklady na dobytí Maroka obnosem dvanácti miliard frank?. Expedi?ní armáda, je? dobyla roku 1907 Casablancy, ?ítala jen 6.000 mu??. Nadto je?tě burská válka, je? byla největ?í a nej- dra??í koloniální válkou moderní historie, stála Anglii 200 milion? liber.Také italské koloniální kampaně v Africe byly nesmírně nákladné a jejich v?sledky nep?imě?ené malé. První v?prava Ital? do Habe?e, je? se skon?ila v b?eznu 1896 porá?kou u Aduy, p?ipravila italskou armádu o 50.000 mu??. Tyto ?patné zku?enosti zp?sobily, ?e roku 1911 p?i dobytí Tripolisu pou?ili armády daleko vět?í. Tehdy obsadili bez odporu p?ístavní města, nebo? v Tripolsku tehdy bylo jen 3.000 mu?? ?ádného vojska. Později v?ak byli Italové nuceni poslati do Afriky 120.000 voják?, aby dobyli docela úzkého pob?e?ního pásu. Tato v?prava trvala cel? rok a stála Italy p?es jednu miliardu zlat?ch lir, co? je podle dne?ních peněz asi ?est miliard francouzsk?ch frank?.Náklady dne?ní habe?ské války budou je?tě daleko vy??í. Podle italsk?ch pramen? stála mobilisace ji? v leto?ním létě 5 miliard lir. Od té doby italská vláda nepublikovala ?ádné ?íslice celkov?ch náklad?. Podle v?po?tu národohospodá?e Lewinsohna v?ak náklady armády o 300.000 mu?? si vy?ádají v Africe 600 milion? a? 700 milion? lir měsí?ně. K tomu je?tě p?istupuje náklad za zesílenou armádu v Itálii a náklad na dal?ích 50.000 mu?? v Tripolsku, podpory rodin, jejich? ?ivitelé jsou ve válce a náklady dal?í. Lewinsohn odhaduje náklady habe?ské v?pravy pro Italy ?ástkou nejméně jedné miliardy lir měsí?ně.Jak se Anglie vyh?bá koloniálnímválkám.Naproti v?em těmto p?ípad?m je zajímavé srovnání neoby?ejně obratné taktiky Angli?an?, kte?í se skoro úplně obejdou ve své obrovské koloniální ?í?i bez podobn?ch nákladn?ch koloniálních válek. Angli?ané dovedou udusiti hned v po?átcích v?echny nepokoje, je? vzniknou v územích pod jejich vlivem. Vzpomeňme na nepokoje v Iráku', jen? obsahuje mussulské petrolejové území, které bylo po světové válce anglick?m mandátním územím. Tehdy vrchní kamisa? sídlící v Bagdadu se nedovedl dostati do kladného poměru k Arab?m. Angli?ané poci?ovali nejv?? nep?íjemně stále rostoucí odpor domorodc?, zejména po té stránce, ?e byly stále znovu p?eru?ovány práce na potrubích, jimi? měl b?ti veden petrolej z Mossulu do Haify. Je?tě v roku 1930 nedostal se anglick? vliv p?es údolí Tigridu, po něm? jezdily motorové ?luny, obsazené anglick?m vojskem. Bylo lépe, aby vrchní komisa? ustoupil? Měl drahocenn? olej nadále zasychati v pís?inách pou?tě? Nebo se mělo postupovati násilně?Vrchní komisa? se rozhodl pro jinou cestu: obrátil se o pomoc na kancelá? v?zvědné slu?by v Kah??e, kterou organisoval Lawrence. Tato kancelá? mu neposlala vojsko, n?br? poslala mu dámu. Byla to Lady Gertruda Lew- thian-Bellová, dcera Sira Hugha Leila. Tato neobvyklá dáma byla specialistkou pro Arábii, kterou poznala mnohalet?mi cestami v pou?ti. Její jazykové znalosti byly jedine?né: ovládaly v?echny arabské dialekty. Dojela do Iráku a pozvala k sobě v?echna sabotující kní?ata Arab?. Poda?ilo se jí získati za několik hodin jejich d?věru: nepot?ebovala p?i rozmluvě s nimi tlumo?níka, Rychle zjistila, na jakém základě je mo?no docíliti dorozumění s Araby. Arabská kní?ata prohlásila, ?e nechtějí b?ti ovládána vrchním komisa?em, kter? je cizinec, poněvad? tím ztrácejí vá?nost v o?ích sv?ch poddan?ch. Lady Bellová byla znamenit? psycholog: prohlásila ihned, ?e chápe tyto námitky a nabídla kní?at?m, aby dosadila na místo vrchního komisa?e arabského krále, a to Husseinova syna prince Feisala. Na této základně do?li brzy k dohodě. Neklid v Iráku byl za?ehnán.Feisal se stal králem Iráku. Naftová potrubí byla dostavěna a olej mohl klidně téci z Mossulu do Haify. Od roku 1932 se stal Irak samostatn?m královstvím. Koncese na tě?ení nafty nále?ejí spole?nosti Anglo-Persian, její? majetek st?e?í anglické vojsko. Teprve za rok se stala nehoda: Feisal byl nalezen v hotelovém pokoji v Bernu mrtev. P?í?ina smrti nebyla nikdy publikována. V Arábii se vypravuje, ?e ho zasáhla d?ka arabské nacionální fémy za to, ?e zradil věc Arab? za jidá?sk? peníz. Hrozily opět boje v Iráku, anglická diplomacie v?ak dosáhla nového vítězství: králem Iráku se stal Feisal?v synovec. Toto nové vítězství diplomatické metody anglické potvrzuje, ?e anglická koloniální metoda je sice daleko méně efektní, ne?li pathetická a bojovná metoda italská, ?e v?ak je daleko méně nákladná a stojí daleko méně lidsk?ch ?ivot?. A vede daleko jistěji k cíli.národní hospodá?Dí. Karel K?í? :Technika jednotkov?ch obchod?(T?etí ?lánek ze serie o obchodech s jednotkov?mi cenami )Velk? obrat — mal? zisk.Po pracn?ch v?po?tech a namáhav?ch operacích statistick?ch zjistil dr. Horst Richard Mutz, na jeho? základní dílo z r. 1932 se musíme tak ?asto odvolá- vati, ?e obchodní domy (Warenhauser, Les Magasins, Ware-houses) se poznenáhlu vzdávaly prodeje levněj?ích v?robk? a ?e na místo, jimi dobrovolně opu?těné, nastoupily obchody s jednotkov?mi cenami. Prodávat levné zbo?í ov?em znamená míti na kuse mal? zisk. Logická dedukce je, ?e chci-li docílit maximální zisk úhrnn?, musí b?ti obrat zbo?í maximální. Prostě je to zásada, kterou tak ?asto ?teme v nadpisech na obchodních ?títech, ale ?id?eji ji? vidíme prováděnou v praxi, ?mal? zisk, velk? obrat“. Z toho dále plyne, ?e racionalisace v nákupu, uskladnění, t?ídění, prodeji a distribuci zbo?í musí zlevňovat generální re?ii. Princip je znám: ?ím rychlej?í je obrat zbo?í, ?ím rychlej?í je v?měna zbo?í ve skladě, tím men?í procento generální re?ie p?ipadá na jeden prodan? kus. Tím se v?ak dociluje je?tě více, ne? pouze toto zlevnění, svéstojné ceny. Sni?uje se pot?eba investovaného kapitálu, zabezpe?uje se, ?e sklad je stále ?erstv?, co? zase znamená, ?e je mo?no rychleji krá?et ve stopách módy a sledovat změny v kursech zbo?í i valut. Finan?ní politika závodu je sna??í a zájem kupujících je vět?í.Podle amerického Census of Distribution z r. 1931 obrátil se sklad obchodníka o d ě v y za rok asi t?ikráte (p?esně 2 9krát). Stejné ?íslo platí pro detailist?, prodávajícího boty, a náhodou i pro detailist?, prodávajícího kulturní pot?eby. Obchodník potravinami má ?íslo obratu 9, to jest, devětkrát za rok se jeho sklad vymění. Americká trafika má ?íslo 10 (u na?ich trafik, uvá?íme-li jin? nákupní systém, je jen o málo vy??í), ovocná? a zeliná? v?ak vymění sv?j sklad za rok osmdesátkráte, prodava? ryb dokonce dvěstěkráte, prodava? novin 313- kráte. Pr?měr detailu je v?ak 33, vezmeme-li v?echny druhy zbo?í. Tedy t?i a? ?ty?ikráte do roka se vymění sklad detailist? v.Jednotkové obchody v Americe v?ak vymění sv?j sklad sedmkráte ro?ně, v Německu devětkráte. Z toho plyne, ?e u? z tohoto d?vodu musí b?ti jednotkové obchody levněj?í ne? detailisté, proto?e daleko men?í ?ást generální re?ie p?ipadne na prodan? artikl. Obchodní domy mají ?íslo 4, nejsou tedy o mnoho hybněj?í ne? pr?měrn? detailista. Av?ak ?ísla 3-3 : 9 ukazují poměr mezi hybností detailisty a jednotkového obchodu zcela jasně.Vy??í obrat jednotkov?ch dom? v Evropě souvisí s tím, ?e mají vět?í obrat v potravinách, ne? jednotkové obchody americké. Těm toti? v tomto oboru konkurují velmi ost?e chainstores, které mají 28 5% v?eho obratu v detailním prodeji potravin ve Spojen?ch státech. Jde tu do zna?né míry o svépomocnou akci potraviná?sk?ch detailist?, kter?m se fakticky poda?ilo v tomto oboru porazit jednotkové obchody. V Evropě v?ak ?iní obrat jednotkov?ch obchod? v potravinách pětinu, ?tvrtinu, a? i t?etinu celého obratu.Cojednotkovédomyprodávají.Pro posouzení v?znamnosti role, kterou hrají jednotkovéobchody v jednotliv?ch odvětvích detailního prodeje, uvádíme data z Francie a Německa o tom, kolik procent celkového obratu v jednotkovém obchodu ?iní jednotlivé druhy zbo?í: francouzsk? národohospodá? Leenhardt uvádí podle svého zkoumání, ?e z obratu, kter? si polo?íme rovn? 100, p?ipadá ve Francii na módní zbo?í 11, na prádlo 10, na koberce 7, na cukrovinky 12, na ko?ené zbo?í 8, na obuv 10, na papír- nické zbo?í 6, na hra?ky 7, na potraviny 18, na elektrotechnické zbo?í 7 a na porculán a sklo 6. Mutz uvádí pro Německo poněkud odchylná data, která, mimochodem ?e?eno, ukazují také p?ibli?ně odchylnost indi- vidualistick?ch sklon? Francouze od uniformistick?ch tendencí Němce: z obratu 100 p?ipadá na zava?eninv i i na potraviny 18, na krátké zbo?í 8, na obvazy 16, na bílé zbo?í 33, na krajky 6 3, na psací pot?eby 15, na sklo 6, na ?elezá?ské zbo?í 21, na pot?eby pro domácnost 12. na voňavká?ské zbo?í 12, na r?zné novinky v?eho druhu 7.?eskoslovenské obchody s jednotkov?mi cenami nemají dosud tak p?esn?ch dat. Existují p?íli? krátkou dobu a dosud si jejich ekonomickou funkci nikdo nevybral za diserta?ní práci, jako to udělali t?i mladí Francouzi, Cassé, Leenhardt a sle?na Louisova..., jim? vdě?íme za t?i knihy z leto?ního roku. Mohli jsme jenom zjistiti, ?e z celkového obratu za rok 1934 u t?í na?ich velk?ch jednotkov?ch obchod?, je? ostatně mají 90% ve?keré kapacity jednotkov?ch obchod? v ?eskoslovensku, Aso, Jepa, Teta, z úhrnného celkového obratu 1849 milionu K? p?ipadlo na potraviny 30 6 milionu K?, to jest 16'1%, na cukrovinky ll'O milionu K?, to jest 5 9%.V ?eskoslovensku je v tomto obratu zahrnuto asi 5.000 artikl?, v Německu 2.500, ve Francii 5.000, u amerického Woolwortha 4.000, u Metropolitan Stores lne. 10.000, u Butler Brothers dokonce 12.000 artikl?.Tato data mají zvlá?tní v?znam pro sklad, proto?e vzhledem k rychlosti obratu někter?ch artikl? je skiad zásoben zbo?ím někdy jen na několik dn?! To znamená ú?asnou p?esnost v souh?e mezi skladem a krámem, denní p?esnou kontrolu, absolutní precisnost u nákupního oddělení a dodavatel?. Znamená to ov?em velké úspory, proto?e zbo?í nele?í na skladě, neutíkají zbyte?ně úroky z kapitálu, zbo?í nezabírá zbyte?ně místo.Mitchell uvádí, ?e rozdíl mezi obchody s jednotkov?mi cenami a mezi obchodními domy je v tom, ?e obchodní domy sna?í se podat zákazníku co nejúplněj?í v?běr (kompletní sortiment), mají bohatě zásoben? sklad, kde?to obchody s jednotkov?mi cenami hledí jedině k obratu. Podle analysy Nystromovy rozeznávají se t?i druhy zbo?í: 1. convenience articles (zbo?í denní pot?eby), 2. shopping articles (vybraněj?í zbo?í s vět?ím sortimentem) a 3. speciality articles (p?epychové zbo?í zvlá?tní pot?eby). Je z?ejmé, ?e obchody s jednotkov?mi cenami zabírají jen prv? druh artikl?, pronikajíce jen v několika směrech do oboru druhého a naprosto ponechávajíce stranou t?etí kategorii artikl?. Kdy se kupuje nejvíce.Americké, britské, německé a z?ásti i ?v?carské a francouzské obchody s jednotkov?mi cenami a jejich svazy mají tak?ka vědecky vedená národohospodá?ská, soukromoekonomická a statistická oddělení. Tyto insti- ruce. pracující s kartogramy, grafikony, mapkami a ve?ker?m technicko-vědeck?m aparátem, nejsou tu v?ak jen pro ozdobu a proto, aby odpovídaly na dotazy zvědav?ch cizinc?, pí?ících o věci úvahy, n?br? mají praktick? smysl. Mitchell teoreticky zkoumal, ?e v obchodu detailním hrají t?i faktory vynikající úlohu: 1. Facteur naturel, 2. facteur humain a 3. inégalité des mois. A tato teorie, mluvící o ?initelích p?írodních, lidsk?ch a nestejnosti měsíc?, je dopodrobna u?ita v obchodech s jednotkov?mi cenami. Alain Leenhardt zjistil, ?e p o- dle měsíc? vypadá obrat skladu u velkého obchodu s jednotkov?mi cenami takto: leden 0 7 , únor 0 8, b?ezen 14, duben 1T, květen a ?erven rovně? 1T, ?ervenec 1’2, srpen 1T, zá?í a ?íjen 0 9, listopad 0 8, kde?to prosinec 15. Zamyslíme-li se nad kursem těchto dat obratu, pochopíme ihned, jak praktická je i tato teorie.Toto studium ?periodicity spot?eby“ v?ak se neomezuje jenom na měsíce, n?br? jde dále na jednotlivé t?dny v měsících, jednotlivé dny v t?dnech a kone?ně na jednotlivé úseky doby v ka?dém dnu. Jakkoli jde o věci nesmírně zajímavé, musíme si odep?íti je zde vykládat. Uvedeme jen několik p?íklad?, které osvětlí blí?e tyto metody. Bylo zji?těno, ?e ka?dé zbo?í má v ur?it? den a v ur?itou denní dobu, abychom tak ?ekli, ?jinou cenu“ a podle toho se také zbo?í v krámě obchodu s jednotkov?mi cenami umis?uje, podle toho se ?ídí zásobení a obrat skladu a p?edvídá se dirigování nákupu, uskladnění a v?dej krámu. Pro krátk? styk s krámem, kter? jsme snad ji? dosti nastínili, slou?í umístění skladu v bezprost?ední blízkosti prodejní místnosti, zpravidla v rychle n?ístupném sklepě, kontrolovaném nejen lidmi, n?br? i mechanicky, r?zn?mi elektrick?mi za?ízeními, r?zně zbarven?mi ?árovkami, je? ozna?ují pohyb zbo?í a pod. Pánské zbo?í na p?íklad se prodává nejvíce v pátek odpoledne a v sobotu. To znamená míti p?ipravenu souhru se skladem. S?r se prodává nejvíce ve?er. Bylo zji?těno, ?e, je-li cel? bochník s?ra viditeln? zákazníku a krájí-li se p?ed ním p?ímo z bochníka, stoupl obrat ?ty?násobně. To je zku?enost evropská; skoro ?ertovn? poznatek, ukazuje v?ak dokonalost prodejní techniky.Jak jsou placeni zaměstnanci.Zb?vá popsat ji? jen ostatní slo?ky generální re?ie. V procentech celkového obratu měly německé obchodní domy s jednotkov?mi cenami úhrnnou generální re?ii 19—22'5%. U Epy se v pěti letech procento úhrnn?ch náklad? pohybovalo mezi 19—19'5%, u Ehape mezi 21'4—22 9%, u německého Woolwortha 23'4 a? 25 6%, u Wohlwert 19—22%, v ?eskoslovensku 18 a? 21%.Z toho p?ipadalo u německ?ch obchod? s jednotkov?mi cenami na mzdy v?etně sociálních dávek 92%, kde?to v ?eskoslovensku 10%, u americk?ch jednotkov?ch obchod? Woolwortha 7'6%, u Metropolitan Stotres 7-5'%, co? je v celku americk? pr?měr pro jednotkové obchody. Ve Francii ?iní pr?měrné platy prodava?? a prodava?ek 600—1000 frank?, v Německu 100 marek, ve ?v?carsku 180 ?v?carsk?ch frank?, v ?eskoslovensku 850 K?. Jak Mutz, tak Cassé i Leenhardt uvádějí pro v?echny tyto země, ?e sice, kdy? obchody s jednotkov?mi cenami p?ed několika roky zahájily ?innost, platily ?patně, nyní v?ak platí v pr?měru lépe, ne? obchodníci-detailisté. Stalo se tak pravděpodobně také pod tlakem ve?ejnosti, proto?e obchody s jednotkov?mi cenami jsou mimo?ádně ost?e hlídány nejen ?ivnostníky a obchodníky, n?br? i ú?ady a zejména odborov?mi organisacemi zaměstnanc?. Jde jim tedy o to, aby proti nim nebylo argument? p?i ?asto se opakujících kampaních obchodník?-detailist?. Je velmi zajímavé — později se k tomu podrobněji vrátíme — ?e v ?eskoslovensku jednotkové obchody, na p?. Teta, platí mzdy podle kolektivních smluv, ?ádně uzav?en?ch s odborov?mi organisacemi zaměstnanc?. Zaměstnanci pra?sk?ch obchodník?-detailist? si namáhavě vymohli tak zv. ?gremiální kolektivní smlouvu“, kterou v?ak obchodníci-detailisté nez?ídka poru?ují, av?ak p?esto je to velká sociální vymo?enost. Pozoruhodné v?ak je, ?e kolektivní smlouva zaměstnanc? jednotkového obchodního domu Teta je ve v?ech oborech zaměstnání o sto korun ?sl. i více na měsí?ních mzdách p?íznivěj?í pro zaměstnance. Tuto sociální stránku obchod? s jednotkov?mi cenami rozebereme v?ak ve zvlá?tní kapitole.V?daje na reklamuu obchod? s jednotkov?mi cenami tak?ka neexistují, a?koli na p?íklad u obchodních dom? ?iní a? 3'7% obratu. Ve své obraně proti útok?m obchodník?-detailist? uvedla na p?. ?v?carská Epa-Uniprix, ?e ?dala do novin jen dvě oznámení o tom, ?e zahájila ?innost, nepo?ádala ?ádné reklamní akce, ?ádné bílé t?dny, ?ádné v?prodeje a za sv?j rozmach děkuje jen stále rostoucí laskavosti zákaznictva“.Kone?ně zb?vá nám zmíniti seo personálu.V d?sledku vědecky promy?len?ch metod, prakticky aplikovan?ch teorií, celého systému komer?ního taylo- rismu a psychologické analysy zákazníka, pat?í polo?ka ?personál“ u obchod? s jednotkov?mi cenami mezi ty, které u srovnání s obchodníky-detailisty znamenají velkou úsporu a dal?í mo?nost sni?ování cen. Na personálu prostě obchody s jednotkov?mi cenami u?et?í, proto?e manipulace se zbo?ím je omezena na minimum, zjednodu?ení úkolu, kter? má personál p?ed sebou, umo?ňuje, aby prací byly pově?eny p?edev?ím ?eny a mu?ové, aby zastávali jen práce ?ídící. D?íve u?ívaly obchody s jednotkov?mi cenami k prodeji ne?koleného personálu, dnes v?ak se ji? ve Spojen?ch státech a také v Německu v tomto směru poměry pro ně zhor?ily. Musí sv?j personál ?kolit, p?ijímají nov? personál jen s ur?it?m vzděláním a odbornou pr?pravou, kterou doplňují povinn?mi kursy. Je to proto, ?e ve Spojen?ch státech a poněkud ji? i v Německu probudili se obchodníci- detailisté z prvního ustrnutí; od volání k ve?ejnosti a k zákonodárci o pomoc p?e?li k svépomoci, po?ali více studovat své vlastní prodejní metody, organisovaii své nákupy a za?ali modernisovat techniku sv?ch nákup? a prodej?. Tuto cestu musí nastoupit také na?i obchodníci-detailisté, a? procitnou z dne?ního roz?ilení, v něm? hledají jen pomoc politickou, k tomu, aby p?edev?ím hledali pomoc u racionálního ekonomického my?lení.Personálu obchod? s jednotkov?mi cenami je racionálněji vyu?ito ne? v obchodech detailist?, nebo? krámsk? personál prodává zbo?í, je? nevy?aduje témě? ?ádné manipulace. Krom toho zákazník v krámě detailisty zabere po dobu svého nákupu prodava?ku zcela pro sebe, kde?to v obchodě s jednotkov?mi cenami si zbo?í vybere a hned vezme sám a zaměstnává prodava?ku jen po okam?ik, kdy jí podává peníze. Z toho plyne pak rychlost prodej? a udivující ?íslo a? 5000 prodej?, je?uskute?ní jedna prodava?ka za den. I toto ?íslo v ?eskoslovensk?ch obchodech s jednotkov?mi cenami je podstatně ni??í, nebo? zde p?ece jenom nebyla mo?nost praktické aplikace teoretick?ch poznatk? a nevytvo?ila se dosud pot?ebná zku?enost.Zb?vá nám pojednat ozisku,kter? je smyslem v?eho podnikání, abychom uzav?eli tyto popisné kapitoly a mohli p?istoupit k analyse problému.Americk? Woolworth vlastní mrakodrap o 65 poschodích, co? je d?sledek toho, ?e jeho zisk ?iní pr?měrně na ?tvrt sta milion? dolar? ro?ně. V r. 1932 Woolworth vykazoval zisku 22’6 milionu dolar?, Kres- ge 5 7 milionu dolar?, Kress 3'5, Crory 11, anglick? Wollworth 45 mil. liber ?terlink?, lond?nsk? Marks & Spencer 0 6 milionu liber, British Home 0'06 milionu liber, Ehape v Německu 0 9 milionu marek, Epa 14 mil. marek, francouzsk? Uniprix T9 mil. frank?, belgická Sarma 15 milionu belgick?ch frank? r. 1933, ?védská Epa 250.000 ?v. korun. Men?í zisky v Německu souvisí s tím, ?e v německ?ch obchodech s jednotkov?mi cenami je vět?í podíl obratu v obchodu s potravinami, na nich? je men?í zisk. V procentech obratu v?ak vykazují jednotkové obchody americké ji?po?ínajícíosla- b e n í, které souvisí s ú?inněj?í konkurencí obchodník?-detailist?. Od roku 1930 do 1933 klesl americk? Woolworth s 12% zisku z celého obratu na 9'1%, Kresge se 7'1% na 45%, Kress se 7 7% na 5'4%, s 1’4% na 13%. U ?eskoslovensk?ch obchod? s jednotkov?mi cenami kolísá hrub? zisk z celkového obratu kolem 3% a? 6%.literatura a mněniO 11 o Rádi:Komu ?eská akademie dává ceny -a koho p?ijímáNová epocha, která se nedostavila.T)?ed t?dnem konala se sch?ze literárního odboru ?tvrté -* t?ídy ?eské akademie, o jejím? v?znamu jsme v p?edposledním ?ísle napsali: má b?ti v?chodiskem nové éry literárního odboru. S touto sch?zí byly spojeny naděje literární ve?ejnosti, která doufala, ?e difamovan? literární odbor uzná, ?e representuje v?echno mo?né, jenom ne ?ivou a aktuelni literaturu tohoto státu. Také ve vládních kruzích se o?ekávalo, ?e ?tvrtá t?ída, stojící dosud osudně mimo styk s literárním dne?kem a nijak nerepresentující nejsilněj?í literární zjevy na?eho státu, uká?e dobrou v?li napraviti h?íchy mnoha minul?ch let a zvolí na volná t?i místa kandidované t?i autory, kte?í v ?ele s v?d?ím jménem ? a 1 d o v ? m měli representovati nového ducha v této zastaralé instituci. Stru?ně ?e?eno, ?lo tu p?edev?ím o to, stane-li se F. X. ?alda ?lenem literárního odboru ?eské akademie, nebo z?stane-li nadále mimo ní — bude-li od?iněna tato ostuda, ?e vynikající osobnost moderní ?eské literatury stojí stranou nejvy??í instituce, je? má tuto literaturu representovati — a kone?ně, dostane-li se s ?aldovou osobností do hnijících vod literárního odboru duch pr?bojn? a ak?ní, jen? sám o sobě by byl celé ve?ejnosti zárukou, ?e ?eská akademie p?jde nadále jin?mi cestami.V?ichni ti, kdo? pokládali zvolení ?aldovo za něco samoz?ejmého, se v?ak ukvapili. Zapomněli, ?e literární odbor ?eské akademie ?ije ve sv?ch vět?inov?ch usneseních v jak?chsi jin?ch sférách, vzdálen?ch p?ítomnosti, zapomněli, ?e mezi těmito lidmi není patrně v?bec mo?no o?ekávati objektivní zhodnocení dne?ní situace, t?eba?e je tu několik velice ?estn?ch v?jimek, a ?e tuto vět?inu ovládají temné hne-c proti kritikovi, jen? právě o ní ?íkal tak ?asto neobalencu pravdu. Optimisté zapomněli, ?e ?alda napsal p?ed dva a p?l rokem do svého ?Zápisníku“:,,... Někdo si dal práci a z ú?edních v?kaz? sestavil jména v?ech literát?, kter?m udělila ?tvrtá t?ída ?eské akademie ceny, stipendia a podpory za posledních pět let a do?el k tomu, ?e se v nich nápadně opakují jedna a tá? jména a sice, pokud jde o velké ceny a velká stipendia, jména star?ch pán? a pokud jde o ceny a stipendia men?í, vět?inou jména jejich chráněnc? a satelit?.... Mladá, jen poněkud pr?bojná literatura pro ?tvrtou t?ídu Akademie neexistuje. Mezi mlad?mi literáty Akademií odměňovan?mi je mo?no strad jen asi u 10 procent mluviti o talentu a umění, ostatní jsou p?í?ivníci, cbamradina, k??a?i. Na po?átku tohoto století pran??oval Machar turecké hospodáství v literární t?ídě pod egidou Vrchlického a vtipka?il zejména o ?p?i?inlivě zobajícím“ Klá?terském. Dnes je p?edsedou Akademie on a hospoda?í se stejně jako za Vrchlického. Nebof p?icházejí a odcházejí v ?echách revoluce, ale Klá?ter?tí z?stávají.Na tyhle věty optimisté zapomněli, akademici na ně v?ak nezapomněli.?tika mezi kapry není ?ádoucí.Podle dne?ní prakse p?i volbách do literárního odboru ?tvrté t?ídy ?eské akademie je t?eba, aby kandidovan? nov? ?len p?edem vydal písemn? revers, ?e volbu za ?lena Akademie skute?ně také p?ijme. K této praksi do?la poraněná sebezáliba Akademie tehdy, kdy? jí Karel ?apek a Fráňa ?rámek nabídnuté ?lenství se zdvo?ilou omluvou vrátili. Literární odbor ?eské akademie se toti? dostal do paradoxní situace: jeho pověst je tak ?patná, ?e zvolení za ?lena se u? dávno nepokládá za splnění literární cti?ádosti. Bylo nebezpe?í, ?e p?íli? mnoho autor? bude v budoucnosti ve?ejně dávati najevo, ?e o ?lenství v t é t o literární t?ídě ani nestojí — proto byly zavedeny ony zavazující reversy.P?edlo?í-li v?ak literární odbor ?eské akademie někomu k podpisu revers, ?e je ochoten p?ijmout nabídnuté ?'e--~ ’ v ?eské akademii, vznikají tímto aktem závazkv na d~-cc stranách. Kromě podpisujícího spisovatele a daleko více ne?l: on, je zavázán literární odbor nabídnuté ?lenství skute?ně poskytnouti. Nem??eme si p?edstaviti, ?e by se vyskytovala korporace takov?ch nezdvo?ák?, kte?í by p?edstoupili p?ed spisovatele ?aldovy úrovně a jeho v?znamu, po?ádali ho, aby písemně prohlásil, ?e p?ijímá ?lenství v jejich kruhu, a pak si, spokojeně si mnouce ruce, odhlasovali: a my vás nep?ijímáme . . . Tato svrchovaná nezdvo?ilost v?ak se stala. F. X. ?alda podepsal revers p?ijímající volbu pouze na usilovné naléhání osobního p?ítele. Dal se p?esvěd?iti o tom, ?e obrození literární t?ídy Akademie je kulturní pot?ebou na?eho státu, ?e jeho jmenování, které by bylo pro literární odbor ctí, má b?ti jak?msi symbolick?m aktem, jen? ohla?uje vstup ?ivé a sou?asné literatury do zatuchl?ch síní odumírající instituce.??ast na volební sch?zi byla opravdu sensa?ní: z 27 ?len? literárního odboru dostavily se jich celé dvě t?etiny, to jest 18. Takov? zájem o věc literární odbor Akademie dávno neprojevil. Je to kone?ně také pochopitelné, uvá?íme-li, ?e skoro polovina jeho ?len? je ji? mezi sedmdesát?m a osmdesát?m rokem ?ivotním. P?i tomto opravdu akademickém věku ?ty? pětin ú?astník? p?ekvapila neoby?ejně veliká ú?astT63?len?, z nich? se k rozhodování o ?aldově volbě nedostavili pouze Herben, Sumín, Rokyta, Jahn, Hilbert, Jesensk?, Ta- jovsk?, Krasko a Havlasa.O pr?běhu volby je známo jenom to, ?e z kandidovan?ch nov?ch ?len? dostal jedině Durych dva hlasy p?es po?adovanou vět?inu, zatím co ?aldovi, Martinkovi a Tilschové chyběly dozvolení ?ty?ihlasy, a Karáskovi ze Lvovic se nedostávalo hlas? pět. P?i opakované volbě p?ibyl ve prospěch kandidatury ?aldovy pouze jeden hlas, co? potvrzuje, ?e blok, utvo?en? proti ?aldovu zvolení, byl pevně organisován a odhodlán neustoupit. Blok byl rozhodnut raději ponechati i nadále dvě místa v literární t?ídě Akademie uprázdněn?mi, ne?li na jedno z nich zvoliti Saldu. Je to pravda trapná, nesmíme si ji v?ak zkra?lovati a musíme si ji dob?e podr?eti na paměti právě dnes, kdy se chceme na dosavadní praksi ?eské akademie podívati z vět?í blízkosti.Z literárního Blaníka.Pov?imneme si tu p?edev?ím otázky, jak zachází literární odbor ?eské akademie s v?nosy fond? a dotací, z nich? je svě?eno správě Akademie jmění vět?í ne? dvacetimilionové. Podíváme se, jak literární odbor rozděluje a rozděloval literární ceny a podpory, v?imněme si lidí, které poděloval mimo?ádnou p?ízní, a snad dospějeme tak k nějakému vysvětlení, pro? měla literární t?ída ?eské akademie tak vá?niv? interes o to, nep?ipustit do blízkosti svého rozhodování kritika tak protich?dného jejím kamarádsk?m praktikám, jako je jím F. X. Salda.O podporách Akademie se ji? mnoho psalo. Pokusíme se uvésti trochu po?ádku do v?ech těchto tvrzení. Prolistujeme si několik ro?ník? denních list? i revuí, abychom se p?esvěd?ili, co se akademik?m p?i jejich cenové praksi vyt?ká, abychom poznali, jak se těmto v?tkám brání — a pak si sestavíme něco lístkov?ch v?pis? z nějak?ch dvaceti ro?ník? ?Almanachu ?eské akademie věd a umění“, v nich? i literární t?ída je nucena ka?doro?ně publikovat! jména podělen?ch i obnosy cen. P?esvěd?íme se, kolik je v těchto svazcích, je? neporu?eně a nikdy nedot?eny d?ímají v moderních regálech universitní knihovny, bezohledn?ch ob?alob, kolik nep?íjemné pravdy, kolik ironick?ch pok?ik? a skryt?ch kulturně-politick?ch zápas?.V ?Právu Lidu“ z roku 1932 najdeme tento úsudek A. M. Pí?i:?Literární odbor ?tvrté t?ídy ?eské akademie věd a umění si v posledních letech p?ímo vynucuje kritickou pozornost. Není pochyby: v literárním odboru její ?tvrté t?ídy zasedají mu?ové ctihodní a zaslou?ilí (kolik zaslou?ilej?ích a v?znamněj?ích tam v?ak není!), ale někte?í z nich jakoby si nechtěli nebo ani ji? nedovedli uvědomit, ?e toto století vstoupilo u? do své ?tvrté desítky. Literární Blaník Akademie se otvírá několikrát za rok: kdy? se poskytují z jednotliv?ch fond?, odměny a podpory, a kdy? se udílej! v?ro?ní ceny. V takov?ch chvílích zvykla si Akademie p?ekvapovat na?i literární ve?ejnost: mnohdy humorně, leckdy v?ak i trapně. Nebo? mezi těmi, kdo? obdr?í cenu, odměnu nebo podporu, nez?ídka paradují bezv?znamní p?edstavitelé pr?měru a konvence; veli?iny druhého, t?etího ?ádu; epigoni v?erej?ích epigon?. U?asl? divák doví se jen o v?sledku: nezná cest a re?ie, jimi? se k němu dospělo. Neví o zápasech, je? ve sch?zích plenárních nebo porotních musí sváděti několik mlad?ích, ?iv?ch osobností s více ne? konservativními starousedlíky na akademickém Olympu. Neví, ?e několik mu?? po?ehnaného věku, ale obdivuhodné tvrdo?íjnosti tvo?í rok co rok vět?inu poroty někter?ch fond? a ?árlivě dbá toho, aby se Akademie neposkvrnila dotekem literárního v?voje a v?boje. Vnuká se mu podez?ení, ?e místo objektivního mě?ítka rozhodovala mnohdy osobní záliba nebo známost; ?e se cena nebo podpora udělila p?íli? z volné ruky. O některé z cen se musí ?ádat zp?sobem, kter? témě? p?edpokládá osobní známost... Ve?ejnost se nikdy nedoví, kolik ?adatel? o tu ?i onu cenu nebo podporu bylo a nebo jací byli. .. Kone?ně museální prakse Akademie p?ímo a soustavně po?kozuje poslání fond? Zeyerova a Novákova: pomáhati p?edev?ím mlad?m debutant?m na ve?ejnost.“?e tu nejde o nějakou stranickou akci sociálně demokratického tisku, potvrdí snad nejlépe citát z ?N árodních list?“ z tého? roku, kde pan J. O. Novotn?, jeho? nikdo nebude viniti z neumírněné pokrokovosti, napsal:?Víme, ?e mezi ?podpo?en?mi“ je několik vysok?ch ú?edník?, chotí neméně dob?e hospodá?sky postaven?ch man?el?, redakto?i denních list? a spisovatel z povolání. Pan Klá?tersk?, doufám, uzná, ?e je zna?n? rozdíl, do- stane-li na p?íklad podporu tisíc korun ?na vydání literárních studií“ dob?e placen? vrchní finan?ní rada, ?i dostane-li podporu pěti set korun na dal?í práci literární mu?, jemu? spisovatelství je hlavním a jedin?m povoláním v dne?ní svízelné situaci... O podporu ?eské akademie nutno ?ádati a ji? tím sam?m faktem p?ipou?tějí ?adatelé i eventuální zkoumání sv?ch poměr? majetkov?ch, jím? porota zejména v dne?ní době je povinna. Není tedy obracením kapes, jestli?e se někdo nad materiální kvalifikací toho ?i onoho ?adatele p?ekvapen postaví. Chci vě?iti, ?e mnohému z pán?, jak pí?e pan Klá?tersk?, nejde ani tak o ten gro?, jako o uznání literární práce a snahy. Těm moje poznámka trapnou chvíli nezp?sobí, poněvad? mají mo?nost dosáhnuv?e udělením podpory uznání své literární kvalifikace, peně?it? obnos věnovati ve prospěch t?eba Sva- toboru, o jeho? finan?ních nesnázích pisatel se zmiňuje.. ."Je něco prohnilého.Za?teme se je?tě dále do novin a revuí p?esvěd?íme se, ?e se literární t?ídě Akademie dostalo u? p?ede dvěma roky hodně d?kladn?ch ?tulc?, které se v?ak minuly jak?mkoliv ú?inkem. ?V e?erní ?eské Slov o“ za?adilo dne 30. ledna 1932 tuto zprávu:,?C hamtivc?m se dávají podpory. Pán s plnou ge- nerálskou pensi a man?elky vysok?ch státních hodnostá?? dostávají p?íspěvky na zábavní cesty, úpěnlivé prosby hladovějících literát? se odmítají. .. V?smě?ně a provokativně p?sobí, udělují-li se stipendia a podpory ?eskou akademií a Svatoborem spisovatel?m-bla- hobytník?m, nebo dokonce literárně diletujícím man?elkám vysok?ch státních ú?edník?. Stí?nost (podaná ministerstvu ?kolství) upozorňuje, ?e ze státní subvence udělila ?eská akademie několikatisícové (4000 K) cestovní stipendium do ?paněl, netvo?ícímu ji? spisovateli, jen? má znamenitou pensi jako vládní rada a ?editel universitní knihovny — ?e udělila tisícovou podporu literárně diletující choti aktivního pra?ského generála — dále aknvnímu radovi Zemského v?boru, aktivnímu ?editeli po?t atd. — dále ?e z peněz Zeyerova fondu, ur?eného v?hradně mlad?m a teprve za?ínajícím spisovatel?m, vydala kní?ku ver?? ?edesátiletého ministerského rady, kter? si tuto je?itnost mohl zaplatit sám ... Bla- hobytníci, na ně? nedolehla krise, si p?ispí?ili a neost?chají se ?ádat o ?literární“ podpory k tu?n?m sv?m ú?edním gá?ím. Dostanou je, dík sv?m známostem, a ze státních, nyní ji? beztoho na nejmen?í míru omezen?ch subvencí, platí se stále literární zábavi?ky man?elek sek?ních ?éf? a aktivních generál?.“Slovensk? ?E 1 á n“ prozradil, ?e tím ?edesátilet?m spisovatelem, kter? vyhrál soutě? nad t?iceti mlad?ími, byl dr. Fr. Skácelík a dodává: ?Olympané z?stávají klidni. Je t?eba skandálu, aby se pohnuli. Ten u? tu je. ?edesát let, to je p?ece radostné mládí...“Dokonce i ?Polední list“ staví se dne 1. XI. 1932 proti cenové praksi Akademie:?Tomu v?emu by se p?ede?lo, kdyby sami ?lenové Akademie dbali toho, aby sv?m rozhodováním nep?iváděli do nep?íjemné situace ??acování“ své druhy akademiky, — a p?inesli takovou obět svému ?lenství i svému p?átelství, zvlá?tě tehdy, vědí-li jistojistě, ?e někte?í s d?věrou poctěn?ch nemusí své knihy vydávat vlastním nákladem a mají trvale velkého nakladatele k disposici. Něco jiného je ji? hotové dilo a něco jiného jen slib jeho vykonání ... Něco jiného je sbor akademik? a něco jiného správní rada banky, navzájem si odhlasuj ící pocty i uznán í.“Citovali jsme úmyslně několik hlas? z list? orientovan?ch pravě, abychom neupadli v podez?ení, ?e snujeme opět nějakou tajnou akci zlopověstné literatury ?levé“ proti hodné literatu?e ?pravé“.Who is who?Abychom se v?ak nep?ipojovali pouze k těmto pau?álním protest?m a ob?alobám, vezmeme si te? k ruce několik jmen a několik ?íslic, vypsan?ch z ?Almanachu ?eské akademie“, abychom ukázali, ?e vzná?ená obvinění nebyla nespravedlivá. Rozdělili jsme si v?pisy cen Akademie, udělen?ch v době trvání ?eskoslovenského státu její literární t?ídou, do několika skupin podle p?ibli?né kvalifikace autor?. Za?neme zdola.Snad největ?í skupinu tvo?í auto?i neznámí a skoro neznámí. Literární t?ída Akademie dbá i tam, kde ji k tomu nic nenutí, nějak obzvlá?? horlivě k tomu, aby podporovala autory neobjevené, kte?í vět?inou i p?es cenu Akademie neobjeven?mi z?stanou. Podívejme se na p?íklad na ceny loňské, kdy ceny ?tvrté literární t?ídy dostali:Josef Reyl (1000.— K?), Antonín Synek (1000.— K? ?na literární práci“), dr. Václav K?rka (1000.— K?), Josef VI. F?rst (700.— K?), J. V. ?mejkal (700.— K?), Vojtěch Rozner (700.— K?), a Karl Prach (500.— K?, p?edtím ji? roku 1928 stejn? obnos ?na literární práci“), — roku 1933 dostal ?na práce literární“ cenu K. D. Balmont (1000.— Frs) a dr. B. Urban. ?—■ Roku 1932 dostal Antonín Lain (1600.— K?, a p?edtím 1000.— K?), literární podporu stejně jako F. Směja (1300.— K? a sou?asně tého? roku stipendium 500.—■ K? ?na dal?í literární ?innost“), Zdeněk Rón (1000.— K? jako ?estná odměna literární, roku 1930 t?? autor 2000.— K? jako uznání a p?edtím 300.— K? jako stipendium). Josef Spillka (1000.— K? ?estné odměny literární, p?edtím 200.— K? jako stipendium z fondu J. Zeyera), Jan Tyml (500.—- K? ?na dal?í literární práce“), Franti?ek Mina?ík (500.— K? ?na dal?í literární ?innost“, p?edtím ji? roku 1930 obdr?el 400.— K?) a kone?ně Stanislav Reini? (500.— K? ?na dal?i práce“, stejně ji? roku500.— K? ?na dal?í práce“). — Roku 1931 obdr?el Milan Fu?ík (1000.— K?), dr. Jan Svítil-Karník (1000.— K?), dr. Jan Grmela (600.— K?), J. V. Stech (600.— K? ?na dal?í literární ?innost“), Jind?ich Teuchner (500.— K? ?na dal?í literární ?innost“) a tane?ní estét dr. M. Siblík (500.— K?). — Roku 1930 dostali podpory literární t?ídy: Jind?ich Zpěvák (500.— K?), K ?alud-Palovic (500.— K?), dr. J. ?ach (500.— K?, p?edtím ji? po dvakráte po 1000.— K?), Karel Erban (300.—- K?). — Roku 1929 obdr?el F. A. Springer cenu 600.— K?, p?edtím obdr?el ji? dvě podpory po 400.— K? a 500.— K?. — Roku 1928 obdr?el J. Teichman 400.— K?. — Roku 1928 dostal podpory a ceny BGrunwald (2000K?) a A. Zeman (1600.— K?), Josef Roden(600.— K?, p?edtím ji? 300.— K?), J. Pachmayer (2000.— K? roku 1927), Jan Skalák (500.-—- K? roku 1926), Jaroslav Naumann (400.— K?), Vojtěch ?ístka (200.— K?). Podobně následuje nekone?ná ?ada v jin?ch letech p?edchozích.Prosíme za prominutí p?edně, ?e tu hromadíme vět?í po?et jmen a ?íslic: jednou v?ak je t?eba tuto praksi literárního odboru ?eské akademie souhrnně dolo?iti. A za druhé prosíme za prominutí, ?e jmenujeme dámy teprve na druhém místě: podle následujícího svědectví literární t?ídy ?eské akademie v?ak máme mohutnou ?enskou literaturu, o ?em? se dosud ?asto nevědělo:Roku 1934 obdr?ela literární cenu vedle Heleny Dvo?ákové (2000.—- K?, p?edtím 500.— K?) Libu?e Hanu?ová-Trne?ková (500.— K?, p?edtím ji? 500.— K? a 500.— K?). — Roku 1933 obdr?ela Anna Brtníková-Pet?íková (500.— K? ?na dal?í literární práce“) a Marina Fri?ová (dokonce 4000.— K? ?na cestu do Jugoslávie k napsání románu“, rok p?edtím obdr?ela tá? autorka 1000.—- K? literární podpory ?tvrté t?ídy). — Roku 1931 obdr?ela Marie Veselá-Calma ?estnou odměnu (1500.-— K?, p?edtím ji? 3000.— K? a 1000.— K? ?na dal?í literární ?innost“). — Roku 1931 obdr?ela dr. M. Oravcová 500.— K? ?na dal?í literární ?innost“. — Roku 1930 získala Věra Vá?ová cenu 600.— K?, dva roky p?edtím obdr?ela tá? autorka 4000.— K? ?na dal?í literární ?innost“. -—- Roku 1929 dostala ji? pátou finan?ní podporu Tylda Meinecková (2000.— K?, rok p?edtím 600.—■ K?, je?tě rok p?edtím 1000.— K? ?na dal?í literární práci“, roku 1923 tá? autorka 1000.—- K? ?na dokon?ení románu“ a p?edtím 600.— K? ?na dal?í práce literární“). ■—■ Rokudostalo se T. Utě?ilové 400.— K?. Roku 1927 byla odměněna cenou známá slovenská spisovatelka Elena ?oltésová (4000.— K?). — Roku 1927 obdr?ela ?na dal?í literární práce“ cenu R??ena Schwarzová (500.— K?), p?edtím dostalo se té?e autorce 4000.— K? 500.— K? a 500.— K? ?na dal?í literární práci“. Tého? roku obdr?ela Anna Ziegloserová 2000.— K?, roku 1922 obdr?ela tá? autorka1200.— K? ?na cestu do Pa?í?e“. — Roku 1926 byla udělena cena Libu?i Baudy?ové (500.— K?, p?edtím tá? autorka 600.— K?. 500.—- a 400.— K?). — R. 1925 obdr?ela velkou cenu literární t?ídv 4000.— K? M. B. Eliá?ová, Mary?a ?árecká obdr?ela t?i ceny (50?— K?. 300.—- K? a 200.— K?), Olga Fastrová jako odměnu za ?Zděni.-.; ?těstí“ 200.— K?.?U znaná“ ?eská literatura.Jsme p?esvěd?eni, ?e vět?ina z neznám?ch uveden?ch v p?ede?l?ch odstavcích zachová si tuto kvalifikaci nav?dycky, tak?e ani v p?í?tích letech nebude literární t?ídě ?eské akademie nic brániti v tom, aby je jako dosud neobjevené autory znovu a znovu neobjevovala. Podíváme-li se na jména autor?, kte?í p?edstavují ?vy??í k a t eg o?i i“, t?ídu ?pětitisícovo u“, mezi autory neakademikv. represen- tujícími bě?nou literaturu ?eskoslovenskou, najdeme tuto nesourodou pětici:Roku 1934 obdr?el cenu 5000 K? Josef K o p t a (p?edtím dosta. roku 1925 cenu 2000 K?). — Tého? roku dostal V. K. Je?ábek 1000 K? (p?edtím obdr?el 5000 K?, 1000 K?, 1000 K? a 600 K?).Roku 1932 obdr?el ?estnou odměnu 2000 K? M. B. B o h n e I. jen? dostal první cenu 5000 K? ji? roku 1924. Jan zWojkowicz dostal roku 1930 6000 K?, ?za posavadní literární ?innost“ a dva roky p?edtím 1000 K? a 4000 K?. — Roku 1928 obdr?el jako ?jubilejní odměnu“ 5000 K? Karel Hork? (byl poctěn dvakrát p?edtím cenami 400 K? a 400 K za války).Druhou kategorii mezi těmito autory bě?né literatury tvo?í kádr spisovatel? svou hodnotou i rázem své tvorby hodně rozdíln?ch. Najdete tu mladé dramatiky i staré lyriky, naturalisty i dekadenty, jejich? spole?nou vlastností je pouze to, ?e ?ádn? z nich nebyl dosud literární t?ídou ?eské akademie oceněn na 5000 K?. P?esto dopadají k leckterému z nich ceny s velikou pravidelností, t?eba?e v mírněj?ích obnosech, nebof kapka drtí kámen ne sílou, ale ?ásto padáním.Dr. Emil Synek získal letos cenu 1000 K?, k ní? se dru?í loňská cena 700 K?. Loni byli odměněni dále: Emanuel Le?ehrad (12(X> K? ?za básnické práce“, p?edtím 1000 K? a 1000 K? ?literární podpory“), Jaroslav K o 1 m a n-Cassius (1000 K? ?literárního uznání"). Adolf Vesel? (1000 K?, p?edtím 1200 K? a 1000 K?), dr. Václav Fry?ek (1000 K?, p?edtím 1000 K?), Benjamin Kli?ka (500 K?, p?edtím 400 K? a 200 K?), Josef Toman (2000 K?, p?ed:m 2000 K? a 300 K?). — Roku 1933 obdr?el ?estné uznání 2000 K? Vojtěch Martínek (p?edtím získal 1000 K?, 200 K? a p?ed válkou 200 K). — Roku 1932 obdr?eli literární ceny Josef J a- hoda (2000 K?, p?edtím 3000 K?, 500 K?, 800 K?, 2000 K?. 1000 K?, 1000 K?, 300 K? a 200 K?), dále Julius S k a r 1 a n d t (1000 K?, p?edtím 2000 a 1000 K?), Miloslav Nohe jl (1000 K?. p?edtím roku 1930 2500 K?, roku 1927 1800 K? a 500 K?). Adolf W e n i g (?na dal?í literární práce“ 500 K?, p?edtím 1000 K? a p?ed válkou 200 K), dr. Václav B rtn ík (600 K?, p?edtím 500 K?. 500 K?, 500 K?, 500 K? a 300 K?). — Roku 1931 obdr?el Karel ?elepa podporu (1000 K?, p?edtím 1500 K?, 2000 K?. 600 K?. p?ed válkou 800 K a 400 K), stejně jako Petr Fingal (1000 K? a p?edtím 1000 K?) a Otakar Hanu? (1000 K?, p?edtím 160? K?. 300 K? a 200 K). J. V. Ros?lek (1000 K? a p?edtím 1000 K?) a Adolf Velhartick? (1500 K?, 1000 K?, 500 K? a 200 K?).Roku 1930 obdr?el Jaroslav Bedná? 500 K? (p?edtím 3000 K?), Jaroslav Pasovsk? (500 K?, p?edtím 600 K?. 200 K?. 200 K, 200 K, 200 K a 200 K), Otakar Patrna (500 K?. p?edtím 500 K? a 200 K). Mezi těmito autory najdeme i Franti?ka Kubkn (1000 K?, 2000 K?, 1000 K?, 1600 K?, 1500 K?, 500 K? a K? a 1000 K?), — Roku 1927 obdr?el lite-árrt" cerau R-jdcIí Richard Hofmeister (2000 K?, p?edtím 1000 K? a 2000 K?'( spolu s .Alfonsem B r e ? k o u (1000 K?, p?edtím 600 K? a 350 K?). — Roku 1926 obdr?el podporu ?eské akademie F. V. Krej?í (1000 K?, p?edtím obdr?el sedm podpor a cen je?tě za rakouského re?:mu, 200 K, 400 K, 500 K, 350 K, 200 K a 400 K). E. Sokol obdr?el roku 1926 literární podporu (500 K?, p?edtím 600 K?, 1000 K?, 800 K?, 300 K?). — Roku 1924 byli odměněni Jakub D em 1 (1000 K?, p?edtím 300 K a 300 K) a Aug. Eug. Mu?ík (1000 K?, p?edtím 400 K? a 650 K, 900 K a 250 zl.). Z dal?ích autor? obdr?eli ceny: dr. Gustav Pallas (500 K?), Otomar Schafer (800 K?. p?edtím 200 K), Lev Blatn? (300 K), dr. Franti?ek Zav?el (500 K?) a Lothar Such? (1200 K?).Literatura moderní.Srovnejme s v??tem v?ech p?edchozích autor? i autorek ty z na?ich autor?, kte?í b?vají shrnováni, a? u? je to jakkoliv nep?esné, mezi na?i literaturu ?m o d e r n í“. Není ani t?eba, abychom v?slovně na to upozorňovali, jak obrovsk? je rozdíl ve ?tědrosti dotací i v jejich v??i. Za?neme-li nejmlad?ími, musíme jmenovati p?edev?ím:Jana ?e pa, jen? obdr?el první cenu Akademie 5000 K? (roku 1933 po velkém p?edchozím boji na nátlak Sezim?v) a Josefa K n a p a, jen? tuté? cenu obdr?el ji? roku 1928 (5000 K?, dále obdr?el roku 1927 1200 K?, roku 1930 500 K?, roku 1932 2000 K? a roku 1934 3000 K?). Z nejúspě?něj?ích mlad?ch autor? po?tem získan?ch cen jsou: Milo? Jirko (celkem sedm podpor a ?estn?ch odměn: 400 K?, 500 K?, 500 K?, 500 K?, 3000 K?, 2000 K?, 1500 K?) a Jan ? n o b r (celkem pět podpor a cen: 1000 K?, 500 K?, 500 K?, 500 K? a 500 K?), Ji?í Ma?ánek obdr?el podpory dvě (1000 K? a 500 K?), zatím co po jedné podpo?e obdr?eli: Václav Kr?ka (1000 K?), A. C. N o r (500 K?) a Jan Kalis ta (400 K?).Vět?ina z těchto cen mlad?m autor?m byla udělena v posledních letech, kdy po vstupu Sezimově a na velik? nátlak publicistické ve?ejnosti po?al se bráti vět?í z?etel na mladou literaturu, zejména směru ?ruralistického“. Ve srovnání s těmito autory, kte?í si získali p?ece jen jakéhos takéhos uznání na?ich nesmrteln?ch, shlí?í literární t?ída ?eské akademie nejnep?íznivěji na ?leny generace ?pragmatické“ a na celou skupinu autor? p?ibli?ně tého? věku, kte?í jsou dnes nej?teněj?ími autory:Karel ?apek získal jedině v roku 1918 p?ízně nesmrteln?ch ve v??i 300 K? za nejkrásněj?í knihu sv?ch povídek ?Bo?í muka“. Ivan Olbracht je na tom je?tě h??e: obdr?el sv?ch 400 K jiz v roce 1914. Franti?ek Langer se musí rozpominati a? na rok 1911, kdy obdr?el 500 K. Jsem-li ji? u dramatika: zesnul? Arne Dvo?ák byl také odměněn dvěma cenami po 1600 K ji? roku 1909 a 1911. Lépe je zapsán u akademik? Jaroslav Durych, jen? obdr?el roku 1930 ?estnou cenu 5000 K? (p?edtím 1000 K?, 1600 K? a 3000 K?), zatím co Emil Vachek obdr?el pouze jednou Cenu za dva romány (2000 K? roku 1922), Jaromír John dostal za jednu z nejlep?ích knih nové ?eské literatury ?Ve?ery na slamníku“ cenu 1000 K? (roku 1921) a Karel Scheinpflug roku 1920 rovně? 1000 K?. —- Trochu lépe jsou na tom autorky: Marie M a- jerová, která obdr?ela ji? roku 1912 cenu z fondu Julia Zeyera (800 K), obdr?ela později pět cen ,(600 K?, 400 K?, 1000 K?, 1500 K? a 1000 K?) a Marie Tilschová, odměněná literární cenou ji? roku 1916 (250 K, později 600 K?, 1200 K? a 3000 K?). — Daleko hor?í je to s básníky. Otokar Fischer je nositelem t?í cen (1600 K?, 600 K? a 3000 K?), Petr K?i?ka rovně? t?í cen (roku 1916 200 K, roku 1917 200 K a roku 1920 500 K?), zatím co Josef Hora obdr?el cenu jedinou a to roku 1914 z fondu Julia Zeyera 200 K.Vrátíme-li se je?tě o rok dále do minulosti, zjistíme, ?e roku 1913 udělila ?tvrtá t?ída ?eské akademie první cenu literární za knihu ??ivot ironick? a jiné povídky“ F. X. ?aldovi. Byla to cena na svou dobu hezky vysoká, 1000 K v p?edvále?né měně. Toto udělení ceny nám p?ipomíná, ?e literární odbor ?eské akademie nějak rychle zapomíná na minulost tam, kde se mu to hodí: Leto?ní nep?ijetí F. X. Saldy za ?lena ?tvrté t?ídy Akademie bylo toti? jako hloupá v?mluva motivováno na někter?ch stranách tím, ?e pr? F. X. ?alda je spí?e kritik a u?enec a nále?el by tedy do t?ídy t?etí, jazykozpytné. A hle, ?tvrtá t?ída ?eské akedemie toto své dne?ní vymlouva?né stanovisko si vyvrátila sama ji? dávno p?edtím: udělila tému? F. X. ?aldovi svou největ?í cenu, tému? F. X. ?aldovi za dílo básnické a nikoliv za dílo vědecké.Akademie sobě.Tím jsme vy?erpali p?ehled cen, které udělila literární t?ída ?eské akademie autor?m jin?m. Leckdy, kde umělecká cena některého ?těd?e poděleného autora byla pranepatrná, váhali jsme toto rozhodnutí v?iti v pochybnost, poněvad? se nám zdálo, mo?ná, ?e se za p?idělením ceny nebo podpory skr?vá ohled na bídu některého ze spisovatel?. Snad diskrétně p?i udělování cen rozhodují motivy sociální. Je nám docela pochopitelno, ?e v podobném p?ípadě, i kdy? se jedná o autora méně ??astného a méně úspě?ného, je p?idělení na místě, ?e i ti méně talentovaní si zaslou?í této formy podpory, poněvad? nemáme ?ádné zákonné úpravy sociálních podpor p?estárl?ch spisovatel?. M?lili jsme se v?ak. Projevovali jsme p?íli? mnoho citlivosti. Akademie se neohlí?í na bídu lidí. Není jí pranic po ?patn?ch sociálních poměrech spisovatel? (s v?jimkou jediného fondu Steinichové, jen? má ráz dobro?inn?). Literární t?ída ?eské akademie je hrdě p?esvěd?ena, ?e v?echny odměněné autory odměnila pouzepro jejich vysoké umění. Její tajemník Antonín Klá?tersk? nám to v ?Národních listech“ jasně formuloval:??eská akademie není ústav charitativní, dobro?inn?, nikde v jejich statutech a ?ádech nenajdete, ?e by měla p?ihlí?eti k spisovatel?m a umělc?m pot?ebn?m a z titulku nedostatku jim udělovati stipendia a podpory. Akademie má jen povzbuzovati, ?íditi a odměňovati vědeckou, literární a uměleckou práci a .. nem??e a podle sv?ch ?ád? ani nemá u?initi si vodítkem vět?í nebo men?í materiální pot?ebu uchaze?ovu. Rozhoduje jen literární v?znam uchaze??v, jeho dosavadní nebo k ?ádosti p?ilo?ená práce, jen to, zdali a jakou autor podává záruku, ?e udělená mu podpora bude opravdu pou?ita na prospěch literatury... ?N esmí se chtít z Akademie udělat chudobine c.“ .... (Kdykoli byla udělena odměna spisovateli, jemu? hrozila katastrofa) .... bylo poci?ováno, ?e tu jde o v?jimku z pravidla, která nem??e b?ti roz?i?ována a nescházelo ani hlas?, je? se ozvaly proti tomu.“Tajemník literárního odboru Akademie p?ipou?tí dále některé v?jimky z tohoto pravidla, ale ujímá se se v?í rozhodností dob?e situovan?ch vysok?ch ú?edník?, na ně? úto?ily denní listy, je? jsme naho?e citovali. Nezbavíme se podez?ení, ?e tu Antonín Klá?tersk? byl nucen mluviti pro domo. Na?i akademici si toti? v?slovně hájí právo, ?e fondy Akademie neslou?í v?eobecně k podpo?e literatury, n?br? p?edev?ím k podpo?e akademik? samotn?ch. Dokonce pr? se najde pro tento v?klad i opora ve stanovách a ?ádech samotné Akademie. Podíváme-li se na praksi, uznáme bez váhání, ?e tyto stanovy a ?ády, které ukládají soudc?m rozhodovati p?edev?ím ve prospěch své vlastní kapsy, jsou asi stanovy a ?ády ?patné. P?esvěd?te se sami:?len Akademie F. S. Procházka je nositelem 13 podpor a cen Akademie, obdr?el mimo jiné cenu 5000 K? za redakci nového vydání ??eské lyry“, 5000 K? za dosavadní literární práci (roku 1927) a o t?i roky později opět 5000 K? za ?posavadní literární ?innost“. Celkem obdr?el od p?evratu od ?eské akademie cen ve v??i 20.000 K?.Jan Vrba, ?len Akademie, je nositelem dvanácti podpor a cen ?eské akademie, z nich? roku 1926 za ?Chodské rebelie“ cenu 5000 K?, a roku 1931 za vynikající literární ?innost 5000 K?, celkem obdr?el na cenách Akademie po p?evratu 12.900 K?.Rudolf Medek, ?len literárního odboru, obdr?el od tohoto literárního odboru celkem ?est cen, z nich? roku 1925 cenu 5000 K? za ?Ostrov v bou?i“, roku 1926 3000 K? za ?Lásku a smrt“ a roku 1933 cenu 3000 K? za ?Legendu o Barabá?ovi“. Celkem obdr?el od ?eské akademie cen za 16.800 K?.Antonín Klá?tersk?, ?len literární t?ídy, je nositelem deseti cen této t?ídy, z nich? obdr?el roku 1927 cenu 5000 K? za ?Chodské písně“ a roku 1929 opět 5000 K? jako?to ?estnou cenu literární. Celkem obdr?el po dobu trvání republiky od Akademie literárních cen ve v??i 12.600 K?.Dr. Jaromír Boreck?, ?len literárního odboru, obdr?el celkem 8 cen a podpor, z nich? roku 1927 cenu 4000 K? na cestu do ?paněl a roku 1929 cenu 5000 K? jako?to ?estnou cenu literární. Celkem obdr?el v posledních letech cen za 11.000 K?.Jan Havlasa obdr?el roku 1932 cenu 5000 K? za ?ivotní dílo a roku 1935 ?estnou cenu literární 5000 K?, celkem 10.000 K?.JanOpolsk?je nositelem 5 cen Akademie, z nich? roku 1928 jubilejní odměnu 5000 K?, celkem obdr?el v posledních letech 9000 K?.Z ostatních ?len? literární t?ídy, o jejich? povolání do ní jsme vyslovili v minulém ?lánku jakousi pochybnost, je Ji?í Sumín ■ Amalip Vrbová), s ?estnou cenou literární ?za vynikající literární ?innost“ 5000 K? a Methoděj Jahn s jubilejní odměnou 5000 K?.Novou Akademii?Uvedli jsme tu jako p?íklad jen jména devíti akademik?, kte?í dohromady obdr?eli od svého vlastního ústavu obnos 100.000 K?, to jest dvacetinásobn? obnos jedné státní ceny. Ji? to ukazuje absurdnost a naprostou nekontrolovatelnost dne?ní prakse, podle ní? si ?lenové literární t?ídy Akademie udělují odměny navzájem. Tato prakse stala se ně?ím tak samoz?ejm?m, ?e cena 5000 K?, udělovaná pravidelně ke konci listopadu, b?vá familiérně mezi akademiky naz?vána ?p?ídavkem na Je?í?ka“.Z ostatních akademik?, jejich? representa?ní v?znam pro na?i literaturu jsme nepopírali, obdr?eli ?estnou cenu 5000 K? F. X. Svo- bodá t?ikrát, J. Herben dvakrát, R??ena Jesenská a Gabriela Preissová ka?dá dvakrát, J. S. Machar, Stanislav Lom a Jaroslav Kvapil ka?d? jednou, Karel Sezima obdr?el ji na vydání studií o ?eské próze.Tento pohled na praksi literárního odboru ?eské akademie po jedné stránce její ?innosti ukazuje snad dostate?ně, ?e v o- lání po reformě Akademie má plné oprávnění. Volby minulého t?dne nás dostate?ně p?esvěd?ily o tom, ?e reforma Akademie nem??e vyjiti z ní samotné. Literární odbor Akademie je zatí?en stá?ím a nevra?ivostí ke v?emu novému a silnému. Těch osm lidí, kte?í se pokusili o nápravu a odevzdalo své hlasy pro F. X. Saldu, p?edstavuje nejvy??í vypětí energie, krajní pokus o nápravu. Pokus selhal a jeho iniciáto?i jsou zklamáni, jsou zbaveni jakékoliv d?věry v lep?í budoucnost tohoto ústavu.Jediné v?chodisko, které by mohlo u?initi z na?í Akademie opravdu státně-representativní nejvy??í institut na?í literatury, by byla vnucená a radikální reforma stanov, která by roz?í?ila po?et míst literárního odboru na padesát ?len?. Srovnáme-li rozsáhlost umělecké produkce hudební které je vykázán rovně? samostatn? odbor o t?iceti ?lenech a nes?etně po?etněj?í produkci literární, je? má vy- sta?iti se stejn?m po?tem míst, uznáme, ?e tento po?adavek na roz?í?ení po?tu akademik?, representujících literaturu, je oprávněn?.Kdyby se tento pokus nezda?il a kdyby nebylo mo?no touto metodou star? literární odbor omladiti — nezbylo by ne? zal o?iti literární akademii novou, akademii opravdu ?eskoslovenskou. Auto?i nejlep?ích jmen, kte?í mezi Cechy i mezi Slováky a kone?ně i mezi Němci na?ich kraj? stojí mimo dne?ní Akademii, vysta?í bez nejmen?ích obtí?í k vytvo?ení této representativní akademie nové. Dostalo se nám ostatně uji?tění, ?e i mezi ?leny literárního :-db?ru Akademie ?eské je velk? po?et akademik? rozhodnu- r- cfa k vystoupení, jakmile se naskytne podnět k zalo?ení opravdu v?znamné literární akademie státní.dopisvSlovenská literatura a její kritikové?irik p -mcra Peroutky v minulém ?ísle P?ítomnosti JBewBe o a&anL kdo rozum! Slovensku?“ je jen d?kazem, fc MtmmHt ae hojně ?te na Slovensku a ?e se pova?uje :í— i. ttíicv vliv na ve?ejné mínění v celéMpriHfee. Proto také na ka?d? ?lánek o Slovensku se vy* dkjtM? hned repliky jak se strany Slovák?, tak ?ech?. Tento -v- ; .?e Shver.sk: je ir.es sociálně i kulturně di-:í-vr:mcě;;. ?e reaguje na v?e, co spadá do jeho oblasti. 7-ii;— rac ílánku p. redaktora nebyl ??astně volen, proto?e:nn : c = : ásníkem Smrekem a jeho ?lánkem v ?Elánu" ?lo jenom o ur?itou episodu z literárního ?ivota, která měla b?t traktována v mezích, které jí p?íslu?í.. Pak nebyl by ?lánek vyzněl ve smyslu: Slováci nerozumí sami sobě; pro? ?ádají, abychom rozuměli my jim. To je stanovisko, které se nehodí zájm?m ?eskoslovenského kulturního sou?ití. Tady by měla b?t skute?ně snaha rozumět Slovensku, t. j. p?edev?ím ho poznávat v celé jeho tradici a sou?asné struktu?e, která není ?ty?icet let pozadu, ale má náramně mnoho spole?ného se sou?asn?m ?ivotem v zemích ?esk?ch.Pokusím se vysvětlit, proě byla napadena Matu?kova kritika sou?asn?ch spisovatel? slovensk?ch. Byla to kritika, která v podobné situaci by byla v?ude napadena, a nad tc byla psána zp?sobem, kter? není p?ipu?těn ani v ?eské kritice. Její záměr byl dobr?: napadnout vládnoucí estetické normy na Slovensku, roz?í?it oblast thematiky v slovenské literatu?e, slovem vyburcovat k intensivněj?í a evrortsky prohloubeněj?í ?innosti. Byl to pohled mladého ?lověka, kter? nebyl spokojen s úzk?m rámcem slovenské literatury. Tatc nespokojenost se vtělila do p?íkr?ch soud? o ?ijících spi- sovatelech. Nebyla to tedy kritika informující, ale kritika genera?ně úto?ná. ?e v?ak byla uve?ejněna v ?esky psané P?ítomnosti, t. j. na fóru pro slovenské spisovatele méně kompetentním, ne? jsou jejich vlastní literární ?asopisy, padlo odium také na pana redaktora. Kdyby byl pan redaktor chápal tuto věc literárně, nebyl by takov?m t.ónem odpovídal Smrekovi. Smrek ho obvinil, ?e tenden?ně uve?ejňuje nep?íznivé ?lánky o slovenské literatu?e, které neprospívají vzájemnému poznávání, ale ?kodí mu. Smrekovo stanovisko, jako po?kozeného kritikou, je pochopitelné. K?ivdí v?ak p. red. Peroutkovi, kdy? jej podez?ívá z takov?ch záměr?, proto?e zájem o slovenské věci se vzbuzuje nejlépe ně?ím, co má p?ídech senza?nosti. Tohoto po?kozování bych se tedy nebál. Ale Smrek má pravdu, ?e by bylo ?ádoueno, aby P?ítomnost z ?asu na ?as podávala zprávy o slovensk?ch kulturních věcech rázu objektivního, ne úto?ného.Pro? uve?ejnil p. redaktor Peroutka kritiky Matu?kovy? Sám to od?vodňuje takto: ?My ?e?i jsme zvyklí o své vlastni literatu?e psát hodně kriticky, celá ?kola bezohledn?ch kritik? z let devadesát?ch nás k tomu vychovala. Jestli?e pak se p?ihodí psát o slovenské literatu?e, pídíme se po někom kdo by to dělal stejně.“ Dovolte, pane redaktore, abych to nazval dom??livostí. Uka?te mi kritika, kter? by psal v dne?ni ?eské literatu?e bezohledně. Ka?d? kritik, nevyjímaje ani Saldu, má své ohledy, má své normy nebo záměry vzhledem k ur?ité spole?enské struktu?e anebo situaci. Má své ohledy, a má také sv?j styl, vyhovující po?adavk?m aspoň v nej?ir?ích mezích slu?nosti. Dovoluji si tvrditi, kdyby byl kdokoliv napsal podobn?m zp?sobem kritiky o ?esk?ch sou?asn?ch spisovatelích, byl by pran??ován mnohem vice ne? Matu?ka. Panu redaktoru Peroutkovi se právě proto líbil ?lánek Matu?k?v, ?e se dnes mezi ?echy takového smělce nenajde. ?eknete, ?e k takové kritice není u nás d?vodu, ?e se nám na?e literatura líbí, ale toté? mohou ?íci Slováci o své literatu?e.Já vím, tady je jeden siln? argument. ?Podívejte se, Salda! 1 Ano, on si m??e dovolit p?íkr? soud a také to někdy dělá, ale spí? bych ?ekl, ?e naprosté vypl?váni jeho soud? vypl?vá ne ze záporného, ale kladného hodnocení sou?asné literatury, i té nejmoderněj?í, zejména také proto, ?e Salda do dila vniká, analysuje ho a skute?ně hodnotí na základě sv?ch velk?ch z’ku?eností ve svém oboru a na základě v?dy svě?í theorie. Nepova?oval bych ani za p?íli? lichotivé pro sou?asnou ?eskou kritiku, ?e se ve v?em dovolává Saldy, ?e napodobuj? jeho styl, ?e literát, kterého ?popraví“ Salda, je znemo?něn. Kritika nem??e a nikdy nebude podávat vě?ně platné soudy o umění. To o sobě ?íká také Salda. Jeho kritiky byly záměrné a ?asové. Vyhmatávaly v?dycky nej?ivotněj?í smě?ováni-?ism?“ a také byly hned podlo?eny právě vzni-theorií. Proto se v jeho díle docela dob?e sná?í vedle sez-e chvála R. Svobodové s chválou Nezvala. Není tedy d?vod?, pro? by měl b?t p. redaktor tak py?n? na ?bezohled- nost“ ?eské kritiky. A zejména, kdyby byl odborníkem ve slovenské literatu?e, znal by jistě, ?e ve věci kritiky Slo- vensko není o ?ty?icet let pozadu. V?echny kritické zápasy: nov? styl, které vznikaly v ?echách, odehrávaly se na Slo- ' ensku v men?i mí?e také. Vzpomeňme si, jak napadl Kuz- mány v t?icát?ch letech Chmelenského pro jeho odmítavou kritiku Máchova ?Máje“. Je mi líto, ?e p. redaktor p?evzal docela vulgární názor, ?e Slovensko je tolik a tolik let pozadu. P?idává se k němu také zbo?n? povzdech pro uklidnění, aby Slovensko brzy od?inilo svou ?zaostalost“. Pan red. Peroutka rozumí spole?nosti, o tom není pochyby, a p?ece si dovolil toto mechanické p?irovnání, jakoby se spole?enské organismy mohly hodnotit bez ohledu na jejich vnit?ní konstituci, bez ohledu na podmínky sociologické. Dvě spole?nosti, ookonce dvě ?ásti jedné spole?nosti nemohou nikdy b?ti na jedné úrovni, v?dycky bude mít jedna v??i druhé něco ?pozadu“. A kone?ně, nenajde se tak lehce národ, kter? by bez zvlá?tních ?kol byl vytvo?il takovou literaturu, jako Slováci, V literatu?e jsou Slováci právě nejdále.Tento názor o slovenské zaostalosti má také jinou stinnou stránku. Sugeruje Slovák?m ur?it? pocit méněcennosti, na kter? Slováci — a? na v?jimky — dosti trpěli. Dnes se bráni proti němu na jedné straně isolací, zd?razňováním své odli?nosti a útoky proti ka?dému vmě?ováni se do jejich kulturních a také politick?ch problém?. Proto také se stala ve?ejná mentalita slovenská velice citlivou, reaguje podrá?děně a v radikálním k?idle dovede nevybíravě a na?im spole?n?m zájm?m nebezpe?ně úto?it. Ka?d?, i jen trochu vzdělan? Slovák na podceňování svého prost?edí odpoví bu? prudkou citovou reakcí anebo lhostejností. Ani jedno ani druhé není pro nás pot?ebné a zdravé. Na jedné straně to vede k radikalismu, na druhé k defaitismu. Já vím, a?koliv jsem Slovák, jak p?sobí na mne nějaká odsuzující nebo zlomyslná kritika ?ech? ze zahrani?í.??ty?icet let zaostalosti“ Slovenska, jako dosti bě?n? názor ?eské inteligence, ohro?uje také něco d?le?itěj?ího: brání ?ech?m v objektivním pozorování Slovenska, brání Slovák?m vědomí o jednotě kulturní, a to má nále?itou ozvěnu v politice a na Slovensku se toho vyu?ívá. Ale jak p?ijde k té ?zaostalosti“ Slovák, kter? nejen ?e ovládá a zná dob?e slovenskou a nad to i ?eskou tradici kulturní a politickou, ale má i ?kolení, dejme tomu, pra?ské university a pro?ívá stejně skute?nost ?eskou jako slovenskou. Je prav?m ?echoslovákem. Jemu p?ipadá mluvení o zaostalosti slovenské smě?n?m, proto?e on je nucen v tom okam?ení abstrahovat ze své du?evní struktury v?e, co mu dává ?eské prost?edí a hodnotit jen její slovenské slo?ky. P?i takovém procesu ov?em rozhodují citové momenty a tak se stává, ?e právě pra?sk? Slovák (Smrek) reaguje vá?nivě, proto?e jeho to nejvíc postihuje. Politick? boj na Slovensku v autonomistick?ch vrstvách se opírá o po?adavek parity ve v?ech vě-JASN? Z?ENI - VKUSN? VZHLED!Americké br?le Ful Vue?OKUURIfl4' PRAHA, Václavské nám. 57, nad L?tzowovou Icech slovensk?ch v??i ?esk?m. Tato relativní parita je samoz?ejmě zaru?ena demokratick?m z?ízením státu, a aktivitou slovensk?ch zástupc? v parlamentě. A p?ece to volání! Je to psychologick? moment, kter? tady p?sobí. Je to ostrá snaha po stejné mí?e a také po stejném hodnocení. Je to reakce, kterou u? p?i charakteristice nacionalismu vypozoroval Hod?a a na ni? má vliv postoj někter?ch ?ech? k slovensk?m věcem. Kdy? Masaryk p?ed 35 lety vyslovoval své ostré soudy o Martině, měl je podlo?eny p?ímou zku?eností a bezprost?ední znalostí slovenské minulosti i p?ítomnosti, a také se mu poda?ilo strhnout za sebou celou mladou generaci. Masaryk rozuměl pot?ebám Slovenska. A není za tě?ko rozumět jim ani dnes, ale to p?edpokládá dnes u? poměrně dosti slo?itou znalost Slovenska.Pan redaktor se ov?em také věcně m?lí, kdy? mysli, ?e u nás nebylo takové kritiky jako v ?echách. Byla a byla velice smělá, ve v?razech a? groteskní. (Vajansk?, Smeta- nay, Novomesk?, Laj?iak). Matu?ka proti tomu, co psali davisté p?ed deseti lety, byl je?tě slu?n?. Ale dnes se u? zp?soby zjemnily, a tak se poci?uje jeho sloh jako afektovan? a nevhodn?. Slovenské uměni nem??eme hodnotit správně z prost?edí, na které nebylo zamě?eno, a proto také někdy ta nedorozumění v hodnocení. Dnes ov?em si ?ádáme, aby slovensk? spisovatel, kdy? tvo?i, měl na mysli ?ir?í okruh ?tená?stva, celek ?eskoslovensk?. Dne?ní psychosa tomu brání. Ale u? v jednotliv?ch dílech toto ?ir?í zamě?ení pozorujeme.Zaostalost Slovenska u? také proto nebudeme klást proti vy??í úrovni ?esk?ch zemí, ?e jsme si vědomi jednotného ?eskoslovenského organismu. Spisovná ?e? nem??e b?ti kategorickou mezí, jako jí témě? není, zejména pro nás Slováky. Jak? smysl by mělo zd?razňovat zaostalost Plzně proti Praze, nebo Moravské Ostravy proti Praze, nebo také dnes u? Bratislavy proti Praze, kdy? víme, ?e jsou to ?ásti jednoho sym- biotického celku. Kdy? je Slovák hrd na Prahu, pro? by nemohl b?t ?ech — dovolte ten paradox — hrd na slovenskou ?zaostalost“? Z těchto a v??e uveden?ch d?vod? jsou — aspoň pro mne — nep?ijateln? ráz celého ?lánku a tyto dvě věty pana redaktora: ?My ?e?i máme ji? právo na kritickou svobodu vybojováno. Vás, Slováky, kte?í jste — ra?te odpustit — v literatu?e poněkud pozadu, to teprve ?eká.“ Jistě nejsou tyto věty vhodnou odpovědí na iSmrek?v ?lánek v ?Elánu“.Co se t?ká slovenského ?potlapkávání“, není nijakou krajovou specialitou, ale je obecné a hojně roz?í?eno také na západě republiky. ?e sloven?tí spisovatelé tak napadli Matu?ku pro jeho kritiky, nedopustili se tím ně?eho, co by bylo v ?eské ?ásti na?í literatury vylou?eno. Právě na sloupcích P?ítomnosti hájil se Karel ?apek proti kritice svého ?Hordu- bala“, ov?em sv?m zp?sobem p?imě?eně dovedně a slu?ně. Mohl bych ?íci, ?e se zlobil na soudy kritiky a ?e si p?ál kritiky v?eobecně superlativní. Neměl docela právo uvádět kritiky v takové rozpaky, proto?e v diferencované spole?nosti a p?i prolínání estetick?ch norem stejnozna?né kritiky jsou zvlá?tností.I kdy? jsem uvedl d?vody proti rázu ?lánku a někter?m větám pana redaktora, nemohu neocenit jeho up?ímnost, poctiv? a dobr? záměr vzhledem k slovenskému kolektivu. I to nám prospívá k orientaci a vzájemnému sebepoznání. A to je na tom nejradostněj?í a nejplodněj?í. Dr Milan pi§út.P?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firmaConílitise znamenitě osvěd?ují a poskytnou ka?dému největ?í míru uspokojení. Conklin znamená p?esnost a pokrok IKatel Kellner, Praha - Václavské nám. 61 - Dlouhá t?ída 17 - Ra?te si vy?ádali ná? ilustr. prospektP?ítomnostiEpilog k star?m polemikám5 polemikám toti?, které jsme zde mívali s komunisty, kdy?nastoupil Hitler ...A íyslím, ?e na?i komunisté dělají asi tak prav? opak toho, co se domnívali, ?e budou dělati roku 1935,Ne??izn se zásadou: hanba těm, kte?í dostali roz- lépe by bylo, kdyby z?stali zatvrzelí! Ale snad-? mo?no aspoň poukázat na to, ?e se obrátili a jak reííce se obrátili. Provedli obrat dokonce ve t?ech oeji?le?itěj?íeh věcech, o které s nimi demokraté měli snaho spor? a pro ně? dostávali od nich stra?ně vynadáno:Jsou kone?ně tak laskaví, ?e p?estali pokládat ?emokracii za systém stejně hanebn? jako fa?ismus; p?estali házet Mussoliniho, Hitlera a Masaryka do jednoho pytle, co? byl jejich ?patn? zvyk po celé desítiletí;uznali nepochybně, ?e tam, kde se ve st?ední a západní Evropě opravdu poda?í dohnati věci ke konfliktu, z?stane na boji?ti fa?ismus jako vítěz; p?estali u? aspoň vybízeti masy k takovému konfliktu a k ?poslední bitvě“; nebo?, kdekoliv nyní taková poslední bitva vzplála, tam potom vzplanuly dělnické domy a socialistická literatura, a u citlivěj?ích komunistick?ch v?dc? vzplanuly také tvá?e nachem studu nad snadností, s ní? byli pora?eni;uznali, ?e ?eskoslovensko má právo se hájit, kdyby bylo hitlerovsk?m Německem napadeno, a ?e má právo k tomu ú?elu si budovati armádu; p?ipu- s?li kone?ně, ?e existuje válka obranná, co? d?íve p?es v?echny domluvy nechtěli p?ipu?titi. Sly?íme od nich dokonce, ?e jsou ochotni spoluhájit ?eskoslovensko proti Německu s elánem vojsk husitsk?ch.Dlouho trvalo, ne? sem do?li...V b?eznu roku 1933, polekáni Hitlerem, za?ali na?i komunisté mluvit o pot?ebě obranné jednotné fronty proti fa?ismu. Napsali jsme jim tehdy:?Chcete-li opravdu bojovat proti fa?ismu, jest vám, pánové, dohodnout se, jak? stav chcete proti němu hájit. Je opravdu velmi t?eba jednotné fronty, ale jaké a k ?emu ? Nemáme naději, ?e byste uznali demokracii za stav hodn? obhajoby... Nemáte tolik du?evní svobody, aby ve vás roztálo několik frází... Vy zajisté i nadále z?stanete zu?iv?mi úto?níky na demokracii, tento jedin? stav, kter? v Evropě je schopen fa?ismu ?elit. Budete bít do ?eské demokracie dál, jako va?i soudruzi v Německu bili do německé, s t?m? ?patn?m v?sledkem, jestli?e demokracie v této zemi nebude silněj?í. Skute?n? odpor proti fa?ismu (ne ten slovní, ve kterém jistě nad jiné vynikáte) bude se dit bez vás a budete mu, jak jste zvyklí, vpadat vzad. Va?e jednotná fronta proti fa?ismu není nic ne? zase agita?ni fráze.Jen silná a spo?ádaná demokracie se m??e fa?ismu ubránit. Ale to je to poslední, ?eho byste byli schopni si p?át. Podr?vajíce demokracii, z?stanete — jako?to objektivní zjevy -—■ podporovateli fa?istické nákazy. Na omluvu m??ete uvésti jedině svou mystickou víru v onen poslední den, kdy se v?e jedním rázem změní, kter? je u? tak dávno omluvou va?í anarchi?nosti. Ale něme?tí Adolfové Hoffmeistrové se také dost napovídali o onom po- posledním dnu a opovrhovali proto demokracií. Nehrabali by ji te? ?pendlí?kem?“V?e to, ve? jsme se tehdy je?tě neodva?ovali doufat, se dostavilo. Na?i komunisté vzali do ruky ?pend- lí?ek d?íve, ne? na?e demokracie byla zahrabána. Postavili se do té jednotné fronty, kterou jsme jim u? tehdy navrhovali, do jednotné fronty na obranu demokracie. Kdyby jim to byl tehdy někdo p?edp z vědě, byli by ho vyhodili. Ostatně ?ádné kdyby... Skute?ně jim to někdo p?edpověděl a skute?ně ho vyhodili. Pan J. Guttmann, snad nejschopněj?í jejich ?urnalista, odvá?il se v roce 1934 nar?sovat obrysy stanoviska, které ?eskoslovenská komunistická strana zaujme v roce 1935. P?ijít o rok nap?ed — to je někdy neodpustitelná vina. Pan Guttmann byl vylou?en ze strany a vhozen do oné jámy, do ní? se házejí pravé úchylky. Potom se v?ak na?im radikál?m stalo, ?e se jim narodilo 160 milion? prav?ch úchylek — v Sovětském svazu. Taková jáma není, aby se do ní dalo hodit cel?ch 160 milion? prav?ch úchylek. A Stalina, i kdy? se stane pravou úchylkou, je v?bec vylou?eno do nějaké jámy házet. Poněvad? někdo musil povolit, a Stalin nechtěl, povolila ?eskoslovenská komunistická strana a na p?íkaz komunistické internacionály sama se stala tím, co by byla je?tě p?ed rokem zu?ivě nazvala pravou úchylkou. Dovolili jsme si to p?edpovědět.’?P?esvěd?it na?e komunisty,“ psali jsme v zá?i r. 1933.?nem??e b?t na?ím cílem; mohli bychom stejně mluvit do dubu; je známo, ?e jejich závazné these jsou usná?eny nikoliv zde, n?br? v Moskvě, a oni nemají mo?nosti na nich něco měnit. Provádějí zahrani?ní politiku sovětského Ruska, která ov?em se na na?e problémy dívá pohrdavě... Jediná mo?nost, ?e by se prokázali schopn?mi změny, nastala by tenkrát, kdyby Rusko náhle uznalo, ?e není bezpe?no p?ed hitlerovsk?m Německem. Pak by sem byly doporu?eně poslány jiné these, a odehrálo by se p?ed námi zajímavé divadélko p?eměny.“Právě tak se stalo. Hitler zdá se b?ti velk?m u?itelem a léka?em. Dopadne-li v?e dob?e, bude moci b?ti o něm jednou napsáno: vrátil rozum do mnoh?ch hlav, do kter?ch vlastně od po?átku pat?il. Tu a tam se dostaví nyní do demokratického tábora někdo, kdo d?íve posílal demokracii ke v?em ?ert?m, a kdy? se ho ptáme, jak to, odpoví: ?Hitler mne vylé?il.“ Ale Hitler nepou?uje jen jednotlivce, pou?il i celou komunistickou internacionálu. Ta provedla obrat, a na?i komunisté jej opakovali. Rád bych jim p?iznal, ?e na to p?i?li z vlastní hlavy, ale nemohu. Jako v?dy, také tentokráte rozhodovaly zahrani?ní zájmy sovětského Ruska. ?Kdo z nás by mohl odporovat?“, ?ekl uctivě kdysi jeden ?esk? komunista, kdy? do?el nep?íjemn? p?íkaz z Moskvy. A tak poslouchají ve zlém — i v dobrém. V koutech kaváren sedí několik otráven?ch komunistick?ch intelektuál? a tichounce nyní kritisují Stalina, sami sebe pokládajíce za jediné správné, nekompromisní, poslední komunisty. To v?ak jen pro úplnost obrazu.Kdy? se roku 1933 objevil Hitler, bylo v?em aspoň ?áste?ně rozumn?m lidem jasno, ?e je t?eba pom??leti i na nejhor?í p?ípad a p?ipravovati se na obranu. Cel? -■sud politické levice zále?el tehdy na tom, uzná-li vato nutnost a dovede-li se jí pod?ídit. Kdyby to ne- byla dovedla, byl by ji — i v demokratick?ch volbách — smetl národ, instinktivně cítící ohro?ení.Bohu?el kruh ?aspoň ?áste?ně rozumn?ch lidí“ byl na jedné straně stla?en cizím, neústupn?m tělesem. Komunisté dlouho váhali uznati, ?e dvě a dvě jsou ?ty?i, a ?e Hitler — to? nutnost p?ipravovat se na obranu. Komunisti?tí intelektuálové spokojili se vydáním manifestu (jednoho ze sv?ch p?e?etn?ch manifest?), ve kterém vla?ně uji??ovali, ?e neopustí německého dělníka. Vydav?e tento manifest, vypadali potom tak spokojeně, jako by se u? bylo do posledního puntíku stalo v?e, ?eho je t?eba, a jakoby hitlerovské nebezpe?í bylo hned v za?átcích odra?eno. Vídám je od té doby tu a tam v kavárně, ale nedovedu ze zp?sobu, jak?m pijí svou ?ernou kávu, rozpoznat, opustili-li německého dělníka ?i neopustili. Jednou snad bude mo?no mezi německ?mi dělníky uspo?ádat anketu o tom, jaká pomoc jim byla s této vá?ené strany poskytnuta. Na?i komunisti?tí intelektuálové jsou schopni se sytit slovy. Ku podivu, ?e p?i této nuzné stravě se mezi nimi vyskytují také tlustí. Jejich obvyklá metoda je protest, hezky napsan? a hezky podepsan? protest, aby později p?ed historií kdekdo mohl dokázati, ?e byl také p?i tom. Spokojovali se dlouho ve?ejn?m projevením svého sm??lení, aby aspoň bylo známo, ?e toho a toho roku oni o té a té věci soudili takhle a takhle, rozumí se, ?e nekompromisně. Div ?e neposlali Hitlerovi telegram, ?ádající ho jménem dvaceti pra?sk?ch intelektuál?, aby se vzdal imperialismu, poněvad? b?t imperialistou je o?klivé. Nebylo — kromě jejich krou?ku — ?lověka, kter? by mohl uznati tento zp?sob obrany za posta?ující a kter? by v tom viděl hradbu silněj?í ne? list papíru. Budu nyní citovati Havlí?ka, ani? blí?e vysvětlím, pro? ho p?i této p?íle?itosti cituji. Tento klasik ?eské literatury napsal: ?Dospěl jsem k pevnému p?esvěd?ení, ?e spisovatel nemá b?t trouba.“A co komunistická strana? Zda bylo mo?no, aby tato vá?ná a silná strana tvá?í v tvá? skute?nému nebezpe?í chovala se také tak dětinsky? Nebudu to sám rozhodovati, ale vylí?ím, jak se skoro po dva roky chovala. Podle souhlasného úsudku v?ech pozorovatel? evropsk?ch událostí nástupem hitlerismu k moci válka stala se reální mo?ností. Neuvě?itelně dlouho ?elila komunistická strana tomuto nebezpe?í pouh?m prost?m tvrzením, ?e ?dělnictvo si války nep?eje“. Vskutku si nep?eje. Ale kdo si p?eje zápalu plic? A p?ece mnozí jej dostávají a dokonce naň umírají. A zda v?ichni ti, kdo kdy byli v lese p?epadeni, si p?áli p?epadení? Zda si p?álo dělnictvo války r. 1914, a zda si p?álo, aby je Hitler porobil?Obtí? komunistické strany spo?ívala v tom, ?e nemohla se dosti rychle zbaviti ideologie a terminologie, na ni? si zvykla, u?ívajíc jí skoro cel?ch patnáct let. Gramofonová deska, dáte-li na ni jehlu a spustíte stroj, zní po ka?dé stejně. Tak tedy zněla komunistická gramofonová deska i po Hitlerově uchvácení moci takto: není ?ádného rozdílu mezi válkou obrannou a úto?nou; dokud je na světě kapitalismus, je ka?dá válka úto?ná; hitlerovské Německo a demokratické ?eskoslovensko jsou stejní imperialisti?tí lupi?i; jako Německo, tak i ?eskoslovensko p?ipravuje se uchvátit ko?ist; kapitalistick? svět nem??e b?t jin?; ?eskoslovensko se t?ese v lupi?ské psychose.Pane, to byla práce, v?iti komunistické straně z rukou tuto desku, kterou milovala tak jako plukovník Bramble sv?j ?Destiny waltz“. Nep?edstíráme, ?e jsme tu práci vykonali my. Vykonal ji Stalin, snad tu desku rozbil, snad — pravděpodobněji — ji jen ulo?il do archivu, odkud zase m??e b?ti vyta?ena. Ne? v?ak Stalin toto vykonal, bylo s komunistickou stranou tě?ké po?ízení. Marně jsme ji prosili, aby uznala, ?e ?eskoslovensko nezam??lí z Německa nic uloupit. Ka?dého, kdo se odvá?il mluviti o válce obranné, naz?vali komunisté ?zu?iv?m vále?n?m ?tvá?em“ a dovedli ten titul v jednom ?lánku opakovat desetkrát. Nyní sami, jak známo, horlivě mluví o válce obranné. Jak mnoho vlastních slov musili asi poz?íti!To je jedna z velk?ch událostí poslední doby: komunisté vzdali se svého starého hesla ?proměnit válku imperialistickou ve válku ob?anskou“. Vzdali se ho tak d?kladně, ?e jsme byli skoro rádi, kdy? sovět?tí spisovatelé a ?urnalisté, kte?í tu byli náv?těvou, z Prahy odjeli. Mluvili tak horlivě a tak p?esvěd?ivě o obraně a o silné armádě, ?e p?i del?ím jejich pobytu a p?sobení zde bylo nebezpe?í, ?e snad na?e pravice bude na?e pacifisty lynchovat.Komunisté tedy nyní souhlasí s tím, ?e proti útoku T?etí ?í?e je t?eba hájiti i tuto demokracii tak, jak je, i se v?emi jejími chybami.Jak se tedy ?asy mění... V tomto i v jiném. Za revoluce r. 1848 Marx a Engels vytrvale velebili v ?Neue Rheinische Zeitung“ Němce, Ma?ary a Poláky, prohla?ujíce ostatní st?edoevropské národy za t?í?? a chamra? dějin, na ní? nezále?í.?Kde bylo t?eba zachrániti v?voj,“ psali, ?tam mělo zá- le?eti na několika dávno rozpadnut?ch, bezmocn?ch národnostech, jako jsou rakou?tí Slované ... ? Kde jde o existenci, o volné pou?ívání v?ech pomocn?ch pramen? velk?ch národ?, tam nebude p?ece rozhodovati taková sentimentalita!“Nu?e, zdá se, ?e komunistická internacionála se stává sentimentální. Pro malé st?edoevropské slovanské národy neměli Marx a Engels ne? hrozby, dokonce hrozby krvavou pomstou:?Za tuto zbabělou, podlou zradu revoluce se jednou Slovan?m krvavě pomstíme .. . ?ech?m, Chorvat?m a Rus?m je zaji?těna nenávist celé Evropy a nejkrvavěj?í válka celého západu proti nim. .. ?ádné poukazy na neur?itou demokratickou budoucnost těchto zemí nás nezadr?í, jednati se sv?mi nep?áteli jako s nep?áteli. Potom boj, ?neúprosn? boj na ?ivot a na smrt“ se slovanstvím, kt.eré zrazuje revoluci; vyhlazovací boj a bezohledn? terorismus — nikoli v zájmu Německa, ale v zájmu revoluce!“?Mezi v?emi národy a nár?dky Rakouska jsou pouze t?i, které byly nositeli pokroku, které aktivně zasahovaly do dějin, které je?tě dnes jsou ?ivotaschopné: Němci, Poláci a Ma?a?i... Nejbii??ím posláním v?ech ostatních kmen? a národ? jest zánik v revolu?ní bou?i světové.“Jestli?e nikoliv také po jin?ch stránkách, tedy po této marxismus zcela ur?itě zastaral. Podivnou náhodou právě ty t?i národy, které Marx vyná?el, pokládá nyní komunistická internacionála za největ?í nep?átele pokroku: Němce, Ma?ary a Poláky. A slibuje hájit proti nim onu tehdej?í chamra? a t?í?? světov?ch dějin, pro kterou Marx nalézal jen slova největ?ího opovr?ení. A opovrhovat uměl znamenitě!D?kladná to historická změna! Jako se Marx nejvíce ze v?eho bál Ruska, bojí se nyní Stalin ze v?eho nejvíce Německa. Role ve h?e evropského pokroku p?e?ly z rukou do rukou. ?e?i, Slováci a jiní malí evrop?tí národové prokázali, ?e u?inili dob?e, kdy? neza?li. Zcela na jin?ch národech ne? r. 1848 jest dnes, aby ?zachraňovali evropsk? v?voj“. ?Poukazy na neur?itou demokratickou budoucnost“ se změnily ve zcela ur?itou demokratickou skute?nost. Není na ?e?ích, aby se omlouvali. Kdo ?te Marxe, nem??e nepozorovat, jak on jen těch národ? si vá?il, kte?í dovedli si svou svobodu hájit a ?aktivně zasahovat do dějin“; ostatní podle jeho úsudku pat?í na smeti?tě. A kdy? my, cítíce ohro?ení, p?ipravovali jsme prost?edky obrany, dostávali jsme za to od marxist? nesnesitelně dlouho vynadáno. Ne?ije v?dy v marxistech duch Marx?v.?Dob?e — toto jest minulost. P?ítomnost pak jest taková, ?e komunistické Rusko slibuje p?ispět ?eskoslovensku na pomoc, kdyby bylo Německem napadeno, a ?e komunistická internacionála p?eru?ila p?ípravy změnit tuto obrannou válku uvnit? ?eskoslovenska ve válku ob?anskou.Poněvad? v?ak po?etilci patrně nikdy nemohou b?ti jen na jedné straně, n?br? ur?itě vyskytnou se také na straně druhé, vypadají někte?í na?i nacionalisté, jakoby tento nejnověj?í v?voj, jakoby tento obrann? spolek s jednou z nejsilněj?ích armád světa byl jim svrchovaně nep?íjemn?. Myslí p?i tom zajisté na jiné věci ne? na tu, na ni? jest nacionalista povinen p?edev?ím myslit: na obranu země. Myslí na to a na ono, ale nikoliv na to, co je právě s nacionalistického stanoviska nejhlavněj?í. Ve Francii napsal nedávno P. Cot: ?Kdybychom ztratili Sovětsk? svaz jako spojence, zeptejte se na?eho generálního ?tábu, co to znamená. Zeptejte se i na?eho lo?stva, které pou?ívá jen sovětského petroleje.“ To jest rozumná ?e?, tak rozumná, ?e ji i ka?d? vlastenec musí uznat. Poněvad? se jako národ nechceme polo?it do hrobu, p?ipus?me, ?e musíme uva?ovat nacionalisticky. A jestli?e někter? ná? nacionalista za?ne popuzovat proti vojenskému spolku s Ruskem, ?ekněme mu jako P. Cot: ?Zeptejte se na?eho generálního ?tábu, co to znamená.“ A? si odbude tento informativní rozhovor, pak teprve s ním mluvme dále.F. Peroutka.poznámkyDr. Vávro ?robár o tom, jak rozumět SlovenskuO ?lánku ?Nevíte o někom, kdo rozumí Slovensku?“ se v?ude na Slovensku mnoho mluvilo. Z debat s porevolu?ním prvním p?edstavitelem Slovenska dr. Vávro ?robárem, zachycuji několik otázek a odpovědí.?bJe mo?no opravdu najít někoho, kdo rozumí Slovensku tak dokonale, aby ho druzí nepotírali??Takého ?lověka nemo?no najs?, rozhodne nie v radoch t?ch, ktor?ch p?íspěvky doteraz ?P?ítomnost“ otla?ovala. Do ?P?ítomnosti“ písali o slovensk?ch veciach 1’udia názorové — politicky alebo literárně — vyhranění a predná?ali tu svoje názory pod vlivom politického alebo literárneho směru, ku ktorému sa hlásia. Preto si potom ich názory odporovaly a v my- sliach ?esk?ch ?itateFov, ktor?m sa mal? slovenské věci p?ibli?ovat, vznikla miesto p?iblí?enia trma-vrma. Je to asi také, ako ke? bysme si ?iadali informáciu o ?esk?ch zále?i- tostiach od lidovca, sociálneho demokrata, fa?istu, komunistu, agrárníka a ?lena národného sjednotenia. Ka?d? by nám uvádzal svoj okruh 1’udí ako t?ch prav?ch a o t?ch druh?ch by sme sa dozvěděli, ?e sú hlúpi a ?e ni? nevedia. Na Slovensku, ponevá? ná? politick? a samostatne-literátny ?ivot je e?te vel’mi krátk?, p?idru?uje sa k tradovan?m názorom aj osobná p?edstava ka?dého z t?ch, ?o sa hlásia o slovo, ako by to na na?om Slovensku málo vyzera?, ?o a ?oho by sa k tomu málo zariadi? a aké prostriedky by bolo t?eba volit."Jak to v?ak je, ?e d?íve zástupci Slovenska hlásali sa sv?ch zájezd? do ?esk?ch zemí pouze jedny, témě? shodné názory? V?dy? Hlinka mluvíval skoro toté?, jako dr. Blaho, anebo Vy. ?i dme? se názory vyvíjejí jinak??Slováci mali p?ed prevratom len jednu jedinú politickú stranu: národnú slovenskú stranu. V nej boly zastúpené nielen v?ecky vrstvy obyvatel’stva, ale aj 1’udia v?etk?ch světov?ch názorov: sedliaci, remeselníci, úradníci, slobodné povolania, agrárníci, socialisti, katolíci, luteráni, pokrokári i konzervativci. T?m bol zjednodu?en? program strany; nerie?ily sa partikulárně záujmy, ale jednalo sa len o záujme celku, národa. Preto aj zástupci Slovenska, ke? hovo?ili mimo jeho hranice, hovo?ili o národe s jednoho rovnakého stanoviska. Po p?evrate v?ak, ke? sa na?i 1’udia za?ali ú?astnit spolo?ného politického ?ivota, prenieslo sa ?eské strani?kárstvo aj na Slovensko. Jednotná slovenská strana sa rozlo?ila na mno?stvo stráň s parti- kulárnymi programmi a ?eské straníctvo so svojimi dobr?mi i zl?mi vlastnos?ami sa prenieslo na slovenské poměry.“Jakou vidíte mo?nost nápravy v budoucím v?voji na?eho státu? Z?stane tento vybi?ovan? partikularismus stále problémem a p?eká?kou sjednocení??Ná? celo?tátny politick? a hospodá?sky program musí by? prevedenie ?eskoslovenskej jednoty sjedno?ovaním národa. Na jednotu ?echov a Slovákov, ?ial’bohu, doteraz jednotného názoru niet, ani na Slovensku, ani v ?esk?ch zemiach. Ch?ba e?te filozofické prepracovanie základu na?ej národnej jednoty. Je tu názorov? chaos, obdobn? názorovému chaosu u nás na slovenské zále?itosti. To sa musí vykristalizova?.“Myslíte, ?e k tomu p?ispěje agresivní politika slovensk?ch nacionál?? Pomohla by zv??ená ?innost ?esk?ch nacionálních stran? Co ?eské nacionální organisace???eské nacionalistické skupiny, ?iaFbohu, svoju úlohu na Slovensku nepochopily. V prv?ch t??dňoch poprevratov?ch vypytoval sa ma vtedaj?í vodca národnej demokracie Dr. Ra?ín, ?i jeho strana má ís? na Slovensko. Hovo?il som, aby i?la. lebo som vedel, ?e ako městská strana by mohla urobit veFké dielo národně, nakol’ko právě městské obyvatel’stvo bolo ká- drom ma?arizácie. ?eské nacionalistické strany v?ak miesto obsadenia miest roz?í?ily svoju ?innost na vonkov. To \iedlo k vzniku samostatn?ch nacionalistick?ch stráň slovensk?ch, ktoré sa opierajú prevá?ne o mestá. Právě tak nevnikly do slovensk?ch městsk?ch vrstiev ?eské nacionálné spolky, najma sokolstvo, tak, aby sa slovensk? nacionalizmus vybíjal v nich tak, ako ?ije v nich v ?esk?ch zemiach.Pre v?etky tieto p?í?iny je nemo?né najs? jednoho ?lověka, ktor? by vedel o v?etkom na Slovensku hovo?it tak, aby to nikde nenarazilo na odpor.“Pravice a leviceNení hor?í politiky nad tu, která se nedává ?ídit věcn?mi z?eteli, n?br? magií velk?ch slov. Taková magie se ?asto skr?vá za termíny ?pravice“ a ?levice“. Nechtějme jít tak daleko a popírat, ?e za těmito slovy jsou politické skute?nosti. Jistě jsou. Ale jistě je v těch slovech, zejména p?i na?ich ?eskoslovensk?ch poměrech, mnoho zbyte?ného napodobení ciziny, kde byly a jsou poměry docela jiné. Co tím chceme ?íci? Prostě tolik, ?e není a nemá chtít b?t pravice jako pravice a levice jako levice. Pravice v Ma?arsku nebo v Německu, kde nebyla provedena pozemková reforma, kde nebyl pot?en monarchick? re?im a jeho vojenské, politické a sociální poz?statky do té míry jako u nás, je jistě něco docela jiného, ne? pravice v ?eskoslovensku, která má docela jiné sociální a politické ko?eny a její? moc vze?la z p?evratu, kter? na p?íklad v sousedním Německu platí u? za úplné petrolejnictví a bol?evictví. Nebo si porovnejme pravici anglickou, to jest konservativni stranu, která pevně dr?í demokracii a? do jejích mezinárodních d?sledk? (politika Spole?nosti národ?), a pravici německou, která to v?ecko rozhodně odmítá. To je právě komunistick? omyl, strkat v?ecky pravice do jednoho pytle a lepit na aě viněta fa?ismu, bez ohledu na to, kde, jak a z ?eho vznikly, jaké jsou jejich vnit?ní podmínky a směrnice.Lze se v?ak divit komunist?m, kdy? se tu a tam vyskytnou lidé, kte?í sv?m neproz?eteln?m mluvením jejich teorii potvrzují? Kte?í si myslí, ?e si u nás lze po?ídit právě toté? co v Německu a ?e by to dokonce bylo velmi p?íjemné? Kdo má trochu smyslu pro sociální spojitosti, tomu se ov?em musí zdát do nebe volající zaslepeností, kdy? t?? ?lověk, kter? vybudoval svou hmotnou a politickou posici na republikánské demokracii, volá po zni?ení anebo okle?tění právě toho re?imu, kter? cuu p?inesl moc a prospěch. Od chvíle, kdy se v sousedství usadil radikálně pravicov? re?im, jsme neustávali p?ed touto bezmy?lenkovitostí varovat a vě?íme, ?e jsme to ne?inili jenom v zájmu tak zvané levice, n?br? v zájmu sam?ch základ? státu i těch osob, které jsme varovali.O ?eskoslovenské politice po p?evratu nelze ?íci ani ?e byla levi?ácká, ani ?e byla pravi?ácká. Mnozí jí to trpce vyt?kali. .Ale vě?íme, ?e jí to bylo ke cti a ?e jí to p?idalo na solidnosti. Vezměte si jednoho po druhém právě ty mu?e, kte?í platí za p?edstavitele ?eskoslovenské státní my?lenky p?ed světem. Jsou to snad nějací v?st?ední levi?áci nebo pravi?áci? Bránili někdy oprávněn?m po?adavk?m kterékoli strany a kteréhokoli stavu v rozumném uplatnění? Nikdo to nem??e ?íci. Nebo vezměte sociální demokracii z dob, kdy byla nejsilněj?í stranou a kdy její slovo platilo p?ed v?emi ostatními. Co udělala tato mocná strana? Smluvila koalici se stranou agrární. Nestála na odluce státu od církve. Zapomnělo se u? na tyto doby? A není to nesmysl, podezírat ji dnes ze zámysl?, jak?ch neměla ani v dobách, kdy měla dvakrát tolik politické síly ne? jí má nyní?Kdy? u? vzpomínáme na tyto b?valé doby, p?ipomeňme také, jak? p?íklad státnosti dala tehdy sociální demokracie: neváhala od svého těla od?íznout radikální k?ídlo, kdy? jí p?eká?elo v kladné politice, jaké nezbytně pot?eboval nově zalo?en? stát. Pot?ebuje stát takové politiky dnes méně, ne? jí pot?eboval tenkrát? Podívejme se kolem sebe a shledáme, ?e jí mo?ná pot?ebuje je?tě víc! Běda mu, nebude-li dnes ve stranách politik? tak velkého formátu, aby se dovedli povznést nad obzor, dan? domněl?m zájmem svého okruhu, a aby poznali zájem vy??í, kter? se jim snad pro tu chvíli zdá lhostejn?, ale kter? nakonec p?inese prospěch i jim! Nemohou prospívat ?ásti, neda?í-li se dob?e celku. ?honu celku pocítí d?íve ?i později i ka?dá jeho ?ást.2. S.Jak souvisí poplatkov? zákon s fa?ismem??Bu? se odhodláme k takovému hospodá?skému programu celostátnímu, kter? by pozvedl na?i v?robu z nyněj?ího úpadku, ale pak není mo?no p?enechávat volné pole fantasii jednotliv?ch referent? ministerstva financí ve vynalézání nového daňového zatí?ení, zvlá?tě je-li z?ejmo, ?e někte?í referenti nemají v?bec jasné p?edstavy o skute?n?ch poměrech v na?em podnikání. Anebo se musíme smí?iti s dal?ím stoupáním po?tu nezaměstnan?ch, se stehováním pr?myslu za hranice a s poklesem hospodá?ské i politické moci tohoto státu.?Hospodá?ská politika“, 23. listopadu 1935.Kritika, které podrobila ?P?ítomnost“ v?nos ministerstva financí o kolkování obchodních písemností, byla na někter?ch místech p?ijata velmi nevlídně. Není divu, ?e ? ní nebylo spokojeno ministerstvo a její mluv?í, ale p?ekvapil zp?sob, jak bylo na kritiku v?bec reagováno. V neinformovaném ?tená?i musil toti? z toho vzniknouti dojem, jako by byla ?P?ítomnost“ o?ekávala, ?e ministerstvo sv?m v?nosem opraví zákon, kter? nevyhovuje, a nyní vyt?kala, ?e se to nestalo. To jest ov?em omyl, jak? se v diskusi ?asto vyskytuje; odp?rci jednodu?e imputuji my?lenku, ji? nevyslovil, a tu pak ?porá?ím“. Ve skute?nosti se nejedná o nic jiného ne? o zp?sob, jak ministerstvo vykládá platn? poplatkov? zákon, co? jest historie nikoliv nezajímavá.Jako lidé stárnou i zákony. Změní-li se zp?sob lidského ?ivota, a? následkem v?eobecné změny názor?, a? následkem kulturního a technického pokroku, nastávají ?ivotní situace, na které zestárl? zákon ji? nesta?í. Někdy jest nesouhlas zákona s nov?m pojetím ?ivota a s jeho nov?mi formami tak p?íkr?, ?e zákon v něm ji? v?bec nem??e obstáti a musí b?ti nahrazen nov?m. Někdy v?ak má někter? zákon velmi tuh? ?ivot. Casto to b?vá ten, kter? byl na svou dobu velmi dokonal?, a kter? proto jen velmi zvolna ztrácí svou modernost a jen poznenáhlu p?estává vyhovovati. Jednou se ov?em naplní míra i zde, a také takov? zákon bude musiti ustoupiti novému. Ale ne? se to stane, musí b?ti nov?m poměr?m nějak p?izp?sobován.Zákon musí b?ti toti? také něk?m vykládán, proto?e jeho znění m??e b?ti jen v?eobecné. Není mo?no p?edem vypo?ítat! v?echny mo?né p?ípady, které budou do jeho p?sobnosti spadati. Proto pot?ebujeme osoby, jejich? úkolem bude rozhodnouti, zda p?ípad pod zákon spadá a co má b?ti podle zákona na?ízeno. Právě proto, ?e jest ka?d? zákon stylisován jen více méně obecně, mají tito vyklada?i poměrně dosti zna?nou volnost. Podle své individuality jí pou?ívají bu? k tomu, aby dobr? zákon ?patn?m v?kladem zkazili, nebo aby ?patn? zákon rozumn?m v?kladem u?inili p?ijateln?m. A právě oni mohou také udr?eti p?i ?ivotě i zákon ji? zestárl?, mají-li dobr? post?eh a smysl pro pot?eby moderního ?ivota a do- vedou-li je vtěsnati do zákonného rámce a vylo?iti zákon tak, jak by ho asi vykládal moderní zákonodárce. V tom zále?í také onen znám? rozdíl mezi literou zákona a jeho duchem. T?ebas litera z?stává, duch se mění podle vyklada?? zákona.Takové osudy má také ná? poplatkov? zákon. Jest ve své p?vodní ?ásti právě 85 let stár, co? jest úctyhodná doba nejen pro ?lověka, ale i pro zákon. V době jeho mládí za?ínaly teprve jezditi ?eleznice, po?ty právě zavedly po?tovní známky (do té doby se porto platilo v hotovosti), a obchod se prováděl tak, ?e zákazník p?i?el ke kupci, del?í dobu s ním smlouval, pak si plácli, jeden vysázel na st?l peníze, druh? zabalil zbo?í, a věc byla vy?ízena. Nějaké korespondence k tomu ov?em nebylo zapot?ebí, a o obchodních zále?itostech si dopisovali leda velcí obchodníci. Neexistovaly tehdy ani kontrolní pokladny, ba dokonce ani obchodní cestující, a to ji? proto, ?e cestovati byl celkem p?epych a podnik v?bec odvá?n? a namáhav?, nebo? cestující byl odkázán vět?inou jen na dostavníky a své vlastní nohy. Proto také poplatkov? zákon nepom??lel a nemohl pom??leti ani na obchodní cestující a jejich bloky, ani na lístky z kontrolních pokladen, ani na ú?tenky v restauracích a jiné podobné vymo?enosti moderního ?ivota.Ale ?ivot pokra?oval dále a neohlí?el se na to, ?e poplatkov? zákon stárne. P?i?ly nejen kontrolní pokladny, n?br? dokonce si lidé navykli p?edpláceli noviny koresponden?ním lístkem a v?bec své pot?eby obstarávali písemně, obzvlá?tě kdy? obchodníci pro pohodlí zákazníka vymyslili obchodní cestující nebo aspoň vzorky s ceníkem. Tu tedy pro tyto nové formy obchodních a v?bec hospodá?sk?ch styk? musila hledati nějak? v?klad poplatkového zákona ona právní prakse, a ta si zcela správně polo?ila otázku: Kdy? litera zákona ml?í, jak vypadají tyto nové ?ivotní poměry p?ed duchem poplatkového zákona?Odpově? se domnívala najiti v ustanovení zákona samého, podle něho? má b?ti obchodní korespondence prosta poplatk?. V něm viděla prakse, to jest ony ú?ady, jako?to vyklada?i zákona — a? právem, a? neprávem, na tom nyní nezále?í — zásadní projev v?le zákonodárcovy, ?e chce podrobiti kolk?m a poplatk?m jen p?íle?itostná právní jednání (smlouvy) soukromník?, nikoliv jednání obchodní, zkrátka obchod jako takov?. Jest v tom skute?ně dosti zna?n? rozdíl, nebo? d?m kupuji nebo prodávám snad jednou v ?ivotě, ale k ?ezníkovi pro maso chodím po p?ípadě ka?d? den, tak?e stejn?m podrobením poplatkové povinnosti by byl obchod neoby?ejně zatí?en, po p?ípadě v?bec znemo?něn.A tak se skute?ně vyvinula na tomto podkladě ur?itá prakse, která asi tak nějak (docela tak to nebylo!) vykládala zákon ke spokojenosti finan?ních ú?ad? i ob?anstva. Zejména obchodníci mohli b?ti spokojeni aspoň proto, ?e ka?d? mohl bezpe?ně kalkulovati, co podle ustálené prakse podléhá kolkové povinnosti a tedy spadá do jeho obchodní re?ie a co nikoliv.Ale od jisté doby, nikoliv dávné, p?i?li někte?í vyklada?i poplatkového zákona na to, ?e by bylo mo?no najiti i jin? v?klad, vybere-li se k tomu jiná ?zásada“, na p?íklad ?e měl zákonodárce v úmyslu docíliti pro stát co mo?no největ?ích v?tě?k? z kolkové povinnosti ob?an?. Pak ov?em také celkov? v?sledek dopadne docela jinak. Také v?klad, op?en? o takovou zásadu, m??e b?ti v jednotliv?ch p?ípadech se zákonem docela v souhlasu, nebo aspoň mu nemusí nijak odpo- rovati, v?dy? zákon jest 85 let stár a na mnohé otázky nedává ?ádné p?ímé odpovědi.To v?e v?ak vedlo k d?sledku velmi nep?íjemnému. Jednou byl zákon vylo?en po starém zp?sobu, ale kdo se na to spolehnul, do?il se p?ekvapení, ?e po druhé byl zákon vylo?en po novém zp?sobu, a je?to v obou p?ípadech byli vyklada?i nadáni oprávněním vykládati závazně, nemohl uboh? ob?an vě-děti, ěí je. Kromě toho se dalo těchto r?zn?ch zp?sob? vykládání zákona pou?iti také jinak. Kdy? na p?iklad méně úspě?n? podnikatel byl v soutě?i p?edsti?en úspě?něj?ím konkurentem, sta?ilo u ú?adu u?initi anonymní udání o nedostate?ném kolkování obchodních doklad? konkurentov?ch, ab; ú?ad na podkladě tohoto udání se cítil povinen v tomto p?ípadě uplatniti právě onen v?klad zákona, kter? byl ob?anu méně p?ízniv?. Ale p?istupuje-li ú?ad k vy?et?ování ji? p?edem s takov?m úmyslem, jest jasno, ?e nějakou závadu skute?ně najde, a pokuta obná?í — v tom jest zákon jasn?! — a? 50násobek nezaplaceného kolkového poplatku.Proto se ministerstvo vidělo nuceno pojmouti rozhodnuti samo o sobě jistě chvályhodné: vydati pod?ízen?m ú?ad?m pou?ení, jak mají poplatkov? zákon v někter?ch p?ípadech vykládati, aby byla opět sjednána jednotná prakse, aby ob?anstvo vědělo, na ?em vlastně jest. Ov?em nikdo nemohl po ministerstvu rozumně chtíti, aby nějak změnilo zákon. Nejen právník, n?br? i ka?d? vzdělan? laik ví, ?e jest ministerstvo samo pod?ízeno zákon?m a ?e nemá práva je měniti. Ministerstvo mělo jen sjednotiti v?klad zákona tam, kde byl pod?ízen?mi ú?ady vykládán nestejně, ?ím? byla poru?ena zásada stejného zdanění a ohro?ována právní jistota. Tento úkol, ne opraviti zákon, n?br? sjednotiti jeho v?klad, mohl b?ti proveden se z?etelem na několik r?zn?ch vedoucích zásad. P?edev?ím mohla b?ti na p?íklad vzata za podklad dlouholetá stejnoměrná prakse ú?ad? jak rakousk?ch tak i na?ích z první doby po p?evratu. Nebo se mohlo vy- cházeti ze zásady, ?e nem??e b?ti postupováno bez nále?itého z?etele k pot?ebám národního hospodá?ství, k v?it?m formám obchodního styku, ?e musí b?ti vzat ohled také na praktické mo?nosti, zejména na to, zda lze zabezpe?ili skute?né zachování kolkov?ch povinností a jejich kontrolu. Mohlo se na p?íklad uva?ovati o psychologii poplatníka nebo mohl b?ti naopak u?iněn pokus uplatniti obchodního místo ú?edního ducha u finan?ních ú?ad? a podobně. Ale hlavně se p?i tom v?em mohlo stanovití, ?e musí b?ti také pamatováno na mo?nou politickou odezvu na?ízení, je? bude vydáno, nebo? to jest okolnost, kterou by ?ádn? ú?ad neměl nechávati bez pov?imnutí, vydává-li nějaké v?eobecné na?ízení.Anebo se mohlo ?íci, jaképak ohledy na poplatníka nebo na politiku, jaké ohledy na star?í právní praksi. Zájem státní pokladny rozhoduje a jemu musí ustoupit! v?e jako vedlej?í a pod?adné. A zdá se, ?e právě toto stanovisko zvítězilo, a jeho d?sledek jest v?nos ministerstva financí o kolkování obchodních písemností v té formě, je? dala podnět k tak ostr?m kritikám.Nejde tedy o to, ?e ministerstvo nezměnilo nevyhovující zákon; jde jen o v?klad zákona. Ale právě proti tomuto v?kladu se namítá se stanoviska právního, ?e nedbá dlouholeté ustálené právní prakse a v?bec místy dochází k názor?m, je? sotva bude mo?no p?ed kritikou uhájiti. Se stanoviska hospodá?ského se vyt?ká, ?e byla zavedena p?ímo nová daň, neoby?ejně tí?ivá, kterou hospodá?ství nesnese, a kterou by asi ?ádn? parlament nebyl b?val mohl povoliti. Se stanoviska technického se uvádí, ?e nové povinnosti se nedají ani do- dr?eti, ani kontrolovati, ani vynutiti, co? podle zku?enosti vede v?dy jen k demoralisaci, a proto ani nem??e b?ti dosa?eno onoho hlavního ú?elu takového postupu — vy??ích finan?ních v?tě?k?. A kdy? se to v?e hodnotí se stanoviska politického, praví se, ?e se tím vyvolá jen zbyte?n? neklid a nespokojenost ve ve?ejnosti, nové roztrp?ení v??i finan?ním ú?ad?m, ani? to bylo vyvá?eno sebe men?ím prospěchem pro stát.Ka?dé podobné nespokojenosti v?ak dovedou vyu?iti a je?tě ji rozdm?chati r?zné ?ivly, které své útoky pak nesoust?edí na ur?itého ú?edníka nebo vládní orgán, n?br? napadají p?ímo systém vládní, demokracii a republiku v?bec. Proto?e v tom vynikají — ov?em i vedle jin?ch — právě fa?isté, vidíme na tomto p?íkladě, ?e i poplatkov? zákon m??e míti s fa?ismem nějakou souvislost.Fa.Ze ?ivota politické strany?Lidové listy4' napsaly v těchto dnech o F. Zelenkovi, kter? se dostal do konfliktu s vedením lidové strany v Cechách:?Zelenka, jako mlad?, sotva 351et? mu? obdr?el od strany velmi v?nosnou a vlivnou funkci p?ísedícího zemského v?boru, ji? zastával pln?ch deset let. A?koliv na jeho ?innost v zemském v?boru bylo tolik stí?ností, p?ece strana se usnesla znovu posiati jej do zemského v?boru, ale stanovila mu termín dvou let..Dokud p. Zelenka dělal v lidové straně dobrotu, bylo v?e v po?ádku. Deset let byl p?ísedícím zemského v?boru; na jeho ?innost chodily stí?nosti. Ale tyto stí?nosti straně nevadilj a strana p. Zelenkovi ponechávala funkci, o které dnes ?Lidové listy“ praví, ?e to byla funkce velmi v?nosná. Chodily stí?nosti, ale strana si z nich mnoho nedělala. Usnesla se znorj je i posiati tam, kde na jeho ?innost bylo mnoho stí?ností. .A? se nakonec lidová strana v Cechách s p. Zelenkou roze?la a najednou zjistila, ?e na ?innost p. Zelenky chodilo mnoho stí?ností. Moudré pou?ení z tohoto p?ípadu? Vy, kdo? máte velmi v?nosné a velmi vlivné funkce od sv?ch politick?ch stran, dělejte dobrotu ve straně a va?e funkce v?nosná a vlivná nebude ohro?ena. Je mo?no, ?e na Va?i ?innost docházejí stí?nosti. Je mo?no, ?e těchto stí?ností dochází mnoho; ale na to nehle?te, nebo? va?e strana, vedení va?í strany bude házet tyto stí?nosti do ko?e, budete-li dělat dobrotu. Běda vám, nebudete-li dělat dobrotu; budete v nebezpe?í, ?e to na vás praskne, ?e toti? svoji vlivnou o velmi v?nosnou funkci vykonáváte ?patně. Je?tě jednou: majitelé vlivn?ch a v?nosn?ch funkcí ve stranách: nezlobte svoje strany!V. G.Zklaman? ministrV technicko-dopravním v?boru poslanecké sněmovny promluvil o ?sl. po?tách ministr Franke, kter? na za?átku svého projevu poznamenal, ?e je zklamán nad tím, ?e nikdo z ?e?ník? se nedotkl vlastních technicko-dopravních problém? po?ty a ?e debata se p?evá?ně soust?edila na otázky personální. Není pot?ebí jiti daleko pro vysvětlení. Ty t. zv. technicko-do- pravní problémy ?sl. po?ty jsou velmi d?le?ité, ale — nemají hlasovací právo, kde?to ty t. zv. otázky personální se dot?kají velmi po?etn?ch lidí u po?t a telegraf?, kte?í mají volební právo a na kter?ch proto politick?m stranám velmi zále?í. To neplatí jen o otázce po?t a telegraf?. Cel? problém státní administrativy pojímají poslanci a senáto?i hlavně jako otázku personální, a rádi tu vystupují jako obránci a zastánci státních zaměstnanc?. Není nic pohodlněj?ího, ne? hráti si na zastánce státních zaměstnanc?. Daleko obtí?něj?í by bylo jít k vlastním p?í?inám, které ?iní celou administrativu státní pomalou, tě?kopádnou, drahou. Na?e politické strany mají velmi málo odborník?, které by mohly poslat do debaty o jednotliv?ch úsecích ?innosti na?í administrativy. Mluví se na p?. stále o otázce brannosti. Brannost se neprojevuje jen ochotou poskytnouti v státním rozpo?tu tolik a tolik peněz na armádu. Jde tu také o to, aby peněz, které na armádu byly povoleny, bylo pou?ito skute?ně ekonomicky. To zále?í na odborné správě vojenské a to zále?í také na tom, kolik v na?í poslanecké sněmovně a v senátu máme skute?n?ch odborníku vojensk?ch. Strany si usnadňují situaci: nelíbí-li se jim něco. svedou v?e na zlou byrokracii. Byrokracie bude vládnout tehdy a tam, kde jednotlivé strany nebudou míti dosti odbomík-j. kte?í by v jednotliv?ch v?borech, v tisku a jinde ukázali byrokracii, ?e jest kontrolována, ?e její ?innost jest pod ustavi?nou, odbornou kritikou jednotlivc? z politick?ch stran. Z?stanou-li na?e politické strany p?i dosavadním v?běru sv?ch poslaneck?ch a senátorsk?ch kandidát?, není mnoho naděje, ?e svoje parlamentní delegace doplní ?adou dobr?ch odborníku. Málokdy se stávají lidé poslanci proto, ?e by byli odborníky. Stávají se jimi proto, ?e ta a ta skupina v té a té politické straně má právo na tolik a tolik poslanc?, stávají se jimi proto, ?e ta a ta organisace dovede prosadití na kandidátka svého sekretá?e (kter? p?irozeně proti tomu nic nenamítá Sekretá? ?elezni?á?ské organisace nemusí b?ti je?tě dobr?m odborníkem v otázkách ?elezni?ních. A to platí i o jin?ch. Není pak divu, ?e poslanci a senáto?i si z ?innosti jednotliv?ch resort? vybírají jen to, co se jich bezprost?edně dot?ká a ?e ministr vyjad?uje svoje zklamání nad tím, ?e ?ádn? ?e?ník se nepustil do jádra věci.V. G.Oběti, posti?ené cenami města PrahyDáti si udělit literární cenu hlavního města Prahy, k tomu pat?í dnes velik? kus kurá?e. Jinde se udělení literární ceny nějakému autorovi nějakou velikou a úctyhodnou korporaci pokládá ku podivu za akt piety, jeho? projednání b?vá spojeno s ur?itou diskrétností a je? se dostává obda?enému skute?ně jako vyznamenání. U nás je tomu jinak. Chce-li se kdo státi obětí literární ceny hlavního města Prahy, musí se odhc-?la: k tomu, b?ti vr?en na pospas nejpust?í ve?erníkové ?tvanici. Těch několik tisíc K?, které se tu spisovateli udělují, opravdu nenahradí ani z desetiny v?echny ty pohany a v?ěctafc? to vlá?ení blátem, které si tento autor musí dát Kbit. Poaě- vai? u? tomn tak bohu?el b?vá, ?e ka?d? v?znamn? autor si pop?ává p?epych i ur?itého světového názoru, musí b?ti p?ipraven na to, ?e v?echny ve?erníky jiného světového názoru se ca něj sesypou jako mravenci. Odhalí, ?e kdysi se dal rozvésti od své první ?eny, ?e v soudních spisech se o něm ?íkaly ty a ty věci, pran??uje se, ?e chodí ve?er pozdě spat a obviňuje, ?e je piják nebo jedlík. ?ert ví, co si v?echno takov? redaktor ve?erníku dovede vymyslit! o ubohém spisovateli, kterému matka měst Praha chce uděliti literární uznání. A druh? ?ert ví. co si ?patného je?tě nadto zkombinují ?lenové městsk?ch komisí a otcové města, ne?li svou cenu nějakou nepatrnou vět?í sou kone?ně p?i?knou. A kdyby ta cena alespoň byla jakousi zárukou spisovatelské úrovně a kdyby alespoň v?dy byla hrd?m vyznamenáním opravdu vybran?ch osobností!Red.Spole?ně to jde také.Spolky asistent? v?ech vysok?ch ?kol pra?sk?ch uspo?ádaly minul? t?den v Pra?ské technice manifesta?ní sch?zi, na ní? demonstrovaly pro své sociální po?adavky. Ukázali jsme ji? letos na ja?e v několika ?láncích na tě?kou situaci budoucích vysoko?kolsk?ch profesor? a mlad?ch vědeck?ch pracovník?, na po?adavky vědeck?ch pomocník? a demonstrátor? s jejich královsk?mi platy 290 K? měsí?ně, o po?adavcích resystemisace restringovan?ch míst na vysok?ch ?kolách, o absurdnosti tak zvaného ?aspirantského na?ízení“, které nutí demonstrátora, aby p?i pov??ení (kdy? si absolvoval svou dobu s ohromn?m platem 300 K? měsí?ně) se stal neplacen?m aspirantem na patnáct měsíc? — ukázali jsme také na oprávněnost asistentsk?ch po?adavk?, aby jejich slu?ební léta jim byla zapo?tena p?i p?estupu do jiné státní slu?by. Chceme dnes poukázati jen na jeden, nejv?? potě?iteln? fakt: manifesta?ní sch?zi, jejím? cílem bylo informovati ve?ejnost a ú?ady o spravedlnosti těchto po?adavk?, uspo?ádaly spole?ně a svorně s a s i s t e n t s k ? m i spolky ?esk?mi i asistentské spolky německé. Rektor německé university pronesl p?i té p?íle?itosti ?e?, hrdě se hlásící k tomuto státu a k jeho demokratické basi. Jinde by to sice mělo b?ti samoz?ejmé, ale u nás p?ece jen musíme v?slovně upozomiti na tuto jednu podzimní vla?tovku. Je potě?itelné, ?e se pracovníci ?esk?ch a německ?ch vysok?ch ?kol dovedou shod- nouti, i kdy? je to pro po?átek jenom v ně?em, kde od státu něco pro sebe po?adují.Red.Jeden den lidstva?O p?lnoci, jak v?dy, zahrály hodiny na Kremlu Internacionálu ... o dvě hodiny později rozesílal Lond?n zvonění z West- minsteru a hymnu God save the king.Na mysu Olovjanym, v úplné polární pou?ti, nasadil si Arno?t Krenkel sluchátka. Z Frankfurtu oznamoval chladnokrevn? hlas, ?e mladá neznámá blond?nka, se Zachoval?mi zuby atd.... zem?ela v lékárně. Tého? dne ve Frankfurtě zmizel mlad? hudebník... Z Královce ozvalo se dlouhé bubnování, je? poslucha?stvo zanechalo v pochybnostech. Je to hudební produkce nebo poslední zprávy z v?chodního Pruska? A? na mys Olovjany bylo sly?et defilírku fa?istického Německa.... Krenkel vy?el, aby odmetl ?erstvě napadl? sníh a změ?il silu větru. Do ?těkotu ps? mísilo se pravidelné slabé bru?ení... snad medvěd.Polovina na?í planety je?tě spala; druhá byla ve víru ka?dodenního shonu, obědvala, pracovala, smála se, pochovávala mrtvé, sklízela úrodu, ?etla noviny, vdechovala v?ni květ?...Na nádra?í ve Washingtoně zvlá?tní pancé?ov? vlak. President Roosewelt odjí?děl na volební tourné.?ímě ráno hrozn? po?ár ve filmov?ch atelierech la Cinéi. Ve Var?avě proces s obchodníkem Silberstadtem. V poledne byl odsouzen; 8 měsíc? za urá?ku Hitlera. V té?e hodině v Leningradě zapisovalo se do ?stavu severních národ? 40 mlad?ch Tunguz?.Ma?arsk? premier Gombos, kter? p?ijel na hon ke Górin- govi, zav?el se s vysok?mi hodnostá?i v zasedací síni zahrani?ního ministerstva. V té?e době francouzsk? vyslanec Pon- cet bloudil po chodbách tého? ministerstva hledaje někoho, komu by odevzdal svou notu o volbách v Klajpedě.plá?i a ná?ku porodila ?ena strojníka Sazonova v Archangelsku ?ty??ata, t?i děv?átka a ho?íka, zatím co do Státního nakladatelstva v Moskvě donesli z tiskárny svazek Tomá?e Manna, právě vyti?těn?.Na v?ech kalendá?ích pěti světadíl? lístek tohoto dne ohla?oval: Pátek, den 27. zá?í. 1935.“Vyjímáme tento úryvek z popisu slavného ruského spisovatele Michala Kolcova, uve?ejněného v ?íjnu v ?Journal de Moscou“, nebo? ?27. zá?í, den v?ední a oby?ejn?, byl popsán i vyobrazen, zachycen fotograficky i uměleck?m pozorováním znenadání tak, jako momentkou zvě?, která se v noci ubírá k vodě“.My?lenka, zachytiti perem i obrazem mnohotvárné kolotá- ní ?ivota sou?asně na celém světě v jeden, jedin? den, vznikla ji? dávno v hlavě Maxima Gorkého. Tento chce z rozli?n?ch p?íspěvk?, sebran?ch z celého světa, sestavit knihu, jako záva?n? dokument sociálně i kulturně historick?, jako první kolektivní dílo literární.Ji? na prvním kongrese sovětsk?ch spisovatel? p?i?el Gorkij s tímto návrhem, kter? se v?ak setkal s mnoha námitkami, na ně? Gorkij odpovídá vlastními slovy takto: ?Jsem tak p?esvěd?en, ?e postup kolektivního tvo?ení m??e nám dáti knihy vzácné originality a zcela nové zajímavosti, ?e si dovoluji nabídnouti na?im host?m, vynikajícím mistr?m evropského písemnictví, aby spolupracovali v tomto smyslu... Je t?eba v?iti jeden den jako druh?, takov?, jak jej obrá?ejí sloupce světového tisku. Je t?eba ukázati na nesourod? chaos sou?asného ?ivota v Pa?í?i i Grenobl?, v Lond?ně i ?anghaji, v San Francisku i ?enevě, v ?ímě i Dublině atd ... v městech i na venkově, na mo?i i na zemi. Je t?eba ukázati den bohat?ch i sebevra?dy chud?ch, zasedání u?en?ch spole?ností i akademií a na r?zn?ch událostech z ?asopis? zase p?íklady barbarské nevědomosti, pověr?ivosti, zlo?in? i rafinované civilisace, dále stávky dělník?, anekdoty i obvyklá dramata, nestoudné v?k?iky p?epychu, kousky podvodník?, l?i politick?ch v?dc?; je t?eba, opakuji, p?edvésti jeden den jako druhé, v?ední a oby?ejn? se v?ím bláznovstvím a fantastickou míchanicí jeho událostí. Je to práce právě tak n??ek jako pera...“Ale k praktickému uskute?nění této my?lenky dochází a? letos, kdy na mezinárodním sjezdu pro obranu kultury v Pa?í?i, mohli se spisovatelé sovět?tí p?edstaviti sv?m druh?m nejen jako iniciáto?i, n?br? i organisáto?i, nebo? do té doby bylo v?e i po stránce technické a finan?ní roz?e?eno.A tak a? do p?edve?era ur?eného 27. zá?í t. r. dostávala redakce nové kolektivní knihy, dopisy a telegramy z celého světa, slibující spolupráci.Romain Rolland pí?e: ?Jsem ??asten, ?e mohu pro Va?i knihu napsat své my?lenky a dojmy z ur?eného dne“.Lion Feuchtwanger: ?Budu velice rád spolupracovati na knize: jeden den lidstva —?tefan Zweig: ?Va?e my?lenka je obdivuhodná. Dám Vám velice rád sv?j skromn? p?íspěvek. Vy?i?te mé pozdravy Gorkému ...“Dos Passos: ?Po?lu sv?j ?lánek v polovici ?íjna“.Jean Richard Bloch: ?Vá? dopis mně zp?sobil ?ivé potě?ení. Víte, s jak?m zápalem bojuji za krásn? nápad Gorkého a pro? se mně tak líbí. Z něho m??e i musí vzejiti něco podivuhodného, co v?e p?ekoná. Po?ítejte zcela s mou spoluprací“.A ne snad jen pro záruku těchto světoznám?ch jmen, také proto, ?e do dnes komise dostává i ochotně p?ijímá libovolné p?íspěvky' od kohokoli z celého světa, od Spisovatel?, malí??, u?enc? i herc?, z Cíny stejně jako astronomická pozorování observato?e Pulkovské, m??eme i my o?ekávat v nové kolektivní knize, nechceme-li ?íci něco obrovského, tedy p?i nejmen?ím aspoň zcela nového.Ná? oficielní tisk a? doposud neuznal za dobré nás ani seznámiti s tímto podnikem.M. ?.národní hospodá?Dr. Karel K?í?:Kritika jednotkov?ch obchod?(?tvrt? ?lánek ze serie o obchodech s jednotkov?mi cenami.)Se srdcem mírně bu?ícím p?istupujeme, laskav? ?tená?i, k sepisování tohoto pojednání. Nebo? doposud jsme se pohybovali jenom po pláních americk?ch, tu a tam zírajíce, co se děje v jednotkov?ch obchodech západoevropsk?ch stát?. Byla to p?da celkem bezpe?ná a kromě nep?ím?ch urá?ek na cti, které se v někter?ch novinách vyskytly a které jsme p?e?li s kli-dem, se nám nic nep?ihodilo. Nyní v?ak jest nám vstoupiti do na?ich ?mal?ch poměr?“, v nich? právě zu?í velk? zápas ?ivnostenské strany st?edostavovské proti obchod?m s jednotkov?mi cenami v ?eskoslovensku. Na obou stranách je ?ást pravdy a obáváme se, ?e p?i jejím hledání vydáváme se nebezpe?í, ?e budeme napadeni se v?ech stran, jak jsme to napsali v úvodních větách k této sérii ?lánk?. Opakujeme proto znovu, ?e ?chceme za v?ech okolností dáti mluvit pravdě a p?edev?ím cifrám a fakt?m; obecné fráze, nejsou-li op?eny o prokazatelné skute?nosti, ponecháme stranou.“Dejte nám data!Anglick? literární kritik S. C. Roberts ve své kní?ce ?Doctor Watson“ p?ipomíná, ?e Sherlock Holmes, lu?tíval-li záhadu, ?íkával: ?Data, data, give us data“. Skute?ně, i nám chybí více dat o zjevech, souvisících s ?inností obchodních dom? s jednotkov?mi cenami v ?eskoslovensku a s ?inností maloobchodu. Spojené státy a země západní Evropy těchto dat mají tolik, ?e problém, jak s nimi zacházet, je jen ve v?běru. U nás ani ú?ady, ani jednotlivci, ani svazy obchodník? de- tailist?, ?emeslník?, ?ivnostník?, ani svaz obchod? s jednotkov?mi cenami zdaleka nevyniká touto bohatostí dat. Statistiky Státního ú?adu statistického témě? ml?í, materiál ministersva obchodu poz?stává z nevelkého balíku stí?ností, které jednotlivci anebo r?zná spole?enstva adresovala ministerstvu obchodu, ukazujíce na stinné stránky obchod? s jednotkov?mi cenami. Jde tu v?ak spí?e jen o obecné stí?nosti ne? o objektivně zji?těná fakta; krom toho jedno spole?enstvo opisovalo od druhého. Ani to, co dodaly obchodní komory, nevyniká vět?í d?kladností. Osnova, kterou ministerstvo obchodu vypracovalo a nabízí ji nyní jako náhradu za dosavadní zákon, kter? omezuje ?innost obchod? s jednotkov?mi cenami a jeho? platnost se skon?í tímto rokem, je pouhou sn??kou těchto stí?ností a po?adavk?. Za této situace je ov?em kritická analysa obchod? s jednotkov?mi cenami úkol krajně nesnadn?.V?tky.Probírajíce se materiálem, m??eme rozdělit stí?nosti na obchody s jednotkov?mi cenami anebo lépe, kritiku jednotkov?ch obchod? asi takto :V?tky rázu obchodního: obchody s jednotkov?mi cenami nakupují zbo?í u pochybn?ch dodavatel?, zejména z konkursních podstat, v?prodej?, likvidací, kupují vy?aděné zbo?í ?eskoslovenského p?vodu anebo zbo?í zahrani?ní. P?ebírají obchod detailist?m, netvo?í vícekonsum. Zbo?í je jakosti pod?adné, spot?ebitel je jím po?kozován. Prodejní místnosti jsou nehygienické, zejména pokud jde o prodej potravin. Provozují nekalou soutě?, na p?. tím, ?e prodávají men?í mno?ství, ne? je v obchodě obvyklé, kusy jednoho celku-artiklu, prodávají ka?d? zvlá?tě, aby vyvolaly dojem láce. U?í spot?ebitele zvykati si na hor?í jakost, lákají zákazníky ?Lockartikly“. Srá?ejí ceny tak, ?e detailisté, nemajíce jejich nákupní mo?nosti a nedosahujíce jejich prodejní techniky, nemohou s jednotkov?mi obchody konkurovat. Obrat maloobchodu se zmen?uje, detailisté jsou ruinováni, je nebezpe?í zániku maloobchodu. Zkracují cestu od v?robce ke spot?ebiteli, vy?a?ují z práce velkoobchod, p?ekupníky, agenty, tím zvy?ují nezaměstnanost.Druhou skupinu tvo?í v?tky rázu sociálně- politického: obchody s jednotkov?mi cenami ?ádají na dodavatelích nejni??í ceny, dodavatel proto srá?í mzdy sv?m zaměstnanc?m. Jednotkové obchody aby mohly prodávat levně, ?iní toté?, sni?ují mzdy sv?m zaměstnanc?m, ?asto je propou?tějí, zejména, kdy? zaměstnanec u? by měl nárok na vy??í mzdu. Fluktuace zaměstnanc? má ráz ko?istnick?. Platí je ?patně, nedodr?ují kolektivních smluv se zaměstnanci, anebo smluv nemají, ?i hledí se jim vyhnouti. Kone?ně znemo?ňují vyu?en?m prodava??m z maloobchodu, aby se osamostatnili, proto?e strhují na sebe velk? podíl na maloobchodu, u?ívají krom toho necvi?eného personálu, kter? tedy nikdy nebude ni?emu vyu?en a je odsouzen z?stat v námezdním poměru cel? ?ivot.Následují v?tky rázu v e ? e j n ě-h ospodá?ské- h o. Obchody s jednotkov?mi cenami mají daňové úlevy, nejsou dosti zdaněny, platí ?patně daně. Nále?ejí cizinc?m, anebo mají cizí kapitál ?i odvádějí své zisky za hranice. Politicky lze jim vytknouti, ?e ruinujíce detailisty, vhánějí je do extrémních stran: proto?e obchodníci a ?ivnostníci nep?jdou ke komunist?m, vedou obchodní domy s jednotkov?mi cenami k fa?isaci ?ivnostenského stavu st?edostavovského. Právě s pomocí tohoto stavu a pod heslem ?zru?it obchody s jednotkov?mi cenami“ vnikl Hitler svou agitací do tohoto stavu a zvítězil. Toho je t?eba se vyst?íhat v demokratick?ch státech v zájmu ve?ejném, v zájmu zachování demokracie. Naposled uvádíme ?initele, o kterého se nikdo nestará, kter? by v?ak měl míti d?le?it? hlas: spot?ebitel.Pokusíme se analysovat tento katechismus v?tek a hledat, co je v nich pravdy, co je v nich zatajeno a jak se mají věci ve světle objektivního pozorování a ?et?ení. Z toho pak vyplyne logická konsekvence, zda zákonodárce má v?bec intervenovat, má-li zakázat, omezit anebo ponechat volnému v?voji obchodní domy s jednotkov?mi cenami.Zbo?í postupuje od dodavatele k domu s jednotkov?mi cenami. Po cestě je zdaněno, obsluhováno personálem, konkuruje detailist?m a p?ichází ke spot?ebiteli. Budeme tuto cestu sledovat.Unása jinde.Cassé upozornil, ?e v?tky tohoto druhu, jimi? se ve své knize také podrobně obírá, se vyskytují p?edev?ím v zemích, kde za?aly obchody s jednotkov?mi cer.smi p?sobit. Popisuje stav věcí ve Francii takto:?Prudká kampaň byla vedena proti obchodu— s jednotkov?mi cenami v tisku, po?ádaly se v?ude p?edná?ky, v?echny hospodá?ské skupiny se zab?valy touto otázkou. Vrcholného bodu dosáhla po?átkem r. 1934; pak se vrátil klid, nebo? jiné starosti zaujaly pozornost ve?ejného mínění Zápas v?ak zdaleka je?tě není ukon?en.“Tato slova p?esně odpovídají poměr?m u nás. ?eskoslovensko ve v?ech věcech hospodá?sk?ch b?vá o p?ldruhého roku pozadu za západní Evrop :u. Ke svému ú?asu shledáváme, ?e to platí i o politicko- hospodá?sk?ch sporech. Nyní u nás kampaň vrcholí. Slu?í se poznamenat, ?e ve ?v?carsku vrcholila právě p?ed dvěma roky. Ve Francii nedo?lo k ?ádnému zákonnému opat?ení, ve ?v?carsku do?lo k omezením, je? jsou o něco mírněj?í, ne? zákonn? stav dosud u nás platn?. Nikde nebyly z obchod? s jednotkov?mi cenami vylou?eny artikly v takovém mno?ství, jako se navrhuje u nás; ba dokonce ani potraviny nebyly vylou?eny, jak ve svém daleko umírněněj?ím zprost?edkovacím návrhu nazna?uje ?st?edna obchodních komor. Z toho lze posoudit, jak? rozdíl je mezi siln?mi slovy kampaně a mezi rozhodováním zákonodárc?.V?tky, adresované na?im jednotkov?m obchod?m, kryjí se doslovně s v?tkami, je? byly p?edná?eny v Německu, Francii, ?v?carsku a jinde. Neuk?ivdíme nikomu, kdy? klidně ?ekneme, ?e do zna?né míry byly prostě opisovány. Dne?ní stav zákona u nás je rovně? témě? jenom opsáním star?ího zákona německého. Rozdíl ov?em je v tom, ?e u nás obchody s jednotkov?mi cenami se tak?ka těmto v?tkám nebrání, nejsouce ?ádně organisovány a nemajíce ?ádné kancelá?e, ?e u nás spot?ebitelé dosud nezasáhli, a kone?ně, ?e pr?myslové a ?ivnostenské podniky, které dodávají obchod?m s jednotkov?mi cenami, u nás nevystoupily na ve?ejnost, aby ?ekly o nich sv?j názor. Je to proto, ?e dodavatelé obchod? s jednotkov?mi cenami jsou zachváceni panick?m strachem p?ed vlivy politick?mi a p?ed boykotem sv?ch odběratel? z kruh? maloobchodu.Co by asi ?íkal pr?mysl, kdyby něco?íkal.Stojí za poznamenání, ?e na dvě stě majitel? pr?myslov?ch a ?ivnostensk?ch podnik?, dodávajících obchod?m s jednotkov?mi cenami, poslalo dopisy ministerstvu sociální pé?e a snad i jin?m ú?ad?m a korporacím, v nich? vypo?ítávají, kolik zaměstnanc? by musili propustit, kdyby dosavadní zákon o jednotkov?ch obchodech neměl b?ti beze změny prodlou?en. Ani jedin? v?ak se neodva?uje prohlásit, ?e souhlasí, aby byl ve?ejně jmenován. To souvisí s tím, ?e obrat jednotkov?ch obchod? není tak velk?, aby skute?ně hrál rozhodující roli v podnicích dodavatel?, kte?í se obávají, ?e by mohli ztratit své odběratele-detailisty. Tlak, kter? detailisté na pr?myslové a ?ivnostenské dodavatele jednotkov?ch podnik? vykonávají, stále je?tě roste. Krom toho v jednotliv?ch sekcích pr?myslník?, organisovan?ch ve Svazu ?sl. pr?myslník?, p?irozeně ti podnikatelé, kte?í nedodávají jednotkov?m obchod?m, by nedali souhlas k projevu pro jednotkové obchody, a rozumí se, ?e jsou tu také r?zné obchodní a osobní rivality.Ve ?v?carsku se dne 10. ?íjna 1933 se?lo 64 pr?myslník?, kte?í jsou dodavateli obchod? s jednotkov?mi cenami, a usnesli se na resoluci, kterou podali ú?ad?m i ve?ejnosti. Protestuje se v ní proti hrozbě bojkotem a vyslovuje se údiv, ?e ú?ady hodlají zakro?iti proti obchod?m s jednotkov?mi cenami, ani? věc byla jasně prozkoumána s naprostou nestranností, a? jde o otázku, je? se dot?ká ?irok?ch kruh? spot?ebitelsk?ch. Pozoruhodné pro na?e poměry je toto prohlá?ení:?Shromá?dění prohla?uje, ?e p?edpoklad, s ním? pracuje komise vládní, ?e jednotkové obchody p?ík?e a uměle stla?ují ceny, je nep?esn?. Toto ztla?ování cen nep?esahuje meze obchodní operace zcela normální a ceny, které jsou placeny dodavatel?m, nikterak ne?kodí jejich zaměstnanc?m.“Dne 30. ?íjna 1935 u?inil podobné prohlá?ení Spolek ?sl. pr?myslník? textilních a odeslal je ministerstvu obchodu. V tomto prohlá?ení textilních továren se v?slovně zaujímá kladné stanovisko k jednotkov?m obchod?m a zd?razňuje se, ?e ?sl. textil po ztrátě valné ?ásti zahrani?ních trh? musí hledat odbyt na trhu domácím. Praví se tam:?Brzdou zv??ení spot?eby na domácím trhu je zna?né rozpětí mezi cenou tovární, sní?enou v d?sledku ostré konkurence na minimum, a cenou v detailu, co? ?iní ?irok?m spot?ebitelsk?m vrstvám zbo?í cenově nedostupn?m. Tuto závadu nelze ov?em hledat jinde ne? ve ?patné funkci distribuce. Jednotkové obchody jsou v?ak s to ?irok?m konsumentsk?m vrstvám dodati levné zbo?í za ceny i těm nejchud?ím dostupné, a p?ispěti tak zna?nou měrou ke zv??ení tuzemského obratu. Dnes ?etné textilní továrny jsou podstatně závislé na prosperitě jednotkov?ch obchod?, které se v?adily mezi ?elné konsumenty textilu. Vy?adění ur?it?ch druh? zbo?íz prodeje v jednotkov?ch obchodech musí míti nezbytně za následek pokles konsumu i oněch artikl?, které nebudou z prodeje v jednotkov?ch obchodech zákazemvylou- ? e n y. Chystan?mi opat?eními má b?ti v dne?ní kritické době brzděn a ?asem snad i znemo?něn nov? systém distribuce, kter? se osvěd?il, p?ivodil zv??ení spot?eby, umo?nil provoz ?etn?ch pr?myslov?ch podnik? a zaměstnání dělnictva. Námitky, ?e jednotkové obchody prodávají zbo?í ?patné jakost i na úkor spot?ebitel?, které nutno chrániti, nepokládáme za ODodstatněné. Je pravda, ?e jednotkové obchody stla?ují silně ceny sv?m dodavatel?m, av?ak pokud jdeojakost, kladounaněvysoképo?adavky. Ostatně p?i ?etrnostiavysoké inteligenci na?eho obyvatelstva nenív?bec mo?né, aby v krátké dob ě neopustilo samo ?patn? nákupní prodej, ani? zákonodárce by musil je chránit i.“Kdo dodávají.Námitka, ?e obchody s jednotkov?mi cenami kupují u pochybn?ch dodavatel?, je vyvratitelná, ani? nahlédneme do seznamu dodavatel?, stejně jako námitka, ?e kupující zbo?í z konkurs?, z likvidací, zbo?í vy?aděné. Vedou-li obchody ur?it? artikl, je p?irozené, ?e nemohou se spoléhat, ?e by právě t?? artikl dostaly zase z jiné konkursní podstaty. Kádr kupujících je toti? ji? tak ustálen, ?e zákazník vrací se pro zbo?í, které ji? jednou koupil. Jde ostatně p?evá?ně o dodavatele, kte?í sami nejsou více, ne? vět?í ?ivnostníci. Tak na p?. jednotkov? d?m ?Jepa“ sestavil tuto statistiku: 75% v?ech dodavatel? dodává ro?ně nejv??e za 25.000 K?, 11% do 50.000 K?, 6% do 100.000 K?, stejné mno?ství dodavatel? do ?tvrt milionu K? ro?ně a jen 2% nad tuto ?ástku. Podle ?í?skoněmeck?ch statistik trvalo obchodní spojení mezi dodavateli a jednotkov?mi obchody v 56.9% p?ípad? déle ne? dva roky. Náhodn? nákup je tedy jistě nerozhodující.Dovoz zbo?í z ciziny ?iní u jednotkov?ch obchod? v ?eskoslovensku asi 1%, nep?ichází tedy v úvahu. Jde tu v?ak ponejvíce o vzorky — na p?. ?Teta“ dovezla letos těchto vzork? za 40.000 K? — které jednotkové obchody dávají pak kopírovat na?im v?robc?m a kupují pak tyto v?robky u nich. V této souvislosti stojí za poznamenání, ?e jednotkové obchody vlastně vybudovaly u nás velik? odbyt drobn?ch nástroj? zahradnick?ch i pro domácnost, jako jsou zahradní n??ky, kle?tě a pod. ná?adí, které bylo dová?eno z Německa, okopírováno a dnes je vyrábí ná? pr?mysl. Vesvé nedávné ?e?i v ?ivnostensko-obchodním v?boru poslanecké sněmovny uvedl ministr obchodu N a j- m a n sám takov? p?ípad. Jde tu o skleněné ozdoby na váno?ní stromky, které jsme dová?eli z Německa. Také tyto ozdoby se prodávají v jednotkov?ch obchodech. Byly okopírovány a zalo?ena tato produkce, která nejenom zamezila dal?í import skleněn?ch ozdob na váno?ní stromky, ale díky velkému domácímu odbytu se dokonce vzmohla tak, ?e dnes zaznamenává ji? nevelk? sice, av?ak stále rostoucí v?voz.Pokud jde o tak o?ení ?vícekonsum u“,to jest spot?eby, která nebyla a je uměle vyvolána, stojí za pov?imnutí p?ípispapírenskéhopr?- m y s 1 u, kter? citujeme z vyjád?ení ?st?edny ?sl. obchodních a ?ivnostensk?ch komor k osnově vládního na?ízení o jednotkov?ch obchodech, které je datováno 4. listopadu 1935. Praví se tam:?Ná? papírensk? pr?mysl se v poslední době opět radil o stanovisku k omezení jednotkov?ch obchod?. P?ipou?tíme, ?e se mínění rozcházejí, p?ece v?ak vět?ina ?lenstva se ne- vyslovuje proti novelisaci zákona a proti zákazu prodeje papírenského zbo?í v jednotkov?ch obchodech. Jest sice pravda, ?e jednotkov?mi obchody odbyt v jednotliv?ch druzích papírnického zbo?í stoupl a ?e ?iroké obyvatelstvo bylo teprve jednotkov?mi obchody upozorněno na existenci někter?ch v?robk? (na p?. klosetového papíru), nelze v?ak pop?íti, ?e papírníci byli ?inností jednotkov?ch obchod? po?kozeni.“3962406513830Obrat balík? a rolíPro jednot- Spot?eba kove obchody celulosy(v tisících)Vyrobeno klosetového papíru1928144.1—26.7 kg21.5 kg1929241.4—48.5 kg45.3 kg1930299.6—62.3 kg55.3 kg1931328.4—76.2 kg64.9 kg1932363.7126.382.4 kg73.3 kg1933875.9613.2151.9 kg133.5 kg19341,313.3864.9185.6 kg164.4 kgRozumí se, ?ezv??il-li se obrat v?roby hotovéhozbo?ío více ne?dvě t?etiny, zv??ilase té? spot?ebaObrat balík? a rolíPro jednot- Spot?eba kove obchody celulosy(v tisících)Vyrobeno klosetového papíru1928144.1—26.7 kg21.5 kg1929241.4—48.5 kg45.3 kg1930299.6—62.3 kg55.3 kg1931328.4—76.2 kg64.9 kg1932363.7126.382.4 kg73.3 kg1933875.9613.2151.9 kg133.5 kg19341,313.3864.9185.6 kg164.4 kgRozumí se, ?ezv??il-li se obrat v?roby hotovéhozbo?ío více ne?dvě t?etiny, zv??ilase té? spot?eba3937008080375surovin, klihu, prysky?ice, vody, elektrického proudu, ti?těn?ch vinětek, zv??ila se tedy i zaměstnanost jin?ch podnik?.Z tohoto p?íkladu je z?ejmé, jak vysoce je nutné, aby cel? problém jednotkov?ch obchod? byl objektivně prostudován s ú?ední pomocí. Jednotlivci je nesmírně nesnadno nahradit tuto ú?ední práci, která měla b?ti vykonána, ne? v?bec se mohlo mluvit i jenom o prodlou?ení dne?ního stavu,surovin, klihu, prysky?ice, vody, elektrického proudu, ti?těn?ch vinětek, zv??ila se tedy i zaměstnanost jin?ch podnik?.Z tohoto p?íkladu je z?ejmé, jak vysoce je nutné, aby cel? problém jednotkov?ch obchod? byl objektivně prostudován s ú?ední pomocí. Jednotlivci je nesmírně nesnadno nahradit tuto ú?ední práci, která měla b?ti vykonána, ne? v?bec se mohlo mluvit i jenom o prodlou?ení dne?ního stavu,Zastavme se u tohoto bodu a ilustrujme ho stanoviskem, které továrník F., v?robce hedvábného a krepového papíru, oznámil ministerstvu sociální pé?e. Poznamenává, ?e klosetov? a hedvábn? papír byl dová?en z ciziny, ?e jednotkové obchody zp?sobily, ?e m??e b?ti vyráběn doma, ?a? nebyl v?bec zaveden a skoro nik?m ?ádán“. Továrník p?ibral 13 dělník?, které by musil propustit, kdyby tento druh papíru byl jednotkov?m obchod?m zakázán. Mimochodem ?e?eno, stejné tvrzení obsahuje je?tě několik dal?ích p?ípis? v?robc? tohoto artiklu, tak?e jen podle těchto dopis? jde tu asi o stopadesát dělník? v tomto jediném oboru, kte?í by ztratili práci. Zajímavá je v?ak tato statistika ve zmíněném podniku továrníka F.: tím méně o jeho dal?ím zhor?ení. Po?adavek této odborné, nestranné komise pova?ujeme proto za samoz?ejm?, i kdyby se mělo jednotkov?m obchod?m ulo?it, aby uhradily její náklady.literatura a uměníO tt o Rádi:Portréty evropsk?ch filmov?chre?isér?V ?P?ítomnosti“ p?inesli jsme v létě p?ehlednou studii o re?isérech amerického filmu. Dne?ním ?lánkem doplňujeme obraz nejv?znamněj?ích re?isérsk?ch osobnosti několika portréty z kinematografie evropské. Oba ?lánky spole?ně podávají p?ehlednou orientaci po směrech a osobách v bludi?ti dne?ního světového filmu.Na po?átku jsou Seve?ané.Oilm je vynález evropsk? a p?ed světovou válkou se sku- * te?ně je?tě zdálo, ?e Evropa z?stane mistrem tohoto němého umění pohybliv?ch obrázk?. Francouzi dodávali v?em kin?m Evropy i Ameriky své slavné kriminální seriály o mnoha episodách a diváci celého světa znali dob?e svéfac Fantomase, Nicka Cartera, Nicka Wintera, Rocambola i Zi- gomara. Firma Gaumont a Pathé Frěres byly světov?mi a Pearl Whitová, Ruth Roíandová, Leon Barry, Houdir.: i Eddie Polo byli známi v?em kluk?m na ulici. Italové soutě?ili s francouzskou kriminální napínavostí sv?mi v?pravn?mi filmy ze starověk?ch dějin, z nich? se i Praha podivovala díl?m ?Quo Vadis“, ?Spartakus, osvoboditel otrok?“, ?Boj o světovládu“, ?Poslední dnové Pompejí“, ?Dobytí Troje“ nebo ?Dobrodru?ství Odysseova“. N ě m e c k c vedle prvních spole?ensk?ch p?íběh? p?edstavilo ve filmu svého největ?ího divadelního re?iséra Reinhardta ?Benátskou nocí“. Rusko za?alo v kinematografii ji? roku 1906 a P* p?ed válkou popularisovalo díla své národní literatury, zejména novely Pu?kinovy, Tolstého, Gogolovy a Turgeněvovv. ?Mazepa“ i ?Taras Bulba“ byly populárními filmy. Tur?ac- sk? byl znám?m hercem a Protazanov znám?m re?isérem. Rusové dali ji? tehdy formu své ?Vojně a míru“, ?Pikové dámě“, ?Kreutzerově sonátě“ i jin?m slavn?m román?m a novelám.Umělecky nejsvérázněj?í filmov? projev v?ak p?iná?e-í Seve?ané, zejména ?védové a Dánové. ?védsk? film p?iná?í ji? roku 1909 své ?Lidi z Varmlandu“, své ?Emigranty“, ??erné masky“, ?Ingeborg Holmovou“. Jména Charles Magnusson, Victor Sjóstrom a Maurice Stiller jsou prvni jména velk?ch evropsk?ch re?isér?. V Dánsku po?-'-; slavná ?Nordisk Films Kompagni“ ji? roku 1906. brzv poté p?edstavuje ji? Evropě Astu Nielsenovou a Vaidemara Psi- landera, a Michelisova ?Revolu?ní svatba“ nebo Sandber- govi ??ty?i ?áblové“ jsou stejně populární jako prvni ?Atlantis“, jako první ?Maharad??v milá?ek“. A jména Olaf Fóns i Gunnar Tolnaes jsou známá po celé Evropě. Sever?tí re?isé?i měli vliv na celou pozděj?í světovou tvorbu zejména tím, ?e po chaosu světové války první vnesli do filmu v?razn? národní charakter, zemitě pravdivou hru prost?ch herc?, naturalismus detail? z národního ?ivota, nádherné pozadí p?írodní.Práci těchto Seve?an? vdě?íme za neoby?ejně bohat?’ a oplodňující vliv na celou ostatní tvorbu evropskou i americ- ? ou. ?védsk? návrat ke skute?nosti objevil bohat? pramen filmové látky: vyvolal naturalism v produkci německé, ruské i francouzské. ?védsk? filmov? naturalism má zabarvení pitoreskní sv?mi slo?kami folkloristick?mi a vdě?í za sv?j lyrick? tón kráse severského p?írodního pozadí. Do roku 1921 stojí tato produkce spolu s produkcí dánskou na vrcholu. Tohoto roku objevuje se druh? vydatn? pramen evropské filmové inspirace v Německu.Německ? expresionism.Zatím co ?védsko vy?lo ze selské tradice své země, vy?el německ? film z hlubok?ch spole?ensk?ch, ideologick?ch a uměleck?ch boj? své země, je? do?ly v?razu v expresionismu. Byl to směr, kter? intensivně vyjad?oval zápasy celé povále?né Evropy, proto také p?sobil na celou filmovou Evropu neoby?ejně mohutn?m vlivem. Po?aly se objevovati filmy, natá?ené v?hradně v atelierech uprost?ed bizarních dekorací, deformujících a geometrisujících p?írodní formy, lidé proměňovali své tvá?e v podivné masky, ka?dé zaoblení tvaru i gesta bylo p?eměňováno v hranol nebo úhel, z neznám?ch zdroj? osvětlovaly bílé proudy elektrického světla zdola obli?ej hrajících lidí, kte?í se sna?ili co nejvíce se p?ipodobniti stroj?m. Obsahově zajímal se film o propasti lidské du?e, o hlubiny podvědomí, o stavy sn?, exaltace a k?e?í, o v?jime?nost a mystiku.Je t?eba z těchto expresionist? jmenovati Roberta Wieneho, jen? roku 1921 inscenoval slavn? ?K a b i- net doktora Caligarih o“, kter? stejně zásluhou re?iséra jako zásluhou scenáristy Karla Mayera a jeho spoluautora ?echa Hanse Janowitze zahajuje nové období světového filmu. Tento film znamená konec realismu, p?enesení do naprosto umělého prost?edí neskute?n?ch ateliérov?ch dekorací, mezi fantasticky stylisované stromy, ?ikmé světnice, s podlahami z geometrick?ch tvar? a do ulic slo?en?ch z hranol?. Toto nové umění vytvo?ilo si i novou skute?nost, v ní? ka?dá forma měla b?ti co nejintensivněj?í, měla dávati svému obsahu projev co nejv?razněj?í, co nej- expresivněj?í. Napodobování p?írodní skute?nosti bylo zcela opu?těno, hlavní věcí stal se bizarní psychologick? p?íběh, v?echno slou?ilo jen k jeho umocnění a zd?raznění. Ani ?O rlakovy ruc e“, ani ?R??ov? kavalír“ nebo ?INRI“ nedosáhly v díle Wieneho v?znamu filmu o doktoru Cali- garim, jen? v kinematografické tvorbě p?ivedl k plnému právu obrazivost, jen? prohloubil filmovou psychologii, oprostil p?íběh od v?ech pod?adností a objevil nové technické mo?nosti ateliérov?ch staveb i filmového osvětlení.Od tohoto expresionismu vedl v?voj k německému filmovému dekorativismu. V?znam filmového architekta, jen? byl objeven expresionisty, p?sobil na to, ?e kult obrazové krásy se stále stupňoval. Není divu, ?e malí? Fritz Lang stal se representantem tohoto malí?ského směru ve filmu. A? filmoval st?edověkou legendu o ?Unavené smrti“, kriminální p?íběh o ?D r. Mabusov i“, sociální utopii o ?M e t r o p o 1 i“, nebo o ?? eněnaměsíc i“, v?dycky tě?il znovu v těchto filmech někdy slab?ích a někdy silněj?ích ze svého jména, které si vydobyl sv?mi dvoudíln?mi ?N iebelung y“. V?echno v tomto filmu bylo soust?eděno na evokaci co nejkrásněj?ích a lineárně nejopro?těněj?ích monumentálních obraz?. Horizontála a vertikála p?evládaly v těchto snímcích obrovsk?ch schodi??, vysok?ch vě?í, mohutn?ch sál?, v těchto v?jevech slavnostních vjezd? po padacích mostech, ?palír? strá?í, stojících rozkro?mo ve velik?ch distancích, hostin za obrovsk?mi stoly. Tato obrazová stati?nost byla ??astně spojena s mohutnou dynami?ností zápas? s draky i s lidmi. Scéna Siegfriedova lesa a scéna p?íchodu jara z?staly nezapomenuteln?mi v tomto obrazově nejkrásněj?ím díle evropské kinematografie. Fritz Lang ukázal po deseti letech sv?m filmem ?M“ (Vrah mezi námi), ?e dovede vytvo?iti dílo zcela opa?ného rázu, film naprosto naturalistick?, kolektivní p?íběh s neoby?ejnou pravdivostí, evokující paniku celého města, sti?eného epidemií záhadn?ch dětsk?ch vra?d — jeho v?vojov? v?znam v?ak spo?ívá v obrovském vlivu jeho ?Niebelung?“.Německ? novorealism.Jako zajímavá reakce proti slavnostnímu obrazovému dekorativismu vzniká v té?e době (mezi 1923 a 1925) v Německu filmov? novorealism. Místo v?jime?nosti po?ínají filmoví re?isé?i opět hledati prostou skute?nost, místo historick?ch hrdin? prost? ?ivot, místo neoby?ejn?ch dramat p?íběhy úmyslně v?ední. Vliv nedávného expresionismu z?stává v?ak v jejich díle p?esto patrn? siln?m umocněním obraz?, zdynamisováním v?ednosti, vykontrastováním ?erni a běloby. Mezi těmito re?iséry vyniká F. W. Murnau svou ?Poslední ?tac í“, Lupu Piek sv?mi ?St?ep y“, něm?m filmem bez jediného titulku, i ?Silvestrovskou n o c í“ a ibsenovskou ?Divokou kachnou“. Pro v?voj evropského filmu v?ak jsou nejv?znamněj?í Pabst a Czinner.G. W. Pabst je v Praze v dobré paměti z doby, kdy b?val re?isérem německého divadla a inscenoval ?adu německ?ch expresionist? na jeho jevi?ti. Ve filmu debutuje roku 1925 ?U li?kou, kde není radost i“, ponurém p?íběhu z vídeňského prost?edí v době infla?ní, kter? je nezapomenuteln? nejen jako německ? debut Grety Garbové, n?br? i v?konem Wernera Krause, tane?nice Valesky Gertové a j. G. W. Pabst není, jako tolik jin?ch, re?isérem jednoho filmu: tento stále hledající intelektuál je charakteristick? právě mnohostí a mnohotvárností své tvorby, v ní? vedle psychoanalytického p?íběhu ?Tajemství jedné du?e“ a vedle ?ensk?ch dramat ?Krise“, ?L u 1 u“ a ?Deník ztracené“ najdeme i dvě bě?né veselohry, v ní? vedle literární ?Lásky Anny Neillové“ s námětem Erenburgov?m najdeme jeden z nejkrásněj?ích film? z alpského prost?edí, ?Bílé peklo“. Pabstova pověst nejlep?ího evropského filmového re?iséra je zalo?ena na ?Z ápadní frontě 1918“, filmu, kter? nejsilněj?ím zp?sobem a s největ?í uměleckou kázní zachycuje na plátně utrpení ?lověka ve st?eleck?ch zákopech. ?Z e- brácká opera“ se sv?mi fantastick?mi stavbami od Andrejeva, s dokonal?m v?konem Rudolfa Forstera a ostatních p?edstavitel? s mistrnou vertikálně i horizontálně ?leněnou fotografií, s krásn?m v?leněním hudby a song? do tohoto sledu v?dycky p?ekvapujících a v?dycky dramaticky vzru?en?ch obraz? — p?edstavuje daleko dokonalej?í ztělesnění duchaplné parodie Berta Brechta a Kurta Weila, ne? je mohla p?inésti některá scéna divadelní. ?K a m a r á d i“ se sv?m dialogem p?l francouzsk?m a p?l německ?m jsou věrně naturalistickou reportá?í d?lní katastrofy — jejím? prav?m protipólem jsou dvě obrazově virtuosní a stylisticky neromantické filmy ?A 11 a n t i s“ a ?D on Quijot e“. S pádem německé demokracie zhasíná na několik let i sláva Pabstova: po francouzské komedii ?Shora dol?“ a po americkém zfilmování ?Moderního hrdiny“ podle románu Louise Bromfielda pro spole?nost Warner Bros z?stává Pabst bez zaměstnání. Tento neoby?ejně precisně pracující estét v nejlep?ím slova smyslu vdě?í za ?ást sv?ch velik?ch úspěch? tomu, ?e si dovedl voliti v?dycky nejlep?í náměty a pracovati s nejlep?ími lidmi: jsme v?ak p?esvěd?eni, ?e jeho umělecká pru?nost a p?izp?sobivost podmínkám doby nám p?inese je?tě mnohá v?znamná díla.Po mnoh?ch stránkách p?íbuzn? s Pabstem je re?isér a Ht^SeT^lisabeth Bergnerové, Pavel Czinner. Je také divadelní re?isér, p?ichází k filmu rovně? literárním námětem, dramatem Ossipa D?mová ?N j u“, v něm? objevil pro film jednu z dne?ních největ?ích evropsk?ch here?ek, Elisabeth Bergnerovou. Stejně jako Pabst pracuje i Czinner s velik?mi herci: Jannings i Veidt z tohoto filmu jsou nezapomenutelní. V?znam Czinner?v spo?ívá v sérii film? Bergnerové, v ní? m??eme sledovati v?voj od poněkud dekorativního novoromantismu a? k nejintimněj?ímu modernímu psy- chologismu. ?Houslista forentsk?“, ?Dona Juana“ podle komedie Tirsa de Molina a ?Vévodkyně z Langeais“ (Historie t?inácti) podle románu Balzacova jsou velice jemné p?íběhy kostymní, v nich? Elisabeth Bergnerová ztělesňuje brzy roztomilé, brzy tragické postavy vzru?en?ch mlad?ch ?en, s oblibou vystupujících znovu a znovu v chlapeck?ch kost?mech. Po těchto romantick?ch novelách p?ichází Czinnerova moderní trilogie o obětování a smrti ?Sle?ny Elsy“ podle melancholické vídeňské novely Schnitzlerovy. ?A r i- a n a“ se svou historií lásky panenského děv?ete ke stárnoucímu mu?i a ?Z asněné rt y“, lí?ící rozvrat man?elství exaltované mladé ?eny a v?edního hudebníka. Tyto t?i r?zné náměty od r?zn?ch autor? a z r?zn?ch prost?edí souvisí tak intensivně, jsou tak nerozlu?ně k sobě spojeny hrdinkou ve v?ech t?ech p?ípadech ztělesněnou Elisabeth Bergnerovou, ?e m??eme mluviti o skute?né trilogii. Síla těchto t?í film? a jejich anglického pokra?ování ve filmu ?T y? má jedi- n á“ spo?ívá v jejich vybi?ovaném psychologismu. V?echny scény jsou tu vrcholné, du?evní stavy exaltované, city p?ekypující vá?nivostí, láska vybuchuje nezadr?itelně a spaluje v?echny konvence, v?echna odevzdání jsou nav?dy, věty Bergnerové jsou nadechnuté, nedopovězené, vlají vzduchem ve stálé nejistotě v stál?ch otázkách. V těchto filmech dosahuje Czinner vrcholu psychologického exhibicionismu, nejintimněj?ího du?evního obna?ování. Ve srovnání s nimi je ?R uská Kate?ina“ pouh?m líbiv?m dekorativním p?íběhem. P?í?tí film Czinner?v, zpracování Shakespearova ?J a k s e vám líbí“ bude patrně podobného rázu. 'Rusk? revolucionism.Německ? film do?el nejdokonalej?ího v?razu v díle sv?ch expresionist?, dekorativist? a novorealist?. V posledních filmech Pabstov?ch a Czinnerov?ch do?el v?voj evropského filmu, jak jsme viděli, v době kolem roku 1926 ji? k naprostému civilismu, k věrné reálnosti: Tento v?voj od dekorace ke skute?nosti byl v?ak sou?asně i oslabením. Vedl od prudkého a dramatického vzmachu ke ka?dodennímu klidu. Naplniti tuto naturalistickou ka?dodennost vzru?en?m obsahem, bylo v?vojov?m úkolem Rus?. Rusové si adoptovali z filmové formy, jak se vyvinula a? do chvíle jejich vpádu do světové kinematografie, v?echno to, co se jim hodilo k vyjád?ení jejich obsahu. Od Ameri?ana Griffitha p?evzali jeho zp?sob st?ihu, brzy pomalého a jindy rapidního, p?evzali zásady jeho rytmické montá?e, jeho záliby v umocněn?ch obrazov?ch detailech i jeho pravidla v?stavby filmového scenaria. Od německ?ch expresionist? nau?il se sovětsk? film měnění zorného úhlu do neznám?ch pohled? na věci ?ikmo zdola anebo shora. Francouz?tí avantgardisté z let 1920 a 1923 p?sobili na ruské kinematografisty v?emi nově objeven?mi pojmy filmové abecedy. Poněvad? nikde v umění pouhá forma bez obsahu nic neznamená, stávají se v?echny tyto cizí objevy pravoplatn?m vlastnictvím sovětského filmu, kter? je dovedl naplniti homogenním obsahem. Z celého obrovského kolektivu sovětsk?ch filmov?ch re?isér? jmenujeme dvě re?isérské individuality, a?koliv jsme si vědomi, ?e toto, individualisování zásluh právě v ruském filmu je zna?ně neoprávněné.Sergěj M. Eisenstein je první z této re?isérské trojice. Jeho revolu?ní ?in, film ?K?i?ník Potěmkin“ nále?í do roku 1925. To, co Eisenstein inscenoval p?edtím, po několika hrách proletkuítu a Meyercholdova divadla, byl film ?S t á v k a“, jen? první i v ruském filmu postavil do úst?edí děje místo individuálního hrdiny bezejmenn? dav. Jeho hlavní filmové dílo, ?K ?i?ník Potěmki n“, je pouh?m fragmentem z projektovaného velkého revolu?ního filmu z roku 1905, jen? v samotné Moskvě dosáhl po premié?e jen pr?měrné pozornosti a jeho? obrovsk? v?znam pro v?voj sovětské i světové kinematografie dokumentovaly teprve úspěchy v západní Evropě, zejména úspěch berlínsk?. Film, jen? lí?í revoltu na carské vále?né lodi, projev oděssk?ch obyvatel ke vzbou?enc?m, potrestání Oděssy carsk?m vojskem a záchranu revoltujícího k?i?níku na ?irém mo?i — spojil v sobě jako ?kolsk? p?íklad v?echny vlastnosti, které ze sovětského filmu u?inily objev. Velice prost? a neoby?ejně dramatick? děj, námět z revolu?ní episody dějin, p?íběh, jeho? hrdinou jsou t?i kolektiva, vzbou?enci, carská armáda a městské obyvatelstvo, film zpracovan? ?avantgardní technikou“ charakterisovanou směl?mi fotografick?mi záběry,, u?ívání neobvykle zvět?ujících detailních snímk? a pou?ívajících rapidní montá?e k evokování vzru?en?ch davov?ch scén — v?echno to jsou slo?ky, které se budou nes?etněkrát je?tě opakovati v sovětské produkci. ?G enerální linie“ je pokusem in?en?ra, orientalisty a ?lena generálního ?tábu S. M. Eisensteina vytvo?iti film, v něm? vedle chladného protikladu star?ch a nov?ch poměr? v ruském zemědělství by hrála spojující lyrickou úlohu p?íroda. Na rozdíl od p?ede?lého filmu, jen? má úkol negativní, vyjád?iti stinné stránky carského re?imu, jejich generální linie paralelním dílem konstruktivní, oslavujícím úspě?né úsilí sovětské vlády o zavádění moderních strojov?ch metod v zemědělství. Svou technickou precisnosti a poetick?m a citov?m umocněním naturalistick?ch a strojov?ch detail? p?edstihuje tento druh? film i slavné Eisensteinovo re?isérské dílo první. Dnes stojí Eisenstein po své neúspě?né americké episodě zatla?en do ústraní sovětské kinematografie, v ní? stejně jako na celém světě rozhodují osobní intriky stejně silně jako osobní talent.Vedle Eisensteina, jeho? filmy byly p?irovnány k v?k?ik?m, stojí jako protěj?ek se sv?m dílem Vsevolod J. Pudovkin, jeho? filmy svou technikou byly srovnány se zpěvem. Proti dramatikovi Eisensteinovi racionelně montujícímu své filmy, je Pudovkin měk?í, lyri?těj?í. Jeho t?i hlavní díla, ?Matka“, ?Konec Petrohradu“ a ?Bou?e nad Asií ' jsou zajímavou paralelou ke t?em hlavním díl?m Eisenstei- nov?m. První je silně emotivním dílem z doby res oluce 19C5. stejně jako ?Potěmkin“. Film ?K onec Petrohrad jen? lí?í konec carské vlády, a sovětsk? p?evrat, je paralelou ?Deseti dn?“, je rovně? filmem zhotoven?m na státní objednávku, jen? vyznívá slab?ím dojmem. Zato t?etí film Podov- kin?v ?Bou?e nad Asií“ (Dědic D?ingischanúv) spojuje dokumentární obraz ze země lám?, politickou satyrou na anglickou koloniální politiku a heorick? p?íběh mongolského revolucioná?e v mohutné epos, ?e p?edstavuje vrcholné dílo Pudovkinovo — stejně jako ?Generální linie“ Eisensteinovo. Zvukov? film Pudovkin?v ?D es er t é r“ odehrává se v hamburské loděnici, lí?í pobyt dělnické delegace v Sovětském svazu a její návrat na místa t?ídního boje. P?es skvělé davové scény je tento film daleko slab?í.Sovětské filmy Dov?enkovy, Traubergovy, Kozincevovy. Roomovy, Ocepovy, Preobra?enské, a Bemetovy dosáhly velkého úspěchu i ve státech nep?átelsk?ch sovětskému re?imu. P?ihlédneme-li k produkci kterékoliv ze západních zemí, v?ude najdeme nějakou stopu sovětského filmového vlivu.?esk? film, jen? nena?el tradici.Dalo by se o?ekávati, ?e největ?í p?íbuznost se sovětsk?m filmem objeví film ?esk?. Jedin? slovansk? národ, jen? vedle Rus? si vybudoval soustavnou produkci ?irokého rozsahu, národ, jen? ze svého úst?edního problému z protikladu svédávné selské tradice a své veliké moderní slo?ky pr?mys lové, z kontrastu venkova a velkoměsta mohl vytvo?iti osu své filmové tvorby. Bohu?el nenarazil nikdo na tento ?ivn? pramen na?í národní skute?nosti a ?ádné ?eské filmové dílo nezako?enilo v této ?írné p?dě. Nemáme ani film selsk?, ani film velkoměstsk? a in- dustráíní. Nikdo z na?ich filmov?ch tv?rc? ne?etl Hole?kovy ?N a ? e“, Herben?v ?H o s t i ? o v“, Terezy Novákové ?D ěti ?istého ?ivéh o“. Literární velkoměstsk? román nemáme, a film, jen? tu ve svém v?voji mohl jiti p?ed literaturou, neví o industrialisaci na?ich zemí. Nemáme ani filmu slovenského a k oné mohutné skute?nosti rudimentárního ?ivota v nejv?chodněj?ích koncích republiky, p?iblí?il se ná? film jen jednou ?Marijkou nevěrnicí“, bohu?el diletantsk?. Ze Slovenska máme jen krásn? snímek folkoristicky-reportá?ní (Zem spieva) — uměleckého díla, ?erpaného z dne?ní slovenské reality nám film z?stal dlu?en. Na Slovensko jezdí na?i filmoví hrdinové jen na letní byt pro několik exteriérov?ch pohlednic.Největ?í lekci, kterou si měl ?eskoslovensk? film v?iti z filmu ruského, si z něho nevzal: nepochopil, ?e silné, ?ivotné, zemité dílo je mo?no vytvo?iti pouze z národní skute?nosti, pouze z na?eho dne?ního ?ivota a jeho problém?. Trochu se tímto vzorem dal pou?iti Josef Rovensk?, jen? ve své ??ece“ vytvo?il poetick? p?íběh ze skute?ného ?eského venkova a ve své ?Mary?i“ p?ines! reálné selské drama. I tento film má své veliké chyby zejména ve st?ihu a v obrazové technice, i tento film má zbyte?n? ?vaniv? prolog a zaběhl nakonec bezradně do písku, tak?e neví, kde skon?it. (Jedin? mo?n? konec je v krásném pohledu Mary?i zdola nahoru na vstoupiv?ího ?etníka, v něm? se měla rozplynout! celá tragika jejího zka?eného ?ivota — bez chrám?, bez citát? z bible, a bez dal?ích p?ílepk?.)Vedle těchto pokus? o selsk? film, jen? by mohl nalézti u nás zdravou p?du, nestojí pokusy o industriální film ani za zmínku. Na zobrazení základního problému tohoto státu, rozporu mezi selstvím a industrialisa?ní civilisaci, se ?esk? film v?bec je?tě nedostal. Místo toho utíká se k larmoyantním obrázk?m na?eho l?ivého maloměstského biedermayerovství: tento kompromis je nejosudněj?í a nejtragi?těj?í chybou ?eské kinematografie. Nemajíc odvahu p?iznati se ani k tradi?nímu sel- ství, ani k revolu?nímu proletá?ství, vytvá?í ?eská kinematografie polovi?atá a nedokrevná díla, která nejsou ani ryba, ani rak. Je?tě l?ivěj?í ne? slzně humorné filmy kondelíkovské jsou ?eské filmy, je? by chtěly b?t z velkého světa, je? by chtěly lí?it city pán? ve fraku, lásky velk?ch zpěvák? a dobrodru?ství z dekadentních budoár?.Uprost?ed tohoto zásadního tápání a základní bezradnosti ?esk?ch filmov?ch v?robc? i re?isér? nem??eme jmenovati jedinou osobnost re?iséra, je? by měla alespoň evropsk? v?znam. Gustav M a c h a t ? sice dosáhl svou ?Extásí“ a ?Nocturnem“ mondenního úspěchu na západě, je v?ak p?i v?em svém optickém nadání cizokrajn?m květem v na?í tvorbě: není divu, ?e v ní nemohl zako?eniti a musil si nalézti cestu do ciziny. ?eskému filmu nechybí dnes ani kapitál, má technické mo?nosti, má mnoho lidí k disposici — nemá v?ak odvahy b?t pravdiv?m. Pokud budou vyráběti ?e?tí producenti prolhané povída?ky o zlatém srdci star?í dámy, p?edstavované paní Nedo?ínskou, a o ?oviální bodrosti b?ichatého pijáka piva, hraného panem Pi?těkem ? — potud bude ná? film bez v?znamu v Evropě, potud nebude mo?no jediného z na?ich re?isér?, kte?í tyto povída?ky rea- lisují, jmenovati v souvislosti s velkou světovou tvorbou filmovou.Francouzsk? artism.Velká sovětská filmová epocha trvá od roku 1925 do roku 1927. To, co po té době následovalo, byla ?asto díla schematická a pau?álně revolu?ní. Viděli jsme, ?e vliv velké sovětské produkce nezanechal zúrodňujícího vlivu na tvorbě ?eské. P?sobí v?ak mohutně na moderní tvorbu francouzskou, jak zejména uvidíme u díla Duvivierova. Sovětsk? film tu vrátil francouzské kinematografii to, co vdě?il formaíistic- k?m pokus?m tak zvané francouzské avantgardy.V tomto formálním neklidu a v hledání nov?ch forem vidíme samou podstatu nejoriginálněj?í filmové produkce. Ve Francii zachoval se a? do poslední doby velice zdrav? a zúrodňující vliv avantgardních v?boj? na bě?nou produkci: znovu a znovu se opakuje, ?e b?valí experimentáto?i z p?edních ?ad, jako Gance, Clair, Dreier, Cavalcanti, Epstein, L’Herbier, nebo Renoir p?echázejí od sv?ch pokus? do komer?ní tvorby a p?sobí na ni zúrodňujícím vlivem.Otcem francouzské kinematografie je Louis D e 11 u cv jemn? básník a essayista, autor první pr?bojné studie o Chaplinově umění. Vdě?íme mu několik krátk?ch film? jako ??ern? d?m“, ?Bou?e“, ?Cesta“, ?Ticho“, ??panělská slavnost“ a ?Hore?ka“, je? na rozdíl od někter?ch pozděj?ích pouze formálně orientovan?ch avantgardist? zd?razňují zejména d?le?itost námětu, v?znam lidského obsahu a silné opravdu filmové situace. P?es drobná mistrovská díla Dellu- cova vede cesta k Chaplinově ?Pa?í?ské maitresse“, k nejjemněj?ím díl?m Lubitschov?m a Clairov?m.Protikladem tohoto skromného a jemného umělce Delluca je vněj?kově honosn? h?motn? Abel Gance, jen? je druhou velkou osobností francouzské filmové re?ie. Sv?m ?Pásmem smrti“ uvedl do filmu modern! fantastické motivy, sv?m ??aluji“ vytvo?il první velk? vále?n? film, sv?m filmem ?Kolo“ objevil krásu strojov?ch detail?. Jeho ?Napoleon“ i jeho ?Konec světa“ v?ak se ztrácejí v extensivnosti u?it?ch vněj?ích prost?edk?, které se stávají stále mohutněj?í a nákladněj?í na úkor obsahu vnit?ního. V?znam Gance?v spo?ívá v tom, ?e první aplikoval zásady avantgardy v komer?ní produkci.V ?ele Evropy.Re?isér, u něho? hranice mezi tvorbou pokusnou a komer?ní produkcí úplně zmizela, je René Clair. Tento b?val? ?urnalista a filmov? kritik debutoval několika krátk?mi filmy pokusn?mi jako ?Pa?í? spí“, ?Mezihra“ a ?Vě?“, po nich? vstoupil do produkce komer?ními filmy ?Tajemství hraběte Voronova“, ?Fantom Moulin Rouge“, ?Dva bázlivci“. Jeho film ?Neskute?ná cesta“ (Le Voyage imma- ginaire) vná?í do této bě?né produkce ji? zajímavé vyu?ití snu s jeho deformacemi, fantastick?mi prvky a expresioni- stickou stylisací staveb. ?Slaměn? klobouk“ podle komedie Labicheovy volí daleko zdravěj?í cestu k obrodě konven?ní tvorby: p?ená?í zásady dávno osvěd?en?ch komick?ch situací komedie dell’arte na p?du francouzské fra?ky persiflující p?ehnané módy a ?ivotní formy pa?í?sk?ch mě??ák? z devadesát?ch let. Tímto směrem pokra?uje Clair?v ?M i 1 i o n“, vyu?ívaje znovu kost?mu k burleskní fra?ce a hudební parodii. Nejpopulárněj?í Clair?v film ?P o d st?echami Pa?í?e“ s pa?í?sk?m pouli?ním písni?ká?em a jeho láskou k chudému děv?eti je v podstatě sentimentální kalendá?ní p?íběh, jej? po vzoru Chaplinově povznesl Clair do sféry umění jemností svého humoru a mistrovstvím své ryze filmové techniky. ?P a?í? miluje a jásá“ (14. ?ervenec), pokra?uje v této idealisované Pa?í?i a sv?m chaplinovsk?m námětem s květiná?kou a rozmarn?m milioná?em i se sv?mi mechanick?mi komick?mi situacemi posílá p?es mo?e pozdrav Chaplinovi. Dal?í filmy Clairovy ?A ? ?ije s v o b o d a“ je parodií na marnost bohatství a hlásá nevázané ?těstí tuláckého nihilismu — ?Poslední diktátor“ je p?íbuznou parodií na nové státní systémy v dne?ní Evropě — a právě dokon?en? ?Stra?idlo jde na západ“ lí?í v podobně parodi- stickém slohu osudy hradního stra?idla, které sleduje osudy zámku, prodaného a p?eneseného do Ameriky a stěhuje se p?es oceán. René Clair je intelektuál, stál? hleda? nov?ch forem, v ovládání filmové techniky je ?asto nejist? a závisl? na sv?ch odborn?ch technick?ch spolupracovnících, my?lenkově v?ak neoby?ejně svě?í, pln? vervy a gallského humoru, ve v?ech sv?ch filmech, jich? scenaria si sám vypracovává. Je nejfrancouz?těj?ím umělcem francouzského filmu.Více v herecké tradici francouzské jest zakotven Julien Duvivier, jeho? cílevědomému klidnému programnímu a neústupnému zp?sobu práce se právě m??eme podivovati v barrandovsk?ch atelierech. V ?D avidu Golderovi“ podle románu Ireny Němirovské, lí?ícím historii ?idovského kapitalisty s jeho velikostí i tragikou, objevil Duvivier sebe i svého nejlep?ího herce Harryho Baura. P?i v?em ovládáni klidné a vyrovnané konversa?ní filmové techniky je to dílo, zalo?ené p?edev?ím na veliké herecké tradici francouzské. ?Z r z e k“ . podle novely Renardovy je dětskou tragedií, odehrávající se uprost?ed skvěle evokovaného prost?edí francouzského venkova. ?Pět proklatvch gentlemen?“ z prost?edí al?írského stejně jako ?Dravec“ (Téte ?homme) jsou rázu sensa?ního, klidn? ?K oráb Tenacity“ podle dramatu Vildracova v?ak opět se opírá o jasnou francouzskou poetickou tradici. Také ?M a 1 ? král“ podle románu Lich- tenbergerova ?erpá sv?j námět z francouzské literatury, konven?ní p?íběh o tragice dětského vlada?e z imaginární a ponuré evropské monarchie v?ak je p?íli? ?ablonovit?, tak?e ani monumentální architektonická technika Duvivierova nem??e z tohoto filmu udělati dílo skute?ně ?ivé. P?es v?echnu monumentalitu chybí skute?n? filmov? ?ivot i naturalisticky pojaté kristovské historii z ?G o 1 g o t h y“, je? se neod- hodlává k jednozna?né odpovědi a neodva?uje se postavit ani na stanovisko, ?e Kristus byl pouh? ?lověk, ani na stanovisko nábo?enské, ?e Kristus je B?h. ?La Bandera“ je z prost?edí ?panělského a právě filmovan? ?G o 1 e m“ z myste- riesního pra?ského prost?edí doby rudolfínské. Stylisticky je ur?en ráz tohoto filmu, kter? známe prozatím jen z atelieru, architektonickou fantasií staveb Andrejevov?ch a psychologick?mi v?kony Harry Baura. V Duvivierovi s jeho neoby?ejně d?sledn?m a ?ist?m ovládáním práce filmovou kamerou, s jeho intensivním smyslem pro ?ivotní pravdy, a s jeho pochopením psychologické práce s hercem vidíme sjednoceny v?echny nejv?znamněj?í slo?ky skute?ného filmového re?iséra. Je dnes největ?í osobností evropského filmu a skute?nou p?chou francouzské produkce.Duvivier je vedle René Claira jedinou velkou osobností evropského zvukového filmu. Vzniká sice právě mohutná filmová produkce v A n g 1 i i, je to v?ak produkce ?istě emi- grantská a neanglická. Nejlep?í anglické filmy inscenují cizinci Ma?ar Korda, Francouz Clair, Raku?an Berthold Viertel, Ameri?an Cameron Menzies a jiní. Angli?tí re?isé?i z?stávají za těmito cizími kolegy ve svém v?znamu daleko pozadu. Paradoxní situace: Rusko nemá dosud zvukové filmové produkce, která by dosahovala v??e jeho film- něm?ch, Německo po hitlerovské revoluci je filmově v nejhlub?ím úpadku, Itálie rovně?, slovanské, severské i malé románské země nepadají na váhu, Francie vedle několika vrcholn?ch osobností se spokojuje filmováním divadelních her. Jediná bohatě tvo?ící filmová země v Evropě. Anglie, nemá vlastních re?isér?. Tento stru?n? pohled na dne?ní filmovou Evropu tedy nevyznává iiplííMiliil J zdá se, ?e mezi zbraněmi ml?í i desátá Musadoba a lidéJ i r i Pokorn?:Co je to stachanovské hnutí?TZ)o Magnitce a Dněprostroji, po generální linii a traktoro- vém ?eti?ismu, po Cejluskincích, moskevském metru apadákov?ch skokanech má SSSR novou sensaci.Jeho revolu?ní elán dostal novou injekci. Jeho v?bu?n? motor na?erpal novou pohonnou látku. Jeho noviny, pruhv hesel, napiaté p?es p?ekrvené moskevské ulice, dostaly novpu v?zbroj.Tento sovětsk? dernier cri jsou stachanovci.P?ed krátkou dobou u nás nikdo toto jméno ani nesly?eL Je nové jako homo novus, od kterého vzalo sv?j p?vod. Bylo vynalezeno podle prostého uhlokopa z donecké pánve Alexeje Stachanova, a myslím, ?e ani na?i komunisté o něm nic nevěděli. Jak by věděli — v?dy? Stachanov byl a? d? loňského roku bezpartijn?!Stachanov, ?ukanov, Artjuchov, Busygin.Faustov a ostatní.Kdojsouto vlastně tihle stachanovci, busy gir. á. smeta- ninci a jak se je?tě jinak jmenují?Jsou to vesměs prostí a mlad?í dělníci, odchovaní od mládí docela v sovětské ideologii a v novém sovětském patriotismu, a pracující manuelně v ?adě s tisíci jin?mi haví?i, dělníkv a ma?inisty v sovětsk?ch dolech a továrnách. Vět?ina jich jest bezpartijn?ch, a ti, kte?í jsou u? ?leny bol?evické partaje nebo komsomolu, jsou tam teprve od nedávná, kdy? u? jim fáma a jejich údernictví upravily obtí?nou jinak a tvrdea cestu do strany. Jejich mládí jim zabezpe?uje fysickou ~?u a disposice pro ur?it? dosud nevy?ichl? elán k rekord?m, které jsou sou?asně i kusem sportovního v?konu, i kusem patriotismu a hlavně po?ádn?m kusem práce.Alexeji Stachanovu je teprve 29 let. Pochází z chudé, mu?ické rodiny z orlovské gubernie a za?al u? ve 12 letech jako zemědělsk? dělník ve ml?ně. Od 21 let pracuje na dole ?Irmino“ v Donbase a tam také stvo?il své pracovní rekordy a stal se — vlastně nevědomky a bez úmyslu — p?vodcem a zakladatelem hnutí, které je po něm nazváno.Obdobně jako Stachanov, ?ukanov, Artjuchov, krasnoflc:- ?ík Stěpanenko a jiní v Donbasu, vynikla několikanásobn?m i ?ada jin?ch vesměs mlad?ch dělník?, v jin?ch oborech, jako Busygin, Faustov, Velik?anin, Karazin v gork o vské (ni?něnovgorodské) automobilce, Smetanin v obuvnické továrně ?Skorochod“, Dusja a Marusja Vinogradovv v textiln.Kr?vonos na ?eleznici, pila? Musinskoj v d?eva?ině na Mur- ~ani atd. Jen stavitelsk? obor z?stává zatím pozadu. Jinak p?edstihli v?ude produkci americk?ch i západoevropsk?ch závod? docela ve smyslu Stalinovského hesla pětiletek: ?Dostihnout a p?edstihnout!“ Snahy po prudkém vzr?stu produkce objevují se dokonce i v zemědělství — na p?. v pěstování cukrovky na kolchozech a sovchozech — a hlásí se i odtamtud neobvyklé úspěchy, a? by se to zdálo na první pohled a? trochu komick?m, nebo? je mo?no snad vybi?ovati cti?ádost ?lověka k intensivněj?í a produktivněj?í práci, ale je tě?ko vybi?ovati k této cti?ádosti a produkci plodnost p?dy, aspoň nad ur?itou ohrani?enou mez, danou podnebím a ?adou jin?ch p?írodních podmínek.Stachanovské hnutí za?alo tedy v Donecké pánvi. Tam po?ala dokonalá elektrická vrta?ka v ?ikovn?ch rukách technicky vzdělaného úderníka Aljo?i Stachanova lámat zprvu obrovské, pak nevídané mno?ství uhlí, a? zlomila ve své pracovní produkci světov? rekord v?konnosti nejlep?ích haví?? ruhrské pánve.Stachanov si toti? p?eorganisoval svou pracovní ?etu tak, aby se neztrácelo ani vte?iny z pracovní doby, napial nejen sílu sv?ch pa?í, n?br? i sílu sv?ch nerv?, a vyu?il plně svvch technick?ch znalostí stroje a svého odborného vzdělání, je? mu umo?ňovalo cítiti s du?í ma?iny a cele s ní sr?sti. Docílil tím v?ím toho, ?e p?edstihl i vysokou normu v?konu dvojnásob, trojnásob i více. Ka?dá p?í?tí pracovní směna zlomila jeho vlastní rekord ze směny p?edchozí. Zdokonaloval se, den ze dne opravoval chybi?ky znamenající ztrátu minut a vte?in, a? kone?ně 30. srpna 1935 p?edstihl vysokou normu 17 tun z ruhrské pánve a? ?esteronásobně na 102 tuny.Tím to za?alo. Po jeho vzoru vyvstali jak v Donbase, tak i v jin?ch pr?myslov?ch oborech nad?ení následovníci i rivalové. Nastal vzr?st a? p?ekotn?, podobn? hore?ce zlatokop? ze ?Zlatého opojení“. Stalin sám je tím p?ekvapen a naz?vá to uraganem a plamenem, kter? zachvátil celou zemi. Lavina rekord? se valí sovětsk?m Svazem. Cifry se roztan?ily a nadskakovaly ka?d?m dnem v??e, a právě ve dnech zasedání stachanovského sjezdu v Moskvě otiskly noviny a? neuvě?itelnou zprávu, ?e Ivan Akimovi? Borisov z Kuzbasu (Kuz- něcké pánve) p?edstihl technickou normu v produkci uhlí za směnu u? 46krát!Z ojediněl?ch, v?jime?n?ch bohat?r? práce vyrostlo rázem, tak?ka p?es noc, celé hnutí tisíc? jin?ch následovník? ve v?ech oborech v boji za vzr?st produktivnosti práce. Za necel? ?tvrt roku od svého po?átku po?ádali u? stachanovci koncem leto?ního listopadu sjezd a konferenci v moskevském Kremlu za p?ítomnosti nejvy??ích viditeln?ch hlav státu i strany, co? jim prop?j?uje u? punc oficiálního uznání.Je charakteristické, ?e hnutí se zrodilo bez oficiální iniciativy, tedy zdola a spontánně, z mladického elánu několika inteligentních dělník?, kte?í p?i svém úsilí o abnormální v?kon narazili naopak na obtí?e a p?eká?ky, jak u sv?ch soudruh?, tak i u byrokratick?ch p?edstaven?ch. Není divu: ?plhouni ve ?kole a ?tréb?i na vojně nebyli nikdy v oblibě u sv?ch kamarád?, a p?edstavení se zase báli, ?e bude plán p?íli? p?ekro?en, ?e práce ztratí na své kvalitě a v?bec, ?e v dienstreglamá na takovéto extravagance není p?edpisu a instrukcí.Ale obtí?e a p?eká?ky odpadly tím momentem, kdy moskevské vedení stachanovské metody uznalo a pochválilo, a kdy podstatu hnutí analysoval, formuloval a do budoucna mu vyty?il směrnice a zá?ivé perspektivy nikdo men?í, ne? sám Stalin. Teprve velikou programovou ?e?í Stalinovou dostalo hnutí oficiální pe?e?, ideovou páte? a své místo v sovětsk?ch dějinách. Teprve jím dostal ?apajevsk? vojensk? úderník, op?eden? a? legendárním heroismem, sv?j velik? civilní protěj?ek v pr?myslovém partyzánu a úderníku Alexěji Stachanovu.Psychologie pracovních rekord?.Stachanovské hnutí mělo sv?j p?vod patrně ve dvou faktorech.První, ?ekli bychom idealistick?, spo?íval ve zvlá?tním druhu sovětského patriotismu, kter? zachvacuje sv?mi vlnami zejména mlad?í lidi v SSSR, ?ijící v pevné ví?e, ?e nikde na světě není lip, ne? v Rusku, a ochotné obětovati jeho obraně i jeho prvenství opravdu v?echny své síly i krev. Zveli?ená bída kapitalistick?ch stát?, ú?inná propaganda sovětsk?ch úspěch?, oslavy sovětsk?ch hrdin? a stále vypi- chovan? protiklad radostné práce pro sv?j stát (a tím pro sebe) proti otrocké práci pro soukromé vyko?is?ovatele ve státech jin?ch — jsou ?ivnou p?dou tohoto nového sovět- sko-socialistického vlastenectví, zbaveného nacionálního vlasten?ení, ale nezbaveného pojmu hrdinství.?edivá a nudná massa kolektiva, ztělesněná kdysi v proslulé uravnilovce, vystr?ila najednou své individualistické r??ky ve formě socialistického sorevnovánija (závodění), které vyná?í jednotlivce nad massu, dekoruje ho ?estn?mi ?ády a tituly, uctívá ho a podpichuje úderníka a hrdinu práce i v?echny ostatní ke zv??ené cti?ádosti.Druh? faktor hnutí je materialistick?. Vychází ze známé zásady: Kdo nepracuje, a? nejí, ?ili sovětsky domy?leno: Kdo pracuje víc, a? jí víc. Blahobyt a ?ivotní míra se mě?í a stoupá podle mno?ství vykonané práce. Proti feudálním privilegiím rodu a proti liberalistick?m privilegiím majetku se tu staví privilegium práce. ?derník, d?í?, sna?ivec se má lip, ne? neúderník; viděli jsme to v?ude: v továrnách, na kolchozech, ba i mezi dětmi, i mezi trestanci. ?derník dostane vět?í mzdu, a m??e si více osobně dop?át — a to bvl patrně ten druh?, hmotn? faktor, kter? byl kmotrem u kolébky stachanovského hnutí.Ti, kte?í se Stachanovem a podle něho za?ínali, uva?ovali patrně jen o těchto dvou věcech: o dobytí rekordu a kousku slávy a o zv??ení své mzdy. Napomohla jim k tomu strojová technika a jejich odborné znalosti stroje. A maně je p?i tom stihl objevitelsk? osud Kri?tofa Kolumba. Také Kolumbus plul k zánadu pouze s úmyslem, aby na?el novou cestu do Indie. Náhodou p?i tom objevil Ameriku. Tvrdí se. ?e je?tě ani v hodině své smrti nevěděl, ?e objevil nov? díl světa. Stachanov obdobn?m zp?sobem sestupoval do ?achty v Donbase jen s úmyslem, aby prostě lámal rekordy a hodně vydělal. Poda?ilo se mu to, ale p?i tom sou?asně, nevěda ani o tom, objevil sovětskou Ameriku. Snad teprve v Moskvě, na sjezdu stachanovc? se po?ádně dověděl, jak? je chlapík a ?e jeho rekordy znamenají v sovětském v?voji daleko víc ne? ostatní pouhé rekordy.Světla a stíny.Je to jen kankan, tan?en? lidsk?m primitivem z radosti nad dob?e bě?ící ma?inou? Jen radost ze zkroceného Golema, z ovládnutého stroje? Jen oslavn? hymnus práce, je? p?estala b?ti u? bo?ím trestem a paján vítěz? nad dědi?n?m h?íchem? Nebo je to naopak jen zost?ení tohoto trestu sve?ep?m vybi?ováním stroje lidského i ocelového a? do poslední vte?iny, do posledního kousku nervu, do poslední obrátky motoru?Ideologové stachanov?tiny odmítají jedno i druhé. Dá-li se podstata metody vyjád?iti zhu?těně jedinou větou, pak je to patrně ta, kterou na stachanovské konferenci ?ekl Molotov: ?V nésti kulturu do práf e!“ Nejde o p?epínání sil dělníkov?ch, ale o kultivovanost jeho poměru k práci. Pro- du?evniti práci — to je asi tak to pravé, osvobozující slovo.Podobně definoval Stalin podstatu hnutí, a od?vodnil tím jeho historick? v?znam pro nadcházející novou velikou etapu ruské revoluce, je? vytvo?í z Ruska zemi největ?ího světového blahobytu. Hmotná práce, osvobozená dosud jen od kapitalistick?ch vyko?is?ovatel?, má b?t vysvobozena i ze své ?erné, otrocké negramotnosti. Toto nové vítězství ducha nad mechanismem hmoty p?edpokládá ov?em právě nového ■vy??ího ?lověka, kter? by odpovídal sv?m vzděláním a kulturou nové a vy??í technice. Jak se toho dosáhne ve vět?ím mě?ítku a jak z nov?ch jedinc? se získají celé massy nov?ch lidí, na to dal Stalin recept znám? u? zhruba z denního tisku:Je t?eba zv??it ?ivotní úroveň dělníkovu a doplnit jeho politickou svobodu i hmotn?m blahobytem. Uta?ené opasky a asketické od?íkání z doby první pětiletky má b?t vyst?ídáno lep?ím, veselej?ím ?ivotem a vět?ím osobním blahobytem, nebo? se tím zv??í i v?konnost, i chu? k práci. Vidíme, ?e v posledních dobách se ?ivotní úroveň mass, pokud jde o věci denní pot?eby, skute?ně u? podstatně zlep?ila proti let?m d?ívěj?ím.Je t?eba udr?ovati v dělníku stále cti?ádost a touhu po cti a slávě, které se tě?í hrdinové práce.Je t?eba pokra?ovati v industrialisaci Ruska ve v?ech oborech, nebo? vysoká produkce je podmíněna jen technikou a strojem.Je t?eba technického a odborného vzdělání pro ?iroké kádry dělník?. Splní-li se tyto podmínky, roz?í?í se stachanovská metoda brzy do ?irok?ch mass v?í produkce, a bude mo?no zv??it i v?eobecně dosavadní v?kony, ale uznává, ?e nikoli na abnormální v??i dosahovanou někter?mi stachanovci, n?br? jen na míru stojící někde uprost?ed mezi v?kony dne?ními a rekordy prvních stachanovc?. Potud Stalin.Jako u ka?dé novoty uká?e teprve budoucnost v?echna světla a stíny nového hnutí. Ale některé pochybnosti a otázky mohou napadnouti u? dnes.Nask?tá se tu problém, abychom tak ?ekli, lidsk?: jak p?i tomto boji o nového ?lověka dopadne ?lověk sám? Je otázkou, zda to nebude právě ?lověk se svou neoby?ejnou ?lově?í náturou a se sv?m individuálním obli?ejem, kter? bude v tomto boji ubit.Ani nejtvrd?í závodník nevydr?í závodit vě?ně. D?íve nebo později se dostavuje po ka?dém závodě ochablost a reakce vy?adující oddechu a osvě?ení vybi?ovanému tělu a nerv?m. Je pravda, ?e k stachanovskému závodění nemusí b?ti nikdy donucován, kdy? sám závodit nechce. Ale m??e b?t p?ece jen donucován jinak, morálně: víme, jak se znemo?ňuje a otravuje ?ivot odinoli?ník?m mezi kolektivisty, nebo nábo?ensky vě?ícím mezi ateisty v SSSR. Nevydr?í dlouho se sv?mi plícemi v tě??ím ovzdu?í, a nezbude mu, ne? p?izp?sobit své plíce na tyté? ?ábry, jako mají druzí, aby mohl d?chat a ?ít.Ostatně v?kony mají b?t dle slov Stalinov?ch v?eobecně zna?ně zv??eny, t?ebas nikoliv na nejvy??í dosa?enou míru. Jak budou asi reagovati masy na nové metody? Neudělá se ?lověku na konec ?patně ze sam?ch rekord?, statistik a diagram?? Nezatou?í po tom, aby byl osvobozen od svého vítězství a navrácen od hltavého tempa svého prvenství zase trochu zpět k pomalej?ímu, ale p?em??livěj?ímu p?e?vykování práce a k svobodněj?ímu rozletu citového dílu své podstaty?U? s prováděním Stalinovy generální linie o kolektivisaci venkova byly obtí?e nejen v ?ivelném odporu a systematickém zá?kodnictví, n?br? i v p?íli?ném nad?ení násiln?ch kolektivist?. A? tu byly tehdy p?edpoklady a tradice pro kolektivismus u? ve vesnickém ?miru“, ob??ině a artělech více, ne? kdekoli jinde, musil tehdy sám Stalin klepnouti p?es prsty p?íli?né nad?ence sv?m proslul?m ?lánkem .Závra? z úspěch?“. Nebude nucen i tentokráte zaraziti za ?as zase běsnění p?est?elujících rekordman? práce?Vidíme, ?e stachanov?tina není jen bojem o novou pracovní metodu, ale v prvé ?adě o nového ?lověka a novou ruskou psychu. Boj za nové ?tetnpo, tempo“ proti starému ?ni?evó“. Je to boj a? beznadějně tě?k? a zda?í-li se, tedy jistě jedine?n? v cel?ch světov?ch dějinách, nebo? je q*”*1 postaviti deset fabrik, ne? jednoho jediného flegmatika proměniti v cholerika.dopisyHlas konsnment?vVá?en? pane redaktore!Sleduji ?lánky o jednotkov?ch obchodech v ,,P?ítomnosti s pochopiteln?m zájmem. Jako konsument, dvojí platovou srá?kou v nákupní síle oslaben?, jsem nucen hledati prameny, které by mně ?ivotní míru nesni?ovaly. Ctu proto s neklidem hrozby strany ?ivnostenské, ?e ?zlo vyplení do ko?ene íím? myslí z?ejmě zru?ení těchto obchod?, po p?ípadě jejich d?kladné ochromení.P?em??lím o v?tkách, kter?mi pol. str. ?ivnostenská sv?j postup od?vodňuje. Méněcenné zbo?í? O tom m??e mluvit jen konsument. Je pravda, ?e milioná?i sem kupovat nechc-í' — pro ty jsou jiné závody — luxusní. Ale ná? lid nemá na r??ích ustláno. Dnes jsou takové ?asy, ?e ka?dá koruna padá v domácím rozpo?tu na váhu. Na?e hospodyňky vedl. pro? chodí do obchod? jednotkov?ch a nikdo jich tak lehce neoklame.Pokud se pamatuji, vedla ?ivnostenská strana stejn? bej p?ed 2 roky proti Ba?ovi. Také Ba?ova obuv nestála za nic. platy dělnictva byly mizerné, systém jejich síly vyko?is?ovaí. neplatil správně daní atd. Jakoby dnes noviny ?ivnostník? sérii pomluv byly z protiba?ovského slovníku opsaly. Ale Ba?a p?ece zvítězil. Po jeho bok se postavil konsument, jen? správně usoudil: neb?ti Bati, měl bych pár obuvi po?ád za 201 K? Ba?a zlomil drahotu obuvi a tím vykonává dobrou slu?bu lidu. — Nehera, Roln? atd. lámou drahotu v konfekci, prete je d?věra lidu p?i nich. Toté? platí o ASU atd. Zru?te jednotkové obchody a drahota spot?ebitele p?epadne, ani? bude s i: se ji ubránit.Vláda vyz?vá k podnícení soukromé podnikavosti. Kde r-t tom v?em, co se jednotkov?m obchod?m děje, dostane chut a odvahu něco nového podniknout, není-li jist, ?e zítra, za rek ministr odebere mu ?ivnost a se zpětnou platností podniky zav?e? Tahle právní libov?le je to nejhor?í, co se v?bec cběanu p?ihodit m??e.Ministr obchodu zav?el ASU 23 filiálek s potravin--—.-. Podle kterého zákona? Sám p?ipustil, ?e rekurs v té věci po?kozené domy asi vyhrají, ale zdr?í se to aspoň pr? t?i roky. Nu?e ministr ví, ?e jeho ?in nebude judikaturou schválen, a p?ece jej provede! Prosím vás, kde by bylo něco podobného mo?né? A co?, jestli to opravdu posti?eni u Nejvy??ího soudu vyhrají kdo jim zaplatí ?kodu? Snad ne státní pokladna, která ní; nezavinila? Nebylo by na místě, aby ji uhradil pan ministr obchodu, za taková rozhodnutí odpovědn??Komu pat?í ministr resortu? Straně, která ho do vlády vyslala ?i celému státu a v?emu obyvatelstvu?Pro?, pane redaktore, mě?í vláda normálním obchod?m obratovou daní a jednotkov?m obchodním dom?m 5'' " Pro?se nemě?í v?em stejně? Je si ?ivnostnictyo vědomo, ?e v tomto mimo?ádném náporu vězí i pro ně nebezpe?í ? Co? kdyby si někter? ministr financi ?ekl: Kdy? mohou jednotkové obchody p?i ni??ích cenách zbo?í laciněji odváděti státu 5%, pro? by nemohly tolik platit té? v?echny obchody a ?ivnosti — prodávající za ceny vy??í a p?i re?ii daleko men?í?Jednotkové obchody jsou pr?kopníkem lep?i organisace a pokroku. P?es pok?ik konservativního kramá?ství, které se bráni láci, musíme uznati oprávněnost moderní slu?by zákazník?m a v boji jim vnuceném tě?kou posici napadeného pomáhat odrazit. Hospodá?ské otázky nesmějí se ?e?it jen politikou. Slovo tu má v?roba, obchod a spot?ebitel. V tomto trojúhelníku má místo své konsument. Vláda, která chce pe?ovat o v?echny, nesmí nadr?ovat jednomu neb dvěma na úkor t?etího. Jako konsument se hlásím pro zachování jednotkov?ch dom?. Kdo proti nim bojuje, bojuje za zachování drahoty a proti láci, o kterou usiluje spot?ebitel.S projevem úctyoddan?K. B. u?itel.P. 8. V p?íloze posílám memorandum, které vládě poslaly u?itelské organisace v ?ele s ?sl. obcí u?itelskou v Praze.Petice vládě ?SR. v Praze.Podepsané korporace posílají vám jménem svého ?lenstva tuto naléhavou petici:V prosinci 1935 kon?í platnost vládního na?ízení zákona ?ís. 251/33 a bude vydáno vládní na?ízení nové, novelisované. Podepsané korporace ?ádají Vás, abyste otázku obchodních dom? s jednotkov?mi cenami ne?e?ili politicky, ale s hlediska obecn?ch zájm?, k nim? pat?í také zájem konsument?. V době stálého sni?ování plat? a mezd nem??e b?ti spot?ebitel?m z vrstev zaměstnanc? a dělnictva lhostejno, jaká hospodá?ská politika bude v nejbli??ích letech vykonávati sv?j vliv na hladinu cen ?ivotních pot?eb. Proto musí konsument u? dnes státi na strá?i a p?ed jednostrann?m ?e?ením věci tak d?le?ité v?as varovati.Víme, o? jde. O to, aby byla odstraněna nebo ztí?ena soutě? maloobchodu. Budou-li obchodní domy ve své ?innosti je?tě víc omezeny, znamená to vzestup drahoty a cen, nech? si to politická strana mluvicí za ?ivnostenstvo, jak chce popírá. V poslední době byli jsme svědky pozvolného stoupání potravin. Nesplnil se slib vlády, ?e se sni?ováním plat? bude se vláda starat sou?asně o sni?ování cen ?ivotních pot?eb, ale prav? opak se stal skutkem. Za?alo to pod heslem sanace zemědělství, po něm nastoupil pr?mysl, zvlá?tě potraviná?sk?, jak vidno na p?íklad z ohromného zdra?ení uměl?ch tuk?, a te? se chystá k celkové ofensivě i maloobchod. Právě proto mají b?ti obchodní domy ochromeny — jejich boj o laciněj?í ceny p?i zachování kvality zbo?í jest toti? tendencím maloobchodu nebezpe?n?, odtud tedy politická kampaň proti nim.Nesouhlasíme s d?vody, které obchodní korporace proti obchodním dom?m uvádějí, poněvad? jsme se p?esvěd?ili, ?e neodpovídají skute?nosti. Nás konsumenty nikdo neo?idí. Obchod, kter? by nabízel zákazník?m zbo?í pod?adné jakosti, p?i?el by do roka v nic, i kdyby je prodával za t?etinu. D?vod o hor?í jakosti zbo?í v obchodních domech hlásají jejich odp?rci, ale konsumenti ho nesdílejí.Problém tak eminentního v?znamu hospodá?ského nelze ?e?it politicky a dokonce ne u? politicko-stranicky. V ?P?ítomnosti“ pí?e o obchodních domech s jednotkov?mi cenami dr. K. K?í?. Z jeho dat je z?ejmo, ?e obchodní domy dosáhly loni v Severní Americe 2, v Anglii 1, ve Francii 0-5, v Německu 0 3%. U nás dosáhl obrat jejich jenom jednu tisícinu obratu maloobchodového v?bec. To je tak nepatrn? zlomek z celkového obchodu domácího, ?e o ni?ení drobn?ch ?ivností obchodními domy nelze vá?ně mluviti. Drobné ?ivnosti mají dost místa i vedle obchodních dom?, jenom kdyby se p?izp?sobily dne?ním poměr?m a zracionalisovaly by se. Ostatní námitky proti obchodním dom?m (ni??í plat zaměstnanc?, nedodr?ováni kolektivní smlouvy a neplacení daní) nech? si vy?et?í vláda objektivně sv?mi orgány.Jménem ?lenstva, vesměs to konsument?, majících na cenové politice a hladině hospodá?sk?ch ?ísel ?ivotní zájem, voláme k Vám, abyste v této otázce hájili spravedlivou věc konsument? a novou vlnou drahoty jejich ?ivot ne?inili je?tě tě??ím. Nem??e-li ministr financí platové srá?ky zaměstnanc?m zru?iti, nech? se vláda uvaruje v?eho, co by vedlo k zhor?ení ?ivotní úrovně zaměstnanc?.JASN? Z?ENI - VKUSN? VZHLED!Americké br?le Ful Vue?OKULflRIA“ PRAHA, Václavské nám. 57, nad Luizowovou 9307340012700ConíliitConíliit57404094615P?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firmaP?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firmaP?ES 44,000.000 K?jsou p?ipraveny pro hrá?e3 4. ?sl. t?ídní loterie18. prosince v 6 hod. ve?er po?ínají tahy I. t?ídy793750167640■/s losu 15 K?■/s losu 15 K?18180051676401/2 losu 60 K?1/2 losu 60 K?793750387350>/4 losu 30 K?>/4 losu 30 K?18116553841751/1 losu 120 K?1/1 losu 120 K?31191208890Hlavní v?hra 1,000.000 K? Prémie . . . . 1,000.000 K?Hlavní v?hra 1,000.000 K? Prémie . . . . 1,000.000 K?se znamenitě osvěd?ují a poskytnou ka?dému největ?í míru uspokojení. Conklin znamená p?esnost a pokrok! Karel Kellner, Praha - Václavské nám. 61 - Dlouhá t?ída 17 - Ra?te si vy?ádali ná? ilustr. prospektV?dce odcházíJe slávou velk?ch lidí, kte?í byli prospě?ní své zemi, ?e, odcházejí-li, myslíme více na sebe ne? na ně. Jestli?e p?i ně?ím odchodu cítíte hlavně ú?ast s jeho osobním osudem, jestli?e poci?ujete více soustrasti ne? úzkosti, pak, a? jakkoliv vzne?eně vypadá, nevykonal mnoho, nebo to, co vykonal, m??e b?ti snadno nahrazeno. Jestli?e v?ak odchází jin? a vás d?íve ne? mysliti na to, jak se jemu da?í, napadne pomyslit si: a jak se nám bez něho povede? — pak mimoděk jste slo?ili největ?í hold p?sobení tohoto mu?e. Masaryk odchází — a my nepochybně myslíme více na ?eskoslovensko ne? na něj. ?Kdy? odcházel, mnoho slzí bylo prolito“ — to jest pěkn? nápis na pomník' mu??v. Ale lep?í je: ?Kdy? odcházel, vlast v starostech po?ala mysliti na sebe.“CLou?íce se s presidentem Masarykem, nepo?leme za ním jen několik dojat?ch frází. Chceme se pokusiti ?íci, ?ím vskutku byl svému státu. Zjistiti, jaká byla skute?ná jeho váha v letech 1919—1935. Masaryk p?ed válkou — to je téma dosti u? zpracované. O Masarykově roli ve vál?e bylo pak asi napsáno více knih ne? o kterémkoliv jiném námětu z ?esk?ch dějin. Av?ak Masaryk jako president republiky — o tom dosud politické publikum se nedovědělo dosti.Do jaké míry Masaryk republiku skute?ně vedl? Chceme ?íci, co bylo — nic víc, nic méně. Byl by to nebezpe?n? podnik p?i slab?ím zjevu.V Masarykově osobnosti b?valo několik p?eká?ek, které by jinému byly nadobro znemo?nily, aby se stal politick?m v?dcem. Nebyl to bě?n? typ, jak? je rád p?ijímán shlukem lidu na náměstí. P?ed válkou byl skute?ně tím, ?ím ho naz?vali: outsiderem ?eské politiky. Nerozhodujeme, pro koho to byla hana, zda pro něho, ?i pro ?eskou politiku, ale rozpomeňme se na p?í?iny toho: byl to individualista, odmítal jít k úspěchu vy?lapan?mi cestami, jeho racionalismus mu snad také zabraňoval strhovati vět?í mno?ství a p?sobiti na citlivost, odpor k frázím ho odcizoval prost?edí, které si na fráze zvyklo. P?vodem to byl mu? z lidu, ale kulturou, vzděláním jistě nikoliv. Od davu se odli?oval ost?eji ne? kdokoliv jin? v té době. Choval se nemilosrdně k zamilovan?m davov?m p?edsudk?m. Lid oby?ejně miluje teplo. On otvíral okna v národní domácnosti a p?sobil pr?van. Měl málo humoru na lidového v?dce, je?tě méně bodrosti. Dohromady — cizí pták v hnízdě ?eské politiky. Neb?vá v?hodné pro v?dce tak nápadně se odli?ovati. Grafologové uji??ují, ?e Masarykovo písmo z té doby má typicky u?eneck? charakter. U?enec v politice, která byla zvyklá na advokáty. Posuzujeme-li ho politicky, musíme p?ipustit, ?e kdysi trpěl p?evahou u?enectví. Svou realistickou stranu vedl témě? profesorsky Tato strana nestala se nikdy velkou také pro jeho některé osobní vlastnosti. Sotva také bylo ho mo?no nazvati skvěl?m ?e?nick?m talentem — pová?liv? to nedostatek pro demokratického v?dce, kter? se musí obracetk mno?ství. Jeho spí?e tenk? hlas nedovedl pak se zachvívat dojetím ani bou?it, jak se to ?ádalo. Ale měl dosti osobnosti, aby donutil lidi dávat pozor na obsah ?e?i. Nebyl prost ani sklonu k dogmatismu: někdy pokou?el se p?imět ?ivot, aby zpíval tak, jak stojí v nějaké p?ísné knize p?edepsáno.Jeho v?dcovsk? talent skr?val se v jin?ch stránkách jeho povahy, které náhle se rozvinuly, kdy? p?i?la hodina zkou?ky, světová válka. Tehdy u? lidé nedostávali známky podle toho, zachovávají-li zvyky, dosud domácí v ?eské politice. Masarykovo v?dcovství se zrodilo v mimo?ádn?ch chvílích války a revoluce. Takov? ?as, kdy u? nesta?í ?e?niti, oby?ejně zamíchá po?adím osob. Objevuje se, kdo chce jednat, a ten pak rychle vstupuje do pop?edí. Objevilo se tedy, ?e Masaryk chce jednat. Plá?? u?ence se poodhrnul, a ukázala se hru? mu?e. Mnoh? populární ?e?ník se zatím kr?il, ?ekaje, a? se bou?e p?e?ene. V dosavadním outsiderovi ?eské politiky objevily se p?edev?ím ony 'v?dcovské vlastnosti, které, jak se projevilo, scházely leckterému dosavadnímu protagonistovi: odhodlanost, odvá?nost a bojovnost. Ano, tento profesor, kter? se stal proslul?m velebením mírumilovného Chel- ?ického, objevil v sobě nyní více bojovnosti ne? po- , pulámí ?e?níci, kte?í po cel? ?ivot na sch?zích vz?vali ?ernohorce.Nezále?í patrně na tom, kdo první na nějakou my?lenku p?ijde, n?br? na tom, kdo ji dovede uskute?nit. Není pochyby, ?e na p?. strana státoprávně pokroková d?íve a neústupněji hlásala revoluci proti Rakousku a lpění na státním právu ne? Masaryk. Ten dlouho vyjad?oval se o státním právu jen skepticky, a pro otázku revoluce kdysi trochu p?edělával i Havlí?ka, dělaje z něho zásadního odp?rce jakékoliv revoluce, kde?to tento praktick? myslitel odmítal jen takovou revoluci, která by se prohrála. Vítězně referuje Viktor Dyk ve sv?ch vzpomínkách, ?e v poslední rozmluvě, kterou měl s Masarykem p?ed jeho odjezdem do ciziny, Masaryk ustupoval ve v?ech bodech, pro které se potírali, od revoluce a? po státní právo. Ustupoval vskutku — ale kam ? Do Pa?í?e, do Lond?na, do Ruska, do Ameriky, kde za?al organisovat revoluci pro dobytí státního práva. Slavn? to ústup z polemiky, a s velik?mi následky.Zde, na západě, objevují se v Masarykovi dal?í v?dcovské vlastnosti. Vyjmenujme je: ve styku s masou se opro??uje, u?enectví ustupuje do pozadí; schopnost nalézat populární hesla v něm vzr?stá; objevuje se v něm mu? z lidu, jím? byl p?vodem; k novému ?ivotu procitá v něm pna bytost, která v dětství p?i císa?sk?ch honech, kdy se její krajané jako psi rvali o zbytky masa s panské tabule, tak cítila poní?ení a nenávist k pán?m, ?e a? plakávala; proto dovede se nyní tak dorozuměti s masou drobného a chudého lidu, z ní? se tvo?ily legie, ?e nem??e b?t v jejím srdci zatla?en nik?m jin?m; dovede pro tyto lidi formulovati i jiná hesla vedle národní svobody (demokratismus, sociální reformy) tak ú?inně, ?e oni jsou ochotni nésti k??i na trh; objevuje se v něm talent organisá- torsk? — nebyla malá věc zorganisovati zahrani?ní'revoluci; ukazuje se jako rozen? propagandista; reklama — nebojme se toho slova — kterou provozuje pro ?eskou věc, funguje bezvadně; propagandistické úspěchy jsou jedny z jeho největ?ích; dovede — rovně? nezbytná vlastnost pro v?dce — odhadnout situaci, prohlédnout vratké postavení Ruska a vsadit v?e na západní kartu; ví zároveň znamenitě, v jaké podobě musí sv?j národ p?edstavit světu, aby pro něj získal sympatie; objevuje v sobě i tvrdost, pot?ebnou k boji; je pro válku a? do úplného vítězství, p?es v?echny oběti; ?myslím, ?e jsem tvrd?,“ ?íká o sobě sám po letech; i jeho u?enecká minulost mu nyní pomáhá k v?dcovské roli; pro svou vědeckou práci je snad jedin?m znám?m Cechem na západě a nalézá otev?ené dve?e u těch, kte?í ho znají podle jména; je to jedna z chvil, kdy ?esk? národ má prospěch z toho, ?e jeden z jeho ?len? neúnavně v sobě pěstoval vzdělání.Kdy? se vrací dom?, není fakt jeho v?dcovství podroben úsudku politick?ch stran jako svrchované instanci. Snad, kdyby měly úplnou volnost, by byly d?íve zkoumaly, jak někdy p?i volbě presidenta dělávají, v kterém měsíci se narodil a narodil-li se v onom měsíci ji? také jin? slavn? ?esk? mu?, a neumějíce podle ni?eho jiného poznati v?dcovskou povahu, hledaly by aspoň, existuje-li toto p?íznivé znamení; snad by jim byla b?vala více vhod některá bezbarvěj?í osoba a snad by byly narychlo vytvo?ily její idealiso- van? ?ivotopis; snad by si vymyslely jinou malichernost. Av?ak Masaryk se vracel se ?títem vítězné revoluce; do síně Národního shromá?dění doléhal je?tě krok pochodujících legií. Strany Masaryka volily presidentem nejen proto, ?e k němu skute?ně cítily vdě?nost, n?br? také proto, ?e musily, nechtěly-li se státi smě?n?mi a ztratiti styk s du?í a chápáním lidu. Poměr velikosti ?in? mo?n?ch kandidát? byl je?tě zcela jasn?. Musí uplynouti sedmnáct let, aby některé strany se odvá?ily domnívat, ?e narychlo, ve t?ech dnech uve?ejňované fotografie nějakého mu?e mohou zalo- ?iti vá?n? nárok na presidentsk? ú?ad.Tehdy, kdy? se vracel, byla jeho v?dcovská role na vrcholu. Nikdo by se nebyl odvá?il mluviti s ním jinak ne? se svrchovanou uctivostí. Nikdo také by se neodhodlal odmítnouti jeho radu. Musilo opět uplynouti oněch drobiv?ch sedmnáct let, aby největ?í ?eskoslovenská strana opová?ila se prohlásiti za soukrom? názor poslední radu, kterou tento v?dce, opou?těje velitelsk? m?stek, dává svému národu. Ani to nebylo mo?no, dokud poměr ?in? byl v?em zcela z?ejm?. Tehdy mnohem spí?e by bylo za soukrom? názor pova?ováno sm??lení agrárních lihovarník?.?V jakém rozsahu udr?ela se Masarykova v?dcovská role doma? Pomalu se zmen?ovala, jak musíme ?íci. Ze ?ty? p?í?in: vzdáleností od boje v někter?ch lidech vysychala vdě?nost, kterou zprvu tak ?ivě cítili; mír, jak Hole?ek praví, podporuje malichernost a sobectví; národní spole?nost, za revolu?ního odboje zna?ně jednotná, postupně se rozr?zňovala, a byly ?iněny pokusy p?i?knouti Masaryka jediné skupině a dovoliti pak skupinám ostatním smělost v??i němu; konsolidací politického ?ivota v republice nab?vali jiní politi?tí v?dcové sebevědomí a po?ínali jednat samostatně; p?ib?vající stá?í omezovalo po?et úloh, jimi? Masaryk byl schopen se zab?vati.V prosinci r. 1918 ov?em je?tě nic z toho nebylo. Tehdy v?dcové domácí politiky horlivě p?ivolávají Masaryka do republiky. Trochu mají trému p?ed svou nezku?eností, trochu se chvějí p?ed radikálním dělnictvem, a ministersk? p?edseda dr. Kramá? pí?e do Pa?í?e Bene?ovi témě? ve jménu republiky, aby Masaryk co nejd?íve p?ijel. Vidí v něm jediného mu?e, kter? neztratí autoritu, postaví-li se p?ed dělníky. Sám sobě ned?vě?uje, ?e by v této roli obstál. A Masaryk svolil, aby byl tímto zp?sobem exponován: jezdil do továren mluvit k dělnictvu a uklidňovat. Byla to doba, kdy hájil demokracii proti levici. Měla potom p?ijít také doba, kdy ji bude musit hájit proti pravici.První vlády republiky z?etelně doplňovaly svou vratkou autoritu autoritou Masarykovou. Jemu svě?ovaly vyjednávat s oposici, kdy? tato s ministersk?m p?edsedou mluvit nechtěla; jeho prosily, aby jim opat?il vět?inu ve sněmovně, kterou by bez něho nezískaly. Za vlády Tusarovy a první vlády ú?ednické byl Masaryk skute?n?m v?dcem více ne? kdokoliv jin?. Jedná se stranami místo ministersk?ch p?edsed? i obrací se ?etn?mi projevy k ve?ejnosti. Kdykoliv tehdy ?eskoslovenská politika ocitla se v koncích — a ocitala se tam ?asto v oné chaotické době — ?lo se na Hrad o radu a o pomoc. Tehdy vrcholil Masaryk?v vliv v republice.Na za?átku roku 1921 je p?epaden krutou nemocí, která ho na ?as vy?adí z ?ízení státu. V té době vzniká sdru?ení v?dc? pěti největ?ích ?eskoslovensk?ch stran, známé pode jménem Pětka. Kdy? toto sdru?ení docela se upevnilo, kdy? nabylo sebevědomí tím, ?e vytvo?ilo pevnou vládní vět?inu a roz?e?ilo několik obtí?n?ch úkol?, dostavil se nevyhnuteln? následek: zmen?ení presidentova vlivu na vnit?ní politiku. Av?ak on dívá se na to bez ?árlivosti. Dokonce v jednom ze sv?ch novoro?ních projev? Pětku vychvaluje, v době, kdy ve?ejnost je?tě neví, co si má o tomto útvaru mysliti. Spat?uje v tom, ?e v?dcové stran dospívají k samostatnosti, nevyhnutelnost, dospívání ?eskoslovenské politiky, a tě?í se spí?e z toho, nebo? nav?dy uvě?il v demokracii a ví, ?e demokracie nem??e b?ti zalo?ena na jediném ?lověku. Je nutno vytvo?iti systém, cel? sbor schopn?ch a samostatnému jednání navykl?ch v?dc?.Od té chvíle nebylo správno Masaryk?v vliv ve vnit?ní politice p?eceňovat. Vedení zahrani?ní politiky z?stalo v jeho rukou a? do konce — zde si v?dcové stran sami ned?vě?ovali, obávali se, ?e by se dopustili chyb. Ale v ?ízení politiky vnit?ní stavěli se někdy i do vědomé konkurence k Masarykovi, tu a tam omezovali i volnost jeho projev?. P?i jmenování prvních dvou vlád republiky psal Masaryk nastupujícím ministr?m známé obsáhlé jmenovací listy, v nich? jim nar?soval cel? program jejich ?innosti. Zdálo se, ?e se to stane tradicí, av?ak ?vehla ji p?eru?il, pokládaje za úkol koalice, nikoliv presidenta, aby vládě dodávala směr. Od té doby zachovával Masaryk jen suchou ú?ední formu jmenovacích list?: propou?tím — jmenuji.. Masaryk ani jako president neroze?el se se svou ?urnalistickou minulostí. V?dy vě?il v sílu ?asopis?, zalo?iti t?deník pat?ilo mezi jeho potě?ení. Psal do novin i jako president, dokud ?vehla mu nerozmluvil také tuto ?innost. Potom psal Masaryk někdy u? jen tajně. Ale ministersk? p?edseda měl bystr? zrak pro jeho styl, prohlédl zakuklení a opět intervenoval. Aby vyhověl povinnosti zdr?elivosti, jak mu ji ?vehla vylo?il a snad i ulo?il, i své nep?estávající touze psát, psal Masaryk po nějakou dobu pod r?zn?mi zna?kami aspoň referáty o anglické a americké beletrii. V ?P?ítomnosti“ jich p?ed několika lety vy?lo mnoho sloupc?.Chceme-li p?esně vystihnouti poměry, musíme konstatovati, ?e od roku 1922 byl stát více veden ?vehlou ne? Masarykem, na ?těstí ?vehlou, kter? svědomitě zkoumal Masarykovy p?ipomínky. Bylo to zajímavé setkání dvou duch?: ideologa s praktikem. Někdy nikoliv jen setkání, n?br? také srá?ka. Nelze ?íci, ?e jen Masaryk měl vliv na ?vehlu. Také ?vehla na Masaryka. V tomto vzájemném p?sobení p?eva?oval na za?átku patrně vliv Masaryk?v, později ?vehl?v. Kdyby ministersk?m p?edsedou byla b?vala osobnost slab?í, byl by se tím Masaryk?v suverénní vliv na vnit?ní politiku prodlou?il. Av?ak síla ?vehlovy osobnosti je známa. Byl to také skute?n? budovatel státu. Ostatně nebyla v Masarykově bytosti stránka, která by ho uschopňovala dospěti k odbornictví ve věcech hospodá?sk?ch. Také to ho poněkud stavělo stranou v době, kdy hospodá?ské problémy b?valy osou politiky.9Vytla?en takto poněkud z politiky vnit?ní, z?stal svrchovan?m v?dcem politiky zahrani?ní. Zde bychom byli bez jeho moudrého vedení patrně napáchali mnoho osudn?ch chyb. Místo toho nabyli jsme vá?nosti vět?í, ne? nám snad p?íslu?í podle velikosti státu. Ve znalosti Evropy a světa nikdo se s ním u nás nemohl mě?iti, a míti takového mu?e v ?ele, bylo obzvlá?tě d?le?ito pro stát, v něm? diplomacie byla nejmlad?ím ze v?ech zaměstnání. V zahrani?ní politice byl Masaryk pro republiku prostě nenahraditeln?. Másaryk v tomto p?ípadě ov?em znamenalo Masaryk Bene?. Z jejich rukou p?ijímali politikové zahrani?ní rozhodnutí u? hotová, poněvad? mimo dra Hod?i nebylo mezi nimi nikoho, kdy by o nich samostatněji p?em??lel. Dr. Kramá? pak sice o zahrani?ní politice skute?ně také p?em??lel samostatně, av?ak zároveň tak chybně a pro stát tak riskantně, ?e to bylo ka?dému z?ejmo a ?e nikdy nebyla sněmovna v poku?ení dáti za pravdu jemu proti Masarykovi.Masaryk a Bene? úspě?ně nahradili mladé republice v?echnu diplomatickou tradici, která jí úplně scházela. Také d?le?it? styk s cizinci byl v jejich rukou. Masaryk p?ijímal u sebe vět?inu cizích politik?, ?urnalist?, profesor?, spisovatel? a filosof?, prostě proto, ?e ?asto nebylo nikoho jiného, kdo by je byl p?ijal a s nimi mluvil. Vykonával za na?i ne- vyspělou spole?nost representativní povinnosti, dal se k disposici pro úkol spole?ensk?. Jen málo lidí ví podrobně o ceně propaga?ní práce, kterou tím vykonal. V zahrani?ní politice byl Masaryk naprosto neústupn?, pokud ?lo o osobu zahrani?ního ministra. Pova?oval za naprosto nezbytno pokra?ovati v tradici, která byla zahájena, a vládní koalice se dozvěděla, napadlo-li ji jednou nebo dvakrát se na to zeptat, ?e nem??e míti Masaryka presidentem, nebu- de-li míti Bene?e zahrani?ním ministrem. Proto ho také doporu?il za svého nástupce: tolik mu zále?í na diplomatické tradici, ji? spolu vybudovali, tolik na tom, aby v ?ele státu stál mu?, jen? dovede rozumněanalysovat světovou situaci a poznati, na ?í stranu se má ?eskoslovensko postavit a jak?ch metod má k tomu u?ívat.?Psychologi?tí a politi?tí spisovatelé, kte?í se tím zab?vali, rozli?ují celkem asi ?est typ? v?dc?: 1. odvá?livci, úto?níci, rvá?i; 2. velkorysí organisáto?i: 3. konciliantní zprost?edkovatelé; 4. ?istí idealisté a moralisté; 5. despoti a fanatikové; 6. chladní po?tá?i. Je p?irozeno, ?e vlastnosti jedné skupiny někdy p?esahují do skupiny druhé. Ale dr?íme-li se hlavních rys?, zdá se nepochybn?m, ?e sto lidí ze sta, kte?í pozorovali Masaryka, za?adí ho, jako slavné presidenty americké, Lincolna a Wilsona, k v?dcov- skému typu, kter? je tu uváděn na místě ?tvrtém: idealisti a moralisté.Sám základ jeho v?dcovství t?eba hledati v tom, ?e vná?el idealismus do politiky. A? ho p?i tom politi?tí praktikové uposlechli nebo ne, on z?stával v?dcem p?ed ve?ejností, nebo? on o svém pojetí mohl p?ede v?emi mluviti, kde?to oni musili ml?eti. Praktikové ho někdy podceňovali, ale pozor! Byl by se sv?mi idealistick?mi hesly mohl rozpoutati velkou bou?i, která by praktiky smetla. Národ, a? vědomě, a? podvědomě, tou?í po charakteru. On svou ?inností vytvá?el charakter ?eského národa. Byl to nejsilněj?í ?initel charakterotvorn?, jak? jsme kdy měli. Na tom nezále?í, ?e politi?tí praktikové během ?asu omezili jeho vliv v domácí politice. I tak jeho hesla projí?děla národu kostmi a ?inila jeho krev ?erve- ? něj?í. I kdy? později v konkrétních věcech více vedli a rozhodovali jiní, on nep?estával b?ti v?dcem, nebo? nesmírně více ne? oni dot?kal se ethosu národa. Pro své idealistické vlastnosti, pro ryzost svého charakteru hodil se spí?e ne? kdo jin? k uctívání. Lid vě?il v jeho spravedlivost a, zmaten ?asto někter?mi zjevy, utě?oval se, ?e v republice je aspoň jedno místo, kde v?dy panuje ?istota sm??lení. Veliká to síla, i kdy? není podep?ena ?ádnou stranou a ?ádn?mi hlasy v parlamentě!Masaryk měl pozoruhodnou schopnost v?dcov- skou: dávat ú?inná hesla. Mnoho z nich, jako ..demokracie je diskuse“, ?nebát se a nekrást“ nikdy nep?estanou blouditi touto zemí. Mu?, kter? kdykoliv v budoucnosti bude se v ?eskoslovensku sna?it o morální reformu, nebude se cítit zcela osaměl?m, poněvad? p?ed ním zde p?sobil Masaryk a vo?koval zna?né ?ásti lidu touhu po mravní dokonalosti. Jeho v?klad světové války snad neobstojí p?ed chladn?ma o?ima historikov?ma, ale morální hesla, která z toho ne zcela p?esného v?kladu vytě?il, vlála nad revolu?ním hnutím jako duchovní prapor. Dovedl sv?m de- mokraticko-humanitně-sociálním ideálem vytvo?it frontu za války i po ní. Jeho hesla povedou národ, i kdy? u? není presidentem. V?znam mnoh?ch politick?ch v?dc?, stejně jako herc?, pomíjí úplně s jejich odchodem z ?innosti: nedělali více, m??e ?e?iti konkrétní situace. Av?ak Masaryk vedl dialog se světem, jen? nikdy nebude zapomenut.Jako?to moralista byl Masaryk ?asto více v?dcem mravního citu národa ne? státu. Bylo to jedno z polí, na něm? jeho vliv byl prakticky zna?ně omezen. Jeho puritánské názory na ?istotu ve?ejného ?ivota ?vehla odmítal. Sám jsa osobně ?ist?, nechtěl ?vehla ke v?em po?áte?ním boj?m a zmatk?m, jimi? republika byla sti?ena, p?idati je?tě neúprosn? boj o ?istotu.?íkal, ?e ?istit se má a? v sobotu, nikoliv u? v pón- dělí. Jsa ?asto skli?ován slabostí vládního re?&nu, proti němu? se stavěla mnohonásobná oposice, p?iblí?il se k stanovisku kteréhosi ma?arského ministerského p?edsedy: je t?eba p?ipoutávat lidi k re?imu t?eba hmotn?mi v?hodami. Hněval se, kdy? pro aféru peněz z lihového fondu Masaryk odmítl p?edsedovi senátu Prá?koví podat ruku. Jaké to ne?těstí — myslil si skoro — a? u? je pravda jakákoliv; pro? ke v?em obtí?ím máme míti je?tě tu, ?e vypukne konflikt mezi presidentem a p?edsedou senátu! Ostatně sama kariéra Ji?ího St?íbrného je dokladem, ?e Masaryk sv?mi moralistick?mi ideály neovládl na?i politiku úplně, a?koliv ov?em na druhé straně St?íbrného pád nasvěd?uje tomu, ?e tyto ideály p?ece dostate?ně pronikly do ve?ejného mínění a p?sobily v něm, i kdy? praktikové by byli mnohé raději p?ehlí?eli.Jako z leckter?ch jin?ch světov?ch v?dc?, tak i z Masaryka se stal symbol. Nep?sobil u? jen tím, ?ím skute?ně byl, n?br? také tím, co si do něho lidé vkládali. Na ?těstí pro jeho nesmrtelnost vkládal si lid do něho svou pot?ebu idealismu. Proto povede je?tě, i kdy? u? dávno nebude mluvit ani psát. ?vehlovi, jen? se neklamal o základních pot?ebách státu, bylo nep?edstavitelno, ?e by tento symbol mohl b?ti odstraněn. Je známo, jak proto ú?inně ukon?il roku 1927 debatu o presidentské otázce, která se roz- p?edla mezi pravicí a levicí.Národ dá se vésti praktiky a oportunisty, a v někter?ch chvílích je dob?e, ?e se jimi dá vést. Ve chvílích, kdy je t?eba opatrnosti. Ale p?i tom nemizí z něho pot?eba někoho ctít, na někoho navěsit v?echen sv?j vlastní idealismus. Nebylo v republice osoby vhodněj?í k uctívání nad Masaryka. To, ?ím byl, i to, co v něm lidé viděli, vytvo?ilo masarykovskou tradici. Tato tradice p?etrvá nás v?echny. Bude sílit je?tě tehdy stát, a? u? nikoho z nás dne?ních nebude.F. Peroutka.poznámkyBez něhoJak prostě a samoz?ejmě ?il a pracoval, tak prostě a samoz?ejmě ode?el. Bez vněj?ností, bez pathosu ustoupil, kdy? vykonal povinnost, kdy? doslou?il. Nebo? tento velik? v?dce opravdu cel? ?ivot slou?il. Krásné heslo rytí??. ?Ich dien“ mohlo b?t i jeho heslem, kdyby si byl nezvolil jiné -— ?Pravda vítězí“. To je ostatně druhá stránka té?e věci, nebo? ?emu jinému mohl rytí? slou?it ne? pravdě — Bohu a vlasti, utiskovanému ?lověku, ubíjenému právu, potla?ované lidskosti ? To byla ta pravda, za ní? Masaryk cel? ?ivot ?el, ji? věrně, state?ně a pevně dr?el a? po kraj sv?ch sil.Rozlou?il se s ú?adem slovy monumentálně prost?mi: ?Dá-li Btth, budu se na vás je?tě chvíli dívat, jak to vedete.“ Ani vě?it se nechce, ?e tento ?inn?, rozhodn?, bojovn? mu? se na nás bude u? jen dívat, nikoli ?ídit, vládnout, p?ikazovat. Naplnil se ?as. Z toho, co posud nosíme v nej?ivěj?í paměti, co nám tkví a bude tkvít ve vzpomínce po v?echen ?ivot, stává se najednou, jakoby p?es noc, historie: z t?í?tě podrobností vystupují velké linie, co bylo odděleno, spojuje se, co se zdálo náhodné a kusé, dostává smysl. Události se po?ádají a seskupují kolem svého st?edu, jím? byl Masaryk. V sluchu nám je?tě zní jásot dav?, které vítaly jeho návrat p?ed sedmnácti lety, a p?ed o?ima míjejí nes?íslné události ze ?ivota státu — ka?dá z nich je nějak spojena s Masarykem. Teprve te?, kdy? se vzdaluje, si uvědomujeme, jak silně byl p?ítomen, jak vyplňoval ná? ?ivot, jak vládl na?im myslím, ani? jsme o tom ?asto věděli. Je to jakoby v?era, co jsme ho viděli na koni, p?i p?ehlídkách voják?, na triumfálních cestách po republice, na pra?sk?ch ulicích, p?i audiencích, ve v?stavních síních. V?ude ho bylo plno, i tam, kde nebyl fysicky p?ítomen! ?ili jsme jakoby v magnetickém poli jeho duchovní síly. Ovládl mysl národa tak, jak ?ádn? jin? ?lověk dne?ka a jak ji nikdo dlouho p?ed ním neovládl a dlouho po něm zase neovládne. Nám ?iv?m, kte?í jsme měli ?těstí d?chat s ním jeden vzduch a jejich? ?ivot spojilo pouto ?asu s ?ivotem jeho, nám ?iv?m u? nikdo Masaryka nenahradí. On z?stane na?í láskou a? do konce na?ich dn?, a u?iníme také v?echno, abychom jeho památku a aspoň kus jeho ducha odevzdali neporu?ené budoucím.P?edstavíme-li si, jak Masaryk ?il a pracoval, musíme myslit na ty kiplingovské hrdiny, kte?í se mnoho neptají, jak a co, a kte?í prostě a ti?e konají svou povinnost. Masarykovi ov?em nep?edpisovaly jeho povinnost autority, n?br? svědomí a rozum. Ale je t?eba v?dycky pamatovat, ?e to nebyly svědomí a rozum romantického titana, kter? ve vzpou?e proti v?em ?ád?m ot?ásá zemí a nebesy a zdvihá pěsti proti Bohu. Masaryk není takov? individualista, kter? uznává jen sebe. Rozmlouval p?es propasti let a staletí s velk?mi duchy vzdělaného lidstva, od Platona a? po Marxe, a byly to ?asto rozmluvy a hádky a? dramatické. Jen jeden byl, s ním? se Masaryk nikdy nep?el, jej? prostě p?ijímal s otev?enou du?í a jej? uctíval modlitbou a prací — Je?í? Nazaretsk?. Jeho u?ení pro?il a procítil Masaryk jako málokdo z dne?ních Cech?, a p?ijímal-li ně?í autoritu bez v?hrad, byla to právě jen autorita toho, kter? se narodil na slámě a jemu? slu?í podle Masaryka dát p?ednost p?ed césary.Není to jen bohatství my?lenek a ?in?, které nám Masaryk p?inesl sv?m ?ivotem a sv?m p?íkladem, n?br? i velké bohatství citové a mravní. Nikdo tak nedovedl spojit národ ve věrnosti a oddanosti, nikdo jin? se nemohl stát p?ímo symbolem toho, co je v nás nejlep?ího, ne? právě on, ?lověk p?ím?, dobr?, pravdiv? a prost?.Jeho poslední slova jako presidenta platila spravedlnosti, ji? je pot?ebí zachovávat ke v?em ob?an?m, af jsou kterékoliv národnosti. A spravedlnosti platil i jeho poslední presidentsk? ?in — amnestie. Jako skutky praktické humanity svou politickou dráhu za?ínal, tak ji jimi i uzav?el, a? do posledka věren sv?m star?m ideál?m, a? do posledka rytí? lidskosti, jak v?dycky b?val. A proto?e je ?lověk praktick?, kter? myslil a myslí na to, co a jak dál, doporu?uje nám jako svého nástupce toho, o něm? ví, ?e je nejlépe p?ipraven, aby chránil tradici státu, a posílá nám povzbuzení na dal?í cestu, po ní? u? budeme krá?et bez jeho vedení, ale s jeho jménem na rtech a s jeho odkazem v srdci: ?Mám plnou d?věru, ?e v?e p?jde dob?e.“Jistě p?jde, dokud z?staneme věrni dílu a duchu Tomá?e Masaryka!Z. S.Mají se socialistické strany slou?it?Není hned tak ?ivého p?ání v du?ích prost?ch socialist? nad p?ání, aby do?lo k spojení v?ech socialistick?ch sil v republice. Kdybychom v?ak ?li do kterékoliv socialistické strany a rozmlouvali o této věci s jejími p?íslu?níky, poználi bychom, ?e by nebyli p?íli? nad?eni, kdybychom jim ?ekli, ?e vedení stran se rozhodla — na p?íklad — likvidovati 1. lednem po?ínajíc samostatné strany a svolati sjezd, kter? by provedl slou?ení socialistick?ch stran. P?íslu?ník sociální demokracie by si tě?ko zvykal na my?lenku, ?e od 1. ledna bude sedět u jednoho spole?ného stolu s národním socialistou, kterého nemá p?íli? v lásce. A stejně by se sociální demokrat tě?ko smi?oval s my?lenkou, ?e za několik t?dn? bude sedět za jedním stolem s komunistou, s kter?m si vyměňoval slova velmi ostrá. Nebudeme se dovolávati toho, ?e zvyk je ?elezná ko?ile; politické strany nejsou jen zvykov?mi institucemi. Mezi socialistick?mi stranami jest mnohé, co nelze lámat p?es kolena a nelze p?ekonati proklamací. To neznamená ztráceti tento cíl s o?í. Znamená to jen po?itati s politick?mi stranami tak, jak jsou. Nejsou tu jen rozdíly programové. Jsou tu rozdíly v tom, ?emu bychom mohli ?íci: temperament politické strany. Souvisí to s jejich v?vojem a s jejich sociálním slo?ením. Situace: na levici komunisté, v st?edu sociální demokraté a na pravici ?sl. národní socialisté — není dána jenom programem těchto stran; je podlo?ena sociálním slo?ením stran.Mezi ?eskou a německou sociální demokracií není dnes rozdíl? programov?ch a není ani rozdílu v sociálním slo?ení těchto stran. A p?ece sotva kdo by chtěl p?ijíti s návrhem na slou?ení těchto stran. Sta?í dobr? spole?n? postup. To platí také tam, kde by ?lo o otázku slou?ení národních socialist? a so- ciálních demokrat?. Není vylou?eno, ?e po proklamaci slou?ení těchto dvou stran bychom neměli jednu spole?nou stranu, ale strany t?i; tedy v?e jiné, jen ne zjednodu?ení. Vznikla by spole?ná strana, ale na jejích k?ídlech dvě nové frakce těch, kte?í by z?stali věrni p?vodním stranám.Máme proto pustit my?lenku slou?ení socialistick?ch stran z hlavy? Je to my?lenka, kterou by po?kodil ten, kdo by p?íli? spěchal s jejím uskute?něním. Sta?í zatím, pronikne-li ve v?ech stranách p?esvěd?ení o nutnosti spole?ného postupu. Jest pot?ebí jakéhosi nepsaného paktu o neúto?ení mezi socialistick?mi stranami. To nevylu?uje vzájemnou kritiku. Naopak. Lidé, kte?í se jednou chtějí sejít ve spole?né domácnosti, musí si uměti ?íci pravdu do o?í. Musí to b?ti kritika ve prospěch socialismu a ne kritisování straníka, kter? pro svoji stranu nevidí socialismus.V- G.Styl a ?lověk,,... Pro nás bylo otrávení na?eho p?edvále?ného patriotismu povále?n?m materialismem, posílen?m vítězstvím ruského bol?evismu speciálními poměry na?eho národa, nezvyklého svobodě a odpovědnosti za stát, i ovládnutím ve?ejné a státní moci těmi vrstvami národa, je? byly vychovány materialistick?mi hesly, t?ídní nenávistí i touhou vyu?itkovati do dna t?ídní ?íselné p?evahy po útrapách dlouhé války, to otrávení na?eho ve?ejného ?ivota bylo pro nás tím nebezpe?něj?í, ?e tím byla ohro?ena stabilita a budoucnost státu, kter? za svou samostatnost měl co děkovati jen a jen na?emu národnímu idealismu ...“Dr. Karel Kramá? v ?Nár. Listech“ 17. 11. 35.Jak myslí ?lověk, kter? takhle pí?e?Hkb.politikaZdeněk S m e t á ? ek:... a jak to vidíme my(Odpově? na hovory s henleinovci o německo-?eskosloven-ském poměru.)Podali jsme v 48. ?ísle ?P?ítomnosti“ názory sudetoněmecké strany na mezinárodní orientaci ?eskoslovenské republiky a zejména na její poměr k Německu. Reprodukovali jsme věrně mínění sudetoněmeck?ch v?dc?. Je t?eba, abychom na ně stejně otev?eně odpověděli.Za?neme od konce, od p?ání Henleinov?ch stoupenc?, aby se s nimi za?alo na ?eské straně mluvit jin?m tónem. Jsme stejně jako oni p?esvěd?eni, ?e je toho vskutku pot?ebí, a hodláme se podle toho ?ídit. I nám se zdá, ?e zna?ná ?ást onoho podez?ívání a oso?ování, jím? byla jejich strana zahrnována, byla zbyte?ná, a? nem??eme p?ipustit, ?e jsme tím vinni jen my. ?asová spojitost s událostmi v Německu, některé útěky zdej?ích Němc? za hranice a podobné věci musely podnítit na?i ostra?itost. Ale i nám se zdá, ?e máme k sobě navzájem jinou hlavní povinnost ne? se podez?ívat, toti? u?it se jeden druhého chápat a rozumět si.Demokracii m??eme definovat v?elijak — jako vládu lidu, jako parlamentní soustavu, jako d?věru ve v?dce. Ale jejím nejhlub?ím základem je patrně prostá víra, ?e dva lidé, právě proto, ?e jsou to lidé, si mohou a musí nakonec porozumět; ?e je něco nad námi v?emi, co nás spojuje —- katolíky s protestanty, komunisty s fa?isty, socialisty s nacionalisty, ?echy s Němci. To něco nad námi je dobrá v?le a lidskost. Nemáme-li v ni víry, necítíme-li ji v srdci jako nutkání p?ijít navzájem k sobě a ?íci si rozumné slovo, nema?me ?asu a pus?me se raději hned do sebe. Ale jsou-li na?e srdce silná touto vírou, nezanedbejme nic z toho, co nás m??e sblí?it. Dostaneme-li se na tuto základnu sdílnosti, máme u? na polovic vyhráno, nebo? tam, kde mají lidé zájem na tom, aby si něco pověděli, budou také nepochybně p?edpokládat, ?e je to něco platné.Chceme dnes s německ?mi partnery sdělit své my?lenky, úzkosti i naděje, pokud se t?kají na?eho poměru k dne?ní německé ?í?i a k německému národu.Pro? se cítíme ohro?eni??íkáte nám, ?e ?ijeme v jakési psychose strachu p?ed Německem. Ano, to docela p?iznáváme. Jde v?ak o to, zdali je to psychosa nebo něco jiného, zdali je to pocit od?vodněn? nebo nemístn?. Vy ?íkáte, ?e nemístn?, a u? nap?ed vyvracíte na?i námitku, která je docela nasnadě, toti? citáty z Hitlerova ?Mein Kampf“. My se zase domníváme, ?e máme pro své obavy některé d?vody velmi podstatné. Ne? vám je za?neme vykládat, musíme vás prosit, abyste se sna?ili b?t psychology a vmyslili se do mentality malého národa, jeho? ?ivota bylo v dějinách u? několikrát namále. Po Bílé ho?e na p?íklad chybělo jen málo, a byli bychom zmizeli ze seznamu národ?. Nebo si vzpomeňte, jak se nám vedlo za Marie Terezie a za Josefa II., co to dalo práce, ne? byl obnoven ?esk? spisovn? jazyk, ne? byla vybudována literatura, ?kolství, zkrátka to v?ecko, co se shrnuje pode jménem obrození. Nebo jak na tom byli Slováci p?ed pouh?mi dvaceti lety! Te? jsme si spole?ně vybudovali stát a p?i tom je nás v?eho v?udy asi 10 milion?. Nedivte se tedy, ?e je nám v?elijak, kdy? sly?íme tak velik? h?mot v sousedním německém kolosu.Su?te ostatně podle sebe. Je vás v Německu 60 milion?, v Rakousku 7 a p?l, u nás p?es 3, ve ?v?carech také miliony, v Itálii 230 tisíc, něco v Polsku, něco v Ma?arsku, něco v Rumunsku, Rusku, skoro v ka?dé zemi nějaká trocha. Spo?ítáme-li to, vydá to nějak?ch 80 milion?. A p?es to, ?e je vás tolik, vám to stojí za to, zachraňovat kdejakou německou du?i?ku a ?alovat p?ed světem na Poláky, na nás a na kdekoho, ?e vás chceme odnárodnit. I z Německa sly?íme, ?e je vá? národ v?ude ohro?en a ?e je pot?ebí, aby se sbíral k obraně. Cítí-li se ohro?en tak velik? národ jako německ?, jak se nemá cítit ohro?eno deset milion? ?echoslovák??K tomu je?tě p?ipo?těte, ?e nejsme se sv?m pocitem ohro?ení nebo psychosy strachu, jak tomu ?íkáte, sami. V?ecky země kolem Německa jsou znepokojeny: Rakousko, Itálie, Francie, Anglie, Dánsko, Holandsko, Polsko, Rusko, ba i to klidné ?védsko. Na?e psychosa strachu tedy není isolovan? úkaz, n?br? spí?e cosi jako ?ást obecné reakce světa na p?íchod hitlerismu.Německé hore?né zbrojení, o něm? se také zmiňujete a jemu? p?edpovídáte meze, dané hospodá?skou únosností ?í?e, nikterak ov?em nep?ispívá k uklidnění. Kdo vidí tuto vojenskou píli, musí se p?ece ptát, kam smě?uje a pro? se v?bec tolik rozvíjí. Nehodláme Německu upírat právo, aby mělo p?imě?enou armádu, ale zbrojí-li takov?m tempem jako nyní a oz?vají-li se z něho v?elijaké hlasy o pot?ebě prostoru, je nám tě?ko vě?it, ?e za tím v?ím nejsou nebezpe?né plány. Za takov?ch okolností, jak snad p?ipustíte, by to byla skoro velezrada, kdyby se odpovědní státníci nehleděli p?ipravit na v?ecky mo?nosti. Co se tkne hospodá?sk?ch mezí německého zbrojení, jsou, jak se zdá z Schachtov?ch projev?, u? i v Německu obavy, ?e byly p?ekro?eny. Co? je jen o d?vod víc, abychom si dali pozor. Právě jako nacionalisté snad pochopíte, co to znamená ohro?en? národ.V?dycky jsme si byli vědomi, ?e jsnfte hospodá?sky s Německem silně svázáni, a nic bychom neuvítali up?ímněji, ne? kdyby bylo mo?no navázat staré styky. Ale nikde, jak víte, nebyla autarkie hnána do takov?ch krajnosti jako v Německu (zase se m??eme tázat: Pro??). V?ude jinde se autarkie cítí jako vnucené zlo, jenom v Německu byly vymy?leny zvlá?tní teorie, aby toto zlo vylí?ily jako dobro. Zajisté není p?ehnána domněnka, ?e také tyto snahy po soběsta?nosti souvisí se zbrojní politikou Německa.Ta Francie!Z toho, co bylo ?e?eno o na?ich pocitech ned?věry a nejistoty, vypl?vá docela logicky na?e orientace k Francii a k oné mezinárodní soustavě, která se oby?ejně spojuje s jejím jménem. Va?e nechu? k Francii nemá jen p?í?iny politické, n?br? také a snad hlavně p?í?iny ideologické. Vidíte v ní p?edstavitelku onoho kulturního typu, kter? se vám pod vlivem německého novo- romantismu zdá jako hami?n?, atomistick?, pokryteck?. Pro nás právě naopak tento kulturní typ znamená nesmírně mnoho kladného. To není jen politick? prospěch, kter? nás pojí s Francií, n?br? také hluboké p?íbuzenství kulturní. Podívejte se trochu na na?e dějiny, zvlá?tě na obrození a XIX. století, na na?e v?tvarnictví, na literaturu a pochopíte to. To je tak silné a ?ivé faktum jako to, ?e vy se cítíte kulturní ?ástí národa německého. Mimo to, ?e jsme jejími spojenci, máme Francii také rádi.A te? d?vody praktické! Zapomeňte na chvilku, ?e jste Němci, a podívejte se potom na mapu. Bez dlouh?ch debat pochopíte na?i politiku. Uvidíte nevelk? stát ve velmi nev?hodné strategické poloze, kter? se sotva m??e sám ubránit kterémukoli silnému nep?íteli. Co bude takov? stát dělat? Bude hledět, aby se za?adil do soustavy, která by měla zájem na jeho existenci a která by mu pomohla, aby se ubránil, kdyby do?lo na nejhor?í. Taková soustava je dnes v Evropě jenom jedna, ta, která je vyzna?ena jmény Francie, Malé dohody a Sovětského svazu. A? sm??líte o Německu jakkoli lichotivě, to snad nebudete p?edstírat, ?e by bylo ochotno tasit za na?i nezávislost me?. A vidíte, ta Francie, na ni? se mra?íte, a to bol?evické Rusko, na ně? hlasitě hubujete, k tomu ochotny jsou. Nemyslíte, ?e tohle nám za něco stojí??íkáte, ?e zakrátko p?ijdou ve Francii k veslu noví lidé, kte?í se budou ?erta starat o ?eskoslovensko a kte?í se dorozumí s Německem na vlastní pěst. Jen?e skute?nost je poněkud slo?itěj?í. Máte pravdu jen potud, ?e by se Francie mohla s Německem samostatně dohodnout, kdykoli by si p?ála. Pro? to je?tě neudělala? Proto?e by na jedné straně získávala a na druhé ztrácela. Získala by na jistou dobu bezpe?nost p?ed německ?m útokem, ale ztratila by své vedoucí pevninské postavení, které jí dává spole?ná politika s Malou dohodou a s Ruskem. Sama není toti? Francie dost silná, aby si takové postavení udr?ela. Nemyslete tedy, ?e zále?í jen nám na Francii. Také jí zále?í na nás. Proto není Německu mo?no umluvit s Francií bezpe?nost dvoustrannou, n?br? jen kolektivní. Jen jediná věc by mohla ot?ást francouzsk?m spojeneck?m blokem a snad jej i rozlo?it — nepochybná mírumilovnost Německa. ?ím víc bude mo?no Německu vě?it, tím víc se bude uvolňovat kruh kolem něho.?V ? p a d n í branka bol?evismu.“V těchto t?ech slovech je cel? vá? argument proti na?emu obrannému (a jen obrannému!) spolku se Sovětsk?m svazem. Patrně vás nep?esvěd?uje psan? text smlouvy. Uva?te tedy toto: pro obrann? spolek s Ruskem nejsou snad jen komunisté, jak by se slu?elo, kdyby byla pravdivá va?e teorie o v?padní brance, n?br? i katolíci, agrárníci, ?ivnostníci, vesměs krutí nep?átelé bol?evismu. Lze si myslit, ?e by se v?ichni tito konservativní lidé byli dali tak velice bol?eviky napálit? Je t?eba ostatně p?ipomenout i to, ?e jsme to nebyli my, kte?í jednání s bol?eviky za?ali. Byl to, jak je vám známo, konservativní Francouz Barthou, kter? je p?ivedl do Spole?nosti národ?, a první s nimi uzav?ela smlouvu Francie. My jsme se potom p?ipojili. Tyto smlouvy měly b?t prvními základy k obranné soustavě, známé pode jménem v?chodního paktu. Jsou jen torsem, které z?stalo z tohoto velkého plánu.V?ecky na?e spolky jsou ?istě obranné. Ná? zahrani?ní ministr byl v tomto ohledu zvlá?? opatrn? a p?i stylisaci smluv velmi pe?livě dbal toho, abychom se ne- zavázali k ni?emu, co by vybo?ovalo z rámce pouhé obrany. Tak mal? národ jako je ná? ostatně ani úto?nou politiku dělat nem??e. P?ipravoval by si tím jen zkázu. Vě?te nám, ?e na nikom ve světě nic nechceme ne? svát? mír a pokoj. Víme, ?e je nás málo a ?e jsme odkázáni na cizí pomoc, kdyby nás někdo napadl. Proto se sna?íme, aby na?e celková státní politika doma i za hranicemi byla jasná, slu?ná, spravedlivá, proto?e pro nespravedliv? stát nikdo v hodině nebezpe?í nehne ani prstem. ?eskoslovenská věc musí v?dycky obstát p?ed mravním soudem vzdělaného světa, to je zásada, které nás u?il Masaryk. Jsme silni, pokud máme na své straně svědomí světa, jsme slabí, jakmile tuto podporu ztratíme.Maloněmci a Maloněmecko.Rádi sly?íme, ?e jste se vzdali velkoněmecké my?lenky a ?e uznáváte na?e hranice. Chtěli bychom tomu rozumět tak, ?e se ze svobodné v?le a z ohledu na spletité národní a historické okolnosti ve st?ední Evropě rozhodujete ?ít trvale s námi, a nejen ?e se podrobujete trpně osudu, kter? vás s tímto státem spojil. Jin?mi slovy: ?e sv?m p?iznáním k ?eskoslovenskému státu provádíte sebeur?ení.Co v?ak máme ?íkat va?emu názoru, podle něho? je dnes i německá ?í?e státem ?maloněmeck?m“? Bereme do rukou pověstn?ch pětadvacet programov?ch bod? Hitlerovy strany a vidíme, ?e první z nich praví toto: ??ádáme slou?ení v?ech Němc? ve Velkém Německu.“ Ani u? nechceme vzpomínat Hitlerova ?Mein Kampf“. Marně hledáme v politické literatu?e nyněj?ího vedoucího směru: nikde nenalézáme ani slova o tom, ?e německá ?í?e netou?í po Rakousku ani po jin?ch německ?ch územích sousedních stát?. Pro opa?nou touhu vám v?ak nalezneme literárních doklad?, kolik je libo. Vy ov?em namítáte: ?To je literatura, papír, musíte se dívat na ?iny a na praksi, chápat politiku dynamicky.“ Sna?íme se horlivě, ale p?ece jen se musíme tázat (je-li dnes prakse opravdu taková, jak ?íkáte), co tedy p?eká?í, aby byl změněn i ten kus papíru? Jaké jsou tu d?vody pro to, aby mezi praksi a papírem byl zachováván tak velik? rozpor? Oby?ejně to b?vá obráceně: státy vedou krásné ?e?i a dělají nekalé skutky. Tady vede stát naopak pobu?ující ?e?i, zatím co proti jeho praksi pr? nelze nic namítat. Chápeme, ?e. není ochoty p?izp?sobovat krásné ?e?i nekal?m skutk?m a p?ipojovat k nepěknému jednání je?tě neslu?nou mluvu, ale nedovedeme pochopit, pro? by se k slu?nému jednání neměla p?ipojit také p?imě?ená ?e?. Co by to znamenalo, kdyby se takové slovo ozvalo právě z úst Hitlerov?ch! Dokud se neozve, dokud bude nesoulad mezi ?e?mi a skutky, nevíme, ?emu máme vě?it, a musíme b?t p?ipraveni na v?ecko.?eskoslovensk o-n ěmecká spole?nost.Dáváte praktick? návrh, jak p?ipravit sblí?ení mezi ?eskoslovenskem a Německem: aby byla zalo?ena ?eskoslovensko-německá spole?nost. Návrh je sám o sobě dobr?, ale jsou některé p?eká?ky, které se mu staví v cestu. Obdobné spole?nosti, na které ukazujete, britská, francouzská, ?panělská atd., odvozují svou existenci z toho, ?e jsou mezi ?eskoslovenskem a ka?dou z oněch zemí sty?né kulturní body, na nich? lze stavět a je? mo?no rozvíjet. V samé my?lence kulturní vzájemnosti je obsa?ena jistota, ?e je konec konc? jedna pravá a mezinárodní kultura, na ní? a v ní? se vzdělan? svět m??e shodnout. Není-li takové kultury, je marné v?ecko sbli?ování. V Německu v?ak pozorujeme po hitlerovském p?evratu nikoli víru v mezinárodní kulturu, n?br? nejhor?í kulturní separatismus. Pln?mi ústy se hlásá nauka, ?e slo?ení krve rozhoduje i o povaze kultury a ?e národy s r?znou krví jsou si my?lenkově vzdáleny jako dvě stálice. Německo je nad?eno, ?e se mu poda?ilo ?p?ekonati“ ?ímské právo, a zavádí si paragrafy, nad nimi? svět trne. V?ecko, co p?i?lo ze západu, je mu prohnilé a pokrytecké a tedy pry? s tím! My jsme se v posledních sto letech vyvíjeli opa?ně: zatím co Německo spěchalo, aby bylo od západu co nejdále, my jsme se sna?ili, abychom mu byli co nejblí?. Nechceme tvrdit, ?e s Německem nemáme nic spole?ného. V?ecky zbytky kulturního evropanství se hitle- rovc?m je?tě, díky bohu, nepoda?ilo pot?ít. Ale nelze popírat, ?e Němci a my jdeme kulturně ka?d? jin?m směrem. Není mezi námi u? jen rozdíl jazyka, n?br? i rozdíl ducha. Ale mo?ná, ?e bychom se právě proto měli sna?it, abychom se znali. Proto my?lenku ?eskoslovensko-německé spole?nosti nezamítáme. Jen?e by to byla spole?nost zalo?ená víc na rozdílech ne? na shodách.?Chceme zatím skon?it tuto rozpravu v?razem p?esvěd?ení, ?e p?es v?ecko, co nás dělí od zásad va?í strany, je poměr mezi na?imi národy p?ece jen lep?í ne? b?val p?ed válkou. Vy jste uznali na?e právo na nezávislost a v celku p?ijímáte ná? stát v dne?ních hranicích. My pevně trváme na tom, ?e v?ecka demokratická práva platí i pro vás. Rozcházíme se ov?em v chápání demokracie, ale vě?íme, ?e se nám nakonec poda?í i tady se shodnout, budeme-li si jen na obou stranách vědomi, ?e jsme lidé chybující a budeme-li bez v?hrad uznávat nejvy??í zákon lidskosti, kter? platí pro v?ecky národy, pro v?ecky církve a pro v?ecky strany. Je ov?em t?eba rozpt?lit je?tě p?emnohá nedorozumění. Je t?eba trpělivě a den za dnem bojovat s p?edsudky a mít odvahu k up?ímnosti nejen mezi sebou, n?br? i do vlastních ?ad. Jde-li o hluboké rozpory, je někdy dobré za?ít sou?inností v podru?něj?ích věcech, v praktick?ch otázkách správních, v drobn?ch starostech hospodá?sk?ch, v obecní správě atd. Kdy? si lidé v denní práci na sebe zvykli, poznají mo?ná, ?e i ty zásadní otázky nejsou tak tragické, jak se zdály. Ale je t?eba pamatovat, ?e táborové a noviná?ské bengály jsou zabijákem drobné práce. Ma?írováním se neroz?e?í tě?ké otázky politické a hospodá?ské. Tahle zku?enost německ? národ po obou stranách hranic teprve ?eká.Dr. A. Kasztor :Zku?enost s Ma?arskemKdo si stě?uje...a?arsko je nespokojeno s na?í men?inovou politikou. Ma- -* ?arská men?ina pr? byla po celém státním území znásilněna státním národem a státní mocí...Je to náhoda, ?e takto si stě?ují dr?itelé moci oněch stát?, které upírají netoliko men?inová práva, n?br? i nejskromněj?í politická a lidská práva vlastnímu národu? Kte?í v boji o moc ve státě uplatňují zví?ecí právo silněj?ího? Kte?í lidi drezírují, místo aby je vychovávali? P?edstavitelé stát?, kde nem??e a nesmí b?ti jiné autority kromě té, je? m??e u?iti násilí? Kde dostane sankcí jak?koliv zlo?in, jen kdy? jim dopomáhá k moci?Ma?arsko bylo odev?dy ovládáno hlou?kem lidí a je takov?m hlou?kem dr?eno v porobě i dnes.Ihned po podepsání mírové smlouvy trianonské za?ala v Ma?arsku revisní propaganda. Prohla?ovalo se a prohla?uje se i nyní, ?e ma?arsk? podpis je nenlatn? — je?to byl vynucen — a ?e v?echny d?sledky mírové smlouvy jsou tudí? zmate?né. Propaganda se nespokojila popíráním doma. I na Ma?ary nástupnick?ch stát? se p?sobí nátlakem, aby z toho vyvozovali d?sledky. Museli b?ti nespokojeni, museli prohla- ?ovati, ?e jsou utiskováni a vyznávati, ?e nesouhlasí s nov?mi poměry. Tak po p?evratu opustila u nás vět?ina Ma?ar? postupně své ú?ady, odpírali republice p?ísahu věrnosti, optovali pro Ma?arsko a houfně se tam stěhovali.Nebylo jim tam v?ak ustláno na r??ích. Vyt?kalo se jim, ?e nyní zatě?ují ma?arskou státní pokladnu. Bylo jim dáno na srozuměnou: jsou-li opravdu vlastenci, musí se pr? vzdáti nároku na vydr?ování Ma?arskem. Byly vynalezeny ?listiny B“ a v?ichni ?uprchlíci“ byli propu?těni ze státních slu?eb. Hrabě Apponyi rozezvu?el i sv?j baryton: ?Ma?a?i sousedních stát? by měli setrvati ve sv?ch ú?adech v zájmu Ma- ?arstva“. Ale bylo u? p?íli? pozdě, a vět?ina Ma?ar? z ?eskoslovenska musela zaplatit neloyálnost v??i státu, ztrátou existencí.Ma?arsk? aktivismus.Zp?sobila tudí? tě?kou krisi Ma?arstva v nástupnick?ch státech, tedy i u nás, ma?arská propaganda. Poznávaje tuto skute?nost, po?al u nás síliti ma?arsk? aktivismus, protivící se pust?m ?tvanicím protistátní propagandy, a rozpoutal se zápas s negativisty organisovan?mi u? v politick?ch stranách. Aktivisté ov?em věděli, ?e se lze dovolávati práva jen tehdy, znají-li se a uznávají-li se i povinnosti. Dostalo se jim záhy i orgánu, ma?arského deníku, vycházejícího v Bratislavě: ?A Reggel“. List stál v bojích v nejp?edněj?ích ?adách; byl naprosto republikánsk?, věrn? státu a vyvodil ve?keré d?sledky, je? z toho vypl?valy.Kritisovalo se zde chování ma?arského re?imu v otázce revisní, za prvního a druhého Karlova pu?e; mluvilo se o padělání frank?; psalo se o svatogotthardské a hirtenbergské afé?e, kdy byly dová?eny do Ma?arska zbraně; vyslovil se podiv nad odvody v Ma?arsku; ukazovalo se na pletichy organisací Levente; zd?razňovalo se, ?e Rathenauovi vrazi byli skr?váni u Gómbóse a ?e u něho na?li úto?i?tě. Byly odmítány útoky na na?i republiku a na?im státním p?íslu?ník?m ma?arského jazyka se kladlo na srdce nutné státně ob?anské chování. Slovem: to v?e se dělo u nás v republice, v Bratislavě.List musil pak v roce 1933 b?ti zastaven vlivem hospodá?ské krise. My?lenka, kterou hájil, v?ak u? zapustila pevně ko- reny, a dnes sedí u? v pra?ském parlamentě ma?ar?tí aktivisti?tí poslanci a senáto?i r?zn?ch frakcí a ma?arské noviná?ství v ?SR. má u? mnohé — mnohé aktivistické listy.Osobní zku?enost.Byl jsem po 10 let ?éfredaktorem listu ?A Regel“. Roku 1934 jsem p?evzal korespondenci pro ?TK, nejd?íve ve Vídni, potom i v Budape?ti. Ne?li jsem odjel do Ma?arska, bylo mi uděleno na mou ?ádost ma?arsk?m ministerstvem zahrani?í povolení k p?íjezdu. Po?ádal jsem o interwiev s ministersk?m p?edsedou Gómbósem. P?ednosta tiskového odboru Dr. Antal slíbil písemně, ?e se bude moci konati rozhovor. Tak jsem jel do Budape?ti se svou ?Carte de Presse“, s ?ádn?m pasem, v něm? bylo potvrzeno bezplatné visum, s volnou jízdenkou ma?arsk?ch královsk?ch státních drah. P?ijel jsem tam 12. srpna 1934, 13. srpna jsem se hlásil podle ma?arského p?edpisu na policii, 14. srpna jsem byl zat?en a zmizel jsem v útrobách Hadikov?ch kasáren v Ofenu, ko?ist vojenské fémy, je? se kryje názvem ?oddělení VIII. D“ (defensivní) — ministerstva vnitra.V mém bytě se toti? objevilo 14. srpna 8 lidí v civilu, legitimovali se jako vojen?tí detektivové a odvlekli mne autem. ??edník, jemu? jsem byl p?edveden, sedmihradsk? rodák setník Doboly zu?ivě na mně za?val, jakmile jsem vstoupil, a brzy se na mne vrhlo několik chlap? (podd?stojníci oddělení D). Bili mě holemi, okovan?mi pravítky, ?idlemi. Kdy? jsem se zhroutil, ?lapali po mně podpatky po b?i?e, po prstech, po nohou. Sna?il jsem se chrániti si hlavu, je?to jsem byl ve válce st?elen do hlavy a lebka mi byla zle trepanována. Ochrana v?ak nebyla mo?ná. Za hrozn?ch kleteb a hrozeb do mne bili, a? jsem pozbyl vědomí. Skoro t?i dni jsem le?el ve mdlobách. V této době odstranil mi léka? z levého oka st?epinky skla, je? do něho vnikly z rozbit?ch br?lí.Potom jsem byl opět p?iveden k ?v?slechu“. Kdy? jsem byl zbit stejně bolestivě jako po prvé, měl jsem podepsati protokol o p?iznání. Proto?e jsem to odmítl, uvázali mi ti katovi holomci pod ramena provaz a pověsili mě z okna ve t?etím pat?e, abych se domníval, ?e te? nastane slavn? a znám? ?sebevra?edn? skok z okna“. Potom jsem v?ak byl vta?en zpátky do místnosti a bit dále, a? jsem opět omdlel.P?i nejbli??í p?íle?itosti se u?ilo kromě bití a mu?ení je?tě těchto vy?et?ovacích metod: kdy? jsem le?el polomrtev na podlaze vytáhli revolvery a st?íleli kolem mne do podlahy. Potom jsem byl str?en do pytle a pytel byl za?it; s ?evem uji??ovali ú?edníci, ?e budu zanesen k Dunaji a hozen do ?eky. Odvlekli mne v?ak jen do cely a po několika kopancích nechali mě taiji le?etí.Kdy? mě opět p?edvedli 21. srpna k v?slechu, podepsal jsem v?e, co chtěli, ani? jsem v?bec protokoly ?etl.Potom jsem byl p?evezen do vojenské káznice v ulici Conti 41-43. Byl jsem sice ve vy?et?ovací vazbě, nebyly mi v?ak povoleny ?ádné úlevy. Nesměl jsem se sám stravovati, dostával jsem stále, tak?ka chronicky, disciplinární tresty: t?dně jednou temnou komoru, dvakrát p?st, ?ty?ikrát tvrdé l??ko, zákaz kou?iti. Nesměl jsem p?ijmouti náv?těvu, nesměl jsem psáti ani dostávati dopisy. ?etba knih mi byla úplně zaká- zána. Strávil jsem v samovazbě 8 měsíc?, musel jsem vykonávat nejhrub?í práce, drhnouti podlahu, ?istiti W. C. atd., 15krát mi byly p?ipnuty okovy. Záhy se dostavily následky strádání a t?rání. Dostal jsem záchvaty padoucnice, zánět ?lu?níku, ?alude?ní bolesti, reumatismus, poranění o?í. Spadl jsem se o 30 kg. Záchvaty padoucnice jsem měl ve vězení devětkrát. Nechali mě le?eti v cele. Kdy? jsem po záchvatu le?el několik hodin ve mdlobách a dal sě p?edvésti k léka?i, ztropil si ze mně úsmě?ky. Naho?e jsem dostal nové disciplinární tresty pro ?obtě?ování léka?e“. Tě?ce nemocen, trpě veliké bolesti po celém těle, byl jsem p?evezen a? 1. b?ezna do vězeňské nemocnice — kdy? u? bylo rozhodnuto o mém osvobození v?měnou.Obvinění proti mně bylo: odhalení o ilegálních odvodech, o zbrojení, o objednávkách a dodávkách zbraní pro Ma?arsko, zprávy o hirtenbergské afé?e, které uve?ejnil list ?A Reggel“. Tím jsem se dopustil ?vyzvěda?ství“. Proto?e v?ak nelze podle trianonské smlouvy vésti v Ma?arsku procesy pro vyzvěda?ství, zněla ob?aloba: ?Zrada, spáchaná vojensk?m vyzvídáním“.Proti námitce, ?e jsem ?eskoslovensk? státní ob?an a ?e tudí? jsem povinen věrností jen ?eskoslovenskému státu, jsem dostal odpově?: ?Dr. Kasztor je zrádcem vlasti, je?to jako Ma?ar, narozen? v Berehově, ,v obsazeném území' musí b?ti pova?ován nezměněně za ma?arského státního ob?ana“. Prohlásili mi: Trianon byl vynucen, je proto právnicky neplatn?. Marně jsem se odvolával na vysvěd?ení o státním ob?anství, které bylo mezi m?mi zabaven?mi papíry, podie něho? jsem p?íslu?n? do Prahy. ?ekli mi: ?Praha je p?ece Rakousko“.Ale toto vyzvěda?ství nebylo m?j nejhor?í zlo?in. Mezi obviněními, které byly vzneseny proti mně, bylo i toto: ?dopustil se zrady, nebo? měl ve svém listě taměj?í obyvatelstvo k aktivismu a k uznání ?eskoslovenského státu a tím napomáhal ma?iti naděje na povstání v Horních Uhrách (?ili na Slovensku), je? by bylo mohlo uspí?iti p?íchod Ma?ar?.“To byly mé h?íchy!!!eVe vojensk?ch trestnicích budape??sk?ch úpí a hyne nyní 800 ne??astník?, z nich? je asi 120 ?eskoslovensk?ch státních ob?an?. Nedávno byli dva odsouzeni k smrti — v míru, ob?ané!!?ízení provádí vojensk? soud, p?ísedící jsou 4 aktivní d?stojníci, p?edseda je auditor. V Ma?arsku byl utvo?en zvlá?tní stav ?vojensk?ch obhájc?“. Jsou to b?valí d?stojníci z povolání nebo d?stojníci zálo?ní, kte?í mají t. zv. ?pamětní list“. Podléhají také vojenské kázni, a obvinění si smějí vybrati obhájce jen z ú?edního seznamu.Tato vojenská féma se sna?í rozsévati ve státech Malé dohody hr?zu (VIII. D má t?i pododdělení: ?SR, SHS, Rumunsko). Ma?a?i ?ijící v těchto státech nesmějí se odvá?iti vstupu do slu?eb sv?ch vlád, proti snahám ma?arského re- visionísmu. Mají ?asto vět?í strach z ma?arské vojenské fémy ne? z vlastních ú?ad?. Tato vojenská féma je toliko jednou stránkou onoho tajného vojenského násilí, které vládne z podzemí Ma?arsku. Marseilleská vra?da dala nahlédnouti do její dílny.M?j p?ípad není podnětem k p?em??lení jako ?kter?si p?ípad“, n?br? jako ?normální p?ípad“ je tak?ka ?kolním p?ípadem.Gombos proná?í stí?nosti o ?ivotě na?ich ma?arsk?ch men?in, které jsou ??astny, ?e nemusí nále?eti k ma?arskému ?státnímu národu“.Nikoliv proklatí demokraté, republikáni, socialisté, svobodní zedná?i a ?idé, n?br? ?lenové ma?arské oligarchic a gentry — hrabě Bethlen, markrabí Paílavicini a excelence Eckhardt vydávají o dne?ním re?imu v Ma?arsku takovéto ?znalecké posudky“: dne 17. prosince na volební sch?zi pravil Eckhardt: ?Bojím se o Ma?arsko pod vedením Góm- bosov?m, kter? nedbá zákon? ani ústavy.“ V té?e době hrabě Bethlen: ?Gombos hraje fale?n?mi kartami a dává ze zadu. rány d?kou.“ Markrabí Paílavicini: ?Země se podobá Habe?i. Ruská ?eká ne?ádila tak jako Gombos a jeho dru?ina.“— Ubohé Ma?arsko!národní hospodá?Dr. Karel K?í?:Ná? pr?myslo jednotkov?ch obchodech(Pát? ?lánek ze serie o obchodech s jednotkov?mi cenami.)Pracovat na jednom thematu po dva roky má také své v?hody; pat?í mezi ně na p?. mo?nost posuzovat, kdo kdy co ?íkal. Z materiálu, kter? po tuto dobu shroma??ujeme, vybíráme z dubna r. 1933, ?Věstník úst?edny ?s. obchodních komor“, která se tvá?ila sice ji? tehdy zdr?elivě, co? ostatně je u instituce celostátní, která je v situaci tak choulostivé, nejenom pochopitelné, n?br? dokonce chvályhodné. Nicméně vidíme, ?e tehdy je?tě ?eskoslovensk? pr?mysl i ministerstvo obchodu mluvily jasněji. Citovan? věstník z 15. dubna 1933 podává referát o sch?zi ?ivnostenského v?boru ?st?edny obchodních komor, v ní? promluvil vrchní odborov? rada ministerstva obchodu Hoda?, kter? p?ítomné upozornil, ?e ?st?ední svaz ?s. pr?myslník? oznámil ministerstvu obchodu, ?e p?evá?ná vět?ina jeho skupin a sekcí vyslovuje se proti jakémukoliv zásahu do obchod? s jednotkov?mi cenami z d?vod? zásadních i specielních. Takto jasně od té doby, pokud víme, vrcholná instituce na?eho pr?myslu nepromluvila. I její situace v této věci je choulostivá; p?í?iny jsme vylo?ili v p?edchozí úvaze.Nelze se v?ak obejít alespoň bez hlasu dodavatel? obchod? s jednotkov?mi cenami. Jejich soud je d?le?it?m proto, abychom jednak viděli, kolik dělník? pr?mysl zaměstnává dodávkami pro obchody s jednotkov?mi c e n a m i, jednak abychom sly?eli, co ?íká o jakosti zbo?í, které jednotkové obchody prodávají.Vyjád?ení ?st?edny ?s. obchodních komor k návrhu zákona, vypracovanému na podzim 1935 ministerstvem obchodu, datované 4. listopadu 1935, obsahuje p ? í- pis ?jedné textilní továrn y“. Jak vidět, ani ?st?edna obchodních komor se neodva?uje, z?ejmě na p?ání pr?myslníka, o něho? jde, uvésti jeho jméno. P?ipi? vyslovuje obavu p?ed jak?mikoliv zákazy prodej? kter?chkoli druh? zbo?í jednotkov?mi obchody, proto?e by mohl následovat i zákaz prodeje textilií. Tento pr?myslník pí?e:?Takové opat?ení by po na?em soudu bylo katastrofálníZákonodárce se nesmí domnívati, ?e budou-li jednotkové obchody zakázány, budou p?íslu?ná mno?ství zbo?í kupována v obchodech jin?ch; to by byl rozhodně myln? závěr. Nesmí se zapomínati, ?e zp?sob, jak?m jednotkové obchody zbo?í nabízejí, dává mnohem vět?í kupní podnět, ne? je dán u méně rutinovan?ch detailist?. Následkem toho je zv??ená spot?eba, která se pro ?s. textilní pr?mysl ?íselně projevuje v zna?ném rozsahu nejen v zisku podniku, n?br? i po stránce sociální, zv??enou zaměstnaností a tedy i zaměstnáváním dal?ích sil. Prosíme, aby proti jednotkov?m obchod?m nebylo u?ito opat?ení, je? by mohla zaměstnavatele i zaměstnance d?kladně po?kodit.“Z dvou set dopis?, které do?ly r?zn?m ú?ad?m a institucím od dodavatel? jednotkov?ch obchod?, jimi? nejsou v?ak jenom továrny, n?br? i ?ivnostenské podniky, citujeme podle hlavních obor? několik stě?ejních vět.Konfekce:Jeden továrník praví: Kdyby konfek?ní zbo?í bylo z jednotkov?ch obchod? vy?áděno, musil bych propustit 50 krej?í a ?i?ek. Jin? podnik oznamuje: Kdybych ztratil va?e objednávky, nemám práci pro 80% sv?ch zaměstnanc?. Severo?eská továrna na prádlo pí?e : M?j odbyt stoupl, proto?e jednotkové obchody upozornily kupující na r?zné druhy prádla, které dnes dodávám ji? i detailist?m. Velká továrna na pun?ochy známé zna?ky:?Konstatovali jsme, ?e ná? obrat v artiklech veden?ch jednotkov?mi obchody stoupl asi o 60%, tak?e jsme vzali znovu do práce asi 40% na?ich dělník?. Ne? p?i?ly jednotkové obchody, které zp?sobily tak zna?n? vzestup spot?eby pun?och a pono?ek, bylo mo?no v A?i, Teplicích a V?- prtech kupovat uskladněná vět?í mno?ství hotového zbo?í; grosisti a detailisti zásadně nedávali objednávek do práce a kupovali jen hotové zbo?í, tak zv. ?partie“. V?robce se nutil prodat v konkurenci s jin?mi v?robci, aby v?bec dostal peníze, ceny v?robce byly bezohledně srá?eny. Dnes to není mo?né, vzhledem k pravideln?m objednávkám jednotkov?ch obchod?, které vytvo?ily jak?si clearing v tomto zbo?í a chrání tak nás v?robce i spot?ebitele. Pr?mysl pot?ebuje jednotkové obchody jako odběratele, kter? kupuje po cel? rok, nikoli jen v saisoně, a kter? nadto p?esně platí. Jednotkové obchody vytvo?ily sv?m prodejním zp?sobem vícespot?ebu, jako ji vytvo?il Ford v autech, ani? konkurenci ublí?il, naopak zp?sobil vět?í koupěschopnost. Volně vylo?ené zbo?í v jednotkov?ch obchodech jde lépe na prodej ne? zbo?í neznám?ch cen, ulo?ené v kartónov?ch krabicích detailist?.“Továrna na nákr?níky v Praze oznamuje, ?e by musila propustit 40 dělník?. Továrna na obuv a ?epice , na Moravě: ztratili bychom největ?ího odběratele a musili bychom vět?inu dělnictva propustit.Potraviny.Továrna na konservy konstatuje, ?e jednotkové obchody prorazily cestu zeleninov?m konservám, je? ne?ly hromadně na odbyt. Dělnické pekárny v Praze: Odbyt ur?itě získal, proto?e zbo?í, které se prodalo v jednotkov?ch obchodech, nebylo by se prodalo jinde. Dělnické pekárny v Brně: Dodávky do jednotkov?ch obchod? nezmen?ily v ?ádném p?ípadě ná? odbyt, kter? je?tě stoupl. Továrna na ?okoládu : dvě t?etiny na?ich dělník? pracují pro jednotkové obchody. Jiná továrna na ?okoládu, kakao a cukrovinky: Firma ASO p?ispívá k po?e??ování národnostně slab?ch kraj?, proto?e zaměstnává v?hradně ?echy. Kdyby nebylo jejích zakázek, musili bychom omezit v?robu. ?st?ední svaz potravních odbor? v ?SR: Ná? pr?mysl je v poslední době silně zastoupen v jednotkov?ch obchodech, jejich? omezení by vedlo k propu?tění zna?né ?ásti dělnictva.Ko?ené zbo?í.Továrna na ko?ené zbo?í: Toté? zbo?í, které dodávám obchod?m s jednotkov?mi cenami, dodávám bra?ná??m a detailist?m. ?ty?i firmy oznamují, ?e by musily propustit po patnácti dělnících, jedna t?icet dělník?, jedna zredukovat personál o t?etinu, jedna o 15%. Továrna na ko?ené rukavice by musila propustit 30 dělník?, které zaměstnává po cel? rok, co po?ala jednotkov?m obchod?m dodávat. Velmi známá továrna na cestovní kufry oznamuje, ?e by musila propustit 50 dělník?. Dodává,?e jednotkové obchody p?ispěly k obecnému zv??ení zaměstnanosti. Jiná známá továrna na ko?ené zbo?í na Moravě oznamuje, ?e by musila propustit 20—30 lidí. Továrna na usně by musila propustit ?ást dělnictva z továrny a několik rodin pracujících po domácku by nemohla dále zaměstnávat.Jiné obory.Továrna na celuloidové zbo?í zv??ila spojením s jednotkov?mi obchody obrat o 1,050.000 Kě a musila by propustit 15 dělník? a několik rodin. Dělníci d?eva?ské továrny prosí ministerstvo sociální pé?e o p?ezkoumání věci, proto?e by v?ichni ztratili práci. Jiná d?eva?ská továrna by musila omezit v?robu o polovinu. Několik firem oznamuje, ?e by musily propustit ?ást dělnictva. Pozoruhodn? je dopis v?zna?né firmy, která ukazuje, jak rostl její odbyt detailist?m, kdy? stoupal její odbyt pro jednotkové obchody. Několik továren na hra?ky zd?razňuje, ?e jednotkové obchody prodávají hra?ky po cel? rok, ?ím? udr?ují rovnoměrnou zaměstnanost dělnictva, ?e zavedly nové typy hra?ek, usnadnily export tím, ?e odebraly velké mno?ství kus?, tak?e dal?ívy- robené kusy byly tak levné, ?e továrna mohla exportovat a konkurovat v cizině, co? p?i d?ívěj?í malé v?robě nebylo kalkula?ně mo?né. Továrny na obchodní knihy a papírové zbo?í, ?kolní se?ity a pod., shodně tvrdí, ?e jejich odbyt zna?ně stoupl po spojení s jednotkov?mi obchody a ?e zákaz prodeje tohoto druhu zbo?í v jednotkov?ch obchodech by vedl k propou?tění dělnictva. Továrna na plnicí pera a crayony upozorňuje, ?e jednotkové obchody kupují v?hradně u nás vyrobené zbo?í tohoto druhu, které je podstatně levněj?í ne? zahrani?ní. Velká tu?kárna zvu?ného jména, je? dodává jednotkov?m obchod?m své proslulé v?robky pod jin?m jménem, upozorňuje, ?e zákaz papírenského zbo?í a tu?ek v prodeji jednotkov?ch obchod? by vedl ke zna?nému poklesu zaměstnanosti továrny. Zcela shodně pí?e několik dal?ích podnik?.Vyjímáme jeden zajímavěj?í p?ípad; jde o v?robu barvi?ek pro ?kolní děti a ?kolní pot?eby tohoto druhu. Proto?e právě ?kolní pot?eby jsou p?edmětem dosti ostrého sporu, je tato v?robní a odbytová statistika alespoň u jednoho podniku hodna zaznamenání.Obrat s detailisty(vjednotkov?miobchodytisících K?)úhrn1930612.9—612.91931602.7—602.71932653.344.7698.51933609.5305.9915.51934667.7413.91,081.5Papírnauvádí, ?e jednotkové obchody zp?sobily zdvojnásobení její v?roby a po?tu dělnictva. Rozho??eně odmítá tvrzení, ?e jim dodává jiné zbo?í ne? maloobchodu. Jiná papírna oznamuje, ?e její obrat stoupl o 40%, z ?eho? 30% p?ipadá na jednotkové obchody, 10% na maloobchod. T?etí papírna zd?razňuje, ?e jednotkové obchody u?inily toaletní papíry pot?ebou ?iroké ve?ejnosti a zp?sobily, ?e továrna mohla zv??it po?et dělnictva. Několik dal?ích papíren a továren, zpracovávajících papír v nejr?zněj?í bě?né druhy, dokazuje daty, ?e jejich odbyt se podstatně zv??il, jakmile za?aly dodávat do jednotkov?ch obchod?.Továrna na kosmetické p?ípravkyoznamuje, ?e jednotkové obchody u?inily kosmetické p?ípravky p?ístupn?mi v?em vrstvám nezámo?ného zákaznictva a zp?sobily zna?né zv??ení zaměstnanosti podniku. Známá továrna na kolínskou vodu, která také vyrábí pasty na zuby, krémy a m?dlo, velmi prosí, aby nebyla jmenována, proto?e dodává toto jinak zna?kované zbo?í jednotkov?m obchod?m pod jinou zna?kou, av?ak stejné jakosti. ?Va?í zásluhou, pí?e, nejsou tyto věci pova?ovány za luxus iu zámo?n?ch lidí; je to velká nespravedlnost, ?e tato zásluha se neuznává“. Dal?í továrna konstatuje, ?e maloobchod od ní kupuje stále stejné mno?ství, jednotkové obchody v?ak zp?sobily zv??ení její zaměstnanosti o t?etinu. Obává se bojkotu se strany detailist? a rovně? velmi naléhá, aby její informace byly oznámeny jen d?věrně ú?ad?m.Velká a známá továrna na smaltované zbo?í zd?razňuje, ?e jednotkové obchody zna?nou měrou zv??ily její zaměstnanost. Továrna na prádlo mluví o polovině sv?ch zaměstnanc?, které by musila propustit. Shodné ?íslo udává dal?í továrna na prádlo v Praze. Továrna na zástěry by musila propustit 50 lidí, které p?ibrala, kdy? dostala zakázky z jednotkov?ch obchod?. Podobně pí?e několik desítek podnik? nejr?zněj?ích obor? textilních, pradlá?sk?ch, konfek?ních, pr?mka?sk?ch, galanterních, klobou?nick?ch (devět klobou?nick?ch továren oznamuje, ?e kdyby jednotkové obchody nesměly prodávat ?tumpy a klobouky, propustil by ka?d? z těchto podnik? 15—60 d ě 1 n í- k?), ko?íká?sk?ch a chemick?ch. Pozoruhodné je vysvětlení, t?kající se elektrotechnick?ch pot?eb, prodávan?ch v jednotkov?ch obchodech. Podniky konstatují, ?e dodávají toté? zbo?í do maloobchod? i odborn?ch závod?. Je pravda, ?e některé druhy neodpovídají normám, stanoven?m Elektrotechnick?m svazem ?eskoslovensk?m, av?ak jde o bě?né zbo?í obecně prodávané v té?e jakosti jak v jednotkov?ch obchodech, tak v detailu. Elektrotechnické zbo?í nem??e také b?ti úplně moderní, proto?e je kupují chudí lidé do star?ch dom?.?Rozumí se, ?e by bylo mo?né probrati tuto ?ást problému ob?írněji. ?lo v?ak nám o zji?tění, kolik dělník? pravděpodobně je zaměstnáno v továrnách a ?ivnostech, dodávajících jednotkov?m obchod?m, na zpracování v?robk?, jimi? tyto jednotkové obchody obchodují. P?i opatrném propo?tu znám?ch dat, interpolací dat, je? m??eme zji??ovat jen nep?esn?m odhadem a obvykl?mi operacemi matematicko-statistick?mi, dá se usoudit, ?e j d e asi o 7.000 anebo snad i 8.000 dělník?. Tu ov?em nutno uvá?it, ?e jsou to dělníci v?hradně v továrnách a podnicích, p?ímo dodávajících obchod?m s jednotkov?mi cenami. Av?ak tyto továrny namnoze nezpracovávají ?istou surovinu, n?br? polotovary, které rovně? musí b?ti vyrobeny dělníky, kte?í ve skute?nosti získali tedy práci díky zakázkám jednotkov?ch obchod?. S tím souvisí ov?em i zv??ená doprava, zv??ená spot?eba obal? a v?eho materiálu upravujícího zbo?í od suroviny a? k v?robku a kone?ně a? do rukou spot?ebiteli. Jednotkové obchody kupují rovně? dosti zna?né mno?ství potravin, je? prodávají, p?ímo od zemědělsk?ch dru?stev, av?ak zp?sobují také zv??ení ?ivotní míry v?ech lidí, kte?í se dostali jejich zakázkami do práce. Toto ?íslo lze tě?ko odhadnout. Nejlépe lze si o něm u?init p?edstavu z ?íselného obrazu, kter? byl propo?ítán v jubilejní publikaci Vítkovick?ch závod? z r. 1930. Tam bylo zji?těno, ?e Vítkovické horní a d?lní tě?í?stvo, za- městnávaj ící 20.000 dělník?, nep?ímo i p?ímo ?iví a dává zaměstnání témě? 200.000 lidí, kte?í v?ichni musí pracovat, aby 20.000 dělník? Vítkovického tě- ?í?stva mohlo vyrábět.Je to jenom dal?í doklad o jemnosti mechanismu hospodá?ského ?ivota a o tom, jak bedlivě je t?eba uva?ovat ka?d? zásah zákonodárce do této slo?ité a nep?ehledné mechaniky, o ní? stále si neumíme u?initi dosti jasnou p?edstavu, proto?e nám stále chybí cifer- n? podklad. Av?ak i sebe pe?livěji a nákladněji sestaven? propo?et je jen obraz statick?, kde?to hospodá?sk? mechanismus má v sobě dynamickou ?ivost. Vzdáváme se tohoto pokusu, kter? je nad na?e síly a schopnosti^ doufajíce, ?e jsme v?ak p?ispěli p?ece jenom k prokázání dosud nepov?imnuté skute?nosti, ?e mnoho tisíc rodin dělník? a zaměstnanc? závisí sv?mi existencemi na tomto novém oboru obchodního podnikání. Rozhodovat se proto k chirurgickému zákroku na podkladě pouh?ch v?eobecn?ch tvrzení a nikoliv fakt? a opatrného v?estranného zkoumání, není podle objektivního hospodá?sky my?leného soudu doporu?itelné. To platí tím spí?e, ?ím více pozornosti musíme nyní obracet k domácímu trhu, kdy? jsme ztratili p?es dvě t?etiny obratu na?eho zahrani?ního obchodu a kdy? i ve světovém obratu světového obchodu, p?ibli?ně ve stejném rozsahu zmen?eném, jsme ztratili plnou ?tvrtinu na?eho podílu. Ka?d? zásah, kter? znamená i malé za?krcení domácího trhu, je proto dnes tím znatelněji cítit, nebo? dnes pravděpodobně pět ?estin na?í v?roby se umis?uje na na?em domácím trhu, kde?to za doby konjunktury a? polovina na?í v?roby byla exportována. ?kolem zákonodárce proto je, neu?init bez bedlivého rozmyslu nic, o ?em m??e b?ti pochybnost, zda to nezp?sobí propu?tění lidí je?tě pracujících a zv??ení po?tu nezaměstnan?ch spoluob?an?, které v?echno poplat- nictvo státu spole?n?m úsilím udr?uje stě?í p?i ?ivotě.literatura a uměníJak reaguje cizina na ?eskou hudbuVe chvílí, kdy vystoupení ?eské filharmonie v Lond?ně a v Pa?í?i p?sobilo po mnoh?ch stránkách jako objev ?eské hudby a v době, kdy i v Sovětském svazu byl Smetana témě? ?objeven“, sestavili jsme několik doklad? o tom, jak v?bec cizina reagovala na ?eskou klasickou hudbu. Nesna?ili jsme se tu dosáhnouti úplnosti v sebrání doklad?, n?br? omezili jsme se jen na nej- charakteristi?těj?i a nejzajímavěj?í projevy. Jindy se vrátíme k tomu, jak p?ijímá cizina na?i hudbu moderní.Jak se líbí Smetana Fran co úz?m.V jád?e umění Smetanova jsou ur?ité charakteristické rysy, kter?ch latin?tí poslucha?i nikdy zcela nepochopí. Na?i ?e?tí p?átelé z minula i z dne?ka vnímají hudbu jako umění eminentně národní. Pro ně je to pravda tak o?ividná, ?e nám na ni poukazují v?dycky znovu se stejnou naléhavostí.A my, Francouzi, bychom nepochopili samou podstatu ?eského a slovenského hudebního umění, kdybychom v něm spat?ovali pouhé rozpt?lení a kdybychom v něm hledali pouh? projev individuální lyriky. Naslouchati symfonické básni Sukově ?Praga“ a hledati v ní na p?íklad obdobu k ?Italsk?m impressím“ od Gustava Charpentiera bylo by absolutním nesmyslem. V podobném p?ípadě bylo by daleko spí?e mo?no vzpomenouti na některá díla Césara Francka, inspirovaná sou?asně citem vlasteneck?m i zanícením mravním. Sta?ilo by v?ak podobné srovnání?Chce-li někdo opravdu porozuměti Smetanovi, musí si p?ipomenouti nap?ed drama národní historie ?eského lidu. Jakmile ?lověk p?ijede do ?eské země, af u? je to od ?esk?ch Velenic anebo je?tě lépe od Chebu — jakmile se ?lověk blí?í Praze romantick?m údolím Berounky — vycítí ihned, ?e je to země nasycená minulostí. D?íve ne? se dojede ke ?zlaté Praze“, spat?íme imposantní nakupení budov Karlova T?na jako symbol slavn?ch věk?. V samotné Praze by z?staly vzne?ená silueta Hrad?an, absida Svatovítského chrámu i bludi?tě malostransk?ch uli?ek nesrozumiteln?mi, kdybychom do sebe nevpili vzpomínky na tuto heroickou historii, kterou náhle podkopala bělohorská katastrofa. A i kdy? Vy?ehrad, ?eská Akropolis, je dnes zbaven své nádhery, ?ije p?ece jen dále v díle samotného Smetany, nebof právě zde se dovedla ?eská hudba státi tlumo?níkem národního smutku i národních nadějí.Tohoto úkolu se ?eská národní hudba nikdy nevzdala: Není sice mo?no ?íci, ?e by ?eská nebo slovenská písni?ka, jako v?echny ostatní, neopěvala radost z lásky a smutek z rozlou?ení — uprost?ed tohoto neoby?ejně bohatého folklóru (jak?m je zejména folkior slovensk?) v?ak co chvíli vybuchne energick? protest, jen? prozrazuje vzdor utla?eného národa. Taková je ve svém vzdoru zbojnická písni?ka, patrně inspirovaná vzpomínkou na Jano?íka. Taková je ?robotnická“, ná?ek robotníka, utla?eného ma?arsk?mi magnáty. Tento folkior ?el v?dycky za sv?m posláním, jak o tom svěd?í i úspěch Hankov?ch podvrh?. Národ, kter? naplnily odvahou a d?věrou fale?né písně z nejstar?ích dob, dovedl nalézti lépe ne? kter?koliv jin? v?raz sv?ch tu?eb v hudbě.Tento národní ráz ztratila psaná ?eská hudba s koncem XVIII. století . . . Skladatel, jen? chtěl vytvo?iti dílo trvalé hodnoty, musil za?íti zcela od po?átku. Musil si formovat! své ?eské obecenstvo a musil mu dáti hudbu, vytvo?enou pro ně samotné, kterou na?el v hlubinách svého nitra. Musil sou?asně komponovati, organisovati, realisovati. V tom spo?ívá obrovské dílo Smetanovo. Tím právě je ně?ím více ne? velk?m hudebníkem: je jedine?n?m hudebníkem. . .Je mo?no ?íci, ?e Smetanovo dílo je cizinc?m nep?ístupné? Nevě?ím tomu z tohoto d?vodu. Historická opera, která by byla na p?íklad slo?ena o ?Jind?ichu VIII.“, by byla ji? sama sebou mrtvě zrozen?m dítětem, poněvad? ji neo?ivuje ?ádná vá?eň. Opera Smetanova v?ak, a? u? je její látka ?erpána z největ?ího dávnověku, z?stává věcí ?ivou, proto?e se zrodila z hluboké víry. Smetana byl v základě tv?rcem. U něho nikde nenalezneme snahu napodobovati něco ji? vytvo?eného: z hloubky svého osobního zaujetí probouzí obraz slavné nebo tragické minulosti a zvěstuje zá?ivé zít?ky. Od roku 1860 se Smetana stavěl k národní písni takto: zavrhoval její zbyte?né a mechanické napodobování, postavil se proti imitování folklóru, je? mělo p?edstírati národní sloh. Melodie a rytmy národních písní byly pro něho jen ur?it?m materiálem: ve shodě s nimi tvo?il a realisoval mistrovská díla skute?ně dramatická a skute?ně ?ivá. Je p?íli? opravdově prosycen hudební du?í této země, ne? aby mohl otrocky kopírovati její hudební projevy. Proto si zaslou?í Smetanova hudba opravdového zájmu ciziny, nebo? v ní nenaleznou7P5pouh? dokument ?eského národního ?ivota — stejně jako klavírní skladby Francouze Séveraca sv?m osobním pro?itím mohou upoutati obdiv i u těch poslucha??, kte?í nemají specielního zájmu o ?la terre ?oc“.D?kaz toho jsem na?el v díle Smetanově. Minulého roku universitní sbor dijonsk? studoval sbor ?T?í jezdci“. Je to první pokus Smetan?v o sborovou skladbu, napsan? roku 1862 pro právě zalo?en? ?Hlahol“. Je to také sou?asně první látka, navazující na husitskou tragedii, která později Smetanu inspirovala k symfonické básni ?Tábor“. Zdálo by se, ?e málokterá hudební skladba m??e b?ti venkovskému francouzskému poslucha?stvu odlehlej?í, zejména kdy? ostatek programu vyplňovali Bach a Fauré. Byl p?edpovídán neúspěch. A p?ece mohutnost my?lenková, strhující rytmus, tragická krása sólov?ch zpěv? a pathetick? závěr probudily obrovské nad?ení, tak?e skladba musila b?ti opakována. ?spěch ?T?í jezdc?“ ?eká i ?Prodanou nevěstu“ a ?Dalibora“: to b?vá odměnou mohutn?ch národních projev?, jako jím je dílo Smetanovo. Tato díla b?vají naplněna tě?k?m utrpením a zklamáním, opravdovostí svého lidského obsahu v?ak dosahují nakonec v?eobecné slávy, nebo? mluvi za ka?dou vlast na této zemi.(.Robert Jardillier, 1924.)Angli?an o Smetanovi.Slavn? anglick? hudební vědec Sir W. H. H ado w napsal o Smetanovi:My, Angli?ané, máme zvlá?tní d?vod, abychom ctili památku Bed?icha Smetany. Nejen proto, ?e beze sporu pat?í mezi ten mal? po?et skladatel?, kte?í opravdu zaslou?í titulu genia, nebo? toto pouhé konstatování by mu samo o sobě nemohlo získati ?irok? okruh obdivovatel? na celém světě. Smetana v?ak u nás probouzí úctu a získává lásku v?ech tím, ?e je jeden z p?edních bojovník? národního hnutí, s ním? po mnoh?ch stránkách m??eme srovnali renaissanci hudby anglické.Zdá se mi, ?e Smetana byl zejména v cizině posuzován s p?íli? exklusivního stanoviska podle své rozko?né komické opery, která v jeho zemi první odhalila kouzlo a p?vab její národní hudby. Pozorněj?í pozorovatel by v?ak byl spí?e toho názoru, ?e vlastenecké nad?ení ?Dalibora“ a mystick? a slavnostní ráz ?Libu?e“ jsou je?tě dokonalej?í ne? ?Prodaná nevěsta“ — zatím co ti, kdo? ve Smetanovi uctívají zejména malí?e krajin a p?írodních nálad, budou zejména okouzleni pr?zra?nou krásou ?Vy?ehradu“ a ?Vltavy“.P?ekvapuje zejména to, ?e Smetanova díla, pocházející z doby, kdy jeho tv?r?í schopnost dosáhla své plné zralosti, jsou skoro v?echna stejně vzácná; a? do chvíle, kdy popsal své poslední stránky, kdy jeho ruka ji? klesala a jeho mozek byl p?emo?en, a? do té chvíle ho nikdy neopustila jeho originalita a jeho vysoká schopnost. Zdá se, ?e ta inspirace, která od po?átku rozechvěla jeho dílo, ho neopustila ani na chvíli v jeho pracovitém ?ivotě. Baudelairova definice, ?e genialita je ?záměrně znovu nalezen?m dětstvím“, se hodí na Smetanu lépe ne? na kteréhokoliv jiného umělce. Celá jeho hudba je prosycena ?ímsi, co p?ipomíná naivnost dětsk?ch dn?, je prozá?ena oním světlem, které ?asto ve věku sofismat pohasíná. Jeho typické melodie, jeho p?ízna?né motivy jsou tak prosté a tak bezprost?ední, jako motiv pohádky. Harmonie jeho děl je v?dycky pr?zra?ná a v jejich struktu?e není komplikací. A p?ece je t?eba pozorné analysy k tomu, abychom porozuměli mohutnosti jeho umění a abychom pochopili tuto prostotu stejně jako velikost genia, jen? je za tímto uměním skryt.Jin?m zp?sobem ov?em ani nebylo mo?no obrátiti se k ?esk?m sou?asník?m Smetanov?m. Je známo, ?e tito lidé vyt?kali ?Daliboru“, ?e je p?íli? ?wagnerovsk?“. Tato kritika se nám dnes zdá dostate?ně absurdní a nikterak nám nevysvětluje, jak bylo mo?no, ?e ona doba stavěla ?innosti Smetanově do cesty takové hráze. Smetana nau?il své sou?asníky za neoby?ejně obtí?n?ch okolností míti d?věru ve své vlastní síly a s d?věrou o?ekávati p?íchod lep?ích dob. P?ivedl sv?j národ tam, kam mu po dvě století byl zakázán p?ístup. Proto dějiny jeho země zachovají památku Smetanovu sou?asně jako památku velkého umělce i národního hrdiny.Pro? Angli?ané měli raději Dvo?áka?P?ed desetiletím napsala lond?nská hudební spisovatelka Rose Newmarchová:Je to rysem anglické povahy, ?e oby?ejně vpadá hned in medias res a neláme si hlavu tím, jakého p?vodu je to které umělecké dílo. Tím je si mo?no alespoň ?áste?ně vysvětliti na?e nad?ení pro Musorgského, zatím co Glinka nám byl je?tě úplně neznám?. Tak je si mo?no také vysvětliti, ?e jsme si zamilovali Dvo?áka, zatím co jsme neznali a zatím co a? na několik zlomk? stále je?tě neznáme dílo Smetanovo. Jin?m a je?tě vá?něj?ím d?vodem, ?e jsme si nev?imli Smetany, jen? razil cesty národní hudbě ?eské, je na?e lhostejnost k ope?e, tedy k odvětví, jemu? byla věnována největ?í ?ást Smetanova úsilí. Neměli jsme nikdy v Anglii operu se stál?m repertoirem, její? snahou by bylo pěstování anglického vkusu. Po této tendenci, zavrhující opery, objevila se jiná exklusivní operní tendence. Po dlouhá léta jsme se zaměstnávali velkou operou italskou a hudebním dramatem Wagnerov?m. To trvalo a? do chvíle, kdy kter?si soukrom? podnik uvedl do Anglie operu ruskou. P?ed válkou existovala u nás ?ást obecenstva, je? milovalo komickou operu: tehdy jsme ani nevěděli, ?e se nám v dílech Straussov?ch a Lehárov?ch p?edkládaly i fragmenty ze ?Smetany“. Jisk?ivé veselí ?Prodané nevěsty“, je? se k nám dostalo prost?ednictvím Vídně, v?ak nebylo nejryzej?ím Smetanou. Skute?ného Smetanu je mo?no nalézti v delikátněj?ím a mozartov?těj?ím humoru ?Hubi?ky“ a ve slavnostním a eoickém romantismu ?Libu?e“. Jak mohly u nás b?ti p?ijaty tyto opery v době, kdy byly jedin?m soupe?em hudebních dramat Wagnerov?ch ?Cavalleria Rusticana“ a ?Madame Butterfly“?Kdyby bylo b?valo mo?no provésti p?ed patnácti lety v Lond?ně v?běr oper Smetanov?ch se souborem opery Národního divadla pra?ského za ?ízení Karla Kova?ovice, byly by, jak se domnívám, v?echny tyto opery p?ijaty stejně v?ele jako ruské opery, hrané v letech 1913 a 1914. Je mo?no dokonce se i domnívati, ?e by ná? obdiv pro opery Smetanovy byl b?val je?tě up?ímněj?í, poněvad? v?echny tyto opery jsou jednotněj?í a jsou slo?eny s vět?í technickou obratností. Svěd?í o tom, ?e jejich ?esk? komponista byl rutinovan? hudebník, kter? byl po léta i dirigentem. V?tka neobratnosti a diletantismu, je? se ?asto aplikuje na ?kolu ruskou, nebyla by nikdy stihla Smetanu.Dnes v?ak nás zvlá?tě zajímá otázka, jakého úspěchu by dosáhly opery Smetanovy v dne?ní Anglii, kdy hudební vkus se docela změnil. Je to snad trochu nezdvo?ilé, jsem v?ak nucena vysloviti ur?itou pochybnost o tom, ?e by jeho opery mohly v Anglii dosáhnouti úspěchu. A?koliv jsem sama naslouchala s velikou zálibou v ?eskoslovensku operám Smetanov?m, zdá se mi, ?e by s nadějí na úspěch mohly v Anglii b?ti provedeny pouze některé z nich, na p?íklad ?Hubi?ka“, ?Prodaná nevěsta“ a mo?ná, ?e i ?Libu?e“.Jiné z těchto oper, jako t?eba ?Dalibor“, by nemohly nikdy b?ti pro jin? národ tím, ?ím jsou pro ?echy. Základní podmínkou jejich provedení by v?ak bylo, aby jejich národní ráz byl zachován. Není ov?em mo?no z toho dedukovati, ?e tyto opery jsou p?íli? nacionálního rázu, ne? aby mohly b?ti za?azeny do v?eobecného repertoiru. Největ?í v?znam v?ak tu má, kter?m dílem se za?ne, a kdo je provede. Co by se bylo stalo, kdyby na p?íklad první p?edstavení Wagnerova ?Prstenu“ bylo b?valo koncem minulého století svě?eno operní spole?nosti veskrze anglické? Jak dlouho by byla b?vala mohla italská opera okouzlovati cel? svět, kdyby její propagace se byia dála nikoliv italsky, n?br? prost?ednictvím německ?ch zpěvák? a německ?m jazykem? Celá hodnota opery není je?tě obsa?ena v její hudební jakosti a v jejích v?razov?ch prost?edcích: velikou ?ást úspěchu m??e zajistiti teprve interpretace, která rozumí duchu díla po v?ech stránkách.Smetana v dne?ní Anglii.Jak se od té doby poměry v Anglii změnily, ukazuje stanovisko k Smetanov?m operám leto?ního roku. Od roku 1930 toti? dosáhla hudba v Anglii neoby?ejného rozkvětu, jemu? Lond?n vdě?í i vznik své stálé opery v ?Sadler’s Wells-Theatre“, k jeho? nejúspě?něj?ím operám pat?í i ?Prodaná nevěsta“. Jeden anglick? kritik letos o této ope?e napsal: ?Je-li Sadler’s Wells na?í lidovou operou, jako ?e jí jest, pak jistě ?ádná jiná opera se nehodí lépe pro její scénu, ne? Smetanova lidová opera ?Prodaná nevěsta“. Byla v Anglii provedena v poslední době pouze dvakrát: nejprve Operním klubem v Oxfordu a pak ko?ující spole?ností v Covent Gardenu. Nyní nalezne své trvalé místo v anglickém repertoiru pro mnoho sv?ch p?vab?.“O provedení ?Prodané nevěsty“ v Sadlerově divadle ?etli jsme p?ed nedávném v ?Manchester Guardian“ tuto kritiku, je? ukazuje, jak Angli?ané p?i?li teprve dnes Smetanovi na chu?:?Bylo to radostí a povzná?ejícím zá?itkem, uniknouti v sobotu odpoledne ze ?pinavé mlhy a spat?iti v divadle Sadler’s Wells veselé barvy ?Prodané nevěsty“ (The Bartered Bride) a sly?eti zá?ivou a slunnou Smetanovu hudbu. Tato opera je dokonalou hudební komedií, v ní? znovu a znovu zvroucňuje poesie proudící tok melodií. Smetana vy?el z naivního libreta, ale pod jeho citliv?m dotekem nabyly jednotlivé osoby ?ivota. Kecal je nesmírně vitální, jeho hudební part obsahuje takové bohatství humoru, jak ho najdeme jen ve Verdiově ?Fallstaffu“. Jeník a Ma?enka jsou konven?ními divadelními milenci, jejich hudba v?ak není nikdy konven?ní. Smetana se narodil v zemi, kde artificielní komedie není známa. ?Prodaná nevěsta“ ve svém stylu lehké opery je na míle vzdálena od francouzské ?koly. Je to mistrovské dílo slohové a vynalézavé orchestrace, v?dycky plné p?írodního tepla a plné cikánské svobody v rytmu. Tuto hudbu naplnil genius kultivovaností a formální ukázněnosti. ??astná je země, z ní? vyr?stá hudba z tak hluboké a ??astné p?dy, jako je tato, kde ?lidové“ melodie a rytmy z?stávají poetické i tam, kde jsou nejveselej?í. Je nám hádankou, jak se stalo, ?e ?Prodaná nevěsta“ neslou?ila ji? po celá léta za úheln? kámen p?i nejrozmanitěj?ích pokusech p?ilákati k operním p?edstavením obecenstvo z celé země. Smetanovo kouzlo i jeho veselí jsou neodolatelné. A jak jemně dovede dodati odstín pathosu, kdy? ve t?etím dějství ?tvero rodi?? utě?uje zlomené srdce Ma?en?ino. Jedině Sullivan dovedl mezi skladateli hudební komedie dosáhnouti toho, co je tajemstvím Smetanov?m, aby uprost?ed nespoutaného smíchu se na?e o?i náhle naplnily slzami. Sullivan v?ak upadá p?íli? ?asto do hymnické sentimentality. Smetana nikdy neupadá do rozpl?vající se sentimentality a se sv?m muzikálním bohatstvím zanechává Sullivana i Johanna Strausse daleko za sebou v hudebních p?edsíních a tane?ních sálech. Stálo by to za cestu Evropou, aby si ?lověk poslechl pra?sk? orchestr, hrající ?Prodanou nevěstu“ se v?ím jejím rytmick?m a barevn?m bohatstvím v celé dokonalosti, stylově a vitálně."Rakousk? kritik o ?eské krajině v díleSmetanově.Profesor dr. Max Graf, jen? vyu?uje na vídeňské konservato?i dějinám hudby a hudební estetice, formuluje poměr cizince ke Smetanovi takto:Vpravo a vlevo od silnice se prostírají statky se stájemi a stodolami. Na rybníku bílé husy. Za ka?d?m statkem je vidět ovocnou zahradu a pak ohra?ené louky, v nich? se prochází dobytek tě?k?mi kroky. Dále se prostírají pole a pastviny a? k lesu, kde je z?ícená d?evěná kapli?ka. Takto jsem poznal ?eskou krajinu a kdykoliv p?ekro?ím hranici této krásné země, její? v?ni jsem vdechoval za svého dětství, o?ekávám v?dycky s radostn?m dojetím onen okam?ik, kdy znovu spat?ím krajinu, je? by mi p?ipomněla mé mládí. Nebo? ?eská vesnice je svět sám o sobě. Cesty, domy, lidé, v?echno má sv?j zvlá?tní ráz, jej? nenalezneme v jiné zemi. V neděli se tan?í v hospodě. Hudebníci sedí za dlouh?m stolem, p?ed ka?d?m sklenice piva. Hudebník pohodí ?epici nazad a duje do svého nástroje, maje se?it s notami op?en? o sklenici. Za dve?mi se smějí mladí lidé, zvědavé děti nahlí?ejí okny. Pronikav? zvuk klarinet? opakoval v?dycky jednu melodii, ji? doprovázel hlubok? kontrabas a p?ebíral jasn? zvuk houslí. Teprve o mnoho později jsem poznal tuto polku, ji? jsem sl?chal za svého dětství v Smetanově ?Prodané nevěstě“. Byla to známá melodie ?Pro? bychom se netě?ili“ . .. Doufám, ?e te? mi porozumíte, pro? si za zvuku Smetanovy hudby vzpomenu v?dycky na ?eskou vesnici. Tato hudba v?dycky ji znovu evokuje: krajinu, chalupy, pole, lesy, kostelík, kr?my — v?echno to, co bylo i m?m mládím, mou radostí, m?m prvním smíchem a m?mi prvními slzami.Smetanova hudba se podivuhodně sdru?uje se svou zemí. Honosná hudba Br?cknerova evokuje krajinu herno rakouskou. ?irok? Dunaj, lesy, sály, v nich? tan?í venkované, solidní a jasné benediktinské klá?tery, zvuk varhan a pompésní sloh barokních kostel?. Hudba Schubertova evokuje Dolní Rakousy. Obrysy Vídeňského lesa, v??epy vína, tan?ící plavé dívky a pahorky, které jsou nedaleko uherské roviny se zvukem cikánsk?ch houslí a rytmick?mi tanci. To jsou hudebníci, kte?í dovedli v sobě asimilovat: samou podstatu své rodné země. U nich je země vyjad?ován a melodiemi, v nich? sly?íte ?umění les?, hu?ení větr?, smích děv?at a zvuk lidov?ch tanc?. Tajemství těchto geniu je nevyslovitelné.Z nich je i Smetana. V jeho hudbě najdeme jeho zemi. V?echno to, co v obraze ?eského venkova je v?ní v závanu větru, je barvou, v?echno to se proměňuje ve zvuk a melodii. V?echny jeho skladby d?chají v?němi luk a les? ?eské země. a? u? jsou to jeho realistické ?i romantické opery, af je to jeho symfonick? cyklus ?Má vlast“ nebo jeho kvarteto ?Z mého ?ivota“.Dvo?ák v Americe.Antonín Dvo?ák zvítězil v Americe sv?m prvním wstou- pením. Stanovisko Ameriky k němu se nezměnilo během cel?ch ?ty?iceti let. Nejlépe najdeme je potvrzeno v kritice ?New York Heraldu“ ze dne 16. prosince 1893, kdv Carnegie Hallu v New Yorku se konala americká premiéra v. —- fonie ?Z nového světa“. ?spěch byl triumfální, jak sx ěd?i tento novinov? komentá?:Dr. Antonín Dvo?ák, slavn? ?esk? skladatel a ?editel státní konservato?e hudby, obdaroval v?era americké umění velik?m dílem. Jeho nová symfonie E-moll ?Z nového světa“ byla provedena na druhém ve?eru Filharmonie v Carnegie Music Hall. Byl to d?le?it? den v dějinách americké hudby. O tom podalo svědectví první ve?ejné provedení této vzne?ené skladby. Naslouchalo p?eplněné hledi?tě amerického obecenstva, oby?ejně klidného, které bylo str?eno tímto hudebním dílem a? do frenetického nad?ení a aplaudovalo jako nejvzru?eněj?í ?italianissimi“ celého světa.Dílo má heroické proporce. A je to dílo toho druhu, jak?mi básníci skladatelé jako Beethoven, Schubert, Schumann nebo Mendelssohn obohatili svět ze své hudební imaginace. Tato nová skladba dra Antonína Dvo?áka si zaslou?í, aby byla jmenována ve stejné ?adě s díly hudebník?, které jsem zde uvedl. Není divu, ?e poslucha?i byli tak nad?eni. Toto dílo mluvilo k jejich uměleckému cítění svou mohutností, jemností, pathosem, plamenn?mi melodiemi, bohatou harmonií a svou jemnou, zvu?nou, nádhernou instrumentaci.A dotklo se i jejich vlasteneckého cítění. V?dy? Dvo?ák se dal inspirovati dojmy, kter?mi na něho p?sobila na?e země. D?vod k nad?ení tu byl pln?m právem. Zdálo se, ?e dokonce i orchestr sám je zcela změněn nádherou této symfonie.Byl to slavnostní ve?er. Dokonce ani prudk? dé?? venku nezdr?el náv?těvníky. O p?l druhé stály u? ve veliké halle skupiny nad?en?ch milovník? Dvo?ákovy hudby. Rozmlouvali, abychom ?ekli pravdu, velice hlasitě o v?em mo?ném. Venku stála dlouhá ?ada opo?děn?ch náv?těvník?, kte?í je?tě neměli lístky. Ka?d? z těch, kdo? stáli v ?adě na schodi?ti, nebo na 57. t?ídě, pokou?el se netrpělivě odstr?iti dále toho, kdo stál p?ed ním. A byli ji? hodně unaveni, ne? flétny v orchestru za?aly první tóny ouvertury ?Snu noci svatojanské“. Nálada v sále byla vzru?ená.Symfonie za?ala. Kone?ně dlouho o?ekávaná chvíle byla zde. Dirigent Seidl vystoupil na rampu. Okam?ik napětí. O?i v?ech hledí na jeho pozdvi?enou taktovku. Skloní se. A kone?ně sly?íme symfonii dra Dvo?áka ?Z nového světa“. Po Smetanovi a Dvo?ákovi Janá?ek.K těmto hlas?m ciziny o ?eské hudbě p?ipojujeme je?tě berlínskou kritiku Oskara Bie o ?Jenufě“ (Její pastorkyňa).?Smetana p?edstavoval v jiném kruhu zdravou lidovou hudbu v romantickém niveau. Janá?ek jde je?tě hlouběji tímto směrem a? k nejhlub?ím ko?en?m hudebního vnímání ?eského národa. Není v tomto díle a? na několik mal?ch v?jimek ani jediného taktu, jen? by nepr??til z docela osobní nálady, která je nová a napojená citem pro svou zemi. Tato hudba se dá srovnati pouze s prvními díly ruské hudby, tedy s ?Borisem Godunovem“ a dnes snad s uhersk?m nacionalismem Kodalyov?m a je naprosto nezávislá na Evropě. Není to dílo sestavené z nacionálních detail?, n?br? vlastní systém národního tvo?ení a proto p?edstavuje v dějinách hudby, ale zejména v dějinách opery, t?ídu pro sebe.Tento systém by nebyl ni?ím, kdyby nebyl naplněn ?ivotem. Janá?kova vynalézavost vytvá?í hudební obrazy takové síly a takové svéráznosti, které potvrzují oprávněnost jeho nové cesty. .. ?spěch byl docela bou?liv?. Skladatel se děkoval nes?etněkrát spolu se v?emi ú?astníky. Z?ídka kdy se do?kala premiéra cizího díla tak nad?eného p?ijetí mezi obecenstvem.(s pou?itím díla ?Smetana vu parles Etrangers“ (Orbis) sestavil Frank Warschauer.)věda a práceO 11 o Rádi:Sto let fotografiea devadesát let fotografie ?eskéi.Tiché jubileum.D?ed sto lety roku 1835 dovr?il Louis Jacques Mandé -*? Daguerre p?lstoleté pokusy p?edch?dc? tím, ?e vynalezl první praktick? fotografick? postup. Jemu prvnímu poda?ilo se pomocí rtu?ov?ch par trvale zachytiti bu? na st?íbrné nebo na skleněné desce stopy na ně dopadnuv?ích světeln?ch paprsk?. Zhotovení takové daguerrotypie nebylo ov?em hra?kou: několik dní trvaly p?ípravy materiálu k jedinému snímku, a objekty, které Daguerre fotografoval, musily státi p?ed jeho ?aparátem“ sedm a? osm hodin nehybně na místě. Teprve později dosáhl rekordního sní?ení exposi?ní doby na t?i hodiny. Amatér, kter? dnes po stu letech si na?izuje exposi?ní dobu na své kame?e na tisícinu vte?iny, má právo se usmáti. — Tého? roku 1835 zachytil pan William Henry Fox Talbot, anglick? u?enec, matematik a fysik, pomocí své jednoduché temné komory na citliv? papír, do ní vlo?en?, snímek svého obytného domu v Anglii. První exteriérová fotografie budov byla na světě. Nevíme, jak tento snímek vypadal, není nám známo, měl-li nějaké nároky umělecké, nevíme také u?, co p?edstavovaly první obrazy, zachycené na leskl?ch deskách Daguerrov?ch. P?esto zdá se nám od?vodněn?m vzpomenouti si stého v?ro?í těchto dvou pokus?.Které v?ro?í vlastně fotografické umění má oslavovati za datum svého narození, není stále je?tě jisté, nebof p?es to, ?e vychází na světě mnoho pojednání u?ite?n?ch a mnoho zbyte?n?ch, nenapsal nám je?tě nikdo soustavné dějiny fotografie jako uměleckého projevu. Ponecháme tedy vědc?m, aby se tě?ili z konstatování, ?e páni Sheele a Senebier věděli u? p?ed francouzskou revolucí, ?e roztok st?íbrnatého chloridu tmaví vlivem slune?ního světla, zapomeneme na jména v?ech těch slovutn?ch u?enc? s po?átku devatenáctého století, kte?í se zajímali u? tehdy o chemické ú?inky světla na látky, o vliv ultrafialov?ch paprsk? na ně, o ú?inky rtu?ov?ch solí. P?ejdeme i Wedg- wood?v traktát z roku 1802 o metodě, jak kopírovati obrazy na sklo a jak zhotovovati profily pou?itím p?sobnosti světla na nytrát st?íbra, stejně jako p?enecháme goetheovc?m radost, ?e velik? Johann Wolfgang je ve své ?Farbenlehre“ vlastně spoluvynálezcem fotografie. Spá- ?eme je?tě jednou po druhé historickou nespravedlnost na panu Nicephoru N i é p c o v i, jen? u? roku 1816 fixoval negativy na desce, pot?ené vrstvou asfaltu a je?tě nějak?ch chemikálií, a ponecháme v?echnu slávu fotografického vynálezu na?emu Daguerrovi, jevi?tnímu v?tvarníkovi a objeviteli diaramatu, jen? svého spolupracovníka Niépce p?ipravil o jeho tě?ce spoluvydobytou slávu.Fotografick? pravěk.Daguerrem se tedy po?íná v polovině t?icát?ch let minulého století v?voj onoho velmi mladého druhu v?tvarného umění, pro ně? se dosud nena?el historik a jeho? uměleck? v?voj se tu pokusíme v krátku roz?leniti. P?jde nám tu ov?em p?edev?ím o nastínění v?voje fotografie v ?esk?ch zemích, proto?e v?ak jsme na tomto poli více ne? kdekoliv jinde z?stávali v?dycky jen epigony, musíme si sou?asně s ka?d?m nov?m obdobím v?imnouti toho, jak rychle si po?ínala ostatní Evropa uvědomovati, ?e Daguerr?v vynález je p?edpovědí nové periody. Umění v?tvarné, p?edev?ím malí?ství, bylo ně?ím jin?m p?ed fotografií a je ně?ím jin?m dnes, po roz?í?ení fotografie: a? bude napsána podrobná historie umění fotografického, nebude ji? nesnadn?m napsati nejv?? pot?ebnou studii o malí?ství ?p?edfotografickém“ a malí?ství dal?ím, jeho? vlastní raison d’etre se p?sobením robustního barbarského dobyvatele-fotografa úplně změnil.V t?icát?ch letech minulého století, do nich? spadá doba fotografického pravěku, ov?em o této budoucnosti fotografie je?tě nikdo nemohl míti tu?ení. Mladá fotografie se v?ak měla neoby?ejně ?ivě k světu. Ji? roku 1839 vydal Jacques Daguerre svou knihu ?Dějiny a popis Da- guerrotypie a dioramu“, a podnikav? pa?í?sk? konstruktér Giroux uvedl do prodeje tyté? fotografické pom?cky, s nimi? pracoval Daguerre. U?ení fysikové a chemici Arago a Gay-Lussac p?esvěd?ili akademii, ?e Daguerr?v vynález dovede zobrazovati p?írodu dokonaleji a rychleji ne? malí?ství a je znamenit?m pomocn?m prost?edkem vědeck?m. V zá?í tého? roku se prodávaly ji? první fotografické p?ístroje v Berlíně, z tého? roku máme ji? zprávy o fotografování v Rusku. Nikdo neskr?val své nad?ení z této rozko?né hra?ky, která umo?ňovala spole?nosti zaměstnávati se neoby?ejně p?ekvapiv?mi salonními kousky a kouzly. Fotografie byla hra?kou pro dospělé, odb?vala si svou periodu boskovskou a ?arodějnickou. Technika ?la rychle kup?edu a je?tě roku 1839 pracoval Fox Talbot místo st?íbrn?ch obrázk? Daguerrov?ch se zvlá?tě preparovan?m fotografick?m papírem.Z na?ich zemí nemáme o tomto fotografickém pravěku dosud ani nejmen?ích stop.První zprávyo fotografii v ?echách.Teprve v období druhém, spadajícím do let ?ty?icát?ch, po?íná fotografie v ?echách projevovati velice ?il? ?ivot. ?asopis ?Vlastimil“ p?iná?í roku 1840 tento rozko?n? ?lánek o novém ú?asném vynálezu:?Ji? roku 1838, ale hlavně roku 1839, po?alo se mluviti o znamenitém vynálezku pana Daguera v Pa?í?i. On z?ídil temnici (camera obscura), kde se nalézá plotna jakousi látkou pot?ená; do temnice té padá na plotnu světlo odrá?ené od strom?, kostel?, most?, v?bec od v?ech p?edmět? i celé krajiny, a v několik minutách jest vyhotoven obraz oněch p?edmět? pouh?mi toliko paprsky slune?ními.Ka?d? se tázal, jaká jest to asi látka, je? tak p?enáram- nou citlivost pro světlo má? Ka?d? se divil, jaké to mistrné rejsování, jak spanil? p?ísvit (Helldunkel), jak dokonalé vyvedení. V?echno jest v?borné, av?ak není-li to v?e rejsování některého obratného umělce? Místo odpovědi podal Daguere zvět?ující sklo; a tu bylo viděti nejmen?í záhybky a ?árky, je? pouh?m neozbrojen?m okem ani pozorovati nelze; bylo viděti i ty nejmen?í věci; mo?ná bylo po?ítati kameny na dla?bě, pozorovati velikost de?tě, ?isti nápis nad krámem. ?ím silněj?í světlo, tím rychleji a rázněji dělá se obraz; rychleji tedy o polednách a v létě, ne? ráno nebo ve?er v zimě.Av?ak jen ticho stojící p?edměty dají se vyobraziti; pohyblivá těla dávají obraz dohromady splaven?, neb se i světlo od nich odrá?ené splavuje. Ale pod siln?m sluncem africk?m, kde ou?inek okam?it? jest, dostali bychom snad obraz i pohybliv?ch p?edmět? v p?írodě.Nápadn? jest úsudek jednosvorn? v?ech, kte?í Daguerovy obrazy viděli a zkoumali. U?ení, umělci a pouzí milovníci umění vyznávají, ?e nic dokonalej?ího, nic více p?ekvapujícího nelze viděti nad tyto věrné otisky skute?nosti. Jist? u?en? mu? viděl as 60 otisk?; jistil, ?e p?i prvním pohledu na tyto obrazy nev?slovn? pocit du?e jeho se zmocnil: Zde poskytuje se nám p?íroda sama; zcela jest to sam? ten náhled, jako ve skute?nosti, jen v men?í mí?e. Něco takového na malém prostoru p?ed sebou viděti, má cosi p?emocného do sebe, ?e z po?átku divíme se tomu, jakoby p?ed na?ima o?ima div? se dály. — Ale zatím, jak naho?e podot?eno, v?ecky věci pohyblivé, by? i na?ím o?ím by se zdály ticho státi, zcela se ne- vyobrazují, neb jen velmi nedokonale. Sem nále?ejí nejen oblaka, ale i listí strom?, i jest tedy se obávati, ?e vyobrazení krajin nikdy se dob?e nepovede.Jak Daguer?v vynálezek na umění a vědy ou?inkovati bude, nelze p?edpovídati. Vyobrazení samo jest ji? tak dokonalé, ?e nějaké zjemnění ani mo?né se b?ti nezdá. Cel? ale stroj a látka, na její? proměně světlem div tento spo?ívá, bude se nepochybně moci zlep?iti a zjednodu?iti. A vskutku stala se ji? oprava u věci té. Daguerovo rejsování jest toti? tak jemné, jako as prá?ek na k?ídle mot?la, ?e snadno se dá se- t?íti. Francouzsk? jeden akademik vyna?el ale pokost (fir- naiz), kter?m se rejsování polije a zcela upevní, jenom?e lesk něco pevněj?í jest. Jeliko? oby?ejná rejsování s těmito p?irozen?mi obrazy ani srovnati se nedají, jest patrno, ?e ceny své pozbudou, a ?e v ka?dém p?ípadě rejsování Dague- rova bude se pou?ívati, kde se ho jen pou?iti dá.“Není divu, ?e takhle nad?eně popsan? vynález nalezl u ?esk?ch vlastenc? také opravdové zaujetí a ?e se ji? záhy s touto teorií u nás objevuje i fotografická prakse.(Dokon?ení.)dopisyCo vlastně tvrdí obchodVá?en? pane redaktore,dop?ejte laskavě v debatě o jednotkov?ch domech něco místa i hlasu z druhého tábora. I p?i obhajobě sv?ch existen?ních zájm? proti vnikání velkého kapitálu do distribuce musí se obchodnictvo v prvé ?adě postaviti na stanovisko spot?ebitele, kter? zchudl a má p?edev?ím zájem na ceně. Odva?uji se v?ak tvrdit, ?e za dne?ního nesmírného p?eplnění obchodních ?ivností (v letech 1921—30 p?ibylo na 93.000 osob ?inn?ch v obchodě, z 1000 obyvatel? se věnuje obchodu p?es 90 osob, v roce 1921 jen 69, pro léta 1931—35 dlu?no po?ítat s je?tě vět?ím p?ír?stkem) nebezpe?í drahoty konsumentovi nehrozí. Mezi obchodníky dochází k tak tuhé cenové soutě?i a k tak silnému podbízení, ?e spot?ebitel se nemusí bát ani v nejmen?ím zdra?ovatel?. Nekoupil by prostě od nich a potrestal by je tím, ?e by jejich zbo?í nechal le?et na skladě.Je uměl?m tvo?ením legendy tvrdit, ?e jednotkové zbo?í je levné. A stejně není pravdou, ?e v?tky, adresované po této stránce jednotkov?m dom?m obchodnictvem, jsou pau?ální a nedolo?ené. Byla uve?ejněna spousta konkrétních doklad? o velmi ?patné kvalitě jednotkového zbo?í a dokonce i o vylo?en?ch podvodech, páchan?ch na konsumentovi. Bylo zji?těno soudně, ?e jednotkov? d?m vydával za kávu směs, ve které bylo jen 30% mleté pra?ené kávy. V jednotkov?ch domech se prodávají aktovky sice za 20 K?, ale papírové, kde?to u obchodník? za 28 K?, av?ak ko?ené. Balí?ky ?aje vypadají, jako by v nich bylo 4—5 dkg, je v nich v?ak jen 17 g, a?koliv p?es v?slovné znění vl. na?ízení ?. 41/35 u balí?k? jsme viděli cedulku ?20 g“. Jak mohou jednotkové domy prodávat 60° kolínskou vodi?ku lahvi?ku za K? 5.—, kdy? jen líh v ní obsa?en? by stál 4.80 K?? Koupili jsme si namátkou v jednotkovém domě poznámkov? blo?ek, av?ak ji? druh? den p?es ?etrné zacházení byly z něho volné listy; rovně? h?ebíky, které jsme tam dostali, nestály za mnoho. Jak to p?ijde, ?e jeden voňavká?sk? artikl byl dodáván obchodník?m továrnou za K? 5.25 za kus a jednotkovému domu po 3.50 K? a rozdíl cen v drobném prodeji nebyl 1.75 K?, jak by odpovídalo nákupní ceně, n?br? 1 K?? Tomu se tedy ?íká boj proti drahotě a slu?ba zákaznictvu? A p. dr. K?í? bude zajisté tak laskav a promine mi, ?e i jeho název ?psychologicko-technické uměníprodejní“ se mi zdá b?t pro jednotkové domy p?íli? shovívav?m.V uveden?ch datech by bylo lze pokra?ovat (jsou to údaje, je? nebyly vyvráceny ani tiskov?mi opravami, opravy na ně nebyly v?bec zaslány), nelze v?ak zneu?ivati trpělivosti Va?í a ?tená??.Jednotkové domy rozhodně netvo?í nového konsumu. To, co vydávají za vícekonsum, je jen nezdrav? p?esun ve spot?ebě na úkor pot?eb daleko d?le?itěj?ích. O nějakém nadkonsumu nem??e b?ti ?e?i tam, kde ustavi?ně klesá spot?eba masa, líhu, cukru, mouky, chleba (o 40% proti r. 1929, srovnej s nedávn?m projevem min. in?. Ne?ase). Vzestup spot?eby papírov?ch servítk?, forsirovan?ch jednotkov?mi domy, za těchto poměr? neznamená v?bec nic.Ale ani zaměstnanci jako takovi nemají z ?innosti jednotkov?ch dom? valného prospěchu. V nich sam?ch jsou zaměstnávány p?evá?ně mladé dív?í síly, které nemají ?ádné prodejní zdatnosti a ?ádné odborné pr?pravy a konkurují tak tě?ce ?ádně vyu?en?m silám (d?kaz v Bohuslavově Sbírce nález? nejvy??ího správního soudu, viz nález ?. j. 14.393/35). Naproti tomu v obchodech jsou zaměstnáváni také ve zna?ném po?tu otcové rodin, zaměstnanci mu??tí i star?í. Zatím co zaměstnání v obchodech je poměrně stálé, jsou jednotkové obchody pro zaměstnance vlastně ?pr?chodícími domy“. V Asu bylo na p?íklad v době od 1. I. do 31. X. t. r. zaměstnáno měsí?ně pr?měrně 156 sil, av?ak po?et p?ijat?ch a propu?těn?ch za uvedenou dobu ?inil celkem 250 osob (Praha). P?i tom jednotkové domy ani nedodr?ují p?íslu?nou kolektivní smlouvu, závaznou podle vl. na?. ?. 89/35. (P?íslu?n? ?íseln? materiál jest snesen v memorandu ?eskoslovenské obchodnické besedy, tedy ?istě zaměstnanecké organisace, a bylo by snadno jej p?ekontroloval ú?edním zji?těním u Gremiální nemocenské poji??ovny.) Posléze tuhou koncentrací odnímají jednotkové domy asi 157.000 obchodních pomocník? naději na osamostatnění se.Z dodavatel? jednotkov?ch dom? nejvíce trpí domá?tí v?robci, kte?í vydělávají v konkrétním p?ípadě, kter? neni ojediněl?, jen 1.7% (20—30 hal.) z prodejní ceny zbo?í, na kterém jednotkov? d?m má 20% hrubého zisku. Memorandum nám Ukázal referent pra?ské obchodní komory, na v?slovnou ?ádost stě?ovatel? v?ak nelze jmenovati v?robi?tě a onoho druhu zbo?í. Oni toti? ti chudáci z horsk?ch kraj? jsou i za ?estáky vdě?ni a bojí se o ně. Ostatně tam, kde by nepracovali pro jednotkové obchody tak?ka zadarmo, by dodávku nedostali. Z toho d?vodu na p?., jakkoliv máme svérázn? hra?ká?sk? domáck? pr?mysl, prodávali se v jednotkov?ch domech nedávno Mikulá?i s nápisem ?Made in Japan“. (Poněvad? Japonci sv. Mikulá?e nemají, bě?í z?ejmě o v?robu, kterou nám ukradli. Takov?ch artikl? bude více.)Jednotkové domy pr? netla?í na mzdy dělník? dodávajících továren. Za jakou asi cenu dodávají potom v?robci jednotkov?m dom?m na p?. ?árovky o 40 wattech, mo- hou-li je prodávat po 5 K?, kdy? p?ijde tá? ?árovka obchodníkovi v nákupní ceně na 4.98 a 1.20 K? daně, celkem 6.18 K? ? Nem?lime-li se, uvedl podobné konkrétní p?ípady v nedávném A-Zetu i dr. J. Bene?. Zde rozhodně něco neklape. Bu? je zbo?í hor?í anebo jsou mzdy ni??í. Anebo obojí. Je-li zbo?í hor?í, pak ov?em nemají jednotkové domy práva tvrdit, ?e pomáhají na?í v?robě a exportu. Cizích trh? dobudeme jenom prvot?ídním zbo?ím, a ne tím, ?e za?ídíme své továrny na v?robu pod?adněj?ích kvalit. Japanisací mezd a v?roby nic nezískáme, naopak.A prosíme velmi, aby se ve?ejnost nedala másti eventuálním pok?ikem několika desítek dodavatel? jednotkov?ch dom?. Jejich hlasy nerepresentují v?robu ve?kerou, n?br? jen ty, kte?í by snad byli posti?eni. (Jak?) ?e se dávají sly?et daleko více ne? ostatní, je úplně lidské.A stejně jest lidské i prosit konsumenta, aby se na věc po- podíval také z ryze?ivnostenského hlediska. U nás p?evládá z 92% st?ední a mal? podnik s 1—5 zaměstnanci. Z 632.000 poplatník? podléhajících v?eobecné dani v?dělkové na 430.000 jich fatuje ro?ní v?dělek 4—12.000 K?. Zvlá?tní daň v?dělkovou platí jen 17.120 podnik?. Tito lidé mají také nárok na jistou právní ochranu. Ti nikdy nehrozili, jako podniky velké, ?e budou propou?těti. Nehrozili a nepropou?těli a nebudou propou?tět. Oni také, jak to jednou velmi pěkně v této revui napsal J. Kolowrat-Krakovsk?, nemají na svědomí ?ádn?ch p?einvestic, nebo? své podnikové fondy st?ehli jako oko v hlavě. Pracovali a ?et?ili. U nás se nesesul ?ádn? Karstadt, u nás také nebyly ohro?eny vklady milion? st?ádal? pochybn?mi spekulacemi velkého kapitálu, jako v nejbli??í cizině. St?ední a malé podnikání neznamená bídu, jak se sna?í vsu- gerovat l?ivě jednotkové kolosy konsumentovi za pomoci nákladné reklamy, po?ízené na jeho ú?et, v?dy? ono je úto?i?těm v?ech, kdo ponejvíce nevlastní vinou ztroskotali v jin?ch povoláních. Plní-li některé na?e hospodá?ské odvětví ve vět?í mí?e protinezaměstnanostní funkci, pak je to obchod. ?ádná racionalisace, a tu v nejvy??í mí?e nesporně jednotkové domy p?edstavují, je?tě nikomu nep?idala více práce a chleba.Nemluvte, prosíme, o ohro?ení právní jistoty podnikání v souvislosti s A?em, Jepou a Te-Tou. Tyto jednotkové domy soustavně obcházejí a poru?ují p?edpisy zákona o prodeji zbo?í za jednotné ceny roz?i?ováním po?tu druh? prodávaného zbo?í, k ?emu? nejsou oprávněny, a bude proto jen spravedlivé, jestli?e jim bude odňat prodej potravin a dosavadní p?edpisy poněkud zost?eny, aby bylo zamezeno klamání spot?ebitele a jejich obcházení. O nic jiného ne? o zákaz potravin a několika málo artikl? jin?ch nebě?í (viz také projev vrcholn?ch ?ivnostensk?ch korporací, oti?těn? v insertní ?ásti denních list? dne 26. XI.). Nejde zejména o úplné zru?ení jednotkov?ch dom?, bylo-li v?ak v listech ?ivnostenské strany napsáno, ?e ?zlo vyplení do ko?ene“, pak tím byly my?leny jistě p?edev?ím r?zné triky jednotkov?ch dom?, které jsou prováděny nejen na úkor ?ádné soutě?e, ale i na úkor spot?ebitele, kterému se odnímá mo?nost kriticky srovnávat cenu a jakost zbo?í, prodávaného v jednotkov?ch domech a v obchodech specielních.Uvá?í-li se argumenty pro i contra, nem??e se nikdo rozumn? bránit ur?ité regulaci prodeje zbo?í za jednotné ceny, a tím méně konsument, kterému p?ijde tato úprava také k dobru.V pravé úctěDr. Frant. Potu?il,sekretá? ?st?ední rady obchodnictva ?SR.JASN? Z?ENI - VKUSN? VZHLED!Americké br?le Ful Vue?OKULARIfl1 PRAHA, Václavské nám. 57, nad L?lzowovou I303276012700ConílitiConíliti52705082550P?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firmaP?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firmase znamenitě osvěd?ují a poskytnou ka?dému největ?í míru uspokojení. Conklin znamená p?esnost a pokrok I Kar l Kellner, Praha - Václavské nám. 61 - Dlouhá t?ída 17 - Ra?te si vy?ádali ná? ilustr. prospektP?ítomnostiPo velké události\ r?sledkem presidentské volby byl jeden ze t?í V v?dc? Národního sjednocení, p. Ji?í St?íbrn?, tak velice ot?esen, ?e v hlubokém rozru?ení usmyslil si napsati o posledních událostech dokonce — pravdu. Usedl tedy a napsal do svého ?asopisu: nic si nezastírejme, levice zvítězila, pravice byla pora?ena. Jen?e v hledání pravdy je t?eba míti trochu vět?í cvik, ne? má p. St?íbrn?. Nem??e se to poda?it napoprvé. Ani p. St?íbrnému se to nepoda?ilo za tak nep?ízniv?ch podmínek. Skute?ná pravda je jiná: nezvítězila levice ani nebyla pora?ena pravice, n?br? zvítězili ti, kdo nerozdělovali p?i této p?íle?itosti národ na levici a na pravici a hledali prostě nejvhodněj?ího mu?e pro presidentsk? ú?ad. Pora?eni byli pak ti, kdo si z těch nebo z oněch d?vod? usmyslili kandidovat mu?e méně vhodného a nemohli ve?ejnému mínění dokázat prospě?nost tohoto po?ínání. V této kampani ?ly strany katolické se socialistick?mi: pak p?ece nem??eme mluviti o levici, jak ostatně u? mnohokrát bylo pravdivě poznamenáno. Nereklamujeme vítězství pro ?ádnou stranu, pro ?ádnou frontu, n?br? pro stát a pro rozum, kter? — dej b?h — nás dlouho je?tě ovládej. Kdyby strany socialistické a katolické byly p?i?ly s nějakou stranickou kandidaturou, její? v?hody by bylo tě?ko dokázat, kdyby socialisté byli kandidovali někoho jenom proto, ?e je to socialista, nebo katolíci někoho jenom proto, ?e se jim líbí jeho poměr ke katolictví, prohráli by právě tak, jako prohráli nyní ti, u nich? hlavní vzpruhou p?i vym??lení kandidatury byl jak?si vzdor. Ale stranick? vzdor ukázal se p?íli? nepatrnou veli?inou ve chvíli, kdy podle úsudku vět?iny musil b?t státní zájem ukojen ve sv?ch základních pot?ebách. Jedni vyhráli, ?e zastupovali věc rozumnou, druzí prohráli, ?e navrhovali provésti věc nerozumnou — to je ta pravda, kterou se p. St?íbrn? marně sna?il án agrární strany ?Venkov“ toho dne, kdy je?tě psal, ?e ?ná? lid p?ijal s velk?m nad?ením a uspokojením zprávu o kandidatu?e prof. B. Němce pro zít?ej?í volbu presidenta republiky“, napsal také toto:?Kdybychom se pr?měrného na?eho ob?ana optali, kdo je presidentem kteréhokoliv men?ího státu v Evropě, kdo stoji v Cele vlády nebo státu a? u? v Dánsku, na Balkáně, v Estonsku nebo Finsku, ve ?védsku nebo v Norsku, sotva by nám dovedl jmenovat hlavy státu i p?edsedy vlády .... Nikdo se ve světě nestará, kdo stojí v ?ele státu . . .“Není známo, jak?m zp?sobem se agrární strana dotázala svého lidu na jeho mínění v této věci; dotazovala se tolik sv?ch lihovarník? a zbytkov?ch statká??, ?e se skoro zdá, ?e jí ani nezbyl ?as na dotazování na jin?ch stranách. Ale bu?me zdvo?ilí a kdy? nám někdo něco tvrdí, tedy tomu vě?me. ?ím v?ak mohl b?ti agrární lid tak velice nad?en? Dá- me-li ty dva citáty dohromady, tedy jen tímto: nikdo ve světě neví, kdo stojí v ?ele státu na Balkáně, v Estonsku, ve Finsku; nikdo ve světě nebude te? také vědět, kdo stojí v ?ele ?eskoslovenska; rovnosti bude dosa?eno; ?ím jsme Balkán p?esahovali, to si dobrovolně usekneme; proto sláva, t?ikrát sláva!Ale jiní vytrvale odpírali volatí sláva nad tím, kdy? kone?ně budeme postaveni, jak se slu?í a pat?í, na rove? balkánsk?m a baltick?m stát?m, a neviděli v tom cíli, aby u? o nás také nikdo nic nevěděl, cíl dosti d?stojn? a prospě?n?, aby byli ochotni za ním jít. Oni uva?ovali jinak: a? dosud se ve světě dob?e vědělo, kdo stojí v ?ele ?eskoslovenska; to bylo na?e plus proti stát?m balkánsk?m a baltick?m; vá?nost a známost Masarykova jména prospívala státu; nyní, kdy? odchází, doporu?uje za svého nástupce mu?e, kter? by státu zajistil podobnou v?hodu; p?edseda Spole?nosti národ?, aktivní ú?astník v?ech velk?ch diplomatick?ch jednání za posledních sedmnáct let je tak známou osobností ve světě, ?e aspoň po této stránce bychom pokra?ovali v ??astné é?e masarykovské; je rozumno si tuto v?hodu zajistit nebo je rozumno odsunout tuto postavu evropského formátu stranou a pe?ovat spí?e o to, abychom na tom nebyli o nic lépe ne? Estonsko a Finsko? To nebyl boj mezi pravicí a levicí, to byl boj mezi rozumn?m a nerozumn?m, mezi prospě?n?m a nepro- spě?n?m, a proto jeho kone?n? v?sledek byl 340 hlas? pro dra Edvarda Bene?e a 24 hlasy pro profesora Němce.Ostatně nezále?í jen na známosti jména. Ale byl mezi námi mu? s dokazatelně největ?ími zku?enostmi v evropské politice, s dokazatelně největ?í znalostí evropsk?ch lidí a situací, s dokazatelně největ?í diplomatickou praxí. Hodí se k ?ízení státu lépe tento mu? nebo někter? jin?, kter?, i kdy? mu osobně nem??eme naprosto nic vyt?kati, je po politické stránce sotva více ne? pr?měrn? ?tená? novin? Také to byl konflikt mezi rozumem a nerozumem. Byla to kandidatura, její? státní prospě?nost byla z?ejmá a na ni? ka?dému bylo lehko p?ipadnouti. Místo toho se namáhavě hledala kandidatura jiná, chodilo se od Petra k Pavlu, klepalo se na ur?ité dve?e v Praze, v Brně i v Bratislavě, hledalo se ve ?vědeck?ch kruzích“, byly patrně nav?tíveny v?echny universitní fakulty, a?koliv v této mezinárodní situaci i primitivní rozum p?ikazoval hledati jen ve velmi zku?en?ch kruzích politick?ch, hledala se zkrátka figura, která by mohla vyhovět nebo nevyhovět p?ibli?ně tak, jako padesát jin?ch. ?e se proti tomu vět?ina postavila, je skoro samoz?ejmé.?Venkov“ nyní pí?e, ?e agrární strana ?zkoumala situaci se v?ech hledisk“ a ?e jí to musí b?ti dovoleno. Ov?em ?e musí. Ale kdy? pr? v?echna hlediska, tedy opravdu v?echna hlediska. Pokud se t??e osoby profesora Němce, tu skute?ně v?echna hlediska byla prozkoumána a nále?itě vyzdvi?ena, po?ínajíc tím. ?e se narodil v b?eznu jako Masaryk a ?e chodil do ?koly, a kon?íc tím, ?e znalost něm?iny ho uzp?sobovala k ?tení německ?ch knih. Ale byla rovně? prozkoumána v?echna hlediska, kdy? ?lo o osobu druhého kandidáta? Zde agrární strana ve zkoumání do?la a? k tomu prvnímu a poslednímu bodu, ?e dr. Bene? je ?místop?edsedou strany národně sociální“. Nic víc. Tu se zastavila, dále nezkoumala. Prozkoumala a tu?n?m písmem ve sv?ch ?asopisech zd?raznila ten fakt, ?e profesor Němec za svou ?innost v Maffii dostal revolu?ní medaili. To opravdu ukazuje na úctyhodnou minulost. Av?ak co v oné době, kdy profesor Němec prováděl onu ?innost, za ni? byl pak vyznamenán revolu?ní medailí, dělal asi dr. Bene?, ?místop?edseda strany národně sociální“ ? ?V letech vále?n?ch bylo mu (prof. Němcovi) jasno, ?e ná? národ vstupuje do období, které nám má a musí p?inést samostatnost.“ Kde byl asi tehdy skryt onen místop?edseda strany národně sociální? ?Jeho (Němcova) ?innost v Národní radě ?s. je známá a není t?eba ji znovu uvádět.“ ?ím? se li?í od dra Bene?e, jeho? ?innost v revolu?ní Národní radě pa?í?ské je patrně neznáma. Mluvě o obou kandidátech na presidentství, zdefraudoval ?Venkov“ o dru Bene?ovi sv?m ?tená??m v?echna fakta a? na ten, ?e je místop?edsedou strany národně sociální. Byl to jeden z nejabsurdněj?ích pokus? v ?eské ?urnalistice a po zásluze ztroskotal. Nechceme profesora Němce nijak sni?ovat. Nemáme také pro?. Je to ?estn? a u?lechtil? mu?, na něho? nic ?patného nevíme. Dokonce na něho víme leccos dobrého: prokázal na p?. tolik smyslu pro ?istotu ve?ejného ?ivota, ?e ne?el za svou stranou, národní demokracií, kdy? se tato spojila se stranou p. St?íbrného. Vět?ina byla o něm toliko p?esvěd?ena, ?e nemá pot?ebn?ch politick?ch zku?eností, aby se dalo o?ekávati, ?e bude obratně ?íditi stát v době tak kritické. Neubírajíc profesoru Němcovi z jeho zásluh a ?in? o stát a o národní osvobození, viděla ve?ejnost jasně, ?e poměr těchto zásluh a ?in? k zásluhám, ?in?m a zku?enostem Bene?ov?m má se asi jako jedna k tisíci. Tak z?ejm? pokus o nepravdu, o skreslení skute?ností, jak? nastrojil ?Venkov“, se nemohl zda?it. Lépe, jak i z v?sledku je vidět, by bylo b?valo jej v?bec nepodnikat.Tolik te?, po st?ede?ním v?sledku, m??eme ?íci, ?e jsme se neblamovali p?ed cizinou, která s napětím o?ekávala, dá-li se ná? národ opravdu pohnouti k tomu, aby takov?m zp?sobem, jak? nám agrární strana navrhovala, pl?tval sv?mi osvěd?en?mi mu?i a dával p?ed nimi p?ednost nepopsanému listu papíru. Tu a tam dokonce s nadějí o?ekávali, ?e ?eskoslovensk? národ provede tentokráte hloupost. Tedy — neprovedli jsme ji. Jako tak ?asto v rozhodujících chvílích, také nyní v na?em národě nakonec zvítězil rozum a správn? odhad osobnosti. A a?koliv někte?í ?e?i nejd?íve tak nesprávně uva?ovali, ?e by byli málem polo?ili Hitlerovi k nohám hlavu zahrani?ního ministra, kter? si vyslou?il v Berlíně nelibost horliv?m budováním obrann?ch pakt?, nakonec p?ece zde, v bezprost?ední blízkosti hitlerismu, semkly se v?echny elementy evropské kultury a manifesta?ně daly novému presidentovi vět?inu, jaké dosud nebylo u nás v presidentsk?ch volbách docíleno.Po květnov?ch volbách je to nové, stejně velké vítězství demokracie, které budí ve světě zaslou?enou pozornost. Demokracie v tomto státě m??e b?ti na sedm let klidná, nebo? si postavila do ?ela mu?e, kter? ani od ní neodpadne, ani ji nepo?kodí omylem nebo nerozhodností. Obávali jsme se ně?eho takového, jako byla volba Hindenburgova v Německu, volba osoby t?eba dobré v?le, ale s malou informovaností a neschopné prohlédnouti p?edivo intrik. Hindenburg měl dobrou v?li. ?ekl jednou, ?e p?jde proti Hitlerovi mluvit t?eba do cirkusu. Ale potom mu jeho poradci vyprávěli několik pohádek, a on povolal k vládě toho mu?e, proti němu? chtěl jít mluvit i do cirkusu. Profesora Němce, jak snad není známo, ale mělo by b?t kone?ně známo, pohnuli ke kandidatu?e také pohádkou: vyprávěli mu, ?e dr. Bene? ve spolku s komunisty chystá p?evrat a omezení soukromého vlastnictví; v této situaci, ?ekli mu, musí poslou?it národu svou kandidaturou. Profesor Němec pohádce uvě?il a kandidaturu p?ijal. ?patná to kvalifikace pro kritické chvíle, které by mohly nastat. Víme, ?e president, pravda, více jen representuje stát ne? v něm vládne. Ale jsou chvíle, jsou situace, kdy p?ece ústava dává jemu do rukou rozhodnutí, kdy bez něho nelze jít fale?n?m směrem kup?edu. Také v takov?ch chvílích by se mohly vyskytnout pohádky, a běda, bylo-li by rozhodování v rukou poněkud lehkověrné- osobnosti. Nyní je?tě s vět?í jistotou ne? d?íve m??eme ?íci, ?e ?eskoslovensko nep?jde cestou Německa, mimo jiné také proto, ?e nemá na svém prvním místě hindenburgovsk? zjev.Volba Hindenburga presidentem byla umo?něna německ?mi komunisty, kte?í odmítli hlasovati pro demokratického kandidáta a raději postavili beznadějnou kandidaturu vlastní. Následky této chyby — bez Hindenburga by nebylo Hitlera — pou?ily komunistickou internacionálu o v?em, ?eho je t?eba. Na?e komunistická strana neopakovala u? osudnou chybu německ?ch komunist?. Od první chvíle rozhodně slibovala odevzdat své hlasy kandidátu, jeho? jméno je v úzké souvislosti s demokracií.?Za to, ?e Národní shromá?dění tak manifesta?ním zp?sobem zvolilo nejzp?sobilej?ího mu?e presidentem, p?íslu?í konec konc? také jak?si dík agrární straně, která v poslední chvíli vstoupila do jednotné fronty, v ní? u? v?ichni ostatní byli se?azeni. Ov?em, jen mírn? dík jí za to pat?í. Dík ten vztahuje se p?edev?ím na to, ?e během celé kampaně nepodrobovala nyněj?ího presidenta osobním útok?m; pak na to, ?e neslibovala oposici za hlasování pro kandidáta, kter? jí se líbil, ústupky, je? by nebyly prospě?né státu; kone?ně i za to, ?e kdy? u? viděla, ?e by podlehla, dala p?ednost jednotné národní a státní frontě p?ed setrváváním ve vzdoru a ?e neoslabila autoritu nového presidenta tím, ?e by se mohlo ?íkati, ?e největ?í strana hlasovala proti němu. Autorita presidentova je státu pot?ebnou, a v agrární straně nakonec p?ece zvítězil kladn? poměr k státní pot?ebě. Byla by mohla nového presidenta doprovoditi na jeho stolec zna?ně po?ramoceného, jednak osobními útoky, jednak d?sledn?m odporem proti němu, a byla by mohla p?edem podr?ti jeho autoritu. Neu?inila tak. Za to tedy onen dík.Mírn? v?ak proto, ?e jinak agrární strana u?inila v?e, aby ztí?ila vítězství rozumnosti, a ustoupila teprve opravdu v poslední chvíli, kdy? u? viděla, ?e by byla pora?ena, ani o okam?ik d?íve. Po rozhodnutí ludové strany, ?e bude hlasovat pro dra Bene?e, byla by agrární strana pora?ena, i kdyby v?ichni henleinovci byli hlasovali s ní. ?stup se udál opravdu v poslední chvíli: je?tě v poledne den p?ed volbou terorisovala agrární strana malé německé strany a vyhro?ovala jim r?zn?mi politick?mi mukami, jestli?e nepoma?í- rujou, jak ona ká?e.Agrární strana v těchto dnech zkou?í, není-li mezi v?sadami, které má jako největ?í strana, také ta v?sada, ?e nesmí b?ti poukázáno na chyby, kter?ch se dopustila. Podala u? aspoň ?urnalistické ukázky, jak zachází s těmi, kdo se toho odvá?í. Krátce ?e?eno, zachází s nimi hrubě. P?esto je t?eba toho se odvá?it, proto?e tyto události nesmějí minouti bez pou?ení. P?ihodila se skute?ně velká událost: agrární strana — po prvé v republice — utrpěla velkou, v?em z?ejmou porá?ku. O tom není mo?no nemluvit a ne- ptati se, pro?.Tak zvan? Hrad dělal nějak?ch pět, ?est posledních let v?echnu politiku s ohledem na budoucí pre- sidentskou volbu, t. j. tak, aby agrární strana mohla souhlasiti s volbou Bene?e za presidenta. To se obecně neví, ale jest to pravda. Hrad dělal takovou politiku i tehdy, kdy? to nebylo zcela prospě?no hospodá?skému v?voji ve státě. Nezacházel v?dy vlídně, a ohleduplně se socialistick?mi politiky, kte?í odvá?ili se p?em??leti o tom, jak postavit meze stále rostoucí p?evaze agrární strany. Dovoloval někdy i sv?m zaměstnanc?m, aby na takov?ch politicích zkou?eli sv?j vtip, co? není pro potrefeného p?íjemn? osud, nebo? vtipnost nebyla mezi hradními zaměstnanci nikdy roz?í?ena a nefungovala proto hladce. Nu?e, kdy? mělo dojít k rozhodnutí, v?echna tato snaha Hradu se ukázala marnou. Opět se ptáme: pro??Není tě?ko na to odpovědět. Jak si u? dávno ?íkáme, v?echna světová hnutí k nám docházejí ve stavu zna?ně oslabeném, a? u? je to komunismus nebo fa?ismus. Od té doby, co v Německu a v Rakousku vládne reak?ní diktatura, ?lo světem hnutí, které si pí?e na sv?j prapor: strany pravice, spojte se! I toto hnutí musilo k nám p?irozeně dospěti, ale dostalo se p?es na?e hranice vskutku jen ve velmi oslabené formě. Nedovedlo rozbiti spolupráci prav?ch a lev?ch stran ve vládní koalici, ale dovedlo aspoň zp?sobiti ?e kdy? mělo dojiti k presidentské volbě, někte?í lidé horlivě se p?imlouvali za to, aby byla vytvo?ena fronta pravice a postavila svého kandidáta. Zajisté, takoví lidé se vyskytli i v agrární straně, hlavně mezi těmi, jejich? majetkov? nerv jest podrá?děn, ale nevě?íme, ?e právě oni nebo jejich d?vody ur?ovali postup agrární strany. Agrární strana netou?í po diktatu?e ani po koalici prav?ch stran, dokud se jí v demokracii a v koalici pravo-lev?ch stran vede dob?e. Hlavní zorn? úhel, jím? se dívala na president- skou otázku, byla otázka její moci.Podle teorie na?ich zákonodárc? měla b?ti ústava vybudována tak, aby jednotliví ?initelé, poslanecká sněmovna, senát, president, se navzájem udr?ovali v rovnováze. Agrární strana, která si mezi stranami vybojovala první a nejvlivněj?í místo, necítí ?ádn? zájem na tom, aby nějak? ?initel ji udr?oval v rovnováze. Silná osobnost na presidentském k?esle je agrárník?m proto mnohem méně p?íjemná ne? slabá. V?e, ?eho pot?ebují, je presidentská ?tampilka pod podpis agrárního ministerského p?edsedy.Pokusili se dvojím zp?sobem získati takového slabého presidenta. Nejd?íve se pokou?eli zabránit odstoupení presidenta Masaryka, a?koliv — nebo právě proto — věděli, ?e choroba mu zabraňuje zab?vat se intensivně státními zále?itostmi a a?koliv léka?i ?ím dále tím ?astěji a rozhodněji referovali, ?e je nutno svoliti, aby president Masaryk se ú?adu vzdal, nemá-li b?t jeho ?ivot ohro?en. Pět minut politickéhorozhovoru vyvolávalo p?i jeho zdravotním stavu krise. Agrární osobnosti vypravily se ?ádat Masaryka : es:tré. aby z ú?adu neodcházel, od?vodňujíce to tím. ?e by v národě ?vznikly zmatky“. O tom, ?e vznikr. -: ví v?dy nejlépe ten, kdo je chce p?sobiti. Prorokuje dob?e, poněvad? zná svou v?li. Bylo by se mo?r: zeptat: pro? zmatky, má-li se stát presidentem někde jin? ne? agrárník ? Pro? nebyly zmatky, kdy? agrární strana na sebe soust?edila ú?ad ministerského p?edsedy i v?echna mocensky nejd?le?itěj?í ministerstva, kdy? dala vybrat v?echny ?ty?i zemské presidenty ze sv?ch p?íslu?ník?, kdy? zákonodárství po nějakou dobu pracovalo jen k jejímu prospěchu ? Taková strana nemá právo p?edem věděti, ?e vzniknou zmatky, nestane-li se to ?i ono po jejím.Teprve kdy? ji? nebylo mo?no p?ání léka??, presidenta a jeho rodiny odporovat, svolila agrární strana k jeho odstoupení. Rozhlí?ela se nyní po někom, kdo by byl politicky dosti sláb a nezku?en, aby bylo zaru?eno, ?e nezp?sobí onen stav rovnováhy mezi ústavními ?initeli, na kter? pom??leli ústavodárci. Svého vlastního kandidáta postavit nemohli, to byla holá nemo?nost. P?ipojit je?tě agrárního presidenta ke v?em těm ostatním mocensk?m posicím, kter?mi agrární strana ji? opl?vá, to by byly shledaly nesnesiteln?m i ostatní ob?anské strany — mimo snad Národní sjednocení, které boj proti dru Bene?ovi pova?uje za d?le?itěj?í v této republice ne? cokoliv jiného a kterému i dovr?ení kruhu agrární p?evahy agrárním presidentem by se lépe líbilo ne? dr. Bene? na presidentském místě.Co agrární straně v takové situaci a p?i takov?ch p?áních zb?valo, byl u? jen kandidát t. zv. nepolitick?. Nějaká monstrance, jak ?íkal ?vehla. Naleznuv?e si profesora Němce, po?ínali si, jako si po?íná ?lověk, kter? koupil na trhu váno?ní stromek a nyní jej narychlo ově?uje ozdobami. Tuto bitvu proti ve?ejnému mínění agrární strana prohrála. Nepoda?ilo se jí men?í u?initi vět?ím a vět?í men?ím. Ve?ejné mínění odmítlo nechati se obelhávati tak primitivním zp?sobem. Kdy? ji? tato prohra stávala se z?ejmou, hledala agrární strana ústupnou linii. Ale jakou zajímavou ústupnou linii! Nabídla v tomto stadiu kandidaturu na presidentství nikomu jinému, ne? dokonce sociálnímu demokratu — ze Slovenska. Dostala od sociální demokracie odpově?: nezradíme! Tím byl tento nápad vy?ízen, ale bylo zároveň vy?ízeno také p?edstírání, ?e agrární strana hledá kandidáta nestranic- kého. Sociálního demokrata věru nelze pova?ovati za mu?e mimo strany: v tomto stadiu ?lo agrární straně u? jen o to, aby to nebyl dr. Bene? a aby aspoň v tom mohla svou v?li prosaditi. Byl to vzdor milostpán?.Pro? agrární strana tentokráte — po prvé — prohrála? Prosazujíc věc, která ostatním stranám zdála se nerozumnou, musila se spolehnouti na své vlastní síly, a tu se ukázalo, ?e representuje opravdu jen 15 procent voli??, jak jí nedávno bylo p?ipomenuto. I zde se potvrdila stará moudrost, ?e ten, kdo chce vésti, nesmí p?epínati a ?e m??e vésti jen tehdy, zastupuje-li věc rozumnou. Agrární strana opustila tuto zásadu a — prohrála, po prvé za republiky. Je dosti velká, aby mohla vésti, kdy? smě?uje ku prospěchu státu, ale není dosti velká, aby mohla vésti, i kdy? ostatním vnucuje z?ejm? nerozum nebo z?ejmou zv?li. V?dcovství je zalo?eno i na jin?ch věcech ne? na síle. zvlá?tě kdy? tato síla nep?esahuje více ne? 15 procent.?ir?í ve?ejnosti snad byl nesrozumiteln? smysl politick?ch manévr?, které se odehrály p?i vyst?ídání Malypetra Hod?ou v ministerském p?edsednictví. Zasvěcené osobnosti v?ak u? tehdy pravily: byla to první zkou?ka na presidentskou volbu; agrární strana musí vidět, ?e nesmí prostě diktovat. Tyto osobnosti měly pravdu, jak se nyní zdá, i v tom, ?e to skute?ně byla zkou?ka, i v tom, ?e se k ní odhodlaly. *Porá?ka agrární strany měla by b?ti pou?ením i pro ty, kdo nyní zvítězili. Vyskytují se mezi nimi lidé (vět?inou ti, kte?í p?ed t?dnem byli nejustra?eněj?í), vyz?vající, aby vítězství bylo nyní rázně vyu?ito. A p?idávají návod, jak. Nu?e, ani toto vítězství nesmí b?ti p?epínáno. Neklamme se, bylo to vítězství věci, nikoliv stran. V?znam tohoto krásného vítězství mold by b?ti zma?en, kdyby po něm byly vyvolány zmatky a kdyby v těch zmatcích se ztratila dne?ní koalice. Ani dr. Bene? na presidentském stolci nemohl by nahraditi rozbití dne?ní spolupráce nejsilněj?ích stran.(Dokon?ení.)F. Peroutka.poznámkyPresident Bene?Právě, p?ed rokem vracel se Edvard Bene? z ?enevského mimo?ádného zasedáni rady Spole?nosti národ?, která se tehdy zab?vala vinou Ma?arska na zavra?dění krále Alexandra. Byl tenkrát vítán mnohem srde?něji a ob?adněji ne? jindy; nejen proto, ?e p?iná?el nov? úspěch — těch p?inesl u? d?íve mnoho, ani? se mu za to dostalo zvlá?tního uznání — n?br? i proto, ?e si jeho jméno v letech, která p?edcházela, kone?ně dobylo oné populárnosti, jaké si jeho nositel zaslou?il. P?es to, ?e jsme s radostí pozorovali, jak se jeho postavení upevňuje, nenapadlo nás, ?e se za pouh? rok dostane na k?eslo presidenta republiky s úspěchem tak triumfálním, jak se nyní stalo. Víc ne? komu jinému je toho t?eba p?át právě Edvardu Bene?ovi — za v?ecky útoky, neslu?nosti a podlosti, jimi? jej ?astovala politická periferie a je? jsou kone?ně uml?eny. Bene?ova prsa zachytila i nejednu otrávenou st?elu, která nesměla p?ímo zamí?it na presidenta Masaryka a která se proto obrátila aspoň proti jeho nejmilej?ímu spolupracovníku.V bitvě o Bene?ovu volbu ?lo o nesmírně mnoho — o duchovní základy této republiky, o státní my?lenku ?eskoslovenskou a kdoví, zdali ne?lo nakonec i o sám stát. Je vyhráno: základy jsou upevněny, státní my?lenka posílena, stát zevnit? podep?en, kdy? z venku byl ji? p?ed tím právě zásluhou Bene?ovou zaji?těn, jak to jen bylo mo?no.?íká se, ?e v Bene?ovi nastupuje v ú?ad presidentsk? pokra?ovatel Masaryk?v —- a je to doslova pravda v tom smyslu, ?e Masarykovy ideje a hlavní směr, jej? president Osvoboditel státu vytkl, z?stávají a budou p?sobit dále. Porov- náváme-li v?ak skute?né osobnosti obou mu??, mohli bychom spí?e ?íci, ?e v Bene?ovi nastupuje Masaryk?v doplněk. Jeden z d?vod?, pro? si Masaryk Bene?e tak vá?í a pro? mohl ?íci: ?bez Bene?e bychom republiky neměli“, je patrně v tom, ?e Bene? má některé vzácné vlastnosti, je? se p?i sou?innosti s Masarykem znamenitě uplatnily. Snad bychom to mohli vyjád?iti asi tak: Masarykova síla je v koncepci, Bene?ova v konkrétním vidění, ve zvládnutí v?ech podrobností, v propracování, v provedení. Bene? má zvlá?tní dar vidět plasticky skute?nost, odva?ovat v?ecky politické síly, post?ehnout naráz a udr?et během akce p?ed o?ima v?ecky spojitosti, blízké i vzdálené. Tím nechci ?íci, ?e by Masaryk nebyl schopen drobné a podrobné práce (v?dy? se právě tou také proslavil), nebo ?e by Bene? zase nesvedl samostatnou koncepci — naopak. Tajemství toho, ?e se tito dva mu?i tak dob?e doplňovali, je p?edev?ím v tom, ?e se ideově shodovali. Bene? byl Masarykem od mládí vychováván. Znal d?kladně Masaryka a p?ijímal jeho u?ení. Proto mu sta?ily v politické práci hlavní podněty; s nimi mohl u? pracovat samostatně. Doplňovali se i věkem i svou duchovní orientací: Masaryk tíhl k světu anglosaskému, znal jedine?ně Busko a st?ední Evropu, Bene? byl zas více odchován kulturou francouzskou — a zrovna Francie se pro nás stala po válce státem tak d?le?it?m. Masaryk byl víc filosof a ideolog, Bene? zase víc konkrétní sociolog, právník a národohospodá?. Ani jeden ani druh? nebyli dogmatick?mi realisty (myslíme tím jejich politické hnutí). Masaryk prostě proto, ?e je geniální ?lověk, kter? nikdy neustrnul a kter? své hlavní neměnné zásady v?dycky dovedl p?izp?sobit proměnliv?m okolnostem. Bene? pak kritisovat realismus u? jako ?estadvacetilet? mladík. I on je velkorys? praktik, ale p?i tom praktik jaksi ?ivelněj?í, bezprost?edněj?í ne? teoreti?těj?í Masaryk.Bene? byl a jest politik úspě?n?. Jaká pracovní metoda mu to umo?nila? Vystihl ji u? jako osmadvacetilet? mlad? mu?. Napsal tehdy, ?e politika, která chce b?t vědecká, ?zkoumá krok za krokem poměry“ a podle toho pak hledá ?e?ení, které je v tu chvíli nejvhodněj?í; ?nevá?e si ruce p?edem apriorně pojat?m plánem, jej? v?voj m??e dementovat“. Skute?ně vědecká politika pr? se ne?ídí cílem nap?ed stanoven?m, kter? se jen tu?í, n?br? postupuje ?empiricky podle po?adavk? a nutnosti dan?ch poměr? ...“ Oportunismus. —- budete v poku?ení ?íci. Ale m?lili byste se. Tuto domněnku dokonale vyvrátila Bene?ova politická prakse za války a po ní. Ty cíle, t?eba?e se ?jen tu?ily“, nicméně byly a p?sobily a ?lo se za nimi neúchylně. Za války to byla samostatnost, po válce zabezpe?ení státu na ideov?ch základech, dan?ch zahrani?ní revolucí. Co se měnilo a p?izp?sobovalo, byly jen metody, prost?edky, jak tyto cíle sledovat. Bene? si u? p?ed válkou, u p?íle?itosti ?edesátin svého u?itele, formuloval Masaryk?v realismus jako metodu, nikoli jako dogma.Loni na filosofickém kongrese vyjád?il svou metodu docela p?esně. Nejprve pr? otázku, kterou má ?e?it, a? u? politickou nebo hospodá?skou, pe?livě, podrobně a vědecky rozbírá. Potom proseje fakta, je? takto získal, sítem své filosofické a mravní teorie (to je, jak víme, teorie Masarykova), aby tak získal pot?ebnou synthesu. To znamená, ?e v jeho mysli pevně tkví sociální ideál a program, kter? je tak obecn?, ?e jej m??e p?ijmout, jak Bene? vě?í, ka?dá civilisovaná spole?nost. Politika pak není nic jiného ne? hledání a volba prost?edk?, jimi? je mo?no tento ideál nejv?hodněji uskute?nit. Tomu ideálu se stru?ně ?íká demokracie.V hledání a volbě oněch prost?edk? není hned tak d?myslného mu?e jako je Bene?. V tom je velká ?ást jeho slávy a také na?ich nadějí, které v něj skládáme jako ve v?dce státu. Ná? ideál je pevně a, jak doufáme, na v?ecky ?asy stanoven. Pot?ebujeme jen hlav, které by měly dost fantasie, aby nás dovedly za tím ideálem obratně vést. Edvard Bene? je taková hlava, v ní? se bez nesnází rodí praktické i odvá?né politické my?lenky. Těch pot?ebujeme a po těch tou?íme. Prahne po nich zvlá?tě mladé ?eskoslovensko. Tě?íme se, ?e president Bene? bude p?edev?ím jeho v?dcem!Z. S.politikaMilo? Vaněk:0 presidenta ?ili o demokracii?Budu se na vás chvíli je?tě dívat, jak to vedete.“T. G. M.Co vlastně rozhodlo o volbě dra Edvarda Bene?e presidentem republiky? V?dy? vlastně po ?ty?i t?dny, od 21. listopadu do 17. prosince, panovala o ní nejistota.Rozhodla svobodná volba a v?estranné uvá?ení parlamentu. V rozhodující chvíli se národ spojil, jeho politická representace se sjednotila, a v?sledkem bylo těch imposantních 340 hlas? . . .Ano, ano, ?etl jsem to u? v novinách. Ale pro? se národ sjednotil a? v noci z úterka na st?edu? Pro? nebyl jednotn? hned?Proto?e v l?ně agrární strany nastalo tě?ké zakolísání v základních otázkách demokratické orientace,které rozdvojilo tuto stranu na dvě k?ídla: na skupinu Stoupal-Vran?, její? sklony jsou známy, a na skupinu Hod?ovu, která trvala na d?sledně demokratické orientaci.Chcete snad ?íci, ?e ?lo o boj o agrární fa?ism? Ten p?ece není tak nového data?Ano. ?lo o dávno aktuální demokratické ozdravění agrární strany.A kdo tuto stranu v poslední chvíli asanoval? Rozhodnost Masarykova? Nebo autorita Bene?ova ?i Hod?ova? ?i snad nejednotnost agrárník?, ?ivnostník?, hlinkovc? a národního sjednocení? Nebo v?ecko to dohromady?Snad nejspí?e v?ecky tyto vlivy hrály zde spolurozhodující úlohu.Jakou? A co stanovisko Vatikánu? Nerozhodovalo i ono?I ono. To je tak: máme od roku 1918 samostatnost státní. Máme samostatnost národa. Je dob?e hlídána armádou, bezpe?nostními sbory, hrani?á?i a strá?ci suverenity a presti?e národní i státní. A p?ece o nás v minul?ch dnech rozhodovali t?i pape?ové: ?ímsk?, berlínsk? a moskevsk?.Jak je to mo?né? Jak je mo?no, ?e máme státní a národní samostatnost a ?e p?ece pape?ové měli b?t jaz??kem na vahách na?eho osudu? Co?pak je?tě ani po pěti stech letech, co uplynuly od smrti Mistra Jana a od Lipan se národ nenau?il b?t sám sobě rozhod?ím?To je tě?ko vylo?it. Pochopí to jen, kdo ví, ?e p?ed pěti sty lety hájil Jan Hus z ji?ních ?ech proti ?ímskému pape?i a jeho koncilu my?lenku lidskosti a svobody svědomí, kde?to dnes, po pěti stech letech, nechtěl agrární koncil uvě?it, ?e by pan Rudolf Beran — zase z ji?ních ?ech — měl tuté? my?lenku hájit (tentokrát v souladu s Vatikánem) proti diktátor?m, a to nejen co by p?edseda Jiho?eského národohospodá?ského sboru, n?br? i jako nejvy??í funkcioná? agrární strany ....Hm, to mi zní trochu slo?itě. A co ten Berlín a Moskva?Také zahrani?ní jaz??ky. Víte, ukazuje se, ?e státní a národní samostatnost není jen věcí fysick?ch hranic, n?br? ?e je tak trochu věcí ob?anského a duchovního uvědomení...Ale Moskva je p?ec také diktátorská, a p?ece hlasovala pro kandidáta demokracie?Inu, nau?ila se z vlastních ?kod v Německu a jinde.A poslouchejte, nejste vy tak trochu pro duchovní autarkii?Jsem, a ne trochu, n?br? v?bec, pokud jde o duchovní inspiraci z — fa?ism?. V?imněte si: kdyby to byl b?val demokratick? zápas mezi dvěma p?ibli?ně stejně velk?mi politick?mi a morálními autoritami, bylo by men?í nebezpe?í. Ale nesoumě?itelnost osobností p?sobila, ?e Bene??v protikandidát, a? nefa?ista, by b?val d?íve ?i později musil nahrazovat mechanick?mi prost?edky, kolik mu scházelo na morální autoritě. To samo o sobě znamenalo velké napětí vnit?ní. P?idejte pak fluida pronikající zven?í, zejména z Německa — a budete pro tento druh autarkie také ...Mně se zdá, ?e p?eháníte. I s fa?ismem, i s pape?i, i s autarkií...Nedivím se vám. Za ty ?ty?i t?dny noviny a revue vycházely jen zdánlivě: mluvily jen o Habe?i, o Anglii a rozpo?tu. S podivuhodnou kázní se vyst?íhaly zvy?ovat skryté napětí, které snadno mohlo vyústit v rozvá?něn? ot?es. Ale to nemámená, ?e by nyní nesmělo spat?it světlo světa dokumentární vylí?ení těch ?ty? t?dn? s p?esnou charakteristik:u věcn?ch cíl? i osobních rolí. Díky kázni jsme si — zase jednou — odbyli věci, které jiné národy drásají a? do krve, jen bou?kou ve sklenici vody.Odbyli?Ano, odbyli. Není vítěz? a není pora?en?ch v moce n s k é m zápasu, poněvad? ho nebylo — bylo jen ?ikování k němu. Ale to neznamená, ?e není vítěz? a pora?en?ch v zápasu ideí — a to pom??e samo o sobě demokratické asanaci tam, kde je jí t?eba: na ob?anské pravici. Rozumí se, té asanaci je nutno pomáhat pravdivou informací o faktech, nezaml?ovat nic, co m??e pro budoucno prospět demokratickému ujasnění a ob?anské v?chově.Pro? tak hou?evnatě trváte na těchto, jak bych ?ekl, morálních reparacích?Proto?e je to 1. spra vedli vo, 2. pravda tak ká?e a 3. je to nevyhnutelné. Kdo a jak se choval v této tě?ké zkou?ce, bude je?tě dlouho d?le?ito. ?lo konec konc? nejen o vnit?ní mír a o demokracii, ale snad i o stát. a? jakkoli skepticky se tomu usmíváte. Státy se udr?uj: tím, ?ím vznikly — citoval znovu na odchodu president Masaryk. Tento stát, na?e republika, nevznikl na p?. díky modlitbám henleinovc?, a jejich hlasy bv sotva platně mohly podep?ít vrchol státu v jeho autoritě v??i cizině i doma tak, jako hlasy stran demokraticky orientovan?ch — by? bychom i měli nejlep?í v?li po?ítat ?hlas jako hlas“ . . .To? ov?em pravda. Ale povězte je?tě raději, místo vzpomínání, co bude nyní?Nap?ed povím, co jest: je zase jistota a klid ve ?pici státu. To ov?em znamená pro budoucnost: nikoli spoléhat, n?br? tím intensivněji pracovat na v?ech úsecích, kde mají své základy pilí?e demokracie a dal?ího pokroku.Bed?ich Pile:Mu? za HitleremSchacht, německ? hospodá?sk? diktármujeme ?tená?e dnes o mu?i, o jeho? osud — a o osud celého jeho směru — se bude v Německu pravděpodobně bojovat v p?í?tích měsících. Hitlerova vláda, jak známo, není jednolitá: vy?la ze spojení národně socialistické strany s konservativním: kruhy hospodá?sk?mi. 30. ?erven 1934 p?inesl vyvra?dění radikální oposice, která tomuto spojení s konservativci odporovala. Boj není skon?en, n?br? pokra?uje. Na jeho v?sledku zále?: budoucí podoba německého re?imu. Dosud Hitler podporoval konservativce a dalse jimi podporovati. Jejich zástupcem ve vládě je dr. Schacht. Kdyby se oposici poda?ilo jej poraziti, byla by to velká změna, a měli bychom co ?initi s jin?m re?imem v Německu, ne? jak? jsme poznali od r. 1933. Proto osoba dra Schach- ta zasluhuje největ?í pozornosti.Bojovník proti Versailles.TZ)?ed nedávném jsem ?etl p?íběh mu?e, jen? udělal ?těstí ■* na základě svého romantického k?estního jména. Měl dosti humoru, ?e se k tomu sám p?iznal. Byl to spisovatel, jen? nepopíral, ?e by byl nedosáhl daleko tak velk?ch úspěch?, kdyby mu nebyly pomohly romantické názory jeho otce ve chvíli jeho zrození. ?el je?tě dále ve studiu psychologie krásného jména, konstatoval, ?e se stejně vedlo je?tě dvěma jeho p?átel?m: jednomu léka?i a jednomu obchodníku koloniálním zbo?ím. U obou p?sobilo romantické k?estní jméno stejně p?íznivě na jejich kariéru jako u něho samotného.Také německ? hospodá?sk? diktátor S c h a c h t má ?těstí, ?e disponuje krásn?m a ryze nordick?m k?estním jménem H j a I m a r, je? ho v?em germanoman?m doporu?uje co nejv?eleji. Dá se tě?ko definovati, kolik plavovlasé du?e a kolik dávného hrdinství vyvolává toto jméno, co? ov?em v dne?ním Německu, jak je známo, je obzvlá?tě oblíbeno. Kromě tohoto jména má finan?ní diktátor Německa je?tě dvě jména anglická, co? ho p?irozen?m zp?sobem doporu?uje hitlerovskému re?imu za prost?edníka s rasov?mi bratranci Angli?any.P?esto p?ese v?ecko je on mu?em, jen? propagoval a kone?ně i uskute?nil co nejvá?nivěj?ím zp?sobem boj proti hospodá?sk?m ustanovením versaillské- h o míru. Je to mu? národního hospodá?ství, jakého německé nacionální kruhy pot?ebovaly ji? dávno. Získal si své vynikající postavení v hospodá?ském ?ivotě tím, ?e uskute?nil fusi dvou velk?ch bank, banky Darmstadtské a banky Národní, na?e? se stal vedoucím ?editelem obou těchto ústav?. Politicky vystoupil do pop?edí brzy po p?evratu roku 1918 a ú?astnil se zalo?ení německé demokratické strany. Demokracie v?ak mu vězela stejně málo v krvi jako jin?m radikálním hlavám německ?m, a jeho cesta napravo je symptomatická. Jeho ostr? zápas proti reparacím ho p?ivedl brzy na stranu německ?ch nacionál?, a kdy? v ?íjnu 1931 byla po prvé vytvo?ena jednotná fronta reakce na harzburském zasedání, byl ji? jedním z nejvíce vynikajících exponent? těchto reak?ních tendencí. Roku 1930 se vzdal p?edsednictví ?í?ské banky, jeho? se ujal roku 1923 jako nástupce Helfferich?v, proto?e pr? nechtěl p?evzíti spoluodpovědnost za haagská usnesení o realisaci Youngova plánu. Ve skute?nosti cítil u? tenkrát velice jasně, odkud politick? vítr věje. Nechtěl se ji? exponovati spoluprací na ?ádném podniku republikánské vlády, n?br? chtěl b?ti p?ipraven pro o?ekávanou vládu extrémně nacionální. Mo?ná, ?e tu?il, ?e tato vláda bude nacionálně socialistická, rozhodně si toho v?ak nep?ál. Měl toti? u? odedávna hr?zu p?ed jak?mikoliv socialistick?mi i pseudosocialistick?m tendencemi a stál daleko blí?e tajného rady Huggenberga, ne? p?í?tího v?dce Hitlera. Rozhodně v?ak mu byl Hitler milej?í ne? v?ichni ti Jakobíni hitlerovské strany, kte?í, a?koliv to bylo absurdní, brali nacistick? reklamní socialismus vá?ně. Proto ho Hitler také povolal brzy po svém nastoupení k moci v b?eznu 1933 za v?dce ?í?ské banky a odevzdal mu o ?tvrtletí později také je?tě správu ?í?ského hospodá?ského ministerstva. Tím se dostaly do rukou Schachtov?ch plné moci nad cel?m německ?m hospodá?stvím. Hitler věděl, ?e se mu ?vaniví a pomatení propa- gandisté v?borně hodili, ?e v?ak by ve vá?né chvíli s nimi nemohl s místa. Proto odstranil pseudosocialistu F e d e r a a na jeho místo dosadil Schachta, mu?e praktické hospodá?ské zku?enosti.Od té doby ohla?ují s naprostou ur?itostí mnohé emi- grantské noviny stále znovu se stejnou ur?itostí pád Schach- t?v. P?esto p?ese v?ecko dr?í se Schacht na svém místě. Hospodá?sk? praktik proti demagogii.Tato odolnost Schachtova p?ekvapuje, nebof právě on m??e b?ti napadán s nejedné strany. P?esto p?ese v?ecko p?edstavuje stále onu skálu, o ní? se rozbíjejí vlny demagogie. Schacht praktick?m zp?sobem vyvrací velkou ?ást frází a demagogick?ch vyhlá?ek nacionálních socialist?: on representuje jejich opak.Tito demagogové úto?í v Německu skoro nejvá?nivěji proti svobodn?m zedná??m. A mal? ob?an Německa, pr?měrn? p?ívr?enec Hitler?v, je p?irozeně skálopevně p?esvěd?en, ?e jeho b?h, Hitler, vyvrátil zlé svobodné zedná?ství dokonale z ko?en?. Je to skoro neuvě?itelné, ?e jedna z nejbezpe?něj?ích opor re?imu, ?e právě banké? Schacht sám je svobodn?m zedná?em. Je to typick? bankovní a bursovní vládce a p?íslu?ník oné kasty, je? podle programu nacionálních socialist? měla b?ti bezohledně vyvlastněna. Jeho zedná?ství v?ak mu nebylo p?eká?kou, aby se stal hospodá?sk?m v?dcem Německa a neoslabilo jeho moc ani do dne?ního dne. V politické praksi nacionálních socialist? se toti? velice p?esně rozli?uje mezi zásadami, které se demagogicky hlásají pro lid, a mezi praksi, kterou ur?uje jen malá skupina lidí na základě vlastního dobrozdání. Nepozastavují se ani v nejmen?ím nad tím, ?e tímto zp?sobem je jejich nauka, velikolepě rozhla?ovaná, demaskována jako pouh? obrovsk? ?vindl.??etězové dopisy“ proti Schachtovi.Temné reptání klaman?ch mas národa nepronikne ov?em a? nahoru k jeho mocn?m v?dc?m. Je sly?eti jen ony ??eptané noviny“, je? p?edstavují dnes nejd?le?itěj?í orgán ve?ejného mínění německého. Jestli?e nějaká skupina nespokojenc? má v úmyslu roz?i?ovati své my?lenky, nezb?vá jí nic jiného, ne? uch?liti se k systému ??etězov?ch dopis?“, je? b?vají jindy reservovány pouze projev?m moderních pověr. Podobn? dopis byl rozeslán p?ed nedávném po celém Německu v tomto znění:?Vá?en? soudruhu (Volksgenosse), zatím co ná? v?dce se sv?mi věrn?mi p?áteli neúnavně pracuje na tom, aby bylo uskute?něno německé obrození, poda?ilo se temn?m mocnostem mezinárodního kapitálu p?ipraviti nov? útok proti německému národu, jen? je je?tě hor?í a surověj?í, ne? infla?ní zlo?iny starého systému. My v?ichni víme, ?e kone?ně provedená v?zbroj na?í nádherné armády stojí obrovské obnosy a jsme v?ichni ochotni tyto pot?ebné miliardy p?inésti jako obět vlasti. Jako kde jinde musí ov?em platiti i zde: jeden za v?echny, v?ichni za jednoho. My, ob?ané německého st?edního stavu, kte?í jsme zvyklí ?et?it, jsme ochotni p?inésti sv?j osobní podíl na této oběti. Tato obě? v?ak musí b?ti spole?ná v?em.Co v?ak se děje ve skute?nosti? Svobodn? zedná? vysokého ?ádu a zástupce mezinárodního bankovního kapitálu, pan Schacht, se dovedl obratně vplí?iti jako agent těchto mezinárodních mocí do d?věry na?eho V?dce. On p?ipravuje ?ábelsk? plán proti německému st?ednímu stavu, jen? má zni?iti tento základ německého obrození, aby pak mohl vésti smrtelnou ránu proti Novému Německu a jeho V?dci samotnému. Pan Schacht má v úmyslu na p?íkaz světového kapitálu zabaviti úspory německého st?edního stavu, a tím pokra?ovati ve h?e svého p?edch?dce dra L u t h e r a. Má v úmyslu p?evésti u?et?ené miliardy drobného ob?ana do kapes velk?ch bursovních gauner? a mezinárodních bankovních král?.Schacht uskute?ňuje tento plán tím zp?sobem, ?e nutí spo?itelny, aby úspory drobn?ch lidí odváděly ?í?ské bance, je?, jak je známo, je?tě podnes stojí pod diktátem mezinárodní banky v Basileji. Místo, aby zabavil v?dělky zbroja?ského pr?myslu a dividendy velk?ch bank, loupí tento representant mezinárodních mocností peníze německ?ch vkladatel?, ni?í st?ední stav a dovr?uje dílo Judovo a dílo bol?evik?. V?dce o tom nic neví. Nezná praktiky mezinárodních bursovních gauner?.Druhu v německém národě!... Jsi-Ii ?lenem strany nacionálně socialistické, je tvou povinností, poukázati v ka?dé buňce na tento podvod Schacht?v, otev?ití V?dci o?i, aby tohoto zlo?ince propustil. Jsi-li vkladatelem, zajdi ihned do své spo?itelny a informuj se, m??e?-li disponovati sv?m cel?m kontem, ?i bylo-li ji? zcela nebo ?áste?ně konfiskováno mezinárodními bursovními gaunery. Vysvětli sv?m p?átel?m a ?len?m strany tento útok mezinárodního velkokapitálu. Jenom ?iroké národní hnutí v?ech ohro?en?ch vkladatel? m??e je?tě zabrániti v uskute?nění zlo?inného plánu mezinárodního ?idovství a jejich plnomoc- něnce Schachta. Zachraň své trpce vydobyté úspory p?ed útokem vysokého kapitálu. Zachraň své peníze p?ed Schach- tem !“Hitler a Schacht.V tomto dopise najdete v?echna ona charakteristická p?ekroucení, s nimi? se v Německu v?dycky pracuje, bojuje-li se proti Hitlerovu re?imu. V?dce pr? sám nic neví o v?ech těch ?patnostech, v?dce je nedotknuteln?, a jestli?e někde něco není v po?ádku, sta?í jen upozorniti ho na to. on co nejrychleji v?echno napraví. Je to smutn? zp?sob, jestli?e se národ jako celek hou?evnatě brání proti tomu, sly?eti pravdu. Tento národ nevě?í a nikdy nevě?il heslu, ?e pravda zvítězí. Tak stává se sám obětí l?i, kterou podporoval. Nikdo nechce sly?eti pravdu, která se nedá vy- vrátiti: ?e Hitler jeoficielnímspojencemtohoto ?m ezinárodního bursovního gauner a“, presidenta ?í?ské banky Hjalmara Schachta. Pamatujeme se je?tě na to, ?e A 1 f r e d Rosenberg, zahrani?ní politik nacionálné socialistické strany roku 1928 v jedné oficiální bro?u?e strany postavil Schachta na pran?? jako ?listopadového zlo?ince“, ?svobodného zedná?e vysokého stupně“ a ?zrádce národa“. Nikdo v?ak dnes nechce věděti o tom, ?e na posledním sjezdu nacionálné socialistické strany v Norimberku tent?? pan Schacht v úloze nejd?le?itěj?ího referenta jednozna?ně ohlásil velkokapitalistick? kurs německého hospodá?ství. Tam také bylo potvrzeno to, co zd?raznil Schacht krátce p?edtím v p?edná?ce v ?í?ském hospodá?ském ministerstvu: ?Nem??e b?ti ani ?e?i o tom, ?e by mezi mnou a V?dcem byly nějaké neshody na poli hospodá?ské politiky. Nezapomeňte na to, ?e ka?d?, kdo kritisuje mne, kritisuje i dílo V?dcovo.“Tím ?ekl Schacht plnou pravdu. Hitler stojí na jeho straně, nikdo v?ak nem??e ur?itě ?íci, jak dlouho p?i něm bude je?tě státi. Nebof onen siln? vliv, jen? si vzal za cíl poraziti Schachta, se nevyskytuje jen mezi ?irok?mi vrstvami, které vě?í slib?m Hitlerov?m, n?br? i u jednotliv?ch v?dc? mezi nacionálními socialisty a v ur?it?ch kruzích hospodá?sk?ch. Tak podnikli letos v srpnu ?etní vysocí funkcioná?i strany intervenci v Hnědém domě v Mnichově, po?adujíce ve formě ultimata od Hitlera odstranění Schachtovo. P?edtím konalo se zasedání, na něm? byla vznesena ?ada ?alob proti Schachtovi. Mimo jiné se mu vy?ítá jeho intervence ve prospěch ?id? a svobodn?ch zedná?? a byl ozna?en nep?ítelem nacionálné socialistické ideologie. Po tomto ultimatu pr? Hitler slíbil propustiti Schachta na podzim tohoto roku. Schacht se v?ak p?esto udr?el i dále. Jednal zcela podle vzoru svého V?dce, kdy? podvedl celou německou ve?ejnost p?íslibem milionové záp?j?ky anglické. Jeho úhlavním nep?ítelem je Dr. Goebbels, jen? proti Schachtovi podniká v tisku trvalé intriky a p?ipravuje stále otev?eněji jeho pád.Boj proti vě?itel?m Německa.Naproti tomuto odporu měl by Schacht b?ti vlastně jedním z nejpopulárněj?ích mu?? Německa. On je p?ece iniciátorem v?ech těch plán?, jejich? cílem bylo u?initi prakticky neú?inn?m celé zadlu?ení Německa v cizině. V tomto smyslu je psána i kniha Schachtova z roku 1931 s titulem ?K o n e c r e p a r a c í“. Schacht v této knize neúto?il jen na první dvě skupiny zahrani?ních dluh? německ?ch, které byly p?edně dluhy politick?mi, repara?ními. a za druhé dluhy komer?ními ze záp?j?ek a bankovních závazk?. Schacht úto?il i proti placení dluh? za zbo?í. Nebo?, jakmile neměl mo?nost spláceti dluhy finan?ní, ztratil tím i mo?nost dělati nové dluhy a nemohl u? obdr?eti ze zahrani?í ani dal?ích úvěr? peně?it?ch ani bankovních vklad?. Sv?m vystoupením proti placení dluh?, vznikl?ch z dodávek zbo?í, ohrozil Schacht p?ímo německé hospodá?ství, které toto zbo?í trvale i dále pot?ebuje. Ukázalo se, ?e kdy? ?ada zahrani?ních dodavatel? ji? neobdr?ela úhradu sv?ch ú?t?, byly německ?m exportér?m odmítnuty t?í- nebo ?estiměsí?ní platební lh?ty a po?adovalo se hotové placení hned po obdr?ení dodávky. Tento sv?j postup od?vodňoval Schacht tvrzením, ?e pr? Německo pot?ebuje ?na několik let plné moratorium“, které se musí vztahovati i na dluhy za dodané zbo?í.Malá útěcha pro vě?itele.P?ekvapuje, ?e tito noví něme?tí politikové a národní hospodá?i, mezi ně? pat?í i Schacht, pou?ívají podivnvch psychologick?ch prost?edk? za sv?j bojovn? nástroj. Tak Schacht se pokusil vysvětliti vě?itel?m Německa d?vody.pro ně? měli polknouti ho?kou pilulku moratoria. Mezi těmito d?vody najdeme i odvá?né tvrzení, podle něho? samotní dodavatelé mají vinu na obtí?né hospodá?ské situaci Německa. Dne 26. srpna 1934 pravil v Lipsku:?Vinni na v??i německ?ch dluh? za dodané zbo?í jsou nejen něme?tí kupci, n?br? i zahrani?ní dodavatelé. Nikomu není tajemstvím, v jaké situaci je německé hospodá?ství s devisami. Já sám isem u?inil v zájmu v?měny zbo?í se zahrani?ím v?echno, co isem mohl a nenechal jsem po této stránce nikoho v pochybnosti, jaká ie situace Německa.“A ?asopis ?Der deutsche Volkswirt“ uji??oval:..Jestli?e majitelé anglick?ch p?ádelen byli tak nedbalí a neopat?ili si informace o situaci sv?ch německ?ch objednatel?, nemá německá vláda ?ádn? d?vod, aby se starala o obtí?e, které z této situace vznikly.“P?i jiné p?íle?itosti vyst?ídala tuto podivnou morálku obchodní stejně podivná morálka politická. Tak promluvil Schacht dne 29. ?íjna 1934 na projevu durynského pr?myslu, na něm? se pokusil po?tvati zahrani?ní vě?itele Německa proti sv?m vládám. Pravil p?i tom: ??e nemáme peníze, to vám zp?sobila politika va?ich stát?. ?e u? nemáme mo?nost peníze vydělávati, za to se poděkujte také politice sv?ch vlád.“ Tak se Schacht na místo placení vmě?uje do poměr? ve vě?itelsk?ch zemích zp?sobem, jak? a? do té doby byl neznám.Jindy pokou?í se p?sobiti Schacht na cit, co? se mu ov?em neda?í v plné mí?e. Jeho hlas se chvěje tóny dojetí: ?Znovu se zde vyznávám z toho, ?e mám nejup?ímněi?í soucit se zahrani?ními majiteli německ?ch obligací, kte?í vě?ili tomu, ?e v německ?ch záp?j?kách získávají dobré ulo?ení peněz.“ Míní tím majitele záp?j?ek Dawesovy a Youngovv. Obě tyto měly za ú?el, aby Německu byly uleh?eny reparace. Tato ?privatisace repara?ního dluhu“ byla v Německu svého ?asu radostně p?ivítána. P?inesla ?etné v?hody nejen repara?ním vě?itel?m, n?br? i zadlu?enému Německu. Vě?itelé obdr?eli ihned své peníze a dlu?ník získal mo?nost splatiti sv?j dluh za několik desetiletí. Dnes v?ak ujednání těchto obou Ameri?an? jsou posuzována v Německu jako otroctví: kdo je neproklíná, je zrádcem země. Zajímavou podrobností je, ?e jak p?ijetí plánu Dawesova tak i p?ijetí plánu Youngova je opat?eno s německé strany podpisem dne?ního německého hospodá?ského diktátora Schachta ...V?dyf p?ece Schacht sám tehdy p?i snídani, uspo?ádané na po?est Dawesovy komise, pozvedl sklenku ?svého dobrého německého vína“ a p?ipil: ?Na zdar nového ducha, za ním? v?ichni jdeme, nebo? on nás povede k míru a p?átelství. Na zdar ducha, kter? je ztělesněn v Owenu Youngovi.“Geniální pesimista.Tehdy je?tě Schacht pou?íval ob?as optimistick?ch tón?, později v?ak zahájil taktiku opa?nou: dosahoval sv?ch cíl? tím, ?e lí?il hospodá?skou situaci Německa zp?sobem co nejponu?ej?ím. Tak podal v ?íjnu roku 1931 na harzburském zasedání ?Národní fronty“ extrémně pesimistické vylí?ení německé hospodá?ské situace. Tím vyvolal zprvu veliké roz?ilení, p?ipravil si v?ak sou?asně platformu, na ní? mohl p?ipravovati sv?j dal?í postup. Stejné taktiky u?il i s po?átku roku 1934. Tehdy vylí?il Schacht devisní situaci v Německu co nej?erněj?ími barvami. Pojednou se p?iznal k tomu, ?e export klesl skoro o dvacet procent a ?e proud devis, plynoucích do Národní banky, poklesl stejně nápadn?m zp?sobem. Ji? tehdy se ukazovalo na to, ?e z náhlého omezení exportu nem??e tak náhl?m zp?sobem vzniknouti omezení p?ílivu devis, které by bylo patrno je?tě ve stejném měsíci. Nebo? export Německa podle oficielních statistik z té?e doby, toti? z po?átku 1934, ukazoval dokonce vzestup.Schacht v?ak dosáhl těmito pesimistick?mi zprávami, je? pustil do světa, mnoh?ch úspěch?. Klesání německého úvěru v zahrani?í, je? tím bylo vyvoláno, zp?sobilo, ?e německé titry, znamenané na cizích bursách, ukázaly neoby?ejné bursovní ztráty; zejména t??e se to záp?j?ky Youngovy. Touto taktikou bylo vyu?ito německé situace hospodá?ské k tomu, aby velká ?ást zahrani?ních závazk? německ?ch byla levně získána. P?i této p?íle?itosti nakoupilo toti? Německo pomocí prost?edník? veliké mno?ství obligací Youngovy záp?j?ky za levné peníze. Kromě toho bylo dru Schachtovi p?íle?itostí vydati nová na?ízení, je?tě dal?ím zp?sobem omezující opat?ování devis. Tehdy Schacht sní?il p?íděl devis dovozc?, zakázal jak?koliv soukrom? dovoz textilních surovin a po vzoru ruského dovozního monopolu dal německému ?í?skému hospodá?skému ministru zmocnění, aby dovoz surovin i jin?ch druh? zbo?í byl centralisován. P?edev?ím v?ak Schacht vytvo?il atmosféru, je? se mu zdála b?ti p?íznivou pro nastávající vyjednávání o závazcích Německa.Tak vyu?il Schacht této pesimistické taktiky k tomu cíli, aby set?ásl zahrani?ní zadlu?ení Německa.Schacht a akcie.Sna?e se zbaviti Německo v?ech zahrani?ních dluh?, postupoval Schacht stejn?m zp?sobem, kter? propagoval Hitler. Jinde v?ak usiluje o prav? opak. Originelním dokladem toho je jeho zásadní stanovisko k akcioná?ství. Hitler toti? v této otázce doporu?oval zásadní změnu, opíraje se o sv?j světov? názor. Ve své knize ?Mein Kampf“ si Hitler osvojil názory úto?ník? proti stroj?m z po?átku devatenáctého století. Staví se proti industrialisaci i proti institucím akcií. Opakem toho je ?e? dra Schachta, ji? promluvil 30. listopadu 1935 v Aka- demi pro německé právo, v ní? pravil:?Nem??eme stavětí letadla, nebudeme-li míti dílen pro jemnou mechaniku, nem??eme pou?těti na mo?e lodě z loděnic, nem??eme lítí dělové náboje bez moderních vysok?ch pecí a strojíren. Ka?dá z těchto dílen musí b?ti vyzbrojena nejmodeměj?ím za?ízením. V?stavba tak obrovsk?ch podnik? v?ak si vy?aduje nesmírně bohat?ch prost?edk?, jak?ch m??e opat?iti jednotlivec jen velice z?ídka. Prost?edkem, jak snésti úspory celku a umo?niti mohutněj?í kapitálové podniky, je akciová spole?nost. Proto musime, chceme-li splniti po?adavky své doby, zakládání i trvání akciov?ch spole?ností spí?e usnadňovati ne? ztě?ovati.Podobn?m usnadněním, je? usnadňuje akcioná?ství, je snadná prodejnost akcie. Lehká prodejnost akcie usnadňuje zájem o ú?ast na akciov?ch podnicích.. . P?íle?itostná změna majitel? akcií nutí ?editele podniku, aby vedli sv?j závod takov?m zp?sobem, aby si denně znovu získávali d?věru sv?ch akcioná??.“Nechceme tu zacházeti do diskusí o tom, jsou-li tyto názory správné, ?i nikoliv. Sta?í nám konstatovati, ?e jsou prav?m opakem toho, co hlásá jako vě?né evangelium Adolf Hitler a ?ím si kdysi získal německé voli?e, kte?í nejsou ani kapitalisty, ani majiteli akcií.Schacht a otázka ?idovská.Je?tě po jedné stránce je Schacht protikladem proti Hitlerovi. Tento protiklad v?ak je za hranicemi Německa p?íli? p?eceňován. Je známo, ?e p?ed několika měsíci vyslovil Schacht ve?ejně sv?j názor, ?e ?idé nesmějí b?ti z německého hospodá?ského ?ivota úplně vytla?eni. Kdy? oficielní tisk strany nacionálně socialistické se o této ?e?i nezmínil ani slovem, dal Schacht sám tuto ?e? rozmno?iti ve 250 000 v?tisk? a rozeslati ve formě bro?ury. Je mo?né, ?e názory této bro?ury byly míněny up?ímně. Jisto v?ak je, ?e svou ?e?í Schacht neměl ?ádného úspěchu, a?koliv po svém vystoupení v Královci u?inil několik pokus?, aby situaci německ?ch ?id? zlep?il. P?i jedné z rozmluv, které o tomto tématu vedl, postavil se ?éf tajné státní policie Heydrich na stranu Schach- tovu. To bylo tím pozoruhodněj?í, kdy? Schacht sáhl ob?as dokonce i k velice drastick?m prost?edk?m, aby zabránil antisemitick?m v?st?elk?m proti ?id?m dosud ?inn?m v německém hospodá?ství. Jeho zásluhou je, ?e filiálka ?í?ské banky v Amswalde byla uzav?ena pro antisemitické v?st?elky. Kromě toho Schacht p?i mnoh?ch p?íle?itostech demonstrativně prohla?oval, ?e sám nakupuje v ?idovsk?ch závodech, a ?e tak bude ?initi i nadále.Schacht těmito projevy nedosáhl ?ádného praktického úspěchu: boj proti ?id?m trvá dále a je veden nyní i proti ?idovsk?m podnikatel?m, kte?í dosud b?vali ?et?eni.P?í?tí plány Schachtovy.Dal?í taktika Schachtova bude smě?ovati k tomu, co nejvíce sní?iti dluhy Německa. Proto sleduje Schacht sni?ování v?daj? a zvy?ování p?íjm?, tedy politiku defla?ní. To znamená, ?e státní zaopat?ování práce má b?ti omezováno, platy sni?ovány, daně zvy?ovány. Schacht o?ekává, ?e to je p?edpokladem anglick?ch úvěr? peně?ních a americk?ch úvěr? na suroviny. Je ochoten v?iti na sebe následky podobné politiky: vzestup nezaměstnanosti, stoupání vnitropolitické nespokojenosti i pokles presti?e strany nacionálně socialistické.Schacht v?ak je právě po této stránce největ?ím protivníkem politiky Goebbelsovy, jen? nechce p?ipu?titi, aby zásadám hospodá?ské rentability byla obětována p?ízeň lidu. P?edev?ím se Goebbels bojí vy??í nezaměstnanosti, která se ukazuje ji? dnes. Ví dob?e, ?e dne?ní v?dce pracovní fronty Ley p?edpověděl na konec roku 1935 něco docela jiného. Slíbil toti?, ?e nezaměstnanost bude úplně odstraněna. Gobbels si p?eje, aby diktatura strany nebyla po psychologické stránce nijak oslabena. Proto je politikou Goebbelso- vou inflace a dal?í vedení dne?ního dlu?nického hospoda?ení. P?i tom ho podporuje exportní pr?mysl a z finan?ník? na p?íklad Wagemann.Schacht je v?ak rozhodn?m odp?rcem devalvace. Ukazuje na to, ?e sedlák u? udělal zku?enosti s inflací a bude na ně rozhodně reagovati. Poda?ilo se mu spole?ně se zahrani?ním ministrem Neurathem a finan?ním ministrem S ch w e- rinem-Krossigkem p?esvěd?iti Hitlera o správnosti těchto názor?: vdě?í za to sv?m styk?m s finan?níky z lond?nské City. Kdykoliv Schacht v Lond?ně ?ádá o záp?j?ku, neopomine pak efektně pohroziti mo?ností bol?evického chaosu, jen? pr? hrozí Německu.Udr?í Hitler Schachta i v budoucnu? To v?echno je závislé na Schachtově osobní obratnosti, kterou naprosto nesmíme podceňovati. Schacht toti? nále?í k oněm typick?m figurám dne?ního Německa, je? mají neoby?ejnou taktickou a spekulativní inteligenci. Schacht je z oněch politik?, kte?í se osvěd?ují pouze v drobné práci, kte?í v?ak naprosto selhávají, kdykoliv se od nich po?adují politické nebo hospodá?ské koncepce velik?ch obrys?.Occidental is :Korupce v T?etí ?í?iPreludium: darovan? velkostatek.S darováním velkostatku měly ur?ité kruhy Německa dobrou zku?enost je?tě za V?marské republiky. ?í?sk? president von Hindenburg dlouho neprojevoval pro zájmy velkostatk? tolik zájmu, kolik by si byli p?áli v?- chodopru?tí junkerové. Tomu se mělo pomoci. I obdr?el president ke sv?m osmdesát?m narozeninám darem rytí?sk? statek Neudek. Proti tomu se nedalo nic namítati. Rozhodně v?ak dárcem nebyl stát, n?br? byly jím ur?ité hospodá?ské kruhy. V jejich zastoupení objevili se p?ed Hindenburgem dva v?znamní mu?ové: tajn? rada Duis- berg, ?éf nejbohat?ího koncernu nového Německa, Inte- ressengemeinschaft Farben — a spole?ně s ním osoba je?tě d?le?itěj?í, pan von Oldenburg-Januschau, nejprohnaněj?í representant v?chodoprusk?ch junker?. A tento dar měl r?zné podivuhodné zvlá?tnosti. Nebyl ur?en ?í?skému presidentovi, nebyl ur?en pro Hindenburga a jeho nástupce. Byl to privátní dar panu von Hindenburgovi.Technika dvojité morálky, kterou nacionální socialisté dnes rozvinuli tak virtuosním zp?sobem, byla tehdy pěstována jejich straníky ji? s velikou zdatností. Kdyby byl dostal podobn? dar v?dce dělník? Ehert nebo někter? z jeho malomě??ansk?ch nástupc?, byly by propukly noviny německé pravice v pok?ik o korupci. Kdykoliv si někter? sociálně demokratick? ministr koupil na splátky domek v kolonii, objevil se tento domek v německém nacionálním tisku v podobě nádherné a luxusní vily, zatím co nacionálně socialisti?tí ?urnalisté mu nasadili je?tě několik pater a vybájili kolem něho celé panství. Pravice v?ak měla v pruském Německu v?dycky dobré svědomí.Rytí?sk? statek Neudek měl je?tě jinou vlastnost, pro ni? znamenitě odpovídal tomu ú?elu, jemu? jej junke?i ur?ili. Byl to jeden z mála nev?nosn?ch statk? na v?chod od Labe, byla to zkrátka podle odhadu agrárník? hromada p?ru a kamení. Pět let po koupi bylo t?eba investovati 450.000 marek, je? byly opat?eny pro ?í?ského presidenta, jako druh? dar.Tím bylo demonstrováno, ?e rytí?sk? statek Neudek trpí bídu stejně jako v?echny ostatní v?chodní velkostatky. Nebylo lep?í metody, jak vtáhnouti ?í?ského presidenta do sféry zájm? prusk?ch junker?. Kdy? ministi hospodá?ství Schiele obdr?el po?adavky velkoagrárník? ve formě ?program v?chodní pomoci“, rozkázal Hindenburg krátkou cestou, aby tento po?adavek byl splněn. V?dy? se vyznal on sám, jaké bídě jsou vystaveni velkostatká?i: ?Já vím, co mne stojí Neudek“, odpovídal stereotypně na v?echny námitky. Tato v?chodní pomoc p?edstavovala obrovskou subvenci pro v?chodní Prusko ?trpící bídou“. Na tento ú?el se nevyhodilo méně ne? jedna miliarda marek. To se stalo v době, kdy daňové v?nosy klesaly, kdy podpora nezaměstnan?ch byla sní?ena, kdy obce byly ruinovány tíhou b?emen a kdy ?í?sk? kanclé? Brúnning prohla?oval za první zásadu státu nejkrajněj?í ?etrnost.Skandál s v?chodní pomocí.Miliardová subvence na ?v?chodní pomoc“ byla ur?ena pouze ve prospěch velkostatk?. Ani jeden ze t?í milion? německ?ch sedlák?, jim? pat?ila drobná p?da, nedostal ani fenik. Ze dvou milion? st?edních hospodá?ství byla povolena hypotekární záp?j?ka ka?dému pěta?ty?icátému. Naproti tomu bylo ze t?inácti tisíc velkostatk? na v?chod od Labe zbaveno 732 ji? roku 1932 v?ech dluh? a 9S00 dal?ích později. Byly to velkostatky, které ji? dávno neplatily ?ádn?ch daní, které neplatily ani dluh?, proto?e byly pod ochranou proti sv?m vě?itel?m. Kromě toho se jim dostalo velik?ch obnos? na hotovosti.Zde si junke?i ze státních peněz sanovali své junker- ství. Ka?d? z těchto ?sti?en?ch bídou“ stal se ?ru?itelem za druhého“. První kontroloval druhého, vydával o něm dobrozdání a p?imlouval se za něj, a druh? ?inil toté? pro prvého. V době, kdy v?echny mzdy byly stla?eny a kdy dělníci sotva ?ili lépe, ne? lidé bez práce, byly rozdělovány miliardy marek mezimajitele rytí?sk?ch velkostatk? jako zisk z loterie.Byli to velkostatká?i, kte?í zbankrotěli pro svou neschopnost a kte?í byli sanováni ji? ?ty?ikrát: kdy? statek ?ty?ikrát zkrachoval, byl p?eveden znám?m trikem na některou nezletilou dceru. Neschopn? vlastník z?stal tam. kde b?val d?íve. ?věry z ve?ejné kapsy v?ak se machinacemi ztrácely. Někte?í si za peníze ?v?chodní pomoci nakupovali automobily a jezdili na Riviéru. Jiní byli majiteli v?nosn?ch továren a nechali si podporovati své bídou sti?ené velkostatky. O někter?ch z těchto velkostatká?? byla vydána dokonce ú?ední dobrozdání, ?e peníze z ve?ejné pomoci ?rozházeli s holkami a prochlastali (verhurt und versoffen). Ale p?esto obdr?eli dal?í peníze ze státní pokladny.Do tohoto skandálu byla zapletena v?echna největ?í jména pruské ?lechty.Skandál, jím? se Hitler dostal k mociDva mu?ové pokusili vzep?íti se proti tomu. Jeden z nich byl Schlange-Schoningen, jen? byl za vlády Bruningovy pomocn?m komisa?em pro v?chodní Prusko. Byl to p?íli? dobr? hospodá? a p?íli? dobr? po?tá?, aby se sna?il udr?eti pěstování obilí na nejhubeněj?í p?dě na v?chod od Labe. Byl to prusk? konservativec, ale poctiv? mu?, jen? němě! chuti k tomu, zachraňovati největ?í lenochy mezi junkery a nejzanedbaněj?í hospodá?ství. Nechtěl se spol?ovati s lumpy a spekulanty, kte?í cpali do ka?dé pís?iny umělé hnojivo a zaji??ovali si tisícer?mi triky nejr?zněj?í v?hody od státu. Schlange-Schoningen vystoupil za ?est a prospěch státu. ?í?sk? president Hindenburg, majitel velkostatku Neudek, ho za to v nemilosti propustil.Druh? mu?, jen? se nezdráhal vyvolati skandál, byl ?í?sk? kanclé? Schleicher, poslední p?edch?dce Hitler?v. Tehdy po?átkem roku 1933 sledovali nacionální socialisté novou taktiku — je?tě nedávno p?ed tím se dávali do k?iku pro ka?dou nespravedlnost p?i udělování agrárních subvencí. Nyní v?ak náhle ml?eli. Dop?áli centru a sociálním demokrat?m, aby tuto korupci odhalili. Hitler doporu?oval své nástupnictví po Schleicherovi svou docela novou vlastností: uji??oval junkery, ?e jim nechce b?t nějak nebezpe?n?. Pln?m právem se spoléhali junkerové na to, ?e Hitler ukon?í skandál s v?chodní pomocí co nejrychleji hrobov?m ml?ením. A nem?lili se.Schleicher byl p?iveden k pádu. Na jeho místo byl jmenován Hitler ?í?sk?m kanclé?em. Jmenoval ho ?í?sk? president von Hindenburg, majitel rytí?ského velkostatku Neudek.Hitlerova vláda rozdává velkostatek.?e se Hitler touto praksi dal pou?iti, o tom svěd?í p?ípad Mackensen?v. Generál polní mar?álek Mackensen, pora?en? vojev?dce a p?ece v Německu vysoce ctěn? mu?. byl Hitlerově vládě hned od po?átku nepohodln?. Byl p?edsedou ?Stahlhelmu“ a jedním z v?dc? německo-na- cionálních a monarchistick?ch kruh?, které nebyly ccr.ct- ny smí?iti se s vládou Hitlerovou. Tento mu? si dovolil vystoupiti zcela otev?eně proti teroristickému re?imu nacionálně socialistického policejního presidenta Engela ve?tětině. Nebylo mo?no vystoupiti otev?eně proti Macken- senovi. I postavily ho oposi?ní německo-nacionální kruhy demonstrativním zp?sobem do pop?edí, kdy? byla konána smute?ní tryzna za zavra?děného generála Schleichera.Mackensen neustoupil po dlouhou dobu ze své oposice proti Hitlerovu re?imu, a?koliv se sna?il vyu?iti nacionálních socialist? k novému vybudování německé armády. Tím se tento populární polní mar?álek stal Hitlerově vládě hodně nepohodln?m. To bylo podnětem, ?e se Hitler rozhodl v květnu leto?ního roku darovati zaslou?ilému starému bojovníku zámek s velkostatkem blízko Prenzlau. Mělo to za následek, ?e zaslou?il? bojovník se vzdal ?estného p?edsednictví ?Stahlhelmu“, jen? byl odp?rcem Hitlerova re?imu.Jak se korupce skr?vá.Generál polní mar?álek je v Německu velk? zjev a nesmí na něm utkvěti ani stopa pomluvy. Jeho obraz se musí vzná?eti bez poskvrny v oblacích a usmívati se p?ívětivě na sv?j národ.Docela jinak je tomu v?ak, kdykoliv jde o drobné funkcioná?e strany, jich? stála p?ed soudy celá sta a tisíce pro zpronevěru ve?ejn?ch peněz nebo rozmanité korupce. Proti nim se postupuje jinak. V těchto p?ípadech se dělá z jejich provinění dokonce obrovská aféra. To je smysl celé ?ady velk?ch korup?ních proces?, ohlá?en?ch p?ed nedávném. Toto ta?ení proti korupci stejně jako ta?ení proti homosexuelním, je? bylo uspo?ádáno p?ed nedávném, dovede poskytnouti protek?ním dětem Hitlerova re?imu ov?em pot?ebnou ochranu. Je to jen prost?edek k odstranění ne?ádoucích ?ivl?, zatím co nesk?tá ani sebemen?ích obtí?í neodhaliti skute?nou korupci.Jak se postupuje, je patrno ze soudního ?ízení p?ed velkou trestní komorou v M?nsteru. Tam byli ob?alováni z de- fraudací, kráde?í a ?nevěry“ b?val? okresní v?dce nacio- nálně socialistické závodní organisace westfálské ?upy, b?val? v?dce závodní buňky a b?val? ?éf oddílu v úst?edí organisace strany Piontek spolu s pokladníkem závodní buňky a dvěma dal?ími vysok?mi zaměstnanci strany. Zástupce ob?aloby, rada státního zastupitelství dr. Elten- burg podal po zahájení ?ízení návrh, aby z celého procesu byla vylou?ena ve?ejnost pro ohro?ení státních zájm?. V od?vodnění tohoto návrhu se praví, ?e soud sice nemá v zájmu něco skr?vati, ?e v?ak podobná ?ízení p?sobí v cizině nep?ízniv?m dojmem. Soud tomuto návrhu vyhověl a vylou?il ve?ejnost i tisk z celého ?ízení. V jin?ch p?ípadech, kdy ve?ejnost vylou?ena není, je alespoň zakázáno tisku o p?ípadu referovati.P?esto dostává se nám mno?ství zaru?en?ch a precisních zpráv z Německa, z nich? je patrno, ?e se objevuje celá záplava korup?ních p?ípad? ve formě p?ímo epidemické.Někdy vycházejí podobná provinění na ve?ejnost tím, ?e b?vají vinníci propu?těni bez jakéhokoliv soudního ?ízení. Nej?astěji se to stává tam, kde do?lo k defraudaci peněz na zimní pomoc a jiné ve?ejné podpory a nebo v p?ípadech zvlá?? k?iklavého zneu?ití oné obrovské moci, ji? má v rukou ka?d? st?ední funkcioná? strany.Kdo vydělává na zprost?edkovánípráce ?Tyto p?ípady korupce spolu s nes?etn?mi jin?mi jsou p?edev?ím ně?ím symptomatick?m. Soustava Hitlerovy diktatury nejen ?e je umo?ňuje, n?br? vede k podobn?m zjev?m na v?ech stranách. Stejně jako se nyní mrhá penězi ze zimní pomoci a jako d?íve se rozhazovaly peníze z v?chodní pomoci, tak plynou i nyní obrovské obnosy, vypsané pro opat?ení práce, do nesprávn?ch kapes. Nikdo nemá mo?nost podniknouti tu p?esnou kontrolu. Jen ob?as se objeví na ve?ejnosti k?iklav? doklad.Roku 1933 bylo vyplaceno neméně ne? 900 milion? marek jako ?státní p?íspěvek majitel?m dom? za provedené opravy“. Proti tomu protestoval ?í?sk? finan?ní ministr von Krosigk v ?í?ském kabinetu. Neměl v?ak úspěchu.Dá se ú?edně zjistiti, ?e úhrnná cena v?ech proveden?ch domovních staveb během jednoho roku dosahuje v Německu 600 milion? marek. Podpory jsou ur?eny tak, ?e stát p?ispívá do v??e 20% a jen docela v?jime?ně do v??e 50%. Z toho je patrno, ?e auto?i plán? na opat?ení práce podnikli tak veliké repara?ní práce, ?e by se jimi dal fi- nancovati německ? bytov? stavební ruch po dobu cel?ch pěti let.praksi se to dělalo vět?inou takto: majitel domu si dal poslati dopis některého nájemníka se stí?ností na o?klivou fasádu domu. Nájemník mu sděluje, ?e nebude-li fasáda opravena, podává v?pově?. Jindy zjistí malí? pokoj?, ?e je t?eba provésti opravu, nebo? on má p?ece největ?í zájem na tom, aby mu zakázka byla udělena. Ve vět?ině p?ípad? se v?ak náklady p?esunuly na stát docela a nejen do v??e 20%. Majitel domu se dorozuměl s firmou, která mu vystavila tak vysok? ú?et, ?e ?ástka, p?ipadající na stát, kryla fakticky cel? náklad.Noviná?sk? trust.Hitlerově diktatu?e nemá ve?ejnost ?ádné kontroly nad státními v?daji. A nejen to: v mnoh?ch p?ípadech dokonce tití? lidé vydávají zákon, kte?í z něho budou později míti hospodá?sk? prospěch. Nejk?iklavěj?ím p?íkladem podobného hospoda?ení je p?ed ?esti měsíci vydan? ?zákon“, kter? má titul ?Na?ízení k obhájení nezávislosti noviná?ské“. Je to absolutistické na?ízení, vydané presidentem ?í?ské tiskové komory Amannem. Jedin? smysl a ú?inek tohoto na?ízení je, aby jmenovan? pan Amann, kter? je sou?asně ?éfem a spolumajitelem nakladatelství Eher & Co., dostal do své kapsy několikamilio- nov? kapitál.Nakladatelství Eher & Co. je nakladatelstvím Hitlerov?m, je nakladatelstvím ?asopisu Vólkische Beobachter i mnoh?ch jin?ch velk?ch orgán? strany, jako? i celé nacionálné socialistické literatury. Toto nakladatelství se sv?mi milionov?mi náklady a obrovsk?mi podniky pohltilo v poslední době u? i cel? d?m Ullstein?v, jako? i mno?ství krajinsk?ch firem. Obecně se tvrdí, ?e na tomto nakladatelství je vysok?m procentem sú?astněn i sám Hitler.Citované na?ízení p?edpisuje, ?e ur?itá nakladatelství novin jsou nucena v nejkrat?í době bu? zav?ití nebo prodati sv?j podnik. To platí o v?ech nakladatelstvích ve formě akciové spole?nosti, ve formě spole?nosti s r. o. nebo jiné anonymní formě. Kdyby podobná firma chtěla na sebe v?iti formu ve?ejné obchodní spole?nosti, smí se to státi jen se souhlasem presidenta ?í?ské tiskové komory Amanna, — tého? pána, kter? jako?to konkurent má zájem na tom, aby tato firma p?estala existovati.Kromě toho musí zastaviti provoz v?echna nakladatelství, která obdr?ela úvěr nebo subvence od akciov?ch spole?ností nebo od ur?it?ch konfesionelních nebo stavovsk?ch korporací, nebo od osob, které nemohou prokázati ?istotu své rasy, a? do roku 1800. Tím je posti?en cel? dosud existující katolick? tisk stejně jako ?ada dal?ích novin. Rovně? zaniknou v?echna nakladatelství, jejich? podílníci mají hospodá?ské interesy také mimo tisk. Stejně se stane i v?em ostatním novinám, je? se obracejí na ur?it? ?tená?sk? okruh, vymezen? někter?m povoláním, stavem nebo konfesí.Aby v?ak tímto na?ízením mohly b?ti posti?eny kterékoliv noviny Německa, bylo vydáno je?tě jedno na?ízení, podle něho? má president ?í?ské tiskové komory právo zakázati kter?koliv noviná?sk? podnik, nebo na?íditi jeho spojení s podnikem jin?m, kdykoliv v místě vycházi p?íli? mnoho novin, co? se p?í?í ?zdrav?m nakladatelsk?m zásadám“.I za normálních okolností není snadno nalézti pojednou interesenty, kte?í by chtěli koupiti celé tucty novin, ?asopis? a nakladatelsk?ch firem. Tímto na?ízením v?ak byly z koupě vylou?eny právě kapitálově nejsilněj?í akciové spole?nosti i osoby, ?které mají dal?í hospodá?ské interesy“. Tak se stane, ?e pro v?echny noviny a v?echnaPfítDmnosOnakladatelství v Německu, je? musí b?ti nedobrovolně prodána, existuje ji? jen jedin? kupec: nakladatelství Eher & Co.Je z?ejmo, ?e celé na?ízení má ráz korup?ní, ?e bylo vydáno jen ve prospěch hospodá?sk?ch zájm? této jediné firmy. Není v něm ani slova o zájmech ?urnalistick?ch, nebo o po?adavcích obsahov?ch; bylo by to ostatně zbyte?né, poněvad? u? dávno bylo zaji?těno naprosté usměrnění německé ?urnalistiky. Svoboda tisku je vylou?ena zákonem o ?éfredaktorech z ?íjna 1933. Také toto na?ízení hájí jen holé kapitalistické zájmy ur?it?ch osob, které se staly diktátory celého obchodního odvětví a mohou vyu?ívati své politické moci bez jakékoliv kontroly ke svému hospodá?skému prospěchu.P?ípad s cigaretami.Reemtsma je největ?í německ? cigaretov? koncern. V létě 1933 ohrozily podivné okolnosti jeho obchody. Roku 1929 byla toti? z?ízena nacionálně socialistická továrna na cigarety. Na základě smluv byl jí zaji?těn pevn? okruh odběratel?, toti? v?echny nacionálně socialistické úderné oddíly. To zajistilo vedení S. A. nevy?erpateln? pramen p?íjm?: p?íjem z továrny ?Sturmcigaretten“. Se vzr?stemS.A. vzr?stal i cigaretov? podnik a vzr?staly i p?íjmy vedení S. A. Cigaretová továrna ?Sturm“ dosáhla roku 1933 vrcholné v?konnosti 300 milion? cigaret měsí?ně. Několikrát se zvět?ila a ob?vala ji? slu?n? komplex dom? v Drá??anech.Její obchodní ?ízení stálo na zdravém základě: politika a obchod byly tu spojeny velice prospě?ně. Velitelství S. A. vydalo rozkaz, podle něho? ?ádn? p?íslu?ník S. A. nesměl kou?iti jiné cigarety, ne?li ?Sturm“. Tím byl okruh odběratel? zaji?těn. I ?lenové jin?ch organisací v?ak po?ali kupovati cigarety, opat?ené odznakem S. A., poněvad? krabi?ka s těmito cigaretami se stala symbolem politického p?esvěd?ení.Za tuto spolupráci dosáhlo velitelství S. A. od cigaretové továrny p?íspěvky, je? od konce roku 1932 dosahovaly ?ástky 300.000 marek měsí?ně. Po?ali se v?ak hlásiti o prospěch i jiní. Kdykoliv některému z demagog? nacionálně socialistické strany do?ly na jejich cestách peníze, sta?ilo telegrafovati továrně ?Sturm“, je? ihned opat?ila pot?ebn? obnos. Adolf Hitler se rozpomněl na to, ?e byl jednou malí?em dekorací, a osobně nakreslil návrh na balení cigaret ?Alarm“, které v obchodě dob?e ne?ly. P?es tento prominentní nátěr odběr cigaret nestoupl.Německ? cigaretov? trust Reemtsma G. m. b. H. v Al- toně pocítil novou konkurenci zna?n?mi ztrátami na odbytu. Aby konkurenci porazil, hleděl si opat?iti p?ízeň p?í?tích dr?itel? moci. Vydal na jejich volební programy v samotném roce 1932 cel?ch 30 milion? marek, je? vyplatil hotově Hitlerovu spole?níku v Eherově nakladatelství, dne?nímu ?í?skému tiskovému ?éfu Amannovi.Nep?ekvapuje tedy, ?e Hitler?v zájem o cigarety Reemtsma zna?ně stoupl. Nav?tívil Altonu osobně a dal si ?editelem Phillippem ukázati cel? provoz. Hitler pak 12. zá?í 1932 vydal rozkaz své straně, podle něho? v?echny nacionálně socialistické noviny jsou povinny k nucenému uve?ejňování inserát? firmy Reemtsma. Kromě toho p?inesla hospodá?ská ?ást Hitlerova ?asopisu ?Volkischer Be- obachter“ ?lánek o provozu Reemtsma, v něm? byly uvedeny jednotlivě v?echny druhy cigaret tohoto trustu.Mezi tím byl nově z?ízen decernát nacionálně socialistick? proti korupci. Byl upozorněn na koncern Reemtsma. Justi?ní ministr Kerrl na?ídil na ja?e 1933, aby podivné poměry v tabákovém trustu byly vy?et?eny. Několik vysok?ch ú?edník? ?í?ského ministerstva financí bylo zat?eno. Byli obviněni z toho, ?e umo?nili cigaretovému koncernu obrovské daňové defraudace, mluvilo se tehdy o defraudaci ?edesáti milion? marek. Hitler?v spole?ník Amann zakázal tehdy novinám uve?ejňovati jakékoliv zprávy. P?esto dostalo se leccos na ve?ejnost. Tyto zprávy zp?sobily zlou krev a zavinily, ?e odbyt trustov?ch cigaret rapidně klesal: za jeden rok ztratila firma Reemtsma na odbytu 35%. To se musilo napraviti. Vyu?ilo se pomoci Roehmovy, jemu? byla u?iněna nabídka, ?e továrna Reemtsma bude platiti vedení SA dvakrát vět?í obnos, ne? platila továrna ?Sturm“. Kromě toho se zavázali v?robci cigaret dodati straně cel? park automobil?. Za to měl se Roehm vzdáti spolupráce s továrnou ?Sturm“ a zakázati jí u?ívati zna?ky SA. Roehm v?ak odmítl.Nato navázali v?robci cigaret spojení s Hitlerov?m dvorním fotografem Hoffmannem. Hoffmann jim fakticky zprost?edkoval právo u?ívati za p?ílohu k cigaretám obrázky z nacionálně socialistického hnutí i obrázky Hitlerovy.Dále navázali spojení s Goeringem. Vynalo?ili na věc něco kapitálu, tato investice se v?ak vyplatila. Firma Reemtsma darovala Goeringovi celou flotilu letadel. Goering se po svém zp?sobu vlo?il brutálně a d?kladně do věci. Zarazil stíhání, prováděné ?decernátem proti korupci“ a udělil trustu Reemtsma několik dní p?ed tím, ne? do?lo k soudnímu ?ízení, milost. Tím bylo rázem sprovozeno se světa cel?ch devět trestních ?ízení, namí?en?ch proti trustu, z nich? jedno znělo na zlo?in zemězrady. Sou?asně vydal ministersk? p?edseda Goering dne 6. února 1934 proklamaci s nadpisem ?Znovuz?ízení hospodá?ského míru v cigaretovém pr?myslu zásluhou ministerského p?edsedy Goeringa“. V této proklamaci se praví lapidárně: ?Nacionální socialismus se dívá vp?ed a nikoliv zpátky.“Dne 30. ?ervna 1934 stalo se z v?le osudu, ?e mnozí z v?dc? SA, kte?í byli zapleteni do sporu s tabákov?m pr?myslem, byli zavra?děni. Byl to Roehm, Gregor Strasser, von Detten i jiní. Jen jeden nebyl zast?elen, a?koliv stál ji? p?i zdi kadetky v Lichterfelde: byl to onen pan von Alvensleben, kterého Hitler nazval ?nejobskurněj?í osobou t?icátého ?ervna“. Pro něho si dojel Goering do Lichterfelde a pustil ho na svobodu. Pan von Alvensleben byl toti? dozor?ím radou firmy Reemtsma G. m. b. H. a zprost?edkoval Goering?v obchod s miliony trusta??.Nástupce Roehm?v, ?tábní ?éf Lutze, se pustil do likvidace cigaretové továrny ?Sturm“. Zakázal jí u?ívati odznak? SA na obalech cigaret a zbavil tím továrnu ?Sturm“ jejích odběratel?. Do firmy byl dosazen vnucen? likvidátor a její stroje i automobily byly prodány. Balení cigaret ?Sturm“ mělo toti? kdysi nápis ?Proti trust?m a koncern?m“, kter? byl vzat z programu Adolfa Hitlera. Toto zneklidňující heslo v?ak mělo zmizeti z ve?ejnosti.Ukázalo se, ?e investice mnoha milion?, kterou trust Reemtsma vyplatil nacionálně socialistickému hnutí, se vyplatila: tento trust uhrazuje dnes 98% celé cigaretové spot?eby v Německu. Nacionálně socialistická strana pomohla mu za jeho finan?ní pomoc zni?iti v?echny konkurenty a získati monopolní postavení.Souvenir z Goeringovy svatby.Dne 30. ?ervna 1934 pronesl Adolf Hitler ?e?, v ní? mimo jiné ?ekl:??ádám, aby ka?d? nacionálně socialistick? v?dce byl obrazem prostoty a nikoliv p?epychu. — Nep?eji si, aby nacionálně socialisti?tí v?dcové se ú?astnili nákladn?ch hosoir anebo je po?ádali. — Zvlá?tě zakazuji, aby bylo u?íváno peněz strany, SA, nebo peněz státních na hostiny nebo k podobn?m ú?el?m. Je nep?ípustno, aby bylo u?íváno peněz, které p?icházejí z kapes nejchud?ích spoluob?an?, k h??eni a hostinám.“Na svatbu Goeringovu bylo zaměstnanc?m a dělník?— města Berlína str?eno s platu 40.000 marek, které byly darovány na svatební oslavy. ?lověk p?i tom vzpomíná slov krále Friedricha Wilhelma I., praděda dne?ní T?en ?í?e: ?Budete mne milovat, vy psi.“Je?tě zajímavěj?í jsou dal?í dary p?i této p?íle?inosn. Koncern Reemtsma daroval Goeringovi drahocenné gobelíny. Spole?nost I. G. Farben darovala mu deseo drabo- cenn?ch klenot?, fít?edoněmeck? ocelá?sk? svaz dal mu p?epychov? soubor z k?i??álu. Firma Krupp darovala Goeringovi zlaté stolní p?íbory pro ?edesát osob. Německ? pr?mysl koupil mu loveck? zámek p?i v?chodním mo?i. Německ? automobilov? pr?mysl daroval Goeringovi jachtu s rozhlasov?m za?ízením vysílacím i p?ijímacím. Letectvo darovalo mu zlat? me?.Nebylo to po prvé, eo p?i této svatbě byl rozvinut obrovsk? p?epych. Podobné p?íklady bychom na?li i jinde. Mladí lidé, kte?í p?vodně neměli ani feniku, dostali se k obrovsk?m kapitál?m, o jejich? p?vodu nic bli??ího není známo.I kdyby snad se v dne?ním Německu někdo na?el, kdo by byl odhodlán zahájiti rozhodn? boj proti korupci, nebude míti nejmen?ího úspěchu. Nebo? vina spo?ívá na celém hitlerovském systému a nekontrolovatelnost finan?ní správy a promísení soukrom?ch interes? s politickou mocí státu m??e b?ti p?ivedeno k pádu jedině pádem celého dne?ního hitlerovského ?ádu.národní hospodá?Dr. Karel K?í?:Zbo?í a lidé v jednotkov?chobchodech(?est? ?lánek ze serie o jednotkov?ch domech.)Otázka jakosti.Mluví-li se o jakosti zbo?í, musí se mluvit také sou?asně o jeho ceně a spot?ebním ú?elu. Proto?e jakost je jen hodnota poměrná, musí b?ti ve vztahu s těmito dvěma ?initeli, nehledě je?tě k několika dal?ím závislostem. Je známo, ?e nejlep?í kapesní hodinky jsou zna?ky Schaffhausen. Niklové stojí asi 800 K?, st?íbrné asi 1000 K?, zlaté jsou od 1500 K? v??e. Stroj je ve v?ech těchto hodinkách stejn?. Jak? je tu rozdíl jakosti? V materiálu pouzdra? Je dobré, má-li houslista pěkné pouzdro na housle, hraje v?ak na housle a nikoli na pouzdro. Hlavní věc jsou tedy housle. U?itelnost v?ech těchto hodinek je stejná. Je ostatně problémem doby, posoudit, zda zbo?í s rychlej?ím spot?ebním koeficientem nep?ispívá více k zaměstnanosti pr?myslu. I to je ov?em relativní. Drahé látky na dámské ?aty jsou p?epych tam, kde velk? rozdíl cenov? p?i stejném vzhledu a u?itelnosti neznamená mo?nost prodlou?it dobu, po kterou se ?aty spot?ebovávají, proto?e koeficient spot?ebitelnosti je p?edev?ím ur?en měnící se módou. ?st?edna obchodních komor ve svém podání ze 4. listopadu 1935 správně praví:?U mnoh?ch p?edmět? spot?eby jakost nepadá p?íli? na váhu. Je jedno, je-li dopisní papír kvalitním nebo nikoliv, nebo? hlavní je, aby se na něm inkoust nerozpíjel. Obyvatelstvo, jeho? d?chod stále klesá, musí, chce-li z?stat p?i své ?ivotní mí?e, spokojit se se zbo?ím pod?adněj?ím a namnoze vítá, m??e-li v jednotkov?ch obchodech p?i nyněj?ím ni??ím d?chodu nakoupit zbo?í v tém?e mno?ství, jako d?íve p?i vy??ím d?chodu v jin?ch obchode c’h.“O potravinách praví na jiném místě toté? podání: ?Spot?ebitelé mají zna?n? zájem na tom, aby dostali potraviny s p?imě?enou hodnotou v??ivnou a tu je dáno soustavou jednotkov?ch obchod?, ?e jsou levněj?í ne? ostatní obchodnictvo.“Musíme opětně dáti slovo dodavatel?m jednotkov?ch obchod?, proto?e ti zbo?í vyrábějí. Jednotkové obchody samy továren nevlastní. Známá moravská továrna na obchodní knihy a papírové zbo?í pí?e: ?Potvrzujeme vám tímto v?slovně, ?e dodáváme vám po celou dobu na?eho obchodního spojení r?zné v?robky papírové v?dy v té?e jakosti, jako v?em papír- ník?m-detailist?m po celé republice.“ Továrna na klobouky se rozho??uje: ?N ámi dodávané klobou?nické zbo?í v?eho druhu jest naprosto bezvadné jakosti, jako je dodáváme v?em ostatním detailist?m; vá? hromadn? nákup ov?em umo?ňuje ni??í ceny.“ Továrna na hedvábné a krepované papíry pí?e roz?ileně: ?Jsou roztru?ovány pověsti, ?e jednotkové obchody prodávají klosetní bíl? skládan? papír o obsahu 180 list? za 1 K?, místo 240 list?. Jako dodavatel jednotkov?ch obchod? vyvracím toto na??ení co nejrozhodněji ... kvalita, adjustace a pe?livost v?roby je tatá?, jako pro ostatní detai- 1 i s t y.“ Továrna na alba, rastry, vzorkovnice a kniha?ské zbo?í pí?e: ?Obsah krabi?ek fotor??k? je tent??, jako pro maloobchody, abychom v?ak neztratili jejich zákazníky event, bojkotem, dali jsme tomuto zna?kovému zbo?í pro va?e jednotkové obchody jiné jméno ...“ Velmi známá továrna na keksy a bis- cuity pí?e toté? o zna?kovém zbo?í a dodává: ?..toté? prvot?ídní zbo?í v?e ho druhu dodáváme do jednotkov?ch obchod? právě jako v?em maloobchodník? m.“ Továrna na m?dlo pí?e: ?M?dlo je zhotoveno z nejlep?ích surovin, je rovnocenné v?em m?dl?m, která dodáváme maloobchod?m, já i firmy konkuren?ní.“ Shodně pí?í r?zné jiné papírnické, potraviná?ské, konfekcioná?ské a chemické továrny. Několik firem, dodávajících sardinky, vysvětluje, ?e ?ím vět?í ryba je v krabi?ce, tím je ryb men?í po?et a ?e jde o toté? mno?ství, které kupují detailisté. Dopisy se v této věci zcela shodují; jde o známé firmy. ?Svaz pr?myslu malokovového, celuloidové- ho a soustru?nického“ prohla?uje dokonce jménem v?ech sv?ch firem: ?Zbo?í dodávané jednotkov?m obchod?m se neli?í, pokud jde o jakost, od zbo?í dodávaného v?em ostatním obchod? m.“Dal?í námitka je, ?e jednotkové obchody prodávají zbo?ív nezvykl?ch mno?stvích a nezvyklémbalení.Citujeme opětně jako nejkompetentněj?í hlas podání ?st?edny obchodních a ?ivnostensk?ch komor ze 4. listopadu 1935: ?S návrhem, aby do novely zákona bylo pojato ustanovení, ?e jednotkové obchody smějí prodávat zbo?í jen ve mno?stvích a vahách, obchody obvykl?ch, nelze souhlasit, je?to nemáme ani p?ibli?ně pou?iteln?ch směrnic pro posouzení toho, co je obchodně o b- v y k 1 é.“K tomu uvedeme jen několik p?íklad?. Jednotkov?m obchod?m jde ov?em o jednotkovou cenu. Tak na p?. aby m?dlo mohlo b?ti prodáváno za 2 K? (jeho nákupní cena je za kg 2.90 K?, tedy 500 g 1.45 K?) % kg, prodávají jednotkové obchody 550 g a na tomto artiklu se spokojují s ni??í ziskovou p?irá?kou, která je pak vyvá?ena obratem. Továrna na parketové pasty pí?e: ?Dodáváme vám parketovou pastu v krabicích o 60 a 110 dkg, tedy ve vět?ích krabicích, ne? obvykle v maloobchodu.“ Toté? potvrzuje několik jin?ch továren.Balení:Cena (v K?):v j. obch.v det.v j. obciti. v detm?dlo550 g5002 —2.—vata30 g251.—1.50vata75 g502.—2.50vata125 g1003.—4.50napíná?ky (kus?) ..1501001.—1.50fotor??ky transp.(kus?) .1251003.—3.50fotor??ky oby?. (kus?)1501001.—1.—klosetov? papír (list?)440—4804002.—2.—Rozumí se, ?e to ne?iní jednotkové obchody z humanity, n?br? proto, ?e jsou za?ízeny na pevné jednotkové stupnice (ú?etně, po?ítací stroje, po?ítací pokladny, celá kalkulace a pod.) a musí se tedy ve sv?ch ?kálách pohybovat. Dal jsem sestaviti p?esné tabulky v této úpravě pro několik set druh? zbo?í. Zde není v?ak místo na v?po?ty toho druhu, které nicméně by velmi zajímaly nejenom v?echny, kte?í pracují v tomto oboru, zejména v?ak v?echny hospodyňky, proto?e zahrnují také v?echny pot?eby pro domácnost, va?ení a mno?ství bě?n?ch potravin a denních pot?eb. Jen dva p?íklady: tak zv. ?mopy“, stira?e prachu, byly dová?eny z ciziny. Nezámo?né vrstvy nemohly si ?mop“ v?bec koupit, stál 35 a? 50 K?. Dnes stojí v jednotkov?ch obchodech 10 K?, olej na mop, kter? stál 8.50 K?, stojí 3 K?. Tak byla vytvo?ena i domácí v?roba. Stejně zajímav? je p?ípad s papírem na pomazánku, s pastami na zuby, lí?idly, drobn?mi p?edměty pro za?ízení domácností a pod. Shrneme tento materiál a? v p?ipravované knize. Druh? p?íklad: gumová oh?ívací láhev stála, ne? ji zavedly jednotkové obchody, asi 35 K? kus. P?i vět?ím odběru je nákupní cena 7.20 K?. Jednotkové obchody, které pracují s normální hrubou ziskovou p?irá?kou 30%,, .ji po?aly prodávat za 10 K?. V bratislavském jednotkovém obchodě ji spat?ila jedna venkovská Slovenka, která si ji koupila a nyní jich objednává ka?d? měsíc několik desítek pro celé okolí. Z p?epychu se stal p?edmět denní spot?eby. Ov?em detai- lista, jeho? zisk byl neúměrně vysok?, je krajně roz?ilen.Denně projde jednotkov?mi obchody u nás asi sto tisíc lidí. Jejich úsudek o jakosti, cenách a hygieně také musí p?ijít v úvahu. Kdo si prohlédne tato za?ízení a zp?sob zacházení se zbo?ím, nepot?ebuje ?ádn?ch v?klad? o hygieně. Ostatně jednotkové obchody jsou tak kontrolovány v tomto směru ú?ady, ?e by mnoh?m potraviná?sk?m maloobchod?m mohly slou?it za vzor.Dotkneme se stru?něproblému zdanění a kapitálu.?Jepa“, ?Aso“, ?Teta“ jsou vesměs protokolované firmy, které ze zákona jsou povinny vésti ?ádné obchodní knihy. Jsou podrobeny revisím revisního ú?adu ministerstva financí, tak?e jsou snáze kontrolovatelné ne? malé neprotokolované firmy. Roku 1934 zaplatily tyto t?i podniky, je? representují 90% obratu jednotkov?ch obchod? u nás, na obratové dani 3.7 mil. K?, na ostatních daních 0.9 mil. K?, nepo?ítaje ov?em ostatní zdanění. U obratové daně je nutno si v?imnouti, ?e dosud ?iní 2% plus 50% do?asné p?irá?ky, tedy 3%. Kdyby novelou, která se p?ipravuje, byla základní daň obratová pro ně zv??ena o 100%. platily by daň z obratu 5%, p?ipo?tou-li se 3%, která platí v?robce zbo?í, je? prodávají a která ov?em na ně p?evalí, platily by jednotkové obchody 8% daň z obratu. Podle bilancí dá se soudit, ?e daň by se pak p?iblí?ila nebezpe?ně hranici únosnosti.Pokud jde o tak zv. ?cizí kapitál“ (rozuměj zahrani?ní) a odvádění zisk? do ciziny, zakládá se toto tvrzení na generalisaci a na omylu. Jak -Teta tak ?Aso“ jsou firmy domácí. Jediné ?Jepa“ byla zalo?ena s pomocí ?ásti ?v?carského kapitálu; z úhrnného akciového kapitálu 5 milion? K? vlastní ?v?carské konsorcium 45%. Za tyto akcie slo?ilo ?v?carské konsorcium úměrnou ?ástku 1,350.000 K? u Cs. Národní banky, proto?e akcie zakoupilo. Dividenda ?iní 7%. tedy z 210.000 K? dividendy jde ro?ně do ?v?carska asi 100.000 K? se svolením ?s. Národní banky. Z 2022 zaměstnanc? v?ech t?í podnik? jsou jen dva cizinci. Prokurista firmy Jepy, kter? je exponentem ?v?carské skupiny a jeden specialista-aran?ér firmy Teta; oba pracují se svolením Zemského ú?adu.Zaměstnanci a mzdy.Z dotazník? u dodavatel? vysvítá, ?e pr?měrně z v?robní kapacity dodávajících továren a ?ivnostensk?ch v?roben pracuje asi 15% zaměstnanc? na dodávkách pro jednotkové obchody. To znamená, ?e tyto dodávky nemohou ohro?ovat úroveň mezd v dodávajících podnicích. Srovnáme-li ?Kolektivní smlouvu sjednanou podle par. 114 b) ?iv. ?ádu mezi Gremiem pra?ského obchodnictva a Pomocnickou hromadou p?íslu?ník? Grémia pra?ského obchodnictva, schválenou dne 22. dubna 1930 ministerstvem obchodu“ a kolektivní smlouvu na p?. firmy ?Teta“ z 19. prosince 1934, je z?ejmé, ?e tato dobrovolná kolektivní smlouva je pro zaměstnance asi o 10% v?hodněj?í ve v?ech ?kálách. P?i tom gremiální smlouva je p?edmětem ustavi?n?ch stí?ností zaměstnanc?, proto?e zaměstnavatelé se ?asto pokou?ejí ji obcházet.Fluktuace personálu od 1. ledna do 30. ?íjna 1935 obrazí se statisticky takto:Ze slu?eb podniku ode?li pro tyto p?í?iny:Aso Jepa Teta (po?et zaměstnanc?)úmrtí 011trvalá nemoc . . . .132neúspěch ve zku?. lh?tě .966v?pomocn? personál(na svátky a pod.) .1877soukromé p?í?iny . . .193na vlastní ?ádost . . .19225propu?těno24815794059nově p?ijato484891fluktuace1278891p?elo?eno do filiálek . .336—celkového po?tu personálu879655488Je nutno p?iznati, ?e jednotkové obchody sv?mi p?ím?mi cestami ?od v?robce ke spot?ebiteli“ ov?em v y- ?adily ?etné agenty a zmen?ily obrat zprost?edkujících velkoobchod?.Pokud jde o mo?nosti osamostatnění.Nezdá se, ?e by jednotkové obchody brzdily mo?nosti zakládat nové obchody a ?ivnosti. V obvodu pra?ské obchodní komory vzniklo od r. 1931 do 1934 podle ú?edních ?et?ení 32.232 nov?ch obchod? a ?ivností. Podle statistiky z obvodu 11 obchodních komor, je? byla uve?ejněna v denních listech 15. prosince 1935, do?lo ve t?etím ?tvrtletí r. 1935 k dal?ímu zv??ení po?tu ?ivností o 4190. Z toho p?ipadá na svobodné ?ivnosti 2065, na ?emeslné 1127 a na koncesované 998. Největ?í p?ír?stek vykazuje obvod obchodní komory pra?ské, o 952, pak liberecké (768), bratislavské (715), královéhradecké (578), olomoucké (539) atd.: komory ?eskobudějovická a ko?ická vykazují pokles (o 62 a 100 ?ivností). Je ku podivu, ?e potraviná?ské ?ivnosti neprotestují proti prodeji potravin v automatech a buffetech, které prodávají do 2 hodin v noci, kde?to obchody s jednotkov?mi cenami do 19 hodin, ?ivnosti a obchody potraviná?ské do 20 hodin.Zb?valo by probrati názor spot?ebitele. Soudíme v?ak, ?e protesty celostátních organisací u?itelsk?ch proti omezování obchod? s jednotkov?mi cenami, protesty politick?ch organisací v?ech stran, je? organisují pracující lid, protesty organisací ú?edník? a zaměstnanc? ?elezni?ních, po?tovních, ve?ejn?ch i soukrom?ch, ukazují dosti jasně, jak o věci soudí spot?ebitel. V?e, co jsme uvedli d?íve umo?ňuje nám, abychom tuto kapitolu dále neroz?i?ovali.Politick? problém.Kone?ně zb?vá se dotknout politické stránky problému. Uvádí se, ?e existence jednotkov?ch obchod? fa?izuje ?ivnostensk? stav. Tu je t?eba si v?imnouti, jak si ?ivnostensk? stav po?íná a jak mu pomoci. Tomu bude věnována p?í?tí poslední kapitola této serie. A je?tě jedna věc: jednotkové obchody existují ve velkém mno?ství pouze v zemích západních demokracií. V Rakousku, Polsku, Ma?arsku jich není. V Itálii vznikly a? v letech vlády fa?ismu, je tu ov?em Německo. Po?ádali jsme d?věrnou cestou mu?e, kter? ?ije v Německu a věci v?borně rozumí, aby nám napsal odpově? na tyto otázky. Namísto dlouh?ch v?klad? podáváme tento stru?n? interview:Kolik bylo v Německu jednotkov?ch obchod? v době, kdy se Hitler uchopil moci? Kolik jich je nyní? Jak se změnil jejich rozsah??A si ?ty?i sta. Rozsah a po?et z?staly nezměněn y.“Jak? byl program haknkrajclerského hnutí pokud jde o jednotkové obchody??V?slovně bylo prohlá?eno v programu NSDAP: ?Jednotkové obchody musí b?t ihned zav?en y.“Jak? je dne?ní stav jednotkov?ch obchod? v Německu??N ic se nezměnil o.“M??ete nám vypo?ítat opat?ení, která proti jednotkov?m obchod?m u?inila Hitlerova vláda? Zejména proti těm, které mají zahrani?ní kapitál??H itlerova vláda neu?inila ji? ?ádn?ch opat?ení. V?echny německé jednotkové obchody jsou stoprocentně v německ?ch rukou. Jenom F. W. Woolvorth má ryze americk? kapitál. Av?ak speciálně tohoto ?istě amerického podniku se Hitlerova vláda ani v nejmen?ím nedotkl a.“?Doufáme, ?e jsme p?edvedli cel? problém jednotkov?ch obchod?, od jich vzniku, problematiky a karakte- ristiky a? po dne?ní stav tak, aby otázka stala se jasněj?í. Honosíme se tím, ?e jsme věnovali této věci dva roky objektivního studia a ?e po prvé jsme ji vylo?ili s ve?ker?m aparátem, kter? jsme si korespondencí se zahrani?ními podniky, studiem domácí situace a cizí národohospodá?ské literatury dovedli získat. Nem??eme ji? p?inésti dal?ích podrobností, proto?e je nutné, aby tato serie ?lánk? byla uzav?ena v bě?ném ro?níku, a?koli mno?ství materiálu dosud jsme zdaleka nevy?erpali. P?ispěli-li jsme v?ak jenom k tomu, ?e ti, kte?í se o věc z d?vod? zásadních anebo osobních zajímají, po?nou o ní soudit jinak a sami se jí bedlivěji obírat, pova?ujeme sv?j úkol za splněn?. Nezb?vá nám, ne? abychom z toho, co bylo ?e?eno u nás i v cizině, pokusili se nastínit cesty, jimi? se má dáti ná? zákonodárce a p?edev?ím detailista, maloobchodník. To bude úkolem závěre?né studie.věda a práceO 11 o Rádi:Sto let fotografie a devadesát let fotografie ?eské ii.Fotografuje se v Praze i jinde.Na po?átku ka?dého umění stojí amatér. Také na prahu umění fotografického stojí ve ?ty?icát?ch letech minulého století amaté?i. Podíváme-li se na některé z oněch nesmírně vzácn?ch fotografií, které se zachovaly z těchto dn?, a které dnes jsou placeny stejn?mi penězi jako drahé st?edověké originály obraz?, vidíme na v?ech ruku láskyplného amatéra. V této době, 1841, fotografoval Daguerre krále Ludvíka na balkoně a král ani nedutal p?i p?edlouhé exposici tohoto snímku, p?ijímaného v plném slunci, francouzsk? miniaturista Jean Baptiste S a b a t i e r-B 1 o t fotografoval se stejn?m zaujetím samotného pana Da- guerra, jen? se ov?em rovně? po dobu několika dlouh?ch minut v plném slunci nesměl pohnouti. Je viděti, ?e zlo se vrací. Na tomto snímku vidíme pana Daguerra jako ?o- viálního pána plného obli?eje s ku?erav?mi vlasy s dobráck?m knírem nad koutky úst, s ?ern?m ?átkem, ovinut?m vysoko kolem krku, oble?en?m ov?em do nového ?erného kabátu s kyti?kou v chlopni. Snímek se v?ak zda?il, nebo? pan Daguerre se k němu pohodlně posadil a pěkně se loktem podep?el o k?eslo. Tent?? pan Sabatier-Blot má je?tě jiné snímky, t?eba obrázek chudé babi?ky s vnu?kou: za nimi visí prostěradlo, ale dítě i babi?ka hledí p?ed sebe s takov?m klidem a takov?m mírem, ?e z tohoto nep?íli? ostrého obrázku bez valn?ch nuancí cítíte kouzlo, které dne?ní fotografii chybí.Máme z této doby zachovány také fotografie německé. Jedna z fotografií p?edstavuje nějakého admirála: světlé pozadí vypadá jako volné nebe, tento vá?n? mu?, jen? b?val v mládí krasavcem s ?ern?mi ?up?inami, tu stojí s jednou rukou v boku a druhou s bíl?mi rukavicemi podep?enou o mal? stolek. Je to klidné a vzne?ené a je mo?né, ?e tento domněl? kapitán, jeho? jméno neznáme, stejně jako neznáme jména jeho fotografa, je nějak?m pouh?m státním ú?edníkem. To mu v?ak nic neubere z jeho vzne?enosti. Na jiném obrázku z této doby (1847), kter? zhotovil hambursk? fotograf S t e 1 z n e r, vidíme naparáděnou starou paní, pe?livě u?esanou a hodně oblou, je? si p?i fotografování postavila vedle sebe na ?idli portrét svého man?ela; aby, kdy? u? se nedo?il sám tohoto krásného vynálezu, byl s ní na její první fotografii alespoň plo?n? obraz jeho tvá?e. — To takov? americk? fotograf Lawrence na svém portrétu pána v cylindru zobrazil jin?ího ?viháka: má nakade?ené vlasy, volně ?it? kabátec se ?osy, levou ruku po napoleonsku zasunutou pod knoflík kabátu, na pravici má rukavice z hrubé jele-nice. A v ruce dr?í — de?tník. Neoby?ejně krásn? a elegantní de?tník, pro něj? právě se dal mo?ná u pana Lawrence roku 1848 tak elegantně vyfotografovati.S těmito cizími obrazy m??e v?ak ve ?ty?icát?ch letech konkurovati ji? celá ?ada obraz? na?ich. Víme, ?e roku 1842 fotograf Bisson Fils z Pa?í?e vystavil na umělecké v?stavě v Klementinu mu?skou podobiznu, která je první dolo?enou daguerrotypií, o ní? víme v Praze. Tento p?íklad měl záhy domácí následovníky a ji? dva roky poté (1844) vystavil pan Vilém Horn daguerrotypií sedm. Tento pětat?icetilet? malí? diletant byl povoláním oficiál státní ú?tárny, narozen? v ?eské Lípě. Ze studie, kterou roku 1914 napsal úvodem do katalogu v?stavy fotografií v Rudolfinu ?editel F. X. Ji?ík, se dovídáme, ?e tento první ?esk? daguerrotypista měl atelier u Bílého beránka na Koňském trhu v Praze a ?e uměleck? kritik tehdej?í ?Bohemie“, pan Múller, napsal ke chvále Hornově do sv?ch novin tuto větu: ?Daguerrotypista Horn portrétuje ji? celé skupiny a dělá kopie obraz? takov?m zp?sobem, ?e ?ádná tu?ová kresba není tak p?esná.“ (1842.)S Horném se po?íná ?eská fotografie.Objevitelé.Oficiál státní ú?tárny Horn, jeho? jsme poznali jako prvního ?eského daguerrotypistu, kombinoval své fotografie je?tě s kresbou. Fotografie byla mu jen prost?edkem, jak si usnadniti práci portretisty. To je charakteristické pro po?átek tohoto umění: jako ka?dá jiná technika rodí se i technika fotografická z lidské lenosti, která si chce usnadniti a urychliti práci. P?es toto usnadnění v?ak pan Horn, jen? později se věnoval fotografii úplně, se nedopracoval ?ádného velkého bohatství. Měl dlouho v Praze sv?j ateliér, později v?ak si podal ?ádost, aby směl provozovati svou ?ivnost ko?ovně po venkově. K tomu se jistě nerozhodl z pouhé touhy po svě?ím vzduchu.O Hornovi, jeho? vět?ina fotografií byla malého visit- kového formátu a omezovala se v?hradně na portrétování osob, víme je?tě, ?e se stal velice záslu?n?m u?itelem celé fotografické generace; skoro v?ichni jeho následovníci za?ali u něho jako u?ňové a dostali z jeho atelieru sv?j v?u?ní list. Kdybychom se chtěli podívati na některé z jeho obrázk?, jich? je vět?ina v Uměleckopr?myslovém museu, v divadelním oddělení Národního musea a v Pra?ském museu městském na Po?í?í, p?esvěd?ili bychom se, ?e byl p?edev?ím dobr? ?emeslník bez velk?ch schopností uměleck?ch. ?ir?í ve?ejnost mohla se o tom p?esvěd?iti z velice záslu?né v?stavy star?ch ?esk?ch fotografií, kterou p?ed rokem sestavila v Uměleckopr?myslovém museu dr. V o 1 a v k o v á, její? laskavostí vdě?íme i celou ?adu personálních informací této studie. Z ?ák? Horno- v?ch jmenujeme pouze Antonína R e h u 1 u. Sběratelská ko?ist z tohoto období ?eské fotografie je velice skromná.Dal?í ?daguerrotypist und fotografist“ této doby, o něm? se koncem ?ty?icát?ch let do?ítáme, je fotograf K r t i ? k a. Byl to také malí? portretista a daguerrotypista zároveň, zhotovující své ?oblesky“ ?ili fotografie s velik?m úspěchem. Pracoval nejen na kovu, n?br? i moderněj?í metodou Talbotovou na fotografickém papí?e a jako ostatní ?hotovitelé oblesk?“ sobě i ?tětcem p?i tom pomáhal. Postavil si také krásn? salon ze skla, kter? byl prvním fotografick?m atelierem v ?echách, jak se dovídáme ze ?lánku F. K. Drahoňovského: ?Něco o obles- kách v?bec a o páně Krti?kov?ch zvlá?tě“, kter? otiskla roku 1847 ?eská v?ela.P?es v?echnu dobrou v?li ?ádn? z těchto p?i?inliv?ch diletant? nedosáhl v?znamu skotského krajiná?e Davida Octavia Hilla, jen? v letech 1845—50 zhotovil sérii kouzeln?ch fotografick?ch obraz?, pro ně? bychom ho mohli naz?vati Gijottem tohoto mladého umění.Diletanti.Také Hill je z těchto diletant?, kte?í nebyli zatí?eni ?ádn?mi teoretick?mi p?edsudky a nebyli omezeni ?ádnou tradicí, tak?e mohli, jak tomu oby?ejně b?vá v po?átcích nové umělecké techniky, pracovati bez jakéhokoliv kazu ?istě a p?imě?eně se sv?m nov?m materiálem. Nebudeme opakovati jeho historii, která vypráví o tom. jak z pouhé nouze, aby mohl portretovati na jediném obraze velikou skupinu osob, uch?lil se k fotografu jako pomocnému prost?edku, kter? by mu tento obrovsk? úkol usnadnil. Sta?í, kdy? se podíváme na několik jeho obrázk?. A? u? Hillova fotografie zobrazuje děv?e s de?tníkem nebo krásnou miss Hopeovou v jejím krásném ?epe?ku, a? ukazuje rybá?ku z Newhavenu nebo Lorda Elcho, v?dycky jsou jeho snímky malebné, v klidně rozvá?en?ch a charakteristick?ch postojích. V?dycky jsou to tvá?e opravdu lidské, jejich bradavice nejsou nijak zkrá?lovány, jejich pohledy hledí stranou ve chvilkovém zasnění, v něm? ?lověk nejsnáze najde sama sebe. Hill se ukazuje v těchto snímcích jako ?lověk neoby?ejného smyslu pro reprodukci materiálu, a? u? je to efektní látka se vzorkem na sukni dámy, nebo d?evěn? ko? V rukou venkovanky. Z temného pozadí vyno?í se svítivě jasné tvá?e lidí, kte?í jsou skute?n?mi lidmi.Vedle diletanta Hilla nem??eme postaviti ?ádného velkého ?eského fotografa diletanta. Za pov?imnutí stojí v?ak plzeňsk? premonstrátsk? kněz a profesor gymnasia Josef Franti?ek Smetana, kter?, jak se dovídáme z jeho deníku, stati ?Cesta po ?echách roku 1841“, byl spolu s vědcem a buditelem Karlem Amerlingem horliv?m diletantem daguerrotypistou. Kdy? dne 17. srpna 1841 nav?tívil Smetana svého kolegu, rokycanského děkana, zapsal si o tom do deníku:?Ve st?edu 17. srpna byl jsem u děkana Rokycanského, Franti?ka Suchého, a po obědě musel jsem dáti p?inésti sk?íně lu?ební, tak i Daguerrotyp . . . P?i?li sem páni radní Vaněk, pan Finá?ek radní, pan lékárník ?torch, pan kaplan, v?ichni u?itelové atd. Kone?ně ode?li jsme, pr?elo odpoledne.“Jak p?i tomto experimentu se sv?m fotografick?m p?ístrojem ?ili ?temnicí“ p?i této p?átelské demonstraci po vzoru Daguerrově postupoval, dovídáme se ze Smetanova ?Silozpytu“ z roku 1842, v něm? pí?e:?Temnice dosáhla za dn? nyněj?ích velké znamenitosti nálezem Daguerra v Pa?í?i, jen? vyzkoumal prost?edky, jimi? obrazy v temnici utvo?ené upevniti, t. j. světlem sam?m v jisté látky trvanlivé vyr?ti mohou. Tyto obrazy světlem sam?m vyryté ?lovou Daguerrotypy ?ili tisky Daguerrovy, zakládají se na ?inění světla chemi?ném a dělají se takto:Deska měděná, ?ist?m st?íbrem platyrovaná nechá se na- běhnouti v truhlici tmavé párou ?asíkovou (jod) a? do ?lutá. na?e? rychle do ohniska temnice se vlo?í a tam dle jasnosti světla as deset neb více minut se ponechá. Nato p?endá se rychle do jiné tmavé truhlice, na jejím? dně stojí miska se rtutí, proti ní? se deska 45° nakloní. Rtu? se a? na 60” R rozeh?eje, aby páry z ní vystupovaly, které se na místa osvícené plochy chytají, a obraz prvé je?tě neznal? patrně vyjad?ují. Aby pak dal?ím ?ú?inkováním světla na místa ostatní zase obraz se nezru?il, musí se plocha s obrazem ji? hotov?m v rozpu?těn? podsi?i?itan sody (unterschwefelsauere Soda) pono?iti, ?ím? se nepokrytá vrstva ?asíková rozpou?tí a s desky sm?vá, a kone?ně v p?ekapané vodě se umyje.“Podle tohoto dnes zcela zábavného návodu pracoval pokrokov? kněz Smetana stejně jako ostatní diletanti ?ty?icát?ch let. Konec tohoto období, rok 1848, p?inesl v?ak veliké změny politické i sociální. Tímto rokem se po?íná období p?erozené evropské spole?nosti mě??anské, spole?nosti nové, v ní? ?lechtická miniatura byla ji? zastaral?m p?e?itkem. Jestli?e a? do té doby pracovali malí?i ve fotografii z pouhé zábavy, nastala v p?í?tím desetiletí situace jiná.Malí?i.V padesát?ch letech minulého století je situace velmi ?etn?ch malí?? portretist? a malí?? miniaturist?, které chrlí pra?ská malí?ská akademie, stejně neradostná, jako situace individualist? ?evc? po zavedení strojové produkce Ba?ovy. Dovídáme se, ?e J. M a 1 o c h a Jan B r a n- d e j s věnují valnou ?ást svého ?asu raději fotografování,zatím eo jiní, jako Antonín Dvo?ák, jsou z nouze nuceni alespoň kolorovati a p?emalovávati fotografie. Ani star?ím portretist?m se nevedlo valně, jak svěd?í ?ivotopis Fiigerova ?áka a miniaturisty Liidkendorfa, kter? se ve věku 67 let musil ?iviti kolorováním fotografií. P?es tento trudn? osud malí?? dovedli ti z nich, kte?í se p?izp?sobili nové technice, vtisknouti fotografickému v?voji tohoto desetiletí sv?j ráz tak silně, ?e je m??eme nazvati desetiletím malí?? fotograf?.Tak tomu bylo ostatně v této době v celé Evropě. Sou?asně s Jacquesem Daguerrem, jen? zem?el roku 1851, po?íná mizeti i daguerrotypie na kovu, je? se do?ívá pozděj?ích let ji? jen jako jarmare?ní sensace, a v?ichni malí?i fotografové pracují ji? zásadně na fotografickém papí?e. Velice typick?m p?íkladem pro ně je pa?í?sk? malí? Henry L e S e c q, kter? vydal kni?ně první knihu fotografií s titulem ?Fantaissies“ (1855). I titulní list této knihy je fotografií záti?í, na něm? láhev s vínem nese titul knihy a jméno autora. Toto dílo je pozoruhodnou studií r?zn?ch materiál?, jak transponuje jejich vlastnosti na papír fotografická technika: vidíme tu r?zná záti?í, v nich? opravdu sklo je sklem, porculán porculánem, na nich? pomeran?ová k?ra má svou hrubou a měkkou strukturu. Po prvé se tu fotografie odva?uje i na zna?né zveli?ování detailních snímk?. Z krajin Le Secquov?ch jsou zajímavé dvě ve?erní nálady z p?ístavu v Dieppe, na nich? vidíme malebné diagonály sto?ár?, plachetních lodí, vysoká světla na hladinách a temné stíny lodí, malebné obrazv v technice leptu.Malí??m tohoto období vdě?íme za jeden z obrovsk?ch objev?, za objev exteriér?. Adrien Tournachon fotografuje osla, kter? pat?í k potulnému cirku: to je veliké zdemokratisování námětu. Malí? Julien V a 11 o u de Ville- neuve fotografuje klidné a kypré venkovanky a dovede v tomto snímku pou?iti ji? stínu, vr?eného p?edmětem mimo obraz k dosa?ení pot?ebného světelného kontrastu. Malí? a vynálezce Gustave L e g r a y fotografuje bou?livě zvlněné mo?e, nad ním? vidíme bohatě ?leněné a krásně kontrastované mraky. A pak je tu Nadar, ?urnalista, fotograf, sběratel interwiev?, zachycující obraz Pa?í?e, jednou z v??e balonu a po druhé z hlubin pověstn?ch pa?í?sk?ch kanál? — tento geniální tv?rce fotografické reportá?e, tento objevitel fotografick?ch aktualit a sou?asně i mistrn? portretista r?zn?ch slavn?ch vousat?ch pán?, které vidíme na jeho obrazech v nenucen?ch postojích, s ustaran?mi tvá?emi s neoby?ejně psychologicky pravdiv?m v?razem. Reportá?e u?ívají ji? i fotografové ru?tí, kde válka krymská z roku 1855 si získala slávy první války, která byla fotografována. Vidíme, jak tu malí?i objevují ?ivot stejně jako objevují i nové umělecké mo?nosti. Angli?an G. W. Wilson z Aberdeenu vyfotografoval roku 1856 Tem?i: je to první snímek, bran? p?ímo proti slunci s bílou hladinou ?eky, na ní? se ost?e r?suje ?erná plachta lodi.Z těchto cizích slavn?ch fotograf? p?icházejí v době po roce 1850 ji? někte?í i do ?ech.První umělecké fotografie v ?echách.Tito cizinci, kte?í p?icházeli do ?ech, b?vali nejprve Francouzi, později také Němci. Provozovali fotografii po ?ivnostensku a ko?ovali od místa k místu. Jestli?e se někter? z nich trvale usadil ve vět?ím městě, m??eme pozorovati jeho vliv na celé okolí. Tak na p?íklad roku 1855 p?ijel do Plzně francouzsk? portretista Edmond P a y - g n o t, kter? nechal malí?ství úplně a věnoval se v?hradně fotografii. O něm se dovídáme v zajímavé studii Ladislava Lábka ?Po?átky a rozvoj fotografie v Plzni“, kterou roku 1924 vydal Klub fotograf? amatér? v Plzni, z které?to kní?e?ky jsme ji? p?evzali několik informací. O Edmondu Pagnotovi se tu dovídáme:?Z Paygnotov?ch návě?tí, uve?ejněn?ch v místních novinách, si m??eme u?initi jasn? obraz jednak o technické vyspělosti tehdej?ího stavu fotografie, jednak o jejím rychlém roz?í?ení. Dovídáme se dokonce i o cenách. Posly?me samotného pana Paygnota, jak vychvaluje své uměni: > Zhotovuje podobizny na deskách st?íbrn?ch i na papíru ve v?ech bě?n?ch velikostech od jednoro?ního děcka po?ínaje a? do velk?ch rodinn?ch obraz?. Fotografuje celé ?koly, spole?nosti, zhotovuje bro?e, medailony ve velikosti a? ?tvrt coule. Vedle toho po?izuje snímky pomník?, krajin, maleb, kreseb a jin?ch uměleck?ch p?edmět?.?V jiném insertu nabízí se Paygnot ke zhotovení zapu?těn?ch ráme?k? s fotografiemi, do zápisník?, peně?enek, pouzder na doutníky a doporu?uje bohat? v?běr rám? v?eho druhu. Patrno, ?e v?zbroj starého ko?ujícího fotografa byla p?ímo záviděníhodná a ?e v době poměrně krátké se pracovalo ve v?ech mo?n?ch tvarech i provedeních. Je?tě zajímavěj?í jest v?ak poznámka páně Paygnotova, ?e vyu?uje interes enty umění fotografickému za p?íslu?n? honorá?. Tu p?ekvapuje jednak ochota a sdílnost v umění, které bylo do jisté míry jistě tajemstvím, a vedle toho i fakt, ?e se na?lo dosti takov?ch, kte?í byli ?ádostiví fotografii se p?iu?iti.Hotová daguerrotypie stála 1.50 zl., snímek na papí?e, kter? se prostě ozna?uje co ?fotografie“, byl dra??í a stál 4 zlaté konven?ní měny. Bylo tedy fotografování dosti drah?m sportem, máme-li na z?eteli tehdej?í cenu peněz. Snímky se prováděly podle insertu za ka?dého po?así a vyhotovení netrvalo dlouho. P?espolním zákazník?m slibuje Paygnot hotové obrázky ji? za jednu hodinu.Vedle těchto ko?ovn?ch cizinc? máme v padesát?ch letech ji? vynikající fotografy ?eské, opět vět?inou p?vodem malí?e. Z nich je t?eba uvésti p?edev?ím ?áka Josefa Mánesa, malí?e Anděla, kter? absolvoval akademii, pracoval jako daguerrotypista ji? od roku 1848 a byl také litografem v rozmno?ovacích ústavech pra?sk?ch.Jin?m z nich je Josef B e k e 1, jeho? kolekci fotografií najdeme v městském museu na Po?í?í. Byl to miniaturists a malí? portrét?, spolupracovník Josefa Mánesa, pro něho? litografoval mnoho obraz?. V letech 1857 a dvou letech následujících, do nich? spadá vrchol jeho tvorby, portrétoval mno?ství vynikajících osobností na?eho národního ?ivota, zejména skoro celou ?eskou ?lechtu. Touto p?íle?itostí pracovati s lidmi z nejp?edněj?í spole?nosti jako modely sv?ch fotografií, má Bekel obdobu ve skotském Hillovi. Ale i po jiné stránce se mu podobá. Víme, ?e David Octavius Hill vdě?í rovnováhu mezi ?emeslnou dokonalostí a jemn?m uměleck?m vyvá?ením sv?ch obraz? spolupráci s chemikem Robertem Adamsonem. Bekel měl podobné ?těstí. Otev?el si atelier spolu s Němcem Ruppem, znamenit?m technikem, jen? se vyu?il v Pa?í?i u Reutingera. Z tohoto spojení německého technika a ?eského umělce vznikla serie obraz?, které jsou z nejkrás- něj?íeh v devatenáctém století.Tento rozkvět malí?ské fotografie pokra?uje v ?echách je?tě v dal?ím desetiletí, v letech ?edesát?ch, jejich? tvorby spolu s tvorbou let dal?ích si pov?imneme p?í?tě.JASN? Z?EN? - VKUSN? VZHLED!Americké br?le Ful Vue?OKULflRIfl“ , PRAHA, Václavské nám. 57, nad L?lzowovou j58102524130P?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firmaP?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraV?hradní prodej má firmase znamenitě osvěd?ují a poskytnou ka?dému největ?í míru uspokojení. Conklin znamená p?esnost a pokrok! Karel K diner, Praha - Václavské nám.61 - Dlouhá t?ída 17 - Ra?te si vy?ádali ná? ilustr. prospektP?ítomnostiRO?N?K XIIV PRAZE, 3 1. PROSINCE 1935??SLO 52Po velké událostiii.Mnohokráte jsme v tomto ?asopise vystupovali pro to, aby i v politice byly zachovávány zásady vdě?nosti a uznání. Jsou věci, které nemají b?ti zapomenuty. P?ese v?e, co nám v?em ostatním bylo od agrární strany nedobrého, nep?íjemného i zpupného sná?eti, neslu?í se zapomínati, ?e ona v kritick?ch chvílích r. 1933 a 1934 fakticky zachránila demokracii v ?eskoslovensku tím, ?e — největ?í a nejvlivněj?í strana — postavila se na stanovisko demokratické. To byla velká věc, kterou i budoucnost bude vysoko oceňovati. Neslu?í se proto této straně p?áti jen v?e zlé, i kdy? v jiné věci velmi pochybila. ?e byla nyní p?i presidentské volbě pora?ena, kdy? chtěla uplatňovati pouhou zv?li a vésti k nerozumu, ?e kone?ně p?i této p?íle?itosti se objevily hranice její moci a ?e jí bylo' její postavení, jako reflektorem osvětleno, ukázáno v pravé úměrnosti a únosnosti, z toho se ov?em také tě?íme. Agrární straně dostalo se pou?ení, jakého jí bylo témě? svrchovaně pot?ebí: ?e rozumná první strana vede, nerozumná první strana pak jest vedena. Av?ak a?koliv tedy cítíme radost, své city p?ece chceme ovládati. Nebudeme na p?. si p?áti, aby agrární strana za trest se nyní rozpadla nebo rozpoltila. Po tom nelze tou?iti ani s hlediska státního ani s demokratického: s demokratického proto ne, ?e venkovsk? lid, zbaven? vedení disciplinované strany, mnohem snadněji by se stával ko?istí politick?ch dobrodruh?, kte?í v této době vesměs sázejí na kartu fa?ismu, s hlediska státního pak proto ne, ?e tím více klidu je ve státě, ?ím silněj?í jsou strany, o ně? se m??e opírati. Neprospělo by státu, kdyby na místě dne?ní agrární strany objevil se — chaos. Je-li ?lověku p?es dvacet let, nebo není-li náhodou komunistou, nevě?í u?, ?e z chaosu rodí se tan?ící hvězda.I kdy?, jak jsme ?ekli, up?ímně chceme b?ti agrární straně vdě?ni za to, co dobrého udělala, nem??eme jí b?ti vdě?ni do té míry, abychom neviděli to, co jest, a viděli to, co není. Bohu?el se zdá, ?e ona právě toto ?ádá. Agrární tisk d?razně vy?aduje, abychom uvě?ili, ?e za celé presidentské kampaně nebylo nejmen?ího rozdílu mezi agrárními zástupci z ?ech, Moravy a Slovenska. Ale jak tomu máme uvě?iti, kdy? v té?e době, kdy agrární strana vyhla?ovala za svého kandidáta profesora Němce, v?ichni jsme ?etli prohlá?ení slovensk?ch agrárních poslanc? pro Bene?e, v?ichni jsme věděli, ?e sloven?tí agrární poslanci byli hlavní ?ástí oné deputace ze Slovenska, která se dostavila k ministerskému p?edsedovi Hod?ovi ?ádat, aby v zájmu Slovenska bylo uposlechnuto posledního p?ání Masarykova? Agrární noviny musily by ke ka?dému svému v?tisku p?idati nějakou narkotickou pilulku, která by sv?mi ú?inky pomohla zast?ít pravdu.To jest tedy jedna věc, v ní? p?i nejlep?í v?li nem??eme vyhovět. Druhá pak jest toto: agrární senátor a ?éfredaktor ?Venkova“ p. Vran? slavnostně prohlásil v p?edsednictvu agrární strany nebo kde, ?e p?edseda strany poslanec Rudolf Beran p?i presidentské volbě slo?il se znamenit?m prospěchem zkou?ku státníkovu. Také tu by bylo t?eba nějaké narkotické pilulky. Dokud té jsme nepo?ili, tu, a?koliv chápeme v?echny d?vody, pro? právě p. senátor Vran? takto mluví (kdy? někdo někoho porazí do bláta, oby?ejně ho sám utírá sv?m kapesníkem), p?ece jen se nám zdá, ?e p. Vran? si z ve?ejného mínění tropí ?erty. Pan p?edseda Beran zavedl agrární stranu do první porá?ky, kterou v?bec utrpěla. To vypadá na v?e jiné, ne? na zkou?ku státníkovu, slo?enou se znamenit?m prospěchem. Pan p?edseda Beran prohla?oval nejd?íve, ?e je pro Bene?e, pak vyhlásil kandidaturu Němcovu, nakonec hlasoval pro Bene?e. To je jako od ?karpy ke ?karpě a spí?e ne? na zkou?ku státníkovu to vypadá na zkou?ku někoho, kdo se teprve u?í s vozem jezdit. Nechceme si na p. poslance Berana nic ?patného vym??let, ale zdá se, ?e je?tě nesedí pevně ve v?dcov- ském sedle a ?e to, jak stranu v presidentské volbě vedl, t?eba pova?ovati spí?e je?tě za prodlou?ené pokra?ování jeho dlouhé sekretá?ské epochy. Opravdov? v?dce dovede se postaviti proti p?áním t?eba vlivn?ch straník?. Sekretá? to nedovede. Pan p?edseda Beran asi teprve poroste do v?dcovské role, v ní? se pohybovati bylo ?vehlovi jaksi samo sebou dáno. Pan Beran po?ínal si zatím jako pouh? straník. Bude-li v tom pokra?ovati, nezíská si ani stínu ?vehlovy autority, která byla zalo?ena na tom, ?e v?dy vedle strany viděl stát. Takového v?sledku si nem??eme ani my ortatiú p?áti, nebo? nem??e b?ti ve státním zájmu, aby p?edseda největ?í strany se nepovznesl nad pouhé stranictví, a musíme pro budoucnost p?áti p. Beranovi v?e dobré. Nu, ?ekněme si, ?e jsou věci, ?e jsou kariéry, které se nepoda?í napoprvé. Zatím v?ak není p?ízniv?m znamením pro agrární stranu, ?e její vedení, postaveno bez ?vehly p?ed d?le?ité rozhodování, tak selhalo.Ov?em, na druhé straně bude míti agrární strana prospěch zase z toho, ?e ministersk? p?edseda Hod?a v tomto obtí?ném jednání, které bylo zkou?kou charakteru, získal si nelí?enou d?věru v?ech stran a ?e v něm vyrostl, po ?vehlovi, nov? agrární politik s nad- stranickou autoritou. Věru, také na tom, nikoliv jen na po?tu mandát?, zakládalo se vedoucí postavení agrární strany. Pětkráte byla dru Hod?ovi nabídnuta kandidatura na presidentství, pětkráte ji zamítl, a?koliv podle v?eho toho, co víme, by to byla b?vala kandidatura úspě?ná. Pro? tak u?inil? P?ál-li si kdy nejvy??ího místa ve státě, mohl je nyní míti. Ale dr. Hod?a stál nepochybně na vy??ím stanovi?ti, ne? byl onen stranick? kope?ek, s něho? se rozhlí?eli jiní agrární politikové. Věděl, ?e stát si nem??e nyní do- p?áti luxus boje mezi pravicí a levicí, kter? by se byl jistě jinak z presidentské kampaně vyvinul; věděl, ?e v zájmu demokracie koalice nesmí b?ti rozbita, poněvad? by nezb?valo ne? z?íditi tu nebo onu men?inovou vládu, co? by byl patrně za?átek cesty k diktatu?e: jeho evropsk? rozhled — je jedním z mála na?ich politik?, jim? m??e b?ti p?isouzen — zabraňoval mu bráti na lehkou váhu mo?nost, ?e by mohly b?ti ztraceny slu?by dra Bene?e pro stát; citově i rozumově měl za nezbytno splniti poslední p?ání odstupujícího Masaryka. Bez jeho obez?etného vedení a bez pevnosti/ kterou osvěd?il, byla by mohla presidentská volba vyústit v pohromu.Dlouho jsme si zvykli vídat p?ed sebou jen strany. Nyní zase jednou se objevila mezi námi osobnost s opravdov?mi v?dcovsk?mi vlastnostmi, mezi ně? pat?í nejiti pokorně ani za sv?mi vlastními straníky, p?ejí-li si věci ?patné. Nad nedobr?mi věcmi se up?ímně zlobme, z dobr?ch se stejně up?ímně radujme. P?i rozkouskování na?eho ve?ejného ?ivota na nic ne? zelené, nic ne? rudé, jen ?erné, jen hnědé, jen fialové a jen bílé je t?eba oznámiti s opravdov?m potě?ením, ?e zase mezi námi vyvstala osobnost, schopná získati si d?věry více stran ne? jen své vlastní.?V minul?ch letech bylo svedeno mnoho hněviv?ch debat o tom, mají-li socialisté sna?iti se o to, aby nalezli dobr? poměr ke katolík?m, a je-li mo?no, aby v nich měli spojence aspoň pro některé p?ípady. Někte?í socialisté odmítali se v?bec starat o to, je-li to mo?no, a p?isahali, ?e to není dovoleno, nemá-li b?ti socialistická ?est po?kozena. Mnoho sosák? v socialistick?ch stranách sna?ilo se zakr?ti své rostoucí b?icho vá?niv?m protiklerikalismem. Pat?ili jsme jaksi k pr?kopník?m my?lenky socialisticko-katolické spolupráce, a snad za nic jsme nedostávali tak kr?tě vynadáno jako za toto. Ostatně na? bychom ukazovali na své rány: ministr Rudolf Bechyně odvá?il se p?ed několika lety socialist?m toté? poraditi, a byl od socialistick?ch novic? vyz?ván, aby pro tuto zradu co nejrychleji opustil p?du socialistické strany. Nu?e, o tom si te? m??eme popovídati: byla to zrada? nebo to byla prozíravost, kterou v?dy nejh??e sná?ejí ti, kdo? jí nemají?Dnes jsou fakta jasná. Bez pomoci katolík? nebyl by presidentem dr. Bene?, n?br? nějak? libovoln? zástupce pravice. Jak by potom stála asi věc socialismu a socialist?? Není libo — abychom starou debatu ukon?ili — prozkoumati teorii o permanentním boji proti katolík?m ve světle této nové zku?enosti? Litujete toho, co se stalo, a byli byste chtěli jít do presidentské volby ve stavu onoho zásadního nep?átelství ke katolicismu, kter? jste tak dlouho pokládali za ideál? Spolupráce katolík? se socialisty po prvé se uskute?nila — mohla se uskute?niti proto, ?e socia- stické strany se chovaly obez?etně, neposlouchaly rad sv?ch protinábo?ensk?ch radikál? a nep?ivodily si trvalé nep?átelství katolík?. Ra?te se podívat, jaké ovoce tato spolupráce nese. Ostatně se zdá, ?e páni a dámy se na ovoce u? podívali, a ?e se jim velmi zalíbilo, nebo? právě z ?ad b?val?ch protikatolick?eh radikál? ozvalo se je?tě ve Vladislavském sále zvolání, ?e monsignore ?rámek je jako kardinál Richelieu. Nebyl jsem na onom filmu o kardinálu Richelieu, z něho? nepochybně byl ?erpán materiál k tomuto odvá?nému historickému srovnání, a nebudu tedy tuto paralelu posuzovat, n?br? beru ji prostě jako v?raz citu vdě?nosti. Také zde ukázaly se v krisi povahy: dr. ?rámek byl v?dy patriot a a? měl pro pevnost, s ní? za kandidaturou Bene?ovou od samého za?átku stál a která nakonec rozhodla, i více d?vod?, byl mezi nimi zajisté také d?vod ten, ?e to pova?oval za prospě?né pro stát a národ.Ukázalo se, ?e socialisté — k svému z?ejmému prospěchu — mohou se sejiti s katolíky ve věcech, které se t?kají státu. Měli by nyní zkusiti, co? jim dávno radíme, nemohli-li by se s nimi sejiti také ve věcech t?kajících se chud?ch a sociálně slab?ch.?O národním sjednocení věru nelze nic nového ?íci. Pomalu u? ka?d? nahlédne, ?e je nerozeznatelno od drzosti, jestli?e tato strana stále se je?tě naz?vá národním sjednocením, a?koliv je jedinou, která národní sjednocení p?i ka?dé vá?né p?íle?itosti ru?í. R. 1927 se národní demokracie vychloubala tím, ?e jediná z ?esk?ch stran nevolila Masaryka presidentem. Nym je národní sjednocení jedinou ?eskou stranou, která setrvává mimo koalici, v ní? u? jsou sjednoceny v?echny ?eské strany. A jediná ze v?ech ?esk?ch a slovensk?ch stran nevolila te? Bene?e presidentem. Je-li mo?no, aby toto bylo vydáváno za práci pro národní sjednocení, pak u? m??ete lidem v?echno pověsit na nos.Dr. Kramá?, v?dce této strany, kon?í svou kariéru v trapné bezvlivnosti: pro presidentskou kandidaturu mu?e, proti němu? on po patnáct let v?ím zp?sobem bojoval, na?la se na konec největ?í vět?ina, jaké v?bec kdy bylo docíleno. B?t tak vy?azen, dávati v?echny rady tak marně — neznamená to b?t ji? nyní duchovně mrtev pro politiku své vlasti? Podivn?, tragick? konec kariéry, která za?ínala s takov?m leskem. Ale a? tento pád je aspoň pou?n? pro jiné: páni politikové, k těmto konc?m vede politika osobní. Postavte proti tomu kariéru dra Bene?e: leckter? p?vab Kramá??v mu schází, ale jeho síla byla ve věcnosti. Tatc síla na konec zvítězila poměrem 340 : 24. Jeden anglick? spisovatel napsal, ?e jsou dva typy lidí: první se ráno nejd?íve podívá na ulici, druh? do zrcadla. Páni politikové, sna?te se b?ti podobni tomu prvnímu typu.F. Peroutka.poznámkyK posledním mezinárodním událostemKrise, kterou pro?la v p?edváno?ním t?dnu Anglie, bude mít základní v?znam pro otázku kolektivní bezpe?nosti a pre budoucnost Spole?nosti národ?. Be? sira Samuela Hoare v ?enevě ze dne 11. zá?í 1935 — to byla teorie. Co provedl nj ni britsk? parlament plánu Laval-Hoarova — to byla prakse. Pa?í?sk? plán byl posledním slovem diplomatické moudrosti. Nebylo mo?no nic lep?ího vymyslit — pokud ?lo o to smí?it nesmi?itelné, co? diplomacie dovede. Baldwin sám razil heslo, ?e t?eba vyhovět jak Itálii, tak Habe?i, tak Spole?nosti národ?. Stru?něji a srozumitelněji dalo se to ?íci: najít zlo jednou spole?nou linií anglo-francouzskou. S tou je, jak známo, v?dycky potí?. Otázka habe?ská není tu nic ojedinělého. Anglické a francouzské zájmy zase se odli?ují. Ale ta odli?nost zájm? sama o sobě by nebyla nic tragického, to ukázala právě pa?í?ská dohoda, k ní? do?lo a? p?íli? snadno a rychle. Hor?í je, ?e Francouzové a Angli?ané jinak myslí a mají jiné soustavy vlády.Angli?an to myslí doopravdy se zákazem válek a se Spole?ností národ?, zatím co Francouzové, a my lsontinentálci v?bec, tomu po?ád je?tě docela nevě?íme, ?e by války mohly p?estat, a hledíme si ?enevou a v?ím, co s ní souvisí, zajistit jaksi jen v?hodněj?í po?áte?ní posici v jedné velké srá?ce, která je na?i m?rou. Angli?ani dále si vládnou opravdu sami. Chtějí to a dovedou. Man in the street, ví co se děje, stará se o politiku, kontroluje ji u svého poslance, je v p?ímém styku s tim a se svou vládou, neuznává ?ádného prost?edníka mezi sebou a králem, jako neuznává ?ádného mezi sebou a Bohem. Anglické nábo?enství neli?í se zbyte?né od na?eho, a? katolického nebo protestantského, není rozhodně vrchnostenské. A právětak je to i s politikou. Angli?an nemá posvátné úcty p?ed ú?adem ani odbornou kompetencí. To jsou pro něho prostě funkcioná?i a odborníci. Jsou tu, aby mu slou?ili. Pot?ebují jeho d?věry. Britsk? národ je vpravdě autonomní. Má krále, ale nemá vládce, tím méně ?v?dce“.Co se stalo p?edminulého t?dne, byla vzpoura britské demokracie proti britské diplomacii a vládě, aspoň s naseno hlediska to tak vypadá. S jejich hlediska není v?bec mo?no mluvit o vzpou?e v souvislosti s demokracií. Vzpoura by tu byla jen kdyby Foreign Office a vláda byly snad chtěly trvat na svém i proti z?ejmé v?li lidu a témě? jednomyslnému projevu ve?ejného mínění. Pro nás to v?e neni docela srozumitelné, ta absolutní britská demokracie, my jsme p?ece také demokrati, ale nikdy bychom si netroufali zasahovat do tak choulostiv?ch a slo?it?ch věci, jako jsou věci zahrani?ní. V Anglii má vláda úctu k lidu. Bid je suverén. Rozhodující je v?dy, co chce lid. Jen otázka, jak toho dosáhnout, je věci vlády a jejích znalc?. Domnívaji-li se, ?e toho nelze dosáhnout, resp. ?e to nedovedou, nezb?vá jim ne? odstoupit, jak to právě udělal sir Samuel. Vláda Baldwinova neodstoupila. To znamená, ?e p?ijímá svrchované direktivy demokracie a troufá si jim vyhověti. — Anthony Eden, kter? s ní byl v?dy ve shodě, dostal vedení Foreign Office, a ?íká se, ?e kdyby byl Baldwin dost rychle neobětoval Hoara, byla dolní sněmovna odhodlána udělat Edena i premierem.Absolutní britská demokracie ujala se tedy sama vedení války. Co to znamená? P?edev?ím co chce? Na rozdíl od Foreign Office a vlády nestará se o zaji?tění imperiálních ?í?sk?ch zájm?. Ne, ?e by jí byly lhostejn?, ale soudí, ?e ohro?eny nejsou. Opravdu také zájmy britské ?í?e mohly b?ti v?dycky obstarány. Bu? p?edem dohodou s Mussolinim o rozdělení Habe?e, nebo nyní podle pa?í?ského plánu tím, ?e by se Itálii p?enechala kolonisa?ní reservace na jihu a ostatek postavil pod kontrolou Spole?nosti národ?, v ní? by Angli?ané hráli prim. Anglická demokracie nespokojí se v?ak takov?mito v?sledky a nechce míti podíl na zlo?inu odsouzeném v ?enevě. Chce, abybyldánp?íkladsvětu, ?eválkasesku- te?ně nevyplácí a ?e svět je s to si po p?ípadě mír vynutit. Zvlá?tní problém habe?sk? v tom smyslu je lhostejn?. Jde o p?ípad úto?níka. Dokonce ?kolsk? p?ípad, mo?no ?íci, poněvad? jakékoli nedorozumění, záměna násilníka a oběti, je tu vylou?eno. Jde o jasně definovanou a deklarovanou agresi, ?jak zákon p?edpisuje“. Anglická demokracie nechce nap?í?tě trpět nic takového. To neznamená naprosto petrifikaci dosavadního stavu. Spí?e naopak. Ale válka v tradi?ním smyslu slova je zakázána. Násilná změna státu quo. Jednostrann? zásah do cizí právní sféry. Angli?ané objevují se tu v mí?e dosud netu?ené radikálními pacifisty a p?ívr?enci Spole?nosti národ? a Kelloggova paktu. ?eneva stává se soudem světové spravedlnosti, vyzbrojena dokonce i ur?itou, t?eba jen kolektivně sebranou, exekutivní mocí. To jest — má tomu tak b?ti, nebo? Angli?ané ani nemohou, ani nechtějí sami provést v?echny ty závazky. Anglie dává p?íklad demokracii. Neslibuje jen, také vy?aduje. Nelze si p?edstavovat věc tak pohodlně, ?e Anglie pod radikálně demokratickou vládou obstará za Habe? i za nás v?echno sama. To bylo mo?no vě?it je?tě kdy? se nám konflikt jevil jako spor podstatně anglo-italsk?. Pokud takov?m byl, dal se vy?e?it v rámci pa?í?ského plánu, po p?ípadě na lond?nské námo?ní konferenci. Dnes jde o něco jiného. Jde o d?kaz, ?e kolektivní bezpe?nost není prázdné slovo a Spole?nost národ? fikce nebo mlhovina. Jde o to, aby útok nebyl odměněn, n?br? potrestán, a to právě proto, ?e je to útok, nikoli, ?e byl namí?en na nás. Máme se cítit dot?eni poru?ováním míru a pácháním k?ivdy nikoli poru?ováním sv?ch sfér vlivu a sv?ch zájm?. Tak to stojí toti? v ?mluvě Spole?nosti národ?. Ale pak ov?em jsou také v?ichni povoláni zakro?it a ne jen někte?í, jich? se to t?ká. Ti, jich? se to t?ká jsou po ka?dé jiní. Povoláni jsou v?ak po ka?dé v?ichni. To je správn? a pln? v?klad kolektivní bezpe?nosti.Není to v?ak p?íli? idealismu? Mo?no vě?it, ?e se něco takového dá uskute?nit ? Dnes je to zkou?ka. Snad to není právě ten p?ípad, kter? jsme měli na mysli. Ale vzory a zkou?ky si nem??eme vybírat. Ty nám vybírá ?ivot. Hic Rhodus! Habe? je na?ím Rhodem. Zde musíme ukázat, dovedeme-li tan?it. Sir Samuel Hoare nám chtěl věc uleh?it. Eden nebude míti slitování. Demokracie vede válku. Jsme opět jednou u hesla: ?a? do konce“. Fa?ismus vydal je ostatně d?íve, a duce i nyní po nejsv?dněj?ích nabídkách je dvakrát opakoval: na Monte Citor'o a v Pontinii. Mír bez vítěz? a pora?en?ch je, jak patrno, stále je?tě ten nejméně pravděpodobn?.Nyní t?eba si dob?e uvědomit, co to znamená anga?ovat se do vedení války pro vynucení míru, do kolektivní války Spole?nosti národ? pro zaji?tění bezpe?nosti světa, anga?ovat se tu tak, jako byly národy a? dosud zvyklé se anga?ovat jen pro své vlastní věci a kdy? se jim zdálo, ?e jde o otázku jejich ?ivota ?i smrti. Anglie zastávala od po?átku zásadu: jsme ochotni k plné ú?asti na v?em na ?em se Rada Spole?nosti usnese. P?ijmeme sv?j podíl. Ale ne více. Na této zásadě se asi nyní nic nezměnilo. Jen po?adavky, které se na nás v?echny kladou, silně stouply. Sir Samuel Hoare p?ihlí?el k nestejnému zájmu a mo?nostem jednotliv?ch ?len? a bral za směrnici spí?e ?lena nejméně schopného a ochotného. Odtud kolektivní akce nouze sankcemi hospodá?sk?mi. Mocensk? nátlak a vojenské prost?edky byly a priori vylou?eny. Nyní je jedin?m mě?ítkem ú?el a cíl: úspěch, donucení Itálie k ústupu; zma?ení i jejího p?ípadného vítězství v Habe?i. To znamená konkrétně: hospodá?ské sankce — pokud posta?í, jiné, silněj?í — pokud bude t?eba. Nic se nevylu?uje. Vedeme válku, nekrvavou zatím a ov?em budeme hledět ji takovou udr?et co mo?no nejdéle. Nebude-li v?ak mo?no jinak, povedeme 1 krvavou. Policista se nesmí bát pou?iti zbraně, je-li k tomu zlo?incem donucen. Jediná podmínka z?stává: v?ichni nebo nikdo. P?i tom nesmíme si v?ak tajit, ?e mohou nastat okolnosti — a duce nás jich sotva asi u?et?í — ?e nikdo by znamenalo konec, fiasko v hanbě a posměchu, zni?ení organisace a snad i samé my?lenky Spole?nosti národ? pro celé generace. Pohodlí, kompromis, polovi?atost v?eho druhu, ?realismus“ je tedy nap?í?tě nemo?n?. Jsme na bu? — a nebo. U? nejde o koloniální kampaň a srovnání tendencí a mocensk?ch sfér imperialismu britského a italského. Nejde ji? také o francouzské ohledy na eventuálního evropského spojence. Jde o vítězství nebo porá?ku demokracie, demokratické politiky mezinárodní i národní, o existenci Spole?nosti národ?, o v?konnost a hodnotu parlamentarismu ve srovnání s principem v?dcovslt?m, tedy prostě o demokracii ?i fa?ismus v Evropě.Rudolf ProcházkaK sociologii ?eského profesoraV?dycky jsme byli p?esvěd?eni o tom, ?e se anglické polo- soukromé st?ední ?koly li?í k svému zna?nému prospěchu od ?kol na?ich, ale byli jsme znovu nuceni si to uvědomovat, kdy? jsme ?etli nedávno knihu J. H i 11 o n a : ?S bohem, pane profesore“ a znovu jsme byli vedeni k tomu, srovnat si je?tě jednou poměry na obou druzích ?kol. P?i tom byl v nás probuzen zájem o hlavního hrdinu knihy, profesora Chipse a u? sama sebou se kladla otázka, zdali i v na?í literatu?e by se na?lo něco podobného, byl-li i u nás vytvo?en někdy typ podobného st?edo?kolského kantora.Máme u? sociologii dítěte, sedláka, dělníka, vojáka atd... ale nemáme dosud ani sociologii u?itele ani sociologii profesora, dokonce ani sebemen?í náběh k ní. Nic tu nepomohla ani soutě? vypsaná redakcí ?St?ední ?koly“. Nebudeme hledat p?í?iny této nev?ímavosti; pokusíme se sami osvětliti otázku alespoň s jedné strany.Jak?m prost?edím prochází st?edo?kolsk? profesor, ne? dosáhne svého místa na st?ední ?kole? P?edev?ím bezpodmíne?ně st?ední ?kolou samotnou. Srovnávajíce na?i st?ední ?kolu s anglickou, nehledíce ke kvantu vědomostí a p?ihlí?ejíce pouze k jejímu v?chovnému vlivu, jsme nuceni konstatovat, ?e to není prost?edí nějak zvlá?? povzbuzující. Pokud jde o mravní a spole?enskou v?chovu, o styk se ?ivotem, m??eme ?íci, ?e je minimální. Tato ?kola je ov?em spole?ná nejen profesor?m, n?br? i v?em ostatním vysoko?kolsky kvalifikovan?m inteligent?m. Nebudeme proto v ní hledati jediného a hlavního ur?ujícího ?initele, uplatňujícího ?e rozhodujícím zp?sobem ve v?voji budoucího profesora. Vliv ov?em má.Po maturitě dostává se kandidát profesury do nového prost?edí: na filosofické a p?írodovědecké fakulty na?ich universit. To u? je prost?edí dost zvlá?tní. P?edev?ím se li?í podstatně od ostatních vysok?ch ?kol. V?echny ostatní vysoké ?koly (theologické fakulty nevyjímaje) jsou speciálními p?ípravkami pro ur?itá více méně ohrani?ená povolání. V?echen jejich ?ivot je orientován směrem k tomuto povoláni a nikterak se nesna?í to zastírat. Zcela jinak je tomu na filosofické fakultě. Tu sice v?ichni studenti dob?e vědí, ?ím se mohou státi — ale tato skute?nost neni v?bec patrná na zp?sobu jejich studia. Zde jakoby se praktická zamě?enost k budoucímu povolání zastírala. Jak? Pozlátkem vědecké práce. Konsumují se spousty vědního materiálu, jen? nemá samoz?ejmě pro budoucího profesora ?ádnou cenu, ale má cenu pro p?í?tího vědce, kter? se bude vědecky zab?vat p?íslu?n?m oborem. Nevadí, ?e toho z poslucha?? nevyu?ije ani jediné procento. Bze ov?em namítnouti, ?e je t?eba, aby budoucí profesor pronikl k vědeck?m základ?m svého oboru a tak si získal plnou kvalifikaci pro své povolání. Nehledíme-li u? k tomu, ?e ani od právníka ani od in?en?ra ne?ádáme samostatnou vědeckou práci, skr?vá se tu zásadní omyl: cíl, k němu? poslucha? smě?uje, jest státi se st?edo?kolsk?m u?itelem — a k tomu by daleko spí?e měl vědecky prostudovat sv?j budoucí objekt, ?áka, a metodu, kterak mu pot?ebné vědomosti zprost?edkovat, zkrátka psychologii a pedagogiku — ale tomu se zas naopak věnuje co nejméně pé?e. Místo toho se musí poslucha? pokou?et o vědecké práce, studovat pro pedagoga vedlej?í názory nejrozmanitěj?ích autorit na nejodlehlej?í problémy a dělat z nich státní zkou?ky. Snad bychom mohli tento ná?rt je?tě prohloubiti, ale pro na?i pot?ebu sta?í. D?le?ité bude, jak toto prost?edí zap?sobí na psychickou strukturu budoucího profesora. Pokusme se o odpově?.Ka?d? kandidát je povinen vypracovati nejméně dvě kva?i vědecké písemné práce. U? to, nehledíme-li k celé atmosfé?e filosofické fakulty, je s to, aby v něm vyvolalo dojem, ?e je ?ímsi více ne? pouh?m p?edavatelem a zprost?edkovatelem nau?en?ch vědomostí, krátce, ?e je ?ímsi, co je na nejlep?í cestě státi se samostatně tvo?ícím vědcem. Tato iluse v něm m??e ?iti po dobu jeho universitních studií. Nutně se v?ak musí rozplynouti, jakmile p?ekro?í práh st?ední ?koly. Jeho povolání profesora se li?í nedozírně od povolání i toho nej- skromněj?ího vědce. Jsou to dvě věci témě? se vylu?ující. A chce-li snad takov? profesor dále pracovati ve své vědě, nutně tím bude trpěti jeho poslání jako profesora. O tom máme dostatek zku?eností. Souvisí pak u? s cel?m na?ím ?ivotním názorem, ?e jsme náchylní stavětí v??e (alespoň teoreticky) jakéhokoli vědce ne? sebelep?ího profesora. Tento názor sdílí p?edev?ím sám kandidát opou?těje vysokou ?kolu. Jestli?e se pak musí lou?iti se svou vědeckou prací nebo alespoň s ideálními plány v tomto směru, nemá p?íjemn? pocit. Cítí, ?e smě?oval v??e, ?e měl b?ti ně?ím vzne?eněj?ím ne? pouh?m u?itelem; má pocit a vlastně vědomí viny, ?e zradil svá len?í p?edsevzetí. To se pak projevuje v jeho chování hned dvojím zp?sobem; jednak jako vědomí pov??enosti nad sv?m okolím — to souvisí, jak je?tě uká?eme, i s jeho odborností: ví toho ve svém oboru mnohem více ne? ostatní smrtelníci — jednak jako pocit méněcennosti, vědomí viny, kdy? se rozpomene na své sny o vědecké dráze.Tu máme první p?edpoklad pro zvlá?tní postoj st?edo?kolského profesora k jeho okolí. P?ezírá je i cítí se v něm jaksi Ikarem, kter? nedoletěl. To znamená, ?e se mu bude velmi tě?ko vr?stat do nového prost?edí a p?i?leňovat se k ostatní spole?nosti. Tu jsou zárodky profesorství jako zvlá?tního stavu. Profesor tu bude zahnán do isolace a ztratí kontakt s ?ivotem ostatní inteligentní spole?nosti. Tu se také objeví první sklony k zvlá?tním zálibám sběratelsk?m a r?zn?m typick?m profesorsk?m zvlá?tn?stkám.Tato isolace má v?ak i jiné p?í?iny. I ty dlu?no hledati ve zp?sobu vysoko?kolské pr?pravy profesor?. Je to známé odbornictví st?edo?kolsk?ch u?itel?. Ka?d? kandidát obsáhne zna?né procento vědomostí a kvalifikované odbornosti maximálně ve dvou oborech. Tu se jeho vědomostem nem??e rovnati ?ádn? jin? inteligent. Mimo své obory ustrne v?ak v ostatních oborech na v??i st?ední ?koly. Positivní vědomosti jsou ov?em záhy zapomenuty a tak z?stává jen jaksi deforma?ně rozvinutá schopnost ovládati problémy velmi úzkého a omezeného druhu. I tato okolnost má velk? vliv na soukrom? i ve?ejn? ?ivot profesora. Nemá dosti sty?n?ch ploch s ostatními lidmi, nem??e se jim rovnati a oni se nemohou rovnati jemu. Je odkázán sám na sebe. Ani s ostatními kolegy si dob?e nerozumí; i od nich ho dělí jeho a zde i jejich odbornictví. Sborovna st?edo?kolsk?ch profesor? je místo, kde medituje osaměle ve sv?ch ulitách několik vysoce kvalifikovan?ch odborník?. To, co by je mělo spojovat, v?chova budoucích generací, je oslabováno zvlá?tním charakterem st?ední ?koly. Zmíníme se o této okolnosti jen docela krátce. St?ední ?kola je ?kolou v?běrovou; to znamená: nep?izp?sobuje se ?ák?m, n?br? ?áci se musí p?izp?sobovat jí. Jestli?e ?ák nesta?í na st?edo?kolské po?adavky, musí odejít. Zde není problému, samoz?ejmého na ?kolách obecn?ch nebo mě??ansk?ch: jak to nau?it v?echny, i nenadané. Neschopní jsou zde vylou?eni. Tento vylu?ovací charakter st?ední ?koly p?sobí i na profesora: jeho starostí je probrat v?e, co je p?edepsáno osnovami. Kdo nesta?í, nepat?í na st?ední ?kolu.Le? vra?me se je?tě k onomu odbornictví. Ono je hlavní p?í?inou oné pověstné nespole?enskosti a podivínství st?edo?kolského profesora. Ka?d? má zájem p?edev?im o to, ?emu sám dob?e rozumí. Jestli?e má profesor takto omezen? okruh zájm?, nem??e se samoz?ejmě tak lehce dorozuměti s ostatními. Pokud ov?em nechce voliti docela jinou platformu tohoto dorozumění (na p?. sport, turistiku, spole?enské události atd.), co? v?ak zpravidla nechce. Namítne se ov?em: co? ostatní vysoko?kolsky vzdělaná inteligence nebyla odborně ?kolena jen v docela podobně omezeném okruhu? Zajisté; ale zde ?ivot vyrovnává nedostatky takového odbornictví. ?ivot?Tu jsme u nejd?le?itěj?ího ?initele ovlivňujícího povahu a charakter st?edo?kolského profesora. Pro?el st?ední ?kolu, vystudoval vysokou ?kolu a vrátil se na st?ední ?kolu. Kdy pak takov? profesor p?i?el do bezprost?edního styku se ?ivotem? Obávám se, ?e teprve tehdy, kdy? si jako aspirant musil p?ivydělávat na nejskromněj?í ?ivobytí. I tu je ov?em námit- ka: není snad ?kola také ?ivot a studia na vysoké ?kole nejsou snad kusem ?ivota? To je to: nejsou. Nejsou, ale měly by b?t. Tu jsme v za?arovaném kruhu. Byl to Ameri?an Dewey, kter? u? p?ed ?ty?iceti lety po?al tvrdit, ?e ?kola má b?t ku?emi ?ivota, ?ivotem zhu?těn?m, koncentrovan?m, kter? by dával maximum podnět? a budil maximum ?ivotních zájm?. Av?ak někde se musí za?ít: je profesor, kter? nikdy nep?i?el do bezprost?edního styku se ?ivotem, s to, u?init st?ední ?kolu ohniskem ?ivota? Po?adavek Dewey?v z?stává z ?ásti ideálem.Jestli?e ?ivot obrousí u ostatních vysoko?kolsky vzdělan?ch inteligent? hrany p?íli?né odbornosti a roz?í?í-li okruh jejich zájm?, není tomu tak u st?edo?kolsk?ch profesor?. Na st?ední ?kole jest jen opravdu tolik ?ivota, kolik ho tam vnese u?itel. A jsou-li v tomto směru nedostatky, nelze jich ?ádn?mi p?edpisy odstraniti. ?kola se stává akváriem, chráněn?m tlustou stěnou od ostatního ?ivotního víru. Má to své p?ednosti i nedostatky. S jedním z těchto nedostatk? se setkáváme v povaze st?edo?kolského profesora. Jest jeho p?vodcem i obětí.A z?stává nám otev?en? problém, jak z?ivotnit na?í ?kolu st?ední, jak z?ivotnit p?edev?ím jejího u?itele? To nás p?ivádí zas k oné anglické polosoukromé st?ední ?kole, její? hrdina Chips nás upoutal na po?átku na?ich úvah. A nebyl snad on takov?m typick?m p?edstavitelem st?edo?kolského kantora, kter? opakuje po padesáté t?? vtip za těch?e okolností a sklízí v?směch sv?ch ?ák? pro sv?j ohavně se?l? plá??? A p?ece byl je?tě ně?ím více: kdy? uváděl jméno padlého německého kolegy mezi ostatními padl?mi Angli?any, nebyl to rys u?lechtilého lidství, kter? nám dával zapomenouti na v?echny jeho kantorské podivn?stky? Snad je i u nás více takov?ch profesor?, jejich? lidství nezasula ani sebe vět?í hromada odborn?ch vědomostí.Dr. Miloslav SefrnaKatolictví, demokracie, pokrokBude dob?e, uvědomí-li si pokrokoví lidé, jak rychle se mění postaveni katolicismu a poměr jednotliv?ch politick?ch sil k němu. Vezměme jen p?íklad nej?erstvěj?í — z president- sk?ch voleb. Kandidát pravice tu byl zároveň exponentem protikatolick?m, anebo jej aspoň situace takov?m udělala. Katolíci hlasují pro realistu Bene?e, uctívají někdej?ího prudkého protiklerikálního bojovníka Masaryka, a pape? posílá oběma o Vánocích vzpomínku a po?ehnánu Náhodou jsem v tuté? dobu viděl ve venkovském městě návěstní tabuli Volné my?lenky. Bylo na ní na kusu balicího papíru napsáno, ?e fa?ismus a klerikalismus jsou nejhor?ími nep?áteli demokracie, a vedle toho byla p?ilepena nějaká p?edvále?ná karikatura katolického kněze. A zatím v ?Lidov?ch listech“ vynikající katolík od?vodňoval katolické hlasování pro Bene?e tím, ?e ne?lo o oby?ejnou presidentskou volbu, n?br? ?o to, zda budeme pokra?ovati v demokratické tradici, nebo zda se dáme na cestu smě?ující k totalitě a k hegemonii men?iny obyvatelstva nad vět?inou; stáli jsme p?ed historick?m rozcestím a proto nebylo mo?no voliti ?ádn? kompromis.“ To se ov?em velmi ?patně shoduje s onou návěstní tabulí ve venkovském městě. Nejhor?í znamení pro jakékoli hnutí je to, jestli?e bojuje proti p?elud?m a ztratilo smysl pro aktualitu. Tvrdí-li dnes katolíci, ?e jsou zásadně a d?sledně pro demokracii, ?e chtějí b?t naprosto sná?eliví ke v?em ostatním vyznáním — co je mo?no proti tomu namítat? Tady nezb?vá ne? se radovat nad dobr?m poznáním a správn?mi úmysly. O nic jiného nikdy ne?lo, ne? o rovné právo a stejnou svobodu pro v?ecky. Volná my?lenka chybila tím, ?e boj proti dynastickému klerikalismu a spojenectví ?avle s kropá?em zaměnila za zásadní boj proti nábo?enství v?bec. Bylo dost ?asu, aby poznala sv?j omyl a aby si uvědomila, ?e lidé nejsou ochotni jít proti katolicismu tam, kde jim u? od něho nehrozí utla?ování duchovní svobody. Mají-li sami svobodu, rádi jí pop?ejí i jemu. V demokratickém státě jde o svobodu a rovnou p?íle?itost pro v?ecky, o tichou úmluvu, ?e ve věcech svědomí nebude nikdo podrobován násilí. Stát je nad vyznáními, stejně jako má b?t nad stranami, nad národnostmi a nad plemeny. To v?ak také znamená positivnípoměr lt nim ite v?em — jalt lt nábo?enství, talc 1ti* stranám, národnostem a plemen?m — nikoli poměr negativní a bojovn?. Je jistě tě?ké nalézt správnou míru, ale nalezena a hledána b?t musí, a v tom bodě pot?ebuje pokroková ideologie d?kladné revise.Z. 8.Prohlá?ení?B ere rukama i nohama a je pov??e n“. Pod uveden?m nadpisem uve?ejněn byl v tomto listě ?íslo 43 z 30. ?íjna 1935 ?lánek, jeho? obsahem, v souvislosti s ?lánkem uve?ejněn?m v ?asopise ?Právo lidu“ v ?ísle 245, ze dne 20. ?íjna 1935 pod nadpisem: ?Ten dvojí loket“ cítil se na své cti dot?en p. generál Ing. dr. Franti?ek Kola?ík a p. generál JUDr. Václav Such?. Prohla?ujeme, ?e nem??eme ani jednoho ani druhého ze jmenovan?ch pán? generál? vinlti z jednání a skute?ností v uvedeném ?lánku jim vyt?kan?ch, jsouce p?esvěd?eni o jejich ?estnosti a bezúhonnosti a proto litujeme, ?e k uve?ejnění ?lánku do?lo.T?edafcce.doba a lidéS tul tu s:■vCtenan pisi(Srovnávací montá? ze dvou zemí.)Debata o slonech a o jin?ch zví?atech.A T lond?nském Zoo jsou sloni. Mírná a moudrá zví?ata ’ se ukazují obecenstvu, zvedají chobotem na zem hozen? cukr a penny, které v?dy poctivě odevzdají svému poháně?i. Nechají se klidně a d?stojně obdivovat od anglického obecenstva a — vozí na sobě děti. Nu?e, o sloní otázce se v anglick?ch novinách rozvinula vá?nivá debata. ?editelství Zoo vydává ka?doro?ně zprávu, sdělující, jak pou?ilo vydělan?ch peněz. Tak sdělovalo mezi jin?m,, co v?e podniklo za penny, vydělané slony. Byl to poměrně zna?n? obnos. A tu povstalo anglické obecenstvo a zaúto?ilo pohor?ené na ?editelství prost?ednictvím dopis? ke sv?m novinám. Jak p?ijdou sloni k tomu, ?e mají za své poctivě vydělané peníze ?ivit jiná zví?ata?Pro? se jich nepou?ije k sloní v??ivě a k zvelebení sloního ?ivota? Zkrátka, je to t?rání zví?at a skandál! Boj by byl trval jistě dlouho, kdyby ?editelství zahrady nebylo vysvětlilo novinám, ?e sloni nemohou se?rat tolik, co vydělají. Kdyby se za v?echny jejich peníze nakoupilo seno, praskli by sloni blahobytem a bylo by po nich.Podivínsk? a záhadn? národ! Známe ho méně, ne? myslíme. Kdo by na p?íklad p?edpokládal, ?e Angli?ané p?i své uzav?enosti nále?ejí mezi nejnáru?ivěj?í psavce a ?e pí?í sv?m novinám na nejrozmanitěj?í, údiv vzbuzující témata. Mo?ná, ?e je to jedin? sdělovací zp?sob, jím? se vybíjejí. Mo?ná, ?e jedině v psané formě jsou schopni opustit svou vnit?ní tvrz a vypovídat se jin?m. Rozhodně to je znamenit? klí? k jejich poznání. A proto nyní o ?tená?sk?ch dopisech anglického tisku.Kdy? u? jsme za?ali zví?aty, budeme v tom pokra?ovat. Ka?d? ví, jak náru?ivě je Angli?an miluje. Srovnává se to tě?ko s krut?mi anglick?mi hony, ale p?esto se mezi základními vlastnostmi Angli?ana v?dy na prvním místě uvádí, ?e je ten, ?jen? miluje zví?ata“. Ostatně, beru za svědka Georgea. Sídlí rovně? v lond?nském zoo a povoláním je v?dce tu?ňák?, jak?si tu?ňá?í starosta. Je o hlavu vět?í ne? ostatní, vá?n? a roz?afn?. Pelichá pravidelně jednou do roka, a tu se musí dávat do ?pitálu. George se toti? v té době stra?ně ?en?ruje, a má naprosto zni?ené nervy. Letos se v?ak stalo, ?e George za?al neo?ekávaně pelichat po druhé. A tu, nepochopi- telno, se ani dost málo nestyděl. Stál uprost?ed basénu, obklopeného dychtiv?m a soustrastn?m obecenstvem. Tvá?il se kysele a mrzoutsky, péra z něho tr?ela, aGeorge, rozcuchan? a neupraven?, si ob?as nějaké líně vytrhl. Gerta si z toho dělal! Bylo mu vidět na tvá?i, ?e te? mu je ji? v?echno jedno. Georgeovi ctitelé a p?íznivci byli znepokojeni. Noviny p?iná?ely denně zprávy o jehr zdraví a náladě. Se?ral rybi?ku, ó, jak? to jas! Lidé projevovali o drahocenn? ?ivot tu?ňáka vět?í starost ne? on sám.Domácí a divoká zví?ata, ko?ky a psi, zpěvné ptactvo a jiná zví?ata, v?echna nacházejí v Anglii své p?átele. Proto pova?uje jist? pán za samoz?ejmé informovat své noviny (Daily Mail) o následující zajímavé p?íhodě.?Pane, dělníci, kte?í byli najati k opravě mého domu. zjistili, ?e ventilátorem ve zdi vletují a vyletují v?ely. Dělníci udělali mali?kou dírku z vnit?ní strany lo?nice a na?li mezi vnit?ní a vněj?í stěnou velk? roj v?el. Na?li také med."Následuje sdělení, ?e med byl bohu?el nepo?ivateln? a ?e jej v?ely jistě sbíraly nějaké t?i roky. Podpis. Adresa. Ale ?lověk pí?e do novin, a jistě se někde na druhém konci země najde jin?, jen? mu odpoví: Pane, k va?emu zajímavému dopisu zdovoluji si sdělit, ?e také já jsempozoroval.... atd. Angli?ané berou svou zálibu vá?ně, není pro ně méně d?le?itá, ne-li dokonce záva?něj?í, ne? otázky ve?ejného ?ivota. ?lověk vidí tvá?e majitele domu a anglick?ch dělník?, skloněné nad v?elím úlem, soust?eděně a s vědomím d?le?itosti si prohlí?ejí divok? med. zatím co svět kolem v?e a provádí kousky divo?ej?í ne? jindy.Jak?si mu? popsal v solidních star?ch Times, jak cestoval se sv?m psem. Jin? pí?e neprodleně do novin, jak cestoval se sv?m psem a fenou od kurdsko-persk?ch hranic do Lond?na. Lí?í, jak letěli letadlem, jak bylo fenka skandalisována nikdy neviděn?m strojem a jak dob?e cestu absolvovali. Sly?te, jeho psi jsou je?tě zcestovalej?í ne? tam toho druhého.Není pravda, ?e kachny nedovedou po?ítat, pí?e ?tená? Daily Herald u, anebo ?e dovedou po?ítat jen do t?í. Viděl jsem jednou sám, jak kachna ztratila jedno ze ?esti mlá?at a vrátila se pro ně. Koncentrovaní a zádum?iví pozorovatelé p?írody a zví?ecího ?ivota, Angli?ané, nepova?ují v něm nic za méněcenné. — Pane, mám 2% roku starou li?ku. Paná?kuje a prosí, ská?e mi na rameno a snímá mi klobouk. Sly?í na své jméno Peggy... — Dále jsou vypo?ítány v?echny ctnosti li?ky. P?ilo?ená a v Daily Mail oti?těná fotografie — pán dr?í v jedné ruce li?ku, v druhé ?těně. Nikde není tolik vesel?ch ps? a krásn?ch koní, jako v Anglii. Blahobytu: mackové, jako ve Francii, se v?bec nebojí kolemjdoucích Zde se zachází se zví?etem dob?e. Jak by se ?lověk mohl nepochlubit spoluob?an?m se sv?m milá?kem. — Pane. na?e ko?ky nosí obojky a chodí na provázku, kdy? je bereme vozem na v?chodní pob?e?í, kde? máme jachtu. Nebojí se plavat. Pak se olí?ou a osu?í a dostávají stra?nou ?ízeň ze slané vody a pijí plné tácky mléka. — Na d?kaz — fotografie kocoura na jachtě.Lidé pí?í do novin ?ady dopis? a protest? proti zabíjeni drobného ptactva vozy na silnicích. Lidé jsou pohor?eni chováním závodních ps?, kte?í p?epadávají ko?ky a psy jiné. Zví?ecí korespondence zabírá v ?tená?sk?ch dopisech anglick?ch takové místo, lidé jsou si tak jistí, ?e jiní se budou zajímat o to, ?e jejich kocour nosí obojek, ?e není mo?no si toho nepov?imnout. Zabíhá to někdy do tichého ?ílen?tví. Na p?íklad: Angli?ané mají velmi rádi hudbu. Nemohou za to, ?e sami jsou národem ne- hudebním. Pasivně, snad zrovna pro svou neschopnost, jsou dobr?mi a vdě?n?mi jejími poslucha?i. Ba mají i několik sv?ch, cizině málo znám?ch komponist?, jich? si neoby?ejně vá?í. K těm pat?í Sir Edward Elgar. Nyní se jeho d?m upravuje jako památník jeho ?ivota. Je t?eba peněz. Druhého zá?í otiskuje Daily Telegraph jeho podobiznu, na ní? je vyobrazen spolu se sv?mi psy. V zápětí dostává dopis, jistě nikoliv osamocen?, dotazující se, zda psi nebo?tíka Sira Edwarda, Marco a Mima,jsou je?tě na ?ivu. Velmi to pr? ?tená?e zajímá. Dostal patrně kladnou odpově?, on i jiní, proto?e 16. tého? měsíce tiskne list dopis, jen? stojí za to, aby byl cel? uveden:?Pane, byl jsem potě?en, kdy? jsem dnes sly?el, jak pán ’ povídá paní, ?e Marco, pes Sira Edwarda Elgara, je?tě ?ije. Viděl jsem ?asto jeho podobiznu, jak se opírá o koleno svého drahého pána; m?j pán mi ji ukazoval, kdy? hrál některé ukázky hudby svého mistra na gramofon. Doufám rozhodně, ?e mezi námi nevznikne ?ádné nedorozumění jen proto, ?e jsem pes nehudebně zalo?en?. Abych ukázal dobrou v?li, poprosil jsem pána, aby vybral 5 ?ilink? z mé kasi?ky na suchary a poslal je do fondu, kter? zakládáte ... Je mi potě?ením, ?e mohu zaslat tyto peníze, proto?e vím, jak mého pána ob??astňuje hudba jeho mistra. A ??astn? pán, to znamená ??astn? pes.“ Podepsán; Broome Brock, ?ernobíl? k?e-pelák.Pro tyto lidi není Elgar jen milovan?m hudebníkem. Je jasno, ?e spl?vá v jejich mysli v jedinou dlouhou a slo?itou formuli, trochu nesouvislou. Je to ?zamilovan?— mistr—jen?—měl—rád—psy“.Bylo by myslím nemístné mluvit zde o antisociálním podkladu této anglické vá?ně. Ano, anglick? dělník ?ije ?patně, ?ije v doupěti, z bídy pije, zatím co psi a ko?ky si ba?tí. Jen?e o lidi se mají starat zas lidé a ne?iní-li tak, zví?ata za to mohou nejméně ze v?ech. Zará?í tu jiná věc. Jak v uveden?ch dopisech, tak v krásn?ch anglick?ch knihách o zví?atech od Kiplinga, Watsona a jin?ch spat?uji snahu p?iblí?it němého tvora k sobě, polid?tit ho. Snad je to touha národa, jen? neumí, nem??e se otev?ít lidem, najít mezi nimi pravé p?átele. Snad sebeobrana, uzav?ení se p?ed realitou. Kipling?v pes, nebo citovan? Broome Brook chovají se pomalu jako pr?měrn? Angli?an. Soudruzi zví?ata, neděje se vám tu velká k?ivda?Zahrádká?i.Jist? dobr? znalec Anglie tvrdí ve své knize, ?e anglická města vypadají tak po?mourně a nehezky hlavně proto, ?e Angli?ané mají rádi venkov. Jak jen mohou, vypadnou z města, které pro ně nic neznamená, vystaví si domek se zahrádkou a věnují se p?írodě. Nevím, kolik pravdy je na tom zajímavém post?ehu. Jistě m??e ?lověk mnoho odpustit té sychravé zemi pro její zahrady, trávu a jedine?né květiny. Sta?í se podívat na zvlá?tní kni?ní v?klady, věnované odborné zahradnické literatu?e, na ty ?Mé skalky“, ?Jak vypěstovat nejlep?í tulipány“ atd., mezi nimi? tr?ní na ?estném místě ?Zahradník?v rok“, aby se pochopil ?apk?v úspěch v Anglii. I pochlubila se tuhle jakási neopatrná paní spolu?tená??m Morning Postu, ?e má v zahradě nádherné exemplá?e stromu, snad nejlep?i v Lond?ně. A její neprozíravost ?la tak daleko, ?e pohotově nabídla milovník?m krásn?ch strom? sazeni?ku. Za necel? t?den psala listu druh? dopis, tentokrát zoufal?. Dostala toti? za tu dobu 1054 písemn?ch ?ádostí, p?i ?em? jejich pisatelé ?asto opominuli p?ilo?it známku na odpově?. Ubohá ruinovaná lady bude asi je?tě dlouho trpět p?írodymilovností spoluob?an?, nebo? ne? sta?ila dopis poslat, p?i?lo 950 dal?ích psaní.Město Lond?n dalo nezaměstnan?m kousek p?dy, na něm? byly domy na zbourání. Museli pracovat hore?ně, jistě měli radost, ?e mohou dělat aspoň něco. A za několik t?dn? tvrdé práce je tu ji? zeleninová zahrádka, brambory, zelí a — ov?em, na to Angli?an nezapomene i v nejhor?í bídě — trochu květin. Jak?si anglikánsk? kněz, jen? místo nav?tívil, pí?e dopis (Daily Telegraph), jen? nevybízí, ale prosí. Prosí zahrádká?e, aby p?ispěli: radou, věcnou pomocí. Byly by zajímavo zvědět, zda se ozve tolik lidí jako milé paní se sazeni?kami.Mimo koní?k? celonárodních, jak?chsi velk?ch nacionálních hobbies, mají Angli?ané nes?íslné individuální anej podivněj?í záliby a zájmy.O ?em jen nepí?í do novin! Debatují, která ?ást Anglie má nejp?ívětivěj?í a nejzdvo?ilej?í lidi — zda ji?ní nebo severní. Tu vzplane lokální patriotismus seve?an? a ji?an? a za?nou si v dopisech zdvo?ile nadávat, a? kdosi t?etí, jen? spor z?ejmě pozorně sleduje, zakro?í, a ?ekne, ?e p?ece nelze generalisovat. Uva?ují o zákonech silnice, automobilismu a o tom, zda smějí děti jezdit na kolech na frekventovan?ch cestách. Kter?si Brit asi dlouho dumal, ne? p?i?el k názoru, ?e tituly jsou zbyte?ností v zemi lord?. Kdy? k tomu dospěl, posadil se a napsal do N e w s Chronicle, ?e tituly podporují snobství, jsou ned?stojné pravého mu?e a proě v?bec má titul Sir Walter Citrine? Sir Walter, brilantní tajemník anglick?ch trade- union?, mu? práce a ?in?, jemu? do vlastního titulu asi nic není, byl by jistě p?ekvapen, kdyby se mu ten dopis dostal do ruky.Nějaká stará panna někde ve Skotsku si vzpomene, ?e ?etla v mládí jednu moc hezkou kní?ku, jenom?e se nepamatuje, kdo ji nepsal a jak se jmenuje. A ona by ji zas ráda p?e?tla. Napí?e tedy do novin.Jen si p?edstavte, jak tajuplná a hr?zná věc se p?ihodila jednomu ?tená?i Daily Mailu. Spal a probudilo ho v noci divné ?ukání. Zjistil, ?e se oz?vá z prken dve?í. Tenkrát to pro něj ov?em nic neznamenalo, ale ráno se dověděl, ?e jeho bytná zem?ela. Ten, kdy? u? není, jistě se stane p?ívr?encem jedné z divn?ch anglosask?ch sekt. A nepom??e mu ani uji?tění jiného ?tená?e, jen? materialisticky tvrdí, ?e to byl ?ervoto?.Jakási velmi moderní ?ena se v novinách pohor?uje nad tím, kolik dívek má propíchnuté u?i a nosí viktoriánsk? a barbarsk? ?perk — náu?nice. Jin? je roz?ilen tím, jak se vystavuje prachu a ?píně máslo v obchodech. T?etí zmaten chaosem v?slovnosti se doptává, jak vlastně, u ?erta, se má vyslovovat správně anglicky slovo ?vasa“. V?ichni ti lidé mají své koní?ky a pokládají za u?lechtil? ú?el svého ?ivota bojovat s náu?nicemi, nebo vyslovovat správně. Nemohou-li u? snésti o samotě svého roz?ilení, napí?í do novin. Ale jsou tu i mnohem vět?í vytrvalci.Byly královské oslavy. Národ anglick? se radoval a to nejvíce, jak ho podez?ívám, proto, ?e s ú?asem zjistil, jak takhle jednou za sto let dovede vyvádět věci, které na sebe nevěděl, a to: tan?it a ?vát na ulicích, jezdit na st?echách aut a tak dále a podobně. Spolu s iluminacemi a v?zdobou Lond?na barevn?mi papírov?mi cáry to bylo prostě velkolepé! A tu, uprost?ed jubilee week, dal jist? ob?an pr?chod cit?m, je? u? nemohl zdr?et. Napsal dopis, v něm? mluvil o krásn?ch projevech vlastenectví, o národních praporech, vítězně v?ude vlajících... Nesta?il ani domluvit, kdy? mu ve stejném listě odpověděl mu?, jeho? odhaduji na plukovníka ve v?slu?bě nebo něco takového, a?koliv ru?it za to nemohu. Zkrátka byl to odborník na v?e, co se t??e národní vlajky, a sdělil vlastenci věcně a klidně, ?e nad?ení je sice pěkná věc, ale není nikterak d?vodem k tomu, aby Union Jack visel vzh?ru nohama, jak se zhusta stávalo za jubilea. Od té doby se mi po?těstilo p?istihnout onoho dobrého mu?e na nejrozmanitěj?ích místech, posledně v?ak v Times 20. XI. Nevím, zda má najaté lidi nebo pracuje sám. V tom p?ípadě je jeho ?ivot kru?n? a pohnut?: vyhledává toti? po celé Anglii ?patně zavě?ené prapory a zpravuje o tom noviny.Je draho...Angli?ané jsou zvyklí b?t rozko?n?mi podivíny. Mají na to staré, od celého světa uznané právo. Klamou vás tak i v ?ivotě: v Anglii se ?lověku v první chvíli zdá, ?e v?ichni ti lidé nedělají po cel? den nic jiného, ne? ?e pěstují své skalky, p?edná?ejí v nějaké spole?nosti na nějaké své zamilované téma, dejme tomu o stěhování du?í, a ukracují si ?as ster?m jin?m zp?sobem. To v?ak je podvědomé kli?kování, snaha odvést pozorovatele od sku- te?nosti ?íká se, ?e morální krise, je? povstala v Anglii zároveň s hospodá?skou, vznikla z nemalé ?ásti proto, ?e bohat? a blahobytn? národ se musel p?eorientovat více na skromněj?í ?ivot. Obrací se kone?ně, aby ukázal svou v?ední tvá? a promluvil i o ka?dodenním svém ?ivotě.Anglie není zemí tak naprosto drahou, jak se oby?ejně ?iká. Za nev?ední ceny dostáváte i nev?ední kvalitu, tak?e mnohé p?ijde laciněji ne? u nás. Je spí?e zemí odli?n?ch cenov?ch vztah?. Nad to Angli?ané p?ímo zbo?ňují p?eplácení. Na? platit lacino, kdy? mo?no zaplatit draho? A kdy? si byli ceny takto vychovali, stě?ují si dnes na ně.Kter?si anglick? ob?an ze st?edního stavu a se slu?n?mi p?íjmy vypo?ítal kdysi v dopise novinám své v?daje. Ukázal, ?e má-li vychovávat v privilegované a velmi drahé public school dva syny, ?atit, i kdy? s anglického hlediska skromně, sebe, ?enu a dceru a ?ivit rodinu, nezbude mu témě? nic na kulturní zábavy. Tak nem??e si dop?át jít do divadla ne? jednou-dvakrát do roka. Není to nikterak p?ehnané — lístky na operu, a ne nejlep?í za 150—200 K?, jsou drahé i pro Angli?ana. Slu?n? biograf má ceny od 15—20 K? nahoru. Debata o rodinném rozpo?tu a cenách je v novinov?ch dopisech tudí? v?dy aktuální.?Pane — pí?e ?tená? Daily Mailu — vydělávám 250 liber ro?ně (asi 30 tisíc K?) a mohu se velmi dob?e obejít s dvěmi obleky ro?ně a párem flanelov?ch kalhot. Flanelov? ooiek, kter? nosím jen na weekendy a ve svátek, musi vydr?et dvě sezóny a dobr? svrchník p?i nejmen?ím dvě zimy.“Tento skromn? mu? ov?em si nem??e dovolit v?echny ty p?epychové, ale v Anglii ?ivotně nutné věci jako jin? korespondent, mající 500 a? 700 liber ro?ního p?íjmu: smoking, frak, několik r?zn?ch oblek?, flanelové, hedvábné a tvrdé ko?ile, sportovní ?aty a co v?ecko je?tě. Ale obejde-li se kone?ně Angli?an, jen? se jinak obléká jak panenka, s párem symbolick?ch flanelov?ch kalhot jako národním krojem pro v?echny vrstvy, je tomu h?? s oblékáním ?eny. V Anglii jsou levné a dobré látky a drahé ?vadleny a krej?í, skoro v?dy cizinci. Drahé jsou v?echny doplňky k ?at?m. Jednou mi ?ekla mladá a chytrá Angli?anka: v podstatě jsou v?echny na?e ?eny, aspoň ze star?í generace — dowdy. Nep?elo?itelné a ryze anglické slovo, cosi jako ?oufl. Dowdy — to znamená kukaně místo klobouk?, pun?ochy shrnuté do harmoniky, a také kabát z krásného a trvanlivého anglického tweedu, skoro pánsk?, kdysi velmi drah?, ale nyní o?oupan? a demonstrativně no?en? ve v?ech po?asích a ro?ních dobách. Nejen, ?e se ?asto nedovedou oblékat, ale oblékají se ?patně, proto?e je to drahé. A drahé pro v?echny, pro ony naparáděné spole?enské dámy v krajkách, perách a fialov?ch st?evících k ?erven?m ?at?m, vystavující z dekoltá?e anatomicky hubená záda, i pro chud?í ?eny. A tu jsme u toho, co se v té zemi platí nejdrá? -— u práce.?Pane, alternativa stojící p?ed vět?inou drobn?ch hospodá?ství nespo?ívá v tom, zda se má zavolat odborník, nebo zda má ?lověk provésti práci sám, ale v tom, zda to má udělat sám nebo nechat práci nevykonanou. Odborníci by se měli stydět; minul? t?den mi ú?tovali 8 ?il. 6 penny (51 K?) za opravu elektriky. Koupil jsem novou baterku za 2 ?il. 6 penny a nabil jsem ji sám ve 20 minutách. Je?tě p?ed několika t?dny mi po?ítali 45 ?il. za udělání dvou pol?tá?? pro lacinou le- no?ku. ?el! leno?ka — i s pol?tá?i — stála, kdy? byla docela nová, jen 2 ?il. 2 penny.“ (Daily Telegraph.)V dopise uvedená fakta nejsou nikterak p?ehnaná a ojedinělá. Vím, ?e jednoho známého namontování lustru stálo několik liber. Anglick? ?emeslník a dělník pracuje pomalu a draho, a natahuje-li práci na dlouh? loket, nedělá to ani s tím vesel?m ro??áctvím jako francouzsk? jeho druh. Anglická pomocnice v domácnosti, která je honorována mnohem lépe ne? na?e, nemusí, co? je úctyhodné, nosit uhlí ze sklepa, proto?e se jím témě? netopí, prát prádlo, proto?e se dává do prádelny, b?t okna, proto?e jednou za ?as p?ijde do bytu ?lověk se ?kopkem a hadrem. Tento dobr? mu? vám nejd?ív vyleje ?pinavou vodu ze ?kopku do vany, pak ut?e kvapně okna po jedné straně, na?e? ?ekne, ?e je doba lunchu, a odejde. Vět?ina podnik? pat?í soukrom?m spole?nostem, a to, spolu s roz- drobeností práce, leze do peněz. A anglick? zp?sob ?ivota p?ichází Angli?an?m draho.Obtí?e s dcerami.Mu?, jen? se podepsai ?Zmaten? otec“, napsal Daily Telegraphu dopis, jen? vyvolal v ?tená?stvu takovou ozvěnu, ?e debata se rozvinula na několik ?ísel. Téma je velmi zajímavé a p?ízna?né pro dobu: co se má udělat s dcerami, mlad?mi dívkami, které se vracejí domu opilé. ?lověk si mimoděk vzpomene na velikého a cudného vik- toriána Dickense. S jak?mi okolky mluví o ?enách, jakou ně?ností a láskou obklopuje dívky, je? chodí po jeho románech. Mluví-li s lítostí a smutkem o h?í?ích ?en ni??ích vrstev, zast?e jejich skutky nará?kami, pln?mi mravné hr?zy. A tu má?! Ně?né anglické dívky, z?ejmě z lep?í spole?nosti, si p?ih?bají, a jejich rodi?e se neost?chají diskutovat o tom ve?ejně. Opíjejí se, jak lze vyrozumět z dopis?, na spole?ensk?ch parties, p?ebírají p?i tane?ních ve?írcích. O věci byla vyslovena nejr?zněj?í mínění. Dívky si takto vyvolují ?patnou cestu, aby ukázaly svou nezávislost — ?íká jedna ?tená?ka — a musí se jim v?típit pojem vysokého ?enství, je? má je nau?it zachovávat spole?enské meze. Galantní ?moderní mlad? mu?“ tvrdí, ?e mají b?t kontrolováni mládenci, ji? p?ivádějí dívky dom? opilé, a prosí rodi?e, aby neposuzovali p?estupek děv?at p?íli? p?ísně. ?Matka“ doporu?uje v?prask, av?ak nikoliv rákoskou, co? by bylo pro dívky p?íli? kruté. Vyplatila p?ed ?ty?mi roky svou vlastní láletou dceru, kdy? se vrátila dom? opilá, a nikdy se to ji? neopakovalo. Doporu?uje se láska, mírné zacházení, mnozí tvrdí, ?e dívky, je? se opíjejí, byly asi vedeny p?íli? p?ísně a nyní se tím zp?sobem vybíjejí. A bití je nemoderní a bezú?elné a vzbuzuje v dětech nenávist k rodi??m. Jen dívky ml?ely a, pokud vím, vyslovila se o věci jen jediná dcera, vdě?ná za bití, nyní dvacetiletá. Tvrdí, ?e moderní dívka je dost sportovní, aby snesla trest a kázeň. Ostatní ml?ely. Zdá se, ?e v celém sporu bylo vysloveno jen jedno věcné a skute?nosti odpovídající mínění. ?Pane, víc ne? polovina starostí ?Zmateného otce“ a jeho spojenc? je zaviněna posedlostí Anglosas? udr?et mladé mu?e a ?eny dětmi, kdy? jsou fysiologicky dospělé.“ Pisatel těchto ?ádek mluví o tom, jak ten zvyk je podporován anglick?mi konvencemi a jak dospívající ?lověk se sna?í dokázat svou samostatnost r?zn?mi v?st?elky. V na?ich dnech pat?í k nim podle jeho mínění: p?íli?né pití ve spole?nosti, nerozumně rychlé jezdění vozem a p?ípadná erotická dobrodru?ství, rodi??m utajená. Nabádá rodi?e, aby nepodporovali tradici dětství p?es jeho mez, ale u?ili děti b?t v?as dospěl?mi a stát na vlastních nohou.Morálka! Ta se nějak vykolejila v puritánské zemi, v ?í?i bohat?ch. Jak?si pán si nedávno stě?oval svému listu, ?e byl pohor?en ?vrcholně pobu?ujícími obrazy vězeňského ?ivota“ v moderních románech. Nelíbí se mu to. A jen jeden spisovatel mu na to odpověděl, ?e nehodlá psát jemu k v?li r??ové vodi?ky. Jinak se ?tená?i shodli, ?e detailní popisy sexuálních nemravností v dne?ních knihách jsou hnusné. Dostali na to odpově? jiného literáta, kter? se jich tázal, zda ?lověk, ?toucí napjatě, jak mu? roz?ezal na kousky ?enu v detektivním románu, myslí, ?e to je zdravěj?í ?etba, ne? kdy? ?te, jak pěkně si ?il. ó hr?za, neoddan? párek. Panstvo si neví rady s opil?mi sle?nami a pohor?uje se nad tím, co denně provádí samo a co, jakoby náhl?m v?buchem, zaujalo snad trochu velké místo v moderním anglickém románě.Debaty o politice.Je p?irozené, ?e ?tená?stvo má úroveň podle novin. Mezi ?lověkem pí?ícím dopisy Sunday Dispatch, a tím,jeho? listem je Manchester Guardian, je p?ibli?ně takov? rozdíl, jako mezi Zulukafrem a prost?edním Evropanem. Je to obzvlá?tě patrno, kdy? se vyjad?ují o věcech vá?n?ch, státního a celosvětového v?znamu. Tu se vysky- ? tuje celá ?kála anglick?ch intelekt?, od nejnaívněj?ího sobectví a neinformovanosti, a? po d?kladnou znalost státních a politick?ch otázek, ukazujících na se?tělost. A p?i tom z?stávají pisatelé v obou p?ípadech ryze anglick?mi. Nyněj?í světová situace p?iměla Angli?any k tomu, aby promluvili o tom, o ?em mluví neradi — o věcech vá?n?ch. Podíváme se, co jim nejvíc le?í na srdci.Dnes a je?tě dlouho asi budou angli?tí ?tená?i mluvit o uplynul?ch volbách. Mezi názory, vysloven?mi o nich v dopisech, se nej?astěji vyskytuje mínění, ?e p?í?tí volby mají b?t prováděny jinak a ?e anglick? volební systém má b?t jak?msi zp?sobem změněn, proto?e ji? nevyhovuje dne?ním po?adavk?m. Vyskytly se dokonce hlasy, je? mluvily o zavedení vázan?ch kandidátek. Ale volby pat?í p?ece jen k témat?m jednak do?asn?m, jednak ?istě vnitropolitick?m. Kdyby se měly shrnout otázky, o ně? se anglické ?tená?stvo, anglická ve?ejnost nezvykle ?ivě interesuje, daly by se formulovat slovy — vojna a mír. Pat?í do toho zájem p?ímo ?ivotní o habe?sk? konflikt, o Spole?nost národ?, o Německo, d?věra, v ně? byla kone?ně jednou ot?esena, jak se zdá, od základ?. Anglie je dnes jistě zemí, její? ve?ejnost má nejpacifi?těj?í nálady a hnutí nejrozmanitěj?ích odstín?. Jdou od touhy po isolaci a in- sulámím systému politiky, p?es quakerské ?neber zbraní do ruky“, naivní neodporování zlu a? k nejsvětověj?ímu pojímání míru, humánní a trochu idealistické idei míru pro v?echny národy.Je tě?ko ur?it onen moment, kdy nikoliv politikové, ale národ anglick? ?ekl o Německu ?a te? u? toho máme dost“, kdy p?estala v Anglii tak obvyklá a oblíbená r?ení, dostavující se na konci ka?dé debaty o Německu, ?a ono to nebude tak zlé s tím hitlerismem“, nebo ?a my máme Němce p?ece jen rádi“. Angli?ané jsou zatvrzelí empiri- kové. Uvě?í, a? poznají sami. Tak asi byl spravedlivě pobou?en ten anglick? p?íslu?ník, jen? ztrávil jist? ?as na německém venkově a byl osobně p?ítomen barbarskému a stupidnímu pronásledování ?id?. Za?íná sv?j dlouh? a podrobn? dopis Manchester Guardianu slovy, ?e jeho ?tená?e budou jistě zajímat skute?ná a nefal?ovaná fakta o pronásledování nearijc? v Německu, na?e? zevrubně a pobou?eně lí?í, jak byl t?rán a ?tván dobr? a ode v?ech vá?en? ob?an.Krati?k?, poctiv? a naivní dopis v News Chronicle: d?íve, ne? se za?ne v?bec mluvit a mo?nosti p?idělit Německu ?ádané kolonie, musí slavnostně odp?isáh- nout, ?e bude zacházet s domorodci, jako by byli Arijci. A jin? ?tená? tého? listu naz?vá pronásledování ?id? p?ípady pro blázinec. Je to rozhodně tato stránka hitlerismu, která nejvíce pobu?uje dne?ní Anglii. Pravda, jistě se vyskytují je?tě dosud ?e?i, zrovna tak anonymní a neuvědomělé, jako dopis oti?těn? v Morning Postu. Mluví o nadvládě latinsk?ch ras nad germánsk?mi, o p?íbuznosti a podvědomé sympatii Angli?an? k Němc?m, o tom, ?e nesnáze v centrální Evropě vznikají hlavně proto, ?e Rakousko nechce sná?et tyranii ?enevy a ?íma a tou?í po splynutí s Germány. Av?ak p?elom jistě nastal a ka?d? Angli?an, jen? si jako prav? Brit vá?í ?estnosti, cti a korektnosti, udělá si snad o otázce pat?i?nou p?edstavu.V lidech dne?ní Anglie je mnoho nezvyklého pesimismu a pochybova?nosti. Ned?vě?ují Spole?nosti národ?, politik?m, n?br? jen svému neinformovanému a pok?ivenému názoru. Mají to od dob povále?n?ch, tento smutn? refrén a hluboké p?esvěd?ení, ?e uboh?, star?, d?vě?iv? Albion byl, je a bude o?izen od těch o?kliv?ch, mazan?ch cizinc?. ?tená? Morning Postu se dozvěděl, ?e v ?enevě se mluvilo o kompensa?ní politice. Pí?e tedy: ?Kdo bude kompensovat? Velká Britanie patrně, od té doby, co neustále v?e odpykává za jiné. Jin?mi slovy, kompen- sují je z daní, je? platím. Děkuji vám, pane Eden.“ Chuděra ministr dostává v?bec co proto. Pan Eden pr? ?ekl v ?enevě, pí?e jak?si pán, ?e národové po válce úspě?ně pracují na novém mezinárodním ?ádu. ?Jako mnoho jin?ch lidí, nepozoroval jsem to, ov?em neodrá?í-li se ?stupeň úspěchu? v ?íleném závodění o ozbrojení a jedovaté plyny“ (Daily Herald). Ale hned vedle jin? dopis jakéhosi nad?ence, jen? vě?í Spole?nosti bezpodmíne?ně, a kon?í psaní provoláním jí slávy. Nikdo nem??e chtít na pape?i, aby zastavil válku, tak jak ji nem??e zastavit ani arcibiskup z Canterbury. Ale pro? nevydá pape? provolání proti válce? ?tená?i News Chronicle mají, jak se zdá, v?bec tendenci vidět p?í?inu války v cizině. Jin? ?tená? obviňuje z války Ameriku, která pr? je za ni mravně odpovědná. Pro? z?stává v ústraní a nepom??e Anglii a jin?m stát?m sv?mi silami proti Itálii? A p?ece zrodila kdysi Amerika Abrahama Lincolna. Tento národ je zvykl? myslet p?íli? p?ímo?a?e: pape? je od toho, aby byl pro k?es?ansk? mír, Amerika je zemí, bojující pro svobodu. Je to správné, ale p?íli?né d?vě?ivosti se ?íká naivita. Rozhodně jsou v?ichni proti válce. Ten, jen? napsal, ?e jedin? zD?sob, ji zastavit, je, aby v?ichni odmítli vzít do rukou zbraně, i onen, jen? tvrdí, ?e záchrana a naděje míru jsou děti, které mají b?ti v?as pou?eny, ?e vojna je hr?za (Daily Herald). Ale nejvíce snad ?tená? Manchester Guardianu, kter? ?íká, ?e k?es?ansk? pacifismus neodporování, oblíben? v Anglii, nejvíce podporuje zlo. Vyskytují se i dětinské rady, jako na p?íklad, aby ka?dá z peroucích se stran byla vyslechnuta Spole?ností zvlá??, a pak pr? jistě dojde k dohodě mezi Itálií a Habe?em. Nebo: pro? nepostoupit Itálii několik tisíc mil, p?ijde to laciněji ne? 100 tisíc mlad?ch ?ivot?? A? jde vál?it skoro 3 miliony těch, co odhlasovali návrh Citrina na vále?né sankce proti Itálii, my zatím budeme klidně sedět ve sv?ch leno?kách, vyjad?uje se jak?si sobeck? ostrovan.Velké hnutí League of Nation Union (sdru?ení Spole?nosti národ?) dokázalo letos, ?e ?enevská instituce má vět?í popularitu, ne? se v?bec myslelo. Jeho ?Peace Ballot“, hlasování pro mír, k němu? se p?ihlásilo p?es p?l milionu dobrovoln?ch pracovník?, kte?í věc organisovali, dalo skvěl? v?sledek — 11 milion? hlas? pro Spole?nost. A p?ece jsou zklamaní i mezi jeho pracovníky. ?Věnoval jsem osm měsíc? na organisaci Hlasování míru ve ví?e, ?e pracuji pro mír. Ale nyní se ukazuje, ?e nejspolehlivěj?ína?i v?dci navrhují ?válku pro ukon?ení války“(News Chronicle). Tento pacifista byl zklamán silou své organisace. P?edpokládal asi, ?e se bude bránit hol?mi slovy. Ale ve sdru?ení jistě je je?tě dost ?len?, p?ipraven?ch bojovat pro mír.?íká se: konservativní Anglie. Ale zakon?ím toto nesouvislé povídání o jejích lidech zase p?íhodou z League of Nation Union. Poda?ilo se mi zú?astnit se její závěre?né sch?ze po hlasování 27. ?ervna tohoto roku. Myslím, ?e v?bec v těchto dnech, v těchto měsících se děl jak?si velk? a historik? p?elom v anglické mysli. Albert Hall, která pojme několik tisíc lidí, byla plná. Mluvil hlavní ?initel Ligy lord Cecil, arcibiskup z Canterbury a mnoho jin?ch hodnostá??. Největ?í úspěch v?ak sklidil skvěl? ?e?ník a pracovník Walter Citrine. Mluvil zrovna o těch, kdo? ne?estně roztrhli své závazky v??i Spole?nosti národ? a provádí doma politiku diktatury, kdy? jak?si hlas ze sálu vyk?ikl: ?Co? Rusko ?“ A Citrin odvětil, ?e Sovětsk? svaz je ?lenem Spole?nosti národ? a v?dy plní své závazky v??i ní. Albert Hall zadupal jako dobrá konírna. — Hear — hear — hear! (sly?te, sly?te!) za?val bod?e sál a za?ukal o opěradla ?idlí de?tníky, holemi, klí?i, v?ím, co měl po ruce. Co?, v?echno vzato dohromady, znamená u ostrovan? vrcholnou spokojenost, souhlas s ?e?níkem a — nejvy??í projev cit?.A ro?tí ?tená?i novin...?Lrrit zvedl ve velkém rozmachu svou haví?skou mo- Tef ae stane něco velkého. Nástroj ví?í v závrat- asa ".-empa nad?ené práce. To pracuje úderník Stachanov. 7-k—v se sypou zpod kladiva Busygina, ková?e, jen? vypadá jako nějak? universitní docent, a zvuk kovu se rozlehá po celé zemi. Zde se napjatě sleduje ka?d? obrat setrva?ník?, ka?dá cesta ?lunku ve stroji. Nebo? se ví: to ae neto?ilo jen kolo. nep?eběhla nit tkaniva — to se je?tě o jednu vte?inu p?iblí?il nov? a lep?í ?ivot. Jaké p?ímo závratné ?těstí musí poci?ovati lidé, kdy? mohou ?íci — hle?, vlasti, hle?, země, pracujeme pro tebe — i pro sebe!Ni: nem??e b?t vět?ím protikladem Anglii ne? SSSR. Krami individualismus a uvědoměl? kolektivismus, zastarali tradi?nost a rozbíjení tradic, zkrátka -— v?e je rozhrne. Ale p?ece jenom! Mají jednu spole?nou mali?kou vlastnost ty dvě r?zné země. V obou pí?i ?tená?i mnoho a náru?ivě rádi do novin. V jednom p?ípadě je to zábava, v druhém spolupráce s mocn?m celonárodním tlampa?em ve?ejnosti — tiskem. Pova?uji, snad nikoliv p?ehnaně, tyto projevy ?toucího obecenstva za v?znamné vodítko jeho psychologie a poznání jeho ?ivota. Proto?e za ka?d?m, jen? pí?e, stojí deset i víc, kte?í si toté? myslí. Proto, pro- mluvíme-li nyní o korespondenci sovětského ?tená?stva, nebude to jen srovnání dopis?, psan?ch ve dvou r?zn?ch ?e?ích, ale konfrontace dvou světov?ch ?ád?.Dopálen? sovětsk? ob?an.Vycházejme z p?edpokladu, ?e ?tená? pí?e nejvíce do novin, dostane-li na něco dopal. Zrovna, kdy? je v ?patné náladě, kdy? vidí, ?e se kolem něho provádějí hlouposti nebo nespravedlivosti, ?e okolí nereaguje na jeho námitky, tu se chopí péra a ?ekne: ?Sakra, te? s tím zato?ím.“ Pí?e takto otev?eně, pod pln?m jménem, do místního tisku, a nepom??e-li ani to, pak do úst?edního. A tu ji? je věc pro ?k?dce, lenochy a grobiány vá?ná. Jak jsme ji? nejednou podotkli, není v sovětském tisku soudních síní, nebo? petitem vyti?těná zprávi?ka na konci listu, o tom, ?e někdo něco ukradl, nebo byl k ně?emu odsouzen, soudní síni nazvána b?ti nem??e. A je to tak, myslím, dob?e. Zato mají sovětské noviny dobr? a b?itk? feuilleton, zalo?en? na faktech skute?ného ?ivota. A mají je?tě jednu rubri?ku — ?Krátké signály“ se jí ?íká nej?astěji -—- z ní? je lidem horko víc ne? z procesu. Tak se tomu ?íká v moskevské Pravdě, v Izvěstijích pak se to jmenuje ?Dopisy ?tená??“. Známá továrna vyrábí zápalky a dává je do krabi?ky men?í ne? oby?ejná, ale po?ítá za ně 3 kopějky jako za velké. A hned pí?e jak?si ob?an do Izvěstijí, ?e továrna nespravedlivě vydělává na zákazníkovi. Detail, ale poukazující na zájem o ?ivot, na vědomí svého ob?anského práva. V městě Kamen- sku vyhodila městská rada spolu s milicí z domu cel? trust (Zernotrust). Z?ejmě, pomsta jak?chsi místních satrap?. A kdy? byli lidé a věci na rozkaz okresní rady zase zpět nastěhovány, bylo spolupracovník?m vyhro?ováno, ?e nepobudou v domě dlouho. Dopis do Izvěstijí — 22 podpis? ú?edník?. Do stejného listu pí?e cel? ro?ník student? chemické fakulty. Zkracují jim po?et hodin. To nejde, Z?stali by nedouky. ??edník si objednal boty. Továrna mu je udělala, zkazila, p?edělala, zkazila zas. Stě?uje si P r a v- d ě. Pí?e ?lověk, jemu? zkazili popletové v ú?adě dovolenou v sanato?i. Pí?e ?elezni?á?, jen? upozorňuje na to, ?e v jejich továrním městě se vinou opo?dění lokomotivy dělníci zpo??ují v docházce do práce. Pensistka, které dělají pr?tahy s pensi. Soudruzi z novin, na vás je spolehnutí, posvi?te na toho ú?adu! Spolupracovníci ?lověka zem?elého p?i nehodě si stě?ují na nemocnici, která jim nedala o úmrtí vědět.?Soudruh Rad?enko, p?edseda na?í Novorossijské selské rady, je k pohledání hrub? ?lověk. Nadává pro ka?dou mali?kost. ?lověk od něj sly?í jen: ?zatknu tě“, ?odevzdám tě soudu“, ?utrhnu ti hlavu“. Kozlova Vasila (náv?těvníka), jen? k němu p?i?el, uhodil a vyhnal. Kritiku nem??e ani cítit. Nikdo si naň nestě?uje — bojí se ho.“Následuje popis divného zp?sobu, jím? se Rad?enko dostal na své vedoucí místo, a podpis dvou kolchozník?. Takov?ch dopis? by se dalo citovat na sta, vycházejí denně a jsou v?dy zajímavou podrobností ze ?ivota lidí. Je vidět, jaké tě?kosti, kolik byrokratismu, nepoctivosti a karie- rismu je Sovět?m je?tě p?ekonávat. Ale ne nadarmo se tak ?asto objevují v novinách drobné zprávi?ky ?vy?et?ili jsme p?ípad...“ ?vinník odstraněn ...“ ?věc napravena.“Ti, kte?í chtějí pomáhat.Tady se děje těsná a uvědomělá spolupráce odpovědného státního listu s tisíci cítících svá práva a povinnosti ob?an?. A to je fakt, radostněj?í pro zemi víc, ne? jsou smutné v?echny p?ípady, citované v těchto dopisech, A ostatně nejsou to v?dy stí?nosti, je? ?tená?i novinám pí?í. V Moskvě existuje ?kola-nemocnice pro děti mrzáky. Lé?í je a u?í. Dva roky byl ve ?kole syn pensistky, p?i?el tam s ochrnut?ma nohama. Nyní je zdráv a je kvalifikovan?m r?sova?em. A ??astná matka pí?e Izvěstijím dopis pln? vdě?nosti. Malá podrobnost: Dodává: my, rodi?e, jsme dostali zpět zdravé děti — stát dobré pracovníky.Ne v?dy pozvedají ?tená?i hlas jako první. Někdy nadhazují téma k posouzení a kritice noviny samotn?. Jsou si vědomy svého v?chovného poslání a vychovávají k dobrému. Stalo se to a to, co o tom soudíte, ?tená?i? Lidé se vysloví a list je nechá vypovídat, pozoruje své obecenstvo, zná je. Myslím, ?e z toho by se měl brát p?íklad. Blaseovaní noviná?i, kte?í tvrdí, ?e úkolem novin není v?chova, ?e se noviná?ská práce brala tak kdysi, za ?as? Havlí?kov?ch, byli by jistě p?ekvapeni, kdyby otev?eli ve?ejnosti své sloupce. Dověděli by se tak mnoho p?ekvapujícího a pou?ného. A sovětské noviny, je? u?í a vedou, jsou dobré noviny.?ekneme to tak: lidé nepomáhají bli?nímu v ne?těstí jen proto, ?e o tom nejsou p?ímo informováni. Sta?í ?íci ?asto jen proto, ?e o tom nejsou p?ímo informováni. Sta?i ?íci nahlas a u? je tu pomoc. Nahlas ?íká velmi ?asto Komsomolská pravda. Tak p?ed nějak?m ?asem p?ípad komsomolce Těru?kina. Tento mlad? mu? toti? za nic na světě nemohl p?esvěd?iti svou komsomolskou buňku, ?e je na?ivu. Pova?ovali ho zásadně za mrtvého. Mladík je nemocen. Le?í po návratu z lázní ve svém bytě. Nem??e ani pracovat, ani se u?it bez cizí pomoci. A soudruzi z buňky opovrhují jeho voláním, aby ho p?i?li nav?tívit, neodpovídají na dopisy, nepomáhají. P?ípad několikrát probraly noviny. Tisknou pak několik dopis? z celé té záplavy, je? obdr?ely. Mláde? celé země chce pomoci svému kamarádu. Neznámé dívky ho chodí nav?těvovat, projevují mu soustrast, nabízejí p?átelství. Mám ?as od 3 do 7 a pot?ebujete-li něco za?ídit, jen mi napi?te, ráda to za vás udělám, pí?e jakási Kolpakova. A nedivte se, ?e vám pí?e neznámá dívka — p?ijměte to jako komsomolec — kamarádsky. O Těru?kina je postaráno, má nyní mnoho p?átel.? en y pí?í...Zrovna se skon?ily po celé zemi sjezdy ?enské mláde?e. Bylo na nich ?e?eno mnoho o ?ivotě a práci dívek, a ?as::- je?tě neuvědomělém poměru mu?? ke sv?m kamarádkám. Hned dává Komsomolská pravda popud a dívky posílají listu psaní, v nich? se ka?dá vypovídá posré?uje si. Mladá matka na to, ?e tajemník okresní komscmdské rady jí nedává práci a pohor?uje se nad tím, ?e má zbyte?ně mnoho dětí. Dvě mladé dělnice zase, ?e jim nedáván slu?n? byt. Tentokrát se hned oz?vají mladí mna, mfi. analysují, udávají sami p?ípady nev?ímavosti k práci a ?ití dívek. A takov?ch debat, kon?ících se věcnou nápravou, by se dalo uvést také dost. Vezmeme v?ak ;e?:ě dvě t?kající se starostí nikoliv materiálního rázu a prováděné se zápalem v uvedeném ji? listě. První: mláde? několika odlehl?ch venkovsk?ch měste?ek napsala do novin, ?e se nudí. Nevědí prostě, jak se mají ve voln?ch chvílích bavit. Ta jejich města jsou zkrátka taková plesnivá, ?e ka?dá kulturní zábava ztroskotá. V klubu je otrava. V?dci se o mláde? nestarají. Je?í?ku! Nep?eji vám to vidět. Komsomolci měste?ka Juchnova sko?ili na ostatní ?ty?i města jako draci. Udělili jim v dopise názorn? v?prask! Zni?ili je ... ?Jak — ?ekli — vy si stě?ujete? Máme men?í mo?nosti ne? vy a p?ece: otev?eli jsme letní divadlo, sestavili footballové mu?stvo a organisovaii sport, vydobyli si hudební nástroje pro orchestr. Je nám dob?e a veselo. Sna?te se také.A druh? p?ípad. Kdosi napsal, ?e jeho dítě je rozmazlené. Prosím pěkně — prcek nechce jíst kompot! P?edstavuji si to tak. Kdyby věc byla napsána v Anglii, radili by se rodi?e v tisku zrovna tak podrobně jako sovět?tí. Utvo?ily by Se t?i strany: první ■— pro rákosku, druhá — pro d?tky, t?etí — sentimentální —? pro jemnocitné zacházení. Tady se mluví o dětech neméně, jenom?e o dětech, budoucích dobr?ch ob?anech, dětech, které si mají vá?it práce, za ni? jim bylo dáno pohodlí a hra?ky, jich? jejich rodi?e neznali... Jeho p?íbuzní mu krví vybojovali toto právo. Ale musí si toho vá?it.“Ano, noviny tisknou r?zné dopisy. Dalo by se tu mluvit o dopise napsaném Stalinovi turkmensk?mi jezdci, kte?í dělali tě?kou cestu a? do Moskvy. Psali o koních, o jízdě, o lidech, kte?í je vítali po cestě a vyváděli spolu s sebou své nejlep?í kolchozní koně. A dohromady je to nejkrásněj?í v?chodní báseň, napsaná se v?í orientální barvitostí a smyslem pro poesii. O dopisech, které napsali sv?m kamarád?m ú?astníci stachanovského sjezdu. Jsou pěkné. Pozastavíme se v?ak nakonec u ně?eho jiného. P?ed leto?ními oslavami ?íjnové revoluce byl oti?těn dopis pěti úderních dělnic továrny Trechgornaja a Manufatura. A? velmi prost?, ukázal se b?t hromadnou my?lenkou v?ech, jenom?e ji vyslovilo těch pět ?en: — vezmeme děti z dětdom? na svátky k sobě. Nu, ano, da?í se jim dob?e a měly by v dětsk?ch domech také své svátky, ale a? jsou v rodině, a? mají také matku. Tato v?zva, obrácená k dělnick?m rodinám, nabyla podoby laviny. ?tená?i pí?í, ?e uvítají malé hosty jako vlastní. Odehrávají se rodinné tragedie: kluka nebo holku? Kluka! Holku! Oboje!! P?jdeme s nimi do divadla. Ne, do biografu. Do parku kultury. Do toho se pletou je?tě vlastní děti. Kupují se hra?ky, dětské knihy a v?e se sděluje slavnostně novinám. Z továrny Rud? trojúhelník se pí?e, ?e dělníci se za?ali hlásit o děti, jakmile se o návrhu dověděli. Mlad? herec a b?val? bezp?íst?e?n? pí?e bratrovi elektromontérovi, rovně? b?valému malému tulákovi, aby si vzal dom? dítě, on ?e u?iní toté?. ?Jako b?valí bezp?íst?e?ní rozumíme oba, jaká to bude pro děti radost.“Velké vzru?ení. Dopadlo to dob?e. Hosté i hostitelé byli spokojeni. A z mali?kého a skromnéhd dopisu pěti dělnic vzniká nyní, zdá se, národní zvyk. Děti p?ijdou zase, a hodně brzy. Jak?pak rozdíl mezi sv?m a cizím. To jsou p?ece na?e děti! Dělnice odvádí svě?ence dom?. Nevydr?í — podívá se mate?sk?m ji? pohledem na dět- domovské lo?ní prádlo. Hm! ?isté je. Nu, její dítě se má dob?e.Dívka stojí zoufale p?ed pomrzl?m polem ?epy. Jak splnit dan? zemi slib? Je jí věru do plá?e. Ale ne, p?e- orat, p?edělat, za?ít znovu a nepovolit... Dnes ví u? v?ichni, ?e Marie Děm?enkova, kolchoznice, nositelka ?ádu Leninova, budoucí agronomka, to vyhrála. A jiná dívka, ovazující nitkou ?epu, chodící se denně bázlivě a starostlivě dívat, zda povyrostla po hnojení ledkem. To p?ece není plané rekordmanství za ka?dou cenu, není to pouze osobní cti?ádost, ale uvědomělá starost o to, jak se má něco udělat co nejlépe. Zem pracuje, zem d?e — chcete-li. Ale ti tam dob?e vědí, pro? to dělají.věda a práceC. G. B u r g e a W. Kaempfert:Leh?í ?i tě??í ne? vzduch ?První z autor?, C. G. Burge, je v?dcem letecké eskadry v anglické armádě a vrchním redaktorem dvou největ?ích anglick?ch periodick?ch list?, věnovan?ch letectví. Vybrali jsme z jeho právě vydané ?Encyklopedie vzduchoplavby“ (Encyklopaedia of Aviation, London 1935) a z americké studie V. Kaempferta ?Dobytí vzduchu“ několik odstavc? informujících o základní otázce vzduchoplavby.Za?íná se p?ístroji tě??ími vzduchu.Obecně b?vá princip ?tě??í ne? vzduch“ pokládán v konstrukci letadel za pokrokověj?í, ne? konservativněj?í a zastaralej?í princip ?leh?í ne? vzduch“. Ve skute?nosti je tomu naopak. První pokusy o vzduchoplavbu, pokud je m??eme sledovati, dějí se v?dycky pomocí p?ístroj? tě??ích ne? vzduch. Na staré ?ínské rytině najdeme obrázek létajícího stroje, jen? je udr?ován ve vzduchu a poháněn kup?edu jak?msi kolem, opat?en?m pádlovacími vesly ?— p?ístroj, zalo?en? na principu ?tě??í ne? vzduch“. Také posvátné spisy nábo?enství Pars? pr? obsahují detailní informace o sestrojení létacího p?ístroje podobného druhu. Kter?si dávn? persk? král pr? létal ve voze, neseném ?ty?mi orly nebo havrany. Také Daedalus a Ikarus se pokusili o let pomo?í k?ídel, sestaven?ch z pe?í, a skandinávsk? hrdina Wayland Ková? pr? si ukoval tenká k?ídla z kovu.Je p?ekvapujícím toto konstatování, ?e pokusy s daleko obtí?něj?ími p?ístroji tě??ími vzduchu p?edcházejí vynález letu pomocí p?ístroj?, pracujících s látkami leh?ími ne? vzduch. Bylo p?ece daleko obtí?něj?í vynalézti stroj, jen? se mohl vzná?eti ve vzduchu s rozta?en?mi k?ídly jako drav? pták, ne? vynalézti a konstruovati balon, naplněn? oh?át?m vzduchem nebo plynem, jen? se vzná?í k obloze docela sám. A p?ece se lopotí cti?ádostiví vynálezci stále znovu sestrojováním létacích stroj?, a nikdo nep?ipadl na my?lenku, ?e by p?ístroj podobn? balonu mohl slou?iti k dopravě vzduchem. Ani v povídkách a románech st?edověk?ch spisovatel?, nadan?ch největ?í obrazností, nenajdeme ?ádnou my?lenku, podobnou oné, která vedla krátce p?ed francouzskou revolucí dva bratry k tomu, ?e se vznesli do v??e balonem. U? od pradávna bylo známo jemné tkalcovské umění, které by bylo dovedlo utkati pot?ebn? obal balonu. Lidstvo bylo ji? po celá staletí p?edtím, ne? Kolumbus objevil Ameriku, zralé k to- mu, aby sestrojilo balon, naplněn? plynem a schopn? vzná?et se do vzduchu. A p?ece nikdo nep?i?el na tuto my?lenku. ?lověk byl tak zaujat pozorováním pta?ího letu, ?e se ani nepokusil najiti jin? zp?sob létání.Tyto pokusy, t?eba?e se dály velice ?asto, byly bez jakéhokoliv vědeckého základu. První, kdo po?al vy?et?ovati mo?nost létání s moderního hlediska vědeckého, byl Leonardo da Vinci, jen? se vědecky zab?val studiem pta?íholetua studoval také anatomii pták?. Zanechal po sobě ve sv?ch zápisnících mnoho ná?rt? létacích stroj?, zalo?en?ch na principu pohybujících se k?ídel. On také po?ídil první nákresy helykoptéry, p?ístroje, jen? se měl vzné- sti do vzduchu sám pomocí horizontálně se pohybující vrtule. Nemáme ?ádn?ch zpráv o tom, jak dalece da Vinci spojoval toto pátrání s praktick?mi pokusy, víme v?ak o něm, ?e je prvním mu?em, jen? se za?al zab?vati vzducho- plavbou ?ádn?m vědeck?m zp?sobem. Po smrti da Vinciho nedo?lo k dal?ím pokrok?m v letectví. Dály se jen pokusy ve starém stylu, byla konstruována hrubá k?ídla a v?dycky se na?el ur?it? po?et nad?enc?, ochotn?ch seskakovati s vě?í s těmito p?ístroji. P?es tyto v?echny pokusy v?ak první pokus vznésti se do vzduchu se nepoda?il p?ístroji tě??ímu ne? vzduch.Balon ?leh?í ne? vzduch“ objeven.Roku 1766 objevil chemik Henry Cavendish vodík. Záhy bylo zji?těno, ?e tento plyn je o mnoho leh?í vzduchu. Po tomto objevu p?i?li mnozí lidé na to, ?e nádoba, naplněná tímto plynem, je? byla dostate?ně lehká, musila by se vzná?eti ve vzduchu. První úspě?n? pokus u?inil Tiberius Cavallo. Plnil m?dlové bublinky vodíkem a zjistil, ?e se vzná?ejí ke stropu. První balon, jen? se skute?ně vznesl k obloze, byl sestrojen bratry Josefem a ?těpánem Mont- g o 1 f i e r y, kte?í jej po prvé ve?ejně p?edvedli roku 1783. Jejich balon byl p?ibli?ně kulovitého tvaru, měl obvod 37 m a v??ku 42 m. Neobsahoval ?ádného pasa?éra a dostal se do v??e 2000 m. Byl zalo?en na principu, ?e hork? vzduch je leh?í ne? vzduch normální teploty, kterého? zjevu si náhodou pov?imli, kdy? viděli stoupající hork? vzduch nad ohní?kem. V ?íjnu tého? roku se vznesl první ?lověk do v??e. Balon konstruovali opět Montgolfierové v oválném tvaru. Tento balon byl naplněn hork?m vzduchem a byl onat?en zavě?en?m ko?em, uprost?ed něho? bylo ohni?tě. Kdy? oheň byl rozdělán, nastoupil do ko?e Francouz Pilatre de Rossier, usedl a dal znamení, aby balon, upevněn? na laně, byl pou?těn do v??e. Balon z?stal upoután a vznesl se a? do v??e 100 m. P?i tom se de Rossier p?esvěd?il, ?e rozděláváním vět?ího neb men?ího ohně se dá v??ka balonu ?íditi. O měsíc poté vystoupil ve spole?nosti mark?ze de Arlandes ji? volně do vzduchu. Byli to dva první lidé, kte?í podnikli plavbu vzduchem. Jejich balon se dostal do v??e 1000 m a udr?el se 25 minut ve vzduchu. P?i letu obal balonu chytil plamenem, de Rossier byl v?ak na mo?nou nehodu p?ipraven a pomocí mokré houby oheň uhasil. Nato bez nehody balon p?istal.Je?tě v té?e době ?inil jin? Francouz, Charles, pokusy s balónky, naplněn?mi vodíkem, a vznesl se dne 1. prosinceve spole?nosti Anny Jeany Robertové s vodíkov?m balonem skute?ně do v??e. Tyto úspěchy vyvolaly neoby?ejné nad?ení v obecenstvu, tak?e i v jin?ch zemích, jako v Anglii a v Německu, po?aly se opakovati stále nové a nové vzlety, je? vyvolávaly neoby?ejné návaly divák?. Některé z těchto letadel bylo p?ímo obrovsk?ch rozměr?, jako na p?. ?Montgolfiera“ z r. 1784, je? měla v??ku 42 m a pr?měr 33 m, byla poháněna oh?át?m vzduchem a vznesla se v Lyonu se 7 osobami: Montgolfierem, de Rossierem, princem de Ligne a 4 dal?ími. Uletěla 5 km a dosáhla v??e 1000 m. Prvním letcem, jen? se vznesl v Anglii, byl James Tytler, jen? nedosáhl p?íli?né v??ky. Po něm pou?il rokuv Anglii Vincenzo Lunardi vodíkového balonu a uletěl z Lond?na do Herefolrdshiru vzdálenost 100 km za 21/2 hodiny. Tento mimo?ádn? úspěch osmělil mno?ství napodobitel?.P?íklad pta?ího letu.V?sledkem těchto úspě?n?ch let? balonem bylo, ?e vynálezci soust?edili svou pozornost na stroje, zalo?ené na principu ?leh?í ne? vzduch“, a do?li k mno?ství d?le?it?ch objev? pro vzduchoplavbu. Někte?í z nich se domnívali, ?e to sta?í vyzbrojiti balony vesly a kormidly, aby mohl b?ti ?ízen libovoln?m směrem. Jiní v?ak po?ítali s odporem vzduchu a dodávali sv?m balon?m tvar doutníku. V?echny pokusy o rychle létající a ?iditeln? balon v?ak byly odsouzeny ke ztroskotání, nebo? nebylo dosud po ruce dostate?ně lehkého a p?ece silného motoru.Asi roku 1812 po?al pracovati Angli?an sir George Gay- ley, jen? právem je dnes zván ?otcem anglické vzducho- plavby“; byl to jeden z pion?r?, jen? p?inesl vzduchoplavbě mnoho v?znamn?ch objev? i cenn?ch pokus?. ?inil první pokusy s drobn?mi modely letadel. První si uvědomil, jaké musí b?ti principy letectví, a napsal o letu v?znamnou knihu, v ní? vysvětlil pro? pták, kter? je t ě ? ? í vzduchu, p?ece má jen schopnost létati. A? do té doby se u?enci domnívali, ?e ptáci, jako orlové, sokolové a jest?ábi, se udr?ují ve v??i tím, ?e bijí k?ídly do vzduchu. Cayley v?ak pomocí sv?ch model? dokázal, ?e nosnost letu naprosto nezávisí na bití k?ídel. Odéry k?ídel do vzduchu slou?í p?i pta?ím letu k tomu, aby se dostali rychleji kup?edu: ve vzduchu jsou udr?ováni v?ak jediné tlakem vzduchu pod jejich rozev?en?mi k?ídly, po p?ípadě vznikem vzduchoprázdného prostoru nad nimi. Letící pták m??e b?ti srovnán s brusla?em, jen? jede i po zcela tenké vrstvě ledu. Pokud je v pohybu, udr?í se na ní zcela bezpe?ně, zpomalí-li tempo něho zastaví-li, prolomí se pod ním led. Z těchto zásad ie patrno, ?e letadlo, zalo?ené na principu ?tě??í ne? vzduch“, udr?uje se ve vzduchu naprosto odli?n?m zp?sobem ne? pouh? balon. Balon, naplněn? látkou leh?í ne? vzduch neni nic jiného, ne? plovoucí bublina. Letadlo tě??í ne? vzduch se naproti tomu m??e udr?eti ve v??i pouze tehdy, pohy- buje-li se kup?edu: musí se pohybovati kup?edu, jinak by v?bec nemohlo létati. To jsou ve stru?nosti názory Cayiey- ovy, jak je ve sv?ch knihách asi p?ed 120 lety vysvětlil.Cayley pov?iml si ve své prozíravosti i toho, ?e pták, kter? se chce odpoutati od země, pot?ebuje ur?itého rozběhu, ne?li ho vzduch proudící opa?n?m směrem, povznese do v??e. Konstruoval proto dvě k?ídla o plo?e asi 27 ?tver. metr?, k nim? p?ipojil ocas. Věděl, ?e pta?í ocas slou?í k tomu, aby tělo bylo udr?eno v rovnováze. Cayley byl prvním vynálezcem, jen? dospěl k názoru, ?e bez ocasu není mo?no létati. Sestrojil klouzák, jen? neměl motoru. K?ídla, jím sestrojená, dr?el letec na sv?ch rukou a rozběhl se jimi dol? po svahu proti větru. Zp?sob, jím? se sir Cayley zab?val problémem letectví, je neoby?ejně d?kladn? a dal mno?ství podnět? v?em, kte?í se po něm zab?vali létáním na principu ?tě??í ne? vzduch“. Je vynálezcem zavě?eného kola, pou?ívaného pro bicykly, auta i letadla a první se pokusil sestrojiti lehk? motor, u?ívající jako?to paliva st?elného prachu. Pracoval v?ak v době, kdy James Watt teprve vynalezl parní stroj, a kdy nebylo po ruce ?ádného jiného leh?ího motoru, tak?e pro sestrojení letadla, poháněného motorem, bylo je?tě p?ed?asně. Jeho v?znam spo?ívá p?edev?ím v poznání, ?e letec musí se sv?m p?ístrojem ve vzduchu balancovati v?emi směry, aby mu dodával rovnováhu. Cel? dal?í v?voj letectví, zalo?eného na principu ?tě??í ne? vzduch“, zále?el na tom, iak se poda?í toto vybalancování vy?e?iti.Zápas mezi stoupenci principu ?leh?íhoa t ě ? ? í h o“.P?es tyto nokusy znamenala s po?átku 19. století vzdu- choplavba v?dycky jen plavbu balonem. Jeden z nejpozoruhodněj?ích úspěch? s p?ístrojem leh?ím vzduchu v?bec, byl let Cockwell?v a Glaisher?v z roku 1862, kdy se oba vzdu- choplavci, a?koliv neoby?ejně trpěli mrazem a ?ídkosti vzduchu, vznesli pr? a? do v??e 10.000 m.Stoupenci principu ?tě??í ne? vzduch“ v?ak se p?es tyto úspěchy, dosa?ené pomocí balonu, nedali zviklati a jasně si uvědomovali, jak úzké jsou mo?nosti letu balonem. Pracovali na základě spolehliv?ch v?zkum? teoretick?ch, jako na p?. Thomas Walker, jen? roku 1810 vydal zajímavé pojednání, z něho? vidíme, jak podrobně ovládal stavbu aero- plánu je?tě v době, kdy nedosáhl praktick?ch úspěch?. Z jeho následovník? byl Samuel Henson, jen? si dal roku 1842 patentovati dvojitou vrtuli, poháněnou parou. Jeho p?ístroj byl opat?en kormidlem a měl ocas podobně jako dne?ní letadla. Chyběla mu v?ak mo?nost vybalancování. Pomocí pokus? s drobn?mi modely se Henson p?esvěd?il, jak d?le?ité je vy?e?ení tohoto problému, nebo? posta?il jedin? náraz větru se strany, aby se jeho modely p?ekotily. Pro tuto p?eká?ku si nikdy nesestrojil svého velkého letadla, které si dal patentovati.Tento velk? úspěch byl vyhrazen jeho p?íteli a spolupracovníku Johnu Stringfellowovi. Ten soust?edil své úsilí p?edev?ím na sestrojení lehkého motoru a konstruoval si vlastní lehk? parní stroj. Roku 1848 poda?ilo se mu sestrojiti model, poháněn? parou, jen? se skute?ně vznesl do vzduchu a sám letěl do vzdálenosti 4 m. Stringefellow nevěděl, co by si po?al radostí. Po stech a tisících pokusech se mu prvnímu poda?ilo sestrojiti p?ístroj tě??í vzduchu, jen? podobně jako pták mohl sám letěti vzduchem. S p?ístrojem se dosud nevznesl ?ádn? pasa?ér, ale zásluhou spolupráce Hensona a Stringfellowa do?el princip ?tě??í ne? vzduch“ po prvé v dějinách lidstva praktického úspěchu. Jeho p?ístroj byl jednoplo?ník, jen? vá?il něco p?es 3 kg. Byl opat?en dvěma vrtulemi, je? byly umístěny na p?ední ?ásti letadla vpravo a vlevo, otá?ely se opa?n?mi směry a byly poháněny motouzy, spojen?mi s parním strojkem. Kotel byl konstruován tak, aby oh?evná plocha byla co největ?í, byl z mědi a byl vytápěn lampou, naplněnou denaturovan?m lihem. Je zajímavé, ?e tento p?ístroj vypadal nápadně jako moderní aeroplán a za ú?elem stabilisaee byl opat?en ocasem.Tyto úspěchy p?ístroj? tě??ích ne? vzduch z?staly prozatím pouh?mi úspěchy ?istě vědeck?mi, nebo? v?echny snahy Hensonovy, aby získal o ně zájem ve?ejn?ch korporací, ztroskotaly. Konstrukce letadel tě??ích ne? vzduch byla je?tě hudbou budoucnosti.?Leh?í ne? vzduch“ stále vítězí.Letadla, zalo?ená na principu ?leh?í ne? vzduch“, je? se zdokonalovala u? od 17. století, docházela v?ak stále vět?í obliby, a? roku 1852 dosáhla svého v?vojového vrcholu. Toho roku velice znám? francouzsk? in?en?r Henri Giffard sestrojil ?iditelnou vzducholo?, poháněnou parou. Obal této vzducholodi měl podlouhl? tvar, jen? byl zakon?en na obou koncích hrotem. Za oba hroty byla ve zna?né hloubce zavě?ena lo?ka. Parní stroj měl v?konnost 3 koňsk?ch sil a rychlost 110 obrátek za minutu. Poháněl vrtuli o pr?měru asi 3 m. Giffard se dostal do v??e 2000 m a krou?il ve v??i do rozmanit?ch kruh?, aby ukázal, ?e jeho p?ístroj se dá dokonale ovládati. Poda?ilo se mu p?istati bez nejmen?í nehody. Rychlost motoru byla v?ak nepatrná, tak?e letadlo nemohlo postupovati proti větru.Prvního opravdu úspě?ného letu se do?kali teprve Charles Renard a Artur Krebs roku 1884, kte?í sestrojili první letadlo, slou?ící k dopravě osob, je? podniklo cestu k cíli a zpět, jsou poháněno vlastním motorem. Jejich balon poháněl elektrick? motor. Jejich první let smě?oval z Chalais Meudonu do Villacoublai a zpět, t. j. asi 20 km, v rychlosti asi 60 km za hodinu.Pokusy s p?ístroji tě??ímine?vzduch jsou v této době pouhou obětavou prací neúnavn?ch nad?enc?. ?silí vynálezc? v?dycky znovu ztroskotávalo v otázce motoru. Je mo?no ?íci, ?e aeroplán byl ve skute?nosti vynalezen o 10 let p?edtím, ne? skute?ně mohl létati a ne? se mu dostalo vhodného motoru.Amerika proti Evropě.Ameri?ané, kte?í pevně vě?ili v kone?né vítězství p?ístroj? tě??ích ne? vzduch, byli daleko úspě?něj?í. Těmito pokusy se soustavně zaměstnával jeden z největ?ích astronom? světov?ch, dr. Samuel Pierpont Langley, jen? byl i obratn?m mechanikem, vynálezcem a konstruktérem letadel. Byl si vědom toho, ?e p?edev?ím je t?eba dob?e znáti poměry v ovzdu?í a podmínky letu, ne? bude mo?no vysta- věti letadlo tě??í ne? vzduch a schopné nésti b?emena. Studoval sílu větru, vy?et?oval, jak se chovají k?ídla, hnaná větrem rozli?né velikosti, a zab?val se vy?et?ováním proudění vzduchu. Kone?ně vystavěl model hnan? parou, jen? byl o něco vět?í ne? pták kondor a jen? byl prvním americk?m letadlem tě??ím vzduchu, které skute?ně létalo. Bylo to r. 1896. Jeho p?ístroj vá?il 15 kg a udr?el se ve vzduchu celou minutu. Vláda Spojen?ch stát? měla o p?ístroj zájem a udělila mu podporu 50.000 dolar?. Langley se věnoval je?tě mnoha pokus?m s modely. Kdy? si kone?ně konstruoval letadlo, nena?el se nikdo, kdo by mu zhotovil vhodn? motor. Kone?ně sestrojil jeho pilot a spolupracovník Manley motor, poháněn?gasolinem. Dne 7. zá?í 1903 u?inil s tímto pe?livě p?ipraven?m a neoby?ejně ??astně vy?e?en?m letadlem Langley pokus, letadlo se v?ak vzneslo jen nepatrně od země a dopadlo nazpět. I dal?í pokusy byly neúspě?né. Langley zem?el po 3 letech, jsa tě?ce zklamán tímto ?neúspěchem“, p?esto v?ak jsa pevně p?esvěd?en, ?e jeho p?ístroj byl správně propo?ítán. Je to tragick? p?ípad v letectví: jeho letadlo bylo vskutku schopno letu, jedinou jeho chybou bylo, ?e nemělo dosud vlastní podvozek s koly, tak?e se nemohlo p?i startu rozjeti.Kone?né vítězství ?tě??ího ne? vzduc h“.Langley se nedo?kal slávy, která mu pat?ila. V jeho díle pokra?ovali dva jiní Ameri?ané, majetníci závodu s bicykly ve státě Ohio, brat?i Orville a Wilbur Wrightové. Aby vyzkoumali vliv proudění vzduchu na letadlo, sestrojili si Wrightové vlastní větrn? tunel, v něm? konali své pokusy. Tak dospěli k poznání, ?e je t?eba dosáhnouti vyvá?ení letouna zvlá?tní konstrukcí jeho k?ídel. K?ídla jejich aero- plánu byla na konci pohyblivá, tak?e kolísání letadla na jeden ?i druh? bok vyrovnávali tím, ?e konec k?ídla na jedné straně sklápěli, zatím co sou?asně konec druhého k?ídla pozvedali nahoru, tak?e se tlak na obou stranách vyrovnával. Tento systém měl neoby?ejnou d?le?itost a umo?nil letadlu brat?í Wright?, aby se udr?ovalo ve vzduchu stále v rovnováze.Po t?ílet?ch pokusech s klouzákem vystavěli brat?í Wrightové roku 1903 do svého nejosvěd?eněj?ího klouzáku gasolinov? motor. Místo vlastních kol, rozjí?děl se jejich dvoinlo?ník na ?ikmém svahu na zvlá?tním vozíku. Po ?adě neúspě?n?ch pokus? stal se 17. prosinec roku 1903 historick?m dnem moderního letectví. Letadlo se rozjelo na svahu, Wilburg Wright namí?il v??kové kormidlo nahoru a stroj se vznesl do vzduchu. První let trval jen 12 vte?in, byl to v?ak první skute?n? let. P?i ka?dém novém pokusu se v?sledek zlep?oval, a? po ?tvrté uletělo letadlo do vzdálenosti 260 m za minutu. Oba brat?i byli nad?eni. Po celá staletí se sna?ili nejlep?í duchové lidstva vy?e?iti tajemství orlího letu: a dnes poda?ilo se dvěma pět- at?icetilet?m americk?m mechanik?m po vyu?ití v?zkum? v?ech p?edch?dc? dokázati, ?e ?lověk m??e létati. Princip ?tě??í ne? vzduch“ slavil své vítězství.Nato p?edvedli Wrightové své letadlo v Evropě, kde zejména Francouzi konali neúnavné pokusy. Po krkolomném pokusu fatalistick? odvá?ného Brasiliana Santose Dumon- ta, jen? roku 1906 uletěl vzdálenost 60 m a vyvolal v celé Francii největ?í sensaci 20. století — po závodním cyklistovi Henri Farmanovi, po umělci Delagrandeovi a po v?robci automobilov?ch svítilen Blériotovi — p?i?el roku 1908 do Francie Wilburg Wright. Celá Francie ?asla, Wilburg prováděl ve vzduchu krkolomné kousky a dostal se do v??í, o nich? se jin?m nesnilo. Jeho konkurenti Farman, Blériot i jiní mu neváhali vysloviti sv?j obdiv. Jeho bratr Orville Wright zatím dosáhl v Americe odměny 250.000 dolar? a vypsané armádní prémie za sv?j let 60 km za hodinu.Princip letadel tě??ích ne? vzduch naprosto zvítězil. Blériot p?eletěl roku 1909 Kanál la Manche, po?aly se lámati v?echny rekordy rychlosti, vzdálenosti i v??kové. V?echny vypsané ceny byly získány, v?echny oceány a i obě to?ny byly p?eletěny, v?echny vzdálenosti mezi zeměmi a světadíly byly p?ekonány v rekordních ?asech.?Zeppeliny“ se vracejí k zásadě ?leh?í ne?vzduc h“.Vítězství letadel tě??ích ne? vzduch bylo naprost?m. Balony kromě vědeckého badání, zejména let? do stratosféry a kromě vojensk?ch balon?, p?ipoutan?ch a slou?ících k ú?el?m v?zkumn?m, vy?ly docela z praxe. Nev?hody letadel leh?ích ne? vzduch ukázaly se p?íli? jasně : byly neschopné odolávati prud?ím větr?m, otázka regulování jejich libovolnému vzestupu nebo sestupu do ni??ích vzduchov?ch vrstev, aby bylo mo?no vyu?iti r?zno- směrného proudění vzduchu, nebyla vy?e?ena. Ke ka?dému regulování vzestupu bylo t?eba vzdáti se ?ásti p?ítě?e a k sestupu vzdáti se ?ásti plynu, co? se nedalo libovolně opakovati, tak?e ka?d? balon se kone?ně stával ko?istí větru.P?es tyto základní neúspěchy letadel leh?ích ne? vzduch na?el se jeden jejich neúnavn? propagátor. Byl to hrabě Ferdinand von Zeppelin, jen? slou?il dlouhá léta v německé armádě, v padesáti letech vypracoval pojednání o v?hodách ?iditeln?ch vzducholodí leh?ích ne? vzduch, později konstruoval jeden její typ a p?es odpor německé komise dosáhl toho, ?e na základě ve?ejn?ch subskribcí se ve svém ?edesátém roce do?kal realisace prvního Zeppelina ?L. Z. 1“. Nedosáhl s ním velk?ch úspěch?. Roku 1906 jeho ?L. 23“ explodoval, jin? jeho typ v?ak dosáhl velik?ch úspěch?. Tak se da?ilo p?es ?etné odp?rce p?ece jen konstrukci Zep- telinu v německé armádě, v kterém za světové války podnikli několik útok? na Lond?n. Za války bylo veliké mno?ství těchto nesmírně nákladn?ch letadel rozt?í?těno a také po válce se ukázalo i v Anglii i v Americe, ?e se za ur?it?ch nev?hodn?ch podmínek povětrnostních stávají ?iditelné vzducholodi tohoto typu h?í?kou větru. Jako následovník Zeppelin?v upozornil na sebe německ? konstruktér a pilot dr. Hugo E c k e n e r, jen? má rekord na 8000 plaveb vzduchem. Mnohokrát p?eletěl Atlantick? oceán, roku 1929 obletěl zeměkouli a je dnes největ?í autoritou tohoto typu ?iditeln?ch vzducholodí. P?es jeho vá?nivou víru v budoucnost Zeppelin? je dnes po mnoha tě?k?ch katastrofách v odborn?ch kruzích velká ned?věra k typu letadel 1 e h- ?ích ne? vzduch.Velk? zápas letadel leh?ích ne? vzduch proti tě??ím ne? vzduch je dobojován. Podivn? v?vojov? rozmar, jen? ukazuje, ?e vynálezci ?li nejprve správnou cestou ve snaze konstruovati letadlo tě??í vzduchu, ?e pak v minulém století odvedli svou pozornost na snadné úspěchy vzducholodí leh?ích ne? vzduch, aby teprve po stu letech, ve století dvacátém, dospěli k vy?e?ení otázky dopravy vzduchem letadly tě??ími ne? vzduch — tento rozmar technického v?voje je skon?en. Letadla leh?í ne? vzduch z?stávají pom?ckou pro speciální vědecké úkony — jejich úkol v praxi dopravní je skon?en. Principy dopravy vzduchem pomocí letadel tě??ích vzduchu jsou vy?e?eny: to, co zb?vá, je vy?e?iti jejich absolutně bezpe?nou praxi. Tuto polovinu cesty zb?vá je?tě vykonati.sport a hryO cciáe ntalis :r_?vaha o fair playSportovní morálka.\ J Anglii se u?í u? chlapci na ?kolách zásadám oné zvlá?tní ’ morálky, je? se vyvinula nejen jako zásada anglického sportu, n?br? ovládá i cel? anglick? ?ivot. Mlad? Angli?an, jen? je vychováván ve sportu, u?í se zásadám sportovní morálky jen potud, pokud je nemá u? sám v krvi. Je mu v?těpováno, ?e se neslu?í, aby dva úto?ili na jednoho. Dovídá se, ?e velk? kluk nesmí nabít klukovi men?ímu, kter? je slab?í ne? on. A v?bec se mu v?těpuje, ?e nejen ve sportu, n?br?i v ?ivotě je t?eba zachovávati pravidla hry.Tato pravidla hry p?edstavují v?dycky to, ?e se někdo dobrovolně vzdává uplatnění své p?evahy, pokud pro ni nejsou vykázány ur?ité formy. Jsou to zákony, jimi? se ?ídí v?echny závody. A tento zákon si získal v Anglii velikou tradici. A nejen v Anglii. Stal se mravním p?edpokladem sportu v?bec, a p?i u?ití na cel? ?ivot p?edstavuje nejv?znamněj?í p?ínos anglické civilisace pro kulturu lidstva. Zákon f a i r p 1 a y p?edstavuje na jedné straně uznání instinktu bojovného a mocenského, a na druhé straně jeho zkrocení. Je to protiklad uctívání brutálních forem moci.Co není fair play.Nefair jsou nedovolené rány p?i boxu, nefair jsou rány na odp?rce, kter? padl k zemi, nefair je získávati si primitivním a brutálním zp?sobem v závodech nějaké v?hody. Jedním slovem: nefair jest dívati se na protivníka ve sportu jako na nep?ítele. Nefair jest ho po?kozovati nebo ni?iti místo pouhé snahy o okam?ité vítězství. P?ivedeme-li zákon fair play do stru?né formulkv. znamená: chceme míti odp?rce v souboji tělesném i du?evním — a chceme si jich jako sv?ch odp?rc? vá?it. Chceme mě?it své síly se sv?mi protivníky, av?ak ve formách slu?nosti, je? uznáváme za v?eobecně platné. Ná? odp?rce je ?lověk jako my: chováme se k němu se stejn?m ohledem, kter? po?adujeme od něho. Chceme, aby s námi bojoval a závodil, nechceme v?ak, aby námi opovrhoval.Fair play je plodem dlouholetého v?voje lidstva. Divoch zná jen nep?átele, nezná protivníky. U?ezává jim hlavy a nosí je v triumfu na ?pi?ce kopí. Tento divoch ne?ije jen v Africe, ?ije i v d?unglích moderních stát?. Je to mu? primitivní brutálnosti, jeho? divokost musíme potírati v?dy znovu a znovu, chceme-li, aby z?stala zachována civilisace.Dnes se tento divoch odva?uje vystupovati bezohledněji ne? kdykoliv jindy. Nalil svou divokost do filosofick?ch forem a rozsévá nákazu po cel?ch národech. Sna?í se vym?tit v?echny známky civilisace, které vytvo?ila nábo?enství a humanitní my?lenkové soustavy. Proti civilisa?nímu v?voji vystupuje filosofie uchopení moci za ka?dou cenu. Dnes vidíme, ?e tatá? země, je? p?ipravuje s pompésními prost?edky olympiádu, sou?asně ni?í s bezohledn?m cynismem ty mravní zásady, je? jsou p?edpokladem ka?dého sportu. Podnes vrhají se v koncentra?ních táborech mocní na bezbranné, podnes nakládá nejsurověj?ím zp?sobem dvacet s jedin?m nebo sto s jedin?m. Dnes existují opět země, kde se surově vyu?ívá fysické p?evahy stejn?m zp?sobem, jako tomu bylo v době, kdy se po?ínaly v temnu ni?iv?ch zví?ecích zápas? dějiny lidstva.P?esto je dnes princip fair play roz?í?en a uznáván po v?ech ostatních zemích. Jeho základem je my?lenka a cit. ?e lidé jsou si rovni a mají rovnou cenu. Tento princip je plodem demokratického my?lení a vede k demokracii. Ve stínu zkresleného Nietzscheho a Macchiavelliho neexistuje fair play.Anglick? p?íklad.Není bez pikantního zabarvení, ?e nejrozhodněji ukázal na p?íklad Anglie ve své studii o Anglii Rudolf Kircher. německ? ?urnalista, jen? se dal dnes bez váhání ?usměr- niti“.?Anglickou morálku,“ psal kdysi, ?neur?uje dnes kázání duchovní, n?br? rozhodnutí soudce ve sportu. Ka?d? anglick? klub rozumí tomu, ?e se ur?ité věci, které bychom instinktivně nebo prakticky rádi udělali, prostě dělati nemohou a nesmí. Sly?í v u?ích hvízdnutí soudcovo, hvízdnutí, které m??e znamenati trestní kop i ztrátu branky. Slovo ?foul“, p?estupek sportovních pravidel, má pro něho odporn? zvuk. Následky, ?foulu“, kterého se dopustí někdo ve h?e. jsou mezi diváky okam?itě a drasticky patrny, t?eba ?lo o pouhé ?lápnutí nebo ?foul“ uhození protivníka. Dodr?ování pravidel a zachovávání rytí?skosti stává se ve sportu p?irozenou pot?ebou.Tím se stalo slavné fair play úst?edním bodem anglické morálky a sportovní h?i?tě se stalo neoby?ejně d?le?it?m místem, na něm? se diváci trénuj! v zachovávání morálky. Není jediného poměru v národním ?ivotě anglickém, v něm? by nechápali tento po?adavek a nebo v něm? by se zásada fair play za ?as neuplatnila — dokonce i v politice. Je nejv?? d?le?it?m, ?e si anglick? národ osvojil prost?ednictvím sportu několik základních pojm? morálky a několik v?raz? pro ně, jejich? p?ita?livost je daleko silněj?í a platnost daleko obecněj?í ne? v?echna morální pravidla a v?echny mravní zákony jin?ch národ?. Prosté zku?enosti, získané ze sportovní hry, byly vtesány kovov?m tydlem do mravního zákoníku Angli?anova.Fair play je souhrnem v?ech mravních hodnot. V těchto dvou slovech je shromá?děno v?echno, co pokládá anglické vychováni a anglick? ?ivotní názor za ?ádoucí a za dosa?itelné. Ta dvě slova se nedají p?elo?it, v jejich smyslu v?ak se dá nalézti v?echno. Fair play je ideálem, je ?ivotní filosofií, je sociální moudrostí. A? jde o sportovce, vojáka, pci-zia. státníka, ?urnalistu, podnikatele, dělníka nebo kobek:— przka?dého z nich v?straha a program, obsa?ené v těchto ?- s c mohou znamenati smysl i obsah celé jeho práce. Fair plav rere.u ePfítomnosLyvztah mezi lidmi a sice právě tam, kde za?íná poku?eni: v k o n- kuren?ním zápase, p?i závodech, p?i v?buchu vá?ní. Fair play p?ikazuje ctíti bli?ního, spat?ovati v ka?dém protivníkovi p?edev?ím ?lověka a soudruha ve h?e. Fair play u?í, ?e je ned?stojno znásilňovati slab?í a ?e je nízké nakládati ?patně s pora?en?m protivníkem.,.Fairness“ je pro Angli?any nejvzne?eněj?í povinností, a Angli?ané mají dosti silnou v?li, ?e se dají v?dycky znovu ovládati touto ctností, af je poku?ení sebevět?í. Nedělají to z nějakého dobráctví, n?br? proto, ?e jejich instinkt po spravedlnosti byl posílen na sportovním h?i?ti. To, co ?asto se závistí naz?váme anglick?m politi ck?m nadáním, neb?vá vět?inou nic jiného ne? p?irozen?m ovládáním těchto p?irozen?ch instinkt?. A? kolísají jakkoliv, nakonec Angli?ané se rozhodnou v?dycky znovu ke koncesím v tomto smyslu, které jsou nezbytné, má-li dosáhnouti vítězství ..common sense“, zdrav? lidsk? rozum. Fair play je proto také základem tohoto ?asto oslavovaného common sense anglického ná- toda. Tím právě stal se sport největ?ím u?itelem tohoto národa.“Poměr anglick?ch intelektuál?ke sportu.Podobn? poměr sportu k duchovním hodnotám národa je mo?n? pouze v zemi, v ní? tělesná v?chova byla posuzována v pravém slova smyslu jako úkol du?evní. Tak je tomu jediné v Anglii a právě proto stala se Anglie mate?skou zemí sportu. Srovnáme-li s tím ?turné?ské hnutí“, je? v Německu p?ed sto lety uvedl v ?ivot Turnvater Jahn, vidíme, ?e v něm nebylo ?ádn?ch slo?ek du?evních ani mravních. Právě proto s ním tehdy vedoucí duchové Německa neměli pranic spole?ného.V Anglii v?ak nikdy nevym?el antick? ideál spojení zdraví a síly tělesné i du?evní. Právem pokládají se Angli?ané po této stránce za nástupce ?ecké klasiky. U nich skoro nenajdeme intelektuály, kte?í by podceňovali p?irozenou pé?i o zdravé tělo. Pro Angli?any v?ech spole?ensk?ch t?íd a kteréhokoli věku je samoz?ejmostí z a- městnávati se sportem. Radost ze sportu mají v krvi a kdekoli si sami nejprost?ím zp?sobem najdou v?dy ke sportu p?íle?itost. Dovedou to proto, ?e si vynalezli sporty pro ka?dou spole?enskou t?ídu a pro ka?d? věk. ?Icecurling“ je ?armantním sportem pro star?í pány. Ti, kdo? z nich jsou majetněj?í, bruslí se zvlá?tní vá?nivostí v Engadinu, jak ukazuje nep?íjemná episoda pana Hoareho, do nedávná je?tě anglického zahrani?ního ministra, jen? se p?i ozdobn?ch krou?cích na ledě po?ramotil na nose.Angli?tí u?enci, umělci i státníci hrají golf, ?vihají tenisovou raketou anebo se zaměstnávají kter?mkoliv jin?m sportem, jen? jim právě vyhovuje. Mezi davy sportumilov- ného obecenstva objevují se i ?lenové anglického dvora, aby ukázali, ?e mají stejné zájmy jako cel? národ. Sport sdru?uje vzne?eného Angli?ana s nejni??ími spole?ensk?mi vrstvami. Svěd?í o tom vět?ina anglick?ch státník?. Stanley Baldwin, kter? sám není velk?m sportovcem, je alespoň znamenit?m divákem. Jeho popularitu pr? zvy?uje nejen jeho láska k d?mce, n?br? i jeho nesmírná radost z pohybu na ?erstvém vzduchu. Lloyd George se nejednou pokusil za- zá?iti jako znamenit? hrá? golfu a ve svém sportovním nad?ení by se byl jednou dostal málem do mezinárodní zápletky s Briandem. Lord Balfour byl znám jako vá?niv? p?í- tennisu, stejně jako lord Birkenherd. Také Winston Chur- chil je znám?m sportovcem a MacDonald byl ?lenem známého skotského golfového klubu, kter? jej za jeho projevy ve světové válce na krátkou dobu zbavil ?lenství. Lord Grey byl znám?m milovníkem rybolovu, a lond?nsk? biskup se dokonce ú?astnil p?ed nedávném ?inně na tennisovém matchi, na něm? hrála také Helena Willsová.K?es?anství a ?Fair pla y“.??ast vysokého církevního hodnostá?e na sportovním závodě není ?ádnou v?jimkou: ukazuje, jak p?átelsky se staví církev k sportu v Anglii. P?i mno?ství anglick?ch církví a chrám? najdeme p?idru?ené kluby sociální, je? se zaměstnávají i divadlem, hudbou a tancem — najdeme p?i nich i organisace skaut? ?Church Lad Brigades“ a sportovní sdru?ení nejrozmanitěj?ích druh?. Dokonce m??eme nalézti na nádvo?í kostela i sportovní h?i?tě, jak je tomu ve chrámu ?St. Martins in the Field“ na Trafalgasquare. Tam najde náv?těvník Lond?na velikou sí? a v?echno, ?eho je t?eba pro p?íslu?níky církve k provozování cricketu. A ve stínu leckter?ch kostel? poletují mí?e i v neděli, nebof nejeden anglick? kostel si udělal obchodní podnik z toho, ?e pronajímá své pozemky za sportovní h?i?tě.Podobné p?ípady nejsou jen svobodomysln?mi v?jimkami, n?br? správci pozemk? anglikánské církve Ecclesiastical Commisioners se dali p?emluviti i k tomu, aby nic nenamítali proti nedělnímu provozování sportu na církevních pozemcích, dan?ch v pacht. A to je nemalá věc, jak dosvěd?í ka?d?, kdo ví, co anglická neděle znamená. Leckde p?i?ly církve dokonce na originální nápad, ?e ú?ast na nedělním sportovním podniku je prémií, která se uděluje jenom těm, kdo? alespoň jednou t?dně se ú?astnili v kostele slu?eb bo?ích. Angli?tí sportovci pr? jdou ve svém fair play dokonce tak daleko, ?e se v?í vá?ností tuto podmínku zachovávají.Církev zasahuje ve prospěch sportovního hnutí ze dvou d?vod?. P?edně se ochotně p?izp?sobuje po?adavk?m velké masy, kdy? její vliv na nejvy??í vrstvy a na inteligenci zna?ně poklesl. A pak církev oceňuje mravní hodnoty rozumného provozování sportu. Originální v?raz tomu dal p?ed nedávném fará? kostela v proletá?ské ?tvrti Islingtonu, jen? konal zvlá?tní ?footballové bohoslu?by“ a prohlásil, ?e kdyby měl svát? Petr p?íle?itost p?ijíti do Lond?na, jistě by se ú?astnil také finálového zápasu o pohár. Poukázal p?i tom také na obdobu zásady fair play se základními my?lenkami k?es?anství. Nikdo mu to nevy?ítal a nikdo nepokládal za rouhání ani to, ?e prohlásil Krista za největ?ího sportsmana minul?ch dob, kter? zakro?il proti tomu, aby lidstvo nehrálo tak, jak se tomu dálo v minul?ch dobách, nefair a ?foul“.Radost ze hry.To byl ?lověk, kter? docela vá?ně pochopil sportovní mravnost. Z této ethiky vyrostla druhá zvlá?tnost a charakteristická vlastnost: veliká radost Angli?an? ze hry. Snad nikde není tato radost tak obecná jako v Anglii, kde p?es v?echnu lidskou a politickou zralost si obyvatelstvo zachovalo rysy plodného dětinství. Nebof radost ze hry m??e b?ti slo?kou opravdu tv?r?í. Někte?í vá?ní pedagogové pokládají tuto radost za základ v?í vychovatelské práce: vzpomeňte na ?kolu Montesori. Existuje dokonce zvlá?tní pedagogick? směr, opírající se o umění, jen? pokládá za sv?j základní úkol probuditi v dospěl?ch lidech onoho hravého a experimentujícího ducha, jím? se oby?ejně vyzna?uji děti.Anglickou radost ze hry poznáváme i z toho, ?e ?ílení za rekordy není v Anglii daleko tak obecn?m zjevem jako v jin?ch zemích. Tak do?teme se o Anglii, která má obrovské mno?ství lidí, hrajících tennis, kte?í hrají s r o z- ko?nou samoz?ejmostí docela ?patně a p?i tom jsou nesmírně ??astni. Bez tohoto rozko?ného optimismu by obrovské roz?í?ení tennisu v Anglii po světové válce nebylo v?bec mo?n?m. Skromnost, která nepo?aduje ?ádn?ch zvlá?tních v?kon?, je provázena stejně vysokou nenáro?ností, pokud jde o kvalitu h?i?tě. ?lověk tu vidí mnoho podivuhodně ?patn?ch hrá?? na beznadějn?ch h?i?tích, kte?í jsou oble?eni v oděv, naprosto neodpovídající anglické etiketě. Touto demokratisaci dostal anglick? tennis jak?si vulgární nádech. Tato ?vulgárnost“ je v?ak ně?ím velice vzácn?m. Tihle lidé na kostrbat?ch trávnících tě?í se ze své hry, tě?í se ze svého ?ivota, ze smějících se děv?at i z toho, ?e je mo?no pomocí mí?e a rakety provozovati docela prapodivné věci.Nenajdeme tu ?ádné slavnostní p?ípravy. A nejde o to dosáhnouti nějak?ch velkolep?ch v?kon?, n?br? jedin?m cílem je hra sama. Podobné zvlá?tnosti je mo?no pozorovati i p?i anglickém cricketu. Tento sport m??e toti? hráti ka?d?, i kdy? jeho obratnost pro jak?koliv sport na světě je sebe- pochybněj?í. Dokonal? hrá? cricketu je ov?em virtuosem — ale z cricketové atmosféry m??e se tě?iti ka?d? jako aktivní spoluhrá?, nebo? pro tento sport není ani nejmlad?í p?íli? mlád, ani nejstar?í p?íli? stár. Na velik?ch sportovních h?i?tích pro profesionály b?vají slavné cricketové matche lord?. Scházívají se k nim veliké davy lidí. Závody mezi representativními mu?stvy jednotliv?ch hrabství, měst nebo zemí trvají někdy celé t?i dny. Jinak v?ak je cricket, jen? je na evropské pevnině skoro neznám, v Anglii populární zábavou nes?etn?ch lidí. Kdy? chlapci ve?er postaví na zahradě nebo na louce ?wicket“, toti? zna?ku, která musí b?ti mí?em zasa?ena — pak se sejdou jako spoluhrá?i sestry, otcové, děde?kové a v?ichni jsou stejně vítáni a ka?d? má stejn? úspěch. K tomuto cricketu v?edních dní není t?eba ?ádné zvlá?tní tělesné obratnosti. V?zbroj je jednoduchá. Sta?í dvojí ?wicket“, sta?í dvě ?bats“ a ko?en? mí?, a dvaadvacet hrá?? m??e b?ti ??astno. Sta?í v?ak jeden ?wicket“ a jeden ?bats“ a na lond?nsk?ch ulicích sta?í i svítilna místo wicketu a oby?ejná h?lka k úder?m do mí?e.Co je to ?playing attitude“.Kdo zápasí vá?ně, chce natropit svému protivníku co nejvíce ?kody. Kdo miluje hru, bude se zastávati principu fair play. Mravnost anglického sportu pr??tí z anglické ?playing attitude“. V?echny národy země mají své hry, ale ?ádn? z velk?ch moderních národ? si neu?inil ze hry podobn?m zp?sobem ?ivotní formu a ?ivotni styl, jako to u?inili Angli?ané. Ponechali voln? pr?běh p?írodním instinkt?m, je? vedou ?lověka ke h?e — omezili je pouze pravidly hry, ale jinak nebrání jejich p?irozenému rozvinutí. T?eba?e na někter?ch polích byl anglicky pud ke h?e pod vlivem puritanismu násilně podvázán, stalo se tak jen na krátkou dobu a nep?sobilo to ?kodlivě na v?voj v oborech ostatních.Tak se stalo, ?e si Angli?ané v?dycky zachovali ?playing attitude“. Tento p o s t o j ke ka?dé ?ivotní situaci, jakoby to byla hra, vypl?vá neumělkovaně z celého anglického zp?sobu ?ivota. Nejznáměj?í anglické hry nebyly uměle vynalezeny ani organisovány. Vyvinuly se docela volně jako naivní projevy p?irozen?ch instinkt?. A mají jednu spole?nou vlastnost: základní rys sociální a státotvorn?. Sport a hra v Anglii neslou?í jen k v?chově těla a ducha, n?br? mají za ú?el v ? 1 e- niti lidi do spole?né akce. Děje se to tak, ?e individualita není ztracena, ?e v?ak nejsou zkrácena ani práva skupiny, do ní? je jednotlivec za?azen. To je mo?né pouze tehdy, byl-li proklamován a p?ísně dodr?ován princip fair play — nikoliv jako policejní opat?ení, n?br? jako druh mravního zákona.Od hry k válce.Ka?d? sport je jak?msi zjemněním vále?n?ch pud?. Tvrdí- vá se, ?e toto zjemnění je zejména d?le?ité v Anglii, poněvad? se Angli?ané sice dají nesnadno vytrhnouti ze svého klidu, kdy? se v?ak tak stalo, b?vají pod vlivem sv?ch bojovn?ch instinkt?. I v tom p?ípadě v?ak se u nich zachovává zákon fair play, kter? je jim v?típen. Jak Angli?ané nalézají p?echod od sv?ch sportovních p?edstav o světě k opravdovosti války, to ukázal nejlépe André Maurois ve svém románu ?Ml?ení plukovníka Brambla“.?V krásné vlámské stodole, nedaleko Poperiodhe, linjni di skotská brigáda o své mistrovství v boxustavil se generál na ?idli a pronesl — = u;.: :.-_c : o -- —tento proslov:?Gentlemeni, byli jsme dnes svědky n mil imjih zápas? a dao- fám, ?e nám mohou b?ti prospě?n? pro ones dolez := =: noes. jeho? se zanedlouho opět chopíme. Musíme á zadmraB kfidooo krev, musíme dr?eti o?i otev?eny. Nesmíme biti ?asto ale za to pevně a musíme bojovati a? dokonce.“?Jsme to podivn? národ,“ pravil major Parker. ?Chceme-L probuditi zájem Francouz? o boxersk? zápas, musíme mu namluvit:. ?e je v sázce národní ?est. Chceme-li probuditi zájem Angli?an? o nějakou válku, není lep?ího prost?edku ne? mu namluviti, ?e je to něco podobného jako boxersk? zápas. Bude-li se nám vyprávěti, ?e Němci jsou barba?i, budeme zdvo?ile p?isvěd?ovati. Rekne-li nám v?ak kdo, ?e jsou ?patní sportovci, pobou?í to cel? britsk? národ.“?Němci jsou vinni tím,“ pravil plukovník smutně, ??e válka u? není věcí pro gentlemeny.“?V?dyf jsme neměli tu?ení o tom,“ pokra?oval major, ??e jsou na světě takoví lidé. Bombardovati otev?ená města, to je skoro tak neodpustitelné, jako loviti úst?ice na ?ervy nebo st?íleti na li?ku z pu?ky.“?Nep?ehánějte,“ pravil plukovník klidně, ?tak dalece se Němci p?ece jen nezapomněli.“Něco z filosofie jazyka.Slovo ?fair play“ není jedin?m, je? má v angli?tině v?znam morální zásady. I jiné zdánlivě bezv?znamné v?razy jako ?playing the gam e“, nebo v?tka na někoho vznesená ?this is not cricket“ mají hlub?í smysl a staly se hesly, srozumiteln?mi na celém světě. Nejsou to prostě jen slova anglického sportovního ?argonu, obdobná někter?m anglick?m pojm?m obchodním, vojensk?m nebo ?kolním, n?br? jsou to skute?né pojmy, které pro ka?dého Angli?ana obsahují celé bohatství p?edstav, vzpomínek a v?strah.Charakteristick?m je v?znam r?ení ?playing the gam e“. Neznamená to jen hráti nějakou hru, n?br? znamená to hráti ji ve cti, se v?í slu?ností a podle v?ech pravidel. Stejně také r?ení ?b e a sport“ je apelem ke cti ?lověka. Za hry je podobná v?zva zbyte?ná, nebo? pak je tento po?adavek ně?ím samoz?ejm?m. V?zva ?be a sport“ a ?playing the game“ v ka?dodenním ?ivotě v?ak ?ádá, aby ?lověk zachoval p?irozenou slu?nost ve v?ech ?ivotních situacích tak, jako ji musí zachovávati ve h?e.Jak? my?lenkov? svět je vyjad?ován těmito v?razy a v jak hluboké souvislosti tato r?ení jsou s cel?m p?edstavov?m světem Angli?ana a s celou strukturou jeho politického my?lení, o tom praví Angli?an I. L. S m i t h:?Duch r?ení jako ?give and také“ (dej a vezmi) nebo ?p 1 a y- i n g the game“ (jako p?i h?e) obrazí v sobě zvlá?tní vlastnosti anglické rasy a p?edpokládá u Angli?ana jeho samostatné asociace, jeho zvlá?tní mravnost a zvlá?tní typ jeho charakteru. V tomto dobrovolném pod?azení individua celku, v těchto vlastnostech a charakteristick?ch rysech se projevují nejp?vodněj?i manfestace národního genia anglického. Poněvad? se tyto zásady vtělily do institucí svobodné vlády, p?edstavují nejd?le?itěj?í p?ínos, jím? Anglie p?ispěla k civilisaci světa.“Dva svědkové z anglické filosofie.Pro? je respektování práva sv?ch bli?ních, je? se projevuje v anglické sportovní morálce nejen po?adavkem slu?nosti, n?br? i po?adavkem chytrosti, o tom se vyjád?il John Stuart Mill ve své essayi ?O svobodě“ ve druhé kapitole takto:?Jedin? zp?sob, jím? m??e ?lověk nab?ti nějak?ch vědomostí o nějaké věci je ten, naslouchati rozmanit?m názor?m velkého mno?ství lidí o tomto p?edmětu. Moudr? mu? nikdy nenabyl své moudrosti jin?m zp?sobem ne? tímto. A lidsk? rozum ani není schopen nějak?m jin?m zp?sobem nab?ti moudrosti.“Tento Míli?v názor u?í tomu, ?e pro Angli?ana není ?lověk jen protivníkem, na něm? mě?íme svou sílu, n?br? ka?d? bli?ní m??e p?ispěti k doplnění na?ích znalostí. Proto je na?í povinností bráti na něj ohled, hráti s ním fair play. Něco podobného zd?razňňuje i L o c k e ve své essayi ?Some thought of the conduct of understanding“:?Vidime pouze ?ást a známe pouze ?ást a proto neni divu, ?e ze svého ?áste?ného hlediska nedocházíme ke správn?m závěr?m. Proto i ?lověk, kter? je co nejvíce hrd? na sv?j vlastní názor, by se měl dát p?esvěd?it o tom, jak u?ite?n?m je mluviti s jin?m a tázati se jich o radu.“Fair play v ?ivotě politickém.Tato anglická mentalita se ov?em uplatňuje i v politickém ?ivotě Angli?an?. Zásada ?fair play“ ur?ila formy anglického parlamentarismu. Jeden z pozorn?ch pozorovatel? Anglie poukazuje na to, ?e v anglické sněmovně poslanc? ve Westminsteru nesedí representanti lidu v p?lkruhu p?ed ?e?nickou tribunou, n?br? ve dlouh?ch lavicích tvá?í v tvá? oposici. ?Speaker“, president, representant nestrannosti, tr?n! stranou mezi oběma skupinami. Uprost?ed mezi tímto mu?stvem sedí ?lenové vlády — a tvá?í v tvá? proti nim ?ekají její odp?rci, aby vyu?ili ka?dého jejího chybného pohybu tak jako boxe?i. Jsou v?ak stejně jako boxer nuceni i k tomu, zachovávati pravidla. Ve sněmovních debatách jsou stejně d?le?ité drobné finty a v?zvy jako prudké rány a kone?n? knock-out. Dobré ráně se tu aplauduje, a? p?i?la s té strany ?i s oné. Anglické parlamentní ?e?i nejsou nikdy deklama- cemi, n?br? projevy ?e?ník?, kte?í se sna?í zni?iti d?kazy druhé strany a získati v?hodu pro stranu svou.?Debaty v anglické sněmovně poslanc? b?vaji nesnesitelné pouze tehdy, kdy? známí zápasníci p?enechávají na několik hodin ring zápasník?m ni??ím. Ti b?vají nudní, ale zachovávají s nejvy??í pe?livostí pravidla hry. P?esto v?ak ve vzru?en?ch dobách dovedou i vynikající angli?tí státníci a poslanci upustiti tam, kde to situace vy?aduje, na chvíli od ?fair play“. Pak se hází knihami a urá?kami. P?i tom p?i v?em v?ak posta?í, aby se p?edseda poslanecké sněmovny pozvedl majestátně se svého místa — a v několika vte?inách umlknou i nejvzru?eněj?í k?iklouni. Není naprosto t?eba vyzváněti na velk? zvon nebo dáti ?speakerovi“ k disposici baterii elektrick?ch zvonk?, nebo? dobr? tón a v?chova anglick?ch politik? li?í se k jejich velikému prospěchu od celého ostatního světa.“Nebo? i zde platí p?edev?ím pravidla slu?né hry, i zde se respektuje nade v?echno fair play. To jsou tatá? pravidla, jim? anglická autorita si dovedla opat?iti vá?nost na celém ostatním světě.dopisy Svaz obchodních dom? odpovídáVá?en? pane redaktore!Prosíme Vás zdvo?ile, abyste, uznáte-li to za vhodné, otiskl tyto ?ádky:V ?P?ítomnosti“ vychází vá?ná národohospodá?ská studie o jednotkov?ch domech. Sledujeme ji s velkou pozornosti a s napětím o?ekáváme kone?né závěry. Máme v úmyslu po?ádati Vás o oti?těni na?eho stanoviska a? po dokon?eni ?lánk? p. Dr. K?í?e. Zatím v?ak pan dr. Potu?il zneu?il Va?eho pohostinství k tomu, aby i v ?P?ítomnosti“ zopakoval několik sv?ch oblíben?ch omyl?, jimi? do nekone?na zaplňuje sloupce ?ivnostenského tisku a odvrací tak pozornost od věcí daleko d?le?itěj?ích.Pova?ujeme za nutné doplnit sekretá?skou visitku p. dra Potu?ila pravdiv?m sdělením, ?e p. dr. P. pat?í dnes k nejpilněj?ím ?urnalist?m ?ivnostenské strany, hájí její politické postuláty a ?e tudí? z tohoto politického titulu je pově?en úkolem obklopiti jednotkové obchody ovzdu?ím potupy, hany, pau?álním obviňováním i zd?razňováním malichern?ch jednotlivostí, zpravidla vyvolan?ch jen ?árlivostí konkuren?ní.Vá?en? pane redaktore, chtějíce ?et?iti vzácného místa ve Va?í revui, omezíme se na nejstru?něj?í poznámky. P. dr. P. ve své argumentaci dovede v?dy docíliti více tím, co zaml?í. Pod zorn?m úhlem tohoto zji?tění doplňujeme jeho údaje takto:Věc ?lidové kávy“ soud definitivně nerozhodl. Musíme my i p. dr. P. po?kat, a? jak to dopadne. — Tyté? inkriminované aktovky od stejného v?robce prodává ?ada odborn?ch závod?, ov?em za vy??í cenu. — Na ka?dém balí?ku na?eho ?aje je ozna?en po?et gram? ?isté váhy, p?esně podle p?edpis? vl. n. ?. 41/35 Sb. z. a n. — V na?í lahvi?ce kolínské vody s obsahem 100 g je 60% ?istého lihu, kter? sám stojí K? 2.54 a ne K? 4.80, tak?e m??eme na?i kolínskou vodu i s p?ipo?tením lahvi?ky a ostatních v?robních náklad? prodávati za K? 5.— atd. Touto cestou mohli bychom pokra?ovati dále a nuditi laskavého ?tená?e. Volá-li p. dr. P. po tiskov?ch opravách, jich? u? v na?í věci ?ivnostenské listy otiskly celou ?adu, po?leme mu dal?í.Nov? konsum opravdu tvo?íme. Dokazují to statistiky na?ich dodavatel?. Vyjdou kni?ně a za?leme p. dr. P. exemplá?. Na?e zaměstnance a? nebere p. dr. P. v ochranu. Chrání je námi p?esně dodr?ované kolektivní smlouvy a zákon. ?íseln? materiál COB, t?kající se fluktuace zaměstnanc?, kterého p. dr. P. pou?ívá, je nesprávn?. Domá?tí v?robci nedodávají jen jednotkov?m obchod?m, n?br? zásobují hlavně obchodníky, které zastupuje p. dr. P. Sami jsme z Japonska ?ádné zbo?í nep?ivezli. Japonského mikulá?e mohl p. dr. P. koupiti i u maloobchodník?. Nejsme u v?robc? ?árovek odběratelem tak velk?m, abychom měli nejmen?í vliv na mzdy dělník?.?urnalistické zbo?íznalství, jak je p. dr. P. provozuje, nepovede k ni?emu a nic neroz?e?í. Jednotkové domy nep?estávají volati po ustavení znalecké komise, která by zkoumala problém jednotkov?ch dom? a jejich skute?n? vliv na hospodá?ské poměry. Snad na?e volání nebude marné. Poněvad? nevíme, do jaké míry je p. dr. P. mluv?ím oficielním, musíme zatím vě?iti osnově vládního na?ízení, vypracované ministerstvem obchodu. Tato osnova skute?ně ohro?uje na?e zaměstnance, konsumenty, dodavatele i na?e podniky.S dokonalou úctouSvaz obchodních dom? v ?SR.JASN? Z?ENI - VKUSN? VZHLED!Americké br?le Ful Vue?OKULflRIfl“ PRAHA, Václavské nám. 57, nad L?lzowovou IP?vodní spolehlivá americká zlatá plnicí peraJf 8Se znamenií? osvěd?ují a poskytnou, .,MS $ka?dému největ?í míru uspokojení.V?hradní prode, ma firmaIs Conklin znamená p?esnost a pokroklKarel Kellner, Praha - Václavské nám. 61 - Dlouhá t?ída 17 - Ra?te si vy?ádali ná? ilustr. prospekt? :? r - ?-= . stech do Budape?ti znovu ■fcaertím, jak jsem tu byl obe-Vídeň vzpomínka spí?e trpká, p?ekvapením, jak nep?átelsky se choval i zknoakách aa -Petn?tu“. V7 ?ádné jiné zemi KMfaim?io nespat?il. P?ipou?tím ov?em, ?e ur?ité ■ébjr nemohly v té době b?ti tak konservativním jako byl vídeňsk?, ihned pochopeny. Naprosto ■hpi puptasen na to, ?e nechu? ?len? orchestru ................
................

In order to avoid copyright disputes, this page is only a partial summary.

Google Online Preview   Download