Zahraniční politika České republiky



ISSN 1210-5619

Zahraniční politika České republiky – Dokumenty.

Vydává odbor administrativy a zpracování informací

Ministerstva zahraničních věcí ČR, Praha.

Odpovědná redaktorka: Mgr. Jaromíra Borecká, Mgr. Eva Galovičová

Obsah

Prezident České republiky 10

Červenec 2016 10

Rozhovor prezidenta republiky pro Parlamentní listy 10

Prezident republiky kondoloval italskému prezidentovi 14

Prezident republiky kondoloval francouzskému prezidentovi 14

Prezident republiky kondoloval německému prezidentovi 15

Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro internetové vysílání Blesk.cz „S prezidentem v Lánech“ 16

Srpen 2016 30

Prezident republiky zaslal blahopřejný telegram prezidentovi Demokratické republiky Svatého Tomáše a Princova ostrova 31

Prezident republiky kondoloval tureckému prezidentovi 32

Prezident republiky kondoloval italskému prezidentovi 32

Projev prezidenta republiky při setkání s vedoucími zastupitelských úřadů ČR v zahraničí 33

Rozhovor prezidenta republiky pro Prezidentský Pressklub na Frekvenci 1 36

Září 2016 45

Prezident republiky kondoloval uzbeckému zastupujícímu prezidentovi 45

Prezident republiky kondoloval německému prezidentovi 46

Projev prezidenta republiky na tiskové konferenci při oficiální návštěvě bulharského prezidenta v ČR 47

Projev prezidenta republiky při příležitosti státního svátku Slovenské republiky - Dne ústavy 47

Rozhovor prezidenta republiky pro Parlamentní listy 48

Projev prezidenta republiky v rámci 71. zasedání Valného shromáždění OSN 51

Prezident republiky zaslal gratulační telegram albánskému prezidentovi 53

Prezident republiky zaslal gratulační telegram kyperskému prezidentovi 53

Prezident republiky kondoloval izraelskému prezidentovi 54

Projev prezidenta republiky při slavnostním otevření honorárního konzulátu České republiky na ostrově Rhodos 54

Projev prezidenta republiky při konferenci Rhodes Forum 2016 55

Parlament České republiky 57

Červenec 2016 57

Projev předsedy PS Jana Hamáčka v Kostnici u příležitosti připomínky 600 let od upálení Mistra Jana Husa 57

Projev místopředsedy Senátu P. Sobotky na plénu 58

Projev předsedy Senátu u příležitosti státního svátku Francie a 227. výročí dobytí Bastily 60

Srpen 2016 60

Kondolence obětem a rodinám postiženým zemětřesením ve střední Itálii od předsedy Senátu M. Štěcha 60

Komentář předsedy Senátu k návštěvě německé kancléřky v ČR: Protiruské sankce nepřinášejí výsledky a poškozují české zemědělce 61

Shrnutí vystoupení předsedy Senátu Parlamentu ČR na setkání senátorů s vedoucími zastupitelských úřadů ČR 62

Září 2016 64

Rozhovor s předsedou Senátu M. Štěchem pro Blesk.cz: Některým západním politikům chybí v otázce migrace zpětná vazba 64

Projev místopředsedy Senátu P. Sobotky na mezinárodní konferenci „DIASPORA JAKO PARTNER MATEŘSKÉHO STÁTU“ 65

Rozhovor s místopředsedou Senátu Z. Škromachem pro Parlamentní listy 66

Projev místopředsedy Senátu P. Sobotky na konferenci Krajané a otázka identity v Národním muzeu v Praze 68

Vláda České republiky 70

Červenec 2016 70

Prohlášení premiéra B. Sobotky: Česká vláda podporuje priority slovenského předsednictví EU, zejména posílení hospodářské spolupráce členských států 70

Prohlášení mluvčího vlády: Členství ČR v EU i NATO je zárukou hospodářské stability a bezpečnosti, jde o dlouhodobou prioritu zahraniční politiky vlády ČR 71

Komentář předsedy vlády k jmenování Theresy Mayové premiérkou Velké Británie 71

Vyjádření předsedy vlády Bohuslava Sobotky k teroristickému útoku v Nice 71

Prohlášení ministra kultury k útoku v Nice 72

Prohlášení předsedy vlády Bohuslava Sobotky k pokusu o svržení turecké vlády 72

Společné prohlášení předsedů vlád zemí V4 k situaci EU po Brexitu 73

Prohlášení předsedy vlády Bohuslava Sobotky k útoku v Mnichově 75

Kondolence předsedy vlády Bohuslava Sobotky ministerskému předsedovi Bavorska Horstu Seehoferovi 76

Kondolence předsedy vlády Bohuslava Sobotky německé kancléřce Angele Merkelové v souvislosti s útokem v Mnichově 76

Srpen 2016 77

Projev premiéra B. Sobotky na každoroční poradě velvyslanců 77

Září 2016 83

Komuniké předsedů vlád Visegrádské skupiny po setkání s předsedou vlády Ukrajiny 83

Projev předsedy vlády Bohuslava Sobotky na plenárním panelu Ekonomického fóra v polské Krynici 84

Komentář předsedy vlády k výrokům o vyloučení Maďarska z EU 85

Komentář předsedy vlády k roli střední Evropy v diskusi o budoucím směřování EU 86

Vyjádření premiéra Bohuslava Sobotky k posílení obranné spolupráce v EU a podpoře německo-francouzské iniciativy 87

Komentář předsedy vlády Sobotky k bilanční řeči prezidenta EK Junckera o stavu Unie 87

Prohlášení premiéra ČR B. Sobotky: Naše společná cesta musí směřovat k posilování soudržnosti EU, nikoli k prohlubování příkopů 88

Společné prohlášení předsedů vlád zemí V4, Bratislava, 16. září 2016 90

Komentář předsedy vlády Bohuslava Sobotky k ratifikaci Pařížské dohody 93

Předsedové vlád České a Slovenské republiky podepsali společné prohlášení o spolupráci obou zemí 93

Vyjádření předsedy vlády Bohuslava Sobotky k úmrtí bývalého izraelského prezidenta Šimona Perese 102

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky 103

Červenec 2016 103

Článek ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka pro Právo 103

Prohlášení MZV v souvislosti s teroristickými útoky v Bagdádu 104

Prohlášení MZV ČR k atentátu v Nice 105

Srpen 2016 105

Prohlášení MZV k testům balistických raket KLDR 105

Prohlášení ČR k dosažení dohody kolumbijské vlády a FARC o ukončení ozbrojeného konfliktu 105

Září 2016 106

MZV ČR odsuzuje test balistických střel ze strany KLDR 106

Prohlášení MZV ČR k ruským parlamentním volbám na Krymu 106

Prohlášení MZV k útoku na humanitární konvoj v Sýrii 106

Prohlášení MZV k úmrtí bývalého izraelského prezidenta Šimona Perese 107

Čeští zástupci v evropských strukturách 108

Červenec 2016 108

Prohlášení europoslance Petra Macha (Svobodní) k Brexitu 108

Příspěvek europoslance Jaromíra Štětiny (TOP 09) na plénu EP k rozpravě o globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky EU 108

Komentář europoslankyně O. Sehnalové (ČSSD) k Brexitu: Volný pohyb osob, to je, oč tu běží 109

Prohlášení europoslankyně Olgy Sehnalové (ČSSD) k předsednictví Slovenska v Radě Evropské unie 109

Komentář europoslankyně M. Šojdrové (KDU-ČSL): Slovenské předsednictví EU oficiálně zahájeno i v Evropském parlamentu 110

Komentář europoslance E. Tošenovského (ODS): Obchodní partnerství EU – Čína 111

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM) k projevu R. Fica v EP: Hlavní bude člověk 111

Komentář europoslankyně Kateřiny Konečné (KSČM) k závěrům summitu NATO 112

Komentář europoslance P. Ježka (ANO): Přesídlování uprchlíků: půjde to i bez kvót? 113

Rozhovor europoslance J. Zahradila (ODS) pro Parlamentní listy: Potřebujeme vládu, která bude budovat aliance, které by německé sklony k řízení Evropy vyvažovaly 113

Editovaný přepis hlavních bodů diskuze s europoslancem Jiřím Pospíšilem (TOP09) pro pořad Události, komentáře 116

Prohlášení europoslance P. Teličky (ANO): EU musí trvat na dodržování demokratických pravidel v Turecku 120

Článek europoslance P. Teličky (ANO) o situaci v Turecku pro deník Blesk: V Turecku nastupuje islámská polodiktatura. Přikloní se země k Rusku? 120

Prohlášení europoslankyně Michaely Šojdrové (KDU-ČSL) k situaci v Turecku: Puč v Turecku upevnil moc prezidenta 123

Článek europoslance T. Zdechovského (KDU-ČSL) pro blog MF Dnes: Hrozba bojovníků ISIS děsí i další země nejen na Balkánu 123

Komentář europoslance P. Svobody (KDU-ČSL) k vývoji v Turecku pro magazín Dotyk 126

Editovaný přepis rozhovoru s europoslancem Jiřím Pospíšilem (TOP09) pro ČT 24: Měli bychom z EU dostat lidi, kteří tu nezískají azyl 128

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Puč” v Turecku a Kypr 129

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Demokraté převedli velkou show, ale rozhodovat se bude až na podzim 130

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Reforma EU: potřebujeme bezpečnou a prosperující unii, které občané věří 132

Srpen 2016 133

Komentář europoslance P. Ježka (ANO) pro ČT 24: Na řešení migrační krize se musíme dohodnout 133

Článek europoslance T. Zdechovského (KDU-ČSL) na téma návštěvy uprchlických táborů ve Francii: Francie neřešením Calais ohrožuje bezpečnost celé Evropy! 134

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Čína nerespektuje svobodu vyznání 136

Komentář europoslance L. Niedermayera (TOP09): Britská nejistota 136

Komentář europoslance Petra Ježka (ANO): Německo nadřazuje mezinárodní právo svým hospodářským zájmům 140

Europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09) byl hostem pořadu Interview ČT24. 141

Komentář J. Maštálky (KSČM): Normalizace vztahů mezi Tureckem a Ruskem 142

Prohlášení europoslance P. Teličky (ANO): Intenzivnější dialog s Kubou: příležitost pro obranu lidských práv 143

Komentář europoslankyně M. Šojdrové (KDU-ČSL) k návštěvě německé kancléřky v ČR 144

Komentář europoslance J. Zahradila (ODS) pro Echo24.cz: Merkelová přijíždí otestovat situaci a pohladit po hlavě Sobotku 144

Europoslanci Luděk Niedermayer (TOP 09), Kateřina Konečná (KSČM) a Dita Charanzová (ANO) byli hosty pořadu Události komentáře na téma dohody o zóně volného obchodu mezi USA a Evropskou unií 146

Rozhovor s europoslankyní K. Konečnou (KSČM) pro Parlamentní listy 152

Komentář europoslance J. Štětiny (TOP09): Hrozí nám mezinárodní diplomatický skandál 155

Otevřený dopis europoslankyně K. Konečné (KSČM) premiérovi B. Sobotkovi 156

Září 2016 156

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM) k vývoji v Uzbekistánu 156

Rozhovor s europoslancem J. Zahradilem (ODS) pro Parlamentní listy: Vláda potichu přijala kvóty, teď už jen dělá divadlo 157

Vystoupení Jaromíra Štětiny na zasedání pracovní skupiny Evropské lidové strany pro zahraniční otázky 159

Komentář europoslankyně K. Konečné (KSČM) pro Parlamentní listy.cz : Američané se prostě rozhodli, že svět bude krvácet, zatímco oni budou v klidu spát. USA se chovají jako diktátor. A jejich myšlenky na světovládu… 160

Vystoupení europoslance Jaromíra Štětiny (TOP09) na plénu Evropského parlamentu ve Štrasburku 162

Komentář europoslance P. Macha (Svobodní) k hlasování EP o nedávném vývoji v Polsku a jeho dopadu na základní práva, jak je stanoví Listina základních práv Evropské unie 162

Komentář europoslance P. Macha (Svobodní): Ukončeme pokrytecké jednání s Tureckem o vstupu do EU 163

Příspěvek europoslance Jaromíra Štětiny (TOP09) k rozpravě o situaci v Turecku 164

Komentář europoslance P. Ježka (ANO): To hlavní v Junckerově projevu nezaznělo 164

Komentář europoslance P. Svobody (KDU-ČSL) pro magazín Dotyk 165

Písemný příspěvek Jaromíra Štětiny (TOP09) k rozpravě o jmenování Sira Juliana Kinga členem Evropské komise 166

„Blahopřání“ europoslance P. Teličky (ANO) k vítězství strany Jednotné Rusko ve volbách do ruské Státní dumy 166

Interview s europoslanci P. Svobodou (KDU-ČSL) a J. Zahradilem (ODS) pro pořad Události, komentáře 167

Stanovisko europoslankyně Kateřiny Konečné (KSČM) ke Komplexní hospodářské a obchodní dohodě mezi Evropskou unií a Kanadou (CETA) 172

Editovaný přepis hlavních bodů diskuze s europoslancem Jiřím Pospíšilem (TOP09) 172

Komentář europoslance M. Poce (ČSSD) CETA a TTIP: dvě strany jedné mince? 175

Komentář europoslance J. Zahradila (ODS) pro EurActiv: What does Brexit mean for the EU’s ongoing trade negotiations? 176

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Odstranění poslední překážky bránící dohodě s Kubou 178

Zahraniční politika na ostatních úrovních 179

Září 2016 179

Projev ředitele České rozvojové agentury v rámci konference Česká rozvojová pomoc, přednesený v Praze v Černínském paláci: Česká rozvojová agentura jako vlajková loď české zahraniční politiky 179

Prezident České republiky

Červenec 2016

3. 7. 2016

Rozhovor prezidenta republiky pro Parlamentní listy

Pane prezidente, před týdnem Britové překvapivě rozhodli o vystoupení své země z EU. Vy jste to komentoval slovy, že hrozí odtržení Skotska, které následně vstoupí do EU. Nicméně vyhlášení referenda musí schválit britský parlament v Londýně, nejen ten skotský. Považujete to skutečně za pravděpodobné? Nezklidní se situace poté, co přejdou prvotní silné vášně a emoce?

Dosavadní referendum o nezávislosti Skotska dopadlo těsným vítězstvím zastánců setrvání v britském objetí, abych tak řekl. Nicméně po brexitu se nálady proměnily, 62 procent Skotů si nyní přeje vystoupit a vstoupit do Evropské unie. Takže platí stejná situace, jako byla před předchozím referendem, akorát v obráceném poměru.

Mě pane redaktore spíše zaujaly hlasy, že je už asi třímilionová petice britských občanů, aby se referendum opakovalo. Tak jsem se rozesmál a řekl jsem si: teď jsme prohráli ve fotbale dokonce i s Tureckem a který blbec navrhne, aby se tento zápas opakoval (směje se).

Šlo ovšem o internetovou petici a již před necelým týdnem se hovořilo o manipulaci, protože ji může podepsat kdokoli a kdekoli, včetně vás nebo mě. Co vůbec říkáte na mnohé zlomyslné komentáře některých unijních politiků nebo komentátorů, kteří Velké Británii přejí, aby se rozpadla, aby se jí vedlo špatně?

Já si vzpomínám na dobu rozdělení Československa, jak podobné zlomyslné komentáře byly vůči Slovákům: tak teď se vám povede špatně, protože jsme vám zatrhli penězovod. Tak samozřejmě, že penězovod jsme zatrhli, ale na druhé straně takto ušetřených prostředků jsme nedokázali rozumně využít. Slováci mimo jiné přijali euro, se kterým teď souhlasí 70 procent Slováků a téměř nás dohnali. Rozdíl mezi nimi a námi už není přiliš viditelný.

Takže ti evropští politici, kteří mají takovou pomstychtivost vůči Velké Británii, by se samozřejmě měli chytit za nos a přemýšlet, zda za to náhodou nemohou sami. Jinak trvám na svém výroku, že je to lose-lose strategy, to znamená strategie, kde ztrácejí obě strany.

Ohledně možného odtržení Skotska zaznívá, že někteří používají dvojí metr, když se v podstatě vysmívají Britům a doufají v odtržení Skotska a na druhou stranu odmítali a dodnes odmítají odtržení třeba Katalánska od Španělska nebo Krymu od Ukrajiny. Dá se to srovnávat?

Určitě se to dá srovnávat. Ať se nám to líbí nebo ne, nelze realisticky vrátit Krym Ukrajině. Pokud jde o Katalánsko, já bych spíš použil příklad Jugoslávie, tam došlo k rozpadu doprovázenému dokonce občanskou válkou, ale když si teď projedete bývalé spolkové země Jugoslávie, tak zjistíte, že je tam vcelku klidný život. Jediná výjimka je snad Bosna a Hercegovina, která je multietnická, ale to už je něco jiného.

Abych se vrátil k tomu Katalánsku, nejsem si zcela jist, jak by dopadlo referendum v Katalánsku, ale není samozřejmě vyloučeno, že jednou bude vypsáno.

Hovořil jste o možnosti, že by z EU mohly dále v budoucnu vystoupit státy, které jsou tzv. čistými plátci. Napadá vás nějaká konkrétní země?

Začnu Velkou Británií, kde stoupenci brexitu říkali: ušetříme tolik a tolik peněz a dáme to na zdravotnictví. Uplynuly dva dny po referendu a najednou oni sami přiznávají, že to byl blaf, že to byl nesmysl a že lhali. No takže tady vidíte, že tyto argumenty jsou na vodě, protože nepočítají se zpětným nárazem nebo zpětným efektem. Tedy nejen s tím, co ta země získá, ale co ztratí tím, že vystoupila ze společného ekonomického prostoru.

Takže, nedovedu si představit, že by tento argument byl příliš validní, ale věřím, že ho zastánci exitu těchto čistých plátců budou používat a budu jenom upozorňovat na britskou zkušenost a budu jim říkat: lžete teď a britští zastánci brexitu lhali před vámi.

Mohlo by tím další státem s exitem být třeba Rakousko, kde se může po opakování voleb stát Norbert Hofer prezidentem?

Ano, právě o Rakousku bych přemýšlel v první řadě, zejména kdyby výsledek prezidentských voleb a následné parlamentní volby dopadly tak, jak se dá očekávat. Ale samozřejmě ten „exit“ se nedá vyloučit ani u jiných čistých plátců. Snad jediná země, u níž to vyloučit můžete, je Německo a to z geopolitického důvodu. Německo vždy bude trvat na své vedoucí roli v EU a samozřejmě, že jeho vystoupení by Evropskou unii zcela rozbilo.

Vy říkáte, že byste referendum v ČR podporoval, přestože byste národ přesvědčoval o setrvání. Dovedete si představit hypotetickou situaci, za které byste i vy setrvání ČR v EU nepodporoval?

Nedovedu si takovou situaci představit. Mnohokrát jsem řekl, že projekt EU pokládám za skvělý s mizerným vedením. Někteří evropští politici pochopitelně slyší tu druhou půlku věty.

Ihned po referendu o brexitu se začalo mluvit o nutnosti hlubší reformy EU. Přesto ministři zahraničí Francie a Německa představili společný plán, který navrhuje ještě větší integraci, společnou migrační, daňovou, zahraniční a vízovou politiku a tedy opětovné ukrojení samostatnosti členským zemím. Mluví se o plánech na superstát. Co k tomu říkáte?

Já jsem pro společnou zahraniční nebo obrannou politiku EU, kritizuji to, že Evropská unie nebo její vedení nedokázalo vybudovat efektivní ochranu vnějších hranic před migrační vlnou, ale nikoho nemůžete hnát do ráje bičem a stejně tak třeba zastávám názor, že dlouhodobě bude vhodné přijmout euro jako ho přijali i Slováci, ale zase onen plán, že by všechny členské země měly vstoupit do eurozóny, mi připadá násilný.

To, co je teď třeba dělat, je zrušit veškeré evropské směrnice, které odporují principu subsidiarity a uzákonit zákaz takových směrnic, protože to jsou detaily, jimiž by se vedení Evropské unie vůbec nemělo zabývat; a za druhé rozšířit pravomoci Evropského parlamentu, protože je to jediný parlament na světě, který nemá zákonodárnou iniciativu, což je absurdní. A souhlasím dokonce i s myšlenkou, že by měly vzniknout evropské strany, které by měly ve volbách do Evropského parlamentu jednotnou kandidátku. Takové strany už de facto existují. Existují evropští sociální demokraté, existují evropští liberálové, evropští katolíci, evropští zelení a nevím, kdo všechno ještě. Takže proč nereformovat Evropskou unii tak, aby se soustředila na otázky, které by měla skutečně ovlivňovat a nepletla se do otázek, které jsou v pravomoci národních vlád a národních parlamentů.

Nakolik věříte tomu, že ke skutečně hlubším reformám Evropské unie může dojít? K něčemu takovému nedošlo snad nikdy a jen stěží si lze vybavit situaci z posledních let, kdy Brusel k nějaké významné krizi zaujal rychlé, přijatelé a účinné řešení...

Já zastávám dosti starou teorii, kterou zatím nikdo nevyvrátil, že nejdůležitější jsou osobnosti. Kdyby nebylo Bati, nebyl by Zlín, kdyby nebylo Masaryka, nebylo by Československo. A to platí i v obráceném slova smyslu, tedy u tzv. neosobností, které se často za osobnosti pokládají. Čili, skutečná reforma EU kromě věcí, o nichž jsme teď mluvili, by měla být založena na výměně vedoucích osobností v čele Evropské unie a to nikoli pouze Jeana-Clauda Junckera, ale například Donalda Tuska, „ministryně zahraničí EU“ Mogheriniové a podobně.

Do diskusí o brexitu a o podobě EU zasáhl i miliardář George Soros. Váš předchůdce Václav Klaus uvedl, že George Soros je zlo a cokoli řekne nebo udělá, je špatně. Souhlasíte s tím?

Kdyby Soros řekl, že se Země točí kolem Slunce, tak bych neměl důvod s ním nesouhlasit. Ale samozřejmě některé jeho aktivity jsou přinejmenším podezřelé a nápadně připomínají vměšování se do vnitřních záležitostí. Organizovat tzv. barevné revoluce v jednotlivých zemích je sice zajímavý koníček, ale těm zemím to přináší víc škody než užitku. Podívejte se, jak dopadla Ukrajina po Majdanu a takové Majdany se připravovaly nebo připravují v řadě zemí, možná i v případě České republiky.

Rozumím správně, že připisujete vinu a podíl na revolucích a Majdanu právě Sorosovi?

Ty barevné revoluce se připravovaly v různých štábech a byly to převážně štáby zahraniční, nikoli štáby domácí.

Americký velvyslanec v ČR Andrew Schapiro nedávno uvedl, že mezi USA a ČR neexistují podstatné rozdíly, protože zahraniční politiku státu určuje vláda, která drží stanovisko EU a nikoli prezident, který naproti tomu jde proti postojům EU a označuje válku na Ukrajině za občanskou. Co na to říkáte?

Ona to je občanská válka. Víte, s panem Schapirem je to trochu tragikomická situace. On se považuje za bojovníka proti korupci. Proč ne. Jenomže každý, kdo jenom trošku zná pravidla americké politiky, ví, že funkcemi velvyslanců zejména v méně významných destinacích jsou zpravidla pověřováni lidé, kteří byli velkými sponzory volební kampaně úspěšného prezidentského kandidáta. Sponzorství samotné za korupci nepovažujeme, ale za korupci už můžeme považovat to, že je pak sponzor odměněn velvyslaneckým postem. Pak lze vyslovit hypotézu, že i pan Schapiro je zapleten do jistého druhu korupce a jeho boj proti korupci v České republice je poněkud pokrytecký.

Vzhledem k jeho výrokům i na vaši adresu asi nemáme očekávat, že dokud on bude velvyslancem, tak že by se váš vzájemný vztah zlepšil?

To se zcela určitě nedá předpokládat, ale záleží na výsledku amerických prezidentských voleb. Záleží na tom, koho bude pan Schapiro tentokrát sponzorovat a tak není vyloučeno, že možná dlouho už velvyslancem nebude.

Během svého projevu v Lidicích jste označil DSSS za neonacistickou stranu. V krajských volbách bude tato strana v Ústeckém kraji kandidovat v koalici s tamní NS-LEV21, kterou založil a dříve řídil Jiří Paroubek. Co si o spojení těchto stran myslíte?

Za prvé je třeba říci, že já jsem Dělnickou stranu sociální spravedlnosti označil za neonacistickou nikoli kvůli jejím postojům vůči migrační krizi, jak si myslí pan Vandas, ale kvůli jejímu sbratření se s Kotlebovou neonacistickou stranou na Slovensku. Nu a ten, kdo spolupracuje s neonacisty, je podle mého názoru sám neonacista a totéž samozřejmě platí i o straně LEV21.

Přijal jste v úterý na Hradě Roberta Šlachtu. Prozradíte více o obsahu schůzky?

Pokud očekáváte, že mi pan plukovník Šlachta sdělil tajné skutečnosti, budete zklamán. Za prvé mně je nesdělil a za druhé, i kdyby mně je sdělil, tak vám to stejně neřeknu. Ale učinil jsem si o něm osobní obrázek jako o srdcaři, který má svoji práci rád a který jí dokonce věnuje tolik času, že neměl ani čas na dovolenou. A já jsem mu vytknul, že na dovolenou celou dobu nejezdil, protože bez určité relaxace nemůžete pracovat s trvalými výsledky.

Petr Pithart odmítl možnost, abyste mu udělil státní vyznamenání. Konkrétně tedy odmítl možnost, aby vám jeho jméno Senát na vyznamenání navrhl. Uvažoval jste, že byste ho vyznamenal?

Ne. Já neznám žádný pozitivní čin, který Petr Pithart jako politik vykonal. Byl významným členem Občanského fóra a to se rozpadlo. Potom byl místopředsedou Občanského hnutí a to se nedostalo ani do parlamentu, třebaže mělo 16 ministrů a 60 poslanců v obou vládách a obou parlamentech. A vyznamenání se, pane redaktore, nedávají za rozpad nějaké organizace nebo za její zánik.

V nedávné době se objevily dvě zprávy v médiích o činnosti vaší kanceláře. První z nich v HN, kde se psalo o tom, že váš potenciální volební tým pro další volby by mohl řídit Miroslav Jansta a podílel by se na tom i Jaroslav Tvrdík. Je to teoreticky možné, pokud byste kandidoval?

Pane redaktore, Hospodářské noviny jsou jak známo financovány Zdeňkem Bakalou, po Viktoru Koženém největším podvodníkem v ekonomické oblasti České republiky. Já neberu vážně jakékoli články Hospodářských novin stejně tak jako neberu vážně Zdeňka Bakalu. Přesněji řečeno, někdy ho beru až příliš vážně, když si myslím, že by se konečně mělo vyšetřovat jeho vytunelování OKD.

Můžeme to tedy brát jako dezinformaci, ten volební tým?

Jako dezinformaci, protože musíte uznat, že kdybych se rozhodl kandidovat a kdybych tvořil svůj volební tým, tak já jsem první, kdo by o tom měl něco vědět (směje se).

Teď nevím, zda se ptát i na další věc, protože týdeník Ekonom také patří Bakalovi. Ve čtvrtek se v týdeníku Ekonom psalo o tom, jak to údajně chodí na vašem „královském dvoře“, že si vás Vratislav Mynář s Martinem Nejedlým zprivatizovali a pouštějí k vám jen toho, koho chtějí atd. Funguje to tak?

Nevěřte Bakalově mediálnímu impériu. Já bych se styděl být novinářem tohoto impéria a brát peníze od Zdeňka Bakaly, ale tito lidé se nestydí.

Pane prezidente, zahajujete svoji dovolenou na Vysočině, co byste občanům nebo i politikům na léto popřál?

Bude to přání velice všední a velice nudné: odpočiňte si, protože unavený člověk nedokáže dobře pracovat. A až se vrátíte, koukejte dobře pracovat. A já dokonce řeknu i to, co jsem řekl v Bystřici nad Pernštejnem jednomu poněkud podroušenému člověku: méně pijte, více pracujte a bude líp.

zemanmilos.cz

13. 7. 2016

Prezident republiky kondoloval italskému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal ve středu dne 13. července 2016 kondolenční telegram prezidentovi Italské republiky Sergiu Mattarellovi, v souvislosti s železničním neštěstím na jihu Itálie.

Vážený pane prezidente,

s hlubokým zármutkem jsem přijal zprávu o železničním neštěstí v jihoitalské Apulii, které si vyžádalo téměř třicet obětí na životech a vysoký počet zraněných.

Dovolte mi, abych v této pohnuté chvíli vyjádřil jménem české veřejnosti i jménem svým hlubokou soustrast Vám i rodinám obětí.

S úctou

Miloš Zeman

prezident České republiky

hrad.cz

15. 7. 2016

Prezident republiky kondoloval francouzskému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v pátek dne 15. července 2016 kondolenční telegram Françoisi Hollandovi, prezidentovi Francouzské republiky, v reakci na teroristický útok v Nice.

Vážený pane prezidente,

s hlubokým zármutkem a mimořádným rozhořčením jsem přijal smutnou zprávu o dalším masovém teroristickém útoku, kterým byli postiženi občané oslavující státní svátek Francouzské republiky a zrod moderní demokracie na evropském kontinentu. Jsem zhrozen takřka stovkou nevinných obětí a nespočtem zraněných.

Jsem šokován odporným činem, který byl proveden s chladnou vypočítavostí a zopakováním scénáře atentátu nákladním vozidlem v tuniské Ghribě, tentokrát v klidném letovisku Nice. To vše zbaběle v noci tak významného dne pro všechny Francouze, skutečné Evropany a demokraty na světě, jakým je 14. červenec. Den, který otevřel světu cestu ke splnění tužby po svobodě, rovnosti a bratrství. Bohužel tento další neospravedlnitelný zločin potvrzuje, že se západní demokracie nacházejí v období, kdy se musí opět semknout a nesmlouvavě a tvrdě hájit hodnoty, na kterých byly vybudovány.

Chtěl bych Vás a Vaším prostřednictvím všechny občany Francouzské republiky znovu ujistit o tom, že Česko je připraveno jít společně touto obtížnou a strastiplnou cestou bok po boku s Francií a dalšími spojenci. Opětovně potvrzuji, že podpora boje proti terorismu je jednou z mých priorit, o kterých jsem připraven s Vámi v Praze hovořit.

Dovolte mi, vážený pane prezidente a drahý příteli, abych jménem svým i jménem občanů České republiky vyjádřil Vám, rodinám obětí i francouzskému lidu hlubokou soustrast. Zraněným pak přeji rychlý návrat do aktivního života. Věřte, prosím, že v této pro Francii a Evropu tak těžké chvíli jsme myšlenkami s Vámi.

S úctou

Miloš Zeman

prezident České republiky

hrad.cz

23. 7. 2016

Prezident republiky kondoloval německému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v sobotu dne 23. července kondolenční telegram Joachimu Gauckovi, prezidentovi Spolkové republiky Německo, v souvislosti s útokem v Mnichově.

Vážený pane prezidente,

s hlubokým zármutkem a rozhořčením jsem přijal zprávu o útoku v Mnichově, který za sebou zanechal devět mrtvých a na dvě desítky zraněných. Mrzí mě, že si toto krvavé vraždění, kterého býváme svědky čím dál tím častěji, zvolilo za cíl Vaši dosud klidnou zemi. Ať už se jednalo o čin šílence nebo o teroristický útok, jsem znepokojen nárůstem násilí v Evropě, kde lidský život, jak se zdá, pro některé přestává mít cenu.

Vážený pane prezidente, dovolte, abych vyjádřil jménem svým i jménem občanů České republiky upřímnou soustrast Vám, rodinám obětí i všem německým občanům.

S úctou

Miloš Zeman

Prezident České republiky

hrad.cz

31. 7. 2016

Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro internetové vysílání Blesk.cz „S prezidentem v Lánech“

Dobré dopoledne z Masarykovy pracovny zámku v Lánech, dobré dopoledne i Vám, pane prezidente.

Dobré dopoledne.

Vy jste se dříve, před časem, přirovnal ke Kassandře, k věštkyni Kassandře, která varuje před vtažením Trojského koně do města. Je to, co se právě teď děje v Evropě, tím, co jste Vy tehdy myslel?

Tak nesporně ano, protože musíte počítat s tím, že když do Evropy přijde více než milion uprchlíků, tak že určité procento z nich budou takzvaní džihádisté. Německá zpravodajská služba jejich počet, jenom v Německu, odhaduje na patnáct tisíc osob, a protože řada z nich jsou takzvaní osamělí vlci, to znamená ti, kdo sice na pokyn z islámského centra, ale individuálně, páchají teroristické činy, tak můžete počítat s poměrně velkým počtem teroristických útoků. A já si myslím, pane redaktore, že teď už nestačí, mají-li se lidé probudit, abychom si posílali soustrastné telegramy, teď už je zapotřebí hledat řešení této migrační vlny, které já říkám organizovaná invaze, a já to řešení vidím v deportaci všech těch, kdo nezískají v příslušných zemích azyl a těch, jak známo, je většina. Kromě toho by bylo dobré, Velká Británie to udělala už před dvěma lety, deportovat fanatické imámy, kteří v mešitách rozsévají nenávist. A konečně by bylo třeba zabránit financování muslimských komunit ze zahraničí, protože například Saudská Arábie, jak víte, preferuje radikální odnože islámu, jako je salafismus nebo jako je wahhábismus. To znamená, právě tito zahraniční experti a zahraniční peníze do Evropy a do tamní muslimské komunity přinášejí další zdroje nenávisti.

Pozorujete v útocích za poslední roky, když to vezmeme třeba od 11. září, nějaký nový, teď je trošku hloupé použít slovo trend, ale Vy jste mluvil o osamělých vlcích, je to nová strategie?

Tak ona to už v minulosti byla strategie a právě díky tomu, že se zvětšila ona základna těch teroristů, tak ty útoky jsou stále častější a častější a jediné řešení, protože odsuzovat to, to je laciné a povrchní, to dělá každý, ale jediné řešení je, zbavit se příčin terorismu. A touto příčinou, bohužel, jsou ilegální migranti, zejména tedy ti, kdo nedostali azyl. Když říkám ilegální, tak to znamená nezákonní, nebo protizákonní, protože podle Dublinských dohod mají požádat o azyl v první bezpečné zemi, a oni jdou ve skutečnosti do Německa, protože tam jsou nejvyšší sociální dávky. Nedělejte si iluze, že tam chtějí pracovat, chtějí tam mít sociální dávky. A jestliže azyl nedostanou, tak jediné řešení je právě již zmíněná deportace.

A ta by se podle Vás měla týkat i těch, kteří už v daných zemích žijí, mají tam občanství.

Pokud je prokázáno jejich navázání na terorismus, a takových případů bylo hodně, pak by se deportace měla týkat i jich.

Strach a bezpečnost zajímají každého, proto se tomu logicky nevyhnuly ani dotazy diváků, které běžně vysílíme až v závěru pořadu, ale tentokrát jsme kvůli aktuálnosti zařadili jeden z Brna hned na úvod. Prosím režii. „Dobrý den, pane prezidente, já Vás zdravím. Já bych se jenom chtěla zeptat, jestli se cítíte bezpečně v naší zemi, co se týče terorismu. Mně to moc jakoby bezpečný nepřipadá. Děkuji Vám za odpověď."

Já budu pokračovat v té tradici Kassandry. Naši politici, alespoň někteří, aby nebyli obviněni z šíření poplašných zpráv, tvrdí, že nám nic nehrozí. Já bych si přál, aby tomu tak bylo, ale Kassandra ve mně říká, že podobně jako ve Francii nebo v Německu i v České republice může dojít k teroristickému útoku, a aby k němu buď nedošlo, nebo aby byly zmírněny jeho důsledky, je zapotřebí už teď přijmout konkrétní opatření. To je totéž, jako když bojujete proti povodni stavěním protipovodňových hrází v době, kdy povodeň ještě nepřišla, když už máte zatopené město nebo obec, tak je na tato opatření pozdě. A já Vám dám konkrétní příklad. My jsme se teď dohodli s Ministerstvem obrany a Pražský hrad, který je jedním z pravděpodobných center případného teroristického útoku, dostane sto milionů korun z prostředků Ministerstva obrany, které půjdou na nejrůznější zabezpečovací zařízení. Nebudu samozřejmě říkat jaká, abych teroristům neusnadnil jejich práci, ale sto milionů je už slušná částka a my budeme mít čisté svědomí, že alespoň na Pražském hradě jsme udělali všechno, co bylo v naší moci. Ale totéž by se mělo udělat v celé republice.

A Vy jste mluvil o protipovodňových valech, to znamená, máme si to přeložit, že byste chtěl tedy oplotit znovu Českou republiku, zavést hraniční kontroly, jak už jste o tom mluvil před časem? To je to, co máte na mysli?

Tak my si samozřejmě všichni vzpomeneme na Berlínskou zeď anebo na železnou oponu, ale nezapomeňte, že oplocení už udělala celá řada zemí, udělalo to Maďarsko, udělala to Makedonie. Teď se uvažuje o vybudování plotu v Brennerském průsmyku.

Tak řekněte tu konkrétní věc, říkal jste konkrétní kroky.

Já říkám, nemluvme o plotech, mluvme o aktivní ochraně hranic. Ty hranice může chránit armáda, může je chránit policie, to je, chcete-li to tak nazvat, živý štít, nikoli plot. Mohou to být i elektronická detenční zařízení a já bych se, sám v případě nutnosti, tedy v případě velké migrační vlny, která, zaplať pánbůh, zatím nenastala, ani tomu plotu nebránil.

V souvislosti s útokem v Mnichově, kde Němec íránského původu postřílel devět lidí, jste mluvil o právu se ozbrojovat, což už ale teď, ten kdo splní podmínky pro zbrojní pas, právo ozbrojovat se má. Co by se tedy konkrétně mělo v této otázce podle Vás změnit?

Vyjděme z toho, že na rozdíl od Izraele, kde téměř každý člověk chodí se samopalem přes rameno, u nás samopal těžko můžeme očekávat, ale tady jsou lidé, kteří mají legálně drženou zbraň. Ti museli projít velmi náročnými zkouškami a je třeba, aby toto jejich právo nebylo omezováno, jak navrhuje v poslední době Evropská komise, a jsem rád, že Česká republika se proti tomu brání. A tito lidé si budou, bohužel, muset zvyknout na to, že tu zbraň nemůžou mít schovanou doma ve skříni, nikoli samopal, ale například revolver, a že v případě, kdy to bude nutné, budou muset být připraveni, že nastane situace, kdy ji budou muset použít. V tom hudebním klubu, v Bataclanu v Paříži, stříleli čtyři lidé. A kdyby tam byl jeden dva lidé, kteří by měli v kapse pistoli a uměli s ní zacházet, a to by museli umět, protože by jinak nesložili ty zkoušky, tak je klidně možné, že tato občanská sebeobrana by byla úspěšná a nebylo by tolik obětí.

To je ale dost obecné, já se ptal na tu konkrétní věc. Čili byste třeba zkrátil tu dobu, na kdy člověk dostává zbrojní pas z deseti na pět let, nebo co konkrétně byste chtěl?

Ale proboha, naopak, proč bych tu dobu zkracoval? Já samozřejmě chápu, viz ten vrah z Uherského Brodu, že hrozí nebezpečí, že se zblázní, ale podstatné není zkrácení této doby, podstatné je, aby si lidé uvědomili, že když už mají zbrojní pas, tak že může nastat situace, kdy tu zbraň budou muset použít. Dříve to bylo chápáno, jako něco výjimečného, proto jsem říkal, že ji mají většinou jako suvenýr ve skříni, ale zejména tam, kde je více lidí, nelze vyloučit, že bude pokus o teroristický útok, protože, jak víte, modus operandi teroristů je zabít co nejvíce nevinných civilních osob, takže teroristické útoky většinou probíhají v hlavních městech. Mimochodem teď si vymysleli novou zbraň, to je kamion, v Nice, a zase kdyby tam byl člověk, který toho řidiče zastřelí, tak by tolik obětí nebylo.

Tak byla tam policie na místě, která se o to pokoušela.

Byla tam hlídka dvou městských strážníků, která umožnila tomu zmrzlináři beztrestný vjezd na to korzo, to je málo.   

Když jsem mluvil ještě o těch zbraních, čili když to převedu konkrétně na Vás, občan Miloš Zeman po svém funkčním období, vrací se zpátky na chatu na Vysočinu, bude mít v ruce kvér a bude pravidelně chodit na tréninky, aby uměl ...

Milý pane redaktore, vidím, že neznáte zákony. Prezident i po svém odchodu má přidělenou ochranku, takže já nic takového nebudu potřebovat. Moje žena už si vyřídila zbrojní pas a má řádný revolver. Tak doufám, že mě bude chránit před teroristy, ale před nimi mě bude chránit především ochranka, ale já nechci této pozice zneužívat. Odstupující prezident je jenom jeden. Opravdu si myslím, že by se občané měli ozbrojovat proti teroristům a poctivě přiznávám, že jsem změnil svůj názor, protože dříve jsem byl proti držení příliš velkého počtu zbraní. Po těch útocích už si to nemyslím.

Já to téma nechci opustit do té doby, než se nezeptám ještě na jednu věc. Vy jste zmínil Uherský Brod. Ta otázka se tady nabízí, když změnit podmínky pro žadatele zbraní, Vy říkáte, aby byli aktivnější, co se týče i trénování střelby a tak dále, nemáte strach, že to bude zbraň do rukou psychicky labilních lidí, jako byl případ Uherského Brodu, kdy ten člověk tu zbraň měl legálně?

Víte, bohužel, v té sérii teroristických útoků se nám prolínají dvě věci. Ta první, tu bych nazval Breivik. Člověk, který postřílí tuším 72 lidí a je to nácek. A pak je druhá vlna, a to je šílenec. A tyto teroristické útoky, protože zabití civilních osob je vždy terorismus, pane redaktore, ale terorismus, který nemá tu religiózní motivaci - Alláh je veliký, a my vás postřílíme, protože jste nevěřící, tak tyto útoky se někdy používají jako alibi pro mírný postoj proti islámským teroristům. Takže, nesměšujte to. Nikdy nezabráníte tomu, že se někdo zblázní, a že začne vraždit lidi, ale je něco jiného individuální teror a organizovaný teror, ke kterému Vám dává pokyny například Islámský stát, ten je daleko nebezpečnější.

Dobře, pořád jsem se nedostal k odpovědi, tedy, mám strach, že bude to zmírnění zneužitelné anebo nemám strach?

Tak strach je to nejhorší, co Vás může potkat. Ekologové používají hezký princip, který se jmenuje princip předběžné opatrnosti. To je jako s tou povodní. Stavíte protipovodňovou hráz, chcete to nazývat strachem z povodně? To je přece nesmyl. Je to předběžná opatrnost, aby když už k povodni dojde, aby byly co nejmenší škody.

Když došlo k mnichovskému útoku, německá kancléřka Merkelová byla podle některých médií až dvacet hodin nedostupná, než se vyjádřila, protože byla na dovolené, nebo než jakkoli reagovala a poté prohlásila na tiskové konferenci, že i přes to, co se stalo, tu situaci Německo zvládne. Bavorský premiér řekl, že se od tohoto výroku distancuje, mě zajímá Váš názor?

Já bych se od tohoto výroku distancoval také. Podívejte se, u nás politiků, mě nevyjímaje, je vždycky taková tendence, že když jsme jednou něco prohlásili, tak u toho setrváváme i tehdy, když fakta odporují našemu názoru. Já jsem se teď před chvíli přiznal, že jsem změnil názor, pokud jde o otázku držení střelných zbraní. Myslím si, že i paní kancléřka by měla změnit svůj názor, měla by uznat, že ta Willkommenskultur, tedy vítací kultura, že se ukázala jako nesmyslná, že ani Německo není schopno absorbovat takový počet uprchlíků a zejména ne tehdy, když mezi nimi jsou džihádisté. Švédský premiér nedávno oznámil deportaci osmdesáti tisíc uprchlíků a Švédsko bylo velmi liberální země z hlediska své migrační politiky. Proč by totéž neudělalo i Německo?

Mezitím ve Francii došlo ke krvavému střetu náboženství, kdy v katolickém kostele v Normandii dva muslimové podřízli kněze. Takto to komentoval na twittru kardinál Duka. „Kostel, natož pak bohoslužba, nikdy nebyla a není místem pro demonstraci, aktivismus, ani jiné násilí." Pane prezidente, tento útok nepřinesl tolik obětí jako například v Nice, o kterém jsme se bavili, ale přesto symbolicky tak nějak vyčnívá. Čím pro Vás?

Tak samozřejmě proto, protože se to stalo v kostele, ale také proto, protože to byl, bohužel, příklad toho, čemu profesor Piťha, bývalý ministr školství, říká střet mezi náboženstvím života a náboženstvím smrti. Víte, když máte náboženské učení, které Vám říká, zabiji-li nevěřícího, dostanu se okamžitě do ráje, tak se vždycky najde řada fanatiků, kteří toho nevěřícího zabijí. A pokud je tímto zabitým kněz, tedy symbol onoho opačného náboženství, tak je to pro ty fanatiky svým způsobem významnější než zabití civilistů na promenádě v Nice.

Právě kvůli tomuto útoku už podruhé zrušil návštěvu České republiky francouzský prezident Hollande. Vy jste si spolu volali. Můžete prozradit obsah té konverzace, jak na Vás působil?

Tak my jsme se samozřejmě dohodli, že se uvidíme v Riu na zahájení olympiády a předpokládám, že francouzský prezident v blízké budoucnosti přijede do České republiky. Tam máme dvě témata, mezinárodní terorismus a současná situace Evropské unie. Já zastávám názor, že místo těch kondolenčních telegramů je konečně zapotřebí zorganizovat účinnou evropskou obranu včetně ochrany vnějších hranic Evropské unie. Pokud jde o reformu Evropské unie, tam se mi zdá, že Evropská komise vydává jednu nesmyslnou směrnici za druhou, a právě tím odrazuje evropské občany od podpory jinak správné myšlenky Evropské unie, ale o tom samozřejmě budeme mluvit.

A byl francouzský prezident zlomený nebo odhodlaný?

Ani zlomený ani odhodlaný, tak on už to zažívá po několikáté. Nezapomeňte Charlie Hebdo, potom ten klub, tuším, že se jmenuje Bataclan, potom Nice, potom ten kostel a pokud jsem na nic nezapomněl, tak to máte čtyři útoky za sebou.      

Takže tu emoci, jakou vyjádřil?

Tak v telefonu těžko vyjadřujete emoce.

Z Francie se přenesl teror do sousedního Německa pár kilometrů od našich hranic. Co říkají Vaše analýzy, které pevně věřím, že máte od českých tajných služeb, o pohybu nebezpečných, přímo nebezpečných, radikálů na území České republiky? Víte třeba jejich počet?

Tak i kdybych tyto údaje měl, tak Vám je určitě neřeknu, protože zprávy tajných služeb jsou tajné. Nicméně i když v poslední době poněkud vzrostl počet ilegálních imigrantů na českém území, tedy počet zadržených imigrantů, tak to stále ještě není ta hrozivá migrační vlna. Čili, musíme očekávat, zda se podaří odklonit od našeho území tyto migranty, kteří zatím přicházejí spíše přes Itálii a méně přes Řecko, protože byla uzavřena balkánská trasa. Čili, domnívám se, že pokud by na našem území došlo k teroristickému útoku, tak by to byl spíše útok importovaný, to znamená útok vedený nějakým komandem, které by přišlo ze zahraničí.

A ještě se vrátím k tomu, co jste říkal o Pražském hradě a o bezpečnostních opatřeních, která tam plánujete. Vychází to z nějaké konkrétní hrozby, nebo z obecné hrozby, že se dá předpokládat, že by jedním cílem mohl být Pražský hrad?

To je logická úvaha, já už jsem mluvil o modu operandi teroristů, který je všude stejný, to znamená, zabít co nejvíce lidí a kde se shromažďuje co nejvíce lidí, zpravidla v hlavním městě. V rámci hlavního města buď na Hradě, v metru nebo na nádraží, takže to máte tři konkrétní cíle, na nichž není nic tajného. Ale milý pane redaktore, Vy přeceňujete tajné služby jakéhokoli státu. Kdyby Francouzi věděli o těch čtyřech útocích, které jsem teď jmenoval, od tajných služeb, tak by jistě podnikli preventivní akci.

Oni ale o spoustě těch podezřelých lidí dopředu věděli, pane prezidente. A bývají taky kritizováni za to, že nic neudělali s tím, že je málo sledovali.

Tak tím hůř, tím hůř. Něco jiného je upozorňovat a něco jiného, a o tom už jsme mluvili, je ty lidi deportovat, právě proto, že v tomto případě podezření z napojení na teroristickou síť by mělo být důvodem k deportaci. Ale to, co jsem Vám chtěl říci, je nepřeceňujte údaje tajných služeb. Já si vždycky vzpomenu na jedenácté září 2001, to byla akce, když čtyři letadla byla nasazena do teroristického útoku, tak byste očekával, že CIA nebo FBI o tom bude něco vědět. A i tyto tajné služby byly naprosto nepřipraveny, takže když mně budete říkat, tajné služby nás neinformují o tom, že by na našem území byl teroristický útok, tak já odpovím, ano jistě, ale stejně tak neinformovaly v Americe, ve Francii nebo v Německu.

Pro mě jako pro občana trochu zneklidňující, ale chápu, co tím chcete říct. A tohle k bezpečnosti v Evropě napsal na twitter také bývalý velvyslanec v Rusku a USA Petr Kolář. „Musíme se naučit žít v ohrožení a nehroutit se ze ztráty jistot, které jsme stejně nikdy neměli." Máme si zvykat, pane prezidente, na život v ohrožení, jako třeba lidé v Izraeli?

Tak rozhodně je to lepší, než žít v bezstarostnosti a být zastřelen nějakým teroristou.

Ve stínu teroru se odehrávají také různé verbální války a teď poprosím o další příspěvek, protože se ty verbální války odehrávají především na sociálních sítích a často za to mohou i zbrklé soudy. Jeden takový napsal právě i prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. „Některé kreatury se celou noc modlily, aby byl terorista z Mnichova pravicový extremista. Bezskrupulózně tyto kreatury plnily veřejný prostor narážkami na Breivika. Realita je jiná a tak teď budou zastírány teroristovy výkřiky ‚Alláhu Akbar' a bude zdůrazňováno, že bral antidepresiva. Bude tomu někdo věřit?" Já k tomu ještě doplním, že podle posledních zpráv, podle některých údajných policejních zdrojů, které citovala například ČTK, jsou tam náznaky spíše na pravicový radikalismus u tohoto útočníka. A já se ptám, pane prezidente, jestli jsou tyto názory i Vaše jako Vašeho mluvčího? A ptám se proto, že ten výraz kreatury by si mohl na sebe vztáhnou třeba šéf mnichovské policie, který odkaz na Breivika zmiňoval po tom útoku.

Podívejte se, terorismus není ani levicový, ani pravicový. Terorismus je prostě terorismus a v daném případě jde o náboženské hnutí a já si nevzpomínám, že by někdo definoval islám, ať už jako levicové nebo jako pravicové náboženství. Podstata té věci Jirky Ovčáčka spočívá v tom, že my se snažíme uklidnit lidi tím, že říkáme, to byl blázen, to byl šílenec á la Breivik a zapomínáme na to, že toto jsou výjimečné případy, zatímco pravidlem jsou útoky nesené nenávistnou náboženskou ideologií, proto jsem citoval profesora Piťhu a to jeho srovnání náboženství života a náboženství smrti.

Ale v tomhle případě ani Vy, ani já, ani Jiří Ovčáček, možná ještě ani policejní vyšetřovatelé neví, jestli tam byl motiv náboženský nebo nebyl, ale přesto si občan této země na oficiálním účtu mluvčího, Vašeho mluvčího, přečte takovouto analýzu, která je jednoznačná, která říká, to nebyl pravicový radikál, to byl islamismus.

Tak ve většině případů je to islamismus a někdy je to pravicový radikál. Vy většinou vycházíte z analogie. Úsudek per analogiam je velice častý. A když máte několik islámských teroristických útoků a dojde k dalšímu útoku, tak vycházíte z toho, že je více pravděpodobné, že je to pokračování této série, než že to bude útok, chcete-li, pravicového radikála.

A tohle si u každého nového útoku myslíte i Vy?

No, já vycházím z toho, že větší pravděpodobnost má teroristický útok, ale samozřejmě nevylučuji, že občas se objeví i Breivik. Já odmítám pouze to, abychom omlouvali Breivikem tu vlnu islámských teroristických útoků.

Vzhledem k bezpečnosti v Evropě nemůžeme pominout ani to, co se stalo v Turecku, kde došlo k pokusu o vojenský puč. Prezident Erdogan ho brutálně potlačuje, je možné, že jeho země také odejde z NATO, i o tom se mluví a dostáváme se do situace, kdy Turci už asi nebudou úplně dobrými partnery. Co z toho vyplývá pro Evropu a konkrétně pro Českou republiku pane prezidente?

Vyplývá z toho to, že hrozí vážné nebezpečí, že pokud Turecko nedostane bezvízový styk, a já jsem proti tomu, aby ho dostalo, zejména po těch posledních událostech, tak protože nebyla splněná ze strany Evropské unie podmínka dohody s Tureckem, že zadrží na svém území asi dva a půl milionů migrantů, takže Turecko jako reakci otevře hranice a ty dva a půl milionů migrantů pustí do Evropy. Toto je reálné riziko.

Věříte mimochodem té teorii, že v Turecku nešlo o spontánní akci, ale jakýsi Erdoganův scénář, jak Turecko islamizovat a jak koncentrovat svoji moc?

Já jsem odpůrcem konspirativních teorii a mám příliš málo informací, abych mohl tvrdit, že to byl předem připravený převrat jako záminka pro islamizaci Turecka. Ale to, co mě a jistě i Vás zaráží, je obrovský rozsah toho zatýkání a ten musel být předem připraven, musely být vyhotoveny seznamy osob, které evidentně neměly s vojenským převratem nic společného, to jsou učitelé, to jsou novináři, to jsou dokonce soudci, včetně dvou soudců ústavního soudu. A pokud jde o Vámi zmíněnou islamizaci, nezapomeňte, že ta už probíhá dlouho. Dokonce turecký ústavní soud asi před třemi lety navrhl zakázat Erdoganovu stranu AKP právě proto, že narušuje Atatürkův odkaz sekulárního státu, jenomže to nebylo kvalifikované rozhodnutí, rozhodnutí prostou většinou, chyběl jeden jediný hlas. A to bylo před třemi lety, pane redaktore, čili ta tendence k islamizaci a tedy k opouštění Atatürkova odkazu, ta je tam relativně dlouhodobá.  

Přejdeme k dalšímu evropskému tématu a tím je bezpochyby brexit. Velká Británie zamávala Evropě, tak trochu hystericky a s velmi těsným výsledkem referenda. Odešel kvůli tomu premiér Cameron, naštvalo se Severní Irsko, Skotsko, dokonce i Londýn, kteří chtějí v Evropské unii zůstat. A českého prezidenta se teď na vzájemné vztahy bude ptát britská velvyslankyně Jan Thompson. „Pane prezidente, zdravím Vás z britského velvyslanectví. Vím, že máte rád Winstona Churchilla, ten mluvil o speciálním vztahu, který by Británie měla mít s kontinentální Evropou. Souhlasíte s tím, a jak bude tento vztah podle Vás po brexitu vypadat?"

Paní velvyslankyně, já se obávám, že když se občas při uzavírání různých mezinárodních dohod mluví o tak zvané win-win strategy, tedy o strategii, kde vyhrávají obě strany, tak toto tedy brexit je typická lose-lose strategy. Strategie, kde obě strany prohrávají.

Já mám rád Winstona Churchilla a to byl člověk, který stál v čele Británie v době, kdy celý kontinent byl ovládán Hitlerem, a já si ho nesmírně vážím, právě za tuto jeho statečnost. Nicméně z ekonomického, sociálního i politického hlediska, kvůli tomu, že se přece jenom omezí výměna osob, kapitálu, informací, zboží a tak dál, to pokládám za tragickou chybu, za kterou ovšem do značné míry může Evropská unie nebo Evropská komise sama, mimo jiné tím, že se chová vůči migraci velmi váhavým způsobem, to jsou ty kvóty, tím že vydává ta nesmyslná nařízení, která porušují princip subsidiarity a jinými slovy nemůžeme zbavit současné vedení Evropské unie spoluodpovědnosti za brexit. Já sám budu dělat vše proto, aby vztahy s Velkou Británií byly co nejlepší. Měl jsem tam dokonce na konec tohoto roku plánovanou návštěvu,  a teď samozřejmě po výměně vlády se ta návštěva zřejmě odloží na příští rok.    

A dokážete si představit i ten scénář, že Británii zůstane například otevřený evropský trh a že by to nebyla situace win-win, ale win-lose pro zbylé státy Evropská unie a oni by zůstali u této výhody.

Víte, Evropská unie, tedy zbytek Evropské unie, se po brexitu začal chovat jako uražené dítě, což je asi tak ta nejhorší možná reakce, kdy s chladným rozumem a nikoli s emocemi posuzujete tento odchod.

Bude tady dvouleté přechodné období, někdo mluví dokonce o pětiletém přechodném období, ale samozřejmě Velká Británie nemůže očekávat, že jí zůstanou výhody a nezůstanou jí náklady. To znamená, velmi pravděpodobně dojde, bohužel, k oslabení vzájemných vztahů. A mohou za to obě strany.

A k brexitu ještě jeden dotaz, opět pro něj sáhneme mezi divácké dotazy, které jsme natáčeli v Brně.

Pane prezidente, jak vnímáte situaci brexitu? A myslíte si, že je pro Česko výhodné, držet se v Evropské unii?

Pro Česko je výhodné udržet se v Evropské unii z velice cynického důvodu, kdybych nebral v úvahu důvody další. A sice to je objem prostředků, které dostáváme v dotacích z Evropské unie, a který představuje zhruba šestinu našeho státního rozpočtu. Na druhé straně je pravda, že někdy tyto prostředky vyplýtváváme neefektivně, ale totéž platí i o prostředcích z domácích zdrojů. Za to už nemůže Evropská unie, za to můžeme my.

Dokázal byste vyjmenovat ještě další důvody, proč je pro Česko výhodné zůstávat v EU, kromě finanční stránky.

Samozřejmě, že dalším důvodem je volný pohyb osob. Zaplať pánbůh Šengen odstranil hranice a zejména mladá generace má možnost cestovat a učit se v zahraničí a to je někdy nejúčinnější forma výuky. Byly odstraněny některé celní bariéry, takže ekonomiky nejsou svázány protekcionizmem, a tím pádem se zvyšuje konkurenceschopnost i produktivita práce. A tak bych mohl pokračovat dál a dál, ale myslím si, že tyto důvody stačí.

Já Vás teď budu citovat: „Nesouhlasím s těmi, kdo jsou pro vystoupení z Evropské unie, ale udělám všechno pro to, aby bylo referendum a aby se v něm mohli vyjádřit." A totéž k vystoupení z NATO. To jste řekl těsně poté, co průzkumy ukázaly, že by si Češi odchod z Evropské unie, takzvaný čexit, přáli. Odpovědělo tak 58,7 procenta lidí podle SANEPU. I když Vy sám byste hlasoval obráceně, jak jste zdůraznil, není to, pane prezidente, tak trochu kalkul, tento výrok?

Tak zaprvé, průzkumy jsou různé, a já znám průzkumy, kde je ten poměr obrácený, ale to opravdu není podstatné. Je potřeba, abyste Vy i někteří politici, věděli, že jsem mluvil o tom, že je na stole zákon o obecném referendu, a bude-li tento zákon schválen, tak je zapotřebí dvou set padesáti tisíc a více podpisů, aby jakékoli téma, pokud není přímo zakázáno zákonem, bylo součástí referenda. To zaprvé. A občany nikdo nemá připravovat o jejich právo vyjadřovat se k základním otázkám života státu, stejně tak jako bylo referendum o vstupu do Evropské unie.

Na druhé straně, i když mám pochybnosti, zda by se těch dvě stě padesát tisíc podpisů sehnalo, to vidím jako skvělou příležitost v tom referendu argumentovat ve prospěch Evropské unie, což bych samozřejmě udělal.

Takže opakuji ještě jednou. Není to kalkul z toho prostého důvodu, že dikce zákona zní, jestliže se najde dvě stě padesát tisíc a více podpisů, pak to není na vládě, pak to není na Parlamentu, pak podle, byť ještě neschváleného, zákona o obecném referendu, je to pouze o občanech a politici by se neměli tvářit jako nadlidé, jako nějaká zvláštní kasta, která upírá občanům tuto možnost rozhodování.

Říká Miloš Zeman v roce 2016 a my si teď připomeneme, co o referendu a kompetentnosti lidu rozhodovat v referendu říkal před čtyřiadvaceti lety.

„Třetina obyvatel této země je slabá duchem, každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt, proto bych chtěl varovat před nekritickým spoléháním na referendum, proto bych si přál, aby tento i budoucí Parlament byl natolik inteligentní, aby k referendu, pokud možno, nemuselo dojít."

Tak, milý pane redaktore, tohle je běžný faul, protože to, co jste teď citoval, je výrok psychiatra a psychologa, který se jmenoval Cyril Höschl. Jinými slovy, citovat to jako můj výrok je, nezlobte se, profesionální chyba. Já jsem s pobavením tento výrok dokonce několikrát citoval jako provokaci. Víte, že mám provokativní výroky velice rád, a opakuji ještě jednou, není to můj výrok, je to výrok uznávaného psychologa a psychiatra.

Ta první část, ta druhá je Vaše, pane prezidente.

Ne, ne, ne. Všechno, co se týká hodnocení české populace, je v tomto výroku.

A Vy říkáte výroky, se kterými nesouhlasíte?

Samozřejmě, a velmi často.

Já jsem teď trochu zmaten, pane prezidente, protože Vy jste na jednu stranu řekl, že Česko je nekompetentní rozhodovat v referendu a pak na druhou stranu, co se týká vystoupení z Evropské unie, naznačujete, že by to tak mělo být. Tak co si mám z toho jako případný Váš volič odnést?

Tak ještě jednou.

Ano, shrňte to. Ano nebo ne.

Počátkem devadesátých let v českém Parlamentu přežíval určitý populismus a já občas jsem použil, několikrát, výrok profesora Cyrila Höschla, jako varování před tímto populismem. Na druhé straně, víte velmi dobře, že už jako premiér jsem podporoval zákon o obecném referendu, moje vláda ho několikrát předložila. Teď jsem v Parlamentu znovu vystoupil na podporu tohoto zákona. Čili, anekdoticky přehnaný výrok, ono pacienti pana profesora velmi pravděpodobně odpovídají této struktuře, ale to neznamená, že jí odpovídá celá populace. Přehnaný, ale hezký a zajímavý výrok, který trochu sráží naše sebevědomí, a to je jenom dobře, budu citovat s radostí i dál, ale vždycky uvedu autora.

A ještě se tedy zeptám, Vy jste mluvil o té mase dvou set padesáti tisíc podpisů, nebo souhlasných hlasů, je dobře, je to dostatečné množství na to, aby Češi rozhodovali o rozhodnutích, které budou mít diplomatické a ekonomické dopady?

Vím, že například paní ombudsmanka Anna Šabatová navrhovala v připomínkovém řízení k tomuto návrhu zákona, aby ten počet byl snížen na sto tisíc osob. Já s tím nesouhlasím, protože referendum je jednak poměrně drahá věc, stojí kolem půl miliardy korun. A zadruhé, opravdu v referendu by se mělo rozhodovat jenom o klíčových otázkách, ne o každé hlouposti. Nejsme přece jenom Švýcarsko a ještě dlouho nebudeme. Myslím si, že těch dvě stě padesát tisíc podpisů je dostatečně vysoká hráz proti nahodilým a partikulárním tématům.

Díky za Vaši odpověď. Od zítřka začne v Česku fungovat Národní centrála proti organizovanému zločinu a ve své funkci kvůli tomu skončil šéf ÚOOZ Robert Šlachta. Téma, které málem rozlomilo už tak křehkou koaliční vládu. Reformu policie podepsal ministr vnitra Milan Chovanec z ČSSD. Nesouhlasí s ním například vicepremiér z hnutí ANO Babiš či majitel Student Agency Radim Jančura, který Chovancův obličej i s jeho telefonním číslem nalepil na své autobusy. A teď se ptá prezidenta republiky: „Pane prezidente, vážím si Vás jako politika, který si takzvaně nic nenakradl, není možné, že ta zbrklá a evidentně nepřipravená reforma policie má za úkol zmařit vyšetřování v privatizačních kauzách okolo Bohuslava Sobotky a Radka Pokorného, zejména jde-li o Škodu Plzeň, Mosteckou uhelnou a OKD? Co si myslíte o těchto privatizacích?"

No, tak zaprvé, já jsem se snažil působit jako jakýsi zmírňující článek ve střetu mezi ministry Chovancem a Babišem. Domnívám se, že na jedné straně chyba v té reorganizaci policie spočívala v tom, že nebyli včas konzultováni státní zástupci, a to jsem také veřejně řekl.

Na druhé straně, a tím bych reagoval na pana Jančuru, já si, pane Jančuro, opravdu nejsem jist výkonností některých policejních útvarů, ale také státních zástupců, právě v těch kauzách, o kterých Vy jste mluvil, a zejména v té poslední, to znamená v kauze OKD. Podívejte se, že pan Bakala vytuneloval OKD je veřejné tajemství, které trvá už asi tři roky. No a co udělala policie, co udělalo státní zastupitelství? Teprve teď se konečně zdvihly a teprve teď, když už kráva utekla z chléva a pan Bakala si odnáší pěkné miliardy do svého švýcarského nebo jakého exilu, tak teprve teď se začíná vyšetřovat.

Čili, souhlasím s tím, že všechny tyto kauzy, zejména ta poslední, mohou mít i souvislost s politickými špičkami. Vůbec to nemohu vyloučit, ale to musíme prokázat vyšetřováním, a základní chyba těch útvarů, které jsou považovány za elitní, spočívá v tom, že stály, koukaly se a nic nedělaly. Vím, že je to tvrdý odsudek, ale řekl jsem to do očí panu Šlachtovi, když jsem ho přijal, stejně jako jsem do očí řekl policejnímu prezidentovi, že je nepřipravená reorganizace, protože nezahrnula připomínky státních zástupců. A to se teď, nyní, začíná napravovat.

A Vy teď tedy si od té reorganizace slibujete, že třeba začnou padat první jména obžalovaných? Že teď se to opravdu hne tou reformou?

Kéž by, kéž by tomu tak bylo! Já jsem naléhal a dohodli jsme se o tom jak s ministrem vnitra, tak s policejním prezidentem, aby v první řadě byla obnovena finanční policie, kterou zrušil Ivan Langer v roce 2006.

A to pokud vím, tak v těch jednotlivých útvarech té reformované policie není finanční policie.

Je tam útvar, který se jmenuje boj proti ekonomické kriminalitě a to je v podstatě totéž jako finanční policie.

Dobře, takže co čekáte od té reformy konkrétního?

Já bych si samozřejmě přál, aby se zvýšila četnost případů, které budou vyšetřovány. Když jsem Vám uvedl příklad mlčení kolem OKD, no tak to přece není dobrá vizitka práce policie ani státních zástupců. Pokud reorganizace přispěje k tomu, aby pan Bakala byl podroben vyšetřování, tak budu rád.

Jak už jsme říkali, policejní reforma vyvolala velkou bouři na politické scéně. Takto ji například komentoval europoslanec Pavel Telička. „I šestadvacet let po listopadu to u nás smrdí, reakce ODS a Kalouska mě pouze utvrzuje, že celá reorganizace policie fakt smrdí." Vy jste původně o té reformě také mluvil negativně, pane prezidente, jako o kroku, který sníží produktivitu útvaru, protože vznikne monopol, používám Vaše slova. Teď tedy ten názor lehce mírníte, nebo máte ho trošku jiný.

Tak Pavel Zeman byl rovněž proti sloučení útvarů. Já jsem říkal, že je zapotřebí přenést tento spor z politické na odbornou úroveň, to znamená, nechat to na dialogu policejního prezidenta a nejvyššího státního zástupce.

A promiňte, nemůžu nereagovat na Pavla Teličku, který byl dlouhá léta členem vedení New World Resources pana Bakaly. Podle veřejných zdrojů dostal od pana Bakaly šedesát milionů korun a teď má tu drzost se vyjadřovat k reorganizaci policie. To je opravdu něco neuvěřitelného.

Takže jeho názor, že reforma smrdí, mu nevěříte?

Já nevěřím žádnému jeho názoru z toho prostého důvodu, že když pan Jančura říkal, že si mě váží za to, že jsem si nic nenakradl, tak si určitě nemůže z podobných důvodů vážit pana Teličky.

Tlačil na Vás někdo ohledně policejní reformy, abyste se rozhodl nebo přiklonil na jednu nebo na druhou stranu?

Tak zaprvé, prezident, pane redaktore, se nikdy nesmí přiklonit na žádnou stranu, z toho prostého důvodu, že by tím okamžikem ztratil svoji roli mediátora, nebo moderátora, jak to chcete nazvat. Prezident musí být z tohoto hlediska neutrální, musí slyšet argumenty všech stran a musí se snažit zabránit, což se mi podařilo, musím to zaklepat, zabránit vládní krizi, protože to by poškodilo politickou stabilitu v zemi.

Nu, a ta Vaše poněkud naivní otázka, jestli na mě někdo tlačil. V životě se mi nestalo, abych podlehl jakémukoli vnějšímu tlaku. Někdy jsem na to doplatil, to je pravda. Za minulého režimu mě kvůli tomu třikrát vyhodili z práce, ale na druhé straně mám dobrý pocit, že jsem se nikdy nenechal stát jakousi bezkrevnou loutkou, za kterou v zákulisí bude tahat neviditelný nebo málo viditelný loutkař.

Vy jste zmínil schůzku s Robertem Šlachtou, že jste řekl, že jenom stály a nic nedělaly v těchto klíčových kauzách, můžete ještě zveřejnit, co dál jste si řekli?

Ale tak to byla asi půlhodinová, velmi přátelská schůzka. Je to milý člověk, člověk zapálený pro svoji práci. Říkal mi, že celou dobu neměl nikdy dovolenou, že ho ta práce velmi bavila. No já mu oponoval, že někdy je dobré vzít si dovolenou, aby člověk nebyl předrážděný a aby nabyl nových sil.

Věřím, že se pro něj najde uplatnění. Vím, že teď Míla Kala ho zvažuje do Nejvyššího kontrolního úřadu, do analytického útvaru, že Andrej Babiš uvažuje o jeho uplatnění v Celní správě. Je to člověk, kterého by byla škoda nevyužít, no a tak jsem se na něj hluboce zadíval a říkal, pane plukovníku, ale víte, ona bohužel ta kauza Jany Nagyové opravdu zatím skončila těmi kabelkami a to je zatraceně málo. Já jsem zvyklý říkat tyto názory lidem do očí a ne za jejich zády.

Téma policejní reformy by mohlo ovlivnit i nadcházející říjnové krajské volby. Alespoň si to myslí Andrej Babiš, který například vystavil se svou stranou Ano tento billboard, kde říká, zasloužíme si lepší Česko bez politiků, co likvidují nezávislou policii. Vy jako zkušený politik, myslíte si, že tento údajný boj o dobro a zlo, bude na voliče fungovat?

Ale ano, samozřejmě, že krajské volby mají převážně regionální témata, ale vzpomeňte si na volby, které vyústily v takzvané oranžové tsunami, a to bylo centrální téma zdravotnické poplatky. Takže není vyloučeno, že obdobné centrální téma se najde i dnes.

Ještě přidám jedno předvolební téma, když už se bavíme o krajských volbách. To nastoluje ODS a je to směřování na západ na místo na východ. Poprosím režii o příspěvek. Tahle narážka je jasně na Vás. Think-tankem Evropské hodnoty jste dokonce byl označen takzvaným trojským koněm ruské propagandy. Osloví tohle voliče?

Z čeho byste udělal Vy téma pro krajské volby, kdybyste byl jako lídr strany?

Dobře, tak to je několik věcí najednou. Já začnu tím, čím jste začal i Vy, a to jest Evropskými hodnotami.

Jakub Janda před kamerou vydatně onanoval jako pornoherec a díky tomu je pro mě nedůvěryhodný partner v diskuzi. Já zastávám názor, že potřebujeme ejakulaci myšlenek a nikoli spermatu, alespoň z hlediska veřejného publika.

Nu, pokud jde o pana Fialu, to je oblíbený trik politiků, kteří říkají, Zeman vede Česko na východ, protože podporuji mimo jiné spolupráci s Ruskem a Čínou. Tato argumentace se dá vyvrátit velice snadno. Již citovaná Angela Merkelová navštívila Čínu desetkrát a uzavřela tam celou řadu kontraktů. Já byl v Číně dvakrát. Řada politiků včetně Angely Merkelové měla desítky rozhovorů s Putinem, já jsem se s ním setkal třikrát. Čínský prezident byl anglickou královnou provezen ve zlatém kočáře v Londýně, a když byl ve Washingtonu, tak na Pennsylvania Avenue vlály čínské vlajky vedle amerických vlajek, aniž by je kdokoli strhával.

Takže dovedeno ad absurdum, museli byste tvrdit, že britská královna, americký prezident nebo německá kancléřka či rakouský prezident Heinz Fischer, který byl teď nedávno na oficiální návštěvě Moskvy, že všichni ti vedou své země na východ. Je to nesmyslné tvrzení, a protože bohužel tito lidé nemají jiné argumenty, tak používají této nálepky.

A tahle nálepka, kterou jste dostal, osloví voliče nebo ne? Na to jsem se ptal poprvé.

Já si myslím, že voliči jsou rozumní.

Jsou rozumní, že se přikloní k Vašemu názoru?

Ne, že pochopí, že jestliže všechny západní země mají tyto vztahy jak s Ruskem, tak s Čínou, což jsem teď právě demonstroval, tak by bylo absurdní, kdyby jediná Česká republika tyto vztahy s těmito významnými ekonomikami, zejména s čínskou ekonomikou, která už je dnes největší na světě, ignorovala.

Vy jste prognostik, jak podle Vás dopadnou krajské volby a jak ovlivní potom i sněmovní a případně prezidentské?

Nechci si hrát na věštce, ale skoro si myslím, že budou výrazně odlišné výsledky mezi krajskými a parlamentními volbami. A to z důvodů, které jsem Vám již řekl. Přeci jenom, až na výjimky, v těch krajských volbách převažují regionální témata a také regionální lídři. A já jsem projel čtyřikrát nebo třikrát všechny kraje, znám jejich vedení a tam, kde ti hejtmani jsou populární, tam se dá očekávat, bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, že budou v těchto krajských volbách úspěšní. Naproti tomu v parlamentních volbách budou dominovat celostátní témata a bude rozhodovat opravdu jeden, dva, tři lídři z každého politického subjektu, zatímco v těch krajských volbách těch lídrů potřebujete daleko víc.

A kdo bude nejsilnější, jaká strana, tipněte si.

Vy mě nutíte, abych se opravdu stal prognostikem, ale když já Vám budu citovat průzkumy veřejného mínění, tak u jednoho z nich zjistíte, že vede o jedno procento Sociální demokracie nad ANO, u zbývajících dvou, to je TNS AISA a CVVM, zjistíte, že ANO vede o devět až deset procent nad Sociální demokracií. Tak co si máte o takovýchto průzkumech myslet?

To jsem se ptal já Vás.

Další téma jsme pracovně nazvali „Všichni prezidentovi muži" a budeme se bavit především o jednom klíčovém. Zahájíme to tím, že otevřeme jedno starší vydání Blesku. Den 25. června, místo - Letohrádek královny Anny, Nedělní Blesk publikuje sérii fotek z oslavy padesátin prezidentova ekonomického poradce Martina Nejedlého. A přišli i takzvaní hříšní lidé města pražského, lobbista Tomáš Hrdlička, kolotočář s vazbami na politiky Václav Kočka a kontroverzní exprimátor Prahy Pavel Bém.Pane prezidente, jsou tito muži i Vaši přátelé?

Některé z nich znám. Václava Kočky si vážím jako provozovatele Matějské pouti a asi před patnácti lety jsem tam byl se svojí tehdy malou dcerou. Pavla Béma znám jako bývalého primátora, jinak téměř ne. Pana Hrdličku jsem viděl poprvé v životě, ale kdybyste byl seriózní, tak byste musel uvést, že tam také bylo několik ministrů. Proč neuvádíte i je, proč uvádíte jenom tyto lidi?

Protože tito lidé nám přijdou mediálně zajímavější na to, abychom se na to zeptali.

A ministři snad nejsou mediálně zajímaví?

Tak s těmi se setkáváte běžně, pane prezidente.

To byste je urazil, pane redaktore.

Neurazil, určitě ne. Hrdličku jsme museli dát, pane prezidente, protože dříve se za mejdany s panem Hrdličkou odcházelo z politiky, tak mě zajímá, jestli se nezlobíte za to, že Vás pan Nejedlý takto spojil na jedné společenské akci.

Pan Nejedlý mě vůbec nespojil, pan Nejedlý mně představil pana Hrdličku, kterého jsem viděl poprvé v životě. Já jsem mu zdvořile podal ruku, setkání trvalo třicet vteřin. Nedělejte z komára velblouda. Ale jinak, víte co, ušetřete si dvě stě šedesát tisíc korun a až budete slavit narozeniny, objednejte si Belvedér, protože podle ceníku, který je platný, každý, kdo má dvě stě šedesát tisíc korun na vyhazování, si tam může oslavit narozeniny.

Ale tam o ceně nepadlo ani slovo, na to my se Vás neptáme.

No padlo při řadě jiných příležitostí, ale uznávám, že nepadlo v této Vaší reportáži.

Tak jako tak, někteří Vaši příznivci, nebo i odpůrci, si to můžou vysvětlovat jako Vaší vizitku, ty lidi, se kterými se setkáváte na společenských akcích. To nepopřete.

Jestliže si Martin Nejedlý pozval své známé, nebo své přátele, včetně oněch ministrů, tak je to jeho věc, se kterou já nemám nic společného. Kdyby tam byli moji přátelé, například na mých narozeninách, no tak ty si budu vybírat já, ale proč bych proboha diktoval svému kolegovi, koho si má pozvat on.

A kdyby se pan Nejedlý kamarádil s panem Bakalou, tak tam přijdete také?

No tak to už by bylo opravdu horší.

Ještě položím jednu otázku, která se už netýká tohoto večírku, nicméně nedá mi to, se nezeptat. Tematicky jsme ji nedokázali zařadit ani do jednoho bloku. Pane prezidente, pořád trváte na tom, že neznáte Michala Horáčka?

No, já si vzpomínám, že jsem, nechci říci konkurenční, Frekvenci 1, na tuto otázku odpovídal, ale tohle nebyla žádná shazovací odpověď. Podívejte se, já se vůbec nepohybuji ve světě populární hudby. Mám rád Beatles, mám rád ABBU a to je tak asi všecko, co o tom vím. Pan Horáček je zřejmě postava ve světě populární hudby, kterému já vůbec nerozumím a který také neznám. To je také důvod, proč ho neznám. On jednou uváděl, že jsme se mohli vidět na Letné na tribuně. No dobře, ale tam bylo několik set lidí a tam byl takový rozruch, že jeden pomalu nepoznal druhého. Já jsem opravdu ani nevěděl, jak vypadá.

No, a když jsem se zabýval jeho politickou činností, což je zase svět, ve kterém se pohybuju já, tak jsem se až následně dozvěděl, že s Martinem Bursíkem zakládal Liberálně ekologickou stranu, která má ovšem nulové preference. A to je jediné, co zase já vím o jeho politické činnosti. Takže není to vůči panu Horáčkovi nic urážejícího.

Stejně tak, kdyby se mě někdo ptal, já nevím, na postavy z vážné hudby, jestli znám toho či onoho houslistu, tak asi většinou řeknu, s výjimkou Václava Hudečka, Šporcla a snad ještě jednoho nebo dvou, že ho neznám. A nebude to nic urážejícího vůči tomuto houslistovi.

Budeme tomu věřit, že neznáte klíčové textaře a osobnosti populární hudby.

Je mi líto, ale opravdu jsem se textaři nikdy nezabýval.

Jdeme na dotazy diváků. Zbývá nám posledních pár minut našeho pořadu. Poprosím režii o první z nich. „Dobrý den, pane prezidente, já Vám přeju hodně zdravíčka a chtěl bych jednu otázečku. A to, jak Vám komplikuje kouření Váš zdravotní stav a Vaše zdraví."

No, možná, že trošku přispívá k neuropatii, což je odumírání nervů v dolních končetinách, ale jinak na podobné otázky zdvořile odpovídám příkladem bývalého, a velkého, německého kancléře Helmuta Schmidta, který zemřel v devadesáti šesti letech a byl takzvaný Kettenraucher, neboli řetězový kuřák, protože kouřil jednu cigaretu za druhou. Můžete ovšem namítnout, že kdyby nekouřil, možná že by se dožil stovky.

Jdeme na další dotaz, který se týká důchodů.

„Pane prezidente, já bych se chtěla zeptat, jestli rodiny s dětmi a důchodci v naší republice mají dobré podmínky pro život?"

Já bych teď nespekuloval, co je to dobrá podmínka. Já bych řekl, že rodiny s dětmi a důchodci, a to v tomto pořadí, jsou relativně více postihováni, než osoby v produktivním věku. A to jednak z hlediska materiální situace, ale také například z hlediska bytové situace. To se samozřejmě týká především rodin s dětmi. Z hlediska valorizace důchodů, to se týká starobních důchodů.

A proto, já mám dost cynický názor na solidaritu, já si myslím, pane redaktore, že člověk má být solidární především s těmi, kdo se ještě, nebo už, nedokáží sami bránit. To znamená právě ty mladé rodiny a hlavně ty děti a na druhé straně staří lidé. Já bych nebyl příliš solidární například s lidmi, kteří jsou dospělí, kteří nechtějí pracovat, chtějí žít ze sociálních dávek. Tam bych ty dávky bez milosti sebral, jakmile by odmítli nabízenou práci. Čili buďme solidární s těmi, kdo to potřebují, a ne s těmi, kde je to solidarita falešná.

A poslední dotaz se týká prezidentových výroků a jeho politiky.

„Pane prezidente, já se chci zeptat, proč jste takový populista? Jestli je to Vaše nátura nebo chcete takhle získat své příznivce?"

Tak populista, přeloženo doslova, je člověk, který naslouchá hlasu lidu, respektive hlasu občanů. Vox populi, vox Dei. A jinak populista, to je nálepka. Nálepka, kterou musíte argumentovat jako ten zmíněný příklon k východu.

Podívejte se, já v některých případech s většinovým názorem souhlasím, to je například názor na migraci. Někdy s většinovým názorem nesouhlasím, to je například názor na obnovení trestu smrti. No, tak co mi řeknete? V jednom případě jsem podle Vás populista a ve druhém případě populista nejsem, takže jsem Jekyll a Hyde v jedné osobě? Já si myslím, že pokud neřeknete, v čem je člověk populista, potud neříkáte nic.

Říká Miloš Zeman v sedmém vydání pořadu S prezidentem v Lánech. Jsme u konce, zbylo nám posledních pár minut a my se loučíme. Pane prezidente, já Vám děkuji, že jste si na nás udělal čas, a uvidíme se opět za tři měsíce?

Budu se těšit.

Díky, hezký den.

zemanmilos.cz

Srpen 2016

2. 8. 2016

Prezident republiky zaslal blahopřejný telegram americkému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v úterý dne 2. srpna 2016 blahopřejný telegram Baracku Obamovi, prezidentovi Spojených států amerických, v souvislosti s jeho 55. narozeninami.

Vaše Excelence, pane prezidente,

je mým velkým potěšením připojit se v dnešní slavnostní den ke gratulacím. Přeji, abyste své 55. narozeniny oslavil s lidmi, které máte rád, a aby byl 55. rok Vašeho života naplňujícím a úspěšným.

Někdo tvrdí, že období po pětapadesátce je výjimečnou etapou života. To proto, že se bytí údajně stává bohatší, plnější, moudřejší. Ačkoli i já mám krásné vzpomínky na svá pozdní padesátá léta, nemohu říci, že věřím v myšlenku „nejlepších roků života“. I tak Vám však přeji, aby tato nová osobní i pracovní etapa Vašeho života byla šťastná pro Vás i Vaši rodinu.

Vážený pane prezidente, ještě jednou Vám přeji hodně zdraví, štěstí a další úspěchy. Všechno nejlepší!

S úctou

Miloš Zeman

prezident České republiky

hrad.cz

23. 8. 2016

Prezident republiky zaslal blahopřejný telegram prezidentovi Demokratické republiky Svatého Tomáše a Princova ostrova

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v úterý dne 23. srpna 2016 blahopřejný telegram Evaristo Carvalhovi, nově zvolenému prezidentovi Demokratické republiky Svatého Tomáše a Princova ostrova.

Vaše Excelence,

dovolte mi, abych Vám srdečně pogratuloval k Vašemu zvolení do funkce prezidenta Demokratické republiky Svatého Tomáše a Princova ostrova.

Přeji Vám pevné zdraví a mnoho štěstí a úspěchu ve Vašem osobním i profesním životě.

S úctou

Miloš Zeman

prezident České republiky

hrad.cz

23. 8. 2016

Prezident republiky kondoloval tureckému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v úterý dne 23. srpna 2016 kondolenční telegram Recepu Tayyipu Erdoğanovi, prezidentovi Turecké republiky, v souvislosti s útokem ve městě Gaziantep.

Vážený pane prezidente,

s hlubokým zármutkem jsem přijal zprávu o výbuchu ve městě Gaziantep, který stál život desítky nevinných lidí. Tento teroristický útok proměnil svatbu – jeden z nejkrásnějších momentů života – v tragédii. Tento zločin nemá omluvy.

Vážený pane prezidente, po relativně krátké době bohužel opět cítím povinnost požádat Vás jménem svým i jménem České republiky, abyste předal blízkým obětí i všemu tureckému lidu naši upřímnou soustrast.

S úctou

Miloš Zeman

Prezident České republiky

hrad.cz

24. 8. 2016

Prezident republiky kondoloval italskému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal ve středu dne 24. srpna 2016 kondolenční telegram Sergio Mattarellovi, prezidentovi Italské republiky, v souvislosti se zemětřesením ve střední Itálii.

Vážený pane prezidente,

s hlubokým zármutkem jsem přijal zprávu o ničivém zemětřesení ve střední Itálii, které si vyžádalo desítky obětí a vysoký počet zraněných.

Dovolte mi, abych vyjádřil jménem české veřejnosti i jménem svým hlubokou soustrast Vám, rodinám obětí a celému italskému národu.

S úctou

Miloš Zeman

Prezident České republiky

hrad.cz

24. 8. 2016

Projev prezidenta republiky při setkání s vedoucími zastupitelských úřadů ČR v zahraničí

Vážený pane ministře zahraničí, excelence, dámy a pánové,

Hynka Kmoníčka nelze překonat, ale pokusím se ho překonat alespoň délkou svého projevu. Před rokem jsme se sešli, bylo to velice příjemné setkání, a věřím, že stejně tak příjemné bude i letos, včetně diskuze.

První otázka, kterou si na tomto setkání musíme položit, je, zda svět, ve kterém žijeme, je bezpečnější, nebo méně bezpečný, než byl svět před rokem. A odpověď, bohužel, zní, že je méně bezpečný. Primárním faktorem růstu nebezpečí je nesporně Islámský stát.

Hynek Kmoníček na jedné lánské debatě použil hezké metafory, že krize na Ukrajině je chřipka a Islámský stát je rakovina. Tuto metaforu jsem sám mnohokrát rovněž použil a dnes bych k ní dodal jenom metaforu vlastní, která zní, že nádor metastázoval. Metastáze, jak víte, jsou často nebezpečnější než nádor sám. Co tím mám na mysli? Americký prezidentský kandidát Donald Trump ve svém projevu o bezpečnostní politice Spojených států uvedl, že před několika lety Islámský stát infiltroval šest zemí. Většinou jim dnes říkáme failed countries. Podle Trumpa je počet infiltrovaných zemí letos třicet pět. Třicet pět! A mimochodem tento údaj se naprosto přesně shoduje se zprávou generálního tajemníka OSN, který rovněž uvádí třicet pět teroristických organizací v nejrůznějších zemích napojených přímo nebo nepřímo na Islámský stát.

Nebudu vás zatěžovat úvahami, kdo stojí za touto metastází. Víte, že například v Německu, kde je milion uprchlíků, podle zprávy  Bundesnachrichtendienst, je z nich patnáct tisíc džihádistů. Nu a tito džihádisté jsou někdy tak zvaní osamělí vlci. Někde vycházejí, nebo vytvářejí tak zvané spící buňky, které se zapouzdří a po určitou dobu nic nepodnikají, než se náhle objeví neočekávaný teroristický útok, jakých jsme teď zažili mnoho ve Francii, v Německu, v Belgii a v dalších zemích. My se soustřeďujeme na Evropu, ale vzpomeňte si na Dháku, vzpomeňte si na Istanbul, vzpomeňte si na Kvétu v Pákistánu, kde mimochodem teroristický útok spáchal Tálibán a podobně a podobně. To je diagnóza, přejděme k terapii.

Jak se proti Islámskému státu bránit. Na nedávném summitu NATO ve Varšavě došlo k tomu, že diskuze se zvolna přesouvala z východu na jih. Zdůraznil jsem, že Česká republika nemá potřebu umístění cizích jednotek na svém území, ale že plně respektujeme přání některých jiných zemí, konkrétně Polska nebo baltských států, případně i Rumunska, aby na jejich území tyto vojenské jednotky byly rozmístěny. Zpočátku to vypadalo na základny, pak se uvažovalo o brigádách, nakonec se skončilo u praporu, ale v každém případě jde o symbolickou účast bez větší vojenské hodnoty, a já si myslím, že Rusové by byli sebevražední šílenci, kdyby na tyto země zaútočili.

Naopak sebevražedné šílence, jak jsme mnohokrát viděli, máme na jihu. A na témže summitu jsem vyzýval, aby se NATO odhodlalo ke koordinované vojenské akci proti Islámskému státu. Žádná masivní teritoriální operace, kterou jsme zažili v Iráku a která skončila fiaskem. Vždycky říkám, útočte na mozek, neútočte na tělo. Jinými slovy, při koordinaci tajných služeb a speciálních jednotek je třeba likvidovat logistické struktury teroristů, jejich vedoucí struktury a výcvikové tábory, a k tomu nepotřebujete ani tanky, ani infanterii. K tomu potřebujete drony, helikoptéry a právě rangers, speciální jednotky, a mimochodem naše speciální jednotky jsou pro tento účel dobře vycvičeny. Tolik k summitu NATO.

Metastázy. Budu mluvit jenom o jedné, a to je Afghánistán. Vzhledem ke své velikosti má Česká republika jeden z největších kontingentů v Afghánistánu, asi tři sta vojáků, a jsem pro to, aby tam zůstali, a jsem pro to, aby nedocházelo k redukci aliančních sil, protože by to znamenalo vítězství Tálibánu. Mimochodem Tálibán prakticky ovládá provincii Hilmand, dobyl město Kundúz, které bylo osvobozeno nikoli afghánskou armádou, ale aliančními jednotkami. Afghánská armáda nevyniká, a teď to řeknu nesmírně zdvořile, přílišnou bojeschopností, dala by se použít i tvrdší rétorika, a já jsem říkal v té Varšavě, uvědomte si, že i když se vám podaří porazit Islámský stát, budete mít nový Islámský stát, který se jmenuje Afghánistán. A je úplně jedno, jestli mu vládne Tálibán, Al-Káida nebo kdokoli jiný. Tolik k metastázím a k nebezpečí. A teď se přesunu k tématice, která je bolestná, ožehavá a sporná. A to je otázka migrační vlny.

Víte, v Evropě po desetiletí probíhala migrace, ale byla to migrace vnitrokontinentální a byla to migrace lidí s velmi podobnou kulturou. Koneckonců z Československa se emigrovalo po roce 1948 i po roce 1968 a jsem velmi vděčný našim sousedům Německu, Rakousku a dalším zemím, že tyto migranty přijaly. Ale opakuji ještě jednou, byla to migrace založená na podobné, ne-li totožné kultuře. Dnes prožíváme interkontinentální migraci. A co je horšího, je to migrace založená na velmi odlišné kultuře. I odlišnou kulturu lze asimilovat, jak dokazuje příklad vietnamské komunity u nás. Samozřejmě, že například ukrajinská komunita, která je v České republice, vyniká pracovitostí, jazyková bariéra není příliš silná a tito lidé zpravidla nepobírají sociální dávky. Islámští imigranti vycházejí z dramaticky odlišné kultury. Bývalý ministr školství profesor Piťha mluvil v jedné své stati o náboženství smrti a náboženství života. Budiž, nepoužívejme těchto metafor, ale uvědomme si, že například vztah Islámu k ženám, tedy k polovině populace, je dramaticky odlišný od evropské kultury a takových příkladů bych mohl uvést více. A to je důvod mého postoje k této vyhraněné skupině imigrantů, nikoli imigrantů obecně. Velmi silné pochybnosti o jejich asimilovatelnosti a o jejich integrovanosti. Zastavit migrační vlnu, která bude zřejmě pokračovat ještě několik následujících let, v optimálním případě, vyžaduje společnou ochranu evropských hranic. Nechci říci v pesimálním případě, ale v něčem, co by se dalo nazvat second best, ochranu národní. Maďaři byli kdysi kritizováni za svůj plot a byli vzati na milost jenom proto, že je to plot, který chrání schengenskou hranici. Upozorňuji, že Rakousko nedávno zahájilo přípravné práce na výstavbě sto kilometru dlouhého plotu s Maďarskem, a to už není žádná ochrana schengenského hraničního prostoru. Jinými slovy, kdyby konečně Evropská unie našla odvahu chránit své vnější hranice, což je přímo povinnost každého rozumného soustátí, nemuseli bychom uvažovat o výstavbě vlastních hraničních zábran v případě významné a pravděpodobně tranzitní migrační vlny přes české území do Německa.

Pokud jde o návrhy komisaře Oettingera, který, ač je komisařem pro digitální ekonomiku, se neustále plete do věcí, kterým vůbec nerozumí, a v poslední době se jedná o návrh na jednotné sociální dávky v celé Evropě pro všechny imigranty, tak bych chtěl jenom upozornit, že ve stejné logice bychom v celé Evropské unii měli požadovat stejnou průměrnou mzdu. Více tento šílený nápad nezasluhuje komentovat.

Když už jsme na půdě Evropy, jsem rád, že prezident a vláda ve vztahu k Číně postupují naprosto shodně. Průlom v našich vztazích zahájil Lubomír Zaorálek svojí návštěvou Pekingu, pokračoval jsem v tom já dvěma návštěvami Pekingu a skončil premiér Sobotka svojí poslední návštěvou. Jsem tedy rád, že mohu v této oblasti konstatovat naprostou shodu.

Pokud jde o rusko-čínské vztahy, omlouvám se, rusko-české vztahy, i když rusko-čínské vztahy jsou bezesporu také komplikované, tak největší překážkou zde jsou sankce. Jednak sankce Evropské unie vůči Ruské federaci a jednak protisankce Ruské federace vůči Evropské unii. První typ sankcí poškozuje zejména náš průmysl, viz nedávný příklad KOVOSVITU, a pokud jde o opačné sankce, tak poškozují zejména naše zemědělství. Vývoz zemědělských komodit do Ruské federace. Přátelé, bez ohledu na konkrétní zemi, jsem byl z historického hlediska vždy proti jakýmkoli sankcím, prostě proto, protože si myslím, že jsou neúčinné, že je to něco, čemu se říká lose-lose strategy, stejně jako je win-win strategy. A konkrétní příklad jsou sankce proti Kubě. Trvaly padesát let a teď je Obama zrušil. A co se těmi sankcemi dosáhlo? A to byla slabá země. Možná, že kdyby se zvolil přístup, kterému komunisté říkali ideologická diverze, to znamená výměna turistů, podnikatelů, studentů a samozřejmě i politiků, tak by už Kuba byla dnes svobodnou a demokratickou zemí. Kdysi jsem říkal kubánským imigrantům, blahopřeji vám k vaší strategii, je velice úspěšná, má jenom jednu skvrnku, a sice že Castro už je čtyřicet let prezidentem Kuby.

Blížím se k závěru a nemohu se nevyjádřit k brexitu a současnému stavu Evropské unie. Brexit je samozřejmě chyba a ztráta jak pro Británii, tak pro Evropskou unii. A jako eurofederalista jsem výrazný kritik těch vedoucích představitelů a těch konkrétních opatření Evropské unie, které spolu zapříčinily odchod Britů z Evropské unie. A nemůžeme si namlouvat, že na tom neneseme svoji spoluodpovědnost.

Na závěr tedy chci uvést několik trochu anekdotických, ale inspirativních konkrétních příkladů. Přijal jsem eurokomisařku Jourovou a říkám jí, paní Věro, co děláte v Bruselu? Ona říkala, pane prezidente, dostala jsem za úkol připravit směrnici Evropské unie o jednotné výrobě vosku. Tak jsem se jenom zeptal, jestli se to bude týkat i hřbitovních svící, a pak jsem odešel. Po půl roce jsem ji přijal znovu. Paní Věro, co děláte v Bruselu? Pane prezidente, dostala jsem za úkol připravit směrnici Evropské unie o jednotné výrobě inkoustu do laserových tiskáren. A asi před rokem už jsem se setkal s předsedou rakouského Senátu, který mi říkal, teď jsme dostali směrnici o jednotných rozměrech traktorových sedaček. Vzhledem k tomu, že je různá míra obezity v Evropské unii, obávám se, že některým evropským traktoristům bude tato norma způsobovat jisté komplikace týkající se jejich pozadí. Tyto anekdotické případy ovšem odhalují strašlivou prázdnotu dnešní politiky Evropské unie, bruselskou byrokracii, vydávání nesmyslných směrnic, které popírají princip subsidiarity a totální neschopnost vybudovat sen, vybudovat vizi budoucí Evropy včetně jednotné zahraniční a obranné politiky, proto říkám, že jestliže Evropská unie nedokáže bránit své vnější hranice, není to chyba myšlenky Evropské unie, je to, jasně a prostě řečeno, výraz neschopnosti jejích konkrétních vedoucích představitelů. Nedávno jsem totéž říkal Jeanu Claudu Junckerovi. Vyjmenoval jsem mu tytéž případy, jako vám, jeho odpověď zněla, it's stupid. Já jsem s ním souhlasil a říkám, Jeane Claude, nejsi náhodou předseda Evropské komise? A na to už mi zůstal odpověď dlužen. Ve srovnání se zakladateli Evropské unie vidím velmi žalostný stav u těch, kdo se soustřeďují na generování těchto směrnic a nemají koncepční myšlení ani vizi. Proto je brexit naší společnou porážkou, ale nemůžeme ho svádět pouze na Brity. Musíme vidět i naši vlastní odpovědnost a hledat řešení a hledat nápravu.

Dámy a pánové, zcela závěrem bych chtěl říci, že jsem velmi rád, že konečně, na rozdíl od schwarzenbergovských dob, začalo účinně spolupracovat Ministerstvo zahraničí s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Jsem velmi rád, že byly uzavřeny konkrétní dohody o dělbě práce a že se začala nikoli slovy, ale činy prosazovat ekonomická diplomacie. Jsme malá země, morální kazatelství nám nepomůže, i když se přiznávám, že jsem včera ostře protestoval u velvyslankyně Gambie proti vraždám a mučení vedoucích představitelů opozice v gambijském vězení, kde šílený prezident pronásleduje čarodějnice, protože uhranuly jeho tetu. Jsou chvíle, kdy se i český prezident musí vyjádřit k lidským právům. Ale na druhé straně tuto situaci můžeme ovlivnit jenom minimálně. To, co můžeme reálně ovlivnit, je rozsah našeho exportu a objem zahraničních investic u nás. Vím, že byly velké spory ohledně naší čínské společné politiky, ale nezapomeňte, i když to málokdo ví, že Čína je největším zahraničním investorem v Německu, a není důvod, aby nerostly i její investice u nás. Máme s ní už tři letecké linky, zatímco taková Vídeň má jednu. Rozjíždí se účinná spolupráce, a měli bychom se zamyslet nad tím, zda ji náhodou nechtějí ochromit ti, kdo by ve skutečnosti pomohli jiným zemím, aby vozily čínského prezidenta ve zlatém kočáře, aby ho vítaly s čínskými prapory na  Pennsylvania Avenue a aby Česká republika se těchto investičních ekonomických toků neúčastnila a zůstala jakýmsi hrdým ostrovem zahaleným do tibetských otrokářských vlajek. Neboť Tibet, jak známo, byl v minulosti otrokářskou, nebo, chcete-li, otrokářsko-feudální společností.

A proto vás prosím, abyste v rozsahu svých kompetencí působili na pomoc českému exportu, který v poslední době začal poněkud ochabovat, abyste působili stejně tak jako další politici na přitahování atraktivních zahraničních investic s vysokou přidanou hodnotou a konečně abyste dosáhli toho, že vztahy České republiky se zeměmi, kde budete působit, při respektování jejich pravidel, byly přinejmenším korektní a v dobrém případě i přátelské. Udělat si nepřátele dokáže každý idiot, vytvářet si přátele je těžká diplomatická práce.

Děkuji vám za vaši pozornost.  

zemanmilos.cz

28. 8. 2016

Rozhovor prezidenta republiky pro Prezidentský Pressklub na Frekvenci 1

Dobrý den, pane prezidente.

Dobré odpoledne.

Tak, co kdybychom naše dnešní povídání začali o alkoholu? Souhlasíte?

Proč ne. To je krásné téma.

Senát povolil cyklistům 0,8 promile alkoholu. Co si o tom myslíte? Je to dobrý krok?

Protože já jsem starý šťoural, tak upozorním, že Senát nic nepovolil, Senát navrhl.

Dobře.

A ještě to půjde, tuším, do Poslanecké sněmovny. Nicméně, já v těchto celkem malicherných případech se vždycky dívám na to, jaká je úprava v sousedních zemích, a tam je něco podobného. V Rakousku někdo říká 0,5, někdo říká 0,8, v Německu údajně 1,6 a dokonce je asi pět nebo šest evropských zemí, snad včetně Velké Británie, které nemají vůbec žádný limit.

Podtrženo, sečteno...

Podtrženo, sečteno, nebuďme papežštější než papež, nebuďme horší než naši sousedi. Vím, že v tom návrhu je, že cyklisté smějí jezdit pouze na silnicích třetí třídy, plus lesní a polní cesty, a Vy, Xavere, jistě víte, že na Znojemsku jsou takzvané vinařské cyklostezky, a mně by připadalo trochu absurdní, kdyby si ten cyklista na vinařských cyklostezkách nedal skleničku vína.

Pokládáte za možné, pane prezidente, že si podobnou úpravu v budoucnosti třeba vynutí i řidiči aut?

Já bych se zase řídil, podobně jako v tomto případě, tou mezinárodní komparací. Na druhé straně, u aut bych váhal více než u cyklistů, protože auto, Xavere, auto je zbraň. Autem můžete zabít. A v tom smyslu je to nebezpečnější než kolo.

Když za Vámi, pane prezidente, přijela paní německá kancléřka Merkelová, byl to pro Vás velký zážitek?

Prosím?

Nebo rutina? Setkání s paní Merkelovou.

Ale tak, já jsem se s paní Merkelovou nedávno viděl asi třikrát, naposledy v Mongolsku, což bylo zhruba před měsícem, na konferenci ASEM, to je organizace spolupráce mezi Evropskou unií a asijskými zeměmi, takže nenazýval bych to rutina. Bylo to zajímavé setkání, a bylo zajímavé i proto, že na rozdíl od některých jiných politiků, kteří se vyhýbali tématu migrace a opatrně kolem něj našlapovali, tak já jsem jako téměř první větu při setkání s paní kancléřkou říkal, když si někoho pozvete domů, tak ho také neposíláte na oběd k sousedům, což byla jemná narážka na to, že nejdřív si pozvali ilegální migranty a pak, pomocí přerozdělovacích kvót, je chtějí rozmístit mimo Německo.

A co na to říkala paní kancléřka? Tedy na ten bonmot.

Paní kancléřka se usmála a začala mi vysvětlovat, že jde o nutnost nějak se vyrovnat s uprchlickou vlnou. Já jsem na to namítal, že se s uprchlickou vlnou nejlépe vyrovnáme tím, že zavřeme hranice Evropské unie. A pak už jsme se začali bavit naprosto věcně o tom, jak ty hranice zavřít, co dělat v Řecku, co dělat v Itálii, jak utěsnit hranici v Makedonii nebo v Bulharsku. Říkal jsem jí, že ke mně brzy přijede bulharský prezident, a že rád s ním tuto otázku projednám. Myslím si, že to byla věcná a klidná diskuze, která končila závěrem, podívejte se, vždyť by byla nuda, kdybychom se ve všech názorech shodovali, a bavme se především tam a o tom, kde se lišíme. A myslím si, že paní kancléřka tohle docela akceptovala.

Dobře. Nicméně, z dnešního dne zaznívá informace, že naše země by neměla třeba do konce roku přijmout jediného uprchlíka, tak to je přesně to, co se paní kancléřce líbit nebude. Co si o tomto stanovisku myslíte?

Ale to je stanovisko, které má na české straně i Andrej Babiš, a myslím si, že podobné stanovisko mají Slováci, Maďaři a po volbách teď už i Poláci. Já plně podporuji toto stanovisko Visegrádské skupiny. Každý může někdy udělat chybu, ale ta chyba se má přiznat. Ty kvóty byly naprostý nesmysl, a kromě toho nezapomeňte, že pan komisař Oettinger dokonce navrhoval, aby byly jednotné sociální dávky pro uprchlíky, což by znamenalo, že v některých zemích budou vyšší, než je minimální mzda.

Mám tomu rozumět tak, že stanovisko Miloše Zemana k té dnešní informaci, do konce roku ani jeden uprchlík, je takové, že to také podepisuje, pane prezidente?

Ale samozřejmě, že ano. Znovu opakuji větu, kterou jsem řekl paní kancléřce. Uvědomme si, že příliv uprchlíků, a to primárně do Německa, my jsme tranzitní země, přes nás přecházejí uprchlíci do Německa, a oni by nám je také mohli vracet, když jim nedají azyl, takže tento příliv byl primárně vyvolán větou paní kancléřky, kdy pozvala Syřany do Německa, ale dopadlo to tak, že každý je Syřan. Včetně těch, kteří vůbec nemluví arabsky, včetně těch, kteří mají falešné syrské pasy nebo nemají vůbec žádné pasy. Nevím, jestli jste, Xavere, viděl ten krásný film Čtyři vraždy stačí, drahoušku?

Ano.

A tam jeden herec říká, všichni jsme Gogo. Takže všichni byli Syřani. A německému policistovi jeden ilegální migrant říkal, zacházejte se mnou slušně, nás sem pozvala paní Merkelová.

Ano.

A ten policista mu správně odpověděl, to mě vůbec nezajímá.

Věříte, pane prezidente, na funkčnost takzvané společné armády Evropské unie? Je to vůbec možné, aby něco takového fungovalo?

Možná víte, že před třemi lety ve svém projevu před Evropským parlamentem ve Štrasburku jsem se pozitivně vyjadřoval k myšlence společné evropské armády. Tehdy se lidé tak trochu smáli, říkali, že je to utopistický projekt, že bude realizovatelný nejdříve v horizontu deseti let. Jsem rád, že se k mému názoru dnes přiklonili někteří další politici, nicméně, musíte si uvědomit, že proti nebezpečí Islámského státu musíme bojovat teď a hned, zatímco příprava té armády přece jenom bude nějakou dobu trvat. Takže já zastávám názor, který jsem vyjádřil i na summitu NATO ve Varšavě, že NATO, podobně jako v Afghánistánu, by mělo vytvořit jakousi aktivní koalici v boji proti Islámskému státu.

Na druhou stranu, tuším, že dnes v České televizi, zazněl takový názor z úst pana Blažka, že vzhledem k tomu, jak jsou rozloženy síly v Evropské unii, že by to byla spíš německá armáda než evropská, a to se přiznám, že mi trošku přeběhl mráz po zádech. Sdílíte ten názor alespoň trošku?

Je tady po brexitu dvacet sedm armád, a když si to sečtete a budete předpokládat určité stejné procento účasti v té evropské armádě, tak by německá armáda byla sice největší, ale z hlediska součtu těch dvaceti sedmi armád by rozhodně nepřevažovala součet těch ostatních.

Pane prezidente Zemane, co byl pro Vás největší zážitek z Olympijských her?

Kdybych měl mluvit o plážovém volejbalu, tak bych o něm mluvil především proto, protože to bylo jediné sportovní utkání, které jsem stihnul. Ale řeknu Vám, co byl největší zážitek. Nádherný vodní kanál. Mluvil jsem s profesorem Pollertem, který tyto kanály buduje po celém světě a je vlastně člověk, který má tak obrovský téměř monopol, řekněme devadesát procent, na budování těchto kanálů, že jsem byl rád, že dílo českých rukou se uplatnilo i v Riu.

To mi tedy připomíná, tady je posluchačský dotaz od Black, Jižní Morava, podepsáno. Moc jsem Vás na Olympijských hrách neviděl u vodních sportů. To je opak toho, co říkáte, pane prezidente. A přitom je to sport, ve kterém jste sám dobrý. Proč jste například kajakářům nepomohl radou, popřípadě zkušenostmi z Vašeho rybníku? To se mi líbí.

Protože to byl kanál s divokou vodou. Na mém rybníku v Novém Veselí žádná divoká voda není.

A teď už zcela vážně zase, pane prezidente. Jedna zlatá. Není to málo?

Ale tak, je to sport. Je to sport, ve kterém často rozhoduje i náhoda. A musíme brát v potaz Coubertinovo heslo, není důležité zvítězit, je důležité se zúčastnit.

Což se třeba paní Sáblíkové nepovedlo, tak se ptám, jestli to necítíte trošku jako křivdu.

Já jsem se tou věcí dosti zabýval a snažil jsem se intervenovat. Bohužel, pravidla jsou pravidla. Nicméně, základní chybu vidím u našeho cyklistického svazu. Mluvil jsem o tom jak s Martinou Sáblíkovou, tak s jejím trenérem. Oba mi říkali, že je cyklistický svaz vůbec nejenže neinformoval o těch dvou kritériích pro účast, ale dokonce, že jim tvrdil, že stačí kritérium jedno jediné, kde Martina byla suverénně nejlepší. A pak se ukázalo, že to byla špatná informace. Já nemám rád amatéry v politice, ve sportu, kdekoli, a jestliže tito amatéři vlastně svojí neschopností zabránili Martině Sáblíkové v účasti, tak si myslím, že by bylo velmi dobře, kdyby byli pro výstrahu ostatním nějakým způsobem postiženi.

Váš osobní názor, pane prezidente, Hingisová podle Vás trefila naši Hlaváčkovou schválně? Víte, o čem mluvím?

Ale vím, o čem mluvíte. A zlomenina nějaké té podočnice, nebo jak se té kosti říká, je samozřejmě nesmírně nepříjemná...

Ale já se ptám na něco jiného, pane prezidente.

Ale já jsem u toho nebyl, dokonce jsem to neviděl ani v televizi, a takovéto laické posuzování, mně to připadá nepřiměřené. Nemám na to názor, nedokážu to posoudit. V každém případě jediný sport, kde nedochází ke zraněním, ale ani k faulům, jsou šachy, a doufám, že šachy se stanou příštím olympijským sportem.

Tak. Pojďme k velevážnému tématu, a to jsou kontroly nově zavedené na Pražském hradě. Považujete to za chybu? To zavedení těch důkladných kontrol? S ohledem na to, co všechno to způsobilo.

Víte, já nemám rád hlupáky typu Ondřeje Neffa, kteří se vyjadřují k věcem, jimž vůbec nerozumí. Teď byla velmi hezká reportáž Českého rozhlasu v přímém přenosu, kdy sama reportérka konstatovala, že ve frontách v průměru čekáte deset minut. Kdyby Ondřej Neff a další totálně neinformovaní lidé věděli, že v zahraničí u kulturních památek často čekáte dvě až tři hodiny, tak by neplácali blbosti.

Já tedy, pane prezidente, na rozdíl od Vás, pana Neffa nemám za hlupáka. A teď se chci zeptat, jestli Vás naštvalo to, co o Vás napsal na svém webu. Ta citace zní přesně takto: "Jeho tvrdošíjnost ve snaze držet roli blba prokázala aféra s neexistujícím článkem Ferdinanda Peroutky." To je to, co Vás naštvalo?

Já si myslím, že buď mluvíme o článku Ferdinanda Peroutky, a pokud si přejete, já o tom velmi rád budu mluvit, anebo mluvíme o kontrolách na Pražském hradě.

Ne. Já se ptám na něco jiného. Já se ptám na toho Neffa.

Spojovat tyto dvě věci mně připadá jako zbytečné. To je bolševický výraz, vy zase bijete černochy. Vzpomínáte si na to, Xavere?

Nevzpomínám.

Ne?

Nevzpomínám, pane prezidente.

Vy zase bijete černochy, to bylo, když byla ještě studená válka a obě strany si vyměňovaly vzájemně kritická stanoviska. Vraťme se k těm kontrolám na Pražském hradě.

Tak, to bych rád.

Podívejte se, lidé, kteří teď proti těmto kontrolám brojí, by byli první, kteří by řvali v okamžiku, kdyby, nedej bůh, k nějakému incidentu došlo. Včetně toho Ondřeje Neffa.

A také někteří bezpečnostní experti tvrdí, že právě fronta nebo nějaká skupina lidí je snadný terč pro teroristy. Tak i toto je přece jeden z argumentů.

My jsme dělali jakousi sondáž názorů těch, kdo tam přicházejí. Pokud jde o ty zahraniční návštěvníky, kteří mají, na rozdíl od některých českých laiků, zkušenost, tak říkali, proboha, my když jdeme v zahraničí, tedy v naší zemi, na návštěvu, co já vím, do Vatikánu například, tak tam opravdu je opevněná pevnost, to stojíte vícehodinové fronty. Takže ti to brali jako naopak pohodovou záležitost, ale celkem všichni návštěvníci říkali, my se teď cítíme v hradním areálu bezpečněji. Nezapomeňte, že součástí hradního areálu je i katedrála. A teroristický útok se samozřejmě nedá vyloučit ani v souvislosti s katedrálou.

Dobře. Tak s tím souvisí, myslím, že tak trošku, posluchačský dotaz od Kamily z Ostravska. Jak se Vás dotknulo rozhodnutí v kauze trenýrky, pane prezidente? Ptá se Kamila.

Já zastávám neměnný názor, že prezidentská vlajka není osobní vlastnictví jakéhokoli prezidenta počínaje Masarykem a konče mnou. Prezidentská vlajka, z toho jste mě zkoušel v prezidentské kampani, jestli si ještě vzpomínáte.

To si pamatujete?

No, samozřejmě, že ano. Protože to bylo zajímavé. Nevěděl jsem, že jeden ze šesti symbolů jsou i barvy, takže jsem uhádl pět ze šesti. Ale prezidentská vlajka je opravdu jeden ze šesti státních symbolů. No a ať jsou ti kominíci rádi, že se to nestalo v Americe, tam by je z té střechy sestřelili.

Budete dělat nějaké další kroky nebo iniciovat v té věci?

Já si myslím, že ne. Pokud jsem správně informován, tak státní zástupkyně se odvolala, takže to půjde k soudu vyšší instance, a ten musí posoudit, zejména díky tomu rozstříhání, zda jde nebo nejde o hanobení státních symbolů. Mimochodem ti lidé přece lhali, protože tvrdili, že tu standartu odvál vítr, a teď se ukázalo, že ji měli celou dobu ve svém držení.

Pane prezidente, čtyři z unesených Čechů v Libanonu požadují po státu odškodnění. Vy jste to označil za nehoráznou drzost. Na jakém základě jste to tak rychle usoudil? Protože, promiňte, my občané předpokládáme, stane-li se nám něco někde po světě, že se český stát o nás postará.

Český stát se postaral, Xavere, a stálo to velké úsilí. Myslím si, že mám právo o tom mluvit, protože únosci se na mě obrátili dopisem. V tom dopise stálo, že je vydají, když my jim vydáme pana Fajáda, což se také nakonec stalo. Probíral jsem to s premiérem, probíral jsem to s ministrem zahraničí. Zasazoval jsem se o to, aby k této výměně došlo, protože mít na svědomí případně pět mrtvých, to pro žádného politika není dobře. Na druhé straně, židé mají krásný výraz „chucpe". Chucpe, to je něco víc než drzost. Chucpe znamená, že se otcovrah brání před soudem tím, že je sirotek. To je chucpe.

Ano. Dobře, a hodláte se do toho nějak oficiálně ještě vložit?

Ale proboha proč? Já si myslím, a v tom souhlasím i s Milanem Chovancem, že tihle lidé mohou být rádi, že se o ně stát skutečně postaral. Jeli tam naprosto dobrovolně, nikdo je nenutil, a můj názor je, že by naopak měli zaplatit státu za náklady vynaložené na jejich záchranu.

Tak, pojďme k blížícím se krajským a senátním volbám, pane prezidente. Vyjedete ještě někam do krajů třeba podpořit některého z kandidátů?

Ne. Úkolem prezidenta není podpořit žádnou politickou stranu, a tedy ani žádného kandidáta. Já jsem udělal jednu jedinou výjimku, a sice, že v projevu v Lidicích jsem varoval před Dělnickou stranou sociální spravedlnosti jako stranou neonacistickou, což jsem zdůvodnil její podporou Mariana Kotleby na Slovensku. A s touto jedinou výjimkou budu na krajských výjezdech apelovat na co nejvyšší volební účast a budu uvádět drastický příklad, který je extrémní, ale který tu věc objasňuje. Kdyby šel k volbám jeden jediný volič, protože nemáme dolní hranici volební účasti, a hodil do urny lístek s nějakou kandidátkou, lhostejno jakou, tak tahle kandidátka podle daných pravidel dostane sto procent mandátu, jinými slovy, zase je to vyjádřeno bonmotem, stejně jako vůči paní kancléřce, já mám rád bonmoty, kdo nevolí, ten volí, ale neví o tom. Protože všichni ti, kdo nešli k volbám, až na toho jednoho jediného voliče, vlastně zvolili těch sto procent mandátu pro tu jednu jedinou stranu.

Jak si vysvětlujete, pane prezidente, že máme pár týdnů před volbami a je relativně klid? Neprobíhají žádné drsné politické kampaně. A co soudíte o případu falešné tiskové mluvčí na Jižní Moravě? Je to předvolební boj, nebo je to chyba?

Tak zaprvé, ještě si musíte počkat, lidé se vracejí z dovolených, máme před sebou celé září, a myslím si, že ta kampaň trochu zhoustne. A co se týče Vaší otázky, myslím si, že každého hejtmana bychom měli posuzovat podle jeho práce pro kraj, nikoli podle jeho tiskové mluvčí.

Za skandál to nevnímáte, tuto věc?

Pane bože, když někdo ukradne miliardu korun, tak to pokládám za skandál. Ale když má někdo nějakou tiskovou mluvčí, a já o tom opravdu velmi málo vím, jenom z tisku, kterému principiálně nedůvěřuji, tak proč bych se k tomu měl vyjadřovat?

Tak, pojďme k dalším volbám, a to jsou ty prezidentské. Když jsme tady mluvili naposled spolu, pane prezidente, tak jste nevěděl, kdo to je Michal Horáček. Teď už, myslím, v přímém přenosu sledujeme, že pan Horáček spustil svoji předvolební kampaň. Nemáte obavu, že jste teď pozadu za ním? Pro případ, že byste do toho šel znovu?

Tak zaprvé, já až v březnu příštího roku oznámím svoje rozhodnutí, zda budu nebo nebudu kandidovat. Zadruhé, kdybych se rozhodl kandidovat, tak nepůjdu do žádné volební kampaně, protože v mém případě by měli občané, tedy voliči, posuzovat výsledky mé práce v uplynulých pěti letech. Všichni ostatní kandidáti budou samozřejmě říkat, že by to dělali lépe než já, a záleží pouze na voličích, zda jim uvěří.

Dobře, a tady je další posluchačský dotaz, který s tím velmi úzce souvisí. Adam Lukášek se ptá, pane prezidente, od posledního vysílání na Frekvenci 1 už Vás někdo poučil, kdo je to Michal Horáček? Nevěřím tomu, že jste to nevěděl. Píše pan Lukášek.

Víte, tady je tak trochu konkurenční pořad Blesku, kde jsme o tom také mluvili, a já jsem docela upřímně říkal, podívejte se, svět populární hudby není mým světem. To, že mám rád ABBU nebo Beatles, zaprvé vůbec neznamená, že populární hudbě rozumím, a zadruhé, že se o ni zajímám. A když už, tak o krásu melodií, a nikoli o texty. A pan Horáček je textař. No jistě, protože podívejte se, moje angličtina je taková, že jsem schopen komunikovat, ale když poslouchám, ať už Beatles nebo ABBU, tak pokud nedostanu text napsaný, tak to, co zpívají, to si ani nedokážu pořádně přeložit.

Já Vám rozumím, a přesto Vám doporučím za sebe, abyste si alespoň některé texty pana Horáčka poslechl, protože jsou dobré. Ale jdeme dál.

Dobře, jste fanda pana Horáčka, a já Vám to vůbec neberu, ale prezident tady není od toho, aby posuzoval kvalitu textů a jeho pracovní náplň je poněkud jiná.

Dobře, ale na přání moderátora by si mohl poslechnout jednu desku, to uznáte, pane prezidente, ne? Vždyť po Vás nechci moc.

Xavere, jenom kvůli Vám to udělám.

Děkuju, a jdeme na další otázku.

Ale je to ztráta několika minut. Zbytečná ztráta.

Tak, já Vám za to děkuju. Tak, jak hodnotíte kandidáty typu pan Hušák, mám tady poznámku: "rozdat zbraně lidu", pan Zaremba, výrok „cikáni kradou", anebo Felix Slováček?

Tak teď už se neptáte na kandidáty na prezidenta, ale ptáte se na kandidáty na senátory. Abychom to odlišili.

Jasně, jedu dál na téma volby. Volby jako volby.

Takže já říkám, že každý, kdo splňuje stanovené například věkové podmínky, má právo kandidovat, ať už na prezidenta, nebo na senátora, a víc ze mě nedostanete.

Umíte si Felixe Slováčka představit v politice?

Když jsem vstupoval do politiky počátkem devadesátých let, tak tam byla řada obdivuhodných umělců. Já připomínám třeba Rudolfa Hrušínského, ale mám dojem, že většinu umělců to po čase přestalo bavit a že už podruhé nekandidovali.

Dobře. A třeba ten výrok pana Zaremby, cikáni kradou. Říkáte, že z Vás víc nedostanu. Já si myslím, že ano. Je to přijatelné, nebo to není přijatelné? Má takový člověk co dělat v politice?

Generalizace nebo paušalizace je samozřejmě nebezpečná. Ne všichni cikáni kradou. Stejně tak bych mohl říci, bílí kradou, a byla by to taky částečně pravda. Ale když to zobecníte, že všichni kradou, tak je to věcně nesprávná informace.

Pane prezidente, show pana Konvičky, kterou jsme v ulicích Prahy mohli sledovat před pár dny, je to věc, která Vás pobavila, nebo naštvala?

Ani jedno, ani druhé. Já si myslím, že, a tady bych souhlasil s premiérem, že se pan Konvička prokázal jako magor. Já nemám nic proti jeho kritice islámu a do značné míry tuto kritiku sdílím. Ale to, co udělal na Staroměstském náměstí, to je velmi podobné tomu, co udělala ta skupina Sto hoven, všimněte si, jak pečlivě odděluji slova, tím, že se napojila na vysílání České televize a simulovala atomový výbuch nad Krkonošemi. To bylo také šíření poplašné zprávy stejně tak, jako je poplašnou zprávou, že Islámský stát pronikl na Staroměstské náměstí.

Tak, pojďme na posluchačské dotazy. Jarka se ptá úplně stručně. Nějaký pohyb v kauze Kajínek?

Zatím žádný pohyb není. Byl jsem už téměř dohodnutý s paní exministryní Válkovou, že se zváží obnova řízení před jiným než plzeňským soudem. Pokud jde o nového ministra spravedlnosti pana Pelikána, tak podle jeho veřejných vyjádření k tomu není nakloněn.

Dobře. Posluchač Jindřich. Před pár dny jste přijmul ředitele České televize, a to na jeho žádost. O co mu šlo? Můžete prozradit?

Tak, diskutovali jsme samozřejmě o objektivitě nebo neobjektivitě vysílání veřejnoprávní televize. Snažil jsem se uvádět konkrétní příklady, kde se domnívám, že není vyvážené zpravodajství, protože nedává rovnoprávný postoj a prostranství oběma stranám ve sporu, a můj názor, Xavere, je velmi jednoduchý. Lidi mají vlastní rozum. Dejte jim argumenty pro a proti a oni se rozhodnou sami. To, co mě štve na některých komentátorech, kteří myslí a píší spíše žlučí než mozkem, to je právě to, že oni svůj názor považují za nadřazený těm protinázorům. Tohle by televize, ale samozřejmě nejenom televize, dělat neměla.

Ještě něco, kromě tohoto, zajímavého z toho setkání s panem generálním?

Já si myslím, že ne. Bavili jsme se samozřejmě o tom, jak se bude vysílat 28. říjen na Hradě, a s taktem sobě vlastním jsem upozornil pana generálního ředitele, že bych byl opravdu velmi nerad, kdyby se opakovala situace před dvěma lety, kdy tam byla desetiminutová porucha, protože jim nefungovalo příslušné zařízení.

Dokonce se snad říkalo, že by byla možnost, že by se to vysílalo i na jiné televizi, po tomto incidentu. Je to pravda, nebo je to hloupost?

Byly některé televize, které nabídly 28. říjen, ale na druhé straně si myslím, že je to státní svátek, na rozdíl třeba od vánočního poselství, a že státní svátek by měla vysílat veřejnoprávní televize, pokud jí zase nevyhoří přenosový vůz.

Tak, požádám už jenom stručnou odpověď, pane prezidente, na dotaz posluchače Karla Koutného. Myslíte si, že čeští politici si zaslouží tak vysoké platy, jaké mají?

Ale tak, já znám politiky, kteří by měli doplácet. Nicméně na druhé straně...

Třeba kdo, pane prezidente?

... zákon toto stanoví, tento zákon si poslanci a senátoři velmi radostně odhlasovali. Víte, že já sám dávám třetinu svého platu na Klokánky, a dělám dobře, a jestliže ti lidé mají opravdu pocit, že s tím dosavadním platem nevyjdou a že se jim má ještě zvýšit, tak se ptám, za co ty peníze asi tak utrácejí?

A já se tedy ptám ještě jednou, kdo by podle Vás měl doplácet? To by mě bavilo.

Ale tak, podívejte se, aby zase někdo na mě podával žalobu pro urážku na cti, když o daném politikovi řeknu, že by měl ještě doplácet, místo aby ten plat bral, tak to ode mě nechtějte. Myslím si, že každý, kdo sleduje naši politickou scénu, si do toho výroku dokáže dosadit konkrétní jména.

Mně by stačilo jedno jméno.

Chcete-li znát můj osobní subjektivní názor, tak takový pan Laudát z TOP 09 je to jedno jméno, které chcete.

Tak, a teď na závěr poslední dotaz posluchačský a můžeme teď slyšet od prezidenta republiky něco optimistického na závěr. Mám si po vzoru obyvatel Německa dělat také zásoby trvanlivých potravin, čekat na válečný stav?

Určitě ne. Ono mimochodem kromě Německa toto taky dělají Američané. Ti si dokonce budují protiatomové kryty, což je taková hezká záliba. Až je to přejde, tak z těch krytů mohou mít vinný sklípek. Ale nemyslím si, že je nutné se obávat, a myslím si, že i toto je svým způsobem zbytečná a kontraproduktivní poplašná zpráva.

Tak, máme chvíli po půl šesté, pár minut. Dnes je neděle. Co ještě stihnete dneska, pane prezidente?

Vzhledem k tomu, že mě rozhovor s Vámi natolik vyčerpává, tak si stihnu s Vámi dát skleničku vína, až skončíme.

A potom? Spánek, televize, seriál?

Já se většinou v televizi dívám pouze na zprávy. A samozřejmě, že tady v Lánech pracuji. Beru si sem práci, kterou nestihnu vyřídit na Hradě, takže mě pak bude čekat ještě dvojité takzvané čtenářské kolečko, a to kolečko zahrnuje vždy pět konkrétních textů, abych se nenudil tím, že čtu pouze jeden jediný text.

Tak, a já se od této chvíle začínám těšit na další Prezidentský Pressklub. Pane prezidente, doufám, že to bude co nevidět. Mějte se moc hezky, děkujeme za to, že jste nás přijal, a za pár týdnů na Frekvenci 1 opět na shledanou.

Rád jsem Vás viděl a ještě jednou opakuji, kdybyste si vy, Xavere, pozval domů nějakého hosta, neposílejte ho na oběd k Vašim sousedům.

Děkuju. Budu na to pamatovat, pane prezidente. Na shledanou.

Na shledanou. 

 zemanmilos.cz

Září 2016

5. 9. 2016

Prezident republiky kondoloval uzbeckému zastupujícímu prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v pondělí dne 5. září 2016 kondolenční telegram Nigmatilla Yuldashevovi, zastupujícímu prezidentovi a předsedovi Senátu Republiky Uzbekistán, v souvislosti s úmrtím prezidenta Republiky Uzbekistán Islama Karimova.

Vážený pane předsedo,

s hlubokým zármutkem jsem vyslechl zprávu o skonu prezidenta Uzbekistánu Islama Karimova.

V jeho osobě Vaši vlast opustil významný státník a důležitý spojenec v boji proti radikálnímu islámu, který je právem považován za jednu z největších hrozeb dnešního světa. Prezident Karimov se do historie zapíše nekompromisním postojem vůči terorismu, což je postoj, který jistě bude inspirací pro dnešní i budoucí generace státníků v této citlivé oblasti.

Dovolte mi, abych Vám, rodině pana prezidenta a uzbeckému lidu vyjádřil svým jménem i jménem občanů České republiky upřímnou soustrast.

S úctou

Miloš Zeman

Prezident České republiky

hrad.cz

5. 9. 2016

Prezident republiky kondoloval německému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v pondělí dne 5. září 2016 kondolenční telegram Joachimu Gauckovi, prezidentovi Spolkové republiky Německo, v souvislosti s úmrtím bývalého německého prezidenta Waltera Scheeleho.

Vážený pane prezidente,

s hlubokým zármutkem jsem vyslechl zprávu o skonu bývalého prezidenta Spolkové republiky Německo pana Waltera Scheeleho.

Vaši vlast opustila v osobě Waltera Scheeleho silná osobnost a významná postava politického života, jakož i symbol normalizace vztahů a stavění mostů mezi zeměmi. Dovolte mi, vážený pane prezidente, abych Vám, rodině pana prezidenta Scheeleho i všem německým občanům vyjádřil jménem svým i jménem občanů České republiky svou nejhlubší soustrast.

S úctou

Miloš Zeman

Prezident České republiky

hrad.cz

5. 9. 2016

Projev prezidenta republiky na tiskové konferenci při oficiální návštěvě bulharského prezidenta v ČR

Vážený pane prezidente, milý Rosene,

jsem rád, že se opět setkáváme, a že naše setkání proběhlo v mimořádně přátelské a srdečné atmosféře. To samozřejmě neznamená, že bychom se vyhýbali problémům, ať už tyto problémy spočívají v migraci anebo ve vzájemných obchodních vztazích.

Velmi si vážím toho, že Bulharsko opevňuje svoje hranice s Tureckem, a shodli jsme se, že by bylo vhodné, aby Česká republika v této souvislosti pomohla vysláním policistů tak, jako už učinila v případě Makedonie. Zdůraznil jsem, že tyto hranice nejsou jenom hranicemi Bulharska, ale jsou hranicemi Evropské unie, a právě proto by tato pomoc byla velmi žádoucí od všech zemí Evropské unie, tedy ne jenom od České republiky.

Vyslovil jsem také názor, že by bylo velmi dobré, kdyby se Bulharsko po splnění nezbytných podmínek stalo součástí schengenského prostoru, a to jako výraz vděčnosti za úsilí, které při chránění těchto hranic vytváří.

V ekonomické oblasti můžeme konstatovat velice výrazný pokrok v exportu i v importu a jediný bod, který nás oba trápí, je otázka investic ČEZu v Bulharsku. Chtěl bych vyjádřit vděčnost panu prezidentovi, který přislíbil, že v této otázce bude intervenovat u pana premiéra Borisova, a že, jak pevně doufám, dojdeme k pozitivnímu řešení, protože je zřejmé, že ceny za výrobu a distribuci elektřiny nemohou být trvale pod výrobními náklady.

Chtěl bych ještě jednou vyjádřit panu prezidentovi poděkování a doufám, že celá jeho návštěva, tak jako tato prezidentská část, bude úspěšná. Chtěl jsem panu prezidentovi taktně připomenout, že první ministr školství v bulharské vládě byl Čech, ale on mě ohromil, když mi vyjmenoval celou řadu Čechů, kteří, zejména na počátku nezávislého Bulharska, v Bulharsku působili.

Takže ještě jednou, pane prezidente, vítejte na Pražském hradě.

zemanmilos.cz

8. 9. 2016

Projev prezidenta republiky při příležitosti státního svátku Slovenské republiky - Dne ústavy

Vážený pane velvyslanče, milý Petře, dámy a pánové, milí přátelé,

děkuji za pozvání na slovenský státní svátek Den ústavy.

Chtěl bych úvodem připomenout to, co si všichni pamatujeme ze školy, přísloví o třech prutech Svatoplukových. A dnes tu jsou tyto pruty dokonce čtyři. Jeden přihlouplý komentátor deníku Právo, kterému se přezdívá „To Pche", napsal nedávno článek, který vyzývá Českou republiku, aby vystoupila z Visegrádu a přimkla se k Německu. Zastávám přesně opačný postoj. To, co máme učinit, abychom v Evropské unii hráli důstojnou roli, je posílit Visegrád, jako, když už mám použít německý výraz „Wahlverwandschaft", tedy jako spojení volbou.

Máme společné zájmy, ať už se týkají migrační krize nebo některých dalších oblastí. Jsem velmi rád, že po nedávných polských volbách nová polská vláda se pevněji přimkla k Visegrádu a tím posílila jeho význam, a soudě podle některých prohlášení rakouského ministra zahraničí, myslím si, že i Rakousko by zde mohlo být, uvnitř Evropské unie, vítaným spojencem a vítaným partnerem. Všichni odmítáme nevyžádané rady nejrůznějších evropských i jiných úředníků, protože si dokážeme vládnout sami.

A zcela závěrem bych starším z nás připomněl jedno heslo z roku 1968, které je, byť v novém kontextu, stále aktuální: „ Jsme s Vámi, buďte s námi!"

Děkuji za pozornost.

zemanmilos.cz

18. 9. 2016

Rozhovor prezidenta republiky pro Parlamentní listy

Pane prezidente, co soudíte o prohlášení lucemburského ministra zahraničí Jeana Asselborna, který vyzval Evropskou unii, aby ze svých řad vyloučila Maďarsko? Je to prý jediná možnost, jak v EU zachovat jednotu a společné hodnoty. Budapešť se podle něho k válečným uprchlíkům chová téměř hůř než ke zvířatům.

Každý politik někdy ujede a já bych taktně přešel tento úlet lucemburského ministra zahraničí. A nebudu tak dramatický, abych navrhoval vyloučení Lucemburska z Evropské unie se zdůvodněním, že Lucembursko je v podstatě daňový ostrov uvnitř Evropské unie, kam si ulejvají peníze nejrůznější pseudopodnikatelé jenom kvůli tomu, že Lucembursko má velmi benevolentní a principům Evropské unie neodpovídající daňovou politiku.

Co se týče přístupu některých států k imigrantům, poslední dobou se situace vyostřuje v Itálii. V několika městech na severu země dokonce skupiny migrantů demonstrovaly a uchylovaly se k násilí s tím, že jim v zařízení např. nehraje televize, nechutná jim jídlo a dostávají málo peněz. Nemělo by o ně být postaráno přece jen lépe?

Samozřejmě že je zapotřebí, aby měli nejen barevnou televizi, ale i langusty, šampaňské, kaviár a další pochutiny... Nikdo je pochopitelně nenutí pracovat, protože většinou ani pracovat neumějí, nemají k tomu odpovídající vzdělání, a tak se připravují na sociální dávky. Teď právě v Rakousku před několika málo dny proběhla diskuse, že rakouský rolník nebo farmář, který celý život poctivě pracoval, bude pobírat penzi, která je nižší než příspěvek, který se bude vyplácet migrantovi. Myslím si, že to je nesmysl, je to nespravedlivé a mělo by se tomu zabránit.

Přijal jste na Hradě rakouského prezidentského kandidáta Norberta Hofera, který Vám představil svůj projekt „Unie v Unii". Můžete blíže říci, o co by mělo jít?

Není důležité, jak to nazveme, důležité je, jaký to bude mít věcný obsah. V této souvislosti nejde o novou myšlenku. Jde o myšlenku, která už dlouhou dobu má svůj původní název a ten se jmenuje Visegrád +, což znamená rozšíření spolupráce Visegrádské čtyřky s dalšími sousedními zeměmi. Nejenom s Rakouskem, ale například i se Slovinskem, Chorvatskem apod.

Myslím, že bez ohledu na název je to rozumná myšlenka, protože chce-li aby jakákoli členská země EU prosadit své zájmy, musí tak činit ve společenství s jinými zeměmi. Sama nemá příliš velkou šanci.

Premiér Sobotka ale oznámil, že odmítá z Unie kohokoli vylučovat a vytvářet „Unii v Unii" s tím, že všech 27 zemí teď musí spolupracovat...

No tak já si myslím, že pan premiér Sobotka by si měl přečíst, co to znamená Visegrád +, a měl by se dozvědět, že je to dlouhodobá idea, proti které až dosud nikdo neprotestoval.

Rusko se nedávno „usmířilo" s Tureckem, prezidenti Putin a Erdogan podepsali vzájemné dohody, oba státy spolu budou spolupracovat. To vystrašilo některé západní lídry s tím, že Turecko coby člen NATO se začalo nebezpečně bratříčkovat s diktátorem Putinem. Jak to hodnotíte Vy?

Nemyslím si, že Vladimir Putin je větší diktátor než pan Erdogan, možná naopak. V každém případě ale platí, že nevidím nic špatného na tom, když dvě země spolu rozumně spolupracují, nevyhrožují si sankcemi a nacházejí i některé společné zájmy.

Z Rakouska už zazněla opakovaná prohlášení, že by mělo dojít k definitivnímu ukončení přístupových rozhovorů Turecka k EU. Byl by to správný krok?

Původně se říkalo, že bude-li v Turecku obnoven trest smrti, je to „červená čára" a přes tuto čáru už žádné jednání nevede. Na druhé straně turecký ministr zahraničí nedávno prohlásil, že trest smrti obnoven nebude, takže oddělme dvě věci - bezvízový styk a přistoupení Turecka k Evropské unii.

To první mělo být původně na podzim tohoto roku, ale vzhledem k tomu, že Turecko odmítlo zrušit tzv. antiteroristické zákony, což byla podmínka EU, tak zřejmě bezvízový styk, pokud EU nechce ztratit tvář, nebude. Nemyslím si, že je to špatně, protože přece jenom by to znamenalo jistý nekontrolovaný příval Turků do Evropské unie.

Druhá věc jsou přístupová jednání, kde Turecko ještě musí zvládnout řadu kapitol. Jsou to jednání dlouhodobá, a zda Turecko bude nebo nebude přijato do Evropské unie, samozřejmě záleží na vůli členských zemí a nezapomeňte, že tam stačí veto jednoho členského státu, a já Vám prozradím, který stát to možná bude vetovat, a to je Kypr. Řecká část Kypru je ostře protiturecká a není vyloučeno, že tedy už tím, nehledě na jiné faktory, se vstup Turecka do EU zablokuje.

A členství Turecka v NATO? Dokonce americký ministr zahraničí vyslovil výhrůžku, že by Turecko mohlo být vyloučeno... Je ta otázka na pořadu dne?

Já myslím, že zatím není. Turecko samozřejmě potřebujeme jako nárazníkový stát proti Islámskému státu. Pokud jde o vstup Turecka do syrské víceméně občanské války, lze ho vítat do té míry, pokud bojuje proti Islámskému státu, nelze ho vítat, pokud současně bojuje proti Kurdům.

Ve středu po roce vystoupíte na Valném shromáždění OSN v New Yorku. Očekávám, že navážete na své loňské vystoupení. Vidíte nějaký posun v tom, zda už Západ bere vážně hrozbu sílícího islámského terorismu?

Myslím si, že po teroristických útocích v západní Evropě se klima poněkud změnilo, ale podle mého názoru stále ještě ne dostatečně. Já ve svém projevu upozorním na to, že již čtrnáct let se diskutuje konvence Organizace spojených národů o tom, co to je a co to není terorismus. A myslím si, že tyto procesy je zapotřebí urychlit. Stejně tak je zapotřebí dosáhnout toho, aby v Afghánistánu nebyl po vítězství Tálibánu nový Islámský stát. A konečně budu apelovat na přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN o boji proti terorismu a s citací některých zatím spících článků Charty OSN o vytvoření ozbrojených sil OSN jako protiteroristických jednotek.

Média zveřejnila plné znění odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v kauze Peroutka a Peroutkova vnučka Terezie Kaslová je prý rozsudkem uražena a dotklo se jí to víc, než Vaše původní slova. Co na to říkáte?

Mohu odpovědět jenom to, že kdo se cítí uražen rozsudkem soudu, není demokrat.

Když se bavíme o soudu, nedávno se uskutečnilo i líčení ve věci krádeže prezidentské standarty a její nahrazení červenými trenýrkami. Soud konstatoval, že nebyl spáchán trestný čin a krádež nebyla prokázána. Nepředložil snad Hrad dostatek důkazů? Nebo jak si to vysvětlujete?

Hnutí Sto hoven, piš, jak slyšíš, nejdříve tvrdilo, že prezidentskou standartu odvál vítr, ale patrně ji zase přivál zpátky této organizaci, což můžeme klasifikovat jako lež. Pokud jde o rozstříhání této standarty, Vy víte, že to vzbudilo odpor i v kruzích těch lidí, kteří ne zrovna sympatizují s prezidentskou kanceláří či se mnou, protože je to v podstatě barbarský čin. Jsem rád, že se státní zástupkyně v této věci odvolala, takže soud bude pokračovat a možná že to dopadne stejně jako v kauze Peroutky. To znamená, že odvolací soud zaujme jiné stanovisko než soud prvoinstanční. Někteří mladí soudci nebo soudkyně nemají příliš vyvinuté historické znalosti.

Poté, co jste poskytl rozhovor britskému The Guardian, vyšel ve stejných novinách komentář publicisty Jakuba Patočky, který o Vás píše, že jste „pitomec a odporný člověk". Jste prý také důkazem, že se postkomunistickým zemím nepodařilo vybudovat přijatelnou formu demokracie. Nelitujete, že jste rozhovor Guardianu poskytoval?

Já jsem zdvořilý člověk, a když mě někdo slušně požádá o poskytnutí rozhovoru, tak mu ho poskytnu. Já nebudu říkat odpověď, že Jakub Patočka je pitomec. Budu konstatovat, že je evidentně neúspěšný člověk, protože byl předsedou Strany zelených a neuspěl. Byl to šéfredaktor Literárních novin a také odešel. Myslím si, že je zklamaný, frustrovaný a já neúspěšnými lidmi do jisté míry pohrdám a částečně je i lituji.

Na tiskové konferenci jste mluvil o kiksu České televize, která Váš rozhovor utnula uprostřed věty několik minut před koncem. Pro ČT to musí být poněkud nepříjemná situace, když u Vás nedávno byl generální ředitel ČT Petr Dvořák. Můžete říci, o čem jste s Dvořákem mluvil?

Vycházím z toho, že Pražský hrad vlastně organizuje dva televizní přenosy. Jeden je 28. října a druhý je o Vánocích, tzv. Vánoční poselství, a já pokládám za rozumnou dělbu práce, když jeden z těchto pořadů má veřejněprávní televize a druhý televize Nova jako nejsilnější komerční televize.

Bavili jsme se mimo jiné o tom, jak zajistit, aby nedocházelo k technickým problémům, kdy například 28. října veřejněprávní televize vysílala asi deset minut poruchu, protože nebyla schopná zajistit přenos. Myslím si, že pan generální ředitel pochopil, že takové technické kiksy nesmírně uškodí i samotné prestiži veřejněprávní televize.

K poslednímu technickému problému s přerušeným rozhovorem došlo vlastně při první příležitosti po Vaší schůzce s Petrem Dvořákem...

Částečně se to, myslím, snažili napravit tím, že to odvysílali ještě jednou. Ale kdyby se to stalo v soukromé televizi, samozřejmě někdo za to vyletí. Uvidíme, jestli bude obvyklý personální postih, ne snížení prémií o 500 korun, ale opravdu razantní personální postih i ve veřejněprávní televizi, protože ani ona by neměla mít ve svém týmu diletanty.

Takže zatím neuvažujete, že by Česká televize nevysílala ani jeden z oněch dvou hlavních přenosů?

Prozatím ne.

zemanmilos.cz

21. 9. 2016

Projev prezidenta republiky v rámci 71. zasedání Valného shromáždění OSN

Vážená paní předsedající, dámy a pánové,

loni jsem zde varoval před šířícím se mezinárodním terorismem. Co se za ten jeden rok událo? Paříž, Brusel, Dháka, Istanbul, Orlando, Mnichov a opět New York. Před několika lety počet zemí, které byly pod vlivem islámského terorismu, byl 6. Nyní jich je 35. Islámský stát je tedy něco jako rakovina. Ale nejde jen o nádor. Mnoho rakovin mívá metastáze, které jsou daleko nebezpečnější než nádor sám. A proto můžeme pozorovat šíření radikalismu, terorismu a fanatismu; a musíme se zeptat: Jak dlouho budeme čekat? Jak dlouho budeme jen kondolovat? Jak dlouho budeme pouze vyjadřovat svou solidaritu?

Připouštím, že máme omezené možnosti, jak proti terorismu zakročit, velmi omezené možnosti. Terorismus se stále rozpíná.

V této oblasti stojíme před třemi hlavními riziky. Jedním z nich je riziko, že zanedlouho vznikne nový islámský stát v Afghánistánu. Pokud v Afghánistánu dojde k omezení sil NATO, je vítězství Tálibánu navýsost pravděpodobné. Pokud se tak stane, dojde na krutost Tálibánu, která je prakticky totožná s krutostí Al-Káidy, Islámského státu, Boko Haram, Al-Nusry atd.

Druhým rizikem je extremizace, nebo pokud chcete, radikalizace populace, která je zatím ještě klidná a stabilní. Dobrá, dám vám jeden nepříjemný příklad. Ve 30. letech minulého století žilo v Německu také klidné a stabilní obyvatelstvo, a bylo to velice kultivované obyvatelstvo, byl to národ Goetha a Schillera. Během několika let se z tohoto kultivovaného národa stala skupina fanatických nacistů. Během pouhých několika let. A musíme připustit, že taková radikalizace a extremizace je možná i dnes.

A co je tím třetím rizikem? Tím je naše váhavost a nedostatek odvahy, abychom se odhodlali k nějakému rozhodnému činu. Má země, přestože je malá, má jednotky v Afghánistánu, má jednotky v Mali, má jednotky i v dalších zemích světa. Ale to samozřejmě nestačí. My potřebujeme koordinovanou akci s účastí prakticky všech stálých členů Spojených národů. Avšak co bylo dosud vykonáno? Dám vám jeden příklad. Samozřejmě to, co potřebujeme, je spolehlivá a pevná platforma, jakási zevrubná platforma Spojených národů pro boj s mezinárodním terorismem. A takový návrh formulovala Indie již v roce 2000. 2000! Po šestnácti letech se stále vede diskuze o definici mezinárodního terorismu. Mezinárodní právníci o tomto problému diskutují 16 let. Díky bohu, že nejsem mezinárodní právník. A proto je pro mě terorista každý, kdo úmyslně zabíjí nevinné lidi. Toť vše. „Jak prosté, Watsone!“ Bohužel Spojené národy o tomto problému, o této deklaraci diskutují 16 let. Ach! Poněkud pochybuji o efektivitě této mezinárodní organizace. Promiňte, paní předsedající.

To ale nestačí. Takovou platformu nemáme. Loni jsem navrhl, aby byly vytvořeny mezinárodní síly, které by byly vybaveny drony, helikoptérami, tvořily by je speciální jednotky, které by využívaly komunikace mezi tajnými službami. Byl jsem velice potěšen, když jsem četl poznámky zástupce Generálního tajemníka pro mírové mise, našeho francouzského kolegy, který navrhuje totéž s využitím zkušeností z Demokratické republiky Kongo. I on doporučuje využití dronů a vrtulníků v boji proti džihádistům.

Tudíž my nepotřebujeme masivní teritoriální operaci. Tou zkušeností jsme si již prošli v Iráku, v Sýrii, v Libyi. Dokázali jsme ničit, ale nedokázali jsme budovat. My ale musíme zaútočit na citlivé body, na nervový systém mezinárodního terorismu, a nikoliv okupovat území. Musíme zaútočit na mozek, nikoliv na tělo.

Doufal jsem, že Bezpečnostní rada vydá rezoluci proti terorismu, ale opět žádnou nemáme. Četl jsem první návrh rezoluce, kterou předložila Ruská federace. Ale stále žádnou nemáme. A bohužel ani nevyužíváme spoustu článků Charty Spojených národů, článkem 39 počínaje a článkem 51 konče. Například vám uvedu pouze článek 47, který hovoří o Vrchním vojenském velení. Tento článek se terminologií Spojených národů nazývá „spící článek“ nebo „spící struktura“.

Probuďme se. Pokud máme tyto články, pokud máme tuto chartu, můžeme a dokonce musíme je využít.

A já se na konec ptám, bez těchto opatření, bez koordinované vojenské akce, která vzejde ze společné vůle stálých členů Rady bezpečnosti, bude se hrozba terorismu šířit dál a budeme po celém světě svědky nových atentátnických útoků, nových zhroucených států, nových teroristických akcí?

Vážení kolegové, dovolte, abych uzavřel starým citátem římského učence Cata: „Ceterum autem censeo Carthaginem esse delendam.” /pozn. překl.: Kartágo musí být zničeno./

Hluboko ve svém srdci věřím, že jednoho dne překonáme mezinárodní terorismus, nikoliv Kartágo.

Děkuji vám za pozornost.

zemanmilos.cz

27. 9. 2016

Prezident republiky zaslal gratulační telegram albánskému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v úterý dne 27. září 2016 gratulační telegram Bujarovi Nishaniovi, prezidentovi Albánské republiky k jeho životnímu jubileu.

Vážený pane prezidente,

přeji Vám jménem svým i jménem občanů České republiky vše nejlepší k Vašemu životnímu jubileu.

Těší mě, že se vztahy mezi našimi zeměmi úspěšně rozvíjejí v celé řadě oblastí od obchodu a investic přes kulturu a ochranu přírody až po výměnu studentů. Pevně věřím, že tento trend bude pokračovat i nadále a že se staneme svědky dalšího prohloubení vzájemného partnerství.

Vážený pane prezidente, přijměte ještě jednou moji upřímnou gratulaci a přání pevného zdraví, mnoha úspěchů a spokojenosti ve Vašem osobním i profesním životě.

S úctou

Miloš Zeman

prezident České republiky

hrad.cz

27. 9. 2016

Prezident republiky zaslal gratulační telegram kyperskému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v úterý dne 27. září 2016 gratulační telegram Nicosi Anastasiadesovi, prezidentovi Kyperské republiky k jeho životnímu jubileu.

Vážený pane prezidente,

přeji Vám jménem svým i jménem občanů České republiky vše nejlepší k Vašemu životnímu jubileu.

Těší mě, že se vztahy mezi našimi zeměmi úspěšně rozvíjejí ve všech oblastech, a pevně věřím, že se nám z našich funkcí podaří přispět k dalšímu prohloubení vzájemného přátelství.

Vážený pane prezidente, přijměte ještě jednou moji upřímnou gratulaci a přání pevného zdraví, mnoha úspěchů a spokojenosti ve Vašem osobním i profesionálním životě.

S úctou

Miloš Zeman

prezident České republiky

hrad.cz

28. 9. 2016

Prezident republiky kondoloval izraelskému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal ve středu dne 28. září 2016 kondolenční telegram Reuvenu Rivlinovi, prezidentovi Státu Izrael, v souvislosti s úmrtím bývalého izraelského prezidenta Šimona Perese.

Vážený pane prezidente,

s hlubokým zármutkem jsem vyslechl zprávu o úmrtí Šimona Perese, jednoho z nejvýznamnějších politiků a státníků naší doby.

Šimon Peres se celým svým životem stal symbolem nejen Státu Izrael, ale také nadějí na nový, spravedlivý a mírový Blízký východ. Byl živým důkazem toho, že i nemožné se může stát možným, máme-li k tomu odvahu. Jako skutečný státník byl nositelem vize, kterou právě dnes všichni tolik potřebujeme. Šimon Peres psal svojí osobností dějiny. Česká republika i já osobně v něm ztrácíme skutečného a vzácného přítele, jehož myšlenky nám budou i nadále přinášet inspiraci tak, jak by si to jistě sám přál.

Dovolte mi, abych Vám, rodině pana Perese i celému izraelskému národu vyjádřil jménem občanů České republiky i jménem svým upřímnou soustrast.

Miloš Zeman

prezident České republiky

hrad.cz

29. 9. 2016

Projev prezidenta republiky při slavnostním otevření honorárního konzulátu České republiky na ostrově Rhodos

Vážený pane Markopoulosi, vážený kolego, 

neboť nyní jste českým diplomatem, to znamená mým kolegou. Prezident je prvním českým diplomatem a každý v české diplomacii je tudíž jeho kolegou.

Dovolte mi, abych začal poněkud neortodoxně. Prozradil jste mi, že je Vám pouze třicet jedna let, přesto jste velmi úspěšný mladý muž, vlastníte rozsáhlý řetězec hotelů. Zkouším si představit, čím budete za dalších třicet jedna let. Pravděpodobně se z Vás stane největší vlastník impéria řeckých hotelů, nebo možná nejen hotelů. 

Přeji Vám hodně štěstí a úspěchu. Pokusím se zvýšit počet českých turistů na Rhodu. Sám jsem velmi dobrým příkladem, protože tohle je už moje osmá, opakuji osmá, návštěva Rhodu. Nejprve jsem zde byl jako důchodce, poté jako prezident. Vím, že prezident je jenom jedna jediná osoba, ale doporučím všem českým penzistům, a jsou jich dva miliony, aby navštívili Rhodos, a pomohli Vám tak ve Vaší práci. 

Děkuji Vám, hodně štěstí a nezapomeňte na mou předpověď. Za třicet jedna let bychom se opět měli shledat.

zemanmilos.cz

30. 9. 2016

Projev prezidenta republiky při konferenci Rhodes Forum 2016

Vážený pane předsedo, vážení kolegové, dámy a pánové, 

jako vyjádření úcty k předsedovi této konference budu hovořit rusky. Omlouvám se, ve skutečnosti mluvím jenom česky s nějakým ruským přízvukem, ale to nic. Co je tématem mého vystoupení? Bude to, zdá se, kontrapozice k tomu, co bylo řečeno předchozím vystoupením. A protože jsem na této konferenci už po osmé a jsem součástí inventáře této konference, dovolím si několik provokativních poznámek, které možná nezapadají do převládajícího mínění.

Chtěl bych podtrhnout, že už po osmé mluvíme o dialogu civilizací a dodnes jsme se neshodli na tom, co je vlastně civilizace. V některých případech chápeme civilizaci jako převládající prvek světa a tak dále. V abstraktu svého projevu jsem si dovolil jeden vtip, řekl jsem, že můžeme vést dialog s lidmi, kteří mají rádi různá jídla, můžeme také diskutovat s vegetariány. Ale nemůžeme vést diskusi s kanibaly, protože pro kanibaly jsme my sami jejich jídlem. A tento rozdíl, na jedné straně vegetariáni a na druhé straně kanibalové, se v některých případech nevejde do rámců naší diskuse, a to je ta hlavní chyba. A já navrhuji pojem anticivilizace, a možná, že je to konkrétní analogie s antihmotou ve fyzice.

Anticivilizace je civilizace, která se snaží o zničení jiných civilizací. Takovou civilizaci jsme už měli několikrát v dějinách. Připomenu vám příklad z minulého století, příklad nacismu, který se nejprve snažil zničit Židy, potom Slovany a postupně další a další.

Byly dvě knihy, které ovlivnily naše hodnocení civilizací. Naivní utopie Francise Fukuyamy, který hovořil o konci dějin a o posledních člověku a tak dále. Všichni jsme se radovali, že liberalismus, nebo možná neoliberalismus, bude vládnout po celém světě. A druhá kniha byla velmi cynická kniha Samuela Huntingtona, která nesla jméno Střet civilizací. Ukázalo se, že Huntington měl pravdu, protože my nyní máme co do činění, neřekl bych se střetem civilizací, ale se střetem mezi civilizacemi a jednou, novou anticivilizací. Ve srovnání s nacismem tato civilizace nevychází z národa, ale z náboženství. Je to anticivilizace tak zvaného Islámského státu.

Nyní jsem dočetl jednu knihu od jednoho německého novináře, Deset dní v Islámském státu, a tam jeden z vůdců Islámského státu mluví o tom, že je nutné zabíjet nevěřící. A jestli bude třeba, zabijeme 100 milionů lidí, 200 milionů lidí, 300 milionů lidí. To je větší počet obětí než těch, které zabili nacisté. Jistě, že můžete říct, že je to šílenství, ale pokud jste si přečetli Mein Kampf Adolfa Hitlera, tak ten také chápali jako úplné šílenství a ono se skoro vyplnilo. To znamená, že šílenství, které je základem této anticivilizace se může ukázat jako nebezpečné. Bývalý český ministr školství profesor Piťha dokonce mluví v jednom ze svých projevů o náboženství života a náboženství smrti. 

Moji drazí přátelé, řekl jsem, že budu mít provokující poznámky, a zdá se, že jsem tento úkol splnil. To znamená, že navrhuji, abychom zařadili do našich budoucích konferencí nejenom chápání dialogu mezi civilizacemi, ale také důkladnou a přesnou analýzu anticivilizace. Chtěl bych připomenout, že tak zvaný Islámský stát před několika lety měl vliv jenom na šest zemí, a to v tak zvaných failed countries. Nyní už ovlivňuje třicet pět států. To je něco jako sociální rakovina, a tato rakovina má svoje metastázy. Radujeme se z toho, že v Iráku nebo v Sýrii Islámský stát ztrácí několik městeček, ale zapomínáme na to, že například v Afghánistánu vzniká nový Islámský stát pod vedením Tálibánu. A moje otázka je, jaký je rozdíl mezi Tálibánem, Al-Káidou, Islámským státem, Boko Haram a dalšími teroristickými organizacemi?

To znamená, že je možné vést dialog s těmi, kteří mají rádi různá jídla, ale není možné diskutovat s nacismem, není možné vést diskusi s Islámským státem, není možné diskutovat s těmi, kdo chtějí jako sociální rakovina zničit existující civilizace. Jestliže budeme v našich diskusích zavírat oči a říkat, že všichni jsou mírumilovní a chtějí spolupracovat, tak to bude až příliš nebezpečné. Protože anticivilizace se ničí zbraněmi, a ne dialogem.

Děkuji vám za pozornost.

zemanmilos.cz

Parlament České republiky

Červenec 2016

5. 7. 2015

Projev předsedy PS Jana Hamáčka v Kostnici u příležitosti připomínky 600 let od upálení Mistra Jana Husa

Mistr Jan Hus je právem považován za jednu z největších postav českých dějin. Vedle svatého Václava, svatého Vojtěcha, Karla IV, Jana Ámose Komenského či T. G. Masaryka reprezentuje tradici duchovních vůdců. Vůdců, kteří ukazují, že síla myšlenky, síla slova, váží víc, než velikost země a velikost armády.

Ale Jan Hus je i velkým mužem evropských a světových dějin. Spolu s Janem Kalvínem a Martinem Lutherem patří k inspirátorům protestantství. Spolu s Erasmem Rotterdamským či Immanuelem Kantem patří k propagátorům kritického myšlení a nadřazenosti mravních principů.

V moderní době se stává módou relativizovat a subjektivizovat pravdu. Tvrzení jako „pravda je relativní“, či „každý má svou pravdu“, případně „objektivní pravda neexistuje“ nahlodávají stavbu civilizace, která byla postavena na jednoznačných mravních hodnotách. Ale když Jan Hus kázal proti zlořádům církevních hodnostářů, rozhodně tím nechtěl popřít význam těchto univerzálních hodnot. Naopak, on věřil v nutnost neustálého hledání absolutní pravdy. A věřil, že tuto pravdu lze poznat pouze rozumem.

Takto si dnes chceme Jana Husa pamatovat. Jistě, dějepisně šlo o složitou osobnost, která žila ve složité době. Jistě, nánosy mýtů v českém prostředí do značné míry překryly historickou pravdu o něm. Ale přesto nad všechny tyto nánosy, sentimenty a resentimenty ční důležité, jasné a zásadní poselství. Oním poselstvím je úcta k pravdě.

Jde o úctu k pravdě, které se nelze nikdy vzdát. Za niž je třeba vždy bojovat. Za niž stojí za to i položit život. Toto je podle mého nejvýznamnější Husův odkaz. Odkaz, který je stále platný. Odkaz, který symbolicky parafrázuje smysl evropských dějin: pro pravdu lze žít i zemřít, ale rozhodně nelze žít ve lži.

Není jistě náhodou, že Husovo poselství pravdy silně rezonovalo u obou našich velkých prezidentů: Tomáše Garrigua Masaryka a Václava Havla. Oba věřili, že pravda nakonec vždy musí zvítězit. Oba vyznávali zásadu, že není malých národů, pouze malých myšlenek. Ostatně Jan Hus své myšlenky formuloval v době, kdy se ještě Evropa nerozpadla do národních celků a kdy převládala víra v univerzální hodnoty.

Právě na tento hodnotový univerzalismus dnes navazuje Evropská unie. Kdyby žil Jan Hus dnes, možná by stejně jako ve své době kritizoval zlořády a selhání mocných. Ale určitě by stejně jako tenkrát usiloval o nápravu těchto zlořádů a chyb jednotlivců, nikoli o zničení univerzálních institucí.

Jan Hus upřímně věřil v právo a mravní řád. Viděl kolem sebe hodně špatných věcí. Ale vyčítal je konkrétním lidem a jejich selháním. Byli to jiní, kdo se svévolně chopili jeho odkazu a jali se jeho prostřednictvím bořit společný evropský dům a začali stavět české země proti zbytku Evropy.

Stojí za to si toto vše připomínat i dnes. I dnes potřebujeme kritické myšlení. I dnes potřebujeme schopnost vidět chyby konkrétních politiků a snažit se o jejich nápravu. I dnes bohužel někteří zneužívají osobních poklesků a chyb odpovědných činitelů k ničení obecného řádu, ať na úrovni národních států, tak Evropské unie jako celku.

S tímto by Jan Hus rozhodně nesouhlasil. Pod toto by se Jan Hus rozhodně nepodepsal. Byl velkým kritickým duchem své doby. Ale nepřišel kritizovat a kázat do Betlémské kaple proto, aby řád ničil, ale naopak proto, aby ho naplnil a ochránil.

My, 600 let po Husově tragické smrti rovněž potřebujeme uchovat úctu k pravdě, ctít kritické myšlení a zároveň víru ve společný řád. Mistr Jan Hus nám ukázal cestu. Jít po ní už musíme sami. Sami musíme hledat smysl a naplnění Husových slov: „Pravda je jen to, co je dobrem všech“.

psp.cz

14. 7. 2016

Projev místopředsedy Senátu P. Sobotky na plénu

Reforma Evropské unie. I vy sám, pane premiére, jste o tom hovořil. Ale mně jde o to, jaká bude? Jestli ta reforma bude směřovat podle představ Francouzů, eventuálně Němců, a možná i Italů, bude to větší centralizace? A to je myslím věc, kterou musíme zvážit nejen na úrovni české, ale i na úrovni visegrádské čtyřka. Podle mého názoru menší centralizace – a předseda Štěch se o tom také zmínil. Skutečně marginální věci se stávají dominantními a EU neumí své velké problémy řešit. Ale to máme všichni za sebou.

Takže i ode mě dobré dopoledne, pane předsedo, pane premiére, kolegyně, kolegové.

Tady jsme slyšeli pohled našeho pana premiéra na jednání rady o brexitu a i určité závěry, které vyplývají pro Českou republiku jako takovou. Je jasné, že je potřeba řešit vztah EU – Velká Británie, ale i ČR – Velká Británie. To, že byla ustanovena komise, to já kvituji s povděkem, ale mně jde o to, jaká to bude komise, z koho bude složená. Jestli jsem to pochopil, tak to bude převážně úřednická komise. A podle toho, co já celá léta vím, tak úředníci by měli pracovat minimálně na pokyn politiků. To znamená vlády. A protože je to téma, které je do budoucna – teď se bavím nejen o tom vztahu k Velké Británii, ale i o tom, jak náš premiér a my všichni jsme hovořili o určité reformě Evropské unie. Kdo dá zadání úředníkům, jak mají postupovat a jaké návrhy připravovat?

Předpokládám, že opozice by v tomto procesu měla být jasným partnerem, protože vláda v určitém okamžiku skončí a bude nastupovat jiná vláda. A to, co se dojedná, bude dojednáno na řadu let. A víme, jak probíhala předvstupní jednání. Také to dělali úředníci a také nekonzultovali, aspoň co já vím, příliš s politiky a dopadli jsme, jak jsme dopadli.

Takže moje otázka, pane premiére, jaká bude účast představitelů opozice v této komisi? Vy jste tady naznačil, že bude jakási parlamentní, ale přece vy budete mít hlavní vztah k té skupině, kterou vy jste sestavili na vládě.

Takže názor opozice v této chvíli bude velmi utlumen.

Reforma Evropské unie. I vy sám, pane premiére, jste o tom hovořil. Ale mně jde o to, jaká bude? Jestli ta reforma bude směřovat podle představ Francouzů, eventuálně Němců, a možná i Italů, bude to větší centralizace? A to je myslím věc, kterou musíme zvážit nejen na úrovni české, ale i na úrovni visegrádské čtyřka. Podle mého názoru menší centralizace – a předseda Štěch se o tom také zmínil. Skutečně marginální věci se stávají dominantními a EU neumí své velké problémy řešit. Ale to máme všichni za sebou.

Role komise. Jaké bude stanovisko České republiky? Ministr zahraničí plus někteří opoziční politici jsme navrhovali, aby předseda Junker byl odvolán, protože i on má svůj díl na tom, že brexit dopadl tak, jak dopadl. Jestli mám dobré informace z otevřených zdrojů, tak stejná vláda (ministr zahraničí) najednou ústy premiéra byla vyslovena podpora panu Junckerovi. Já si myslím, že pan Juncker by neměl být předsedou Komise, protože on ten svůj díl opravdu má.

Na co máme ministryni zahraničí EU? Já nevím. Já jsem ji slyšel asi třikrát, a vždycky jsem z toho byl smutný. Jednou se myslím dokonce rozplakala. A mně se spíš chtělo plakat nad tím, jak ona pracuje a že tu roli vyjednavačů přebrali Němci, Francouzi a další. Chápu, že některé země mají výsostné postavení, nebo výsostnější než ostatní, ale v EU jsme si doufám ještě chvilku všichni rovni.

Jaké závěry vzniknou pro jednání 21. 7. V4 ve Varšavě? Bude skutečně Senát seznámen nějakou písemnou formou o tom, s jakým zadáním se tam jede? A samozřejmě chápu, že to bude v obecnější poloze, protože před vyjednáváním se nerozdávají karty natvrdo, aby byla šance někde ustoupit a eventuálně přitvrdit.

Jestliže slyším našeho ministra financí Babiše, že italské banky jsou větším nebezpečím pro Evropu, než je brexit, tak já se ptám, jak budeme navrhovat, aby se řešily všechny ty věci po finanční krizi? Ona jenom zmizela z médií, ona existuje dál. Jak to bude s imigrací? Skutečně nápady, které přicházejí z Bruselu, že za každého přijatého imigranta bude platba z evropských peněz deset tisíc euro? Kde to jsme? Co si to dovolují v tom Bruselu - obchodovat s lidmi? To je pro mě šokující záležitost. O kvótách se nechci bavit, to je samozřejmě stále platná věc. Jenom abychom si to uvědomili. Ale jak to chtějí pánové v Bruselu dosáhnout, nevím.

A na závěr řeknu citát. A myslím, že už jsem ho tady říkal. Předseda Evropského parlamentu Schulz před x-lety na jednání, kterého jsem se zúčastnil, pronesl větu: "Evropská unie se odtrhla od občanů a vy, politici z jednotlivých zemí, musíte naučit milovat občany Evropskou unii." Já si pamatuju, jak mě učili milovat Moskvu. Díky.

Pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře, já se vrátím na zem, protože za chvíli budeme hlasovat o usnesení našeho výboru. A já tam navrhuji v bodu 3, kdy Senát podporuje zřízení pracovního týmu na úrovni Vlády ČR, "včetně zástupců všech parlamentních stran". To je mé doplnění. A ptám se, jestli to musím dát do písemné formy, tak to samozřejmě udělám. Ale ta věta je všem myslím jasná.

premyslsobotka.cz

14. 7. 2016

Projev předsedy Senátu u příležitosti státního svátku Francie a 227. výročí dobytí Bastily

Předseda Senátu se spolu s dalšími významnými ústavními činiteli zúčastnil oslav státního svátku Francie na francouzském velvyslanectví. Výročí pádu Bastily, které odstartovalo Francouzskou revoluci, je ve Francii hlavním státním svátkem.

„Francouzská revoluce byla zásadním zlomem v historii evropské demokracie, kdy despocii nahradilo republikánské zřízení. Po Francouzské revoluci navázal tento demokratizační proces i v dalších zemích a postupně se dotkl většiny Evropy," připomněl předseda Senátu Milan Štěch hostům na francouzském velvyslanectví.

„V novodobé historii je možné spojit s Francouzskou revolucí i spontánní průběh politických změn na přelomu 80. a 90. let. Pád Berlínské zdi také významně ovlivnil politický vývoj ve střední a východní Evropě, i v řadě dalších zemí na celém světě. Odkaz Velké francouzské revoluce vyjádřený slovy „svoboda, rovnost, bratrství", je i dnes po 227 letech stále aktuální a inspirující," dodal předseda českého Senátu. Zároveň přítomné hosty pozval na zářijovou konferenci v Senátu o odkazu a významu bývalého francouzského prezidenta Françoise Mitterranda.

„Byl to jeden z největších evropských politiků druhé poloviny minulého století, který velmi přispěl i k demokratickým změnám v naší zemi," připomněl Milan Štěch. Senát zmíněnou odbornou konferenci připravuje právě ve spolupráci s velvyslanectvím Francie v ČR.

milan-stech.cz

Srpen 2016

25. 8. 2016

Kondolence obětem a rodinám postiženým zemětřesením ve střední Itálii od předsedy Senátu M. Štěcha

Vyjadřuji nejhlubší soustrast italským občanům. I pro nás je hrozné sledovat, jak počet obětí této tragédie každou hodinu roste. Přírodních katastrof tohoto typu se nelze vyvarovat ani jejich příchod nijak ovlivnit, to však nic nemění na tom, že smrt stovek lidí je nesmírně smutnou událostí nejen pro Itálii, ale pro celou Evropu. Vzpomínka na zcela zničené italské vesnice a jejich zesnulé obyvatele by neměla zapadnout v přívalu zpráv o teroristických útocích, kterých jsou média denně plná.

milan-stech.cz

29. 8. 2016

Komentář předsedy Senátu k návštěvě německé kancléřky v ČR: Protiruské sankce nepřinášejí výsledky a poškozují české zemědělce

Německé kancléřce Angele Merkelové jsem při její návštěvě v Praze předal dopis, ve kterém ji vyzývám k objektivnímu zhodnocení výsledků dosavadní politiky sankcí vůči Ruské federaci a k diskusi o jejích případných změnách. K tomuto kroku mě vedly v zásadě dva důvody.

Sankce se zaváděly v reakci na agresivní ruskou politiku vůči Ukrajině. Jejich cílem nebylo a není škodit ruskému hospodářství a obyčejným Rusům, ale přinutit Vladimira Putina a jeho mocenskou garnituru ke změně chování. Mají z tohoto úhlu pohledu sankce nějaký efekt? Nemyslím si. Prokazuje to bohužel i faktické neplnění minských dohod.

Druhý důvod se přímo dotýká naší ekonomiky, speciálně zemědělství. Česká republika samozřejmě loajálně plní závazky vyplývající ze sankcí EU vůči Rusku, zároveň však také nese následky odvetných ruských opatření. Vývoz zejména potravinářského zboží do Ruska kvůli nim razantně poklesl, což znamená pro české a moravské zemědělce citelnou ránu. Pro některé z nich může být dokonce smrtelná, což bude mít dopad na zaměstnanost v řadě regionů.

Navíc řada jiných evropských zemí, které se k sankcím přihlásily – a především se to týká právě Německa - výrazně zvyšují přímé investice v Rusku. Na ty se totiž sankce nevztahují. Podle zprávy Bundesbanky dosáhly přímé investice německých firem v Rusku v roce 2015 výše 1,78 miliardy eur a pomalu se vracejí k úrovni z let největšího rozmachu německo-ruské spolupráce v letech 2006-2010. Jen v prvním čtvrtletí letošního roku už činila výše přímých investic z Německa do Ruské federace téměř 1,1 miliardy eur a výsledky loňského roku tak budou zřejmě ještě překonány.

Znamená to následující: Rusko za asistence Německa (ale i dalších zemí) posiluje výrobní kapacity na svém území, čímž zvyšuje svou soběstačnost. Tím pádem je čím dál odolnější vůči sankcím. Až jednou dojde k normalizaci vztahů s Ruskem a naši zemědělci a průmyslové firmy se budou chtít vrátit na tamní trh, narazí na novou konkurenci domácí ruské produkce. Pozice, které byly v této oblasti ztraceny, se již v žádném případě nepodaří plně obnovit. Naproti tomu společnosti ze západu, které v Rusku investují, rozhodně tratit nebudou. Čekají je totiž budoucí dividendy.

Taková politika je nejen kontraproduktivní z hlediska prosazování zahraničněpolitických zájmů Evropské unie, ale i škodlivá z pohledu naší na export zaměřené ekonomiky. Uvědomuji si složitost politického rozhodování zejména v situaci, kdy minské dohody podmiňující zrušení sankcí nejsou naplňovány. Jako český politik jsem ale cítil potřebu upozornit Angelu Merkelovou na to, že na současnou situaci tvrdě a přitom zcela nezaslouženě doplácejí naši zemědělci, a stále víc také některé průmyslové podniky. S tím se nemohu smířit. Jsem přesvědčen, že problematice sankcí se budou intenzivně věnovat i další západní politici, což naznačují postoje např. Francie, Rakouska a dalších.

senat.cz

23. 8. 2016

Shrnutí vystoupení předsedy Senátu Parlamentu ČR na setkání senátorů s vedoucími zastupitelských úřadů ČR

Ve svém vystoupení bych se chtěl v krátkosti dotknout několika témat, která v mezinárodních vztazích dnes dominují a do značné míry určují samotnou jejich povahu.

Prvním z nich je samozřejmě migrace. Senát k migrační krizi zaujímá dlouhodobě konzistentní postoj, což dokládá celá řada usnesení. V horní komoře panuje napříč politickým spektrem shoda o tom, že odmítáme povinné a trvalé přerozdělovací mechanismů a že naopak od EU vyžadujeme razantnější politiku na hranicích, včetně té obranné. Je potřeba odložit méně závažné konflikty, které máme s našimi partnery a místo toho společně napnout síly k boji proti Islámskému státu.

Nebojíme se říkat, že problematika migrace souvisí s terorismem. Ne že by v našich očích byl každý imigrant terorista, ale situace je bohužel taková, že kořeny terorismu vedou v drtivé většině případů do islámských, zejména arabských zemí. Je třeba popisovat realitu takovou, jaká skutečně je a nenasazovat si růžové brýle jen proto, abychom se náhodou někoho nedotkli. Jde totiž o životy občanů EU.

Druhé téma, ke kterému se chci vyjádřit, je rusko-ukrajinský konflikt. Od počátku říkáme, že ruskou anexi Krymu je nutno považovat za jednostrannou a mezinárodně neuznatelnou anexi a toto stanovisko nemáme důvod měnit, i když mezi veřejností se názory na tuto věc různí.

Situace na Ukrajině je stále značně nepřehledná a proto je potřeba analyzovat její další vývoj. Osobně se obávám, že tato země není vnitřně jednotná a přitom by vnitřní jednotu potřebovala jako sůl, aby mohla bránit svou nezávislost. Bohužel takovou perspektivu i při pohledu na problémy současného vedení země nevidím.

Česká republika sice respektuje sankce ze strany EU vůči Ruské federaci, ale měli bychom důrazně trvat na zhodnocení jejich účelnosti a efektivity a především jejich dopadu na náš zahraniční obchod. Každý z nás senátorek a senátorů zastupuje zhruba 100 tisíc obyvatel. Drtivá většina z nás ve svých obvodech exportní sankce velmi složitě obhajuje. Tím spíš, když vidíme, že v loňském roce dosáhly přímé investice z Německa do Ruska úrovně 1,8 miliardy eur a pomalu se blíží úrovni z dob největšího rozmachu rusko-německé spolupráce v letech 2006-2010. A jen za první kvartál letošního roku je to už přes miliardu euro, čili lze očekávat další meziroční nárůst.

Nejen já se tedy ptám, k čemu ty sankce jsou, když Rusko v odpověď na ně přestalo odebírat řadu našich výrobků, zejména potravin, a když díky německým (ale nejen německým) investicím do výrobních kapacit na svém území překonává ten výpadek dovozu, ale navíc se stává soběstačnějším. To znamená, že do budoucna bude daleko odolnějším vůči ekonomickému tlaku, jakým jsou například sankce.

Budoucnost bude zřejmě taková, že odbyt našeho zboží nebude ani po normalizování vztahů s Ruskem v plné míře obnoven, ty ztráty budou trvalé. Ale ti, kteří tam dodávají přímé investice, budou mít výnosy z dividend. Není možné, aby jedni na politice, která byla zvolena, trvale vydělávali na úkor druhých. To není zrovna dobré východisko pro vzájemnou solidaritu mezi zeměmi EU, která bývá tak často vzývána zejména v souvislosti s migrační krizí.

Třetím tématem, k němuž se chci vyjádřit, je Brexit. Senát respektuje vzniklou situaci a je třeba na ni uvážlivě reagovat. Prozatím není zcela jisté, co všechno bude brexit znamenat nejen pro Velkou Británii, ale především pro zbytek EU a tedy i nás samotní. Určitě nepatřím mezi ty, kdo by teď volal po urychlení integrace. Teď je podle mého názoru spíše třeba zabývat se vnitřní revizí dosavadní činnosti zejména Evropské komise a Evropského parlamentu. Je totiž prokazatelné, že v mnoha zemích občané k EU ztratili pozitivní vztah a situace je poměrně vážná. EU by se teď měla spíše „zfunkčnit", tedy usilovat o opatření, která jsou nezbytně nutná, např. chránit bezpečnost občanů a zabezpečit hranice proti nekontrolované migrační vlně. A také zvážit přijímání dalších a dalších směrnic a doporučení, které se snaží lidem vnucovat něco, po čem netouží a co ani nechápou. Zkrátka kvantitu bychom měli nahradit kvalitou. Nesmíme připustit zničení toho, co na EU je nejcennější, a to je fakt, že evropská integrace nám umožnila žít tak dlouhou dobu v míru. Nesmíme ohrozit hlavní myšlenku EU, tedy takzvané čtyři svobody – volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu.

Dalším tematickým okruhem je naše společná působnost v rámci Visegradské skupiny. Třeba i při naší nedávné návštěvě Kanady naši partneři věděli, že v rámci těchto zemí spolupracujeme a jaké názory zastáváme. Hlavní význam této spolupráce spatřuji především v koordinaci postojů zainteresovaných zemí, a to zejména ve směru působení v rámci EU.

Považuji za dobré a do budoucna potřebné a perspektivní také uskupení V4+. V současnosti zejména v oblasti migrační krize se Rakousko stává našim blízkým spojencem, byť před rokem nás v otázce přístupu k migraci kritizovalo. Dnes vystupování jejich představitelů jsou někdy dokonce razantnější než naše. Rakousko udělalo velký pokrok a myslím, že bychom ho měli v krátké době k některým jednáním V4 přizvat.

Spolupráce zemí V4 efektivně funguje také na parlamentní úrovni, i když je pravdou, že nejsem velikým příznivcem její další institucionalizace, např. na parlamentní úrovni, jak nyní zaznívá např. z polské strany. My pro tento krok nemáme pochopení, protože by to oslabovalo roli národních parlamentů.

Na závěr mi dovolte, abych připomněl, že v loňském roce vznikl mechanismus setkávání nejvyšších ústavních činitelů ke koordinaci zahraniční politiky, kterého se jako předseda Senátu také účastním. Všechna proběhlá koordinační setkání, která svolává prezident republiky, se týkala jak aktuálních, tak i dlouhodobých témat české zahraniční politiky a hodnotím je jako přínosná. Ale vy víte, že tato setkání nejsou zcela dostatečná, protože ne vždy je pozice, na které se shodneme, v praxi dodržována. Do zahraniční politiky se přenáší vnitřní zájmy některých politických subjektů a ústavních činitelů, což považuji za nebezpečné, protože to oslabuje pozice ČR v zahraničí a v rámci mezinárodních institucí.

milan-stech.cz

Září 2016

17. 9. 2016

Rozhovor s předsedou Senátu M. Štěchem pro Blesk.cz: Některým západním politikům chybí v otázce migrace zpětná vazba

Postoj Francie pobouřil na setkání předsedů parlamentů Rady Evropy české zástupce, mezi nimi i předsedu Senátu Milana Štěcha (ČSSD). Francie totiž opět Česku vyčítala neochotu v otázce přijímání běženců a uprchlických kvót. Štěch poznamenal, že aniž by chtěl francouzské politiky srovnávat s minulým režimem v Česku, dají se najít některé společné rysy. Štěch se společně s předsedou Sněmovny Janem Hamáčkem (ČSSD) zúčastnil ve středu a ve čtvrtek Evropské konference předsedů parlamentů členských států Rady Evropy. Ta proběhla stejně jako plenární zasedání Evropského parlamentu ve francouzském Štrasburku. V předvečer bratislavského unijního summitu, který proběhl v pátek, se tak přední politici 47 zemí měli možnost pobavit třeba o migraci.

Blesk.cz: Jak probíhala konference předsedů parlamentů Rady Evropy?

Štěch: Jsem trochu v ráži. Vystupoval jsem na konferenci v otázce migrace a musel jsem naše kolegy, zejména předsedu francouzského parlamentu Bartoloneho, drobet přivádět na pravou míru.

Co to znamená?

Pan Bartolone je znám, že je velkým zastáncem toho, že bychom měli běžence přijímat, protože to je v souladu s principy založení Evropské unie. My se mu opakovaně snažíme, kolegové z visegrádské čtyřky a já, vysvětlit, že se prostě musí brát ohled na názory občanů – a ti že se oprávněně té vlny bojí. Je přece jasné, že terorismus má nejhlubší kořeny v arabském světě. I když víme, že nejvíc obětí teroru je v arabských zemích. A že není možné, aby našim suverénním zemím někdo z Bruselu nebo odkudkoliv přikazoval, kolik koho máme přijmout. My jsme v minulosti přijali půl milionu běženců z východu, jihovýchodní Asie i z Balkánu. Nejsme xenofobní. Na druhou stranu po zkušenostech západní Evropy s některými skupinami, které tam přišly, se oprávněně v České republice obáváme a budeme dělat v tomto vlastní politiku.

Na co konkrétně jste museli reagovat?

Oni nás za to jakoby napadají, že nemáme pochopení a že bychom lidi měli přesvědčit. Já si myslím, že lidé mají dostatek informací a rozhledu a my jako národní politici jsme povinni hájit národní zájmy. Jsem rád, že se v tomto shoduje vláda i obě dvě komory parlamentu, že držíme pohromadě i v rámci visegrádské čtyřky, což se opět potvrdilo, a řekl bych, že přibývá zemí, které se nám v těchto stanoviscích přibližují. Když chceme pomáhat, tak řešit příčiny v těch zemích, odkud ti lidé utíkají. To byla výměna názorů zejména s panem Bartolonem.

Není to od Francie trochu překvapivý postoj, vzhledem k tomu, že ve Francii sílí pozice Marine Le Penové a blíží se tam volby?

Řeknu to na rovinu. Je to trochu nerealistické. Oni nemají pořádnou zpětnou vazbu. Nechci je srovnávat, ale dostávají se trochu do situace, jako byli představitelé minulého režimu. Buď jako by nechtěli vidět nebo si připouštět, anebo opravdu neviděli, že veřejnost má na řadu věcí jiné názory.

Takže trochu odtrženi od reality...

Tak. A to se jim snažíme slušným způsobem naznačit a říct. O tom byla debata s maďarskými a polskými kolegy a s některými politiky ze Západu. Ale především tedy s panem předsedou francouzské poslanecké sněmovny.

milan-stech.cz

19. 9. 2016

Projev místopředsedy Senátu P. Sobotky na mezinárodní konferenci „DIASPORA JAKO PARTNER MATEŘSKÉHO STÁTU“

Vážené dámy a pánové,

srdečně vás zdravím a vítám zde v historických prostorách Senátu Parlamentu České republiky na mezinárodní konferenci „Diaspora jako partner mateřského státu“, kterou zde spolu se svými odbornými partnery ministerstvem zahraničních věcí ČR, Akademií věd ČR a Českou školou bez hranic pořádá po řadu let naše velice aktivní Stálá komise Senátu PČR pro krajany žijící v zahraničí.

Problematice našich krajanů sám věnuji pozornost řadu let a mohl jsem se s ní setkat osobně na mnoha místech světa od Kanady přes Chorvatsko až po Kazachstán či Nový Zéland a rád budu v nové budově Národního muzea opět na konferenci „Krajané a otázka identity“ přemýšlet o smyslu a charakteru uchování si národních kořenů mimo svou vlast v éře globalizace.

Z mého pohledu vidím ve světě tři druhy národních diaspor. Jedna bez svobodné vlasti se snaží zachovat alespoň základní prvky národního a kulturního života svého národa jako například Kurdové, Tibeťané či do vzniku samostatného státu Izrael Židé. Další z vlasti odvedlo hledání lepších životních podmínek jako například v 19. století některé Čechy do USA, na Volyň či do Banátu, jiné vyhnala z vlasti přechodná diktatura či cizí okupace jako u nás v letech 1939, 1948 či 1968. Zde taková diaspora se na straně jedné snaží pozitivně hospodářsky a kulturně integrovat do poměrů hostitelské země při zachování určitých národních tradic, jazyka i snahy zachovat si spojení se starou vlastí a být jí v mezích možnosti co nejužitečnějším.

Bohužel existuje i třetí typ emigrace, který přináší hostitelské zemi problémy v podobě jasné neochoty se integrovat do jejích poměrů a zvyklostí a někdy je i zárodkem budoucích konfliktů, často motivovaných či dokonce řízených politickými poměry ve staré vlasti, jak to bylo například v mnoha evropských zemích v době hitlerovského nacismu a objevuje se i nyní s migrační vlnou do Evropy.

Vždy jsem byl pyšný na to, že česká diaspora byla a je tím druhým typem, svou kulturností, pracovitostí a invencí je přínosem pro novou i starou vlast. Proto věřím, že i tato konference bude při celkovém hodnocení dané problematiky zajímavá a inspirující.

Děkuji vám za pozornost…

premyslsobotka.cz

21. 9. 2016

Rozhovor s místopředsedou Senátu Z. Škromachem pro Parlamentní listy

I takzvaná seriózní média se bulvarizují. A pokud je chcete přimět k tomu, aby otevřela věcná témata, jako je nezaměstnanost nebo bezpečí občanů České republiky, nesmíte se bát provokace. O tom je přesvědčený místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Svou kampaň do říjnových voleb zahájil pod heslem „Lidé si zaslouží jistoty a bezpečí!“

Máte za sebou už celou řadu úspěšných kampaní, těch do Poslanecké sněmovny i kampaň senátní. Jak se cítíte před tou letošní? Zdá se, že bude velmi vyostřená.

Ukazuje se, že atmosféra je opravdu napjatá, a to z mnoha důvodů. Ať jdu kamkoli, setkávám se s otázkou bezpečnosti. Teď k nám zrovna neproudí zástupy migrantů, i tak ale lidé cítí určité ohrožení. I přes skvělá čísla z poslední doby také stále zůstává téma zaměstnanosti a příjmové situace českých občanů. Hodonínsko bohužel patří mezi regiony, kde je stále dost lidí bez práce.

Zmínil jste migraci. U vás na jižní Moravě i v jiných koutech republiky v dopravních prostředcích se najednou znovu setkáváme s pasovou kontrolou...

Ano. Tyto zážitky vzbuzují v lidech obavy. Já se ale domnívám, po hlásání blbých nálad je konečně čas nabídnout náladu dobrou. Česká republika je dnes ekonomickým premiantem. Vzniká prostor pro růst mezd, a to nejen pro lékaře, zdravotnický personál, nebo třeba učitele, kde přidává vláda. I firmy mají dost prostředků, aby lidem mohly za jejich práci nabídnout lepší ohodnocení. Na to by měl samozřejmě navázat růst starobních a invalidních důchodů, aby životní úroveň opisovala křivku hospodářského posilování.

Zvednutí otázky uprchlíků označují někteří za populismus. Mají se politici tohoto tématu chopit, aby z něj netěžili extremisté?

Jednoznačně ano. Pro příklad ani nemusíme chodit daleko. Kdyby na Slovensku neprojevil SMER Roberta Fica pevný postoj k migraci, dovolím si tvrdit, že extremisté typu Mariana Kotleby by dnes měli třicet procent a byli ve vládě. Já jsem si proto rozšířil i heslo sociální demokracie: „Lidé si zaslouží jistoty“. Já dodávám: „jistoty a bezpečí“. Protože k čemu nám ony jistoty budou, když se ve vlastní zemi budeme bát?

Ve vztahu k jistotám, o kterých mluví sociální demokracie – co vlastně může senátor voličům nabídnout?

Díky relevantně malému volebnímu obvodu mohou senátoři skutečně naslouchat názorům lidí, kteří do nich vložili důvěru. Nejde tolik o partajní příslušnost. Senátor se zodpovídá zejména svým voličům a svému svědomí. Proto bych chtěl jako příklad zmínit dva zákony, které se mi spolu s kolegy v Senátu podařilo prosadit.

Ano, prosím...

Jsou to první tři dny placené nemocenské dovolené a druhý je omezení práv pro exekutory. Věřím, že Sněmovna oba brzy také schválí. Poslední, typicky moravský, je pak zákon o toleranci 0,8 promile alkoholu pro cyklisty. Je to zákon pro slušné lidi, kteří si chtějí třeba na vinařské cyklostezce dát pohárek dobrého moravského vína. Do budoucna chci bojovat za vyšší důchody a zvyšování životního minima, které by mělo patřit k dávkám, na které se nevztahuje exekuce. Možná by pak různé nebankovní instituce zvážily půjčky, u kterých kalkulují s exekucí sociálních dávek.

Jak vnímáte regionální rozměr senátorské práce?

Pro mě to znamená například podporu výstavby plavebních komor u Rohatce a Hodonína, které by město napojily na turisticky atraktivní Baťův kanál. Stejně tak je to dobudování rychlostní silnice R55 s potenciálem přitáhnout do našeho regionu nové investory. Je to ale i podpora místních firem a cestovního ruchu, který se pojí s našimi tradicemi a kulturou. Nedávno jsem byl například na festivalu cimbálových muzik v Plžích. Tamní sklípky mají potenciál stát se památkou UNESCO, což by mohlo být právě tím pravým impulzem pro rozvoj turistického ruchu.

Jste velmi aktivní na sociálních sítích. Rezonují tam tato témata?

Určitě ano. Na Facebooku propaguji i různé místní folklorní akce a reakce jsou velmi pozitivní, napříč generacemi. Nedávno se ke mně na hodech v Prušánkách hlásil jeden teenager, že si uděláme selfie. A nakonec jsem se dozvěděl, že mě má na Facebooku v přátelích.

Většinou si chtějí lidé pořídit selfie s vámi. S kým byste se ale chtěl vyfotit vy?

Kdybych chtěl trošku podráždit média, řekl bych, že s budoucím prezidentem či prezidentkou Spojených států nebo s ruským prezidentem Putinem. (smích) Musím ale přiznat, že mi chybí selfie s mým dobrým kamarádem Robertem Ficem, kterého si zároveň velmi vážím jako premiéra.

Pozornost novinářů umíte přitáhnout nejen selfie. Rozruch vzbudil i jeden z vašich posledních hovorů z bazénku, kde jste vyzval k obraně našich tradic. Můžeme se těšit na další?

Určitě ano. Podle mého názoru je třeba vnášet do politiky emoce a nebát se menší provokace. I seriózní média se bulvarizují a tímto způsobem je nakonec přivedete i k věcným tématům, o kterých by jinak nenapsala.

Jako poslední musím zmínit, že nadpis „Těžká váha do Senátu II“ na plakátu vylepovaném ve vašem volebním regionu už příliš nekoresponduje s vaší současnou vizáží.

To byl bohužel můj dluh z dob, kdy jsem byl ministrem. Nabral jsem asi třicet kilo. Dnes už to mám dole, ale chce to pevnou vůli. Stejně jako politika. Bez ní člověk přibírá a také se mu často nedaří prosadit vše, co by chtěl.

skromach.cz

28. 9. 2016

Projev místopředsedy Senátu P. Sobotky na konferenci Krajané a otázka identity v Národním muzeu v Praze

Jako český patriot jsem hrdý na to, že naši krajané dokázali vždy na jedné straně přinášet pozitivně do zemí, kam přicházeli, svou kulturu, pracovitost, invenci, ale zároveň i ochotu stát se díky svému demokratickému a svobodomyslnému myšlení aktivními občany, respektující právní řád své nové domoviny.

Vážené dámy, vážení pánové, milí krajané,

jsem rád, že vás dnes mohu v nové budově Národního muzea srdečně pozdravit při příležitosti konání konference „Krajané a otázka identity“. Jde již o deváté setkání tohoto druhu od roku 1998 a jsem velice rád, že Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů tuto akci ve spolupráci s dalšími partnery pořádá. Mně je tato problematika z mnoha důvodů blízká a jako dlouholetý senátor musím připomenout existenci Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, která tvoří součást pestré senátní pracovní mozaiky, potvrzující smysl našeho dvoukomorového parlamentního systému.

Problém identity určité národní komunity v jiné zemi či v jinojazyčném území je v poslední době opět aktuální a dokonce přináší nové otázky a polohy do diskuze, kdy je třeba otevřeně mluvit o tom, kde jsou hranice přínosu nově vznikajících národních a kulturních komunit pro hostitelské země a kde je škodlivá neochota přijímat základní občanské platformy, tradice a zvyklosti hostitelů. Stejně tak jako nás musí zajímat otázka, kde jsou pozitivní a negativní hranice integrace té či oné národnostní skupiny mimo svou vlast.

Jako český patriot jsem hrdý na to, že naši krajané dokázali vždy na jedné straně přinášet pozitivně do zemí, kam přicházeli, svou kulturu, pracovitost, invenci, ale zároveň i ochotu stát se díky svému demokratickému a svobodomyslnému myšlení aktivními občany, respektující právní řád své nové domoviny. Nejsem schopen si z historie našich krajanských obcí vzpomenout na případ, kde by tomu tak nebylo.

I proto velice rád vzpomínám na svá setkání s krajany v Rakousku, Rumunsku, Francii, Ruské federaci, na Ukrajině, v Chorvatsku – ale také i v USA, Austrálii či na Novém Zélandu. Byl jsem vždy velice dojat a potěšen vztahem našich krajanů k rodné zemi i k českému jazyku. Náš domácí český pesimismus, apatie a takzvaná „blbá nálada“ mi vždy ostře kontrastovaly s obětavostí a pozitivním vlastenectvím většiny našich krajanů v zahraničí.

Proto jsem rád, že jste se zde dnes sešli, protože námětů k zamyšlení a diskuzi na toto téma je mnoho a tak věřím, že i tato konference bude vhodnou inspirací pro jejich řešení.

Děkuji vám za pozornost…

premyslsobotka.cz

Vláda České republiky

Červenec 2016

1. 7. 2016

Prohlášení premiéra B. Sobotky: Česká vláda podporuje priority slovenského předsednictví EU, zejména posílení hospodářské spolupráce členských států

Jsem velmi rád, že předsednictví v Radě EU se na dalších šest měsíců ujímá Slovenská republika, tedy země středoevropského regionu, s kterou má Česká republika vynikající vztahy a s níž sdílíme v oblasti dalšího směrování Evropské unie a Evropy řadu společných hodnot.

Naši sousedé se předsednictví ujímají v mimořádně nelehké době, kdy Evropu čekají zásadní diskuse a jednání o důsledcích a vypořádání se s Brexitem, o reformě a budoucnosti EU.

Tyto debaty považujeme za klíčové, nesmí však z centra pozornosti zcela vytlačit oblasti, na které se musíme soustředit i přes aktuální události. Jedná se o ochranu vnějších hranic EU, modernizaci evropské ekonomiky a užší propojení evropské energetiky.

Jsem rád, že Slovensko se chce během následujícího půl roku soustředit na témata, která Evropu spojují, nikoliv rozdělují. Posilování hospodářské spolupráce členských zemí či důraz na projekty směřující k vytváření jednotného evropského trhu přispějí ke sjednocení evropských partnerů. Oceňuji rovněž příslib konstruktivního přístupu k migrační otázce a azylové politice EU. Budeme se zároveň těšit na úsilí slovenského předsednictví o posílení globálního postavení EU.

Naším společným cílem je, aby Evropská unie zaměřila svou pozornost více na běžné občany a snažila se nejen posílit jejich důvěru v integraci, ale také srozumitelněji komunikovala přínosy a výhody, které členství v Unii občanům přináší.

Slovensko může počítat s plnou podporou České republiky. Těším se na ještě užší spolupráci v rámci EU a rád bych v první den předsednictví popřál slovenské vládě jeho úspěšné vedení.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

vlada.cz

1. 7. 2016

Prohlášení mluvčího vlády: Členství ČR v EU i NATO je zárukou hospodářské stability a bezpečnosti, jde o dlouhodobou prioritu zahraniční politiky vlády ČR

Dlouhodobou prioritou zahraniční politiky vlády České republiky a národním zájmem je být členem EU i NATO, členství v těchto organizacích je zárukou stability a bezpečnosti.

Projekt evropské integrace, tzn. stabilizovaná, soudržná a fungující Evropská unie, je důležitým aspektem našeho fungování uvnitř Evropy, pozitivní budoucnosti a zárukou dalšího bezpečného rozvoje ČR.

Vláda v této souvislosti nezvažuje činit jakékoli kroky, které by naše členství a dlouhodobé směřování zahraniční politiky ČR jakkoli zpochybňovaly, nepočítá se tedy ani s žádnými referendy.

vlada.cz

13. 7. 2016

Komentář předsedy vlády k jmenování Theresy Mayové premiérkou Velké Británie

Gratuluji paní Therese Mayové, která se dnes stala novou premiérkou Velké Británie. Česká vláda vítá, že se tímto krokem zkrátilo období vládní nejistoty, které trvalo od výsledku britského referenda o setrvání Velké Británie v EU. Věřím, že nová předsedkyně britské vlády v dohledné době oficiálně oznámí odchod Velké Británie z EU, a budeme tak moci zahájit věcná jednání. Čeká nás mnoho práce, protože je třeba dohodnout jak podmínky odchodu Velké Británie z EU, tak i budoucí nové nastavení vztahu mezi Brity a EU. Velká Británie je dlouhodobě blízkým partnerem České republiky, pojí nás společná historie, vzájemný obchod, demokratické hodnoty a také zájem na prosazování lidských práv. Věříme, že spolupráce mezi našimi zeměmi i mezi EU a Británií bude i nadále pokračovat nejen v oblasti ekonomické, ale i bezpečnostní. Přeji paní premiérce Mayové mnoho sil v nové roli a pevně věřím, že svou zemi odpovědně provede nelehkým obdobím spojeným s brexitem.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

vlada.cz

15. 7. 2016

Vyjádření předsedy vlády Bohuslava Sobotky k teroristickému útoku v Nice

Byla to hrozná noc jak pro Francii, tak pro všechny lidi v Evropě. Jménem vlády České republiky chci vyjádřit hlubokou soustrast a lítost rodinám obětí teroristického útoku v Nice. Francie má naši plnou podporu a solidaritu. Čelíme hrozbě zvrácené fanatické ideologie, pohrdající lidskostí a lidským životem. Terorismus musíme společně porazit. V tomto úsilí dlouhodobě uspějeme pouze tehdy, pokud zůstaneme věrní demokratickým a humanistickým hodnotám, na které islamističtí fanatici a teroristé útočí. Znovu se ukazuje, jak je důležité, aby to byla právě bezpečnost a boj proti terorismu, na které se musí nyní Evropská unie soustředit jako jednu z absolutních priorit.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

vlada.cz

15. 7. 2016

Prohlášení ministra kultury k útoku v Nice

Jsem šokovaný zprávou o teroristickém útoku v Nice. Je to opravdu ohavný zločin. Nejde o střet dvou kultur. Jde o střet s barbarstvím. A to nelze tolerovat. Nejen Evropa, ale celý euroatlantický svět je ve válce s terorismem, to si musíme uvědomit, a časy klidu z 90. let jsou bohužel minulostí. Násilí vstoupilo do našich životů; musíme s tím počítat a nesmíme být těmi slabšími. Česká republika se musí teroru spolu se svými partnery tvrdě postavit.

Daniel Herman

mkcr.cz

16. 7. 2016 11:37

Prohlášení předsedy vlády Bohuslava Sobotky k pokusu o svržení turecké vlády

Pokus o svržení turecké vlády vojenskými prostředky, kterého jsme byli dnes v noci svědky, je znepokojující. Změna vlády musí v demokracii probíhat pouze demokratickým způsobem, násilí a zbraně nemají v politice demokratické země své místo. ČR má zájem na stabilitě v Turecku založené na principech demokracie a vlády práva. Turecko je členem NATO a důležitým strategickým partnerem EU. Spolupracujeme v řadě oblastí vč. boje proti terorismu, řešení situace v Sýrii a migrační krize. Respekt k demokratickým institucím a svobodám je klíčový pro budoucnost Turecka a patří k hodnotám, na kterých je založena i Severoatlantická smlouva. Je důležité, aby demokratické principy, na které se prezident Erdogan a legitimní turecká vláda v posledních hodinách odvolávali, byly v budoucnu naplněny. Svoboda projevu, nezávislost médií, nestranná justice a respektování práv etnických menšin jsou důležité pro stabilitu a rozvoj každé demokratické společnosti.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

vlada.cz

20. 7. 2016

Společné prohlášení předsedů vlád zemí V4 k situaci EU po Brexitu

Výsledek referenda ve Spojeném království vytváří v Evropské unii novou situaci. Nemůžeme se jednoduše nadále dívat stranou a doufat, že krize pomine sama od sebe. Musíme evropskou myšlenku přiblížit občanům a překlenout stávající propast mezi evropskými institucemi a očekáváním lidí. Musíme provést hlubší reflexi současných výzev, kterým Unie čelí. Výsledek referenda uskutečněného ve Spojeném království nám jasně ukázal, že se naše reflexe nemůže vyhnout ani konkrétním obavám či dokonce pochybnostem, které naši občané ve vztahu k Evropské unii mohou mít. Ukázalo se také, že musíme evropský projekt lépe komunikovat jako akceschopnou a důvěryhodnou Unii.

Připomínáme, že až do odchodu Spojeného království z Evropské unie pro něj nadále platí evropské právo, jak pokud jde o práva, tak také povinnosti, včetně jeho plné aplikace na území Spojeného království. Odchod Spojeného království z Evropské unie by měl proběhnout spořádaně. Přičemž musíme zajistit, aby to nejlepší z politických a hospodářských pout, které nás se Spojeným královstvím spojují, zůstalo zachováno.

Jedním z nejhorších závěrů, které by mohly členské státy z brexitu vyvodit, by bylo rozdělení Evropské unie na malé skupiny. To by mohlo podnítit fragmentaci Unie, jejíž síla je především v její velikosti a její soudržnosti. Jsou to právě velikost a naše schopnost jednat společně v duchu vzájemné důvěry, jež nám umožňují dosahovat úspěchů jak ve vnitřních politikách, tak na globální úrovni. Díky tomu je Evropská unie důležitým obchodním partnerem ostatních významných globálních hráčů.

Abychom zabránili možné fragmentaci, musí se Evropská unie zaměřit na návrhy s konkrétními výhodami pro naše občany, u nichž lze nalézt shodu, a vyhnout se plýtvání energie na návrhy, které členské státy rozdělují. Pro dosažení tohoto cíle musíme obezřetně přistupovat ke všem klíčovým sektorovým politikám tak, abychom nalezli rovnováhu mezi otázkami, u nichž je společný postup na evropské úrovni evidentní přidanou hodnotou, a pokušením regulovat nad potřebnou míru.

Turecko je naším strategickým partnerem v NATO a kandidátskou zemí Evropské unie. Podporujeme demokraticky zvolenou vládu a doufáme, že Turecko zajistí stabilní ústavní pořádek založený na mezinárodním právu. Jsme i nadále připraveni spolupracovat na řešení společných výzev s demokratickým, inkluzivním a stabilním Tureckem.

Evropská unie musí mít vyváženou migrační a azylovou politiku. V poslední době prošly naše pohraniční stráž a bezpečnostní a sociální služby velkou zatěžkávací zkouškou v důsledku bezprecedentního a nekontrolovaného migračnímu tlaku. Proto je potřeba evropského konsensu na tom, že naším hlavním cílem je zastavit migrační tlak na Evropskou unii, včetně posílení ochrany vnější hranice schengenského prostoru. Naše úsilí se musí zaměřit na efektivní rozlišení těch, kdo skutečně potřebují podporu, a těch, kdo se pouze snaží zlepšit svou ekonomickou situaci. Země Visegrádské skupiny nabízejí v této věci své zkušenosti a podporu. Pouze lepší ochrana vnějších hranic však není dostatečným prostředkem k tomu, abychom vyřešili tuto krizi a její příčiny. K tomu potřebujeme lepší spolupráci s našimi sousedy a dalšími třetími zeměmi a měli bychom rozpracovat širší závazek na mezinárodní úrovni. Jsme přesvědčeni, že projednání legislativních návrhů Komise by se mělo řídit vodítky Evropské rady. Doufáme, že nadcházející plenární zasedání OSN na vysoké úrovni, které se uskuteční 19. září 2016, přinese další diskuzi na téma řešení příčin migrační krize.

Evropská unie se úspěšně snaží společně čelit globálním výzvám, jakou jsou klimatické změny a tvorba globálních politik v této oblasti. Pařížská dohoda je prvním univerzálním trvalým klimatickým režimem, který se vztahuje na všechny zúčastněné strany. Nyní máme 186 individuálních cílů pro jednotlivé země včetně toho, který odevzdala Evropská unie. Učinili jsme pokrok v otázce našeho společného evropského klimatického plánu a Spojené království vždy hrálo ve snahách Evropské unie snížit emise skleníkových plynů důležitou roli. V tomto duchu bychom měli i nadále pokračovat v potvrzování a naplňování jak již zaslaného společného příspěvku, tak také individuálního úsilí jednotlivých zemí společně s ratifikační procedurou.

Po brexitu je třeba dále prohloubit jednotný trh jako klíčový projekt Evropské unie, který sjednocuje členské státy a přináší občanům konkrétní výsledky. V každém případě musíme zabránit narušení již dosažené úrovně svobody v oblasti volného pohybu pracovníků a poskytování služeb spojených s pohybem pracovníků.

Země Visegrádské skupiny budou i nadále hnacím motorem v oblasti jednotného trhu. Zároveň podporujeme, aby Spojené království setrvalo co nejblíže jednotnému trhu v souladu s platným principem reciprocity – více přístupu za více povinností v rámci všech čtyř pilířů vnitřního trhu.

Naše dosavadní významné úspěchy by se měly stát základem k využití nevyužitého potenciálu. Například lepší prosazování pravidel jednotného trhu a další liberalizace služeb by mohly pomoci učinit Evropskou unii konkurenceschopnější a zajistit nová pracovní místa a růst vedoucí k prosperitě a posílené legitimitě evropského projektu.

Musíme rovněž pokračovat v práci na dokončení jednotného trhu ve světle digitální revoluce. Budeme podporovat vytvoření ambiciózního jednotného digitálního trhu. Ten by měl přispět k rychlému prosazení nových technologií ve všech sektorech hospodářství. Úspěšný jednotný digitální trh by měl povzbudit investice a inovace vedoucí k transformaci průmyslu a růstu malých a středních podniků a start-upů tak, aby byla posílena konkurenceschopnost evropské ekonomiky v globálním měřítku.

Při vytváření jednotného digitálního trhu bychom měli ctít principy zlepšování právní úpravy s cílem zjednodušovat a odstraňovat regulatorní zátěž v tradičních sektorech hospodářství, aby mohly vzkvétat inovativní obchodní modely. A co víc, měli bychom zajistit, že jednotný digitální trh bude nastaven takovým způsobem, aby podporoval spravedlivé rozdělení přínosů napříč Evropskou unií a zmenšoval rozdíly ve společnosti, pokud jde o počítačovou gramotnost.

Dokončení vnitřního trhu Evropské unie s energií a posilování mechanismů Evropské unie pro zajištění bezpečnosti dodávek energie založené na odpovědnosti členských států a regionů jsou relevantní oblastí energetické politiky a příkladem potenciálu pro spolupráci na úrovni Evropské unie při respektu k volbě energetického mixu ze strany členských států. Schopnost zajistit bezpečné, cenově dostupné a udržitelné dodávky energie pro naše občany a průmysl by v tomto ohledu měla být měřítkem naší úspěšnosti.

Stabilní a plně funkční hospodářská a měnová unie je v našem společném zájmu. Podobně jako tomu bylo v případě budování bankovní unie, měli bychom také při práci na budoucí architektuře hospodářské a měnové unie zajistit, aby nebyl narušen jednotný trh Evropské unie.

Je na čase, aby Unie byla pragmatičtější, zaměřená na zásadní témata a reformy. Zároveň musí konat s odpovídající rozvahou a řešit problémy občanů s respektem k principům subsidiarity a proporcionality, stejně jako k roli národních parlamentů. Zejména jejich názory vyjádřené použitím žluté či oranžové karty by měly být institucemi Evropské unie brány plně v potaz. Důležitým aspektem by měl být také respekt k diverzitě členských států.

Země Visegrádské skupiny jsou připraveny se aktivně účastnit diskuse o budoucnosti Evropy. Silnou stránkou zemí Visegrádské skupiny a celého regionu je energie a zanícenost, s nimiž podporujeme projekt evropské integrace. Naše společnosti vnímají členství v Evropské unii pozitivně. Přínos zemí Visegrádské skupiny k úspěchu Evropské unie spočívá rovněž dynamice jejich ekonomik. Mladé, vzdělané a mobilní společnosti vytvářejí růst a přispívají k modernizaci celé Unie.

S ohledem na výše uvedené považujeme setkání hlav států a vlád v září v Bratislavě za skvělou příležitost k zahájení potřebné politické reflexe o fungování Evropské unie a její budoucnosti. Tato reflexe by měla vzít v potaz nutnost posílit demokratickou legitimitu Evropské unie a potřebu zvýšit efektivitu řešení potřeb a obav našich občanů s cílem obnovit jejich důvěru ve společný evropský projekt. Abychom tento cíl naplnili, musíme se při procesu reflexe zaměřit také na otázku komunikace vůči našim občanům, pokud jde o činnost Evropské unie.

vlada.cz

23. 7. 2016

Prohlášení předsedy vlády Bohuslava Sobotky k útoku v Mnichově

Mnichov má za sebou těžkou noc. S velkým pohnutím jsem sledoval události, které se zde v posledních hodinách odehrály. Odsuzuji útok, ke kterému včera večer došlo. I když ještě přesně neznáme celé pozadí tohoto odporného násilného činu, je to událost, která se dotýká celého našeho regionu a celé Evropy. Hluboce cítím s rodinami obětí. Rád bych vyjádřil Spolkové republice Německo a také Bavorsku naši plnou podporu a solidaritu. Bezpečnost se stává v dnešní Evropě jednoznačnou prioritou. Je nutno jednat společně tak, aby nás fanatici a násilníci nedonutili opustit náš svobodný a demokratický způsob života a naopak to byli oni, kdo budou poraženi a zničeni. České bezpečnostní složky věnovaly a věnují útokům v Mnichově velkou pozornost a budou pečlivě vyhodnocovat všechny souvislosti a dopady.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

vlada.cz

23. 7. 2016

Kondolence předsedy vlády Bohuslava Sobotky ministerskému předsedovi Bavorska Horstu Seehoferovi

Vaše Excelence,

jsem hluboce zasažen zprávou o hrozné události, ke které došlo v Mnichově. Důrazně odsuzuji tento vražedný útok na nevinné lidi v nákupním centru. Nesmíme se nechat zastrašit těmi, kdo chtějí těmito útoky šířit paniku. Proti teroristům a fanatikům musíme společně bojovat. Přijměte prosím projevy naší upřímné solidarity a soucitu – v této těžké chvíli stojíme při vás. Nejen s ohledem na blízké a přátelské vztahy České republiky a Bavorska, ale i vzhledem k nutnosti celoevropské sounáležitosti.

Dovolte mi, abych Vám i rodinám a blízkým těch, kdo zahynuli a byli zraněni, vyjádřil jménem svým i jménem vlády České republiky upřímnou soustrast.

S úctou

Bohuslav Sobotka

předseda vlády České republiky

vlada.cz

23. 7. 2016

Kondolence předsedy vlády Bohuslava Sobotky německé kancléřce Angele Merkelové v souvislosti s útokem v Mnichově

Vaše Excelence,

zprávou o události, ke které došlo v mnichovském nákupním centru, jsem byl hluboce zasažen a šokován. Tento vražedný útok důrazně odsuzuji. Nesmíme se nechat zastrašit těmi, kdo chtějí těmito útoky na nevinné lidi rozsévat nenávist a strach. Musíme v Evropě těsně a intenzivně spolupracovat na tom, abychom teroristy a fanatiky porazili, abychom zajistili klid a bezpečí našim občanům. Stojíme při vás a vyjadřujeme naši solidaritu a soucit.

Dovolte mi, abych Vám i rodinám a blízkým těch, kdo zahynuli a byli zraněni, vyjádřil jménem svým i jménem vlády České republiky upřímnou soustrast.

S úctou

Bohuslav Sobotka

předseda vlády České republiky

vlada.cz

Srpen 2016

22. 8. 2016

Projev premiéra B. Sobotky na každoroční poradě velvyslanců

Předseda vlády Bohuslav Sobotka se v pondělí 22. srpna 2016 v sídle Ministerstva zahraničních věcí zúčastnil pravidelné porady vedoucích zastupitelských úřadů České republiky v zahraničí. V projevu se premiér zaměřil na priority zahraniční politiky ČR a na aktuální mezinárodní situaci. Všem zúčastněným diplomatům také poděkoval za jejich práci a reprezentaci České republiky v zahraničí.

Vážený pane ministře,

Vážené paní velvyslankyně, vážení páni velvyslanci,

Vážení členové diplomatického sboru,

dovolte mi, abych se vyjádřil v několika poznámkách, k tomu, jak realizujeme českou zahraniční politiku.

Události uplynulých dvou let uzavřely období relativního klidu v Evropě a jejím bezprostředním okolí. Zejména události posledních měsíců a jejich narůstající dynamika ukazují nejistou, nestabilní a hlavně těžko předvídatelnou povahu dnešní doby. Téměř každý den stojíme před novými výzvami, které často nemají rychlá řešení.

Na první místo řadíme nárůst mezinárodního terorismu, pro nějž vytvořila podmínky nestabilita na Blízkém východě. Ta je také jednou z hlavních příčin bezprecedentní migrační vlny, kterou Evropa v posledním roce zažila.

Na různých místech světa se setkáváme s nárůstem nacionalismu s nárůstem náboženského napětí. Zároveň narušují mezinárodní bezpečnost mezistátní konflikty provázené nedostatkem respektu k mezinárodnímu právu a mezinárodním institucím, a to jak v Evropě, tak za jejími hranicemi. Přibývá zhroucených států a zamrzlých konfliktů.

Stále nedošlo k obnovení respektu k suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny a naplnění minských dohod. V posledních dnech se znepokojením sledujeme opětovný nárůst napětí mezi Ukrajinou a Ruskem.

V Turecku došlo v nedávné době k pokusu svrhnout legitimní vládu vojenskou silou – tedy došlo k události, kterou mnozí z nás ve 21. století již nepovažovali za možnou. Rovněž vývoj, který následoval a který ze strany turecké vlády zahrnuje mimo jiné rozsáhlé zatýkání, vzbuzuje vážné otázky, zda vláda práva zůstává zachována, a vzbuzuje to samozřejmě obavy o budoucí stabilitu Turecka.

Samozřejmě není na místě vyvolávat paniku. Tento aktuální vývoj v každém případě ukazuje, jak zásadní je pro naši prosperitu a bezpečnost, a také pro naši prosperitu pevné zakotvení České republiky ve strukturách Evropské unie a NATO. Zajištění jejich stability a akceschopnosti jsou naším prvořadým zájmem ČR. Nesnadná diskuse o jejich dalším směřování už probíhá a my v ní musíme být aktivní, to považuji za náš klíčový úkol. Za další vývoj EU i NATO jsme spoluodpovědní. Proto v dnešní situaci považuji za vhodné zaměřit svůj dnešní projev více než v minulých letech na to, jak může zahraniční politika přispívat k zajištění bezpečnosti ČR a jejích občanů.

Jak jsem již uvedl, v poslední době jsme v Evropě svědky řady teroristických útoků, páchaných malými skupinami nebo jednotlivci. Jak ukázala nedávná série incidentů v Německu nebo útok v Nice, musíme být připraveni na bezpečnostní hrozby všeho druhu.

V první řadě nesmíme dopustit odvádění pozornosti od těchto rizik k zástupným debatám, které mohou přinášet laciné body nejrůznějším populistům a extrémistům. V případě ohrožení lidských životů není nejdůležitější, zda je, nebo není prokázáno přímé napojení pachatelů na islamistický terorismus. Důležité je, abychom byli schopni zajistit bezpečné podmínky občanům na území Evropské unie.

Boj s terorismem není pro Evropu nový, dnešní terorismus se ale liší svým kontextem. Zamezit zcela těmto útokům je velmi obtížné. Řadě z nich lze předcházet tím, že budeme efektivněji spolupracovat v bezpečnostní oblasti, zejména pokud jde o kvalitnější výměnu informací a další posílení spolupráce policejních orgánů a zpravodajských služeb. Velmi důležitá je i sociální politika, která umožní dobrou integraci migrantů do evropské společnosti. Stejně pečlivě bychom měli zkoumat důvody, které vedou lidi, a to i ty, kteří dlouho a v podstatě bez problémů žili v jednotlivých evropských zemích, k radikalizaci a následně i k teroru. Potřebujeme intenzivnější spolupráci zejména v rámci Evropské unie, ale spolupráce v oblasti bezpečnosti se nemůže zastavit na našich evropských hranicích.

Zkušenost s poslední migrační vlnou nám jasně ukázala, jak důležité jsou právě vnější evropské hranice. I státy v centru Evropy si tváří v tvář nekontrolovanému pohybu lidí uvědomily, že je nutné vnější hranice účinně chránit. Také efektivní nástroje zajištění stability v sousedství EU se potřebují stát součástí společné evropské zahraniční a bezpečnostní politiky. Jsem také přesvědčený, o tom že se dlouhodobě neobejdeme bez společné evropské armády. Věřím, že podzimní jednání Evropské rady v této oblasti přinese konkrétní závazky a návrhy.

Rozvoj bezpečnostní dimenze evropské politiky nijak neoslabuje roli Severoatlantické aliance jako garanta bezpečnosti v Evropě. Naopak, evropská Společná bezpečnostní a obranná politika má vůči NATO směřovat k tomu, abychom byli akceschopnějším a spolehlivějším partnerem. Pozitivním příkladem spolupráce je společná aktivita NATO a EU v Egejském moři, směřující k řešení migrační krize. Jsem rád, že tímto směrem jde i společné prohlášení, které na okraji varšavského summitu přijali generální tajemník NATO a předseda Evropské rady a předseda Evropské komise a které se hlásí k výraznému posílení strategického partnerství mezi NATO a EU a je tedy v souladu s naší zahraniční politikou.

Transatlantická vazba je jasně i nadále základem naší bezpečnosti. Považuji za důležité zde říct, že ať již bude výsledek podzimních prezidentských voleb v USA jakýkoli, v našem zájmu je udržet vztahy se Spojenými státy na dobré úrovni a dále rozvíjet naši spolupráci v oblasti obrany a bezpečnosti. Jakékoli oslabení transatlantického partnerství v těchto časech mezi USA a Evropou by mohlo mít velmi negativní důsledky pro obě strany.

Důležitým krokem směrem k posílení naší bezpečnosti je i postupné navyšování výdajů na obranu v zemích evropských spojenců. Naše vláda si tento závazek plně uvědomuje – už jsme v tomto smyslu přijali příslušná rozhodnutí.

V tomto ohledu bych rád vyzdvihl dlouhodobé a úspěšné působení Armády ČR v zahraničních misích. Naším prioritním operačním prostorem je i nadále Afghánistán, kde se řadíme do první desítky největších přispěvatelů do mise Resolute Support a silné zastoupení si udržíme i v následujících dvou letech. Cílem naší vlády je také větší zapojení ČR do mírových misí OSN, jak dokládá naše nové zapojení do mise OSN (MINUSMA) v Mali, kde naše speciální síly působí do konce letošního roku a doplňují tak naše již tříleté angažmá v evropské výcvikové misi EU. Jako členové Globální koalice proti ISIL potom přispíváme svými aktivitami k eliminaci hrozby tzv. Islámského státu.

Tyto formy koordinované globální angažovanosti přispívají k naplnění naší další zásadní priority, a tou je omezení příčin migrace.

Cílem našeho úsilí má být primárně stabilizace států, ze kterých se dnes miliony lidí vydávají na cestu a zpravidla míří do středu Evropy. K tomu přispíváme pomocí přímo v zemích původu. ČR na dárcovské konferenci v Londýně přislíbila poskytnout na pomoc uprchlíkům přímo v Sýrii a sousedních zemích pro rok 2016 170 mil Kč. Schválili jsme plán Zahraniční rozvojové spolupráce na rok 2017 a navýšení finančních prostředků. Obecněji platí, že naše zahraniční politika se více než dříve musí zabývat i sociálními aspekty.

Přivítali jsme proto i přijetí Agendy 2030 coby nového globálního rámce pro udržitelný rozvoj. Agenda 2030 je důležitá i svou vazbou na příčiny migrace, svým zaměřením na prevenci a odolnost vůči faktorům, které vedou k nucenému vysídlování. Dalším přelomovým závazkem, jehož naplnění také omezí příčiny migrace, je bezesporu klimatická dohoda, která byla přijatá na podzim v Paříži.

Vleklá vlna migrace do Evropy ze států Severní Afriky a Blízkého východu byla nepochybně jedním z nejvýznamnějších mezinárodních problémů, kterému jsme v uplynulém roce čelili. V posledních měsících počty migrantů, kteří přicházejí do Evropy klesly, o což se zasloužila i nakonec prosazená opatření.

Po roce intenzivní a mnohdy vyostřené diskuse se podařilo unijní debatu posunout směrem, který ČR prosazovala od začátku, o čemž svědčí např. zřízení Evropské pohraniční a pobřežní stráže či předložení nového rámce pro migrační partnerství, který se zaměřuje na vnější aspekty migrační problematiky. Hodnotím jako úspěch, že tento dokument klade důraz právě na řešení příčin migrační krize a spolupráci se zeměmi v regionech původu, ochranu vnější hranice EU, boj proti převaděčům a pašerákům lidí a efektivní návratovou politiku.

Důležité také je, aby Evropská komise ustoupila od záměru prosazovat silou a proti vůli členských států neefektivní a neúčinné migrační kvóty. Lidem, kteří oprávněně hledají v Evropě mezinárodní ochranu před pronásledováním, bychom měli nabídnout možnost přesídlení z uprchlických táborů mimo EU na základě jasných pravidel, dobrovolného rozhodnutí členských států ohledně počtu uprchlíků a možnosti zabezpečit spolehlivou bezpečnostní prověrku orgány ČR před příchodem do EU.

Při zmírňování migračního tlaku sehrála významnou roli dohoda mezi EU a Tureckem. V současné situaci považuji za klíčové potvrdit, že EU bude moci splnit svou část dohody pouze tehdy, pokud bude své závazky plnit Turecko. Zrušení vízové povinnosti pro občany Turecka připadá v úvahu v případě splnění jasných kritérií ze strany Turecka, včetně oblasti občanských práv, svobody slova či práva na spravedlivý proces.

Česká republika od počátku patřila mezi státy, které upozorňovaly na problémy spojené s migrační krizí v tranzitních zemích také na východních hranicích EU. Společně s partnery v rámci V4 jsme prosadili uzavření západobalkánské migrační trasy. Považuji za důležité, že ČR byla schopna na podzim a v zimě účinně zareagovat a poskytnout státům na této trase efektivní pomoc, a to nejen v oblasti humanitární podpory, ale také techniky a policejních sil potřebných k zajištění ochrany státních hranic.

Není to tak dávno, kdy zeměmi bývalé Jugoslávie zmítaly ozbrojené konflikty. Nyní tyto státy samy nesly velkou míru zátěže v souvislosti s aktuální migrační krizí a je v našem zájmu, aby tato zkouška nenarušila stabilitu regionu. Vláda bude proto i v budoucnu věnovat pozornost tomu, aby EU účinně spolupracovala se zeměmi západního Balkánu na zvládání výzev souvisejících s migrační krizí a zajišťování ochrany hranic EU.

Je pravděpodobné, že v budoucnu dojde k otevření nových migračních tras, na což musíme být připraveni. Náš hlavní cíl zůstává stejný: trvale účinně a udržitelně oslabovat migrační toky. Jediným prostředkem, jak toho skutečně dosáhnout, je společný evropský postup.

Rád bych na tomto místě zopakoval své pevné přesvědčení, že k členství v EU neexistuje pro naši zemi alternativa. Spolupráce v rámci EU je nejúčinnější cestou, jak můžeme spolu s našimi partnery čelit dnešním i budoucím výzvám globalizovaného světa. Stabilní a fungující EU byla, je a do budoucna zůstane naší klíčovou prioritou.

Akceschopnost a vnitřní soudržnost Evropské unie dnes prochází jistou zkouškou, akcelerovanou výsledkem červnového britského referenda. Rozhodnutí britských občanů o vystoupení z EU bude mít dopad na Velkou Británii samotnou a bude mít dopad na další debatu o budoucnosti Evropy. Už to je důvod, proč se musíme podrobně věnovat zejména hospodářskému vývoji ve Velké Británii, eurozóně i celé Evropské unii, a nastavení nových podmínek vzájemného partnerství mezi Evropskou unií a Velkou Británií. Moje vláda bude v této diskusi zastávat jasný postoj, který bude hájit další pokračování evropské spolupráce na rozumných základech. Naší hlavní prioritou ve sjednávání nových podmínek pak bude zachování nedělitelnosti čtyř svobod vnitřního trhu, volného pohybu osob, služeb, kapitálu i zboží.

Brexit představuje i významný předěl v evropském integračním projektu. Britské referendum je závažné, protože katalyzovalo určitý trend společenských nálad, který tak získal politickou legitimitu. Nabídka na vystoupení z Evropské unie se na okamžik stala lákavější, než nabídka na její postupné proměňování zevnitř. Nad tímto okamžikem nesmíme zavírat oči. Evropská unie nemůže zůstat stejná. Jde ale především o to, jakým směrem se mají ubírat potřebné změny.

Jsem přesvědčený, že potřebujeme v Evropě posilovat důvěru. K tomu nám ale nepostačí jen kosmetické úpravy, jako je změna v komunikaci. Má-li být Evropská unie důvěryhodným projektem, musí nabízet svým občanům lepší perspektivu.

Kromě zajištění bezpečnosti na svém území se proto Evropa musí intenzivněji soustředit na posilování hospodářského růstu a zaměstnanosti, na konkurenceschopnost evropského hospodářství a na reálnou konvergenci mezi členskými státy, zejména v oblasti sbližování životní úrovně.

Není nutné k tomu vymýšlet náročné reformy evropských institucí, je důležité spíše se soustředit na efektivní realizaci projektů s hmatatelným výsledkem. Musíme se spíše zaměřit na změny v konkrétních aspektech praktického fungování EU, abychom dosáhli větší efektivity a zbavovali se byrokratické zátěže. Heslem není „více“, ale „lépe“. Myslím, že k tomuto úkolu nám pro několik dalších let plně postačí právní rámec nastavený současnými smlouvami.

Dosud například nejsou dobudovány hlavní sítě evropské infrastruktury, včetně dopravní – to je určitě výzva pro lepší zacílení a zpřístupnění evropských investic. Zavázali jsme se k významným změnám v energetice. Ty musíme nyní ve vzájemné spolupráci realizovat, potřebujeme dokončit projekt energetické unie.

Evropský průmysl zahájil postupný proces digitalizace a přechodu k takzvanému modelu 4.0, se postupně promítne do služeb a dalších sektorů. Potřebujeme vybudovat evropský digitální trh. Je důležitá i podpora inovací a aplikovaného výzkumu.

Potřebujeme v Evropě také zachovat a posilovat sociální smír, tedy chránit a prohlubovat sociální dialog. Potřebujeme, aby evropský svobodný vnitřní trh znamenal příležitost i pro menší a středně velké podnikání, pro rozvoj regionů, pro zaměstnance a občany. Je také na čem pracovat v agendě ochrany spotřebitele, například v případě potravin.

Důležité je, abychom na těchto změnách pracovali jako skupina 27 rovnocenných partnerů. Tohoto cíle nedosáhneme, pokud se sedmadvacítka bude rozpadat do menších diskusních klubů starých a nových členských států či členů a nečlenů eurozóny. Klíčová bude opět vzájemná důvěra – mezi jednotlivými institucemi i mezi členskými státy.

Je příznačné, že důvěra byla součástí motta českého předsednictví Visegrádské skupiny. Jsem rád, že se nám daří budovat důvěru ve středoevropském prostoru a ve vztazích s našimi sousedy. To, že se dnes ČR těší vynikajícím vztahům se všemi zeměmi v sousedství, ani zdaleka není samozřejmé a je to výsledkem více jak dvaceti let práce řady lidí a mnozí z nich zde tady v sále také jsou.

Naše předsednictví a zahraničně politická aktivita v uplynulém roce potvrdily, že V4 je v Evropě respektovaným partnerem a efektivním nástrojem pro prosazování společných zájmů našich zemí. Rád bych ale podtrhl zejména hodnotový rozměr visegrádské spolupráce. Visegrád vznikl před dvaceti lety nejen jako formát regionální spolupráce, ale jako ryze evropský projekt. To je také perspektiva, ze které jsme vycházeli během českého předsednictví V4.

Za důležité považuji vtáhnout do středoevropské regionální spolupráce více Rakousko. Těší mě, že nový rakouský kancléř má zájem rozvíjet slavkovský formát spolupráce s ČR a Slovenskem, a ještě letos by se měl uskutečnit další premiérský summit. Naše země mnohé spojuje a první rok Slavkova ukázal, že trilaterální spolupráce na konkrétních projektech v oblastech jako je profesní vzdělávání, doprava či podpora evropského směřování zemí Východního partnerství a západního Balkánu může být pro naše vztahy přidanou hodnotou.

Není nutné zdůrazňovat mimořádnou vazbu, která nás pojí se Slovenskou republikou, tu si chceme i nadále uchovat a dále rozvíjet. Za měsíc se uskuteční další pravidelné společné zasedání české a slovenské vlády. ČR má samozřejmě velký zájem na tom, aby probíhající slovenské předsednictví v Radě EU bylo úspěšné a rád bych Vás požádal, abyste i v místech svého působení byli slovenským kolegům při výkonu s předsednictvím souvisejících aktivit nápomocni. Podobně musíme přemýšlet i o využití našich velmi dobrých vztahů s Polskem ve vazbě na polské předsednictví Visegrádské skupině.

Samozřejmě budeme nadále intenzivně spolupracovat i s dalšími evropskými partnery, především s Německem. Na začátku příštího roku si připomeneme 20. výročí podpisu Česko-německé deklarace. Ten byl přelomovým okamžikem v úspěšném rozvoji vzájemných vztahů, který v loňském roce dosáhl nové úrovně zahájením česko-německého strategického dialogu. Velice mne těší také nová dynamika, kterou v posledních dvou letech zažíváme v našem strategickém partnerství, které máme s Francií.

Zmínil jsem, že za hlavní výzvy pro Evropu považuji zajištění bezpečnosti a prosperity. Jsem rád, že Česká republika dnes přispívá k naplňování obou těchto priorit. Jsme bezpečnou, stabilní zemí, naše ekonomika setřásla zbytky ekonomické krize, zažíváme dobré hospodářské období a těšíme se důvěře zahraničních investorů. Této trajektorie se máme u nás i v evropském prostoru držet i do budoucna.

V letošním roce bude dalších 12 zastupitelských úřadů posíleno o nové ekonomické diplomaty. Ve státním rozpočtu na příští rok také budou navýšeny prostředky na ekonomickou diplomacii. To jsou konkrétní opatření, která pocítíte na svých zastupitelských úřadech a která vám pomohou asistovat českým firmám při pronikání na zahraniční trhy. Kromě toho bych rád na tomto místě zdůraznil, že klíčová pro úspěšnou podporu exportu je také efektivní spolupráce mezi Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem průmyslu a obchodu a dalšími rezorty.

Na ekonomickou diplomacii se přirozeně zaměřuji i na svých zahraničních cestách a určitě v tom budu chtít pokračovat.

Snažím se své cesty využívat k tomu, abych podpořil spolupráci ČR s evropskými a světovými lídry v oblasti moderních technologií a inovací. Tento akcent by měla mít např. moje návštěva Švédska, která se uskuteční na podzim. Jsem přesvědčen, že zahraniční politika může sehrávat důležitou roli i v posilování konkurenceschopnosti naší ekonomiky a rozvoje jejího inovačního potenciálu. Jsem přesvědčený, že existuje řada příležitostí zejména v oborech s vazbou na náš průmysl, například kybernetika, informační technologie či obranný sektor. Také proto vítám, že jsou již obsazeny první pozice attaché pro oblast vědy, výzkumu a inovací.

Důležitou součástí ekonomické diplomacie je také přivádění zahraničních investorů, kteří v ČR vytvoří pracovní místa, ale budou také přínosem pro konkurenceschopnost naší ekonomiky. V letech 2014 a 2015 přitekly do ČR s podporou vlády investici ve výši 130 miliard Kč, které vytvořily více než 30 tisíc pracovních míst. Vzniká nepochybně prostor pro změny a úpravy systému investičních pobídek, abychom dokázali cíleně podporovat zejména investice spojené s výzkumem a vyspělými technologiemi, jako je například plánovaná investice GE Aviation.

Dámy a pánové, jak jsem již řekl na úvod svého projevu, události posledních měsíců ukazují, že časy relativního klidu v Evropě a jejím bezprostředním okolí jsou prozatím minulostí. Znamená to přirozeně náročnější úkoly, ale také rostoucí význam zahraniční politiky.

Uvědomujeme si význam Vaší práce i nároky, které na Vás klade po stránce profesní i soukromého a rodinného života. Rád bych Vám i Vašim spolupracovníkům poděkoval za práci, kterou pro ČR odvádíte. Vašim blízkým patří dík za pochopení, které pro Vaši službu mají.

Pracovat na zvládnutí nových výzev je velká příležitosti pro odhodlané a zkušené diplomaty. Přeji proto nám všem, abychom v příštím roce mohli kromě velkých výzev diskutovat i o naprosto konkrétních úspěších a výsledcích.

vlada.cz

Září 2016

6. 9. 2016

Komuniké předsedů vlád Visegrádské skupiny po setkání s předsedou vlády Ukrajiny

Předsedové vlád zemí Visegrádské skupiny a Ukrajiny vyzdvihli význam dlouhodobé spolupráce, jež podporuje rozvoj v partnerských zemích a přispívá ke stabilitě v regionu střední a východní Evropy.

Země Visegrádské skupiny znovu zdůraznily silnou podporu územní celistvosti Ukrajiny a potvrdily politiku neuznání protiprávní anexe Krymu ze strany Ruské federace. Dále vyjádřily svou podporu příměří vyhlášenému 1. září a vyzvaly všechny strany k jeho dodržování a zdržení se akcí, které by destabilizovaly situaci v regionu. Předsedové vlád se shodli na tom, že plná implementace Minských dohod všemi stranami je základem pro mírové uspořádání na východní Ukrajině.

Země Visegrádské skupiny vyjádřily silnou podporu urychlenému dokončení ratifikačního procesu Asociační dohody včetně Dohody o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu mezi Evropskou unií a Ukrajinou.

Vláda Ukrajiny udělá maximum, aby co nejrychleji splnila své závazky vyplývající z prozatímní implementace Asociační dohody s Evropskou unií, zejména v oblasti boje proti korupci, reforem spojených s decentralizací země, makrofinanční reformy, reformy veřejné správy a státních struktur, podpory malého a středního podnikání a reformy energetického sektoru včetně opatření jako jsou restrukturalizace státního podniku zodpovědného za ropný a plynový sektor, implementace zákona o trhu se zemním plynem či přijetí zákona o energetické účinnosti. Země Visegrádské skupiny nabídly svou podporu reformnímu úsilí v této oblasti.

Předsedové vlád zdůraznili nutnost i nadále spolupracovat s cílem vybudovat moderní ukrajinský stát, založený na stabilních a transparentních institucích.

Visegrádská skupina poskytuje multilaterální pomoc Ukrajině prostřednictvím grantových a stipendijních programů Mezinárodního visegrádského fondu. Projekty se zaměřují na oblasti jako je demokratizace, sociální a ekonomická transformace a modernizace, evropská integrace, budování občanské společnosti, regionální spolupráce a rozvoj státní správy. Ukrajina je největším příjemcem podpory Mezinárodního visegrádského fondu mimo země V4. Země Visegrádské skupiny navíc poskytují Ukrajině pomoc i na bilaterální bázi.

Země Visegrádské skupiny a Ukrajina přivítaly pokračování visegrádského Programu mobility státních úředníků spuštěného v roce 2014, který se snaží prostřednictvím sdílení expertíz zemí V4 na Ukrajině a v dalších partnerských zemích pomoci vybudovat moderní a transparentní stát.

Visegrádská skupina a Ukrajina pozitivně zhodnotily výsledky iniciativy “V4 Road Show”, která se zaměřuje na podporu reforem na Ukrajině. Dosud byla v rámci této iniciativy zorganizována čtyři setkání. Polsko v dubnu 2015 uspořádalo v Černihově první seminář o decentralizaci. V říjnu 2015 Česká republika uspořádala ve městě Červnivci kulatý stůl k reformě vzdělávání. V únoru 2016 Slovenská republika uspořádala ve Lvově konferenci o energetické účinnosti, na níž v dubnu 2016 navázalo Maďarsko uspořádáním konference na téma podpory malých a středních podniků ve městě Vinnycja. V současné době se diskutuje o možném pokračování této iniciativy.

Svoboda pohybu podporuje výměnu myšlenek, zkušeností a nápadů. Ukrajina splnila všechna kritéria nutná k vízové liberalizaci. S ohledem na důvěryhodnost Evropské unie budou země Visegrádské skupiny i nadále podporovat urychlené zavedení bezvízového režimu mezi Evropskou unií a Ukrajinou.

Země Visegrádské skupiny a Ukrajina mají zájem rozvíjet svou spolupráci na poli energetiky, zaměřenou zejména na diverzifikaci zdrojů, integraci trhů a posilování bezpečnosti dodávek plynu, ropy a elektřiny. Země Visegrádské skupiny a Ukrajina budou dále usilovat o rozvoj dopravní infrastruktury s cílem propojit ukrajinskou dopravní síť s transevropskou dopravní sítí, což podpoří ekonomickou spolupráci mezi partnery a ve svém důsledku povede ke stabilizaci regionu.

vlada.cz

6. 9. 2016

Projev předsedy vlády Bohuslava Sobotky na plenárním panelu Ekonomického fóra v polské Krynici

Hezký podvečer tady v Krynici,

evropská integrace má hluboké základy. Jsem přesvědčený, že Evropská unie zvládne i tu současnou situaci, ve které se nacházíme. Jsem přesvědčen, že jak dějiny 19., tak 20. století ukázaly, že spolupráce je pro lidi v Evropě rozhodně lepší alternativou než konfrontace. Ale samozřejmě, pokud má Evropa tuto situaci zvládnout, tak se musí změnit, na tom se v rámci V4 shodujeme. Jsem také rád, že se shodujeme na některých směrech, kterými se musí vydat naše diskuze.

Pokud jde o český pohled, jsme přesvědčeni, že Evropa by měla být efektivnější, akceschopnější, měla by být prakticky užitečnější pro své občany. Pokud jde o evropské instituce, myslíme si, že by se měla větší váha vrátit zpět Evropské radě, kde zasedají předsedové vlád jednotlivých členských zemí Evropské unie a měla by to být Evropská rada, která má v Evropě klíčovou politickou iniciativu.

Pak vidím dvě důležité oblasti pro naši budoucnost. Za prvé je to posílení myšlenky společné bezpečnosti v Evropě, protože naši občané byli hodně znejistěni tím, co se odehrává v posledních letech. Ať už je to otázka nelegální migrace, otázka teroristických útoků, toho co se odehrává v regionech, které souvisí s Evropou, ať už je to na východě nebo na jihu. Myslím si, že potřebujeme posílit spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti, ale také v oblasti obrany. Vidím jako zajímavou myšlenku společné evropské armády, ke které bychom mohli společně postupně směřovat.

Druhou důležitou oblastí, kterou vidím, je otázka sbližování životní úrovně v rámci Evropy, konvergence mezi jednotlivými částmi Evropské unie a pro tu bychom měli využít všechny výhody, které nám dnes dává společný trh, schengenský prostor, čtyři základní svobody, na kterých je Evropská unie postavena, investiční politika, ale také třeba efektivnější využití evropských fondů. To znamená využít možnosti k růstu životní úrovně, prosperitě, tak aby se postupně sbližovaly příjmy v jednotlivých částech Evropské unie.

vlada.cz

13. 9. 2016

Komentář předsedy vlády k výrokům o vyloučení Maďarska z EU

V těchto dnech diskutujeme o budoucnosti Evropské unie a potřebujeme si zachovat racionální přístup, jednotu a věnovat se společným tématům. Evropa musí zajistit svým občanům bezpečí a prosperitu a udržet si konkurenceschopnost. Prohlubování příkopů a výkřiky o vylučování členských států považuji za nesmysl. V červnu jsme se s ostatními lídry EU jednoznačně shodli na pokračování evropské spolupráce ve formátu 27 členských států. Na této dohodě se nic nemění. Nebudeme vytvářet žádné unie v Unii, ani nikoho vylučovat. Evropa musí spolupracovat a zůstat soudržná.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

vlada.cz

13. 9. 2016

Komentář předsedy vlády k roli střední Evropy v diskusi o budoucím směřování EU

Bratislavský summit tento pátek bude příležitostí pro velmi otevřenou a upřímnou diskusi o tom, jakou Evropskou unii chceme. V posledních dnech se objevuje řada námětů a představ, z nichž některé mají racionální základ a mohou výrazně posílit fungování Evropy v dnešní komplikované době. Zaznívá však také nemálo návrhů, které racionální jádro postrádají, některé z nich jsou pak zcela odtržené od zdravého rozumu. Je zřejmé, že všechny tyto úvahy jsou nevyhnutelně do určité míry spojeny s historickou a civilizační zkušeností těch, kteří je předkládají.

Vláda České republiky k této diskusi přistupuje racionálně, vychází z reálných potřeb a dlouhodobých očekávání občanů a reflektuje naši historickou zkušenost. Jsme středně velkou, exportně orientovanou zemí v srdci Evropy. Chceme si zachovat možnost aktivně ovlivňovat svoji budoucnost a rozhodování o ní. Chceme po celé Evropě volně pracovat, podnikat, cestovat, studovat, rozvíjet občanskou společnost. Těchto cílů dosáhneme jedině tehdy, pokud budeme o budoucnosti EU uvažovat a jednat vždy společně se všemi ostatními – tedy jako plnoprávní členové EU. Výsledky, jichž se nám od vstupu do Unie podařilo dosáhnout, jsou jasným důkazem správnosti tohoto přístupu. Hlavní prioritou proto pro nás zůstává posílení jednoty EU, důraz na spojující témata, budování důvěry a postupná reforma Unie a jejího fungování tak, aby byla blíže občanům a jejich potřebám.

Prosadit se nám tento přístup daří spoluprací s podobně smýšlejícími zeměmi. Za osvědčený model spolupráce považujeme Visegrádskou skupinu. Její hlavní silou je vzájemná důvěra, do značné míry sdílená historická zkušenost a společné úsilí o co nejpevnější ukotvení v euroatlantických strukturách. Tuto spolupráci prověřil čas a nelehké zkoušky. Ukazuje se, že její forma, která není zatížena byrokracií, formalizovanými strukturami a zbytečnou administrativou, poskytuje nejlepší možnosti pro prosazování našich zájmů. Současně jde o formát, který je flexibilní a otevřený a nabízí prostor pro spolupráci se všemi partnery ze středoevropského prostoru i našeho širšího sousedství. V tom je nesporný přínos visegrádské spolupráce – jak pro nás, tak pro visegrádské partnery, ale i pro EU jako celek: jsme totiž schopni otevřeně o věcech hovořit, formulovat jasná stanoviska, prosazovat společné postoje, ale současně nijak nenarušovat jednotu Unie a nevytvářet příkopy. Základem visegrádské spolupráce je společný zájem na silné a jednotné Evropě, nikoli vytváření unie v Unii. To je smyslem Visegrádu a jeho přínosem i pro Unii. Jakékoliv snahy dělat z Visegrádu formální instituci či experimentovat s 26 let fungujícím formátem čtyř velmi blízkých zemí, jdou proti našim zájmům. Nebudeme tedy vytvářet žádnou unii v Unii a stavět zdi kolem Visegrádu. Sami bychom se jen odsouvali na okraj dění v EU a ztráceli vliv na to, co se v EU 27 děje. Pokud má Evropa uspět, bude to vyžadovat společné úsilí, vzájemné pochopení a především akceschopnost při zajištění bezpečí a prosperity pro naše občany.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

vlada.cz

13. 9. 2016

Vyjádření premiéra Bohuslava Sobotky k posílení obranné spolupráce v EU a podpoře německo-francouzské iniciativy

V Bratislavě nás v pátek čeká diskuse o tom, co je nejdůležitější pro budoucnost Evropy a na co máme zaměřit své síly. Na základě tlaku řady zemí včetně České republiky bude v centru pozornosti zajištění vnitřní i vnější bezpečnosti. Vedle posílení ochrany evropských hranic a lepší spolupráce v boji proti terorismu se musíme soustředit i na posílení obranné politiky Evropské unie a její prohlubování s dlouhodobým výhledem na budování evropské armády, abychom dokázali naše zájmy prosadit i za hranicemi Evropské unie. Toto téma jsem osobně inicioval, a proto vítám, že bratislavský summit určí směr další diskuse k vytváření skutečné evropské bezpečnostní unie, která dokáže dostatečně důrazně chránit naše zájmy.

Musíme jednat o tom, jak posílit a lépe koordinovat spolupráci s NATO, které bude i nadále hrát roli hlavního garanta obrany a bezpečnosti v Evropě. Na úrovni EU se co nejrychleji musíme zaměřit na otázky rychlé nasaditelnosti vojáků mimo hranice EU, plné funkčnosti existujících bojových uskupení (tzv. EU battlegroups), sdílení kapacit jednotlivých zemí pod společným velením, financování a posílení obranného průmyslu, včetně jeho propojení se sektorem výzkumu a vývoje.

Jsem velmi rád, že téma společné evropské obrany v posledních týdnech získalo širokou podporu. Velmi podobným směrem jako naše úvahy jde i společný návrh ministrů obrany Německa a Francie z 11. září. Německo-francouzská iniciativa obsahuje priority, s nimiž do diskuse vstupuje i Česká republika. Vítám ji o to více, že přichází ze strany našich blízkých spojenců a zemí, bez nichž si nelze vybudování skutečné bezpečnostní unie a dobře fungující evropské vojenské síly představit. Česká republika očekává, že se v Bratislavě shodneme na tom, že právě tyto společné priority budou základem pro rychlý postup v této oblasti a že začneme pracovat na tom, aby se Evropská unie dokázala bránit a v případě potřeby i vojenskou silou hájit své zájmy mimo své hranice.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

vlada.cz

14. 9. 2016

Komentář předsedy vlády Sobotky k bilanční řeči prezidenta EK Junckera o stavu Unie

Jsem rád, že se předseda Komise ve svém vystoupení zaměřil na témata, která máme společná, ne na kopání příkopů mezi členskými státy.

Dnešním projevem dal předseda EK najevo, že Evropská komise bere vážně naše návrhy na posílení evropské obranné spolupráce. Přivítal jsem slova o potřebě vytvoření ústředí evropské obrany, o inovaci stávajících technologií a vytvoření Evropského fondu obrany. Česká vláda prosazuje společný postup členských států v obranné spolupráci, který doplní fungující transatlantickou spolupráci v rámci NATO.

Předseda Evropské komise se soustředil také na ochranu hranic EU – jednu z priorit mé vlády v evropské politice. Souhlasím s nutností posílit naši spolupráci ve výměně informací a v přístupu k databázím. Evropa musí striktně kontrolovat ty, kteří překročí naše hranice. Jean-Claude Juncker vyzval k posílení ochrany vnější hranice Bulharska před nelegální migrací. Česká vláda je připravena Bulharsku pomoci.

Komise se chce v následujícím roce více zaměřit také na sociální dimenzi a pracovat na pilíři sociálních práv. Jsem přesvědčen, že pokud chceme skutečně snížit migraci pracovníků v EU, musí dojít ke sblížení mezd v jednotlivých částech Evropy. Evropská unie má dost nástrojů, které tomu mohou pomoct.

Dalším tématem Junckerova projevu byla modernizace evropské ekonomiky a podpora digitalizace. Na digitální agendu se česká vláda soustředí od začátku svého mandátu. Rozjeli jsme koordinaci dosud roztříštěného odvětví a jsme připraveni spolupracovat s Komisí na zvýšení digitalizace Evropy.

Vítám příslib předsedy Komise na zdvojnásobení prostředků v Junckerově investičním plánu, které by měly k roku 2020 dosáhnout 620 miliard eur. Je potřeba ale rozšířit možnosti jeho využití tak, aby více odpovídal potřebám členských států.

Věc, které se obávám, jsou příkopy mezi západem a východem, o kterých předseda EK Juncker také mluvil. Bez jejich překonání nebude Evropa úspěšná. Nyní je tedy důležité hledat věci, které nás v EU spojují a zapomenout na návrhy, jež nás mohou jen rozdělovat, jako jsou třeba povinné kvóty na přerozdělování uprchlíků.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

vlada.cz

16. 9. 2016

Prohlášení premiéra ČR B. Sobotky: Naše společná cesta musí směřovat k posilování soudržnosti EU, nikoli k prohlubování příkopů

Evropskou unii v posledních letech zasáhlo hned několik krizí, od finanční přes migrační až po současnou krizi důvěry. Zmíněné události odhalily, že Unie je při řešení svých problémů často pomalá a málo důrazná. I výsledek britského referenda je nutno brát jako další symptom těchto problémů, se kterými se jako společenství potýkáme. Záleží jen na nás, zda v této situaci propadneme nejistotě. Druhou možností je se připojit k těm, kteří si se škodolibou radostí mnou ruce, když praská větev, na níž sami sedí. Poslední cestou je, že současný stav budeme brát jako impuls pro zlepšení fungování Evropské unie jako celku. Já volím třetí variantu, jsem totiž přesvědčen, že je nejlepší nejen pro Evropu, ale především pro Českou republiku a její občany.

Proto jsem společně s dalšími evropskými lídry na červnové Evropské radě potvrdil náš společný závazek pokračovat v budování bezpečné, politicky silné a hospodářsky úspěšné Evropy. Tento proces však může být úspěšný pouze tehdy, pokud se nám podaří jej vzdálit krizovému managementu, k němuž se Unie musela pod tlakem událostí mnohdy uchýlit, a vrátíme se zpět k racionálnímu a systémovému přístupu. Neboť právě nutnost hekticky hledat východiska z opakujících se krizí, která s sebou pochopitelně přináší mnohé chyby a problémy, je to, co obraz Evropské unie v očích jejích občanů i jejích partnerů nejvíce poškozuje.

Evropská unie je především společenstvím států, a proto je na nás, abychom do jejího budoucího směřování přinesli nový impuls. Za klíčové pro pokračování evropské integrace považuji důvěru a soudržnost. Tyto dvě „ingredience“ jsou nezbytnou podmínkou pro to, aby se spolupráce mezi členskými státy mohla dále prohlubovat. Naše společná cesta musí směřovat k posilování důvěry mezi členskými státy, nikoli k prohlubování příkopů mezi jednotlivými „kluby“ v rámci Unie. Naši občané stále častěji poukazují na neschopnost členských států nalézt společná řešení v klíčových otázkách, které se bezprostředně dotýkají jejich každodenního života. To musíme změnit.

Tento pátek se na summitu v Bratislavě zaměřím především na dvě témata, která jsou z tohoto pohledu naprosto zásadní – zaprvé na prosperitu a ekonomickou spolupráci a zadruhé na zajištění bezpečnosti Unie – vnitřní i vnější.

Pokud jde o zajištění bezpečnosti uvnitř Evropské unie, jednoznačnou prioritu představuje zejména boj proti terorismu založený na efektivní policejní spolupráci, výměně relevantních informací, včetně těch získaných tajnými službami, zabraňování radikalizaci a zastavování finančních toků, které teroristé využívají. Neméně důležité je v současnosti také zajištění plné kontroly vnějších hranic, jež je předpokladem efektivního fungování Schengenského systému.

Kromě popsaného vnitřního rozměru se se stejnou intenzitou musíme věnovat také vnějším aspektům bezpečnosti. Unie již dnes disponuje velmi účinnými zahraničně politickými nástroji, jako jsou politika sousedství, rozvojová pomoc nebo obchodní politika. K tomu, aby Evropská unie mohla být brána jako skutečný globální hráč, musí být schopna a ochotna se angažovat v ochraně zájmů svých občanů i mimo své hranice. Cestou k tomuto cíli může být budování evropské bezpečnostní a obranné unie, včetně zahájení procesu směřujícího k postupnému vytvoření evropské armády. Nejde o to, konkurovat NATO, ale umožnit více naplnit čistě evropské bezpečnostní priority v jejím sousedství, včetně boje s teroristy či pašeráky lidí, reakcí na humanitární krize či rozpad některých států.

Občané oprávněně očekávají, že jim Unie, kromě zajištění bezpečnosti, pomůže zajistit také slušný životní standard. Finanční krize zastavila proces ekonomického sbližování, ať již uvnitř jednotlivých členských států či mezi nimi, což dlouhodobě ovlivňuje ekonomickou a sociální situaci celé Unie. Právě konvergence je tak klíčovým cílem, k němuž bychom měli směřovat, neboť řeší řadu problémů, kterým dnes čelíme. Již dnes máme k dispozici mnoho nástrojů, které můžeme na podporu konvergence a hospodářského růstu využít, zejména funkční vnitřní trh se čtyřmi svobodami (volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu), rozsáhlou podporu investic, obchodní politiku, kohezní politiku, podporu výzkumu a vývoje. Podporujeme digitální ekonomiku a budujeme energetickou unii. Skutečně evropský přístup znamená rovnoměrně rozvíjet všechny čtyři svobody a odolat pokušení některé z nich omezovat, a to i ve chvíli, kdy by se to z krátkodobého hlediska mohlo zdát výhodné. Na globalizaci musíme reagovat vyšší konkurenceschopností, založenou na investicích do vzdělání a inovací. To vše musí být doplněno fungujícím sociálním státem, který garantuje soudržnost a prostupnost společnosti.

V Bratislavě budeme rozhodovat o tom, jak Evropskou unii změnit. A já budu vší silou bojovat za to, aby budoucí Unie byla co nejblíže svým občanům a odpovídala na jejich skutečné problémy a obavy.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

vlada.cz

16. 9. 2016

Společné prohlášení předsedů vlád zemí V4, Bratislava, 16. září 2016

Výsledek britského referenda, ač nechtěný, otevírá příležitost pro zlepšení fungování EU: jde o vztahy mezi evropskými institucemi, vztahy mezi evropskými institucemi a členskými státy a politickou agendu EU. Tato zlepšení jsou nezbytná, abychom obnovili společnou důvěru v evropský projekt a její instituce a abychom také posílili hlas členských států.

Spuštění bratislavského procesu

Dnešní neformální setkání v Bratislavě znamená začátek procesu reflexe, který vyvrcholí příští rok v březnu, kdy si připomínáme 60. výročí podpisu Římských smluv. Jsme přesvědčeni o důležitosti těchto strategických politických úvah, neboť nám umožní zhodnotit současný stav EU a určit hlavní priority pro budoucnost. Naší ambicí je potvrdit vizi a zásady zakotvené ve Smlouvách a získat zpět důvěru našich občanů.

V průběhu tohoto procesu jsme rozhodnuti prosazovat jednotu a odhodlání 27 členských států a v rámci EU usilovat o nejlepší řešení v zájmu našich občanů. Potvrzujeme proto naši připravenost a závazek intenzivně v nadcházejících měsících pracovat v rámci prioritních oblastí, v nichž chceme dosáhnout výsledků, jež očekávají naši občané.

Posilování demokratické legitimity

Současné výzvy, kterým Unie čelí, dokazují, že Evropa může být silná pouze, pokud členské státy a její občané budou mít v rozhodovacím procesu silné slovo. Abychom toho dosáhli, musíme se zaměřit na dvě priority. Zaprvé, je třeba dodržovat zásady loajální spolupráce a institucionální rovnováhy mezi evropskými institucemi, jak jsou definovány ve Smlouvách, a to včetně úlohy Evropské rady poskytující Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezující obecné politické směry a priority. Zadruhé, je třeba posílit roli národních parlamentů spolu s důrazem na principy subsidiarity a proporcionality. Na tomto základě bude Unie lépe vybavena pro vytváření legislativy a opatření, která mají pro evropské občany přidanou hodnotu.

Hodnota různorodosti

Největší výhodou EU je její velikost. Musíme tudíž pracovat společně a překonávat rozpory. Uzavírání do menších skupin členských států Unii pouze oslabuje, a to jak vnitřně, tak z globálního hlediska. Zároveň je zcela zásadní, aby různorodost členských států byla zachována a respektována a právní předpisy byly uplatňovány rovným způsobem. Je třeba najít řešení, která umožní, aby se všechny země v EU cítily komfortně. Z těchto důvodů země Visegrádu trvají na tom, že evropská integrace musí zůstat společným projektem, že všechna jednání musejí být inkluzivní a otevřená všem členským státům.

Bezpečnost

EU nyní čelí problému, jímž je klesající pocit bezpečí mezi jejími občany. Nedávné teroristické útoky v Evropě jsou důkazem, že je před námi nová výzva, s níž se musí EU vyrovnat: nárůst terorismu a přeshraničního zločinu. Z tohoto důvodu má spolupráce mezi členskými státy a příslušnými evropskými institucemi zásadní význam. Aby tato spolupráce přinesla výsledky, musí být flexibilní a zaměřená na praktická opatření.

Země Visegrádské skupiny zdůrazňují, že bychom měli směřovat své úsilí k plné implementaci již přijatých závazků, které směřují k posílení bezpečnosti v schengenském prostoru, jakož i k ochraně vnějších hranic EU. V této souvislosti je nezbytné co nejdříve zajistit akceschopnost Evropské pohraniční a pobřežní stráže. Aby fungovala efektivně, bude Agentura FRONTEX ke svému dalšímu rozvoji potřebovat dodatečné zdroje. Země Visegrádu jsou připraveny k tomuto přispět.

EU by také měla lépe využívat dostupné nástroje v oblastech výměny informací, jako je třeba SIS II, a systematicky je používat. Pokud mají být hraniční kontroly účinné, je třeba při využívání IT nástrojů postupovat podle standardizovaných postupů.

Na evropské úrovni bychom měli iniciovat diskusi o tom, jak zlepšit architekturu správy dat. Zaprvé, měli bychom usilovat o zlepšení úrovně interoperability různých IT systémů, které ovšem budou respektovat osobní údaje a základní práva. Pokud vytvoříme efektivnější IT systémy, budeme tak nejenom schopni lépe bojovat s nelegální migrací, ale také s organizovaným zločinem a terorismem. Měli bychom rovnoměrně podporovat kroky směřující k vytvoření společného přístupu k kyberkriminalitě. Zadruhé, měli bychom zajistit kvalitu dat vkládaných do IT systémů. Zatřetí, měli bychom zvýšit úsilí, aby mohla být co nejdříve implementována tzv. PNR směrnice. Začtvrté, měli bychom podporovat přijetí nezbytných opatření, která zajistí, že všechny osoby, včetně příslušníků členských států EU, překračující vnější hranice Unie budou kontrolovány pomocí příslušných databází. Zapáté, měli bychom nadále podporovat zřízení cestovního informačního a autorizačního systému (ETIAS), jenž umožní předběžnou kontrolu a v případě potřeby odepře vstup cestujícím vyňatým z vízové povinnosti. Zašesté, měli bychom podporovat systematické úsilí, které povede k potlačení radikalizace, a to včetně vyhoštění a v odůvodněných případech odmítnutí vstupu. Zasedmé, měli bychom podporovat přístupové snahy zemí západního Balkánu a jejich další pokrok směrem k Unii. Tempo jejich přistoupení by i nadále mělo být založeno na plnění příslušných kritérií.

Tváří v tvář geopolitickým výzvám se musí Unie zasadit o zajištění vnější bezpečnosti a obrany. Náš přístup musí být komplexní, soustředěný a účinný. Měli bychom konkretizovat posílení spolupráce v obraně, aniž by přitom docházelo k duplicitě s NATO, a bez prodlení bychom měli implementovat Evropskou globální strategii se zvláštním důrazem na to, aby klíčové prvky Společné bezpečnostní a obranné politiky byly opravdu funkční. Prosincová Evropská rada by měla rozhodnout o plánu implementace v tomto směru.

Migrace

Pokud jde o migraci, je zapotřebí zastavit počet nelegálních migrantů a zaručit bezpečnost EU, členských států a jednotlivých občanů. Země Visegrádské skupiny proto zdůrazňují, že posílená spolupráce se třetími zeměmi včetně Turecka, bez ohledu na to, zda se jedná o státy původu nebo tranzitu, stejně jako ochrana vnějších hranic EU patří mezi klíčové nástroje. Nestabilní situace ve státech jižního a východního sousedství by měla vést Unii a její členské státy k jednotě a soudržnosti, pokud jde o jejich působení vůči třetím zemím. Měli bychom nadále pracovat na migračních partnerstvích (kompaktech) se třetími zeměmi, která budou těmto zemím individuálně přizpůsobena. Tato činnost by se měla zaměřit na posílení jejich schopnosti čelit vnějším hrozbám a přecházet migrační krizi.

Ochrana hranic členských států EU a třetích zemí nacházejících se na migračních trasách je účinným způsobem, jak s nelegální migrací bojovat. Proto jsou země Visegrádské skupiny v případě potřeby připraveny zvýšit své závazky a aktivně přispět ke společnému úsilí, což zahrnuje také nabídku okamžité pomoci Bulharsku.

Migrační politika by měla být založena na principu „flexibilní solidarity”. Tento koncept by měl umožnit členským státům EU rozhodovat o konkrétních formách příspěvku s přihlédnutím k jejich zkušenostem a potenciálu. Ostatně jakýkoliv distribuční mechanismus by měl být dobrovolný. Země Visegrádské skupiny vyzývají k úplnému a včasnému provedení plánu „Návrat k Schengenu“.

Jednotný trh

Aby byla EU efektivní, musí zlepšit komunikaci o výhodách jednotného trhu a skutečných možnostech, jež skýtají čtyři svobody, včetně volného pohybu osob. Jednotný trh je sjednocujícím projektem přinášejícím výhody všem členským státům EU, přispívá k sociální a hospodářské kohezi, k obnovení konvergence a ve svém důsledku rovněž k blahobytu občanů, neboť přináší růst a pracovní místa. To je dnes pokládáno za samozřejmost, proto už jednotný trh často není vnímán jako jedna z největších výhod členství v Evropské unii. Je tedy nutné účinněji informovat veřejnost o přínosech vnitřního trhu a současně zlepšovat dodržování pravidel vnitřního trhu v praxi, abychom vymýtili protekcionismus uvnitř EU.

Země Visegrádské skupiny spojuje pevné odhodlání dostát svým závazkům a posílit konkurenceschopnost, investice, inovace a rozvíjet liberalizaci rovnoměrně napříč všemi čtyřmi svobodami. Jen prostřednictvím rozvoje moderní infrastruktury, prosazování nového společného přístupu k industrializaci a digitalizaci, podpory digitálních dovedností a vytváření uživatelsky vlídného regulatorního prostředí pro nové obchodní modely budeme moci využít výhod digitálního věku a konkurovat globálním hráčům. Účinná obchodní politika EU založená na reciprocitě a oboustranných výhodách je klíčová. Společné iniciativy na evropské úrovni by se měly zaměřovat na posílení konkurenceschopnosti. Toho dosáhneme odpovědnou fiskální politikou a disciplínou, které jsou v souladu s Paktem stability a růstu. Současně nesmíme opomíjet existující společné politiky, které přináší přidanou hodnotu celé EU, jakými jsou kohezní politika či společná zemědělská politika s odpovídajícím financováním z rozpočtu EU.

Země Visegrádské skupiny cítí zvláštní odpovědnost za proces reflexe budoucnosti EU. Naše národy zůstávají v čele těch, kteří podporují evropskou integraci, a jsme připraveni řešit výzvy, kterým EU dnes čelí. V této souvislosti jsme přesvědčeni, že Unie, která je účinnější a demokratičtější a která lépe reaguje na potřeby svých občanů, je v dnešním rozkolísaném a nepředvídatelném světě nezbytná k zajištění bezpečnosti a prosperity.

vlada.cz

21. 9. 2016

Komentář předsedy vlády Bohuslava Sobotky k ratifikaci Pařížské dohody

Vláda dnes odsouhlasila návrh na ratifikaci Pařížské dohody, která byla přijata 12. prosince 2015 na mezinárodní klimatické konferenci v Paříži.

Jsem rád, že se vláda ČR dnešním rozhodnutím připojila k dohodnutým celosvětovým cílům ochrany klimatu a snížení emisí skleníkových plynů. Jde o důležitou prioritu, ve které vláda činí aktivní a konkrétní kroky. Připravuje se také zákon o snižování emisí a skleníkových plynů. Kromě toho jsme také aktivně zapojeni do činnosti Zeleného klimatického fondu, který bude důležitým nástrojem financování klimatických opatření.

V současné době ratifikovalo Pařížskou dohodu 28 států, platit by měla nejpozději v roce 2020. Jde o důležitý krok v boji s globálním oteplováním a zároveň obsahuje významnou pomoc rozvojovým státům.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

vlada.cz

26. 9. 2016

Předsedové vlád České a Slovenské republiky podepsali společné prohlášení o spolupráci obou zemí

V rámci zasedání vlád České a Slovenské republiky, které se uskutečnilo v pondělí 26. září 2016 v Bratislavě, podepsali premiéři Bohuslav Sobotka a Robert Fico Společné prohlášení předsedů vlád. To shrnuje výsledky společného zasedání vlád týkající se jak česko-slovenské bilaterální spolupráce v oblastech energetiky, dopravy, zemědělství či kultury, tak aktuálních evropských a bezpečnostních otázek. Ve společném prohlášení rovněž oba premiéři vyjádřili záměr uspořádat další společné česko-slovenské zasedání na úrovni tripartit.

Společné prohlášení předsedů vlád

V návaznosti na třetí společné zasedání v roce 2015 se vlády České republiky a Slovenské republiky setkaly na svém čtvrtém zasedání dne 26. září 2016 v Bratislavě, Slovenské republice.

Předsedové vlád České republiky a Slovenské republiky Bohuslav Sobotka a Robert Fico vyzdvihli nadstandardnost vzájemných vztahů, které mají zvláštní přidanou hodnotu vzhledem k jazykově-kulturní a historické blízkosti národů Čechů a Slováků. V rámci jednání věnovali pozornost identifikaci nových oblastí a priorit spolupráce, mimo jiné v oblastech obrany a bezpečnosti, vnitra, energetiky, klimatické politiky, dopravy a kultury.

Jednání se zúčastnili následující vládní představitelé:

Na straně České republiky:

předseda vlády – Bohuslav Sobotka

první místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí – Andrej Babiš

ministr zahraničních věcí – Lubomír Zaorálek

ministr obrany – Martin Stropnický

ministr vnitra – Milan Chovanec

ministr průmyslu a obchodu – Jan Mládek

ministr spravedlnosti – Robert Pelikán

ministryně práce a sociálních věcí – Michaela Marksová

ministr dopravy – Dan Ťok

ministr zemědělství – Marian Jurečka

ministr zdravotnictví – Svatopluk Němeček

ministryně pro místní rozvoj – Karla Šlechtová

ministr životního prostředí – Richard Brabec

ministr kultury – Daniel Herman

ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu – Jiří Dienstbier

náměstkyně místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace – Lucie Orgoníková

náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy – Stanislav Štech

Na straně Slovenské republiky:

předseda vlády – Robert Fico

místopředseda vlády pro investice a informatizaci – Peter Pellegrini

místopředseda vlády a ministr vnitra – Robert Kaliňák

místopředsedkyně vlády a ministryně spravedlnosti – Lucia Žitňanská

ministr financí – Peter Kažimír

ministr zahraničních věcí a evropských záležitostí – Miroslav Lajčák

ministr hospodářství – Peter Žiga

ministryně zemědělství a rozvoje venkova – Gabriela Matečná

ministr obrany – Peter Gajdoš

ministr práce, sociálních věcí a rodiny – Ján Richter

ministr životního prostředí – László Sólymos

ministr školství, vědy, výzkumu a sportu – Peter Plavčan

ministr kultury – Marek Maďarič

ministr zdravotnictví – Tomáš Drucker

státní tajemník ministerstva dopravy, výstavby a regionálního rozvoje – Viktor Stromček

Ve strategických zájmových oblastech česko-slovenské spolupráce bylo dohodnuto:

Vlády České republiky a Slovenské republiky budou nadále společně koordinovat svoje postoje v oblasti evropských záležitostí. Předurčuje je k tomu i společná historie, stejné hodnoty, podobné zájmy, jazyková a kulturní blízkost a úzká politická a hospodářská spolupráce. Kromě toho dala Evropská unie oběma zemím mnoho pozitivního. Dvanáct let členství učinilo tyto země silnějšími ekonomicky, společensky a geopoliticky.

Dnes se Evropská unie nachází ve zlomovém bodě: přetrvávající následky ekonomické

a finanční krize, migrační krize, výsledek britského referenda, teroristické útoky v evropských městech, nestabilní situace jak ve východním, tak v jižním sousedství EU. Rostoucí nedůvěra v EU, fragmentace a nárůst skepticismu ve vztahu k současnému modelu integrace jsou jen odrazem současných krizí. V tomto mimořádně náročném období je úzká spolupráce mezi Českou republikou a Slovenskou republikou potřebnější než kdykoli předtím. Obě vlády projevily v reakci na výsledky britského referenda zájem o otevřenou diskusi o tom, jak by Unie měla fungovat lépe a být občanům blíže. V důsledku britského referenda se Evropská unie musí poprvé ve své historii prakticky a politicky vypořádat s odchodem členské země. Spojené království je významným členem Evropské unie a důležitou součástí jejího vnitřního trhu, aktivně přispívá do mechanismů a kapacit evropské bezpečnosti a stejně tak je druhým domovem pro miliony občanů Unie. Je proto v zájmu obou zemí, aby byly se Spojeným královstvím jakožto se třetí zemí po jejím odchodu z Evropské unie zachovány co nejlepší

a oboustranně výhodné vztahy.

Tento moment ale zároveň vyžaduje bezodkladnou vnitřní reflexi EU. Ta by měla vést k posílení důvěry občanů ve společný evropský projekt, k rozvoji jeho hmatatelných přínosů

a obhájení výsledků integračního procesu na evropském kontinentě. V této souvislosti jsou obě vlády přesvědčeny, že je nevyhnutelné zachovat jednotu a soudržnost evropské sedmadvacítky. Předsedové vlád České republiky a Slovenské republiky jsou toho názoru, že vnitřní reflexe EU by neměla v současnosti vést k velkým institucionálním změnám nebo zrychlené integraci, ale k zefektivnění klíčových prvků současné Unie a lepšímu zohlednění konkrétních očekávání občanů EU. Obě vlády se též shodují v tom, že zdrojem legitimity Evropské unie jsou členské státy a právě ony musí být motorem reformní agendy EU, a to ve spolupráci s institucemi EU.

Předsedové obou vlád sdílejí názor, že Evropská unie by měla být postavena na moderních, efektivních a srozumitelných způsobech komunikace přizpůsobených různým cílovým skupinám. V současném, pro EU rozhodujícím, období Česká republika a Slovenská republika vyjadřují naléhavou potřebu posílit hlas občanů v rozhodovacím procesu EU

a v diskusi o budoucím směřování EU zejména posílením role národních parlamentů.

Předsedové obou vlád v tomto ohledu přivítali výsledky neformálního summitu ve formátu

27 členských zemí EU, který proběhl dne 16. září 2016 v Bratislavě. Za klíčové považují včasnou a řádnou implementaci dohodnutých opatření s cílem posílit podporu občanů pro unijní projekt, zejména v oblastech vnitřní a vnější bezpečnosti a v oblasti prosperity

a hospodářské a sociální konvergence.

Česká republika vyjadřuje plnou podporu předsednictví SR v Radě EU a jeho prioritám. Vlády ČR a SR potvrdily svůj zájem na dalším prohlubování česko-slovenské spolupráce při obnově důvěry v hospodářskou sílu EU, budování jednotného digitálního trhu EU, stejně jako vnitřního trhu se zbožím a službami, projektu Energetické unie, efektivním řízení migrační

a azylové politiky a posílení postavení EU v globálním světě. Obě vlády společně prohlašují, že pokrok v těchto oblastech je předpokladem pro obnovu důvěry občanů EU v evropský projekt.

Migrace a spolupráce v oblasti vnitra

Vlády ČR a SR jsou si plně vědomy důležitosti řešení otázek souvisejících s migrací. Obě vlády souhlasí s nutností posílení ochrany vnějších hranic EU, potřebou snížení nelegálních migračních toků, zejména předcházením jejich prvotním příčinám. V této souvislosti je nezbytné urychlené spuštění Evropské pohraniční a pobřežní stráže a postupná implementace sdělení Komise o zřízení nového rámce pro partnerství se třetími zeměmi v Evropském programu pro migraci. Obě dvě vlády kladou důraz na úspěšné provádění readmisí a návratů, kde je potřeba vyslat jasný signál těm, kteří nesplňují kritéria pro udělení mezinárodní ochrany, jejich navrácením do země původu. Obě vlády podporují rozvoj spolupráce bezpečnostních složek podílejících se na boji proti nelegální migraci, převaděčství

a obchodování s lidmi.

Vlády ČR a SR jsou si vědomy nutnosti reformy Společného evropského azylového systému (SEAS) a migračního tlaku, pod kterým se jednotlivé členské státy ocitly. Reforma SEAS vyžaduje širokou diskusi mezi jednotlivými členskými státy. ČR a SR v této souvislosti podporují taková solidární opatření, která jsou založena na čistě dobrovolném základě a kde každý členský stát pomáhá svým partnerům a přispívá k řešení na základě svých kapacit (materiálních, personálních, finančních).

Obě strany ocenily dosavadní spolupráci v oblasti azylu (a migrace) realizovanou v souladu s uzavřenými dohodami. Shodly se, že v případě velkého přílivu imigrantů/ žadatelů o azyl zváží možnosti poskytnutí pomoci v oblasti příjmu a dohodnou se také na eventuální vzájemné spolupráci při samotném azylovém řízení (obdoba tzv. joint processing). Vlády také souhlasily, že rozšíří vzájemnou spolupráci i na výměnu informací a zkušeností souvisejících s přesidlováním a relokacemi, včetně působení v tzv. hotspotech, které jsou novými aspekty v oblasti mezinárodní ochrany. Vláda ČR a vláda SR povedou aktivní a důsledný boj proti sítím převaděčů migrantů, jakož i jinému organizovanému zločinu a proti ohrožení terorismem s cílem udržet a zvýšit úroveň bezpečnosti.

Evropská unie v globálním světě

Česká republika a Slovenská republika jsou přesvědčeny, že Evropská unie může být bezpečná jen se stabilním, prosperujícím a demokratickým sousedstvím. Z toho důvodu obě vlády podporují politiku rozšiřování Evropské unie jako velmi úspěšný nástroj stabilizace

a transformace v Evropě. Vycházejíce z vlastních transformačních a reformních zkušeností se obě země společně zavazují nadále podporovat strukturální reformy na Ukrajině.

Vlády se též shodly na potřebě posilování Společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Vlády budou spolupracovat při plnění programu slovenského předsednictví v Radě EU v oblasti Společné bezpečnostní a obranné politiky. Vlády obou zemí přivítaly přijetí nové Evropské globální strategie pro společnou zahraniční politiku, která nabídne světu globální vizi EU na další období. Obě vlády podporují její rozpracování s cílem vytvořit skutečně fungující evropskou obrannou spolupráci směřující k vytvoření společné obrany podle Lisabonské smlouvy a plně komplementární a kompatibilní s NATO. Za tímto účelem je třeba analyzovat a rozpracovat možnosti a opatření, které obsahuje primární právo EU. Zvláštní pozornost vyžadují otázky financování a obranného průmyslu. Obě vlády podporují rovněž posílení viditelnosti bezpečnostní a obranné politiky, včetně pravidelného zařazování tématu na agendu Evropské rady, rozpracování konceptu „obranného semestru“ a častějšího setkávání Rady ve formátu ministrů obrany.

Obrana a bezpečnost

V souvislosti se změněnou bezpečnostní situací v Evropě vlády ČR a SR oceňují diskusi a závěry přijaté na summitu NATO ve Varšavě a potvrzují své odhodlání k jejich plnění. Schválení balíku opatření pro posílení odstrašení a obrany na východě a jihu Aliance, jehož hlavním elementem bude vyslání 4 praporových uskupení zemí Aliance do Polska

a pobaltských států, přispěje k zajištění obrany a ujištění spojenců o platnosti závazku kolektivní obrany. Jako příspěvek k alianční přítomnosti na východě potvrdily vlády ČR a SR účast svých ozbrojených sil v rotační výcvikové aktivitě Visegrádské skupiny, v jejímž rámci budou státy V4 v roce 2017 vysílat do Pobaltí jednotku o velikosti roty za účelem výcviku

a ujištění spojenců.

Vlády ocenily pokrok ve spolupráci ozbrojených sil ČR a SR jakož i schválení společného materiálu „Koncepce spolupráce pozemních sil Armády České republiky a Ozbrojených sil Slovenské republiky“ náčelníky generálních štábů Armády ČR a Ozbrojených sil SR dne

12. května 2016 v Brezovej pod Bradlom.

S cílem dalšího posílení spolupráce v oblasti společné ochrany vzdušného prostoru vlády též jednaly o přípravě smlouvy mezi ČR a SR o spolupráci v této oblasti. Záměrem uvedené smlouvy je posílit právní rámec pro vzájemnou ochranu vzdušného prostoru před hrozbami, především nevojenského charakteru.

Vlády vysoce oceňují společné výcvikové aktivity, které jsou jedním z přímých důkazů nadstandardních bilaterálních vztahů mezi ČR a SR v prosazování společných regionálních zájmů v oblasti bezpečnostní a obranné politiky. Z tohoto důvodu vlády potvrdily přetrvávající zájem o realizaci společných cvičení i v budoucnu.

V rámci modernizačních procesů existuje prostor pro další posilování spolupráce, zejména v oblasti nákupu či modernizace bojových vozidel, jelikož ČR plánuje obnovu tohoto typu vozidla a v SR tento proces právě začal. Vlády ČR a SR jsou také otevřené spolupráci v případě využívání stejného typu nadzvukových letadel.

Přeshraniční a regionální spolupráce

Vlády ČR a SR plně podporují regionální rozvoj a rozvoj přeshraniční spolupráce, která vede

k prohlubování mezilidských kontaktů napříč hranicí v řadě oblastí jako je kultura, nezisková sféra, turismus, sport a další. Obě vlády spatřují v přeshraniční spolupráci financované

z evropských fondů důležitý nástroj pro posilování vzájemných vztahů a zvyšování hospodářské úrovně v příhraničních oblastech a zavazují se zajistit řádné fungování této spolupráce.

Z pohledu obou vlád zůstává V4 nejstabilnější a nejefektivnější společnou regionální platformou ve střední Evropě. Naším oboustranným zájmem je, aby V4 po referendu ve Spojeném království předcházela další fragmentaci EU a napomáhala lepšímu porozumění mezi členskými zeměmi EU při řešení jejich aktuálních problémů. Máme zájem na zachování V4 jako konstruktivního hráče a uznávaného partnera v rámci Evropské unie.

Slavkovskou spolupráci považují vlády obou zemí za důležitý příspěvek k posilování vzájemné sounáležitosti v regionu střední Evropy. Hlavní důraz bude i nadále kladen na využívání pozitivních synergií v oblasti přeshraniční spolupráce a výměnu zkušeností při modernizaci infrastruktury a státní správy.

Víceletý finanční rámec a rozpočet EU

Vlády ČR a SR vnímají víceletý finanční rámec a politiku soudržnosti coby jednu z jeho nejdůležitějších výdajových oblastí jako základní investiční nástroj EU. Politika soudržnosti představuje osvědčenou střednědobou politiku, která výrazně podporuje růst, vytváření pracovních míst, sociální inkluzi a trvale udržitelný rozvoj. Ve svém důsledku výrazně přispívá k obnovení hospodářské a sociální konvergence. To jsou oblasti, které je z pohledu ČR a SR potřeba podporovat po vyhlášení výsledků referenda ve Spojeném království.

Vlády obou zemí se shodly na potřebě pokračovat v zabezpečování efektivní implementace evropských strukturálních a investičních fondů v programovém období 2014–2020. Prioritou vlád je efektivní financování projektů s vysokou přidanou hodnotou, které přispívají k zabezpečení udržitelného růstu hospodářství.

V tomto kontextu budou vlády ČR a SR spolupracovat a koordinovat společné priority při jednáních o střednědobém přehodnocení víceletého finančního rámce 2014–2020 jakož i při jednáních o novém víceletém finančním rámci po roce 2020. V diskuzi o víceletém finančním rámci po roce 2020 bude společným záměrem vlád ČR a SR udržet významnou pozici politiky soudržnosti jako hlavní investiční politiky EU, která generuje jasnou evropskou přidanou hodnotu.

Energetika a ochrana klimatu

Vlády ČR a SR nadále plně podporují Evropskou komisi ve snaze dobudovat projekt Energetické unie EU s důrazem na oblasti energetické bezpečnosti, konkurenceschopnosti a udržitelnosti. Vlády se v tomto kontextu dohodly na pokračující spolupráci za účelem posílení energetické bezpečnosti v regionu, stejně jako na posílení možné budoucí integrace plynárenských trhů. Základem uvedené spolupráce by bylo zejména hledání a podpora takových řešení, včetně projektů plynárenské infrastruktury, jejichž prostřednictvím bude dosaženo výše uvedených cílů a zároveň budou nákladově nejefektivnější.

Vlády také naváží na dosavadní úspěšnou spolupráci v elektroenergetice při propojování trhů

a vytváření jednotného trhu ve střední Evropě. V rámci budování Energetické unie budou spolupracovat na vytvoření nového designu trhu s elektřinou a posilování bezpečnosti dodávek elektřiny při plném využívání potenciálu regionální spolupráce v rámci zemí EU.

Prioritou obou zemí je zabezpečení energetické bezpečnosti v podobě diverzifikace zdrojů, tras a infrastrukturní propojenosti, jakož i zachování konkurenceschopnosti průmyslu EU během implementace opatření na zvýšení energetické účinnosti a snižování emisí. V zájmu zvyšování energetické účinnosti a dekarbonizace budeme proto při tvorbě opatření v jednotlivých oblastech energetické politiky, stejně jako při dobudování vnitřního trhu, prosazovat nákladově efektivní přístup stejně jako národní suverenitu při volbě vlastního energetického mixu.

Obě vlády přistupují velmi zodpovědně ke svým závazkům a též dlouhodobým cílům EU v oblasti boje proti změnám klimatu a jsou přesvědčené, že splnění vytyčených úkolů bude vyžadovat zodpovědný přístup k rozvoji všech nízko-emisních zdrojů energie včetně jaderné energetiky. Současně vlády ČR a SR vyjadřují zájem na pokračování sdílení zkušeností v procesu přípravy výstavby nových jaderných zdrojů a vyjadřují podporu dalšímu pokračování zasedání Evropského jaderného fóra střídavě v Praze a Bratislavě.

Vlády uznávají ambici EU stát se globálním lídrem boje proti změnám klimatu. V oblasti klimatické politiky obě země vnímají jako důležité, aby se co nejdříve začaly plnit závazky, které jednotlivé země předložily v rámci přípravy Pařížské dohody. Vlády proto vyvinou úsilí, aby co nejdříve ratifikovaly přijatou Pařížskou dohodu o změně klimatu, a budou spolupracovat při přípravě 22. zasedání smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, které se uskuteční 7. – 18. listopadu 2016 v Maroku. Na globální úrovni bude potřeba poskytnout podporu nejzranitelnějším zemím. Na úrovni EU bude naše pozornost zaměřená na implementaci klimaticko-energetického rámce do roku 2030

a na co nejrychlejší projednání a uzavření legislativních návrhů vyplývajících z tohoto rámce. Velký důraz obě země připisují legislativě k oběhovému hospodářství, která umožní efektivní řízení zdrojů, což považujeme za nevyhnutelný příspěvek k udržitelnému rozvoji a ochraně přírodního kapitálu.

Jednotný digitální trh

Vlády ČR a SR plně podporují rozvoj Jednotného digitálního trhu EU, protože jej považují za jeden z hlavních motorů budoucího růstu EU, ale také za nezbytný krok pro zvýšení konkurenceschopnosti EU, a to zejména ve vztahu k USA a Asii. Jednotný digitální trh legitimizuje on-line ekonomiku jako nový plnohodnotný hospodářský sektor a data jako inovativní zdroj růstu, který svým potenciálem překonává tradiční zdroje. Podporujeme především odstranění zatěžujících regulací a bariér v digitální ekonomice, které brání tvorbě nových kvalifikovaných pracovních míst a zavádění nových modelů podnikání. Funkční Jednotný digitální trh EU podporuje rozvoj inovací a start-upů, které jsou velmi důležité i pro politiku zaměstnanosti, kde patří řešení nezaměstnanosti mladých lidí mezi jednu z klíčových priorit.

Vlády ČR a SR zároveň podporují lepší komunikaci EU směrem ke svým obyvatelům tak, aby rozuměli přínosům opatření jednotného digitálního trhu a byla zajištěna jejich dostatečná ochrana a informovanost. Jde především o odstraňování příplatků za mobilní roaming, jednodušší přístup k přeshraničním on-line službám i zboží nakupovanému na internetu či

o efektivnější doručování balíků i do odlehlejších oblastí EU. Stejně významný je také průběžný dialog s podnikatelským sektorem, který se na opatření vyplývající z evropské legislativy musí dobře a včas připravit a správně uchopit příležitosti a výzvy jednotného digitálního trhu. Vlády ČR a SR podporují takové směřování regulatorních podmínek, které bude sjednocovat pravidla pro přeshraniční podnikání a snižovat neúměrnou administrativní zátěž pro firmy.

Oblast dopravy

Vlády budou nadále klást zvláštní důraz na podporu společných projektů v rámci přeshraniční spolupráce v oblasti silniční a železniční infrastruktury mezi ČR a SR, aby svým občanům zabezpečily pohodlnější cestování. V silniční infrastruktuře je prioritou spojení D49/ R6 Hulín – Púchov mezi hlavními dálničními tahy obou států, jakož i napojení D48/I/11 - R5/D3 Frýdek-Místek – Jablunkov – Žilina. Obě strany přivítaly udělení výjimky z řízení EIA, které urychlí výstavbu dálnice D49 v úseku Hulín – Fryšták. V železniční dopravě je snaha neustále zvyšovat kulturu poskytovaných služeb veřejnosti, zabezpečovat rychlejší cestování

a přispívat k většímu využívání veřejné dopravy. K tomuto cíli má napomoci i plánovaná modernizace železničního spojení v úseku Břeclav – Kúty – Bratislava – Štúrovo. Vlády mají také zájem na prohlubování spolupráce v oblasti železničního propojení v regionu Brno – Vídeň – Györ/ Bratislava – Budapešť, která je jednou z priorit slavkovského trialogu.

Zemědělství

Vlády podporují aktivity vedoucí k posílení postavení zemědělců a potravinářů se zvláštním zřetelem na spravedlivější rozdělení zisku mezi jednotlivé články potravinového řetězce

v kontextu reálných marží obchodních řetězců a používaných nekalých obchodních praktik. Vlády současně vyzvaly k aktivnímu řešení otázky dvojí kvality potravin, a to jak na úrovni EU, tak na úrovni rozšířené V4.

Připomenutí česko-slovenských výročí v r. 2018

Premiéři věnovali zvláštní pozornost pokroku při přípravě projektů v roce 2018, které budou zaměřené na připomenutí 100. výročí založení Československa, společného státu Čechů

a Slováků, 50. výročí událostí roku 1968 v Československu a jejich světových a evropských souvislostí, jakož i 25. výročí samostatné české a slovenské státnosti. Shodli se, že tyto oslavy poskytnou vhodný rámec nejen pro připomenutí společné historie, ale také pro zvýraznění nadstandardních vztahů mezi oběma státy.

Vlády ocenily pokrok v přípravě projektů na nadcházející 100. výročí založení společného státu Čechů a Slováků a uvítaly, že zástupci příspěvkových organizací z České republiky (Národní muzeum – Praha, Moravské zemské muzeum – Brno, Slezské zemské muzeum – Opava, Vojenský historický ústav v Praze) a ze Slovenské republiky (Slovenské národné múzeum, Slovenská národná galéria), které jsou realizátory společného projektu, se rozhodli podepsat společné memorandum o spolupráci při přípravě a realizaci projektu pod názvem „Připomenutí výročí založení Československa v roce 2018“, jehož součástí je příprava společné česko-slovenské výstavy s názvem „Česko-slovenská/ Slovensko-česká výstava 2018“.

Předsedové vlád se dohodli, že se vlády České republiky a Slovenské republiky sejdou v roce 2017 na dalším společném zasedání v České republice. Předsedové vlád rovněž potvrdili oboustranný zájem pokračovat v setkávání ve formátu společného zasedání české a slovenské tripartity. Dohodli se, že další setkání české a slovenské tripartity se uskuteční počátkem roku 2017 v České republice.

vlada.cz

28. 9. 2016

Vyjádření předsedy vlády Bohuslava Sobotky k úmrtí bývalého izraelského prezidenta Šimona Perese

Zarmoutila mne zpráva o úmrtí bývalého izraelského prezidenta a předsedy vlády Šimona Perese. Šimon Peres patřil ke generaci zakladatelů a neúnavných budovatelů Státu Izrael, usiloval však také o nalezení trvalého mírového uspořádání mezi Izraelem a Palestinci, za což byl mimo jiné oceněn Nobelovou cenou míru. Jsem přesvědčen, že mírové dohody z Osla, na jejichž uzavření se podílel, jsou i dnes možnou cestou k nalezení míru na Blízkém východě. Region Blízkého východu potřebuje politiky formátu Šimona Perese, aby se dokázal vymanit ze začarovaného kruhu předsudků, náboženského fundamentalismu a násilí.

Sdílím smutek nad úmrtím této velké osobnosti Státu Izrael, který patří k tradičním přátelům a spojencům České republiky. Vyjadřuji hlubokou soustrast všem pozůstalým a také všem izraelským občanům.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

vlada.cz

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky

Červenec 2016

1. 7. 2016

Článek ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka pro Právo

Vraťme Evropu lidem, nesmí patřit nabobům

Nemohu se zbavit dojmu, že dnešní Evropská unie víc než občanům patří institucím a politikům. Je to špatně.

Má patřit lidem, jejich bezpečí, pohodlí, prosperitě, volnému pohybu. Jenže tito lidé dávají stále častěji najevo pocit odcizení a nedůvěry. Na Brusel hledí jako na něco podivného. Daleko za devatero horami, devatero řekami.

V takové atmosféře se těžko vypořádává s otázkami, nakolik má EU smysl a jestli na cestě, kterou si vybrali Britové, něco není. Přitom za kanálem zjevně nejsou ze svého kroku úplně nadšení. Překvapení je cítit i mezi těmi, co vedli kampaň za vystoupení.

Diskuse, jež se rozhořela po vyhlášení výsledků, dokládá, že ve hře nebyla jen otázka pravomocí, které Britové přenechávají Bruselu.

Hlasování nízkopříjmových či starších obyvatel pro brexit svědčí o tom, že šlo o hlas vzdoru vůči představitelům světa, který se stává stále méně srozumitelným. Občané tak moc chtěli Bruselu pohrozit a EU za její chyby potrestat, až sáhli po experimentu s nedozírnými následky.

Pokud hodláme společnou Evropu udržet, musíme mnohé změnit. Česká republika, jež chce být ve svém vlastním zájmu ne černým pasažérem, ale spoluhybatelem EU, to vnímá jako zásadní úkol. Dosud máme v živé paměti, jak nám vidina společného působení v integrované Evropě před čtvrtstoletím pomáhala zvládnout rozchod se Slováky.

V opačném případě, tedy když změny nebudeme schopni, se připravme na démony, kteří vystrkovali růžky už v sedmdesátých letech. Nevraživostí mezi státy počínaje a násilím, terorismem v nestabilních regionech konče. Nic z toho si nemůžeme dovolit už jen proto, že doba je hektická i za hranicemi Evropy a krize, jejímž projevem je rozvrat některých států či vlna migrace, nepočká.

Obejdeme se bez velkých gest, ostrých řezů a integračních dostihů. S Pandořinou skříňkou není radno si zahrávat. Mnohé můžeme reformovat, aniž by se sahalo do zakládajících smluv. Stačí, aby byla vůle měnit chod, styl práce a komunikaci evropských institucí. Jejich posláním je držet evropskou jednotu pohromadě, zacelovat trhliny, přemosťovat konflikty a rozdílné názory jednotlivých zemí.

Zejména Evropská komise v tom trestuhodně selhává. Nepomáhá v překlenování představ členských zemí a ve stmelování evropského prostoru. Místo toho do něj sama hází bouchací kuličky, s nimiž mívají národní státy vážný problém.

Když se dívám na itinerář předsedy Komise, vidím, že se pohybuje prakticky jen mezi zakládajícími zeměmi. Střední a východní Evropu ignoruje, pokud zrovna na některou ze zdejších zemí nepřipadne předsednictví. V co ale ústí podobný život ve skleníku? Lidé vnímají Unii a její orgány jako cosi cizího, komplikujícího jim životy, někdy i nepřátelského. Není divu, že předseda EK nebyl před referendem na britských ostrovech vítán.

Také práce politických reprezentací členských států je ztěžována. V evropském rámci se vytvářejí skupinky zemí s vlastními zájmy, připomínkuje se spousta záměrů zrozených u bruselského zeleného stolu, vedou se vyčerpávající rozhovory. Summit střídá summit, jeden dokument je chrlen za druhým. Ale my nechceme, aby Brusel byli „oni“. Chceme, abychom Brusel byli „my“, abychom mohli hájit, rozvíjet i chválit politiku unijních institucí. Při pohledu na migrační krizi nebo brexit se to však jeví jako hudba budoucnosti.

Dobře nastavená spolupráce je pro nás cennější než vášnivá debata, zda má být integrace více, či méně. Úkolem evropských funkcionářů je prošlapávat pěšinu tam, kde si ji veřejnost již dnes přeje – například při utváření vnější a vnitřní bezpečnosti, fungování společného trhu a spotřebitelského prostředí, v oblasti inovací a především při zachování vymožeností schengenského prostoru. Ani systémové řešení migrace se dlouhodobě neobejde bez společné azylové politiky. Je v našem zájmu pomáhat takovou politiku utvářet, aby se do ní promítl i náš pohled.

V první řadě je však nezbytné zabránit dalšímu drolení Evropy na vzájemně nesourodé části. I pro tento případ potřebujeme, aby Evropská komise byla strážkyní smluv, zárukou rovného přístupu ke všem členským státům, vnímavou zprostředkovatelkou a neúnavnou hledačkou kompromisu. Silná a spojující Komise je lepší než slabá a rozdělující.

Veřejnost napříč kontinentem dává najevo, že Evropa nesmí patřit nabobům, ale obyčejným lidem, kteří ji potřebují ke zvládání svých potíží.

Když mají pocit, že jim nepomáhá, ukážou palcem dolů. Opakování britského verdiktu bychom měli předejít. Už jen v zájmu naší bezpečnosti, stability a prosperity.

mzv.cz

4. 7. 2016

Prohlášení MZV v souvislosti s teroristickými útoky v Bagdádu

Ministerstvo zahraničních věcí ČR důrazně odsuzuje víkendové teroristické útoky v Bagdádu, kterým do této chvíle padlo za oběť více než 200 osob a které mnohým dalším přivodily vážná zranění.

Zbabělé útoky, ke kterým došlo v průběhu posvátného měsíce ramadánu a jejichž cílem byli nevinní civilisté, jsou opětovnou připomínkou barbarské podstaty tzv. Islámského státu, jehož hnací silou není nic než nenávist, bezcitnost a pomýlená ideologie.

Rodinám obětí vyjadřujeme co nejupřímnější soustrast, všem zraněným pak přejeme co nejrychlejší zotavení.

mzv.cz

15. 7. 2016

Prohlášení MZV ČR k atentátu v Nice

Ministerstvo zahraničních věcí ČR důrazně odsuzuje teroristický útok, ke kterému došlo 14. července během oslav francouzskému státního svátku v Nice.

Cítíme hlubokou lítost nad velkým množstvím obětí a zraněných na pobřeží francouzské Riviéry, které si tento další útok vyžádal. Vyjadřujeme soustrast rodinám obětí a zraněných. Stojíme po boku Francie v jejím odhodlání k boji s terorismem.

mzv.cz

Srpen 2016

3. 8. 2016

Prohlášení MZV k testům balistických raket KLDR

Ministerstvo zahraničních věcí ČR je znepokojeno pokračováním testů balistických technologií v KLDR, včetně dnešního vypuštění raket. Vypuštění balistických raket je jednoznačným porušením rezolucí Rady bezpečnosti OSN.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR vyzývá KLDR k zastavení testů balistických raket, dodržování všech mezinárodních závazků vyplývajících z příslušných rezolucí OSN k balistickým technologiím i jadernému programu a zdržení se akcí, které zvyšují napětí v regionu.

mzv.cz

25. 8. 2016

Prohlášení ČR k dosažení dohody kolumbijské vlády a FARC o ukončení ozbrojeného konfliktu

Česká republika vítá zprávu o dosažení dohody o definitivním míru mezi kolumbijskou vládou a největší ozbrojenou skupinou FARC, která byla oznámena dne 24. srpna 2016 na neutrální půdě na Kubě.

Dohodu považujeme za historickou a jedinečnou příležitost pro nastolení míru po dlouhotrvajícím vnitřním konfliktu v zemi. Stáváme se svědky historického okamžiku a pevně doufáme, že dosažená dohoda bude schválena ve všelidovém referendu dne 2. října tohoto roku a mír bude trvalý a udržitelný. Česká republika podporuje mírový proces v Kolumbii a věří, že brzy dojde k příměří také s druhou největší kolumbijskou guerillovou skupinou ELN.

mzv.cz

Září 2016

7. 9. 2016

MZV ČR odsuzuje test balistických střel ze strany KLDR

V návaznosti na informace o posledních testech tří balistických střel ze strany KLDR Ministerstvo zahraničních věcí ČR znovu vyjadřuje své znepokojení nad pokračováním testů balistických technologií v KLDR. Vypuštění balistických raket je jednoznačným a nepřijatelným porušením rezolucí Rady bezpečnosti OSN.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR znovu vyzývá KLDR k zastavení testů balistických raket, dodržování všech mezinárodních závazků a rezolucí Rady bezpečnosti OSN k balistickým technologiím i jadernému programu.

mzv.cz

19. 9. 2016

Prohlášení MZV ČR k ruským parlamentním volbám na Krymu

V neděli 18. září se v Ruské federaci uskutečnily volby do dolní komory Federálního shromáždění – Státní dumy. Volby se uskutečnily i na Krymu, který byl s hrubým porušením mezinárodního práva odtržen od Ukrajiny a připojen k Rusku.

Česká republika v souladu s politikou Evropské unie neuznala a neuznává nezákonné připojení ukrajinské Autonomní republiky Krym a města Sevastopolu k Ruské federaci. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky proto pokládá Ruskem zinscenované „parlamentní volby“ na Krymu za nezákonné a jejich výsledky neuznává. Členové ruské Státní dumy „zvolení“ na Krymu nebudou pokládáni za poslance ruského parlamentu.

mzv.cz

21. 9. 2016

Prohlášení MZV k útoku na humanitární konvoj v Sýrii

Česká republika odsuzuje útok na humanitární konvoj OSN a Syrského arabského červeného půlměsíce (SARC) a jeho pracovníky, ke kterému došlo u Aleppa. Vyjadřujeme naši soustrast SARC a rodinám humanitárních pracovníků zabitým během útoku. Tato tragédie krutě připomíná, jak křehké je v Sýrii příměří.

Je nezbytné respektovat mezinárodní humanitární právo všemi stranami konfliktu a zajistit komplexní ochranu humanitárních pracovníků a civilistů. Vyzýváme všechny strany konfliktu, aby se zdržely těchto agresivních útoků a plně respektovaly příměří. Zdůrazňujeme nezbytnost společného boje proti teroristickým organizacím zejména ISIL a Džabhat an-Nusra.

Pro Sýrii je životně důležité, aby příměří bylo respektováno a prodlouženo na neurčito, což umožní zahájení politického urovnání. Jsme přesvědčeni, že regionální mocnosti by měly být více aktivní při dosažení tohoto cíle. Česká republika podporuje americko-ruské úsilí jako předpoklad pro působení zvláštního zmocněnce OSN de Mistury a implementaci relevantních rezolucí Rady bezpečnosti OSN.

mzv.cz

29. 9. 2016

Prohlášení MZV k úmrtí bývalého izraelského prezidenta Šimona Perese

S velikým smutkem jsme přijali zprávu o smrti bývalého izraelského prezidenta Šimona Perese. Během celého svého života byl výjimečný jako mimořádný politik a jako skutečný státník. Úzce spjat s historií své země vytrvale pracoval nejprve na vzniku Izraele, poté na jeho obraně a nakonec na vytvoření mírového prostředí pro jeho existenci.

Tato část jeho života bude navždy spjata s jeho odkazem. Šimon Peres se stal symbolem neúnavné snahy o mír mezi Izraelem a arabským světem a jako takový bude v naší paměti a bude sloužit jako připomínka toho, že mír na Blízkém východě je možný a že bychom neměli ustoupit z cesty k němu a použít rozum k jeho dosažení.

Nelze též přehlédnout skutečnost, že byl jednou z hnacích sil rychlého obnovení diplomatických a všech ostatních vztahů mezi Izraelem a tehdejším Československem v roce 1990 a že pak i nadále byl dobrým přítelem naší země.

Šimon Peres nebude nikdy zapomenut a s tím bychom chtěli vyjádřit naši nejhlubší soustrast rodině i všemu lidu Izraele.

mzv.cz

Čeští zástupci v evropských strukturách

Červenec 2016

5. 7. 2016

Prohlášení europoslance Petra Macha (Svobodní) k Brexitu

„Britské referendum dalo lidem naději, že demokracie ještě není ztracena a hlasování může něco změnit. Nigel Farage dal lidem naději, že obyčejný člověk, nezapojený do bratrstva vládnoucích stran, může zdola změnit chod dějin i této zkostnatělé instituce. Takže, Nigele Faragi, děkujeme za to, že jsi nám dal tuto naději, a proto v České republice povedeme hnutí za czexit, abychom měli bezpečnou, prosperující a svobodnou ČR, ochotnou spoupracovat s dalšími národy Evropy.“

petrmach.cz

6. 7. 2016

Příspěvek europoslance Jaromíra Štětiny (TOP 09) na plénu EP k rozpravě o globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky EU

Europoslanec Jaromír Štětina vystoupil 6. července 2016 na plénu Evropského parlamentu ve Štrasburku s příspěvkem k projednávanému bodu globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky EU:

Pane předsedající, vážená paní vysoká představitelko,

státy Evropské unie jsou vystaveny novým, dříve neznámým bezpečnostním rizikům. Je stále obtížnější, aby jim jednotlivé státy vzdorovaly samostatně. Není pochyb o tom, že se společná bezpečnostní a obranná politika Evropské unie stává prioritou. Už jen proto, že společenství půl miliardy lidí disponuje výjimečným hospodářským, vojenským a kulturně-historickým potenciálem. Je to síla, která se může opírat o tisíciletou tradici euroatlantické civilizace.

Zpráva paní Mogheriniové definuje základní rizika ohrožující dnešní Evropu vyrovnaně a diplomaticky. Obecně zdůrazňuje, že EU bude podporovat mír a garantovat bezpečnost svých občanů a svého území. To znamená, že Evropané spolupracující se svými partnery musí mít k dispozici nezbytné nástroje ke své obraně. U vědomí rizik, kterým je Evropská unie vystavena, zpráva paní vysoké představitelky zdůrazňuje, že „evropský projekt, který přinesl bezprecedentní mír, prosperitu a demokracii, je podrobován zkoušce“.

Souhlasím, paní vysoká představitelko, a předpokládám, že se stávající nebezpečí budou stupňovat. Proto je nezbytně nutné je stratifikovat a nazývat pravými jmény. Je potřeba, abychom si všichni uvědomili, že zásadním nebezpečím pro Evropu je dnes imperiální politika Kremlu a porušování mezinárodních norem Ruskou federací. Nebezpečím je i podceňování a bagatelizace ruských výbojů, upřednostňování obchodních vztahů s Ruskem a appeasement vůči Kremlu.

Proto je velmi důležité, že se stupňují snahy o jinou kvalitu spolupráce Evropské unie s NATO. Je zřejmé, že nastává čas uvažovat o podstatně větší autonomii evropské bezpečnostní politiky.

jaromirstetina.cz

6. 7. 2016

Komentář europoslankyně O. Sehnalové (ČSSD) k Brexitu: Volný pohyb osob, to je, oč tu běží

Hlavním tématem britského referenda byla migrace uvnitř EU, zejména ze zemí střední a východní Evropy, z tak zvaných nových členských států Evropské unie. Symbol polského údržbáře, který bude brát práci domácím, byl strašákem od počátku rozšiřování EU na východ. Tuto debatu a obavu ve starých členských státech před naším vstupem jsme příliš nevnímali, maximálně jsme se pohoršovali nad naší diskriminací od těch států, které nám své pracovní trhy neotevřely hned. Po deseti letech se nyní divíme nejen velkému odcizení občanů od evropské politiky, ale také hloubení příkopu nepochopení mezi mezi tzv. starými a novými členskými státy. My jsme otevřeli svůj trh v duchu všech čtyř svobod, totéž jsme přirozeně očekávali od ostatních. Lidé hlasovali pro vstup do EU také s nadějí na rychlé sbližování životní úrovně. Nicméně problém rozdílné úrovně mezd a ochoty za ně pracovat u nás i u sousedů nezmizel. Po deseti letech otevřených trhů se nakupily problémy, na které neumíme dát účinnou odpověď. Příliv lidí z východu se opravdu uskutečnil. Jen ve Velké Británii pracují a žijí miliony lidí z východu EU. Viděno z našich zemí je to naopak úprk často kvalifikované pracovní síly za lepšími mzdami. Současná personální krize českého zdravotnictví není jen o špatném systému vzdělávání, ale právě o rozdílné úrovni mezd za stejnou práci. V ostatních sektorech je to obdobné. Konkurence nízkými mzdami patřila dlouhodobě k naší nepsané hospodářské strategii. Stěží však dlouhodobě udržitelné. Na západ od našich hranic pak ochota pracovat za méně dělá zlou krev. Evropa reagovala směrnicí o vysílání pracovníků, která by se nyní měla revidovat, a tlak na sjednocení odměny za stejnou práci na stejném místě sílí. Je to jedno ze silných témat domácí a evropské politiky řady zemí. Naši zaměstnavatelé to naopak vnímají jako překážku na vnitřním trhu a skrytý protekcionismus. Pohled odborů je zcela opačný. Můžeme se vzájemně pochopit dříve než bude pozdě? Vyjednávání s Velkou Británií po referendu budou o volném pohybu osob uvnitř EU. Jsme si jisti, že v EU převáží důslednost v uplatňování principu čtyř svobod nebo pragramaticky převládne volný trh s přívlastkem v zájmu hladkého obchodu? Východní Evropa nemusí nutně držet karty v rukou. Odpor ke směrnici o vysílání pracovníků, který se odsud ozývá, v tom může sehrát svou roli.

sehnalova.cz

6. 7. 2016

Prohlášení europoslankyně Olgy Sehnalové (ČSSD) k předsednictví Slovenska v Radě Evropské unie

V první řadě mi dovolte popřát našim slovenským přátelům úspěšné první předsednictví.

Stanovené priority a představená slovenská vize pro Evropu jsou podle mého názoru dobrým předpokladem toho, že Slovensko tuto nelehkou roli zvládne. Možná uslyšíme méně vzletných slov, na která jsme zvyklí, ale o to více praktických řešení a výsledků.

Z konkrétních priorit bych ráda krátce vyzdvihla zaměření na využití potenciálu jednotného trhu, s ohledem na spravedlivá pravidla jeho fungování a vysokou úroveň ochrany spotřebitelů bez ohledu na státní příslušnost. Myslím, že vlastní zkušenost bude slovenskému předsednictví v této věci dobrým vodítkem. Věřím také, že společného pokroku dosáhneme v otázce Evropského aktu přístupnosti, který usnadní přístup ke zboží a službám osobám s postižením. Vítám, že předsednictví plánuje také konkrétní iniciativy v otázce potírání nekalých obchodních praktik v potravinářství, po kterém volal v své nedávné zprávě i Evropský parlament.

Děkuji a budu se těšit na spolupráci.

sehnalova.cz

6. 7. 2016

Komentář europoslankyně M. Šojdrové (KDU-ČSL): Slovenské předsednictví EU oficiálně zahájeno i v Evropském parlamentu

Dnes vystoupil v Evropském parlamentu ve Štrasburku slovenský premiér Robert Fico, a zahájil tak před poslanci historicky první slovenské předsednictví EU. Ve svém státnickém projevu představil priority a program předsednictví - od efektivního a pružného evropského rozpočtu, přes digitální trh a energetickou unii, až po udržitelné řešení migrační krize.

Slovensko bude podle premiéra ve všech politických otázkách poctivým zprostředkovatelem dohody mezi členskými zeměmi. Je ovšem zřejmé, že předsednictví bude významně poznamenáno negativním výsledkem britského referenda. Nejde jen o složitá jednání o vystoupení Velké Británie a následných vztazích. Britské referendum ukázalo, že Evropská unie potřebuje sebereflexi, anebo jak to trefně nazval premiér Fico, „inventuru“. Musíme se zamyslet, co děláme správně a co špatně, a zejména musíme najít způsob, jak srozumitelným a uvěřitelným způsobem ukazovat našim občanům nezpochybnitelné výhody integrace. Musíme získat zpět srdce občanů pro projekt evropské integrace. Jen tak můžeme čelit populistům a extrémistům.

Po rozpravě následovala vernisáž výstavy fotografií ze Slovenska, kterou jsem si spolu se svými slovenskými kolegy ráda prohlédla a zavzpomínala na časy, kdy byla tato krásná země ještě součástí společného státu. Slovensko je ale hrdá členská země EU a já jí přeji, aby se v EU uměla prosadit a aby její předsednictví bylo co nejúspěšnější. V těchto těžkých časem EU potřebuje stabilní a rozvážné vedení.

Premiér Fico musel ihned po zahájení výstavy odcestovat do Bratislavy, kde mělo proběhnout hlasování o nedůvěře vůči němu. Osobně jsem mu popřála, aby nedopadl jako Mirek Topolánek během českého předsednictví, a Slováci tak nezopakovali naši chybu z roku 2009.

sojdrova.cz

6. 7. 2016

Komentář europoslance E. Tošenovského (ODS): Obchodní partnerství EU – Čína

Dnes hovoříme o spolupráci EU a jednoho z největších obchodních partnerů, kterým je Čína. Představená strategie se dotýká širokého spektra společných záležitostí. Já bych se dotkl pouze jedné části a to blížícího se ukončení platnosti ustanovení protokolu o přistoupení Číny k WTO.

Vždy jsem byl zastáncem maximálně otevřeného trhu, který je tvrdým, ale spravedlivým rozhodčím mezi jednotlivými účastníky. Všichni hráči musí mít stejné podmínky, práva i povinnosti. Tedy dodržují stejná pravidla hry.

Sami jsme si nastavili velmi přísná až drastická ekologická a jiná opatření pro ocelářský a další průmysl. V Číně firmy v těchto oborech mají zcela jiné podmínky, tedy ekologické standardy, veřejné dotace a vládní podpory. Navíc Čína má obrovskou nadbytečnou kapacitu ocelářské výroby. Když bychom tedy dnes otevřeli evropský trh při rozdílných pravidlech v EU a v Číně, mohlo by to být skutečně zničující pro mnohé evropské firmy. Věřím, že Komise co nejdříve předloží Parlamentu rozumné řešení.

tosenovsky.cz

8. 7. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM) k projevu R. Fica v EP: Hlavní bude člověk

Především tento výrok slovenského premiéra Roberta Fica mě zaujal v jeho vystoupení při prezentaci slovenského předsednictví EU. Plán, jak chce tuto půlroční vůdčí roli naplňovat, představil před poslanci Evropského parlamentu ve Štrasburku. Robert Fico se také mimo jiné vyslovil proti snahám o jednoduchá a rychlá řešení problémů. I přesto, že existují, podle slovenského premiéra lidé evropskému projektu stále věří.

Souhlasím s ním, když ale dodává, že EU potřebuje novou důvěru, novou energii. V souvislosti s chystaným summitem EU v září v Bratislavě ale konstatoval – a v tom mu také dávám za pravdu – že by bylo škodlivé myslet si, že je všechno v pořádku, jen nám občané nerozumějí…

Právě proto bude hlavní prioritou slovenského předsednictví občan EU. Kvituji s povděkem, i když nevím, jestli se to všechno podaří, že Slovensko chce v následujících šesti měsících přispět ke zjednodušení komunikace s veřejností. Sympaticky zněla i slova o tom, že bychom se neměli stydět pokládat si i zdánlivě jednoduché otázky – v jaké situaci jsou občané Unie a co konkrétního potřebují.

Možná trochu moc optimisticky bych ale hodnotil slova Roberta Fica, že Evropané evropskému projektu stále ve většině věří. Britské referendum a ohlasy na něj ukázaly jasně, že je Evropa minimálně na rozcestí. Následující diskuse ale potvrdila můj dojem, že velká část parlamentu zatím nemá reálnou představu o odpovídajícím řešení. Nicméně jsem rád, že i slovenský premiér vyjádřil ve Štrasburku snahu hledat cestu pro pokračování tohoto projektu, i když předsednictví v Unii převzalo v hodně komplikované době.

mastalka.cz

10. 7. 2016

Komentář europoslankyně Kateřiny Konečné (KSČM) k závěrům summitu NATO

Závěry summitu NATO se daly očekávat. Existuje několik otázek, ve kterých je politika Aliance pořád stejně chybná. První je Afganistán. Tam si země NATO vydržují loutkový režim, který existuje jen díky štědrému financování jeho armády a policie. Americký Pentagon platí 3,45 miliard dolarů ročně, ostatní spojenci v NATO slibují další 1 miliardu. Samotná afghánská vláda platí jen 420 milionů dolarů. Je to naprosto nesamostatný režim, který nedokáže zajistit bezpečnost ani ve městech na tož mimo ně. Na zhoršující se bezpečností situaci poukazuje několik posledních zpráv monitorujících lidská práva včetně rekrutování dětí do armády a razie ve školách a nemocnicích. To po 15 letech od invaze potvrzuje kritiku, kterou jsme proti tomuto zásahu vznášeli. Situace v Afghánistánu nemá vojenské řešení. Česká republika by se na tom vůbec neměla podílet, jen tím vyhazujeme peníze a riskujeme životy českých vojáků. Zemi je třeba hospodářsky vybudovat a potom zde bude možné žít bez strachu o život.

V otázce Ruska varšavský summit také nepřekvapil. Rotující vojenské sbory mají za cíl působit zejména vnitropoliticky v zemích, kde budou umístěny, tj. v Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Polsku. Rusko nemá ani zájem ani kapacity k nějaké invazi do těchto zemí, nehledě na to, že by to znamenalo otevřenou válku v Evropě a tento scénář si snad mohou přát jen naprosto šílení jedinci. Mnohem komplikovanější je otázka možného vstupu Ukrajiny do NATO. Tato nabídka zazněla už v roce 2008 a byla znovu potvrzena. To by byla velice špatná zpráva zejména pro Ukrajince, jejichž životní úroveň rapidně klesá a investice na další zbrojení nutné v souvislosti s členstvím v NATO by jim rozhodně nepomohly. Navíc je nejprve nutné ukončit boje na východe země, tady ale očividně není žádná snaha o pokrok ;(.

Česká delegace jednala servilně, jak už to při jednání v mezinárodních institucích bývá. Není se co divit, zahraniční politika ČR je jen pokračováním nastaveného kurzu jednostranného pojetí lidských práv. Asi také proto odchází z Ministerstva zahraničí pan Drulák, který se této jednostrannosti pokoušel zbavit. Za zmínku snad stojí také to, že ministr Zaorálek podporuje spojení mise EU Sophia s akcemi NATO. Obojí má sloužit k boji proti pašerákům lidí ve Středozemním moři. Jak má něco takového probíhat je nejasné. Lodě nemůžete jen tak potápět a to ani pokud víte, že tam jsou jen ti pašeráci – a to s jistotou nevíte nikdy. Opět se zde budou vynakládat obrovské prostředky bez řešení situace v zemích, odkud uprchlíci utíkají.

konecna.cz

13. 7. 2016

Komentář europoslance P. Ježka (ANO): Přesídlování uprchlíků: půjde to i bez kvót?

Evropská komise dnes představila nový plán na přesídlování uprchlíků do Evropské unie (tedy jejich nikoli přemísťování v rámci EU). Návrh počítá se vznikem stálého přesídlovacího mechanismu, podle nějž by si státy EU každý rok rozdělovaly určitý počet běženců přímo z uprchlických táborů mimo unii. O počtu přijímaných uprchlíků a oblastech, z nichž budou přijímáni, by měly každoročně rozhodovat členské státy.

„Návrh, s nímž dnes přišla Evropská komise, znamená podle všeho ústup od pověstných povinných redistribučních kvót. Bude-li skutečně záležet na každém členském státu, kolik uprchlíků bude ochoten v daném roce přijmout, považuji nejnovější plán Evropské komise za realističtější, než řadu jejích dosavadních návrhů,“ uvedl Petr Ježek

„EU musí zároveň dostat současnou migrační a uprchlickou vlnu plně pod kontrolu cestou zajištění vnější hranice, dohod se třetími státy a zvýšením úsilí na řešení příčin uprchlické krize,“ dodal europoslanec Ježek.

petrjezek.eu

15. 7. 2016

Rozhovor europoslance J. Zahradila (ODS) pro Parlamentní listy: Potřebujeme vládu, která bude budovat aliance, které by německé sklony k řízení Evropy vyvažovaly

„Městské“ elity se natolik vzdálily od reality, že se to začíná projevovat i ve volebních výsledcích. Speciálně to platí pro Brusel, myslí si jeden z nejzkušenějších českých europoslanců Jan Zahradil (ODS). „Například jistý pan Verhofstadt, belgický expremiér a stranický šéf Babišových europoslanců, je přesvědčen, že se lidé odvracejí od EU, jelikož je málo řízena z Bruselu a ještě není státem. To je už skoro nemoc z povolání. Stejně přemýšlejí i lidovci a socialisté, lidé jako Juncker a Schulz, a proto teď začínají prohrávat,“ dodává.

Co říkáte na složení nové britské vlády, kde se stal ministrem zahraničí Boris Johnson velký příznivec Brexitu? A jaký to může mít vliv na vztahy s Evropskou unií?

Nová britská premiérka staví silný tým. Jeho složení je jasný vzkaz, že konzervativci ani Británie nejsou v defenzívě, že nemají potřebu vysílat nějaké pozitivní signály do Bruselu panu Junckerovi a Schulzovi. A to je dobře.

V rámci summitu NATO jasně zaznělo, že Aliance nečeká bezprostřední hrozbu z Ruska, ale je třeba situovat do Pobaltí menší počet jednotek. Je to správné rozhodnutí? A správné množství? Z Moskvy zaznívá obava, že dané síly budou jen předvoj k přisunutí dalších, stejně tak k výstavbě infrastruktury, včetně protiraketové. Je to důvodná obava? A co riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety?

Souhlasím, že Rusko není bezprostřední vojenskou hrozbou, nicméně řadu rizikových prvků v chování Ruska lze vysledovat. Pobaltské země jsou členy NATO. Čtyři tisíce aliančních vojáků v Pobaltí jsou ve srovnání s desítkami tisíc ruských vojáků na druhé straně hranice opravdu jen symbolickým gestem, které ovšem Rusku jasně sděluje, že Pobaltí není Krym. NATO konečně po dlouhých letech pochopilo, že chceme-li mít s putinovským Ruskem vyvážený partnerský vztah, musíme mít reálnou vojenskou sílu, a především ochotu a schopnost ji použít.

Do jaké míry potřebujeme Rusko jako spojence k boji proti terorismu? Přičemž riziko terorismu nám hrozí v Evropě, stejně tak bojujeme na Blízkém východě s Islámským státem a v Afghánistánu stále není vyřešen konflikt s Tálibánem. Problémy jsou i v Africe. Jak v jednotlivých „segmentech“ bojovat a kde Rusy potřebujeme?

Čím více spojenců, tím lépe. Rusko ale zatím „boj s terorismem“ chápe jinak než my. Například v Sýrii od začátku podporuje osu Írán–Asad–Hizballáh a jeho nálety se soustřeďují téměř výhradně mimo území ovládané Islámským státem, který pro Asada nepředstavuje zásadní riziko. Režim klanu Asadů byl vždy nejvěrnějším spojencem SSSR a nyní Ruska na Blízkém východě, jde tam také o ruskou vojenskou základnu. Boj proti terorismu není podle mě ruskou prioritou v této oblasti. Spíše ochrana vlastních zájmů, maskovaná tímto sloganem.

Lidovky.cz přišly s poměrně průlomovým článkem, který temně naznačuje, že zatímco EU se rozpadá, úspěšně (!) probíhá prohlubování vztahů mezi Ruskem a Čínou a jejich okolím. Z článku je cítit značná nervozita a je zakončen varováním: „Brexit tak v důsledku povede k rozšiřování vlivu ‚eurasijské integrace‘, totiž rodící se mocenské osy Moskva–Peking, na západ. Obáváte se také, že by Česko mohlo změnit geopolitický směr? Koneckonců, lidé typu Jakuba Jandy jasně vyhlašují válku Miloši Zemanovi, který nás dle jejich úsudků může do pár let vytrhnout z euroatlantického tábora míru a prosperity… Může tomu tak být?

Moskva a Peking nejsou jedno a totéž. Mezi nimi existuje mnoho třecích ploch, jejich zájmy se v mnohém rozcházejí. O této ose se spekulovalo již během uvalení sankcí, nicméně nic takového se nestalo; Čína se naopak zachovala jako drsný obchodník a ruských potíží jen využila ve svůj prospěch. Obě země jsou spíše soupeřícími velmocemi než dlouhodobými spojenci, jakkoliv krátkodobé utilitární spojenectví nevylučuji.

Ať už takový proces považujeme, či nepovažujeme za žádoucí, někteří analytici si všímají postoje Německa. Nejenže předvádí smířlivý postoj vůči Rusku, ale rovněž si v klidu buduje produktovod Nord Stream 2. Lze to chápat jako zradu západních zájmů? Padají dokonce úvahy o případné mocenské ose Peking–Moskva–Berlín, do které bychom byli samozřejmě zataženi i my. Tudíž: Do jaké míry se v nejbližších desítkách let naplní zatím rýsující se rozložení sil USA s Evropou (podepřeno TTIP) a naproti tomu Čína s Ruskem?

Německo vždy sledovalo svoje zájmy. Evropská solidarita? Všichni si rozeberte uprchlíky mířící za německými dávkami. Energetická bezpečnost? Obejít ostatní státy a domluvit si Nord Stream přímo s Rusy. Volný trh? Ano, ale ne pro dopravce z nových členských států. A tak bychom mohli pokračovat. Někdy jsou německé zájmy v souladu s našimi, není tomu ale tak vždy. Proto mimochodem potřebujeme vládu, která si toto uvědomí a bude budovat aliance, které by německé sklony k řízení Evropy vyvažovaly. V případě transatlantické linky musíme počkat na výsledek americké prezidentské volby. Já bych si samozřejmě přál, aby naše partnerství se Spojenými státy zůstalo co nejpevnější, v obchodní i bezpečnostní rovině. Proto třeba podporuji TTIP.

Václav Klaus je součástí rady institutu Dialog civilizací, který v Berlíně zprovoznil prokremelský podnikatel Vladimir Jakunin. Miloš Zeman je pro pořádání referenda o setrvání Česka v EU i NATO. Lze za těmito dvěma událostmi vidět podlézání českých prezidentů Kremlu, nebo snahu o autonomní vedení zahraniční politiky?

Nepovažuji za nutné komentovat každý čin a výrok obou pánů. Oba jsou v českém prostředí jen jedni z hráčů. Je ale pravda, že tento krok Václava Klause mě překvapil, nikoliv pozitivně. Václava Klause stále vnímám jako někoho, kdo má obrovskou zásluhu na tom, že je Česko – zatím – liberální demokracií a součástí euroatlantické civilizace.

V souvislosti s Brexitem, ale také třeba s úspěchy Donalda Trumpa v republikánských primárkách či Norberta Hofera v Rakousku se hovoří o tom, že lidé ztrácí důvěru ve stávající politické uspořádání a elity. Považují je za změkčilé, politicky až příliš korektní ve vztahu k imigraci, řešící podružnosti (sňatky homosexuálů, emise ze sekaček na trávu apod.) místo řešení ekonomických či bezpečnostních otázek. Co se stalo s politickými, mediálními a akademickými elitami, že se jim lidé smějí?

Ano, to je pravda. „Městské“ elity se natolik vzdálily od reality, že se to začíná projevovat v průzkumech a ve volebních výsledcích. Speciálně to platí pro Brusel. Například jistý pan Verhofstadt, belgický expremiér a stranický šéf Babišových europoslanců, je přesvědčen, že se lidé odvracejí od EU, protože je málo řízena z Bruselu a ještě není státem. To je už skoro nemoc z povolání. Stejně přemýšlejí i lidovci a socialisté, lidé jako Juncker a Schulz, a proto začínají prohrávat. Naopak jsou v Evropě strany, které úspěšně zvládly přechod z „okraje“ do hlavního proudu, trochu se zklidnily, „učesaly“ a nyní jsou součástí vládních koalic, aniž by ztratily svůj kritický tón.

Zajímavé jsou i některé voličské přesuny podpory. Pro Brexit byli lidé volící normálně levici. Marine Le Penovou začínají podporovat dělníci. Co se to stalo s běžnou levicí, že přestala uspokojovat potřeby svého evropského voliče?

I naše sociální demokracie je typickým příkladem tohoto trendu. Její voliči jsou opatrní, konzervativní, kdežto neomarxisté typu Dienstbiera, Marksové či pana Prouzy (státní tajemník pro EU) jsou posedlí novotami, které jejich voličům nedávají smysl. Voličům klasické levice jsou genderové kvóty, multikulturalismus, zelené dotace nebo volání „více Evropy“ intuitivně protivné. Je to evropská levice, která se odtrhla od svých voličů. A politici jako Le Penová toho šikovně využili. Proč ne?

V rámci Brexitu, ale i v rámci rakouských voleb se ukázalo zajímavé rozdělení: mladí proti starším, venkované proti městům, chudší proti bohatším. Ti bohatší, kosmopolitnější, žijící ve městě jsou pro uprchlíky, pro EU apod. Ti druzí opačně. Čím to je?

Není to tak jednoduché. Média si to opět překroutila po svém. Rozdíly mezi inners a outers v Británii nejsou zdaleka tak černobílé, jak je média prezentují. Ne tolik bohatých lidí žije ve městech, to za prvé. Bohatí lidé se dávno přesunuli na venkov, do blízkosti měst, kvůli lepší kvalitě života. Za druhé, není pravda, že by byli mladí lidé přehlasováni. K urnám jich totiž přišlo jen 36 procent, takže je to spíš tak, že mladí lidé se v referendu neobtěžovali vyjádřit. Naši dva britští muslimové v naší europarlamentní frakci byli například oba pro Brexit. Prezentovat „brexitéry“ nebo voliče Hofera jako nějaké staré a nevzdělané lidi je zase dobře známá elitářská snaha vykroutit se z odpovědnosti za problémy evropské integrace.

Pokud jde o současné Česko, lze pochopit volání Miloše Zemana po referendu o členství v EU i NATO? Lze zároveň sdílet obavy některých politiků a aktivistů, že plánem Miloše Zemana je vyvést Česko ze západních struktur a přiblížit Rusku a Číně? Objevují se plány na mobilizaci proti Zemanovi v tomto smyslu. Jsou potřebné?

Jedinou cestou k výměně politika jsou v demokracii volby. Český prezident má spíše protokolární pravomoci, zahraniční směřování země řídí vláda v čele s premiérem. Prezident si může o vyhlášení referenda myslet, co chce, ale nemá žádnou pravomoc jej vyvolat. Zemana jsem nevolil. Ale Zeman je hlavně oblíbený a pohodlný terč všech, co si o sobě myslí, že jsou „lepší lidé“. Kdyby neexistoval, museli by si ho vymyslet. O Babišovi tito lidé zpravidla mlčí. Co kdyby jim totiž udělal nějakou zajímavou nabídku? Tak tuto hru já nehraji.

zahradil.cz

18. 7. 2016

Editovaný přepis hlavních bodů diskuze s europoslancem Jiřím Pospíšilem (TOP09) pro pořad Události, komentáře

David BOREK, moderátor

O situaci v Turecku jednali ministři zahraničních věcí Unie. Na bruselské schůzce nechyběl ani jejich americký kolega John Kerry. Západ teď řeší prekérní situaci. Pokus o vojenský převrat sice odsoudil, ale nebyl to prý bianko šek pro Erdogana, aby vymazal prvky právního státu. Turecké úřady v reakci na puč zahájily rozsáhlé zatýkání. Co se podle vás děje v Turecku?

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Nebudu spekulovat, jestli byl puč pučem, nebo ne. To nechám, řekněme, některým bulvárnějším médiím. Puč pravděpodobně proběhl, ale to, co děsí Evropu, a mělo by to děsit i nás v České republice, je reakce Erdoganova režimu. To znamená, tisíce zatčených lidí. Všichni, kteří víme něco o právu, tak nám musí být jasné, že zatknout tisíce osob několik hodin po puči, je velmi zvláštní. Prezident Erdogan by měl veřejnosti a hlavně světu vysvětlit, jak mohlo být v puči zapojeno několik set anebo dokonce několik tisíc soudců a prokurátorů. Do dneška není jasné, jak tito lidé, kteří s armádou nemají nic společného a jsou strážci nezávislé justice, mohli být v puči zapojeni. Bohužel se obávám, že to vytváří velmi silný dojem, že Erdogan využil svého puče k posílení svého autoritativního režimu a k vypořádání se se svými odpůrci a také s nezávislou justicí, protože justice byla vedle armády strážcem, řekněme, sekulárního Turecka.

David BOREK, moderátor

Dobře, já bych se teď dostal k některým více politickým otázkám, i vztaženým tady do Evropské unie. Bylo podle vás chybou, že v prvních hodinách po převratu nebo v době ještě převratu jsme slyšeli od západních politiků až příliš často jednoznačnou podporu turecké vládě, která mohla být vykládána jako bianko šek? Na rovinu si řekněme, když je někde vládní převrat, tak to asi nebude probíhat úplně stejným tempem, jako když o něčem rozhoduje běžná soudní praxe. Slova Johna Kerryho jsou zprávy vlastně ještě z noci. Teď cituji: Ujistil tureckého kolegu, mluvil s ním telefonicky, o absolutní podpoře turecké demokraticky zvolené civilní vlády a demokratických institucí.

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Podle mě byla ta podpora příliš silná. Když jsem ve vašem pořadu v České televizi komentoval o půlnoci z pátku na sobotu situaci kolem puče, tak jsem říkal: Puč určitě není řešení situace v Turecku. Vláda byla zvolena legálně. Na druhou stranu je režim Erdogana režimem autoritativním. Režimem, který podporuje islamizaci společnosti - například zavření nezávislého média novin Zemek během jara tohoto roku a další věci. Takže Erdogan bojuje s opozicí. Nejsou tam klasické demokratické poměry. Bohužel tam není klasický právní stát. My jako Evropané bychom měli chtít mít stabilní Turecko, aby k nám dál neproudili uprchlíci. Na druhou stranu je bezvýhradná podpora Erdoganova režimu podle mého názoru špatně, protože ten režim není demokratický a nevyznává hodnoty, jako vyznávají státy v Evropské unii.

David BOREK, moderátor

Takže chybovali evropští politici, včetně českých?

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

V tak intenzivní podpoře Erdoganova režimu bych byl opatrnější. Když jsem to komentoval, tak jsem řekl, že pro Evropu by bylo neštěstí, kdyby v Turecku vypukla občanská válka, která by vedla k tomu, že by statisíce uprchlíků začaly znovu proudit do Evropy. Takže převrat určitě ne. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že Erdogan dneska vzdaluje Turecko od Evropy, od evropských hodnot. V zásadě z něj pozvolna dělá islámskou zemi, kde islám hraje silnější roli, než pouze jako náboženství stojící mimo státní struktury.

David BOREK, moderátor

Jedna citace z hodin bezprostředně po neúspěšném převratu. 16. července, tedy v sobotu dopoledne, Bohuslav Sobotka řekl toto, teď cituji: "Respekt k demokratickým institucím a svobodám je klíčový pro budoucnost Turecka a patří k hodnotám, na kterých je založená i severoatlantická smlouva. Je důležité, aby demokratické principy, na kterých se prezident Erdogan a legitimní turecká vláda v posledních hodinách odvolávali, byly v budoucnu naplněny." Konec citátu. Tady bych řekl, že to bylo vyvážené v tom smyslu, že se mluvilo o podpoře legitimně zvolené vlády, ale také o nutnosti respektovat právní stát. Mě tam zaujalo propojení s tím, že to patří k hodnotám, na kterých je založena Severoatlantická smlouva. Oba se shodujete v tom, že to, co se v těchto dnech děje v Turecku, není úplně košér, pokud je tedy takový výraz u islámské země namístě. Pokud platí teze pana Sobotky, tak Turecko v tuto chvíli nemá co dělat v NATO, nebo je minimálně velký otazník nad tím, jestli může dál být členskou zemí NATO. Jak to vidíte?

Václav ZEMEK, člen sněmovního zahraničního výboru /ČSSD/

Víte, já si myslím, že ten pohár zatím ještě nepřetekl. Zatím se to pohybuje ještě v rámci mantinelů, aby mohlo Turecko být členem.

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Budu trošku možná razantnější než pan kolega. V tuto chvíli, pokud zůstane pouze u nějakých výhrůžek a nebude zaveden trest smrti, tak si myslím ...

David BOREK, moderátor

Pardon, co je na trestu smrti tak strašného? V některých státech americké unie je.

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

To je velmi jiná situace. Tady by byl zaveden retroaktivně. To znamená, že v tuto chvíli trest smrti v Turecku neplatí a najednou ho zavedeme, abychom potrestali jednání, které bylo realizováno před zavedením toho trestu. Pro diváky to možná zní jako hříčka, ale to je velmi důležité, ta retroaktivita trestu smrti. Pokud budou popravovány stovky odpůrců režimu pod rouškou spiknutí, pak se obávám, že bude pro Turecko velmi obtížné udržet se v rodině evropských zemí a v rodině Severoatlantické aliance. I Kerry už naznačil, jak jsme viděli u některých jeho výroků, že ve chvíli, kdy nedojde k právnímu vypořádání se s pučisty a bude to využito k velkým čistkám a k likvidaci politické opozice, bude nasnadě bavit se o tom, nakolik má, či nemá být Turecko v NATO. Je to možná tvrdé, ale já jsem přesvědčen, že není možné zavírat oči, pokud by tam byly, hypoteticky říkám, stovky poprav lidí a nebylo jasné, co ti lidé v rámci toho puče vlastně spáchali.

David BOREK, moderátor

Před 10 lety, teď odbočím, začínala ČSSD se svým zásadním odporem proti projektu amerického radaru v České republice. Ten tu tedy není. Česká bezpečnost je víceméně zcela garantována kolektivně v rámci Severoatlantické aliance. Co znamená pro českou bezpečnost, bezpečnost této země, že je garantována aliancí, která v tuto chvíli jeví známky nekoherence nebo nekompatibility jednoho jejího významného člena a zbytku? Bylo chybou, že varianta bilaterálního smluvního americko-českého bezpečnostního závazku nevyšla?

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Myslím, že to chyba byla. Dneska, jak jste vy sám řekl, pane redaktore, jsme pasivními příjemci obrany. Mohli jsme být mnohem aktivnější a podívejme se na Alianci. Dneska po summitu ve Varšavě poskytne pomoc Pobaltí, členové NATO vnímají jako nebezpečí určité provokace ze strany Ruska a je zřejmé, že do budoucna může v těch provokacích pokračovat.

David BOREK, moderátor

Ptám se na to ve vztahu k tomu, že NATO jeví známky rozklížení. Když si přeci turečtí a američtí politici veřejně vyměňují vzkazy o tom, kdo víc poškozuje vztahy, když Turci naznačují, že Američané stáli za převratem, když Turci na jeden den omezí s možným symbolickým významem činnost klíčové americké základny Incirlik, tak se něco děje. Já se ptám, jaký je vztah k české bezpečnosti?

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Dneska je to opravdu spor mezi Tureckem a Spojenými státy americkými, ale bohužel také celou Evropou. Počkejme si, zda Erdogan bude tyto výzvy a signály vnímat. Doufám, že bude. Doufám, že je natolik chytrý a nebude chtít jít se svými spojenci do nějakých rozepří. Zatím tu ty rozepře ještě nejsou. Zatím tu byl Varšavský summit, který ukázal jednotu NATO. Počkejme si, jak bude Erdogan dál postupovat. Všechno, co říkáme, jsou možné hypotézy. Třeba se bohužel ukáže, že Erdogan to chce dotáhnout do úplného konce a mít spor se Západem. Já doufám, že nikoli. Snižuje to zabezpečení nejen České republiky, ale celé střední Evropy i Turecka samotného.

David BOREK, moderátor

Pánové, ještě jedna taková hypotetická věc, která má víc scénářů. Migrační krize a dohoda mezi Evropou nebo Unií a Tureckem. Pan ministr Zaorálek, když na to byl dnes tázán, říkal, že pro tu dohodu nevidí bezprostřední riziko a řekl, že tam budou některé principy, které musí platit, vymáhány. Chápu to správně, že Evropská unie bude trvat na věcech, o kterých jsme se bavili? Na zachování právního státu jako podmínce pro to, aby Turecko získalo bezvízový styk a všechny věci, které souvisely s tou dohodou? Je to tak?

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Doufám, že ano. V Evropském parlamentu jsem hlasoval proti bezvízovému styku. Nemyslím si, že Turecko má mít bezvízový styk. Stejně jsem hlasoval proti tomu, aby byla turečtina úředním jazykem Evropské unie. Ta doba tady ještě není.

David BOREK, moderátor

Mělo by tam být jasné propojení mezi naplněním té dohody? Tedy mezi bezvízovým stykem pro Turky a udržením právního státu v Turecku?

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Podle mě to byla celou dobu chyba, že se do té dohody bezvízový styk dal. Celou dobu jsem to kritizoval. To s migranty vůbec nesouvisí, zda budou, či nebudou Turci moci jezdit do Evropy bez víz. Ve chvíli, co dnes nastalo v Turecku, si myslím, že se šance získat bezvízový styk se posouvá do budoucna. Jedna z podmínek Evropské unie je totiž právní stát a ten, jak vidíme, v Turecku dneska není. Já v žádném případě nebudu hlasovat pro to, aby měli Turci v této situaci bezvízový styk.

David BOREK, moderátor

A není to teď jenom taková virtuální debata ve chvíli, kdy Turecko drží klíček k branám Evropy, obrazně řečeno, myslím s uprchlíky? Evropa si vlastně nemůže dovolit, ať už Erdogan jakkoli redukuje právní stát, úplně zásadně vypovědět dohodu o uprchlících.

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Bezvízový styk v tuto chvíli nemůže být, protože pokud bude Erdogan stupňovat svůj politický tlak na opozici, pak by nemalá část tureckého obyvatelstva mohla využít toho styku a přesunout se do Evropy. To znamená, držme tu část dohody, která byla správná. Pro Turecko peníze a za to zachovávání uprchlíků na jeho území a další věc navíc. Tam, kde paní Merkelová bohužel ustoupila, v bezvízovém styku, to pro mě v tuto chvíli nepřipadá v úvahu.

David BOREK, moderátor

Je možné naplnit nějakou dohodu, když Západ nebo Evropská unie řekne, že chce plnit jenom část z nich?

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

To je dneska na paní Merkelové, protože už i před tím pučem se ukazovalo, že Turecko těch pět klíčových podmínek ze75 není ochotno splnit. Jednou z podmínek je například to, že Turecko změní svoji protiteroristickou legislativu a Erdogan před pučem řekl, že to měnit nebude. Je zjevné, že by stejně k naplnění těch podmínek nedošlo. To znamená, že nemám pocit, že by Turecko chtělo udělat něco proto, aby splnilo podmínky Evropské unie pro bezvízový styk. Ten v tuto chvíli podle mého názoru nehrozí. Pokud neustoupí Evropa a nezmění podmínky, které předtím dala jasně na stůl.

09.cz

19. 7. 2016

Prohlášení europoslance P. Teličky (ANO): EU musí trvat na dodržování demokratických pravidel v Turecku

Turecko je důležitým partnerem EU a členskou zemí NATO, jejíž demokratický a stabilní vývoj je klíčový při řešení řady aktuálních problémů včetně migrace a boje proti terorismu. Evropská unie by proto měla trvat na tom, aby při vyšetřování pokusu o vojenský převrat a potrestání viníků musí být dodržovány demokratické principy a vláda práva. Je nepřijatelné, aby se nezdařený převrat stal záminkou pro pronásledování oponentů současného režimu.

telicka.cz

22. 7. 2016

Článek europoslance P. Teličky (ANO) o situaci v Turecku pro deník Blesk: V Turecku nastupuje islámská polodiktatura. Přikloní se země k Rusku?

Europoslanec Pavel Telička (ANO) a pražský zastupitel Filip Humplík (ODS) o situaci v Turecku: Potápění demokracie a nástup (polo)diktatury.

Evropská unie i NATO nervózně sledují dění v Turecku. Stejně jako čeští politici. Pražský zastupitel Filip Humplík (ODS) by zemi prezidenta Erdogana vyměnil v NATO za Izrael. Europoslanec hnutí ANO Pavel Telička zase považuje za absurdní rychlost, jakou byly perzekvovány desetitisíce lidí kvůli údajnému zapojení do nepovedeného převratu.

Výjimečný stav, požadavek na obnovu trestu smrti, desetitisíce zadržených policistů, vojáků i soudců nebo stopka akademikům vycestovat do zahraničí.

Tak by se dala krátce shrnout situace v Turecku po víkendovém pokusu o vojenský převrat. Země je členem NATO a uchazečem o členství v Evropské unii. U obou těchto statusů se ale nyní objevuje otazník. Opoziční pražský zastupitel Filip Humplík (ODS) by dokonce rád v NATO Turecko vyměnil. To má ovšem ve společenství druhou nejsilnější armádu.

„NATO není jen vojenská, ale také hodnotová aliance sdružující demokratické státy. Izrael má k našim hodnotám logicky blíže než Turecko, speciálně po nedávném převratu. Izrael v NATO se na první pohled zdá být utopickou myšlenkou, ale stejně tak v ne tolik vzdálené minulosti působilo zavedení volebního práva pro ženy, zrušení otroctví v Americe nebo dekolonizace Afriky. Je to o vůli,“ poznamenal na dotaz Blesk.cz.

„Bez ohledu na to, zda to byl řádně připravený puč, nebo zda ho v určité fázi některé složky režimu zneužily, tak to, co v tuto chvíli v Turecku probíhá, vzbuzuje pochybnosti a obavy. Turecký režim také vysílá signál, že nehodlá dále směřovat do Evropské unie a vybírá si jinou cestu,“ komentoval situaci také europoslanec Pavel Telička (ANO), který předpokládá, že současné dění ovlivní další jednání o přistoupení země do EU.

„Šance Turecka na členství se nejen snížily, ale zmizely. Země, která zvažuje zavedení trestu smrti a ve které probíhají regulérní čistky, nemá šanci se stát členem EU. Druhá věc je, že samotné Turecko asi ztratilo zájem a rozhodlo se jít cestou islamistické (polo)diktatury,“ míní Humplík.

Zatímco o roli prezidenta Erdogana v celém puči se „jen“ spekuluje, dění po převratu vidí Evropa jasně. Tolik jmen nemohlo být tak rychle s organizátory puče pospojováno.

„Jak to bylo doopravdy, ví jen sám Erdogan a pučisté, my můžeme pouze spekulovat. Jestli byl puč 'objednaný', netuším, ale je zřejmé, že Erdogan ho plně využil k vypořádání se se zbytky opozice. Je skoro jisté, že seznamy nepohodlných osob byly připravené dopředu,“ míní Humplík a podobného názoru je i Telička.

„Mně přijde zcela absurdní to interpretovat tak, že tito lidé mohli být zapojeni do puče nebo mohli mít vazby, které by sehrály jakoukoliv roli. Kdyby to tak bylo, kdyby to bylo tak masové, tak si myslím, že by ten puč vypadal jinak, než že by bylo za jeden den a jednu noc hotovo,“ má jasno někdejší lobbista.

„A i kdyby, i když tomu nevěřím, tak neznám žádnou demokratickou exekutivu, která by byla schopna tak rychle identifikovat tak vysoký počet lidí zapojených do puče nebo napojených na organizátory nebo klíčové subjekty. Tady se to jeví jako jednoznačný odklon od demokratických principů,“ dodal Telička pro Blesk.cz.

Co bude dál? Emigrace, příklon k Rusku

Budoucnost Turecka je aktuálně nejasná. Pokus o převrat i následné represe ale zřejmě ovlivní i jednání o bezvízovém styku, který zemi odklepla Evropská komise. Členské země o něm ale ještě nehlasovaly a podle Humplíka by měly tuto možnost jednoznačně odmítnout.

Změny ale čekají i samotné Turecko. Erdogan si upevnil pozici a významně oslabil své odpůrce. Proevropské elity tak zřejmě ze země prchnou. „Nepochybně dojde k dalšímu utahování šroubů v turecké společnosti, což povede k vyšší emigraci bohatších a prozápadnějších Turků, pokud tedy nedostanou zákaz vycestovat,“ řekl k tomu pražský zastupitel.

Podle něj si na mezinárodní úrovni Turecko po odklonu od Evropské unie najde pravděpodobně cestu k Rusku. „Dojde k sbližování mezi Tureckem a Ruskem, ostatně nějaké náznaky jsou vidět již nyní,“ dodal s tím, že to je možná cesta také ve chvíli, kdy by Turecko skutečně opustilo NATO.

Sbližování dokumentuje například omluva tureckého prezidenta za sestřelení ruské stíhačky. Druhým příkladem je také konec premiéra Davutoglua, který Rusko označil za teroristickou organizaci. Pak ale kvůli sporům s Erdoganem rezignoval.

Podle bývalého ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody (KDU-ČSL) se ale Turecko členství v NATO spíše nebude chtít vzdát. „Podle mě Turecko neodejde ani nebude vyloučeno z NATO. Tento stav se bude udržovat dál, protože ani Turecko si nebude chtít vytvořit nepřátelské vztahy s Evropou. A Evropa nemá zájem na tom, vytvářet si nepřátelské vztahy s Tureckem. Takže v tomto ohledu se nestane nic,“ předpověděl Svoboda.

Páka na EU: Uprchlíci

Turecko ale v žádném případě nebude jen 'otlounkánkem' Evropské unie. Pokud se významně zadrhne jednání o bezvízovém styku a budou sílit kritické hlasy směrem k jeho členství v unii, může evropsko-asijská země vypovědět dohodu, která významně přispěla k utlumení migrační krize.

„V rovině věcné to spolu nesouvisí. Nevidím tedy důvod, aby jedna ze stran jednostranně vycouvala ze svých závazků. Nicméně ne vždy tento pohled hraje roli. Nemohu proto vyloučit, že pokud by Evropská unie vyhodnotila, že se Turecko odklonilo třeba od podmínek pro bezvízový režim, pak nemůžeme vyloučit nějakou tureckou reakci,“ ví zkušený diplomat Telička. I proto budou podle něj někteří evropští politici ve svých projevech na tureckou adresu velmi zdrženliví.

telicka.eu

25. 7. 2016

Prohlášení europoslankyně Michaely Šojdrové (KDU-ČSL) k situaci v Turecku: Puč v Turecku upevnil moc prezidenta

„EU nemůže schvalovat trest smrti ani plošnou represi vůči tureckým soudcům, akademikům a médiím,“ říká europoslankyně Michaela Šojdrová, která je členkou parlametní delegace EU-Turecko.

Výjimečný stav, represe vůči soudcům, prokurátorům, univerzitním pedagogům i médiím, které uplatňuje turecký prezident Recep Tayyip Erdogan po nezdařeném vojenském puči, vypadají jako předem promyšlený plán proti prezidentovým oponentům.

V posledních letech Erdogan dělal všechny kroky k tomu, aby upevňoval svoji moc, a jeho vláda nese prvky diktatury a autoritářství. Svědčí o tom výměna premiéra letos v květnu a další návrhy zákonů, které se týkají boje proti opozici. Není pochyb o tom, že turecký prezident měl připravené seznamy svých oponentů v řadách justice, armády, vzdělávacích pracovníků i médií a po nevydařeném pokusu o vojenský převrat využil příležitosti proti svým kritikům plošně zasáhnout.

Trest smrti, jehož znovuzavedení je v Turecku na pořadu dne – jakkoli je nepřijatelný v rámci EU a je v silném rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech –, považuji za vnitřní záležitost Turecka. Pokud Turecko zavede trest smrti, bude to mít dopady například na jeho členství v Radě Evropy. Turecko tím jen potvrzuje, že se nemůže stát členem EU, ale neznamená to, že nemůžeme spolupracovat, zejména v rámci NATO. Nesouhlasím s trestem smrti, považuji ho za zneužitelný vůči nevinným obětem politických procesů, ale to je asi tak všechno co mohu v dnešní situaci vůči Turecku, které čelí mnoha vnějším i vnitřním bezpečnostním problémům požadovat.

Je dobře, že představitelé EU odsoudili pokus o puč. Potřebujeme stabilní Turecko. Pokud by byl vojenský převrat úspěšný, sesazení Erdogana mohlo rozpoutat další občanskou válku v regionu. Proto EU i NATO podpořily tureckou vládu a ne pučisty. Omezení demokracie je v období krize krátkodobě a výjimečně možné, masová vlna represí, ale neodpovídá tomu, co by se mělo nazývat upevněním demokratické vlády u moci. Není možné souhlasit a podporovat teror a nelidské zacházení vůči domácímu obyvatelstvu a menšinám. To je hranice, za kterou nelze jít a kdy hrozí, že Turecko přestane být pro EU přijatelným partnerem.

sojdrova.cz

26. 7. 2016

Článek europoslance T. Zdechovského (KDU-ČSL) pro blog MF Dnes: Hrozba bojovníků ISIS děsí i další země nejen na Balkánu

V předchozím článku věnovaném problematice militantního islamismu na Balkáně jsem se věnoval především Bosně. Dnes bych rád do hloubky rozebral některé další země na Balkáně, kde je nebezpečí aktivace bojovníků ISIS velmi vysoké.

Počátky militantního islamismu na Balkáně můžeme sledovat v době občanské války v Jugoslávii. Mudžahedíni z celého světa tehdy bojovali na straně bosenských Muslimů. Mnozí z těchto muslimských bojovníků na území Bosny a Hercegoviny zůstali a islamismus pevně zapustil této zemi své kořeny.

Nemůžeme se ale ptát, komu zvoní hrana, protože zvoní i nám. Militantní islamismus je problém týkající se i EU, protože právě Bosna a Hercegovina je zemí, přes kterou islamisté proudí dále do Evropy. Bylo by ale chybou domnívat se, že islamismus na Balkáně je pouze problémem Bosny a Hercegoviny. Naopak, v současné době trápí stejná věc i další balkánské země.

Kosovo

Začněme nejprve Kosovem. Proč právě zde? Protože je ze všech jihobalkánských zemí nejvíce problémovou, o čemž svědčí čísla uvedená dále. Stovky lidí se zde přidaly k ISIS, za což je v zemi trest až 15 let vězení. Bohužel ale nelze říci, že by hrozba sankce odradila lidí od odchodu do řad ISIS či dalších radikálních organizací. Dnes už bývalá kosovská Kosovská prezidentka Atifete Jahjaga prohlásila, že Kosovo nikdy nebude živnou půdou či úkrytem pro teroristy. Následující čísla ale bohužel svědčí spíše o opaku.

Kosovská policie má informace o 314 bojovnících, kteří se připojili k ISIS, a to včetně 44 žen a 28 dětí. Přibližně 40 jich zahynulo a 32 lidí bylo pro své úzké kontakty s ISIS zatčeno. Další desítky bojovníků původem z Kosova jsou podle OECD a CIA v ISIS či různých frakcích al-Káidy. Celkový počet lidí v řadách ISIS a dalších militantních islamistických organizací se odhaduje na 400.

Znamená to zhruba 219 lidí na milion obyvatel, což je větší číslo v přepočtu na obyvatele, než v kterékoli jiné evropské zemi. Za Kosovem následuje s poměrně velkým odstupem v mém předchozím článku propíraná Bosna a Hercegovina s 85 lidmi na milion obyvatel. Experti mají navíc za to, že v Kosovu jako zemi s muslimskou většinou je asi 50 000 bojovníků připravených bojovat pod vlajskou radikálního islámu.

Problémem ale není jen důsledek, tedy samotné zapojení lidí do různých islamistických organizací. Je nutné hledat i příčiny tohoto negativního fenoménu. A jednou z příčin je indoktrinace části mladých přímo ve školách. Zjištěna byla přítomnost celkem 50 nevládních organizací napojených na radikální imámy a teroristy, jejichž činností je podpora výchovy k islámskému fundamentalismu a radikalismu. Právě ony se podílejí na financování školek a škol, a to včetně vyššího školství.

Tamní nepřehledný systém totiž umožňuje školám takové finanční dary, které pocházejí i z teroristických zdrojů. Zpravodajským službám se podařilo zjistit, že bylo zaplaceno 35 milionů eur ze Saúdské Arábie, Libanonu, Libye či Kataru.

Situace se má totiž tak, že po roce 1999 proudily na pomoc válkou zničenému Kosovu peníze také třeba ze Saúdská Arábie, která spojuje bohulibou činnost mj. i s šířením vlastního radikálního islámského učení zvaného wahhábismus.

Aby toho nebylo málo, za odchod do ISIS je lidem slibováno 30 tisíc eur. Věřím, že něco takového musí být opravdu lákavá nabídka pro řadu obyvatel jednoho z nejchudších koutů Evropy. Diví se potom někdo tak vysokému počtu radikálů, když je navíc radikální islám vštěpován do hlavy i dětem ve školách?

V září roku 2014 bylo zatčeno 15 „náborářů” islamistických bojovníků pro ISIS a Al-Nusra, včetně vůdce islámské strany Kosova, imáma Fuada Ramiqiho a dalších 12 imámů z ostatních skupin. Od loňského roku se sice podařilo zadržet více než 150 zahraničních bojovníků připravených pro účast v boji. Příčiny neblahého stavu však přetrvávají.

Albánie

Šíření islamismu nebyla ušetřená ani sousední Albánie, země, kde spolu po celá staletí dokázaly žít jednotlivé náboženské skupiny bez větších problémů. Albánie se stala tranzitní zemí pro džihádisty, kteří do země proudí cestou z Itálie. Mnoho „dobrovolníků“ z Evropy potom cestuje právě přes Tiranu a pokračuje dále do Turecka.

Předpokládá se, že z řad samotných Albánců bojuje na straně islamistů údajně stovka lidí, přičemž neoficiální údaje z loňského roku mluví až o 150 jedincích. Podle zpravodajských zdrojů existuje v okresech Lizbrahdi a Elbasan základna pro nábor, kde se prezentují radikální salafistické myšlenky mladším lidem.

Makedonie a Černá Hora

V poslední části tohoto článku bych ještě rád ve stručnosti zmínil i situaci ve dvou menších zemích ležících na jihovýchodě Evropy - Makedonii a Černá Hoře. Případy lidí, kteří se přidali k ISIS, v nich totiž byly zaznamenány také, byť v menší míře než v Kosovu a Bosně.

Makedonský parlament nedávno schválil zákon, který trestá pět lety vězení účast a nábor bojovníků pro zahraniční armády a milice. Lidí, které by v případě zatčení neminul takový trest, je podle posledních dostupných údajů celkem 146. Přesně tolik lidí původem z Makedonie se podle údajů z loňského srpna vydalo bojovat na straně Islámského státu.

Jako poslední z balkánských států zmíním ještě ve stručnosti Černou Horu. Přestože tato země bývá v souvislosti s radikálním islamismem zmiňována jen výjimečně, ze zprávy ze září 2014 od tamních bezpečnostních služeb vyplývá, že na území Černé Hory je přítomno několik stovek salafistických agentů a členů guerillových skupin připravených bojovat.

Navíc jádro těchto radikálů je úzce spjato s teroristickými skupinami napojenými na al-Káidu. Počet lidí bojujících v řadách islamistů v Iráku a Sýrii je ale velmi nízký. Oficiální odhady mluví o 13 lidech, z toho čtyři už zahynuli během bojů a o dalších šesti se donedávna vědělo, že stále bojují.

Řada politiků nechtěla varování tajných služeb slyšet

Z toho, co jsem napsal v obou příspěvcích věnovaným zemím jihovýchodní Evropy, jasně vyplývá, že ani v případě zemí nacházejících se převážně v jihozápadní části Balkánu by se nemělo nebezpečí šíření islámského radikalismu jakkoli podceňovat. Balkán je jednou z oblastí, přes které proudí radikálové dále do Evropy a bohužel i místem, odkud lidé ve zvýšené míře odcházejí bojovat na straně Islámského státu.

Nebezpečí je nám tedy mnohem blíže, než si někteří dokážou připustit. Proto nemůžeme tento druh hrozby podceňovat a boj s ní se neobejde bez spolupráce všech států Evropské unie se zmíněnými balkánskými zeměmi. Mnozí z těch, kteří se odešli bojovat do Sýrie, se zpátky do země původu nevrací. Směřují tam, kde jejich minulost nikdo nezná.

Proto tajné služby opakovaně od roku 2011 varují státy EU s početnými komunitami přistěhovalců, že je nutné všechny příchozí před udělením azylu důkladně prověřit a zkontrolovat jejich minulost. A nyní je otázkou do diskuse, proč řada politiků tyto zprávy neslyšela, nebo spíše nechtěla dlouho slyšet?!

Přeji hezký den a veselou mysl.

zdechovsky.eu

27. 7. 2016

Komentář europoslance P. Svobody (KDU-ČSL) k vývoji v Turecku pro magazín Dotyk

Masová zatýkání v armádě, stanné právo, vládnutí pomocí dekretů, příprava znovuzavedení trestu smrti, odstoupení od Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, zavírání škol a univerzit atd. atd. Takové zprávy z Turecka byly ještě před několika týdny nepředstavitelné.

Převratný odklon Turecka od klasické demokracie vyvolává řadu otázek. Šlo o puč zinscenovaný – podle vzoru zapálení Reichstagu nacisty? Jak je možné, že následné čistky byly tak dobře připraveny? Máme se obávat další imigrační vlny z Turecka? Budou její součástí i sami Turci? Ohrožuje tento vývoj také naši bezpečnost v rámci NATO? Mezi všemi těmito otázkami, které si nyní klademe, mě osobně pálí zejména tři zásadní věci:

1. Můžeme k tomu všemu nemlčet při vědomí, že se Erdoğan možná „pomstí" znovuotevřením stavidel migrační vlny?

2. Co když se Atatürk mýlil a průměrný Turek si skutečně nepřeje sekulární demokracii západního střihu? Jak se s tím snoubí naše odkazy na demokracii?

3. Získal by Erdoğan i po čistkách ve volbách přes 50 % hlasů? A bude vůbec v dohledné době ještě nějaká příležitost si tuto skutečnost ověřit v demokratických volbách, když je opozice likvidována?

Přímý vliv na naši bezpečnost

Pojďme to ale rozebrat od začátku. Povinností každého státu, tedy i našeho, je postarat se o bezpečnost svých občanů. Nestačí tedy jen konstatovat, že českým turistům na tureckých plážích se nic nestalo. Významnou zárukou naší bezpečnosti je naše členství v NATO. K tomu patří jisté povinnosti. Mimochodem – jednou z našich povinností je financování armády v dohodnuté výši, které plníme jen částečně. Ať chceme, nebo ne, Turecko je, nebo alespoň doposud bylo, východní baštou NATO, když si odmyslíme jeho prohřešky ve vztahu k IS.

Turecko navíc nyní potřebujeme i k řešení migrační krize. V současnosti údajně zadržuje na svém území 2,5 milionu migrantů potenciálně směřujících do Evropy. Migrační krize znamená destabilizaci Evropy, a tudíž se i toto přímo dotýká naší bezpečnosti.

Je tedy jasné, že tureckou spolupráci k zajištění naší vlastní bezpečnosti potřebujeme. Ale – masová podpora turecké veřejnosti vůči Erdoğanovým krokům se nám nezamlouvá, protože Evropa je postavena na určitých hodnotách a současné Turecko je zjevně nesdílí a nechce sdílet.

A naší povinností je tyto hodnoty chránit, především v Evropě, a lidem mimo Evropu pomáhat ke svobodě, demokracii a právnímu státu do míry, která neohrožuje naši bezpečnost. Tuto míru ale musíme testovat, pro jistotu nedělat nic není řešení. Co nám tedy zbývá?

Jak podráždit Erdoğana

Myšlenky na zavedení sankcí bych v tuto chvíli odmítl. To, co se v Turecku děje, je vnitrostátní situace, která se dramaticky liší např. od okupace Krymu či východní Ukrajiny. Navíc neumíme s určitostí říci, do jaké míry je masová podpora Erdoğanovi umělá.

Jak jinak testovat tu míru možné obhajoby západních hodnot? Co třeba pozastavit účast tureckých fotbalových klubů v soutěžích organizovaných UEFA – byl by to správný vzkaz prostému tureckému voliči o tom, co si Evropa o jeho konání myslí? Fotbal je v Turecku druhé náboženství, tedy oblast pro mnoho lidí citlivá.

Že jde o politizaci sportu? Ano, ale jsou snad politizace akademických svobod, jejich omezování, zavírání univerzit, vyhánění děkanů a profesorů přípustné? Máme se tvářit, že masové porušování lidských práv nemá co dělat se sportem? Anebo si řekneme, že když máme vztahy se Saúdskou Arábií, kde existuje trest smrti, a to dokonce kamenováním, tak je třeba tureckou změnu prostě přijmout?

Možná by správná reakce měla vzejít od jednotlivců. Turecko je oblíbená dovolenková destinace, neměli bychom si tedy říci, že když Erdoğan dělá z Turecka žalář, my tam nepojedeme? Je sice pravděpodobné, že takové odhodlání nám vydrží tak rok, možná dva, ale…

U obou těchto nápadů zůstává otevřená další otázka: opravdu si myslíme, že režim, který se právě chystá k masové popravě padesáti tisíc lidí, se bude ohlížet na fotbal či turistiku? Odpověď je nasnadě: výsledkem by bylo spíše poškození řadového občana a podráždění Erdoğana. Pokud je to ovšem ten občan, který drží Erdoğana u moci, pak to stojí za úvahu.



27. 7. 2016

Editovaný přepis rozhovoru s europoslancem Jiřím Pospíšilem (TOP09) pro ČT 24: Měli bychom z EU dostat lidi, kteří tu nezískají azyl

Moderátor

Pane Pospíšile, jste raději pro důkladnou ochranu vnějších hranic, o které se hodně hovoří a o níž kritici říkají, že se zatím mnoho praktického neudělalo, nebo jste raději pro to, aby se spoléhalo na nacionální úroveň a posílení vlastní ochrany hranic?

Jiří Pospíšil, europoslanec

Bylo by pěkné, kdyby fungovala vnější ochrana evropských hranic. Já bych to podporoval. Obávám se ale, že realita je dnes taková, že se Česká republika musí zabývat otázkou příchodu podezřelých osob na své území. Souhlasím tedy s rozhodnutím vlády, aby se do budoucna monitorovala česko-německá hranice. Abychom zadržely osoby, které z různých bezpečnostních důvodů například v Německu nezískají azyl, a pak by chtěly proniknout k nám. Radši budu pro obě varianty. Pojďme to pořádně hlídat. Ne pouze tu vnější hranici, která je sice důležitá, ale sami vidíte, že to úplně nefunguje. Dneska už i Německo, Francie a některé země dělají na svém území namátkové kontroly, jinde jsou hlídky na hranicích. Česká republika musí postupovat obdobně. Zvláště když české bezpečnostní složky varují před tím, že nám hrozí příchod lidí, kteří nedostanou azyl v západní Evropě.

Moderátor

Pane Pospíšile, není to, řekněme, automatické vyslovení nedůvěry německým úřadům, že si nedovedou poradit s lidmi, které odmítnou? Že je nedovedou dostat zpátky bezpečně?

Jiří Pospíšil, europoslanec

To je realita. Viz ta tragická událost v Ansbachu, kde člověk, který pravděpodobně neměl dostat azyl, spáchal teroristický čin. Německé složky bohužel neumí návratovou politiku. Někomu nedají azyl a neumí zařídit, aby byl ten člověk bezprostředně poté vyhoštěn z Evropy. Nebo byl aspoň vyhoštěn do země, ze které do Německa přišel. Tohle bohužel nefunguje. Tito lidé tam zůstávají a budou řešit co dál. Buď budou dělat zoufalé činy, jako byl ten tragický výbuch, anebo budou chtít jít do jiného místa v Evropě, tedy například do České republiky. Je tedy správné, že česká administrativa bude sledovat dění na hranici a bude monitorovat, a pokud možno i zadržovat osoby, které v jiném státě EU nezískají azyl. Takové lidi je třeba z Evropy dostat, ačkoli je to strašně těžké. To se dneska bohužel žádné zemi v Evropě příliš nedaří.

Moderátor

Pane Pospíšile, Vy osobně, vidíte mezi představiteli jednotlivých zemí EU stále ještě ochotu k tomu spolupracovat na společném modelu ochrany EU, ochrany občanů EU? Nebo teď spíše hraje prim, řekněme, třeba téma Brexitu, téma toho, jak vůbec EU udržet pohromadě?

Jiří Pospíšil, europoslanec

V Bruselu se permanentně mluví o společné bezpečnostní politice. Ale uvědomte si jednu věc. Podle amerických studií je dneska v západní Evropě kolem jednoho milionu muslimů, kteří jsou ochotni jít trestat a dokonce i zabíjet nás, ostatní Evropany. Takže to není jenom o hranici. Dneska to je o tom, že jsou v západní Evropě obrovské muslimské komunity, které nejsou tamními zeměmi pořádně monitorovány. Nedělala to pořádně Francie, nedělala to Belgie. Česká Republika musí řešit, jak zabránit tomu, aby lidé z těchto komunit přicházeli na naše území. To je prvotní úkol. Samozřejmě bude pěkné, pokud se do budoucna podaří hlídat vnější hranici EU. Ta pobřežní stráž, o které se tady permanentně bavíme a kterou Evropská komise představovala jako obrovské vítězství, má něco mezi tisícem až dvěma tisíci muži. Asi každý pochopí, že pokud bojujeme proti statisícům potenciálních extremistů, tak to taková jednotka opravdu nezvládne. Jsem pro Evropu, jsem pro evropskou integraci, ale musíme si otázku národní bezpečnosti řešit také na našem území. Řešení vlády vítám, byť zastupuji opoziční politickou stranu. Jsou věci národní jednoty a řekněme národního zájmu. Takže Brusel do budoucna určitě ano, ale Brusel nám těžko vyřeší, co s extremisty na území Francie, na území Belgie.

K tragédii ve Francii bych řekl, že vůbec nechápu, jak je možné, že mladíci, kteří byli pod justičním dozorem, mohli něco takového spáchat. Pokud čtu v médiích, jeden podezřelý chtěl dvakrát odejít do Sýrie. Není zavřený a dokonce si ten svůj náramek, který měl na kontrolu, několikrát denně na několik hodin zřejmě legálně vypínal. Francie si opravdu musí do budoucna říct, co dál. Brusel to za francouzskou vládu nevyřeší.

09.cz

28. 7. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Puč” v Turecku a Kypr

Kypr patří k těm územím v Evropě, která se vyznačují státoprávními zvláštnostmi, ne-li přímo anomáliemi, jež zpravidla vznikly v důsledku nějakého národnostního konfliktu. Připomeňme, že 15. července 1974 pronikli na Kypr řečtí vojáci, se skrytou americkou podporou v zádech, aby svrhli prezidenta arcibiskupa Makaria III. Proč? Tehdejší ministr zahraničí USA Henry Kissinger viděl v kyperském prezidentovi, který byl vůdčí osobností hnutí nezúčastněných zemí, nebezpečí pro americké zájmy ve východním Středomoří. Tak tedy prezident byl násilně svržen a pučisté dosadili do čela země svého muže, známého vyhraněně nepřátelským postojem vůči Turecku.

Zní to cynicky a paradoxně, ale nic lepšího si tehdejší turecká vláda nemohla přát: v jejím šuplíku, obrazně řečeno, ležely už dlouho plány invaze na Kypr. Pod záminkou, že je nutno chránit turecké občany Kypru, vnikla několik dní po převratu na ostrov turecká armáda a obsadila jeho severní část, přibližně jednu třetinu celkové rozlohy. Americká administrativa si mohla mnout ruce: hnutí nezúčastněných zemí bylo rozbito, došlo k rozdělení ostrova a v jeho severní části zřídilo Turecko nikým jiným neuznanou tzv. Tureckou republiku severního Kypru, jež se také stala „letištěm NATO“. Kyperská republika na jihu země se stala 1. května 2004 členem Evropské unie.

Mezi oběma částmi násilně rozděleného Kypru trvalo po léta napětí, a to i dosti ostré. V posledních letech však lze zaznamenat postupné opětovné sbližování kyperských Řeků a Turků; mimo jiné přes hraniční přechod v Nikósii lze snadno přecházet a lidé ze severu stále více vyhledávají lépe placenou práci na jihu. Teď však existují reálné obavy, že sbližovací proces by mohl být ohrožen, a to v důsledku pokusu o puč v Turecku.

Na severu Kypru je totiž dislokována jak turecká armáda, tak místní armáda turecko-kyperská, a pod kontrolou armády se nachází policie. Všechny tyto ozbrojené složky se striktně drží pokynů z Ankary, a tudíž začaly s vyhledáváním protierdoganských pučistů i na Kypru. Místní tisk vyzývá k jejich nemilosrdnému zničení a jeho vliv na obyvatelstvo je údajně takový, že hrozí nebezpeční nepokojů. Sjednocovací proces na Kypru tak může být zásadně narušen, dokonce se hovoří o možnosti úplného zastavení jednání mezi tureckou a řeckou stranou. Žádná dobrá zpráva pro ostrov po léta těžce zkoušený…

mastalka.cz

31. 7. 2016

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Demokraté převedli velkou show, ale rozhodovat se bude až na podzim

Sjezd americké demokratické strany ve Filadelfii, který nominoval Hillary Clintonovou jako prezidentskou kandidátku, byl skutečně jedinečným zážitkem. Je to velká show, hlavně pro evropského pozorovatele nezvyklého na americkou politickou kulturu. Snaha Demokratů prezentovat se před Amerikou i sami před sebou jako jednotná, silná a sebevědomá strana byla patrná na každém kroku.

V tomto dojmu se nesl i závěrečný projev Hillary Clintonové, v němž jako první žena formálně přijala kandidaturu na prezidentský úřad od jedné ze dvou hlavních politických stran. Shrnula v něm nejen důvody, proč by měla v čele Spojených států v příštím období stanout právě ona, ale především argumenty, proč by se příštím americkým prezidentem rozhodně neměl stát Donald Trump. Musím říci, že pokud jde o Trumpa, převážně jsem s ní souhlasil.

Nominační sjezd americké Demokratické strany, kterého jsem se zúčastnil jako zástupce naší frakce ALDE v Evropském parlamentu, ale začal hodně nervózně. Kvůli kauze uniklých emailů vedení strany i kvůli mnoha příznivcům Bernieho Sanderse, kteří měli evidentně bojovnou a rebelující náladu a odmítali připustit porážku svého favorita.

Situaci se v pondělí svým brilantním projevem pokusila uklidnit Michelle Obamová a do jisté míry se jí to podařilo. Chtěl bych se dočkat dne, kdy takový projev vystřihne manželka českého prezidenta. Bez ohledu, kdo ho napíše. Její projev byl doslova neskutečný. V ten moment jsem si řekl, ze Sanders nevybočí a Hillary vyjádří silnou podporu. To se také stalo a mnoha lidem spadl kámen ze srdce. Byla to velká řacha. Velmi se mi líbilo i vystoupení senátora Coryho Bookera, kterého myslím jednou uvidíme jako prezidentského kandidáta.

Na debatách tzv. Mezinárodního fóra lídrů, které probíhalo souběžně se sjezdem Demokratů, jsem diskutoval s demokratickými i republikánskými politiky včetně senátorů a guvernérů, jakož i s novináři a manažery kampaně a blízkými spolupracovníky prezidenta Obamy. Ti upřímnější z nich neskrývají obavy.

Ty pramení z atypičnosti této kampaně, z Trumpova populismu a obratnosti, ale i z toho, že průzkumy u obou kandidátů ukazují jejich neoblíbenost u voličů obou stran. Je také faktem, že bílým Američanům žijícím mimo průmyslová centra se ekonomicky a sociálně nevede moc dobře. Mají pocit, že jim demokraté i republikáni dlouhá léta lžou a hází je přes palubu. Donald Trump k nim ale umí promlouvat. Tito voliči jsou přitom disciplinovanější než jiné voličské skupiny.

Na sjezdu promluvil i někdejší prezident Bill Clinton. Chovám k němu respekt, ale to, jak popsal svou choť v zářivých barvách, asi spíše ocení Američan než odtažitější Čech. Na druhou stranu ale umí mluvit a komentátoři už od dnešního rána probírají, nakolik to Clintonové mohlo pomoci.

Co by našince asi překvapilo, jsou otevřená přiznání některých republikánských politiků, že zvažují volbu pro ně neoblíbené a problematické Hillary Clintonové. Obávají se již nyní, kam Trump jejich tradiční stranu posunul a kam by se v případě jeho volebního úspěchu mohla dostat.

Mnoho lidí, s kterými jsem mluvil, mi řeklo, že za jiných okolností by Hillary Clintonovou asi nevolili. Nicméně Trump a jeho výroky a urážky je natolik iritují, vlastně on sám Demokraty spojuje a Republikány štěpí. Já se asi na celé americké volby dívám stejnou optikou.

Prezident Obama mluvil s nadhledem a lidsky, působil uhlazeně a objektivně. Tedy v rámci, ve kterém se při bilančním projevu můžete pohybovat. Velmi mne zaujal i Michael Bloomberg. Dříve republikán, dnes nezávislý, a tak se i choval. Byl kritický i k demokratům, ale objektivně. Jeho kritika Trumpa však byla trefná a důvěryhodná. Dovolím si říct, že Hillary Clintonové hodně pomohl. Ocenil jsem i jeho menší dramatičnost než u ostatních, střízlivost. Ale možná roli hraje i to, že se s ním v řadě věcí souhlasím.

Nakonec mi asi nejvíce daly diskuse v rámci Mezinárodního fóra lídrů, které se konalo souběžně a kde jsme měli možnost nejen důkladně rozebrat kampaň i volby ze všech možných úhlů s demokraty, republikány, experty, novináři i podnikateli. Diskuse šla po tématech a byla otevřená. Byla to radost mluvit se špičkami, menší už uvědomit si ten kvalitativní rozdíl s jejich českými protějšky.

Na konečný výsledek souboje Hillary Clintonové s Donaldem Trumpem si budeme muset počkat do listopadu. Trumpovo zvolení by mělo podle všeho dalekosáhlý a dnes těžko předvídatelný dopad na mezinárodní situaci, NATO, vztahy s Ruskem i na situaci v Evropské unii. Hillary proti tomu představuje hlas rozumu nejen v zahraniční politice. Bude ale muset přesvědčit americké voliče, že bude zastupovat jejich zájmy a nikoli zájmy amerických elit. Rozhodně nás čeká nás jeden z nejzajímavějších a nejnapínavějších volebních soubojů.

telicka.eu

31. 7. 2016

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Reforma EU: potřebujeme bezpečnou a prosperující unii, které občané věří

EU dnes čelí nejvážnější krizi za celou dobu svého trvání. Není to jen krize migrační, která vystavila soudržnost členských států a důvěru občanů těžké zkoušce, nebo krize dluhová, která přivedla některé země eurozóny do hlubokých ekonomických potíží. Výsledek britského referenda jen podtrhl obecně známou skutečnost, že občané v řadě členských zemí nevěří ve schopnost EU a jejích představitelů tyto krize včas a efektivně řešit.

Lidé mají často pocit, že se EU nezabývá záležitostmi, které považují za podstatné. Všechny nesporné přínosy evropské integrace považují za samozřejmé, a kvůli těm negativním se od EU odtahují. Vedení unie tuto situaci nebere dostatečně vážně a v rozhodovacích a legislativních procesech si počíná, jako by se nic nedělo. Občané v řadě zemí zároveň cítí, že na rozhodování evropských institucí mají jen minimální vliv, a dávají jasně najevo, že takovou EU již nechtějí.

Této situace bohužel využívají populistické politické síly, které mnohdy zpochybňují samotnou podstatu evropské integrace. Při pasivitě a někdy až bezradnosti proevropských politických jsme dospěli do situace, kterou lze v některých zemích označit jako krizi důvěry evropských občanů ve smysluplnost tohoto integračního projektu a v jeho budoucnost.

EU je přitom přes veškeré problémy posledních let jedinečným a bezprecedentním politickým a hospodářským společenstvím evropských států a zárukou jejich bezpečnosti a prosperity. Po roce 1990 byl pro Československo a následně Českou republiku vstup do unie základním a přirozeným strategickým cílem.

Na strategickém významu EU se nic nezměnilo. Díky členství v unii se naše země výrazně proměnila: stali jsme se moderním, otevřeným státem s hospodářstvím plně využívajícím výhod jednotného evropského trhu. Evropská unie nám pomohla reformovat státní správu a právní řád, zmodernizovat dopravní infrastrukturu, očistit životní prostředí a zkultivovat veřejný prostor. Kdyby byla ČR v minulosti lépe vedena a vybudovala si v EU si konstruktivnější a silnější pozici, dosavadní přínosy našeho členství by mohly být ještě vyšší.

Chceme-li zabránit plíživé dezintegraci a v krajním případě i rozpadu Evropské unie, je třeba ji změnit. Musíme změnit fungování EU a zvýšit demokratickou legitimitu jejich hlavních institucí, především Evropské rady, Rady EU a Evropské komise. V záležitostech, které vyžadují společný postup všech zemí EU, např. jednotný trh, obrana a bezpečnost, by se měla prohloubit integrace. To je možné i v těch oblastech, jejichž integrace přinese prospěch členským státům.

V jiných záležitostech, jejichž je efektivnější na národní či dokonce regionální úrovni, však není důvod uměle usilovat o prohloubení integrace. Odmítáme povrchní a pro občany mnohdy nesrozumitelné výroky a snahy o neodůvodněnou hlubší integraci, stejně tak jako kontraproduktivní snahu o demontáž EU pod záminkou nejrůznějších výjimek. Diskuse o federálním nebo naopak mezivládním uspořádání EU nikam nevedou a odvádějí pozornost od podstatných věcí. Obecně ani neplatí, že je třeba „více Evropy“. Někde tomu tak je, v jiných aspektech to není vůbec nutné nebo dokonce žádoucí.

Bylo by nespravedlivé tvrdit, že se evropské instituce dosud o reformu fungování EU vůbec nepokusily. V některých oblastech, jako např. vnitřní trh, investiční politika či nadměrná byrokracie, se nám podařilo dosáhnout konkrétních výsledků. Nyní ale musíme rychle a účinně provést hlubší a systematičtější reformy, které Evropskou unii posílí a umožní jí lépe reagovat na aktuální problémy, rizika a hrozby. Chceme takové reformy, které získají podporu našich občanů.

Otázkou je, jak k reformě EU dospět, jak zásadní by měla být a zda by se měly měnit základní smluvní dokumenty, na kterých EU stojí. Zásah do těchto smluv s sebou nese několik rizik. Ty spatřujeme především ve snaze odpůrců evropské integrace a naší účasti v ní EU rozmělnit a rozdrobit mj. nejrůznějšími populisticky laděnými výjimkami.

Téměř stejně nebezpečné je i možné úsilí některých subjektů o umělé a bezdůvodné prohloubení integrace do politické unie, která by navíc nezískala podporu v ratifikačním procesu. Dospět k reformě a pak ji neschválit v jednom či více členských státech by mohlo být pro EU fatální. I při vědomí těchto rizik se však přikláníme k výhledovému otevření základních smluv. Takový krok však musí být řádně připraven.

O návrzích konkrétních reformních kroků směřujících splňující výše uvedení cíle nyní debatujeme s kolegy v Evropském parlamentu a v hnutí ANO.

telicka.eu

Srpen 2016

4. 8. 2016

Komentář europoslance P. Ježka (ANO) pro ČT 24: Na řešení migrační krize se musíme dohodnout

„Způsob, který volí prezident Zeman, nemůže vést k řešení nebo nalezení shody na řešení migrační a uprchlické krize,“ uvedl Petr Ježek v rozhovoru pro ČT24. Ke kritice českého prezidenta ze strany eurokomisaře Günthera Oettingera v souvislosti s vyjádřením o odmítání migrantů Petr Ježek také poznamenal, že komisař Oettinger nezmínil všechny souvislosti.

„Více než deset let je v evropském právu zakotveno, že země na vnější schnegenské hranici budou tuto hranici strážit, a je tam přesně popsáno jak. Evropská komise by se proto měla spíše orientovat tímto směrem, protože propustnost hranice je jeden z hlavních problémů současné krize,“ řekl Petr Ježek.

petrjezek.eu

5. 8. 2016

Článek europoslance T. Zdechovského (KDU-ČSL) na téma návštěvy uprchlických táborů ve Francii: Francie neřešením Calais ohrožuje bezpečnost celé Evropy!

Dlouho připravovaná návštěva uprchlických táborů ve Francii měla ukázat na možný další problém současné uprchlické krize, kterým je dlouho tutlané téma evropské bezpečnosti. Ve výsledku však ukázala mnohem více, než jsme čekali.

Nedávno jsem měl možnost s několika europoslanci navštívit uprchlické tábory v Calais a Grande-Synthe na západě Francie. Návštěva zaměřená na jednání s politiky, policisty, ale především humanitárními pracovníky a imigranty však byla pro mnohé skutečným překvapením. Ukázala totiž celý problém imigrace v její nahotě plné výmluv na ostatní a neschopnost některých členských států držet dohody, ke kterým se zavázaly.

Francouzská vláda se vymlouvá na EU

Po úvodních zahřívacích kolech, kdy se někteří místní politici dozvěděli pro ně novou informaci, že EU není zodpovědná za provádění vnitřních imigračních procedur a může pouze státům pomoci, se snesla obrovská kritika na francouzskou vládu. Ta se ale zase opakovaně odvolává na jednání v Bruselu s tím, že s migranty, kteří žijí v chýších z dřeva, igelitu a hlíny v tzv. džungli, nemůže nic dělat, protože se přeci jedná o „evropském“ řešení.

Místní politici současného socialistického prezidenta Françoise Hollanda nešetří. Podle nich je právě jeho slabost razantně zasáhnout proti nelegálním imigrantům a převaděčům největším problémem celé uprchlické krize. Dlouhodobě také chybí ministerstvo a ministr, který by se problémem nelegální migrace skutečně zabýval. Bizarně pak působí některé odpovědi ministrů na posílení personálu nemocnic nebo příslušníků bezpečnostních složek s tím, že je potřebují jinde.

Migranti mají jen dobrovolnou možnost se zaregistrovat a získat tak možnost čekání na vyřízení pobytu v buňkách. To však většina obyvatel džungle ze zištných důvodů odmítá a žije raději v primitivních přístřešcích. Francouzi dodnes nebyli schopni ověřit jejich identitu a ani to, zda a kde byli případně registrováni. Jak nám přiznali některé z žen, se kterými jsme mohli dělat individuální rozhovory, do Calais se dostali poté, co byly zamítnuty jejich žádosti o azyl v Německu, Švédsku nebo Dánsku na základě lživých informací od pašeráků. Ti bedlivě osud svých „oveček“ sledují.

Není neziskovka jako neziskovka

Řada neziskových organizací a dobrovolníků tu odvádí neskutečně záslužnou práci. Pro mnohé kolegy byla však velmi zajímavá informace o různých neziskovkách, které v táboře působí. Především radikální organizaci No Borders, která několik měsíců brání vyklizení tohoto tábora. Jakmile se přiblíží policejní kordon k táboru, začnou proti zasahujícím policistům létat stovky kamenů a zapálených PET láhví.

Největším problémem jsou ale převaděči. Působí tu řada gangů jak z afrických států, tak například z Albánie nebo Kosova, kteří za úplatu 1000 – 5000 euro nabízejí bezpečný převoz do Velké Británie. To však většina zdejších obyvatel nemá, a tak zde setrvávají i několik měsíců v naději, že se hranice do Velké Británie po referendu o „Brexitu“ otevřou.

Podle policejního velitele, který nás společně s pracovníky humanitárních organizací po džungli osobně doprovází, je zdejší tábor v noci velmi nebezpečný a tak ho většina humanitárních pracovníků a dobrovolníků před setměním opouští. V džungli je totiž nejpočetnější skupina Súdánců a Afgánců, kteří spolu téměř každou noc svádí boje o dominanci v táboře, které musí pravidelně ukončovat policisté slznými granáty.

Jenže ani Súdánci ani Afgánci ve většině případů azyl nezískají, protože několik měsíců je v Súdánu již mír a obecná dohoda u Afgánistanu je dávat azyl pouze lidem, kteří pracovali pro mezinárodní mise. Proto zde právě příslušníci těchto národů přežívají ztraceni v džungli s tím, že se živí nejčastěji drobným obchodem a směnou zboží a čekají na možný zázrak v podobě cesty do Velké Británie.

Oficiální statistiky o počtu lidí v džungli neexistují. Podle neziskových organizací, které zde dlouhodobě působí, je to však kolem čtyř tisíc, kdy poměr mužů a žen + dětí je čtyři ku jedné. Ženy a děti pak žijí od ostatních separovány za plotem v okrajové části tábora a jsou hlídány policisty.

Jediné řešení je Calais vyklidit a žadatele o azyl přesunout

Do džungle přichází stále častěji lidé z různých států Evropy jako například z Dánska nebo Německa. Tam jim zamítli žádost o azyl, a tak chtějí zkusit štěstí ve Velké Británii. Řada z nich totiž věří nesmyslům a báchorkám o tom, že Británie přijme všechny, kteří se dostanou na jejich území. Když se například opakovaně ptám na představu práce, kterou by zde chtěli dělat, muži odpoví taxikáře a ženy servírky.

Jediné řešení, na kterém se shodnou jak zástupci neziskovek, politici, tak i policisté, je, že je nutné džungli vyklidit a zavést zde jasná pravidla s vědomím, že se všichni neúspěšní žadatelé o azyl budou muset vrátit zpět do vlasti. Úspěšní pak mohou získat práci a přesunout se do připravených ubytoven, které odpovídají hygienickým standardům 21. století.

Pokud tak politici neučiní, je velmi pravděpodobné, že někteří migranti mohou stát dalším francouzským bezpečnostním rizikem, a to právě díky liknavosti levicových francouzských politiků. Těch, kteří tak rádi ve svých vystoupeních veškeré své problémy svádějí na zlou Evropskou unii, která Francii opakovaně nabídla s celým procesem registrace veškerou podporu a pomoc.

Přeji hezký den a veselou mysl!

zdechovsky.eu

10. 8. 2016

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Čína nerespektuje svobodu vyznání

Zprávy o početné skupině čínských křesťanů, kteří požádali v České republice o azyl, znovu upozornily na potlačování svobody náboženského vyznání v Číně. Přestože je svoboda vyznání v této zemi chráněna ústavou, jen v loňském roce se podle dostupných zpráv stalo terčem pronásledování ze strany čínských úřadů na dvacet tisíc křesťanů.

Svoboda vyznání patří mezi základní lidská práva, která se Česká republika zavázala dodržovat a chránit. Na to bychom neměli zapomínat ani v době, kdy nejvyšší představitelé českého státu usilují o užší vztahy s Čínou a přehlížejí přitom, jak se tamní vláda chová ke svým vlastním lidem. Doufám proto, že české úřady azyl čínským křesťanům udělí.

telicka.eu

11. 8. 2016

Komentář europoslance L. Niedermayera (TOP09): Britská nejistota

Mnohovrstevný rébus nyní řeší politici a státní úředníci ve Spojeném království. Jde o těžký úkol, jak vyplnit přání voličů – odejít z Evropské unie, aniž by to poškodilo britskou ekonomiku. Nad britskými ostrovy se vznáší nejistota.

Čeká Brity skvělá budoucnost, jak tvrdili v kampani před referendem zastánci britského odchodu z Evropské unie? Nebo čekají jejich hospodářství problémy, jak soudí řada ekonomů a jak varovali zastánci setrvání? Jasné odpovědi na tyto otázky zjistíme v dalších měsících či spíše letech. Je nicméně zjevné, že na cestě k brexitu je mnoho neznámých. Příznivci odchodu z Unie se totiž po celou dobu vyhýbali odpovědi na otázku, jak přesně bude vypadat budoucí vztah Spojeného království a druhé největší ekonomiky světa – tedy společného evropského trhu.

Potíže s parlamentem

Do značné míry stále neznámé jsou dokonce i některé aspekty samotného procesu odcházení Spojeného království z Unie – a nejde teď o oficiálně deklarovanou snahu autonomního Skotska zůstat v Evropské unii, ale o právní záležitosti. Lisabonská smlouva určuje v článku 50 jízdní řád, který by měl cestu Britů z EU řídit. Zástupce země musí oficiálně oznámit vůli odejít z Unie; oznámení spustí dvouletou lhůtu, během níž by měla být upravena pravidla dalšího soužití odcházejícího člena a Unie. Pokud čas na vyjednání smluv nestačí, může být lhůta prodloužena, ale pouze se souhlasem všech členů EU: nedojdeli k tomu, platí jen to, co je během dvou let dojednáno, a země přestane být následujícím dnem unijním členem.

Během vyjednávání je země plnoprávným členem EU (s výjimkou jednání o výstupní smlouvě, kde odcházející země pochopitelně vyjednává za sebe, a ne za Unii). Odcházející stát má stále svá práva (hlasuje v Radě Evropské unie, jeho poslanci jsou členy parlamentu, dostává unijní peníze), ale i povinnosti (musí plnit či zavádět legislativu či platit do rozpočtu).

Složitější je právní situace na druhé straně Kanálu, v Londýně. Původní předpoklad, že po nezávazném referendu přijde rozhodnutí tamního parlamentu, které zmocní premiéra ke startu odchodu z Unie, má zřejmě alternativu, v níž bude parlament "obejit": premiérka vyjde ze svého mandátu od královny a oznámení do Bruselu zašle bez rozhodnutí obou sněmoven. Otázka se v době psaní tohoto textu analyzovala v londýnských vládních kancelářích – a měla by se také dostat k soudu (na který se obrátili někteří britští občané nespokojení s možností, že by byl parlament z rozhodnutí vynechán). Nejde přitom o detail. Jasná většina volených členů parlamentu je proti opuštění EU a není jasné, jak referendum vnímají. Navíc je zde i Sněmovna lordů, která má sehrávat roli jisté pojistky proti "sebedestruktivním" krokům. Dalším zádrhelem je, jak by se Londýn vyrovnal s povinností konzultovat věc se skotským parlamentem, kde – jak už bylo řečeno – zaznívá silná touha v Unii zůstat i za cenu odtržení od Spojeného království.

Jistou legální mlhu kolem právní interpretace rozvodu ještě posiluje názor, který hodně právníků zastává: pokud země zahájí jednání o odchodu z Unie dle článku 50, může jej kdykoliv zastavit, jestliže svou žádost o vystoupení vezme zpět.

Ostrá jednání

Klíčovou a stále nejasnou otázkou pro budoucnost Spojeného království a Unie, otázkou, které se zastánci brexitu v kampani vyhýbali, je, jak by měly vypadat budoucí vzájemné vztahy.

Na jedné straně existuje možnost jen minimální změny dnešního stavu a plné setrvání Velké Británie ve společném evropském trhu – takzvaný "norský model". Brexit by pak byl podivnou volbou, neboť Spojené království by se nezbavilo většiny unijní legislativy, přišlo by však o vliv na její vytváření. Co více – pracovníci zemí Evropské unie by měli i nadále stejný přístup na tamní pracovní trh jako místní a londýnská pokladna by dál přispívala do unijního rozpočtu. Jisté posílení suverenity v některých oblastech by tak na druhé straně znamenalo zachování spousty věcí, proti nimž britští voliči hlasovali.

Zcela opačným scénářem je, že by žádné speciální obchodní smlouvy nebyly dojednány. Ekonomické vztahy by pak vycházely z pravidel Světové obchodní organizace a postupně by byly upraveny smlouvami (které za jistých okolností mohou podléhat ratifikaci všemi zeměmi EU). Přístup na své trhy by zřejmě obě strany postupně komplikovaly celními i jinými překážkami.

Mezi těmito extrémy leží možnost vyjednání sice omezenějšího přístupu na společný trh, ale takového, který bude Spojenému království vyhovovat. Zdá se to snadné jen na první pohled – jakékoliv jednání o obchodních smlouvách stojí logicky na snaze obou stran získat přístup na trhy, kam by bylo možné dovážet své zboží, a současně chránit trh, na který chce vyvážet "druhá strana". Jednání bývají velmi ostrá, což není překvapivé: ve hře jsou pracovní místa a ta mají v dnešní ekonomice, a ještě více v politice, cenu zlata.

Auta, peníze a deficit

Na první pohled nejsou vyhlídky na jednání pro Londýn špatné. Díky vysoké převaze dovozů nad vývozy a velikosti tamního trhu by pokles exportu na ostrovy evropské kontinentální firmy bolel. Hlubší zkoumání dat však tento pohled trochu mění. Klíčovou "vývozní komoditou" Spojeného království jsou finanční služby poskytované londýnským City, které bylo dosud nezpochybnitelným evropským centrem těchto aktivit. Britský průmysl je obecně slabý a provázaný s dovozem: zásadní výjimkou je však automobilový průmysl. Ten je naopak rozvinutý a exportně orientovaný (z vyrobených 1,6 milionu aut víc než 1,2 milionu vyváží, více než polovinu do Unie), i když díky velikosti Spojeného království (jde o druhý největší trh aut v Unii) ještě více aut směřuje opačným směrem: v Británii bylo v roce 2014 registrováno zhruba 2,4 milionu nových aut, z toho přibližně třetina pocházela z Německa.

Kromě toho ze Spojeného království pochází mnoho automobilových součástí, zejména motorů (zhruba 2,4 milionu ročně). Automobilový průmysl na ostrovech má i jinak zvláštní strukturu – soustředí se na prémiové produkty (Mini vlastněné německým BMW a Jaguar, který je v indických rukou), zatímco masovou produkci zastupují jen dvě japonské značky – Nissan a Honda. Mezi Brity populární auta na ostrov tak přicházejí z kontinentu. Proto by omezení obchodu (třeba cly) vedlo ke zdražení na ostrovech oblíbených fordů či škodovek a zřejmě by postupně přineslo omezení investic do firem, které v Británii pro unijní trh automobily či díly vyrábějí.

Největší hlavolam pro ostrovní vyjednavače však bude představovat budoucnost londýnského City (a jeho stovek tisíc výborně placených zaměstnanců) coby finančního centra Evropy. A zde jsou vyhlídky Londýna nedobré. Smlouvy zajišťující trvání dnešního "unijního" statutu londýnských finančníků jsou totiž ještě obtížněji dosažitelné než přístup na trh se zbožím. Aby tamní banky mohly automaticky operovat na kontinentu jako dnes, musely by mít "jednotnou licenci", kterou nemá třeba ani Švýcarsko, jež kvůli přístupu na společný trh zatím stále akceptuje volný pohyb osob: švýcarské banky dnes nemohou v Unii podnikat bez získání individuální licence.

V případě kapitálového trhu by zase musela Velká Británie získat od unijních institucí potvrzení (hlavní roli by hrál regulátor kapitálového trhu ESMA a Evropská komise), že britský regulatorní a dohledový systém je ekvivalentní s tím platným v Evropské unii. Což je dlouhý, složitý proces s nejasným koncem. A samozřejmě nemožnost "slabší regulací" firmy přitahovat. Ránu londýnským bankám může zasadit i touha zemí eurozóny přesunout co nejvíce obchodu s eurem na kontinent, k čemuž může vést například omezení dosavadního příČesko stupu britské centrální banky Bank of England k likviditě od Evropské centrální banky.

Zdá se, že si nová premiérka dobře uvědomuje, jak obtížné jednání ji čeká, a proto se údajně ekonomické analýzy "pobrexitové" budoucnosti soustředí právě na možnosti řešení situace na trhu finančních služeb, automobilového průmyslu a potravinářství (ve kterém prý hrají klíčovou roli producenti tradiční whiskey).

Rozmyslí si to?

V Londýně se tedy naplno rozběhla práce, která se měla odehrát před vyhlášením referenda – analyzují se možné a vyjednatelné dohody, které by nově definovaly pozici Spojeného království ve vztahu k Unii (ale i zbytku světa, neboť i s ním bude třeba vyjednat obdobné dohody, protože ty platné v Evropské unii nebudou pro Londýn použitelné).

V případě, že EU bude stát za svými principy, které dnes pro zapojení do jejího společného trhu platí (především bude trvat na požadavku volného pohybu osob – tedy volné imigrace ze zemí EU), nebude asi výsledek příliš lákavý.

Na jedné straně by byla možná kontinuita představovaná norským modelem, která však, jak už bylo zmíněno, jde proti většině slibů spojených s vystoupením z Unie a v některých ohledech zhoršuje pozici Velké Británie. Na straně druhé je možné skutečné posílení suverenity, které by však šlo na úkor bohatství a pracovních míst – což možná představuje přijatelný výsledek pro část ostrovních elit, ale bezesporu by to silně zasáhlo velkou část voličů, kteří hlasovali pro brexit s vidinou rychlého zlepšení své životní úrovně: dosavadní výrazné oslabení libry sice může pomoci některá pracovní místa zachovat, či dokonce vytvořit, protože slabá měna zlevňuje britské zboží a podporuje export – cenou však je současně pokles bohatství země a jejích občanů. Není to vůbec abstraktní otázka, podle většiny ekonomů hrozí v blízké budoucnosti ve Spojeném království hospodářská recese.

Ve hře jsou ale i dvě na první pohled méně reálné možnosti. První z nich předpokládá, že Unie udělá ve vztahu k Londýnu jednostranné ústupky, například ve směru omezení požadavku na volný pohyb osob či usnadnění přístupu City ke kontinentálním penězům.

Zatím tomuto scénáři mnoho nenasvědčuje – naopak se dokonce zdá, že jistá část evropských politiků odchod ostrovanů vítá. Důvodem může být nejen vidina přesunu pracovních míst (ve financích rychle, jinde postupně), ale také odchod jistého potížisty, kterým Londýn opravdu občas byl (byť nikoliv ve směru boje za více liberální ekonomiku – v mnoha oblastech jsou tamní pravidla tvrdší než ve zbytku EU). Navíc pokud by brexit proběhl hladce a Londýn by získal široké výhody, byla by to voda na mlýn politiků, kteří v různých zemích volají po cestě, jíž se Britové vydali – tedy po vystoupení z Unie.

Druhou možností je, že si Londýn vystoupení z Unie "rozmyslí". Důvodů pro to je hodně, od očekávaného nepříjemného výsledku analýz možných vztahů přes hrozbu rozpadu Spojeného království až po možnou blokaci rozhodnutí parlamentem a "přepsání" referenda novými volbami, v nichž by vyhrály strany žádající setrvání v EU. Nicméně dosavadní vyjádření nové premiérky tuto cestu zatím vylučuje.

Co bude dál

Opatrný přístup londýnského kabinetu ke spuštění odchodu podle článku 50 Lisabonské smlouvy tedy stojí na racionálních důvodech. Ale jeho výsledky nejsou pro Brity jen příznivé.

Jedním ze zásadních problémů v ekonomice totiž bývá nejistota – a té je na ostrovech více než dost. Čím později Londýn zahájí proces opouštění Unie, tím déle bude nejistota trvat.

Firmy nevědí, jak bude ekonomický vztah s hlavním obchodním partnerem v budoucnu vypadat, což bude brzdit jejich ochotu investovat či rozšiřovat produkci. To povede ke zpomalení růstu; v přípravě na brexit zřejmě některé firmy, například banky, převedou část své aktivity na kontinent.

A ztráta zejména vysoce placených (a daněných) pozic bude tamní ekonomiku a rozpočet bolet.

V Londýně jsou si toho vědomi, a proto odcházející ministr financí Osborne navrhl snížení daně pro firmy z dnešních 20 procent na 15 procent, v Unii podprůměrných. To by mělo firmám nejistotu kompenzovat a udržet je na ostrovech. Je přitom jasné, že tamní státní rozpočet na to nemá, ale Britové počítají s tím, že by po odchodu z Unie mohli navýšit rozpočtové schodky, kterými nahradí chybějící příjem z daní. Investiční vlnou z rozpočtových schodků by se také mohla vláda snažit kompenzovat zpomalení ekonomiky. Vyšší zadlužení však na druhé straně není bez rizika – může vést ke snížení důvěryhodnosti země v očích věřitelů, takže budou od Velké Británie za půjčení požadovat více peněz. Touto cestou navýšený dluh může rozpočet hodně bolet, až budou jednou úroky na dluhopisech jiné, než jsou dnešní neobvykle nízké úrovně.

Zkrátka a dobře: nynější britská situace představuje mnohovrstevný rébus. Kdyby se to stalo snad v jakékoliv jiné zemi na světě, nebyly by vyhlídky vůbec dobré. Je však fér říci, že Velká Británie už v minulosti ukázala, že svou sveřepostí či kvalitou institucí zvládla důsledky různých ne zrovna dobrých rozhodnutí. Navíc Britové – přesněji řečeno Angličané, Skotové, Velšané a (severní) Irové – Evropu neopouštějí. A jejich království bude dál začínat jen pár desítek mil od západní hranice kontinentální Evropy. Proto je stabilita a prosperita Spojeného království i naším zájmem. Takže – ačkoli u pomyslného jednacího stolu sedíme na druhé straně – držme Londýnu aspoň trochu palce.

niedermayer.cz

16. 8. 2016

Komentář europoslance Petra Ježka (ANO): Německo nadřazuje mezinárodní právo svým hospodářským zájmům

„Ruská zahraniční politika je v posledních letech hnána především jakousi nostalgií po velmocenském postavení dřívějšího Ruska, jakoby bipolárním světě, a snaží se svými kroky nějakým způsobem vrátit Rusko do hry, ať je to na Ukrajině, ať je to v Sýrii, ať je to kdekoli jinde,“ uvedl Petr Ježek v pořadu Události, komentáře na ČT24 věnovanému nové eskalaci napětí mezi Ruskem a Ukrajinou.

Petr Ježek také komentoval vyjádření ruského ministra zahraniční Sergeje Lavrova, podle něhož prochází rusko-německé vztahy nejkomplikovanějším obdobím od sjednocení Německa. To je podle Lavrovových slov spojeno s problémy, které se projevily během ukrajinské krize, ale hromadí se už dávno a odrážejí hluboké systémové defekty evropské architektury. „A pokud jde o to, co říká Lavrov, tak v tom vidím skrytou výhrůžku vyslanou Německu. Pokud se Německo bude brát za mezinárodní právo a za Ukrajinu, tak pak ekonomické vztahy s Ruskem, na kterém má Německo samozřejmě také zájem, nebudou dobré.“

„Nemyslím si, že Německo je svázáno evropskou politikou. Německo jako demokratický stát, nejsilnější stát Evropské unie, přinejmenším ekonomicky, tuto politiku do značné míry vytváří a vytváří jako demokratický stát tak, že se bere za mezinárodní právo. Takže to není tak, že by Německo bylo ve vleku nějaké unijní politiky,“ prohlásil Petr Ježek.

petrjezek.eu

16. 8. 2016

Europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09) byl hostem pořadu Interview ČT24.

Týden jsem začal 30 minutami v Interview ČT24 s paní Tvarůžkovou. K mému jistému překvapení jsme skoro všechen čas věnovali ruské hrozbě (v době, kdy si náš president balí kufr na cestu na Rhodos na "konferenci" Putinova přítele Jakunina, který více než 2 dekády působil v KGB a pak si na podobné libůstky, jako je tato "konference", asi vydělal v pozici šéfa ruských železnic).

Svět je dnes plný trablů a hrozeb a je dobře, abychom na to, co se děje na východ od nás, nezapomněli. Nejen proto, že prakticky denně umírají kvůli politice presidenta Putina na východě Ukrajiny lidé. Aktuální je to proto, že docela hodně lidí se obává, že pan president Putin opráší svou oblibu "malých srpnových válek". A jeho tsunami v řadách prominentů jeho režimu klidu nepřidává…

Fascinuje mne drzost, s jakou ruští představitelé zkoušejí přesvědčit svět o tom, že mají důkazy ukrajinské diverze na Krym - jak jsem v TV řekl, Krym není ruský, aspoň pro drtivou většinu "civilizovaného světa" je dále součástí Ukrajiny. A doufám, že přinejmenším tento stav setrvá i nadále (což ale nic nemění na tom, že diversní akce, navíc obvykle postihující nevinné, do tohoto světa stejně jako anexe území cizích států pro mne nepatří).

Věřím, že má "wishfull thinking", že nejde o přípravu něčeho hrozného, ale "jen" o kampaň, směřovanou jak domů (třeba k překrytí sportovního skandálu), tak i na politické kolbiště, kde se stále (naštěstí) Putinovi nedaří očistit ze svých činů, se naplní. Problémů ve světě je fakt i bez toho dost.

Můžeme tomu pomoci, pokud budeme pevní v našich postojích, které sice nebyly podle mne v reakci na anexi Krymu a podporu války na východě Ukrajiny dost razantní, ale jsou i tak účinné (a je snad jasné, že postoje, které někteří politici, včetně našeho presidenta dávají najevo, riziko pokračování nepřijatelného chování Ruska zvyšují, nikoliv naopak.

A vlastně to stejné bych upřednostnil i ve vztahu k Turecku. To, co se tam již léta děje, i reakce presidenta na poněkud nesrozumitelný puč, jasně ukazují, že Turecko se hodnotám, které by podle mne měly být Evropě vlastní, vzdaluje. Přesto však, a nejen z pragmatických důvodů, myslím, není čas na to házet demonstrativně Turecko "přes palubu". Otázka vstupu do EU je nyní zcela mimo realitu (Turci například neuzavřeli jedinou kapitolu vstupního jednání, většinu ani neotevřeli a navíc podle mne neplní ani Kodaňské kritéria), ale stejně jako pro mne neplatí rovnítko mezi presidentem Putinem a obyvateli Ruska, tak ani tamní president bezpochyby nerepresentuje názory všech obyvatel Turecka. Nepochybuji o tom, že mnoho milionů z nich by upřednostnilo "evropskou budoucnost". A ti musí vědět, že i tato možnost existuje, pokud pro ni opravdu hodně Turecko bude ochotno učinit…

niedermayer.cz

16. 8. 2016

Komentář J. Maštálky (KSČM): Normalizace vztahů mezi Tureckem a Ruskem

Málo kdo je tak ostražitý, když uslyší o usmiřování, jako Češi. V historické paměti máme hluboce zakořeněno, jak naši západní spojenci, Francie a Velká Británie, v Mnichově usmiřovali Hitlera a my jsme přišli napřed o pohraničí, pak o svobodu. Proto mnozí z nás zpozorněli, když uslyšeli o možnosti normalizace vztahů mezi Ruskem a Tureckem. Hned na začátku bych chtěl říci, že toto je jiné usmiřování než mnichovská zrada: není to na náš úkor, ani na úkor někoho jiného. Dva velké státy k sobě po hluboké krizi hledají cestu – to by měl každý v obecné rovině přivítat.

V konkrétní rovině ale musíme ještě počkat, než začněme jásat či zatracovat. Jisté je, že před listopadovým věrolomným sestřelením ruského bombardéru operujícího v Sýrii, byly vztahy Ruska a Turecka nadstandardně dobré. Dva měsíce před tímto incidentem se turecký prezident Recep Erdogan účastnil v Moskvě otevření největší evropské mešity. Rusko a Turecko měly bezvízový styk, pro Turecko bylo Rusko největším obchodním partnerem, na tureckých plážích byly tisíce ruských turistů, Rusko stavělo v Turecku jadernou elektrárnu a připravovala se stavba plynovodu Turecký potok.

Turecko zůstávalo imunní vůči západní chorobě projevující se sankcemi vůči Rusku. Pak ale někdo v Ankaře rozhodl, že toto všechno je třeba odhodit. Proč, zůstává záhadou. Snad nějaké přísliby z Washingtonu a Berlína. Plus nespokojenost s tím, že ruští vojáci zasáhli na bojištích v Sýrii proti bojovníkům tzv. Islámského státu. Možná i náboženské předsudky o vztazích tureckých sunnitů k syrským šíitům. Také obava z toho, že ofenziva syrských vládních vojsk vytváří podmínky pro úspěch Kurdů v jejich boji za národní sebeurčení, mohla sehrát svoji roli.

Tomu, kdo si přál roztržku mezi Ankarou a Moskvou, se zločinným vpadnutím do zad ruským vojákům v Sýrii záměr vyšel. Chtěl-li pro Turecko i nějaké zisky, musel být velmi zklamán. V centrále NATO, kam se Ankara ihned po sestřelení ruského bombardéru obrátila, nezískal nic než prázdná slova. Turecko tak jen propáslo vhodnou chvíli pro omluvu Rusku s tím, že k sestřelení došlo omylem.

Nešlo to bez vraždy pilotů?

Následovala jednání s Evropskou unií o »odkoupení migrantů«, která byla pro Ankaru relativním úspěchem. To ale bylo možné dosáhnout i bez zavraždění dvou ruských vojenských pilotů. Z Bruselu také přišel příslib bezvízového styku pro občany Turecka, tomu ale nemohl věřit nikdo, kdo zná pravidla a procedury v EU. Vzápětí následovalo poněkud zvláštně načasované přijetí rezoluce o genocidě Arménů v německém Bundestagu, což je pro Ankaru mimořádně citlivé téma.

A tak když v Ankaře sečetli zisky a ztráty, začali hledat cestu zpět. Za oběť padl tehdejší premiér Ahmet Davutoglu. Na jeho místo nastoupil Binali Yildirim. Zdůvodnění výměny mělo podobu vnitropolitických příčin, ale bylo jasné, že se bude něco dít i v zahraniční politice Turecka. V červnu přišel na adresu Vladimira Putina dopis Recepa Erdogana, kde se mj. píše: »Doufáme, že nám rodina sestřeleného ruského pilota odpustí. « Zároveň vyzval, aby mu Putin pomohl obnovit »tradičně přátelské« vztahy mezi oběma zeměmi. Následovalo setkání ministrů zahraničí obou zemí a první charterový let s ruskými turisty do Turecka.

Má-li být snaha o normalizaci vztahů Turecka s Ruskem úspěšná, bude vyžadovat dobrou vůli na dlouhé cestě. Je třeba ocenit tureckého prezidenta, že se odhodlal k veřejné omluvě: něco takového je v politice velmi obtížné. Je zřejmé, že Erdogan měl pro tento krok velmi širokou podporu. V Rusku se s trochou cynické ironie říká, že vedle pomníků slavným vojevůdcům z rusko-tureckých válek by teď měl být postaven i pomník ruským turistům; ti prý svými penězi utrácenými při návštěvě Turecka ukázali Ankaře, co vlastně potřebuje, a porazili přívržence roztržky.

V onom humorném vyjádření se ale skrývá smutná pravda: obnovit důvěru bude obtížné. Lítost nad zabitím dvou ruských vojáků byla sice vyslovena, ale byla upřímná? Nebyl to jen pragmatický a do značné míry vynucený krok? Nejde jen o projev zklamání z chování Západu či snaha využít současnou rusofobní vlnu a Západ vydírat?

V této nejasné situaci probíhají jednání o možné normalizaci vztahů. Témat, která jsou diskutována, je jistě velmi mnoho. Rusko zatím nespěchá s uvolněním embarga na dovoz zemědělských produktů, neboť nejrůznější západní a následné protizápadní sankce vytvořily prostor pro větší rozvoj ruského agroprůmyslového komplexu – a ten potřebuje čas. Jasná musí být též pravidla nedotknutelnosti ruských vojáků v Sýrii. Také turecký postoj k teroristům v Sýrii a Iráku musí být jednoznačný, tedy ověřitelný v praxi. A pak jsou tu další citlivá témata, kde lze těžko dnes hledat kompromis – například práva Kurdů.

Ruští vyjednávači s velkou pravděpodobností také postaví otázku tureckého uznání návratu Krymu do Ruska. Důležité je i stanovisko Turecka k záměrům některých plánovačů z NATO militarizovat Černé moře.

Normalizace vztahů mezi Ankarou a Moskvou nabízí skutečně velké možnosti jak pro Rusko, tak i pro Turecko. Mohla by též posloužit jako významný příspěvek k ozdravění mezinárodní situace obecně. Důležité je odhodlání obtížnou a dlouhou cestu vykonat. Na jejím konci by nebyl jeden vítěz – úspěch by byl společný.

mastalka.cz

24. 8. 2016

Prohlášení europoslance P. Teličky (ANO): Intenzivnější dialog s Kubou: příležitost pro obranu lidských práv

Vítám skutečnost, že Česká republika bude mít na Kubě po 27 letech nejvyšší diplomatické zastoupení. Uvolňování ve vzájemných vztazích a intenzivnější dialog naší země s Kubou ale nemůže zakrýt skutečnost, že kubánský režim neprovedl žádné hlubší demokratické reformy a stále utlačuje občanskou společnost a demokratickou opozici. Doufám proto, že nový český velvyslanec na Kubě se bude kromě ekonomické agendy vyváženě věnovat i agendě lidských práv.

telicka.eu

25. 8. 2016

Komentář europoslankyně M. Šojdrové (KDU-ČSL) k návštěvě německé kancléřky v ČR

Angela Merkelová by měla začít opět plnit roli toho, kdo nás v Evropě spojuje a ne rozděluje. Ještě před migrační vlnou tomu tak jednoznačně bylo.

Považuji dobrou komunikaci představitelů ČR se sousedními zeměmi za strategicky nezbytnou, v případě Německa zvlášť. Proto je dobře, že paní kancléřka k nám přijela a přesvědčila se, že naší prioritou je bezpečnost a že máme zájem na dobré spolupráci.

To, že návštěvu německé kancléřky v Praze zneužijí někteří k vlastní propagaci a k posilování populistické kampaně, s tím se dalo počítat.

Zítra čeká paní kancléřku zcela jistě náročnější jednání. Je to poprvé kdy bude jednat s V4. Přestože země Visegrádské spolupráce zastupují naprosto odlišné politické reprezentace, co země to jiný politický proud, shodují se na odporu vůči povinnému přerozdělování uprchlíků.

Od tohoto jednání nečekám, že některá ze stran změní svůj názor. Úspěchem bude to, že si vzájemně dokážou naslouchat a respektovat svá stanoviska, aniž by se napadali. Ve hře je mnohem víc, destabilizace Turecka, pokračování bojů na Ukrajině, důsledky Brexitu…. Evropská unie potřebuje lídry, kteří ji budou spojovat. Zítřejší jednání by mohlo opět otevřít cestu k lepšímu pochopení a spolupráci.

sojdrova.cz

25. 8. 2016

Komentář europoslance J. Zahradila (ODS) pro Echo24.cz: Merkelová přijíždí otestovat situaci a pohladit po hlavě Sobotku

V roce 1994 napsali dva vlivní politici německé CDU Karl Lamers a Wolfgang Schauble (ten druhý je dnes čelným členem vlády), že bez rozšíření EU „by mohlo být pro Německo žádoucí nebo nezbytné z důvodu své vlastní bezpečnosti zajistit stabilizaci východní části Evropy na vlastní pěst a tradičními způsoby“. Málokdo si v tehdejší postkomunistické euforii povšiml tohoto vyšplíchnutí reálpolitiky a la „drang nach osten“, ale právě ted´ je dobré si je připomenout. S návštěvou německé kancléřky se k nám, do střední Evropy, totiž tato podoba reálpolitiky vrací.

Po Brexitu se začne utužovat „tvrdé jádro“ EU v čele s Německem. Znamená to další fiskální unifikaci a výhledově i sjednocení daňové, sociální a nakonec azylové politiky. V ČR již dlouho existuje teorie – či spíše intelektuální móda – podle níž je vstup ČR do „tvrdého jádra“ nutný za každou cenu. Její zastánci sedí skoro ve všech politických stranách, od opozičního Kalouska až po vládního Sobotku. Mimo obecných frází o ekonomické prosperitě či politickém vlivu nikdy neuměli vysvětlit, proč do „tvrdého jádra“ vlastně chtějí, ale vždycky to nakonec zaplácli floskulí typu „je třeba sedět u společného stolu“. Když se zjistilo, že u toho společného stolu se může ČR objevit také v podobě jednoho z chodů (viz hlasování o kvótách), rétorika se změnila a přitvrdila: bud´„tvrdé jádro“, nebo nás spolkne Putin.

Lídr „tvrdého jádra“, Německo, se mezitím potýká s přílivem migrantů, ženoucích se do německého sociálního systému. Kam s nimi? Na východ, tam bylo tradičně vždy místa dost. Stalo se však něco nečekaného. Proti kvótám – a tedy proti Německu – se poprvé v novodobé historii postavila V4 (pro spravedlnost: bylo slyšet Maďarsko, Slovensko, Polsko, když ČR se víceméně vezla). Německo se ovšem diví a je zneklidněno. Držhubné z evropských fondů už nefunguje, co s tím? Komisař Oettinger už vymyslel ke kvótám alternativu: celoevropsky sjednotit (čti: u nás zvýšit) dávky pro azylanty, aby chtěli i jinam než do Německa.

Tím se ale V4 odhalila coby nepoddajný soused, tudíž dochází na další heslo reálpolitiky: rozděl a panuj. To znamená celý spolek preventivně neutralizovat, pacifikovat, vylomit z něj nejslabší článek. Českým stratégům „tvrdého jádra“ se to hodí. Ve Strakovce už pan Prouza, Špidla a další naplánovali, jak se touženému „jádru“ více přiblížit: poslušná ČR se bude neposlušnému Polsku/Slovensku/Maďarsku cpát jako prostředník pro styk s Bruselem/Berlínem (že nás ti první začnou nesnášet a ti druzí nás nezačnou milovat, jim bud´nedochází nebo je jim to už jedno).

Pročež teď přijíždí Angela Merkelová: otestovat situaci a pohladit po hlavě Sobotku za to, že nezlobí tolik jako Orbán nebo Kaczynski. Její cestu lemují až komické výrony mediální servility, upomínající na doby minulé. Jeden novinář v ní vidí „sfingu“, strážící před evropským chrámem naše tisícileté ideje. Pro jiného je to „západní kotva Česka“ (a kdo si to nemyslí, chce nás prodat Moskvě nebo Pekingu). Určitě si pár podobných skvostů v těchto dnech ještě přečteme.

Brzy se ukáže, zda krátký pobyt Merkelové v ČR byl dalším krokem na české cestě do „tvrdého jádra“ EU, která je de facto cestou do Německa. Je však načase říci, že tato cesta je v rozporu s našimi zájmy. Naše již dnes příliš jednostranná ekonomická závislost na Německu by se dál prohlubovala, až by zmutovala v závislost politickou. Stali bychom se nakonec de facto další spolkovou zemí, jakýmsi zakonzervovaným chudším východním Německem a zamrzli bychom v pozici věčného subdodavatele německého vývozu do světa. Ale především – a to je dnes už naprosto jasné – bychom sloužili jako odkladiště přebytku migrantů.

Než „tvrdé jádro“, je pro ČR daleko vhodnější nějaká variace „dánského“ modelu: sice v EU, ale mimo eurozónu a mimo společnou azylovou a migrační politiku. Střet o „tvrdé jádro“ (jehož linie jde mimo tradiční pravo-levé dělení) se během krátké doby stane zásadním střetem o budoucnost ČR. Právě při návštěvě německé kancléřky bychom si to mohli a měli s plnou vážností uvědomit.

zahradil.cz

29. 8. 2016

Europoslanci Luděk Niedermayer (TOP 09), Kateřina Konečná (KSČM) a Dita Charanzová (ANO) byli hosty pořadu Události komentáře na téma dohody o zóně volného obchodu mezi USA a Evropskou unií

David BOREK, moderátor

Jednání o zóně volného obchodu mezi USA a Evropskou unií nezkrachovalo, řekl to vysoce postavený vyjednavač, který tak odmítl výroky německého ministra hospodářství Sigmara Gabriela. Tak či onak dohoda budí značný rozruch a úplně protichůdné interpretace.

Markéta ČERNÁ, redaktorka

"Nekončíme, naopak se blížíme do finiše," oponuje zástupce Evropské komise Gabrielově skepsi. "A do konce roku se snad konečně dohodneme."

Margaritis SCHINAS, mluvčí Evropské komise

Debaty o obchodu vyžadují čas, ale my se teď posouváme blíž a komise udělala velký pokrok v jednání. Poslední debata se konala v polovině července a je dostupná online. Máme připraveny návrhy pro všechny kapitoly a tedy i konkrétní představu o podobě budoucí smlouvy.

Markéta ČERNÁ, redaktorka

Jenže pesimismu německého vicekancléře se nelze divit. O dohodě se bez konkrétního výsledku jedná už tři roky.

Sigmar GABRIEL, německý vicekancléř a ministr hospodářství /28. 8. 2016/

Podle mého posouzení vyjednávání se Spojenými státy vlastně už selhala, i když si to nikdo nechce připustit, a to hlavně kvůli tomu, že už jsme měli 14 kol vyjednávání, která byla rozčleněna do 27 kapitol a nevyšlo jediné společné stanovisko.

Markéta ČERNÁ, redaktorka

TTIP by v ideálním případě měla odstranit zbývající překážky v obchodních vztazích mezi Evropskou unií a Spojenými státy a vytvořit největší zónu volného obchodu na světě. Její kritici upozorňují na netransparentnost celého vyjednávání. Vadí jim také možné dopady na životní prostředí, které by mohl spustit dovoz geneticky modifikovaných plodin do Evropy. Další zase varují před arbitrážemi řešícími spory mezi investory a státy, které chce do smlouvy prosadit americká strana. O aktuálním stavu jednání o TTIP se evropští ministři zahraničí dozví za necelý měsíc v Bratislavě. Redakce a Markéta Černá, Česká televize.

David BOREK, moderátor

V našem vysílání teď zdravím europoslankyni za KSČM Kateřinu Konečnou. Hezký večer.

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/

Hezký večer.

David BOREK, moderátor

Přišel k nám také europoslanec za TOP 09 Luděk Neidermayer. Vítejte.

Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Dobrý večer.

David BOREK, moderátor

Pane Niedermayere, zkrachovalo nebo nezkrachovalo to jednání? Teď se neptám, to se budu ptát až za chvíli na názor na tu dohodu, ale spíše na názor na stav, v jakém se nacházejí ta vyjednávání?

Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Já si myslím, že nezkrachovalo. Probíhají další a další kola a nic se nemění na tom, že TTIP má spoustu, řekněme, ideologických odpůrců, jak už, kteří jako zahrnují tu část řekněme antiamerickou, reprezentující antiamerickou část té evropské veřejnosti, tak ani levice není nakloněná TTIPu a ti si přejí, aby to jednání bylo ukončeno, ale proběhlo čtrnácté kolo a není nijak překvapivé, že to není tak, že by třeba půlka smlouvy byla dojednána a půlka otevřená, protože v každých těch kapitolách mají své zájmy jak naši vyjednávači, tak vyjednávači američtí a dokud není uzavřeno všechno, tak není uzavřeno nic, protože si budem muset nakonec najít nějaký vyvážený kompromis. Ke krachu té smlouvy by došlo k okamžiku, kdy byla dojednána a nebyla by odsouhlasena radou a poté ratifikována zeměmi.

David BOREK, moderátor

Není to jinak? Není to tak, že zkrachuje ve chvíli, kdy ztratí jedna ze stran vyjednávajících faktickou vůli a ochotu ji uzavřít? Samozřejmě může tady probíhat ještě jakýsi dozvuk, formální jednání schůzky, které ale už nemají skutečný obsah a skutečný étos?

Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Já si nemyslím, že vyjednávací tým komise, která dostala mandát, naprosto explicitní mandát od členských zemí a kterým se koneckonců zodpovídá, že ten jejich drive, ta snaha vyjednat je jakkoliv omezena a ty tlaky proti TTIPu se projevují v podstatě od samotného začátku.

David BOREK, moderátor

Paní poslankyně Konečná, opět neptám se na názor zatím ještě na názor na tu smlouvu jako takovou, ale na názor na stav jejího vyjednávání, v jakém je?

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/

No, podle mého názoru je ve velmi špatném stavu, ale to je od začátku, protože my dlouhodobě upozorňujeme, že ta smlouva je nejenom netransparentní, ale že jsme se také nikde neposunuli a ztrácíme čas, ztrácíme to, co máme. Lidi, kteří na tom tráví spoustu času a máme řešit daleko jiné problémy. Ale to, co včera prohlásil německý vicekancléř, je třeba číst také v kontextu Německa, protože některé německé země čekají v září volby. Velký tlak, protože německý vicekancléř je zároveň předseda sociální demokracie Německa, tak je obrovský tlak právě na něho proto, aby TTIP zablokoval, protože Německo je právě tou zemí a němečtí občané jsou těmi, kteří nejvíce vlastně vyjadřují tu svoji nevůli podporovat smlouvy typu TTIP. To, čeho já se bojím, a to, co čtu v kontextu toho, co jsme včera slyšeli, je určitě také to, že jsme předtím, že má být schválena smlouva CETA, což je taková jakoby matka TTIP, je to smlouva o volném obchodu s Kanadou a trošku se bojím toho, jestli pan vicekancléř nehraje spíš tu hru, že začne mluvit o TTIP tak, aby se v tichosti schválila CETA. Já bych ho chtěla upozornit, že my jak proti CETA, tak proti TTIP budeme v září opět protestovat na evropské úrovni v řadě států i v rámci summitu v Bratislavě, který se připravuje a který má právě CETA projednávat.

David BOREK, moderátor

Ještě do naší diskuse zapojíme europoslankyni za hnutí ANO Ditu Charanzovou. Pokud se slyšíme, hezký večer vám přeji, paní Charanzová.

Dita CHARANZOVÁ, europoslankyně /ANO/

Dobrý večer.

David BOREK, moderátor

Připojte, prosím i váš výklad, opět ne názory teď ještě proti a pro té smlouvě, ale spíše, proč německý vicekancléř řekl to, co řekl?

Dita CHARANZOVÁ, europoslankyně /ANO/

Já v tomhle, je to tedy jediná věc, u které souhlasím s kolegyní Konečnou, že tohle je opravdu je vzkaz, který spíš směřoval na tu domácí německou politickou scénu, že v Německu opravdu se nám schyluje k takovémuto finiši předvolebním a vidíme, že ministr Gabriel vystupuje velmi výrazně k řad tématům, takže nevynechal i toto téma, které v Německu patří k velmi citlivým politickým tématům.

David BOREK, moderátor

A teď už tedy obsahově, paní Charanzová, váš názor na tu smlouvu je pozitivní nebo je tam to odstíňované, jak se na to vlastně tváříte?

Dita CHARANZOVÁ, europoslankyně /ANO/

Podívejte se, je to historický okamžik, kdy dvě největší ekonomické velmoci jednají o tom, jak zlepšit vzájemný obchod. Jsou to velmoci, které vytváří téměř polovinu světového hrubého domácího produktu, hovoříme o tom nejenom, že budeme odstraňovat cla, která ve větším případu nejsou až tak vysoká, ale bavíme se o tom, jak vlastně nastavovat určitý rytmus a pravidla mezinárodního obchodu a já myslím, že je zájmem České republiky, aby to byla právě Evropa, která bude diktovat společně se Spojenými státy ostatním, a tím nám na mysli především asijským ekonomikám, ty mezinárodní standardy v obchodě. Česká republika je navíc specifická tím, že naše vývozy do Spojených států v poslední době zaznamenávají velkou dynamiku, je to pro nás velmi perspektivní trh. Vyváží tam i celá řada malých a středních podniků. Takže je tady velký zájem z České republiky, ze strany obchodníků a tím potažmo vlastně i ze strany české vlády, české ekonomiky, aby k uzavření této dohody došlo.

David BOREK, moderátor

Dita Charanzová, europoslankyně za hnutí ANO, děkujeme. Na shledanou.

Dita CHARANZOVÁ, europoslankyně /ANO/

Děkuji. Na shledanou. Hezký večer.

David BOREK, moderátor

Paní poslankyně Konečná, teď už tedy se ptám opravdu na váš názoru na tu dohodu jednoznačně negativní, nebo je tam nějaké kdyby nebo nějaké ale, které by pro KSČM znamenalo, že taková dohoda je možná, a dokonce vhodná?

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/

Tam není žádné kdyby, ani žádné ale, protože my jsme obecně proti dohodám o volném obchodu, protože se domnívám a máme historická data a zkušenosti o tom, že jsou prostě nesmyslnými. Oni, vždycky je to o dvou hráčích, o silnějším, o slabším hráči a jeden z těch hráčů prostě vždy ztratí a já si myslím, že už je to nemoderní, neoliberální koncept, který se tady prosazuje. Já, protože mi řada mých kolegů vyčítá, že jsem pouze proti smlouvě se Spojenými státy, tak musím říci, že mi stejně tak vadí právě ta smlouva o Kanadou, o které doufám, a které doufám, že se Česká televize také bude věnována ve chvíli, kdy bude schvalována v tom září nebo bude o ní jednáno velmi vážně na summitu v Bratislavě, protože ty smlouvy jsou opravdu velmi totožné a jsou totožné především v tom, že chtějí například liberalizovat veřejné služby, což je prostě věcí, která si myslím, že je velmi nebezpečná, stejně tak jako se v obou těch smlouvách vyskytuje ta arbitrážní doložka, a to jej věc, kdy nadnárodní korporace se prostě budou moct soudit s členskými státy a my de facto přestaneme mít jako, nebo naši kolegové, čeští zákonodárci de facto přestanou mít jakoukoliv pravomoc rozhodovat o tom, co ve svých státech chtěj dělat. My to dneska vidíme na zcela konkrétních příkladech v celém světě, dohoda NAFTA, což je dohoda o té zóně volného obchodu i mezi Spojenými státy a Kanadou, tak nám dneska ukazuje a americké firmy nám ukazují, jak zažalovaly kanadskou vládu třeba za to, že chtěla zakázat v jedné své provincii frakování. Já si nedovedu představit, že my se rozhodneme například netěžit břidlicový plyn a budeme zažalováni o stovky milionů eur za to, že jsme se dovolili někomu překazit investici. To je prostě, tohle by mělo zůstat v právu těch národních politiků, rozhodnout se, co tady chceme a nechceme. A dohody tohoto typu prostě obsahují tyto položky, obsahují ty arbitrážní řízení a ukazuje se, že je to zpátečnické a že je to špatně.

Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/

To je prostě beznadějné, protože ti odpůrci TTIPu stále opakují samé věci, které jsou stokrát vyvráceny v těch megabytech dat, která jsou o jednání o TTIPu, o těch mýtech kolem toho, o postupu jednání zveřejněný na internetových stránkách, ale část veřejnosti, která je naladěna proti Americe, proti liberálnímu obchodu a mimochodem tady musím opravit kolegyni, dobře vyjednané obchodní smlouvy jsou jedna z mála ekonomických, jsou jedni z mála ekonomických mechanismů, který je prospěšný pro obě strany. A shodnou okolností při vztahu Evropské unie a Spojených států my jsme ten větší, nikoliv ten menší hráč do té doby, než nás opustí Británie. Čili to je stále dokola, dokola, na část veřejnosti to zabírá, ty lidi se na ten internet nedívají, věří tady těmto mystifikacím nebo zkreslování.

David BOREK, moderátor

Je to možné redukovat na mystifikace, popřípadě na antiamerikanismus. Je opravdu možné tvrdit, že volný obchod, ekonomická integrace nadnárodní je jednoznačným pozitivem vždy a všude?

Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Tak podívejme se na Českou republiku. Kde by byla Česká republika, kdyby neměla volný obchod s Evropskou unií? Naše životní úroveň by byla někde úplně jinde, naše mzdy by byly někde úplně jinde, naše zaměstnanost by byla někde úplně jinde. A v případě s Amerikou samozřejmě my nejsme klíčový hráč, jakkoliv Dita Charanzová to zmiňovala, náš obchod do Ameriky roste, ale klíčové je, že některé evropské korporace byly schopny mnohem lépe konkurovat v Americe, včetně třeba některých zemědělských produktů a zároveň v případě, že některé evropské firmy nejsou dostatečně efektivní a jejich američtí konkurenti jsou lepší, tak dají možnost evropským spotřebitelům si vybrat.

David BOREK, moderátor

Jak mi vysvětlíte, že Spojené státy americké od devatenáctého století praktikovaly protekcionistickou politiku a právě v té doby se staly průmyslovou velmocí, ne-li supervelmocí?

Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Já myslím, že ta protekcionistická politika i v té moderní době na jednotlivé výrobky je samozřejmě, země používají, třeba nyní je to debata o čínské oceli, ale myslím si, že jako celková politika to není. A také se nedá říct, že kdyby tam bylo méně toho protekcionismu, tak by ta ekonomika nerostla pomalejc, spíše rychleji.

David BOREK, moderátor

Paní poslankyně Konečná, já vám nebudu podsouvat, že vaše strany je antiamerická, i když logicky máte kritický postoj dlouhodobě k politice Spojených států amerických, ale zároveň máme kritický postoj k Německu, k roli Německa v Evropě. Otázka, která je troch vedlejším efektem té debaty o této dohodě, nemáte strach, že Česko uvízne v obchodním pevnosti pod německou dominancí jménem Evropská unie?

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/

Já si to nemyslím. Já bych možná jenom doplnila pana kolegu, když náš dělí na antiamerikanisty a ne antiamerikanisty, že on teď mluvil o firmách a o obchodu. Já mluvím o lidech, o jejich právech, o zaměstnancích a ti jsou tady v těch smlouvách prostě jednoznačně znevýhodněný. Takže já radši, než abych měla smlouvu, která může velmi vážně dopadnout na českého zaměstnance, která může zničit například některé malé farmáře, a tak dál, tak radši v tomhle případě budu obezřetná a pokusím se o to vyjednat smlouvy a dneska se o tom zcela veřejně bavíme i ve Světové obchodní organizaci, v novém konceptu, v konceptu, který bude rovnoprávný a kdy na to, nebo který bude znamenat to, že na něho nedoplatí právě ten zaměstnanec nebo občan, já bych, když pan kolega Niedermayer tak strašně hájí ty smlouvy o volném obchodu, tak bych chtěla uvést jeden příklad tady z Evropské unie, a je to náš dopad do volného obchodu, a to je smlouva o volném obchodu mezi Evropskou unií a Tuniskem, kde Tunisko hrálo tu roli toho slabšího partnera a znamenalo pro něho tato smlouva v řadě regionů obrovské problémy se zaměstnaností. Ti lidé se samozřejmě neodstěhovali, ale dneska v těch regionech nemají práci, a to, jak tuto smlouvu vyjednávají Američané, je velmi podobný model, protože například to, že se tam máme bavit o zemědělské politice, o tom, že je zemědělství v Americe je založeno na úplně jiném principu, než je zemědělství v Evropské unii, o životním prostředí, tak jsou všechno věci, které jsou podle mě prostě nekompatibilní a my se nemůžeme shodnout na žádné zlaté střední cestě, protože, pokud se na ní shodneme, tak to bude o ústupku Evropské unie. Američané v tomto hrajou velmi výraznou roli i v tom vyjednávání, koneckonců jsme to v několika těch kolech zažili. Na druhou stranu my dovolte krátkou poznámku, já se nedomnívám, že ta smlouva bude rychle vyjednávána také proto, že nás čekají americké volby a jeden z kandidátů Donald Trump dokonce prohlásil, že TTIP, že je k TTIP velmi kritický, takže já si myslím, že to, že si tady někteří evropští, některé evropské elity, někteří evropští státníci zoufale přejí uzavřít něco, co je jim celkem jedno, že je nevýhodné pro jejich občany, tak také nemusí znamenat to, že to tak budou chtít i na druhé straně po amerických volbách, které nás čekají na podzim tohoto roku. Takže já pevně věřím a doufám, že to prohlášení ze včerejška sice bylo vnitrostranické a bylo dovnitř Německa, ale z druhé strany bude znamenat také další otevřenou debatu, protože já se domnívám, že opravdu ztrácíme čas.

David BOREK, moderátor

Pane Niedermayere, od lidí, kteří byli zastánci vstupu Česka do Evropské unie jsme 10, možná 15 let slyšeli, že Česko bude mít díky vstupu do Unie za sebou sílu obrovského ekonomického vlivného bloku, ale já teď vidím trochu jinou interpretaci. Já teď vidím interpretaci, že Česko je nyní odkázáno na právo veta a na mimořádný vliv Německa a kohokoliv jiného v západní Evropě, kterému se ta smlouva nelíbí a i kdyby Česko chtělo mít, protože historicky má vstřícnější politiku vůči USA, dohodu s USA, tak ji prostě mít nemůže, protože je nuceno držet basu s Evropskou unií.

Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/

To je taková trochu divoká interpretace. Když se na to dívám z hlediska své práce v Evropském parlamentu, tak zrovna naše skupina, ve které je strana kancléřky Merkelové, je vlastně tím hlavním zastáncem TTIPu a vynaložila docela velké úsilí, aby se jí podařilo socialisty přesvědčit tak, aby tu smlouvu podporovali. Čili já opravdu bych tady souhlasil s Kateřinou Konečnou, že to vyjádření je veskrze politické, krátkodobě motivované k volbám, ale bohužel i tyto vyjádření ovlivňují tu, to veřejné mínění, které nyní se vyznačuje podle mě bezprecedentní nedůvěrou v politiku. Čili jakkoliv, je to opravdu otázka pár kliků, aby člověk věděl, co všechno je o té smlouvě zveřejněno, dokonce víc než by bylo zřejmě racionální, tak stejně většina lidí je přesvědčena, že to je jakési netransparentní.

David BOREK, moderátor

Dobře, já to naformuluji jinak, Česko prožívá debatu o této smlouvě daleko méně emotivněji než Španělsko, Británie, státy západní Evropy, ale Česko je nuceno nyní v rámci onoho jednotně navenek vystupujícího bloku, obchodního bloku jménem Evropská unie sledovat nejmenší společný jmenovatel Evropské unie.

Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Ano, ale to je tak v celé řadě jiných politik a je třeba dojít k takové smlouvě, která bude přijatelná pro všechny členy, a proto třeba v případě té dohody s Kanadou je nešťastné, že komise se nakonec rozhodla projednávat tuto smlouvu jako smíšenou, což znamená, že to hlasovací kvórum je mnohem silnější, ale to tak platí u každých politik. Někdy jsme my na té silnější straně, někdy na té slabší a já tady oceňuji pozici naší vlády, která je zatím k TTIPu velmi silně pozitivní.

David BOREK, moderátor

Luděk Niedermayer, Kateřina Konečná, děkujeme za účast v Událostech, komentářích. Na shledanou.

Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Na shledanou.

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/

Děkujeme za pozvání. Na shledanou.

David BOREK, moderátor

A na shledanou přeji i vám, tedy divákům ČT24, všem, kdo jste se na nás dívali jménem týmu hezký večer, zítra na viděnou.

niedermayer.cz

29. 8. 2016

Rozhovor s europoslankyní K. Konečnou (KSČM) pro Parlamentní listy

Co si myslí o návštěvě kancléřky Merkelové v Praze, Evropské unii i o demonstracích, které proti kancléřce v Praze byly, prozradila ParlamentnímListům.cz poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná (KSČM). Zatímco demonstrace, při kterých lidé protestovali proti německé kancléřce, schválila, s akcí, kterou připravil v Praze nedávno Martin Konvička, prý rozhodně nesouhlasí.

Koncem minulého týdne navštívila Prahu kancléřka Merkelová. Jaký byl podle vás důvod její návštěvy?

Je to kancléřka sousedního státu a je zcela standardní, že se navštěvují významní státníci. Takže to bylo především o tom, abychom si potvrdili nějaké dlouhodobé vztahy, které máme, troufnu si říci především na ekonomické spolupráci. Bezpochyby paní kancléřka, tak jak to dělá všude, měla také zájem o to, aby se nějakým způsobem podařilo prolomit ten nesouhlas České republiky s její migrační a azylovou politikou, což já pevně věřím a doufám, že se nestalo.

Zdá se, že to se jí opravdu nepovedlo, protože i v zahraničním tisku se píše, že Merkelové snahy o sblížení v otázce uprchlíků se ukázaly jako nesplnitelná mise…

Každý analytik, a ona jich má podle mne kolem sebe poměrně hodně a zkušených, musel dopředu vědět, že to bude nesplněná mise. Ani pan premiér Sobotka si šest týdnů před krajskými volbami nemůže dovolit možná to, co by si dovolil někde jinde nebo v jiné době. Takže si myslím, že ona nemohla odjíždět zklamaná. Musela tušit, jak to v České republice vypadá. Spíš možná chtěla pro své západní partnery ukázat, že tu snahu měla. Je natolik zkušeným politikem, že musela vědět, do čeho jede. Trošku mne mrzí, že asi jediný, alespoň co víme z tisku, kdo byl reálně a otevřeně schopný říct, co si o celé situaci myslí, byl český prezident. Já si myslím, že je fér jednat s partnery na rovinu. A Německo je naším partnerem, ať se nám to líbí, nebo ne. Měli bychom si i ty nepříjemné věci umět říkat na rovinu.

Prezident Zeman řekl, že pokud si Německo pozvalo ilegální migranty, nemůže formou uprchlických kvót přenášet odpovědnost na země, které je nepozvaly. Myslíte si, že kancléřka bude na tato slova brát zřetel, nebo si dál „pojede po své linii“?

Myslím si, že kancléřka si dál pojede po své linii. Ona má také před sebou německé volby, které jsou sice už za rok, ale jsou samozřejmě mnohem větší, než jsou ty naše krajské nebo parlamentní. Jde tam o ekonomiku největší země Evropské unie, o to, kdo jí bude šéfovat. Takže ona tam ta kampaň už začíná. A domnívám se, že Merkelová nemůže v tuto chvíli polevit. Z druhé strany si myslím, že se před námi objevuje další velmi důležitá věc a tam bychom měli zcela jasně říct, jak si to jako Česká republika do budoucna představujeme, a to je ta společná azylová politika, kterou němečtí politici připravují. Myslím, že tam to hrozí velkým průšvihem pro českou politiku. My máme správně nastavenou azylovou politiku. Ukázalo se to i v těch posledních letech. A já si nepřeji, aby mi tady někdo diktoval, jaká máme mít pravidla pro azylové řízení či pro přijímání migrantů. Ale je to otázka, která je v tuto chvíli otevřená. Budeme ji řešit i na úrovni Evropského parlamentu, bude se řešit v Evropské radě, v Evropské komisi. A tam já bych teď možná upnula síly daleko víc než na to, že nechceme kvótový systém. Protože to se všeobecně ví a koneckonců, s tím se nějak počítá. Ale já se trošku bojím, aby přes ty kvóty, o kterých neustále mluvíme, se nám sem plíživým způsobem nedostala společná azylová politika, která by mohla být obrovským průšvihem.

Když jste mluvila o volbách v Německu, jakou vidíte politickou budoucnost Merkelové? Vyhraje volby? A jak myslíte, že se na ni bude vzpomínat třeba za dvacet, třicet let?

Nedovedu odhadnout, jak volby dopadnou, protože za ten rok se toho může stát opravdu hodně. Evropa a celý svět ve své podstatě v tuto chvíli stojí před řadou velmi důležitých voleb. Svět se za ten rok může úplně obrátit na hlavu. To není jenom o tom, že může vyhrát Trump v Americe… Rozhodně si myslím, že nevyhraje současný francouzský prezident, a bude otázka, kdo vyhraje, zda to budou nacionalisté, nebo to bude někdo z pravicového spektra. Pak je to samozřejmě i otázka toho Německa. Takže jako by ty tři největší ekonomiky kolem nás, když pominu Rusko, kde ta stabilita v tomto případě je tak nějak snad zachována, čekají velké změny. Ať už ty volby dopadnou jakkoli, podle mého názoru paní kancléřka nemá šanci je vyhrát tak jasným způsobem, jako je vyhrála.

Proč myslíte?

Informace, jež mám z Německa od lidí, kteří tam žijí, jsou trošku jiné, než jsou předkládány v českých médiích. Oni se opravdu začínají bát ve svých městech. Necítí se úplně bezpečně, a to může být pro Německo poměrně fatální. Protože oni tenhle pocit nezažili, byla to přece jen klidná, bezpečná země. Sami si uvědomují, že to, co tam přišlo v rámci migrační krize, je něco, s čím si nevědí rady, co už s největší pravděpodobností nebudou schopni integrovat. A teď je otázka, jak na to zareagují a jak se toho třeba chopí oponenti paní kancléřky Merkelové.

I u nás dala řada lidí najevo nesouhlas s Angelou Merkelovou, a to formou demonstrací. Jak to hodnotíte?

Já jsem v Praze nebyla, takže jsem je tolik nemohla sledovat. Ale lidé vyjadřují své názory, mají na to právo, to je v naprostém pořádku. Pokud to tedy není demonstrace toho, co nám předvedl pan Konvička, což podle mne nebyla demonstrace, ale jeden velký exces, který se nikdy neměl stát. Pokud ty demonstrace ohledně paní Merkelové probíhaly v nějakém poklidném duchu, je to v pořádku. Lidé chtějí říct paní kancléřce, co si o její politice myslí.

Zmínila jste akci Martina Konvičky. Mluvilo se o tom, že způsobila na některých místech poměrně velkou paniku. Jak jste situaci vnímala vy?

Já si zaprvé myslím, že na sebe zbytečně upozorňujeme v tomto případě – z bezpečnostního hlediska. Možná jeden šílenec může způsobit docela vážné problémy. Já nemám samozřejmě informace ze zpravodajských služeb, ale pevně věřím ujištění českého ministra vnitra i českého premiéra, že Česká republika není v jakémsi hledáčku bláznů, šílenců a magorů, ať už z IS nebo jiných podobných organizací. Toto jsou ale excesy, které na nás zbytečně upozorňují. A zadruhé, nic pozitivního nepřinesou. Koneckonců se to ukázalo i v zahraničním tisku, jak o nás psali. A zatřetí si myslím, že v době, kdy není měsíce, kdy by se nestal nějaký vážný teroristický útok, neumírali při něm lidé, takto hazardovat je poměrně hodně nebezpečné. I jak říkali lidé, kteří třeba žili nějakou dobu v Americe, že stát se to v Americe, je Konvička mrtvý. Protože někdo by tu zbraň prostě vytáhl. Česká republika je zatím zaplať pánbůh podobných útoků ušetřena a já doufám, že to tak zůstane, ale když se bavíte například s Belgičanem nebo Francouzem, oni se prostě přirozeně bojí. A já se jim nedivím.

Když se vrátíme k návštěvě kancléřky Merkelové v Praze, mluvilo se i o sankcích vůči Rusku. Co vy si o jejich trvání myslíte?

Já si myslím, že sankce vůči Rusku jsou totálním nesmyslem od úplného začátku. Tvrdila jsem už před rokem a půl, že sankce nikdy mezinárodní politice nic pozitivního nepřinesly. Vždycky, když byly uvaleny, se nakonec stejně muselo usednout ke společnému stolu, bavit se a domluvit se, co dál. Pro mne jsou sankce nepochopitelné. Navíc ve chvíli, kdy pak zjišťujete, že jsou státy, které ty sankce například přes různé prostředníky obcházejí, si řeknete, že vlastně hrajeme jen jedno velké divadlo. Bohužel v tomto případě divadlo, které i české daňové poplatníky stojí obrovské prostředky. Protože naše firmy jsou prostě navázané na ruské trhy a já si myslím, že je to zcela správně. Myslím si, že s tím, co může přijít v Evropě, s tou nejistotou, nestabilitou, s těmi krizemi, bychom se daleko více měli zaměřit na export na trhy, které nejsou svázány jen se zeměmi Evropské unie.

Britové z EU vystupují a v dalších zemích jako Nizozemsko, Rakousko či Dánsko se začíná mluvit o tom, že by se mohlo také vystoupit. Myslíte si, že budou následovat další země? A co Česká republika?

To je těžko říct. Samozřejmě bude hodně záležet na tom, jak se teď ti, kdo vládnou Evropské unii, k tomu postaví. Bohužel za tu dobu po Brexitu musím říct, že se nezměnilo v Evropě vůbec nic. Mám pocit, jako kdyby Brexit ani nenastal. Jako kdyby si lidé dál žili v nějaké své bublině, že je jim jedno, co si myslí občané daných států nebo i státníci. Pokud takto chtějí dál pokračovat lidé z Evropské komise, z Evropské rady a tvářit se, že se vlastně nic neděje, samozřejmě může nastat nejen obrovská vlna vystupování, ale může nastat i fatální rozpad celého projektu Evropské unie.

konecna.cz

30. 8. 2016

Komentář europoslance J. Štětiny (TOP09): Hrozí nám mezinárodní diplomatický skandál

Jaromír Štětina, místopředseda podvýboru EP pro obranu a bezpečnost (TOP 09), dnes varoval českou diplomacii před hrozícím mezinárodním skandálem. V otevřeném dopise českému ministrovi zahraničí Lubomíru Zaorálkovi varuje před deklarovaným úmyslem otevřít honorární konzulát tzv. „Doněcké lidové republiky.“

Tento krok nemá v Evropě obdoby a Česká republika by se tak stala první zemí, kde by proruští separatisté otevřeli svoji „diplomatickou pobočku“. V dopise českému ministrovi Štětina píše, že Ukrajina bojuje proti proruským separatistům a ruské armádě v antiteroristické operaci (ATO). Případní představitelé tzv. Doněcké lidové republiky, kteří by se takové akce chtěli zúčastnit, jsou i podle českých zákonů teroristé a teroristům napomáhá i česká občanka Lisková, která se deklaruje jako budoucí konzulka.

Jaromír Štětina vyzval Lubomíra Zaorálka, aby uplatnil svou autoritu a podpořil zásah orgánů činných v trestním řízení. Celá provokace se snaží mj. zesměšnit českou diplomacii a znevažuje pozici České republiky ve světě.

„Tato akce podporovatelů pana Putina je dalším krokem ve snaze poškodit Českou republiku v očích mezinárodních spojenců. Jde o opětovnou snahu prolomit pozici České republiky vůči Ukrajině. Představte si, jak by o tomto psaly ruské noviny? Už tak stačí, jak v Rusku oslavují českého prezidenta Zemana. I proto si myslím, že aktivity zástupců teroristických organizací by neměly být v České republice tolerovány“, říká Jaromír Štětina.

09.cz

30. 8. 2016

Otevřený dopis europoslankyně K. Konečné (KSČM) premiérovi B. Sobotkovi

Vážený pane premiére,

již za méně než tři týdny se sejde summit Evropské unie v Bratislavě. Jedním z témat, které se zde bude diskutovat, je postoj ke smlouvám CETA a TTIP. Obě dvě smlouvy čelí ze strany evropské i české veřejnosti kritice za posilování moci nadnárodních korporací, ohrožení ochrany spotřebitelů a zaměstnanců.

V posledních dnech došlo k zásadnímu posunu. Smlouvu TTIP odmítli postupně jak německý vicekancléř a předseda Vaší sesterské SPD Sigmar Gabriel, tak ústy státního tajemníka pro zahraniční obchod Matthiase Fekla francouzská vláda. Ta dokonce požaduje okamžité zastavení jednání.

Zatímco TTIP je politicky mrtvá, smlouva CETA je připravena k ratifikaci. Tato smlouva se však řídí stejnou zastaralou a nefunkční logikou liberalizace všeho a všude. Smlouvy TTIP a CETA jsou produktem neoliberalismu, který je podle nositele Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglitze naprostým selháním.

Vážený pane premiére, vyzývám Vás, abyste v zájmu občanů ČR a EU přidal hlas české vlády k těm, které odmítají neoliberalismus a na něm založené vytváření zahraničního obchodu. Odmítněte na summitu EU v Bratislavě smlouvy TTIP i CETA.

Ing. Kateřina Konečná, poslankyně Evropského parlamentu

konecna.cz

Září 2016

3. 9. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM) k vývoji v Uzbekistánu

Úmrtí uzbeckého prezidenta Karimova přineslo nejen barvité úvahy o jeho možném nástupci, ale také o politickém postavení Uzbekistánu ve Střední Asii. Na počátku všech takových úvah je nutno mít na paměti, že poměry v Uzbekistánu, zejména pokud jde o faktické, nikoli formální formy vlády, jsou po staletí neměnné a obyvatelstvem akceptované. Ani sovětská moc a začlenění Uzbekistánu do Sovětského svazu to nezměnilo. Podstatné zde bylo, je a bude rozdělení moci mezi rodinné klany a síla toho kterého z nich.

Islam Karimov se stal v roce 1989 prvním tajemníkem Komunistické strany Uzbekistánu. Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz a Uzbekistán se stal nezávislým, bylo „přirozené“, že Karimov bude prvním uzbeckým prezidentem. Vládl tvrdou rukou celé čtvrtstoletí a pro formální zajištění kontinuity své moci nechal dokonce změnit ústavu. Jakkoli Karimovova tvrdost nebyla zaměřena prvořadě proti korupci a podobným jevům, dokázala krotit radikální islám a také klanové spory, které v roce 2005 vrcholily revoltou, nemilosrdně armádou potlačenou. Pokud šlo o zahraniční politiku, Karimov se snažil balancovat jako „neutrál“ mezi Moskvou a Washingtonem. Spojeným státům a SRN poskytl opěrné body v Uzbekistánu pro logistiku v afghánském konfliktu (čímž se vyhnul pokusům o nějakou tu barevnou revoluci), na dobrých vztazích s Ruskem mu mimořádně záleželo. Už jen kvůli jedné skutečnosti: v Rusku pracuje na dva a půl milionu Uzbeků, kteří přinášejí do země finanční prostředky, představující na deset procent domácího sociálního produktu. V případě, že by Rusko svůj pracovní trh Uzbekům zavřelo, sociální destabilizace země by byla jistá.

Otázka Karimovova nástupce s velkou pravděpodobností nebude řešena tradičním způsobem, tedy rodinnou posloupností. Karimov měl jen dvě dcery, z nichž jedna byla nedávno „odstavena“ kvůli korupci a druhá nemá politické ambice. Takže na nástupci se budou muset dohodnout relevantní uzbecké klany, jejichž počet je odhadován na 7 až 13. A nelze podle mne očekávat, že nový prezident Uzbekistánu by opustil svéráznou, ale fungující zahraniční politiku „neutrality“, která je účinnou pojistkou moci.

mastalka.cz

4. 9. 2016

Rozhovor s europoslancem J. Zahradilem (ODS) pro Parlamentní listy: Vláda potichu přijala kvóty, teď už jen dělá divadlo

Podle názorů některých politických komentátorů se bezpečnostní situace v Evropě stále zhoršuje. Média poukazují na poslední akce Ruska, které prověřuje nejrůznější domácí instituce, a to od bank přes různá ministerstva až k aktivním zálohám, jak by reagovaly v případě válečného stavu. Kreml také staví ploty s ostnatým drátem na hranici s Polskem. Turecko se vojensky pustilo nejen do Islámského státu, ale také do syrských Kurdů a vyhrožuje EU, že přestane zadržovat utečence do Evropy, pokud Brusel nezruší pro Ankaru vízovou povinnost. Sdílíte vy sám ohledně evropské bezpečnosti podobné obavy?

Je pravda, že se po relativně dlouhém období bezstarostného optimismu nyní sešlo hned několik krizí najednou. Sílící náboženské války v muslimském světě a s tím spojený migrační tlak, politické posuny v Turecku a rostoucí ambice Kurdů, ruské snahy se doslova prorvat na mezinárodní scénu… Je čas, aby se Evropa probrala ze své letargie a z přesvědčení, že stačí jezdit po světě a moralizovat. Nestačí, protože klasická diplomacie založená na principu cukru a biče stále funguje. Jednou z osvědčených cest, jak může Evropa ovlivnit své okolí a pomoci stabilizovat situaci v problematických oblastech, je liberalizace obchodu. Tam bychom měli napřít síly, a neztrácet čas dohadováním o nesmyslech typu kvóty.

Jak vlastně hodnotíte současné aktivity Ruska, které se mimo jiné připravuje i na gigantické vojenské cvičení Kavkaz 2016? Máme ho skutečně považovat za reálné nebezpečí, jak o tom někdy hovoří čelná reprezentace NATO? A jak se díváte v této souvislosti na fakt, že ruský prezident Putin je prý v ČR, podle tvrzení některých médií, oblíbenější než německá kancléřka Merkelová?

Průzkumy je nutné především správně přečíst. Jak prezident Putin, tak spolková kancléřka se v Česku těší mizivé a stále klesající oblibě. A mimochodem, letos v lednu byl u nás nejpopulárnější hlavou státu David Cameron. A pokud jde o ruské vojenské manévry, bylo by dětinské předpokládat, že se Rusko chystá na nějaký vojenský útok. Vidíme spíše osvědčené postupy z dob SSSR: Když si na mezinárodní scéně nemohu vydobýt respekt silnou ekonomikou, zkusím zastrašovat vojenskou silou. Je to smutné, ještě nedávno jsme doufali, že se bude moderní Rusko schopné v globalizovaném světě uplatnit i jinak než vojenskými hrozbami a spojenectvím s bizarními diktátory a fanatickými ajatolláhy.

Také česká armáda už začala procvičovat mobilizační postupy. Podle vyjádření náčelníka generálního štábu Armády ČR Josefa Bečváře pro idnes.cz by prý byla armáda schopná na vnější ohrožení rychle zareagovat, a to i aktivováním svých záloh. Myslíte si, že v oblasti obrany státu a zabezpečení našich hranic podniká česká vláda dostatečné kroky za současné nestabilní situace ve světě?

Každá armáda musí cvičit, proto je dobře, že to dělá i ta naše a že se podílíme na zahraničních misích. Musíme si ale uvědomit, že jedinou skutečnou bezpečnostní záruku pro náš stát představuje Severoatlantická aliance. Proto je nutné, abychom alespoň v nejmenší nutné míře plnili naše závazky, což se stále neděje. Této vládě to mám za zlé zvláště v situaci, kdy ekonomika roste a nestabilita v našem blízkém okolí se zvětšuje. Vyšší výdaje na obranu bych tedy nyní viděl jako jednu z vládních priorit.

Premiér Sobotka přišel nedávno s návrhem vybudovat evropskou armádu, což prezentoval i na posledním jednání tzv. visegrádské čtyřky (V4) s německou kancléřkou. Všichni zúčastnění, podle zpráv z většiny médií, s tímto návrhem souhlasili a chtějí ho podpořit i na nastávajícím summitu EU. Myslíte si, že tento projekt má nějakou šanci na svou realizaci v blízké budoucnosti?

Jak jsem již řekl: Naši bezpečnost nám garantuje aktivní členství v NATO, nikoli v Evropské unii. Proto i jen zmínky o nějaké „evropské armádě“ považuji za obrovský hazard a nebezpečí. Spojencům tím vysíláme signál, že o ně vlastně nestojíme a že se chystáme vytvářet nějakou paralelní strukturu, která jen odčerpá již tak omezené zdroje. A to pomíjím skutečnost, že společná evropská armáda je samozřejmě čirý nesmysl. Evropa ani EU nejsou stát, nemají zahraniční politiku a nemohou mít tedy ani žádnou „armádu“. Premiér si zřejmě jen pokoušel trochu vyžehlit v Berlíně image, ovšem za cenu ohrožení naší bezpečnosti. To je nepřijatelné.

Angela Merkelová přijela v minulém týdnu jednat do ČR i o podpoře uprchlických kvót, v čemž ale zřejmě neuspěla. A to ani na Pražském hradě, ani později ve Varšavě při setkání s premiéry V4. Jak hodnotíte její misi, někteří politikové ji za to kritizují, že vlastně tak supluje aktivity vedení EU a že tím vlastně prokázala, kdo v Unii vede centrální politiku. Souhlasíte s tímto názorem?

Skutečně to vypadá, jako by se Německo chystalo převzít dominantní roli v Evropě, což se po britském referendu jaksi samo nabízí. To, že Merkelová v Praze s kvótami neuspěla, je ale jen zdání, které vláda vytváří pro své publikum. Ve skutečnosti současná koalice povinné přerozdělování migrantů tiše přijala a nehnula ani prstem, aby výsledek hlasování zvrátila. S Brexitem nastanou v mocenské architektuře Evropy velké změny a Česko potřebuje takovou vládu, která se v nové situaci dokáže správně zorientovat a přátelsky, ale sebevědomě začne hájit české zájmy a dokáže dosáhnout výjimek z některých unijních politik, které jsou pro nás nevýhodné, jako je například migrační politika nebo členství v eurozóně. To se ovšem od současné socialistické koalice očekávat nedá.

Většina států střední Evropy uprchlické kvóty razantně odmítá a řada jejich politiků považovala toto téma po nedávných teroristických útocích v západní Evropě a v Turecku už za mrtvé. Německá kancléřka je nyní ale vyvedla z omylu. V Německu se také stále častěji ozývají hlasy, že na státy V4 by se měly uplatnit sankce, aby kvóty začaly konečně respektovat. Samotná Evropská komise navrhla nejprve finanční postihy za odmítnutí uprchlíků, později navrhla za jejich příjímání dokonce odměny, nyní se kloní opět spíše k sankcím. Jak si myslíte, že celá tato záležitost vlastně dopadne?

Návrhy na trestání „nesolidárních“ a na jakousi formu obchodování s běženci nejsou nové a zřejmě se s nimi budeme setkávat i nadále. Na druhou stranu vidíme, že se řada členských států EU pod tlakem reality začíná chovat rozumně a i Angela Merkelová již přiznala, že se s politikou otevřených dveří možná trochu unáhlila. Pořád věřím, že se povinné přerozdělování a systém sankcí a odměn ukáže jako prvek, který by Unii rozbil na kusy.

Do Česka nyní dorazilo osm uprchlíků na základě závazku naší vlády z loňského roku, kdy jich máme celkově zaopatřit okolo 1600. Měli jsme je skutečně přijmout, když jsme byli v EU i přes náš nesouhlas v této záležitosti přehlasováni? Není to první signál toho, že ČR se nakonec dalším kvótám stejně podřídí tak, jak o to usiluje i kancléřka Merkelová? Někteří komentátoři si například myslí, že český premiér při návštěvě německé předsedkyně vlády jen mlžil před veřejností v období blížících se voleb a že za zavřenými dveřmi dostal pokyny, které nakonec splní. Může tomu opravdu tak být?

Díky otevřenosti pana Prouzy v jednom rozhovoru už víme, že odpor této vlády vůči kvótám byl od začátku jen hraný. Na druhou stranu – a to tvrdí ODS od začátku – bychom měli být schopni se postarat o ty, kteří prokazatelně prchají z válečných zón a výslovně stojí o ochranu v České republice. To nemá s kvótami nic společného, vyplývá to z našich mezinárodních závazků a je řada „chytrých“ způsobů, jak to udělat. Od výběru a prověřování uprchlíků přímo v táborech po zavedení bodového systému, který by k nám přivedl kvalifikace potřebné na pracovním trhu. O žádné takové strategii jsme zatím od vlády neslyšeli.

zahradil.cz

7. 9. 2016

Vystoupení Jaromíra Štětiny na zasedání pracovní skupiny Evropské lidové strany pro zahraniční otázky

Jaromír Štětina dnes vystoupil na zasedání pracovní skupiny EPP pro zahraniční otázky:

Letos podpořím Mustafu Džemileva jako kandidáta na Sacharovovu cenu. Mustafa Džemilev má odvahu, která nyní mezi politiky schází. Kdysi protestoval proti okupaci mé země a byl za to vězněn. Souhlasím se slovy svého kolegy Kelama, který říká, že je mnoho kandidátů na tuto cenu, protože je mnoho výzev ve světě. Není správné přemýšlet o prosazení svého kandidáta, ale jde o to, poukázat na nejpalčivější problémy světa. Reprezentuje všechny důležité aspekty, a to již od dob Sovětů, je to dlouhodobý bojovník za lidská práva. Postavil se proti současné ruské agresi na Krymu. Zároveň vždy prosazoval nenásilná řešení. Jeho podporou vysíláme i jistý signál světu.

jaromirstetina.cz

12. 9. 2016

Komentář europoslankyně K. Konečné (KSČM) pro Parlamentní listy.cz : Američané se prostě rozhodli, že svět bude krvácet, zatímco oni budou v klidu spát. USA se chovají jako diktátor. A jejich myšlenky na světovládu…

Podle europoslankyně KSČM Kateřiny Konečné americké intervence na Blízkém východě po 11. září 2001 vedly k destabilizaci nejen celého regionu, ale i Evropy a Asie. „Američané se prostě rozhodli, že svět bude krvácet, zatímco oni budou v klidu spát,“ zlobí se Konečná.

Jak hodnotíte americké vojenské a politické intervence na Blízkém východě po 11. září 2001? Jsou na tom dotčené země Blízkého východu nyní lépe? Jsou tyto země více prosperující, stabilnější, je tam více bezpečno a podařilo se omezit islamismus a terorismus?

Myslím, že každý, kdo někdy slyšel o Islámském státu, ví, že americké intervence na Blízkém východě po 11. září 2001 vedly k destabilizaci nejen celého regionu, ale i Evropy a Asie. Islámský stát například operuje v Iráku, Libyi a snaží se dostat do Afghánistánu a já opravdu nehodlám podceňovat inteligenci laskavého čtenáře, abych mu říkala, co mají tyto země společného. Co udělali po pádu Saddáma Husajna jeho generálové? Přidali se k Islámskému státu a stali se jedněmi ze strůjců jeho vojenského úspěchu. Od roku 2001 do roku 2014 zemřelo kvůli teroristickým útokům v Afghánistánu až 17 tisíc a v Iráku až 43 tisíc osob. Stabilita a bezpečnost se tedy nekonají. Američané se prostě rozhodli, že svět bude krvácet, zatímco oni budou v klidu spát. Tedy respektive by v klidu spali, kdyby neměli sami na své půdě obrovské problémy s násilím.

Co byste vzkázala Georgi Bushovi a takzvaným neokonzervativcům? Co měl americký prezident po 11. září dělat? Do jaké míry Bush věci aktivně ovlivňoval a do jaké míry byl jen loutkou nějakých skupin?

George Bush udělal tak špatná rozhodnutí v zahraniční politice, že by si zasloužil postavit před mezinárodní soud. Po 11. září místo toho, aby se snažil potrestat teroristy, rozpoutal válku v Iráku ve jménu nastolení demokracie. Místo snahy o odříznutí financování islamistů se ještě více sblížil se Saúdskou Arábií, která financuje radikální islám po celém světě. Bush byl samozřejmě loutkou svých finančních přispěvatelů do kampaně – zbrojařské lobby. A neokonzervativcům bych vzkázala, ať se přestanou plést do věcí, kterým nerozumějí, jejich myšlenky na světovládu USA způsobily akorát chaos a oběti na životech.

Pokud bylo 11. září způsobeno lidmi napojenými na Tálibán, intervence v Afghánistánu by mohla mít ospravedlnění. Ale co intervence v Iráku, kde byl Husajn, sekulární diktátor, jehož vazby na 11. září se neprokázaly?

No, myslím, že není již žádnou konspirační teorií říci, že šlo jen a jen o ropu. Závěry britské vyšetřovací komise hovoří jasně – nebyly vyčerpány všechny mírové možnosti řešení konfliktu; pro válku v Iráku nebylo opodstatnění a rozhodnutí bylo založeno na špatných informacích; plán na poválečnou rekonstrukci Iráku byl zcela nedostatečný a problémy spojené s rekonstrukcí země byly předvídatelné; Blair a Bush plánovali vojenské akce v Iráku navzdory mezinárodnímu společenství a podkopali autoritu Rady bezpečnosti OSN; Tony Blair zcela ignoroval varování, že útok na Irák zvýší nebezpečí ze strany al-Káidy, a co je snad úplně nejhorší – Saddámovy zbraně hromadného ničení byl výmysl šíleného zpravodajce, který se inspiroval filmem Skála.

Za Obamy přišlo arabské jaro. Pád Kaddáfího, občanská válka v Sýrii, Muslimské bratrstvo u moci v Egyptě, i když dočasně. Jak arabské jaro hodnotíte?

Arabské jaro možná opravdu začalo jakožto lidové hnutí, které se snažilo dosáhnout demokratizace Blízkého východu, ale zůstalo do značné míry pouze u slov. Po záplavě naděje se dostavil pocit deziluze, který vedl buď k chaosu, či k vládě pevné ruky. Arabské jaro možná představovalo určitou příležitost, ale ta zůstala nenaplněna. Stačí se podívat na Libyi. Dříve hrdý stát se jen velmi pomalu dává dohromady a jeho území je pod vládou mnoha skupin, mimo jiné i Islámského státu. Můžeme se bavit o tom, do jaké míry jsou státy z Blízkého východu schopny aplikovat na svém území západní střih demokracie.

Saúdskou Arábii jste již zmínila. V případě amerických intervencí a arabského jara se hovořilo o šíření demokracie… A američtí spojenci, Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt, Emiráty, Turecko, jsou demokratičtí?

Samozřejmě že ne. Saúdská Arábie financuje terorismus po celém světě, ale má ropu (zase to kouzelné slovíčko pro americkou zahraniční politiku). Nevěřím, že USA jde o eliminaci terorismu. Jde jim o to, nemít teroristické útoky na své půdě, a podle toho si spojence i na Blízkém východě vybírají. USA odklánějí nebezpečí a na schůzích NATO se tváří jako četník světa, a tedy i Evropy, která je teď následky dřívějších intervencí přímo ohrožena.

Projekt pro nové americké století, což je think-tank amerických neokonzervativců se sídlem ve Washingtonu, který byl založen na jaře roku 1997 jako vzdělávací nezisková organizace Williamem Kristolem a Robertem Kaganem, říká, že „americká vůdčí úloha je dobrá pro Ameriku a dobrá pro svět“. Dánský expremiér, bývalý generální tajemník NATO z let 2009 až 2014 Anders Fogh Rasmussen ve svém videu na Facebooku řekl, že svět potřebuje četníka a tímto četníkem by měly být USA. Co si o tom myslíte?

Bývalý generální tajemník NATO řekne, že světovým četníkem mají být USA – k tomu snad ani není co dodat. Nechci USA jako světového četníka. Jen se podívejte, kolik pučů už zorganizovaly, kolik vojenských intervencí, na kolik zemí teď utočí drony a vůbec se neobtěžují získat souhlas země, jejíž obyvatelé jsou vnímaní jako vedlejší škody. Takto se nechová vrchní četník světa – takto se chová diktátor.

Jaký přístup by podle vás měla americká administrativa zaujmout k dění na Blízkém východě?

Měli by už jednou pro vždy uznat, že nejen Blízkému východu prostě nerozumějí, ale držet se od něj co nejdále. Jsem přesvědčena, že by to nejraději udělali, kdyby nebylo té vzácné ropy.

Z hlediska stability Blízkého východu, bylo by lepší, kdyby vyhrál Trump, nebo Clintonová?To je jako ptát se, do jaké nohy bych se chtěla nejraději střelit. Trump je neřízená střela a Clintonová je jestřáb, který se na destabilizaci Blízkého východu přímo podílel. Obě volby jsou velmi špatné pro stabilitu světa.

Jak hodnotíte současnou úlohu Ruska na Blízkém východě?

Bez Ruska se efektivně proti terorismu bojovat nedá (viz Sýrie), a pokud máme věřit mnoha americkým prohlášením, tak to je přesně to, o co jim jde. Myslím, že je načase ukázat, kdo na jaké straně stojí, a přestat se vymlouvat. Spolupráce s Ruskem může jistě přinést více dobrého než odmítání spolupráce s ním.

konecna.cz

12. 9. 2016

Vystoupení europoslance Jaromíra Štětiny (TOP09) na plénu Evropského parlamentu ve Štrasburku

Paní předsedající, volby do ruské Dumy, dolní komory parlamentu Ruské federace, se mají konat 18. září 2016. Uskuteční se nejenom na území Ruské federace, ale mají proběhnout i na okupovaném Krymu. Kreml se snaží těmito volbami legitimizovat v očích mezinárodního společenství výsledky takzvaného referenda z 16. března 2014.

Rád bych zdůraznil, že přes veškeré úsilí ruské diplomacie i nákladné mediální desinformační kampaně vedené Kremlem dle platného mezinárodního práva (např. usnesení Valného shromáždění OSN 68/262) je status tohoto poloostrova jednoznačný. Jedná se o integrální součást Ukrajiny. Jakékoli zpochybňování této skutečnosti je snahou o destabilizaci respektu k mezinárodním závazkům a k územní suverenitě.

jaromirstetina.cz

14. 9. 2016

Komentář europoslance P. Macha (Svobodní) k hlasování EP o nedávném vývoji v Polsku a jeho dopadu na základní práva, jak je stanoví Listina základních práv Evropské unie

Nesouhlasím s tvrzením, že změny ohledně polského ústavního soudu „ohrožují demokracii, základní práva a právní stát v Polsku“. Nesouhlasím s „naléhavou výzvou Komisi, aby posuzovala soulad nedávných polských zákonů s „hodnotami unie“, konkrétně zákona o veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, zákona o veřejné službě, protiteroristického zákona a dalších. Je to výzva k protektorátnímu dohledu, která porušuje princip svrchovanosti polského parlamentu.

petrmach.cz

14. 9. 2016

Komentář europoslance P. Macha (Svobodní): Ukončeme pokrytecké jednání s Tureckem o vstupu do EU

V Evropském parlamentu jsem vyzval k ukončení jednání Evropské unie o vstupu Turecka. Tímto vyzývám premiéra Bohuslava Sobotku, aby tuto myšlenku vznesl, resp. podpořil na summitu Evropské rady v Bratislavě.

Řekl jsem ve své minutě: „Evropská unie desítky let jedná o vstupu Turecka do EU. Turecký prezident Erdogan má přitom zcela jiné představy o právu a o demokracii než my.

Rozsáhlé čistky ve školství a soudnictví po zmařeném vojenském převratu upevňují jeho autokratickou moc. Chce zavádět trest smrti a mstít se nepřátelům. V sousední zemi masakruje Kurdy, kteří se snaží bojovat s největším zlem dneška, Islámským státem.

Tak s takovým státem jednáte o vstupu do EU. A před půlhodinou jste měli tu troufalost navážet se opětovně do Polska kvůli údajnému ohrožování principů právního státu. To se ani trochu nestydíte?

Předseda parlamentu pan Schulz svou návštěvou Turecka minulý týden legitimizoval Erdoganovu politiku. Vy vážně chcete Turecko v EU? Vy vážně chcete Turecko v Schengenu? Chcete, aby v tomto sále s námi sedělo sto Turků a hlasovalo s námi o migrační politice a o rovnosti mužů a žen?

Turecko neleží v Evropě a do Evropské unie nepatří. Vyzývám vás, zastavte okamžitě jednání s Tureckem o jeho vstupu do Evropské unie!“

Ukončení jednání o členství v EU je v kompetenci Evropské rady. Proto se obracím i na našeho premiéra, aby tento krok podpořil.

Bohuslav Sobotka se nemusí bát, že by byl osamělý. Ukončení jednání s Tureckem o členství žádá též rakouský premiér. „Demokratické standardy Turecka zdaleka nedostačují tomu, abychom mohli jeho vstup do EU ospravedlnit“, uvedl premiér Christian Kern.

Nechci, abychom Turecko izolovali. Chci, abychom s Tureckem měli volný obchod a korektní vztahy. Nechci ale Turecko v Schengenu, a nechci, aby Turecko hlasovalo o naší legislativě. Chci, aby Turecko bylo korektním sousedem, kam můžou naši občané v klidu jezdit na dovolenou.

Ukončení jednání o členství není proti Turecku. Naopak. Je to férový přístup s ohledem na to, že většina občanů zemí Evropské unie Turecko v Evropské unii stejně nechce a nakonec by jeho členství musely schválit všechny státy a některé k tomu mohou mít referendum. Přestaňme tedy Turecko tahat za nos a nejednejme proti našim zájmům. Pokračování jednání s Tureckem by bylo jen jedno obří pokrytectví.

petrmach.cz

14. 9. 2016

Příspěvek europoslance Jaromíra Štětiny (TOP09) k rozpravě o situaci v Turecku

Europoslanec Jaromír Štětina vystoupil v rozpravě pléna Evropského parlamentu ve Štrasburku k situaci v Turecku:

Pane předsedající, vloni na podzim jsem navštívil Rodžavu, území severní Sýrie ovládané Kurdy. Byl jsem hostem velení Lidových obranných jednotek známých pod zkratkou YPG. S jejich ozbrojeným oddílem jsem projel Rodžavou několik set kilometrů. Navštívil jsem město Kobani zničené jednotkami IS. Byli to především obránci Kobani, kteří se letos pokusili osvobodit od IS území západně od Eufratu. Jejich výpad ztroskotal díky zásahu turecké armády, která poprvé za dobu konfliktu překročila turecko-syrské hranice a otevřeně bombardovala pozici kurdských sil. Turecko tak nebezpečně eskalovalo konflikt.

Turecký zásah je dalším důkazem, že Turecko nedokáže zracionalizovat svou národnostní politiku. Rozvíjí spirálu národnostní nenávisti i na svém území. Nechápe, že kurdský teror je reakcí na bezprecedentní protikurdský teror státní.

Protikurdské ozbrojené výpady doma i do severního Iráku a do Sýrie Turecko ospravedlňuje poukazem na boj proti terorismu. Svůj postup odůvodňuje i ideologicky poukazem na marxistické formy terorismu. Kurdský odpor je skutečně širokospektrální, ale jeho ideologické nálepkování je jen projevem turecké slabosti. Jednotky YPG mají na svých nášivkách rudé hvězdy, nebojují však za zářnou komunistickou budoucnost, ale o své fyzické přežití. To by si demokratické síly v Turecku měly uvědomit.

jaromirstetina.cz

14. 9. 2016

Komentář europoslance P. Ježka (ANO): To hlavní v Junckerově projevu nezaznělo

Projev Jean-Clauda Junckera o stavu unie přinesl několik pozitivních zpráv. Předseda Evropské komise např. prohlásil, že solidarita s uprchlíky musí být dobrovolná; musí být „od srdce“ a není možné ji vynucovat. To představuje významný posun od dosavadního uvažování komise.

Předseda Juncker hovořil o ochraně hranic, Brexitu a řadě dalších problémů, kterým EU v současnosti čelí. Obhajobou směrnice o vysílání pracovníků se ale Juncker postavil na stranu „staré“, západní Evropy. Jsem však rád, že zmínil význam unie kapitálových trhů, protože zítra bude plénum EP hlasovat o prvním legislativním návrhu souvisejícím s tímto projektem, k němuž jsem v EP zpravodaj. To hlavní ale v projevu nezaznělo – totiž vzkaz Evropanům, že všechny současné problémy zvládneme a jak. Myslím, že nejsem jediný, komu takové prohlášení od představitele vrcholného orgánu EU chybělo.

petrjezek.eu

15. 9. 2016

Komentář europoslance P. Svobody (KDU-ČSL) pro magazín Dotyk

Evropští političtí lídři se scházejí v Bratislavě na neformálním summitu členských zemí EU, jehož cílem má být mimo jiné i určení nové cesty pro Unii po brexitu. Hlasy volající po revizi evropského projektu se samozřejmě začaly ozývat již dávno, ale až výsledek britského referenda způsobil, že toto jednání bylo uvedeno v realitu. Velká Británie, bohužel, bude mít jen malou nebo spíše žádnou příležitost diskutovat o tom, co se bude dít dál. Theresa May do Bratislavy není pozvána a summit se bude konat bez ní. Evropská unie se tedy již dnes zredukovala z osmadvacítky na sedmadvacítku, i když Britové zatím žádost o vystoupení z EU nepodali. Ostatně, jak by Británie mohla mluvit do budoucnosti Unie, na níž se nebude podílet, když evidentně neumí poradit ani sama sobě: nepřipravenost brexitýrů na výsledek referenda je ostudnou kapitolou politických dějin Británie.

Jednání o něčem, co se nestalo

Představitelé členských států Unie se tak mají zabývat budoucností Evropy po události, ke které zatím ještě vůbec nedošlo. Navíc dnes ani nedokážeme odhadnout, kdy a zda vůbec k ní dojde. Různé studie poukazují, že plné členství je ve srovnání s ostatními variantami vztahu nečlenského státu a EU nakonec nejvýhodnější, což je možná i důvodem, proč Británie tři měsíce od referenda žádný výstupní plán nemá a stále otálí vydat se na cestu, ze které není návratu. A právě v případě výsostně pragmatické Británie jsem velmi zvědav, jak se touto situací popasuje.

Tanec na tenkém ledě

Politická důležitost nadcházejícího neformálního summitu je evidentní, ale praktické dopady jeho závěrů lze nyní jen odhadovat. Proto bych se chtěl na tuto situaci podívat pohledem právníka. EU klade důraz na dodržování práva, ale jsme v situaci, kdy se politika a právo dostávají do rozporu. Pokud totiž o událostech po referendu, ale ještě před oficiálním oznámením brexitu ze strany Britů, jednáme a debatujeme ve formátu EU-27, asi neporušujeme evropské právo. Zástupci Británie se ale nebudou moci účastnit oficiálních jednání o vystoupení v Evropské radě a Radě Evropy, a na neformální setkání se to zřejmě nevztahuje. Smlouvy o EU totiž žádný takový formát jednání neznají. I samotná Evropská komise si zakázala jakákoliv jednání o brexitu do té doby, než skutečně dojde k aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy (členská země Unie požádá o vystoupení z EU a má dva roky na jednání o podmínkách odchodu – pozn. red.). Tento týden v rámci plenárního zasedání ve Štrasburku jsme také odmítli debatovat o odchodu Velké Británie z EU, a to právě z důvodu, že tento článek ještě nebyl aktivován.

Ovšem na straně Británie už tak právně čistá obloha není. Británie např. již jedná o budoucích smlouvách o mezinárodním obchodu (např. nedávno na G-20), což je oblast ve výlučné pravomoci EU, a tudíž zakázané v době, kdy ani formálně svůj úmysl vystoupit nedala najevo. Politicky (ne právně) by se ještě mohlo toto porušení členských závazků ospravedlnit.

Z právního hlediska by správnou reakcí Komise měla být žaloba na Británii k Soudnímu dvoru EU pro porušení zakládacích smluv – porušování dělby pravomocí mezi EU a členskými státy. Pochybuji ale, že se tak stane, jednak kvůli pochybné vymahatelnosti takového rozsudku v budoucnosti (průměrná délka řízení je asi 21 měsíců), druhak kvůli politicky nežádoucímu zhoršení vzájemných vztahů. Nicméně je otázkou, zda vědomým nepodáním žaloby se samotná Komise nedopouští protiprávní nečinnosti, žalovatelné u Soudního dvora.

Rudý hadr na býka

Právními kroky tedy nechceme budoucí jednání s Británií zatěžovat. Politicky to ovšem Evropský parlament již udělal. Šéfové politických frakcí zvolili „brexitského vyjednavače" Guye Verhofstadta, excentrického rétora, eurofederalistu a šéfa skupiny liberálů, který na zastánce brexitu působí jako rudý hadr na býka. Nevím, zda to přispěje k dobré dohodě o vystoupení, dává nám to ovšem jistotu, že základy unijní spolupráce budou ze strany Evropského parlamentu obhajovány tvrdě. V tomto světle případná právní žaloba na Británii se jeví jako zanedbatelná maličkost.



15. 9. 2016

Písemný příspěvek Jaromíra Štětiny (TOP09) k rozpravě o jmenování Sira Juliana Kinga členem Evropské komise

Spolupráce napříč unií, kterou by měl nový komisař podporovat, pomůže čelit výzvám, kterým jsme v nové geopolitické situaci vystaveni. Bezvýhradně souhlasím s vytvořením portfolia pro bezpečnostní unii. Bezpečnost je pro všechny členské státy EU životně důležitá. Julian King, který byl do této funkce navržen, by měl dohlížet na posílení boje proti terorismu, organizovanému zločinu a kyber zločinu. Na slyšení před výborem Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, podal profesionální výkon, který odpovídal důležitosti této agendy. Proto jsem při hlasování podpořil nominaci Juliana Kinga do této funkce.

jaromirstetina.cz

19. 9. 2016

„Blahopřání“ europoslance P. Teličky (ANO) k vítězství strany Jednotné Rusko ve volbách do ruské Státní dumy

Blahopřeji prezidentovi Ruské federace Vladimíru Putinovi k vítězství strany Jednotné Rusko ve volbách do Státní dumy. Ruské parlamentní volby, které tentokrát proběhly i na části území cizího státu, znovu ukázaly, že občané Ruské federace pevně stojí za vedením své země, ať se děje cokoli.

Jednotný postoj ruských voličů nejlépe ilustruje fakt, že se do dolní komory nedostala žádná z opozičních stran, které úřady dovolily ve volbách kandidovat. Ty, kterým to bylo znemožněno, by jistě žádné hlasy nedostaly.

Kromě podvodů hlášených z řady volebních obvodů tak jedinou skvrnou na kráse těchto voleb zůstává rekordně nízká voličská účast. Jsem si ale jist, že to tak ruské úřady nenechají a že v příštích volbách dosáhne účast nejméně devadesáti procent.

telicka.eu

21. 9. 2016

Interview s europoslanci P. Svobodou (KDU-ČSL) a J. Zahradilem (ODS) pro pořad Události, komentáře

David BOREK:

Ve studiu politici Pavel Svoboda, europoslanec za KDU-ČSL. Hezký večer.

Pavel SVOBODA, europoslanec; předseda výboru pro právní záležitosti, EP /KDU-ČSL/:

Dobrý večer.

David BOREK:

Jan Zahradil, europoslanec za ODS. Vítejte.

Jan ZAHRADIL:

Dobrý večer.

David BOREK:

Nejprve Barack Obama, bilance jeho prezidentství v oblasti Blízkého východu.

Pavel SVOBODA:

Je jasné, že ten projev, který Barack Obama přednášel, byla nejenom jakási, jakýsi součet těch jeho minulých aktivit, ale byla to také snaha ukázat nějakou vizi, udělat základ nějakého dědictví do budoucnosti, samozřejmě mluvit teď o nějakých výsledcích amerických Obamových misí v Sýrii je trochu předčasné. Jedna věc jsou snahy, druhá věc je, jak se realizují. Víme několik desítek hodin starý případ, že mír v Sýrii je daleko od toho, aby byl realizován. Takže samozřejmě čas na nějaké bilancování ještě patrně není.

Jan ZAHRADIL:

Já bych se bránil nějakým jednoduchým soudům. Ale pokud jde o Blízký východ, tak je jasné, že jedna věc se nepovedla, a to nejenom americké administrativě, ale tomu západu, do kterého i my patříme v širším smyslu slova. Nepovedlo se, řekněme, mechanicky implementovat demokracii nebo demokratické procedury, demokratické principy do zemí, které na to nebyly připraveny. Čili v řadě zemí severní Afriky, středního východu padli diktátoři a představa, že automaticky ty diktatury budou vystřídány demokraciemi, se prostě nenaplnila. Mnohde naopak se dostali k moci radikální islamisté, které samozřejmě také nechceme. Čili teď máme před sebou úkol jako západ pracovat s těmi umírněnými silami tam, kde jsou, pomáhat jim budovat země, stabilizovat je, pomáhat jim k prosperitě, k nějaké formě demokracie, která asi nebude stejná jako v Evropě, to je úkol do budoucích let a bude to velmi závažný úkol.

David BOREK:

A to, že to nevyšlo, bylo způsobeno objektivními vlastně kulturními vzorci, historickými danostmi, anebo neschopností Obamy více promítat americkou a západní vojenskou sílu do těchto regionů, protože na rovinu si řekněme, Japonsko byla země plná zfanatizovaných lidí v roce 45, ale následovala poměrně rezolutní americká okupace, sepsání ústavy a už od šedesátých let Japonsko bylo vlastně standardní západní zemí. Tam se to podařilo.

Jan ZAHRADIL:

To byla ale jiná situace. To bylo po druhé světové válce, to bylo po válečném konfliktu. Teď jsme žádný takový konflikt celosvětového významu neměli. Měli jsme lokální konflikty, celou řadu, řekněme, spíš vnitřních sporů v těch jednotlivých státech. Takže tahle metoda se jaksi uplatnit nedala. A já jsem opravdu přesvědčen, že, jak jste řekl, ty kulturní vzorce, ty civilizační odlišnosti mnohde prostě bránily tomu, aby se ta demokracie mechanicky implementovala. Zjistili jsme, že tam, tam ty muslimské státy, ta, ta islámská společenství po tom pádu těch sekulárních uměle tam vlastně importovaných diktatur, že jsou ty společnosti daleko konzervativnější, daleko tradičnější a méně náchylné k té modernitě. A to je to, co ten Západ podcenil.

David BOREK:

V tom projevu Baracka Obamy mě zaujala teze, varování před světem, který je uzavřený, který se uzavírá nebo před společnostmi, které se uzavírají. Do jaké míry ale sám Obama zejména ve srovnání se svým předchůdcem Georgem Bushem mladším vykazoval některé prvky izolacionismu, protože evidentně stáhl americké síly z mnoha koutů světa, evidentně snížil americké angažmá v mnoha koutech světa. Byl vlastně Barack Obama izolacionalistou verze nula?

Pavel SVOBODA:

Nepochybně se dá říci, že Barack Obama zejména v té první části v prvním mandátu se daleko více soustředil na domácí politická témata a udělal přesně to, co jste popsal. Nicméně je evidentní alespoň z poslední doby, že mezinárodní vývoj ho tak jako tak přinutil k úvahám o širším americkém angažmá, a ten projev je součástí tohoto vědomí.

Jan ZAHRADIL:

No, tak ve srovnání třeba s takovým Donaldem Trumpem je Barack Obama pořád ještě intervencionista nebo to, co bychom tak nazvali asi, ostatně ono to patří do té tradice té demokratické politiky. Většinou mezi ty izolacionisty se počítali spíše vždycky republikáni, s některými výjimkami, jako třeba Ronald Reagan, to byl přece republikán, ale byl to zcela nepochybně člověk, který se angažoval s velmi silně v čele Spojených států zahraničí. Já bych neřekl, že Barack Obama byl izolacionalista. Určitě ale redukoval to angažmá Spojených států ve světě. A také, jak jsem řekl, možná podcenil, ale to podcenil celý Západ, tu dynamiku toho vývoje na středním východě a v severní Africe.

David BOREK:

Vy jste něco chtěl dodat, ale já bych z toho nechtěl dělat medailon Baracka Obamy, ale klidně ještě krátkou reakci.

Pavel SVOBODA:

Jasně. Já jenom bych byl opatrný v tom už se snažit v tuhle tu chvíli srovnávat Donalda Trumpa s Obamou, protože člověk po zvolení prezidentem je někdo jiný a doufejme, že Donald Trump má ještě ke zvolení dost daleko.

Jan ZAHRADIL:

Vůbec nerozporuji.

David BOREK:

Tak, a já vůbec nechci už tady u toho setrvávat a pojďme na migrace, i když ono to vlastně souvisí, protože tam někde na Blízkém východě nebo v Maghrebu se samozřejmě rodily podmínky pro migrační krizi. OSN jako žánr, Valné shromáždění jako OSN, žánr jménem Valné shromáždění OSN může vyřešit nebo něco přispět k řešení migrační krize, nebo je to vlastně jenom v tom ohledu volné forum?

Jan ZAHRADIL:

Prakticky z hlediska opravdového nějakého zásahu nebo praktického řešení vyřešit nemůže podle mě nic. Mohou tam zaznít zajímavé apely. To, co říkal Barack Obama, kdy se by jakoby vymezil vůči těm radikálním islamistickým proudům, to je samozřejmě dobře, že zazní z tak významného fóra. Ale ta praktická realizace, skutečně nějaká opatření, která zamezí přílivu migrantů do Evropy, to budeme muset zvládnout sami. A koneckonců ono také třeba v Jihovýchodní Asii nebo v Jižní Americe je evropská migrační krize, to tam prostě není téma, oni mají svoje vlastní problémy. A samozřejmě to sice vnímají, ale určitě to pro ně není téma číslo jedna.

Pavel SVOBODA:

No, já bych řekl, že v New Yorku zaznělo přes tu obecnost té diskuse několik zajímavých podnětů. Například potřeba uzavřít novou mezinárodní úpravu pro uprchlíky, a dokonce tam zazněl návrh mezinárodní smlouvy pro migranty, což by bylo úplně poprvé, že jo. Mezinárodní konvenci pro uprchlíky už máme tu ženevskou z roku 1951 a jak se ji v těchto měsících a letech snažíme aplikovat, vidíme, že je zastaralá, takže například tento nápad by mohl tu situaci posunout trochu dopředu.

David BOREK:

Je vlastně správné, aby OSN měla pregnantnější názory a aby byla asertivnějším generátorem politických rozhodnutí? Ptám se proto, že samozřejmě je to ošemetná věc vzhledem k tomu, že to je nadnárodní hodně tedy rozmanitý spolek.

Pavel SVOBODA:

OSN nemá ty vlastní nástroje, aby mohlo ty své nápady realizovat, ale je to prostě forum, kde ty státy…

David BOREK:

No, ale pardon, ale v devadesátých letech tady byly náběhy k robustnější i vojenské angažovanosti OSN, byť samozřejmě v pozadí tam někde byla nějaká velmoc, která to podporovala. Ale byly tady prostě náběhy k tomu, že modré přilby prostě nebudou jenom statisty, kteří budou koukat, co se děje.

Pavel SVOBODA:

Tak samozřejmě bylo by, bylo by dobré, kdyby OSN měla nějaké silnější nástroje, aby mohla své mírové iniciativy více prosazovat. Ale obávám se, že v situaci, a já ji považuji spíše za krizovou situaci, OSN to nevidím jako, řekněme, hudbu nejbližších let.

Jan ZAHRADIL:

Já myslím, že to ani není možné. Ono to vyplývá ze samotné podstaty té organizace. A já to teď nemyslím jako kritiku. Já nejsem z těch, kdo by mávali nad OSN rukou. Prostě celá ta konstrukce spojených národů je dílem, dítkem poválečných let, je tam určitým způsobem vybalancovaná rovnováha mezi mocnostmi velmi křehce, a nemyslím si, že je možné to posunovat nějakým výrazným směrem k nějakým exekutivním pravomocím, dokonce třeba vojenského nebo bezpečnostního typu. To by se potom celé možná buďto rozpadlo, nebo zablokovalo. Takže myslím si, že to není ani možné, a skoro bych řekl, že to není ani žádoucí.

David BOREK:

Nestala se z Evropské unie taková menší OSN? 28 členů, dost rozdílné zájmy, v čase možná i docela rozdílně orientované vlády.

Pavel SVOBODA:

Tak i tak to můžete vidět, ale Evropská unie svými cíli a hlavně nástroji je zaměřena někam jinam než OSN. Pokud jde o její pravomoci v oblasti bezpečnostní, migrační, zahraničních vztahů, tak je Evropská unie trpaslíkem, poněvadž nedošlo k přenesení těch pravomocí. Takže bohužel EU je v tuhle tu chvíli ekonomickým obrem, ale bohužel tím politickým trpaslíkem. A to na tomhletom by se mělo zapracovat.

Jan ZAHRADIL:

Tak určitě někdy to tak působí. Já, když sedím v Evropském parlamentu, tak si někdy připadám, že sedím v nějakém derivátu Valného shromáždění OSN, a ty nekonečné a někdy velmi plané debaty mě teda příliš nenaplňují leckdy. Myslím si, že ten problém je spíš v něčem jiném, a to je tedy opačný pohled, než má pan kolega. Já myslím, že naopak ta evropská integrace ta šla příliš daleko a že to právě budí ty konflikty a ty střety zájmů mezi jednotlivými státy, mezi jednotlivými skupinami států, mezi severem a jihem, mezi západem a východem a že by bylo zapotřebí Evropskou unii trochu uvolnit, rozvolnit ten integrační rámec, zavést něco, čemu se říká vícerychlostní Evropa, a pak že by to napětí vymizelo.

David BOREK:

Což jsou názory, které poměrně konzistentně vaše politické strany zastávají. Na závěr zpátky k Americe, respektive podpora, kterou vyjádřil Miloš Zeman Donaldu Trumpovi. Názor na tuto podporu vyjádřenou českým prezidentem a možná názor krátce na Donalda Trumpa.

Jan ZAHRADIL:

Mě je to, musím se přiznat, úplně jedno, jestli někdo má takové nebo onaké osobní sympatie, jakkoliv si nemyslím, že je dobré, aby ústavní činitel vyjadřoval svoje sympatie jaksi ex ante, protože on bude muset jako český prezident pracovat s administrativou, která z těch voleb vzejde, čili dávat najevo nějaké sympatie dopředu, to by si mohl dovolit podle mě bývalý prezident, ale neměl by si to dovolit současný prezident. A totéž platí pro každého z nás. Já jsem připraven na obě varianty. Myslím, že nemá cenu vynášet Hillary Clintonovou, zatracovat Donalda Trumpa ani naopak. Je zapotřebí se připravit na to, že může vyhrát opravdu jeden nebo druhý, že ten závod bude velice těsný. A Česká republika jako členská země NATO například, což je základní nástroj transatlantické spolupráce, tak by měla být připravena na obě varianty.

Pavel SVOBODA:

Já souhlasím v tom, že pro českého prezidenta není vhodné, aby se takovýmto způsobem míchal do té předvolební agendy Spojených států amerických. Nevím, jestli je to sázka na to, že Donald Trump bude zvolen a pozve ho potom do Washingtonu, což se mu za stávající situace našemu panu prezidentovi jaksi nedaří tam být pozván. Ale to je jeden pohled na tu věc. Druhý pohled samozřejmě je, že pokud vyjádří náš pan prezident takovému populistovi, jako je Donald Trump, svoji přízeň, tak to je velmi smutné. Myslím, že to nedělá dobrý obrázek a vrána k vráně sedá.

David BOREK:

Jan Zahradil, Pavel Svoboda a jejich názory. Děkujeme za ně, na shledanou.

Pavel SVOBODA:

Na shledanou.

Jan ZAHRADIL:

Díky, na shledanou.

zahradil.cz

22. 9. 2016

Stanovisko europoslankyně Kateřiny Konečné (KSČM) ke Komplexní hospodářské a obchodní dohodě mezi Evropskou unií a Kanadou (CETA)

Zásadně odmítáme uzavření dohody CETA v podobě, jak byla předložena Evropskou komisí. Ve svých principech se neliší od smlouvy TTIP a byla vytvořena za účelem další privatizace a deregulace veřejných služeb.

To v důsledku může vést k ohrožení zdraví spotřebitelů a práv zaměstnanců. Stejně tak smlouva CETA otevírá dveře dalším mezinárodním arbitrážím. Navíc se Evropská komise rozhodla obejít parlamenty členských států.

Hlavní argumenty:

* Ve smlouvě CETA je využíván systém tzv. negativních seznamů. To znamená, že všechny služby, které nejsou jmenovitě uvedeny, budou podléhat liberalizaci. Platit to může i pro služby, které dosud nevznikly, nebo dnes nejsou považovány za klíčové. Jedná se o radikální změnu oproti pozitivním seznamům, které byly v obchodních smlouvách EU dosud používány a které obsahovaly pouze ty služby, s jejichž liberalizací vlády souhlasily, takže jiné sektory zůstaly nedotčeny. Jde o zásadní omezení práv jednotlivých států na regulaci.

* Smlouva CETA obsahuje zavedení zvláštních arbitrážních soudů, které budou stát nad právními systémy jednotlivých států. Výhradní přístup k němu budou mít zahraniční a velcí investoři, státy se budou moci vždy jen bránit. Pro tento systém není žádný důvod, protože jak státy EU, tak Kanada mají dostatečnou právní ochranu investic. Naopak jeho zavedení by podpořilo spekulativní žaloby a utrácení veřejných prostředků na obhajobu. * CETA také vytváří nerovné postavení farmářů, které povede na evropské úrovni buď k likvidaci některých z nich nebo ke snížení produkčních standardů.

* Rizika plynoucí z CETA jsou oproti hospodářským ziskům obrovská. CETA by měla během deseti let přispět k růstu 0,03 – 0,08% HDP EU a růst reálných mez by měl být 0,06%. Veškeré tyto oficiální odhady jsou hospodářsky naprosto marginální.

* Evropská komise plánuje CETA považovat za „předběžně platnou“ pokud ji odsouhlasí Evropská rada. Je tím zpochybněna demokratická role jak evropského, tak národních parlamentů.

konecna.cz

27. 9. 2016

Editovaný přepis hlavních bodů diskuze s europoslancem Jiřím Pospíšilem (TOP09)

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor

Republika potřebuje víc expertů pro boj s bezpečnostními hrozbami a také lepší ochranu státní správy před vlivy cizích mocností. To zjistil audit národní bezpečnosti. Premiér Bohuslav Sobotka chce přibrat lidi do Národního bezpečnostního úřadu, i vyšetřovatele organizovaného zločinu. Ministerstvo vnitra připravuje systém školení pro úředníky, aby bylo možno zamezit, řekněme, tlakům ze strany států, i třeba propagandě. Je ta situace tak špatná?

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Situace je velmi vážná. Zpráva Bezpečnostní informační služby, která je několik týdnů stará, jasně řekla, že vliv Ruska na našem území posiluje. Rusko se zde snaží vést informační válku, přibývá ruských diplomatů, kteří ovlivňují naše politiky a úředníky. Je tedy logické, že stát by měl úředníky školit a upozornit je na riziko, že když přijde "přátelský diplomat z Ruska", tak to vždycky nemusí být přátelský diplomat. My to riziko trošku podceňujeme. Uvedu jednu tezi. V Evropském parlamentu, v mé frakci v Evropské lidové straně, se zpráva české rozvědky velmi probírala. Vyvolala v Evropě velké otazníky. To znamená, že v Evropě to vnímali možná citlivěji, než my tady v Čechách, kdy premiér a jiní říkali: Taková zpráva je skoro shodná každý rok. Jsem tedy rád, že vláda a premiér reagují. Doufám, že to nebude jediná reakce, protože zpráva BIS jasně říká, že zájmy Ruska v České republice sílí. Sílí také snaha Ruska ovlivnit veřejné mínění, ovlivňovat politiky a úředníky.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor

Ve zprávě BIS mě zaujala jedna věc, kterou jste trochu zmínil. To znamená, na jednu stranu je to, co píše BIS, 7na druhou stranu na ministerstvu zahraničních věcí zaznělo, že je třeba bojovat proti dezinformačním kampaním a proti internetovým projektům v češtině a slovenštině, které mají dezinformační povahu. Nebyla by nasnadě nějaká, řekněme, i mediální osvěta?

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Domnívám se, že ano. Naši experti, které zaměstnává česká administrativa, musí říci, jak proti tomu bojovat, protože to vůbec není jednoduché. Nemůžete jen tak nějaký server zakázat s odůvodněním, že informace, které uvádí, jsou zavádějící nebo nejsou úplně pravdivé. Osvěta je strašně důležitá. Naši experti na média by teď měli vládě poradit, jak proti různým serverům, mediálním nosičům bojovat tak, aby aspoň občané měli informaci, že jsou tato média objektivně "cinknutá". Že tato média uvádí informace, které jsou nepravdivé, které se snaží manipulovat veřejným míněním a vytvářet například dojem, že rusko-ukrajinský konflikt není jednoznačný, že Rusko není viníkem. Upozorňuji ale, že v této mediální válce, která má úplně jiný charakter než klasická válka, se jen obtížně bojuje proti dezinformacím. Myslím si, že vláda by měla školit nejen úředníky, ale bavit se o tom s mediálními experty, jak účinně bojovat a veřejnost minimálně upozornit: Pozor, jsou tady servery, které záměrně uvádí nepravdivé informace a někdo je platí z cizí země.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor

V té zprávě dnes zaznělo, že ministerstvo by rádo zřídilo určitá pracoviště a budu citovat: "Na poznání dezinformační kampaně." Není tohle dvousečné? Nemůže se pak stát, že pod rouškou dezinformační kampaně se budou zahrnovat informace, které budou třeba nepohodlné?

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Samozřejmě. Nejsem pro zakazování médií, protože jakmile začnete zakazovat média, tak nastane problém, protože toho může být obrovsky zneužito. To tak zkrátka je. V České republice vlastní média kdekdo, ostatně i někteří vlivní politici a tím ovlivňují veřejné mínění. Tady je právě důležitá role veřejnoprávním médiích, jako jsou Česká televize, rozhlas, aby věci uváděly na pravou míru. Pak musí být podle mě vláda ofenzivnější, vůči Rusku. Pokud existuje taková zpráva BIS, měl by o ní podle mého názoru jednat premiér nebo ministr zahraničí s ruským velvyslancem. Měli by upozorňovat na ta fakta a ve vztazích Česká republika/Rusko by mělo při všech jednáních jasně zaznívat, že to považujeme za nepřátelský akt ruské ovlivňování veřejného mínění. Měli bychom být v té věci ofenzivnější. Asi nejde zakázat konkrétní média, ale jako stát a administrativa bychom neměli vůči Rusku dělat, že se nic neděje. Mám pocit, že vláda tady bude školit úředníky, ale vůči Rusku žádný akt zatím neučinila. Pokud se třeba ukáže, že tady konkrétní ruský diplomat něco ovlivňuje, je to podle mého názoru důvod uvažovat o jeho vypovězení z České republiky.

Některé věci jsou prokazatelné a jsou ve zprávě BIS jasně řečeny. Nárůst diplomatů, jednání ruských diplomatů s českými politiky, s českými úředníky. Diplomatickou cestou lze ruské straně sdělit, že to považujeme za nepřátelský akt a nějak na to reagovat. Ve vlastnictví novin je pravda, že pokud je vlastní nějaká nastrčená figura, tak můžeme těžko říkat: Toto jsou ruská média. To je těžko prokazatelné.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor

Ve zprávě BIS, respektive v její veřejné části, stálo, že počet diplomatů na ruské ambasádě je obrovský i na poměry ostatních ambasád. Je pak otázka, jestli s tím nemá vláda něco udělat?

František BUBLAN, bývalý ministr vnitra, senátor /nestr. za ČSSD/

To trvá už od devadesátých let. Počet kolem 200 těch ruských diplomatů tady samozřejmě je, ale to ještě nic neznamená. Možná daleko vyšší číslo bude těch, kteří jsou zde pod různým krytím, anebo tady podnikají a přitom vyvíjejí nějakou takovou činnost. Je to věc služeb, aby se toho chopily a případně odhalovaly, kdo je skutečně na vyhoštění, anebo kdo se dá nějakým způsobem potlačit.

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Pro mě ten dnešek znamená, že vláda tu zprávu snad nebere na lehkou váhu a že třeba učiní ještě kroky, které nejsou veřejně známé. Jak víme, zpráva BIS má jak oficiální, tak interní část. Byl bych velmi rád, a to říkám jako opoziční politik, kdybychom nepodceňovali nebezpečí Ruska na území České republiky. Pokud tak vláda činí, tak jsem ji jako opoziční politik připraven maximálně podporovat.

09.cz

29. 9. 2016

Komentář europoslance M. Poce (ČSSD) CETA a TTIP: dvě strany jedné mince?

Dohody CETA a TTIP představují v současnosti dvě ožehavá témata obchodní politiky Evropské unie. Zatímco ta první má být uzavřena s Kanadou a ta druhá se Spojenými státy americkými, mají obě za úkol kompletně změnit podobu transatlantického obchodu a s ním i život více než 800 milionů obyvatel.

Jak? Minimálně Evropská komise v tom má jasno. Dle informační kampaně, které jsme od začátku vyjednávání vystaveni, můžeme při uzavření dohod očekávat otevření zaoceánského trhu evropským firmám a usnadnění exportu i investic. Ty by měly evropské, pořád nepříliš rostoucí ekonomice ročně pomoci růst o více než 120 miliard eur, zajistit několik tisíců nových pracovních míst, snížit ceny a zvětšit spotřebitelskou nabídku. Komise dokonce slibuje, že nám zaoceánský obchod může pomoci vyřešit problémy v blízkosti našich hranic.

Jestli je to možné, nechám čistě na Vás. Myslím však, že všem občanům se zdravým úsudkem brzy musí dojít, že ve skutečnosti tento příběh není prostý. Není ani černobílý, což se začíná ukazovat na obou stranách oceánu.

Ačkoliv bývají dohody CETA i TTIP často označovány za dohody úplně jiného charakteru: CETA za dohodu klasického stylu odstraňující celní přirážky a TTIP za primárně odstraňující regulatorní rozdíly, zdá se, že obě dohody postihuje až nápadně podobný osud.

Zatímco CETA začíná vzbuzovat stále více otázek až na začátku procesu ratifikace, TTIP na sebe doslova bere podobu zmrzlého ledu ještě v průběhu vyjednávání.

Obě dohody, přestože mohou být mnohými označovány za šperky evropské obchodní politiky, spojuje extrémně velké riziko, a to hned na několika frontách. Smlouvy nemusí být problematické jen z pohledu zachování bezpečnosti potravin, chemické regulace či hygienických standardů, ke kterým jsem se již tak často vyjadřoval. Jsou problematické také z pohledu zachování akceptovatelné kvality poskytovaných veřejných služeb, jak s ohledem na navrhované arbitrážní nástroje ostatně potvrzují evropští zástupci tohoto sektoru.

Je naprostá pravda, že i v minulosti jsme se dokázali velmi dobře přesvědčit o tom, že liberalizace veřejných služeb, tak moc potřebných pro zachování hospodářské konkurenceschopnosti a společenského blahobytu, nefunguje za každých okolností. Příkladem mohou jít doprava, telekomunikace či energetika. I přesto to vypadá, že se nepoučíme z minulých chyb a budeme se snažit liberalizovat služby, pro které tržní samoregulace nefunguje optimálně.

Otázka zaměstnanosti i hospodářského růstu představují další z otazníků. Studie dopadů obou dohod momentálně potvrzují, že Komise nevzala v potaz všechny relevantní faktory, včetně změny v distribuci příjmů. Obě dohody by tak mohly Unii stát až 700 tisíc pracovních míst a snížit nejen růst ekonomiky, ale i blahobyt většiny občanů.

Ačkoliv byl v minulosti obchod stimulem evropské prosperity, nesmíme zapomínat, že uzavřený proces vyjednávání všech mezinárodních obchodních dohod je kombinací výher a ústupků obou stran, na které je vyvíjen korporátní tlak. Někdy je proces vyvážený více, někdy méně.

Považovat jednu dohodu za méně nebezpečnou než tu druhou, jen protože unikla počátečnímu zájmu či proto, že považujeme jednu zemi za jakkoliv sympatičtější než druhou, by bylo velmi špatné. Ratifikační proces musí být příkladem důkladné volby. Uvážlivé rozhodnutí je proto naše politická odpovědnost. Je to ostatně rozhodnutí, které neovlivní jen život náš, ale i budoucích generací.

pavelpoc.cz

29. 9. 2016

Komentář europoslance J. Zahradila (ODS) pro EurActiv: What does Brexit mean for the EU’s ongoing trade negotiations?

Brexit will weaken liberal voices in Europe, as the EU loses a major political and economic partner with a consistent history of championing free trade, writes Jan Zahradil.

Jan Zahradil is a Czech MEP affiliated to the European Conservatives and Reformist group in the European Parliament. He is Vice-Chairman of the Parliament’s International Trade Committee.

It is certainly true that discontent with globalisation and mistrust in the EU’s trade (and other) policies were prominent in the UK’s EU referendum campaign. However, the EU reacted with a protectionist stance.

Some EU capitals were keen to punish London out of fear that other countries might follow Britain in leaving whilst maintaining favourable access to the single market. Pursuing this strategy would be damaging for both sides, a more sensible and ‘depoliticised’ approach needs to be found. Taking into account the important trade deficit the UK has with the rest of Europe, one could even argue that the EU needs the British market more than the other way round. We have to respect the choice of the people of the UK and together take sound decisions to determine the next steps.

At the European level, Brexit may, in fact, weaken liberal voices, as the EU loses a major political and economic partner with a consistent history of championing free trade. Trade Commissioner Cecilia Malmström recently emphasised the relevance of the current EU ambitious trade strategy – no changing course after Brexit. Member states would need, however, to redouble efforts to promote open trade and support would need to be established amongst different political groups in the European Parliament.

Widespread concerns about free-trade agreements are understandable. We are negotiating new generation trade deals – these go beyond the elimination of tariff barriers and include discussions on food safety, international standards and consumer protection.

In the case of TTIP, it even has geopolitical ambitions and strategic importance. Citizens want to know if these deals will enable them over the long run to get growth back on track, create new jobs and promote high standards of health, labour and environmental protection.

Opposition is often based on the perception that deals are negotiated in secret, for the benefit of multinational companies at the expense of ordinary people. If we are serious about fighting protectionism, we have to make a more convincing case about the benefits of trade liberalisation. Trade increases spending power especially for those on low incomes and enlarges a variety of goods and services they are able to buy.

We must also be clear about the scope of trade agreements. The Commission has already made considerable efforts in terms of transparency of negotiations but more has to be done. It is clear that the benefits are not evenly shared across the national or EU level. We have to be able to answer the following question: What can we do for those who will suffer from the liberalisation of trade?

There is a broader and more fundamental aspect: Rejection of free trade means that we are on the defensive, we are afraid we are not competitive enough to progress on the global stage. We must spur innovation and find solutions to our economic and social problems. This is perhaps fundamental to how we should fight protectionism.

Protectionism is very much a European and American problem. It is not by any means a global trend. It appeared across Europe long before the UK referendum and Brexit is rather a symptom of it than an underlying trend.

We have to understand that the future of global trade does not depend on our participation anymore. Canada, China, Australia and others are actively negotiating trade and investment agreements.

We can either take the offensive, conclude deals, set new models and standards or stand by and observe others setting conditions for us. We face enormous challenges: chronically slow economic growth (especially in the Eurozone countries), persistently high unemployment and energy insecurity. We are on the defensive and are afraid of partners -China has become a symbol of our fears- that are more competitive.

We have to explain and make clear to our citizens that open trade is a crucial instrument for growth and a way out of these difficult situations that we currently face. Freer trade was one of the engines of the prosperous decades following the Second World War in Europe, America and beyond. We should have the courage and political will to champion it.

zahradil.cz

29. 9. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Odstranění poslední překážky bránící dohodě s Kubou

Evropská komise odstranila poslední překážky bránící dosud uzavření rámcové dohody s Kubánskou republikou; dohoda o politickém dialogu a spolupráci mezi EU a Kubou by měla být podepsána v několika měsících. Zároveň došlo ke zrušení ostudného a diskriminačního tzv. společného stanoviska EU vůči Kubě z roku 1996, jež bylo přijato na nátlak tehdejšího pravicového španělského premiéra José Aznara a svým požadavkem systémové změny na ostrově socialismu, jako podmínky pro normalizaci vztahů mezi EU a Kubou, po dvacet let tyto vztahy blokovalo. Nutno však dodat, že řada členských států EU – bez ohledu na tzv. společné stanovisko – s Kubou spolupracovala v rámci bilaterálních dohod.

V novém dokumentu se o systémové změně už nemluví, ale zdá se, že EU se svého kvazikoloniálního přístupu ke Kubě nechce docela vzdát. V tiskovém prohlášení Komise totiž stojí, že připravovaná dohoda nabízí »rámec pro podporu procesu změny na Kubě«, a na jiném místě se objevuje požadavek »demokracie a lidských práv«, přičemž lze předpokládat, že Komise nemá na mysli Evropu… Nicméně v Havaně je rámcová dohoda s EU pokládána za úspěch. Náměstek kubánského ministra zahraničí Abelardo Fernández poukázal po zatím posledních rozhovorech v březnu tohoto roku v Havaně na to, že preambule dohody bude výslovně obsahovat »právo národů na svobodné rozhodování o svém politickém, hospodářském a sociálním systému«. Uvedl rovněž, že EU a Kuba se zavázaly vzájemně respektovat své rozdílné systémy, nevměšovat se do vnitřních záležitostí druhé strany a vyvarovat se jakýchkoli aktivit, které by směřovaly proti ústavě smluvního partnera.

Pokud jde o problematiku lidských práv, EU a Kuba se dohodly na tom, že tato práva musí být respektována a hájena ve svém celku. Ten ale zahrnuje nejen práva občanská a politická, ale také Kubou preferovaná sociální lidská práva, jako jsou pracovní podmínky, sociální spravedlnost, rovnoprávnost, ochrana spotřebitelů či právo na vzdělání, zdravotní péči a účast na kulturním životě. A právě v této oblasti EU jaksi nemá příliš zameteno před svým prahem…

mastalka.cz

Zahraniční politika na ostatních úrovních

Září 2016

28. 9. 2016

Projev ředitele České rozvojové agentury v rámci konference Česká rozvojová pomoc, přednesený v Praze v Černínském paláci: Česká rozvojová agentura jako vlajková loď české zahraniční politiky

„Zahraniční politika, byť by byla sebedůvtipnější, nemá šanci na úspěch, pokud se zrodí v myslích menšiny a není praktikována v srdcích většiny,“ řekl Henry Kissinger.  Diplomacie je často zpodobňována jako umění slov. Prohlášení, komuniké a deklarace. Avšak nejen Kissinger chápe, že úspěšná diplomacie musí být podpořena činy. Projekty rozvojové spolupráce jsou právě takovými činy, které dodávají našim slovům váhu a přesvědčivost.

– Evropskou integraci nepodporujeme pouze deklaracemi v Bruselu, ale i rozvojovými projekty v Srbsku a Bosně a Hercegovině.

– Proti islámskému extrémizmu nebojujeme jen na mezinárodních konferencích, ale také v odlehlých oblastech Afghánistánu a Palestiny.

– Chudobu v Africe nezastavíme slovy, nýbrž konkrétními činy, jako je budování studen v Etiopii či školení zdravotníků v Zambii.

Stručně řečeno:

Česká republika potřebuje aktivní a promyšlenou zahraniční politiku.

Česká zahraniční politika potřebuje rozvojovou spolupráci jakou svou nedílnou součást.

A česká rozvojová spolupráce potřebuje ve svém jádru kompetentní, nezávislou a moderní rozvojovou agenturu.

Co znamená kompetentní, nezávislá a moderní agentura?

1. Kompetentní rozvojová agentura sdružuje experty, kteří rozumí globálním problémům a jejich vzájemné provázanosti. Naši experti umí navrhnout a řídit rozvojové projekty tak, aby přinášely efektivní řešení s trvalým dopadem na život chudých lidí v chudých zemích.

Narozdíl od diplomatů, kteří se setkávají na recepcích, rozvojoví experti prolézají poslední kouty partnerských zemí. Naši experti tak obohacují českou zahraniční politiku o cennou analýzu politického, sociálního a ekonomického vývoje ve světě.

2. Nezávislá rozvojová agentura musí umět odolat tlakům zájmových skupin. Agentura musí vždy upřednostnit dlouhodobý rozvojový dopad před krátkodobými zájmy, ať již pocházejí z řad realizátorů, firem, příjemců či samotného ministerstva.

3. Moderní rozvojová agentura se nesmí bát jít do rizika a zavádět nové inovativní přístupy. Sebevědomá rozvojová agentura se nebojí přiznat chyby a dokáže se učit nejen z úspěšných, ale i neúspěšných projektů.

Máme takovou agenturu? 

Nuže, jsme někde na půl cesty. Nicméně autoritativní hlasy, ať již znějí z Nejvyššího kontrolního úřadu či z organizace OECD, potvrzují, že jsme na správné cestě.

Konfucius pravil: „Kéž bych měl odvahu udělat věci, které změnit lze; kéž bych měl pokoru přijmout věci, které změnit nelze; a kéž bych měl moudrost poznat rozdíl mezi tím.“

Pojďme zavřít oči a představit si, kde může být česká rozvojová agentura do pěti let. Pojďme snít a teprve po probuzení řešme Konfuciovu otázku, zda věci změnit lze nebo nelze.

– Představuji si agenturu, která spravuje trojnásobný objem prostředků s dvojnásobným počtem pracovníků než dnes, a tudíž je ještě o polovinu úspornější. Agenturu, která se netěsní v jednom patře budovy v Nerudově ulici, nýbrž sídlí v moderních kancelářích blíž Ministerstvu zahraničí.

– Představuji si agenturu, která má třetinu svých zaměstnanců v zahraničí a stále více projektů řídí decentralizovaně, aby tak lépe reagovala na potřeby a příležitosti v místě realizace. A aby také lépe propojovala řešení, která přichází z veřejného, podnikatelského i neziskového sektoru.

– Představuji si agenturu, která využívá široké spektrum nástrojů. Takových nástrojů, které jsou uzpůsobeny podmínkám efektivní realizace pomoci, nikoliv rozpočtovým a legislativním pravidlům přijatým bez ohledu na tyto podmínky a specifika.

– Představuji si agenturu, která pod jednou střechou kombinuje všechny nástroje dvoustranné rozvojové spolupráce. Je zbytečný luxus, aby tak malá rozvojová spolupráce jako je ta česká, byla rozdrobena do tolika samostatných programů – každý s různými prioritami, pravidly, formuláři a procedurami.

– Představuji si agenturu, která účinně kombinuje dvoustrannou spolupráci s podporou zapojování českých subjektů a českých řešení do multilaterální rozvojové spolupráce. Agenturu, která jako první z nových dárcovských zemí dostane certifikaci od Evropské komise a bude realizovat projekty delegované spolupráce.

– Konečně si představuji agenturu, která je skutečnou vlajkovou lodí české zahraniční politiky. Agenturu, jejíž analýzy a poznatky z terénu ministerstvo využívá při tvorbě své politiky. Agenturu, o jejíchž projektech představitelé ministerstva mluví spontánně, aniž by to předem museli dostat v podkladech.

Nehoňme se za vlakem, který jede po slepé koleji

Jsem rád, že v osobě náměstka Martina Tlapy a ředitelky Hany Ševčíkové mám na ministerstvu partnery, s kterými na realizaci této vize mohu spolupracovat. Avšak, při našem snění o budoucnosti nesmíme zapomínat na jednu podstatnou věc. Pokud totiž přivřeme oči jen na zlomek déle, může se stát, že neuvidíme žádnou agenturu.

Rozvojová pomoc – tak jak ji známe – je poměrně mladá disciplína, která trvá zhruba 50 let. Je docela možné, že za dalších 20 let již rozvojová pomoc – tak jak ji známe – nebude potřeba. Je to paradoxní, ale největším snem rozvojové agentury je, aby se stala zbytečnou.

Všichni si přejeme, aby Cíle udržitelného rozvoje byly do roku 2030 splněny. Aby se extrémní chudoba stala historií a aby všichni lidé na světě měli podmínky pro důstojný život, a to pokud možno v místech, kde se narodili.

Všichni víme, že rozvojová pomoc v tomto procesu sehraje jen malou, byť nezastupitelnou roli. Neméně důležité budou dobré vládnutí a reformy v rozvojových zemích, mobilizace domácích a soukromých zdrojů, rozvoj mezinárodního obchodu a investic, výzkum a přenos nových technologií.

Ve svém snažení vyrovnat se rozvojovým agenturám vyspělých zemí nesmíme přehlédnout, že i tyto agentury se vyvíjejí. Už to nejsou agentury, které dávají pomoc (donor agencies), ale agentury, které zprostředkovávají rozvoj (enabling agencies).

Přestaňme dohánět vlak, který jede po slepé koleji. Je nejvyšší čas, aby Česká republika definovala svou strategii – nejen strategii rozvojové spolupráce, ale globální strategii udržitelného rozvoje.

Agenda pro příští generaci

Příštích dvacet let rozhodne o osudu lidstva včetně České republiky. Agenda 2030 je agendou pro naši generaci. Záleží jen na nás, zda se uzavřeme a budeme pouze přihlížet, nebo se k těmto výzvám a příležitostem postavíme čelem.

Z řad nevládních organizací jsme dnes slyšeli, že rozvoj není charita, ale investice. Společensky odpovědné firmy chápou, že dobro může být dobré i pro ně – „doing well by doing good“. Také z řad představitelů vlády a parlamentu České republiky jsme dnes slyšeli povzbudivá slova

Pojďme tato slova překlopit v činy! Slibuji, že v podobě České rozvojové agentury naleznete kompetentního, nezávislého a moderního partnera.

czechaid.cz

-----------------------

Zahraniční politika České republiky

dokumenty VII –IX/2016

Ministerstvo zahraničních věcí ČR

říjen 2016

Odbor administrativy a zpracování informací

MZV CR

................
................

In order to avoid copyright disputes, this page is only a partial summary.

Google Online Preview   Download