William Shakespeare, Hamlet, princ Dánský - Filozofická fakulta MU

William Shakespeare, Hamlet, princ D?nsk? (p. Josef Ji? Kol?r, 1855) 1

William Shakespeare HAMLET, PRINC D?NSK?

Pelozil Josef Ji? Kolar.

Osoby. Klaudius, kr?l D?nsk?. Hamlet, syn pedesl?ho a synovec panuj?c?ho kr?le. Polonius, nejvyss? komo?. Horacio, Hamletv p?tel. Lert, syn Poloniv. Voltimand, > Kornelius, > Rosenkranc, > Guildenstern, > Osrik, > dvoan? Jin? dvoan. Knz. Marcel, > Bernard, > dstojn?ci Francisko, voj?k. Reinald, Poloniv slouz?c?. Setn?k. Vyslanec. Duch Hamletova otce. Fortinbras, kn?ze Norvezsk?. Prvn? hrobn?k. Druh? hrobn?k. Gertruda, kr?lovna D?nsk? a Hamletova matka. Ofelie, dcera Poloniova.

P?nov? a pan?, dstojn?ci, voj?ci, divadeln? herci, hrobn?ci, plavci, poslov?, slouz?c? a jin? druzina.

Dj se kon? v Elsinorech pi dvoe kr?lovsk?m.

Jedn?n? prvn?.

V?jev prvn?.

V Elsinorech. Taras ped hradem.

Francisko na str?zi. Hned na to vystoup? Bernard.

Bernard. Kdo zde?

Francisko.

Mn odpovz! ? Stj! ? Oznam se!

Bernard. A zije kr?l!

Francisko.

Bernardo?

Bernard.

Ba tent?z.

Francisko. Pip?lil jste si v dobu urcitou.

Bernard. Dvan?ct? odbila, jdi spat, Francisko.

Francisko. Jsem r?d, ze mohu j?t. ? Je tuh? mr?z,

A v srdci jest mi bolno.

Bernard. Str?z mls pokojnou?

Francisko.

Mys se nehnula.

Bernard. Jiz tedy dobrou noc.

Potk?s-li Marcela s Horaciem,

M? soustr?zn?ky, kaz jim spchu m?t'.

Vystoup? Horacio a Marcel.

Francisko. Tus?m, ze jdou. Hej, stjte! ? Kdo to zde?

Horacio. P?tel? vlasti!

Marcel.

D?nst? manov?!

Francisko. Vsem dobrou noc.

Marcel.

S Bohem, cestn? voj?ne.

Kdo v?s vyst?dal?

Francisko.

Bernard vzal m? m?sto.

Jiz dobrou noc.

Odejde Francisko.

Marcel.

Holla! Bernarde!

Bernard.

Nuze!

Je zde Horacio?

Horacio.

Kus je ho zde.

Brnard. V?tej Horacio, v?tej Marcele!

Horacio. Uk?zalo se to v t? noci zas?

Bernard. J? nic nespatil.

Marcel. Hor?c prav?, za klam to obraznosti,

I nechce v?ry d?ti p?zraku,

Kter? dvakr?t n?s podsil tu noc;

Protoz jsem z?dal jej, by s n?mi bdl

Po vsechen cas t? noci, aby, kdyz se

Duch opt zjev?, stvrdil pravdivost

Naseho vidn? a oslovil jej.

Horacio. Vsak nic se neuk?ze.

Bernard.

Sednm chv?li,

A pejte ?toku n?m na v?s sluch,

Kter?z tak ohrazen jest proti zpr?v

O nasem vidn?.

Horacio.

Sednm si tedy,

A poslechnm co Bernard o tom v?.

Bernard. Minulou noc, v tu dobu

Kdyz hvzda ta, co stoj? v z?pad tocny,

Oz?ila v sv?m bhu nebes kruh,

Kde nyn? sv?t?, Marcel a j? s?m,

An pr?v bije jedna ?

Duch se objev?.

Marcel. Zadrz a viz, zkad zas to sem pich?z?!

Bernard. V t?z postav jako nebozt?k kr?l. Marcel. Tys ucenec, Horacio, promluv na. 1)

Bernard. Nu, zdaz podoben kr?li? ? Viz Horacio!

Horacio. Ba zcela. ? Div a hrza se mne ch?pe.

Bernard. Chce b?t snad osloven.

Marcel.

Mluv na, Horacio.

Horacio. Kdo jsi, jenz osobils si nocn? cas,

A spolu kr?snou, statnou postavu,

V jak?z chod?val druhdy pohben?

Kr?l D?nsk?? ? Nebem t zakl?n?m, mluv!

Marcel. Urazen zd? se b?t.

Bernard.

Ai hle, odch?z?!

Horacio. Stj ? mluv, mluv ? zakl?n?m t, mluv!

Duch odejde.

Marcel. On zmizel, nechce odpov?dat.

Bernard. Jak te, Horacio? ? Tys zbled' a teses se!

Nu, je-liz to o spetku v?c nez pelud?

Co o tom soud?s te?

Horacio. Ba pi s?m Bh, nedal bych tomu v?ry

Bez ziv?ho, jist?ho svdectv?

Sv?ch vlastn?ch oc?.

Marcel.

Podoben-li kr?li?

Horacio. Jak ty sam?mu sob.

To sam? brnn? ml na tle,

Zpupn?ho kdyz zachv?til Norvega;

Tak druhdy hledl t?z, kdyz v tuh?m boji

Polana sanicn?ka skl?til na led.

Ba divno jest!

Marcel. A tak dvakr?te jiz v tu mrtvou dobu

Hrdinsk?m krokem str?z zde obesel.

Horacio. Nev?m, co vlastn o tom pomyslit.

Nez ouhrnem a vbec soud?m, ze

Hroz? zl? vlasti nas? pohroma.

Marcel. Posame se, a ekniz kdo to v?,

Proc se t?m p?sn?m, tuh?m vartov?n?m

Poddan? kazd? noci t?raj?,

Nac den co den se z kovu lij? dla,

Nac kupov?n? z?sob v?lecn?ch?

Lodn?kv sb?r?n?, jejichzto p?le

Od t?dne den nelouc? nedln??

Co as se chyst?, ze tak psotn? chvat

I noci vel? tovarysit s dnem? ?

Kdoz mze d?t mi o tom zpr?vu?

William Shakespeare, Hamlet, princ D?nsk? (p. Josef Ji? Kol?r, 1855) 2

Horacio.

J?;

Neb tak se aspo sepce. Nebozt?ka

Naseho kr?le, jehoz obraz n?m

Se pr?v zde byl objevil, vyzval,

Jak zn?mo v?m, norvezsk? Fortinbras,

Toz drz?m pudem hn?n z?vistn? p?chy,

Na souboj. Hamlet, n?s to bohat?r

(V t? sl?v zn?n po vsem tom d?lu svta),

Pemohl Fortinbrasa, jenz dle smlouvy

Po z?konu a zvyku ryt?sk?m

Ztratil s zivotem sv?m i vsechny zem,

Jimz panoval, pipadl? v?tzi.

Naproti tomu stejnou polovic?

N?s kr?l se zarucil, jez ddicn

By byla pisla Fortinbrasovi,

Kdyby byl zv?tzil, jakoz dle znn?

T? z?pisky a bhem z?konn?m

Majetnost jeho na Hamleta pesla.

Poh?chu nyn? mlad? Fortinbras,

Nezkusenou nakvasen bujnost?,

Nasb?ral po vsech koutech, sem a tam,

V Norvezsku houf toulav?ch pobhl?k

Za mzdu a stravu, k podniku sml?mu,

J?mz zjevn nic jin?ho neobm?sl?

(Jak t?z o tom i nase vl?da soud?),

Nez vydobyt pst? ozbrojenou,

V?lecn?m ?sil?m, nadecenou

Tu zem, kterouz byl ztratil jeho otec.

A to jest, zd? se mi, ta p?cina

Vsech nasich p?prav, toho vartov?n?,

?hlavn? podnt vesker?ho toho

Po kraj?ch pechvatu a hlucen?.

[Bernard. Tus?m, ze nen? jinak nezli tak.

A s t?m se shoduje, ze zjeven?

To hroziv?, ozbrojen? obch?z?

V podob kr?lov, jenz byl a jest

T? v?lky pvodcem.

Horacio. Je dr to, dusevn? co kal? zrak.

Kdyz ?m nejv?se st?l a v?tzn,

Ped p?dem moh?tn?ho Julia,

Vypr?zdnily se hroby, umrlci

Matn?m ?pli skekem v ulic?ch

? ? ? ? ? ? ? ? ? ?

Jak hvzdy s pometly to ohniv?mi

A kapaj?c? krv?, v slunci poskvrny; T?z vlhk? hvzda ta 2), jej?mzto vlivem

Neptunova se ?se spravuje,

Jak v soudn? den k zatmn? stonala.

Hrozn?ho p?st? stejn? proroctv?,

Co hlasatel? jdouc?ch osud,

Vys?l? zem spolu s nebesy, V to podneb? a k nasim krajanm.] 3)

Duch znova se objev?.

Hle vizte! ? Ticho! Zde to zas pich?z?!

Cestu mu zakroc?m, teba mne znicil! ?

Stj pelude! ? V tob-li zvuku jest,

Neb snad lidsk?ho hlasu, odpovz!

Dobr?-li skutek zde jest k vykon?n?,

Jenz by ulehcil tob a mne spasil ?

Dej odpov! ?

Ci zn?s-li t?to vlasti p?st? los,

Jenz by se moh' pedvdn?m odvr?tit,

Dej odpov! ?

Aneb-lis v zivobyt? nahrnul

Vyloupen?ch poklad v ln zem,

Za jakouz vinou, jak se vbec d?,

Po smrti duchov? mus? obch?zet,

Dej o tom zpr?vu! ? Stj a mluv! ?

Zastav ho, Marcele!

Marcel. M?m ho snad partisanou uhodit?

Horacio. Uho, nechce-li st?t!

Bernard.

Zde jest!

Horacio.

Zde jest!

Duch zmiz?.

Marcel. Zmizel! ?

Kivd?me mu, an jest tak majest?tn?,

Ze jej plas?me hrozbou n?sil?.

Duch jest jak dech ? nelze ho poranit,

A marn? nase r?ny pouh? sk?dlen?.

Bernard. Chtl pr?v mluvit ? v tom se ozval kohout.

Horacio. A zdsil se, jak h?sn? svdom?

Z hrozn?ho zavol?n?. Sl?chal jsem,

Ze pr? kohout, zv?n hlasatelem jitra,

Sv?m vysok?m, co skek znj?c?m hlasem

Probouz? dennici, a jeho v?strahou

Kazd? bloud?c?, tkaj?c? duch,

Nech v ohni, v vod, v zemi jest ci v vtru, Uh?n? ve svou ?s 4); a ze to pravda,

Dotvrzeno nynjs? p?hodou.

Marcel. Zmizel pi zazp?v?n? kohouta.

Takt?z se d?, ze v p?chod toho casu,

Kdyz se slav?v? narozen? P?n,

Ten rann? pt?k po celou noc se hl?s?.

A tenkr?t tak?, jak se vbec prav?,

Nesm? obch?zet nikde z?dn? duch.

Zdrav? pr? noci jsou, neskodliv?,

Planet a vil a carodjnic kouzlo

Neplatn?, tak svat?, milostiv?

Jest tento cas.

Horacio. Tak sl?chal jsem, a d?lem to i v?m.

Ai hle, v rudoplamenn?m rouse kr?c?

Tam jitro jiz pes rosu onch hor.

Zanechme str?ze. To vsak rada m?,

Bychom o vidn? sv?m zpravili

Mlad?ho Hamleta. Ba, jak jsem ziv,

Duch, nm? k n?m, na nj snad promluv?.

Svol?te-liz, bychom o tom mu ekli,

Jak l?ska n?m vel? a povinnost?

Marcel. Ucimez tak. V?m j?, kde toho jitra

Mozn? jej bude nalezt p?hodn.

Odejdou.

V?jev druh?. S? v kr?lovsk?m pal?cu. Kr?l, Kr?lovna, Hamlet, Polonius, Lert, Voltimand, Kornelius, dvoan? a komonstvo. Kr?l. Ac smrt Hamletova, mil?ho bratra, Ve sv?z? pamti a slusno n?m Zast?ti srdce zalem, vsechnu ?s Zasmusit v jedno trudn? vzezen?: Pec obezelost vrozen?mu pudu Se opela, ze s moudrou rozvahou Na zpom?n?me, z?rove set?ce Ohledu na sebe. ? Za p?cinou T? vci pojmuli jsme ji, co druhdy N?m sloula sestrou, nyn? kr?lovnou, Bojovn? t?to ?se ddicku, Za manzelku ? s bolestnou rozkos? ? Toz s jedn?m okem v blahu, s druh?m v slz?ch, Na pohbu vesel?, na svatb v smutku, V?z?ce stejnou v?hou ples i zal. Ba leps? vas? moudrosti jsme t?z Nekladli mez? ? ktar?z v t? se vci Ochotn s n?mi shodla. ? Za vse d?ky.

William Shakespeare, Hamlet, princ D?nsk? (p. Josef Ji? Kol?r, 1855) 3

D?l vzte, kterak mlad? Fortinbras,

Podceniv n?s, anebo mysle snad,

Ze ?mrt?m drah?ho n?m zde bratra

N?s st?t rozsmeknut, vymknut z veej?,

Ke snm se pidruziv sv?ch prospch,

Neobmeskal n?s nudit poselstv?m

O vr?cen? tch zem?, kter?z z?skal,

Dle pr?vn?ch ?vazk, od jeho otce

Rekovn? bratr n?s. ? Tolik o nm.

Te co se t?ce n?s a toho sjezdu.

Ta vc jest ta: Zde Norvegovi p?sem,

Toz mladistv?ho Fortinbrasa ujci,

Jenz lez? nemocen a sotva zn?

Synovce sv?ho z?mr ? aby v tom

Mu dals? stavil krok ? jelikoz vsechna

Ta v?prava, sb?r?n? hotovosti,

Z poddan?ch jeho vzata. Pos?l?me

V?s Voltimande a Kornelie

S pozdraven?m k star?mu Norvegu,

Ned?vaj?ce v?m k jedn?n? s kr?lem

V?c moci osobn?, nez ?cel peje

Rozs?hl?ch tchto artikul zde.

Jiz s Bohem v?m, a vase p?le nech

Vas? se povinnosti vyrovn?.

Kornelius, Voltimand. Jak v tom, tak v jin?m vsem ji konat

chcem.

Kr?l. Nem?me pochybnost. Od srdce s Bohem.

Odejdou Kornelius a Voltimand.

Kr?l. A nyn?, Lerte, co nov?ho s v?mi?

O ?k? prosb n?m jste dl. Jak? jest?

Z?d?s-li slusnou vc od kr?le D?n,

Slov nezma?s. Co bys moh' z?dat, Lerte,

By milost m? se neshodla s tv?m p?n?m?

Ba nen? p?buznjs? hlava srdci,

Ni ?sluznjs? ?stm pravice,

Jak tv?mu otci vdcen d?nsk? trn.

Nuz ceho z?d?s, Lerte?

Lert.

Mocn? Pane,

O svolen? pros?m, bych sml se vr?tit

Do Francie, odkud peochotn

Jsem k D?nsku p?lil, abych vykonal

Povinnou sluzbu pi korunov?n?; ?

Ta kdyz te skoncena, prosit mus?m,

An mysl, touha k Frankm zas m v?b?,

O milostiv? odpustn? vase.

Kr?l. Dal v?m je otec jiz? ? Co d? Polonius?

Polonius. On mi odpustn? ot?lav?

Lopotnou prosbou takka vynutil,

Ze jsem posl?ze jeho vli sv?m

Petzk?m zpecetil mu svolen?m.

Pros?m, Milosti, pejte by sml j?ti.

Kr?l. Zvol dobu p?hodnou, uz?vej casu

I nas? p?zn, ob? dle sv? vle. ?

A nyn? str?ci Hamlete a synu ? Hamlet (stranou). Ba trochu v?c nez str?c a m? nez syn. 5)

Kr?l. Proc to, ze st?le mrak v?s obest?r??

Hamlet. Ne, pane mj, j? stoj?m p?lis v slunci.

Kr?lovna. ? svrhniz se sebe ten nocn? st?n,

A vl?dn?m zrakem pohl?dni na D?nsko.

Nep?trej st?le s klesl?m oka v?ckem

Po cack?m otci n?zko ve prachu;

V?s, ze to obecn?: Kdo ziv, um?t' mus?,

Do vcnosti se nesa p?rodou.

Hamlet. Ba, Milost Pan?, je to obecn?.

Kr?lovna. Proc tedy tob zvl?stn? se to zd??

Hamlet. Nezd? ? alebrz jest. J? nezn?m zd?n?.

Nen? to pouze cern? odv mj,

Ni obycejn? smutku n?dhera, Ni vynucen?ch vzdech pr?zdn? dech, Ne ? aniz oka neustavn? proud, Ni zkormoucen? tv?e vzezen? Se vsemi spsoby a kejkly zalu, Co mne v?m v pravd l?c?; ? vsecko to Opravdu se jen zd? ? neb s takov?mi Posuky clovk hr?t se nauc?. J? vsak m?m v sob v?c nez zalu zd?n?; Tam to jest zalu sperk a vychloub?n?. Kr?l. Je mil? to a chvaln?, Hamlete, Ze smutku sluzbou otce sv?ho ct?te. Vsak vzte, otec v?s t?z ztratil otce, A ten zas ztratil sv?ho; povinnost Jest zij?c?ho, truchlit ?k? cas V dtinsk? ?sluze. Nez ale st?l?m Se bavit zalem, b?v? dkaz jen Bezbozn? sv?hlavosti, jest to slabost; O vli to svdc? protivn? Bohu, O vratk?m srdci, pechv?tav? mysli, O sprost?m rozumu, necvicen?m. Proc to, co b?t mus?, co obecn?, Jak smyslm nejobycejnjs? vc, Proc sob v zasmusil?m vzdoru br?ti Ku srdci? ? Fi! ? To h?ch jest proti nebi, H?ch proti mrtv?mu a p?rod, Protivno rozumu, jenz st?le hl?s? O smrti otc, i vzdy vyvol?val, Od prvn? mrtvoly az do dnesn?, Ze tak to mus? b?t. Protoz pros?me, Byste mal?tn? zal se sebe svrh' A n?s ml za otce. Zde svtu d?me, Ze nejprvnjs? jste nasemu trnu, A ze s ne mens? slechetnost? l?sky, Nez jakou drah? otec k synu m?, Jej v?m pozstav?me. Oumysl, Na Vittenberskou skolu zas se vr?tit, Nasim se zhola p?c? z?dostem ? I zd?me, byste r?cil meskat zde, V nasich to oc? blah? pstot, Co nejprvnjs? dvoan, str?c a syn. Kr?lovna. Sv? matky prosby vyslys, Hamlete, Zsta u n?s, necho do Vittenberka. Hamlet. Chci ve vsem poslechnouti, Milost Pan?. Kr?l. Ai, l?bezn? to, kr?sn? odpovd. Co my, vy butez v D?nsku. Pojme choti. Mil? to Hamletovo svolen? N?m srdce blahem pout?. Tomu vdk Nezvedne D?nsko poh?r k p?pitku, By neh?mala dla k oblakm. A kr?lv ples m? samo nebe v?ti Co zemsk? boue ozvna. Jiz pojte.

Kr?l, Kr?lovna, Polonius, Lert a dvoan? odejdou. Hamlet (samoten). ? k?z by pepevn? ten tla stroj

Rozt?l a rozhrk' se na krpj rosy! ? Ci ? k?z by Vsemohouc? nebyl dal Na samovrazdu z?kon! ? Boze! Boze! Jak hnusn?, pr?zdn?, plan?, neprospsn? Zd? se mi vsechen klopot svta b?t! ? Fi na ten svt! ? To plan? zahrada Bujn?c? k osen?, jiz tucn? b?l? Zajalo veskrze. ? Ze tam to doslo! ? Jen dva ms?ce mrtev! ? ani ne! ? Tak cack? kr?l, jenz pedcil toho zde Jak Apol Satyra; ? mou matku miloval, Ze nebes p?kr?m vtrm nedop?l Jej? se dotknout tv?e. ? Hrom a peklo! ?

William Shakespeare, Hamlet, princ D?nsk? (p. Josef Ji? Kol?r, 1855) 4

Nac zpom?n?m? ? Vzdy na nm visela,

Jakby t?m lacnost rostla jej? l?sky,

C?m v?c poz?vala. ? V jednom ms?ci! ?

? kehkosti, tv? jmeno ,,zena" jest! ?

Za kr?tk? ms?c! ? D?ve nez sest?rly

Stev?ce, v kter?ch sla za rakv? otcovou

V slz?ch jak Nioba! ? A ona ? ona ?

? Boze ? d?l by bylo smutnilo

Bezcitn? zv?e ? ona snoubena

S m?m ujcem, bratrem otce m?ho, jemuz on

Tak neroven jak Herkulovi j?.

Jiz za ms?c zasnoubena ? toz d?ve,

Nez slanost slz?, tekouc?ch bezpr?v?m,

Zanikla v z?ntu zpruzen?ch oc?.

? chvate hanebn?, tak ?prkem

Na cizolozn? spchat podusky! ?

To nen? sp?sa, tak? nebude.

Vsak pukniz srdce, mus?m nm? b?t.

Vystoup? Horacio, Bernard a Marcel.

Horacio. V?sosti, sl?va V?m!

Hamlet. Ts? m, ze v?s vid?m pi zdrav?.

Horacio, ? ci nezn?m sebe s?m.

Horacio. Tent?z, mj princi, povzdy sluha v?s.

Hamlet. Ai, p?teli ? to jmeno vymn?me. 6)

Co v?s sem zaneslo, Horacio,

Az z Vittenberka? ? Marcel? ?

Marcel.

Vz?cn? princi!

Hamlet. Ts? m, ze v?s vid?m ? dobr? vecer! ?

Nu, co v?s vede z Vittenberka k n?m?

Horacio. K zah?lce n?klonnost, mj vz?cn? pane.

Hamlet. To slyseti bych nechtl ani z ?st

Nep?tele vaseho ? t?z mj sluch

Nepinut?te, aby v?ru dal

T? pomluv, jez svdc? proti v?m.

Pedobe v?m, ze nejste zahalec.

Nez ? jak? m?te v Elsinorech ?zen??

Zde p?t v?s nauc?me nez zas pjdete.

Horacio. Pisel jsem na poheb vaseho otce.

Hamlet. Pros?m, nezertuj se mnou, spoluz?ku.

Tus?m, zes pisel k svatb matcin.

Horacio. Ba vru, princi, pisla v z?pt?.

Hamlet. To z hospod?stv?, brachu, z hospod?stv?;

Neb tepl? j?dla z pohbu poskytly

Studen? zbytky pro stl svatebn?.

?, radj bych se v nebi potkal byl

S hok?m nep?telem, nez s t?mto dnem.

Mj otec! ? zd? se mi, ze vid?m otce!

Horacio. Kde?

Hamlet. V zraku duse sv?, Horacio.

Horacio. ? znal jsem jej, byl kr?l to v?born?.

Hamlet. Byl muz naskrz dokonal? ve vsem;

Nespat?m v?ce jemu rovn?ho.

Horacio. M?m za to, princi, ze jsem jej vidl

Vcerejs? noc.

Hamlet.

Vidl? ? Koho?

Horacio. Mj princi, kr?le, vaseho to otce.

Hamlet. Co? ? Kr?le m?ho otce?

Horacio. Um?rnte svj obdiv jen na chv?li

Pozorn?m uchem, az v?m vyjev?m

Ten z?zrak s dosvdcen?m tchto zde.

Hamlet. Pro smilov?n? boz?, mluvte, mluvte.

Horacio. Jiz po dv noci tito oba zde,

Bernard a Marcel, mli na sv? str?zi

Uprosted mrtv?, tich? plnoci

To vidn?: jak?si postava

Jak otec v?s, a v zbroji od hlavy az k pat,

Zjev? se jim a v?zn?m krokem kr?c?

Zpovolna, hrd mimo n. Tikr?te tak

Ped jejich zrakem b?zn? schv?cen?m

Na d?lku berly sv? je obesla.

Krev v cel?m tle srazila se jim,

Jak v b?zn z?chvatu oba tam st?li,

A nepromluvili. ? S ouzkostlivou

Tajemnost? vc tu mi sd?leli.

I sel jsem s nimi na str?z tet? noc,

A zcela dle jich zpr?vy, v tent?z cas,

V t? postav, v ?pln? slova pravd

Se zjevil duch. ? Znal jsem vaseho otce;

V?c nejsou podobny si ruce m?.

Hamlet. A kde to bylo?

Marcel. Mj princi, na tarasu, kde jsme mli str?z.

Hamlet. A nepromluvili jste na?

Horacio.

Mj princi, j?

To ucinil. Nedal vsak odpov.

Nez jednou, tus?m, hlavu pozvedl

A hnul sebou, jakoby mluvit chtl.

V tom vsak por?nu hlasn kohout zapl,

A on t?m hlasem na kvap schv?cen?

N?m zmizel z oc?.

Hamlet.

Velmi podivno.

Horacio. Mj princi, jak jsem ziv, je pravda to.

A n?m se zd?lo b?ti povinnost?,

V?m o tom zpr?vu d?t.

Hamlet. Ba v skutku, v skutku, p?ni, to m ds?.

A m?te str?z t? noci?

Vsichni.

M?me, pane.

Hamlet. Ze v zbroji byl, prav?te?

Vsichni.

V zbroji, pane. 7)

Hamlet. A od hlavy az k pat?

Vsichni.

Od hlavy az k pat.

Hamlet. To nemohli jste vidt jeho tv??

Horacio. Pec, pane mj ? hled? ml zdvizen?.

Hamlet. Pohl?zel skared?

Horacio.

Pohled zalostn? v?c

Nez hnviv?.

Hamlet.

Bled? ci cerven??

Horacio. Ne, velmi bled?.

Hamlet.

Zrak na v?s up?ral?

Horacio. Pepevn.

Hamlet.

Ze jsem nebyl p?tomen!

Horacio. Nad m?ru byl byste se podsil.

Hamlet. To mozn?, velmi mozn?! ? Zstal dlouho?

Horacio. Co clovk m?rn?m chvatem moh' spoc?tat sto.

Marcel, Bernard. ? d?le, d?le!

Horacio. Co vidl j?, nic d?le.

Hamlet.

Sed? vous?

Horacio. Jak jsem ho vidl za zivobyt?,

Toz tmav?, st?brem kvtouc?.

Hamlet. Tu noc chci s v?mi bd?t, snad zas to pijde.

Horacio. To zajist?.

Hamlet. Zjev?-li se co cack? otec mj,

Pak chci jej oslovit, a kdyby samo peklo

Mi chtlo br?nit v tom. Pros?m v?s vespolek,

Posud-li jste to kryli v tajnosti,

I d?l to zachovejte v mlcen?.

A cokoli se stane p?st? noc,

To vlozte v mysl svou, nic na jazyk.

Za vasi l?sku se v?m odmn?m.

Te s Bohem v?m ? v plnoc na tarasu

V?s navst?v?m.

Vsichni.

My k vas? sluzb jsme.

Hamlet. Bu p?ze vase mn, jak moje v?m.

Jiz s Bohem!

Horacio, Marcel a Bernard odejdou.

William Shakespeare, Hamlet, princ D?nsk? (p. Josef Ji? Kol?r, 1855) 5

Hamlet (samoten). Duch otce m?ho v zbroji! ? Nen? zde vse cist?! ? Zl? tus?m pletichy. ? k?z by byla noc! ? Utichni zat?m srdce. H?choplodn? s?m, Jakkoliv skryto v zemi, k svtlu vznese t?m. Odejde.

V?jev tet?.

Komnata v dom Poloniov.

Vystoup? Lert a Ofelie.

Lert. Mj tlumok jest jiz na kor?bu ? s Bohem!

A jestli p?ti budou vtrov?,

A p?lezitost bude po lodi,

Nelenuj ps?t mn.

Ofelie.

Nemj pochybnosti.

Lert. Co Hamleta se t?ce, jeho p?zn h?cky

Za svtsk? spsob mj a krve spr?m.

Fialka jest to, v outlovku Vesny,

Pecasn?, netrval?, sladk?, vadnouc?,

Jen z?pach, kter?z blaz? okamzik,

Nic v?c.

Ofelie.Nic v?c?

Lert.

Za v?c to nepokl?dej.

Neroste p?roda se zm?haj?c?

Jen ve svalech a v tle; z?rove,

Jak roste tento chr?m, i uvnit bujn?

Mysl a duse ve sv?ch ?konech. Snad nyn?

T miluje. ? Na nebi cist? jeho vle

Nevis? ani mr?cek ouskoku.

Kdyz ale stav pov?z?s, to t mus? dsit,

Ze nem? vli svou. On s?m jest sv?mu rodu

Na nejvejs podroben ? nemze on,

Jak cin? nepatrn? osoby,

Pro sebe volit ? v jeho volb tkv?

Cel?ho st?tu zdar a bezpecnost,

A protoz mus? v tom b?t obmezen

Pisvdcen?m a hlasem toho tla,

Jehoz on hlavou. L?sku-li ti svou

Vyzn?v?, moudrost tv? tak dalece

Jen tomu v, pokud se jeho slova

Srovn?vaj? s obzvl?stn?m jeho stavem

A pomrem ? co v?ce jest, v tom jen

Cel?ho D?nska rozhoduje hlas.

Te su , jak? tv? cnosti hroz? pohroma,

Kdyz lehkovrn jemu dv?s,

Sv? srdce zahod?s, a cist? poklad svj

Zotv?r?s jeho zvle chl?pn? drzosti.

To na zeteli drah? sestro mj,

A chovej v z?loze svou p?tulnost

Pod?l vsech stel a cht?ce ?tok.

Ba nejcudnjs? d?vka h?? dost,

Kdyz vdky sv? ms?ci odhal?;

I sama cnost neujde pomluv.

Pecasto jara d?tky zhryze cerv,

D?v nez jich poupata se rozvij?,

A z jitra plynnoros? mladosti

Nejv?ce hroz? n?kaz morov?.

Protoz se stez ? bezpecnost v b?zni mj,

A ml?d? nejhors? ze skdce, znej.

Ofelie. Tak dobr? naucen? chovat chci

Co str?zce sv?ho srdce. ? Ty vsak, dobr? brate,

Neci jak cin? mnoh? h?sn? mravok?rce,

Jenz k?ze p?krou cestu k nebesm,

A s?m, jsa chlubn?, viln? pokrytec,

Na kvtn? dr?ze kr?c? rozkos?

Nehled rady sv?.

Lert.

O mne se nestarej.

Pedlouho mesk?m. ? Otec zde pich?z?.

Vystoup? Polonius.

V dvoj?m zehn?n? dvoj? blaho jest,

I peje n?hoda drah?mu loucen?.

Polonius. Aj, Lerte, jest zde? ? I honem na kor?b! ?

Do s?je vasich plachet zene v?tr,

Cekaj? na tebe. ? M? pozehn?n? s tebou.

Vzt?hne svou ruku na Lerta.

A nkolik jen jest pravidel

Si v pam vtiskni:

Nepej mysl?nk?m sv?m hned jazyku,

Ni ?myslm bezpr?vn?m v?konu.

Bu dvrn?m, sprost?m vsak nikoliv.

Pozn?s-li p?tel a jich up?mnosti,

Tch pipni k srdci pouty kovov?mi,

V tom ale pozor mj, bys ruku svou

Si neztupil pozdr?vkou lehk?ch floutk.

Vyhni se rznici ? a jsi-li v n?,

Pokracuj tak, by protivn?k se chr?nil.

Mj ucho pro kazd?ho, jen ne hlas;

Slys kazd? ?sudek, svj podrz za sebou.

Msec-li tvj to snese, stroj se kloudn,

Ne testiv ? skvostn, ne marniv,

Neb mnohdy jev? ?hled clovka.

A ti tam ve Francii prvn? rodov?

Jsou zvl?st vkusn? v tom a brousen?.

Nedluz si penz, jin?m nepjcuj,

Neb s pjckou t?z i p?tel odpad?v?,

A setivosti hrot se dluhem l?me.

Nad vsecko ? vren bu sob sam?mu,

A z toho pojde pak, jak z noci den,

Ze nebudes nikomu nevren.

Jiz s Bohem! ? Nech m?m pozehn?n?m v tob

To uzraje.

Lert.

V pon?zenosti, otce,

Se porouc?m.

Polonius.

Cas ub?h?, jiz jdi.

Lert. S Bohem Ofelie, a pamatuj

Co jsem ti ek'.

Ofelie.

Je zaveno to v pamt mou,

A kl?cek k tomu m?s ty s?m pi sob.

Lert. S Bohem.

Odejde.

Polonius. O cem, Ofelie, to k tob mluvil?

Ofelie. O ncem, co se t?k? Hamleta.

Polonius. To pr?v vhod;

Neb slysel jsem, ze casto ped ned?vnem

K tob doch?zel soukromn, ty sama

Pr? jsi mu p?la stde p?stupu.

Nu, je-li tomu tak (jak se mi eklo,

Toz v cest v?strahy), pak to jen d?m,

Ze sama si nerozum?s tak jasn,

Jak slusno dcei m? a tvoj? cti.

Co m?te spolu? povz pravdu m.

Ofelie. On v dob posledn? mne castokr?te

O l?sce sv? ujisoval.

Polonius.

Sv? l?sce? ?

Jdiziz! Ty hovo?s jak mlad? dvce,

Nezkusen? v tak nebezpecn? vci.

V?s tm jistn?m, jak to naz?v?s?

Ofelie. J? nev?m, pane, co m?m o tom soudit.

Polonius. To j? ti pov?m. ? Vz, zes byla dcko,

Maj?c ta jistn? za bernou minci;

To nejsou tolary! Sama se l?pe

Ujistit hle, sic (abych uboh?

Nekroutil slova) jista zk?za tv?.

Ofelie. On, pane, s l?skou svou se mi nab?zel

 ................
................

In order to avoid copyright disputes, this page is only a partial summary.

Google Online Preview   Download