Střední škola - Waldorfské lyceum



Střední škola - Waldorfské lyceum

Křejpského 1501, Praha 4

tel. 272770378, lyceum@wspj.cz

Projekt „Vzdělávání pro adaptabilitu“

Registrační číslo CZ.2.17/3.1.00/32274

Přehledová epocha dějepisu ve 3. ročníku

Exemplární zpracování výukového celku

vypracoval Tomáš Chvátal

listopad 2011

Na úvod

Epocha dějepisu ve třetím ročníku má ve waldorfské výuce specifické postavení. V Německu, odkud waldorfská koncepce pochází, je tento ročník brán jako závěrečný, proto i dějepisná práce by měla být v této třídě taková, aby se v ní propojilo vše, co žáci doposavad probrali. To souvisí i s vývojovými cíli pro tento věk, jimiž je vytvoření si přehledu z různých epoch a též vnímání existence různých názorů a náhledů.

V českém prostředí je situace, v níž je tato epocha zasazena, poněkud jiná. Předně výuka pokračuje ještě dalším ročníkem, kde je možno se věnovat i dějepisu – tento ročník jsme se u nás na Waldorfském lyceu rozhodli věnovat jen a pouze moderním dějinám, tedy dějinám dvacátého a jednadvacátého století. Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že naši žáci přicházejí z různých škol a mají tedy za sebou velmi různorodou výuku dějepisu – jen těžko se dá tedy s jistotou počítat s tím, že všichni probrali jistou událost jistým způsobem.

V naší situaci tedy epocha dějepisu ve třetím ročníku leží mezi chronologickým probíráním dějin v 1. a 2. ročníku, v jehož rámci jsme došli na počátek novověku – a zabýváním se dějinami dvacátého století, které nás čeká v ročníku čtvrtém. Z toho je patrné, že časově by měla být tato epocha zacílena především na osmnácté a devatenácté století.

Vedle chronologického probírání dějin tohoto období by však měla epocha reagovat na ony vývojové cíle tohoto věku, z nichž některé byly již zmíněny výše. Je to především nastolení otázky po povaze dějin a dějepisu, tedy zproblematizování dosavadního neproblematického přístupu k tomuto oboru. Nyní nastává čas, kdy je možno studentům nastolit ony základní otázky filozofie dějin: Co jsou to dějiny? Co je to dějepis? Dají se dějiny dějepisem plně postihnout?

Druhým vývojovým cílem je pak ono vědomí přehledu a souvislostí, tedy vědomí, že v rámci dějin se postupně vyvíjejí různá témata a že je možné tato témata sledovat napříč kulturami a staletími až dodnes. Hlavní zaměření přitom zůstává v devatenáctém století, které s sebou přineslo mnoho změn ve všech oblastech života. Bočním produktem takového zabývání se jednotlivými problémy je i to, že si tak připravíme půdu pro poznávání dějin dvacátého století – vždyť mnoho historických procesů, které vyvrcholily v minulém století, se začalo více rozvíjet právě ve století devatenáctém a někdy koření ještě v hloubější minulosti.

Dalším cílem při probírání dějin v této epoše je, aby si studenti uvědomili, že na každou věc a událost existují různé názory, přičemž jen velmi málo kdy můžeme říci, že některý by byl stoprocentně pravdivý. Vedeme studenty k tomu, aby se dokázali vžít do myšlení a cítění různých názorových skupin a hledat argumenty pro daný názor. Pro tento cíl je velmi dobré využít práci ve stabilních skupinkách vždy cca 4 studentů, které mají vždy konkrétní úkol a prezentují jeho výsledek celé třídě.

Pro to, aby bylo možno daných cílů dosáhnout, jsem zvolil kombinaci chronologického a tematického přístupu. Výhodou je, že studenti po chronologickém úvodu do základních událostí předznamenávajících 19. století (revoluce v severní Americe a ve Francii) mohou pak znalosti o tomto vývoji používat i při následném probírání jednotlivých dílčích témat, čímž se velmi posiluje vědomí historických souvislostí mezi jednotlivými jevy. Aby byl pro chronologický i tématický způsob práce dostatečný prostor, bylo rozhodnuto, že tato epocha bude delší, čtyřtýdenní – a to i za cenu, že pak bude jen jedna dějepisná epocha v tomto ročníku.

Tuto epochu jsem učil doposavad dvakrát, následující materiál je záznamem druhého běhu. Z této zkušenosti mohu říci, že se práce přizpůsobená vývojovým potřebám studentů velmi vyplatila – překvapivě dlouho je bavilo řešit filozofické otázky o smyslu dějin, velmi dobře a rádi pracovali ve skupinách, s chutí se snažili vcítit do myšlení názorových skupin. Vzhledem k tomu, že se v průběhu epochy minimálně třikrát změnil základní způsob práce (filozofický / chronologický / tématický) a že i jednotlivé hodiny byly po stránce činností pestré, nezaznívalo nakonec mnoho názorů, že by epocha byla příliš dlouhá.

Specifické cíle epochy

- studenti si uvědomí, že pojem historie není samozřejmý

- studenti vnímají, že na pojem dějin je možno nahlížet z různých stran, z nichž každá má své silné stránky a slabiny

- studenti jsou schopni sami navrhnout další témata pro historický výzkum vedle politických dějin

- studenti jsou schopni se na událost podívat z různých perspektiv

- studenti vnímají, jak se hledisko, které zastáváme, projevuje v našem konání

- studenti si látku propojují s tím, co zažili v epoše Fausta

Konkrétní cíle (dle ŠVP)

kurzívou uvedeny cíle, které se ukázaly jako nadbytečné, omezující splnění ostatních, důležitějších cílů

- zhodnotí pozitiva a negativa objevných cest pro Evropany a pro původní domorodé obyvatelstvo

- popíše směry koloniální expanze jednotlivých evropských států

- zhodnotí vlivy třicetileté války a dalších válečných konfliktů 17. stol na dobové představy o světě a člověku

- osvětlí význam pojmu „osvícenství“

- na konkrétních příkladech ukáže různé motivy pro zavádění osvícenských reforem

- charakterizuje význam jednotlivých osvícenských reforem Marie Terezie, popíše jejich důsledky pro česko-německé vztahy a pro postavení Židů a Romů

- uvede nejdůležitější rysy rozdíly ruského osvícenského absolutismu (Petr I.) oproti tereziánskému

- objasní historické pozadí pojmu „potěmkinova vesnice“

- vyhledá osvícenské myšlenky v americké Deklaraci nezávislosti

- zhodnotí důsledky amerických bojů za nezávislost na vzájemné vztahy Američanů a Angličanů v 20. a 21. století

- popíše základní fáze vývoje revoluce ve Francii

- zhodnotí pozitiva a negativa francouzské revoluce

- interpretuje text „Deklarace práv člověka a občana“

- zaujme stanovisko k oprávněnosti/neoprávněnosti šíření revolučních myšlenek do jiných zemí silou

- na příkladu Napoleona demonstruje pozdní fázi vývoje revoluce

- zhodnotí význam francouzské revoluce pro vývoj občanské společnosti

- uvede důsledky Vídeňského kongresu na další vývoj v Evropě

- popíše, jakým způsobem ovlivnil demografický vývoj počátky průmyslové revoluce

- uvede alespoň 3 významná zlepšení na poli zemědělství a průmyslu

- zhodnotí důsledky změn za průmyslové revoluce na naši dnešní společnost

- charakterizuje následující sociální teorie a hnutí: liberalismus, nacionalismus, sociální (socialistická) učení

- charakterizuje postavení minorit v habsburské monarchii,

- objasní vznik novodobého českého národa a jeho úsilí o emancipaci;

- popíše česko-německé vztahy a postavení Židů a Romů ve společnosti 18. a 19. stol.;

- objasní příčiny revolučních hnutí v roce 1848

- zhodnotí význam revoluce v r. 1848 pro další vývoj národnostní podoby habsburské monarchie

- vyjmenuje rysy ve struktuře společnosti v 19. století, které se mohly stát příčinou napětí a problémů

- charakterizuje postavení žen v 19. stol. a popíše emancipační hnutí

- zhodnotí výdobytky sociálního hnutí v 19. století

- je připraven/a klást si základní existenční otázky a hledat na ně řešení

- hledá kompromisy mezi osobní svobodou a sociální odpovědností, je kriticky tolerantní

- orientuje se v historii svého oboru

– uvede její významné mezníky a osobnosti, vysvětlí přínos studovaného oboru pro život lidí;

Tématické celky

- Co jsou to dějiny (vlastní pokus o definici pojmu, práce s nástěnnou mapou světových dějin)

- Jaké existují různé pohledy na historii (zrod dějepisectví jako vědy v devatenáctém století)

- Hledání témat a oblastí, které byly zanedbány „mainstreamovým“ pohledem (mimoevropské kultury, ženy, obyčejní lidé, sociální dějiny)

- francouzská revoluce a její úloha pro formování moderního názoru (úloha lidu, úloha žen, revoluce proti nespravedlnosti)

- probírání vývoje jednotlivých témat se zaměřením na 19. století (technická modernizace, války, soudnictví, národní myšlenka,

Rozvržení epochy

1. den – pondělí: úvod epochy, práce s Nástěnnou mapou světových dějin

2. den – úterý: pokračování práce s Nástěnnou mapou

3. den – středa: práce s texty různých autorů o historii

4. den – čtvrtek: pokračování práce z předchozího dne

5. den – pátek: geopolitické poměry v 18. století

6. den – pondělí: boj o nezávislost amerických osad

7. den – úterý: starý režim ve Francii

8. den -středa: revoluce ve Francii

9. den – čtvrtek: Robespierre, jakobínská diktatura

10. den – pátek: závěr revoluce

11. den – pondělí: Napoleon

12. den - úterý: vynálezy a průmyslová revoluce

13. den – středa: vedení války

17.11. – státní svátek

14. den – pátek: zločin a trest

15. den – pondělí: český národ

16. den – úterý: český národ II

17. den - středa: vztah k menšinám – černoši, indiáni

18. den – čtvrtek: postavení žen

19. den – pátek: závěr epochy

1. den - pondělí

připravit

- 6 až 7 exemplářů Nástěnné mapy světových dějin (Praclist 1 – nechat jednotlivé listy vytisknout v copyshopu barevně na tvrdé listy A3, jednotlivé díly pak slepit dohromady izolepou. Pozor: je třeba rozdělit mapy na dvě části: „biblickou“ (prvních 8 listů) a „historickou“ (zbylých 6 listů)

- izolepu pro nalepení mapy na zeď

cíle hodiny

- studenti jsou motivování pro další poznávání a pro prozkoumávání dosud zažitých pravd

- studenti charakterizují rozdíl mezi pojmy dějiny a dějepis, vysloví problematické body, které se těchto pojmů týkají

- studenti dokáží vnímat kvalitativní rozdíl mezi jednoduchým tvrzením a snahou o komplexní pojetí dané problematiky

- studenti charakterizují pojetí dějin na Nástěnné mapě světových dějin z roku 1890

průběh hodiny

1. fáze: úvod

Rozdat sešity, studenti si napíší na horní okraj jen „Dějepis, 3. ročník“ a své jméno, prostředek zatím zůstane prázdný.

Tentokrát si nebudeme hned na začátku psát nějaký název epochy, jako například „Epocha rozšiřování obzorů“. Napíšeme si na kraj jen Dějepis, 3. ročník. Má to svůj význam, ke kterému se postupně dostaneme.

Na úvod bych Vám rád něco řekl o této epoše. Jak už jste si asi všimli, je odlišná od těch v minulých letech: je jen jedna za rok, zato čtyřtýdenní. To je proto, aby nám ten delší čas umožnil pracovat různými metodami a více do hloubky.

V této epoše budeme zhodnocovat to, čím jsme se zabývali v dosavadních epochách. Pojďme si tedy připomenout, čeho se dané epochy týkaly. Také tím dáváme přehled studentům, kteří přišli do třídy v tomto ročníku. Ptát se jednotlivých lidí na obsah jednotlivých epoch.

Dosud jsme tedy postupovali chronologicky, v časové posloupnosti od pravěku až do cca poloviny šestnáctého století. Na druhé straně nám tuto epochu bude rámovat to, co budeme probírat ve 4. ročníku – ten bude zaměřen na moderní dějiny, na dvacáté století.

V této epoše se tedy budeme pohybovat především v období pozdního osmnáctého a celého devatenáctého století. Nepůjde nám přitom v prvé řadě o popis všeho, co se v té době stalo – to by bylo na jednu stranu moc, na druhou málo. Tato doba, jak už jste mohli pozorovat jak v epoše Fausta, tak i v epoše biologie, s sebou přinesla mnoho velkých změn ve způsobu lidského myšlení. Půjde nám tedy i o to, postihnout tyto změny a proudy – využijeme pro to i informace z předchozích epoch, zároveň si tím připravíme podklad pro další rok (mnoho procesů z dvacátého století vychází z dění v devatenáctém).

Jak bude epocha rozvržena:

Prvních pár dní budeme věnovat úvodu do problematiky, pak se podíváme podrobněji na jeden klíčový historický proces, který leccos změnil – na Francouzskou revoluci, případně i další témata. V další části se pak budeme zabývat vybranými tématy a tím, jak se měnily v průběhu různých epoch. To bude i prostor pro Vaší skupinovou práci.

Hodnocení:

Má tři části jako normálně: práce v hodině, plnění úkolů a znalosti projevené v testech.

a) Práce v hodině – kromě práce v lavicích budeme tentokrát hodně pracovat i ve skupinkách, jejich práce bude důležitá pro celkový výsledek třídy. Aby jejich práce byla co nejlepší, bude dobré, když si ty 4 členné skupiny zvolíte sami podle toho, s kým se Vám dobře spolupracuje. Tyto skupiny budou stabilní, abyste měli možnost se „zapracovat“.

b) Plnění úkolů – občas budou úkoly z hodiny na hodinu, jejichž písemné splnění si zkontroluji na začátku dalšího dne. Přijde mnoho témat, nad nimiž bude dobré si zapřemýšlet – v podstatě každou hodinu budu dávat náměty na úvahy a Vaším úkolem bude si minimálně jednu za týden vybrat a každé pondělí ji na zvláštním papíru odevzdat. V závěru přijde i velký skupinový úkol

c) Testy budou nejspíš 3.

Teď přejdeme k samotnému dnešnímu tématu:

Pokročili jste ve svém studiu na další úroveň, do dalšího ročníku. I dějepis tuto Vaší cestu bude kopírovat a pokročíme s ním na další úroveň. Teď je vhodný čas, abychom se zamysleli nad věcmi, které jsme dosud považovali za samozřejmé. Základní dvě otázky, ze kterých vyjdeme, budou tyto (studenti vnímají, zapíší si potom):

Co jsou to dějiny?

Co je to dějepis?

My jsme vlastně tímto tématem začínali v prvním ročníku, kdy jsme si tyto pojmy definovali. Pamatujete si někdo, k čemu jsme tenkrát dospěli?

Odpověď na úrovni prvního ročníku:

dějiny – to co se děje (historie)

dějepis – popisuje dějiny (historiografie)

Odpověď na úrovni třetího ročníku bude komplexnější - půjde nám o to tento základ zpřesnit a podívat se i na to, do jaké míry a kdy platí.

5 minut na zapsání

2. fáze – nastínění nového tématu (formování úsudku)

Skupinová práce:

Na to, abychom v tématu pokročili, je dobré začít na něčem konkrétním – jinak by se mohlo stát, že by z toho byla nekonečná diskuze bez reálného základu. Jako velmi dobrý úvod do tohoto tázání nám poslouží Velká nástěnná mapa světových dějin, který byla vytvořena v roce 1890, na konci dvacátého století byla doplněna a česky vyšla roku 1995.

Poprosit jednoho studenta o držení druhého konce a rozvinout před nimi druhou, historickou část mapy (první část zatím vůbec neukazovat!).

Zde autor představil vývoj světových dějin. Vidíme, že je to poměrně komplikovaná a detailní mapa – kdybychom si to nějak nerozdělili, trvala by nám práce velmi dlouho. Pojďme to udělat tedy tak, že si po skončení této instrukce vyberete skupinky po čtyřech a každá skupinka propracuje během patnácti minut určitý aspekt mapy, který pak bude prezentovat ostatním.

Témata budou následující:

1) Celkové uspořádání mapy (kde co je)

2) Které státy a národy se na mapě objevují a jak jsou zobrazeny?

3) Které typy osob se objevují, kde a jak je jejich život znázorněn?

4) Obrazový doprovod nad vlnovkou

5) Obrazový doprovod pod vlnovkou + tabulky

6) Zhodnocení delších komentářů a textů

Po čtvrt hodině, když už práci dodělávají, jim říci toto:

Musím se Vám k něčemu důležitému přiznat: Zatajil jsem Vám první část této mapy! (reakce studentů: no jo, nám se to zdálo nějaký divný!). Bylo to ale úmyslné: teď Vám ji rozdám a vy se během deseti minut podívejte, co je v této části ve Vašem tématu jinak

Po skončení přípravy prezentují jednotlivé skupiny výsledky své práce v přední části třídy, je dobré tam už na stěnu někam celou mapu nalepit. Ostatní studenti zatím nezapisují, pozorně poslouchají, zápis bude následovat.

3. fáze – formování pojmu

Zápis do sešitu:

Popis nástěnné mapy světových dějin z r. 1890 (zde podrobný popis, zahrnující všechna témata, o kterých jsme mluvili – minimálně půl stránky, spíš stránku)

Jaký pohled na dějiny měl podle mě autor nástěnné mapy? (na co se zaměřoval, co podle něj bylo pro dějiny nejdůležitější)

domácí úkol

dobrovolné rozšíření druhé otázky – když jsem Vám mapu kopíroval, schválně jsem vymazal jméno autora. To proto, že už Sherlock Holmes věděl, že člověka je možno vystopovat na základě toho, jak vypadá a co dělá. Pokuste se tedy zjistit (bez pomoci internetu, jen z této mapy), kdo byl její autor – jaké národnosti byl, jakého smýšlení, jaké společenské vrstvy atd.

2. den - úterý

připravit – přinést mapy ze včerejška

cíle hodiny

- Studenti si uvědomují, že neexistuje jen jedno správné pojetí dějin

- Studenti navrhnou další oblasti, kterými by se mohl a měl dějepis zabývat

průběh hodiny

1. fáze: rytmická a reflektivní část

a) Jaký pohled na dějiny měl podle vás autor nástěnné mapy? (na co se zaměřoval, co podle něj bylo pro dějiny nejdůležitější)

b) Jak se liší první a druhá část mapy? + je tam vlastně ještě třetí – moderní dějiny

udělat tabulku

c) Kdo byl její autor – jaké národnosti byl, jakého smýšlení, jaké společenské vrstvy atd.

zhodnocení domácí práce

K autorovi (z wikipedie):

Edward Hull (1829-1917), geolog a stratigraf, kartograf a umělec. Zastával funkci ředitele geologického ústavu Irska (do r. 1891). Byl také profesorem geologie na Royal College of Science, Dublin. Jeho data jsou uvedeny v Oxfordský slovník národní biografie. Narodil se v Antrim, Irsko, nejstarší syn Reverend JD Hull. On absolvoval bakalářské studium na Trinity College v Dublinu.

Připojil se ke geologické službě Irska a Walesu a pracoval v Lancashire. Pracoval pro geologickou Skotska (1867-1868) a vedl výpravu do průzkumu části Arabia Petraea a Palestina (1883). Stal se ředitelem pobočky irského průzkumu a odešel v roce 1891. Byl zvolen členem Královské společnosti v červnu 1967.

Díla:

• The Physical Geology and Geography of Ireland, published by Edward Stranforth, London, 1878.

• The Wallchart of World History This book has been updated in the late 20th century and 21st century.

• The Coal-fields of Great Britain: Their History, Structure and Resources 1861, in which Hull mentions the coal fields of Arley, and in which he suggests that the Romans may have mined for coal.[8]

• Geology of Belfast and the Lagan Valley: (One-Inch Geological Sheet 36) by H. E. Wilson and Edward Hull and Manning, P. I. and James Andrew Robbie.

• Memoirs of a Strenuous Life (his 1909 autobiography)

Mapa nástěnných dějin

- Z roku 1890

- Asi 15 metrů dlouhé

- nyní uložena v British museu

- podle údajů arcibiskupa Ushera z r. 1650

Otázky:

Co myslíte, proč tuto mapu, která se tak rozšířila, neudělal historik, ale geolog?

Udělal by tam historik té doby podle Vás něco jinak?

V čem tato obecná představa o dějinách z devatenáctého století ovlivňuje náš dnešní pohled na dějiny? - - idea pokroku, chronologie

Čas na zápis dosavadních zjištění (cca 10 min.)

Skupinová práce

Znáte internetové diskuze na knižních portálech pod prodávanými tituly? Takové se objevují zvláště v Americe u nových reprintů nástěnné mapy světových dějin. Objevuje se tam mnoho různých názorů od extrémně kladných a extrémně záporné, nacházíme zde spousta zajímavých argumentů. Argumentace je bezprostřední, lidé si neberou většinou servítky, používají jazyk té skupiny lidí, k níž náležejí. Pojďme si to tedy zkusit, napište teď ve skupinkách takovou internetovou reakci, jakou asi bude mít člověk, jehož si vyberete:

a) mormonská žena středního věku a vzdělání, matka pěti dětí

b) přírodovědec zastávající darwinismus

c) bojovník za práva původních indiánů v Mexiku

d) feministka

e) 25 letý student, pacifista, ekolog, vegetarián

f) moderní historik snažící se o objektivní přístup

funguje výborně, rozproudilo to studenty k činnosti, zároveň to bylo zábavné

2. fáze – formování úsudku

Z této zdánlivé legrace můžeme vyjít v našem dalším zkoumání: vidíme, že jednotlivé náhledy na historii se mohou velmi lišit.

Čím to je, že se jednotlivé tyto představy liší?

Společenská vrstva, stát, majetek, pohlaví

V čem se vlastně liší

- v geografickém záběru

- ve výběru témat (co do historie patří a co ne)

- ve způsobu řazení dějin (chronologický a tématický)

- ve způsobu líčení

- v míře a způsobu, jak jsou dějiny důležité (pro přírodní národy jsou jinak důležité než pro nás)

Psát na tabuli, pak si studenti zapisují

Domácí úkol:

Pro všechny: navrhněte a do sešitu napište minimálně 10 bodů, jak byste vylepšili tradiční představu o dějinách, zaměřenou na politické dějiny – jaká témata byste přidali, jaké pohledy.

Možnosti na úvahu:

Lze směstnat dějiny do podoby mapy? Lze směstnat dějiny do podoby knihy nebo učebnice? Co se tím ztratí?

Je představa o dějinách znázorněná na nástěnné mapě nesprávná nebo ne?

3. den - středa

připravit

- Praclist 3a+3b: kopie textů na A3(pro každého)

- Praclist 3c: A4 s krátkými charakteristikami historiků a názvy děl s letopočty (pro každého)

cíle hodiny

- studenti si uvědomují, že neexistuje jen jedno správné pojetí dějin

- studenti charakterizují představy o dějinách a vývoji společnosti u různých autorů

- studenti navrhnou další oblasti, kterými by se mohl a měl dějepis zabývat

průběh hodiny

kontrola splnění domácího úkolu

1. fáze: rytmická a reflektivní část

reflektivní otázky, ale jiné, než byly zadány

Jaká jsou naše dnešní omezení, co se týče vnímání dějin?

S jakými brýlemi a slepotami se můžeme nevědomky setkávat mi sami, jaké máme zakořeněné v sobě?

Kde máme my svůj „stromeček“, své schéma, svoje myšlenkové hranice?

„Dějepis nepopisuje to, co se stalo, ale to, jak to pak bylo interpretováno“

skupinová práce s tématy:

Vezměte si každý svých deset návrhů, navzájem si je sdělte ve skupině a vyberte 7 z nich, které Vám přijdou jako nejdůležitější. 2. krok – sejděte se ještě s jinou skupinou a společně vyberte z vašich 7+7mi opět 7. Ty odprezentujte ostatním. Každá skupina mi dá papírek se svými návrhy a se jmény členů – zítra s nimi budeme dál pracovat.

2. fáze – formování úsudku

výklad:

existují takové dva základní přístupy k historii

- chronologický: ten je starší, jde o to, že se postupné líčí události tak, jak se staly za sebou (příklad středověké anály, kde ke každému roku mniši zapisovali události co se staly, bez ohledu na jejich vnitřní spojitost.

- tématický: novější. V tomto přístupu pro nás není primární čas, ale téma: sledujeme vývoj nějakého společenského nebo kulturního fenoménu napříč dějinami. P.S.: Nejde jenom o téma ve smyslu „téma hodiny“, jde opravdu spíše o nějaký fenomén. pozn. z Wikipedie: Fenomén (z řec. fainomenon od fainein, jevit se) znamená jev, to co se člověku ukazuje, a to bez rozlišení, zda se jedná o skutečnost nebo klam. Zkoumané jevy přitom mohou být různé: existují například i dějiny krásy a dějiny ošklivosti (Umberto Eco), dějiny šílenství (Michel Foulcaut) anebo Dějiny ňadra s podtitulem Kulturní a sociální dějiny prsu od starověku až po současnost (Yalomová Marilyn)

- samozřejmě ani ten tematický přístup se bez chronologie neobejde, informace jsou také většinou řazeny od nejstarší do nejmladší, primární je ale obsahové hledisko, vnitřní souvislosti

Stejně je to i ve vašem studiu: chronologický přístup k dějepisu je asi i pro Vás starší, je také ve školní výuce tradičnější. Tématický přístup jsme více začali uplatňovat

Jaké výhody a jaké úskalí má první přístup? Kde ho lze dobře použít, v které oblasti?

chronologický – vhodný pro politické dějiny

tématický – můžeme sledovat vnitřní souvislosti v dlouhých časových úsecích, mohou nám docházet skryté vztahy, ale mnohdy se ztrácí pojem o čase (to psali ve svých reflexích i někteří z Vás na závěr minulé epochy, kdy jsem už tematické hledisko také zapojoval)

Vztah světové dějiny x dějiny jedince

skupinová práce

Včera jsme se zabývali tím, co všechno ovlivňuje naše vnímání a pojímání historie. Dnes se podíváme, jak to vypadalo konkrétně v 18. a 19. století, kdy se začala tvořit historická věda. Do té doby problematika dějin a dějepisu nebyla příliš reflektována, bylo to podobně, jako jsme si to psali v prvním ročníku: dějiny jsou to, co se děje, dějepis to popisuje. V 18. a 19. století se nad touto tématikou začali učenci blíže zabývat a vytvářeli vlastní koncepce dějin.

Vybral jsem pro Vás ukázky z textů 6ti významných historiků či autorů, kteří se dějinami zabývali. Na tomto příkladě si ukážeme, jak to vypadalo s historickou vědou v 18. a 19. století. Práci si opět rozdělíme: Každá skupina bude mít na starosti jednoho autora a jedno dílo – nejprve si každý člen skupiny sám přečte v 5-10 minutách celou ukázku, zodpoví na tomto základě zadané otázky a pak si to zkonfrontuje s názory ostatních. Na tomto základě pak skupina přiřadí k daném úryvku název a jméno autora, který podle popisu nejvíce vypadá na to, že dílo napsal.

Jakému tématu se myslitel věnuje?

Jak si představuje historický proces?

Jaké otázky zde klade?

1)Rousseau – O smlouvě společenské (1762)

2)Karl Marx, Bedřich Engels – Komunistický manifest (1948)

3) Palacký – Dějiný národu českého (1836-1867)

4) Montesquieu – O duchu zákonů (1748)

5) Johann Gottfried Herder- Ideje k filozofii dějin lidstva (1784-1791)

Tomáš Gaggigue Masaryk – Teorie dějin podle zásad T.H.Bucklea (1884)

4. den - čtvrtek

zadat skupinovou práci

připravit

Praclist 4 s dějepisnými citáty (pro každého)

cíle hodiny

- studenti si dále propracují hlubší přemýšlení o historii

- studenti srovnají různé přístupy k dějinám, to v čem se liší a v čem jsou shodné

- studenti dokáží analyzovat základní témata, kterými se zabývaly různé filozofie dějin v 18. s 19. století

- studenti charakterizují proces změn, který byl vyvolán objevnými cestami a vyústil do společenských změn v 18. Století

- studenti vypočítají rozsah kolonií jednotlivých evropských států (Španělsko, Francie, Velká Británie)

průběh hodiny

1. fáze: rytmická a reflektivní část

Skupinová práce s citáty o historii – na rozehřátí:

Nejdřív si to 2 minuty každý v klidu přečte a vybere si 3 citáty, se kterými nejvíce souhlasí, které jsou podle něj nejvíce pravdivé. Poté se sejdou ve skupince a shodnou se na 3, které jsou pro ně nejdůležitější. Pak to jednotlivé skupinky z lavic prezentují, k jednotlivým citátům říkají i argumenty, proč se jim právě tyto líbí.

Historie je učitelkou života.

Marcus Tullius Cicero

Kdo nezná dějiny svého národa, nemůže být ministerským předsedou.

Bývalý anglický ministerský předseda Winston Churchill

Dějiny jsou svědky času, světlem pravdy, živou paměti, učitelkou života a poslem minulosti.

Marcus Tullius Cicero

Historii píší vítězové.

neznámý autor

Historie je něco, co se nikdy neudálo, sepsané někým, kdo při tom nebyl.

neznámý autor

Za mnohé světlé stránky našich dějin musíme poděkovat našim historikům.

Pavel Kovačovič

Šťastný národ, který má nudné dějiny.

Charles Louis Montesquieu

O Césarovi bychom měli jinou představu, kdyby historii galské války býval napsal Vercingetorix.

Émile Flaubert

Historie je nejlepší učitelkou s obzvlášť nepozornými žáky.

Indíra Gándhí

Dějiny nesmí být založeny na pohodlné lži.

Citát z boje o rukopisy

Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.

George Santayana

Minulost se mění podle přítomnosti. Změní-li se přítomnost, změní se i náš názor na minulost

Bohuslav Martinů

Funguje to velmi hezky

Z toho vyplynuly otázky:

Když jsme objevili, že neexistuje jen jedna pravda, že je hodně různých náhledů – je to tak, že jsou všechny pohledy stejně pravdivé?

Je teda jedno, jakým způsobem člověk na dějiny (a na svůj život) nahlíží?

Kde je tedy pravda? Existuje vůbec? Dá se pravda nějak poznat

Zde povstala ve třídě vynikající diskuze asi na půl hodiny, studenti byli velmi pozorní.

Udělali jsme si z toho několik závěrů:

To, že nějakou historickou událost nelze prokázat, neznamená, že se nestala – ale ani, že se stala.

Existuje spousta názorů jednotlivců, jednotlivých pravd, které se navzájem liší. Neznamená to ale, že objektivní Pravda není.

To, že nikdy nemůžeme poznat plnou pravdu, neznamená to, že pravda neexistuje.

K poznání Pravdy se můžeme blížit, když se kromě svého pohledu inspirujeme i pohledy jiných lidí.

2. fáze – formování úsudku

Jednotlivé skupiny chronologicky představují svá díla, ostatní studenti si zapisují do volného místa pod autory, spojují si to s názvy děl. Na začátek vždy učitel představí toho daného člověka. Pak mohou mít k tomu dotazy.

Domácí úkol

Témata na úvahy

a) Esej na téma jednoho z citátů o dějepisu

b) Co je to pravda?

5. den - pátek

Připravit

Praclist 5a jména - se jmény dějepisců (4xA4)

Praclist 5b jména dějepisců – témata (1x)

Praclist 5c mapa kolonií před 1763 (pro každého 1 mapa)

cíle hodiny

- Studenti vnímají, jak se ideje o společnosti mohou projevit v praxi, jak se mohou stát hybnou silou dějin

- zhodnotí pozitiva a negativa objevných cest pro Evropany a pro původní domorodé obyvatelstvo

- popíší směry koloniální expanze jednotlivých evropských států

průběh hodiny

připomenout úvahy na pondělí - písemně, ne mailem

1. fáze: rytmická a reflektivní část

- pohybová hra: Šest skupinek ze včerejška dostane vždy 4 papíry se jménem svého autora. Každý člen si vezme jednu a půjde do jendé ze 4 skupinek, které vzniknou tak, aby v každé byly zástupci všech skupin. Úkolem je seřadit se v nové skupině podle daného kritéria. K tomu je samozřejmě potřebná diskuze. Potom to prezentují před ostatními a každý říká o své osobě, jak se k dané otázce stavěla a v jaké míře danou kvalitu měla:

patriotický - kosmopolitní

umírněný - radikální

svobodomyslný – fundamentalistický nebo konzervativní

zaměřený na politické události – zaměřený na kulturu

opět fungovalo velmi hezky

Otázky

Jaký je pro jednotlivé autory hlavní princip historického vývoje?

Jsou tam nějaká témata, která byla společná většímu počtu dějepisců? Jaká?

- týká se to hodně vývoje společnosti

Jakým způsobem?

2. fáze – formování úsudku

na to navážeme dalším naším prvním historickým tématem

Válka za nezávislost v Severní Americe

Základní, co je potřeba si uvědomit – v této době začíná vzrůstat množství procesů, které jsou ovlivněny nebo dokonce někdy i vybuzeny nějakou myšlenkou, nějakým intelektuálním hnutím.

Myšlenky nejsou v této době jen něco, co by se vytvářelo pro zálibu vzdělanců, ale mají svůj přímý dopad na politiku, hospodářství a společnost.

Dění v severní Americe na konci 18. století je velmi dobrým příkladem takového procesu

Na to, abychom se v něm vyznali, musíme si udělat krátký úvod:

Úvod do geopolitické situace v 18. století

- ovlivněn průběhem a důsledky objevných plaveb

- do tohoto procesu se zapojovaly zvláště 3 evropské velké státní celky (Španělsko, Francie, Anglie) a několik menších (Portugalsko, Nizozemí)

Španělsko

-Začalo kolonizaci spolu s Portugalskem, zaměřeno na Karibik, Jižní a střední Ameriku

-Smlouvami z Tordesillasu (1494) a Zaragozy (1529) si tyto dvě velmoci rozdělili svět na své sféry vlivu

-1519-1521 Hernán Cortéz dobyl říši Aztéků

-1532-33 Francisco Pizzaro dobyl říši Inků

-zlato z těchto pokladů, ještě větší význam mělo stříbro z objevených dolů v Potosí – každoročně plula do Evropy flota s výtěžkem za celý rok - díky tomu mohli Karel V. a Filip II. financovat své podniky v Evropě

také ostatní státy se chtěly těžit z tohoto bohatství, nebyli spokojení s tímto rozdělením světa

Francie

Snaha najít průchod do Číny sever. Ameriku – Jacqes Cartier 1534 – řeka sv. Vavřince, Montreal

Dole Louisiana

Další kolonie – i snaha o Indii

Nizozemci

Nizozemci: snaha o založení kolonie v Brazílii (Pernambulco), jednou se jim povedlo ukořistit Flotu, jinak úspěšní spíš v obchodu s Asií – Východoindická společnost, „holandské kakao“

1626 – nizozemci založili Nový Amsterdam – 1664 dobyt Angličany a přejmenován na New York

Angličané

Angličané – korzáři – nejznámější asi sir Francis Drake

zvlášť mezi Angličany i Španěly nesmiřitelný boj (i kvůli náboženství- to i u Nizozemců), i v Evropě

1588-dokonce snaha Filipa II. dobýt Anglii – Armada ale na moři po bouři poražena

1607 založili Virginii na počest královny Alžběty – první samaosprávná osada.

1521 – Pilgrim Fathers z Plymouthu

Na západním pobřeží New England, centrem Boston

práce ve skupinách

Fungování obchodu v 18. století – každý student dostane mapku se směry obchodu v 18. století, na jejím základě a na základě dnešního výkladu si každá skupina připraví charakteristiku postavení jedné oblasti:

- Jižní Amerika

- Afrika

- Indie

- franc. část v sev. Americe

- anglické osady na východním pobřeží

- Anglie pevninská

- Shrnutí proudů

6. den - pondělí

Připravit

praclist 6a Boston tea party

praclist 6b Amerika nezávislost – ilustrace ze soudobých novin

Praclist 6c – Úryvky z Deklarace nezávislosti a Ústavy

cíle hodiny

- Studenti vnímají, jak se ideje o společnosti mohou projevit v praxi, jak se mohou stát hybnou silou dějin

- vyhledají osvícenské myšlenky v americké Deklaraci nezávislosti

- zhodnotí důsledky amerických bojů za nezávislost na vzájemné vztahy Američanů a Angličanů v 20. a 21. století

průběh hodiny

vybrat úvahy

1. fáze: rytmická a reflektivní část

Otázky:

Jak probíhal mezinárodní obchod v 18. století?

Jaké byly principy, na kterých tento obchod fungoval.

Srovnejte způsob fungování mezinárodního obchodu s dneškem

Jaké byly sporné body v severní Americe?

- území několika států

- různé způsoby hospodaření (severní a jižní osady)

Jaký byl asi vztah britské centrální vlády a kolonistů

co chtěli kolonisté? co chtěla vláda

půdu, živobytí, novou šanci co nejvíce vydělat: draze prodávat průmyslové zboží, levně kupovat zdejší suroviny

ochranu před Indiány (a francouzi) pomoc osadníků v boji proti Francouzům

co největší svobodu co nejméně svobod (nemohla si je ale dovolit naštvat, dokud hrozilo nebezpečí od Francouzů

2. fáze – formování úsudku

v 18. stol. dosáhl počet britských samosprávných osad třinácti (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia).

- rozdíl mezi jižními a severními osadami (sever: drobní farmáři, těžba dřeva, rybolov – většinou puritáni:, jih: plantáže bavlny, cukrové třtiny, tabáku, otroci z afriky )

Když Angličané r. 1763 Francouze porazili, mohli to „rozjet“ naplno.

Velká Británie se poté rozhodla zdanit své americké kolonie, zejména kvůli výdajům na obranu těchto území před Francouzi během Sedmileté války. S koloniemi toto zdanění ale nebylo konzultováno, protože neměly žádné zastoupení v britském parlamentu. Američtí osadníci se zdráhali přijmout toto nové opatření bez patřičného zastoupení v parlamentu (heslo No taxation without representation)

V polovině 18. stol. už kolonisté dosáhli takové prosperity, že se považovali za rovnocenné s Angličany

úřady požadovaly od osadníků daně, ale bránili jim ve volném podnikání

bránily jim v obsazování půdy na západním pomezí – považována za vlastnictví krále, byli tu indiáni

úřady měly v rukou import a export, nemusely ale pečovat o odbyt amerických výrobků (bavlna)

v r. 1763 úřady zvétšily daně (rostoucí sebevědomí po vyhrané válce s Francií, do té doby si musely udržet podporu kolonistů)

Pak říci, co udělali američané:

- bojkot anglického zboží

- zakládání organizací Synů a dcer svobody

-1773 – bostonské pití čaje

// obrázek pití čaje//

//obrázek hada z novin//

1774 – první kontinentální kongres ve Filadelfii – prosazena myšlenka úplného rozchodu s Anglií

1775 – druhý kontinentální kongres – toto shromáždění pak 5 let stálo v čele revoluce

- povoloány dobrovolnické milice, v čele bohatý statkář george Washington, který měl zkušenosti s boji s indiány

- zpočátku Angličané vítězili, Washington ale udržel vojsko pohromadě

4. čevenece 1776 – Prohlášení nezávislosti – autorem Thomas Jefferson – státním svátkem

1777 – Angličané zastaveni u Saratogy - - spojenectví Francie a Španělska – vojenské posily i finanční pomoc

1781 – anglická armáda kapitulovala u Yorktownu

1783 – mírová smlouva v Paříži - VB uznala samostatnost osad

1787 sepsána ústava – federální zřízení, rovnocváha mezi ústřední mocí a mocí jednotlivých států

Uspořádání země: Podle Konfederačních článků z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byla schválena (ratifikace ukončena 1791) tzv. Bill of Rights (listina práv, prvních 10 doplňků ústavy).

3. fáze – formování pojmu

úryvek Deklarace nezávislosti a Ústavy

5 min. tiché čtení s poznámkami, ve skupinkách pak vymyslete, jak se na tyto dokumenty a události s nimi spojené dívali následující lidé:

Rousseau

Montesquieu

Anglický král Jiří III.

Osadník z New Hampshiru

Indián z „divokého západu“

Černošský otrok z Virginie

Obyčejný dělník z textilky v Manchesteru

domácí úkol:

Téma na úvahu: Amerika včera a dnes. Jak se liší a co je stejné v Americe kolem boje o nezávislost a dnes.

7. den - úterý

Připravit

praclist 7a – obrázek Versailles

Praclist 7b - Deklarace práv člověka a občana

cíle hodiny

- Studenti charakterizují ancient régime ve Francii a jsou schopni popsat příčiny sociálních nepokojů

- Studenti vyjmenují a charakterizují jednotlivé proudy franc. revoluce

- Studenti porovnají charakter francouzské a americké revoluce

průběh hodiny

dovybrat úvahy

test zítra!!!

1. fáze: rytmická a reflektivní část

Otázky:

Proč se takové první revoluční hnutí odehrálo zrovna v severní Americe?

Čím to, že Američané zvítězili, i když proti nim stála velmi dobře vycvičená armáda Velké Británie?

Jaké nevyřešené problémy si Američané odnesli do dalšího období?

V čem ovlivnily události z tohoto období (válka za nezávislost) dnešní podobu Ameriky?

Jaký byl v té době význam války za nezávislost pro evropské země?

2. fáze – formování úsudku

Výklad, studenti s i průběžně zapisují

Velká francouzská revoluce

a)Situace ve Francii před revolucí

- Francie absolutistickou monarchií (veškerou moc měl v rukou panovník), v čele králové z rodu Bourbonů

- nejvýznamnější byl v druhé polovině 17. století Ludvík XIV (vládl 1643-1715 – celých 72 let). – stal se vzorem absolutistického panovníka, říkalo se mu pro nádheru jeho dvora „král slunce“, jeho nejznámější výrok zní „stát jsem já“

- vybudoval Versailles

- rozvinutý dvorský ceremoniál (částečně převzatý ze Španělska – jeho matkou byla Anna Rakouská) – vše svázáno pravidly – i rituál vstávání (lever) a uléhání (coucher) – zaméřeno na reprezentaci krále, šlechta zde získala nové zaměstnání v dvorských funkcích, přestala plnit praktickou úlohu

- hospodářství – merkantilismus – Jean Baptista Colbert – pro aktivní obch. bilanci

- množství válek vyčerpávajících stát

- potlačil moc stavů ve státě – přestal svolávat Generální stavy (naposledy svolány r. 1614)

- prosazoval i jednotnou náboženskou linii - katolickou církev. Vyhánění protestantů

Tento systém přetrval i za dalších Ludvíků, v osmnáctém století – postupně ale byl čím dál méně funkční – název „ancient régime“ – starý režim

- krize vyvrcholila za Ludvíka XVI. (vládl 1774 – 1792)

- jeho manželkou byla Marie Antoinetta (dcera Marie Terezie).

- Francie finančně a hospodářsky v krizi, ohromný deficit státního rozpočtu – důsledek politiky předchůdců

- Hlavní břímě daní nese na svých bedrech produktivní část obyvatelstva, zatímco vlastníci majetků, především šlechta, jsou od dávek osvobozeni.

- rodící se buržoazie chce větší podíl na rozhodování

- Ludvíkova snaha o reformy - důležitou funkci generálního kontrolora financí získává Anne Robert Jacques Turgot, který nasadil tvrdou linii reforem státní ekonomiky – žádné zvyšování daní, žádné další půjčky, nekompromisní úsporná opatření. Turgot se také pustil do rušení neužitečných úřadů, omezil výdaje na armádu a výdaje dvora a plánoval zdanění šlechty, zrušení roboty, cechů a cla z cest – šlechta klade odpor, 1776 Ludvík nucen Turgota odvolat

- aby reformy prosadil, musel znovu svolat Generální stavy - naplánováno na květen 1789, konaly se volby

1. stav – šlechta

2. stav – duchovenstvo

3. stav – měšťané, obyčejný lid

3.fáze – formování pojmu

skupinová práce

svolání Generálních stavů přijaly jednotlivé skupiny lidí s různými očekáváními

každá skupina propracovává očekávání a obavy jedné skupiny:

1) král

2) šlechta

3) duchovenstvo

4) úředník

5) měšťanstvo

6) obyčejní vesničané

7) osvícenci

domácí úkol:

úvaha: Jaké je podle Vás poslání státu?

8. den - středa

připravit

Test 1

cíle hodiny

- student popíše základní fáze vývoje revoluce ve Francii

- interpretuje text „Deklarace práv člověka a občana“

průběh hodiny

1. fáze - rytmická

Test – cca 45 min.

2. fáze – formování úsudku

Pokračování výkladu – další vývoj revoluce (zde text z wikipedie)

- Zástupci 3. stavu, kterých bylo stejně jako zástupců prvního i druhého stavu dohromady, chtěli kromě placení daní s oběma privilegovanými stavy projednávat i reformy ve společnosti, první dva stavy (za podpory krále) nesouhlasily. Dále se král se šlechtou snažili omezit působnost generálních stavů na pouhé poradní těleso na rozdíl od 3. stavu, který se dožadoval rozšíření jeho práv na nejvyšší zákonodárný orgán země. Po dlouhých dohadech se proto třetí stav rozhodl vytvořit 17. června Národní shromáždění. K tomu se připojila i část šlechty a kněží, kteří byli donuceni přísahat státu.

- Shromáždění se prohlásilo Ústavodárným shromážděním, Ludvík poslal do Versailles vojsko

- 14. července 1789 - pád Bastilly

- Deklarace práv člověka a občana (26. 8. 1789)

- Ústavodárné shromáždění zrušilo daňová privilegia, vyhlásilo rovnost občanů před zákonem, zrušilo desátky, cechy i vrchnostenská práva. Platby šlechtě za užívání půdy však zůstaly. Markýz de La Fayette vedl revoluční vojsko zvané Národní garda. Kontrarevoluční šlechta utekla ze země. Na venkově rolníci útočili na feudály. Plenili zámky a odmítli platit poddanské dávky.

- Nová ústava z roku 1791 vycházející z Deklarace práv člověka a občana (26. 8. 1789) zaručovala rovnost občanů, svobodu slova a právo na vlastnictví. Shromáždění v září 1791 předložilo tuto ústavu králi. Ludvík XVI. ji po opakovaném neúspěchu svého vojska a díky vojenskému tlaku přísahou stvrdil. Francie se formálně stala konstituční monarchií.

- Podle této nové ústavy byli v červenci 1791 zvoleni zástupci do Zákonodárného národního shromáždění, nahradilo tím Ústavodárné národní shromáždění, které se tak rozešlo. Zástupci byli zcela noví, protože podle Robespierrova návrhu nesměli tzv. konstituanti na poslance kandidovat.

- Zákonodárné národní shromáždění vyhlásilo v dubnu 1792 válku Rakousku, které bylo vojensky podpořeno Pruskem. Jelikož samotné francouzské vojsko mělo nedostatek zbraní a navíc ještě mizernou morálku, ocitla se Francie v nebezpečí. Na pomoc přišly dobrovolnické oddíly z celé země. Ty z Marseille zpívaly novou revoluční píseň Marseillaisu, která se později stala francouzskou hymnou.

- Na prvním zasedání, dne 21. září 1792 Konvent sesadil krále a 22. září vyhlásil republiku. Stalo se tak den poté, co revoluční vojsko zastavilo pruskou armádu u Valmy a přinutilo ji k ústupu.

- Dne 12. ledna 1793 proto Konvent nejtěsnější většinou jednoho hlasu rozhodl o jeho popravě, která se konala pět dní na to.

- strany v Konventu:

Girondisté [vysl. žiron-] (franc. les Girondins nebo také Brissotiens) byla skupina demokratických politiků za Velké francouzské revoluce, která hrála rozhodující úlohu v jejím počátku. Jádro tvořili nově zvolení poslanci Konventu, většinou do té doby neznámí mladí lidé, kteří pocházeli z kraje Gironde (okolí Bordeaux). Byli to zastánci demokracie a republiky. K nim se přidali další, takže jejich vliv ve sněmu převládl a král Ludvík XVI. v březnu 1792 sestavil z Girondistů vládu, které však sám nedůvěřoval. Vláda ho přiměla vypovědět válku Prusku a Rakousku, která nebyla úspěšná, takže vláda chtěla zavést vojenskou povinnost a zasáhnout proti emigrantům a dalším odpůrcům. Když se král zdráhal a jednal tajně proti vládě, svolali Girondisté v červnu 1792 „ozbrojenou petici“, při níž byl královský palác vyrabován. Patřili k pravici, oproti levicové Hoře.

Kordeliéři - (Spolek přátel lidských práv), představitelé Jean Paul Marat a Georges Danton. Název pochází z „Cordeliers - františkáni" - v jejich bývalém klášteře se totiž spolek scházel. Jednalo se o radikální spolek. Marat vydával noviny „Přítel lidu“. Spolu s jakobíny to byli hlavní skupiny levice, tzv. Hory.

Jakobíni (spolek přátel ústavy) Výraz jakobíni označuje někdejší členy nejvlivnějšího politického klubu, vzniklého v době francouzské revoluce. Název klubu je odvozen od místa jejich setkání, dominikánského kláštera Saint-Jacques (sv. Jakub) v Paříži.V obecném významu označuje výraz pro ty přívržence francouzské revoluce uvnitř Francie, kteří se i po popravě krále hlásili k ideálům svoboda, rovnost a bratrství a usilovali o republikánské uspořádání, i v případě, kdy nebyli členy žádné politické organizace.Ti, které za revoluce zasáhly ideje Jeana Jacquese Rousseaua, chtěli konstituční monarchii nahradit republikou. Prostřednictvím letáků, novinových článku a chytlavých proslovů ovlivnili široké masy lidí a po celé Francii si našli mnoho přívrženců. Na stranu jakobínů se přidal především prostý lid, dělníci a maloměšťáci, nazývaní Sansculotten. Jakobíni byli lépe organizovaní než ostatní politické celky a provozovali síť poboček v provinciích, takže mohli i zde pomocí letáčků, úderných novinových článků a úchvatných proslovů ovlivňovat veřejné mínění.

Výklad doveden až k popravě krále, pohovořeno i o gilottině

3. fáze – formování pojmu

skupinová práce

ve skupinkách mají studenti za úkol rozhodnout, jak by „problém Ludvík“ vyřešili v pozici Národního shromáždění oni. Na konec jednotlivé skupinky prezentují svůj rozsudek, jednotlivě pro Ludvíka a Marii Antoinettu – i s odůvodněním rozsudku. Výsledkem je hlasování, v naší skupině to bylo tak, že velmi mírně převažoval názor popravit krále a Marii Antoinettu poslat do vyhnanství. Vyhlášením „rozsudku“ hodina skončila

9. den - čtvrtek

připravit

cíle hodiny

- student zhodnotí pozitiva a negativa francouzské revoluce

- zaujme stanovisko k oprávněnosti/neoprávněnosti šíření revolučních myšlenek do jiných zemí silou

průběh hodiny

1. fáze – formování závěru

Včera v závěru hodiny se zde stala důležitá věc. Všimli jste si někdo, jaká?

Třída v pozici Národního shromáždění dospěla k tomu, že je potřeba popravit člověka.

Je zajímavé, že k tomu dospěla jen mírnou nadpoloviční většinou, tak tomu bylo i tenkrát.

Umožňuje nám to podívat se blíže na to, co tenkrát poslance k takovému závažnému činu vedlo. Co myslíte, co hrálo roli v takovém rozhodování?

Studenti přišli s následujícím:

– hněv a zášť vůči králi, který žil do té doby v přepychu

– strach, pocit ohrožení

– snaha sprovodit problém ze světa

Je možno studenty dovést k tomu, že revolucionáři chtěli oddělit podle Montesquieua moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, ale zde to sami porušili. Přispěl k tomu i Robespierre:

Robespierrovy argumenty pro popravu krále (projev ze dne 3.12.1793):

„Zde se nevede soudní proces. Ludvík není obžalovaný a vy nejste žádní soudcové. Jste pouze politikové a zástupci národa. … Vaším úkolem není vyslovit nad někým soudní rozsudek, ale přijmout opatření v zájmu veřejného blaha. Pokud jde o mne, příčí se mi trest smrti a k Ludvíkovi necítím lásku ani nenávist… Ale sesazený král v lůně revoluce, která má ještě daleko k tomu, aby byla pevně zakotvena … takový nemůže být zneškodněn uvězněním nebo vypovězením. S bolestí vyslovuji osudnou pravdu: je lépe, aby zemřel Ludvík, než aby zahynulo 100 tisíc poctivých občanů“

2. fáze – formování úsudku

Pojďme se nyní podívat, jak se situace vyvíjela dále, po popravě krále. Ukážeme si to na životě člověka, který v této době velmi ovlivnil dění:

Maxmilián Robespierre

Výklad o Robespierrovi (na základě textu v souboru TEXT Robespierre)

Cílem je ukázat postupný vývoj osobnosti od lidumila, který nechtěl nikoho zabíjet a pomáhal sirotkům a vdovám až po člověka, který hromadně nařizoval popravy

3. fáze – formování pojmu

Práce ve skupině: Napsat nekrolog Robespierra za danou skupinu:

1) thermidoriáni

2) jakobíni

3) exilová šlechta

4) girondisté

5) cordeliéři

6) sanscouloti

domácí úkol:

Téma na úvahu: Je trest smrti správný? Za jakých podmínek?

10. den - pátek

připomenout: pondělí – úvahy, středa - písemka

Otázky

Napadají Vás k tomu, co jsme dělali včera, nějaké otázky?

- v čem všem se lišila fáze revoluce do popravy krále a fáze vlády jakobínů

- co bylo stejné u franc. revoluce a americ. boje za nezávislost? Co bylo jiné

- Kde byl podle Vás rozhodující moment v životě Robespierra, který rozhodl o tom, že i on skončí na popravišti.

- Co byste Robespierrovi poradili, když dnes víme, jak to s ním dopadlo?

- Ztratila revoluce úplně svůj význam, když takto krvavě pokračovala?

- Měli byste na základě znalosti vývoje francouzské revoluce pro všechny revolucionáře nějaké varování, něco, na co by si měli dát pozor?

Práce ve skupinkách - Hledání fází revoluce

Ve skupinách, minimálně 5 bodů k tomu, pak se vždy 3 skupiny spojí, závěrem obě dvě skupiny prezentují své výsledky na tabuli. Z toho si studenti udělají svůj zápis.

Zadání skupinové práce na další týdny – příště udělat dříve, ať na to mají více času

Studenti pak mají možnost si ve zbytku hodiny hledat informace k daným tématům na internetu, vyučující práci koriguje a směruje

11. den - pondělí

Výklad: o Napoleonovi - na základě textu v souboru

Závěrečná část:

Ve skupinkách zjišťovat Napoleonovy vlastnosti

12. den – úterý

1. fáze – formování závěru

Co podle Vás umožnilo Napoleonovi dosáhnout takových úspěchů?

Co ho podle Vás hnalo k dobývání zemí a moci?

Byla to podle Vás velká osobnost, které bychom si měli vážit

V čem byl podle Vás svět (Evropa) po skončení Francouzské revoluce (tzn. po pádu Napoleona) jiný než za ancient régimu? Co už nešlo vrátit zpět?

- větší míra uvědomění obyčejných lidí – i snaha získat více svobody

- na druhou stranu snaha mocnářů o návrat starých časů

- uvolnění vztahu ke koloniím (zvl. u Španělska)

jaké mohlo být působení francouzské revoluce?

- negativní – reakční: snaha zabránit, aby se myšlenky revoluce šířily a znovu vzplanuly

tento přístup měli hlavně evropští monarchové (Prusko, Rusko, Rakousko)

- pozitivní: tento přístup měli všichni utlačovaní

a) společensky

b) národnostně

Kdo z revoluce nejvíce profitoval? – zavést pojem buržoazie

Výklad

reakční reakce - Vídeňský kongres

od 1. října 1814 do 9. června 1815, přerušen napoleonovým stodenním císařstvím

Účastníci kongresu

* Rakousko – Klemens Metternich (ministr zahraničí); František I. (císař rakouský)

* Rusko – Alexandr I. (car)

* Prusko – Fridrich Vilém III. (král)

* Anglie – Robert Stewart Castlereagh (ministr zahraničí); Arthur Wellesley (polní maršál)

* Francie – Talleyrand (ministr zahraničí); Emmerich Joseph Dalberg (zmocněný ministr)

restaurace Bourbonů, pod ústavou, majetek zůstel tomu, kdo si ho koupil

územní změny, odměnění vítězů (územní zisky zvl. Pruska a Ruska, Rakousko dostalo státy v sev. Itálii, potrestání Nap. spojenců: Norsko, Sasko). Némecké země – Říše byla zrušena roku Napoleonem, méla asi 300 států. Nap snížil asi na 30. Na kongresu vznikl Německý spolek, v čele Rakousko – Německo tedy nadále nejednotné, rozděleno cca na 30 území, 2 velcí hráči – Rakousko, sílící Prusko.

Svatá Aliance

Svatá aliance bylo spojenectví Ruska, Rakouska a Pruska, které mělo dohlížet na dodržování kvietismu na základě „křesťanské solidarity“ (nehledě na to, že Romanovci byli pravoslavní, Habsburkové katolíci a Hohenzollernové luteráni). Tato aliance byla vlastně ztělesněním reakční spolupráce. Jelikož tvůrcem politiky rovnováhy byl do značné míry kníže Metternich, mluvíme někdy také o metternichovském systému. Ráz této politiky, která fungovala v Evropě od vídeňského kongresu v podstatě až do první světové války, označujeme také jako koncert velmocí. Revoluční myšlenky však nezapadly a již po několika letech se projevila touha po svobodě…

2. fáze – formování úsudku

Zkoumání historického vývoje vybraných témat

Vynálezy, průmyslová revoluce

- výklad studentů

- přechod z cechovního systému na manufaktury

- dělba práce – kvalifikovaní dělníci

- zavádění strojů a zlepšení hnací síly (už ne jen voda, vítr, koně)

pohon: dvoučinný parní stroj – James Watt

textilní výroba:

Nové nástroje se uplatňovaly zpočátku zejména v textilní výrobě: spřádací stroje (Wyatt, Hargreaves, Arkwright, Crompton) dokázal už v době vynálezu parního stroje i sto cívek nití najednou, mechanický tkalcovský stav tkal několikrát rychleji než tkadlec a válcový potiskovací stroj, který na látku tiskl různobarevné vzorky, zastal tolik práce jako předtím několik desítek dělníků. A v roce 1832 vyrobila firma Singers svůj první šlapací šicí stroj. Létací člunek (J. Kay – vylepšení tkalcovského stavu), mechanický tkalcovský stav.

nový obor - strojírenství. Protože jsou součástky strojů vyrobené z kovu, pokrok se musel projevit i v hutnictví. Vznikly například vysoké pece, ve kterých se dosahovalo mnohem vyšších teplot a tavba železné rudy tak byla kvalitnější. Dřevo jako topivo nestačilo, používaly se uhlí a koks.

parník (Fulton)

železnice (Stevenson)

Výrazně došlo k ovlivnění zemědělské produkce. Převážně obilnářské produkce se rozšířila o nové plodiny – brambory, cukrovka, luštěniny atd. Zdokonalily se technologie v produkci živočišné i rostlinné výrobě. Docházelo k zvýšení hektarových výnosů i užitkovosti hospodářských zvířat. Místně docházelo k přechodu od trojpolního systému k střídavému systému obdělávání půdy a šířily se nové zemědělské stroje.

Demografická revoluce přinesla nebývalé populační přírůstky vytvořením podmínek pro odlišný demografický model s nižší natalitou, ale delší dobou dožití. Došlo tak vlivem zlepšení výživy, snadnější přepravy potravin, nových hygienických návyků a dokonalejší zdravotní péči. Od padesátých let 19. stol. se dále zvyšovaly přírůstky obyvatelstva. Významně k nim přispívalo snížení kojenecké a dětské úmrtnosti. Tím se dále prodloužila střední délka života. Na počátku 19. stol. se tento ukazatel pohyboval mezi 35 a 40 lety (v antickém Řecku o málo méně), ale koncem 19. stol. ve vyspělejších částech Evropy vzrostl na 50 let. V Předlitavku se tento ukazatel pohyboval na 42 letech, v Rusku na 31 letech. V r. 1750 měla Evropa na 140 milionů obyvatel, v r. 1850 to pak bylo 266 mil a v r. 1913 468 mil. obyvatel.

Do výrobního procesu byly zaváděny nové stroje. Strojní soustava se skládala ze tří částí: hnací stroj, převod (transmise), pracovní stroj (ten bezprostředně působil na pracovní předmět). První stroje byly z velké části ze dřeva, ale postupně se začalo prosazovat železo. Kvalita železa se začala zvyšovat díky zaváděním koksu v železárnách a díky dalším změnám ve výrobním procesu. Aplikací nových vynálezů (válcovací stolice, fréza, vrtačka kovů, zdokonalený soustruh, atd.) vznikly podmínky pro strojní zpracování železa i pro výrobu strojů stroji. Vznikl tak nový obor – strojírenství. To výrazně urychlilo proces industrializace.

- doplnění já:

důsledky – viz pracovní list

skupinová práce:

jak se k zavádění strojů stavěl:

a) majitel továrny

b) obyčejný dělník v továrně

c) tkadlec na vlastním stavu na vesnici

d) Karl Marx

jaký je rozdíl mezi středověkým řemeslníkem a dělníkem v továrně?

13. den – středa

1.fáze - rytmická část

Test – viz Test 2

2.fáze – formování úsudku

Výklad studentů: Vývoj válečnictví:

Napoleonské války (1803 až 1815) byly až do první světové války největším válečným konfliktem vůbec a měly velký vliv na dnešní politické uspořádání Evropy, netýkali se pouze Evropy, do bojů bylo zataženo mnoho států včetně USA, Osmanské říše a některých kolonií.

Opiové války (40. a 50. léta 19. století) reakce čínského císařství proti importu opia do Číny. - Anglie dovážela indické opium, velké množství Číňanů se stalo závislými (až 20 milionů) - Pokus císaře prodej a konzumaci zakázat, prohrál však obě opiové války a musel tedy tolerovat import opia do země (přestože nebyl oficiálně legalizován). - Britové měli jak na moři, tak na souši převahu hlavně díky technologiím, taktice a zkušenostem - příčinou války byla uzavřenost Číny vůči obchodu (pouze přístav Kanton), - Britové nemohli za čaj a hedvábí nabídnout vhodnou protikomoditu a tak přišli s opiem a později také morfinem, tyto omamné látky slavili velký úspěch, to mělo silně negativní dopad na Čínské hospodářství (odliv stříbra a využívání orné půdy), úřední protipoatření vedly pouze ke korupci, - Británie se do války pustila především kvůli tlaku zainteresovaných obchodníků,

Krymská válka (1853–1856) byla asi prvním "moderním" válečným konfliktem, - přinesla mnoho změn, oběvují se zde dobrovolné zdravotní sestry - průkopnice lékařství Florence Nightingalová prokazuje důležitost higieny, - také se zde objevuje nejspíš první válečný zpravodaj

- nestabilita díky odboji místních národů proti turecké nadvládě, příčinou války byly mocenské zájmy Ruska a evropských mocností a také značné kultorní rozdíly a náboženské pře, - Rusko se pokusilo získat území Turecka, ale to podpiřila Británie s Francií a přinutili Rusko uzavřít mír, - hlavní strategické cíle, průplavy Bospor a Dardanely zústaly neutrální - válka byla mezníkem v rozvoji vojenství - poprvé použita železnice, zákopy, vylepšené kulky, telegraf, - poprvé byly pořízeny fotografie války - zkušenosti z bojových akcí vedly k významným změnám ve výzbroji, strategii a taktice vedení boje v ruské i ostatních evropských armádách.

Americká občanská válka (1861-1865) kromě otázky otroctví byl hlavním důvodem rozdílný názor na centralizaci vlády - Jih chtěl větší autonomii, a propastný hospodářský rozdíl (Sever měl na celkovém ročním produktu USA 92,5 % podíl) - skoro milion obětí (nejvíc v dějinách USA), - používání kulometů důsledkem bylo posílení centrální vlády, zrušení otroctví, rozšíření občanských svobod, a zbídačení Jihu, také hospodářský rozmach

Války v Evropě: od Napoleonských válek byl poměrně klid až do 60. Let

Prusko-rakouská válka (1867)

Prusko-francouzská válka (1870)

1863 založen Červený kříž - snaha o zajištění lékařské pomoci raněným a ochrany pro neutrální lékaře a polní nemocnice

1 První využití letectva

1794 - Během bitvy u Fleurusu francouzský kapitán Coutelle pozoroval bojiště z balónu Entreprenant 1849 proběhlo v Benátkách první balónové bombardování, rakouské bezpilotní horkovzdušné balóny s pumami o hmotnosti 14 kg nezpůsobily téměř žádné škody

Unifikace uniforem - Uniforma (z francouzského uniforme) je oděv jednotného charakteru pro lidi, kteří patří např. k organizované skupině. Díky stejnému vzhledu umožňuje jednoduché rozpoznávání příslušníků skupiny. - hlavní účel zefektivnění výroby a rozpoznání stran, případně i druhů jednotek - v 19. stol. byly uniformy ještě výrazně barevné a hlavními požadavky byla nízká cena a výstavnost, díky tomu nebyl brán ohled na pohodlí vojáků - například obě boty byly stejné, látky byly hrubé a dělalo se jen několik málo velikostí, - maskovací účel začali plnit až v průběhu 1. Světové války

modernizace

- Už za Napoleona – Fulton (ponorka, parník)

- Konzervace potravin

a) Konzerva (plechovka i zavařovačka) je produktem armádní zakázky. Pochází tedy ze stejné líhně jako třeba přesné hodiny (soutěž na chronometr vypsala před třemi sty lety britská admiralita, aby získala nástroj k přesnému určování zeměpisných délek, tudíž k přesné navigaci). V roce 1800 vypsal Napoleon cenu dvanáct tisíc franků pro toho, kdo vyvine praktickou metodu konzervování potravin pro armádu mimo kasárna. „Armáda pochoduje na svých žaludcích,“ řekl prý k tomu

Cenu získal v roce 1810 cukrář Nicolas Appert. Téměř století před Pasteurem přišel na to, jak uchovat převařené potraviny ve sklenicích (jeho prestižním kouskem prý byla celá ovce). Téhož roku, 25. srpna 1810, si v Británii nechal patentovat plechovkovou metodu Peter Durand (prý mu to poradil francouzský vynálezce de Girard, takže je tu Napoleonova stopa).

I když se konzervované potraviny brzy prosadily v armádách, Durandův vynález měl jednu vadu. Zatímco samotná plechovka byla patentována v roce 1810, otvírák na konzervy až v roce 1855. To je ovšem model, se kterým se setkáváme ve společnosti a politice i nadále. Každý si dovede vybavit nějaký technologický nápad, jehož praktické rozšíření musí počkat až na objev učiněný roky poté. Třeba elektromobil, drhnoucí na obtížnosti konzervovat elektrickou energii. (LN, 25.8.2010)

b) První konzerva: může za to Napoleon

Napoleon Bonaparte v roce 1795 nabídl odměnu 12 000 franků tomu, kdo najde způsob, jak uchovat jídlo pro vojsko na dlouhých výpravách. Žádná z tehdejších metod dlouhodobého skladování jídla totiž nebyla dost dobrá.

První konzerva nebyla plechová, ale skleněná, vyžádal si ji Napoleon. Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Pařížský lahůdkář a obchodník s vínem Nicholas Appert dostal nápad: proč by se jídlo nemohlo uchovávat jako víno v lahvích? Částečně povařené jídlo naplnil do lahve, uzavřel korkem a utáhl pořádným drátem. Stejně jako šampaňské. Ostatně i lahev byla stejná jako na šampaňské (jen měla širší hrdlo) - dostatečně tlusté stěny odolávaly tlaku při zahřívání ve vodní lázní.

Svůj vynález zkoušel na plodech ze své zeleninové zahrádky. Však také tehdejší noviny psaly: „Appert našel způsob, jak zrušit roční sezony.“ Aby dokázal, že jídlo vydrží ve vzduchotěsném obalu, odkud byl vypuzen vzduch, ukládal lahve na čtyři měsíce do moře. Po otevření bylo jídlo jako čerstvé, beze změny. Napoleon byl spokojen a osobně vyplatil Appertovi slíbenou odměnu.

Uznání a odměny se tedy Appert po patnácti letech pokusů dočkal, přesto historie připisuje prvenství v objevu konzervy někomu jinému. Za první skutečnou konzervu je považována plechovka, kterou vymyslel v roce 1810 Angličan Peter Durand. Válcová plechová nádoba z pocínovaného plechu byla pěkně bytelná, musela se otvírat bajonetem. (Otvírák na konzervy nemohl být pochopitelně na světě dřív než konzerva.) Durandovy plechovky byly stejně vzduchotěsné jako Appertovy lahve, navíc nebyly tak křehké jako sklo a lépe se s nimi manipulovalo. Proto se rychle ujaly.

Zanedlouho vznikla poblíž Londýna první továrna na plechové konzervy, které měly stejně jako na druhé straně Kanálu sloužit armádě. Odtud putovaly konzervy na britské vojenské základny armádě a námořnictvu k odzkoušení. Je ironií osudu, že se dostaly i na ostrov Svatá Helena, kde byl Napoleon v exilu.

Zdroj:

- Vylepšování zbraní – hlavním cílem zrychlení palby

a) U pušek přechod od tzv. předovek na zadovky

b) U pistolí zavedení bubínkových revolverů – kolty

Revolverové zbraně jsou součástí dlouhého vývoje víceranných zbraní. Na rozdíl od tzv. pepřenek, které používaly otáčivý svazek hlavní, revolver má jen jednu hlaveň a otáčivý válec s komorami. Revolvery jsou neodmyslitelně spojeny se Samuelem Coltem, který jako první patentoval a vyráběl použitelné revolvery. V České republice je slovo „kolt“ často synonymem pro revolver, ačkoliv revolvery vyrábí i mnoho jiných výrobců a naopak firma Colt s produkcí revolverů prakticky skončila a věnuje se jiným typům zbraní. Revolvery zůstávají stále oblíbené, i když byly postupně nahrazovány samonabíjecími pistolemi, obzvlášť tam, kde je důležitá velká kapacita zásobníku a rychlost přebití. První patent na revolver s válcem s komorami provrtanými skrz a používající plechové nábojnice obdržela firma Smith and Wesson pro salonní model ráže .22, od ní pak práva odkoupila firma Colt a r. 1875 začala s masovou výrobou "šestiraňáků" (Sixshooter)- prakticky shodných modelů SAA (Single Action Arm - Jednočinná ruční zbraň) - Army (ráže .45,hlaveň 7+3/4"), Navy (.38, 8+5/8")a civilní Peacemaker (.45, 6") a řady dalších, odvozených, lišících se jen délkou hlavně a v detailech, převážně v armádní ráži .45, méně v "námořní" ráži .38, jež nahradily ráže perkusních revolverů .44, resp. .36. Menší ráže se znovu prosazují až s nástupem bezdýmného prachu ve 20.stol.

- Toto bylo velkou výhodou: s pomocí zadovek vyhráli Prusové nad Rakušany ozbrojenými předovkami v r. 1867 v Prusko-rakouské válce

- Díky koltům vítězila americká armáda v bojích nad indiány

Literatura: Jaroslav Lugs: Ruční palné zbraně, díl I., Praha 1956.

- Unifikace zbraní – začaly se vyrábět zbraně ne už každý kus jiný, ale standardizované typy – aby byla výroba rychlejší, efektivnější, aby se daly jednotlivé díly dobře vyméňovat, aby byly jednotné ráže střeliva

3.fáze – formování pojmu

Práce s pracovním listem: Vývoj válečnictví v historii

Na doma: skupiny si teď rozhodnou, jakou kulturu si vezmou a každý pak za domácí úkol přečte svůj úryvek a zpracuje odpovědi na následující otázky:

1) Z jakých příčin se zde válčilo?

2) Jaké vlastnosti měl mít bojovník?

3) Jaké informace jsou zde podány o charakteru válčení?

Ti, co referovali, hledají odpověď na tyto otázek pro 19. století.

14. den – pátek (čtvrtek byl státní svátek)

1.fáze – formování závěru

Ve skupinách: Práce s pracovním listem Vývoj válečnictví v historii

Skupiny se shodnou na odpovědi na zadané otázky

Otázky

V čem se mění vedení války?

Lze pozorovat néjaký směr vývoje válečnictví?

Je podle Vás nějaký způsob vedení války dobrý?

2. fáze -formování úsudku

výklad studentů – Zločin a trest

vězení, trestanecké kolonie (propojení s tím, co jsme si předtím říkali o koloniích)

slavní zločinci: Babinský, Grasel,

3. fáze – formování pojmu

práce s pracovním listem s úryvky Constitutio criminalis theresiana

15. den – pondělí

- dokončení skupinové práce a prezentací z pátku

- výklad učitele o situaci Čech před 19. stoletím

16. den - úterý

- výklad studentů o Češích v 19. století

- na závěr představení situace kolem Matice školské – na tomto základě skupinová práce

(text z wikipedie) Ústřední matice školská byla nadace, založená roku 1880 s cílem podporovat vznik a provoz menšinových českojazyčných škol v národnostně smíšených oblastech Rakouska-Uherska, zejména v českém pohraničí. Jejím vzorem a hlavním protivníkem byl německý spolek Deutscher Schulverein, který se snažil poněmčit Čechy zakládáním německých škol. ÚMŠ vytvářela těmto snahám protiváhu zřizováním škol pro českou menšinu v pohraničních obcích. Opírala se o silnou podporu ze strany českých politiků, novinářů i široké veřejnosti. Prostředky získávala především dobrovolnými sbírkami a benefičními akcemi (např. plesy), které organizovaly místní odbory v česky mluvících oblastech. Zpočátku se zaměřila na školy základní (obecné) a mateřské (opatrovny), později rozšířila svou působnost i na gymnázia a odborné školství. V roce 1919 převzal většinu základních škol stát, Matice ale pokračovala během celé první republiky ve zřizování internátů, mateřských a odborných škol v pohraničí. Roku 1930 uspořádala velkolepé oslavy 50. výročí. Po Mnichovské dohodě ztratila většinu provozovaných škol i dalších nemovitostí. Definitivně zanikla roku 1948.

Vláda Eduarda Taaffeho, která nastoupila v roce 1879, podnikla některé kroky k vyrovnání práv Čechů a Němců.[1] 19. dubna 1880 zrovnoprávnil ministr Karl von Stremayr češtinu a němčinu u soudů a politických úřadů (tzv. Stremayrova jazyková nařízení).[2] U německy mluvících obyvatel to vyvolalo znepokojení. V květnu 1880 vznikl Deutscher Schulverein, organizace na podporu německojazyčného školství. Čeští vlastenci nelibě nesli, že tato organizace zakládala své školy i v národnostně českých oblastech a lákala do nich české děti. Uvědomili si přitom, že existuje i opačný problém - české rodiny v německých obcích bez přístupu k české škole.[1] Na přelomu 70. a 80. let 19. století (ale i v dalších letech) se tato menšina rozrůstala. Řada českých dělníků, povzbuzovaných nabídkou vyšších výdělků, se stěhovala za prací do převážně německého pohraničí a měnila tam letité etnické poměry. Občas to vyvolávalo odpor místních Němců, a naopak z hlediska českých národních zájmů hrozilo, že se tito migranti v novém prostředí postupně poněmčí.[2]

Podnět k založení české organizace, která by se stala protiváhou Schulvereinu, dali V. Vaněk, řídící učitel v Bezně, a Václav Kredba, ředitel obecné školy. Myšlenky se ujal Ústřední spolek jednot učitelských v Praze. Návrh byl schválen v jeho výboru 26. září 1880 a trojice Josef Barák, Josef Král a Josef Kořán začala sestavovat návrh stanov. Bylo dohodnuto, že bude založen samostatný spolek, a na návrh V. Kredby byl zvolen název Ústřední matice školská.[3] Přívlastek „ústřední“ byl zvolen pro odlišení od podobných organizací, které v té době existovaly na místní úrovni (např. v roce 1873 vznikla Matice školská v Budějovicích, o pět let později založil Bedřich Hoppe Matici školskou v Brně).[4] Stanovy byly projednány na schůzi představitelů českých spolků a předních novinářů v Umělecké besedě 24. října a úředně schváleny místodržitelstvím 13. listopadu 1880.[3]

Ustavující valná hromada se konala 5. prosince 1880 v Měšťanské besedě. Účastnilo se přes 500 lidí - víc, než se čekalo, takže se ani všichni nevešli do sálu. Schůzi předsedal Josef Král, který v emotivním projevu zdůraznil důvody pro založení organizace: zabránit odnárodňování a zajistit českým dětem kvalitní vzdělání v mateřském jazyce. Na shromáždění byl zvolen 25-členný výbor s osmi náhradníky a třemi přehlížiteli účtů. Předsedou byl v nepřítomnosti zvolen František Ladislav Rieger (schůze se neúčastnil kvůli politickému jednání ve Vídni), dalšími členy výboru byli např. Josef Barák (redaktor Národních listů), Tomáš Černý (náměstek pražského purkmistra), Jan Neff (obchodník), Jan Podlipný (advokát a jednatel Národního klubu) a Václav Štulc (probošt na Vyšehradě).[5]

Již od prvních počátků kladli představitelé Matice důraz na to, aby měla zajištěn příznivý ohlas v tisku. V tom duchu bylo vedeno i jednání o konečném znění stanov 24. října 1880.[3]

K hlavním argumentům, používaným při přesvědčování české veřejnosti, patřilo:

Český národ si nemůže dovolit ztrácet své příslušníky. Je povinností všech Čechů, v rámci možností pomáhat krajanům v nepříznivých podmínkách.[6]

Češi se musí bránit proti poněmčování, ale nemají zájem počešťovat Němce. Do matičních škol mohou být přijaty jen české děti. Školy mají být zakládány především tam, kde by správně měly být veřejné (obecní, státní), ale kvůli obstrukcím místních úřadů tam nejsou.[1]

Děti potřebují vzdělání v mateřském jazyce. Češi vyučovaní v němčině dostatečně nechápou výklad a zaostávají.[5]

18. prosince 1880 vydal výbor provolání „Čechům, Moravanům, Slezanům!“, které v následujících dnech vyšlo v českých denících. Byla to první velká výzva veřejnosti k finančním sbírkám. Dokument líčí tíživou situaci českých menšin, nucených posílat děti do německých škol. Tisíce dětí jsou tak odnárodňovány a český národ ztrácí obec po obci. Takový vývoj by si nemohl dovolit ani velký národ, natož malý. Je proto povinností všech, postarat se v rámci možností, aby co nejvíc českých dětí získalo vzdělání v mateřském jazyce. Součástí provolání bylo i plné znění stanov, v nichž kromě cílů sdružení (zřizovat a udržovat obecné a mateřské školy s českým vyučovacím jazykem v rakouských zemích, zejména tam, kde toho nelze dosáhnout z veřejných prostředků) byly vyjmenovány i kategorie členství: zakládající (vloží jednorázově nebo do 5 let alespoň 500 zlatých), skutečný (jednorázově nebo do 5 let nejméně 100 zlatých), přispívající (10 zlatých ročně), činný (1 zlatý ročně) nebo čestný (zvolen valnou hromadou na návrh výboru za zásluhy o spolek či školství obecně).[6]

Spisovatelé podporovali Matici svými díly. Eliška Krásnohorská v knize Matice školská a občanstvo (1882) vyzývá Čechy, zejména ty méně majetné a dělníky, aby mysleli na své ještě ubožejší krajany v pohraničí a přispěli jim na české školy. Připomíná, že i císař uznal, že každý národ má právo na vzdělání ve svém jazyce. Už dávno neplatí, že němčina je jazykem pánů a čeština chudiny; nikdo z okolních národů neopovrhuje svým původem tak jako zcela bezdůvodně Češi.[7]

skupinová práce:

v národnostně smíšené, převážně německé oblasti asi s 1/3 Čechů, kde je dosud jen státní německojazyčný škola, se rozhodne Ústřední matice školská postavit českou základní školu. Jak na to bude reagovat:

ÚMŠ – jakým způsobem bude o svém záměru mluvit

Deutscher Schulverein

český obyvatel vesnice

némecký obyvatel vesnice

učitelé z německojazyčné školy

rakouský úředník, pod něhož vesnice spadá

císař František Josef

17. den -středa

výklad studentů: postavení černochů a indiánů v severní americe

skupinová práce (řeší vždy 2 skupiny, nejprve samostatně, pak dohromady):

rozdíly mezi vlastnostmi (fyzicky, psychicky i sociálně) černochů a indiánů

rozdíly v přístupu většinového obyvatelstva k indiánům a černochům

rozdíly v postavení indiánů a černochů

shody v postavení, přístupu a vlastnostech u indiánů a černochů

18. den – čtvrtek

výklad studentů: postavení ženy v 19. století

skupinová práce: shrnutí a srovnání s dneškem

- společenské postavení žen

- pracovní postavení žen

- požadované vlastnosti ženy

- charakter ženského hnutí

- postavení ženy v rodině

- postavení mužů

19. den – pátek

závěr epochy formou portfolia (studenti mohou psát v ruce či na počítači, jak jim to vyhovuje, ideální je odevzdání do konce hodiny) – viz soubor ZADÁNÍ portfolio

Portfolio z epochy dějepisu ve 3. ročníku

jméno a příjmení studenta

Waldorfské lyceum, Křejpského 1501, Praha 4

Doba konání epochy: 31.10.-16.11.2011

1 O co se jednalo

Krátce představte, kdy, kde, jak, co a s kým se v epoše odehrávalo - tak aby to pochopil i člověk, který Vaše portfolio náhodou našel na ulici.

Rozsah cca 1 odstavec.

2 Smysl a cíl

Jaké cíle měla podle Vás tato epocha; jaké cíle podle Vás sledoval vyučující? Měla podle Vás tato epocha podle Vás ještě nějaké jiné cíle než ostatní epochy dějepisu?

Rozsah cca 1 odstavec

3 Proces

Popište přesně a co možná nejobjektivněji časový průběh epochy. Zaměřte se jednak na to, jak se střídaly různé tématické bloky a metody práce v průběhu epochy, ale také na to, jak probíhala typická hodina V tomto oddíle jde o to popsat co se dělo navenek ve třídě, ne vyjadřovat své názory. Na ty dojde později :o) Formulujte objektivně, ne subjektivně.

Rozsah cca 1 odstavec až půl stránky

4 Reflexe

Jak se mi v epoše pracovalo? Které části epochy mě nejvíce zaujaly? Jakým typem činnosti se mě nejlépe pracovalo? Co pro mě naopak nebylo lehké?

V čem se po této epoše změnil můj náhled na dějiny a dějepis? (Pokud chcete, můžete tuto část rozvést i podrobněji).

Co pro mě bylo z epochy nejdůležitější? Jaké nové otázky, které se tohoto tématu týkají, se mi vynořily? Jaká témata se vynořila, o nichž bych se chtěl/a dozvědět víc?

Jaké vnímám dlouhodobé historické tendence v dějinách? Kam se, viděno i zkušeností z probírání 19. století, společnost a dějiny ubírají? Jaké mají podle mě dějiny směr?

Můj název epochy

Tato epocha nedostala na začátku žádný speciální název. Jak byste ji vy osobně nazvali nyní, tak aby Váš název charakterizoval její obsah a smysl. Napište, proč jste si vybrali právě tento název.

Sebehodnocení

Co jsem sám o sobě zjistil/a a kam jsem se posunul/a? (slabé a silné stránky, co mě baví a co mi je cizí)

Reflexe a sebehodnocení mohou být také spojeny dohromady do jednoho oddílu

-----------------------

Evropský sociální fond

Praha & EU: In敶瑳橵浥⁥潤瘠驡⃭畢潤捵潮瑳൩഍

vestujeme do vaší budoucnosti

................
................

In order to avoid copyright disputes, this page is only a partial summary.

Google Online Preview   Download